z 377 stránek
Titel
I
Předmluva
1
2
3
4
5
6
Předmluva k čtenářům
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
Poznamenání
361
362
363
364
365
366
367
368
Rejstřík jmen
369
370
371
372
373
374
375
Omylové tisku a opravy
376
- s. 3: ...příčina: Když král Ludvík dal byl úřad dvor- ského sudího mistru Janovi Paškovi, a brzo potom odjal mu jej zase; a k tomu...
- s. 91: ...bouřky i osob vyzdvižení oznámili, že to chce slyšeti. Tehdy mistr Jan Pašek od purkmistra, konšelův, i ně- 21. List. 1524. 92 Kniha...
- s. 107: ...kdo jest kdy co mluvil a jaké pohrůžky činil, jako mistr Jan Pašek v osadě, tak jakž Bonuše naň seznává; a k čemu...
Název:
Bartošova Kronika pražská od léta Páně 1524 až do konce léta 1530
Autor:
Erben, Karel Jaromír
Rok vydání:
1863
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
377
Obsah:
- I: Titel
- 1: Předmluva
- 7: Předmluva k čtenářům
- 9: Edice
- 361: Poznamenání
- 369: Rejstřík jmen
- 376: Omylové tisku a opravy
upravit
Strana I
BARTOŠOVA KRONIKA PRAŽSKÁ od léta Páně 1524 až do konce léta 1530. Dle dvou rukopisů cís. veřejné knihovny Pražske k vydání upravil J. K. Erben. Nové laciné vydání. V PRAZE, 1883. Nákladem kněhkupectví Bedřicha Tempského.
BARTOŠOVA KRONIKA PRAŽSKÁ od léta Páně 1524 až do konce léta 1530. Dle dvou rukopisů cís. veřejné knihovny Pražske k vydání upravil J. K. Erben. Nové laciné vydání. V PRAZE, 1883. Nákladem kněhkupectví Bedřicha Tempského.
Strana 1
Počínají se knihy o příhodě a o pozdvižení jedněch proti druhým v obci Pražské, s některými přičiněnými pří- davky potřebnými, jimžto latiníci annotací říkají, v jistých místech položenými; kteréž se stalo let podepsaných za kra- lování nejjasnějšího knížete a pána pana Ludvíka, Uherského a Českého krále, pána mého milostivého. Předmluva. Služby ponížené a podlé vší možnosti hotové s pozdra- vením a s žádostí všeho dobrého a prospěšného tuto se všem vůbec podlé povahy vyšších i nižších lidí pokládají. Poněvadž všecky věci od boha stvořené s časem nastá- vají a pomíjejí; že též také pamět lidská, jenž jest vnitřní smysl člověka ušlechtilý, časem, jakž nastane, tak zase též odchází. A jest zjevná věc, což obecně mezi lidmi běží, že člověk, maje vědomost o některé věci, zprávu o tom jistou jinému činí, a ten opět jinému, až do nesčíslnosti. Protož ne- podobné jest rozumu přirozenému, aby člověk tak držebné paměti býti mohl, aby slyšenou rozprávku možné bylo jemu v týchž úplně slovích, kteréž jest slyšel od jiného, bez umen- šení a bez přídavku vypraviti. Nebo když tak dlouho v roz- právkách od jedněch k druhým slova slyšaná proměnnosti berou; musí tedy to býti, aby i rozum slov věcí dálých se proměnil a v pochybnost mylnou se obrátil, a tudy i pravda skutku některého musí se potratiti a v nic obrácena býti. I z té příčiny za potřebnou zdá mi se býti věc, aby skutku, tak znamenitého jako divného, důvod v příhodě odepsané paměti hodné na budoucí časy byl literami rozumnými zazna- menán a sepsán, proto, aby lidé potomně vědouce a často 1
Počínají se knihy o příhodě a o pozdvižení jedněch proti druhým v obci Pražské, s některými přičiněnými pří- davky potřebnými, jimžto latiníci annotací říkají, v jistých místech položenými; kteréž se stalo let podepsaných za kra- lování nejjasnějšího knížete a pána pana Ludvíka, Uherského a Českého krále, pána mého milostivého. Předmluva. Služby ponížené a podlé vší možnosti hotové s pozdra- vením a s žádostí všeho dobrého a prospěšného tuto se všem vůbec podlé povahy vyšších i nižších lidí pokládají. Poněvadž všecky věci od boha stvořené s časem nastá- vají a pomíjejí; že též také pamět lidská, jenž jest vnitřní smysl člověka ušlechtilý, časem, jakž nastane, tak zase též odchází. A jest zjevná věc, což obecně mezi lidmi běží, že člověk, maje vědomost o některé věci, zprávu o tom jistou jinému činí, a ten opět jinému, až do nesčíslnosti. Protož ne- podobné jest rozumu přirozenému, aby člověk tak držebné paměti býti mohl, aby slyšenou rozprávku možné bylo jemu v týchž úplně slovích, kteréž jest slyšel od jiného, bez umen- šení a bez přídavku vypraviti. Nebo když tak dlouho v roz- právkách od jedněch k druhým slova slyšaná proměnnosti berou; musí tedy to býti, aby i rozum slov věcí dálých se proměnil a v pochybnost mylnou se obrátil, a tudy i pravda skutku některého musí se potratiti a v nic obrácena býti. I z té příčiny za potřebnou zdá mi se býti věc, aby skutku, tak znamenitého jako divného, důvod v příhodě odepsané paměti hodné na budoucí časy byl literami rozumnými zazna- menán a sepsán, proto, aby lidé potomně vědouce a často 1
Strana 2
II Předmluva sobě čtouce, mohli to, co se stalo, ku paměti přivoditi a ji obnoviti. A nediv se tomu žádný, aniž mi k lehkomyslnosti připisuj, že mnohé věci úmysl mám psáti, kteréž víc posměchu nežli vážnosti v sobě zavírají, pro některé téměř lehké vášně a předsevzetí lidí Pražských posměšné. Ale poněvadž někdy lidé nestydí se nevážně a lehko- myslně něčeho učiniti, pročbych já pak měl o témž skutku v pravdě učiněném mlčeti a styděti se psáti? neb co mi jest do toho, že někdo maje malou vážnost o něco se pokusí, a potom v rozprávku se jiným sám dává? A protož toliko toho jest mi potřebí šetřiti, abych to, což jsem sám viděl, aneb od jiných lidí hodnověrných slyšel, v jisté pravdě mohl sepsati, naučení v tom užívaje Josefa starého historika, kterýž takto píše v knihách o starodávnosti věkův proti Manethonovi mudr- lantu egyptskému v kap. II. „Toto“ prý „musí známo býti, že což sluší na slibujícího jiným, aby vydal spis o pravých věcech, že to má prvé věděti jistotně, o čemž chce psáti, buďto jsa při věcech dálých přítomen, aneb od těch, kteříž by známost o tom měli, radu bráti.“ To ten. A protož takové pravdomluvných lidí povahy následuje, čehož jsem sám osobně všeho nespatřil, však od jiných zprávu maje, to, což z slyšení můž nahraženo býti hodnověrného, umínil jsem v tomto spisu pořádně podlé možnosti položiti, tak však, abych od mých utrhačův, žebych něco z pochlebenství a z přízně z strany jedné, anebo z potupy a nelibosti z strany druhé napsal, vy- kládán nebyl falešně. A tak úmysl můj jest konečný: nic nad míru nepřidávati, ale spíš mnohého umenšiti v některých posměšných věcech v Praze zdvižených a v předsevzetí zdravému rozumu odpor- ných. Toto pak nejprv a přede vším sluší věděti, nedím o slušných příčinách, ale o podnětu a podpalu k příčinám, kteříž jsou se v Praze rozmáhali, a za příčiny od nespravedli- vých a lstivých lidí jsou ujati, že jsou kořen svůj měli od pýchy a závisti nesmírné, od žádosti cti a chvály světské, od zlosti a mstitedlnosti nevyprositedlné, v některých zvlášt- ních zřetedlnějších a znamenitějších osobách hluboce vkoře- nělých, a tak naprosto od nenávisti jedněch k druhým. Po- věděl jsem, že nemají zhola za příčiny v této příhodě Pražské počteny býti, proto, neb ačkoli mudřec Aristoteles píše: „že
II Předmluva sobě čtouce, mohli to, co se stalo, ku paměti přivoditi a ji obnoviti. A nediv se tomu žádný, aniž mi k lehkomyslnosti připisuj, že mnohé věci úmysl mám psáti, kteréž víc posměchu nežli vážnosti v sobě zavírají, pro některé téměř lehké vášně a předsevzetí lidí Pražských posměšné. Ale poněvadž někdy lidé nestydí se nevážně a lehko- myslně něčeho učiniti, pročbych já pak měl o témž skutku v pravdě učiněném mlčeti a styděti se psáti? neb co mi jest do toho, že někdo maje malou vážnost o něco se pokusí, a potom v rozprávku se jiným sám dává? A protož toliko toho jest mi potřebí šetřiti, abych to, což jsem sám viděl, aneb od jiných lidí hodnověrných slyšel, v jisté pravdě mohl sepsati, naučení v tom užívaje Josefa starého historika, kterýž takto píše v knihách o starodávnosti věkův proti Manethonovi mudr- lantu egyptskému v kap. II. „Toto“ prý „musí známo býti, že což sluší na slibujícího jiným, aby vydal spis o pravých věcech, že to má prvé věděti jistotně, o čemž chce psáti, buďto jsa při věcech dálých přítomen, aneb od těch, kteříž by známost o tom měli, radu bráti.“ To ten. A protož takové pravdomluvných lidí povahy následuje, čehož jsem sám osobně všeho nespatřil, však od jiných zprávu maje, to, což z slyšení můž nahraženo býti hodnověrného, umínil jsem v tomto spisu pořádně podlé možnosti položiti, tak však, abych od mých utrhačův, žebych něco z pochlebenství a z přízně z strany jedné, anebo z potupy a nelibosti z strany druhé napsal, vy- kládán nebyl falešně. A tak úmysl můj jest konečný: nic nad míru nepřidávati, ale spíš mnohého umenšiti v některých posměšných věcech v Praze zdvižených a v předsevzetí zdravému rozumu odpor- ných. Toto pak nejprv a přede vším sluší věděti, nedím o slušných příčinách, ale o podnětu a podpalu k příčinám, kteříž jsou se v Praze rozmáhali, a za příčiny od nespravedli- vých a lstivých lidí jsou ujati, že jsou kořen svůj měli od pýchy a závisti nesmírné, od žádosti cti a chvály světské, od zlosti a mstitedlnosti nevyprositedlné, v některých zvlášt- ních zřetedlnějších a znamenitějších osobách hluboce vkoře- nělých, a tak naprosto od nenávisti jedněch k druhým. Po- věděl jsem, že nemají zhola za příčiny v této příhodě Pražské počteny býti, proto, neb ačkoli mudřec Aristoteles píše: „že
Strana 3
první. III nic není pod nebem vzešlého, čehož by příčina řádná a slušná nepředešla, a tak spravedlivá;“ a jinde: „kdež, prý, není příčiny, že tu také i skutečnosti nebývá;“ však poněvadž jsou všickni mudrci pohanští o to nejvíc pracovali, aby ctností a mravův docházeli a mrzkostí se vystříhali, a jiné témuž učili: protož to povědění k jinému rozumu nemůž obráceno býti, než k tomu, že všecky příčiny spravedlivé, řádné a hodné mají každý skutek předcházeti, a to půjde z ctnosti spravedlnosti; ale kdež toho skutek chybí, tu již cnosti není, ale lest a úklad a jiné mrzkosti. Jakož pak skutek toho po- zdvižení Pražského sám vykládá, nemaje chvály od lidí ctnost- ných, střídmých a spravedlivých. A protož o takových pří- činách, podlé pravého soudu lidí rozumných usouzeného od některých lidí v Praze jedněch proti druhým předsevzatých (kteréž nemají hodně nazvány býti příčiny, ale nějakým ne- řádem a podpalem k příčinám) tuto se psáti bude, kteréž se zdají býti Pražanům nejhlavnější a slušné. A jsou podlé mého zdání tyto: První příčina: Když král Ludvík dal byl úřad dvor- ského sudího mistru Janovi Paškovi, a brzo potom odjal mu jej zase; a k tomu při obnovení konšelův v Praze zbaviv ho brzo konšelství i prvního místa, kteréž držal, a dal to oboje panu Janovi Hlavsovi. O tom stojí psáno v I knihách v Hlav. 5. Druhá příčina: Když král z Čech vyjel, tehdy za spra- vování pana Jana Hlavsy stolice konšelské v Praze vypovědíni byli někteří farářové z města. O tom stojí psáno v týchž knihách v Hl. 3. Třetí příčina: Pro sjezd hromničný všech tří stavův pod obojí spůsobou do veliké koleje. O tom stojí psáno v týchž knihách v Hlav. 6 a 7. Čtvrtá příčina: Pro některé kněží, pro jich kázaní a učení. O tom stojí psáno v 9 Hlav. týchž knih. Pátá příčina: Pro některých lidí všetečné řeči o sváto- stech i o jiných věcech kostelních. O tom psáno v týchž kni- hách v 9 Hlavě. Šestá příčina: Pro kněze Martina, kazatele Betlemského, a mistra Havla Caheru, administrátora, i lidu obecního pro ně různici. O tom psáno v II knihách v 8 Hlavě. 1*)
první. III nic není pod nebem vzešlého, čehož by příčina řádná a slušná nepředešla, a tak spravedlivá;“ a jinde: „kdež, prý, není příčiny, že tu také i skutečnosti nebývá;“ však poněvadž jsou všickni mudrci pohanští o to nejvíc pracovali, aby ctností a mravův docházeli a mrzkostí se vystříhali, a jiné témuž učili: protož to povědění k jinému rozumu nemůž obráceno býti, než k tomu, že všecky příčiny spravedlivé, řádné a hodné mají každý skutek předcházeti, a to půjde z ctnosti spravedlnosti; ale kdež toho skutek chybí, tu již cnosti není, ale lest a úklad a jiné mrzkosti. Jakož pak skutek toho po- zdvižení Pražského sám vykládá, nemaje chvály od lidí ctnost- ných, střídmých a spravedlivých. A protož o takových pří- činách, podlé pravého soudu lidí rozumných usouzeného od některých lidí v Praze jedněch proti druhým předsevzatých (kteréž nemají hodně nazvány býti příčiny, ale nějakým ne- řádem a podpalem k příčinám) tuto se psáti bude, kteréž se zdají býti Pražanům nejhlavnější a slušné. A jsou podlé mého zdání tyto: První příčina: Když král Ludvík dal byl úřad dvor- ského sudího mistru Janovi Paškovi, a brzo potom odjal mu jej zase; a k tomu při obnovení konšelův v Praze zbaviv ho brzo konšelství i prvního místa, kteréž držal, a dal to oboje panu Janovi Hlavsovi. O tom stojí psáno v I knihách v Hlav. 5. Druhá příčina: Když král z Čech vyjel, tehdy za spra- vování pana Jana Hlavsy stolice konšelské v Praze vypovědíni byli někteří farářové z města. O tom stojí psáno v týchž knihách v Hl. 3. Třetí příčina: Pro sjezd hromničný všech tří stavův pod obojí spůsobou do veliké koleje. O tom stojí psáno v týchž knihách v Hlav. 6 a 7. Čtvrtá příčina: Pro některé kněží, pro jich kázaní a učení. O tom stojí psáno v 9 Hlav. týchž knih. Pátá příčina: Pro některých lidí všetečné řeči o sváto- stech i o jiných věcech kostelních. O tom psáno v týchž kni- hách v 9 Hlavě. Šestá příčina: Pro kněze Martina, kazatele Betlemského, a mistra Havla Caheru, administrátora, i lidu obecního pro ně různici. O tom psáno v II knihách v 8 Hlavě. 1*)
Strana 4
IV Předmluva Z kterýchžto všech příčin jiné mnohé se prýštily po- boční, jako vlci z kmenu, takže z nevelikých potokův veliké a široké moře bylo; neb jedni proti druhým sobě ku pomoci je brali, kteréž víc posměšné než vážné byly. Bylyť jsou také (toho nepřím) tehdáž v panském i v rytířském stavích této země veliké různice a nesvornosti pod přikrytím víry, též jako mezi Pražany, z příčin také některých, podlé mého zdání těchto: První: Když stav panský nemohli se snésti o nesení žezla, jablka zlatého a meče před králem, při korunování královny Marie. O tom psáno v Hlav. 2 prvních knih. Druhá příčina: Když všickni tři stavové země České chtěli, aby pan Zděnek Lev, nejvyšší purkrabě Pražský, počty činil zemské z příjmů a vydání na dluhy královské, a on tomu odpíral. O tom psáno v Hlav. 3 týchž kněh. Třetí příčina: Když král Ludvík vyzdvihl a odňal úřady všem téměř úředníkům zemským, dav v domnění jedny druhým. O tom psáno v týchž knihách, 2 Hlavy. A z těch příčin rodily se potom jiné, o kterýchž není po- třebí tuto vyčítati, poněvadž to z daru božího mezi nimi k ni- čemuž zlému nepřišlo; avšak velmi náchylné bylo k tomu, jakoby měli jedni na druhé mocí sáhnouti, též jako v Praze. A od té chvíle někteří z těch stavův za dlouhý čas nechtěli do Prahy jezditi, ani sněmův tam mívati, až jsou zase ve smír spolu vešli po smrti krále Ludvíka. A takovou zlou věc předkem a nejvýš kněz Stanislav, biskup Holomúcký jinak moravský, a Žabka sekretář, skrze poselství pod jmenem královským činíce, mezi všecky stavy do Čech přinesli a vtrousili. Avšak ve všech těch příčinách to všecko, co jest vzešlo, možné bylo k srovnání právem a řádem, nebo smluvami přátelskými přivesti. Ale že pýcha a závist a nenávist toho nejvýš v Praze učiniti bránila, a nemohouce jedni k druhým přístupu slušného jinudy ku pomstě míti a k vyplnění jeden nad dru- hým své tajné zlosti soudem pořádným, i vstrčili v to víru křesťanskou, a dosáhše oni Pražané na králi pánu některého povolení (bylo-li jest však pravé s vědomím řádným jeho, toho nevím) na svévolnou zprávu svou, pod tím přikrytím víry falešným svou vůli mocí jedni nad druhými provozovali, křivdu nesmírnou a násilé svým blížním činili, vešken řád
IV Předmluva Z kterýchžto všech příčin jiné mnohé se prýštily po- boční, jako vlci z kmenu, takže z nevelikých potokův veliké a široké moře bylo; neb jedni proti druhým sobě ku pomoci je brali, kteréž víc posměšné než vážné byly. Bylyť jsou také (toho nepřím) tehdáž v panském i v rytířském stavích této země veliké různice a nesvornosti pod přikrytím víry, též jako mezi Pražany, z příčin také některých, podlé mého zdání těchto: První: Když stav panský nemohli se snésti o nesení žezla, jablka zlatého a meče před králem, při korunování královny Marie. O tom psáno v Hlav. 2 prvních knih. Druhá příčina: Když všickni tři stavové země České chtěli, aby pan Zděnek Lev, nejvyšší purkrabě Pražský, počty činil zemské z příjmů a vydání na dluhy královské, a on tomu odpíral. O tom psáno v Hlav. 3 týchž kněh. Třetí příčina: Když král Ludvík vyzdvihl a odňal úřady všem téměř úředníkům zemským, dav v domnění jedny druhým. O tom psáno v týchž knihách, 2 Hlavy. A z těch příčin rodily se potom jiné, o kterýchž není po- třebí tuto vyčítati, poněvadž to z daru božího mezi nimi k ni- čemuž zlému nepřišlo; avšak velmi náchylné bylo k tomu, jakoby měli jedni na druhé mocí sáhnouti, též jako v Praze. A od té chvíle někteří z těch stavův za dlouhý čas nechtěli do Prahy jezditi, ani sněmův tam mívati, až jsou zase ve smír spolu vešli po smrti krále Ludvíka. A takovou zlou věc předkem a nejvýš kněz Stanislav, biskup Holomúcký jinak moravský, a Žabka sekretář, skrze poselství pod jmenem královským činíce, mezi všecky stavy do Čech přinesli a vtrousili. Avšak ve všech těch příčinách to všecko, co jest vzešlo, možné bylo k srovnání právem a řádem, nebo smluvami přátelskými přivesti. Ale že pýcha a závist a nenávist toho nejvýš v Praze učiniti bránila, a nemohouce jedni k druhým přístupu slušného jinudy ku pomstě míti a k vyplnění jeden nad dru- hým své tajné zlosti soudem pořádným, i vstrčili v to víru křesťanskou, a dosáhše oni Pražané na králi pánu některého povolení (bylo-li jest však pravé s vědomím řádným jeho, toho nevím) na svévolnou zprávu svou, pod tím přikrytím víry falešným svou vůli mocí jedni nad druhými provozovali, křivdu nesmírnou a násilé svým blížním činili, vešken řád
Strana 5
první. a právo opovrhše; jakož potom každý čta sobě porozumí, slušně-li, či neslušně, a tak dále učinili. V tom pak ve všem znamenitě se ohražuji, kdežkoli psáno stojí v těchto knihách to slovo „Pražané“, anebo o „Pražanech“, že tu vyjímám všecku téměř obec Pražskou i některé správce s menšími hlavami: ale těch osob tří nebo čtyr hlavatějších, jmenovitě: mistra Jana Paška, Zíky řezníka, Vaníčkovic Tomáše, Zachlubila kováře, Jana Karbana kon- váře, a podlé nich mistra Havla administrátora s jeho ně- kterým kněžstvem tu se nejvíc dotýče, kteříž jsou vůdcové, vrch a původové všeho zlého v Praze byli, o kterémž se psáti bude. Však ačkoli k těm hlaváčům všecka obec potom byla připojena k tomu předsevzetí, strachem velikým víc, nežli z svobodné vůle: však se to nalezalo, že jsou mnozí dobří, ctní a šlechetní v obci té lidé byli, kteříž jsou těžce na svém srdci to snášeli, vzavše na se plášť onoho dobrého Nikodema, kterýž nesměl ve dne s pánem svým Mesiášem pravým roz- mlouvati pro strach židovský. A též těmto nedal bůh té zmužilosti, aby se proti křivdě zasadili, ale přinucením roz- ličným vtaženi a pojati jsouce v svazek těch hlaváčův, někteří skrze jakés nápravy kostelní, s přílišným násilím a nekřesťan- ským útiskem k tomu, aby pravdu zákona božího a čtení svatého v světlém smyslu Kristovu i apoštolův jeho zapírali, a jiní jináč nešlechetně nuceni byli; a podlé nich jiní zápisy některými, svolováním obecním a pohrůžkami, pokutami, z města ven vypověděním musili, ne svými ústy, „tak, tak“ všudy říkati. Někteří také nalézali se mezi nimi bez rozumu zůřivější proti pravdě a nevinnosti, kteříž jsou se netoliko s jinými srovnávali, ale nadto výše druhdy na stupeň vyšší ukrutnosti a zůřivosti, nežli správcové jich, vstupovali; jiní některakou příliš rozpustilou vzteklostí popuzeni jsouce, oby- čejem netoliko blázna smyslem pominutého, ale výše podo- benstvím vzteklé zvěři, všecko čelem vyraziti a s kořenem vyvrátiti chtěli, na všecky strany přeostrými kly zubrovými sekajíce, kterýchž jest byl také nemalý počet. Ale věz, že ani těm všem, kromě hejtmanův a rolmistrův jich již jmenovaných, já za zlé příliš míti nemohu z příčiny té, poněvadž jest ta povaha lidu prostého obecného, že dadí sebou obrátiti na každou stranu, jako obraz na korouhvici malovaný, beze všeho
první. a právo opovrhše; jakož potom každý čta sobě porozumí, slušně-li, či neslušně, a tak dále učinili. V tom pak ve všem znamenitě se ohražuji, kdežkoli psáno stojí v těchto knihách to slovo „Pražané“, anebo o „Pražanech“, že tu vyjímám všecku téměř obec Pražskou i některé správce s menšími hlavami: ale těch osob tří nebo čtyr hlavatějších, jmenovitě: mistra Jana Paška, Zíky řezníka, Vaníčkovic Tomáše, Zachlubila kováře, Jana Karbana kon- váře, a podlé nich mistra Havla administrátora s jeho ně- kterým kněžstvem tu se nejvíc dotýče, kteříž jsou vůdcové, vrch a původové všeho zlého v Praze byli, o kterémž se psáti bude. Však ačkoli k těm hlaváčům všecka obec potom byla připojena k tomu předsevzetí, strachem velikým víc, nežli z svobodné vůle: však se to nalezalo, že jsou mnozí dobří, ctní a šlechetní v obci té lidé byli, kteříž jsou těžce na svém srdci to snášeli, vzavše na se plášť onoho dobrého Nikodema, kterýž nesměl ve dne s pánem svým Mesiášem pravým roz- mlouvati pro strach židovský. A též těmto nedal bůh té zmužilosti, aby se proti křivdě zasadili, ale přinucením roz- ličným vtaženi a pojati jsouce v svazek těch hlaváčův, někteří skrze jakés nápravy kostelní, s přílišným násilím a nekřesťan- ským útiskem k tomu, aby pravdu zákona božího a čtení svatého v světlém smyslu Kristovu i apoštolův jeho zapírali, a jiní jináč nešlechetně nuceni byli; a podlé nich jiní zápisy některými, svolováním obecním a pohrůžkami, pokutami, z města ven vypověděním musili, ne svými ústy, „tak, tak“ všudy říkati. Někteří také nalézali se mezi nimi bez rozumu zůřivější proti pravdě a nevinnosti, kteříž jsou se netoliko s jinými srovnávali, ale nadto výše druhdy na stupeň vyšší ukrutnosti a zůřivosti, nežli správcové jich, vstupovali; jiní některakou příliš rozpustilou vzteklostí popuzeni jsouce, oby- čejem netoliko blázna smyslem pominutého, ale výše podo- benstvím vzteklé zvěři, všecko čelem vyraziti a s kořenem vyvrátiti chtěli, na všecky strany přeostrými kly zubrovými sekajíce, kterýchž jest byl také nemalý počet. Ale věz, že ani těm všem, kromě hejtmanův a rolmistrův jich již jmenovaných, já za zlé příliš míti nemohu z příčiny té, poněvadž jest ta povaha lidu prostého obecného, že dadí sebou obrátiti na každou stranu, jako obraz na korouhvici malovaný, beze všeho
Strana 6
VI Předmluva usouzení a rozumného rozvážení všelikému větru, a jsouce pod správou svých vyšších, díl z povinnosti a víc z dověrnosti (že zavedeni nebudou) k nim se obracejí, by pak bylo neto- liko proti bohu, ale i přirozenému rozumu. A protož nemám úmyslu, koní, že zle chodili, ale těch, jenž na nich sedali, časem a místem pomrštiti. A o tom se již počne tuto vypi- sovati. Mějte se dobře. Bartoš, písař.
VI Předmluva usouzení a rozumného rozvážení všelikému větru, a jsouce pod správou svých vyšších, díl z povinnosti a víc z dověrnosti (že zavedeni nebudou) k nim se obracejí, by pak bylo neto- liko proti bohu, ale i přirozenému rozumu. A protož nemám úmyslu, koní, že zle chodili, ale těch, jenž na nich sedali, časem a místem pomrštiti. A o tom se již počne tuto vypi- sovati. Mějte se dobře. Bartoš, písař.
Strana 7
druhá. VII Předmluva k čtenářům. Není pod nebem člověka, aby mohl sám všecko pamětí a rozumem svým obsáhnouti, aby se nikda nezmýlil, a jiného člověka napravení nepotřeboval, a aby nikda v zavinění ne- upadl. I poněvadž jsem též člověk podobný v křehkostech jiným, kdo mi v tom za zlé jmíti bude a jináč mne sobě vykládati, nežli v úmyslu mém bylo? Neb v tom se do- kládám svědomí svého vnitřního, že jsem v tomto psání vášní nezbedných nenásledoval, abych někomu měl z hnutí mysli ku potupě proti pravdě, a někomu k zvelebení něco při- činiti aneb ujímati proti spravedlnosti, ježto by tak nebylo. A poněvadž jsa v Praze tehdáž měštěnínem, při mnohých věcech jsem byl a jich jsem se podlé jiných dotýkati musil; mohu o tom v pravdě, co se zběhlo, tuto psáti. Ale k tomu se znám, nemoha sám při všem k zkušení býti přítomen, že jsem na zprávu lidí hodnověrných to nahražoval, k čemu jsem úmysl svůj obrátil. A protož ty, kdožkoli čísti budeš tyto knihy, jest-li že co sobě najdeš v nich odporného, jináč mne nevykládej, než jako toho, kterýž lidem hodnověrným víc nežli sám sobě věří; ale poznáš-li co výše nad toto lepšího a důvodnějšího, zanechaje mysli nepokojné a řeči utrhavé, naprav pokojně, přátelsky, laskavě a dobrotivě, rozpomena se, že jsi též člověkem, a ne andělem, za to tebe prosím. Nebo každý pták zpívá podlé povahy přirozené možnosti své. A věz, že jsem tyto knihy na čtvero rozdělil: V prvních knihách psáti se bude o tom, kterak Vladi- slav přijat byl od Čechův za krále a pána země České; a co jest se za jeho času dálo, krátce jsem přeběhl. Potom
druhá. VII Předmluva k čtenářům. Není pod nebem člověka, aby mohl sám všecko pamětí a rozumem svým obsáhnouti, aby se nikda nezmýlil, a jiného člověka napravení nepotřeboval, a aby nikda v zavinění ne- upadl. I poněvadž jsem též člověk podobný v křehkostech jiným, kdo mi v tom za zlé jmíti bude a jináč mne sobě vykládati, nežli v úmyslu mém bylo? Neb v tom se do- kládám svědomí svého vnitřního, že jsem v tomto psání vášní nezbedných nenásledoval, abych někomu měl z hnutí mysli ku potupě proti pravdě, a někomu k zvelebení něco při- činiti aneb ujímati proti spravedlnosti, ježto by tak nebylo. A poněvadž jsa v Praze tehdáž měštěnínem, při mnohých věcech jsem byl a jich jsem se podlé jiných dotýkati musil; mohu o tom v pravdě, co se zběhlo, tuto psáti. Ale k tomu se znám, nemoha sám při všem k zkušení býti přítomen, že jsem na zprávu lidí hodnověrných to nahražoval, k čemu jsem úmysl svůj obrátil. A protož ty, kdožkoli čísti budeš tyto knihy, jest-li že co sobě najdeš v nich odporného, jináč mne nevykládej, než jako toho, kterýž lidem hodnověrným víc nežli sám sobě věří; ale poznáš-li co výše nad toto lepšího a důvodnějšího, zanechaje mysli nepokojné a řeči utrhavé, naprav pokojně, přátelsky, laskavě a dobrotivě, rozpomena se, že jsi též člověkem, a ne andělem, za to tebe prosím. Nebo každý pták zpívá podlé povahy přirozené možnosti své. A věz, že jsem tyto knihy na čtvero rozdělil: V prvních knihách psáti se bude o tom, kterak Vladi- slav přijat byl od Čechův za krále a pána země České; a co jest se za jeho času dálo, krátce jsem přeběhl. Potom
Strana 8
VIII Předmluva. o králi Ludvíkovi, synu jeho, a zvláště o násilném útisku a sou- žení i trápení lidí mnohých v Praze bez viny, od správcův toliko světských za kralování jeho. V druhých knihách o nátisku, soužení a nekřesťanském trápení lidí nevinných v Praze od správoův světských i du- chovních společně. V třetích knihách o tom, kterak král po některém času porozuměv tomu s radami svými, že Pražané pod rozličnými zástěrami a barvami ten povyk v Praze učinili, z moci své královské, maje jistou hodnověrnou zprávu, od první roz- dílnou, psaní svá rozličná jim činil na jiný spůsob, a potom o zahynutí jeho. V čtvrtých knihách o volení arciknížete rakouského Ferdinanda za krále a pána země České, i co jest se za kralování jeho dálo, doma i vně, až do té nesnáze Pražské skonání. (Skonávají se předmluvy na kroniku o bouřce Pražské etc.).
VIII Předmluva. o králi Ludvíkovi, synu jeho, a zvláště o násilném útisku a sou- žení i trápení lidí mnohých v Praze bez viny, od správcův toliko světských za kralování jeho. V druhých knihách o nátisku, soužení a nekřesťanském trápení lidí nevinných v Praze od správoův světských i du- chovních společně. V třetích knihách o tom, kterak král po některém času porozuměv tomu s radami svými, že Pražané pod rozličnými zástěrami a barvami ten povyk v Praze učinili, z moci své královské, maje jistou hodnověrnou zprávu, od první roz- dílnou, psaní svá rozličná jim činil na jiný spůsob, a potom o zahynutí jeho. V čtvrtých knihách o volení arciknížete rakouského Ferdinanda za krále a pána země České, i co jest se za kralování jeho dálo, doma i vně, až do té nesnáze Pražské skonání. (Skonávají se předmluvy na kroniku o bouřce Pražské etc.).
Strana 9
Kniha první. V prvních knihách, kterak král Vladislav přijat byl od Čechův za krále a pána země České, a co se jest krátce za jeho času dálo. Potom o králi Ludvíkovi, synu jeho, a zvláště o bezprávném útisku, soužení a trápení lidí mnohých v Praze bez viny, od správcův toliko světských za kralování jeho, však na větším díle původem kněžským. Hlava 1. Když se psalo jednoho a téhož roku po smrti krále Ji- řího, slavné paměti, léta od narození syna božího po čtrnácti stech sedmdesátého prvního, při slavnosti panny Marie na nebe vzetí, nejjasnější kníže a pán, pan Vladislav, syn někdy krále Kazimíra polského, jsa volen v letech osmnácti, podlé zprávy starších lidí, věku svého ode všech tří stavův země České za krále a pána dědičného, do Prahy přinešen a po nemnohé chvíli i korunován jest. Za jehožto kralování mor byl veliký po vší zemi, rozdílně po krajích a zvláště v Praze, kterýž 1o se počal na podzim léta páně 1482. Tak velikého moru potom nikda nebylo až do těchto časův léta páně 1530. A když tomu moru rok docházel, tedy v tu středu před svatým Václavem, léta již 1483, bouřka stala se a vichr jakýs v ob- cích Pražských s povykem divným, tak že jedni nad druhými 15 mocí a násilím vzteklým spravedlnosti své dovozovali, bez přítomnosti krále pána svého tehdáž v městě, tak jakž dvůr svůj tu míval, davše jedni druhé pod lstivou barvou stínati a některé zmučiti etc. beze všeho řádného vyslyšení, jakož o tom bude šíře praveno na konci v Hlav. 2. A tu tehdáž 20 hned ten mor přestával, jakž brzo se to stalo. Kteréžto království České král Vladislav pokojně spravo- val až do smrti krále Matiáše uherského, kterýž umřel 5 1471 19. Srp. 1483. 24. Září.
Kniha první. V prvních knihách, kterak král Vladislav přijat byl od Čechův za krále a pána země České, a co se jest krátce za jeho času dálo. Potom o králi Ludvíkovi, synu jeho, a zvláště o bezprávném útisku, soužení a trápení lidí mnohých v Praze bez viny, od správcův toliko světských za kralování jeho, však na větším díle původem kněžským. Hlava 1. Když se psalo jednoho a téhož roku po smrti krále Ji- řího, slavné paměti, léta od narození syna božího po čtrnácti stech sedmdesátého prvního, při slavnosti panny Marie na nebe vzetí, nejjasnější kníže a pán, pan Vladislav, syn někdy krále Kazimíra polského, jsa volen v letech osmnácti, podlé zprávy starších lidí, věku svého ode všech tří stavův země České za krále a pána dědičného, do Prahy přinešen a po nemnohé chvíli i korunován jest. Za jehožto kralování mor byl veliký po vší zemi, rozdílně po krajích a zvláště v Praze, kterýž 1o se počal na podzim léta páně 1482. Tak velikého moru potom nikda nebylo až do těchto časův léta páně 1530. A když tomu moru rok docházel, tedy v tu středu před svatým Václavem, léta již 1483, bouřka stala se a vichr jakýs v ob- cích Pražských s povykem divným, tak že jedni nad druhými 15 mocí a násilím vzteklým spravedlnosti své dovozovali, bez přítomnosti krále pána svého tehdáž v městě, tak jakž dvůr svůj tu míval, davše jedni druhé pod lstivou barvou stínati a některé zmučiti etc. beze všeho řádného vyslyšení, jakož o tom bude šíře praveno na konci v Hlav. 2. A tu tehdáž 20 hned ten mor přestával, jakž brzo se to stalo. Kteréžto království České král Vladislav pokojně spravo- val až do smrti krále Matiáše uherského, kterýž umřel 5 1471 19. Srp. 1483. 24. Září.
Strana 10
10 Kniha první. v Uhřích před samou slavností velikonoční léta páně 1490. A hned při času S. Jana Křtitele božího téhož léta, volen opět jsa král Vladislav nadepsaný od obyvatelův země Uherské za krále pána jich, vyjel jest s nemalým počtem Čechův do Uher, a brzo potom také i korunován byl a na stolici krá- lovskou dosazen. Ten pán a král Matiáš, ač byl vzrostu ne- velikého, však jest měl v sobě mysl vysokou a velikou s po- vahami ctností některých marných smíšenou, že jest byl člověk smyslný a zůřivý, zmužilý, chytrý a podlé světa mou- drý. A když jest tak o to mnoho myslil, aby byl pánem a 10 králem země České za živnosti ještě krále Vladislava nade- psaného, divnými a lstivými prostředky k tomu šel, až sobě toho byl dovedl, že jest v přátelství všel s mnohými Čechy a zvláště s knížetem Hynkem, synem krále Jiřího, i s jinými mnohými pány a rytířstvem země České. A takové přátelství platiti potom draho musili z rytířstva Alexander a Podvinský, tak řečený, hrdly svými, tehdáž, když je král Vladislav kázal čtvrtiti na Pohořalci pod hradem Pražským, léta téhož 1490 časem letnic; a potom dva z měšťanův Pražských, Prokopa krejčího a Silvestra sladovníka, kázal stínati pod pranéřem na náměstí. A tak ti čtyři musili tu v oko trč platiti a za jiné ji hraditi, pro nějaké srozumění jich s králem Maliášem proti králi pánu svému, a jakýmžkoliv spůsobem jest to šlo. Neb již všecka Česká země jest to znala i kníže Hynek Podě- bradský, že již jest králi Matiášovi cesta byla vyčištěna i 25 umetena, že potom sebrav sobě mnoho lidu služebného vále- čného, všecky věci k tažení sobě byl napravil, v té naději, že bez všeliké překážky a nesnáze do Čech vtrhne a krále Vladislava z země vyžene. Ale bůh všemohoucí, jenž od po- čátku všecky věci předzvěděl, to jeho předsevzetí lstivé zru- 30 šiti ráčil; že jakož onoho Nabochodonozora krále a Holoſerna hejtmana jeho zkazil a jeho úmysl zlý a lstivý proti Židům předsevzatý v nic obrátil a jeho vojsko rozptýlil, že též tohoto krále Matiáše s hejtmany jeho zkazil. A když měl již s voj- skem i se vší hotovostí vytrhnouti, byl jest poražen od boha 35 nenadálým neduhem těžkým i smrtí rychlou, a vojsko jeho různo se roztrhalo; a tak k ničemuž jeho úmysl nedošel, ale komu jest jámu kopal, sám jest potom do ní upadl. Nebo pán bůh dal vítězství nad ním králi Vladislavovi, že jest bez 5 15 20 1490 5. Dub. 23.Červ- na.
10 Kniha první. v Uhřích před samou slavností velikonoční léta páně 1490. A hned při času S. Jana Křtitele božího téhož léta, volen opět jsa král Vladislav nadepsaný od obyvatelův země Uherské za krále pána jich, vyjel jest s nemalým počtem Čechův do Uher, a brzo potom také i korunován byl a na stolici krá- lovskou dosazen. Ten pán a král Matiáš, ač byl vzrostu ne- velikého, však jest měl v sobě mysl vysokou a velikou s po- vahami ctností některých marných smíšenou, že jest byl člověk smyslný a zůřivý, zmužilý, chytrý a podlé světa mou- drý. A když jest tak o to mnoho myslil, aby byl pánem a 10 králem země České za živnosti ještě krále Vladislava nade- psaného, divnými a lstivými prostředky k tomu šel, až sobě toho byl dovedl, že jest v přátelství všel s mnohými Čechy a zvláště s knížetem Hynkem, synem krále Jiřího, i s jinými mnohými pány a rytířstvem země České. A takové přátelství platiti potom draho musili z rytířstva Alexander a Podvinský, tak řečený, hrdly svými, tehdáž, když je král Vladislav kázal čtvrtiti na Pohořalci pod hradem Pražským, léta téhož 1490 časem letnic; a potom dva z měšťanův Pražských, Prokopa krejčího a Silvestra sladovníka, kázal stínati pod pranéřem na náměstí. A tak ti čtyři musili tu v oko trč platiti a za jiné ji hraditi, pro nějaké srozumění jich s králem Maliášem proti králi pánu svému, a jakýmžkoliv spůsobem jest to šlo. Neb již všecka Česká země jest to znala i kníže Hynek Podě- bradský, že již jest králi Matiášovi cesta byla vyčištěna i 25 umetena, že potom sebrav sobě mnoho lidu služebného vále- čného, všecky věci k tažení sobě byl napravil, v té naději, že bez všeliké překážky a nesnáze do Čech vtrhne a krále Vladislava z země vyžene. Ale bůh všemohoucí, jenž od po- čátku všecky věci předzvěděl, to jeho předsevzetí lstivé zru- 30 šiti ráčil; že jakož onoho Nabochodonozora krále a Holoſerna hejtmana jeho zkazil a jeho úmysl zlý a lstivý proti Židům předsevzatý v nic obrátil a jeho vojsko rozptýlil, že též tohoto krále Matiáše s hejtmany jeho zkazil. A když měl již s voj- skem i se vší hotovostí vytrhnouti, byl jest poražen od boha 35 nenadálým neduhem těžkým i smrtí rychlou, a vojsko jeho různo se roztrhalo; a tak k ničemuž jeho úmysl nedošel, ale komu jest jámu kopal, sám jest potom do ní upadl. Nebo pán bůh dal vítězství nad ním králi Vladislavovi, že jest bez 5 15 20 1490 5. Dub. 23.Červ- na.
Strana 11
Hlava 2. 11 meče i bez války dobyl země Uherské proti naději své, tak 1490. jakž v strachu jsa čekal na se nebezpečenství od něho na každý den etc. Hlava 2. V níž se zavírá o zplození krále Ludvíka, také sestry jeho Anny, též i o korunování téhož krále Ludvíka a o bláznovství, kteréž pů- sobili u S. Tůmy, a o bouřce a zmordování Uhrův na Malé Straně. 10 A když tak jsa pánem těch obou království, spravoval je do třidcátého prvního aneb druhého léta, od počátku příjezdu jeho do království Českého počítaje, v tom pojal sobě teprv za manželku a za královnu kněžnu Annu, dceru krále Fran- 15 ského, s kteroužto zplodil kněžnu dceru Annu řečenou, okolo léta páně 1503 anebo čtvrtého, kterouž potom za manželku dal osvícenému arciknížeti rakouskému Ferdinandovi, synu krále Filipa Hyšpanského. A potom opět zplodil s ní syna, kníže Ludvíka, léta 1506 při času navštívení od panny Marie 20 Alžběty. A potom brzo táž královna Anna uherská, jsouci ne- mocí od boha poražena, život svůj dokonala, nedočkavši ko- runování na České království. A po nedlouhém času kníže Ludvíka Uhři na království Uherské korunovali. Potom léta 1509 při ostatku masopustu, král Vladislav po přijetí koruny 26 uherské potřetí a nejposléz do Prahy přijel s dětmi svými, a v třetí neděli postní nejprv přišlou, to jest toho dne před svatým Řehořem, když měl král Ludvík půl třetího léta a deset nedělí věku svého, na království etc. na hradě Praž- ském také za živnosti otce svého korunován jest. A když bylo ve čtvrtek na den božího vstoupení, když 17. Květ. mniši u svatého Tomáše v klášteře na Malé Straně po obědích nonu zpívali a divadlo před lidmi chtěli udělati, aby táhli v kostele obraz nahoru ku podobenství vstoupení pána Krista na nebe, tu se v náhle (o tom nepochybuji) z božího dopu- 35 štění pro takové rouhání, kruchta s množstvím lidu utrhla a obořila na jiné, kteříž jsou pod ní byli v stolicích, a některé zmačkala až do smrti, a nejméň až do úrazu a do chromoty; a kdyby byli do stolic nepřipadli, strach jest, žeby ztěžka kdo odtud zdráv vyšel. 30 1503 9. Čer- vence. 1506 1. Čer- vence. 1509 17. Un. 11. Břez.
Hlava 2. 11 meče i bez války dobyl země Uherské proti naději své, tak 1490. jakž v strachu jsa čekal na se nebezpečenství od něho na každý den etc. Hlava 2. V níž se zavírá o zplození krále Ludvíka, také sestry jeho Anny, též i o korunování téhož krále Ludvíka a o bláznovství, kteréž pů- sobili u S. Tůmy, a o bouřce a zmordování Uhrův na Malé Straně. 10 A když tak jsa pánem těch obou království, spravoval je do třidcátého prvního aneb druhého léta, od počátku příjezdu jeho do království Českého počítaje, v tom pojal sobě teprv za manželku a za královnu kněžnu Annu, dceru krále Fran- 15 ského, s kteroužto zplodil kněžnu dceru Annu řečenou, okolo léta páně 1503 anebo čtvrtého, kterouž potom za manželku dal osvícenému arciknížeti rakouskému Ferdinandovi, synu krále Filipa Hyšpanského. A potom opět zplodil s ní syna, kníže Ludvíka, léta 1506 při času navštívení od panny Marie 20 Alžběty. A potom brzo táž královna Anna uherská, jsouci ne- mocí od boha poražena, život svůj dokonala, nedočkavši ko- runování na České království. A po nedlouhém času kníže Ludvíka Uhři na království Uherské korunovali. Potom léta 1509 při ostatku masopustu, král Vladislav po přijetí koruny 26 uherské potřetí a nejposléz do Prahy přijel s dětmi svými, a v třetí neděli postní nejprv přišlou, to jest toho dne před svatým Řehořem, když měl král Ludvík půl třetího léta a deset nedělí věku svého, na království etc. na hradě Praž- ském také za živnosti otce svého korunován jest. A když bylo ve čtvrtek na den božího vstoupení, když 17. Květ. mniši u svatého Tomáše v klášteře na Malé Straně po obědích nonu zpívali a divadlo před lidmi chtěli udělati, aby táhli v kostele obraz nahoru ku podobenství vstoupení pána Krista na nebe, tu se v náhle (o tom nepochybuji) z božího dopu- 35 štění pro takové rouhání, kruchta s množstvím lidu utrhla a obořila na jiné, kteříž jsou pod ní byli v stolicích, a některé zmačkala až do smrti, a nejméň až do úrazu a do chromoty; a kdyby byli do stolic nepřipadli, strach jest, žeby ztěžka kdo odtud zdráv vyšel. 30 1503 9. Čer- vence. 1506 1. Čer- vence. 1509 17. Un. 11. Břez.
Strana 12
12 Kniha přvní. A hned potom v neděli povyk divný a příliš nevážný se stal v tom čase o nešpořích. Bych měl tuto psáti o příčinách, proč se to stalo, nevím odkud počíti, poněvadž to nešlo žádným řádem vážným, ale z pouhé bujnosti a vzteklosti lidu Pražského některého, a Uhrův z strany druhé. Nebo jakž jsem zpraven, jiných příčin žádných nebylo k tomu, než sváda ně- jaká v tanci lidí lehkomyslných a nevážných (při přítomnosti na hradě pána krále jich) s služebníky pánův uherských, kteříž byli s králem přijeli. A k tomu byla rozprávka od jistých lidí, a zvláště od kněze Ondřeje, faráře v ty časy u sv. Mikuláše v tom městě, že když on kázal v kostele v túž neděli na nešpoře, že někdo z Uhrův střelil do kostela oknem z ručnice, až skla pršely; a v tom pokřik se stal od chasy, pravíce, že Uhři Čechy mordují, a tak po tom okřiku lidé běželi na Malou Stranu se všech stran. Potom k té svádě přimísili se 15 jiní, totiž páni těch služebníkův, majíce hospody tu na Malé Straně, z strany jedné, a obyvatelé Malostranští i Pražští měšťané z strany druhé s jinou sběří; a zmocnivše se těch Uhrův, zmordovali je hanebně, některé se pány jich, a loupež učinivše pobrali jim šaty chodicí drahé, peníze, klé- noty i jiné věci, a k šturmu u fary zvonili. A v tom udalo se králi z zámku na to dívati. Tu pak soused jeden Malostranský, jmenem Kratečka, smělost arci všetečnou při té vzteklosti ukázal, že jest z ručnice vystřelil k tomu místu, odkudž se král díval. A žádného sobě za nic nevážili; a po malých dnech zle toho zažívali. Neb když se králi s radami jeho toho příliš slitovalo, kázal některé stínati, některé čtvrtiti, a jich čtvrti ohyzdně na brány Malostranské zavěšovati, a některé odříti, mezi nimiž byl jeden z konšelův Malostranských, jme- nem Malc, řezník; jiné pak, ne tak vinné, kázal zmučiti, s0 urukovati a do vězení za dlouhý čas vsázeti. Ale jiní bo- jíce se téhož, z nabádání svědomí jich, aby o kůži ne- přišli, vsedli na rychlík a od města přeč odešli, a tam pobyli, dokud se mračna nerozešly. Totě ta vážnost lidu Pražského, když mají pána dobrotivého a k pomstám nekvapného, že žá- dnému druhdy poddáni býti nechtí, ani se boha báti a nadto se lidí styděti, ani na svou poctivost pamatovati. A netoliko v této příhodě, podlé onoho povědění: „Dato uno inconvenienti sequuntur plura“, ale v třetí, o kteréž se brzo psáti bude v těchto 10 20 25 35 1509 20. Květ.
12 Kniha přvní. A hned potom v neděli povyk divný a příliš nevážný se stal v tom čase o nešpořích. Bych měl tuto psáti o příčinách, proč se to stalo, nevím odkud počíti, poněvadž to nešlo žádným řádem vážným, ale z pouhé bujnosti a vzteklosti lidu Pražského některého, a Uhrův z strany druhé. Nebo jakž jsem zpraven, jiných příčin žádných nebylo k tomu, než sváda ně- jaká v tanci lidí lehkomyslných a nevážných (při přítomnosti na hradě pána krále jich) s služebníky pánův uherských, kteříž byli s králem přijeli. A k tomu byla rozprávka od jistých lidí, a zvláště od kněze Ondřeje, faráře v ty časy u sv. Mikuláše v tom městě, že když on kázal v kostele v túž neděli na nešpoře, že někdo z Uhrův střelil do kostela oknem z ručnice, až skla pršely; a v tom pokřik se stal od chasy, pravíce, že Uhři Čechy mordují, a tak po tom okřiku lidé běželi na Malou Stranu se všech stran. Potom k té svádě přimísili se 15 jiní, totiž páni těch služebníkův, majíce hospody tu na Malé Straně, z strany jedné, a obyvatelé Malostranští i Pražští měšťané z strany druhé s jinou sběří; a zmocnivše se těch Uhrův, zmordovali je hanebně, některé se pány jich, a loupež učinivše pobrali jim šaty chodicí drahé, peníze, klé- noty i jiné věci, a k šturmu u fary zvonili. A v tom udalo se králi z zámku na to dívati. Tu pak soused jeden Malostranský, jmenem Kratečka, smělost arci všetečnou při té vzteklosti ukázal, že jest z ručnice vystřelil k tomu místu, odkudž se král díval. A žádného sobě za nic nevážili; a po malých dnech zle toho zažívali. Neb když se králi s radami jeho toho příliš slitovalo, kázal některé stínati, některé čtvrtiti, a jich čtvrti ohyzdně na brány Malostranské zavěšovati, a některé odříti, mezi nimiž byl jeden z konšelův Malostranských, jme- nem Malc, řezník; jiné pak, ne tak vinné, kázal zmučiti, s0 urukovati a do vězení za dlouhý čas vsázeti. Ale jiní bo- jíce se téhož, z nabádání svědomí jich, aby o kůži ne- přišli, vsedli na rychlík a od města přeč odešli, a tam pobyli, dokud se mračna nerozešly. Totě ta vážnost lidu Pražského, když mají pána dobrotivého a k pomstám nekvapného, že žá- dnému druhdy poddáni býti nechtí, ani se boha báti a nadto se lidí styděti, ani na svou poctivost pamatovati. A netoliko v této příhodě, podlé onoho povědění: „Dato uno inconvenienti sequuntur plura“, ale v třetí, o kteréž se brzo psáti bude v těchto 10 20 25 35 1509 20. Květ.
Strana 13
Hlava 3. 13 knihách, bude moci každý rozeznati, jsou-li takoví chvály 1509. hodni, kteříž tak činí, čili nic. A když se to všecko skonalo, tehdy král po zběhlém času téhož roku k Uherské zemi s dětmi svými zase se obrátil. Potom léta 1515 při času svaté Maří Magdaleny sjezd byl 1515. v Vídni znamenitý císaře Maximiliana, krále Zikmunda pol- ského, bratra vlastního krále Vladislava, a krále téhož Vladi- slava uherského a českého s dědici jeho, k přátelskému rozmluvení a jednání i k stvrzení mezi nimi a poddanými 10 jich skutečného a věčného pokoje a přátelství. A potom tehdáž kněžna Anna, dcera krále Vladislava českého, s císařem, náměstkem tehdáž knížete Ferdinanda, vnuka jeho velmi k té věci ještě mladého, k ruce jeho; a král Ludvík, též syn krále Vladislava, s vnučkou též císařovou, Marií řečenou, 15 k stavu manželskému vstoupili a oddáni jsou. Kněžna Anna tudíž na císařství korunována jest. A potom král Vladislav vrátiv se do Uherské země umřel v Budíně, léta páně 1516, ve čtvrtek před květnou nedělí. A tak od počátku příjezdu a téměř uvázání jeho v království České až do smrti jeho 20 počet se nalézá čtyřidceti půl páta léta a jeden měsíc; ale království Uherského spravování jeho bylo pětmecítma let a tři měsíce. Co se jest pak za jeho kralování těch všech let v zemi České i Uherské nadto pletichalo, poněvadž úmysl můj jest 25 toliko přítomné příhody po jeho smrti zběhlé psáti, za to mám, že lidé věku staršího a rozumu dospělejšího neobmeškali jsou všeho v písemnou pamět přivesti. A protož toho všeho pomíjím. 1516 18. Břez. 30 Hlava 3. V níž se pokládá o jednotě obou měst Pražských a o korunování Marie, manželky krále Ludvíka, a o mnohých nesnázech při tom. Potom když po smrti krále Vladislava, v tom času, 35 dřív nežli jest král Ludvík, syn jeho, k panování a k spravování skutečnému zemí a království svých pro nedospělost věku došel, psalo se léta 1518; tehdy v pondělí na den S. Šťastného a Zbožného téhož léta svolány byly obce z obú, totiž Starého a Nového měst Pražských do veliké koleje, a tu jednota jich 1518 30. Srp.
Hlava 3. 13 knihách, bude moci každý rozeznati, jsou-li takoví chvály 1509. hodni, kteříž tak činí, čili nic. A když se to všecko skonalo, tehdy král po zběhlém času téhož roku k Uherské zemi s dětmi svými zase se obrátil. Potom léta 1515 při času svaté Maří Magdaleny sjezd byl 1515. v Vídni znamenitý císaře Maximiliana, krále Zikmunda pol- ského, bratra vlastního krále Vladislava, a krále téhož Vladi- slava uherského a českého s dědici jeho, k přátelskému rozmluvení a jednání i k stvrzení mezi nimi a poddanými 10 jich skutečného a věčného pokoje a přátelství. A potom tehdáž kněžna Anna, dcera krále Vladislava českého, s císařem, náměstkem tehdáž knížete Ferdinanda, vnuka jeho velmi k té věci ještě mladého, k ruce jeho; a král Ludvík, též syn krále Vladislava, s vnučkou též císařovou, Marií řečenou, 15 k stavu manželskému vstoupili a oddáni jsou. Kněžna Anna tudíž na císařství korunována jest. A potom král Vladislav vrátiv se do Uherské země umřel v Budíně, léta páně 1516, ve čtvrtek před květnou nedělí. A tak od počátku příjezdu a téměř uvázání jeho v království České až do smrti jeho 20 počet se nalézá čtyřidceti půl páta léta a jeden měsíc; ale království Uherského spravování jeho bylo pětmecítma let a tři měsíce. Co se jest pak za jeho kralování těch všech let v zemi České i Uherské nadto pletichalo, poněvadž úmysl můj jest 25 toliko přítomné příhody po jeho smrti zběhlé psáti, za to mám, že lidé věku staršího a rozumu dospělejšího neobmeškali jsou všeho v písemnou pamět přivesti. A protož toho všeho pomíjím. 1516 18. Břez. 30 Hlava 3. V níž se pokládá o jednotě obou měst Pražských a o korunování Marie, manželky krále Ludvíka, a o mnohých nesnázech při tom. Potom když po smrti krále Vladislava, v tom času, 35 dřív nežli jest král Ludvík, syn jeho, k panování a k spravování skutečnému zemí a království svých pro nedospělost věku došel, psalo se léta 1518; tehdy v pondělí na den S. Šťastného a Zbožného téhož léta svolány byly obce z obú, totiž Starého a Nového měst Pražských do veliké koleje, a tu jednota jich 1518 30. Srp.
Strana 14
14 Kniha první. 1522 28. Brez. smluvena a na ten čas i utvrzena byla pod pokutami nema- lými, s dobrým všech rozmyslem a svobodnou volí, beze všech lidí českých i přespolních v to vkládání, tak aby s obou stran práva měst těch, od starodávna od císařův a králův obdaře- ného, i všech výsad a svobod, užitkův, cla, poplatkův, 5 výkupův, i všech jiných důchodův (jichžto každé to město k svému dobrému obzvláště od založení až do té chvíle užívalo) nerozdílně k užitku svému přivodili a jich svobodně užívali; soudové také v přech městských i jiných všech vě- cech náležitých obecních, pod spravováním jednoho práva a 10 jedné osazené rady, aby vedeni a opatrováni byli i úplně vykonáni v radnici staroměstské; aby již nebyly rozdílné dvě města nazývány, ale aby ze dvou jedno a jednostejné učiněno bylo v zvyklostech, v obyčejích i v jiných řádích. Kteréžto vůle od několika předešlých let žádostivi jsouce, 15 nemohli mezi sebou k tomu konci dotčenému přivesti a nadto ani dokonati, vynaloživše na to mnoho prací a úsilí daremního, někteří s velikým svým nebezpečenstvím. A protož léta a dne výše psaného (za to oni majíce) nejšťastnějšího ta jednota jednomyslně beze všech různic jest dokonána. A odtud se 20 rozcházejíce, šli do kostela matky boží před Týn a Te deum laudamus zpívali, zvonili, boha chválíce, že jsou svou věc na písku tuším založili. Nač jsou pak tu jednotu obrátili, dotýkajíce se důstojenství královského a ufajíce v sílu svou, toho se v těchto knihách pořádně dočteš. Ale, kdyby jí byli řádně a 25 rozumně požívali, s těmi příčinami, kteréž jsou byli hodné, slušné a spravedlivé, pro kteréž se to spojení stalo, bylo by to dílo mnohem stálejší a k královskému povolení snáze by přišli. Potom léta 1522, v pátek po středopostí, nejjasnější 30 kníže pán a pan Ludvík, Uherský a Český král, když již na stolici královskou otce svého v zemi Uherské, jakožto pravý dědic po otci svém dosedl, a za manželku sobě pojal nejjasnější kněžnu a paní, paní Marii, dceru krále Filipa Hyšpanského, vlastní sestru arciknížete Ferdinanda rakouského nadepsaného, 35 kteroužto také Uhři na království Uherské byli korunovali; tehdy spolu s ní k České koruně, aby téhož práva dědičného užíval, obrátil se. A vyjevše proti němu Čechové na pomezí moravské k Jihlavě, tu jej za pána svého přijali, a s ním 1518.
14 Kniha první. 1522 28. Brez. smluvena a na ten čas i utvrzena byla pod pokutami nema- lými, s dobrým všech rozmyslem a svobodnou volí, beze všech lidí českých i přespolních v to vkládání, tak aby s obou stran práva měst těch, od starodávna od císařův a králův obdaře- ného, i všech výsad a svobod, užitkův, cla, poplatkův, 5 výkupův, i všech jiných důchodův (jichžto každé to město k svému dobrému obzvláště od založení až do té chvíle užívalo) nerozdílně k užitku svému přivodili a jich svobodně užívali; soudové také v přech městských i jiných všech vě- cech náležitých obecních, pod spravováním jednoho práva a 10 jedné osazené rady, aby vedeni a opatrováni byli i úplně vykonáni v radnici staroměstské; aby již nebyly rozdílné dvě města nazývány, ale aby ze dvou jedno a jednostejné učiněno bylo v zvyklostech, v obyčejích i v jiných řádích. Kteréžto vůle od několika předešlých let žádostivi jsouce, 15 nemohli mezi sebou k tomu konci dotčenému přivesti a nadto ani dokonati, vynaloživše na to mnoho prací a úsilí daremního, někteří s velikým svým nebezpečenstvím. A protož léta a dne výše psaného (za to oni majíce) nejšťastnějšího ta jednota jednomyslně beze všech různic jest dokonána. A odtud se 20 rozcházejíce, šli do kostela matky boží před Týn a Te deum laudamus zpívali, zvonili, boha chválíce, že jsou svou věc na písku tuším založili. Nač jsou pak tu jednotu obrátili, dotýkajíce se důstojenství královského a ufajíce v sílu svou, toho se v těchto knihách pořádně dočteš. Ale, kdyby jí byli řádně a 25 rozumně požívali, s těmi příčinami, kteréž jsou byli hodné, slušné a spravedlivé, pro kteréž se to spojení stalo, bylo by to dílo mnohem stálejší a k královskému povolení snáze by přišli. Potom léta 1522, v pátek po středopostí, nejjasnější 30 kníže pán a pan Ludvík, Uherský a Český král, když již na stolici královskou otce svého v zemi Uherské, jakožto pravý dědic po otci svém dosedl, a za manželku sobě pojal nejjasnější kněžnu a paní, paní Marii, dceru krále Filipa Hyšpanského, vlastní sestru arciknížete Ferdinanda rakouského nadepsaného, 35 kteroužto také Uhři na království Uherské byli korunovali; tehdy spolu s ní k České koruně, aby téhož práva dědičného užíval, obrátil se. A vyjevše proti němu Čechové na pomezí moravské k Jihlavě, tu jej za pána svého přijali, a s ním 1518.
Strana 15
Hlava 3. 15 do Čech jeli, až do Prahy slavně přijel. A potom v pátek po svatém Stanislavu téhož léta, na hradě Pražském v kostele svatého Václava čině přísahu královskou vší zemi České, v koruně přede všemi stavy, maje půl šestnáctého léta a tři 5 měsíce věku svého, a tu již skutečně a dokonale za krále a za pána byl potvrzen ode vší země. Avšak jednoho mu se bylo ještě nedostávalo, totiž moc- ného kralování a panování, proto že se byli stavové mezi sebou prvé srotili; neb jsou přivykli tomu mnozí, aby král málo 10 vládl a rozkazoval, leč pokud by mu sami vyměřili. A tak z toho druhá příčina se pučila tato: že zámkové královští byli zavázáni někteří za živnosti otce jeho, a těch jsou v držení a užívání byli někteří z stavu panského, kterýchžto nechtěli postoupiti králi, jakož se toho doleji bude dotýkati. Potom jednáno bylo ode všech stavův z vůle královské, aby krá- lovna byla na království též České korunována na den božího vstoupení téhož léta. Tu pak při tom jednání rozdíl byl a různice veliká mezi panským a rytířským stavem o tu poctivost nesení před králem a královnou žezla, jablka zlatého a 20 meče, tak že sami panský stav táhli to všecko na sebe, a rytířstvo chtěli v tom míti díl, aby také z toho něco nesli, proti úmyslu pánův; a tu jest již byl kořen a počátek nevolí. A tak se o to před králem hašteřili, až k tomu přišlo, když se to tak prodlévalo, že král maje při sobě radu svou i 25 také některé z Pražanův, mocně sám to k sobě přijal, a jda v koruně podlé králové do kostela sv. Václava na hradě, nesl žezlo a jablko a kníže Jiří markrabě meč, v neděli již po božím vstoupení; a toho dne královna jest korunována na království České. A tak tím přetrhl král tu nesnáz v té so zemi neobyčejnou. V tom pak času bylo mnoho jednáno ode všech stavův o dobré královské i vší země, a zvláště o postoupení zámkův některých královských na jistý spůsob, kteréž někteří z pan- ského i rytířského stavu v držení měli, jakož výše psáno 35 jest, pro příčinu, že jsou jistcové a rukojmě byli za krále Vladislava víc nežli za třikráte sto lisícův na míšensko dlu- hův lidem povinných v Čechách. A byl veliký rozdíl a ne- vole nejvyšších úředníkův zemských i jiných mnohých pánův a rytírstva s Pražany i se vším stavem městským pro příčinu, 15 1. Červ- na. 1522 9. Květ.
Hlava 3. 15 do Čech jeli, až do Prahy slavně přijel. A potom v pátek po svatém Stanislavu téhož léta, na hradě Pražském v kostele svatého Václava čině přísahu královskou vší zemi České, v koruně přede všemi stavy, maje půl šestnáctého léta a tři 5 měsíce věku svého, a tu již skutečně a dokonale za krále a za pána byl potvrzen ode vší země. Avšak jednoho mu se bylo ještě nedostávalo, totiž moc- ného kralování a panování, proto že se byli stavové mezi sebou prvé srotili; neb jsou přivykli tomu mnozí, aby král málo 10 vládl a rozkazoval, leč pokud by mu sami vyměřili. A tak z toho druhá příčina se pučila tato: že zámkové královští byli zavázáni někteří za živnosti otce jeho, a těch jsou v držení a užívání byli někteří z stavu panského, kterýchžto nechtěli postoupiti králi, jakož se toho doleji bude dotýkati. Potom jednáno bylo ode všech stavův z vůle královské, aby krá- lovna byla na království též České korunována na den božího vstoupení téhož léta. Tu pak při tom jednání rozdíl byl a různice veliká mezi panským a rytířským stavem o tu poctivost nesení před králem a královnou žezla, jablka zlatého a 20 meče, tak že sami panský stav táhli to všecko na sebe, a rytířstvo chtěli v tom míti díl, aby také z toho něco nesli, proti úmyslu pánův; a tu jest již byl kořen a počátek nevolí. A tak se o to před králem hašteřili, až k tomu přišlo, když se to tak prodlévalo, že král maje při sobě radu svou i 25 také některé z Pražanův, mocně sám to k sobě přijal, a jda v koruně podlé králové do kostela sv. Václava na hradě, nesl žezlo a jablko a kníže Jiří markrabě meč, v neděli již po božím vstoupení; a toho dne královna jest korunována na království České. A tak tím přetrhl král tu nesnáz v té so zemi neobyčejnou. V tom pak času bylo mnoho jednáno ode všech stavův o dobré královské i vší země, a zvláště o postoupení zámkův některých královských na jistý spůsob, kteréž někteří z pan- ského i rytířského stavu v držení měli, jakož výše psáno 35 jest, pro příčinu, že jsou jistcové a rukojmě byli za krále Vladislava víc nežli za třikráte sto lisícův na míšensko dlu- hův lidem povinných v Čechách. A byl veliký rozdíl a ne- vole nejvyšších úředníkův zemských i jiných mnohých pánův a rytírstva s Pražany i se vším stavem městským pro příčinu, 15 1. Červ- na. 1522 9. Květ.
Strana 16
16 Kniha první. že stav panský a rytířský chtěli od několika předešlých let kaziti i zkaziti stav všecken městský netoliko při osobě krále Vladislava, ale i u krále Ludvíka, syna jeho, při témž pří- jezdu jeho; proto že jsou se vždycky spravovali stav městský králem pánem svým a žádným jiným, a také že jsou jim 5 k vůli práv i svobod svých městských, tak jakžby oni chtěli, ustupovati nechtěli. A když nemohli toho ani jiného sobě na nich dovesti, divně se potom mezi nimi některými štěstí s obou stran zatočilo nad naději lidskou; z čehož přátelství jakés ná- podobné Herodesa s Pilatem vyšlo, kteréž potom co jest 10 Pražanům přineslo, brzo se také o tom psáti bude. Neb z ta- kového přátelství a podstaty jich společné bouřka dole psána se v Praze zdvihla. A ta různice s stavem městským nehned pominula, a tak, jakž pánům a rytířstvu ta jednota Pražská velmi netrpělivá byla, že potom se jim a zvláště panu Lvovi 15 proti jeho odporníkům v jich spolcích dobře hodila. 1522. Hlava 4. 20 V níž se pokládá nesnáz o počty páně Lvovy a o Kostrounovi, a kte- rak jsou páni Pražané slavný oběd učinili králi Ludvíkovi v radnici, a potom o turnaji; a kterak pánům zemským úřady zodjímal a jiným rozdával. Mezi tím byla veliká nesnáz mezi všemi třemi stavy o 25 počty páně Lvovy z dluhův královských i vší země, jichžto bylo, jakož jsem pověděl, víc než třikrát sto tisícův na mí- šensko, napomínajíce ho, aby řádně počty z toho, což jest přijímal i vydával, činil králi i vší zemi. Ale on bránil se toho učiniti, zastíraje se kvitancí, kterouž sobě na to zjednal od 80 krále Vladislava slavné paměti. Stavové uvažujíce, co jest řádného a neřádného, slušného i neslušného bylo, nechtěli na tom přestati, proto že jim náleželo všem o těch počtích věděti; ale dojížděli naň ze všech stran, nechtíce v žádné jednání zemské jíti, dokudž by se tomu dosti nestalo; tak že 35 se mu již vrchovatá nalévala, až sám král s radou svou to pro upokojení na ten čas byl přetrhl. Jakou pak příčinou neb skrze koho jest tak velmi země Česká byla zavedena, rozličné a obtížné rozmlouvání mezi lidmi rozumnými bývalo; a pro-
16 Kniha první. že stav panský a rytířský chtěli od několika předešlých let kaziti i zkaziti stav všecken městský netoliko při osobě krále Vladislava, ale i u krále Ludvíka, syna jeho, při témž pří- jezdu jeho; proto že jsou se vždycky spravovali stav městský králem pánem svým a žádným jiným, a také že jsou jim 5 k vůli práv i svobod svých městských, tak jakžby oni chtěli, ustupovati nechtěli. A když nemohli toho ani jiného sobě na nich dovesti, divně se potom mezi nimi některými štěstí s obou stran zatočilo nad naději lidskou; z čehož přátelství jakés ná- podobné Herodesa s Pilatem vyšlo, kteréž potom co jest 10 Pražanům přineslo, brzo se také o tom psáti bude. Neb z ta- kového přátelství a podstaty jich společné bouřka dole psána se v Praze zdvihla. A ta různice s stavem městským nehned pominula, a tak, jakž pánům a rytířstvu ta jednota Pražská velmi netrpělivá byla, že potom se jim a zvláště panu Lvovi 15 proti jeho odporníkům v jich spolcích dobře hodila. 1522. Hlava 4. 20 V níž se pokládá nesnáz o počty páně Lvovy a o Kostrounovi, a kte- rak jsou páni Pražané slavný oběd učinili králi Ludvíkovi v radnici, a potom o turnaji; a kterak pánům zemským úřady zodjímal a jiným rozdával. Mezi tím byla veliká nesnáz mezi všemi třemi stavy o 25 počty páně Lvovy z dluhův královských i vší země, jichžto bylo, jakož jsem pověděl, víc než třikrát sto tisícův na mí- šensko, napomínajíce ho, aby řádně počty z toho, což jest přijímal i vydával, činil králi i vší zemi. Ale on bránil se toho učiniti, zastíraje se kvitancí, kterouž sobě na to zjednal od 80 krále Vladislava slavné paměti. Stavové uvažujíce, co jest řádného a neřádného, slušného i neslušného bylo, nechtěli na tom přestati, proto že jim náleželo všem o těch počtích věděti; ale dojížděli naň ze všech stran, nechtíce v žádné jednání zemské jíti, dokudž by se tomu dosti nestalo; tak že 35 se mu již vrchovatá nalévala, až sám král s radou svou to pro upokojení na ten čas byl přetrhl. Jakou pak příčinou neb skrze koho jest tak velmi země Česká byla zavedena, rozličné a obtížné rozmlouvání mezi lidmi rozumnými bývalo; a pro-
Strana 17
Hlava 4. 17 tož toho tuto pomíjím, abych žádného nerozhněval. Než toliko to chci připomenouti, že těch časův byl soused v Praze jeden chudý řemesla soukenického, Kostroun řečený. Ten, nevím z jaké povahy, smyslem se pominul a od zdravého rozumu odstoupil. Však proto někdy, což pověděl, mohl každý rozumný člověk slušně povážiti; neb podlé přísloví: Bláznu a dítěti nejspíš se treſí pravdu povědíti. A protož při jednom pře- dešlém sněmu na hradě, když tak o ty jisté dluhy bylo roz- jímáno, pověděl zjevně: že za krále Jiřího v Praze sami 10 toliko Židé chovali i dochovali lva i lvici, dávajíce jim po- travu do jich smrti, a nyní pak jednoho Lva všecka Česká země nemůž nasititi. To když pověděl, hned někteří z berně lidé odvedli ho na stranu, a tak ho velmi na zapřenou bili, že jest musil na tom přestati do nedlouhých dní života svého. A když se to tak dálo, tehdy při počátku léta p. 1523 v neděli na den svaté Prišky král s svou královnou jsouce od Pražanův pozváni obědvali na radnici v Starém městě Pražském v radní světnici s knížetem Karlem slezským a s ji- nými dvořany některými. Po obědě pak zalíbilo se králi na 20 náměstí v šrancích kolbu a honbu strojiti s svými dvořany od dvamecítmé hodiny až téměř do první hodiny na noc; a králová z domu od Zlaté trouby té kratochvíli se dívala s pannami svými. A potom se zase rozjeli na hrad v samý večer. A mno- hým z stavu panského a rytířskébo bylo to velmi nelibé, že 25 se byl král s královnou k Pražanům tak nachýlil, a dlouho mu toho bránili radami svými, aby toho nečinil. A ve čtvrtek na den svaté Háty při sněmu obecném, kterýž položen byl na den sv. Vincencia na hradě Pražském, král vyzdvihl a odjal úřady zemské i přísahy všem pánům a rytířstvu země této, 30 počna od pana Lva, nejvyššího purkrabí, až do úředníkův menších desk zemských i kuchyně jeho i jiných soudcí všech soudův zemských. Nejvyšší purkrabství tehdáž držal pan Lev nade- psaný, hofmistrství zemské pan Vojtěch z Pernštcina, nej- vyšší kancléřství pan Jindřich Švihovský, komornictví zemské 35 pan Jaroslav Šellenberk, hofmistrství dvorské pan Václav Košatecký, sudství pan N. (Hynek Bořita z Martinic na Smečně), podkomořství pan Oppl z Fictum, nejvyšší písařství Radislav Beřkovský z Šebířova; při dskách pak místo komor- nictví držal Mikuláš Briknar, místopísařství Václav Robenhap. 15 1523 18. Led. 5 Un. 1522.
Hlava 4. 17 tož toho tuto pomíjím, abych žádného nerozhněval. Než toliko to chci připomenouti, že těch časův byl soused v Praze jeden chudý řemesla soukenického, Kostroun řečený. Ten, nevím z jaké povahy, smyslem se pominul a od zdravého rozumu odstoupil. Však proto někdy, což pověděl, mohl každý rozumný člověk slušně povážiti; neb podlé přísloví: Bláznu a dítěti nejspíš se treſí pravdu povědíti. A protož při jednom pře- dešlém sněmu na hradě, když tak o ty jisté dluhy bylo roz- jímáno, pověděl zjevně: že za krále Jiřího v Praze sami 10 toliko Židé chovali i dochovali lva i lvici, dávajíce jim po- travu do jich smrti, a nyní pak jednoho Lva všecka Česká země nemůž nasititi. To když pověděl, hned někteří z berně lidé odvedli ho na stranu, a tak ho velmi na zapřenou bili, že jest musil na tom přestati do nedlouhých dní života svého. A když se to tak dálo, tehdy při počátku léta p. 1523 v neděli na den svaté Prišky král s svou královnou jsouce od Pražanův pozváni obědvali na radnici v Starém městě Pražském v radní světnici s knížetem Karlem slezským a s ji- nými dvořany některými. Po obědě pak zalíbilo se králi na 20 náměstí v šrancích kolbu a honbu strojiti s svými dvořany od dvamecítmé hodiny až téměř do první hodiny na noc; a králová z domu od Zlaté trouby té kratochvíli se dívala s pannami svými. A potom se zase rozjeli na hrad v samý večer. A mno- hým z stavu panského a rytířskébo bylo to velmi nelibé, že 25 se byl král s královnou k Pražanům tak nachýlil, a dlouho mu toho bránili radami svými, aby toho nečinil. A ve čtvrtek na den svaté Háty při sněmu obecném, kterýž položen byl na den sv. Vincencia na hradě Pražském, král vyzdvihl a odjal úřady zemské i přísahy všem pánům a rytířstvu země této, 30 počna od pana Lva, nejvyššího purkrabí, až do úředníkův menších desk zemských i kuchyně jeho i jiných soudcí všech soudův zemských. Nejvyšší purkrabství tehdáž držal pan Lev nade- psaný, hofmistrství zemské pan Vojtěch z Pernštcina, nej- vyšší kancléřství pan Jindřich Švihovský, komornictví zemské 35 pan Jaroslav Šellenberk, hofmistrství dvorské pan Václav Košatecký, sudství pan N. (Hynek Bořita z Martinic na Smečně), podkomořství pan Oppl z Fictum, nejvyšší písařství Radislav Beřkovský z Šebířova; při dskách pak místo komor- nictví držal Mikuláš Briknar, místopísařství Václav Robenhap. 15 1523 18. Led. 5 Un. 1522.
Strana 18
18 Kniha první. 3. Břez. A tak jiným úředníkům odjal větším i menším všem, a dsky všecky v svou moc sobě přijal, rozkázav je v sklepě zapečetiti s registry úřadu páně Lvova, z příčiny nejvíc té, že jsou králi pánu svému mocného panování odpírali, nechtíce zámkův jeho jemu pustili a postoupiti, jakož již o tom jest dotčeno; ale chtěli, aby král snad ničímž nevládl, než pokudž by mu chtěli někteří vyměřiti. Ale to vyzdvižení úředníkův stalo se do- pomožením, přičiněním a stálostí při králi mnoho jiných pánův a rytířstva pod obojí spůsobou i také s Pražany i se vším sta- vem městským. A tu se opět jiná lejná nenávist mezi těmi všemi úřed- níky a mezi těmi, kdož jsou se krále pána svého přidržali, začala, jakož pak k tomu nápodobně v Praze polomně se brzo stalo. A v úterý před přenešením sv. Václava při sněmu jiném obecním, kterýž položen byl na sv. Matěje na hradě Pražském, 15 král obnovil ty všecky úřady a nenavrátil jich kromě snad dvěma písařům při dskách, a rozdal je těm, kteříž na to ne- myslili, aniž o to stáli, kteříž jej jako pána svého milovali i tuto zemi, příchylní jsouce k pravdě boží pod obojí spůsobou z pánův i z rytířstva z větší strany; neb jsou sobě to již byli 20 římané osobili i dskami tuším zapsali, aby takoví k úřadům zemským nebyli připuštěni. A pro tu útěchu těch úřadův ně- kteří z těch stavův té pravdy zapírali a pobíhali, jako Radislav předešlý zemský písař. A při témž sněmu kníže Karel, vnuk krále Jiřího, zvolen jest od krále i od země za hejtmana a za 25 gubernatora vší země, aby zemi spravoval na místě králov- ském. A tomu jsou pan Lev s svými počali odpírati, proto že kníže nebyl obyvatelem českým; a však potom brzy se spří- znili a se vším již mlčeli, když jim pod vítr chodil po jejich vůli na odpor těm, kdo jsou mu dobře činili. A v tom hejt- 30 manství trval až do volení knížete Ferdinanda na království. 5 10 1528. Hlava V. V níž se pokládá, kterak král Paškovi úřady zodjímal a Hlavsovi je dal; o Kakasovi, že s mostu do řeky skočil, a o životu i zachování 35 Paškovu, též o některých kněžích, že jsou vypovídáni. A též při tom čase mistru Janovi Paškovi král také odjal úřad hofrichtéřství a zase mu nikda navrácen nebyl, kteréhož
18 Kniha první. 3. Břez. A tak jiným úředníkům odjal větším i menším všem, a dsky všecky v svou moc sobě přijal, rozkázav je v sklepě zapečetiti s registry úřadu páně Lvova, z příčiny nejvíc té, že jsou králi pánu svému mocného panování odpírali, nechtíce zámkův jeho jemu pustili a postoupiti, jakož již o tom jest dotčeno; ale chtěli, aby král snad ničímž nevládl, než pokudž by mu chtěli někteří vyměřiti. Ale to vyzdvižení úředníkův stalo se do- pomožením, přičiněním a stálostí při králi mnoho jiných pánův a rytířstva pod obojí spůsobou i také s Pražany i se vším sta- vem městským. A tu se opět jiná lejná nenávist mezi těmi všemi úřed- níky a mezi těmi, kdož jsou se krále pána svého přidržali, začala, jakož pak k tomu nápodobně v Praze polomně se brzo stalo. A v úterý před přenešením sv. Václava při sněmu jiném obecním, kterýž položen byl na sv. Matěje na hradě Pražském, 15 král obnovil ty všecky úřady a nenavrátil jich kromě snad dvěma písařům při dskách, a rozdal je těm, kteříž na to ne- myslili, aniž o to stáli, kteříž jej jako pána svého milovali i tuto zemi, příchylní jsouce k pravdě boží pod obojí spůsobou z pánův i z rytířstva z větší strany; neb jsou sobě to již byli 20 římané osobili i dskami tuším zapsali, aby takoví k úřadům zemským nebyli připuštěni. A pro tu útěchu těch úřadův ně- kteří z těch stavův té pravdy zapírali a pobíhali, jako Radislav předešlý zemský písař. A při témž sněmu kníže Karel, vnuk krále Jiřího, zvolen jest od krále i od země za hejtmana a za 25 gubernatora vší země, aby zemi spravoval na místě králov- ském. A tomu jsou pan Lev s svými počali odpírati, proto že kníže nebyl obyvatelem českým; a však potom brzy se spří- znili a se vším již mlčeli, když jim pod vítr chodil po jejich vůli na odpor těm, kdo jsou mu dobře činili. A v tom hejt- 30 manství trval až do volení knížete Ferdinanda na království. 5 10 1528. Hlava V. V níž se pokládá, kterak král Paškovi úřady zodjímal a Hlavsovi je dal; o Kakasovi, že s mostu do řeky skočil, a o životu i zachování 35 Paškovu, též o některých kněžích, že jsou vypovídáni. A též při tom čase mistru Janovi Paškovi král také odjal úřad hofrichtéřství a zase mu nikda navrácen nebyl, kteréhož
Strana 19
Hlava 5. 19 3 15 10 byl podržal jako úhoře za ocas velmi krátký čas několik nedělí 1523. nemnoho; a v Praze konšelstvi mu odjal, v kterémž držal první místo, a to při změnění a obnovení úřadu téhož kon- šelského. To pak oboje dal panu Janovi Hlavsovi z Liboslavě, měštěnínu Pražskému. A to obnovení se dálo, když král z zámku sjel na Staroměstskou radnici v sobotu před druže- bnou nedělí, to jest třetí den po svatém Řehoři, kdež jest všecku radu konšelskou měšťany Starého i Nového měst Praž- ských pod jedno právo osadil na tu jednotu obou měst, kte- t0 rouž jsou se sami spojili před čtyrmi lety; a tak tím skutkem dopomohl jim té jednoty, jakoby je na nohy postavil, proti úmyslu a vůli pánův českých některých i jiných lidí, kteříž jim toho nepřáli, proto že prvé před lety svadili je a srotili jedny proti druhým, když téměř chtěli, a mnoho sobě pod tím dovedli. Ale již jest jim byla ta cesta zavřína, že pod takovou jednotou to spiknutí na své spolusousedy dále o nich psané i proti králi, pánu svému, jsou učinili, jakož potom toho všeho budu se dotýkati. A to obnovení stalo se skrze osobu královskou první od počátku kralování jeho i také od počátku jednoty dolčené; neb jsou se těch let předešlých sami sadívali podlé dopuštění otce jeho krále Vladislava. A přísaha těm nadepsaným konšelům jest dána od pána pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře království Českého, blíž ke dvacáté hodině. A když se to dokonalo, král v radné svět- 25 nici dobrou chvíli se zastavil a konfektův za svačinu požíval k velikému potěšení městu Pražskému. A potom hned v pon- dělí nejprv příští vyjel s královnou z Prahy o poledni, obrátiv se zase k Uherské zemi. I toto můž k jiné paměti přidáno býti: když král nej- 30 prvé jel do Prahy příjezdem svým, a když již byl na mostě, tehdy soused jeden Pražský řemesla sedlářského, Matěj Kakas řečený, sám čtvrtý připraviv se s neckami, jakoby na koních seděli, skákali z bujnosti a bláznovství dobrovolně z mostu do řeky Vltavy. A král s královnou zastavil se se vším dvorstvem 33 a díval se tomu. Protože nebylo čertova neštěstí doma, aby rytířský kus ukázali a ztopili se; a však velmi špatný koláč za to vzali. Zdá mi se ještě za potřebné býti, abych se při obnovení konšelův zastavil a mozku v kostech se dotekl, což se těch 14. Břez 2*
Hlava 5. 19 3 15 10 byl podržal jako úhoře za ocas velmi krátký čas několik nedělí 1523. nemnoho; a v Praze konšelstvi mu odjal, v kterémž držal první místo, a to při změnění a obnovení úřadu téhož kon- šelského. To pak oboje dal panu Janovi Hlavsovi z Liboslavě, měštěnínu Pražskému. A to obnovení se dálo, když král z zámku sjel na Staroměstskou radnici v sobotu před druže- bnou nedělí, to jest třetí den po svatém Řehoři, kdež jest všecku radu konšelskou měšťany Starého i Nového měst Praž- ských pod jedno právo osadil na tu jednotu obou měst, kte- t0 rouž jsou se sami spojili před čtyrmi lety; a tak tím skutkem dopomohl jim té jednoty, jakoby je na nohy postavil, proti úmyslu a vůli pánův českých některých i jiných lidí, kteříž jim toho nepřáli, proto že prvé před lety svadili je a srotili jedny proti druhým, když téměř chtěli, a mnoho sobě pod tím dovedli. Ale již jest jim byla ta cesta zavřína, že pod takovou jednotou to spiknutí na své spolusousedy dále o nich psané i proti králi, pánu svému, jsou učinili, jakož potom toho všeho budu se dotýkati. A to obnovení stalo se skrze osobu královskou první od počátku kralování jeho i také od počátku jednoty dolčené; neb jsou se těch let předešlých sami sadívali podlé dopuštění otce jeho krále Vladislava. A přísaha těm nadepsaným konšelům jest dána od pána pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře království Českého, blíž ke dvacáté hodině. A když se to dokonalo, král v radné svět- 25 nici dobrou chvíli se zastavil a konfektův za svačinu požíval k velikému potěšení městu Pražskému. A potom hned v pon- dělí nejprv příští vyjel s královnou z Prahy o poledni, obrátiv se zase k Uherské zemi. I toto můž k jiné paměti přidáno býti: když král nej- 30 prvé jel do Prahy příjezdem svým, a když již byl na mostě, tehdy soused jeden Pražský řemesla sedlářského, Matěj Kakas řečený, sám čtvrtý připraviv se s neckami, jakoby na koních seděli, skákali z bujnosti a bláznovství dobrovolně z mostu do řeky Vltavy. A král s královnou zastavil se se vším dvorstvem 33 a díval se tomu. Protože nebylo čertova neštěstí doma, aby rytířský kus ukázali a ztopili se; a však velmi špatný koláč za to vzali. Zdá mi se ještě za potřebné býti, abych se při obnovení konšelův zastavil a mozku v kostech se dotekl, což se těch 14. Břez 2*
Strana 20
20 Kniha první. dvou osob pana Jana Hlavsy a mistra Paška dotýče, poně- vadž jsou netoliko v Praze, ale i ve všem stavu městském oba jako dvě světla vzešli, jsouce od boha obdařeni osvíceným rozumem a výmluvností nad jiné lidi; a však na mysli byli hnutí rozdílného. Pašek ač byl koli náchylen postavou k do- brotivému, však přemáhala jej nesmírná a nevyprositedlná zlost Kainova; ale pan Hlavsa byl jemu v tom odporen, jda po přirození pokojném a povolném. Pašek byl obdařen dary nad některé jiné lidi, a byl rodem z Starého Knína od cha- trných rodičů pošlý; máti jeho hokyně bývala, otce jeho ne- to mohl jsem se doptati jistotně. A protož, abych proti pravdě nechybil, víc sluší mnohdykráte lidem hodnověrným a rozumu místo dáti, nežli pečeti věřiti některých lidí. Býval také chatrným žákem po školách, rektorem i kantorem. Potom odtud oddav se do kolleje Pražské, byl učiněn bakalářem i 15 mistrem. A tak vždy vzhůru jda, byl vzat od Pražanův Sta- roměstských za nejvyššího písaře radního po smrti mistra Prokopa od Pěti korun, náměstka svého; pracoval v tom ně- kolik let, jsa na slovo znamenitě vzat. A v tom zjednal sobě erb za krále Vladislava, a potom k rytířství přišel za krále 20 Ludvíka; a když se zbavil písařství po nedlouhém času, volen býval na konšelství až do těchto časův. Statků sobě dobyl řečňováním při soudech zemských; a tak mu vždy štěstí při- bývalo v světě rozličného, proto že umí pán bůh člověka nuzného a školníka chudého z lejna vyzdvihnouti, podlé písma 25 ducha božího v žaltáři. A toho erbu svého měl ozdobu titulem, že se psal: Jan Pašek z Wratu, spravedlivě jmeno s skute- čností jeho sobě obdržav; nebo tak jest, že zvrátil i pře- vrátil, že jest se na přílišné ukrutenství, na nesmírnou přísnost a na nesnesitedlné trápení lidí vydal proti vší spravedlnosti, 30 a rozliv veškeren jed na všecky strany zlosti své, toho do- vedl, že se mnohým nebožátkům lidem již stýskalo na světě živu býti; a netoliko se byl převrátil, i mnohé dobré pod- vrátil a od dobrého ke zlému odvrátil, a obrátil je k poškvrně duší i na těle podpalem dábelským, skrze omylnou víru lidmi 35 smyšlenou, přísností velikou, že z toho dali se v rozličné nepravosti jim nezvyklé, chtíce se očistiti z nářku pikartského před lidmi. Ten z kollegiatského mistrovství svého někdy k některým osobám, nemoha sám na sebe veliké žádosti ku 5 1528.
20 Kniha první. dvou osob pana Jana Hlavsy a mistra Paška dotýče, poně- vadž jsou netoliko v Praze, ale i ve všem stavu městském oba jako dvě světla vzešli, jsouce od boha obdařeni osvíceným rozumem a výmluvností nad jiné lidi; a však na mysli byli hnutí rozdílného. Pašek ač byl koli náchylen postavou k do- brotivému, však přemáhala jej nesmírná a nevyprositedlná zlost Kainova; ale pan Hlavsa byl jemu v tom odporen, jda po přirození pokojném a povolném. Pašek byl obdařen dary nad některé jiné lidi, a byl rodem z Starého Knína od cha- trných rodičů pošlý; máti jeho hokyně bývala, otce jeho ne- to mohl jsem se doptati jistotně. A protož, abych proti pravdě nechybil, víc sluší mnohdykráte lidem hodnověrným a rozumu místo dáti, nežli pečeti věřiti některých lidí. Býval také chatrným žákem po školách, rektorem i kantorem. Potom odtud oddav se do kolleje Pražské, byl učiněn bakalářem i 15 mistrem. A tak vždy vzhůru jda, byl vzat od Pražanův Sta- roměstských za nejvyššího písaře radního po smrti mistra Prokopa od Pěti korun, náměstka svého; pracoval v tom ně- kolik let, jsa na slovo znamenitě vzat. A v tom zjednal sobě erb za krále Vladislava, a potom k rytířství přišel za krále 20 Ludvíka; a když se zbavil písařství po nedlouhém času, volen býval na konšelství až do těchto časův. Statků sobě dobyl řečňováním při soudech zemských; a tak mu vždy štěstí při- bývalo v světě rozličného, proto že umí pán bůh člověka nuzného a školníka chudého z lejna vyzdvihnouti, podlé písma 25 ducha božího v žaltáři. A toho erbu svého měl ozdobu titulem, že se psal: Jan Pašek z Wratu, spravedlivě jmeno s skute- čností jeho sobě obdržav; nebo tak jest, že zvrátil i pře- vrátil, že jest se na přílišné ukrutenství, na nesmírnou přísnost a na nesnesitedlné trápení lidí vydal proti vší spravedlnosti, 30 a rozliv veškeren jed na všecky strany zlosti své, toho do- vedl, že se mnohým nebožátkům lidem již stýskalo na světě živu býti; a netoliko se byl převrátil, i mnohé dobré pod- vrátil a od dobrého ke zlému odvrátil, a obrátil je k poškvrně duší i na těle podpalem dábelským, skrze omylnou víru lidmi 35 smyšlenou, přísností velikou, že z toho dali se v rozličné nepravosti jim nezvyklé, chtíce se očistiti z nářku pikartského před lidmi. Ten z kollegiatského mistrovství svého někdy k některým osobám, nemoha sám na sebe veliké žádosti ku 5 1528.
Strana 21
Hlava 5. 21 pomstě, v kteréž málo jemu rovných lidí bylo, tajiti, zjevně mluvíval takto: „Nikdá s nepřítelem svým se slovy mnoho nenesnaz a nesvař, ale dočkaje ho, když přes lávku půjde, podtrhniž mu nohy, ať sám upadne.“ A opět s pochlubením s toto: „že já, prý, nemohu tak dokonalý býti křesťan, abych mohl svému odpustiti nepříteli, což proti mně učiní.“ Ó vysoké a pyšné slovo! jako od toho, kterýž boha mocného nad sebou nezná, kterýž v pravdě můž přirovnán býti z mnohých py- šných lidí k jednomu onomu Nabuchodonozorovi, králi Babi- 10 lonskému, kterémuž pro jeho přílišnou zlostnou pýchu přirození jeho změnilo se v přirození hovad němých. A též také při tomto člověku dosti pýchy bez nedostatku bylo, poněvadž toho dopouštěl v svém domu některým lidem, a zvláště ženě Matěje hřebenáře, kterýž byl v vězení v tu bouřku a měli ho 15 katem zmučiti, o kterémž psáno stojí doleji v 22. Hl., aby před ním spínajíc ruce s pláčem a naříkáním žalostivým s de- vatero dětmi svými vlastními, ovšem s kvílením i na kolena klekala a za svého muže prosila, aby toliko vězení jemu bylo polehčeno; ale on jako nejlítější šelma ohromil se na ni a od 20 sebe ji zahnal. Item, když nějaký Mikuláš, soused od Hlohové koruny, z povinnosti úřadu svého jej Paška napomínal v domu jeho z dluhu obecního za cihly a za vápno, prose ho nízkými prosbami jako krále, aby ten dluh jemu ku počtu nastávají- címu zaplatil; on pak sám sebe neznaje v své pýše dal mu 25 odpověď tuto: „Hlohová koruno, a ty mne bodeš? shledáš to, že mne víc bůsti nebudeš!“ k tomu mluvě, že ho chce o úřad jeho připraviti. Ale Mikuláš, jakž jest pro chudobu té služby potřeboval, v ní jsa osmnácte let pořád, padl na kolena před ním, s přimýšením slzí prosil ho pro pána boha, aby mu toho so nečinil, chtě tuším již z své chudoby sám ten dluh zastoupiti; ale on jako přeukrutná zapálená lítá zvěř nedal se obměk- čiti, ale brzo potom zbavil ho služby té a nic mu nedal, — podlé zprávy těch, kteříž jsou byli z jeho povětří. A opět, když na otázky jeho o víře Kristově někteří lidé v jeho domu 35 jemu odpovídali, pravíce, takto a takto pán Kristus míti chce, on odpověděl dosti potupně: „Kristus, prý, Kristus! tak jste již zkristovali, aby dobře nebylo.“ A tak jiného mnoho ne- podobného při něm bývalo. 1523.
Hlava 5. 21 pomstě, v kteréž málo jemu rovných lidí bylo, tajiti, zjevně mluvíval takto: „Nikdá s nepřítelem svým se slovy mnoho nenesnaz a nesvař, ale dočkaje ho, když přes lávku půjde, podtrhniž mu nohy, ať sám upadne.“ A opět s pochlubením s toto: „že já, prý, nemohu tak dokonalý býti křesťan, abych mohl svému odpustiti nepříteli, což proti mně učiní.“ Ó vysoké a pyšné slovo! jako od toho, kterýž boha mocného nad sebou nezná, kterýž v pravdě můž přirovnán býti z mnohých py- šných lidí k jednomu onomu Nabuchodonozorovi, králi Babi- 10 lonskému, kterémuž pro jeho přílišnou zlostnou pýchu přirození jeho změnilo se v přirození hovad němých. A též také při tomto člověku dosti pýchy bez nedostatku bylo, poněvadž toho dopouštěl v svém domu některým lidem, a zvláště ženě Matěje hřebenáře, kterýž byl v vězení v tu bouřku a měli ho 15 katem zmučiti, o kterémž psáno stojí doleji v 22. Hl., aby před ním spínajíc ruce s pláčem a naříkáním žalostivým s de- vatero dětmi svými vlastními, ovšem s kvílením i na kolena klekala a za svého muže prosila, aby toliko vězení jemu bylo polehčeno; ale on jako nejlítější šelma ohromil se na ni a od 20 sebe ji zahnal. Item, když nějaký Mikuláš, soused od Hlohové koruny, z povinnosti úřadu svého jej Paška napomínal v domu jeho z dluhu obecního za cihly a za vápno, prose ho nízkými prosbami jako krále, aby ten dluh jemu ku počtu nastávají- címu zaplatil; on pak sám sebe neznaje v své pýše dal mu 25 odpověď tuto: „Hlohová koruno, a ty mne bodeš? shledáš to, že mne víc bůsti nebudeš!“ k tomu mluvě, že ho chce o úřad jeho připraviti. Ale Mikuláš, jakž jest pro chudobu té služby potřeboval, v ní jsa osmnácte let pořád, padl na kolena před ním, s přimýšením slzí prosil ho pro pána boha, aby mu toho so nečinil, chtě tuším již z své chudoby sám ten dluh zastoupiti; ale on jako přeukrutná zapálená lítá zvěř nedal se obměk- čiti, ale brzo potom zbavil ho služby té a nic mu nedal, — podlé zprávy těch, kteříž jsou byli z jeho povětří. A opět, když na otázky jeho o víře Kristově někteří lidé v jeho domu 35 jemu odpovídali, pravíce, takto a takto pán Kristus míti chce, on odpověděl dosti potupně: „Kristus, prý, Kristus! tak jste již zkristovali, aby dobře nebylo.“ A tak jiného mnoho ne- podobného při něm bývalo. 1523.
Strana 22
22 Kniha první. 23. Čer- vence. Pan Jan Hlavsa byl rodem z města Stříbra, z poctivých a řádných rodičův z stavu městského zplozen. Ten také jsa chudým žákem, býval kantorem po školách. Potom oženiv se vzhůru vždy šel a erbu sobě za krále Vladislava dobyl, sli- tulem z Liboslavě. A jsa osvíceného rozumu a vysokého vtipu býval volen na úřad konšelský a první místo v něm držíval. Co jest pak dobrého králi pánu svému i stavu městskému činíval, to jest mnohým v zemi České i jinde vědomo. Ale o druhém vešken zákon mlčí i proroci. I z té příčiny dotčené, králem jednomu těch úřadu vzetí a druhému dání, veliká ne- 10 návist a podpal jedovalý mezi nimi se rozmohl a široce vko- řenil, proto že marná chvála světská tomu chce, aby každý sám sobě raději nežli jinému poctivosti přál. A však mezi tím nelze jest než pravdě povoliti, hněvej se na mne kdo chceš, že z té jich nesvornosti vycházelo užilku i také mnoho 15 dobrého, víc od jednoho nemistrovaného než od druhého, ja- kož jest již předloženo. A protož že jsou oba byli povah rozdílných, z toho toto bylo přišlo, že tento sloul Paškův, a onen Hlavsův a tak dále do velikého počtu. A mnozí od nich účastnost brali a jedni na druhých se horšili; odkudž 20 potom rostlo to žalostné trápení jedněch od druhých. Při duchovních správcích, totiž administratorovi z strany jedné a při knězi Martinovi Betlémském tolikéž se nalézalo z strany druhé; jakož též o nich šíře potom psáti neobmeškám. We čtvrtek pak před svatým Jakubem téhož léta, po 25 odjezdu královském, v nesnázi a v rozdílu některých kněží Pražských purkmistr a rada Pražská s staršími obecními počtu nemalého, poznavše rozličné zlé věci a úkladné, kteréž na- stávaly v obci skrze ně, povolali jich k sobě na radnici, totiž kněze Jakuba, jinak Kubu Slováka, v ty časy faráře u sva- 30 tého Jiljí, mistra Matěje Korambusa, předešlého administratora, kněze Václava Šídlo, faráře od sv. Mikuláše, a kněze Šimona, faráře od sv. Haštala. Tu jim vyčítali a vypsali každému z nich život jich, co jsou působili a jednali společně i obzvláštně jednak na kázáních svých, jednak jinde, pozdvihujíce lidí as k bouřkám a k nesnázi pro kněze Martina Betlémského a pro jiné kněží, kteříž zákon boží věrně kázali, to činíce s radou strany odporné, totiž s římany duchovními i světskými ně- kterými. A protož pro takové i jiné věci všickni konšelé s star- 5 1523.
22 Kniha první. 23. Čer- vence. Pan Jan Hlavsa byl rodem z města Stříbra, z poctivých a řádných rodičův z stavu městského zplozen. Ten také jsa chudým žákem, býval kantorem po školách. Potom oženiv se vzhůru vždy šel a erbu sobě za krále Vladislava dobyl, sli- tulem z Liboslavě. A jsa osvíceného rozumu a vysokého vtipu býval volen na úřad konšelský a první místo v něm držíval. Co jest pak dobrého králi pánu svému i stavu městskému činíval, to jest mnohým v zemi České i jinde vědomo. Ale o druhém vešken zákon mlčí i proroci. I z té příčiny dotčené, králem jednomu těch úřadu vzetí a druhému dání, veliká ne- 10 návist a podpal jedovalý mezi nimi se rozmohl a široce vko- řenil, proto že marná chvála světská tomu chce, aby každý sám sobě raději nežli jinému poctivosti přál. A však mezi tím nelze jest než pravdě povoliti, hněvej se na mne kdo chceš, že z té jich nesvornosti vycházelo užilku i také mnoho 15 dobrého, víc od jednoho nemistrovaného než od druhého, ja- kož jest již předloženo. A protož že jsou oba byli povah rozdílných, z toho toto bylo přišlo, že tento sloul Paškův, a onen Hlavsův a tak dále do velikého počtu. A mnozí od nich účastnost brali a jedni na druhých se horšili; odkudž 20 potom rostlo to žalostné trápení jedněch od druhých. Při duchovních správcích, totiž administratorovi z strany jedné a při knězi Martinovi Betlémském tolikéž se nalézalo z strany druhé; jakož též o nich šíře potom psáti neobmeškám. We čtvrtek pak před svatým Jakubem téhož léta, po 25 odjezdu královském, v nesnázi a v rozdílu některých kněží Pražských purkmistr a rada Pražská s staršími obecními počtu nemalého, poznavše rozličné zlé věci a úkladné, kteréž na- stávaly v obci skrze ně, povolali jich k sobě na radnici, totiž kněze Jakuba, jinak Kubu Slováka, v ty časy faráře u sva- 30 tého Jiljí, mistra Matěje Korambusa, předešlého administratora, kněze Václava Šídlo, faráře od sv. Mikuláše, a kněze Šimona, faráře od sv. Haštala. Tu jim vyčítali a vypsali každému z nich život jich, co jsou působili a jednali společně i obzvláštně jednak na kázáních svých, jednak jinde, pozdvihujíce lidí as k bouřkám a k nesnázi pro kněze Martina Betlémského a pro jiné kněží, kteříž zákon boží věrně kázali, to činíce s radou strany odporné, totiž s římany duchovními i světskými ně- kterými. A protož pro takové i jiné věci všickni konšelé s star- 5 1523.
Strana 23
Hlava 6. 23 šími obecními jednomyslně vypověděli je ven z města, aby 1523. téhož dne do západu slunce se preč vybrali a blíž tří mil nezůstávali. Ale mnozí jsou chtěli, aby byli stínáni. Hlava 6. V níž se zavírá o sjezdu a sněmu v velké kolleji strany pod obojí spůsobou, a co jest na témž sněmu jednáno a zavříno bylo, pořádně najdeš. 10 Kterak pak mnoho po těch věcech tak vypravených z příčin již položených některých i z těch, které se ještě psáti budou, mezi lidmi tejně víc a víc nenávisti pozdvihováním lidí od kněžstva v času prodleném až do této chvíle vzchá- 15 zelo, to sám bůh soudili bude časem svým. A byloby na tom mnoho psáti, a protož toho všeho pominouti chci. Než co jest zřetedlnějšího a znamenitějšího, to se tuto pořádně podpiso- vati bude. Nebo tehdáž vznikli byli učitelé duchovní v německých 20 krajinách (o kterýchž bude brzo mluveno) odporní Římské církvi. A když se ti odporové netoliko mezi kněžstvem, ale i mezi lidem obecním světským rozmáhali; tehdy pro dobré upokojení v zemi České a pro svornost i jednostejnost při víře pána Krista sjezd byl v Praze svolen ode všech tří sta- 25 vův světských i duchovních strany pod obojí spůsobou v velké kolleji. Na kterémž co jest bylo jednáno i sjednáno, z tohoto spisu léhož sjezdu na světlo vydaného každý poznali bude moci zjevně pro budoucí pamět toho; kterýž se takto počíná: „Ve jméno svalé a nerozdílné Trojice, otce, syna i ducha svatého, jediného pána boha, stvořitele a spasitele na- šeho. Léta božího 1524, ten pátek před hromicemi, s povo- lením nejjasnějšího knížete a pána pana Ludvíka, Uherského a Českého etc. krále, markrabí Moravského Jeho Msti, pána 35 našeho nejmilostivějšího, stalo se jest obeslání a sjezd všeho kněžstva, pánův JMstí, pánův rytířstva i všeho stavu měst- ského království Českého a markrabství Moravského, kteříž z víry tělo a krev pána Krisla pod dvojím spůsobem přijí- mají, pro řád a srovnání mnohých rozdílův při víře, kteříž 1524 29. Led. 30
Hlava 6. 23 šími obecními jednomyslně vypověděli je ven z města, aby 1523. téhož dne do západu slunce se preč vybrali a blíž tří mil nezůstávali. Ale mnozí jsou chtěli, aby byli stínáni. Hlava 6. V níž se zavírá o sjezdu a sněmu v velké kolleji strany pod obojí spůsobou, a co jest na témž sněmu jednáno a zavříno bylo, pořádně najdeš. 10 Kterak pak mnoho po těch věcech tak vypravených z příčin již položených některých i z těch, které se ještě psáti budou, mezi lidmi tejně víc a víc nenávisti pozdvihováním lidí od kněžstva v času prodleném až do této chvíle vzchá- 15 zelo, to sám bůh soudili bude časem svým. A byloby na tom mnoho psáti, a protož toho všeho pominouti chci. Než co jest zřetedlnějšího a znamenitějšího, to se tuto pořádně podpiso- vati bude. Nebo tehdáž vznikli byli učitelé duchovní v německých 20 krajinách (o kterýchž bude brzo mluveno) odporní Římské církvi. A když se ti odporové netoliko mezi kněžstvem, ale i mezi lidem obecním světským rozmáhali; tehdy pro dobré upokojení v zemi České a pro svornost i jednostejnost při víře pána Krista sjezd byl v Praze svolen ode všech tří sta- 25 vův světských i duchovních strany pod obojí spůsobou v velké kolleji. Na kterémž co jest bylo jednáno i sjednáno, z tohoto spisu léhož sjezdu na světlo vydaného každý poznali bude moci zjevně pro budoucí pamět toho; kterýž se takto počíná: „Ve jméno svalé a nerozdílné Trojice, otce, syna i ducha svatého, jediného pána boha, stvořitele a spasitele na- šeho. Léta božího 1524, ten pátek před hromicemi, s povo- lením nejjasnějšího knížete a pána pana Ludvíka, Uherského a Českého etc. krále, markrabí Moravského Jeho Msti, pána 35 našeho nejmilostivějšího, stalo se jest obeslání a sjezd všeho kněžstva, pánův JMstí, pánův rytířstva i všeho stavu měst- ského království Českého a markrabství Moravského, kteříž z víry tělo a krev pána Krisla pod dvojím spůsobem přijí- mají, pro řád a srovnání mnohých rozdílův při víře, kteříž 1524 29. Led. 30
Strana 24
24 Kniha první. 1524. těch časův mezi kněžstvem i lidem obecným jsou se sběhli a povstali. A na tom sjezdu při přítomnosti osvíceného knížete a pána, pana Karla knížete Minstrberského, v Slezii a Olešni- ckého etc. nejvyššího hejtmana království Českého, na místě krále JMsti, kdež Jeho knížecí Milost z rozkázání krále JMsti pána našeho milostivého, co se tu jednati bude, k vyslyšení byl jest, takto jest jednáno, a tito artikulové ode všech du- chovních i světských společně a dobrovolně sepsáni jsou a zavříni: 5 O správcích duchovních. 10 I. Nejprvé. Poněvadž lid křesťanský v jednotu víry Kri- stovy nemůž uveden býti než skrze čisté slovo zákona a čtení Kristova, kázání a učení, a to slovo též nemůž než od 15 věrných a hodných služebníkův Kristových kázáno býti; i pro- tož potřebí jest, aby ti a takoví služebníci k tomu hledáni a vyvolováni byli, kteříž by to slovo Kristovo v pravém jeho smyslu kázali a učili. A tak předkem a prvotně užitečné jest vyvoliti jednoho z mužův za administratora a předního, a to 20 s bázní boží; a ten jaký býti má, písma božská i apoštolská zjevně ukazují. Item, ten administrator a přední aby radu sobě přidanou v počtu jistém a rovném osob z kněžstva a z obe- cních mužův dobrých, zachovalých, v písmích svatých umělých měl; a ten administrator s těmi sobě přidanými aby spra- 25 voval a řídil kněžstvo, aby k vzdělání lidu božího příkladem života i učení zákona božího byli. II. Item. Ten administrator má k sobě všecko kněžstvo pod 30 obojí spůsobou z země České i z markrabství Moravského obeslati, a tu aby se vyptal, byli-li by mezi nimi kteří nalezeni neřádní, neužiteční; a kteří by napraveni býti nemohli aneb nechtěli, ti aby trestáni skutečně byli, a kněžského úřadu aby byli zbaveni a živnosti aby z práce rukou svých dobývali; 35 jiné pak všecky napomínati a je s radou svou k tomu při- držeti má, aby jako věrní Kristovi služebníci i v obcování šlechetném i v učení pravém stáli a k příkladu toho učení aby byli bez pohoršení, tak aby kázání jich s životem a život
24 Kniha první. 1524. těch časův mezi kněžstvem i lidem obecným jsou se sběhli a povstali. A na tom sjezdu při přítomnosti osvíceného knížete a pána, pana Karla knížete Minstrberského, v Slezii a Olešni- ckého etc. nejvyššího hejtmana království Českého, na místě krále JMsti, kdež Jeho knížecí Milost z rozkázání krále JMsti pána našeho milostivého, co se tu jednati bude, k vyslyšení byl jest, takto jest jednáno, a tito artikulové ode všech du- chovních i světských společně a dobrovolně sepsáni jsou a zavříni: 5 O správcích duchovních. 10 I. Nejprvé. Poněvadž lid křesťanský v jednotu víry Kri- stovy nemůž uveden býti než skrze čisté slovo zákona a čtení Kristova, kázání a učení, a to slovo též nemůž než od 15 věrných a hodných služebníkův Kristových kázáno býti; i pro- tož potřebí jest, aby ti a takoví služebníci k tomu hledáni a vyvolováni byli, kteříž by to slovo Kristovo v pravém jeho smyslu kázali a učili. A tak předkem a prvotně užitečné jest vyvoliti jednoho z mužův za administratora a předního, a to 20 s bázní boží; a ten jaký býti má, písma božská i apoštolská zjevně ukazují. Item, ten administrator a přední aby radu sobě přidanou v počtu jistém a rovném osob z kněžstva a z obe- cních mužův dobrých, zachovalých, v písmích svatých umělých měl; a ten administrator s těmi sobě přidanými aby spra- 25 voval a řídil kněžstvo, aby k vzdělání lidu božího příkladem života i učení zákona božího byli. II. Item. Ten administrator má k sobě všecko kněžstvo pod 30 obojí spůsobou z země České i z markrabství Moravského obeslati, a tu aby se vyptal, byli-li by mezi nimi kteří nalezeni neřádní, neužiteční; a kteří by napraveni býti nemohli aneb nechtěli, ti aby trestáni skutečně byli, a kněžského úřadu aby byli zbaveni a živnosti aby z práce rukou svých dobývali; 35 jiné pak všecky napomínati a je s radou svou k tomu při- držeti má, aby jako věrní Kristovi služebníci i v obcování šlechetném i v učení pravém stáli a k příkladu toho učení aby byli bez pohoršení, tak aby kázání jich s životem a život
Strana 25
Hlava 6. 25 5 s kázáním se srovnával. A též také každý děkan časy svými aby kněžstvo pod sebou obsílal a též je zpravil, jakž se na- hoře píše, kterak se zachovati mají. Pakliby se který tak nezachoval a děkana svého poslechnouti nechtěl, ten děkan povinen bude administratorovi tomu a radě jeho neposlušen- ství to oznámili. 1524. III. Item. Což se kaplanův a kněží mladých dotýče, kteříž by 10 spůsobni k zákona božího kázání nebyli, ti aby při hodných a učených kněžích byli, a aby se vedli a učili, a prvé, leč vyučeni a v tom zkušeni budou, aby nekázali, a ani se s místa bez vědomí a povolení předpověděného administratora a rady jeho nehýbali. 15 IV. Item. Administrator s tou radou svou jest-li žeby koho z kněží buď sám od sebe neb na žádost některé osady kde podal, ten z toho místa nemá se nikam bez vědomí a vůle 20 téhož administratora a rady jeho hýbati. Učinil-li by pak který jinak a odtud by se hnul, takový každý v moc témuž admini- stratorovi a radě bez odporu a překážky jednoho každého z stavův dán býti má. Pakli by podál bylo, ježto by lidem o téhož kněze těžko pracovati bylo, tu ti lidé mají to na toho děkana vznésti a děkan má na administratora a radu jeho, buď psaním neb osobně, a tak s volí administratora a rady jeho mají se při tom zachovati. 25 V. Item. Což se na kněžství chození dotýče, užitečné jest, aby žádný bez dostatečného zkušení v umění i v obcování ne- chodil. A zkušení od často psaného administratora s radou jeho s dostatečným uvážením býti má. Kdož by pak mimo ta- kové zkušení sám od sebe v to se dal, nemá od žádného 35 z kněží a z stavův přijat býti. 30 VI. Item. Což se neřádného a neposlušného kněžstva dotý- če, kteříž by se tím administratorem a jeho radou spravovati
Hlava 6. 25 5 s kázáním se srovnával. A též také každý děkan časy svými aby kněžstvo pod sebou obsílal a též je zpravil, jakž se na- hoře píše, kterak se zachovati mají. Pakliby se který tak nezachoval a děkana svého poslechnouti nechtěl, ten děkan povinen bude administratorovi tomu a radě jeho neposlušen- ství to oznámili. 1524. III. Item. Což se kaplanův a kněží mladých dotýče, kteříž by 10 spůsobni k zákona božího kázání nebyli, ti aby při hodných a učených kněžích byli, a aby se vedli a učili, a prvé, leč vyučeni a v tom zkušeni budou, aby nekázali, a ani se s místa bez vědomí a povolení předpověděného administratora a rady jeho nehýbali. 15 IV. Item. Administrator s tou radou svou jest-li žeby koho z kněží buď sám od sebe neb na žádost některé osady kde podal, ten z toho místa nemá se nikam bez vědomí a vůle 20 téhož administratora a rady jeho hýbati. Učinil-li by pak který jinak a odtud by se hnul, takový každý v moc témuž admini- stratorovi a radě bez odporu a překážky jednoho každého z stavův dán býti má. Pakli by podál bylo, ježto by lidem o téhož kněze těžko pracovati bylo, tu ti lidé mají to na toho děkana vznésti a děkan má na administratora a radu jeho, buď psaním neb osobně, a tak s volí administratora a rady jeho mají se při tom zachovati. 25 V. Item. Což se na kněžství chození dotýče, užitečné jest, aby žádný bez dostatečného zkušení v umění i v obcování ne- chodil. A zkušení od často psaného administratora s radou jeho s dostatečným uvážením býti má. Kdož by pak mimo ta- kové zkušení sám od sebe v to se dal, nemá od žádného 35 z kněží a z stavův přijat býti. 30 VI. Item. Což se neřádného a neposlušného kněžstva dotý- če, kteříž by se tím administratorem a jeho radou spravovati
Strana 26
26 Kniha první. 1524. a k jeho obeslání choditi nechtěli, někoho jiného za obranci majíce; tu jest všem stavům našim o to se svoliti potřebí, kterak by ta věc přetržena býti měla. O kázání. VII. Item. Co se kázání slova božího dotýče, to aby v své čistotě, v prostotě a v vlastním smyslu pána Krista bez výkladu zbytečného kázáno a učeno bylo. A aby nejvíc k podstatným 10 věcem lid veden a učen byl: k víře pravé Kristově, naději a lásce, i na jiném gruntovním a spasitedlném učení aby za- kládán a k křesťanskému obcování veden byl; než kázání blu- dných žádný aby nekázal. VIII. 15 Item. Co se doktorův svatých a jiných písem lidských při tom dotýče, ta, kterážkoli gruntu jistého v zákoně božím a jistého založení nemají, ať jsou zanechána; než kteráž by se jich písma s zákonem božím a apoštolským učením sro- 20 vnávala, ta se dopouštějí, k tomu i kázání mistra Jana Husi, Rokycany i jiných, pokudž by se s zákonem božím srovnávali. IX. Item. Kteříž by koli čtení svatého v jeho čistotě a pravém 25 smyslu bez lidských přídavkův užívati chtěli, ti a takoví aby haněni a kaceřováni nebyli. A též také mdlejší, kteříž by po zvyklostech a ustanoveních lidských toužili a tak snadně z nich by vyjíti nechtěli, ti též aby potupováni nebyli, ale aby pokojně a v lásce křesťanské čtením Kristovým z loho :o vyvozováni a napravováni byli a vespolek sebe aby snášeli, až by i mdlejší k dokonalejšímu poznání přijíti mohli. X. Item. Poněvadž pravá víra Kristova z písem božských 35 se nabývá, protož každý křesťan můž a má zákon boží i apo- štolská písma čítatí a znáti, a měl-li by manželku, dítky i jinou čeládku svou, má ji k témuž vésti.
26 Kniha první. 1524. a k jeho obeslání choditi nechtěli, někoho jiného za obranci majíce; tu jest všem stavům našim o to se svoliti potřebí, kterak by ta věc přetržena býti měla. O kázání. VII. Item. Co se kázání slova božího dotýče, to aby v své čistotě, v prostotě a v vlastním smyslu pána Krista bez výkladu zbytečného kázáno a učeno bylo. A aby nejvíc k podstatným 10 věcem lid veden a učen byl: k víře pravé Kristově, naději a lásce, i na jiném gruntovním a spasitedlném učení aby za- kládán a k křesťanskému obcování veden byl; než kázání blu- dných žádný aby nekázal. VIII. 15 Item. Co se doktorův svatých a jiných písem lidských při tom dotýče, ta, kterážkoli gruntu jistého v zákoně božím a jistého založení nemají, ať jsou zanechána; než kteráž by se jich písma s zákonem božím a apoštolským učením sro- 20 vnávala, ta se dopouštějí, k tomu i kázání mistra Jana Husi, Rokycany i jiných, pokudž by se s zákonem božím srovnávali. IX. Item. Kteříž by koli čtení svatého v jeho čistotě a pravém 25 smyslu bez lidských přídavkův užívati chtěli, ti a takoví aby haněni a kaceřováni nebyli. A též také mdlejší, kteříž by po zvyklostech a ustanoveních lidských toužili a tak snadně z nich by vyjíti nechtěli, ti též aby potupováni nebyli, ale aby pokojně a v lásce křesťanské čtením Kristovým z loho :o vyvozováni a napravováni byli a vespolek sebe aby snášeli, až by i mdlejší k dokonalejšímu poznání přijíti mohli. X. Item. Poněvadž pravá víra Kristova z písem božských 35 se nabývá, protož každý křesťan můž a má zákon boží i apo- štolská písma čítatí a znáti, a měl-li by manželku, dítky i jinou čeládku svou, má ji k témuž vésti.
Strana 27
Hlava 6. 27 XI. 1524. Item. Poněvadž páni křesťanští a správcové světští po- vinni jsou zákonu božímu nápomocni býti; protož kdož by koli 5 slovo boží věrně kázal a jemu učil, ti správcové každého ta- kového ochraňovati i o to pilnost míti mají, aby lid v písmích božích a apoštolských vyučován i podlé toho skutečně živ byl. XII. Item. Aby žádný kněz jeden na druhého nekázal a po žádné zprávě, ani po domnění, jakoby něco bludného držel, nehaněl; než což by se jednomu do druhého nelíbilo, mají sobě to pokojně a z lásky pro napravení oznámiti. Pakli by se sami napraviti nemohli, tehdy nechajíce o sobě všech po- 15 mlouvání, mají to na administratora a radu jeho vznésti, a on s radou svou má je o to slyšeli a podlé zákona božího spra- vedlivě rozeznaje, upokojiti. 10 O svátostech. 20 XIII. Ilem. Předkem co se křtu sv. dotýče, poněvadž jeho zevnitřní znamení jest vysvědčení obživení a rození ducho- vního v pravé víře pána Krista, a protož tím s vážností po- 25 sluhováno býti má; a zvláště pak při kmotřích a pěstouních potřebí jest, aby věrní a obcování šlechetného nalezeni byli, kteříž by o dítěti tak, jakž povinni jsou, pilnost měli; též i při rodičích táž pilnost býti má, aby k témuž napomínáni byli, poněvadž dítky v přítomné víře církve svaté v rodičích a pě- 30 stouních i v kmotřích k jich vlastní víře křtěny býti mají. A týž křest podlé řádu starobylého zákona božího držán býti má, leč by beze lsti nuzná potřeba byla. Po křtu pak, bylo-li by děťátko spůsobné a rodičové s kmotry žádali by toho, aby svátostí těla a krve páně děťátku poslouženo bylo, můž 35 jemu podáno býti, však s rozvážením kněžským spasitedlným. XIV. lem. Mše svatá, poněvadž nic jiného není, než hodné těla a krve pána Krista požívání ku pojištění víry naší
Hlava 6. 27 XI. 1524. Item. Poněvadž páni křesťanští a správcové světští po- vinni jsou zákonu božímu nápomocni býti; protož kdož by koli 5 slovo boží věrně kázal a jemu učil, ti správcové každého ta- kového ochraňovati i o to pilnost míti mají, aby lid v písmích božích a apoštolských vyučován i podlé toho skutečně živ byl. XII. Item. Aby žádný kněz jeden na druhého nekázal a po žádné zprávě, ani po domnění, jakoby něco bludného držel, nehaněl; než což by se jednomu do druhého nelíbilo, mají sobě to pokojně a z lásky pro napravení oznámiti. Pakli by se sami napraviti nemohli, tehdy nechajíce o sobě všech po- 15 mlouvání, mají to na administratora a radu jeho vznésti, a on s radou svou má je o to slyšeli a podlé zákona božího spra- vedlivě rozeznaje, upokojiti. 10 O svátostech. 20 XIII. Ilem. Předkem co se křtu sv. dotýče, poněvadž jeho zevnitřní znamení jest vysvědčení obživení a rození ducho- vního v pravé víře pána Krista, a protož tím s vážností po- 25 sluhováno býti má; a zvláště pak při kmotřích a pěstouních potřebí jest, aby věrní a obcování šlechetného nalezeni byli, kteříž by o dítěti tak, jakž povinni jsou, pilnost měli; též i při rodičích táž pilnost býti má, aby k témuž napomínáni byli, poněvadž dítky v přítomné víře církve svaté v rodičích a pě- 30 stouních i v kmotřích k jich vlastní víře křtěny býti mají. A týž křest podlé řádu starobylého zákona božího držán býti má, leč by beze lsti nuzná potřeba byla. Po křtu pak, bylo-li by děťátko spůsobné a rodičové s kmotry žádali by toho, aby svátostí těla a krve páně děťátku poslouženo bylo, můž 35 jemu podáno býti, však s rozvážením kněžským spasitedlným. XIV. lem. Mše svatá, poněvadž nic jiného není, než hodné těla a krve pána Krista požívání ku pojištění víry naší
Strana 28
28 Kniha první. 1524. a na památku umučení a všech dobrodiní jeho, tak podlé smyslu a ustanovení pána Krista držána býti má. XV. Item. Co se jiných přidání při mši svaté dotýče, ta tímto 5 pořádkem držána býti mají, a zvláštně v zpívání: předkem (jako bývala od starodávna) introitové, zvláště pak nedělní a svátkův výročních, buď také panny Marie neb apoštolští i jiní, kteříž by z písem božských vzati byli; kyrie eleison, pí- snička andělská, sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj etc., 10 epištola, gradualové, hallelujah; časem svým i prozy některé, kteréž by se s zákonem božím srovnávaly; čtení svaté, víra obecná křesťanská podlé sněmu Nicenského, prefací, sanctus, agnus, přijímání i jiná při tom zpívání a kollekty, kteréž by se s zákonem božím srovnávaly. A to všecko, což nejvíc býti 15 můž, aby v jazyku rozumném bylo. A co se jiných pořádkův při tom, roucha i ozdob kostelních dotýče, můž státi; jediné aby to v prostotě, bez pýchy a bez zbytečných nákladův, a k tomu bez obtěžování lidského a v to potahování bylo. 20 XVI. Item. Poněvadž také to v skutku jest shledáno, že svátost těla a krve pána Krista vzata a dána jest v zlehčení pro časté a nehodné přijímání a nevážného lidu k tomu připouštění, též také i pro časté vystavování, a k tomu pro mnohá ná- 25 jemných a pověrných mší sloužení: protož užitečné jest, aby ti, kteříž by přijímati žádali, nebývali k tomu z lelika a bez zkušení připouštěni, leč by prvé znali, co jest večeře páně a co dobrého přináší; a k tomu ke všemu knězem napo- menuti a učeni býti mají, aby z pravé víry to činili. Nájemné so pak mše všecky a pověrné aby zastaveny byly; nebo mimo ustanovení pána Krista jsou. Co se vystavování těla pána Krista dotýče, kdež by koli kněz a lidé obvykli aneb obvyknou- ti, aby vystavováno nebylo, chtěli, ti aby haněni a potupo- váni nebyli; a kdež by pak ještě lid po tom stál, ti též aby 35 od toho kvapně nebyli utiskováni, dokudž by čtením Kristovým povlovně v lásce z toho nebyli vyvedeni.
28 Kniha první. 1524. a na památku umučení a všech dobrodiní jeho, tak podlé smyslu a ustanovení pána Krista držána býti má. XV. Item. Co se jiných přidání při mši svaté dotýče, ta tímto 5 pořádkem držána býti mají, a zvláštně v zpívání: předkem (jako bývala od starodávna) introitové, zvláště pak nedělní a svátkův výročních, buď také panny Marie neb apoštolští i jiní, kteříž by z písem božských vzati byli; kyrie eleison, pí- snička andělská, sláva na výsostech bohu a na zemi pokoj etc., 10 epištola, gradualové, hallelujah; časem svým i prozy některé, kteréž by se s zákonem božím srovnávaly; čtení svaté, víra obecná křesťanská podlé sněmu Nicenského, prefací, sanctus, agnus, přijímání i jiná při tom zpívání a kollekty, kteréž by se s zákonem božím srovnávaly. A to všecko, což nejvíc býti 15 můž, aby v jazyku rozumném bylo. A co se jiných pořádkův při tom, roucha i ozdob kostelních dotýče, můž státi; jediné aby to v prostotě, bez pýchy a bez zbytečných nákladův, a k tomu bez obtěžování lidského a v to potahování bylo. 20 XVI. Item. Poněvadž také to v skutku jest shledáno, že svátost těla a krve pána Krista vzata a dána jest v zlehčení pro časté a nehodné přijímání a nevážného lidu k tomu připouštění, též také i pro časté vystavování, a k tomu pro mnohá ná- 25 jemných a pověrných mší sloužení: protož užitečné jest, aby ti, kteříž by přijímati žádali, nebývali k tomu z lelika a bez zkušení připouštěni, leč by prvé znali, co jest večeře páně a co dobrého přináší; a k tomu ke všemu knězem napo- menuti a učeni býti mají, aby z pravé víry to činili. Nájemné so pak mše všecky a pověrné aby zastaveny byly; nebo mimo ustanovení pána Krista jsou. Co se vystavování těla pána Krista dotýče, kdež by koli kněz a lidé obvykli aneb obvyknou- ti, aby vystavováno nebylo, chtěli, ti aby haněni a potupo- váni nebyli; a kdež by pak ještě lid po tom stál, ti též aby 35 od toho kvapně nebyli utiskováni, dokudž by čtením Kristovým povlovně v lásce z toho nebyli vyvedeni.
Strana 29
Hlava 6. 29 XVII. Item. Všeho vyměřování o svátosti těla a krve pána Krista podlé zbytečných důmyslův lidských užitečné jest za- nechati; než z prosta podlé ustanovení a vysvědčení pána Krista aby se držalo a vážilo, nic nepřidávajíce ani ujímajíce, poněvadž jest chleb tělem svým a víno krví svou vysvědčiti, a to k hodnému, knězi i lidem spolu, přijímání pod obojí spůsobou na památku smrti a dobrodiní svých ustanoviti ráčil. 10 Tak se věřiti i užívati toho k tomu konci od Krista umí- něnému má. 5 1524. XVIII. Item. Ceremonie a všecky svěceniny, poněvadž lakom- 15 ství, bludův, pověr, pohoršení, nepokojův a nade všecko jmena božího zlehčování příčina jsou, ty slovem božím rozšafně, po- kojně a v lásce umenšovány býti mají. 20 XIX. Item. Jiné pak svátosti, mimo napřed jmenované, kterak řízeny i přijímány by býti měly, administratorovi s radou jeho náležeti bude, aby podlé zákona božího to se dálo; též také i při všeho kněžstva a lidu obecního křesťanských pořádcích. 25 O svátcích. XX. Item. Neděle páně, ta v své vážnosti držána a zacho- vávána býti má, a to v rozjímání písem svatých i všech do- 30 brodiní božských, nám skrze pána Krista učiněných, v ten den všeho potulování, her, tancův i všech rozpustilostí svět- ských zanechajíce. Též také svátkové výroční, jako Krista pána narození, nové léto, tří králův, hromic, zvěstování panny Marie, vzkříšení, jeho na nebe vstoupení, ducha sv. seslání, 35 svaté Trojice, těla božího, na nebe vzetí panny Marie, an- dělův božích, všech svatých, svátkové apoštolští, ti kteříž zá- klad v zákoně božím mají, sv. Jana Křtitele, Maří Magdaleny, sv. Vavřince, mistra Jana Husi i jiných dědicův a mučedl- níkův českých zachováváni býti mají; jiní pak svátkové v ne-
Hlava 6. 29 XVII. Item. Všeho vyměřování o svátosti těla a krve pána Krista podlé zbytečných důmyslův lidských užitečné jest za- nechati; než z prosta podlé ustanovení a vysvědčení pána Krista aby se držalo a vážilo, nic nepřidávajíce ani ujímajíce, poněvadž jest chleb tělem svým a víno krví svou vysvědčiti, a to k hodnému, knězi i lidem spolu, přijímání pod obojí spůsobou na památku smrti a dobrodiní svých ustanoviti ráčil. 10 Tak se věřiti i užívati toho k tomu konci od Krista umí- něnému má. 5 1524. XVIII. Item. Ceremonie a všecky svěceniny, poněvadž lakom- 15 ství, bludův, pověr, pohoršení, nepokojův a nade všecko jmena božího zlehčování příčina jsou, ty slovem božím rozšafně, po- kojně a v lásce umenšovány býti mají. 20 XIX. Item. Jiné pak svátosti, mimo napřed jmenované, kterak řízeny i přijímány by býti měly, administratorovi s radou jeho náležeti bude, aby podlé zákona božího to se dálo; též také i při všeho kněžstva a lidu obecního křesťanských pořádcích. 25 O svátcích. XX. Item. Neděle páně, ta v své vážnosti držána a zacho- vávána býti má, a to v rozjímání písem svatých i všech do- 30 brodiní božských, nám skrze pána Krista učiněných, v ten den všeho potulování, her, tancův i všech rozpustilostí svět- ských zanechajíce. Též také svátkové výroční, jako Krista pána narození, nové léto, tří králův, hromic, zvěstování panny Marie, vzkříšení, jeho na nebe vstoupení, ducha sv. seslání, 35 svaté Trojice, těla božího, na nebe vzetí panny Marie, an- dělův božích, všech svatých, svátkové apoštolští, ti kteříž zá- klad v zákoně božím mají, sv. Jana Křtitele, Maří Magdaleny, sv. Vavřince, mistra Jana Husi i jiných dědicův a mučedl- níkův českých zachováváni býti mají; jiní pak svátkové v ne-
Strana 30
30 Kniha první. 1524. dělské dni připomínáni býti mohou, a to proto, aby lidé robotní v živnostech svých nehynuli a skrze zahálení aby příčin hříchův a mnohého zlého uvarovati se mohli. Dejž pán bůh, aby tito artikulové počátkem byli k do- brému, a v časích svých aby k prostředku lepšímu a naposledy k konci výbornému přišli!“ — Konec tomu až potud. 5 Ty artykule toho sjezdu Havel řečený Cahera, v ty časy budoucí administrator, sám spisoval a od jinud vybíral a potom to mezi jiné vznesl k stvrzení. Položil jest také mezi týmiž 10 artikulemi jiné dosti netrpělivé, a zvláště ten, chtě k tomu přivesti, aby se kněží ženili; ale sotva jest od jiných z toho sražen, že nejsou přijati. Potom proti tomu všemu nazpátek učil, zapíraje toho i jiného skutkem i řečí, a výmluvu měl, což jest činil, že jest musil jiným k vůli činiti a spisovati. Ale s tím jest mlčal, že sobě k vůli tomu chtěl, aby se kněží ženili, jakož jest se sám o to pokoušel před kněžstvím, chtě se oženiti a nezdařilo mu se; než teprv jsa knězem, hledal lepšího štěstí, aby k tomu přišel, oč jest prvé stál; a tak navrátil se k vývratu svému. Neb ta povaha jest falešných 20 prorokův, kteříž pro peníze všecko učiní, zapírajíce což by pravého bylo, a k křivdě se obracejí. Takť jest také učinil před patnácti lety mistr Jíra Sovka z Chrudimě, opat někdy kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, že jsa znamenitým učitelem a knězem zastával 25 pravdu pod obojí spůsobou v přijímání těla a krve Kristovy; potom zachtělo mu se také cti světské a šel do Olomúce na Moravu mezi římany, tam zmimochodil a zapřel všeho prvního a učil proti tomu. Bůh pak litoval křivdy své, dopustil naň rychle bídnou a potupnou smrt. Okolo také tohoto psa Havla 30 vítr se již točí, jakož se toho dále dočteš. Co potom jest budoucího, to sám bůh zná; neb rozličné pokuty od boha na takové poběhlce přicházejí. A při témž času sjezdu toho všickni tři stavové potvrdili ho za administratora dokonalého. O jehožto spůsobu a po- 35 vahách života jeho, tak jakž slušné a hodné jest jej znáti, když mi se námětek k tomu hodí, doleji ho v tom, což pra- vého jest a mnohým lidem vědomo, nezapomenu; ale toliko toto nyní o něm položím, že dřív nežli jest se ten sjezd stal 15
30 Kniha první. 1524. dělské dni připomínáni býti mohou, a to proto, aby lidé robotní v živnostech svých nehynuli a skrze zahálení aby příčin hříchův a mnohého zlého uvarovati se mohli. Dejž pán bůh, aby tito artikulové počátkem byli k do- brému, a v časích svých aby k prostředku lepšímu a naposledy k konci výbornému přišli!“ — Konec tomu až potud. 5 Ty artykule toho sjezdu Havel řečený Cahera, v ty časy budoucí administrator, sám spisoval a od jinud vybíral a potom to mezi jiné vznesl k stvrzení. Položil jest také mezi týmiž 10 artikulemi jiné dosti netrpělivé, a zvláště ten, chtě k tomu přivesti, aby se kněží ženili; ale sotva jest od jiných z toho sražen, že nejsou přijati. Potom proti tomu všemu nazpátek učil, zapíraje toho i jiného skutkem i řečí, a výmluvu měl, což jest činil, že jest musil jiným k vůli činiti a spisovati. Ale s tím jest mlčal, že sobě k vůli tomu chtěl, aby se kněží ženili, jakož jest se sám o to pokoušel před kněžstvím, chtě se oženiti a nezdařilo mu se; než teprv jsa knězem, hledal lepšího štěstí, aby k tomu přišel, oč jest prvé stál; a tak navrátil se k vývratu svému. Neb ta povaha jest falešných 20 prorokův, kteříž pro peníze všecko učiní, zapírajíce což by pravého bylo, a k křivdě se obracejí. Takť jest také učinil před patnácti lety mistr Jíra Sovka z Chrudimě, opat někdy kláštera Slovanského na Novém městě Pražském, že jsa znamenitým učitelem a knězem zastával 25 pravdu pod obojí spůsobou v přijímání těla a krve Kristovy; potom zachtělo mu se také cti světské a šel do Olomúce na Moravu mezi římany, tam zmimochodil a zapřel všeho prvního a učil proti tomu. Bůh pak litoval křivdy své, dopustil naň rychle bídnou a potupnou smrt. Okolo také tohoto psa Havla 30 vítr se již točí, jakož se toho dále dočteš. Co potom jest budoucího, to sám bůh zná; neb rozličné pokuty od boha na takové poběhlce přicházejí. A při témž času sjezdu toho všickni tři stavové potvrdili ho za administratora dokonalého. O jehožto spůsobu a po- 35 vahách života jeho, tak jakž slušné a hodné jest jej znáti, když mi se námětek k tomu hodí, doleji ho v tom, což pra- vého jest a mnohým lidem vědomo, nezapomenu; ale toliko toto nyní o něm položím, že dřív nežli jest se ten sjezd stal 15
Strana 31
Hlava 7. 31 a nežli na administratorství byl potvrzen, že jest chtěl s ko- 1524. řenem stolici Římskou vyvrátiti a rozsápati, co jest mohl nej- potupněji o ní mluvě; za slavného doktora (těmi slovy mluvíc) Martina Lutera Vitemberského často v Týnském kostele, jsa již tu za správci, rozkazoval dne každého lidem na kázání pána boha prositi, nazývaje býti ho svatého člověka a po- tvrzuje, že jest mnoho dobrého pan bůh skrze osobu jeho učinil, osvítiv národům okolním pravdu zákona svého. A potom, jakž brzo dosedl na administraturu, kned pokušení žádosti 10 pýchy, cti a marné chvály světské i jiných rozkoší za ním v patách chodilo; a hned se obrátil na jinou stranu na odpor první v lučiště křivolaké a v šmiku, obyčejem mistra Roky- cany, náměstka svého, a přeostrými zuby a kly kancovými pravdu světlou zákona Kristova sekal a ustanovením lidským 15 a příkladem nedávních předkův svých, soudcí nepravých, k vůli lidem mnohým zastěňoval, bera se k tomu víc a víc, a jiné kněží k témuž potahoval. Protož z toho málo dále, podivíš se jeho mistrovství takovému. A od toho času hned počalo nejvíc stavení v Praze lupati a třeštěti; neb on již 20 Cahera administrator se všemi téměř kněžími Pražskými své nákvasy nepřestávali vojny troubiti, tak dlouho, až ji vždy stroubili časem svým. 25 Hlava 7. V níž se oznamují ze jmena osoby od krále na úřad konšelský volené; o sněmu při svaté Markétě, a co se jest v něm působilo, a o veliké neupřímnosti a úkladích jedněch proti druhým. Poněvadž úmysl můj jest, abych nic nepomíjel, což by potřebného bylo znáti a věděti budoucími časy, za slušné mi se zdálo, abych položil o obnovení rady Pražské prvním po odjezdu královském, proto, aby vědomo bylo, že za těchto správcův předepsaných pozdvižení jedněch proti druhým tudiž 35 v Praze jako z nějaké studnice se začínalo. Kteréžto obnovení, tak jakž jsou se sami prvé bez přítomnosti královské na ob- darování jim dané sadívali, stalo se při času sv. Řehoře léta téhož 1524. A tyto jsou osoby ze jmena voleny, přísahu od obce prijavše: mistr Jan Pašek z Vratu, Mikuláš Šorf, Zíka 14. Břez. 30
Hlava 7. 31 a nežli na administratorství byl potvrzen, že jest chtěl s ko- 1524. řenem stolici Římskou vyvrátiti a rozsápati, co jest mohl nej- potupněji o ní mluvě; za slavného doktora (těmi slovy mluvíc) Martina Lutera Vitemberského často v Týnském kostele, jsa již tu za správci, rozkazoval dne každého lidem na kázání pána boha prositi, nazývaje býti ho svatého člověka a po- tvrzuje, že jest mnoho dobrého pan bůh skrze osobu jeho učinil, osvítiv národům okolním pravdu zákona svého. A potom, jakž brzo dosedl na administraturu, kned pokušení žádosti 10 pýchy, cti a marné chvály světské i jiných rozkoší za ním v patách chodilo; a hned se obrátil na jinou stranu na odpor první v lučiště křivolaké a v šmiku, obyčejem mistra Roky- cany, náměstka svého, a přeostrými zuby a kly kancovými pravdu světlou zákona Kristova sekal a ustanovením lidským 15 a příkladem nedávních předkův svých, soudcí nepravých, k vůli lidem mnohým zastěňoval, bera se k tomu víc a víc, a jiné kněží k témuž potahoval. Protož z toho málo dále, podivíš se jeho mistrovství takovému. A od toho času hned počalo nejvíc stavení v Praze lupati a třeštěti; neb on již 20 Cahera administrator se všemi téměř kněžími Pražskými své nákvasy nepřestávali vojny troubiti, tak dlouho, až ji vždy stroubili časem svým. 25 Hlava 7. V níž se oznamují ze jmena osoby od krále na úřad konšelský volené; o sněmu při svaté Markétě, a co se jest v něm působilo, a o veliké neupřímnosti a úkladích jedněch proti druhým. Poněvadž úmysl můj jest, abych nic nepomíjel, což by potřebného bylo znáti a věděti budoucími časy, za slušné mi se zdálo, abych položil o obnovení rady Pražské prvním po odjezdu královském, proto, aby vědomo bylo, že za těchto správcův předepsaných pozdvižení jedněch proti druhým tudiž 35 v Praze jako z nějaké studnice se začínalo. Kteréžto obnovení, tak jakž jsou se sami prvé bez přítomnosti královské na ob- darování jim dané sadívali, stalo se při času sv. Řehoře léta téhož 1524. A tyto jsou osoby ze jmena voleny, přísahu od obce prijavše: mistr Jan Pašek z Vratu, Mikuláš Šorf, Zíka 14. Břez. 30
Strana 32
32 Kniha první. řezník Vaníčkovic, Daniel Rauš, mistr Václav Danělovic, mistr Brikcius, Tomáš Zachlubil kovář, Jan Karban konvář, Jan Erazim, Jiřík Švik, Brikcius Reháček, Vít Šípecký, Václav Léva, Jan Pernikář, Jindřich Prefát, Beneš Roh, Martin Helm, Blažek soukeník z Pořičí. A při času svaté Markéty potom příští sněm byl od krále položen na hradě Pražském, na kterýžto poslové královští, totiž kněz Stanislav, biskup moravský, a pan Artleb z Bozko- vic, pán moravský, pan Duceferens, pán uherský, a pan Jiřík Žabka, sekretář, byli vysláni o potřeby královské i vší země 10 s mocnými listy. A tu také byl při tom pan N., rada krále polského. Při kterémžto sněmu co jest bylo jednáno, a jak mnoho podstrkův jedněch proti druhým dosti lehkých bylo, dlouho by bylo psáti; ale toliko to, což nejvíc nastávalo, při- pomenu, že nechavše obecního zemského jednání (neb při- 15 nešeni byli tudíž listové královští nenadále divnými prostředky) dali se o víru jednati, co se pikartův, netoliko těch, kte- říž by snad v pravdě takoví byli, ale také i těch, kteréž jsou nedůvodně ze zlosti v domnění měli, dotýče, tak dobře ně- které v stavu panském a rytířském, jako v stavu městském a 20 zvláště v Praze. Tuť jest již dábel neměl jinudy přístupu k těm rozbrojům než pod přikrytím víry, čehož neznali ti poslové. I jednali tak ti jistí tří poslové královští bez pana Artleba v ty časy nemocného, že všecky stavy v kyselost a v různici uvedli, majíce srozumění s odpornou pikartům stra- 25 nou, a chtěli přivesti k tomu, aby všickni takoví nařčení pi- karti z země ven mocí a násilím vytištěni byli, táhnouce se na Sv. Jakubskou smlouvu před šestnácti lety ve dsky zapsanou. Tu pak již jaká byla o to veliká nesnáz a odporové 30 mezi všemi stavy, tesklivá jest věc i žalostná o tom připo- mínati; neb tu již beran stoje pod proudem kalil vodu vlku nad ním stojícímu. A v tom jednáno bylo o kompaktata, chtíce je vyzdvi- hnouti a k potvrzení papežem přivesti. Neb zpráva jistá byla, 35 že nějaký kardinal jsa vyslán od papeže k králi do Budína, trval tam i čekal toho i jednal o to víc než od roku, a odtud psaní učinil Čechům některým a zvláště Pražanům, napomínaje jich, aby se přidrželi církve svaté Římské, a že chce jim i ta 1524.
32 Kniha první. řezník Vaníčkovic, Daniel Rauš, mistr Václav Danělovic, mistr Brikcius, Tomáš Zachlubil kovář, Jan Karban konvář, Jan Erazim, Jiřík Švik, Brikcius Reháček, Vít Šípecký, Václav Léva, Jan Pernikář, Jindřich Prefát, Beneš Roh, Martin Helm, Blažek soukeník z Pořičí. A při času svaté Markéty potom příští sněm byl od krále položen na hradě Pražském, na kterýžto poslové královští, totiž kněz Stanislav, biskup moravský, a pan Artleb z Bozko- vic, pán moravský, pan Duceferens, pán uherský, a pan Jiřík Žabka, sekretář, byli vysláni o potřeby královské i vší země 10 s mocnými listy. A tu také byl při tom pan N., rada krále polského. Při kterémžto sněmu co jest bylo jednáno, a jak mnoho podstrkův jedněch proti druhým dosti lehkých bylo, dlouho by bylo psáti; ale toliko to, což nejvíc nastávalo, při- pomenu, že nechavše obecního zemského jednání (neb při- 15 nešeni byli tudíž listové královští nenadále divnými prostředky) dali se o víru jednati, co se pikartův, netoliko těch, kte- říž by snad v pravdě takoví byli, ale také i těch, kteréž jsou nedůvodně ze zlosti v domnění měli, dotýče, tak dobře ně- které v stavu panském a rytířském, jako v stavu městském a 20 zvláště v Praze. Tuť jest již dábel neměl jinudy přístupu k těm rozbrojům než pod přikrytím víry, čehož neznali ti poslové. I jednali tak ti jistí tří poslové královští bez pana Artleba v ty časy nemocného, že všecky stavy v kyselost a v různici uvedli, majíce srozumění s odpornou pikartům stra- 25 nou, a chtěli přivesti k tomu, aby všickni takoví nařčení pi- karti z země ven mocí a násilím vytištěni byli, táhnouce se na Sv. Jakubskou smlouvu před šestnácti lety ve dsky zapsanou. Tu pak již jaká byla o to veliká nesnáz a odporové 30 mezi všemi stavy, tesklivá jest věc i žalostná o tom připo- mínati; neb tu již beran stoje pod proudem kalil vodu vlku nad ním stojícímu. A v tom jednáno bylo o kompaktata, chtíce je vyzdvi- hnouti a k potvrzení papežem přivesti. Neb zpráva jistá byla, 35 že nějaký kardinal jsa vyslán od papeže k králi do Budína, trval tam i čekal toho i jednal o to víc než od roku, a odtud psaní učinil Čechům některým a zvláště Pražanům, napomínaje jich, aby se přidrželi církve svaté Římské, a že chce jim i ta 1524.
Strana 33
Hlava 7. 33 kompaktata potvrditi — ale z úplatku velikého, jehož jsou se 1584. Čechové nenadáli. Jakož pak ti opak křesťané, kteříž hodně a slušně nazváni mohou býti Římští křesťané, odporní nazva- ným nedůvodně pikartům, kteříž na oko hlásili se k straně pod obojí spůsobou, duchovní i světští, spolčili se s stranou Římskou pod jedním spůsobem, též s duchovními i s světskými za jedno, proto, aby svázáni jsouce společně (kdyžby bůh zachovati neráčil kompaktatův) sobě jednomyslně radni a ná- pomocni byli proti tak všem nazvaným pikartům, a z České země aby je konečně vytiskli; a tak na tom zůstali, aby nejprv kompaktata k potvrzení přivedena byla časem jistým. Ale páni moravští se všemi obyvateli toho markrabství, jsouce někdy v ta kompaktata pojati s Čechy, v pokoji a mlčení byli, nechtíce s tím nic míti činiti, proto že jsou to znali, že jedni 15 druhým pasti léčejí. Toť jsou ty skutečnosti, kteréž jsou se z příčin napřed položených vypučily; a ještě na tom nepřestali. Achitofel onen za starého zákona radu vydával Absolonovi proti svatému, ctnému a nevinnému králi Davidovi otci jeho k zahubení: tak 20 také tuto někteří již od té chvíle radu jedni druhým, netoliko cizí lidé, ale i domácí sami proti sobě bez přestání dávali proti nevinným a šlechetným spoluobyvatelům všech stavův země této. A tak z toho tejná nenávist vzhůru vždy stála. A pan Lev s svými jsouce v nepřízni s knížetem Karlem, 25 vešli v přátelství brzo po odjezdu královském, i také s Paškem mistrem Janem a s některými Pražany, jeho následovníky. Neb týž pan Lev předešlých časův víc než od desíti let skrze Prahu nesměl jezditi; ale přes brody u vsi Holešovic nucen byl přejížděti pro velikou nepřízeň i také nelibost toho 30 města. Ti pak obojí nemohli se žádným obyčejem na své mysli upokojiti; ale ve dne i v noci to obmýšleli, kudyby a na kom se mohli pomstiti, a toho litovali, co se jim od krále pána jich stalo, jakoby ti, kdož jsou místa jich v úřadech držali, příčina toho byli, že jsou oni těch úřadův zbaveni 86 byli; a nemohše k tomu kudy jinudy přístupu míti slušného, uvrhli v to víru a pikartství, přimísivše k tomu pověst smy- šlenou o mordu a úkladě, a tak potom vždy dále a dále k tomu přikračujíce, jednak s častými radami společnými svými, jednak s radami některých cizozemcův, duchovních i světských, 10 3
Hlava 7. 33 kompaktata potvrditi — ale z úplatku velikého, jehož jsou se 1584. Čechové nenadáli. Jakož pak ti opak křesťané, kteříž hodně a slušně nazváni mohou býti Římští křesťané, odporní nazva- ným nedůvodně pikartům, kteříž na oko hlásili se k straně pod obojí spůsobou, duchovní i světští, spolčili se s stranou Římskou pod jedním spůsobem, též s duchovními i s světskými za jedno, proto, aby svázáni jsouce společně (kdyžby bůh zachovati neráčil kompaktatův) sobě jednomyslně radni a ná- pomocni byli proti tak všem nazvaným pikartům, a z České země aby je konečně vytiskli; a tak na tom zůstali, aby nejprv kompaktata k potvrzení přivedena byla časem jistým. Ale páni moravští se všemi obyvateli toho markrabství, jsouce někdy v ta kompaktata pojati s Čechy, v pokoji a mlčení byli, nechtíce s tím nic míti činiti, proto že jsou to znali, že jedni 15 druhým pasti léčejí. Toť jsou ty skutečnosti, kteréž jsou se z příčin napřed položených vypučily; a ještě na tom nepřestali. Achitofel onen za starého zákona radu vydával Absolonovi proti svatému, ctnému a nevinnému králi Davidovi otci jeho k zahubení: tak 20 také tuto někteří již od té chvíle radu jedni druhým, netoliko cizí lidé, ale i domácí sami proti sobě bez přestání dávali proti nevinným a šlechetným spoluobyvatelům všech stavův země této. A tak z toho tejná nenávist vzhůru vždy stála. A pan Lev s svými jsouce v nepřízni s knížetem Karlem, 25 vešli v přátelství brzo po odjezdu královském, i také s Paškem mistrem Janem a s některými Pražany, jeho následovníky. Neb týž pan Lev předešlých časův víc než od desíti let skrze Prahu nesměl jezditi; ale přes brody u vsi Holešovic nucen byl přejížděti pro velikou nepřízeň i také nelibost toho 30 města. Ti pak obojí nemohli se žádným obyčejem na své mysli upokojiti; ale ve dne i v noci to obmýšleli, kudyby a na kom se mohli pomstiti, a toho litovali, co se jim od krále pána jich stalo, jakoby ti, kdož jsou místa jich v úřadech držali, příčina toho byli, že jsou oni těch úřadův zbaveni 86 byli; a nemohše k tomu kudy jinudy přístupu míti slušného, uvrhli v to víru a pikartství, přimísivše k tomu pověst smy- šlenou o mordu a úkladě, a tak potom vždy dále a dále k tomu přikračujíce, jednak s častými radami společnými svými, jednak s radami některých cizozemcův, duchovních i světských, 10 3
Strana 34
34 Kniha první. a zvláště biskupa tehdáž Vacovského a nyní arcibiskupa Ostře- homského, nejvyššího kancléře země Uherské, a biskupa Stanislava moravského. Ti pak rádce, bez pochyby neznajíce kde zajíc leží, nešli po příčinách; ale majíce za to, že jest v těch lidech upřímá horlivost při víře křesťanské, a že jest všecko pravé, v čem jsou oni zpravováni, radili k tomu před- sevzetí, i dopomáhali při králi pánu pod jakýms divným při- krytím, jakoby to pravda byla, v čem jsou mnohé lidi, a zvláště Pražané své spoluradné některé doleji jmenované, šlechetné a nevinné, lstivě osočili a obžalovali. Kteřížto vyšší a nižší, každý v stavu svém, byli ubez- pečeni rozličnými trošty, kdyby byli toho všeho, což chtěli, a nejvýše kompaktatův stvrzení, k skutku mohli přivesti: někdo za to čekal záplaty znamenité, a k tomu aby syn jeho byl v Čechách arcibiskupem; někdo ubezpečen byl úřadem podkomořským, někdo hofrichtéřstvím, někdo biskupstvím, někdo suffraganstvím, a někdo jinými rozličnými marnými poctivostmi světa tohoto, až do posledního. Ale pán bůh, kterýžto srdce všech lidí zná, jenž lsti, závisti, pýchy, nená- visti i jiných zlých věcí nenávidí, od počátku světa takovým 20 prospěchu nedával, ale dobré, šlechetné, nevinné lidi vždycky obhajoval a vyzdvihoval. 5 10 15 1524. 25 Hlava 8. V níž se oznamuje o nějakém učiteli zákona božího Erasmovi Rotero- damském, též i o Luterovi, kdy jest povstal. Potom kterak lidé po- čali přijímati pravdu čtení Kristova, a potom příčiny, kterak jest dábel skrze své holomky tomu překazil. 30 Tomuto se sluší náramně podiviti, jaký div tohoto věku našeho pán bůh v nenadále a proti vší naději lidské ráčil uká- zati, že z jeho vnuknutí povstal byl před několika lety nyní 35 předešlými učitel křesťanský podlé zákona božího v krajinách Rejnských, v Kolíně, v Basilii a jinde, kterémuž Erasmus Ro- terodamský říkali; muž byl jistě učený a znamenitý v učení svém, nad obyčejnou povahu národu Německého. Ten jsa kně-
34 Kniha první. a zvláště biskupa tehdáž Vacovského a nyní arcibiskupa Ostře- homského, nejvyššího kancléře země Uherské, a biskupa Stanislava moravského. Ti pak rádce, bez pochyby neznajíce kde zajíc leží, nešli po příčinách; ale majíce za to, že jest v těch lidech upřímá horlivost při víře křesťanské, a že jest všecko pravé, v čem jsou oni zpravováni, radili k tomu před- sevzetí, i dopomáhali při králi pánu pod jakýms divným při- krytím, jakoby to pravda byla, v čem jsou mnohé lidi, a zvláště Pražané své spoluradné některé doleji jmenované, šlechetné a nevinné, lstivě osočili a obžalovali. Kteřížto vyšší a nižší, každý v stavu svém, byli ubez- pečeni rozličnými trošty, kdyby byli toho všeho, což chtěli, a nejvýše kompaktatův stvrzení, k skutku mohli přivesti: někdo za to čekal záplaty znamenité, a k tomu aby syn jeho byl v Čechách arcibiskupem; někdo ubezpečen byl úřadem podkomořským, někdo hofrichtéřstvím, někdo biskupstvím, někdo suffraganstvím, a někdo jinými rozličnými marnými poctivostmi světa tohoto, až do posledního. Ale pán bůh, kterýžto srdce všech lidí zná, jenž lsti, závisti, pýchy, nená- visti i jiných zlých věcí nenávidí, od počátku světa takovým 20 prospěchu nedával, ale dobré, šlechetné, nevinné lidi vždycky obhajoval a vyzdvihoval. 5 10 15 1524. 25 Hlava 8. V níž se oznamuje o nějakém učiteli zákona božího Erasmovi Rotero- damském, též i o Luterovi, kdy jest povstal. Potom kterak lidé po- čali přijímati pravdu čtení Kristova, a potom příčiny, kterak jest dábel skrze své holomky tomu překazil. 30 Tomuto se sluší náramně podiviti, jaký div tohoto věku našeho pán bůh v nenadále a proti vší naději lidské ráčil uká- zati, že z jeho vnuknutí povstal byl před několika lety nyní 35 předešlými učitel křesťanský podlé zákona božího v krajinách Rejnských, v Kolíně, v Basilii a jinde, kterémuž Erasmus Ro- terodamský říkali; muž byl jistě učený a znamenitý v učení svém, nad obyčejnou povahu národu Německého. Ten jsa kně-
Strana 35
Hlava 8. 35 zem světským podlé řádu Římského, sepsal o náboženství křesťanském mnoho kněh, kterýchž žádný milovník zákona božího a pravého smyslu pána Krista v některých místech hyzditi nemohl, otvíraje pravý rozum křesťanský zákona bo- žího; a následoval v tom některých starých učitelův skrovně, kteříž nezacházeli daleko od smyslu pravého Kristova, a to činil s nějakou opatrností střídmou; jehožto takové spisy mnozí v krajinách rozličných přijímali a oblíbili. A on jest byl vešken základ i počátek tehdáž ku přivedení známosti čtení 10 svatého cizích národův, šťastně vsívaje semeno Kristovo v srdce lidská. Potom brzo vznikl jiný učitel za jeho času, Martin Luter, učený mnich řeholy sv. Augustina, v městě Vitem- berce v Saské zemi pod panováním tehdáž osvíceného knížete 15 Fridricha. Kterýžto jsa horlivý a zmužilý při zákonu božím, mnoho také knih sepsal, veda k pravému smyslu zákona bo- žího podlé zachovávání prvotní církve svaté, a podlé toho učil zmužile, kázal čtení svaté v jeho čistotě a prostnosti, nic nedbaje na předky své a ustanovení lidská; to čině na odpor 20 církvi Římské. Tu pak když Erasmus na mimochodníku druhdy Řím obcházel (neb již potom brzy Římská církev ho sobě jako myslivec jestřába unosila), tento cvalem naň dojížděl: tak že v těch okolních krajinách Německých národ ten, od dávních časův Čechům a Moravanům zlostný a nepříznivý, 25 k přijímání těla a krve Kristovy pod obojím spůsobem přivedl a s pomocí boží obrátil, a skrze to okolní Němce s Čechy a Moravany z daru božího v přízeň a v milost uvedl beze všech nesnazí; ježto prvé jaké nesnáze, války a rozličná protivenství jedněch k druhým bývaly, kroniky české široce ukazují; a 30 nad to, že jsou Čechové a Moravané za předkův našich mnoho statků s prací a krve proléváním vynaložili, i kompaktata od legatův stolice Římské zjednali, chtíce v jednotu s nimi vstou- piti jakouž takouž kromě kalicha, a tudy kaceřování i jiná rozličná hanění, jimiž jsou je rozličně trápili, zastaviti chtěli, 35 a nemohli tomu nic učiniti; nýbrž tak veliká nenávist Něm- cův k Čechům a k Moravanům bývala, že jim těžko bývalo o samém jmenu jich slyšeti. A toho dovodili plijíce, rotíce a do nejhlubšího pekla je odsuzujíce; jednak klatby papežské na ně vydávali, jednak války a jiné zlé věci obmyšlovali. Bůh 1524. 3*
Hlava 8. 35 zem světským podlé řádu Římského, sepsal o náboženství křesťanském mnoho kněh, kterýchž žádný milovník zákona božího a pravého smyslu pána Krista v některých místech hyzditi nemohl, otvíraje pravý rozum křesťanský zákona bo- žího; a následoval v tom některých starých učitelův skrovně, kteříž nezacházeli daleko od smyslu pravého Kristova, a to činil s nějakou opatrností střídmou; jehožto takové spisy mnozí v krajinách rozličných přijímali a oblíbili. A on jest byl vešken základ i počátek tehdáž ku přivedení známosti čtení 10 svatého cizích národův, šťastně vsívaje semeno Kristovo v srdce lidská. Potom brzo vznikl jiný učitel za jeho času, Martin Luter, učený mnich řeholy sv. Augustina, v městě Vitem- berce v Saské zemi pod panováním tehdáž osvíceného knížete 15 Fridricha. Kterýžto jsa horlivý a zmužilý při zákonu božím, mnoho také knih sepsal, veda k pravému smyslu zákona bo- žího podlé zachovávání prvotní církve svaté, a podlé toho učil zmužile, kázal čtení svaté v jeho čistotě a prostnosti, nic nedbaje na předky své a ustanovení lidská; to čině na odpor 20 církvi Římské. Tu pak když Erasmus na mimochodníku druhdy Řím obcházel (neb již potom brzy Římská církev ho sobě jako myslivec jestřába unosila), tento cvalem naň dojížděl: tak že v těch okolních krajinách Německých národ ten, od dávních časův Čechům a Moravanům zlostný a nepříznivý, 25 k přijímání těla a krve Kristovy pod obojím spůsobem přivedl a s pomocí boží obrátil, a skrze to okolní Němce s Čechy a Moravany z daru božího v přízeň a v milost uvedl beze všech nesnazí; ježto prvé jaké nesnáze, války a rozličná protivenství jedněch k druhým bývaly, kroniky české široce ukazují; a 30 nad to, že jsou Čechové a Moravané za předkův našich mnoho statků s prací a krve proléváním vynaložili, i kompaktata od legatův stolice Římské zjednali, chtíce v jednotu s nimi vstou- piti jakouž takouž kromě kalicha, a tudy kaceřování i jiná rozličná hanění, jimiž jsou je rozličně trápili, zastaviti chtěli, 35 a nemohli tomu nic učiniti; nýbrž tak veliká nenávist Něm- cův k Čechům a k Moravanům bývala, že jim těžko bývalo o samém jmenu jich slyšeti. A toho dovodili plijíce, rotíce a do nejhlubšího pekla je odsuzujíce; jednak klatby papežské na ně vydávali, jednak války a jiné zlé věci obmyšlovali. Bůh 1524. 3*
Strana 36
36 Kníha první. pak všemohoucí, věčná moudrost, kterýž zná, kdy a skrze koho divnými prostředky zákon a pravdu svou má zvelebiti, z svého božského a nestíhlého tajemství ráčil člověka tohoto nade- psaného v nenadále vzbuditi, aby on to působil, a skrze zná- most zákona a pravdy cizí národy z slepoty starodávní aby vyvodil a k světlu pravému, jenž jest Kristus jistá cesta, pravda i život, přivodil. A takového divu ani Bernášek, ani Augustin, ani Dominik, ani Jeroným, ani Bonaventura, ani Franěk, ani Beneš, ani Tomek z Aquiny, se všemi jinými mnichy a biskupy i jiné povahy lidmi od papeže zasvěcenými 10 neučinili. A jest-li že jest při těch některých (toho nevím) jaká svatost života byla v tomto světě, však prospívali jsou sami sobě, ale bližním svým neprospívali učením a vedením ku pravé víře Kristově podlé zákona jeho, jako tento doktor Luter božím spůsobem jest prospíval, ne svou ani dábelskou 15 mocí (neb by on sám dábel sobě odporen býti musil), ale mocí milosti boží, kterouž mu bůh i jiným národům jeho poslouchajícím dával; ježto toho nikda dábel, ani jeho ná- městkové neměli, nemají, aniž míti budou na věky. Od téhož pak Lutera mnozí mniši a jiní kněží Římští v tom městě i jinde 20 berouce známost, skrze jeho počátek, v zákoně božím, k té- muž se obraceli a učili, kázali i psali, a od nich mnozí světští obecní lidé, chudí i bohatí, veřejně sobě v psaní, v čítání i v jiném příklad brali. A těch také časův začínalo se v mnohých krajinách, 25 mimo nějakou zvyklost bratří Valdenských, že jsou se lidé znovu křtili, a maso v páteční dny jedli; potom také brzo v Praze procesí a vystavování svátosti těla Kristova v mon- strancí v některých kostelích pomíjeli; a odtud dále někteří kněží v Čechách pochop a zvláště v Praze sobě brali, vedouce 30 a kažíce slovo boží upřímně podlé zákona božího, beze všech přídavkův lidských, stranních, téměř zákonu božímu odpor- ných. A po takovém učení mnozí lidé šli a životy své podlé možnosti od mnohého zlého odvraceli a k dobrému se nachy- lovali, a zvláště zbytečných a nájemních nápojův po hospo- 35 dách šenkovních mnozí umenšovali, nechodíce do nich. A tu jest byl opět zvláštní podpal nepřízní mezi nimi a mezi těmi, kdož jsou takové nápoje odbyvatedlné mívali, že jsou již k nim málo lidé chodili, hněvajíce se na ně, že jim statkův 5 1524.
36 Kníha první. pak všemohoucí, věčná moudrost, kterýž zná, kdy a skrze koho divnými prostředky zákon a pravdu svou má zvelebiti, z svého božského a nestíhlého tajemství ráčil člověka tohoto nade- psaného v nenadále vzbuditi, aby on to působil, a skrze zná- most zákona a pravdy cizí národy z slepoty starodávní aby vyvodil a k světlu pravému, jenž jest Kristus jistá cesta, pravda i život, přivodil. A takového divu ani Bernášek, ani Augustin, ani Dominik, ani Jeroným, ani Bonaventura, ani Franěk, ani Beneš, ani Tomek z Aquiny, se všemi jinými mnichy a biskupy i jiné povahy lidmi od papeže zasvěcenými 10 neučinili. A jest-li že jest při těch některých (toho nevím) jaká svatost života byla v tomto světě, však prospívali jsou sami sobě, ale bližním svým neprospívali učením a vedením ku pravé víře Kristově podlé zákona jeho, jako tento doktor Luter božím spůsobem jest prospíval, ne svou ani dábelskou 15 mocí (neb by on sám dábel sobě odporen býti musil), ale mocí milosti boží, kterouž mu bůh i jiným národům jeho poslouchajícím dával; ježto toho nikda dábel, ani jeho ná- městkové neměli, nemají, aniž míti budou na věky. Od téhož pak Lutera mnozí mniši a jiní kněží Římští v tom městě i jinde 20 berouce známost, skrze jeho počátek, v zákoně božím, k té- muž se obraceli a učili, kázali i psali, a od nich mnozí světští obecní lidé, chudí i bohatí, veřejně sobě v psaní, v čítání i v jiném příklad brali. A těch také časův začínalo se v mnohých krajinách, 25 mimo nějakou zvyklost bratří Valdenských, že jsou se lidé znovu křtili, a maso v páteční dny jedli; potom také brzo v Praze procesí a vystavování svátosti těla Kristova v mon- strancí v některých kostelích pomíjeli; a odtud dále někteří kněží v Čechách pochop a zvláště v Praze sobě brali, vedouce 30 a kažíce slovo boží upřímně podlé zákona božího, beze všech přídavkův lidských, stranních, téměř zákonu božímu odpor- ných. A po takovém učení mnozí lidé šli a životy své podlé možnosti od mnohého zlého odvraceli a k dobrému se nachy- lovali, a zvláště zbytečných a nájemních nápojův po hospo- 35 dách šenkovních mnozí umenšovali, nechodíce do nich. A tu jest byl opět zvláštní podpal nepřízní mezi nimi a mezi těmi, kdož jsou takové nápoje odbyvatedlné mívali, že jsou již k nim málo lidé chodili, hněvajíce se na ně, že jim statkův 5 1524.
Strana 37
Hlava 8. 37 svých do jich domův nenosili; a tak pikartskou na ně po- 1524. vahu tudy strkali. Vida to pak dábel, že se dílna jeho všudy kazí a boří, a jsa od počátku světa rozličnou naplněn chytrostí, nelenoval 5 se na to mysliti, aby neměl sobě stolice od půlnoci postaviti a roven býti chtíti nejvyššímu, popouzeje mnohých lidí své nákvasy, světských i duchovních, proti tomu, aby cestu krá- lovství božího zasekali, a cestu království jeho vyčistili, aby bez překážky po ní kráčeli, slibuje jim všecka království světa 10 i slávu jich se vším příslušenstvím postoupiti a v své dsky za- psati k dědičnému držení, když toliko od zákona Kristova od- padnouce Římu se klaněti budou. Jakož jsou se pak v tom nezamlčali prvotně administrator i kněží jeho po farách, vo- lajíce a křičíce bez přestání proti kněžím nadepsaným jim 15 v tom odporným, dábelským větrem bez přestání dýmali, jedny proti druhým podpalujíce. A podlé nich světští mnozí povstá- vali, a také proti svým spolusousedům tejnou nenávist a zlost i jiné zlé věci proti nim od několika předešlých časův při- jímajíce, tak dlouho, až v tom podstrky někdy rozličné jedni 20 na druhé řečí protivnou zbytečně činili, i bezpotřebně o víru se mnohokrát hádali, zbytečně i všetečně, ne pro vzdělání, ale na protivenství, v místech nepříležitých, jakožto v krčmách, po ulicech lidé směsiční a nevážní to činili; o věcech ko- stelních (to zlé nemůž se chváliti) s přimíšením slov rouhavých 25 někteří také mluvili, nemajíce v tom žádné vážnosti ani roz- šafnosti ani míry, než aby jedni druhým protivenství činili a ve sváry toliko se dávali. A když toho vždy přibývalo bez trestání a překážky správcův městských, tehdy z toho již příčina jedna z mnohých ku pozdvižení nastávala. A z těch 30 jsou potom mnozí takoví, buďto z úplatkův, buďto jakžkoli jináč, v Praze zůstali beze všeho nátisku, a skrze to víc a víc nelibosti a podpalův k mnohému zlému se rozmáhalo, jehož nevím, kterak jest to šlo, že jsou takoví z toho trestáním sku- tečným od správcův vyvozováni nebyli. A však nevinní za 35 vinné potom břímě to nésti musili, jsouce vypovídáni, ale ti s pokojem zanecháni. A však proto vždy administrator s svými kněžími od lásky a svornosti lidi odráželi, a k krve prolití ne křesťansky, ale tyransky a dábelsky divnými okolky ponoukali a troubili, dotud, až bouřku v obci Pražské strou-
Hlava 8. 37 svých do jich domův nenosili; a tak pikartskou na ně po- 1524. vahu tudy strkali. Vida to pak dábel, že se dílna jeho všudy kazí a boří, a jsa od počátku světa rozličnou naplněn chytrostí, nelenoval 5 se na to mysliti, aby neměl sobě stolice od půlnoci postaviti a roven býti chtíti nejvyššímu, popouzeje mnohých lidí své nákvasy, světských i duchovních, proti tomu, aby cestu krá- lovství božího zasekali, a cestu království jeho vyčistili, aby bez překážky po ní kráčeli, slibuje jim všecka království světa 10 i slávu jich se vším příslušenstvím postoupiti a v své dsky za- psati k dědičnému držení, když toliko od zákona Kristova od- padnouce Římu se klaněti budou. Jakož jsou se pak v tom nezamlčali prvotně administrator i kněží jeho po farách, vo- lajíce a křičíce bez přestání proti kněžím nadepsaným jim 15 v tom odporným, dábelským větrem bez přestání dýmali, jedny proti druhým podpalujíce. A podlé nich světští mnozí povstá- vali, a také proti svým spolusousedům tejnou nenávist a zlost i jiné zlé věci proti nim od několika předešlých časův při- jímajíce, tak dlouho, až v tom podstrky někdy rozličné jedni 20 na druhé řečí protivnou zbytečně činili, i bezpotřebně o víru se mnohokrát hádali, zbytečně i všetečně, ne pro vzdělání, ale na protivenství, v místech nepříležitých, jakožto v krčmách, po ulicech lidé směsiční a nevážní to činili; o věcech ko- stelních (to zlé nemůž se chváliti) s přimíšením slov rouhavých 25 někteří také mluvili, nemajíce v tom žádné vážnosti ani roz- šafnosti ani míry, než aby jedni druhým protivenství činili a ve sváry toliko se dávali. A když toho vždy přibývalo bez trestání a překážky správcův městských, tehdy z toho již příčina jedna z mnohých ku pozdvižení nastávala. A z těch 30 jsou potom mnozí takoví, buďto z úplatkův, buďto jakžkoli jináč, v Praze zůstali beze všeho nátisku, a skrze to víc a víc nelibosti a podpalův k mnohému zlému se rozmáhalo, jehož nevím, kterak jest to šlo, že jsou takoví z toho trestáním sku- tečným od správcův vyvozováni nebyli. A však nevinní za 35 vinné potom břímě to nésti musili, jsouce vypovídáni, ale ti s pokojem zanecháni. A však proto vždy administrator s svými kněžími od lásky a svornosti lidi odráželi, a k krve prolití ne křesťansky, ale tyransky a dábelsky divnými okolky ponoukali a troubili, dotud, až bouřku v obci Pražské strou-
Strana 38
38 Kniha první. 1524. bili. A prvé než počnu o té bouřce psáti, položím o dvojích lidech, ve všech stavích země České a zvláště tehdáž v Praze bytem přítomných, aby vědomo bylo, mezi kterými jsou tak těžcí byli odporové. Hlava 9. V kteréž se pokládá o dvojích křesťanech, Římských a Kristových, a o rozdílné víře, jedni proti druhým se pozdvihujíce. 10 I věziž, že toho času byli dvojí v Praze lidé (Římanův pod jednou spůsobou ani jiných lidí v to nepojímám): jedni hodní křesťané Římští a papistové, a druzí bez důvodu na- zvaní od prvních pikarti, nebo luterianové. Křesťané Římští byli ti, kteříž se spravovali Římským pravidlem a nálezky ne- toliko papežskými, ale také, což mnohem netrpělivějšího jest, některými všetečnými býky, nepravými soudci, nevelmi dá- vnými předky svými, zakládajíce všecko náboženství a kře- sťanství své víc na věcech zevnitřních nežli na pravém základu, též jako předkové jich někteří, i také kochajíce se v ozdobách 20 kostelních všech, kteréžby bylo dlouho jmenovati, jenž nad míru jich někde užívali (proti střídnému užívání toho nemlu- vím, kdyby jich z potřeby rozumné, a ne z marné chvály ani z pýchy užívali, bez obtížení lidí); a krátce tímto všecko za- hrnu: že všecku podstatu spasení svého mnozí v větším počtu 25 zakládali na věcech nezákladních, proti zákonu božímu a pra- vému smyslu Kristovu to činíce, a nic se o víru ani o službu a poctu boží pravou, kterouž bůh a nejinou míti chce, a o příkladný ctnostný život nestarajíce s učiteli svými; a tak jakž z ustanovení svého aneb lidského kněží je tomu učili, a jakž so sami v rozkošech těla živi byli, že též je na kratochvilném náboženství nehnetlivém, totiž s varhany a s několikerotvár- ným zpíváním, víc frejířským nežli křesťanským, stavěli, ke cti a chvále boží to obracujíce, a k nákladům zbytečným mnohých věcí pro svá zvelebení a prebendy, z ošemetného pochleben- 35 ství, aby jich v ničemž neuhnetli, připravovali. I přivykli tomu i jiným všem marnostem, kterýchž jest veliké množství, ne- majíce žádného základu božského a pravého ani stálého z písem božských, leč lidské nejisté a velmi dušem nebezpečné písemné 15
38 Kniha první. 1524. bili. A prvé než počnu o té bouřce psáti, položím o dvojích lidech, ve všech stavích země České a zvláště tehdáž v Praze bytem přítomných, aby vědomo bylo, mezi kterými jsou tak těžcí byli odporové. Hlava 9. V kteréž se pokládá o dvojích křesťanech, Římských a Kristových, a o rozdílné víře, jedni proti druhým se pozdvihujíce. 10 I věziž, že toho času byli dvojí v Praze lidé (Římanův pod jednou spůsobou ani jiných lidí v to nepojímám): jedni hodní křesťané Římští a papistové, a druzí bez důvodu na- zvaní od prvních pikarti, nebo luterianové. Křesťané Římští byli ti, kteříž se spravovali Římským pravidlem a nálezky ne- toliko papežskými, ale také, což mnohem netrpělivějšího jest, některými všetečnými býky, nepravými soudci, nevelmi dá- vnými předky svými, zakládajíce všecko náboženství a kře- sťanství své víc na věcech zevnitřních nežli na pravém základu, též jako předkové jich někteří, i také kochajíce se v ozdobách 20 kostelních všech, kteréžby bylo dlouho jmenovati, jenž nad míru jich někde užívali (proti střídnému užívání toho nemlu- vím, kdyby jich z potřeby rozumné, a ne z marné chvály ani z pýchy užívali, bez obtížení lidí); a krátce tímto všecko za- hrnu: že všecku podstatu spasení svého mnozí v větším počtu 25 zakládali na věcech nezákladních, proti zákonu božímu a pra- vému smyslu Kristovu to činíce, a nic se o víru ani o službu a poctu boží pravou, kterouž bůh a nejinou míti chce, a o příkladný ctnostný život nestarajíce s učiteli svými; a tak jakž z ustanovení svého aneb lidského kněží je tomu učili, a jakž so sami v rozkošech těla živi byli, že též je na kratochvilném náboženství nehnetlivém, totiž s varhany a s několikerotvár- ným zpíváním, víc frejířským nežli křesťanským, stavěli, ke cti a chvále boží to obracujíce, a k nákladům zbytečným mnohých věcí pro svá zvelebení a prebendy, z ošemetného pochleben- 35 ství, aby jich v ničemž neuhnetli, připravovali. I přivykli tomu i jiným všem marnostem, kterýchž jest veliké množství, ne- majíce žádného základu božského a pravého ani stálého z písem božských, leč lidské nejisté a velmi dušem nebezpečné písemné 15
Strana 39
Hlava 9. 39 útěchy, nad kteréžto nezdálo se jim, aby co lepšího a uži- tečnějšího k spasení býti mohlo. O zákonu božím a přikázá- ních jeho nechtěli nic věděti, počna od kněží některých až do lidu obecného, kterýž dosti již v lehkosti měli, a to při některých se zjevně ukázalo, leč což by sobě sami k naučení po své vůli vybírali a vykládali. A v tom nic se nedělili od oněch Židův za pána Krista, kteříž se s ním vždycky hašteřili o svá a Mojžíšova ustanovení, nechtíce ani literní hrubosti své ustoupiti, ani nebeským věcem místa dáti. Též také, že 10 pán Kristus dvě cesty, jednu k zatracení a druhou do života vyměřil: papež pak a stolice ta vymyslila sobě pro svůj zisk třetí, totiž očistec a odpustky, v kterých tělesných kněží svrchované dobré a lidu veliké zavedení záleží. Výše jsem napověděl o některých všetečných lidech, 15 kteříž nad to, což jest papežem a koncilí vymyšleno, oni také o svém úmyslu některé věci vymyslili, ježto toho ani Římská církev nezachovává. Kdoby pak proti tomu mluvil jakkoli po- ctivě, odvolávaje se na zákon boží a na zachovávání prvotní církve z pravého ustanovení a smyslu Kristova, jakožto na věc 20 nejpodstatnější, tehdy místo důvodův, že jest pikart a kacíř o něm vyznávali a za bludného člověka měli; by pak andělský život ten vedl, nic mu to platno nebylo proti tomu křesťanu, kterýž by pak nejhorší člověk byl, tehdy křikem obdržal; a protož jsem je Římskými křesťany jmenoval. Neb Římané drží to, že tolikéž jest přijímati svátost pod jednou spůsobou jako pod oběma, jdouce v tom i v jiném ustanovením lidským; a tito Pražané mnozí slovem téměř všech jiných toho jim po- tvrzovali. Druhé, že jsou se s Římany o kompaktata i o jiné věci spolčili, jakož již jest o tom povědíno, toho potvrzujíce, 3o že jsou s nimi byli za jedno, duchovní i světští, ve všem krom kalicha. Druzí jsou byli nedůvodně nazváni a nařčeni pikarti, kteříž jsou jim byli v tom odporni, žádajíce státi při zákonu božím upřímně beze všech přídavkův lidských stranních. Ač 35 jsou prvé od starodávna od věrných učitelův o tom slýchali, však nikdá tak zřetedlně a otevřeně, jako od těch, kteříž naučení brali od již položených dvou podlé zjevného pravého smyslu zákona božího doktorův, i jiných jim podobných, toho neznali; žádnými věcmi vymyšlenými, jakožto ceremoniemi 5 25 1524.
Hlava 9. 39 útěchy, nad kteréžto nezdálo se jim, aby co lepšího a uži- tečnějšího k spasení býti mohlo. O zákonu božím a přikázá- ních jeho nechtěli nic věděti, počna od kněží některých až do lidu obecného, kterýž dosti již v lehkosti měli, a to při některých se zjevně ukázalo, leč což by sobě sami k naučení po své vůli vybírali a vykládali. A v tom nic se nedělili od oněch Židův za pána Krista, kteříž se s ním vždycky hašteřili o svá a Mojžíšova ustanovení, nechtíce ani literní hrubosti své ustoupiti, ani nebeským věcem místa dáti. Též také, že 10 pán Kristus dvě cesty, jednu k zatracení a druhou do života vyměřil: papež pak a stolice ta vymyslila sobě pro svůj zisk třetí, totiž očistec a odpustky, v kterých tělesných kněží svrchované dobré a lidu veliké zavedení záleží. Výše jsem napověděl o některých všetečných lidech, 15 kteříž nad to, což jest papežem a koncilí vymyšleno, oni také o svém úmyslu některé věci vymyslili, ježto toho ani Římská církev nezachovává. Kdoby pak proti tomu mluvil jakkoli po- ctivě, odvolávaje se na zákon boží a na zachovávání prvotní církve z pravého ustanovení a smyslu Kristova, jakožto na věc 20 nejpodstatnější, tehdy místo důvodův, že jest pikart a kacíř o něm vyznávali a za bludného člověka měli; by pak andělský život ten vedl, nic mu to platno nebylo proti tomu křesťanu, kterýž by pak nejhorší člověk byl, tehdy křikem obdržal; a protož jsem je Římskými křesťany jmenoval. Neb Římané drží to, že tolikéž jest přijímati svátost pod jednou spůsobou jako pod oběma, jdouce v tom i v jiném ustanovením lidským; a tito Pražané mnozí slovem téměř všech jiných toho jim po- tvrzovali. Druhé, že jsou se s Římany o kompaktata i o jiné věci spolčili, jakož již jest o tom povědíno, toho potvrzujíce, 3o že jsou s nimi byli za jedno, duchovní i světští, ve všem krom kalicha. Druzí jsou byli nedůvodně nazváni a nařčeni pikarti, kteříž jsou jim byli v tom odporni, žádajíce státi při zákonu božím upřímně beze všech přídavkův lidských stranních. Ač 35 jsou prvé od starodávna od věrných učitelův o tom slýchali, však nikdá tak zřetedlně a otevřeně, jako od těch, kteříž naučení brali od již položených dvou podlé zjevného pravého smyslu zákona božího doktorův, i jiných jim podobných, toho neznali; žádnými věcmi vymyšlenými, jakožto ceremoniemi 5 25 1524.
Strana 40
40 Kniha první. a jinými k tomu podobnými nálezky, netoliko papežskými, ale nad to i jiných lidí, všetečných novákův málo před sta lety a níže přítomných, zámysly, zákonu božímu odpornými a s ustanovením Římským rozdílnými, od strany odporné nad zákon boží vyzdviženými a ujatými nechtěli se spravovati, ale na sprostnosti té, kteráž byla trvala za apoštolův i za jich brzo potomkův, dosti míti chtěli, tělo a krev Krista pána, pod obojí spůsobou podlé smyslu jeho vydané, z víry s nábožen- stvím přijímali, nic nehloubajíce, nic nesmýšlejíce při tom jináč, ani z mezí vykračejíce, než jak jest k jakému konci a 10 k jakému užívání aneb k jinému Kristus na poslední večeři své slovy svými vyměřiti ráčil. A však obojí, první i tito, hlásili se k kalichu a k straně pod obojí spůsobou v přijímání té svátosti; ale rozličně o tom smýšleli z naučení učitelův svých: onino rozličnými obyčeji, a nejvíc těmi, že ta svátost viditedlná jest bůh, a jiní, že v té svátosti jest pravý bůh a člověk, vším obyčejem podlé svého přirozeného bytu smýšleli a vyznávali; tito pak jináč nic, než podlé vysvědčení Kristova v prostých slovích jeho, jakož jest povědíno, věřili a vyznávali. A o ten artikul největší byla jest 20 mezi lidmi Pražskými nesnáz, a kdožkoli chtěl se upřímně spravovati zákonem božím, že ten od jiných odporných tomu zhola za pikarta a za luteriana držán byl bludného; a což jsou z víry a z ustanovení Kristova s pomocí jeho oblíbili a poznali, učivše je tomu kněží a praví poslové jeho, to papi- 25 stové nazývali a pravili býti novou vírou vymyšlenou. Ale což bylo od předkův jich některých, totiž Rokycany a roty jeho i jiných pletichářův jemu podobných a školních býkův, před šedesáti lety vymyšleno, to jsou za zákon jistý a za starou víru sobě ujali, držíce o nich, že jsou nebloudili, jsouce so za učitele postaveni; a nejvíc při smyslu a důmyslu o svá- tosti těla a krve Kristovy, jakož toho důvod jest široký v druhých knihách v hlavě desáté, tu kdež jest o odvolání a napravování položeno, a o kterýžto artikul on Rokycana těžké jest měl odpory s kněžími Táborskými, dotud, až některé z nich o hrdla připravil, s dopomožením krále Jiřího, a ty nápravy vyzdvihl, o kterýchž netoliko zákon boží, ale i staří doktorové všickni mlčí. A však že jsou podlé zákona božího vymyšleny, mnozí takoví slepci ještě ličidlo na to dávají 5 15 85 1524.
40 Kniha první. a jinými k tomu podobnými nálezky, netoliko papežskými, ale nad to i jiných lidí, všetečných novákův málo před sta lety a níže přítomných, zámysly, zákonu božímu odpornými a s ustanovením Římským rozdílnými, od strany odporné nad zákon boží vyzdviženými a ujatými nechtěli se spravovati, ale na sprostnosti té, kteráž byla trvala za apoštolův i za jich brzo potomkův, dosti míti chtěli, tělo a krev Krista pána, pod obojí spůsobou podlé smyslu jeho vydané, z víry s nábožen- stvím přijímali, nic nehloubajíce, nic nesmýšlejíce při tom jináč, ani z mezí vykračejíce, než jak jest k jakému konci a 10 k jakému užívání aneb k jinému Kristus na poslední večeři své slovy svými vyměřiti ráčil. A však obojí, první i tito, hlásili se k kalichu a k straně pod obojí spůsobou v přijímání té svátosti; ale rozličně o tom smýšleli z naučení učitelův svých: onino rozličnými obyčeji, a nejvíc těmi, že ta svátost viditedlná jest bůh, a jiní, že v té svátosti jest pravý bůh a člověk, vším obyčejem podlé svého přirozeného bytu smýšleli a vyznávali; tito pak jináč nic, než podlé vysvědčení Kristova v prostých slovích jeho, jakož jest povědíno, věřili a vyznávali. A o ten artikul největší byla jest 20 mezi lidmi Pražskými nesnáz, a kdožkoli chtěl se upřímně spravovati zákonem božím, že ten od jiných odporných tomu zhola za pikarta a za luteriana držán byl bludného; a což jsou z víry a z ustanovení Kristova s pomocí jeho oblíbili a poznali, učivše je tomu kněží a praví poslové jeho, to papi- 25 stové nazývali a pravili býti novou vírou vymyšlenou. Ale což bylo od předkův jich některých, totiž Rokycany a roty jeho i jiných pletichářův jemu podobných a školních býkův, před šedesáti lety vymyšleno, to jsou za zákon jistý a za starou víru sobě ujali, držíce o nich, že jsou nebloudili, jsouce so za učitele postaveni; a nejvíc při smyslu a důmyslu o svá- tosti těla a krve Kristovy, jakož toho důvod jest široký v druhých knihách v hlavě desáté, tu kdež jest o odvolání a napravování položeno, a o kterýžto artikul on Rokycana těžké jest měl odpory s kněžími Táborskými, dotud, až některé z nich o hrdla připravil, s dopomožením krále Jiřího, a ty nápravy vyzdvihl, o kterýchž netoliko zákon boží, ale i staří doktorové všickni mlčí. A však že jsou podlé zákona božího vymyšleny, mnozí takoví slepci ještě ličidlo na to dávají 5 15 85 1524.
Strana 41
Hlava 9. 41 a nestydatě vyznávají, podvodíce lidi o duše svými nejistými 1524. důvody. A tak odporové byli silní mezi pravdou a falší. A však od skutkův navyklých a příkladův zlých tito mnozí se zdržo- 5 vali, k poslouchání slova božího do kostelův k kazatelům věrným rádi chodili, tu kdež řádové praví křesťanští, nestranní, samým Kristem i jinak bez úrazu zákona jeho ustanovení upřímně vedeni byli, cestou jednou, pánem Kristem toliko a apoštoly jeho k životu věčnému ujištěnou a ukázanou, se spra- 10 vovali, a druhé, kteráž vede k zatracení, se vystříhali; očistec sobě pravý, bohu líbezný, na tomto světě dobrým kajícím životem spravený, oblibovali, jisti jsouce z písem božských, že po smrti k tomu, ani nad to k jinému, času nebude, násle- dujíce také v tom rady Erazima Roterodamského, kterýžto 15 na jiný jakýs očistec a bulle neb odpustky volá a posměšně křičí v knihách o chvále bláznovství, řka: že jsou ošemetně ty věci vymyšleny pro peníze, aby jimi jako po trychtéřích anebo nálevkách lidem vyměřovali odtahy v očistci, prodlené na léta, měsíce, dny a hodiny; a tak cestu z odpustkův do 20 očistce a odtud upřímo do pekla — mám říci do nebe, beze všeho předešlého pokání, jako z kuchyně do pivnice, z úplatku toliko peněžitého ukazují. Při jiných pak věcech stáli podlé sněmu hromničného předešlého a podlé svolení obce Pražské, kteréž se stalo v středu po svatém Stanislavu léta 1524, kte- 25 réž zapsáno doleji stojí. A to oboje odporní strana již v nic obrátila. Pro kteroužto věc opět dábel, že mu jeho ozdoby v jeho chrámě rozmnožené, totiž pýchy, marné chvály, lakom- ství, falše i všech jiných rozkoší a neřádův světských i kněž- ských velmi ubývá, popudil na ně strany odporné křesťanův 3o Římských, aby tomu dobrému překážku učinili a jeho krá- lovství zase velebili. A tak se stalo tím pořadem dole psaným, že to bylo nastalo: kdož se chtěl rád pánu bohu upřímně líbiti a životy své předešlé. v lepší proměňovati, že takové bez výmínky nedůvodně pikarty a luteriany byli nazývali ti, kdož 35 jsou jim ve všem odporni byli v mravích a víře.
Hlava 9. 41 a nestydatě vyznávají, podvodíce lidi o duše svými nejistými 1524. důvody. A tak odporové byli silní mezi pravdou a falší. A však od skutkův navyklých a příkladův zlých tito mnozí se zdržo- 5 vali, k poslouchání slova božího do kostelův k kazatelům věrným rádi chodili, tu kdež řádové praví křesťanští, nestranní, samým Kristem i jinak bez úrazu zákona jeho ustanovení upřímně vedeni byli, cestou jednou, pánem Kristem toliko a apoštoly jeho k životu věčnému ujištěnou a ukázanou, se spra- 10 vovali, a druhé, kteráž vede k zatracení, se vystříhali; očistec sobě pravý, bohu líbezný, na tomto světě dobrým kajícím životem spravený, oblibovali, jisti jsouce z písem božských, že po smrti k tomu, ani nad to k jinému, času nebude, násle- dujíce také v tom rady Erazima Roterodamského, kterýžto 15 na jiný jakýs očistec a bulle neb odpustky volá a posměšně křičí v knihách o chvále bláznovství, řka: že jsou ošemetně ty věci vymyšleny pro peníze, aby jimi jako po trychtéřích anebo nálevkách lidem vyměřovali odtahy v očistci, prodlené na léta, měsíce, dny a hodiny; a tak cestu z odpustkův do 20 očistce a odtud upřímo do pekla — mám říci do nebe, beze všeho předešlého pokání, jako z kuchyně do pivnice, z úplatku toliko peněžitého ukazují. Při jiných pak věcech stáli podlé sněmu hromničného předešlého a podlé svolení obce Pražské, kteréž se stalo v středu po svatém Stanislavu léta 1524, kte- 25 réž zapsáno doleji stojí. A to oboje odporní strana již v nic obrátila. Pro kteroužto věc opět dábel, že mu jeho ozdoby v jeho chrámě rozmnožené, totiž pýchy, marné chvály, lakom- ství, falše i všech jiných rozkoší a neřádův světských i kněž- ských velmi ubývá, popudil na ně strany odporné křesťanův 3o Římských, aby tomu dobrému překážku učinili a jeho krá- lovství zase velebili. A tak se stalo tím pořadem dole psaným, že to bylo nastalo: kdož se chtěl rád pánu bohu upřímně líbiti a životy své předešlé. v lepší proměňovati, že takové bez výmínky nedůvodně pikarty a luteriany byli nazývali ti, kdož 35 jsou jim ve všem odporni byli v mravích a víře.
Strana 42
42 Kniha první. 1524. Hlava 10. V níž se oznamuje o nějakém Matějovi Malínském, když u Hory s pro- cesí chodili, co mu se přihodilo, když kleknouti nechtěl, a jak potom souzen byl. V tom pak času, když se ty věci tak začínaly, dábel pilně rozdymoval ze všech stran podněty a podpaly rozličné v srdcích lidských skrze zlostné a krvavé kněžstvo, netoliko v Praze (cizích zemí v to nyní nevkládám) ale i jinde v roz- 10 ličných místech v Čechách, kdežkoli poznal, že se mu mezi oči prášilo od lidí bohobojných jemu nelibých. Protož potřebí jest, abych se při té příhodě, kteráž se u Hory stala téhož léta 1524 časem velikonočním, pozastavil, kteráž tímto oby- čejem počátek svůj měla. Když šli s procesí tudíž u Hory 15 z kostelův mimo nějakého člověka Matěje Malínského tak ře- čeného, měštěnína jich řemesla kožišnického, kterýž seděl v jistém místě a poctivosti žádné svátosti v monstrancí neučinil, totiž klekáním oc. (jakož z spisu jeho doleji psaného, kterýž svou rukou učinil a pánům Horníkům ho na radnici podal, učiniv v něm počet z víry své, jsa k tomu připraven, šíře známo jest); tehdy tu při tom lidé v té procesí bouřili se proň, a javše dali ho do vězení, chtíce ho upáliti, až k tomu přišlo, že jsou ho pokojně páni Horníci s knězem Janem Buchalem, v ty časy děkanem u Vysokého kostela, i s jinými kněžími vy- 25 slyšali. A takto se počíná ten jeho spis, a potom doleji i umluvení jeho na otázky pokládá se. „Ve jmeno boží amen. Potřeba mne nutí, Vaše Milost páni šefmistři a páni milí! abych zprávu a vyznání učinil při zběhlém skutku, kterýž jste viděti ráčili, kdež jsem seděl, 30 když s procesí šli, a že jsem neklekl, tak jakž obyčej a zvy- klost lidská při tom vůbec běží, a že jsem se s nimi v tom nesrovnal; tu mnozí z sousedů horšili se na mně v tom, ozna- mujíce V. M., jako bych věc neobyčejnou učinil. I nic se tomu nedivím, že v nich taková temnost nalezena jest; poněvadž 35 neumějí rozvážiti aneb rozuměti mezi pravou pravdou zákona božího a mezi zákony lidskými, nálezky neb zvyklostmi a obyčejem. O těch se toliko mluví, kteřížby té neumělosti byli; neb z víry to držím, že tu mnozí byli z sousedův a jsou 20
42 Kniha první. 1524. Hlava 10. V níž se oznamuje o nějakém Matějovi Malínském, když u Hory s pro- cesí chodili, co mu se přihodilo, když kleknouti nechtěl, a jak potom souzen byl. V tom pak času, když se ty věci tak začínaly, dábel pilně rozdymoval ze všech stran podněty a podpaly rozličné v srdcích lidských skrze zlostné a krvavé kněžstvo, netoliko v Praze (cizích zemí v to nyní nevkládám) ale i jinde v roz- 10 ličných místech v Čechách, kdežkoli poznal, že se mu mezi oči prášilo od lidí bohobojných jemu nelibých. Protož potřebí jest, abych se při té příhodě, kteráž se u Hory stala téhož léta 1524 časem velikonočním, pozastavil, kteráž tímto oby- čejem počátek svůj měla. Když šli s procesí tudíž u Hory 15 z kostelův mimo nějakého člověka Matěje Malínského tak ře- čeného, měštěnína jich řemesla kožišnického, kterýž seděl v jistém místě a poctivosti žádné svátosti v monstrancí neučinil, totiž klekáním oc. (jakož z spisu jeho doleji psaného, kterýž svou rukou učinil a pánům Horníkům ho na radnici podal, učiniv v něm počet z víry své, jsa k tomu připraven, šíře známo jest); tehdy tu při tom lidé v té procesí bouřili se proň, a javše dali ho do vězení, chtíce ho upáliti, až k tomu přišlo, že jsou ho pokojně páni Horníci s knězem Janem Buchalem, v ty časy děkanem u Vysokého kostela, i s jinými kněžími vy- 25 slyšali. A takto se počíná ten jeho spis, a potom doleji i umluvení jeho na otázky pokládá se. „Ve jmeno boží amen. Potřeba mne nutí, Vaše Milost páni šefmistři a páni milí! abych zprávu a vyznání učinil při zběhlém skutku, kterýž jste viděti ráčili, kdež jsem seděl, 30 když s procesí šli, a že jsem neklekl, tak jakž obyčej a zvy- klost lidská při tom vůbec běží, a že jsem se s nimi v tom nesrovnal; tu mnozí z sousedů horšili se na mně v tom, ozna- mujíce V. M., jako bych věc neobyčejnou učinil. I nic se tomu nedivím, že v nich taková temnost nalezena jest; poněvadž 35 neumějí rozvážiti aneb rozuměti mezi pravou pravdou zákona božího a mezi zákony lidskými, nálezky neb zvyklostmi a obyčejem. O těch se toliko mluví, kteřížby té neumělosti byli; neb z víry to držím, že tu mnozí byli z sousedův a jsou 20
Strana 43
Hlava 10. 43 v obci neb v zemi této i v jiném národu okolním, kteréž bůh zvláště těchto časův z milosti své osvěcovati ráčí k známosti pravdy zákona svého. Bez pochyby, že ti a takoví již nahoře jmenovaní mají rozeznání mezi zákonem božím a zákony lidskými, tak jakož doleji o víře zákona božího bude mlu- veno. Víra pak zákona božího jest: věřiti čtení Kristovu, nevystupujíce ani na pravo ani na levo; než zúplna všem řečem zákona božího věřiti musíme, chceme-li spaseni býti. Nebo tak dí písmo, že „bez víry nelze se líbiti bohu“. U sv. 10 Marka: „Jdouce, prý, po všem světě, kažte čtení všemu stvoření: kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; ale kdož ne- uvěří, zatracen bude.“ Tu ne bez jakékoli víry, jakož někteří smýšlejí, není možné líbiti se bohu; ale bez víry zákona božího. Sv. Marek v 2. Hlavě: „Mějte víru boží.“ Též evan- gelista v 1. Hlavě: „Věřte čtení.“ Též: „Víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo boží.“ K Kor. v 1. epištole v 2. Hlavě: „Ať víra vaše není založena na žádné moudrosti lidské.“ Aniž, kdoby neuvěřil čemužkoli z lidského ustanovení, zatracen bude; ale kdož neuvěří z zákona božího božským řečem 2o v pravém smyslu, zatracen bude. Protož toto z těchto ne- omylných zákona božího písem krátce dotčených zajisté a konečně znejte: že víra k spasení potřebná nic jiného není, než věřiti božským řečem, ne některým toliko, ale zúplna všem v jich pravém smyslu; nebo tak jsou věřili všickni spa- 25 senci od počátku světa všem božským řečem, pokudž jim bůh zjevoval, a bez takového věření bohu žádný, rozumu moha užívati, spasen nebyl podlé písem. Jakož dí apoštol, že „bez víry nemožné jest líbiti se bohu“. A protož apoštol k Efesům v 4. Hlavě napsal, že „jediný bůh, jedna víra.“ Neb 3o od počátku světa ta spasitedlná a jediná byla, jest a bude, totiž věřiti jednomu a pravému bohu. A k tomu prorok dí Abakuk v 2. Hlavě: „Spravedlivý z víry živ jest.“ A pán Kristus dí u Sv. Matouše v 4. Hlavě: „Člověk živ jest v každém slovu božím.“ A protož ta víra slove svatá, obecná, neb ji každý 35 volený spasenec měl a zachoval bohu. Protož Kristus pán řekl: „Kdo nevěří,“ totiž řečem božím, „zatracen bude.“ A jinde u sv. Jana v 8. Hlavě: „Jest-li že zůstáváte v řečech mých,“ totiž z nich nevystupujíc nikam, „jistě moji služebníci budete.“ Protož od víry zákona božího žádným během k žádným vě- 5 15 1524.
Hlava 10. 43 v obci neb v zemi této i v jiném národu okolním, kteréž bůh zvláště těchto časův z milosti své osvěcovati ráčí k známosti pravdy zákona svého. Bez pochyby, že ti a takoví již nahoře jmenovaní mají rozeznání mezi zákonem božím a zákony lidskými, tak jakož doleji o víře zákona božího bude mlu- veno. Víra pak zákona božího jest: věřiti čtení Kristovu, nevystupujíce ani na pravo ani na levo; než zúplna všem řečem zákona božího věřiti musíme, chceme-li spaseni býti. Nebo tak dí písmo, že „bez víry nelze se líbiti bohu“. U sv. 10 Marka: „Jdouce, prý, po všem světě, kažte čtení všemu stvoření: kdož uvěří a pokřtí se, spasen bude; ale kdož ne- uvěří, zatracen bude.“ Tu ne bez jakékoli víry, jakož někteří smýšlejí, není možné líbiti se bohu; ale bez víry zákona božího. Sv. Marek v 2. Hlavě: „Mějte víru boží.“ Též evan- gelista v 1. Hlavě: „Věřte čtení.“ Též: „Víra z slyšení, slyšení pak skrze slovo boží.“ K Kor. v 1. epištole v 2. Hlavě: „Ať víra vaše není založena na žádné moudrosti lidské.“ Aniž, kdoby neuvěřil čemužkoli z lidského ustanovení, zatracen bude; ale kdož neuvěří z zákona božího božským řečem 2o v pravém smyslu, zatracen bude. Protož toto z těchto ne- omylných zákona božího písem krátce dotčených zajisté a konečně znejte: že víra k spasení potřebná nic jiného není, než věřiti božským řečem, ne některým toliko, ale zúplna všem v jich pravém smyslu; nebo tak jsou věřili všickni spa- 25 senci od počátku světa všem božským řečem, pokudž jim bůh zjevoval, a bez takového věření bohu žádný, rozumu moha užívati, spasen nebyl podlé písem. Jakož dí apoštol, že „bez víry nemožné jest líbiti se bohu“. A protož apoštol k Efesům v 4. Hlavě napsal, že „jediný bůh, jedna víra.“ Neb 3o od počátku světa ta spasitedlná a jediná byla, jest a bude, totiž věřiti jednomu a pravému bohu. A k tomu prorok dí Abakuk v 2. Hlavě: „Spravedlivý z víry živ jest.“ A pán Kristus dí u Sv. Matouše v 4. Hlavě: „Člověk živ jest v každém slovu božím.“ A protož ta víra slove svatá, obecná, neb ji každý 35 volený spasenec měl a zachoval bohu. Protož Kristus pán řekl: „Kdo nevěří,“ totiž řečem božím, „zatracen bude.“ A jinde u sv. Jana v 8. Hlavě: „Jest-li že zůstáváte v řečech mých,“ totiž z nich nevystupujíc nikam, „jistě moji služebníci budete.“ Protož od víry zákona božího žádným během k žádným vě- 5 15 1524.
Strana 44
44 Kniha první. cem, navyklostem, ustanovením pro nižádnou věc nedati se svoditi. Při tom dokládaje on Malínský, že tak, jak tuto se- psal, ač krátce a pospěšně, věří a věřiti míní s boží pomocí až do smrti, žádaje za to: jest-li žeby jemu mohlo mimo toto vyznání něco lepšího ukázáno býti, ač tomu nevěří, by mohli přes to co lepšího ukázati, však chce se rád dáti na- praviti. Přitom odvolávaje se na zavření sněmovní hromničné, žádaje podlé toho zachován býti při zákonu božím.“ A když ten jeho spis rozjímali páni Horníci s kněžími na radnici při přítomnosti jeho; tehdy proti tomu tázali se 10 ho kněží, aby jim pověděl: poklona byla-li by z lidí čili z boha? Odpověděl Malínský: Jakž Kristus ustanovil, a jakž vzal chléb, vysvědčil tělo své a víno krev svou; i žádal aby mu artikul byl přečten sněmovní. Ale kněží vždy při tom stáli, aby k tomu odpověděl. I povědíno jim od pánův Hor- 15 níkův: poněvadž čas k tomu postačiti nemůž, že jim toho odkládají do zejtří, aby stáli na faře. 1524. Hlava 11. 20 V níž se oznamuje vyznání víry téhož Matěje Malínského, jak nemohše na něj nic stranního proti zákonu božímu najíti, svobodna propustili jej. Na zejtří ráno, jsa vypuštěn Malínský z vězení, stál jest 25 na faře k rozkázání jich s některými sousedy v drahném počtu; však nebylo mu dopuštěno víc než se třmi osobami před se puštěnu býti, totižto kdež jsou seděli šefmistři se pány jinými, preláty, tudíž i s některými mistry Pražskými tehdáž přítomnými. Tu děkan mluvil, kněz Buchal, k němu takto: Malínský! potřebí jest přivestiť ku paměti řeč, kterouž jsi mluvil, pravě tak, žeby poklona byla z lidí a ne z boha pošla; my pak pravíme, že jest z boha pošla, poněvadž pán Kristus klekal na svá kolena, modle se bohu otci etc.; též apoštolové klekali jsou; též v žaltáři David dí: „A klanějte 35 se podnoží noh jeho.“ Odpověděl Malínský: že cedule ta, kteráž jest ode mne pánům dodána a před vámi čtena, ona tak vykráčlivě nevy- stupuje, tak jakož se ke mně v slovích opakuje; a byla-li by 30
44 Kniha první. cem, navyklostem, ustanovením pro nižádnou věc nedati se svoditi. Při tom dokládaje on Malínský, že tak, jak tuto se- psal, ač krátce a pospěšně, věří a věřiti míní s boží pomocí až do smrti, žádaje za to: jest-li žeby jemu mohlo mimo toto vyznání něco lepšího ukázáno býti, ač tomu nevěří, by mohli přes to co lepšího ukázati, však chce se rád dáti na- praviti. Přitom odvolávaje se na zavření sněmovní hromničné, žádaje podlé toho zachován býti při zákonu božím.“ A když ten jeho spis rozjímali páni Horníci s kněžími na radnici při přítomnosti jeho; tehdy proti tomu tázali se 10 ho kněží, aby jim pověděl: poklona byla-li by z lidí čili z boha? Odpověděl Malínský: Jakž Kristus ustanovil, a jakž vzal chléb, vysvědčil tělo své a víno krev svou; i žádal aby mu artikul byl přečten sněmovní. Ale kněží vždy při tom stáli, aby k tomu odpověděl. I povědíno jim od pánův Hor- 15 níkův: poněvadž čas k tomu postačiti nemůž, že jim toho odkládají do zejtří, aby stáli na faře. 1524. Hlava 11. 20 V níž se oznamuje vyznání víry téhož Matěje Malínského, jak nemohše na něj nic stranního proti zákonu božímu najíti, svobodna propustili jej. Na zejtří ráno, jsa vypuštěn Malínský z vězení, stál jest 25 na faře k rozkázání jich s některými sousedy v drahném počtu; však nebylo mu dopuštěno víc než se třmi osobami před se puštěnu býti, totižto kdež jsou seděli šefmistři se pány jinými, preláty, tudíž i s některými mistry Pražskými tehdáž přítomnými. Tu děkan mluvil, kněz Buchal, k němu takto: Malínský! potřebí jest přivestiť ku paměti řeč, kterouž jsi mluvil, pravě tak, žeby poklona byla z lidí a ne z boha pošla; my pak pravíme, že jest z boha pošla, poněvadž pán Kristus klekal na svá kolena, modle se bohu otci etc.; též apoštolové klekali jsou; též v žaltáři David dí: „A klanějte 35 se podnoží noh jeho.“ Odpověděl Malínský: že cedule ta, kteráž jest ode mne pánům dodána a před vámi čtena, ona tak vykráčlivě nevy- stupuje, tak jakož se ke mně v slovích opakuje; a byla-li by 30
Strana 45
Hlava 11. 45 potřeba, žeby ji páni před rukama nalezli. O klekání pak Kristovu i apoštolském, i také Davida v žaltáři mám za to tak, jakž samo v sobě pravé jest; nýbrž výše pravím: aby ve jmenu Ježíše každé koleno klekalo bytností nebeských, zem- ských i pekelných, a každý jazyk aby vyznával, že pán Ježíš Kristus jest v slávě boha otce. A tomu já neodpírám, nýbrž při tom stojím, že tak jest. Tehdy šefmistr mluvil k němu: Malínský! kdež jsi žádal toho včera, dokládaje v svých slovích, jest-li žeby tobě co 10 ukázáno bylo mimo zákon boží, že chceš rád se dáti napraviti: i teď pan děkan s preláty jest na tom, podlé řeči sv. Pavla: „Hotovi jsouce vždycky k dostiučinění každému, kdo vás po- žádá“; protož jest-li žeby při něčem dorozumnění neměl, jsouť na tom, aby tebe zpravili tak, jakož ty, kdož od nich žádá. Odpověděl Malínský: Pane šefmistře! v vyznání víry zákona božího, kteréž sepsané v té ceduli vám ode mne po- dané jest, tak jsem pověděl: jest-li co lepšího mně mimo toto sepsání a vyznání víry zákona božího, jest-li že zákonu božímu právě věřím, že se chci dáti rád napraviti též z též 20 víry. K otázce o svátosti, kterak bych věřil, vyznal jsem: jakž Kristus ustanovil, vzav chléb, vysvědčil tělo své, a naliv vína v kalich, vysvědčil krví svou, a to k hodnému přijímání pod obojí spůsobou na památku nevinné smrti a dobrodiní svých. Též žádal jsem, aby mi artikul sněmovní byl přečten tento: „Mše svatá, poněvadž nic jiného není, než hodné těla a krve Krista pána přijímání ku pojištění víry naší a na pa- mátku umučení i všech dobrodiní jeho, tak podlé smyslu a ustanovení pána Krista držána býti má“; též artikul druhý aby čten byl, který stojí takto: „Což se vystavování těla Krista pána svátosti dotýče, kdežby koli kněz nebo lidé obvykli anebo obvyknouti chtěli, aby vystavováno nebylo, ti aby haněni a potupováni nebyli.“ A potom žádal jsem a ještě žádati nepřestávám pokorně, abych při tom zachován byl, i při víře zákona božího; nebo já nemám co odpovídati proti procesím nebo ustanovením lidským, poněvadž nemám z toho počtu vydávati před bohem; ale z víry zákona božího musí z nás každý počet vydávati před bohem. Protož což mi jest do nálezkův lidských, poněvadž mimo smysl a ustanovení pána Krista jsou. 15 25 30 35 1524.
Hlava 11. 45 potřeba, žeby ji páni před rukama nalezli. O klekání pak Kristovu i apoštolském, i také Davida v žaltáři mám za to tak, jakž samo v sobě pravé jest; nýbrž výše pravím: aby ve jmenu Ježíše každé koleno klekalo bytností nebeských, zem- ských i pekelných, a každý jazyk aby vyznával, že pán Ježíš Kristus jest v slávě boha otce. A tomu já neodpírám, nýbrž při tom stojím, že tak jest. Tehdy šefmistr mluvil k němu: Malínský! kdež jsi žádal toho včera, dokládaje v svých slovích, jest-li žeby tobě co 10 ukázáno bylo mimo zákon boží, že chceš rád se dáti napraviti: i teď pan děkan s preláty jest na tom, podlé řeči sv. Pavla: „Hotovi jsouce vždycky k dostiučinění každému, kdo vás po- žádá“; protož jest-li žeby při něčem dorozumnění neměl, jsouť na tom, aby tebe zpravili tak, jakož ty, kdož od nich žádá. Odpověděl Malínský: Pane šefmistře! v vyznání víry zákona božího, kteréž sepsané v té ceduli vám ode mne po- dané jest, tak jsem pověděl: jest-li co lepšího mně mimo toto sepsání a vyznání víry zákona božího, jest-li že zákonu božímu právě věřím, že se chci dáti rád napraviti též z též 20 víry. K otázce o svátosti, kterak bych věřil, vyznal jsem: jakž Kristus ustanovil, vzav chléb, vysvědčil tělo své, a naliv vína v kalich, vysvědčil krví svou, a to k hodnému přijímání pod obojí spůsobou na památku nevinné smrti a dobrodiní svých. Též žádal jsem, aby mi artikul sněmovní byl přečten tento: „Mše svatá, poněvadž nic jiného není, než hodné těla a krve Krista pána přijímání ku pojištění víry naší a na pa- mátku umučení i všech dobrodiní jeho, tak podlé smyslu a ustanovení pána Krista držána býti má“; též artikul druhý aby čten byl, který stojí takto: „Což se vystavování těla Krista pána svátosti dotýče, kdežby koli kněz nebo lidé obvykli anebo obvyknouti chtěli, aby vystavováno nebylo, ti aby haněni a potupováni nebyli.“ A potom žádal jsem a ještě žádati nepřestávám pokorně, abych při tom zachován byl, i při víře zákona božího; nebo já nemám co odpovídati proti procesím nebo ustanovením lidským, poněvadž nemám z toho počtu vydávati před bohem; ale z víry zákona božího musí z nás každý počet vydávati před bohem. Protož což mi jest do nálezkův lidských, poněvadž mimo smysl a ustanovení pána Krista jsou. 15 25 30 35 1524.
Strana 46
46 Kniha první. Tehdy děkan mluvil k němu: Malínský! však se ne- mluví o procesí; co jest z lidí to tam, od lidí také zahyne; ale mluví se o tom, že jsi ty kleknouti nechtěl před svátostí těla Kristova. Tehdy on odpověděl: Pane děkane! poněvadž tak mlu- víte, mluvtež od gruntu: byť nebylo procesí, nebylo by také různice a nesnáze v obci, též ani klekání. Ještě toto k tomu pravím: kdyby se tělo a krev pána Krista v té vážnosti a poctivosti zachovávalo, k čemu jest pánem Kristem vydáno a ustanoveno, tehdy klekání toho poklona, nýbrž všecko to 10 vyměřování o svátosti, kterak jest tu neb není, padlo by, a o to všecko byl by pokoj v lidu. Ač já nepravím, když se v tom smyslu Kristem pánem míněným zachovává, by nemělo k přijímání klekáno býti — to proti mně není; však mám za to, že mnoho lidí v této obci mne vídali, když jsem žádal 15 spolu s jinými svátosti těla a krve pána Krista přijímati, že jsem neseděl ani stál, a toho podnes nelituji a nemám čeho: než výše nemám úmyslu já vykračovati od zákona božího nikam. Tehdy děkan mluvil ku pánům Horníkům: Teď slyšíte, poněvadž se s vámi aneb s touto obcí srovnati nechce, toť 20 jest na vás, co s tím ráčíte činiti. A v tom jemu kázali vystoupiti ven, i těm, kteříž s ním stáli. A v tom jsa pak zase puštěn, žádal jest jich, aby mu toho přáli, aby také přátelé jeho všickni puštěni byli, do- kládaje, že toho velikou žádost mají. Dána jemu odpověd skrze 25 děkana: Malínský! já bych rád, aby s tebou všecka Hora stála; ale poněvadž za tebe žádný z tvé víry počtu vydávati nebude, než ty sám, protož není potřebí, aby s tebou stáli. — Tehdy šefmistr mluvil k němu takto: Malínský! kdež jsi toho dotekl, kterak jsi klečal, když jsi tělo a krev Kristovu přijí- 30 mati chtěl, a toho nelituješ podnes, a z toho se rozumí, žeby to ještě činiti chtěl: a protož krátce, aby slušně odpověděl.— Tehdy děkan tázal se ho takto: Kterak by se zachoval před tělem božím stojícím v monstrancí na oltáři, neb chodícím s procesí, poněvadž se rovně týmiž slovy posvěcuje, kteréž 35 se staví do monstrancí, jako to, které se k rozdávání a k při- jímání posvěcuje, též s kterýmžto se nad nemocného chodí; kterak by se při tom zachoval, aby pověděl — ač že jisté pravím, že nerad jdu. 5 1524.
46 Kniha první. Tehdy děkan mluvil k němu: Malínský! však se ne- mluví o procesí; co jest z lidí to tam, od lidí také zahyne; ale mluví se o tom, že jsi ty kleknouti nechtěl před svátostí těla Kristova. Tehdy on odpověděl: Pane děkane! poněvadž tak mlu- víte, mluvtež od gruntu: byť nebylo procesí, nebylo by také různice a nesnáze v obci, též ani klekání. Ještě toto k tomu pravím: kdyby se tělo a krev pána Krista v té vážnosti a poctivosti zachovávalo, k čemu jest pánem Kristem vydáno a ustanoveno, tehdy klekání toho poklona, nýbrž všecko to 10 vyměřování o svátosti, kterak jest tu neb není, padlo by, a o to všecko byl by pokoj v lidu. Ač já nepravím, když se v tom smyslu Kristem pánem míněným zachovává, by nemělo k přijímání klekáno býti — to proti mně není; však mám za to, že mnoho lidí v této obci mne vídali, když jsem žádal 15 spolu s jinými svátosti těla a krve pána Krista přijímati, že jsem neseděl ani stál, a toho podnes nelituji a nemám čeho: než výše nemám úmyslu já vykračovati od zákona božího nikam. Tehdy děkan mluvil ku pánům Horníkům: Teď slyšíte, poněvadž se s vámi aneb s touto obcí srovnati nechce, toť 20 jest na vás, co s tím ráčíte činiti. A v tom jemu kázali vystoupiti ven, i těm, kteříž s ním stáli. A v tom jsa pak zase puštěn, žádal jest jich, aby mu toho přáli, aby také přátelé jeho všickni puštěni byli, do- kládaje, že toho velikou žádost mají. Dána jemu odpověd skrze 25 děkana: Malínský! já bych rád, aby s tebou všecka Hora stála; ale poněvadž za tebe žádný z tvé víry počtu vydávati nebude, než ty sám, protož není potřebí, aby s tebou stáli. — Tehdy šefmistr mluvil k němu takto: Malínský! kdež jsi toho dotekl, kterak jsi klečal, když jsi tělo a krev Kristovu přijí- 30 mati chtěl, a toho nelituješ podnes, a z toho se rozumí, žeby to ještě činiti chtěl: a protož krátce, aby slušně odpověděl.— Tehdy děkan tázal se ho takto: Kterak by se zachoval před tělem božím stojícím v monstrancí na oltáři, neb chodícím s procesí, poněvadž se rovně týmiž slovy posvěcuje, kteréž 35 se staví do monstrancí, jako to, které se k rozdávání a k při- jímání posvěcuje, též s kterýmžto se nad nemocného chodí; kterak by se při tom zachoval, aby pověděl — ač že jisté pravím, že nerad jdu. 5 1524.
Strana 47
Hlava 11. 47 5 10 25 30 Tu jest on odpověděl: Kdež pravíte, že s svátostí těla 1524. a krve Kristovy nad nemocného neradi chodíte, takť jest, že lidé, kdyby byli dbánlivi svého spasení jsouce zdrávi, nebylo by k nim takového chození potřebí; ale že to lidmi schází. Jakž pak koli, k tomu sluší krátce odpovědíti, tak jakož jsem prvé pravil: kdež se koli úmyslem pána Krista děje, buď i tu nad nemocného, že já neodpírám všeliké poctivosti, aby ne- měla činěna býti; poněvadž tu k tomu se jde, aby se podalo k jedení a ku pití na památku nevinné smrti jeho. Tehdy jeden z farářův jmenem Bohuslav Zralý, od ná- měti obyčejem vzteklého, smyslem pominulého člověka řekl: Však tak, milí bratří! jest-li žebych co zapomněl, připo- meňte mi. I ptal se Malínského: chtěl-li by kleknouti? A on: že taková věc nepřihodila se jemu potkati; a 15 byť se pak přihodila, žeby se věděl zákonem božím při tom jak spraviti. A na tom buď dosti. Tak mi se zdá, že jsem již k otázce vaší dosti z povinnosti své učinil. A toto ještě přidal: Bych to znal, žeby mi se co od vás ublížiti mělo, nedím mně, ale víře zákona božího, mohl bych se spravedlivě 20 odvolati na administratora a před všecku konsistoř, totiž kteří k tomu náležejí, ač by mne kdo z čeho viniti chtěl; tu bych napraven vedlé zákona božího býti chtěl. Ale však nepochy- buji o vás, by mi se co státi mělo; poněvadž mi se zdá, že jste učitelé slova božího v církvi. Tehdy děkan jest řekl: Malínský! netřebať jest na mne té půtky činiti; teď slyší všickni, že i jedním slovem nechci tebe od zákona božího odvesti, ani potahovati, nýbrž pravím: jest-li tak, jakž vyznáváš, živ budeš; nejsi daleko s oním od království božího. Tehdy Malínsky odpověděl: Pane děkane! však jsem pověděl, že o vás nepochybuji, by mi se co státi mělo; a protož jsem žádné půtky na vás neučinil, poněvadž jsem tím toho doložil. A s tím kázali jemu ven vystoupiti. A když byl zase 35 povolán — to se stalo se všemi přáteli jeho, kteréž tehdáž tu při sobě měl — i bylo jest k němu poručeno mluviti rek- torovi universitatis, kterýžto v širokých slovích, však v tento rozum pověděl: Malínský! kterýž jsi počet učinil při vyznání víry své z zákona božího, jakby smýšlel anebo věřil, zvláště
Hlava 11. 47 5 10 25 30 Tu jest on odpověděl: Kdež pravíte, že s svátostí těla 1524. a krve Kristovy nad nemocného neradi chodíte, takť jest, že lidé, kdyby byli dbánlivi svého spasení jsouce zdrávi, nebylo by k nim takového chození potřebí; ale že to lidmi schází. Jakž pak koli, k tomu sluší krátce odpovědíti, tak jakož jsem prvé pravil: kdež se koli úmyslem pána Krista děje, buď i tu nad nemocného, že já neodpírám všeliké poctivosti, aby ne- měla činěna býti; poněvadž tu k tomu se jde, aby se podalo k jedení a ku pití na památku nevinné smrti jeho. Tehdy jeden z farářův jmenem Bohuslav Zralý, od ná- měti obyčejem vzteklého, smyslem pominulého člověka řekl: Však tak, milí bratří! jest-li žebych co zapomněl, připo- meňte mi. I ptal se Malínského: chtěl-li by kleknouti? A on: že taková věc nepřihodila se jemu potkati; a 15 byť se pak přihodila, žeby se věděl zákonem božím při tom jak spraviti. A na tom buď dosti. Tak mi se zdá, že jsem již k otázce vaší dosti z povinnosti své učinil. A toto ještě přidal: Bych to znal, žeby mi se co od vás ublížiti mělo, nedím mně, ale víře zákona božího, mohl bych se spravedlivě 20 odvolati na administratora a před všecku konsistoř, totiž kteří k tomu náležejí, ač by mne kdo z čeho viniti chtěl; tu bych napraven vedlé zákona božího býti chtěl. Ale však nepochy- buji o vás, by mi se co státi mělo; poněvadž mi se zdá, že jste učitelé slova božího v církvi. Tehdy děkan jest řekl: Malínský! netřebať jest na mne té půtky činiti; teď slyší všickni, že i jedním slovem nechci tebe od zákona božího odvesti, ani potahovati, nýbrž pravím: jest-li tak, jakž vyznáváš, živ budeš; nejsi daleko s oním od království božího. Tehdy Malínsky odpověděl: Pane děkane! však jsem pověděl, že o vás nepochybuji, by mi se co státi mělo; a protož jsem žádné půtky na vás neučinil, poněvadž jsem tím toho doložil. A s tím kázali jemu ven vystoupiti. A když byl zase 35 povolán — to se stalo se všemi přáteli jeho, kteréž tehdáž tu při sobě měl — i bylo jest k němu poručeno mluviti rek- torovi universitatis, kterýžto v širokých slovích, však v tento rozum pověděl: Malínský! kterýž jsi počet učinil při vyznání víry své z zákona božího, jakby smýšlel anebo věřil, zvláště
Strana 48
48 Kniha první. pak při svátosti těla a krve Kristovy, vše jsi dosti v širokých slovích oznámil, při tom dokládaje se, že se od víry zákona božího nikam jinam nevydáváš a nepatříš pro vlastní svědomí své, kteréž máš při zákoně božím, boje se, aby ho neurazil. Též jsi přivodil k tomu artikul sněmovní, kterýž v sobě zavírá tento rozum: „Kdežby kněz nebo lidé obvykli neb obvy- knouti chtěli při zákonu božím, ti aby haněni a potupováni nebyli.“ A při tom žádáš zachován býti, i trpělivě snésti. Vyznání pak víry tvé rádi slyšíme; také jest nám příjemné, ač jest-li tak v srdci tvém, jak vyznáváš. My lidé jsme, nás to snadno oklamáš, neb srdce tvého znáti nemůžeme; ale boha neoklamáš, kterýž zná srdce člověka a patří na všecka my- šlení naše. Při tom tak pravíme: že tebe v té víře potvr- zujem; jest-li že tak živ budeš, dobře činiti budeš. Též páni Horníci tobě toho přejí laskavě, aby ty pokojně při víře své, kterouž máš, zachován býti mohl. Jediné toliko, aby se v tom rozumem spravoval; poněvadž rozliční národové, i také roz- ličné krajiny, jakožto Řekové anebo Rusové, rozličně i také rozličnými jazyky pána boha svého chválí: někde, když se pozdvihá, na své tváře padají, někde chodíce s procesí vesele 20 prozpěvují; a tak každým se zdá, že dobře pánu bohu svému slouží. A protož vedlé řeči apoštola k Korintům: „Žádnému nedávejte žádného pohoršení;“ též opět apoštol k Římanům: „Které věci jsou pokojné, těch hledejte aneb následujte vždycky; a které k vzdělání jsou, vespolek ostříhejme;“ a protož, kdyžby viděl, žeby bylo pohoršení a žeby nebylo k vzdělání, užitečněji by bylo v takové věci rozumem se spra- viti. Neb všeho máme šetřiti, co by bylo k vzdělání a v lásce bližních svých; jakož pak to též i v tom artikuli na druhou stranu stojí: „A kdežby pak lid tak po tom ještě stál, též so aby od toho kvapně nebyli utiskováni, dokudž by čtením Kri- stovým povlovně v lásce z toho nebyli vyvedeni.“ Aniž se Malínský domnívej, aby hned kvapně taková věc měla přijíti; nebo některá obec přijme a některá ještě při svém obvyknutí zůstane. A tak aby se věděl při všem jak rozumem spraviti. 35 Po té řeči se rozešli; z toho pán bůh buď pochválen! Byli při tom z Pražských mistrův Jan, řečený Kulata, rektor v ty časy universitatis, a mistr Tomáš z Rakovníka. A to ta- b. Květ. kové slyšení dálo se v pátek po božím vstoupení, třetího dne 15 25 1524.
48 Kniha první. pak při svátosti těla a krve Kristovy, vše jsi dosti v širokých slovích oznámil, při tom dokládaje se, že se od víry zákona božího nikam jinam nevydáváš a nepatříš pro vlastní svědomí své, kteréž máš při zákoně božím, boje se, aby ho neurazil. Též jsi přivodil k tomu artikul sněmovní, kterýž v sobě zavírá tento rozum: „Kdežby kněz nebo lidé obvykli neb obvy- knouti chtěli při zákonu božím, ti aby haněni a potupováni nebyli.“ A při tom žádáš zachován býti, i trpělivě snésti. Vyznání pak víry tvé rádi slyšíme; také jest nám příjemné, ač jest-li tak v srdci tvém, jak vyznáváš. My lidé jsme, nás to snadno oklamáš, neb srdce tvého znáti nemůžeme; ale boha neoklamáš, kterýž zná srdce člověka a patří na všecka my- šlení naše. Při tom tak pravíme: že tebe v té víře potvr- zujem; jest-li že tak živ budeš, dobře činiti budeš. Též páni Horníci tobě toho přejí laskavě, aby ty pokojně při víře své, kterouž máš, zachován býti mohl. Jediné toliko, aby se v tom rozumem spravoval; poněvadž rozliční národové, i také roz- ličné krajiny, jakožto Řekové anebo Rusové, rozličně i také rozličnými jazyky pána boha svého chválí: někde, když se pozdvihá, na své tváře padají, někde chodíce s procesí vesele 20 prozpěvují; a tak každým se zdá, že dobře pánu bohu svému slouží. A protož vedlé řeči apoštola k Korintům: „Žádnému nedávejte žádného pohoršení;“ též opět apoštol k Římanům: „Které věci jsou pokojné, těch hledejte aneb následujte vždycky; a které k vzdělání jsou, vespolek ostříhejme;“ a protož, kdyžby viděl, žeby bylo pohoršení a žeby nebylo k vzdělání, užitečněji by bylo v takové věci rozumem se spra- viti. Neb všeho máme šetřiti, co by bylo k vzdělání a v lásce bližních svých; jakož pak to též i v tom artikuli na druhou stranu stojí: „A kdežby pak lid tak po tom ještě stál, též so aby od toho kvapně nebyli utiskováni, dokudž by čtením Kri- stovým povlovně v lásce z toho nebyli vyvedeni.“ Aniž se Malínský domnívej, aby hned kvapně taková věc měla přijíti; nebo některá obec přijme a některá ještě při svém obvyknutí zůstane. A tak aby se věděl při všem jak rozumem spraviti. 35 Po té řeči se rozešli; z toho pán bůh buď pochválen! Byli při tom z Pražských mistrův Jan, řečený Kulata, rektor v ty časy universitatis, a mistr Tomáš z Rakovníka. A to ta- b. Květ. kové slyšení dálo se v pátek po božím vstoupení, třetího dne 15 25 1524.
Strana 49
Hlava 12. 49 5 před svatým Stanislavem, léta jakž nahoře. Ač pak dosti ob- 1524. šírně o tom se psáti musilo, i poněvadž dobře náleží ta pří- hoda k těmto časům, potřebí jest také v známost ji bylo přivesti všem lidem budoucím, pro zvelebení předkem cti a chvály boží i pravdy jeho, a pro potěšení všem věrným jejím milovníkům a k zámutku nekonečnému všech, kteříž ji v ne- návisti mají, zastavujíce se na nejistých a mdlých pavučinách. 10 Hlava 12. V níž se oznamují artikulové proti sněmu obecnému od Pražanův svolení a vyhlášení. 15 A téhož léta a dne předepsaného Pražané svolení jme- nem výpovědi učinili v obci své, kterouž potom v knihy své městské na radnici zapsati sobě rozkázali v tato slova, a jmeno jemu „Decretum“ dali: „Léta 1524 v středu po svatém Stanislavu, purkmistr a 11.Květ. rada města Prahy znamenavše v obci a v lidu Pražském nemalé pohnutí a nesvornost, kteráž z strany kněžstva Pražského mezi sebou rozděleného vznikati a šetřiti se začínala, — (kteréžto nesvornosti původové z kněžstva z strany pod obojí spůsobou 25 hlava byli jsou pes Havel administrator a poctivý kněz Martin, toho času farář Betlémský) — i neradi tomu jsouce, aby co zlého aneb tesklivého (čehož pane bože uchovati rač!) na město Pražské pro takové rozdíly kněžské k pohnutí lidu obecnímu přijíti mělo; purkmistr a rada soudce menší a 30 starší obecní, jakožto radu svou, při sobě v radnici Pražské jsou měli a jim takovou věc poručili oznámiti. Kdež pak tu středu po svatém Stanislavu léta téhož jsouce všickni v ra- dnici pospolu, osoby některé z konšelův a z starších obecních z sebe k jednání a k přetržení takové věci a nesnáze voleny 35 jsou byly, a to což jsou ty osoby volené k tomu zjednaly a najednaly a na čemž i zavříno jest, to se všecko dole vy- pisuje. Vedlé toho z vůle předkem purkmistra a rady i všech starších obecních všem obyvatelům města Pražského, ducho- vním i světským, oznámeno jest, aby se tak, jakž vypovědíno 20 4
Hlava 12. 49 5 před svatým Stanislavem, léta jakž nahoře. Ač pak dosti ob- 1524. šírně o tom se psáti musilo, i poněvadž dobře náleží ta pří- hoda k těmto časům, potřebí jest také v známost ji bylo přivesti všem lidem budoucím, pro zvelebení předkem cti a chvály boží i pravdy jeho, a pro potěšení všem věrným jejím milovníkům a k zámutku nekonečnému všech, kteříž ji v ne- návisti mají, zastavujíce se na nejistých a mdlých pavučinách. 10 Hlava 12. V níž se oznamují artikulové proti sněmu obecnému od Pražanův svolení a vyhlášení. 15 A téhož léta a dne předepsaného Pražané svolení jme- nem výpovědi učinili v obci své, kterouž potom v knihy své městské na radnici zapsati sobě rozkázali v tato slova, a jmeno jemu „Decretum“ dali: „Léta 1524 v středu po svatém Stanislavu, purkmistr a 11.Květ. rada města Prahy znamenavše v obci a v lidu Pražském nemalé pohnutí a nesvornost, kteráž z strany kněžstva Pražského mezi sebou rozděleného vznikati a šetřiti se začínala, — (kteréžto nesvornosti původové z kněžstva z strany pod obojí spůsobou 25 hlava byli jsou pes Havel administrator a poctivý kněz Martin, toho času farář Betlémský) — i neradi tomu jsouce, aby co zlého aneb tesklivého (čehož pane bože uchovati rač!) na město Pražské pro takové rozdíly kněžské k pohnutí lidu obecnímu přijíti mělo; purkmistr a rada soudce menší a 30 starší obecní, jakožto radu svou, při sobě v radnici Pražské jsou měli a jim takovou věc poručili oznámiti. Kdež pak tu středu po svatém Stanislavu léta téhož jsouce všickni v ra- dnici pospolu, osoby některé z konšelův a z starších obecních z sebe k jednání a k přetržení takové věci a nesnáze voleny 35 jsou byly, a to což jsou ty osoby volené k tomu zjednaly a najednaly a na čemž i zavříno jest, to se všecko dole vy- pisuje. Vedlé toho z vůle předkem purkmistra a rady i všech starších obecních všem obyvatelům města Pražského, ducho- vním i světským, oznámeno jest, aby se tak, jakž vypovědíno 20 4
Strana 50
50 Kniha první. 1524. jest a vypisuje se, a nejinak zachovali, pod pokutou na to vysazenou. První. Že věc jest těžká z toho vyvesti lidi, k čemu jsou již jednou přistoupili a sobě ku potřebě toho uznale usta- novili, zase také v něco jiného je uvesti, což jest velmi ne- bezpečná; pak poněvadž jsou k těm artikulům na sjezdu hromnic nyní minulých zavřeným povolili a je ustanovili, aby k těm artikulům nic nebylo přičiněno ani ujímáno, neb by tak v své váze státi nemohly. Druhé. Ale že se to nachází, že jsou k těm artikulům 10 někteří přičinili, jako k tomuto, co se vystavování velebné svátosti v monstrancí dotýče; a tím že jsou ukvapili, majíce lid povlovně vedlé artikule toho vyvozovati z toho, tak jakž v sobě zní. Tak že i z toho vystoupeno jest, že jsou kněží v řeči se dali lehké a lidem protimyslné o tělu pána Krista, pravíce, že je pavoukové oblezou a červi provrtají, a jiné k tomu podobné, a protož takové řeči aby ovšem přetrženy byly. A sami s sebou aby se nehádali, jako někteří to činívali, a mluvíce, že pán Kristus v drahém božím těle s kostmi a s vlasy jest, a jiní tomu na odpor že není etc.; než aby lid 20 k tomu veden byl, aby přikázání boží plnili a při textu zákona stáli a rozumy svými nehloubali. Třetí. Aby k osobám buď duchovním neb světským od kněží na kázaní sstupováno nebylo, a jmenem pikartským, modlářským aneb kacířským jeden druhého aby nedotýkal; 25 klaněl-li by se kdo drahému tělu a krvi Krista pána, nemá jemu, že modlář jest, spíláno býti. A byla-li by o kom řeč, žeby bludný byl, a nebo žeby bludy rozsíval, má na něm to vyzdviženo býti; jest-li žeby pak v tom nalezen byl a usvěd- čen, a po napomenutí faráře svého nechtěl napraviti, tehdy 3o trestán pod pokutou dole položenou býti má. Čtvrté. Co se procesí dotýče, poněvadž lidé jsou to někdy z upřímnosti činívali a za ní chodívali, z té chvály božské to činíce, aby to ještě bylo. Protož lid, kdyžby koli měl s procesí jíti, má prvé knězem aneb farářem té osady 35 napomenut býti, aby lidé věděli, proč jdou a jakým úmyslem jíti mají: ne aby někomu na vzdoru chodili, tak jakož se již to dálo; ale aby poctivě, řádně, nábožně, nemyslíce na zlé, aby co učiniti měli, než aby toliko pána boha chválíce to 5 15
50 Kniha první. 1524. jest a vypisuje se, a nejinak zachovali, pod pokutou na to vysazenou. První. Že věc jest těžká z toho vyvesti lidi, k čemu jsou již jednou přistoupili a sobě ku potřebě toho uznale usta- novili, zase také v něco jiného je uvesti, což jest velmi ne- bezpečná; pak poněvadž jsou k těm artikulům na sjezdu hromnic nyní minulých zavřeným povolili a je ustanovili, aby k těm artikulům nic nebylo přičiněno ani ujímáno, neb by tak v své váze státi nemohly. Druhé. Ale že se to nachází, že jsou k těm artikulům 10 někteří přičinili, jako k tomuto, co se vystavování velebné svátosti v monstrancí dotýče; a tím že jsou ukvapili, majíce lid povlovně vedlé artikule toho vyvozovati z toho, tak jakž v sobě zní. Tak že i z toho vystoupeno jest, že jsou kněží v řeči se dali lehké a lidem protimyslné o tělu pána Krista, pravíce, že je pavoukové oblezou a červi provrtají, a jiné k tomu podobné, a protož takové řeči aby ovšem přetrženy byly. A sami s sebou aby se nehádali, jako někteří to činívali, a mluvíce, že pán Kristus v drahém božím těle s kostmi a s vlasy jest, a jiní tomu na odpor že není etc.; než aby lid 20 k tomu veden byl, aby přikázání boží plnili a při textu zákona stáli a rozumy svými nehloubali. Třetí. Aby k osobám buď duchovním neb světským od kněží na kázaní sstupováno nebylo, a jmenem pikartským, modlářským aneb kacířským jeden druhého aby nedotýkal; 25 klaněl-li by se kdo drahému tělu a krvi Krista pána, nemá jemu, že modlář jest, spíláno býti. A byla-li by o kom řeč, žeby bludný byl, a nebo žeby bludy rozsíval, má na něm to vyzdviženo býti; jest-li žeby pak v tom nalezen byl a usvěd- čen, a po napomenutí faráře svého nechtěl napraviti, tehdy 3o trestán pod pokutou dole položenou býti má. Čtvrté. Co se procesí dotýče, poněvadž lidé jsou to někdy z upřímnosti činívali a za ní chodívali, z té chvály božské to činíce, aby to ještě bylo. Protož lid, kdyžby koli měl s procesí jíti, má prvé knězem aneb farářem té osady 35 napomenut býti, aby lidé věděli, proč jdou a jakým úmyslem jíti mají: ne aby někomu na vzdoru chodili, tak jakož se již to dálo; ale aby poctivě, řádně, nábožně, nemyslíce na zlé, aby co učiniti měli, než aby toliko pána boha chválíce to 5 15
Strana 51
Hlava 12. 51 5 15 25 působili etc. Co se řemeslníkův dotýče, těmi hýbáno býti nemá; zváni také k takovým procesím nemají býti, než upřímným úmyslem jíti žádnému se nebrání. Též poněvadž jest to prvé bývalo, že osadní z jedné každé osady obzvláštně s procesí jsou chodívali, pro bezpečenství to činíce, aby ta věc i nyní se držela a zachovávala. Vedlé toho, kdožby za procesí chodil, aby mu nebylo spíláno, že jest modlář; a zase, kdoby jíti nechtěl, aby pikartem nazýván nebyl; a tak naprosto aby jeden druhého nehaněl, a pohádek všech 10 abychom zanechali a raději sebe napravovali. Páté. Služebnosti kněžské aby se tak dály, jakž jest zůstáno; jiní noví obyčejové při nich aby se nepůsobili a nedáli; prosy mnišské, kteréž jsou proti zákonu páně, aby nebyly zpívány. Šesté. Co se posvěcování těla a krve velebné pána Krista dotýče, to aby se od kněží tak dálo a tak činilo, jak prvé bylo: ne aby se kněz od oltáře obrátil a měl nad hlas po- svěcovati; ale aby posvěcoval na oltáři, jazykem jakým chce, českým nebo latinským, jediné ať tajně jest; než zjevně 20 z příčin jistých nemá posvěcováno býti. Také že jest to prvé bývalo, a ještě býti můž. Kněz před elevací obrátě se k lidu napomenutí a exhortací aby učinil, aby se lid při té věci vážně a nábožně měl, a dobrodiní páně aby připomínal. A to ještě zachováno býti má. Sedmé. Co se zpívání při mši v kostele dotýče, ta ja- zykem rozumným a nebo latinským vedlé vůle každého kněze a osady působena býti mohou. Osmé. To také aby opatřeno bylo, co se zpráv lid- ských nedostatečných dotýče, poněvadž zošklivení mezi lidem 30 a nelibost přinášejí: kdožby koli zprávy nedostatečné mezi lidem rozsíval, a na toho bylo by pokázáno a on by soukupa postaviti nemohl, aby skutečně trestán byl. Deváté. Co se traktatův jakýchž koli v jazyku českém vydaných dotýče, poněvadž ten pořádek administratorové první 35 z konsistoře jsou zachovávali, že jsou takové traktaty ohledávali, a kteří jsou byli bludní, že jsou od administratora vyzdvihováni byli a na radnici podáváni, a když se co bludného při nich na- lezlo, že jsou přetrhováni byli; protož též i nyní mají ohle- dáváni a rozeznáni tím pořádkem býti, jak jest prvé bývalo. 1524. 4*
Hlava 12. 51 5 15 25 působili etc. Co se řemeslníkův dotýče, těmi hýbáno býti nemá; zváni také k takovým procesím nemají býti, než upřímným úmyslem jíti žádnému se nebrání. Též poněvadž jest to prvé bývalo, že osadní z jedné každé osady obzvláštně s procesí jsou chodívali, pro bezpečenství to činíce, aby ta věc i nyní se držela a zachovávala. Vedlé toho, kdožby za procesí chodil, aby mu nebylo spíláno, že jest modlář; a zase, kdoby jíti nechtěl, aby pikartem nazýván nebyl; a tak naprosto aby jeden druhého nehaněl, a pohádek všech 10 abychom zanechali a raději sebe napravovali. Páté. Služebnosti kněžské aby se tak dály, jakž jest zůstáno; jiní noví obyčejové při nich aby se nepůsobili a nedáli; prosy mnišské, kteréž jsou proti zákonu páně, aby nebyly zpívány. Šesté. Co se posvěcování těla a krve velebné pána Krista dotýče, to aby se od kněží tak dálo a tak činilo, jak prvé bylo: ne aby se kněz od oltáře obrátil a měl nad hlas po- svěcovati; ale aby posvěcoval na oltáři, jazykem jakým chce, českým nebo latinským, jediné ať tajně jest; než zjevně 20 z příčin jistých nemá posvěcováno býti. Také že jest to prvé bývalo, a ještě býti můž. Kněz před elevací obrátě se k lidu napomenutí a exhortací aby učinil, aby se lid při té věci vážně a nábožně měl, a dobrodiní páně aby připomínal. A to ještě zachováno býti má. Sedmé. Co se zpívání při mši v kostele dotýče, ta ja- zykem rozumným a nebo latinským vedlé vůle každého kněze a osady působena býti mohou. Osmé. To také aby opatřeno bylo, co se zpráv lid- ských nedostatečných dotýče, poněvadž zošklivení mezi lidem 30 a nelibost přinášejí: kdožby koli zprávy nedostatečné mezi lidem rozsíval, a na toho bylo by pokázáno a on by soukupa postaviti nemohl, aby skutečně trestán byl. Deváté. Co se traktatův jakýchž koli v jazyku českém vydaných dotýče, poněvadž ten pořádek administratorové první 35 z konsistoře jsou zachovávali, že jsou takové traktaty ohledávali, a kteří jsou byli bludní, že jsou od administratora vyzdvihováni byli a na radnici podáváni, a když se co bludného při nich na- lezlo, že jsou přetrhováni byli; protož též i nyní mají ohle- dáváni a rozeznáni tím pořádkem býti, jak jest prvé bývalo. 1524. 4*
Strana 52
52 Kniha první. Desáté. Z těch pak ze všech příčin již položených purk- mistr a rada s staršími obecními všech vůbec prosí a napo- mínají, aby se tak podlé této vypovědi zachovali. Jest-li žeby se pak který po tento den z světských, buď z sousedův nebo z vandrovních, proti tomuto nařízení dopustil neb dopustili, že v kázeň a v trestání purkmistra a rady vzat a vzati budou a skutečně trestáni; co se pak kněžstva dotýče, též dopu- stil-li by se který proti tomuto najednání, že také trestán bude. Nechtěl-li by pak po takovém trestání se napraviti, žeby svévolně a neustupně na svém stál předce, tehdá z mě- 10 sta vypovědín takový aneb takoví býti mají.“ 1524. Hlava 13. V níž se pokládá o některých kněžích křesťanských, kterak a v jakých slovích psaní učinili purkmistru a radě i vší obci, i také o jich odchodu. 15 Potom když byla obec Pražská na radnici shromážděna 24. Květ. v úterý po sv. Trojici téhož léta, to bylo toho dne prvního 20 před sv. Urbanem, kněz Martin Betlémský, na kteréhož byl od lidí mnohých největší nad jiné kněží pokřik, kněz Jiřík Šmakal, farář od svat. Jindřicha, kněz Václav Křížek a jiní kněží, přidržící se dobrého tovaryšstva podlé zákona božího, list poslali na radnici do té schůze, odpověd dávajíce kone- 25 čnou na tu výpověd jich předloženou a svolenou z příčiny té: poněvadž o nich mnozí mluvili i psali lživě a falešně, žeby potom vyhnáni a vypovědíni byli pro bludy, tudy chtíce netoliko tu pravdu, kterou jsou kázali ze čtení Kristova, zhy- zditi věrným, ale také ku potupě tomu městu Pražskému a 30 ku posilnění všelikého zavedení antikristova, a k svedení lidí hloupých od boha a pravdy jeho, rozpisovali. Protož mně, jako křivdy potupiteli, zdálo se za slušné, příčiny z Prahy jich po nemnohých dnech potomních odjití na jevo položiti všem vůbec, kteréž jsou ti jistí kněží přede vší obcí Praž- 35 skou oznámili, aby ty příčiny znajíce, pravdě boží i jim také ne tak všickni vůbec utrhali. A protož jich takové v listu jich psaní bylo v tato slova: „Pane purkmistře a páni, páni soudcové, páni starší
52 Kniha první. Desáté. Z těch pak ze všech příčin již položených purk- mistr a rada s staršími obecními všech vůbec prosí a napo- mínají, aby se tak podlé této vypovědi zachovali. Jest-li žeby se pak který po tento den z světských, buď z sousedův nebo z vandrovních, proti tomuto nařízení dopustil neb dopustili, že v kázeň a v trestání purkmistra a rady vzat a vzati budou a skutečně trestáni; co se pak kněžstva dotýče, též dopu- stil-li by se který proti tomuto najednání, že také trestán bude. Nechtěl-li by pak po takovém trestání se napraviti, žeby svévolně a neustupně na svém stál předce, tehdá z mě- 10 sta vypovědín takový aneb takoví býti mají.“ 1524. Hlava 13. V níž se pokládá o některých kněžích křesťanských, kterak a v jakých slovích psaní učinili purkmistru a radě i vší obci, i také o jich odchodu. 15 Potom když byla obec Pražská na radnici shromážděna 24. Květ. v úterý po sv. Trojici téhož léta, to bylo toho dne prvního 20 před sv. Urbanem, kněz Martin Betlémský, na kteréhož byl od lidí mnohých největší nad jiné kněží pokřik, kněz Jiřík Šmakal, farář od svat. Jindřicha, kněz Václav Křížek a jiní kněží, přidržící se dobrého tovaryšstva podlé zákona božího, list poslali na radnici do té schůze, odpověd dávajíce kone- 25 čnou na tu výpověd jich předloženou a svolenou z příčiny té: poněvadž o nich mnozí mluvili i psali lživě a falešně, žeby potom vyhnáni a vypovědíni byli pro bludy, tudy chtíce netoliko tu pravdu, kterou jsou kázali ze čtení Kristova, zhy- zditi věrným, ale také ku potupě tomu městu Pražskému a 30 ku posilnění všelikého zavedení antikristova, a k svedení lidí hloupých od boha a pravdy jeho, rozpisovali. Protož mně, jako křivdy potupiteli, zdálo se za slušné, příčiny z Prahy jich po nemnohých dnech potomních odjití na jevo položiti všem vůbec, kteréž jsou ti jistí kněží přede vší obcí Praž- 35 skou oznámili, aby ty příčiny znajíce, pravdě boží i jim také ne tak všickni vůbec utrhali. A protož jich takové v listu jich psaní bylo v tato slova: „Pane purkmistře a páni, páni soudcové, páni starší
Strana 53
Hlava 13. 53 i všecka obec! Tak jakž jsme panu purkmistru a pánům ozná- 1594. mili, že odchod náš ne z pychu ani z svévolnosti, ale z ji- stých příčin jest; tak také všem vůbec oznamujem též příčiny tyto, kteréž jsme jim prvé oznámili: Nejprvé, že ta výpověd, kterou jste ráčili učiniti, pane purkmistře, páni milí spolu se pány staršími některými, jest nám nesnesitedlná, a to proto, že jest proti pánu bohu, proti našemu svědomí, i proti pokoji dobrému obce této: I. Proti pánu bohu; neb jste ráčili ke čtení svatému 10 a k sněmovním artikulům přimísiti starobylé obyčeje a řá- dy, z kterýchžto jsou mnozí proti vůli boží a zřízení jeho, jakož toho snadně, kdyžby nám slyšení dáno bylo, k kte- rémuž jsme se často volali, zákonem božím bychom pro- kázati mohli. II. Jest také proti svědomí našemu; nebo my proti sta- robylým obyčejům a řádům lidmi ustanoveným jsme kázali, učili a mluvili vedlé písem svatých i psali, a lid vedlé čtení Krista pána od takových věcí víře Kristově netrpělivých pov- lovně jsme odvozovali. Také svobodně jsme učili a mluvili 20 vedlé písem svatých, že Kristus osobně jest na pravici boží, ale ne v svátosti; však v svátosti jsme vyznávali a vyzná- váme tělo a krev pána Krista, ale ne osobu jeho. Neb vě- říme, že po vysvědčení slov pána Ježíše Krista chléb jest pravé tělo jeho, též i víno po vysvědčení slov jest právě krev jeho. Tak jsme vždycky a nejinak učili, jakož mnozí slýchali jsou z vás, a na tom s pomocí boží i volí zemříti máme. Kdožby pak koli jináč zprávu všem vám aneb ně- kterému z vás dával, chtě nás tudy zoškliviti, prosíme a věříme, že k sobě toho nepřijmete; neb jsme se vždycky 30 a všudy k lepšímu naučení volali. Protož kdybychom měli vedlé té, kterouž jste učinili, výpovědi učiti, učinili bychom proti svému svědomí, kteréž máme z písem svatých. III. Také ta výpověd jest proti pokoji dobrému obce této; neb VMstem jest všem známo, že lid v této obci 35 jest dvojí: jeden, kterýž od nálezkův lidských škodlivých aneb nemůž aneb nechce pustiti; druhý lid, kterýž pravdě boží povoluje a vedlé ní žádá živ býti, a bez nálezkův lid- ských, škodlivých, samou čistou pravdou boží vůli má se spravovati. Protož kdybychom my vedlé té výpovědi lid ten 15 25
Hlava 13. 53 i všecka obec! Tak jakž jsme panu purkmistru a pánům ozná- 1594. mili, že odchod náš ne z pychu ani z svévolnosti, ale z ji- stých příčin jest; tak také všem vůbec oznamujem též příčiny tyto, kteréž jsme jim prvé oznámili: Nejprvé, že ta výpověd, kterou jste ráčili učiniti, pane purkmistře, páni milí spolu se pány staršími některými, jest nám nesnesitedlná, a to proto, že jest proti pánu bohu, proti našemu svědomí, i proti pokoji dobrému obce této: I. Proti pánu bohu; neb jste ráčili ke čtení svatému 10 a k sněmovním artikulům přimísiti starobylé obyčeje a řá- dy, z kterýchžto jsou mnozí proti vůli boží a zřízení jeho, jakož toho snadně, kdyžby nám slyšení dáno bylo, k kte- rémuž jsme se často volali, zákonem božím bychom pro- kázati mohli. II. Jest také proti svědomí našemu; nebo my proti sta- robylým obyčejům a řádům lidmi ustanoveným jsme kázali, učili a mluvili vedlé písem svatých i psali, a lid vedlé čtení Krista pána od takových věcí víře Kristově netrpělivých pov- lovně jsme odvozovali. Také svobodně jsme učili a mluvili 20 vedlé písem svatých, že Kristus osobně jest na pravici boží, ale ne v svátosti; však v svátosti jsme vyznávali a vyzná- váme tělo a krev pána Krista, ale ne osobu jeho. Neb vě- říme, že po vysvědčení slov pána Ježíše Krista chléb jest pravé tělo jeho, též i víno po vysvědčení slov jest právě krev jeho. Tak jsme vždycky a nejinak učili, jakož mnozí slýchali jsou z vás, a na tom s pomocí boží i volí zemříti máme. Kdožby pak koli jináč zprávu všem vám aneb ně- kterému z vás dával, chtě nás tudy zoškliviti, prosíme a věříme, že k sobě toho nepřijmete; neb jsme se vždycky 30 a všudy k lepšímu naučení volali. Protož kdybychom měli vedlé té, kterouž jste učinili, výpovědi učiti, učinili bychom proti svému svědomí, kteréž máme z písem svatých. III. Také ta výpověd jest proti pokoji dobrému obce této; neb VMstem jest všem známo, že lid v této obci 35 jest dvojí: jeden, kterýž od nálezkův lidských škodlivých aneb nemůž aneb nechce pustiti; druhý lid, kterýž pravdě boží povoluje a vedlé ní žádá živ býti, a bez nálezkův lid- ských, škodlivých, samou čistou pravdou boží vůli má se spravovati. Protož kdybychom my vedlé té výpovědi lid ten 15 25
Strana 54
54 Kniha první. učili i spravovali, nikterak by mezi nimi pokoje nebylo, ale často pozdvihování i svády; z toho bůh ví, coby potom po- cházelo, poněvadž by okolními národy v té pravdě, kterouž od nás slýchali, bez přimíšení lidských ustanovení mohli tvrzeni býti. A tak nebyl by jim pokoj, aby jedni měli v svém ná- boženství průchod, a druzí neměli, jimžto víc náleží. Neb jako někdy pokoj v této obci býti jest jináč nemohl mezi římany, kteříž pod jednou přijímají spůsobou, a mezi těmi, kteříž pod obojí spůsobou tělo a krev pána Krista přijímají, než aby v obojích správce trpíni byli, a tak jest podnes, že mnichům rozličných zákonův, Židům také, místo k jich nábo- ženství a správě jest ukázáno: ovšem pro upokojení obce této žádostivým lidem pravdy boží mělo, tak jakž jsme žádali, k poslouchání pravdy i k řízení místo půjčeno a nezavříno tou výpovědí býti. A poněvadž se jináč ukázalo, lépe jest 15 nám bylo odejíti, nežli příčinu k nepokoji dáti. Druhou příčinu vám oznamujem, kterouž jsme prvé panu purkmistru a pánům oznámili, že jsme na ně vznášeli útisky kněžstva v drahném počtu, kteréž jsou viděli jednou i druhé, žádajíce pro pána boha, aby to opatřili; neb to známe (tak 20 jsme mluvili) jest-li že ta věc nebude opatřena, žeby tudy snad nepokoj vzniknouti mohl. Ráčili jsou nám to povědíti, že to chtí opatřiti; čehož jsme my nepoznali, ale větší potom útisky trpěli, až i některé z farářův z far vyhnali, za vrch je chtíce vláčeti, mluvíce: že ani pan purkmistr ani páni ať 25 nám v tom nerozkazují. Ti kněží volali se k slyšení, buď před světské aneb duchovní právo, oznamujíce, že se jim to bez viny stalo, a proto, že jsou lid vedlé zákona božího a artikulův sněmem zavřených vedli; však k slyšení nemohli přijíti, míst musili zbaveni býti. Potom ti útiskové nepřestali, 30 aniž se jich umenšovalo těm kněžím všem, ale víc a víc při- bývalo; neb na některé kamením házeli a na některé zadky odkrývali, povolávajíce po ulicech, strky ramenem na potkání dávajíce a jiná mnohá protivenství činíce. A ty všecky věci ne proto jsme na pány vznášeli, jakobychom jich s pomocí 35 boží trpěti nemohli aneb nechtěli: ale že jsme uznávali v tom lidi netrpělivé a lítostivé víc než třeba nad osobami našimi, ježtoby se v tom někdy takovým nezbedným lidem mohl od druhé strany odpor učiniti; a to k jakému by konci přišlo, 10 1524.
54 Kniha první. učili i spravovali, nikterak by mezi nimi pokoje nebylo, ale často pozdvihování i svády; z toho bůh ví, coby potom po- cházelo, poněvadž by okolními národy v té pravdě, kterouž od nás slýchali, bez přimíšení lidských ustanovení mohli tvrzeni býti. A tak nebyl by jim pokoj, aby jedni měli v svém ná- boženství průchod, a druzí neměli, jimžto víc náleží. Neb jako někdy pokoj v této obci býti jest jináč nemohl mezi římany, kteříž pod jednou přijímají spůsobou, a mezi těmi, kteříž pod obojí spůsobou tělo a krev pána Krista přijímají, než aby v obojích správce trpíni byli, a tak jest podnes, že mnichům rozličných zákonův, Židům také, místo k jich nábo- ženství a správě jest ukázáno: ovšem pro upokojení obce této žádostivým lidem pravdy boží mělo, tak jakž jsme žádali, k poslouchání pravdy i k řízení místo půjčeno a nezavříno tou výpovědí býti. A poněvadž se jináč ukázalo, lépe jest 15 nám bylo odejíti, nežli příčinu k nepokoji dáti. Druhou příčinu vám oznamujem, kterouž jsme prvé panu purkmistru a pánům oznámili, že jsme na ně vznášeli útisky kněžstva v drahném počtu, kteréž jsou viděli jednou i druhé, žádajíce pro pána boha, aby to opatřili; neb to známe (tak 20 jsme mluvili) jest-li že ta věc nebude opatřena, žeby tudy snad nepokoj vzniknouti mohl. Ráčili jsou nám to povědíti, že to chtí opatřiti; čehož jsme my nepoznali, ale větší potom útisky trpěli, až i některé z farářův z far vyhnali, za vrch je chtíce vláčeti, mluvíce: že ani pan purkmistr ani páni ať 25 nám v tom nerozkazují. Ti kněží volali se k slyšení, buď před světské aneb duchovní právo, oznamujíce, že se jim to bez viny stalo, a proto, že jsou lid vedlé zákona božího a artikulův sněmem zavřených vedli; však k slyšení nemohli přijíti, míst musili zbaveni býti. Potom ti útiskové nepřestali, 30 aniž se jich umenšovalo těm kněžím všem, ale víc a víc při- bývalo; neb na některé kamením házeli a na některé zadky odkrývali, povolávajíce po ulicech, strky ramenem na potkání dávajíce a jiná mnohá protivenství činíce. A ty všecky věci ne proto jsme na pány vznášeli, jakobychom jich s pomocí 35 boží trpěti nemohli aneb nechtěli: ale že jsme uznávali v tom lidi netrpělivé a lítostivé víc než třeba nad osobami našimi, ježtoby se v tom někdy takovým nezbedným lidem mohl od druhé strany odpor učiniti; a to k jakému by konci přišlo, 10 1524.
Strana 55
Hlava 14. 55 pán bůh ví. A není nám dána z toho, co jsme kázali, až do 1524. dneška žádná vina, aniž jest nám který blud ukázán; neb jsme hotovi byli přijíti pokorně, cožby lepšího nám ukázáno bylo. Protož my nechtíce příčina osobami svými zlého býti, ten jsme odchod předse vzali. I věříme, pane purkmistře, páni milí, páni starší i všecka obec! všem Vašim Milostem, že toho našeho odchodu k žádnému zlému úmyslu ani k pří- čině obraceti neráčíte; neb jsme vždycky ti byli, že jsme lidi k dobrému pokoji a k svornosti vedli, napomínali i v lásce 10 učili, pokud jsme mezi vámi byli; ale když nám nuzná po- třeba vedlé svědomí našeho i mezi vámi obcování přišla, opatrujíce to slušně, mezi vámi dokud jsme státi mohli; již pak nemohouce jinak, odchodem svým pokoje vám dobrého žádáme. A bylo-li by potřebí, i osobně chtěli bychom tuto 15 širší zprávu toho všeho vám dáti. Dán léta a dne, jakož se nahoře píše.“ 5 Hlava 14. V níž se oznamuje zlé a neupřímné domnění jedněch o druhých; a 20 že někteří krvaví kněží i lidé obecní vyšli na náměstí dívati se zlému. To když bylo ve vší obci přečteno, nedali na to těm kněžím žádné odpovědi, ale víc a víc se zlostí a hněvem rozpalovali; neb tu tehdáž v té schůzi obtěžovali sobě ně- 25 kteří do kněze Martina nejvýš, a podlé něho do jeho kněží a tovaryšův, pravíce, žeby s nimi se někteří kněží a měšťané v noci zapisovali v velikém počtu, sbírajíce rotu ke zlému. A tak tu při tom veliká různice a zlost i počátek bolesti mezi nimi povstával, tak že jsou to jedni o druhých obmýšleli, so kdyby se byli na silné odpory a na zadní kola neohlédali, aby jimi z radnice z oken dolův na náměstí házeli. Při čemž jsem osobně byl, to mohu v pravdě mluviti. Neb divákův se bylo na náměstí mnoho sběhlo, i také někteří kněží krvaví a dáblem zmámení, k tomu i k jinému zlému dopomáhajíce a 35 radujíce se, aby se takovému žalostnému divadlu podívali. A na tom již některé osoby okaté z Pražanův všecky své zlosti, nevěru a nesnáze budoucí zakládali, premujíce lest, nevěru a jiné věci nejhorší věrou křesťanskou, jakoby to pro boha činili, nemajíce ani tehdáž ani potom pravého.
Hlava 14. 55 pán bůh ví. A není nám dána z toho, co jsme kázali, až do 1524. dneška žádná vina, aniž jest nám který blud ukázán; neb jsme hotovi byli přijíti pokorně, cožby lepšího nám ukázáno bylo. Protož my nechtíce příčina osobami svými zlého býti, ten jsme odchod předse vzali. I věříme, pane purkmistře, páni milí, páni starší i všecka obec! všem Vašim Milostem, že toho našeho odchodu k žádnému zlému úmyslu ani k pří- čině obraceti neráčíte; neb jsme vždycky ti byli, že jsme lidi k dobrému pokoji a k svornosti vedli, napomínali i v lásce 10 učili, pokud jsme mezi vámi byli; ale když nám nuzná po- třeba vedlé svědomí našeho i mezi vámi obcování přišla, opatrujíce to slušně, mezi vámi dokud jsme státi mohli; již pak nemohouce jinak, odchodem svým pokoje vám dobrého žádáme. A bylo-li by potřebí, i osobně chtěli bychom tuto 15 širší zprávu toho všeho vám dáti. Dán léta a dne, jakož se nahoře píše.“ 5 Hlava 14. V níž se oznamuje zlé a neupřímné domnění jedněch o druhých; a 20 že někteří krvaví kněží i lidé obecní vyšli na náměstí dívati se zlému. To když bylo ve vší obci přečteno, nedali na to těm kněžím žádné odpovědi, ale víc a víc se zlostí a hněvem rozpalovali; neb tu tehdáž v té schůzi obtěžovali sobě ně- 25 kteří do kněze Martina nejvýš, a podlé něho do jeho kněží a tovaryšův, pravíce, žeby s nimi se někteří kněží a měšťané v noci zapisovali v velikém počtu, sbírajíce rotu ke zlému. A tak tu při tom veliká různice a zlost i počátek bolesti mezi nimi povstával, tak že jsou to jedni o druhých obmýšleli, so kdyby se byli na silné odpory a na zadní kola neohlédali, aby jimi z radnice z oken dolův na náměstí házeli. Při čemž jsem osobně byl, to mohu v pravdě mluviti. Neb divákův se bylo na náměstí mnoho sběhlo, i také někteří kněží krvaví a dáblem zmámení, k tomu i k jinému zlému dopomáhajíce a 35 radujíce se, aby se takovému žalostnému divadlu podívali. A na tom již některé osoby okaté z Pražanův všecky své zlosti, nevěru a nesnáze budoucí zakládali, premujíce lest, nevěru a jiné věci nejhorší věrou křesťanskou, jakoby to pro boha činili, nemajíce ani tehdáž ani potom pravého.
Strana 56
56 Kniha první. a spravedlivého s hodnou příčinou nic jiného, než klevety žen- ské; a což jsou sobě koli za příčiny hodné brali, to jim potom všecko s párou a s dýmem preč vycházelo a mizelo, žádná jim podstata pravá nezůstávala, leč nevěra, zlost, ne- návist a lest, pojímajíce za sebou moc a násilé bezprávně. Ale abych snad ze vší pravdy těch, kteříž jsou to mlu- vili, neobloupil a neobnažil, věz, co se okřiku o zapiso- vání s knězem Martinem výše položeným v Betlémě dotýče, že jest tu nic jiného nebylo, než když jsou některé osoby žádaly nejednou přijímati svátost těla a krve Kristovy pod obojí spůsobou z rukou téhož kněze Martina: tehdy on maje při tom vážnost, nechtěl jináč rozdávati, leč jest prvé zkusil svědomí vnitřního jednoho každého člověka a zeptal se na obcování jeho, a potom všecky ze jmena spisoval, staré i mladé, víc ženského než mužského pohlaví, a tak těm toliko 15 rozdával. Nebo jinak shodovati se to mohlo, jako ona zeď kři- volaká okolo Marheku, aby se spisovaly takové osoby s dětmi nějakým úmyslem zlým a úkladem, chtíce snad mordovati všecko jiné množství lidí v Praze, též jako konšelé vězňové, o kterých brzo bude mluveno. Protož ti kněží poznavše to, že žádného prospěchu učiniti nemohou, a že dábel nedím všecku obec, ale některé osoby vždy víc zaslepoval a ke zlému ponoukal, odešli brzo těch dní z města dobrovolně; a jiní kněží též potom také brzo, o kterýchž skůro mluveno bude, jsouce vypovědíni. 25 odešli po takové již vzniklé nesnázi. 10 20 1524 Hlava 15. V níž se oznamuje, kterak jeden člověk přišel k purkmistru oznamuje, že na Malé Straně se sbírají zbrojně, a kterak Pašek a Zíka řezník jsa obeslán přijíti nechtěli. 30 8 Srp. V takových již rozličných začátcích stalo se, když bylo v pondělí před svatým Vavřincem léta již psaného 1524, 35 k večerému při zvonění na klekání, za úřadu purkmistrství mistra Brikcího, tak řečeného, učení Pražského, tehdáž spolu- radního; nejprvé služebníci jeho oznámili jemu mezi jinou řečí, že jest byl přišel soused jeden, Jiřík Kulíšek řečený
56 Kniha první. a spravedlivého s hodnou příčinou nic jiného, než klevety žen- ské; a což jsou sobě koli za příčiny hodné brali, to jim potom všecko s párou a s dýmem preč vycházelo a mizelo, žádná jim podstata pravá nezůstávala, leč nevěra, zlost, ne- návist a lest, pojímajíce za sebou moc a násilé bezprávně. Ale abych snad ze vší pravdy těch, kteříž jsou to mlu- vili, neobloupil a neobnažil, věz, co se okřiku o zapiso- vání s knězem Martinem výše položeným v Betlémě dotýče, že jest tu nic jiného nebylo, než když jsou některé osoby žádaly nejednou přijímati svátost těla a krve Kristovy pod obojí spůsobou z rukou téhož kněze Martina: tehdy on maje při tom vážnost, nechtěl jináč rozdávati, leč jest prvé zkusil svědomí vnitřního jednoho každého člověka a zeptal se na obcování jeho, a potom všecky ze jmena spisoval, staré i mladé, víc ženského než mužského pohlaví, a tak těm toliko 15 rozdával. Nebo jinak shodovati se to mohlo, jako ona zeď kři- volaká okolo Marheku, aby se spisovaly takové osoby s dětmi nějakým úmyslem zlým a úkladem, chtíce snad mordovati všecko jiné množství lidí v Praze, též jako konšelé vězňové, o kterých brzo bude mluveno. Protož ti kněží poznavše to, že žádného prospěchu učiniti nemohou, a že dábel nedím všecku obec, ale některé osoby vždy víc zaslepoval a ke zlému ponoukal, odešli brzo těch dní z města dobrovolně; a jiní kněží též potom také brzo, o kterýchž skůro mluveno bude, jsouce vypovědíni. 25 odešli po takové již vzniklé nesnázi. 10 20 1524 Hlava 15. V níž se oznamuje, kterak jeden člověk přišel k purkmistru oznamuje, že na Malé Straně se sbírají zbrojně, a kterak Pašek a Zíka řezník jsa obeslán přijíti nechtěli. 30 8 Srp. V takových již rozličných začátcích stalo se, když bylo v pondělí před svatým Vavřincem léta již psaného 1524, 35 k večerému při zvonění na klekání, za úřadu purkmistrství mistra Brikcího, tak řečeného, učení Pražského, tehdáž spolu- radního; nejprvé služebníci jeho oznámili jemu mezi jinou řečí, že jest byl přišel soused jeden, Jiřík Kulíšek řečený
Strana 57
o 1 o 20 2 o 8 o 35 Hlava 15. 57 (ueb přišel byl do domu purkmistrova, a nemoha míti pří- stupu, odešel preč) udychtiv a upotiv se, zpravuje, že jim oznámil, že se na Malé Straně sbírají někteří zbrojně, a jda z vinice, že to sám viděl na Újezdě, to dopovídaje: začne-li se co tam, strach jest, aby se i zde něco v Praze nepřiho- dilo. On pak purkmistr měl jest jim za zlé, že jsou hned o tom neoznámili, i kázal proň jíti, aby se zase vrátil. A když uslyšel tolikéž od něho, rozpomenul se na řeči, kteréž někdy konšelé i starší obecní v schůzi mívali mezi sebou, že jakžby se tam co začalo, žeby strach byl i zde, aby se něco ne- prihodilo. I nevěděv co má činiti, a nechtě mistra Pašku, v ty časy prvního radního, v tak náhle obtěžovati, proto že jest byl bytem podál od něho, a ktomu na zdraví a zvláště na nohy obtížen, poslal po Mikuláše Šorfa spoluradního, coby ktomu radil. A slyšavše opět Kulíška, poslali po oba rychtáře, totiž Staroměstského i Novoměstského, aby jim roz- kázali, aby tím pilnější byli toliko v městě, že na tom opa- tření dosti bude. A v tom hned přišel mistr. Václav Albus, místopísař zemský, a pan Jan od desk z Lungvic z domu nejvyššího pana písaře zemského, a s pilností to oznámili, pravíce, že mají poručení od pana Jana Litoborského, nejvyššího písaře, z přátelství, kteréž k tomuto městu Pražskému mají, aby vý- strahu dali, aby to bylo opatřeno; neb někteří dali se viděti i zde se zbrojí po domích chodíce. Ale purkmistr poděkovav jim z toho přátelství pověděl: „Ano, nyní teď nám to též oznámili, a po oba rychtáře jsme poslali, aby této noci pil- nější byli.“ A rychtář Staroměstský, Jiřík Komedka kožišník, tu stoje a to slyšav pověděl, že jest o tom zaslechl také, Ze se lidé vždy o víru hádají, a že má dosti činiti je rozstrko- vati na náměstí. I přimluvil se mistr Václav Albus a pan Jan řkouce: „Proč byste ještě pánův na radnici neobeslali? však není malá věc, neb jest pro bezpečenství města;“ a Šorf též se přimlouval, aby se tak stalo. A purkmistr hned kázal všecky pány obeslati do radnice. A někteří z služebníkův mu mluvili, že Jiřík Švík a Tomáš Zachlubil, spoluradní, jsou da- leko. A on řekl: „Již vy obsílejte z pánův, kteréž můžte nejvie.* A v tom vyśli vsickni z domu. A hned opět Bohu- slav kożi3nik potkav je, tóż noviny jim oznamoval. 1524.
o 1 o 20 2 o 8 o 35 Hlava 15. 57 (ueb přišel byl do domu purkmistrova, a nemoha míti pří- stupu, odešel preč) udychtiv a upotiv se, zpravuje, že jim oznámil, že se na Malé Straně sbírají někteří zbrojně, a jda z vinice, že to sám viděl na Újezdě, to dopovídaje: začne-li se co tam, strach jest, aby se i zde něco v Praze nepřiho- dilo. On pak purkmistr měl jest jim za zlé, že jsou hned o tom neoznámili, i kázal proň jíti, aby se zase vrátil. A když uslyšel tolikéž od něho, rozpomenul se na řeči, kteréž někdy konšelé i starší obecní v schůzi mívali mezi sebou, že jakžby se tam co začalo, žeby strach byl i zde, aby se něco ne- prihodilo. I nevěděv co má činiti, a nechtě mistra Pašku, v ty časy prvního radního, v tak náhle obtěžovati, proto že jest byl bytem podál od něho, a ktomu na zdraví a zvláště na nohy obtížen, poslal po Mikuláše Šorfa spoluradního, coby ktomu radil. A slyšavše opět Kulíška, poslali po oba rychtáře, totiž Staroměstského i Novoměstského, aby jim roz- kázali, aby tím pilnější byli toliko v městě, že na tom opa- tření dosti bude. A v tom hned přišel mistr. Václav Albus, místopísař zemský, a pan Jan od desk z Lungvic z domu nejvyššího pana písaře zemského, a s pilností to oznámili, pravíce, že mají poručení od pana Jana Litoborského, nejvyššího písaře, z přátelství, kteréž k tomuto městu Pražskému mají, aby vý- strahu dali, aby to bylo opatřeno; neb někteří dali se viděti i zde se zbrojí po domích chodíce. Ale purkmistr poděkovav jim z toho přátelství pověděl: „Ano, nyní teď nám to též oznámili, a po oba rychtáře jsme poslali, aby této noci pil- nější byli.“ A rychtář Staroměstský, Jiřík Komedka kožišník, tu stoje a to slyšav pověděl, že jest o tom zaslechl také, Ze se lidé vždy o víru hádají, a že má dosti činiti je rozstrko- vati na náměstí. I přimluvil se mistr Václav Albus a pan Jan řkouce: „Proč byste ještě pánův na radnici neobeslali? však není malá věc, neb jest pro bezpečenství města;“ a Šorf též se přimlouval, aby se tak stalo. A purkmistr hned kázal všecky pány obeslati do radnice. A někteří z služebníkův mu mluvili, že Jiřík Švík a Tomáš Zachlubil, spoluradní, jsou da- leko. A on řekl: „Již vy obsílejte z pánův, kteréž můžte nejvie.* A v tom vyśli vsickni z domu. A hned opět Bohu- slav kożi3nik potkav je, tóż noviny jim oznamoval. 1524.
Strana 58
58 Kniha první. I přišli jsou do radnice purkmistr s Šorfem a s služeb- níky. A hned přišel Jan Makal, služebník, a pověděl, že mistr Pašek nepřijde, proto že mu to pravila paní jeho, přidavše, že bude-li velmi pilná potřeba, aby podruhé poň přišel, že přijde. A Johannes o Zíkovi řezníku pověděl, že jest také již ležal. I oznámili to jiným pánům, kteříž se byli sešli, co jsou slyšeli od Kulíška a od mistra Václava se pá- nem Janem, i od rychtáře i od Bohuslava. I poslali hned rych- táře, aby šel na Malou Stranu, a coby tam bylo, přezvěděl; kdež pak každý z pánův chválil to sjití, že jest potřebné pro 10 opatření města, mluvíce, že opatrnost jest za statečnost. I srovnali se na tom, aby rychtáře dočekali, že se z jeho zprávy porozumí, čeho bude potřebí. A když přišed oznámil, že nic takového není, aniž co slyšal, a že se shledal srych- tářem Malostranským, kterýž pravil mu, že toliko před večerem 15 nějací řemeslníci jedni proti druhým se sbírali na Újezdě, a že již všecko utichlo; páni to uslyšavše rozešli se. A toho jsou vědomi byli spoluradní přítomní, kteříž ještě bez vězení podepsaného v radě zůstali beze všeho trápení, totiž: Jan Karban, Brikcí, Řeháček, Jan Pernikář, Beneš Roh, Jindřich 20 Prefát; neb jsou při tom byli, že takového nic jiného mimo to nebylo mluveno ani jednáno, aniž vědomo bylo, aby mimo ty spoluradné byli v radnici, krom služebníkův Maršalka nového i starého a služebníkův jich i rychtářových, a hospodářové radničtí oba. 5 1524. 25 Hlava 16. V níž se oznamuje, kterak Jan Opice s některými osadními Týnskými do rady vstoupil a na některé osoby i také kněží žalobu učinil, a kterak Zíka řezník svou zradu začíná. 30 Potom na zejtří u vigilí sv. Vavřince ve 14 hodin osadní Týnského kostela s některými z jiných osad vstoupivše do rady u velikém počtu, obvinili skrze Jana Opici souseda nej- prv Jana Lucernu, jircháře, a Matěje Kardinala tak řečené, spolusousedy své, připomenuv on Opice předkem vstoupení, kteréž jest bylo před týhodnem, kterakby od počtu dosti drahného sbírečného vznášeli na vás, páni milí! napřed o Židy, potom i o kázaní bouřlivá, kterakby je někteří kněží činili, 35 9. Srp.
58 Kniha první. I přišli jsou do radnice purkmistr s Šorfem a s služeb- níky. A hned přišel Jan Makal, služebník, a pověděl, že mistr Pašek nepřijde, proto že mu to pravila paní jeho, přidavše, že bude-li velmi pilná potřeba, aby podruhé poň přišel, že přijde. A Johannes o Zíkovi řezníku pověděl, že jest také již ležal. I oznámili to jiným pánům, kteříž se byli sešli, co jsou slyšeli od Kulíška a od mistra Václava se pá- nem Janem, i od rychtáře i od Bohuslava. I poslali hned rych- táře, aby šel na Malou Stranu, a coby tam bylo, přezvěděl; kdež pak každý z pánův chválil to sjití, že jest potřebné pro 10 opatření města, mluvíce, že opatrnost jest za statečnost. I srovnali se na tom, aby rychtáře dočekali, že se z jeho zprávy porozumí, čeho bude potřebí. A když přišed oznámil, že nic takového není, aniž co slyšal, a že se shledal srych- tářem Malostranským, kterýž pravil mu, že toliko před večerem 15 nějací řemeslníci jedni proti druhým se sbírali na Újezdě, a že již všecko utichlo; páni to uslyšavše rozešli se. A toho jsou vědomi byli spoluradní přítomní, kteříž ještě bez vězení podepsaného v radě zůstali beze všeho trápení, totiž: Jan Karban, Brikcí, Řeháček, Jan Pernikář, Beneš Roh, Jindřich 20 Prefát; neb jsou při tom byli, že takového nic jiného mimo to nebylo mluveno ani jednáno, aniž vědomo bylo, aby mimo ty spoluradné byli v radnici, krom služebníkův Maršalka nového i starého a služebníkův jich i rychtářových, a hospodářové radničtí oba. 5 1524. 25 Hlava 16. V níž se oznamuje, kterak Jan Opice s některými osadními Týnskými do rady vstoupil a na některé osoby i také kněží žalobu učinil, a kterak Zíka řezník svou zradu začíná. 30 Potom na zejtří u vigilí sv. Vavřince ve 14 hodin osadní Týnského kostela s některými z jiných osad vstoupivše do rady u velikém počtu, obvinili skrze Jana Opici souseda nej- prv Jana Lucernu, jircháře, a Matěje Kardinala tak řečené, spolusousedy své, připomenuv on Opice předkem vstoupení, kteréž jest bylo před týhodnem, kterakby od počtu dosti drahného sbírečného vznášeli na vás, páni milí! napřed o Židy, potom i o kázaní bouřlivá, kterakby je někteří kněží činili, 35 9. Srp.
Strana 59
Hlava 16. 59 přistupujíce k administratorovi, žeby on bouřiti měl, vypoví- 1524. dajíce jeho, a tu že sobě to velmi obtěžovali, žádajíce při tom ode všech za opatření. Druhé, co se kněží těch, kteří jsou po Martinkovi (kněze Martina, kazatele v Betlémě, kte- rýž již byl z města vyšel, tak nazýval) zůstali, dotýče, aby jim preč kázali. Třetí, že nějaký sedlák káže u sv. Michala v Opatovicích, aby to bylo zastaveno. Čtvrté, žeby zprávu měl, kterakby včera u večer schůze v radnici byla nějaká, že jest některé sto lidu v něm bylo, a že se tomu diví, že 10 o tom tito páni, kteříž sem vstoupili, nic nevěděli; ježto kdyby co potřebí bylo, a bylo jim dáno co znáti, žeby se tak rádi pro dobré tohoto města byli sešli jako kdo, žádajíce, aby jim bylo oznámeno, bylo-li jest tak či nic, aby věděli se čím spravovati; neb oni tak praví, že se Vašimi Milostmi, 15 jakožto pány svými, ve všem chtí spraviti rádi. K tomu Jan Lucerna a Matěj Kardinal předepsaný mlu- vili: Poněvadž jsme se žaloby nenadáli, a sami jsme od sebe nemluvili, než od toho počtu, kteréhož sami dotýkají, žádáme za odložení podlé práva; a což jsme koli mluvili, k tomu se 20 znáti chceme. I kázali všem vystoupiti. A Zíka řezník vstav z lavic oznámil, že což Jan Opice mluvil tuto, já o tom o všem vím a jest vůle má; a poně- vadž jsem osadní jeden, vystoupím s nimi. A tu jsa pobízín, aby zase seděl, mluvili spoluradní, že to pěkně srovnáno 25 bude, on nechtěl toho učiniti; ale šel ven z rady k tomu počtu všemu, kterýž podlé Týnských osadních byl se sebral, a rokuje s nimi ve velké radnici a zavazuje je sobě, aby ho neopouštěli v tom, cožkoliv mluviti nebo činiti bude. A oni jemu vysoce přiříkali, neznajíce, co jest měl v úmyslu svém. so A tak proti naději té, prohlédajíce k vážnosti úřadu jeho, ne- myslili na to, aby jaký úklad o jiných obmýšlel. A když povoláni byli zase všickni do rady, žádal jest on Zíka, aby doktor Burjan, v ty časy kancléř Pražský, byl do rady povolán. A když přišel týž doktor z kanceláře Praž- 35 ské, mluvil Zika ku pánům: chtí-li co na první řeči odpovídati? I mluvil a oznámil mistr Pašek v lavicích vůli jiných konšelův, připomenuv řeči Jana Lucerny a Matěje Kardinala: poněvadž vedlé práva žádají, že páni od práva, na kteréž jsou přísahy učinili, uchýliti se nemohou, a protož do třetího
Hlava 16. 59 přistupujíce k administratorovi, žeby on bouřiti měl, vypoví- 1524. dajíce jeho, a tu že sobě to velmi obtěžovali, žádajíce při tom ode všech za opatření. Druhé, co se kněží těch, kteří jsou po Martinkovi (kněze Martina, kazatele v Betlémě, kte- rýž již byl z města vyšel, tak nazýval) zůstali, dotýče, aby jim preč kázali. Třetí, že nějaký sedlák káže u sv. Michala v Opatovicích, aby to bylo zastaveno. Čtvrté, žeby zprávu měl, kterakby včera u večer schůze v radnici byla nějaká, že jest některé sto lidu v něm bylo, a že se tomu diví, že 10 o tom tito páni, kteříž sem vstoupili, nic nevěděli; ježto kdyby co potřebí bylo, a bylo jim dáno co znáti, žeby se tak rádi pro dobré tohoto města byli sešli jako kdo, žádajíce, aby jim bylo oznámeno, bylo-li jest tak či nic, aby věděli se čím spravovati; neb oni tak praví, že se Vašimi Milostmi, 15 jakožto pány svými, ve všem chtí spraviti rádi. K tomu Jan Lucerna a Matěj Kardinal předepsaný mlu- vili: Poněvadž jsme se žaloby nenadáli, a sami jsme od sebe nemluvili, než od toho počtu, kteréhož sami dotýkají, žádáme za odložení podlé práva; a což jsme koli mluvili, k tomu se 20 znáti chceme. I kázali všem vystoupiti. A Zíka řezník vstav z lavic oznámil, že což Jan Opice mluvil tuto, já o tom o všem vím a jest vůle má; a poně- vadž jsem osadní jeden, vystoupím s nimi. A tu jsa pobízín, aby zase seděl, mluvili spoluradní, že to pěkně srovnáno 25 bude, on nechtěl toho učiniti; ale šel ven z rady k tomu počtu všemu, kterýž podlé Týnských osadních byl se sebral, a rokuje s nimi ve velké radnici a zavazuje je sobě, aby ho neopouštěli v tom, cožkoliv mluviti nebo činiti bude. A oni jemu vysoce přiříkali, neznajíce, co jest měl v úmyslu svém. so A tak proti naději té, prohlédajíce k vážnosti úřadu jeho, ne- myslili na to, aby jaký úklad o jiných obmýšlel. A když povoláni byli zase všickni do rady, žádal jest on Zíka, aby doktor Burjan, v ty časy kancléř Pražský, byl do rady povolán. A když přišel týž doktor z kanceláře Praž- 35 ské, mluvil Zika ku pánům: chtí-li co na první řeči odpovídati? I mluvil a oznámil mistr Pašek v lavicích vůli jiných konšelův, připomenuv řeči Jana Lucerny a Matěje Kardinala: poněvadž vedlé práva žádají, že páni od práva, na kteréž jsou přísahy učinili, uchýliti se nemohou, a protož do třetího
Strana 60
60 Kniha první. dne té věci odkládají, však tak, aby ne tak u velikých po- čtích s obú stran stáli, ale jakž podlé práva jest, o kterémž, mám zato, dobře víte. A co se sjití večerního dotýče, tak pan purkmistr zpravuje: že jsou před večerem k němu přišli dva sousedé, oznamujíce jeden po druhém, žeby na Malé Straně měli se sbírati; a potom žeby s touž řečí mistr Vá- clav místopísař a pan Jan od desk od nejvyššího pana písaře přišli, a totéž z přátelství oznamovali, výstrahu činíce, aby i zde také něco se nepřihodilo; a pan purkmistr že jest to slyšal od nich, a pány kázal hned do radnice obeslati, aby se o to poradili a město, bylo-li by potřebí, opatřili. Co se pak jiných artikulův dotýče, kteréž jste oznámili, poněvadž jest pánův malý počet, chcem to jiného času rozvážiti a opatřiti. 5 10 1524. 15 Hlava 17. V níž se oznamuje tejná lest Zíky řezníka proti dobrým a spravedli- vým, a jak jest pány radní jímal v soudné světnici, o čemž jsou s ním vstupující, by takový úmysl měl, nevěděli. 20 A po té výpovědi Zíka pověděl: že my proti tomu od- ložení nic bychom nemluvili, a známe, že jest podlé práva, kdyby se jiných osob dotýkalo; ale že tyto osoby jsou vy- sokého zavolání — nebo jeden jest Kardinal, a ten jest nočně 25 po sousedech běhal, a koho kde potkal, dával jim návěští rukou kývaje, kde mají jíti, jakož oni sobě dobře rozuměli; druhý jmeno má Lucerna, ježto mnohým svítí, a že jest též ten po sousedech běhal a je obcházel — a protož tito páni před vámi toto jsou jim poručili povědíti: že je v svou moc berou a do vězení krále Jeho Milosti. Než tobě doktoře Špiku (tak mluvil k němu [k Burjanovil proto, že vykládaje jedny knihy Luterovy v český jazyk z latinského jazyku, psal o kněžích papežských, že jsou olejem špikováni) toto kázali povědíti: že jsi ty nemoha jinde svého lotrovství a šibalství 35 a zrády dokonati, chtěl jsi zde konati, ježto to na tebe bude moci dostatečně prokázáno býti, když k tomu přijde; a také některý počet lidí k sobě jsi obsílal, administratorovi jsi po- hrůžky činil a haněl jsi lepšího, nežli jsi sám; a protož před- 30
60 Kniha první. dne té věci odkládají, však tak, aby ne tak u velikých po- čtích s obú stran stáli, ale jakž podlé práva jest, o kterémž, mám zato, dobře víte. A co se sjití večerního dotýče, tak pan purkmistr zpravuje: že jsou před večerem k němu přišli dva sousedé, oznamujíce jeden po druhém, žeby na Malé Straně měli se sbírati; a potom žeby s touž řečí mistr Vá- clav místopísař a pan Jan od desk od nejvyššího pana písaře přišli, a totéž z přátelství oznamovali, výstrahu činíce, aby i zde také něco se nepřihodilo; a pan purkmistr že jest to slyšal od nich, a pány kázal hned do radnice obeslati, aby se o to poradili a město, bylo-li by potřebí, opatřili. Co se pak jiných artikulův dotýče, kteréž jste oznámili, poněvadž jest pánův malý počet, chcem to jiného času rozvážiti a opatřiti. 5 10 1524. 15 Hlava 17. V níž se oznamuje tejná lest Zíky řezníka proti dobrým a spravedli- vým, a jak jest pány radní jímal v soudné světnici, o čemž jsou s ním vstupující, by takový úmysl měl, nevěděli. 20 A po té výpovědi Zíka pověděl: že my proti tomu od- ložení nic bychom nemluvili, a známe, že jest podlé práva, kdyby se jiných osob dotýkalo; ale že tyto osoby jsou vy- sokého zavolání — nebo jeden jest Kardinal, a ten jest nočně 25 po sousedech běhal, a koho kde potkal, dával jim návěští rukou kývaje, kde mají jíti, jakož oni sobě dobře rozuměli; druhý jmeno má Lucerna, ježto mnohým svítí, a že jest též ten po sousedech běhal a je obcházel — a protož tito páni před vámi toto jsou jim poručili povědíti: že je v svou moc berou a do vězení krále Jeho Milosti. Než tobě doktoře Špiku (tak mluvil k němu [k Burjanovil proto, že vykládaje jedny knihy Luterovy v český jazyk z latinského jazyku, psal o kněžích papežských, že jsou olejem špikováni) toto kázali povědíti: že jsi ty nemoha jinde svého lotrovství a šibalství 35 a zrády dokonati, chtěl jsi zde konati, ježto to na tebe bude moci dostatečně prokázáno býti, když k tomu přijde; a také některý počet lidí k sobě jsi obsílal, administratorovi jsi po- hrůžky činil a haněl jsi lepšího, nežli jsi sám; a protož před- 30
Strana 61
Hlava 17. 61 kem úřad tento kancléřství od tebe odjímáme, kterého jsi jak živ hoden nebyl a nejsi; a protož tě, lotře šibalský a zrádný! v svou moc a do vězení krále Jeho Milosti béřeme. Ten Burjan doktor byl řádu rytířského po svých před- s cích příjmím Sobek z Kornic. Potom počal mluviti k těmto spoluradním takto: K Vám, pane purkmistře, toto jsou kázali povědíti: poněvadž jste Vy sem u večer obsílali, a nějaký počet lidu zbrojného v radnici měli, a tito páni o tom nevěděli; za jiné nemáme, než že 10 jste o naše hrdla přemýšleli. Protož Vám úřad zdviháme a pečeť aby položil, neb tě v svou moc tito páni a do vězení krále JMsti berou. — A Vy, pane mistře Pašku, pane švakře! poněvadž jste pánem prvním, za to žádáme, aby jste úřad purkmistrský i pečeť k sobě přijali, že my se chcem Vámi 15 spravovati. To když dokonal, tehdy mistr Brikcí, purkmistr, počal zprávu činiti, jaká jest jemu zpráva přišla, a proč obeslání a jaké přišlo a bylo. Tehdy Zíka řezník řekl: aby nemluvil, že tvým žertíčkům dobře rozumíme. Neníť podobné, aby Malá 20 Strana měla Prahu vybojovati, a že se s tebou hádati nebu- deme. — K Danělovi Raušovi pak toto mluvil: A ty, pane Rauši! toto k tobě jest poručeno mluviti: že jsi ty chtěl se vždy do kyrysu strojiti, a tím se vždy chlubíš, a protož tebe také v svou moc a do vězení krále JMsti berou.— K Erasimovi 25 toto mluvil: Pane Jene Erasime! tebe také v svou moc a do vězení krále JMsti béřeme; neb jsi také k nim náchylen. A poněvadž jste toho této noci nedokonali, pán bůh vám toho nedal, snadby jste chtěli noci druhé dokonati, aby jste nás lotrovsky, úkladně a zrádně o naše hrdla i statky 30 připravili; protož vám toho nedopustíme a vašeho lotrovství a pikartství déle nechceme trpěti, ale chcem o tom s vámi konec učiniti. K jiným pak, kterých tuto není, také máme něco mluvili. A v tom Blažek soukeník do rady přišel, a též k němu 35 Zíka příčinu našev, i mluvil toto: A ty, pane Blažku! jsa úředník krále JMsti, měl jsi této noci v domu svém zname- nitý počet lidí zbrojných. A protož i tebe v svou moc a do vězení krále JMsti béřem. — Naposledy k mistru Václavovi Da- nělovi Pražského učení mluvil: Pane mistře Václave! Vy jste 1524.
Hlava 17. 61 kem úřad tento kancléřství od tebe odjímáme, kterého jsi jak živ hoden nebyl a nejsi; a protož tě, lotře šibalský a zrádný! v svou moc a do vězení krále Jeho Milosti béřeme. Ten Burjan doktor byl řádu rytířského po svých před- s cích příjmím Sobek z Kornic. Potom počal mluviti k těmto spoluradním takto: K Vám, pane purkmistře, toto jsou kázali povědíti: poněvadž jste Vy sem u večer obsílali, a nějaký počet lidu zbrojného v radnici měli, a tito páni o tom nevěděli; za jiné nemáme, než že 10 jste o naše hrdla přemýšleli. Protož Vám úřad zdviháme a pečeť aby položil, neb tě v svou moc tito páni a do vězení krále JMsti berou. — A Vy, pane mistře Pašku, pane švakře! poněvadž jste pánem prvním, za to žádáme, aby jste úřad purkmistrský i pečeť k sobě přijali, že my se chcem Vámi 15 spravovati. To když dokonal, tehdy mistr Brikcí, purkmistr, počal zprávu činiti, jaká jest jemu zpráva přišla, a proč obeslání a jaké přišlo a bylo. Tehdy Zíka řezník řekl: aby nemluvil, že tvým žertíčkům dobře rozumíme. Neníť podobné, aby Malá 20 Strana měla Prahu vybojovati, a že se s tebou hádati nebu- deme. — K Danělovi Raušovi pak toto mluvil: A ty, pane Rauši! toto k tobě jest poručeno mluviti: že jsi ty chtěl se vždy do kyrysu strojiti, a tím se vždy chlubíš, a protož tebe také v svou moc a do vězení krále JMsti berou.— K Erasimovi 25 toto mluvil: Pane Jene Erasime! tebe také v svou moc a do vězení krále JMsti béřeme; neb jsi také k nim náchylen. A poněvadž jste toho této noci nedokonali, pán bůh vám toho nedal, snadby jste chtěli noci druhé dokonati, aby jste nás lotrovsky, úkladně a zrádně o naše hrdla i statky 30 připravili; protož vám toho nedopustíme a vašeho lotrovství a pikartství déle nechceme trpěti, ale chcem o tom s vámi konec učiniti. K jiným pak, kterých tuto není, také máme něco mluvili. A v tom Blažek soukeník do rady přišel, a též k němu 35 Zíka příčinu našev, i mluvil toto: A ty, pane Blažku! jsa úředník krále JMsti, měl jsi této noci v domu svém zname- nitý počet lidí zbrojných. A protož i tebe v svou moc a do vězení krále JMsti béřem. — Naposledy k mistru Václavovi Da- nělovi Pražského učení mluvil: Pane mistře Václave! Vy jste 1524.
Strana 62
62 Kniha první. 1524. nebyli zde při tom, co se jest k oněm mluvilo; to pak aby se opakovati mělo, žádná toho potřeba není. Než, poněvadž my v tomto počtu známe Vás k těm bludným býti náchylného, že Vás také v svou moc a do vězení krále JMsti béřem. A když šel ven mistr Václav, nemoha slyšení míti, pověděl Zíka: Abychom Vás měli do druhé noci čekati, nezdá se nám; neb co jste této předešlé noci nedokonali, tehdáž by jste dokonali. A tak ti svrchu jmenovaní všickni šli nahoru na ra- dnici do vězení, nemohše slyšení míti. Ale Šorf pro nemoc 10 svou, a Víť Šípecký, spoluradní, pro odjezd obecního hospo- dářství nebyli jsou tehdáž v Praze ani v radě, a ti se do vězení nedostali, neb by jim byli hotovými platili. Stalo se dne svrchu psaného. Tohoto nesluší pomíjeti pro budoucí pamět, že což jest 15 koli tento Zíka řezník činil a k těm osobám mluvil, jímaje je a maje již posilnění i konečné spiknutí s jinými, že jest všecko křivě, lživě a falešně mluvil i činil, nač jsou žádné péče neměli ti vězňové. Neb když jsou chtěli na to odpověd dávati a tomu odpírati, že jsou nemohli slyšení žádného míti 20 řádného, ani tehdáž, ani potom; a tak na ně nebylo nic do- vedeno, ale násilnou mocí saháno z nějakého důmyslu toliko. Ač pak koli Zíka řezník mluvil k purkmistru při tom jímání štědře, a potom totéž mnozí jiní lidé mezi sebou tvrdili, pravíce, že není podobné, aby Malá Strana měla Prahu vy- 25 bojovati: tu se musí pravdě, že o tom není slýcháno, po- voliti; ale věz, že veliké, tejné, lstivé a vší zlosti a nevěry plné pokrytství pod tím se nalézalo. Nebo oni Malostranští nedávno před tím pohnutím přiřkli s mnohými měšťany Praž- skými sobě přátelství takové, v kterémž ani v jiném nápodo- ro bném od dávných let spolu nebyli, též aby sobě radni a po- mocni byli a sebe neopouštěli v předsevzetí nastávajícím. A potom hned často chodívali někteří z Malé Strany do Prahy k jistým osobám konšelským i k jiným ve dne i časem nočním na radu, berouce potazy s nimi, jakby měli k skutku bez- 35 právnému na jisté osoby a sousedy své přikračovati a po- čátek bouřky učiniti. Jakož pak po takových radách a schůzích i spiknutí nevěrném počátek nejprvé činili na své správce konšely, vstupujíce na ně do rady a rozkazujíce jim některým 5
62 Kniha první. 1524. nebyli zde při tom, co se jest k oněm mluvilo; to pak aby se opakovati mělo, žádná toho potřeba není. Než, poněvadž my v tomto počtu známe Vás k těm bludným býti náchylného, že Vás také v svou moc a do vězení krále JMsti béřem. A když šel ven mistr Václav, nemoha slyšení míti, pověděl Zíka: Abychom Vás měli do druhé noci čekati, nezdá se nám; neb co jste této předešlé noci nedokonali, tehdáž by jste dokonali. A tak ti svrchu jmenovaní všickni šli nahoru na ra- dnici do vězení, nemohše slyšení míti. Ale Šorf pro nemoc 10 svou, a Víť Šípecký, spoluradní, pro odjezd obecního hospo- dářství nebyli jsou tehdáž v Praze ani v radě, a ti se do vězení nedostali, neb by jim byli hotovými platili. Stalo se dne svrchu psaného. Tohoto nesluší pomíjeti pro budoucí pamět, že což jest 15 koli tento Zíka řezník činil a k těm osobám mluvil, jímaje je a maje již posilnění i konečné spiknutí s jinými, že jest všecko křivě, lživě a falešně mluvil i činil, nač jsou žádné péče neměli ti vězňové. Neb když jsou chtěli na to odpověd dávati a tomu odpírati, že jsou nemohli slyšení žádného míti 20 řádného, ani tehdáž, ani potom; a tak na ně nebylo nic do- vedeno, ale násilnou mocí saháno z nějakého důmyslu toliko. Ač pak koli Zíka řezník mluvil k purkmistru při tom jímání štědře, a potom totéž mnozí jiní lidé mezi sebou tvrdili, pravíce, že není podobné, aby Malá Strana měla Prahu vy- 25 bojovati: tu se musí pravdě, že o tom není slýcháno, po- voliti; ale věz, že veliké, tejné, lstivé a vší zlosti a nevěry plné pokrytství pod tím se nalézalo. Nebo oni Malostranští nedávno před tím pohnutím přiřkli s mnohými měšťany Praž- skými sobě přátelství takové, v kterémž ani v jiném nápodo- ro bném od dávných let spolu nebyli, též aby sobě radni a po- mocni byli a sebe neopouštěli v předsevzetí nastávajícím. A potom hned často chodívali někteří z Malé Strany do Prahy k jistým osobám konšelským i k jiným ve dne i časem nočním na radu, berouce potazy s nimi, jakby měli k skutku bez- 35 právnému na jisté osoby a sousedy své přikračovati a po- čátek bouřky učiniti. Jakož pak po takových radách a schůzích i spiknutí nevěrném počátek nejprvé činili na své správce konšely, vstupujíce na ně do rady a rozkazujíce jim některým 5
Strana 63
Hlava 17. 63 z moci své, aby z lavic konšelských vyvstali, to dokládajíce, že se jimi nechtí více spravovati, ani jich za úředníky krá- lovské míti. A však toho nedovedli, poněvadž jsou se lotrovsky a všetečně o to pokoušeli, dotýkajíce se důstojenství králov- ského. A potom brzo na Újezdě vzteklý povyk učinili, nade vším studem a bázní i nade vším dobrým řádem se zapome- nuvše, jakož dále a šíře bude o nich mluveno. A tak sroz- uměv mistr Brikcí, purkmistr Pražský, s jinými takovému spiknutí dotčenému, obsílal jiné do radnice časem večerním, 10 jakž čas toho potřeboval, nevěda kam se jich úmysl obrátiti má. Neb i staré právo Pražské z císařských vytažené toho doličuje, že i v noci z potřeby mají a mohou se správcové obeslati a scházeti. A protož tu pohádku dokonaleji tímto za- vírám: že jakž konečně toto jest pravé, že nikdá Malá Strana 15 Prahy nevybojovala — a pro takovou věc nebylo by potřebí spoluradním těm do radnice se scházeti, neb by věc marná a zbytečná byla — tak také tuto ovšem pravé jest, že jsou se Malostranští nejprvé s Újezdskými a Hradčanskými a potom také s mnohými Pražskými, jakož již dotčeno jest, spolčili 20 i spikli. A toho brzo se skutek ukázal k důvodu, že jsou hned povyky potom činili bez překážky, a jiné sobě rovné, i Pražany k témuž popudili, a tak sobě neřádu všeho všickni pomáhali. I poznal to purkmistr Pražský s spoluradními, co všickni ti spolu téměř rozdymují: tím úmyslem, a ne jiným, 25 do radnice u večer tovaryše své obsílal, aby počátkům tako- vým překážku učinili, a oheň aby se nerozmáhal, kterémuž pro takové spiknutí společní, jehož byl vrch a původ on Zíka, nemohli odolati. Nebo jináč nepodobné jest bylo, aby neměli moci míti na Malostranské humenní vrabce k vybojování; 30 byť se pak s Slanskými i s Berounskými i s Hradem Pražským spolčili, málo by jim to platno bylo, kdyby příčin již tuto položených nebylo, a zdálo by se k smíchu býti podobné. Jakož proti palici žádného šermu není, tak proti bezprávné moci spravedlnost žádného nemá vzniku. A netoliko že obec 35 o tom nic nevěděla, aby měl Zíka tak pachtovati; ale ani ti, kteříž jsou tehdáž podlé něho do rady k tomu jímání vstupo- vali, nevěděli (jakož sami potom to vyznali) co se má díti, jichžto byl nemalý počet. A však on nestyděl se toho lživě mluviti, že což jest koliv učinil, že jest bez jich vědomí nic 5 1524.
Hlava 17. 63 z moci své, aby z lavic konšelských vyvstali, to dokládajíce, že se jimi nechtí více spravovati, ani jich za úředníky krá- lovské míti. A však toho nedovedli, poněvadž jsou se lotrovsky a všetečně o to pokoušeli, dotýkajíce se důstojenství králov- ského. A potom brzo na Újezdě vzteklý povyk učinili, nade vším studem a bázní i nade vším dobrým řádem se zapome- nuvše, jakož dále a šíře bude o nich mluveno. A tak sroz- uměv mistr Brikcí, purkmistr Pražský, s jinými takovému spiknutí dotčenému, obsílal jiné do radnice časem večerním, 10 jakž čas toho potřeboval, nevěda kam se jich úmysl obrátiti má. Neb i staré právo Pražské z císařských vytažené toho doličuje, že i v noci z potřeby mají a mohou se správcové obeslati a scházeti. A protož tu pohádku dokonaleji tímto za- vírám: že jakž konečně toto jest pravé, že nikdá Malá Strana 15 Prahy nevybojovala — a pro takovou věc nebylo by potřebí spoluradním těm do radnice se scházeti, neb by věc marná a zbytečná byla — tak také tuto ovšem pravé jest, že jsou se Malostranští nejprvé s Újezdskými a Hradčanskými a potom také s mnohými Pražskými, jakož již dotčeno jest, spolčili 20 i spikli. A toho brzo se skutek ukázal k důvodu, že jsou hned povyky potom činili bez překážky, a jiné sobě rovné, i Pražany k témuž popudili, a tak sobě neřádu všeho všickni pomáhali. I poznal to purkmistr Pražský s spoluradními, co všickni ti spolu téměř rozdymují: tím úmyslem, a ne jiným, 25 do radnice u večer tovaryše své obsílal, aby počátkům tako- vým překážku učinili, a oheň aby se nerozmáhal, kterémuž pro takové spiknutí společní, jehož byl vrch a původ on Zíka, nemohli odolati. Nebo jináč nepodobné jest bylo, aby neměli moci míti na Malostranské humenní vrabce k vybojování; 30 byť se pak s Slanskými i s Berounskými i s Hradem Pražským spolčili, málo by jim to platno bylo, kdyby příčin již tuto položených nebylo, a zdálo by se k smíchu býti podobné. Jakož proti palici žádného šermu není, tak proti bezprávné moci spravedlnost žádného nemá vzniku. A netoliko že obec 35 o tom nic nevěděla, aby měl Zíka tak pachtovati; ale ani ti, kteříž jsou tehdáž podlé něho do rady k tomu jímání vstupo- vali, nevěděli (jakož sami potom to vyznali) co se má díti, jichžto byl nemalý počet. A však on nestyděl se toho lživě mluviti, že což jest koliv učinil, že jest bez jich vědomí nic 5 1524.
Strana 64
64 Kniha prvné. 1584. nečinil; ale že potom teprv vtáh s jinými obec k tomu pří- sností, že k té příhodě musili povoliti a přiznati se. A tudy z sebe potom dali nadělati tarasův skrze falešnou zprávu, neb je uměl sobě opremovati. Hlava 18. V níž se oznamuje, kterak po tom jímání lidé o poledni ze všech stran ve zbroji na radnici běželi, avšak v tom skutku horkem nic se zlého nestalo; neb žádný, kdo s kým jest, nevěděli, než jedni druhé jímali a do vězení dávali. 10 A potom brzo ku polední hlas byl puštěn o tom, co se stalo, a bez meškání se všech stran lidé běžali se zbrojí na radnici i na náměstí veliké množství, že se bylo čemu 15 s strachem podívati. Tu pak bylo s podivením, že v té hor- kosti a zkrvavilosti lidí jedněch proti druhým žádné bitvy ani žádného povyku na domy ani krveprolití nejmenšího se ne- stalo. Kdo chce toho dobře povážiti, mohou dvě příčiny k tomu nalezeny býti: jedna, že zřetedlně bůh všemohoucí 20 ráčil od toho zlého lidi zdržeti, ježto se řídko nalézá, aby v první náhlosti skutku takového proti sobě lidé v zůřivém sjití toho zlého neukázali; druhé, že v pochybení byli o tom mezi sebou, kdoby s kým byl, poněvadž z obojí strany sobě odporné byl znamenitý počet, v kterémž otec proti synu, a zase též bratr proti bratru, i jiní přátelé proti sobě musili by povstati; nebo vesměs se v hromadu shlučili, nevědouce co mají činiti. A v tom času a těch dní teprv víc a víc proti sobě se rozpalovali na mysli, a sousedy své mnohé do vě- zení, některé na radnici, některé do šatlavy a jiné jinam brali 30 a sázeli, a tudy je od společnosti roztrhovali. Tuto by někdo mohl říci: poněvadž (jakož se slyší) je- dni k druhým na radnici v radě jsou mluvívali, prvé než se co začalo, totiž křesťané Římští k odporné straně, řkouce: „Nebo vám nebo nám jest zde — totiž v Praze — zůstati;“ a jiní: že „zvíte, co se v krátkém času díti bude;“ a opět jiní jinak tvrdili to rozličně; že tou řečí výstrahu jedni dru- hým dávali, co jsou o nich myslili, aby to dokonali: i proč tedy, slyšíce takové výstrahy, neopatrovali se, aby v potřebě 25 35
64 Kniha prvné. 1584. nečinil; ale že potom teprv vtáh s jinými obec k tomu pří- sností, že k té příhodě musili povoliti a přiznati se. A tudy z sebe potom dali nadělati tarasův skrze falešnou zprávu, neb je uměl sobě opremovati. Hlava 18. V níž se oznamuje, kterak po tom jímání lidé o poledni ze všech stran ve zbroji na radnici běželi, avšak v tom skutku horkem nic se zlého nestalo; neb žádný, kdo s kým jest, nevěděli, než jedni druhé jímali a do vězení dávali. 10 A potom brzo ku polední hlas byl puštěn o tom, co se stalo, a bez meškání se všech stran lidé běžali se zbrojí na radnici i na náměstí veliké množství, že se bylo čemu 15 s strachem podívati. Tu pak bylo s podivením, že v té hor- kosti a zkrvavilosti lidí jedněch proti druhým žádné bitvy ani žádného povyku na domy ani krveprolití nejmenšího se ne- stalo. Kdo chce toho dobře povážiti, mohou dvě příčiny k tomu nalezeny býti: jedna, že zřetedlně bůh všemohoucí 20 ráčil od toho zlého lidi zdržeti, ježto se řídko nalézá, aby v první náhlosti skutku takového proti sobě lidé v zůřivém sjití toho zlého neukázali; druhé, že v pochybení byli o tom mezi sebou, kdoby s kým byl, poněvadž z obojí strany sobě odporné byl znamenitý počet, v kterémž otec proti synu, a zase též bratr proti bratru, i jiní přátelé proti sobě musili by povstati; nebo vesměs se v hromadu shlučili, nevědouce co mají činiti. A v tom času a těch dní teprv víc a víc proti sobě se rozpalovali na mysli, a sousedy své mnohé do vě- zení, některé na radnici, některé do šatlavy a jiné jinam brali 30 a sázeli, a tudy je od společnosti roztrhovali. Tuto by někdo mohl říci: poněvadž (jakož se slyší) je- dni k druhým na radnici v radě jsou mluvívali, prvé než se co začalo, totiž křesťané Římští k odporné straně, řkouce: „Nebo vám nebo nám jest zde — totiž v Praze — zůstati;“ a jiní: že „zvíte, co se v krátkém času díti bude;“ a opět jiní jinak tvrdili to rozličně; že tou řečí výstrahu jedni dru- hým dávali, co jsou o nich myslili, aby to dokonali: i proč tedy, slyšíce takové výstrahy, neopatrovali se, aby v potřebě 25 35
Strana 65
Hlava 19. 65 nastávající mohli svým úkladníkům odepříti i odolati? I po- něvadž jsou toho neučinili, tehdy jsou sebou sami vinni, do- čkavše násilné moci. — Na to se odpovídá: že se to víc bo- žím jednáním nežli z lidské vůle působilo, ke cti a ke chvále jeho. Nebo bůh někdy od lidí nevinných pro hříchy rozum odjímá, aby majíce jej, nemohli ho užívati po své vůli. A tak dopouští jedny proti druhým, aby moc nad nimi ukazovali, a aby jedněm to přicházelo k zatracení budoucímu, kteréhož docházejí skrze svou nepravost ti, kdož ji činí, a druhým 10 s lehkostí časnou k naději budoucí odplaty od pána boha pro jich spravedlnost a nevinnost; jakož se pak mnoho příkladův svatých nalézá v starém i novém zákoně k tomu podobných. A tak žádný se tomu nediv, že se stalo, což se státi mělo v odpořích mezi lží a pravdou a mezi upřímností a falší. 1524. 15 Hlava 19. 20 V níž se oznamuje, jak bez meškání králi pánu svému i jinde do okolních zemí a po krajích psaní ošemetné činili, a kterak se s první ranou utekli, obávajíce se, že zlý grunt k důvodu pravdy mají a svě- domí je hryzlo. Téhož dne v úterý při takovém sjití na radnici náhlém 9. Srp. 25 konšelův, starších obecních a cechmistrův z řemesel s star- šími jich i s jinými úředníky, činili psaní bez meškání a roz- pisovali listy po krajích ke všem stavům země České, napřed králi pánu svému, i do okolních zemí, oznamujíce o té pří- hodě, která se stala, v tento rozum a v tato slova: „Urozeným pánům pánům Jich Milostem, urozeným a statečným pánům rytířům, urozeným pánům vládykám a vše- lijakého důstojenství i povýšení lidem, pánům nám příznivým a přátelům našim milým! My purkmistr a rada i všecka obec města Prahy službu 35 svou vzkazujem Oc." Tuto věz, že o tomto psaní ještě nic obec nevěděla, proto že svolání žádného toho dne obce nebylo, ani druhého podlé zvyklosti, poněvadž se tu nic jiného nedálo v té ná- hlosti, než pozdvižení jedněch proti druhým a do vězení 30
Hlava 19. 65 nastávající mohli svým úkladníkům odepříti i odolati? I po- něvadž jsou toho neučinili, tehdy jsou sebou sami vinni, do- čkavše násilné moci. — Na to se odpovídá: že se to víc bo- žím jednáním nežli z lidské vůle působilo, ke cti a ke chvále jeho. Nebo bůh někdy od lidí nevinných pro hříchy rozum odjímá, aby majíce jej, nemohli ho užívati po své vůli. A tak dopouští jedny proti druhým, aby moc nad nimi ukazovali, a aby jedněm to přicházelo k zatracení budoucímu, kteréhož docházejí skrze svou nepravost ti, kdož ji činí, a druhým 10 s lehkostí časnou k naději budoucí odplaty od pána boha pro jich spravedlnost a nevinnost; jakož se pak mnoho příkladův svatých nalézá v starém i novém zákoně k tomu podobných. A tak žádný se tomu nediv, že se stalo, což se státi mělo v odpořích mezi lží a pravdou a mezi upřímností a falší. 1524. 15 Hlava 19. 20 V níž se oznamuje, jak bez meškání králi pánu svému i jinde do okolních zemí a po krajích psaní ošemetné činili, a kterak se s první ranou utekli, obávajíce se, že zlý grunt k důvodu pravdy mají a svě- domí je hryzlo. Téhož dne v úterý při takovém sjití na radnici náhlém 9. Srp. 25 konšelův, starších obecních a cechmistrův z řemesel s star- šími jich i s jinými úředníky, činili psaní bez meškání a roz- pisovali listy po krajích ke všem stavům země České, napřed králi pánu svému, i do okolních zemí, oznamujíce o té pří- hodě, která se stala, v tento rozum a v tato slova: „Urozeným pánům pánům Jich Milostem, urozeným a statečným pánům rytířům, urozeným pánům vládykám a vše- lijakého důstojenství i povýšení lidem, pánům nám příznivým a přátelům našim milým! My purkmistr a rada i všecka obec města Prahy službu 35 svou vzkazujem Oc." Tuto věz, že o tomto psaní ještě nic obec nevěděla, proto že svolání žádného toho dne obce nebylo, ani druhého podlé zvyklosti, poněvadž se tu nic jiného nedálo v té ná- hlosti, než pozdvižení jedněch proti druhým a do vězení 30
Strana 66
66 Kniha první. brání; ale potom teprv jiného času po rozeslání těch listův, svolavše obec, to psaní mezi ně vnesli a potvrdili mezi sebou. „Máme za to, že jest k Vašim Milostem a k Vám snad ta pověst přišla, které se jest pohnutí u nás stalo, že o ta- kovém pohnutí mohla by Vašim Milostem a Vám ta zpráva dána býti, kteráž by sama v sobě taková nebyla, proč se jest to pohnutí stalo; tomu Vaše Msti i Vy vyrozuměti nemo- houce, u Vašich Mstí a Vás jinakby to přijato bylo, nežli se jest věc zběhla.“ Bitec maje naději k vítězství, toho šetří pilně, aby na 10 druhého s první ranou se utekl, by pak horší braň měl. Tuto také Pražané zlý grunt k důvodu pravdy měvše, hryzlo je svědomí a toto psaní činili, starajíce se, aby se jiní s zprá- vou neutekli; a protož nemeškali s ranami nedůvodnými po- spíšiti, proto, aby v lidech mnohých to, což píší, předkem 15 uvázlo (jakož se tak stalo), potom aby snadnější přístup k vy- konání svého úmyslu měli. „I Vašim Mstem a Vám aby vědomé bylo, kterak ně- kteří to jsou u nás působili o víře svaté křesťanské a tu chtěli rušiti, o té i o nás úklady činili. A když jsme o ta- 20 kových úkladech zvěděli, že noci předešlé již své srozumění měvše, k takovému skutku přikročiti chtěli; a když se ta věc rozešla, ráno my sebravše se, vzavše v tom pána boha na pomoc, takové věci jsme překážku učinili bez krve prolití, a víru božskou křesťanskou a hrdla svá obhájivše, pokoj 25 v městě našem a mezi sebou jsme uvedli, a s pomocí boží tomu jsme se opřeli; a bůh všemohoucí nám jest pomoc svou v tom dáti ráčil, že jest taková věc přetržena.“ Tuto Pražané hromem bili na všecky strany, moc ma- jíce, jakoby to, což píší, pravé bylo, chtíce na ty lidi ne- 30 vinné nebesa prolomiti a všecky živly na ně obořiti pod tím jmenem barevným, jakoby víry, nepravím křesťanské, ale že něco jiného pod pokrytstvím bránili, jakož se to dále v těchto knihách najde. A protož tuto věz, že to všecko jich psaní žádného důvodu stálého a pravého v sobě nemělo, proto že 35 jsou se ještě žádné pravdy jistotně nedoptali; ale rozšířivše takové psani a rozhlásivše mezi lidmi, teprv se na pravdu a na důvody ptali, jakož o tom doleji bude povědíno; a pro- tož což při nich samých se zlosti nalézalo, to na jiné vstrkali, 5 1584.
66 Kniha první. brání; ale potom teprv jiného času po rozeslání těch listův, svolavše obec, to psaní mezi ně vnesli a potvrdili mezi sebou. „Máme za to, že jest k Vašim Milostem a k Vám snad ta pověst přišla, které se jest pohnutí u nás stalo, že o ta- kovém pohnutí mohla by Vašim Milostem a Vám ta zpráva dána býti, kteráž by sama v sobě taková nebyla, proč se jest to pohnutí stalo; tomu Vaše Msti i Vy vyrozuměti nemo- houce, u Vašich Mstí a Vás jinakby to přijato bylo, nežli se jest věc zběhla.“ Bitec maje naději k vítězství, toho šetří pilně, aby na 10 druhého s první ranou se utekl, by pak horší braň měl. Tuto také Pražané zlý grunt k důvodu pravdy měvše, hryzlo je svědomí a toto psaní činili, starajíce se, aby se jiní s zprá- vou neutekli; a protož nemeškali s ranami nedůvodnými po- spíšiti, proto, aby v lidech mnohých to, což píší, předkem 15 uvázlo (jakož se tak stalo), potom aby snadnější přístup k vy- konání svého úmyslu měli. „I Vašim Mstem a Vám aby vědomé bylo, kterak ně- kteří to jsou u nás působili o víře svaté křesťanské a tu chtěli rušiti, o té i o nás úklady činili. A když jsme o ta- 20 kových úkladech zvěděli, že noci předešlé již své srozumění měvše, k takovému skutku přikročiti chtěli; a když se ta věc rozešla, ráno my sebravše se, vzavše v tom pána boha na pomoc, takové věci jsme překážku učinili bez krve prolití, a víru božskou křesťanskou a hrdla svá obhájivše, pokoj 25 v městě našem a mezi sebou jsme uvedli, a s pomocí boží tomu jsme se opřeli; a bůh všemohoucí nám jest pomoc svou v tom dáti ráčil, že jest taková věc přetržena.“ Tuto Pražané hromem bili na všecky strany, moc ma- jíce, jakoby to, což píší, pravé bylo, chtíce na ty lidi ne- 30 vinné nebesa prolomiti a všecky živly na ně obořiti pod tím jmenem barevným, jakoby víry, nepravím křesťanské, ale že něco jiného pod pokrytstvím bránili, jakož se to dále v těchto knihách najde. A protož tuto věz, že to všecko jich psaní žádného důvodu stálého a pravého v sobě nemělo, proto že 35 jsou se ještě žádné pravdy jistotně nedoptali; ale rozšířivše takové psani a rozhlásivše mezi lidmi, teprv se na pravdu a na důvody ptali, jakož o tom doleji bude povědíno; a pro- tož což při nich samých se zlosti nalézalo, to na jiné vstrkali, 5 1584.
Strana 67
Hlava 19. 67 aby bitý nebitého nesl. A tak nejsnáze jim bylo se jiných spoluměšťanův svých zmocniti a potom o nich psáti, poněvadž na nic péče neměli, aniž lsti v nich jaké bylo, jakož se to všecko světleji, když k tomu přijde, ukáže. A tak, jakž jsou 5 se oni Pražané tím, žeby překážku učinili, postavivše se proti nim bezprávně, jakoby víru boží obhajovali, pochlubili, jest tolikéž, jakoby někdo s stínem bojoval, v kterémž žádná pravda skutečnosti není, ale nějaké podobenství skutku se ukazuje. Neb žádný tehdáž nebyl tomu odpíraje, proto žeby trefil na 10 káry a na vypovědění z města, jakož se některým potom to přihodilo, a nejméně na vězení a snad i na bezživotí své. „A protož Vašich Mstí a Vás žádáme, jest-li žeby která zpráva jiná o tom pohnutí předešla, aneb k Vašim Mstem a k Vám přišla, a jinak oznamována byla, nežli Vašim Mstem 15 píšem, tomu místa aby jste dáti neráčili ani tomu věřiti, aby co za příčinu jiného bylo, nežli to, což Vám píšem. Dán v Praze léta božího 1524 v úterý u vigilí sv. Vavřince, mu- čedlníka božího.“ Jest s velikým podivením, že od počálku tohoto jich 20 psaní až do konce toho se báli Pražané, aby jim věřeno ne- bylo, starajíce se příliš o to, aby lidé jiné zprávy mimo jich psaní k sobě nepřijímali. Nebo jest věc příliš zbytečná a ne- obyčejná, starati se o takovou věc; poněvadž se ten řád zachovává od počátku všech řádův lidských založení, že oso- 25 bám vážným a zachovalým, zvláště pak radám městským, a nejvýš v zemi České z stavu městského radě Pražské jich psaní a pečeti beze vší ohrady a výmínky věříno bývalo. Proč jsou pak to nyní učinili, starajíce se o to, snadně se můž každý domysliti. A když jsou to a takové psaní Pražané jim učinili, tehdy potom několiký den teprv svolavše všecku obec, to psaní jim oznámili, a ten hlas pustili všudy, vykládajíce ten úklad, kteréhož dotýkali, že jsou chtěli předkem ti spoluradní věz- ňové a podlé nich jiní mnozí měšťané, nařčení pikarti, na- 35 pořád je muže i ženy mordovati. To když bylo v obecní lid vnešeno, velmi sobě to obtěžovali; a bylo-li v nich prvé mnoho zakrvavení, již pak mnohem více jedni proti druhým zazlili, domnívajíce se, že jest pravda, o čemž pověst mezi ně vzešla. 30 1524. 5*
Hlava 19. 67 aby bitý nebitého nesl. A tak nejsnáze jim bylo se jiných spoluměšťanův svých zmocniti a potom o nich psáti, poněvadž na nic péče neměli, aniž lsti v nich jaké bylo, jakož se to všecko světleji, když k tomu přijde, ukáže. A tak, jakž jsou 5 se oni Pražané tím, žeby překážku učinili, postavivše se proti nim bezprávně, jakoby víru boží obhajovali, pochlubili, jest tolikéž, jakoby někdo s stínem bojoval, v kterémž žádná pravda skutečnosti není, ale nějaké podobenství skutku se ukazuje. Neb žádný tehdáž nebyl tomu odpíraje, proto žeby trefil na 10 káry a na vypovědění z města, jakož se některým potom to přihodilo, a nejméně na vězení a snad i na bezživotí své. „A protož Vašich Mstí a Vás žádáme, jest-li žeby která zpráva jiná o tom pohnutí předešla, aneb k Vašim Mstem a k Vám přišla, a jinak oznamována byla, nežli Vašim Mstem 15 píšem, tomu místa aby jste dáti neráčili ani tomu věřiti, aby co za příčinu jiného bylo, nežli to, což Vám píšem. Dán v Praze léta božího 1524 v úterý u vigilí sv. Vavřince, mu- čedlníka božího.“ Jest s velikým podivením, že od počálku tohoto jich 20 psaní až do konce toho se báli Pražané, aby jim věřeno ne- bylo, starajíce se příliš o to, aby lidé jiné zprávy mimo jich psaní k sobě nepřijímali. Nebo jest věc příliš zbytečná a ne- obyčejná, starati se o takovou věc; poněvadž se ten řád zachovává od počátku všech řádův lidských založení, že oso- 25 bám vážným a zachovalým, zvláště pak radám městským, a nejvýš v zemi České z stavu městského radě Pražské jich psaní a pečeti beze vší ohrady a výmínky věříno bývalo. Proč jsou pak to nyní učinili, starajíce se o to, snadně se můž každý domysliti. A když jsou to a takové psaní Pražané jim učinili, tehdy potom několiký den teprv svolavše všecku obec, to psaní jim oznámili, a ten hlas pustili všudy, vykládajíce ten úklad, kteréhož dotýkali, že jsou chtěli předkem ti spoluradní věz- ňové a podlé nich jiní mnozí měšťané, nařčení pikarti, na- 35 pořád je muže i ženy mordovati. To když bylo v obecní lid vnešeno, velmi sobě to obtěžovali; a bylo-li v nich prvé mnoho zakrvavení, již pak mnohem více jedni proti druhým zazlili, domnívajíce se, že jest pravda, o čemž pověst mezi ně vzešla. 30 1524. 5*
Strana 68
68 Kniha první. 1594. Hlava 20. V níž se oznamuje, co v sobě přísaha konšelská a pečeť městská zavírá; dále jak Pražané některé kněží a pravé učitele zákona božího na radnici obeslali a potom je vypověděli; též o nějakém mnichu, kterýž jsa vytištěn od Sv. Tomáše, kázal u Sv. Kříže a potom též vypovědín. 5 Přirozený rozum k tomu nutí, abych se malíčko na 10 stranu mimo psaní začaté odchýlil a při jiném se zastavil, z příčiny té, abych vším obyčejem od lidí všelijaký omyl odjal na budoucí časy, a tak aby každý poznaje pravou pravdu, snáze i spravedlivěji mohl všecko při této nesnázi vážiti a křivdu od pravdy odmísiti. A protož za to mám, že žá- 15 dného tejno není, že dvě věci hodnověrné z podstaty práva v radách městských se nalézají, totiž: přísaha konšelská a pečeť městská. Přísaha konšelská drží v sobě tu podstatu, že osobám těm, kteříž přísahu k úřadu konšelskému přijímají, víc nad jiné 20 lidi obecné hodně bývá věřeno o těch věcech, na kteréž se přísaha jich vztahuje. Ale pečeť městská ten má v sobě zá- klad, že přísahu těch osob potvrzuje k dokonalé hodnověrnosti. A protož kdež se řádně to děje, že přísežní na své přísahy něco osobně vysvědčujíce, potom listem a pečetí toho potvr- 25 zují: tehdy takové vysvědčení za pevné a jisté se přijímá u všech lidí podlé práva, a to toliko, když se toho dotýče, co se v jich radě děje při soudích a smluvách stran sobě odporných i jiných mnohých věcech, jichžto soudcové a pro- středkové býti jsou povinni; jakož o tom psáno jest v prá- 30 vích Pražských v Hl. 36 v rubrice páté o svědčení přísežných. A v takovém běhu těžko jest přísežné přesvědčiti; neb jest tu již vrch práva na těch dvou hodnověrných věcech. Ale přihodilo-li by se, též jako v nynější Pražské nesnázi, žeby sami takoví přísežní s obcí byli někomu za stranu odpornou, 35 totiž nebo za žalobníky, nebo za obžalované, již se jim ta- ková moc odjímá od práva. Proč? proto že sami sobě svěd- čiti nic nemohou, ani osobně, ani listem s pečetí, ani obec jich. A toho zřetedlný jest důvod z příkladů při dskách
68 Kniha první. 1594. Hlava 20. V níž se oznamuje, co v sobě přísaha konšelská a pečeť městská zavírá; dále jak Pražané některé kněží a pravé učitele zákona božího na radnici obeslali a potom je vypověděli; též o nějakém mnichu, kterýž jsa vytištěn od Sv. Tomáše, kázal u Sv. Kříže a potom též vypovědín. 5 Přirozený rozum k tomu nutí, abych se malíčko na 10 stranu mimo psaní začaté odchýlil a při jiném se zastavil, z příčiny té, abych vším obyčejem od lidí všelijaký omyl odjal na budoucí časy, a tak aby každý poznaje pravou pravdu, snáze i spravedlivěji mohl všecko při této nesnázi vážiti a křivdu od pravdy odmísiti. A protož za to mám, že žá- 15 dného tejno není, že dvě věci hodnověrné z podstaty práva v radách městských se nalézají, totiž: přísaha konšelská a pečeť městská. Přísaha konšelská drží v sobě tu podstatu, že osobám těm, kteříž přísahu k úřadu konšelskému přijímají, víc nad jiné 20 lidi obecné hodně bývá věřeno o těch věcech, na kteréž se přísaha jich vztahuje. Ale pečeť městská ten má v sobě zá- klad, že přísahu těch osob potvrzuje k dokonalé hodnověrnosti. A protož kdež se řádně to děje, že přísežní na své přísahy něco osobně vysvědčujíce, potom listem a pečetí toho potvr- 25 zují: tehdy takové vysvědčení za pevné a jisté se přijímá u všech lidí podlé práva, a to toliko, když se toho dotýče, co se v jich radě děje při soudích a smluvách stran sobě odporných i jiných mnohých věcech, jichžto soudcové a pro- středkové býti jsou povinni; jakož o tom psáno jest v prá- 30 vích Pražských v Hl. 36 v rubrice páté o svědčení přísežných. A v takovém běhu těžko jest přísežné přesvědčiti; neb jest tu již vrch práva na těch dvou hodnověrných věcech. Ale přihodilo-li by se, též jako v nynější Pražské nesnázi, žeby sami takoví přísežní s obcí byli někomu za stranu odpornou, 35 totiž nebo za žalobníky, nebo za obžalované, již se jim ta- ková moc odjímá od práva. Proč? proto že sami sobě svěd- čiti nic nemohou, ani osobně, ani listem s pečetí, ani obec jich. A toho zřetedlný jest důvod z příkladů při dskách
Strana 69
Hlava 20. 69 a soudích zemských, že některé město a obec bývaly pohnány od strany sobě odporné pro nevydání člověka jeho, kteréhož kázavše zmučiti, bránili se, pravíce, že jest zločinec; a to provodili svým richtářem, písařem a konšely, kteříž vždycky při tom trápení byli: nic jim nepomohlo, ale za křivé jsou odsouzeni, proto že jsou sami sobě svědčili, jsouce všickni z jednoho práva. A poněvadž se při Pražanech tolikéž nalézá, že jsou za stranu odpornou proti svým spoluměšťanům vězňům i jiným mnohým se postavili, ukázavše moc nad nimi, a o nich 10 rozpisovali pod pečetí i vyhlašovali, žalujíce na ně což chtěli, i za soudce se jim postavili, a tak se nad nimi zmocnili, chtíce tudy zahraditi i zacpati všecken řád a právo, aby jim jich přísaze i pečeti, kteréž neřádně při takovém spůsobu užívali, i také množství směsičnému obce jich bez řádného 15 důvodu víc věřeno bylo nežli pouhé spravedlnosti; a netoliko než jsou prvé to psaní ven vydali, nic jistého se uptati nemohli, ale ani nikda potom toho pravého nemohli učiniti: i kdo toho nerozezná, co jest v tom pravého a co křivého? a že moc a nevěra i spiknutí mezi nimi panování obdržali, proti nimž- 20 to žádná díla neslušejí? ale když ty věci pole obdrží, tu žádné společnosti ani místa spravedlnost míti nemůž. — A pro- tož jsem tuto o takovém neřádném psaní jich rozum zřetedlný položil, proto že se mnohých lidí lehkomyslných to chytilo, mluvíce, že jest nepodobné, aby Pražané měli nejistou věc 25 rozpisovati a k tomu pečeť svou přitiskati; jakož se to potom nalezlo, co jest měď a co jest čisté zlato. Na zejtří pak v středu na den sv. Vavřince konšelé Pražští s staršími obecními v takovémž počtu jako prvé sešli se opět na radnici, a rozjímali sobě tu příhodu, která se 30 stala, a povolavše kněží a farářův některých z bratrstva: kněze Martina Betlémského, nedávno z města vyšlého, i jiných, kněze totiž Václava Počátka, faráře od Sv. Havla, kněze Pavla od Sv. Michala, kněze Martina z Opatovic, kněze Jana Moruši starého, někdy mnicha, a jiných víc, jichžto žádná jiná 35 vina nebyla, než že jsou upřímě lidi podlé zákona božího vedli a poctivě živi byli, vypověděli je ven z města tohoto dne do západu slunce. Potom v pátek příští povolali opět ně- jakého z téhož počtu na radnici kněze mnicha zákona sv. Au- gustina a dali ho do vězení na radnici; tam ho držali až do 10. Srp. 1524. 12. Srp.
Hlava 20. 69 a soudích zemských, že některé město a obec bývaly pohnány od strany sobě odporné pro nevydání člověka jeho, kteréhož kázavše zmučiti, bránili se, pravíce, že jest zločinec; a to provodili svým richtářem, písařem a konšely, kteříž vždycky při tom trápení byli: nic jim nepomohlo, ale za křivé jsou odsouzeni, proto že jsou sami sobě svědčili, jsouce všickni z jednoho práva. A poněvadž se při Pražanech tolikéž nalézá, že jsou za stranu odpornou proti svým spoluměšťanům vězňům i jiným mnohým se postavili, ukázavše moc nad nimi, a o nich 10 rozpisovali pod pečetí i vyhlašovali, žalujíce na ně což chtěli, i za soudce se jim postavili, a tak se nad nimi zmocnili, chtíce tudy zahraditi i zacpati všecken řád a právo, aby jim jich přísaze i pečeti, kteréž neřádně při takovém spůsobu užívali, i také množství směsičnému obce jich bez řádného 15 důvodu víc věřeno bylo nežli pouhé spravedlnosti; a netoliko než jsou prvé to psaní ven vydali, nic jistého se uptati nemohli, ale ani nikda potom toho pravého nemohli učiniti: i kdo toho nerozezná, co jest v tom pravého a co křivého? a že moc a nevěra i spiknutí mezi nimi panování obdržali, proti nimž- 20 to žádná díla neslušejí? ale když ty věci pole obdrží, tu žádné společnosti ani místa spravedlnost míti nemůž. — A pro- tož jsem tuto o takovém neřádném psaní jich rozum zřetedlný položil, proto že se mnohých lidí lehkomyslných to chytilo, mluvíce, že jest nepodobné, aby Pražané měli nejistou věc 25 rozpisovati a k tomu pečeť svou přitiskati; jakož se to potom nalezlo, co jest měď a co jest čisté zlato. Na zejtří pak v středu na den sv. Vavřince konšelé Pražští s staršími obecními v takovémž počtu jako prvé sešli se opět na radnici, a rozjímali sobě tu příhodu, která se 30 stala, a povolavše kněží a farářův některých z bratrstva: kněze Martina Betlémského, nedávno z města vyšlého, i jiných, kněze totiž Václava Počátka, faráře od Sv. Havla, kněze Pavla od Sv. Michala, kněze Martina z Opatovic, kněze Jana Moruši starého, někdy mnicha, a jiných víc, jichžto žádná jiná 35 vina nebyla, než že jsou upřímě lidi podlé zákona božího vedli a poctivě živi byli, vypověděli je ven z města tohoto dne do západu slunce. Potom v pátek příští povolali opět ně- jakého z téhož počtu na radnici kněze mnicha zákona sv. Au- gustina a dali ho do vězení na radnici; tam ho držali až do 10. Srp. 1524. 12. Srp.
Strana 70
70 Kniha první. 1524 14. Září. dne povýšení sv. Kříže, a toho dne vypověděli jej za jinými do slunce západu z města. O tomto mnichu věz, měl-li jest v sobě dary boží? Ten přišel z zemí Německých, jsa podán od svých starších do kláštera sv. Tomáše na Malou Stranu, a tu kázal německy svaté čtení podlé zákona božího upřímně, příkladem jiných věrných kazatelův (jimžto těch časů Pražané i jiní mnozí, tak křesťanští jako oni, Luteriani přezděli), učil i psal ně- koliko časův, veda Němce i jiné římany k známosti zákona božího a pravdy jeho i k přijímání svátosti těla a krve Kri- 10 stovy pod obojím spůsobem, a ukazoval jim falešné učení anti- kristovo býti papežské i jeho náměstkův, tak dlouho, že se tomu převorovi i všem mnichům v tom klášteře s ním stý- skalo, kteříž o to dlouho pracovali při knížeti Karlovi, hejt- manu vší země, i při jiných, aby ho mohli prázdni býti a od 15 sebe vyhryzti, proto že jim tudy do kuchyně nahlédal a roz- koší zhovadilých ujímal. A tak se potom stalo, že jest přišel do Starého Města, jsa potiskán. Ale osadní u Sv. Kříže u řeky bytu jemu tu dopustili, v kterémžto kostele sloužil a kázal německy též jako prvé, dotýkaje se stolice Římské v jejím neřádě. Němci i jiní lidé rozliční z strany Římské chodili k němu veliké množství obojího pohlaví. A když bylo k času velikonočnímu léta téhož svrchu psaného u veliký pátek, v květnou neděli i na velikou noc, veliký a znamenitý počet Němcův a jiných ukrutných někdy protivníkův zákona božího 25 přistoupali a přijímali z rukou jeho tělo a krev Krista pána pod dvojím spůsobem; a tak se horlivě pravdy víc a víc chytali, že se jest bylo čemu podiviti. A toho se v žádných kronikách psáno nenalézá a nad to pamět živých lidí neobsa- huje, aby kdy v Čechách pán bůh div takový v takovém času 30 skrze jednoho člověka ukázal, jako skrze něho. Strana Římská přivykla se zasvěcenými papežem svátky chlubiti pro některé divy babské, pravíce mnoho k smíchu podobného, že tento toto, a tato opět toto za div učinili, mnoho posměšného i nedůvodného o tom sepsavše, ježto takové a mnohem větší 35 divy čarodějníci za starého zákona činili jsou. A však dábel dáblem, kejklíř kejklířem a pravda věčná, jenž jest bůh, bo- hem zůstával a zůstávati bude na věky. Ale skrze tohoto mnicha bůh div ten ukázal, kterýž má založení pravé a jisté 20
70 Kniha první. 1524 14. Září. dne povýšení sv. Kříže, a toho dne vypověděli jej za jinými do slunce západu z města. O tomto mnichu věz, měl-li jest v sobě dary boží? Ten přišel z zemí Německých, jsa podán od svých starších do kláštera sv. Tomáše na Malou Stranu, a tu kázal německy svaté čtení podlé zákona božího upřímně, příkladem jiných věrných kazatelův (jimžto těch časů Pražané i jiní mnozí, tak křesťanští jako oni, Luteriani přezděli), učil i psal ně- koliko časův, veda Němce i jiné římany k známosti zákona božího a pravdy jeho i k přijímání svátosti těla a krve Kri- 10 stovy pod obojím spůsobem, a ukazoval jim falešné učení anti- kristovo býti papežské i jeho náměstkův, tak dlouho, že se tomu převorovi i všem mnichům v tom klášteře s ním stý- skalo, kteříž o to dlouho pracovali při knížeti Karlovi, hejt- manu vší země, i při jiných, aby ho mohli prázdni býti a od 15 sebe vyhryzti, proto že jim tudy do kuchyně nahlédal a roz- koší zhovadilých ujímal. A tak se potom stalo, že jest přišel do Starého Města, jsa potiskán. Ale osadní u Sv. Kříže u řeky bytu jemu tu dopustili, v kterémžto kostele sloužil a kázal německy též jako prvé, dotýkaje se stolice Římské v jejím neřádě. Němci i jiní lidé rozliční z strany Římské chodili k němu veliké množství obojího pohlaví. A když bylo k času velikonočnímu léta téhož svrchu psaného u veliký pátek, v květnou neděli i na velikou noc, veliký a znamenitý počet Němcův a jiných ukrutných někdy protivníkův zákona božího 25 přistoupali a přijímali z rukou jeho tělo a krev Krista pána pod dvojím spůsobem; a tak se horlivě pravdy víc a víc chytali, že se jest bylo čemu podiviti. A toho se v žádných kronikách psáno nenalézá a nad to pamět živých lidí neobsa- huje, aby kdy v Čechách pán bůh div takový v takovém času 30 skrze jednoho člověka ukázal, jako skrze něho. Strana Římská přivykla se zasvěcenými papežem svátky chlubiti pro některé divy babské, pravíce mnoho k smíchu podobného, že tento toto, a tato opět toto za div učinili, mnoho posměšného i nedůvodného o tom sepsavše, ježto takové a mnohem větší 35 divy čarodějníci za starého zákona činili jsou. A však dábel dáblem, kejklíř kejklířem a pravda věčná, jenž jest bůh, bo- hem zůstával a zůstávati bude na věky. Ale skrze tohoto mnicha bůh div ten ukázal, kterýž má založení pravé a jisté 20
Strana 71
Hlava 21. 71 z zákona božího a z následování první církve svaté, od Krista 1524. a od apoštolův pošlé a vzniklé. A protož jakož v jiném, tak v tomto dábel náměstky své k tomu nastrojil, aby tomu pře- kážku činili, obojí, duchovní i světští, k tomu vedouce, aby jich slepotě a nespůsobu i obyčejům hanebným a nekřesťan- ským nic na překážku nebylo, ani aby papeži, po kterémž již velmi dychtěli, nic v oči nezaprášilo; jakož se tuto tak stalo. A o takové Římské svěcenině Bernart, jeden z učite- lův, v svých knihách toto napsal: „Mnohých, prý, lidí zasvě- 10 cených duše jsou v horoucím pekle, jichžto kosti my zde na světě ctíme.“ Znal jest to jistě ten dobrý muž, že jest veliký rozdíl mezi svatými lidmi podlé zákona božího a pravého smyslu jeho, a mezi lidmi papežem zasvěcenými. Byl ten mnich na- depsaný jistě v boží naději bohobojný, poctivý a šlechetný 15 v svém obcování, nestaraje se o žádnou rozkoš tělesnou. A toho všeho důvod osoba jeho vlastní dosti chatrná a k roz- koši nepodobná ukazovala, že jest měl v nenávisti svět a bohu se oddal, jemuž se on dábel z těch příčin brzo zprotivil oby- čejem již předloženým. 20 Hlava 21. 25 V níž se oznamuje, kterak Pražané nemohouce se jistoty, aby měli mordovati, doptati, kázali dva sousedy své zmučiti; a jak jest Pašek před tím, než je trápiti dali, pro jednoho z nich posílal, aby na ty nevinné pravil, sto kop grošův českých jemu dávaje. Dále jak jest Zíka před knížetem čistě lhal. A když se tak ty věci dály, znamenavše Pražané, že so nejsou tím velmi ubezpečeni ani jisti, aby to pravé bylo, co jsou o těch vězních i o jiných rozpisovali, a že jsou z cesty řádu a práva zbloudili, zvláště v tom, že teprv prohledli k tomu, že zvyklost práva a řádu k tomu vede, že jistota a důvod každého skutku zlého od někoho spáchaného anebo 35 zlým úmyslem na mysli uloženého spravedlivě pomstu a po- kutu i rozhlášení o témž skutku předchází; oni pak zpátkem nikterakž jistoty žádné toho, aby je chtěli mordovati, ani jiného nedošedše, rozhlašovali a rozpisovali po vší zemi i mezi cizí národy, a nad to pomsty žádali, jakoby tím, což
Hlava 21. 71 z zákona božího a z následování první církve svaté, od Krista 1524. a od apoštolův pošlé a vzniklé. A protož jakož v jiném, tak v tomto dábel náměstky své k tomu nastrojil, aby tomu pře- kážku činili, obojí, duchovní i světští, k tomu vedouce, aby jich slepotě a nespůsobu i obyčejům hanebným a nekřesťan- ským nic na překážku nebylo, ani aby papeži, po kterémž již velmi dychtěli, nic v oči nezaprášilo; jakož se tuto tak stalo. A o takové Římské svěcenině Bernart, jeden z učite- lův, v svých knihách toto napsal: „Mnohých, prý, lidí zasvě- 10 cených duše jsou v horoucím pekle, jichžto kosti my zde na světě ctíme.“ Znal jest to jistě ten dobrý muž, že jest veliký rozdíl mezi svatými lidmi podlé zákona božího a pravého smyslu jeho, a mezi lidmi papežem zasvěcenými. Byl ten mnich na- depsaný jistě v boží naději bohobojný, poctivý a šlechetný 15 v svém obcování, nestaraje se o žádnou rozkoš tělesnou. A toho všeho důvod osoba jeho vlastní dosti chatrná a k roz- koši nepodobná ukazovala, že jest měl v nenávisti svět a bohu se oddal, jemuž se on dábel z těch příčin brzo zprotivil oby- čejem již předloženým. 20 Hlava 21. 25 V níž se oznamuje, kterak Pražané nemohouce se jistoty, aby měli mordovati, doptati, kázali dva sousedy své zmučiti; a jak jest Pašek před tím, než je trápiti dali, pro jednoho z nich posílal, aby na ty nevinné pravil, sto kop grošův českých jemu dávaje. Dále jak jest Zíka před knížetem čistě lhal. A když se tak ty věci dály, znamenavše Pražané, že so nejsou tím velmi ubezpečeni ani jisti, aby to pravé bylo, co jsou o těch vězních i o jiných rozpisovali, a že jsou z cesty řádu a práva zbloudili, zvláště v tom, že teprv prohledli k tomu, že zvyklost práva a řádu k tomu vede, že jistota a důvod každého skutku zlého od někoho spáchaného anebo 35 zlým úmyslem na mysli uloženého spravedlivě pomstu a po- kutu i rozhlášení o témž skutku předchází; oni pak zpátkem nikterakž jistoty žádné toho, aby je chtěli mordovati, ani jiného nedošedše, rozhlašovali a rozpisovali po vší zemi i mezi cizí národy, a nad to pomsty žádali, jakoby tím, což
Strana 72
72 Kniha první. jsou psali, jisti byli; i zdálo se jim za slušné, aby teprv pravdy a jistoty hledali, kázavše brzy potom zmučiti dva spolusousedy svá: Jana Bonuši a Matěje Hřebenáře, tak ře- čené, dobývajíce na nich toho ukrutnými mukami, aby pra- vili na ty vězně i na jiné, že jsou měli všecky mordovati. A o té věci zprávu dával Matěj Hřebenář za pravou pravdu po vše časy: že dřív než ho dali katům v ruce, Pašek po- slal proň do svého domu, a mluvil k němu, přiříkaje vysoce, že mu chce dáti za to sto kop grošů českých, aby vyznával o Janovi Hlavsovi i o jiných některých, že jsou úklad stro- 10 jili o mordu; ale on když tomu odepřel, nechtě křivdy po- máhati proti svému svědomí, i řekl mu Pašek: „Shledáš to, že toho musíš zlým požiti!“ Po té řeči brzo dali ho s Bonuší katům, dobývajíce na nich mukami toho, aby vyznali o Hlav- sovi a Šorfovi i o jiných vězněch, že jsou zrádce bez vý- 15 mínky. Ale oni proti svému svědomí nechtěli lháti před tváří boží. A toho na nich nabádání při mučení nejvyšší byl mistr a dospělec Jan Karban konšel. Na těch se nic jiného doptati nemohli, než že sobě heslo nějaké vymyslili s Vítem Šípeckým spolu v ty časy radním, proto: když jsou slyšeli o vzteklém 20 povyku Malostranských, kteříž jsou podnět Pražanům k té různici učinili, aby se podlé možnosti opatrovali, ačby na ně co svévolného nad jiné přicházelo a bezprávného, totiž aby se bránili, tak jakž jsou se jedni proti druhým zazlili, nevě- douce, kdoby s kým byl; a že k tomu nebylo přes patnáct 25 osob víc. A také, že on Bonuše chodil k někomu, nemysle na nic zlého, na hrad Pražský z poručení Šípeckého; a že Pašek v neděli minulou, totiž před sv. Vavřincem, v osadě Sv. Havla mluvil: že najde takové přátely, což mu se od osadních i od jiných děje, že jeho litovati i mstíti budou. 30 Jakož se pak tak stalo, že jsou ho počali mstíti hned při tom jímání. To jich vyznání při mučení srovnávalo se s tím, co jsou před mučením dobrovolně mluvili, kteréž také i před obcí oznámili. Nebylo na tom dosti, ale po dobře zběhlém času, když 35 již všickni měšťané vypovědění z města vyšli, zjímali Pražané dva vinaře, kteříž před časy v službě vinařské u Mikuláše Šorfa bývali, a dali je do vězení a potom katům v ruce, aby je též zmučili. A tu při tom mučení vyptávali se na nich též 5 1524.
72 Kniha první. jsou psali, jisti byli; i zdálo se jim za slušné, aby teprv pravdy a jistoty hledali, kázavše brzy potom zmučiti dva spolusousedy svá: Jana Bonuši a Matěje Hřebenáře, tak ře- čené, dobývajíce na nich toho ukrutnými mukami, aby pra- vili na ty vězně i na jiné, že jsou měli všecky mordovati. A o té věci zprávu dával Matěj Hřebenář za pravou pravdu po vše časy: že dřív než ho dali katům v ruce, Pašek po- slal proň do svého domu, a mluvil k němu, přiříkaje vysoce, že mu chce dáti za to sto kop grošů českých, aby vyznával o Janovi Hlavsovi i o jiných některých, že jsou úklad stro- 10 jili o mordu; ale on když tomu odepřel, nechtě křivdy po- máhati proti svému svědomí, i řekl mu Pašek: „Shledáš to, že toho musíš zlým požiti!“ Po té řeči brzo dali ho s Bonuší katům, dobývajíce na nich mukami toho, aby vyznali o Hlav- sovi a Šorfovi i o jiných vězněch, že jsou zrádce bez vý- 15 mínky. Ale oni proti svému svědomí nechtěli lháti před tváří boží. A toho na nich nabádání při mučení nejvyšší byl mistr a dospělec Jan Karban konšel. Na těch se nic jiného doptati nemohli, než že sobě heslo nějaké vymyslili s Vítem Šípeckým spolu v ty časy radním, proto: když jsou slyšeli o vzteklém 20 povyku Malostranských, kteříž jsou podnět Pražanům k té různici učinili, aby se podlé možnosti opatrovali, ačby na ně co svévolného nad jiné přicházelo a bezprávného, totiž aby se bránili, tak jakž jsou se jedni proti druhým zazlili, nevě- douce, kdoby s kým byl; a že k tomu nebylo přes patnáct 25 osob víc. A také, že on Bonuše chodil k někomu, nemysle na nic zlého, na hrad Pražský z poručení Šípeckého; a že Pašek v neděli minulou, totiž před sv. Vavřincem, v osadě Sv. Havla mluvil: že najde takové přátely, což mu se od osadních i od jiných děje, že jeho litovati i mstíti budou. 30 Jakož se pak tak stalo, že jsou ho počali mstíti hned při tom jímání. To jich vyznání při mučení srovnávalo se s tím, co jsou před mučením dobrovolně mluvili, kteréž také i před obcí oznámili. Nebylo na tom dosti, ale po dobře zběhlém času, když 35 již všickni měšťané vypovědění z města vyšli, zjímali Pražané dva vinaře, kteříž před časy v službě vinařské u Mikuláše Šorfa bývali, a dali je do vězení a potom katům v ruce, aby je též zmučili. A tu při tom mučení vyptávali se na nich též 5 1524.
Strana 73
Hlava 21. 73 5 25 jako na prvních: vědí-li co o tom mordu puštěném? slýchali-li 1524. jsou co o tom od svého pána Šorfa aneb od koho jiného? a v jakém jsou poselství od něho k Hlavsovi chodívali? a tak mnoho jiného klevetného k tomu podobného na nich se vy- ptávali, a nic se též na nich doptati nemohli k své libosti; ale podržavše jich u vězení pustili je svobodně. A tak kra- tochvíl sobě činili z toho, což bylo proti řádu a právu. Toť ten všecken důvod a jistota vyptaná od Pražanův a jich po krajích rozpisování a před obcí rozhlášení, nad kte- 10 rýž žádného jiného nikda neměli. A tuť se již najde pravdo- mluvná řeč Zíky řezníka Vaníčkovic, když již zjímal konšely již psané, že vyslán byl téhož dne aneb nejméň na zejtří na den sv. Vavřince na hrad Pražský k knížeti Karlovi hejtmanu s některými spoluměšťany, ohražuje se a zprávu jemu dávaje 15 o tom vzteklém povyku, aby toho těžce nevážil sobě, a ob- měkčoval jej sobě svou řečí lstivou a nepravou, pravě, že jsou měli mordovati všecky napořád v tomto městě, měvše hotovost zbrojných lidí v radnici i v jiných domích v počtu nemalém, několik set, a tak dále. Kníže to slyšav divil se to- 20 mu, bylo-li by tak. I učinil na něm otázku: Bude-li moci to, což zpravuje, provedeno býti? — Tehdy Zíka celými ústy směle a štědře pověděl: „Milostivý kníže! netoliko jedním, dvěma anebo desíti, ale padesáti svědky můžem provesti.“— Kníže vyslyšav jeho tak vysokou řeč, nepospíchal toho k ná- pravě přivoditi, aby se na to chtěl ptáti. I s tím se rozešli. A tak věz, že jsou byli ještě netoliko padesáti svědkův, ale ani jednoho se nedoptali, ač jsou koli hanebně mukami se na to ptali; a potom nad to nic jistého, ani důvodného nikda neměli, jakož se to potom najde. Ne proto to mluvím, abych 30 z pochlebenství někomu věc křivou líčil; ale proto, že skutek sám toho mluvení, že jest pravda, což se tuto píše, dovozuje. Neb kdyby to bylo skutečně pravé, že jsou chtěli mordovati, poznáno, nebylo by hodné ani slušné podlé řádu světského (o duchovním a božím řádu, poněvadž jest tehdáž místa 35 v Praze neměl, já mlčím), aby měla ta věc bez pomsty svět- ské pominouti. Ale nemohše se nic po vše časy nikterakž toho domakati v pravdě, na žádného útrpností z těch vězňův nebylo saženo; ale potom časem jistým svobodně je pustili, vypověděvše je. A však aby zhola svého rozpisování nezadu-
Hlava 21. 73 5 25 jako na prvních: vědí-li co o tom mordu puštěném? slýchali-li 1524. jsou co o tom od svého pána Šorfa aneb od koho jiného? a v jakém jsou poselství od něho k Hlavsovi chodívali? a tak mnoho jiného klevetného k tomu podobného na nich se vy- ptávali, a nic se též na nich doptati nemohli k své libosti; ale podržavše jich u vězení pustili je svobodně. A tak kra- tochvíl sobě činili z toho, což bylo proti řádu a právu. Toť ten všecken důvod a jistota vyptaná od Pražanův a jich po krajích rozpisování a před obcí rozhlášení, nad kte- 10 rýž žádného jiného nikda neměli. A tuť se již najde pravdo- mluvná řeč Zíky řezníka Vaníčkovic, když již zjímal konšely již psané, že vyslán byl téhož dne aneb nejméň na zejtří na den sv. Vavřince na hrad Pražský k knížeti Karlovi hejtmanu s některými spoluměšťany, ohražuje se a zprávu jemu dávaje 15 o tom vzteklém povyku, aby toho těžce nevážil sobě, a ob- měkčoval jej sobě svou řečí lstivou a nepravou, pravě, že jsou měli mordovati všecky napořád v tomto městě, měvše hotovost zbrojných lidí v radnici i v jiných domích v počtu nemalém, několik set, a tak dále. Kníže to slyšav divil se to- 20 mu, bylo-li by tak. I učinil na něm otázku: Bude-li moci to, což zpravuje, provedeno býti? — Tehdy Zíka celými ústy směle a štědře pověděl: „Milostivý kníže! netoliko jedním, dvěma anebo desíti, ale padesáti svědky můžem provesti.“— Kníže vyslyšav jeho tak vysokou řeč, nepospíchal toho k ná- pravě přivoditi, aby se na to chtěl ptáti. I s tím se rozešli. A tak věz, že jsou byli ještě netoliko padesáti svědkův, ale ani jednoho se nedoptali, ač jsou koli hanebně mukami se na to ptali; a potom nad to nic jistého, ani důvodného nikda neměli, jakož se to potom najde. Ne proto to mluvím, abych 30 z pochlebenství někomu věc křivou líčil; ale proto, že skutek sám toho mluvení, že jest pravda, což se tuto píše, dovozuje. Neb kdyby to bylo skutečně pravé, že jsou chtěli mordovati, poznáno, nebylo by hodné ani slušné podlé řádu světského (o duchovním a božím řádu, poněvadž jest tehdáž místa 35 v Praze neměl, já mlčím), aby měla ta věc bez pomsty svět- ské pominouti. Ale nemohše se nic po vše časy nikterakž toho domakati v pravdě, na žádného útrpností z těch vězňův nebylo saženo; ale potom časem jistým svobodně je pustili, vypověděvše je. A však aby zhola svého rozpisování nezadu-
Strana 74
74 Kniha první. sili, vymyslili sobě, že na králi pánu vyprosili na svou křivou a nedůvodnou zprávu, že jsou je i jiné potom z města vypo- vídali, jakoby jim milost nějakou ukázali, bez krve prolití; a tomu ještě barvu přidali, že jim to pro pikartství učinili. Ale jakž v jednom tak i v druhém byl důvod pravý na opa- činu, jakož o tom doleji šíře bude položeno. Než co se toho hesla nadepsaného dotýče, sám skutek toho opět dovozuje, že se jim k žádnému důvodu mírně ne- hodí, proto žeby těch patnáct osob nic neprovedli proti tako- vému množství lidu v Praze. Druhé, kdyby pak i to bylo, žeby měli všecky mordovati, tak jakž pověst o nich vzešla: tehdy by musili všem na pořád, tak dobře svým, jako jiným to či- niti; poněvadž mnoho lidí bylo v té směsici, kteříž byli za pikarty vyhlášeni, kteříž o tom ani o jiném nic nevěděli, jsouce v nějaké s nimi (ať tak dím) při víře křesťanské spo- 15 lečnosti. Ale toto v tom jest nejdivnější, že jsou se na tom heslu mnozí Pražáci byli zhoršili; a však nemohli se doptati žádného spiknutí lidí, k takovému heslu slušejícího, bez kte- réhožto jest heslo, jako tělo bez duše anebo rybník bez vody; ale na tom se nic nehoršili, že jsou sami měli spiknutí, 20 v masných krámích i jinde po hospodách několik set lidu zbrojného, a potom na radnicích tolikéž. I co jest podobněj- šího k zlému, zdali to, že jest komár chtěl kůň snísti, čili to, že sto vlkův šklubali jednu hus? I srozuměvše tomu Pražané, že se jim nic neshoduje, 25 a že nic pravého doptati se nemohou, oč jsou se byli zasa- dili, pustili uzdu administratorovi Havlovi i jeho kněžstvu, aby se v tom nezamlčeli; nýbrž tak jsou po vše časy činili roku toho, že jsou po kostelích štěkali, mluvíce a tvrdíce to, i lidi v tom jedny proti druhým víc a víc podpalujíce, že jsou :o chtěli nešlechetní pikarti všecky na pořád mordovati, nad to přidávajíce, že jsou chtěli ženám prsy řezati, a k tomu, že jsou ti často psaní vězňové žoldnéře a ponocné své na ra- dnici trávili. — Tuto by v pravdě mohlo povědíno býti, žeby při mnohých lehkých a běžných nevěstkách víc studu nalezl, nežli při takových kněžích. A však vešken ten jed svůj zá- konem božím přikrývati směli; neb je tomu dábel, onen pokušitel, naučil, když také podvodně ku pánu z písem mluvil. A když se tak dálo, že ani tudy nemohla pravda Pra- 5 10 35 1524.
74 Kniha první. sili, vymyslili sobě, že na králi pánu vyprosili na svou křivou a nedůvodnou zprávu, že jsou je i jiné potom z města vypo- vídali, jakoby jim milost nějakou ukázali, bez krve prolití; a tomu ještě barvu přidali, že jim to pro pikartství učinili. Ale jakž v jednom tak i v druhém byl důvod pravý na opa- činu, jakož o tom doleji šíře bude položeno. Než co se toho hesla nadepsaného dotýče, sám skutek toho opět dovozuje, že se jim k žádnému důvodu mírně ne- hodí, proto žeby těch patnáct osob nic neprovedli proti tako- vému množství lidu v Praze. Druhé, kdyby pak i to bylo, žeby měli všecky mordovati, tak jakž pověst o nich vzešla: tehdy by musili všem na pořád, tak dobře svým, jako jiným to či- niti; poněvadž mnoho lidí bylo v té směsici, kteříž byli za pikarty vyhlášeni, kteříž o tom ani o jiném nic nevěděli, jsouce v nějaké s nimi (ať tak dím) při víře křesťanské spo- 15 lečnosti. Ale toto v tom jest nejdivnější, že jsou se na tom heslu mnozí Pražáci byli zhoršili; a však nemohli se doptati žádného spiknutí lidí, k takovému heslu slušejícího, bez kte- réhožto jest heslo, jako tělo bez duše anebo rybník bez vody; ale na tom se nic nehoršili, že jsou sami měli spiknutí, 20 v masných krámích i jinde po hospodách několik set lidu zbrojného, a potom na radnicích tolikéž. I co jest podobněj- šího k zlému, zdali to, že jest komár chtěl kůň snísti, čili to, že sto vlkův šklubali jednu hus? I srozuměvše tomu Pražané, že se jim nic neshoduje, 25 a že nic pravého doptati se nemohou, oč jsou se byli zasa- dili, pustili uzdu administratorovi Havlovi i jeho kněžstvu, aby se v tom nezamlčeli; nýbrž tak jsou po vše časy činili roku toho, že jsou po kostelích štěkali, mluvíce a tvrdíce to, i lidi v tom jedny proti druhým víc a víc podpalujíce, že jsou :o chtěli nešlechetní pikarti všecky na pořád mordovati, nad to přidávajíce, že jsou chtěli ženám prsy řezati, a k tomu, že jsou ti často psaní vězňové žoldnéře a ponocné své na ra- dnici trávili. — Tuto by v pravdě mohlo povědíno býti, žeby při mnohých lehkých a běžných nevěstkách víc studu nalezl, nežli při takových kněžích. A však vešken ten jed svůj zá- konem božím přikrývati směli; neb je tomu dábel, onen pokušitel, naučil, když také podvodně ku pánu z písem mluvil. A když se tak dálo, že ani tudy nemohla pravda Pra- 5 10 35 1524.
Strana 75
Hlava 22. 75 žanův hlavy vystrčiti, obrátili se na pikarty, aby je vyhledávali a vězením i jiným trápením napravovali. A toho jsou takto dovodili jedni na druhé: kdož k komu měl jakou nelibost dávní od několika let, buďto byl-li jest co jeden druhému spravedlivě 5 dlužen, buďto pro jinou některou lehkou a nevážnou příčinu; byl-li jest pak z téhož dluhu od věřitele svého napomínán, a chtě, aby to při něm zůstalo, ukázal naň, jako myslivec chrtům na zajíce, pravě, že jest pikart, a že v Betlémě i v jiných kostelích pikartských býval; z toho jej obžaloval potutedlně, 10 bez přítomnosti strany (buď ten žalobník jakýkoli v svém zachování) a do vězení ho připravil. A někteří po osadách a po ceších spisovali lstivě a úkladně cedule, v nichž jsou falešně svědčili a sočili jiné, a purkmistru jich i jinam do konsistoře podávali; a to po tom za jistou pravdu správcové 15 ujímali, a k nesnázem připravovali, tak dlouho, až se jim sa- mým již s tím potom stýskalo. Takováť jest kratochvíl toho všeho času tak trvala, až v tom jednomu tovaryši nožířskému kázali šilink dáti u pra- néře a z města ho vyvesti, pro žádnou jinou příčinu, než že 20 jsou u něho nalezli spis o svátosti oltářní, podlé zákona božího od některých kněží Pražských tehdáž sepsaný proti vystavování monstrancí, kterýž se počíná: „Mnozí velebíce vystavování těla Kristova etc.“ — Divná jest věc, že jsou pi- tele Pražané tak hanebně pokutovali a šenkéřův s pokojem 25 nechali! kněží, kteříž ten spis na světlo vydali, z města po- kojně pustili; tiskař, kterýž to tisknul v Praze, i ten, kdož jest je mnohým lidem prodával, žádného protivenství netrpěli: ale ten nožíř musil ten řad platiti. A poklekl na kolena, po- děkoval z toho pánu bohu, že mu to ráčil za dar dáti, aby 30 trpěl pro zákon jeho, kteréhož nechtěl dáblu k vůli ustoupiti, pravě se býti víc vinen a hoden za své hříchy. 1524. Hlava 22. 35 V níž se pokládá o nešťastné příhodě jednoho malíře, kterak jest pro víru do šatlavy vzat a potom s Janem Kalencem z města vymrskán. Potom brzo jednomu ševci tolikéž učinili a cejch mu na tváři přisadili zlživé zprávy, žeby děti své sám sobě
Hlava 22. 75 žanův hlavy vystrčiti, obrátili se na pikarty, aby je vyhledávali a vězením i jiným trápením napravovali. A toho jsou takto dovodili jedni na druhé: kdož k komu měl jakou nelibost dávní od několika let, buďto byl-li jest co jeden druhému spravedlivě 5 dlužen, buďto pro jinou některou lehkou a nevážnou příčinu; byl-li jest pak z téhož dluhu od věřitele svého napomínán, a chtě, aby to při něm zůstalo, ukázal naň, jako myslivec chrtům na zajíce, pravě, že jest pikart, a že v Betlémě i v jiných kostelích pikartských býval; z toho jej obžaloval potutedlně, 10 bez přítomnosti strany (buď ten žalobník jakýkoli v svém zachování) a do vězení ho připravil. A někteří po osadách a po ceších spisovali lstivě a úkladně cedule, v nichž jsou falešně svědčili a sočili jiné, a purkmistru jich i jinam do konsistoře podávali; a to po tom za jistou pravdu správcové 15 ujímali, a k nesnázem připravovali, tak dlouho, až se jim sa- mým již s tím potom stýskalo. Takováť jest kratochvíl toho všeho času tak trvala, až v tom jednomu tovaryši nožířskému kázali šilink dáti u pra- néře a z města ho vyvesti, pro žádnou jinou příčinu, než že 20 jsou u něho nalezli spis o svátosti oltářní, podlé zákona božího od některých kněží Pražských tehdáž sepsaný proti vystavování monstrancí, kterýž se počíná: „Mnozí velebíce vystavování těla Kristova etc.“ — Divná jest věc, že jsou pi- tele Pražané tak hanebně pokutovali a šenkéřův s pokojem 25 nechali! kněží, kteříž ten spis na světlo vydali, z města po- kojně pustili; tiskař, kterýž to tisknul v Praze, i ten, kdož jest je mnohým lidem prodával, žádného protivenství netrpěli: ale ten nožíř musil ten řad platiti. A poklekl na kolena, po- děkoval z toho pánu bohu, že mu to ráčil za dar dáti, aby 30 trpěl pro zákon jeho, kteréhož nechtěl dáblu k vůli ustoupiti, pravě se býti víc vinen a hoden za své hříchy. 1524. Hlava 22. 35 V níž se pokládá o nešťastné příhodě jednoho malíře, kterak jest pro víru do šatlavy vzat a potom s Janem Kalencem z města vymrskán. Potom brzo jednomu ševci tolikéž učinili a cejch mu na tváři přisadili zlživé zprávy, žeby děti své sám sobě
Strana 76
76 Kniha první. křtil. A po některém opět času při vánocích přihodilo se jednomu tovaryši malířskému, Němci, když byl v kostele svaté Barbory u Sv. Františka na ten den toho svátku, mnich jeden, když na kázaní svém klevety a básně strojil o svaté Barboře, a když po tom jistém plískání svém šel do ambi- tův, řekl mu ten malíř: aby nechal těch klevet, ale aby lidi ze čtení svatého učil. Ten pak mnich ukázal na sobě příklad zlý a okřik naň učinil; lidé mnozí to slyšavše, chytili toho malíře Ludvíka jmenem a dali ho do šatlavy. A potom brzo jednoho dne vyvedli z šatlavy nějakého Jana Kalence nožíře 10 (od něhožto bratří u víře, kteřížto Malá Stránka příjmí vzali, založení mají), kterýžto, jakož pravili, vzat byl proto do vazby, že jest sám sobě i své čeledi doma svátostí těla a krve Kristovy tak nazvanou, kterouž posvěcoval, posluhoval. A téhož malíře také s ním vyvedli k pranéři. Kalencovi dali 15 šilink samému toliko, a cejch mu na tváři přisadili a z mě- sta ho s tím malířem vyvedli. Kalenec pak když byl za mě- stem, napomenutí a kázaní pobožné k lidem okolo stojícím učinil. Lidé mu drahně pomoci penězi činili, a on tu hned chudým to rozdal, a potom šel odtud s tím malířem. Tak jsou Pražané s učiteli svými, proroky, lidi v Praze napravovali na víru křesťanskou: katem, biřicem, vězením a jinými rozličnými nátisky beze všeho řádného slyšení a spra- vedlivého usouzení. Neb jsou tak k některým mluvívali: že tehdáž právo žádné moci nemá a tak ani spravedlnost — tudy 25 sami na se křivdu uvozujíce. Festus, onen vladař země Ži- dovské, náměstek císařův, mluvil k Židům v Jerusalémě, k úkladníkům a zrádným žalobníkům sv. Pavla potutedlným, těmito slovy: že není Římanům obyčeje, aby měli potupiti člověka prvé, nežli by ten, na kteréhož žalovali, přítomné měl žalobníky, a místo by k obraně měl k očištění viny, kterážby jemu dávána byla. I pozorujž, že pohané nebyli přijimači osob, aniž jsou právům moci odjímali; ale jakož k svému jazyku, též i k cizímu a neznámému se zachovávali podlé spravedlnosti. 20 30 1524 4. Pro- since. 35
76 Kniha první. křtil. A po některém opět času při vánocích přihodilo se jednomu tovaryši malířskému, Němci, když byl v kostele svaté Barbory u Sv. Františka na ten den toho svátku, mnich jeden, když na kázaní svém klevety a básně strojil o svaté Barboře, a když po tom jistém plískání svém šel do ambi- tův, řekl mu ten malíř: aby nechal těch klevet, ale aby lidi ze čtení svatého učil. Ten pak mnich ukázal na sobě příklad zlý a okřik naň učinil; lidé mnozí to slyšavše, chytili toho malíře Ludvíka jmenem a dali ho do šatlavy. A potom brzo jednoho dne vyvedli z šatlavy nějakého Jana Kalence nožíře 10 (od něhožto bratří u víře, kteřížto Malá Stránka příjmí vzali, založení mají), kterýžto, jakož pravili, vzat byl proto do vazby, že jest sám sobě i své čeledi doma svátostí těla a krve Kristovy tak nazvanou, kterouž posvěcoval, posluhoval. A téhož malíře také s ním vyvedli k pranéři. Kalencovi dali 15 šilink samému toliko, a cejch mu na tváři přisadili a z mě- sta ho s tím malířem vyvedli. Kalenec pak když byl za mě- stem, napomenutí a kázaní pobožné k lidem okolo stojícím učinil. Lidé mu drahně pomoci penězi činili, a on tu hned chudým to rozdal, a potom šel odtud s tím malířem. Tak jsou Pražané s učiteli svými, proroky, lidi v Praze napravovali na víru křesťanskou: katem, biřicem, vězením a jinými rozličnými nátisky beze všeho řádného slyšení a spra- vedlivého usouzení. Neb jsou tak k některým mluvívali: že tehdáž právo žádné moci nemá a tak ani spravedlnost — tudy 25 sami na se křivdu uvozujíce. Festus, onen vladař země Ži- dovské, náměstek císařův, mluvil k Židům v Jerusalémě, k úkladníkům a zrádným žalobníkům sv. Pavla potutedlným, těmito slovy: že není Římanům obyčeje, aby měli potupiti člověka prvé, nežli by ten, na kteréhož žalovali, přítomné měl žalobníky, a místo by k obraně měl k očištění viny, kterážby jemu dávána byla. I pozorujž, že pohané nebyli přijimači osob, aniž jsou právům moci odjímali; ale jakož k svému jazyku, též i k cizímu a neznámému se zachovávali podlé spravedlnosti. 20 30 1524 4. Pro- since. 35
Strana 77
Hlava 23. 77 1524. Hlava 23. V níž se oznamuje, jaké příšery, jakoby oděnci ve zbroji chodili, Bor- šíkovi richtáři se ukazovaly, a jak jest bakalář od Bílého Lva, aby pikarty ven hnali, u krále jednal; a když se vrátil, poselství vypravuje. V těch pak ve všech časích strach na ně rozličný při- cházel, že jsou nevěděli druhdy, co činiti mají. A toho důvod byl, že některou chvíli Matouš Boršík, richtář Novoměstský, byl u radnice Novoměstské u večer po slunci; a v tom událo mu se viděti blíž ke dvadcíti pacholkův zbrojných, jdoucích mimo radnici. A když je uzřel, šel za nimi zdaleka s někte- rými sousedy, šetřil jich, kam jíti chtí; neb se nadál, že jsou od někoho najati, tak jakž jsou Pražané chtěli tu kuklu mordéřskou na někoho vstrčiti. A maje žoldnéře v radnici, nesměl okřiku žádného učiniti, aby zvěděl, kdo jsou a neb odkud jsou přišli; ježto kdyby pak od císaře Tureckého přišli, mohli jsou se na nich jistě všeho doptati s takovou mocí a 20 sílou, v kterou jsou ufali. Ale když za nimi richtář tak dlouho chodil, zmizeli mu všickni, že nevěděl kam jsou se mu poděli. A to jest on richtář potom na radnici Staroměst- ské před množstvím lidu a měšťanův v té schůzi přítomných za jistou pravdu rozprávěl, s těmi, kteříž spolu s ním při tom 25 vidění byli. Jiní opět, že jsou se nějací žoldnéři v noci po- nocujíce, s některými potkávali, to tvrdili, nevědouce kdo jsou; jiní, že jsou u Krče viděli lidu zbrojného položeného na pět tisícův ku pomoci pikartům, a v Slupi též, vyznávali. A tak jiné rozličné básně, kteréž se mnohým jako ve snách so po Praze ukazovaly, za jistou věc zpravovali, kterýchž víc pro větší posměch psáti nebudu; neb samo jich o tom pře- myšlování působilo jim jistou toho všeho skutečnost. Tako- vouť jsou mužnost a statečnost těch časův ukazovali, že se svého stínu báli; a o čemž jim mnozí k jich posměchu 35 a k trápení většímu zprávu dávali, tomu docela věřili, domní- vajíce se, že ze všech stran nepřátelé na ně táhnou. A tak z toho bázeň na nich přílišná byla, že nevěděli, co jsou sami; neb nejednou toho i jiného mnohého roku bou- řili lidi po městě, někdy ve dne a někdy v noci, přikazujíce, 15 10
Hlava 23. 77 1524. Hlava 23. V níž se oznamuje, jaké příšery, jakoby oděnci ve zbroji chodili, Bor- šíkovi richtáři se ukazovaly, a jak jest bakalář od Bílého Lva, aby pikarty ven hnali, u krále jednal; a když se vrátil, poselství vypravuje. V těch pak ve všech časích strach na ně rozličný při- cházel, že jsou nevěděli druhdy, co činiti mají. A toho důvod byl, že některou chvíli Matouš Boršík, richtář Novoměstský, byl u radnice Novoměstské u večer po slunci; a v tom událo mu se viděti blíž ke dvadcíti pacholkův zbrojných, jdoucích mimo radnici. A když je uzřel, šel za nimi zdaleka s někte- rými sousedy, šetřil jich, kam jíti chtí; neb se nadál, že jsou od někoho najati, tak jakž jsou Pražané chtěli tu kuklu mordéřskou na někoho vstrčiti. A maje žoldnéře v radnici, nesměl okřiku žádného učiniti, aby zvěděl, kdo jsou a neb odkud jsou přišli; ježto kdyby pak od císaře Tureckého přišli, mohli jsou se na nich jistě všeho doptati s takovou mocí a 20 sílou, v kterou jsou ufali. Ale když za nimi richtář tak dlouho chodil, zmizeli mu všickni, že nevěděl kam jsou se mu poděli. A to jest on richtář potom na radnici Staroměst- ské před množstvím lidu a měšťanův v té schůzi přítomných za jistou pravdu rozprávěl, s těmi, kteříž spolu s ním při tom 25 vidění byli. Jiní opět, že jsou se nějací žoldnéři v noci po- nocujíce, s některými potkávali, to tvrdili, nevědouce kdo jsou; jiní, že jsou u Krče viděli lidu zbrojného položeného na pět tisícův ku pomoci pikartům, a v Slupi též, vyznávali. A tak jiné rozličné básně, kteréž se mnohým jako ve snách so po Praze ukazovaly, za jistou věc zpravovali, kterýchž víc pro větší posměch psáti nebudu; neb samo jich o tom pře- myšlování působilo jim jistou toho všeho skutečnost. Tako- vouť jsou mužnost a statečnost těch časův ukazovali, že se svého stínu báli; a o čemž jim mnozí k jich posměchu 35 a k trápení většímu zprávu dávali, tomu docela věřili, domní- vajíce se, že ze všech stran nepřátelé na ně táhnou. A tak z toho bázeň na nich přílišná byla, že nevěděli, co jsou sami; neb nejednou toho i jiného mnohého roku bou- řili lidi po městě, někdy ve dne a někdy v noci, přikazujíce, 15 10
Strana 78
78 Kniha první. aby hotovi byli se zbrojí, kdyžby jim koli rozkázáno bylo jíti k radnici, aby šli. Proč jest pak na nich takový strach býval? Příčina tato jest: že obyčejně to bývá, kdož jest zlého svědomí, že strach na něm býti musí. A protož svě- domí jich vnitřní vlastní hryzlo je, proto že jsou počátek zlý učinili, sáhše bezprávně na své spolusousedy, nic na ně ne- dovedše, s jakýms úkladem, o kterémž ti lidé nic nevěděli skutkem ani radou, až na ně násilé přišlo. A protož svědomí dotčené Pražanův žádného upokojení míti nemohlo, ale plné zlosti a nepravosti vřelo v nich bez přeslání, tak že se jim ustavičně zdálo, že mají nepřátely ze všech stran, kdež ni- kdež nic skutečného nebylo. V tom ve všem dobře se jim hodilo ono povědění Cicerona v knihách Officiorum, kdež dí: „Kdo chtí, aby se jich lidé báli, že se těch také zase musí oni báti.“ A protož od počátku té bauřky osadili byli obě radnice, totiž Staroměstskou i Novoměstskou, dole i nahoře počtem nemalým žoldnéřův; a nad to každé noci ponůcky po ulicích držali, tak jakoby obležení města bylo, bojíce se měchýře nadutého k veliké škodě a závadě obce lé. A když tak vždy z jedné kratochvíle do druhé šli, 20 s některým povolením královským, kteréž se pravili míti na některé zprávy a rozpisování jich předešlé nedůvodné, ten tanec, kterýž zavedli předse, konali jednostejně; až k tomu přišlo, že před samým svatým Václavem léta téhož 1524 Václava nějakého bakaláře od Bílého Lva do Budína k králi 25 vypravili osobně, aby to jednal i zjednal, aby jim toho předse- vzetí na jich zprávu nepravou a neupřímou potvrdil, a měšťany své, kteréž za pikarty měli, aby je nejméň z města vytiskli, nemajíce k nim žádné hodné ani spravedlivé příčiny. Při témž času také kníže Karel, hejtman, a někteří páni zemští tam tudíž přijeli, a tam byli až skoro do slavnosti všech svatých. A tak Pražané hned po tom poselství učiněném víc a víc svou vůli provodili, a na zprávu křivou toho bakaláře, od nich jemu poručenou, pole při králi pánu obdrželi, s pomocí a přímluvami některých přátel jich, a nejvíc snažnou prací toho arcibiskupa Ostřehomského, kancléře uherského, kterýž, chtěl-li jest své povinnosti dosti činiti, musil jest také štemflovati papežskou stolici, aby neklesla. A protož zjednali tehdáž, co jsou chtěli, když nebylo, kdoby jim tehdáž odpíral, a to 10 15 30 35 1524.
78 Kniha první. aby hotovi byli se zbrojí, kdyžby jim koli rozkázáno bylo jíti k radnici, aby šli. Proč jest pak na nich takový strach býval? Příčina tato jest: že obyčejně to bývá, kdož jest zlého svědomí, že strach na něm býti musí. A protož svě- domí jich vnitřní vlastní hryzlo je, proto že jsou počátek zlý učinili, sáhše bezprávně na své spolusousedy, nic na ně ne- dovedše, s jakýms úkladem, o kterémž ti lidé nic nevěděli skutkem ani radou, až na ně násilé přišlo. A protož svědomí dotčené Pražanův žádného upokojení míti nemohlo, ale plné zlosti a nepravosti vřelo v nich bez přeslání, tak že se jim ustavičně zdálo, že mají nepřátely ze všech stran, kdež ni- kdež nic skutečného nebylo. V tom ve všem dobře se jim hodilo ono povědění Cicerona v knihách Officiorum, kdež dí: „Kdo chtí, aby se jich lidé báli, že se těch také zase musí oni báti.“ A protož od počátku té bauřky osadili byli obě radnice, totiž Staroměstskou i Novoměstskou, dole i nahoře počtem nemalým žoldnéřův; a nad to každé noci ponůcky po ulicích držali, tak jakoby obležení města bylo, bojíce se měchýře nadutého k veliké škodě a závadě obce lé. A když tak vždy z jedné kratochvíle do druhé šli, 20 s některým povolením královským, kteréž se pravili míti na některé zprávy a rozpisování jich předešlé nedůvodné, ten tanec, kterýž zavedli předse, konali jednostejně; až k tomu přišlo, že před samým svatým Václavem léta téhož 1524 Václava nějakého bakaláře od Bílého Lva do Budína k králi 25 vypravili osobně, aby to jednal i zjednal, aby jim toho předse- vzetí na jich zprávu nepravou a neupřímou potvrdil, a měšťany své, kteréž za pikarty měli, aby je nejméň z města vytiskli, nemajíce k nim žádné hodné ani spravedlivé příčiny. Při témž času také kníže Karel, hejtman, a někteří páni zemští tam tudíž přijeli, a tam byli až skoro do slavnosti všech svatých. A tak Pražané hned po tom poselství učiněném víc a víc svou vůli provodili, a na zprávu křivou toho bakaláře, od nich jemu poručenou, pole při králi pánu obdrželi, s pomocí a přímluvami některých přátel jich, a nejvíc snažnou prací toho arcibiskupa Ostřehomského, kancléře uherského, kterýž, chtěl-li jest své povinnosti dosti činiti, musil jest také štemflovati papežskou stolici, aby neklesla. A protož zjednali tehdáž, co jsou chtěli, když nebylo, kdoby jim tehdáž odpíral, a to 10 15 30 35 1524.
Strana 79
Hlava 23. 79 proto, že v té horkosti, kteráž byla při králi na zprávu často jmenovanou Pražanů proti nevinné krvi vzešla, přístupové tam všelijací byli zasekáni přílišným sočením, že jsou nesměli žádný z těch osočených se o to ani pod průvodním listem, ani jinak pokusiti, aby měli tam jako ku pánu svému praco- vati; psaní všeliká, kteráž z Čech k němu činili, nic jim prospěšna nebyla, ale ovšem opomítána byla na jich veliké zlé. A když se ten bakalář zase vrátil ke dni všech svatých, tehdy byla obec Pražská v pondělí po všech svatých obe- 10 slána, ne tím pořádkem starodávním, aby se všickni, chudí i bohatí, scházeli, ale přebírali se v nich jako v hnilicích, kdo měli jíti a kdo nic; množství měšťanův dobrých, pokojných, zachovalých, vážných a rozumných z úmysla pominuli, kteréž v domnění falešného bludu měli, a dole jich nechali. Tak ne- jednou v schůzech obecních předešlých též činívali; nebo to jest bylo nastalo: kdožkoli na druhého ukázal, beze všeho důvodu pořádného, a jej nařkl, pravě, že jest pikart, ten již vinen býti musil. Ale věz, že ani toho spiknutí upřímně ne- vedli, proto že jsou se nalézaly osoby mezi konšely i jinými 20 uředníky i mnohými měšťany, i znamenitějšími města toho, kteříž jsou též jako i jiní u týchž kněží vyšlých bývali; a však jich s pokojem nechali, proto žeby jich málo v Praze zůstalo, kteřížby v témž zavinění, ač jest-li které, postíháni nebyli. A když jsou se tak ti dobří vybranci do obce sešli, tehdy ten jistý bakalář, jsa dobře v logice, v amphibologiích, v klevetných fallaciích a v štěbetném všetečném stračím umění vyučen, podlé toho, jakž pod strakou sedal, poselství z Uher přinešené oznamoval, a list od krále přinesl; a tak tím opět 30 hluk Pražský výše na nohy vzešel a povstal. A téhož dne zase kněze Kubu, kněze Václava Šídlo a mistra Matěje Ko- rambusa víc než před rokem vypověděné zase přijali. A tu při té schůzi artikule nové sepsané a jmenem vší obce svolené stvrdili a upevnili sobě k budoucím časům, 35 v knihy je sobě zapsavše, kteříž znějí tak, jakž jsou je po- tom králi do Uher poslali, v tato slova: 15 25 7. List. 1524.
Hlava 23. 79 proto, že v té horkosti, kteráž byla při králi na zprávu často jmenovanou Pražanů proti nevinné krvi vzešla, přístupové tam všelijací byli zasekáni přílišným sočením, že jsou nesměli žádný z těch osočených se o to ani pod průvodním listem, ani jinak pokusiti, aby měli tam jako ku pánu svému praco- vati; psaní všeliká, kteráž z Čech k němu činili, nic jim prospěšna nebyla, ale ovšem opomítána byla na jich veliké zlé. A když se ten bakalář zase vrátil ke dni všech svatých, tehdy byla obec Pražská v pondělí po všech svatých obe- 10 slána, ne tím pořádkem starodávním, aby se všickni, chudí i bohatí, scházeli, ale přebírali se v nich jako v hnilicích, kdo měli jíti a kdo nic; množství měšťanův dobrých, pokojných, zachovalých, vážných a rozumných z úmysla pominuli, kteréž v domnění falešného bludu měli, a dole jich nechali. Tak ne- jednou v schůzech obecních předešlých též činívali; nebo to jest bylo nastalo: kdožkoli na druhého ukázal, beze všeho důvodu pořádného, a jej nařkl, pravě, že jest pikart, ten již vinen býti musil. Ale věz, že ani toho spiknutí upřímně ne- vedli, proto že jsou se nalézaly osoby mezi konšely i jinými 20 uředníky i mnohými měšťany, i znamenitějšími města toho, kteříž jsou též jako i jiní u týchž kněží vyšlých bývali; a však jich s pokojem nechali, proto žeby jich málo v Praze zůstalo, kteřížby v témž zavinění, ač jest-li které, postíháni nebyli. A když jsou se tak ti dobří vybranci do obce sešli, tehdy ten jistý bakalář, jsa dobře v logice, v amphibologiích, v klevetných fallaciích a v štěbetném všetečném stračím umění vyučen, podlé toho, jakž pod strakou sedal, poselství z Uher přinešené oznamoval, a list od krále přinesl; a tak tím opět 30 hluk Pražský výše na nohy vzešel a povstal. A téhož dne zase kněze Kubu, kněze Václava Šídlo a mistra Matěje Ko- rambusa víc než před rokem vypověděné zase přijali. A tu při té schůzi artikule nové sepsané a jmenem vší obce svolené stvrdili a upevnili sobě k budoucím časům, 35 v knihy je sobě zapsavše, kteříž znějí tak, jakž jsou je po- tom králi do Uher poslali, v tato slova: 15 25 7. List. 1524.
Strana 80
80 Kniha první. 1524. Hlava 24. V níž se vypisují artikulové ode vší obce svolení, tak aby jich sobě na budoucí časy nedrželi, a jest jich XXVI. „Ve jmeno boži amen. My purkmistr a rada, menši soudce, starší obecní i všecka obec města Prahy, známo naším tímto zápisem činíme a vyznáváme sami za sebe i za naše budoucí vůbec přede všemi, kdež týž zápis náš, našimi měst- 10 skými knihami učiněný a zapsaný, čísti, slyšeti a viděti se bude, že znamenavše, jak jednota a svornost pravá, kteréž nám pán bůh všemohoucí z milosti své popříti ráčil, nám jest a býti můž i budoucím našim platná, užitečná a poctivá, i z toho tomu jsme srozuměli, že i jednota víry předkem a nej— 15 víc jest tomu potřebná, jako jednota města a práva tvrdící; i protož my svrchu psaní purkmistr a rada, menší soudce a starší i všecka obec města Prahy na tom jsme se svolili, a artikule ihned psané abychom neporušitedlně zachovali, nyní i na časy budoucí: 1. Čest a chvála bohu všemohoucímu aby se bez pře- kážky dála tak a tím vším obyčejem, jakož dála se jest a děje po všem světě od křesťanův, totiž: aby Trojice svatá ctěna byla, a sbor nebeský aby od nás chválen byl podlé milosti sobě dané od boha a podlé zásluhy své, protož aby- 25 chom i my k témuž přijíti mohli z milosti boží, toho sobě zasluhujíce s pomocí boží. 2. Aby všickni obyvatelé a měšťané města našeho, ny- nější i budoucí, mezi se nepřijímali žádných lidí a žádného člověka, kteřížby a kdožby účastenství církve svaté křesťanské 30 obecně nedržali, a kdožby těch, kteříž jsou již v církvi svaté zvítězili, následovati a jich v slavnosti pamatovati nechtěli, tak jako první křesťané činívali. 3. Abychom všickni všecky svátosti křesťanské, pánem Kristem ustanovené a v církvi svaté křesťanské ode všech 35 věrných zvyklé a zachovalé, drželi a při nich nedali se měniti žádnému žádným obyčejem, buďto duchovnímu anebo světskému. 20 4. Všecky řády křesťanské v církvi svaté zvyklé, kteréž
80 Kniha první. 1524. Hlava 24. V níž se vypisují artikulové ode vší obce svolení, tak aby jich sobě na budoucí časy nedrželi, a jest jich XXVI. „Ve jmeno boži amen. My purkmistr a rada, menši soudce, starší obecní i všecka obec města Prahy, známo naším tímto zápisem činíme a vyznáváme sami za sebe i za naše budoucí vůbec přede všemi, kdež týž zápis náš, našimi měst- 10 skými knihami učiněný a zapsaný, čísti, slyšeti a viděti se bude, že znamenavše, jak jednota a svornost pravá, kteréž nám pán bůh všemohoucí z milosti své popříti ráčil, nám jest a býti můž i budoucím našim platná, užitečná a poctivá, i z toho tomu jsme srozuměli, že i jednota víry předkem a nej— 15 víc jest tomu potřebná, jako jednota města a práva tvrdící; i protož my svrchu psaní purkmistr a rada, menší soudce a starší i všecka obec města Prahy na tom jsme se svolili, a artikule ihned psané abychom neporušitedlně zachovali, nyní i na časy budoucí: 1. Čest a chvála bohu všemohoucímu aby se bez pře- kážky dála tak a tím vším obyčejem, jakož dála se jest a děje po všem světě od křesťanův, totiž: aby Trojice svatá ctěna byla, a sbor nebeský aby od nás chválen byl podlé milosti sobě dané od boha a podlé zásluhy své, protož aby- 25 chom i my k témuž přijíti mohli z milosti boží, toho sobě zasluhujíce s pomocí boží. 2. Aby všickni obyvatelé a měšťané města našeho, ny- nější i budoucí, mezi se nepřijímali žádných lidí a žádného člověka, kteřížby a kdožby účastenství církve svaté křesťanské 30 obecně nedržali, a kdožby těch, kteříž jsou již v církvi svaté zvítězili, následovati a jich v slavnosti pamatovati nechtěli, tak jako první křesťané činívali. 3. Abychom všickni všecky svátosti křesťanské, pánem Kristem ustanovené a v církvi svaté křesťanské ode všech 35 věrných zvyklé a zachovalé, drželi a při nich nedali se měniti žádnému žádným obyčejem, buďto duchovnímu anebo světskému. 20 4. Všecky řády křesťanské v církvi svaté zvyklé, kteréž
Strana 81
Hlava 20. 81 10 25 proti zákonu božímu nejsou, abychom je jako poctivé též držali a zachovávali tak, jakož příleží, a jakož jsou naši předkové v tomto městě je držali a zachovávali až do časův mnohých a drahně zběhlých, nic nepřidávaje ani ujímaje, 5 a zvláště což se služby mše svaté a rozdávání těla a krve páně svaté starým, mladým i dítkám pod obojí spůsobou do- týče, tak jakž jest nám to bohem všemohoucím ustanoveno, našimi předky osvobozeno a dovedeno podlé zákona božího, i krví mučedlníkův utvrzeno. 5. Abychom sobě faráře a kněží ty volili a za ty ad- ministratora a konsistoře žádali, kteřížby ctnostně a příkladně živi jsouce, nás vedli k jednostejnému držení víry svaté kře- sťanské a řádův zřízených, kteříž proti zákonu božímu nejsou. 6. Pro zachování mezi námi dobré svornosti, pokoje, 15 lásky, milosti křesťanské, abychom mezi sebe nedopouštěli vcházeti a vjíti dále víc, jakož jest nyní bylo, lidí duchov- ních i světských, kteřížby hostinská učení vedli a přijímali a při nich se tvrdili, mimo starobylé doktorův svatých, ode vší církve svaté a křesťanské přijatých, tak řeckých jako la- 20 tinských, a mimo kázaní našich starých Čechův, kteříž napřed v zákoně božím a potom v týchž svatých doktořích základ svůj bez bludův a hostinského učení a vymyšlení měli, a předky naše i nás při pravdě Kristově držali, a v jednostejné víře a v poctivých řádích v tichém pokoji zachovávali. 7. Na tom jsme také zůstali a svolili se i budoucně dr- žeti slíbili: schůzí všech postranních v městě našem že do- pouštěti zjevně ani tejně nemáme, tak jakž král Jeho Mst jest je dávno i v nově zapovědíti ráčil. A nad to všem kázaním lidí světských i jim všem jiným posluhováním že překážeti 30 máme, i těm, kdožby duchovní jsouce takové věci provoditi chtěli, mimo staré zvyklosti a starobylé obyčeje. 8. O tom jsme se také svolili, aby všickni lidé světští, kteříž mezi námi býti a bydleti a právo městské i svou živ- nost provozovati chtí, aby se všickni časy svými k tomu spů- 35 sobovali, a tělo a krev pána Krista přijímali z víry, a správcům svým aby se otvírali u víře své tak, jakž prvé bývalo, a žádný aby se s svou věrou pokrytě nechoval, ale před svým správ- cím ji vyznal. 9. Hříchové zjevní a smrtedlní aby dopouštíni nebyli, 1524. 6
Hlava 20. 81 10 25 proti zákonu božímu nejsou, abychom je jako poctivé též držali a zachovávali tak, jakož příleží, a jakož jsou naši předkové v tomto městě je držali a zachovávali až do časův mnohých a drahně zběhlých, nic nepřidávaje ani ujímaje, 5 a zvláště což se služby mše svaté a rozdávání těla a krve páně svaté starým, mladým i dítkám pod obojí spůsobou do- týče, tak jakž jest nám to bohem všemohoucím ustanoveno, našimi předky osvobozeno a dovedeno podlé zákona božího, i krví mučedlníkův utvrzeno. 5. Abychom sobě faráře a kněží ty volili a za ty ad- ministratora a konsistoře žádali, kteřížby ctnostně a příkladně živi jsouce, nás vedli k jednostejnému držení víry svaté kře- sťanské a řádův zřízených, kteříž proti zákonu božímu nejsou. 6. Pro zachování mezi námi dobré svornosti, pokoje, 15 lásky, milosti křesťanské, abychom mezi sebe nedopouštěli vcházeti a vjíti dále víc, jakož jest nyní bylo, lidí duchov- ních i světských, kteřížby hostinská učení vedli a přijímali a při nich se tvrdili, mimo starobylé doktorův svatých, ode vší církve svaté a křesťanské přijatých, tak řeckých jako la- 20 tinských, a mimo kázaní našich starých Čechův, kteříž napřed v zákoně božím a potom v týchž svatých doktořích základ svůj bez bludův a hostinského učení a vymyšlení měli, a předky naše i nás při pravdě Kristově držali, a v jednostejné víře a v poctivých řádích v tichém pokoji zachovávali. 7. Na tom jsme také zůstali a svolili se i budoucně dr- žeti slíbili: schůzí všech postranních v městě našem že do- pouštěti zjevně ani tejně nemáme, tak jakž král Jeho Mst jest je dávno i v nově zapovědíti ráčil. A nad to všem kázaním lidí světských i jim všem jiným posluhováním že překážeti 30 máme, i těm, kdožby duchovní jsouce takové věci provoditi chtěli, mimo staré zvyklosti a starobylé obyčeje. 8. O tom jsme se také svolili, aby všickni lidé světští, kteříž mezi námi býti a bydleti a právo městské i svou živ- nost provozovati chtí, aby se všickni časy svými k tomu spů- 35 sobovali, a tělo a krev pána Krista přijímali z víry, a správcům svým aby se otvírali u víře své tak, jakž prvé bývalo, a žádný aby se s svou věrou pokrytě nechoval, ale před svým správ- cím ji vyznal. 9. Hříchové zjevní a smrtedlní aby dopouštíni nebyli, 1524. 6
Strana 82
82 Kniha první. a svého průchodu aby neměli, na tom jsme také zůstali. K to- mu neděle, ta a jiní svátkové, základ v zákoně páně majíce a od starodávna jsouce zachováváni, aby byli ostříháni a dr- žáni, jakž na to sluší, bez potupy. A kdožby to přestoupil svévolně, aby trestán byl podlé rozeznání viny své, abychom o to pomluvy a úštipkův od křesťanův a sektářův neměli. 10. Pátek a jiní postové, jako vigilí, suché dni, soboty, advent a 40 dnův před velikou nocí, křížovní dnové, v stříd- mosti aby držáni byli, bez jedení masa, tak jakž jest v této zemi i v tomto městě od starodávna zachováváno bylo. A kdožby 10 se jinak zachoval a v tom postížen byl, že všetečně činí, aby trestán byl pod pokutou starodávní. 11. Kdož se zde osaditi a měšťané neb obyvatelé v ře- meslích budou chtíti býti, ti aby listy zachování svého a rodi- čův svých přinášeli, že jsou od rodičův řádně kněžími svě- 15 cenými, a ne pikartskými potvrzených, řádných a dobře za- chovalých pošli, a v věku svém dětinském že též od kněží našich pokřtěni jsou, tak jakž od starodávna bývalo. 12. Také dále na tom jsme zůstali, kdežby koli a kterého- koli pohlaví optáni byli, že jsou se od pikartův po druhé 20 křtili, a křest opětovali, aby takovým cejchové přisazováni byli, a z města jako změtenci byli vyvedeni. 13. Kteřížby koli nalezeni a usvědčeni buď mezi námi a nebo vandrovní čeledí byli, ježto jsou pošli z mužův a žen, a ti kněžími řádu našeho oddáni žeby nebyli, takových v ře- 25 meslích aby netrpěli, a jich za svobodné syny aby nedržali, poněvadž poctivým řádem církve svaté z zjevně oddávaných manželův nepošli, ani jak jsou křest přijali, o nich svědomí není; a čeleď vandrovní ani zde ani jinde aby nedržali. 5 1524 30 Hlava 25. V níž se pokládá konec těch artikulův. 14. Traktatův všech bludných a kacířských v městě na- 35 šem abychom prodávati nedopouštěli žádnému, pod ztracením hrdla i statku a vypověděním z města, a těch všech traktatův pod spálením; nýbrž jest-li žeby kdo co nového a nových učitelův přinesl, nejprv s tímto se nevykládaje, právu duchov-
82 Kniha první. a svého průchodu aby neměli, na tom jsme také zůstali. K to- mu neděle, ta a jiní svátkové, základ v zákoně páně majíce a od starodávna jsouce zachováváni, aby byli ostříháni a dr- žáni, jakž na to sluší, bez potupy. A kdožby to přestoupil svévolně, aby trestán byl podlé rozeznání viny své, abychom o to pomluvy a úštipkův od křesťanův a sektářův neměli. 10. Pátek a jiní postové, jako vigilí, suché dni, soboty, advent a 40 dnův před velikou nocí, křížovní dnové, v stříd- mosti aby držáni byli, bez jedení masa, tak jakž jest v této zemi i v tomto městě od starodávna zachováváno bylo. A kdožby 10 se jinak zachoval a v tom postížen byl, že všetečně činí, aby trestán byl pod pokutou starodávní. 11. Kdož se zde osaditi a měšťané neb obyvatelé v ře- meslích budou chtíti býti, ti aby listy zachování svého a rodi- čův svých přinášeli, že jsou od rodičův řádně kněžími svě- 15 cenými, a ne pikartskými potvrzených, řádných a dobře za- chovalých pošli, a v věku svém dětinském že též od kněží našich pokřtěni jsou, tak jakž od starodávna bývalo. 12. Také dále na tom jsme zůstali, kdežby koli a kterého- koli pohlaví optáni byli, že jsou se od pikartův po druhé 20 křtili, a křest opětovali, aby takovým cejchové přisazováni byli, a z města jako změtenci byli vyvedeni. 13. Kteřížby koli nalezeni a usvědčeni buď mezi námi a nebo vandrovní čeledí byli, ježto jsou pošli z mužův a žen, a ti kněžími řádu našeho oddáni žeby nebyli, takových v ře- 25 meslích aby netrpěli, a jich za svobodné syny aby nedržali, poněvadž poctivým řádem církve svaté z zjevně oddávaných manželův nepošli, ani jak jsou křest přijali, o nich svědomí není; a čeleď vandrovní ani zde ani jinde aby nedržali. 5 1524 30 Hlava 25. V níž se pokládá konec těch artikulův. 14. Traktatův všech bludných a kacířských v městě na- 35 šem abychom prodávati nedopouštěli žádnému, pod ztracením hrdla i statku a vypověděním z města, a těch všech traktatův pod spálením; nýbrž jest-li žeby kdo co nového a nových učitelův přinesl, nejprv s tímto se nevykládaje, právu duchov-
Strana 83
Hlava 25. 83 nímu toho aby podal. Jest-li žeby právo duchovní uznalo, žeby se tu nic nenalezlo, čímby lidé měli nakaženi býti, a to by panu purkmistru a pánům oznámili, žeby takové knihy se mohly prodávati: teprv z dopuštění pana purkmistra a pá- 5 nův aby ten, kdož je míti bude, prodával, a jináč nic. 15. Co se rouhání proti tělu božímu a krvi jeho svaté i proti jiným svátostem křesťanským, kterýchž užíváme ze- vnitřními znameními, jimi utvrzujíce vnitřní víru, dotýče, na tom jsme také zůstali, abychom toho žádnému nedopouštěli. 10 A kdož v tom shledáni a usvědčeni budou aneb již jsou, usedlí aneb neusedlí, muži i ženy, abychom je všecky tre- stali a mezi sebou netrpěli, ale všech jich z města vybyli. 16. Kdožby koli těch lidí kněžími neřádně svěcenými oddávaných dceru k manželství pojal, aneb ženu roty jich se 16 přidržící měl, toho za měštěnína ani za obyvatele abychom nepřijímali, ani jich netrpěli. Též žena zase, pojala-li by muže z roty pikartské, aby též v městě trpína nebyla, ale oba města prázdni byli. 17. Na tom krátce jsme se všickni svolili jednostejně: 20 kdož jsou se koli v pikartství dali, buď z ženského aneb muž- ského pohlaví, chcem, aby mezi námi obydlí neměli, ale ven z města aby se vystěhovali, a nikdy aby zase přijímáni nebyli. 18. Na tom jsme také zůstali a jednostejně se svolili: 25 poněvadž král Jeho Mst pán náš milostivý ráčil se jest nám zavázati, že nás ráčí při víře, řádích a chvalitebných obyče- jích a právích všecky zachovati, že i my také k Jeho Krá- lovské Msti, jakožto ku pánu svému dědičnému a milostivému, věrně, právě a upřímě se chovati máme, to opatrujíce podlé 30 jiných stavův: kdožby koli chtěl nás neb chtěli Jeho K. Msti kterakkoli, osobě aneb statku, ubližovati aneb k tomu sáhati, že Jeho K. Msti v tom a v takových věcech nemáme opou- štěti, ale podlé naší vší možnosti obhajovati, a ve všem jiném k Jeho K. Msti tak se zachovati, jako věrným poddaným ná- 35 leží, do Jeho K. Msti též naděje jsouce, že Jeho K. Mst proti bludným a nevěrným lidem nás neráčí opouštěti, ale proti nim jako král křesťanský že nás ráčí obhajovati. 19. Toto také svolujem, jest-li žeby na nás na kohož- koli, buď duchovního neb světského, bohatého neb chudého, 1524. 6 *
Hlava 25. 83 nímu toho aby podal. Jest-li žeby právo duchovní uznalo, žeby se tu nic nenalezlo, čímby lidé měli nakaženi býti, a to by panu purkmistru a pánům oznámili, žeby takové knihy se mohly prodávati: teprv z dopuštění pana purkmistra a pá- 5 nův aby ten, kdož je míti bude, prodával, a jináč nic. 15. Co se rouhání proti tělu božímu a krvi jeho svaté i proti jiným svátostem křesťanským, kterýchž užíváme ze- vnitřními znameními, jimi utvrzujíce vnitřní víru, dotýče, na tom jsme také zůstali, abychom toho žádnému nedopouštěli. 10 A kdož v tom shledáni a usvědčeni budou aneb již jsou, usedlí aneb neusedlí, muži i ženy, abychom je všecky tre- stali a mezi sebou netrpěli, ale všech jich z města vybyli. 16. Kdožby koli těch lidí kněžími neřádně svěcenými oddávaných dceru k manželství pojal, aneb ženu roty jich se 16 přidržící měl, toho za měštěnína ani za obyvatele abychom nepřijímali, ani jich netrpěli. Též žena zase, pojala-li by muže z roty pikartské, aby též v městě trpína nebyla, ale oba města prázdni byli. 17. Na tom krátce jsme se všickni svolili jednostejně: 20 kdož jsou se koli v pikartství dali, buď z ženského aneb muž- ského pohlaví, chcem, aby mezi námi obydlí neměli, ale ven z města aby se vystěhovali, a nikdy aby zase přijímáni nebyli. 18. Na tom jsme také zůstali a jednostejně se svolili: 25 poněvadž král Jeho Mst pán náš milostivý ráčil se jest nám zavázati, že nás ráčí při víře, řádích a chvalitebných obyče- jích a právích všecky zachovati, že i my také k Jeho Krá- lovské Msti, jakožto ku pánu svému dědičnému a milostivému, věrně, právě a upřímě se chovati máme, to opatrujíce podlé 30 jiných stavův: kdožby koli chtěl nás neb chtěli Jeho K. Msti kterakkoli, osobě aneb statku, ubližovati aneb k tomu sáhati, že Jeho K. Msti v tom a v takových věcech nemáme opou- štěti, ale podlé naší vší možnosti obhajovati, a ve všem jiném k Jeho K. Msti tak se zachovati, jako věrným poddaným ná- 35 leží, do Jeho K. Msti též naděje jsouce, že Jeho K. Mst proti bludným a nevěrným lidem nás neráčí opouštěti, ale proti nim jako král křesťanský že nás ráčí obhajovati. 19. Toto také svolujem, jest-li žeby na nás na kohož- koli, buď duchovního neb světského, bohatého neb chudého, 1524. 6 *
Strana 84
84 Kniha první. pro to naše předsevzetí, kterýmž jsme přetrhli neřád a ne- jednotu víry, co přišlo, že sebe nikoli opouštěti nemáme; ale máme sobě radni a pomocni býti do přemožení svého. 20. Kdož jsou pak nás opustili prvé, městem a námi pohrdnuvše, mezi nás nepřijevše aneb od nás odjevše, aneb 5 od města odstoupivše, že k těm se tak zachovati máme, abychom jich tam nechali a oni nás prázdni byli. 21. Kdyžby měla rada osazena býti, na tom jsme se svolili, aby o to žádný žádných postranních schůzí nemívali, a toho aby víc nejednali, kdoby měli volenci býti nebo ne- 10 byti; než kdyby se obec sešla, pokudž milost krále J. Msti slavné paměti ukazuje, teprv a tehdáž aby se řídilo, a prvé nic. Nebo kdyby se postranně takové věci působily, té milosti mohlo by se ublížiti. Toho s pilností abychom ostříhali, aby se toho nic nepřimísilo, cožby neslušelo. Také, kteréž osoby rada napíše, jiné žádné aby žádný nepsal, bez vědomí a sám o svém úmyslu bez rady společnosti. Pakliby kdo při tomto na- šem svolení se nezachoval a jinak učinil, a to by naň usvěd- čeno bylo, ten za zrádce aby držán byl, a takového z sebe abychom vyobcovali. 22. Kdyžby koli volenci k sazení byli voleni, takové osoby aby byly voleny, kdožby v bludích nebyli podezřelí a jinak na pověsti své aby dobře zachovalí byli. 23. Kdožby koli městské právo přijal, tyto artikule, o kteréž jsme se svolili, od prvního až do posledního zacho- 25 vati má i při nich státi. Pakliby při komkoli ten obmysl nalezen byl, žeby se ústy přiznal, a potom v skutku jináč činil, a to, oč jsme se svolili, v posměchu měl, anebo mluvil, jakož mluví: „Věř, prý, kdo chce jak chce,“ anebo v Újezdě a kdež- koli jinde s pikarty schůzi by měl, jakož někteří i domy ku- 30 povali, takový hned aby města prázden byl. 24. Jakžby kterého roku rada obnovena byla, toto naše zřízení aby čteno bylo každého roku. A chtěl-li by kdo co v něm zrušiti a co z něho ujíti, toho žádnému aby nebylo do- puštěno. Neb té chytrosti žádný dobrý nevezme před se, aby 35 nás měl z té společnosti vyvoditi, než ten, kdožby se chtěl mstíti pro naše předsevzetí. 25. Kteříkoli vypověděni jsou z Menšího města Praž- ského i z Újezda, a kdož jsou je koli sem přijímali, takovým 15 20 1524.
84 Kniha první. pro to naše předsevzetí, kterýmž jsme přetrhli neřád a ne- jednotu víry, co přišlo, že sebe nikoli opouštěti nemáme; ale máme sobě radni a pomocni býti do přemožení svého. 20. Kdož jsou pak nás opustili prvé, městem a námi pohrdnuvše, mezi nás nepřijevše aneb od nás odjevše, aneb 5 od města odstoupivše, že k těm se tak zachovati máme, abychom jich tam nechali a oni nás prázdni byli. 21. Kdyžby měla rada osazena býti, na tom jsme se svolili, aby o to žádný žádných postranních schůzí nemívali, a toho aby víc nejednali, kdoby měli volenci býti nebo ne- 10 byti; než kdyby se obec sešla, pokudž milost krále J. Msti slavné paměti ukazuje, teprv a tehdáž aby se řídilo, a prvé nic. Nebo kdyby se postranně takové věci působily, té milosti mohlo by se ublížiti. Toho s pilností abychom ostříhali, aby se toho nic nepřimísilo, cožby neslušelo. Také, kteréž osoby rada napíše, jiné žádné aby žádný nepsal, bez vědomí a sám o svém úmyslu bez rady společnosti. Pakliby kdo při tomto na- šem svolení se nezachoval a jinak učinil, a to by naň usvěd- čeno bylo, ten za zrádce aby držán byl, a takového z sebe abychom vyobcovali. 22. Kdyžby koli volenci k sazení byli voleni, takové osoby aby byly voleny, kdožby v bludích nebyli podezřelí a jinak na pověsti své aby dobře zachovalí byli. 23. Kdožby koli městské právo přijal, tyto artikule, o kteréž jsme se svolili, od prvního až do posledního zacho- 25 vati má i při nich státi. Pakliby při komkoli ten obmysl nalezen byl, žeby se ústy přiznal, a potom v skutku jináč činil, a to, oč jsme se svolili, v posměchu měl, anebo mluvil, jakož mluví: „Věř, prý, kdo chce jak chce,“ anebo v Újezdě a kdež- koli jinde s pikarty schůzi by měl, jakož někteří i domy ku- 30 povali, takový hned aby města prázden byl. 24. Jakžby kterého roku rada obnovena byla, toto naše zřízení aby čteno bylo každého roku. A chtěl-li by kdo co v něm zrušiti a co z něho ujíti, toho žádnému aby nebylo do- puštěno. Neb té chytrosti žádný dobrý nevezme před se, aby 35 nás měl z té společnosti vyvoditi, než ten, kdožby se chtěl mstíti pro naše předsevzetí. 25. Kteříkoli vypověděni jsou z Menšího města Praž- ského i z Újezda, a kdož jsou je koli sem přijímali, takovým 15 20 1524.
Strana 85
Hlava 26. 85 5 aby se do třetího dne, jsou-li zde, preč bráti a stěhovati ká- zali. Pakli kdo toho neučiní, ten aby s tím předse od města se bral. Pakli jsou ti, kdož jsou je přijímali, takové nákvasy, takového řádu, že věrou se chlubí, jako oni, a dobrého nic nečiní, ti a takoví aby se s nimi brali předse. 26. Při tom obec veliká na tom zůstali a panu purk- mistru a pánům poručili, aby města tohoto měšťany obeslali pořádně, aby jeden každý osobou svou a rukou dáním se při- znal k tomuto svolení, a je podniknouti aby slíbil, a kdož slí- 10 bil, ten pod tímto svolením ze jmena má zapsán býti. Stalo se v obci, jakož se nahoře píše léta a dne, za purkmistrství Jiříka Švika.“ 1524. Toť jsou ti slavní artikulové od Pražanův svolení, jimžto 15 přiznání a povinnost sousedská přezděli, kterýmiž jsou se byli tak velmi svázali, že potom král Ferdinand dosti zůřivě přinucen byl jim je mocně vyzdvihnouti a zkaziti (a o tom bude v IV. knihách v 27. Hl. povědíno); kteréž slušné jest nebo chváliti, nebo hyzditi, podlé povahy přirozené člověka 20 každého, k čemu jest koli kdo nachýlen. Hlava 26. 25 V níž se oznamuje po zavření těchto artikulů, jak jsou Pražané s mě- šťany svými nakládali, dobré a pokojné lidi trápili, tak že jeden s druhým volně mluviti nesměli. A když jsou se již tak s obcí svázali, tímto skutkem toho potvrzovali, že brzo potom, od purkmistra a konšelův rad- so ních počna až do všech měšťanův, pořádně rukou dáním purk- mistru, jakožto náměstku vší obce, podlé obyčeje slibovali ty artikule obhajovati a skutečně zastávati. A tak tím obyčejem se dálo, jakoby znovu v měšťanství a sousedství přijímáni byli ti toliko, kteříž jsou při obsílání do obce odměšováni bývali 85 od oněch, kteříž v domnění a v narčení pikartství byli, a do schůze obecní povoláváni nebývali, jakož jest povědíno. Co se pak potom dále s takovými narčenci působilo a kam je obrátili, v druhých knihách o tom nezamlčím. Tuto toliko o tom, že po takovém těch artikulův svolení dále a přísněji
Hlava 26. 85 5 aby se do třetího dne, jsou-li zde, preč bráti a stěhovati ká- zali. Pakli kdo toho neučiní, ten aby s tím předse od města se bral. Pakli jsou ti, kdož jsou je přijímali, takové nákvasy, takového řádu, že věrou se chlubí, jako oni, a dobrého nic nečiní, ti a takoví aby se s nimi brali předse. 26. Při tom obec veliká na tom zůstali a panu purk- mistru a pánům poručili, aby města tohoto měšťany obeslali pořádně, aby jeden každý osobou svou a rukou dáním se při- znal k tomuto svolení, a je podniknouti aby slíbil, a kdož slí- 10 bil, ten pod tímto svolením ze jmena má zapsán býti. Stalo se v obci, jakož se nahoře píše léta a dne, za purkmistrství Jiříka Švika.“ 1524. Toť jsou ti slavní artikulové od Pražanův svolení, jimžto 15 přiznání a povinnost sousedská přezděli, kterýmiž jsou se byli tak velmi svázali, že potom král Ferdinand dosti zůřivě přinucen byl jim je mocně vyzdvihnouti a zkaziti (a o tom bude v IV. knihách v 27. Hl. povědíno); kteréž slušné jest nebo chváliti, nebo hyzditi, podlé povahy přirozené člověka 20 každého, k čemu jest koli kdo nachýlen. Hlava 26. 25 V níž se oznamuje po zavření těchto artikulů, jak jsou Pražané s mě- šťany svými nakládali, dobré a pokojné lidi trápili, tak že jeden s druhým volně mluviti nesměli. A když jsou se již tak s obcí svázali, tímto skutkem toho potvrzovali, že brzo potom, od purkmistra a konšelův rad- so ních počna až do všech měšťanův, pořádně rukou dáním purk- mistru, jakožto náměstku vší obce, podlé obyčeje slibovali ty artikule obhajovati a skutečně zastávati. A tak tím obyčejem se dálo, jakoby znovu v měšťanství a sousedství přijímáni byli ti toliko, kteříž jsou při obsílání do obce odměšováni bývali 85 od oněch, kteříž v domnění a v narčení pikartství byli, a do schůze obecní povoláváni nebývali, jakož jest povědíno. Co se pak potom dále s takovými narčenci působilo a kam je obrátili, v druhých knihách o tom nezamlčím. Tuto toliko o tom, že po takovém těch artikulův svolení dále a přísněji
Strana 86
86 Kniha první. přistupovali k vykonání svého zlého úmyslu, psáti se bude. Neb obtížení a soužení rozličná, domnívajíce se, že tím bohu slouží, na lidi nevinné, sousedy a přátely své milé, vzkládali, a na tom se ustanovili, aby s žádným takovým narčeným, jakožto s vyobcovaným, nemluvili ani obcovali, ani na ně druhdy hleděli, ani se jim scházeti spolu v dobrém přátelství, krom krčmy a nevěstčího domu, dali. Pakli se kde na ulici dva nebo tři takoví sešli, tehdy hned špehéře zrádného za sebou měli, na ně sobě odporná strana ukazovali, a jim se posmívali, coby čert želízko ukradl aneb nalezl. Potom je na 10 radnici sočili, bez žaloby řádné a slyšení strany druhé, pra- více, že se opět pikarti scházejí; a tu opět povolajíce jich konšelé, na kůži jimi zmítali, že mohli na tom dosti míti do dalšího opatření. A jest s velikým to podivením do takových lotrovských 15 běhův, že sami u sebe toho viděti nechtěli, když mnozí z nich scházívali se po hospodách před samým pohnutím i potom, a tu rady své nepravé v svých kvasích mívali, a proti svým spolusousedům se puntovali sami s sebou i s Malostranskými sousedy za jedno; a toho žádný jim neobtěžoval. A z těch spolkův potom to spiknutí a bouřka vyšla, jízdy jedni na druhé učinivše. Tito pak upřímným a dobrým úmyslem šli, podlé při- rozené povahy všech živočichův, a jeden s druhým někdy podlé společnosti měšťanské, přítel s přítelem, soused s sou- sedem, tovaryš s tovaryšem z navyklosti sešli se na místo 25 poctivé, neskryté, rozmlouvajíce spolu pokojně; odkudž nic zlého z toho jest nepocházelo, tak jako od strany jim odporné. A však což v oněch samých plno bylo, že jsou se rotili proti těmto, to na tyto vstrkali, z nepravého a falešného domnění, aby bitý nebitého nesl. A tak vždy to slovo opálali, dotýka- 30 jíce jich, jakoby skrze své scházení pokojné něco zlého ob- mýšleli, ježto se při oněch to všecko potom nalézalo, že netoliko zle o jiných obmýšleli, ale to lstivé obmyšlování k skutku zlému potom přivedli. A od té chvíle, jest-li že jsou kde dva takoví potkati se měli, tehdy nesměli se zastaviti 35 spolu, ale vzhlédaje jeden na druhého žalostivě s slzami, mu- sili se pominouti. To i jiné bláznovství Pražané působili, jehož jest bez počtu. A u veliké potupě i v ošklivosti se všech stran takoví lidé byli i také v úzkosti. Neb chtěli-li jsou 20 1524
86 Kniha první. přistupovali k vykonání svého zlého úmyslu, psáti se bude. Neb obtížení a soužení rozličná, domnívajíce se, že tím bohu slouží, na lidi nevinné, sousedy a přátely své milé, vzkládali, a na tom se ustanovili, aby s žádným takovým narčeným, jakožto s vyobcovaným, nemluvili ani obcovali, ani na ně druhdy hleděli, ani se jim scházeti spolu v dobrém přátelství, krom krčmy a nevěstčího domu, dali. Pakli se kde na ulici dva nebo tři takoví sešli, tehdy hned špehéře zrádného za sebou měli, na ně sobě odporná strana ukazovali, a jim se posmívali, coby čert želízko ukradl aneb nalezl. Potom je na 10 radnici sočili, bez žaloby řádné a slyšení strany druhé, pra- více, že se opět pikarti scházejí; a tu opět povolajíce jich konšelé, na kůži jimi zmítali, že mohli na tom dosti míti do dalšího opatření. A jest s velikým to podivením do takových lotrovských 15 běhův, že sami u sebe toho viděti nechtěli, když mnozí z nich scházívali se po hospodách před samým pohnutím i potom, a tu rady své nepravé v svých kvasích mívali, a proti svým spolusousedům se puntovali sami s sebou i s Malostranskými sousedy za jedno; a toho žádný jim neobtěžoval. A z těch spolkův potom to spiknutí a bouřka vyšla, jízdy jedni na druhé učinivše. Tito pak upřímným a dobrým úmyslem šli, podlé při- rozené povahy všech živočichův, a jeden s druhým někdy podlé společnosti měšťanské, přítel s přítelem, soused s sou- sedem, tovaryš s tovaryšem z navyklosti sešli se na místo 25 poctivé, neskryté, rozmlouvajíce spolu pokojně; odkudž nic zlého z toho jest nepocházelo, tak jako od strany jim odporné. A však což v oněch samých plno bylo, že jsou se rotili proti těmto, to na tyto vstrkali, z nepravého a falešného domnění, aby bitý nebitého nesl. A tak vždy to slovo opálali, dotýka- 30 jíce jich, jakoby skrze své scházení pokojné něco zlého ob- mýšleli, ježto se při oněch to všecko potom nalézalo, že netoliko zle o jiných obmýšleli, ale to lstivé obmyšlování k skutku zlému potom přivedli. A od té chvíle, jest-li že jsou kde dva takoví potkati se měli, tehdy nesměli se zastaviti 35 spolu, ale vzhlédaje jeden na druhého žalostivě s slzami, mu- sili se pominouti. To i jiné bláznovství Pražané působili, jehož jest bez počtu. A u veliké potupě i v ošklivosti se všech stran takoví lidé byli i také v úzkosti. Neb chtěli-li jsou 20 1524
Strana 87
Hlava 27. 87 v obcování sousedské neb tovaryšské, jako prvé, s těmi sobě v té nesnázi odpornými vjíti, tehdy se jich ti štítili a jako hadův varovali; pakli jsou sami, jako říkají, svoji chtěli oč spolu pokojně rozmlouvati neb obcovati, tehdy hned v zlém domnění byli. A tak všecko jim bylo zavříno. A to bylo na- stalo, že vrzte sebou, kam chcete, všudy jim těsno bylo, ježto takový zákon příliš byl nesnesitedlný, kterýž žádnému z lidí, leč mrtvým, kteříž lidí nepotřebují, potěšený býti nemůže. Při soudích domácích též se dálo, že jsou je soudcové velmi obtěžovali, mimo jiné nedopomáháním spravedlnosti po- dlé práva, a zase s dopomožením na ně odporným stranám všeho nevolného a právu odporného; a byť se pak břehu chytili, všecko se s nimi utrhlo. K tomu také, že jsou oni Pra- 15 žané dali se byli v skutky účinné nelidské, lítější nad povahu všeliké šelmy. Když kněz Jindřich řečený, farář u S. Jiljí, některou chvíli při sv. Havle téhož léta v jednu neděli na ká- zaní svém kázal pána boha za vězně vůbec i za ty spoluradné a jiné vězně podlé nich prositi, aby ráčil jich potěšení býti 20 v jich zármutcích, kteréž, prý, trpí bez viny, a hned na zejtří v pondělí obeslali ho na radnici, a odtud kázali ho dáti pro ten skutek do vězení administratorovi; on pak choval ho v jednom pokoji na faře tejně za několik dní a potom ho pustil. 10 1524. 25 Hlava 27. 30 V níž se zmínka činí, kterak jedna žena od S. Mikuláše žádala svého faráře, aby se za ty vězně kázal pánu bohu modliti, a potom z toho těžkost nesla. Při tom o dobrém na opak křesťanu, a o pikartu, jak jsou se před richtářem hádali, i o tom, jak Pražané tak i Malostran- ští s svými sousedy nakládali. Jedna opět žena pekařka, Dýmková řečená, přišla s po- 85 ctou k svému faráři kostela sv. Mikuláše téhož času, a žádala ho, aby též kázal za ně pána boha prositi, aby jich ráčil pomocník býti v dobrém. Ale on vzav poctu sobě, šel k ad- ministratorovi a radil se s ním o to, boje se téhož, co jest přišlo na kněze Jindřicha. Odtud dále ta věc před Pražany
Hlava 27. 87 v obcování sousedské neb tovaryšské, jako prvé, s těmi sobě v té nesnázi odpornými vjíti, tehdy se jich ti štítili a jako hadův varovali; pakli jsou sami, jako říkají, svoji chtěli oč spolu pokojně rozmlouvati neb obcovati, tehdy hned v zlém domnění byli. A tak všecko jim bylo zavříno. A to bylo na- stalo, že vrzte sebou, kam chcete, všudy jim těsno bylo, ježto takový zákon příliš byl nesnesitedlný, kterýž žádnému z lidí, leč mrtvým, kteříž lidí nepotřebují, potěšený býti nemůže. Při soudích domácích též se dálo, že jsou je soudcové velmi obtěžovali, mimo jiné nedopomáháním spravedlnosti po- dlé práva, a zase s dopomožením na ně odporným stranám všeho nevolného a právu odporného; a byť se pak břehu chytili, všecko se s nimi utrhlo. K tomu také, že jsou oni Pra- 15 žané dali se byli v skutky účinné nelidské, lítější nad povahu všeliké šelmy. Když kněz Jindřich řečený, farář u S. Jiljí, některou chvíli při sv. Havle téhož léta v jednu neděli na ká- zaní svém kázal pána boha za vězně vůbec i za ty spoluradné a jiné vězně podlé nich prositi, aby ráčil jich potěšení býti 20 v jich zármutcích, kteréž, prý, trpí bez viny, a hned na zejtří v pondělí obeslali ho na radnici, a odtud kázali ho dáti pro ten skutek do vězení administratorovi; on pak choval ho v jednom pokoji na faře tejně za několik dní a potom ho pustil. 10 1524. 25 Hlava 27. 30 V níž se zmínka činí, kterak jedna žena od S. Mikuláše žádala svého faráře, aby se za ty vězně kázal pánu bohu modliti, a potom z toho těžkost nesla. Při tom o dobrém na opak křesťanu, a o pikartu, jak jsou se před richtářem hádali, i o tom, jak Pražané tak i Malostran- ští s svými sousedy nakládali. Jedna opět žena pekařka, Dýmková řečená, přišla s po- 85 ctou k svému faráři kostela sv. Mikuláše téhož času, a žádala ho, aby též kázal za ně pána boha prositi, aby jich ráčil pomocník býti v dobrém. Ale on vzav poctu sobě, šel k ad- ministratorovi a radil se s ním o to, boje se téhož, co jest přišlo na kněze Jindřicha. Odtud dále ta věc před Pražany
Strana 88
88 Kniha první. do rady přišla. Z toho ji obeslali a do šatlavy ji vsadili za několik dní. Někdy lidé, když kterého lotra pro jeho zlé skutky po odsouzení k popravě vedou, obyčejně za takového pána boha prosí: ale tito za ty vězně neodsouzené, ani kte- rakkoli ve zlém jistotně poznalé, nedali žádné zmínky žá- dnému činiti, jenžto jest skutek milosrdný a křesťanský pána boha jedni za druhé prositi. Opět, když jsou ti vězňové na radnici i v šatlavě sedíce písně sobě dobré křesťanské a nábožné rádi často pro po- těšení zpívali, totiž: Kriste, jenž jsi světlo i den Oc. Smiluj 10 se nad námi Pane! Oc., a jiné latinské i české zpívání, kte- réž od církve po kostelích od starodávna bývají zpívány; a někteří napomenutí též křesťanské jedni druhým činili, v dobrém se z víry tvrdíce: potom jim konšelé přísně při- kazovali, aby od toho všeho přestali; pakliby toho neučinili, že je jináč chtí vězením opatřiti; a že jest jim to těžko slyšeti mnohým, a protož, prý, o to mluví a repcí, pravíce, žeby skrze to mohlo něco v obci povstati zlého. To ti věz- ňově slyšavše, musili toho zanechati. Proti tomu slyš o příhodě z mnohých k tomu podobných, 20 kterouž za skutek tehdáž křesťanský Pražané ujali, o jedné, kteráž se při tom povyku stala. Když jednoho dne v jedné ulici dva sousedé, totiž křesťan Římský s narčeným pikartem na potkání se spolu sešli a o něco mezi sebou pohádku měli, v tom richtář šel z náhody a trefil se k tomu. I uzřev ho 25 ten křesťan řekl: „Pane richtáři, teď se tento pikart se mnou hašteří!“ Ten pak jistý člověk narčený slyšav to odpověděl: „Pane richtáři milý! já pak takto pravím, že v hrdlo lže, jako takový oc.“ upřímo odpovídaje a jeda cestou i nece- stou s mateří oc. „Zrádce, abych byl pikartem!“ Richtář to 30 slyšav, zasmál se a řekl tomu narčenému: „Již já rozumím, milý sousede, že jsi ty dobrý křesťan, jdi domů a měj pokoj." S tím se rozešli. Nebo kdyby byl ten narčenec tak víry své nevyznal, jistě byl by hned vypovědín a nejméň vzat do šatlavy k takovému jako jiní trápení. A takových lidí bylo 35 mnoho, že jsou nemohli jinak té vzteklosti rozličné odolati, leč jsou se nectným jazykem odláli. Ale kněží někteří s ad- ministratorem někdy slýchajíce po ulicích takové lání, posmí- vali se tomu a mluvili mezi sebou, schvalujíce a řkouce 5 15 1524
88 Kniha první. do rady přišla. Z toho ji obeslali a do šatlavy ji vsadili za několik dní. Někdy lidé, když kterého lotra pro jeho zlé skutky po odsouzení k popravě vedou, obyčejně za takového pána boha prosí: ale tito za ty vězně neodsouzené, ani kte- rakkoli ve zlém jistotně poznalé, nedali žádné zmínky žá- dnému činiti, jenžto jest skutek milosrdný a křesťanský pána boha jedni za druhé prositi. Opět, když jsou ti vězňové na radnici i v šatlavě sedíce písně sobě dobré křesťanské a nábožné rádi často pro po- těšení zpívali, totiž: Kriste, jenž jsi světlo i den Oc. Smiluj 10 se nad námi Pane! Oc., a jiné latinské i české zpívání, kte- réž od církve po kostelích od starodávna bývají zpívány; a někteří napomenutí též křesťanské jedni druhým činili, v dobrém se z víry tvrdíce: potom jim konšelé přísně při- kazovali, aby od toho všeho přestali; pakliby toho neučinili, že je jináč chtí vězením opatřiti; a že jest jim to těžko slyšeti mnohým, a protož, prý, o to mluví a repcí, pravíce, žeby skrze to mohlo něco v obci povstati zlého. To ti věz- ňově slyšavše, musili toho zanechati. Proti tomu slyš o příhodě z mnohých k tomu podobných, 20 kterouž za skutek tehdáž křesťanský Pražané ujali, o jedné, kteráž se při tom povyku stala. Když jednoho dne v jedné ulici dva sousedé, totiž křesťan Římský s narčeným pikartem na potkání se spolu sešli a o něco mezi sebou pohádku měli, v tom richtář šel z náhody a trefil se k tomu. I uzřev ho 25 ten křesťan řekl: „Pane richtáři, teď se tento pikart se mnou hašteří!“ Ten pak jistý člověk narčený slyšav to odpověděl: „Pane richtáři milý! já pak takto pravím, že v hrdlo lže, jako takový oc.“ upřímo odpovídaje a jeda cestou i nece- stou s mateří oc. „Zrádce, abych byl pikartem!“ Richtář to 30 slyšav, zasmál se a řekl tomu narčenému: „Již já rozumím, milý sousede, že jsi ty dobrý křesťan, jdi domů a měj pokoj." S tím se rozešli. Nebo kdyby byl ten narčenec tak víry své nevyznal, jistě byl by hned vypovědín a nejméň vzat do šatlavy k takovému jako jiní trápení. A takových lidí bylo 35 mnoho, že jsou nemohli jinak té vzteklosti rozličné odolati, leč jsou se nectným jazykem odláli. Ale kněží někteří s ad- ministratorem někdy slýchajíce po ulicích takové lání, posmí- vali se tomu a mluvili mezi sebou, schvalujíce a řkouce 5 15 1524
Strana 89
Hlava 27. 89 „I co čistě lají! tuť není pikartův, a není potřebí jim ná- 1524. pravy činiti v kostele; tuť jsou, prý, dobří křesťané!“ A protož Malostranští jak jsou šťastný počátek v své vzteklosti obyčejem nejhorších živočichův učinili, z cizího s toulu šípy berouce: tak jsou Pražané od nich smysl a zlý příklad vzali a kratochvíl svou bez přestání vedli, jakž ďá- blům i náměstkům jeho bylo libo; ale sami se o to předkem nesměli pokusiti, leč prvé se tomu podívají, jak se jim Ma- lostranským, jakožto všetečným, nerozumným a vší vážnosti 10 prázdným, dařiti bude. Nebo nejsnáze jest bláznu úzdu pustiti, aby jiní po něm potom bláznili. A kdyby oni Malostranští byli od některých Pražanův i od některých blízkých z stavu panského a rytířského naučení neměli, nepodobné jest, aby takoví humenní vrabci směli neb uměli se o takové věci po- 15 kusiti, o kteréž jsou se s počátku pokusili, běhajíce jako vzteklí (nelze jest než o takových lehkomyslných v pravdě tak mluviti) po Újezdě i po Malé Straně sem i tam se zbrojí, na domy mnohé se tloukli, tu kdež na koho vích pikartský falešně a ovšem lživě vstrčili, své mrzké a hánebné běhy 20 tím zakrývajíce. A potom hned na zejtří Pražané, jakož jest mluveno, napivše se s nimi litkupu, oč jsou spolu tržili, ten trh konali, až i dokonali: jakž jsou koli s svými měšťany nakládali, že oni Malostranští též zase od nich příklad ke všelijakému trápení sousedův svých, krom katem mučení, brali, 25 jakožby byli i to učinili až do hrdla zbavení, kdyby byli mohli k některým sousedům přístup slušný pro nepřítomnost jich míti. A toho všeho hlava a původové největší v tom městě byli: Bartoš nějaký nožíř a Vít řečený Zelé, spolusousedé so a přísežní starší obecní. Neb již zemdlena byla rada kon- šelská u nich tím povykem toho města, kterýmž kdyby u zdra- vém rozumu bláznili, bylo by snesitedlnější to vážiti; ale poněvadž jsou zhovadilí byli a po sobě v své mravy i jiné táhli, není hodné, aby v vlastnosti dobré, rozumné, lidské po- 85 vahy připomenuti byli. Neb ten Bartoš, ačkoli obraz a postavu člověčí měl, však do sebe skutkův dobrých, lidských nikdá neměl, kochaje se v neštěstí lidském a s hovady zároveň smýšleje, trhaje a sápaje se na dobré pověsti lidi ústy ne- stydatými a příliš lehkomyslnými obyčejem lehké ženky. —
Hlava 27. 89 „I co čistě lají! tuť není pikartův, a není potřebí jim ná- 1524. pravy činiti v kostele; tuť jsou, prý, dobří křesťané!“ A protož Malostranští jak jsou šťastný počátek v své vzteklosti obyčejem nejhorších živočichův učinili, z cizího s toulu šípy berouce: tak jsou Pražané od nich smysl a zlý příklad vzali a kratochvíl svou bez přestání vedli, jakž ďá- blům i náměstkům jeho bylo libo; ale sami se o to předkem nesměli pokusiti, leč prvé se tomu podívají, jak se jim Ma- lostranským, jakožto všetečným, nerozumným a vší vážnosti 10 prázdným, dařiti bude. Nebo nejsnáze jest bláznu úzdu pustiti, aby jiní po něm potom bláznili. A kdyby oni Malostranští byli od některých Pražanův i od některých blízkých z stavu panského a rytířského naučení neměli, nepodobné jest, aby takoví humenní vrabci směli neb uměli se o takové věci po- 15 kusiti, o kteréž jsou se s počátku pokusili, běhajíce jako vzteklí (nelze jest než o takových lehkomyslných v pravdě tak mluviti) po Újezdě i po Malé Straně sem i tam se zbrojí, na domy mnohé se tloukli, tu kdež na koho vích pikartský falešně a ovšem lživě vstrčili, své mrzké a hánebné běhy 20 tím zakrývajíce. A potom hned na zejtří Pražané, jakož jest mluveno, napivše se s nimi litkupu, oč jsou spolu tržili, ten trh konali, až i dokonali: jakž jsou koli s svými měšťany nakládali, že oni Malostranští též zase od nich příklad ke všelijakému trápení sousedův svých, krom katem mučení, brali, 25 jakožby byli i to učinili až do hrdla zbavení, kdyby byli mohli k některým sousedům přístup slušný pro nepřítomnost jich míti. A toho všeho hlava a původové největší v tom městě byli: Bartoš nějaký nožíř a Vít řečený Zelé, spolusousedé so a přísežní starší obecní. Neb již zemdlena byla rada kon- šelská u nich tím povykem toho města, kterýmž kdyby u zdra- vém rozumu bláznili, bylo by snesitedlnější to vážiti; ale poněvadž jsou zhovadilí byli a po sobě v své mravy i jiné táhli, není hodné, aby v vlastnosti dobré, rozumné, lidské po- 85 vahy připomenuti byli. Neb ten Bartoš, ačkoli obraz a postavu člověčí měl, však do sebe skutkův dobrých, lidských nikdá neměl, kochaje se v neštěstí lidském a s hovady zároveň smýšleje, trhaje a sápaje se na dobré pověsti lidi ústy ne- stydatými a příliš lehkomyslnými obyčejem lehké ženky. —
Strana 90
90 Kniha první. Vít také Zelé jemu ve všem rovný byl, a nad to, kdyby ten rozum měl, jak má pověst dobrou sobě i dětem svým za- chovati, nikdá by zlodějsky na noclehu mince zlaté z nohavic Janovi Krčkovi Berounskému nevyřezával, vyjev v poselství proti králi Ludvíkovi; anižby mu potřebí bylo (jakož jest tak učinil) toho jemu zase uplacovati. A tak oba jsouce mysli nevážné, za svou vášnivou libostí toliko šli; a však teď již nyní léta 1530 hodné jim děkování lid obecní za to činil, zradou je dotýkajíce. Ale již se k počátku navrátím, že ta hra tomu chce, tu 10 kdež pán bůh, jsa vysoko, na lidi nevinné pokušení pro jich hříchy dopouští, a král nebo jiný pán světský, jsa daleko, své věrné poddané v jich nevinnosti na zprávu lstivou a nedů- vodnou zlých lidí opouští. Budiž ze všeho chvála pánu bohu nebeskému. A když se koli v Praze obec rozehrá i zvášniví, tu žádného řádu ani práva bezpečenství není; ale tehdáž bývá taková oprava: kdo bit, ten sobě má, a komuž kůži zderou a nebo hlavu s něho sejmou, ten tam. A tak kratochvíl obce té taková mnohým ctným, šlechetným a nevinným lidem škodu na pověsti, na statku i na zdraví častokrát přinášela beze 20 vší hodné příčiny, a jest tak bezpečná, jako s medvědem v zápas choditi. Protož když se vozkovi koni z úzdy a z udidl vydrou, jaké můž jemu býti bezpečenství? Neb již tehdáž to nastává, že mnozí chatrní a na své pověsti lehcí i jinak ovšem lidé opovržení na nohy povstávají, křikajíce a povyky 25 „tak, tak!“ činíce, a tak dobrým, hodným, věrným a rozum- ným správcům svým nohy podrážejíce. 15 1524. Hlava 28. 30 V níž se psáti bude o lstivém a nedůvodném postranném viny vzná- šení od Pražanův proti vězňům a vyšlým; a zase o odporu a oči- šťování jich, kteréž slove »Anticipatio« proti Pražanům, až do konce těchto knih prvních. 35 Ale ať se k pořádku spisu tohoto zase navrátím, věz, že potom málo dále při času sv. Martina, léta téhož, kníže Karel hejtman od krále také z Uher přijel, kterýž prvé, do- kudž z Prahy do Uher nevyjel, jakž takž v těch nesnázích
90 Kniha první. Vít také Zelé jemu ve všem rovný byl, a nad to, kdyby ten rozum měl, jak má pověst dobrou sobě i dětem svým za- chovati, nikdá by zlodějsky na noclehu mince zlaté z nohavic Janovi Krčkovi Berounskému nevyřezával, vyjev v poselství proti králi Ludvíkovi; anižby mu potřebí bylo (jakož jest tak učinil) toho jemu zase uplacovati. A tak oba jsouce mysli nevážné, za svou vášnivou libostí toliko šli; a však teď již nyní léta 1530 hodné jim děkování lid obecní za to činil, zradou je dotýkajíce. Ale již se k počátku navrátím, že ta hra tomu chce, tu 10 kdež pán bůh, jsa vysoko, na lidi nevinné pokušení pro jich hříchy dopouští, a král nebo jiný pán světský, jsa daleko, své věrné poddané v jich nevinnosti na zprávu lstivou a nedů- vodnou zlých lidí opouští. Budiž ze všeho chvála pánu bohu nebeskému. A když se koli v Praze obec rozehrá i zvášniví, tu žádného řádu ani práva bezpečenství není; ale tehdáž bývá taková oprava: kdo bit, ten sobě má, a komuž kůži zderou a nebo hlavu s něho sejmou, ten tam. A tak kratochvíl obce té taková mnohým ctným, šlechetným a nevinným lidem škodu na pověsti, na statku i na zdraví častokrát přinášela beze 20 vší hodné příčiny, a jest tak bezpečná, jako s medvědem v zápas choditi. Protož když se vozkovi koni z úzdy a z udidl vydrou, jaké můž jemu býti bezpečenství? Neb již tehdáž to nastává, že mnozí chatrní a na své pověsti lehcí i jinak ovšem lidé opovržení na nohy povstávají, křikajíce a povyky 25 „tak, tak!“ činíce, a tak dobrým, hodným, věrným a rozum- ným správcům svým nohy podrážejíce. 15 1524. Hlava 28. 30 V níž se psáti bude o lstivém a nedůvodném postranném viny vzná- šení od Pražanův proti vězňům a vyšlým; a zase o odporu a oči- šťování jich, kteréž slove »Anticipatio« proti Pražanům, až do konce těchto knih prvních. 35 Ale ať se k pořádku spisu tohoto zase navrátím, věz, že potom málo dále při času sv. Martina, léta téhož, kníže Karel hejtman od krále také z Uher přijel, kterýž prvé, do- kudž z Prahy do Uher nevyjel, jakž takž v těch nesnázích
Strana 91
Hlava 28. 91 zašlých střídmě se měl, nedopouštěje mnohého horšího, kteréž jsou Pražané i Malostranští proti svým spoluměšťanům vésti zůřivě chtěli. Ale když se tam do Uher dostal, hned byl nakažen jiným povětřím z nabádání biskupův i jiných někte- rých lidí, vedouce ho k tomu i krále poněkud proti němu, tak jakž pověst o tom byla, pozdvihše, aby luteriany (kteréž tehdáž všecky ty, kdož jsou se rádi chtěli pánu bohu modliti a líbiti a při zákonu jeho upřímně státi, tak nazývali) po zemi kazil a vypleňoval slovem v ty časy královským. Ale on hle- 10 daje víc chvály světské nežli boží, povoloval již všemu k vůli lidem mnohým. A toho také dokázal, když Jan Hlavsa s ně- kterými chtěl byl k králi o tu nesnáz jeti, že bránil jemu toho a přiříkal, že chce sám o jeho i jiných věc jednati i zjednati lépe, nežli oni sami. Jakž jest pak zjednal, když 15 zase přijel, skutek ukazoval. A protož, když se z Uher vrátil, obsílal vešken stav městský ke dni určitému do Prahy, aby posly z sebe vyslali. A když jsou se sjeli na radnici Pražskou s knížetem v pondělí po svaté Alžbětě léta téhož 1524 do radné světnice, tu jest kníže řeč učinil Pražanům, ohrazuje 20 se, kterakby o něm řeč puštěna byla, žeby něco jednal při králi proti nim, aby tomu nevěřili; ale že jest vždycky rád činíval pro ně, což jest mu jediné možného bylo, i také nyní že jest se při králi též zachoval. Po té řeči Pražané vítali jej a že poníživ důstojenství 25 svého do toho města mezi ně sjel, to přátelství vděčně při- jímají, zakazujíce se jemu. A též Horníkům s jinými posly z měst vítání činili a jim z toho přátelství, že jsou se sjeli, děkovali. Proti tomu kníže, Horníci i poslové z měst oznámili, že 3o jsou to rádi učinili na poručení a rozkázání královské; a toto tíž poslové přičinivše: žeby rádi lásku, svornost a dobrou jednotu mezi nimi v tom městě viděli. Potom kníže oznámil, kterak král jemu poručiti ráčil, aby obě strany, totiž Pražany s vězni spoluradními, ze jmena: s Danielem Raušem, mistrem 85 Václavem Danielovým, mistrem Brikcím, Janem Erasimem a Blažkem soukeníkem, prostranně s posly z měst vyslyšal; to dopovídaje, aby nejprv Pražané příčiny takového pohnutí a bouřky i osob vyzdvižení oznámili, že to chce slyšeti. Tehdy mistr Jan Pašek od purkmistra, konšelův, i ně- 21. List. 1524.
Hlava 28. 91 zašlých střídmě se měl, nedopouštěje mnohého horšího, kteréž jsou Pražané i Malostranští proti svým spoluměšťanům vésti zůřivě chtěli. Ale když se tam do Uher dostal, hned byl nakažen jiným povětřím z nabádání biskupův i jiných někte- rých lidí, vedouce ho k tomu i krále poněkud proti němu, tak jakž pověst o tom byla, pozdvihše, aby luteriany (kteréž tehdáž všecky ty, kdož jsou se rádi chtěli pánu bohu modliti a líbiti a při zákonu jeho upřímně státi, tak nazývali) po zemi kazil a vypleňoval slovem v ty časy královským. Ale on hle- 10 daje víc chvály světské nežli boží, povoloval již všemu k vůli lidem mnohým. A toho také dokázal, když Jan Hlavsa s ně- kterými chtěl byl k králi o tu nesnáz jeti, že bránil jemu toho a přiříkal, že chce sám o jeho i jiných věc jednati i zjednati lépe, nežli oni sami. Jakž jest pak zjednal, když 15 zase přijel, skutek ukazoval. A protož, když se z Uher vrátil, obsílal vešken stav městský ke dni určitému do Prahy, aby posly z sebe vyslali. A když jsou se sjeli na radnici Pražskou s knížetem v pondělí po svaté Alžbětě léta téhož 1524 do radné světnice, tu jest kníže řeč učinil Pražanům, ohrazuje 20 se, kterakby o něm řeč puštěna byla, žeby něco jednal při králi proti nim, aby tomu nevěřili; ale že jest vždycky rád činíval pro ně, což jest mu jediné možného bylo, i také nyní že jest se při králi též zachoval. Po té řeči Pražané vítali jej a že poníživ důstojenství 25 svého do toho města mezi ně sjel, to přátelství vděčně při- jímají, zakazujíce se jemu. A též Horníkům s jinými posly z měst vítání činili a jim z toho přátelství, že jsou se sjeli, děkovali. Proti tomu kníže, Horníci i poslové z měst oznámili, že 3o jsou to rádi učinili na poručení a rozkázání královské; a toto tíž poslové přičinivše: žeby rádi lásku, svornost a dobrou jednotu mezi nimi v tom městě viděli. Potom kníže oznámil, kterak král jemu poručiti ráčil, aby obě strany, totiž Pražany s vězni spoluradními, ze jmena: s Danielem Raušem, mistrem 85 Václavem Danielovým, mistrem Brikcím, Janem Erasimem a Blažkem soukeníkem, prostranně s posly z měst vyslyšal; to dopovídaje, aby nejprv Pražané příčiny takového pohnutí a bouřky i osob vyzdvižení oznámili, že to chce slyšeti. Tehdy mistr Jan Pašek od purkmistra, konšelův, i ně- 21. List. 1524.
Strana 92
92 Kniha první. kterého počtu starších obecních tehdáž přítomných mluvil: že jsou tomu velmi rádi, že to k slyšení přijde, proto, aby se ta pověst nerozhlašovala a o nich toho domníno nebylo, žeby něco proti těm vězňům, kteříž u vězení sedí, nebo z města odešli, bez příčiny brali; ale což jsou učinili i což jsou o nich rozpisovali listem, aby žádnému v pochybení nebylo, že to tak v pravdě jest. A při tom kázali čísti list královský, kterýmž poručil král, což se pikartův a luterianův dotýče, aby v městě Pražském nebyli trpíni. I také že skrze pány posly Jeho Msti Královské též přikazováno bylo i prvé při sazení rady; ale že oni vězňové takovému přikazování, psaní i poručení byli jsou na překážku i na odpor. Dále co jest Pašek s pomocníky svými mluvil, nalézá se rozum toho všeho v spisu, kterýž jsou potom oni Pražané učinili a knížeti podali a kníže králi do Uher odeslal. Protož pro ukrácení, abych vody snad nepřelíval, a jedné věci snad dvakrát nebo třikrát, jako Pašek, neopakoval, zdálo mi se za slušné, abych položil touž zprávu sepsanou tuto toho jich obtížení, kteréž nad míru pod oblaky vyvyšovali, proti týmž vězňům, kteráž jest v tato slova: 5 10 15 1524. 20 Hlava 29. V níž se oznamuje, jak jsou jedna každá strana svou při sepsanou knížeti podali. 25 „Tato zpráva Pražanův proti těm, kdož jsou je za stranu sobě položili a jednotu víry božské a křesťanské (podlé jich smýšlení tak mluvím) proměňovati začali podlé hostin- ských učení, králi sepsaná: 1. Že jsou věc svou vzali a začali proti bohu, a to v tom, že jsou kněžím do města vjíti dopustili a je za faráře k farám přijímati radili, kteříž jsou proti Trojici svaté mlu- vili, a tak proti bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že nevědí, co jest Trojice svatá, žena-li jest, či co jiného. 2. Co se dotýče svatých božích a svěcení svátkův, že to býti nemá, ani neděle svěcení, a že je to všecko pominulo, a křesťané že jsou v tom osvobozeni, samu víru toliko majíce. 3. Tím proti bohu hřešili, že jsou všem svátostem Kri- 50 35
92 Kniha první. kterého počtu starších obecních tehdáž přítomných mluvil: že jsou tomu velmi rádi, že to k slyšení přijde, proto, aby se ta pověst nerozhlašovala a o nich toho domníno nebylo, žeby něco proti těm vězňům, kteříž u vězení sedí, nebo z města odešli, bez příčiny brali; ale což jsou učinili i což jsou o nich rozpisovali listem, aby žádnému v pochybení nebylo, že to tak v pravdě jest. A při tom kázali čísti list královský, kterýmž poručil král, což se pikartův a luterianův dotýče, aby v městě Pražském nebyli trpíni. I také že skrze pány posly Jeho Msti Královské též přikazováno bylo i prvé při sazení rady; ale že oni vězňové takovému přikazování, psaní i poručení byli jsou na překážku i na odpor. Dále co jest Pašek s pomocníky svými mluvil, nalézá se rozum toho všeho v spisu, kterýž jsou potom oni Pražané učinili a knížeti podali a kníže králi do Uher odeslal. Protož pro ukrácení, abych vody snad nepřelíval, a jedné věci snad dvakrát nebo třikrát, jako Pašek, neopakoval, zdálo mi se za slušné, abych položil touž zprávu sepsanou tuto toho jich obtížení, kteréž nad míru pod oblaky vyvyšovali, proti týmž vězňům, kteráž jest v tato slova: 5 10 15 1524. 20 Hlava 29. V níž se oznamuje, jak jsou jedna každá strana svou při sepsanou knížeti podali. 25 „Tato zpráva Pražanův proti těm, kdož jsou je za stranu sobě položili a jednotu víry božské a křesťanské (podlé jich smýšlení tak mluvím) proměňovati začali podlé hostin- ských učení, králi sepsaná: 1. Že jsou věc svou vzali a začali proti bohu, a to v tom, že jsou kněžím do města vjíti dopustili a je za faráře k farám přijímati radili, kteříž jsou proti Trojici svaté mlu- vili, a tak proti bohu Otci, Synu i Duchu svatému, že nevědí, co jest Trojice svatá, žena-li jest, či co jiného. 2. Co se dotýče svatých božích a svěcení svátkův, že to býti nemá, ani neděle svěcení, a že je to všecko pominulo, a křesťané že jsou v tom osvobozeni, samu víru toliko majíce. 3. Tím proti bohu hřešili, že jsou všem svátostem Kri- 50 35
Strana 93
Hlava 29. 93 15 35 stovým a křesťanským ustanovením odpírali, pravíce, že nic 1524. toho potřebí není; a že křest potřebný z vody křtitedlné není, a že jej můž učiniti kdo chce i z jaké vody chce, z bláta i z rosola, a že k tomu křížma, ani oleje, ani soli, ani bláta 5 podlé starobylé zvyklosti není potřebí, a že děti křesťanští u víře rodičův učiněni jsou pokřtěni; a že kmotrem vlastního otce dítěte býti dopustili. 4. O jiných svátostech lehce mluvíce, že nic nejsou, dokládali, jako mazání olejem, svěcení kněží že jest věc da- 10 remní, a že olejování a špikování potřebné věci nejsou, a že kněží bez toho býti mohou. Neb volení, a ne mazání kněze činí; a ten že můž posvěcovati a rozdávati, kdožby knězem byl voleným a ne špikovaným, to, co jest Kristus na památku svou přijímati časy svými rozkázal. 5. Což jest Kristus posvěcovati a přijímati na památku smrti své rozkázal, nepraví býti tělem božím, ani krví boží, než chlebem posvátným, a že to víc nemá moci než dotud, dokudž ti nepřijmou, kteříž posluhování žádají, a dále nic. Potom mluvíce, což kněží v monstrancí neb v cancellum cho- 20 vají, že jest tu nic. Jest i to od jednoho kněze mluveno zjevně, že posvěcování těla Kristova není žádná oběť; nebo Kristus jest již jednou obětován, a tím neb tou obětí že jsou již jiné všecky oběti napřed vykonány. 6. O mši jest mluveno, že nic není, a přijímání že 25 z podstaty spasení není. Roucha, kalichy, monstrancí potupovali. 7. Oltáře nazývali verštaty a ohniště, a kostelní řády starobylé potupovali. 8. Co se těla a krve Kristovy dotýče, o tom rouhavě a potupně mluvili, kterak tu boha není; „a kteréhož vy, prý, 30 mníte býti, tohoť pavoukové a myši snědí, a jinak se ta věc zšeredí, a víno zkyselí a zrosolovatí, ježto to bohu nepříleží, proto, že ho tu není; ale jest na pravici boha Otce v ne- besích, a tam se mu, a ne jinde má klaníno býti. A kdyby byl bůh v monstrancí oc.“ 9. Procesí zastavili i všecky památky Kristovy, jako Je- rusalém, hrob velikonoční; a na to artikule o hromnicích zřídili, davše je vytisknouti bez vůle krále JMsti. 10. Ve všech radách jsou nám ti vězňové odporni byli, i ti, kdož jsou vně, hájíce procesí; a poctivosti, když s pro-
Hlava 29. 93 15 35 stovým a křesťanským ustanovením odpírali, pravíce, že nic 1524. toho potřebí není; a že křest potřebný z vody křtitedlné není, a že jej můž učiniti kdo chce i z jaké vody chce, z bláta i z rosola, a že k tomu křížma, ani oleje, ani soli, ani bláta 5 podlé starobylé zvyklosti není potřebí, a že děti křesťanští u víře rodičův učiněni jsou pokřtěni; a že kmotrem vlastního otce dítěte býti dopustili. 4. O jiných svátostech lehce mluvíce, že nic nejsou, dokládali, jako mazání olejem, svěcení kněží že jest věc da- 10 remní, a že olejování a špikování potřebné věci nejsou, a že kněží bez toho býti mohou. Neb volení, a ne mazání kněze činí; a ten že můž posvěcovati a rozdávati, kdožby knězem byl voleným a ne špikovaným, to, co jest Kristus na památku svou přijímati časy svými rozkázal. 5. Což jest Kristus posvěcovati a přijímati na památku smrti své rozkázal, nepraví býti tělem božím, ani krví boží, než chlebem posvátným, a že to víc nemá moci než dotud, dokudž ti nepřijmou, kteříž posluhování žádají, a dále nic. Potom mluvíce, což kněží v monstrancí neb v cancellum cho- 20 vají, že jest tu nic. Jest i to od jednoho kněze mluveno zjevně, že posvěcování těla Kristova není žádná oběť; nebo Kristus jest již jednou obětován, a tím neb tou obětí že jsou již jiné všecky oběti napřed vykonány. 6. O mši jest mluveno, že nic není, a přijímání že 25 z podstaty spasení není. Roucha, kalichy, monstrancí potupovali. 7. Oltáře nazývali verštaty a ohniště, a kostelní řády starobylé potupovali. 8. Co se těla a krve Kristovy dotýče, o tom rouhavě a potupně mluvili, kterak tu boha není; „a kteréhož vy, prý, 30 mníte býti, tohoť pavoukové a myši snědí, a jinak se ta věc zšeredí, a víno zkyselí a zrosolovatí, ježto to bohu nepříleží, proto, že ho tu není; ale jest na pravici boha Otce v ne- besích, a tam se mu, a ne jinde má klaníno býti. A kdyby byl bůh v monstrancí oc.“ 9. Procesí zastavili i všecky památky Kristovy, jako Je- rusalém, hrob velikonoční; a na to artikule o hromnicích zřídili, davše je vytisknouti bez vůle krále JMsti. 10. Ve všech radách jsou nám ti vězňové odporni byli, i ti, kdož jsou vně, hájíce procesí; a poctivosti, když s pro-
Strana 94
94 Kniha první. 1524. cesí šli, žádné nečinili. A k tomu ke všemu jsou je kněží vedli, a oni jsou je do toho města uvedli, je zastávali a jim naddržovali, a na kázaních i na mšech jich jsou bývali. 11. Lejkům kázaní nepřetrhovali, nébrž i v kostele jim dopustili kázati, jako Mikuláš Šorf u S. Michala v Opatovicích. 12. Dopustili těm kněžím, že jsou kázali, že důstoj- nější jest člověk dobrý, nežli tělo Kristovo a krev Kristova, a že dábel svozuje lidi skrze pannu Marii, jako skrze nej- horšího lotra. 13. Canon pravili ničímž býti, a svatí, kteří jsou v něm, 10 že jsou v pekle; doktory staré tupili, krucifixy mazali v mša- lích oc. a všickni rozbíhajíce se, k monstrátu klali jsou. A zápisy že jsou činili s těmi kněžími, pohlaví ženské i mužské, a v noci se k svému kacířství scházeli. 14. Král JMst ráčil chtíti míti a rozkázati, abychom 15 mezi sebou pikartství neměli, ani v úřadech jich abychom netrpěli; a oni jsou proti tomu odporni byli, lečby bylo do- vedeno, kdo jest pikart a proč? Neb snad, prý, takových pikartův mohlo by se naleznouti více nežli deset, ani sto, a snad více nežli tisíc. A protož pikartování na žádného nedo- 20 pustili, ale dopustili i posluhovati i znovu křtíti, a sami také nočně na těch kázaních jsou bývali. 15. Král JMst ráčil chtíti míti pro zachování pokoje, svornosti a dobré lásky křesťanské, abychom s stranou Řím- skou jednali a uhodili o kompaktata; a oni pak z své lásky 25 s sběří svou to roztrhali a tomu jsou překazili. 16. Když mluveno bylo o vystavování těla Kristova v monstrancí, tu posměšně bylo mluveno: „Hle, již jsou nám drahého Ježíše skryli! komuž se budeme modliti?“ A jiné mnohé šeredné mluvení bývalo. 5 30 Hlava 30. V níž se skonávají artikulové a vznášení od věrných křesťanův proti pikartům. 35 17. Při tom takto dále psali: Když Malostranští sousedé a konšelé s námi se radili, coby s ruhači a s bludnými lidmi měli činiti, pravíce, že jsou o to k králi poslali; a my jsme
94 Kniha první. 1524. cesí šli, žádné nečinili. A k tomu ke všemu jsou je kněží vedli, a oni jsou je do toho města uvedli, je zastávali a jim naddržovali, a na kázaních i na mšech jich jsou bývali. 11. Lejkům kázaní nepřetrhovali, nébrž i v kostele jim dopustili kázati, jako Mikuláš Šorf u S. Michala v Opatovicích. 12. Dopustili těm kněžím, že jsou kázali, že důstoj- nější jest člověk dobrý, nežli tělo Kristovo a krev Kristova, a že dábel svozuje lidi skrze pannu Marii, jako skrze nej- horšího lotra. 13. Canon pravili ničímž býti, a svatí, kteří jsou v něm, 10 že jsou v pekle; doktory staré tupili, krucifixy mazali v mša- lích oc. a všickni rozbíhajíce se, k monstrátu klali jsou. A zápisy že jsou činili s těmi kněžími, pohlaví ženské i mužské, a v noci se k svému kacířství scházeli. 14. Král JMst ráčil chtíti míti a rozkázati, abychom 15 mezi sebou pikartství neměli, ani v úřadech jich abychom netrpěli; a oni jsou proti tomu odporni byli, lečby bylo do- vedeno, kdo jest pikart a proč? Neb snad, prý, takových pikartův mohlo by se naleznouti více nežli deset, ani sto, a snad více nežli tisíc. A protož pikartování na žádného nedo- 20 pustili, ale dopustili i posluhovati i znovu křtíti, a sami také nočně na těch kázaních jsou bývali. 15. Král JMst ráčil chtíti míti pro zachování pokoje, svornosti a dobré lásky křesťanské, abychom s stranou Řím- skou jednali a uhodili o kompaktata; a oni pak z své lásky 25 s sběří svou to roztrhali a tomu jsou překazili. 16. Když mluveno bylo o vystavování těla Kristova v monstrancí, tu posměšně bylo mluveno: „Hle, již jsou nám drahého Ježíše skryli! komuž se budeme modliti?“ A jiné mnohé šeredné mluvení bývalo. 5 30 Hlava 30. V níž se skonávají artikulové a vznášení od věrných křesťanův proti pikartům. 35 17. Při tom takto dále psali: Když Malostranští sousedé a konšelé s námi se radili, coby s ruhači a s bludnými lidmi měli činiti, pravíce, že jsou o to k králi poslali; a my jsme
Strana 95
Hlava 30. 95 jim tu radu dali, aby s ničímž nepospíchali, než na odpověd královskou aby počkali, a tou aby se spravili; a oni také řekli tak učiniti. A když jsou oni odešli, tu se jest jeden z úředníkův královských na nás do rady vtasil, domlouvaje s nám, že my jim na královskou odpověd očekávati odkládáme, že to býti nemá, a žeby tudy někdo dobrý mohl o své hrdlo přijíti; nebo „zdali jest, prý, tento král jako jiný král? an se sám neumí zpraviti; a jaké jsou rady jeho? ujednal bych jim!“ 18. Že jsou nám pohrůžky časté téměř vždycky se dály od těch bludných lidí, mluvíce: „To shledáte, že dobře nebude, a nežli několik dní neb nedělí mine, zvíte, co bude!“ Až potom v pondělí před svatým Vavřincem za příčinou Malo- stranských konšelův scházeli se, pravíce a mluvíce, že se na Malé Straně na bratří bouří; a tak sobě jsou věděti dávali, aby bedlivi byli a sebe opatrovali, mluvíce, že té noci musí jakéž takéž pokušení býti, kdyžby bylo troubeno aneb zvo- něno; a tu místa sobě pokládali, kdežby se sjíti a nalezti dáti mohli, heslo sobě davše a oznámivše, a světlo po domích 20 na znamení aby měli opatřivše. A nám, kdo jsme staré víry byli, nic neoznámili, ani nebezpečenství, ani hesla, ani místa ukázali, kdebychom se sjíti a nalezti dali; ale osoby jisté v noci do radnice obeslavše, někteří ve zbroji a s braní tu jsou nalezeni; a navrátivše se domův, pravili, že jsou vy- 25 zrazeni, a že se té noci mělo mnoho dobrého státi. V úterý pak někteří ven z těch lidí jeli, a ti, kteříž do rady přišli, místa sobě nemajíce z rady jsou ušli. A co jest na cestě ten mluvil, kterýž ve zbroji na cestě byl, nebo v pancéři, to seznání služebníkův v sobě drží a zavírá, že jest to pověděl: 3o „kterak jsou to naši zmeškali;“ a jiného drahně, tak jakž to seznání dále a šíře v sobě zavírá. Co pak u večer v pondělí před sv. Vavřincem dálo se jest, to seznání, kteříž jsou trápeni, drží a zavírá; a kteříž jsou sobě hesla dávali, ti jsou se k tomu, osobně stojíce, seznali. 19. Co jsou pak tím chtěli lidé ti bludní a sektáři spů- sobiti, každý se toho snadně domysliti může: že jsou to chtěli na nás uvesti, k čemu se jest král JMst pán náš ne- zavázal. Nebo aby hostinská učení svůj průchod mohly míti, toho jsou chtěli brániti; a toho jest král JMst pán náš nám 10 15 35 1524.
Hlava 30. 95 jim tu radu dali, aby s ničímž nepospíchali, než na odpověd královskou aby počkali, a tou aby se spravili; a oni také řekli tak učiniti. A když jsou oni odešli, tu se jest jeden z úředníkův královských na nás do rady vtasil, domlouvaje s nám, že my jim na královskou odpověd očekávati odkládáme, že to býti nemá, a žeby tudy někdo dobrý mohl o své hrdlo přijíti; nebo „zdali jest, prý, tento král jako jiný král? an se sám neumí zpraviti; a jaké jsou rady jeho? ujednal bych jim!“ 18. Že jsou nám pohrůžky časté téměř vždycky se dály od těch bludných lidí, mluvíce: „To shledáte, že dobře nebude, a nežli několik dní neb nedělí mine, zvíte, co bude!“ Až potom v pondělí před svatým Vavřincem za příčinou Malo- stranských konšelův scházeli se, pravíce a mluvíce, že se na Malé Straně na bratří bouří; a tak sobě jsou věděti dávali, aby bedlivi byli a sebe opatrovali, mluvíce, že té noci musí jakéž takéž pokušení býti, kdyžby bylo troubeno aneb zvo- něno; a tu místa sobě pokládali, kdežby se sjíti a nalezti dáti mohli, heslo sobě davše a oznámivše, a světlo po domích 20 na znamení aby měli opatřivše. A nám, kdo jsme staré víry byli, nic neoznámili, ani nebezpečenství, ani hesla, ani místa ukázali, kdebychom se sjíti a nalezti dali; ale osoby jisté v noci do radnice obeslavše, někteří ve zbroji a s braní tu jsou nalezeni; a navrátivše se domův, pravili, že jsou vy- 25 zrazeni, a že se té noci mělo mnoho dobrého státi. V úterý pak někteří ven z těch lidí jeli, a ti, kteříž do rady přišli, místa sobě nemajíce z rady jsou ušli. A co jest na cestě ten mluvil, kterýž ve zbroji na cestě byl, nebo v pancéři, to seznání služebníkův v sobě drží a zavírá, že jest to pověděl: 3o „kterak jsou to naši zmeškali;“ a jiného drahně, tak jakž to seznání dále a šíře v sobě zavírá. Co pak u večer v pondělí před sv. Vavřincem dálo se jest, to seznání, kteříž jsou trápeni, drží a zavírá; a kteříž jsou sobě hesla dávali, ti jsou se k tomu, osobně stojíce, seznali. 19. Co jsou pak tím chtěli lidé ti bludní a sektáři spů- sobiti, každý se toho snadně domysliti může: že jsou to chtěli na nás uvesti, k čemu se jest král JMst pán náš ne- zavázal. Nebo aby hostinská učení svůj průchod mohly míti, toho jsou chtěli brániti; a toho jest král JMst pán náš nám 10 15 35 1524.
Strana 96
96 Kniha první. neráčil přiříkati. A tak tím Jeho Královskou Milost od nás myslili jsou odloučiti; pro který pak konec aneb z které pří- činy, nechť Jeho Královská Milost s Vaší Knížecí Milostí i s svými moudrými radami rozvážiti ráčí. 20. Naposledy, které psaní jsou králi JMsti učinili: toho což v pravdě jest, nic jsou nenapsali, a to se pokázati může; než chtíce své líčiti, to jsou napsali, žeby se oni Vaší Kní- žecí Msti věrně a právě, jako náměstka krále JMsti přidrželi; ježto my tak pravíme, že tak není. A v tom se Vaší Knížecí Msti dokládáme, že jsme proti pořízení krále JMsti stáli a 10 tomu odpírali. 21. Přinesl nám to rozdíl tento, že úřad kněžský na sebe potahuje, kdo chce, a opět podává ho, kdo chce. Nebo v vazbě naší jednoho toho máme, kterýž se v to dal, že sám posvěcoval, a doma sobě i čeledi i jiným posluhoval. A v tom kalich jeho knížeti ukázali z dřeva vytesaný a pryskyřicí polívaný. 22. Mluvili i toto: „že nám všecku pšenici na ty bohy vypekou, a kdyby byl jako hora, jižby ho snědli.“ 23. Jest i toto mluveno od jednoho kněze: „že máte 20 tři bohy, jednoho v monstrancí, druhého v cancellum a tře- tího přijímáte; a domnívá se bába, že přijímá boha, ana při- jímá čerta.“ A protož Vaší Knížecí Milosti prosíme se pány těmito, že takové věci ráčíte opatřili. Poněvadž tak, jakž jste ráčili 25 slyšeti, výstupkové stali jsou se těmi lidmi proti pánu bohu, proti králi JMsti, i také proti osobám našim, že Vaše Kní- žecí Mst ráčíte k tomu přivesti, aby trestáni byli podlé pokut, v právích duchovních i světských na to uložených.“ 5 15 1524. 30 Až potud té psané zprávy. — Člověk rozumný, zdravého jsa smyslu, věrně by se za to styděl, aby měl před richtá- řem takové dětinské a lehké klevety oznamovati a jako ve snách z nich žalovati; Pašek pak s pomocníky svými jmenem Pražanův nestyděl se knížeti a výše králi pánu svému beze 35 vší vážnosti zprávy té lehkomyslné psané vydati, kteráž jest jemu byla za největší důvod a za podstatu proti vězňům. Ale o mordu již mlčal, jako člověk pravdomluvný, s jinými. A ne- vím, z jaké příčiny jsou některých článkův svého prvního
96 Kniha první. neráčil přiříkati. A tak tím Jeho Královskou Milost od nás myslili jsou odloučiti; pro který pak konec aneb z které pří- činy, nechť Jeho Královská Milost s Vaší Knížecí Milostí i s svými moudrými radami rozvážiti ráčí. 20. Naposledy, které psaní jsou králi JMsti učinili: toho což v pravdě jest, nic jsou nenapsali, a to se pokázati může; než chtíce své líčiti, to jsou napsali, žeby se oni Vaší Kní- žecí Msti věrně a právě, jako náměstka krále JMsti přidrželi; ježto my tak pravíme, že tak není. A v tom se Vaší Knížecí Msti dokládáme, že jsme proti pořízení krále JMsti stáli a 10 tomu odpírali. 21. Přinesl nám to rozdíl tento, že úřad kněžský na sebe potahuje, kdo chce, a opět podává ho, kdo chce. Nebo v vazbě naší jednoho toho máme, kterýž se v to dal, že sám posvěcoval, a doma sobě i čeledi i jiným posluhoval. A v tom kalich jeho knížeti ukázali z dřeva vytesaný a pryskyřicí polívaný. 22. Mluvili i toto: „že nám všecku pšenici na ty bohy vypekou, a kdyby byl jako hora, jižby ho snědli.“ 23. Jest i toto mluveno od jednoho kněze: „že máte 20 tři bohy, jednoho v monstrancí, druhého v cancellum a tře- tího přijímáte; a domnívá se bába, že přijímá boha, ana při- jímá čerta.“ A protož Vaší Knížecí Milosti prosíme se pány těmito, že takové věci ráčíte opatřili. Poněvadž tak, jakž jste ráčili 25 slyšeti, výstupkové stali jsou se těmi lidmi proti pánu bohu, proti králi JMsti, i také proti osobám našim, že Vaše Kní- žecí Mst ráčíte k tomu přivesti, aby trestáni byli podlé pokut, v právích duchovních i světských na to uložených.“ 5 15 1524. 30 Až potud té psané zprávy. — Člověk rozumný, zdravého jsa smyslu, věrně by se za to styděl, aby měl před richtá- řem takové dětinské a lehké klevety oznamovati a jako ve snách z nich žalovati; Pašek pak s pomocníky svými jmenem Pražanův nestyděl se knížeti a výše králi pánu svému beze 35 vší vážnosti zprávy té lehkomyslné psané vydati, kteráž jest jemu byla za největší důvod a za podstatu proti vězňům. Ale o mordu již mlčal, jako člověk pravdomluvný, s jinými. A ne- vím, z jaké příčiny jsou některých článkův svého prvního
Strana 97
Hlava 30. 97 15 20 25 mluvení minuli, že jsou jich v svém spisu nenapsali a ně- které změnili. A však rozum k tomu vede, že jsou se za ně styděli, aby to všecko, což mluvili, psáti králi měli; neb jsou byly klevety babské, nedůvodné, též jako v tomto spisu. s A toho jest potom kníže, že jest tak, na ně nezatajil. A však některé věci od nich mluvené ještě tuto přidám, z kterýchž ty vězně vinili, a jsou tyto: 1. Svatí jsou-li, že nevědí, a že není potřebí k nim volati za pomoc, ani jich ctíti; nebo Kristus svým umučením to za nás za všecky dosti učinil; a že životové jich jsou jako jiných psův. Potupili také i posty, spoléhajíce na umučení Kri- stovo, že jest za ně dosti učinil. 2. Že mší není potřebí, a že se tu neobětuje Kristus, nebo již jednou obětován jest. 3. Že v svátosti oltářní v přítomnosti boha není. 4. Někteří kněží kázali, že kněží mohou se ženiti, jakož se někteří i ženili; a tomu jsou tito vězňové nepřekáželi. Ač toho víc mluveno bylo, ale nyní na tom, což pří- slušnějšího a pilnějšího, buď dosti. A na tento poslední artikul bylo svědomí čteno Havla Cahery administratora s konsistoří v ten rozum: že jest s po- směchem k kněžím věrným bylo posláno za purkmistrství Jana Žáby, aby v kuklách nesloužili; a všetečným zpikartilým kněžím dali znáti na bílo. Tu pak Martinkovi knězi mnoho při- pisovali, ovšem lživě a falešně, a zvláště, což mnohým v obci té vědomo bylo, jináč než oni svědčili, totiž: žeby on Mar- tinek s jinými svými kněžími svátosti těla a krve páně přes rameno při mši pozdvihujíce kejklovali, a jiného mnoho smy- šleného vyznávali; dále svědčíce: že Jan Hlavsa s pomocníky so jim přikazoval o těle a krvi páně, aby na kázaních svých příliš nevelebili, ani netupili; a tak dále jiného mnoho k tomu podobného. Jiné svědomí nějakého kněze Vojtěcha, faráře Týnského, proti mistru Brikcímu vězni: žeby přikazoval v osadě Sv. Ště- 35 pána Většího kněžím, též aby přílišně nechválili těla Kristova, ani také tupili, a tak dále. Jiné opět svědomí proti témuž mistru Brikcímu od kněze Jeronyma řečeného, faráře u Sv. Haštala: že jest jemu dal formaty své schovati; a když mu je navracoval, řekl jest: 1524.
Hlava 30. 97 15 20 25 mluvení minuli, že jsou jich v svém spisu nenapsali a ně- které změnili. A však rozum k tomu vede, že jsou se za ně styděli, aby to všecko, což mluvili, psáti králi měli; neb jsou byly klevety babské, nedůvodné, též jako v tomto spisu. s A toho jest potom kníže, že jest tak, na ně nezatajil. A však některé věci od nich mluvené ještě tuto přidám, z kterýchž ty vězně vinili, a jsou tyto: 1. Svatí jsou-li, že nevědí, a že není potřebí k nim volati za pomoc, ani jich ctíti; nebo Kristus svým umučením to za nás za všecky dosti učinil; a že životové jich jsou jako jiných psův. Potupili také i posty, spoléhajíce na umučení Kri- stovo, že jest za ně dosti učinil. 2. Že mší není potřebí, a že se tu neobětuje Kristus, nebo již jednou obětován jest. 3. Že v svátosti oltářní v přítomnosti boha není. 4. Někteří kněží kázali, že kněží mohou se ženiti, jakož se někteří i ženili; a tomu jsou tito vězňové nepřekáželi. Ač toho víc mluveno bylo, ale nyní na tom, což pří- slušnějšího a pilnějšího, buď dosti. A na tento poslední artikul bylo svědomí čteno Havla Cahery administratora s konsistoří v ten rozum: že jest s po- směchem k kněžím věrným bylo posláno za purkmistrství Jana Žáby, aby v kuklách nesloužili; a všetečným zpikartilým kněžím dali znáti na bílo. Tu pak Martinkovi knězi mnoho při- pisovali, ovšem lživě a falešně, a zvláště, což mnohým v obci té vědomo bylo, jináč než oni svědčili, totiž: žeby on Mar- tinek s jinými svými kněžími svátosti těla a krve páně přes rameno při mši pozdvihujíce kejklovali, a jiného mnoho smy- šleného vyznávali; dále svědčíce: že Jan Hlavsa s pomocníky so jim přikazoval o těle a krvi páně, aby na kázaních svých příliš nevelebili, ani netupili; a tak dále jiného mnoho k tomu podobného. Jiné svědomí nějakého kněze Vojtěcha, faráře Týnského, proti mistru Brikcímu vězni: žeby přikazoval v osadě Sv. Ště- 35 pána Většího kněžím, též aby přílišně nechválili těla Kristova, ani také tupili, a tak dále. Jiné opět svědomí proti témuž mistru Brikcímu od kněze Jeronyma řečeného, faráře u Sv. Haštala: že jest jemu dal formaty své schovati; a když mu je navracoval, řekl jest: 1524.
Strana 98
98 Kniha první. 1524. že veliké bláznovství jest, že chodí kněžstvo pro kněžství a pro ty listy do Vlach; že bez těch listův i toho chození mohli by býti dobře kněžími. A tak dále až do konce. A to jest na ten artikul od Pražanův mluvený vyznáno: že mistr Brikcí, co jest a jak mluvil proti svátosti velebné, že toho jest seznání před rukama. 5 Hlava 31. V níž se pokládá odpověd vězňův na vznášení Pražanův před kníže- 10 tem, a jak s nimi, totiž s vězni, zacházejí. Když to všecko od žalobníkův bylo mluveno a doko- náno, tehdy vězňové prvé jmenovaní spoluradní byli povo- láni do radní světnice v pondělí čtvrtý den po svaté Kateřině, 15 v témdni po těch všech řečech, aby na zprávu Pražanův (kterouž bez přítomnosti jich před knížetem a pány Horníky s jinými posly z měst činili) odpověd dali, též bez přítomnosti Pražanův. A předkem kníže toto mluvil k nim: „že král JMst ráčil jest slyšeti žádosti a prosby vaše, které jste naň vzná- 20 šeli, a mně ráčil poručiti, abych vás v oblížení a potřebách vašich vyslyšal. Protož vedlé poručení JMsti vás slyšeti a v tom ve všem vedlé téhož poručení dále se chci zachovati. A to abyste znali, že páni Pražané z strany jedné slyšáni jsou; vy také, což sobě proti nim obtěžujete, oznamte.“ Vyslyšavše ty řeči vězňové, toto pověděli: „že JMsti Královské, pánu našemu milostivému, velmi děkujeme, že jest ráčil JMst naše ponížené prosby uslyšeti, a místo i osobu Vaší Msti k vyslyšení nás nám ukázati. Dále Vašim Mstem jest dobře vědomo, jak my již dlouhý čas, a již na šestná- 30 ctou neděli jde, v těžkém vězení s velikou potupou, bez sly- šení i všeho našeho provinění, držáni jsme, v kterémž majíce veliké trápení na mysli i na zdraví, pro nepokoje a ustavičné nevole od nemalého počtu žoldnéřův, kteříž jsou nás usta- vičně ve dne i v noci ostříhali, i také pro veliké a těžké 35 smrady; a nikterakž volně a svobodně nemohli jsme spolu o naše potřeby promluviti, a ani toho sobě sepsati, a aniž o tomto dni, abychom měli slyšáni býti, nic jsme nevěděli, až teď nyní od Vaší Msti. Ale oni strana nám odporná jsouce 25 28. List.
98 Kniha první. 1524. že veliké bláznovství jest, že chodí kněžstvo pro kněžství a pro ty listy do Vlach; že bez těch listův i toho chození mohli by býti dobře kněžími. A tak dále až do konce. A to jest na ten artikul od Pražanův mluvený vyznáno: že mistr Brikcí, co jest a jak mluvil proti svátosti velebné, že toho jest seznání před rukama. 5 Hlava 31. V níž se pokládá odpověd vězňův na vznášení Pražanův před kníže- 10 tem, a jak s nimi, totiž s vězni, zacházejí. Když to všecko od žalobníkův bylo mluveno a doko- náno, tehdy vězňové prvé jmenovaní spoluradní byli povo- láni do radní světnice v pondělí čtvrtý den po svaté Kateřině, 15 v témdni po těch všech řečech, aby na zprávu Pražanův (kterouž bez přítomnosti jich před knížetem a pány Horníky s jinými posly z měst činili) odpověd dali, též bez přítomnosti Pražanův. A předkem kníže toto mluvil k nim: „že král JMst ráčil jest slyšeti žádosti a prosby vaše, které jste naň vzná- 20 šeli, a mně ráčil poručiti, abych vás v oblížení a potřebách vašich vyslyšal. Protož vedlé poručení JMsti vás slyšeti a v tom ve všem vedlé téhož poručení dále se chci zachovati. A to abyste znali, že páni Pražané z strany jedné slyšáni jsou; vy také, což sobě proti nim obtěžujete, oznamte.“ Vyslyšavše ty řeči vězňové, toto pověděli: „že JMsti Královské, pánu našemu milostivému, velmi děkujeme, že jest ráčil JMst naše ponížené prosby uslyšeti, a místo i osobu Vaší Msti k vyslyšení nás nám ukázati. Dále Vašim Mstem jest dobře vědomo, jak my již dlouhý čas, a již na šestná- 30 ctou neděli jde, v těžkém vězení s velikou potupou, bez sly- šení i všeho našeho provinění, držáni jsme, v kterémž majíce veliké trápení na mysli i na zdraví, pro nepokoje a ustavičné nevole od nemalého počtu žoldnéřův, kteříž jsou nás usta- vičně ve dne i v noci ostříhali, i také pro veliké a těžké 35 smrady; a nikterakž volně a svobodně nemohli jsme spolu o naše potřeby promluviti, a ani toho sobě sepsati, a aniž o tomto dni, abychom měli slyšáni býti, nic jsme nevěděli, až teď nyní od Vaší Msti. Ale oni strana nám odporná jsouce 25 28. List.
Strana 99
Hlava 31. 99 20 25 sobě volni, vždycky v radách ustavičných s domácími i s ci- zími, světskými i duchovními, bývali, radíce se proti nám a spisujíce beze vší překážky, cožkoli se jim líbilo, a nám velmi veliká věc stala se a nastává. Protož pokorně prosíme, račte s nás z takového vězení rozkázati propustiti, abychom jsouce v svobodě a v pokojnější mysli, o to, což nám potřebí jest, spolu mohli volně promluviti i sepsati sobě. A račte na nás pohleděti, jak ztrápeni jsme, že pro mdlobu sotva stojíme. A také nikterakž neračte věřiti, abychom měli od statkův, 1o manželek i dítek našich kam ucházeti a tím se vinné činiti; dostojímeť jako dobří a nevinní lidé, jsouce toho příliš žá- dostivi, abychom nevinu naši ukázali, jakož to skutečně uznáte, že ničímž vinni nejsme." Na takovou žádost těch vězňův kníže takovou dal odpo- 15 věd: „Vám k žádosti rádi bychom učinili, což nám jediné možného jest; ale toto, zač žádáte, nám přes poručení krále JMsti možné učiniti není. Než chcete-li prositi pánův Praža- nův za to, abyste puštěni byli z vězení, to můžete učiniti, a nás za přímluvu potřebujete-li k nim, rádi učiníme.“ Na to odpověd dali vězňové: „že nám to učiniti, strany nám odporné prositi, možné není; nebo tudy ukázali bychom na se, jakobychom vinni byli, nejsouce; a k tomu, že ne jich, ale královští vězňové jsme. A Vaše Knížecí Milost místo Jeho Královské Milosti držeti ráčíte; protož Vaší Msti prosíme, abychom mohli pro tak velikou naši potřebu toho vězení prázdni býti, a chcem rádi dostáti jako nevinní k ukázání neviny naší.“ Po těch všech řečech nemohše nic vyprositi, dána jest jim v radnici obecní světnice, aby tu spolu rozmluvili, a co so jim potřebí, sepsali a do zejtří, to jest do úterého, aby s tím pohotově byli. Na zejtří pak v úterý Jan Hlavsa a Mikuláš Šorf z rozkázání knížete byli do rady puštěni spolu s vězni dotčenými, a tu společně se spatřivše, před knížetem a posly z měst s pláčem se pozdravovali a vítali. A potom ti artiku- 35 lové bez přítomnosti jich od Pražanův mluvení byli jim ozna- mováni od knížete. Na kteréžto artikule odpověd dávajíce společně, takto jsou promluvili: „Milostivé kníže, a Vaše Msti páni poslové milí! Jest nám převelmi obtížné k tak mnoho artikulům beze všeho jich 29. List. 1524. 7*
Hlava 31. 99 20 25 sobě volni, vždycky v radách ustavičných s domácími i s ci- zími, světskými i duchovními, bývali, radíce se proti nám a spisujíce beze vší překážky, cožkoli se jim líbilo, a nám velmi veliká věc stala se a nastává. Protož pokorně prosíme, račte s nás z takového vězení rozkázati propustiti, abychom jsouce v svobodě a v pokojnější mysli, o to, což nám potřebí jest, spolu mohli volně promluviti i sepsati sobě. A račte na nás pohleděti, jak ztrápeni jsme, že pro mdlobu sotva stojíme. A také nikterakž neračte věřiti, abychom měli od statkův, 1o manželek i dítek našich kam ucházeti a tím se vinné činiti; dostojímeť jako dobří a nevinní lidé, jsouce toho příliš žá- dostivi, abychom nevinu naši ukázali, jakož to skutečně uznáte, že ničímž vinni nejsme." Na takovou žádost těch vězňův kníže takovou dal odpo- 15 věd: „Vám k žádosti rádi bychom učinili, což nám jediné možného jest; ale toto, zač žádáte, nám přes poručení krále JMsti možné učiniti není. Než chcete-li prositi pánův Praža- nův za to, abyste puštěni byli z vězení, to můžete učiniti, a nás za přímluvu potřebujete-li k nim, rádi učiníme.“ Na to odpověd dali vězňové: „že nám to učiniti, strany nám odporné prositi, možné není; nebo tudy ukázali bychom na se, jakobychom vinni byli, nejsouce; a k tomu, že ne jich, ale královští vězňové jsme. A Vaše Knížecí Milost místo Jeho Královské Milosti držeti ráčíte; protož Vaší Msti prosíme, abychom mohli pro tak velikou naši potřebu toho vězení prázdni býti, a chcem rádi dostáti jako nevinní k ukázání neviny naší.“ Po těch všech řečech nemohše nic vyprositi, dána jest jim v radnici obecní světnice, aby tu spolu rozmluvili, a co so jim potřebí, sepsali a do zejtří, to jest do úterého, aby s tím pohotově byli. Na zejtří pak v úterý Jan Hlavsa a Mikuláš Šorf z rozkázání knížete byli do rady puštěni spolu s vězni dotčenými, a tu společně se spatřivše, před knížetem a posly z měst s pláčem se pozdravovali a vítali. A potom ti artiku- 35 lové bez přítomnosti jich od Pražanův mluvení byli jim ozna- mováni od knížete. Na kteréžto artikule odpověd dávajíce společně, takto jsou promluvili: „Milostivé kníže, a Vaše Msti páni poslové milí! Jest nám převelmi obtížné k tak mnoho artikulům beze všeho jich 29. List. 1524. 7*
Strana 100
100 Kniha první. rozvažování odpovídati, nebo pamět naše jich obsáhnouti ne- můž; protož Vašich Mstí prosíme, aby nám vypsáni dáni byli.“ — Kníže na to odpověděl: „že již čas jest, chtí-li co mluviti, aby mluvili.“ — Po té odpovědi tak přísné velmi ža- lostivě ti vězňové mluviti začali takto: „Milostivé kníže! račte toho povážiti, jak my ode všech i svých přirozených přátel opuštěni jsme, tak že pro ukrutnost a přísnost strany nám odporné přátelé naši i jiní nám mnozí dobří přátelé a lidé ani mluviti s námi, ani volně pohleděti na nás nesmějí. Nebo jakž na nás jest saženo a do vězení jsme pobráni, i hned 10 ten den, nic jistého nemajíce proti nám, sepsání učinili smy- šlené, důtklivé i hanlivé, a zapečetěné po vší zemi rozeslali jmenem vší obce Pražské, kteréž jsou pospolu vedlé řádu města Pražského neměli; ale potom teprv po některém času svolali obec, počet lidu zbrojného nemalý sebravše, radnice 15 i některé jiné domy okolo s pavezami osadili, a tu před obcí zprávu učinili, proč jsou nás do vězení pobrali. A my jsouce u vězení, psaní do obce jsme učinili, aby o nás žádným zlým zprávám nevěřili, že ničímž vinni nejsme; i za to jsme, aby nám před sebou svobodné slyšení dali, žádali, a tu že v skutku poznati mají naši nevinu, a že to násilí bezprávně nesem. Tu když někteří z měšťanův k spravedlnosti se přimlouvali upřímně, tehdy hned od těch, kteříž na nás sáhli, i od ji- ných, které sobě ku pomoci nastrojili, okřikováni byli a je do vězení brali, jiné potom zurukovali a řemesla jim skládali, 25 tak jest-li žeby se kdo chtěl spravedlivě přimluviti, boje se moci a trápení, nesměl toho učiniti; neb tak s lidmi naklá- dali, jakoby jich dědiční páni byli, ježto jest-li to křesťanská a lidská dobrá povaha, račtež toho povážiti. Dále, milostivé kníže a páni poslové! i toto svobodně s0 před Vašimi Mstmi mluvíme: ač známe sebe na ten čas od lidí býti opuštěné, však jako nevinní a čistého svědomí v této při všemohoucímu pánu bohu silně věříme, že ten nás opu- stiti neráčí, ale že nám pomáhati i sám nás hájiti ráčí; neb nic jsme toho před se nebrali (v tom jeho milosti svaté se 35 dokládajíce), ani nejednali, cožby ctným a dobrým lidem ne- náleželo, buďto proti svaté víře křesťanské, nebo proti králi JMsti i městu Pražskému, nebo proti poctivostem našim, ja- kož to pak nám neprávě z pouhé zlosti a závisti od někte- 5 20 1524.
100 Kniha první. rozvažování odpovídati, nebo pamět naše jich obsáhnouti ne- můž; protož Vašich Mstí prosíme, aby nám vypsáni dáni byli.“ — Kníže na to odpověděl: „že již čas jest, chtí-li co mluviti, aby mluvili.“ — Po té odpovědi tak přísné velmi ža- lostivě ti vězňové mluviti začali takto: „Milostivé kníže! račte toho povážiti, jak my ode všech i svých přirozených přátel opuštěni jsme, tak že pro ukrutnost a přísnost strany nám odporné přátelé naši i jiní nám mnozí dobří přátelé a lidé ani mluviti s námi, ani volně pohleděti na nás nesmějí. Nebo jakž na nás jest saženo a do vězení jsme pobráni, i hned 10 ten den, nic jistého nemajíce proti nám, sepsání učinili smy- šlené, důtklivé i hanlivé, a zapečetěné po vší zemi rozeslali jmenem vší obce Pražské, kteréž jsou pospolu vedlé řádu města Pražského neměli; ale potom teprv po některém času svolali obec, počet lidu zbrojného nemalý sebravše, radnice 15 i některé jiné domy okolo s pavezami osadili, a tu před obcí zprávu učinili, proč jsou nás do vězení pobrali. A my jsouce u vězení, psaní do obce jsme učinili, aby o nás žádným zlým zprávám nevěřili, že ničímž vinni nejsme; i za to jsme, aby nám před sebou svobodné slyšení dali, žádali, a tu že v skutku poznati mají naši nevinu, a že to násilí bezprávně nesem. Tu když někteří z měšťanův k spravedlnosti se přimlouvali upřímně, tehdy hned od těch, kteříž na nás sáhli, i od ji- ných, které sobě ku pomoci nastrojili, okřikováni byli a je do vězení brali, jiné potom zurukovali a řemesla jim skládali, 25 tak jest-li žeby se kdo chtěl spravedlivě přimluviti, boje se moci a trápení, nesměl toho učiniti; neb tak s lidmi naklá- dali, jakoby jich dědiční páni byli, ježto jest-li to křesťanská a lidská dobrá povaha, račtež toho povážiti. Dále, milostivé kníže a páni poslové! i toto svobodně s0 před Vašimi Mstmi mluvíme: ač známe sebe na ten čas od lidí býti opuštěné, však jako nevinní a čistého svědomí v této při všemohoucímu pánu bohu silně věříme, že ten nás opu- stiti neráčí, ale že nám pomáhati i sám nás hájiti ráčí; neb nic jsme toho před se nebrali (v tom jeho milosti svaté se 35 dokládajíce), ani nejednali, cožby ctným a dobrým lidem ne- náleželo, buďto proti svaté víře křesťanské, nebo proti králi JMsti i městu Pražskému, nebo proti poctivostem našim, ja- kož to pak nám neprávě z pouhé zlosti a závisti od někte- 5 20 1524.
Strana 101
Hlava 32. 101 rých osob se připisuje a o nás se rozhlašuje. Nebo to Vašim Mstem všem dobře známo jest, kterak jsme vždycky věrně a upřímně, přidržíce se napřed JMsti Královské, k dobrému a užitečnému i poctivému JMsti i tohoto království skutečně pomáhali, též také k dobrému a užitečnému i poctivému mě- sta Pražského radili i o tom pracovali, a též i všeho stavu městského práv, svobod, výsad, poctivostí hájíce, bráníce, hrdel i statkův svých nic nelitujíce; a skrze to mnohým oso- bám z stavův vyšších upadli jsme v nemalou ošklivost.“ 1524. 10 Hlava 32. V níž odpověd týchž vězňův na artikule pořádně se dává. 25 Když vězňové ty řeči dokonali, přistoupili k těm artiku- lům od Pražanův mluveným, a takto na ně odpověd spole- čnou dávali: „Nejprvé: Toto Vaší knížecí Msti oznamujem, což se listův Jeho Královské Msti dotýče, v nichž přikazovati ráčí, 20 aby lidem bludným a luterianským překáženo bylo, a jich aby netrpěli. K tomu tak pravíme: že proti těm listům a roz- kázání JMsti nejmenším slovem, ani kterak jinak neprovinili jsme; nébrž k tomu jsme se přimlouvali, abychom na ta- kové bludné, víře svaté křesťanské odporné lidi s pilností se vyptávali, a kdožby koli takový nalezen byl a usvědčen, abychom se k němu spravedlivě podlé rozkázání krále JMsti a našich přísah zachovali. Item. Kdež dále praví, žebychom takovému psaní od- porni byli a hřbet bludnému kněžstvu držali, pravíme: že řeč so jest nepravá, ani kterakž důvodná; nebo při všem upřímně a spravedlivě na pána boha pamatujíce i na přísahy naše, bohu a králi učiněné, zachovali jsme se, a nižádnému blu- dnému hřbetu nedržali. Nebo po všecky časy i ti kněží k sly- šení se volali, odpírajíce o sobě takovým zprávám; a my sa nikdá spolu i s těmi, kteří nyní jsou nepřátelé naši, žádného soukupa uptati jsme se nemohli, kdoby to a od koho slyšal, žeby takové řeči bludné, rouhavé a lehké, buďto o velebné svaté Trojici nebo o svátostech mluvil. A protož smyšlené jsou takové proti nám řeči; nebo oni proti nám zle a ne- 15
Hlava 32. 101 rých osob se připisuje a o nás se rozhlašuje. Nebo to Vašim Mstem všem dobře známo jest, kterak jsme vždycky věrně a upřímně, přidržíce se napřed JMsti Královské, k dobrému a užitečnému i poctivému JMsti i tohoto království skutečně pomáhali, též také k dobrému a užitečnému i poctivému mě- sta Pražského radili i o tom pracovali, a též i všeho stavu městského práv, svobod, výsad, poctivostí hájíce, bráníce, hrdel i statkův svých nic nelitujíce; a skrze to mnohým oso- bám z stavův vyšších upadli jsme v nemalou ošklivost.“ 1524. 10 Hlava 32. V níž odpověd týchž vězňův na artikule pořádně se dává. 25 Když vězňové ty řeči dokonali, přistoupili k těm artiku- lům od Pražanův mluveným, a takto na ně odpověd spole- čnou dávali: „Nejprvé: Toto Vaší knížecí Msti oznamujem, což se listův Jeho Královské Msti dotýče, v nichž přikazovati ráčí, 20 aby lidem bludným a luterianským překáženo bylo, a jich aby netrpěli. K tomu tak pravíme: že proti těm listům a roz- kázání JMsti nejmenším slovem, ani kterak jinak neprovinili jsme; nébrž k tomu jsme se přimlouvali, abychom na ta- kové bludné, víře svaté křesťanské odporné lidi s pilností se vyptávali, a kdožby koli takový nalezen byl a usvědčen, abychom se k němu spravedlivě podlé rozkázání krále JMsti a našich přísah zachovali. Item. Kdež dále praví, žebychom takovému psaní od- porni byli a hřbet bludnému kněžstvu držali, pravíme: že řeč so jest nepravá, ani kterakž důvodná; nebo při všem upřímně a spravedlivě na pána boha pamatujíce i na přísahy naše, bohu a králi učiněné, zachovali jsme se, a nižádnému blu- dnému hřbetu nedržali. Nebo po všecky časy i ti kněží k sly- šení se volali, odpírajíce o sobě takovým zprávám; a my sa nikdá spolu i s těmi, kteří nyní jsou nepřátelé naši, žádného soukupa uptati jsme se nemohli, kdoby to a od koho slyšal, žeby takové řeči bludné, rouhavé a lehké, buďto o velebné svaté Trojici nebo o svátostech mluvil. A protož smyšlené jsou takové proti nám řeči; nebo oni proti nám zle a ne- 15
Strana 102
102 Kniha první. spravedlivě začavše, musíť vždy něco proti nám za vinu obmýšleti; ale nebojíme se, aby čím to na nás spravedlivě ukázati mohli. A Vaší knížecí Msti prosíme, račte je rozká- zati pustiti, ať mluví proti nám v přítomnosti naší, abychom slyšali; a tu Vaše Knížecí Mst ráčíte poznati z našich odpo- vědí k nim činěných, též aby je slyšali, že smyšlené a ne- pravé věci na nás mluví a spisují. Nebo i toto ráčíte znáti, kterak pro dobrou svornost a lásku mezi námi světskými i duchovními řád a decretum sepsané jest a ode vší obce stvrzené, i s pokutami jistými v knihy městské vložené. A Vaší 10 Msti prosíme, že to ráčíte sobě rozkázati přečísti, a tu rá- číte zjevně poznati, kterak proti tomu na nás jsou sáhli; nebo v tom svolení to stojí: aby takoví bludní lidé (ačby se kteří nalezli) byli povoláni, a kdyžby to na ně, že bludni jsou, poznáno bylo, tehdy aby napraveni byli; a nechtěli- liby, buď z duchovních neb světských, napraviti se bez osob přijímání, že měli města prázdni býti. Nás pak podlé tako- vého svolení obecního nikdá nepovolali, nenaříkali, ani vinili, ani ještě spravedlivě mohou viniti, nebo takoví nebyli jsme a nejsme; však proto na nás mocí sáhli, do vězení 20 pobrali, ježto my toho do nich nikdá jsme se nenadáli. A podlé toho svolení vždy jsme se spravedlivě zachovali, a v ničemž jeho nepřestoupili; ale k tomu vždy jsme napomí- nali, abychom všemu kněžstvu takové vůle nepouštěli při hanlivých a bouřlivých kázaních, ale též k nim, jako k jiným, podlé toho svolení na své přísahy pro dobré toho města se zachovali. V tom nic jsme obdržeti nemohli, a to z té příčiny, že jest to bylo, poznáváme, proto, aby některé osoby, skrze nepokoj podstatu sobě spůsobíce, svou zlost a závist proti nám provedli a své věci pod spůsobem víry vykonali, jináč spravedlivě nemohouce. Ano až i do té chvíle admini- strator Havel s některým kněžstvem nás na svých kázaních ustavičně lživě a neprávě haní a naříká, a lidem oškliví, zrádce, mordéře a traviče nazývaje, lidu, aby krev naše vy- lita byla, ponoukaje, mluví: „Hle milí lidé! nemohli ti ne- 35 šlechetní pikarti zrady své vykonati; pět ještě osob, kteří jich hlídají, na radnici otrávili!“ a oni o tom hanění vědouce, přes to jim toho všeho dopouštějí; ježto my tak pravíme: že všecko jinak se nalezlo, a nevěříme tomu, aby kdo co 5 15 25 30 1425.
102 Kniha první. spravedlivě začavše, musíť vždy něco proti nám za vinu obmýšleti; ale nebojíme se, aby čím to na nás spravedlivě ukázati mohli. A Vaší knížecí Msti prosíme, račte je rozká- zati pustiti, ať mluví proti nám v přítomnosti naší, abychom slyšali; a tu Vaše Knížecí Mst ráčíte poznati z našich odpo- vědí k nim činěných, též aby je slyšali, že smyšlené a ne- pravé věci na nás mluví a spisují. Nebo i toto ráčíte znáti, kterak pro dobrou svornost a lásku mezi námi světskými i duchovními řád a decretum sepsané jest a ode vší obce stvrzené, i s pokutami jistými v knihy městské vložené. A Vaší 10 Msti prosíme, že to ráčíte sobě rozkázati přečísti, a tu rá- číte zjevně poznati, kterak proti tomu na nás jsou sáhli; nebo v tom svolení to stojí: aby takoví bludní lidé (ačby se kteří nalezli) byli povoláni, a kdyžby to na ně, že bludni jsou, poznáno bylo, tehdy aby napraveni byli; a nechtěli- liby, buď z duchovních neb světských, napraviti se bez osob přijímání, že měli města prázdni býti. Nás pak podlé tako- vého svolení obecního nikdá nepovolali, nenaříkali, ani vinili, ani ještě spravedlivě mohou viniti, nebo takoví nebyli jsme a nejsme; však proto na nás mocí sáhli, do vězení 20 pobrali, ježto my toho do nich nikdá jsme se nenadáli. A podlé toho svolení vždy jsme se spravedlivě zachovali, a v ničemž jeho nepřestoupili; ale k tomu vždy jsme napomí- nali, abychom všemu kněžstvu takové vůle nepouštěli při hanlivých a bouřlivých kázaních, ale též k nim, jako k jiným, podlé toho svolení na své přísahy pro dobré toho města se zachovali. V tom nic jsme obdržeti nemohli, a to z té příčiny, že jest to bylo, poznáváme, proto, aby některé osoby, skrze nepokoj podstatu sobě spůsobíce, svou zlost a závist proti nám provedli a své věci pod spůsobem víry vykonali, jináč spravedlivě nemohouce. Ano až i do té chvíle admini- strator Havel s některým kněžstvem nás na svých kázaních ustavičně lživě a neprávě haní a naříká, a lidem oškliví, zrádce, mordéře a traviče nazývaje, lidu, aby krev naše vy- lita byla, ponoukaje, mluví: „Hle milí lidé! nemohli ti ne- 35 šlechetní pikarti zrady své vykonati; pět ještě osob, kteří jich hlídají, na radnici otrávili!“ a oni o tom hanění vědouce, přes to jim toho všeho dopouštějí; ježto my tak pravíme: že všecko jinak se nalezlo, a nevěříme tomu, aby kdo co 5 15 25 30 1425.
Strana 103
Hlava 32. 103 toho na nás spravedlivě ukázati mohl. Nebo my v tom pána 1524. boha se dokládáme, že na nic takového zlého nepomyslili jsme, a nad to neučinili. Item. Jakož na nás to praví, žebychom my měli bludnému 5 kněžstvu pomáhati, a je do Prahy uvesti: tomu také odpí- ráme, že pravda není. Nebo ti všickni kněží, krom jednoho faráře, byli jsou v Praze za primasství mistra Paška, kterýž prvním byl několik let; a sami ti někteří, kteříž na nás sáhli (jako Zíka), proti vůli purkmistra a rady takové kněží k fa- 10 rám svým svévolně brali, jakož to všemu městu vědomo jest. A nad to, když tito kněží v Praze zůstati nechtěli a preč se odjíti chystali, proto že nechtěli podniknouti svolení obecního, a my jsme po nich nic netoužili: než mistr Pašek, jsa prvním, je s jinými napomínal a žádal, aby se z Prahy 15 nehýbali, ale aby tu zůstali a lid vedlé zákona božího učili. A to bylo před tím nemnoho několik nedělí, nežli jsou na nás sáhli. I račtež toho Vaše Msti povážiti, jak smyšlené věci proti nám mluví: což oni sami učinili a za nich bylo, to nám přičítají. A někteří z nás toho času ani na úřadech 20 nebyli, a ti kněží v Praze byli, a těch my ani žádného ji- ného nikdá v žádném bludu jsme nezastávali; neb dekret na ty i na jiné jsme učinili, a jím se spravovali. A kdyžkoli jaká zpráva o kterém z nich přišla (ač nikdá soukupa do- ptati jsme se nemohli), hned jsme jich povolávali, a někdy 25 všech, předkládajíce jim, kterak by o nich mluvili, jakby oni bludné a rouhavé kázaní činili: oni tomu všemu odpírali, toho žádajíce, aby ten, kdož to zpravuje, neb ti, povoláni byli, žeby to rádi slyšeli, pravíce, že jsou tak nikdá neká- zali, ani na to myslili, volajíce se často k zjevnému slyšení, so a byli-liby v jakém bludu uznáni, že rádi chtí se dáti na- praviti. A však k tomu nikdá nemohlo přijíti, až i z města odešli; ježto i z toho ráčíte znáti, že tato zpráva jich jsou pouhé a vymyšlené klevety. I také to upřímně před pánem bohem pravíme: že jak 35 jsme živi, tak rouhavých a kacířských řečí proti svaté Tro- jici, panně Marii, svatým, ani proti svátostem křesťanským, jakož oni zpravují, od žádného jsme neslyšeli, ani sami také rouhavě a lehce kdy mluvili, jsouce hotovi s pomocí boží z své víry vyznání i počet učiniti s upřímností podlé zákona
Hlava 32. 103 toho na nás spravedlivě ukázati mohl. Nebo my v tom pána 1524. boha se dokládáme, že na nic takového zlého nepomyslili jsme, a nad to neučinili. Item. Jakož na nás to praví, žebychom my měli bludnému 5 kněžstvu pomáhati, a je do Prahy uvesti: tomu také odpí- ráme, že pravda není. Nebo ti všickni kněží, krom jednoho faráře, byli jsou v Praze za primasství mistra Paška, kterýž prvním byl několik let; a sami ti někteří, kteříž na nás sáhli (jako Zíka), proti vůli purkmistra a rady takové kněží k fa- 10 rám svým svévolně brali, jakož to všemu městu vědomo jest. A nad to, když tito kněží v Praze zůstati nechtěli a preč se odjíti chystali, proto že nechtěli podniknouti svolení obecního, a my jsme po nich nic netoužili: než mistr Pašek, jsa prvním, je s jinými napomínal a žádal, aby se z Prahy 15 nehýbali, ale aby tu zůstali a lid vedlé zákona božího učili. A to bylo před tím nemnoho několik nedělí, nežli jsou na nás sáhli. I račtež toho Vaše Msti povážiti, jak smyšlené věci proti nám mluví: což oni sami učinili a za nich bylo, to nám přičítají. A někteří z nás toho času ani na úřadech 20 nebyli, a ti kněží v Praze byli, a těch my ani žádného ji- ného nikdá v žádném bludu jsme nezastávali; neb dekret na ty i na jiné jsme učinili, a jím se spravovali. A kdyžkoli jaká zpráva o kterém z nich přišla (ač nikdá soukupa do- ptati jsme se nemohli), hned jsme jich povolávali, a někdy 25 všech, předkládajíce jim, kterak by o nich mluvili, jakby oni bludné a rouhavé kázaní činili: oni tomu všemu odpírali, toho žádajíce, aby ten, kdož to zpravuje, neb ti, povoláni byli, žeby to rádi slyšeli, pravíce, že jsou tak nikdá neká- zali, ani na to myslili, volajíce se často k zjevnému slyšení, so a byli-liby v jakém bludu uznáni, že rádi chtí se dáti na- praviti. A však k tomu nikdá nemohlo přijíti, až i z města odešli; ježto i z toho ráčíte znáti, že tato zpráva jich jsou pouhé a vymyšlené klevety. I také to upřímně před pánem bohem pravíme: že jak 35 jsme živi, tak rouhavých a kacířských řečí proti svaté Tro- jici, panně Marii, svatým, ani proti svátostem křesťanským, jakož oni zpravují, od žádného jsme neslyšeli, ani sami také rouhavě a lehce kdy mluvili, jsouce hotovi s pomocí boží z své víry vyznání i počet učiniti s upřímností podlé zákona
Strana 104
104 Kniha první. božího. A takové rouhání a lehké mluvení na žádného nikdá uznáno a provedeno není, a my se toho nebojíme, aby jak mohli to na nás spravedlivě uvesti. Nebo takoví nikdá jsme nebyli a nejsme, abychom rouhavě, lehce a všetečně tak sahati měli v důstojenství svaté Trojice, jednoho pána boha, a mluviti nekřesťansky, kacířsky něco proti panně Marii, svátostem křesťanským i svatým božím. I toto abyste znáti ráčili, že Havla administratora se vším kněžstvem jsme povolali před se, a na něm jsme se vyptávali: jsou-li jací rozdílové mezi námi při víře svaté, a káže-li kdo jaké bludy? Dal jest nám za odpověd: že při svaté víře žádných rozdílův není mezi kněžstvem, a my také nepravíme, aby co bludného proti zákonu božímu kázáno bylo. To my od nich slyšavše, napomenuli jsme je, aby s námi v lásce, v jednotě a v svornosti trvajíce lid k témuž vedli. Potom administrator Havel za primasstvi mistra Paška i s kněžstvem za to žádali, aby to decretum svolené bylo vy- dáno, že také podlé toho sami se říditi a lid spravovati chtí; jakož jest jim i vydáno. A však hned sám administrator, jako původ všech těch zlých věcí, i s jinými některými kně- 20 žími proti tomu obecnému svolení kázali a lid bouřili, k vy- lévání krve ponoukajíce; a v tom nechtěli odporná strana, aby jim co mluveno bylo, ti, kteříž nás vyzdvihli a do vě- zení vzali, aby vždy tudy svou vůli zlou proti nám provedli. 10 15 1524. 25 Hlava 33. V níž se odpověd vězňův proti Pražanům skonává. Item. Co se mše dotýče, jakož ji saracenskou a šváb- 30 skou jmenují: však za purkmistrství a primasství mistra Paška ta byla; proč jest tomu nic neříkal, co jest tu zdálo mu se býti proti svaté víře? A administrator Havel týmž spůsobem posluhoval Janovi Nastojtovi v domu jeho; a však proto mu to přetrpěli, ježto my ani při jednom, ani při druhém toho 35 původ ani příčina nebyli jsme. A ty kněží, měvše je z města preč pustiti, a majíce je v městě, z ničehož jich nevinili ani trestali; a my tu nic vinni nejsme. Item. Což se Kalence dotýče: ten jest v městě Praž-
104 Kniha první. božího. A takové rouhání a lehké mluvení na žádného nikdá uznáno a provedeno není, a my se toho nebojíme, aby jak mohli to na nás spravedlivě uvesti. Nebo takoví nikdá jsme nebyli a nejsme, abychom rouhavě, lehce a všetečně tak sahati měli v důstojenství svaté Trojice, jednoho pána boha, a mluviti nekřesťansky, kacířsky něco proti panně Marii, svátostem křesťanským i svatým božím. I toto abyste znáti ráčili, že Havla administratora se vším kněžstvem jsme povolali před se, a na něm jsme se vyptávali: jsou-li jací rozdílové mezi námi při víře svaté, a káže-li kdo jaké bludy? Dal jest nám za odpověd: že při svaté víře žádných rozdílův není mezi kněžstvem, a my také nepravíme, aby co bludného proti zákonu božímu kázáno bylo. To my od nich slyšavše, napomenuli jsme je, aby s námi v lásce, v jednotě a v svornosti trvajíce lid k témuž vedli. Potom administrator Havel za primasstvi mistra Paška i s kněžstvem za to žádali, aby to decretum svolené bylo vy- dáno, že také podlé toho sami se říditi a lid spravovati chtí; jakož jest jim i vydáno. A však hned sám administrator, jako původ všech těch zlých věcí, i s jinými některými kně- 20 žími proti tomu obecnému svolení kázali a lid bouřili, k vy- lévání krve ponoukajíce; a v tom nechtěli odporná strana, aby jim co mluveno bylo, ti, kteříž nás vyzdvihli a do vě- zení vzali, aby vždy tudy svou vůli zlou proti nám provedli. 10 15 1524. 25 Hlava 33. V níž se odpověd vězňův proti Pražanům skonává. Item. Co se mše dotýče, jakož ji saracenskou a šváb- 30 skou jmenují: však za purkmistrství a primasství mistra Paška ta byla; proč jest tomu nic neříkal, co jest tu zdálo mu se býti proti svaté víře? A administrator Havel týmž spůsobem posluhoval Janovi Nastojtovi v domu jeho; a však proto mu to přetrpěli, ježto my ani při jednom, ani při druhém toho 35 původ ani příčina nebyli jsme. A ty kněží, měvše je z města preč pustiti, a majíce je v městě, z ničehož jich nevinili ani trestali; a my tu nic vinni nejsme. Item. Což se Kalence dotýče: ten jest v městě Praž-
Strana 105
Hlava 33. 105 ském nebyl, aniž jsme o tom věděli, činí-li on co zlého a 1524. nekřesťanského, čili nic; až i z Újezda vzat byl do vězení několik nedělí drahně již po našem vyzdvižení, a teprv o tom vyzdvižení uslyšali jsme, prvé nic nevědouce. Item. Co se mnicha kněze Michala dotýče, žeby k Sv. Šimonovi Judovi a potom k Sv. Kříži byl přijat: však to bylo za primasství mistra Paška, a my nic o tom nevěděli. Item. Svědomí administratorovo jest smyšlené, a tak přijato spravedlivě býti nemá; neb on s kněžstvem některým 10 původ takového zlého proti nám byl jest, a sám prvé kázal to všecko, čemuž nyní na odpor jest, jakož doleji oznámí se. Nás ze jmena na kázaních haněl, lidu proti nám pozdvi- hoval, potom také proti nám pozdvižení chválil, lid v tom tvrdil, nás odsuzoval někdy k mučení, někdy k smrti, někdy 15 z města ven; a to zjevně naň pokáže se, že strana jest proti nám. A vždycky velmi ukrutný byl jest. A i to pravíme: že což jest kázal, mluvil proti nám, že jest křivda, a toho nikterakž spravedlivě neprokáže; a zjevným nepřítelem naším byl jest. Což pak koli v tom svědomí seznává, jako nepřítel 20 svědčí, buď ze jmena na osoby světské, nebo na jiné: že na to odpověd dána bude od nás, kteříž jsme nyní slyšáni a nás se dotýče. Jiní ještě u vězení sedí. Item. Což se pak kněžstva ven vyšlého a jich kázaní dotýče: slýchal jest, k čemu jsou se podávali, jakožto k sly- 25 šení zjevnému s ním i s každým jiným; proč jest jich v tu chvíli nevinil, dokudž neodešli? A však proto my ničehož příčina nebyli jsme, ani jací obhájce, cožby proti pánu bohu bylo, jakož nám to připisují; a takových hanlivých řečí nikdá jsme neslýchali, žádným řádům křesťanským se neprotivili, so ani jich tupili. A nedivíme se, že administrator s některým kněžstvem proti nám svědomí dává, nebo tolikéž jako strana nám odporná nepřítelem naším jest; protož musejíť sobě po- máhati, žalovati, při vésti i vespolek svědčiti: ale toho ni- žádné právo nepůjčí, aby to za svědomí mělo býti přijato; 35 nebo všemu městu i jiným mnohým vědomo jest, jak on na nás i s jinými kněžími kázal, nás naříkal, a to všecko křivě, ježto na ně uvedeno bude zjevně; a oni toho na nás spra- vedlivě neprokáží na věky. Item. O sněmu hromničném toto pravíme: že ten byl
Hlava 33. 105 ském nebyl, aniž jsme o tom věděli, činí-li on co zlého a 1524. nekřesťanského, čili nic; až i z Újezda vzat byl do vězení několik nedělí drahně již po našem vyzdvižení, a teprv o tom vyzdvižení uslyšali jsme, prvé nic nevědouce. Item. Co se mnicha kněze Michala dotýče, žeby k Sv. Šimonovi Judovi a potom k Sv. Kříži byl přijat: však to bylo za primasství mistra Paška, a my nic o tom nevěděli. Item. Svědomí administratorovo jest smyšlené, a tak přijato spravedlivě býti nemá; neb on s kněžstvem některým 10 původ takového zlého proti nám byl jest, a sám prvé kázal to všecko, čemuž nyní na odpor jest, jakož doleji oznámí se. Nás ze jmena na kázaních haněl, lidu proti nám pozdvi- hoval, potom také proti nám pozdvižení chválil, lid v tom tvrdil, nás odsuzoval někdy k mučení, někdy k smrti, někdy 15 z města ven; a to zjevně naň pokáže se, že strana jest proti nám. A vždycky velmi ukrutný byl jest. A i to pravíme: že což jest kázal, mluvil proti nám, že jest křivda, a toho nikterakž spravedlivě neprokáže; a zjevným nepřítelem naším byl jest. Což pak koli v tom svědomí seznává, jako nepřítel 20 svědčí, buď ze jmena na osoby světské, nebo na jiné: že na to odpověd dána bude od nás, kteříž jsme nyní slyšáni a nás se dotýče. Jiní ještě u vězení sedí. Item. Což se pak kněžstva ven vyšlého a jich kázaní dotýče: slýchal jest, k čemu jsou se podávali, jakožto k sly- 25 šení zjevnému s ním i s každým jiným; proč jest jich v tu chvíli nevinil, dokudž neodešli? A však proto my ničehož příčina nebyli jsme, ani jací obhájce, cožby proti pánu bohu bylo, jakož nám to připisují; a takových hanlivých řečí nikdá jsme neslýchali, žádným řádům křesťanským se neprotivili, so ani jich tupili. A nedivíme se, že administrator s některým kněžstvem proti nám svědomí dává, nebo tolikéž jako strana nám odporná nepřítelem naším jest; protož musejíť sobě po- máhati, žalovati, při vésti i vespolek svědčiti: ale toho ni- žádné právo nepůjčí, aby to za svědomí mělo býti přijato; 35 nebo všemu městu i jiným mnohým vědomo jest, jak on na nás i s jinými kněžími kázal, nás naříkal, a to všecko křivě, ježto na ně uvedeno bude zjevně; a oni toho na nás spra- vedlivě neprokáží na věky. Item. O sněmu hromničném toto pravíme: že ten byl
Strana 106
106 Kniha první. jest držán ode všech stavův pod obojí spůsobou s povolením královským, při kterémžto Vaše Knížecí Mst z poručení Jeho Královské Msti býti jste ráčili. Tu cožkoli jednáno bylo, všemi stavy duchovními i světskými bylo jednáno. A Havel admi- nistrator s konsistoří těch artikulův sepsaných podal, ty opra- voval, je schválil i přede všemi stavy a obcí v kolleji veliké zvelebil, prose všech s pláčem, aby tak, jakž pořízeno jest, z vůle jich všech stavův zachovali se, v lásce a svornosti bratrské trvajíce; a že on podlé takového svolení státi a spravovati kněžstvo i lid chce, neb to zná, že jest křesťanské 10 a vedlé zákona božího. Item. Několik artikulův on Havel mezi jinými napsal, jako o ženění kněžském, chtě aby se ženili; a kněží v can- cellum aby nechovali svátosti těla a krve páně, to oznamuje, že kněžským zanedbáním, zvláště po vsech, to někdy zprách- 15 niví, zkyselí, a jiného mnoho při tom napsal, čehož není ve- psáno ani dopuštěno v jiné artikule pro mnohá pohoršení; neb i to odporné slyšeti jest. I čehož on sám původ a příčina byl, to sám na jiné vyznává a svědčí. Item. Jakož strana odporná praví, žebychom mluvili ku 20 potupě králi Jeho Msti v radě i radám jeho, tomu odpíráme a pravíme, že pravda není. Nebo my vždycky věrně a upří- mně se vší poddaností a uctivostí v řeči i v skutku chovali jsme se k králi JMsti, jako ku pánu našemu dědičnému, v ni- čemž důstojenství JMsti neubližujíc. A v tom, ani v jiném, 25 cožby bylo proti JMsti i JMsti radám, nejsme od žádného nikdá shledáni, znajíce to dobře, jakou poddanost a věrnost k JMsti Královské i k jeho radám vážnost a uctivost cho- vati a držeti máme; jakož tak vždycky chovali jsme se a ještě chováme, a až do smrti naší tak s pomocí boží se- 30 trváme, jako věrným poddaným náleží ku pánu svému. A také v tom artikuli žádného nejmenují, kdoby ten byl a to mluvil, ježto i z toho zřetedlně znáti se můž, že řeč smyšlená, křivá a nedůvodná jest. Item. Což se hesla a pohrůžek dotýče, o tom jsme nic 35 nevěděli, ani kdy jaké pohrůžky činili, jakož i z těch muče- ných seznání nic toho se na nás nevztahuje; a oni sami o sobě to vyznali, že na nic zlého nemyslili, ani o ničemž zlém nevěděli, ani se k čemu zlému chystali. Pakli jest o kom 5 1524.
106 Kniha první. jest držán ode všech stavův pod obojí spůsobou s povolením královským, při kterémžto Vaše Knížecí Mst z poručení Jeho Královské Msti býti jste ráčili. Tu cožkoli jednáno bylo, všemi stavy duchovními i světskými bylo jednáno. A Havel admi- nistrator s konsistoří těch artikulův sepsaných podal, ty opra- voval, je schválil i přede všemi stavy a obcí v kolleji veliké zvelebil, prose všech s pláčem, aby tak, jakž pořízeno jest, z vůle jich všech stavův zachovali se, v lásce a svornosti bratrské trvajíce; a že on podlé takového svolení státi a spravovati kněžstvo i lid chce, neb to zná, že jest křesťanské 10 a vedlé zákona božího. Item. Několik artikulův on Havel mezi jinými napsal, jako o ženění kněžském, chtě aby se ženili; a kněží v can- cellum aby nechovali svátosti těla a krve páně, to oznamuje, že kněžským zanedbáním, zvláště po vsech, to někdy zprách- 15 niví, zkyselí, a jiného mnoho při tom napsal, čehož není ve- psáno ani dopuštěno v jiné artikule pro mnohá pohoršení; neb i to odporné slyšeti jest. I čehož on sám původ a příčina byl, to sám na jiné vyznává a svědčí. Item. Jakož strana odporná praví, žebychom mluvili ku 20 potupě králi Jeho Msti v radě i radám jeho, tomu odpíráme a pravíme, že pravda není. Nebo my vždycky věrně a upří- mně se vší poddaností a uctivostí v řeči i v skutku chovali jsme se k králi JMsti, jako ku pánu našemu dědičnému, v ni- čemž důstojenství JMsti neubližujíc. A v tom, ani v jiném, 25 cožby bylo proti JMsti i JMsti radám, nejsme od žádného nikdá shledáni, znajíce to dobře, jakou poddanost a věrnost k JMsti Královské i k jeho radám vážnost a uctivost cho- vati a držeti máme; jakož tak vždycky chovali jsme se a ještě chováme, a až do smrti naší tak s pomocí boží se- 30 trváme, jako věrným poddaným náleží ku pánu svému. A také v tom artikuli žádného nejmenují, kdoby ten byl a to mluvil, ježto i z toho zřetedlně znáti se můž, že řeč smyšlená, křivá a nedůvodná jest. Item. Což se hesla a pohrůžek dotýče, o tom jsme nic 35 nevěděli, ani kdy jaké pohrůžky činili, jakož i z těch muče- ných seznání nic toho se na nás nevztahuje; a oni sami o sobě to vyznali, že na nic zlého nemyslili, ani o ničemž zlém nevěděli, ani se k čemu zlému chystali. Pakli jest o kom 5 1524.
Strana 107
Hlava 34. 107 5 10 jaká důmínka v tom seznání, nechť sám za sebe odpovídá, kdo jest kdy co mluvil a jaké pohrůžky činil, jako mistr Jan Pašek v osadě, tak jakž Bonuše naň seznává; a k čemu se jest tu strojil, toho račte povážiti. A to též pravíme před Vaší Mstí: že o žádných světlích, o žádných oděncích, ani o jakých návěštích nic jsme ovšem nevěděli a nevíme, a ne- věříme, aby co toho nejméň spravedlivě ukázati mohli. A vždy prosíme VMsti, abychom zjevně s nimi slyšáni byli, že tu skutečně naši nevinu seznati ráčíte. Což se pak jiných artikulův dotýče: někteří jsou z ja- kýchs důmyslův sebráni, a jiní posměšní a klevetní, nic v sobě pravdy nenesouce, též ti, jako i jiní.“ Po vyslyšení těch všech řečí kníže na ta slova (kte- rými jsou nyní i prvé žádali, aby strana jim odporná puštěna 45 k nim byla, a to, čímž je naříká, před přítomností jeho aby sami od nich slyšali, a že oni též jim, aby slyšali, odpovídati chtí a svou nevinu ukázati) za odpověd jim dal toto: „že nemá on, ani páni poslové, poručení toho od krále k žá- dnému soudu, ani k čemu jinému takovému, tak jakž žádáte, 20 k slyšení; než toliko abyste zprávu jedna každá strana učinili. A protož na žádost vaši toho učiniti nemůžem." 1524. Hlava 34. 25 V níž se pokládá zvláštní odpověd Jana Hlavsy a Mikuláše Šorfa před knížetem, i také odpověd Pražanův. A když toho vězňové, ani Jan Hlavsa s Mikulášem Šor- fem obdržeti nemohli; tehdy dávali odpověd každý z nich 30 obzvláštně proti zprávě Pražanův. A nejprvé Jan Hlavsa k tomu listu, kterýmž dotýkán byl od Paška: žeby poslán byl od krále k konsistorianům, a ti že potom odeslali jej k purk- mistru a odtud dále k Hlavsovi, a že jest nedošel do rady, mluvil, okázav svou nevinu dostatečně, i také v tom, že jest 35 vždycky se zachovával, i také nyní, v úřadu hofrichtéřském k králi JMsti, jako na věrného poddaného JMsti slušelo. Mi- kuláš Šorf též, že jest nikdá nebyl bludným člověkem shle- dán, očišťoval se. A tu ukazoval na Paška, že jest radu pro- nesl o knězi Mirušovi, a bez vědomí rady že jest mnoho
Hlava 34. 107 5 10 jaká důmínka v tom seznání, nechť sám za sebe odpovídá, kdo jest kdy co mluvil a jaké pohrůžky činil, jako mistr Jan Pašek v osadě, tak jakž Bonuše naň seznává; a k čemu se jest tu strojil, toho račte povážiti. A to též pravíme před Vaší Mstí: že o žádných světlích, o žádných oděncích, ani o jakých návěštích nic jsme ovšem nevěděli a nevíme, a ne- věříme, aby co toho nejméň spravedlivě ukázati mohli. A vždy prosíme VMsti, abychom zjevně s nimi slyšáni byli, že tu skutečně naši nevinu seznati ráčíte. Což se pak jiných artikulův dotýče: někteří jsou z ja- kýchs důmyslův sebráni, a jiní posměšní a klevetní, nic v sobě pravdy nenesouce, též ti, jako i jiní.“ Po vyslyšení těch všech řečí kníže na ta slova (kte- rými jsou nyní i prvé žádali, aby strana jim odporná puštěna 45 k nim byla, a to, čímž je naříká, před přítomností jeho aby sami od nich slyšali, a že oni též jim, aby slyšali, odpovídati chtí a svou nevinu ukázati) za odpověd jim dal toto: „že nemá on, ani páni poslové, poručení toho od krále k žá- dnému soudu, ani k čemu jinému takovému, tak jakž žádáte, 20 k slyšení; než toliko abyste zprávu jedna každá strana učinili. A protož na žádost vaši toho učiniti nemůžem." 1524. Hlava 34. 25 V níž se pokládá zvláštní odpověd Jana Hlavsy a Mikuláše Šorfa před knížetem, i také odpověd Pražanův. A když toho vězňové, ani Jan Hlavsa s Mikulášem Šor- fem obdržeti nemohli; tehdy dávali odpověd každý z nich 30 obzvláštně proti zprávě Pražanův. A nejprvé Jan Hlavsa k tomu listu, kterýmž dotýkán byl od Paška: žeby poslán byl od krále k konsistorianům, a ti že potom odeslali jej k purk- mistru a odtud dále k Hlavsovi, a že jest nedošel do rady, mluvil, okázav svou nevinu dostatečně, i také v tom, že jest 35 vždycky se zachovával, i také nyní, v úřadu hofrichtéřském k králi JMsti, jako na věrného poddaného JMsti slušelo. Mi- kuláš Šorf též, že jest nikdá nebyl bludným člověkem shle- dán, očišťoval se. A tu ukazoval na Paška, že jest radu pro- nesl o knězi Mirušovi, a bez vědomí rady že jest mnoho
Strana 108
108 Kniha první. 30. List. 1524. činíval; a jiného mnoho, z kteréhož se vyměřoval, mluvil, a Paška ve lži zřetedlně on, i jiní všickni vězňové postíhali. A tak, jakž společně všickni svou nevinu ukazovali, též ob- zvláště každý z nich to činil a víru svou pravou zjevně vyznával. A potom to všecko, což za odpověd na artikule Pra- žanův dávali, to jest také jim zase od knížete oznámeno. Kteřížto vzavše potaz, toto mluvili: „Milostivé kníže! poně- vadž my jsme psali, a co jsme psali neb mluvili, pravíme, že jest tak; a oni na odpor tomu praví, že tak není: i již 10 jest mezi námi pře, a dotýče se obce většího počtu; protož to na větší počet vznésti musíme, neb se tu jich dotýče. A tak zejtra bohdá na tyto řeči jich odpověd dáti chcem.“ V středu pak Pražané odpověd dali skrze mistra Paška na odpor, kterýž vězňové k prvním řečem jich učinili. A 15 kdyžby se mělo všecko slovo od slova jich takové mluvení psáti, byla by jistě obšírná a tesklivá věc čísti i slyšeti. Ale což jest koli mluveno, tomu z odpovědi podepsané, od vě- zňův jim po druhé dané, po oznámení jim od knížete též po druhé rozumu toho od mistra Paška mluvení, dobře po- 20 rozumíš, kterouž jsou společně jim dali; neb malá proměna v mluvení Paškovu byla od prvního. Kteráž jest v tato slova: „Milostivé kníže a páni poslové! málo a jednak nic jiného tato strana odporná nezpravuje proti nám, než což prvé mluvili, a na naše upřímé zprávy, společní i obzvláštní, 25 odporu též jednak žádného nekladou, a byť pak chtěli, spra- vedlivě nemohou. Protož k tomuto krátce takto odpovídáme: že rádi to slyšíme, že strana nám odporná tomu neodpírá, abychom nebyli věrni a pilni v obmyšlování obecního dobrého; a byť pak chtěli, nemohou spravedlivě, nebo jest to i všemu království známo. Než kdež praví, žebychom koncem zkazili všecko a tudy chvály neměli, k tomu pravíme: že jest ta jich řeč holá, a leda se odpíralo tak, že se mluví; nebo toho ničímž nepokazují aniž pokáží. Než jaký jest jich ně- kterých osob počátek, z tohoto prostředku poznává se, kdež 35 na nás mnozí úkladně a nespravedlivě sáhli; a pro jaký konec to činí, také to brzo pán bůh zjeví. A jistě ne pro víru svatou křesťanskou, ale pod tím jiné se tají, kteréžto čas na světlo přinese v brzkém času. 30
108 Kniha první. 30. List. 1524. činíval; a jiného mnoho, z kteréhož se vyměřoval, mluvil, a Paška ve lži zřetedlně on, i jiní všickni vězňové postíhali. A tak, jakž společně všickni svou nevinu ukazovali, též ob- zvláště každý z nich to činil a víru svou pravou zjevně vyznával. A potom to všecko, což za odpověd na artikule Pra- žanův dávali, to jest také jim zase od knížete oznámeno. Kteřížto vzavše potaz, toto mluvili: „Milostivé kníže! poně- vadž my jsme psali, a co jsme psali neb mluvili, pravíme, že jest tak; a oni na odpor tomu praví, že tak není: i již 10 jest mezi námi pře, a dotýče se obce většího počtu; protož to na větší počet vznésti musíme, neb se tu jich dotýče. A tak zejtra bohdá na tyto řeči jich odpověd dáti chcem.“ V středu pak Pražané odpověd dali skrze mistra Paška na odpor, kterýž vězňové k prvním řečem jich učinili. A 15 kdyžby se mělo všecko slovo od slova jich takové mluvení psáti, byla by jistě obšírná a tesklivá věc čísti i slyšeti. Ale což jest koli mluveno, tomu z odpovědi podepsané, od vě- zňův jim po druhé dané, po oznámení jim od knížete též po druhé rozumu toho od mistra Paška mluvení, dobře po- 20 rozumíš, kterouž jsou společně jim dali; neb malá proměna v mluvení Paškovu byla od prvního. Kteráž jest v tato slova: „Milostivé kníže a páni poslové! málo a jednak nic jiného tato strana odporná nezpravuje proti nám, než což prvé mluvili, a na naše upřímé zprávy, společní i obzvláštní, 25 odporu též jednak žádného nekladou, a byť pak chtěli, spra- vedlivě nemohou. Protož k tomuto krátce takto odpovídáme: že rádi to slyšíme, že strana nám odporná tomu neodpírá, abychom nebyli věrni a pilni v obmyšlování obecního dobrého; a byť pak chtěli, nemohou spravedlivě, nebo jest to i všemu království známo. Než kdež praví, žebychom koncem zkazili všecko a tudy chvály neměli, k tomu pravíme: že jest ta jich řeč holá, a leda se odpíralo tak, že se mluví; nebo toho ničímž nepokazují aniž pokáží. Než jaký jest jich ně- kterých osob počátek, z tohoto prostředku poznává se, kdež 35 na nás mnozí úkladně a nespravedlivě sáhli; a pro jaký konec to činí, také to brzo pán bůh zjeví. A jistě ne pro víru svatou křesťanskou, ale pod tím jiné se tají, kteréžto čas na světlo přinese v brzkém času. 30
Strana 109
Hlava 34. 109 5 15 Item. Což se kněžstva dotýče, na to jsme prvé odpo- věd dali: že jsme my jich do města neuvedli, a že jsou za primasství mistra Paška prvé několik let byli. Byli-li jsou pak příčina ti kněží jakého nepokoje v městě, aneb jakž oni praví, žeby rouhavé věci kázali: i proč jsou jich netrestali? všaki moc nad nimi měli, ano i na radnici před sebou Miruši jiné měli, když nás již u vězení držali; proč jsou jich ne- potrestali vězením, a neb jakžby se jim zdálo, poněvadž moc měli? A již jak praví, že my jsme jim v tom překážku 10 činili: to se neukáže, než že tak není; neb bez nás mohli to napráviti, poněvadž nás u vězení měli, tak aby jim i ji- ným ta kázaní jich (jakž oni praví) rouhavá k výstraze byla; ale tak jich nechali, ale toliko jim od města kázali, a nás mocí úkladně do vězení pobrali. A my to před pánem bohem pravíme, že jak jsme živi, tak rouhavých a hanlivých slov o tělu a krvi pána Krista jsme neslyšeli, až teď nyní z jich zprávy slyšíme; také vždycky jsme se k tomu přimlouvali i napomínali, aby všecky příčiny k nepokoji odjali, při du- chovních i světských, a však nelíbilo se jim to. Nebo kdyby 20 pokoj byl, nemohli by své vůle proti nám provesti; i musili nepokoje hledati, aby k nám přístup měli a svou zlou vůli vykonali, pod spůsobem víry svou věc provozujíce. Protož ne my, ale oni jsou příčina nepokoje i všeho zlého. Item. Kdež praví, že jsme proti svým slibům učinili oc., 25 tomu odpíráme; a také ty jich řeči jsou z jakýchs zchy- tralých důmyslů složené, ovšem nepravdivé a neprůvodné. A nedivíme se, poněvadž se jim pravdy nedostává proti nám, že musí něco smysliti sobě, aby skutek svůj opremovali; ale nepostačíť jim to, a Vaše Msti ráčíte tomu dobře vyrozuměti, so že nižádného důvodu nemají pravého, aniž mohou míti, neb my ničímž vinni nejsme. Item. Což se psaní našeho králi JMsti dotýče, známe se, že jsme psali, když před nimi slyšení míti jsme nemohli. A to nám oznámili, že jsou se nám za stranu postavili, a že 35 proto nás slyšeti nemohou, a že o tom jsou již králi psali; a my po takové jich odpovědi také králi svá obtížení i násilé (kteráž bezprávně trpíme) oznámili. A cožkoli jsme psali, jest pravda, a ne tím úmyslem, aby komu k lehkosti bylo, než abychom nevinu svou oznámili a proti nám jich nepo- 1524.
Hlava 34. 109 5 15 Item. Což se kněžstva dotýče, na to jsme prvé odpo- věd dali: že jsme my jich do města neuvedli, a že jsou za primasství mistra Paška prvé několik let byli. Byli-li jsou pak příčina ti kněží jakého nepokoje v městě, aneb jakž oni praví, žeby rouhavé věci kázali: i proč jsou jich netrestali? všaki moc nad nimi měli, ano i na radnici před sebou Miruši jiné měli, když nás již u vězení držali; proč jsou jich ne- potrestali vězením, a neb jakžby se jim zdálo, poněvadž moc měli? A již jak praví, že my jsme jim v tom překážku 10 činili: to se neukáže, než že tak není; neb bez nás mohli to napráviti, poněvadž nás u vězení měli, tak aby jim i ji- ným ta kázaní jich (jakž oni praví) rouhavá k výstraze byla; ale tak jich nechali, ale toliko jim od města kázali, a nás mocí úkladně do vězení pobrali. A my to před pánem bohem pravíme, že jak jsme živi, tak rouhavých a hanlivých slov o tělu a krvi pána Krista jsme neslyšeli, až teď nyní z jich zprávy slyšíme; také vždycky jsme se k tomu přimlouvali i napomínali, aby všecky příčiny k nepokoji odjali, při du- chovních i světských, a však nelíbilo se jim to. Nebo kdyby 20 pokoj byl, nemohli by své vůle proti nám provesti; i musili nepokoje hledati, aby k nám přístup měli a svou zlou vůli vykonali, pod spůsobem víry svou věc provozujíce. Protož ne my, ale oni jsou příčina nepokoje i všeho zlého. Item. Kdež praví, že jsme proti svým slibům učinili oc., 25 tomu odpíráme; a také ty jich řeči jsou z jakýchs zchy- tralých důmyslů složené, ovšem nepravdivé a neprůvodné. A nedivíme se, poněvadž se jim pravdy nedostává proti nám, že musí něco smysliti sobě, aby skutek svůj opremovali; ale nepostačíť jim to, a Vaše Msti ráčíte tomu dobře vyrozuměti, so že nižádného důvodu nemají pravého, aniž mohou míti, neb my ničímž vinni nejsme. Item. Což se psaní našeho králi JMsti dotýče, známe se, že jsme psali, když před nimi slyšení míti jsme nemohli. A to nám oznámili, že jsou se nám za stranu postavili, a že 35 proto nás slyšeti nemohou, a že o tom jsou již králi psali; a my po takové jich odpovědi také králi svá obtížení i násilé (kteráž bezprávně trpíme) oznámili. A cožkoli jsme psali, jest pravda, a ne tím úmyslem, aby komu k lehkosti bylo, než abychom nevinu svou oznámili a proti nám jich nepo- 1524.
Strana 110
1 10 Kniha první. řádné bez našeho provinění povstání a na nás sažení. A ja- kož nás v obci i před Vašimi Mstmi tím dotýkali, že když k nám do vězení několik osob vyslali v ten čtvrtek po sv. Bartoloměji, žebychom jim mluvili, že králi žádného psaní jsme neučinili, a žeby to jináč se nalézalo, že jsme tak učinili a psali, a tudy že v klamu jsme shledáni; i k tomu tak pravíme: což jsme koli k nim u vězení mluvili, že jest pravda; nebo na ten čas nepsali jsme, až potom, když nám oznámili, že se nám za stranu kladou, jakož již dotčeno jest, teprv po šesti dnech na den sv. Šťastného Zbožného 10 psali jsme králi, jakož i datum v listu tak stojí. Protož z toho račte znáti, že jsme pravdu mluvili; a oni by rádi nás sami svým klamem, když se jim pravdy nedostává, vinné učinili, čehož my se nikterakž nebojíme." Tuto by mohla býti otázka: proč jsou se Pražané na 15 psaní vězňův k králi učiněné horšili? poněvadž jsou jim pří- činu sami k tomu dali, psavše o nich prvé, jakoby k tomu chtěli, aby jim všecky cesty k králi pánu jich zavříny byly, jsouce jednostejní obojí poddaní jeho. Toto můž za odpo- věd býti, že proto, neb jsou je chtěli rádi u krále zkaziti 20 a o jich hrdla připraviti z obžalování falešného a sočení úkla- dného, s dopomožením arcibiskupa toho Ostřehomského. Dů- vod toho ze spisu jich, kteréhož jsou naposledy knížeti podali a jej zavírali, jakož o tom v Hlavě 31. Ale že vězňové pře- kážku jim v tom psaním svým podlé neviny své jsou učinili, 25 a protož král po jich psaní z daru božího k ničemuž zlému nepospíchal, a tak že nešlechetný úmysl a vůle zlá Praža- nův k skutku podlé jich libosti nepřišla, i těžce to snášeli, že jsou vězňové také psali. Jakož jsou pak netoliko tehdáž, ale i potom sobě to do nich často obtěžovali, pozdvihujíce s0 lidu obecního a pravíce, že krále i jiné lidi znamenité bouří a popouzejí, když jsou se koli k němu, jakožto ku pánu svému o své těžkosti utíkali. Nebo jsou již skrze své nepravé předsevzetí oni Pražané v nelibost králi i jeho radám a na- posledy svému nejbližšímu pomocníkovi arcibiskupu Ostře- 35 homskému upadli. Dále vězňové mluvili: „Což se svolení obecního do- týče, ničímž toho neukazují, abychom co proti tomu učinili, jakož praví, že někteří z podstaty naší tomu odpírali; ježto 5 1524.
1 10 Kniha první. řádné bez našeho provinění povstání a na nás sažení. A ja- kož nás v obci i před Vašimi Mstmi tím dotýkali, že když k nám do vězení několik osob vyslali v ten čtvrtek po sv. Bartoloměji, žebychom jim mluvili, že králi žádného psaní jsme neučinili, a žeby to jináč se nalézalo, že jsme tak učinili a psali, a tudy že v klamu jsme shledáni; i k tomu tak pravíme: což jsme koli k nim u vězení mluvili, že jest pravda; nebo na ten čas nepsali jsme, až potom, když nám oznámili, že se nám za stranu kladou, jakož již dotčeno jest, teprv po šesti dnech na den sv. Šťastného Zbožného 10 psali jsme králi, jakož i datum v listu tak stojí. Protož z toho račte znáti, že jsme pravdu mluvili; a oni by rádi nás sami svým klamem, když se jim pravdy nedostává, vinné učinili, čehož my se nikterakž nebojíme." Tuto by mohla býti otázka: proč jsou se Pražané na 15 psaní vězňův k králi učiněné horšili? poněvadž jsou jim pří- činu sami k tomu dali, psavše o nich prvé, jakoby k tomu chtěli, aby jim všecky cesty k králi pánu jich zavříny byly, jsouce jednostejní obojí poddaní jeho. Toto můž za odpo- věd býti, že proto, neb jsou je chtěli rádi u krále zkaziti 20 a o jich hrdla připraviti z obžalování falešného a sočení úkla- dného, s dopomožením arcibiskupa toho Ostřehomského. Dů- vod toho ze spisu jich, kteréhož jsou naposledy knížeti podali a jej zavírali, jakož o tom v Hlavě 31. Ale že vězňové pře- kážku jim v tom psaním svým podlé neviny své jsou učinili, 25 a protož král po jich psaní z daru božího k ničemuž zlému nepospíchal, a tak že nešlechetný úmysl a vůle zlá Praža- nův k skutku podlé jich libosti nepřišla, i těžce to snášeli, že jsou vězňové také psali. Jakož jsou pak netoliko tehdáž, ale i potom sobě to do nich často obtěžovali, pozdvihujíce s0 lidu obecního a pravíce, že krále i jiné lidi znamenité bouří a popouzejí, když jsou se koli k němu, jakožto ku pánu svému o své těžkosti utíkali. Nebo jsou již skrze své nepravé předsevzetí oni Pražané v nelibost králi i jeho radám a na- posledy svému nejbližšímu pomocníkovi arcibiskupu Ostře- 35 homskému upadli. Dále vězňové mluvili: „Což se svolení obecního do- týče, ničímž toho neukazují, abychom co proti tomu učinili, jakož praví, že někteří z podstaty naší tomu odpírali; ježto 5 1524.
Strana 111
Hlava 35. 111 my podstaty žádné jsme neměli, ani jí potřebovali, ale svo- 1524. bodně jeden každý v potřebách obecních a městských věrně a upřímně se přimlouvali, neznajíce proti sobě takového úkladu, abychom do vězení v nenadále mocí měli vzati býti, bez slyšení a bez viny uznání, jakož tuto nám se tak stalo proti řádu a právu i tomu svolení obecnímu. A sami toho dokládají, že větší počet obce hlasem přemohli a ten dekret ujali; i tehdy jest vždy zůstalo v své celosti, nebo i podlé toho poslům Jeho Královské Msti dána jest odpověd, ozná- 10 mivše, jak o lidech bludných jest v Praze zůstáno. Item. List, kterýž strana nám odporná jmenem vší obce po zemi psala, oznamujíce příčiny jich proti nám pozdvižení: i to my rádi slyšíme, že oni nyní před Vaší Mstí toho, což jsou rozpisovali, na nás nepraví, to dokládajíce, že ze jmena 15 v tom psaní žádného nepoložili, leč my sami na sebe to chcem táhnouti. A byť pak i pravili, nevěříme, aby na nás čím to spravedlivě ukázati mohli, a Vaší Msti prosíme, že to ráčíte v paměti míti; neb tak jest jistě, že my tím nic vinni nejsme. A tak krátce všem těm jich smyšleným a ne- 20 důvodným řečem odpíráme, tak že ničímž vinni nejsme, a toho na nás spravedlivě neukáží. Než to ještě pravíme, že nedivíme se tomu, že tak mnoho křivého na nás sobě smy- slili; poněvadž ne malou, ale velikou věc proti nám učinili, všemu království známou, kterouž my pravíme býti proti řádu 25 a právu i proti vší spravedlnosti, poněvadž nás prvé z ni- čehož nevinili a nenaříkali. A to chcem ukázati, když jediné nám volné a zjevné slyšení dáno bude, za kteréž pokorně prosíme JMsti Královské, že tu svou nevinu ukážem; a vě- říme pánu bohu všemohoucímu i JMsti Královské, že naší 30 slušné prosby i také neviny užívati budem." 5 Hlava 35. 35 V níž se oznamuje, kterak jeden každý z těch vězňův sám svou ne- vinu oznamoval, a naposledy, v jaký rozum jsou svou zprávu zavřeli; při tom, jaké poděkování králi, knížeti i poslům učinili. Kdyžto opět obzvláštně mluvili, v podobný rozum první- mu nevinu svou ukazujíce, a k soudu i k slyšení zjevnému
Hlava 35. 111 my podstaty žádné jsme neměli, ani jí potřebovali, ale svo- 1524. bodně jeden každý v potřebách obecních a městských věrně a upřímně se přimlouvali, neznajíce proti sobě takového úkladu, abychom do vězení v nenadále mocí měli vzati býti, bez slyšení a bez viny uznání, jakož tuto nám se tak stalo proti řádu a právu i tomu svolení obecnímu. A sami toho dokládají, že větší počet obce hlasem přemohli a ten dekret ujali; i tehdy jest vždy zůstalo v své celosti, nebo i podlé toho poslům Jeho Královské Msti dána jest odpověd, ozná- 10 mivše, jak o lidech bludných jest v Praze zůstáno. Item. List, kterýž strana nám odporná jmenem vší obce po zemi psala, oznamujíce příčiny jich proti nám pozdvižení: i to my rádi slyšíme, že oni nyní před Vaší Mstí toho, což jsou rozpisovali, na nás nepraví, to dokládajíce, že ze jmena 15 v tom psaní žádného nepoložili, leč my sami na sebe to chcem táhnouti. A byť pak i pravili, nevěříme, aby na nás čím to spravedlivě ukázati mohli, a Vaší Msti prosíme, že to ráčíte v paměti míti; neb tak jest jistě, že my tím nic vinni nejsme. A tak krátce všem těm jich smyšleným a ne- 20 důvodným řečem odpíráme, tak že ničímž vinni nejsme, a toho na nás spravedlivě neukáží. Než to ještě pravíme, že nedivíme se tomu, že tak mnoho křivého na nás sobě smy- slili; poněvadž ne malou, ale velikou věc proti nám učinili, všemu království známou, kterouž my pravíme býti proti řádu 25 a právu i proti vší spravedlnosti, poněvadž nás prvé z ni- čehož nevinili a nenaříkali. A to chcem ukázati, když jediné nám volné a zjevné slyšení dáno bude, za kteréž pokorně prosíme JMsti Královské, že tu svou nevinu ukážem; a vě- říme pánu bohu všemohoucímu i JMsti Královské, že naší 30 slušné prosby i také neviny užívati budem." 5 Hlava 35. 35 V níž se oznamuje, kterak jeden každý z těch vězňův sám svou ne- vinu oznamoval, a naposledy, v jaký rozum jsou svou zprávu zavřeli; při tom, jaké poděkování králi, knížeti i poslům učinili. Kdyžto opět obzvláštně mluvili, v podobný rozum první- mu nevinu svou ukazujíce, a k soudu i k slyšení zjevnému
Strana 112
112 Kniha první. se volali, i k pokutám se podávali, ačby co na ně neslušného bylo uvedeno; ježto druhá strana s tím po vše časy mlčela, ale ovšem slyšení odpírala, chtíce převrátiti toto postranné vyslyšení v soud pořádný, kdež při tom sami sobě svědčili, při proti nim vedli a někdy i soud na ně činili. A při tom znamenej pilně Paškovo s jeho pomocníky předsevzetí lstivé a nespravedlivé: že nikdá od počátku té pře až do ostatku na průvody svých klevet smyšlených proti vězňům ani proti komu jinému se neodvolávali, a nad to ani ku pokutám žá- dným pro nedovedení toho se nepodávali, tak jakož tito 10 vězňové i jiní k důvodu odporův svých proti nim jsou to činili, aniž ve všech knihách těchto najdeš. Naposledy pak po těch řečech vězňové tímto svou zprávu zavírali v ten krátký rozum z širokých slov sebraný: že tomu všemu, což proti nim mluveno bylo, zjevně odpí- 15 rají, očišťujíce se, že jsou na to nikdá nemyslili, aniž my- sliti chtí, aby co proti víře křesťanské věřili, držali a zastávali bludného a rouhavého, aniž jsou komu toho dopouštěli, a že se k vyznání víry přede všemi lidmi podávají; a že králi pánu svému vždycky poddanost věrnou, upřímnou zachová- 20 vali, všeho pomáhali k dobrému JMsti i obecného dobrého i také města Pražského i všeho stavu městského; a tak že jsou o žádném úkladu, ani o žádné zlé věci nic nevěděli, aniž jsou kdy v tom skutečně uznáni spravedlivě, za to všech pokorně prosíce, aby žádným takovým zprávám o nich 25 nepravým nevěřili, volajíce se k zjevnému a pořádnému sly- šení, buďto před králem neb přede vší zemí, že chtí svou nevinu ukázati, na schválení každého dobrého. Při tom králi pánu svému děkovali, že ráčil jich prosby uslyšeti, a čas i místo k očištění jim ukázati; knížeti také děkovali, že je laskavě vyslyšal; naposledy Horníkům i jiným poslům z měst též děkovali, že jsou se k tomu vyslyšení sjeli, prosíce jich, aby po vší zemi svědkové jich neviny byli, a že na té chtí rádi (dopustí-li pán bůh) vesele zemříti. 30 1524. 35
112 Kniha první. se volali, i k pokutám se podávali, ačby co na ně neslušného bylo uvedeno; ježto druhá strana s tím po vše časy mlčela, ale ovšem slyšení odpírala, chtíce převrátiti toto postranné vyslyšení v soud pořádný, kdež při tom sami sobě svědčili, při proti nim vedli a někdy i soud na ně činili. A při tom znamenej pilně Paškovo s jeho pomocníky předsevzetí lstivé a nespravedlivé: že nikdá od počátku té pře až do ostatku na průvody svých klevet smyšlených proti vězňům ani proti komu jinému se neodvolávali, a nad to ani ku pokutám žá- dným pro nedovedení toho se nepodávali, tak jakož tito 10 vězňové i jiní k důvodu odporův svých proti nim jsou to činili, aniž ve všech knihách těchto najdeš. Naposledy pak po těch řečech vězňové tímto svou zprávu zavírali v ten krátký rozum z širokých slov sebraný: že tomu všemu, což proti nim mluveno bylo, zjevně odpí- 15 rají, očišťujíce se, že jsou na to nikdá nemyslili, aniž my- sliti chtí, aby co proti víře křesťanské věřili, držali a zastávali bludného a rouhavého, aniž jsou komu toho dopouštěli, a že se k vyznání víry přede všemi lidmi podávají; a že králi pánu svému vždycky poddanost věrnou, upřímnou zachová- 20 vali, všeho pomáhali k dobrému JMsti i obecného dobrého i také města Pražského i všeho stavu městského; a tak že jsou o žádném úkladu, ani o žádné zlé věci nic nevěděli, aniž jsou kdy v tom skutečně uznáni spravedlivě, za to všech pokorně prosíce, aby žádným takovým zprávám o nich 25 nepravým nevěřili, volajíce se k zjevnému a pořádnému sly- šení, buďto před králem neb přede vší zemí, že chtí svou nevinu ukázati, na schválení každého dobrého. Při tom králi pánu svému děkovali, že ráčil jich prosby uslyšeti, a čas i místo k očištění jim ukázati; knížeti také děkovali, že je laskavě vyslyšal; naposledy Horníkům i jiným poslům z měst též děkovali, že jsou se k tomu vyslyšení sjeli, prosíce jich, aby po vší zemi svědkové jich neviny byli, a že na té chtí rádi (dopustí-li pán bůh) vesele zemříti. 30 1524. 35
Strana 113
Hlava 36. 113 Hlava 36. V níž se oznamuje, jak jsou jedna každá strana svou při sepsanou knížeti podali. Potom když tak s obou stran řečí mnoho bylo mluveno, 1524. kníže rozkázal jim, aby každá strana svou při a nebo zprávu a obtížení sepsali, a jemu toho aby podali, že on to chce 10 králi poslati. Pražané se tak zachovali, a sepsavše jemu vy- dali v ten rozum a v ta slova, jakož napřed psáno stojí. Vězňové též učinili a sepsavše knížeti i poslům z měst dali v tato slova: „Osvicené kníže, páni Horníci a páni poslové z měst! Poněvadž k slyšení a naší neviny ukázání připuštěni jsme; ale že svobody ani času volného míti jsme nemohli, tak jako strana nám odporná, abychom volně a časně sobě zřídili po- třeby náležité k naší spravedlnosti, a jsouce těžkým a dlou- 20 hým vězením zemdleni, ani volni býti nemohouce v městě ani mysli tak složené býti, pro mnohé překážky upokojení míti jsme nemohli, aniž těch dlouhých na nás artikulův od odporné strany sepsaných, jednou je slyšavše, v paměti míti nemů- žem; a protož sumou k tomu pravíme podlé přílišné času 25 krátkosti, tak jakž jsme široce před VMstí proti tomu všemu mluvili, odpírali a zprávu činili o nevinách našich: že žádného kněžstva bludného, ani těch, kteříž z města vyšli a vypově- díni jsou, do města jsme neuvodili; nebo několik let před na- šimi úřady za správy těch, kteříž jsou nám za stranu od- so pornou, byli jsou v městě Pražském. Ale my žádného duchov- ního ani světského v ničemž zlém, rouhavém, bludném a ka- cířském proti pánu bohu a svaté víře křesťanské, proti sváto- stem a chvalitebným pořádkům křesťanským, a čímž nás nej- více dotýkají, proti tělu a krvi pána Krista nehájili jsme 35 a nezastávali, aniž takových hanebných a nekřesťanských ha- nění, rouhání ani potupování jsme slyšeli, ani před námi koho vinili, aniž jsme sami kdy mluvili, nebo na to myslili. A pánu bohu všemohoucímu věříme, že od takového myšlení i mluvení zlého do smrti nás ráčí zachovati v jednotě svaté 15
Hlava 36. 113 Hlava 36. V níž se oznamuje, jak jsou jedna každá strana svou při sepsanou knížeti podali. Potom když tak s obou stran řečí mnoho bylo mluveno, 1524. kníže rozkázal jim, aby každá strana svou při a nebo zprávu a obtížení sepsali, a jemu toho aby podali, že on to chce 10 králi poslati. Pražané se tak zachovali, a sepsavše jemu vy- dali v ten rozum a v ta slova, jakož napřed psáno stojí. Vězňové též učinili a sepsavše knížeti i poslům z měst dali v tato slova: „Osvicené kníže, páni Horníci a páni poslové z měst! Poněvadž k slyšení a naší neviny ukázání připuštěni jsme; ale že svobody ani času volného míti jsme nemohli, tak jako strana nám odporná, abychom volně a časně sobě zřídili po- třeby náležité k naší spravedlnosti, a jsouce těžkým a dlou- 20 hým vězením zemdleni, ani volni býti nemohouce v městě ani mysli tak složené býti, pro mnohé překážky upokojení míti jsme nemohli, aniž těch dlouhých na nás artikulův od odporné strany sepsaných, jednou je slyšavše, v paměti míti nemů- žem; a protož sumou k tomu pravíme podlé přílišné času 25 krátkosti, tak jakž jsme široce před VMstí proti tomu všemu mluvili, odpírali a zprávu činili o nevinách našich: že žádného kněžstva bludného, ani těch, kteříž z města vyšli a vypově- díni jsou, do města jsme neuvodili; nebo několik let před na- šimi úřady za správy těch, kteříž jsou nám za stranu od- so pornou, byli jsou v městě Pražském. Ale my žádného duchov- ního ani světského v ničemž zlém, rouhavém, bludném a ka- cířském proti pánu bohu a svaté víře křesťanské, proti sváto- stem a chvalitebným pořádkům křesťanským, a čímž nás nej- více dotýkají, proti tělu a krvi pána Krista nehájili jsme 35 a nezastávali, aniž takových hanebných a nekřesťanských ha- nění, rouhání ani potupování jsme slyšeli, ani před námi koho vinili, aniž jsme sami kdy mluvili, nebo na to myslili. A pánu bohu všemohoucímu věříme, že od takového myšlení i mluvení zlého do smrti nás ráčí zachovati v jednotě svaté 15
Strana 114
114 Kniha první. církve obecné; nebo náš úmysl ani vůle nebyla a není, aniž (s pomocí boží) nebude, abychom měli mluviti, věřiti, zastá- vati něco zlého, bludného a kacířského proti pánu bohu a sva- tému čtení oc. Ačkoli nás žádný, abychom co bludně věřili, nevinil, a viniti nemůž; však proto hotovi jsme každému toho žádajícímu z víry křesťanské počet učiniti. A protož všemu rouhání, potupování i všemu jinému proti nám smyšlenému a sepsanému odpíráme, a tomu místa nedáváme, jakožto ne- pravému a nedůvodnému. Item. Mordům, zradám, úkladům a lidu zbrojnému od nás 10 sebranému, i všemu, což jsou o nás rozpisovali, mluvili, též odpírali jsme a odpíráme a tomu místa nedáváme, jakožto nepravému a nedůvodnému; nebo to též na nás pokázáno není a nebude. Nebo vždycky chovali jsme se věrně, právě, upřímně, spravedlivě, křesťansky, beze všeho naříkání i ob- 15 vinění, a tak podlé toho s pomocí boží zemříti míníme. Item. Administrator s kněžstvem ustavičně bouřil, ne- pravá hanění a mluvení oznamuje a v lidské krvi se kochaje, k různici lidí pobízel a popouzel. A sám od Lutera přišed, jej chválil, pána boha zaň často a mnoho prosil, zjevně lidu 20 k tomu napomínal, aby též činili, pravě, že jest křesťanský věrný učitel, aby bůli jemu ráčil pomáhali. A mnohé ty arti- kule, z kterýchž nás viní, žeby ti kněží vypovědění kázali, sám jest kázal a lidi učil. Potom pak když v vazbě jsme se- děli, zjevně a často nás haněl, naříkal, lid proti nám bouřil 25 a je v tom tvrdil i k našemu zahynutí ponoukal. A i v tom svědomí, kteréž proti nám dával, žalobníkem jest, ježto z toho zřetedlně ukazuje se, že jest též proti nám strana i s tím některým kněžstvem, kteříž nás tolikéž na svých kázaních, jako i on haněli, tupili, lidu proti nám ustavičně ponoukali 30 a křivými řečmi naříkali; kterýmžto též odpírali jsme a od- píráme, že tak nebylo a není, a nikterakž toho na nás ne- ukázali, aniž ukáží. A tak jsouce naši nepřátelé a strana proti nám, za svědky spravedlivě býti nemají. A protož za to Vašich Mstí všech pokorně prosíme, že nás 35 o takovou věc soudem slyšeti ráčíte; a strana nám odporná ať také tu osobně stojí, abychom sobě vůči mluviti mohli; a tu VMst poznati ráčíte, že oni toho, tak jakž jsou o nás psali a mezi lidmi rozhlásili, pravého neučiní. Pakli VMst toho 5 1524.
114 Kniha první. církve obecné; nebo náš úmysl ani vůle nebyla a není, aniž (s pomocí boží) nebude, abychom měli mluviti, věřiti, zastá- vati něco zlého, bludného a kacířského proti pánu bohu a sva- tému čtení oc. Ačkoli nás žádný, abychom co bludně věřili, nevinil, a viniti nemůž; však proto hotovi jsme každému toho žádajícímu z víry křesťanské počet učiniti. A protož všemu rouhání, potupování i všemu jinému proti nám smyšlenému a sepsanému odpíráme, a tomu místa nedáváme, jakožto ne- pravému a nedůvodnému. Item. Mordům, zradám, úkladům a lidu zbrojnému od nás 10 sebranému, i všemu, což jsou o nás rozpisovali, mluvili, též odpírali jsme a odpíráme a tomu místa nedáváme, jakožto nepravému a nedůvodnému; nebo to též na nás pokázáno není a nebude. Nebo vždycky chovali jsme se věrně, právě, upřímně, spravedlivě, křesťansky, beze všeho naříkání i ob- 15 vinění, a tak podlé toho s pomocí boží zemříti míníme. Item. Administrator s kněžstvem ustavičně bouřil, ne- pravá hanění a mluvení oznamuje a v lidské krvi se kochaje, k různici lidí pobízel a popouzel. A sám od Lutera přišed, jej chválil, pána boha zaň často a mnoho prosil, zjevně lidu 20 k tomu napomínal, aby též činili, pravě, že jest křesťanský věrný učitel, aby bůli jemu ráčil pomáhali. A mnohé ty arti- kule, z kterýchž nás viní, žeby ti kněží vypovědění kázali, sám jest kázal a lidi učil. Potom pak když v vazbě jsme se- děli, zjevně a často nás haněl, naříkal, lid proti nám bouřil 25 a je v tom tvrdil i k našemu zahynutí ponoukal. A i v tom svědomí, kteréž proti nám dával, žalobníkem jest, ježto z toho zřetedlně ukazuje se, že jest též proti nám strana i s tím některým kněžstvem, kteříž nás tolikéž na svých kázaních, jako i on haněli, tupili, lidu proti nám ustavičně ponoukali 30 a křivými řečmi naříkali; kterýmžto též odpírali jsme a od- píráme, že tak nebylo a není, a nikterakž toho na nás ne- ukázali, aniž ukáží. A tak jsouce naši nepřátelé a strana proti nám, za svědky spravedlivě býti nemají. A protož za to Vašich Mstí všech pokorně prosíme, že nás 35 o takovou věc soudem slyšeti ráčíte; a strana nám odporná ať také tu osobně stojí, abychom sobě vůči mluviti mohli; a tu VMst poznati ráčíte, že oni toho, tak jakž jsou o nás psali a mezi lidmi rozhlásili, pravého neučiní. Pakli VMst toho 5 1524.
Strana 115
e 10 15 2 o N a 30 35 Hlava 35. 115 učiniti neráčíle, za to prosíme, že se k JMsti královské při- mluviti ráčíte, abychom zjevně slyšáni byli v místě příležitém, tu kdežbychom mohli zjevně slyšáni býti, a svobodně i bez- pečně podlé neviny naší a spravedlnosti mluviti. | Neb my se k tomu poddáváme, státi i dostáti i před králem JMstí, nebo před Vašimi Mstmi, před každým soudem zřízeným i přede vší zemí, a své neviny i spravedlnosti hójiti. A neráčí-li nám toho král věřiti, my chceme urućiti, a nebo pod nejvyšším závazkem slibiti, před každým právem dostáti. Co se pak některých artikulův proti zvlášiním osobám dotýče, nechcem o tom mnoho mluviti, ani psáti; než když, dá-li pán bůh, před spravedlivým soudem stanem, tu poznati ráčíte, že se to tak v pravdě, jakž žalují, nenajde.“ Tuto opět s pilností pozorovati sluší, zač jsou Pražané v svém spisu napřed položeném knížete i poslův z měst, za- vírajíce týž spis, prosili, a zač tito. Neb onino za přísné tre- stání beze všeho rozvážení a spravedlivého usouzení na tyto vězně prosili, jakoby při vylíčenou a důvodnou i spravedlivou proli nim móli; tito pak vězňové v tomto spisu svém za zjevné a pořádné slyšení během soudním žádali, odvolävajice se ku právu. Onino chtěli, by je mocí a násilím pohltili: proti spravedlnosti; ale tito poddávají se k řádu, právu i k poku- tám, ačby co provinili. Co jest pak spravedlivějšího z toho dvojího, uvažuj a učiň soud spravedlivý. Hlava 37. V níž se oznamuje, že vězňové po vykonání těchto řečí do vězení zase šli, a kníže přijav od obou stran sepsání, poslal je králi; dále jak Pašek každého dne s klevetami babskými do rady chodil, a jedni proti druhým podstrky pro víru činili, a jaké nátisky spravedliví trpěli, a holomci čertovi v pokoji zůstávali. A po vykonání toho všeho vězňové zase do vězení šli. A Pražané jim chtěli svobodu dáti, krom přes práh ven aby nechodili, a s vězni, kteříž v starém úřadu seděli (totiż Bu- rjan doktor, Jan Žába, Barloš Kaše) aby nemluvili, a na to aby jim čest a víru rukou dáním slíbili; oni nechtěli toho 8* 15%.
e 10 15 2 o N a 30 35 Hlava 35. 115 učiniti neráčíle, za to prosíme, že se k JMsti královské při- mluviti ráčíte, abychom zjevně slyšáni byli v místě příležitém, tu kdežbychom mohli zjevně slyšáni býti, a svobodně i bez- pečně podlé neviny naší a spravedlnosti mluviti. | Neb my se k tomu poddáváme, státi i dostáti i před králem JMstí, nebo před Vašimi Mstmi, před každým soudem zřízeným i přede vší zemí, a své neviny i spravedlnosti hójiti. A neráčí-li nám toho král věřiti, my chceme urućiti, a nebo pod nejvyšším závazkem slibiti, před každým právem dostáti. Co se pak některých artikulův proti zvlášiním osobám dotýče, nechcem o tom mnoho mluviti, ani psáti; než když, dá-li pán bůh, před spravedlivým soudem stanem, tu poznati ráčíte, že se to tak v pravdě, jakž žalují, nenajde.“ Tuto opět s pilností pozorovati sluší, zač jsou Pražané v svém spisu napřed položeném knížete i poslův z měst, za- vírajíce týž spis, prosili, a zač tito. Neb onino za přísné tre- stání beze všeho rozvážení a spravedlivého usouzení na tyto vězně prosili, jakoby při vylíčenou a důvodnou i spravedlivou proli nim móli; tito pak vězňové v tomto spisu svém za zjevné a pořádné slyšení během soudním žádali, odvolävajice se ku právu. Onino chtěli, by je mocí a násilím pohltili: proti spravedlnosti; ale tito poddávají se k řádu, právu i k poku- tám, ačby co provinili. Co jest pak spravedlivějšího z toho dvojího, uvažuj a učiň soud spravedlivý. Hlava 37. V níž se oznamuje, že vězňové po vykonání těchto řečí do vězení zase šli, a kníže přijav od obou stran sepsání, poslal je králi; dále jak Pašek každého dne s klevetami babskými do rady chodil, a jedni proti druhým podstrky pro víru činili, a jaké nátisky spravedliví trpěli, a holomci čertovi v pokoji zůstávali. A po vykonání toho všeho vězňové zase do vězení šli. A Pražané jim chtěli svobodu dáti, krom přes práh ven aby nechodili, a s vězni, kteříž v starém úřadu seděli (totiż Bu- rjan doktor, Jan Žába, Barloš Kaše) aby nemluvili, a na to aby jim čest a víru rukou dáním slíbili; oni nechtěli toho 8* 15%.
Strana 116
116 Kniha první. učiniti, aby jim slibovali, poněvadž ne jich, ale královští vě- zňové byli, aby tím z vězení královského sami se nevyvedli, a v jich moc se nedali. Na zejtří pak kníže poslal k nim do vězení, aby ne Pražanům, straně odporné, slibovali, ale králi JMsti do dalšího JMsti rozkázání. I učinili tak, a na tom a závazku u vězení ještě za dvanáct nedělí byli. Ale kníže přijav sepsaná od obou stran obtížení jich, poslal je bez meškání králi, a psaní své jemu podlé toho učinil na ten rozum: že podlé poručení JMsti tu nesnáz jest přeslyšal, a že to JMsti všecko posílá k vyrozumění a k uvá- 10 žení; kam tím koli hýbati ráčí, v jakýkoli prostředek, že to jest v moci jeho. Páni Horníci s jinými posly z měst tolikéž učinili a králi psali, oznamujíce ten všecken běh, co jsou Pražané mluvili, a z čeho vězně a Jana Hlavsu i Mikuláše Šorfa vinili; a oni zase též, co jsou za odpor jim kladli, nevinu svou ukazujíce, tak jakož jest již předepsáno, a na to zjevného a řádného slyšení, buďto před JMstí Králov- skou, aneb před těmi, komužby to na svém místě poručiti ráčil, ustavičně prosili, z pokuty a z trestání se žádného nevynímajíce. Při těchto nesnázech nejednou se to opakuje, že tomu můž každý vyrozuměti a jako rukama makati, že Pra- žané, což jsou koli mluvili, vinu dávajíce straně odporné, že jsou ničímž toho neprovedli, a tak že nic pravého neměli, ani také o žoldnéřích. Nebo což jsou sami po hotově měli 25 v zálohách, totiž v masných krámích, u Šrámka sladovníka u Sv. Jiljí, i v jiných některých domích několik set lidu zbroj- ného nočně a tejně, na to se ptáti nechtěli, co jsou ti my- slili činiti, a nebo kdo jest je nač a na koho najímal. Ale na stranu odpornou to chtěli secpati, ježto po vše časy nemohli 30 se i jednoho žoldnéře u žádného z těch vězňův, ani z jiných měšťanův, na kteréž jsou se byli zazlili, ani mučením, ani na zpovědi skrze kněží, ani jinak kterakkoli doptati. A však proto nestyděli se všudy toho tvrditi, což zjevně samo v sobě křivé bylo a pravdy ovšem nemělo. A protož takovému, ja- 35 kož oni pravili, soudu nebo vyslyšení sluší se podiviti, jakým jest to řádem nebo neřádem šlo bez přítomnosti jedněch i druhých. Neb jsouce obžalováni, ani soudce, ani žalobní- kův, ani svědkův před sebou neviděli; jaký pak to soud býti 15 20 1524.
116 Kniha první. učiniti, aby jim slibovali, poněvadž ne jich, ale královští vě- zňové byli, aby tím z vězení královského sami se nevyvedli, a v jich moc se nedali. Na zejtří pak kníže poslal k nim do vězení, aby ne Pražanům, straně odporné, slibovali, ale králi JMsti do dalšího JMsti rozkázání. I učinili tak, a na tom a závazku u vězení ještě za dvanáct nedělí byli. Ale kníže přijav sepsaná od obou stran obtížení jich, poslal je bez meškání králi, a psaní své jemu podlé toho učinil na ten rozum: že podlé poručení JMsti tu nesnáz jest přeslyšal, a že to JMsti všecko posílá k vyrozumění a k uvá- 10 žení; kam tím koli hýbati ráčí, v jakýkoli prostředek, že to jest v moci jeho. Páni Horníci s jinými posly z měst tolikéž učinili a králi psali, oznamujíce ten všecken běh, co jsou Pražané mluvili, a z čeho vězně a Jana Hlavsu i Mikuláše Šorfa vinili; a oni zase též, co jsou za odpor jim kladli, nevinu svou ukazujíce, tak jakož jest již předepsáno, a na to zjevného a řádného slyšení, buďto před JMstí Králov- skou, aneb před těmi, komužby to na svém místě poručiti ráčil, ustavičně prosili, z pokuty a z trestání se žádného nevynímajíce. Při těchto nesnázech nejednou se to opakuje, že tomu můž každý vyrozuměti a jako rukama makati, že Pra- žané, což jsou koli mluvili, vinu dávajíce straně odporné, že jsou ničímž toho neprovedli, a tak že nic pravého neměli, ani také o žoldnéřích. Nebo což jsou sami po hotově měli 25 v zálohách, totiž v masných krámích, u Šrámka sladovníka u Sv. Jiljí, i v jiných některých domích několik set lidu zbroj- ného nočně a tejně, na to se ptáti nechtěli, co jsou ti my- slili činiti, a nebo kdo jest je nač a na koho najímal. Ale na stranu odpornou to chtěli secpati, ježto po vše časy nemohli 30 se i jednoho žoldnéře u žádného z těch vězňův, ani z jiných měšťanův, na kteréž jsou se byli zazlili, ani mučením, ani na zpovědi skrze kněží, ani jinak kterakkoli doptati. A však proto nestyděli se všudy toho tvrditi, což zjevně samo v sobě křivé bylo a pravdy ovšem nemělo. A protož takovému, ja- 35 kož oni pravili, soudu nebo vyslyšení sluší se podiviti, jakým jest to řádem nebo neřádem šlo bez přítomnosti jedněch i druhých. Neb jsouce obžalováni, ani soudce, ani žalobní- kův, ani svědkův před sebou neviděli; jaký pak to soud býti 15 20 1524.
Strana 117
Hlava 37. 117 měl, to jest k smíchu podobné. A přes to Pražané nestyděli se toho, žeby souzeni byli, vyznávati, a ku pomoci sobě bráti to, což nikdá nebylo, poněvadž i kníže to vysvědčil, že souditi tu nesnáz není mu poručeno, ale toliko vyslyšeti. Ačkoli i v tom dotýkáni byli vězňové od Pražanův v jich spisu knížeti daném, žeby ve všech radách jim odporni bý- vali, jakoby jim ve všem na překážku byli: i věc jest vě- doma, že to ve všech radách bývá, že musejí býti odporové, zvláště při velikých věcech, jakož pak i tuto mezi nimi musilo 10 na to přijíti. Nebo to jest těch časův slýcháno bylo od lidí hodnověrných spoluradních, že jest často mistr Pašek primas s svými pomocníky klevety a básně ženské na radnici do rady nosíval, pravě: že tento to mluvil, a rouhaje se kropáči a zvonům, a k tomu podobné, chtě na obec vznášeti a je 15 bouřiti, a každého takového roztrhnouti pojednou beze všeho řádného slyšení a důvodů. Jiní pak pamatujíce na své přísahy, odpírali tomu spravedlivě, pokudž ta věc ku právu a k sly- šení i k obvinění nepřišla. A když jest k tomu nepřišlo, tehdy to všeckno nedůvodné a klevetné v dým se potom obrátilo. A však musí se pravdě s některé strany ustoupiti a místo dáti, že jsou se nalézali někteří v Praze, že jsou všetečně, nevážně a příliš lehkomyslně o božských věcech řeči druhdy mluvívali, hádajíce se po ulicech, na náměstí a v šenkovních domích rozpustilým jazykem, jsouce takoví peského a lotrov- ského života, jimž nic počestného mílo nebylo, jmeno boží nadarmo v svá ústa ohyzdná berouce, pro kteroužto věc hodni byli přísného trestání. A když to Pašek i jiní správcové opouštěli, tehdy svády z toho bývaly někdy až do bitvy. Jakož se to znamenitě v jednu chvíli přihodilo, že dva Němci, jeden 30 puškář a druhý barvíř platen, svadili se v šenkovním domu: puškář zastával čtení svaté a Lutera; barvíř pak zastával pa- peže a haněl Lutera, dotud, až vyšli na ulici ožralí, bitvu spolu měli, a zranivše se z obou stran, dosti činiti měli, že jsou živi zůstali. Opět jiný příklad tento položím: Jeden mě- štěnín dosti zřetedlný, jsa okem města tohoto jedním, po- směšně mluvíval o sválostech, a proti vystavování monstrancí, o svátosti také oltářní jináč věření své, nežli v Praze míti chtěli, vyznával; a nad to přechovával v svém domu nějakého mistra Tomáše Němce, kněze, na své straně za čtvrt léta, 20 25 35 1524.
Hlava 37. 117 měl, to jest k smíchu podobné. A přes to Pražané nestyděli se toho, žeby souzeni byli, vyznávati, a ku pomoci sobě bráti to, což nikdá nebylo, poněvadž i kníže to vysvědčil, že souditi tu nesnáz není mu poručeno, ale toliko vyslyšeti. Ačkoli i v tom dotýkáni byli vězňové od Pražanův v jich spisu knížeti daném, žeby ve všech radách jim odporni bý- vali, jakoby jim ve všem na překážku byli: i věc jest vě- doma, že to ve všech radách bývá, že musejí býti odporové, zvláště při velikých věcech, jakož pak i tuto mezi nimi musilo 10 na to přijíti. Nebo to jest těch časův slýcháno bylo od lidí hodnověrných spoluradních, že jest často mistr Pašek primas s svými pomocníky klevety a básně ženské na radnici do rady nosíval, pravě: že tento to mluvil, a rouhaje se kropáči a zvonům, a k tomu podobné, chtě na obec vznášeti a je 15 bouřiti, a každého takového roztrhnouti pojednou beze všeho řádného slyšení a důvodů. Jiní pak pamatujíce na své přísahy, odpírali tomu spravedlivě, pokudž ta věc ku právu a k sly- šení i k obvinění nepřišla. A když jest k tomu nepřišlo, tehdy to všeckno nedůvodné a klevetné v dým se potom obrátilo. A však musí se pravdě s některé strany ustoupiti a místo dáti, že jsou se nalézali někteří v Praze, že jsou všetečně, nevážně a příliš lehkomyslně o božských věcech řeči druhdy mluvívali, hádajíce se po ulicech, na náměstí a v šenkovních domích rozpustilým jazykem, jsouce takoví peského a lotrov- ského života, jimž nic počestného mílo nebylo, jmeno boží nadarmo v svá ústa ohyzdná berouce, pro kteroužto věc hodni byli přísného trestání. A když to Pašek i jiní správcové opouštěli, tehdy svády z toho bývaly někdy až do bitvy. Jakož se to znamenitě v jednu chvíli přihodilo, že dva Němci, jeden 30 puškář a druhý barvíř platen, svadili se v šenkovním domu: puškář zastával čtení svaté a Lutera; barvíř pak zastával pa- peže a haněl Lutera, dotud, až vyšli na ulici ožralí, bitvu spolu měli, a zranivše se z obou stran, dosti činiti měli, že jsou živi zůstali. Opět jiný příklad tento položím: Jeden mě- štěnín dosti zřetedlný, jsa okem města tohoto jedním, po- směšně mluvíval o sválostech, a proti vystavování monstrancí, o svátosti také oltářní jináč věření své, nežli v Praze míti chtěli, vyznával; a nad to přechovával v svém domu nějakého mistra Tomáše Němce, kněze, na své straně za čtvrt léta, 20 25 35 1524.
Strana 118
118 Kniha první. kterýž byl nedávno přišel z Saské země od Lutera, a kázaní svá německá činil v kostele u Božího těla na Novém městě, potom šel zase do Míšně a tam bouřil lidi poddané proti pá- nům jich; a naposledy kníže Jiří Míšenský kázal jej stíti proto, že jest přivedl ty lidi byl k záhubě nemalé skrze mordy. Jiný chtěl hlavy obrazům řezaným stínati; jiný ožrav se vyznával, že jest bůh také v tom stvoření v řetězu; a jiní mnozí jinak, ježto z větší strany takovým plískáním nemalou příčinu dali k těm rozbrojům a k rozmáhání ohně: a však ti všickni doma zůstali skrze úplatky a přízeň. Kteříž jsou pak 10 poctivě s dobrou vážností v poctivém sjití něco ke cti a k chvále a pravé poctě boží promluvili, nechtíce vymyšlení lidského zastávati: takové za ruhače, za pikarty a za kacíře měli, a na nich se potom svezli, secpavše na ně vymyšlenou, nedůvodnou lež, a vypovídali je z města, když jsou se a neb 15 nechtěli, a neb neměli čím vyplacovati, a některé katům v ruce dávali a za jinými je vyhnali. Ale mistr Pašek, maje tehdáž první místo v konšelství, za takovými odpory již psanými, když po jeho vůli jiní nechtěli mu nápomocni býti k potlačení jemu neplatných měšťanův na jeho klevetné vznášení proti 20 právu a řádu: on také s pomocníky svými nechtěl k místu nic vésti; ale dopustil se rozmáhati zlému, až přišlo na vrch práva, a pomíjel vědomě to, coby měl slušně napraviti, a na tom se zastavil, což měl spravedlivě pominouti, tak že potom ti, kteří jsou takové řeči posměšné mluvili, zůstali po 25 té bouřce v Praze beze všeho nátisku, a bitý nebitého nesl, a což na jiné vzkládali, zvláště na vězně, to všecko sami na sobě měli. A tak od počátku těch nesnází až do konce vždycky neupřímně, lstivě a nevěrně obmýšleli předkem o těch vě- so zních, potom podlé nich o všech jiných vypověděných tolikéž. Ale že pán bůh vždycky nevinné a spravedlivé lidi z osidl vysvobozoval a zachovával, a protož nic se horšího po jich vůli nestalo. V tom pak ve všem i toto jest s podivením, že někteří z těch vězňův spoluradních nebyli tehdáž v ten první večer v té 35 schůzi nadepsané v radnici; a však byli vzati do vězení jedno- stejně. Někteří pak při pokoji zůstali, jsouce sobě svobodni beze všeho protivenství, kteříž byli s oněmi v radnici; ale po- tom proti nim i proti jiným se za nepřátely postaviti musili. 5 1524.
118 Kniha první. kterýž byl nedávno přišel z Saské země od Lutera, a kázaní svá německá činil v kostele u Božího těla na Novém městě, potom šel zase do Míšně a tam bouřil lidi poddané proti pá- nům jich; a naposledy kníže Jiří Míšenský kázal jej stíti proto, že jest přivedl ty lidi byl k záhubě nemalé skrze mordy. Jiný chtěl hlavy obrazům řezaným stínati; jiný ožrav se vyznával, že jest bůh také v tom stvoření v řetězu; a jiní mnozí jinak, ježto z větší strany takovým plískáním nemalou příčinu dali k těm rozbrojům a k rozmáhání ohně: a však ti všickni doma zůstali skrze úplatky a přízeň. Kteříž jsou pak 10 poctivě s dobrou vážností v poctivém sjití něco ke cti a k chvále a pravé poctě boží promluvili, nechtíce vymyšlení lidského zastávati: takové za ruhače, za pikarty a za kacíře měli, a na nich se potom svezli, secpavše na ně vymyšlenou, nedůvodnou lež, a vypovídali je z města, když jsou se a neb 15 nechtěli, a neb neměli čím vyplacovati, a některé katům v ruce dávali a za jinými je vyhnali. Ale mistr Pašek, maje tehdáž první místo v konšelství, za takovými odpory již psanými, když po jeho vůli jiní nechtěli mu nápomocni býti k potlačení jemu neplatných měšťanův na jeho klevetné vznášení proti 20 právu a řádu: on také s pomocníky svými nechtěl k místu nic vésti; ale dopustil se rozmáhati zlému, až přišlo na vrch práva, a pomíjel vědomě to, coby měl slušně napraviti, a na tom se zastavil, což měl spravedlivě pominouti, tak že potom ti, kteří jsou takové řeči posměšné mluvili, zůstali po 25 té bouřce v Praze beze všeho nátisku, a bitý nebitého nesl, a což na jiné vzkládali, zvláště na vězně, to všecko sami na sobě měli. A tak od počátku těch nesnází až do konce vždycky neupřímně, lstivě a nevěrně obmýšleli předkem o těch vě- so zních, potom podlé nich o všech jiných vypověděných tolikéž. Ale že pán bůh vždycky nevinné a spravedlivé lidi z osidl vysvobozoval a zachovával, a protož nic se horšího po jich vůli nestalo. V tom pak ve všem i toto jest s podivením, že někteří z těch vězňův spoluradních nebyli tehdáž v ten první večer v té 35 schůzi nadepsané v radnici; a však byli vzati do vězení jedno- stejně. Někteří pak při pokoji zůstali, jsouce sobě svobodni beze všeho protivenství, kteříž byli s oněmi v radnici; ale po- tom proti nim i proti jiným se za nepřátely postaviti musili. 5 1524.
Strana 119
Hlava 38. 119 Hlava 38. V níž se vypisuje, jak král Ludvík knížeti list s vyrčením na vězně 5 odsílá Pražanům oc. a jak vězňové musili hned ve třech nedělích po tom psaní z města se bráti. Když pak ty spisy dotčené s obou stran král s svou radou pilně rozjímal, tehdy toho psaní a vůli svou s vyrčením 10 knížeti z Budína zase odeslal, kteréž mu v ruce přišlo po poslu léta příštího 1525 při času hromnic, v tato slova: „My Ludvík z boží milosti král oc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jsme osvícenému Karlovi Oc. a jiným z měst našich království Českého poručiti ráčili, aby ty rozdíly a 15 roztržitosti, které se mezi Pražany z jedné, a těmi vězni, kteříž u vězení našem jsou, a jinými, kteříž z města Pražského odešli, z strany druhé, zběhly, vyslyšali; což jsou pak i učinili, a Nám žalobu i odpor obou stran, tak jakž jsou jim dodány, poslali. I poněvadž jsme v nich srozuměli a to nalezli, že 20 z mnohých příčin ti vězňové spolu zůstati, a v městě Praž- ském bydleti nemohou: protož pro tu věc vám vězňům i ji- ným, kteříž na ten čas v té bouřce i z města jste ušli, při- kazujem, abyste již beze všeho dalšího prodlévání statky a zboží své, kteréž v městě Našem Pražském, a nebo blíže 25 okolo města máte a držíte, rozprodali, a z města toho, v kterémž bydlíte, jinam se vystěhovali, beze vší překážky strany druhé, totiž Pražanův, však tím spůsobem: kdoby jste kolivěk v království Našem Českém, a nebo v jiných zemích bydleti a přebývati chtěli, to svobodně a bezpečně učiniti so můžete, napřed s Námi srovnajíce se i s jinými křesťany u víře obecné a svaté víře křesťanské, všech bludův pikart- ských na straně nechajíce a mysl ku pomstě zavrhouce. Jest-li žeby jste pak přikázání Naše zanedbali naplniti, jižby jste Nám hrdla i statky propadli, a My bychom se k vám podlé 3s práva zachovati musili. Dán v Budíně v neděli po sv. Lucii léta 1524." Toť jest ten list královský na to vyslyšení vydaný, kte- rýž Pražané za mocnou a řádnou výpověd a za mocný soud ujali a za nejpevnější taras po vše časy držali. Tím se potom 18. Pro- since. 1524.
Hlava 38. 119 Hlava 38. V níž se vypisuje, jak král Ludvík knížeti list s vyrčením na vězně 5 odsílá Pražanům oc. a jak vězňové musili hned ve třech nedělích po tom psaní z města se bráti. Když pak ty spisy dotčené s obou stran král s svou radou pilně rozjímal, tehdy toho psaní a vůli svou s vyrčením 10 knížeti z Budína zase odeslal, kteréž mu v ruce přišlo po poslu léta příštího 1525 při času hromnic, v tato slova: „My Ludvík z boží milosti král oc. Oznamujem tímto listem všem, jakož jsme osvícenému Karlovi Oc. a jiným z měst našich království Českého poručiti ráčili, aby ty rozdíly a 15 roztržitosti, které se mezi Pražany z jedné, a těmi vězni, kteříž u vězení našem jsou, a jinými, kteříž z města Pražského odešli, z strany druhé, zběhly, vyslyšali; což jsou pak i učinili, a Nám žalobu i odpor obou stran, tak jakž jsou jim dodány, poslali. I poněvadž jsme v nich srozuměli a to nalezli, že 20 z mnohých příčin ti vězňové spolu zůstati, a v městě Praž- ském bydleti nemohou: protož pro tu věc vám vězňům i ji- ným, kteříž na ten čas v té bouřce i z města jste ušli, při- kazujem, abyste již beze všeho dalšího prodlévání statky a zboží své, kteréž v městě Našem Pražském, a nebo blíže 25 okolo města máte a držíte, rozprodali, a z města toho, v kterémž bydlíte, jinam se vystěhovali, beze vší překážky strany druhé, totiž Pražanův, však tím spůsobem: kdoby jste kolivěk v království Našem Českém, a nebo v jiných zemích bydleti a přebývati chtěli, to svobodně a bezpečně učiniti so můžete, napřed s Námi srovnajíce se i s jinými křesťany u víře obecné a svaté víře křesťanské, všech bludův pikart- ských na straně nechajíce a mysl ku pomstě zavrhouce. Jest-li žeby jste pak přikázání Naše zanedbali naplniti, jižby jste Nám hrdla i statky propadli, a My bychom se k vám podlé 3s práva zachovati musili. Dán v Budíně v neděli po sv. Lucii léta 1524." Toť jest ten list královský na to vyslyšení vydaný, kte- rýž Pražané za mocnou a řádnou výpověd a za mocný soud ujali a za nejpevnější taras po vše časy držali. Tím se potom 18. Pro- since. 1524.
Strana 120
120 Kniha první. 11. Ún. 1525. 1524. bránili, jakož potom šíře se to ukáže. A při témž listu král knížeti zvláštní psaní učinil, s výmínkou, jakby se měli při tom zachovati: „My Ludvík z boží milosti král Oc. Osvícený újče náš milý! Vědětiť dáváme, co se toho rozdílu mezi Pražany z je- dné, a těmi vězni našimi z strany druhé dotýče, tomu všemu, co jsi nám s jinými, kteréž jsme k tobě k té věci přidali, oznámil, vyrozuměli jsme. Protož tento výrok náš teď tobě posíláme, poroučejíce, aby ty v to s pilností nahledl, a jest-li že to za dobré poznáš, ať ta věc svůj průchod má; pakliby 10 v tom jakou urážku seznal, aby nám to bez meškání oznámil, abychom věděli, čím se spraviti.“ Datum ut supra. Z toho listu kníže to dobře poznal, že jest pustil král úzdu Pražanům, aby jich předsevzetí šlo. Ten pak list krá- lovský s vyrčením byl čten a vyhlášen vězňům i Janovi Hlav- 15 sovi s Šorfem na radnici v sobotu na zejtří po svaté Ško- lastice před nedělí devítník, u přítomnosti knížete jako i prvé, davše jim Pražané lhůtu za tři neděle k vyjití ven z města; jakož pak v tom tak se musili zachovati na ten čas, a z města po vyjití těch tří nedělí se vybrati. A tak dostalo se těm 20 spoluradním u vězení seděti půl léta a tři dni; a v tom času nechtěli jich na žádné rukojmě propustiti. Z toho ze všeho známo jest, že tu, kdež se ku právu někdo a k soudu spravedlivému volá, pravě se býti nevinen, a nebyl by k tomu dopuštěn, žeby to bylo proti právu a řádu, 25 za výpověd to chtíti míti od strany odporné, čehožby se ne- nalézalo v pravdě. Nebo poněvadž král potom psal nejednou Pražanům i vší obci, a přísně rozkázal, aby se volni dali naleznouti k smlouvě přátelské, a pakliby se nesmluvili, že tu všecku nesnáz odkládal do vyslyšení a soudu budoucího, a aby se oni Pražané tím rozkázáním jeho anebo výpovědí, kterou jest byl na ten čas z některých příčin a zpráv učinil, ani žádným ústním poručením (kterýmž se byl Pašek s po- mocníky velmi zastíral) nepřikrývali a nezastírali; ale aby se tak ve všem zachovali podlé jeho konečné vůle a psaní, 35 jakož o tom šíře v třetích knihách bude položeno. A tak, poněvadž jsou ti vypovědění ustavičně se na krále pána svého volali, žádajíce slyšáni býti podlé práva a spravedlnosti, a on povolení své milostivé a spravedlivé jim k tomu dáti ráčil: 5 30
120 Kniha první. 11. Ún. 1525. 1524. bránili, jakož potom šíře se to ukáže. A při témž listu král knížeti zvláštní psaní učinil, s výmínkou, jakby se měli při tom zachovati: „My Ludvík z boží milosti král Oc. Osvícený újče náš milý! Vědětiť dáváme, co se toho rozdílu mezi Pražany z je- dné, a těmi vězni našimi z strany druhé dotýče, tomu všemu, co jsi nám s jinými, kteréž jsme k tobě k té věci přidali, oznámil, vyrozuměli jsme. Protož tento výrok náš teď tobě posíláme, poroučejíce, aby ty v to s pilností nahledl, a jest-li že to za dobré poznáš, ať ta věc svůj průchod má; pakliby 10 v tom jakou urážku seznal, aby nám to bez meškání oznámil, abychom věděli, čím se spraviti.“ Datum ut supra. Z toho listu kníže to dobře poznal, že jest pustil král úzdu Pražanům, aby jich předsevzetí šlo. Ten pak list krá- lovský s vyrčením byl čten a vyhlášen vězňům i Janovi Hlav- 15 sovi s Šorfem na radnici v sobotu na zejtří po svaté Ško- lastice před nedělí devítník, u přítomnosti knížete jako i prvé, davše jim Pražané lhůtu za tři neděle k vyjití ven z města; jakož pak v tom tak se musili zachovati na ten čas, a z města po vyjití těch tří nedělí se vybrati. A tak dostalo se těm 20 spoluradním u vězení seděti půl léta a tři dni; a v tom času nechtěli jich na žádné rukojmě propustiti. Z toho ze všeho známo jest, že tu, kdež se ku právu někdo a k soudu spravedlivému volá, pravě se býti nevinen, a nebyl by k tomu dopuštěn, žeby to bylo proti právu a řádu, 25 za výpověd to chtíti míti od strany odporné, čehožby se ne- nalézalo v pravdě. Nebo poněvadž král potom psal nejednou Pražanům i vší obci, a přísně rozkázal, aby se volni dali naleznouti k smlouvě přátelské, a pakliby se nesmluvili, že tu všecku nesnáz odkládal do vyslyšení a soudu budoucího, a aby se oni Pražané tím rozkázáním jeho anebo výpovědí, kterou jest byl na ten čas z některých příčin a zpráv učinil, ani žádným ústním poručením (kterýmž se byl Pašek s po- mocníky velmi zastíral) nepřikrývali a nezastírali; ale aby se tak ve všem zachovali podlé jeho konečné vůle a psaní, 35 jakož o tom šíře v třetích knihách bude položeno. A tak, poněvadž jsou ti vypovědění ustavičně se na krále pána svého volali, žádajíce slyšáni býti podlé práva a spravedlnosti, a on povolení své milostivé a spravedlivé jim k tomu dáti ráčil: 5 30
Strana 121
Hlava 38. 121 že těmi listy tu výpověd od Pražanův nazvanou, i jiné všecko předešlé umořil a v nic obrátil do té pře skonání — příkladem onoho krále Asvera, kterýžto, když k němu také příliš oso- čeni byli beze vší viny Mardocheus se všemi jinými Židy skrze pyšného Amana poselství, a ku křivé zprávě jeho: na žádost, úkladnou a zrádnou zprávu a výprosu Amanovu mo- cné vyrčení učinil listy svými po všech krajinách, aby všickni Židé pod kralováním jeho zmordováni byli dne určitého; po- tom božím jednáním, když lest a klam téhož Amana pod 10 přikrytím víry poznal, jiné psaní po všech krajinách svých přísné učinil, jakož o tom šíře najdeš v knihách Hester v Hl. 6, kterýmž to první své psaní umořil, nazpátek rozkázav, aby Židé zachováni byli, a nepřátely své, kteříž je měli mor- dovati, aby na týž den určený zmordovali, a Amana kázal 45 s přátely jeho svěsiti na šibenici, kterouž byl on Aman Mardocheovi připravil. I kdo tehdy nepozná, že ta výpověd královská nebyla během soudným učiněna? nebo kdyby to tak bylo, jižby králi s radami jeho nikterakž možné ani ná- ležité nebylo, jiného rozkázání a k soudu budoucímu, ani 20 k jiným věcem povolení, mimo to dáti, cožby se jim již prvé mocí soudu předešlého zavřelo. A protož i to se zřetedlně ukazuje v těch listech krá- lovských, kteréž v třetích knihách těchto najdeš, že jest král s radami svými byl velmi oklamán od těch, kdo jsou jej zpravovali neupřímně, na vypověděné žalujíce. Jakož pak ar- cibiskup Ostřehomský, pomocník Pražanův, toho na ně ne- zatajil, a zvláště když jsou nedůvodné psaní netoliko k králi, ale i k arcibiskupovi a legatovi papežovu, i k jiným mnohým po straně učinili, tvrdíce to své o těch vězních rozpisování; 30 a nad to i svědomí některé psané, ovšem křivé, také po- sílali tejně, kteréhož jsou, jak jsou živi, ti vypovědění nevi- děli a neslyšeli, ježto po takovém psaní mnohým se zdálo, i králi v náhlé kvapnosti, prohlídajíce k osobám jedněch i druhých, že z větší strany jest pravda pravá z té pověsti, 35 kteráž byla vzešla. 25 1524. (Konec knihy první.)
Hlava 38. 121 že těmi listy tu výpověd od Pražanův nazvanou, i jiné všecko předešlé umořil a v nic obrátil do té pře skonání — příkladem onoho krále Asvera, kterýžto, když k němu také příliš oso- čeni byli beze vší viny Mardocheus se všemi jinými Židy skrze pyšného Amana poselství, a ku křivé zprávě jeho: na žádost, úkladnou a zrádnou zprávu a výprosu Amanovu mo- cné vyrčení učinil listy svými po všech krajinách, aby všickni Židé pod kralováním jeho zmordováni byli dne určitého; po- tom božím jednáním, když lest a klam téhož Amana pod 10 přikrytím víry poznal, jiné psaní po všech krajinách svých přísné učinil, jakož o tom šíře najdeš v knihách Hester v Hl. 6, kterýmž to první své psaní umořil, nazpátek rozkázav, aby Židé zachováni byli, a nepřátely své, kteříž je měli mor- dovati, aby na týž den určený zmordovali, a Amana kázal 45 s přátely jeho svěsiti na šibenici, kterouž byl on Aman Mardocheovi připravil. I kdo tehdy nepozná, že ta výpověd královská nebyla během soudným učiněna? nebo kdyby to tak bylo, jižby králi s radami jeho nikterakž možné ani ná- ležité nebylo, jiného rozkázání a k soudu budoucímu, ani 20 k jiným věcem povolení, mimo to dáti, cožby se jim již prvé mocí soudu předešlého zavřelo. A protož i to se zřetedlně ukazuje v těch listech krá- lovských, kteréž v třetích knihách těchto najdeš, že jest král s radami svými byl velmi oklamán od těch, kdo jsou jej zpravovali neupřímně, na vypověděné žalujíce. Jakož pak ar- cibiskup Ostřehomský, pomocník Pražanův, toho na ně ne- zatajil, a zvláště když jsou nedůvodné psaní netoliko k králi, ale i k arcibiskupovi a legatovi papežovu, i k jiným mnohým po straně učinili, tvrdíce to své o těch vězních rozpisování; 30 a nad to i svědomí některé psané, ovšem křivé, také po- sílali tejně, kteréhož jsou, jak jsou živi, ti vypovědění nevi- děli a neslyšeli, ježto po takovém psaní mnohým se zdálo, i králi v náhlé kvapnosti, prohlídajíce k osobám jedněch i druhých, že z větší strany jest pravda pravá z té pověsti, 35 kteráž byla vzešla. 25 1524. (Konec knihy první.)
Strana 122
Kniha druhá. V níž se psáti bude o nátisku, soužení a nekřesťanském trápení lidí nevinných v Praze od Pražanův světských i duchovních společně. Hlava 1. V níž se vypisuje, jak administrator Cahera, což světští obmeškali, to on s svými pomocníky, trápě dobré lidi, nahražoval; při tom jeho život a zachování se velmi pěkně vypisuje. Naposledy list od Lutera Burjanovi z Kornic. Potom když tak moře zevřelé jednostejně bez přestání se nadýmalo, a čas vánoční se při konci léta 1524 přibližoval, dábel na tom nechtěl dosti míti, že světští Pražští správcové dosti sobě pekla opanovali, násilně a bezprávně lidi nevinné trápíce; i umyslil popuditi jim ku pomoci správce nazvané duchovní, totiž Havla Caheru, administratora dolejšího Praž- ského s jeho kněžstvem, v čemby se světští obmeškali při trápení tělesném, aby nazvaní duchovní to nahražovali z strany duše při trápení duchovním, aby vždy království jeho dokonale zvelebili, oklamávajíce lidi mnohé podvodně a falešně, a na- 10 posledy aby, jest-li žeby bůh neráčil svých věrných ostříhati, za sebou je k věčným pekelným mukám přivedli. A protož dřív než se počnu toho dotýkati, vidí mi se, abych nejprvé spůsob povahy i života vrchního správce, totiž administratora Havla, nazvaného duchovního, krátce předložil; 15 neb jakž po dobrém správci dobrá, tak po zlém zlá správa bývá, kterémuž Havel Cahera říkali. Ten jsa rodem z Žatce, od chudých zplozený rodičův, maje otce řezníka, byl člověk po- stavy neveliké, k člověku zdravého rozumu nepodobný. A však v takovém skrovném toulu dábel množství šípův a střel v něm 20 5 1524.
Kniha druhá. V níž se psáti bude o nátisku, soužení a nekřesťanském trápení lidí nevinných v Praze od Pražanův světských i duchovních společně. Hlava 1. V níž se vypisuje, jak administrator Cahera, což světští obmeškali, to on s svými pomocníky, trápě dobré lidi, nahražoval; při tom jeho život a zachování se velmi pěkně vypisuje. Naposledy list od Lutera Burjanovi z Kornic. Potom když tak moře zevřelé jednostejně bez přestání se nadýmalo, a čas vánoční se při konci léta 1524 přibližoval, dábel na tom nechtěl dosti míti, že světští Pražští správcové dosti sobě pekla opanovali, násilně a bezprávně lidi nevinné trápíce; i umyslil popuditi jim ku pomoci správce nazvané duchovní, totiž Havla Caheru, administratora dolejšího Praž- ského s jeho kněžstvem, v čemby se světští obmeškali při trápení tělesném, aby nazvaní duchovní to nahražovali z strany duše při trápení duchovním, aby vždy království jeho dokonale zvelebili, oklamávajíce lidi mnohé podvodně a falešně, a na- 10 posledy aby, jest-li žeby bůh neráčil svých věrných ostříhati, za sebou je k věčným pekelným mukám přivedli. A protož dřív než se počnu toho dotýkati, vidí mi se, abych nejprvé spůsob povahy i života vrchního správce, totiž administratora Havla, nazvaného duchovního, krátce předložil; 15 neb jakž po dobrém správci dobrá, tak po zlém zlá správa bývá, kterémuž Havel Cahera říkali. Ten jsa rodem z Žatce, od chudých zplozený rodičův, maje otce řezníka, byl člověk po- stavy neveliké, k člověku zdravého rozumu nepodobný. A však v takovém skrovném toulu dábel množství šípův a střel v něm 20 5 1524.
Strana 123
Hlava 1. 123 byl sobě složil. Ten se dal do Pražského učení, a z toho 1524. vždy výše postupoval, až mistrovství došel. Potom jsa kně- zem, byl farářem v Litoměřicích. Tam svadil měšťany, a v ky- selost nemalou uvodil jedny s druhými, strojem dábelským, kterýž přirození jeho k tomu byl nastrojil, aby různice mezi bratřími rozsíval; a potom brzo z toho města dosti nepoctivě s nechvalitebnou pověstí vyjíti musil. Odtud vybral se do Vitmberka v Sasích, k mistru Mar- tinovi Luterovi, učiteli zákona božího. A tam jsa, vzal na 10 sebe postavu pokrytou, jakoby velmi horlivě při pravdě zá- kona Kristova stál, vymakávaje a vyptávaje se v tom městě při rozličných učitelích na pravou pravdu pod falešným při- krytím a úmyslem zlým, kteréhož potom sám na sebe, když se do Prahy vrátil, nezatajil, mluvě: že to jest nejvíc proto 15 učinil, trvaje při Luterovi, aby vyzvěděl jeho i jiných tudíž obyčeje pikartské, a poznaje je, snáze mohl přístup míti ke zkáze narčených pikartův; jakož jest potom tak učinil, že jest políbením syna člověka zrazoval. A tak tam v tom trval, podlé zprávy lidské, víc než čtvrt léta. A téhož času snažně nabádal a staral Lutera, aby spis a knihy o ustanovení a volení kněžstva, tak řečené, udělal a sepsal a do Čech vy- dal, jakož se po nemnohém času tak stalo; nébrž některé artikule sám z své hlavy do toho spisu jmenem jeho přidával, a Luterovi to všecko připsal, jakož pak potom on Luter do 25 Čech některým osobám, a zvláště Burjanovi doktorovi, vězni a kancléři Pražskému, oznámil o tom psaním svým. Kteréžto psaní, aby tak ovšem zamlčáno nebylo, v těchto slovích po- ložím. Pořádek jeho byl jest tento: „Milost a pokoj v Kristu, kterýžto potvrzuj úmyslu tvého 30 v tom zármutku, můj Burjane! Rychlé přijití i odjití tohoto posla do Čech spůsobilo to, že sotva tuto ceduli jsem napsal. Nastojte, milý Kriste! co já o tom Havlovi slyším! tak že jest důvěrnost i všecko naše domnění zklamal, tehdáž, když byl tak poctivý on za 35 poctivého u nás jmín. Jak velikým úsilím mne k tomu přinutil, jak velikou horlivostí a snažností nabádal, abych knížky své do Čech spěšně poslal! Potom cožkoli jest napomínání, což- koli jest o místech jistých ukázaných v těch knížkách, to jsem z jeho ruky měl; onť jest přepisoval. Kteréžbych byl 20
Hlava 1. 123 byl sobě složil. Ten se dal do Pražského učení, a z toho 1524. vždy výše postupoval, až mistrovství došel. Potom jsa kně- zem, byl farářem v Litoměřicích. Tam svadil měšťany, a v ky- selost nemalou uvodil jedny s druhými, strojem dábelským, kterýž přirození jeho k tomu byl nastrojil, aby různice mezi bratřími rozsíval; a potom brzo z toho města dosti nepoctivě s nechvalitebnou pověstí vyjíti musil. Odtud vybral se do Vitmberka v Sasích, k mistru Mar- tinovi Luterovi, učiteli zákona božího. A tam jsa, vzal na 10 sebe postavu pokrytou, jakoby velmi horlivě při pravdě zá- kona Kristova stál, vymakávaje a vyptávaje se v tom městě při rozličných učitelích na pravou pravdu pod falešným při- krytím a úmyslem zlým, kteréhož potom sám na sebe, když se do Prahy vrátil, nezatajil, mluvě: že to jest nejvíc proto 15 učinil, trvaje při Luterovi, aby vyzvěděl jeho i jiných tudíž obyčeje pikartské, a poznaje je, snáze mohl přístup míti ke zkáze narčených pikartův; jakož jest potom tak učinil, že jest políbením syna člověka zrazoval. A tak tam v tom trval, podlé zprávy lidské, víc než čtvrt léta. A téhož času snažně nabádal a staral Lutera, aby spis a knihy o ustanovení a volení kněžstva, tak řečené, udělal a sepsal a do Čech vy- dal, jakož se po nemnohém času tak stalo; nébrž některé artikule sám z své hlavy do toho spisu jmenem jeho přidával, a Luterovi to všecko připsal, jakož pak potom on Luter do 25 Čech některým osobám, a zvláště Burjanovi doktorovi, vězni a kancléři Pražskému, oznámil o tom psaním svým. Kteréžto psaní, aby tak ovšem zamlčáno nebylo, v těchto slovích po- ložím. Pořádek jeho byl jest tento: „Milost a pokoj v Kristu, kterýžto potvrzuj úmyslu tvého 30 v tom zármutku, můj Burjane! Rychlé přijití i odjití tohoto posla do Čech spůsobilo to, že sotva tuto ceduli jsem napsal. Nastojte, milý Kriste! co já o tom Havlovi slyším! tak že jest důvěrnost i všecko naše domnění zklamal, tehdáž, když byl tak poctivý on za 35 poctivého u nás jmín. Jak velikým úsilím mne k tomu přinutil, jak velikou horlivostí a snažností nabádal, abych knížky své do Čech spěšně poslal! Potom cožkoli jest napomínání, což- koli jest o místech jistých ukázaných v těch knížkách, to jsem z jeho ruky měl; onť jest přepisoval. Kteréžbych byl 20
Strana 124
124 Kniha druhá. 27. Říj. tobě poslal, ty věci, ale nemohl jsem jich naleznouti. Ty pak nepochybuj, poněvadž netoliko on jest původem, ale také i trapičem i nějakým katem, že knížky ty ode mne složeny jsou. Takť jsem já bídný oklamán jeho nevěrou! A nic není v těch knížkách mého, jedině toliko to samo naučení a spů- sob i písemné rozmlouvání; jiné všecko jest Havlovo. Ale Kristus živ jest a kraluje. Jiným časem vícť o tom psáti budu. Pán Ježíš buď s tebou! Amen. V Vitmberce u vigilí Šimona a Judy, léta 1524. 10 Martin Luter. Kristovu vězni a služebníku věrnému, panu Burjanovi z Kornic, sekretáři Pražskému, mému v pánu bohu nejmi- lejšímu.“ 1524. 15 Hlava 2. V níž se oznamuje, jaký jest list poslal Martin Luter Caherovi, a jak jest Cahera po navrácení svém Martina Lutera na kázaních svých vy- chvaloval, a jak po malém času se změnil a nazpátek převrátil. 20 Druhý list k témuž Havlovi administratorovi takto: „Milost a pokoj v Kristu! Ačkoli, milý Havle! domní- vám se, že již příliš pozdě a na darmo to bude, abych tebe psaním mým od začaté věci odvedl, jenž jsi dávno netoliko tajiti se přestal v tom, čím jsi nás, jakož znáš, neslušnými 25 běhy zklamal, ale že i zjevně útok činíš proti poznalé pravdě; a však chtěl jsem tohoto posledního ještě na tobě přátelství zkusiti. Obrať se, můj Havle! dokudž čas jest, a přestaň prchliv býti proti bohu a proti pomazanému jeho Kristu; člo- věk jsi, krátkého živ jsa času, a snad této chvíle, v kteréž so o těch věcech čteš, jiné chtě smysliti, přijde ovšem zkáza tvá tím spíše, a nebudeť jí potřebí k sobě dobrovolně pota- hovati. I co jest tobě, služebníku slova božího, do válek, do mordův, a do vězení? můj Havle! A zdali netoliko žádného býti Krista našeho, ale ani kterého boha, kterýžby na tě pa- třil, a potom ani soudil, nevěříš? Tvrdo jest tobě proti ostnu se zpěčovati; nesnadno jest tolik proti sobě hlasův dobrých lidí přemáhati! Jest-li že mne uposlechneš, buduť se radovati z bratra nalezeného; pakli zatvrdilý jsi, své tělo 35
124 Kniha druhá. 27. Říj. tobě poslal, ty věci, ale nemohl jsem jich naleznouti. Ty pak nepochybuj, poněvadž netoliko on jest původem, ale také i trapičem i nějakým katem, že knížky ty ode mne složeny jsou. Takť jsem já bídný oklamán jeho nevěrou! A nic není v těch knížkách mého, jedině toliko to samo naučení a spů- sob i písemné rozmlouvání; jiné všecko jest Havlovo. Ale Kristus živ jest a kraluje. Jiným časem vícť o tom psáti budu. Pán Ježíš buď s tebou! Amen. V Vitmberce u vigilí Šimona a Judy, léta 1524. 10 Martin Luter. Kristovu vězni a služebníku věrnému, panu Burjanovi z Kornic, sekretáři Pražskému, mému v pánu bohu nejmi- lejšímu.“ 1524. 15 Hlava 2. V níž se oznamuje, jaký jest list poslal Martin Luter Caherovi, a jak jest Cahera po navrácení svém Martina Lutera na kázaních svých vy- chvaloval, a jak po malém času se změnil a nazpátek převrátil. 20 Druhý list k témuž Havlovi administratorovi takto: „Milost a pokoj v Kristu! Ačkoli, milý Havle! domní- vám se, že již příliš pozdě a na darmo to bude, abych tebe psaním mým od začaté věci odvedl, jenž jsi dávno netoliko tajiti se přestal v tom, čím jsi nás, jakož znáš, neslušnými 25 běhy zklamal, ale že i zjevně útok činíš proti poznalé pravdě; a však chtěl jsem tohoto posledního ještě na tobě přátelství zkusiti. Obrať se, můj Havle! dokudž čas jest, a přestaň prchliv býti proti bohu a proti pomazanému jeho Kristu; člo- věk jsi, krátkého živ jsa času, a snad této chvíle, v kteréž so o těch věcech čteš, jiné chtě smysliti, přijde ovšem zkáza tvá tím spíše, a nebudeť jí potřebí k sobě dobrovolně pota- hovati. I co jest tobě, služebníku slova božího, do válek, do mordův, a do vězení? můj Havle! A zdali netoliko žádného býti Krista našeho, ale ani kterého boha, kterýžby na tě pa- třil, a potom ani soudil, nevěříš? Tvrdo jest tobě proti ostnu se zpěčovati; nesnadno jest tolik proti sobě hlasův dobrých lidí přemáhati! Jest-li že mne uposlechneš, buduť se radovati z bratra nalezeného; pakli zatvrdilý jsi, své tělo 35
Strana 125
Hlava 2. 125 sám poneseš, a já budu míti výmluvu, aniž však skutku 1524. tvého u potomních lidí zamlčím z daru božího. Pán bůh pro- měň tebe brzo! Amen. V Vitmberce, v neděli po sv. Martinu, léta 1524. Martin Luter." Protoť jsem tohoto psaní Luterova také nepominul, aby důkladně známy byly povahy tohoto Havla, i aby váženo bylo od lidí budoucími časy, dobře-li jest či zle činil, že takovými dveřmi vcházel v spravování stavu duchovního v Če- 10 chách. A když se odtud z Vitmberka do Čech vrátil, tehdy po smrti předešlého administratora, mistra Václava Šišmánka tak řečeného, volen byl sám čtvrtý za administratora časem le- tním, léta předešlého 1523. Mezi těmi pak časy na každém 15 téměř kázaní chtěl Římskou stolici čelem vyraziti a papeže hlavou dolů a nohama nahoru postaviti, dosti potupně o něm mluvě, a lidi napomínal, aby za nábožného, bohabojného i sva- tého doktora, kněze Martina Lutera, pána boha prosili, aby v tom dobrém začatém setrval, a pán bůh aby mu ráčil pro- 20 spěch dáti, to dopovídaje, že jest Čechům mnoho dobrého učinil tím dobrým a svatým skutkem, že jest Němce okolní v známost zákona božího a pravdy jeho uvedl a s Čechy je srovnal. Tu jest opět sám na sebe křivdu se lží uvodil, položiv 25 příčinu předepsanou, proč jest při Luterovi trval. Neb kdyby to tak bylo, všakby při tom stál, co jest na mysli měl, nechaje Lutera, mluvil by a vyznával by na odpor jemu; ale jakž brzo se od něho vrátil, jemu nápomocen byl, jej vychvaloval, srovnávaje se s ním s jeho učením, a potupuje 30 církev Římskou s jejím učením. Ale potom teprv poznav, kam se lid Pražský a k čemu obracuje, mluvil a činil k vůli lidem po vše časy. Z toho již znáti můžeš, co jest dobrého učiniti mohl takový nevážný poběhlec, podlé onoho propo- vědění mravného Catona: „V ohyzdnosti to, prý, měj, aby 35 sám proti sobě byl; nebo žádnému se ten nehodí, kdož sám sobě odporen jest.“ To ten. A po tom po všem o hrom- nicích tehdáž přišlých při sjezdu všech stavův pod obojí spů- sobou, o kterémž jest v prvních knihách mluveno, zname- navše všickni stavové, k čemu se jest nachyloval podlé zdání 13. List.
Hlava 2. 125 sám poneseš, a já budu míti výmluvu, aniž však skutku 1524. tvého u potomních lidí zamlčím z daru božího. Pán bůh pro- měň tebe brzo! Amen. V Vitmberce, v neděli po sv. Martinu, léta 1524. Martin Luter." Protoť jsem tohoto psaní Luterova také nepominul, aby důkladně známy byly povahy tohoto Havla, i aby váženo bylo od lidí budoucími časy, dobře-li jest či zle činil, že takovými dveřmi vcházel v spravování stavu duchovního v Če- 10 chách. A když se odtud z Vitmberka do Čech vrátil, tehdy po smrti předešlého administratora, mistra Václava Šišmánka tak řečeného, volen byl sám čtvrtý za administratora časem le- tním, léta předešlého 1523. Mezi těmi pak časy na každém 15 téměř kázaní chtěl Římskou stolici čelem vyraziti a papeže hlavou dolů a nohama nahoru postaviti, dosti potupně o něm mluvě, a lidi napomínal, aby za nábožného, bohabojného i sva- tého doktora, kněze Martina Lutera, pána boha prosili, aby v tom dobrém začatém setrval, a pán bůh aby mu ráčil pro- 20 spěch dáti, to dopovídaje, že jest Čechům mnoho dobrého učinil tím dobrým a svatým skutkem, že jest Němce okolní v známost zákona božího a pravdy jeho uvedl a s Čechy je srovnal. Tu jest opět sám na sebe křivdu se lží uvodil, položiv 25 příčinu předepsanou, proč jest při Luterovi trval. Neb kdyby to tak bylo, všakby při tom stál, co jest na mysli měl, nechaje Lutera, mluvil by a vyznával by na odpor jemu; ale jakž brzo se od něho vrátil, jemu nápomocen byl, jej vychvaloval, srovnávaje se s ním s jeho učením, a potupuje 30 církev Římskou s jejím učením. Ale potom teprv poznav, kam se lid Pražský a k čemu obracuje, mluvil a činil k vůli lidem po vše časy. Z toho již znáti můžeš, co jest dobrého učiniti mohl takový nevážný poběhlec, podlé onoho propo- vědění mravného Catona: „V ohyzdnosti to, prý, měj, aby 35 sám proti sobě byl; nebo žádnému se ten nehodí, kdož sám sobě odporen jest.“ To ten. A po tom po všem o hrom- nicích tehdáž přišlých při sjezdu všech stavův pod obojí spů- sobou, o kterémž jest v prvních knihách mluveno, zname- navše všickni stavové, k čemu se jest nachyloval podlé zdání 13. List.
Strana 126
126 Kniha druhá. jich, tak jakž jsou v kostele na kázaní jeho slýchali, do- mnívajíce se, že bude syn pokoje, a neznajíce pod přikrytím jedu, potvrdili ho samého za administratora, do kteréhož úřadu se ošemetně a nevěrně vplakal. A když již dokonale ten úřad byl mu puštěn, přijal také k tomu faru v Týnském kostele. Tu se již byl napravil, a co v něm pokrytého bylo, pomalu dále a dále z sebe vyléval, zapíraje všeho toho, což jest prvé mluvíval o Římanech i o té stolici, obyčejem Ro- kycany, a na narčené pikarty bez jich provinění se obrátil, hromem tepa na ně ze všech stran nestydatě, lež nestydatou 10 a nešlechetnou sám sobě i ústům svým dávaje, že jest bylo čemu se podiviti proti prvnímu jeho spůsobu. Ale tento Havel maje dobrořečiti lidu šlechetnému, zlořečil. Ale Bůh zná srdce lidská, ten sám ví, proč jest mu úmysl jeho změnil, a proč jest ducha lživého v ústa jeho dopustil, na příklad onoho Ba- 15 láma proroka, kterýž když měl zlořečiti lidu božímu k vůli Balákovi králi, dobrořečil. Onen nemohl toho změniti jináč, ani pro žádné dary, kteréž mu král sliboval: tento pak, jakž rozum lidský mohl postihnouti, pro špatnou naději cti a marné chvály světské a očekávání biskupství českého zapřel pravdy 20 zákona božího, zlořečiv lidu, k samému bohu živému a pra- vému, kterýž v nebesích jest, příchylnému, a nepřátelům bo- žím dobrořečil; neb maje býti pastýř ovcí, obrátil se v vlka hltavého a ukrutníka nesmírného i v tyrana nevinné krve lidské žádostivého. A toho všeho příkladu důvod na sobě 25 ukazoval po vše časy spravování svého, vynaloživ se na to, aby nic jiného nepůsobil na kazatedlnici, než jako trubač v vojště obyčej má k bitvě lidi v hromadu stroubiti a k mor- dům popuditi: tak tento ne kněz Kristův, ale sluha dáblův na to se vydal, aby lidi v hromadu vadil a v ošklivost, zlou so vůli, v různici, v nelásku i v jiné zlé věci uvodil, jsa nej- větší příčina z kněžstva toho pozdvižení, kteréž se již stalo v Praze. Neb maje z povinnosti titule kněžského, podlé smyslu Kristova i apoštolův jeho, lidi na odpor tomu všemu zlému vésti, i popouzel k krveprolití, důvody čině k tomu skutku 35 z zákona starého o pomstách, a z kronik země České za cí- saře Zikmunda a za jiných králův, za kterýchžto hrozné války někdy mezi samými Čechy, někdy s cizozemci v České zemi bývaly, přirovnávaje v mnohých věcech předešlé časy 5 1524.
126 Kniha druhá. jich, tak jakž jsou v kostele na kázaní jeho slýchali, do- mnívajíce se, že bude syn pokoje, a neznajíce pod přikrytím jedu, potvrdili ho samého za administratora, do kteréhož úřadu se ošemetně a nevěrně vplakal. A když již dokonale ten úřad byl mu puštěn, přijal také k tomu faru v Týnském kostele. Tu se již byl napravil, a co v něm pokrytého bylo, pomalu dále a dále z sebe vyléval, zapíraje všeho toho, což jest prvé mluvíval o Římanech i o té stolici, obyčejem Ro- kycany, a na narčené pikarty bez jich provinění se obrátil, hromem tepa na ně ze všech stran nestydatě, lež nestydatou 10 a nešlechetnou sám sobě i ústům svým dávaje, že jest bylo čemu se podiviti proti prvnímu jeho spůsobu. Ale tento Havel maje dobrořečiti lidu šlechetnému, zlořečil. Ale Bůh zná srdce lidská, ten sám ví, proč jest mu úmysl jeho změnil, a proč jest ducha lživého v ústa jeho dopustil, na příklad onoho Ba- 15 láma proroka, kterýž když měl zlořečiti lidu božímu k vůli Balákovi králi, dobrořečil. Onen nemohl toho změniti jináč, ani pro žádné dary, kteréž mu král sliboval: tento pak, jakž rozum lidský mohl postihnouti, pro špatnou naději cti a marné chvály světské a očekávání biskupství českého zapřel pravdy 20 zákona božího, zlořečiv lidu, k samému bohu živému a pra- vému, kterýž v nebesích jest, příchylnému, a nepřátelům bo- žím dobrořečil; neb maje býti pastýř ovcí, obrátil se v vlka hltavého a ukrutníka nesmírného i v tyrana nevinné krve lidské žádostivého. A toho všeho příkladu důvod na sobě 25 ukazoval po vše časy spravování svého, vynaloživ se na to, aby nic jiného nepůsobil na kazatedlnici, než jako trubač v vojště obyčej má k bitvě lidi v hromadu stroubiti a k mor- dům popuditi: tak tento ne kněz Kristův, ale sluha dáblův na to se vydal, aby lidi v hromadu vadil a v ošklivost, zlou so vůli, v různici, v nelásku i v jiné zlé věci uvodil, jsa nej- větší příčina z kněžstva toho pozdvižení, kteréž se již stalo v Praze. Neb maje z povinnosti titule kněžského, podlé smyslu Kristova i apoštolův jeho, lidi na odpor tomu všemu zlému vésti, i popouzel k krveprolití, důvody čině k tomu skutku 35 z zákona starého o pomstách, a z kronik země České za cí- saře Zikmunda a za jiných králův, za kterýchžto hrozné války někdy mezi samými Čechy, někdy s cizozemci v České zemi bývaly, přirovnávaje v mnohých věcech předešlé časy 5 1524.
Strana 127
Hlava 3. 127 k nynějším. A tak tím spůsobem učitelem byl muž krve a 1524. nepokoje bez přestání, nejsa kněz boží, ale antikristův. A v tom jej sami skutkové jeho soudili; nebo jeho úřadové a pový- šení, totiž kněžský, mistrovský a administratorský, byli sami 5 v sobě dobří a poctiví: ale skutkové povahy jeho ovšem zlí a od pověsti dobré daleko při něm se ukazovali. Nebo při něm, jest-li však člověkem byl, divní byli posuňkové: lehko- myslné a časté nečasně, zvláště v kostele na kazatedlnici, usmívání, školní obyčejové povah lidí vážných prázdní, marné 10 mnohokrát a protivné promlouvání, k svádě a k hněvu po- pouzející; a tak jiného mnoho člověku mnohému k víře ne- podobného při něm bylo. A kdož největší příčina jeho pový- šení byli, ti jsou zlou odplatu od něho potom brali za to dobrodiní těch všech časův, žádaje jim všeho zlého i nej- 15 horšího: ne jako křesťanský kněz a pastýř duší, ale jako ten, kterýž dveřmi pána svého do ovčince nevchází, ale dě- rou antikristovou do jeho hnízda, do kteréhož prvé nanečistil, lezl, při kterémž zhola žádného spůsobu chvalitebného ne- bylo; ale když se někdy lidé spokojiti chtěli, tehdy on pře- 20 ukrutně ten pokoj netoliko v Praze, ale všudy téměř v Če- chách s pomocníky svými jednostejné nákvasy, kly kancovými sápal a trhal a zkormoutil. Aniž toho sám na sebe mohl zatajiti, říkaje, že nikoli dobře učiniti nemůž. A krátce tímto zavírám: že nejsnáze jest tomu hudci k tanci housti těm, 25 kdož chtí rádi po jeho hudbě tancovati. A takového sobě hudce Pražané toho času zjednali, jehožto hudba dobře se jim líbila. Ale kdoby skutky jeho takové dostatečně mohl vypraviti? Navrátím se k pořádku nesnáze začaté, kteráž se v těchto druhých knihách psáti bude. 30 Hlava 3. 35 V níž se psáti bude o sněmu od krále položeném všem stavům, a jak strana naše o kompaktata jednati začínají, a neřád ten spůsobivše, nic nezjednávají. Co se jest opět od času sv. Václava nyní minulého téhož léta 1524 až do času velikonočního v Praze kolotalo, toho nyní z příčiny slušné, abych snad rohože nespletl, po-
Hlava 3. 127 k nynějším. A tak tím spůsobem učitelem byl muž krve a 1524. nepokoje bez přestání, nejsa kněz boží, ale antikristův. A v tom jej sami skutkové jeho soudili; nebo jeho úřadové a pový- šení, totiž kněžský, mistrovský a administratorský, byli sami 5 v sobě dobří a poctiví: ale skutkové povahy jeho ovšem zlí a od pověsti dobré daleko při něm se ukazovali. Nebo při něm, jest-li však člověkem byl, divní byli posuňkové: lehko- myslné a časté nečasně, zvláště v kostele na kazatedlnici, usmívání, školní obyčejové povah lidí vážných prázdní, marné 10 mnohokrát a protivné promlouvání, k svádě a k hněvu po- pouzející; a tak jiného mnoho člověku mnohému k víře ne- podobného při něm bylo. A kdož největší příčina jeho pový- šení byli, ti jsou zlou odplatu od něho potom brali za to dobrodiní těch všech časův, žádaje jim všeho zlého i nej- 15 horšího: ne jako křesťanský kněz a pastýř duší, ale jako ten, kterýž dveřmi pána svého do ovčince nevchází, ale dě- rou antikristovou do jeho hnízda, do kteréhož prvé nanečistil, lezl, při kterémž zhola žádného spůsobu chvalitebného ne- bylo; ale když se někdy lidé spokojiti chtěli, tehdy on pře- 20 ukrutně ten pokoj netoliko v Praze, ale všudy téměř v Če- chách s pomocníky svými jednostejné nákvasy, kly kancovými sápal a trhal a zkormoutil. Aniž toho sám na sebe mohl zatajiti, říkaje, že nikoli dobře učiniti nemůž. A krátce tímto zavírám: že nejsnáze jest tomu hudci k tanci housti těm, 25 kdož chtí rádi po jeho hudbě tancovati. A takového sobě hudce Pražané toho času zjednali, jehožto hudba dobře se jim líbila. Ale kdoby skutky jeho takové dostatečně mohl vypraviti? Navrátím se k pořádku nesnáze začaté, kteráž se v těchto druhých knihách psáti bude. 30 Hlava 3. 35 V níž se psáti bude o sněmu od krále položeném všem stavům, a jak strana naše o kompaktata jednati začínají, a neřád ten spůsobivše, nic nezjednávají. Co se jest opět od času sv. Václava nyní minulého téhož léta 1524 až do času velikonočního v Praze kolotalo, toho nyní z příčiny slušné, abych snad rohože nespletl, po-
Strana 128
128 Kniha druhá. 2b. Led. 1525. minouti musím; nebo mezi tím jiné věci tak znamenité jako vážné jsou se dály. A protož pokudž možnost má jest, v roz- umu pořádku, podlé mého zdání, slušného neustoupím. Věz tehda. Když se již psalo léta od narození syna božího 1525, že král položil byl sněm na hradě Pražském na den sv. Pavla na víru obrácení všem stavům světským i duchovním, na kterýž se sjelo mnoho kněžstva pod obojí i pod jednou spů- sobou. I zdálo se některým znamenitějším z stavu panského a rytířského, i Pražanům, aby bylo jednáno s Římskou stranou 10 o potvrzení kompaktatův u stolice Římské. A tím spůsobem pasti tejné jedni druhým nemalé strojili a obmýšleli pod při- krytím obecného budoucího věčného pokoje, jakož se to doleji znáti dá, kdež i při počátku prvních knih něco o tom jest napovědíno. A prvé než počali jednati, kněžstvo strany 15 pod obojí spůsobou scházeli se nejednou do veliké kolleje, jsouce naplněni duchem zlostným. A při tom satanův vozka administrator sloužil jim mše tudíž zpívané o svatém Duchu, aby se jich předsevzetí úkladné šťastně dařilo. Po tom po všem dali se v jednání na hradě. Jakým pak 20 to řádem šlo, kdo se nemá tomu podiviti a kdo nemůž strannosti makati? proto, že se jest to řádem od starodávna zachovávaným nepůsobilo; ale kníže Karel, osobiv sobě místo královské se panem Lvem, v ty časy obnoveným nejvyšším purkrabím, tak působil, že maje jak jiné věci zemské, tak i 25 tuto s povolením vší země zavírati, ale počátek činil skrze Pražany obyčejem tímto: Pražané jednoho dne, a nejvýš mistr Jan Pašek, původ toho největší v stavu městském, svolali obec týmž neřádem na překážku, jako prvé, na radnici, a mezi jinými věcmi o těch kompaktatích vznesli, a je k svo- 30 lení tomu pod přikrytím přivedli. Potom na hradě Pražském on mistr Pašek, první tehdáž purkmistr Pražský, maje konečné srozumění s některými tovaryši též tvrdoústými, nedočekal hlasu panského ani rytířského, ani vůle jiných měst se do- ložil, tak jakžto od starodávna bývalo: ale ohlašoval se na 35 místě vší obce Pražské, jakož jsem o tom prvé pověděl, že z úmysla mnohých spoluměšťanův svých do obce Pražané ne- byli obsílali, a tak množství jich o ničemž nic nevěděli. A však smělosti té Pašek byl, mluvě, že vůli všecka obec 5
128 Kniha druhá. 2b. Led. 1525. minouti musím; nebo mezi tím jiné věci tak znamenité jako vážné jsou se dály. A protož pokudž možnost má jest, v roz- umu pořádku, podlé mého zdání, slušného neustoupím. Věz tehda. Když se již psalo léta od narození syna božího 1525, že král položil byl sněm na hradě Pražském na den sv. Pavla na víru obrácení všem stavům světským i duchovním, na kterýž se sjelo mnoho kněžstva pod obojí i pod jednou spů- sobou. I zdálo se některým znamenitějším z stavu panského a rytířského, i Pražanům, aby bylo jednáno s Římskou stranou 10 o potvrzení kompaktatův u stolice Římské. A tím spůsobem pasti tejné jedni druhým nemalé strojili a obmýšleli pod při- krytím obecného budoucího věčného pokoje, jakož se to doleji znáti dá, kdež i při počátku prvních knih něco o tom jest napovědíno. A prvé než počali jednati, kněžstvo strany 15 pod obojí spůsobou scházeli se nejednou do veliké kolleje, jsouce naplněni duchem zlostným. A při tom satanův vozka administrator sloužil jim mše tudíž zpívané o svatém Duchu, aby se jich předsevzetí úkladné šťastně dařilo. Po tom po všem dali se v jednání na hradě. Jakým pak 20 to řádem šlo, kdo se nemá tomu podiviti a kdo nemůž strannosti makati? proto, že se jest to řádem od starodávna zachovávaným nepůsobilo; ale kníže Karel, osobiv sobě místo královské se panem Lvem, v ty časy obnoveným nejvyšším purkrabím, tak působil, že maje jak jiné věci zemské, tak i 25 tuto s povolením vší země zavírati, ale počátek činil skrze Pražany obyčejem tímto: Pražané jednoho dne, a nejvýš mistr Jan Pašek, původ toho největší v stavu městském, svolali obec týmž neřádem na překážku, jako prvé, na radnici, a mezi jinými věcmi o těch kompaktatích vznesli, a je k svo- 30 lení tomu pod přikrytím přivedli. Potom na hradě Pražském on mistr Pašek, první tehdáž purkmistr Pražský, maje konečné srozumění s některými tovaryši též tvrdoústými, nedočekal hlasu panského ani rytířského, ani vůle jiných měst se do- ložil, tak jakžto od starodávna bývalo: ale ohlašoval se na 35 místě vší obce Pražské, jakož jsem o tom prvé pověděl, že z úmysla mnohých spoluměšťanův svých do obce Pražané ne- byli obsílali, a tak množství jich o ničemž nic nevěděli. A však smělosti té Pašek byl, mluvě, že vůli všecka obec 5
Strana 129
Hlava 3. 129 (postranní některé osoby toliko v to pojavše) k potvrzení 1525. kompaktatův dávají, a k nim svolují. Kníže pod nějakou tajnou zástěrou, jakoby neznal člo- věka, za základ sobě s některými svými počtu nevelikého vzal to svolení a ohlášení Pražanův, veda za nimi jiné stavy k témuž s pohrůžkami, ačby kdo tomu jakožto vůli královské směl odpírati, žeby chtěl o každém takovém na krále vznésti a naň žalovati. A když tak mnohé ohromil, někteří se roz- jížděli, a někteří malého počtu trvajíce odpory nějaké počali 10 činiti; a po mnohých o to odpořích někteří již umlkli, a konce jakéhožkoli čekali, nemohše tomu odolati, až k tomu přišlo, že kníže k tomu, nebo aby svolili, nebo aby mlčali, přivedl. A to mlčení potom za svolení přijal, že to již byl položil s Pražany sobě za dokonalou věc a za řádné svolení 15 a zavření toho sněmu. Což se pak jiných měst krom Pražanův dotýče, ti také vrtili sebou sem i tam, nevědouce co činiti mají. Nebo i to byl kníže opatřil, aby z nich žádný s panem Janem Hlavsou, tehdáž ještě hofrichtéřem, ani s Mikulášem Šorfem, v ty časy 2o na hradě přítomnými, nic nemluvili, boje se těch dvou hlav ne velmi zpozdilých, aby mu v tom na překážku nebyli ra- dami svými. Pakli jest kdo s nimi mluvil, jakožto Žatečtí a jiní, tehdy toho každého na těžce klusavých karách bez sedla svezl a cvalem naň dojel, že jest musil na tom dosti 25 míti. A tak nevědouce se kam vrci, musili Amen po Praža- nech někteří říkati ne svými ústy. Neb kdož chce bezděky do druhého krmi nelibou cpáti, ano mu se jí nechce, že ztěžka ji potom bez vývratku můž zachovati. Potom kníže spůsobil relatory k tomu sněmu ke dskám, so stranu tomu sněmu, jakožto věci neřádné, odpornou: z pan- ského stavu pana Jana z Wartemberka, nyní předešlého nej- vyššího purkrabí, a z stavu rytířského pana Jindřicha Hložka. Ale ačkoli k té relací tak neřádné jíti odpírali, však pohrůžky od knížete králem činěné slyšíce, musili v tom prostředku 35 slušného a opatrnosti užívati, a tak se zachovati podlé vůle, pod jmenem královským od některých vyprošené, a relací ke dskám podlé zvyklosti učiniti, vědouce to dobře, že to tak jako pavučina stálé bude. A toho všeho jednání a zavření sněmu pořádek v těchto slovích a v klausulech sepsaný pokládá se: 5 9
Hlava 3. 129 (postranní některé osoby toliko v to pojavše) k potvrzení 1525. kompaktatův dávají, a k nim svolují. Kníže pod nějakou tajnou zástěrou, jakoby neznal člo- věka, za základ sobě s některými svými počtu nevelikého vzal to svolení a ohlášení Pražanův, veda za nimi jiné stavy k témuž s pohrůžkami, ačby kdo tomu jakožto vůli královské směl odpírati, žeby chtěl o každém takovém na krále vznésti a naň žalovati. A když tak mnohé ohromil, někteří se roz- jížděli, a někteří malého počtu trvajíce odpory nějaké počali 10 činiti; a po mnohých o to odpořích někteří již umlkli, a konce jakéhožkoli čekali, nemohše tomu odolati, až k tomu přišlo, že kníže k tomu, nebo aby svolili, nebo aby mlčali, přivedl. A to mlčení potom za svolení přijal, že to již byl položil s Pražany sobě za dokonalou věc a za řádné svolení 15 a zavření toho sněmu. Což se pak jiných měst krom Pražanův dotýče, ti také vrtili sebou sem i tam, nevědouce co činiti mají. Nebo i to byl kníže opatřil, aby z nich žádný s panem Janem Hlavsou, tehdáž ještě hofrichtéřem, ani s Mikulášem Šorfem, v ty časy 2o na hradě přítomnými, nic nemluvili, boje se těch dvou hlav ne velmi zpozdilých, aby mu v tom na překážku nebyli ra- dami svými. Pakli jest kdo s nimi mluvil, jakožto Žatečtí a jiní, tehdy toho každého na těžce klusavých karách bez sedla svezl a cvalem naň dojel, že jest musil na tom dosti 25 míti. A tak nevědouce se kam vrci, musili Amen po Praža- nech někteří říkati ne svými ústy. Neb kdož chce bezděky do druhého krmi nelibou cpáti, ano mu se jí nechce, že ztěžka ji potom bez vývratku můž zachovati. Potom kníže spůsobil relatory k tomu sněmu ke dskám, so stranu tomu sněmu, jakožto věci neřádné, odpornou: z pan- ského stavu pana Jana z Wartemberka, nyní předešlého nej- vyššího purkrabí, a z stavu rytířského pana Jindřicha Hložka. Ale ačkoli k té relací tak neřádné jíti odpírali, však pohrůžky od knížete králem činěné slyšíce, musili v tom prostředku 35 slušného a opatrnosti užívati, a tak se zachovati podlé vůle, pod jmenem královským od některých vyprošené, a relací ke dskám podlé zvyklosti učiniti, vědouce to dobře, že to tak jako pavučina stálé bude. A toho všeho jednání a zavření sněmu pořádek v těchto slovích a v klausulech sepsaný pokládá se: 5 9
Strana 130
130 Kniha druhá. 1525. Hlava 4. V níž se vypisuje sněm léta božího 1525 svolaný, ale nedržený v artikulích pořádně. „Sněm obecní dskami zemskými zapsaný, kterýž držán 2b. Led. jest při času sv. Pavla na víru obrácení na hradě Pražském, léta božího 1525. Item. Což se artikule toho dotýče, kdež král J. Mst ráčil 10 nás duchovní i světské, a tak všecky stavy tohoto království Českého napomenouti pro zachování svaté víry křesťanské, abychom v dobrou svornost, lásku, milost a jednotu podlé kompaktatův vstoupili: i takto jsme se páni, rytířstvo, pre- láti, a města strany pod jednou spůsobou se pány, rytířstvem, 15 mistry Pražskými, s Pražany a s jinými městy pod obojím spůsobem, srovnali a snesli: I. Kompaktata aby v svém zdravém rozumu, v své ce- losti a dokonalosti bez dalších všech hádek zůstala, a aby- chom oboje strana sobě v svých řádích, povahách a staro- 20 bylých zvyklostech při přijímání velebné svátosti těla a krve pána Krista nepřekáželi, ale raději abychom sobě radili a pomáhali, kdožby nám v tom nějakou překážku činiti chtěli; a obojí abychom při tom byli tak zachováni, jakž jsme nyní zastíženi od sebe i od krále J. Msti pána našeho 25 milostivého, bez porušení kompaktatův. II. A poněvadž kompaktata jsou učiněna a přijata pro uvedení v zemi pokoje a obranu i pro zachování svaté víry křesťanské, že my všickni, duchovní i světští jedné i druhé strany, máme mezi sebou míti a zachovati dobrou jednotu, so svornost, milost a lásku křesťanskou celou a dokonalou, tak jakož o tom i smlouvy prvnější, dskami zemskými zapsané, ukazují, mezi sebou bludův ke škodě víry svaté křesťanské netrpíce, a sebe nehanějíce, ale jako bratří a dobří křesťané obojí se milujíce a za pravé syny církve svaté se majíce, 35 a řády starodávní při službě boží a mši svaté obecní zvyklé bez přerušení zachovávajíce; a to všecko činíce jedni pro druhé, čímžby pokoj svatý mezi námi státi, trvati a zůstati na časy budoucí a věčné mohl.
130 Kniha druhá. 1525. Hlava 4. V níž se vypisuje sněm léta božího 1525 svolaný, ale nedržený v artikulích pořádně. „Sněm obecní dskami zemskými zapsaný, kterýž držán 2b. Led. jest při času sv. Pavla na víru obrácení na hradě Pražském, léta božího 1525. Item. Což se artikule toho dotýče, kdež král J. Mst ráčil 10 nás duchovní i světské, a tak všecky stavy tohoto království Českého napomenouti pro zachování svaté víry křesťanské, abychom v dobrou svornost, lásku, milost a jednotu podlé kompaktatův vstoupili: i takto jsme se páni, rytířstvo, pre- láti, a města strany pod jednou spůsobou se pány, rytířstvem, 15 mistry Pražskými, s Pražany a s jinými městy pod obojím spůsobem, srovnali a snesli: I. Kompaktata aby v svém zdravém rozumu, v své ce- losti a dokonalosti bez dalších všech hádek zůstala, a aby- chom oboje strana sobě v svých řádích, povahách a staro- 20 bylých zvyklostech při přijímání velebné svátosti těla a krve pána Krista nepřekáželi, ale raději abychom sobě radili a pomáhali, kdožby nám v tom nějakou překážku činiti chtěli; a obojí abychom při tom byli tak zachováni, jakž jsme nyní zastíženi od sebe i od krále J. Msti pána našeho 25 milostivého, bez porušení kompaktatův. II. A poněvadž kompaktata jsou učiněna a přijata pro uvedení v zemi pokoje a obranu i pro zachování svaté víry křesťanské, že my všickni, duchovní i světští jedné i druhé strany, máme mezi sebou míti a zachovati dobrou jednotu, so svornost, milost a lásku křesťanskou celou a dokonalou, tak jakož o tom i smlouvy prvnější, dskami zemskými zapsané, ukazují, mezi sebou bludův ke škodě víry svaté křesťanské netrpíce, a sebe nehanějíce, ale jako bratří a dobří křesťané obojí se milujíce a za pravé syny církve svaté se majíce, 35 a řády starodávní při službě boží a mši svaté obecní zvyklé bez přerušení zachovávajíce; a to všecko činíce jedni pro druhé, čímžby pokoj svatý mezi námi státi, trvati a zůstati na časy budoucí a věčné mohl.
Strana 131
Hlava 4. 131 III. Toto také mezi námi jest smluveno, aby věci pře- dešlé, jako hanční, utískání, kaceřování, ty a jiné všecky věci k těm podobné, kteréž jsou se dály a přiházely z obou stran, těch abychom sobě nevzpomínali, ale je z srdce vy- pustili, a jich obojí i jedna každá strana abychom se víc po tento čas nedopouštěli; ale raději abychom o to stáli u krále J. Msti pána našeho milostivého, aby to ráčil J. Mst Královská jednati i zjednati u stolice apoštolské, abychom mezi jinými národy byli vyhlášeni za dobré křesťany a pravé syny matky 10 církve svaté. Item. Což se pak kostelův a far dotýče, to buď a zů- staň podlé prvního svolení dskami zapsaného. IV. Na tom jsme také zůstali, aby čtení svaté a slovo boží pro utvrzení a zachování víry křesťanské kázáno bylo 13 toliko od kněží a jahnův, s volí jeho preláta, řádných, řádně od řádných biskupův svěcených, a jinému žádnému v žádné straně zjevná kázaní aby nebyla dopuštěna. Než čtení v zá- koně božím lidem doma, a rozjímání dobrodiní božích v če- ládce, to se nebrání, bez přidávání svého smyslu a výkladu. V. Což se pak svěcení kněžstva a jahnův dotýče pro víru svatou křesťanskou, v tom aby mohl dostatek býti, za to J. K. Msti prositi máme společně, aby J. K. Mst ráčil při sto- lici apoštolské to jednati i zjednati, aby žákovstvo pod jednou i pod oběma od arcibiskupa i biskupův svěceno bylo. A tako- 25 vou věcí aby J. Mst K. prodlévati neráčil. VI. Za to také J. K. Msti prositi máme společně, aby naší této jednoty, svornosti, milosti a lásky křesťanské po- tvrditi ráčil; a při stolici apoštolské aby ráčil o to také je- dnati, aby též potvrzeno bylo, abychom v tom ve všem bez so porušení nepohnutedlně státi mohli, a ve všem tom zachováni byli pro zachování milosti boží, pro J. K. Msti potěšení, a nás všech v tomto království pro zachování sv. pokoje a pro vzrůst obecného dobrého. VII. Co se pak pikartův dotýče, na tom jsme se svolili 35 všickni jednostejně, aby jich kázaní a učení zastavena byla, a sborové jich aby byli zavříni dotud, dokudž tato věc naše mezi námi svolená a smluvená, králem J. Mstí, pánem naším milostivým, stvrzena a na té míře, jakž se svrchu píše, po- stavena a vykonána nebude. Než když ta věc stvrzena a na 5 20 1525.
Hlava 4. 131 III. Toto také mezi námi jest smluveno, aby věci pře- dešlé, jako hanční, utískání, kaceřování, ty a jiné všecky věci k těm podobné, kteréž jsou se dály a přiházely z obou stran, těch abychom sobě nevzpomínali, ale je z srdce vy- pustili, a jich obojí i jedna každá strana abychom se víc po tento čas nedopouštěli; ale raději abychom o to stáli u krále J. Msti pána našeho milostivého, aby to ráčil J. Mst Královská jednati i zjednati u stolice apoštolské, abychom mezi jinými národy byli vyhlášeni za dobré křesťany a pravé syny matky 10 církve svaté. Item. Což se pak kostelův a far dotýče, to buď a zů- staň podlé prvního svolení dskami zapsaného. IV. Na tom jsme také zůstali, aby čtení svaté a slovo boží pro utvrzení a zachování víry křesťanské kázáno bylo 13 toliko od kněží a jahnův, s volí jeho preláta, řádných, řádně od řádných biskupův svěcených, a jinému žádnému v žádné straně zjevná kázaní aby nebyla dopuštěna. Než čtení v zá- koně božím lidem doma, a rozjímání dobrodiní božích v če- ládce, to se nebrání, bez přidávání svého smyslu a výkladu. V. Což se pak svěcení kněžstva a jahnův dotýče pro víru svatou křesťanskou, v tom aby mohl dostatek býti, za to J. K. Msti prositi máme společně, aby J. K. Mst ráčil při sto- lici apoštolské to jednati i zjednati, aby žákovstvo pod jednou i pod oběma od arcibiskupa i biskupův svěceno bylo. A tako- 25 vou věcí aby J. Mst K. prodlévati neráčil. VI. Za to také J. K. Msti prositi máme společně, aby naší této jednoty, svornosti, milosti a lásky křesťanské po- tvrditi ráčil; a při stolici apoštolské aby ráčil o to také je- dnati, aby též potvrzeno bylo, abychom v tom ve všem bez so porušení nepohnutedlně státi mohli, a ve všem tom zachováni byli pro zachování milosti boží, pro J. K. Msti potěšení, a nás všech v tomto království pro zachování sv. pokoje a pro vzrůst obecného dobrého. VII. Co se pak pikartův dotýče, na tom jsme se svolili 35 všickni jednostejně, aby jich kázaní a učení zastavena byla, a sborové jich aby byli zavříni dotud, dokudž tato věc naše mezi námi svolená a smluvená, králem J. Mstí, pánem naším milostivým, stvrzena a na té míře, jakž se svrchu píše, po- stavena a vykonána nebude. Než když ta věc stvrzena a na 5 20 1525.
Strana 132
132 Kniha druhá. místě i na konci svém postavena bude; tehdy obojí jedno- stejně s králem J. Mstí o to jednati máme a budem, na čem dále ta věc těch lidí pikartův a jak státi bude míti, bez zá- huby gruntův toho, kdožby je pod sebou měl.“ (Konec toho sněmu o duchovních věcech toliko.) Nic se nenalézá při těch artikulích, čehoby vážiti ne- slušelo, a však to jiným poroučím. Než toliko toho nyní každý pilně pozoruj, a srovnej sněm hromnic předešlých léta 1524 se sněmem tímto, co tam, a co tuto všemu tomu na odpor se 10 jednalo, prohledni co se k čemu hodí. Nebo tamto, jakož jest věc konečně vědoma, poněvadž se tam i zde duchovních věcí dotýče, podlé zákona božího a bez úrazu jeho se všecko je- dnalo; tuto pak na odpor tomu všemu, i těm osobám, kteříž jsou to jednání zavírali, tak se dálo, jakož toho světlý dů- 15 vod se ukázal, že jsou mnozí to hned obmýšleli, aby všecko to, cožby oči mělo zakouřiti, zrušeno bylo. A tak když toho šetřiti budeš při tomto druhém jednání, najdeš mezi jinými nespůsoby tento: že ti všickni jednatelé zakládali své kře- sťanství na cti a marné chvále světské, žádajíce vyhlašováni 20 býti od okolních národův za věrné křesťany a syny církve svaté (tak jakž příleží duchovním věcem, mluvím), ježto pravá živá víra křesťanská toho nepotřebuje. A to jest jisté z písem svatých božských, když člověk živ jest podlé vůle boží ctně, šlechetně a svatě, zachovávaje boží přikázání, že jeho skut- 25 kové o něm vyhlašují a svědomí vydávají všudy, že jest pravý křesťan a syn pravé choti církve Kristovy; ale kdož víry pravé boží nemá, a v rozličných mrzkostech i v roz- košech světa, a tak ve všech vášních zlých těla i duše oplývá, že tomu žádnému nic pomocno není, by pak všickni 30 trubačové po všem světě o něm, že jest pravý křesťan, trou- bili, a všickni lidé, rozedrouce sobě ústa do uší, vyznávali; neb bůh nešetří takového povětrného, ale srdnatého nábo- ženství. Pakli jsou o takové vyhlašování, jakož nepochybuji, jednali, aby toliko pokoj světský mohli míti od utrhání a hanění: 35 tehdy to tak stálé jako pavučina bude. A o tom doleji zvíš. 1525.
132 Kniha druhá. místě i na konci svém postavena bude; tehdy obojí jedno- stejně s králem J. Mstí o to jednati máme a budem, na čem dále ta věc těch lidí pikartův a jak státi bude míti, bez zá- huby gruntův toho, kdožby je pod sebou měl.“ (Konec toho sněmu o duchovních věcech toliko.) Nic se nenalézá při těch artikulích, čehoby vážiti ne- slušelo, a však to jiným poroučím. Než toliko toho nyní každý pilně pozoruj, a srovnej sněm hromnic předešlých léta 1524 se sněmem tímto, co tam, a co tuto všemu tomu na odpor se 10 jednalo, prohledni co se k čemu hodí. Nebo tamto, jakož jest věc konečně vědoma, poněvadž se tam i zde duchovních věcí dotýče, podlé zákona božího a bez úrazu jeho se všecko je- dnalo; tuto pak na odpor tomu všemu, i těm osobám, kteříž jsou to jednání zavírali, tak se dálo, jakož toho světlý dů- 15 vod se ukázal, že jsou mnozí to hned obmýšleli, aby všecko to, cožby oči mělo zakouřiti, zrušeno bylo. A tak když toho šetřiti budeš při tomto druhém jednání, najdeš mezi jinými nespůsoby tento: že ti všickni jednatelé zakládali své kře- sťanství na cti a marné chvále světské, žádajíce vyhlašováni 20 býti od okolních národův za věrné křesťany a syny církve svaté (tak jakž příleží duchovním věcem, mluvím), ježto pravá živá víra křesťanská toho nepotřebuje. A to jest jisté z písem svatých božských, když člověk živ jest podlé vůle boží ctně, šlechetně a svatě, zachovávaje boží přikázání, že jeho skut- 25 kové o něm vyhlašují a svědomí vydávají všudy, že jest pravý křesťan a syn pravé choti církve Kristovy; ale kdož víry pravé boží nemá, a v rozličných mrzkostech i v roz- košech světa, a tak ve všech vášních zlých těla i duše oplývá, že tomu žádnému nic pomocno není, by pak všickni 30 trubačové po všem světě o něm, že jest pravý křesťan, trou- bili, a všickni lidé, rozedrouce sobě ústa do uší, vyznávali; neb bůh nešetří takového povětrného, ale srdnatého nábo- ženství. Pakli jsou o takové vyhlašování, jakož nepochybuji, jednali, aby toliko pokoj světský mohli míti od utrhání a hanění: 35 tehdy to tak stálé jako pavučina bude. A o tom doleji zvíš. 1525.
Strana 133
Hlava 5. 133 Hlava 5. 1525. V níž se vypisuje po vykonání tohoto sněmu, jak jsou slavné Te Deum laudamus zvonili; při tom jak kníže a mistr Pašek svou víru přede všemi stavy vyznávají. Dále tento skladatel knih jaké jest roz- mlouvání s jedním knězem hradským měl o témž vyznání Paškovu. A když bylo po dokonání tohoto sněmu, tehdy potom 10 kněžstvo rozcházejíce se z hradu, kázali po vší Praze Te Deum laudamus zvoniti a zpívati po kostelích, že je pán bůh ráčil s Římskou stranou k jednotě víry křesťanské a k přá- telství přivesti. Ale prvé, nežli jiné psáti dále budu, tohoto ještě ne- 15 pominu. Když při tom sněmu pohádky rozličné o ta kompak- tata byly, tehdy kníže předešlého svého učitele, kteréhož silně počal následovati, Martina Lutera, ohyzdně zhaněl a po- tupně o něm i o jeho učení mluvil; při tom také i víru svou Římskou a papežovou přede vším sněmem vyznal. Hle, kam 20 jest sebou vrhl v stranu ten člověk od té chvíle, jakž z Uher od krále přijel! prvé pak byl by za Lutera umřel. A mistr Pašek také jda za ním touž cestou, takto téhož dne mluvil, vzav řeč Kristovu, kterouž mluviti ráčil na své večeři k svým učedlníkům, totiž: že vzal chléb, dobrořečil, lámal a dával 25 jim, řka: „Vezměte a jezte: toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude.“ Též i kalich; když odvečeřel, řekl: „Vezměte a píte z toho všickni: tato jest krev má, kteráž za mnohé vylita bude; to čiňte na mou památku.“ A při tom mistrovské vyznání učinil: že „já, prý, věřím, že v první spůsobě jest 30 živý, celý a dokonalý Kristus, pravý bůh a člověk, též i v druhé spůsobě, nic neumenšuje, ani spůsobu děle.“ Dále tím toho doličoval: „nebo, prý, pán Kristus, když jest ráčil učedl- níkům svým při večeři tělo své vydávati, že jest bylo živé, a též i krev že jest byla ještě v tom těle také živa. A hle, 35 že již pán ráčil jim dáti své tělo jísti, též i krev píti, a však byl ještě neráčil umříti: i nemínil jest pán těmi slovy o těle mrtvém, ani o krvi mrtvé; neb toto, prý, račte páni milí znáti, že tělo, když jest mrtvé, neslove tělo, ale mrcha; též i krev, která z toho těla mrtvého vyjde, již neslove krev,
Hlava 5. 133 Hlava 5. 1525. V níž se vypisuje po vykonání tohoto sněmu, jak jsou slavné Te Deum laudamus zvonili; při tom jak kníže a mistr Pašek svou víru přede všemi stavy vyznávají. Dále tento skladatel knih jaké jest roz- mlouvání s jedním knězem hradským měl o témž vyznání Paškovu. A když bylo po dokonání tohoto sněmu, tehdy potom 10 kněžstvo rozcházejíce se z hradu, kázali po vší Praze Te Deum laudamus zvoniti a zpívati po kostelích, že je pán bůh ráčil s Římskou stranou k jednotě víry křesťanské a k přá- telství přivesti. Ale prvé, nežli jiné psáti dále budu, tohoto ještě ne- 15 pominu. Když při tom sněmu pohádky rozličné o ta kompak- tata byly, tehdy kníže předešlého svého učitele, kteréhož silně počal následovati, Martina Lutera, ohyzdně zhaněl a po- tupně o něm i o jeho učení mluvil; při tom také i víru svou Římskou a papežovou přede vším sněmem vyznal. Hle, kam 20 jest sebou vrhl v stranu ten člověk od té chvíle, jakž z Uher od krále přijel! prvé pak byl by za Lutera umřel. A mistr Pašek také jda za ním touž cestou, takto téhož dne mluvil, vzav řeč Kristovu, kterouž mluviti ráčil na své večeři k svým učedlníkům, totiž: že vzal chléb, dobrořečil, lámal a dával 25 jim, řka: „Vezměte a jezte: toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude.“ Též i kalich; když odvečeřel, řekl: „Vezměte a píte z toho všickni: tato jest krev má, kteráž za mnohé vylita bude; to čiňte na mou památku.“ A při tom mistrovské vyznání učinil: že „já, prý, věřím, že v první spůsobě jest 30 živý, celý a dokonalý Kristus, pravý bůh a člověk, též i v druhé spůsobě, nic neumenšuje, ani spůsobu děle.“ Dále tím toho doličoval: „nebo, prý, pán Kristus, když jest ráčil učedl- níkům svým při večeři tělo své vydávati, že jest bylo živé, a též i krev že jest byla ještě v tom těle také živa. A hle, 35 že již pán ráčil jim dáti své tělo jísti, též i krev píti, a však byl ještě neráčil umříti: i nemínil jest pán těmi slovy o těle mrtvém, ani o krvi mrtvé; neb toto, prý, račte páni milí znáti, že tělo, když jest mrtvé, neslove tělo, ale mrcha; též i krev, která z toho těla mrtvého vyjde, již neslove krev,
Strana 134
134 Kniha druhá. 1525. ale talov." —Konec tak slavného vyznání víry, kterouby mohl hory přenášeti! A nic divného není, že mrcha ohyzdná o mrše jest mluvila. Potom některou chvíli na potkání mluvil jsem s jedním prelátem hradu Pražského dosti učeným, a otázku jsem na něj učinil tuto: „Ty jsi prošel mnoho doktorských písem; po- věz mi, prosím, čítal-li jsi kde, anebo slýchal-li jsi kdy, čehož se v zákoně nenalézá, o takovém vysvědčení o svátosti velebné, jako jest je učinil Pašek na hradě Pražském v plném sněmu přede všemi stavy?“ A když pravil on se nepamato- 10 vati o tom, řekl jsem, že tehdáž to mluvil, když o kompak- tata bylo jednáno při svatém Pavlu na víru obrácení léta 1525, když jest mluvil těmi slovy při opětování slov Kristových při ustanovení jeho té svátosti na večeři: že jest dal své tělo učedlníkům živé, a krev svou také živou, a tím toho dovo- 15 zoval, že tělo mrtvé neslove tělo, ale mrcha, a krev, která z toho těla vyjde, neslove krev, ale talov. On odpověděl: „Nevím k jakému jest to rozumu mluvil.“ A já srozuměv, že mi k mezi docházeti nechce, řekl jsem: že jest nemohl k ji- nému rozumu mluviti než k tomu, o čem jest řeč počal činiti, přirovnávaje tělo Kristovo k umrlé mrše, a krev z toho těla jeho vyšlou, k talovu; ježto všecka písma evangelistův i apo- štolská vysvědčují tělo jeho umrlé býti tělem a ne mrchou, a krev jeho na kříži vyšlou krví a ne talovem. Tehdy on: „To jest jistá pravda, že jest dal jim tělo své živé, a krev 25 svou také živou.“ I řekl jsem: „Já o to žádné řeči nemám; ale při těch slovích toliko se zastavuji o mrše a o talovu.“ On odpověděl: „že po smrti živočicha neříkáme sanguis sed cruor,“ to jest, že krev čistá jest živočicha živého, a krev nečistá jest umrlého. Já řekl: „Sanguis et cruor sunt idem.“ 30 On odpověděl: „Non sunt idem,“ veda k tomu rozumu, že krev živočicha živého jest dokonalejší a čistší, nežli krev mrtvého, jakoby se již porušení a k nečistému hnisu po smrti nachylovala. Proti tomu opět řekl jsem: „Však všecka písma božská jmenují tělem a krví, corpus et sanguinem, zřetedlně; 35 tehdy nebude cruor, jakož ty pravíš, toliž krev nečistá a nebo talov, ale krev čistá, poněvadž text to slovo sanguis v sobě drží.“ Pověděl: že jest to tak; „ale, prý, říkáme ex authoritate, quod corruptio unius sit generatio alterius, sci- 5 20
134 Kniha druhá. 1525. ale talov." —Konec tak slavného vyznání víry, kterouby mohl hory přenášeti! A nic divného není, že mrcha ohyzdná o mrše jest mluvila. Potom některou chvíli na potkání mluvil jsem s jedním prelátem hradu Pražského dosti učeným, a otázku jsem na něj učinil tuto: „Ty jsi prošel mnoho doktorských písem; po- věz mi, prosím, čítal-li jsi kde, anebo slýchal-li jsi kdy, čehož se v zákoně nenalézá, o takovém vysvědčení o svátosti velebné, jako jest je učinil Pašek na hradě Pražském v plném sněmu přede všemi stavy?“ A když pravil on se nepamato- 10 vati o tom, řekl jsem, že tehdáž to mluvil, když o kompak- tata bylo jednáno při svatém Pavlu na víru obrácení léta 1525, když jest mluvil těmi slovy při opětování slov Kristových při ustanovení jeho té svátosti na večeři: že jest dal své tělo učedlníkům živé, a krev svou také živou, a tím toho dovo- 15 zoval, že tělo mrtvé neslove tělo, ale mrcha, a krev, která z toho těla vyjde, neslove krev, ale talov. On odpověděl: „Nevím k jakému jest to rozumu mluvil.“ A já srozuměv, že mi k mezi docházeti nechce, řekl jsem: že jest nemohl k ji- nému rozumu mluviti než k tomu, o čem jest řeč počal činiti, přirovnávaje tělo Kristovo k umrlé mrše, a krev z toho těla jeho vyšlou, k talovu; ježto všecka písma evangelistův i apo- štolská vysvědčují tělo jeho umrlé býti tělem a ne mrchou, a krev jeho na kříži vyšlou krví a ne talovem. Tehdy on: „To jest jistá pravda, že jest dal jim tělo své živé, a krev 25 svou také živou.“ I řekl jsem: „Já o to žádné řeči nemám; ale při těch slovích toliko se zastavuji o mrše a o talovu.“ On odpověděl: „že po smrti živočicha neříkáme sanguis sed cruor,“ to jest, že krev čistá jest živočicha živého, a krev nečistá jest umrlého. Já řekl: „Sanguis et cruor sunt idem.“ 30 On odpověděl: „Non sunt idem,“ veda k tomu rozumu, že krev živočicha živého jest dokonalejší a čistší, nežli krev mrtvého, jakoby se již porušení a k nečistému hnisu po smrti nachylovala. Proti tomu opět řekl jsem: „Však všecka písma božská jmenují tělem a krví, corpus et sanguinem, zřetedlně; 35 tehdy nebude cruor, jakož ty pravíš, toliž krev nečistá a nebo talov, ale krev čistá, poněvadž text to slovo sanguis v sobě drží.“ Pověděl: že jest to tak; „ale, prý, říkáme ex authoritate, quod corruptio unius sit generatio alterius, sci- 5 20
Strana 135
Hlava 6. 135 licet corruptionis,“ to jest: že porušení jedné věci jest zplo- zení jiného porušení; jako když se tělo živočicha skrze smrt poruší, že se hned potom jiné všecko i krev porušuje od něho. Pověděl jsem: „že logika ani filozofí nemá přístupu žádného k božským písmům a apoštolským; neb moudrost světská jestiť pouhé bláznovství u boha, podlé svědectví sv. Pavla, a vaše tato authoritas jest z pohanův vymyšlena o vě- cech hmotných zemských, a tak o smrtedlnosti pouhých lidí a jiných živočichův; a protož se ta authoritas k smyslu zá- 10 kona božího nehodí.“ On odpověděl: „že jest to tak.“ A v tom když se za své mudrování věrně zastyděl, jakoby mu v hrdlo natroubil, rozešli jsme se. A tak žádné odpovědi mírné na svou otázku nemohl jsem se doptati. 5 1525 15 Hlava 6. 20 V níž se vypisuje, jaké těžkosti Moravané a Čechové nesli od strany pod jednou spůsobou; a potom při sněmu obecném k artikulům tuto položeným přistoupili, a spolu s Čechy se spečetili a tak v pokoj vešli. A co jsou kompaktata, aby jim každý rozuměl. Pro širší budoucí pamět užitečné mi se zdálo, abych některé artikule z těch kompaktatův, kteréž zapsané mají Če- chové spolu s Moravany na pargaméně pod visutými legátův 25 papežských pečetmi, vypsané tuto položil a v známost lidem mnohým přivedl, pro tu příčinu, že mnozí z předešlých i ny- nějších Čechův jich neznali a neznají, aniž věděli i podnes, co ta kompaktata jsou; a protož aby netoliko nynějším, ale i potomním oči byly touto známostí otevříny, zdaliby k tomu 3o již jináč prohlédali, mají-li oč státi, čili nic, a k jakému jsou úžitku, nebo spíše ke škodě, těchto již časův Čechům a Mo- ravanům i jiným milovníkům pravdy zákona Kristova. Nebo těch časů, když pravda boží o přijímání svátosti pod obojí spůsobou brzo po mistru Janovi Husovi v Čechách i v Moravě. 35 vznikla, tehdy dábel dospělý v tisíci řemeslích, vždycky jsa od počátku lhář a otec lží a různic, popouzel okolních ná- rodův proti nim a proti té pravdě, zbouřiv hrozné války i krve prolití mnohá, jakož o tom šíře a hojněji se v českých kronykách nalézá psáno. Čechové pak a Moravané, zname-
Hlava 6. 135 licet corruptionis,“ to jest: že porušení jedné věci jest zplo- zení jiného porušení; jako když se tělo živočicha skrze smrt poruší, že se hned potom jiné všecko i krev porušuje od něho. Pověděl jsem: „že logika ani filozofí nemá přístupu žádného k božským písmům a apoštolským; neb moudrost světská jestiť pouhé bláznovství u boha, podlé svědectví sv. Pavla, a vaše tato authoritas jest z pohanův vymyšlena o vě- cech hmotných zemských, a tak o smrtedlnosti pouhých lidí a jiných živočichův; a protož se ta authoritas k smyslu zá- 10 kona božího nehodí.“ On odpověděl: „že jest to tak.“ A v tom když se za své mudrování věrně zastyděl, jakoby mu v hrdlo natroubil, rozešli jsme se. A tak žádné odpovědi mírné na svou otázku nemohl jsem se doptati. 5 1525 15 Hlava 6. 20 V níž se vypisuje, jaké těžkosti Moravané a Čechové nesli od strany pod jednou spůsobou; a potom při sněmu obecném k artikulům tuto položeným přistoupili, a spolu s Čechy se spečetili a tak v pokoj vešli. A co jsou kompaktata, aby jim každý rozuměl. Pro širší budoucí pamět užitečné mi se zdálo, abych některé artikule z těch kompaktatův, kteréž zapsané mají Če- chové spolu s Moravany na pargaméně pod visutými legátův 25 papežských pečetmi, vypsané tuto položil a v známost lidem mnohým přivedl, pro tu příčinu, že mnozí z předešlých i ny- nějších Čechův jich neznali a neznají, aniž věděli i podnes, co ta kompaktata jsou; a protož aby netoliko nynějším, ale i potomním oči byly touto známostí otevříny, zdaliby k tomu 3o již jináč prohlédali, mají-li oč státi, čili nic, a k jakému jsou úžitku, nebo spíše ke škodě, těchto již časův Čechům a Mo- ravanům i jiným milovníkům pravdy zákona Kristova. Nebo těch časů, když pravda boží o přijímání svátosti pod obojí spůsobou brzo po mistru Janovi Husovi v Čechách i v Moravě. 35 vznikla, tehdy dábel dospělý v tisíci řemeslích, vždycky jsa od počátku lhář a otec lží a různic, popouzel okolních ná- rodův proti nim a proti té pravdě, zbouřiv hrozné války i krve prolití mnohá, jakož o tom šíře a hojněji se v českých kronykách nalézá psáno. Čechové pak a Moravané, zname-
Strana 136
136 Kniha druhá. navše své veliké býti v tom nebezpečenství, cesty proti tomu rozličné obmýšleli; ačkoli silně a statečně nepřátelům svým odpírali, však proto umenšilo-li se druhdy toho zlého? ale někdy jezdíce a chodíce po hostinu do cizích zemí po svých potřebách, těžká protivenství snášeti musili tak dlouho, až to jednati počali s stolicí Římskou s velikým úsilím a s ná- klady znamenitými, aby k jakémuž takémuž upokojení mohli přijíti buďto od válek, nebo od přílišného potupného hanění, do dalšího opatření; by pak úplně ještě známosti zákona bo- žího do času od boha předzvěděného k sobě nepřijímali: je- 10 diné aby toliko mohli ten článek o přijímání pod obojí spů- sobou obdržeti. I stalo se potom léta božího po čtrnácti stech třidcá- tého třetího, že sněm obecný byl o to v Praze položen při svatém Martině Čechům a Moravanům, při kterémžto jednali 15 s Filbertem, tak řečeným, biskupem Konstanským, a s jinými preláty, od té stolice papežské k tomu vyslanými, o tyto artikule podepsané, kteříž pro zaneprázdnění slov mnohých nejsou tuto vypsáni slovo od slova, než toliko rozum v sobě zavírající v kratších slovích mají. A ti potom jsou ve sboru 20 Basilejském, s velikými o to pohádkami, pečetmi utvrzeni. A jsou tito: První artikul: Že Čechové a Moravané slíbiti měli za všecky spoluobyvatele své, i za každého zvláště, aby podnikli a přijali dobrý, pevný a věčný pokoj, totiž poslušenství pa- 25 pežské a kostelní jednotu; a když se to stane, že ti legá- tové měli zdvihnouti všecky klatby, totiž i hanění i kaceřo- vání. A že Čechové a Moravané, kdyžby k jednotě Římské přistoupili, totiž k poslušenství, krom přijímání pod obojí spů- sobou: tehdy, kdyby ten sbor Basilejský usoudil za pravdu s0 býti to přijímání, teprv měli dopustiti lidem v letech toliko rozumných přijímati; a kněží, kteřížby jim podávali, aby jim tak pravili: že tomu věřiti mají konečně, že pod spůsobem chleba ne tělo toliko, ani pod spůsobem vina krev toliko, ale že pod jednou každou spůsobou jest celý, plný Kristus. 35 A to že jest půjčeno bylo od toho sboru Basilejského. A k tomu měli rozum jakýs dávati písmům svatým, jakby jim rozumíno býti mělo, lidem k naučení pro výstrahu bludův budoucích. 5 1525.
136 Kniha druhá. navše své veliké býti v tom nebezpečenství, cesty proti tomu rozličné obmýšleli; ačkoli silně a statečně nepřátelům svým odpírali, však proto umenšilo-li se druhdy toho zlého? ale někdy jezdíce a chodíce po hostinu do cizích zemí po svých potřebách, těžká protivenství snášeti musili tak dlouho, až to jednati počali s stolicí Římskou s velikým úsilím a s ná- klady znamenitými, aby k jakémuž takémuž upokojení mohli přijíti buďto od válek, nebo od přílišného potupného hanění, do dalšího opatření; by pak úplně ještě známosti zákona bo- žího do času od boha předzvěděného k sobě nepřijímali: je- 10 diné aby toliko mohli ten článek o přijímání pod obojí spů- sobou obdržeti. I stalo se potom léta božího po čtrnácti stech třidcá- tého třetího, že sněm obecný byl o to v Praze položen při svatém Martině Čechům a Moravanům, při kterémžto jednali 15 s Filbertem, tak řečeným, biskupem Konstanským, a s jinými preláty, od té stolice papežské k tomu vyslanými, o tyto artikule podepsané, kteříž pro zaneprázdnění slov mnohých nejsou tuto vypsáni slovo od slova, než toliko rozum v sobě zavírající v kratších slovích mají. A ti potom jsou ve sboru 20 Basilejském, s velikými o to pohádkami, pečetmi utvrzeni. A jsou tito: První artikul: Že Čechové a Moravané slíbiti měli za všecky spoluobyvatele své, i za každého zvláště, aby podnikli a přijali dobrý, pevný a věčný pokoj, totiž poslušenství pa- 25 pežské a kostelní jednotu; a když se to stane, že ti legá- tové měli zdvihnouti všecky klatby, totiž i hanění i kaceřo- vání. A že Čechové a Moravané, kdyžby k jednotě Římské přistoupili, totiž k poslušenství, krom přijímání pod obojí spů- sobou: tehdy, kdyby ten sbor Basilejský usoudil za pravdu s0 býti to přijímání, teprv měli dopustiti lidem v letech toliko rozumných přijímati; a kněží, kteřížby jim podávali, aby jim tak pravili: že tomu věřiti mají konečně, že pod spůsobem chleba ne tělo toliko, ani pod spůsobem vina krev toliko, ale že pod jednou každou spůsobou jest celý, plný Kristus. 35 A to že jest půjčeno bylo od toho sboru Basilejského. A k tomu měli rozum jakýs dávati písmům svatým, jakby jim rozumíno býti mělo, lidem k naučení pro výstrahu bludův budoucích. 5 1525.
Strana 137
Hlava 6. 137 Druhý artikul: Že hříchové smrtedlní mají stavováni býti 1525. trestáním a vypleňováním, na duchovních duchovními lidmi, a na světských skrze světské. Třetí artikul: Že slovo boží od kněží a jahnův k tomu s hodných, kdyžby prvé v tom byli od svých starších zkušo- váni, mají svobodně kázati všudy, a to bez úrazu moci bi- skupovy. Čtvrtý artikul: Že duchovní lidé zbožím kostelním, kte- réhož jsou vladaři, mají věrně vládnouti podlé svatých otcův 10 spasitedlného ustanovení; a táž zboží kostelní nemají od ji- ných nespravedlivě držána býti a nebo osobována. Toto dále se pokládá nad ty artikule: Že řádové a oby- čejové kostelní, totiž ceremonie, mají držány býti, kteříž se obecně a všudy při službě boží zachovávají. Pakliby ne hned 45 ode všech to přijato bylo, nemá proto překážka býti pokoji a jednotě, totiž, že to bude na svobodné vůli, aniž má komu z toho býti porokováno; ale budou-li kdo chtíti, mají přijíti od sboru Basilejského naučení podlé zákona božího. Item: Výpovědi jiné toho biskupa Filberta: Že ten sbor 20 nedopouští přijímání pod obojím spůsobem lidem jsoucím v hříších. Item: Že trestati mohou vyšší nižší lidi pro hříchy. Důvod se klade svatého Augustina, kdež dí: „Kdo zabíjí zlé, proto že zlí jsou, a má příčinu k zabití, služebník boží jest; 25 ale komužby ta moc dána nebyla, a zabil by nebo ochromil, vražedlník jest. Item: Že druhý některý prelát z závisti nebo ze zlosti bez rozumné příčiny dobrému a rozumnému kazateli křesťan- skému kázati zapovídá, a z toho bouřky bývají: na to má s0 býti odvolání, i o jiné věci. Item: Že prelát můž vésti skutky při panování nad zbožím osobně, totiž: prodati, zastaviti, napraviti, v zákup dáti a učiniti podlé práva; ale k jiným některým skutkům má míti purkrabí úředníka.—A toť bude, že Pilát umyje sobě 85 ruce, že vinen tou krví nebude. Item: Jan z Polimar, jeden z legátův, pověděl zdání své: že panování zboží kostelních jest u Krista, a prelátové s ji- nými duchovními jsou řádní úředníci k podobenství obráncí; ale větší mají moc, totiž úřad, než obránce.
Hlava 6. 137 Druhý artikul: Že hříchové smrtedlní mají stavováni býti 1525. trestáním a vypleňováním, na duchovních duchovními lidmi, a na světských skrze světské. Třetí artikul: Že slovo boží od kněží a jahnův k tomu s hodných, kdyžby prvé v tom byli od svých starších zkušo- váni, mají svobodně kázati všudy, a to bez úrazu moci bi- skupovy. Čtvrtý artikul: Že duchovní lidé zbožím kostelním, kte- réhož jsou vladaři, mají věrně vládnouti podlé svatých otcův 10 spasitedlného ustanovení; a táž zboží kostelní nemají od ji- ných nespravedlivě držána býti a nebo osobována. Toto dále se pokládá nad ty artikule: Že řádové a oby- čejové kostelní, totiž ceremonie, mají držány býti, kteříž se obecně a všudy při službě boží zachovávají. Pakliby ne hned 45 ode všech to přijato bylo, nemá proto překážka býti pokoji a jednotě, totiž, že to bude na svobodné vůli, aniž má komu z toho býti porokováno; ale budou-li kdo chtíti, mají přijíti od sboru Basilejského naučení podlé zákona božího. Item: Výpovědi jiné toho biskupa Filberta: Že ten sbor 20 nedopouští přijímání pod obojím spůsobem lidem jsoucím v hříších. Item: Že trestati mohou vyšší nižší lidi pro hříchy. Důvod se klade svatého Augustina, kdež dí: „Kdo zabíjí zlé, proto že zlí jsou, a má příčinu k zabití, služebník boží jest; 25 ale komužby ta moc dána nebyla, a zabil by nebo ochromil, vražedlník jest. Item: Že druhý některý prelát z závisti nebo ze zlosti bez rozumné příčiny dobrému a rozumnému kazateli křesťan- skému kázati zapovídá, a z toho bouřky bývají: na to má s0 býti odvolání, i o jiné věci. Item: Že prelát můž vésti skutky při panování nad zbožím osobně, totiž: prodati, zastaviti, napraviti, v zákup dáti a učiniti podlé práva; ale k jiným některým skutkům má míti purkrabí úředníka.—A toť bude, že Pilát umyje sobě 85 ruce, že vinen tou krví nebude. Item: Jan z Polimar, jeden z legátův, pověděl zdání své: že panování zboží kostelních jest u Krista, a prelátové s ji- nými duchovními jsou řádní úředníci k podobenství obráncí; ale větší mají moc, totiž úřad, než obránce.
Strana 138
138 Kniha druhá. Item: Tuto se již podpisuje výpis listu z kompaktatův, kterýž jsou Čechové přijali od sboru Basilejského a od Fil- berta biskupa i od jiných legátův, léta a dne téhož, jako nahoře. Item: Nejprvé stvrdili jednotu církve pravé v jednotě víry obecné, kterouž Čechové i Moravané přijali, krom ka- licha, kterýž jest jim dopuštěn. Item: Svěcení na kněžství nemá Čechům a Moravanům bráněno býti, lečby jiná příčina hodná tomu na překážku byla; a biskupové je řádně dokonávati mají pod pokutou a tre- stáním i pomstou od jich vyšších. Naposledy: Že soudce ten, kterýž jest jmenován i vy- míněn ve smluvách ve Chbě, byl jest a bude soudce ve všech věcech, kteréž mají býti věřeny i činěny v církvi svaté boží, a vedlé toho soudce svatý sbor jíti míní ve všech věcech Ducha svatého. V těch listech od legátův Čechům a Moravanům vyda- ných jest zavříno: že činí pravý a věčný pokoj jim se všemi křesťany, přikazujíce mocí sněmu Basilejského všemu kře- sťanstvu, aby jim dobrý pokoj věčný zachovali, aby jich ne- haněli, ani jakkoli škodili, zdvihajíce tíž legátové všecky 20 soudy, klatby oc. a vyznávajíce je býti bratry dobré kře- sťanské církve, a pravé víry syny poslušné a poctivé. 5 10 15 1525. 25 Hlava 7. V níž se oznamuje, jak to pán bůh předivně spůsobiti ráčil, že Němci s Čechy bez válek a krve prolévání v mír a pokoj vešli, a tou největší příčinou skrze poznání slova božího. 30 Z těch svrchu psaných řečí pravda se nalézá, že jsou staří Čechové pro rozličné neřády a různice, v zemi i jinde vně povstalé, pracovali o to, aby k takové jednotě mohli přijíti, chtíce tehdáž šelmě vzteklé kusem chleba ústa zacpati, tak jakž se ta vzteklost velmi rozmáhala. Ale poněvadž nyní 35 z daru božího jest k tomu přišlo, že beze všech nesnází a prací lidských pán bůh nenadále vzbudil okolní národy k známosti zákona božího, o kterýž jsou vždycky odpory s Čechy mívali, nechtíce mu místa dáti, ani toho příti, co
138 Kniha druhá. Item: Tuto se již podpisuje výpis listu z kompaktatův, kterýž jsou Čechové přijali od sboru Basilejského a od Fil- berta biskupa i od jiných legátův, léta a dne téhož, jako nahoře. Item: Nejprvé stvrdili jednotu církve pravé v jednotě víry obecné, kterouž Čechové i Moravané přijali, krom ka- licha, kterýž jest jim dopuštěn. Item: Svěcení na kněžství nemá Čechům a Moravanům bráněno býti, lečby jiná příčina hodná tomu na překážku byla; a biskupové je řádně dokonávati mají pod pokutou a tre- stáním i pomstou od jich vyšších. Naposledy: Že soudce ten, kterýž jest jmenován i vy- míněn ve smluvách ve Chbě, byl jest a bude soudce ve všech věcech, kteréž mají býti věřeny i činěny v církvi svaté boží, a vedlé toho soudce svatý sbor jíti míní ve všech věcech Ducha svatého. V těch listech od legátův Čechům a Moravanům vyda- ných jest zavříno: že činí pravý a věčný pokoj jim se všemi křesťany, přikazujíce mocí sněmu Basilejského všemu kře- sťanstvu, aby jim dobrý pokoj věčný zachovali, aby jich ne- haněli, ani jakkoli škodili, zdvihajíce tíž legátové všecky 20 soudy, klatby oc. a vyznávajíce je býti bratry dobré kře- sťanské církve, a pravé víry syny poslušné a poctivé. 5 10 15 1525. 25 Hlava 7. V níž se oznamuje, jak to pán bůh předivně spůsobiti ráčil, že Němci s Čechy bez válek a krve prolévání v mír a pokoj vešli, a tou největší příčinou skrze poznání slova božího. 30 Z těch svrchu psaných řečí pravda se nalézá, že jsou staří Čechové pro rozličné neřády a různice, v zemi i jinde vně povstalé, pracovali o to, aby k takové jednotě mohli přijíti, chtíce tehdáž šelmě vzteklé kusem chleba ústa zacpati, tak jakž se ta vzteklost velmi rozmáhala. Ale poněvadž nyní 35 z daru božího jest k tomu přišlo, že beze všech nesnází a prací lidských pán bůh nenadále vzbudil okolní národy k známosti zákona božího, o kterýž jsou vždycky odpory s Čechy mívali, nechtíce mu místa dáti, ani toho příti, co
Strana 139
Hlava 7. 139 jim pán bůh dáti ráčil na budoucí zemdlení stolice papežské, aniž tomu věřiti chtěli, aby co mohlo býti stálejšího, jistšího a z podstaty spasení potřebnějšího nad ustanovení papežská i jiných lidí; ježto předkem Erasmus a po něm brzo výše a horlivěji Martin Luter s jinými svými následovníky z vnu- knutí božího německým okolním národem statečně podlé zá- kona božího a mužsky hýbali, tak že jest to s velikým podi- vením bylo, že před časy a lety minulými Němci i jiní náro- dové zákon boží v potupě veliké měli, a nyní se k němu 10 nachýlili: a tak tehdá, jakž jsou se ti papežští legátové ve sboru Basilejském v kompaktatích Čechům a Moravanům byli zavázali, že jsou tomu nikdá Římané dosti neučinili, aby měli klatby těch cizích národův zdvihati; ale bez umenšení jich přibývalo, až do těchto časův a přítomnosti jmenovaných učitelův, kteřížto beze všeho úsilí v mír, v pokoj a v přízeň ty národy s nimi uvedli, že již sami se v tom usazovali a po- kání z toho na svém svědomí činili, poznávajíce se, že jsou oni i předkové jich všem věrným Čechům i Moravanům, nynějším i předešlým, velikou křivdu činili, hanějíce a kace- 20 řujíce je bez viny. A z toho můž každému býti vědomo, že již kompaktata ne k užitku, jako snad před lety padesáti a šedesáti, býti poněkud mohly, ale k veliké škodě a újmě pravdy zákona bo- žího býti by musily s velikým podvodem, a Moravané k tomu, 25 aby to drželi, což jest v nich zapsáno, i Čechové strany pod obojí spůsobou, kdyžby se skutečně poddali; a proti tomu, kdyby toho pominuli, čím jsou se ti legátové také jim zavá- zali a toho nedrželi. A protož poněvadž z té potřebnosti již sešlo, aby měl papež klatby vyzdvihovati, kteréž jsou již so z daru božího známostí Němcův v zákoně božím skutečně zdviženy, a při smyslu pána Krista se jedni s druhými sro- vnávali, a z některé strany Čechy převýšili: zbytečné marné a k smíchu podobné zdá se býti, aby měli Čechové o to pracovati, a předešlé obtížnosti na sebe táhnouti, starajíce se 35 o potvrzení kompaktatův proto, aby jich okolní lidé nehaněli, ale aby je za pravé křesťany a syny církve povětrně vyhla- šovali; poněvadž již jest o to dobrý pokoj od boha uložený, přes kterýž není potřebí jiného srovnání a jednoty (víc blu- dné a falešné, nežli křesťanské pravé) hledati. 15 1525.
Hlava 7. 139 jim pán bůh dáti ráčil na budoucí zemdlení stolice papežské, aniž tomu věřiti chtěli, aby co mohlo býti stálejšího, jistšího a z podstaty spasení potřebnějšího nad ustanovení papežská i jiných lidí; ježto předkem Erasmus a po něm brzo výše a horlivěji Martin Luter s jinými svými následovníky z vnu- knutí božího německým okolním národem statečně podlé zá- kona božího a mužsky hýbali, tak že jest to s velikým podi- vením bylo, že před časy a lety minulými Němci i jiní náro- dové zákon boží v potupě veliké měli, a nyní se k němu 10 nachýlili: a tak tehdá, jakž jsou se ti papežští legátové ve sboru Basilejském v kompaktatích Čechům a Moravanům byli zavázali, že jsou tomu nikdá Římané dosti neučinili, aby měli klatby těch cizích národův zdvihati; ale bez umenšení jich přibývalo, až do těchto časův a přítomnosti jmenovaných učitelův, kteřížto beze všeho úsilí v mír, v pokoj a v přízeň ty národy s nimi uvedli, že již sami se v tom usazovali a po- kání z toho na svém svědomí činili, poznávajíce se, že jsou oni i předkové jich všem věrným Čechům i Moravanům, nynějším i předešlým, velikou křivdu činili, hanějíce a kace- 20 řujíce je bez viny. A z toho můž každému býti vědomo, že již kompaktata ne k užitku, jako snad před lety padesáti a šedesáti, býti poněkud mohly, ale k veliké škodě a újmě pravdy zákona bo- žího býti by musily s velikým podvodem, a Moravané k tomu, 25 aby to drželi, což jest v nich zapsáno, i Čechové strany pod obojí spůsobou, kdyžby se skutečně poddali; a proti tomu, kdyby toho pominuli, čím jsou se ti legátové také jim zavá- zali a toho nedrželi. A protož poněvadž z té potřebnosti již sešlo, aby měl papež klatby vyzdvihovati, kteréž jsou již so z daru božího známostí Němcův v zákoně božím skutečně zdviženy, a při smyslu pána Krista se jedni s druhými sro- vnávali, a z některé strany Čechy převýšili: zbytečné marné a k smíchu podobné zdá se býti, aby měli Čechové o to pracovati, a předešlé obtížnosti na sebe táhnouti, starajíce se 35 o potvrzení kompaktatův proto, aby jich okolní lidé nehaněli, ale aby je za pravé křesťany a syny církve povětrně vyhla- šovali; poněvadž již jest o to dobrý pokoj od boha uložený, přes kterýž není potřebí jiného srovnání a jednoty (víc blu- dné a falešné, nežli křesťanské pravé) hledati. 15 1525.
Strana 140
140 Kniha druhá. 1525. A však kníže pan Lev s svými některými a s Pražany nepřestávali od úmyslu, při sněmu sv. Pavla začatého; ale psaní některá skrze administratora a konsistoř do Budína k tomu legátovi papežovu o to učinili, kteréž se podpisuje. Hlava 8. V níž se oznamuje, kterak se Čechové, aby kompaktata potvrzena byla, starají; ale že ten legát jim byl chytrý a k měšci měřil, pro- tož nic nezjednali, než k budoucímu času po sobě smích pozůstavili. Při tom list od konsistoře k témuž legatu. 10 A tehdáž byl v Budíně legát od stolice papežské vyslaný, kterýž trval tam od roku, z příčiny té, poněvadž se všudy téměř po všem světě lidé bouří proti papeži a neřádům pří- 15 lišným církve Římské, tak pro časné věci jako pro duchovní. I napomínal často krále Ludvíka, aby aspoň svá království pod poslušenstvím papežským držal, a zvláště Čechy v jednotě církve spravoval; a odtud psaní některá do Čech činil, k témuž napomínaje, aby při stolici Římské nepohnutě stáli, 20 že chce jim kompaktatův potvrditi, přiříkal. Ale Čechové, ne všickni, než toliko ti, o kterýchž jest prvé mluveno, znajíce z těch jalových útěch, že se již papeži s jeho po- mocníky v hrdlo nalévá, domnívali se, že pojednou sáhnouce, vezmou co chtí. (Neb jsou se tím mnohokrát chlubívali, říka- 25 jíce: že čehož jsou předkové naši skrze veliké práce a ná- klady dojíti nemohli, že my bez práce a nákladův k tomu přijdeme.) Protož tím větší pilnost měli k dojití toho skutku, k potvrzení, násilnými a jinými zlými chytrostmi předpovědě- nými, čím větší domnívali se míti k sobě od toho legáta i od 30 papeže náchylnost, kterýžto (jakož povaha církve té vždycky po lakomství dychtí nesmírně) víc pro kořist a úplatek, nežli pro jakou milost křesťanskou to napomínání a nabízení činil — Curia Romana non curat ovem sine lana, Dantibus applaudit, non dantibus ostia claudit — jakož se toto brzo ukáže. A tak potom Čechové ti, kterýmž se zachtělo takové jednoty, myslili a jednali to do svého přemožení, na zkázu jedni druhých v zemi vlastní, aby vlezli, 35
140 Kniha druhá. 1525. A však kníže pan Lev s svými některými a s Pražany nepřestávali od úmyslu, při sněmu sv. Pavla začatého; ale psaní některá skrze administratora a konsistoř do Budína k tomu legátovi papežovu o to učinili, kteréž se podpisuje. Hlava 8. V níž se oznamuje, kterak se Čechové, aby kompaktata potvrzena byla, starají; ale že ten legát jim byl chytrý a k měšci měřil, pro- tož nic nezjednali, než k budoucímu času po sobě smích pozůstavili. Při tom list od konsistoře k témuž legatu. 10 A tehdáž byl v Budíně legát od stolice papežské vyslaný, kterýž trval tam od roku, z příčiny té, poněvadž se všudy téměř po všem světě lidé bouří proti papeži a neřádům pří- 15 lišným církve Římské, tak pro časné věci jako pro duchovní. I napomínal často krále Ludvíka, aby aspoň svá království pod poslušenstvím papežským držal, a zvláště Čechy v jednotě církve spravoval; a odtud psaní některá do Čech činil, k témuž napomínaje, aby při stolici Římské nepohnutě stáli, 20 že chce jim kompaktatův potvrditi, přiříkal. Ale Čechové, ne všickni, než toliko ti, o kterýchž jest prvé mluveno, znajíce z těch jalových útěch, že se již papeži s jeho po- mocníky v hrdlo nalévá, domnívali se, že pojednou sáhnouce, vezmou co chtí. (Neb jsou se tím mnohokrát chlubívali, říka- 25 jíce: že čehož jsou předkové naši skrze veliké práce a ná- klady dojíti nemohli, že my bez práce a nákladův k tomu přijdeme.) Protož tím větší pilnost měli k dojití toho skutku, k potvrzení, násilnými a jinými zlými chytrostmi předpovědě- nými, čím větší domnívali se míti k sobě od toho legáta i od 30 papeže náchylnost, kterýžto (jakož povaha církve té vždycky po lakomství dychtí nesmírně) víc pro kořist a úplatek, nežli pro jakou milost křesťanskou to napomínání a nabízení činil — Curia Romana non curat ovem sine lana, Dantibus applaudit, non dantibus ostia claudit — jakož se toto brzo ukáže. A tak potom Čechové ti, kterýmž se zachtělo takové jednoty, myslili a jednali to do svého přemožení, na zkázu jedni druhých v zemi vlastní, aby vlezli, 35
Strana 141
Hlava 8. 141 15 20 25 jakžkoli mohli, do toho Babylonského a antichristova ovčince, a z něho svou vůli aby provodili. A protož na taková toho legáta psáním častá napomínání a od Pražanův i od jiných jemu zase odpisování, psaní jemu toto z konsistoře času post- 5 ního léta téhož jest učiněno: „Pozdravení spasitedlné v Kristu a ve všech věcech hodné poslušenství Vaší Otcovské Velebnosti vzkazujem! Nejvelebnější Otče! Ráčila jest Vaše Velebnost psaní potěšitedlné a plné napomínání k nám duchovním po jistých 10 poslích poslati, totiž spolu radujíce se, že jsme sami mezi sebou ten znamenitý skutek zřídili, abychom jedno tělo církve svaté s Vámi v jednotě poslušenství stolice apoštolské učiněni byli. Takť jest, Otče svatý! že nic spasitedlnějšího Velebnost Otcovská Vaše, aniž potěšitedlnějšího nemůž očekávati nad to, což poslové, kteříž tam v brzkém času vysláni býti mají, Vaší Otcovské Velebnosti oznámí. Neb jistě Česká země, jsouci na skále pevné pravé víry upevněna, sama toliko nyní brání, aby bludové nešlechetní, kteříž jako vlny na vodách všudy okolo nás po německých krajinách náramně se roz- mohli, sběhnouti se v jedno nemohli, rovně jako věže Miletská, Fares řečená, jsouci prostřed vln mořských postavena, svíti všem plavícím se a při sobě bezpečné činí všecky bárky, kteréž se koli k ní utekou a připlaví. Protož, Otče Nejvele- bnější! doufáme, že i to k konci přivedeno bude, oč Vaše Velebnost psaním otcovským k nám přistoupila a nás k tomu ponoukati ráčila, totiž k stálosti, a abychom o potvrzení toho božského stavení se postarali, za kteréžto snažně žádati budem. Jediné Vaše Velebnost Otcovská nerač sobě ob- těžovati, že tak naši poslové s tím prodlévají, neb o tom 30 v brzkém času před Vaší Velebností se postaví, žádajíce, aby ráčila Velebnost Vaše k místu a k konci to přivesti. A tak stanou pevně zdi Jerusalémské, budou otevříny síně jich, bu- dou stálé nohy těch, kteříž do nich vcházejí, a bude přijata obět spravedlnosti, a bude vidín bůh bohův na Sionu a půjdou 35 spravedliví z ctnosti do ctnosti. Dejž pán bůh Vaší Otcovské Velebnosti zdraví po všecky časy v Kristu Ježíši! Vaší Otcovské Velebnosti pokorně se všecko naše kněž- stvo poroučí. Dán v Praze léta 1525. 1525.
Hlava 8. 141 15 20 25 jakžkoli mohli, do toho Babylonského a antichristova ovčince, a z něho svou vůli aby provodili. A protož na taková toho legáta psáním častá napomínání a od Pražanův i od jiných jemu zase odpisování, psaní jemu toto z konsistoře času post- 5 ního léta téhož jest učiněno: „Pozdravení spasitedlné v Kristu a ve všech věcech hodné poslušenství Vaší Otcovské Velebnosti vzkazujem! Nejvelebnější Otče! Ráčila jest Vaše Velebnost psaní potěšitedlné a plné napomínání k nám duchovním po jistých 10 poslích poslati, totiž spolu radujíce se, že jsme sami mezi sebou ten znamenitý skutek zřídili, abychom jedno tělo církve svaté s Vámi v jednotě poslušenství stolice apoštolské učiněni byli. Takť jest, Otče svatý! že nic spasitedlnějšího Velebnost Otcovská Vaše, aniž potěšitedlnějšího nemůž očekávati nad to, což poslové, kteříž tam v brzkém času vysláni býti mají, Vaší Otcovské Velebnosti oznámí. Neb jistě Česká země, jsouci na skále pevné pravé víry upevněna, sama toliko nyní brání, aby bludové nešlechetní, kteříž jako vlny na vodách všudy okolo nás po německých krajinách náramně se roz- mohli, sběhnouti se v jedno nemohli, rovně jako věže Miletská, Fares řečená, jsouci prostřed vln mořských postavena, svíti všem plavícím se a při sobě bezpečné činí všecky bárky, kteréž se koli k ní utekou a připlaví. Protož, Otče Nejvele- bnější! doufáme, že i to k konci přivedeno bude, oč Vaše Velebnost psaním otcovským k nám přistoupila a nás k tomu ponoukati ráčila, totiž k stálosti, a abychom o potvrzení toho božského stavení se postarali, za kteréžto snažně žádati budem. Jediné Vaše Velebnost Otcovská nerač sobě ob- těžovati, že tak naši poslové s tím prodlévají, neb o tom 30 v brzkém času před Vaší Velebností se postaví, žádajíce, aby ráčila Velebnost Vaše k místu a k konci to přivesti. A tak stanou pevně zdi Jerusalémské, budou otevříny síně jich, bu- dou stálé nohy těch, kteříž do nich vcházejí, a bude přijata obět spravedlnosti, a bude vidín bůh bohův na Sionu a půjdou 35 spravedliví z ctnosti do ctnosti. Dejž pán bůh Vaší Otcovské Velebnosti zdraví po všecky časy v Kristu Ježíši! Vaší Otcovské Velebnosti pokorně se všecko naše kněž- stvo poroučí. Dán v Praze léta 1525. 1525.
Strana 142
142 Kniha druhá. 1525. Podpis: Velebnosti Vaší Otcovské nejpokornější služe- bníci, mistr Havel administrator se vší konsistoří poroučí se. Hlava 9. V níž se oznamuje, jak moc světská, natrápivši se dobrých a nevin- ných do vole, i podali jich duchovním; a oni dobří tatíkové vymyslili na ně zpověď, a tudy se na nich vyptávali, vědí-li co o tom mordu; a tak podávali jich jedni druhým, jako pána Krista Pilát Herodesovi sc. Dále jakou nápravu činili v Týnském kostele u lektury; a ještě na tom dosti nebylo, jak Pašek se k nim chová. 10 Pražané přestavše od některých svých kratochvílí, k ji- ným se obrátili, a z jedné nepravosti do druhé šli s pomocí již duchovních jmenem lidí. Nebo jakož Pilát pána Krista k He- 15 rodesovi, tehdáž nepříteli svému, a Herodes zase ku Pilátovi odsílal: tak administrator z konsistoře (buď bohu žel tak ne- vinných a v takovém bezprávném násilí lidí povolných) na radnici do rady, a konšele z rady zase do konsistoře mnoho- kráte některých podávali; a nebo opět z cechův k admini- 20 stratorovi a zase administrator do cechův ne jednou, ale ně- kolikrát sem i tam jimi postrkali. A tímto obyčejem to šlo, že těch všech časův od sv. Václava počna léta předešlého 1524 mnozí řemeslníci a obchodníci, jsouce živnosti zbaveni, trápení nemalé trpěli, někteří od polouletí, někteří od čtvrti 25 léta, a jiní víc a méň živnosti nevedouce, proto že jsou jim je cechmistři skládali, jakoby nejhorší věc činili. A když bylo k času vánočnímu, tehdy napomínali kněží a nutili lidi k zpovědi. A tu se při tom vyptávali: věděli-li jsou, aneb vědí-li co o jaké zradě, že jsou měli pikarti je 30 mordovati? a o jiném mnohém; nemohli se nic doptati o žá- dném. Znamenejž, k čemu jsou zpověď takovou úkladnou chtěli obrátiti, že jsou k tomu již vedli, čehož jsou se světští ani mukami některých, ani jinudy nikterakž doptati nemohli, toho co jsou míti chtěli; že již ti kněží to nahražovati měli lstí 35 duchovní, aby zpověď a lidi pronášeli, a naposledy aby k krve vylití přivedli. A když ani tu nic provesti nemohli, tehdy všickni ce- chové v řemeslích pořád jedni po druhých se obsílali, a tu
142 Kniha druhá. 1525. Podpis: Velebnosti Vaší Otcovské nejpokornější služe- bníci, mistr Havel administrator se vší konsistoří poroučí se. Hlava 9. V níž se oznamuje, jak moc světská, natrápivši se dobrých a nevin- ných do vole, i podali jich duchovním; a oni dobří tatíkové vymyslili na ně zpověď, a tudy se na nich vyptávali, vědí-li co o tom mordu; a tak podávali jich jedni druhým, jako pána Krista Pilát Herodesovi sc. Dále jakou nápravu činili v Týnském kostele u lektury; a ještě na tom dosti nebylo, jak Pašek se k nim chová. 10 Pražané přestavše od některých svých kratochvílí, k ji- ným se obrátili, a z jedné nepravosti do druhé šli s pomocí již duchovních jmenem lidí. Nebo jakož Pilát pána Krista k He- 15 rodesovi, tehdáž nepříteli svému, a Herodes zase ku Pilátovi odsílal: tak administrator z konsistoře (buď bohu žel tak ne- vinných a v takovém bezprávném násilí lidí povolných) na radnici do rady, a konšele z rady zase do konsistoře mnoho- kráte některých podávali; a nebo opět z cechův k admini- 20 stratorovi a zase administrator do cechův ne jednou, ale ně- kolikrát sem i tam jimi postrkali. A tímto obyčejem to šlo, že těch všech časův od sv. Václava počna léta předešlého 1524 mnozí řemeslníci a obchodníci, jsouce živnosti zbaveni, trápení nemalé trpěli, někteří od polouletí, někteří od čtvrti 25 léta, a jiní víc a méň živnosti nevedouce, proto že jsou jim je cechmistři skládali, jakoby nejhorší věc činili. A když bylo k času vánočnímu, tehdy napomínali kněží a nutili lidi k zpovědi. A tu se při tom vyptávali: věděli-li jsou, aneb vědí-li co o jaké zradě, že jsou měli pikarti je 30 mordovati? a o jiném mnohém; nemohli se nic doptati o žá- dném. Znamenejž, k čemu jsou zpověď takovou úkladnou chtěli obrátiti, že jsou k tomu již vedli, čehož jsou se světští ani mukami některých, ani jinudy nikterakž doptati nemohli, toho co jsou míti chtěli; že již ti kněží to nahražovati měli lstí 35 duchovní, aby zpověď a lidi pronášeli, a naposledy aby k krve vylití přivedli. A když ani tu nic provesti nemohli, tehdy všickni ce- chové v řemeslích pořád jedni po druhých se obsílali, a tu
Strana 143
Hlava 9. 143 5 majíce mezi sebou osoby sobě nelibé a vypsané, skládali a zastavovali jim živnosti, naříkajíce je beze všeho řádného slyšení i bez důvodu z domnění nejistého, že jsou lidé bludní u víře, k administratorovi jim ukazovali, aby se v tom spra- vili a počet z víry své učinili; a budou-li chtíti k živnosti zase přijíti, že budou povinni svědectví sobě od něho listem pod pečetí přinesti a jim ukázati. Oni nemohše násilí a bez- právné moci odolati, musili se tak zachovati podlé vůle a uložení cechmistrův a starších jich, a chodíce k administra- 1o torovi, zprávu jsou jemu o takovém ukládání dávali. Ale on jako šelma lítá, vyslyšav každého, k někomu povlovněji a k někomu zůřivěji se postavil, a zase k cechmistrům je od- sílal, a na ničemž jistém žádného nepostavil. Oni pak nejed- nou, ale několikrát sem i tam jako nesmyslní postrkáni jsouce, i5 nic nemohli obdržeti na ceších, ani na administratorovi; a obojí k nim mluvívali: že „my tobě viny žádné nedáváme, a naše věc není; ale jdi k administratorovi." On pak admi- nistrator týmiž řečmi je odbýval, a konšelé radní tolikéž. A tak všudy jim bylo těsno, leč který to dobře uplatil, co tak dlouho, až někteří z nich nemohouce tak těžkého bez ži- vnosti břemena, zvláště chudí, snésti, musili se vyprodati a z města se vybrati. Kteříž jsou pak zůstali, ti musili čekati Hatašovy radosti, nuceni jsouce stavěti se na den a čas jme- novaný v konsistoři k vyznání víry, k potupné nápravě a 25 k odvolání v Týnském kostele u oltáře při hrobu Augustina někdy biskupa Sankturienského, tu kdež nyní lektury čítají proti kazatedlnici. A to šlo tímto pořádkem nekřesťanským: Nejprvé. Když tak některého cechu osoby již měli v kon- sistoři znamenané, potom z téhož řemesla neb obchodu vy- so dávali na ně svědomí nepravé do konsistoře listem pod pe- četí toho jich cechu, majíce v tom i ve všem jiném od kon- šelův naučení i rozkázání, a to takové: což jsou se pravili od někoho slyšeti, žeby ten dále slyšel od toho narčeného po trubách něco o svátostech a řádích kostelních a o jiných 35 k tomu podobných věcech mluviti, tehdy to hned do listu beze všech závazkův toho svědka toliko jednoho na své pří- sahy cechovní zapsali, beze všeho řádného a soudného slyšení, buď ten svědek jakékoli povahy, dobré nebo zlé; a toho tak neřádného a neřádně vyslyšaného svědomí potu- 1525.
Hlava 9. 143 5 majíce mezi sebou osoby sobě nelibé a vypsané, skládali a zastavovali jim živnosti, naříkajíce je beze všeho řádného slyšení i bez důvodu z domnění nejistého, že jsou lidé bludní u víře, k administratorovi jim ukazovali, aby se v tom spra- vili a počet z víry své učinili; a budou-li chtíti k živnosti zase přijíti, že budou povinni svědectví sobě od něho listem pod pečetí přinesti a jim ukázati. Oni nemohše násilí a bez- právné moci odolati, musili se tak zachovati podlé vůle a uložení cechmistrův a starších jich, a chodíce k administra- 1o torovi, zprávu jsou jemu o takovém ukládání dávali. Ale on jako šelma lítá, vyslyšav každého, k někomu povlovněji a k někomu zůřivěji se postavil, a zase k cechmistrům je od- sílal, a na ničemž jistém žádného nepostavil. Oni pak nejed- nou, ale několikrát sem i tam jako nesmyslní postrkáni jsouce, i5 nic nemohli obdržeti na ceších, ani na administratorovi; a obojí k nim mluvívali: že „my tobě viny žádné nedáváme, a naše věc není; ale jdi k administratorovi." On pak admi- nistrator týmiž řečmi je odbýval, a konšelé radní tolikéž. A tak všudy jim bylo těsno, leč který to dobře uplatil, co tak dlouho, až někteří z nich nemohouce tak těžkého bez ži- vnosti břemena, zvláště chudí, snésti, musili se vyprodati a z města se vybrati. Kteříž jsou pak zůstali, ti musili čekati Hatašovy radosti, nuceni jsouce stavěti se na den a čas jme- novaný v konsistoři k vyznání víry, k potupné nápravě a 25 k odvolání v Týnském kostele u oltáře při hrobu Augustina někdy biskupa Sankturienského, tu kdež nyní lektury čítají proti kazatedlnici. A to šlo tímto pořádkem nekřesťanským: Nejprvé. Když tak některého cechu osoby již měli v kon- sistoři znamenané, potom z téhož řemesla neb obchodu vy- so dávali na ně svědomí nepravé do konsistoře listem pod pe- četí toho jich cechu, majíce v tom i ve všem jiném od kon- šelův naučení i rozkázání, a to takové: což jsou se pravili od někoho slyšeti, žeby ten dále slyšel od toho narčeného po trubách něco o svátostech a řádích kostelních a o jiných 35 k tomu podobných věcech mluviti, tehdy to hned do listu beze všech závazkův toho svědka toliko jednoho na své pří- sahy cechovní zapsali, beze všeho řádného a soudného slyšení, buď ten svědek jakékoli povahy, dobré nebo zlé; a toho tak neřádného a neřádně vyslyšaného svědomí potu- 1525.
Strana 144
144 Kniha druhá. tedlného, kteréhož ten obžalovaný ani viděl, ani slyšel, do konsistoře podali. Poctivé-li bylo takové zřízení, čili nepo- ctivé, to jiným k rozeznání připouštím. Neb jest tehdáž to bylo v Praze nastalo: cožkoli před dvěma, před třmi nebo pěti i sedmi lety jeden od druhého slyšal něco o něčem mlu- viti, buďto z žertu aneb jak koli, věříce sobě jako přítel pří- teli, soused sousedu, nebo tovaryš tovaryši; tehdy tuto svo- boda široká tomu byla, že netoliko cožby snad v pravdě slyšal, ale mnohem více zlým úmyslem vymyšleného jeden na druhého beze všeho studu a vážnosti pronášel. A to ujato 10 bylo za pravdu; byť obžalovaný všecky svaté k sobě ku po- moci měl, nic mu to neprospělo. A to chtěli míti tehdáž Pražané za poctivý řád. Tu pak v konsistoři ani žalobníka, ani svědka jmenovati tomu obžalovanému nechtěli; ale již to tak silně za pravé ujato bylo, že nedali proti tomu k řeči 15 žádné přijíti, ale musil za vinného takový zůstati, a učiniti, což chtěli, beze všeho řádného vyslyšení. A v tom ve všem majíce ti konsistorianové napravovati k víře lidi, ačby v pravdě pobloudili, ptali se na to, čehož jsou se na zpovědi doptati nemohli: věděl-li jest o tom, kdo 20 jsou měli mistra Paška, Zíku a administratora zamordovati? a býval-li jest s jinými tuto neb tuto? a tak dále o jiném mnohém. Chtěl-li jest pak kdo z známosti zákona božího něco odpovědíti, tehdy ho okřikli a mluvili: aby s nimi všeho hádání nechal na straně, že oni v tu chvíli o zákonu božím 25 nic nemluví, a nic jim do něho není; ale aby jim mluvil to, což oni chtěli. Při tom pak vyznání víry, napravování a v kostele od- volání co jest se dálo, ó bože! slituj se tobě toho! sluší se tomu podiviti i zasmáti. Neb se to působilo tehdáž: když kněz 30 mši odsloužil, a v touž chvíli ty osoby k tomu vybrané, kle- číce u toho oltáře, musily po knězi říkati slova přede všemi lidmi, kteráž jim uložena byla, potupujíce ty kazatele, kteříž jsou před tím vypověděni byli, že jsou je z víry pravé kře- sťanské v bludy svozovali. A tak jiného mnoho. A někteří 33 byli přinuceni, a jmenovitě Václav Poduška, své vlastní syny, kněží již z světa sešlé, týmiž slovy potupovati a souditi, že jsou též potupovali a svozovali. A mnozí také k též po- tupě šli, jakoby je hned stínati měli, a někteří dosti řídcí 1525.
144 Kniha druhá. tedlného, kteréhož ten obžalovaný ani viděl, ani slyšel, do konsistoře podali. Poctivé-li bylo takové zřízení, čili nepo- ctivé, to jiným k rozeznání připouštím. Neb jest tehdáž to bylo v Praze nastalo: cožkoli před dvěma, před třmi nebo pěti i sedmi lety jeden od druhého slyšal něco o něčem mlu- viti, buďto z žertu aneb jak koli, věříce sobě jako přítel pří- teli, soused sousedu, nebo tovaryš tovaryši; tehdy tuto svo- boda široká tomu byla, že netoliko cožby snad v pravdě slyšal, ale mnohem více zlým úmyslem vymyšleného jeden na druhého beze všeho studu a vážnosti pronášel. A to ujato 10 bylo za pravdu; byť obžalovaný všecky svaté k sobě ku po- moci měl, nic mu to neprospělo. A to chtěli míti tehdáž Pražané za poctivý řád. Tu pak v konsistoři ani žalobníka, ani svědka jmenovati tomu obžalovanému nechtěli; ale již to tak silně za pravé ujato bylo, že nedali proti tomu k řeči 15 žádné přijíti, ale musil za vinného takový zůstati, a učiniti, což chtěli, beze všeho řádného vyslyšení. A v tom ve všem majíce ti konsistorianové napravovati k víře lidi, ačby v pravdě pobloudili, ptali se na to, čehož jsou se na zpovědi doptati nemohli: věděl-li jest o tom, kdo 20 jsou měli mistra Paška, Zíku a administratora zamordovati? a býval-li jest s jinými tuto neb tuto? a tak dále o jiném mnohém. Chtěl-li jest pak kdo z známosti zákona božího něco odpovědíti, tehdy ho okřikli a mluvili: aby s nimi všeho hádání nechal na straně, že oni v tu chvíli o zákonu božím 25 nic nemluví, a nic jim do něho není; ale aby jim mluvil to, což oni chtěli. Při tom pak vyznání víry, napravování a v kostele od- volání co jest se dálo, ó bože! slituj se tobě toho! sluší se tomu podiviti i zasmáti. Neb se to působilo tehdáž: když kněz 30 mši odsloužil, a v touž chvíli ty osoby k tomu vybrané, kle- číce u toho oltáře, musily po knězi říkati slova přede všemi lidmi, kteráž jim uložena byla, potupujíce ty kazatele, kteříž jsou před tím vypověděni byli, že jsou je z víry pravé kře- sťanské v bludy svozovali. A tak jiného mnoho. A někteří 33 byli přinuceni, a jmenovitě Václav Poduška, své vlastní syny, kněží již z světa sešlé, týmiž slovy potupovati a souditi, že jsou též potupovali a svozovali. A mnozí také k též po- tupě šli, jakoby je hned stínati měli, a někteří dosti řídcí 1525.
Strana 145
Hlava 9. 145 toho učiniti odpírali. Kteříž jsou pak svolovali, tak činili, což jim bylo rozkázáno: tehdy teprv administrator s konsistoří dá- vali těm všem listy pod pečetí konsistořskou, vyznávajíce o nich, že jsou dobří a věrní křesťané podlé matky pravé 5 církve svaté. A tu již měl býti vrch práva; a však ještě to na hakli- cích vězelo, jakož dále zvíš. A s těmi listy potom musili na radnici choditi do rady, tam je ukazovati. Pražané po takových listech rukou dáním 10 je každého zvláště za sousedy znovu přijímali, zavazujíce je sobě, aby byli povinni, artikulův nových obecních, prvé již psaných, svolených obhajovati a skutečně zastávati. A hned při tom k některým z nich Pašek mluvíval: že „řídko bývá dobré maso dvakrát vařené, a přítel dvakrát smířený. A po- 15 něvadž jste, prý, prvé právo své potratili, vypadše z víry proti bohu, že s těžkem také víru k lidem zachováte.“ Kohož pak přijali, ten byl boží, a živnost mu teprv pustili — ale však ne všem, než komuž se jim zdálo; a kohož odvrhli, jakož se to mnohým přihodilo, ten čekati na se musil z města vy- 2o povědění. A tak že ani po těch listech jim platno nebývalo, jako Havlovi od Stříbrné růže, a Jiříkovi Tatkovi, krejčímu a j., kteříž jsou i s těmi listy vypovědíni byli, proto že nic dáti nechtěli. A však ještě mnohé ne hned tak přijímali, ale dávali jim dosti odtahův bez nedostatku, nedadouce jim živ- 25 nosti vésti do své libosti, až se jim některým živu býti stýskalo. A tak obmyslili pod tím někteří z světských i z ducho- vních, a zvláště znamenitější, své znamenité v tom úžitky, od mnohých lidí nebožátek dary a úplatky berouce pod jme- so nem víry křesťanské, tak: kdož co uplatil, buďto aby prázden byl odvolání, buďto vypovědění, tehdy takový každý, dada koláč, byl za dobrého křesťana i souseda vyhlášen a držán, jakoby se znovu narodil. Což jistotně vím, to mluvím, a z pr- stu jsem sobě nic nevyssál. A nad to toto krátce přidám 35 k tomu: že nic se v Praze nepůsobilo, cožby se na stříbr- ných kolečkách netočilo. Jak jest pak to šlo skrze Židy, to se dále v těchto knihách v XXVII Hlavě šíře najde. A pro lepší známost toho všeho příklad aspoň jeden takového v kol- leji napravování a v kostele odvolávání tuto položím. 1525. 10
Hlava 9. 145 toho učiniti odpírali. Kteříž jsou pak svolovali, tak činili, což jim bylo rozkázáno: tehdy teprv administrator s konsistoří dá- vali těm všem listy pod pečetí konsistořskou, vyznávajíce o nich, že jsou dobří a věrní křesťané podlé matky pravé 5 církve svaté. A tu již měl býti vrch práva; a však ještě to na hakli- cích vězelo, jakož dále zvíš. A s těmi listy potom musili na radnici choditi do rady, tam je ukazovati. Pražané po takových listech rukou dáním 10 je každého zvláště za sousedy znovu přijímali, zavazujíce je sobě, aby byli povinni, artikulův nových obecních, prvé již psaných, svolených obhajovati a skutečně zastávati. A hned při tom k některým z nich Pašek mluvíval: že „řídko bývá dobré maso dvakrát vařené, a přítel dvakrát smířený. A po- 15 něvadž jste, prý, prvé právo své potratili, vypadše z víry proti bohu, že s těžkem také víru k lidem zachováte.“ Kohož pak přijali, ten byl boží, a živnost mu teprv pustili — ale však ne všem, než komuž se jim zdálo; a kohož odvrhli, jakož se to mnohým přihodilo, ten čekati na se musil z města vy- 2o povědění. A tak že ani po těch listech jim platno nebývalo, jako Havlovi od Stříbrné růže, a Jiříkovi Tatkovi, krejčímu a j., kteříž jsou i s těmi listy vypovědíni byli, proto že nic dáti nechtěli. A však ještě mnohé ne hned tak přijímali, ale dávali jim dosti odtahův bez nedostatku, nedadouce jim živ- 25 nosti vésti do své libosti, až se jim některým živu býti stýskalo. A tak obmyslili pod tím někteří z světských i z ducho- vních, a zvláště znamenitější, své znamenité v tom úžitky, od mnohých lidí nebožátek dary a úplatky berouce pod jme- so nem víry křesťanské, tak: kdož co uplatil, buďto aby prázden byl odvolání, buďto vypovědění, tehdy takový každý, dada koláč, byl za dobrého křesťana i souseda vyhlášen a držán, jakoby se znovu narodil. Což jistotně vím, to mluvím, a z pr- stu jsem sobě nic nevyssál. A nad to toto krátce přidám 35 k tomu: že nic se v Praze nepůsobilo, cožby se na stříbr- ných kolečkách netočilo. Jak jest pak to šlo skrze Židy, to se dále v těchto knihách v XXVII Hlavě šíře najde. A pro lepší známost toho všeho příklad aspoň jeden takového v kol- leji napravování a v kostele odvolávání tuto položím. 1525. 10
Strana 146
146 Kniha druhá. 1525. Hlava 10. V níž se vypravuje, jaký mistr Havel před tím, než nápravu činili, závazek vydává. Dále jak s jedním z těch pikartův Cahera zachází. Přitom jaké odvolání i nápravu v kostele činili. Nejprvé to napravení takto se dálo: Když některé osoby obeslány byly do konsistoře v středu před smrtedlnou nedělí na zejtří po svatém Ambroži léta téhož 1525; tehdy 10 mluvil administrator ke všem, ač v širších slovích, ale v tento rozum: „To abyste věděli, že jste proto obesláni, což se víry svaté dotýče, abychom každého znali, jak kdo věří. A protož aby nám každý z vás obzvláště pověděl na své svě- domí pod věčným zatracením pravdu, neohlédaje se žádný na 15 naše osoby, aby měli něco učiniti proti svému svědomí z při- nucení, tak jakož bratr Matěj to o nás píše; aniž snad také pro bázeň zbavení živnosti, boje se, aby o to někdo nepři- šel; ale každý prohlédej k tomu, coby mu zůstati mělo zde i na onom světě. Nás snadně zklamati můžte, proto že jsme 20 lidé; ale boha žádný neoklamá, a spíše každý svou duši okla- mati může. A ta víra, kteráž vám oznámena bude, z zákona jest, prý, Kristova, na kteréž předkové naši od sta let mřeli, pro niž jsou mnoho statků utratili jízdami a jednáním; a my také na té zemříti míníme.“ Toto všickni slyšavše, každý se k tomu přiznal, že chtí pravdu povědíti. A tak potom kázali čísti artikule, z nichžto první jest v tato slova: „Věřím srdcem a ústy vyznávám, že jest v svátosti viditedlně na oltáři“ a t. d. položení toho i ji- ných artikulův, kteříž se brzo v této Hlavě také psáti budou. 30 A když ten artikul přečtli, zastavili se na tom, ptajíce se každého pořádně: věří-li tomu, čili nic? Mluvili k tomu někteří, přiznávajíce se, že tak věří. A když na jednoho z nich přišlo, pověděl: že „já věřím všem řečem božským, kteréž mají základ v písmě svatém; a tak zákonu božímu 35 úplně věřím, že jsou pravé věci v něm k spasení založené, a jmenovitě o té velebné svátosti, kdež Kristus mluviti ráčil, vzav chléb: „Toto jest tělo mé;“ a vzav kalich: „Toto jest krev má,“ podlé položení širšího v textu, tak jakž Kristus 25 b. Dub.
146 Kniha druhá. 1525. Hlava 10. V níž se vypravuje, jaký mistr Havel před tím, než nápravu činili, závazek vydává. Dále jak s jedním z těch pikartův Cahera zachází. Přitom jaké odvolání i nápravu v kostele činili. Nejprvé to napravení takto se dálo: Když některé osoby obeslány byly do konsistoře v středu před smrtedlnou nedělí na zejtří po svatém Ambroži léta téhož 1525; tehdy 10 mluvil administrator ke všem, ač v širších slovích, ale v tento rozum: „To abyste věděli, že jste proto obesláni, což se víry svaté dotýče, abychom každého znali, jak kdo věří. A protož aby nám každý z vás obzvláště pověděl na své svě- domí pod věčným zatracením pravdu, neohlédaje se žádný na 15 naše osoby, aby měli něco učiniti proti svému svědomí z při- nucení, tak jakož bratr Matěj to o nás píše; aniž snad také pro bázeň zbavení živnosti, boje se, aby o to někdo nepři- šel; ale každý prohlédej k tomu, coby mu zůstati mělo zde i na onom světě. Nás snadně zklamati můžte, proto že jsme 20 lidé; ale boha žádný neoklamá, a spíše každý svou duši okla- mati může. A ta víra, kteráž vám oznámena bude, z zákona jest, prý, Kristova, na kteréž předkové naši od sta let mřeli, pro niž jsou mnoho statků utratili jízdami a jednáním; a my také na té zemříti míníme.“ Toto všickni slyšavše, každý se k tomu přiznal, že chtí pravdu povědíti. A tak potom kázali čísti artikule, z nichžto první jest v tato slova: „Věřím srdcem a ústy vyznávám, že jest v svátosti viditedlně na oltáři“ a t. d. položení toho i ji- ných artikulův, kteříž se brzo v této Hlavě také psáti budou. 30 A když ten artikul přečtli, zastavili se na tom, ptajíce se každého pořádně: věří-li tomu, čili nic? Mluvili k tomu někteří, přiznávajíce se, že tak věří. A když na jednoho z nich přišlo, pověděl: že „já věřím všem řečem božským, kteréž mají základ v písmě svatém; a tak zákonu božímu 35 úplně věřím, že jsou pravé věci v něm k spasení založené, a jmenovitě o té velebné svátosti, kdež Kristus mluviti ráčil, vzav chléb: „Toto jest tělo mé;“ a vzav kalich: „Toto jest krev má,“ podlé položení širšího v textu, tak jakž Kristus 25 b. Dub.
Strana 147
Hlava 10. 147 a k kterému konci ji ustanoviti ráčil. A tomu mne rodičové i učitelé moji vždycky učili.“ — Ptal se ho administrator je- dnou i druhé: „věří-li podlé toho artikule, aby jim pověděl, či nic; a že o zákonu božím nyní nic nemluvíme.“ — Pově- děl: že „já při tom stojím, což jsem mluvil, a jiné odpovědi dáti nemohu a neumím; a zdá mi se, že otázce vaší dosti činím.“ — Vyslyšav ho pověděl administrator: „Již jsme tě slyšali, rozumíme, co jest v tobě; vystup ven a jdi domův.“ A mezi jinou řečí, když ho potahovali do kostela k nápravě 10 podepsané, mluvili k němu: »By pak všecko učinil, cobychom tobě rozkázali, ještě za nic tobě neslibujem, aby přijat byl zase od konšelův za souseda.“ V takové řeči již se tu víry nedotýkalo, ale zvláštní zlosti a nelibosti, kterouž jsou k ně- mu i k jiným měli pod zámyslem bludův při víře. A když 15 tak mnoho k němu mluvili, tehdy na zejtří mu hned starší v obchodu jeho živnost složili. A komuž tak ven z konsistoře kázali, ten již na se čekal konečného vypovědění z města, leč jest to kdo dobře uplatil. Potom když tam v té konsistoři jiní zůstali, čtli jim jiné 20 artikule až do konce, plajíce se jich též jako prvé: věří-li tak podlé toho? Ale oni, jakž k prvnímu, tak ke všem jiným při- znávali se, že tak věří. Naposledy vybrav z nich některé administrator, rozkázal jim, aby se na zejtří ráno v kostele Týnském postavili u oltáře dřív jmenovaného, a což jim roz- 25 kázáno bude, aby se tak zachovali. Na zejtří, když jsou se sešli do kostela podlé uložení, kněz Vojtěch řečený, po lek- tuře a po pozdvihování svátosti napomínal je k tomu, aby po něm tu nápravu, k kteréž se včera přiznávali, hned přede všemi lidmi v týž rozum opakovali; a při tom aby nejprv 30 odvolání činili z prvních (tak mluvíce) bludův. A tak jim po- řádně z sexterníku četl, a oni po něm mluvili takto: Toto bylo odvolání: „My v bludích postížení dáváme se vinni pánu bohu i všem věrným křesťanům, že jsme velmi pobloudili při víře 35 a při svátostech církve svaté, a nejvíce při svátosti těla a krve boží i při jiných svátostech velebných, buďto že jsme někteří z nás proti svátosti těla a krve páně rouhavě mluvili; buďto že jsme z nás někteří nedržali, aby tu pravé býti mělo tělo Kristovo těm, kteříž nepřijímají, než toliko těm, kteří 1525. 10*
Hlava 10. 147 a k kterému konci ji ustanoviti ráčil. A tomu mne rodičové i učitelé moji vždycky učili.“ — Ptal se ho administrator je- dnou i druhé: „věří-li podlé toho artikule, aby jim pověděl, či nic; a že o zákonu božím nyní nic nemluvíme.“ — Pově- děl: že „já při tom stojím, což jsem mluvil, a jiné odpovědi dáti nemohu a neumím; a zdá mi se, že otázce vaší dosti činím.“ — Vyslyšav ho pověděl administrator: „Již jsme tě slyšali, rozumíme, co jest v tobě; vystup ven a jdi domův.“ A mezi jinou řečí, když ho potahovali do kostela k nápravě 10 podepsané, mluvili k němu: »By pak všecko učinil, cobychom tobě rozkázali, ještě za nic tobě neslibujem, aby přijat byl zase od konšelův za souseda.“ V takové řeči již se tu víry nedotýkalo, ale zvláštní zlosti a nelibosti, kterouž jsou k ně- mu i k jiným měli pod zámyslem bludův při víře. A když 15 tak mnoho k němu mluvili, tehdy na zejtří mu hned starší v obchodu jeho živnost složili. A komuž tak ven z konsistoře kázali, ten již na se čekal konečného vypovědění z města, leč jest to kdo dobře uplatil. Potom když tam v té konsistoři jiní zůstali, čtli jim jiné 20 artikule až do konce, plajíce se jich též jako prvé: věří-li tak podlé toho? Ale oni, jakž k prvnímu, tak ke všem jiným při- znávali se, že tak věří. Naposledy vybrav z nich některé administrator, rozkázal jim, aby se na zejtří ráno v kostele Týnském postavili u oltáře dřív jmenovaného, a což jim roz- 25 kázáno bude, aby se tak zachovali. Na zejtří, když jsou se sešli do kostela podlé uložení, kněz Vojtěch řečený, po lek- tuře a po pozdvihování svátosti napomínal je k tomu, aby po něm tu nápravu, k kteréž se včera přiznávali, hned přede všemi lidmi v týž rozum opakovali; a při tom aby nejprv 30 odvolání činili z prvních (tak mluvíce) bludův. A tak jim po- řádně z sexterníku četl, a oni po něm mluvili takto: Toto bylo odvolání: „My v bludích postížení dáváme se vinni pánu bohu i všem věrným křesťanům, že jsme velmi pobloudili při víře 35 a při svátostech církve svaté, a nejvíce při svátosti těla a krve boží i při jiných svátostech velebných, buďto že jsme někteří z nás proti svátosti těla a krve páně rouhavě mluvili; buďto že jsme z nás někteří nedržali, aby tu pravé býti mělo tělo Kristovo těm, kteříž nepřijímají, než toliko těm, kteří 1525. 10*
Strana 148
148 Kniha druhá. přijímají; buďto tak, že jsme někteří z nás proti poctivosti té svátosti v monstrancí vystavování, v pozdvihání i za pro- cesí chození těla božího se protivili; buďto že jsme někteří z nás řádných mší a řádného kněžstva poběhli, a zvláštního i výtržného posluhování se chytili, a z rukou nevěrných kněží proti ustanovení Kristovu a řádu církve svaté tajně neb zje- vně přijímali, jsouce týmiž kněžími svedeni, totiž Martinkem, Mirušem, Janem Poduškou, Počátkem, i jinými jich spoluto- varyši, a jich učením zavedeni; z takových věcí hodni jsme trestání. Protož vás věrných křesťanův žádáme, proste za 10 nás pána boha, ať nám ráčí naši vinu odpustiti. A již nyní tuto víru v srdci majíce, upřímným srdcem a ústy vy- “ znáváme — — Kteréž pak měli v domnění toliko při víře, k tomuto je přinutili nad to mluviti (neb jsou v jednostejnou notu ne všem 15 vydávali: některým lehčejší, jiným těžší, a jiným nejtěžší, jakž sobě koho uhlédali): „Jakž jsme koli vzati v pověst ne- dobrou při víře svaté křesťanské, buďto pro ty kněží nevěrné a výtržné, a neb kazatele postranní; buďto pro pohádky jich kázaní, a nebo traktatův čítání: aby nás každý dobrý křesťan 20 znal a nás v domnění neměl, že tuto víru pravou křesťanskou svobodně, směle a dobrovolně vyznáváme:“ Toto bylo za nápravu: 1. „Srdcem věříme a ústy vyznáváme, že jest v svátosti viditedlně na oltáři těla a krve Kristovy pravý bůh a člověk, 25 netoliko mocí a dary svými, ale svým vlastním přirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kteréž vzal z panny Marie, narodiv se a sedí na pravici boha Otce." 2. „Věříme srdcem a ústy vyznáváme, že v svátosti na oltáři jest tělo a krev pána Ježíše spojené s božstvím, 30 maje tu krev i duši, kterouž vypustil na kříži, bolestně umíraje za naše hříchy“ — toto dále jest přičiněno, ježto za Rokycany toho nebylo — „však v rozdílných spůsobách celé té svátosti rozdílné býti vyznáváme božské milosti ku poznání.“ 3. „Věříme srdcem a ústy vyznáváme, že křesťané věrní, i také my, mají se klaněti pánu Ježíšovi, jenž jest v svátosti viditedlné, jako bohu pravému, a jej ctíti, jemu se modliti a jeho svaté tělo, ježto jest na oltářích v monstrancích, kle- 35 1525.
148 Kniha druhá. přijímají; buďto tak, že jsme někteří z nás proti poctivosti té svátosti v monstrancí vystavování, v pozdvihání i za pro- cesí chození těla božího se protivili; buďto že jsme někteří z nás řádných mší a řádného kněžstva poběhli, a zvláštního i výtržného posluhování se chytili, a z rukou nevěrných kněží proti ustanovení Kristovu a řádu církve svaté tajně neb zje- vně přijímali, jsouce týmiž kněžími svedeni, totiž Martinkem, Mirušem, Janem Poduškou, Počátkem, i jinými jich spoluto- varyši, a jich učením zavedeni; z takových věcí hodni jsme trestání. Protož vás věrných křesťanův žádáme, proste za 10 nás pána boha, ať nám ráčí naši vinu odpustiti. A již nyní tuto víru v srdci majíce, upřímným srdcem a ústy vy- “ znáváme — — Kteréž pak měli v domnění toliko při víře, k tomuto je přinutili nad to mluviti (neb jsou v jednostejnou notu ne všem 15 vydávali: některým lehčejší, jiným těžší, a jiným nejtěžší, jakž sobě koho uhlédali): „Jakž jsme koli vzati v pověst ne- dobrou při víře svaté křesťanské, buďto pro ty kněží nevěrné a výtržné, a neb kazatele postranní; buďto pro pohádky jich kázaní, a nebo traktatův čítání: aby nás každý dobrý křesťan 20 znal a nás v domnění neměl, že tuto víru pravou křesťanskou svobodně, směle a dobrovolně vyznáváme:“ Toto bylo za nápravu: 1. „Srdcem věříme a ústy vyznáváme, že jest v svátosti viditedlně na oltáři těla a krve Kristovy pravý bůh a člověk, 25 netoliko mocí a dary svými, ale svým vlastním přirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kteréž vzal z panny Marie, narodiv se a sedí na pravici boha Otce." 2. „Věříme srdcem a ústy vyznáváme, že v svátosti na oltáři jest tělo a krev pána Ježíše spojené s božstvím, 30 maje tu krev i duši, kterouž vypustil na kříži, bolestně umíraje za naše hříchy“ — toto dále jest přičiněno, ježto za Rokycany toho nebylo — „však v rozdílných spůsobách celé té svátosti rozdílné býti vyznáváme božské milosti ku poznání.“ 3. „Věříme srdcem a ústy vyznáváme, že křesťané věrní, i také my, mají se klaněti pánu Ježíšovi, jenž jest v svátosti viditedlné, jako bohu pravému, a jej ctíti, jemu se modliti a jeho svaté tělo, ježto jest na oltářích v monstrancích, kle- 35 1525.
Strana 149
Hlava 11. 149 káním, světly, i jinými řádnými poctivostmi slušnými velebiti, a k chvále jeho zpívati a jemu ze všeho dobrodiní děkovati.“ 4. „Věříme srdcem oc., že jest sedmerá svátost církve svaté, totiž: křest, biřmování, pokání, tělo a krev boží, svá- 5 tost kněžství, manželství, olej posvátný nemocných pomazání; kteréžto svátosti jsou lékařství křesťanům od boha zjednané, a nápomocné k životu věčnému.“ 5. „Věříme Oc., že má býti zpověď kněžím ku přijetí vzloženého pokání.“ 6. „Věříme srdcem oc., že volání na svaté za pomoc a za orodování ku pánu bohu má činěno býti. A že tuto víru ústy vyznáváme, srdcem věříme a v svých duších ji oblibu- jem; a jest-li že bychom co proti té víře vyznalé potom, buď slovem pohoršitedlným, a nebo skutkem provinili, a jinak 16 držali, věřili neb vedli: tehdy odsuzujem se, aby nad námi mstěno bylo, jako nad nevěrnými lidmi, a žádné přímluvy žádných lidí aby nám ku pomoci potomní víc býti nemohly. 10 1525. 20 Hlava 11. V níž se oznamuje, že za Rokycany rovně tím úskokem šlo, a Cahera tuto nápravu z něho vzal. Dále, když po té nápravě bylo, jak týž administrator na svých kázaních je za pravé křestany vyznával, a po malých časích o nich hanebně a potupně mluvil. 25 Ti artikulové nadepsani jsou ze spisu mistra Jana Ro- kycany, kteréž vymyslil sobě s jinými kněžími Pražskými, ji- miž jest také byl mnohé šlechetné měšťany trápil za času krále Jiřího, léta božího jakž se nalézá 1466, když byli také s0 povstaly nesnáze s kněžími Táborskými i s jich následovníky, pro kteréž někteří z těch kněží jsou v vězení zmořeni z vůle královské; jakož pak širší zpráva se toho nalézá v starých spisích, co se dálo za času téhož Rokycany, že z rozkázání jeho mučili některé bohobojné lidi na skřipci pro víru, 35 v těch artikulích nadepsaných sepsanou, až do umdlení jich. A to musili ústy v Týně jemu i jiným k vůli odvolávati, jak jim napsáno dali. A někteří dlouhé vězení trpěli za dlouhý čas, jiní za deset let, jako Matěj Dolanský — a k tomu po druhé seděl v Slízště za půl druhého léta — a nějaký Mi-
Hlava 11. 149 káním, světly, i jinými řádnými poctivostmi slušnými velebiti, a k chvále jeho zpívati a jemu ze všeho dobrodiní děkovati.“ 4. „Věříme srdcem oc., že jest sedmerá svátost církve svaté, totiž: křest, biřmování, pokání, tělo a krev boží, svá- 5 tost kněžství, manželství, olej posvátný nemocných pomazání; kteréžto svátosti jsou lékařství křesťanům od boha zjednané, a nápomocné k životu věčnému.“ 5. „Věříme Oc., že má býti zpověď kněžím ku přijetí vzloženého pokání.“ 6. „Věříme srdcem oc., že volání na svaté za pomoc a za orodování ku pánu bohu má činěno býti. A že tuto víru ústy vyznáváme, srdcem věříme a v svých duších ji oblibu- jem; a jest-li že bychom co proti té víře vyznalé potom, buď slovem pohoršitedlným, a nebo skutkem provinili, a jinak 16 držali, věřili neb vedli: tehdy odsuzujem se, aby nad námi mstěno bylo, jako nad nevěrnými lidmi, a žádné přímluvy žádných lidí aby nám ku pomoci potomní víc býti nemohly. 10 1525. 20 Hlava 11. V níž se oznamuje, že za Rokycany rovně tím úskokem šlo, a Cahera tuto nápravu z něho vzal. Dále, když po té nápravě bylo, jak týž administrator na svých kázaních je za pravé křestany vyznával, a po malých časích o nich hanebně a potupně mluvil. 25 Ti artikulové nadepsani jsou ze spisu mistra Jana Ro- kycany, kteréž vymyslil sobě s jinými kněžími Pražskými, ji- miž jest také byl mnohé šlechetné měšťany trápil za času krále Jiřího, léta božího jakž se nalézá 1466, když byli také s0 povstaly nesnáze s kněžími Táborskými i s jich následovníky, pro kteréž někteří z těch kněží jsou v vězení zmořeni z vůle královské; jakož pak širší zpráva se toho nalézá v starých spisích, co se dálo za času téhož Rokycany, že z rozkázání jeho mučili některé bohobojné lidi na skřipci pro víru, 35 v těch artikulích nadepsaných sepsanou, až do umdlení jich. A to musili ústy v Týně jemu i jiným k vůli odvolávati, jak jim napsáno dali. A někteří dlouhé vězení trpěli za dlouhý čas, jiní za deset let, jako Matěj Dolanský — a k tomu po druhé seděl v Slízště za půl druhého léta — a nějaký Mi-
Strana 150
150 Kniha druhá. chal; některé u vězení na Poděbradech zmořili. Jakož teh- dáž, tak i nyní svého předsevzetí jináč, leč mocí světskou dovozovati jsou nemohli, ke cti a chvále boží všecko to ukru- tenství provozujíce a je připisujíce. Potom Havel administrator o takových nápravnících a odvolávajících kostelních vyhlašoval na kázaních a vyznával, že jsou praví křesťané církve svaté, žádaje lidí, aby se s nimi v lásce a v jednotě snášeli, a jim v ničemž aby neutrhali. A potom opět proti tomu na jiném kázaní zase o nich po- tupně a hanlivě mluvil, zradou jich dotýkaje, a pravě: „aby jim nic věřeno nebylo, než jako vzteklým psům, leč který tři oči v sobě má; a že oni všecko pro kus chleba a pro živnost učiní, a že k svátostem přistoupati budou, kolikrát jim koli rozkázáno bude; a protož nic dobrého obmýšleti ne- budou.“ To nejednou, ale několikráte o nich v kostele u sv. 15 Jiljí při nové mši v neděli po svatém Mikuláši léta 1527, aby jim jako psům věřeno nebylo, vyznával. — Vrz sebou, kam chceš, učiníš-li neb nic, jednostejné zlé nastávalo. Potom když bylo k některým kněžím z konsistoře i k ji- ným o tom mluveno: „Proč tak činíte, a mluvíte, vedouce 20 lidi k tomuto neb k tomuto, a zvláště, což se věcí podstatných duchovních dotýče, též odvolávání i napravování kostelního i jiných věcí? však znáte písma zákona božího, že tak nemá býti, a že tudy lidi zavodíte!“ dali to za odpověd: „že jest to pravda, ale že tak nyní v Praze chtí míti.“ A tak měli z toho kratochvíl a smích, následujíce řemeslníkův, kteříž, chtí-li záplatu bráti, musí lidem dělati po jich vůli a libosti, jakž míti chtí, totiž krejčí, ševci a jiní; k tomu také hudci, kteříž k tanci hudou písně tanečné tanečníkům příjemné a libé, týž spůsob zachovávají. Též i ti takoví kněží skrojí víru li- dem, když chtí a jakou chtí, po lidské vůli a libosti, a ne jakž bůh chce, o jehožto vůli žádné zmínky nebývalo. O pro- klatí a falešní proroci! kteříž se s proroky krále Achaba a krále Sedechiáše úplně srovnáváte.—A protož oni z krato- chvíle proti svému svědomí zjevně směli vésti lidi k zavedení 35 jich. A v tom pokrytství mnozí lidé jsou je poznávali; neb když bylo rozmlouvání s nimi v úzkém a samotném zavření, že jsou vší pravdě zákona božího místo dávali, a potvrzovali jim všeho, potupujíce sami své předsevzetí; a potom v ko- 5 10 25 30 1525.
150 Kniha druhá. chal; některé u vězení na Poděbradech zmořili. Jakož teh- dáž, tak i nyní svého předsevzetí jináč, leč mocí světskou dovozovati jsou nemohli, ke cti a chvále boží všecko to ukru- tenství provozujíce a je připisujíce. Potom Havel administrator o takových nápravnících a odvolávajících kostelních vyhlašoval na kázaních a vyznával, že jsou praví křesťané církve svaté, žádaje lidí, aby se s nimi v lásce a v jednotě snášeli, a jim v ničemž aby neutrhali. A potom opět proti tomu na jiném kázaní zase o nich po- tupně a hanlivě mluvil, zradou jich dotýkaje, a pravě: „aby jim nic věřeno nebylo, než jako vzteklým psům, leč který tři oči v sobě má; a že oni všecko pro kus chleba a pro živnost učiní, a že k svátostem přistoupati budou, kolikrát jim koli rozkázáno bude; a protož nic dobrého obmýšleti ne- budou.“ To nejednou, ale několikráte o nich v kostele u sv. 15 Jiljí při nové mši v neděli po svatém Mikuláši léta 1527, aby jim jako psům věřeno nebylo, vyznával. — Vrz sebou, kam chceš, učiníš-li neb nic, jednostejné zlé nastávalo. Potom když bylo k některým kněžím z konsistoře i k ji- ným o tom mluveno: „Proč tak činíte, a mluvíte, vedouce 20 lidi k tomuto neb k tomuto, a zvláště, což se věcí podstatných duchovních dotýče, též odvolávání i napravování kostelního i jiných věcí? však znáte písma zákona božího, že tak nemá býti, a že tudy lidi zavodíte!“ dali to za odpověd: „že jest to pravda, ale že tak nyní v Praze chtí míti.“ A tak měli z toho kratochvíl a smích, následujíce řemeslníkův, kteříž, chtí-li záplatu bráti, musí lidem dělati po jich vůli a libosti, jakž míti chtí, totiž krejčí, ševci a jiní; k tomu také hudci, kteříž k tanci hudou písně tanečné tanečníkům příjemné a libé, týž spůsob zachovávají. Též i ti takoví kněží skrojí víru li- dem, když chtí a jakou chtí, po lidské vůli a libosti, a ne jakž bůh chce, o jehožto vůli žádné zmínky nebývalo. O pro- klatí a falešní proroci! kteříž se s proroky krále Achaba a krále Sedechiáše úplně srovnáváte.—A protož oni z krato- chvíle proti svému svědomí zjevně směli vésti lidi k zavedení 35 jich. A v tom pokrytství mnozí lidé jsou je poznávali; neb když bylo rozmlouvání s nimi v úzkém a samotném zavření, že jsou vší pravdě zákona božího místo dávali, a potvrzovali jim všeho, potupujíce sami své předsevzetí; a potom v ko- 5 10 25 30 1525.
Strana 151
Hlava 12. 151 stele nikdá s tím na světlo jíti nechtěli, proto že jim zlé jich 1525, svědomí bránilo, ale pomáhali všeho krom pravdy. Bezpe- čné-li jest se pak takovými pastýři spravovati, svých duší jim svěřiti a na ně spolehnouti? netoliko písma božská, ale s i přirozený rozum tomu odpírá. A těch také časův to při některých farářích tudíž se na- lézalo, že majíce z povinnosti příkladem starých předkův svých zákon boží zastávati, uvodili naň potupu (když někdo volal se k tomu, že chce podlé zákona božího a čtení sv. se 1o spravovati) těmito nevěrnými a kacířskými ústy a slovy: „že pikarti a bludní lidé nejvíc se zákonem božím zamítají,“ — ja- koby nad to něco bezpečnějšího a jistšího měli. A to jest nejzřetedlnější faleš. 15 Hlava 12. V níž skladatel kněh těchto všechněm lidem na rozum dává a k roz- souzení připouští, spravedlivě-li se těmto lidem nevinným dálo, buďto ta náprava a neb odvolání, sám to vykládá. 20 25 35 Kdyžbych chtěl býti nejukratitedlnější, tehdy musím býti v řeči hojnější z popuzení hodné příčiny k psaní. A bych pak jakkoli chtěl se tomu vyhýbati, tehdy toho, což jest pravého a paměti hodného, těžko jest mi pominouti. I věz, že taková náprava v kostele na lidi vzkládána bývala, že jsou mnozí musili sami na sebe vyznávati, a od- volávati beze všeho důvodu na ně toho, čímž jsou nikdá vinni nebyli, a zvláště to, kdež jsou přinuceni byli mluviti: „My v bludích postížení oc.;“ a potom že jsou z rukou ne- so věrných svátost Kristovu přijímali proti ustanovení jeho a řádu církve svaté. Toho jsou také nikdá ti konsistorianové, ani žádný jiný na ty kněží vyšlé neprovedli, aby co proti tomu obojímu učinili, ani toho, aby oni sami se podlé toho obo- jího upřímě zachovali na schválení zákona Kristova. Opět dále musili mluviti: že tu víru, kterouž nazývali býti jim pravou křesťanskou bez pravého důvodu, svobodně světle a dobrovolně vyznávají. I jaká toho měla svoboda a dobrovolnost býti, poněvadž jináč nemohli té nápravy prázdni býti, leč to učiní? a nebo aby živnosti prázdni byli a z města
Hlava 12. 151 stele nikdá s tím na světlo jíti nechtěli, proto že jim zlé jich 1525, svědomí bránilo, ale pomáhali všeho krom pravdy. Bezpe- čné-li jest se pak takovými pastýři spravovati, svých duší jim svěřiti a na ně spolehnouti? netoliko písma božská, ale s i přirozený rozum tomu odpírá. A těch také časův to při některých farářích tudíž se na- lézalo, že majíce z povinnosti příkladem starých předkův svých zákon boží zastávati, uvodili naň potupu (když někdo volal se k tomu, že chce podlé zákona božího a čtení sv. se 1o spravovati) těmito nevěrnými a kacířskými ústy a slovy: „že pikarti a bludní lidé nejvíc se zákonem božím zamítají,“ — ja- koby nad to něco bezpečnějšího a jistšího měli. A to jest nejzřetedlnější faleš. 15 Hlava 12. V níž skladatel kněh těchto všechněm lidem na rozum dává a k roz- souzení připouští, spravedlivě-li se těmto lidem nevinným dálo, buďto ta náprava a neb odvolání, sám to vykládá. 20 25 35 Kdyžbych chtěl býti nejukratitedlnější, tehdy musím býti v řeči hojnější z popuzení hodné příčiny k psaní. A bych pak jakkoli chtěl se tomu vyhýbati, tehdy toho, což jest pravého a paměti hodného, těžko jest mi pominouti. I věz, že taková náprava v kostele na lidi vzkládána bývala, že jsou mnozí musili sami na sebe vyznávati, a od- volávati beze všeho důvodu na ně toho, čímž jsou nikdá vinni nebyli, a zvláště to, kdež jsou přinuceni byli mluviti: „My v bludích postížení oc.;“ a potom že jsou z rukou ne- so věrných svátost Kristovu přijímali proti ustanovení jeho a řádu církve svaté. Toho jsou také nikdá ti konsistorianové, ani žádný jiný na ty kněží vyšlé neprovedli, aby co proti tomu obojímu učinili, ani toho, aby oni sami se podlé toho obo- jího upřímě zachovali na schválení zákona Kristova. Opět dále musili mluviti: že tu víru, kterouž nazývali býti jim pravou křesťanskou bez pravého důvodu, svobodně světle a dobrovolně vyznávají. I jaká toho měla svoboda a dobrovolnost býti, poněvadž jináč nemohli té nápravy prázdni býti, leč to učiní? a nebo aby živnosti prázdni byli a z města
Strana 152
152 Kniha druhá. se preč brali, a nebo aby katům, biřicům v ruce dáni, a na- posledy na hranici k upálení odsouzeni byli; jakož se i to některým stalo, potom, když k tomu přijde. A tak rozličně ty lidi podvodili proti jich svědomí. I kdo jest kdy slýchal takové právo a zřízení, buďto s světské nebo duchovní, aby měl člověk býti napraven tako- vým již psaným spůsobem? nebby to býti musilo proti při- rozenému rozumu, a nad to proti zákonu božímu, kterémuž víc sluší věřiti, než všem lidem hříchu poddaným. Důvod toho: že rozum přirozený nejprv toho brání, aby měl někdo 10 řeč slyšenou odvolávati, a mluviti sám o sobě i o jiném, bez pravého rozeznání i usouzení, jest-li tak čili nic, že jest sveden v bludy a v jiné věci, tím soud čině na toho, od ko- hož jest něco slýchal; druhé, zákon boží toho brání a doli- čuje, že jest takové odvolání marné, ošemetné, pokryté, fa- 15 lešné a v zlou pověst podvodné, jakoby na tom dosti nebylo, že jest Kristus k napravení člověka hříšného k víře a ku po- kání zákonem svým novým všem cestu vyměřil; ježto právo světské i duchovní se vztahuje na to, že toho toliko člo- věka k napravení a k odvolání odsuzuje, kterýžby původem 20 byl některého neslušného skutku, nebo řeči, tak že pro ta- kové pohoršení, kteréžby mezi lidi uvodil, hodně povinen jest provoditi, a nebo slovy napravovati i odvolávati, že jest zle učinil, a to tehdáž, kdyžby již právem a soudem spra- vedlivým byl k tomu přemožen a připraven. Přirovnejž pak 25 jedno k druhému, kdo chce. Nebo tamto při prvním bez ro- zeznání pravého a bez oznamování příčiny slušné a řádné, co a nebo proč má někdo odvolávati, napravovati, mnozí i lháti sami na sebe musili; tuto pak po rozeznání rozepře teprv, a po příčině soudem každému ukázané, nápravy se na 30 lidi vzkládají. A protož takové jakés nápravy a odvolání bezprávné a nespravedlivé, kteréž jsou marně od mistra Jana Rokycany vymyšleny a od nynější konsistoře všetečně ujaty, toto v sobě nesou a zavírají: že jsou k tomu nutili lidi, aby potupo- 35 vali kněze Martina Betlémského (kterémuž potom Martinek převzděli) i jeho kněžstvo, aby je soudili za bludné pikarty a za kacíře, jakoby je falešně učili proti víře křesťanské, proti všemu důvodu. I považiž, jaký to měl soud býti od těch lidí, 1525.
152 Kniha druhá. se preč brali, a nebo aby katům, biřicům v ruce dáni, a na- posledy na hranici k upálení odsouzeni byli; jakož se i to některým stalo, potom, když k tomu přijde. A tak rozličně ty lidi podvodili proti jich svědomí. I kdo jest kdy slýchal takové právo a zřízení, buďto s světské nebo duchovní, aby měl člověk býti napraven tako- vým již psaným spůsobem? nebby to býti musilo proti při- rozenému rozumu, a nad to proti zákonu božímu, kterémuž víc sluší věřiti, než všem lidem hříchu poddaným. Důvod toho: že rozum přirozený nejprv toho brání, aby měl někdo 10 řeč slyšenou odvolávati, a mluviti sám o sobě i o jiném, bez pravého rozeznání i usouzení, jest-li tak čili nic, že jest sveden v bludy a v jiné věci, tím soud čině na toho, od ko- hož jest něco slýchal; druhé, zákon boží toho brání a doli- čuje, že jest takové odvolání marné, ošemetné, pokryté, fa- 15 lešné a v zlou pověst podvodné, jakoby na tom dosti nebylo, že jest Kristus k napravení člověka hříšného k víře a ku po- kání zákonem svým novým všem cestu vyměřil; ježto právo světské i duchovní se vztahuje na to, že toho toliko člo- věka k napravení a k odvolání odsuzuje, kterýžby původem 20 byl některého neslušného skutku, nebo řeči, tak že pro ta- kové pohoršení, kteréžby mezi lidi uvodil, hodně povinen jest provoditi, a nebo slovy napravovati i odvolávati, že jest zle učinil, a to tehdáž, kdyžby již právem a soudem spra- vedlivým byl k tomu přemožen a připraven. Přirovnejž pak 25 jedno k druhému, kdo chce. Nebo tamto při prvním bez ro- zeznání pravého a bez oznamování příčiny slušné a řádné, co a nebo proč má někdo odvolávati, napravovati, mnozí i lháti sami na sebe musili; tuto pak po rozeznání rozepře teprv, a po příčině soudem každému ukázané, nápravy se na 30 lidi vzkládají. A protož takové jakés nápravy a odvolání bezprávné a nespravedlivé, kteréž jsou marně od mistra Jana Rokycany vymyšleny a od nynější konsistoře všetečně ujaty, toto v sobě nesou a zavírají: že jsou k tomu nutili lidi, aby potupo- 35 vali kněze Martina Betlémského (kterémuž potom Martinek převzděli) i jeho kněžstvo, aby je soudili za bludné pikarty a za kacíře, jakoby je falešně učili proti víře křesťanské, proti všemu důvodu. I považiž, jaký to měl soud býti od těch lidí, 1525.
Strana 153
Hlava 12. 153 kteříž jsou je slýchali na kázaní? neb to na ně neslušelo, ale na soudce k tomu vydané; a k tomu, že ani soudcové, ani jiní neměli by žádného odsuzovati bez přítomnosti stran a bez vyslyšení. Ale tuto se tak dálo, že ani osoby, totiž 5 strany odporné, byly přítomné, a nad to ani slyšány nebyly, ani soudcové a rozeznavatelé k tomu vydáni nebyli, ani hodní svědkové; ale kteříž je sami souditi měli (byli-li jsou v pravdě) za bludné, vstrčili to podvodně na lid obecní, aby oni je v ko- stele odsuzovali, nemajíce někteří v tom pravé známosti a 1o rozeznání, co jest křivého a co pravého. Pakli jsou kteří zná- most měli, ale byli velmi v té kvapnosti ohromeni, že stra- chem musili říkati bílému černé a černému bílé. Pozorujž každý ještě i tohoto. Když při přítomnosti krále na hradě Pražském sočen býval kněz Martin s kněžstvem jeho 15 krom očí léta 1522, žeby bludy lidu kázali oc., od farářův některých Pražských jsouce obžalováni, tu jest se potom před králem on kněz Martin i kněží jeho ohlašovali, aby o to sly- šáni byli s odpornou stranou, žádajíce, aby jim ukázáno bylo, v čem a kterak jsou zbloudili; a bude-li to při nich nalezeno, 20 že chtí rádi napraviti: nemohli se toho dovolati, ani před králem, ani před knížetem Karlem hejtmanem po odjezdu krá- lovském, ani před mistry v kolleji, ani na radnici před Pra- žany; aniž se směli ti farářové, ani žádný proti nim za ža- lobníky postaviti a na ně provozovati. A tak ti všickni, totiž 25 král, ani kníže, náměstek jeho, též administrator s konsistoří, ani Pražané nesoudili, nad to neodsoudili jich za svůdce, ani za žádné zlé lidi; jimž náleželo to učiniti, kdyby co proti nim pravého měli, a ne lidu obecnému, měvše je v své moci tehdáž, když jsou se k slyšení volali; ale pokojně je z města so pustili. A když jsou ven vyšli, tehdy teprv je světští i du- chovní haněli a za bludné soudili, lidem krom očí hyzdili, víc to ze zlosti nežli z hodné příčiny činíce. A když jim ně- kdo poctivě odpíral, tehdy to tak rádi, jako had zaklínání, slyšeli. A tak žádný o jich zavinění nic nevěděl, až teprv 85 po jich odchodu. A jakž jsou se koli Pražané a konsistoř k těm kněžím zachovali, že též potom k jiným měšťanům vy- pověděným se stavěli, jakož se tuto píše. Dotekl jsem toho, že jsou tu nejvíc ze zlosti to pů- sobili. Nebo týž kněz Martin, ačkoli jest pravdu světlou zá- 1525.
Hlava 12. 153 kteříž jsou je slýchali na kázaní? neb to na ně neslušelo, ale na soudce k tomu vydané; a k tomu, že ani soudcové, ani jiní neměli by žádného odsuzovati bez přítomnosti stran a bez vyslyšení. Ale tuto se tak dálo, že ani osoby, totiž 5 strany odporné, byly přítomné, a nad to ani slyšány nebyly, ani soudcové a rozeznavatelé k tomu vydáni nebyli, ani hodní svědkové; ale kteříž je sami souditi měli (byli-li jsou v pravdě) za bludné, vstrčili to podvodně na lid obecní, aby oni je v ko- stele odsuzovali, nemajíce někteří v tom pravé známosti a 1o rozeznání, co jest křivého a co pravého. Pakli jsou kteří zná- most měli, ale byli velmi v té kvapnosti ohromeni, že stra- chem musili říkati bílému černé a černému bílé. Pozorujž každý ještě i tohoto. Když při přítomnosti krále na hradě Pražském sočen býval kněz Martin s kněžstvem jeho 15 krom očí léta 1522, žeby bludy lidu kázali oc., od farářův některých Pražských jsouce obžalováni, tu jest se potom před králem on kněz Martin i kněží jeho ohlašovali, aby o to sly- šáni byli s odpornou stranou, žádajíce, aby jim ukázáno bylo, v čem a kterak jsou zbloudili; a bude-li to při nich nalezeno, 20 že chtí rádi napraviti: nemohli se toho dovolati, ani před králem, ani před knížetem Karlem hejtmanem po odjezdu krá- lovském, ani před mistry v kolleji, ani na radnici před Pra- žany; aniž se směli ti farářové, ani žádný proti nim za ža- lobníky postaviti a na ně provozovati. A tak ti všickni, totiž 25 král, ani kníže, náměstek jeho, též administrator s konsistoří, ani Pražané nesoudili, nad to neodsoudili jich za svůdce, ani za žádné zlé lidi; jimž náleželo to učiniti, kdyby co proti nim pravého měli, a ne lidu obecnému, měvše je v své moci tehdáž, když jsou se k slyšení volali; ale pokojně je z města so pustili. A když jsou ven vyšli, tehdy teprv je světští i du- chovní haněli a za bludné soudili, lidem krom očí hyzdili, víc to ze zlosti nežli z hodné příčiny činíce. A když jim ně- kdo poctivě odpíral, tehdy to tak rádi, jako had zaklínání, slyšeli. A tak žádný o jich zavinění nic nevěděl, až teprv 85 po jich odchodu. A jakž jsou se koli Pražané a konsistoř k těm kněžím zachovali, že též potom k jiným měšťanům vy- pověděným se stavěli, jakož se tuto píše. Dotekl jsem toho, že jsou tu nejvíc ze zlosti to pů- sobili. Nebo týž kněz Martin, ačkoli jest pravdu světlou zá- 1525.
Strana 154
154 Kniha druhá. kona božího na kázaní svém mluvíval, a v tom ho žádný ne- přemohl: ale však, že jest toho časně nečinil, ale kvapně, i protož se to u mnohých v jed obrátilo, pro nezvyklost a mdlobu jich. Nebo nápoj některý, ač jest výborný a uzdravi- tedlný, však když se ho podává nemocnému krom času pří- hodného, proti žaludku nezvyklosti, že ztěžka k úžitku jemu půjde, nebo i vývratek po něm učiniti musí; a mnohého ta- kového lékárnickými drahými věcmi spíše umoří, nežli mu spomůž. A tak, že jest on kněz Martin mnohokrát se vy- střelil napřed v některých věcech podlé pravého smyslu Kri- 10 stova, mimo obyčej zvyklý lidský, neprohlédaje k okolkům; ale že administrator s svými jemu toho spůsobu, ačkoli pra- vého, nepřál, neb jest o něm to i na radnici vyznával, že nic bludného nevede: i z té příčiny odpory mezi sebou mnohé majíce, zlostí se proti sobě rozpalovali, a světští lidé potom 45 se k tomu přiměšovali, dotud, až se pozdvižení obce stalo. Neb když jest jeden hrdý a pyšný, druhý zpurný a neústupný, řídko se v jednom stání snésti mohou. A po některém času okolo roku zběhlého, kněz Martin oženiv se, složil z sebe kněžství a bydlil v Novém Městě za 20 Hradcem Králové, pod panováním pana Jana Černčického z Ká- cova. Tu jest pak již osadil se, řemeslo tkalcovské dělal i jiné obchody jako jiný člověk vedl. 5 1525. 25 Hlava 13. V níž se vypisuje život mistra Jana Rokycany, jak pro čest a mar- nou chválu světa tohoto znamenitě pracoval, a jako Cahera nápo- dobně také tak dělal. 20 Ale poněvadž jsem tuto počal se dotýkati mistra Jana z Rokycan, správce někdy kněžstva českého i moravského pod obojí spůsobou, zlé a nehodné paměti; umyslil jsem šíře tuto o něm oznámiti, aby i to vědomo bylo na budoucí časy, jaký jest křesťan byl, a co jest působil v České zemi, půvo- 35 dem-li Ducha svatého, čili duchem oněch prorokův Achabo- vých. Neb se ze spisův, kteříž se nalézají v knihách nějakého pana Václava Valečovského řečeného, kteréž byl sepsal za času krále Jiřího, jsa tehdáž podkomořím měst královských
154 Kniha druhá. kona božího na kázaní svém mluvíval, a v tom ho žádný ne- přemohl: ale však, že jest toho časně nečinil, ale kvapně, i protož se to u mnohých v jed obrátilo, pro nezvyklost a mdlobu jich. Nebo nápoj některý, ač jest výborný a uzdravi- tedlný, však když se ho podává nemocnému krom času pří- hodného, proti žaludku nezvyklosti, že ztěžka k úžitku jemu půjde, nebo i vývratek po něm učiniti musí; a mnohého ta- kového lékárnickými drahými věcmi spíše umoří, nežli mu spomůž. A tak, že jest on kněz Martin mnohokrát se vy- střelil napřed v některých věcech podlé pravého smyslu Kri- 10 stova, mimo obyčej zvyklý lidský, neprohlédaje k okolkům; ale že administrator s svými jemu toho spůsobu, ačkoli pra- vého, nepřál, neb jest o něm to i na radnici vyznával, že nic bludného nevede: i z té příčiny odpory mezi sebou mnohé majíce, zlostí se proti sobě rozpalovali, a světští lidé potom 45 se k tomu přiměšovali, dotud, až se pozdvižení obce stalo. Neb když jest jeden hrdý a pyšný, druhý zpurný a neústupný, řídko se v jednom stání snésti mohou. A po některém času okolo roku zběhlého, kněz Martin oženiv se, složil z sebe kněžství a bydlil v Novém Městě za 20 Hradcem Králové, pod panováním pana Jana Černčického z Ká- cova. Tu jest pak již osadil se, řemeslo tkalcovské dělal i jiné obchody jako jiný člověk vedl. 5 1525. 25 Hlava 13. V níž se vypisuje život mistra Jana Rokycany, jak pro čest a mar- nou chválu světa tohoto znamenitě pracoval, a jako Cahera nápo- dobně také tak dělal. 20 Ale poněvadž jsem tuto počal se dotýkati mistra Jana z Rokycan, správce někdy kněžstva českého i moravského pod obojí spůsobou, zlé a nehodné paměti; umyslil jsem šíře tuto o něm oznámiti, aby i to vědomo bylo na budoucí časy, jaký jest křesťan byl, a co jest působil v České zemi, půvo- 35 dem-li Ducha svatého, čili duchem oněch prorokův Achabo- vých. Neb se ze spisův, kteříž se nalézají v knihách nějakého pana Václava Valečovského řečeného, kteréž byl sepsal za času krále Jiřího, jsa tehdáž podkomořím měst královských
Strana 155
Hlava 13. 155 v Čechách, čte o něm v tento rozum: Že po smrti krále Vá- 1525 clava slavné paměti, když Čechové krále neměli, a císař Zikmund, bratr jeho, byl v Uhřích králem, ten pracoval o to, aby Českého království, jakožto nejbližší po krvi dědic, došel. Za kteréhožto války těžké v Čechách se zdvihly, dřív než byl přijat od Čechův za pána; a Vyšehrad zámek královský jest proň zkažen. Ale Rokycana s knězem Martinem Lupáčem bouřili proti němu lid obecní po vší zemi po kostelích, aby ho za pána nepřijímali, rozličným jej haněním všudy ostuzo- 10 vali s jinými kněžími, antikristy a šelmy jemu spílajíce; a stolici papežskou s jejími náměstky chtěl na ruby obrátiti. Potom, po nemnohém času, glejtoval se s Lupáčem k němu ven z Čech do Řezna. Tu s ním rokovali: jest-li žeby chtěl jim, totiž Rokycanovi k arcibiskupství, a Lupáčovi k bi- 15 skupství dopomoci, vysoce přiříkajíce, žeby chtěli obojí žáky, totiž pod jednou i pod druhou spůsobou, na kněžství svě- titi; a žeby oni také jemu k království Českému dopomáhali i o to jednali. On pak porozuměv jich bláznovství, postavil je na tom, že tak chce učiniti. Potom vrátiv se on Rokycana 20 s kněžími domův, obrátili se jazyky svými na jinou stranu, a zase na kázaní ho nesmírně vychvalovali, mluvíce: „jest-li že ho za pána svého vezmete, že bude s námi se všemi netoliko jako král a pán náš, ale jako otec s syny nakládati; a že jest dobrotivý a laskavý i spravedlivý pán.“ Tak mnoho 25 toho jich volání po kostelích i jednání ode vší země bývalo, že se Čechové k němu obrátili a za pána svého jej přijali. Potom, když se již mocně v království České, jsa již korunovaný, uvázal; a tehdáž veliké různice i války povstaly byly Čechův s okolními národy, s Němci, brzo po mistru so Janovi Husovi až do té chvíle, pro víru, kterouž jsou Če- chové a Moravané ujali v přijímání svátosti pod obojí spů- sobou; a také proto, že za Jana Žižky pochalupovali mnoho hradův, tvrzí, kostelův Římských a klášterův, peleší Sodom- ských, bratří Táboři všudy téměř po České a Moravské zemi, 85 i tuším v některých místech cizích zemí, a mnoho mnichův zbili a zahnali, litujíce křivdy mistra Jana Husi a mistra Je- ronyma, tovaryše jeho, dědicův českých, které v Konstanci sběř a církev Římská nešlechetně bez viny upálili. A v tom když císař Zikmund v kralování České země a jiných zemí
Hlava 13. 155 v Čechách, čte o něm v tento rozum: Že po smrti krále Vá- 1525 clava slavné paměti, když Čechové krále neměli, a císař Zikmund, bratr jeho, byl v Uhřích králem, ten pracoval o to, aby Českého království, jakožto nejbližší po krvi dědic, došel. Za kteréhožto války těžké v Čechách se zdvihly, dřív než byl přijat od Čechův za pána; a Vyšehrad zámek královský jest proň zkažen. Ale Rokycana s knězem Martinem Lupáčem bouřili proti němu lid obecní po vší zemi po kostelích, aby ho za pána nepřijímali, rozličným jej haněním všudy ostuzo- 10 vali s jinými kněžími, antikristy a šelmy jemu spílajíce; a stolici papežskou s jejími náměstky chtěl na ruby obrátiti. Potom, po nemnohém času, glejtoval se s Lupáčem k němu ven z Čech do Řezna. Tu s ním rokovali: jest-li žeby chtěl jim, totiž Rokycanovi k arcibiskupství, a Lupáčovi k bi- 15 skupství dopomoci, vysoce přiříkajíce, žeby chtěli obojí žáky, totiž pod jednou i pod druhou spůsobou, na kněžství svě- titi; a žeby oni také jemu k království Českému dopomáhali i o to jednali. On pak porozuměv jich bláznovství, postavil je na tom, že tak chce učiniti. Potom vrátiv se on Rokycana 20 s kněžími domův, obrátili se jazyky svými na jinou stranu, a zase na kázaní ho nesmírně vychvalovali, mluvíce: „jest-li že ho za pána svého vezmete, že bude s námi se všemi netoliko jako král a pán náš, ale jako otec s syny nakládati; a že jest dobrotivý a laskavý i spravedlivý pán.“ Tak mnoho 25 toho jich volání po kostelích i jednání ode vší země bývalo, že se Čechové k němu obrátili a za pána svého jej přijali. Potom, když se již mocně v království České, jsa již korunovaný, uvázal; a tehdáž veliké různice i války povstaly byly Čechův s okolními národy, s Němci, brzo po mistru so Janovi Husovi až do té chvíle, pro víru, kterouž jsou Če- chové a Moravané ujali v přijímání svátosti pod obojí spů- sobou; a také proto, že za Jana Žižky pochalupovali mnoho hradův, tvrzí, kostelův Římských a klášterův, peleší Sodom- ských, bratří Táboři všudy téměř po České a Moravské zemi, 85 i tuším v některých místech cizích zemí, a mnoho mnichův zbili a zahnali, litujíce křivdy mistra Jana Husi a mistra Je- ronyma, tovaryše jeho, dědicův českých, které v Konstanci sběř a církev Římská nešlechetně bez viny upálili. A v tom když císař Zikmund v kralování České země a jiných zemí
Strana 156
156 Kniha druhá. 1525. k tomu náležících po několika letech vkročil, na to se vyna- ložil, aby umenšil, a bude-li moci, upokojil i v nějaký mír uvedl Čechy s Němci skrze kompaktata v Basilei smluvená a stvrzená; jakož se to nalézá v některých spisích, že jest s pilností obmýšlel, aby slušnými prostředky, podlé povahy těch časův, mohl takové zlé věci přetrhnouti a k dobrému přivesti. I z těch příčin mnoho jednání v Čechách ode všech stran bývalo ode všech stavův; císař povolení své k zvlášt- ním artikulům jmenovitým dal vší zemi listem pod visutým majestátem léta páně 1435, zvláště k volení arcibiskupa Praž- ského a dvou biskupův sufraganův. A na to povolení jeho potom stav panský, rytířský a městský v Praze na den sv. Ma- touše na sněmu obecném léta téhož vybrali volence z sebe osoby jisté z panského, rytířského, městského i kněžského stavu, aby oni volili osoby hodné, arcibiskupa a dva biskupy sufragany. A tak se stalo, že na den svatých jedenácte tisíc panen, léta téhož nadepsaného, volili za arcibiskupa mistra Rokycanu, a biskupy sufragany kněze Martina Lupáče z Újezdu a kněze Václava z Chocna, kteréž jsou potom na jiném sněmu vyhlásili přede vší zemí. A takového volení císař potvrdil na 20 den svaté Markety léta 1436 majestátem svým, přiříkaje, že to chce jednati u papeže, aby jich k těm úřadům také po- tvrdil i posvětil. Nevím pak, kudy jest to šlo, že jest nikdá k tomu nepřišlo, jakož říkají: in fine laus probatur; neb v chyméru všecko to těm prelátům voleným se obrátilo a na 25 zmatek přišlo. A však důmysl jest lidský, že zanedbáním cí- sařovým, že jest s tím prodléval, to přišlo, a v tom jej smrt zastihla. Neb před tím on Rokycana s Lupáčem jej z přiřčení napomínali tak dlouho, že jich naděje marná a útěcha v nic se obrátila. Tomu oni srozuměvše, haněli-li jsou ho prvé mnoho, so potom ho také velmi a víc hyzdili. Císař o tom zvěděv, my- slil o to, kterakby jim hodnou záplatu učinil. Oni také sroz- uměvše, žeby nemohli takového, jako prvé, bezpečenství míti, Rokycana jsa v Týnském kostele v Praze za správce, kradmo do Hradce Králové uklusal, a Lupáčovi z Chrudimě 35 vybrati se rozkázali. Rokycana v Hradci trval až do smrti císařovy, a potom vrátil se do Prahy na první své místo. A když potom časové nevelmi prodlení proběhli (neb po císaři král Albrecht, a po něm král Ladislav mladý syn 10 15
156 Kniha druhá. 1525. k tomu náležících po několika letech vkročil, na to se vyna- ložil, aby umenšil, a bude-li moci, upokojil i v nějaký mír uvedl Čechy s Němci skrze kompaktata v Basilei smluvená a stvrzená; jakož se to nalézá v některých spisích, že jest s pilností obmýšlel, aby slušnými prostředky, podlé povahy těch časův, mohl takové zlé věci přetrhnouti a k dobrému přivesti. I z těch příčin mnoho jednání v Čechách ode všech stran bývalo ode všech stavův; císař povolení své k zvlášt- ním artikulům jmenovitým dal vší zemi listem pod visutým majestátem léta páně 1435, zvláště k volení arcibiskupa Praž- ského a dvou biskupův sufraganův. A na to povolení jeho potom stav panský, rytířský a městský v Praze na den sv. Ma- touše na sněmu obecném léta téhož vybrali volence z sebe osoby jisté z panského, rytířského, městského i kněžského stavu, aby oni volili osoby hodné, arcibiskupa a dva biskupy sufragany. A tak se stalo, že na den svatých jedenácte tisíc panen, léta téhož nadepsaného, volili za arcibiskupa mistra Rokycanu, a biskupy sufragany kněze Martina Lupáče z Újezdu a kněze Václava z Chocna, kteréž jsou potom na jiném sněmu vyhlásili přede vší zemí. A takového volení císař potvrdil na 20 den svaté Markety léta 1436 majestátem svým, přiříkaje, že to chce jednati u papeže, aby jich k těm úřadům také po- tvrdil i posvětil. Nevím pak, kudy jest to šlo, že jest nikdá k tomu nepřišlo, jakož říkají: in fine laus probatur; neb v chyméru všecko to těm prelátům voleným se obrátilo a na 25 zmatek přišlo. A však důmysl jest lidský, že zanedbáním cí- sařovým, že jest s tím prodléval, to přišlo, a v tom jej smrt zastihla. Neb před tím on Rokycana s Lupáčem jej z přiřčení napomínali tak dlouho, že jich naděje marná a útěcha v nic se obrátila. Tomu oni srozuměvše, haněli-li jsou ho prvé mnoho, so potom ho také velmi a víc hyzdili. Císař o tom zvěděv, my- slil o to, kterakby jim hodnou záplatu učinil. Oni také sroz- uměvše, žeby nemohli takového, jako prvé, bezpečenství míti, Rokycana jsa v Týnském kostele v Praze za správce, kradmo do Hradce Králové uklusal, a Lupáčovi z Chrudimě 35 vybrati se rozkázali. Rokycana v Hradci trval až do smrti císařovy, a potom vrátil se do Prahy na první své místo. A když potom časové nevelmi prodlení proběhli (neb po císaři král Albrecht, a po něm král Ladislav mladý syn 10 15
Strana 157
Hlava 13. 157 5 jeho nemnoho kralovali), Rokycana ustavičně po arcibiskup- ství dychtil, nemaje v své mysli odpočinutí pro žádost pový- šení a pro tučnou prebendu; i umyslil o to státi, aby všecka země o něho k papeži psali, přimlouvajíce se zaň, aby ho potvrdil na arcibiskupství podlé toho, jakž jest již byl volen, jsa u mnohých u veliké vážnosti a jako za boha. A tak se stalo, že podlé notule od něho vydané pod zemskou pe- četí psali. A když ani tím nic nezjednali, vymyslil sobě cestu, a psal do Řecké země do Konstantinopolim, v kterémž teh- 10 dáž ještě křesťanstvo v své celosti trvalo, haněje papeže, což nejvýš mohl, antikristů mu dával i falešné proroky a šelmy, aby se jím nic nespravovali, ani jeho důstojenství v čem potřebovali. Řekové to psaní přijali a papeži je ode- slali; potom papež také je do Čech poslal, jakoby naň vší 15 zemi žaloval, aby všem vědomo bylo jeho psaní. A o témž Rokycanovi se nalézá také psáno v české hi- storii od Eneáše Sylvia sebrané takto slovo od slova v Hlavě 52: „Rokycanovi Pražského kostela biskupství jest slíbeno." A potom níže takto: „Když tak ty věci umluveny byly, Ro- 20 kycana s jinými čtyřmi kněžími jmenem všeho kněžstva, jeho se přidržícími, když seděl císař Zikmund na stolici císařské, na náměstí města Řezna postavené, v přítomnosti Albrechta, zetě jeho, a před velikým pánův a oratorův vůkol stojících zástupem, poslušenství Římské církvi činiti jest slíbil.“ Jak 25 jest pak dlouho v tom slibu císaři učiněném trval, zvláště za krále Ladislava mladého, též jednak sem, jednak tam rohože pleta svým učením, to též ty historie Eneášovy ukazují, že jest před oči jeho nikdá nesměl se ukázati. A tak se vždy sem i tam vrtěl, nemaje sobě pokoje 3o pro arcibiskupství: ne proto, aby toho hledal ke cti a chvále boží, ale aby lidi šlechetné nebožátka, kteréž jest s povo- lením krále Jiřího (jakož jsem pověděl) trápil, z země ven vyhryzl pod jmenem pikartství, a aby mu na překážku jeho žá- dostem v ničemž nebyli. A toho důvod jsou sami skutkové 85 jeho, kteréž on působil při tom. Nebo mezi tím, když se psalo léta 1443 a 44, při času božího křtění byl sněm po- ložen u Hory všem stavům, duchovním i světským, kdež jest bylo hádání o víru mezi Rokycanou a kněžími jeho z strany jedné, a mezi kněžími Táborskými strany druhé. A v tom 1525.
Hlava 13. 157 5 jeho nemnoho kralovali), Rokycana ustavičně po arcibiskup- ství dychtil, nemaje v své mysli odpočinutí pro žádost pový- šení a pro tučnou prebendu; i umyslil o to státi, aby všecka země o něho k papeži psali, přimlouvajíce se zaň, aby ho potvrdil na arcibiskupství podlé toho, jakž jest již byl volen, jsa u mnohých u veliké vážnosti a jako za boha. A tak se stalo, že podlé notule od něho vydané pod zemskou pe- četí psali. A když ani tím nic nezjednali, vymyslil sobě cestu, a psal do Řecké země do Konstantinopolim, v kterémž teh- 10 dáž ještě křesťanstvo v své celosti trvalo, haněje papeže, což nejvýš mohl, antikristů mu dával i falešné proroky a šelmy, aby se jím nic nespravovali, ani jeho důstojenství v čem potřebovali. Řekové to psaní přijali a papeži je ode- slali; potom papež také je do Čech poslal, jakoby naň vší 15 zemi žaloval, aby všem vědomo bylo jeho psaní. A o témž Rokycanovi se nalézá také psáno v české hi- storii od Eneáše Sylvia sebrané takto slovo od slova v Hlavě 52: „Rokycanovi Pražského kostela biskupství jest slíbeno." A potom níže takto: „Když tak ty věci umluveny byly, Ro- 20 kycana s jinými čtyřmi kněžími jmenem všeho kněžstva, jeho se přidržícími, když seděl císař Zikmund na stolici císařské, na náměstí města Řezna postavené, v přítomnosti Albrechta, zetě jeho, a před velikým pánův a oratorův vůkol stojících zástupem, poslušenství Římské církvi činiti jest slíbil.“ Jak 25 jest pak dlouho v tom slibu císaři učiněném trval, zvláště za krále Ladislava mladého, též jednak sem, jednak tam rohože pleta svým učením, to též ty historie Eneášovy ukazují, že jest před oči jeho nikdá nesměl se ukázati. A tak se vždy sem i tam vrtěl, nemaje sobě pokoje 3o pro arcibiskupství: ne proto, aby toho hledal ke cti a chvále boží, ale aby lidi šlechetné nebožátka, kteréž jest s povo- lením krále Jiřího (jakož jsem pověděl) trápil, z země ven vyhryzl pod jmenem pikartství, a aby mu na překážku jeho žá- dostem v ničemž nebyli. A toho důvod jsou sami skutkové 85 jeho, kteréž on působil při tom. Nebo mezi tím, když se psalo léta 1443 a 44, při času božího křtění byl sněm po- ložen u Hory všem stavům, duchovním i světským, kdež jest bylo hádání o víru mezi Rokycanou a kněžími jeho z strany jedné, a mezi kněžími Táborskými strany druhé. A v tom 1525.
Strana 158
158 Kniha druhá. hádání užívaje Rokycana víc podstalné moci nežli spravedl- nosti, artikule s svými kněžími udělal o svátostech, kterak má o tom smýšleno a držáno býti, kteříž jsou v desáté Hlavě týchž knih již předloženi, kteréž jest některými býky škol- ními, mnichy, a falešným výkladem zákona božího otarasoval. A ten takový zavřený sněm nalézá se sepsaný jinde u mno- hých. A po tom po všem Čechové a Moravané, chtíce ho s některé strany uchlácholiti, za krále Jiřího dali mu ten titul, že jest volený arcibiskup. A tak v tom volení šplechtal se až do smrti. 5 1525. 10 Hlava 14. V níž se oznamuje o témž Rokycanovi, kterak jest a proč potupen 15 od strany Římské a za kacíře odsouzen, a proč bratří Valdenští žádné strany až do dnes se nepřidrží; dále o témž Rokycanovi, jak jest se u víře sem i tam motal, víc obmýšleje čest a slávu světa, nežli čest a slávu boží, a protož mu pán bůh v tom jeho úmyslu neupřímném prospěchu nedal. 20 Ještě i toto nalézá se o něm psáno v traktatu Hilaria doktora, Čecha, kanovníka hradu Pražského za krále Jiřího přítomného: že on s kněžími českými i se všemi tehdáž při- držejícími se jich odsouzen i potupen jest za kacíře, za od- řezance, za bludného a zbaveného vší moci v službě k úžitku 25 spasení. A to proto se stalo, že on prvé hyzdil ve všem Římskou stolici i řád její, mluvě i píše o nich, že jsou an- tikristové, a že nejsou praví synové církve svaté, jakož pak podnes jedni druhým z toho nářku se nevyvedli. A od té chvíle až do toho času pohoršili se na obojích bratří Val- 30 denští, tak nazvaní, že se žádné strany nepřidrží, dokudž se sobě z obou stran z toho nevyvedou. A potom na opačinu vedl a učil lidi, a zase do hnízda, do kteréhož byl nanečistil, vlezl, chtě býti arcibiskupem v Čechách. A jinde opět toto se nalézá: když jest ponejprv mnoho 35 mluvíval na kázaních proti papeži a stolici jeho, upřímá na- učení dávaje podlé zákona božího, a všecky nálezky lidské a nejvýš papežovy ovšem potupuje, že jsou to mnozí lidé ujímali za pravdu, to se v nich vkořenilo, nemyslíce než na
158 Kniha druhá. hádání užívaje Rokycana víc podstalné moci nežli spravedl- nosti, artikule s svými kněžími udělal o svátostech, kterak má o tom smýšleno a držáno býti, kteříž jsou v desáté Hlavě týchž knih již předloženi, kteréž jest některými býky škol- ními, mnichy, a falešným výkladem zákona božího otarasoval. A ten takový zavřený sněm nalézá se sepsaný jinde u mno- hých. A po tom po všem Čechové a Moravané, chtíce ho s některé strany uchlácholiti, za krále Jiřího dali mu ten titul, že jest volený arcibiskup. A tak v tom volení šplechtal se až do smrti. 5 1525. 10 Hlava 14. V níž se oznamuje o témž Rokycanovi, kterak jest a proč potupen 15 od strany Římské a za kacíře odsouzen, a proč bratří Valdenští žádné strany až do dnes se nepřidrží; dále o témž Rokycanovi, jak jest se u víře sem i tam motal, víc obmýšleje čest a slávu světa, nežli čest a slávu boží, a protož mu pán bůh v tom jeho úmyslu neupřímném prospěchu nedal. 20 Ještě i toto nalézá se o něm psáno v traktatu Hilaria doktora, Čecha, kanovníka hradu Pražského za krále Jiřího přítomného: že on s kněžími českými i se všemi tehdáž při- držejícími se jich odsouzen i potupen jest za kacíře, za od- řezance, za bludného a zbaveného vší moci v službě k úžitku 25 spasení. A to proto se stalo, že on prvé hyzdil ve všem Římskou stolici i řád její, mluvě i píše o nich, že jsou an- tikristové, a že nejsou praví synové církve svaté, jakož pak podnes jedni druhým z toho nářku se nevyvedli. A od té chvíle až do toho času pohoršili se na obojích bratří Val- 30 denští, tak nazvaní, že se žádné strany nepřidrží, dokudž se sobě z obou stran z toho nevyvedou. A potom na opačinu vedl a učil lidi, a zase do hnízda, do kteréhož byl nanečistil, vlezl, chtě býti arcibiskupem v Čechách. A jinde opět toto se nalézá: když jest ponejprv mnoho 35 mluvíval na kázaních proti papeži a stolici jeho, upřímá na- učení dávaje podlé zákona božího, a všecky nálezky lidské a nejvýš papežovy ovšem potupuje, že jsou to mnozí lidé ujímali za pravdu, to se v nich vkořenilo, nemyslíce než na
Strana 159
Hlava 14. 159 10 15 35 pravou službu a poctu boží. Potom pak, když takové štípení v lidech učinil, chtěl zase všecko rád z nich vykořeniti to dobré ujaté, lež svým ústům dávaje; a tudy na ně trápení a soužení rozličná někdy až k smrti vzkládal, když mu v tom povolni býti proti prvnímu spůsobu nechtěli. A z takového jeho štípení potom pučili se bratří, kterýmž nyní Valdenští cizoložně převzděli, kteříž od něho počátek a založení po dnes mají, osadivše se v rozličných místech v Čechách, v Moravě i jinde. Ti i jiní spisové o něm předkem dostatečně vypisují a vysvědčují, že jest byl člověk neustavičný; neb jednak podlé pravdy zákona božího upřímě učil lidi a kázal čtení svaté, jednak tomu na odpor vedl, zastávaje stolici Římskou i pa- peže s jeho nálezky. A když jsou k němu tehdáž někteří do- bří bohobojní lidé a bratří u víře mluvili: proč to činí, že na odpor pravdě a prvním řečem svým učí? odpověděl: „že jest to tak, a kdybych toho neučinil, musil bych býti tak jako vy člověk potupný a zavržený.“ A tuť jest již zřetedlně žá- dost pýchy, cti a marné chvály světské na sebe odkrýval, 20 kteréž se nechtěl nikoli zbaviti. Takť jest ten pletichář na vrtochu seděl, chtě se zalíbiti a sloužiti bohu i mamoně! A protož toto jest Ciceronovo povědění v knihách Officiorum: že „každé ctnosti chvála na činění záleží;“ a jinde: že „oše- metné a nepravé všecko jako květ spadne.“ Neb když pravá 25 chvála z ctnosti nepochází, ta ztěžka můž trvati dlouho. A což se o něm tuto píše, tolikéž o jeho tovaryších, kteříž jsou za jeho času byli, nalézá se. Na jehožto šlépěje tento proklatého vtipu člověk, pes Havel Cahera administrator nastoupal a šel jeho stopami, žádaje biskupství dojíti, ztočiv so se též na své mysli jako on, uznav to, že mu pochlebenství víc zisku tělesného přinesti můž, nežli čtení svaté, rozpálil se žádostí světskou k povýšení, k lakomství, k pýše, k cizo- ložství a rufianství, i k jiným neslušným věcem; a protož ta- kové nesnesitedlné trápení a ukrutenství na lidi vzkládal. A nesmírně schválil Luterovo učení, mnohé Čechy na to zvedl a tvrdil; potom vším obyčejem takové lidi sužoval a to učení zase potupoval i zákon Kristův. A není slýcháno o jednom člověku v zemi České, ani jinde v druhé, aby kdo byl takové smělosti, netoliko z duchovních, ale ani z světských lidí, jako 1525.
Hlava 14. 159 10 15 35 pravou službu a poctu boží. Potom pak, když takové štípení v lidech učinil, chtěl zase všecko rád z nich vykořeniti to dobré ujaté, lež svým ústům dávaje; a tudy na ně trápení a soužení rozličná někdy až k smrti vzkládal, když mu v tom povolni býti proti prvnímu spůsobu nechtěli. A z takového jeho štípení potom pučili se bratří, kterýmž nyní Valdenští cizoložně převzděli, kteříž od něho počátek a založení po dnes mají, osadivše se v rozličných místech v Čechách, v Moravě i jinde. Ti i jiní spisové o něm předkem dostatečně vypisují a vysvědčují, že jest byl člověk neustavičný; neb jednak podlé pravdy zákona božího upřímě učil lidi a kázal čtení svaté, jednak tomu na odpor vedl, zastávaje stolici Římskou i pa- peže s jeho nálezky. A když jsou k němu tehdáž někteří do- bří bohobojní lidé a bratří u víře mluvili: proč to činí, že na odpor pravdě a prvním řečem svým učí? odpověděl: „že jest to tak, a kdybych toho neučinil, musil bych býti tak jako vy člověk potupný a zavržený.“ A tuť jest již zřetedlně žá- dost pýchy, cti a marné chvály světské na sebe odkrýval, 20 kteréž se nechtěl nikoli zbaviti. Takť jest ten pletichář na vrtochu seděl, chtě se zalíbiti a sloužiti bohu i mamoně! A protož toto jest Ciceronovo povědění v knihách Officiorum: že „každé ctnosti chvála na činění záleží;“ a jinde: že „oše- metné a nepravé všecko jako květ spadne.“ Neb když pravá 25 chvála z ctnosti nepochází, ta ztěžka můž trvati dlouho. A což se o něm tuto píše, tolikéž o jeho tovaryších, kteříž jsou za jeho času byli, nalézá se. Na jehožto šlépěje tento proklatého vtipu člověk, pes Havel Cahera administrator nastoupal a šel jeho stopami, žádaje biskupství dojíti, ztočiv so se též na své mysli jako on, uznav to, že mu pochlebenství víc zisku tělesného přinesti můž, nežli čtení svaté, rozpálil se žádostí světskou k povýšení, k lakomství, k pýše, k cizo- ložství a rufianství, i k jiným neslušným věcem; a protož ta- kové nesnesitedlné trápení a ukrutenství na lidi vzkládal. A nesmírně schválil Luterovo učení, mnohé Čechy na to zvedl a tvrdil; potom vším obyčejem takové lidi sužoval a to učení zase potupoval i zákon Kristův. A není slýcháno o jednom člověku v zemi České, ani jinde v druhé, aby kdo byl takové smělosti, netoliko z duchovních, ale ani z světských lidí, jako 1525.
Strana 160
160 Kniha druhá. 1525. tento člověk, aby na kázaních svých tak hanebně mnohokrát ctné a šlechetné lidi ze všech stavův bez výmínky zhaněl a zohyzdil, zradou i jinými slovy škodlivými (nepodobné jest k víře) dotýkal, že jest to s podivením mnohým býti musilo lidem. Neb jest nemíval v tom překážky od těch, jimž nále- želo pro zachování dobrého pokoje a pro umenšení kyselosti to učiniti; ale podlé přísloví: Kdo mlčí, ten povolení své dává ke všemu. 40 Hlava 15. V níž se zmínka činí o nějakém bratru Matějovi, kterak maje ducha Eliášova a slyše o lidu zavedení v Praze, ten přišed a jsa sám ctnostně a šlechetně živ, jiné vedl, učil a slovo boží kázal; a jak dábel skrze své holomky usiluje, aby mu v tom překážku učinil. 15 Ale abych se zase navrátil k tomu, odkud jsem zašel, k napravování a odvolávání již psanému: známo buď všem, když jest takového trápení tak mnoho bez přestání přibývalo, tehdy slitovalo se toho a velmi zželelo nějakému bratru Ma- 20 tějovi, tak řečenému, poustenníku prostého řádu, řemesla někdy kožišnického, rodem od Žatce, kterýž nemaje na hlavě své pleše Římského, těch časův zlostných v Praze byl přítomen, když se to dálo. Jenž nedávno před tím před pěti a nebo šesti lety jsa na poušti několik let, život vedl boho- 25 myslný a nábožný; potom nucen jsa vnitřním svědomím, šel jest do Prahy z dobré a žádostivé horlivosti mysli své, a z puzení ducha Eliášova, pro mnohé nepravosti lidské; a tu počal kázati slovo boží upřímě podlé zákona božího, hyzdě hříchy a všeliké nešlechetnosti, a zvelebuje ctnostný, mravný so a svatý život lidem, někdy po hospodách, a někdy po ostro- vích a po březích. A hned ďábel, kterýž málo spí, boje se, aby mu jeho království neubližoval, zdálo mu se, že nemá lepšího přístupu ku překážce k dobrému, nežli skrze titulované kněžstvo. 35 A tak se stalo, že jich proti němu popudil těmito cestami: že jsou nejednou, ale mnohokrát vstupovali na radnici před Pražany, žádajíce, aby mu taková kázaní zastavena byla mocí světskou, potud, pokudžby úřadu kněžského řádně
160 Kniha druhá. 1525. tento člověk, aby na kázaních svých tak hanebně mnohokrát ctné a šlechetné lidi ze všech stavův bez výmínky zhaněl a zohyzdil, zradou i jinými slovy škodlivými (nepodobné jest k víře) dotýkal, že jest to s podivením mnohým býti musilo lidem. Neb jest nemíval v tom překážky od těch, jimž nále- želo pro zachování dobrého pokoje a pro umenšení kyselosti to učiniti; ale podlé přísloví: Kdo mlčí, ten povolení své dává ke všemu. 40 Hlava 15. V níž se zmínka činí o nějakém bratru Matějovi, kterak maje ducha Eliášova a slyše o lidu zavedení v Praze, ten přišed a jsa sám ctnostně a šlechetně živ, jiné vedl, učil a slovo boží kázal; a jak dábel skrze své holomky usiluje, aby mu v tom překážku učinil. 15 Ale abych se zase navrátil k tomu, odkud jsem zašel, k napravování a odvolávání již psanému: známo buď všem, když jest takového trápení tak mnoho bez přestání přibývalo, tehdy slitovalo se toho a velmi zželelo nějakému bratru Ma- 20 tějovi, tak řečenému, poustenníku prostého řádu, řemesla někdy kožišnického, rodem od Žatce, kterýž nemaje na hlavě své pleše Římského, těch časův zlostných v Praze byl přítomen, když se to dálo. Jenž nedávno před tím před pěti a nebo šesti lety jsa na poušti několik let, život vedl boho- 25 myslný a nábožný; potom nucen jsa vnitřním svědomím, šel jest do Prahy z dobré a žádostivé horlivosti mysli své, a z puzení ducha Eliášova, pro mnohé nepravosti lidské; a tu počal kázati slovo boží upřímě podlé zákona božího, hyzdě hříchy a všeliké nešlechetnosti, a zvelebuje ctnostný, mravný so a svatý život lidem, někdy po hospodách, a někdy po ostro- vích a po březích. A hned ďábel, kterýž málo spí, boje se, aby mu jeho království neubližoval, zdálo mu se, že nemá lepšího přístupu ku překážce k dobrému, nežli skrze titulované kněžstvo. 35 A tak se stalo, že jich proti němu popudil těmito cestami: že jsou nejednou, ale mnohokrát vstupovali na radnici před Pražany, žádajíce, aby mu taková kázaní zastavena byla mocí světskou, potud, pokudžby úřadu kněžského řádně
Strana 161
Hlava 16. 161 25 od biskupův Římských též jako oni nedošel. Ale Pražané, ačkoli jsou jemu toho bránili, před sebe obsílali, a jednak po- vlovným napomenutím, jednak s pohrůžkami k němu mluvili: však tomu nemohli odolati, proto že jest měl ducha vroucího 5 dobrého v sobě. A tak vždy víc a víc se jeho kázaní po městě rozmá- halo, že již množství lidí znamenitých, chudých i bohatých, domácích i přespolních se k němu nachylovalo; a více-li mu toho bránili, větší náchylnost k němu lidé měli. A však, ač to někdy se od Prahy odtrhl a jinam zašel do měst, městeček i do vsí, takovouž práci při slovu božím veda: však se do Prahy vždy navracoval a na žádné pohrůžky se neobrátil. Člověk jistě byl v boží naději dobrý, nábožný, bohobojný a na životu svém velmi příkladný, maje v sobě dary boží. 15 A v tom ve všem byl také zkušený, že ho netoliko ti, kdož jsou jemu dobrého přáli, ale i nepřátelé, a nejvýš kněžstvo titulované, nemohli spravedlivě v žádné poškvrně, zvláště ze- vnitřní, postihnouti; ale tak byl v obcování svém šlechetný, že sobě to do něho mnozí oblibovali, krom těch, jimž se 20 obyčejně život ctnostný, a zvláště kněžím, nelíbil. Jakož pak ten největší důvod pikartství těm byl do těch, kteříž jsou takoví šlechetní byli časův těch. K chudým lidem také byl tak milosrdný, že sám od lidí pomoci časné almužny svaté přijímaje, jiným z toho chudým a vězňům rád uděloval. A když tehdáž jsa v Praze, o takovém nátisku a za- vedení lidí zvěděl, nemohl toho déle snášeti proti svému vnitřnímu svědomí; ale spis nebo list k administratorovi a jeho konsistoři z pravé, upřímé, horlivé a svaté lítosti udělal a v pátek před třetí nedělí postní, na den svaté Kedruty téhož 30 léta, k němu do fary Týnské poslal. A dřív než to učinil, psal a poslal ten spis k některým přátelům rytířského stavu. Kterýž zní pořádně v tato slova: 17. Břez 1525. 35 Hlava 16. List bratra Matěje do konsistoře. „Mnohé pozdravení a žádost spasitelnou v Kristu Ježíši vzkazuji Vám, pane administratoře a páni konsistorianové!“ 11
Hlava 16. 161 25 od biskupův Římských též jako oni nedošel. Ale Pražané, ačkoli jsou jemu toho bránili, před sebe obsílali, a jednak po- vlovným napomenutím, jednak s pohrůžkami k němu mluvili: však tomu nemohli odolati, proto že jest měl ducha vroucího 5 dobrého v sobě. A tak vždy víc a víc se jeho kázaní po městě rozmá- halo, že již množství lidí znamenitých, chudých i bohatých, domácích i přespolních se k němu nachylovalo; a více-li mu toho bránili, větší náchylnost k němu lidé měli. A však, ač to někdy se od Prahy odtrhl a jinam zašel do měst, městeček i do vsí, takovouž práci při slovu božím veda: však se do Prahy vždy navracoval a na žádné pohrůžky se neobrátil. Člověk jistě byl v boží naději dobrý, nábožný, bohobojný a na životu svém velmi příkladný, maje v sobě dary boží. 15 A v tom ve všem byl také zkušený, že ho netoliko ti, kdož jsou jemu dobrého přáli, ale i nepřátelé, a nejvýš kněžstvo titulované, nemohli spravedlivě v žádné poškvrně, zvláště ze- vnitřní, postihnouti; ale tak byl v obcování svém šlechetný, že sobě to do něho mnozí oblibovali, krom těch, jimž se 20 obyčejně život ctnostný, a zvláště kněžím, nelíbil. Jakož pak ten největší důvod pikartství těm byl do těch, kteříž jsou takoví šlechetní byli časův těch. K chudým lidem také byl tak milosrdný, že sám od lidí pomoci časné almužny svaté přijímaje, jiným z toho chudým a vězňům rád uděloval. A když tehdáž jsa v Praze, o takovém nátisku a za- vedení lidí zvěděl, nemohl toho déle snášeti proti svému vnitřnímu svědomí; ale spis nebo list k administratorovi a jeho konsistoři z pravé, upřímé, horlivé a svaté lítosti udělal a v pátek před třetí nedělí postní, na den svaté Kedruty téhož 30 léta, k němu do fary Týnské poslal. A dřív než to učinil, psal a poslal ten spis k některým přátelům rytířského stavu. Kterýž zní pořádně v tato slova: 17. Břez 1525. 35 Hlava 16. List bratra Matěje do konsistoře. „Mnohé pozdravení a žádost spasitelnou v Kristu Ježíši vzkazuji Vám, pane administratoře a páni konsistorianové!“ 11
Strana 162
162 Kniha druhá. Pravá láska křesťanská k tomu nutí a vede člověka kaž- dého věrného: coby mu se nelíbilo do člověka bližního svého, nemluviti o něm krom očí, čehožby mu nesměl vůči mluviti, vedlé onoho písma: „Nebudeš míti bližního svého v nenávisti tejně; ale potresceš ho zjevně, aby neměl hříchu z něho.“ A opět ono písmo: „že přikázal pán bůh jednomu každému péči míti o svém bližním.“ A poněvadž dí „každému,“ tehdy bude bez přijímání osob, chudému jako bohatému, obecnímu jako jmenem duchovnímu, pravdu sobě povědíti, a škodu sobě ukázati z povinnosti lásky křesťanské. Které jsou pak škody a zlé věci při vás, ježto jich lidé ne- přijímají, ale za zlé a zcestné je mají, i já s nimi, pane admini- stratoře s jinými preláty, těch já před vámi tajiti nebudu a ne- mohu. Než prosím, sneste mne; však jste pak někteří magi- strati, a písmo dí: „Umění muže po trpělivosti poznáno bývá, a tak po netrpělivosti nemoudrost a bláznovství se ukazuje.“ Nejprvé. Toho považ, mistře Havle! jakým spůsobem a příčinou přišel jsi v ten úřad administratorský, upřímným-li úmyslem a dveřmi pravými skrze pána Krista, čili podvodně a pod přikrytím? Vážíť to a rozjímajíť lidé věrní. Nedotýkám tuto věrných pánův ze všech stavův, že jsou tě dobrým úmy- slem a dveřmi k tomu úřadu volili, pod spůsobem ovčím vlka neznajíce, proto, že jsi byl v Němcích u Lutera, muže věr- ného a učeného v písmně svatém; odtud když jsi se vrátil, často, a snad každý den připomínal jsi po kázaní, aby se lidé pánu bohu modlili za doktora Martina Lutera, muže osvíce- ného Duchem svatým v učení zákona božího a písem svatých, pravě, že jest ho pán bůh k spasení lidem zvoliti a poslati ráčil, a že znamenitý prospěch v lidu skrze osobu jeho činí. Tam jsi byl v Vitemberce na čtvrt léta, všecko jsi u nich chválil a velebil, v přítomnosti jich žádných jsi jim odporův nečinil, aby zlé učili a vedli; a přišed od nich do Čech, též jsi učinil, všeckos chválil a velebil, i to psaní, kteréž Martin Luter do Čech učinil o řízení kněžstva, pravě, že jest z rady a vůle tvé bylo, a že jsi k němu rozumy dával, nutě k tomu 35 Lutera, aby tak psal: a potom jsi to i jiné učení jeho za blu- dné a kacířské položil a odsoudil. Před tím přede vším, když jsi byl sám čtvrtý za administratora volen, byl jsem u tebe v Týně na faře v samotném rozmlouvání; tu zvláště o Mar- 10 15 20 25 30 1525
162 Kniha druhá. Pravá láska křesťanská k tomu nutí a vede člověka kaž- dého věrného: coby mu se nelíbilo do člověka bližního svého, nemluviti o něm krom očí, čehožby mu nesměl vůči mluviti, vedlé onoho písma: „Nebudeš míti bližního svého v nenávisti tejně; ale potresceš ho zjevně, aby neměl hříchu z něho.“ A opět ono písmo: „že přikázal pán bůh jednomu každému péči míti o svém bližním.“ A poněvadž dí „každému,“ tehdy bude bez přijímání osob, chudému jako bohatému, obecnímu jako jmenem duchovnímu, pravdu sobě povědíti, a škodu sobě ukázati z povinnosti lásky křesťanské. Které jsou pak škody a zlé věci při vás, ježto jich lidé ne- přijímají, ale za zlé a zcestné je mají, i já s nimi, pane admini- stratoře s jinými preláty, těch já před vámi tajiti nebudu a ne- mohu. Než prosím, sneste mne; však jste pak někteří magi- strati, a písmo dí: „Umění muže po trpělivosti poznáno bývá, a tak po netrpělivosti nemoudrost a bláznovství se ukazuje.“ Nejprvé. Toho považ, mistře Havle! jakým spůsobem a příčinou přišel jsi v ten úřad administratorský, upřímným-li úmyslem a dveřmi pravými skrze pána Krista, čili podvodně a pod přikrytím? Vážíť to a rozjímajíť lidé věrní. Nedotýkám tuto věrných pánův ze všech stavův, že jsou tě dobrým úmy- slem a dveřmi k tomu úřadu volili, pod spůsobem ovčím vlka neznajíce, proto, že jsi byl v Němcích u Lutera, muže věr- ného a učeného v písmně svatém; odtud když jsi se vrátil, často, a snad každý den připomínal jsi po kázaní, aby se lidé pánu bohu modlili za doktora Martina Lutera, muže osvíce- ného Duchem svatým v učení zákona božího a písem svatých, pravě, že jest ho pán bůh k spasení lidem zvoliti a poslati ráčil, a že znamenitý prospěch v lidu skrze osobu jeho činí. Tam jsi byl v Vitemberce na čtvrt léta, všecko jsi u nich chválil a velebil, v přítomnosti jich žádných jsi jim odporův nečinil, aby zlé učili a vedli; a přišed od nich do Čech, též jsi učinil, všeckos chválil a velebil, i to psaní, kteréž Martin Luter do Čech učinil o řízení kněžstva, pravě, že jest z rady a vůle tvé bylo, a že jsi k němu rozumy dával, nutě k tomu 35 Lutera, aby tak psal: a potom jsi to i jiné učení jeho za blu- dné a kacířské položil a odsoudil. Před tím přede vším, když jsi byl sám čtvrtý za administratora volen, byl jsem u tebe v Týně na faře v samotném rozmlouvání; tu zvláště o Mar- 10 15 20 25 30 1525
Strana 163
Hlava 16. 163 10 15 20 35 tinovi Luterovi zmínka byla: všecko jsi chválil a velebil učení 1525. jeho, a zvláště to, že dobře dělá Luter, veda lidi od papež- ského, biskupského a lidského učení a ustanovení, a že na samém zákonu božím, pravém základu, lidi staví, ne na še- břincích a šermích antikristových. A když jsem já tě k té- muž napomínal, řka: „Pamatuj se, mistře Havle! aby lidi sta- věl a učil na gruntu a pravém základu zákona božího a čtení Krista Ježíše; také aby měl rozdíl mezi podstatnými a po- svátnými i služebnými věcmi, rozděluje chatrné od dobrého, čisté od nečistého, svaté od proklatého; také, aby nechal ustanovení papežských nejistých, zákonu božímu odporných:“ však jsi mi na ten čas všeho půjčil i schválil, toliko do sv. Martina za šest nedělí od toho času bera sobě prodlení, mluvil jsi, že všecko chceš na pravém základu čtení sv. stavěti, a ustanovení lidská antikristova že budeš bořiti a kaziti všemi obyčeji. Jakož se i tak dálo prvé i potom ne dlouhý čas, že jsi mluvil i dotýkal na kázaních svých papeže, biskupův, pravě: že jsou antikristové a šelmy i falešní proroci, a že nemáme jich nálezkův a ustanovení držeti a jimi se spravovati. Druhé. Pamatuj se, mistře Havle! a ohledni se na ten sněm hromničný léta předešlého, totiž 1524, s povolením krá- lovským ode všech stavův držaný: ty jsi předkem s svými kněžími k tomu sněmu artikule na ten čas potřebné, úžitečné i spasitedlné sepsal a všem stavům k rozvážení vydal; na 25 tom se všickni stavové snesli, a ty artikule stvrdili a schvá- lili, pravíce, že jsou podlé zákona božího, i vytisknouti je dali a všem vůbec je vydali. A pro tu příčinu sepsání těch artikulův slušných skrze tebe všickni stavové volili jsou tě za administratora, domnívajíce se, že budeš věrný a stálý so při pravdě zákona božího. Na to jsi ten úřad s pláčem přijal, přiříkaje věrnost a stálost pánu bohu i lidem, při pravdě zá- kona božího a čtení Kristova státi; při tom jsi žádal pánův všech stavův, aťby pomocni i radni byli při všem dobrém ve- dlé zákona božího. I pohlediž nyní, bídný Havle! kam jsi od toho všeho zašel, a kde jsi se odctl! ano než tomu sněmu čtvrt léta minulo, až jsi všecko to dobré, i artikule tebou vydané sám kazil, rušil a bořil, tomu jsi se posmíval, z toho žerty měl, proti tomu kázal, mluvil, to kacířstvím, bludem, pikartstvím naříkal, lidem to ošklivil i haněl, a tak jsi hanbu 11.*
Hlava 16. 163 10 15 20 35 tinovi Luterovi zmínka byla: všecko jsi chválil a velebil učení 1525. jeho, a zvláště to, že dobře dělá Luter, veda lidi od papež- ského, biskupského a lidského učení a ustanovení, a že na samém zákonu božím, pravém základu, lidi staví, ne na še- břincích a šermích antikristových. A když jsem já tě k té- muž napomínal, řka: „Pamatuj se, mistře Havle! aby lidi sta- věl a učil na gruntu a pravém základu zákona božího a čtení Krista Ježíše; také aby měl rozdíl mezi podstatnými a po- svátnými i služebnými věcmi, rozděluje chatrné od dobrého, čisté od nečistého, svaté od proklatého; také, aby nechal ustanovení papežských nejistých, zákonu božímu odporných:“ však jsi mi na ten čas všeho půjčil i schválil, toliko do sv. Martina za šest nedělí od toho času bera sobě prodlení, mluvil jsi, že všecko chceš na pravém základu čtení sv. stavěti, a ustanovení lidská antikristova že budeš bořiti a kaziti všemi obyčeji. Jakož se i tak dálo prvé i potom ne dlouhý čas, že jsi mluvil i dotýkal na kázaních svých papeže, biskupův, pravě: že jsou antikristové a šelmy i falešní proroci, a že nemáme jich nálezkův a ustanovení držeti a jimi se spravovati. Druhé. Pamatuj se, mistře Havle! a ohledni se na ten sněm hromničný léta předešlého, totiž 1524, s povolením krá- lovským ode všech stavův držaný: ty jsi předkem s svými kněžími k tomu sněmu artikule na ten čas potřebné, úžitečné i spasitedlné sepsal a všem stavům k rozvážení vydal; na 25 tom se všickni stavové snesli, a ty artikule stvrdili a schvá- lili, pravíce, že jsou podlé zákona božího, i vytisknouti je dali a všem vůbec je vydali. A pro tu příčinu sepsání těch artikulův slušných skrze tebe všickni stavové volili jsou tě za administratora, domnívajíce se, že budeš věrný a stálý so při pravdě zákona božího. Na to jsi ten úřad s pláčem přijal, přiříkaje věrnost a stálost pánu bohu i lidem, při pravdě zá- kona božího a čtení Kristova státi; při tom jsi žádal pánův všech stavův, aťby pomocni i radni byli při všem dobrém ve- dlé zákona božího. I pohlediž nyní, bídný Havle! kam jsi od toho všeho zašel, a kde jsi se odctl! ano než tomu sněmu čtvrt léta minulo, až jsi všecko to dobré, i artikule tebou vydané sám kazil, rušil a bořil, tomu jsi se posmíval, z toho žerty měl, proti tomu kázal, mluvil, to kacířstvím, bludem, pikartstvím naříkal, lidem to ošklivil i haněl, a tak jsi hanbu 11.*
Strana 164
164 Kniha druhá. a lehkost sám na sebe i na ten sněm všech stavův pánův znamenitých království Českého uvedl. Ó, ó Havle! kdo tobě má dobrý věřiti, a ty při prvním i při druhém nestojíš, ale sám sobě lež dáváš? A potom jsi kázal kázaní bouřlivá, ne- pokojná, vražedlná proti pravdě boží, čtení Krista pána i věr- ným lidem a služebníkům božím. To jste činili i s jinými kněžími po farách, lid proti lidu stavějíce, různice a sváry v lidi rozsívajíce, hanějíce a kaceřujíce, kacíře bludné i pi- karty kněžím věrným a lidem dobrým, jich učení následujícím, jste dávali a spílali na kázaních svých. A proto jste nikdy 10 s žádným z těch kněží nesměli se o zákon boží zastaviti: v přítomnosti jich toliko jste lidi stavěli, proti nim na vašich kázaních. A oni pak, nežliby vám za příčinu různice a svá- rův byli, dobrovolně z Prahy vyšli, aby vás s lidem upokojili. A po jich pak vyjití z Prahy co jste spůsobili a zjednali v lidu 15 obecném skutečného zlého, to jest všem lidem známo, jaký nepokoj, pokušení násilné, trápení tyranské, vězení nekře- sťanské, mučení dábelské, mrskání a cejchování neobyčejné, v pohanech ani v Turcích nebývalé, z řemesl a z cechův vy- povídání, chudým lidem živnosti odjímání i od města vypo- 20 vídání. To pak všecko bezpraví a ta nekřesťanská a pekelná křivda věrným a nevinným lidem se dála, i ještě nepřestává, předkem skrze tebe, mistře zlosti Havle! a tvé kněží některé a jiné mocné tvou zlostí oslepené v úřadě. Neb jsi ty kázal mnohokrát a často po té bouřce s některými kněžími tvými na věrné a proti dobrým a nevinným lidem věci nejisté, ne- pravé, lživé a falešné, pravě: že měli všecky lidi v Praze napořád mordovati, muže, ženy i děti, nešlechetní zrádci ka- cířští a pikartští, a že vám bůh dal nad nimi vítězství. Tu jste Te Deum laudamus zpívali, a zvonili všudy po Praze, so po vší zemi České, i do jiných zemí jste za jistou a pra- vou věc rozepsali, a k tomu pečeti své přitiskli na lež, do měst, do městeček i všem stavům. A kněží vám v zlostech podobní někteří též kázali, jako i vy, jinde. A to všecko, jako nebe daleké od země, nepodobné k pravdě, ale pouhá lež; a tou svou lží nadělali jste pojednou mnoho tisícův lhářův: ano není nikdá slýcháno, aby ovce vlky dávily, a slepice lišky hubily; ale přirozená věc vlkům ovce žráti a liškám slepice bráti. Ó běda, ó přeběda vám všem, kdo jste příčina toho 25 35 1525.
164 Kniha druhá. a lehkost sám na sebe i na ten sněm všech stavův pánův znamenitých království Českého uvedl. Ó, ó Havle! kdo tobě má dobrý věřiti, a ty při prvním i při druhém nestojíš, ale sám sobě lež dáváš? A potom jsi kázal kázaní bouřlivá, ne- pokojná, vražedlná proti pravdě boží, čtení Krista pána i věr- ným lidem a služebníkům božím. To jste činili i s jinými kněžími po farách, lid proti lidu stavějíce, různice a sváry v lidi rozsívajíce, hanějíce a kaceřujíce, kacíře bludné i pi- karty kněžím věrným a lidem dobrým, jich učení následujícím, jste dávali a spílali na kázaních svých. A proto jste nikdy 10 s žádným z těch kněží nesměli se o zákon boží zastaviti: v přítomnosti jich toliko jste lidi stavěli, proti nim na vašich kázaních. A oni pak, nežliby vám za příčinu různice a svá- rův byli, dobrovolně z Prahy vyšli, aby vás s lidem upokojili. A po jich pak vyjití z Prahy co jste spůsobili a zjednali v lidu 15 obecném skutečného zlého, to jest všem lidem známo, jaký nepokoj, pokušení násilné, trápení tyranské, vězení nekře- sťanské, mučení dábelské, mrskání a cejchování neobyčejné, v pohanech ani v Turcích nebývalé, z řemesl a z cechův vy- povídání, chudým lidem živnosti odjímání i od města vypo- 20 vídání. To pak všecko bezpraví a ta nekřesťanská a pekelná křivda věrným a nevinným lidem se dála, i ještě nepřestává, předkem skrze tebe, mistře zlosti Havle! a tvé kněží některé a jiné mocné tvou zlostí oslepené v úřadě. Neb jsi ty kázal mnohokrát a často po té bouřce s některými kněžími tvými na věrné a proti dobrým a nevinným lidem věci nejisté, ne- pravé, lživé a falešné, pravě: že měli všecky lidi v Praze napořád mordovati, muže, ženy i děti, nešlechetní zrádci ka- cířští a pikartští, a že vám bůh dal nad nimi vítězství. Tu jste Te Deum laudamus zpívali, a zvonili všudy po Praze, so po vší zemi České, i do jiných zemí jste za jistou a pra- vou věc rozepsali, a k tomu pečeti své přitiskli na lež, do měst, do městeček i všem stavům. A kněží vám v zlostech podobní někteří též kázali, jako i vy, jinde. A to všecko, jako nebe daleké od země, nepodobné k pravdě, ale pouhá lež; a tou svou lží nadělali jste pojednou mnoho tisícův lhářův: ano není nikdá slýcháno, aby ovce vlky dávily, a slepice lišky hubily; ale přirozená věc vlkům ovce žráti a liškám slepice bráti. Ó běda, ó přeběda vám všem, kdo jste příčina toho 25 35 1525.
Strana 165
Hlava 17. 165 zlého! neobrátíte-li se ku pánu bohu skrze pokání, co vy hrozně za to trpěti musíte, pro takovou hroznou, ne křesťan- skou, ale dábelskou lež, kterýž od počátku byl lhář a v pravdě jest nikdy nestál. A nežli jedna lež skrze vás kněží v lidu přestala, až jste jinou začali na nevinné a věrné lidi u vězení: „Toť, prý, nemohli své zrady nešlechetní pikarti provesti, aby všecky napořád mordovali: již lidi tráví, ty, kteříž je hlídají a jich strážní jsou.“ Tohos ty Havle na kázaní dotýkal, a tu lež lidem oznamoval, u Sv. Petra i Štěpána kázal na kázaní 10 tak, že jich pět otrávili; a to všecko pouhá a dáblem vymy- šlená lež byla. Také vždycky ustavičně pravili jste, a ještě nepřestáváte, že jsou bludní pikarti, a že mluvili rouhavé a nešlechetné věci proti svátostem těla pána Krista, ti, kteříž seděli u vězení; a toho jak živo žádný ani vy sami od nich 15 jste neslyšeli: ale vy sami kněží smýšleli jste na ně křivé a lživé věci, abyste je lidem zošklivili, lidi proti nim posta- vili, aby vám lidé věřili, že je hodně a spravedlivě trápíte. 1525 20 Hlava 17. Vše týž list bratra Matěje. Nebožátka bídná, vy kněží někteří! proč vy se v hrdlo nestydíte před pánem bohem a králem nebeským všemohoucím, 25 kterýž všecko vidí a zná, i přede vším množstvím lidu po vší zemi České i v jiných národech? neb již všudy vědí a znají vaši nestydatou lež. Ó co jste vy duší lidských tou svou nekřesťanskou zlostí a lží zbili i zmordovali po zemi České i v jiných národech! Neb větší jste vraždu spáchali, nežli so byste mnoho set lidí tělesně zmordovali; a ještě nepřestáváte ustavičně mordovati duší lidských. To jste vy ti mordéři a vražedlníci, o kterýchž pán Kristus mluví: „Zloděj, prý, ne- přichází jediné, aby kradl, mordoval a zahubil.“ Ale takli jste vy hrozně oslepeni vnitř i zevnitř, že nemůžete, či nechcete 35 znáti množství hrozného písma svatého proti křivým svědkům a lhářům, a že každý svědek křivý a falešný zahyne a za- tracen bude? A protož to pán bůh zapovídá, řka: „Nepro- mluvíš křivého svědectví.“ A opět: „Ústa lživá zabíjejí duši.“ Též: „Pane bože, zatratiž všecky, kteříž mluví lež!“ A opět:
Hlava 17. 165 zlého! neobrátíte-li se ku pánu bohu skrze pokání, co vy hrozně za to trpěti musíte, pro takovou hroznou, ne křesťan- skou, ale dábelskou lež, kterýž od počátku byl lhář a v pravdě jest nikdy nestál. A nežli jedna lež skrze vás kněží v lidu přestala, až jste jinou začali na nevinné a věrné lidi u vězení: „Toť, prý, nemohli své zrady nešlechetní pikarti provesti, aby všecky napořád mordovali: již lidi tráví, ty, kteříž je hlídají a jich strážní jsou.“ Tohos ty Havle na kázaní dotýkal, a tu lež lidem oznamoval, u Sv. Petra i Štěpána kázal na kázaní 10 tak, že jich pět otrávili; a to všecko pouhá a dáblem vymy- šlená lež byla. Také vždycky ustavičně pravili jste, a ještě nepřestáváte, že jsou bludní pikarti, a že mluvili rouhavé a nešlechetné věci proti svátostem těla pána Krista, ti, kteříž seděli u vězení; a toho jak živo žádný ani vy sami od nich 15 jste neslyšeli: ale vy sami kněží smýšleli jste na ně křivé a lživé věci, abyste je lidem zošklivili, lidi proti nim posta- vili, aby vám lidé věřili, že je hodně a spravedlivě trápíte. 1525 20 Hlava 17. Vše týž list bratra Matěje. Nebožátka bídná, vy kněží někteří! proč vy se v hrdlo nestydíte před pánem bohem a králem nebeským všemohoucím, 25 kterýž všecko vidí a zná, i přede vším množstvím lidu po vší zemi České i v jiných národech? neb již všudy vědí a znají vaši nestydatou lež. Ó co jste vy duší lidských tou svou nekřesťanskou zlostí a lží zbili i zmordovali po zemi České i v jiných národech! Neb větší jste vraždu spáchali, nežli so byste mnoho set lidí tělesně zmordovali; a ještě nepřestáváte ustavičně mordovati duší lidských. To jste vy ti mordéři a vražedlníci, o kterýchž pán Kristus mluví: „Zloděj, prý, ne- přichází jediné, aby kradl, mordoval a zahubil.“ Ale takli jste vy hrozně oslepeni vnitř i zevnitř, že nemůžete, či nechcete 35 znáti množství hrozného písma svatého proti křivým svědkům a lhářům, a že každý svědek křivý a falešný zahyne a za- tracen bude? A protož to pán bůh zapovídá, řka: „Nepro- mluvíš křivého svědectví.“ A opět: „Ústa lživá zabíjejí duši.“ Též: „Pane bože, zatratiž všecky, kteříž mluví lež!“ A opět:
Strana 166
166 Kniha druhá. „Od nečistého co se očistí? a od lháře co pravého bude povědíno?“ Také i to písmo: „Lepší jest zloděj, nežli usta- vičný lhář, ač, prý, oba zatraceni budou.“ A opět jiné: „Šíp a meč a střela ostrá jestiť člověk, který mluví proti bližnímu svému svědectví falešné.“ A opět jiné písmo: „Svědek fa- lešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyneť.“ A apo- štol velí všelikou lež složiti a mluviti pravdu jeden každý s bližním svým. Tuto pak vás i každého prosím, aby mi za zlé neměli, že tak svobodně o vaší lži mluvím, kteráž všem i pánu bohu 10 známa jest; to proto činím, že nejsem logikář, ale prostý lejk. Také neumím obalovati, ale než prostě mluviti, říkati dobrému dobré a zlému zlé, bílému bílé a černému černé, křivdě lež a pravdě pravda, tak po česku, jak písma svatá znějí. Pakli kdo dí, žebych se měl k vám poctivěji a jinak 15 míti: i v to se opět neumím hoditi, abych proti písmu sva- tému i svědomí svému neučinil; poněvadž vy sami sobě po- ctivosti nečiníte, ale hanbu a lehkost na se odkrýváte, a ne- poctivost sami na se vynášíte skrze nestydatou lež a nená- sledování v pravdě a v skutku Krista Ježíše i jeho pravých 20 svědkův a věrných poslův, apoštolův svatých. Těch kdož ná- sledují, hodni jsou dvojí poctivosti; ale kdož antikrista a jeho synův následují i skutkův jich, hodni jsou všelijakého poha- nění a potupy. A než jste to zlé a nekřesťanské dokonali, až jste ještě 25 horší začali, abyste lidi věrné netoliko o živnosti a statky tělesné, ale i o jich nejlepší a nejdražší, to jest, o duše při- pravovali, a tak o život věčný. Ó, ó Havle, Havle! co činíš a působíš nyní s svými pomocníky lidu věrnému a nevlnnému! kam jej vedete a k čemu jej nutíte: od pravdy Kristovy ke :o lži antikristově, od víry boží v nevěru a bludy své hrozné! I kdo jest jak živ slýchal a nebo četl z písma svatého a z zá- kona božího takový důvod, aby tak apoštolé neb jich věrní náměstkové napravovali nevěrné a neb pobloudilé u víře, jako vy činíte v své konsistoři? ne abyste pobloudilé a nevěrné 35 napravovali; ale věrné a pravé křesťany od pravé živé víry Kristovy svozujete, nedáte a bráníte jim věřiti pravým a ji- stým řečem pána Krista, jeho pravému smyslu při vydání, zřízení, ustanovení za večeři těla a krve své svaté, na pa- 1525.
166 Kniha druhá. „Od nečistého co se očistí? a od lháře co pravého bude povědíno?“ Také i to písmo: „Lepší jest zloděj, nežli usta- vičný lhář, ač, prý, oba zatraceni budou.“ A opět jiné: „Šíp a meč a střela ostrá jestiť člověk, který mluví proti bližnímu svému svědectví falešné.“ A opět jiné písmo: „Svědek fa- lešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyneť.“ A apo- štol velí všelikou lež složiti a mluviti pravdu jeden každý s bližním svým. Tuto pak vás i každého prosím, aby mi za zlé neměli, že tak svobodně o vaší lži mluvím, kteráž všem i pánu bohu 10 známa jest; to proto činím, že nejsem logikář, ale prostý lejk. Také neumím obalovati, ale než prostě mluviti, říkati dobrému dobré a zlému zlé, bílému bílé a černému černé, křivdě lež a pravdě pravda, tak po česku, jak písma svatá znějí. Pakli kdo dí, žebych se měl k vám poctivěji a jinak 15 míti: i v to se opět neumím hoditi, abych proti písmu sva- tému i svědomí svému neučinil; poněvadž vy sami sobě po- ctivosti nečiníte, ale hanbu a lehkost na se odkrýváte, a ne- poctivost sami na se vynášíte skrze nestydatou lež a nená- sledování v pravdě a v skutku Krista Ježíše i jeho pravých 20 svědkův a věrných poslův, apoštolův svatých. Těch kdož ná- sledují, hodni jsou dvojí poctivosti; ale kdož antikrista a jeho synův následují i skutkův jich, hodni jsou všelijakého poha- nění a potupy. A než jste to zlé a nekřesťanské dokonali, až jste ještě 25 horší začali, abyste lidi věrné netoliko o živnosti a statky tělesné, ale i o jich nejlepší a nejdražší, to jest, o duše při- pravovali, a tak o život věčný. Ó, ó Havle, Havle! co činíš a působíš nyní s svými pomocníky lidu věrnému a nevlnnému! kam jej vedete a k čemu jej nutíte: od pravdy Kristovy ke :o lži antikristově, od víry boží v nevěru a bludy své hrozné! I kdo jest jak živ slýchal a nebo četl z písma svatého a z zá- kona božího takový důvod, aby tak apoštolé neb jich věrní náměstkové napravovali nevěrné a neb pobloudilé u víře, jako vy činíte v své konsistoři? ne abyste pobloudilé a nevěrné 35 napravovali; ale věrné a pravé křesťany od pravé živé víry Kristovy svozujete, nedáte a bráníte jim věřiti pravým a ji- stým řečem pána Krista, jeho pravému smyslu při vydání, zřízení, ustanovení za večeři těla a krve své svaté, na pa- 1525.
Strana 167
Hlava 18. 167 mátku smrti své i všech dobrodiní svých k hodnému toliko 1525. přijímání a užívání pod obojí spůsobou, jakož tři evangeli- stové a čtvrtý apoštol, svatý Pavel, o tom svědectví vydává: svatý Matouš v 26., Marek v 14., Luk. 22., apoštol I. Kor. 11. Hlavě. Tu ti svatí vypsali o vydání svátosti těla a krve Krista Ježíše za večeři v prostých slovích; tak věrní drží a věří tomu všemu bez přídavkův a ujímání. Ti pak všickni ne- vyměřují, ale věří řečem pána Krista: ale vy na řečech Kri- stových nepřestáváte, aniž jim místa dáváte, ale toliko vy- 10 měřujete, hloubáte, svou moudrostí smyšlénky vydáváte nad smysl Kristův, nad vypsání těch čtyr svědkův svrchu napsa- ných, i nad každý rozum písem svatých zákona božího, vele- jíce a nutíce lidi proti tomu všemu, i proti vlastnímu svědomí svému, aby vám věřili a vyznávali v svátosti viditedlné na 15 oltáři těla a krve Kristovy pravého boha a člověka svým vlastním přirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kte- réž vzal z Marie panny, narodiv se a sedí na nebi na pravici boha všemohoucího. 20 Hlava 18. Vše týž list bratra Matěje. Druhé. Chcete, aby vám věřili a vyznávali, že v svá- 25 tosti v monstrancí jest tělo a krev pána Ježíše spojené s bož- stvím, maje krev i duši, kterouž ráčil vypustiti na kříži, bo- lestně umíraje za naše hříchy Oc.: k tomu ke všemu žádného písma svatého nemáte ve všem zákoně božím, ani z řečí Kri- stových čtení svatého, ani z řečí apoštolských. Neb Kristus, so ani žádný z apoštolův nikdá jest tak neučil, nepsal, nemluvil, nesmyslil, aniž jich věrní náměstkové, praví učitelé zákona božího a čtení Krista Ježíše, kteříž málo před vámi byli i ještě jsou, nikdá lidí tak neučili, nevedli, aby Krista pána pravého boha a člověka bytného, osobného, podstatného, jako 35 na pravici v nebi sedícího, na oltáři a nebo v monstrancí věřili neb vyznávali a jemu se tu modlili, jako vy všeteční a drzí preláti; ale vždycky učili lidi, aby o svátostech těla a krve Kristovy nehloubali, nevyměřovali, ale prostým slovům pána Krista věřili. A vy pak na odpor tomu všemu činíte, a kdož-
Hlava 18. 167 mátku smrti své i všech dobrodiní svých k hodnému toliko 1525. přijímání a užívání pod obojí spůsobou, jakož tři evangeli- stové a čtvrtý apoštol, svatý Pavel, o tom svědectví vydává: svatý Matouš v 26., Marek v 14., Luk. 22., apoštol I. Kor. 11. Hlavě. Tu ti svatí vypsali o vydání svátosti těla a krve Krista Ježíše za večeři v prostých slovích; tak věrní drží a věří tomu všemu bez přídavkův a ujímání. Ti pak všickni ne- vyměřují, ale věří řečem pána Krista: ale vy na řečech Kri- stových nepřestáváte, aniž jim místa dáváte, ale toliko vy- 10 měřujete, hloubáte, svou moudrostí smyšlénky vydáváte nad smysl Kristův, nad vypsání těch čtyr svědkův svrchu napsa- ných, i nad každý rozum písem svatých zákona božího, vele- jíce a nutíce lidi proti tomu všemu, i proti vlastnímu svědomí svému, aby vám věřili a vyznávali v svátosti viditedlné na 15 oltáři těla a krve Kristovy pravého boha a člověka svým vlastním přirozením a podstatou svého přirozeného bytu, kte- réž vzal z Marie panny, narodiv se a sedí na nebi na pravici boha všemohoucího. 20 Hlava 18. Vše týž list bratra Matěje. Druhé. Chcete, aby vám věřili a vyznávali, že v svá- 25 tosti v monstrancí jest tělo a krev pána Ježíše spojené s bož- stvím, maje krev i duši, kterouž ráčil vypustiti na kříži, bo- lestně umíraje za naše hříchy Oc.: k tomu ke všemu žádného písma svatého nemáte ve všem zákoně božím, ani z řečí Kri- stových čtení svatého, ani z řečí apoštolských. Neb Kristus, so ani žádný z apoštolův nikdá jest tak neučil, nepsal, nemluvil, nesmyslil, aniž jich věrní náměstkové, praví učitelé zákona božího a čtení Krista Ježíše, kteříž málo před vámi byli i ještě jsou, nikdá lidí tak neučili, nevedli, aby Krista pána pravého boha a člověka bytného, osobného, podstatného, jako 35 na pravici v nebi sedícího, na oltáři a nebo v monstrancí věřili neb vyznávali a jemu se tu modlili, jako vy všeteční a drzí preláti; ale vždycky učili lidi, aby o svátostech těla a krve Kristovy nehloubali, nevyměřovali, ale prostým slovům pána Krista věřili. A vy pak na odpor tomu všemu činíte, a kdož-
Strana 168
168 Kniha druhá. bykoli zákonem božím a čtením Krista Ježíše chtěl se spra- vovati, a na prostém smyslu a slovích páně zůstati, tomu ani mluviti dáte, ani ho slyšeti nechcete, a téměř žádnému písmu svatému místa nedáváte: ale co jste vy sobě smyslili, a na čem se utvrdili svým rozumem zhovadilým, chcete, aby tak všickni věřili a držali, a k tomu je mocí násilnou pudíte a ženete; a kdožby nechtěl tomu svoliti, hned mu preč a nebo ven z konsistoře jíti kážete a potom ho na radnici podáte. Ač pak na kázaních pod barvou mluvíte, že v to dobrovolně jdou, bez přinucení, poněvadž jich nenutí: i to nepravé a 10 křivé jest; proč pak někteří více než půl léta řemesla a ži- vnosti zbaveni jsou, a jiným všem týmž se hrozí, i od města vypověděním, vězením i jiným trápením? A to všecko skrze tebe, mistře Havle! a tvé kněží na věrné lidi jde. A kdyby toho nebylo, ze sta jeden by vám v to nešel; a poněvadž se k tomu nutí, toť bude víra vaše lidská, kněžská, ne Kri- stova. Neb dí pán: „Mějte víru boží,“ ne papežskou, kněž- skou a neb jinými lidmi zhovadilými smyšlenou; neb všecka písma svatá z zákona božího svědectví vydávají o Kristu pánu osobném, bytném, že jest vstoupil na nebesa, sedí na pravici 20 boha otce, a odtud má přijíti soudit živých i mrtvých, také tak víra obecná křesťanská ode všech se drží a říká; ač nepochybujem i všickni věrní, že jest s námi zde do skonání světa milostmi a dary svými v svátostech svých, jakž ráčí, v dařích Ducha svatého vyvolených svých, v slovu svém sva- 25 tém, mocí panování svého i pomstou všudy jest a bude do skonání světa i na věky. K té pak víře vaší, k níž lidi prosté ženete, netoliko o svátosti těla a krve Krista pána, ale i o jiné artikule mnohé nezákladné v písmě zákona božího, ale všecko lidmi smyšlené s0 a nalezené, nechci tomu věřiti, aniž mohu, aby ze všeho kněžstva jeden se nalezl, aby směl, a nebo chtěl na tom umříti, buď spálen býti, a neb jakou smrt potupnou trpěti: vaši životové nemravní a nectnostní svědomí o tom vydávají, a některých všech nešlechetností, hříchův a nepravostí plní. 35 A protož kdyžby vaše takováž víra byla, jakož pravíte a vy- znáváte, že máte boha živého, osobného, bytného v rukou svých na oltáři nebo v monstrancí, kdy chcete, přítomného, Ó, jakbyste vy šlechetně a svatě, ctnostně a mravně živi byli, 15 1525.
168 Kniha druhá. bykoli zákonem božím a čtením Krista Ježíše chtěl se spra- vovati, a na prostém smyslu a slovích páně zůstati, tomu ani mluviti dáte, ani ho slyšeti nechcete, a téměř žádnému písmu svatému místa nedáváte: ale co jste vy sobě smyslili, a na čem se utvrdili svým rozumem zhovadilým, chcete, aby tak všickni věřili a držali, a k tomu je mocí násilnou pudíte a ženete; a kdožby nechtěl tomu svoliti, hned mu preč a nebo ven z konsistoře jíti kážete a potom ho na radnici podáte. Ač pak na kázaních pod barvou mluvíte, že v to dobrovolně jdou, bez přinucení, poněvadž jich nenutí: i to nepravé a 10 křivé jest; proč pak někteří více než půl léta řemesla a ži- vnosti zbaveni jsou, a jiným všem týmž se hrozí, i od města vypověděním, vězením i jiným trápením? A to všecko skrze tebe, mistře Havle! a tvé kněží na věrné lidi jde. A kdyby toho nebylo, ze sta jeden by vám v to nešel; a poněvadž se k tomu nutí, toť bude víra vaše lidská, kněžská, ne Kri- stova. Neb dí pán: „Mějte víru boží,“ ne papežskou, kněž- skou a neb jinými lidmi zhovadilými smyšlenou; neb všecka písma svatá z zákona božího svědectví vydávají o Kristu pánu osobném, bytném, že jest vstoupil na nebesa, sedí na pravici 20 boha otce, a odtud má přijíti soudit živých i mrtvých, také tak víra obecná křesťanská ode všech se drží a říká; ač nepochybujem i všickni věrní, že jest s námi zde do skonání světa milostmi a dary svými v svátostech svých, jakž ráčí, v dařích Ducha svatého vyvolených svých, v slovu svém sva- 25 tém, mocí panování svého i pomstou všudy jest a bude do skonání světa i na věky. K té pak víře vaší, k níž lidi prosté ženete, netoliko o svátosti těla a krve Krista pána, ale i o jiné artikule mnohé nezákladné v písmě zákona božího, ale všecko lidmi smyšlené s0 a nalezené, nechci tomu věřiti, aniž mohu, aby ze všeho kněžstva jeden se nalezl, aby směl, a nebo chtěl na tom umříti, buď spálen býti, a neb jakou smrt potupnou trpěti: vaši životové nemravní a nectnostní svědomí o tom vydávají, a některých všech nešlechetností, hříchův a nepravostí plní. 35 A protož kdyžby vaše takováž víra byla, jakož pravíte a vy- znáváte, že máte boha živého, osobného, bytného v rukou svých na oltáři nebo v monstrancí, kdy chcete, přítomného, Ó, jakbyste vy šlechetně a svatě, ctnostně a mravně živi byli, 15 1525.
Strana 169
Hlava 18. 169 s strachem, s bázní, kdybyste se s tím obírali! ano všem zjevné a známé jest, s jakou nevážností ty mše konáte; s svá- tostí se obíráte právě řemeslným během a šermířským štry- chem, bez víry, bez náboženství: některý vstana od nevěstky, jiný z ožralství a onen z lakomství, jenž jest modlám slou- žení, a neb z jiného iotrovství. To všecko i jiné mnohem horší při mnohých kněžích se nalézá. I prosím, kdo má vě- řiti vašemu ústnímu vyznání, a vy sami toho všeho skutkem zapíráte? a toliko lidi šálíte a mámíte, pro svou poctivost a 10 zvelebení vaše. Neb to dobře víte a znáte, že jakby se lidé obecní prostí toho domakali, a pravý grunt o svátostech těla a krve pána Krista vyzvěděli: hnedby vaše živnost řemeslná klesla a padla, a vám by běda bylo nebožátkům, nezvyklým dílu tělesnému! musili byste hned někteří k jinému řemeslu, 15 někdo k pluhu a jiný k cepům jíti! A přes to braňte, držte, jakžkoli tuze chcete: vám to pán bůh z rukou vašich vydře a vezme po malém času, pro vaše hříchy a nepravosti, pro neřádné a nepravé toho uží- vání v cizím antikristovu smyslu, abyste se nepásli a nekrmili, 20 hojně žerouce a pijíce na rány pána Krista i na jeho ovcí volených mozoly, jim málo a nebo nic neprospívajíce k spa- sení. Požádáť pán bůh krve lidské z rukou vašich; neb daleko víc lidem škodíte a překážíte při jich spasení nežli prospí- váte; ale mordujete a hubíte duše jich: jedno, životy nepří- 25 kladnými, nešlechetnými; druhé, učením nezdravým, falešným, antikristovým, proti zákonu božímu a čtení Kristovu. Bojím se, žeť odejme pán bůh království nebeské od vás a dá je lidu činícímu úžitky jeho. Také již přicházejí od východu, od západu slunce a téměř ode všech stran světa k pravdě boží so a ke čtení pána Ježíše Krista, utíkajíce od antikrista: a vy pak zpět tam lezete, a proto nižádnému z lidí prostých ne- dáte sobě nic říci, ani ukázati zákonem a písmem svatým. Ó hanba vaše a lehkost veliká mistrův sedmera umění, ale ne osmera blahoslavenství! Čemu jste se učili, ano vás prostí 35 lidé a řemeslníci přemáhají písmy svatými? a vy se téměř s žádným nesmíte zastaviti o pravdu zákona páně. Bojím se, že jste projedli umění zákona božího za tučnými stoly! Ano i bratří Boleslavští vždycky se s vámi k slyšení řádnému vo- lají, a vy toliko na kázaních svých po všech se vozíte, pi- 5 1525.
Hlava 18. 169 s strachem, s bázní, kdybyste se s tím obírali! ano všem zjevné a známé jest, s jakou nevážností ty mše konáte; s svá- tostí se obíráte právě řemeslným během a šermířským štry- chem, bez víry, bez náboženství: některý vstana od nevěstky, jiný z ožralství a onen z lakomství, jenž jest modlám slou- žení, a neb z jiného iotrovství. To všecko i jiné mnohem horší při mnohých kněžích se nalézá. I prosím, kdo má vě- řiti vašemu ústnímu vyznání, a vy sami toho všeho skutkem zapíráte? a toliko lidi šálíte a mámíte, pro svou poctivost a 10 zvelebení vaše. Neb to dobře víte a znáte, že jakby se lidé obecní prostí toho domakali, a pravý grunt o svátostech těla a krve pána Krista vyzvěděli: hnedby vaše živnost řemeslná klesla a padla, a vám by běda bylo nebožátkům, nezvyklým dílu tělesnému! musili byste hned někteří k jinému řemeslu, 15 někdo k pluhu a jiný k cepům jíti! A přes to braňte, držte, jakžkoli tuze chcete: vám to pán bůh z rukou vašich vydře a vezme po malém času, pro vaše hříchy a nepravosti, pro neřádné a nepravé toho uží- vání v cizím antikristovu smyslu, abyste se nepásli a nekrmili, 20 hojně žerouce a pijíce na rány pána Krista i na jeho ovcí volených mozoly, jim málo a nebo nic neprospívajíce k spa- sení. Požádáť pán bůh krve lidské z rukou vašich; neb daleko víc lidem škodíte a překážíte při jich spasení nežli prospí- váte; ale mordujete a hubíte duše jich: jedno, životy nepří- 25 kladnými, nešlechetnými; druhé, učením nezdravým, falešným, antikristovým, proti zákonu božímu a čtení Kristovu. Bojím se, žeť odejme pán bůh království nebeské od vás a dá je lidu činícímu úžitky jeho. Také již přicházejí od východu, od západu slunce a téměř ode všech stran světa k pravdě boží so a ke čtení pána Ježíše Krista, utíkajíce od antikrista: a vy pak zpět tam lezete, a proto nižádnému z lidí prostých ne- dáte sobě nic říci, ani ukázati zákonem a písmem svatým. Ó hanba vaše a lehkost veliká mistrův sedmera umění, ale ne osmera blahoslavenství! Čemu jste se učili, ano vás prostí 35 lidé a řemeslníci přemáhají písmy svatými? a vy se téměř s žádným nesmíte zastaviti o pravdu zákona páně. Bojím se, že jste projedli umění zákona božího za tučnými stoly! Ano i bratří Boleslavští vždycky se s vámi k slyšení řádnému vo- lají, a vy toliko na kázaních svých po všech se vozíte, pi- 5 1525.
Strana 170
170 Kniha druhá. karty, kacíře dáváte, kdež vám v tom místě žádný nesmí od- pírati: ale v sjití křesťanském a v rozmlouvání rozumném z písma svatého žádnému dostáti nesmíte, neb se vám pravdy nedostává. A protož mistr Havel ne zákonem a písmem sva- tým napravuje k víře lidi, ale biřicem, šatlavou, vězením, katem, mrskáním, cejchováním, řemesla a živnosti zbavením, od města vypověděním, a všelikou ukrutnou, tyranskou a ne- křesťanskou mocí. I měhoděk, milý Havle! snad jsi se v sa- tanově škole v třetím pekle tomu zákonu učil, i s těmi, kte- říž tobě toho pomáhají, antikristovou a tvou zlostí oslepeni. 10 1525. Hlava 19. V níž se tento list bratra Matěje skonává, a při tom, jakž admini- strator ten list přečetl, hned pod spůsobem přátelství pro něho po- slal, a maje richtáře na hotově, bratra Matěje i služebníka jeho do šatlavy dal. 15 Kristus pán, syn boha živého, nikdá jest žádného k víře svaté takovou mocí nenutil, toliko spolu: „Věř, synu, a neb 20 můžeš-li věřiti,“ v svém učení říkával; apoštolé, jeho věrní a praví poslové, a jich náměstkové nižádného nikdy z lidí ne- věrných k tomu nevedli, nenutili žádnou světskou mocí. Neb boží víra pravá, živá, samým bohem se dává, a Duchem sva- tým se vlévá, neb jest zvláštní dar a milost boží. Nedá-li 25 jí komu pán bůh všemohoucí z milosti a lásky své, nedáť jí žádný člověk na světě: ani papež, ani biskup, ani císař, ani král, a nad to ty, mistře Havle! s kněžími, ježto jí, bojím se, sami málo máte. Ač teď nyní chlubíte se, že jste mnohé k víře přinutili: ne boží, ale vaše jest to víra. Bojím se, že so se vás týče řeč pána Krista ve čtení svatého Matouše 24. Hl.: „Běda vám, mistři a zákonníci pokrytci! ježto obcházíte zemi a moře, abyste učinili jednoho novověrce; a když bude učiněn,- učiníte jej syna zatracení dvakrát víc, nežli jste sami." Ó běda vám, vůdci slepí! co vy tím svodem duší lidských 35 zavedete v bludy, v kacířství i v modlářství a potom v zatra- cení, když proti písmu svatému, proti zákonu božímu, proti smyslu pána Krista, i proti vlastnímu svědomí svému musejí vám lidé věřiti, jakž vy chcete, ano všecko, což není z víry,
170 Kniha druhá. karty, kacíře dáváte, kdež vám v tom místě žádný nesmí od- pírati: ale v sjití křesťanském a v rozmlouvání rozumném z písma svatého žádnému dostáti nesmíte, neb se vám pravdy nedostává. A protož mistr Havel ne zákonem a písmem sva- tým napravuje k víře lidi, ale biřicem, šatlavou, vězením, katem, mrskáním, cejchováním, řemesla a živnosti zbavením, od města vypověděním, a všelikou ukrutnou, tyranskou a ne- křesťanskou mocí. I měhoděk, milý Havle! snad jsi se v sa- tanově škole v třetím pekle tomu zákonu učil, i s těmi, kte- říž tobě toho pomáhají, antikristovou a tvou zlostí oslepeni. 10 1525. Hlava 19. V níž se tento list bratra Matěje skonává, a při tom, jakž admini- strator ten list přečetl, hned pod spůsobem přátelství pro něho po- slal, a maje richtáře na hotově, bratra Matěje i služebníka jeho do šatlavy dal. 15 Kristus pán, syn boha živého, nikdá jest žádného k víře svaté takovou mocí nenutil, toliko spolu: „Věř, synu, a neb 20 můžeš-li věřiti,“ v svém učení říkával; apoštolé, jeho věrní a praví poslové, a jich náměstkové nižádného nikdy z lidí ne- věrných k tomu nevedli, nenutili žádnou světskou mocí. Neb boží víra pravá, živá, samým bohem se dává, a Duchem sva- tým se vlévá, neb jest zvláštní dar a milost boží. Nedá-li 25 jí komu pán bůh všemohoucí z milosti a lásky své, nedáť jí žádný člověk na světě: ani papež, ani biskup, ani císař, ani král, a nad to ty, mistře Havle! s kněžími, ježto jí, bojím se, sami málo máte. Ač teď nyní chlubíte se, že jste mnohé k víře přinutili: ne boží, ale vaše jest to víra. Bojím se, že so se vás týče řeč pána Krista ve čtení svatého Matouše 24. Hl.: „Běda vám, mistři a zákonníci pokrytci! ježto obcházíte zemi a moře, abyste učinili jednoho novověrce; a když bude učiněn,- učiníte jej syna zatracení dvakrát víc, nežli jste sami." Ó běda vám, vůdci slepí! co vy tím svodem duší lidských 35 zavedete v bludy, v kacířství i v modlářství a potom v zatra- cení, když proti písmu svatému, proti zákonu božímu, proti smyslu pána Krista, i proti vlastnímu svědomí svému musejí vám lidé věřiti, jakž vy chcete, ano všecko, což není z víry,
Strana 171
Hlava 19. 171 15 hřích jest. Běda vám, mistři a zákonníci, pokrytci, ježto za- víráte království nebeské před lidmi! sami tam nevcházíte, a těm, kteřížby jíti chtěli, nedopouštíte. Již dřív roku druhé víře učíte, a tak jste lidi zmátli a spletli, že nevědí nebo- žátka, co mají činiti, jsouce vedeni vaším učením falešným. Vlůni jste kázali proti papeži, antikristu, šelmě, a letos jste již nejmilejší synové jeho, úd z údův jeho; již byste jej snad v záchuli v paty líbali pro prebendu časnou a chválu světskou. Také vám není za zlé míti, neb jste vše z téhož vlčího hní- 4o zda zrozeni. Také tomu již i lidé hloupí výborně rozumějí, proč jest Pilát s Herodesem v jedno učiněn: jedno proto, aby pravda boží utrpěla a potlačena byla; druhé, že se chce panu Havlovi s některými preláty slepými poctivosti a chvály světa tohoto, prebendy bohaté, kuchyně syté, stolu hojného, života rozkošného; a protož do Říma zpátkem jako rak le- zete, s otcem slepým a biskupy jeho jedno jste. Ale já vám to za jistou věc pravím: že nikoli toho nedojdete a nedo- vedete, čeho se vám chce; ale po malém času budete mrzáci ohyzdní všem lidem, a za zrádce boží všickni vás míti budou, 20 i římané, a žádný věrný vám věřiti nebude, a naposledy zlé a hanebné konce bráti budete, neporozumíte-li sobě v čas skrze obrácení ku pánu bohu a pravdě jeho. Prosím, před- ložte sobě předky: Hilaria, Křižanovského, Sovku, Rokycanu a jiné mnohé, kterýmž se téhož chtělo jako i vám. K čemu 25 jsou přišli, a jaký jsou konec vzali, to jest všem známé a vědomé. A vám jest na též přijíti, pamatujte to sobě velmi dobře; neb jste povstali proti pánu bohu a pravdě jeho, i proti věrným a voleným jeho, i proti svému budoucímu pádu a brzkému zkažení. Toto jest nyní poslední vaše vítězství pa- so pežské, biskupské a kněžské. Bojím se, že jste vy ta ne- věstka, kterouž viděl svatý Jan, ježto se opila krví svatých a krví mučedníkův Ježíšových; neb ruce vaše vidí se plné krve věrných a nevinných lidí. Také se naplnilo na Praža- nech písmo apoštola svatého Pavla k Tessalonicenským v dru- 35 hém listu v 2. Hl.: „Proto že jsou pravdy lásky nepřijali, aby spaseni byli, poslal jim bůh činitele bludův, aby věřili lži, aby byli odsouzeni všickni, kteříž jsou nevěřili pravdě, ale povolovali nepravosti.“ A to se stalo proto, že jsou prvních učitelův a kazatelův věrných, kněží i jiných, nebyli vděčni, 1525.
Hlava 19. 171 15 hřích jest. Běda vám, mistři a zákonníci, pokrytci, ježto za- víráte království nebeské před lidmi! sami tam nevcházíte, a těm, kteřížby jíti chtěli, nedopouštíte. Již dřív roku druhé víře učíte, a tak jste lidi zmátli a spletli, že nevědí nebo- žátka, co mají činiti, jsouce vedeni vaším učením falešným. Vlůni jste kázali proti papeži, antikristu, šelmě, a letos jste již nejmilejší synové jeho, úd z údův jeho; již byste jej snad v záchuli v paty líbali pro prebendu časnou a chválu světskou. Také vám není za zlé míti, neb jste vše z téhož vlčího hní- 4o zda zrozeni. Také tomu již i lidé hloupí výborně rozumějí, proč jest Pilát s Herodesem v jedno učiněn: jedno proto, aby pravda boží utrpěla a potlačena byla; druhé, že se chce panu Havlovi s některými preláty slepými poctivosti a chvály světa tohoto, prebendy bohaté, kuchyně syté, stolu hojného, života rozkošného; a protož do Říma zpátkem jako rak le- zete, s otcem slepým a biskupy jeho jedno jste. Ale já vám to za jistou věc pravím: že nikoli toho nedojdete a nedo- vedete, čeho se vám chce; ale po malém času budete mrzáci ohyzdní všem lidem, a za zrádce boží všickni vás míti budou, 20 i římané, a žádný věrný vám věřiti nebude, a naposledy zlé a hanebné konce bráti budete, neporozumíte-li sobě v čas skrze obrácení ku pánu bohu a pravdě jeho. Prosím, před- ložte sobě předky: Hilaria, Křižanovského, Sovku, Rokycanu a jiné mnohé, kterýmž se téhož chtělo jako i vám. K čemu 25 jsou přišli, a jaký jsou konec vzali, to jest všem známé a vědomé. A vám jest na též přijíti, pamatujte to sobě velmi dobře; neb jste povstali proti pánu bohu a pravdě jeho, i proti věrným a voleným jeho, i proti svému budoucímu pádu a brzkému zkažení. Toto jest nyní poslední vaše vítězství pa- so pežské, biskupské a kněžské. Bojím se, že jste vy ta ne- věstka, kterouž viděl svatý Jan, ježto se opila krví svatých a krví mučedníkův Ježíšových; neb ruce vaše vidí se plné krve věrných a nevinných lidí. Také se naplnilo na Praža- nech písmo apoštola svatého Pavla k Tessalonicenským v dru- 35 hém listu v 2. Hl.: „Proto že jsou pravdy lásky nepřijali, aby spaseni byli, poslal jim bůh činitele bludův, aby věřili lži, aby byli odsouzeni všickni, kteříž jsou nevěřili pravdě, ale povolovali nepravosti.“ A to se stalo proto, že jsou prvních učitelův a kazatelův věrných, kněží i jiných, nebyli vděčni, 1525.
Strana 172
172 Kniha druhá. kteříž jim pravdu mluvili a kázali z lásky a milosti boží. I dal jim vás pán bůh z hněvu svého, učitele bludův a lží antikri- stových, učitelův falešných prorokův, abyste je vedli k za- tracení a k zahynutí. Také i ta smlouva, která se stala a je- dnala o kompaktata, předkem vámi preláty Pražskými a bi- skupy papežskými pod jmenem královským, také i s pomocí některých osob mocných světa tohoto, kteříž za to mají bráti, a snad jim za to přislíbeni jsou darové znamenití, když toho dovedou, některým úřadové poctiví a úžiteční. I ty, mistře Havle! bojím se, že jsi něčím troštován, alby se dostal ře- men z té kůže, a Korambovi ocas: tobě snad biskupství a Ko- rambovi opatství. Kuby také, pomocníka svého, nezapomínejte. Tak se lidé domnívají o těch věcech pro ty příčiny, že jste tak statečně a zmužile o to stáli a jednali o ty kompaktata a jednotu s římany mezi stranou pod obojí: hleďtež, abyste 15 nebyli zklamáni, chtíce na vysokém místě seděti, abyste na nízké a potupné, ovšem ohyzdné místo nespadli, jako onen pyšný lucifer s svými angely; neb se bůh vždycky od po- čátku světa protiví pyšným, a mocné ssazuje z stolice a po- korných povyšuje. O té pak smlouvě kompaktatské já o ní 20 tak držím a věřím: že bude tak stálá, jako pavučina na větru a pěna na vodě; a to z těch příčin pravím, poněvadž jste sobě sněmu a smlouvy dobrovolně stvrzené, všemi stavy ob- líbené, také úžitečné, potřebné podlé zákona božího, čtvrt léta nezdržali, nezachovali, všecko v nic obrátili: nad to pak tento 25 sněm, i s těmi kompaktaty, ježto jsou zjevně proti zákonu božímu a čtení Krista pána! a také, že jest ta smlouva z mu- šení a bezděčná, a jednak všem stavům pod obojí spůsobou odporná a nelibá, a zvláště v městech lidu obecnému nepří- jemná i ohyzdná. Nebo těch kompaktatův na tento čas žádná potřeba není, jakož jsem toho dotekl ve spisu, který jsem učinil proti kompaktatům všem třem stavům, přijímajícím pod obojí spůsobou svátost těla a krev Ježíše Krista pána, v krá- lovství Českém a v markrabství Moravském. Neb zákon boží a čtení pána Krista v dokonalý mír, v lásku, pokoj nás s Němci uvedlo, s těmi, kteříž pravdu přijali a čtení pána Krista do- konale oblíbili, jím se řídí a spravují, nechavše všech usta- novení papežských nejistých. A to se všecko stalo i ještě děje bez kompaktatův; a netoliko Němci, ale i mnozí okolní 5 40 80 35 1525.
172 Kniha druhá. kteříž jim pravdu mluvili a kázali z lásky a milosti boží. I dal jim vás pán bůh z hněvu svého, učitele bludův a lží antikri- stových, učitelův falešných prorokův, abyste je vedli k za- tracení a k zahynutí. Také i ta smlouva, která se stala a je- dnala o kompaktata, předkem vámi preláty Pražskými a bi- skupy papežskými pod jmenem královským, také i s pomocí některých osob mocných světa tohoto, kteříž za to mají bráti, a snad jim za to přislíbeni jsou darové znamenití, když toho dovedou, některým úřadové poctiví a úžiteční. I ty, mistře Havle! bojím se, že jsi něčím troštován, alby se dostal ře- men z té kůže, a Korambovi ocas: tobě snad biskupství a Ko- rambovi opatství. Kuby také, pomocníka svého, nezapomínejte. Tak se lidé domnívají o těch věcech pro ty příčiny, že jste tak statečně a zmužile o to stáli a jednali o ty kompaktata a jednotu s římany mezi stranou pod obojí: hleďtež, abyste 15 nebyli zklamáni, chtíce na vysokém místě seděti, abyste na nízké a potupné, ovšem ohyzdné místo nespadli, jako onen pyšný lucifer s svými angely; neb se bůh vždycky od po- čátku světa protiví pyšným, a mocné ssazuje z stolice a po- korných povyšuje. O té pak smlouvě kompaktatské já o ní 20 tak držím a věřím: že bude tak stálá, jako pavučina na větru a pěna na vodě; a to z těch příčin pravím, poněvadž jste sobě sněmu a smlouvy dobrovolně stvrzené, všemi stavy ob- líbené, také úžitečné, potřebné podlé zákona božího, čtvrt léta nezdržali, nezachovali, všecko v nic obrátili: nad to pak tento 25 sněm, i s těmi kompaktaty, ježto jsou zjevně proti zákonu božímu a čtení Krista pána! a také, že jest ta smlouva z mu- šení a bezděčná, a jednak všem stavům pod obojí spůsobou odporná a nelibá, a zvláště v městech lidu obecnému nepří- jemná i ohyzdná. Nebo těch kompaktatův na tento čas žádná potřeba není, jakož jsem toho dotekl ve spisu, který jsem učinil proti kompaktatům všem třem stavům, přijímajícím pod obojí spůsobou svátost těla a krev Ježíše Krista pána, v krá- lovství Českém a v markrabství Moravském. Neb zákon boží a čtení pána Krista v dokonalý mír, v lásku, pokoj nás s Němci uvedlo, s těmi, kteříž pravdu přijali a čtení pána Krista do- konale oblíbili, jím se řídí a spravují, nechavše všech usta- novení papežských nejistých. A to se všecko stalo i ještě děje bez kompaktatův; a netoliko Němci, ale i mnozí okolní 5 40 80 35 1525.
Strana 173
Hlava 19. 173 a jednak ze všech stran národové a lidé přijímají a oblibují zákon boží a čtení pána Ježíše Krista, a ti všickni opouštějí papeže i jeho ustanovení a nálezky zákonu božímu odporné a škodlivé, a vám Čechům přirozeným se posmívají; a diví 5 se prelátům Pražským, že vy tak chtivě a kvapně do Říma lezete, k jich šermům a nálezkům lidi vedete. Toto pak psaní, kteréž jsem učinil tobě, mistře Havle, s preláty, neníť jistě z žádného nepřátelství a nelásky; neb jste vy osobě mé jistě žádného nepřátelství a nelásky, a su- to mou nic zlého ani škodného nikdá neučinili: ale nesmírně a velmi mnoho činíte proti králi a pánu svému nebeskému Kristu Ježíši a pravdě zákona jeho, i proti spasení lidu obe- cného, vedouce a nutíce je k věcem neobyčejným, nekřesťan- ským, proti písmu zákona božího i proti jich vlastnímu svě- to domí, jakož svrchu obšírně toho jest doloženo. Já pak hříšný a nehodný to vida a znaje, nemohl jsem se nikoli zdržeti, jsa hnut velikou lítostí a žalostí, lituje vás i lidu obecního a zatra- cení hrozného, chtě vám posloužiti, abyste od takových věcí škodných přestali, a ku pokání svatému a pravdě jeho přistoupili. Dán v Praze v pátek před 3. nedělí v postě, na den svaté Kedruty, léta spasitele našeho 1525. 1525. 20 Matěj, nehodný sluha boží.“ A když toho psaní bratr Matěj po jednom pacholku 26 k Caherovi administratorovi podal do konsistoře, tehdy na zejtří poslal proň on administrator v sobotu, aby k němu přišel do Týnské fary. A když on přišel, dal se s ním v řeč přátel- skou; a již Joab Abnera pozdravoval pozdravením nevěrným, maje dýku pod zradným pláštěm. A v tom poslal tejně po 30 richtáře a po právo, kázal ho do šatlavy vsaditi, do sklepu, tu kdež zločince chovají, a posla jeho též s dopuštěním Pra- žanův. Posla jeho potom brzo zase vypustili, ale bratr Matěj kterak dlouho v tom vězení trval a seděl, není času tuto o tom psáti. Ale poněvadž jsem umyslil všech věcí dálých pořádně 35 se dotýkati, musím prvé všecko, co se těch všech časů vězení jeho dálo, položiti; a když pořádku dojdu, toho také, jak se při něm dálo, oznámiti neobmeškám v IV. knize 1. Hl. A věz, že jest v tom vězení nezahálel, ale četl sobě v pí- smích svatých, a psal ustavičně, maje od boha z toho veliké 18. Břez.
Hlava 19. 173 a jednak ze všech stran národové a lidé přijímají a oblibují zákon boží a čtení pána Ježíše Krista, a ti všickni opouštějí papeže i jeho ustanovení a nálezky zákonu božímu odporné a škodlivé, a vám Čechům přirozeným se posmívají; a diví 5 se prelátům Pražským, že vy tak chtivě a kvapně do Říma lezete, k jich šermům a nálezkům lidi vedete. Toto pak psaní, kteréž jsem učinil tobě, mistře Havle, s preláty, neníť jistě z žádného nepřátelství a nelásky; neb jste vy osobě mé jistě žádného nepřátelství a nelásky, a su- to mou nic zlého ani škodného nikdá neučinili: ale nesmírně a velmi mnoho činíte proti králi a pánu svému nebeskému Kristu Ježíši a pravdě zákona jeho, i proti spasení lidu obe- cného, vedouce a nutíce je k věcem neobyčejným, nekřesťan- ským, proti písmu zákona božího i proti jich vlastnímu svě- to domí, jakož svrchu obšírně toho jest doloženo. Já pak hříšný a nehodný to vida a znaje, nemohl jsem se nikoli zdržeti, jsa hnut velikou lítostí a žalostí, lituje vás i lidu obecního a zatra- cení hrozného, chtě vám posloužiti, abyste od takových věcí škodných přestali, a ku pokání svatému a pravdě jeho přistoupili. Dán v Praze v pátek před 3. nedělí v postě, na den svaté Kedruty, léta spasitele našeho 1525. 1525. 20 Matěj, nehodný sluha boží.“ A když toho psaní bratr Matěj po jednom pacholku 26 k Caherovi administratorovi podal do konsistoře, tehdy na zejtří poslal proň on administrator v sobotu, aby k němu přišel do Týnské fary. A když on přišel, dal se s ním v řeč přátel- skou; a již Joab Abnera pozdravoval pozdravením nevěrným, maje dýku pod zradným pláštěm. A v tom poslal tejně po 30 richtáře a po právo, kázal ho do šatlavy vsaditi, do sklepu, tu kdež zločince chovají, a posla jeho též s dopuštěním Pra- žanův. Posla jeho potom brzo zase vypustili, ale bratr Matěj kterak dlouho v tom vězení trval a seděl, není času tuto o tom psáti. Ale poněvadž jsem umyslil všech věcí dálých pořádně 35 se dotýkati, musím prvé všecko, co se těch všech časů vězení jeho dálo, položiti; a když pořádku dojdu, toho také, jak se při něm dálo, oznámiti neobmeškám v IV. knize 1. Hl. A věz, že jest v tom vězení nezahálel, ale četl sobě v pí- smích svatých, a psal ustavičně, maje od boha z toho veliké 18. Břez.
Strana 174
174 Kniha druhá. 1525. potěšení beze všeho stýskání; a spoluvězňům svým potěšení často činíval z písem svatých; a k tomu, že pán bůh obměk- čil k němu velmi richtáře a biřice, že jest měl ve všech po- třebách náležitých skrze ně slušné opatření, pod tejným spů- sobem a dosti nebezpečným. Hlava 20. V níž se vypisuje ctné obcování bratra Matěje, i v tom vězení jsa, jaké jest měl potěšení duchovní. Přitom list, jsa v tom vězení, něja- 10 kému bratru Vavřincovi píše. Aby vždy světleji známo bylo, že ten chudý člověk pou- stenník, opustiv svět, zamiloval šlechetnost a svatost života, v ohyzdnosti měl všecky rozkoše světa, jda skutečně za pro- 45 cesí pána Krista, jenž zůve na ni všecky lidi, kterýž ne jinou chce míti. řka: „Kdo chce za mnou přijíti, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a choď po mně;“ tak tento za rozkoš nic nemaje jiného, než obírati se v bohomyslnosti s svým vyku- pitelem, žádaje za ním kráčeti a následovati šlepějí jeho, psaní rozličná přátelům svým z vězení činil, i také toto psaní k nějakému bratru Vavřincovi, kteréž se podpisuje. Neb v ja- kém jest byl sám duchovním potěšení, tak jiným všem té- hož žádal. A protož pro budoucí pamět jeho ctné šlechetnosti, o 25 kteréž jest vší České i Moravské zemi vědomo, umyslil jsem jeho takové tuto aspoň jedno psaní položiti: „Pozdravení laskavé a žádost všeho dobrého spasitedl- ného, i milost v Kristu Ježíši, pánu našem, vám vzkazuji, bratře Vavřinče, i spolu všem jiným bratřím v pánu bohu milým! 30 Porozuměl jsem, maje zprávu, kterak jsi velikou žádost měl, mne navštíviti a neb viděti. Toho všeho nemoha dojíti, žádal jsi něco napsaného míti, kterak se mám, žádaje, čehož mnozí nemohli dojíti, ani moji přirození přátelé. Tobě pak šťastnějšímu přišlo to z té veliké nesvobody, ač s strachem a 35 s bázní, aby se něco krátce napsalo, kterak se mám. Věz též, že, děkuje pánu bohu všemohoucímu, zdráv jsem a do- bře i výborně se mám s pomocí páně. Ač pak tělo a ze- vnitřní člověk v nějakém soužení a v nesvobodě jest: ale 20
174 Kniha druhá. 1525. potěšení beze všeho stýskání; a spoluvězňům svým potěšení často činíval z písem svatých; a k tomu, že pán bůh obměk- čil k němu velmi richtáře a biřice, že jest měl ve všech po- třebách náležitých skrze ně slušné opatření, pod tejným spů- sobem a dosti nebezpečným. Hlava 20. V níž se vypisuje ctné obcování bratra Matěje, i v tom vězení jsa, jaké jest měl potěšení duchovní. Přitom list, jsa v tom vězení, něja- 10 kému bratru Vavřincovi píše. Aby vždy světleji známo bylo, že ten chudý člověk pou- stenník, opustiv svět, zamiloval šlechetnost a svatost života, v ohyzdnosti měl všecky rozkoše světa, jda skutečně za pro- 45 cesí pána Krista, jenž zůve na ni všecky lidi, kterýž ne jinou chce míti. řka: „Kdo chce za mnou přijíti, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj a choď po mně;“ tak tento za rozkoš nic nemaje jiného, než obírati se v bohomyslnosti s svým vyku- pitelem, žádaje za ním kráčeti a následovati šlepějí jeho, psaní rozličná přátelům svým z vězení činil, i také toto psaní k nějakému bratru Vavřincovi, kteréž se podpisuje. Neb v ja- kém jest byl sám duchovním potěšení, tak jiným všem té- hož žádal. A protož pro budoucí pamět jeho ctné šlechetnosti, o 25 kteréž jest vší České i Moravské zemi vědomo, umyslil jsem jeho takové tuto aspoň jedno psaní položiti: „Pozdravení laskavé a žádost všeho dobrého spasitedl- ného, i milost v Kristu Ježíši, pánu našem, vám vzkazuji, bratře Vavřinče, i spolu všem jiným bratřím v pánu bohu milým! 30 Porozuměl jsem, maje zprávu, kterak jsi velikou žádost měl, mne navštíviti a neb viděti. Toho všeho nemoha dojíti, žádal jsi něco napsaného míti, kterak se mám, žádaje, čehož mnozí nemohli dojíti, ani moji přirození přátelé. Tobě pak šťastnějšímu přišlo to z té veliké nesvobody, ač s strachem a 35 s bázní, aby se něco krátce napsalo, kterak se mám. Věz též, že, děkuje pánu bohu všemohoucímu, zdráv jsem a do- bře i výborně se mám s pomocí páně. Ač pak tělo a ze- vnitřní člověk v nějakém soužení a v nesvobodě jest: ale 20
Strana 175
Hlava 20. 175 však duchovní a vnitřní člověk u velikých širokostech zákona páně, a v prostranných palácích krále a pána všech věkův v svobodě má kde se procházeti, v dařích a milostech jeho se radovati, i veseliti v pravdě jisté a v svědectví pána Ježíše 5 Krista, pro kteréžto věci vězněm jsem, a tuto nesvobodu a soužení z strany těla trpím od moci antikristovy: to pak všecko rád a mile s velikou vděčností nesu a trpím, s pomocí jeho svatou. Sám pak na sobě nic nezakládám; neb jsem hříšný a nehodný prach, popel, červ, hnis z strany těla: ale 10 pán přesilný a král přemocný, bůh milosrdný, ten má síla, ten naděje a bezpečné doufání, pán Ježíš můj obrance, mé spasení a vykoupení. Kohož se tehdy báti budu? jemu jsem uvěřil. Tu brány pekelné neodolají, tu antikrist se vším svě- tem i se všemi dábly nic mi neuškodí, a bez vůle veliko- mocného pána boha ani vlasu jednoho s mé hlavy nesejmou: tento mi za všecky škody stojí a slibuje; ten praví, abych se nebál těch, ktěříž těla zabíjejí, poněvadž duši nic uškoditi nemohou. Vím také, podlé vysvědčení pána Ježíše Krista, že jest úzká cesta a těsná brána do království nebeského a ži- 20 vota věčného, a zde není než pláč, kvílení, hanění, rouhání, zlořečení, posmívání, vězení, žalařování, mrskání, bití a roz- ličné smrti ukrutné pro pravdu boží a pro jmeno a svědectví Krista Ježíše, pána našeho, nésti a podstoupiti. A poněvadž to bylo na hlavě, pánu a králi, synu boha živého, i na vybra- 25 ných ze všeho světa, apoštolích jeho, i na jiných svatých vedlé svědectví starého i nového zákona: i proč také na mně hříšném by se toho něco nevyplnilo po vůli boží? Ano svěd- kův páně jaký oblak máme! a ti všickni z víry a u víře, v lásce a v naději pána Ježíše Krista vítězili a bojovali, za- so cpávali ústa lvům, uhašovali prudkost ohně, zapuzovali ostrost meče. Já pak hříšný a nehodný ode všech věrných a spolu- bratří v pánu bohu milých tohoto žádám a prosím: aby za mne a se mnou spolu modlili se pánu bohu všemohoucímu, aby jeho milost svatá na mně všecku svou vůli sobě dobře 3s líbeznou vyplniti a vykonati ráčil, což se jeho milosti líbí, buďto dlouho těžké, by pak do smrti, jakž nemůž déle býti, prodlené vězení; a pakli mi dáti ráčí smrt, jakoužkoli ukru- tnou, podstoupiti a trpěti, všecko za veliký dar a klénot z ru- kou jeho milosti přijmu: když jediné jest pro pravdu a svě- 12 1525.
Hlava 20. 175 však duchovní a vnitřní člověk u velikých širokostech zákona páně, a v prostranných palácích krále a pána všech věkův v svobodě má kde se procházeti, v dařích a milostech jeho se radovati, i veseliti v pravdě jisté a v svědectví pána Ježíše 5 Krista, pro kteréžto věci vězněm jsem, a tuto nesvobodu a soužení z strany těla trpím od moci antikristovy: to pak všecko rád a mile s velikou vděčností nesu a trpím, s pomocí jeho svatou. Sám pak na sobě nic nezakládám; neb jsem hříšný a nehodný prach, popel, červ, hnis z strany těla: ale 10 pán přesilný a král přemocný, bůh milosrdný, ten má síla, ten naděje a bezpečné doufání, pán Ježíš můj obrance, mé spasení a vykoupení. Kohož se tehdy báti budu? jemu jsem uvěřil. Tu brány pekelné neodolají, tu antikrist se vším svě- tem i se všemi dábly nic mi neuškodí, a bez vůle veliko- mocného pána boha ani vlasu jednoho s mé hlavy nesejmou: tento mi za všecky škody stojí a slibuje; ten praví, abych se nebál těch, ktěříž těla zabíjejí, poněvadž duši nic uškoditi nemohou. Vím také, podlé vysvědčení pána Ježíše Krista, že jest úzká cesta a těsná brána do království nebeského a ži- 20 vota věčného, a zde není než pláč, kvílení, hanění, rouhání, zlořečení, posmívání, vězení, žalařování, mrskání, bití a roz- ličné smrti ukrutné pro pravdu boží a pro jmeno a svědectví Krista Ježíše, pána našeho, nésti a podstoupiti. A poněvadž to bylo na hlavě, pánu a králi, synu boha živého, i na vybra- 25 ných ze všeho světa, apoštolích jeho, i na jiných svatých vedlé svědectví starého i nového zákona: i proč také na mně hříšném by se toho něco nevyplnilo po vůli boží? Ano svěd- kův páně jaký oblak máme! a ti všickni z víry a u víře, v lásce a v naději pána Ježíše Krista vítězili a bojovali, za- so cpávali ústa lvům, uhašovali prudkost ohně, zapuzovali ostrost meče. Já pak hříšný a nehodný ode všech věrných a spolu- bratří v pánu bohu milých tohoto žádám a prosím: aby za mne a se mnou spolu modlili se pánu bohu všemohoucímu, aby jeho milost svatá na mně všecku svou vůli sobě dobře 3s líbeznou vyplniti a vykonati ráčil, což se jeho milosti líbí, buďto dlouho těžké, by pak do smrti, jakž nemůž déle býti, prodlené vězení; a pakli mi dáti ráčí smrt, jakoužkoli ukru- tnou, podstoupiti a trpěti, všecko za veliký dar a klénot z ru- kou jeho milosti přijmu: když jediné jest pro pravdu a svě- 12 1525.
Strana 176
176 Kniha druhá. dectví pána našeho Ježíše Krista. A pakli zná jeho milost svatá, žebych se měl ještě hoditi k vzdělání jeho pravdy a věrným ku prospěchu, a církvi jeho svaté také k vzdělání, nechť mne někdy ráčí z této nesvobody a z vězení propustiti. Ale to všecko ať jest předkem ke cti a k chvále pánu bohu všemohoucímu, vedlé onoho písma prorockého: „Ne nám, pane, ne nám, ale jmenu tvému dej chválu,“ a mně ať jest také hříšnému k spasení, a všem věrným k vzdělání a též k životu věčnému. O jiného pak o nic nestojím, aniž čeho na světě žádám, než abych se srovnal s vůlí pána boha všemohoucího. 10 Také žádám ode všech věrných na modlitbách pomoci ku pánu bohu, aby mne upevniti ráčil v své živé víře, a roz- hojniti v své božské lásce, a utvrditi v pravé naději; také ať ráčí dáti blahoslavenou pokoru svatou a dokonalou trpělivost. Poněvadž se jest již s pomocí boží drahně ode mne mluvilo 15 proti rozličným hříchům a mnohým nepravostem, a zvláště proti zavedení antikristovu a proti neřádům kněžstva jeho; také se ode mne dosti hlásalo a slýchalo o trpělivosti kře- sťanské pro spravedlnost: pro to pro všecko již sluší s po- mocí boží také něco skutečně potrpěti a okusiti i pohryzti 20 toho koření trpělivosti, abychom věděli, sladký-li, či hořký jest, a jakou má chuť a moc v sobě; poněvadž není na mlu- vení toliko, ani na poslouchání. A jáť hříšný pravím, že jest přesladké jho páně, a břímě jeho přelehké nésti skrze potě- šitele Ducha svatého, kterýž těší všecky věrné a zarmoucené 25 pro pravdu jeho a jmeno jeho. Prosím všech věrných a přátel v pánu bohu milých, pozdravte ode mne laskavě jich, buď v Čechách nebo v Moravě; a všickni věrní, prosím, modlte se za mne věrného a hříšného, vedlé toho, jakož napřed po- staveno jest. Bratře Vávro! pomni na to. Milost boží zůstávej s vámi a ostříhej vašich rozumů 1. List. v Kristu Ježíši pánu našem. Amen. Dán o všech svatých léta 1525. 5 30 1525. Matěj, vězeň páně, vlastní rukou.“ 15
176 Kniha druhá. dectví pána našeho Ježíše Krista. A pakli zná jeho milost svatá, žebych se měl ještě hoditi k vzdělání jeho pravdy a věrným ku prospěchu, a církvi jeho svaté také k vzdělání, nechť mne někdy ráčí z této nesvobody a z vězení propustiti. Ale to všecko ať jest předkem ke cti a k chvále pánu bohu všemohoucímu, vedlé onoho písma prorockého: „Ne nám, pane, ne nám, ale jmenu tvému dej chválu,“ a mně ať jest také hříšnému k spasení, a všem věrným k vzdělání a též k životu věčnému. O jiného pak o nic nestojím, aniž čeho na světě žádám, než abych se srovnal s vůlí pána boha všemohoucího. 10 Také žádám ode všech věrných na modlitbách pomoci ku pánu bohu, aby mne upevniti ráčil v své živé víře, a roz- hojniti v své božské lásce, a utvrditi v pravé naději; také ať ráčí dáti blahoslavenou pokoru svatou a dokonalou trpělivost. Poněvadž se jest již s pomocí boží drahně ode mne mluvilo 15 proti rozličným hříchům a mnohým nepravostem, a zvláště proti zavedení antikristovu a proti neřádům kněžstva jeho; také se ode mne dosti hlásalo a slýchalo o trpělivosti kře- sťanské pro spravedlnost: pro to pro všecko již sluší s po- mocí boží také něco skutečně potrpěti a okusiti i pohryzti 20 toho koření trpělivosti, abychom věděli, sladký-li, či hořký jest, a jakou má chuť a moc v sobě; poněvadž není na mlu- vení toliko, ani na poslouchání. A jáť hříšný pravím, že jest přesladké jho páně, a břímě jeho přelehké nésti skrze potě- šitele Ducha svatého, kterýž těší všecky věrné a zarmoucené 25 pro pravdu jeho a jmeno jeho. Prosím všech věrných a přátel v pánu bohu milých, pozdravte ode mne laskavě jich, buď v Čechách nebo v Moravě; a všickni věrní, prosím, modlte se za mne věrného a hříšného, vedlé toho, jakož napřed po- staveno jest. Bratře Vávro! pomni na to. Milost boží zůstávej s vámi a ostříhej vašich rozumů 1. List. v Kristu Ježíši pánu našem. Amen. Dán o všech svatých léta 1525. 5 30 1525. Matěj, vězeň páně, vlastní rukou.“ 15
Strana 177
Hlava 21. 177 Hlava 21. 1525. 5 V níž se oznamuje, jak Pražané o kompaktata pracují, i také ze jmena osoby k tomu volené se jmenují; a jak pan Lev před králem po- selství vypravuje a Pašek mu toho potvrzuje. Při tom jak Čechové hned za ním jiné posly vysílají s listy, a že k tomu poselství svrchu psanému vůle nedávají. Dále artikule z kompaktatů se čtou, a pa- pežův legát odpověd na ty artikule dává. 10 Tehož léta Pražané po velikonoci vybrali z sebe na ce- stu k jízdě o kompaktata, podlé zůstání na sněmu obecném předešlém svatého Pavla na víru obrácení, do Uher k králi a k tomu legátovi papežovu osoby tyto: mistra Paška a Jana 15 Karbana z konšelův radních, a Jiříka Ježíška z obecních; a z poslův z měst: Nikodema a Jiříka Jiskru z Klatov; z kněž- stva pak Havla administratora dolejšího, mistra Matěje Ko- rambusa a kněze Jana Pípu, děkana z Hradce Králové, ti všickni z strany pod obojí spůsobou. Ale z strany římské 20 tito byli: kníže Karel, hejtman, pan Zdeněk Lev, nejvyšší purkrabě, pan Vojtěch z Pernšteina, pan Jindřich Švihovský, pan N. Buštěhradský, Radslav, písař zemský, a jiní páni a ry- tířstvo. Tito pak z poslův městských římských: Petr Šidáček a N. z Plzně; a z kněžstva: Jan řečený Žák, doktor a admi- 25 nistrator hradu Pražského, mistr Šimon, kanovník, a s nimi jiní dva kanovníci. Ti všickni vyjeli z Prahy v pátek na den 5.Květ. svatého Floriana a těch dní. A když tam do Budína přijeli, předstoupili před krále v sobotu po svaté Žofii, uradivše se na to. A tu pan Lev 20.Květ. 3o učinil řeč slovem všech osob již jmenovaných světských i duchovních, oznamuje ode všeho království Českého i ode všech obyvatelův služby jich s mnohým pozdravením se vší poddaností králi. Potom mluvil: „kterak v království Českém všickni tři stavové v tom se snesli jednomyslně, laskavě, 35 k sobě přistupujíce úplně a docela oboje strany, totiž stav panský i rytířský i městský pod jednou spůsobou, s stavem panským, rytířským i městským pod obojí spůsobou, tak že o sobě toto vysvědčujem před Vaší Královskou Milostí a do- brovolně vyznáváme: že ti, kteříž přijímají u nás tělo a krev 12
Hlava 21. 177 Hlava 21. 1525. 5 V níž se oznamuje, jak Pražané o kompaktata pracují, i také ze jmena osoby k tomu volené se jmenují; a jak pan Lev před králem po- selství vypravuje a Pašek mu toho potvrzuje. Při tom jak Čechové hned za ním jiné posly vysílají s listy, a že k tomu poselství svrchu psanému vůle nedávají. Dále artikule z kompaktatů se čtou, a pa- pežův legát odpověd na ty artikule dává. 10 Tehož léta Pražané po velikonoci vybrali z sebe na ce- stu k jízdě o kompaktata, podlé zůstání na sněmu obecném předešlém svatého Pavla na víru obrácení, do Uher k králi a k tomu legátovi papežovu osoby tyto: mistra Paška a Jana 15 Karbana z konšelův radních, a Jiříka Ježíška z obecních; a z poslův z měst: Nikodema a Jiříka Jiskru z Klatov; z kněž- stva pak Havla administratora dolejšího, mistra Matěje Ko- rambusa a kněze Jana Pípu, děkana z Hradce Králové, ti všickni z strany pod obojí spůsobou. Ale z strany římské 20 tito byli: kníže Karel, hejtman, pan Zdeněk Lev, nejvyšší purkrabě, pan Vojtěch z Pernšteina, pan Jindřich Švihovský, pan N. Buštěhradský, Radslav, písař zemský, a jiní páni a ry- tířstvo. Tito pak z poslův městských římských: Petr Šidáček a N. z Plzně; a z kněžstva: Jan řečený Žák, doktor a admi- 25 nistrator hradu Pražského, mistr Šimon, kanovník, a s nimi jiní dva kanovníci. Ti všickni vyjeli z Prahy v pátek na den 5.Květ. svatého Floriana a těch dní. A když tam do Budína přijeli, předstoupili před krále v sobotu po svaté Žofii, uradivše se na to. A tu pan Lev 20.Květ. 3o učinil řeč slovem všech osob již jmenovaných světských i duchovních, oznamuje ode všeho království Českého i ode všech obyvatelův služby jich s mnohým pozdravením se vší poddaností králi. Potom mluvil: „kterak v království Českém všickni tři stavové v tom se snesli jednomyslně, laskavě, 35 k sobě přistupujíce úplně a docela oboje strany, totiž stav panský i rytířský i městský pod jednou spůsobou, s stavem panským, rytířským i městským pod obojí spůsobou, tak že o sobě toto vysvědčujem před Vaší Královskou Milostí a do- brovolně vyznáváme: že ti, kteříž přijímají u nás tělo a krev 12
Strana 178
178 Kniha druhá. boží pod obojí spůsobou, jsou praví křesťané a synové církve svaté, a to činíce, nejsou kacíři, neb to činí z přikázání pána Ježíše Krista.“ Po té řeči byli svědkové panu Lvovi všickni páni nahoře psaní i kněží římští. Mistr Pašek potom také mluvil takto: „Milostivý králi! My tolikéž také pravíme, že jakož toho dotekl pan Lev, že se jest to v pravdě tak u nás všecko zběhlo; a na tom jsme se srovnali i snesli my všickni stavové pod obojí spůsobou, a to vyznáváme i vysvědčujem dobrovolně: že ti, kteří u nás přijímají tělo a krev boží pod jednou spůsobou, jsou 10 praví křesťané a synové církve svaté, a to činíce, nebyli jsou a nejsou kacíři, neb to činí z víry pána Krista; a toho všeho jsou svědkové tito se mnou vyslaní, i kněží pod obojí spůsobou.“ Kteřížto potvrzovali jemu toho, pra- více, že jest to tak. Přitom pan Lev, po dokonání tak radostného a potěše- ného poselství, žádal krále, aby ráčil oznámiti a jmenovati den jistý; neb pro krátkost času, tak mluvě, nemohli se tak na to potázati, a aby i jiné věci, jimž jsou poručeny od sta- vův, mohli jemu podlé toho oznámiti, to cožby za dobré 20 ználi mohli J. Msti Královské i všeho království Českého. A tím aby J. Mst neráčil meškati, ale aby to ráčil brzo k konci a k místu vésti, poněvadž v tom nemálo, ale mnoho dobrého a potěšeného jemu předkem, i všemu království, i také svaté víře křesťanské obecné i stolici apoštolské záleží; a že před- 25 kové jeho, císařové a králové Čeští, o to stáli, usilujíce s krve proléváním, toho jsou nemohli dovesti s velikými náklady, což nyní bez práce a nákladův jeho přišlo, z čehož boha chválíme; to dokládaje: „a Vaši Královskou Milost napomínáme, že jste tím povinni napřed pánu bohu, i nám podlé závazku Vašeho, i svaté stolici apoštolské; a také, jakož slyšíme, žeby pro tu příčinu téhož dobrého legál od otce svatého nejvíc zde držán byl, a protož že ráčíte s ním o to jednati, aby nám executorí na kompaktata vydána byla, k potvrzení toho všeho dobrého začatého.“ A po těch tak mnohých řečech král potaz vzal a odložil jim toho až do třetího dne, a s tím šli domů z zámku téhož dne v sobotu. A v tom v úterý před svatým Urbanem přišli poslové 5 15 30 36 1525. 23. Květ.
178 Kniha druhá. boží pod obojí spůsobou, jsou praví křesťané a synové církve svaté, a to činíce, nejsou kacíři, neb to činí z přikázání pána Ježíše Krista.“ Po té řeči byli svědkové panu Lvovi všickni páni nahoře psaní i kněží římští. Mistr Pašek potom také mluvil takto: „Milostivý králi! My tolikéž také pravíme, že jakož toho dotekl pan Lev, že se jest to v pravdě tak u nás všecko zběhlo; a na tom jsme se srovnali i snesli my všickni stavové pod obojí spůsobou, a to vyznáváme i vysvědčujem dobrovolně: že ti, kteří u nás přijímají tělo a krev boží pod jednou spůsobou, jsou 10 praví křesťané a synové církve svaté, a to činíce, nebyli jsou a nejsou kacíři, neb to činí z víry pána Krista; a toho všeho jsou svědkové tito se mnou vyslaní, i kněží pod obojí spůsobou.“ Kteřížto potvrzovali jemu toho, pra- více, že jest to tak. Přitom pan Lev, po dokonání tak radostného a potěše- ného poselství, žádal krále, aby ráčil oznámiti a jmenovati den jistý; neb pro krátkost času, tak mluvě, nemohli se tak na to potázati, a aby i jiné věci, jimž jsou poručeny od sta- vův, mohli jemu podlé toho oznámiti, to cožby za dobré 20 ználi mohli J. Msti Královské i všeho království Českého. A tím aby J. Mst neráčil meškati, ale aby to ráčil brzo k konci a k místu vésti, poněvadž v tom nemálo, ale mnoho dobrého a potěšeného jemu předkem, i všemu království, i také svaté víře křesťanské obecné i stolici apoštolské záleží; a že před- 25 kové jeho, císařové a králové Čeští, o to stáli, usilujíce s krve proléváním, toho jsou nemohli dovesti s velikými náklady, což nyní bez práce a nákladův jeho přišlo, z čehož boha chválíme; to dokládaje: „a Vaši Královskou Milost napomínáme, že jste tím povinni napřed pánu bohu, i nám podlé závazku Vašeho, i svaté stolici apoštolské; a také, jakož slyšíme, žeby pro tu příčinu téhož dobrého legál od otce svatého nejvíc zde držán byl, a protož že ráčíte s ním o to jednati, aby nám executorí na kompaktata vydána byla, k potvrzení toho všeho dobrého začatého.“ A po těch tak mnohých řečech král potaz vzal a odložil jim toho až do třetího dne, a s tím šli domů z zámku téhož dne v sobotu. A v tom v úterý před svatým Urbanem přišli poslové 5 15 30 36 1525. 23. Květ.
Strana 179
Hlava 21. 179 z Čech za nimi s listy k králi od pánův šestnácti českých, jmenovitě: od pana Špetle, od pana Černčického, od pana Zdenka Kostky a od jiných pánův i od rytířstva s pečetmi skůro na tři sta. A na zejtří ve středu páni z Rožmberka, a s nimi jiní páni i z rytířstva, druhý list poslali s ně- kterými městy víc než na půl třetího sta pečetí. Jiní opět listové z kraje Hradeckého, kteříž měli sjezd u Ži- želic, přinešeni byli od stavu panského a rytířského ně- které sto. Ti všickni v listech svých psali v jeden téměř to rozum, za to krále žádajíce a prosíce: „jest-li žeby pan Lev s jinými co při J. Msti jednali, buďto o práva neb o víru a neb něco takového, na místě a slovem vší země České, aby J. Mst neráčil tomu věřiti, ani toho k sobě přijímati: že ta jízda těch poslův se panem Lvem není z vůle vší země, ani z poručení jiných obyvatelův a poddaných J. Msti; že pak to jistě znají a věří tomu do J. Král. Msti, že se k nim zachovati ráčí, buďto z strany práv a privilegií i obdarování a svobod jich, k jednomu každému stavu, buďto z strany víry pod obojí spůsobou, kteříž se řídí a 20 spravují zákonem božím, vedlé povinnosti J. Msti, kterouž se jest ráčil zavázati předkem pánu bohu i všem stavům v krá- lovství Českém, jakožto král a pán jich spravedlivý; a že pan Lev i jiní spolu s ním duchovní i světští sami sněmovali, a sami svolovali, a sami se vedlé Pražan a kněží jich v to 25 poselství volili; a protož cožkoli u J. Msti jednají, že k tomu vůle jich žádná není.“ A v touž středu na zejtří ti všickni poslové, páni čeští 24. Květ. s knížetem, s Pražany a s kněžími obojí strany, vstoupili zase před krále. Tu pak král jim všem ty listy ukázal i vydal jim ku prosbě jich. A když ty listy sobě přečtli, ničímž toho ne- odbývali; než toliko těch všech pánův, kteříž je poslali, do- týkali, pravíce před králem: „žeby ti jistí spolu s zápisníky svými pikarti byli všickni, a k tomu pomocníci pikartští, a jiní že jsou jich služebníci, a někteří z nich, že nejsou zem- ští obyvatelé, a někteří že statku svého nemají svobodného za kopu na zemi.“ A po těch řečech přes to přese všecko k tomu přivedli krále skrze biskupa Ostřehomského, že jest se v to jednání dal s legátem papežským. Kterémužto dodán výpis kompakta- 15 30 35 1525. 12*
Hlava 21. 179 z Čech za nimi s listy k králi od pánův šestnácti českých, jmenovitě: od pana Špetle, od pana Černčického, od pana Zdenka Kostky a od jiných pánův i od rytířstva s pečetmi skůro na tři sta. A na zejtří ve středu páni z Rožmberka, a s nimi jiní páni i z rytířstva, druhý list poslali s ně- kterými městy víc než na půl třetího sta pečetí. Jiní opět listové z kraje Hradeckého, kteříž měli sjezd u Ži- želic, přinešeni byli od stavu panského a rytířského ně- které sto. Ti všickni v listech svých psali v jeden téměř to rozum, za to krále žádajíce a prosíce: „jest-li žeby pan Lev s jinými co při J. Msti jednali, buďto o práva neb o víru a neb něco takového, na místě a slovem vší země České, aby J. Mst neráčil tomu věřiti, ani toho k sobě přijímati: že ta jízda těch poslův se panem Lvem není z vůle vší země, ani z poručení jiných obyvatelův a poddaných J. Msti; že pak to jistě znají a věří tomu do J. Král. Msti, že se k nim zachovati ráčí, buďto z strany práv a privilegií i obdarování a svobod jich, k jednomu každému stavu, buďto z strany víry pod obojí spůsobou, kteříž se řídí a 20 spravují zákonem božím, vedlé povinnosti J. Msti, kterouž se jest ráčil zavázati předkem pánu bohu i všem stavům v krá- lovství Českém, jakožto král a pán jich spravedlivý; a že pan Lev i jiní spolu s ním duchovní i světští sami sněmovali, a sami svolovali, a sami se vedlé Pražan a kněží jich v to 25 poselství volili; a protož cožkoli u J. Msti jednají, že k tomu vůle jich žádná není.“ A v touž středu na zejtří ti všickni poslové, páni čeští 24. Květ. s knížetem, s Pražany a s kněžími obojí strany, vstoupili zase před krále. Tu pak král jim všem ty listy ukázal i vydal jim ku prosbě jich. A když ty listy sobě přečtli, ničímž toho ne- odbývali; než toliko těch všech pánův, kteříž je poslali, do- týkali, pravíce před králem: „žeby ti jistí spolu s zápisníky svými pikarti byli všickni, a k tomu pomocníci pikartští, a jiní že jsou jich služebníci, a někteří z nich, že nejsou zem- ští obyvatelé, a někteří že statku svého nemají svobodného za kopu na zemi.“ A po těch řečech přes to přese všecko k tomu přivedli krále skrze biskupa Ostřehomského, že jest se v to jednání dal s legátem papežským. Kterémužto dodán výpis kompakta- 15 30 35 1525. 12*
Strana 180
180 Kniha druhá. 1525. tův v krátkém rozumu k žádosti jeho, aby mohl vyrozuměti, co v sobě zavírají. A když jest je přečetl, promluvil jest na to k králi i ke všem Čechům: „žeby v kompaktatích byli tři artikulové hlavní tito: První, co se dotýče kázaní slova božího: to aby ká- záno bylo svobodně od kněží bez překážky všelijaké, ale však bez úrazu biskupa nejvyššího i všelijakého pořádného kněžstva. Druhý artikul, což se dotýče přijímání pod obojí spů- 10 sobou: jest-li z přikázání Krista pána přijímati tělo a krev boží, čili z moci církve, to aby ohledáno bylo pilně i uvá- ženo v budoucím koncilium. Třetí artikul: že lidé duchovní a kněží nemají světsky panovati, ale aby živi byli podlé zákona božího, toho toliko 15 užívajíce, což jim zákon boží dopustí; ale však, jest-li žeby kteří z lidí duchovních měli dědictví otcovská, buďto nadání zádušni, že toho budou moci užívati a tím vládnouti vedlé uložení a zřízení otcův svatých starých a kostela římského.“ A také při tom oznamoval jim: „žeby té moci neměl, aby 20 jim měl executorí na ta kompaktata vydati, ani on sám otec svatý, papež, ani všecka rada jeho, a zvláště v tom artikuli, což se dotýče přijímání pod obojí spůsobou; neb ta věc se vztahuje k ohledání všeho koncilium budoucího. A tak tehda, což otci svatému i radám jeho nenáleží, že 25 ovšem mně nenáleží učiniti; neb otec svatý není v hlavu uražen, aniž Jeho Svatosti rada nejsou děti, aby měli něco nehodného učiniti. A tak což mi jest nemožné učiniti, za to všech prosím, že mne v to neráčíte potahovati; ale cožby mi koli náleželo, na to se račte ubezpečiti, žebych vám 30 v tom nebyl odporen.“ A tak po těch řečech za několik dní nic zjednati ne- mohli, proto, že se jim již sítky trhaly. 85
180 Kniha druhá. 1525. tův v krátkém rozumu k žádosti jeho, aby mohl vyrozuměti, co v sobě zavírají. A když jest je přečetl, promluvil jest na to k králi i ke všem Čechům: „žeby v kompaktatích byli tři artikulové hlavní tito: První, co se dotýče kázaní slova božího: to aby ká- záno bylo svobodně od kněží bez překážky všelijaké, ale však bez úrazu biskupa nejvyššího i všelijakého pořádného kněžstva. Druhý artikul, což se dotýče přijímání pod obojí spů- 10 sobou: jest-li z přikázání Krista pána přijímati tělo a krev boží, čili z moci církve, to aby ohledáno bylo pilně i uvá- ženo v budoucím koncilium. Třetí artikul: že lidé duchovní a kněží nemají světsky panovati, ale aby živi byli podlé zákona božího, toho toliko 15 užívajíce, což jim zákon boží dopustí; ale však, jest-li žeby kteří z lidí duchovních měli dědictví otcovská, buďto nadání zádušni, že toho budou moci užívati a tím vládnouti vedlé uložení a zřízení otcův svatých starých a kostela římského.“ A také při tom oznamoval jim: „žeby té moci neměl, aby 20 jim měl executorí na ta kompaktata vydati, ani on sám otec svatý, papež, ani všecka rada jeho, a zvláště v tom artikuli, což se dotýče přijímání pod obojí spůsobou; neb ta věc se vztahuje k ohledání všeho koncilium budoucího. A tak tehda, což otci svatému i radám jeho nenáleží, že 25 ovšem mně nenáleží učiniti; neb otec svatý není v hlavu uražen, aniž Jeho Svatosti rada nejsou děti, aby měli něco nehodného učiniti. A tak což mi jest nemožné učiniti, za to všech prosím, že mne v to neráčíte potahovati; ale cožby mi koli náleželo, na to se račte ubezpečiti, žebych vám 30 v tom nebyl odporen.“ A tak po těch řečech za několik dní nic zjednati ne- mohli, proto, že se jim již sítky trhaly. 85
Strana 181
Hlava 22. 181 Hlava 22. 1525. 5 V níž se vypisuje o nějakém Lorencovi trubači, jak jest s Paškem velmi posměšně zacházel. Přitom jak Uhři na Budíně se na biskupy zbouřili, v zástupích běhajíce, až i jeden dům jich úředníka vybili. Dále jak po- selství z Čech pánům i Pražanům přišlo, že se v Čechách i v Praze bouří. A přes to Pašek s legátem o kompaktata předse jedná, než že jim vysoko k měšci sahá, a nad to výš k čemu jich potahuje. 10 A zatím v neděli po svatém Urbanu nějaký Lorenc, tru- 28. Květ. bač královský, Polák, pod jmenem Fokéře neholeného, do hospody, kdež jest stál mistr Pašek s kněžími a spolu s po- sly Pražskými, přišel s Benešem trubačem jich, kterýž s nimi 15 byl na té cestě, a promluvil k Paškovi, polskou řečí zatrhaje, řka: „Panie Pašku! i k čemuž to jest, že jsi mluvil k králi, že všickni páni v Čechách přistúpili do papiežia? však teď k králi píší páni zemanové, že to jest lež; a jest mnoho pe- četí, daj cie zabito! A když jsme bývali s králem starým v Če- 20 chách i s tímto též, tehdy vy Čechové zpívali jste: „Víc sluší poslúchati pána boha svého Oc.“ Z toho mistr Pašek rozhně- val se, a vstav šel preč a řekl: „Čert-li toho blázna na mne poslal!“ A Lorenc řekl: „Ne já blázen, ale smím tobě i kaž- dému pravdu povědíti.“ A s tím, zpívaje píseň: Věrní kře- 25 sťané Oc., šel preč. A v tom vzbudil pán bůh lid uherský, že jsou běhali v zástupích sem i tam, pobízejíce se na biskupy i na arcibi- skupa, i na toho legáta papežova, na kteréhož hlas byl puštěn, žeby naň naložili v tom času na Budíně víc než padesáte ti- 30 sícův zlatých. A v tom vybili dům jednoho Žida křtěného, jenž byl u biskupa úředníkem na horách, ježto slovou Zlaté báně, a jiné Židy vytloukli a pobrali jim jich statky. A téhož času novina přišla Pražanům, že se v Praze bouří a radnici osazují, aby nechajíce víry Římské a lidské, 35 zase se domův vrátili, že jest toho jistě potřeba. A pan Kri- šlof Švamberk za knížetem a za panem Lvem psal, že se se- dláci pozdvihují a obec se bouří, a zvláště v Hradeckém kraji; a že tudíž páni a rytířstvo sněmují, napomínaje, aby do Prahy zase pospíšili a víry na pokoji nechali, že ztěžka dobře bude.
Hlava 22. 181 Hlava 22. 1525. 5 V níž se vypisuje o nějakém Lorencovi trubači, jak jest s Paškem velmi posměšně zacházel. Přitom jak Uhři na Budíně se na biskupy zbouřili, v zástupích běhajíce, až i jeden dům jich úředníka vybili. Dále jak po- selství z Čech pánům i Pražanům přišlo, že se v Čechách i v Praze bouří. A přes to Pašek s legátem o kompaktata předse jedná, než že jim vysoko k měšci sahá, a nad to výš k čemu jich potahuje. 10 A zatím v neděli po svatém Urbanu nějaký Lorenc, tru- 28. Květ. bač královský, Polák, pod jmenem Fokéře neholeného, do hospody, kdež jest stál mistr Pašek s kněžími a spolu s po- sly Pražskými, přišel s Benešem trubačem jich, kterýž s nimi 15 byl na té cestě, a promluvil k Paškovi, polskou řečí zatrhaje, řka: „Panie Pašku! i k čemuž to jest, že jsi mluvil k králi, že všickni páni v Čechách přistúpili do papiežia? však teď k králi píší páni zemanové, že to jest lež; a jest mnoho pe- četí, daj cie zabito! A když jsme bývali s králem starým v Če- 20 chách i s tímto též, tehdy vy Čechové zpívali jste: „Víc sluší poslúchati pána boha svého Oc.“ Z toho mistr Pašek rozhně- val se, a vstav šel preč a řekl: „Čert-li toho blázna na mne poslal!“ A Lorenc řekl: „Ne já blázen, ale smím tobě i kaž- dému pravdu povědíti.“ A s tím, zpívaje píseň: Věrní kře- 25 sťané Oc., šel preč. A v tom vzbudil pán bůh lid uherský, že jsou běhali v zástupích sem i tam, pobízejíce se na biskupy i na arcibi- skupa, i na toho legáta papežova, na kteréhož hlas byl puštěn, žeby naň naložili v tom času na Budíně víc než padesáte ti- 30 sícův zlatých. A v tom vybili dům jednoho Žida křtěného, jenž byl u biskupa úředníkem na horách, ježto slovou Zlaté báně, a jiné Židy vytloukli a pobrali jim jich statky. A téhož času novina přišla Pražanům, že se v Praze bouří a radnici osazují, aby nechajíce víry Římské a lidské, 35 zase se domův vrátili, že jest toho jistě potřeba. A pan Kri- šlof Švamberk za knížetem a za panem Lvem psal, že se se- dláci pozdvihují a obec se bouří, a zvláště v Hradeckém kraji; a že tudíž páni a rytířstvo sněmují, napomínaje, aby do Prahy zase pospíšili a víry na pokoji nechali, že ztěžka dobře bude.
Strana 182
182 Kniha druhá. Toho pak legáta na Budíně pro Uhry na dvě stě pěších opatrovalo v jeho hospodě. Ale kníže Karel se všemi pány českými a s Pražany, i také s kněžstvem spolu s posly, z ho- spod nesměli vycházeti za dva i za tři dni, uzavíravše se a kamení sobě nanosivše, a čekali, skůro-li Uhři k nim budou a šturmovati. A tak po ukrocení té bouřky opět šli Pražané k arci- biskupovi Ostřehomskému; neb mistr Pašek a kněží jich toho žádali, aby mohli ještě s legátem rokovati. A když byl za to žádán legát i obeslán k arcibiskupovi do jeho domu, tu opět 10 dali se s ním v jednání o ta kompaktata i o jich rozum. A on dal za odpověd: že jest mu ta věc nemožná učiniti. Tehdy Pražané a kněží jich pověděli skrze mistra Koramba: „že úplně a docela beze všeho odporu kompaktata přijímají i oblibují v jich vlastním rozumu. A což se toho artikulc dotýče, pro 15 kterýž jest mezi námi největší odpor, k tomu takto říkáme: že přijímání pod obojí spůsobou těla a krve Krista pána není z přikázání Kristova, ale nám Čechům jest to půjčeno z moci církve svaté Římské. A toho jest jistý důvod před rukama; neb to ukazují knihy, ježto slovou „Cesta aneb Historie 20 staré,“ i přirozený rozum, i kompaktata, a to v tom: že apo- štolé naši, řečení Crha, biskup moravský a český, a Donát, ti svatí jezdili jsou o to do Říma k otci svatému, papeži, a to přijímání pod obojí spůsobou na něm vyžádali skrze zna- menitou práci a útratu, tak jakž zjevně se čte v historiích, 25 kteréž máme v kolleji Pražské v konsistoři naší. A jest věc vědoma, že u nás v Čechách i v Moravě žádný z apoštolův Kristových nebyl; ale tomu lidu českému, jenž byl lid tvrdý a neschopný v rozumu (lečby jim všecko písmem svatým pro- vedl) dopustila jim církev svatá mocí úřadu svého pod obojí 30 spůsobou přijímati; ale když s lety skůro ta věc pominula, tehdy příčinou Jana Viklefa a Petra Valdenského, jenž jsou získali mistra Jana Husi, ta věc jest vzrostla, kteráž jest až dosavád nám Čechům v užívání. I pohleďtež, že již s Vámi o to neodporujem, ale tomu místo dáváme, že není z přiká- 35 zání pána Krista; a tak již suďte to, že není toho žádná po- třeba, abychom my pro budoucí koncilium nemohli dojíti executori." Těmi a takovými řečmi lstivými namluvili jsou toho le- 1525.
182 Kniha druhá. Toho pak legáta na Budíně pro Uhry na dvě stě pěších opatrovalo v jeho hospodě. Ale kníže Karel se všemi pány českými a s Pražany, i také s kněžstvem spolu s posly, z ho- spod nesměli vycházeti za dva i za tři dni, uzavíravše se a kamení sobě nanosivše, a čekali, skůro-li Uhři k nim budou a šturmovati. A tak po ukrocení té bouřky opět šli Pražané k arci- biskupovi Ostřehomskému; neb mistr Pašek a kněží jich toho žádali, aby mohli ještě s legátem rokovati. A když byl za to žádán legát i obeslán k arcibiskupovi do jeho domu, tu opět 10 dali se s ním v jednání o ta kompaktata i o jich rozum. A on dal za odpověd: že jest mu ta věc nemožná učiniti. Tehdy Pražané a kněží jich pověděli skrze mistra Koramba: „že úplně a docela beze všeho odporu kompaktata přijímají i oblibují v jich vlastním rozumu. A což se toho artikulc dotýče, pro 15 kterýž jest mezi námi největší odpor, k tomu takto říkáme: že přijímání pod obojí spůsobou těla a krve Krista pána není z přikázání Kristova, ale nám Čechům jest to půjčeno z moci církve svaté Římské. A toho jest jistý důvod před rukama; neb to ukazují knihy, ježto slovou „Cesta aneb Historie 20 staré,“ i přirozený rozum, i kompaktata, a to v tom: že apo- štolé naši, řečení Crha, biskup moravský a český, a Donát, ti svatí jezdili jsou o to do Říma k otci svatému, papeži, a to přijímání pod obojí spůsobou na něm vyžádali skrze zna- menitou práci a útratu, tak jakž zjevně se čte v historiích, 25 kteréž máme v kolleji Pražské v konsistoři naší. A jest věc vědoma, že u nás v Čechách i v Moravě žádný z apoštolův Kristových nebyl; ale tomu lidu českému, jenž byl lid tvrdý a neschopný v rozumu (lečby jim všecko písmem svatým pro- vedl) dopustila jim církev svatá mocí úřadu svého pod obojí 30 spůsobou přijímati; ale když s lety skůro ta věc pominula, tehdy příčinou Jana Viklefa a Petra Valdenského, jenž jsou získali mistra Jana Husi, ta věc jest vzrostla, kteráž jest až dosavád nám Čechům v užívání. I pohleďtež, že již s Vámi o to neodporujem, ale tomu místo dáváme, že není z přiká- 35 zání pána Krista; a tak již suďte to, že není toho žádná po- třeba, abychom my pro budoucí koncilium nemohli dojíti executori." Těmi a takovými řečmi lstivými namluvili jsou toho le- 1525.
Strana 183
Hlava 22. 183 gáta, k pilné přímluvě arcibiskupa Ostřehomského, tak že jim 1525. byl díl přiřekl executori vydati. Potom na zejtří obeslali se všickni Čechové, totiž kníže Karel, pan Lev a jiní Čechové s kněžími obojími. A když jako jistou věc majíce, jednali o to vždy, což jsou začali, s tím legátem: tehdy legát nechtěl jim toho jinak učiniti, než aby jemu za to dáno bylo dvadceti tisícův dukátův; až pak přišlo na patnácte tisíc dukátův, to také předkládaje jim, že jest skrze to několik tisíc utratil, očekávaje na ně. Ale ar- 10 cibiskup to jednal, aby deset tisícův dáno bylo. Pan Lev počal tomu odpírati, aby to měl od legáta kupovati, pravě: že to jemu není poručeno od stavův, aby měl co s legátem jednati; a také že není k legátovi poslán, než k králi J. Msti. Tehdy mistr Pašek řekl jemu: „Milý pane! co to sobě ráčíte 15 vážiti? a neračte se na tom zastavovati; však jste ráčili k králi mluviti, že jest nám tím J. Mst povinovat, a že to jemu náleží. I poněvadž jest věc královská, tehdy není naše; a když naše není, proč se ráčíte o záplatu starati, ano Vám to nenáleží? Ale co pak k tomu díte, že J. Mst Královská i přá- 20 telé jeho na tom býti ráčí, že tu sumu dají bez práce naší? Než toliko na to račte mysliti spolu s námi, kdo v té sumě J. Mst zastoupí, aby časem slušným vedlé smlouvy ta suma zase dána byla tomu, kdož J. Mst Královskou zastoupí, to uvá- žíce, z kterých důchodů J. Msti to dáno a oplaceno býti má.“ Kníže Karel té věci potvrdil, řka: „Toť se snadně sjíti můž; neb nyní některé sumy z berní leží, a k tomu konci sebrány jsou, aby na dluhy a na potřeby královské obráceny byly.“ A tak víc na tom odporu nestáli. A když již legát věděl, žeby již na tom bylo, aby so králi to platiti náleželo, toto jim pověděl: „Já již executorí vám připravím a nebo připraviti rozkáži, a meškati vás nemíním; jediné což za obyčej a za právo jest, to abyste mi učinili, a revokací, totiž odvolání, abyste učinili jedna každá osoba ze jmena obzvláštně, a nejprvé vy, páni Pražané a páni mistři 35 i kněží, kteříž jste pod obojí spůsobou; neb vás se ta věc dotýče, jenž již přistoupiti úmysl celý a pevný máte v po- slušenství svaté církve Římské a stolice apoštolské. A jest ten řád při církvi svaté od několika set let, že kteříž jsou upadli v ten hrozný blud, jenž slove schisma, totiž odřezání, 25
Hlava 22. 183 gáta, k pilné přímluvě arcibiskupa Ostřehomského, tak že jim 1525. byl díl přiřekl executori vydati. Potom na zejtří obeslali se všickni Čechové, totiž kníže Karel, pan Lev a jiní Čechové s kněžími obojími. A když jako jistou věc majíce, jednali o to vždy, což jsou začali, s tím legátem: tehdy legát nechtěl jim toho jinak učiniti, než aby jemu za to dáno bylo dvadceti tisícův dukátův; až pak přišlo na patnácte tisíc dukátův, to také předkládaje jim, že jest skrze to několik tisíc utratil, očekávaje na ně. Ale ar- 10 cibiskup to jednal, aby deset tisícův dáno bylo. Pan Lev počal tomu odpírati, aby to měl od legáta kupovati, pravě: že to jemu není poručeno od stavův, aby měl co s legátem jednati; a také že není k legátovi poslán, než k králi J. Msti. Tehdy mistr Pašek řekl jemu: „Milý pane! co to sobě ráčíte 15 vážiti? a neračte se na tom zastavovati; však jste ráčili k králi mluviti, že jest nám tím J. Mst povinovat, a že to jemu náleží. I poněvadž jest věc královská, tehdy není naše; a když naše není, proč se ráčíte o záplatu starati, ano Vám to nenáleží? Ale co pak k tomu díte, že J. Mst Královská i přá- 20 telé jeho na tom býti ráčí, že tu sumu dají bez práce naší? Než toliko na to račte mysliti spolu s námi, kdo v té sumě J. Mst zastoupí, aby časem slušným vedlé smlouvy ta suma zase dána byla tomu, kdož J. Mst Královskou zastoupí, to uvá- žíce, z kterých důchodů J. Msti to dáno a oplaceno býti má.“ Kníže Karel té věci potvrdil, řka: „Toť se snadně sjíti můž; neb nyní některé sumy z berní leží, a k tomu konci sebrány jsou, aby na dluhy a na potřeby královské obráceny byly.“ A tak víc na tom odporu nestáli. A když již legát věděl, žeby již na tom bylo, aby so králi to platiti náleželo, toto jim pověděl: „Já již executorí vám připravím a nebo připraviti rozkáži, a meškati vás nemíním; jediné což za obyčej a za právo jest, to abyste mi učinili, a revokací, totiž odvolání, abyste učinili jedna každá osoba ze jmena obzvláštně, a nejprvé vy, páni Pražané a páni mistři 35 i kněží, kteříž jste pod obojí spůsobou; neb vás se ta věc dotýče, jenž již přistoupiti úmysl celý a pevný máte v po- slušenství svaté církve Římské a stolice apoštolské. A jest ten řád při církvi svaté od několika set let, že kteříž jsou upadli v ten hrozný blud, jenž slove schisma, totiž odřezání, 25
Strana 184
184 Kniha druhá. že pokání oblíbiti a přijíti jsou povinni byli a musili. A též i vy, v neposlušenství stojíce, napřed to, v čem jste stáli až do této chvíle, potupiti máte a odřeknouti se toho a k církvi svaté se přiznati, a na budoucí časy věčné v touž věc se nenavracovati, ani vaši budoucí potomkové. Nebo všickni vaši předkové v neposlušenství stojíce, o nichž vy svědčiti tak- to máte, i z víry držeti, že kacíři jsou byli; vy pak moc svatého poslušenství, bez kteréhož nelze vám, jakož znáte, spasenu býti, poznali jste a je oblibujete. A že tak v tom státi konečný úmysl máte, toho vám dopomáhej bůh Otec, to Syn a Duch svatý, panna Maria, svatý Petr a Pavel, i všecka říše nebeská; neb již za to držím, že tím veseleji pojedu k otci svatému, když se to všecko při vás tak nalezne úplně a docela.“ Tehdy Pašek, Korambus i administrator Havel, potaz 15 vzavše, pověděli: „že toho nemohou učiniti, neb jim není tak mnoho poručeno, a že jsou se takové věci nenadáli; ale kdyby tomu mohl další odtah býti, žeby o to mysliti chtěli, aby se k tomu přiblížili. Neb jsme tím jisti, že do pěti let snadně bychom i k tomu přivedli; a znamenitě v malém počtu 20 času prospěli jsme v obci Pražské, a lid jsme naklonili k řím- ské stolici, a v lásku s římany jsme uvedli a spojili.“ Legát k tomu pověděl: „Pracujte ve jmeno boží; a když budete k dostiučinění hotovi s předloženou věcí, znejte mne přítelem vám pohodlným býti při otci svatém.“ A tak Čechové nic zjednati nemohli, hněvajíce se na toho legáta, že jim chytrý byl, a že vždy z jednoho do dru- hého jim šel; s tím do Čech zase se obrátili s holýma rukama. 25 1525. 30 Hlava 23. V níž se oznamuje, kterak tito Šavlové, navrátivše se od krále, začaté zlé předse konali. Při tom jak pán bůh divně srdce královské k Hlav- sovi a Šorfovi, když tam, ani glejtu nemajíce, přijeli, obrátil, a ne- věda podlé falešných zpráv, by se to na ně chýlilo, a kterakby jim to mohl napraviti. 35 A mezi tím jednáním Pražané, tak jakž byli již vypo- věděli měšťanův, obyvatelův svých, i kteréž měli ještě vypo-
184 Kniha druhá. že pokání oblíbiti a přijíti jsou povinni byli a musili. A též i vy, v neposlušenství stojíce, napřed to, v čem jste stáli až do této chvíle, potupiti máte a odřeknouti se toho a k církvi svaté se přiznati, a na budoucí časy věčné v touž věc se nenavracovati, ani vaši budoucí potomkové. Nebo všickni vaši předkové v neposlušenství stojíce, o nichž vy svědčiti tak- to máte, i z víry držeti, že kacíři jsou byli; vy pak moc svatého poslušenství, bez kteréhož nelze vám, jakož znáte, spasenu býti, poznali jste a je oblibujete. A že tak v tom státi konečný úmysl máte, toho vám dopomáhej bůh Otec, to Syn a Duch svatý, panna Maria, svatý Petr a Pavel, i všecka říše nebeská; neb již za to držím, že tím veseleji pojedu k otci svatému, když se to všecko při vás tak nalezne úplně a docela.“ Tehdy Pašek, Korambus i administrator Havel, potaz 15 vzavše, pověděli: „že toho nemohou učiniti, neb jim není tak mnoho poručeno, a že jsou se takové věci nenadáli; ale kdyby tomu mohl další odtah býti, žeby o to mysliti chtěli, aby se k tomu přiblížili. Neb jsme tím jisti, že do pěti let snadně bychom i k tomu přivedli; a znamenitě v malém počtu 20 času prospěli jsme v obci Pražské, a lid jsme naklonili k řím- ské stolici, a v lásku s římany jsme uvedli a spojili.“ Legát k tomu pověděl: „Pracujte ve jmeno boží; a když budete k dostiučinění hotovi s předloženou věcí, znejte mne přítelem vám pohodlným býti při otci svatém.“ A tak Čechové nic zjednati nemohli, hněvajíce se na toho legáta, že jim chytrý byl, a že vždy z jednoho do dru- hého jim šel; s tím do Čech zase se obrátili s holýma rukama. 25 1525. 30 Hlava 23. V níž se oznamuje, kterak tito Šavlové, navrátivše se od krále, začaté zlé předse konali. Při tom jak pán bůh divně srdce královské k Hlav- sovi a Šorfovi, když tam, ani glejtu nemajíce, přijeli, obrátil, a ne- věda podlé falešných zpráv, by se to na ně chýlilo, a kterakby jim to mohl napraviti. 35 A mezi tím jednáním Pražané, tak jakž byli již vypo- věděli měšťanův, obyvatelův svých, i kteréž měli ještě vypo-
Strana 185
Hlava 23. 185 vědíti, jakož se i stalo, jest-li že se nemýlím, okolo padesáti osob víc a méň, na ten spůsob, aby města prázdni byli; ale neměvše na tom dosti, pracovali o to při králi v témž posel- ství, aby místa neměli ti všickni netoliko v České zemi, ale 5 ani nikdež pod kralováním krále pána svého. Neb jsou na- lezeni byli listové v kanceláři královské ještě nezapečetění, v nichžto byla konečná vůle královská k tomu již sepsána na jich zprávu falešnou. Ale pán bůh to změnil, dřív než to vůbec vyšlo. A nad to, když pan Jan Hlavsa a Mikuláš Šorf, 1o jsouce na cestě již v Uherské zemi před samým skůro Bu- dínem, báli se dojeti k králi pánu svému pro přílišné sočení, kteřížto příliš osočeni k němu byli se všemi jinými spoluvy- pověděnými; i poslali před sebou posla s listem do Budína k králi, žádajíce glejtu. A když posel tak list dal k králi, a 15 král neotvíral ho, ale dal ho panu Trepkovi, a on potom dal jej arcibiskupu Ostřehomskému, a tu již on jej zatutlal, že jest vždy král o něm, i co jest bylo v něm, nezvěděl. A po- něvadž týž arcibiskup, kancléřem jsa, při králi ustavičně bý- val; a když přezvěděl o tom listu, nedopustil ho zase dodati 20 králi, a tak že jest v nic přišel. A v tom z ponukání mistra Paška i jiných Pražanův tudíž přítomných ten arcibiskup šil kuklu nevěrnou a úkladnou panu Hlavsovi a Šorfovi u krále, aby glejtu nikterakž míti ne- mohli, než aby to začaté dokonali. A oni jsouce na mysli 25 roztrženi, odvážili se všeho nebezpečenství a do Budína při- jeli, nečekavše glejlu; předkem k králi a potom k králové od- tud se postavili, kdežto pán bůh milost zvláštní a předivně jim při králi i při králové ráčil spůsobiti; a všecko, zač žá- dali, obdržali, jakož v třetích knihách v první Hl. to zřetedl- so něji bude ukázáno. A tak ta kukla jedna i druhá, arcibiskupova nevěrná a zrádná, i lest Pražanův přítomných, v šmiku se obrátila a k ni- čemuž se jim nehodila. Nebo král, jakž jest uzřel Jana Hlavsu a Šorfa, pomyslil sám u sebe, že jest velmi oklamán 35 od Pražanův, jakož potom toho nezatajil. Neb jest se domní- val, že jsou jiné osoby, nějaké lehkomyslné, na kteréž ža- loba od nich rozličná před J. Mst přišla; ale když zvěděl o těchto i o jiných, kteříž byli vypovídáni, rozpomenul se na to s královnou svou, že jsou jemu před tím velmi radami 1525.
Hlava 23. 185 vědíti, jakož se i stalo, jest-li že se nemýlím, okolo padesáti osob víc a méň, na ten spůsob, aby města prázdni byli; ale neměvše na tom dosti, pracovali o to při králi v témž posel- ství, aby místa neměli ti všickni netoliko v České zemi, ale 5 ani nikdež pod kralováním krále pána svého. Neb jsou na- lezeni byli listové v kanceláři královské ještě nezapečetění, v nichžto byla konečná vůle královská k tomu již sepsána na jich zprávu falešnou. Ale pán bůh to změnil, dřív než to vůbec vyšlo. A nad to, když pan Jan Hlavsa a Mikuláš Šorf, 1o jsouce na cestě již v Uherské zemi před samým skůro Bu- dínem, báli se dojeti k králi pánu svému pro přílišné sočení, kteřížto příliš osočeni k němu byli se všemi jinými spoluvy- pověděnými; i poslali před sebou posla s listem do Budína k králi, žádajíce glejtu. A když posel tak list dal k králi, a 15 král neotvíral ho, ale dal ho panu Trepkovi, a on potom dal jej arcibiskupu Ostřehomskému, a tu již on jej zatutlal, že jest vždy král o něm, i co jest bylo v něm, nezvěděl. A po- něvadž týž arcibiskup, kancléřem jsa, při králi ustavičně bý- val; a když přezvěděl o tom listu, nedopustil ho zase dodati 20 králi, a tak že jest v nic přišel. A v tom z ponukání mistra Paška i jiných Pražanův tudíž přítomných ten arcibiskup šil kuklu nevěrnou a úkladnou panu Hlavsovi a Šorfovi u krále, aby glejtu nikterakž míti ne- mohli, než aby to začaté dokonali. A oni jsouce na mysli 25 roztrženi, odvážili se všeho nebezpečenství a do Budína při- jeli, nečekavše glejlu; předkem k králi a potom k králové od- tud se postavili, kdežto pán bůh milost zvláštní a předivně jim při králi i při králové ráčil spůsobiti; a všecko, zač žá- dali, obdržali, jakož v třetích knihách v první Hl. to zřetedl- so něji bude ukázáno. A tak ta kukla jedna i druhá, arcibiskupova nevěrná a zrádná, i lest Pražanův přítomných, v šmiku se obrátila a k ni- čemuž se jim nehodila. Nebo král, jakž jest uzřel Jana Hlavsu a Šorfa, pomyslil sám u sebe, že jest velmi oklamán 35 od Pražanův, jakož potom toho nezatajil. Neb jest se domní- val, že jsou jiné osoby, nějaké lehkomyslné, na kteréž ža- loba od nich rozličná před J. Mst přišla; ale když zvěděl o těchto i o jiných, kteříž byli vypovídáni, rozpomenul se na to s královnou svou, že jsou jemu před tím velmi radami 1525.
Strana 186
186 Kniha druhá. svými k mnohému dobrému velmi nápomocni byli; i roz- važuje sobě to, velmi toho litoval, co se jim od Pra- žanův stalo. A od té chvíle myslil na to, kterakby jim to mohl napraviti, k čemu jest byl prvé Pražanům na jich zprávu lstivou povolil. Potom když se Pražané domův vrátili, nechtíce na tom opět přestati, jiné zlé o těch vypověděných obmýšleli, tak aby nejméň v Čechách nikdež trpíni nebyli. A jinde k tomu přístupu míti nemohli, než v královských městech některých, nebo v městečkách (neb se jich již několik pod pány někte- 10 rými osadilo a byt svůj měli, Pražanům skoky jich pyšné tudy přetrhujíce) a o to s pilností stáli: k čemuž jest král vůle nedal, aby to mohli na nich z přátelství jakéhos obdržeti. A tak se stalo, že ačkoli v některých městech bytu pohostinu nevelmi rádi jim přáli, a nemohouce slušně tomu odolati, do- 15 pustili farářům a kněžím svým z přísného nabádání a psaní administratorova, aby na kázaní lidi proti nim bouřili a oškli- vili; jakož jsou se tak někteří zachovali. Někdy pak někteří správcové v městech některých toho hájili svým kněžím, a v tom druhdy nevelmi prospěli; a jiní jinde ovšem nehájili, 20 ale všeho dopustili. A tak to šlo od jedněch k druhým, že Pražané nemohouce sami jim slušné překážky učiniti, nastro- jili administratora, a on dále jiné kněžstvo k tomu, aby ni- kdež pokoje, svornosti, ani lásky nebylo; jakož toho po Če- chách se dosti rozmohlo. Pakli jsou kde ani skrze proklaté 25 kněžstvo, ani jináč zkaliti vody nemolili, tehdy hned se za nelibé přátely jim postavili; a z toho i některé, dosti zůřivě k králi mluvíce: „že jich nepřátely přechovávají a jim pomá- hají,“ sočili, pohrůžky jim předkládajíce. To vše proti vůli krále pána svého činíce, a převyšovali jej v tom, že jest nikdá 30 toho nerozkázal, aby měla jim svoboda všudy krom Prahy zavřína býti. 1525.
186 Kniha druhá. svými k mnohému dobrému velmi nápomocni byli; i roz- važuje sobě to, velmi toho litoval, co se jim od Pra- žanův stalo. A od té chvíle myslil na to, kterakby jim to mohl napraviti, k čemu jest byl prvé Pražanům na jich zprávu lstivou povolil. Potom když se Pražané domův vrátili, nechtíce na tom opět přestati, jiné zlé o těch vypověděných obmýšleli, tak aby nejméň v Čechách nikdež trpíni nebyli. A jinde k tomu přístupu míti nemohli, než v královských městech některých, nebo v městečkách (neb se jich již několik pod pány někte- 10 rými osadilo a byt svůj měli, Pražanům skoky jich pyšné tudy přetrhujíce) a o to s pilností stáli: k čemuž jest král vůle nedal, aby to mohli na nich z přátelství jakéhos obdržeti. A tak se stalo, že ačkoli v některých městech bytu pohostinu nevelmi rádi jim přáli, a nemohouce slušně tomu odolati, do- 15 pustili farářům a kněžím svým z přísného nabádání a psaní administratorova, aby na kázaní lidi proti nim bouřili a oškli- vili; jakož jsou se tak někteří zachovali. Někdy pak někteří správcové v městech některých toho hájili svým kněžím, a v tom druhdy nevelmi prospěli; a jiní jinde ovšem nehájili, 20 ale všeho dopustili. A tak to šlo od jedněch k druhým, že Pražané nemohouce sami jim slušné překážky učiniti, nastro- jili administratora, a on dále jiné kněžstvo k tomu, aby ni- kdež pokoje, svornosti, ani lásky nebylo; jakož toho po Če- chách se dosti rozmohlo. Pakli jsou kde ani skrze proklaté 25 kněžstvo, ani jináč zkaliti vody nemolili, tehdy hned se za nelibé přátely jim postavili; a z toho i některé, dosti zůřivě k králi mluvíce: „že jich nepřátely přechovávají a jim pomá- hají,“ sočili, pohrůžky jim předkládajíce. To vše proti vůli krále pána svého činíce, a převyšovali jej v tom, že jest nikdá 30 toho nerozkázal, aby měla jim svoboda všudy krom Prahy zavřína býti. 1525.
Strana 187
Hlava 24. 187 1525. Hlava 24. V níž se vypisuje, když se Pražané z Budína, nic nezjednavše, navra- covali, s jakou jsou jich slávou domácí čekali; při tom jaké slavné procesí činili, a na žádost knížete všecku svou moc v zbroji a v dě- lích na procesí ukazovali. A to ke cti a chvále pánu bohu činili. Když jsou se pak prvé jmenování poslové navracovali 10 z Uher od krále s jalovým, děkuje pánu bohu, poselstvím, a tak, jakž jsou se Pražská obec nadáli, že konečně ve čtvrtek na den slavnosti Těla Kristova léta nadepsaného, kteráž při- padla na den svatého Víta, přijedou s potěšenými jim novi- nami — neb tovaryši jich v tom jednání, totiž preláti hradu 15 Pražského, toho dne byli přijeli, nečekavše Havla administra- tora dolejšího s jeho kněžstvem, ani Pražanův, proto bez po- chyby, že se již mezi nimi ta jednota i přátelství připověděné falešné různo trhalo i po švích páralo; neb jsou římané přičítali jim, žeby se to jednání u legáta papežova skrze ně rozešlo, 20 že jsou nechtěli odvolati přijímání svátosti pod dvojím spů- sobem —i čekali jich Pražáci s výpravou znamenitou, aby proti nim s procesí vyšli výše nežli proti králi. Ale oni pomeškavše toho dne (proto jistě, že neměli jich čím potěšiti, a že jsou nezasloužili toho, aby proti nim tak laskavě a slavně vy- 25 cházeli) na zejtří teprv v pátek do Prahy přijeli. S kterýmžto poselstvím umlkli, a před obcí toho, co se dálo, ani tuším v radě, ani jinde podnes neoznámili; a za to mám, že s tím věčně budou mlčeti, protože jsou dobře koupili. Ale toliko to někteří v lid obecní trousili, chlubíce se těmi slovy: „že jsou so dobře zjednali,“ co a kterak? toho zakrývajíce. A však od ji- ných hodnověrných, kteříž při tom byli, nic zatajeno nebylo, jakož v 23. Hl. těchto knih psáno stojí. A tak útěchy a na- děje některých, k dojití úřadův a poctivostí duchovních i svět- ských, i úplatku těm, kteříž toho čekali, jakož o tom něco 35 jest v prvních knihách dotčeno, v nic obráceny jsou. A když se jim to všem, i Pražanům, v chyméru obrá- tilo, tehdy tu slavnost převedli téhož dne na procesí Těla Kri- stova, kterouž jsou ozdobně po Praze strojili. A ze všech té- měř far v jednu se sešli, sebravše množství lidu zbrojného, 15. Červ- na. 16. Červ- na.
Hlava 24. 187 1525. Hlava 24. V níž se vypisuje, když se Pražané z Budína, nic nezjednavše, navra- covali, s jakou jsou jich slávou domácí čekali; při tom jaké slavné procesí činili, a na žádost knížete všecku svou moc v zbroji a v dě- lích na procesí ukazovali. A to ke cti a chvále pánu bohu činili. Když jsou se pak prvé jmenování poslové navracovali 10 z Uher od krále s jalovým, děkuje pánu bohu, poselstvím, a tak, jakž jsou se Pražská obec nadáli, že konečně ve čtvrtek na den slavnosti Těla Kristova léta nadepsaného, kteráž při- padla na den svatého Víta, přijedou s potěšenými jim novi- nami — neb tovaryši jich v tom jednání, totiž preláti hradu 15 Pražského, toho dne byli přijeli, nečekavše Havla administra- tora dolejšího s jeho kněžstvem, ani Pražanův, proto bez po- chyby, že se již mezi nimi ta jednota i přátelství připověděné falešné různo trhalo i po švích páralo; neb jsou římané přičítali jim, žeby se to jednání u legáta papežova skrze ně rozešlo, 20 že jsou nechtěli odvolati přijímání svátosti pod dvojím spů- sobem —i čekali jich Pražáci s výpravou znamenitou, aby proti nim s procesí vyšli výše nežli proti králi. Ale oni pomeškavše toho dne (proto jistě, že neměli jich čím potěšiti, a že jsou nezasloužili toho, aby proti nim tak laskavě a slavně vy- 25 cházeli) na zejtří teprv v pátek do Prahy přijeli. S kterýmžto poselstvím umlkli, a před obcí toho, co se dálo, ani tuším v radě, ani jinde podnes neoznámili; a za to mám, že s tím věčně budou mlčeti, protože jsou dobře koupili. Ale toliko to někteří v lid obecní trousili, chlubíce se těmi slovy: „že jsou so dobře zjednali,“ co a kterak? toho zakrývajíce. A však od ji- ných hodnověrných, kteříž při tom byli, nic zatajeno nebylo, jakož v 23. Hl. těchto knih psáno stojí. A tak útěchy a na- děje některých, k dojití úřadův a poctivostí duchovních i svět- ských, i úplatku těm, kteříž toho čekali, jakož o tom něco 35 jest v prvních knihách dotčeno, v nic obráceny jsou. A když se jim to všem, i Pražanům, v chyméru obrá- tilo, tehdy tu slavnost převedli téhož dne na procesí Těla Kri- stova, kterouž jsou ozdobně po Praze strojili. A ze všech té- měř far v jednu se sešli, sebravše množství lidu zbrojného, 15. Červ- na. 16. Červ- na.
Strana 188
188 Kniha druhá. i po ceších i obchodnících, a tak po všech obyvatelích, na jich velikou škodu, s bubny, píšťalkami, s trubači a tak s ji- nou světskou a posvícenskou přípravou; a k tomu mnoho děl i pušek větších, menších před radnici vytočili: to všecko ke cti a chvále boží podlé jich smyslu činili! někteří z předu, někteří z zadu za tou procesí chodili s praporci, korouhvemi řemeslnickými. A zdá mi se, že žádný z Čechův takového triumfu, ani tak pěkné, teverné a přípravné cti a chvály boží nikdá neviděl, zvláště v Čechách, leč za času Jana Žižky, když s Tábory na poli vojensky býval, a když kněží vychá- 10 zeli mezi ně s svátostí těla Kristova do vojska v procesí, ja- koby jich k bitvě na nepřátely pobízeli; a oni jsou nemeškali toho činiti, na nepřátely udeřiti, a ve krvi se též pro čest a slávu boží broditi. Ó přeblaze vám, milí Pražané! z takového křesťanství, 15 jenž se domníváte, že bůh vaší zbroje, děl a jiných šermův vašich šetřiti bude, v srdcích pak vašich víc zlosti a zlého my- šlení proti vašim bližním, nežli jest písku mořského, složili jste! I tomu-li jste chtěli, aby vám papež vaší bujnosti a roz- pustilosti posměšné a bláznivé potvrzoval? Radujte se a ve- 20 selte se, že jmena vaše jsou v Římě napsána! (o těch se toliko píše, kteří jsou takoví, nebo bůh mezi nimi své vo- lené vždycky má.) I proč z sebe posměch s jinými některými Čechy činíte, a po věci marné dychtíte, a ta pouta, kteráž s sebe okolní cizozemci, chválíc pána boha, skládají, oblibu- jete? znajíce to dobře, že kompaktata nejsou k vzdělání, ale k velikému zavedení a umenšení cti a chvály boží, a k roz- množení různic. Ptejte se na to, v jaké jsou vážnosti byly od stolice Římské, od kteréž jsou vydány, a jmenovitě od Eneáše Sylvia, tehdáž papeže, když jsou k němu do Říma Če- chové též o potvrzení jich privilegií za času krále Jiřího přijeli, totiž: pan Prokop z Rabšteina, nejvyšší kancléř králov- ství Českého, pan Zděnek z N., mistr Václav Koranda a jiní s nimi? tak že jsou nic nezjednali, též jako vy, ale s marnou věcí se zase domův za jedno s vámi navrátili; jakož o tom 35 šíře ze spisu, kterýž se počíná: „Když jsou přijeli do Říma Oc." každý to poznati bude moci. A poněvadž tehdáž slušněji a potřebněji podlé povahy časův bylo o to státi Čechům i Mo- ravanům, a nic jsou neobdržali, ale v zmaření jim on papež 5 25 30 1525.
188 Kniha druhá. i po ceších i obchodnících, a tak po všech obyvatelích, na jich velikou škodu, s bubny, píšťalkami, s trubači a tak s ji- nou světskou a posvícenskou přípravou; a k tomu mnoho děl i pušek větších, menších před radnici vytočili: to všecko ke cti a chvále boží podlé jich smyslu činili! někteří z předu, někteří z zadu za tou procesí chodili s praporci, korouhvemi řemeslnickými. A zdá mi se, že žádný z Čechův takového triumfu, ani tak pěkné, teverné a přípravné cti a chvály boží nikdá neviděl, zvláště v Čechách, leč za času Jana Žižky, když s Tábory na poli vojensky býval, a když kněží vychá- 10 zeli mezi ně s svátostí těla Kristova do vojska v procesí, ja- koby jich k bitvě na nepřátely pobízeli; a oni jsou nemeškali toho činiti, na nepřátely udeřiti, a ve krvi se též pro čest a slávu boží broditi. Ó přeblaze vám, milí Pražané! z takového křesťanství, 15 jenž se domníváte, že bůh vaší zbroje, děl a jiných šermův vašich šetřiti bude, v srdcích pak vašich víc zlosti a zlého my- šlení proti vašim bližním, nežli jest písku mořského, složili jste! I tomu-li jste chtěli, aby vám papež vaší bujnosti a roz- pustilosti posměšné a bláznivé potvrzoval? Radujte se a ve- 20 selte se, že jmena vaše jsou v Římě napsána! (o těch se toliko píše, kteří jsou takoví, nebo bůh mezi nimi své vo- lené vždycky má.) I proč z sebe posměch s jinými některými Čechy činíte, a po věci marné dychtíte, a ta pouta, kteráž s sebe okolní cizozemci, chválíc pána boha, skládají, oblibu- jete? znajíce to dobře, že kompaktata nejsou k vzdělání, ale k velikému zavedení a umenšení cti a chvály boží, a k roz- množení různic. Ptejte se na to, v jaké jsou vážnosti byly od stolice Římské, od kteréž jsou vydány, a jmenovitě od Eneáše Sylvia, tehdáž papeže, když jsou k němu do Říma Če- chové též o potvrzení jich privilegií za času krále Jiřího přijeli, totiž: pan Prokop z Rabšteina, nejvyšší kancléř králov- ství Českého, pan Zděnek z N., mistr Václav Koranda a jiní s nimi? tak že jsou nic nezjednali, též jako vy, ale s marnou věcí se zase domův za jedno s vámi navrátili; jakož o tom 35 šíře ze spisu, kterýž se počíná: „Když jsou přijeli do Říma Oc." každý to poznati bude moci. A poněvadž tehdáž slušněji a potřebněji podlé povahy časův bylo o to státi Čechům i Mo- ravanům, a nic jsou neobdržali, ale v zmaření jim on papež 5 25 30 1525.
Strana 189
Hlava 24. 189 i s kardinály ta kompaktata obrátil: i kterakž tehdy nemají dokonaleji v nic obrácena býti i potupena? Z trojích příčin: první, že časové toho již, děkuje bohu, jakož jsem pověděl, nepotřebují; druhé, že tou stolicí Římskou jakožto věc marná a neúžitečná jsou potupena; třetí a nejvýš, že zákon boží jim, jakožto věci nestálé, odpírá. A protož sám rozum do- ličuje, že jest věc nerozumná, o vyprázdněnou věc s tako- vými náklady pracovati. Potom na den mistra Jana Husi téhož roku tolikéž Pra- 10 žané působili a s takovouž procesí chodili, jako prvé. A téhož dne všecku sílu a moc svou knížeti Karlovi a panu Lvovi i jiným mnohým tehdáž tu přítomným z vyšších stavův na žá- dost jich ukázali, a rozkázali po ceších i všem jiným v obci, aby se zbrojně vypravili a na náměstí k shlednutí vyšli. To 15 se všecko stalo, a mnozí vyprosivše sobě zbroj mezi Židy a rytířskými lidmi, připravili se. A k tomu některou mladou če- leď služebnou, mládence, podlé sebe vypravili, jichžto všech největší počet, podlé zprávy mnohých lidí, byl okolo půl tře- tího tisíce toliko. Tu se ukazovali, i slávu svou, co mohli nej- 20 výš; a mnozí hostinští lidé tomu se podívali a za budoucí klénot pamětný sobě to ujali. Ah Corydon, Corydon! quæ te dementia cæpit! Ve všem tomto spisu těch nesnází kdožkoli od počátku až do konce všecko rozumně, bedlivě a spravedlivě vážiti 25 bude, najde to: což se koli dálo v Praze, že jest všecko mocí jakous vymyšlenou od jedněch k druhým šlo; a nikdyž nic pravého neměli ti, kdo jsou jí užívali, aby co mohli provesti, tak dobře duchovní, jako světští, krom hesla, k kte- rémuž jsou se někteří sami znali, proč a z které příčiny sobě so je vymyslili, o tom jest již také mluveno; než cožkoli mimo to provodili, to jsou bezprávně činili, neohlédajíce se na žá- dné právo. Ó jak jsou lidé mnozí nebožátka velmi žalostně na soudce volali, křičeli, pro bůh prosili, žádajíce řádem práva slyšáni býti, a ze všeho neslušného se vyměřovati, nad kte- 35 roužto věc nic víc spravedlivějšího býti nemůž: a však se toho dovolati nemohli! Jaké pak mělo býti bezpečenství, aby lidé před nenadálým svým zlým preč z města neucházeli? Neb již to bylo nastalo, že z vinného nevinného a nevinného vinným udělali. A protož kdož moc a násilé opanování dojde, 5 6. Čer- vance. 1525.
Hlava 24. 189 i s kardinály ta kompaktata obrátil: i kterakž tehdy nemají dokonaleji v nic obrácena býti i potupena? Z trojích příčin: první, že časové toho již, děkuje bohu, jakož jsem pověděl, nepotřebují; druhé, že tou stolicí Římskou jakožto věc marná a neúžitečná jsou potupena; třetí a nejvýš, že zákon boží jim, jakožto věci nestálé, odpírá. A protož sám rozum do- ličuje, že jest věc nerozumná, o vyprázdněnou věc s tako- vými náklady pracovati. Potom na den mistra Jana Husi téhož roku tolikéž Pra- 10 žané působili a s takovouž procesí chodili, jako prvé. A téhož dne všecku sílu a moc svou knížeti Karlovi a panu Lvovi i jiným mnohým tehdáž tu přítomným z vyšších stavův na žá- dost jich ukázali, a rozkázali po ceších i všem jiným v obci, aby se zbrojně vypravili a na náměstí k shlednutí vyšli. To 15 se všecko stalo, a mnozí vyprosivše sobě zbroj mezi Židy a rytířskými lidmi, připravili se. A k tomu některou mladou če- leď služebnou, mládence, podlé sebe vypravili, jichžto všech největší počet, podlé zprávy mnohých lidí, byl okolo půl tře- tího tisíce toliko. Tu se ukazovali, i slávu svou, co mohli nej- 20 výš; a mnozí hostinští lidé tomu se podívali a za budoucí klénot pamětný sobě to ujali. Ah Corydon, Corydon! quæ te dementia cæpit! Ve všem tomto spisu těch nesnází kdožkoli od počátku až do konce všecko rozumně, bedlivě a spravedlivě vážiti 25 bude, najde to: což se koli dálo v Praze, že jest všecko mocí jakous vymyšlenou od jedněch k druhým šlo; a nikdyž nic pravého neměli ti, kdo jsou jí užívali, aby co mohli provesti, tak dobře duchovní, jako světští, krom hesla, k kte- rémuž jsou se někteří sami znali, proč a z které příčiny sobě so je vymyslili, o tom jest již také mluveno; než cožkoli mimo to provodili, to jsou bezprávně činili, neohlédajíce se na žá- dné právo. Ó jak jsou lidé mnozí nebožátka velmi žalostně na soudce volali, křičeli, pro bůh prosili, žádajíce řádem práva slyšáni býti, a ze všeho neslušného se vyměřovati, nad kte- 35 roužto věc nic víc spravedlivějšího býti nemůž: a však se toho dovolati nemohli! Jaké pak mělo býti bezpečenství, aby lidé před nenadálým svým zlým preč z města neucházeli? Neb již to bylo nastalo, že z vinného nevinného a nevinného vinným udělali. A protož kdož moc a násilé opanování dojde, 5 6. Čer- vance. 1525.
Strana 190
190 Kniha druhá. 1525. tu hned spravedlnost jmeno své tratí; a kdež pak spravedl- nosti není, tu peklo horoucí přebývá, do kteréhož písma bož- ská všecky, kdož takové věci bezprávné působí, konečně odsuzují. Hlava 25. V níž se vypravuje o Burjanovi doktorovi, jak jest vypovědín; a po- tom počet, co jest vypověděných bylo; a jak mnozí, nejsouce vypo- vědíni, strachy sami se vybrali oc. Dále o nějakém Peterkovi z Hradce, co jest mu se přihodilo; potom o nějakém Jakubovi Slou- povi, kterak jest to dobře uplatil, aby v Praze zůstal, a tak i o jiných. 10 V pátek na den svatého Floriana, jakož nahoře, téhož 15 léla 1525, doktora Burjana, kancléře svého, jenž u vězení od vigilí sv. Vavřince minulého až do tohoto dne byl držán, tři čtvrti léta bez pěti dní, a s ním několik jiných měšťanův, kteříž před tím z vězení na rukojmě puštěni byli, z města ven Pražané vypověděli. A tak potom vždy jedny po dru- 20 hých vypovídali, udělavše o tom mezi sebou zřízení, aby za každého purkmistra někoho vypověděli. A to trvalo po- řádně až do času sv. Václava, odměřujíce jim i všem po- tomním na krátký loket, aby se z města v času jistém vyprodávali. Počtu pak všech vypověděných ze všech tří 25 měst Pražských nemohl jsem zúplna věděti; neb se s nimi jako s plevami tříbili, a vypovídali, o kterých někdy lidé nic nezvěděli; než pokud jsem mohl znáti, při nejmenším počet jich byl z Starého a z Nového města 45 osob, a z Malé strany blízko dvadcíti. A ti všickni, i z města 30 vyšlí nevypovědění podepsaní, měli napořád několik ti- sícův v Praze (podlé hrubé a hloupé lži, k víře nepo- dobné, mluvím) zmordovati! Jak jsou byli spůsobni k tomu účinku, netoliko počtem tím, ale také i mužností, to každý znal, kdo jest s nimi známost obyčejnou míval: 33 neb někteří věku nad šedesáte let a okolo 70 let byli, a někteří netoliko kordů, ale ani kyje, krom snad tří z nich, vytaženého na sebe nikdá neviděli, a nad to na jiné nevy- tahovali.
190 Kniha druhá. 1525. tu hned spravedlnost jmeno své tratí; a kdež pak spravedl- nosti není, tu peklo horoucí přebývá, do kteréhož písma bož- ská všecky, kdož takové věci bezprávné působí, konečně odsuzují. Hlava 25. V níž se vypravuje o Burjanovi doktorovi, jak jest vypovědín; a po- tom počet, co jest vypověděných bylo; a jak mnozí, nejsouce vypo- vědíni, strachy sami se vybrali oc. Dále o nějakém Peterkovi z Hradce, co jest mu se přihodilo; potom o nějakém Jakubovi Slou- povi, kterak jest to dobře uplatil, aby v Praze zůstal, a tak i o jiných. 10 V pátek na den svatého Floriana, jakož nahoře, téhož 15 léla 1525, doktora Burjana, kancléře svého, jenž u vězení od vigilí sv. Vavřince minulého až do tohoto dne byl držán, tři čtvrti léta bez pěti dní, a s ním několik jiných měšťanův, kteříž před tím z vězení na rukojmě puštěni byli, z města ven Pražané vypověděli. A tak potom vždy jedny po dru- 20 hých vypovídali, udělavše o tom mezi sebou zřízení, aby za každého purkmistra někoho vypověděli. A to trvalo po- řádně až do času sv. Václava, odměřujíce jim i všem po- tomním na krátký loket, aby se z města v času jistém vyprodávali. Počtu pak všech vypověděných ze všech tří 25 měst Pražských nemohl jsem zúplna věděti; neb se s nimi jako s plevami tříbili, a vypovídali, o kterých někdy lidé nic nezvěděli; než pokud jsem mohl znáti, při nejmenším počet jich byl z Starého a z Nového města 45 osob, a z Malé strany blízko dvadcíti. A ti všickni, i z města 30 vyšlí nevypovědění podepsaní, měli napořád několik ti- sícův v Praze (podlé hrubé a hloupé lži, k víře nepo- dobné, mluvím) zmordovati! Jak jsou byli spůsobni k tomu účinku, netoliko počtem tím, ale také i mužností, to každý znal, kdo jest s nimi známost obyčejnou míval: 33 neb někteří věku nad šedesáte let a okolo 70 let byli, a někteří netoliko kordů, ale ani kyje, krom snad tří z nich, vytaženého na sebe nikdá neviděli, a nad to na jiné nevy- tahovali.
Strana 191
Hlava 25. 191 A mezi tím několik osob jiných krom těch vyšlo z mě- 1525. sta bez vypovídání, z bázně rozličné: někdo, strašlivější jsa, bál se vězení, a někdo nebezpečenství života svého z pokři- kův rozličných, nepravých, vzteklých a nevážných, naříkáni jsouce beze všeho slyšení rozličnými běhy k víře nepodob- nými; a někteří dobré svědomí majíce, měli veliké trápení na své mysli z toho, co se dálo, a z lítosti veliké, nemohouce se tomu dívati, vyprodali se dobrovolně a jinde se osazovali. A k žádnému jinému konci ta sběř Pražská nevedli, než aby 10 svou vůli pyšnou a moc bezprávnou s násilím, obyčejem lidí nevážných, u kterýchžto právo žádné moci nemá, nad každým provedli, tak jedni po druhých vyjíce. A když mnohý z nich tázán byl: „Co chceš míti?“ „„Tak, tak.““ „Proč křičíš?“ neuměl na to žádné odpovědi pořádné dáti; než že, když 15 jiní křičeli, on také. Jakož pak pověst o těch některých vyšlých jistá byla, žeby byli jim kůži zedrali a o jich hrdla je bez viny připravili, kdyby byli mohli k nim přijíti; a to potom se najde, že jsou na žádného nic neprovedli. Protož tuto sluší bedlivě povážiti, což mezi lidmi mno- 20 hými, vší spravedlnosti prázdnými a lstivými běží, kteříž za jistý důvod úmyslu svého zlého sobě to berou, pravíce: „Kdyby nebyl tímto a tímto vinen, a nečil by nic zlého do sebe, všakby dostál ke všemu a neutíkal by.“ To s některé strany zdá se býti pravé, ale rozdílně; ale jistě u lidí roz- 23 umných a vážných to s větší strany křivda jest. Neb kdoby měl někomu za nerozumnou věc to položiti, kdyby nad ním na niti visely palice, aby ten měl svévolně mezi ně pod- cházeti? neb kdyby opět někdo byl na cestě, a maje vý- strahu o lidech zlých zbrojných, že mu chtí hrdlo, statek od- 30 jíti, a znaje dobře, žeby se u nich práva ani spravedlnosti dovolati nemohl, poněvadž u nich by žádné právo moci ne- mělo, poddávaje se k slyšení, ačby komu z nich co povi- novat byl? Již přirození všech živočichův nutí, že utíkají před mocí a násilím nebezpečným; nad to pak lidé. A nebo, 35 ať otevřeně mluvím: kdyby někdo šel, nebo cestou jel po své poctivé potřebě, a viděl by, ano zlí lidé v zálohách stojí a čekají ho, aby jim v ruce šel, a statek i zdraví jeho aby mu odjali: já nevím, kdoby mu to z rozumných lidí měl chváliti, kdyby v nebezpečenství zřetedlně mezi ně svévolně
Hlava 25. 191 A mezi tím několik osob jiných krom těch vyšlo z mě- 1525. sta bez vypovídání, z bázně rozličné: někdo, strašlivější jsa, bál se vězení, a někdo nebezpečenství života svého z pokři- kův rozličných, nepravých, vzteklých a nevážných, naříkáni jsouce beze všeho slyšení rozličnými běhy k víře nepodob- nými; a někteří dobré svědomí majíce, měli veliké trápení na své mysli z toho, co se dálo, a z lítosti veliké, nemohouce se tomu dívati, vyprodali se dobrovolně a jinde se osazovali. A k žádnému jinému konci ta sběř Pražská nevedli, než aby 10 svou vůli pyšnou a moc bezprávnou s násilím, obyčejem lidí nevážných, u kterýchžto právo žádné moci nemá, nad každým provedli, tak jedni po druhých vyjíce. A když mnohý z nich tázán byl: „Co chceš míti?“ „„Tak, tak.““ „Proč křičíš?“ neuměl na to žádné odpovědi pořádné dáti; než že, když 15 jiní křičeli, on také. Jakož pak pověst o těch některých vyšlých jistá byla, žeby byli jim kůži zedrali a o jich hrdla je bez viny připravili, kdyby byli mohli k nim přijíti; a to potom se najde, že jsou na žádného nic neprovedli. Protož tuto sluší bedlivě povážiti, což mezi lidmi mno- 20 hými, vší spravedlnosti prázdnými a lstivými běží, kteříž za jistý důvod úmyslu svého zlého sobě to berou, pravíce: „Kdyby nebyl tímto a tímto vinen, a nečil by nic zlého do sebe, všakby dostál ke všemu a neutíkal by.“ To s některé strany zdá se býti pravé, ale rozdílně; ale jistě u lidí roz- 23 umných a vážných to s větší strany křivda jest. Neb kdoby měl někomu za nerozumnou věc to položiti, kdyby nad ním na niti visely palice, aby ten měl svévolně mezi ně pod- cházeti? neb kdyby opět někdo byl na cestě, a maje vý- strahu o lidech zlých zbrojných, že mu chtí hrdlo, statek od- 30 jíti, a znaje dobře, žeby se u nich práva ani spravedlnosti dovolati nemohl, poněvadž u nich by žádné právo moci ne- mělo, poddávaje se k slyšení, ačby komu z nich co povi- novat byl? Již přirození všech živočichův nutí, že utíkají před mocí a násilím nebezpečným; nad to pak lidé. A nebo, 35 ať otevřeně mluvím: kdyby někdo šel, nebo cestou jel po své poctivé potřebě, a viděl by, ano zlí lidé v zálohách stojí a čekají ho, aby jim v ruce šel, a statek i zdraví jeho aby mu odjali: já nevím, kdoby mu to z rozumných lidí měl chváliti, kdyby v nebezpečenství zřetedlně mezi ně svévolně
Strana 192
192 Kniha druhá. šel a nikam neucházel, pod tou příčinou, že jim nic vinen není, ani dlužen; ale raději by zůřivé snad mužnosti a vážlivé tehdáž doma ponechal, a utíkal by jim, kamby viděl, a cti by své tudy neztratil. Neb se to druhdy přihází, že někdo, nejsa vinen, půjde preč z pokřiku před svobodným právem, jsa přirození mdlého a strašlivého; a tak boje se přísnosti práva, dřív nežby spravedlnosti své požiti mohl, musí preč uteci ode všeho. Jakož se pak dosti toho v městech stává, že někoho nevinného jako vinného bez provinění a bez pro- dlení svrhou na skřipec; a potom, když na něm mukami 10 nic míti nemohou, teprv ho za nevinného mají; a on maje již kůži zedranou, musí to sobě míti beze vší nápravy. A pakli kdo uteci nechce, uſaje v svou mužnost a nevinnost, jakož se přihází (tělesně já tuto mluvím), že takový mnoho- krát zraněn, bit i zabit bývá. A tolikéž se v Praze dálo, že ta sběř Pražská, od- vrhše toho času na stranu řád a právo i bázeň boží, po- hrůžky činili těm osobám vyšlým, a tomu chtěli, aby jich palic na sebe dočekali. I kdoby tehda byl tak bláznivý, aby měl zřetedlného nebezpečenství na se čekati (a zvláště od 20 obecné chasy, kteráž sobě nic rozvážiti neumí, ani rozsou- diti, co jest zle a neb dobře) a nebo k němu docházeti? Neb tak Peterka řečený, měštěnín v Hradci Králové, před lety okolo třidcíti získal na tom, když jel z cesty k témuž městu, ufaje v svou spravedlnost a nevinnost, tak jakž v do- 25 mnění byl pro nějaké řeči marné z strany zlodějstva peněz obecních města toho, které někteří zlí lidé jim byli pobrali v radnici; a po rozličných výstrahách přátelských jsa napo- menut, aby do města nechodil, že trefí na kosu, nechtěl žádného uposlechnouti, pravě se býti nevinen, ale předse jel. Potom bez meškání vzavše ho ti měšťané, dali ho ku právu útrpnému beze všeho slyšení pořádného katům v ruce, moc právu také odjavše; a ti jej tak velmi mučili v šatlavě zje- vně až do smrti, a nic na něm, což míti chtěli, nedobyli; ale po několika již letech o jiném škůdci se toho teprv uptali. 35 Co opět těm prospělo, kteříž z Prahy neucházeli, ale někteří po té bouřce rok, a někteří více tam trvali? a však dočekali na se vypovídání potupného, někteří vazby i kato- vání, jako Matěj hřebenář, Jan Bonuše, Jan Kalenec, Vít švec 15 30 1525.
192 Kniha druhá. šel a nikam neucházel, pod tou příčinou, že jim nic vinen není, ani dlužen; ale raději by zůřivé snad mužnosti a vážlivé tehdáž doma ponechal, a utíkal by jim, kamby viděl, a cti by své tudy neztratil. Neb se to druhdy přihází, že někdo, nejsa vinen, půjde preč z pokřiku před svobodným právem, jsa přirození mdlého a strašlivého; a tak boje se přísnosti práva, dřív nežby spravedlnosti své požiti mohl, musí preč uteci ode všeho. Jakož se pak dosti toho v městech stává, že někoho nevinného jako vinného bez provinění a bez pro- dlení svrhou na skřipec; a potom, když na něm mukami 10 nic míti nemohou, teprv ho za nevinného mají; a on maje již kůži zedranou, musí to sobě míti beze vší nápravy. A pakli kdo uteci nechce, uſaje v svou mužnost a nevinnost, jakož se přihází (tělesně já tuto mluvím), že takový mnoho- krát zraněn, bit i zabit bývá. A tolikéž se v Praze dálo, že ta sběř Pražská, od- vrhše toho času na stranu řád a právo i bázeň boží, po- hrůžky činili těm osobám vyšlým, a tomu chtěli, aby jich palic na sebe dočekali. I kdoby tehda byl tak bláznivý, aby měl zřetedlného nebezpečenství na se čekati (a zvláště od 20 obecné chasy, kteráž sobě nic rozvážiti neumí, ani rozsou- diti, co jest zle a neb dobře) a nebo k němu docházeti? Neb tak Peterka řečený, měštěnín v Hradci Králové, před lety okolo třidcíti získal na tom, když jel z cesty k témuž městu, ufaje v svou spravedlnost a nevinnost, tak jakž v do- 25 mnění byl pro nějaké řeči marné z strany zlodějstva peněz obecních města toho, které někteří zlí lidé jim byli pobrali v radnici; a po rozličných výstrahách přátelských jsa napo- menut, aby do města nechodil, že trefí na kosu, nechtěl žádného uposlechnouti, pravě se býti nevinen, ale předse jel. Potom bez meškání vzavše ho ti měšťané, dali ho ku právu útrpnému beze všeho slyšení pořádného katům v ruce, moc právu také odjavše; a ti jej tak velmi mučili v šatlavě zje- vně až do smrti, a nic na něm, což míti chtěli, nedobyli; ale po několika již letech o jiném škůdci se toho teprv uptali. 35 Co opět těm prospělo, kteříž z Prahy neucházeli, ale někteří po té bouřce rok, a někteří více tam trvali? a však dočekali na se vypovídání potupného, někteří vazby i kato- vání, jako Matěj hřebenář, Jan Bonuše, Jan Kalenec, Vít švec 15 30 1525.
Strana 193
Hlava 25. 193 a jiní též bez příčiny hodné jim řádně ukázané. Co opět získal Jan Slivka, o kterémž šíře v čtvrtých knihách bude mluveno, že jest nikam neutíkal, ale dočkal toho, že jsou mu kůži a boky jeho nemilostivě a bez viny zedrali? A po- s tom mu zpovědníka kněze do radnice, od kteréhož správu přijal, zjednali; a hned hlas byl puštěn, že jsou jej brzo měli kázati stíti, jakožby byli s tím nemeškali, kdyby jim byli nějací počtové jeho znamenití i sirotčí i královští z berní na překážku nebyli, kteréž jest měl konati, jimž naleželo; to a naposledy, jsa již na rukojmě puštěn do jistého času, kdyby byl nedosedl na rychlík, pryč neušel, žeby mu z těžka i to bylo postačilo. Též, co jest sobě polepšil Jakub Sloup, sladovník dobrého obcování, že jest nikam neucházel, ubez- pečiv se na spravedlivý řád a právo? Neb když byl na radnici a5 obeslán vyptávali se na něm: ví-li co o jaké zradě a o ji- ném mnohém neslušném? A když pravil, že neví, volaje se k pořádnému slyšení podlé práva, mluvili k němu: že „tomu nevěříme, a kdybychom měli každého k slyšení a ku právu dopustiti, byloby toho mnoho; ale myť věříme katům a kur- 2o vám víc, nežli tobě s jinými!“ Po té řeči kázali mu do vě- zení jíti, v kterémž byl víc než půl léta, a potom sotva skrz znamenitý úplatek doma při statku zůstal, že ho nevypo- věděli. Z těchto řečí znamenej, že nic do sebe necítil zlého, a nejsa ničímž vinen, ke všemu dostál; k čemu jest pak 25 přišel, i jiní mnozí též? A kdyby byl on, jsa na to od Zíky řezníka, knížete tyranského, veden, vyznával o Hlavsovi a Šorfovi, a o vězních konšelích, že jsou zrádce atd., bylby hned puštěn beze vší nesnáze. A tak zlý jest to důvod: kdož prý utíká, jest vinen. so Neb tak tehdá král David, před Saulem králem a před Ab- solonem synem svým utíkaje, vinen by byl, a též i mnozí svatí. A též král Ludvík byl by vinen Turkům, že jest z bitvy za Budínem před nimi sám několik utekl a ujížděl. O turpe pecus mutilum, beluina ratione fulcitum! A což jest a3 tuto o utíkání mluveno, to rozuměj o moci a násilí bezpráv- ném. Ale kdoby před spravedlivým právem utíkal, nechtě slyšán býti: tu jest jiná pře, žeby snad tudy v domnění se sám dal, kdožby od toho utíkal. Jako jest to pan Opl z Fic- tum rytíř učinil, že jsa v jistém a v důvodném domnění při 13 1525.
Hlava 25. 193 a jiní též bez příčiny hodné jim řádně ukázané. Co opět získal Jan Slivka, o kterémž šíře v čtvrtých knihách bude mluveno, že jest nikam neutíkal, ale dočkal toho, že jsou mu kůži a boky jeho nemilostivě a bez viny zedrali? A po- s tom mu zpovědníka kněze do radnice, od kteréhož správu přijal, zjednali; a hned hlas byl puštěn, že jsou jej brzo měli kázati stíti, jakožby byli s tím nemeškali, kdyby jim byli nějací počtové jeho znamenití i sirotčí i královští z berní na překážku nebyli, kteréž jest měl konati, jimž naleželo; to a naposledy, jsa již na rukojmě puštěn do jistého času, kdyby byl nedosedl na rychlík, pryč neušel, žeby mu z těžka i to bylo postačilo. Též, co jest sobě polepšil Jakub Sloup, sladovník dobrého obcování, že jest nikam neucházel, ubez- pečiv se na spravedlivý řád a právo? Neb když byl na radnici a5 obeslán vyptávali se na něm: ví-li co o jaké zradě a o ji- ném mnohém neslušném? A když pravil, že neví, volaje se k pořádnému slyšení podlé práva, mluvili k němu: že „tomu nevěříme, a kdybychom měli každého k slyšení a ku právu dopustiti, byloby toho mnoho; ale myť věříme katům a kur- 2o vám víc, nežli tobě s jinými!“ Po té řeči kázali mu do vě- zení jíti, v kterémž byl víc než půl léta, a potom sotva skrz znamenitý úplatek doma při statku zůstal, že ho nevypo- věděli. Z těchto řečí znamenej, že nic do sebe necítil zlého, a nejsa ničímž vinen, ke všemu dostál; k čemu jest pak 25 přišel, i jiní mnozí též? A kdyby byl on, jsa na to od Zíky řezníka, knížete tyranského, veden, vyznával o Hlavsovi a Šorfovi, a o vězních konšelích, že jsou zrádce atd., bylby hned puštěn beze vší nesnáze. A tak zlý jest to důvod: kdož prý utíká, jest vinen. so Neb tak tehdá král David, před Saulem králem a před Ab- solonem synem svým utíkaje, vinen by byl, a též i mnozí svatí. A též král Ludvík byl by vinen Turkům, že jest z bitvy za Budínem před nimi sám několik utekl a ujížděl. O turpe pecus mutilum, beluina ratione fulcitum! A což jest a3 tuto o utíkání mluveno, to rozuměj o moci a násilí bezpráv- ném. Ale kdoby před spravedlivým právem utíkal, nechtě slyšán býti: tu jest jiná pře, žeby snad tudy v domnění se sám dal, kdožby od toho utíkal. Jako jest to pan Opl z Fic- tum rytíř učinil, že jsa v jistém a v důvodném domnění při 13 1525.
Strana 194
194 Kniha druhá. falešné minci, ujel ven z Čech od statku, od ženy i od dětí. A to zavinění jeho bylo hlavní, v kterémž se dotýkalo cti, hrdla i statku jeho. A poněvadž jest svévolně ujel před řá- dem a právem svobodným, maje ten škraloup na sobě, a nad to výše někteří tovaryši jeho potvrdili toho o něm a vyznali na trápení svém katem o skutku jeho: král pobral mu statek jeho. A protož Pašek v té různici k některým říkával: že „právo žádné již moci nemá“ — a tak ani spravedlnost svého průchodu; ale vzteklost, násilí nelidské, úkladové o nevin- ných, a jiné zlé proti bohu i zdravému rozumu pole obdržaly: to a to jest moc u nich mělo! I kdo tehdá má se neřády ubez- pečiti a čekati na se palice? Neb i to jest již bylo nastalo: že mnozí dobří, šlechetní a střídmí měšťané, každý z nich čekal toho, skůro-li jej zmučí a z města vypovědí; a toho jsem dobře svědom: kdyžby se bylo déle prodlelo, že jsou 15 se chtěli vyprodati a jinam se stěhovati, pro množství zrádného sočení. 5 1525. Hlava 26. 20 V níž se vypisuje, jak někteří měšťané do rady vstupovali, aby povin- nost rukou dáním učinili; a co Pašek k nim promlouvá, aby statky své opatřili. Dále, jak vypovědění své neviny hájí. 22. List. Z takového nadepsaného vypovídání s jeho zaviněním 25 zakrytým a nepravým úžitečné mi se zdálo, abych jeden příklad také tuto položil pro budoucí vědomost, aby to po- tomně lidé znáti mohli, a znajíce nebo chválili nebo hyzdili; kdež se takto vypisuje to, co se stalo v středu u vigilí sv. Vavřince léta 1525: Když vstupovali na radnici do rady před 30 Pražany na sedm měšťanův, jsouce povoláni společně, za purkmistrství Jana Pikarta, chtíce povinnost jim rukou dáním učiniti podlé svolení obce, tak jakož všickni měšťané musili činiti, přijímáni jsouce znovu v sousedství; i mluvil k nim mistr Pašek široce slovem všech v tom shromáždění pří- tomných, a v přítomnosti tolikéž jistého počtu starších obec- ních, veda k tomu rozumu těmito slovy: že „jsou někteří z vás, kteříž jsou následovali nového učení těch kněží, kteří jsou ven vyšli, stavějíce se proti tomu, což jsou slibovali, 33
194 Kniha druhá. falešné minci, ujel ven z Čech od statku, od ženy i od dětí. A to zavinění jeho bylo hlavní, v kterémž se dotýkalo cti, hrdla i statku jeho. A poněvadž jest svévolně ujel před řá- dem a právem svobodným, maje ten škraloup na sobě, a nad to výše někteří tovaryši jeho potvrdili toho o něm a vyznali na trápení svém katem o skutku jeho: král pobral mu statek jeho. A protož Pašek v té různici k některým říkával: že „právo žádné již moci nemá“ — a tak ani spravedlnost svého průchodu; ale vzteklost, násilí nelidské, úkladové o nevin- ných, a jiné zlé proti bohu i zdravému rozumu pole obdržaly: to a to jest moc u nich mělo! I kdo tehdá má se neřády ubez- pečiti a čekati na se palice? Neb i to jest již bylo nastalo: že mnozí dobří, šlechetní a střídmí měšťané, každý z nich čekal toho, skůro-li jej zmučí a z města vypovědí; a toho jsem dobře svědom: kdyžby se bylo déle prodlelo, že jsou 15 se chtěli vyprodati a jinam se stěhovati, pro množství zrádného sočení. 5 1525. Hlava 26. 20 V níž se vypisuje, jak někteří měšťané do rady vstupovali, aby povin- nost rukou dáním učinili; a co Pašek k nim promlouvá, aby statky své opatřili. Dále, jak vypovědění své neviny hájí. 22. List. Z takového nadepsaného vypovídání s jeho zaviněním 25 zakrytým a nepravým úžitečné mi se zdálo, abych jeden příklad také tuto položil pro budoucí vědomost, aby to po- tomně lidé znáti mohli, a znajíce nebo chválili nebo hyzdili; kdež se takto vypisuje to, co se stalo v středu u vigilí sv. Vavřince léta 1525: Když vstupovali na radnici do rady před 30 Pražany na sedm měšťanův, jsouce povoláni společně, za purkmistrství Jana Pikarta, chtíce povinnost jim rukou dáním učiniti podlé svolení obce, tak jakož všickni měšťané musili činiti, přijímáni jsouce znovu v sousedství; i mluvil k nim mistr Pašek široce slovem všech v tom shromáždění pří- tomných, a v přítomnosti tolikéž jistého počtu starších obec- ních, veda k tomu rozumu těmito slovy: že „jsou někteří z vás, kteříž jsou následovali nového učení těch kněží, kteří jsou ven vyšli, stavějíce se proti tomu, což jsou slibovali, 33
Strana 195
Hlava 26. 195 když jsou za sousedy přijímáni, a mluvili, že těch kněží ne- 1585. chtí opustiti; a někteří je u sebe přechovávali, a zvláště toho mnicha chocholatého (o knězi Michalovi mnichu předepsaném to mluvil), kteréhož kníže J. Mst a převor od sv. Tomáše z Malé strany vypověděli, a sem ho přijali; a někteří mluvili proti procesím a jiným řádům, nechtíce jich míti; někteří pak včera a dnes k tomu nepostavili se na radnici podlé jiných, ale k nepokoji se strojili a na hotově byli, a jiným návěští dávali: i z té příčiny, poněvadž král J. Mst ráčil nám rozká- to zati, abychom takových z města vybývali, podlé toho vám se oznamuje, abyste se do dvou nedělí pořád zběhlých odsud z města vybrali a do hromnic své statky vyprodali; nemůž- te-li sami, ale poručníky nad tím, komuž byste věřili, zdě- lejte, aby se tomu dosti stalo. Pakliby se kdo jinak zachoval, 15 což ho potká, již jeho vina bude každého." Tuto se sluší podiviti přílišné křivdě nelidské, že mlu- vili k nám ke všem vůbec a změtečně „někteří z vás,“ a opět „někteří z vás“ atd., na žádného ze jmena neukázavše, aby kdo co učinil; a potom rozkázali, abychom poručníky 20 sobě nad statky svými jednali, zřídivše to prvé mezi sebou, aby s takovými od nich potupenými žádný nic činiti neměl, a zvláště ani mluvil. A tak jsou v tom s obcí stáli těch ča- sův, odřezavše se nás i jiných vším obyčejem; a báli se mnozí, aby na ně tolikéž nepřišlo, podlé jisté naděje jich. 25 Nébrž na tom dosti nebylo; ale když jsou vypovědění z mě- sta vyšli, a poručili někdy někomu z rytířského stavu, do- prosivše se na něm, aby to pro ně učinil a potřebu některou z Pražanův zjednal: to když jest učinil, tehdy Pražané měli každému takovému za zlé, s některými pohrůžkami, že jsou 3o to pro ty osoby činili jim proti mysli, to dopovídajíce: „že oni jim mohou platnější i škodnější býti, nežli vypovědění.“ I jaká můž větší zlost býti posměšná a dětinská jako taková! Protož to když jsou všickni ti vypovědění slyšeli, vý- mluvu každý z nich měl, že nic vinen není, aniž koho svě- 35 domí jeho v čem neslušném hryze, toho žádajíce: jsou-li kteří žalobníci, nechť vystoupí a žalují, a což mluviti budou, ať provozují. Ale já jsem od sebe toto pověděl: „Já se k to- mu znám, že jsem druhdy u těch některých kněží na kázaní býval toliko proto, že toho v Praze vždycky svoboda všem 8 13*
Hlava 26. 195 když jsou za sousedy přijímáni, a mluvili, že těch kněží ne- 1585. chtí opustiti; a někteří je u sebe přechovávali, a zvláště toho mnicha chocholatého (o knězi Michalovi mnichu předepsaném to mluvil), kteréhož kníže J. Mst a převor od sv. Tomáše z Malé strany vypověděli, a sem ho přijali; a někteří mluvili proti procesím a jiným řádům, nechtíce jich míti; někteří pak včera a dnes k tomu nepostavili se na radnici podlé jiných, ale k nepokoji se strojili a na hotově byli, a jiným návěští dávali: i z té příčiny, poněvadž král J. Mst ráčil nám rozká- to zati, abychom takových z města vybývali, podlé toho vám se oznamuje, abyste se do dvou nedělí pořád zběhlých odsud z města vybrali a do hromnic své statky vyprodali; nemůž- te-li sami, ale poručníky nad tím, komuž byste věřili, zdě- lejte, aby se tomu dosti stalo. Pakliby se kdo jinak zachoval, 15 což ho potká, již jeho vina bude každého." Tuto se sluší podiviti přílišné křivdě nelidské, že mlu- vili k nám ke všem vůbec a změtečně „někteří z vás,“ a opět „někteří z vás“ atd., na žádného ze jmena neukázavše, aby kdo co učinil; a potom rozkázali, abychom poručníky 20 sobě nad statky svými jednali, zřídivše to prvé mezi sebou, aby s takovými od nich potupenými žádný nic činiti neměl, a zvláště ani mluvil. A tak jsou v tom s obcí stáli těch ča- sův, odřezavše se nás i jiných vším obyčejem; a báli se mnozí, aby na ně tolikéž nepřišlo, podlé jisté naděje jich. 25 Nébrž na tom dosti nebylo; ale když jsou vypovědění z mě- sta vyšli, a poručili někdy někomu z rytířského stavu, do- prosivše se na něm, aby to pro ně učinil a potřebu některou z Pražanův zjednal: to když jest učinil, tehdy Pražané měli každému takovému za zlé, s některými pohrůžkami, že jsou 3o to pro ty osoby činili jim proti mysli, to dopovídajíce: „že oni jim mohou platnější i škodnější býti, nežli vypovědění.“ I jaká můž větší zlost býti posměšná a dětinská jako taková! Protož to když jsou všickni ti vypovědění slyšeli, vý- mluvu každý z nich měl, že nic vinen není, aniž koho svě- 35 domí jeho v čem neslušném hryze, toho žádajíce: jsou-li kteří žalobníci, nechť vystoupí a žalují, a což mluviti budou, ať provozují. Ale já jsem od sebe toto pověděl: „Já se k to- mu znám, že jsem druhdy u těch některých kněží na kázaní býval toliko proto, že toho v Praze vždycky svoboda všem 8 13*
Strana 196
196 Kniha druhá. bývala, k nim i k jiným choditi; a nebýval jsem nikdá v žádných sbořích mezi bratřími, aniž vím, jak oni svou věc vedou, ani v žádných schůzech; ale chtěl-li jsem co slyšeti, šel jsem tu, kdež jsou místa tomu od starodávna výsadná, totiž do kostela. A já jsem někdy býval mezi Židy v jich školách při jich obřezování, dívaje se tomu: a však takový, jako prvé, jsem od nich vyšel, a jiného nic při mně není, než což jest bůh při počátku ve mne a v mé srdce složiti ráčil. A kdyžbyste s obcí těch kněží, ani jich kázaní míti nechtěli, a sami tam kdybyste s jinými vysokými stavy, domácími i 10 přespolními, také někteří nechodili, aneb žebyste o tom vší obci zápověd učinili: byli bychom k nim jednou nohou nekro- čili.“ Sotva mne v té řeči vytrpěli, a přetrhše řeč, na to nám všem krátkou odpověd dali: že „jest na tom zůstáno; což jest vám povědíno, tak se zachovejte pro vaše dobré.“ 5 1525 15 Hlava 27. V níž tento dobrý muž a skladatel kroniky této sám o sobě i o svém zachování vypravuje, a že mu to všecko postačiti nemohlo. A jak Židé k manželce jeho chodili a k ní promlouvali: chce-li jim 15 kop gr. dáti, že jí chtí i muži jejímu, aby v Praze zůstal, zjednati. 20 Čehož jsem dobře svědom o tom mohu jistotně psáti; poněvadž jsem v ty časy, v Praze jsa přítomen, při přího- 25 dách těch býval. Neb jsem byl za jednoho měštěnína v Sta- rém městě Pražském v letech zmužilých, veda svou živnost s manželkou a s dětmi svými pokojně, jako na poctivého a zachovalého člověka záleželo a slušelo. A však nemohlo mi též jako jiným nic postačiti, ani zachování chvalitebné rodi- čův mých, ani mne samého, jsa zplozen od nich v tom mě- stě. Ale já Bartoš písař, dotýkaje se těch věcí těžkých, s ji- nými byl jsem při tom, co se dálo; a musil jsem naposledy podlé jiných to břímě nésti, jsa vypovědín z města v plném roce teprv po té bouřce, a tam vně trvati a zapomenouti se nad manželkou, nad dětmi svými, nad přátely i nade vším statkem svým za čtyry léta pořád bez mála. A nebylo proti tomu žádného lékařství ve všech lékárnách, leč naděje božího smilování. A k tomu u mnohých i ta útěcha byla: „Kdo dá, 30 35
196 Kniha druhá. bývala, k nim i k jiným choditi; a nebýval jsem nikdá v žádných sbořích mezi bratřími, aniž vím, jak oni svou věc vedou, ani v žádných schůzech; ale chtěl-li jsem co slyšeti, šel jsem tu, kdež jsou místa tomu od starodávna výsadná, totiž do kostela. A já jsem někdy býval mezi Židy v jich školách při jich obřezování, dívaje se tomu: a však takový, jako prvé, jsem od nich vyšel, a jiného nic při mně není, než což jest bůh při počátku ve mne a v mé srdce složiti ráčil. A kdyžbyste s obcí těch kněží, ani jich kázaní míti nechtěli, a sami tam kdybyste s jinými vysokými stavy, domácími i 10 přespolními, také někteří nechodili, aneb žebyste o tom vší obci zápověd učinili: byli bychom k nim jednou nohou nekro- čili.“ Sotva mne v té řeči vytrpěli, a přetrhše řeč, na to nám všem krátkou odpověd dali: že „jest na tom zůstáno; což jest vám povědíno, tak se zachovejte pro vaše dobré.“ 5 1525 15 Hlava 27. V níž tento dobrý muž a skladatel kroniky této sám o sobě i o svém zachování vypravuje, a že mu to všecko postačiti nemohlo. A jak Židé k manželce jeho chodili a k ní promlouvali: chce-li jim 15 kop gr. dáti, že jí chtí i muži jejímu, aby v Praze zůstal, zjednati. 20 Čehož jsem dobře svědom o tom mohu jistotně psáti; poněvadž jsem v ty časy, v Praze jsa přítomen, při přího- 25 dách těch býval. Neb jsem byl za jednoho měštěnína v Sta- rém městě Pražském v letech zmužilých, veda svou živnost s manželkou a s dětmi svými pokojně, jako na poctivého a zachovalého člověka záleželo a slušelo. A však nemohlo mi též jako jiným nic postačiti, ani zachování chvalitebné rodi- čův mých, ani mne samého, jsa zplozen od nich v tom mě- stě. Ale já Bartoš písař, dotýkaje se těch věcí těžkých, s ji- nými byl jsem při tom, co se dálo; a musil jsem naposledy podlé jiných to břímě nésti, jsa vypovědín z města v plném roce teprv po té bouřce, a tam vně trvati a zapomenouti se nad manželkou, nad dětmi svými, nad přátely i nade vším statkem svým za čtyry léta pořád bez mála. A nebylo proti tomu žádného lékařství ve všech lékárnách, leč naděje božího smilování. A k tomu u mnohých i ta útěcha byla: „Kdo dá, 30 35
Strana 197
Hlava 27. 197 ten boží, a kdo nedá, ten shoří;“ jakož jsou mnozí nebožátka tím se hojiti museli, a sotva s pokojem na místě zůstali bez vývratku. A to jest nejvíc některé ukrutníky hnětlo, totiž Paška s jeho spolkem, že jsou byli žádostivi mého i jiných 5 statku, kteréhož jsou tím úkladem konečně nabyli. A toho jest důvod tento: nebo ti ukrutníci měli nastrojené sobě ně- které Židy, kteříž jsou jim naháněli jako ryby do vrší, takto: Přihodilo se v jednu chvíli před vyjitím mým z Prahy, že tři Židé za manželkou mou chodili v ta místa, kdež jest 10 trhy své mívala; a to činili po různu a obzvláště po jednom na zapřenou, a mluvili k ní tejně: aby mi pověděla, chci-li jim dáti 15 kop gr. českých, že oni chtí mi to jednati, že doma při svém statku zůstanu bez překážky. A když mi to pověděla, odepřel jsem tomu: poněvadž nic vinen ani souzen 15 nejsem, že já žádnému k jeho lotrovství a šibalství nic přidávati nechci. A tak se stalo brzo potom, že mne ten od- por vystrčil z města bez viny. A já jsem volil sobě to ra- ději nésti, nežli bych měl jim jich neřádův hanebných po- máhati proti nevinnosti jiných; a podnikl jsem větší škodu, 2o kteréž podnes nelituji. A tou cestou mnohé jiné měšťany k úplatkům skrze Židy připravovali: někdo dal padesát kop, někdo šedesát kop, jako Jakub Sloup Zíkovi řezníkovi, a někdo víc a méň až do sta kop, podlé povahy své; a ně- kteří pro hanbu nesměli se v tom zjeviti, co jsou dáti 25 musili. Znamenejž opět z řečí těch Židův: poněvadž jsou přiříkali, že chtí jednati i zjednati atd., že jsou již věc jistou musili míti, a jednati s těmi, kdož jsou v moci své měli v tom městě všecko zlé i dobré učiniti, totiž nejvýš s mi- so strem Paškem, s Zíkou řezníkem, s Janem Karbanem, s To- mášem Zachlubilem, s Havlem Caherou, a potom s jich blízkými náměstky, k nimžto jsou ti úplatkové v ruce od těch Židů přicházeli. 1525. 35
Hlava 27. 197 ten boží, a kdo nedá, ten shoří;“ jakož jsou mnozí nebožátka tím se hojiti museli, a sotva s pokojem na místě zůstali bez vývratku. A to jest nejvíc některé ukrutníky hnětlo, totiž Paška s jeho spolkem, že jsou byli žádostivi mého i jiných 5 statku, kteréhož jsou tím úkladem konečně nabyli. A toho jest důvod tento: nebo ti ukrutníci měli nastrojené sobě ně- které Židy, kteříž jsou jim naháněli jako ryby do vrší, takto: Přihodilo se v jednu chvíli před vyjitím mým z Prahy, že tři Židé za manželkou mou chodili v ta místa, kdež jest 10 trhy své mívala; a to činili po různu a obzvláště po jednom na zapřenou, a mluvili k ní tejně: aby mi pověděla, chci-li jim dáti 15 kop gr. českých, že oni chtí mi to jednati, že doma při svém statku zůstanu bez překážky. A když mi to pověděla, odepřel jsem tomu: poněvadž nic vinen ani souzen 15 nejsem, že já žádnému k jeho lotrovství a šibalství nic přidávati nechci. A tak se stalo brzo potom, že mne ten od- por vystrčil z města bez viny. A já jsem volil sobě to ra- ději nésti, nežli bych měl jim jich neřádův hanebných po- máhati proti nevinnosti jiných; a podnikl jsem větší škodu, 2o kteréž podnes nelituji. A tou cestou mnohé jiné měšťany k úplatkům skrze Židy připravovali: někdo dal padesát kop, někdo šedesát kop, jako Jakub Sloup Zíkovi řezníkovi, a někdo víc a méň až do sta kop, podlé povahy své; a ně- kteří pro hanbu nesměli se v tom zjeviti, co jsou dáti 25 musili. Znamenejž opět z řečí těch Židův: poněvadž jsou přiříkali, že chtí jednati i zjednati atd., že jsou již věc jistou musili míti, a jednati s těmi, kdož jsou v moci své měli v tom městě všecko zlé i dobré učiniti, totiž nejvýš s mi- so strem Paškem, s Zíkou řezníkem, s Janem Karbanem, s To- mášem Zachlubilem, s Havlem Caherou, a potom s jich blízkými náměstky, k nimžto jsou ti úplatkové v ruce od těch Židů přicházeli. 1525. 35
Strana 198
198 Kniha druhá. 1525. Hlava 28. V níž se oznamuje, jaké jsou příčiny, proč je vypovídají, jim dávali každému obzvláště. Dále o nějakých mšech švábských, jaké jsou byly, a jak jest je kněz Martin v Betlémě působil; a administrator Nastoj- tovi též v domě jeho učinil. Jednomu prošlo, druhému se v jed obrátilo. 5 Aby vždy známo bylo každému o příčinách a zavinění 10 daném osobám některým vypověděným, a aby zhola pravda nebyla obloupena, tak žeby se někomu zdálo nepodobné, aby všickni bez příčin jim daných měli vypovídáni býti; to každý věz, že toto bylo k některým od Pražanův mluveno: k Janovi Chyzderovi: že jest chtěl z kostelův šenkovní domy udělati a že v Betlémě býval; k Havlovi od Růže: že jest se smál tomu, když se jiní ve zbroji k radnici strojili; k Bartošovi Hrachovi: že jest k obeslání a ku právu stávali nechtěl. Ten vzat byl proto do vazby a několik nedělí držán a potom vypovědín. K Václavovi Žlutickému: že jest býval u šváb- ských mší v Betlémě; k jinému: že jest se rouhal tím, že jest v pátek jedl sýr; k Regině Lopatské: že jest odepřela dáti hospody u sebe knížeti Karlovi, proto že jest byla prvé přiřkla panu kancléři nejvyššímu. Toť jsou ta tak veliká prohřešení i jiná k tomu podobná, pro kteráž všudy na ně pokřik šel po Praze z kacířstva, rouhání, pikartství i těm podobné, na ty lidi i na jiné smyšlená, kterýchž pro ukrácení a pro výstrahu domnění, žebych se někomu posmíval a sám sobě to vymyslil, zanechám, pro kteréž byli vypovídáni. Ale věz, jaké jsou to mše švábské byly, o kteréž mlu- vili, tak je nazývajíce, že jest tu nic jiného při té mši ne- bylo, než jakž za starých křesťanův bývalo: že kněz Martin v Betlémě, znaje potřebu a hotovost lidí, vybraných tehdáž v tu chvíli k přijímání svátosti velebné a toho žádajících, přistoupil časem svým k oltáři v neděli ve vší úpravě kněž- ské, beze všeho zpívání latinského, bez confiteor, bez collect i jiných věcí zvyklých, začal nejprv odtud: že jest exhortací nábožnou učinil lidem těm, kteří klečali před ol- 15 20 25 30 35
198 Kniha druhá. 1525. Hlava 28. V níž se oznamuje, jaké jsou příčiny, proč je vypovídají, jim dávali každému obzvláště. Dále o nějakých mšech švábských, jaké jsou byly, a jak jest je kněz Martin v Betlémě působil; a administrator Nastoj- tovi též v domě jeho učinil. Jednomu prošlo, druhému se v jed obrátilo. 5 Aby vždy známo bylo každému o příčinách a zavinění 10 daném osobám některým vypověděným, a aby zhola pravda nebyla obloupena, tak žeby se někomu zdálo nepodobné, aby všickni bez příčin jim daných měli vypovídáni býti; to každý věz, že toto bylo k některým od Pražanův mluveno: k Janovi Chyzderovi: že jest chtěl z kostelův šenkovní domy udělati a že v Betlémě býval; k Havlovi od Růže: že jest se smál tomu, když se jiní ve zbroji k radnici strojili; k Bartošovi Hrachovi: že jest k obeslání a ku právu stávali nechtěl. Ten vzat byl proto do vazby a několik nedělí držán a potom vypovědín. K Václavovi Žlutickému: že jest býval u šváb- ských mší v Betlémě; k jinému: že jest se rouhal tím, že jest v pátek jedl sýr; k Regině Lopatské: že jest odepřela dáti hospody u sebe knížeti Karlovi, proto že jest byla prvé přiřkla panu kancléři nejvyššímu. Toť jsou ta tak veliká prohřešení i jiná k tomu podobná, pro kteráž všudy na ně pokřik šel po Praze z kacířstva, rouhání, pikartství i těm podobné, na ty lidi i na jiné smyšlená, kterýchž pro ukrácení a pro výstrahu domnění, žebych se někomu posmíval a sám sobě to vymyslil, zanechám, pro kteréž byli vypovídáni. Ale věz, jaké jsou to mše švábské byly, o kteréž mlu- vili, tak je nazývajíce, že jest tu nic jiného při té mši ne- bylo, než jakž za starých křesťanův bývalo: že kněz Martin v Betlémě, znaje potřebu a hotovost lidí, vybraných tehdáž v tu chvíli k přijímání svátosti velebné a toho žádajících, přistoupil časem svým k oltáři v neděli ve vší úpravě kněž- ské, beze všeho zpívání latinského, bez confiteor, bez collect i jiných věcí zvyklých, začal nejprv odtud: že jest exhortací nábožnou učinil lidem těm, kteří klečali před ol- 15 20 25 30 35
Strana 199
Hlava 28. 199 tářem, čekajíce podávání. Napomínal je, aby na to pamato- vali, že přijímati mají tělo a krev pána Krista pod obojí spůsobou, na památku jeho nevinné smrti i všech dobrodiní jeho, a aby vážnost i rozsuzování s náboženstvím při tom 5 měli, k hodnému přijímání, tak jakž apoštol svatý Pavel z vůle pána svého rozkazuje a napomíná pod věčným za- tracením. A jiné nápodobně mluvil až do konce. Potom ti jistí lidé, klečíce, zpívali písně nábožné křesťanské utě- šené českým jazykem. A když to dokonali, tehdy on kněz 10 Martin modlitbu nábožnou říkal českým jazykem hlasitě ku pánu bohu: aby ráčil chléb v jeho rukou učiniti tělem svým svatým, a víno v kalichu krví svou svatou, k hodné- mu požívání lidem těm na památku jeho nevinného umu- čení i všech dobrodiní jeho, k zasloužení věčného života. 15 Potom říkal Otčenáš až do konce; naposledy opětoval slova Kristova k posvěcování, kteráž jest mluvil za svou poslední večeří při vydávání svátosti těla a krve své, tě- mito slovy: „Vzav chléb v své svaté ruce, díky činil, lá- mal a dával a řka atd.“ všecko pořádně; i o druhé spůsobě 20 až do konce, vše a všudy hlasitě českým jazykem. A potom beze všeho pozdvihování i jiných všech potomních věcí, které při mši bývají, rozdával jim. A po tom po všem říkal jim modlitbu nábožnou s díkčiněním, a tím dokonal tu mši. — Takováť jest ta mše švábská, tak od Paška nazvaná, 25 při kteréžto veliké množství lidu bývalo rozličného ze všech stavův, netoliko pod obojí spůsobou, ale i římané pod jednou spůsobou; a li mnozí obojího pohlaví, poslouchajíce a díva- jíce se tomu, přinuceni byli plakati, to sobě oblibujíce. — Potom tázán byl Havel Cahera administrator na radnici, s kně- so žími svými: bylo-liby tu co proti zákonu božímu bludného? A on odpověděl: „že on kněz Martin nic bludného nevedl, než toliko, že jest se prvé utekl s tou mší přede mnou.“ Ale toť by mohlo býti, že jest to proti obyčejům a zvyklostem nálezkův lidských ustanovených učinil, kteréž žádné moci, 35 ani vážnosti proti zákonu božímu nemají. A věz, že admini- strator sloužil takovou mši Janovi Nastojtovi měštěnínu v jeho domu v nemoci kratším spůsobem; neb beze vší přípravy kněžské přistoupil k stolu připravenému v komži, a toliko dobrořečil těmi slovy nadepsanými: „Vzav chléb atd.“ a po- 1525.
Hlava 28. 199 tářem, čekajíce podávání. Napomínal je, aby na to pamato- vali, že přijímati mají tělo a krev pána Krista pod obojí spůsobou, na památku jeho nevinné smrti i všech dobrodiní jeho, a aby vážnost i rozsuzování s náboženstvím při tom 5 měli, k hodnému přijímání, tak jakž apoštol svatý Pavel z vůle pána svého rozkazuje a napomíná pod věčným za- tracením. A jiné nápodobně mluvil až do konce. Potom ti jistí lidé, klečíce, zpívali písně nábožné křesťanské utě- šené českým jazykem. A když to dokonali, tehdy on kněz 10 Martin modlitbu nábožnou říkal českým jazykem hlasitě ku pánu bohu: aby ráčil chléb v jeho rukou učiniti tělem svým svatým, a víno v kalichu krví svou svatou, k hodné- mu požívání lidem těm na památku jeho nevinného umu- čení i všech dobrodiní jeho, k zasloužení věčného života. 15 Potom říkal Otčenáš až do konce; naposledy opětoval slova Kristova k posvěcování, kteráž jest mluvil za svou poslední večeří při vydávání svátosti těla a krve své, tě- mito slovy: „Vzav chléb v své svaté ruce, díky činil, lá- mal a dával a řka atd.“ všecko pořádně; i o druhé spůsobě 20 až do konce, vše a všudy hlasitě českým jazykem. A potom beze všeho pozdvihování i jiných všech potomních věcí, které při mši bývají, rozdával jim. A po tom po všem říkal jim modlitbu nábožnou s díkčiněním, a tím dokonal tu mši. — Takováť jest ta mše švábská, tak od Paška nazvaná, 25 při kteréžto veliké množství lidu bývalo rozličného ze všech stavův, netoliko pod obojí spůsobou, ale i římané pod jednou spůsobou; a li mnozí obojího pohlaví, poslouchajíce a díva- jíce se tomu, přinuceni byli plakati, to sobě oblibujíce. — Potom tázán byl Havel Cahera administrator na radnici, s kně- so žími svými: bylo-liby tu co proti zákonu božímu bludného? A on odpověděl: „že on kněz Martin nic bludného nevedl, než toliko, že jest se prvé utekl s tou mší přede mnou.“ Ale toť by mohlo býti, že jest to proti obyčejům a zvyklostem nálezkův lidských ustanovených učinil, kteréž žádné moci, 35 ani vážnosti proti zákonu božímu nemají. A věz, že admini- strator sloužil takovou mši Janovi Nastojtovi měštěnínu v jeho domu v nemoci kratším spůsobem; neb beze vší přípravy kněžské přistoupil k stolu připravenému v komži, a toliko dobrořečil těmi slovy nadepsanými: „Vzav chléb atd.“ a po- 1525.
Strana 200
200 Kniha druhá. tom jemu hned toho podával: a však žádný nenazval té mše jemu býti švábské. Také, ačkoli Pražané příčiny některé lehké oznamovali mnohým: však to jest bylo jistě pod barvou, že jsou těch vyhledávali, kteříž jsou nechtěli jich povykům vzteklým po- máhati, aby též bouřili skutkem i řečí jako oni. A toho jsou sami na sebe tajiti nemohli, domlouvajíce se, že jsou někteří neběžali kradnici ve zbroji, též jako jiní, beze vší hodné příčiny. A tak šetřili pilně těch, kdo jsou se na odpor jim k dobrému a slušnému pokojně přimlouvali a jim v jich roz- 10 pustilosti odporni byli, pravíce s oněmi Židy: že jsou tito z nich, jako svatý Petr; a že jsou náchylni k oněm pikartům vypověděným: ať jsou ven z města s nimi vyhnáni. A též i farářův některých z far vybývali, proto že jsou jiným buři- čům k témuž nepomáhali. 1585. 15 (Konec knihy druhé.)
200 Kniha druhá. tom jemu hned toho podával: a však žádný nenazval té mše jemu býti švábské. Také, ačkoli Pražané příčiny některé lehké oznamovali mnohým: však to jest bylo jistě pod barvou, že jsou těch vyhledávali, kteříž jsou nechtěli jich povykům vzteklým po- máhati, aby též bouřili skutkem i řečí jako oni. A toho jsou sami na sebe tajiti nemohli, domlouvajíce se, že jsou někteří neběžali kradnici ve zbroji, též jako jiní, beze vší hodné příčiny. A tak šetřili pilně těch, kdo jsou se na odpor jim k dobrému a slušnému pokojně přimlouvali a jim v jich roz- 10 pustilosti odporni byli, pravíce s oněmi Židy: že jsou tito z nich, jako svatý Petr; a že jsou náchylni k oněm pikartům vypověděným: ať jsou ven z města s nimi vyhnáni. A též i farářův některých z far vybývali, proto že jsou jiným buři- čům k témuž nepomáhali. 1585. 15 (Konec knihy druhé.)
Strana 201
Kniha třetí. V níž se psáti bude o velikém usilování slavné paměti krále Lud- víka, jakby mohl zase těmto lidem nevinným pomoci, čině o ně mnohá rozličná psaní Pražanům. Dále o nešťastné příhodě a zahynutí téhož krále Ludvíka, a co se jest těch časův dálo. Hlava 1. V níž se oznamuje, jak na snažnou žádost pana Jana Hlavsy a Miku- láše Šorfa král Ludvík poroučí knížeti a panu Lvovi s jinými, aby Pra- žany s vypověděnými smluvili. Ale kníže a pan Lev, blikavýma očima 10 hledíce, nic z toho udělali, a pan Jan Hlavsa s mistrem Václavem opět ku králi pracují. Bůh nebeský, kterýž všecky věci mocí svou spravuje z předzvědění od věčnosti, co se koli státi mělo a neb ještě 15 se státi má, ráčil jest vzhlednouti na mnohá těžká vzdychání, na pláč a rozličná naříkání lidí nebožátek nevinných, a dáti vnuknutí i srdce dobré obměkčené králi pánu i jeho radám, aby se již nachýlil dobrotivěji k svým poddaným podlé pouhé a světlé spravedlnosti, pro nesmírné vymyšlení, nátisk lidí 2o v boží naději šlechetných, podlé světa také rozumných a vá- žných, chudých i bohatých, kteříž jsou trpěli těch všech ča- sův od správcův světských i duchovních města Pražského bez viny; o kterémž, zdá mi se, dosti jest povědíno v prvních i druhých knihách spisu tohoto. Již pak, abych daleko neza- 25 cházel a k konci se přiblížiti mohl, k pořádku příhody zběhlé přistoupím. A protož času toho, když Pražané s knížetem a s jinými posly z Uher časem jarním minulým s nepotvrzenými kompak- taty od krále přijeli; tehdy brzo potom listové královští, 1525.
Kniha třetí. V níž se psáti bude o velikém usilování slavné paměti krále Lud- víka, jakby mohl zase těmto lidem nevinným pomoci, čině o ně mnohá rozličná psaní Pražanům. Dále o nešťastné příhodě a zahynutí téhož krále Ludvíka, a co se jest těch časův dálo. Hlava 1. V níž se oznamuje, jak na snažnou žádost pana Jana Hlavsy a Miku- láše Šorfa král Ludvík poroučí knížeti a panu Lvovi s jinými, aby Pra- žany s vypověděnými smluvili. Ale kníže a pan Lev, blikavýma očima 10 hledíce, nic z toho udělali, a pan Jan Hlavsa s mistrem Václavem opět ku králi pracují. Bůh nebeský, kterýž všecky věci mocí svou spravuje z předzvědění od věčnosti, co se koli státi mělo a neb ještě 15 se státi má, ráčil jest vzhlednouti na mnohá těžká vzdychání, na pláč a rozličná naříkání lidí nebožátek nevinných, a dáti vnuknutí i srdce dobré obměkčené králi pánu i jeho radám, aby se již nachýlil dobrotivěji k svým poddaným podlé pouhé a světlé spravedlnosti, pro nesmírné vymyšlení, nátisk lidí 2o v boží naději šlechetných, podlé světa také rozumných a vá- žných, chudých i bohatých, kteříž jsou trpěli těch všech ča- sův od správcův světských i duchovních města Pražského bez viny; o kterémž, zdá mi se, dosti jest povědíno v prvních i druhých knihách spisu tohoto. Již pak, abych daleko neza- 25 cházel a k konci se přiblížiti mohl, k pořádku příhody zběhlé přistoupím. A protož času toho, když Pražané s knížetem a s jinými posly z Uher časem jarním minulým s nepotvrzenými kompak- taty od krále přijeli; tehdy brzo potom listové královští, 1525.
Strana 202
202 Kniha třetí. skrze snažnou bedlivost a práci do Uher i náklady Jana Hlavsy a Mikuláše Šorfa, na pilnou prosbu jich, knížeti, panu Lvovi, nejvyššímu purkrabí Pražskému, i Pražanům přinešeni byli, za přítomnosti ještě v Budíně mistra Paška a jiných spoluposlův, kteřížto nesměli před králem téměř Janovi Hlavsovi a Mikulášovi Šorfovi odpovídati, pravíce, že toho nemají poručení. V kterýchž- to listech král psal v tento rozum z mnohých slov vybraný: Nejprvé list témuž knížeti s panem Lvem svědčící: že při přítomnosti jich v Budíně jsouce u J. Msti Jan Hlavsa a Šorf s některými Malostranskými z měst Pražských vypovědě- 10 nými, oznamovali před ním nevinu svou, prosíce pro nejvyšší spravedlnost, aby slyšáni byli; při tom také prosili, aby při statcích, ženách a dětech svých mohli býti a živnosti své vésti; a chtěl-liby je kdo z čeho viniti, žeby J. Mstí a J. Msti radami souzeni a rozeznáni býti chtěli, a nebo soudem zem- 15 ským a nebo samým stavem městským; a cožby koli na ně uvedeno a nalezeno bylo, že to podniknouti chtí, z žádné pokuty se nevyměřujíce — poroučejíce tu věc jim dvěma: aby bez meškání přijmouce k sobě některé z panského i rytířského i městského stavu osoby, v to se vložili a mezi stranami s pil- 20 ností přátelsky jednali, aby všecky různice a nechuti, kteréž- koli mezi nimi jsou, srovnali a v lásku i v dobrý konec uvedli, a oni zase vypovědění po takovém srovnání aby v mě- stě bydleti a živností svých hleděti mohli; že oni tak praví slovem svým i všech jiných, poddávajíce se: že rádi se všemi 25 obyvateli Pražskými v dobré svornosti a lásce býti chtí, na žádnou pomstu ani bouřku nemyslíce; ale bylo-liby co tako- vého, že chtí zastaviti; a také že bludní lidé u víře nejsou a nechtí býti. To všecko kníže a pan Lev dokonati měli do sv. Jakuba tehdáž nejprv příštího. A v tom času, když se to 30 jednati mělo, král povolil vypověděným v témž psaní, aby tu okolo Prahy na svých gruntech a statcích, v zahradách nebo v vinicích, dokudžby srovnáni nebyli a konce nevzali, svo- bodně býti mohli i na hrad Pražský jezditi pro potřeby; a kteřížby svých gruntův a statkův tu okolo Prahy blízko ne- 35 měli, aby mohli u jiných přátel svých býti při tom městě. Pakliby srovnáni býti nemohli, tehdy že ta věc k slyšení a k soudu přijíti měla; a že Pražanům o témž píše. Dán v Bu- díně v sobotu na den sv. Jana Křtitele, léta 1525. 1525. 24.Červ- na.
202 Kniha třetí. skrze snažnou bedlivost a práci do Uher i náklady Jana Hlavsy a Mikuláše Šorfa, na pilnou prosbu jich, knížeti, panu Lvovi, nejvyššímu purkrabí Pražskému, i Pražanům přinešeni byli, za přítomnosti ještě v Budíně mistra Paška a jiných spoluposlův, kteřížto nesměli před králem téměř Janovi Hlavsovi a Mikulášovi Šorfovi odpovídati, pravíce, že toho nemají poručení. V kterýchž- to listech král psal v tento rozum z mnohých slov vybraný: Nejprvé list témuž knížeti s panem Lvem svědčící: že při přítomnosti jich v Budíně jsouce u J. Msti Jan Hlavsa a Šorf s některými Malostranskými z měst Pražských vypovědě- 10 nými, oznamovali před ním nevinu svou, prosíce pro nejvyšší spravedlnost, aby slyšáni byli; při tom také prosili, aby při statcích, ženách a dětech svých mohli býti a živnosti své vésti; a chtěl-liby je kdo z čeho viniti, žeby J. Mstí a J. Msti radami souzeni a rozeznáni býti chtěli, a nebo soudem zem- 15 ským a nebo samým stavem městským; a cožby koli na ně uvedeno a nalezeno bylo, že to podniknouti chtí, z žádné pokuty se nevyměřujíce — poroučejíce tu věc jim dvěma: aby bez meškání přijmouce k sobě některé z panského i rytířského i městského stavu osoby, v to se vložili a mezi stranami s pil- 20 ností přátelsky jednali, aby všecky různice a nechuti, kteréž- koli mezi nimi jsou, srovnali a v lásku i v dobrý konec uvedli, a oni zase vypovědění po takovém srovnání aby v mě- stě bydleti a živností svých hleděti mohli; že oni tak praví slovem svým i všech jiných, poddávajíce se: že rádi se všemi 25 obyvateli Pražskými v dobré svornosti a lásce býti chtí, na žádnou pomstu ani bouřku nemyslíce; ale bylo-liby co tako- vého, že chtí zastaviti; a také že bludní lidé u víře nejsou a nechtí býti. To všecko kníže a pan Lev dokonati měli do sv. Jakuba tehdáž nejprv příštího. A v tom času, když se to 30 jednati mělo, král povolil vypověděným v témž psaní, aby tu okolo Prahy na svých gruntech a statcích, v zahradách nebo v vinicích, dokudžby srovnáni nebyli a konce nevzali, svo- bodně býti mohli i na hrad Pražský jezditi pro potřeby; a kteřížby svých gruntův a statkův tu okolo Prahy blízko ne- 35 měli, aby mohli u jiných přátel svých býti při tom městě. Pakliby srovnáni býti nemohli, tehdy že ta věc k slyšení a k soudu přijíti měla; a že Pražanům o témž píše. Dán v Bu- díně v sobotu na den sv. Jana Křtitele, léta 1525. 1525. 24.Červ- na.
Strana 203
Hlava 1. 203 Pražanům také při tom král psal v týž rozum, oznamuje: že jest tu věc poručil knížeti a panu Lvovi, napomínaje jich všech, aby se k takovému jednání a srovnání povolní na- lezti dali a k němu přistoupili; a při tom jim oznámil, že v tom času toho jednání dává svobodu k bytu vypověděným, tak jakž knížeti a panu Lvovi psal, přikazuje přísně, aby je při tom oni Pražané tak zachovali. Dán jakž nahoře. Kníže pak, jakž po předešlém psaní úzdu Pražanům roz- pustil, aby jich v ničemž neuhnětl pro jakous naději k dopo- 10 možení žádostivé vůle jeho, pomíjeje očima blikavýma a ušima hluchýma vůli královskou k posilnění jich, též i nyní se ná- podobně zachoval při tomto psaní. A pan Lev jemu toho byl nápomocen, tak že majíce z povinnosti na místě královském ku pokoji, k lásce a k svornosti vésti, toho jsou neučinili. 15 A též Pražané, měvše to v obci oznámiti, neoznámili, aniž ji spolu měli; ale Jana Jeptišku z Běšin k králi vyslali s listy svými, kterýž jim nic nezjednal, aniž jakou odpověd přinesl. A tehdáž vězňové také učinili k králi psaní, k králové i k arcibiskupu Ostřehomskému v jeden rozum. Protož obojí, 20 totiž kníže s panem Lvem a Pražané, toho psaní zamlčali a vůli jeho zatutlali i v nic obrátili. A od té chvíle král žá- dnému z nich žádné odpovědi na jich psaní do Čech nedával, pro takové jeho vůle od nich zlehčení. Potom opět po druhé, když Pražané vypovídání spolu- 25 měšťanův svých neumenšovali, Jan Hlavsa a mistr Václav Da- niel pracovali k králi do Uher, při času sv. Bartoloměje téhož léta, s velikým úsilím a prací; a na přímluvu rozličných a znamenitých lidí, knížat, pánův a nejvýš králové, Její Msti, zjednali listy Pražanům od krále, kteříž jsou jim dodáni při s0 času sv. Václava. Jeden, kterýž purkmistru, konšelům a star- ším obce svědčil, v tato slova: „Ludvik z boží milosti Uherský, Český atd. král a mar- krabě Moravský atd. Poctiví a opatrní věrní naši milí! Co se té různice a 35 rozdílu, kterýž mezi vámi s jedné, a těmi vězni našimi i sji- nými z strany druhé dotýče, kteroužto různici a nevoli byli jsme poručiti ráčili osvícenému Karlovi a urozenému Zdenkovi Lvovi, aby mezi vámi tu všecku nesnáz do jistého času srov- nali a na místě a na konci postavili, jakož i vám o témž 1525.
Hlava 1. 203 Pražanům také při tom král psal v týž rozum, oznamuje: že jest tu věc poručil knížeti a panu Lvovi, napomínaje jich všech, aby se k takovému jednání a srovnání povolní na- lezti dali a k němu přistoupili; a při tom jim oznámil, že v tom času toho jednání dává svobodu k bytu vypověděným, tak jakž knížeti a panu Lvovi psal, přikazuje přísně, aby je při tom oni Pražané tak zachovali. Dán jakž nahoře. Kníže pak, jakž po předešlém psaní úzdu Pražanům roz- pustil, aby jich v ničemž neuhnětl pro jakous naději k dopo- 10 možení žádostivé vůle jeho, pomíjeje očima blikavýma a ušima hluchýma vůli královskou k posilnění jich, též i nyní se ná- podobně zachoval při tomto psaní. A pan Lev jemu toho byl nápomocen, tak že majíce z povinnosti na místě královském ku pokoji, k lásce a k svornosti vésti, toho jsou neučinili. 15 A též Pražané, měvše to v obci oznámiti, neoznámili, aniž ji spolu měli; ale Jana Jeptišku z Běšin k králi vyslali s listy svými, kterýž jim nic nezjednal, aniž jakou odpověd přinesl. A tehdáž vězňové také učinili k králi psaní, k králové i k arcibiskupu Ostřehomskému v jeden rozum. Protož obojí, 20 totiž kníže s panem Lvem a Pražané, toho psaní zamlčali a vůli jeho zatutlali i v nic obrátili. A od té chvíle král žá- dnému z nich žádné odpovědi na jich psaní do Čech nedával, pro takové jeho vůle od nich zlehčení. Potom opět po druhé, když Pražané vypovídání spolu- 25 měšťanův svých neumenšovali, Jan Hlavsa a mistr Václav Da- niel pracovali k králi do Uher, při času sv. Bartoloměje téhož léta, s velikým úsilím a prací; a na přímluvu rozličných a znamenitých lidí, knížat, pánův a nejvýš králové, Její Msti, zjednali listy Pražanům od krále, kteříž jsou jim dodáni při s0 času sv. Václava. Jeden, kterýž purkmistru, konšelům a star- ším obce svědčil, v tato slova: „Ludvik z boží milosti Uherský, Český atd. král a mar- krabě Moravský atd. Poctiví a opatrní věrní naši milí! Co se té různice a 35 rozdílu, kterýž mezi vámi s jedné, a těmi vězni našimi i sji- nými z strany druhé dotýče, kteroužto různici a nevoli byli jsme poručiti ráčili osvícenému Karlovi a urozenému Zdenkovi Lvovi, aby mezi vámi tu všecku nesnáz do jistého času srov- nali a na místě a na konci postavili, jakož i vám o témž 1525.
Strana 204
204 Kniha třetí. jsme psáti ráčili. Ale poněvadž jest se toho nestalo, vězte, že ještě též různice a nesnáze na přátelském jednání a sro- vnání zanecháváme, tak a na ten spůsob, jakož vám i vší obci list otevřený pod pečetí Naší posíláme, kterýžto list, po- volajíce bez prodlévání vší obce města Pražského, jim uká- žete a přečísti rozkážete; a při tom při všem tak, jakž týž list vzní a v sobě zavírá, podlé vůle a rozkázání Našeho vši- ckni se zachováte, jináč toho nikterakž nečiníce. A což se jiných poddaných Našich, měšťan Pražských, dotýče, kterýmž jste z města odjíti a statky rozprodati rozkázali pro touž rů- 10 znici, vězte, že jest ta vůle Naše a rozkázání Naše: aby oni statkův svých neprodávali, ale je opatrovali, při nich byli, a jich užívali bez všeliké překážky, dotud, dokudžby ta vše- cka nesnáz a nevole konce a místa nevzala, buďto smlouvou přátelskou a nebo spravedlivým soudem; a také abyste víc 15 jiných z města Našeho Pražského pro touž příčinu nevypoví- dali na tento čas. Protož znajíce v tom rozkázání a konečnou vůli Naši, tak se zachovejte, jakž vám píšem a chtíti míti 16. Září. ráčíme, jináč toho nečiníce. Datum Budæ sabbato die Lud- milæ, annorum 1525. Království Našeho uherského desátého.“ 20 A druhý list obci Pražské v tato slova: „Ludvík z boží milosti atd. Poctivým purkmistru a kon- šelům i vší obci Pražské, věrným Našim milým, milost Naši královskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní Naši milí! Jakož jsou se byli zběhli rozdílové 25 a pozdvižení mezi vámi z jedné, a těmi vězni, kteříž do vě- zení Našeho pobráni byli, i těmi, kteříž na ten čas a v tu bouřku od města odešli jsou, z strany druhé; pro kteréžto vaše rozdělení a nejednotu byli jsme těm věznům, i těm, kte- řížto toho času od města jsou odešli, rozkázati ráčili, aby s0 statky své a zboží, kteréž v městě a blíž okolo města mají, rozprodali a z města Pražského jinam se přestěhovali; po kte- rémžto Našem rozkázání ti vězňové, a ti, kteříž v té různici z města odešli, ustavičně na Nás volali, pravíce se býti toho všeho, což jest o nich psáno a mluveno, nevinni, prosíce pro 35 pána boha a nejvyšší spravedlnost, abychom je z tak velikého obtížení vysvoboditi ráčili, tak aby statkův svých neprodávali, ale při nich a při dítkách svých zůstali, je opatrovali a jich užívali, poddávajíce se k zjevnému slyšení a soudu před Nás 1525.
204 Kniha třetí. jsme psáti ráčili. Ale poněvadž jest se toho nestalo, vězte, že ještě též různice a nesnáze na přátelském jednání a sro- vnání zanecháváme, tak a na ten spůsob, jakož vám i vší obci list otevřený pod pečetí Naší posíláme, kterýžto list, po- volajíce bez prodlévání vší obce města Pražského, jim uká- žete a přečísti rozkážete; a při tom při všem tak, jakž týž list vzní a v sobě zavírá, podlé vůle a rozkázání Našeho vši- ckni se zachováte, jináč toho nikterakž nečiníce. A což se jiných poddaných Našich, měšťan Pražských, dotýče, kterýmž jste z města odjíti a statky rozprodati rozkázali pro touž rů- 10 znici, vězte, že jest ta vůle Naše a rozkázání Naše: aby oni statkův svých neprodávali, ale je opatrovali, při nich byli, a jich užívali bez všeliké překážky, dotud, dokudžby ta vše- cka nesnáz a nevole konce a místa nevzala, buďto smlouvou přátelskou a nebo spravedlivým soudem; a také abyste víc 15 jiných z města Našeho Pražského pro touž příčinu nevypoví- dali na tento čas. Protož znajíce v tom rozkázání a konečnou vůli Naši, tak se zachovejte, jakž vám píšem a chtíti míti 16. Září. ráčíme, jináč toho nečiníce. Datum Budæ sabbato die Lud- milæ, annorum 1525. Království Našeho uherského desátého.“ 20 A druhý list obci Pražské v tato slova: „Ludvík z boží milosti atd. Poctivým purkmistru a kon- šelům i vší obci Pražské, věrným Našim milým, milost Naši královskou a všecko dobré vzkazujem. Věrní Naši milí! Jakož jsou se byli zběhli rozdílové 25 a pozdvižení mezi vámi z jedné, a těmi vězni, kteříž do vě- zení Našeho pobráni byli, i těmi, kteříž na ten čas a v tu bouřku od města odešli jsou, z strany druhé; pro kteréžto vaše rozdělení a nejednotu byli jsme těm věznům, i těm, kte- řížto toho času od města jsou odešli, rozkázati ráčili, aby s0 statky své a zboží, kteréž v městě a blíž okolo města mají, rozprodali a z města Pražského jinam se přestěhovali; po kte- rémžto Našem rozkázání ti vězňové, a ti, kteříž v té různici z města odešli, ustavičně na Nás volali, pravíce se býti toho všeho, což jest o nich psáno a mluveno, nevinni, prosíce pro 35 pána boha a nejvyšší spravedlnost, abychom je z tak velikého obtížení vysvoboditi ráčili, tak aby statkův svých neprodávali, ale při nich a při dítkách svých zůstali, je opatrovali a jich užívali, poddávajíce se k zjevnému slyšení a soudu před Nás 1525.
Strana 205
Hlava 1. 205 a rady Naše, nebo přede všecku zemi království Našeho Če- 1525. ského, a nebo před samý stav městský; a tu bude-li co na ně spravedlivě ukázáno a dovedeno, tak jakž jest o nich roz- pisováno a Nám zpravováno, že se z žádné pokuty Nám ne- vynímají. Kdež my slyšíce jejich takové snažné a spravedlivé prosby a poddávání, nechtíce aby jim, ani žádnému mimo spravedlnost co se ubližovalo, ale každý maje ji, mohl jí užiti; protož takto chtíti míti ráčíme: aby taková různice a nesnáz prvotně a předkem slušnými prostředky, těmi, kteřížby 10 vám obojím stranám od Nás oznámeni byli, přátelsky sjednána a smluvena byla; a pakliby těmi prostředky smluveno a sro- vnáno nebylo, tehdy ráčíme takovou všecku věc k slyšení a k spravedlivému rozsouzení přivesti. A prvé, nežliby se ty věci vykonaly, tak míti chtíti ráčíme: aby domův a jiných 15 všech statkův svých nebyli povinni prodávati a neprodávali, ale v nich svobodně jsouce, je opatrovali a jich užívali, od žádného v tom žádné překážky nemajíce, dokudžby ta všecka nesnáz, buďto smlouvou, a nebo spravedlivým soudem konce a místa nevzala. A v tom abyste se k sobě s obou stran vše- 20 lijak pokojně zachovali. Protož vám přísně přikazujem a tak míti chtíti ráčíme, abyste se oboje strany podlé tohoto našeho rozkázání k sobě zachovali, jináč toho nečiníce, pod uvaro- váním hněvu nemilosti Naší. Dán v Budíně léta a dne jakož se na hoře píše. Ludovicus Rex m. p. Ačkoli konšelé Pražští v tom vůli královskou naplnili, že jsou obec svolali v neděli po svatém Václavu do veliké kolleje: však měvše vší obci dáti ten list přečísti, toho jsou neučinili; ale zakrytě k nim mluvili, zaslepujíce jim oči prvními listy 30 královskými, v kterýchž jim byl král povolení učinil na jich samých omylnou zprávu k těm obtížnostem, nechtíce místa dáti tomuto psaní, jakoby král neměl moci žádné, v tom, což jim prvé psal (věře jich křivé zprávě a povoliv jim tak, jakž oni vyznávali) změniti, ani jinak rozkázati; nébrž mistr Pašek 35 to jim předkládal: že když jest po veliké noci minulé s kní- žetem a s jinými posly pro kompaktata byl v Budíně v po- selství, že jest král k němu, tak zpravuje, i k jeho tovary- šům mluvil: aby se na žádná jeho psaní jakážkoli neobraceli, ačby která k nim přišla, mimo první listy dotčené a rozkázání 25 1. Října.
Hlava 1. 205 a rady Naše, nebo přede všecku zemi království Našeho Če- 1525. ského, a nebo před samý stav městský; a tu bude-li co na ně spravedlivě ukázáno a dovedeno, tak jakž jest o nich roz- pisováno a Nám zpravováno, že se z žádné pokuty Nám ne- vynímají. Kdež my slyšíce jejich takové snažné a spravedlivé prosby a poddávání, nechtíce aby jim, ani žádnému mimo spravedlnost co se ubližovalo, ale každý maje ji, mohl jí užiti; protož takto chtíti míti ráčíme: aby taková různice a nesnáz prvotně a předkem slušnými prostředky, těmi, kteřížby 10 vám obojím stranám od Nás oznámeni byli, přátelsky sjednána a smluvena byla; a pakliby těmi prostředky smluveno a sro- vnáno nebylo, tehdy ráčíme takovou všecku věc k slyšení a k spravedlivému rozsouzení přivesti. A prvé, nežliby se ty věci vykonaly, tak míti chtíti ráčíme: aby domův a jiných 15 všech statkův svých nebyli povinni prodávati a neprodávali, ale v nich svobodně jsouce, je opatrovali a jich užívali, od žádného v tom žádné překážky nemajíce, dokudžby ta všecka nesnáz, buďto smlouvou, a nebo spravedlivým soudem konce a místa nevzala. A v tom abyste se k sobě s obou stran vše- 20 lijak pokojně zachovali. Protož vám přísně přikazujem a tak míti chtíti ráčíme, abyste se oboje strany podlé tohoto našeho rozkázání k sobě zachovali, jináč toho nečiníce, pod uvaro- váním hněvu nemilosti Naší. Dán v Budíně léta a dne jakož se na hoře píše. Ludovicus Rex m. p. Ačkoli konšelé Pražští v tom vůli královskou naplnili, že jsou obec svolali v neděli po svatém Václavu do veliké kolleje: však měvše vší obci dáti ten list přečísti, toho jsou neučinili; ale zakrytě k nim mluvili, zaslepujíce jim oči prvními listy 30 královskými, v kterýchž jim byl král povolení učinil na jich samých omylnou zprávu k těm obtížnostem, nechtíce místa dáti tomuto psaní, jakoby král neměl moci žádné, v tom, což jim prvé psal (věře jich křivé zprávě a povoliv jim tak, jakž oni vyznávali) změniti, ani jinak rozkázati; nébrž mistr Pašek 35 to jim předkládal: že když jest po veliké noci minulé s kní- žetem a s jinými posly pro kompaktata byl v Budíně v po- selství, že jest král k němu, tak zpravuje, i k jeho tovary- šům mluvil: aby se na žádná jeho psaní jakážkoli neobraceli, ačby která k nim přišla, mimo první listy dotčené a rozkázání 25 1. Října.
Strana 206
206 Kniha třetí. jeho. Ale toho jest ničímž neprovedl. A k tomu výpověd královskou o těch vězních také sobě ku pomoci brali, a tak, že slova, prý, královská nazpátek jíti nemají, potvrzovali, ja- koby v tom pána svého chtěli trestati; kteréhožto psaní nikdá král za výpověd soudem nalezenou nepoložil a nejmenoval, ale toliko rozkázáním na zprávu jedné strany. Těmi i jinými zámysly konšelé tarasovali svou zlovol- nost a nepoddanost proti králi, pánu svému, a obec na témž upevnili, aby se to vždy rozešlo. A tak to psaní královské opět v nic obrátili. 5 1525. 10 Hlava 2. V níž se vypravuje o sněmu položeném od krále Ludvíka v Kolíně, všecky 15 obsílaje, kromě pana Lva a Pražan. Ale pan Lev s Pražany, jsouce u Hory, jaké poselství do sněmu posílají; a vypovědění své těžkosti vzná- šejí a páně Caherovo kázaní připomínají. Dále o nějakém Duchkovi kramáři, jak jest sobě sám hrdlo odjal a se oběsil, a jak jest po smrti s jeho tělem nakládáno bylo. 20 9. List. Když to tak všecko v mlčení stálo, král položil sjezd všem stavům světským země České, v středu před sv. Mar- tinem téhož léta 1525 do města Kolína nad Labem, v kte- rémžto položení odmísil kníže Karla, pana Lva a všecky soudce zemské s rytířstvem jim připojeným, krom pana Adama kan- 25 cléře a pana Jakuba podkomořího měst královských; z stavu městského také vymísil Pražany, jichžto žádného z těch král neobsílal. K kterémužto sjezdu sjelo se množství pánův a ry- tířstva i poslové z měst, a nebylo prostranství v městě ani na předměstí k hospodám. Ale kníže a pan Lev s svými a Pražané sjeli se do Hory nemalý také počet. A když bylo na zejtří ve čtvrtek, tehdy v tom sjezdu v Kolíně počali jednati o dobré královské i o obecní dobré země České pokojně, jednomyslně a svorně. A v tom přijeli od Hory k nim poslové z rytířstva i Pražané, jsouce od knížete i od pana Lva vysláni, a poselství majíce vypravovati, podali do toho sjezdu listu věřicího, bez pochyby proto, aby je různo roztrhali. A oni list přijavše, odložili jim toho listu vyhlášení, i poselství, dokudž prvé artikulové 30 35 8. List
206 Kniha třetí. jeho. Ale toho jest ničímž neprovedl. A k tomu výpověd královskou o těch vězních také sobě ku pomoci brali, a tak, že slova, prý, královská nazpátek jíti nemají, potvrzovali, ja- koby v tom pána svého chtěli trestati; kteréhožto psaní nikdá král za výpověd soudem nalezenou nepoložil a nejmenoval, ale toliko rozkázáním na zprávu jedné strany. Těmi i jinými zámysly konšelé tarasovali svou zlovol- nost a nepoddanost proti králi, pánu svému, a obec na témž upevnili, aby se to vždy rozešlo. A tak to psaní královské opět v nic obrátili. 5 1525. 10 Hlava 2. V níž se vypravuje o sněmu položeném od krále Ludvíka v Kolíně, všecky 15 obsílaje, kromě pana Lva a Pražan. Ale pan Lev s Pražany, jsouce u Hory, jaké poselství do sněmu posílají; a vypovědění své těžkosti vzná- šejí a páně Caherovo kázaní připomínají. Dále o nějakém Duchkovi kramáři, jak jest sobě sám hrdlo odjal a se oběsil, a jak jest po smrti s jeho tělem nakládáno bylo. 20 9. List. Když to tak všecko v mlčení stálo, král položil sjezd všem stavům světským země České, v středu před sv. Mar- tinem téhož léta 1525 do města Kolína nad Labem, v kte- rémžto položení odmísil kníže Karla, pana Lva a všecky soudce zemské s rytířstvem jim připojeným, krom pana Adama kan- 25 cléře a pana Jakuba podkomořího měst královských; z stavu městského také vymísil Pražany, jichžto žádného z těch král neobsílal. K kterémužto sjezdu sjelo se množství pánův a ry- tířstva i poslové z měst, a nebylo prostranství v městě ani na předměstí k hospodám. Ale kníže a pan Lev s svými a Pražané sjeli se do Hory nemalý také počet. A když bylo na zejtří ve čtvrtek, tehdy v tom sjezdu v Kolíně počali jednati o dobré královské i o obecní dobré země České pokojně, jednomyslně a svorně. A v tom přijeli od Hory k nim poslové z rytířstva i Pražané, jsouce od knížete i od pana Lva vysláni, a poselství majíce vypravovati, podali do toho sjezdu listu věřicího, bez pochyby proto, aby je různo roztrhali. A oni list přijavše, odložili jim toho listu vyhlášení, i poselství, dokudž prvé artikulové 30 35 8. List
Strana 207
Hlava 2. 207 na stavy vznešení nebyli zavříni. A tak když již artikule za- vřeli, teprv kázali ten list čísti a posly slyšeli. Na to všecko dána jest jim slušná odpověd, s kteroužto jsou se zase do Hory vrátili. Po kteréžto odpovědi Kolínští nechtěli jich k sobě, totiž těch, kteříž byli u Hory, žádným obyčejem v to jednání připojiti; nébrž když opět kníže k nim do Kolína poslal, chtě- li-liby, aby mezi ně přijel, že chce s nimi rád jednati, oni vyslyšavše posly, povětrně jich odbyli, všickni veřejně pra- více, že jim toho není potřebí. A těch dní při tom sjezdu pan Jan Hlavsa a jiní z Prahy vytištění oznamovali všecko své obtížení přede všemi stavy: kterak král ráčil se k nim dobrotivě, laskavě i spravedlivě nachýliti podlé neviny jich; ale že to samými Pražany schází, že nechtí vůli a rozkázání pána svého místa dáti ani povoliti. 15 Nad to i toto toužebně vznášeli: kterak oni Pražané nedávno o nich opět po městech rozpisovali, dávajíce jim vinu, ja- koby o to u měst pracovali, aby od nich odtrhli všecken stav městský. A tu hned se přede všemi, a zvláště před posly z měst, osvědčovali, dokládajíce se jich, že tak není — jakož 20 pak žádný k tomu se neozval, aby měli křivou věc tvrditi — žádajíce v tom ve všem za radu, za pomoc i za spravedlivé opatření. V neděli potom ráno dána jim na to odpověd z jedno- 12. List. stejné vůle: že to chtí rádi učiniti a v ničemž jich ne- 25 opouštěti. A tu hned páni a rytířstvo poručili poslům z měst, aby bez meškání sjeli se do Prahy, a jednali to přátelsky s Pražany, aby se vůli královské dosti státi mohlo. Pakliby se to nestalo od Pražanův, tehdy aby to hned oznámili panu kancléři nejvyššímu. A na tom se toho dne rozjeli, vysoce 3o sobě přiříkajíce, aby všickni podlé krále pána svého stáli. A tak král odtrhl od Pražan všecken stav městský. Při témž sjezdu bylo rozjímáno a připomenuto, že Ha- vel Cahera administrator v neděli před tím sjezdem minulou na kázaní svém v Týně mluvil, dotýkaje vysoce na cti všech 35 těch pánův a rytířstva i měst, kteříž tam byli, v tento rozum: „Kteréž jsou, prý, zrady nešlechetní pikarti nedokonali, že jí tam v Kolíně chtí dokonati.“ Při kterémžto sjezdu byli z panského stavu pan Jindřich z Rožmberka na Krumlově, pan Adam z Hradce, nejvyšší kancléř království Českého, pan Jan 10 1525.
Hlava 2. 207 na stavy vznešení nebyli zavříni. A tak když již artikule za- vřeli, teprv kázali ten list čísti a posly slyšeli. Na to všecko dána jest jim slušná odpověd, s kteroužto jsou se zase do Hory vrátili. Po kteréžto odpovědi Kolínští nechtěli jich k sobě, totiž těch, kteříž byli u Hory, žádným obyčejem v to jednání připojiti; nébrž když opět kníže k nim do Kolína poslal, chtě- li-liby, aby mezi ně přijel, že chce s nimi rád jednati, oni vyslyšavše posly, povětrně jich odbyli, všickni veřejně pra- více, že jim toho není potřebí. A těch dní při tom sjezdu pan Jan Hlavsa a jiní z Prahy vytištění oznamovali všecko své obtížení přede všemi stavy: kterak král ráčil se k nim dobrotivě, laskavě i spravedlivě nachýliti podlé neviny jich; ale že to samými Pražany schází, že nechtí vůli a rozkázání pána svého místa dáti ani povoliti. 15 Nad to i toto toužebně vznášeli: kterak oni Pražané nedávno o nich opět po městech rozpisovali, dávajíce jim vinu, ja- koby o to u měst pracovali, aby od nich odtrhli všecken stav městský. A tu hned se přede všemi, a zvláště před posly z měst, osvědčovali, dokládajíce se jich, že tak není — jakož 20 pak žádný k tomu se neozval, aby měli křivou věc tvrditi — žádajíce v tom ve všem za radu, za pomoc i za spravedlivé opatření. V neděli potom ráno dána jim na to odpověd z jedno- 12. List. stejné vůle: že to chtí rádi učiniti a v ničemž jich ne- 25 opouštěti. A tu hned páni a rytířstvo poručili poslům z měst, aby bez meškání sjeli se do Prahy, a jednali to přátelsky s Pražany, aby se vůli královské dosti státi mohlo. Pakliby se to nestalo od Pražanův, tehdy aby to hned oznámili panu kancléři nejvyššímu. A na tom se toho dne rozjeli, vysoce 3o sobě přiříkajíce, aby všickni podlé krále pána svého stáli. A tak král odtrhl od Pražan všecken stav městský. Při témž sjezdu bylo rozjímáno a připomenuto, že Ha- vel Cahera administrator v neděli před tím sjezdem minulou na kázaní svém v Týně mluvil, dotýkaje vysoce na cti všech 35 těch pánův a rytířstva i měst, kteříž tam byli, v tento rozum: „Kteréž jsou, prý, zrady nešlechetní pikarti nedokonali, že jí tam v Kolíně chtí dokonati.“ Při kterémžto sjezdu byli z panského stavu pan Jindřich z Rožmberka na Krumlově, pan Adam z Hradce, nejvyšší kancléř království Českého, pan Jan 10 1525.
Strana 208
208 Kniha třetí. z Vartmberka na Dubé, pan Kundrat z Krajku na Mladém Bo- leslavi, pan Frídrich z Donína na Dražicích, páni Kostkové z Postupic, pan Vojtěch z Pernštejna na Pardubicích, a jiní mnozí páni a rytířstvo. Z strany také druhé, kteříž u Hory byli, totiž: kníže Karel, hejtman zemský, pan Zdeněk Lev, a jiní někteří páni a rytířstvo, zvláště z soudcův zemských, a Pražané. A ti všickni jsou se také v puntu a společnosti přidrželi, na odpor oněm prvním již jmenovaným. A když se stav městský, poslové, podlé zůstání jich do Prahy dne určeného sjeli; to což měli Pražanům i obci u ve- 10 liké kolleji z poručení mluviti, mluvili, vedouce k dobré svor- nosti, k lásce a ku pokoji mezi nimi a těmi osobami od nich vytištěnými. Ale oni dali jim odpověd dosti nepříjemnou a nelibou, v ten rozum: „že nemají se oč s těmi vypověděnými smlouvati a nad to ani souditi; poněvadž jsou již prvé sou- zeni a s nimi slyšáni před knížetem a před posly z měst.“ I to sobě všecko za výmluvu brali ku pomoci, což jsou mezi sebou ve schůzi předešlé obecní o svatém Václavě rozjímali. Z tohoto můž již každý zřetedlně znáti, že Pražané nic ku pomoci sobě neměli stálého, ani toho, aby již o to sou- 20 zeni byli. A jest zpráva o tom již prvé položena, jak jsou byli souzeni; nebo nic tu, kdež je s obou stran kníže vy- slyšel, souzeno, ani k místu a konci dovedeno nebylo. Nebo spravedlivý člověk všecko spravedlivě, svobodně a světle ob- libuje; ale nespravedlivý a křivý nechce než všecko ve tmách 25 působiti, a tak světla a soudu spravedlivého musí nenávi- děti. A jest věc podezřelá toho, kdož se rozeznání lidskému brání, že ten jsa křiv, nechce než mocí spravedlnosti své dokazovati. Není věc zbytečná, ani marná, že přimísiti chci o této 30 příhodě, kteráž se mezi tou bouřkou v Praze přihodila téhož léta některou chvíli brzo po sv. Ondřeji. A to proto učiním, že konečně řeči boží se plní a budou se plniti. Neb obyčejně to bývá: kdož jámu jinému kopá, že sám do ní, než kdo jiný, prvé upadne, podlé řeči Ducha sv. v žalmu sedmém; 35 a kdož se cizímu neštěstí raduje, potřebí jest jemu, aby prvé za sebou se ohledl, jest-li také za ním v patách jeho, totiž neštěstí. Jakož pak se přihodilo jednomu kramáři, jmenem Duchkovi řečenému, měštěnínu jistě neposlednímu, kterýž dosti 15 1525.
208 Kniha třetí. z Vartmberka na Dubé, pan Kundrat z Krajku na Mladém Bo- leslavi, pan Frídrich z Donína na Dražicích, páni Kostkové z Postupic, pan Vojtěch z Pernštejna na Pardubicích, a jiní mnozí páni a rytířstvo. Z strany také druhé, kteříž u Hory byli, totiž: kníže Karel, hejtman zemský, pan Zdeněk Lev, a jiní někteří páni a rytířstvo, zvláště z soudcův zemských, a Pražané. A ti všickni jsou se také v puntu a společnosti přidrželi, na odpor oněm prvním již jmenovaným. A když se stav městský, poslové, podlé zůstání jich do Prahy dne určeného sjeli; to což měli Pražanům i obci u ve- 10 liké kolleji z poručení mluviti, mluvili, vedouce k dobré svor- nosti, k lásce a ku pokoji mezi nimi a těmi osobami od nich vytištěnými. Ale oni dali jim odpověd dosti nepříjemnou a nelibou, v ten rozum: „že nemají se oč s těmi vypověděnými smlouvati a nad to ani souditi; poněvadž jsou již prvé sou- zeni a s nimi slyšáni před knížetem a před posly z měst.“ I to sobě všecko za výmluvu brali ku pomoci, což jsou mezi sebou ve schůzi předešlé obecní o svatém Václavě rozjímali. Z tohoto můž již každý zřetedlně znáti, že Pražané nic ku pomoci sobě neměli stálého, ani toho, aby již o to sou- 20 zeni byli. A jest zpráva o tom již prvé položena, jak jsou byli souzeni; nebo nic tu, kdež je s obou stran kníže vy- slyšel, souzeno, ani k místu a konci dovedeno nebylo. Nebo spravedlivý člověk všecko spravedlivě, svobodně a světle ob- libuje; ale nespravedlivý a křivý nechce než všecko ve tmách 25 působiti, a tak světla a soudu spravedlivého musí nenávi- děti. A jest věc podezřelá toho, kdož se rozeznání lidskému brání, že ten jsa křiv, nechce než mocí spravedlnosti své dokazovati. Není věc zbytečná, ani marná, že přimísiti chci o této 30 příhodě, kteráž se mezi tou bouřkou v Praze přihodila téhož léta některou chvíli brzo po sv. Ondřeji. A to proto učiním, že konečně řeči boží se plní a budou se plniti. Neb obyčejně to bývá: kdož jámu jinému kopá, že sám do ní, než kdo jiný, prvé upadne, podlé řeči Ducha sv. v žalmu sedmém; 35 a kdož se cizímu neštěstí raduje, potřebí jest jemu, aby prvé za sebou se ohledl, jest-li také za ním v patách jeho, totiž neštěstí. Jakož pak se přihodilo jednomu kramáři, jmenem Duchkovi řečenému, měštěnínu jistě neposlednímu, kterýž dosti 15 1525.
Strana 209
Hlava 3. 209 bohaté kupectví své měl a vedl, na kteréž se znamenitě u lidí zdlužil, výše, nežli jest jemu jeho vlastní statek postačiti mohl. Ten času těch nesnází říkával: kdyby to možné bylo, žeby chtěl rád sám svou vlastní rukou všecky pikarty svě- siti, spáliti a stínati. Potom naň přišlo to, že jsa na mysli své příliš zmámený a otrápený z božího dopuštění pro neústu- pnost věřitelův, pro dluhy v svém vlastním domu v Starém městě na náměstí blíž kostela sv. Michala, před kterýmž by- liny, koření od dávných časův obyčejně u lékárny prodávají, to sám sebe prvé oběsil a za Jidášem odšel, dřív nežli jest počal jiné věšeti. Potom ho z města vyvezli a na tři míle od Prahy před Benešovem ve vsi N. u kostela, s jakýms oklamá- ním těch sedlákův, pohřeb mu udělali; kteřížto ač úplatek vzali za to, však několiký den, uptavše se, že jest visalec, a že t5 je často děsil a strašil, vykopali ho zase. Přátelé jeho nevě- děvše ho kam díti, chtěli ho v lesích zakopati; kdež sedláci ani tu místa jemu dáti nechtěli, ale ku Praze ho vezti museli. Žena jeho s přátely jeho, jsouc od Pražanův přinucena, mu- sila jej katům dáti, a oni za Horskou branou mu na hranici 2o pohřeb nový ohněm dělali; a nemohše ho ve dvou dnech spáliti, neb toliko byl opálený, musili mu hlavu srýti a za- kopati ho do země. O takovém skutku hodnověrní lidé vy- znávali. 5 1595 25 Hlava 3. 80 V níž se vypravuje, jak Pražané vyšlých z města manželky vypovídají; a opět pan Jan Hlavsa s mistrem Brikcím do Uher k králi, a někteří páni zemští podlé nich, pracují, a kníže Karel za nimi. Dále jaké král Ludvík psaní Pražanům učinil. Přitom o Jiříkovi Lopatském, jak jest do vězení vzat, i o jeho smrti, a kterak jsou jemu pohřbu dáti nechtěli, a též Erasimovi a Václavovi Kašovi. Potom pak v pondělí před svatou Lucií Pražané obmy- 11. Pros a5 slili sobě jinou novou kratochvíl, obeslavše na radnici man- želky těch měšťanův vypověděných, kterýmž byli rok k vy- prodání statkův do sv. Havla minulého jmenovali, a vypověděli je také, aby konečně ve čtyrech nedělích pořád zběhlých statky rozprodaly a za svými muži se vybraly; pakliby toho 14
Hlava 3. 209 bohaté kupectví své měl a vedl, na kteréž se znamenitě u lidí zdlužil, výše, nežli jest jemu jeho vlastní statek postačiti mohl. Ten času těch nesnází říkával: kdyby to možné bylo, žeby chtěl rád sám svou vlastní rukou všecky pikarty svě- siti, spáliti a stínati. Potom naň přišlo to, že jsa na mysli své příliš zmámený a otrápený z božího dopuštění pro neústu- pnost věřitelův, pro dluhy v svém vlastním domu v Starém městě na náměstí blíž kostela sv. Michala, před kterýmž by- liny, koření od dávných časův obyčejně u lékárny prodávají, to sám sebe prvé oběsil a za Jidášem odšel, dřív nežli jest počal jiné věšeti. Potom ho z města vyvezli a na tři míle od Prahy před Benešovem ve vsi N. u kostela, s jakýms oklamá- ním těch sedlákův, pohřeb mu udělali; kteřížto ač úplatek vzali za to, však několiký den, uptavše se, že jest visalec, a že t5 je často děsil a strašil, vykopali ho zase. Přátelé jeho nevě- děvše ho kam díti, chtěli ho v lesích zakopati; kdež sedláci ani tu místa jemu dáti nechtěli, ale ku Praze ho vezti museli. Žena jeho s přátely jeho, jsouc od Pražanův přinucena, mu- sila jej katům dáti, a oni za Horskou branou mu na hranici 2o pohřeb nový ohněm dělali; a nemohše ho ve dvou dnech spáliti, neb toliko byl opálený, musili mu hlavu srýti a za- kopati ho do země. O takovém skutku hodnověrní lidé vy- znávali. 5 1595 25 Hlava 3. 80 V níž se vypravuje, jak Pražané vyšlých z města manželky vypovídají; a opět pan Jan Hlavsa s mistrem Brikcím do Uher k králi, a někteří páni zemští podlé nich, pracují, a kníže Karel za nimi. Dále jaké král Ludvík psaní Pražanům učinil. Přitom o Jiříkovi Lopatském, jak jest do vězení vzat, i o jeho smrti, a kterak jsou jemu pohřbu dáti nechtěli, a též Erasimovi a Václavovi Kašovi. Potom pak v pondělí před svatou Lucií Pražané obmy- 11. Pros a5 slili sobě jinou novou kratochvíl, obeslavše na radnici man- želky těch měšťanův vypověděných, kterýmž byli rok k vy- prodání statkův do sv. Havla minulého jmenovali, a vypověděli je také, aby konečně ve čtyrech nedělích pořád zběhlých statky rozprodaly a za svými muži se vybraly; pakliby toho 14
Strana 210
210 Kniha třetí. neučinily, že vědí, kam tím mají se hýbati. — Sám bůh zná, co jest budoucího, poněvadž svévolně rozkázání krále pána svého zamítali, a v ničemž ho téměř neuposlechli podlé psaní jeho předloženého, kteréž jim po dvakrát učinil, jak se ke všem vypověděným zachovati mají. V tom pak času, poněvadž první i druhé psaní královské v nic obrátili, opět pan Jan Hlavsa a mistr Brikcí do Uher k králi o touž věc, a podlé nich pan kancléř, pan Jan z Var- tmberka, a jiní z rytířstva pracovali o to, i o jiné královské i zemské potřeby. A po nich také kníže Karel za nimi se na 10 touž cestu vypravil, aby všem těm na překážku u krále byl, na místě svém i na místě Pražanův; jakož jest pak tak sku- tečně učinil, jsa tam spolu s nimi za několik nedělí přítomen. Ale však dřív, než tam dojel, splašil se na mysli své, a nesměl do Budína dojeti, protože mu jeho svědomí vnitřní 15 z strany krále pána to učiniti bránilo, protože ne bez příčiny král jemu na jeho psaní rozličná odpovědi nedával. A protož potřeboval lékařství od lékařův zvláštních, a potom teprv z Ostřehoma, přijav receptu od arcibiskupa toho po ukázání jemu vody, k králi přijel do Budína, ale prvé nic, než až mu 20 cestu arcibiskup proklestil. A v tom zpráva od žen přišla z Prahy k králi za nimi do Uher o vypovědění jich; nebo při vyjítí času těm ženám ukázaného Pražané byli jim roku při- dali do hromnic nejprvnějších, čekajíce v tom odtahu od kní- žete, zástupce svého, z Uher novin potěšitedlných, a všem 25 lidem nevinným žalostivých. Ale božím jednáním a dobrých lidí snažností změnilo se jim to. Neb král byl hned psal list po třetí Pražanům, konšelům a starším obce jich, v ta slova: „Ludvík z boží milosti atd. Poctiví naši věrní milí! Ja- kož jsme byli vám před časem již minulým učiniti psaní rá- 30 čili, co se těch osob a poddaných Našich, kteříž z Našeho rozkázání z města Pražského vyšli jsou, i také těch osob, kterýmž i vy z města také vyjíti a statky rozprodati rozkázali jste, dotýče, že tak chtíti míti ráčíme, aby oni statkův svých neprodávali, ale při nich svobodně byli a je opatrovali, dotud, dokudžby taková věc a všecka ta mezi vámi různice, buďto smlouvou přátelskou a nebo spravedlivým soudem konce a mí- sta nevzala, jakož též psaní Naše to v sobě zavírá: i sroz- uměli jsme tomu ráčili, že takové vám Naše psaní a rozká- 35 1525.
210 Kniha třetí. neučinily, že vědí, kam tím mají se hýbati. — Sám bůh zná, co jest budoucího, poněvadž svévolně rozkázání krále pána svého zamítali, a v ničemž ho téměř neuposlechli podlé psaní jeho předloženého, kteréž jim po dvakrát učinil, jak se ke všem vypověděným zachovati mají. V tom pak času, poněvadž první i druhé psaní královské v nic obrátili, opět pan Jan Hlavsa a mistr Brikcí do Uher k králi o touž věc, a podlé nich pan kancléř, pan Jan z Var- tmberka, a jiní z rytířstva pracovali o to, i o jiné královské i zemské potřeby. A po nich také kníže Karel za nimi se na 10 touž cestu vypravil, aby všem těm na překážku u krále byl, na místě svém i na místě Pražanův; jakož jest pak tak sku- tečně učinil, jsa tam spolu s nimi za několik nedělí přítomen. Ale však dřív, než tam dojel, splašil se na mysli své, a nesměl do Budína dojeti, protože mu jeho svědomí vnitřní 15 z strany krále pána to učiniti bránilo, protože ne bez příčiny král jemu na jeho psaní rozličná odpovědi nedával. A protož potřeboval lékařství od lékařův zvláštních, a potom teprv z Ostřehoma, přijav receptu od arcibiskupa toho po ukázání jemu vody, k králi přijel do Budína, ale prvé nic, než až mu 20 cestu arcibiskup proklestil. A v tom zpráva od žen přišla z Prahy k králi za nimi do Uher o vypovědění jich; nebo při vyjítí času těm ženám ukázaného Pražané byli jim roku při- dali do hromnic nejprvnějších, čekajíce v tom odtahu od kní- žete, zástupce svého, z Uher novin potěšitedlných, a všem 25 lidem nevinným žalostivých. Ale božím jednáním a dobrých lidí snažností změnilo se jim to. Neb král byl hned psal list po třetí Pražanům, konšelům a starším obce jich, v ta slova: „Ludvík z boží milosti atd. Poctiví naši věrní milí! Ja- kož jsme byli vám před časem již minulým učiniti psaní rá- 30 čili, co se těch osob a poddaných Našich, kteříž z Našeho rozkázání z města Pražského vyšli jsou, i také těch osob, kterýmž i vy z města také vyjíti a statky rozprodati rozkázali jste, dotýče, že tak chtíti míti ráčíme, aby oni statkův svých neprodávali, ale při nich svobodně byli a je opatrovali, dotud, dokudžby taková věc a všecka ta mezi vámi různice, buďto smlouvou přátelskou a nebo spravedlivým soudem konce a mí- sta nevzala, jakož též psaní Naše to v sobě zavírá: i sroz- uměli jsme tomu ráčili, že takové vám Naše psaní a rozká- 35 1525.
Strana 211
Hlava 3. 211 zání, ani glejt Náš, kterýž jsme těm osobám některým a pod- daným Našim dáti ráčili, u vás nic platné nebylo, poněvadž až do tohoto času do svých statkův vpuštěni nejsou, a Našeho rozkázání ani glejtu že požiti nemohou; nébrž zprávu máme, kterak byste i nyní některým ženám těch od vás vypovědě- ných mužův a poddaných Našich preč z města Našeho Praž- ského v jistém času také vystěhovati se rozkázali, na Naši vůli a rozkázání se v tom nic neobracujíce, což jest Nám velmi těžké a s nemalým podivením. Protož vám ještě přísně a pod 10 nemilostí Naší přikazovati ráčíme: abyste týmiž osobami a že- nami z města Našeho nikam nehýbali; pakliby již pryč odešly, abyste je zase do jich statkův a obydlí beze vší překážky pustili; a jiných víc žádného abyste nevypovídali, ale tak se zachovali, jakož jsme vám prvé psaním svým poručiti a roz- 15 kázati ráčili. Nebo na tom býti ráčíme, aby taková všecka různice a nesnáz svůj konec nebo smlouvou přátelskou a nebo spravedlivým soudem vzala. Protož to znajíce, tak se zacho- vejte, jakž vám píšem a chtíti míti ráčíme, jináč toho ne- činíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti Naší královské. Dán v Budíně ve čtvrtek před ochtábem božího křtění, léta 11. Led. Páně 1526. Ludovicus rex m. p. Sotva tomu psaní a rozkázání královskému Pražané dosti učinili, v tom toliko, že jsou již těch žen s pokojem nechali; 25 ale jiných věcí blikavýma očima a hluchýma ušima, též jako prvé, pominuli, důvodem tímto: neb když Jiřík Lopatský, jeden z vypověděných, přijel byl od Hory časem vánočním do Prahy, domnívaje se, že podlé vůle královské při opatrování statku svého zachován a bezpečen bude; neminulo tomu tří so dní, až ho richtář s pacholky z domu jeho vlastního od oběda z zástolé do vězení vzal, v kterémž trval, až jej tam umo- řili, dříve, nežli jich listové královští o něho došli, nechtěvše ho dáti na žádné rukojmě. A na den sv. Matěje, když ne- chtěli mu pohřbu dopustiti v městě, kázali ho vynesti do špi- 35 tálu sv. Pavla za Poříčskou bránu, bez kněží, bez žákův i beze všeho zvonění (dobrý a šlechetný člověk, kdežkoli le- hne, i bez těch lidských kukybankův všudy dobře lehne) a tam ho pochovali a divadlo po smrti z něho učinili. A tak potom i prvé ti učitelé Pražští, majíce sobě ku 5 20 24. [n. 1526. 14*
Hlava 3. 211 zání, ani glejt Náš, kterýž jsme těm osobám některým a pod- daným Našim dáti ráčili, u vás nic platné nebylo, poněvadž až do tohoto času do svých statkův vpuštěni nejsou, a Našeho rozkázání ani glejtu že požiti nemohou; nébrž zprávu máme, kterak byste i nyní některým ženám těch od vás vypovědě- ných mužův a poddaných Našich preč z města Našeho Praž- ského v jistém času také vystěhovati se rozkázali, na Naši vůli a rozkázání se v tom nic neobracujíce, což jest Nám velmi těžké a s nemalým podivením. Protož vám ještě přísně a pod 10 nemilostí Naší přikazovati ráčíme: abyste týmiž osobami a že- nami z města Našeho nikam nehýbali; pakliby již pryč odešly, abyste je zase do jich statkův a obydlí beze vší překážky pustili; a jiných víc žádného abyste nevypovídali, ale tak se zachovali, jakož jsme vám prvé psaním svým poručiti a roz- 15 kázati ráčili. Nebo na tom býti ráčíme, aby taková všecka různice a nesnáz svůj konec nebo smlouvou přátelskou a nebo spravedlivým soudem vzala. Protož to znajíce, tak se zacho- vejte, jakž vám píšem a chtíti míti ráčíme, jináč toho ne- činíce, pod uvarováním hněvu a nemilosti Naší královské. Dán v Budíně ve čtvrtek před ochtábem božího křtění, léta 11. Led. Páně 1526. Ludovicus rex m. p. Sotva tomu psaní a rozkázání královskému Pražané dosti učinili, v tom toliko, že jsou již těch žen s pokojem nechali; 25 ale jiných věcí blikavýma očima a hluchýma ušima, též jako prvé, pominuli, důvodem tímto: neb když Jiřík Lopatský, jeden z vypověděných, přijel byl od Hory časem vánočním do Prahy, domnívaje se, že podlé vůle královské při opatrování statku svého zachován a bezpečen bude; neminulo tomu tří so dní, až ho richtář s pacholky z domu jeho vlastního od oběda z zástolé do vězení vzal, v kterémž trval, až jej tam umo- řili, dříve, nežli jich listové královští o něho došli, nechtěvše ho dáti na žádné rukojmě. A na den sv. Matěje, když ne- chtěli mu pohřbu dopustiti v městě, kázali ho vynesti do špi- 35 tálu sv. Pavla za Poříčskou bránu, bez kněží, bez žákův i beze všeho zvonění (dobrý a šlechetný člověk, kdežkoli le- hne, i bez těch lidských kukybankův všudy dobře lehne) a tam ho pochovali a divadlo po smrti z něho učinili. A tak potom i prvé ti učitelé Pražští, majíce sobě ku 5 20 24. [n. 1526. 14*
Strana 212
212 Kniha třetí. pomoci světskou ruku, nechtěli žádnému z těch vypověděných pohřbu dopustiti, jako Janovi Erasimovi, když jsa velmi ne- mocí obtížen, život svůj dokonal v Červeném Lisu při vinici pana Hlavsy za městem, že sotva toho mocí nebránili, že kněz Jan Osel, opat Slovanský, jsa toliko ne pod jich, ale pod správou královskou, dopustil jemu na hřbitově svém u klá- štera pohřeb míti; Václavovi Kašovi též, když v nemoci své tejně přišel do domu svého pro opatření, tu umřel, a vézti ho musili k Brandýsu mrtvého do vsi Dřevčice řečené; panu Janovi Doktůrkovi též, ač jest nebyl vypovědín, však když 10 umřel v městě, musili ho vézti do Brodu Českého, proto že nechtěl chváliti zlého jako dobrého; a jiné též některé vypo- věděné z města vezli, proto, že kohož chtěli, toho každého v kuklu obláčeli pikartskou, víc z zlosti nežli z důvodu. K tomu také opět mimo vůli královskou Víta mečíře, Petra nožíře, 15 Duchka, Kapalína a j., měšťany své, vypověděli po nadepsa- ném psaní, své zlosti potvrzujíce, buď králi i každému do- brému libo nebo žel. 1526. 20 Hlava 4. V níž se vypisuje, kterak pan Lev ku panu Jindřichovi z Rožmberka s listem obranním komorníky posílá; a co se jest těm komorníkům od něho přihodilo. A dále jaké opět listy král Ludvík Pražanům o ty vy- pověděné posílá. 25 Když pak bylo o suchých dnech postních potom hned přišlých, přimísilo se k prvnímu zlému jiné zlé, že se při- hodilo: když pan Lev poslal z soudu zemského, kterýž teh- dáž držán byl, dva komorníky od úřadu s listem obranním 30 ku panu Jindřichovi z Rožmberka na Krumlov; a když jej přijal a přečetl, kázal ty komorníky do vězení vsázeti, kteříž, jak zpráva byla, tam byli držáni dva neb tři dni. Potom ká- zal je vypustiti, a přinutil je, aby snědli ten list se vším. A když jsou to učiniti musili, rozkázal jim vína tak, jakž 35 toho žádost měli, k zapíjení dáti; a potom na kůži jimi dosti tuze metali. A když to všecko se stalo, naposledy pustil je z zámku dolův a kázal na ně psy štváti, až i sešli. Když se zase navrátili ti komorníci, a zprávu, jak se jim přihodilo,
212 Kniha třetí. pomoci světskou ruku, nechtěli žádnému z těch vypověděných pohřbu dopustiti, jako Janovi Erasimovi, když jsa velmi ne- mocí obtížen, život svůj dokonal v Červeném Lisu při vinici pana Hlavsy za městem, že sotva toho mocí nebránili, že kněz Jan Osel, opat Slovanský, jsa toliko ne pod jich, ale pod správou královskou, dopustil jemu na hřbitově svém u klá- štera pohřeb míti; Václavovi Kašovi též, když v nemoci své tejně přišel do domu svého pro opatření, tu umřel, a vézti ho musili k Brandýsu mrtvého do vsi Dřevčice řečené; panu Janovi Doktůrkovi též, ač jest nebyl vypovědín, však když 10 umřel v městě, musili ho vézti do Brodu Českého, proto že nechtěl chváliti zlého jako dobrého; a jiné též některé vypo- věděné z města vezli, proto, že kohož chtěli, toho každého v kuklu obláčeli pikartskou, víc z zlosti nežli z důvodu. K tomu také opět mimo vůli královskou Víta mečíře, Petra nožíře, 15 Duchka, Kapalína a j., měšťany své, vypověděli po nadepsa- ném psaní, své zlosti potvrzujíce, buď králi i každému do- brému libo nebo žel. 1526. 20 Hlava 4. V níž se vypisuje, kterak pan Lev ku panu Jindřichovi z Rožmberka s listem obranním komorníky posílá; a co se jest těm komorníkům od něho přihodilo. A dále jaké opět listy král Ludvík Pražanům o ty vy- pověděné posílá. 25 Když pak bylo o suchých dnech postních potom hned přišlých, přimísilo se k prvnímu zlému jiné zlé, že se při- hodilo: když pan Lev poslal z soudu zemského, kterýž teh- dáž držán byl, dva komorníky od úřadu s listem obranním 30 ku panu Jindřichovi z Rožmberka na Krumlov; a když jej přijal a přečetl, kázal ty komorníky do vězení vsázeti, kteříž, jak zpráva byla, tam byli držáni dva neb tři dni. Potom ká- zal je vypustiti, a přinutil je, aby snědli ten list se vším. A když jsou to učiniti musili, rozkázal jim vína tak, jakž 35 toho žádost měli, k zapíjení dáti; a potom na kůži jimi dosti tuze metali. A když to všecko se stalo, naposledy pustil je z zámku dolův a kázal na ně psy štváti, až i sešli. Když se zase navrátili ti komorníci, a zprávu, jak se jim přihodilo,
Strana 213
Hlava 4. 213 v soudu učinili, mnozí se tomu smáli, a někteří to obtěžo- 1526. vali. A ta věc vzrostla byla z toho: že pan Petr z Rožmberka, strýc pana Jindřicha nadepsaného, maje se z toho světa bráti, činil zřízení o Krumlovském i jiném svém zboží a statku, a poručil panství svá panu Lvovi na jistý spůsob; v kteréž se chtěl brzo po smrti jeho uvázati. Ale pan Jindřich jemu toho zbra- ňoval, chtěje k tomu míti lepší právo a spravedlnost, a ob- držal na králi pánu, že se mu dopustil král v to uvázati; a toho jest skutečně dovedl. Potom jsa od pana Lva ku právu 10 pohnán, stávati nechtěl, z příčin sobě uložených slušných, až k tomu přišlo, že pan Lev právo na něm ustál. A tak tím pravidlem šlo, že pan Lev purkrabě obsílal k tažení s voj- skem proti němu všecku zemi podlé zřízení zemského, jako proti odbojníku práva: ale král takové tažení s vojskem proti 15 němu byl přetrhl, a rozkázal všem, aby toho nečinili. A on opět vždy potom obsílal, tak že stavové jemu v tom povolni býti nechtěli proti vůli královské, až k tomu skutku dotče- nému přišlo. A v pondělí na den sv. Řehoře pan Jan Hlavsa a mistr 18. Břez. 20 Brikcí od krále do Hory přijeli. A toho dne také poslové přinesli listy královské z Uher Pražanům na radnici do plné obce, tu kdež měla rada toho dne u nich obnovena býti, o ty měšťany všecky vypověděné. A to psaní stalo se k nim již po čtvrté. Kterýchžto listův pořádek byl tento: nejprv purk- 25 mistru, konšelům, starším i vší obci Pražské: „Ludvík z boží milosti atd. Poctiví věrní Naši milí! V pa- měti máte, kterak jsme vám již několikero psaní učiniti ráčili, co se těch osob a poddaných Našich dotýče, kterýmž jsme byli na onen čas z některých zpráv z města Našeho Pražského so odjíti a vyprodati se rozkázati ráčili; a též i těch, kterýmž potom i vy z téhož města vyjíti a vyprodati se jste rozká- zali: aby oni statkův svých neprodávali, ale při nich zůstali a je opatrovali, dotud, dokudžby ta všecka nesnáz buďto smlouvou přátelskou, anebo spravedlivým soudem konce a mí- 35 sta nevzala, zvláště, poněvadž ti poddaní Naši před Námi a radami Našimi tomu, což jest o nich rozpisováno a Nás zpravováno i mluveno, odpírali jsou a odpírají, a k slyšení pořádnému a k soudu se volali a volají, z pokuty žádné se nevynímajíce. I zprávu máme od týchž poddaných Našich,
Hlava 4. 213 v soudu učinili, mnozí se tomu smáli, a někteří to obtěžo- 1526. vali. A ta věc vzrostla byla z toho: že pan Petr z Rožmberka, strýc pana Jindřicha nadepsaného, maje se z toho světa bráti, činil zřízení o Krumlovském i jiném svém zboží a statku, a poručil panství svá panu Lvovi na jistý spůsob; v kteréž se chtěl brzo po smrti jeho uvázati. Ale pan Jindřich jemu toho zbra- ňoval, chtěje k tomu míti lepší právo a spravedlnost, a ob- držal na králi pánu, že se mu dopustil král v to uvázati; a toho jest skutečně dovedl. Potom jsa od pana Lva ku právu 10 pohnán, stávati nechtěl, z příčin sobě uložených slušných, až k tomu přišlo, že pan Lev právo na něm ustál. A tak tím pravidlem šlo, že pan Lev purkrabě obsílal k tažení s voj- skem proti němu všecku zemi podlé zřízení zemského, jako proti odbojníku práva: ale král takové tažení s vojskem proti 15 němu byl přetrhl, a rozkázal všem, aby toho nečinili. A on opět vždy potom obsílal, tak že stavové jemu v tom povolni býti nechtěli proti vůli královské, až k tomu skutku dotče- nému přišlo. A v pondělí na den sv. Řehoře pan Jan Hlavsa a mistr 18. Břez. 20 Brikcí od krále do Hory přijeli. A toho dne také poslové přinesli listy královské z Uher Pražanům na radnici do plné obce, tu kdež měla rada toho dne u nich obnovena býti, o ty měšťany všecky vypověděné. A to psaní stalo se k nim již po čtvrté. Kterýchžto listův pořádek byl tento: nejprv purk- 25 mistru, konšelům, starším i vší obci Pražské: „Ludvík z boží milosti atd. Poctiví věrní Naši milí! V pa- měti máte, kterak jsme vám již několikero psaní učiniti ráčili, co se těch osob a poddaných Našich dotýče, kterýmž jsme byli na onen čas z některých zpráv z města Našeho Pražského so odjíti a vyprodati se rozkázati ráčili; a též i těch, kterýmž potom i vy z téhož města vyjíti a vyprodati se jste rozká- zali: aby oni statkův svých neprodávali, ale při nich zůstali a je opatrovali, dotud, dokudžby ta všecka nesnáz buďto smlouvou přátelskou, anebo spravedlivým soudem konce a mí- 35 sta nevzala, zvláště, poněvadž ti poddaní Naši před Námi a radami Našimi tomu, což jest o nich rozpisováno a Nás zpravováno i mluveno, odpírali jsou a odpírají, a k slyšení pořádnému a k soudu se volali a volají, z pokuty žádné se nevynímajíce. I zprávu máme od týchž poddaných Našich,
Strana 214
214 Kniha třetí. 9. Ún. žeby takové psaní Naše a rozkázání u vás místa nemělo, a tím žebyste se zastírali: jakoby poslové vaši, kteříž jsou u Nás před sv. Duchem roku minulého byli, ústní od Nás po- ručení mělí, abyste se na žádné Naše psaní, ačbychom o též osoby učiniti ráčili, neobraceli; a tak oni poddani Naši že proto až do tohoto času statkův svých opatrovati a jich svobodně užívati nemohou, nepřestávajíce Nás vždy snažně žádati za spravedlivé opatření. Kdež My slyšíce jich takové řeči, prosby a spravedlivé podání, jsouce povinni jednoho každého v spravedlnosti opatrovati, i nechtíce tomu, aby jim, ani žádnému, v jich spravedlnosti co ublíženo bylo; a protož vám ještě přísně přikazujem, a tak chtíti míti ráčíme: abyste se podlé Našeho předešlého i tohoto psaní k nim zachovali, a jim v tom, aby oni statky své opatrovali a jich užívali, překážky nečinili, aniž činiti nedopouštěli, k prodávání statkův 15 jich nenutili, žádného víc, buďto ženského nebo mužského pohlaví, nevypovídali, ale pokojně se k sobě z obojí strany zachovali; nebo jsme My jim v tom ve všem svobodu a bez- pečenství, i kdežby koli býti chtěli, dáti ráčili a dáváme, až do té vší pře skonání. Nebo na tom konečně býti ráčíme, 20 aby ta všecka nesnáz a různice mezi vámi a jimi neb smlou- vou přátelskou skrze prostředky, kteréž vám obojí straně bez prodlení oznámíme, a nebo soudem spravedlivým konec a místo vzala; nebo přes jich takové spravedlivé podávání z těch dvou cest jedné spravedlivě nikoli minouti nemůžeme. 25 Paklibyste se vždy tím Naším rozkázáním, a nebo ústním po- ručením zastírali a zastírati chtěli, a na Naše psaní se ne- chtěli obrátiti: tehdy abyste k nám ty osoby bez prodlévání vypravili, kteréž jsou na vás to vznesli, žebychom takové, abyste se na žádné psaní Naše neobraceli, poručení učiniti 30 ráčili, a tu My jim totéž, což tuto Naše vůle jest, ústně ozná- miti ráčíme. I protož znajíce v tom konečnou vůli a rozkázání Naše, tak se zachovejte, jinak toho nikoli nečiníce, ač se chcete hněvu a nemilosti Naší královské uvarovati. Dán v Bu- díně na den svaté Apoleny panny, léta 1526, království Na- 35 šeho Uherského a Českého desátého.“ Druhý list do rady tento purkmistru a konšelům Pražským: „Ludvík z boží milosti atd. Poctiví Naši věrní milí! Které jsme vám a obci vaší psaní nyní učiniti ráčili o tu 10 1526.
214 Kniha třetí. 9. Ún. žeby takové psaní Naše a rozkázání u vás místa nemělo, a tím žebyste se zastírali: jakoby poslové vaši, kteříž jsou u Nás před sv. Duchem roku minulého byli, ústní od Nás po- ručení mělí, abyste se na žádné Naše psaní, ačbychom o též osoby učiniti ráčili, neobraceli; a tak oni poddani Naši že proto až do tohoto času statkův svých opatrovati a jich svobodně užívati nemohou, nepřestávajíce Nás vždy snažně žádati za spravedlivé opatření. Kdež My slyšíce jich takové řeči, prosby a spravedlivé podání, jsouce povinni jednoho každého v spravedlnosti opatrovati, i nechtíce tomu, aby jim, ani žádnému, v jich spravedlnosti co ublíženo bylo; a protož vám ještě přísně přikazujem, a tak chtíti míti ráčíme: abyste se podlé Našeho předešlého i tohoto psaní k nim zachovali, a jim v tom, aby oni statky své opatrovali a jich užívali, překážky nečinili, aniž činiti nedopouštěli, k prodávání statkův 15 jich nenutili, žádného víc, buďto ženského nebo mužského pohlaví, nevypovídali, ale pokojně se k sobě z obojí strany zachovali; nebo jsme My jim v tom ve všem svobodu a bez- pečenství, i kdežby koli býti chtěli, dáti ráčili a dáváme, až do té vší pře skonání. Nebo na tom konečně býti ráčíme, 20 aby ta všecka nesnáz a různice mezi vámi a jimi neb smlou- vou přátelskou skrze prostředky, kteréž vám obojí straně bez prodlení oznámíme, a nebo soudem spravedlivým konec a místo vzala; nebo přes jich takové spravedlivé podávání z těch dvou cest jedné spravedlivě nikoli minouti nemůžeme. 25 Paklibyste se vždy tím Naším rozkázáním, a nebo ústním po- ručením zastírali a zastírati chtěli, a na Naše psaní se ne- chtěli obrátiti: tehdy abyste k nám ty osoby bez prodlévání vypravili, kteréž jsou na vás to vznesli, žebychom takové, abyste se na žádné psaní Naše neobraceli, poručení učiniti 30 ráčili, a tu My jim totéž, což tuto Naše vůle jest, ústně ozná- miti ráčíme. I protož znajíce v tom konečnou vůli a rozkázání Naše, tak se zachovejte, jinak toho nikoli nečiníce, ač se chcete hněvu a nemilosti Naší královské uvarovati. Dán v Bu- díně na den svaté Apoleny panny, léta 1526, království Na- 35 šeho Uherského a Českého desátého.“ Druhý list do rady tento purkmistru a konšelům Pražským: „Ludvík z boží milosti atd. Poctiví Naši věrní milí! Které jsme vám a obci vaší psaní nyní učiniti ráčili o tu 10 1526.
Strana 215
Hlava 4. 215 roztržitost a rozdvojení, které se jest mezi vámi zběhlo, co 1526. jest v tom vůle Naše, srozuměti můžte. I napomínáme vás, abyste vy předkem, jakožto úředníci a přísežní Naši, takové vůli Naší neodpírali, a jiné všecky abyste k tomu vedli a na- pomínali, aby i oni podlé té Naší vůle všickni se zachovali, nic se tím rozkázáním Naším a nebo výpovědí, kteréž jsme byli na onen čas z některých příčin a zpráv učiniti ráčili, ani jakým ústním poručením nezastírajíce. Jest-li žeby pak kdo tomu odpíral, a nebo proti psaní a vůli Naší na odpor mluvil: 10 toho každého abyste Nám ihned oznámili; nebo My takového, jakožto Nám odporného, trestati ráčíme a tu naň pokutu vzlo- žiti, kteráž jemu také libá nebude. Protož znajíce takovou vůli Naši, tak se zachovejte, jakž vám psáti ráčíme, jináč toho nečiníce, pod uvarováním hněvu a nemilosti Naší. Dán 15 dne a léta téhož, jakož nahoře. Ludovicus rex m. p.“ Tuto opět mistr Pašek mlčí, ani již tvrditi smí, aby mu král ústně co o tom poručil. A daremní věc jest se na tom dlouho zastavovati; neb jakož prvé, tak i nyní Pražané ne- 20 poddaně králi, pánu svému, se postavili a k ničemuž se ne- měli, krom toho, že jsou k vypovídání mužův i žen, a nad to ku přinucení k vyprodání na ten čas nepospíchali. A však Pašek nesměl se nikdá k králi vypraviti, aby jej v tom po- ručenství ústním, kteréž vyhlašoval, pamatoval. A potom se 25 k tomu vždy navrátili, že mimo to všecko vypovídali některé měšťany málo výše psané, a zvláště Reginu Lopatskou. Při těchto všech psaních královských předešlých mistr Pašek stopy tratil, chodě za plachtou. Nebo na onen čas sv. Markety léta 1524 v přítomnosti pana Artleba z Moravy, Stani- 30 slava biskupa Holomuckého a Jana Žabky sekretáře, poslův královských, na radnici Pražské štědře mluvil, ale pokrytě, slovem jiných spoluradních: že vůli a psaní krále J. Msti, pokloníce hlav svých, chtí naplniti; potom pak až do této chvíle nechtěl místa dávati rozličnému jeho psaní, a netoliko 35 se jemu již nepoklonil, ale aniž, aby o něm vědomo bylo, vděčen chtěl býti. Neb ono první se jemu k trápení lidí ne- vinných líbilo; ale tuto mu bylo k nelibosti, proto že mu na překážku bylo k jeho tyranství. Jakož pak potom bylo jemu to od krále Ferdinanda vzpomenuto, když ho z Prahy vypověděl.
Hlava 4. 215 roztržitost a rozdvojení, které se jest mezi vámi zběhlo, co 1526. jest v tom vůle Naše, srozuměti můžte. I napomínáme vás, abyste vy předkem, jakožto úředníci a přísežní Naši, takové vůli Naší neodpírali, a jiné všecky abyste k tomu vedli a na- pomínali, aby i oni podlé té Naší vůle všickni se zachovali, nic se tím rozkázáním Naším a nebo výpovědí, kteréž jsme byli na onen čas z některých příčin a zpráv učiniti ráčili, ani jakým ústním poručením nezastírajíce. Jest-li žeby pak kdo tomu odpíral, a nebo proti psaní a vůli Naší na odpor mluvil: 10 toho každého abyste Nám ihned oznámili; nebo My takového, jakožto Nám odporného, trestati ráčíme a tu naň pokutu vzlo- žiti, kteráž jemu také libá nebude. Protož znajíce takovou vůli Naši, tak se zachovejte, jakž vám psáti ráčíme, jináč toho nečiníce, pod uvarováním hněvu a nemilosti Naší. Dán 15 dne a léta téhož, jakož nahoře. Ludovicus rex m. p.“ Tuto opět mistr Pašek mlčí, ani již tvrditi smí, aby mu král ústně co o tom poručil. A daremní věc jest se na tom dlouho zastavovati; neb jakož prvé, tak i nyní Pražané ne- 20 poddaně králi, pánu svému, se postavili a k ničemuž se ne- měli, krom toho, že jsou k vypovídání mužův i žen, a nad to ku přinucení k vyprodání na ten čas nepospíchali. A však Pašek nesměl se nikdá k králi vypraviti, aby jej v tom po- ručenství ústním, kteréž vyhlašoval, pamatoval. A potom se 25 k tomu vždy navrátili, že mimo to všecko vypovídali některé měšťany málo výše psané, a zvláště Reginu Lopatskou. Při těchto všech psaních královských předešlých mistr Pašek stopy tratil, chodě za plachtou. Nebo na onen čas sv. Markety léta 1524 v přítomnosti pana Artleba z Moravy, Stani- 30 slava biskupa Holomuckého a Jana Žabky sekretáře, poslův královských, na radnici Pražské štědře mluvil, ale pokrytě, slovem jiných spoluradních: že vůli a psaní krále J. Msti, pokloníce hlav svých, chtí naplniti; potom pak až do této chvíle nechtěl místa dávati rozličnému jeho psaní, a netoliko 35 se jemu již nepoklonil, ale aniž, aby o něm vědomo bylo, vděčen chtěl býti. Neb ono první se jemu k trápení lidí ne- vinných líbilo; ale tuto mu bylo k nelibosti, proto že mu na překážku bylo k jeho tyranství. Jakož pak potom bylo jemu to od krále Ferdinanda vzpomenuto, když ho z Prahy vypověděl.
Strana 216
216 Kniha třetí. 1526. Hlava 5. V níž se oznamuje, jaké psaní do konsistoře král Ludvík učinil, a druhý list do měst královských, všecky napomínaje a přísně kněžím přikazuje, aby těch kázaní bouřlivých zanechali, ale raději lidí k lásce a k pokoji napomínali. Při témž času také král psal o takovouž věc list do konsistoře takto: „Ludvík z boží milosti atd. Nábožní, poctiví věrní Naši milí! Zprávu máme, kterakby někteří z vás farářové a kněží v městě Našem Pražském kázaní nepokojná a hanlivá proti osobám mnohým ze všech tří stavův činiti měli, a lidu obec- ního jedněch proti druhým pozdvihovali a rozličně haněli; též také proti listům Našim, kteréž jsme předešlých časův poctivým Pražanům psáti rozkázati ráčili o tu různici, kteráž jest v městě Našem Pražském mezi poddanými Našimi po- vstala, že jest ta vůle Naše, aby ta všecka nesnáz a různice během přátelským srovnána byla, a nebo spravedlivým soudem 20 konec a místo vzala — mluvíce a kážíce: žeby ti listové pod jmenem Našm královským postranně vyjednáni byli. Což jest Nám nemálo protimyslné, že se taková kázaní, z kte- rýchžto nepokoj a neláska pochází, i činí i dopouštějí. A protož vám pilně a přísně přikazujem, abyste napřed sami 25 lid obecní na svých kázaních k lásce křesťanské, k svornosti a ku pokoji vedli, i jiným farářům a kněžím totéž oznámili a tak se zachovati rozkázali. A byl-liby kdo v Našem městě Pražském nalezen, jenžby u víře křesťanské bloudil: ten aby byl před vás a konšely obeslán a slyšán; a bylo-liby naň to dovedeno a skutečně uznáno, ten aby byl napraven; a pakliby při svém bludu neústupně stáli a napraviti se nedali, takovým abyste v slušném času vyprodati se rozkázali. Což se pak psaní Našeho dotýče, kteréž jsme o osobách z Prahy na ten čas vyšlých učiniti ráčili, o tom abyste věděli: že 35 jest z Našeho jistého rozkázání a konečné vůle, s podepsá- ním vlastní rukou Naší vyšlo; nebo na tom konečně býti ráčíme, aby všecky různice, kteréž jsou v království Našem Českém mezi poddanými Našimi, upokojeny byly. A protož 15 30 10
216 Kniha třetí. 1526. Hlava 5. V níž se oznamuje, jaké psaní do konsistoře král Ludvík učinil, a druhý list do měst královských, všecky napomínaje a přísně kněžím přikazuje, aby těch kázaní bouřlivých zanechali, ale raději lidí k lásce a k pokoji napomínali. Při témž času také král psal o takovouž věc list do konsistoře takto: „Ludvík z boží milosti atd. Nábožní, poctiví věrní Naši milí! Zprávu máme, kterakby někteří z vás farářové a kněží v městě Našem Pražském kázaní nepokojná a hanlivá proti osobám mnohým ze všech tří stavův činiti měli, a lidu obec- ního jedněch proti druhým pozdvihovali a rozličně haněli; též také proti listům Našim, kteréž jsme předešlých časův poctivým Pražanům psáti rozkázati ráčili o tu různici, kteráž jest v městě Našem Pražském mezi poddanými Našimi po- vstala, že jest ta vůle Naše, aby ta všecka nesnáz a různice během přátelským srovnána byla, a nebo spravedlivým soudem 20 konec a místo vzala — mluvíce a kážíce: žeby ti listové pod jmenem Našm královským postranně vyjednáni byli. Což jest Nám nemálo protimyslné, že se taková kázaní, z kte- rýchžto nepokoj a neláska pochází, i činí i dopouštějí. A protož vám pilně a přísně přikazujem, abyste napřed sami 25 lid obecní na svých kázaních k lásce křesťanské, k svornosti a ku pokoji vedli, i jiným farářům a kněžím totéž oznámili a tak se zachovati rozkázali. A byl-liby kdo v Našem městě Pražském nalezen, jenžby u víře křesťanské bloudil: ten aby byl před vás a konšely obeslán a slyšán; a bylo-liby naň to dovedeno a skutečně uznáno, ten aby byl napraven; a pakliby při svém bludu neústupně stáli a napraviti se nedali, takovým abyste v slušném času vyprodati se rozkázali. Což se pak psaní Našeho dotýče, kteréž jsme o osobách z Prahy na ten čas vyšlých učiniti ráčili, o tom abyste věděli: že 35 jest z Našeho jistého rozkázání a konečné vůle, s podepsá- ním vlastní rukou Naší vyšlo; nebo na tom konečně býti ráčíme, aby všecky různice, kteréž jsou v království Našem Českém mezi poddanými Našimi, upokojeny byly. A protož 15 30 10
Strana 217
Hlava 5. 217 to znajíce, lid k tomu abyste vedli a napomínali, aby taková vůle Naše svůj průchod míti mohla. A pakliby kdo přes toto Naše psaní k jakému nepokoji vedl a pozdvihoval, takovému žádnému toho bychom trpěti neráčili. I to znajíce, tak se za- s chovejte, jakž vám píšem a chtíti míti ráčíme. Dán na Budíně léta a dne ut supra. Ludovicus rex m. p. Druhý list do měst královských, jakby se měli za- chovati podlé téhož psaní: „Ludvik z boží milosti atd. Poctiví věrní Naši milí! Došla jest nás zpráva, kterakby času některého nedávno minulého psaní do některých měst Našich královských krá- lovství Českého, i také k vám, a zvláště od administratora Pražského faráři vašemu přišlo, i na kázaní vůbec lidem 15 čteno a oznamováno, co se těch osob poddaných Našich do- týče, kterýmž jsme byli na některé zprávy z města Našeho Pražského vyprodati se rozkázati ráčili, i také těch, kterýmž oni Pražané vyprodati se rozkázali, jakoby též osoby listy sobě pod jmenem Naším královským skrze čížkoli zřízení 2o postranní vyjednaly, někteří to vykládajíce, jakoby falešné býti měly; a to ty listy, kteréž jsme byli Pražanům psáti roz- kázali, aby též osoby statkův svých neprodávaly, ale je opa- trovaly a jich užívaly, dotud, dokužby ta všecka nesnáz buďto smlouvou přátelskou, nebo spravedlivým soudem konce a 25 místa nevzala, a víc aby žádného nevypovídali. Ježto jest Nám to nemálo protimyslné, neb to pravda není, aby ti li- stové bez vědomí a konečné vůle Naší vyjíti měli; nebo jsme My takové psaní jim Pražanům s jistým Naším vědomím psáti rozkázali i rukou Naší vlastní podepsati se ráčili, a so ještě táž a taková vůle Naše podlé týchž prvnějších listův jest. Také i o tom zprávu máme, kterakby v některých mě- stech farářové a kněží kázaní bouřlivá a nepokojná činiti měli, jedny proti druhým ošklivíce, pozdvihali a haněli. A protož vám přikazujem, abyste faráři svému a kněžím 85 jmenem Naším rozkázali, aby oni takových kázaní nepokoj- ných přestali a nechali; ale lid k lásce a ku pokoji a k svor- nosti vedli a napomínali. A byl-liby kdo v městě vašem na- lezen, jenžby u víře svaté křesťanské bloudil: ten aby byl před vás a kněží vaše povolán; a bylo-liby naň to v pravdě 10 1526.
Hlava 5. 217 to znajíce, lid k tomu abyste vedli a napomínali, aby taková vůle Naše svůj průchod míti mohla. A pakliby kdo přes toto Naše psaní k jakému nepokoji vedl a pozdvihoval, takovému žádnému toho bychom trpěti neráčili. I to znajíce, tak se za- s chovejte, jakž vám píšem a chtíti míti ráčíme. Dán na Budíně léta a dne ut supra. Ludovicus rex m. p. Druhý list do měst královských, jakby se měli za- chovati podlé téhož psaní: „Ludvik z boží milosti atd. Poctiví věrní Naši milí! Došla jest nás zpráva, kterakby času některého nedávno minulého psaní do některých měst Našich královských krá- lovství Českého, i také k vám, a zvláště od administratora Pražského faráři vašemu přišlo, i na kázaní vůbec lidem 15 čteno a oznamováno, co se těch osob poddaných Našich do- týče, kterýmž jsme byli na některé zprávy z města Našeho Pražského vyprodati se rozkázati ráčili, i také těch, kterýmž oni Pražané vyprodati se rozkázali, jakoby též osoby listy sobě pod jmenem Naším královským skrze čížkoli zřízení 2o postranní vyjednaly, někteří to vykládajíce, jakoby falešné býti měly; a to ty listy, kteréž jsme byli Pražanům psáti roz- kázali, aby též osoby statkův svých neprodávaly, ale je opa- trovaly a jich užívaly, dotud, dokužby ta všecka nesnáz buďto smlouvou přátelskou, nebo spravedlivým soudem konce a 25 místa nevzala, a víc aby žádného nevypovídali. Ježto jest Nám to nemálo protimyslné, neb to pravda není, aby ti li- stové bez vědomí a konečné vůle Naší vyjíti měli; nebo jsme My takové psaní jim Pražanům s jistým Naším vědomím psáti rozkázali i rukou Naší vlastní podepsati se ráčili, a so ještě táž a taková vůle Naše podlé týchž prvnějších listův jest. Také i o tom zprávu máme, kterakby v některých mě- stech farářové a kněží kázaní bouřlivá a nepokojná činiti měli, jedny proti druhým ošklivíce, pozdvihali a haněli. A protož vám přikazujem, abyste faráři svému a kněžím 85 jmenem Naším rozkázali, aby oni takových kázaní nepokoj- ných přestali a nechali; ale lid k lásce a ku pokoji a k svor- nosti vedli a napomínali. A byl-liby kdo v městě vašem na- lezen, jenžby u víře svaté křesťanské bloudil: ten aby byl před vás a kněží vaše povolán; a bylo-liby naň to v pravdě 10 1526.
Strana 218
218 Kniha třetí. 1526. dovedeno a skutečně uznáno, ten a takový aby byl napraven; pakliby v svém bludu neústupně stál a napraviti se nedal, takovému abyste v času slušném vyprodati se rozkázali. Protož znajíce tuto Naši konečnou vůli, tak se zachovejte, jakož vám psáti ráčíme, jináč toho nikoliv nečiníce. Dán na Budíně léta a dne téhož ut supra. Ludovicus rex m. p." 3 Hlava 6. 10 V níž se vypisuje, jak král Ludvík všem stavům sněm v Kolíně po- kládá, Pražany a vypovězené všecky obsílá. Dále pana Lva s panem Jindřichem o tu nesnáz rovnají; při tom pan Lev vznáší, jak veliký počet jízdných Pražané mají; a nezjednavše nic, pryč se rozjíždějí. A bratr Matěj se připomíná. 15 Času téměř toho král obsílal a položil sjezd v Kolíně 12. Dub. všem stavům ve čtvrtek po provodní neděli, těm toliko, kte- říž byli na onen čas sv. Martina minulého také k témuž obe- sláni na též místo. A k tomu všecky vypověděné z Prahy 20 k témuž dni do Kolína také obsílal. Jiné pak pány, totiž pana Lva, kníže Karla, a jiné pány a rytířstvo i Pražany s jich spolkem obsílal k témuž dni do Hory, na to totiž, aby se obojí, Kolínští s Horskými, o nesnáze vzniklé přátelsky srovnali a smluvili skrze prostředky pány posly a řečníky: pána pana Artleba z Bozkovic a na Třebiči a pána pana Jana z Pernštejna a na Helfenštejně, pány moravské k tomu vy- slané od krále, a srovnajíce se, aby společně o sněm obecní budoucí jednali. Jakož pak tak se dálo, že ti páni poslové rokovali mezi pány z Rožmberka, panem Joštem a panem 30 Janem, na místě pana Jindřicha bratra jich, podlé zprávy, tehdáž nemocného, a mezi panem Lvem o tu nesnáz a po- ručenství pana Petra z Rožmberka, strýce jich. Ale že se proti sobě s obou stran velmi zatvrdili, tak že jedna strana, totiž pan Lev, nechtěl než bráti, a druhá nechtěla nic dáti, 35 a protož se smlouva mezi nimi v nic rozešla. Což se pak Pražanův s těmi osobami od nich vypovědě- nými dotýče, páni poslové královští nadepsaní napomenutí učinili Pražanům, aby se dali naleznouti v Kolíně dne jednoho 25
218 Kniha třetí. 1526. dovedeno a skutečně uznáno, ten a takový aby byl napraven; pakliby v svém bludu neústupně stál a napraviti se nedal, takovému abyste v času slušném vyprodati se rozkázali. Protož znajíce tuto Naši konečnou vůli, tak se zachovejte, jakož vám psáti ráčíme, jináč toho nikoliv nečiníce. Dán na Budíně léta a dne téhož ut supra. Ludovicus rex m. p." 3 Hlava 6. 10 V níž se vypisuje, jak král Ludvík všem stavům sněm v Kolíně po- kládá, Pražany a vypovězené všecky obsílá. Dále pana Lva s panem Jindřichem o tu nesnáz rovnají; při tom pan Lev vznáší, jak veliký počet jízdných Pražané mají; a nezjednavše nic, pryč se rozjíždějí. A bratr Matěj se připomíná. 15 Času téměř toho král obsílal a položil sjezd v Kolíně 12. Dub. všem stavům ve čtvrtek po provodní neděli, těm toliko, kte- říž byli na onen čas sv. Martina minulého také k témuž obe- sláni na též místo. A k tomu všecky vypověděné z Prahy 20 k témuž dni do Kolína také obsílal. Jiné pak pány, totiž pana Lva, kníže Karla, a jiné pány a rytířstvo i Pražany s jich spolkem obsílal k témuž dni do Hory, na to totiž, aby se obojí, Kolínští s Horskými, o nesnáze vzniklé přátelsky srovnali a smluvili skrze prostředky pány posly a řečníky: pána pana Artleba z Bozkovic a na Třebiči a pána pana Jana z Pernštejna a na Helfenštejně, pány moravské k tomu vy- slané od krále, a srovnajíce se, aby společně o sněm obecní budoucí jednali. Jakož pak tak se dálo, že ti páni poslové rokovali mezi pány z Rožmberka, panem Joštem a panem 30 Janem, na místě pana Jindřicha bratra jich, podlé zprávy, tehdáž nemocného, a mezi panem Lvem o tu nesnáz a po- ručenství pana Petra z Rožmberka, strýce jich. Ale že se proti sobě s obou stran velmi zatvrdili, tak že jedna strana, totiž pan Lev, nechtěl než bráti, a druhá nechtěla nic dáti, 35 a protož se smlouva mezi nimi v nic rozešla. Což se pak Pražanův s těmi osobami od nich vypovědě- nými dotýče, páni poslové královští nadepsaní napomenutí učinili Pražanům, aby se dali naleznouti v Kolíně dne jednoho 25
Strana 219
Hlava 6. 219 hodinu jmenovitou ke smlouvě a k rokování přátelskému. 1526. V tom pan Lev s svými, maje úmysl podlé jiného panstva s Pražany při tom býti, podal toho na pány posly, aby opa- třeni byli v Kolíně hospodami, proto, že pravili se míti v tom sjezdu u Hory na půl třetího tisíce koní. Ale páni poslové, tak jakž slušelo, na to podání pověděli: „že jim nic od krále není poručeno, aby měli komu hospody jednati, a že jim to náležité není učiniti.“ Pan Lev tou řečí hrušek v popele hledal; neb podlé 10 vědomosti lidí, kdyby všecky koně při dolích i jinde u vší Hory měl tehdáž počítati, jistá jest věc, žeby se takový po- čet se všemi těmi pohostinu příjezdnými koňmi, kteréž jsou s pilností mnozí lidé shledali i počítali, neshledal a tak, jakž mluvil, nenalezl. Ale co jest Lev tím obmýšlel, rozum lidský 15 všeho dosáhnouti můž. A v tom poručeno bylo knížeti Karlovi v Kolíně při příjezdu jeho tehdáž od pánův poslův, aby jim do Hory oznámil: poněvadž pravili se míti tak veliký po- čet koní, chtí-li v menším počtu z sebe do Kolína vyslati, 20 aby vyslali. A když jel k Hoře a potkal se s. nimi, ano již z Hory vyjížděli, tu pak divný spletek se stal pod přikrytím, tak že jsou se všickni zase do Hory obrátili: buďto z strachu ně- kterého, budto z pouhé svévolnosti se stalo, že se to vše 25 rozešlo. A když bylo toho dne v nešpory, přijeli z rytířstva a z Pražanův do Kolína několik osob v malém počtu, jsouce od Hory vysláni, zpravujíce, co jest k nim kníže na potkání mluvil, obrátiv je zase, a že podlé jeho zprávy v tomto počtu 30 přijeli. Ale kníže, jsa již také opět přítomen, v některých řečech odpíral těm slovům a poslům Horským, tak že tím po- selstvím nasmíšili všecky, a jakž přijeli, tak se zase do Hory vrátili. Potom na zejtří v sobotu napomenuti opět byli Pražané 14. Dub. 35 k témuž, jako prvé, od pánův poslův, aby k tomu rokování do Kolína přijeli. Ale oni odepsali, vymlouvajíce se: „že se podlé psaní královského zachovati chtěli a do Kolína při- jeti; a že jsou byli z Hory již vyjeli, ale obráceni jsou zase od knížete na potkání, aby se zase navrátili, že není potřeba, 5
Hlava 6. 219 hodinu jmenovitou ke smlouvě a k rokování přátelskému. 1526. V tom pan Lev s svými, maje úmysl podlé jiného panstva s Pražany při tom býti, podal toho na pány posly, aby opa- třeni byli v Kolíně hospodami, proto, že pravili se míti v tom sjezdu u Hory na půl třetího tisíce koní. Ale páni poslové, tak jakž slušelo, na to podání pověděli: „že jim nic od krále není poručeno, aby měli komu hospody jednati, a že jim to náležité není učiniti.“ Pan Lev tou řečí hrušek v popele hledal; neb podlé 10 vědomosti lidí, kdyby všecky koně při dolích i jinde u vší Hory měl tehdáž počítati, jistá jest věc, žeby se takový po- čet se všemi těmi pohostinu příjezdnými koňmi, kteréž jsou s pilností mnozí lidé shledali i počítali, neshledal a tak, jakž mluvil, nenalezl. Ale co jest Lev tím obmýšlel, rozum lidský 15 všeho dosáhnouti můž. A v tom poručeno bylo knížeti Karlovi v Kolíně při příjezdu jeho tehdáž od pánův poslův, aby jim do Hory oznámil: poněvadž pravili se míti tak veliký po- čet koní, chtí-li v menším počtu z sebe do Kolína vyslati, 20 aby vyslali. A když jel k Hoře a potkal se s. nimi, ano již z Hory vyjížděli, tu pak divný spletek se stal pod přikrytím, tak že jsou se všickni zase do Hory obrátili: buďto z strachu ně- kterého, budto z pouhé svévolnosti se stalo, že se to vše 25 rozešlo. A když bylo toho dne v nešpory, přijeli z rytířstva a z Pražanův do Kolína několik osob v malém počtu, jsouce od Hory vysláni, zpravujíce, co jest k nim kníže na potkání mluvil, obrátiv je zase, a že podlé jeho zprávy v tomto počtu 30 přijeli. Ale kníže, jsa již také opět přítomen, v některých řečech odpíral těm slovům a poslům Horským, tak že tím po- selstvím nasmíšili všecky, a jakž přijeli, tak se zase do Hory vrátili. Potom na zejtří v sobotu napomenuti opět byli Pražané 14. Dub. 35 k témuž, jako prvé, od pánův poslův, aby k tomu rokování do Kolína přijeli. Ale oni odepsali, vymlouvajíce se: „že se podlé psaní královského zachovati chtěli a do Kolína při- jeti; a že jsou byli z Hory již vyjeli, ale obráceni jsou zase od knížete na potkání, aby se zase navrátili, že není potřeba, 5
Strana 220
220 Kniha třetí. aby tak ve mnoze jeti měli,“ vyměřujíce sobě, jakby se, kdyby k tomu přišlo, smlouvati chtěli, a „jak můž to těžce býti bez úrazu výpovědi královské, kterouž na onen čas rozkázal ty osoby vypovídati.“ Proti čemuž jest potom, i také nyní jinak jim rozkazoval světle v tom listu posledním, kterýž do rady jich psal na den sv. Apoleny minulé; a tak tím psaním předešlým tu nedím výpověd, ale rozkázání své umořiti ráčil a v nic obrátiti. Tomu se zpěčovali, dále dotý- kajíce i nějakých svých svobod, aby proti nim nic neučinili: ježto i to nepodobné jest k průvodu, aby měli jaké svobody 10 na to míti, aby mocí proti svým přísahám křivdu měli někomu učiniti. Nebo veliký rozdíl jest v tom mezi stavy panským a rytířským, a městským, proto, že stav panský a rytířský v této zemi těch svobod jsou dávno užívali; by pak netoliko podlé spravedlnosti poddané své spravovali, ale někdy mocí na ně 15 sáhli, že jim žádný v to nikdá, ani král nevkračuje. Ale stav městský, poněvadž nejsou páni dědiční svých spoluměšťanův, ale jednostejně a zároveň jsou všickni poddaní krále pána svého dědičného; a konšelé v městech, že nejsou páni svých spoluměšťanův, ale úředníci a náměstkové pána svého: a tak to na ně nesluší, jsouce poddaní pána jednoho, aby pán jich neměl se vložiti v bezpraví jedněch proti druhým učiněné, a cožby chybilo práva a spravedlnosti, aby neměl moci král, pán jich, proti křivdě a násilí žádného obhajovati. A té jsou svobody Pražané chtěli užívati! A tak tím obyčejem rozvedli 25 ten tanec, aby z té smlouvy nic nebylo. A s tím od Hory všickni s tím spolkem jich se rozjeli. A poněvadž pan Lev, purkrabě, s některými pány a rytířstvem i také s Pražany, nesrovnali se s volí královskou, aby v svornosti a v lásce s těmi pány a rytířstvem i stavem 30 městským v Kolíně přítomnými společně jednali o potřeby náležité: že ti všickni stavové v Kolíně se spolčili za jednoho člověka podlé krále pána svého, aby se žádným nespravovali jiným, než králem pánem svým dědičným, v ničemž jedni druhých neopouštějíce, z příčiny té: poněvadž král ráčil se 35 obrátiti a státi při nich podlé těch artikulův, kterýmž pan Lev s svými byl odpíral, o kteréž bylo tudíž jednáno při prvním sjezdu o sv. Martině, že oni krále nikterakž v tom opustiti nemíní. A v to také jsou pojati všickni ti, kteříž -0 1526.
220 Kniha třetí. aby tak ve mnoze jeti měli,“ vyměřujíce sobě, jakby se, kdyby k tomu přišlo, smlouvati chtěli, a „jak můž to těžce býti bez úrazu výpovědi královské, kterouž na onen čas rozkázal ty osoby vypovídati.“ Proti čemuž jest potom, i také nyní jinak jim rozkazoval světle v tom listu posledním, kterýž do rady jich psal na den sv. Apoleny minulé; a tak tím psaním předešlým tu nedím výpověd, ale rozkázání své umořiti ráčil a v nic obrátiti. Tomu se zpěčovali, dále dotý- kajíce i nějakých svých svobod, aby proti nim nic neučinili: ježto i to nepodobné jest k průvodu, aby měli jaké svobody 10 na to míti, aby mocí proti svým přísahám křivdu měli někomu učiniti. Nebo veliký rozdíl jest v tom mezi stavy panským a rytířským, a městským, proto, že stav panský a rytířský v této zemi těch svobod jsou dávno užívali; by pak netoliko podlé spravedlnosti poddané své spravovali, ale někdy mocí na ně 15 sáhli, že jim žádný v to nikdá, ani král nevkračuje. Ale stav městský, poněvadž nejsou páni dědiční svých spoluměšťanův, ale jednostejně a zároveň jsou všickni poddaní krále pána svého dědičného; a konšelé v městech, že nejsou páni svých spoluměšťanův, ale úředníci a náměstkové pána svého: a tak to na ně nesluší, jsouce poddaní pána jednoho, aby pán jich neměl se vložiti v bezpraví jedněch proti druhým učiněné, a cožby chybilo práva a spravedlnosti, aby neměl moci král, pán jich, proti křivdě a násilí žádného obhajovati. A té jsou svobody Pražané chtěli užívati! A tak tím obyčejem rozvedli 25 ten tanec, aby z té smlouvy nic nebylo. A s tím od Hory všickni s tím spolkem jich se rozjeli. A poněvadž pan Lev, purkrabě, s některými pány a rytířstvem i také s Pražany, nesrovnali se s volí královskou, aby v svornosti a v lásce s těmi pány a rytířstvem i stavem 30 městským v Kolíně přítomnými společně jednali o potřeby náležité: že ti všickni stavové v Kolíně se spolčili za jednoho člověka podlé krále pána svého, aby se žádným nespravovali jiným, než králem pánem svým dědičným, v ničemž jedni druhých neopouštějíce, z příčiny té: poněvadž král ráčil se 35 obrátiti a státi při nich podlé těch artikulův, kterýmž pan Lev s svými byl odpíral, o kteréž bylo tudíž jednáno při prvním sjezdu o sv. Martině, že oni krále nikterakž v tom opustiti nemíní. A v to také jsou pojati všickni ti, kteříž -0 1526.
Strana 221
Hlava 7. 221 jsou z Prahy od svých žen, dětí i statkův byli vytištěni, že též král ráčil při nich státi, neustoupiv toho, což jest o nich Pražanům několikrát přísně rozkazoval, aby do svých statkův zase vpuštěni byli pokojně. A však proto ti vypovědění v za- pomenutí při tom nebyli; nébrž že ta věc u krále tak opa- třena byla z daru božího ode všech stavův při témž sjezdu. A na tom zůstali: poněvadž jsou již dokonaleji nepovolnost Pražanův tak dobře proti králi pánu, jako proti těm osobám skutečně poznali, i jimi samými jest se to rokování rozešlo, to že toho nemíníme opustiti; ale že ta všecka jich nesnáz musí průchod a konec svůj bráti podlé zasloužení jedné každé strany. Dále, aby také každému známo bylo, že při tom sjezdu také oznámeno bylo: že to psaní a rozkázání krále i králové Jich Mstí, Pražanům toho času učiněné o bratra Matěje pou- stenníka, toho ctného a šlechetného muže, aby ho bez me- škání z vězení svého pustili, v zmaření přišlo, že jsou toho zhola neučinili, a v nic to rozkázání přišlo a se obrátilo, beze vší slušné výmluvy. 15 1526. 20 Hlava 7. 25 V níž se vypisuje, jak Pražané svou vysoce stavějí a skrze arcibi- skupa Ostřehomského mnoho provozují. Dále jak Turek škody v Uher- ské zemi činil, Bělehradu dobyl, a jak král Ludvík žalostivě i pro pána boha, aby Čechové mu pomoc dali, prosí. Při tom, kteří a jak táhnou, se jmenují, a jak se jest ta bitva stala a jak jest král Ludvík zahynul. 35 Po tak mnohých nesnázech přišlo již k tomu na nej- vyšší, že Pražané svými běhy dotýkali se důstojenství krále pána svého, postavivše se nepoddaně a neposlušně proti němu; a k tomu se již nachylovalo, jakoby ho již za pána svého dědičného míti nechtěli. A to se již zřetedlně ukázalo, že předepsanému psaní a vůli jeho nikterakž skůro povoliti ne- chtěli, ani tomu místa dáti, aby zvláště měli koho z těch osob k němu vypraviti, kteříž se nejvíc tím zastírali, pravíce: že jim mluvil, aby se na žádné psaní jeho neobraceli, mimo to, k čemuž jim, jakož oni vyznávali, na jich zprávu křivou 30
Hlava 7. 221 jsou z Prahy od svých žen, dětí i statkův byli vytištěni, že též král ráčil při nich státi, neustoupiv toho, což jest o nich Pražanům několikrát přísně rozkazoval, aby do svých statkův zase vpuštěni byli pokojně. A však proto ti vypovědění v za- pomenutí při tom nebyli; nébrž že ta věc u krále tak opa- třena byla z daru božího ode všech stavův při témž sjezdu. A na tom zůstali: poněvadž jsou již dokonaleji nepovolnost Pražanův tak dobře proti králi pánu, jako proti těm osobám skutečně poznali, i jimi samými jest se to rokování rozešlo, to že toho nemíníme opustiti; ale že ta všecka jich nesnáz musí průchod a konec svůj bráti podlé zasloužení jedné každé strany. Dále, aby také každému známo bylo, že při tom sjezdu také oznámeno bylo: že to psaní a rozkázání krále i králové Jich Mstí, Pražanům toho času učiněné o bratra Matěje pou- stenníka, toho ctného a šlechetného muže, aby ho bez me- škání z vězení svého pustili, v zmaření přišlo, že jsou toho zhola neučinili, a v nic to rozkázání přišlo a se obrátilo, beze vší slušné výmluvy. 15 1526. 20 Hlava 7. 25 V níž se vypisuje, jak Pražané svou vysoce stavějí a skrze arcibi- skupa Ostřehomského mnoho provozují. Dále jak Turek škody v Uher- ské zemi činil, Bělehradu dobyl, a jak král Ludvík žalostivě i pro pána boha, aby Čechové mu pomoc dali, prosí. Při tom, kteří a jak táhnou, se jmenují, a jak se jest ta bitva stala a jak jest král Ludvík zahynul. 35 Po tak mnohých nesnázech přišlo již k tomu na nej- vyšší, že Pražané svými běhy dotýkali se důstojenství krále pána svého, postavivše se nepoddaně a neposlušně proti němu; a k tomu se již nachylovalo, jakoby ho již za pána svého dědičného míti nechtěli. A to se již zřetedlně ukázalo, že předepsanému psaní a vůli jeho nikterakž skůro povoliti ne- chtěli, ani tomu místa dáti, aby zvláště měli koho z těch osob k němu vypraviti, kteříž se nejvíc tím zastírali, pravíce: že jim mluvil, aby se na žádné psaní jeho neobraceli, mimo to, k čemuž jim, jakož oni vyznávali, na jich zprávu křivou 30
Strana 222
222 Kniha třetí. snad byl povolil. Ale toho jsou ničímž nikdá neprovedli, neb neměli žádného důvodu pravého ani pořádného, a tak jest byla zřetedlná křivda a faleš. Neb ten Ostřehomský arcibi- skup, tak jak lidé povětrně zpravovali, něco k Paškovi a k jiným jeho tovaryšům v Budíně k tomu podobného mohl mluviti všetečně bez přítomnosti královské, jakoby to činil slovem královským; a on Pašek potom to v Pražské obci vtrušoval za jistou pravdu, kdežto pak král nikdá potom k tomu se nepřiznal. Důvod toho jest: kdyby to tak bylo, Pašek by se v tom nikoli nezmeškal, aby neměl sobě na to 10 jistoty zjednati, aby měl potom co ukázati. Druhé: žeby král nikdá toho Pražanům potom nepsal, aby k němu ty osoby vyslali, kteříž pravili se takovou vůli dotčenou jeho slyšeti, a aby se tím víc nezastírali; jakož jsou pak nesměli toho nikdá učiniti, aby vyslali. Třetí: nebylo by potřebí již králi o to další péče míti, ani posílati řečníkův, pánův moravských, do Kolína k sjezdu předešlému, aby mocně jednali na místě královském mezi Pražany a vypověděnými, jakož jest povědíno. A tak to i jiné že hodněji jest, tomu všemu věřiti, nežli Paškovi s jeho tovaryši, ano i tomu arcibiskupu nevěrnému. 20 I z té příčiny, poněvadž jest již králi náleželo výstupku proti němu učiněného litovati, nad kterýž ztěžka vyšší býti můž: toho všeho v mlčení s radou svou zanechal, dokudžby do koruny České nepřijel. A v tom času Turek nepřítel škodu znamenitou v Uher- 25 ské zemi činil, a Bělehradu zámku, kterýž při jeho pomezí jest, mocně dobyl. A když nechtěl na tom přestati, umyslil se k Budínu pustiti. A král Ludvík, znamenav veliké své ne- bezpečenství, posílal řečníky do Čech, psal, žádal, i nejednou rozkazoval všem ze všech stavův, a nejvýš (co nad to žalo- 30 stivějšího býti můž?) pro pána boha prosil, aby mu ku po- moci lidu zbrojného poslali. Ale Čechové někteří, a zvláště pan Lev, a jiní soud- cové zemští s jich spolkem a s Pražany, na sněm se obecní odvolávali, chtíce o to prvé jednati. A jiní nečekavše sněmu, 35 totiž ti všickni páni a rytířstvo z kraje Boleslavského, ač jsou sami osobně netáhli, však pomoc znamenitou peněžitou uči- nili a dali v moc panu kancléři, kterýž sjednal lidí služeb- ných spolu s svými nemalý počet, táhli všickni spolu bez 5 15 1526.
222 Kniha třetí. snad byl povolil. Ale toho jsou ničímž nikdá neprovedli, neb neměli žádného důvodu pravého ani pořádného, a tak jest byla zřetedlná křivda a faleš. Neb ten Ostřehomský arcibi- skup, tak jak lidé povětrně zpravovali, něco k Paškovi a k jiným jeho tovaryšům v Budíně k tomu podobného mohl mluviti všetečně bez přítomnosti královské, jakoby to činil slovem královským; a on Pašek potom to v Pražské obci vtrušoval za jistou pravdu, kdežto pak král nikdá potom k tomu se nepřiznal. Důvod toho jest: kdyby to tak bylo, Pašek by se v tom nikoli nezmeškal, aby neměl sobě na to 10 jistoty zjednati, aby měl potom co ukázati. Druhé: žeby král nikdá toho Pražanům potom nepsal, aby k němu ty osoby vyslali, kteříž pravili se takovou vůli dotčenou jeho slyšeti, a aby se tím víc nezastírali; jakož jsou pak nesměli toho nikdá učiniti, aby vyslali. Třetí: nebylo by potřebí již králi o to další péče míti, ani posílati řečníkův, pánův moravských, do Kolína k sjezdu předešlému, aby mocně jednali na místě královském mezi Pražany a vypověděnými, jakož jest povědíno. A tak to i jiné že hodněji jest, tomu všemu věřiti, nežli Paškovi s jeho tovaryši, ano i tomu arcibiskupu nevěrnému. 20 I z té příčiny, poněvadž jest již králi náleželo výstupku proti němu učiněného litovati, nad kterýž ztěžka vyšší býti můž: toho všeho v mlčení s radou svou zanechal, dokudžby do koruny České nepřijel. A v tom času Turek nepřítel škodu znamenitou v Uher- 25 ské zemi činil, a Bělehradu zámku, kterýž při jeho pomezí jest, mocně dobyl. A když nechtěl na tom přestati, umyslil se k Budínu pustiti. A král Ludvík, znamenav veliké své ne- bezpečenství, posílal řečníky do Čech, psal, žádal, i nejednou rozkazoval všem ze všech stavův, a nejvýš (co nad to žalo- 30 stivějšího býti můž?) pro pána boha prosil, aby mu ku po- moci lidu zbrojného poslali. Ale Čechové někteří, a zvláště pan Lev, a jiní soud- cové zemští s jich spolkem a s Pražany, na sněm se obecní odvolávali, chtíce o to prvé jednati. A jiní nečekavše sněmu, 35 totiž ti všickni páni a rytířstvo z kraje Boleslavského, ač jsou sami osobně netáhli, však pomoc znamenitou peněžitou uči- nili a dali v moc panu kancléři, kterýž sjednal lidí služeb- ných spolu s svými nemalý počet, táhli všickni spolu bez 5 15 1526.
Strana 223
Hlava 7. 223 mála na dvě neděle za Pražany až k Starým Hradům. A tu 1526. uslyšavše zlou novinu o králi, o kteréž se doleji psáti bude, obrátili se zase. Pan Jindřich také z Rožmberka osobně ne- táhl, ale poslal na svém místě několik set lidu zbrojného. Ale pan Jakoubek, podkomoří, z vůle královské táhl prvé s ně- kterými městy, totiž: s Žateckými, Lounskými, Kadaňskými, Mostskými, Táborskými a s některými málo víc, za Budín, podlé zprávy mnohých, na 25 mil, k městečku Moháč řeče- nému blízko k vojsku tureckému. Ale Pražané, naposmívavše se jiným, kteříž jsou byli vytáhli, ač jsou po jiných a za jinými, pod nějakou barvou, a podlé nich Plzeňstí, Berounští, Slanští, Litoměřičtí, Měl- ničtí, Ústští a jiní někteří se vypravili a vytáhli z Čech za Budín deset mil: tu se zastavili, a dále netáhli, majíce k tomu 15 dosti času; ne aby dotáhnouti nemohli, neb jsou tak táhli, aby nedotáhli. Neb vytáhli byli z Prahy v sobotu po svatém Jakubu čtvrtého dne, jakož o tom o všem jiným jest vědomo. Ale sama nedbánlivost a nemilost k králi pánu toho jim brá- nila učiniti, totiž těm, kteříž jsou vrchnost držali, a ne těm, 20 kteříž jsou rozkázání jich činili a hejtmany podnikali. A v tom nějaký Jan, Pastucha řečený, od Tří korun (kterýž hodně pasením stáda za mladších let skutečným to jmeno obdržel) a Blažek z Týna s jakous vokotrčí nenapravi- tedlnou, spolusousedé z Prahy, byli postaveni za hejtmany a 25 za správce nad některými Pražskými, a tak i z jiných měst služebnými, i nade vší výpravou toho jich tažení. A přitáhše k místu nadepsanému, jeli odtud ti jistí hejtmané k králi do vojska. A mluvil týž Pastucha k němu, oznamuje těmi slovy: „že jest on jeden z pánův Pražanův s tím lidem ku pomoci 30 J. Král. Msti, maje dosti potřeb, koření i jiných věcí s sebou,“ a otázku učinil pastuší: „kamby měl s nimi táhnouti?“ — Král uslyšav to, podivil se té otázce, jakožto posměšné a ovšem bláznivé, a odpověděl: „že o tom vědí dobře, aby jinam, než do vojska k němu, netáhli.“ — Pastucha vyslyšav krále, však 35 proto rozkázání J. Msti v nic obrátil a k svým zase přijel, nikam se s lidem nehýbaje. A mezi tím páni Čechové, kteříž při králi byli, za to majíce, že Pražané k králi dotáhnou s jinými, radili králi, aby prodlil s bitvou, dokudž jiní nepřitáhnou. Král to slyšav, chtěl 10 28. Čer- vance.
Hlava 7. 223 mála na dvě neděle za Pražany až k Starým Hradům. A tu 1526. uslyšavše zlou novinu o králi, o kteréž se doleji psáti bude, obrátili se zase. Pan Jindřich také z Rožmberka osobně ne- táhl, ale poslal na svém místě několik set lidu zbrojného. Ale pan Jakoubek, podkomoří, z vůle královské táhl prvé s ně- kterými městy, totiž: s Žateckými, Lounskými, Kadaňskými, Mostskými, Táborskými a s některými málo víc, za Budín, podlé zprávy mnohých, na 25 mil, k městečku Moháč řeče- nému blízko k vojsku tureckému. Ale Pražané, naposmívavše se jiným, kteříž jsou byli vytáhli, ač jsou po jiných a za jinými, pod nějakou barvou, a podlé nich Plzeňstí, Berounští, Slanští, Litoměřičtí, Měl- ničtí, Ústští a jiní někteří se vypravili a vytáhli z Čech za Budín deset mil: tu se zastavili, a dále netáhli, majíce k tomu 15 dosti času; ne aby dotáhnouti nemohli, neb jsou tak táhli, aby nedotáhli. Neb vytáhli byli z Prahy v sobotu po svatém Jakubu čtvrtého dne, jakož o tom o všem jiným jest vědomo. Ale sama nedbánlivost a nemilost k králi pánu toho jim brá- nila učiniti, totiž těm, kteříž jsou vrchnost držali, a ne těm, 20 kteříž jsou rozkázání jich činili a hejtmany podnikali. A v tom nějaký Jan, Pastucha řečený, od Tří korun (kterýž hodně pasením stáda za mladších let skutečným to jmeno obdržel) a Blažek z Týna s jakous vokotrčí nenapravi- tedlnou, spolusousedé z Prahy, byli postaveni za hejtmany a 25 za správce nad některými Pražskými, a tak i z jiných měst služebnými, i nade vší výpravou toho jich tažení. A přitáhše k místu nadepsanému, jeli odtud ti jistí hejtmané k králi do vojska. A mluvil týž Pastucha k němu, oznamuje těmi slovy: „že jest on jeden z pánův Pražanův s tím lidem ku pomoci 30 J. Král. Msti, maje dosti potřeb, koření i jiných věcí s sebou,“ a otázku učinil pastuší: „kamby měl s nimi táhnouti?“ — Král uslyšav to, podivil se té otázce, jakožto posměšné a ovšem bláznivé, a odpověděl: „že o tom vědí dobře, aby jinam, než do vojska k němu, netáhli.“ — Pastucha vyslyšav krále, však 35 proto rozkázání J. Msti v nic obrátil a k svým zase přijel, nikam se s lidem nehýbaje. A mezi tím páni Čechové, kteříž při králi byli, za to majíce, že Pražané k králi dotáhnou s jinými, radili králi, aby prodlil s bitvou, dokudž jiní nepřitáhnou. Král to slyšav, chtěl 10 28. Čer- vance.
Strana 224
224 Kniha třetí. 29. Srp. povoliti jich radě. Ale páni uherští a jiná sběř z Uherska mluvili k Čechům: „aby jináč nečinili, než aby bitvu bez pro- dlení svedli; pakli toho neučiní, že se chtí sami s nimi, totiž s Čechy, bíti.“ A tak se stalo, že ta bitva brzo potom s Turky byla. A však Uhři mnozí hodnou také záplatu v té bitvě vzali, jsouce zmordováni a zajati s několika biskupy, též jako ten biskup Ostřehomský, kancléř uherský, leč kteří z toho vojska před bitvou ujeli. V kterémžto tureckém vojsku, podlé zprávy mnohých lidí, bylo lidu válečného na dvakrát sto tisí- cův, daleko proti menšímu počtu lidu královského. A ta bitva 10 stala se v středu na den svatého Jana stětí léta 1526; kte- ráž se stala, z velikého božího dopuštění, velikou chytrostí Turkův a neopatrností jakous královského lidu, kdež mnoho Čechův i jiných lidí v tom vojště královském znamenitých, chudých i bohatých, věrných jest zmordováno a zjímáno. Ten pak arcibiskup Ostřehomský, a někdy biskup Vacovský, v té bitvě z vůle císaře tureckého, jemu známého, hanebně jako pes zrádný jest sťat, vzav hodnou pomstu za své služby. A král, dřív než se bitva začala, znamenav, že žádné rovnosti v počtu lidu jeho proti Turkům, ani naděje k vítěz- 20 ství nebylo, sám několik z vojska ujel beze vší škody zdraví svého. A bylo potom o něm dlouho v Čechách pochybováno rozličně; neb někteří pravili, že jest zhynul, jiní, že jest živ zůstal mezi husary též utíkajícími, tvrdili. A to trvalo za několik nedělí; až potom přemohla pověst po zprávě nějakého 25 pána Cetryce, tak řečeného, zvláštního milostníka jeho: že když ujížděl král s ním toliko přes nějaké bahno, tehdy z pří- lišného neštěstí přihodilo se, že jest z toho bahna se dobyti nemohl, ale koněm, na kterém seděl, zmrhán jest, a tak tu zahynul v tom bahně, utopiv se. A kteříž jsou s ním byli so při tom utíkání, každý šetřil toho strachu přílišného, víc nežli krále, kamby před nepřítelem ujeti mohl, proto že již noc je byla zastihla. A tak z té bitvy velmi málo Čechův domův se navrátilo. A toho zahynutí královského potvrdila královna Maria svým psaním do sněmu obecného pánům českým, a kníže 3s Jiří, markrabě Brandeburský, z poselství, kteréž jest od ní působil na hradě Pražském při času svatého Havla; a napo- sledy kníže Ferdinand rakouský, nejbližší po meči přítel a švakr přirozený krále Ludvíka (kterýž ohlašoval se k králov- 5 15 1526
224 Kniha třetí. 29. Srp. povoliti jich radě. Ale páni uherští a jiná sběř z Uherska mluvili k Čechům: „aby jináč nečinili, než aby bitvu bez pro- dlení svedli; pakli toho neučiní, že se chtí sami s nimi, totiž s Čechy, bíti.“ A tak se stalo, že ta bitva brzo potom s Turky byla. A však Uhři mnozí hodnou také záplatu v té bitvě vzali, jsouce zmordováni a zajati s několika biskupy, též jako ten biskup Ostřehomský, kancléř uherský, leč kteří z toho vojska před bitvou ujeli. V kterémžto tureckém vojsku, podlé zprávy mnohých lidí, bylo lidu válečného na dvakrát sto tisí- cův, daleko proti menšímu počtu lidu královského. A ta bitva 10 stala se v středu na den svatého Jana stětí léta 1526; kte- ráž se stala, z velikého božího dopuštění, velikou chytrostí Turkův a neopatrností jakous královského lidu, kdež mnoho Čechův i jiných lidí v tom vojště královském znamenitých, chudých i bohatých, věrných jest zmordováno a zjímáno. Ten pak arcibiskup Ostřehomský, a někdy biskup Vacovský, v té bitvě z vůle císaře tureckého, jemu známého, hanebně jako pes zrádný jest sťat, vzav hodnou pomstu za své služby. A král, dřív než se bitva začala, znamenav, že žádné rovnosti v počtu lidu jeho proti Turkům, ani naděje k vítěz- 20 ství nebylo, sám několik z vojska ujel beze vší škody zdraví svého. A bylo potom o něm dlouho v Čechách pochybováno rozličně; neb někteří pravili, že jest zhynul, jiní, že jest živ zůstal mezi husary též utíkajícími, tvrdili. A to trvalo za několik nedělí; až potom přemohla pověst po zprávě nějakého 25 pána Cetryce, tak řečeného, zvláštního milostníka jeho: že když ujížděl král s ním toliko přes nějaké bahno, tehdy z pří- lišného neštěstí přihodilo se, že jest z toho bahna se dobyti nemohl, ale koněm, na kterém seděl, zmrhán jest, a tak tu zahynul v tom bahně, utopiv se. A kteříž jsou s ním byli so při tom utíkání, každý šetřil toho strachu přílišného, víc nežli krále, kamby před nepřítelem ujeti mohl, proto že již noc je byla zastihla. A tak z té bitvy velmi málo Čechův domův se navrátilo. A toho zahynutí královského potvrdila královna Maria svým psaním do sněmu obecného pánům českým, a kníže 3s Jiří, markrabě Brandeburský, z poselství, kteréž jest od ní působil na hradě Pražském při času svatého Havla; a napo- sledy kníže Ferdinand rakouský, nejbližší po meči přítel a švakr přirozený krále Ludvíka (kterýž ohlašoval se k králov- 5 15 1526
Strana 225
Hlava 7. 225 35 ství Českému, chtě býti králem) v týž rozum listy svými 1526. skrze řečníky své, žeby král Ludvík zahynul, toho potvrzo- vali, veliké a předivné boží dopuštění a neobsáhlý soud jeho v takovéto příhodě oznamujíce. Potom, když po bitvě bylo, někteří navrátivše se k to- mu místu, dobyli krále z toho bahna a pod břehem ho za- kopali. A po několika nedělích vykopali ho zase, a do Běle- hradu bližšího, tu kdež jest pohřeb královský, přinesli. A po- tom brzo sjeli se do téhož Bělehradu Uhři k slavnosti všech 10 svatých, a pohřeb mu učinili; a dřív než minulo 24 hodin, vévodu sedmihradského Jana Štěpana za krále sobě volili i korunovali. Měšťané pak a obyvatelé Budínští, jsouce stra- šeni Turkem, mnoho se jich z města vystěhovalo a preč se vybrali, Židův tam nechavše. A potom v několika dnech Turci 15 do Budína přitáhli a jej opanovali, město spálili, a Židy té- měř všecky zmordovali; Pešť město také vypálili, a jiné věci zlé páchali. Zlé bylo opatření od Čechův toho krále pána! Neb, jakož jest předpovědíno, že někteří jemu pomoc s lidem uči- 20 nili, a jiní nic; a někteří, jakožto Pražané, ač jsou po jiných a za jinými se vypravili, a podlé nich města některá již jmenovaná, vytáhše s lidem z Čech za Budín k místu nade- psanému: tu se zastavili a dále netáhli, až se ta bitva ne- šťastná stala. Z toho ze všeho sluší povážiti, že žádná jiná 25 počátkem příčina toho neštěstí krále Ludvíka a zmocnění se s veliké strany od Turkův i vkořenění v Uherské zemi nebyla, nežli ta bouřka Pražská. Neb hned, jakž se státi měla, v přá- telství a ve spolky jíti počali s Pražany mnozí z vyšších sta- vův, nejvýš pan Lev s jinými pány soudci, tak aby jedni dru- 30 hých v potřebách neopouštěli, uvrhše v to víru a moc. A oni sebravše sobě takovou sílu, i pozdvihli se jedni proti druhým, netoliko v Praze, ale i v panském i rytířském stavích, a tak v nesvornost velikou a v nelásku nesmírnou vešli. A k tomu skutku nápomocni byli Pražanům větší díl z městského stavu po městech královských, spravujíce se jimi a říkajíce skrze Jana Rančíka z Hradce Králové: „že jest nám úžitečné, aby- chom po hlavě chodili.“ A kněží toho podlé administratora na vrch práva dopomáhali, popuzujíce lidí ke všemu zlému i nejhoršímu na kázaních svých bez přestání, jakoby lidi na
Hlava 7. 225 35 ství Českému, chtě býti králem) v týž rozum listy svými 1526. skrze řečníky své, žeby král Ludvík zahynul, toho potvrzo- vali, veliké a předivné boží dopuštění a neobsáhlý soud jeho v takovéto příhodě oznamujíce. Potom, když po bitvě bylo, někteří navrátivše se k to- mu místu, dobyli krále z toho bahna a pod břehem ho za- kopali. A po několika nedělích vykopali ho zase, a do Běle- hradu bližšího, tu kdež jest pohřeb královský, přinesli. A po- tom brzo sjeli se do téhož Bělehradu Uhři k slavnosti všech 10 svatých, a pohřeb mu učinili; a dřív než minulo 24 hodin, vévodu sedmihradského Jana Štěpana za krále sobě volili i korunovali. Měšťané pak a obyvatelé Budínští, jsouce stra- šeni Turkem, mnoho se jich z města vystěhovalo a preč se vybrali, Židův tam nechavše. A potom v několika dnech Turci 15 do Budína přitáhli a jej opanovali, město spálili, a Židy té- měř všecky zmordovali; Pešť město také vypálili, a jiné věci zlé páchali. Zlé bylo opatření od Čechův toho krále pána! Neb, jakož jest předpovědíno, že někteří jemu pomoc s lidem uči- 20 nili, a jiní nic; a někteří, jakožto Pražané, ač jsou po jiných a za jinými se vypravili, a podlé nich města některá již jmenovaná, vytáhše s lidem z Čech za Budín k místu nade- psanému: tu se zastavili a dále netáhli, až se ta bitva ne- šťastná stala. Z toho ze všeho sluší povážiti, že žádná jiná 25 počátkem příčina toho neštěstí krále Ludvíka a zmocnění se s veliké strany od Turkův i vkořenění v Uherské zemi nebyla, nežli ta bouřka Pražská. Neb hned, jakž se státi měla, v přá- telství a ve spolky jíti počali s Pražany mnozí z vyšších sta- vův, nejvýš pan Lev s jinými pány soudci, tak aby jedni dru- 30 hých v potřebách neopouštěli, uvrhše v to víru a moc. A oni sebravše sobě takovou sílu, i pozdvihli se jedni proti druhým, netoliko v Praze, ale i v panském i rytířském stavích, a tak v nesvornost velikou a v nelásku nesmírnou vešli. A k tomu skutku nápomocni byli Pražanům větší díl z městského stavu po městech královských, spravujíce se jimi a říkajíce skrze Jana Rančíka z Hradce Králové: „že jest nám úžitečné, aby- chom po hlavě chodili.“ A kněží toho podlé administratora na vrch práva dopomáhali, popuzujíce lidí ke všemu zlému i nejhoršímu na kázaních svých bez přestání, jakoby lidi na
Strana 226
226 Kniha třetí. koně k bitvě sázeli. A král se tudy k jedné straně sobě pod- danější víc nežli k druhé byl připojil a obrátil, jakož z pře- dešlých teď řečí tomu dobře porozumíš. A tak z těch počát- kův a nesvorností království České bylo rozděleno, že již král od nich malý prospěch měl; nebo ti, kdož jsou se jeho při- drželi jako pána svého, mdlí byli (ačkoli upřímí), v takové příliš veliké potřebě jemu prospívati; poněvadž odporná jim strana v tom se s nimi nesrovnávala. A tak tudy musila zkáza přijíti dílem dábelským, od boha dopuštěným; neb podlé roz- umu lidského silnější každá pospolnost bývá, nežli po různu t0 roztrhaná. A ti spolkové začali se byli z příčin některých v prvních knihách položených, a zvláště pro počty páně Lvovy, pro úřadův změnění, a naposledy pro statek pána z Rožm- berka, o kterýž pan Lev usiloval. 1526. 15 Hlava 8. V níž se vypravuje a na rozum dává, jak přítel v potřebě poznán bý- vá. Přitom když jsou Turci Budína dobyli, co jsou tam působili. Přitom život a dobrota krále Ludvíka se vypisuje i schvaluje, a ta jest ho zavedla. 20 Tuto sluší při tom znáti a pilně znamenati, podlé pří- sloví lidu obecného, že v potřebě a v nouzi přítel poznán bývá: a též také v potřebě pána mocného světského poslušenství, 25 milost a věrnost lidí jemu poddaných se nalézá. Já žádného nenaříkám a nesoudím, ale toho všeho, co se stalo, jiným k rozvážení připouštím; nebo mně o jiné větší péče není, než abych napsal to, což se jest samo v sobě stalo, pro správu a výstrahu budoucí. A protož každý, jakž rozumí, tak valchuj so a mel to, což já za žernov sypati budu. I věz, že rozum toho dovozuje, že poddaní krále pána jej příliš zanedbali, pro nemilost osoby jeho a pro přílišnou dobrotu jeho. Nebo grof, jinak vévoda, Jan Štefan v Sedmi- hradské zemi, nikam se z místa nehýbal, aniž jest jakou po- 35 moc králi učinil; ale s pokojem seděl i doseděl — a Turek jemu žádné škody na jeho panství nečinil, sem i tam mimo něho táhna; nébrž dočkal toho, že jest již za krále uher- ského přijat. A jiní Uhři též, jak jsou se v nuzné potřebě
226 Kniha třetí. koně k bitvě sázeli. A král se tudy k jedné straně sobě pod- danější víc nežli k druhé byl připojil a obrátil, jakož z pře- dešlých teď řečí tomu dobře porozumíš. A tak z těch počát- kův a nesvorností království České bylo rozděleno, že již král od nich malý prospěch měl; nebo ti, kdož jsou se jeho při- drželi jako pána svého, mdlí byli (ačkoli upřímí), v takové příliš veliké potřebě jemu prospívati; poněvadž odporná jim strana v tom se s nimi nesrovnávala. A tak tudy musila zkáza přijíti dílem dábelským, od boha dopuštěným; neb podlé roz- umu lidského silnější každá pospolnost bývá, nežli po různu t0 roztrhaná. A ti spolkové začali se byli z příčin některých v prvních knihách položených, a zvláště pro počty páně Lvovy, pro úřadův změnění, a naposledy pro statek pána z Rožm- berka, o kterýž pan Lev usiloval. 1526. 15 Hlava 8. V níž se vypravuje a na rozum dává, jak přítel v potřebě poznán bý- vá. Přitom když jsou Turci Budína dobyli, co jsou tam působili. Přitom život a dobrota krále Ludvíka se vypisuje i schvaluje, a ta jest ho zavedla. 20 Tuto sluší při tom znáti a pilně znamenati, podlé pří- sloví lidu obecného, že v potřebě a v nouzi přítel poznán bývá: a též také v potřebě pána mocného světského poslušenství, 25 milost a věrnost lidí jemu poddaných se nalézá. Já žádného nenaříkám a nesoudím, ale toho všeho, co se stalo, jiným k rozvážení připouštím; nebo mně o jiné větší péče není, než abych napsal to, což se jest samo v sobě stalo, pro správu a výstrahu budoucí. A protož každý, jakž rozumí, tak valchuj so a mel to, což já za žernov sypati budu. I věz, že rozum toho dovozuje, že poddaní krále pána jej příliš zanedbali, pro nemilost osoby jeho a pro přílišnou dobrotu jeho. Nebo grof, jinak vévoda, Jan Štefan v Sedmi- hradské zemi, nikam se z místa nehýbal, aniž jest jakou po- 35 moc králi učinil; ale s pokojem seděl i doseděl — a Turek jemu žádné škody na jeho panství nečinil, sem i tam mimo něho táhna; nébrž dočkal toho, že jest již za krále uher- ského přijat. A jiní Uhři též, jak jsou se v nuzné potřebě
Strana 227
Hlava 8. 227 témuž králi Ludvíkovi postavili podlé poddané povinnosti své, nebo kterakkoli jináč, skutkové to vypravují a všecky okolní země o tom hlásají. Ještě dále věz, že jak jsou se Turci Budína a Peště zmocnili, a to obé vypálili krom zámku Bu- dínského, že po takovém úklidu z země Uherské zase nazpá- tek táhli k svým mezem, a svými toho neosadili. A měšťané Budínští, kteříž byli z města utekli, zase se brzo navrátili a znovu se stavěli a opravovali. A nad to Uhři krále svého nového Jana Štefana na zámku tudíž na stolici královskou po- 10 sadili, beze vší překážky a strachu. Čechové také někteří týmž spůsobem, zvláště vrchní správce a soudce zemští s jich spolkem, doma všeho useděli, neučinivše králi žádné pomoci na jeho mnohé žalostivé (buď bohu líto!) netoliko rozkázání, ale ani na neobyčejné a ža- 45 lostivé žádosti jeho; kterémuž se byli dskami zemskými vši- ckni tři stavové zapsali na sněmu obecném, položeném na den sv. Vincencia léta 1523, při přítomnosti jeho na hradě Praž- ském, aby mu pomoc berní na Turky učinili; a pakliby to nepostačilo a Turek by do Uher vtrhl, tehdy že nemají ni- 20 kterakž krále opustiti, ale pomoc jemu učiniti mají, jako proti nepřátelům víry křesťanské. Ač pak se zdá, že jest vý- mluvu dosti slušnou pan Lev s jinými svými i s Pražany měl, odvolávajíce se na obecný sněm k jednání o to podlé zřízení zemského; ale poněvadž taková potřeba náhlá králi pánu na- 25 stala, že Turek k Budínu nenadále pospíchal: páni, rytířstvo a města, krom Pražan, kteříž se podlé krále pána svého byli zastavili a v Kolíně své sjezdy mívali, v rozdílu a v různici veliké jsouce s panem Lvem, s jeho spolkem a s Pražany — jimžto všem náleželo se na sněm obecný odvolávati, též jako so jiným — a však ti jsou se na den sv. Petra a Pavla, apošto- lův božích, k obeslání královskému do Kolína společně sjeli, a to jednali, aby žádného nečekajíce, tomu dosti učinili a pomoc králi dali; jakož pak král když položil jim i všem jiným rok k vytažení na den svaté Markety, podlé toho roz- 36 jevše se, bez meškání vytáhli. A věc jest vědoma, že pan Lev se všemi svými žádných sjezdův neměli o to, mohouce dobře a slušně, též jako odporná jim strana, totiž ti, kteříž jsou se z Kolína rozjeli, to učiniti; a však aniž pomoc jakou učinili. 5 1526.
Hlava 8. 227 témuž králi Ludvíkovi postavili podlé poddané povinnosti své, nebo kterakkoli jináč, skutkové to vypravují a všecky okolní země o tom hlásají. Ještě dále věz, že jak jsou se Turci Budína a Peště zmocnili, a to obé vypálili krom zámku Bu- dínského, že po takovém úklidu z země Uherské zase nazpá- tek táhli k svým mezem, a svými toho neosadili. A měšťané Budínští, kteříž byli z města utekli, zase se brzo navrátili a znovu se stavěli a opravovali. A nad to Uhři krále svého nového Jana Štefana na zámku tudíž na stolici královskou po- 10 sadili, beze vší překážky a strachu. Čechové také někteří týmž spůsobem, zvláště vrchní správce a soudce zemští s jich spolkem, doma všeho useděli, neučinivše králi žádné pomoci na jeho mnohé žalostivé (buď bohu líto!) netoliko rozkázání, ale ani na neobyčejné a ža- 45 lostivé žádosti jeho; kterémuž se byli dskami zemskými vši- ckni tři stavové zapsali na sněmu obecném, položeném na den sv. Vincencia léta 1523, při přítomnosti jeho na hradě Praž- ském, aby mu pomoc berní na Turky učinili; a pakliby to nepostačilo a Turek by do Uher vtrhl, tehdy že nemají ni- 20 kterakž krále opustiti, ale pomoc jemu učiniti mají, jako proti nepřátelům víry křesťanské. Ač pak se zdá, že jest vý- mluvu dosti slušnou pan Lev s jinými svými i s Pražany měl, odvolávajíce se na obecný sněm k jednání o to podlé zřízení zemského; ale poněvadž taková potřeba náhlá králi pánu na- 25 stala, že Turek k Budínu nenadále pospíchal: páni, rytířstvo a města, krom Pražan, kteříž se podlé krále pána svého byli zastavili a v Kolíně své sjezdy mívali, v rozdílu a v různici veliké jsouce s panem Lvem, s jeho spolkem a s Pražany — jimžto všem náleželo se na sněm obecný odvolávati, též jako so jiným — a však ti jsou se na den sv. Petra a Pavla, apošto- lův božích, k obeslání královskému do Kolína společně sjeli, a to jednali, aby žádného nečekajíce, tomu dosti učinili a pomoc králi dali; jakož pak král když položil jim i všem jiným rok k vytažení na den svaté Markety, podlé toho roz- 36 jevše se, bez meškání vytáhli. A věc jest vědoma, že pan Lev se všemi svými žádných sjezdův neměli o to, mohouce dobře a slušně, též jako odporná jim strana, totiž ti, kteříž jsou se z Kolína rozjeli, to učiniti; a však aniž pomoc jakou učinili. 5 1526.
Strana 228
228 Kniha třetí. Ale Pražané, o nichž jest již mluveno, ačkoli jsou po jiných z Prahy vytáhli, však tolikéž jsou, jakoby doma se- děli, zjednali, krom toho, že jsou naložiti a útratu v tom ta- žení vésti musili, ale na jalovo. Neb snadno jest cizí ucho jako plsť řezati. A jest s podivením, že v půl páté neděli před bitvou, od soboty čtvrtý den po svatém Jakubu až do dne svatého Jana počítaje, nemohli k králi dotáhnouti: zase pak v půl třetí neděli domův do Prahy se navrátili! Ti také, nad zápis dskami učiněný, zapsali se knihami svými měst- skými v pondělí po všech svatých léta 1524, aby krále pána 10 svého neopouštěli, jakož o tom jest v prvních knihách v Hlavě 25 v artikuli 18 položeno: i toho se nestalo. A města též jiná, kteráž s nimi táhli, měvše se králem pánem svým, a ne Pražany, ani žádným jiným spravovati, a táhnouti prvé při času od krále položeném se panem Jakubem podkomořím a 15 s jinými městy, podlé téhož rozkázání královského a podlé jich všech vysokého přiříkání v Kolíně, toho jsou neučinili a tak se nezachovali, spravujíce se Pražany a potom hejtmany jich, Pastuchou s Blažkem, teprv vytáhše po jiných. A protož z toho ze všeho toto býti musí: kdož sobě sám kuklu zle 20 nebo dobře skrojí a v ni se obleče, ten sobě sám, že jest ji sobě tak udělal, děkovati bude, a v ní sám choditi musí. Znamenejž ještě pilně přílišné neštěstí takového pána a krále, k jakému jej konci a zahynutí přivedlo, že není slý- cháno o takové příhodě nenadálé tak mocného pána. Kdo jest 25 poznal smysl a radu a soud boha všemohoucího, kterýž má moc, nad císařem, králem, papežem i jinými všemi lidmi div svůj ukázati, moha toho tak a jiného jináč k zahubení při- vesti, též nyní, jako při počátku světa! A protož velmi ne- jistý soud lidský jest: proč pán bůh na světě lidi dobré a 30 šlechetné trápí a časně zahubí rozličnými příhodami, poku- šení na ně, a očistec v tomto světě i smrt nenadálou dopou- štěje; a proč lidem zlým a nepravým štěstí a prospěch dlouho ve vší rozkoši dává? Ten soud žádnému z lidí, ale samému bohu náleží. Nadepsaný pak král Ludvík kraloval po otci svém deset let a pět měsícův, maje počet věku svého dvadceti let a dva měsíce. Byl jest jistě pán dobrotivý a na své poddané laskavý a k spravedlnosti příchylný, kdyby neměl překážky od lidí „ 35 1526.
228 Kniha třetí. Ale Pražané, o nichž jest již mluveno, ačkoli jsou po jiných z Prahy vytáhli, však tolikéž jsou, jakoby doma se- děli, zjednali, krom toho, že jsou naložiti a útratu v tom ta- žení vésti musili, ale na jalovo. Neb snadno jest cizí ucho jako plsť řezati. A jest s podivením, že v půl páté neděli před bitvou, od soboty čtvrtý den po svatém Jakubu až do dne svatého Jana počítaje, nemohli k králi dotáhnouti: zase pak v půl třetí neděli domův do Prahy se navrátili! Ti také, nad zápis dskami učiněný, zapsali se knihami svými měst- skými v pondělí po všech svatých léta 1524, aby krále pána 10 svého neopouštěli, jakož o tom jest v prvních knihách v Hlavě 25 v artikuli 18 položeno: i toho se nestalo. A města též jiná, kteráž s nimi táhli, měvše se králem pánem svým, a ne Pražany, ani žádným jiným spravovati, a táhnouti prvé při času od krále položeném se panem Jakubem podkomořím a 15 s jinými městy, podlé téhož rozkázání královského a podlé jich všech vysokého přiříkání v Kolíně, toho jsou neučinili a tak se nezachovali, spravujíce se Pražany a potom hejtmany jich, Pastuchou s Blažkem, teprv vytáhše po jiných. A protož z toho ze všeho toto býti musí: kdož sobě sám kuklu zle 20 nebo dobře skrojí a v ni se obleče, ten sobě sám, že jest ji sobě tak udělal, děkovati bude, a v ní sám choditi musí. Znamenejž ještě pilně přílišné neštěstí takového pána a krále, k jakému jej konci a zahynutí přivedlo, že není slý- cháno o takové příhodě nenadálé tak mocného pána. Kdo jest 25 poznal smysl a radu a soud boha všemohoucího, kterýž má moc, nad císařem, králem, papežem i jinými všemi lidmi div svůj ukázati, moha toho tak a jiného jináč k zahubení při- vesti, též nyní, jako při počátku světa! A protož velmi ne- jistý soud lidský jest: proč pán bůh na světě lidi dobré a 30 šlechetné trápí a časně zahubí rozličnými příhodami, poku- šení na ně, a očistec v tomto světě i smrt nenadálou dopou- štěje; a proč lidem zlým a nepravým štěstí a prospěch dlouho ve vší rozkoši dává? Ten soud žádnému z lidí, ale samému bohu náleží. Nadepsaný pak král Ludvík kraloval po otci svém deset let a pět měsícův, maje počet věku svého dvadceti let a dva měsíce. Byl jest jistě pán dobrotivý a na své poddané laskavý a k spravedlnosti příchylný, kdyby neměl překážky od lidí „ 35 1526.
Strana 229
Hlava 8. 229 10 15 20 25 lstivých a spravedlnosti i všemu dobrému odporných. Kterážto přílišná dobrota jej zavedla, a od bedlivosti velikích a vyso- kých věcí odvedla, přemožen jsa rozličnými kratochvílemi, totiž: myslivostmi, tanci, průjíždkami, divadly, honbami, kol- bami a jinými podobnými věcmi, kterýmiž se příliš zanepra- zdňoval; a tudy obmeškání mnohé lidí poddaných přicházeti musilo, a zvláště když zůřivosti přísné, spravedlivé časem a místem náležitým se od něho neukazovalo. Kteréžto dobroty a jiných ctností jeho mnozí, a zvláště Pražané, zle užívali, a nebojíce se žádného trestání, činili, kdy a co chtěli, a na psaní jeho mnohá nic nedbali. A protož, což jest skrze křeh- kost mladosti své před dvěma lety těm všem lidem z Prahy vypověděným upříkřil, dopustiv na ně skrze nepravou a kři- vou zprávu, od Pražanův učiněnou, takové zlé věci nekře- sťanské i nelidské bez vyslyšení, že již potom skrze vnuknutí boží toho želel, maje zprávu jinou, upřímou a dokonalou těch všech příběhův, a žádost velikou srdečnou měl, aby to všeckno k nápravě zase přivedl podlé pouhé a světlé spra- vedlnosti, netoliko jako pán a kníže, ale jako nejlítostivější otec synův svých. Ale poněvadž z předzvědění boha všemo- houcího a nejvyššího, bez jehožto vůle nic se nestalo, ta věc k dokonalosti a dostiučinění horlivé jeho žádosti přijíti nemohla (v kteréžto žádosti bůh jemu života jeho ukrátiti ráčil); v svém božském tajemství jinou cestu uložil, jiný čas i prostředek k opatření svých věrných a slitování, kteréhož se lidé nena- dějí: aby ne David, ale Šalomoun syn jeho chrám jemu po- stavil; aby vzhledna na soužení a na ustavičné srdečné vzdy- chání a lkání svých věrných, ráčil jim z toho pomoci skrze snažnou bedlivost dobrých a upřímných lidí. 1526 (Konec knihy třetí.)
Hlava 8. 229 10 15 20 25 lstivých a spravedlnosti i všemu dobrému odporných. Kterážto přílišná dobrota jej zavedla, a od bedlivosti velikích a vyso- kých věcí odvedla, přemožen jsa rozličnými kratochvílemi, totiž: myslivostmi, tanci, průjíždkami, divadly, honbami, kol- bami a jinými podobnými věcmi, kterýmiž se příliš zanepra- zdňoval; a tudy obmeškání mnohé lidí poddaných přicházeti musilo, a zvláště když zůřivosti přísné, spravedlivé časem a místem náležitým se od něho neukazovalo. Kteréžto dobroty a jiných ctností jeho mnozí, a zvláště Pražané, zle užívali, a nebojíce se žádného trestání, činili, kdy a co chtěli, a na psaní jeho mnohá nic nedbali. A protož, což jest skrze křeh- kost mladosti své před dvěma lety těm všem lidem z Prahy vypověděným upříkřil, dopustiv na ně skrze nepravou a kři- vou zprávu, od Pražanův učiněnou, takové zlé věci nekře- sťanské i nelidské bez vyslyšení, že již potom skrze vnuknutí boží toho želel, maje zprávu jinou, upřímou a dokonalou těch všech příběhův, a žádost velikou srdečnou měl, aby to všeckno k nápravě zase přivedl podlé pouhé a světlé spra- vedlnosti, netoliko jako pán a kníže, ale jako nejlítostivější otec synův svých. Ale poněvadž z předzvědění boha všemo- houcího a nejvyššího, bez jehožto vůle nic se nestalo, ta věc k dokonalosti a dostiučinění horlivé jeho žádosti přijíti nemohla (v kteréžto žádosti bůh jemu života jeho ukrátiti ráčil); v svém božském tajemství jinou cestu uložil, jiný čas i prostředek k opatření svých věrných a slitování, kteréhož se lidé nena- dějí: aby ne David, ale Šalomoun syn jeho chrám jemu po- stavil; aby vzhledna na soužení a na ustavičné srdečné vzdy- chání a lkání svých věrných, ráčil jim z toho pomoci skrze snažnou bedlivost dobrých a upřímných lidí. 1526 (Konec knihy třetí.)
Strana 230
Kniha čtvrtá. O volení arciknížete rakouského Ferdinanda za krále a pána země České, i co jest se za kralování jeho dálo doma i vně, a o po- tupném vypovědění Havla Cahery, v ty časy administratora, ze všech zemí královských a mistra Jana Paška z Prahy, i o jiném mnohém, až do té nesnáze Pražské skonání. Hlava 1. V níž se vypisuje, kterak po smrti krále Ludvíka Čechové sobě sněm položili na hradě Pražském, a přitom jaký pohřeb byl učiněn králi Ludvíkovi. Dále o volení nového krále Ferdinanda, a o propuštění z vězení bratra Matěje. 5. Října. 10. Říj. Potom když se již po zemi České a jinde v křesťanství všudy vůkol o konečném zahynutí, tak žalostivém jako potu- pném, krále Ludvíka, i o jeho pohřbu a opanování také Bu- dína od Turkův, i o nedbánlivosti Uhrův i jiných lidí pověst rozhlašovala; tehdy pan Lev, nejvyšší purkrabě Pražský, a jiní stavu panského, rytířského i městského, znajíce pilnou potřebu toho býti, na předešlé rozdíly, nevole a různice společné, o kterýchž jest dosti povědíno, musili se zapomenouti a z je- dnostejné vůle položili sobě sněm na hradě Pražském ten pátek po svatém Františku. Pražané dali také volati biřicem: 10 že se dává glejt všem stavům bezpečný k tomu jednání. A když se k tomu sněmu sjeli všickni tři stavové, tehdy jakž takž smířivše se povrchně jedni s druhými, jednali o zemské dobré i o budoucího krále. V středu pak, sedmého dne před sv. Havlem, pohřeb 15 a služby činili kněží hradští i Pražští dolejší za duši krále Ludvíka, s úpravami k tomu vymyšlenými, s zvoněním a s zpí- 5 1526.
Kniha čtvrtá. O volení arciknížete rakouského Ferdinanda za krále a pána země České, i co jest se za kralování jeho dálo doma i vně, a o po- tupném vypovědění Havla Cahery, v ty časy administratora, ze všech zemí královských a mistra Jana Paška z Prahy, i o jiném mnohém, až do té nesnáze Pražské skonání. Hlava 1. V níž se vypisuje, kterak po smrti krále Ludvíka Čechové sobě sněm položili na hradě Pražském, a přitom jaký pohřeb byl učiněn králi Ludvíkovi. Dále o volení nového krále Ferdinanda, a o propuštění z vězení bratra Matěje. 5. Října. 10. Říj. Potom když se již po zemi České a jinde v křesťanství všudy vůkol o konečném zahynutí, tak žalostivém jako potu- pném, krále Ludvíka, i o jeho pohřbu a opanování také Bu- dína od Turkův, i o nedbánlivosti Uhrův i jiných lidí pověst rozhlašovala; tehdy pan Lev, nejvyšší purkrabě Pražský, a jiní stavu panského, rytířského i městského, znajíce pilnou potřebu toho býti, na předešlé rozdíly, nevole a různice společné, o kterýchž jest dosti povědíno, musili se zapomenouti a z je- dnostejné vůle položili sobě sněm na hradě Pražském ten pátek po svatém Františku. Pražané dali také volati biřicem: 10 že se dává glejt všem stavům bezpečný k tomu jednání. A když se k tomu sněmu sjeli všickni tři stavové, tehdy jakž takž smířivše se povrchně jedni s druhými, jednali o zemské dobré i o budoucího krále. V středu pak, sedmého dne před sv. Havlem, pohřeb 15 a služby činili kněží hradští i Pražští dolejší za duši krále Ludvíka, s úpravami k tomu vymyšlenými, s zvoněním a s zpí- 5 1526.
Strana 231
Hlava 1. 231 váním; Pražští také, z navyklosti předkův svých víc než z mi- 1526. losti, aby pořádku neminuli, to činili. A v úterý, na den sv. Severína, volenci byli ze všech 23. Řij. tří stavův vybráni na to, aby volili a snesli se na místě vší 5 země o krále a pána nového, z každého stavu osm osob, z panského, rytířského i městského. A téhož dne dána jest jim přísaha, každému stavu obzvláštně, ráno v kaple sv. Vá- clava. A tu při tom snesli se a dokonali, pustivše hlas o ar- ciknížeti Ferdinandovi rakouském. A na zejtří v středu přede 1o vším sněmem ho za krále a pána dědičného voleného země České zjevně a konečně vyhlásili; a Te Deum laudamus hned zvonili a zpívali po vší Praze. Jehožto rod byl tento: A počátek jeho vezmu od císaře Fridricha, slavné pa- měti, kterýžto zplodil syna Maxmiliana řečeného. Ten potom 15 vstoupil na stolici císařskou po otci svém, a měl syna jme- nem Filipa, kterýžto Filip po některém času byl králem v zemi Hišpanské. Ten opět zplodil dva syny a dceru: jednomu jmeno bylo staršímu Karel, druhému Ferdinand a dceři Maria. Kare po smrti děda svého Maxmiliana císaře a Filipa otce svého 2o byl volen za císaře; Ferdinand nadepsaný za arcikníže Ra- kouské, a potom času tohoto za krále Českého, a Maria dána byla za manželku králi Ludvíkovi Uherskému a Českému, o kterémž výše psáno jest. A tak král Ludvík měl sestru knížete Ferdinanda, a kníže také měl jeho vlastní sestru zase 25 za manželku. O tom králi a pánu Ferdinandovi byla pověst, že jest milovník spravedlnosti, maje křivdu v nenávisti. A protož mno- hým Čechům těžko bylo o něm slyšeti, zvláště těm, kterýmž spravedlnost i všecken řád dobrý v nelibosti byl; ale dobrým, so šlechetným a spravedlnosti žíznivým byl velmi vděčný, proto že již nesměli mnozí hlavy pozdvihnouti pro přílišnou nespra- vedlnost těch, kteříž moc nad nimi měli. Neb jsou byli tomu mnozí přivykli, aby měli pána takového, kterýžby jim tak rozkazoval, aby činili, kdyby chtěli a coby chtěli, beze vší 35 překážky; a aby toliko měl slovo královské, bez moci a bez skutečnosti; jakož pak tím spůsobem země Česká příliš hla- dem spravedlnosti jest vymořena a zemdlena byla. A tak to- muto králi a pánu dal pán bůh, aby nesl meč k chvále dobrým a ku potupě lidem nepravým.
Hlava 1. 231 váním; Pražští také, z navyklosti předkův svých víc než z mi- 1526. losti, aby pořádku neminuli, to činili. A v úterý, na den sv. Severína, volenci byli ze všech 23. Řij. tří stavův vybráni na to, aby volili a snesli se na místě vší 5 země o krále a pána nového, z každého stavu osm osob, z panského, rytířského i městského. A téhož dne dána jest jim přísaha, každému stavu obzvláštně, ráno v kaple sv. Vá- clava. A tu při tom snesli se a dokonali, pustivše hlas o ar- ciknížeti Ferdinandovi rakouském. A na zejtří v středu přede 1o vším sněmem ho za krále a pána dědičného voleného země České zjevně a konečně vyhlásili; a Te Deum laudamus hned zvonili a zpívali po vší Praze. Jehožto rod byl tento: A počátek jeho vezmu od císaře Fridricha, slavné pa- měti, kterýžto zplodil syna Maxmiliana řečeného. Ten potom 15 vstoupil na stolici císařskou po otci svém, a měl syna jme- nem Filipa, kterýžto Filip po některém času byl králem v zemi Hišpanské. Ten opět zplodil dva syny a dceru: jednomu jmeno bylo staršímu Karel, druhému Ferdinand a dceři Maria. Kare po smrti děda svého Maxmiliana císaře a Filipa otce svého 2o byl volen za císaře; Ferdinand nadepsaný za arcikníže Ra- kouské, a potom času tohoto za krále Českého, a Maria dána byla za manželku králi Ludvíkovi Uherskému a Českému, o kterémž výše psáno jest. A tak král Ludvík měl sestru knížete Ferdinanda, a kníže také měl jeho vlastní sestru zase 25 za manželku. O tom králi a pánu Ferdinandovi byla pověst, že jest milovník spravedlnosti, maje křivdu v nenávisti. A protož mno- hým Čechům těžko bylo o něm slyšeti, zvláště těm, kterýmž spravedlnost i všecken řád dobrý v nelibosti byl; ale dobrým, so šlechetným a spravedlnosti žíznivým byl velmi vděčný, proto že již nesměli mnozí hlavy pozdvihnouti pro přílišnou nespra- vedlnost těch, kteříž moc nad nimi měli. Neb jsou byli tomu mnozí přivykli, aby měli pána takového, kterýžby jim tak rozkazoval, aby činili, kdyby chtěli a coby chtěli, beze vší 35 překážky; a aby toliko měl slovo královské, bez moci a bez skutečnosti; jakož pak tím spůsobem země Česká příliš hla- dem spravedlnosti jest vymořena a zemdlena byla. A tak to- muto králi a pánu dal pán bůh, aby nesl meč k chvále dobrým a ku potupě lidem nepravým.
Strana 232
232 Kniha čtvrtá. A téhož dne v středu nadepsanou bratr Matěj pousten- 1526. 24. Říj. ník, vězeň, propuštěn jest z vězení od Pražanův na ten spů- sob, aby z města šel do západu slunce. A tak dostalo mu se v tom vězení seděti půl druhého léta a půl šesté neděle; o jehožto příčině nebo nepříčině k zavinění, a jakého jest života byl, dosti jest v druhých knihách o něm mluveno. A když byl puštěn z vězení, tehdy nějaký Jeronym, titulem kněz, v ty časy farář u sv. Havla v Praze, psaní anebo list jemu psal při času všech svatých léta téhož 1526, ukazuje jemu jakous cestu širokou a mnohými lidmi ubitou k pravé pravdě a podlé smyslu jeho poctě boží, ale před lotry velmi nebezpečnou a prašnou, aby jej od pravé cesty, bezpečné a jisté, travou čistou porostlé, lidmi již zametané, po kteréž řídcí k utěše- nému pokoji královskému chodili, odvedl, v tato slova níže položená: 5 10 15 Hlava 2. V níž se oznamuje o nějakém knězi Hieronymovi, faráři u sv. Havla, jaký jest list psal bratru Matějovi, když byl z vězení propuštěn. 20 „Milost pána Ježíše s tebou, láska boží a dílnost Ducha svatého tě navštěvuj. Amen. Bratře v pánu bohu Matěji, mně milý vždycky! Psaní a rozmlouvání své byl bych několikrát k tobě učinil; ale pří- 25 stupu takového, ač jsem několikrát hledal, nenalezl jsem; nyní času nemnoho k tomu ač jsem naleznouti mohl, v němž toto oznamuji. Lituji, lituji tvého velmi neštěsti, netoliko z strany časného života, ale nejvíc z strany bohatství tvé milé duše, připomínaje sobě krále Ezechiáše bohatství, kterak še- 30 redstvím zmrhal zboží a statek, když Babylonští schytralým krádežem jej o to připravili. Tak poznávám, milý bratře Ma- těji! bohatství, kteréž jest bylo při tobě i na poušti skrze pilnou práci, časté modlitby, čítání a přemyšlování v zákoně páně, časté přijímání těla a krve pána Ježíše Krista, že jsou 35 nepřátelé to bohatství odjali, vpustivše v tvé srdce zalíbení: ty že jsi bohatý v rozumu zákona božího, kterýmžby převy- šoval všecky doktory, i pikarty, všecko také kněžstvo. A toho dosahuji z toho: neb prvé jsi býval častý hodovník stolu
232 Kniha čtvrtá. A téhož dne v středu nadepsanou bratr Matěj pousten- 1526. 24. Říj. ník, vězeň, propuštěn jest z vězení od Pražanův na ten spů- sob, aby z města šel do západu slunce. A tak dostalo mu se v tom vězení seděti půl druhého léta a půl šesté neděle; o jehožto příčině nebo nepříčině k zavinění, a jakého jest života byl, dosti jest v druhých knihách o něm mluveno. A když byl puštěn z vězení, tehdy nějaký Jeronym, titulem kněz, v ty časy farář u sv. Havla v Praze, psaní anebo list jemu psal při času všech svatých léta téhož 1526, ukazuje jemu jakous cestu širokou a mnohými lidmi ubitou k pravé pravdě a podlé smyslu jeho poctě boží, ale před lotry velmi nebezpečnou a prašnou, aby jej od pravé cesty, bezpečné a jisté, travou čistou porostlé, lidmi již zametané, po kteréž řídcí k utěše- nému pokoji královskému chodili, odvedl, v tato slova níže položená: 5 10 15 Hlava 2. V níž se oznamuje o nějakém knězi Hieronymovi, faráři u sv. Havla, jaký jest list psal bratru Matějovi, když byl z vězení propuštěn. 20 „Milost pána Ježíše s tebou, láska boží a dílnost Ducha svatého tě navštěvuj. Amen. Bratře v pánu bohu Matěji, mně milý vždycky! Psaní a rozmlouvání své byl bych několikrát k tobě učinil; ale pří- 25 stupu takového, ač jsem několikrát hledal, nenalezl jsem; nyní času nemnoho k tomu ač jsem naleznouti mohl, v němž toto oznamuji. Lituji, lituji tvého velmi neštěsti, netoliko z strany časného života, ale nejvíc z strany bohatství tvé milé duše, připomínaje sobě krále Ezechiáše bohatství, kterak še- 30 redstvím zmrhal zboží a statek, když Babylonští schytralým krádežem jej o to připravili. Tak poznávám, milý bratře Ma- těji! bohatství, kteréž jest bylo při tobě i na poušti skrze pilnou práci, časté modlitby, čítání a přemyšlování v zákoně páně, časté přijímání těla a krve pána Ježíše Krista, že jsou 35 nepřátelé to bohatství odjali, vpustivše v tvé srdce zalíbení: ty že jsi bohatý v rozumu zákona božího, kterýmžby převy- šoval všecky doktory, i pikarty, všecko také kněžstvo. A toho dosahuji z toho: neb prvé jsi býval častý hodovník stolu
Strana 233
Hlava 2. 233 páně; nébrž i pánům Pražanům, kteréž jsi psaní učinil z pou- 1526. ště, že to máš do sebe, oznámil jsi: stůl páně že jest k my- sli, že častých požitkův z něho chceš nabývati. Ó jináč již, milý bratře Matěji! na sebe jsi vynesl: je- 5 dno roznášení traktátův starých kacířův táborských, v nichžto mnohá rouhání jsou sepsána, z nichžto mně jeden jsi poslal. Mnohé všetečnosti a rouhání v sobě ten traktát má, zvláště ten, jímž potrava páně a nápoj v lehkost se obrací těmito slovy: „Bytem přirozeným a nejvyšším tělo Kristovo jest na 10 nebi, druhým duchovně prostředním bytem jest v lidech ná- božných bohomyslných, třetím nejnižším bytem jest v svátosti svátostně.“ Toho žádný z evangelistův, žádný z apoštolův, žá- dný z doktorův nikdá nepsal jest; není to hlas Kristův, ne- jsou to slova Kristova, nejsou to slova apoštolská. Pán, kdo 15 slyší hlas jeho, praví, že jest ovce z ovčince jeho; kdož jiný hlas slyší, dí, že jest z jiného ovčince. Cizí hlas: „svátostní tělo, svátostní krev, žehnaný chléb, žehnané víno, znamení těla Kristova, znamení krve Kristovy.“ Kacířská písma, milý bratře Matěji! roznášeje, mnoho jsi jím strávil: Skřineckého, 20 že jest se po druhé křtil a pikartem jest, a jiných mnoho, ježto jim ani co do slova božího jest, ani do postův, ani do hříchův odpuštění a zůstání. Svatý Petr pověděl: že skrze takové mistry cesta bude v rouhání dána; mnozí že smilstva, to jest falešného jich učení, následovati budou, jichžto čeká 25 rychlé zatracení. Též svatý Pavel: že budou převraceti hloupí a neustaviční svatého Pavla nesnadné řeči, jako i jiná písma, k svému vlastnímu zatracení. Ó pohleď na dílo, že nic jsi ani u sebe, ani u jiných neprospěl! poznej, že jsi bídný a chudý, ač snad se domníváš, že jsi hojný a bohatý, buď v učení, so buď v vtipu, buď v svátosti, buď v pokoře. Ó buď chudý du- chem v pokoře a umění, a ne bohatý s pikarty! Napomínám tě pro milý bůh, navrátě se na poušť, čiň pokání, modl se, zdaliby snad pán bůh nad tebou se smiloval, a žádej, které jsi zavedl, aťby zase i s tebou v jednotu víry přišli. Psaní, která jsi učinil administratorovi, prosím, odpusť mi, žeť málo napovím, velmi jsi tehdáž vyšel z člověka, a to v tom: oznamoval jsi, že co jest, ježto se nelíbí jednomu do druhého, že to jemu chceš vůči oznámiti. Ty prvé několiko nedělí ten list byl jsi rozeslal mezi zemany, kteréžto psaní 85
Hlava 2. 233 páně; nébrž i pánům Pražanům, kteréž jsi psaní učinil z pou- 1526. ště, že to máš do sebe, oznámil jsi: stůl páně že jest k my- sli, že častých požitkův z něho chceš nabývati. Ó jináč již, milý bratře Matěji! na sebe jsi vynesl: je- 5 dno roznášení traktátův starých kacířův táborských, v nichžto mnohá rouhání jsou sepsána, z nichžto mně jeden jsi poslal. Mnohé všetečnosti a rouhání v sobě ten traktát má, zvláště ten, jímž potrava páně a nápoj v lehkost se obrací těmito slovy: „Bytem přirozeným a nejvyšším tělo Kristovo jest na 10 nebi, druhým duchovně prostředním bytem jest v lidech ná- božných bohomyslných, třetím nejnižším bytem jest v svátosti svátostně.“ Toho žádný z evangelistův, žádný z apoštolův, žá- dný z doktorův nikdá nepsal jest; není to hlas Kristův, ne- jsou to slova Kristova, nejsou to slova apoštolská. Pán, kdo 15 slyší hlas jeho, praví, že jest ovce z ovčince jeho; kdož jiný hlas slyší, dí, že jest z jiného ovčince. Cizí hlas: „svátostní tělo, svátostní krev, žehnaný chléb, žehnané víno, znamení těla Kristova, znamení krve Kristovy.“ Kacířská písma, milý bratře Matěji! roznášeje, mnoho jsi jím strávil: Skřineckého, 20 že jest se po druhé křtil a pikartem jest, a jiných mnoho, ježto jim ani co do slova božího jest, ani do postův, ani do hříchův odpuštění a zůstání. Svatý Petr pověděl: že skrze takové mistry cesta bude v rouhání dána; mnozí že smilstva, to jest falešného jich učení, následovati budou, jichžto čeká 25 rychlé zatracení. Též svatý Pavel: že budou převraceti hloupí a neustaviční svatého Pavla nesnadné řeči, jako i jiná písma, k svému vlastnímu zatracení. Ó pohleď na dílo, že nic jsi ani u sebe, ani u jiných neprospěl! poznej, že jsi bídný a chudý, ač snad se domníváš, že jsi hojný a bohatý, buď v učení, so buď v vtipu, buď v svátosti, buď v pokoře. Ó buď chudý du- chem v pokoře a umění, a ne bohatý s pikarty! Napomínám tě pro milý bůh, navrátě se na poušť, čiň pokání, modl se, zdaliby snad pán bůh nad tebou se smiloval, a žádej, které jsi zavedl, aťby zase i s tebou v jednotu víry přišli. Psaní, která jsi učinil administratorovi, prosím, odpusť mi, žeť málo napovím, velmi jsi tehdáž vyšel z člověka, a to v tom: oznamoval jsi, že co jest, ježto se nelíbí jednomu do druhého, že to jemu chceš vůči oznámiti. Ty prvé několiko nedělí ten list byl jsi rozeslal mezi zemany, kteréžto psaní 85
Strana 234
234 Kniha čtvrtá. prvé administratora došlo, nežli jsi ty je jemu poslal. V tom listu, že jsi ty velmi bohatý při rozumu vykládání kšaftu páně, oznámil jsi, dav se v potupování všech duchovních správcův i pánův Pražanův. Času se nedostává; psalť bych, kde a jak při víře boží na omylu stavíš se. Však jednoť toto oznamuji tobě: Věříš-li, že jest se Slovo vtělilo, a Slovo že jest tělo učiněno? takéť nebude těžko, že jest to tak, věřiti, že nám ráčil vydati to tělo, kteréž za nás jest zrazeno, a krev tu, kteráž za nás jest vylita. A říkáme: „Půjdu ku pánu bohu,“ když chodíme k tělu a krvi pána Ježíše Krista, pro spojení nerozdílného božství s člověčenstvím; neb jakož se jednou spojilo božství s člověčenstvím, nedělilo se a děliti se nebude na věky. Ja- kož Abrahamovi bůh mluvil řeči odporné, tak i nám, kteréž mluví, zdají se odporné; věrný Abraham vždycky byl, a věrní 15 křesťané s apoštoly také vždycky věří. Neb i tu Abrahamovi bůh pověděl, že nad hvězdy nebeské semeno jeho rozmnoží; a než Isák k letům přišel, kázal ho bůh obětovati. Neřekl bohu: kterak to můž býti, aby se tak stalo, že semeno jeho se rozmnoží? Jakož věřil, že v starosti můž mu syna dáti, tak také věřil, by pak i syn obětován byl, že jest mocen jeho vzkřísiti a slibu svému dosti učiniti. Tak při novém zá- koně, pannou matka Kristova že jest zůstala, ač jest ho po- čala i porodila, věří lid křesťanský; též také, ač seděl za stolem v mírném svém těle, ježto ho nic neubývalo, ani se umenšilo, věřili apoštolé, že jim pod spůsobem chleba i vína pravé tělo své a krev zůstavuje, ač jako odporné řeči mluvil, jedno: „Neodejdu-li já, utěšitel nepřijde k vám. S vámi jsem až do skonání světa. Jdu, abych vám připravil místo.“— Ó od učení rozličného novotvárného odstup! poznej se, nech bo- 30 hatství v umění napřed pověděném, buď chudý duchem, na- vrať se zase na poušť, svůj život dokonej! Pánu bohu a mi- losti jeho poručen buď!“ Tento kněz svátosti těla Kristova zapírá, čině to sám proti sobě i proti papeži; a protož svou rukou vlastní takto 35 se podepsal: „Kněz Jeronym, farář Havelský. 5 10 20 25 1526.
234 Kniha čtvrtá. prvé administratora došlo, nežli jsi ty je jemu poslal. V tom listu, že jsi ty velmi bohatý při rozumu vykládání kšaftu páně, oznámil jsi, dav se v potupování všech duchovních správcův i pánův Pražanův. Času se nedostává; psalť bych, kde a jak při víře boží na omylu stavíš se. Však jednoť toto oznamuji tobě: Věříš-li, že jest se Slovo vtělilo, a Slovo že jest tělo učiněno? takéť nebude těžko, že jest to tak, věřiti, že nám ráčil vydati to tělo, kteréž za nás jest zrazeno, a krev tu, kteráž za nás jest vylita. A říkáme: „Půjdu ku pánu bohu,“ když chodíme k tělu a krvi pána Ježíše Krista, pro spojení nerozdílného božství s člověčenstvím; neb jakož se jednou spojilo božství s člověčenstvím, nedělilo se a děliti se nebude na věky. Ja- kož Abrahamovi bůh mluvil řeči odporné, tak i nám, kteréž mluví, zdají se odporné; věrný Abraham vždycky byl, a věrní 15 křesťané s apoštoly také vždycky věří. Neb i tu Abrahamovi bůh pověděl, že nad hvězdy nebeské semeno jeho rozmnoží; a než Isák k letům přišel, kázal ho bůh obětovati. Neřekl bohu: kterak to můž býti, aby se tak stalo, že semeno jeho se rozmnoží? Jakož věřil, že v starosti můž mu syna dáti, tak také věřil, by pak i syn obětován byl, že jest mocen jeho vzkřísiti a slibu svému dosti učiniti. Tak při novém zá- koně, pannou matka Kristova že jest zůstala, ač jest ho po- čala i porodila, věří lid křesťanský; též také, ač seděl za stolem v mírném svém těle, ježto ho nic neubývalo, ani se umenšilo, věřili apoštolé, že jim pod spůsobem chleba i vína pravé tělo své a krev zůstavuje, ač jako odporné řeči mluvil, jedno: „Neodejdu-li já, utěšitel nepřijde k vám. S vámi jsem až do skonání světa. Jdu, abych vám připravil místo.“— Ó od učení rozličného novotvárného odstup! poznej se, nech bo- 30 hatství v umění napřed pověděném, buď chudý duchem, na- vrať se zase na poušť, svůj život dokonej! Pánu bohu a mi- losti jeho poručen buď!“ Tento kněz svátosti těla Kristova zapírá, čině to sám proti sobě i proti papeži; a protož svou rukou vlastní takto 35 se podepsal: „Kněz Jeronym, farář Havelský. 5 10 20 25 1526.
Strana 235
Hlava 3. 235 1526. Hlava 3. V níž se pokládá odpověd bratra Matěje na list svrchu psaný. „Milost a pokoj boží a Krista Ježíše buď tobě, kněže Jeronyme v pánu bohu milý! Psaní, které jsi mi učinil po bratru Jírovi mém, přečetl jsem je a jemu jsem vyrozuměl, co v sobě zavírá. V němž 1o oznamuješ, žeby velmi litoval neštěstí mého, netoliko z strany časného života, ale nejvíc duše mé, snad jakobych něco velmi zlého trpěl na obojím člověku. Ale však to věda, znej, že se na tom velmi mýlíš, neznaje pravého a křivého, ani rozeznávaje zisku a škody. Nebo to znej, kněže Jaroši s ji- 15 nými: že já nehodný nic toho nelituji ani pyči, že jsem po- trpěl některý čas vězení od antikrista pro pravdu čtení a jmeno pána Ježíše Krista, poněvadž jsem toho vždycky na pánu bohu prosil a žádal, aby mi takovou měrou pro pravdu svou ráčil dáti trpěti; buď jeho milosti z toho věčná chvála 2o a nekonečné děkování! Také věz i znej: že já sobě s po- mocí boží velmi draze a vysoce vážím to vězení a trápení pro pravdu a čtení pána Krista, nade všecka bohatství zlata a stříbra, což ho má antikrist se všemi svými syny i holomky sobě poddanými; a ještě výše mluvím, za jistou věc pravím: 25 že vešken svět nemá toho bohatství, aby mi to zaplatil. Není tehdy mé neštěstí, ani žádná škoda, což jsem z vůle boží potrpěl, jakož vy se někteří domníváte, a mne v tom litujete, leč snad proto, že mne za bludného a za pi- karta soudíte býti, že jsem pravdu boží zastal a vyznal, a křivdu so antikristovu oznámil, a jako nečistou nevěstku nahou všem zjevně ukázal a mrzkost její na světlo vynesl. Toho soudu a křiku vašeho já s pomocí pána boha všemohoucího nic se ne- lekám, nebojím, ani strachuji. Neb jest obyčej a povaha všech synův papežových: kdoby jim pravdu pravil, jich ne- 85 věru, neřády a hříchy ohavné trestal a prebendy ujímal jim, ten každý od nich musí za kacíře a pikarta držán a nazván býti, protivenství a hanění i žalařování od nich trpěti, vedlé svědectví všech písem svatých z zákona božího. Ale mně jest to za nejmenší od vás, nepřátel pravdy boží, za takového
Hlava 3. 235 1526. Hlava 3. V níž se pokládá odpověd bratra Matěje na list svrchu psaný. „Milost a pokoj boží a Krista Ježíše buď tobě, kněže Jeronyme v pánu bohu milý! Psaní, které jsi mi učinil po bratru Jírovi mém, přečetl jsem je a jemu jsem vyrozuměl, co v sobě zavírá. V němž 1o oznamuješ, žeby velmi litoval neštěstí mého, netoliko z strany časného života, ale nejvíc duše mé, snad jakobych něco velmi zlého trpěl na obojím člověku. Ale však to věda, znej, že se na tom velmi mýlíš, neznaje pravého a křivého, ani rozeznávaje zisku a škody. Nebo to znej, kněže Jaroši s ji- 15 nými: že já nehodný nic toho nelituji ani pyči, že jsem po- trpěl některý čas vězení od antikrista pro pravdu čtení a jmeno pána Ježíše Krista, poněvadž jsem toho vždycky na pánu bohu prosil a žádal, aby mi takovou měrou pro pravdu svou ráčil dáti trpěti; buď jeho milosti z toho věčná chvála 2o a nekonečné děkování! Také věz i znej: že já sobě s po- mocí boží velmi draze a vysoce vážím to vězení a trápení pro pravdu a čtení pána Krista, nade všecka bohatství zlata a stříbra, což ho má antikrist se všemi svými syny i holomky sobě poddanými; a ještě výše mluvím, za jistou věc pravím: 25 že vešken svět nemá toho bohatství, aby mi to zaplatil. Není tehdy mé neštěstí, ani žádná škoda, což jsem z vůle boží potrpěl, jakož vy se někteří domníváte, a mne v tom litujete, leč snad proto, že mne za bludného a za pi- karta soudíte býti, že jsem pravdu boží zastal a vyznal, a křivdu so antikristovu oznámil, a jako nečistou nevěstku nahou všem zjevně ukázal a mrzkost její na světlo vynesl. Toho soudu a křiku vašeho já s pomocí pána boha všemohoucího nic se ne- lekám, nebojím, ani strachuji. Neb jest obyčej a povaha všech synův papežových: kdoby jim pravdu pravil, jich ne- 85 věru, neřády a hříchy ohavné trestal a prebendy ujímal jim, ten každý od nich musí za kacíře a pikarta držán a nazván býti, protivenství a hanění i žalařování od nich trpěti, vedlé svědectví všech písem svatých z zákona božího. Ale mně jest to za nejmenší od vás, nepřátel pravdy boží, za takového
Strana 236
236 Kniha čtvrtá. souzen býti; nebo vím, že mi tím neuškodíte, aniž vlasu jednoho s hlavy sejmete bez vůle boží; jakož se i tak stalo, když jsem byl mnohý čas v moci a v rukou vašich vedlé zdání a domnění vašeho. Ale já jsem uvěřil a nepochybně držal, že jsem nebyl v samých rukou vašich, ale v rukou a v moci pána krále všech věkův, boha všemohoucího, kte- rýž mne ostříhal a choval od násilné moci antikristovy do vůle své. Dotýkáš mne, žebych v psaní svém, kteréž jsem před časy Pražanům učinil *), měl vůli často tělem a krví Krista 10 Ježíše se krmiti a posilňovati. Aby věděl, že s pomocí boží ještě té vůle jsem, a tím pokrmem a nápojem z víry Kri- stovy duchovně často se posilňuji: ne na samém posvátném přijímání přestávaje, ale vedlé řeči pána Krista, vypsaných v šestém rozdílu sv. Jana čtení, se zachovávaje; ne jako vy mnozí kněží, synové antikristovi, na samém posvátném jedení a pití těla a krve Kristovy lidi téměř všecky stavíte, a v tom samém slibujete jim život věčný, a žeby tu mnohých úžitkův docházeli, k tomu zůvete všecky na pořád, bez víry a po- kání i duchovního jedení a pití těla a krve páně. A z toho 20 samého čistého, posvátného přijímání zjevné ovoce se uka- zuje: předkem na vás kněžích mnohých, i na lidu obecném mnohém, když ve všech hříších a nepravostech trvají; a zvláště kněží, každý den sloužíce mše, přijímají, a proto mnozí všecky lidi světské hříchy a nepravostmi mrzkými pře- 25 vyšují. I prosím vás, z toho-li ty hříchy a nepravosti pácháte, z častého posvátného přijímání? jakož pravíte, že pána Krista osobného a bytného, boha živého v svátosti přijímáte! 15 1526. 30 Hlava 4. A týž list téhož bratra Matěje. Dále v témž listu dotýkáš také traktátu pravého smyslu z zákona božího starých Táborův, žeby bludný a kacířský 35 byl: a proto ty, ani žádný z vás neukázali jste lepšího a dů- kladnějšího smyslu a zdravějšího rozumu, vedlé důvodů víry *) Viz toto psaní na konci knihy této. (Pozn. vyd.)
236 Kniha čtvrtá. souzen býti; nebo vím, že mi tím neuškodíte, aniž vlasu jednoho s hlavy sejmete bez vůle boží; jakož se i tak stalo, když jsem byl mnohý čas v moci a v rukou vašich vedlé zdání a domnění vašeho. Ale já jsem uvěřil a nepochybně držal, že jsem nebyl v samých rukou vašich, ale v rukou a v moci pána krále všech věkův, boha všemohoucího, kte- rýž mne ostříhal a choval od násilné moci antikristovy do vůle své. Dotýkáš mne, žebych v psaní svém, kteréž jsem před časy Pražanům učinil *), měl vůli často tělem a krví Krista 10 Ježíše se krmiti a posilňovati. Aby věděl, že s pomocí boží ještě té vůle jsem, a tím pokrmem a nápojem z víry Kri- stovy duchovně často se posilňuji: ne na samém posvátném přijímání přestávaje, ale vedlé řeči pána Krista, vypsaných v šestém rozdílu sv. Jana čtení, se zachovávaje; ne jako vy mnozí kněží, synové antikristovi, na samém posvátném jedení a pití těla a krve Kristovy lidi téměř všecky stavíte, a v tom samém slibujete jim život věčný, a žeby tu mnohých úžitkův docházeli, k tomu zůvete všecky na pořád, bez víry a po- kání i duchovního jedení a pití těla a krve páně. A z toho 20 samého čistého, posvátného přijímání zjevné ovoce se uka- zuje: předkem na vás kněžích mnohých, i na lidu obecném mnohém, když ve všech hříších a nepravostech trvají; a zvláště kněží, každý den sloužíce mše, přijímají, a proto mnozí všecky lidi světské hříchy a nepravostmi mrzkými pře- 25 vyšují. I prosím vás, z toho-li ty hříchy a nepravosti pácháte, z častého posvátného přijímání? jakož pravíte, že pána Krista osobného a bytného, boha živého v svátosti přijímáte! 15 1526. 30 Hlava 4. A týž list téhož bratra Matěje. Dále v témž listu dotýkáš také traktátu pravého smyslu z zákona božího starých Táborův, žeby bludný a kacířský 35 byl: a proto ty, ani žádný z vás neukázali jste lepšího a dů- kladnějšího smyslu a zdravějšího rozumu, vedlé důvodů víry *) Viz toto psaní na konci knihy této. (Pozn. vyd.)
Strana 237
Hlava 4. 237 z písma zákona božího o svátosti těla Kristova; neb vždy nemůžte jedním a na prosto žádným písmem svatým z řečí pána Krista, ani z řečí apoštolských kterého důvodu ukázati a provesti v pravém smyslu a v zdravém rozumu, aby tak bylo, jako vy kněží antikristovi míti chcete a pravíte: že máte pána Krista osobného, podstatného, bytného, boha ži- vého, jako na pravici boží sedí v nebi, na oltáři v svátosti. Ale toho z víry nedržíte; toliko pro slávu a poctivost svou a pro prebendu tučnou tak vyznáváte před lidem obecním, 1o aby se domnívali, že jste vy stvořitelé boží, jakož tak i ně- kteří kážete; slýcháno bývalo. Také dotýčeš psaní, kteréž jsem učinil administratorovi a konsistoři. O tom tak pravím: že v tom psaní, což jsem koli psal, pravdu jsem psal z vůle pána boha všemohoucího t5 a s pomocí jeho, lituje veliké křivdy a pekelního bezpraví, kteráž se dělala násilně pravdě jeho a věrným údům Krista pána od antikrista a vás, synův jeho. A pro tu pravdu jistou Krista pána netoliko dlouhé vězení i jakékoliv trápení s po- mocí boží hotov jsem byl, i ještě jsem, přetrpěti, kdyby byla 20 vůle jeho svatá, života nasaditi, a jakoužkoli smrt ukrutnou pod- stoupiti. A toho všeho sám na sobě jsem nezakládal; ale všecka má naděje a doufání i síla a moc k tomu v samém bohu jest byla, aby všecka moc násilná antikristova i brány pekelné nic nemohly proti bohu mocnému, ani proti víře mé. To proto 25 píši, abyste se nedomnívali, žebych sobě v tom vězení stý- skal a tesklil, aneb jakého strachu se bál a lekal; z poko- ryť mluvím a z víry vyznávám s apoštolem: že jest mi pán bůh nedal ducha bázně a strachu, ale stálosti, a to vše z milosti své. Dáno mi také netoliko v Krista pána věřiti, so ale i proň trpěti s pomocí jeho. Z toho ze všeho jemu buď věčná chvála a děkování ode všeho stvoření! Ne nám, pane, ne nám, ale jmenu tvému dej chválu; neb pravda tvá pře- máhá i vítězí a zůstává na věky věkův. Pravíš také, že jsem nic neprospěl sobě, ani jiným, 35 a že jsem proto bídný a chudý. Z bídy a chudoby, ano z ne- hodnosti před pánem bohem se nevymlouvám; ale věřím jeho milosti svaté, že ta práce má z vůle jeho, ač nestatečná, není neúžitečná ani daremná před obličejem jeho, a ovšem to vězení dlouhé pro obranu čtení svatého; neb věřím, že jest 1526.
Hlava 4. 237 z písma zákona božího o svátosti těla Kristova; neb vždy nemůžte jedním a na prosto žádným písmem svatým z řečí pána Krista, ani z řečí apoštolských kterého důvodu ukázati a provesti v pravém smyslu a v zdravém rozumu, aby tak bylo, jako vy kněží antikristovi míti chcete a pravíte: že máte pána Krista osobného, podstatného, bytného, boha ži- vého, jako na pravici boží sedí v nebi, na oltáři v svátosti. Ale toho z víry nedržíte; toliko pro slávu a poctivost svou a pro prebendu tučnou tak vyznáváte před lidem obecním, 1o aby se domnívali, že jste vy stvořitelé boží, jakož tak i ně- kteří kážete; slýcháno bývalo. Také dotýčeš psaní, kteréž jsem učinil administratorovi a konsistoři. O tom tak pravím: že v tom psaní, což jsem koli psal, pravdu jsem psal z vůle pána boha všemohoucího t5 a s pomocí jeho, lituje veliké křivdy a pekelního bezpraví, kteráž se dělala násilně pravdě jeho a věrným údům Krista pána od antikrista a vás, synův jeho. A pro tu pravdu jistou Krista pána netoliko dlouhé vězení i jakékoliv trápení s po- mocí boží hotov jsem byl, i ještě jsem, přetrpěti, kdyby byla 20 vůle jeho svatá, života nasaditi, a jakoužkoli smrt ukrutnou pod- stoupiti. A toho všeho sám na sobě jsem nezakládal; ale všecka má naděje a doufání i síla a moc k tomu v samém bohu jest byla, aby všecka moc násilná antikristova i brány pekelné nic nemohly proti bohu mocnému, ani proti víře mé. To proto 25 píši, abyste se nedomnívali, žebych sobě v tom vězení stý- skal a tesklil, aneb jakého strachu se bál a lekal; z poko- ryť mluvím a z víry vyznávám s apoštolem: že jest mi pán bůh nedal ducha bázně a strachu, ale stálosti, a to vše z milosti své. Dáno mi také netoliko v Krista pána věřiti, so ale i proň trpěti s pomocí jeho. Z toho ze všeho jemu buď věčná chvála a děkování ode všeho stvoření! Ne nám, pane, ne nám, ale jmenu tvému dej chválu; neb pravda tvá pře- máhá i vítězí a zůstává na věky věkův. Pravíš také, že jsem nic neprospěl sobě, ani jiným, 35 a že jsem proto bídný a chudý. Z bídy a chudoby, ano z ne- hodnosti před pánem bohem se nevymlouvám; ale věřím jeho milosti svaté, že ta práce má z vůle jeho, ač nestatečná, není neúžitečná ani daremná před obličejem jeho, a ovšem to vězení dlouhé pro obranu čtení svatého; neb věřím, že jest 1526.
Strana 238
238 Kniha čtvrtá. mnohým pán bůh pomohl z moci a zavedení hrozného anti- kristova, a bludův jeho modlářských. I mně pán bůh dal známost pravdy své skrze čítání spisův věrných učitelův, abych poznal pravdy základ pravý pána Krista. Píšeš a velíš mi na poušť, a tam pokání činiti pro bludy, i pro ty lidi, které bych zavedl z vašeho domnění křivého, aby se nade mnou pán bůh smiloval, abych lidi zase k víře přivedl. Ale já s pomocí boží k tomu toto pravím: že mně není potřebí proto na poušť choditi, abych pokání činil z blu- dův a z jiných zavedení; neb což mi jest pán bůh z milosti 10 a lásky ráčil dáti, předkem na poušti a jinde, známost pravdy své svaté, a zvláště zavedení hrozné antikristovo v bludy a v kacířstva i v modlářství, já z toho ze všeho pána boha chvá- lím ve dne i v noci, a chváliti budu i děkovati na věky vě- kův jeho milosti z tak velikého a nesmírného dobrodiní. Ale 15 všem kněžím, synům papežským, jest veliká potřeba, a já vám radím, abyste šli na poušť, nechajíce papežského anti- kristova ustanovení a neřádného i bludného učení, a tam abyste činili pokání z toho, co jste lidí zavedli, na dušech zmordovali, jsouce sami zavedeni a zajati do Babylona řím- 20 ského skrze antikrista, krále nestydaté tváři, o němž Daniel prorok píše. Nebo ač vy se chlubíte a velebíte, žebyste dobře stáli a jiných vůdce byli a správce: ale v pravdě zákona bo- žího a čtení Kristova nemáte žádného základu a gruntu pra- vého, smyslu a rozumu zdravého; ale všecko zpět a ne- 25 řádně činíte i vedete, a téměř jako v kole chodíte v samých jednak ustanoveních a nálezcích bludných a škodlivých anti- kristových, proti pánu bohu a pravdě zákona jeho i čtení Krista Ježíše. 1526. 80 Hlava 5. A týž list bratra Matěje. Činíš na mne dále otázku: věřím-li, že jest se Slovo 35 vtělilo? atd. Tu mi divnou barvu s líčidlem podáváš; nebo kdo jest z křesťanův, aby tomu odpíral? i také tomuto: že nám pán Kristus ráčil vydati tělo své, kteréž jest za nás zrazeno, a krev svou, kteráž jest za nás vylitá? Ale toho nedokládáš,
238 Kniha čtvrtá. mnohým pán bůh pomohl z moci a zavedení hrozného anti- kristova, a bludův jeho modlářských. I mně pán bůh dal známost pravdy své skrze čítání spisův věrných učitelův, abych poznal pravdy základ pravý pána Krista. Píšeš a velíš mi na poušť, a tam pokání činiti pro bludy, i pro ty lidi, které bych zavedl z vašeho domnění křivého, aby se nade mnou pán bůh smiloval, abych lidi zase k víře přivedl. Ale já s pomocí boží k tomu toto pravím: že mně není potřebí proto na poušť choditi, abych pokání činil z blu- dův a z jiných zavedení; neb což mi jest pán bůh z milosti 10 a lásky ráčil dáti, předkem na poušti a jinde, známost pravdy své svaté, a zvláště zavedení hrozné antikristovo v bludy a v kacířstva i v modlářství, já z toho ze všeho pána boha chvá- lím ve dne i v noci, a chváliti budu i děkovati na věky vě- kův jeho milosti z tak velikého a nesmírného dobrodiní. Ale 15 všem kněžím, synům papežským, jest veliká potřeba, a já vám radím, abyste šli na poušť, nechajíce papežského anti- kristova ustanovení a neřádného i bludného učení, a tam abyste činili pokání z toho, co jste lidí zavedli, na dušech zmordovali, jsouce sami zavedeni a zajati do Babylona řím- 20 ského skrze antikrista, krále nestydaté tváři, o němž Daniel prorok píše. Nebo ač vy se chlubíte a velebíte, žebyste dobře stáli a jiných vůdce byli a správce: ale v pravdě zákona bo- žího a čtení Kristova nemáte žádného základu a gruntu pra- vého, smyslu a rozumu zdravého; ale všecko zpět a ne- 25 řádně činíte i vedete, a téměř jako v kole chodíte v samých jednak ustanoveních a nálezcích bludných a škodlivých anti- kristových, proti pánu bohu a pravdě zákona jeho i čtení Krista Ježíše. 1526. 80 Hlava 5. A týž list bratra Matěje. Činíš na mne dále otázku: věřím-li, že jest se Slovo 35 vtělilo? atd. Tu mi divnou barvu s líčidlem podáváš; nebo kdo jest z křesťanův, aby tomu odpíral? i také tomuto: že nám pán Kristus ráčil vydati tělo své, kteréž jest za nás zrazeno, a krev svou, kteráž jest za nás vylitá? Ale toho nedokládáš,
Strana 239
Hlava 5. 239 aby ty také věřil, že to Slovo vtělené a tělem učiněné vstou- 1526. pilo na nebesa, a sedí na pravici boha otce, odkudž, a ne odjinud, přijíti má souditi živé i mrtvé; nébrž dokládáš za nějaký důvod, že tak děti říkají, majíce jíti k přijímání svá- tosti: „Půjdu ku pánu bohu atd.“ Dále také při večeři své pán Kristus neužíval žádných slov jiných mimo tato slova, kteráž jsou v zákoně božím zapsána, ani apoštol sv. Pavel, vrátiv se z třetího nebe s poselstvím jemu poručeným, kte- réž k Korintům vysvědčil; ale toho tak při tom oba nechali, to nedotýkajíce toho, tak jako ty, všetečný bludný kněže! chtě to míti, že jest své tělo se vší přirozenou podstatou vydal, o kterémž jest dávno, že má od nich odjíti a na nebesa vstou- piti, předpovídal. A to nám mnohá písma svědčí, že jest se již i tak stalo, nechav nám na světě svátosti těla svého a krve 15 své ku památce pod spůsobem chleba a vína; a toho také neukazují, aby dřív dne soudného se zase měl navrátiti: ale sedě na pravici, tělo jeho se vší podstatou, již oslavené, usta- vičně jest s božstvím spojeno a bude bez rozdílu až na věky. Dále opět příklad dáváš na Abrahamovi, že jest mu bůh 20 mluvil řeči odporné a že jest tomu věřil; a též o panně Marii, že jest pannou zůstala porodivši atd. I kdo tomu opět odpírá, což zákon boží svědčí, aby to všecko tak nebylo, lečby byl člověk ovšem dáblem zmámený? Neb se to nalézá o Abrahamovi, že jest uvěřil bohu mluvícímu k němu a při- 25 kázání dávajícímu, a počteno jest mu to za spravedlnost: a nenalézá se, aby, uvěře člověku a nebo smyšlénkám jeho, mělo mu to počteno býti k spravedlnosti! Též o panně Marii není slušně pochybovati, poněvadž písmo svědčí, že jest bez mužského semene počala i porodila, a pannou před porodem, 30 při porodu i po porodu byla, hodna jsouci chvály nade všecko stvoření. Neb každý křesťan dlužen jest tomu věřiti, o čemž zákon boží vysvědčuje, a zvláště o přikázání božím; ale o čemž mlčí, a vlastní rozum nepříhodný a nepřístupný ne- toliko nepovoluje písmům zákona, ale víc odpírá: kdo ne- a5 pozná, že toho křesťan věrný není povinen přijímati? Neb mnohem odpornější věc jest, že bůh svět i všecky věci z ničehož stvořiti ráčil; a však, poněvadž písma zákona, že se tak stalo, svědčí, povinni jsme tomu věřiti, víc nežli dů- myslům lidským bez hodného svědectví.
Hlava 5. 239 aby ty také věřil, že to Slovo vtělené a tělem učiněné vstou- 1526. pilo na nebesa, a sedí na pravici boha otce, odkudž, a ne odjinud, přijíti má souditi živé i mrtvé; nébrž dokládáš za nějaký důvod, že tak děti říkají, majíce jíti k přijímání svá- tosti: „Půjdu ku pánu bohu atd.“ Dále také při večeři své pán Kristus neužíval žádných slov jiných mimo tato slova, kteráž jsou v zákoně božím zapsána, ani apoštol sv. Pavel, vrátiv se z třetího nebe s poselstvím jemu poručeným, kte- réž k Korintům vysvědčil; ale toho tak při tom oba nechali, to nedotýkajíce toho, tak jako ty, všetečný bludný kněže! chtě to míti, že jest své tělo se vší přirozenou podstatou vydal, o kterémž jest dávno, že má od nich odjíti a na nebesa vstou- piti, předpovídal. A to nám mnohá písma svědčí, že jest se již i tak stalo, nechav nám na světě svátosti těla svého a krve 15 své ku památce pod spůsobem chleba a vína; a toho také neukazují, aby dřív dne soudného se zase měl navrátiti: ale sedě na pravici, tělo jeho se vší podstatou, již oslavené, usta- vičně jest s božstvím spojeno a bude bez rozdílu až na věky. Dále opět příklad dáváš na Abrahamovi, že jest mu bůh 20 mluvil řeči odporné a že jest tomu věřil; a též o panně Marii, že jest pannou zůstala porodivši atd. I kdo tomu opět odpírá, což zákon boží svědčí, aby to všecko tak nebylo, lečby byl člověk ovšem dáblem zmámený? Neb se to nalézá o Abrahamovi, že jest uvěřil bohu mluvícímu k němu a při- 25 kázání dávajícímu, a počteno jest mu to za spravedlnost: a nenalézá se, aby, uvěře člověku a nebo smyšlénkám jeho, mělo mu to počteno býti k spravedlnosti! Též o panně Marii není slušně pochybovati, poněvadž písmo svědčí, že jest bez mužského semene počala i porodila, a pannou před porodem, 30 při porodu i po porodu byla, hodna jsouci chvály nade všecko stvoření. Neb každý křesťan dlužen jest tomu věřiti, o čemž zákon boží vysvědčuje, a zvláště o přikázání božím; ale o čemž mlčí, a vlastní rozum nepříhodný a nepřístupný ne- toliko nepovoluje písmům zákona, ale víc odpírá: kdo ne- a5 pozná, že toho křesťan věrný není povinen přijímati? Neb mnohem odpornější věc jest, že bůh svět i všecky věci z ničehož stvořiti ráčil; a však, poněvadž písma zákona, že se tak stalo, svědčí, povinni jsme tomu věřiti, víc nežli dů- myslům lidským bez hodného svědectví.
Strana 240
240 Kniha čtvrtá. Ale již povím vám, kněžím, nekněžím, novinu divnou, ale bojím se, vám nelibou, samým věrným a voleným ra- dostnou, o tom: že již brzo pán bůh milosrdný propustí a vyvede lid svůj z vězení babylonského, totiž z moci římské, antikrista zlořečeného, otce vašeho. Nebo již všudy z daru milosti boží, téměř po všem křesťanstvu, po zemích a krajinách ruší a kazí se moc jeho nepravá a nešlechetná; neb všudy jednak přicházejí lidé k známosti pravdy, víry, lásky a na- děje, skrze čtení Krista Ježíše, v němž jest moc k spasení všech věrných. Již přicházejí od východu i západu slunce 10 k pravdě Krista pána. Také již odjímá bůh království své z moci falešných prorokův, mistrův a zákonníkův, a dává je jiným věrným lidem, kteříž mu vydávají úžitky jeho; béře také pán a hospodář vinici svou z moci nešlechetných, ne- věrných a nepravých vinařův, a dává ji jiným vinařům věr- 15 ného lidu svého. 3 1526. Hlava 6. A týž list bratra Matěje. Dále o nějakém Mikulášovi vřetenáři a o Kláře. 20 Dále mám za to, že snad již víte o tom, kterak jest otec váš a hlava, antikrist, klesl a přemožen, a z víry držím, že i zkažen bude i s svou mocí falešnou. A prosím vás, po- 25 vězte mi také něco o tom arcibiskupu uherském, skrze kte- réhož a vás preláty Pražské ta různice a pokušení násilné přišlo na věrné v zemi České, zvláště v Praze. Toť ten váš vůdce a správce falešný, s kterýmž jste se byli spojili! Zda-li jest nezradil nejprvé nad králem, pánem svým, i nade vší 30 zemí Uherskou, i nad vámi, syny svými, jakož tak o něm všudy ten hlas vzní? I pohleďtež, več jest vás uvedl lotr zrádný a kam se jest děl! A protož abyste vědouce znali a rozuměli: že král kralujících a pán panujících, bůh všemo- houcí, nebude a nemůž déle a víc trpěti nevěry, nešlechct- 35 nosti lotrovské, hříchův a nepravostí sodomských antikrista a synův jeho, a zvláště zavedení hrozného všeho jednak lidu křesťanského od víry a pravdy Krista pána nebude víc sná- šeti bůh milosrdný, věřím jeho svaté milosti. Prosím vás,
240 Kniha čtvrtá. Ale již povím vám, kněžím, nekněžím, novinu divnou, ale bojím se, vám nelibou, samým věrným a voleným ra- dostnou, o tom: že již brzo pán bůh milosrdný propustí a vyvede lid svůj z vězení babylonského, totiž z moci římské, antikrista zlořečeného, otce vašeho. Nebo již všudy z daru milosti boží, téměř po všem křesťanstvu, po zemích a krajinách ruší a kazí se moc jeho nepravá a nešlechetná; neb všudy jednak přicházejí lidé k známosti pravdy, víry, lásky a na- děje, skrze čtení Krista Ježíše, v němž jest moc k spasení všech věrných. Již přicházejí od východu i západu slunce 10 k pravdě Krista pána. Také již odjímá bůh království své z moci falešných prorokův, mistrův a zákonníkův, a dává je jiným věrným lidem, kteříž mu vydávají úžitky jeho; béře také pán a hospodář vinici svou z moci nešlechetných, ne- věrných a nepravých vinařův, a dává ji jiným vinařům věr- 15 ného lidu svého. 3 1526. Hlava 6. A týž list bratra Matěje. Dále o nějakém Mikulášovi vřetenáři a o Kláře. 20 Dále mám za to, že snad již víte o tom, kterak jest otec váš a hlava, antikrist, klesl a přemožen, a z víry držím, že i zkažen bude i s svou mocí falešnou. A prosím vás, po- 25 vězte mi také něco o tom arcibiskupu uherském, skrze kte- réhož a vás preláty Pražské ta různice a pokušení násilné přišlo na věrné v zemi České, zvláště v Praze. Toť ten váš vůdce a správce falešný, s kterýmž jste se byli spojili! Zda-li jest nezradil nejprvé nad králem, pánem svým, i nade vší 30 zemí Uherskou, i nad vámi, syny svými, jakož tak o něm všudy ten hlas vzní? I pohleďtež, več jest vás uvedl lotr zrádný a kam se jest děl! A protož abyste vědouce znali a rozuměli: že král kralujících a pán panujících, bůh všemo- houcí, nebude a nemůž déle a víc trpěti nevěry, nešlechct- 35 nosti lotrovské, hříchův a nepravostí sodomských antikrista a synův jeho, a zvláště zavedení hrozného všeho jednak lidu křesťanského od víry a pravdy Krista pána nebude víc sná- šeti bůh milosrdný, věřím jeho svaté milosti. Prosím vás,
Strana 241
2 3 n o w o 0 a Hlava 6. 241 pomněte sobě, kdež jsem vám byl napsal z vůle boží: že jest to vaše poslední vítězství papežské, biskupské a kněžské, a že jste povstali tak ukrutně a slepě proti pánu bohu a pravdě jeho před svým rychlým pádem a brzkym zkażenim! I to držte tuze, jakkoliv chcete, zuby i nehty, že vám pán bůh to vladařství nad lidem svým i všelikou správu neřádnou vydře a vezme zrukou vešich. Na to jest přijíti, stůj dlouho neb krátko, pro vaše veliké hříchy a nepravosti, kteréž bez víry a v neřádu pášete, sami duše své i lidské zabíjejíce fa- lešným učením a nepříkladným obcováním, v cizím smyslu, proti víře a zákonu božímu, všech věcí i svátostí Kristových poží- vajíce. Také vězte, že již pán Ježíš v příchodu blesku svého, totiž pravdy své, všudy tepe a kazí antikrista duchem úst svých skrze věrné kazatele a učitele čtení svatého svého, toho, kterýž se pozdvihuje nade všecko, což slove bůh. Také již jej všudy vyhledává po zemích a krajinách pán bůh všemo- houcí s světlem a lucernou slova svého svatého a čtení Krista pána, právě jako onoho zloděje a mordéře, kterýžby se po tmě kryl, a v noci s světlem všudy nalezen bývá: tak se nyní děje antikristu a synům jeho i všem sluhům a holom- kům jeho. Dolykás mne také často v svém psaní, žebych se do- mníval v sobě býti bohatým v učení a neb v umění. A v tom se velmi mýlíš a zle se domníváš u mne toho býti. Neb já se s pomocí boží znám, že jsem člověk prostý a k tomu lejk, nic jiného neuměje hlásati a oznamovati, nežli Krista Ježíše, toho ukřižovaného, a pravdu čtení jeho, v prostých slovích, ne v vysokosti a moudrosti lidského učení, aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův, tak jakž mi všemohoucí bůh z milosti a lásky své dává míru víry své v Krista Ježíše. Tomuto se také divím, kněže Jeronyme! že nejistou a kfivou věc píšeš v svém listu, pravě: žebych ten list, kterýž jsem administratorovi poslal, několik nedělí prvé mezi zemany rozeslal. Milý! proč tak mluvili smíš? však tak není, aniž toho kdo můž za pravé mluviti: toliko o jediný den prvé, nežli administratorovi jsem jej z Prahy poslal několik mil. Také tomu neodpírám, aby prvé před vydáním některý den někdo o něm nevěděl; ale ty píšeš, žeby administrator jeho prvé od jiných dosáhl: tu jsi chybil ! 16 1526.
2 3 n o w o 0 a Hlava 6. 241 pomněte sobě, kdež jsem vám byl napsal z vůle boží: že jest to vaše poslední vítězství papežské, biskupské a kněžské, a že jste povstali tak ukrutně a slepě proti pánu bohu a pravdě jeho před svým rychlým pádem a brzkym zkażenim! I to držte tuze, jakkoliv chcete, zuby i nehty, že vám pán bůh to vladařství nad lidem svým i všelikou správu neřádnou vydře a vezme zrukou vešich. Na to jest přijíti, stůj dlouho neb krátko, pro vaše veliké hříchy a nepravosti, kteréž bez víry a v neřádu pášete, sami duše své i lidské zabíjejíce fa- lešným učením a nepříkladným obcováním, v cizím smyslu, proti víře a zákonu božímu, všech věcí i svátostí Kristových poží- vajíce. Také vězte, že již pán Ježíš v příchodu blesku svého, totiž pravdy své, všudy tepe a kazí antikrista duchem úst svých skrze věrné kazatele a učitele čtení svatého svého, toho, kterýž se pozdvihuje nade všecko, což slove bůh. Také již jej všudy vyhledává po zemích a krajinách pán bůh všemo- houcí s světlem a lucernou slova svého svatého a čtení Krista pána, právě jako onoho zloděje a mordéře, kterýžby se po tmě kryl, a v noci s světlem všudy nalezen bývá: tak se nyní děje antikristu a synům jeho i všem sluhům a holom- kům jeho. Dolykás mne také často v svém psaní, žebych se do- mníval v sobě býti bohatým v učení a neb v umění. A v tom se velmi mýlíš a zle se domníváš u mne toho býti. Neb já se s pomocí boží znám, že jsem člověk prostý a k tomu lejk, nic jiného neuměje hlásati a oznamovati, nežli Krista Ježíše, toho ukřižovaného, a pravdu čtení jeho, v prostých slovích, ne v vysokosti a moudrosti lidského učení, aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův, tak jakž mi všemohoucí bůh z milosti a lásky své dává míru víry své v Krista Ježíše. Tomuto se také divím, kněže Jeronyme! že nejistou a kfivou věc píšeš v svém listu, pravě: žebych ten list, kterýž jsem administratorovi poslal, několik nedělí prvé mezi zemany rozeslal. Milý! proč tak mluvili smíš? však tak není, aniž toho kdo můž za pravé mluviti: toliko o jediný den prvé, nežli administratorovi jsem jej z Prahy poslal několik mil. Také tomu neodpírám, aby prvé před vydáním některý den někdo o něm nevěděl; ale ty píšeš, žeby administrator jeho prvé od jiných dosáhl: tu jsi chybil ! 16 1526.
Strana 242
242 Kniha čtvrtá. Tomuto se také divím, kudy jest to přišlo, když jsem byl u vězení, že všudy po Praze i mezi vámi kněžími bývala řeč puštěna o mně v lid obecní: žebych já z vězení nechtěl sám dobrovolně, a žeby mi otvíráno bývalo, a na vůli dá- váno vyjíti a neb nechati; ale já žebych nechtěl než nějaké pomsty čekati. A to opět neprávě a křivě mluveno bylo; nebo vědí páni Pražané, že jest v tom ve všem času jich žádného slova o tom ke mně nebylo mluveno, ani po kom jiném mi bylo vzkázáno. Ano, kterakby to mohlo pravé býti? poněvadž jsou mnozí páni a rytířstvo i města některá, a naposledy král Ludvík i králová, Jich Msti, za to žádali Pražanův, abych pu- štěn byl, a nic jsou neobdrželi ti všickni! A netoliko to bý- valo, ale žádný ke mně z přátel i z těch pánův stavův ne- mohl puštěn býti. I pohleď též, že jest křivé a nejisté, kdo jest to mluvil a roznášel, žebych nechtěl z vězení proti vůli 15 panské. A opět naproti-tě kněz Mikuláš Hrubec, jinak Roz- voda, bratru mému pravil za jistou věc, ale křivou a nepra- vou: že jsem chtěl z vězení uteci. Ale já s pomocí boží pravím: že jsem na to nemyslil; a ještě výše pravím: kdyby mi byli všecky dvéře u šatlavy otevřeny, tehdy bez vůle 20 panské nebyl bych vyšel. To dobře vědí, kteří jsou nade mnou strážní byli. Dal mi to pán bůh všemohoucí, abych to vězení s velikou chutí i sladkostí trpěl, beze všeho zámutku i tesknosti; nebo když mi se vězení prodlévalo, také mi ra- dosti a veselí v pánu bohu přibývalo. A to kdyby pak trvalo 25 za několik let, věřil jsem pánu bohu a milosti jeho, žeby mi nedal sobě v tom teskliti, ani se rmoutiti, trpěti pro pravdu jeho a jmeno Krista Ježíše. A přes to, ptej se těch, kteří jsou se mnou mluvili: slyšali-li jsou jediné slovo ode mne kdy, a já sobě stýšti a tesklivím? Prosím, kněže Jeronyme! přijmi pokojně a přečti trpč- livě toto mé psaní, poněvadž jsi žádal, abych odpověd dal; a což mi koli dobrého přeješ, já tobě mnohem víc. Dejž vám pán bůh všemohoucí všem se poznati. Milost boží a po- koj Krista Ježíše zůstaň s tebou! Dán v pátek před svatým Martinem léta 1526.“ 5 10 30 1526. 35 9. List. Potom ačkoliv těch všech časův Pražané od krve vylití pro duchovní věci se zdržovali (jakož jsou se pak i v tom
242 Kniha čtvrtá. Tomuto se také divím, kudy jest to přišlo, když jsem byl u vězení, že všudy po Praze i mezi vámi kněžími bývala řeč puštěna o mně v lid obecní: žebych já z vězení nechtěl sám dobrovolně, a žeby mi otvíráno bývalo, a na vůli dá- váno vyjíti a neb nechati; ale já žebych nechtěl než nějaké pomsty čekati. A to opět neprávě a křivě mluveno bylo; nebo vědí páni Pražané, že jest v tom ve všem času jich žádného slova o tom ke mně nebylo mluveno, ani po kom jiném mi bylo vzkázáno. Ano, kterakby to mohlo pravé býti? poněvadž jsou mnozí páni a rytířstvo i města některá, a naposledy král Ludvík i králová, Jich Msti, za to žádali Pražanův, abych pu- štěn byl, a nic jsou neobdrželi ti všickni! A netoliko to bý- valo, ale žádný ke mně z přátel i z těch pánův stavův ne- mohl puštěn býti. I pohleď též, že jest křivé a nejisté, kdo jest to mluvil a roznášel, žebych nechtěl z vězení proti vůli 15 panské. A opět naproti-tě kněz Mikuláš Hrubec, jinak Roz- voda, bratru mému pravil za jistou věc, ale křivou a nepra- vou: že jsem chtěl z vězení uteci. Ale já s pomocí boží pravím: že jsem na to nemyslil; a ještě výše pravím: kdyby mi byli všecky dvéře u šatlavy otevřeny, tehdy bez vůle 20 panské nebyl bych vyšel. To dobře vědí, kteří jsou nade mnou strážní byli. Dal mi to pán bůh všemohoucí, abych to vězení s velikou chutí i sladkostí trpěl, beze všeho zámutku i tesknosti; nebo když mi se vězení prodlévalo, také mi ra- dosti a veselí v pánu bohu přibývalo. A to kdyby pak trvalo 25 za několik let, věřil jsem pánu bohu a milosti jeho, žeby mi nedal sobě v tom teskliti, ani se rmoutiti, trpěti pro pravdu jeho a jmeno Krista Ježíše. A přes to, ptej se těch, kteří jsou se mnou mluvili: slyšali-li jsou jediné slovo ode mne kdy, a já sobě stýšti a tesklivím? Prosím, kněže Jeronyme! přijmi pokojně a přečti trpč- livě toto mé psaní, poněvadž jsi žádal, abych odpověd dal; a což mi koli dobrého přeješ, já tobě mnohem víc. Dejž vám pán bůh všemohoucí všem se poznati. Milost boží a po- koj Krista Ježíše zůstaň s tebou! Dán v pátek před svatým Martinem léta 1526.“ 5 10 30 1526. 35 9. List. Potom ačkoliv těch všech časův Pražané od krve vylití pro duchovní věci se zdržovali (jakož jsou se pak i v tom
Strana 243
Hlava 7. 243 pochlubili při počátku listy svými, kteréž po vší zemi i jinde o těch vězních rozpisovali), však tohoto roku i potom vše- cko to nahradili, což jsou prvé zmeškali, k konci od boha jim uloženému pospíchajíce. Jakým jsou to pak úmyslem či- nili, znajíce již, k čemu král budoucí nachýlen byl, to se dále najde v Hlavě 20. A když se k času vánočnímu téhož léta přibližovalo, kněží po farách v Praze nutili lidi k zpovědi. Jimž se v tom nějaký Mikuláš, vřetenář, a Klára řečená, vdova a hospodyně 1o jeho domovní, v osadě sv. Štěpána Velikého opřeli, nechtíce toho učiniti z příčiny hodné, tak jako na bohobojné lidi slu- šelo. Farář pak z té osady, nějaký titulem kněz Jakub (kte- réhož potom Kolínští měšťané z města pro jeho nezbednost vyhnali), obžaloval je v konsistoři, a ti dále Pražanům, žeby 15 lidé bludní byli; tak že jsou oba jeho původem do vězení dáni byli. A v tom když jednak v konsistoři, jednak na ra- dnici stávali, nechtíce povoliti, což na nich míti chtěli, Pra- žané pustili administratorovi i jeho kněžstvu úzdu. b 1526. 20 Hlava 7. 25 V níž se oznamuje o témž Mikulášovi vřetenáři a o Kláře hospodyni jeho, jak jsouce na radnici povoláni, před tím vším počtem duchov- ním i světským víru vyznávají, a páni Piláti vždy jiné a jiné otázky na ně činí. A při tom jak jest ho jeden kněz zle užíval. Toho času když se psalo léta od narození Syna božího 1526, byla v Novém městě Pražském jedna souseda, jmenem Klára. Ta měla dům svůj u svaté Kateřiny, jenž slove Zbi- 30 roh, žena pobožná i dosti bohatá; u kteréž bydlel v podruží nějaký Mikuláš vřetenář, kterýž soustruhem vřeténka a jiné věci dělaje, tak se jest živil. I přihodilo se některého dne před vánoci, když kněží podlé obyčeje svého sousedy ob- cházejíc, je popisovali, a k zpovědi je nutili, přišli jsou také 35 i k nim, je napomínajíc, jako i jinde, a k zpovědi je nutíc. Tu oni oba je vyslyševše, jim jsou odpověděli a pravíce: že má zpověd dobrovolná býti, tak že k ní žádný bezděčně nemá nutkán býti. Pro kteroužto věc hned jsou je obžalovali fa- ráři svému, nějakému knězi Jiříkovi, toho času u sv. Štěpána 16*
Hlava 7. 243 pochlubili při počátku listy svými, kteréž po vší zemi i jinde o těch vězních rozpisovali), však tohoto roku i potom vše- cko to nahradili, což jsou prvé zmeškali, k konci od boha jim uloženému pospíchajíce. Jakým jsou to pak úmyslem či- nili, znajíce již, k čemu král budoucí nachýlen byl, to se dále najde v Hlavě 20. A když se k času vánočnímu téhož léta přibližovalo, kněží po farách v Praze nutili lidi k zpovědi. Jimž se v tom nějaký Mikuláš, vřetenář, a Klára řečená, vdova a hospodyně 1o jeho domovní, v osadě sv. Štěpána Velikého opřeli, nechtíce toho učiniti z příčiny hodné, tak jako na bohobojné lidi slu- šelo. Farář pak z té osady, nějaký titulem kněz Jakub (kte- réhož potom Kolínští měšťané z města pro jeho nezbednost vyhnali), obžaloval je v konsistoři, a ti dále Pražanům, žeby 15 lidé bludní byli; tak že jsou oba jeho původem do vězení dáni byli. A v tom když jednak v konsistoři, jednak na ra- dnici stávali, nechtíce povoliti, což na nich míti chtěli, Pra- žané pustili administratorovi i jeho kněžstvu úzdu. b 1526. 20 Hlava 7. 25 V níž se oznamuje o témž Mikulášovi vřetenáři a o Kláře hospodyni jeho, jak jsouce na radnici povoláni, před tím vším počtem duchov- ním i světským víru vyznávají, a páni Piláti vždy jiné a jiné otázky na ně činí. A při tom jak jest ho jeden kněz zle užíval. Toho času když se psalo léta od narození Syna božího 1526, byla v Novém městě Pražském jedna souseda, jmenem Klára. Ta měla dům svůj u svaté Kateřiny, jenž slove Zbi- 30 roh, žena pobožná i dosti bohatá; u kteréž bydlel v podruží nějaký Mikuláš vřetenář, kterýž soustruhem vřeténka a jiné věci dělaje, tak se jest živil. I přihodilo se některého dne před vánoci, když kněží podlé obyčeje svého sousedy ob- cházejíc, je popisovali, a k zpovědi je nutili, přišli jsou také 35 i k nim, je napomínajíc, jako i jinde, a k zpovědi je nutíc. Tu oni oba je vyslyševše, jim jsou odpověděli a pravíce: že má zpověd dobrovolná býti, tak že k ní žádný bezděčně nemá nutkán býti. Pro kteroužto věc hned jsou je obžalovali fa- ráři svému, nějakému knězi Jiříkovi, toho času u sv. Štěpána 16*
Strana 244
244 Kniha čtvrtá. Velikého bydlícímu. A ten farář bez meškání k administra- torovi, mistru Havlovi Caherovi, běžel, a na něj, jakby měli bludní lidé býti, vznášel, k tomu se přimlouvaje, aby byli trestáni. Tu administrator beze všeho uvážení dal mu naučení, aby je do vězení oba dva dáti kázal; jakož se pak tak stalo, že jsou byli do těžkého vězení dáni. Potom třetího dne dožádal se pan administrator s kon- sistoriány pana purkmistra, aby jim vstoupení bylo dáno přede pány do rady, a starší obecní aby k tomu byli všickni obesláni. I dáno jest jim vstoupení a starší obecní obesláni. 10 Když jsou pak ty dvě osoby z vězení byly na radnici pu- štěny do obecné světnice, při shromáždění konšelův s star- šími obecními a administratora s jeho kněžstvem; tehdy ti kněží mezi jinou řečí otázky na Mikuláše činili tyto: 1. Nejprvé: „coby držel o svátosti oltářní těla a krve 15 páně? věří-li tu také býti tělo Kristovo, kteréž jest na pra- vici boha Otce, a ne jiné?“ 2. A při tom: „věří-li tu býti pravého Krista, mají- cího krev a duši, tak jakž lidé pobloudilí, jsouce napraveni, za víru drží a vyznávají?“ — Odpověděl jim: že „já tak ni- 20 koli nevěřím; než tak věřím i za tuto Kláru vyznávám, po- něvadž vůle naše jednostejná jest: kdežkoli věrný kněz s li- dem se sejde, slovo páně sobě rozvažuje i všecka dobrodiní božská, že chléb a víno, slovy Kristovými vysvědčené a do- brořečené, jest pravá večeře páně, jížto věrní užívajíce, pa- 25 matují na všecky milosti a dary boha Otce, Duchem svatým skrze Krista dané; a tudy, což víc jest, oznamují se ve- spolek, že jsou jedné víry, a bratr bratra skrze to hodování poznává. Ale kdyžby mělo podlé vašeho smyslu býti, musilo by z toho vyjíti něco jiného, čehož Kristus nikoli neusta- 30 novil. Protož, což jsou koli tří evangelistové a svatý Pavel napsali o této večeři, tomu všemu i o tom věřím sprostně a upřímě, nedada toho žádnému napřed; než abych měl vy- znávati tu Krista, to ode mne odstup! Neb mi toho tím do- vesti nemůžete, což píše sv. Jan evangelista Kristův, kterýž 35 o večeři mnohem dokonaleji pokládá, nežli tito; nébrž i slova jiná pokládá, než jiní evangelistové. Neb píše, že Kristus mluviti ráčil: „Tělo mé právě jest pokrm atd.,“ a tak jest vyloženo; a jiní evangelistové: „Toto jest tělo mé atd.“ Pro- 5 1526
244 Kniha čtvrtá. Velikého bydlícímu. A ten farář bez meškání k administra- torovi, mistru Havlovi Caherovi, běžel, a na něj, jakby měli bludní lidé býti, vznášel, k tomu se přimlouvaje, aby byli trestáni. Tu administrator beze všeho uvážení dal mu naučení, aby je do vězení oba dva dáti kázal; jakož se pak tak stalo, že jsou byli do těžkého vězení dáni. Potom třetího dne dožádal se pan administrator s kon- sistoriány pana purkmistra, aby jim vstoupení bylo dáno přede pány do rady, a starší obecní aby k tomu byli všickni obesláni. I dáno jest jim vstoupení a starší obecní obesláni. 10 Když jsou pak ty dvě osoby z vězení byly na radnici pu- štěny do obecné světnice, při shromáždění konšelův s star- šími obecními a administratora s jeho kněžstvem; tehdy ti kněží mezi jinou řečí otázky na Mikuláše činili tyto: 1. Nejprvé: „coby držel o svátosti oltářní těla a krve 15 páně? věří-li tu také býti tělo Kristovo, kteréž jest na pra- vici boha Otce, a ne jiné?“ 2. A při tom: „věří-li tu býti pravého Krista, mají- cího krev a duši, tak jakž lidé pobloudilí, jsouce napraveni, za víru drží a vyznávají?“ — Odpověděl jim: že „já tak ni- 20 koli nevěřím; než tak věřím i za tuto Kláru vyznávám, po- něvadž vůle naše jednostejná jest: kdežkoli věrný kněz s li- dem se sejde, slovo páně sobě rozvažuje i všecka dobrodiní božská, že chléb a víno, slovy Kristovými vysvědčené a do- brořečené, jest pravá večeře páně, jížto věrní užívajíce, pa- 25 matují na všecky milosti a dary boha Otce, Duchem svatým skrze Krista dané; a tudy, což víc jest, oznamují se ve- spolek, že jsou jedné víry, a bratr bratra skrze to hodování poznává. Ale kdyžby mělo podlé vašeho smyslu býti, musilo by z toho vyjíti něco jiného, čehož Kristus nikoli neusta- 30 novil. Protož, což jsou koli tří evangelistové a svatý Pavel napsali o této večeři, tomu všemu i o tom věřím sprostně a upřímě, nedada toho žádnému napřed; než abych měl vy- znávati tu Krista, to ode mne odstup! Neb mi toho tím do- vesti nemůžete, což píše sv. Jan evangelista Kristův, kterýž 35 o večeři mnohem dokonaleji pokládá, nežli tito; nébrž i slova jiná pokládá, než jiní evangelistové. Neb píše, že Kristus mluviti ráčil: „Tělo mé právě jest pokrm atd.,“ a tak jest vyloženo; a jiní evangelistové: „Toto jest tělo mé atd.“ Pro- 5 1526
Strana 245
Hlava 7. 245 tož jistě jinačejšího výkladu slova Kristova skrze sv. Jana 1526. evangelistu potřebují, poněvadž časem i místem jindy mlu- vena jsou i jinými slovy; neb téměř na tři léta před večeří mluvena jsou byla. A kdyžby to měla pravda býti podlé smy- 5 slu vašeho, musilo by z toho to vyjíti: žebychom v tělo Kri- stovo v bytu posvátném věřiti musili; což jest proti víře. Neb to počátek mívá i konec, když lidé mají toho užívati a užívají, a nad to víc, do dne určitého soudu Kristova má trvati ta večeře. Protož což má počátek s očekáváním konce, 10 nemáme v to věřiti; pakli jest tu Kristus, jakož vy pravíte, již tu v něho věřiti musíme. Ale pro spojení jeho s božstvím víra naše velí nám věřiti v Krista, jednoho pána boha s Otcem i s Duchem svatým." 3. Ptali se ho dále: „coby držel o panně Marii? při- 15 mlouvá-li se za nás?“ — Pověděl: že „já o panně Marii tak držím a věřím, že jest jediná matka Ježíše Krista, Syna bo- žího; a že jsouci vždycky panna, i prvé nežli Krista porodila, i při porodu, i potom až do smrti své, a z své veliké po- kory zasloužila býti z milosti boží matka Krista pána. A kdež 20 se ptáte, přimlouvá-li se za nás? k tomu takto pravím: po- něvadž žádného jistého písma nemám, že jest vzala s tělem i s duší do nebe (jakož tak někteří jistí), než spíše nám na odpor písma ukazují, že není vzata s tělem; protož, poněvadž jest to tak, znáte to dobře, že duše nemůž mluviti. Však 25 jste někteří filosofové, a víte, quod animæ non inest vox, totiž, že duše nemá hlasu. Nebo kdyby bylo písmo o ní, žeby v těle vzata byla, bylo by to podobněji; ale že jistý jest důvod toho, že tak není, a zvláště z evangelium sv. Jana: „Žádný, prý, nevstoupil na nebe, jediné který sstoupil s nebe, so protož to jisté jest, že za nás se nepřimlouvá. A největší důvod jest toho: že ona s bohem i s Synem i s Duchem sva- tým jest jedné vůle. Protož, kohož bůh chce z svého tejného a spravedlivého soudu ztrestati a zatratiti, ona se nepřimlouvá; jinakby se vůli jeho protivila a nepotvrzovala by soudu jeho, 35 kdežto volení boží z podstaty mají v nebeském království, že vůle boží potvrzují, aniž se kdo jemu protiviti můž.“ 4. Dále: „coby držal a věřil o všech svatých, přimlou- vají-li se za nás?“ otázku na něm činili. — Pověděl: že „o nich držím a věřím tak, že jsou volení boží z milosti boží
Hlava 7. 245 tož jistě jinačejšího výkladu slova Kristova skrze sv. Jana 1526. evangelistu potřebují, poněvadž časem i místem jindy mlu- vena jsou i jinými slovy; neb téměř na tři léta před večeří mluvena jsou byla. A kdyžby to měla pravda býti podlé smy- 5 slu vašeho, musilo by z toho to vyjíti: žebychom v tělo Kri- stovo v bytu posvátném věřiti musili; což jest proti víře. Neb to počátek mívá i konec, když lidé mají toho užívati a užívají, a nad to víc, do dne určitého soudu Kristova má trvati ta večeře. Protož což má počátek s očekáváním konce, 10 nemáme v to věřiti; pakli jest tu Kristus, jakož vy pravíte, již tu v něho věřiti musíme. Ale pro spojení jeho s božstvím víra naše velí nám věřiti v Krista, jednoho pána boha s Otcem i s Duchem svatým." 3. Ptali se ho dále: „coby držel o panně Marii? při- 15 mlouvá-li se za nás?“ — Pověděl: že „já o panně Marii tak držím a věřím, že jest jediná matka Ježíše Krista, Syna bo- žího; a že jsouci vždycky panna, i prvé nežli Krista porodila, i při porodu, i potom až do smrti své, a z své veliké po- kory zasloužila býti z milosti boží matka Krista pána. A kdež 20 se ptáte, přimlouvá-li se za nás? k tomu takto pravím: po- něvadž žádného jistého písma nemám, že jest vzala s tělem i s duší do nebe (jakož tak někteří jistí), než spíše nám na odpor písma ukazují, že není vzata s tělem; protož, poněvadž jest to tak, znáte to dobře, že duše nemůž mluviti. Však 25 jste někteří filosofové, a víte, quod animæ non inest vox, totiž, že duše nemá hlasu. Nebo kdyby bylo písmo o ní, žeby v těle vzata byla, bylo by to podobněji; ale že jistý jest důvod toho, že tak není, a zvláště z evangelium sv. Jana: „Žádný, prý, nevstoupil na nebe, jediné který sstoupil s nebe, so protož to jisté jest, že za nás se nepřimlouvá. A největší důvod jest toho: že ona s bohem i s Synem i s Duchem sva- tým jest jedné vůle. Protož, kohož bůh chce z svého tejného a spravedlivého soudu ztrestati a zatratiti, ona se nepřimlouvá; jinakby se vůli jeho protivila a nepotvrzovala by soudu jeho, 35 kdežto volení boží z podstaty mají v nebeském království, že vůle boží potvrzují, aniž se kdo jemu protiviti můž.“ 4. Dále: „coby držal a věřil o všech svatých, přimlou- vají-li se za nás?“ otázku na něm činili. — Pověděl: že „o nich držím a věřím tak, že jsou volení boží z milosti boží
Strana 246
246 Kniha čtvrtá. a z milosrdenství jeho předzvědění k životu věčnému; a jsou milí přátelé bohu, jichžto těla zde některá spálena a sprách- nivělá a v nic obrácena jsou; ale zase budou obnovena při soudu a času oslavení v příští Kristovu. A o nich též držím, že se nepřimlouvají za nás, poněvadž duše jich ještě s těly nejsou spojené a mluviti nemohou; a nad to, že jsou jedné vůle s bohem, a protož toho nečiní. Neb se bůh pyšným li- dem protivi, tehdy oni se také protivi; pakli je miluje, oni také je milují a každému spasení přejí. 5. Jiná otázka: „Co pak o svatém Pavlu držíš?“ — 10 Pověděl: „Držím, že jest nádoba vyvolená Ježíše Krista a zvláštní apoštol, oddělený divným zázrakem od pána boha ke čtení svatému, aby Krista Ježíše kázal mezi pohany a zná- most pohanům z milosti božské dával skrze slovo jeho; je- hožto já žádám tovaryšem býti v utrpeních všech, kterýchžby 15 mi bůh snésti popříti ráčil.“ 6. Jiná otázka: „coby držal o bratru Lukášovi Bole- slavském?“ — Pověděl: že „jest člověk dobrý, jemuž také pán bůh milost v známosti zákona jeho dáti ráčil; však v tom se mně nelíbí, že o lidech jiných dobře nesmýšlí. Já ho ne- 20 soudím, pán bůh ho suď!“ 7. Jiná otázka: „coby držal o bratru Matějovi? — Po- věděl: že „jest člověk svatý, dobrý, ale nedokonalý.“ 8. Jiná otázka: „coby držal o Kalencovi?“ — Pověděl: že „jest člověk, maje milost boží, a jest mučedlník pro pravdu 25 boží a Kristovu; a on jest mi tímto vším posloužil poznáním, touto známostí zákona pána Krista.“ 9. Jiná otázka: „Kolik jest kněží v vaší Malé stránce?“ — Pověděl: že „čtyři; a mně jest také ten úřad svěřen, toliko abych Krista Ježíše Syna božího kázal a oznamoval: 30 ale svátostmi já neposluhuji, než toliko slovem božím.“ — Ptali se ho: „Proč neposluhuješ svátostmi?“ — Pověděl: že „proto, neb jsem byl z mládí u jednoho kněze z roty vaší papežské, a ten jest mne zle užíval. Z kteréžto věci zpovídal jsem se bratřím svým, a pro tu příčinu nedopustili jsou mi 35 svátostmi posluhovati.“ A tu hned při tom všech vůbec prosil, kteří tu stáli, řka: „Milí dobří lidé! máte-li dítky své, ne- dávejte jich kněžím, neb jistě jich zle užívají a nic z nich dobrého nebývá, tak jakž je oni cvičí.“ 1526.
246 Kniha čtvrtá. a z milosrdenství jeho předzvědění k životu věčnému; a jsou milí přátelé bohu, jichžto těla zde některá spálena a sprách- nivělá a v nic obrácena jsou; ale zase budou obnovena při soudu a času oslavení v příští Kristovu. A o nich též držím, že se nepřimlouvají za nás, poněvadž duše jich ještě s těly nejsou spojené a mluviti nemohou; a nad to, že jsou jedné vůle s bohem, a protož toho nečiní. Neb se bůh pyšným li- dem protivi, tehdy oni se také protivi; pakli je miluje, oni také je milují a každému spasení přejí. 5. Jiná otázka: „Co pak o svatém Pavlu držíš?“ — 10 Pověděl: „Držím, že jest nádoba vyvolená Ježíše Krista a zvláštní apoštol, oddělený divným zázrakem od pána boha ke čtení svatému, aby Krista Ježíše kázal mezi pohany a zná- most pohanům z milosti božské dával skrze slovo jeho; je- hožto já žádám tovaryšem býti v utrpeních všech, kterýchžby 15 mi bůh snésti popříti ráčil.“ 6. Jiná otázka: „coby držal o bratru Lukášovi Bole- slavském?“ — Pověděl: že „jest člověk dobrý, jemuž také pán bůh milost v známosti zákona jeho dáti ráčil; však v tom se mně nelíbí, že o lidech jiných dobře nesmýšlí. Já ho ne- 20 soudím, pán bůh ho suď!“ 7. Jiná otázka: „coby držal o bratru Matějovi? — Po- věděl: že „jest člověk svatý, dobrý, ale nedokonalý.“ 8. Jiná otázka: „coby držal o Kalencovi?“ — Pověděl: že „jest člověk, maje milost boží, a jest mučedlník pro pravdu 25 boží a Kristovu; a on jest mi tímto vším posloužil poznáním, touto známostí zákona pána Krista.“ 9. Jiná otázka: „Kolik jest kněží v vaší Malé stránce?“ — Pověděl: že „čtyři; a mně jest také ten úřad svěřen, toliko abych Krista Ježíše Syna božího kázal a oznamoval: 30 ale svátostmi já neposluhuji, než toliko slovem božím.“ — Ptali se ho: „Proč neposluhuješ svátostmi?“ — Pověděl: že „proto, neb jsem byl z mládí u jednoho kněze z roty vaší papežské, a ten jest mne zle užíval. Z kteréžto věci zpovídal jsem se bratřím svým, a pro tu příčinu nedopustili jsou mi 35 svátostmi posluhovati.“ A tu hned při tom všech vůbec prosil, kteří tu stáli, řka: „Milí dobří lidé! máte-li dítky své, ne- dávejte jich kněžím, neb jistě jich zle užívají a nic z nich dobrého nebývá, tak jakž je oni cvičí.“ 1526.
Strana 247
Hlava 8. 247 5 Po té řeči kněží ti s mistry a s administratorem, ne- davše mu žádné na jeho mluvení odpovědi, krom té, napo- mínajíc jej k tomu, aby všech bludův (kterých nikdá nepro- vedli, aniž mu nad to, což mluvil, co jistšího ukázali) ustou- pil, dada se napraviti. A když jim jako falešným prorokům odpíral, dav jim zachování o zlém užívání mládencův; tehdy jej hned odsoudili za kacíře a upálení hodného. A tak jest odsouzen s Klárou hospodyní na oheň za purkmistrství Jakuba Kocoura bakaláře z Pořičí. 1526. 10 15 Hlava 8. V níž se vypravuje, když byl Mikuláš vřetenář a Klára na smrt ve- deni, co se jest nějakému panu Hynkovi Perknovskému přihodilo; a při tom jak stalo se, s podivením čísti budeš. I přihodilo se, když jsou je z šatlavy k upálení vyvedli v středu před vigilí sv. Tomáše apoštola téhož léta 1526, že 19. Pros. pan Hynek Perknovský, tak řečený, řádu rytířského, přijel 20 do Prahy z Turnova, v kterémž byt svůj měl, a přihodil se k tomu, když jsou je vedli na smrt. Tehdy ten jistý Mikuláš zpíval písničku křesťanskou o umučení pána Jezu Krista, a biřic volal a oznamoval příčinu jich ohavné smrti: „žeby blud nějaký kacířský neústupně Mikuláš držal, mluvě rouhavé řeči 25 o tělu a svaté krvi Krista pána; kteréhož bludu aby ustoupil, od obojího stavu napomenut jsa, a on žeby zatvrdilý byl v tom bludu, hnouti sebou nedal nikoli. Protož, kdožby koli takový v tom nalezen byl, a o tělu páně rouhavě mluvil a na- praviti by se nedal, že též se mu státi má, jako těmto dnešní 30 den, kteříž jsou se v svém bludu zastarali a od něho pustiti nechtěli.“ V tom pak, když se již z toho místa hýbali, ten člověk rytířský pan Hynek Perknovský náhodou se přitrefil, po své potřebě jda, jakž výš dotčeno; a pohledě na osobu a šediny 36 toho jistého Mikuláše, podivil se tomu. I dí k nějakému člo- věku, řka: „Milý sousede, proč člověku tomu i té ženě má se taková smrt státi?“ On jemu odpověděl: „žeby nějaké bludy kacířské neústupně držeti měli.“ K tomu Perknovský podiviv se, odpověděl: „Ale milý pane! že není, kdo jich na-
Hlava 8. 247 5 Po té řeči kněží ti s mistry a s administratorem, ne- davše mu žádné na jeho mluvení odpovědi, krom té, napo- mínajíc jej k tomu, aby všech bludův (kterých nikdá nepro- vedli, aniž mu nad to, což mluvil, co jistšího ukázali) ustou- pil, dada se napraviti. A když jim jako falešným prorokům odpíral, dav jim zachování o zlém užívání mládencův; tehdy jej hned odsoudili za kacíře a upálení hodného. A tak jest odsouzen s Klárou hospodyní na oheň za purkmistrství Jakuba Kocoura bakaláře z Pořičí. 1526. 10 15 Hlava 8. V níž se vypravuje, když byl Mikuláš vřetenář a Klára na smrt ve- deni, co se jest nějakému panu Hynkovi Perknovskému přihodilo; a při tom jak stalo se, s podivením čísti budeš. I přihodilo se, když jsou je z šatlavy k upálení vyvedli v středu před vigilí sv. Tomáše apoštola téhož léta 1526, že 19. Pros. pan Hynek Perknovský, tak řečený, řádu rytířského, přijel 20 do Prahy z Turnova, v kterémž byt svůj měl, a přihodil se k tomu, když jsou je vedli na smrt. Tehdy ten jistý Mikuláš zpíval písničku křesťanskou o umučení pána Jezu Krista, a biřic volal a oznamoval příčinu jich ohavné smrti: „žeby blud nějaký kacířský neústupně Mikuláš držal, mluvě rouhavé řeči 25 o tělu a svaté krvi Krista pána; kteréhož bludu aby ustoupil, od obojího stavu napomenut jsa, a on žeby zatvrdilý byl v tom bludu, hnouti sebou nedal nikoli. Protož, kdožby koli takový v tom nalezen byl, a o tělu páně rouhavě mluvil a na- praviti by se nedal, že též se mu státi má, jako těmto dnešní 30 den, kteříž jsou se v svém bludu zastarali a od něho pustiti nechtěli.“ V tom pak, když se již z toho místa hýbali, ten člověk rytířský pan Hynek Perknovský náhodou se přitrefil, po své potřebě jda, jakž výš dotčeno; a pohledě na osobu a šediny 36 toho jistého Mikuláše, podivil se tomu. I dí k nějakému člo- věku, řka: „Milý sousede, proč člověku tomu i té ženě má se taková smrt státi?“ On jemu odpověděl: „žeby nějaké bludy kacířské neústupně držeti měli.“ K tomu Perknovský podiviv se, odpověděl: „Ale milý pane! že není, kdo jich na-
Strana 248
248 Kniha čtvrtá. pravě! mohl-li bych já s ním přistoupna rozmluviti?“ Od- pověděl: „Proč nic? jdi a rozmluv s ním!“ K němužto Perknovský přistoupiv, řekl: „Ale milý Mi- ?" kuláši! jak ty věříš, oznam mi. Věříš-li v pána boha?“ Odpověděl Mikuláš: „Věřím.“ Perknovský mu: „Věříš-li v Syna jeho, Ježíše Krista?“ Mikuláš: „Věřím.“ Perknovský: „Také i v Ducha svatého věříš-li?“ Mikuláš: „Věřím.“ „A věříš-li v Trojici svatou, jenž jest bůh Otec, Syn 10 jeho milý, Duch svatý?“ Mikuláš pověděl: že „věřím, a na té víře že umříti chci." Vece jemu Perknovský: „Jdiž s pánem bohem! na té víře směl bych i já umříti a na hranici dnes s tebou jíti; neb já také tak věřím, jako i ty.“ A v tom když lidé jiní hlučeli, mezi sebou ptajíce se, kdoby ty otázky na nich činil? Mikuláš počal vyznávati ve- likým hlasem víru svou, řka: že „já věřím v jednoho boha pravého, trojího v osobách: věřím v boha Otce, i v Ježíše Krista, Syna jeho, i v Ducha svatého. Věřím podlé obecné církve svaté a víry křesťanské.“ A při tom modlil se pánu bohu za své nepřátely, aby jim odpustil, že nevědí co činí a čemu se protiví. Po té řeči pan Hynek řekl: „Já také tak věřím obecně a křesťansky.“ A mezi tou řečí lidé mnozí křičeli: že lotr 25 lotra zastává a posiluje. A on srozuměv tomu prvé, že pro ten článek víry odsouzeni jsou, že nechtí Krista osobného v kněžských rukou vyznati, než na pravici toliko Otce, i při- dal k tomu: že „já také věřím, že Kristus Ježíš jest v nebi na pravici Otce svého." A když tak mluvil, v tom richtář kázal jej vzíti do vazby. A mnozí lidé křičeli, aby upálili lotra s nimi, proto že jich potvrzuje v bludu. A on jim řekl: že „já to smím ke cti pánu Kristu Ježíši vyznati.“ A služebník, kterýž s ním k šatlavě šel, přimlouval mu, 36 „že jich potvrzoval v rouhání svátosti.“ I ptal se ho: „vě- ří-li, když kněz chléb posvětí, že tu hned tělo Kristovo jest?“ A on mu řekl: „Věřím, když kněz Kristův posvěcuje, že ihned bytem posvátným pravé tělo Kristovo jest.“ 15 20 80 1526.
248 Kniha čtvrtá. pravě! mohl-li bych já s ním přistoupna rozmluviti?“ Od- pověděl: „Proč nic? jdi a rozmluv s ním!“ K němužto Perknovský přistoupiv, řekl: „Ale milý Mi- ?" kuláši! jak ty věříš, oznam mi. Věříš-li v pána boha?“ Odpověděl Mikuláš: „Věřím.“ Perknovský mu: „Věříš-li v Syna jeho, Ježíše Krista?“ Mikuláš: „Věřím.“ Perknovský: „Také i v Ducha svatého věříš-li?“ Mikuláš: „Věřím.“ „A věříš-li v Trojici svatou, jenž jest bůh Otec, Syn 10 jeho milý, Duch svatý?“ Mikuláš pověděl: že „věřím, a na té víře že umříti chci." Vece jemu Perknovský: „Jdiž s pánem bohem! na té víře směl bych i já umříti a na hranici dnes s tebou jíti; neb já také tak věřím, jako i ty.“ A v tom když lidé jiní hlučeli, mezi sebou ptajíce se, kdoby ty otázky na nich činil? Mikuláš počal vyznávati ve- likým hlasem víru svou, řka: že „já věřím v jednoho boha pravého, trojího v osobách: věřím v boha Otce, i v Ježíše Krista, Syna jeho, i v Ducha svatého. Věřím podlé obecné církve svaté a víry křesťanské.“ A při tom modlil se pánu bohu za své nepřátely, aby jim odpustil, že nevědí co činí a čemu se protiví. Po té řeči pan Hynek řekl: „Já také tak věřím obecně a křesťansky.“ A mezi tou řečí lidé mnozí křičeli: že lotr 25 lotra zastává a posiluje. A on srozuměv tomu prvé, že pro ten článek víry odsouzeni jsou, že nechtí Krista osobného v kněžských rukou vyznati, než na pravici toliko Otce, i při- dal k tomu: že „já také věřím, že Kristus Ježíš jest v nebi na pravici Otce svého." A když tak mluvil, v tom richtář kázal jej vzíti do vazby. A mnozí lidé křičeli, aby upálili lotra s nimi, proto že jich potvrzuje v bludu. A on jim řekl: že „já to smím ke cti pánu Kristu Ježíši vyznati.“ A služebník, kterýž s ním k šatlavě šel, přimlouval mu, 36 „že jich potvrzoval v rouhání svátosti.“ I ptal se ho: „vě- ří-li, když kněz chléb posvětí, že tu hned tělo Kristovo jest?“ A on mu řekl: „Věřím, když kněz Kristův posvěcuje, že ihned bytem posvátným pravé tělo Kristovo jest.“ 15 20 80 1526.
Strana 249
Hlava 8. 249 I přistoupiv k němu jiný, řekl mu: „Tehdy ty nevěříš, aby zdejší kněží Pražští byli Kristovi?“ Odpověděl: že „nevěřím, a kdybych věřil, zůstal bych byl s vámi zde; neb jsem zde byl prvé bytem.“ A s tím ho 5 do šatlavy dovedli. A potom richtář, maje s ním rozmlouvání, řekl mu mezi jinou řečí: že „my jsme těch lidí neodsoudili, ale naši kněží.“ — Potom, když ho k sobě někteří měšťané a richtář s nimi povolali, přimlouvali mu: „že se smí soudu lidí rozumných to protiviti, a že oni je spravedlivě odsoudili, rozumějíce lépe při víře, nežli on.“ Odpověděl jim: „Co jest mi do vtipův a smyslův lidských? nebo já se spravuji vírou Kristovou, a že jsem slýchal v církvi Kristově: nežby měl někdo vyznati " Krista osobného na oltáři, nebo v oplatku, aby raději umřel.“ 15 I nelíbilo se jim to od něho. A v tom odšel od nich na jiné místo v šatlavě. A na zejtří kázali ho vésti na radnici mezi jiné vězně. A po několika dnech blíž ke třem nedělím vezli ho na hrad Pražský před pány (neb tehdáž byl sněm), a tu mnoho 20 řečí k němu i zase od něho bylo mluveno, a zvláště když dával zprávu o své příhodě. Potom mu kázali na stranu odstoupiti. A po chvíli poslali k němu pana Zikmunda Smiřického a pana Ješka Strojetického, a mluvili k němu, ptajíce se ho: „aby jim pověděl, věří-li, když kněz posvětí 25 chleba a vína, že ten chléb pravé tělo Kristovo pod spůso- bem chleba jest a krev Kristova pod spůsobem vina? a že oni o Kristovu knězi nevědí, lečby musili proň do ne- be jíti!“ A když ho k tomu přinutili, pověděl: že „já věřím so podlé víry obecné křesťanské, kteráž jest pravá a dokonalá každému člověku k spasení, bez kteréž a bez pravdy její od počátku světa žádný člověk spasen nebyl, aniž nyní jest, aniž bude do skonání světa spasen. A což se slov pána Krista při těle a krvi jeho dotýče, pověděl: že já věřím slovům toho 35 pána, že chléb tělo Kristovo jest, a víno v kalichu krev Kri- stova, když se působí od kněze Kristova.“ A když to pově- děl, prosil jich, aby ho při tom nechali a dále ho nehnali. A po těch řečech zavázali ho ctí a věrou, aby se postavil před krá- lem a před pány v úterý po suchých dnech nejprvé příštích;
Hlava 8. 249 I přistoupiv k němu jiný, řekl mu: „Tehdy ty nevěříš, aby zdejší kněží Pražští byli Kristovi?“ Odpověděl: že „nevěřím, a kdybych věřil, zůstal bych byl s vámi zde; neb jsem zde byl prvé bytem.“ A s tím ho 5 do šatlavy dovedli. A potom richtář, maje s ním rozmlouvání, řekl mu mezi jinou řečí: že „my jsme těch lidí neodsoudili, ale naši kněží.“ — Potom, když ho k sobě někteří měšťané a richtář s nimi povolali, přimlouvali mu: „že se smí soudu lidí rozumných to protiviti, a že oni je spravedlivě odsoudili, rozumějíce lépe při víře, nežli on.“ Odpověděl jim: „Co jest mi do vtipův a smyslův lidských? nebo já se spravuji vírou Kristovou, a že jsem slýchal v církvi Kristově: nežby měl někdo vyznati " Krista osobného na oltáři, nebo v oplatku, aby raději umřel.“ 15 I nelíbilo se jim to od něho. A v tom odšel od nich na jiné místo v šatlavě. A na zejtří kázali ho vésti na radnici mezi jiné vězně. A po několika dnech blíž ke třem nedělím vezli ho na hrad Pražský před pány (neb tehdáž byl sněm), a tu mnoho 20 řečí k němu i zase od něho bylo mluveno, a zvláště když dával zprávu o své příhodě. Potom mu kázali na stranu odstoupiti. A po chvíli poslali k němu pana Zikmunda Smiřického a pana Ješka Strojetického, a mluvili k němu, ptajíce se ho: „aby jim pověděl, věří-li, když kněz posvětí 25 chleba a vína, že ten chléb pravé tělo Kristovo pod spůso- bem chleba jest a krev Kristova pod spůsobem vina? a že oni o Kristovu knězi nevědí, lečby musili proň do ne- be jíti!“ A když ho k tomu přinutili, pověděl: že „já věřím so podlé víry obecné křesťanské, kteráž jest pravá a dokonalá každému člověku k spasení, bez kteréž a bez pravdy její od počátku světa žádný člověk spasen nebyl, aniž nyní jest, aniž bude do skonání světa spasen. A což se slov pána Krista při těle a krvi jeho dotýče, pověděl: že já věřím slovům toho 35 pána, že chléb tělo Kristovo jest, a víno v kalichu krev Kri- stova, když se působí od kněze Kristova.“ A když to pově- děl, prosil jich, aby ho při tom nechali a dále ho nehnali. A po těch řečech zavázali ho ctí a věrou, aby se postavil před krá- lem a před pány v úterý po suchých dnech nejprvé příštích;
Strana 250
250 Kniha čtvrtá. 1526. jakož pak z toho nebyl propuštěn, až okolo dvou let, proto že jest mu od krále Ferdinanda vždycky bylo odtahováno. Hlava 9. V níž se vypravuje o nevinné smrti Mikuláše s Klárou a o upálení jich, jak pak jdouce na tu ohavnou smrt, nechtěli jsou před žádným podobenstvím klekati, ani se žádnému jinému modliti, než bohu ži- vému na nebesích; a při tom jak jsou stálí byli až do smrti. 10 Když se tak dálo, tehdy mezi tou bouřkou v touž středu, jakož jest položeno, před vigilí sv. Tomáše, když v té různici pana Perknovského nadepsaného, toho jistého Mikuláše s Klá- rou za bránu po odsouzení jich na oheň vedli; a když přišli ke Dvoru králové, tu kdež bylo naproti malované znamení 15 božích muk na zdi domu Bekyni, jenž slove v Templi, richtář napomínal jich, zastaviv je, aby tu klekli před tím malováním, jako jiní zločinci (tak k nim mluvě) to též činívali. Tehdy oni řekli: že „my nebudem proti malování klekati, než proti samému jedinému bohu svému živému, jenž jest v nebi.“ Richtář jim řekl: „A co jest malování? však jest znamení umučení božího; a protož byste měli tu kleknouti.“ A oni nikoli nechtěli, mluvíce k tomu mnoho, kterak mají na svém srdci znamení kříže Kristova. Richtář řekl: „A vy ani nyní nechcete rouhavých řečí nechati?“ Oni řekli: „Ba přejtež 25 nám aspoň v tuto poslední hodinu, ať máme svobodu pravdu mluvili, poněvadž nás máte pro ni na smrt vydati.“ I vedli je před se. A Mikuláš vždycky vesele zpíval na té cestě, a mnoho mluvil, kterak mučedlníci všickni vždycky vydáni jsou bývali na smrt pro svědectví Kristovo. Když pak přivedeni byli k hranici, biřic již volal po třetí v týž rozum a v táž téměř slova, tak jakož prvé psáno jest. Tehdy tu stojíce před tím sloupem a znamením božích muk, richtář je napomenul, aby klekli proti sloupu a proli slunci východu. Toho oni opět učiniti nechtěli, ale Mikuláš s5 k tomu řekl: že „toho neučiníme; neb jest bohem rozká- záno, aby se lidé žádnému podobenství ani stvoření na zemi neklaněli, než samému bohu živému; a že já věřím, že jest bůh všemohoucí netoliko na východu slunce, ale i na zá- 20 30
250 Kniha čtvrtá. 1526. jakož pak z toho nebyl propuštěn, až okolo dvou let, proto že jest mu od krále Ferdinanda vždycky bylo odtahováno. Hlava 9. V níž se vypravuje o nevinné smrti Mikuláše s Klárou a o upálení jich, jak pak jdouce na tu ohavnou smrt, nechtěli jsou před žádným podobenstvím klekati, ani se žádnému jinému modliti, než bohu ži- vému na nebesích; a při tom jak jsou stálí byli až do smrti. 10 Když se tak dálo, tehdy mezi tou bouřkou v touž středu, jakož jest položeno, před vigilí sv. Tomáše, když v té různici pana Perknovského nadepsaného, toho jistého Mikuláše s Klá- rou za bránu po odsouzení jich na oheň vedli; a když přišli ke Dvoru králové, tu kdež bylo naproti malované znamení 15 božích muk na zdi domu Bekyni, jenž slove v Templi, richtář napomínal jich, zastaviv je, aby tu klekli před tím malováním, jako jiní zločinci (tak k nim mluvě) to též činívali. Tehdy oni řekli: že „my nebudem proti malování klekati, než proti samému jedinému bohu svému živému, jenž jest v nebi.“ Richtář jim řekl: „A co jest malování? však jest znamení umučení božího; a protož byste měli tu kleknouti.“ A oni nikoli nechtěli, mluvíce k tomu mnoho, kterak mají na svém srdci znamení kříže Kristova. Richtář řekl: „A vy ani nyní nechcete rouhavých řečí nechati?“ Oni řekli: „Ba přejtež 25 nám aspoň v tuto poslední hodinu, ať máme svobodu pravdu mluvili, poněvadž nás máte pro ni na smrt vydati.“ I vedli je před se. A Mikuláš vždycky vesele zpíval na té cestě, a mnoho mluvil, kterak mučedlníci všickni vždycky vydáni jsou bývali na smrt pro svědectví Kristovo. Když pak přivedeni byli k hranici, biřic již volal po třetí v týž rozum a v táž téměř slova, tak jakož prvé psáno jest. Tehdy tu stojíce před tím sloupem a znamením božích muk, richtář je napomenul, aby klekli proti sloupu a proli slunci východu. Toho oni opět učiniti nechtěli, ale Mikuláš s5 k tomu řekl: že „toho neučiníme; neb jest bohem rozká- záno, aby se lidé žádnému podobenství ani stvoření na zemi neklaněli, než samému bohu živému; a že já věřím, že jest bůh všemohoucí netoliko na východu slunce, ale i na zá- 20 30
Strana 251
Hlava 9. 251 padu." A obrátivše se oba na západ, zadkem k tomu sloupu, a hledíce do nebe, pokorně se klaněli a řekli: „Pánu bohu samému se klaníme a ve jmenu Ježíše Krista, kterýž nás vykoupil, klekáme.“ A tu poklekše na kolena, vyznali po- řádně víru a modlili se pánu bohu. A v tom žehnali se s svý- mi dětmi, kteréž jsou je vyprovodily, totiž jeho dcera, a druhá její, řkouce: „Nuže milé děti! již vás poroučíme mi- lému bohu, aby vás spravoval vedlé své vůle.“ Při tom jim dali dobré napomenutí beze všeho strachu, s podivením mno- 10 hých lidí, kteříž slzali, to slyšíce. A když bylo u hranice, Mikuláš vstoupil směle a velmi vesele na ni; stoje, vzhledl do nebe a poklonil se s velikým ponížením pokorně, a silně zvo- lal, řka: „Pane Ježíši Kriste, synu boha živého, kterýž jsi se z čisté panny naroditi ráčil, smrt kříže pro mne bídného 45 a hříšného jsi trpěl a z mrtvých vstal: toběť se samému mo- dlím a klaním, a žádnému jinému; smiluj se nade mnou a odpusť mi mé hříchy!“ A tu klekl, začal sobě hlasitě jazy- kem latinským ten verš: „In te domine speravi, non con- fundar in æternum,“ to jest: „V tebeť jsem pane bože ufal, 20 nebuduť pohaněn na věky.“ A když to dozpíval, katové jej porazili a ukrutně svázali na hranici; a on vždy víc zpíval a žalmy latině říkal ochotně a nábožně. Klára pak u hranice stála, a vidouci, že Žida nějakého hnali, bili a strkali, řekla: „Milý bože! a vy ani těch Židův 25 s pokojem nenecháte, jižto daleko lépe věří nežli vy!“ A když Mikuláše vázali, posilňovala ho též jako prvé: „aby se smrti nic nelekal, ale aby byl stálý a hotov umříti pro pravdu Krista Ježíše; však toho na dlouze nebude, a naše utrpení nikterakž se nebude moci a nemůže vrovnati a hodné býti so budoucí slávy.“ Po té řeči vzali ji také na hranici a též ji svázali. A Mikuláš ji také napomínal, řka: „Kéž také ty se modlíš jako já!“ A ona řekla: „Kterak se mám modliti, an mne tak tuze svázal, že mi tuším obě ruce vylomil, ježto já žena jsouci, nemohu toho tak silně jako muž snésti. A aby 35 věděl, že jsem já se již svému milému bohu poručila, a jemu se v duchu i v srdci svém modliti nepřestávám.“ Po těch řečech, když je katové zapáliti měli, pobízeli Kláry, aby se hlasitě modlila. Mikuláš jim řekl: „aby jí ne- překáželi, že ona se modlí; a že oba vědí dobře, komu se 1526.
Hlava 9. 251 padu." A obrátivše se oba na západ, zadkem k tomu sloupu, a hledíce do nebe, pokorně se klaněli a řekli: „Pánu bohu samému se klaníme a ve jmenu Ježíše Krista, kterýž nás vykoupil, klekáme.“ A tu poklekše na kolena, vyznali po- řádně víru a modlili se pánu bohu. A v tom žehnali se s svý- mi dětmi, kteréž jsou je vyprovodily, totiž jeho dcera, a druhá její, řkouce: „Nuže milé děti! již vás poroučíme mi- lému bohu, aby vás spravoval vedlé své vůle.“ Při tom jim dali dobré napomenutí beze všeho strachu, s podivením mno- 10 hých lidí, kteříž slzali, to slyšíce. A když bylo u hranice, Mikuláš vstoupil směle a velmi vesele na ni; stoje, vzhledl do nebe a poklonil se s velikým ponížením pokorně, a silně zvo- lal, řka: „Pane Ježíši Kriste, synu boha živého, kterýž jsi se z čisté panny naroditi ráčil, smrt kříže pro mne bídného 45 a hříšného jsi trpěl a z mrtvých vstal: toběť se samému mo- dlím a klaním, a žádnému jinému; smiluj se nade mnou a odpusť mi mé hříchy!“ A tu klekl, začal sobě hlasitě jazy- kem latinským ten verš: „In te domine speravi, non con- fundar in æternum,“ to jest: „V tebeť jsem pane bože ufal, 20 nebuduť pohaněn na věky.“ A když to dozpíval, katové jej porazili a ukrutně svázali na hranici; a on vždy víc zpíval a žalmy latině říkal ochotně a nábožně. Klára pak u hranice stála, a vidouci, že Žida nějakého hnali, bili a strkali, řekla: „Milý bože! a vy ani těch Židův 25 s pokojem nenecháte, jižto daleko lépe věří nežli vy!“ A když Mikuláše vázali, posilňovala ho též jako prvé: „aby se smrti nic nelekal, ale aby byl stálý a hotov umříti pro pravdu Krista Ježíše; však toho na dlouze nebude, a naše utrpení nikterakž se nebude moci a nemůže vrovnati a hodné býti so budoucí slávy.“ Po té řeči vzali ji také na hranici a též ji svázali. A Mikuláš ji také napomínal, řka: „Kéž také ty se modlíš jako já!“ A ona řekla: „Kterak se mám modliti, an mne tak tuze svázal, že mi tuším obě ruce vylomil, ježto já žena jsouci, nemohu toho tak silně jako muž snésti. A aby 35 věděl, že jsem já se již svému milému bohu poručila, a jemu se v duchu i v srdci svém modliti nepřestávám.“ Po těch řečech, když je katové zapáliti měli, pobízeli Kláry, aby se hlasitě modlila. Mikuláš jim řekl: „aby jí ne- překáželi, že ona se modlí; a že oba vědí dobře, komu se 1526.
Strana 252
252 Kniha čtvrtá. mají modliti.“ A v tom ti katové vložili na Mikuláše mnoho knih jeho, aby byly s ním spáleny, a Mikuláš zavolal hlasem velikým, řka: „Bože Otče! v ruce tvé poroučím ducha svého, a prosím, nerač mne v tuto mou poslední hodinu opustiti!“ a tak dále bez přestání se modlil. A když již katové hranici zapálili, a dřív nežli se plamen počal rozmáhati, Mikuláš říkal tento žalm: „V tebe jsem pane bože ufal atd.“ i jiný žalm říkal, tak že všickni okolo stojící slyšali. A tak beze všeho křiku a povyku i stýskání shořali oba, coby zesnuli. Ta Klára byla v Praze souseda a vdova, v ulici a v do- 10 mu řečeném na Zbirohu na Novém městě Pražském u svaté Kateřiny, v letech šedesáti; u kteréžto byl v podruží týž starý člověk, tento Mikuláš, dělaje na soustruh vřetena k ži- vnosti své. Kdežto byli oba zašli s farářem svým, jakož již nahoře psáno jest; kterýžto prodal je Pražanům, utrživ za ně jeden stříbrný z oněch třidcíti stříbrných, za kteréž Jidáš byl prodal mistra svého, a potom je zase vrátil mistrům a zákon- níkům; a dáni jsou do šatlavy. A třetího dne jsouce do rady konšelské povoláni, mluvili mnohem víc před nimi, při pří- tomnosti administratora s jeho konsistoří, o víře i otevřeněji, nežli prvé, hádajíce se s nimi a majíce před sebou zákon boží, že jest bylo s podivením do těch prostých lidí; a na žádné pohrůžky o smrti nic nedbali. A mnoho proti těm kněžím mluvili, otvírajíce jim jich mnohé lotrovství, pokryt- ství, sodomářství a jiné ohavnosti, čehož prvé nikdá o sobě 25 od žádného neslýchali. A když jich ti kněží nikterakž ne- mohli přemoci, odsoudili je s dopuštěním Pražanův na smrt na oheň. A oni s dobrou myslí a vesele s nábožným zpívá- ním křesťanským šli na smrt, a tak konečně od vyznání své víry, kteréž jsou zjevně, na smrt jdouce i na tom umírajíce, 30 učinili, nikam nezašli; ale všudy při tom stáli i dostáli zmu- žile až do konce. a 15 20 1526.
252 Kniha čtvrtá. mají modliti.“ A v tom ti katové vložili na Mikuláše mnoho knih jeho, aby byly s ním spáleny, a Mikuláš zavolal hlasem velikým, řka: „Bože Otče! v ruce tvé poroučím ducha svého, a prosím, nerač mne v tuto mou poslední hodinu opustiti!“ a tak dále bez přestání se modlil. A když již katové hranici zapálili, a dřív nežli se plamen počal rozmáhati, Mikuláš říkal tento žalm: „V tebe jsem pane bože ufal atd.“ i jiný žalm říkal, tak že všickni okolo stojící slyšali. A tak beze všeho křiku a povyku i stýskání shořali oba, coby zesnuli. Ta Klára byla v Praze souseda a vdova, v ulici a v do- 10 mu řečeném na Zbirohu na Novém městě Pražském u svaté Kateřiny, v letech šedesáti; u kteréžto byl v podruží týž starý člověk, tento Mikuláš, dělaje na soustruh vřetena k ži- vnosti své. Kdežto byli oba zašli s farářem svým, jakož již nahoře psáno jest; kterýžto prodal je Pražanům, utrživ za ně jeden stříbrný z oněch třidcíti stříbrných, za kteréž Jidáš byl prodal mistra svého, a potom je zase vrátil mistrům a zákon- níkům; a dáni jsou do šatlavy. A třetího dne jsouce do rady konšelské povoláni, mluvili mnohem víc před nimi, při pří- tomnosti administratora s jeho konsistoří, o víře i otevřeněji, nežli prvé, hádajíce se s nimi a majíce před sebou zákon boží, že jest bylo s podivením do těch prostých lidí; a na žádné pohrůžky o smrti nic nedbali. A mnoho proti těm kněžím mluvili, otvírajíce jim jich mnohé lotrovství, pokryt- ství, sodomářství a jiné ohavnosti, čehož prvé nikdá o sobě 25 od žádného neslýchali. A když jich ti kněží nikterakž ne- mohli přemoci, odsoudili je s dopuštěním Pražanův na smrt na oheň. A oni s dobrou myslí a vesele s nábožným zpívá- ním křesťanským šli na smrt, a tak konečně od vyznání své víry, kteréž jsou zjevně, na smrt jdouce i na tom umírajíce, 30 učinili, nikam nezašli; ale všudy při tom stáli i dostáli zmu- žile až do konce. a 15 20 1526.
Strana 253
Hlava 10. 253 1527. Hlava 10. V níž se vypravuje o nějaké Martě od sv. Klimenta, kterak jest též, jako i první, pro svědectví Kristovo bez viny upálena; a proč se jest po druhé křtila, vypravuje; též jdouci na tu potupnou smrt, před žádným podobenstvím se klaněti nechtěla. 20 25 35 Těch také dní vzali opět Pražané do vězení jinou ženu, 10 jmenem Martu, bytem z Pořičí od svatého Klimenta, o kteréž pověst vzešla, žeby ty upálené byla tvrdila u víře, aby toho neustupovali, což jsou poznali z zákona božího: že Krista jinde osobně, podstatně a bytně podlé jeho přirození není, nežli na nebi, na pravici boží sedícího, podlé obecné víry 15 křesťanské, a že ona také tak věří. Nepodobné jest k víře, jaké jest zmužilosti a smělosti i stálosti byla v mluvení před mistry v konsistoři a na radnici; netoliko nad povahu pohlaví žen- ského v tom jiné, ale i muže převyšovala. Neb když k ní administrator, aby sobě košili připravila, že bude ohněm " spálena, s pohrůžkami mluvil, ona zmužile jim: „kdy chtí koliv,“ odpověděla, „netoliko košili, ale aby na ni dali i plášť, že již ona ke všemu hotova.“ A tou řečí zůřivost v něm i s jeho konsistoří náramně rozpálila proti sobě, na kterouž nic ne- dbala. A po těch řečech dali ji zase do šatlavy. A v tom vě- zení vždycky byla ustavičně padesáte nedělí, od dne upálení Mikuláše a Kláry nadepsaných počítajíce. A v tom roce mí- vala rozličná a veliká pokušení s pohrůžkami od kněžstva, pouštějíce ji do radnice, aby se dala napraviti u víře bez takového trápení, kteréž měla. Ale ona, tak jakž byla 30 hojná v mluvení, přemáhala je všecky písmy božskými. A protož se proti ní víc a víc rozpalovali hněvem a vzteklo- stí, že jí nemohli odolati, ani pravdy přemáhati; a tak byli příčina její smrti, tak mluvíce: že ji oni berou směle na svůj hřbet. A když bylo v středu na den svaté Barbory, roku té- 4. Prus. měř celého zběhlého, to jest, když se již psalo léta 1527, byla vyvedena katem svázaná z šatlavy k popravě na to, aby upálena byla. A biřic volal: „že se jí ta smrt má státi proto, že se jest rouhala svátostem, a že nevěří o těle božím, a
Hlava 10. 253 1527. Hlava 10. V níž se vypravuje o nějaké Martě od sv. Klimenta, kterak jest též, jako i první, pro svědectví Kristovo bez viny upálena; a proč se jest po druhé křtila, vypravuje; též jdouci na tu potupnou smrt, před žádným podobenstvím se klaněti nechtěla. 20 25 35 Těch také dní vzali opět Pražané do vězení jinou ženu, 10 jmenem Martu, bytem z Pořičí od svatého Klimenta, o kteréž pověst vzešla, žeby ty upálené byla tvrdila u víře, aby toho neustupovali, což jsou poznali z zákona božího: že Krista jinde osobně, podstatně a bytně podlé jeho přirození není, nežli na nebi, na pravici boží sedícího, podlé obecné víry 15 křesťanské, a že ona také tak věří. Nepodobné jest k víře, jaké jest zmužilosti a smělosti i stálosti byla v mluvení před mistry v konsistoři a na radnici; netoliko nad povahu pohlaví žen- ského v tom jiné, ale i muže převyšovala. Neb když k ní administrator, aby sobě košili připravila, že bude ohněm " spálena, s pohrůžkami mluvil, ona zmužile jim: „kdy chtí koliv,“ odpověděla, „netoliko košili, ale aby na ni dali i plášť, že již ona ke všemu hotova.“ A tou řečí zůřivost v něm i s jeho konsistoří náramně rozpálila proti sobě, na kterouž nic ne- dbala. A po těch řečech dali ji zase do šatlavy. A v tom vě- zení vždycky byla ustavičně padesáte nedělí, od dne upálení Mikuláše a Kláry nadepsaných počítajíce. A v tom roce mí- vala rozličná a veliká pokušení s pohrůžkami od kněžstva, pouštějíce ji do radnice, aby se dala napraviti u víře bez takového trápení, kteréž měla. Ale ona, tak jakž byla 30 hojná v mluvení, přemáhala je všecky písmy božskými. A protož se proti ní víc a víc rozpalovali hněvem a vzteklo- stí, že jí nemohli odolati, ani pravdy přemáhati; a tak byli příčina její smrti, tak mluvíce: že ji oni berou směle na svůj hřbet. A když bylo v středu na den svaté Barbory, roku té- 4. Prus. měř celého zběhlého, to jest, když se již psalo léta 1527, byla vyvedena katem svázaná z šatlavy k popravě na to, aby upálena byla. A biřic volal: „že se jí ta smrt má státi proto, že se jest rouhala svátostem, a že nevěří o těle božím, a
Strana 254
254 Kniha čtvrtá. od Jana Kalence se po druhé křtila a z toho korbele (ukázav jej) od něho přijímala.“ — To ona slyšavši, hned tomu ode- přela, řkouc: „že tak není, aby se rouhala svátostem; ale že věří, že pán Kristus, pravý bůh a člověk, vstoupil na ne- besa, a sedí osobně v tom těle a v té podstatě, v které jest byl na světě, a sedí na pravici boha Otce svého, odkudž přijde soudit živých i mrtvých: ale aby byl týmž bytem na oltáři, tak jako tam, tomu víra křesťanská i písma božská od- pírají; než že jest v svátosti viditedlné, tak jakž ráčí, mocí svou podlé ustanovení jeho na poslední večeři; a že ti lidé, kdož jinak věří, všickni blázní.“ A obrátivši se k lidem okolo stojícím řekla: „Milí lidé! nedomnívejte se, abych proč ji- ného smrt tuto ohavnou trpěti měla, než proto, že jsem ne- chtěla vyznávati kněžím k vůli, aby byl na oltáři v svátosti bůh osobně svým přirozeným bytem, s kostmi, s vlasy, s ží- 15 lami atd.; a že jsem nápravy jakés dělati nechtěla, ani ná- pravnicí býti, proto, že jsem se tomu nikdá neučila a nebyla nápravnicí, a aniž jsem nikdy kolářem nebyla; ale věřím tak, jakož jsem již pověděla. A nevěř žádný dobrý těm kněžím, neb jsou lháři, pokrytci, lotři, sodomáři, rufiáni a svůdcové. 20 A že se k tomu znám, že jsem od Jana Kalence přijímala, i po druhé se od něho křtila, proto, že jsem první křest potra- tila pro neřády kněžské.“ A tak ji před se za bránu vedli. A když s ní přišli k domu Templi, napomínal ji richtář, aby klekla před těmi obrazy tu malovanými a aby se modlila. 25 A ona obrátivši se k nim zadkem, klekla a oči k nebi po- zdvihla a nábožně se modlila, vyznávajíc: že „tam jest bůh, k kterémuž samému patříno býti má a k žádnému jinému.“ A tak ji opět dále vedli až za bránu, učinivši též u sloupu tam postaveného. A na té vší cestě šla vesele, s nábožen- 30 stvím, ustavičně se modlíc pánu bohu, beze všeho stýskání, až do poslední své hodiny. A tak jest konec svůj vzala a svůj život ohněm na hranici vyčistila. Tuto rozuměj, jaký jest to korbel byl, z kteréhož od Kalence přijímala: že jest byl z dřeva na soustruhu vytočený 35 ku podobenství kalicha, v kterémž podlé zprávy jisté ten ji- stý Kalenec, maje po sobě v společnosti počet bratří u víře, víno a chléb posvěcoval a lidem rozdával po domích, bez ti- tule a mazání pleše od biskupův římských; jakož o něm 5 10 1327.
254 Kniha čtvrtá. od Jana Kalence se po druhé křtila a z toho korbele (ukázav jej) od něho přijímala.“ — To ona slyšavši, hned tomu ode- přela, řkouc: „že tak není, aby se rouhala svátostem; ale že věří, že pán Kristus, pravý bůh a člověk, vstoupil na ne- besa, a sedí osobně v tom těle a v té podstatě, v které jest byl na světě, a sedí na pravici boha Otce svého, odkudž přijde soudit živých i mrtvých: ale aby byl týmž bytem na oltáři, tak jako tam, tomu víra křesťanská i písma božská od- pírají; než že jest v svátosti viditedlné, tak jakž ráčí, mocí svou podlé ustanovení jeho na poslední večeři; a že ti lidé, kdož jinak věří, všickni blázní.“ A obrátivši se k lidem okolo stojícím řekla: „Milí lidé! nedomnívejte se, abych proč ji- ného smrt tuto ohavnou trpěti měla, než proto, že jsem ne- chtěla vyznávati kněžím k vůli, aby byl na oltáři v svátosti bůh osobně svým přirozeným bytem, s kostmi, s vlasy, s ží- 15 lami atd.; a že jsem nápravy jakés dělati nechtěla, ani ná- pravnicí býti, proto, že jsem se tomu nikdá neučila a nebyla nápravnicí, a aniž jsem nikdy kolářem nebyla; ale věřím tak, jakož jsem již pověděla. A nevěř žádný dobrý těm kněžím, neb jsou lháři, pokrytci, lotři, sodomáři, rufiáni a svůdcové. 20 A že se k tomu znám, že jsem od Jana Kalence přijímala, i po druhé se od něho křtila, proto, že jsem první křest potra- tila pro neřády kněžské.“ A tak ji před se za bránu vedli. A když s ní přišli k domu Templi, napomínal ji richtář, aby klekla před těmi obrazy tu malovanými a aby se modlila. 25 A ona obrátivši se k nim zadkem, klekla a oči k nebi po- zdvihla a nábožně se modlila, vyznávajíc: že „tam jest bůh, k kterémuž samému patříno býti má a k žádnému jinému.“ A tak ji opět dále vedli až za bránu, učinivši též u sloupu tam postaveného. A na té vší cestě šla vesele, s nábožen- 30 stvím, ustavičně se modlíc pánu bohu, beze všeho stýskání, až do poslední své hodiny. A tak jest konec svůj vzala a svůj život ohněm na hranici vyčistila. Tuto rozuměj, jaký jest to korbel byl, z kteréhož od Kalence přijímala: že jest byl z dřeva na soustruhu vytočený 35 ku podobenství kalicha, v kterémž podlé zprávy jisté ten ji- stý Kalenec, maje po sobě v společnosti počet bratří u víře, víno a chléb posvěcoval a lidem rozdával po domích, bez ti- tule a mazání pleše od biskupův římských; jakož o něm 5 10 1327.
Strana 255
Hlava 11. 255 v první knize v 22. Hlavě jest povědíno. A ten korbel aneb 1527. kalich, vzatý Kalencovi, vložil kat na hranici nad Martu, a s ní spolu shořal. Hlava 11. 10 V níž se oznamuje o příjezdu krále Ferdinanda i s manželkou jeho do království Českého, a při tom o korunování téhož krále i krá- lovny. Při tom z veliké péče a nabádání i žádosti vypověděných dal jim král glejt před mocí po vší zemi. A v tom času Pražané zjímali některé vdovy poctivé i zachovalé, a Slivku po druhé zmučili. Ale již k prvnímu se zase navrátím, odkud jsem zašel. A protož když po prvé dotčeném volení krále Ferdinanda na 15 království České čas se přibližoval, aby k korunování do země pospíšil: tak se stalo, že z Vídně na cestu časem vánočním vyjel s kněžnou Annou, manželkou svou. Ale páni, rytířstvo a města země České, podlé zůstání na sněmu obecném, kte- rýž sobě byli položili na den nového léta, když se psáti po- 20 čalo 1527, vyjeli proti němu k Jihlavě na pomezí moravské, osoby k tomu volené ze všech tří stavův. A tudíž přísahu učinil královskou vší zemi v středu čtvrtý den před hromni- 30. Led. cemi. Potom v úterý na den svaté Háty, čtvrtý den po hrom- 5. Čn. nicích, do Prahy přinešen jest a přijel s manželkou svou 25 na hrad Pražský u večer po západu slunce. A potom těch dní před korunováním, v pátek na den 22. Ún. štolování sv. Petra, vzešla nesnáz mezi stavy, panským a ry- tířským, podobná k první za krále Ludvíka, o nesení před králem při korunování žezlo, jablko zlaté a meč. A téhož dne 30 král soud osadil oběma stranám a slyšal je, při kterémž každá strana svou při vysoce líčila a provozovala. A vysly- šav obě strany dostatečně, odložil jim do jitra. Tu pak v so- botu král, nechtě aby se ta věc meškala prodléváním dalším, za prostředek poručil oznámiti jim: „aby na ten čas mečem 35 jemu službu při témž korunování stav rytířský činili skrze osobu, kteroužby z sebe volili, totiž aby meč před ním nesl, a to aby beze vší újmy bylo spravedlnosti kteréžkoli strany; a potom do času sv. Jiří nejprv příštího, že chce mezi nimi spravedlivým soudem konec učiniti,“ odložil. 1. Led. 23. [n.
Hlava 11. 255 v první knize v 22. Hlavě jest povědíno. A ten korbel aneb 1527. kalich, vzatý Kalencovi, vložil kat na hranici nad Martu, a s ní spolu shořal. Hlava 11. 10 V níž se oznamuje o příjezdu krále Ferdinanda i s manželkou jeho do království Českého, a při tom o korunování téhož krále i krá- lovny. Při tom z veliké péče a nabádání i žádosti vypověděných dal jim král glejt před mocí po vší zemi. A v tom času Pražané zjímali některé vdovy poctivé i zachovalé, a Slivku po druhé zmučili. Ale již k prvnímu se zase navrátím, odkud jsem zašel. A protož když po prvé dotčeném volení krále Ferdinanda na 15 království České čas se přibližoval, aby k korunování do země pospíšil: tak se stalo, že z Vídně na cestu časem vánočním vyjel s kněžnou Annou, manželkou svou. Ale páni, rytířstvo a města země České, podlé zůstání na sněmu obecném, kte- rýž sobě byli položili na den nového léta, když se psáti po- 20 čalo 1527, vyjeli proti němu k Jihlavě na pomezí moravské, osoby k tomu volené ze všech tří stavův. A tudíž přísahu učinil královskou vší zemi v středu čtvrtý den před hromni- 30. Led. cemi. Potom v úterý na den svaté Háty, čtvrtý den po hrom- 5. Čn. nicích, do Prahy přinešen jest a přijel s manželkou svou 25 na hrad Pražský u večer po západu slunce. A potom těch dní před korunováním, v pátek na den 22. Ún. štolování sv. Petra, vzešla nesnáz mezi stavy, panským a ry- tířským, podobná k první za krále Ludvíka, o nesení před králem při korunování žezlo, jablko zlaté a meč. A téhož dne 30 král soud osadil oběma stranám a slyšal je, při kterémž každá strana svou při vysoce líčila a provozovala. A vysly- šav obě strany dostatečně, odložil jim do jitra. Tu pak v so- botu král, nechtě aby se ta věc meškala prodléváním dalším, za prostředek poručil oznámiti jim: „aby na ten čas mečem 35 jemu službu při témž korunování stav rytířský činili skrze osobu, kteroužby z sebe volili, totiž aby meč před ním nesl, a to aby beze vší újmy bylo spravedlnosti kteréžkoli strany; a potom do času sv. Jiří nejprv příštího, že chce mezi nimi spravedlivým soudem konec učiniti,“ odložil. 1. Led. 23. [n.
Strana 256
256 Kniha čtvrtá. 28. Břez. 10. Dub. 3 Květ. V neděli pak, na den sv. Matěje apoštola božího, byl 24. Ún. korunován na hradě Pražském, maje počet věku svého 25 let. A v pondělí na zejtří potom korunována jest také kněžna Anna. A podlé toho vyrčení královského meč před králem i královnou od jednoho z rytířstva jest nesen. A těch dní při ostatku masopustu na hradě i dole v Praze na náměstí Sta- roměstském turnaj kratochvíl strojil král, i honby na Hradča- nech; a málo Čechův do něho jelo. A na tom sněmu, položeném na hradě o masopustě, král vyzdvihl všecky zápisy postranné mocně mezi všemi 10 stavy, ačby byli kteří mezi nimi učiněni. A na den středopostí, čtvrtý den po zvěstování Matky boží, král vyjel k Moravě a k Slezům o jisté potřeby, a aby se též uvázal v ty země, náležející k koruně České. A těch dní před samým odjezdem svým z častého napomínání a z mno- 15 hého starostlivého nabádání jej od vypověděných měšťanův Pražských, po rozličném volání na spravedlnost a žádání za opatření (poněvadž bezelstně a z příčin hodných království Uherského, o kterémž brzo bude mluveno, nemohl tomu i ji- nému v Čechách dosti učiniti) dal jim glejt před mocí po všech zemích svých, krom Prahy, do příjezdu svého zase a do rozsouzení i vyslyšení, nebo přátelského mezi nimi srovnání. Pražané měvše zápis v knihách jich učiněný postranný zrušiti, i přičinili nad to jiný v obci v středu před květnou nedělí, a udělali sobě list na papíře pod velikou obecní pe- 25 četí, totiž starší obecní, purkmistr a jiní úředníci všickni pod jmenem vší obce, zapsavše se s konšely proti vypově- děným, aby sobě nad nimi i pomocni byli, tudy vždy víc a víc se tvrdíce. Před tím odjezdem král poručil panu Lvovi, purkrabí, so panu Janovi z Vartemberka a panu Šebestianovi z Veitmile, z pánův, a panu Jindřichovi Hložkovi z rytířstva, správcům tehdáž komory královské, aby na den Svátosti nejprvé příští přátelsky smluvili Pražany s vypověděnými o ty všecky ne- snáze mezi nimi vzniklé. A pakli smlouvy nebude, aby od- 35 loženo bylo zase na krále do příjezdu jeho k vyslyšení a k soudu spravedlivému. I toho se nestalo, aniž počátku ja- kého k tomu bylo. A v tom času zatočil se jakýs nový vicher v Praze po 20 1527.
256 Kniha čtvrtá. 28. Břez. 10. Dub. 3 Květ. V neděli pak, na den sv. Matěje apoštola božího, byl 24. Ún. korunován na hradě Pražském, maje počet věku svého 25 let. A v pondělí na zejtří potom korunována jest také kněžna Anna. A podlé toho vyrčení královského meč před králem i královnou od jednoho z rytířstva jest nesen. A těch dní při ostatku masopustu na hradě i dole v Praze na náměstí Sta- roměstském turnaj kratochvíl strojil král, i honby na Hradča- nech; a málo Čechův do něho jelo. A na tom sněmu, položeném na hradě o masopustě, král vyzdvihl všecky zápisy postranné mocně mezi všemi 10 stavy, ačby byli kteří mezi nimi učiněni. A na den středopostí, čtvrtý den po zvěstování Matky boží, král vyjel k Moravě a k Slezům o jisté potřeby, a aby se též uvázal v ty země, náležející k koruně České. A těch dní před samým odjezdem svým z častého napomínání a z mno- 15 hého starostlivého nabádání jej od vypověděných měšťanův Pražských, po rozličném volání na spravedlnost a žádání za opatření (poněvadž bezelstně a z příčin hodných království Uherského, o kterémž brzo bude mluveno, nemohl tomu i ji- nému v Čechách dosti učiniti) dal jim glejt před mocí po všech zemích svých, krom Prahy, do příjezdu svého zase a do rozsouzení i vyslyšení, nebo přátelského mezi nimi srovnání. Pražané měvše zápis v knihách jich učiněný postranný zrušiti, i přičinili nad to jiný v obci v středu před květnou nedělí, a udělali sobě list na papíře pod velikou obecní pe- 25 četí, totiž starší obecní, purkmistr a jiní úředníci všickni pod jmenem vší obce, zapsavše se s konšely proti vypově- děným, aby sobě nad nimi i pomocni byli, tudy vždy víc a víc se tvrdíce. Před tím odjezdem král poručil panu Lvovi, purkrabí, so panu Janovi z Vartemberka a panu Šebestianovi z Veitmile, z pánův, a panu Jindřichovi Hložkovi z rytířstva, správcům tehdáž komory královské, aby na den Svátosti nejprvé příští přátelsky smluvili Pražany s vypověděnými o ty všecky ne- snáze mezi nimi vzniklé. A pakli smlouvy nebude, aby od- 35 loženo bylo zase na krále do příjezdu jeho k vyslyšení a k soudu spravedlivému. I toho se nestalo, aniž počátku ja- kého k tomu bylo. A v tom času zatočil se jakýs nový vicher v Praze po 20 1527.
Strana 257
Hlava 11. 257 veliké noci, ve čtvrtek na den sv. Marka léta téhož, mezi 1527. samými Pražany, že jsou do vězení vzali některé měšťany 25. Dub. své dosti znamenité, totiž: Václava Sovu, Modesta a Jana Slivku od Sviní, tak řečené. A ačkoli Brikciho Řeháčka chtěli také do vězení dáti, ale nevím jakým štěstím sotva jim z rukou na hrad uklusal. A svolavše obec na radnici, zdálo se jim, aby dali zmučiti Jana Slivku, dávajíce mu vinu pro nějaké spisy, kteréž jest činil a podával skrze některé osoby králi, a to jemu byli v zlé obrátili; potahujíce se výše, žeby 10 nějaké spiknutí nové měl míti, i ti tři nadepsaní, s těmi vypověděnými, a náchylnost k nim zvláštní. A s tím neme- škali konšelé tudíž na obec toho skrze Paška vznésti, pra- více: „Což jsou ti vypovědění glejtovníci nedokonali, chtíce napřed nás mordovati, že jsou s těmito čtyrmi srozumění 15 měli, aby oni to konali. A kdežby, prý, u kterého domu v noci nenalezli provázku s třapci vyvěšeného od zvonce, aby tu všecky mordovali s pomocí jiných.“ A v tu společnost byli pojímali dvě poctivé a šlechetné měšťky vdovy starého věku, jichžto jmena: jedné paní Zuzana Fraňková, a druhé 20 paní Dorota Ratajská z tarmarku, byly jsou, na kteréžto vstr- čili kukly takové Pražané sobě posměšné, dětinské, lehko- myslné, klevetné, babské a vší vážnosti prázdné, v domnění je majíce a konečně je naříkajíce, tak jakoby opět jistou věc měli, žeby ony dělaly a strojily ty provázky s třapci k těm 25 zvoncům, chtíce dopomáhati té zrady Slivkovi i jiným jeho tovaryšům. A hned pro tu příčinu kázali Dorotu Ratajskou do vězení dáti; ale Zuzana Fraňková, štěstí před druhou ma- jíc, že jest měla víc přátel blízkých mezi těmi konšely než druhá, k témuž jest nepřišla. A též i kněží po farách to 30 vyhlašovali. A tak jsou Pražané učinili na zejtří v pátek, že jsou dali Slivku zmučiti, ptajíce se na to i na jiné z samého babského domnění, beze vší žaloby a průvodu podlé práva náležitého. A když na něm toho dne nic po své vůli dobyti nemohli, krom toho, k čemuž se dobrovolně před mučením 35 sám znal o těch spisích a supplikacích, pravě: že jest to či- nil dobrým úmyslem pro obecní dobré, aby král jim radu obnovil bez prodlení, z příčin přetržení těch nesnází, kterýchž neubývalo do času rozdvojení jednoty; a v tom osadili rad- nici velikým počtem žoldnéřův. A na zejtří v sobotu zmučili 17 5 26. Dub.
Hlava 11. 257 veliké noci, ve čtvrtek na den sv. Marka léta téhož, mezi 1527. samými Pražany, že jsou do vězení vzali některé měšťany 25. Dub. své dosti znamenité, totiž: Václava Sovu, Modesta a Jana Slivku od Sviní, tak řečené. A ačkoli Brikciho Řeháčka chtěli také do vězení dáti, ale nevím jakým štěstím sotva jim z rukou na hrad uklusal. A svolavše obec na radnici, zdálo se jim, aby dali zmučiti Jana Slivku, dávajíce mu vinu pro nějaké spisy, kteréž jest činil a podával skrze některé osoby králi, a to jemu byli v zlé obrátili; potahujíce se výše, žeby 10 nějaké spiknutí nové měl míti, i ti tři nadepsaní, s těmi vypověděnými, a náchylnost k nim zvláštní. A s tím neme- škali konšelé tudíž na obec toho skrze Paška vznésti, pra- více: „Což jsou ti vypovědění glejtovníci nedokonali, chtíce napřed nás mordovati, že jsou s těmito čtyrmi srozumění 15 měli, aby oni to konali. A kdežby, prý, u kterého domu v noci nenalezli provázku s třapci vyvěšeného od zvonce, aby tu všecky mordovali s pomocí jiných.“ A v tu společnost byli pojímali dvě poctivé a šlechetné měšťky vdovy starého věku, jichžto jmena: jedné paní Zuzana Fraňková, a druhé 20 paní Dorota Ratajská z tarmarku, byly jsou, na kteréžto vstr- čili kukly takové Pražané sobě posměšné, dětinské, lehko- myslné, klevetné, babské a vší vážnosti prázdné, v domnění je majíce a konečně je naříkajíce, tak jakoby opět jistou věc měli, žeby ony dělaly a strojily ty provázky s třapci k těm 25 zvoncům, chtíce dopomáhati té zrady Slivkovi i jiným jeho tovaryšům. A hned pro tu příčinu kázali Dorotu Ratajskou do vězení dáti; ale Zuzana Fraňková, štěstí před druhou ma- jíc, že jest měla víc přátel blízkých mezi těmi konšely než druhá, k témuž jest nepřišla. A též i kněží po farách to 30 vyhlašovali. A tak jsou Pražané učinili na zejtří v pátek, že jsou dali Slivku zmučiti, ptajíce se na to i na jiné z samého babského domnění, beze vší žaloby a průvodu podlé práva náležitého. A když na něm toho dne nic po své vůli dobyti nemohli, krom toho, k čemuž se dobrovolně před mučením 35 sám znal o těch spisích a supplikacích, pravě: že jest to či- nil dobrým úmyslem pro obecní dobré, aby král jim radu obnovil bez prodlení, z příčin přetržení těch nesnází, kterýchž neubývalo do času rozdvojení jednoty; a v tom osadili rad- nici velikým počtem žoldnéřův. A na zejtří v sobotu zmučili 17 5 26. Dub.
Strana 258
258 Kniha čtvrtá. 1527. ho po druhé a pustili hlas, že ho chtí pod pranéř k popravě 28. Dub. vésti, aby ho dali stíti. A v neděli hned potom zjednali mu kněze zpovědníka, že mu mši sloužil v radnici a svátostí oltářní mu podával; to v lidi vtrušováno bylo, že ho konečně na zejtří v pondělí mají vyvesti k pranéři. A žádného narče- ného při jeho trápení k vývodu neobsílali podlé práva. I srozuměvše tomu teprv Pražané, co se stalo, obmy- slili to, jakžkoli tejně, aby téhož Slivky, i těch jiných obou vězňův jmenovaných, prázdni býti mohli a při životu zacho- vati, nastrojivše veliký počet měštěk svých, i také některých 10 z rytířstva, i administratora s jeho kněžstvem, aby za ně prosili i vyprosili. A tak se stalo, že jsou v ten pondělí na radnici vstupovali a prosili za všecky tři: ne jako za vinné, čehož se doptati nemohli. Pražané vyslyšavše takovou prosbu, pod barvou učiněnou, kteráž jim poctivosti žádné nenesla, odložili jim toho do zejtří na obec, s žádostí takovou: aby s sebou pojali větší počet dobrých lidí. — Ale jak jest to těžko ukryti, co se na křivolako opáčí! Na zejtří v úterý též se stalo, že vstoupivše do obce svolané, všickni téhož žádali, aby puštěni byli jako nevinní. 20 Dána jim odpověd beze vší nesnáze přátelská, a pustili je na rukojmě. A v tom rukojemství nejvýš byl zavázán Jan Slivka na čtyry neděle pořád zběhlé: aby nikam z domu nevycházel do vyjití toho času, a aby s žádným nic nemluvil o své pří- hodě, a aby nic nejednal, ani žádnému o to nepsal. I když se měl v úterý křížových dní, čtvrtý den po svatém Urbanu, na radnici stavěti, odšel preč ve čtvrtek před tím a nestavěl se. Ale Václav Sova a Modest stavěli se, a bez nesnáze jsou propuštěni ze všeho, až k tomu přišlo, že ta vojna tak shořala jest téměř pojednou; a rádi ji Pražané ututlali, jakožto so věc jim neschvalitebnou. A tak ta píseň všecka se pískala o těch vypověděných, a výše o jiného člověka, jehož nesluší pro jeho vážnost jme- novati. To učinivše proti vůli krále pána svého po odjezdu jeho na Moravu. 28. Květ. 29. Dub. 30. Dub. 5 15 25 35
258 Kniha čtvrtá. 1527. ho po druhé a pustili hlas, že ho chtí pod pranéř k popravě 28. Dub. vésti, aby ho dali stíti. A v neděli hned potom zjednali mu kněze zpovědníka, že mu mši sloužil v radnici a svátostí oltářní mu podával; to v lidi vtrušováno bylo, že ho konečně na zejtří v pondělí mají vyvesti k pranéři. A žádného narče- ného při jeho trápení k vývodu neobsílali podlé práva. I srozuměvše tomu teprv Pražané, co se stalo, obmy- slili to, jakžkoli tejně, aby téhož Slivky, i těch jiných obou vězňův jmenovaných, prázdni býti mohli a při životu zacho- vati, nastrojivše veliký počet měštěk svých, i také některých 10 z rytířstva, i administratora s jeho kněžstvem, aby za ně prosili i vyprosili. A tak se stalo, že jsou v ten pondělí na radnici vstupovali a prosili za všecky tři: ne jako za vinné, čehož se doptati nemohli. Pražané vyslyšavše takovou prosbu, pod barvou učiněnou, kteráž jim poctivosti žádné nenesla, odložili jim toho do zejtří na obec, s žádostí takovou: aby s sebou pojali větší počet dobrých lidí. — Ale jak jest to těžko ukryti, co se na křivolako opáčí! Na zejtří v úterý též se stalo, že vstoupivše do obce svolané, všickni téhož žádali, aby puštěni byli jako nevinní. 20 Dána jim odpověd beze vší nesnáze přátelská, a pustili je na rukojmě. A v tom rukojemství nejvýš byl zavázán Jan Slivka na čtyry neděle pořád zběhlé: aby nikam z domu nevycházel do vyjití toho času, a aby s žádným nic nemluvil o své pří- hodě, a aby nic nejednal, ani žádnému o to nepsal. I když se měl v úterý křížových dní, čtvrtý den po svatém Urbanu, na radnici stavěti, odšel preč ve čtvrtek před tím a nestavěl se. Ale Václav Sova a Modest stavěli se, a bez nesnáze jsou propuštěni ze všeho, až k tomu přišlo, že ta vojna tak shořala jest téměř pojednou; a rádi ji Pražané ututlali, jakožto so věc jim neschvalitebnou. A tak ta píseň všecka se pískala o těch vypověděných, a výše o jiného člověka, jehož nesluší pro jeho vážnost jme- novati. To učinivše proti vůli krále pána svého po odjezdu jeho na Moravu. 28. Květ. 29. Dub. 30. Dub. 5 15 25 35
Strana 259
Hlava 12. 259 Hlava 12. 1527. V níž se vypisuje div o jedné děvečce, kteráž nemocná ležela u je- dnoho souseda v Opatovicích, a v té nemoci krvavým se potem po- tila a divné věci mluvila; při tom o odjezdu královském po obno- vení rady do Uher s vojskem, a jak mu se šťastně vésti počínalo. A Maximilian syn králi se narodil téhož léta. 20 35 Král pak brzo těch dní, z Vratislavě se vraceje, na hrad Pražský zase přijel v neděli křížovou, na zejtří po svatém 26. Květ. Urbanu. A v tom radu Pražanům obnovil na tu ještě jednotu jich. A poněvadž mu potřeba náhlá a znamenitá nastávala, obrátil se zase k Vídni, a z Prahy vyjel ve čtvrtek před sva- 15 tým Duchem, na zejtří po sv. Bonifaciovi. Ale prvé nežli počnu psáti o příčině odjezdu jeho, líbí mi se, abych o příhodě jedné tuto předložil, kteráž podlé mého zdání za jeden div z sedmi divův světa můž počtena býti, kteráž se v pravdě podlé svědectví mnohých hodnověr- ných lidí v skutku v Praze stala, taková: Byl jeden soused v Opatovicích v Praze řemesla kožišnického, jmenem Matouš Žemlička. Ten měl děvečku služebnou u sebe od Litomyšli ze vsi N. rodilou, kteráž se velmi u něho roznemohla při svatém Duchu téhož léta. A v tom ležíc v té těžké nemoci, 25 ukazoval se na ní velmi častý pot krvavý, beze všeho poru- šení a okrvavení těla jejího, a to na čele, na vší tváři i okolo toho, a k tomu na obou rukou, od loktův počna přes prsy, a na nohách od kolena až dolův též bylo. A kolikrát- koli s ní ten pot otírali, k jiné krvi podobný, tehdy potom 30 brzo jiný na ní se vyrazil; a na těch místech nic jiného, než místa taková, jakoby blechy uštípaly, nalezeno nebylo, nejednou, ale mnohokrát. A v tom potu jsouci, mluvila druhdy divné věci pobožné, a zvláště nad Prahou naříkala: „Běda, běda! (tak mluvíc) i nad kněžími, že jimi všecko peklo již jest podlaženo!“ A druhdy ve mdlobě byla za dlou- hou chvíli, tak že se lidem tu přístojícím někdy zdálo, že jest již umřela. A když již ji obmývaly ženy některé, k po- hřbu ji připravujíce jakožto mrtvou, ona z toho potom okřála a prohledla a zase někdy promluvila, a druhdy také velmi 6. Červ- na. 10 17*
Hlava 12. 259 Hlava 12. 1527. V níž se vypisuje div o jedné děvečce, kteráž nemocná ležela u je- dnoho souseda v Opatovicích, a v té nemoci krvavým se potem po- tila a divné věci mluvila; při tom o odjezdu královském po obno- vení rady do Uher s vojskem, a jak mu se šťastně vésti počínalo. A Maximilian syn králi se narodil téhož léta. 20 35 Král pak brzo těch dní, z Vratislavě se vraceje, na hrad Pražský zase přijel v neděli křížovou, na zejtří po svatém 26. Květ. Urbanu. A v tom radu Pražanům obnovil na tu ještě jednotu jich. A poněvadž mu potřeba náhlá a znamenitá nastávala, obrátil se zase k Vídni, a z Prahy vyjel ve čtvrtek před sva- 15 tým Duchem, na zejtří po sv. Bonifaciovi. Ale prvé nežli počnu psáti o příčině odjezdu jeho, líbí mi se, abych o příhodě jedné tuto předložil, kteráž podlé mého zdání za jeden div z sedmi divův světa můž počtena býti, kteráž se v pravdě podlé svědectví mnohých hodnověr- ných lidí v skutku v Praze stala, taková: Byl jeden soused v Opatovicích v Praze řemesla kožišnického, jmenem Matouš Žemlička. Ten měl děvečku služebnou u sebe od Litomyšli ze vsi N. rodilou, kteráž se velmi u něho roznemohla při svatém Duchu téhož léta. A v tom ležíc v té těžké nemoci, 25 ukazoval se na ní velmi častý pot krvavý, beze všeho poru- šení a okrvavení těla jejího, a to na čele, na vší tváři i okolo toho, a k tomu na obou rukou, od loktův počna přes prsy, a na nohách od kolena až dolův též bylo. A kolikrát- koli s ní ten pot otírali, k jiné krvi podobný, tehdy potom 30 brzo jiný na ní se vyrazil; a na těch místech nic jiného, než místa taková, jakoby blechy uštípaly, nalezeno nebylo, nejednou, ale mnohokrát. A v tom potu jsouci, mluvila druhdy divné věci pobožné, a zvláště nad Prahou naříkala: „Běda, běda! (tak mluvíc) i nad kněžími, že jimi všecko peklo již jest podlaženo!“ A druhdy ve mdlobě byla za dlou- hou chvíli, tak že se lidem tu přístojícím někdy zdálo, že jest již umřela. A když již ji obmývaly ženy některé, k po- hřbu ji připravujíce jakožto mrtvou, ona z toho potom okřála a prohledla a zase někdy promluvila, a druhdy také velmi 6. Červ- na. 10 17*
Strana 260
260 Kniha čtvrtá. plakala srdečně. A když jí kněze z osady Opatovické zjednali, aby jí svátostí posloužil, tehdy ona mezi tím naříkala na toho kněze i na jiné všecky kněží, napomínajíc, aby nic jiného než zákon boží a čtení svaté kázali, a že jsou všickni v ho- roucím pekle dávno. Ten pak kněz poslouchaje řečí jejích takových, trval při ní za dvě neb za tři hodiny, nikam ne- odcházeje, až přinucen byl plakati. O tom jsou hodnověrní lidé zprávu dávali; nebo množství lidí k ní chodilo ze všech stavův, nižších i vyšších, tomu se dívali s podivením nema- lým, že o takové věci nikdá slýcháno nebylo, ani v žádných 10 spisích čítáno, aby se na člověku pouhém smrtedlném takový pot krvavý ukazoval, od času umučení Kristova a potu jeho v zahradě, až do této chvíle; neb jest ten pot od ní byl ta- kový, jako jiná pouhá krev. A v tom trvala několik nedělí, až z toho ze všeho vyšla s pomocí boží. A však mezi tím ta 15 vášeň, kteréž převzděli, žeby dábel do ní vstoupil a z ní mluvil, přišla na ni a nepokoj jí činila za několiko dní. — V Praze pak mnozí světští i duchovní se tomu posmívali, na kázaní kněží mluvíc: žeby pikarti ji mrskali, bodli a drápali, a že od toho ta krev na ní se ukazovala. Jináč žádný ne- 20 směl mluviti. Ano též v Jerusalémě před samým zkažením jednoho z mysli vytrženého člověka byli do vězení sázeli, chtíce mu zastaviti, když po ulicech: „Běda, běda tomu městu!“ volával; co na ně potom přišlo, historie Josefovy ukazují. Příčina pak takového brzkého odjezdu královského z Čech byla tato: že veliká vzešla nevole a různice mezi ním a Štefanem králem tehdáž Uherským, proto že jest při- jal na sebe království Uherské, ublíživ v tom králi Ferdinan- dovi proti právu příbuznému, kteréž se hlásil míti lepší k to- 30 mu království, nežli kdo jiný. A pro tu příčinu, poněvadž smlouvami přátelskými nebylo mezi nimi srovnáno, již nic jiného mezi nimi nenastávalo, nežli hrozná a znamenitá válka, k kteréž se s obou stran strojili, lidí válečných služebných mnoho přijímajíce. A neminulo tomu málo nedělí, až král 35 Ferdinand vtrhl s vojskem do koruny Uherské, dobývaje zám- kův bez veliké nesnáze a bez velikého krve prolití. Nebo z větší strany množství Uhrův se jemu poddávalo znamenitých a bohatých, a za pána ho sobě brali. Ale kteříž se mu zpě- 5 25 1527.
260 Kniha čtvrtá. plakala srdečně. A když jí kněze z osady Opatovické zjednali, aby jí svátostí posloužil, tehdy ona mezi tím naříkala na toho kněze i na jiné všecky kněží, napomínajíc, aby nic jiného než zákon boží a čtení svaté kázali, a že jsou všickni v ho- roucím pekle dávno. Ten pak kněz poslouchaje řečí jejích takových, trval při ní za dvě neb za tři hodiny, nikam ne- odcházeje, až přinucen byl plakati. O tom jsou hodnověrní lidé zprávu dávali; nebo množství lidí k ní chodilo ze všech stavův, nižších i vyšších, tomu se dívali s podivením nema- lým, že o takové věci nikdá slýcháno nebylo, ani v žádných 10 spisích čítáno, aby se na člověku pouhém smrtedlném takový pot krvavý ukazoval, od času umučení Kristova a potu jeho v zahradě, až do této chvíle; neb jest ten pot od ní byl ta- kový, jako jiná pouhá krev. A v tom trvala několik nedělí, až z toho ze všeho vyšla s pomocí boží. A však mezi tím ta 15 vášeň, kteréž převzděli, žeby dábel do ní vstoupil a z ní mluvil, přišla na ni a nepokoj jí činila za několiko dní. — V Praze pak mnozí světští i duchovní se tomu posmívali, na kázaní kněží mluvíc: žeby pikarti ji mrskali, bodli a drápali, a že od toho ta krev na ní se ukazovala. Jináč žádný ne- 20 směl mluviti. Ano též v Jerusalémě před samým zkažením jednoho z mysli vytrženého člověka byli do vězení sázeli, chtíce mu zastaviti, když po ulicech: „Běda, běda tomu městu!“ volával; co na ně potom přišlo, historie Josefovy ukazují. Příčina pak takového brzkého odjezdu královského z Čech byla tato: že veliká vzešla nevole a různice mezi ním a Štefanem králem tehdáž Uherským, proto že jest při- jal na sebe království Uherské, ublíživ v tom králi Ferdinan- dovi proti právu příbuznému, kteréž se hlásil míti lepší k to- 30 mu království, nežli kdo jiný. A pro tu příčinu, poněvadž smlouvami přátelskými nebylo mezi nimi srovnáno, již nic jiného mezi nimi nenastávalo, nežli hrozná a znamenitá válka, k kteréž se s obou stran strojili, lidí válečných služebných mnoho přijímajíce. A neminulo tomu málo nedělí, až král 35 Ferdinand vtrhl s vojskem do koruny Uherské, dobývaje zám- kův bez veliké nesnáze a bez velikého krve prolití. Nebo z větší strany množství Uhrův se jemu poddávalo znamenitých a bohatých, a za pána ho sobě brali. Ale kteříž se mu zpě- 5 25 1527.
Strana 261
Hlava 13. 261 čovali a brániti počali, těch také brzo se zmocnil v krátkých 1597. dnech. A tak vždy předse táhl, až dotáhl na Budín, opa- novav jej při času panny Marie na nebe vzetí. A málo před tím, v pondělí na den sv. Osvalda, přišlo 5. Srp. s poselství do Čech od krále za novinu: že jest královna jeho slehla a porodila syna, jmenem Maximiliana, v Vídni téhož léta 1527. Toho pak času v Praze na hradě z děl stříleli a Te Deum laudamus po kostelích zvonili a zpívali, radujíce se pravému dědici českému. Ale král vždy předse táhl do země 10 Uherské, učiniv Uhrům povinnost královskou, té zemi nále- žející, a přibližoval se k Štefanovi i k jeho vojsku. Hlava 13. 15 V níž se oznamuje, jak jest král Ferdinand, jsa v Uhřích, Čechům list psal, kterak mu se dobře vede a daří; měst, zámkův zdobýval, a všudy mu se poddávali a za pána jej přijímali. Dále jak jest se mu vedlo, psal brzo do Čech za no- 20 vinu všem stavům takto: „Ferdinand z boží milosti Český, Uherský král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské a markrabě Moravské atd. Věrní Naši milí! Poněvadž jest zřetedlná spravedlnost Naše, kterouž k království Uherskému máme; nechtíce toho 25 z mnohých příčin obmeškati, tak jsme s radami Našimi na tom se uradili a ustanovili, abychom do Prešpurku aneb na Staré Hrady táhli a k vojsku Našemu přijeli; jakož se pak tak stalo. A v tom tažení ze všech stavův na pomezí uherské preláti a páni obyvatelé království Uherského k Nám jsou so přijeli a vedlé smlouvy Nás přijímajíce, když jsme i jim také tu povinnost učinili. I My znajíce podlé spravedlnosti toho, což Nám náleží, že nemůžem opustiti, k Rábu předse jsme přitáhli a na zá- mek jsme poslali, aby se Nám dobrovolně poddali, a své 35 zkázy, jest-li že se nepoddají, nečekali. Měšťané a kapitola v cestu Nám přijeli a za pána Nás přijali. Ale kteříž se na zámku zavřeli, ti jsou se zasadili, chtíce se brániti. Na zejtří ráno, když jsme zámku dobývali, vida úředník, že žertu ne- ní, i poddal se prvé, než jsme sebou z stanu hnuli, a Nám
Hlava 13. 261 čovali a brániti počali, těch také brzo se zmocnil v krátkých 1597. dnech. A tak vždy předse táhl, až dotáhl na Budín, opa- novav jej při času panny Marie na nebe vzetí. A málo před tím, v pondělí na den sv. Osvalda, přišlo 5. Srp. s poselství do Čech od krále za novinu: že jest královna jeho slehla a porodila syna, jmenem Maximiliana, v Vídni téhož léta 1527. Toho pak času v Praze na hradě z děl stříleli a Te Deum laudamus po kostelích zvonili a zpívali, radujíce se pravému dědici českému. Ale král vždy předse táhl do země 10 Uherské, učiniv Uhrům povinnost královskou, té zemi nále- žející, a přibližoval se k Štefanovi i k jeho vojsku. Hlava 13. 15 V níž se oznamuje, jak jest král Ferdinand, jsa v Uhřích, Čechům list psal, kterak mu se dobře vede a daří; měst, zámkův zdobýval, a všudy mu se poddávali a za pána jej přijímali. Dále jak jest se mu vedlo, psal brzo do Čech za no- 20 vinu všem stavům takto: „Ferdinand z boží milosti Český, Uherský král, infant v Hispanii, arcikníže Rakouské a markrabě Moravské atd. Věrní Naši milí! Poněvadž jest zřetedlná spravedlnost Naše, kterouž k království Uherskému máme; nechtíce toho 25 z mnohých příčin obmeškati, tak jsme s radami Našimi na tom se uradili a ustanovili, abychom do Prešpurku aneb na Staré Hrady táhli a k vojsku Našemu přijeli; jakož se pak tak stalo. A v tom tažení ze všech stavův na pomezí uherské preláti a páni obyvatelé království Uherského k Nám jsou so přijeli a vedlé smlouvy Nás přijímajíce, když jsme i jim také tu povinnost učinili. I My znajíce podlé spravedlnosti toho, což Nám náleží, že nemůžem opustiti, k Rábu předse jsme přitáhli a na zá- mek jsme poslali, aby se Nám dobrovolně poddali, a své 35 zkázy, jest-li že se nepoddají, nečekali. Měšťané a kapitola v cestu Nám přijeli a za pána Nás přijali. Ale kteříž se na zámku zavřeli, ti jsou se zasadili, chtíce se brániti. Na zejtří ráno, když jsme zámku dobývali, vida úředník, že žertu ne- ní, i poddal se prvé, než jsme sebou z stanu hnuli, a Nám
Strana 262
262 Kniha čtvrtá. 15. Srp. 1527. zámku postoupil; na kterémž jsme obědvali a jej osadili, a míli odtud vojsko jsme položili. Po dvou dnech před Komárno jsme přitáhli. A když jsou se poddati nechtěli a k vojsku stříleli, škody žádné ne- učinivše, ten večer tisíc pěších přes Dunaj dali jsme převezti, aby po zemi, kdyžby zdi poraženy byly střelbou, k šturmu hnáti mohli. A jakž to z zámku uhlédali, hned sami městečko zapálili, obávajíce se, aby pěší Naši tu nějaké obrany proti střelbě jich neměli. Však My nemeškajíce, hned ráno, nežli slunce vyšlo, zasadivše děla, přes Dunaj jsme pilně a hustě stříleli, tak že ti, kdož jsou nahoře byli, pro střelbu při svých braních zůstati nemohli. A zámek po jedné straně velmi pokažen jest, neb jej naskrze kule proskakovaly; a kdyžby se bylo ještě některé udeření stalo, tehdy by se byl nemalý díl zámku obořil. A tak hejtmané, kteříž na zámku i s slu- žebnými byli, znajíce, že se obrániti nemohou, křičeli z zámku, dávajíce se na milost i na nemilost. A tak jsme zámku v pěti hodinách v držení přišli, a na něm jsouce, jej také osadili. Odtud jsme na Tatu poslali. Na zámku purkrabové také se k bránění měli. Ale ti služebníci, kteříž s nimi byli, slyšíce 20 tu střelbu, která u Komárna byla, z zámku, jak jsou mohli, ušli; a purkrabové zabivše těch služebných hejtmany, zámek Nám postoupili, kterýž jsme také osaditi ráčili. Táhli jsme potom předse k Ostřehomu, na kterémžto zámku lidí i střelby i jiných potřeb dosti bylo. Město Ostře- 25 hom a kapitola na cestu k Nám vyslali, poddávajíce se a Nás za pána přijímajíce. Když jsme pak dobrovolně zámku do- sáhnouti nemohli, za městem u zdi s vojskem jsme vlehli, a na třech místech k zámku zasadivše děla, po nešpořích z nich střelba šla, a oni z zámku odpírati neoblevovali. Potom 30 u večer střelba přestala; a na zejtří ráno, totiž na den panny Marie na nebe vzetí, stříleti Naši počali tak pilně, že do obě- dův se Nám týž zámek také poddal. Kterýž opatřivše, k Vy- šehradu jsme přitáhli. Když se nám pak vrchní i dolní vodní zámek poddali, a My odtud k Budínu táhli, slyšíce, že vévoda 35 již na druhou stranu Dunaje se přepravil a u Gubače leži; i položili jsme se vojskem u starého Budína, kdež k Nám Budínští i Pešťští měšťané přijeli, Nám se poddávajíce a Nás sobě za pána berouce. Potom jsme na zejtří na zámek Bu- 10 15
262 Kniha čtvrtá. 15. Srp. 1527. zámku postoupil; na kterémž jsme obědvali a jej osadili, a míli odtud vojsko jsme položili. Po dvou dnech před Komárno jsme přitáhli. A když jsou se poddati nechtěli a k vojsku stříleli, škody žádné ne- učinivše, ten večer tisíc pěších přes Dunaj dali jsme převezti, aby po zemi, kdyžby zdi poraženy byly střelbou, k šturmu hnáti mohli. A jakž to z zámku uhlédali, hned sami městečko zapálili, obávajíce se, aby pěší Naši tu nějaké obrany proti střelbě jich neměli. Však My nemeškajíce, hned ráno, nežli slunce vyšlo, zasadivše děla, přes Dunaj jsme pilně a hustě stříleli, tak že ti, kdož jsou nahoře byli, pro střelbu při svých braních zůstati nemohli. A zámek po jedné straně velmi pokažen jest, neb jej naskrze kule proskakovaly; a kdyžby se bylo ještě některé udeření stalo, tehdy by se byl nemalý díl zámku obořil. A tak hejtmané, kteříž na zámku i s slu- žebnými byli, znajíce, že se obrániti nemohou, křičeli z zámku, dávajíce se na milost i na nemilost. A tak jsme zámku v pěti hodinách v držení přišli, a na něm jsouce, jej také osadili. Odtud jsme na Tatu poslali. Na zámku purkrabové také se k bránění měli. Ale ti služebníci, kteříž s nimi byli, slyšíce 20 tu střelbu, která u Komárna byla, z zámku, jak jsou mohli, ušli; a purkrabové zabivše těch služebných hejtmany, zámek Nám postoupili, kterýž jsme také osaditi ráčili. Táhli jsme potom předse k Ostřehomu, na kterémžto zámku lidí i střelby i jiných potřeb dosti bylo. Město Ostře- 25 hom a kapitola na cestu k Nám vyslali, poddávajíce se a Nás za pána přijímajíce. Když jsme pak dobrovolně zámku do- sáhnouti nemohli, za městem u zdi s vojskem jsme vlehli, a na třech místech k zámku zasadivše děla, po nešpořích z nich střelba šla, a oni z zámku odpírati neoblevovali. Potom 30 u večer střelba přestala; a na zejtří ráno, totiž na den panny Marie na nebe vzetí, stříleti Naši počali tak pilně, že do obě- dův se Nám týž zámek také poddal. Kterýž opatřivše, k Vy- šehradu jsme přitáhli. Když se nám pak vrchní i dolní vodní zámek poddali, a My odtud k Budínu táhli, slyšíce, že vévoda 35 již na druhou stranu Dunaje se přepravil a u Gubače leži; i položili jsme se vojskem u starého Budína, kdež k Nám Budínští i Pešťští měšťané přijeli, Nám se poddávajíce a Nás sobě za pána berouce. Potom jsme na zejtří na zámek Bu- 10 15
Strana 263
Hlava 14. 263 dínský s jízdnými Našimi slavně s korouhví Naší, slyšavše prvé mši u Matky boží v městě, přijeli, a všedše tu na sto- lici Naši, i tu obědvali jsme. A odtud jsme zase do vojska, které u Kronfeldu jest, položili se; kdež hned tu k Nám 5 měšťané i s proboštem z Bělehradu, kterýž osm mil od Bu- dína jest, přijeli a Nás sobě také za pána přijali a podnikli. Pak již stavy tohoto království, aby k Nám přijeli, ob- sílati ráčíme, a za jiné nedržíme, než že se již tak stane. A máme naději v pánu bohu, že z daru jeho svaté milosti 10 všecko dobře a šťastně spůsobeno bude. Protož to vám krátce oznamujem, jakožto těm, kteréž známe, že jakož věrní Naši poddaní, což se Nám dobře a šťastně zvedlo neb povede, tím potěšeni budete, a Nám toho přejete. A dnes Nám také poselství přišlo, že vévoda k Tise 15 táhl, a nyní na zámku, jenž jemu Tokaj říkají, jest. Nevíme kam sebou dále hne. A okolo Nitry i jinde Nám také mnozí zámkové a dobří lidé se poddali. Dán v vojště za Budínem u Kronfeldu, v pátek u vigilí 23. Srp. sv. Bartoloměje léta 1527, a království Našich prvního.“ 1587. 20 Hlava 14. 25 V níž se oznamuje, jak jest král Ferdinand list z Uher Čechům psal, že mu se dobře a šťastně zvedlo, Budín a jiná města jemu se pod- daly, a při tom krále Jana stíhal, až jej z země Uherské vyhnal; a sám za krále přijat i korunován, též i královna. A když bylo v pondělí po sv. Michalu, král opět psal 30. září. z Uher do Čech všem stavům za novinu v tento krátký roz- so um: „že polovici svého vojska, lidí znamenitých: hrabat, rytířstva, knížat a j. přes Dunaj vypravil a dal je přeplaviti, aby za Janem Štefanem korunovaným táhli a bitvu s ním svedli. A když k Agru táhli, tehdy posláni proti nim odtudž byli poslové, poddávajíce se králi, všecko poslušenství chtíce 85 podniknouti. To jest hejtman královský od nich přijal k ruce královské, a na tom s nimi zůstal, aby špíži i jiné potravy a potřeby za nimi vezli. Oni přiřekli tak učiniti, a neučinili; ale což jsou mohli s sebou odvezti, málo jich v Agru zů- stavše, to odvezli. I majíce v vojště královském veliký ne-
Hlava 14. 263 dínský s jízdnými Našimi slavně s korouhví Naší, slyšavše prvé mši u Matky boží v městě, přijeli, a všedše tu na sto- lici Naši, i tu obědvali jsme. A odtud jsme zase do vojska, které u Kronfeldu jest, položili se; kdež hned tu k Nám 5 měšťané i s proboštem z Bělehradu, kterýž osm mil od Bu- dína jest, přijeli a Nás sobě také za pána přijali a podnikli. Pak již stavy tohoto království, aby k Nám přijeli, ob- sílati ráčíme, a za jiné nedržíme, než že se již tak stane. A máme naději v pánu bohu, že z daru jeho svaté milosti 10 všecko dobře a šťastně spůsobeno bude. Protož to vám krátce oznamujem, jakožto těm, kteréž známe, že jakož věrní Naši poddaní, což se Nám dobře a šťastně zvedlo neb povede, tím potěšeni budete, a Nám toho přejete. A dnes Nám také poselství přišlo, že vévoda k Tise 15 táhl, a nyní na zámku, jenž jemu Tokaj říkají, jest. Nevíme kam sebou dále hne. A okolo Nitry i jinde Nám také mnozí zámkové a dobří lidé se poddali. Dán v vojště za Budínem u Kronfeldu, v pátek u vigilí 23. Srp. sv. Bartoloměje léta 1527, a království Našich prvního.“ 1587. 20 Hlava 14. 25 V níž se oznamuje, jak jest král Ferdinand list z Uher Čechům psal, že mu se dobře a šťastně zvedlo, Budín a jiná města jemu se pod- daly, a při tom krále Jana stíhal, až jej z země Uherské vyhnal; a sám za krále přijat i korunován, též i královna. A když bylo v pondělí po sv. Michalu, král opět psal 30. září. z Uher do Čech všem stavům za novinu v tento krátký roz- so um: „že polovici svého vojska, lidí znamenitých: hrabat, rytířstva, knížat a j. přes Dunaj vypravil a dal je přeplaviti, aby za Janem Štefanem korunovaným táhli a bitvu s ním svedli. A když k Agru táhli, tehdy posláni proti nim odtudž byli poslové, poddávajíce se králi, všecko poslušenství chtíce 85 podniknouti. To jest hejtman královský od nich přijal k ruce královské, a na tom s nimi zůstal, aby špíži i jiné potravy a potřeby za nimi vezli. Oni přiřekli tak učiniti, a neučinili; ale což jsou mohli s sebou odvezti, málo jich v Agru zů- stavše, to odvezli. I majíce v vojště královském veliký ne-
Strana 264
264 Kniha čtvrtá. 28. Září. 3. List. 1527. dostatek, obrátili se k Agru nazpátek; a což špíže na- lezeno, pobrali, v zámek a v město k ruce králi se uvázali a osadili. A odtudž hned za tím Janem Štefanem předse pořádně táhli. A pro větší bezpečenství král za nimi vyslal lidu zbrojného větší počet, totiž čtyry sta koní zbrojných a dvě stě husarů a dvě stě žoldnéřův s špíží; kterouž jim někteří postranní nepřátelé díl pobrali. A tak potom již společně královští, sjevše se, táhli za Štefanem. A on před nimi hnul se s vojskem svým a pryč táhl, a potom s dvěma tisíci husarův přitáhl na nějaké 10 vršky a tu počali s královskými harcovati. A když počali na ně královští z děl stříleti, nepřátelé se rozstupovali a odtud běžali. A tak Štefan táhl předse k Tise a k zámku Rogajitu a tu se zakopal. Královští za ním pospíchali, tak že poloumíli od sebe byli a ležali. Tu pak královští zvědy měli a pono- 15 covali. Potom na den sv. Václava přede dnem z vojska Štefa- nova díl jich udeřili na královské vojsko a něco puškářův zabili; a oni bráníce se, vybíjeli je odtud, a zbivše jich mnoho, k vojsku jich ostatek hnali. A potom střelby šly. Vévoda 20 Štefan, maje most přes Tisu, přetáhl v počtu okolo čtyr set koní, a téhož mostu díl za sebou smetati po sobě rozkázal. A kteříž potom za ním z jeho vojska chtěli se přebrati, ztopili se též okolo čtyr set. Lid pak obecní jeho a sedláci z vojska potom hned utíkali, a což ještě zůstalo, ostatek je 25 královští pobili a některé zjímali. A však také královské- mu lidu z zámku veliká se škoda stala střelbou. A v tom, když královští o dobytí zámku se radili, tehdy z božího do- puštění a z neopatrnosti lidí na tom zámku zapálil se jim prach puškový a věži jim roztrhl i zámek vypálil. A tu jich s0 okolo čtyr set lidu jest shořalo.“ — Až potud královské- mu psaní. Potom v neděli, třetí den po všech svatých, král Fer- dinand a jeho královna na Budíně jsouce, hned na zejtří na království Uherské jsou korunováni a za dokonalé pány v té 35 zemi potvrzeni. A tak Jan Štefan ztratil království Uherské a vévodství Sedmihradské země, s velikou potupou a lehkostí našemu věku neobyčejnou. Neb když jest byl již z koruny Uherské vytištěn, že jest byl ujel s některými svými do země 5
264 Kniha čtvrtá. 28. Září. 3. List. 1527. dostatek, obrátili se k Agru nazpátek; a což špíže na- lezeno, pobrali, v zámek a v město k ruce králi se uvázali a osadili. A odtudž hned za tím Janem Štefanem předse pořádně táhli. A pro větší bezpečenství král za nimi vyslal lidu zbrojného větší počet, totiž čtyry sta koní zbrojných a dvě stě husarů a dvě stě žoldnéřův s špíží; kterouž jim někteří postranní nepřátelé díl pobrali. A tak potom již společně královští, sjevše se, táhli za Štefanem. A on před nimi hnul se s vojskem svým a pryč táhl, a potom s dvěma tisíci husarův přitáhl na nějaké 10 vršky a tu počali s královskými harcovati. A když počali na ně královští z děl stříleti, nepřátelé se rozstupovali a odtud běžali. A tak Štefan táhl předse k Tise a k zámku Rogajitu a tu se zakopal. Královští za ním pospíchali, tak že poloumíli od sebe byli a ležali. Tu pak královští zvědy měli a pono- 15 covali. Potom na den sv. Václava přede dnem z vojska Štefa- nova díl jich udeřili na královské vojsko a něco puškářův zabili; a oni bráníce se, vybíjeli je odtud, a zbivše jich mnoho, k vojsku jich ostatek hnali. A potom střelby šly. Vévoda 20 Štefan, maje most přes Tisu, přetáhl v počtu okolo čtyr set koní, a téhož mostu díl za sebou smetati po sobě rozkázal. A kteříž potom za ním z jeho vojska chtěli se přebrati, ztopili se též okolo čtyr set. Lid pak obecní jeho a sedláci z vojska potom hned utíkali, a což ještě zůstalo, ostatek je 25 královští pobili a některé zjímali. A však také královské- mu lidu z zámku veliká se škoda stala střelbou. A v tom, když královští o dobytí zámku se radili, tehdy z božího do- puštění a z neopatrnosti lidí na tom zámku zapálil se jim prach puškový a věži jim roztrhl i zámek vypálil. A tu jich s0 okolo čtyr set lidu jest shořalo.“ — Až potud královské- mu psaní. Potom v neděli, třetí den po všech svatých, král Fer- dinand a jeho královna na Budíně jsouce, hned na zejtří na království Uherské jsou korunováni a za dokonalé pány v té 35 zemi potvrzeni. A tak Jan Štefan ztratil království Uherské a vévodství Sedmihradské země, s velikou potupou a lehkostí našemu věku neobyčejnou. Neb když jest byl již z koruny Uherské vytištěn, že jest byl ujel s některými svými do země 5
Strana 265
Hlava 15. 265 Polské; a král Sigmund polský toho jemu přál, proto že před 1527. těmi nesnázemi sestru jeho, Jana Štefana, měl za manželku, a tak švakrové sobě byli. Ale věz, že králi Ferdinandovi velmi nápomocna byla s k dobývání koruny Uherské nesvornost Uhrův, proto že jsou byli v tom velmi rozdvojeni a rozděleni mezi sebou. Neb někteří přidržali se Jana Štefana, a ti jemu k království a k koruně Uherské dopomáhali; a jiní přidrželi se krále Fer- dinanda českého. A protož snadný byl přístup jemu k ob- 10 držení toho království, nemaje sobě mnoho nepřátel na pře- kážku; pakli jsou kteří chtěli moci jeho odpírati, ti jsou nic nezjednali, ale počnouce se brániti, byli přinuceni se pod- dati a jej za pána svého sobě vzíti. A tak že bez velikého krve prolití ta válka tak se dokonala obyčejem již psaným. 15 Hlava 15. 20 V níž se vypisuje, jací toho času se zázrakové mnohým lidem uka- zovali. A potom jak král Ferdinand pánům regentům poručil, aby vy- pověděné s Pražany smluvili. A však se to rozešlo, neb Pražané na svém stáli a šilhali. Při tom jak král v zelený čtvrtek své náboženství provozoval, chudým nohy umýval a k stolu jim sám sloužil. Po takovém rozbroji stalo se ve čtvrtek první den před 24. ňij. 25 svatým Krišpinem téhož léta, že zázrak divný se ukázal mnohým lidem v rozličných místech a krajích po západu slunce, takový, že někteří viděli, jakoby z oblakův pochodně ohnivé létaly; jiní, že osoby postavy mužské zbrojně s meči se spolu potýkaly; jiní sloupy ohnivé od oblakův až k zemi s0 vztažené viděli; jiní nějaké meče ohnivé v oblacích, a jiní jiné věci zřetedlně spatřili. Co jest to z tajemství božího zna- menalo, žádnému z lidí znáti dáno není, lečby kdo chtěl přirovnati příklady a příhody na město Jerusalémské po ta- kových znameních vzniklé. A poněvadž jsem tuto spis nejvýš pro ten konec založil, co se těch nesnází Pražských dotýče; i protož tohoto se krátce tuto dotýkati bude: kterak král v těch časích téhož roku brzo po odjezdu svém z Čech poručil správcům komory své, a nejvýš nejvyššímu hejtmanu zemskému, panu Vojtě- 35
Hlava 15. 265 Polské; a král Sigmund polský toho jemu přál, proto že před 1527. těmi nesnázemi sestru jeho, Jana Štefana, měl za manželku, a tak švakrové sobě byli. Ale věz, že králi Ferdinandovi velmi nápomocna byla s k dobývání koruny Uherské nesvornost Uhrův, proto že jsou byli v tom velmi rozdvojeni a rozděleni mezi sebou. Neb někteří přidržali se Jana Štefana, a ti jemu k království a k koruně Uherské dopomáhali; a jiní přidrželi se krále Fer- dinanda českého. A protož snadný byl přístup jemu k ob- 10 držení toho království, nemaje sobě mnoho nepřátel na pře- kážku; pakli jsou kteří chtěli moci jeho odpírati, ti jsou nic nezjednali, ale počnouce se brániti, byli přinuceni se pod- dati a jej za pána svého sobě vzíti. A tak že bez velikého krve prolití ta válka tak se dokonala obyčejem již psaným. 15 Hlava 15. 20 V níž se vypisuje, jací toho času se zázrakové mnohým lidem uka- zovali. A potom jak král Ferdinand pánům regentům poručil, aby vy- pověděné s Pražany smluvili. A však se to rozešlo, neb Pražané na svém stáli a šilhali. Při tom jak král v zelený čtvrtek své náboženství provozoval, chudým nohy umýval a k stolu jim sám sloužil. Po takovém rozbroji stalo se ve čtvrtek první den před 24. ňij. 25 svatým Krišpinem téhož léta, že zázrak divný se ukázal mnohým lidem v rozličných místech a krajích po západu slunce, takový, že někteří viděli, jakoby z oblakův pochodně ohnivé létaly; jiní, že osoby postavy mužské zbrojně s meči se spolu potýkaly; jiní sloupy ohnivé od oblakův až k zemi s0 vztažené viděli; jiní nějaké meče ohnivé v oblacích, a jiní jiné věci zřetedlně spatřili. Co jest to z tajemství božího zna- menalo, žádnému z lidí znáti dáno není, lečby kdo chtěl přirovnati příklady a příhody na město Jerusalémské po ta- kových znameních vzniklé. A poněvadž jsem tuto spis nejvýš pro ten konec založil, co se těch nesnází Pražských dotýče; i protož tohoto se krátce tuto dotýkati bude: kterak král v těch časích téhož roku brzo po odjezdu svém z Čech poručil správcům komory své, a nejvýš nejvyššímu hejtmanu zemskému, panu Vojtě- 35
Strana 266
266 Kniha čtvrtá. 8. Dub. chovi z Pernštejna, aby Pražany se všemi vypověděnými smlu- vili smlouvami přátelskými a bez meškání je srovnali; pakliby se to nestalo, a kteroukoli stranou by v tom scházelo, žeby tu věc, kdyby se do koruny vrátil, chtěl spravedlivým sou- dem slyšeti a napraviti. Vypovědění poslušně se k tomu měli; ale Pražané obtěžovali sobě jich glejt od krále jim daný, rozličné výmluvy činovaté za příčinou vkládajíce, aby se to vždy v nic rozešlo. Král když o tom zvěděl, psal opět druhé psaní i třetí, a až, jest-li že se nemýlím, do čtyrykrát všem těm pánům, a zvláště Pražanům vší obci, i administratorovi s jeho kněžstvem, napomínaje, aby se dali volny naleznouti, a ti páni, pan hejtman, pan Lev, aby pilnost tu přiložili a je smluvili. Vypovědění se též, jako prvé, k tomu vždycky ho- tově měli, čekajíce toho s radostí a s velikými škodami svými. Pražané pak, jakož prvé, rozličné skoky a okliky činili, ob- 15 těžujíce sobě to, což jim státi nemohlo, rozličnými výmlu- vami svými; a naposledy, že se nemají moc smlouvati, tvr- dili, hájíce se psaním krále Ludvíka, v prvních Knihách v po- slední Hlavě zapsaným, kteréž za mocnou výpověd měli a držali, zvláště v tom, odpírajíce jim bytu a navrácení zase do 20 Prahy. To i jiné sobě ku pomoci brali mnohé jalové, o kte- rémžby bylo mnoho psáti. A tak tímto všecko zahrnu: že Pražané se nedali v ničemž ohledati, až se to opět rozešlo a to psaní královské v nic obrátilo. A když tak král již nepřítele svého Jana Štefana pře- 25 máhal několika porážkami, až do té chvíle; tehdy navrátil se do Vídně, v Uhřích vojska a služebného lidu ještě ponechav. A po několika nemnoho nedělích odtud do Prahy přijel u ve- likou středu, pátý den po svatém Ambroži, léta již 1528. A v tom času, když Štefan nechtěl na začatém neštěstí pře- 30 stati, osadil byl zámek Trenčín lidmi služebnými; kteříž jsou se na něm silně bránili, a královským služebným škody či- nili, dotud, až jsou se musili smluviti na jistý spůsob a zámku již velmi pokaženého v moc králi postoupiti. A již byl Jan Štefan ujel do Polsky, když se to dálo. A na zejtří v zelený čtvrtek, král jsa od přirození k ná- boženství zvyklému podlé naučení učitelův svých nakloněn, krmil chudé a umýval jim nohy na hradě v zeleném pokoji, příkladem pána svého Ježíše Krista, obyčejem tímto: Nej- 10 35 1528. 9. Dub.
266 Kniha čtvrtá. 8. Dub. chovi z Pernštejna, aby Pražany se všemi vypověděnými smlu- vili smlouvami přátelskými a bez meškání je srovnali; pakliby se to nestalo, a kteroukoli stranou by v tom scházelo, žeby tu věc, kdyby se do koruny vrátil, chtěl spravedlivým sou- dem slyšeti a napraviti. Vypovědění poslušně se k tomu měli; ale Pražané obtěžovali sobě jich glejt od krále jim daný, rozličné výmluvy činovaté za příčinou vkládajíce, aby se to vždy v nic rozešlo. Král když o tom zvěděl, psal opět druhé psaní i třetí, a až, jest-li že se nemýlím, do čtyrykrát všem těm pánům, a zvláště Pražanům vší obci, i administratorovi s jeho kněžstvem, napomínaje, aby se dali volny naleznouti, a ti páni, pan hejtman, pan Lev, aby pilnost tu přiložili a je smluvili. Vypovědění se též, jako prvé, k tomu vždycky ho- tově měli, čekajíce toho s radostí a s velikými škodami svými. Pražané pak, jakož prvé, rozličné skoky a okliky činili, ob- 15 těžujíce sobě to, což jim státi nemohlo, rozličnými výmlu- vami svými; a naposledy, že se nemají moc smlouvati, tvr- dili, hájíce se psaním krále Ludvíka, v prvních Knihách v po- slední Hlavě zapsaným, kteréž za mocnou výpověd měli a držali, zvláště v tom, odpírajíce jim bytu a navrácení zase do 20 Prahy. To i jiné sobě ku pomoci brali mnohé jalové, o kte- rémžby bylo mnoho psáti. A tak tímto všecko zahrnu: že Pražané se nedali v ničemž ohledati, až se to opět rozešlo a to psaní královské v nic obrátilo. A když tak král již nepřítele svého Jana Štefana pře- 25 máhal několika porážkami, až do té chvíle; tehdy navrátil se do Vídně, v Uhřích vojska a služebného lidu ještě ponechav. A po několika nemnoho nedělích odtud do Prahy přijel u ve- likou středu, pátý den po svatém Ambroži, léta již 1528. A v tom času, když Štefan nechtěl na začatém neštěstí pře- 30 stati, osadil byl zámek Trenčín lidmi služebnými; kteříž jsou se na něm silně bránili, a královským služebným škody či- nili, dotud, až jsou se musili smluviti na jistý spůsob a zámku již velmi pokaženého v moc králi postoupiti. A již byl Jan Štefan ujel do Polsky, když se to dálo. A na zejtří v zelený čtvrtek, král jsa od přirození k ná- boženství zvyklému podlé naučení učitelův svých nakloněn, krmil chudé a umýval jim nohy na hradě v zeleném pokoji, příkladem pána svého Ježíše Krista, obyčejem tímto: Nej- 10 35 1528. 9. Dub.
Strana 267
Hlava 15. 267 prvé rozkázal přinesti třinácte chudých žebravých lidí muž- ského pohlaví, do téhož pokoje, tu kdež rytířstvo a stav městský obyčej mají míti své potazy, uvesti, a za stůl dlouhý posaditi, na kterémž bylo krytí, ubrusy, taléře a konvice dřevěné, každému z nich obzvláštně připravené. Potom roz- kázal jistým osobám, pánům znamenitým některým českým a rakouským, aby jim krmě z kuchyně jeho nosili, jichžto bylo třináct, nákladně připravené. A když se to tak stalo, že jsou nosili krmě, rozdělené na každou osobu obzvláštně na to mísky skrovné dřevěné, král stoje před stolem sloužil jim, a podával každému těch krmí a víno do konvic těch jim na- léval. A čehož každý z nich nedojedli, rozkázal dvořanům, aby po obědě to jim všecko, totiž krmě, mísky, konvice a taléře dřevěné, každému v neckách, jichžto také třináct bylo, připravené, do příbytkův jich každého snášeli, kdyžby domů šli. A když bylo po obědě, kněz zpíval čtení sv. Jana, kte- réž toho dne křesťanstvo zvyklo po kostelích zpívati o umý- vání noh apoštolských. A když se toho dozpíval, že vzal pán Ježíš prostěradlo, přepásal se jím, a vzav měděnici, nalil 20 vody atd.; tehdy král přepásal se čistým prostěradlem, a ká- zal sobě měděnici přinesti; a vzav ji s vodou biskup Trient- ský, tehdáž přítomný, postavil pod nohy každému tomu chudému. Král pak přiklekl na zemi, a ten biskup každému naléval vody na jeho nohu pravou obnaženou, a král umýval 25 a rouchou čistou vytíral, a potom i políbil, až do posledního. A když to dokonal, tehdy kázal sobě podati třinácte měše- čkův červených zamišových, k tomu připravených, a v každém byl groš zlatý rýnský, a zavěšoval jim je na jich šíje; k tomu také každému několik loket sukna dobrého s sukni a kmentu so s košili rozdal, a s tím je pustil do příbytkův jich. — O ta- kovém skutku není slýcháno o žádném pánu mocném kře- sťanském, aby se tak ponižoval, jako tento král těchto časův, o němž potvrzují hodnověrní a znamenití lidé; a za věrnou pravdu vyznávali, že i jinde v jiných krajinách a zemích to 35 též obyčej měl činiti. A tolikéž o císařovi Karlovi bratru jeho vysvědčovali. 15 1528
Hlava 15. 267 prvé rozkázal přinesti třinácte chudých žebravých lidí muž- ského pohlaví, do téhož pokoje, tu kdež rytířstvo a stav městský obyčej mají míti své potazy, uvesti, a za stůl dlouhý posaditi, na kterémž bylo krytí, ubrusy, taléře a konvice dřevěné, každému z nich obzvláštně připravené. Potom roz- kázal jistým osobám, pánům znamenitým některým českým a rakouským, aby jim krmě z kuchyně jeho nosili, jichžto bylo třináct, nákladně připravené. A když se to tak stalo, že jsou nosili krmě, rozdělené na každou osobu obzvláštně na to mísky skrovné dřevěné, král stoje před stolem sloužil jim, a podával každému těch krmí a víno do konvic těch jim na- léval. A čehož každý z nich nedojedli, rozkázal dvořanům, aby po obědě to jim všecko, totiž krmě, mísky, konvice a taléře dřevěné, každému v neckách, jichžto také třináct bylo, připravené, do příbytkův jich každého snášeli, kdyžby domů šli. A když bylo po obědě, kněz zpíval čtení sv. Jana, kte- réž toho dne křesťanstvo zvyklo po kostelích zpívati o umý- vání noh apoštolských. A když se toho dozpíval, že vzal pán Ježíš prostěradlo, přepásal se jím, a vzav měděnici, nalil 20 vody atd.; tehdy král přepásal se čistým prostěradlem, a ká- zal sobě měděnici přinesti; a vzav ji s vodou biskup Trient- ský, tehdáž přítomný, postavil pod nohy každému tomu chudému. Král pak přiklekl na zemi, a ten biskup každému naléval vody na jeho nohu pravou obnaženou, a král umýval 25 a rouchou čistou vytíral, a potom i políbil, až do posledního. A když to dokonal, tehdy kázal sobě podati třinácte měše- čkův červených zamišových, k tomu připravených, a v každém byl groš zlatý rýnský, a zavěšoval jim je na jich šíje; k tomu také každému několik loket sukna dobrého s sukni a kmentu so s košili rozdal, a s tím je pustil do příbytkův jich. — O ta- kovém skutku není slýcháno o žádném pánu mocném kře- sťanském, aby se tak ponižoval, jako tento král těchto časův, o němž potvrzují hodnověrní a znamenití lidé; a za věrnou pravdu vyznávali, že i jinde v jiných krajinách a zemích to 35 též obyčej měl činiti. A tolikéž o císařovi Karlovi bratru jeho vysvědčovali. 15 1528
Strana 268
268 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 16. V níž se vypisuje o císaři a o králi pánu, jaké štěstí oběma těch časův přišlo; a zase o papeži, jaké neštěstí jemu od císaře se při- hodilo. Přitom jak násilně znamenitý počet novokřtěncův jest pro čteni svaté zhubeno skrze biskupa Fabri. Aby se někomu nezdálo, že rohoži pletu, nediv se tomu žádný, že založiv řeč svou v těchto knihách o té různici 10 Pražské, vzal jsem před se, abych mezi to přičinil jiné roz- ličné věci, netoliko v zemi České, ale i jinde vně povstalé, a zvláště o dobytí Říma. Nebo to chci učiniti proto, aby známo bylo, co jest v tom času a mezi tím dálo se jiného paměti hodného na budoucí časy, do té pře a nesnáze již jmenované skonání, doma i vně, tu kdežby se dotýkalo krále a pána země České, i tudíž bratra jeho, císaře Karla, by pak bylo i na moři. A v takové věci i staří historikové časem a místem se zachovávali. Což se pak Římu a dobytí jeho od císaře nadepsaného dotýče, to učiniti musím z dvojí příčiny, že psátí budu tuto také o tom, poněvadž mi se to též času tohoto nahodilo. První příčina: blízkost krve jich spolu vla- stní příbuzné, totiž s králem pánem mým; a protož také do- bře náleží mi tuto o císaři pro tak znamenitý skutek, arci- hodný paměti, psáti, též jako o králi pánu mém. Druhá: že 25 o takovém skutku tak znamenitém a paměti hodném za těchto věkův nikdá slýcháno nebylo, aby měl toho kdo dovesti a to město s papežem i s kardinály zkaziti, leč před několiko sta lety za starých Římanův a pohanův. A protož jest se čemu podiviti, že tomu pánu a císaři, i bratru jeho Ferdinandovi, divné neobyčejné přišlo štěstí a vítězství na tom světě: cí- saři, aby přemohl krále Franského, a jej jal a do vězení v moc svou vzal, a držal ho dotud, dokudž smlouvy přátel- ské na jistý spůsob neučinili léta předešlého 1525 časem jar- ním; a potom Římu dobyl mocnou rukou, a papeže sobě 35 podmanil. A o tom doleji šíře se psáti bude. Králi také Fer- dinandovi: aby země Uherské dobyl, králem učiněn byl a Jana Štefana, na to království prvé korunovaného, z země té vy- hnal s potupou jeho. Ale to dlouho netrvalo, jakž doleji o tom 15 20 30
268 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 16. V níž se vypisuje o císaři a o králi pánu, jaké štěstí oběma těch časův přišlo; a zase o papeži, jaké neštěstí jemu od císaře se při- hodilo. Přitom jak násilně znamenitý počet novokřtěncův jest pro čteni svaté zhubeno skrze biskupa Fabri. Aby se někomu nezdálo, že rohoži pletu, nediv se tomu žádný, že založiv řeč svou v těchto knihách o té různici 10 Pražské, vzal jsem před se, abych mezi to přičinil jiné roz- ličné věci, netoliko v zemi České, ale i jinde vně povstalé, a zvláště o dobytí Říma. Nebo to chci učiniti proto, aby známo bylo, co jest v tom času a mezi tím dálo se jiného paměti hodného na budoucí časy, do té pře a nesnáze již jmenované skonání, doma i vně, tu kdežby se dotýkalo krále a pána země České, i tudíž bratra jeho, císaře Karla, by pak bylo i na moři. A v takové věci i staří historikové časem a místem se zachovávali. Což se pak Římu a dobytí jeho od císaře nadepsaného dotýče, to učiniti musím z dvojí příčiny, že psátí budu tuto také o tom, poněvadž mi se to též času tohoto nahodilo. První příčina: blízkost krve jich spolu vla- stní příbuzné, totiž s králem pánem mým; a protož také do- bře náleží mi tuto o císaři pro tak znamenitý skutek, arci- hodný paměti, psáti, též jako o králi pánu mém. Druhá: že 25 o takovém skutku tak znamenitém a paměti hodném za těchto věkův nikdá slýcháno nebylo, aby měl toho kdo dovesti a to město s papežem i s kardinály zkaziti, leč před několiko sta lety za starých Římanův a pohanův. A protož jest se čemu podiviti, že tomu pánu a císaři, i bratru jeho Ferdinandovi, divné neobyčejné přišlo štěstí a vítězství na tom světě: cí- saři, aby přemohl krále Franského, a jej jal a do vězení v moc svou vzal, a držal ho dotud, dokudž smlouvy přátel- ské na jistý spůsob neučinili léta předešlého 1525 časem jar- ním; a potom Římu dobyl mocnou rukou, a papeže sobě 35 podmanil. A o tom doleji šíře se psáti bude. Králi také Fer- dinandovi: aby země Uherské dobyl, králem učiněn byl a Jana Štefana, na to království prvé korunovaného, z země té vy- hnal s potupou jeho. Ale to dlouho netrvalo, jakž doleji o tom 15 20 30
Strana 269
m 10 a w 20 30 35 Hlava 16. 269 bude mluveno. A naposledy k tomu jest přišlo, že jsou Uhři dřív roku zběhlého čtyry pány země své nad sebou měli, totiž : krále Ludvíka, od Turkův poraženého ; císaře tureckého, náměstka jeho; Jana Štefana, někdy vévodu sedmihradského nadepsaného ; a krále Ferdinanda českého. Co jest se pak vjiných cizích, okolních zemích těch také časův, počna od léta 1521 až do této chvíle dálo, totiž že jest hrozné pozdvižení lidí jedněch proti druhým, zvláště v Říši i jinde, bylo, s krve proléváním nemalým, a nejvíc proti jmenem a titulem duchovním lidem, proto, že jsou již téměř po všem křesťanstvu poznávali to lidé obecní, že jsou od dávního věku jich předky, i je také, nesmírně oklamávali netoliko o statky jich, ale, což mnohem většího jest, i o duše jich je připravovali lstivě, je i sami sebe podvozujíce, pro libost a rozkoš tělesnou i pro zvelebení své, falešným a svo- dným učením, aby statky své jim vydávali na tu potěchu: ja- koby sobě koupiti měli od nich budoucí život šťastný za peníze, čehož v moci své takoví zlí prodavači nikdá neměli. I z té příčiny, prohledše teprv lidé ze všech stran očima, a jako ze sna se probudivše, božím spůsobem, z poznání čtení svatého a pravdy jeho z uëiteläv svých věrných od boha osvícených, pozdvihli se všudy proti nim, a klášterův mnoho pobořili, vyhnavše z nich mnichy, bosáky, jeptišky a jiné ná- jemníky a zahaleče římské. A protož všeho toho pomíjím, aby z cesty daleko nezacházel. A těch časů také v těch ze- mích začali ve dni páteční, i jiným časem postním, maso jísti. A král Ferdinand pod svým panováním mnoho lidí pod- daných svých v zemi Rakouské, Styrské, Korytanské, a dil v Moravě u Znojma, i vjiných svých zemích kázal z světa svésti a zahubiti pro čtení svaté. Biskup Pasovský, příjmí maje Ďábel aneb Faber, na svém panství též učinil. — A protož navrátím se k dobývání Římu podlé mého přiřčení, tak jakž jsem z spisu latinského, nyní v cizích ze- mích vytištěného a vydaného, dosáhnouti mohl, kterýž se za pravý pokládá, těmito slovy: 1528.
m 10 a w 20 30 35 Hlava 16. 269 bude mluveno. A naposledy k tomu jest přišlo, že jsou Uhři dřív roku zběhlého čtyry pány země své nad sebou měli, totiž : krále Ludvíka, od Turkův poraženého ; císaře tureckého, náměstka jeho; Jana Štefana, někdy vévodu sedmihradského nadepsaného ; a krále Ferdinanda českého. Co jest se pak vjiných cizích, okolních zemích těch také časův, počna od léta 1521 až do této chvíle dálo, totiž že jest hrozné pozdvižení lidí jedněch proti druhým, zvláště v Říši i jinde, bylo, s krve proléváním nemalým, a nejvíc proti jmenem a titulem duchovním lidem, proto, že jsou již téměř po všem křesťanstvu poznávali to lidé obecní, že jsou od dávního věku jich předky, i je také, nesmírně oklamávali netoliko o statky jich, ale, což mnohem většího jest, i o duše jich je připravovali lstivě, je i sami sebe podvozujíce, pro libost a rozkoš tělesnou i pro zvelebení své, falešným a svo- dným učením, aby statky své jim vydávali na tu potěchu: ja- koby sobě koupiti měli od nich budoucí život šťastný za peníze, čehož v moci své takoví zlí prodavači nikdá neměli. I z té příčiny, prohledše teprv lidé ze všech stran očima, a jako ze sna se probudivše, božím spůsobem, z poznání čtení svatého a pravdy jeho z uëiteläv svých věrných od boha osvícených, pozdvihli se všudy proti nim, a klášterův mnoho pobořili, vyhnavše z nich mnichy, bosáky, jeptišky a jiné ná- jemníky a zahaleče římské. A protož všeho toho pomíjím, aby z cesty daleko nezacházel. A těch časů také v těch ze- mích začali ve dni páteční, i jiným časem postním, maso jísti. A král Ferdinand pod svým panováním mnoho lidí pod- daných svých v zemi Rakouské, Styrské, Korytanské, a dil v Moravě u Znojma, i vjiných svých zemích kázal z světa svésti a zahubiti pro čtení svaté. Biskup Pasovský, příjmí maje Ďábel aneb Faber, na svém panství též učinil. — A protož navrátím se k dobývání Římu podlé mého přiřčení, tak jakž jsem z spisu latinského, nyní v cizích ze- mích vytištěného a vydaného, dosáhnouti mohl, kterýž se za pravý pokládá, těmito slovy: 1528.
Strana 270
270 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 17. Počíná se pravý spis o císařském vojsku a o jich po Vlaské zemi, buďto Florencii, buďto města Římu dobývání, i o jiných příhodách pocestných, kteréž šťastně císařským služebným se zdařily; a jak pa- pež Římany namlouvá. Protož když papež opět za nepřítele císaři se postaviv, v nově smlouvy s Franským králem, s Benátčany i s jinými 10 mocnými vcházeje, zjevně také přiříkaje: že vždy ne skrze legáta, jako prvé, jednati chce; ale sám osobně do stanův přijede a proti Jeho Velikomocnosti chce válku vésti. Ale cí- sařští služební, kteříž od Insubrí k Florencí táhli, a u Favencí tehdáž byli, přemohše na cestě mnohá nebezpečenství a pro- 15 tivenství, zvláště v nedostatku špíže (kterouž ovšem nepřátelé jich se všech stran vůkol jsou jim odjímali) do Aretu, Tust- ského městečka, přitáhli. Protož když za několik dní pomoci, díl i špíže, od Senenských očekávali — neb to všecko oni Senenští, kdyžby nejprvé císařští do Tusti přitáhli, slíbili 20 k dobývání Florentských dáti, a z ponoukání papežova málo před tím od Florentských válkou umdleni byli — spolehše na ten slib císařští služební, k tomu také, že v hotovosti na cestu byli; protož děl, tarasův a jiné braně potřebné v Mediolanu zanechali. Ale v tom, když vojsko papežovo spolčených, kte- 25 réž v Raveně a v jiných městech Římských zůstalo, širokými cestami do Florencí, aby jí bránili, přitáhlo, a bylo jest to město již služebnými lidmi, braní, děly, špížemi opatřeno; cí- sařští pak, aby při dobývání jeho tolik času nezmařili, tak aby začnouce nepřestali hladem, a nebo by pak je dobyli, aby s papežem (jenž k té věci po vlaské zemi velmi časté potěšení míval) nové války vésti nebyli přinuceni, z kte- rýchžto dvou věcí jednu nepoctivou a druhou pracnou sobě býti znamenali; protož radu, kterouž jsou šli k dobytí Flo- rentských, aby upřímo do města vtáhli, proměnili, prohléda- 35 jíce jistě k papeži, kterýž hlava a počátek byl těch zlých věcí velkých: jest-li žeby začali válku vésti s Vlachy, aby ji s ti- chým pokojem dokonali, a obec křesťanská, tolika a tak dá- vnými válkami pokažená, aby někdy oddechnouti mohla. Pro- 30
270 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 17. Počíná se pravý spis o císařském vojsku a o jich po Vlaské zemi, buďto Florencii, buďto města Římu dobývání, i o jiných příhodách pocestných, kteréž šťastně císařským služebným se zdařily; a jak pa- pež Římany namlouvá. Protož když papež opět za nepřítele císaři se postaviv, v nově smlouvy s Franským králem, s Benátčany i s jinými 10 mocnými vcházeje, zjevně také přiříkaje: že vždy ne skrze legáta, jako prvé, jednati chce; ale sám osobně do stanův přijede a proti Jeho Velikomocnosti chce válku vésti. Ale cí- sařští služební, kteříž od Insubrí k Florencí táhli, a u Favencí tehdáž byli, přemohše na cestě mnohá nebezpečenství a pro- 15 tivenství, zvláště v nedostatku špíže (kterouž ovšem nepřátelé jich se všech stran vůkol jsou jim odjímali) do Aretu, Tust- ského městečka, přitáhli. Protož když za několik dní pomoci, díl i špíže, od Senenských očekávali — neb to všecko oni Senenští, kdyžby nejprvé císařští do Tusti přitáhli, slíbili 20 k dobývání Florentských dáti, a z ponoukání papežova málo před tím od Florentských válkou umdleni byli — spolehše na ten slib císařští služební, k tomu také, že v hotovosti na cestu byli; protož děl, tarasův a jiné braně potřebné v Mediolanu zanechali. Ale v tom, když vojsko papežovo spolčených, kte- 25 réž v Raveně a v jiných městech Římských zůstalo, širokými cestami do Florencí, aby jí bránili, přitáhlo, a bylo jest to město již služebnými lidmi, braní, děly, špížemi opatřeno; cí- sařští pak, aby při dobývání jeho tolik času nezmařili, tak aby začnouce nepřestali hladem, a nebo by pak je dobyli, aby s papežem (jenž k té věci po vlaské zemi velmi časté potěšení míval) nové války vésti nebyli přinuceni, z kte- rýchžto dvou věcí jednu nepoctivou a druhou pracnou sobě býti znamenali; protož radu, kterouž jsou šli k dobytí Flo- rentských, aby upřímo do města vtáhli, proměnili, prohléda- 35 jíce jistě k papeži, kterýž hlava a počátek byl těch zlých věcí velkých: jest-li žeby začali válku vésti s Vlachy, aby ji s ti- chým pokojem dokonali, a obec křesťanská, tolika a tak dá- vnými válkami pokažená, aby někdy oddechnouti mohla. Pro- 30
Strana 271
Hlava 17. 271 tož zanechavše všech válečných nástrojův, přes pole Se- nenské proti Římu velmi spěšně cestou táhli, tak že veliká strana vojska přes Viterbii přetáhli, dříve nežli jsou o jich příchodu co jistého v Římě zvěděli. Ale když pověst vcházející nepřítele s tažením usilují- cího oznamovala; tehdy tam rychlou bázní všickni jsouce přestrašeni, báli se: onen, kdeby bezpečněji se nadál, žeby zboží své schoval; jiní, coby v tak bídném těch věcí stavu činěno býti mělo, s přátely a s příbuznými se radili, a na- 10 posledy všickni ti utíkati chtěli a město opustiti strojili se; jenž by to byli bez pochyby učinili, kdyby papež s velikými pokutami, aby žádný z města neucházel, ani aby z něho co vynášel, s přikazováním, bídných měšťanův a dvořanův všech bezděky byl nedržal; a nad to spoluradné senatory a lid Římský k sobě povolal, a je širokou cestou a řečí obzvláštní napomínal, aby na Římské jmeno a na dávní chválu vzpomí- najíce, odění pro vlast a pro stolici apoštolskou na sebe brali a města aby bránili, dokudžby vojsko spolčencův, o kterémž jsme, žeby na Florencí bylo zanecháno, výše pověděli, i 20 druhé vojsko, kteréž jmenem papežovým v království Neapo- litánském leží, do Říma již spěšně nepřitáhli; s kterýmžto netoliko nepřátely zahnati, ale také je, v nedostatku všech potřeb pracující, zúplna snadně budou moci zahubiti, a tak sebe od nepřátel, město od dobytí, a Vlaskou zemi od cizích 25 národův vysvoboditi. Těmi i jinými k tomu podobnými slovy Římané chvály chtivostí jsouce podněcováni, pro vlast, pro stolici apoštol- skou, i také pro svou nuznou potřebu poslední všecko slíbili učiniti. On, papež, zase poděkovav jim přiřekl, že mezi nimi 30 zůstane, a bude-li toho potřebí, že chce svou rukou za ně bojovati; a tomu se důvěřil, že již s pomocí lidu Římského a pěti tisícův jiných výborně zdí brániti bude. A tím jest on papež lidu neustavičného posilnil a s Palatinskými kardi- nály, preláty i se vší svou sběří na paláci příchodu nepřátel 35 očekával. 15 1528.
Hlava 17. 271 tož zanechavše všech válečných nástrojův, přes pole Se- nenské proti Římu velmi spěšně cestou táhli, tak že veliká strana vojska přes Viterbii přetáhli, dříve nežli jsou o jich příchodu co jistého v Římě zvěděli. Ale když pověst vcházející nepřítele s tažením usilují- cího oznamovala; tehdy tam rychlou bázní všickni jsouce přestrašeni, báli se: onen, kdeby bezpečněji se nadál, žeby zboží své schoval; jiní, coby v tak bídném těch věcí stavu činěno býti mělo, s přátely a s příbuznými se radili, a na- 10 posledy všickni ti utíkati chtěli a město opustiti strojili se; jenž by to byli bez pochyby učinili, kdyby papež s velikými pokutami, aby žádný z města neucházel, ani aby z něho co vynášel, s přikazováním, bídných měšťanův a dvořanův všech bezděky byl nedržal; a nad to spoluradné senatory a lid Římský k sobě povolal, a je širokou cestou a řečí obzvláštní napomínal, aby na Římské jmeno a na dávní chválu vzpomí- najíce, odění pro vlast a pro stolici apoštolskou na sebe brali a města aby bránili, dokudžby vojsko spolčencův, o kterémž jsme, žeby na Florencí bylo zanecháno, výše pověděli, i 20 druhé vojsko, kteréž jmenem papežovým v království Neapo- litánském leží, do Říma již spěšně nepřitáhli; s kterýmžto netoliko nepřátely zahnati, ale také je, v nedostatku všech potřeb pracující, zúplna snadně budou moci zahubiti, a tak sebe od nepřátel, město od dobytí, a Vlaskou zemi od cizích 25 národův vysvoboditi. Těmi i jinými k tomu podobnými slovy Římané chvály chtivostí jsouce podněcováni, pro vlast, pro stolici apoštol- skou, i také pro svou nuznou potřebu poslední všecko slíbili učiniti. On, papež, zase poděkovav jim přiřekl, že mezi nimi 30 zůstane, a bude-li toho potřebí, že chce svou rukou za ně bojovati; a tomu se důvěřil, že již s pomocí lidu Římského a pěti tisícův jiných výborně zdí brániti bude. A tím jest on papež lidu neustavičného posilnil a s Palatinskými kardi- nály, preláty i se vší svou sběří na paláci příchodu nepřátel 35 očekával. 15 1528.
Strana 272
272 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 18. V níž se vypisuje, jak lid císařský dobývají Římu, a papež s kardinály utíká; a když Římu dobyli, jak mnoho kořisti nabrali. Ale císařští služební, když pátého dne Máje měsíce léta 1525 k osmému téměř od města kamenu přitáhli, ihned skrze posly senatorům a lidu Římskému pozdravení učinili a náramně prosili, aby se k věcem papežovým nepřiměšovali, aby, kdyžby své a nepřátel jich povahy obecné učinili, věcem svým ušlechtilým zle neučinili; neb proti papeži (tak mlu- více) jsou přitáhli, ale že s Římany, jest-li žeby chtěli oni Římané, přátelství a pokoj rádi by zachovali. K těm řečem Římané dosti mužně odpověděli: že pro 15 vlast a pro papeže i pro stolici apoštolskou bojovati chtí; a protož napomínali, aby města se nedotýkali. Z té pak odpovědi nic lenivější císařští nebyli; ale v týž večer u města trvali, zapálivše se žádostí, aby jich bez meškání dobývali. Ale že ani děl, jimižby zdi bořili, ani ře- 20 bříkův, po kterýchžby lezli, neměli, zůstali na tom, aby do jitra bitvou prodlili. A protož v noci veliké množství řebří- kův spůsobili, a na zejtří, jenž šestý den již řečeného mě- síce byl počítán, když se rozednívalo, Hispanové, s ochotnou myslí a příliš některak k takovým skutkům hotovější, schy- 25 tivše řebříky, v náhlosti náramné ke zdem je stavěli, a čím každý z nich rychleji mohl, na ně vlézti usilovali. A tu teh- dáž osvícené kníže Borbonské, předřečeného vojska hejtman a císařovo místo držící v Vlaské zemi znamenitý, přede všemi po řebříku lezl a zabit jest z děla, kteréž sloulo mozkvet, a v půl hodině, vyznav se z svých hříchův, umřel a duši pustil. Jehožto příhodou císařští služební (nebo od nich byl velmi milován), jsouce popuzeni velikou bolestí, a lítější jsouce učiněni, ukrutněji bitvu jsou svedli, tak že, když za šest hodin statečně bitvu s obou stran měli proti předřečeným 35 pěti tisícům lidu služebného a proti Římskému množství, pro vlast bez přestání bojujícím, a proti hrozným a mnohým dě- lům, hromobití strašlivé nebesa prorážející, po řebřících na zdi, tu kdež hora jmenovitá jest, běželi a do předměstí ská- 10 30
272 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 18. V níž se vypisuje, jak lid císařský dobývají Římu, a papež s kardinály utíká; a když Římu dobyli, jak mnoho kořisti nabrali. Ale císařští služební, když pátého dne Máje měsíce léta 1525 k osmému téměř od města kamenu přitáhli, ihned skrze posly senatorům a lidu Římskému pozdravení učinili a náramně prosili, aby se k věcem papežovým nepřiměšovali, aby, kdyžby své a nepřátel jich povahy obecné učinili, věcem svým ušlechtilým zle neučinili; neb proti papeži (tak mlu- více) jsou přitáhli, ale že s Římany, jest-li žeby chtěli oni Římané, přátelství a pokoj rádi by zachovali. K těm řečem Římané dosti mužně odpověděli: že pro 15 vlast a pro papeže i pro stolici apoštolskou bojovati chtí; a protož napomínali, aby města se nedotýkali. Z té pak odpovědi nic lenivější císařští nebyli; ale v týž večer u města trvali, zapálivše se žádostí, aby jich bez meškání dobývali. Ale že ani děl, jimižby zdi bořili, ani ře- 20 bříkův, po kterýchžby lezli, neměli, zůstali na tom, aby do jitra bitvou prodlili. A protož v noci veliké množství řebří- kův spůsobili, a na zejtří, jenž šestý den již řečeného mě- síce byl počítán, když se rozednívalo, Hispanové, s ochotnou myslí a příliš některak k takovým skutkům hotovější, schy- 25 tivše řebříky, v náhlosti náramné ke zdem je stavěli, a čím každý z nich rychleji mohl, na ně vlézti usilovali. A tu teh- dáž osvícené kníže Borbonské, předřečeného vojska hejtman a císařovo místo držící v Vlaské zemi znamenitý, přede všemi po řebříku lezl a zabit jest z děla, kteréž sloulo mozkvet, a v půl hodině, vyznav se z svých hříchův, umřel a duši pustil. Jehožto příhodou císařští služební (nebo od nich byl velmi milován), jsouce popuzeni velikou bolestí, a lítější jsouce učiněni, ukrutněji bitvu jsou svedli, tak že, když za šest hodin statečně bitvu s obou stran měli proti předřečeným 35 pěti tisícům lidu služebného a proti Římskému množství, pro vlast bez přestání bojujícím, a proti hrozným a mnohým dě- lům, hromobití strašlivé nebesa prorážející, po řebřících na zdi, tu kdež hora jmenovitá jest, běželi a do předměstí ská- 10 30
Strana 273
Hlava 18. 273 kali, děla Římanům pobrali a je až do jednoho, krom málo 1528. některých, kteříž do Říma utekli, zmordovali. Ale papež, jenž z paláce tomu všemu se díval, s tři- nácti kardinály a s mnohými preláty i s urozenými pány i se vší svou sběří na zámek svatého Angela neobyčejnou cestou, kteráž při zdi od paláce až k řečenému zámku vede, vykradl se, a málo toho chybilo, že jest od císařova lidu přejat nebyl. A zajistě vidíno bylo od již řečené hory divné divadlo; 1o nebo tu Římanův na čtyry tisíce, a císařského lidu málo nad dvě stě zahynulo. Ale že největší díl jich byli jsou zraněni, jiní pak prací bitvy předešlé ustavše, v předměstí, kteréhož jsou mocí dobyli, malíčko odpočinouti umyslili; a v tom Ří- mané u brány, kteráž vede k bráně krajní, ležící za řekou 15 Tiberskou u špitálu sv. Ducha, chtíce se brániti a spořádavše u ní houfy, zastavili se. Na kteréžto císařští, posilnivše se skrovným odpočinutím, opět tu udeřili a odtud je vytiskli, něco jich zmordovali a jiné k utíkání obrátili a bránu Tiberskou opanovali. Ale Římané opět pro vítězství pečlivěji chtíce bo- 20 jovati, tří mosty, po nichžto od řečené krajiny do Říma cho- dívali, silně tarasy a děly pevnými (nebo zlého budoucího mysl lidská častokrát jest za znamení), aby císařští po nich nešli, s pilností ostříhali. Z kterýchžto věcí nic jim spomoci nemohlo: buďto, jakož se domnívám, nešťastný ten den 25 městu Římu byl; buďto že císařští služební, došedše vítězství, zůřivější a smělejší jsou byli, jakož všech lidí pověst přináší, že nepřátelé již dvakrát jsou přemoženi. Neohledše se na to císařští, z děl střílením mosty tloukli, tak že v krátké chvíli jsou je přemohli, a Římanův díl zmordovali, a díl jich, aby 30 hřbety obrátili, přinutili. A když jsou tu již žádní z nepřátel neodpírali, tehdy vítězitelové od krve vylévání a od mordův přestali. A když již odtud k 22 hodině nešporní do Říma při- šli, všecko město dáno bylo k zebrání loupeže, kterýž tak veliký byl, že císařští zlata, stříbra, perel, drahých kamení, 35 a pozlacených, hedbávných věcí nabrali se, a jiné svršky ne- chatrné sobě zošklivili. A však tak veliké bohatství ani jest bídnému městu prospěti nemohlo! A že někteří ostatkové z tak veliké loupeže a bohaté v něm zůstávali, tím vším, jsouce císařští bohatstvím nasyceni, pohrdali; jiné pak voj- 5
Hlava 18. 273 kali, děla Římanům pobrali a je až do jednoho, krom málo 1528. některých, kteříž do Říma utekli, zmordovali. Ale papež, jenž z paláce tomu všemu se díval, s tři- nácti kardinály a s mnohými preláty i s urozenými pány i se vší svou sběří na zámek svatého Angela neobyčejnou cestou, kteráž při zdi od paláce až k řečenému zámku vede, vykradl se, a málo toho chybilo, že jest od císařova lidu přejat nebyl. A zajistě vidíno bylo od již řečené hory divné divadlo; 1o nebo tu Římanův na čtyry tisíce, a císařského lidu málo nad dvě stě zahynulo. Ale že největší díl jich byli jsou zraněni, jiní pak prací bitvy předešlé ustavše, v předměstí, kteréhož jsou mocí dobyli, malíčko odpočinouti umyslili; a v tom Ří- mané u brány, kteráž vede k bráně krajní, ležící za řekou 15 Tiberskou u špitálu sv. Ducha, chtíce se brániti a spořádavše u ní houfy, zastavili se. Na kteréžto císařští, posilnivše se skrovným odpočinutím, opět tu udeřili a odtud je vytiskli, něco jich zmordovali a jiné k utíkání obrátili a bránu Tiberskou opanovali. Ale Římané opět pro vítězství pečlivěji chtíce bo- 20 jovati, tří mosty, po nichžto od řečené krajiny do Říma cho- dívali, silně tarasy a děly pevnými (nebo zlého budoucího mysl lidská častokrát jest za znamení), aby císařští po nich nešli, s pilností ostříhali. Z kterýchžto věcí nic jim spomoci nemohlo: buďto, jakož se domnívám, nešťastný ten den 25 městu Římu byl; buďto že císařští služební, došedše vítězství, zůřivější a smělejší jsou byli, jakož všech lidí pověst přináší, že nepřátelé již dvakrát jsou přemoženi. Neohledše se na to císařští, z děl střílením mosty tloukli, tak že v krátké chvíli jsou je přemohli, a Římanův díl zmordovali, a díl jich, aby 30 hřbety obrátili, přinutili. A když jsou tu již žádní z nepřátel neodpírali, tehdy vítězitelové od krve vylévání a od mordův přestali. A když již odtud k 22 hodině nešporní do Říma při- šli, všecko město dáno bylo k zebrání loupeže, kterýž tak veliký byl, že císařští zlata, stříbra, perel, drahých kamení, 35 a pozlacených, hedbávných věcí nabrali se, a jiné svršky ne- chatrné sobě zošklivili. A však tak veliké bohatství ani jest bídnému městu prospěti nemohlo! A že někteří ostatkové z tak veliké loupeže a bohaté v něm zůstávali, tím vším, jsouce císařští bohatstvím nasyceni, pohrdali; jiné pak voj- 5
Strana 274
274 Kniha čtvrtá. 1528. sko, kteréž málo potom z Kolumny do města přišlo, pobralo ovšem ostatek a zebralo. Císařští služební potom zámek svatého Angela, kdežto papež s kardinály a preláty s čeledí byl ušel, s pilností ob- lehli a ustavičně dobývali, dotud, až čtrnáctého dne dřív jmenovaného měsíce papež s kardinály pod těmito úmluvami císařským služebníkům dali se: Nejprvé: že on papež, užívaje přirozené milosti císař- ské, sám sebe i třináct kardinálův, kteří jsou na zámku v ruce císařských služebných, poddati má, aby vedeni byli do 10 Neapolis, a odtud kamž dále bude chtíti Jeho Císařská Velebnost. Druhé: že papež aby hned zaplatil sto tisícův dukátův za mzdu služebných Němcův, a ve dvadcíti dnech nejprvé příštích jiných padesáte tisíců pro Hispany; a aby uložil na troje kostely uložení jiných dvou set tisícův dukátův, takovým spůsobem, aby rychle sebráni byli k zdržení lidu řečeného vojska; a že aby postoupil, v ruce k tomu vybraných od řečeného vojska jmenem Jeho Císařské Velebnosti, řeče- ného zámku sv. Angela se všemi zbraněmi, děly, zbroji, špížemi, kteréž na něm bývaly; a aby město staré, s porty, posádkami, s děly i s jinými běhy válečnými jich, i Parmu, Plačenci, Mutinu a tak řečená města navrátil. Třetí: aby navrátil kardinálovi Kolumenskému předešlé úřady, důstojenství a poctivosti, i také statek po rodičích jeho, 25 kteréhož zbaven byl; a též aby navrátil jiným Kolumenským všecko, což jim byl pobral. Čtvrté: aby propustil řečené Kolumenské i všecko voj- sko císařovo z pokut a výplat, v kteréž jsou upadli, když jsou táhli proti němu a proti stolici apoštolské. A tak jest on papež s Římem v moc císaři přišel, a nikterakž se toho nemohl odžehnati. Potud o tom. 3 15 20 30
274 Kniha čtvrtá. 1528. sko, kteréž málo potom z Kolumny do města přišlo, pobralo ovšem ostatek a zebralo. Císařští služební potom zámek svatého Angela, kdežto papež s kardinály a preláty s čeledí byl ušel, s pilností ob- lehli a ustavičně dobývali, dotud, až čtrnáctého dne dřív jmenovaného měsíce papež s kardinály pod těmito úmluvami císařským služebníkům dali se: Nejprvé: že on papež, užívaje přirozené milosti císař- ské, sám sebe i třináct kardinálův, kteří jsou na zámku v ruce císařských služebných, poddati má, aby vedeni byli do 10 Neapolis, a odtud kamž dále bude chtíti Jeho Císařská Velebnost. Druhé: že papež aby hned zaplatil sto tisícův dukátův za mzdu služebných Němcův, a ve dvadcíti dnech nejprvé příštích jiných padesáte tisíců pro Hispany; a aby uložil na troje kostely uložení jiných dvou set tisícův dukátův, takovým spůsobem, aby rychle sebráni byli k zdržení lidu řečeného vojska; a že aby postoupil, v ruce k tomu vybraných od řečeného vojska jmenem Jeho Císařské Velebnosti, řeče- ného zámku sv. Angela se všemi zbraněmi, děly, zbroji, špížemi, kteréž na něm bývaly; a aby město staré, s porty, posádkami, s děly i s jinými běhy válečnými jich, i Parmu, Plačenci, Mutinu a tak řečená města navrátil. Třetí: aby navrátil kardinálovi Kolumenskému předešlé úřady, důstojenství a poctivosti, i také statek po rodičích jeho, 25 kteréhož zbaven byl; a též aby navrátil jiným Kolumenským všecko, což jim byl pobral. Čtvrté: aby propustil řečené Kolumenské i všecko voj- sko císařovo z pokut a výplat, v kteréž jsou upadli, když jsou táhli proti němu a proti stolici apoštolské. A tak jest on papež s Římem v moc císaři přišel, a nikterakž se toho nemohl odžehnati. Potud o tom. 3 15 20 30
Strana 275
Hlava 19. 275 Hlava 19. 1528. 10 5 V níž se vypisuje o příjezdu do Prahy královny. A potom jak jsou vypovědění vždy krále za spravedlivé opatření žádali, až k tomu přišlo, že jim čas oběma stranám k slyšení položil; a jací jsou to odporové byli. A potom dav mocný glejt vypověděným, zdvihl půhon a na smlouvu jich podal. A když k smlouvě přišlo, vypovědění své těžkosti oznamovali, a Pražané jich posměšně odbývají. Král znovu opět na smlouvu jich podává. Již pak potřebí mně bude zase k začatému psaní pře- dešlému se navrátiti pořádkem umíněným. A tak v neděli, třetí den po svatém Stanislavu, královna Anna česká do Prahy přijela, léta již psaného 1528. A král Ferdinand, jsa tehdáž na hradě Pražském přítomen, vyjel proti ní poctivě až k klá- šteru Slovanskému do Prahy, a odtud s ní na hrad přijel. A potom v úterý, na zejtří po památce hodné mistra Jana Husi, slehla tudíž, jsouci života obtížného, ku porodu noci 20 předešlé a porodila dceru, kterouž křtili a dali jí jmeno Anna v neděli hned potom přišlou. A potom, když tak dlouho vypovědění žádali krále, též jako prvé, za spravedlivé opatření soudem proti Pražanům v různici proti nim vzniklé; tehdy v úterý po svaté Trojici 25 položil jim oběma stranám rok k stání listem obeslacím, aby před ním a radou jeho stáli na hradě v pátek třetí den po svatém Janu Křtiteli, to jest na den svatých Petra a Pavla apoštolův. A v tom vypovědění, majíce se k hotovosti, po- háněli znamenitý počet měšťanův Pražských, nižší i vyšší 30 povahy až do konšelův některých, k rozličnému svědomí, a zvláště, komu jsou co a kdo darův dávali za to, aby jich nevypovídali a za věrné křesťany držali; kteréž musili vy- znati pod velikou přísahou v kanceláři královské. A nad to i všecku radu konšelskou obeslali, aby jim zápisy a knihy své 35 některé, i listy krále Ludvíka před králem položili k témuž svědomí. A to jsou všecko musili učiniti s velikou těžkostí mysli své. A tudy již trhala se mezi nimi rada Achitofelova a nevěrného Amana pyšného. A když stály obě strany, tu byli odporové o nedávání svědomí vypověděným od některých 15 7. Čer- vence. 9. Červ- na. 26.Červ- na. 10. Květ.
Hlava 19. 275 Hlava 19. 1528. 10 5 V níž se vypisuje o příjezdu do Prahy královny. A potom jak jsou vypovědění vždy krále za spravedlivé opatření žádali, až k tomu přišlo, že jim čas oběma stranám k slyšení položil; a jací jsou to odporové byli. A potom dav mocný glejt vypověděným, zdvihl půhon a na smlouvu jich podal. A když k smlouvě přišlo, vypovědění své těžkosti oznamovali, a Pražané jich posměšně odbývají. Král znovu opět na smlouvu jich podává. Již pak potřebí mně bude zase k začatému psaní pře- dešlému se navrátiti pořádkem umíněným. A tak v neděli, třetí den po svatém Stanislavu, královna Anna česká do Prahy přijela, léta již psaného 1528. A král Ferdinand, jsa tehdáž na hradě Pražském přítomen, vyjel proti ní poctivě až k klá- šteru Slovanskému do Prahy, a odtud s ní na hrad přijel. A potom v úterý, na zejtří po památce hodné mistra Jana Husi, slehla tudíž, jsouci života obtížného, ku porodu noci 20 předešlé a porodila dceru, kterouž křtili a dali jí jmeno Anna v neděli hned potom přišlou. A potom, když tak dlouho vypovědění žádali krále, též jako prvé, za spravedlivé opatření soudem proti Pražanům v různici proti nim vzniklé; tehdy v úterý po svaté Trojici 25 položil jim oběma stranám rok k stání listem obeslacím, aby před ním a radou jeho stáli na hradě v pátek třetí den po svatém Janu Křtiteli, to jest na den svatých Petra a Pavla apoštolův. A v tom vypovědění, majíce se k hotovosti, po- háněli znamenitý počet měšťanův Pražských, nižší i vyšší 30 povahy až do konšelův některých, k rozličnému svědomí, a zvláště, komu jsou co a kdo darův dávali za to, aby jich nevypovídali a za věrné křesťany držali; kteréž musili vy- znati pod velikou přísahou v kanceláři královské. A nad to i všecku radu konšelskou obeslali, aby jim zápisy a knihy své 35 některé, i listy krále Ludvíka před králem položili k témuž svědomí. A to jsou všecko musili učiniti s velikou těžkostí mysli své. A tudy již trhala se mezi nimi rada Achitofelova a nevěrného Amana pyšného. A když stály obě strany, tu byli odporové o nedávání svědomí vypověděným od některých 15 7. Čer- vence. 9. Červ- na. 26.Červ- na. 10. Květ.
Strana 276
276 Kniha čtvrtá. 9. Čer- vence. jistých osob Pražských, a od osob z některých jiných měst kraje Plzenského, proto, že jsou jim toho Pražané bránili uči- niti, kladouce toho příčiny některé jim nestálé, a zvláště tu, pravíce: že jsou byly některé řeči v radě jich k nim mlu- veny, a žeby jim proto neslušelo rady pronášeti; od kterýchžto příčin potom musili pustiti skrze rozkázání královské. A pro tu příčinu odložil král toho soudu do téhodne, aby se tomu dosti stalo, a svědomí aby podlé práva vypověděným dali ti, kdož k tomu potaženi budou, o tom zvláště, cožby v radě jich zřízené mluveno nebo jednáno bylo. A tu se jim již t0 některým Pražákům hlavatějším k vrchu hušky sahalo a v hrdlo nalévalo; a to vše chtěli zadlažiti. A když bylo o to potom s obou stran tak mnoho řečí, král zdvihl ten půhon, chtě ještě prostředky některými tu nesnáz přetrhnouti. A ve čtvrtek na zejtří po svatém Kiliánu 15 rozkázal panu Hlavsovi a mistru Václavovi Danielovi, aby do Prahy šli do svých statkův, dav jim mocný glejt do svatého Vavřince nejprv příštího. Pražanům pak, mistru Paškovi, Zí- kovi, Karbanovi a jiným některým, přísně rozkázal, aby je při tom zachovali pokojně, opatrujíce je v tom před jinými 20 skutečně, vznesouce to na větší počet. A když se on Pašek opět obcí zastíral, dokládaje se jí; v tom král s hněvem od- pověděl: „Byl-liby pak kdo takový nalezen, jenžtoby se vůli jeho chtěl protiviti, aby hned dali jeho jemu znamenaného; a přihodí-li se co Hlavsovi a mistru Václavovi proti Našemu 25 glejtu, že k hrdlům vašim o to budem hleděti. A v tom času abyste se s nimi smluvili přátelsky; pakli se toho nestane, vězte, že se spravedlivě v tom soudu chcem zachovati; a kýmžkoliv bude scházeti, chcem ho skutečně trestati.“ A když pan Hlavsa a mistr Václav do Prahy se sešli; so tehdy množství lidí téměř napořád byli z toho potěšeni a velmi přívětivé jim i poctivé vítání činili. A tu se shledalo lživé, lstivé i nepravé mluvení Paškovo, kteréž před tím mluvíval: že není sotva desíti osob ve vší Praze, aby k těm vypově- děným náchylni byli. Druhé: kdyby, prý, oni v Praze byli, 35 žeby se v obci veliké krve prolití stalo, tak žeby krvaví po- tokové po ulicích jíti musili. A když k tomu přišlo, že jsou spolu rozmlouvali na radnici Pražané s nimi; tohoto jest jim podáno od pana Hlavsy 5 1528.
276 Kniha čtvrtá. 9. Čer- vence. jistých osob Pražských, a od osob z některých jiných měst kraje Plzenského, proto, že jsou jim toho Pražané bránili uči- niti, kladouce toho příčiny některé jim nestálé, a zvláště tu, pravíce: že jsou byly některé řeči v radě jich k nim mlu- veny, a žeby jim proto neslušelo rady pronášeti; od kterýchžto příčin potom musili pustiti skrze rozkázání královské. A pro tu příčinu odložil král toho soudu do téhodne, aby se tomu dosti stalo, a svědomí aby podlé práva vypověděným dali ti, kdož k tomu potaženi budou, o tom zvláště, cožby v radě jich zřízené mluveno nebo jednáno bylo. A tu se jim již t0 některým Pražákům hlavatějším k vrchu hušky sahalo a v hrdlo nalévalo; a to vše chtěli zadlažiti. A když bylo o to potom s obou stran tak mnoho řečí, král zdvihl ten půhon, chtě ještě prostředky některými tu nesnáz přetrhnouti. A ve čtvrtek na zejtří po svatém Kiliánu 15 rozkázal panu Hlavsovi a mistru Václavovi Danielovi, aby do Prahy šli do svých statkův, dav jim mocný glejt do svatého Vavřince nejprv příštího. Pražanům pak, mistru Paškovi, Zí- kovi, Karbanovi a jiným některým, přísně rozkázal, aby je při tom zachovali pokojně, opatrujíce je v tom před jinými 20 skutečně, vznesouce to na větší počet. A když se on Pašek opět obcí zastíral, dokládaje se jí; v tom král s hněvem od- pověděl: „Byl-liby pak kdo takový nalezen, jenžtoby se vůli jeho chtěl protiviti, aby hned dali jeho jemu znamenaného; a přihodí-li se co Hlavsovi a mistru Václavovi proti Našemu 25 glejtu, že k hrdlům vašim o to budem hleděti. A v tom času abyste se s nimi smluvili přátelsky; pakli se toho nestane, vězte, že se spravedlivě v tom soudu chcem zachovati; a kýmžkoliv bude scházeti, chcem ho skutečně trestati.“ A když pan Hlavsa a mistr Václav do Prahy se sešli; so tehdy množství lidí téměř napořád byli z toho potěšeni a velmi přívětivé jim i poctivé vítání činili. A tu se shledalo lživé, lstivé i nepravé mluvení Paškovo, kteréž před tím mluvíval: že není sotva desíti osob ve vší Praze, aby k těm vypově- děným náchylni byli. Druhé: kdyby, prý, oni v Praze byli, 35 žeby se v obci veliké krve prolití stalo, tak žeby krvaví po- tokové po ulicích jíti musili. A když k tomu přišlo, že jsou spolu rozmlouvali na radnici Pražané s nimi; tohoto jest jim podáno od pana Hlavsy 5 1528.
Strana 277
Hlava 20. 277 a od mistra Václava slovem všech vypověděných: Nejprvé: aby jim na poctivostech jich bylo napraveno v tom, že jsou je z města vypovídali, a listy o nich nepoctivé po zemi roz- pisovali. Druhé: aby do statkův svých vlastních bez překážky je vpustili. Třetí: aby škody, kteréž jsou brali pro nevpu- štění jich do jich statkův k živnostem svým, napraveny jim byly. Na to na všecko Pražané dali jim krátkou švábskou od- pověd, tak že se chtěli smlouvati tím obyčejem: jakouž jsou 10 jim koli křivdu učinili, aby to předse tak šlo bez nápravy; a kdo jest bit, aby sobě měl. A tím se to opět všecko rozešlo. Král když o tom zvěděl, dopustil z novu Pražanův obe- slati k času sv. Vavřince. A v tom ještě chtěl lépe toho vždy docházeti, kterouby stranou co scházelo; i volil čtyry osoby 15 z pánův zemských, totiž: pana Vojtěcha z Pernštejna, nej- vyššího již hofmistra a hejtmana království Českého, pana Zdenka Lva, nejvyššího purkrabí Pražského, pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře království Českého, a pana Jana z Vartemberka, nejvyššího správce komory královské, 20 moc jim dávaje, aby byli za prostředky mezi stranami těmi odpornými, a přátelsky aby je smluvili; a jest-li žeby co těžkého mezi nimi bylo, aby toho na krále zase podali. 1528. 25 Hlava 20. 30 V níž se oznamuje, jak král Pražanům se přátelsky, aby k smlouvě přistoupili, podává; ale Pašek s svou rotou své pýchy ustoupiti nechce, a co králi za odpověd dává. A vypovědění, jsouce puštěni, svou ne- vinu oznamují. A to jednání opět se rozešlo. Potom jak pohnaní od vypověděných svědomí dáti musili proti Pražanům, a jak Pašek s pil- ností toho hájil, aby nesvědčili. A když bylo v středu třetí den po sv. Vavřinci, posta- 12. Srp. vili se před těmi pány oboje strany z vůle královské. A tu 35 jsou ti páni povolali Pražanův k sobě po straně a mluvili k nim vůli královskou, mezi jinými slovy: že to jemu velmi libé a vděčné bude i příjemné, kdyžby takového zaneprázdnění jemu umenšili, dadouce se přátelsky smluviti; a jest-li že mocně o to přestati chtí na králi, že to král má v mysli ko-
Hlava 20. 277 a od mistra Václava slovem všech vypověděných: Nejprvé: aby jim na poctivostech jich bylo napraveno v tom, že jsou je z města vypovídali, a listy o nich nepoctivé po zemi roz- pisovali. Druhé: aby do statkův svých vlastních bez překážky je vpustili. Třetí: aby škody, kteréž jsou brali pro nevpu- štění jich do jich statkův k živnostem svým, napraveny jim byly. Na to na všecko Pražané dali jim krátkou švábskou od- pověd, tak že se chtěli smlouvati tím obyčejem: jakouž jsou 10 jim koli křivdu učinili, aby to předse tak šlo bez nápravy; a kdo jest bit, aby sobě měl. A tím se to opět všecko rozešlo. Král když o tom zvěděl, dopustil z novu Pražanův obe- slati k času sv. Vavřince. A v tom ještě chtěl lépe toho vždy docházeti, kterouby stranou co scházelo; i volil čtyry osoby 15 z pánův zemských, totiž: pana Vojtěcha z Pernštejna, nej- vyššího již hofmistra a hejtmana království Českého, pana Zdenka Lva, nejvyššího purkrabí Pražského, pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře království Českého, a pana Jana z Vartemberka, nejvyššího správce komory královské, 20 moc jim dávaje, aby byli za prostředky mezi stranami těmi odpornými, a přátelsky aby je smluvili; a jest-li žeby co těžkého mezi nimi bylo, aby toho na krále zase podali. 1528. 25 Hlava 20. 30 V níž se oznamuje, jak král Pražanům se přátelsky, aby k smlouvě přistoupili, podává; ale Pašek s svou rotou své pýchy ustoupiti nechce, a co králi za odpověd dává. A vypovědění, jsouce puštěni, svou ne- vinu oznamují. A to jednání opět se rozešlo. Potom jak pohnaní od vypověděných svědomí dáti musili proti Pražanům, a jak Pašek s pil- ností toho hájil, aby nesvědčili. A když bylo v středu třetí den po sv. Vavřinci, posta- 12. Srp. vili se před těmi pány oboje strany z vůle královské. A tu 35 jsou ti páni povolali Pražanův k sobě po straně a mluvili k nim vůli královskou, mezi jinými slovy: že to jemu velmi libé a vděčné bude i příjemné, kdyžby takového zaneprázdnění jemu umenšili, dadouce se přátelsky smluviti; a jest-li že mocně o to přestati chtí na králi, že to král má v mysli ko-
Strana 278
278 Kniha čtvrtá. nečně opatřiti, aby bylo s poctivostí obojí straně a k bezpe- čenství na budoucí časy mezi nimi, tak aby se jedni nad druhými nemstili, uvesti. A naposledy, že to král učiniti chce konečně podlé jeho náležité povinnosti královské, že chce opatřiti krále Ludvíka, švakra svého slavné paměti, v psaní, kteráž jest rozličná pro tu nesnáz do Čech činil, aby bez úrazu tomu bylo. Ale Pražané, jsouce na nejvyšším stupni pýchy vyzdvi- ženi, a nejvíce mistr Pašek nad jiné všecky, dali tu odpověd těm pánům na tento konec: „že oni již rozsudek mají na to 10 výpovědí krále Ludvíka, přes kterýž není jim možné ani slušné se s vypověděnými smlouvati, a zvláště aby svůj byt zase měli v Praze míti; a že kdyby toho na překážku ne- bylo, žeby se chtěli králi ve všem dověřiti; a tak že v tomto není jim možné, na Jeho Milosti přestati s důvěrností. A 15 protož pro takovou příčinu nevědí, kterak slušně proti tomu rozsudku k jinému mají přistoupiti; než že o jiné věci, krom bytu strany odporné v Praze, mohli by se smluviti a o to se na krále dověřiti.“ Tou odpovědí nemohli na se zatajiti pyšné nepoddanosti, 20 postavivše se odporně proti panu svému, též jako i proti prvnímu, a zvláště v tom, že sami již na sebe táhli moc a povinnost královskou, když jsou se zastavili na tom: že jim možné není přestati na pánu svém, proto, aby neurazili vý- povědi krále Ludvíka, kdyžby proti ní něco učinili; jakoby 25 král nebyl dostatečen s svou radou toho učiniti a opatřiti švakra svého, ale že oni sami tu moc mají, to opatrovati. Potom vystoupivše Pražané od těch pánův, vypovědění také byli povoláni po straně. A tu jim bylo to všecko ozná- meno, což jsou oni Pražané dali za odpověd. Oni to slyšavše, 30 osvědčovali těmi pány: „že jimi nic neschází, též jako i prvé; a znají-li co do nich zcestného ti páni, že se chtí dáti rádi napraviti; a netoliko na králi pánu svém, ale i na nich chtěli by přestati, žádajíce, aby to na krále bylo vzne- šeno. A že jim také není možné s nimi se smlouvati bez na- 35 vrácení jich do Prahy k statkům svým, to přidávajíce, žeby se chtěli netoliko o statek, ale i o čest i o hrdlo své, jakožto pánu svému i těm pánům dověřiti.“ — A tak to jednání opět jest zmařeno. 1528.
278 Kniha čtvrtá. nečně opatřiti, aby bylo s poctivostí obojí straně a k bezpe- čenství na budoucí časy mezi nimi, tak aby se jedni nad druhými nemstili, uvesti. A naposledy, že to král učiniti chce konečně podlé jeho náležité povinnosti královské, že chce opatřiti krále Ludvíka, švakra svého slavné paměti, v psaní, kteráž jest rozličná pro tu nesnáz do Čech činil, aby bez úrazu tomu bylo. Ale Pražané, jsouce na nejvyšším stupni pýchy vyzdvi- ženi, a nejvíce mistr Pašek nad jiné všecky, dali tu odpověd těm pánům na tento konec: „že oni již rozsudek mají na to 10 výpovědí krále Ludvíka, přes kterýž není jim možné ani slušné se s vypověděnými smlouvati, a zvláště aby svůj byt zase měli v Praze míti; a že kdyby toho na překážku ne- bylo, žeby se chtěli králi ve všem dověřiti; a tak že v tomto není jim možné, na Jeho Milosti přestati s důvěrností. A 15 protož pro takovou příčinu nevědí, kterak slušně proti tomu rozsudku k jinému mají přistoupiti; než že o jiné věci, krom bytu strany odporné v Praze, mohli by se smluviti a o to se na krále dověřiti.“ Tou odpovědí nemohli na se zatajiti pyšné nepoddanosti, 20 postavivše se odporně proti panu svému, též jako i proti prvnímu, a zvláště v tom, že sami již na sebe táhli moc a povinnost královskou, když jsou se zastavili na tom: že jim možné není přestati na pánu svém, proto, aby neurazili vý- povědi krále Ludvíka, kdyžby proti ní něco učinili; jakoby 25 král nebyl dostatečen s svou radou toho učiniti a opatřiti švakra svého, ale že oni sami tu moc mají, to opatrovati. Potom vystoupivše Pražané od těch pánův, vypovědění také byli povoláni po straně. A tu jim bylo to všecko ozná- meno, což jsou oni Pražané dali za odpověd. Oni to slyšavše, 30 osvědčovali těmi pány: „že jimi nic neschází, též jako i prvé; a znají-li co do nich zcestného ti páni, že se chtí dáti rádi napraviti; a netoliko na králi pánu svém, ale i na nich chtěli by přestati, žádajíce, aby to na krále bylo vzne- šeno. A že jim také není možné s nimi se smlouvati bez na- 35 vrácení jich do Prahy k statkům svým, to přidávajíce, žeby se chtěli netoliko o statek, ale i o čest i o hrdlo své, jakožto pánu svému i těm pánům dověřiti.“ — A tak to jednání opět jest zmařeno. 1528.
Strana 279
Hlava 20. 279 Není věc zbytečná, potřebnou věc několikrát opáčiti i obnoviti. Divná jest věc do těchto Pražanův, že beze všeho studu křivdu a pokrytství směli sobě po vše časy ku pomoci bráti, mluvíce, že již rozsudek s vypověděnými mají, králem Ludvíkem učiněný; ježto jest již o tom dosti mluveno v prv- ních knihách při konci, můž-li to za výpověd a rozsudek býti, poněvadž strana jim odporná jich obvinění pokoutnému odpírá, čili nic? A z toho ze všeho toto jest ještě nejdivněji, že beze vší výnímky o tom rozsudku jsou mluvívali, pojíma- 10 jíce všecky v to nerozdílně vypověděné, nevynímajíce osob. Neb to jest velmi jistá a světlá pravda, že krom sedmi osob, totiž: pana Jana Hlavsy, Daniele Rauše, mistra Václava Da- nielova, Jana Erasima, mistra Brikcího, Mikuláše Šorfa a Blažka soukenníka, žádný jiný z vypověděných nebyl příto- 15 men tehdáž, když kníže s posly z měst obtížnost jedné každé strany po straně na radnici slyšel beze všeho soudu. A nad to ani žádný souzen nebyl; nébrž, když všickni nejednou žá- dali, aby slyšáni mohli býti i odpovídati svým žalobníkům, ačby kteří byli, že se toho nikdá nemohli dožádati; ale ven 20 z města násilně musili jíti po tom již slyšení knížete, někteří teprv po pěti čtvrtech léta, a někteří po půl druhém létu. To se tak dálo, až k tomu potom přišlo, když jsou byli z novu pohnáni i dohnáni listy královskými pod pokutami znamenitými peněžitými mnozí měšťané z Prahy, aby dali 25 svědomí proti jistým osobám spoluměšťanům svým k té při a nesnázi; i bránili jim konšelé, i nejvýš Pašek, toho učiniti. A v tom psali králi supplikací, oznamujíce: že jim není slušné ani možné, svědomí sami proti sobě dávati, poněvadž jsou v jednom spolku a svazku spolu s obcí spojeni, žádajíce so krále, aby je o to podělil spravedlivě. Ale král pováživ té supplikací s radou svou, poručil panu kancléři českému, aby jim slovem jeho poručil a rozkázal svědomí vydati. Oni pak přijevše ve čtvrtek, pátý den před svatým Bartolomějem, do kanceláře královské, ti všickni svědkové v počtu na třidcíti 35 osob, i mluvil od nich Pašek k písařům, osvědčujíce se: „že jsou se postavili na den jmenovaný k obeslání královskému; ale že svědčiti opět nemohou, proto, že ta supplikací, králi i moudré radě jeho od nich podaná, není dostatečně rozvá- žena; ale že chtí jinou ještě podati jemu a s ním ještě o to 20. Srp. 1528.
Hlava 20. 279 Není věc zbytečná, potřebnou věc několikrát opáčiti i obnoviti. Divná jest věc do těchto Pražanův, že beze všeho studu křivdu a pokrytství směli sobě po vše časy ku pomoci bráti, mluvíce, že již rozsudek s vypověděnými mají, králem Ludvíkem učiněný; ježto jest již o tom dosti mluveno v prv- ních knihách při konci, můž-li to za výpověd a rozsudek býti, poněvadž strana jim odporná jich obvinění pokoutnému odpírá, čili nic? A z toho ze všeho toto jest ještě nejdivněji, že beze vší výnímky o tom rozsudku jsou mluvívali, pojíma- 10 jíce všecky v to nerozdílně vypověděné, nevynímajíce osob. Neb to jest velmi jistá a světlá pravda, že krom sedmi osob, totiž: pana Jana Hlavsy, Daniele Rauše, mistra Václava Da- nielova, Jana Erasima, mistra Brikcího, Mikuláše Šorfa a Blažka soukenníka, žádný jiný z vypověděných nebyl příto- 15 men tehdáž, když kníže s posly z měst obtížnost jedné každé strany po straně na radnici slyšel beze všeho soudu. A nad to ani žádný souzen nebyl; nébrž, když všickni nejednou žá- dali, aby slyšáni mohli býti i odpovídati svým žalobníkům, ačby kteří byli, že se toho nikdá nemohli dožádati; ale ven 20 z města násilně musili jíti po tom již slyšení knížete, někteří teprv po pěti čtvrtech léta, a někteří po půl druhém létu. To se tak dálo, až k tomu potom přišlo, když jsou byli z novu pohnáni i dohnáni listy královskými pod pokutami znamenitými peněžitými mnozí měšťané z Prahy, aby dali 25 svědomí proti jistým osobám spoluměšťanům svým k té při a nesnázi; i bránili jim konšelé, i nejvýš Pašek, toho učiniti. A v tom psali králi supplikací, oznamujíce: že jim není slušné ani možné, svědomí sami proti sobě dávati, poněvadž jsou v jednom spolku a svazku spolu s obcí spojeni, žádajíce so krále, aby je o to podělil spravedlivě. Ale král pováživ té supplikací s radou svou, poručil panu kancléři českému, aby jim slovem jeho poručil a rozkázal svědomí vydati. Oni pak přijevše ve čtvrtek, pátý den před svatým Bartolomějem, do kanceláře královské, ti všickni svědkové v počtu na třidcíti 35 osob, i mluvil od nich Pašek k písařům, osvědčujíce se: „že jsou se postavili na den jmenovaný k obeslání královskému; ale že svědčiti opět nemohou, proto, že ta supplikací, králi i moudré radě jeho od nich podaná, není dostatečně rozvá- žena; ale že chtí jinou ještě podati jemu a s ním ještě o to 20. Srp. 1528.
Strana 280
280 Kniha čtvrtá. 1528. mluviti. A pakli přes to rozkáže jim král sám taková svědomí dávati, že se tak chtí zachovati. Tu opět jiný haklík zastrčili, a takovou mudrlantskou řečí toho dovozovali, jakoby panu kancléři nevěřili, aby mu král poručil tak mluviti; a jakoby král s radami svými při rozvá- žení té supplikací v něčem se zmýlil. A tak vždy na to při- šlo, že jsou musili ta svědomí dávati z rozkázání královského. 5 Hlava 21. 10 V níž se vypisuje, jak opět Pašek by chtěl svými tálci a lstí dábelskou krále pána k sobě milostivého obrátiti, naděje jsa té: když dobré a nevinné lidi bude trápiti a krev jich vylévati, ke cti a k chvále boží to čině, že se tím králi zachová; jakož pak dali vyvesti na smrt je- dnoho flašnéře a druhého pasíře k upálení. Při tom jak svou víru přede všemi lidmi vyznávají, a za své nepřátely pánu bohu se modlí. 15 Vida to Pašek s některými svými tovaryši jmenem a slovem všech Pražanův, že nikterakž krále pána nemůž svými tálci lstivými k sobě očima obrátiti po své vůli, vymyslil sobě 20 jinou cestu původem dábelského vtipu, aby pod přikrytím náboženství horlivého křesťanského, ale pokrytého, falešného, lest jedovatou s úkladem, neústupnou, dábelskou zlost s ne- návistí bližního a nevěru svou obalil; zdaliby tudy nalezl takovou cestu (jako pyšný Aman, kterýž úkladně navedl 25 Asvera krále, pána svého, pod jmenem též víry a nábožen- ství, aby Mardochea se všemi Židy k zahubení přivedl), na kteroužby krále pána svého přivedl k své libosti. A protož nevěda, kudy jinudy k milosti královské sobě přístupu zje- dnati, s jinými, kdož jemu toho pomáhali, vzali před se, ja- so kož i prvé roku předešlého při počátku kralování jeho, tak i nyní, aby se ve krvi lidské kochali, ke cti a k chvále boží to připisujíce: ne z pouhé horlivé lásky k bohu, nebo také i k lidem; ale z ošemetného pochlebenství, jakoby tím křesťan- ství dokazovati chtěli, a krále pána svého, věku mladého, 35 uchlácholiti, k tomu usilovali — tak jakž král k tomu náchy- len byl, že jest zůřivost při víře svaté měl, z naučení učite- lův svých římských — příkladem onoho někdy Šavla řečeného, kterýž se bez umění božího ostnu pána Krista zpěčoval,
280 Kniha čtvrtá. 1528. mluviti. A pakli přes to rozkáže jim král sám taková svědomí dávati, že se tak chtí zachovati. Tu opět jiný haklík zastrčili, a takovou mudrlantskou řečí toho dovozovali, jakoby panu kancléři nevěřili, aby mu král poručil tak mluviti; a jakoby král s radami svými při rozvá- žení té supplikací v něčem se zmýlil. A tak vždy na to při- šlo, že jsou musili ta svědomí dávati z rozkázání královského. 5 Hlava 21. 10 V níž se vypisuje, jak opět Pašek by chtěl svými tálci a lstí dábelskou krále pána k sobě milostivého obrátiti, naděje jsa té: když dobré a nevinné lidi bude trápiti a krev jich vylévati, ke cti a k chvále boží to čině, že se tím králi zachová; jakož pak dali vyvesti na smrt je- dnoho flašnéře a druhého pasíře k upálení. Při tom jak svou víru přede všemi lidmi vyznávají, a za své nepřátely pánu bohu se modlí. 15 Vida to Pašek s některými svými tovaryši jmenem a slovem všech Pražanův, že nikterakž krále pána nemůž svými tálci lstivými k sobě očima obrátiti po své vůli, vymyslil sobě 20 jinou cestu původem dábelského vtipu, aby pod přikrytím náboženství horlivého křesťanského, ale pokrytého, falešného, lest jedovatou s úkladem, neústupnou, dábelskou zlost s ne- návistí bližního a nevěru svou obalil; zdaliby tudy nalezl takovou cestu (jako pyšný Aman, kterýž úkladně navedl 25 Asvera krále, pána svého, pod jmenem též víry a nábožen- ství, aby Mardochea se všemi Židy k zahubení přivedl), na kteroužby krále pána svého přivedl k své libosti. A protož nevěda, kudy jinudy k milosti královské sobě přístupu zje- dnati, s jinými, kdož jemu toho pomáhali, vzali před se, ja- so kož i prvé roku předešlého při počátku kralování jeho, tak i nyní, aby se ve krvi lidské kochali, ke cti a k chvále boží to připisujíce: ne z pouhé horlivé lásky k bohu, nebo také i k lidem; ale z ošemetného pochlebenství, jakoby tím křesťan- ství dokazovati chtěli, a krále pána svého, věku mladého, 35 uchlácholiti, k tomu usilovali — tak jakž král k tomu náchy- len byl, že jest zůřivost při víře svaté měl, z naučení učite- lův svých římských — příkladem onoho někdy Šavla řečeného, kterýž se bez umění božího ostnu pána Krista zpěčoval,
Strana 281
Hlava 21. 281 chtíce tudy vždy nepravost svou a jiné zlé věci, jakož jsem pověděl, tím přikrývati, v kterýchž se již králi pánu, i všem lidem, dali znáti při těch nesnázech předešlých, o nichž se tuto píše. Neb jsou se toho nadáli, že velikou libost králi tím učiní; a protožby byli rádi všecky sobě nelibé dali spáliti, aby jediné to provedli, oč jsou se zasadili. A o to prvé za krále Ludvíka nikdá jsou se nepokoušeli, proto, že král Ludvík nebyl kvapen povolovati k krve vylévání; ale toho dopustil, že toliko z města vypovídali. A protož času svého 10 čekali, aby vyplnili svou zlou žádost s učiteli svými, titulo- vanými kněžími, aby takovou službou tyranskou přízeň sobě dobyti mohli u krále, a k přísnosti jej popuditi proti odporné sobě straně, tak jakž falešně, lstivě a nedůvodně měli je za pikarty a za bludné lidi, v ošklivost a k zkáze je přivesti 15 usilujíce; a toho neznajíce, že sami bez bludův (tak jakž o sobě sami to smýšleli, mluvím) nad samým peklem horou- cím podlé písem svatých se již zastavili, jakožto ti, kteří beze všeho rozvážení násilně křivdu a bezpraví svým bližním směli činiti. Protož léta téhož 1528 v pátek na den svatého Augu- 28. Srp. stina dali vyvesti z šatlavy opět dva Němce, jednoho flašnéře a druhého pasíře, k popravě ohněm spálení. Flašnéři tomu, že jest se po druhé křtil, a druhému pasíři, že jest byl lute- ránem, vinu někteří dávali. A když byli vedeni, biřic volal 25 0 jich zavinění: „že jsou byli ruhači, a že o pánu Kristu ani o panně Marii nic nedržali,“ a jiného mnoho divně vymyšle- ného o nich štěkal, tím zavíraje: „že ostatku pro čistá srdce zanechává!“ Ale oni toho velmi litovali, že jsou nic českému jazyku nerozuměli, co jest volal. I šli s náboženstvím, poru- so čivše se bohu, a ustavičně se modlili, říkajíce žalmy svatého Davida. A když přišli za bránu k hranici, biřic opět volal o nich též jako prvé. Tu pak bylo při tom mnoho dobrých lidí urozených rytířských, kteříž oba jazyky německý i český uměli; mezi nimižto byl pan Havel Zvířetický z stavu pan- 85 ského. I ptal se jich u té hranice: takli jest, jak biřic volá, žeby lidé byli bludní a že o panně Marii nic nevěří? a tak dále. Ale oni pověděli: „že jim křivdu činí, i biřic i ti, kdož jsou jemu tak volati rozkázali; než že věří v pána boha, Otce všemohoucího, v Ježíše Krista, syna jeho, i v Ducha svatého, 5 20 1528
Hlava 21. 281 chtíce tudy vždy nepravost svou a jiné zlé věci, jakož jsem pověděl, tím přikrývati, v kterýchž se již králi pánu, i všem lidem, dali znáti při těch nesnázech předešlých, o nichž se tuto píše. Neb jsou se toho nadáli, že velikou libost králi tím učiní; a protožby byli rádi všecky sobě nelibé dali spáliti, aby jediné to provedli, oč jsou se zasadili. A o to prvé za krále Ludvíka nikdá jsou se nepokoušeli, proto, že král Ludvík nebyl kvapen povolovati k krve vylévání; ale toho dopustil, že toliko z města vypovídali. A protož času svého 10 čekali, aby vyplnili svou zlou žádost s učiteli svými, titulo- vanými kněžími, aby takovou službou tyranskou přízeň sobě dobyti mohli u krále, a k přísnosti jej popuditi proti odporné sobě straně, tak jakž falešně, lstivě a nedůvodně měli je za pikarty a za bludné lidi, v ošklivost a k zkáze je přivesti 15 usilujíce; a toho neznajíce, že sami bez bludův (tak jakž o sobě sami to smýšleli, mluvím) nad samým peklem horou- cím podlé písem svatých se již zastavili, jakožto ti, kteří beze všeho rozvážení násilně křivdu a bezpraví svým bližním směli činiti. Protož léta téhož 1528 v pátek na den svatého Augu- 28. Srp. stina dali vyvesti z šatlavy opět dva Němce, jednoho flašnéře a druhého pasíře, k popravě ohněm spálení. Flašnéři tomu, že jest se po druhé křtil, a druhému pasíři, že jest byl lute- ránem, vinu někteří dávali. A když byli vedeni, biřic volal 25 0 jich zavinění: „že jsou byli ruhači, a že o pánu Kristu ani o panně Marii nic nedržali,“ a jiného mnoho divně vymyšle- ného o nich štěkal, tím zavíraje: „že ostatku pro čistá srdce zanechává!“ Ale oni toho velmi litovali, že jsou nic českému jazyku nerozuměli, co jest volal. I šli s náboženstvím, poru- so čivše se bohu, a ustavičně se modlili, říkajíce žalmy svatého Davida. A když přišli za bránu k hranici, biřic opět volal o nich též jako prvé. Tu pak bylo při tom mnoho dobrých lidí urozených rytířských, kteříž oba jazyky německý i český uměli; mezi nimižto byl pan Havel Zvířetický z stavu pan- 85 ského. I ptal se jich u té hranice: takli jest, jak biřic volá, žeby lidé byli bludní a že o panně Marii nic nevěří? a tak dále. Ale oni pověděli: „že jim křivdu činí, i biřic i ti, kdož jsou jemu tak volati rozkázali; než že věří v pána boha, Otce všemohoucího, v Ježíše Krista, syna jeho, i v Ducha svatého, 5 20 1528
Strana 282
282 Kniha čtvrtá. a tak že úplně věří podlé dvanácti článkův víry svaté obecné křesťanské. O svátosti těla a krve Kristovy že tolikéž věří, že pán Kristus na poslední své večeři vzav chléb, dobrořečil, lámal a dával učedlníkům svým, řka: „Vezměte a jezte, totoť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude; to čiňte na mou památku.“ Též i kalich vzav, řekl: „Tato jest krev má, kteráž za mnohé vylita bude na odpuštění hříchův; píte z něho všickni.“ A že tak věří podlé téhož ustanovení Kristova, že té svátosti mají křesťané tak užívati, nač jest a k kterému konci vydána pod obojí spůsobou. A též o panně Marii věří, že jest čistá panna byla před porodem, při porodu a po po- rodu Syna svého.“ Ten pak flašnéř pověděl: že „já se k tomu znám, že jsem se po druhé křtil; a že toho nic ne- lituji.“ Potom kat je vložil na hranici svázané. Tu pak mlu- vili řeči nábožné a svaté z zákona božího, že jsou lidé 15 mnozí, slyšíce to, musili plakati. A tehdáž při tom zprávu dávali, jak jsou souzeni byli na smrt: že jsou byli povoláni do konsistoře před kněží, před mistry a před mnichy, při přítomnosti Pražanův k tomu vybraných. A tu ti mniši německy mluvili a hádali se s nimi, a oni odpírali a přemáhali je písmy svatými. A když jich ti mniši přemoci nemohli, ptali se mnichův mistři a kněží: „jsou-li pikarti?“ a oni potvrdili toho, pravíce: že „jsou pikarti.“ A po těch řečech na smrt je odsoudili. A v tom kat zapálil hranici po zadku v nohách jich, 25 tak že jim nohy jich obhořaly až do kosti. Ale oni vždy bez přestání pánu bohu se modlili, a posilňovali se společně, aby v stálosti pro jmeno boží životy své dokonali. „Neb po- něvadž, prý, pán Kristus mnohem víc za nás trpěl, že my také mnohem hodnější jsme většího trápení proň,“ děkujíce 30 pánu bohu ustavičně, že jim to za dar dáti ráčil, aby proň v tom ohni trpěli. Flašnéř pak to přidal, řka: „že jest jim mnohem veseleji na této hranici, nežli na mé vlastní svatbě bylo.“ K lidem také tu okolo stojícím mluvil: „že jest v pravdě měl vidění, jsa u vězení, na den sv. Jakuba minu- lého; ale že toho pro posměch rozprávěti nechce. Než, milí lidé! kdo jste koli tuto, jižto se pána boha bojíte, vybeřte se z tohoto města preč; neb jistě má na ně přijíti tak hrozný a veliký pád, jako jest na Gomoru a Sodomu i na Jerusalém 5 10 20 35 1528.
282 Kniha čtvrtá. a tak že úplně věří podlé dvanácti článkův víry svaté obecné křesťanské. O svátosti těla a krve Kristovy že tolikéž věří, že pán Kristus na poslední své večeři vzav chléb, dobrořečil, lámal a dával učedlníkům svým, řka: „Vezměte a jezte, totoť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude; to čiňte na mou památku.“ Též i kalich vzav, řekl: „Tato jest krev má, kteráž za mnohé vylita bude na odpuštění hříchův; píte z něho všickni.“ A že tak věří podlé téhož ustanovení Kristova, že té svátosti mají křesťané tak užívati, nač jest a k kterému konci vydána pod obojí spůsobou. A též o panně Marii věří, že jest čistá panna byla před porodem, při porodu a po po- rodu Syna svého.“ Ten pak flašnéř pověděl: že „já se k tomu znám, že jsem se po druhé křtil; a že toho nic ne- lituji.“ Potom kat je vložil na hranici svázané. Tu pak mlu- vili řeči nábožné a svaté z zákona božího, že jsou lidé 15 mnozí, slyšíce to, musili plakati. A tehdáž při tom zprávu dávali, jak jsou souzeni byli na smrt: že jsou byli povoláni do konsistoře před kněží, před mistry a před mnichy, při přítomnosti Pražanův k tomu vybraných. A tu ti mniši německy mluvili a hádali se s nimi, a oni odpírali a přemáhali je písmy svatými. A když jich ti mniši přemoci nemohli, ptali se mnichův mistři a kněží: „jsou-li pikarti?“ a oni potvrdili toho, pravíce: že „jsou pikarti.“ A po těch řečech na smrt je odsoudili. A v tom kat zapálil hranici po zadku v nohách jich, 25 tak že jim nohy jich obhořaly až do kosti. Ale oni vždy bez přestání pánu bohu se modlili, a posilňovali se společně, aby v stálosti pro jmeno boží životy své dokonali. „Neb po- něvadž, prý, pán Kristus mnohem víc za nás trpěl, že my také mnohem hodnější jsme většího trápení proň,“ děkujíce 30 pánu bohu ustavičně, že jim to za dar dáti ráčil, aby proň v tom ohni trpěli. Flašnéř pak to přidal, řka: „že jest jim mnohem veseleji na této hranici, nežli na mé vlastní svatbě bylo.“ K lidem také tu okolo stojícím mluvil: „že jest v pravdě měl vidění, jsa u vězení, na den sv. Jakuba minu- lého; ale že toho pro posměch rozprávěti nechce. Než, milí lidé! kdo jste koli tuto, jižto se pána boha bojíte, vybeřte se z tohoto města preč; neb jistě má na ně přijíti tak hrozný a veliký pád, jako jest na Gomoru a Sodomu i na Jerusalém 5 10 20 35 1528.
Strana 283
Hlava 22. 283 přišel!“ A když tak dlouho oba mluvili, jsouce již všudy opáleni, zvolali hlasem velikým: „Pane Ježíši Kriste, synu boha živého! ty jsi pro nás bídné na kříži visel, a svému Otci za nepřátely své jsi se modlil: tak i my prosíme, od- pustiž všem našim nepřátelům: králi, Jeho Msti, Pražanům, richtáři jich, kněžím i všem jiným; neb nevědí co činí, a jsou jich ruce plné krve. Račiž jim milostiv býti! A mili lidé! proste za ně též pána boha, a zvláště za krále, Jeho Milost, ať mu pán bůh ráčí dáti sebe poznati; neb jistě bi- 10 skupové jeho a jiné kněžstvo jej zavedou, bude-li se jimi spravovati.“ Potom oheň šel vůkol až k tváři jich, a nosové jim jich byli již obhořali a upadli, a tváře jich jako hlavně opálené byly; a oni vždy za dlouhou chvíli v tom trvali a hořali, a pánu bohu se modlili bez přestání, hlasitě děkujíce 15 mu z takového daru, že jim dal pro pravdu a zákon svůj trpěti. A tak v tom očistci životy své dokonali. 1528. 20 Hlava 22. V níž se oznamuje o týchž upálených a mučedlnících Kristových, jakž biřic volal a čím je nazýval, a jak zase oni proti tomu vyznávají; svou víru vyznavše, své životy dokonali. Tuto znamenej, co jest biřic o nich volal, a proti tomu na čem jsou zemřeli, že jest veliký v tom rozdíl. Neb to jest každému vědomo: cožkoli člověk smrtí svou zapečetí, že to lidé za pravdu ujímají a podlé práva hodně potvrzují; ale což biřic volá, by pak se někdo na mučení k něčemu znal, so jakož se to přihází, že jest všecko lež a faleš proti tomu, na čem ten umře, a zvláště při víře svaté. Jakož pak při těchto lidech upálených to se jest ukázalo, když biřic o nich volal, že o pánu bohu, ani o pánu Kristu nic nedrží, že jsou oba na jiném zemřeli, nežli jest on vězník štěkal; než k to- 35 mu toliko flašnéř se znal, že jest se podruhé křtil, a na tom umřel. I poněvadž jest se křtil, tehdy jest o křtu věřiti musil; a dále jej k tomu víra nutila, že jest se jináč nekřtil, nežli ve jmeno Otce, i Syna jeho, Ježíše Krista, i Ducha svatého, jednoho boha. I kterakž tehdy tomu volání má věřeno býti 25
Hlava 22. 283 přišel!“ A když tak dlouho oba mluvili, jsouce již všudy opáleni, zvolali hlasem velikým: „Pane Ježíši Kriste, synu boha živého! ty jsi pro nás bídné na kříži visel, a svému Otci za nepřátely své jsi se modlil: tak i my prosíme, od- pustiž všem našim nepřátelům: králi, Jeho Msti, Pražanům, richtáři jich, kněžím i všem jiným; neb nevědí co činí, a jsou jich ruce plné krve. Račiž jim milostiv býti! A mili lidé! proste za ně též pána boha, a zvláště za krále, Jeho Milost, ať mu pán bůh ráčí dáti sebe poznati; neb jistě bi- 10 skupové jeho a jiné kněžstvo jej zavedou, bude-li se jimi spravovati.“ Potom oheň šel vůkol až k tváři jich, a nosové jim jich byli již obhořali a upadli, a tváře jich jako hlavně opálené byly; a oni vždy za dlouhou chvíli v tom trvali a hořali, a pánu bohu se modlili bez přestání, hlasitě děkujíce 15 mu z takového daru, že jim dal pro pravdu a zákon svůj trpěti. A tak v tom očistci životy své dokonali. 1528. 20 Hlava 22. V níž se oznamuje o týchž upálených a mučedlnících Kristových, jakž biřic volal a čím je nazýval, a jak zase oni proti tomu vyznávají; svou víru vyznavše, své životy dokonali. Tuto znamenej, co jest biřic o nich volal, a proti tomu na čem jsou zemřeli, že jest veliký v tom rozdíl. Neb to jest každému vědomo: cožkoli člověk smrtí svou zapečetí, že to lidé za pravdu ujímají a podlé práva hodně potvrzují; ale což biřic volá, by pak se někdo na mučení k něčemu znal, so jakož se to přihází, že jest všecko lež a faleš proti tomu, na čem ten umře, a zvláště při víře svaté. Jakož pak při těchto lidech upálených to se jest ukázalo, když biřic o nich volal, že o pánu bohu, ani o pánu Kristu nic nedrží, že jsou oba na jiném zemřeli, nežli jest on vězník štěkal; než k to- 35 mu toliko flašnéř se znal, že jest se podruhé křtil, a na tom umřel. I poněvadž jest se křtil, tehdy jest o křtu věřiti musil; a dále jej k tomu víra nutila, že jest se jináč nekřtil, nežli ve jmeno Otce, i Syna jeho, Ježíše Krista, i Ducha svatého, jednoho boha. I kterakž tehdy tomu volání má věřeno býti 25
Strana 284
284 Kniha čtvrtá. 1528. v jednom i v druhém, s těmi, kdož jsou jemu tak volati roz- kázali, víc, nežli tomu, kdož něco smrtí svou potvrzuje? Již máš zprávu o těch všech pěti lidech upálených, kterýchž ač kdo nechce chváliti, také nebezpečné jest, je hyzditi a nebo potupovati, aby zle zemřeli, nechce-li kdo sám potupen a odsouzen býti do pekla horoucího. Neb což lidé odsoudí za proklaté, to bůh souditi bude za svaté; a zase též, což lidé mají za svatou věc, to bůh míti bude za proklatou. A že tu jistého základu na tom není, že jsou je kněží, mistři a mniši na smrt odsuzovali, na hřbety své je berouce, jako oni Židé s kněžstvem Mesiáše pravého, týmž spiknutím křičíce: „Krev jeho na nás i na naše syny!“ A jest naděje jistá: kdyby nyní Kristus psal na zemi skutky těchto kněží, žeby se žádný z nich nevydařil se vší Prahou, na kterého z těch upálených kamenem hoditi! (A já toto při- 15 dám: že z těch ze všech kněží římských nikdá jsem neslý- chal, aby se kdy který z nich pro svou víru dal upáliti.) Neb jak jsou koli a na čemkoli zemřeli: zákon boží, jenž jest jistá pravda věčná, kteráž nemůž v sobě strpěti žádného lí- čidla lidského, sám toliko, že jsou zle neb dobře zemřeli, 20 bude je souditi, bez lidského vyměřování. A však k tomu bezpečně a směle mysl svou vztáhni a velmi bedlivě považ: byla-li jest při nich živá Kristova víra, podlé zákona božího konečně vyměřená, čili nic? kteráž se dává znáti z skutkův z ní pocházejících od těch, kteříž z horlivé lásky boží někdy 25 smějí na tom, což poznávají býti z zákona jeho pravého, zemříti; jináčby toto nepravé bylo povědění Kristovo: „Kdož mne, prý, vyzná před lidmi, že takového já vyznávati budu před Otcem mým v nebi;“ a jinde: „Kdožby ztratil život svůj pro mne, najdeť jej.“ A jest jistě mnohem větší div so a bohu vzácnější, pro pravdu a spravedlnost její umříti, nežli by někdo mrtvého vzkřísil; ježto nikdá při tělesných a roz- košných lidech nevěrných takové víry a utrpení pro ni se nenalézalo, aby směli života svého nasaditi, a zvláště ti, kteříž jiným ukazují k nálezkům a pověrám lidským, aby 35 sobě chyméru polapili. A poněvadž ti kněží pro tu pří- činu je, ty upálené, jsou odsoudili, jakoby nějací kacíři byli: najde-li se pak při nich samých to, že zlostí se proti nim zapálivše, s svou zprávou mrvy v oku bližních 5 10
284 Kniha čtvrtá. 1528. v jednom i v druhém, s těmi, kdož jsou jemu tak volati roz- kázali, víc, nežli tomu, kdož něco smrtí svou potvrzuje? Již máš zprávu o těch všech pěti lidech upálených, kterýchž ač kdo nechce chváliti, také nebezpečné jest, je hyzditi a nebo potupovati, aby zle zemřeli, nechce-li kdo sám potupen a odsouzen býti do pekla horoucího. Neb což lidé odsoudí za proklaté, to bůh souditi bude za svaté; a zase též, což lidé mají za svatou věc, to bůh míti bude za proklatou. A že tu jistého základu na tom není, že jsou je kněží, mistři a mniši na smrt odsuzovali, na hřbety své je berouce, jako oni Židé s kněžstvem Mesiáše pravého, týmž spiknutím křičíce: „Krev jeho na nás i na naše syny!“ A jest naděje jistá: kdyby nyní Kristus psal na zemi skutky těchto kněží, žeby se žádný z nich nevydařil se vší Prahou, na kterého z těch upálených kamenem hoditi! (A já toto při- 15 dám: že z těch ze všech kněží římských nikdá jsem neslý- chal, aby se kdy který z nich pro svou víru dal upáliti.) Neb jak jsou koli a na čemkoli zemřeli: zákon boží, jenž jest jistá pravda věčná, kteráž nemůž v sobě strpěti žádného lí- čidla lidského, sám toliko, že jsou zle neb dobře zemřeli, 20 bude je souditi, bez lidského vyměřování. A však k tomu bezpečně a směle mysl svou vztáhni a velmi bedlivě považ: byla-li jest při nich živá Kristova víra, podlé zákona božího konečně vyměřená, čili nic? kteráž se dává znáti z skutkův z ní pocházejících od těch, kteříž z horlivé lásky boží někdy 25 smějí na tom, což poznávají býti z zákona jeho pravého, zemříti; jináčby toto nepravé bylo povědění Kristovo: „Kdož mne, prý, vyzná před lidmi, že takového já vyznávati budu před Otcem mým v nebi;“ a jinde: „Kdožby ztratil život svůj pro mne, najdeť jej.“ A jest jistě mnohem větší div so a bohu vzácnější, pro pravdu a spravedlnost její umříti, nežli by někdo mrtvého vzkřísil; ježto nikdá při tělesných a roz- košných lidech nevěrných takové víry a utrpení pro ni se nenalézalo, aby směli života svého nasaditi, a zvláště ti, kteříž jiným ukazují k nálezkům a pověrám lidským, aby 35 sobě chyméru polapili. A poněvadž ti kněží pro tu pří- činu je, ty upálené, jsou odsoudili, jakoby nějací kacíři byli: najde-li se pak při nich samých to, že zlostí se proti nim zapálivše, s svou zprávou mrvy v oku bližních 5 10
Strana 285
Hlava 23. 285 svých jsou hledali, a sami břevno převeliké v zřítedlnici 1528. své nosili, to časem svým odkryto bude. Hlava 23. V níž se vypravuje, jak král Pražanům radu obnovil a jednotu roz- dělil, nejprvé na Starém městě a potom na Novém konšely ssadil; a jak Novoměstští z toho se radují, a jsouce toho vděčni, na znamení »Veselý nám den nastal« zpívají i »Te Deum laudamus«. 10 Ale král, jsa pán spravedlivý, mezi tím, co jest se dálo od Pražanův, uznamenav s radami svými, že nikterakž správcové toho města v řád jemu jíti nechtí, a že ho z boku rozličnými skoky zajíždějí, a nad to z té jednoty měst Praž- ských že nic jemu potěšeného, ani obecného dobrého nahoru vzrostu nemá, pro přílišnou pýchu a pro nepoddanost jich, též jako za krále Ludvíka, švakra jeho; i umyslil jim na žádost jich radu obnoviti konšelskou: v obou však městech, na Starém i na Novém městě, tak aby jim tu jednotu, v kte- 20 rouž jsou velmi ufali, zase rozdělil na spůsob první v roz- dílné právo; neb bez pochyby to povědění Aristotelesovo: že každá jednospolnost silnější a mocnější bývá, nežli když jest rozdělena, sobě ku paměti přivodil. A protož sjel jest dolův s zámku, s množstvím znamenitým dvořanův svých, 25 v středu na zejtří po narození Matky boží téhož léta 1528 na Staroměstskou radnici, a dal přísahu skrze pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře království Českého, osobám vybraným, podlé usouzení lidského šlechetným; kdežto z té staré rady nenechal než tři osoby: Jakuba Fukara, Jiříka Je- 30 žíška a Jana Kozla. A nechtě se ještě proti žádnému přísně a mstitedlně postaviti, moha a moc maje to slušně učiniti, víc rozumem, než vášnivou myslí se v tom spravoval, aby raději milost jeho královskou, nežli zůřivost všickni cítili a sobě vážili, bez zlého užívání, a jej aby takovými barvami 35 falešnými víry svaté, přikrytými, víc nechlácholili. A tak tudy někteří drakové silní pro pýchu dolův hodně strčeni jsou, aby poznali, že mají krále pána svého, a nad to výše boha nebeského nad sebou, mocnějšího, nežli jsou oni. To dokonav v Starém městě, jel jest na Nové město na 15 9. Září.
Hlava 23. 285 svých jsou hledali, a sami břevno převeliké v zřítedlnici 1528. své nosili, to časem svým odkryto bude. Hlava 23. V níž se vypravuje, jak král Pražanům radu obnovil a jednotu roz- dělil, nejprvé na Starém městě a potom na Novém konšely ssadil; a jak Novoměstští z toho se radují, a jsouce toho vděčni, na znamení »Veselý nám den nastal« zpívají i »Te Deum laudamus«. 10 Ale král, jsa pán spravedlivý, mezi tím, co jest se dálo od Pražanův, uznamenav s radami svými, že nikterakž správcové toho města v řád jemu jíti nechtí, a že ho z boku rozličnými skoky zajíždějí, a nad to z té jednoty měst Praž- ských že nic jemu potěšeného, ani obecného dobrého nahoru vzrostu nemá, pro přílišnou pýchu a pro nepoddanost jich, též jako za krále Ludvíka, švakra jeho; i umyslil jim na žádost jich radu obnoviti konšelskou: v obou však městech, na Starém i na Novém městě, tak aby jim tu jednotu, v kte- 20 rouž jsou velmi ufali, zase rozdělil na spůsob první v roz- dílné právo; neb bez pochyby to povědění Aristotelesovo: že každá jednospolnost silnější a mocnější bývá, nežli když jest rozdělena, sobě ku paměti přivodil. A protož sjel jest dolův s zámku, s množstvím znamenitým dvořanův svých, 25 v středu na zejtří po narození Matky boží téhož léta 1528 na Staroměstskou radnici, a dal přísahu skrze pana Adama z Hradce, nejvyššího kancléře království Českého, osobám vybraným, podlé usouzení lidského šlechetným; kdežto z té staré rady nenechal než tři osoby: Jakuba Fukara, Jiříka Je- 30 žíška a Jana Kozla. A nechtě se ještě proti žádnému přísně a mstitedlně postaviti, moha a moc maje to slušně učiniti, víc rozumem, než vášnivou myslí se v tom spravoval, aby raději milost jeho královskou, nežli zůřivost všickni cítili a sobě vážili, bez zlého užívání, a jej aby takovými barvami 35 falešnými víry svaté, přikrytými, víc nechlácholili. A tak tudy někteří drakové silní pro pýchu dolův hodně strčeni jsou, aby poznali, že mají krále pána svého, a nad to výše boha nebeského nad sebou, mocnějšího, nežli jsou oni. To dokonav v Starém městě, jel jest na Nové město na 15 9. Září.
Strana 286
286 Kniha čtvrtá. druhou radnici. A ti měšťané toho města vyšli proti němu po- ctivě u velikém počtu do ulice s praporci, vítajíce ho a chválíce boha s zpíváním, že je má od těch silných hlaváčův Staroměstských, jistých některých původův rozličného zlého, vytrhnouti, přiznávajíce se všickni hlasitě: že žádným jiným člověkem nechtí se spravovati, nežli J. Mstí Královskou. Potom učinil tu též, že jest dal přísahu na konšelství osobám hodným a pokojným, k tomu vybraným. Takového rozdvojení nic nebyli vděčni mnozí Staro- městští; neb jim jich korouhev již klesala. A když o tom prvé 10 předzvěděli, co se má státi; vyslali z sebe téhož dne ráno k králi veliký počet měšťanův, žádajíce, jakoby to neústupně míti chtěli, aby jim tou jednotou nehýbal, tvrdíce: že obec všecka při ní stojí a státi míní. Dáno jim za odpověd: že tak král míti chce, aby byla dvoje rada a dvoje právo, jako prvé bývalo; a že jim věří, že se v tom poslušně zachovají, jako na věrné poddané sluší. Přitom jim rozkázal čísti ná- lez krále Vladislava, aby na budoucí časy nestáli o takovou jednotu těch měst. A tu on potvrdil toho nálezu, přidav to k tomu: „jest-li žeby to kdo jednal, a neb se přimlouval k té 20 jednotě, aby takový statek i hrdlo ztratil; než že chce k první- mu spůsobu přivesti obě města.“ Jakož se tak stalo. A teh- dáž hned procesí (kterouž jsou sobě kněží Pražští každého roku dne památného šťastného té jednoty byli založili) zmi- zela jim a pominula. Ta jednota, kterouž jsou sobě bez vůle královské upe- vňovali, jakož o ní jest v prvních knihách v 3. Hlavě pově- díno, mohla by byla státi, a snadby i král k ní povoliti mohl, kdyby jí byli k tomu konci tím úmyslem rozumně a řádně užívali, tak jakž příčiny slušné k tomu spojení je vedly, to- tiž, kdyby v tom neobmýšleli než dobré, poclivé a úžitečné krále pána svého i toho města; a kteříž jsou rozdílové a růz- nice někdy veliké s kyselostmi o mnohé věci mezi nimi v obou městech vznikaly, aby to přestalo, tak aby byli jako jeden člověk za obyvatele jednoho města učiněni. Ale poně- 35 vadž jsou zle a neřádně té jednoty užívali, s ublížením krá- lům pánům svým, a zvláště, že jsou tu bouřku tuto vypsa- nou svévolně a pyšně zdvihli proti svým spoluměšťanům ne- spravedlivě a lstivě, v sílu a v moc svou již ufajíce; a na- 15 25 30 1528.
286 Kniha čtvrtá. druhou radnici. A ti měšťané toho města vyšli proti němu po- ctivě u velikém počtu do ulice s praporci, vítajíce ho a chválíce boha s zpíváním, že je má od těch silných hlaváčův Staroměstských, jistých některých původův rozličného zlého, vytrhnouti, přiznávajíce se všickni hlasitě: že žádným jiným člověkem nechtí se spravovati, nežli J. Mstí Královskou. Potom učinil tu též, že jest dal přísahu na konšelství osobám hodným a pokojným, k tomu vybraným. Takového rozdvojení nic nebyli vděčni mnozí Staro- městští; neb jim jich korouhev již klesala. A když o tom prvé 10 předzvěděli, co se má státi; vyslali z sebe téhož dne ráno k králi veliký počet měšťanův, žádajíce, jakoby to neústupně míti chtěli, aby jim tou jednotou nehýbal, tvrdíce: že obec všecka při ní stojí a státi míní. Dáno jim za odpověd: že tak král míti chce, aby byla dvoje rada a dvoje právo, jako prvé bývalo; a že jim věří, že se v tom poslušně zachovají, jako na věrné poddané sluší. Přitom jim rozkázal čísti ná- lez krále Vladislava, aby na budoucí časy nestáli o takovou jednotu těch měst. A tu on potvrdil toho nálezu, přidav to k tomu: „jest-li žeby to kdo jednal, a neb se přimlouval k té 20 jednotě, aby takový statek i hrdlo ztratil; než že chce k první- mu spůsobu přivesti obě města.“ Jakož se tak stalo. A teh- dáž hned procesí (kterouž jsou sobě kněží Pražští každého roku dne památného šťastného té jednoty byli založili) zmi- zela jim a pominula. Ta jednota, kterouž jsou sobě bez vůle královské upe- vňovali, jakož o ní jest v prvních knihách v 3. Hlavě pově- díno, mohla by byla státi, a snadby i král k ní povoliti mohl, kdyby jí byli k tomu konci tím úmyslem rozumně a řádně užívali, tak jakž příčiny slušné k tomu spojení je vedly, to- tiž, kdyby v tom neobmýšleli než dobré, poclivé a úžitečné krále pána svého i toho města; a kteříž jsou rozdílové a růz- nice někdy veliké s kyselostmi o mnohé věci mezi nimi v obou městech vznikaly, aby to přestalo, tak aby byli jako jeden člověk za obyvatele jednoho města učiněni. Ale poně- 35 vadž jsou zle a neřádně té jednoty užívali, s ublížením krá- lům pánům svým, a zvláště, že jsou tu bouřku tuto vypsa- nou svévolně a pyšně zdvihli proti svým spoluměšťanům ne- spravedlivě a lstivě, v sílu a v moc svou již ufajíce; a na- 15 25 30 1528.
Strana 287
Hlava 23. 287 posledy proti králi pánu svému, předešlému i nynějšímu, často odporně se stavějíce, jakoby se jim zprotiviti chtěli, k žádnému srovnání přátelskému povolni se dáti nechtělí na- leznouti, ale na své přílišné pýše neústupně stáli, pro kte- rouž nejvíc tu jednotu zmrhali; protož, čehož jsou hledali, to jsou nalezli. A to šlo vše třmi nebo čtyřmi osobami hlavatěj- šími, a nejvíc Paškem, kteříž jsou sobě tu obec obojího města v úzdu pojali tím zápisem svým předepsaným v prvních kni- hách v Hlavě 25, že již nesměli hlav svých volně pozdvi- 10 hnouti bez jich vůle. A tím jsouce příliš mysli pozdvižené, vyslali, jakož dotčeno jest, k králi z sebe téhož dne veliký počet měšťanův s pyšným poselstvím, s pohrůžkami, s křivou řečí smíšeným, pravíce: že obec všecka při té jednotě stojí a státi míní; ježto když na Novém městě přísaha byla dá- vána osobám, tehdy s velikou radostí začali sobě obec vše- cka Te Deum laudamus, jichžto bylo spolu víc než na tři tisíce, podlé zprávy. A protož to poselství nepotkalo se s skutkem. A od toho dne mnohem větší díl lidí, netoliko v Novém i v Starém městě, s potěšením z novu na nohy se 20 postavili a z těžkých pout se dobývali, chválíce boha, že již jsou zase k svobodě první navráceni, aby sami s sebou i také s přátely milými mohli rozmlouvati, složíce s sebe první bázeň. A naposledy Novoměstští začali sobě píseň tuto: Veselýť jest nám den nastal, v němž císař Karel z mrtvých vstal atd. při přítomnosti ještě královské ku potěšení jemu. I z té pří- činy, pro uvarování budoucího horšího, král neobrátiv se na ty, ani ještě na jiné mnohem znamenitější pohrůžky s krve proléváním, od jednoho mocného sluhy jich k králi vynešené, so tu jednotu jest jim zdvihl a v nic obrátil mocí svou na bu- doucí časy; a ti drakové silní, a jeden z nich nejsilnější, jsou setříni s svou pýchou; a tak to spiknutí jest roztrháno, nejedno, ale několikero, a zvláště to, kteréž bylo z nejvyš- šího téměř stupně skalního s nimi připojené. Budiž z toho 35 pán bůh pochválen, kterýž jest předivný v skutcích svých: časem zarmucuje a časem obveseluje své volené! 15 25 1528.
Hlava 23. 287 posledy proti králi pánu svému, předešlému i nynějšímu, často odporně se stavějíce, jakoby se jim zprotiviti chtěli, k žádnému srovnání přátelskému povolni se dáti nechtělí na- leznouti, ale na své přílišné pýše neústupně stáli, pro kte- rouž nejvíc tu jednotu zmrhali; protož, čehož jsou hledali, to jsou nalezli. A to šlo vše třmi nebo čtyřmi osobami hlavatěj- šími, a nejvíc Paškem, kteříž jsou sobě tu obec obojího města v úzdu pojali tím zápisem svým předepsaným v prvních kni- hách v Hlavě 25, že již nesměli hlav svých volně pozdvi- 10 hnouti bez jich vůle. A tím jsouce příliš mysli pozdvižené, vyslali, jakož dotčeno jest, k králi z sebe téhož dne veliký počet měšťanův s pyšným poselstvím, s pohrůžkami, s křivou řečí smíšeným, pravíce: že obec všecka při té jednotě stojí a státi míní; ježto když na Novém městě přísaha byla dá- vána osobám, tehdy s velikou radostí začali sobě obec vše- cka Te Deum laudamus, jichžto bylo spolu víc než na tři tisíce, podlé zprávy. A protož to poselství nepotkalo se s skutkem. A od toho dne mnohem větší díl lidí, netoliko v Novém i v Starém městě, s potěšením z novu na nohy se 20 postavili a z těžkých pout se dobývali, chválíce boha, že již jsou zase k svobodě první navráceni, aby sami s sebou i také s přátely milými mohli rozmlouvati, složíce s sebe první bázeň. A naposledy Novoměstští začali sobě píseň tuto: Veselýť jest nám den nastal, v němž císař Karel z mrtvých vstal atd. při přítomnosti ještě královské ku potěšení jemu. I z té pří- činy, pro uvarování budoucího horšího, král neobrátiv se na ty, ani ještě na jiné mnohem znamenitější pohrůžky s krve proléváním, od jednoho mocného sluhy jich k králi vynešené, so tu jednotu jest jim zdvihl a v nic obrátil mocí svou na bu- doucí časy; a ti drakové silní, a jeden z nich nejsilnější, jsou setříni s svou pýchou; a tak to spiknutí jest roztrháno, nejedno, ale několikero, a zvláště to, kteréž bylo z nejvyš- šího téměř stupně skalního s nimi připojené. Budiž z toho 35 pán bůh pochválen, kterýž jest předivný v skutcích svých: časem zarmucuje a časem obveseluje své volené! 15 25 1528.
Strana 288
288 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 24. V níž se oznamuje, kterak dobří a spravedliví lidé, chtěli-li jsou po- 5 koje užiti, musili to perně uplatiti; a jak Pašek. Zíka řezník a Kar- ban na statku nespravedlivě dobytém vzešli, a dobří a spravedliví pro ně hlav pozdvihnouti nesměli. Dále osoby se jmenují, kteříž v tu bouřku nikdá s konšelství nescházeli, a potom jsouce ssazeni, nikdá z roz- kazu královského do žádných rad nebyli povoláni. A potom opět jich král na smlouvu podává. 10 Takovouť jsou svobodu ti měšťané Pražští v obou mě- stech pod těmi správci v té jednotě měli od čtyr let pořád zběhlých, od toho času, jakž se ta bouřka mezi nimi zdvihla: Nejprvé, kdož chtěl k jaké spravedlnosti přijíti a nebo 15 k nějaké milosti, buďto před soudem, a neb kdežkoli jinde; tehdy mnozí nemohli k tomu jináč přijíti, leč skrze zname- nité úplatky kupovati sobě svou spravedlnost, nejvýš od Paška, musili. A tak tím spůsobem dobře se týmž správcům ta vojna na pikarty hodila. Nebo od padesáti let Toušeň se tak nerděla 20 a neblyštěla od cihel a od jiného stavení, jako nyní za dr- žení Paškova; aniž k doplacování věřitelům prvé nemohla přijíti, leč tehdáž. Zíka řezník, jakž byl kolesy nemalými v Židech zavadil, tak nemohl se dobyti, než s pomocí pikar- tův a jiných lidí. Janovi Karbanovi pak se vymítali po rukou 25 hustí drazí prstenové, po kterýchž se i truhly jeho hojily. Na Havla Caheru, administratora, prvé osadní Týnští musili z sebe sbírky činiti na sukně, aby měl v čem choditi; po- tom on sám jiným uděloval a kupoval za cizí mozoly šaty bez výmínky pohlaví obojímu, i mladým ženám! A tak jiní so po těch též na cizí mozoly a robotu veseli byli. Druhé, že jeden s druhým, přítel s přítelem nesměli svobodně mluviti; pakli jsou mluvili, tehdy se okolo sebe ohlédali, jest-li kde zrádný sok neb žalobník. Jakož jest dosti toho bylo, že se ti lstiví posuňkové v Praze byli rozmohli, že mnohé a šlechetné měšťany, na kteréž pro rozličné do- mnění, též jako na první vypověděné, byli sítky zavlekli, ti takoví pochlební polizači obžalovali, a lživé o nich klevety na radnici na nevěrných kolečkách dovezli. Tu pak beze všeho 35
288 Kniha čtvrtá. 1528. Hlava 24. V níž se oznamuje, kterak dobří a spravedliví lidé, chtěli-li jsou po- 5 koje užiti, musili to perně uplatiti; a jak Pašek. Zíka řezník a Kar- ban na statku nespravedlivě dobytém vzešli, a dobří a spravedliví pro ně hlav pozdvihnouti nesměli. Dále osoby se jmenují, kteříž v tu bouřku nikdá s konšelství nescházeli, a potom jsouce ssazeni, nikdá z roz- kazu královského do žádných rad nebyli povoláni. A potom opět jich král na smlouvu podává. 10 Takovouť jsou svobodu ti měšťané Pražští v obou mě- stech pod těmi správci v té jednotě měli od čtyr let pořád zběhlých, od toho času, jakž se ta bouřka mezi nimi zdvihla: Nejprvé, kdož chtěl k jaké spravedlnosti přijíti a nebo 15 k nějaké milosti, buďto před soudem, a neb kdežkoli jinde; tehdy mnozí nemohli k tomu jináč přijíti, leč skrze zname- nité úplatky kupovati sobě svou spravedlnost, nejvýš od Paška, musili. A tak tím spůsobem dobře se týmž správcům ta vojna na pikarty hodila. Nebo od padesáti let Toušeň se tak nerděla 20 a neblyštěla od cihel a od jiného stavení, jako nyní za dr- žení Paškova; aniž k doplacování věřitelům prvé nemohla přijíti, leč tehdáž. Zíka řezník, jakž byl kolesy nemalými v Židech zavadil, tak nemohl se dobyti, než s pomocí pikar- tův a jiných lidí. Janovi Karbanovi pak se vymítali po rukou 25 hustí drazí prstenové, po kterýchž se i truhly jeho hojily. Na Havla Caheru, administratora, prvé osadní Týnští musili z sebe sbírky činiti na sukně, aby měl v čem choditi; po- tom on sám jiným uděloval a kupoval za cizí mozoly šaty bez výmínky pohlaví obojímu, i mladým ženám! A tak jiní so po těch též na cizí mozoly a robotu veseli byli. Druhé, že jeden s druhým, přítel s přítelem nesměli svobodně mluviti; pakli jsou mluvili, tehdy se okolo sebe ohlédali, jest-li kde zrádný sok neb žalobník. Jakož jest dosti toho bylo, že se ti lstiví posuňkové v Praze byli rozmohli, že mnohé a šlechetné měšťany, na kteréž pro rozličné do- mnění, též jako na první vypověděné, byli sítky zavlekli, ti takoví pochlební polizači obžalovali, a lživé o nich klevety na radnici na nevěrných kolečkách dovezli. Tu pak beze všeho 35
Strana 289
Hlava 24. 289 řádného slyšení dosti činiti měli mnozí, dobývati se z tako- vých osidel s úplatkem. A tak těžkost nesnesitedlnou na lid obecní s nebezpečenstvím ti správcové uvodili. A co mnohem horšího nastalo, bylo: že pohrůžky jim činěny k posledku bývaly, i za přítomnosti krále na hradě, od takových lstivých polizačův, pouštějíce hlasy, že jich mají popsaných měšťanův několik set ještě, kteréž hned, jak král z země vyjede, chtí vypovídati z města, též jako i první, za pikarty je majíce; a čekali opět mnozí za to vzatkův i úplatkův a naposledy 10 statkův jich pobrání, též jako na prvních toho jsou čekali. Jakož o tom o všem Novoměstští měšťané dali dostatečnou zprávu králi tudíž na radnici, za to prosíce, aby nad nimi ruku svou držel, a z toho Egypta aby je konečně vyvedl rozdvojením té jednoty; a aby na ně nedopouštěl tolikéž, co 15 jest těch let těm z města vypověděným se přihodilo, že ně- které šatlavovali, biřicovali, richtařovali, katovali, mučili, u pranéře mrskali, z města jim ode všeho vybrati se kázali bez vyslyšení pořádného, a některé o hrdla jich je připra- vovali, nemajíce k nim žádné hodné ani spravedlivé příčiny. Ty i jiné obtížné mnohé věci k králi mluvili, že jest se bylo čemu podiviti, že byvše prvé zůřiví podlé jiných proti těm vypo- věděným, křivdy jiným dopomáhajíce, že jsou již toho velmi litovali (neb jsou to, bojíce se, aby takovéž těžkosti nenesli, jako i oni, i proti svému svědomí činiti musili), a což jest 25 pravého bylo, to oznamovali. A však proto, aby známi byli k budoucí památce ze jmena ti správcové a konšelé, za kterýchž se ta bouřka začala v Praze a ty zlé věci, tak nevolné a těžké všem spoluoby- vatelům těch měst, i také králi nesnesitedlné, kteréž pořádně 30 trvaly víc než od čtyr let, a jsou tito, kteříž nikdyž v tom času s konšelství nescházeli: Mistr Jan Pašek, hlava všech jiných; Zíka Vaníčkův, řezník; Jan Karban, konvář; Tomáš Zachlubil, kovář, spolu jich tehdáž tovaryš, a naposledy byl bergmistrem hor viničných. Ti jsou čtyři sloupové byli nej- silnější, ustavičně trvajíce těch časův; a krom těch jiní se měnili těch let při obnovení rady, až naposledy léta 1527 tito k nim přidáni byli ku pomoci: Jiřík Ježíšek, Mikuláš Cacerda, Martin Helm, Jakub Fikar, Jan Kozel, Jakub ko- žišník, Martin Smilův, řezník, Martin Šalomoun, Šimon Tře- 5 20 35 1528. 19
Hlava 24. 289 řádného slyšení dosti činiti měli mnozí, dobývati se z tako- vých osidel s úplatkem. A tak těžkost nesnesitedlnou na lid obecní s nebezpečenstvím ti správcové uvodili. A co mnohem horšího nastalo, bylo: že pohrůžky jim činěny k posledku bývaly, i za přítomnosti krále na hradě, od takových lstivých polizačův, pouštějíce hlasy, že jich mají popsaných měšťanův několik set ještě, kteréž hned, jak král z země vyjede, chtí vypovídati z města, též jako i první, za pikarty je majíce; a čekali opět mnozí za to vzatkův i úplatkův a naposledy 10 statkův jich pobrání, též jako na prvních toho jsou čekali. Jakož o tom o všem Novoměstští měšťané dali dostatečnou zprávu králi tudíž na radnici, za to prosíce, aby nad nimi ruku svou držel, a z toho Egypta aby je konečně vyvedl rozdvojením té jednoty; a aby na ně nedopouštěl tolikéž, co 15 jest těch let těm z města vypověděným se přihodilo, že ně- které šatlavovali, biřicovali, richtařovali, katovali, mučili, u pranéře mrskali, z města jim ode všeho vybrati se kázali bez vyslyšení pořádného, a některé o hrdla jich je připra- vovali, nemajíce k nim žádné hodné ani spravedlivé příčiny. Ty i jiné obtížné mnohé věci k králi mluvili, že jest se bylo čemu podiviti, že byvše prvé zůřiví podlé jiných proti těm vypo- věděným, křivdy jiným dopomáhajíce, že jsou již toho velmi litovali (neb jsou to, bojíce se, aby takovéž těžkosti nenesli, jako i oni, i proti svému svědomí činiti musili), a což jest 25 pravého bylo, to oznamovali. A však proto, aby známi byli k budoucí památce ze jmena ti správcové a konšelé, za kterýchž se ta bouřka začala v Praze a ty zlé věci, tak nevolné a těžké všem spoluoby- vatelům těch měst, i také králi nesnesitedlné, kteréž pořádně 30 trvaly víc než od čtyr let, a jsou tito, kteříž nikdyž v tom času s konšelství nescházeli: Mistr Jan Pašek, hlava všech jiných; Zíka Vaníčkův, řezník; Jan Karban, konvář; Tomáš Zachlubil, kovář, spolu jich tehdáž tovaryš, a naposledy byl bergmistrem hor viničných. Ti jsou čtyři sloupové byli nej- silnější, ustavičně trvajíce těch časův; a krom těch jiní se měnili těch let při obnovení rady, až naposledy léta 1527 tito k nim přidáni byli ku pomoci: Jiřík Ježíšek, Mikuláš Cacerda, Martin Helm, Jakub Fikar, Jan Kozel, Jakub ko- žišník, Martin Smilův, řezník, Martin Šalomoun, Šimon Tře- 5 20 35 1528. 19
Strana 290
290 Kniha čtvrtá. 27. Září. štík, Pavel Bechovský, Václav Rozvoda, Martin Mládek, Bur- jan Haléř, Jan Nejedlý, konvář, a Matěj Myslík. Z těch tako- vých mnoho povolaných málo bylo vyvolených a králi libých, kteříž jsou posazeni v úřad byli již tohoto léta 1528, krom tří toliko již prvé jmenovaných při obnovení rady. Protož ti ta- koví tvrdočelové hodně jsou poníženi, kteříž netoliko jsou již tehdáž s úřadu konšelského ssazeni, ale nad to, což mno- hým lidem divnějšího jest, z vůle konečné královské z počtu starších obecních, podlé zvyklosti města toho od předešlých časův zachovávané nejsou dopuštěni, ale ovšem zavrženi; a to ještě nad to výše, aby ani do žádné rady nebyli povoláváni, jest přísně od krále rozkázáno. A když tak rada Pražská již osazena byla, tehdy po- větří povlovnější od poledne již nastávalo, a k rozjižení již pomalu tak přeukrutných mrazův časové se přibližovali. A v tom, když král z Prahy a z Čech zase vyjeti se strojil k Vídni, poručil a rozkázal panu Lvovi, panu Vojtě- chovi z Pernštejna, panu Adamovi, kancléři, a panu Janovi z Vartemberka o vypověděných, aby ještě se pokusili o to, budou-li moci Pražany s nimi smluviti. A obeslavše Pražany 20 na hrad s počtem starších obecních v neděli před svatým Václavem, oznámili jim vůli královskou, aby se tak zachovali. Ale oni berouce na sebe jakous bázeň obcí svých, dali od- pověd proto povlovnější, nežli předešlí konšelé, s výmluvami těmito: „že jim není slušné ani bezpečné, samým dáti na to 25 konečnou odpověd; ale kdyžby král ráčil povolení své dáti, žeby chtěli obcí svých povolati a na ně to vznésti. Druhé, mělo-liby jaké jednání býti přátelské, žeby bez některých osob zvláštních, totiž Paška a Zíky atd., býti nemohlo, po- něvadž jsou obzvláštně pohnáni. Třetí, že glejtu sami také 30 těm vypověděným na to, aby v statcích byli, pokudžby ta nesnáz konce nevzala, dáti nemohou bezpečně sami pro sebe i pro ně; a že ještě někteří kněží po kostelích tvrdí lidi a rozpakují, aby nikoli nedali se v žádné smlouvy s stranou od- pornou; ale aby při tom stáli, co jsou sobě přiříkali, slibo- 35 vali a knihami zapsali.“ Dále dopovídajíce: „poněvadž král byl prvé rozkázal a dal glejt mocný panu Hlavsovi a mistru Vá- clavovi za několik nedělí, a byli podlé toho zachováni; že též nyní, byla-liby k tomu vůle královská, chtěli by se ke 5 15 1528.
290 Kniha čtvrtá. 27. Září. štík, Pavel Bechovský, Václav Rozvoda, Martin Mládek, Bur- jan Haléř, Jan Nejedlý, konvář, a Matěj Myslík. Z těch tako- vých mnoho povolaných málo bylo vyvolených a králi libých, kteříž jsou posazeni v úřad byli již tohoto léta 1528, krom tří toliko již prvé jmenovaných při obnovení rady. Protož ti ta- koví tvrdočelové hodně jsou poníženi, kteříž netoliko jsou již tehdáž s úřadu konšelského ssazeni, ale nad to, což mno- hým lidem divnějšího jest, z vůle konečné královské z počtu starších obecních, podlé zvyklosti města toho od předešlých časův zachovávané nejsou dopuštěni, ale ovšem zavrženi; a to ještě nad to výše, aby ani do žádné rady nebyli povoláváni, jest přísně od krále rozkázáno. A když tak rada Pražská již osazena byla, tehdy po- větří povlovnější od poledne již nastávalo, a k rozjižení již pomalu tak přeukrutných mrazův časové se přibližovali. A v tom, když král z Prahy a z Čech zase vyjeti se strojil k Vídni, poručil a rozkázal panu Lvovi, panu Vojtě- chovi z Pernštejna, panu Adamovi, kancléři, a panu Janovi z Vartemberka o vypověděných, aby ještě se pokusili o to, budou-li moci Pražany s nimi smluviti. A obeslavše Pražany 20 na hrad s počtem starších obecních v neděli před svatým Václavem, oznámili jim vůli královskou, aby se tak zachovali. Ale oni berouce na sebe jakous bázeň obcí svých, dali od- pověd proto povlovnější, nežli předešlí konšelé, s výmluvami těmito: „že jim není slušné ani bezpečné, samým dáti na to 25 konečnou odpověd; ale kdyžby král ráčil povolení své dáti, žeby chtěli obcí svých povolati a na ně to vznésti. Druhé, mělo-liby jaké jednání býti přátelské, žeby bez některých osob zvláštních, totiž Paška a Zíky atd., býti nemohlo, po- něvadž jsou obzvláštně pohnáni. Třetí, že glejtu sami také 30 těm vypověděným na to, aby v statcích byli, pokudžby ta nesnáz konce nevzala, dáti nemohou bezpečně sami pro sebe i pro ně; a že ještě někteří kněží po kostelích tvrdí lidi a rozpakují, aby nikoli nedali se v žádné smlouvy s stranou od- pornou; ale aby při tom stáli, co jsou sobě přiříkali, slibo- 35 vali a knihami zapsali.“ Dále dopovídajíce: „poněvadž král byl prvé rozkázal a dal glejt mocný panu Hlavsovi a mistru Vá- clavovi za několik nedělí, a byli podlé toho zachováni; že též nyní, byla-liby k tomu vůle královská, chtěli by se ke 5 15 1528.
Strana 291
Hlava 25. 291 všemu zachovati.“ Na tom se rozešli toho dne, a taková věc 1529. jest vznešena na krále od těch pánův bez meškání. Tuto se znáti dává, že již snadnější nežli prvé přístup k jednání přátelskému se ukazoval z odpovědí Pražanův, po- vlovnější, nežli od prvních, totiž Paška s jeho podpůrci hlava- tými, kteříž jsou drsnatou odpověd dávali, netoliko straně sobě odporné nepříjemnou, ale mnohem víc králi, pánu svému, nelibou a nepoddanou. A ačkoli oni Pražané, rada, zavadili byli ještě tou svou odpovědí na veliký haklík v tom, když 10 jsou mluvili, že bez obce nemohou nic učiniti, ježto bez mála všecka obec žádala s potěšením, aby se již všecko upo- kojilo, neodpírajíce bytu mezi sebou vypověděným; však pří- čina k zavázání na tom haklíku byla tato: že některá nákvasa a ostatkové prvního povětří mezi nimi ještě zůstávali, a tak 15 že ještě pokrytství mezi nimi se některé tajilo v některých osobách, jakož doleji o tom bude povědíno. A však i to blízko bylo, že z toho haklíku s pomocí boží brzo znikne; neb naděje byla lepší k upokojení, nežli prvé bývala, poně- vadž králem již nic nescházelo, dav jim povolení psaním 2o svým času vánočního příštího obcí povolati i smlouvati se, podlé psaní předpsaného od pánův již jmenovaných. 5 Hlava 25. 25 30 V níž se oznamuje, jak král napomínal Pražany, aby se s Novoměst- skými i s Staroměstskými ti vypovědění smluvili, a aby čtyřem oso- bám glejt dán byl, a ti aby na místě jiných o pokoj jednali. Dále jaké vidění v noci mnohým lidem se ukazovalo. Dále, když ti vypo- vědění v Praze byli, jakou klatbu kněží na ně vydávali; a potom jak ti čtyři, majíce glejt, o pokoj jednají. Když to tak všecko na provřísle stálo, a Pražané ře- čníky své k králi poslali časem vánočním léta již začatého 1529; a v tom král mezi jiným psaním Pražanům psal, ne- 35 přestávaje napomínati, aby se s vypověděnými přátelsky smlu- vili, že jemu libost v tom zvláštní ukáží. Páni také komisa- řové královští, prvé jmenovaní, napomínali k témuž Pražany s některými žádostmi, aby vyplnili vůli královskou. Potom k to- mu přišlo, že Pražané Staroměstští i Novoměstští svolali obce 19*
Hlava 25. 291 všemu zachovati.“ Na tom se rozešli toho dne, a taková věc 1529. jest vznešena na krále od těch pánův bez meškání. Tuto se znáti dává, že již snadnější nežli prvé přístup k jednání přátelskému se ukazoval z odpovědí Pražanův, po- vlovnější, nežli od prvních, totiž Paška s jeho podpůrci hlava- tými, kteříž jsou drsnatou odpověd dávali, netoliko straně sobě odporné nepříjemnou, ale mnohem víc králi, pánu svému, nelibou a nepoddanou. A ačkoli oni Pražané, rada, zavadili byli ještě tou svou odpovědí na veliký haklík v tom, když 10 jsou mluvili, že bez obce nemohou nic učiniti, ježto bez mála všecka obec žádala s potěšením, aby se již všecko upo- kojilo, neodpírajíce bytu mezi sebou vypověděným; však pří- čina k zavázání na tom haklíku byla tato: že některá nákvasa a ostatkové prvního povětří mezi nimi ještě zůstávali, a tak 15 že ještě pokrytství mezi nimi se některé tajilo v některých osobách, jakož doleji o tom bude povědíno. A však i to blízko bylo, že z toho haklíku s pomocí boží brzo znikne; neb naděje byla lepší k upokojení, nežli prvé bývala, poně- vadž králem již nic nescházelo, dav jim povolení psaním 2o svým času vánočního příštího obcí povolati i smlouvati se, podlé psaní předpsaného od pánův již jmenovaných. 5 Hlava 25. 25 30 V níž se oznamuje, jak král napomínal Pražany, aby se s Novoměst- skými i s Staroměstskými ti vypovědění smluvili, a aby čtyřem oso- bám glejt dán byl, a ti aby na místě jiných o pokoj jednali. Dále jaké vidění v noci mnohým lidem se ukazovalo. Dále, když ti vypo- vědění v Praze byli, jakou klatbu kněží na ně vydávali; a potom jak ti čtyři, majíce glejt, o pokoj jednají. Když to tak všecko na provřísle stálo, a Pražané ře- čníky své k králi poslali časem vánočním léta již začatého 1529; a v tom král mezi jiným psaním Pražanům psal, ne- 35 přestávaje napomínati, aby se s vypověděnými přátelsky smlu- vili, že jemu libost v tom zvláštní ukáží. Páni také komisa- řové královští, prvé jmenovaní, napomínali k témuž Pražany s některými žádostmi, aby vyplnili vůli královskou. Potom k to- mu přišlo, že Pražané Staroměstští i Novoměstští svolali obce 19*
Strana 292
292 Kniha čtvrtá. 15. Ún. 2. Led. své na radnice, a tu o to jednali, aby glejt byl dán čtyřem osobám z těch vypověděných, z Staroměstských dvěma a z No- voměstských dvěma, na ten spůsob: aby ti na místě všech jiných jednali o pokoj a přátelství a o navrácení zase do města k statkům a k rodině jich. A tak se stalo, že s při- míšením odporův lidí v té schůzi některých starého kvasu, dosti nezbedných a v bouření i v zlostné pýše zvyklých, málo nebo nic v tom jednání úžitečných (kteříž někdy to mlu- vívali, že snáze Praha popelem lehne, nežli aby ti vypově- dění měli tam zase býti, domnívajíce se, že vzteklosti lako- to vých zapálených konce nebude) v pondělí první postní, na zejtří po svatém Valentinu, dán jest glejt Janovi Hlavsovi a mistru Václavovi Danielovu, z Staroměstských, a Mikulášovi Šorfovi s Blažkem soukenníkem, z Novoměstských, do svatého Víta nejprv příštího. A před tím časem, v sobotu před božím křtěním, když se již psalo léta božího 1529, stalo se mnohým lidem vi- dění v noci, jakoby se nebe otevřelo, a z toho velmi jasná záře a blesk se na malou chvíli ukázal. A v tom blesku ně- kteří hodnověrní lidé, v rozdílných místech jsouce, to spatřili, jakoby nějací lidé zbrojní a ohniví se spolu v bitvě potýkali; a jiní jiné rozličné věci pravili se tehdáž viděti. Kteréhožto času dnové velmi pošmourní pořádně, a noci velmi tmavé a mračné bývaly. Jistě ta věc vyznamenání budoucího od boha divu a dopuštění velikého zlého na lid Český, a zvláště na 25 Prahu, v sobě nésti musila. Hvězdáři a jiní učení lidé, kteříž všecko chtí rozumy a důmysly svými obyčejem pohanských mudrlantův vyměřovati, chtěj tomu bůh, aby tak bylo, což oni smyslí, nebo nechtěj, praví, že takoví bleskové jsou a slo- vou latině exhalatio, totiž nějaké oblakův zapalování. Vím, že 30 jsou lidé v Jerusalémě před samým zkažením tak učení byli, kteříž jsou taková i jiná vidění též soudili, v lehkost sobě berouce moc božskou a předzvědění tajemství jeho: což jest pak na ně časem svým přišlo potom hrozného, toho jest Jo- sefus svědek v knihách svých. Potom, když se to tak všecko dálo, a za glejtem již v Praze ti čtyři vypovědění byli, tehdy v tom přihodilo se, že v květnou neděli a těch dní potom vydávali kněží Pražští jakous po kostelích klatbu vymyšlenou na ty vypověděné, a 5 15 20 35 1529. 21. Brez.
292 Kniha čtvrtá. 15. Ún. 2. Led. své na radnice, a tu o to jednali, aby glejt byl dán čtyřem osobám z těch vypověděných, z Staroměstských dvěma a z No- voměstských dvěma, na ten spůsob: aby ti na místě všech jiných jednali o pokoj a přátelství a o navrácení zase do města k statkům a k rodině jich. A tak se stalo, že s při- míšením odporův lidí v té schůzi některých starého kvasu, dosti nezbedných a v bouření i v zlostné pýše zvyklých, málo nebo nic v tom jednání úžitečných (kteříž někdy to mlu- vívali, že snáze Praha popelem lehne, nežli aby ti vypově- dění měli tam zase býti, domnívajíce se, že vzteklosti lako- to vých zapálených konce nebude) v pondělí první postní, na zejtří po svatém Valentinu, dán jest glejt Janovi Hlavsovi a mistru Václavovi Danielovu, z Staroměstských, a Mikulášovi Šorfovi s Blažkem soukenníkem, z Novoměstských, do svatého Víta nejprv příštího. A před tím časem, v sobotu před božím křtěním, když se již psalo léta božího 1529, stalo se mnohým lidem vi- dění v noci, jakoby se nebe otevřelo, a z toho velmi jasná záře a blesk se na malou chvíli ukázal. A v tom blesku ně- kteří hodnověrní lidé, v rozdílných místech jsouce, to spatřili, jakoby nějací lidé zbrojní a ohniví se spolu v bitvě potýkali; a jiní jiné rozličné věci pravili se tehdáž viděti. Kteréhožto času dnové velmi pošmourní pořádně, a noci velmi tmavé a mračné bývaly. Jistě ta věc vyznamenání budoucího od boha divu a dopuštění velikého zlého na lid Český, a zvláště na 25 Prahu, v sobě nésti musila. Hvězdáři a jiní učení lidé, kteříž všecko chtí rozumy a důmysly svými obyčejem pohanských mudrlantův vyměřovati, chtěj tomu bůh, aby tak bylo, což oni smyslí, nebo nechtěj, praví, že takoví bleskové jsou a slo- vou latině exhalatio, totiž nějaké oblakův zapalování. Vím, že 30 jsou lidé v Jerusalémě před samým zkažením tak učení byli, kteříž jsou taková i jiná vidění též soudili, v lehkost sobě berouce moc božskou a předzvědění tajemství jeho: což jest pak na ně časem svým přišlo potom hrozného, toho jest Jo- sefus svědek v knihách svých. Potom, když se to tak všecko dálo, a za glejtem již v Praze ti čtyři vypovědění byli, tehdy v tom přihodilo se, že v květnou neděli a těch dní potom vydávali kněží Pražští jakous po kostelích klatbu vymyšlenou na ty vypověděné, a 5 15 20 35 1529. 21. Brez.
Strana 293
Hlava 25. 293 to takovou: „Kdož jsou koli jedli a pili a obcovali s nimi i jim byli pomocni, aby ti a takoví u veliký pátek k svátosti těla a krve Kristovy nepřistoupali.“ — Šalomoun moudrý na- psal v svých knihách, že není zlosti nad zlost ženskou. Kdyžby pak nyní z mrtvých vstal, já za to jistě mám, žeby toto vy- znati o kněžích Pražských musil: že není zlosti tak nešle- chetné v světě nad zlost kněžskou! A to přišlo z toho, když ti čtyři jmenovaní byli v Praze za glejtem na to, aby na místě jiných všech jednali s Pražany přátelsky z vůle královské o 1o ty všecky různice předešlé, a o dobrou svornost i o pokoj; a v tom mnozí měšťané, netoliko ti, kteříž nikdá jim prvé zlého nepřáli, ale i ti také, kteříž jsou jejich úhlavní ne- přátelé před tím bývali, přijímajíce k nim novou přízeň, a li- tujíce toho, co se prvé jim od nich dálo, v dobrém pokoji, 15 v lásce přátelské sjití s nimi mívali i obcovali; poněvadž v ničemž neslušném nikdá přemoženi nebyli, ani jich spoluto- vařiši: ti pak kněží, nevím čí, srozuměvše tomu, že jedněch i druhých nikterakž v své pletky uvesti nemohou, ten takový tálec na ně vymyslili, obmýšlejíce v tom své zisky, aby vždy 20 dali znáti na sebe zřetedlně po vše časy, jakož prvé tak i nyní, že nejsou svornosti ani pokoje milovníci, jenž jest to vlastní věc dábelská; a kdyžby se koli k takovému dobrému nachylovati mělo, že oni se vší snažností vždycky hleděti budou, to dobré roztrhnouti a rozsápati. Toť jsou ti pastýřové, 25 kteříž majíce to, cožby nemocného bylo, utvrditi, což ne- duživého, uléčiti, co zlámaného, uvázati, a což jest opo- vrženého, zase k cestě pravé přivoditi, a což zahynulo, hle- dati: ale oni s ukrutnou přísností a s mocí nepravou rozka- zovali podlé řečí Ezechiele proroka v 34. Hlavě; pro kte- 30 réžto věci klatba, bídy věčné od boha jest na takové vydána. A takové klatby nikdá těch let ti kněží nevydávali, dokudž těch osob čtyr v městě nebylo. Ale však se jest skutečně shledalo, že lid obecní takové klatbě jich všetečné a zlostné se posmívali a v nic ji obrátili; nebo obcovali-li jsou prvé s těmi 35 vypověděnými mnoho, již pak mnohem víc toho přibývalo, na kejklířství šermířské těch učitelův svých nic nedbajíce. Potom ti čtyři vypovědění, jsouce za glejtem, nepřestá- vali jednati s Pražany o dobrou svornost a lásku přátelskou, tak dlouho, až v středu po provodní neděli, čtvrtý den po 1529.
Hlava 25. 293 to takovou: „Kdož jsou koli jedli a pili a obcovali s nimi i jim byli pomocni, aby ti a takoví u veliký pátek k svátosti těla a krve Kristovy nepřistoupali.“ — Šalomoun moudrý na- psal v svých knihách, že není zlosti nad zlost ženskou. Kdyžby pak nyní z mrtvých vstal, já za to jistě mám, žeby toto vy- znati o kněžích Pražských musil: že není zlosti tak nešle- chetné v světě nad zlost kněžskou! A to přišlo z toho, když ti čtyři jmenovaní byli v Praze za glejtem na to, aby na místě jiných všech jednali s Pražany přátelsky z vůle královské o 1o ty všecky různice předešlé, a o dobrou svornost i o pokoj; a v tom mnozí měšťané, netoliko ti, kteříž nikdá jim prvé zlého nepřáli, ale i ti také, kteříž jsou jejich úhlavní ne- přátelé před tím bývali, přijímajíce k nim novou přízeň, a li- tujíce toho, co se prvé jim od nich dálo, v dobrém pokoji, 15 v lásce přátelské sjití s nimi mívali i obcovali; poněvadž v ničemž neslušném nikdá přemoženi nebyli, ani jich spoluto- vařiši: ti pak kněží, nevím čí, srozuměvše tomu, že jedněch i druhých nikterakž v své pletky uvesti nemohou, ten takový tálec na ně vymyslili, obmýšlejíce v tom své zisky, aby vždy 20 dali znáti na sebe zřetedlně po vše časy, jakož prvé tak i nyní, že nejsou svornosti ani pokoje milovníci, jenž jest to vlastní věc dábelská; a kdyžby se koli k takovému dobrému nachylovati mělo, že oni se vší snažností vždycky hleděti budou, to dobré roztrhnouti a rozsápati. Toť jsou ti pastýřové, 25 kteříž majíce to, cožby nemocného bylo, utvrditi, což ne- duživého, uléčiti, co zlámaného, uvázati, a což jest opo- vrženého, zase k cestě pravé přivoditi, a což zahynulo, hle- dati: ale oni s ukrutnou přísností a s mocí nepravou rozka- zovali podlé řečí Ezechiele proroka v 34. Hlavě; pro kte- 30 réžto věci klatba, bídy věčné od boha jest na takové vydána. A takové klatby nikdá těch let ti kněží nevydávali, dokudž těch osob čtyr v městě nebylo. Ale však se jest skutečně shledalo, že lid obecní takové klatbě jich všetečné a zlostné se posmívali a v nic ji obrátili; nebo obcovali-li jsou prvé s těmi 35 vypověděnými mnoho, již pak mnohem víc toho přibývalo, na kejklířství šermířské těch učitelův svých nic nedbajíce. Potom ti čtyři vypovědění, jsouce za glejtem, nepřestá- vali jednati s Pražany o dobrou svornost a lásku přátelskou, tak dlouho, až v středu po provodní neděli, čtvrtý den po 1529.
Strana 294
294 Kniha čtvrtá. 12. Duh. 1529 svatém Ambroži, svolány byly obce v obou městech, každá 7. Dub. na svou radnici obzvláštně. A když obec Staroměstská se nescházela dlouho, tehdy s povolením spoluradních téhož mě- sta šli na radnici Novoměstskou pan Jan Hlavsa s tovařiši (neb se byla tam již obec sešla). A vstoupivše do obce beze všeho odtahu, přátelské k nim ke všem promluvení učinili, dotýkajíce krátce toho proti nim i všem jiným vypověděným pozdvižení a od statkův vytištění, přistupujíce k tomu: po- něvadž ta vůle královská jest, aby se o tu nesnáz přátelsky jednalo; že jimi nic sjíti nemá, cožby je slušného a pocti- 10 vého i možného potkati mohlo. Tu jsou se pokojně a přátelsky všickni vyslyšali, a potom v potazu svém jednosvorně a tiše se o to snesli, a spoluradním svým v moc dali, aby s nimi jednali, prosíce, aby i sjednali; dokládajíce tím, že oni ne- toliko s vypověděnými, ale i se všemi pokoj míti a přátelství 15 dobré zachovati chtí. To když tak na tom zavřeli a tu od- pověd dali panu Hlavsovi s jinými, šli odtud zase na Staro- městskou radnici. A když pro nesjití vší obce nic nezjednali Pražané na své radnici, zdálo se jim, aby odložili do pon- dělího nejprv příštího schůzi vší obce, do třetího dne před 20 svatým Tiburcím, na pilné obeslání jich; i tolikéž těmto čty- řem osobám učinili. Ale prvé, než se obec Novoměstská z ra- dnice rozešla, páni Novoměstští vyslali z sebe do obce Sta- roměstské spoluradních svých i z obecních jistý počet, opo- vídajíce se: že oni v tom zápisu, kterýž jest učiněn společní 25 po té bouřce, kterýž jest předepsán v 1. knihách v Hlavě 25. státi, ani se jeho přidržeti nechtí. 5 Hlava 26. 30 V níž se oznamuje, když měla obec Pražská na radnici býti, majíc o pokoj s vypověděnými jednati, jak jsou Paška a Zíku těžce na ra- dnici vpravili. A potom jaké psaní od některých pánův učiněno do vší obce. Při tom jak se Pašek přimlouvá, aby při zápisu společném stáli a s Novoměstskými zase o jednotu jednali. Proti tomu pak zase 35 co jest proti své přímluvě nelibého slyšal, a hlavu svěsil, uši ochlípil. Potom v pondělí nadepsaný sešel se veliký počet obce na Staroměstskou radnici, i také nejvyšší rotmistři a půvo-
294 Kniha čtvrtá. 12. Duh. 1529 svatém Ambroži, svolány byly obce v obou městech, každá 7. Dub. na svou radnici obzvláštně. A když obec Staroměstská se nescházela dlouho, tehdy s povolením spoluradních téhož mě- sta šli na radnici Novoměstskou pan Jan Hlavsa s tovařiši (neb se byla tam již obec sešla). A vstoupivše do obce beze všeho odtahu, přátelské k nim ke všem promluvení učinili, dotýkajíce krátce toho proti nim i všem jiným vypověděným pozdvižení a od statkův vytištění, přistupujíce k tomu: po- něvadž ta vůle královská jest, aby se o tu nesnáz přátelsky jednalo; že jimi nic sjíti nemá, cožby je slušného a pocti- 10 vého i možného potkati mohlo. Tu jsou se pokojně a přátelsky všickni vyslyšali, a potom v potazu svém jednosvorně a tiše se o to snesli, a spoluradním svým v moc dali, aby s nimi jednali, prosíce, aby i sjednali; dokládajíce tím, že oni ne- toliko s vypověděnými, ale i se všemi pokoj míti a přátelství 15 dobré zachovati chtí. To když tak na tom zavřeli a tu od- pověd dali panu Hlavsovi s jinými, šli odtud zase na Staro- městskou radnici. A když pro nesjití vší obce nic nezjednali Pražané na své radnici, zdálo se jim, aby odložili do pon- dělího nejprv příštího schůzi vší obce, do třetího dne před 20 svatým Tiburcím, na pilné obeslání jich; i tolikéž těmto čty- řem osobám učinili. Ale prvé, než se obec Novoměstská z ra- dnice rozešla, páni Novoměstští vyslali z sebe do obce Sta- roměstské spoluradních svých i z obecních jistý počet, opo- vídajíce se: že oni v tom zápisu, kterýž jest učiněn společní 25 po té bouřce, kterýž jest předepsán v 1. knihách v Hlavě 25. státi, ani se jeho přidržeti nechtí. 5 Hlava 26. 30 V níž se oznamuje, když měla obec Pražská na radnici býti, majíc o pokoj s vypověděnými jednati, jak jsou Paška a Zíku těžce na ra- dnici vpravili. A potom jaké psaní od některých pánův učiněno do vší obce. Při tom jak se Pašek přimlouvá, aby při zápisu společném stáli a s Novoměstskými zase o jednotu jednali. Proti tomu pak zase 35 co jest proti své přímluvě nelibého slyšal, a hlavu svěsil, uši ochlípil. Potom v pondělí nadepsaný sešel se veliký počet obce na Staroměstskou radnici, i také nejvyšší rotmistři a půvo-
Strana 295
Hlava 26. 295 5 20 dové všeho nepokoje, totiž rota Paškova, i on Pašek, kte- 1529. réhož jsou podpažníci jeho na radnici musili nésti, proto že sám tehdáž choditi nemohl pro nemoci své. A s velikou pilností i snažností tíž jeho pomocníci poň poslali na Toušeň, tu kdež jest prvé panství měl ve třech mílech od Prahy vzdélí; a sotva ho do města vpravili, proto že svědomí jeho vnitřní hryzením sebe samého jemu překáželo a přijíti brá- nilo; nebo i v středu minulou, maje býti v obci, ujel byl ráno přede dnem. Zíka též v touž středu minulou, maje býti 10 v obci, ujel byl a bydlil v Klatovech, téhož jsa svědomí jako Pašek. Ale potom v pondělí oba byli již v obci. A v tom přišlo psaní do obce od hejtmanův zemských nejvyšších, totiž od pana Hanuše Pfluka, z panského stavu, a od pana Jaroslava Brozanského, z rytířstva. Přišlo také psaní 15 obzvláště od pana Vojtěcha z Pernštejna, nejvyššího hofmi- stra zemského, v ten rozum: aby se pokojně zachovali a k lásce i k svornosti se přimlouvali, zvláště co se toho je- dnání mezi nimi a vypověděnými dotýče, poněvadž taková jest vůle královská. Potom když bylo vznešeno od spoluradních na obec mnoho artikulův, i také o těch čtyřech osobách, oznamujíce jim o jich přítomnosti na radnici, i o žádosti jich, aby do obce puštěni byli a k obci řeč učinili; tehdy Pašek se k tomu přimlouval, aby nejprv o ty artikule na obec vzne- 25 šené bylo rozmlouváno. A to se tak stalo, že jsou se o ně- které věci byli snesli, a zvláště o Jana Karbana, aby jej k tomu přidrželi, aby z Přerovského zboží počet učinil; od kteréhožby mu byli ta rota bouřlivá Paškova rádi pomohli, kdyby byli mohli, neb jest byl z jich včelnice; ale to i jiné jim so jest kleslo. Potom pak byla největší nesnáz a meškání o ten zá- pis společní dřív dotčený. Ale Pašek pilně napomínal, aby při něm stáli a na svou poctivost pamatovali, proto, že jest byl vešken základ jeho i jeho roty na tom zápisu i na pro- 35 rocích falešných založen a zavěšen. A jistě ne bez příčiny jest toho hájil; neb k tomu byl s svými pomocníky přivodil lidi v té obci, aby se přiznávali k témuž zápisu s rukou dá- ním, mocí takovou, kteréž se žádný z nich nemohl vyhýbati, chtěl-li jest nebezpečenství ujíti: jedno, že ustavičně za dlouhý
Hlava 26. 295 5 20 dové všeho nepokoje, totiž rota Paškova, i on Pašek, kte- 1529. réhož jsou podpažníci jeho na radnici musili nésti, proto že sám tehdáž choditi nemohl pro nemoci své. A s velikou pilností i snažností tíž jeho pomocníci poň poslali na Toušeň, tu kdež jest prvé panství měl ve třech mílech od Prahy vzdélí; a sotva ho do města vpravili, proto že svědomí jeho vnitřní hryzením sebe samého jemu překáželo a přijíti brá- nilo; nebo i v středu minulou, maje býti v obci, ujel byl ráno přede dnem. Zíka též v touž středu minulou, maje býti 10 v obci, ujel byl a bydlil v Klatovech, téhož jsa svědomí jako Pašek. Ale potom v pondělí oba byli již v obci. A v tom přišlo psaní do obce od hejtmanův zemských nejvyšších, totiž od pana Hanuše Pfluka, z panského stavu, a od pana Jaroslava Brozanského, z rytířstva. Přišlo také psaní 15 obzvláště od pana Vojtěcha z Pernštejna, nejvyššího hofmi- stra zemského, v ten rozum: aby se pokojně zachovali a k lásce i k svornosti se přimlouvali, zvláště co se toho je- dnání mezi nimi a vypověděnými dotýče, poněvadž taková jest vůle královská. Potom když bylo vznešeno od spoluradních na obec mnoho artikulův, i také o těch čtyřech osobách, oznamujíce jim o jich přítomnosti na radnici, i o žádosti jich, aby do obce puštěni byli a k obci řeč učinili; tehdy Pašek se k tomu přimlouval, aby nejprv o ty artikule na obec vzne- 25 šené bylo rozmlouváno. A to se tak stalo, že jsou se o ně- které věci byli snesli, a zvláště o Jana Karbana, aby jej k tomu přidrželi, aby z Přerovského zboží počet učinil; od kteréhožby mu byli ta rota bouřlivá Paškova rádi pomohli, kdyby byli mohli, neb jest byl z jich včelnice; ale to i jiné jim so jest kleslo. Potom pak byla největší nesnáz a meškání o ten zá- pis společní dřív dotčený. Ale Pašek pilně napomínal, aby při něm stáli a na svou poctivost pamatovali, proto, že jest byl vešken základ jeho i jeho roty na tom zápisu i na pro- 35 rocích falešných založen a zavěšen. A jistě ne bez příčiny jest toho hájil; neb k tomu byl s svými pomocníky přivodil lidi v té obci, aby se přiznávali k témuž zápisu s rukou dá- ním, mocí takovou, kteréž se žádný z nich nemohl vyhýbati, chtěl-li jest nebezpečenství ujíti: jedno, že ustavičně za dlouhý
Strana 296
296 Kniha čtvrtá. čas žoldnéře na radnici mívali, kterýmiž lidi strašili a děsili; druhé, že pokutou na sobě to zřídili: kdožby se tomu zá- pisu zpěčoval, aby bez meškání z města byl vypovědín. A tak rozličnými strachy k tomu i k jinému lidi připravovali, aby bezděčně a s násilím ke všemu, což jsou míti chtěli, taženi byli, svou věc vlastní v tom tejně obmýšlejíce, a neohlédajíce se na to povědění moudrého: „Nullum injuriosum violentum perpetuum.“ A tak křivdou křivdu tvrdili, v tom nejprvé, že učinivše křivdu násilnou a bezprávnou všem vypověděným, zapsali se proti nim, aby toho, což jsou učinili, neustupovali, 10 i čest svou k tomu zavazujíce; potom křivdu tu násilnou dru- hým násilím a křivdou tvrdili, připravujíce jiné k přiznání a k dopomáhání téhož zápisu. A protož podlé povědění Aristo- telesova toto jest pravé: „Venenum non agit in se ipsum," totiž, že „jed není sám sobě odporen;“ a více-li ho přidáš, 15 lítějšíť bude: a též těmto těžko bylo od takové zlosti a křivdy nazpátek jíti, aby sobě sami odporni nebyli. Potom když ty řeči tak od Paška i od jeho roty o ten zápis mluveny byly; tehdy jiní proti tomu mluvili takto: „Po- něvadž páni Novoměstští při něm nestojí a státi nechtí; že 20 tomu nerozumějí, aby mezi nimi samými stálý býti mohl.“ Neb po onehdejším poselství psali byli jim do Starého města do té obce, též opovídajíce se, že při něm státi nechtí, to dokládajíce v témž listu: „A poněvadž jest město zase krá- lem rozdvojeno, že chtí býti v svém městě svobodni. A po- 25 znají-li toho potřebu býti, že oni dobře mezi sebou zřízení učiní.“ A tak pro ten článek nemalá mezi nimi byla jest svárka, nemohouce se o to snésti. Toho jest pak pro nic více Pašek s svou rotou nebránil, než aby ještě nějakou podstatu obce tím zápisem při sobě so držeti mohl, a aby se s vypověděnými žádné jednání neza- čalo; a také aby ty čtyry osoby v obci slyšány nebyly, toho jest nade všecko bránil. Potom žádal spoluradních: „aby se pány Novoměstskými jednali, aby bez prodlení oboje obce spolu v kolleji veliké se sešly,“ chtě vždy sekerku nějakou 3e a roztržení mezi ně uvrci; ježto, kdyby se to stalo, ztěžka by se zase pěkně rozešli. Ale že jest v tom přemožen s svou rotou (v kteréž nebylo podlé zprávy lidské přes sto osob), pro příčinu ukázanou: „že to býti nemůž; nebby, prý, proti 1529
296 Kniha čtvrtá. čas žoldnéře na radnici mívali, kterýmiž lidi strašili a děsili; druhé, že pokutou na sobě to zřídili: kdožby se tomu zá- pisu zpěčoval, aby bez meškání z města byl vypovědín. A tak rozličnými strachy k tomu i k jinému lidi připravovali, aby bezděčně a s násilím ke všemu, což jsou míti chtěli, taženi byli, svou věc vlastní v tom tejně obmýšlejíce, a neohlédajíce se na to povědění moudrého: „Nullum injuriosum violentum perpetuum.“ A tak křivdou křivdu tvrdili, v tom nejprvé, že učinivše křivdu násilnou a bezprávnou všem vypověděným, zapsali se proti nim, aby toho, což jsou učinili, neustupovali, 10 i čest svou k tomu zavazujíce; potom křivdu tu násilnou dru- hým násilím a křivdou tvrdili, připravujíce jiné k přiznání a k dopomáhání téhož zápisu. A protož podlé povědění Aristo- telesova toto jest pravé: „Venenum non agit in se ipsum," totiž, že „jed není sám sobě odporen;“ a více-li ho přidáš, 15 lítějšíť bude: a též těmto těžko bylo od takové zlosti a křivdy nazpátek jíti, aby sobě sami odporni nebyli. Potom když ty řeči tak od Paška i od jeho roty o ten zápis mluveny byly; tehdy jiní proti tomu mluvili takto: „Po- něvadž páni Novoměstští při něm nestojí a státi nechtí; že 20 tomu nerozumějí, aby mezi nimi samými stálý býti mohl.“ Neb po onehdejším poselství psali byli jim do Starého města do té obce, též opovídajíce se, že při něm státi nechtí, to dokládajíce v témž listu: „A poněvadž jest město zase krá- lem rozdvojeno, že chtí býti v svém městě svobodni. A po- 25 znají-li toho potřebu býti, že oni dobře mezi sebou zřízení učiní.“ A tak pro ten článek nemalá mezi nimi byla jest svárka, nemohouce se o to snésti. Toho jest pak pro nic více Pašek s svou rotou nebránil, než aby ještě nějakou podstatu obce tím zápisem při sobě so držeti mohl, a aby se s vypověděnými žádné jednání neza- čalo; a také aby ty čtyry osoby v obci slyšány nebyly, toho jest nade všecko bránil. Potom žádal spoluradních: „aby se pány Novoměstskými jednali, aby bez prodlení oboje obce spolu v kolleji veliké se sešly,“ chtě vždy sekerku nějakou 3e a roztržení mezi ně uvrci; ježto, kdyby se to stalo, ztěžka by se zase pěkně rozešli. Ale že jest v tom přemožen s svou rotou (v kteréž nebylo podlé zprávy lidské přes sto osob), pro příčinu ukázanou: „že to býti nemůž; nebby, prý, proti 1529
Strana 297
Hlava 26. 297 zápovědi a vůli královské býti musilo, a žeby snad skrze to 1529 v hněv a v pokutu jemu upadnouti musili." A když ani to Paškovi státi nemohlo, vrhl sebou jinam, jako nejlítější had před zaklínáním, mluvě a napomínaje: „aby se pány Novoměstskými bylo jednáno, aby města Praž- ská byla zase v jednotu spojena,“ předkládaje těch měst do- bré a výstrahy budoucího zlého, to dokládaje: „poněvadž jsou to některé osoby v malém počtu jednaly, aby byla ta jednota rozdělena; aby také osoby v větším počtu jednaly o 10 spojení, a že za to mám, žeby i zjednaly.“ Tu jest opět mnohem větší odpor proti sobě měl od obce: „že toho uči- niti nemohou, poněvadž jest to král zrušiti a roztrhnouti ráčil; a dskami jest zapsáno, aby ta města na budoucí časy ne- byla víc spojována v jednotu první; jest-li žeby pak kdo to 15 jednal kdykoli, a neb se přimlouval k té jednotě, aby takový statek i hrdlo ztratil." Ale konšelé byli vystoupili ven z obce, pro vznešení artikulův; a zvěděvše o tom, že různice byla v obci o tu je- dnotu, vstoupili zase čtyři a mluvili s protimyslností: „aby 20 to jednali, oč jsou obesláni, jakožto o ty artikule vznešené; a jiného postranního aby na stranu odložili. Chce-li pak kdo o jednotu při králi jednati, jednej sám od sebe a ne od nás.“ Po té řeči Pašek hlavu svěsil a uši ochlípil a s svou rotou umlkl, upokojivše se. Naposledy opět o těch čtyřech osobách zmínka učiněna byla, že ještě toho čekají, chtí-li je vyslyšeti. Tu pak již ne Pašek tomu odpor činil, neb již byl zkrákoral; ale z roty jeho Pavel Kolář a Lancman, s jinými některými malého počtu sobě rovnými, počali toho brániti proti vší spravedlnosti, neuká- so zavše žádné hodné k tomu příčiny. Ale neměvše se čím slu- šným rozumně brániti, zapálenou první vzteklostí svou chtěli svévolně tomu překážku učiniti. A krom těch několika, jiní všickni ohlásili se v obci tak mluvíce: „Jest-li že jsme my lepší nežli bůh, a ty osoby horší nežli čert; tehdy jich ne- 35 slyšme. Ale víme, že my lepší, ani tak dobří nejsme jako bůh, a oni také horší čerta nejsou. I poněvadž jest bůh čerta slyšal, pročbychom pak my jich slyšeti neměli?“ Po té řeči hned jsou je do obce pustili. A tu oni řeč učinili přede všemi skrze pana Jana Hlavsu v tento rozum: 5 25
Hlava 26. 297 zápovědi a vůli královské býti musilo, a žeby snad skrze to 1529 v hněv a v pokutu jemu upadnouti musili." A když ani to Paškovi státi nemohlo, vrhl sebou jinam, jako nejlítější had před zaklínáním, mluvě a napomínaje: „aby se pány Novoměstskými bylo jednáno, aby města Praž- ská byla zase v jednotu spojena,“ předkládaje těch měst do- bré a výstrahy budoucího zlého, to dokládaje: „poněvadž jsou to některé osoby v malém počtu jednaly, aby byla ta jednota rozdělena; aby také osoby v větším počtu jednaly o 10 spojení, a že za to mám, žeby i zjednaly.“ Tu jest opět mnohem větší odpor proti sobě měl od obce: „že toho uči- niti nemohou, poněvadž jest to král zrušiti a roztrhnouti ráčil; a dskami jest zapsáno, aby ta města na budoucí časy ne- byla víc spojována v jednotu první; jest-li žeby pak kdo to 15 jednal kdykoli, a neb se přimlouval k té jednotě, aby takový statek i hrdlo ztratil." Ale konšelé byli vystoupili ven z obce, pro vznešení artikulův; a zvěděvše o tom, že různice byla v obci o tu je- dnotu, vstoupili zase čtyři a mluvili s protimyslností: „aby 20 to jednali, oč jsou obesláni, jakožto o ty artikule vznešené; a jiného postranního aby na stranu odložili. Chce-li pak kdo o jednotu při králi jednati, jednej sám od sebe a ne od nás.“ Po té řeči Pašek hlavu svěsil a uši ochlípil a s svou rotou umlkl, upokojivše se. Naposledy opět o těch čtyřech osobách zmínka učiněna byla, že ještě toho čekají, chtí-li je vyslyšeti. Tu pak již ne Pašek tomu odpor činil, neb již byl zkrákoral; ale z roty jeho Pavel Kolář a Lancman, s jinými některými malého počtu sobě rovnými, počali toho brániti proti vší spravedlnosti, neuká- so zavše žádné hodné k tomu příčiny. Ale neměvše se čím slu- šným rozumně brániti, zapálenou první vzteklostí svou chtěli svévolně tomu překážku učiniti. A krom těch několika, jiní všickni ohlásili se v obci tak mluvíce: „Jest-li že jsme my lepší nežli bůh, a ty osoby horší nežli čert; tehdy jich ne- 35 slyšme. Ale víme, že my lepší, ani tak dobří nejsme jako bůh, a oni také horší čerta nejsou. I poněvadž jest bůh čerta slyšal, pročbychom pak my jich slyšeti neměli?“ Po té řeči hned jsou je do obce pustili. A tu oni řeč učinili přede všemi skrze pana Jana Hlavsu v tento rozum: 5 25
Strana 298
298 Kniha čtvrtá. 1529. Hlava 27. V níž se oznamuje, jakou jsou vypovědění před obcí Staroměstskou řeč učinili, a oni zase jakou jsou jim odpověd dali, tak že Paškovi ani jeho rotě příjemné nebylo, jak jsou k nim poctivě mluvili. 5 „Páni milí! Žádost naše byla jest od dávního času, aby- chom mohli v přítomnosti a v shromáždění vašem promluvení učiniti; ale že až do tohoto času to se jest sjíti nemohlo. 10 I poněvadž jest nám k tomu povolení dáno, za to prosíme, že nás pokojně a přátelsky vyslyšíte. Nemáme úmyslu o tom mnoho mluviti, jaké se proti nám v tomto městě pohnutí a pozdvižení stalo, a kterak jest na některé z nás a na naši všech poctivost vysoce saženo i jinde rozhlašováno; a to vše- 15 cko v dobré vědomosti máte, a nepochybujem, že tomu již lépe než prvé rozumíte. Po kterémžto pohnutí král Ludvík, slavné paměti, na zprávu stranní rozkázal jest se nám z měst těchto vyprodati a jinam se přestěhovati. Ale že J. Mst Krá- lovská, srozuměv tomu, proč jsou se takové věci proti nám 20 zběhly, ráčil nám netoliko povoliti, ale i rozkázati, abychom již statkův svých neprodávali, ale v nich byli i je opa- trovali; a v tom ráčil jest poručiti, aby taková všecka ne- vole přátelsky srovnána a smluvena byla. A naposledy pro jiné, a pro tuto naši nesnáz, ráčil znamenité posly své do to- 25 hoto království vypraviti. Po smrti pak jeho, když se král Ferdinand, pán náš milostivý, v toto království uvázal, jednou, druhé i třetí znamenitým pánům tohoto království pilně po- roučel, aby tu všecku nevoli i různici mezi námi přátelsky srovnali a k upokojení přivedli. Proč jest pak k žádnému je- so dnání nikdá nepřišlo a přijíti nemohlo, bezpochyby že král J. Mst tomu všemu rozumí. A potom nesnáz ta k obeslání a k soudu přijíti musila. Ale že J. Mst Královská z přirozené dobroty své, nejsa žádostiv ani vděčen mezi poddanými svými různic a soudův, ráčil jest opět této naší nevole a nesnáze 35 k přátelskému jednání podati; a k tomu ráčil nejznamenitější pány tohoto království k takovému skutku a rovnání za ko- misaře zříditi a ustanoviti. Jakož pak jim vidělo se a zdálo za slušné, při vás to jednajíce, abychom my čtyři na jistý
298 Kniha čtvrtá. 1529. Hlava 27. V níž se oznamuje, jakou jsou vypovědění před obcí Staroměstskou řeč učinili, a oni zase jakou jsou jim odpověd dali, tak že Paškovi ani jeho rotě příjemné nebylo, jak jsou k nim poctivě mluvili. 5 „Páni milí! Žádost naše byla jest od dávního času, aby- chom mohli v přítomnosti a v shromáždění vašem promluvení učiniti; ale že až do tohoto času to se jest sjíti nemohlo. 10 I poněvadž jest nám k tomu povolení dáno, za to prosíme, že nás pokojně a přátelsky vyslyšíte. Nemáme úmyslu o tom mnoho mluviti, jaké se proti nám v tomto městě pohnutí a pozdvižení stalo, a kterak jest na některé z nás a na naši všech poctivost vysoce saženo i jinde rozhlašováno; a to vše- 15 cko v dobré vědomosti máte, a nepochybujem, že tomu již lépe než prvé rozumíte. Po kterémžto pohnutí král Ludvík, slavné paměti, na zprávu stranní rozkázal jest se nám z měst těchto vyprodati a jinam se přestěhovati. Ale že J. Mst Krá- lovská, srozuměv tomu, proč jsou se takové věci proti nám 20 zběhly, ráčil nám netoliko povoliti, ale i rozkázati, abychom již statkův svých neprodávali, ale v nich byli i je opa- trovali; a v tom ráčil jest poručiti, aby taková všecka ne- vole přátelsky srovnána a smluvena byla. A naposledy pro jiné, a pro tuto naši nesnáz, ráčil znamenité posly své do to- 25 hoto království vypraviti. Po smrti pak jeho, když se král Ferdinand, pán náš milostivý, v toto království uvázal, jednou, druhé i třetí znamenitým pánům tohoto království pilně po- roučel, aby tu všecku nevoli i různici mezi námi přátelsky srovnali a k upokojení přivedli. Proč jest pak k žádnému je- so dnání nikdá nepřišlo a přijíti nemohlo, bezpochyby že král J. Mst tomu všemu rozumí. A potom nesnáz ta k obeslání a k soudu přijíti musila. Ale že J. Mst Královská z přirozené dobroty své, nejsa žádostiv ani vděčen mezi poddanými svými různic a soudův, ráčil jest opět této naší nevole a nesnáze 35 k přátelskému jednání podati; a k tomu ráčil nejznamenitější pány tohoto království k takovému skutku a rovnání za ko- misaře zříditi a ustanoviti. Jakož pak jim vidělo se a zdálo za slušné, při vás to jednajíce, abychom my čtyři na jistý
Strana 299
Hlava 27. 299 spůsob v městě byli, a spolu s vámi přátelsky rozmlouvali i 1529. jednali, aby taková všecka nesnáz mezi všemi mohla k slu- šnému srovnání a k upokojení přijíti. Neb jest ta žádost naše, aby mezi všemi dobrá láska a svornost býti mohla.“ A tu při tom mnoho mluvili, co láska a svornost a zase neláska a ne- svornost přinášejí, přivozujíce staré historie a kroniky, kterak pro nesvornost veliká, mocná i bohatá města i království k zkáze a k zahynutí jsou přicházela. Potom připomínali, kte- rak někteří z nich na úřadech v pracech obecních toho města 10 jsouce, v něm o dobré a poclivé těchto měst pilně a věrně pracovali. Naposledy tímto zavírali: „že tomu rozumíme, žeby někteří mezi vás vtrušovali, chtíce nás vám zoškliviti; protož za to vás prosíme všech, abyste o nás žádným zprávám po- stranním nevěřili a místa u sebe nedávali; neb jsme jak živi 15 na to, co jest o nás rozhlášeno, nemyslili, a toho žádný na nás neprovede na věky. Ale k tomu se poddáváme: chce-li nás kdokoli buďto z mordu, aneb z jakýchkoli bludův, aneb z čehokoli jiného viniti, jest-li ten zde v tomto městě, nechť se ohlásí a nás viní; my chcem každému ihned odpovídati 20 a právi býti. Ale tomu dobře rozumíme, žeby sobě někdo chtěl z vás pavezu a podstatu udělati a proti nám svou vůli tudy provoditi; protož vás za to prosíme, že cizího účinku, jako lidé rozumní, na sebe táhnouti nebudete.“ Po té řeči žádný se jest, ani Pašek, ani rota jeho 25 k tomu neohlásili; ale on Pašek sklopiv hlavu mlčal, na la- vici seděl a žádného slova k tomu jest nepromluvil. Ale ká- zavše jim konšelé vystoupiti, nedlouho o to promluvili mezi sebou; a povolavše jich zase do obce, dána jest jim zase odpověd. A bylo k nim velmi poctivě mluveno, tak že Pa- so škovi i jeho tovařišům bylo to velmi těžko slyšeti. A v té odpovědi tato slova byla mluvena: „Páni milí, Vaše Msti! Ja- kož jste ráčili ku panu purkmistru, k pánům starším obecním i ke vší obci řeč učiniti, a na to jsou měli spolu rozmluvení; ale že se jest již daleko na den prodlilo ke dvadcáté hodině, 35 i nemohou Vašim Mstem dáti konečné odpovědi; než že jsou to panu purkmistru a pánům obecním poručili, aby se se pány Novoměstskými sešli a společně o to rozmluvili, a Vašim Mstem konečnou odpověd aby dali, kterouž se budete moci spraviti, a to bez prodlévání.“ 5
Hlava 27. 299 spůsob v městě byli, a spolu s vámi přátelsky rozmlouvali i 1529. jednali, aby taková všecka nesnáz mezi všemi mohla k slu- šnému srovnání a k upokojení přijíti. Neb jest ta žádost naše, aby mezi všemi dobrá láska a svornost býti mohla.“ A tu při tom mnoho mluvili, co láska a svornost a zase neláska a ne- svornost přinášejí, přivozujíce staré historie a kroniky, kterak pro nesvornost veliká, mocná i bohatá města i království k zkáze a k zahynutí jsou přicházela. Potom připomínali, kte- rak někteří z nich na úřadech v pracech obecních toho města 10 jsouce, v něm o dobré a poclivé těchto měst pilně a věrně pracovali. Naposledy tímto zavírali: „že tomu rozumíme, žeby někteří mezi vás vtrušovali, chtíce nás vám zoškliviti; protož za to vás prosíme všech, abyste o nás žádným zprávám po- stranním nevěřili a místa u sebe nedávali; neb jsme jak živi 15 na to, co jest o nás rozhlášeno, nemyslili, a toho žádný na nás neprovede na věky. Ale k tomu se poddáváme: chce-li nás kdokoli buďto z mordu, aneb z jakýchkoli bludův, aneb z čehokoli jiného viniti, jest-li ten zde v tomto městě, nechť se ohlásí a nás viní; my chcem každému ihned odpovídati 20 a právi býti. Ale tomu dobře rozumíme, žeby sobě někdo chtěl z vás pavezu a podstatu udělati a proti nám svou vůli tudy provoditi; protož vás za to prosíme, že cizího účinku, jako lidé rozumní, na sebe táhnouti nebudete.“ Po té řeči žádný se jest, ani Pašek, ani rota jeho 25 k tomu neohlásili; ale on Pašek sklopiv hlavu mlčal, na la- vici seděl a žádného slova k tomu jest nepromluvil. Ale ká- zavše jim konšelé vystoupiti, nedlouho o to promluvili mezi sebou; a povolavše jich zase do obce, dána jest jim zase odpověd. A bylo k nim velmi poctivě mluveno, tak že Pa- so škovi i jeho tovařišům bylo to velmi těžko slyšeti. A v té odpovědi tato slova byla mluvena: „Páni milí, Vaše Msti! Ja- kož jste ráčili ku panu purkmistru, k pánům starším obecním i ke vší obci řeč učiniti, a na to jsou měli spolu rozmluvení; ale že se jest již daleko na den prodlilo ke dvadcáté hodině, 35 i nemohou Vašim Mstem dáti konečné odpovědi; než že jsou to panu purkmistru a pánům obecním poručili, aby se se pány Novoměstskými sešli a společně o to rozmluvili, a Vašim Mstem konečnou odpověd aby dali, kterouž se budete moci spraviti, a to bez prodlévání.“ 5
Strana 300
300 Kniha čtvrtá. A na tom se rozešli toho dne; i také na tomto: že Pašek s pomocníky svými zřetedlně to na sebe odkryl, že tím mlčením a k řeči těch čtyr osob neodpovídáním na ta slova, kteráž jsou mluvili, podávajíce se k spravedlivému uvážení a rozeznání hned tu na tom místě, kdež jsou byli, ačby je kdo chtěl z čeho viniti, potvrdili proti sobě toho, že jsou křivdu pekelnou jim i všem jiným spolu vypověděným činili, kteréž nesměli, ani mohli kdy s sebe (aby lidé o nich nemluvili) svésti zjevně, tak jakoby na pravdomluvné lidi slušelo. Neb jsou skrze Paška v obci štědře mluvívali, a zvláště při Slivkově nesnázi, těmi slovy: „Co jsou, prý, ti vypovědění glejtovníci nedokonali, chtíce nás napořád mor- dovati, že jsou již s těmito čtyřmi, totiž s Václavem Sovou, s Modestem, s Brikcím Řeháčkem a s Janem Slivkou, sroz- umění měli, aby oni to dokonali“ atd.; jakož o tom šíře 15 předepsáno jest v 11. Hlavě. Ale tejně a potutedlně krom očí plískali, a potom činili, což chtěli, vtrušujíce to mezi lidi zlostně, a na zkázu jich to činíce, proti přísahám svým a tak i proti svému svědomí, nespravedlivě. A již i s těmi výmluvami podvodnými svými všickni mlčali, kteréž i před 20 králem i před jinými mnohými lidmi nestyděli se ku pomoci sobě bráti, pravíce ovšem nedůvodně: „že jsou již o to sou- zeni, a konec mají,“ i jiného mnoho k tomu podobného, ja- kož jest již o tom dosti mluveno; ale toliko se již na zápisu zastavovali, o kterémž jest již také dotčeno při schůzi obce. 25 Potom k tomu vždy přišlo, že ten haklík zakrytý přede- psaný světle se ukazoval, tak, že jsou místo dávali těm několika osobám bouřlivým ti, kteříž jsou čelo při právě držali, o ten zápis, vzkládajíce na obec s jakýmis tejnými a zakrytými pří- činami, mluvíce: „že obec nechce od něho pustiti“, a to za 30 odpověd těm čtyřem osobám dávajíce: „rozkáže-li král, že chtí všecko učiniti.“ A však slovy některými sami to mohli napraviti, kdyby u některých byla upřímnost. 5 10 1529.
300 Kniha čtvrtá. A na tom se rozešli toho dne; i také na tomto: že Pašek s pomocníky svými zřetedlně to na sebe odkryl, že tím mlčením a k řeči těch čtyr osob neodpovídáním na ta slova, kteráž jsou mluvili, podávajíce se k spravedlivému uvážení a rozeznání hned tu na tom místě, kdež jsou byli, ačby je kdo chtěl z čeho viniti, potvrdili proti sobě toho, že jsou křivdu pekelnou jim i všem jiným spolu vypověděným činili, kteréž nesměli, ani mohli kdy s sebe (aby lidé o nich nemluvili) svésti zjevně, tak jakoby na pravdomluvné lidi slušelo. Neb jsou skrze Paška v obci štědře mluvívali, a zvláště při Slivkově nesnázi, těmi slovy: „Co jsou, prý, ti vypovědění glejtovníci nedokonali, chtíce nás napořád mor- dovati, že jsou již s těmito čtyřmi, totiž s Václavem Sovou, s Modestem, s Brikcím Řeháčkem a s Janem Slivkou, sroz- umění měli, aby oni to dokonali“ atd.; jakož o tom šíře 15 předepsáno jest v 11. Hlavě. Ale tejně a potutedlně krom očí plískali, a potom činili, což chtěli, vtrušujíce to mezi lidi zlostně, a na zkázu jich to činíce, proti přísahám svým a tak i proti svému svědomí, nespravedlivě. A již i s těmi výmluvami podvodnými svými všickni mlčali, kteréž i před 20 králem i před jinými mnohými lidmi nestyděli se ku pomoci sobě bráti, pravíce ovšem nedůvodně: „že jsou již o to sou- zeni, a konec mají,“ i jiného mnoho k tomu podobného, ja- kož jest již o tom dosti mluveno; ale toliko se již na zápisu zastavovali, o kterémž jest již také dotčeno při schůzi obce. 25 Potom k tomu vždy přišlo, že ten haklík zakrytý přede- psaný světle se ukazoval, tak, že jsou místo dávali těm několika osobám bouřlivým ti, kteříž jsou čelo při právě držali, o ten zápis, vzkládajíce na obec s jakýmis tejnými a zakrytými pří- činami, mluvíce: „že obec nechce od něho pustiti“, a to za 30 odpověd těm čtyřem osobám dávajíce: „rozkáže-li král, že chtí všecko učiniti.“ A však slovy některými sami to mohli napraviti, kdyby u některých byla upřímnost. 5 10 1529.
Strana 301
Hlava 28. 301 Hlava 28. 1529. V níž se vypisuje, jak ty čtyry osoby do rady na Novém městě vstoupily a jakou řeč učinily; a jakou jim odpověd dávají, a jako Pilát k Herodesovi a Herodes k Pilátovi, tak rovně jedni k druhým jich po- dávají. Při tom na rozum se dává, kdo jest chvály hodnější: ten-li, který krade a morduje, čili ten, který se pokojně a spravedlivě chová? 35 Potom v úterý, čtvrtý den po svatém Filipu a Jakubu, vstupovaly ty čtyry osoby na radnici Novoměstskou do rady jich, a mluvily k nim mnoho, žádajíce, aby se vůli královské, i také přímluvám pánův komisařův královských k jednání přá- telskému dosti stalo, zvláště podlé toho, poněvadž obec jich 15 dala jim to v moc na to: „aby smlouvali a přátelství jednali se všemi, kdožby chtěli s nimi v svornosti býti.“ Dána jest jim na to odpověd: „že ač jest jim obec to v moc dala; však že jsou ještě té vůle, chtíce bez meškání k Staroměstským z sebe osoby vyslati a s nimi se o to do- 20 konale snésti, pro tu zvláštní příčinu: aby snad některé osoby z nich dotýkány nebyly od nich, jakoby něco proti poctivosti své učiniti měli i proti zápisu tomu společnému, chtíce se bez jich povolení s vypověděnými smluviti.“ Tu jest byl opět konec řeči, že nic nebude z toho od- 25 volání jich na Staroměstské; neb jak jsou se prvé Staroměstští k tomu byli postavili, již jest předpovědíno. A tak to jednání opět tudy jest zmařeno proti naději jisté lidské, nevím z ja- kého nakažení počátkův k úmyslu, víc v jedněch, nežli v dru- hých náchylnému k dobrému. A však rozum lidský všeho 30 můž dosáhnouti. Neb já to často za pravé pravidlo držím: „quod venenum non agit in se ipsum." A to se víc v Staro- městských, nežli v Novoměstských shledalo tudy: že od dáv- ných časův Nové město od Starého nálezy, odvolání brávalo atd. Kdo má rozum k srozumění, rozuměj. Přitom vědíno má býti, jakož jest výše psáno, že jakž jsou se ty čtyry osoby v té obci na radnici ohlašovaly, žeby chtěly hned každému ze všeho právy býti, a žádný se k tomu neozval: že týmž obyčejem některým Novoměstským měšťa- nům se stalo před tím, když Havel Cahera administrator na- 10 4. Květ.
Hlava 28. 301 Hlava 28. 1529. V níž se vypisuje, jak ty čtyry osoby do rady na Novém městě vstoupily a jakou řeč učinily; a jakou jim odpověd dávají, a jako Pilát k Herodesovi a Herodes k Pilátovi, tak rovně jedni k druhým jich po- dávají. Při tom na rozum se dává, kdo jest chvály hodnější: ten-li, který krade a morduje, čili ten, který se pokojně a spravedlivě chová? 35 Potom v úterý, čtvrtý den po svatém Filipu a Jakubu, vstupovaly ty čtyry osoby na radnici Novoměstskou do rady jich, a mluvily k nim mnoho, žádajíce, aby se vůli královské, i také přímluvám pánův komisařův královských k jednání přá- telskému dosti stalo, zvláště podlé toho, poněvadž obec jich 15 dala jim to v moc na to: „aby smlouvali a přátelství jednali se všemi, kdožby chtěli s nimi v svornosti býti.“ Dána jest jim na to odpověd: „že ač jest jim obec to v moc dala; však že jsou ještě té vůle, chtíce bez meškání k Staroměstským z sebe osoby vyslati a s nimi se o to do- 20 konale snésti, pro tu zvláštní příčinu: aby snad některé osoby z nich dotýkány nebyly od nich, jakoby něco proti poctivosti své učiniti měli i proti zápisu tomu společnému, chtíce se bez jich povolení s vypověděnými smluviti.“ Tu jest byl opět konec řeči, že nic nebude z toho od- 25 volání jich na Staroměstské; neb jak jsou se prvé Staroměstští k tomu byli postavili, již jest předpovědíno. A tak to jednání opět tudy jest zmařeno proti naději jisté lidské, nevím z ja- kého nakažení počátkův k úmyslu, víc v jedněch, nežli v dru- hých náchylnému k dobrému. A však rozum lidský všeho 30 můž dosáhnouti. Neb já to často za pravé pravidlo držím: „quod venenum non agit in se ipsum." A to se víc v Staro- městských, nežli v Novoměstských shledalo tudy: že od dáv- ných časův Nové město od Starého nálezy, odvolání brávalo atd. Kdo má rozum k srozumění, rozuměj. Přitom vědíno má býti, jakož jest výše psáno, že jakž jsou se ty čtyry osoby v té obci na radnici ohlašovaly, žeby chtěly hned každému ze všeho právy býti, a žádný se k tomu neozval: že týmž obyčejem některým Novoměstským měšťa- nům se stalo před tím, když Havel Cahera administrator na- 10 4. Květ.
Strana 302
302 Kniha čtvrtá. pomínal je k nápravám kostelním obyčejem prvním, a oni se tomu zpěčovali, podávajíce se ku právu, ačby je kdo chtěl z čeho viniti. A po takových jemu odpořích, slyšav to, ne- chal tak všeho v mlčení se všemi tovařiši svými, nemaje koho z čeho viniti spravedlivě. A tak jedni i druzí, světští i duchovní, to na sebe zřetedlně odkrývali, že jakož prvé, tak i nyní neměli těch vypověděných z čeho spravedlivě vi- niti. A však se chlubívali: „žeby je měli z čeho viniti, kdyby k soudu přišlo!“ kterémuž se vždycky jako kosa kamenu vy- hýbali — leč kdyby onino všickni zemřeli. A tak musilo to 10 býti, že jsou obojí jim ubližovali rozličnými obyčeji, beze všeho pořádného vyslyšení, utiskajíce je a z města vypoví- dajíce bezprávně. Protož starodávní jest přísloví: že proti palici šermu není. A rád bych tomu, aby mi k této pohádce upřímě povědíno bylo: jakou chválu a poctivost od lidí roz- 15 umných a šlechetných můž míti ten, kterýžby, moc maje, bral na cestě a loupil z statku člověka nevinného a pracovi- tého, a až někdy do hrdla zbavení ubitého? Neb bývalo val- chování druhdy od lidí nerozumných utrhavě o těch, kdož jsou vypovědíni byli času tohoto, ze cti je proto oblupujíce, ja- koby jim skrze to poctivost odjata měla býti, nešetříce toho, předešla-li jest takovou pokutu jaká slušná, hodná i řádná příčina, čili nic? I nechť ti všickni takoví povědí pravdu: kdo jest býval odsouzen cti a na šibenici z těch dvojích: ten-li, který ztratil statek na cestě jemu pobraný od zlých lidí, čili ti, kteříž jsou mu jej násilím pobrali, nemajíce k ně- mu žádného práva? A opět: jest-li ten lepší pověsti, kterýž zamorduje člověka nevinného na cestě, a pobéře mu loupežem statek jeho bezprávně; tehdy ti, kdož jsou moc nad vypo- věděnými ukazovali, jsou také lepší pověsti, nežli vypovědění! 30 Neb ten první i tito násilní, majíce moc jedni nad druhými, to jsou provozovali. Neb žádný jeden druhého o čest spra- vedlivě připraviti nemůž, lečby ten narčený sám sebe prvé k tomu připravil; a žádné právo toho člověka cti neodsuzuje, kterýž se ku právu oddává, a dokudž přemožen před soudem 35 spravedlivým, čímby narčen byl, nebude: ale tohoť za bez- právníka úkladného odsuzuje, kterýž nechtě právem živ býti, užívá moci. 5 20 25 1529.
302 Kniha čtvrtá. pomínal je k nápravám kostelním obyčejem prvním, a oni se tomu zpěčovali, podávajíce se ku právu, ačby je kdo chtěl z čeho viniti. A po takových jemu odpořích, slyšav to, ne- chal tak všeho v mlčení se všemi tovařiši svými, nemaje koho z čeho viniti spravedlivě. A tak jedni i druzí, světští i duchovní, to na sebe zřetedlně odkrývali, že jakož prvé, tak i nyní neměli těch vypověděných z čeho spravedlivě vi- niti. A však se chlubívali: „žeby je měli z čeho viniti, kdyby k soudu přišlo!“ kterémuž se vždycky jako kosa kamenu vy- hýbali — leč kdyby onino všickni zemřeli. A tak musilo to 10 býti, že jsou obojí jim ubližovali rozličnými obyčeji, beze všeho pořádného vyslyšení, utiskajíce je a z města vypoví- dajíce bezprávně. Protož starodávní jest přísloví: že proti palici šermu není. A rád bych tomu, aby mi k této pohádce upřímě povědíno bylo: jakou chválu a poctivost od lidí roz- 15 umných a šlechetných můž míti ten, kterýžby, moc maje, bral na cestě a loupil z statku člověka nevinného a pracovi- tého, a až někdy do hrdla zbavení ubitého? Neb bývalo val- chování druhdy od lidí nerozumných utrhavě o těch, kdož jsou vypovědíni byli času tohoto, ze cti je proto oblupujíce, ja- koby jim skrze to poctivost odjata měla býti, nešetříce toho, předešla-li jest takovou pokutu jaká slušná, hodná i řádná příčina, čili nic? I nechť ti všickni takoví povědí pravdu: kdo jest býval odsouzen cti a na šibenici z těch dvojích: ten-li, který ztratil statek na cestě jemu pobraný od zlých lidí, čili ti, kteříž jsou mu jej násilím pobrali, nemajíce k ně- mu žádného práva? A opět: jest-li ten lepší pověsti, kterýž zamorduje člověka nevinného na cestě, a pobéře mu loupežem statek jeho bezprávně; tehdy ti, kdož jsou moc nad vypo- věděnými ukazovali, jsou také lepší pověsti, nežli vypovědění! 30 Neb ten první i tito násilní, majíce moc jedni nad druhými, to jsou provozovali. Neb žádný jeden druhého o čest spra- vedlivě připraviti nemůž, lečby ten narčený sám sebe prvé k tomu připravil; a žádné právo toho člověka cti neodsuzuje, kterýž se ku právu oddává, a dokudž přemožen před soudem 35 spravedlivým, čímby narčen byl, nebude: ale tohoť za bez- právníka úkladného odsuzuje, kterýž nechtě právem živ býti, užívá moci. 5 20 25 1529.
Strana 303
Hlava 29. 303 Hlava 29. 1529. 10 5 V níž se vypisuje, kterak nemohše pan Hlavsa s tovařiši svými mezi tou zšálenou obcí nic během přátelským zjednati, do Lince k králi jel, a tam jsa, dobře zjednal, že král všem vypověděným glejt dal všudy v Praze, i kde se jim líbí. A potom obce Pražské, jsouce pospolu, ten glejt čtou a jej přijímají. A jak které osoby vypověděné dlouho v tom trvaly, se jmenují. Dále jak jest král Pražanům ten zápis společní zrušil. Když tak to jednání opět se rozešlo, tehdy pan Jan Hlavsa, otec spoluvypověděných, sám od sebe i od jiných vy- šlých vypravil se k králi do Lince, a zprávu učinil jemu o ts tom o všem jednání, kudy a jak se rozešlo; a k čemu jest se v obci s jinými podával, že ani toho Pražané přijíti ne- chtěli, odvolávajíce se jalově na krále, rozkáže-li král atd. Král toho pováživ s radami svými, že všemu slušnému a spravedlivému Pražané jsou odporni, a na svém předse- 20 vzetí by toliko neústupně, tak jakž jsou začali, státi chtěli; dal týmž vypověděným všem jistý a bezpečný glejt, od da- tum od pátku po svatém Bonifacii téhož léta 1529 až do té pře skonání, na to: „aby při ženách, dětech, domích a stat- cích svých ve všech třech městech Pražských, i jinde všudy 23 kdežkoli, bydleti a své obchody i živnosti svobodně vésti beze vší překážky mohli, s výnímkou práva, ačby je kdo chtěl z čeho viniti." Kterýžto glejt když byl přinešen, v kterémž vyzdvihl a zrušil Pražanům ten zápis společní mocí svou královskou, na 30 kterýž se často odvolávali a tvrdili; tehdy v úterý před vi- gilí svatého Jana Křtitele božího svolali obce své na obou radnicích, totiž na Staroměstské i na Novoměstské. A když to do obcí vznešeno bylo, na Novém městě beze všeho pro- dlení srovnali se, a dali místo glejtu tomu beze všelijaké ne- 35 snáze. Ale v Starém městě, ač počali někteří z Paškova po- větří jako v lejnu párati se a pokoušeti ještě, aby to zrušiti mohli, však nic neobdržali. Po kterémžto glejtu často jmenovaní vyšlí s vypovědě- nými hned přišli do Prahy jako z vězení Babylonského, do 11. Červ- na. 22.Cerv- na.
Hlava 29. 303 Hlava 29. 1529. 10 5 V níž se vypisuje, kterak nemohše pan Hlavsa s tovařiši svými mezi tou zšálenou obcí nic během přátelským zjednati, do Lince k králi jel, a tam jsa, dobře zjednal, že král všem vypověděným glejt dal všudy v Praze, i kde se jim líbí. A potom obce Pražské, jsouce pospolu, ten glejt čtou a jej přijímají. A jak které osoby vypověděné dlouho v tom trvaly, se jmenují. Dále jak jest král Pražanům ten zápis společní zrušil. Když tak to jednání opět se rozešlo, tehdy pan Jan Hlavsa, otec spoluvypověděných, sám od sebe i od jiných vy- šlých vypravil se k králi do Lince, a zprávu učinil jemu o ts tom o všem jednání, kudy a jak se rozešlo; a k čemu jest se v obci s jinými podával, že ani toho Pražané přijíti ne- chtěli, odvolávajíce se jalově na krále, rozkáže-li král atd. Král toho pováživ s radami svými, že všemu slušnému a spravedlivému Pražané jsou odporni, a na svém předse- 20 vzetí by toliko neústupně, tak jakž jsou začali, státi chtěli; dal týmž vypověděným všem jistý a bezpečný glejt, od da- tum od pátku po svatém Bonifacii téhož léta 1529 až do té pře skonání, na to: „aby při ženách, dětech, domích a stat- cích svých ve všech třech městech Pražských, i jinde všudy 23 kdežkoli, bydleti a své obchody i živnosti svobodně vésti beze vší překážky mohli, s výnímkou práva, ačby je kdo chtěl z čeho viniti." Kterýžto glejt když byl přinešen, v kterémž vyzdvihl a zrušil Pražanům ten zápis společní mocí svou královskou, na 30 kterýž se často odvolávali a tvrdili; tehdy v úterý před vi- gilí svatého Jana Křtitele božího svolali obce své na obou radnicích, totiž na Staroměstské i na Novoměstské. A když to do obcí vznešeno bylo, na Novém městě beze všeho pro- dlení srovnali se, a dali místo glejtu tomu beze všelijaké ne- 35 snáze. Ale v Starém městě, ač počali někteří z Paškova po- větří jako v lejnu párati se a pokoušeti ještě, aby to zrušiti mohli, však nic neobdržali. Po kterémžto glejtu často jmenovaní vyšlí s vypovědě- nými hned přišli do Prahy jako z vězení Babylonského, do 11. Červ- na. 22.Cerv- na.
Strana 304
304 Kniha čtvrtá. 18. Čer- vence. statkův svých téhož dne, žádné odpovědi od Pražanův neče- kavše, nepřátelům svým k velikému zámutku i k nemalému na mysli jich trápení a bolesti, jiným pak milovníkům dobrého k velikému potěšení. A tak někteří trvali v té potupné pouti od vyjití svého, jako pan Jan Hlavsa, Šorf a Šípecký, na den sv. Vavřince léta 1524, i s vypověděním jich z Prahy, půl páta léta a devatenáct nedělí; jiní ode dne toliko vypovědění jich, vězňové spoluradní, čtyři léta, osmnáct nedělí a pět dní; jiní málo méň než tolikéž; jiní půl čtvrta léta, osmnáct nedělí a dva dni; jiní opět málo méň, jsouce vzdáleni od to svých statkův i od přátel svých. Ale Pražané Staroměstští neměli na tom dosti, že král zápis společní jim vyzdvihl mocně; i poslali listy k němu do Českých Budějovic, do sněmu při svatém Kilianu, o kterémž bude brzo mluveno, za jinými posly, spoluradními svými, toho 15 žádajíce a prosíce: „aby jim téhož zápisu potvrdil, proto, že jsou v něm (tak zpravujíce) artikulové křesťanští proti blu- dným lidem.“ Kterýmžto psaním jed opět medem pomazaný vypověděným strojili, aby výmluvu měli, že proti tomu zá- pisu, a tak i proti své cti nemohou v žádné srovnání přá- 20 telské s nimi vjíti. I dána jest jim na to slušná a hodná od- pověd listovní, mezi jinými slovy v ten rozum: že „jakož prvé, tak i nyní týž zápis král vyzdvihuje, moří, kazí a v nic obrací, důvěrnosti jsa té, že se při tom poslušně a poddaně zachovají.“ A na tom již musili přestati. A kdo jest ten, aby postačiti mohl všecky nesmyslnosti zlostné sepsati? Neb potom po několika nedělích, v neděli na den sv. Arnolfa, kněží někteří, popuzeni jsouce přes mnohá psaní královská zlostí svou neústupnou, buďto že nepřáli těm vypověděným takové milosti královské, buďto že pospíchali so k konci od boha jim uloženému, křičeli, a jako na nestydaté a nevážné lidi a všeho dobrého prázdné slušelo, s vzteklostí povyky činili po kostelích, zapovídajíce opět lidu obecnímu, aby s často psanými vypověděnými nic činiti neměli, ani jich pozdravovali, ani do domů a příbytků svých jich nepouštěli, ani jim co prodávali a nad to nekupovali, ani s nimi mluvili, a tak aby ovšem jich prázdni byli. Ale lidé, též jako prvé, téměř napořád se jim v tom posmívali a v lehkost brali, nic na ně nedbajíce, leč kteří jim podobní zberní lidé byli ma- 5 25 35 1529.
304 Kniha čtvrtá. 18. Čer- vence. statkův svých téhož dne, žádné odpovědi od Pražanův neče- kavše, nepřátelům svým k velikému zámutku i k nemalému na mysli jich trápení a bolesti, jiným pak milovníkům dobrého k velikému potěšení. A tak někteří trvali v té potupné pouti od vyjití svého, jako pan Jan Hlavsa, Šorf a Šípecký, na den sv. Vavřince léta 1524, i s vypověděním jich z Prahy, půl páta léta a devatenáct nedělí; jiní ode dne toliko vypovědění jich, vězňové spoluradní, čtyři léta, osmnáct nedělí a pět dní; jiní málo méň než tolikéž; jiní půl čtvrta léta, osmnáct nedělí a dva dni; jiní opět málo méň, jsouce vzdáleni od to svých statkův i od přátel svých. Ale Pražané Staroměstští neměli na tom dosti, že král zápis společní jim vyzdvihl mocně; i poslali listy k němu do Českých Budějovic, do sněmu při svatém Kilianu, o kterémž bude brzo mluveno, za jinými posly, spoluradními svými, toho 15 žádajíce a prosíce: „aby jim téhož zápisu potvrdil, proto, že jsou v něm (tak zpravujíce) artikulové křesťanští proti blu- dným lidem.“ Kterýmžto psaním jed opět medem pomazaný vypověděným strojili, aby výmluvu měli, že proti tomu zá- pisu, a tak i proti své cti nemohou v žádné srovnání přá- 20 telské s nimi vjíti. I dána jest jim na to slušná a hodná od- pověd listovní, mezi jinými slovy v ten rozum: že „jakož prvé, tak i nyní týž zápis král vyzdvihuje, moří, kazí a v nic obrací, důvěrnosti jsa té, že se při tom poslušně a poddaně zachovají.“ A na tom již musili přestati. A kdo jest ten, aby postačiti mohl všecky nesmyslnosti zlostné sepsati? Neb potom po několika nedělích, v neděli na den sv. Arnolfa, kněží někteří, popuzeni jsouce přes mnohá psaní královská zlostí svou neústupnou, buďto že nepřáli těm vypověděným takové milosti královské, buďto že pospíchali so k konci od boha jim uloženému, křičeli, a jako na nestydaté a nevážné lidi a všeho dobrého prázdné slušelo, s vzteklostí povyky činili po kostelích, zapovídajíce opět lidu obecnímu, aby s často psanými vypověděnými nic činiti neměli, ani jich pozdravovali, ani do domů a příbytků svých jich nepouštěli, ani jim co prodávali a nad to nekupovali, ani s nimi mluvili, a tak aby ovšem jich prázdni byli. Ale lidé, též jako prvé, téměř napořád se jim v tom posmívali a v lehkost brali, nic na ně nedbajíce, leč kteří jim podobní zberní lidé byli ma- 5 25 35 1529.
Strana 305
Hlava 30. 305 lého počtu. Neb jsou těmi tálci žádného nehledali vzdě- lání ani úžitku v lidu, a tak ani cti, ani chvály boží, ježto z podstaty každému učiteli náleží tu povahu míti; ale pouhou nenávist a různici víc a víc rozmnožovali, pro rozšíření cti s a chvály své vlastní. Neb i přirozený rozum od toho odvodí, aby měl člověk sobě rovnému, a nebo by pak bylo i vyš- šímu, něco k vůli povykem a z přinucení učiniti, totiž haně- ním, ostouzením i jinými věcmi; pakli co učiní, jsa někdy přitištěn násilím a mocí, nemaje k tomu žádné chuti a milosti, 10 že žádného úžitku, a zvláště duchovního, z toho nepřichází, ani tomu, jenž přinutil, leč horoucí peklo; ani tomu, kdož jest byl přinucen. A tak toliko nenávist a zlovolná žádost se tu rodí, z kteréžto mnohokrát svády, bitvy a mordové po- vstávají. 1529. 15 Hlava 30. V níž se pokládá, jak již Paškovi a jeho rotě rohův upilováno. Při 20 tom jak jest Cahera na sněmu v Budějovicích před králem připomínán, a zpráva jemu o jeho neupřímosti dostatečná učiněna. Dále, jak jest hned z toho sněmu list k Pražanům přísný psal, jeho administratora ze všech zemí svých vypovídaje; a potom, jak se mu na té cestě vedlo, že jsou ho, co jiného lotra (ač jest lepší nebyl) vypovídali, a stanoviště mu nedávali. 25 V tom pak času, když od svých takových povykův ne- křesťanských a nelidských ti učitelé přestávati nechtěli, slušně se to k vyplnění přísloví obecného: že po dobrém pánu do- brá jízda bývá, nachylovalo; tak jakž Pašek s svými tovařiši so proti králi pánu svému rohův pozdvihoval, že pro takové věci a výstupky jeho nepoddané těch rohův jest jemu i jiným nemálo upilováno při obnovení rady a jednoty rozdvojení, a potom při vypovědění jeho od krále, o kterémž brzo usly- šíš; že týmž spůsobem, poněvadž Havel Cahera administrator, 35 jsa nejvyšší sloup v své rozpustilosti mezi jinými kněžími, rozsívaje bez přestání různice a nenávisti v lidech Pražských, nechtěl přestati od svých nevážných a nepravých, bouřlivých kázaní, jiných k témuž ponoukaje, žádného ve všech stavích nepominul, aby ho zlostnými slovy a utrháním hanebně ne- 20
Hlava 30. 305 lého počtu. Neb jsou těmi tálci žádného nehledali vzdě- lání ani úžitku v lidu, a tak ani cti, ani chvály boží, ježto z podstaty každému učiteli náleží tu povahu míti; ale pouhou nenávist a různici víc a víc rozmnožovali, pro rozšíření cti s a chvály své vlastní. Neb i přirozený rozum od toho odvodí, aby měl člověk sobě rovnému, a nebo by pak bylo i vyš- šímu, něco k vůli povykem a z přinucení učiniti, totiž haně- ním, ostouzením i jinými věcmi; pakli co učiní, jsa někdy přitištěn násilím a mocí, nemaje k tomu žádné chuti a milosti, 10 že žádného úžitku, a zvláště duchovního, z toho nepřichází, ani tomu, jenž přinutil, leč horoucí peklo; ani tomu, kdož jest byl přinucen. A tak toliko nenávist a zlovolná žádost se tu rodí, z kteréžto mnohokrát svády, bitvy a mordové po- vstávají. 1529. 15 Hlava 30. V níž se pokládá, jak již Paškovi a jeho rotě rohův upilováno. Při 20 tom jak jest Cahera na sněmu v Budějovicích před králem připomínán, a zpráva jemu o jeho neupřímosti dostatečná učiněna. Dále, jak jest hned z toho sněmu list k Pražanům přísný psal, jeho administratora ze všech zemí svých vypovídaje; a potom, jak se mu na té cestě vedlo, že jsou ho, co jiného lotra (ač jest lepší nebyl) vypovídali, a stanoviště mu nedávali. 25 V tom pak času, když od svých takových povykův ne- křesťanských a nelidských ti učitelé přestávati nechtěli, slušně se to k vyplnění přísloví obecného: že po dobrém pánu do- brá jízda bývá, nachylovalo; tak jakž Pašek s svými tovařiši so proti králi pánu svému rohův pozdvihoval, že pro takové věci a výstupky jeho nepoddané těch rohův jest jemu i jiným nemálo upilováno při obnovení rady a jednoty rozdvojení, a potom při vypovědění jeho od krále, o kterémž brzo usly- šíš; že týmž spůsobem, poněvadž Havel Cahera administrator, 35 jsa nejvyšší sloup v své rozpustilosti mezi jinými kněžími, rozsívaje bez přestání různice a nenávisti v lidech Pražských, nechtěl přestati od svých nevážných a nepravých, bouřlivých kázaní, jiných k témuž ponoukaje, žádného ve všech stavích nepominul, aby ho zlostnými slovy a utrháním hanebně ne- 20
Strana 306
306 Kniha čtvrtá. 8. Cer- vence. podrbal; tu všecku lež zřetedlnou tvrdil a pravdě připisoval beze všeho studu, nechtě se na žádného člověka napravení obrátiti, ale svou křivdu vždy neústupně líčil, že se bylo mnohokrát čemu podiviti, že tak dlouho bez pokuty a bez překážky svůj průchod mohl míti nad jiné lidi; — a protož, když král sněm byl položil v Českých Budějovicích na den svatého Kiliana všem stavům země České pro potřeby tohoto království, že také tu v zapomenutí týž Cahera nebyl před králem od znamenitých lidí, zprávu dostatečnou a jistou o jeho neústupnosti zlostné a ovšem nerozumné dávajíce. Král 10 pak, ač o něm prvé mnoho slýchal, však nikdá tak zůřivě se proti němu nepostavil, jako toho času. A poněvadž se nehleděl žádnému dobrému zachovati, leč sobě rovným a ve všem podobným, že také žádného při králi přátelství od žádného neobdržal, proto že jest byl všem lidem šlechetným, střídmým a pokojným ze všech stavův nelibý. I z té příčiny rozkázal král bez meškání listy k Pražanům Staroměstským psáti, připomínaje jim svá rozličná ústní i listovní jim i jemu přísná přikazování, aby oni jemu takových bouřlivých a ne- pokojných kázaní nedopouštěli; ale aby mu je konečně a 20 skutečně i jeho kněžstvu zastavovali. Jemu tolikéž přikazo- váno bylo nejednou od krále, aby ovšem od toho přestal, a aby jiným kněžím o témž oznámil i zastavil. A že se ta- kové vůli a rozkázání jeho dosti nestalo až do té chvíle; ale bouřil-li jest prvé mnoho, že neméň, ale víc toho přibývalo od něho i od jeho kněžstva. Dále v témž listu s hněvem a s podivením jakýms nemalým to dokládal: že se chce na to ptáti, skrze koho to schází, že se tomu dosti neděje. A protož přísně jim pod největší pokutou přikázal: jakž jich list ten důjde, aby hned na zejtří ráno jej obeslali a jemu so to oznámili: „aby beze všeho dalšího prodlení toho prvního dne v Praze nezůstával, než do slunce západu, a v šesti dnech pořád zběhlých aby z Českého království se vybral; a naposledy ve čtrnácti dnech pořádných ze všech zemí a království králi příležitých konečně vyšel. Pakliby se tak ne- 35 zachoval a kde byl postížen, tehdy aby saženo bylo od kohož- koli na hrdlo i na statek jeho. A to aby po něm rozpisovali po všech jeho zemích.“ A když ten list jim Pražanům byl přinešen, přihodilo 5 15 25 1529
306 Kniha čtvrtá. 8. Cer- vence. podrbal; tu všecku lež zřetedlnou tvrdil a pravdě připisoval beze všeho studu, nechtě se na žádného člověka napravení obrátiti, ale svou křivdu vždy neústupně líčil, že se bylo mnohokrát čemu podiviti, že tak dlouho bez pokuty a bez překážky svůj průchod mohl míti nad jiné lidi; — a protož, když král sněm byl položil v Českých Budějovicích na den svatého Kiliana všem stavům země České pro potřeby tohoto království, že také tu v zapomenutí týž Cahera nebyl před králem od znamenitých lidí, zprávu dostatečnou a jistou o jeho neústupnosti zlostné a ovšem nerozumné dávajíce. Král 10 pak, ač o něm prvé mnoho slýchal, však nikdá tak zůřivě se proti němu nepostavil, jako toho času. A poněvadž se nehleděl žádnému dobrému zachovati, leč sobě rovným a ve všem podobným, že také žádného při králi přátelství od žádného neobdržal, proto že jest byl všem lidem šlechetným, střídmým a pokojným ze všech stavův nelibý. I z té příčiny rozkázal král bez meškání listy k Pražanům Staroměstským psáti, připomínaje jim svá rozličná ústní i listovní jim i jemu přísná přikazování, aby oni jemu takových bouřlivých a ne- pokojných kázaní nedopouštěli; ale aby mu je konečně a 20 skutečně i jeho kněžstvu zastavovali. Jemu tolikéž přikazo- váno bylo nejednou od krále, aby ovšem od toho přestal, a aby jiným kněžím o témž oznámil i zastavil. A že se ta- kové vůli a rozkázání jeho dosti nestalo až do té chvíle; ale bouřil-li jest prvé mnoho, že neméň, ale víc toho přibývalo od něho i od jeho kněžstva. Dále v témž listu s hněvem a s podivením jakýms nemalým to dokládal: že se chce na to ptáti, skrze koho to schází, že se tomu dosti neděje. A protož přísně jim pod největší pokutou přikázal: jakž jich list ten důjde, aby hned na zejtří ráno jej obeslali a jemu so to oznámili: „aby beze všeho dalšího prodlení toho prvního dne v Praze nezůstával, než do slunce západu, a v šesti dnech pořád zběhlých aby z Českého království se vybral; a naposledy ve čtrnácti dnech pořádných ze všech zemí a království králi příležitých konečně vyšel. Pakliby se tak ne- 35 zachoval a kde byl postížen, tehdy aby saženo bylo od kohož- koli na hrdlo i na statek jeho. A to aby po něm rozpisovali po všech jeho zemích.“ A když ten list jim Pražanům byl přinešen, přihodilo 5 15 25 1529
Strana 307
Hlava 30. 307 se, že jsou někteří farářové, od Cahery vyslaní, vstupovali do 1529. rady na radnici téhož dne, totiž ve čtvrtek na den svatého Osvalda téhož léta 1529, oznamujíce slovem jeho: že chce 5. Srp. 10. Srp. vésti procesí na den sv. Vavřince hned příštího, na památku 5 všech předešlých vzteklostí a povykův Pražských, ke cti a k chvále boží to obracujíce, též jako předešlých let, z po- puzení krve jich nešlechetné k obnovení ran. A v tom Pra- žané, majíce před sebou ten list královský, ptali se na Ca- heru. A když od nich zvěděli, že ho doma nebylo, dali jim 10 přípis toho listu a rozkázali, aby mu ho dodali bez meškání, a podlé toho aby se tím spravil. Neb se již pokrýval, rozu- měje, co má naň přijíti. A tak se stalo, že téhož dne jsou mu ho podali na faře u sv. Jiljí. A tak se zachovati musil podlé konečné vůle královské. A těm kněžím přikázali, aby 15 těch a takových procesí zanechali, žeby tím nic dobrého nespůsobili. A od té chvíle ta procesí hřmotná jim zmizela, kterouž všecko zlé zakrývali, ke cti a k chvále boží ji obra- cejíce. Neb kněžstvo to již sobě v zvyklost vzalo, aby všecko zlé jako dobré procesím ozdobili a obalili. Toť se 20 často přihází, že kdož se cizímu neštěstí nad míru raduje, jako tento člověk, a neohlédá se sám na své, když v patách za ním chodí, poklesne-li se kde, aby ho hlavou dolův ne- obrátilo; jakož jest on tak po vše časy činil a potěšení z toho, co se jiným přihodilo, veliké míval: že hodně se 25 naň tolikéž obrátilo a k pádu jej přivedlo. Neb tak na takové posměvače, buřiče a různic mezi bratřími rozsevače sprave- dlivě slušelo, podlé řeči Ducha božího v knihách Šalomouno- vých: aby vyvržen byl posměvač, proto, aby svárové přestá- vali; tak aby v každém místě tou poctou ctěn byl, kteráž so mu jest nyní vyměřena. Jakož pak prvé z Litoměřic pro ta- kovéž své nezřízené skoky vybrati se musil potupně. A když ho někdo dobrou měrou, jsa s ním v přátelství, potrestal, řka jemu: „Medle proč tak činíš? však to dobře není.“ A on odpověděl: „Hereš! leda já dobře nedělal!“ Neb když 35 takový posměvač z prostředku lidu vyvržen bývá, že hned všecko zlé pomine. A to se jest též tuto tak stalo, že hned po jeho odjití povětří se všudy pokojilo. A nejprvé, z Prahy vyšed, bral se do Míšně, naděje se, že tu odpočinutí míti bude. Ale kníže Jiří Míšenský, zvěděv brzo o jeho zacho- 20*
Hlava 30. 307 se, že jsou někteří farářové, od Cahery vyslaní, vstupovali do 1529. rady na radnici téhož dne, totiž ve čtvrtek na den svatého Osvalda téhož léta 1529, oznamujíce slovem jeho: že chce 5. Srp. 10. Srp. vésti procesí na den sv. Vavřince hned příštího, na památku 5 všech předešlých vzteklostí a povykův Pražských, ke cti a k chvále boží to obracujíce, též jako předešlých let, z po- puzení krve jich nešlechetné k obnovení ran. A v tom Pra- žané, majíce před sebou ten list královský, ptali se na Ca- heru. A když od nich zvěděli, že ho doma nebylo, dali jim 10 přípis toho listu a rozkázali, aby mu ho dodali bez meškání, a podlé toho aby se tím spravil. Neb se již pokrýval, rozu- měje, co má naň přijíti. A tak se stalo, že téhož dne jsou mu ho podali na faře u sv. Jiljí. A tak se zachovati musil podlé konečné vůle královské. A těm kněžím přikázali, aby 15 těch a takových procesí zanechali, žeby tím nic dobrého nespůsobili. A od té chvíle ta procesí hřmotná jim zmizela, kterouž všecko zlé zakrývali, ke cti a k chvále boží ji obra- cejíce. Neb kněžstvo to již sobě v zvyklost vzalo, aby všecko zlé jako dobré procesím ozdobili a obalili. Toť se 20 často přihází, že kdož se cizímu neštěstí nad míru raduje, jako tento člověk, a neohlédá se sám na své, když v patách za ním chodí, poklesne-li se kde, aby ho hlavou dolův ne- obrátilo; jakož jest on tak po vše časy činil a potěšení z toho, co se jiným přihodilo, veliké míval: že hodně se 25 naň tolikéž obrátilo a k pádu jej přivedlo. Neb tak na takové posměvače, buřiče a různic mezi bratřími rozsevače sprave- dlivě slušelo, podlé řeči Ducha božího v knihách Šalomouno- vých: aby vyvržen byl posměvač, proto, aby svárové přestá- vali; tak aby v každém místě tou poctou ctěn byl, kteráž so mu jest nyní vyměřena. Jakož pak prvé z Litoměřic pro ta- kovéž své nezřízené skoky vybrati se musil potupně. A když ho někdo dobrou měrou, jsa s ním v přátelství, potrestal, řka jemu: „Medle proč tak činíš? však to dobře není.“ A on odpověděl: „Hereš! leda já dobře nedělal!“ Neb když 35 takový posměvač z prostředku lidu vyvržen bývá, že hned všecko zlé pomine. A to se jest též tuto tak stalo, že hned po jeho odjití povětří se všudy pokojilo. A nejprvé, z Prahy vyšed, bral se do Míšně, naděje se, že tu odpočinutí míti bude. Ale kníže Jiří Míšenský, zvěděv brzo o jeho zacho- 20*
Strana 308
308 Kniha čtvrtá. vání, kterémuž neslušelo věřiti pro jeho velikou neupřímnost, rozkázal a vypověděl ho ze všech zemí svých: ne pro příčinu odporu v přijímání těla a krve Kristovy pod obojí spůsobou; ale pro rozličné jeho zlé nekřesťanské obyčeje, o kterýchž jest již prvé mnoho praveno. A odtud šel do Normberka. Tu pak trval několik časův; a v tom páni Norm- berští často o něm i o jeho příhodě, kterouž nesl pro své nezbedné a nechvalitebné vášně, sobě rozjímali; neb již o některé věci zvyklé a jim nepříjemné se také tam pokoušel, a mezi jinými skoky kazatele jich haněl a hyzdil. I z těch 10 příčin, když k času vánočnímu se přibližovalo téhož roku, spůsobili to nezřetedlnými prostředky beze všech hřmotův, a obeslavše jej k sobě na radnici, vyptávali se na něm: co jest? odkud jest, a co v městě jich dělá? A když on po- věděl, odkud jest, položiv toho některé jalové příčiny, a 15 zvláště tu, pravě: cožkoli trpí, že pro čtení svaté trpí, zakrý- vaje tím své lotrovství veliké; oni řekli jemu: žeby tomu raději byli, aby jinde na své peníze trávil krom jich města. Po té řeči, když nechtěl jich nápovědi rozuměti, poslali k ně- mu brzo do hospody po nemnohých dnech dva spolu z rad- 20 ních, a rozkázali mu, aby šel z města jich toho dne do slunce západu. Kterýž odtud opět šel na dvě míle do mě- stečka Švobochu řečeného, a tu jest trval za dlouhý čas; a odtud potom vybral se do města Onšpachu řečeného, pět mil za Normberkem, pod panováním téhož pána markrabě, tu 25 kdež dvorem obyčejně bývá. A tu oblíbiv sobě stav manžel- ský a potupiv stav kněžský, i oženil se a pojal sobě nějakou děvečku, léta páně 1531 časem podzimním před svatým Václavem. Což jiným, v Praze jsa, hyzdil a zlořečil, totiž kněžím, kteříž jsou se ženili, již jest v to i v jiné sám jako so svině do kaliště všel, podlé onoho písma: Fugit latro ad la- tronem. Než co se jiného kněžstva, zvláště Pražského některého, dotýče, ti jsou nastoupili na stopy jeho, hanějíce a nepokoj mezi lidmi činíce proti úmyslu královskému, tak jakž se prvé 35 od téhož mistra svého tomu vyučili. A mezi tím, když Jakub řečený titulem kněz, ten, kterýž před půl třetím letem, jsa za faráře u sv. Štěpána Velikého v Praze, příčina byl upá- lení Mikuláše vřetenáře a Kláry hospodyně jeho, utrživ za 1529.
308 Kniha čtvrtá. vání, kterémuž neslušelo věřiti pro jeho velikou neupřímnost, rozkázal a vypověděl ho ze všech zemí svých: ne pro příčinu odporu v přijímání těla a krve Kristovy pod obojí spůsobou; ale pro rozličné jeho zlé nekřesťanské obyčeje, o kterýchž jest již prvé mnoho praveno. A odtud šel do Normberka. Tu pak trval několik časův; a v tom páni Norm- berští často o něm i o jeho příhodě, kterouž nesl pro své nezbedné a nechvalitebné vášně, sobě rozjímali; neb již o některé věci zvyklé a jim nepříjemné se také tam pokoušel, a mezi jinými skoky kazatele jich haněl a hyzdil. I z těch 10 příčin, když k času vánočnímu se přibližovalo téhož roku, spůsobili to nezřetedlnými prostředky beze všech hřmotův, a obeslavše jej k sobě na radnici, vyptávali se na něm: co jest? odkud jest, a co v městě jich dělá? A když on po- věděl, odkud jest, položiv toho některé jalové příčiny, a 15 zvláště tu, pravě: cožkoli trpí, že pro čtení svaté trpí, zakrý- vaje tím své lotrovství veliké; oni řekli jemu: žeby tomu raději byli, aby jinde na své peníze trávil krom jich města. Po té řeči, když nechtěl jich nápovědi rozuměti, poslali k ně- mu brzo do hospody po nemnohých dnech dva spolu z rad- 20 ních, a rozkázali mu, aby šel z města jich toho dne do slunce západu. Kterýž odtud opět šel na dvě míle do mě- stečka Švobochu řečeného, a tu jest trval za dlouhý čas; a odtud potom vybral se do města Onšpachu řečeného, pět mil za Normberkem, pod panováním téhož pána markrabě, tu 25 kdež dvorem obyčejně bývá. A tu oblíbiv sobě stav manžel- ský a potupiv stav kněžský, i oženil se a pojal sobě nějakou děvečku, léta páně 1531 časem podzimním před svatým Václavem. Což jiným, v Praze jsa, hyzdil a zlořečil, totiž kněžím, kteříž jsou se ženili, již jest v to i v jiné sám jako so svině do kaliště všel, podlé onoho písma: Fugit latro ad la- tronem. Než co se jiného kněžstva, zvláště Pražského některého, dotýče, ti jsou nastoupili na stopy jeho, hanějíce a nepokoj mezi lidmi činíce proti úmyslu královskému, tak jakž se prvé 35 od téhož mistra svého tomu vyučili. A mezi tím, když Jakub řečený titulem kněz, ten, kterýž před půl třetím letem, jsa za faráře u sv. Štěpána Velikého v Praze, příčina byl upá- lení Mikuláše vřetenáře a Kláry hospodyně jeho, utrživ za 1529.
Strana 309
Hlava 31. 309 ně jeden stříbrný z oněch třidceti: ten jsa v Kolíně nad La- 1529. bem farářem, spůsobil to v tom městě, že jest pozdvihl je- dněch proti druhým k samému krve prolití kaceřováním a pikartováním mnohých dobrých a šlechetných lidí. Ale Ko- línští správcové, poznavše veliké zlé z původu jeho, vypově- děli jej z města dne jednoho do slunce západu, brzo po Ca- herovi. Takovéť jest bylo jich dobré zachování z velikého božího dopuštění, že již pod tím titulem kněžským zdálo se jim, že jim všecko dobře sluší, nevědouce, co páší, ježtoby 10 se za to mnozí zoufalci ustyděli a báli by se pomsty světské, a takby své zlé změnili obyčeje. Ale tito nemajíce péče na pomstu, všecko jim jináč z slepoty lidu světského bylo váženo, a všecko nepořádné bylo dopuštěno, podlé starého obecního přísloví: „Jaký jest farář, taková jest osádka; a jaký pán, 15 taková čeládka.“ A však nestyděli se toho, že to všecko pro svaté čtení všickni trpí, vyznávati. Hlava 31. 20 25 V níž se oznamuje o králi Janovi, jinak Štefanovi, kterak on jsa lí- tostí hnut, vzal sobě za pomocníka Turka proti králi Ferdinandovi, a jak jest týž Turek zemi Rakouskou a Uherskou zhubil, Budína dobyl i jiných zámkův; dále jak jest k Vídni přitáhl a jí dobýval. Při tom i příčiny se pokládají, proč jest pán bůh na krále takového ne- přítele dopustil. Téhož pak roku stalo se jiné vyzdvižení lidí proti sobě při počátku téměř podzimku, z ustavičné nezbednosti v úmyslu Jana Štefana, krále korunovaného Uherského, z země so té vytištěného, v předsevzetí z lítostí té, že jest potupně vytištěn z království toho, i z vévodství Sedmihradského a z země té od krále Ferdinanda Českého. I nemaje již síly ani moci takové, kteroužby mohl odolati, všel jest v divné přátelství s Tureckým císařem; kterýžto potom na jistý spů- 35 sob dopomáhal jemu zase k tomu království, a zámky v Uhřích zdobýval. Uhři to vidouce, a zvláště ti, kteříž jsou sobě krále Českého za pána vzali, a nemohše tomu odepříti, obraceli se k Štefanovi zase mnozí a za pána svého jej brali. Jak jest se pak to dálo pod jakýmkoliv přikrytím, po-
Hlava 31. 309 ně jeden stříbrný z oněch třidceti: ten jsa v Kolíně nad La- 1529. bem farářem, spůsobil to v tom městě, že jest pozdvihl je- dněch proti druhým k samému krve prolití kaceřováním a pikartováním mnohých dobrých a šlechetných lidí. Ale Ko- línští správcové, poznavše veliké zlé z původu jeho, vypově- děli jej z města dne jednoho do slunce západu, brzo po Ca- herovi. Takovéť jest bylo jich dobré zachování z velikého božího dopuštění, že již pod tím titulem kněžským zdálo se jim, že jim všecko dobře sluší, nevědouce, co páší, ježtoby 10 se za to mnozí zoufalci ustyděli a báli by se pomsty světské, a takby své zlé změnili obyčeje. Ale tito nemajíce péče na pomstu, všecko jim jináč z slepoty lidu světského bylo váženo, a všecko nepořádné bylo dopuštěno, podlé starého obecního přísloví: „Jaký jest farář, taková jest osádka; a jaký pán, 15 taková čeládka.“ A však nestyděli se toho, že to všecko pro svaté čtení všickni trpí, vyznávati. Hlava 31. 20 25 V níž se oznamuje o králi Janovi, jinak Štefanovi, kterak on jsa lí- tostí hnut, vzal sobě za pomocníka Turka proti králi Ferdinandovi, a jak jest týž Turek zemi Rakouskou a Uherskou zhubil, Budína dobyl i jiných zámkův; dále jak jest k Vídni přitáhl a jí dobýval. Při tom i příčiny se pokládají, proč jest pán bůh na krále takového ne- přítele dopustil. Téhož pak roku stalo se jiné vyzdvižení lidí proti sobě při počátku téměř podzimku, z ustavičné nezbednosti v úmyslu Jana Štefana, krále korunovaného Uherského, z země so té vytištěného, v předsevzetí z lítostí té, že jest potupně vytištěn z království toho, i z vévodství Sedmihradského a z země té od krále Ferdinanda Českého. I nemaje již síly ani moci takové, kteroužby mohl odolati, všel jest v divné přátelství s Tureckým císařem; kterýžto potom na jistý spů- 35 sob dopomáhal jemu zase k tomu království, a zámky v Uhřích zdobýval. Uhři to vidouce, a zvláště ti, kteříž jsou sobě krále Českého za pána vzali, a nemohše tomu odepříti, obraceli se k Štefanovi zase mnozí a za pána svého jej brali. Jak jest se pak to dálo pod jakýmkoliv přikrytím, po-
Strana 310
310 Kniha čtvrtá. něvadž Uhři jsou dávno v nestálosti ku pánům svým zname- náni, to již sám bůh souditi bude. A kteříž jsou služebníci krále Českého tam byli, chtíce jich obhajovati, přinuceni byli moci a síle přílišné ustoupiti, a něco jich také zmordo- váno bylo. Potom takové veliké vojsko společné když vždy blíže k Budínu se přibližovalo, potiskalo těch lidí královských na Budín, a tam se zavřeli, dotud, až Budína postoupiti mu- sili. Ale Turci s Štefanem, zmocnivše se Budína, mnoho těch služebných zmordovali. Odtud se brali k jiným zámkům a městům uherským, jakožto k Ostřehomu, k Starým Hradům 10 atd., až naposledy vtrhli do Rakouské země; v kteréž pá- lili, mordovali, brali, až k Vídni přitáhli okolo času svatého Václava. Tu jsou ležali a velikou škodu činili. A král Ferdi- nand byl tehdáž v Linci s svým dvorem několik časův. Ale služební, kteříž toho času na Vídni byli z rozličných krajin, i Čechové, zavřevše se, bránili se mužsky. A když Turci chtěli mosty u města opanovati, tehdy nejednou stekli na ně z města a odehnali je odtud pryč, a harcem pobili jedni dru- hých nemalý počet. Potom Turci, nemohše mostův obdržeti, podkopávali zeď městskou jistým místem. Vídeňští poznavše 20 to, zdělali záporníky a štemfle u té zdi v těch místech v městě proti nim. A když se Turci nadáli, že ji do města převrátí, a že tudy budou moci vskočiti do města, obrátila se na ně zpět, obořivši se, a zdávila jich v příkopích víc než na dva tisíce. Turci viděvše, že jsou oklamáni, nepospíchali víc 25 k útokům a k dobývání města. A v tom, tuším, když velikou nouzi měli v vojště, majíce dosti bídy a psoty na poli od dešťův a od zimy z božího dopuštění, odtrhli odtud zase a preč pospíchali nazpátek k Uherské zemi s nějakým stra- chem; a Vídeň město jest obráněno, u kteréhož jsou toliko 30 za tři neděle leželi. A těmi tálci krále Uherského a Českého o zemi Uherskou připravili. A v tom z Čech i z jiných okol- ních zemí několiko drahně tisícův přitáhli na pomoc k Vídni a kladli se u Znojma. Potom když Turci na prosto preč se obrátili, oni také z rozkázání královského zase se do svých 35 příbytkův navrátili, a tudy se ta vojna na ten čas rozešla. O tom mnozí lidé soudy vydávali rozličné, v tajemství boží sahajíce; nebo někteří pravili, že jest bůh dopustil ta- kové protivenství na krále Ferdinanda proto: když Jan Štefan 15 1529.
310 Kniha čtvrtá. něvadž Uhři jsou dávno v nestálosti ku pánům svým zname- náni, to již sám bůh souditi bude. A kteříž jsou služebníci krále Českého tam byli, chtíce jich obhajovati, přinuceni byli moci a síle přílišné ustoupiti, a něco jich také zmordo- váno bylo. Potom takové veliké vojsko společné když vždy blíže k Budínu se přibližovalo, potiskalo těch lidí královských na Budín, a tam se zavřeli, dotud, až Budína postoupiti mu- sili. Ale Turci s Štefanem, zmocnivše se Budína, mnoho těch služebných zmordovali. Odtud se brali k jiným zámkům a městům uherským, jakožto k Ostřehomu, k Starým Hradům 10 atd., až naposledy vtrhli do Rakouské země; v kteréž pá- lili, mordovali, brali, až k Vídni přitáhli okolo času svatého Václava. Tu jsou ležali a velikou škodu činili. A král Ferdi- nand byl tehdáž v Linci s svým dvorem několik časův. Ale služební, kteříž toho času na Vídni byli z rozličných krajin, i Čechové, zavřevše se, bránili se mužsky. A když Turci chtěli mosty u města opanovati, tehdy nejednou stekli na ně z města a odehnali je odtud pryč, a harcem pobili jedni dru- hých nemalý počet. Potom Turci, nemohše mostův obdržeti, podkopávali zeď městskou jistým místem. Vídeňští poznavše 20 to, zdělali záporníky a štemfle u té zdi v těch místech v městě proti nim. A když se Turci nadáli, že ji do města převrátí, a že tudy budou moci vskočiti do města, obrátila se na ně zpět, obořivši se, a zdávila jich v příkopích víc než na dva tisíce. Turci viděvše, že jsou oklamáni, nepospíchali víc 25 k útokům a k dobývání města. A v tom, tuším, když velikou nouzi měli v vojště, majíce dosti bídy a psoty na poli od dešťův a od zimy z božího dopuštění, odtrhli odtud zase a preč pospíchali nazpátek k Uherské zemi s nějakým stra- chem; a Vídeň město jest obráněno, u kteréhož jsou toliko 30 za tři neděle leželi. A těmi tálci krále Uherského a Českého o zemi Uherskou připravili. A v tom z Čech i z jiných okol- ních zemí několiko drahně tisícův přitáhli na pomoc k Vídni a kladli se u Znojma. Potom když Turci na prosto preč se obrátili, oni také z rozkázání královského zase se do svých 35 příbytkův navrátili, a tudy se ta vojna na ten čas rozešla. O tom mnozí lidé soudy vydávali rozličné, v tajemství boží sahajíce; nebo někteří pravili, že jest bůh dopustil ta- kové protivenství na krále Ferdinanda proto: když Jan Štefan 15 1529.
Strana 311
Hlava 31 311 při počátku téměř svého korunování na království Uherské podával se jemu k smlouvě, že mu koruny Uherské s titulem postoupiti chce, aby jedné při Sedmihradské zemi v pokoji mohl zachován býti do smrti své, a potom aby dědičně při- náležela králi Ferdinandovi; ale on nechtěl toho od něho při- jíti, než aby ze vší země Uherské vypleněn byl. Jiní pravili: jakož král Ferdinand vydal se byl na to, že jest přísně roz- kazoval po zemích svých všudy lidi, poddané své, jimžto luteráni říkali, přeukrutně hubiti a krev jich vylévati pro čtení 10 svaté, od kteréhož ho církev římská odvodila; že pán bůh mstil všech těch mučedlníkův svých, a nejvýš čtení svého svatého. O kterýchžto zpráva byla od hodnověrných lidí, že jich zahubeno bylo méň než ve dvou letech až do těchto časův v počtu okolo tří tisícův rozdílně v místech rozdílných. 15 Učitelé pak Pražští, titulem kněží, na kazatedlnicích lidem oznamovali: žeby pro pikarty, nejvíc vypověděné, pán bůh na krále i na zemi jeho to dopustil, proto, žeby je pod sebou v bytu trpěl a shovíval, a naposledy že jich nehubil. Jiní pak: že pro jich kněžské přílišné a zjevné nešlechetnosti, totiž 20 sodomářství, kuběnářství, cizoložství, zlolejství, ožralství, pro žádost nesmírnou krve lidské vylévání a pro neupřímá jich obecního lidu vedení a učení falešné, i pro jiné mnohé jich zlosti to na krále pán bůh dopouští, potvrzovali, proto že jim to trpí; a oni sami sebe neznajíce činili, což chtěli. Při tom 25 sobě připomínali i jiné jich neřády a různice, jimi v lidi uvedené, i také pozdvižení a bouřku skrze ně vzniklou těchto let v Praze; k tomu také mnohé jich nátisky lidu obecního skrze ruku světskou nápravami neobyčejnými kostelními při víře, s jinými obtížnostmi mnohými prvé psanými skrze učení 30 jich v zapomenutí nebyli, i jiné mnohé věci; a naposledy, že jsou byli příčina krve vylití oněch pěti osob nedávno na oheň odsouzených; a tak že mnohé lidi oslepili, aby vidouce ne- viděli, a rozum majíce nerozuměli, co jest zlého a co jest dobrého. Neb co jest zavedlo krále Achaba a krále Sede- 85 chiáše i jich lidi? a co město Jerusalém před samým zka- žením, nežli falešní proroci a učitelé zákona? a že takových příkladův i v zákoně božím i v historiích mnoho se nalézá, že kněžstvo zlé lid v bludy a v hříchy uvodili. A potom nad takovými vůdci a jich poddanými pán bůh hrozně mstil 5 1529.
Hlava 31 311 při počátku téměř svého korunování na království Uherské podával se jemu k smlouvě, že mu koruny Uherské s titulem postoupiti chce, aby jedné při Sedmihradské zemi v pokoji mohl zachován býti do smrti své, a potom aby dědičně při- náležela králi Ferdinandovi; ale on nechtěl toho od něho při- jíti, než aby ze vší země Uherské vypleněn byl. Jiní pravili: jakož král Ferdinand vydal se byl na to, že jest přísně roz- kazoval po zemích svých všudy lidi, poddané své, jimžto luteráni říkali, přeukrutně hubiti a krev jich vylévati pro čtení 10 svaté, od kteréhož ho církev římská odvodila; že pán bůh mstil všech těch mučedlníkův svých, a nejvýš čtení svého svatého. O kterýchžto zpráva byla od hodnověrných lidí, že jich zahubeno bylo méň než ve dvou letech až do těchto časův v počtu okolo tří tisícův rozdílně v místech rozdílných. 15 Učitelé pak Pražští, titulem kněží, na kazatedlnicích lidem oznamovali: žeby pro pikarty, nejvíc vypověděné, pán bůh na krále i na zemi jeho to dopustil, proto, žeby je pod sebou v bytu trpěl a shovíval, a naposledy že jich nehubil. Jiní pak: že pro jich kněžské přílišné a zjevné nešlechetnosti, totiž 20 sodomářství, kuběnářství, cizoložství, zlolejství, ožralství, pro žádost nesmírnou krve lidské vylévání a pro neupřímá jich obecního lidu vedení a učení falešné, i pro jiné mnohé jich zlosti to na krále pán bůh dopouští, potvrzovali, proto že jim to trpí; a oni sami sebe neznajíce činili, což chtěli. Při tom 25 sobě připomínali i jiné jich neřády a různice, jimi v lidi uvedené, i také pozdvižení a bouřku skrze ně vzniklou těchto let v Praze; k tomu také mnohé jich nátisky lidu obecního skrze ruku světskou nápravami neobyčejnými kostelními při víře, s jinými obtížnostmi mnohými prvé psanými skrze učení 30 jich v zapomenutí nebyli, i jiné mnohé věci; a naposledy, že jsou byli příčina krve vylití oněch pěti osob nedávno na oheň odsouzených; a tak že mnohé lidi oslepili, aby vidouce ne- viděli, a rozum majíce nerozuměli, co jest zlého a co jest dobrého. Neb co jest zavedlo krále Achaba a krále Sede- 85 chiáše i jich lidi? a co město Jerusalém před samým zka- žením, nežli falešní proroci a učitelé zákona? a že takových příkladův i v zákoně božím i v historiích mnoho se nalézá, že kněžstvo zlé lid v bludy a v hříchy uvodili. A potom nad takovými vůdci a jich poddanými pán bůh hrozně mstil 5 1529.
Strana 312
312 Kniha čtvrtá. pro takové věci. Jakž jest pak koliv, ten jest soud jistý boží: že někdy pán bůh rozličná protivenství a pomsty pro hříchy dopouští, někdy zkušuje svých volených v trpělivosti a v stá- losti; a takové tajemství jeho skryto bývá od lidí smrtedlných. Ale věz, že se to znamenitě velikým štěstím od boha stalo, že jsou Turci od Vídně brzy odtrhli. Neb když táhli od Budína k Prešpurku, uchylujíce se k Vídni přes Dunaj; tehdy služebníci královští z Prešpurku zasadili děla za městem proti nim a lodí jim jich ztroskotali, Turkův, což na nich bylo, veliký počet ztopili i zbili, a naposledy děla jich do 10 hlubin Dunajských jim spadaly. A potom Turci jiní, kteříž k Vídni přitáhli, neměli čím k městu stříleti, ani škody pří- lišné činiti; a tudy se ta vojna rozešla. A kdyby se bylo toho nestalo, bůh ví, jakby tu kratochvíl tak hroznou byli rozvedli! 5 1530. 15 Hlava 32. V níž se pokládá povolení k smlouvě krále J. Msti na žádost admini- 20 stratorův i Pražanův s vypověděnými, totiž s Hlavsou a mistrem Vá- clavem Danielem. A jak oni vypovědění své těžkosti před těmi pro- středky oznamují, a přitom Zíka řezník s svou rotou také co sobě do těch osob stěžují, vypravuje; a potom je, ty osoby, přede vším počtem za dobré lidi, a že na ně nic zlého neví, vysvědčuje. A dále král radu konšelskou obnovuje. Dále jak vypovědění víru vyznávají. 25 Potom času vánočního, při slavnosti božího křtění léta již 1530, psal král Pražanům Staroměstským ze sněmu Budě- jovského, kterýž toho času tam držán byl, povolení své k tomu dávaje na pilnou prosbu a žádost: že to na králi Pražané so i administratorové vyprosili, a tak na jich žádost, a zvláště lidí těch, kteříž nebezpečenství osob některých Pražských bu- doucí poznávali, aby se mohly smluviti osoby prvé pohnané i obec všecka s vypověděnými; a pakliby se nesmluvili a kterouby koli stranou scházelo, že pokutu na takového kaž- 35 dého vzložiti chce podlé jeho zasloužení. A protož psaní učinil konšelům Staroměstským i administratorovi, totiž mistru Vav- řincovi z Betléma, a knězi Václavovi z N. (kteříž jsou brzo po Havlovi Caherovi na ten úřad voleni a od krále potvrzeni 6. Led.
312 Kniha čtvrtá. pro takové věci. Jakž jest pak koliv, ten jest soud jistý boží: že někdy pán bůh rozličná protivenství a pomsty pro hříchy dopouští, někdy zkušuje svých volených v trpělivosti a v stá- losti; a takové tajemství jeho skryto bývá od lidí smrtedlných. Ale věz, že se to znamenitě velikým štěstím od boha stalo, že jsou Turci od Vídně brzy odtrhli. Neb když táhli od Budína k Prešpurku, uchylujíce se k Vídni přes Dunaj; tehdy služebníci královští z Prešpurku zasadili děla za městem proti nim a lodí jim jich ztroskotali, Turkův, což na nich bylo, veliký počet ztopili i zbili, a naposledy děla jich do 10 hlubin Dunajských jim spadaly. A potom Turci jiní, kteříž k Vídni přitáhli, neměli čím k městu stříleti, ani škody pří- lišné činiti; a tudy se ta vojna rozešla. A kdyby se bylo toho nestalo, bůh ví, jakby tu kratochvíl tak hroznou byli rozvedli! 5 1530. 15 Hlava 32. V níž se pokládá povolení k smlouvě krále J. Msti na žádost admini- 20 stratorův i Pražanův s vypověděnými, totiž s Hlavsou a mistrem Vá- clavem Danielem. A jak oni vypovědění své těžkosti před těmi pro- středky oznamují, a přitom Zíka řezník s svou rotou také co sobě do těch osob stěžují, vypravuje; a potom je, ty osoby, přede vším počtem za dobré lidi, a že na ně nic zlého neví, vysvědčuje. A dále král radu konšelskou obnovuje. Dále jak vypovědění víru vyznávají. 25 Potom času vánočního, při slavnosti božího křtění léta již 1530, psal král Pražanům Staroměstským ze sněmu Budě- jovského, kterýž toho času tam držán byl, povolení své k tomu dávaje na pilnou prosbu a žádost: že to na králi Pražané so i administratorové vyprosili, a tak na jich žádost, a zvláště lidí těch, kteříž nebezpečenství osob některých Pražských bu- doucí poznávali, aby se mohly smluviti osoby prvé pohnané i obec všecka s vypověděnými; a pakliby se nesmluvili a kterouby koli stranou scházelo, že pokutu na takového kaž- 35 dého vzložiti chce podlé jeho zasloužení. A protož psaní učinil konšelům Staroměstským i administratorovi, totiž mistru Vav- řincovi z Betléma, a knězi Václavovi z N. (kteříž jsou brzo po Havlovi Caherovi na ten úřad voleni a od krále potvrzeni 6. Led.
Strana 313
Hlava 32. 313 byli), poroučeje jim a přikazuje, aby se v to vložili za 1580. prostředky a k konci tu nesnáz přivedli skrze smlouvu přátelskou. A tak se stalo počátkem a obyčejem tímto: že jsou s byli nejprv obesláni na radnici k tomu pan Jan Hlavsa a mistr Václav Daniel toliko, těch dní po hromnicích, a tu rokujíce, obtížení své rozličné vznášeli; a zvláště: že jest o nich po zemi rozpisováno, že jsou měli mordovati v Praze a víru sva- tou utiskati a k tomu, že jsou vypovídáni byli od města 10 beze všeho pořádného vyslyšení; a potom že nechtěli jich do statkův zase vpustiti na psaní krále Ludvíka, kdež vzali skrze to velikou škodu na svých statcích; a naposledy, že mistr Václav vzat byl do vězení a držán podlé jiných bez vysly- šení za dlouhý čas, žádajíce v tom ve všem za spravedlivé 15 opatření. Proti tomu Zíka řezník s některým počtem starších a obecních, jsouce za stranu odpornou na místě vší obce proti nim postaveni, mluvili to všecko, což jsou při počátku těch nesnází za zástěru mívali, totiž: že ne oni, ale král je vy- 20 povídal; druhé, že v tom listu, kterýž rozpisovali, nejmeno- vali osob žádných. A tak k tomu podobných výmluv svých planých mnoho měli; a tímto svou řeč zavírali: že nevědí na ně nic zlého; ale že je mají za dobré, šlechetné lidi a přátely své milé, jako kdy prvé. A opět zase proti tomu dávali jim na to odpovědi slušné podlé své neviny. To slyšavše purkmistr a rada i administratorové ty vše- cky řeči, nalezli mezi nimi prostředek v ten rozum: „Což se koli jim dvěma stalo a přihodilo od obce i od některých osob, so že jim to nic škoditi nemá na budoucí časy; a škody, kte- réž jsou proto brali, že ty pominouti mají z obou stran; poněvadž z vůle královské ten počátek na ně se stal, že jsou byli vypovědíni. A potom brzo okolo čtvrtého dne byla obec na radnici 35 svolána, a na ně to všecko, co se stalo, vznešeno bylo. A naposledy Zíka řezník s svými spolupůvody řeč učinil znamenitou tudíž přede všemi, očišťuje je oba a vynímaje ze všeho zlého a neslušného, tak jako prvé jest o nich vysvěd- čoval, s velikou poctivostí, k velikému podivení lidem mno- 25
Hlava 32. 313 byli), poroučeje jim a přikazuje, aby se v to vložili za 1580. prostředky a k konci tu nesnáz přivedli skrze smlouvu přátelskou. A tak se stalo počátkem a obyčejem tímto: že jsou s byli nejprv obesláni na radnici k tomu pan Jan Hlavsa a mistr Václav Daniel toliko, těch dní po hromnicích, a tu rokujíce, obtížení své rozličné vznášeli; a zvláště: že jest o nich po zemi rozpisováno, že jsou měli mordovati v Praze a víru sva- tou utiskati a k tomu, že jsou vypovídáni byli od města 10 beze všeho pořádného vyslyšení; a potom že nechtěli jich do statkův zase vpustiti na psaní krále Ludvíka, kdež vzali skrze to velikou škodu na svých statcích; a naposledy, že mistr Václav vzat byl do vězení a držán podlé jiných bez vysly- šení za dlouhý čas, žádajíce v tom ve všem za spravedlivé 15 opatření. Proti tomu Zíka řezník s některým počtem starších a obecních, jsouce za stranu odpornou na místě vší obce proti nim postaveni, mluvili to všecko, což jsou při počátku těch nesnází za zástěru mívali, totiž: že ne oni, ale král je vy- 20 povídal; druhé, že v tom listu, kterýž rozpisovali, nejmeno- vali osob žádných. A tak k tomu podobných výmluv svých planých mnoho měli; a tímto svou řeč zavírali: že nevědí na ně nic zlého; ale že je mají za dobré, šlechetné lidi a přátely své milé, jako kdy prvé. A opět zase proti tomu dávali jim na to odpovědi slušné podlé své neviny. To slyšavše purkmistr a rada i administratorové ty vše- cky řeči, nalezli mezi nimi prostředek v ten rozum: „Což se koli jim dvěma stalo a přihodilo od obce i od některých osob, so že jim to nic škoditi nemá na budoucí časy; a škody, kte- réž jsou proto brali, že ty pominouti mají z obou stran; poněvadž z vůle královské ten počátek na ně se stal, že jsou byli vypovědíni. A potom brzo okolo čtvrtého dne byla obec na radnici 35 svolána, a na ně to všecko, co se stalo, vznešeno bylo. A naposledy Zíka řezník s svými spolupůvody řeč učinil znamenitou tudíž přede všemi, očišťuje je oba a vynímaje ze všeho zlého a neslušného, tak jako prvé jest o nich vysvěd- čoval, s velikou poctivostí, k velikému podivení lidem mno- 25
Strana 314
314 Kniha čtvrtá. 19. Un. 1530. hým. (A nebylo-li se čemu diviti, že lítý a ukrutný vlk pro- měnil se v tichého beránka?) Konec nesnáze bývá: kdož sobě sám lež dává, že ho- den jest pasování. Neb což prvé o nich i o jiných psali a mluvili potupně a hanlivě, pokudž nejvýš mohli, to již všecko zase tuto potupují, k velikému podivení králi pánu, když mu to popsáno od Pražanův dáno a ukázáno bylo. A ačkoli jsou proti tomu výmluvy své mívali, pravíce: že o nich nikdá nic nerozpisovali, a že o těch toliko psali vypověděných, kteříž jsou se od nich při víře odtrhli a obrátili se k pikartům, ka- 10 cířům, totiž mezi bratří Boleslavské a jiné atd.; a však po- něvadž jsou ti všickni vypovědění nerozdílně za glejtem krá- lovským bez výnímky bývali; potom také nerozdílně, beze vší výnímky, na radnici, v obci Pražané i jinde zjevně o všech mluvívali: „Což jsou, prý, ti vypovědění glejtovníci nedoko- nali“ atd., nic jiného v tom nežli ten mord rozepsaný dotý- kajíce, jakož jest již o tom v týchž knihách v Hl. 11. dosti mluveno; a k tomu, že jsou vypovědění prvé i toho času, když to rozpisovali, i potom za dlouhý čas v Praze byli, a žádný jich z toho, ani z jiného nevinil: protož já ho chci 20 míti za arcidoktora, kdoby mi tu jejich výmluvu na sucho uměl vyvesti! A tu smlouvu v knihy městské zapsati rozkázali. A v tom, když král s královou na hrad Pražský při hro- mnicích minulých přijel; tehdy na žádost Pražanův obojího 25 města sjel dolů v sobotu před devítníkem, šestý den po sva- tém Valentínu, a radu jim konšelskou obnovil po druhé po rozdělení jednoty jich. A tu při tom obnovení na Novém již městě Mikuláš Šorf s jinými spoluvypověděnými sousedy svými a obyvateli Novoměstskými mluvil a ohlašoval se před králem so za nevinného a pokojného býti, toho žádajíce přede vší obcí: chtěl-liby je kdo z čeho viniti, hned na tom místě že chtí každému z toho právi býti. Obec Novoměstská, to slyšavše, ohlásili se také k tomu a vysvědčili je býti nevinné, pravíce: že na ně nic zlého nevědí a nemají jich z čeho viniti. Král 36 vyslyšav je s obou stran, pověděl: „poněvadž jich žádný ne- viní, aniž viniti chtí, nevědouce na ně nic zlého; že on jich také nemá z čeho viniti, nébrž za dobré je má a ze všeho je propoušti.“ A s tím jel zase na hrad. 5 15
314 Kniha čtvrtá. 19. Un. 1530. hým. (A nebylo-li se čemu diviti, že lítý a ukrutný vlk pro- měnil se v tichého beránka?) Konec nesnáze bývá: kdož sobě sám lež dává, že ho- den jest pasování. Neb což prvé o nich i o jiných psali a mluvili potupně a hanlivě, pokudž nejvýš mohli, to již všecko zase tuto potupují, k velikému podivení králi pánu, když mu to popsáno od Pražanův dáno a ukázáno bylo. A ačkoli jsou proti tomu výmluvy své mívali, pravíce: že o nich nikdá nic nerozpisovali, a že o těch toliko psali vypověděných, kteříž jsou se od nich při víře odtrhli a obrátili se k pikartům, ka- 10 cířům, totiž mezi bratří Boleslavské a jiné atd.; a však po- něvadž jsou ti všickni vypovědění nerozdílně za glejtem krá- lovským bez výnímky bývali; potom také nerozdílně, beze vší výnímky, na radnici, v obci Pražané i jinde zjevně o všech mluvívali: „Což jsou, prý, ti vypovědění glejtovníci nedoko- nali“ atd., nic jiného v tom nežli ten mord rozepsaný dotý- kajíce, jakož jest již o tom v týchž knihách v Hl. 11. dosti mluveno; a k tomu, že jsou vypovědění prvé i toho času, když to rozpisovali, i potom za dlouhý čas v Praze byli, a žádný jich z toho, ani z jiného nevinil: protož já ho chci 20 míti za arcidoktora, kdoby mi tu jejich výmluvu na sucho uměl vyvesti! A tu smlouvu v knihy městské zapsati rozkázali. A v tom, když král s královou na hrad Pražský při hro- mnicích minulých přijel; tehdy na žádost Pražanův obojího 25 města sjel dolů v sobotu před devítníkem, šestý den po sva- tém Valentínu, a radu jim konšelskou obnovil po druhé po rozdělení jednoty jich. A tu při tom obnovení na Novém již městě Mikuláš Šorf s jinými spoluvypověděnými sousedy svými a obyvateli Novoměstskými mluvil a ohlašoval se před králem so za nevinného a pokojného býti, toho žádajíce přede vší obcí: chtěl-liby je kdo z čeho viniti, hned na tom místě že chtí každému z toho právi býti. Obec Novoměstská, to slyšavše, ohlásili se také k tomu a vysvědčili je býti nevinné, pravíce: že na ně nic zlého nevědí a nemají jich z čeho viniti. Král 36 vyslyšav je s obou stran, pověděl: „poněvadž jich žádný ne- viní, aniž viniti chtí, nevědouce na ně nic zlého; že on jich také nemá z čeho viniti, nébrž za dobré je má a ze všeho je propoušti.“ A s tím jel zase na hrad. 5 15
Strana 315
Hlava 32. 315 Co se pak jiných Staroměstských vypověděných dotýče, ze jmena: Bartoloměje písaře, Václava Trubky, Jana Valenty, Jana zlatníka, Jiříka od Půl kola, Víta mečíře, a Havla od Stříbrné růže, a podlé nich Víta Šípeckého, Jana Žáby, Ji- říka Tatka krejčího, Jakuba knihaře, a Šimona zámečníka z Knína: ti byli povoláni také na radnici z počátku postu před konšely a administratory, prostředky od krále volené, i některý počet starších obecních. Tehdy ti prostředkové otázku na svrchu psaných učinili: aby oznámili, co sobě do obce 10 Pražské obtěžují? Dali jim za odpověd, položivše čtvero obtížení, z kte- rýchž před krále je poháněli, totiž o rozpisování po zemi, a tak dále, jakož výše při prvních osobách jest psáno. Na to jest jim povědíno: že oni také mají jim zase 15 svá obtížení oznámiti. I odložili jim toho za několik dní, že k tomu budou obesláni. Potom opět brzo stáli, jsouce již rozděleni a odmíšeni jedni od druhých, totiž: Bartoloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, Jan zlatník, Jiřík od Půl kola, Havel od Stříbrné 20 růže a Vít mečíř, před týmž počtem jako prvé. A tu bylo mluveno k každému obzvláštně pod jmenem obtížení. Nejprvé k Havlovi od Růže: že jest býval v Litomyšli, kdež bratří svůj byt mají, a že zastával kněze Jana Betlémského mimo jiné všecky. K Bartolomějovi: že jest chtěl napravovati víru 25 křesťanskou a ještě nepřestává. K Václavovi Trubkovi: že jest mluvil k někomu, žeby raději psem byl, nežli jich víry, totiž papežem vymyšlené. K Jiříkovi od Půl kola: že má ženu pod- kazatelku, kteráž kázaní činila po domích, činíc se knězem a kazatelem, a on že jest jí z toho netrestal. K Janovi Va- 3o lentovi: že jest následoval kněze Jana Miruši vypověděného, jsa jeho učedlníkem. K Janovi zlatníkovi: že jest se chtěl rváti o víru. K Vítovi mečířovi: že jest vyznával, že Kristus jinde není bytem svým přirozeným, nežli na pravici boha Otce. To dopovídajíce: že těmi příčinami jsou v domnění při víře, 35 a že pro ně jsou byli vypovídáni; protož chtí-li se v kolleji před administratory postaviti a víru svou vyznati a snésti se o to s nimi, že oni také, když od administratorův jim ta zpráva bude učiněna, dále chtí tu nesnáz dokonati a k konci přivesti. o 1530
Hlava 32. 315 Co se pak jiných Staroměstských vypověděných dotýče, ze jmena: Bartoloměje písaře, Václava Trubky, Jana Valenty, Jana zlatníka, Jiříka od Půl kola, Víta mečíře, a Havla od Stříbrné růže, a podlé nich Víta Šípeckého, Jana Žáby, Ji- říka Tatka krejčího, Jakuba knihaře, a Šimona zámečníka z Knína: ti byli povoláni také na radnici z počátku postu před konšely a administratory, prostředky od krále volené, i některý počet starších obecních. Tehdy ti prostředkové otázku na svrchu psaných učinili: aby oznámili, co sobě do obce 10 Pražské obtěžují? Dali jim za odpověd, položivše čtvero obtížení, z kte- rýchž před krále je poháněli, totiž o rozpisování po zemi, a tak dále, jakož výše při prvních osobách jest psáno. Na to jest jim povědíno: že oni také mají jim zase 15 svá obtížení oznámiti. I odložili jim toho za několik dní, že k tomu budou obesláni. Potom opět brzo stáli, jsouce již rozděleni a odmíšeni jedni od druhých, totiž: Bartoloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, Jan zlatník, Jiřík od Půl kola, Havel od Stříbrné 20 růže a Vít mečíř, před týmž počtem jako prvé. A tu bylo mluveno k každému obzvláštně pod jmenem obtížení. Nejprvé k Havlovi od Růže: že jest býval v Litomyšli, kdež bratří svůj byt mají, a že zastával kněze Jana Betlémského mimo jiné všecky. K Bartolomějovi: že jest chtěl napravovati víru 25 křesťanskou a ještě nepřestává. K Václavovi Trubkovi: že jest mluvil k někomu, žeby raději psem byl, nežli jich víry, totiž papežem vymyšlené. K Jiříkovi od Půl kola: že má ženu pod- kazatelku, kteráž kázaní činila po domích, činíc se knězem a kazatelem, a on že jest jí z toho netrestal. K Janovi Va- 3o lentovi: že jest následoval kněze Jana Miruši vypověděného, jsa jeho učedlníkem. K Janovi zlatníkovi: že jest se chtěl rváti o víru. K Vítovi mečířovi: že jest vyznával, že Kristus jinde není bytem svým přirozeným, nežli na pravici boha Otce. To dopovídajíce: že těmi příčinami jsou v domnění při víře, 35 a že pro ně jsou byli vypovídáni; protož chtí-li se v kolleji před administratory postaviti a víru svou vyznati a snésti se o to s nimi, že oni také, když od administratorův jim ta zpráva bude učiněna, dále chtí tu nesnáz dokonati a k konci přivesti. o 1530
Strana 316
316 Kniha čtvrtá. Po těch řečech, když chtěli podlé svého jim podání mluviti a odpověd dáti; tehdy konšelé se na tom zastavili: „aby se, chtí-li, tak zachovali.“ Oni na to pomyslivše, že jim z toho, ani z jiného nikdá prvé vina dávána nebyla; a však aby na sobě příčiny k rozjití smlouvy neukázali, ale aby ten nářek (jímž jsou těch časův od mnohých nejvíc na- říkáni byli, totiž pikartstvím) s sebe sňali a k dalšímu je- dnání lepší a svobodnější přístup měli, ohlásili se: „že chtí ke všemu tu i jinde dostáti,“ povolivše k tomu z naučení a rady přátel svých. Na to jest jim den jmenován do veliké 10 kolleje. A když se tam postavili, tehdy puštěni byli po je- dnom obzvláště, a otázky na ně činěny byly o dvanácti člán- cích víry křesťanské, a potom o svátosti těla a krve Kristovy, kterak o tom věří; potom i o jiných některých menší vá- žnosti věcech vyptávali se, beze všech potupných a lehko- 15 myslných předešlých náprav i jiných věcí k tomu prvé při- pojených. Ale oni dávali na to slušnou odpověd, bez vykra- čování z pravého gruntu. A toho jsou administratorové s kně- žími na to povolanými žádnému nemohli spravedlivě zhyzditi, ani za blud položiti, ale od nich to pokojně přijali. Znamenej pilně při těchto řečech, kteréž Pražané po- ložili vypověděným za příčinu, proč jsou byli vypovídáni z města? Když obecní člověk ponížené povahy někdy něco poví k smíchu podobného, ježto se k ničemuž mírnému ne- hodí: takovému ne tak lidé obtěžují, ale v žerty a v smích 25 to obrátí; ale kdyžby se toho člověk podlé světa moudrý v místě zvláštním vážném dopustil, již to lidé budou jináč vážiti, divíce se lehkomyslnosti jeho. A protož jest s podive- ním, že jsou takové řeči k nim mluvili, a příčiny jim jich zavinění teprv po ukrutném trestání oznamovali; ježto při so vypovídání žádali toho, pro bůh prosíce, a k tomu se volali, aby jim žalobník a svědek postaven byl, že chtí každému rádi ze všeho právi býti. Nemohli se toho dovolati; ale bý- valo jim za odpověd dáno: „že jsme my se, prý, dobře to- hoto a tohoto uptali; nepotřebí jest o to další nesnáze, než 35 abyste tak učinili, což jest vám rozkázáno.“ Nevím pak já o takovém právu pod nebem, aby po vzkládání těžkých pokut, bez spravedlivého a pořádného soudu, teprv příčiny a viny, tak jakoby byla věc pořádně souzená, měly oznamovány a 5 20 1530.
316 Kniha čtvrtá. Po těch řečech, když chtěli podlé svého jim podání mluviti a odpověd dáti; tehdy konšelé se na tom zastavili: „aby se, chtí-li, tak zachovali.“ Oni na to pomyslivše, že jim z toho, ani z jiného nikdá prvé vina dávána nebyla; a však aby na sobě příčiny k rozjití smlouvy neukázali, ale aby ten nářek (jímž jsou těch časův od mnohých nejvíc na- říkáni byli, totiž pikartstvím) s sebe sňali a k dalšímu je- dnání lepší a svobodnější přístup měli, ohlásili se: „že chtí ke všemu tu i jinde dostáti,“ povolivše k tomu z naučení a rady přátel svých. Na to jest jim den jmenován do veliké 10 kolleje. A když se tam postavili, tehdy puštěni byli po je- dnom obzvláště, a otázky na ně činěny byly o dvanácti člán- cích víry křesťanské, a potom o svátosti těla a krve Kristovy, kterak o tom věří; potom i o jiných některých menší vá- žnosti věcech vyptávali se, beze všech potupných a lehko- 15 myslných předešlých náprav i jiných věcí k tomu prvé při- pojených. Ale oni dávali na to slušnou odpověd, bez vykra- čování z pravého gruntu. A toho jsou administratorové s kně- žími na to povolanými žádnému nemohli spravedlivě zhyzditi, ani za blud položiti, ale od nich to pokojně přijali. Znamenej pilně při těchto řečech, kteréž Pražané po- ložili vypověděným za příčinu, proč jsou byli vypovídáni z města? Když obecní člověk ponížené povahy někdy něco poví k smíchu podobného, ježto se k ničemuž mírnému ne- hodí: takovému ne tak lidé obtěžují, ale v žerty a v smích 25 to obrátí; ale kdyžby se toho člověk podlé světa moudrý v místě zvláštním vážném dopustil, již to lidé budou jináč vážiti, divíce se lehkomyslnosti jeho. A protož jest s podive- ním, že jsou takové řeči k nim mluvili, a příčiny jim jich zavinění teprv po ukrutném trestání oznamovali; ježto při so vypovídání žádali toho, pro bůh prosíce, a k tomu se volali, aby jim žalobník a svědek postaven byl, že chtí každému rádi ze všeho právi býti. Nemohli se toho dovolati; ale bý- valo jim za odpověd dáno: „že jsme my se, prý, dobře to- hoto a tohoto uptali; nepotřebí jest o to další nesnáze, než 35 abyste tak učinili, což jest vám rozkázáno.“ Nevím pak já o takovém právu pod nebem, aby po vzkládání těžkých pokut, bez spravedlivého a pořádného soudu, teprv příčiny a viny, tak jakoby byla věc pořádně souzená, měly oznamovány a 5 20 1530.
Strana 317
Hlava 33. 317 usuzovány býti! A ty všeky příčiny k smíchu mohou každého rozumného člověka popuditi; neb jsou víc smyšlené nežli pravé. Příklad a důvod toho položím tuto aspoň jeden, co jsou k Jiříkovi od Půl kola mluvili pro ženu jeho. Tak jest k tomu přišlo, že žena hřešila, podlé jich zdání, bez odsou- zení, a muž pokání trpěl; žena zůstala v statku bez pře- kážky všeliké, a muž byl z města ode všeho vypovědín za čtyry léta! ježto otec za syna, ani syn za otce podlé práva božského, ani lidského není povinen toho nésti. A též, co 10 jsou k Bartolomějovi mluvili: žeby chtěl víru křesťanskou na- pravovati; ježto víra jest dar boží, a není v moci lidské ji napravovati! A tak dále o všech jiných, pro kteréž nebylo hodné, aby do šatlavy jednou nohou vkročiti měli. 1580. 15 Hlava 33. 20 V níž se oznamuje, kterak král mistra Paška k sobě obeslal a jemu některé výstupky proti králi Ludvíkovi oznamoval. Dále, jak jest ho, aby administrator Cahera bouřlivá kázaní zastavil, napomínal. 1 to, jak jest Pašek některá města, aby se králem nespravovali, nabádal, jemu připomínal. Více, jak jest se proti vůli královské zase k jednotě při- mlouval. A potom jak a na jaký spůsob jest ho z Prahy vypověděl. 35 A když se to tak dlouho prodlévalo, že těch nesnází 25 k místu a k konci přivedeno nebylo pro rozličné příčiny věcí královských a zemských, přimísila se věc nová a mnohým lidem nenadálá: že král, jsa na hradě, povolal k sobě mistra Paška v úterý před květnou nedělí, a mluvil k němu o ně- které věci podepsané, připomínaje a vinu jemu dávaje z ně- 30 kterých věcí a pozdvihování proti králi Ludvíkovi i proti němu. Ale on jako zajíc okliky dělal v léči, nechtě do tenat jíti, a logikářskými okolky se bránil, pravě: že k tomuto a k to- muto rozumu jest to činil. Král vyslyšav ho, odložil mu toho do jiného dne, že se chce na to lépe ptáti. Potom obeslal jej po druhé v pondělí příští, to jest 11. Dub. čtvrtý den před svatým Tiburcím, i mluvil k němu, maje ji- stotu o jeho výstupky, pro kteréž jemu upadl u veliký hněv, v tento rozum: 5. Dub. Nejprvé, co se Havla Cahery, někdy administratora,
Hlava 33. 317 usuzovány býti! A ty všeky příčiny k smíchu mohou každého rozumného člověka popuditi; neb jsou víc smyšlené nežli pravé. Příklad a důvod toho položím tuto aspoň jeden, co jsou k Jiříkovi od Půl kola mluvili pro ženu jeho. Tak jest k tomu přišlo, že žena hřešila, podlé jich zdání, bez odsou- zení, a muž pokání trpěl; žena zůstala v statku bez pře- kážky všeliké, a muž byl z města ode všeho vypovědín za čtyry léta! ježto otec za syna, ani syn za otce podlé práva božského, ani lidského není povinen toho nésti. A též, co 10 jsou k Bartolomějovi mluvili: žeby chtěl víru křesťanskou na- pravovati; ježto víra jest dar boží, a není v moci lidské ji napravovati! A tak dále o všech jiných, pro kteréž nebylo hodné, aby do šatlavy jednou nohou vkročiti měli. 1580. 15 Hlava 33. 20 V níž se oznamuje, kterak král mistra Paška k sobě obeslal a jemu některé výstupky proti králi Ludvíkovi oznamoval. Dále, jak jest ho, aby administrator Cahera bouřlivá kázaní zastavil, napomínal. 1 to, jak jest Pašek některá města, aby se králem nespravovali, nabádal, jemu připomínal. Více, jak jest se proti vůli královské zase k jednotě při- mlouval. A potom jak a na jaký spůsob jest ho z Prahy vypověděl. 35 A když se to tak dlouho prodlévalo, že těch nesnází 25 k místu a k konci přivedeno nebylo pro rozličné příčiny věcí královských a zemských, přimísila se věc nová a mnohým lidem nenadálá: že král, jsa na hradě, povolal k sobě mistra Paška v úterý před květnou nedělí, a mluvil k němu o ně- které věci podepsané, připomínaje a vinu jemu dávaje z ně- 30 kterých věcí a pozdvihování proti králi Ludvíkovi i proti němu. Ale on jako zajíc okliky dělal v léči, nechtě do tenat jíti, a logikářskými okolky se bránil, pravě: že k tomuto a k to- muto rozumu jest to činil. Král vyslyšav ho, odložil mu toho do jiného dne, že se chce na to lépe ptáti. Potom obeslal jej po druhé v pondělí příští, to jest 11. Dub. čtvrtý den před svatým Tiburcím, i mluvil k němu, maje ji- stotu o jeho výstupky, pro kteréž jemu upadl u veliký hněv, v tento rozum: 5. Dub. Nejprvé, co se Havla Cahery, někdy administratora,
Strana 318
318 Kniha čtvrtá. dotýče, když jest kázaní rozličná a mnohá i bouřlivá činil, zvláště tehdáž, když jest lidem připomínal císaře a krále pře- dešlé této země, že jsou je Pražané sobě k vůli připravo- vali, když jsou chtěli, popouzeje jich ke zlému proti pánu jich dědičnému: „aby se žádného člověka nebáli; jsouce za jednoho člověka spolu, že jim žádný nebude moci, ani tento, prý, nynější král nic zlého učiniti;“ a že jsa prvním kon- šelem volen a učiněn v městě Pražském, psaní jsme k tobě i ke vší radě o to několikráte činívali, i ústně s přísností přikazovali, aby témuž Havlovi to zastavováno bylo; ale že to jsi nechtěl ty mu v tom překážky činiti žádné; nébrž že jsi býval na takovém jeho kázaní, a jemu jsi v tom povoloval a srozumění jsi s ním míval. Druhé, když pan Švihovský měl něco činiti s knížaty Bavorskými, a chtě rád míti proti nim nějakou podstatu, aby 15 mohl s mocí s nimi se potkati; doprosil se toho na králi Ludvíkovi, aby jemu k tomu povolil, aby mohl sobě lid se- brati z kraje Plzenského. A o to jest bez meškání král Lu- dvík do Plzenska psal a rozkázal, aby s ním táhli. A v tom některá města téhož kraje sjeli se do Prahy na radu k Pra- 20 žanům, oznamujíce, co jim král psal: mají-li to učiniti, či nic? a že na to jim on Pašek odpověd tu dával: „chtí-li se psaním královským spravovati, tehdy není jim potřebí jich rady, než aby se tak zachovali, jakž král píše; pakli se chtí jimi Pražany spravovati, že oni také jim chtí raditi i pomá- 25 hati.“ A s tím se rozjeli a psaní královské v nic obrátili. Třetí, když jednota měst Pražských byla rozdělena, proto, aby byli zachováni podlé zřízení císaře Karla za dvě města, že jest bylo Pražanům tudíž od krále přikázáno: aby žádný na budoucí časy se o to nepokoušel skutkem ani ra- 30 dou, aby měla zase ta města v jednotu spojena býti. A že jest on Pašek proti vůli takové královské lůni přimlouval se v obci Staroměstské k tomu, aby zase jednáno bylo s Novo- městskými měšťany společně u krále o tu jednotu; jakož o tom šíře jest mluveno v Hl. 26. A když mu to všecko vyčteno bylo, seznal se k tomu na otázku královskou, na každý artikul, že jest se to stalo tak, počav některé výmluvy své v to vkládati; kteréž mu všecky klesly. 5 35 1530.
318 Kniha čtvrtá. dotýče, když jest kázaní rozličná a mnohá i bouřlivá činil, zvláště tehdáž, když jest lidem připomínal císaře a krále pře- dešlé této země, že jsou je Pražané sobě k vůli připravo- vali, když jsou chtěli, popouzeje jich ke zlému proti pánu jich dědičnému: „aby se žádného člověka nebáli; jsouce za jednoho člověka spolu, že jim žádný nebude moci, ani tento, prý, nynější král nic zlého učiniti;“ a že jsa prvním kon- šelem volen a učiněn v městě Pražském, psaní jsme k tobě i ke vší radě o to několikráte činívali, i ústně s přísností přikazovali, aby témuž Havlovi to zastavováno bylo; ale že to jsi nechtěl ty mu v tom překážky činiti žádné; nébrž že jsi býval na takovém jeho kázaní, a jemu jsi v tom povoloval a srozumění jsi s ním míval. Druhé, když pan Švihovský měl něco činiti s knížaty Bavorskými, a chtě rád míti proti nim nějakou podstatu, aby 15 mohl s mocí s nimi se potkati; doprosil se toho na králi Ludvíkovi, aby jemu k tomu povolil, aby mohl sobě lid se- brati z kraje Plzenského. A o to jest bez meškání král Lu- dvík do Plzenska psal a rozkázal, aby s ním táhli. A v tom některá města téhož kraje sjeli se do Prahy na radu k Pra- 20 žanům, oznamujíce, co jim král psal: mají-li to učiniti, či nic? a že na to jim on Pašek odpověd tu dával: „chtí-li se psaním královským spravovati, tehdy není jim potřebí jich rady, než aby se tak zachovali, jakž král píše; pakli se chtí jimi Pražany spravovati, že oni také jim chtí raditi i pomá- 25 hati.“ A s tím se rozjeli a psaní královské v nic obrátili. Třetí, když jednota měst Pražských byla rozdělena, proto, aby byli zachováni podlé zřízení císaře Karla za dvě města, že jest bylo Pražanům tudíž od krále přikázáno: aby žádný na budoucí časy se o to nepokoušel skutkem ani ra- 30 dou, aby měla zase ta města v jednotu spojena býti. A že jest on Pašek proti vůli takové královské lůni přimlouval se v obci Staroměstské k tomu, aby zase jednáno bylo s Novo- městskými měšťany společně u krále o tu jednotu; jakož o tom šíře jest mluveno v Hl. 26. A když mu to všecko vyčteno bylo, seznal se k tomu na otázku královskou, na každý artikul, že jest se to stalo tak, počav některé výmluvy své v to vkládati; kteréž mu všecky klesly. 5 35 1530.
Strana 319
Hlava 33. 319 Potom král kázal mu dáti ceduli jednu řezanou, a panu Janovi z Vartemberka, tehdáž purkrabí nejvyššímu, druhou, v kterýchžto rozum ten byl sepsán: „že on Pašek k tomu se přiznává, slibuje svou čest a víru, tak podlé nich se za- chovati úplně, což v nich psáno stojí, totiž: aby ve dvou nedělích pořád zběhlých z Prahy se vybral, a v ní nebýval a tam se nenavracoval, leč k soudům, ač měl-liby co s lidmi činiti; a po vzdání soudu, nebo prvé, kdyžby svou věc toho času k místu přivedl jakýmkoliv spůsobem, aby v Praze déle 1o nebýval přes tří dni, a v tom tu, ani jinde kdežkoli, aby s žádným člověkem žádných schůzí, ani sjezdův, ani rady ne- míval. Druhé opět zavázal se vysoce ctí a věrou: kdyby mu dáno bylo od krále, nebo od pana purkrabě nejvyššího, napřed čtyry neděle věděti, aby se stavěl, kdežby mu koliv bylo rozkázáno. A to všecko rukou dáním slíbil samému králi dosti učiniti, téhož léta a dne, jakož nahoře;“ přidav to král: „že nemá z toho závazku, leč od něho samého též ru- kou dáním, býti propuštěn.“ A při tom prosil milosti, aby mu přál král v Praze bytu, 20 vzhledna na jeho starost a šediny, i také na veliký nedostatek zdraví jeho: poněvadž v tom městě z mladosti se zchoval, a jeho přátelé nebo předkové i syn jeho tudíž, sšedše z světa, odpočívají; aby i on též mohl podlé nich tu své kosti slo- žiti. Král mu odpověděl: „Poněvadž jsi ty nechtěl míti lítosti žádné, netoliko nad starými a šedivými a tu zchovalými lidmi, ale také ani nad zrodilými v tom městě, a zvláště tehdáž, když jsou někteří před tebou klekali, prosíce tebe pro nej- vyššího boha za milost: že není slušné ani hodné, aby tobě byla ukázána.“ Potom v neděli na velikou noc Pražané obojího města 17. Duh. na hradě u krále byli pro některé potřeby; a mezi jinou řečí král oznámil jim, že jest vypověděl Paška, a jak jest se to stalo, dokládaje: „kdyby nebylo pro jeho starost, žeby ho chtěl jináč trestati!“ Jakož pak tak bylo, kdyby nebylo zaň 35 přímluv přátelských k králi od znamenitých lidí, že jest měl na hrdle trestán býti. A po několika nedělích zalíbilo se králi, aby uzší úzdu naň vzložil, aby méň bujen byl; rozkázal přísně hejtmanům psaním svým, aby víc v Praze stanoviště a hospod nemíval. 5 15 25 30 1530.
Hlava 33. 319 Potom král kázal mu dáti ceduli jednu řezanou, a panu Janovi z Vartemberka, tehdáž purkrabí nejvyššímu, druhou, v kterýchžto rozum ten byl sepsán: „že on Pašek k tomu se přiznává, slibuje svou čest a víru, tak podlé nich se za- chovati úplně, což v nich psáno stojí, totiž: aby ve dvou nedělích pořád zběhlých z Prahy se vybral, a v ní nebýval a tam se nenavracoval, leč k soudům, ač měl-liby co s lidmi činiti; a po vzdání soudu, nebo prvé, kdyžby svou věc toho času k místu přivedl jakýmkoliv spůsobem, aby v Praze déle 1o nebýval přes tří dni, a v tom tu, ani jinde kdežkoli, aby s žádným člověkem žádných schůzí, ani sjezdův, ani rady ne- míval. Druhé opět zavázal se vysoce ctí a věrou: kdyby mu dáno bylo od krále, nebo od pana purkrabě nejvyššího, napřed čtyry neděle věděti, aby se stavěl, kdežby mu koliv bylo rozkázáno. A to všecko rukou dáním slíbil samému králi dosti učiniti, téhož léta a dne, jakož nahoře;“ přidav to král: „že nemá z toho závazku, leč od něho samého též ru- kou dáním, býti propuštěn.“ A při tom prosil milosti, aby mu přál král v Praze bytu, 20 vzhledna na jeho starost a šediny, i také na veliký nedostatek zdraví jeho: poněvadž v tom městě z mladosti se zchoval, a jeho přátelé nebo předkové i syn jeho tudíž, sšedše z světa, odpočívají; aby i on též mohl podlé nich tu své kosti slo- žiti. Král mu odpověděl: „Poněvadž jsi ty nechtěl míti lítosti žádné, netoliko nad starými a šedivými a tu zchovalými lidmi, ale také ani nad zrodilými v tom městě, a zvláště tehdáž, když jsou někteří před tebou klekali, prosíce tebe pro nej- vyššího boha za milost: že není slušné ani hodné, aby tobě byla ukázána.“ Potom v neděli na velikou noc Pražané obojího města 17. Duh. na hradě u krále byli pro některé potřeby; a mezi jinou řečí král oznámil jim, že jest vypověděl Paška, a jak jest se to stalo, dokládaje: „kdyby nebylo pro jeho starost, žeby ho chtěl jináč trestati!“ Jakož pak tak bylo, kdyby nebylo zaň 35 přímluv přátelských k králi od znamenitých lidí, že jest měl na hrdle trestán býti. A po několika nedělích zalíbilo se králi, aby uzší úzdu naň vzložil, aby méň bujen byl; rozkázal přísně hejtmanům psaním svým, aby víc v Praze stanoviště a hospod nemíval. 5 15 25 30 1530.
Strana 320
320 Kniha čtvrtá. A však v tom času, na pilnou žádost a přímluvu lidí zname- nitých, dal mu byl král při času svatého Václava glejt na čtrnácte dní pořád zběhlých: „aby toliko v městě a v domu svém mohl bezpečně potrvati; ale však po vyjití těch čtrnácti dní na první spůsob, totiž aby prázen byl města, zase přišlo. A bude-li chtíti k soudům jezditi, tehdy pojede-li skrze mě- sto, nemá se v něm zastavovati, ale předse k zámku jeti; a jinde hospody své míti nemá.“ Potom opět s velikou těž- kostí přátelé jeho nápodobný glejt mu byli zjednali u krále na první spůsob; a to dotud trvalo, až ho král těžce pro- 10 pustil, na pilné přímluvy lidí některých. Ten člověk byl veliké strašidlo a bázeň lidí mnohých šlechetných, a potěšení nepokojných, nespravedlivých i jiných nepořádných, jimž se nevelmi dobré líbilo. Neb to, co jest sobě v Praze dovedl jakýms štěstím nepořádným a podezře- lým, osobiv sobě od obce té jakkoli místo první na stolici konšelské skrze jich samých posazení, na obdarování krále Vladislava, že není slýcháno, ani v kronikách čítáno, aby kdy jeden člověk městský v Čechách z tak chatrného kmene (neb jsou lidé hodnověrní máteř jeho hokyní býti tvrdili) 20 dovedl sobě tolikéž, aby obec tak znamenitou obou měst, dosti mocnou, a někdy svévolnou a zůřivou, tak uvázal, aby nesměli svobodně hlav svých pozdvihnouti bez jeho vůle. A netoliko Pražáci, ale i všecka téměř města královská měli ho již tak v větší vážnosti mnohokrát, nežli krále pána svého 25 dědičného. Důvodův máš toho dosti v těchto knihách. Nebo každý, kohož on požehnal, ten požehnaný byl, by pak král pán toho zlořečil; a kohož on zlořečil, ten zlořečený býti musil. To při tom buď; zanechám ostatkův. Ale již nyní, jakž jej první štěstí hlavou dolův obrátilo, pohleď! Havel Cahera zlé paměti také z kněžstva málo méň toho všeho do sebe měl, krom mocné ruky; kteréž ač jest neměl, tolikéž však vůli a žádost k tomu nesmírnou měl, maje sobě ku pomoci moc ruky Paškovy i jeho tovařišův. 5 1b 30 1580.
320 Kniha čtvrtá. A však v tom času, na pilnou žádost a přímluvu lidí zname- nitých, dal mu byl král při času svatého Václava glejt na čtrnácte dní pořád zběhlých: „aby toliko v městě a v domu svém mohl bezpečně potrvati; ale však po vyjití těch čtrnácti dní na první spůsob, totiž aby prázen byl města, zase přišlo. A bude-li chtíti k soudům jezditi, tehdy pojede-li skrze mě- sto, nemá se v něm zastavovati, ale předse k zámku jeti; a jinde hospody své míti nemá.“ Potom opět s velikou těž- kostí přátelé jeho nápodobný glejt mu byli zjednali u krále na první spůsob; a to dotud trvalo, až ho král těžce pro- 10 pustil, na pilné přímluvy lidí některých. Ten člověk byl veliké strašidlo a bázeň lidí mnohých šlechetných, a potěšení nepokojných, nespravedlivých i jiných nepořádných, jimž se nevelmi dobré líbilo. Neb to, co jest sobě v Praze dovedl jakýms štěstím nepořádným a podezře- lým, osobiv sobě od obce té jakkoli místo první na stolici konšelské skrze jich samých posazení, na obdarování krále Vladislava, že není slýcháno, ani v kronikách čítáno, aby kdy jeden člověk městský v Čechách z tak chatrného kmene (neb jsou lidé hodnověrní máteř jeho hokyní býti tvrdili) 20 dovedl sobě tolikéž, aby obec tak znamenitou obou měst, dosti mocnou, a někdy svévolnou a zůřivou, tak uvázal, aby nesměli svobodně hlav svých pozdvihnouti bez jeho vůle. A netoliko Pražáci, ale i všecka téměř města královská měli ho již tak v větší vážnosti mnohokrát, nežli krále pána svého 25 dědičného. Důvodův máš toho dosti v těchto knihách. Nebo každý, kohož on požehnal, ten požehnaný byl, by pak král pán toho zlořečil; a kohož on zlořečil, ten zlořečený býti musil. To při tom buď; zanechám ostatkův. Ale již nyní, jakž jej první štěstí hlavou dolův obrátilo, pohleď! Havel Cahera zlé paměti také z kněžstva málo méň toho všeho do sebe měl, krom mocné ruky; kteréž ač jest neměl, tolikéž však vůli a žádost k tomu nesmírnou měl, maje sobě ku pomoci moc ruky Paškovy i jeho tovařišův. 5 1b 30 1580.
Strana 321
Hlava 34. 321 Hlava 34. 1580. V níž se pokládají ze jmena osoby vypověděné, jak jsou jich Pražané povolavše na radnici, oznámili, že administratorové o nich vysvědčili a za pravé křesťany je vyhlásili; a Pražané je také zase do obce a společnosti přijali. A tak potom i jiné osoby týmž obyčejem zase všecky přijímali. A když jsou se ty věci tak dokonaly, tehdy prvé jme- novaní vypovědění, totiž: Bartoloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, Havel od Růže, Jiřík od Půl kola, Jan zlatník a Vít mečíř, byli povoláni na radnici Staroměstskou v pon- dělí křížových dní, třetí den před svatým Urbanem. Tu 15 purkmistr s konšely a s administratory, prostředkové, mluvili k nim při přítomnosti jistého počtu starších obecních, při- rovnávajíce k prvním řečem, kteréž při prvním stání byli k nim mluvili, v ten rozum, oznamujíce jim: „že jsou ad- ministratorové o nich vysvědčili, že v kolleji při nich nic 20 proti víře křesťanské zcestného jsou nenalezli, než že se srovnávají s křesťany věrnými; a že z těch příčin přijímají a připouštějí je zase k sobě do vší společnosti měšťanské, v kteréž jsou prvé spolu s nimi byli, tak aby byli za jedno s nimi ve všem, jako kdy prvé, zachovávajíce se k sobě 25 s obou stran jedni k druhým sousedsky a přátelsky. A aby vypustili z sebe všecky hněvy a nechuti předešlé, ničímž zlým sobě nevzpomínajíce; a že to všecko srovnání přátelské chtí přede vší obcí oznámiti, aby jim všem o tom vědomo bylo, jak se k sobě zachovávati mají.“ To oni slyšavše, za vděk přijali to při víře opatření; než toliko zase připomínali jim své obtížnosti, kteréž jsou prvé na ně vznášeli, totiž o rozpisování po zemi, o vypo- vídání, o vězení a o škody pro nevpuštění do statkův, toho žá- dajíce: „poněvadž prvé jim na to nebyla dána žádná odpověd; 35 aby času tohoto dána byla, nejvýš o rozpisování po zemi, žeby měli mordovati, proto, aby vědomo bylo o nich všem lidem, že jsou takoví, nebo nic. A poněvadž jsou to i kněží po kostelích, i jiní lidé, berouce naučení z toho psaní, zjevně všudy, kamž jsou se koliv obrátili, i v obci města tohoto 21 30 28. Květ. 10
Hlava 34. 321 Hlava 34. 1580. V níž se pokládají ze jmena osoby vypověděné, jak jsou jich Pražané povolavše na radnici, oznámili, že administratorové o nich vysvědčili a za pravé křesťany je vyhlásili; a Pražané je také zase do obce a společnosti přijali. A tak potom i jiné osoby týmž obyčejem zase všecky přijímali. A když jsou se ty věci tak dokonaly, tehdy prvé jme- novaní vypovědění, totiž: Bartoloměj písař, Václav Trubka, Jan Valenta, Havel od Růže, Jiřík od Půl kola, Jan zlatník a Vít mečíř, byli povoláni na radnici Staroměstskou v pon- dělí křížových dní, třetí den před svatým Urbanem. Tu 15 purkmistr s konšely a s administratory, prostředkové, mluvili k nim při přítomnosti jistého počtu starších obecních, při- rovnávajíce k prvním řečem, kteréž při prvním stání byli k nim mluvili, v ten rozum, oznamujíce jim: „že jsou ad- ministratorové o nich vysvědčili, že v kolleji při nich nic 20 proti víře křesťanské zcestného jsou nenalezli, než že se srovnávají s křesťany věrnými; a že z těch příčin přijímají a připouštějí je zase k sobě do vší společnosti měšťanské, v kteréž jsou prvé spolu s nimi byli, tak aby byli za jedno s nimi ve všem, jako kdy prvé, zachovávajíce se k sobě 25 s obou stran jedni k druhým sousedsky a přátelsky. A aby vypustili z sebe všecky hněvy a nechuti předešlé, ničímž zlým sobě nevzpomínajíce; a že to všecko srovnání přátelské chtí přede vší obcí oznámiti, aby jim všem o tom vědomo bylo, jak se k sobě zachovávati mají.“ To oni slyšavše, za vděk přijali to při víře opatření; než toliko zase připomínali jim své obtížnosti, kteréž jsou prvé na ně vznášeli, totiž o rozpisování po zemi, o vypo- vídání, o vězení a o škody pro nevpuštění do statkův, toho žá- dajíce: „poněvadž prvé jim na to nebyla dána žádná odpověd; 35 aby času tohoto dána byla, nejvýš o rozpisování po zemi, žeby měli mordovati, proto, aby vědomo bylo o nich všem lidem, že jsou takoví, nebo nic. A poněvadž jsou to i kněží po kostelích, i jiní lidé, berouce naučení z toho psaní, zjevně všudy, kamž jsou se koliv obrátili, i v obci města tohoto 21 30 28. Květ. 10
Strana 322
322 Kniha čtvrtá. mluvívali, a o nich beze vší výnímky, že jsou takoví, tvrdili; i rádi by slyšeli odpověd na ty obtížnosti, kterýchž nikoliv slušně pominouti nemohou: nebo aby chutně o nich to držali podlé toho rozpisování, nebo nic; proto, že mají ženy, děti a jiné přátely, a žeby neradi jim žádného úrazu po sobě pozůstavili." Dána jest jim odpověd po dlouhém potazu: „že se to psaní na ně nevztahuje, ale na jiné, kteří jsou takoví. A po- něvadž vás za takové nemáme, nám se zdá, že na tom můžte přestati, když my o vás držeti budeme též jako prvé, že nejste vinni. A kdybychom vás za takové měli, však bychom s vámi nechtěli jednati toho přátelství. A to v obci oznámíme.“ Proti tomu pověděli: „poněvadž to slyšíme, že se na nás psaní takové nevztahuje, že my to opatření přijímáme 15 a oblibujem.“ Prostředkové ti, vyslyšavše je, rozkázali, aby na zna- mení takového přátelství, srovnání a smíření, rukou podali purkmistru, jakožto náměstku vší obce, potom starším obec- ním. A tak se stalo, že jsou tak učinili, počna od prvního 20 až do posledního. Toto opět aby vědomo bylo budoucně: že nikdá se toho neukázalo v pravdě, netoliko prvé před tím jednáním, ale ani potom, aby kdo z lidí kterýchkoli postižen byl v tom, žeby měli mordovati, a ačkoli jsou to k některým potom po 25 straně nemarní lidé, ale hlava jiných, mluvili: „žeby ti li- stové a to psání po zemi pravé a spravedlivé bylo; tudy že se dotýče pře těch, kteříž jsou se nás odřezali při víře, a obrátili se mezi bludné lidi, pikarty a kacíře, a tam při nich zůstali“, ze jmena ti, kteříž se v této Hlavě příští podpisují. 80 Tuto již opět znamenej, že již nevěděli, kam toho víchu mordéřského a na koho vstrkati; i nevědouce kam se s ním obrátiti mají, i musili vždy toho škraloupu jinam podávati, kterýž se ani tu jim nemohl slušně hoditi, dávajíce těm za příčinu, že jsou se od nich při víře odtrhli. Tuto jest opět 35 k smíchu podobné, že tří nebo čtyry osoby, kteříž jsou se od jich víry odtrhli do Boleslavě a jinam mezi bratří, měli několik tisícův zmordovati, a smělost větší i zmužilost uká- zati, nežli jiní vypovědění v větším počtu, nebo šedesát osob, 5 10 1530.
322 Kniha čtvrtá. mluvívali, a o nich beze vší výnímky, že jsou takoví, tvrdili; i rádi by slyšeli odpověd na ty obtížnosti, kterýchž nikoliv slušně pominouti nemohou: nebo aby chutně o nich to držali podlé toho rozpisování, nebo nic; proto, že mají ženy, děti a jiné přátely, a žeby neradi jim žádného úrazu po sobě pozůstavili." Dána jest jim odpověd po dlouhém potazu: „že se to psaní na ně nevztahuje, ale na jiné, kteří jsou takoví. A po- něvadž vás za takové nemáme, nám se zdá, že na tom můžte přestati, když my o vás držeti budeme též jako prvé, že nejste vinni. A kdybychom vás za takové měli, však bychom s vámi nechtěli jednati toho přátelství. A to v obci oznámíme.“ Proti tomu pověděli: „poněvadž to slyšíme, že se na nás psaní takové nevztahuje, že my to opatření přijímáme 15 a oblibujem.“ Prostředkové ti, vyslyšavše je, rozkázali, aby na zna- mení takového přátelství, srovnání a smíření, rukou podali purkmistru, jakožto náměstku vší obce, potom starším obec- ním. A tak se stalo, že jsou tak učinili, počna od prvního 20 až do posledního. Toto opět aby vědomo bylo budoucně: že nikdá se toho neukázalo v pravdě, netoliko prvé před tím jednáním, ale ani potom, aby kdo z lidí kterýchkoli postižen byl v tom, žeby měli mordovati, a ačkoli jsou to k některým potom po 25 straně nemarní lidé, ale hlava jiných, mluvili: „žeby ti li- stové a to psání po zemi pravé a spravedlivé bylo; tudy že se dotýče pře těch, kteříž jsou se nás odřezali při víře, a obrátili se mezi bludné lidi, pikarty a kacíře, a tam při nich zůstali“, ze jmena ti, kteříž se v této Hlavě příští podpisují. 80 Tuto již opět znamenej, že již nevěděli, kam toho víchu mordéřského a na koho vstrkati; i nevědouce kam se s ním obrátiti mají, i musili vždy toho škraloupu jinam podávati, kterýž se ani tu jim nemohl slušně hoditi, dávajíce těm za příčinu, že jsou se od nich při víře odtrhli. Tuto jest opět 35 k smíchu podobné, že tří nebo čtyry osoby, kteříž jsou se od jich víry odtrhli do Boleslavě a jinam mezi bratří, měli několik tisícův zmordovati, a smělost větší i zmužilost uká- zati, nežli jiní vypovědění v větším počtu, nebo šedesát osob, 5 10 1530.
Strana 323
Hlava 35. 323 s kterýchž nyní ten nářek sňali; a tak mluvíce, jakoby té barvě lidé nerozuměli, totiž: žeby podobněji bylo (lidsky mluvím) třem nebo čtyřem osobám ten mord spáchati, nežli padesáti nebo šedesáti! ježto jest již všem známo, že ani to, ani jiné jim nemohlo postačiti k pravdě. A bylo by to za veliký div, kdyby ti měli mordovati všecku obec: poněvadž jsou byli v vězení za dlouhý čas, prvé i po témž psání víc než půl léta, a jiní víc nežli rok bez vězení v městě byli; aby je tak beze všech závazkův měli propustiti, nedoptavše to se toho na žádného, ani při mučení některých již prvé psa- ných, ani na zpovědi kněžské! A za to mám, že se to věčně pravé neukáže, též jako o příčinách předepsaných, žeby v zlém domnění pro ně při víře byli. A tak chyméra chy- méru plodila. Potom opět po těch nadepsaných sedmi osobách brzo povolali Víta Šípeckého, Jana Žábu, Jiříka Tatka krejčího, Jakuba knihaře, též k nim jako k oněm mluvíce a smyšlené obtížení od obce oznamujíce, aby bitý nebitého nesl. A oni takovéž téměř, jako první, dávali jim odpovědi na to slušné, 20 nedaleko od mezí spravedlnosti své zacházejíce. 5 15 1530. Hlava 35. 25 V níž se oznamuje, jak purkmistr a konšelé vysvědčují přede vší obcí, kterak jsou ty vypověděné zase do společnosti měšťanské přijali, a administratorové je před touž obcí za pravé a věrné křesťany vy- hlásili, a osoby ze jmena, kteří se zase navrátili, jmenují. Při tom o korunování krále Ferdinanda na království Římské, a jaká drahota těch let byla. 30 Potom ve čtvrtek na zejtří po sv. Bartoloměji byla obec 25. Srp. na radnici povolána, a tu Pražané učinili řeč ke vší obci, vy- svědčujíce o těch sedmi, ze jmena Bartoloměji písaři s jinými předepsanými, o tom jednání přátelském, kteréž se před tím 35 stalo v radě při přítomnosti administratorův i starších obec- ních: „kterak jsou je přijali do společnosti měšťanské svobody, v kteréž jsou prvé byli, beze vší výmínky, nedržíce o nich než jako o dobrých lidech; a že kdyby byli obviněni a sly- šáni na onen čas, dřív než jsou vypovědíni byli (tak jak jsou 21*
Hlava 35. 323 s kterýchž nyní ten nářek sňali; a tak mluvíce, jakoby té barvě lidé nerozuměli, totiž: žeby podobněji bylo (lidsky mluvím) třem nebo čtyřem osobám ten mord spáchati, nežli padesáti nebo šedesáti! ježto jest již všem známo, že ani to, ani jiné jim nemohlo postačiti k pravdě. A bylo by to za veliký div, kdyby ti měli mordovati všecku obec: poněvadž jsou byli v vězení za dlouhý čas, prvé i po témž psání víc než půl léta, a jiní víc nežli rok bez vězení v městě byli; aby je tak beze všech závazkův měli propustiti, nedoptavše to se toho na žádného, ani při mučení některých již prvé psa- ných, ani na zpovědi kněžské! A za to mám, že se to věčně pravé neukáže, též jako o příčinách předepsaných, žeby v zlém domnění pro ně při víře byli. A tak chyméra chy- méru plodila. Potom opět po těch nadepsaných sedmi osobách brzo povolali Víta Šípeckého, Jana Žábu, Jiříka Tatka krejčího, Jakuba knihaře, též k nim jako k oněm mluvíce a smyšlené obtížení od obce oznamujíce, aby bitý nebitého nesl. A oni takovéž téměř, jako první, dávali jim odpovědi na to slušné, 20 nedaleko od mezí spravedlnosti své zacházejíce. 5 15 1530. Hlava 35. 25 V níž se oznamuje, jak purkmistr a konšelé vysvědčují přede vší obcí, kterak jsou ty vypověděné zase do společnosti měšťanské přijali, a administratorové je před touž obcí za pravé a věrné křesťany vy- hlásili, a osoby ze jmena, kteří se zase navrátili, jmenují. Při tom o korunování krále Ferdinanda na království Římské, a jaká drahota těch let byla. 30 Potom ve čtvrtek na zejtří po sv. Bartoloměji byla obec 25. Srp. na radnici povolána, a tu Pražané učinili řeč ke vší obci, vy- svědčujíce o těch sedmi, ze jmena Bartoloměji písaři s jinými předepsanými, o tom jednání přátelském, kteréž se před tím 35 stalo v radě při přítomnosti administratorův i starších obec- ních: „kterak jsou je přijali do společnosti měšťanské svobody, v kteréž jsou prvé byli, beze vší výmínky, nedržíce o nich než jako o dobrých lidech; a že kdyby byli obviněni a sly- šáni na onen čas, dřív než jsou vypovědíni byli (tak jak jsou 21*
Strana 324
324 Kniha čtvrtá. před námi mluvili), že jsou hotovi byli každému právi býti ze všeho, a ze všeho neslušného se vyměřiti; a tak kdyby při tom byli zachováni, žeby, prý, nikdá k tomu nepřišli, k čemu jsou přišli.“ To i jiné bylo k tomu podobné o nich mluveno. Naposledy napomínali všecky, aby je při tom za- chovali, a měli se k nim jako k sousedům svým přívětivě, laskavě a dobrotivě, jako kdy prvé. Potom také administratorové, mistr Vavřinec z Betléma a kněz Václav s některými faráři hlavnějšími, náměstky ji- ných kněží, vysvědčení o týchž učinili zjevně přede všemi 10 a poctivě v tento rozum: „když jsou se v konsistoři před nimi stavěli, že jsou nic při nich zcestného ani odporného víře křesťanské nenalezli; než že jsou praví a dobří křesťané, nic se nedělíce od obecné církve podlé dvanácti článkův kře- sťanských, ani od jiných věcí, zákonu božímu náležitých, a zvláště při smyslu o svátosti těla a krve Kristovy;“ a při- mlouvajíce se z obou stran, „aby k sobě lásku a přízeň, dobrý pokoj a svornost zachovali, a aby se k sobě sousedsky, přá- telsky i přívětivě jako kdy prvé měli, nepozůstavujíce při sobě tejných nevolí ku pomstě.“ Tuto se opět najde, jakož 20 těch let předešlých všecko bez mála kněžstvo všudy vyhla- šovali o nich po kostelích, a podlé toho i lidé světští beze vší výnímky, že jsou lidé bludní, pikarti a kacíři: že ti vši- ckni, a výše duchovní, sami sobě nyní lež svým ústům dávali; to dokládajíce na otázku administratorův po nadepsaném jich 25 mluvení, a tvrdili o nich za pravdu: „že jest jich všech k tomu vůle v tom mluvení.“ A hned tu při tom ti vypovědění ohlásili se v té obci: „že netoliko nyní, ale i prvé po vše časy jsou se tak při víře zachovávali, jakož jest též nyní o nich vysvědčeno, a nikdá s0 se v tom neproměňovali.“ To všickni slyšavše, přijali od nich, a žádný žádného odporu jim neučinil. Ta smlouva, tak již dokonaná a zavřená podlé zdání lidského, vždy předce zůstala nedokonalá; nebo v srdcích mnohých z obou stran hořkost nějaká tejná s srdečnou ky- 85 selostí a těžkostí, jako kvasnice na dnu, vnitř zůstávala: těmto vypověděným z lítosti nesmírné, proto, že jsou jim bezpraví odporná strana veliké a násilé velmi ukrutné činili, beze všeho provinění; druhá strana také, tak jakž jsou kněží 15 1530.
324 Kniha čtvrtá. před námi mluvili), že jsou hotovi byli každému právi býti ze všeho, a ze všeho neslušného se vyměřiti; a tak kdyby při tom byli zachováni, žeby, prý, nikdá k tomu nepřišli, k čemu jsou přišli.“ To i jiné bylo k tomu podobné o nich mluveno. Naposledy napomínali všecky, aby je při tom za- chovali, a měli se k nim jako k sousedům svým přívětivě, laskavě a dobrotivě, jako kdy prvé. Potom také administratorové, mistr Vavřinec z Betléma a kněz Václav s některými faráři hlavnějšími, náměstky ji- ných kněží, vysvědčení o týchž učinili zjevně přede všemi 10 a poctivě v tento rozum: „když jsou se v konsistoři před nimi stavěli, že jsou nic při nich zcestného ani odporného víře křesťanské nenalezli; než že jsou praví a dobří křesťané, nic se nedělíce od obecné církve podlé dvanácti článkův kře- sťanských, ani od jiných věcí, zákonu božímu náležitých, a zvláště při smyslu o svátosti těla a krve Kristovy;“ a při- mlouvajíce se z obou stran, „aby k sobě lásku a přízeň, dobrý pokoj a svornost zachovali, a aby se k sobě sousedsky, přá- telsky i přívětivě jako kdy prvé měli, nepozůstavujíce při sobě tejných nevolí ku pomstě.“ Tuto se opět najde, jakož 20 těch let předešlých všecko bez mála kněžstvo všudy vyhla- šovali o nich po kostelích, a podlé toho i lidé světští beze vší výnímky, že jsou lidé bludní, pikarti a kacíři: že ti vši- ckni, a výše duchovní, sami sobě nyní lež svým ústům dávali; to dokládajíce na otázku administratorův po nadepsaném jich 25 mluvení, a tvrdili o nich za pravdu: „že jest jich všech k tomu vůle v tom mluvení.“ A hned tu při tom ti vypovědění ohlásili se v té obci: „že netoliko nyní, ale i prvé po vše časy jsou se tak při víře zachovávali, jakož jest též nyní o nich vysvědčeno, a nikdá s0 se v tom neproměňovali.“ To všickni slyšavše, přijali od nich, a žádný žádného odporu jim neučinil. Ta smlouva, tak již dokonaná a zavřená podlé zdání lidského, vždy předce zůstala nedokonalá; nebo v srdcích mnohých z obou stran hořkost nějaká tejná s srdečnou ky- 85 selostí a těžkostí, jako kvasnice na dnu, vnitř zůstávala: těmto vypověděným z lítosti nesmírné, proto, že jsou jim bezpraví odporná strana veliké a násilé velmi ukrutné činili, beze všeho provinění; druhá strana také, tak jakž jsou kněží 15 1530.
Strana 325
Hlava 35. 325 a učitelé jich na kázaních svých zůřili proti nim, a v srdce jich hluboce nelásku, různici a všelijakou zlost vkořenili a vsili dábelským ovšem nástrojem: oni se v to zlé vpivše, lítost také měli, že jsou sobě všeho na nich nedovedli, což chtěli. A tak z těch zlých věcí tudy zasáklých naděje nebylo, aby s obou stran ta hořkost, dokud jsou nejdéle živi byli, pominouti do ostatku měla; než že toliko upokojení zevnitřní mezi nimi bylo. Což se pak jiných vypověděných přespolních (kteříž 10 jsou se z města v těch nesnázech vybrati musili a jinde se osazovali) dotýče, a jsou tito, ze jmena: Matěj Kardynál, kožišník, Jan Potměšil, soukeník, Jan Bonuše, a Johannes, který jest nyní písařem na Brandýse, a jiní někteří s vyšlými nevypověděnými, kteří jsou se do Boleslavě Mladé, a jiní 15 jinam v rozličná místa mezi bratří obrátili: s těmi jsou nic nejednali, dávajíce k tomu příčiny některé, a zvláště ty, pra- více: že jsou se při víře od nich oddělili tím k bratřím při- pojením. Potom stalo se téhož roku, že král Ferdinand korunován 20 jest a potvrzen na království Římské v městě Cáchách při času božího křtění, léta již 1531. A téhož roku drahota byla veliká ve všech věcech, a skrze to i hlad z velikého božího dopuštění v mnohých místech po všech okolních krajinách, od podzimku počna 1530 léta, až právě, jakož říkají, do 25 Nového. A jiných krajův a měst, městeček a vsí zanechaje, proto že nejednostejné jsou míry na obilí, položím toliko o městech Pražských, jaká drahota byla v obilí před samým Novým: žito mnozí kupovali v Praze na trhu strych po 1 kopě gr. a po 50 gr.; pšenici po 47 gr.; oves po 18 gr.; so ječmen po 1 kopě gr. a hrách po 52 gr. všudy českých. A jiná všecka úroda byla nad obyčej drahá, ne tak mnoho z pří- činy neúrody, jako z příčiny neřádu, kterýž jest se po vší zemi rozmohl, totiž: že jsou mnozí lidé pro lakomou žádost množství ho, a nejvíc žita, do okolních zemí vyvezli a vypro- sa dali. A také byla o tom pověst, že mnozí panští a rytířští lidé překupovali je od svých lidí poddaných, a potom času čekali pro své zisky, a za vysoké peníze cizozemcům prodávali. 1530.
Hlava 35. 325 a učitelé jich na kázaních svých zůřili proti nim, a v srdce jich hluboce nelásku, různici a všelijakou zlost vkořenili a vsili dábelským ovšem nástrojem: oni se v to zlé vpivše, lítost také měli, že jsou sobě všeho na nich nedovedli, což chtěli. A tak z těch zlých věcí tudy zasáklých naděje nebylo, aby s obou stran ta hořkost, dokud jsou nejdéle živi byli, pominouti do ostatku měla; než že toliko upokojení zevnitřní mezi nimi bylo. Což se pak jiných vypověděných přespolních (kteříž 10 jsou se z města v těch nesnázech vybrati musili a jinde se osazovali) dotýče, a jsou tito, ze jmena: Matěj Kardynál, kožišník, Jan Potměšil, soukeník, Jan Bonuše, a Johannes, který jest nyní písařem na Brandýse, a jiní někteří s vyšlými nevypověděnými, kteří jsou se do Boleslavě Mladé, a jiní 15 jinam v rozličná místa mezi bratří obrátili: s těmi jsou nic nejednali, dávajíce k tomu příčiny některé, a zvláště ty, pra- více: že jsou se při víře od nich oddělili tím k bratřím při- pojením. Potom stalo se téhož roku, že král Ferdinand korunován 20 jest a potvrzen na království Římské v městě Cáchách při času božího křtění, léta již 1531. A téhož roku drahota byla veliká ve všech věcech, a skrze to i hlad z velikého božího dopuštění v mnohých místech po všech okolních krajinách, od podzimku počna 1530 léta, až právě, jakož říkají, do 25 Nového. A jiných krajův a měst, městeček a vsí zanechaje, proto že nejednostejné jsou míry na obilí, položím toliko o městech Pražských, jaká drahota byla v obilí před samým Novým: žito mnozí kupovali v Praze na trhu strych po 1 kopě gr. a po 50 gr.; pšenici po 47 gr.; oves po 18 gr.; so ječmen po 1 kopě gr. a hrách po 52 gr. všudy českých. A jiná všecka úroda byla nad obyčej drahá, ne tak mnoho z pří- činy neúrody, jako z příčiny neřádu, kterýž jest se po vší zemi rozmohl, totiž: že jsou mnozí lidé pro lakomou žádost množství ho, a nejvíc žita, do okolních zemí vyvezli a vypro- sa dali. A také byla o tom pověst, že mnozí panští a rytířští lidé překupovali je od svých lidí poddaných, a potom času čekali pro své zisky, a za vysoké peníze cizozemcům prodávali. 1530.
Strana 326
326 Kniha čtvrtá. 1530. Hlava 36. V níž se vypisuje předkem o Paškovi, jakými ranami ho pán bůh na tomto světě pro jeho neupřímnost trestal; potom i o Zachlubilovi kováři, jak jest v těžké nemoci ležel a jaký konec vzal; též i o Zí- kovi řezníku, co jest naň pán bůh dopustil, a tak i o jiných. 1581. 16.Červ- na. 1583. 15. Břez. Z těchto všech řečí to sluší k známosti přivesti: že ti takoví přílišní, ukrutní tyranové podepsaní, a často v těchto 10 knihách jmenovaní, pomstu po všech těch nesnázech a smlou- vách od boha časnou na statcích, na pověsti i na zdraví zna- menitou brali na tom světě, chtě bůh všemohoucí ještě tomu, aby se sami poznávali a pokání činili v svých nepravostech, kteréž jsou, v štěstí jsouce, páchali, aby něco horšího jich 15 na onom světě po smrti nepotkalo. I aby vědomo bylo, o kterých se to osobách tuto mluví: O Paškovi již máš zprávu v Hl. 31. týchž knih, co jest naň přišlo, že jest král vzložil naň břímě a hodnou pokutu pro jeho pyšné skoky. Na statku také znamenitou a nemalou 20 škodu vzal, když při tvrzi jeho Toušeni řečené, ve třech mílech od Prahy, dvůr, mlýn a obilé množství v stozích i v stodolách, dobytka také i svrškův, toho všeho za mnoho set, při času svatého Jakuba Velikého léta 1530 z dopuštění božího ohněm shořalo. Potom léta druhého, na zejtří po sv. 25 Vítu, žena mu jeho, nic jináč, než jakoby mu obě ruce opa- dly, a potom opět desátého dne dcera jich levostranná, v Praze zemřely, sám také dni své dokonav léta 1533 v sobotu před družebnou nedělí, na syllabě Nejuncta. Kteréhožto mnozí roz- umní lidé sobě připomínají, že od mnohých let žádný člo- so věk horších věcí na Prahu neuvedl, jako on. Na Havla Caheru, někdy administratora, co jest též při- šlo, to najdeš v Hl. 30. Tomáš Zachlubil, kovář, soused na Novém městě, složil se v těžké nemoci a ležal víc než půl druhého léta. A potom, se když se psalo léta páně 1534, ve čtvrtek před narozením panny Marie, jsa zdráv, ten den vsedl na kůň, jel na ra- dnici, lidi soudil, a tří nebo čtyry výpovědi ústní sám učinil. Potom, když jiní páni z rady pro nějaké spatření místa obec- 1534. 3. Září.
326 Kniha čtvrtá. 1530. Hlava 36. V níž se vypisuje předkem o Paškovi, jakými ranami ho pán bůh na tomto světě pro jeho neupřímnost trestal; potom i o Zachlubilovi kováři, jak jest v těžké nemoci ležel a jaký konec vzal; též i o Zí- kovi řezníku, co jest naň pán bůh dopustil, a tak i o jiných. 1581. 16.Červ- na. 1583. 15. Břez. Z těchto všech řečí to sluší k známosti přivesti: že ti takoví přílišní, ukrutní tyranové podepsaní, a často v těchto 10 knihách jmenovaní, pomstu po všech těch nesnázech a smlou- vách od boha časnou na statcích, na pověsti i na zdraví zna- menitou brali na tom světě, chtě bůh všemohoucí ještě tomu, aby se sami poznávali a pokání činili v svých nepravostech, kteréž jsou, v štěstí jsouce, páchali, aby něco horšího jich 15 na onom světě po smrti nepotkalo. I aby vědomo bylo, o kterých se to osobách tuto mluví: O Paškovi již máš zprávu v Hl. 31. týchž knih, co jest naň přišlo, že jest král vzložil naň břímě a hodnou pokutu pro jeho pyšné skoky. Na statku také znamenitou a nemalou 20 škodu vzal, když při tvrzi jeho Toušeni řečené, ve třech mílech od Prahy, dvůr, mlýn a obilé množství v stozích i v stodolách, dobytka také i svrškův, toho všeho za mnoho set, při času svatého Jakuba Velikého léta 1530 z dopuštění božího ohněm shořalo. Potom léta druhého, na zejtří po sv. 25 Vítu, žena mu jeho, nic jináč, než jakoby mu obě ruce opa- dly, a potom opět desátého dne dcera jich levostranná, v Praze zemřely, sám také dni své dokonav léta 1533 v sobotu před družebnou nedělí, na syllabě Nejuncta. Kteréhožto mnozí roz- umní lidé sobě připomínají, že od mnohých let žádný člo- so věk horších věcí na Prahu neuvedl, jako on. Na Havla Caheru, někdy administratora, co jest též při- šlo, to najdeš v Hl. 30. Tomáš Zachlubil, kovář, soused na Novém městě, složil se v těžké nemoci a ležal víc než půl druhého léta. A potom, se když se psalo léta páně 1534, ve čtvrtek před narozením panny Marie, jsa zdráv, ten den vsedl na kůň, jel na ra- dnici, lidi soudil, a tří nebo čtyry výpovědi ústní sám učinil. Potom, když jiní páni z rady pro nějaké spatření místa obec- 1534. 3. Září.
Strana 327
Hlava 36. 327 ního vyvstali a pryč odešli, on sám po nich na radnici po- zůstal a na potřebu tělesnou, tu kdež obecní lidé chodí, se bral, a tam jsa, znak se převrhl a náhle zcepeněl. A potom ho biřička našla a při jeho smrti jemu posluhovala. Na Zíku pak řezníka vzložil král pro jeho pyšnou řeč, kterouž mluvil zjevně na radnici před konšely proti králi pánu svému, popuzuje jiných k nějaké zůřivosti proti němu pro téhož Paška; i z té příčiny zavázán byl z rozkázání pří- sného královského od hejtmanův zemských ctí a věrou s ru- 10 kou dáním na postavení, kdyby a kdekoli by mu od krále nebo od nich bylo rozkázáno. A k tomu nezachoval se k ženě své oddávané podlé víry své, obloupiv ji z statků; a maje se k ní netoliko v manželstvu, ale i v statku i ve všem jiném věrně zachovati, jako na jedno tělo ze dvou spojené sluší, is toho jest neučinil; ale připraviv ji o znamenitý statek její rozličnými podvody, přinucen byl, soudem jsa k tomu připra- ven, jí svého totiž domu, krámův masných postoupiti v moc její do uloženého času, ačby toho zase nevyplatil; a musil se z něho vybrati a jinde byt svůj míti, jsa zbaven měšťan- 20 ství svého. A to se nalézá v rozsudku Starého města Praž- ského. Že jest pak nebyl člověk pravdomluvný, nemaje vá- žnosti ani studu k věku svému starému a dosti sešlému, kdež někde umenšení na pověsti jeho dotýkalo se: toho pomíjím (neb i to doložiti musím, že jest mnoho časův pro dluhy na radnici u vězení držán byl; a by nebylo jednoho muže a měšťana dobrého a manželky jeho, bylby snad i v tom vězení, nemaje se čím vyplatiti, umřel) a jiným poroučím, jako toho, který se sám již nad sebou zapomněl. K tomu také, že mu syn jeho jediný, v kterémž so sobě zvláštní založil naději k potěšení a obhájení úzkosti jeho, umřel. Jana Karbana, konváře z Nového města, bůh ještě k ně- čemu chová bez příhod světských: k horšímu-li jeho, či k le- pšímu, bůh ví. Jiní také mnozí, od nich účastenství jako ratolesti od kořene berouce, v rozličném neštěstí od boha postaveni byli; jako Jiřík Ježíšek: ten také znamenitě od boha na tomto světě trestán jest; mnoho časův pro dluhy na radnici držán byl, a potom jsa propuštěn, nouzí, bídou, psotou trápen byl 25 35 1530.
Hlava 36. 327 ního vyvstali a pryč odešli, on sám po nich na radnici po- zůstal a na potřebu tělesnou, tu kdež obecní lidé chodí, se bral, a tam jsa, znak se převrhl a náhle zcepeněl. A potom ho biřička našla a při jeho smrti jemu posluhovala. Na Zíku pak řezníka vzložil král pro jeho pyšnou řeč, kterouž mluvil zjevně na radnici před konšely proti králi pánu svému, popuzuje jiných k nějaké zůřivosti proti němu pro téhož Paška; i z té příčiny zavázán byl z rozkázání pří- sného královského od hejtmanův zemských ctí a věrou s ru- 10 kou dáním na postavení, kdyby a kdekoli by mu od krále nebo od nich bylo rozkázáno. A k tomu nezachoval se k ženě své oddávané podlé víry své, obloupiv ji z statků; a maje se k ní netoliko v manželstvu, ale i v statku i ve všem jiném věrně zachovati, jako na jedno tělo ze dvou spojené sluší, is toho jest neučinil; ale připraviv ji o znamenitý statek její rozličnými podvody, přinucen byl, soudem jsa k tomu připra- ven, jí svého totiž domu, krámův masných postoupiti v moc její do uloženého času, ačby toho zase nevyplatil; a musil se z něho vybrati a jinde byt svůj míti, jsa zbaven měšťan- 20 ství svého. A to se nalézá v rozsudku Starého města Praž- ského. Že jest pak nebyl člověk pravdomluvný, nemaje vá- žnosti ani studu k věku svému starému a dosti sešlému, kdež někde umenšení na pověsti jeho dotýkalo se: toho pomíjím (neb i to doložiti musím, že jest mnoho časův pro dluhy na radnici u vězení držán byl; a by nebylo jednoho muže a měšťana dobrého a manželky jeho, bylby snad i v tom vězení, nemaje se čím vyplatiti, umřel) a jiným poroučím, jako toho, který se sám již nad sebou zapomněl. K tomu také, že mu syn jeho jediný, v kterémž so sobě zvláštní založil naději k potěšení a obhájení úzkosti jeho, umřel. Jana Karbana, konváře z Nového města, bůh ještě k ně- čemu chová bez příhod světských: k horšímu-li jeho, či k le- pšímu, bůh ví. Jiní také mnozí, od nich účastenství jako ratolesti od kořene berouce, v rozličném neštěstí od boha postaveni byli; jako Jiřík Ježíšek: ten také znamenitě od boha na tomto světě trestán jest; mnoho časův pro dluhy na radnici držán byl, a potom jsa propuštěn, nouzí, bídou, psotou trápen byl 25 35 1530.
Strana 328
328 Kniha čtvrtá. i hladem, až mnohým měšťanům se ho slitovalo, že jej tak opatrovali a almužnou chovali, a ze špitalu na každý týden mu po pěti groších českých dávali, a z úřadu šestipanského tolikéž. A jiní na zdraví, na statku i na pověsti velice sní- ženi: někdo ožrav se, utopil se v místě nenadálém; někdo z otrápení vskočil do studnice a tam se zadusil; a jiní jinak jako stín nějaký v skulinu pomíjeli, a jakoby zemřeli, živi jsouce; neb pýcha jich a vzteklost předešlá v dým se jim obrátila. Jiní ukrutníci, že jsou sami sobě i jiným lidem omr- zali, a z mnohých vybíraje, ku paměti mi přišli: Antiochus, 10 král Perský, v druhých knihách Machabejských v 9. Hl., kterýž hanebně pro své ukrutenství od boha jsa poražen ukrutnou nemocí, bídně zcepeněl. Nešlechetný onen Herodes, kterýž nevinňátka kázal zmordovati, ten potom pro své tyranství rozličné hanebně sšel z světa; jakož se o něm píše v 16. a zvláště v 17. knihách Josefových de Antiquitatibus v 9. Hl. o jeho hanebných těžkých nemocech. Kterýžto za lé- kařství to byl sobě zvolil: že rozkázal sobě v jednu chvíli podati jablka a nože, aby sám je sobě podlé zvyklosti ob- loupil, a na malé kusy je skrájeje, aby jedl. A v tom po- 20 patřiv okolo sebe, a maje nůž v ruce, šetřil, aby tu žá- dného nebylo; a tak z přílišné bolesti hned chtěl do sebe ten nůž vstrčiti a sám se zabiti; jakožby se bylo tak stalo, kdyby byl Aciabus, vnuk jeho, nepředskočil jej a ruky mu nezadržal. V desáté Hlavě takto se o něm píše: „Byl jest He- 25 rodes král muž ukrutný na všecky jednostejně, hněvivosti jsa poddán, ale od spravedlnosti daleký.“ A ten byl také z pro- stého obecního řádu na království vyzdvižen z krajin Idu- mejských. Jaké jest mělo jeho ukrutenství býti větší nad toto, když jest kázal tří vlastní syny své a ženu královnu so svou z osočení zahubiti? Ti nahoře jmenovaní, ačkoli nebyli jsou tak příliš ukrutní na bezhrdlé lidské krve vyléváním skutečným, jako tito, o nichž se mnoho v knihách jmenova- ných píše: však jiným spůsobem, v těchto knihách popsaným, tak ukrutně jsou lidi obtěžovali na těle i na duši rozličnými obyčeji, že se jim mnohokrát stýskalo na světě živu býti; jakož pak někteří skrze to netoliko o statky své, ale i o zdraví i o hrdla přišli z takového ssužování. A tak se najde to: že Pašek s svými pomocníky a s administratorem větší 5 15 35 1580.
328 Kniha čtvrtá. i hladem, až mnohým měšťanům se ho slitovalo, že jej tak opatrovali a almužnou chovali, a ze špitalu na každý týden mu po pěti groších českých dávali, a z úřadu šestipanského tolikéž. A jiní na zdraví, na statku i na pověsti velice sní- ženi: někdo ožrav se, utopil se v místě nenadálém; někdo z otrápení vskočil do studnice a tam se zadusil; a jiní jinak jako stín nějaký v skulinu pomíjeli, a jakoby zemřeli, živi jsouce; neb pýcha jich a vzteklost předešlá v dým se jim obrátila. Jiní ukrutníci, že jsou sami sobě i jiným lidem omr- zali, a z mnohých vybíraje, ku paměti mi přišli: Antiochus, 10 král Perský, v druhých knihách Machabejských v 9. Hl., kterýž hanebně pro své ukrutenství od boha jsa poražen ukrutnou nemocí, bídně zcepeněl. Nešlechetný onen Herodes, kterýž nevinňátka kázal zmordovati, ten potom pro své tyranství rozličné hanebně sšel z světa; jakož se o něm píše v 16. a zvláště v 17. knihách Josefových de Antiquitatibus v 9. Hl. o jeho hanebných těžkých nemocech. Kterýžto za lé- kařství to byl sobě zvolil: že rozkázal sobě v jednu chvíli podati jablka a nože, aby sám je sobě podlé zvyklosti ob- loupil, a na malé kusy je skrájeje, aby jedl. A v tom po- 20 patřiv okolo sebe, a maje nůž v ruce, šetřil, aby tu žá- dného nebylo; a tak z přílišné bolesti hned chtěl do sebe ten nůž vstrčiti a sám se zabiti; jakožby se bylo tak stalo, kdyby byl Aciabus, vnuk jeho, nepředskočil jej a ruky mu nezadržal. V desáté Hlavě takto se o něm píše: „Byl jest He- 25 rodes král muž ukrutný na všecky jednostejně, hněvivosti jsa poddán, ale od spravedlnosti daleký.“ A ten byl také z pro- stého obecního řádu na království vyzdvižen z krajin Idu- mejských. Jaké jest mělo jeho ukrutenství býti větší nad toto, když jest kázal tří vlastní syny své a ženu královnu so svou z osočení zahubiti? Ti nahoře jmenovaní, ačkoli nebyli jsou tak příliš ukrutní na bezhrdlé lidské krve vyléváním skutečným, jako tito, o nichž se mnoho v knihách jmenova- ných píše: však jiným spůsobem, v těchto knihách popsaným, tak ukrutně jsou lidi obtěžovali na těle i na duši rozličnými obyčeji, že se jim mnohokrát stýskalo na světě živu býti; jakož pak někteří skrze to netoliko o statky své, ale i o zdraví i o hrdla přišli z takového ssužování. A tak se najde to: že Pašek s svými pomocníky a s administratorem větší 5 15 35 1580.
Strana 329
Hlava 37. 329 ukrutenství nad tyto druhé ukazovali; proto že jsou tito tě- 1530. lesně lidi mordovalí toliko, ale oni tělesně i duchovně. Hlava 37. 10 A tak již poslední. V níž se opakují všecky tyto nesnáze, a jako s podivením: proč jest těchto dobrých lidí a spravedlivých pán bůh v takovém trápení a ssou- žení tak dlouho nechati ráčil; a zase, jaký prospěch a štěstí v tomto světě takovým ukrutným tyranům nad dobrými a spravedlivými dáti ráčil. A tak tu knihu dokonává. A tuto ještě sluší na budoucí pamět znamenati, a toho nikoli nepomíjeti, neb každý rozumný člověk to vážiti umí 15 a souditi musí podlé povahy přirozeného rozumu: že jest velmi těžká a s veliké strany nebezpečná, nejistá a nepodo- bná věc byla, proti tak znamenitým a dosti mocným městům Pražským těm několika osobám vypověděným se postaviti za odpornou stranu, proti jich neústupnému předsevzetí, kteréhož 20 pokládali sobě býti za nedobyté a nepřemožitedlné, by pak vešken svět, podlé jich zdání, na ně vojensky přitáhl. A do- mnívám se, že jsou nevěřili tomu, aby které stvoření mohlo jim jich vášně a úmysl změniti, tak jakž jsou příliš vysoce a pyšně svou věc napínali mnozí, mluvíce, nevelmi chatrní, 25 a ti, kdož měli jiné z toho trestati: „že jest věc nepodobná, prý, a nemožná, aby ti vypovědění měli zase byt svůj v Praze míti; a že podobněji jest tomu městu v prach a popel se obrátiti, a makovicemi dolův viseti, nežli by se to státi mělo!“ A opět, když král Ludvík psával jim, chtě, aby je zase so vpustili do města do jich statkův, říkali: „byť král takových listův s káru poslal, a zlatem byť psáni byli, že jináč se ne- stane.“ K tomu skůro již sáhli: že snáze nebe i země po- minou, nežli slova jich zmařena budou. A jiné mnohé k tomu podobné lehkomyslné i vší vážnosti prázdné řeči mluvívali, 86 ku potupě a k lehkosti králi, pánu svému, a naposledy k své vlastní nepoctivosti a posměchu budoucímu, kterémuž se ni- koli nemohli vyhýbati. Ale že bůh všemohoucí nešetří a nebojí se žádné moci ani síly lidské, ale k upřímné spravedlnosti, nevinnosti a ssoužení i k trpělivosti lidí nevinných od po-
Hlava 37. 329 ukrutenství nad tyto druhé ukazovali; proto že jsou tito tě- 1530. lesně lidi mordovalí toliko, ale oni tělesně i duchovně. Hlava 37. 10 A tak již poslední. V níž se opakují všecky tyto nesnáze, a jako s podivením: proč jest těchto dobrých lidí a spravedlivých pán bůh v takovém trápení a ssou- žení tak dlouho nechati ráčil; a zase, jaký prospěch a štěstí v tomto světě takovým ukrutným tyranům nad dobrými a spravedlivými dáti ráčil. A tak tu knihu dokonává. A tuto ještě sluší na budoucí pamět znamenati, a toho nikoli nepomíjeti, neb každý rozumný člověk to vážiti umí 15 a souditi musí podlé povahy přirozeného rozumu: že jest velmi těžká a s veliké strany nebezpečná, nejistá a nepodo- bná věc byla, proti tak znamenitým a dosti mocným městům Pražským těm několika osobám vypověděným se postaviti za odpornou stranu, proti jich neústupnému předsevzetí, kteréhož 20 pokládali sobě býti za nedobyté a nepřemožitedlné, by pak vešken svět, podlé jich zdání, na ně vojensky přitáhl. A do- mnívám se, že jsou nevěřili tomu, aby které stvoření mohlo jim jich vášně a úmysl změniti, tak jakž jsou příliš vysoce a pyšně svou věc napínali mnozí, mluvíce, nevelmi chatrní, 25 a ti, kdož měli jiné z toho trestati: „že jest věc nepodobná, prý, a nemožná, aby ti vypovědění měli zase byt svůj v Praze míti; a že podobněji jest tomu městu v prach a popel se obrátiti, a makovicemi dolův viseti, nežli by se to státi mělo!“ A opět, když král Ludvík psával jim, chtě, aby je zase so vpustili do města do jich statkův, říkali: „byť král takových listův s káru poslal, a zlatem byť psáni byli, že jináč se ne- stane.“ K tomu skůro již sáhli: že snáze nebe i země po- minou, nežli slova jich zmařena budou. A jiné mnohé k tomu podobné lehkomyslné i vší vážnosti prázdné řeči mluvívali, 86 ku potupě a k lehkosti králi, pánu svému, a naposledy k své vlastní nepoctivosti a posměchu budoucímu, kterémuž se ni- koli nemohli vyhýbati. Ale že bůh všemohoucí nešetří a nebojí se žádné moci ani síly lidské, ale k upřímné spravedlnosti, nevinnosti a ssoužení i k trpělivosti lidí nevinných od po-
Strana 330
330 Kniha čtvrtá. 1534. 17—18. Ledna. čátku světa až do této chvíle prohlédal a je obhajoval před lstivými lidmi, a od toho přestávati nebude, podlé písem, až do skonání světa: to předložení napřed za nejjistší důvod sobě každý člověk položiti má, že jest to v pravdě tak; po- tom, jakož se to nyní v pravdě tak stalo, že jest bůh popudil k tomu některé lidi, aby rozličnými prostředky a cestami tu nesnáz s pomocí jeho k místu přivesti mohli. A k tomu skutku v pravdě přirovnati mohu pana Jana Hlavsu z Liboslavě, kterýžto všecky jiné vypověděné a vyšlé tova- řiše své v tom přemáhal a převyšoval, že jest největší péči, to práci, pilnost i náklady o to vedl, s nebezpečenstvím mno- hokrát života svého do jeho přemožení, maje velikou svobodu, zvyklost a známost i v tom ve všem rozšafnost při králi pánu, i při jiných znamenitých ze všech stavův, vyšších i nižších, duchovních i světských lidech, nad jiné lidi, tak že pán bůh 15 dával jemu, a podlé toho jiným spolutovařišům jeho milost u nich, že jsou všickni lítost nad nimi měli v takovém bez- praví jich. Protož když to všecko pan Hlavsa dokonal svou velikou pilností a bedlivostí s pomocí boží: čas již jemu od boha uložený přicházel, z jehožto dopuštění nemoc těžká a 20 nezhojitedlná naň přišla, kteráž druhdy mu se oblehčila, a druhdy převelmi obtížila; a naposledy přemožen jsa takovými těžkostmi, složil se a ležal u velikém trápení, mnohokrát ani ve dne, ani v noci pokoje nemaje za několik nedělí. A v tom ustavičně se pánu bohu modlíval, nežádaje dalšího zdraví, ale za šťastné skončení a hříchův odpuštění. A když se tak mnoho čistil v tom očistci křesťanském, kterýž jest velmi trpělivě snášel, i také v svatém pokání: pán bůh vzhledl na jeho prosby, a smrtí jej navštívil v noci na neděli den svaté Prišky léta páně 1534. Proč jest se pak ta nesnáz tak dlouho prodlévala, po- něvadž jest pilností lidskou nic nescházelo, že jest k konci nepřišla, tomu se žádný nediv; neb nehned u takových ve- likých lidí, králův, knížat a jiných, sáhna vezmeš, proto že všudy odporové a překážky se nalézají, a že křivda a faleš 35 s pravdou musí bojovati, dokudž bůh pravdě nedá vítězství. Neb on každému jeho se bojícímu napomáhá ke všemu dobrému: když však dotud tluče svou pilností, až se dotluče, netoliko u něho, ale také potom i u lidí. A však takového prodlení 5 25 30 1530.
330 Kniha čtvrtá. 1534. 17—18. Ledna. čátku světa až do této chvíle prohlédal a je obhajoval před lstivými lidmi, a od toho přestávati nebude, podlé písem, až do skonání světa: to předložení napřed za nejjistší důvod sobě každý člověk položiti má, že jest to v pravdě tak; po- tom, jakož se to nyní v pravdě tak stalo, že jest bůh popudil k tomu některé lidi, aby rozličnými prostředky a cestami tu nesnáz s pomocí jeho k místu přivesti mohli. A k tomu skutku v pravdě přirovnati mohu pana Jana Hlavsu z Liboslavě, kterýžto všecky jiné vypověděné a vyšlé tova- řiše své v tom přemáhal a převyšoval, že jest největší péči, to práci, pilnost i náklady o to vedl, s nebezpečenstvím mno- hokrát života svého do jeho přemožení, maje velikou svobodu, zvyklost a známost i v tom ve všem rozšafnost při králi pánu, i při jiných znamenitých ze všech stavův, vyšších i nižších, duchovních i světských lidech, nad jiné lidi, tak že pán bůh 15 dával jemu, a podlé toho jiným spolutovařišům jeho milost u nich, že jsou všickni lítost nad nimi měli v takovém bez- praví jich. Protož když to všecko pan Hlavsa dokonal svou velikou pilností a bedlivostí s pomocí boží: čas již jemu od boha uložený přicházel, z jehožto dopuštění nemoc těžká a 20 nezhojitedlná naň přišla, kteráž druhdy mu se oblehčila, a druhdy převelmi obtížila; a naposledy přemožen jsa takovými těžkostmi, složil se a ležal u velikém trápení, mnohokrát ani ve dne, ani v noci pokoje nemaje za několik nedělí. A v tom ustavičně se pánu bohu modlíval, nežádaje dalšího zdraví, ale za šťastné skončení a hříchův odpuštění. A když se tak mnoho čistil v tom očistci křesťanském, kterýž jest velmi trpělivě snášel, i také v svatém pokání: pán bůh vzhledl na jeho prosby, a smrtí jej navštívil v noci na neděli den svaté Prišky léta páně 1534. Proč jest se pak ta nesnáz tak dlouho prodlévala, po- něvadž jest pilností lidskou nic nescházelo, že jest k konci nepřišla, tomu se žádný nediv; neb nehned u takových ve- likých lidí, králův, knížat a jiných, sáhna vezmeš, proto že všudy odporové a překážky se nalézají, a že křivda a faleš 35 s pravdou musí bojovati, dokudž bůh pravdě nedá vítězství. Neb on každému jeho se bojícímu napomáhá ke všemu dobrému: když však dotud tluče svou pilností, až se dotluče, netoliko u něho, ale také potom i u lidí. A však takového prodlení 5 25 30 1530.
Strana 331
Hlava 37. 331 příčina jistá tato jest: boží vůle napřed, že jest bůh tak 1530 chtěl míti, aby se tím trápením a ssoužením vypovědění pro své hříchy čistili a mučili. Jiná příčina byla: že jest král Lu- dvík dopustil a dal povolení některé k tomu na falešnou zprávu, bez vyslyšení strany druhé, aby jedni na druhých jízdy či- nili. A jsa svědom toho, z čeho jest ta bouřka byla se zdvihla, potom měl jistou zprávu, té falešné odpornou; a pro- tož konečný úmysl a vůle jeho byla, to zase napraviti a křivdu potupiti; ale že bůh všemohoucí nedal mu k tomu 10 přijíti, pojav jej v té vůli žádostivé z světa tohoto. Neb když jest bylo k tomu konci již naměřeno jistými cestami, tehdy v tom zahynutí naň přišlo, a tak tím odtah další nastával. Potom vkročil v to do království Českého král Ferdinand. Ten ač jest byl také vůle té, aby k spravedlnosti pomáhal; ale 15 překážka v tom prodlena musila býti, proto že jest ještě nebyl svědom počátku a kořene té nesnáze pravého. Neb ač jest zprávu jistou o tom míval, a poznal to brzo, že se křivda veliká vypověděným děje: ale že proti tomu od nepřátel ně- kdy znamenitých zpráva falešná k němu také nejednou při- 20 cházela, a to jsou Pražané perně poctami znamenitými upla- covali; a tak že vypovědění bývali na zmatcích, jako mezi vlnami; — neb jednak se k nim král dobrotivě postavil a na dobrém ubezpečil, a z toho naděje byla, že jest již blízko bylo od milostivého jeho opatření jich; jednak nazpátek skrze 25 zlé lidi a pomocníky zlostné se to změnilo a v nic obrátilo — a protož pro takovou nestálost úmyslu královského musilo to býti, že jest tak dlouho ta nesnáz k konci přijíti nemohla, dokudž pravda křivdy, lži a falše nepřemohla. A protož rozum lidský to na ten čas soudil: kdyby napřed pomoci boží, po- so tom pilnosti pana Jana Hlavsy nadepsaného, a naposledy zů- řivé a srdnaté lítosti, a upřímé stálosti proti takovému bez- praví, vysoce urozeného pána, pana Adama z Hradce, nejvyš- šího kancléře království Českého, při králi pánu s snažnými a dobrými častými přímluvami nebylo, nebo z žádostivého ča- 85 stého nabádání téhož pana Hlavsy, a z zvláštní milosti, kterouž jest k němu ten pán měl horlivou, žeby bylo na to těžko všem vypověděným i jiným mysliti, kudyby mohli k takovému napravení přijíti. Ten pán hoden jest chvály i s dědici svými na budoucí časy pro svou horlivou při spravedlnosti chudých 5
Hlava 37. 331 příčina jistá tato jest: boží vůle napřed, že jest bůh tak 1530 chtěl míti, aby se tím trápením a ssoužením vypovědění pro své hříchy čistili a mučili. Jiná příčina byla: že jest král Lu- dvík dopustil a dal povolení některé k tomu na falešnou zprávu, bez vyslyšení strany druhé, aby jedni na druhých jízdy či- nili. A jsa svědom toho, z čeho jest ta bouřka byla se zdvihla, potom měl jistou zprávu, té falešné odpornou; a pro- tož konečný úmysl a vůle jeho byla, to zase napraviti a křivdu potupiti; ale že bůh všemohoucí nedal mu k tomu 10 přijíti, pojav jej v té vůli žádostivé z světa tohoto. Neb když jest bylo k tomu konci již naměřeno jistými cestami, tehdy v tom zahynutí naň přišlo, a tak tím odtah další nastával. Potom vkročil v to do království Českého král Ferdinand. Ten ač jest byl také vůle té, aby k spravedlnosti pomáhal; ale 15 překážka v tom prodlena musila býti, proto že jest ještě nebyl svědom počátku a kořene té nesnáze pravého. Neb ač jest zprávu jistou o tom míval, a poznal to brzo, že se křivda veliká vypověděným děje: ale že proti tomu od nepřátel ně- kdy znamenitých zpráva falešná k němu také nejednou při- 20 cházela, a to jsou Pražané perně poctami znamenitými upla- covali; a tak že vypovědění bývali na zmatcích, jako mezi vlnami; — neb jednak se k nim král dobrotivě postavil a na dobrém ubezpečil, a z toho naděje byla, že jest již blízko bylo od milostivého jeho opatření jich; jednak nazpátek skrze 25 zlé lidi a pomocníky zlostné se to změnilo a v nic obrátilo — a protož pro takovou nestálost úmyslu královského musilo to býti, že jest tak dlouho ta nesnáz k konci přijíti nemohla, dokudž pravda křivdy, lži a falše nepřemohla. A protož rozum lidský to na ten čas soudil: kdyby napřed pomoci boží, po- so tom pilnosti pana Jana Hlavsy nadepsaného, a naposledy zů- řivé a srdnaté lítosti, a upřímé stálosti proti takovému bez- praví, vysoce urozeného pána, pana Adama z Hradce, nejvyš- šího kancléře království Českého, při králi pánu s snažnými a dobrými častými přímluvami nebylo, nebo z žádostivého ča- 85 stého nabádání téhož pana Hlavsy, a z zvláštní milosti, kterouž jest k němu ten pán měl horlivou, žeby bylo na to těžko všem vypověděným i jiným mysliti, kudyby mohli k takovému napravení přijíti. Ten pán hoden jest chvály i s dědici svými na budoucí časy pro svou horlivou při spravedlnosti chudých 5
Strana 332
332 Kniha čtvrtá. 1580. takovou stálost; ježto jiní mnozí z panského i rytířského stavu, ač jsou při počátku nad těmi vypověděnými lítost měli ve- likou pro křivdu jim učiněnou: však při tom dlouho netrvali, než pokudž v té lítosti zapáleni byli; a když v nich to po- minulo a ustydlo, tehdy v zapomenutí jim to přišlo, jako onomu nalevači krále Faraona egyptského nad Josefem, snův jeho vykladačem. A protož žádného tejno není, že se to častokrát při- hází, že pán bůh někdy od lidí nevinných a spravedlivých rozum časně odjímá, zkušuje jich, a dává jej těm, kteříž od 10 dobrého se uchylujíce bývají schopni ke zlému. A jakož ne lidským chtěním, ale božskou vůlí ty věci se tak dály, že jsou jedni nad druhými moc ukázali z dopuštění božího pro jich hříchy, aby oněm k zahynutí, těmto k potěšení budou- címu to přišlo: tak také zase božím jednáním, skrze pilnost 15 a úsilí dobrých lidí, skrze slušné prostředky ty všecky věci v dobré upokojení se obrátily, a nevinní lidé, takovou nouzi trpíce, za nevinné zůstali s pomocí boha nejmocnějšího. A což jsou koli škod i jiných protivenství rozličných trpěli, mu- silo na to u lidí přijíti: kdo bit, ten sobě má. A však nej- 20 jistší jich odplata, potom také těch, kdo jsou je k těm všem zlým věcem připravovali, pomsta: bůh všemohoucí, soudce nejspravedlivější! Jemužto buď čest a chvála na věky pože- hnanému. Amen. 5 Skonává se kronika o pozdvižení a bouřce Pražské.
332 Kniha čtvrtá. 1580. takovou stálost; ježto jiní mnozí z panského i rytířského stavu, ač jsou při počátku nad těmi vypověděnými lítost měli ve- likou pro křivdu jim učiněnou: však při tom dlouho netrvali, než pokudž v té lítosti zapáleni byli; a když v nich to po- minulo a ustydlo, tehdy v zapomenutí jim to přišlo, jako onomu nalevači krále Faraona egyptského nad Josefem, snův jeho vykladačem. A protož žádného tejno není, že se to častokrát při- hází, že pán bůh někdy od lidí nevinných a spravedlivých rozum časně odjímá, zkušuje jich, a dává jej těm, kteříž od 10 dobrého se uchylujíce bývají schopni ke zlému. A jakož ne lidským chtěním, ale božskou vůlí ty věci se tak dály, že jsou jedni nad druhými moc ukázali z dopuštění božího pro jich hříchy, aby oněm k zahynutí, těmto k potěšení budou- címu to přišlo: tak také zase božím jednáním, skrze pilnost 15 a úsilí dobrých lidí, skrze slušné prostředky ty všecky věci v dobré upokojení se obrátily, a nevinní lidé, takovou nouzi trpíce, za nevinné zůstali s pomocí boha nejmocnějšího. A což jsou koli škod i jiných protivenství rozličných trpěli, mu- silo na to u lidí přijíti: kdo bit, ten sobě má. A však nej- 20 jistší jich odplata, potom také těch, kdo jsou je k těm všem zlým věcem připravovali, pomsta: bůh všemohoucí, soudce nejspravedlivější! Jemužto buď čest a chvála na věky pože- hnanému. Amen. 5 Skonává se kronika o pozdvižení a bouřce Pražské.
Strana 333
Bratra Matěje poustenníka list pánům Pražanům poslaný, kterýmž hříchy neb neřády všech stavův oznamuje a tresce. (L. 1519.) Slovútné poctivosti pánům purkmistru a radě města Prahy, pánům a přátelům v pánu bohu milým, pozdravení a žádost všeho dobrého a spasitedlného vzkazuji. Mám za to, páni Pražané! že vás tajno není, ani před s vámi skryto jest proroctví apoštola sv. Pavla, kteréž k Timo- teovi v druhém listu píše: „Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční, a budou lidé sami se mi- lujíce, lakomí, hrdí, pyšní, nevděční, mrzkými hříchy pora- žení, bez dobré žádosti, bez pokoje, hánce, nezdrželiví, ne- 10 tiší, bez dobrotivosti, zrádce, zpurní, nadutí, slepí, rozkoše milujíce více nežli boha, majíce zajisté spůsob milostivosti, ale moci její zapírajíce: a těch se varuj.“ Tyto všecky ne- pravosti a hříchy svrchu jmenované apoštol svatý, naplněn jsa duchem svatým, předpovídal a prorokoval, co se dáti a 15 spůsobiti má ve dnech posledních antikristových, kdež jednak všickni lidé i stavové z svých řádův vystoupili, a všickni hří- chy mrzkými a nepravostmi hanebnými, skutky nešlechetnými sodomskými jsou poraženi, a v nich leží a z obyčeje je páší. Někdy v Sodomě, v Gomoře, v Seboim, v Adamě, v Ninive, 2o ježto se za živa do pekla zpropadaly, nečte se, ani slyšáno jest, aby tak hanební a mrzcí hříchové tak obecně se pá- chali, jako nyní v těchto dnech posledních, ve dnech anti- kristových, v časích nebezpečných, kdežto nad počet písku mořského, nad číslo prachu zemského rozmnožili jsou se 25 hříchové a nepravosti. Jižby mohlo řečeno býti od pána vše- mohoucího a boha velmi milosrdného a nesčíslně lítostivého,
Bratra Matěje poustenníka list pánům Pražanům poslaný, kterýmž hříchy neb neřády všech stavův oznamuje a tresce. (L. 1519.) Slovútné poctivosti pánům purkmistru a radě města Prahy, pánům a přátelům v pánu bohu milým, pozdravení a žádost všeho dobrého a spasitedlného vzkazuji. Mám za to, páni Pražané! že vás tajno není, ani před s vámi skryto jest proroctví apoštola sv. Pavla, kteréž k Timo- teovi v druhém listu píše: „Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční, a budou lidé sami se mi- lujíce, lakomí, hrdí, pyšní, nevděční, mrzkými hříchy pora- žení, bez dobré žádosti, bez pokoje, hánce, nezdrželiví, ne- 10 tiší, bez dobrotivosti, zrádce, zpurní, nadutí, slepí, rozkoše milujíce více nežli boha, majíce zajisté spůsob milostivosti, ale moci její zapírajíce: a těch se varuj.“ Tyto všecky ne- pravosti a hříchy svrchu jmenované apoštol svatý, naplněn jsa duchem svatým, předpovídal a prorokoval, co se dáti a 15 spůsobiti má ve dnech posledních antikristových, kdež jednak všickni lidé i stavové z svých řádův vystoupili, a všickni hří- chy mrzkými a nepravostmi hanebnými, skutky nešlechetnými sodomskými jsou poraženi, a v nich leží a z obyčeje je páší. Někdy v Sodomě, v Gomoře, v Seboim, v Adamě, v Ninive, 2o ježto se za živa do pekla zpropadaly, nečte se, ani slyšáno jest, aby tak hanební a mrzcí hříchové tak obecně se pá- chali, jako nyní v těchto dnech posledních, ve dnech anti- kristových, v časích nebezpečných, kdežto nad počet písku mořského, nad číslo prachu zemského rozmnožili jsou se 25 hříchové a nepravosti. Jižby mohlo řečeno býti od pána vše- mohoucího a boha velmi milosrdného a nesčíslně lítostivého,
Strana 334
334 List bratra Matěje. co mluvil, maje veškeren svět zatopiti: „Vida pak, žeby mnohá zlost lidská byla na zemi, a všecko myšlení srdce schopné bylo k zlému každý čas: zželelo mu se, že jest člověka učinil na zemi; a budoucího se vystříhaje a bolest srdce počiv vnitř, řekl: Vyhladím člověka, kteréhož jsem stvořil, od svrchku země, od člověka až do hovada, od zeměplazu až do ptactva nebeského; neb líto mi, že jsem je učinil." Jistě, byť nebylo závazku rčení boha všemohoucího, že ne- chce takovou pomstou všeho zahubiti, snadby se již svět za živa propadl pro velikost hříchův a nepravostí! Ale že jest 10 pán dobrotivý, milosrdný, trpělivý, lítostivý, shovívající nad zlostí naší, strpíť vše do času: ale strach pak věčné pomsty, nekonečného zatracení v pekle, neobrátíme-li se za času skrze pravé pokání. Totoť jsou jistě ti dnové poslední a časové nebezpeční. O těch dnech posledních a časích pán Ježíš také 15 předpovídal, prorokuje: „Uslyšíte zajisté boje, a domnívání bo- jův; vizte, abyste se nermoutili, neb musejí ty věci býti; ale ne ihned konec. Povstaneť zajisté lid proti lidu, a království proti království, a budou morové a hladové a země třesení po místech: ale ty všecky věci jsou počátkové bolestí. A tehdy 20 vás vydadí v zarmoucení, a budouť vás mordovati, a budete v nenávisti všem lidem pro jmeno mé. A tehdy se budou horšiti mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a nenáviděti se budou vespolek; a mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé; a žeť se rozhojní nepravost, ustydne láska mnohých.“ A dí málo níže: „Byť nebyli ukrácení dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk; ale pro vyvolené budou ukráceni dnové ti.“ Tyto všecky řeči páně nyní v těchto dnech po- sledních a časích nebezpečných se dějí a vyplňují, a to li- terně i duchovně, beř je jak chceš, shoduje se. Nyní slyšeti s0 o bojích, nyní se všudy domnívají války a nepokoje v zemi této České pro svár a nesvornost všech stavův, povstávajících proti sobě; neb všudy lid proti lidu povstává tělesně i du- chovně, a v tom mezi nimi ustaviční svárové, různice, ne- pokoje; a království také proti království v mnohých zemích 35 povstává a bouří se, k válce a nepokoji strojí se. Hlad tě- lesný byl, a duchovní ustavičně jest: ne hlad chleba, ani ží- zeň vody, ale hlad slova božího. A snad díš: kterakby to bylo, ano plno kněžstva, kazatelův, učitelův, a kněh nesčíslný 25
334 List bratra Matěje. co mluvil, maje veškeren svět zatopiti: „Vida pak, žeby mnohá zlost lidská byla na zemi, a všecko myšlení srdce schopné bylo k zlému každý čas: zželelo mu se, že jest člověka učinil na zemi; a budoucího se vystříhaje a bolest srdce počiv vnitř, řekl: Vyhladím člověka, kteréhož jsem stvořil, od svrchku země, od člověka až do hovada, od zeměplazu až do ptactva nebeského; neb líto mi, že jsem je učinil." Jistě, byť nebylo závazku rčení boha všemohoucího, že ne- chce takovou pomstou všeho zahubiti, snadby se již svět za živa propadl pro velikost hříchův a nepravostí! Ale že jest 10 pán dobrotivý, milosrdný, trpělivý, lítostivý, shovívající nad zlostí naší, strpíť vše do času: ale strach pak věčné pomsty, nekonečného zatracení v pekle, neobrátíme-li se za času skrze pravé pokání. Totoť jsou jistě ti dnové poslední a časové nebezpeční. O těch dnech posledních a časích pán Ježíš také 15 předpovídal, prorokuje: „Uslyšíte zajisté boje, a domnívání bo- jův; vizte, abyste se nermoutili, neb musejí ty věci býti; ale ne ihned konec. Povstaneť zajisté lid proti lidu, a království proti království, a budou morové a hladové a země třesení po místech: ale ty všecky věci jsou počátkové bolestí. A tehdy 20 vás vydadí v zarmoucení, a budouť vás mordovati, a budete v nenávisti všem lidem pro jmeno mé. A tehdy se budou horšiti mnozí, a vespolek se budou zrazovati, a nenáviděti se budou vespolek; a mnozí falešní proroci povstanou, a svedou mnohé; a žeť se rozhojní nepravost, ustydne láska mnohých.“ A dí málo níže: „Byť nebyli ukrácení dnové ti, nebyl by spasen nižádný člověk; ale pro vyvolené budou ukráceni dnové ti.“ Tyto všecky řeči páně nyní v těchto dnech po- sledních a časích nebezpečných se dějí a vyplňují, a to li- terně i duchovně, beř je jak chceš, shoduje se. Nyní slyšeti s0 o bojích, nyní se všudy domnívají války a nepokoje v zemi této České pro svár a nesvornost všech stavův, povstávajících proti sobě; neb všudy lid proti lidu povstává tělesně i du- chovně, a v tom mezi nimi ustaviční svárové, různice, ne- pokoje; a království také proti království v mnohých zemích 35 povstává a bouří se, k válce a nepokoji strojí se. Hlad tě- lesný byl, a duchovní ustavičně jest: ne hlad chleba, ani ží- zeň vody, ale hlad slova božího. A snad díš: kterakby to bylo, ano plno kněžstva, kazatelův, učitelův, a kněh nesčíslný 25
Strana 335
List bratra Malěje. 335 počet i lajkové mají? Všecko nic platno není, mnoho po- slouchati, mnoho čítati, mnoho kázati, mnoho vůli páně znáti: nebudeme-li toho všeho v skutku plniti a zachovávati, což se káže, co se poslouchá, co se čte, co se mluví, vždycky duše bude hlad trpěti a žízeň. Neb dí písmo: „Ne v samém chlebě živ jest člověk, ale každým slovem, kteréž pochází z úst bo- žích.“ Dí apoštol: „Ne posluchači zákona jsou spravedliví bohem, ale činitelé zákona spravedliví budou.“ A svatý Jakub, bratr páně, dí: „Buďte činitelé slova, ne posluchači toliko, 10 sami se klamajíce.“ Ó co jest množství nesčíslné duší po všem světě hlad a žízeň trpících, když nezachovávají přiká- zání pána boha všemohoucího, a když neplní všech řečí jeho v svatém zákoně napsaných! Země hmotná, ta se také časem a místem třese: ale více volení boží s strachem, s bázní spa- sení své jednají, vedlé rady apoštola a Isaiáše proroka, skrze něž pán dí: „K komu pohledím? jediné k chudičkému a k skrou- šenému duchem, a k třesoucímu se před mými řečmi!“ Ty pak věci, dí pán, že jsou všecko počátkové bolestí, totiž vo- leným a kajícím lidem; nebo oni zarmucováni i mordováni 2o budou pro pána boha svého, jsouc v nenávistí všem lidem zlým a převráceným pro jmeno svaté jeho. Horší se také mnozí, ze zlého v horší prospívajíc, zrazují se, spolu se ne- návidí. Ale toto přenebezpečné v těchto dnech se děje: že množství falešných prorokův povstalo a vyšlo, a množství lidu svedeno; a ti jsou z duchovních i z nábožna pošmourných, z světských i tělesných. Ale největší díl jich pod jmenem duchovním, ježto se zdají lid vésti a spravovati: ani pak mnohé svedli i zavedli, a to proto, že se rozmnožila nepra- vost a zlost, a ustydla láska mnohých, až se i v jed obrátila. 30 Z toho vyšli bludové, kacířstva, nevěry, svodové, zákonové lidskými nálezky ustanovení, řeholy mnišské, bosácké roty mnohotvárné. A to pán bůh dopustil na lid pro veliké hříchy smrtedlné, a pro ohavné nepravosti sodomské, a že jsou pravou lásku, jenž bůh jest, v sobě a jeden k druhému ustu- dili a zrušili, a pravdu boží a zákon svatý páně zavrhli. Ja- kož apoštol svatý Pavel o tom znamenitou zmínku činí, píše k Tessalonicenským: „Proto že jsou lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli; a protož pošle jim bůh činitele bludů, aby věříce lži, byli odsouzeni všickni, kteříž byli nevěřili pravdě, 15 25 35
List bratra Malěje. 335 počet i lajkové mají? Všecko nic platno není, mnoho po- slouchati, mnoho čítati, mnoho kázati, mnoho vůli páně znáti: nebudeme-li toho všeho v skutku plniti a zachovávati, což se káže, co se poslouchá, co se čte, co se mluví, vždycky duše bude hlad trpěti a žízeň. Neb dí písmo: „Ne v samém chlebě živ jest člověk, ale každým slovem, kteréž pochází z úst bo- žích.“ Dí apoštol: „Ne posluchači zákona jsou spravedliví bohem, ale činitelé zákona spravedliví budou.“ A svatý Jakub, bratr páně, dí: „Buďte činitelé slova, ne posluchači toliko, 10 sami se klamajíce.“ Ó co jest množství nesčíslné duší po všem světě hlad a žízeň trpících, když nezachovávají přiká- zání pána boha všemohoucího, a když neplní všech řečí jeho v svatém zákoně napsaných! Země hmotná, ta se také časem a místem třese: ale více volení boží s strachem, s bázní spa- sení své jednají, vedlé rady apoštola a Isaiáše proroka, skrze něž pán dí: „K komu pohledím? jediné k chudičkému a k skrou- šenému duchem, a k třesoucímu se před mými řečmi!“ Ty pak věci, dí pán, že jsou všecko počátkové bolestí, totiž vo- leným a kajícím lidem; nebo oni zarmucováni i mordováni 2o budou pro pána boha svého, jsouc v nenávistí všem lidem zlým a převráceným pro jmeno svaté jeho. Horší se také mnozí, ze zlého v horší prospívajíc, zrazují se, spolu se ne- návidí. Ale toto přenebezpečné v těchto dnech se děje: že množství falešných prorokův povstalo a vyšlo, a množství lidu svedeno; a ti jsou z duchovních i z nábožna pošmourných, z světských i tělesných. Ale největší díl jich pod jmenem duchovním, ježto se zdají lid vésti a spravovati: ani pak mnohé svedli i zavedli, a to proto, že se rozmnožila nepra- vost a zlost, a ustydla láska mnohých, až se i v jed obrátila. 30 Z toho vyšli bludové, kacířstva, nevěry, svodové, zákonové lidskými nálezky ustanovení, řeholy mnišské, bosácké roty mnohotvárné. A to pán bůh dopustil na lid pro veliké hříchy smrtedlné, a pro ohavné nepravosti sodomské, a že jsou pravou lásku, jenž bůh jest, v sobě a jeden k druhému ustu- dili a zrušili, a pravdu boží a zákon svatý páně zavrhli. Ja- kož apoštol svatý Pavel o tom znamenitou zmínku činí, píše k Tessalonicenským: „Proto že jsou lásky pravdy nepřijali, aby spaseni byli; a protož pošle jim bůh činitele bludů, aby věříce lži, byli odsouzeni všickni, kteříž byli nevěřili pravdě, 15 25 35
Strana 336
336 List bratra Matěje. ale povolovali nepravosti." O prosím, pohledtež, milí pani Pra- žané, i všickni lidé duchovní, i světští stavové! z jakého ko- řene a původu tyto všecky zlé a převrácené věci jsou pošly v zemi této České a ve všech okolních zemích: že z samých hříchův a nepravostí, a z nepřijetí pravé lásky boha všemo- houcího, a z neoblíbení jeho svaté pravdy, v zákoně jeho slo- žené. I z toho, že jest rozhojnila se nepravost a ustydla láska mnohých: z toho zrodily se a pošly ty zlé věci, a zvláště kacířstva hrozná a odstoupení od pravé a božské živé víry, a zlehčení sobě všech spasitedlných a božských věcí, tak že žádné vážnosti a poctivosti k slovu páně mnozí nemají; k tělu pak svatému a krvi předrahé, mzdě našeho vykoupení, pána Ježíše Krista u mnohých žádné víry, žádné poctivosti, žádné vážnosti není u těch a takových; a život ctnostný a kající za nic jest, ale hříchové a nešlechetnosti tu místo 15 mají: a to z zlehčení a nevážnosti božských věcí, potřeb spa- sitedlných našich, nejvíce z kněžského nešlechetného obco- vání. Nebo pro jich hříchy největší bludové a kacířstva jsou znikli a vyšli, a oni sami mnozí jsou velicí kacíři a bludní při víře. Neb někteří žádné víry, žádné vážnosti, ani které 20 poctivosti k božským věcem mají; ale všech služeb božských a skutkův úřadných řemeslně a z samého obyčeje požívají, beze vší bázně a strachu, bez náboženství a srdce skrouše- ného; ale nevážně, tělesně, zhovadile, zmařile s tím se obí- rají. K tomu jsou mnozí ve všech hříších smrtedlných: pyšní, lakomí, smilní, cizoložní, zlobiví, hněviví, závistiví, žráči usta- viční, opilci nesmírní, k božským věcem leniví, zmařilí, sva- tokupci, svatoprodavači, nemilosrdní, z milosti a darmo lidem nečiníce žádné věci z úřadu svého, jakož jim přikázáno: „Darmo jste vzali, darmo dejte." Tuť nebude chyba papežův, so kardinálův, arcibiskupův, biskupův, proboštův, opatův, pře- vorův, arcidiakonův, farářův, až do střídníkův, bosákův, mni- chův i všech klášterských řeholníkův: takoví všickni, kteříž jsou v ty úřady a důstojenství vešli, ne dveřmi tichého a po- korného beránka, pána našeho Ježíše Krista, ale pro čest a 85 chválu světa tohoto; ne pro čest a chválu pána boha vše- mohoucího, ne pro spasení duše své a bližních svých, ale pro život rozkošný, sytý, vykrmený, pyšný, lakomý, smilný, nečistý, plný všech hříchův nešlechetných a mrzkých napřed 5 10 25
336 List bratra Matěje. ale povolovali nepravosti." O prosím, pohledtež, milí pani Pra- žané, i všickni lidé duchovní, i světští stavové! z jakého ko- řene a původu tyto všecky zlé a převrácené věci jsou pošly v zemi této České a ve všech okolních zemích: že z samých hříchův a nepravostí, a z nepřijetí pravé lásky boha všemo- houcího, a z neoblíbení jeho svaté pravdy, v zákoně jeho slo- žené. I z toho, že jest rozhojnila se nepravost a ustydla láska mnohých: z toho zrodily se a pošly ty zlé věci, a zvláště kacířstva hrozná a odstoupení od pravé a božské živé víry, a zlehčení sobě všech spasitedlných a božských věcí, tak že žádné vážnosti a poctivosti k slovu páně mnozí nemají; k tělu pak svatému a krvi předrahé, mzdě našeho vykoupení, pána Ježíše Krista u mnohých žádné víry, žádné poctivosti, žádné vážnosti není u těch a takových; a život ctnostný a kající za nic jest, ale hříchové a nešlechetnosti tu místo 15 mají: a to z zlehčení a nevážnosti božských věcí, potřeb spa- sitedlných našich, nejvíce z kněžského nešlechetného obco- vání. Nebo pro jich hříchy největší bludové a kacířstva jsou znikli a vyšli, a oni sami mnozí jsou velicí kacíři a bludní při víře. Neb někteří žádné víry, žádné vážnosti, ani které 20 poctivosti k božským věcem mají; ale všech služeb božských a skutkův úřadných řemeslně a z samého obyčeje požívají, beze vší bázně a strachu, bez náboženství a srdce skrouše- ného; ale nevážně, tělesně, zhovadile, zmařile s tím se obí- rají. K tomu jsou mnozí ve všech hříších smrtedlných: pyšní, lakomí, smilní, cizoložní, zlobiví, hněviví, závistiví, žráči usta- viční, opilci nesmírní, k božským věcem leniví, zmařilí, sva- tokupci, svatoprodavači, nemilosrdní, z milosti a darmo lidem nečiníce žádné věci z úřadu svého, jakož jim přikázáno: „Darmo jste vzali, darmo dejte." Tuť nebude chyba papežův, so kardinálův, arcibiskupův, biskupův, proboštův, opatův, pře- vorův, arcidiakonův, farářův, až do střídníkův, bosákův, mni- chův i všech klášterských řeholníkův: takoví všickni, kteříž jsou v ty úřady a důstojenství vešli, ne dveřmi tichého a po- korného beránka, pána našeho Ježíše Krista, ale pro čest a 85 chválu světa tohoto; ne pro čest a chválu pána boha vše- mohoucího, ne pro spasení duše své a bližních svých, ale pro život rozkošný, sytý, vykrmený, pyšný, lakomý, smilný, nečistý, plný všech hříchův nešlechetných a mrzkých napřed 5 10 25
Strana 337
List bratra Matèje. 337 jmenovaných; a k tomu, vkoupil-li jest se kdo skrze zlato a stříbro, a zase všecko za peníze prodává: takoví všickni jsou svatokupci a svatoprodavači, kacíři a falešní proroci, jsou také lotři a zloději; a zloděj nepřichází jediné, aby kradl, a mordoval a zahubil. To sám pravda a kníže pastýřův, pán Je- žíš, na ně svědčí ve čtení svatého Jana. To svatokupectví, falešné proroctví, zlodějství, mordéřství může snadně na ta- kové uvedeno býti starým i novým zákonem, proroky i do- ktory svatými, i dekretem vlastním jich ustanovením papež- ským, a zvláště na ty, kteříž zákon páně zavrhli, řečem jeho svatým lež dávají, ustanovení pána Ježíše zavrhli, krvi jeho svaté se rouhají, kdož ji přijímají, ty za kacíře a odřezance mají, ustanovení své nad zákon páně drží a velebí, zákon boží falšují a ruší, zákonem od zákona, bohem od boha vedou. Někteří slova božího nikdá nekáží; někteří pak káží lži, bá- sně, ustanovení lidské, nejisté, bludné. Toť se nyní děje ve dnech posledních a v časích nebezpečných. Proto, že jsou lidé pravdy boží a lásky páně nepřijali, dopustil na ně a dal jim z hněvu svého takové činitele bludu a lži, aby odsouzeni byli no všickni, kdož nevěří pravdě. Skrze takové správce pyšné, lakomé, smilné, nečisté, ožralé, svatokupce a jinými hříchy pokažené kněžstvo, všecko zlé a nešlechetné, všickni hříchové a nepravosti vzešli a vznikli jsou v obci křesťanské, i všickni bludové a svodové. Neb tak dí pán skrze Jeremiáše pro- 25 roka: „V prorocích Jerusalémských vídal jsem podobenství cizoložství a cestu lži, a posilňovali jsou rukou nejhorších, aby se neobrátili jeden každý od cesty své zlé. Učiněni jsou mi všickni jako Sodoma, a bydlitelé jeho jako Gomora. A pro- tož totoť dí pán k prorokům: Aj já nakrmím je pelynkem, 30 a napojím je žlučí; nebo od prorokův Jerusalémských vyšla poškvrna na všecku zemi.“ Pravých pak a dobrých kněží nic se tuto nedotýče, proti věrným a ctnostným správcům nic se nemluví; ale takoví dvojí cti hodni jsou, praví apoštol, kte- říž dobře spravují, a zvláště pracují v slovu a v naučení, sami as jsouc dobře a svatě živi, jiné k témuž vedou, káží, učí, na- pomínají, trescí, žádnému nepochlebujíc. A protož prosím pro pána boha, žádám pokorně pro spasení vaše i všeho lidu, milí kněží! obrafte se ku pánu bohu svému skrze všech hří- chův ostání a skrze pravé pokání, a veďte lid ku pokání pra- 10 15
List bratra Matèje. 337 jmenovaných; a k tomu, vkoupil-li jest se kdo skrze zlato a stříbro, a zase všecko za peníze prodává: takoví všickni jsou svatokupci a svatoprodavači, kacíři a falešní proroci, jsou také lotři a zloději; a zloděj nepřichází jediné, aby kradl, a mordoval a zahubil. To sám pravda a kníže pastýřův, pán Je- žíš, na ně svědčí ve čtení svatého Jana. To svatokupectví, falešné proroctví, zlodějství, mordéřství může snadně na ta- kové uvedeno býti starým i novým zákonem, proroky i do- ktory svatými, i dekretem vlastním jich ustanovením papež- ským, a zvláště na ty, kteříž zákon páně zavrhli, řečem jeho svatým lež dávají, ustanovení pána Ježíše zavrhli, krvi jeho svaté se rouhají, kdož ji přijímají, ty za kacíře a odřezance mají, ustanovení své nad zákon páně drží a velebí, zákon boží falšují a ruší, zákonem od zákona, bohem od boha vedou. Někteří slova božího nikdá nekáží; někteří pak káží lži, bá- sně, ustanovení lidské, nejisté, bludné. Toť se nyní děje ve dnech posledních a v časích nebezpečných. Proto, že jsou lidé pravdy boží a lásky páně nepřijali, dopustil na ně a dal jim z hněvu svého takové činitele bludu a lži, aby odsouzeni byli no všickni, kdož nevěří pravdě. Skrze takové správce pyšné, lakomé, smilné, nečisté, ožralé, svatokupce a jinými hříchy pokažené kněžstvo, všecko zlé a nešlechetné, všickni hříchové a nepravosti vzešli a vznikli jsou v obci křesťanské, i všickni bludové a svodové. Neb tak dí pán skrze Jeremiáše pro- 25 roka: „V prorocích Jerusalémských vídal jsem podobenství cizoložství a cestu lži, a posilňovali jsou rukou nejhorších, aby se neobrátili jeden každý od cesty své zlé. Učiněni jsou mi všickni jako Sodoma, a bydlitelé jeho jako Gomora. A pro- tož totoť dí pán k prorokům: Aj já nakrmím je pelynkem, 30 a napojím je žlučí; nebo od prorokův Jerusalémských vyšla poškvrna na všecku zemi.“ Pravých pak a dobrých kněží nic se tuto nedotýče, proti věrným a ctnostným správcům nic se nemluví; ale takoví dvojí cti hodni jsou, praví apoštol, kte- říž dobře spravují, a zvláště pracují v slovu a v naučení, sami as jsouc dobře a svatě živi, jiné k témuž vedou, káží, učí, na- pomínají, trescí, žádnému nepochlebujíc. A protož prosím pro pána boha, žádám pokorně pro spasení vaše i všeho lidu, milí kněží! obrafte se ku pánu bohu svému skrze všech hří- chův ostání a skrze pravé pokání, a veďte lid ku pokání pra- 10 15
Strana 338
338 List bratra Matěje. vému. Na vásť záleží duše lidské, a z rukou vašich požádá pán krve jich. Vy máte lidu pozdvihnouti dobrým a svatým příkladem nejprvé, jsouc sami ctnostně, mravně, šlechetně, kněžsky, apoštolsky živi; a potom zákonu páně a písmům svatým abyste lid učili, od hříchuv a nepravostí abyste jej vedli, a abyste volali, nepřestávajíce, a jako trouba abyste povýšili hlasu svého, zvěstujíc lidu mrzkosti jich, a domu Ja- kubovu hříchy jich. Potřeba jistě pilná toho káže, nechcete-li i s lidem, kterýž vedete, věčně zahynouti; nebo dnové zli jsou a časové nebezpeční. — Dí dále apoštol, že v těch časích nebezpečných a dnech posledních „budou lidé sami se milujíce,“ ale ne božsky, ani duchovně; ale tělesně, hovadsky, každý životu svému hovějíce, krmíce a napájejíce jej lahodnými, tu- čnými, kořennými, chutnými pokrmy, aby se všickni vždycky krmili; nápoji drahými, víny silnými, pivy hustými aby se často a vždycky napájeli: a to u mnohých přes míru a nad potřebu bývá, druhdy do peského vrácení, až do němoty, rozumu i paměti zbavení, a někdo až do duše vylití a náhlého zcepenění. Takovou smrt horší býti soudím, než by se sám oběsil a neb se dobrovolně zabil, s některé strany jsa přelstěn dábelským pokušením; jakož jest již jich v těchto časích nebezpečných množství, tak se zežravše, tak náhle zcepeněli. O takových ožralcích dí pán skrze Isaiáše proroka: „Běda vám, ježto vstáváte ráno k opilství, abyste pili do večera, abyste vínem hořali! Běda, jenž mocni jste ku pití vína, a 25 muži silní k smíšení opilstva!“ A opět dí týž prorok: „Však tito také pro víno neviďali jsou, a pro opilství bloudili jsou; kněz i prorok neviďali pro opilství, požříni jsou od vína. Bloudili jsou v opilství, neznali vidoucího, neuměli soudu; neb všickni stolové naplněni vyvrácení a nečistot, tak že nebylo 30 více místa.“ Všecko se to děje v těchto časích na kvasích nešlechetného lidu panského a zemanského, když o polovice a o plné žerou a pijí, a jako do sudu do sebe lijí, a potom pesky zase vracují, tak že všecky stoly i kouty budou plni vývratkův mrzkých a ohavných. A dí pán skrze proroka: že 35 to ožralství i mezi proroky a kněžími bývá. Takť se milují mnozí, že sobě dříve času zdraví i života ukrátí skrze ne- skrovné žrádlo a pití! Také milují měkké léhání, dlouhé a roz- košné spaní, v měkkém a dlouhém rouše chození, často a la- 14 15 20
338 List bratra Matěje. vému. Na vásť záleží duše lidské, a z rukou vašich požádá pán krve jich. Vy máte lidu pozdvihnouti dobrým a svatým příkladem nejprvé, jsouc sami ctnostně, mravně, šlechetně, kněžsky, apoštolsky živi; a potom zákonu páně a písmům svatým abyste lid učili, od hříchuv a nepravostí abyste jej vedli, a abyste volali, nepřestávajíce, a jako trouba abyste povýšili hlasu svého, zvěstujíc lidu mrzkosti jich, a domu Ja- kubovu hříchy jich. Potřeba jistě pilná toho káže, nechcete-li i s lidem, kterýž vedete, věčně zahynouti; nebo dnové zli jsou a časové nebezpeční. — Dí dále apoštol, že v těch časích nebezpečných a dnech posledních „budou lidé sami se milujíce,“ ale ne božsky, ani duchovně; ale tělesně, hovadsky, každý životu svému hovějíce, krmíce a napájejíce jej lahodnými, tu- čnými, kořennými, chutnými pokrmy, aby se všickni vždycky krmili; nápoji drahými, víny silnými, pivy hustými aby se často a vždycky napájeli: a to u mnohých přes míru a nad potřebu bývá, druhdy do peského vrácení, až do němoty, rozumu i paměti zbavení, a někdo až do duše vylití a náhlého zcepenění. Takovou smrt horší býti soudím, než by se sám oběsil a neb se dobrovolně zabil, s některé strany jsa přelstěn dábelským pokušením; jakož jest již jich v těchto časích nebezpečných množství, tak se zežravše, tak náhle zcepeněli. O takových ožralcích dí pán skrze Isaiáše proroka: „Běda vám, ježto vstáváte ráno k opilství, abyste pili do večera, abyste vínem hořali! Běda, jenž mocni jste ku pití vína, a 25 muži silní k smíšení opilstva!“ A opět dí týž prorok: „Však tito také pro víno neviďali jsou, a pro opilství bloudili jsou; kněz i prorok neviďali pro opilství, požříni jsou od vína. Bloudili jsou v opilství, neznali vidoucího, neuměli soudu; neb všickni stolové naplněni vyvrácení a nečistot, tak že nebylo 30 více místa.“ Všecko se to děje v těchto časích na kvasích nešlechetného lidu panského a zemanského, když o polovice a o plné žerou a pijí, a jako do sudu do sebe lijí, a potom pesky zase vracují, tak že všecky stoly i kouty budou plni vývratkův mrzkých a ohavných. A dí pán skrze proroka: že 35 to ožralství i mezi proroky a kněžími bývá. Takť se milují mnozí, že sobě dříve času zdraví i života ukrátí skrze ne- skrovné žrádlo a pití! Také milují měkké léhání, dlouhé a roz- košné spaní, v měkkém a dlouhém rouše chození, často a la- 14 15 20
Strana 339
List bratra Matèje. 339 hodně v mytedlnách se mylí. A z toho ze všeho hotovi a kvapni takoví bývají k smilstvu a k cizoložstvu a k všeliké nečistotě; nebo tělo vychovalé a vykrmené hotovo jest ke všem smilným a nečistým i sodomským hříchům; jakož dí pán skrze Ezechiele proroka: „Totoť jest byla nepravost se- stry tvé Sodomy: sytost a prázdnost.“ A také ti milovníci sebe sami s nevčstkami a s nešlechetnými ženami pro cizo- ložstvo a smilstvo se milují; a ony zase takové smilníky a cizoložníky milují, a ve všelikém rufiánství se kochají, statky 10 své i hrdla pro tu nešlechetnou milost ztracují.—Dí dále apo- štol, že budou v těch časích lidé „lakomí.“ Tomu pak hříchu, lakomé, nesyté žádosti, nikdy dna ani míry není; od nejvyš- šího až do nejmenšího všickni lakomství následují. Ten hřích ohni se rovná: čím naň více dříví kladeš, tím více hoří; tak 13 lakomství: čím kdo více má zboží, tím ho více žádá. Ten hřích nikdy se s člověkem nesstará, ale vždycky mladne, až s člověkem do hrobu vstupuje. A protož dí Duch svatý: „Člo- věka lakomého není nic horšího; proč pýcháš, země a po- pele?“ Nic není nepravějšího a nešlechetnějšího, než milovati peníze; neb takový člověk sebe i duši svou má prodajnou. Nebo apoštol dí takto k Timoteovi: „Kteříž chtějí velmi bo- hati býti, takoví upadají v pokušení a v osidlo dáblovo, v žá- dosti mnohé zlé, neúžitečné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení.“ Kořen zajisté všeho zlého jestiť la- 23 komá žádost; neb z kořenc lakomé žádosti všickni hříchové a nepravosti rostou a plynou.—Dí dále apoštol, že budou lidé „hrdí a pyšní.“ Té pýše a hrdosti luciperově nikdy konec není, a ta jest počátek každého hříchu: ta v nebi se počala a v ráji se stavila; angela z nebe, Adama z ráje vyhnala. Ta 30 jest byla vždycky zlořečená a proklatá před pánem bohem; neb se pán bůh vždycky pyšným protiví a pokorným svou milost dává. Mezi pyšnými, dí písmo, že jsou vždycky svá- rové. Toho snadný důvod, a rozum makavý. Proč v zemi této takové roztržky a nejednoty mezi stavy všemi třemi jsou, tak že několik let již ta nesvornost mezi nimi se tluče? tak že, co sněmují, rokují, namlouvají k jednotě, k smlouvě, nic tomu nemohou učiniti; ale vždy více hořkosti, nechuti, neli- bosti, svárův, různic, kyselosti, nezvolnosti, soudů, půhonů, nelásky, nepřízně, zlosti, nevěry, zrady, a téměř žádného 22* 20 3.
List bratra Matèje. 339 hodně v mytedlnách se mylí. A z toho ze všeho hotovi a kvapni takoví bývají k smilstvu a k cizoložstvu a k všeliké nečistotě; nebo tělo vychovalé a vykrmené hotovo jest ke všem smilným a nečistým i sodomským hříchům; jakož dí pán skrze Ezechiele proroka: „Totoť jest byla nepravost se- stry tvé Sodomy: sytost a prázdnost.“ A také ti milovníci sebe sami s nevčstkami a s nešlechetnými ženami pro cizo- ložstvo a smilstvo se milují; a ony zase takové smilníky a cizoložníky milují, a ve všelikém rufiánství se kochají, statky 10 své i hrdla pro tu nešlechetnou milost ztracují.—Dí dále apo- štol, že budou v těch časích lidé „lakomí.“ Tomu pak hříchu, lakomé, nesyté žádosti, nikdy dna ani míry není; od nejvyš- šího až do nejmenšího všickni lakomství následují. Ten hřích ohni se rovná: čím naň více dříví kladeš, tím více hoří; tak 13 lakomství: čím kdo více má zboží, tím ho více žádá. Ten hřích nikdy se s člověkem nesstará, ale vždycky mladne, až s člověkem do hrobu vstupuje. A protož dí Duch svatý: „Člo- věka lakomého není nic horšího; proč pýcháš, země a po- pele?“ Nic není nepravějšího a nešlechetnějšího, než milovati peníze; neb takový člověk sebe i duši svou má prodajnou. Nebo apoštol dí takto k Timoteovi: „Kteříž chtějí velmi bo- hati býti, takoví upadají v pokušení a v osidlo dáblovo, v žá- dosti mnohé zlé, neúžitečné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení.“ Kořen zajisté všeho zlého jestiť la- 23 komá žádost; neb z kořenc lakomé žádosti všickni hříchové a nepravosti rostou a plynou.—Dí dále apoštol, že budou lidé „hrdí a pyšní.“ Té pýše a hrdosti luciperově nikdy konec není, a ta jest počátek každého hříchu: ta v nebi se počala a v ráji se stavila; angela z nebe, Adama z ráje vyhnala. Ta 30 jest byla vždycky zlořečená a proklatá před pánem bohem; neb se pán bůh vždycky pyšným protiví a pokorným svou milost dává. Mezi pyšnými, dí písmo, že jsou vždycky svá- rové. Toho snadný důvod, a rozum makavý. Proč v zemi této takové roztržky a nejednoty mezi stavy všemi třemi jsou, tak že několik let již ta nesvornost mezi nimi se tluče? tak že, co sněmují, rokují, namlouvají k jednotě, k smlouvě, nic tomu nemohou učiniti; ale vždy více hořkosti, nechuti, neli- bosti, svárův, různic, kyselosti, nezvolnosti, soudů, půhonů, nelásky, nepřízně, zlosti, nevěry, zrady, a téměř žádného 22* 20 3.
Strana 340
340 List bratra Matěje. srovnání ani upokojení mezi sebou mohou míti. Co na jednom sněmu k něčemu naměří, na druhém sobě nezdrží; anobrž, než druhý sněm přijde, až druhého sobě nic nezdrží. A co to všecko působí, než pýcha, hrdost a svá vůle? A pán bůh téměř ode všech rozum a moudrost odjal pro velikost hří- chův a nepravostí; neb toho nic nejednají pro čest a chválu boží, a pro spasení své a bližních svých; neb všickni, což jich jest, ne což božího hledají, ale každý na svou mísku hrne a táhne; každý své chvály a zisku tělesného v tom hledá, a zvláštně řečníci, kteřížto jazykem zadek pasou a darmo nic to mluviti nechtí, a žádný žádnému v ničemž poddán není a býti nechce, každý svou píště a na svém smysle a moudrosti za- vírá. A to na všech sněmích a sjízdách se děje. Málo kdy co dobrého sjednají; hříchové a nepravosti jim rozum a mou- drost odjali, darové i dárkové jim oči slepili. A tak se plní 15 na nich písmo proroka v žalmu: „Hospodin ruší rady náro- dův, zamítá pak myšlení lidská a opomítá rady knížat: ale rada páně na věky trvá.“ A tak jest pravé, že jsou tito páni a soudcové zemští opustili a zavrhli zákon nejvyššího, pře- stupujíce všecka jeho přikázání svatá, opustili a potupili radu 20 a naučení pána boha všemohoucího, a pohrzeli radami krále nejmoudřejšího a rádce všech věkův. A protož pohaněni jsou v své moudrosti; neb slova páně zavrhli a moudrosti žádné v nich není. Tak mluví pán skrze Jeremiáše proroka: „I za- vrhl je pán, také odjav od nich moudrost a rozum, aby v nic 25 dobrého neuhodili, ani v jaký mír a pokoj vešli.“ A to všecko pýcha, hrdost a žádost cti a chvály světa tohoto v nich pů- sobí a jedná, aby se hryzli, kousali, žrali, až i zkaženi bu- dou jedni od druhých v takové pýše luciperově a v své vůli satanově; jakož jim toho nelze po malém času ujíti pro ve- so likost nepravostí a pýchy zlořečené a proklaté, kteráž jednak všecky přemohla. Ó běda, běda lidem mocným, povýšeným, bohatým a slavným světa tohoto! Jistě, neobrátí-li se z pýchy k pokoře, z lakomství k skutkům milosrdným, z cizoložstva a smilstva v čistotu a zdrželivost, z hněvův a svárův, z závisti ae v trpělivost, v dobrotivost, z žrádla nesmírného, ožralství pe- ského v střídmost, a tak ze všech hříchův a nepravostí ku pravému pokání a želení: bědať jim na věky bude! a zvláště kteříž chudinu svou násilně loupí, drou, šacují, jich mozoly 5
340 List bratra Matěje. srovnání ani upokojení mezi sebou mohou míti. Co na jednom sněmu k něčemu naměří, na druhém sobě nezdrží; anobrž, než druhý sněm přijde, až druhého sobě nic nezdrží. A co to všecko působí, než pýcha, hrdost a svá vůle? A pán bůh téměř ode všech rozum a moudrost odjal pro velikost hří- chův a nepravostí; neb toho nic nejednají pro čest a chválu boží, a pro spasení své a bližních svých; neb všickni, což jich jest, ne což božího hledají, ale každý na svou mísku hrne a táhne; každý své chvály a zisku tělesného v tom hledá, a zvláštně řečníci, kteřížto jazykem zadek pasou a darmo nic to mluviti nechtí, a žádný žádnému v ničemž poddán není a býti nechce, každý svou píště a na svém smysle a moudrosti za- vírá. A to na všech sněmích a sjízdách se děje. Málo kdy co dobrého sjednají; hříchové a nepravosti jim rozum a mou- drost odjali, darové i dárkové jim oči slepili. A tak se plní 15 na nich písmo proroka v žalmu: „Hospodin ruší rady náro- dův, zamítá pak myšlení lidská a opomítá rady knížat: ale rada páně na věky trvá.“ A tak jest pravé, že jsou tito páni a soudcové zemští opustili a zavrhli zákon nejvyššího, pře- stupujíce všecka jeho přikázání svatá, opustili a potupili radu 20 a naučení pána boha všemohoucího, a pohrzeli radami krále nejmoudřejšího a rádce všech věkův. A protož pohaněni jsou v své moudrosti; neb slova páně zavrhli a moudrosti žádné v nich není. Tak mluví pán skrze Jeremiáše proroka: „I za- vrhl je pán, také odjav od nich moudrost a rozum, aby v nic 25 dobrého neuhodili, ani v jaký mír a pokoj vešli.“ A to všecko pýcha, hrdost a žádost cti a chvály světa tohoto v nich pů- sobí a jedná, aby se hryzli, kousali, žrali, až i zkaženi bu- dou jedni od druhých v takové pýše luciperově a v své vůli satanově; jakož jim toho nelze po malém času ujíti pro ve- so likost nepravostí a pýchy zlořečené a proklaté, kteráž jednak všecky přemohla. Ó běda, běda lidem mocným, povýšeným, bohatým a slavným světa tohoto! Jistě, neobrátí-li se z pýchy k pokoře, z lakomství k skutkům milosrdným, z cizoložstva a smilstva v čistotu a zdrželivost, z hněvův a svárův, z závisti ae v trpělivost, v dobrotivost, z žrádla nesmírného, ožralství pe- ského v střídmost, a tak ze všech hříchův a nepravostí ku pravému pokání a želení: bědať jim na věky bude! a zvláště kteříž chudinu svou násilně loupí, drou, šacují, jich mozoly 5
Strana 341
List bratra Matěje. 341 a statky žerou, roboty bezprávné, berně časté vzkládají, úroky nespravedlivé berou, sirotkům mnohým statky berou, pokuty za viny propadené každé berou, počty znamenité ode všech berou a přijímají. A to všecko na svou pýchu zlořečenou nakládají, na syny a dcery své mnohotvářnou a nesmírnou a luciperovou pý- chu strojí a připravují; z chudých některý potřebný oděv sní- mají, a na se zbytečný a nepotřebný strojí; někdy prostý pokrm a rovný nápoj chudým odjímají, a sami nad potřebu žerou a pijí rozkošné a drahé věci. Ó nastojte! jak hrozné a ukrutné 1o muky věčné v pekle takových očekávají, nepřestanou-li toho, a nebudou-li hořkého pokání z toho činiti. Velmi hrozně o nich Duch svatý mluví v knihách Moudrosti: „Slyšte králové, a rozumějte, učte se soudce končin země, nachylte uší va- šich vy, kdož vládnete nad množstvím, a zalibujete se sobě 15 v zástupích lidských! nebo dána jest vám moc od pána boha a síla od nejvyššího, kterýžto otáže se na skutky vaše, a na myšlení vaše ptáti se bude. Nebo když jste byli služebníci království jeho, neprávě jste soudili, aniž jste ostříhali zá- kona spravedlivosti, aniž jste vedlé vůle boží chodili. Hrozně 2o a brzce se okáže vám; nebo nejtvrdší bude soud s těmi, kteří nad jinými vládnou. Chudému zajisté okázáno bude mi- losrdenství; ale mocní mocné muky trpěti budou, silnějším zajisté silnější připraveno jest mučení.“ Ó milí páni a soudce zemí, a vy povýšení, kteří nad jinými vládnete! ó prosím 25 pokorně, žádám pro spasení vaše, važte a rozjímejte tyto řeči Ducha svatého! Hrozné, strachu a úzkosti plné měly by vám býti, kterýchž se dotýčí, tyto řeči! a jiných nesčíslný počet máte proti sobě v zákoně páně a v písmích svatých. K témuž skrze Isaiáše proroka dí pán: „Rozšířilo peklo duši 30 svou, a ústa svá odevřelo beze všeho konce; sstoupí silní jeho a lid jeho, a vysocí jeho i slavní jeho do něho.“ To všem hrdým, pyšným, povýšeným v světě, milovníkům cti a chvály své, kteréhokoli řádu a neb stavu: císařského, krá- lovského, knížecího, panského, rytířského, městského až do sedlského; též duchovního stavu: papežského, kardinálského, biskupského, a tak dále až do každého kněze, všem, komuž se hodí, dávají se ta písma svatá hrozná k rozsouzení a k vá- žení; a tak vykládej je každý sobě sám. Nebudeť pán bůh zklamán, aniž odvolá řečí svých zpátkem; ale dříve nebe 5 35
List bratra Matěje. 341 a statky žerou, roboty bezprávné, berně časté vzkládají, úroky nespravedlivé berou, sirotkům mnohým statky berou, pokuty za viny propadené každé berou, počty znamenité ode všech berou a přijímají. A to všecko na svou pýchu zlořečenou nakládají, na syny a dcery své mnohotvářnou a nesmírnou a luciperovou pý- chu strojí a připravují; z chudých některý potřebný oděv sní- mají, a na se zbytečný a nepotřebný strojí; někdy prostý pokrm a rovný nápoj chudým odjímají, a sami nad potřebu žerou a pijí rozkošné a drahé věci. Ó nastojte! jak hrozné a ukrutné 1o muky věčné v pekle takových očekávají, nepřestanou-li toho, a nebudou-li hořkého pokání z toho činiti. Velmi hrozně o nich Duch svatý mluví v knihách Moudrosti: „Slyšte králové, a rozumějte, učte se soudce končin země, nachylte uší va- šich vy, kdož vládnete nad množstvím, a zalibujete se sobě 15 v zástupích lidských! nebo dána jest vám moc od pána boha a síla od nejvyššího, kterýžto otáže se na skutky vaše, a na myšlení vaše ptáti se bude. Nebo když jste byli služebníci království jeho, neprávě jste soudili, aniž jste ostříhali zá- kona spravedlivosti, aniž jste vedlé vůle boží chodili. Hrozně 2o a brzce se okáže vám; nebo nejtvrdší bude soud s těmi, kteří nad jinými vládnou. Chudému zajisté okázáno bude mi- losrdenství; ale mocní mocné muky trpěti budou, silnějším zajisté silnější připraveno jest mučení.“ Ó milí páni a soudce zemí, a vy povýšení, kteří nad jinými vládnete! ó prosím 25 pokorně, žádám pro spasení vaše, važte a rozjímejte tyto řeči Ducha svatého! Hrozné, strachu a úzkosti plné měly by vám býti, kterýchž se dotýčí, tyto řeči! a jiných nesčíslný počet máte proti sobě v zákoně páně a v písmích svatých. K témuž skrze Isaiáše proroka dí pán: „Rozšířilo peklo duši 30 svou, a ústa svá odevřelo beze všeho konce; sstoupí silní jeho a lid jeho, a vysocí jeho i slavní jeho do něho.“ To všem hrdým, pyšným, povýšeným v světě, milovníkům cti a chvály své, kteréhokoli řádu a neb stavu: císařského, krá- lovského, knížecího, panského, rytířského, městského až do sedlského; též duchovního stavu: papežského, kardinálského, biskupského, a tak dále až do každého kněze, všem, komuž se hodí, dávají se ta písma svatá hrozná k rozsouzení a k vá- žení; a tak vykládej je každý sobě sám. Nebudeť pán bůh zklamán, aniž odvolá řečí svých zpátkem; ale dříve nebe 5 35
Strana 342
342 List bratra Matěje. i země minou, ale slova páně na věky trvati budou. — Ještě dále dí apoštol svalý, v posledních dnech a v časích nebez- pečných jací lidé budou „nevděční, mrzkými hříchy poražení.“ Nevděční tak velikého daru sobě daného, duše podobné k obrazu Trojice svaté; nevděční umučení a smrti pána našeho Ježíše Krista, lak drahé mzdy věčného vykoupení a spasení svého; také nejsou vděčni takoví zákona božího a slova svatého jeho, nám k spasení z milosti boží daného; aniž jsou vděční po- krmu nejsvětějšího, těla a krve pána našeho Ježíše Krista. Takoví žádných božských a spasitedlných darův nejsou vděčni; aniž těch časných a tělesných věcí, kterýchž na každý den požívají, jsou vděčni, aniž pána boha z nich chválí, aniž jemu z nich děkují. A to všecko proto se u nich taková ne- vděčnost nalézá, neb jsou poraženi mrzkými a hanebnými hříchy sodomskými a nešlechetnými nepravostmi, pýchou zlo- 15 řečenou, lakomstvím bezectným, smilstvem a cizoložstvem so- domským, až krev krve dotýče. Jakož dí pán skrze Oseáše proroka: „Není pravdy a není milosrdenství, a není umění božího na zemi; ale lání a zlořečenství, a lež a vražda, a krádež a cizoložství rozmohla se, až se krev krve dotýká.“ Tu se rozumí, že i mezi příbuznými a vlastní krví svou ti hříchové sodomští přebývají. Toť jsou ti mrzcí a hanební hříchové, ježto se jimi povětří kazí. Jinak ti hříchové mezi příbuznými se páší a dějí, a krev krve dochází; někdy, že ti, kdož se jich dopouštějí, ne všickni znají, by sobě v rodu 25 byli. A to se děje pro množství cizoložstva a smilstva v obci jedné a neb v lidu sobě v sousedství připojeném, když tak hustě a všudy nemírně cizoloží a smilní: onen s několika, a ona zase s několika; někdy jeden se dvěma sestrami a neb sobě příbuznými, a zase některá se dvěma bratry a neb sobě 30 příbuznými. A z toho pak cizoložného kmene synové a dcery pojímají se v stavy, nedím manželské, ale rufianské a so- domské: a mnohokrát žádný z nich neví, čí kdo otec a čí kdo syn jest, čí která mátě a čí která dcera jest, a nebo čí bratr a neb sestra jest. A tak všickni takoví cizoložní a smilní 33 sodomsky a rufiansky se pojímají a spolu bydlejí. Pro takové hříchy nešlechetné pán bůh všecken svět zatopil, a litoval, že jest člověka učinil. Pro takové hříchy a nepravosti pán bůh Sodomu a Gomoru, Seboim, Adamu podvrátil, a dopu- 10 20
342 List bratra Matěje. i země minou, ale slova páně na věky trvati budou. — Ještě dále dí apoštol svalý, v posledních dnech a v časích nebez- pečných jací lidé budou „nevděční, mrzkými hříchy poražení.“ Nevděční tak velikého daru sobě daného, duše podobné k obrazu Trojice svaté; nevděční umučení a smrti pána našeho Ježíše Krista, lak drahé mzdy věčného vykoupení a spasení svého; také nejsou vděčni takoví zákona božího a slova svatého jeho, nám k spasení z milosti boží daného; aniž jsou vděční po- krmu nejsvětějšího, těla a krve pána našeho Ježíše Krista. Takoví žádných božských a spasitedlných darův nejsou vděčni; aniž těch časných a tělesných věcí, kterýchž na každý den požívají, jsou vděčni, aniž pána boha z nich chválí, aniž jemu z nich děkují. A to všecko proto se u nich taková ne- vděčnost nalézá, neb jsou poraženi mrzkými a hanebnými hříchy sodomskými a nešlechetnými nepravostmi, pýchou zlo- 15 řečenou, lakomstvím bezectným, smilstvem a cizoložstvem so- domským, až krev krve dotýče. Jakož dí pán skrze Oseáše proroka: „Není pravdy a není milosrdenství, a není umění božího na zemi; ale lání a zlořečenství, a lež a vražda, a krádež a cizoložství rozmohla se, až se krev krve dotýká.“ Tu se rozumí, že i mezi příbuznými a vlastní krví svou ti hříchové sodomští přebývají. Toť jsou ti mrzcí a hanební hříchové, ježto se jimi povětří kazí. Jinak ti hříchové mezi příbuznými se páší a dějí, a krev krve dochází; někdy, že ti, kdož se jich dopouštějí, ne všickni znají, by sobě v rodu 25 byli. A to se děje pro množství cizoložstva a smilstva v obci jedné a neb v lidu sobě v sousedství připojeném, když tak hustě a všudy nemírně cizoloží a smilní: onen s několika, a ona zase s několika; někdy jeden se dvěma sestrami a neb sobě příbuznými, a zase některá se dvěma bratry a neb sobě 30 příbuznými. A z toho pak cizoložného kmene synové a dcery pojímají se v stavy, nedím manželské, ale rufianské a so- domské: a mnohokrát žádný z nich neví, čí kdo otec a čí kdo syn jest, čí která mátě a čí která dcera jest, a nebo čí bratr a neb sestra jest. A tak všickni takoví cizoložní a smilní 33 sodomsky a rufiansky se pojímají a spolu bydlejí. Pro takové hříchy nešlechetné pán bůh všecken svět zatopil, a litoval, že jest člověka učinil. Pro takové hříchy a nepravosti pán bůh Sodomu a Gomoru, Seboim, Adamu podvrátil, a dopu- 10 20
Strana 343
List bratra Matěje. 343 stil, aby se za živa propadly do pekla na věčné zatracení. Pro ty a takové hříchy smilné a cizoložné zbito lidu židovského na poušti čtyřmecítma tisícův jeden den. Takovým ohněm smilným a cizoložným, praví svatý Jan, že veškeren svět hoří. O tom hříchu sodomském, pekelným ohněm rozpáleném, mluví svatý Job: „To jest jistě, prý, hřích těžký a nepravost nej- větší; oheň jest, až k zatracení zžíře a veškeren plod vy- kořeňuje.“ Tehdy v pravdě těmi sodomskými a cizoložnými hříchy povětří se kazí a veškeren plod dobrých žádostí a 1o svatých ctností ten oheň zžírá a vykořeňuje. Nebo přená- ramně hustě a všudy ty nešlechetnosti se rozmnožily v těchto časích nebezpečných posledních a ve dnech antikristových, když jsou nestali lidé nevděční pána boha a darův jeho, i dali se těmi mrzkými hříchy přemoci. Židé toliko, mistři 15 a zákonníci a jich sekty za času pána Krista, jsouc od nich falešně učeni, měli toliko za hřích skutek smilstva a cizo- ložstva: ale pán Ježíš praví v novém zákoně: „Slyšali jste, že řečeno jest starým: nesesmilníš; ale já pravím vám, že každý, kdož uzří ženu ku požádání jí, již jest se smilnil jí 20 v srdci svém.“ Tu se zapovídá všem křesťanům smilné a oplzlé vzhlédání, nečisté a mrzké mluvení, smilné, sodomské a nečisté dotýkání, objímání a nešlechetné přitoulení, kteréž bývá z chlípné a smilné žádosti mezi pohlavím mužským a ženským; nad to pak smilné žádání, kochání, myšlení: to vše- 25 cko Syn boží nazývá smilstvem. Och nastojte! jak jest ne- sčíslný počet takových smilníkův, a mnozí to za žádný hřích nemají! A teď pán praví: že každý, kdož uzří ženu ku po- žádání jejímu, již jest se smilnil jí v srdci svém. A toto se rozumí na obě straně: též žena muže, a dívka pacholka, so a pacholek dívku, kdož tak uzří, rozumí se. A protož dí pán skrze Jeremiáše proroka: „Cizoložníků naplněna jest země; neb od tváři zlořečení kvílila jest země.“ A tak od toho zlo- řečeného sodomského smilstva poškvrněna jest země i povětří její, a zvláště lidé povýšení, bohatí, rozkošní, prázdní, ježto 35 nic nedělají; ale život sylý, vykrmený, vyobročený vedou, duchovní i světští, a ti nad to, kteříž se příčin nevarují, mužské pohlaví s ženským. Ó co jich veliké množství na každý den dábel tím pekelným ohněm spálí na kvasích, když se jedni přes druhé v šaty pyšné strojí, aby se sobě líbili,
List bratra Matěje. 343 stil, aby se za živa propadly do pekla na věčné zatracení. Pro ty a takové hříchy smilné a cizoložné zbito lidu židovského na poušti čtyřmecítma tisícův jeden den. Takovým ohněm smilným a cizoložným, praví svatý Jan, že veškeren svět hoří. O tom hříchu sodomském, pekelným ohněm rozpáleném, mluví svatý Job: „To jest jistě, prý, hřích těžký a nepravost nej- větší; oheň jest, až k zatracení zžíře a veškeren plod vy- kořeňuje.“ Tehdy v pravdě těmi sodomskými a cizoložnými hříchy povětří se kazí a veškeren plod dobrých žádostí a 1o svatých ctností ten oheň zžírá a vykořeňuje. Nebo přená- ramně hustě a všudy ty nešlechetnosti se rozmnožily v těchto časích nebezpečných posledních a ve dnech antikristových, když jsou nestali lidé nevděční pána boha a darův jeho, i dali se těmi mrzkými hříchy přemoci. Židé toliko, mistři 15 a zákonníci a jich sekty za času pána Krista, jsouc od nich falešně učeni, měli toliko za hřích skutek smilstva a cizo- ložstva: ale pán Ježíš praví v novém zákoně: „Slyšali jste, že řečeno jest starým: nesesmilníš; ale já pravím vám, že každý, kdož uzří ženu ku požádání jí, již jest se smilnil jí 20 v srdci svém.“ Tu se zapovídá všem křesťanům smilné a oplzlé vzhlédání, nečisté a mrzké mluvení, smilné, sodomské a nečisté dotýkání, objímání a nešlechetné přitoulení, kteréž bývá z chlípné a smilné žádosti mezi pohlavím mužským a ženským; nad to pak smilné žádání, kochání, myšlení: to vše- 25 cko Syn boží nazývá smilstvem. Och nastojte! jak jest ne- sčíslný počet takových smilníkův, a mnozí to za žádný hřích nemají! A teď pán praví: že každý, kdož uzří ženu ku po- žádání jejímu, již jest se smilnil jí v srdci svém. A toto se rozumí na obě straně: též žena muže, a dívka pacholka, so a pacholek dívku, kdož tak uzří, rozumí se. A protož dí pán skrze Jeremiáše proroka: „Cizoložníků naplněna jest země; neb od tváři zlořečení kvílila jest země.“ A tak od toho zlo- řečeného sodomského smilstva poškvrněna jest země i povětří její, a zvláště lidé povýšení, bohatí, rozkošní, prázdní, ježto 35 nic nedělají; ale život sylý, vykrmený, vyobročený vedou, duchovní i světští, a ti nad to, kteříž se příčin nevarují, mužské pohlaví s ženským. Ó co jich veliké množství na každý den dábel tím pekelným ohněm spálí na kvasích, když se jedni přes druhé v šaty pyšné strojí, aby se sobě líbili,
Strana 344
344 List bratra Malěje. na se smilně a oplzle vzhlédali, a pekelným ohněm se za- palovali v tancích, plesáních, v mrzkých a smilných objímá- ních! Tak je jedny skrze druhé dábel jímá, jako ptáčník na lepu ptáky chytá, a nebo sítkami, ježto jich množství po je- dnou podtrhne. Tak tuto a mnohem více jich dábel zjímá obojího pohlaví na těch mrzkých kvasích. O takových dí sv. Petr v druhé kanonice své: „Žádost tělesnou takoví mají za poctivou rozkoš, v poškvrnění a v lakotě rozkoš plodíce na hodech svých, s vámi, totiž s ženami, spolu smilníce, oči ma- jíce plné cizoložstva, a nepřestávají hřešiti.“ Ó nastojte! co 10 jest nyní takových hodování a kvasův nešlechetných sodom- ských obojího pohlaví, majícího oči plné smilstva a cizolož- stva! A však chtějí to míti za poctivou rozkoš, ana jest před pánem bohem nepoctivá ohavnost, sodomská nepravost, po- hanská nešlechetnost, dábelská mrzkost. Oděv na obojím po- hlaví těch lidí povýšených pohanský a sodomský se vidí, a zvláště na mužském pohlaví; v těch kabátích a nohavicích právě sodomsky a ďábelsky chodí, odhalujíce se i svlačujíce až do kabátu před pohlavím ženským a panenským, beze všeho studu, jako hovada; a zvláště to krytí u nohavic, to co peské a sodomské a proti všemu přirození nesou, aby z opa- tření nestydatého a vzhlédání oplzlého rozpalovali a rozně- covali oheň smilné a pekelné žádosti. Jakož dí o nich písmo: „Člověk nectný v ústech těla svého nepřestane,“ totiž pa- třiti nestydatě, mysliti nešlechetně, až rozpálí oheň smilné 25 žádosti v sobě. A co pak z toho bývá hříchův němých a so- domských proti přirození, kdoby to všecko vypravil a vyčell! ale pro mrzkost a ohavnost těch sodomských hříchův nyní tak ponechám. A co pak mezi samými a vlastními manžely se děje a páše těch mrzkých, sodomských nepravostí a hří- chů, těm počtu ani čísla není! nedím, ani pravím ctnostnými a mravnými manžely; ale mezi rufianským a nevěstským man- želstvem, ježto jsou jako koňové a mezkové nezdrželiví, kte- říž žádného času nezachovávají. Proti lakovým volá apoštol a dí: „Budiž mezi všemi vámi poctivé manželství a lože ne- 35 poškvrněné; neb smilníky a cizoložníky souditi bude bůh.“ Z toho se rozumí, že v hodině smrti, a v den soudný postaví pán bůh manžely neřádné a nezdrželivé s rufiany a s nevěst- kami, a bude je hrozně a přísně souditi. —Dí dále apoštol, že 5 lb 30
344 List bratra Malěje. na se smilně a oplzle vzhlédali, a pekelným ohněm se za- palovali v tancích, plesáních, v mrzkých a smilných objímá- ních! Tak je jedny skrze druhé dábel jímá, jako ptáčník na lepu ptáky chytá, a nebo sítkami, ježto jich množství po je- dnou podtrhne. Tak tuto a mnohem více jich dábel zjímá obojího pohlaví na těch mrzkých kvasích. O takových dí sv. Petr v druhé kanonice své: „Žádost tělesnou takoví mají za poctivou rozkoš, v poškvrnění a v lakotě rozkoš plodíce na hodech svých, s vámi, totiž s ženami, spolu smilníce, oči ma- jíce plné cizoložstva, a nepřestávají hřešiti.“ Ó nastojte! co 10 jest nyní takových hodování a kvasův nešlechetných sodom- ských obojího pohlaví, majícího oči plné smilstva a cizolož- stva! A však chtějí to míti za poctivou rozkoš, ana jest před pánem bohem nepoctivá ohavnost, sodomská nepravost, po- hanská nešlechetnost, dábelská mrzkost. Oděv na obojím po- hlaví těch lidí povýšených pohanský a sodomský se vidí, a zvláště na mužském pohlaví; v těch kabátích a nohavicích právě sodomsky a ďábelsky chodí, odhalujíce se i svlačujíce až do kabátu před pohlavím ženským a panenským, beze všeho studu, jako hovada; a zvláště to krytí u nohavic, to co peské a sodomské a proti všemu přirození nesou, aby z opa- tření nestydatého a vzhlédání oplzlého rozpalovali a rozně- covali oheň smilné a pekelné žádosti. Jakož dí o nich písmo: „Člověk nectný v ústech těla svého nepřestane,“ totiž pa- třiti nestydatě, mysliti nešlechetně, až rozpálí oheň smilné 25 žádosti v sobě. A co pak z toho bývá hříchův němých a so- domských proti přirození, kdoby to všecko vypravil a vyčell! ale pro mrzkost a ohavnost těch sodomských hříchův nyní tak ponechám. A co pak mezi samými a vlastními manžely se děje a páše těch mrzkých, sodomských nepravostí a hří- chů, těm počtu ani čísla není! nedím, ani pravím ctnostnými a mravnými manžely; ale mezi rufianským a nevěstským man- želstvem, ježto jsou jako koňové a mezkové nezdrželiví, kte- říž žádného času nezachovávají. Proti lakovým volá apoštol a dí: „Budiž mezi všemi vámi poctivé manželství a lože ne- 35 poškvrněné; neb smilníky a cizoložníky souditi bude bůh.“ Z toho se rozumí, že v hodině smrti, a v den soudný postaví pán bůh manžely neřádné a nezdrželivé s rufiany a s nevěst- kami, a bude je hrozně a přísně souditi. —Dí dále apoštol, že 5 lb 30
Strana 345
List bratra Matěje. 345 takoví hříšníci jsou „bez dobré žádosti.“ Takoví nemají žádné žádosti ku pánu bohu, žádné žádosti k slovu jeho svatému, žádné žádosti k plnění jeho svatých přikázání, žádné žádosti ku pravému pokání a hříchův zůstání, ani k kterým mravům a ctnostem se táhnou, ani jaké žádosti a chuti mají přijímati tělo a krev pána našeho Ježíše Krista v svědomí dobrém a životě kajícím, aniž jaké žádosti mají k modlení častému pánu bohu srdcem skroušeným a duchem pokorným; ale tak stojí a trvají ve všech žádostech převrácených a nešlechetných, 10 jakož svrchu praveno. — Dí dále, že budou „bez pokoje, hánce." Ó co množství lidí nepokojných, svárlivých, bouřlivých, hně- vivých, vzteklých, zlobivých, závistivých, fukavých, nepodda- ných, nepovolných k dobrému, utrhavých, pomluvčivých, han- čivých, rouhavých a všelikých nezbedností a nepokojův plných, 15 a to mezi všemi slavy a pohlavími! — Dále přidává apoštol, že „nezdrželiví“ lidé budou: nezdrželiví v čistotě, nezdrže- liví v jídle a v pití nesmírném a nad potřebu, nezdrželiví od marnosti, smíchu, žertu, lehkosti, daremného a neúžitečného i mnohého mluvení, nezdrželiví smluv a slibův: co dnes smluví, 20 zjitra nezdrží; nezdrželiví od nesmírného pečování a lopotění o lakomství, o zboží, o čest a chválu světa tohoto. — Dí dále, že „netiší budou, bez dobrotivosti;“ nebo kdež není tichosti, tu ani dobrotivost místa můž míti; ale kříž, lání nekázaným jazykem, zlořečení, klení, rocení, přísahy a zlolání, vždycky 25 a z obyčeje věrování a bohdákání ustavičné. Takových se ne- týče řeč páně: „Blahoslavení tiší; neb oni zemí vládnouti budou,“ zemí těla svého, údy všemi svými, aby spravovali všecko k vůli boží: jazyk, oči, uši, ruce, nohy. Ale nejvíce potřebí srdcem svým dobře vládnouti a jeho ostříhati od kaž- dého hříchu a nepravosti. Neb dí Duch svatý: „Lepší trpě- livý, nežli silný, a ten, kdož nad svým srdcem panuje, nežli ten, kdož sám místa vybojuje.“ A opět dí pán Ježíš: „Učte se ode mne, že já tichý a pokorného srdce jsem, a nale- znete odpočinutí dušem vašim.“ Jistě veliké dary mají od 35 pána boha, kdož jsou tiší a pokorných srdcí; neb ti mají trpělivost, ježto jest skutek dokonalý; mají také ovoce Ducha svatého, o němž apoštol píše k Galatům: „Ovoce Ducha sva- tého jest láska, radost, pokoj, dlouhočekání, trpělivost, do- brotivost, dobrota, tichost, víra, střídmost, zdrželivost, čistota. 30
List bratra Matěje. 345 takoví hříšníci jsou „bez dobré žádosti.“ Takoví nemají žádné žádosti ku pánu bohu, žádné žádosti k slovu jeho svatému, žádné žádosti k plnění jeho svatých přikázání, žádné žádosti ku pravému pokání a hříchův zůstání, ani k kterým mravům a ctnostem se táhnou, ani jaké žádosti a chuti mají přijímati tělo a krev pána našeho Ježíše Krista v svědomí dobrém a životě kajícím, aniž jaké žádosti mají k modlení častému pánu bohu srdcem skroušeným a duchem pokorným; ale tak stojí a trvají ve všech žádostech převrácených a nešlechetných, 10 jakož svrchu praveno. — Dí dále, že budou „bez pokoje, hánce." Ó co množství lidí nepokojných, svárlivých, bouřlivých, hně- vivých, vzteklých, zlobivých, závistivých, fukavých, nepodda- ných, nepovolných k dobrému, utrhavých, pomluvčivých, han- čivých, rouhavých a všelikých nezbedností a nepokojův plných, 15 a to mezi všemi slavy a pohlavími! — Dále přidává apoštol, že „nezdrželiví“ lidé budou: nezdrželiví v čistotě, nezdrže- liví v jídle a v pití nesmírném a nad potřebu, nezdrželiví od marnosti, smíchu, žertu, lehkosti, daremného a neúžitečného i mnohého mluvení, nezdrželiví smluv a slibův: co dnes smluví, 20 zjitra nezdrží; nezdrželiví od nesmírného pečování a lopotění o lakomství, o zboží, o čest a chválu světa tohoto. — Dí dále, že „netiší budou, bez dobrotivosti;“ nebo kdež není tichosti, tu ani dobrotivost místa můž míti; ale kříž, lání nekázaným jazykem, zlořečení, klení, rocení, přísahy a zlolání, vždycky 25 a z obyčeje věrování a bohdákání ustavičné. Takových se ne- týče řeč páně: „Blahoslavení tiší; neb oni zemí vládnouti budou,“ zemí těla svého, údy všemi svými, aby spravovali všecko k vůli boží: jazyk, oči, uši, ruce, nohy. Ale nejvíce potřebí srdcem svým dobře vládnouti a jeho ostříhati od kaž- dého hříchu a nepravosti. Neb dí Duch svatý: „Lepší trpě- livý, nežli silný, a ten, kdož nad svým srdcem panuje, nežli ten, kdož sám místa vybojuje.“ A opět dí pán Ježíš: „Učte se ode mne, že já tichý a pokorného srdce jsem, a nale- znete odpočinutí dušem vašim.“ Jistě veliké dary mají od 35 pána boha, kdož jsou tiší a pokorných srdcí; neb ti mají trpělivost, ježto jest skutek dokonalý; mají také ovoce Ducha svatého, o němž apoštol píše k Galatům: „Ovoce Ducha sva- tého jest láska, radost, pokoj, dlouhočekání, trpělivost, do- brotivost, dobrota, tichost, víra, střídmost, zdrželivost, čistota. 30
Strana 346
346 List bratra Matěje. Proti takovým věcem není zákon; ale kteříž jsou Kristovi, tiť jsou těla svá ukřižovali s hříchy a s žádostmi.“ — Dí dále apoštol, že budou „zrádce, zpurní, nadutí.“ Té zrady a falše nesčíslný počet jest nyní mezi všemi lidmi; nebo hledí jeden druhého oklamati, odříti, obloupiti, ošáliti, v trhu přesáhnouti, statek na něm vylhati, vysouditi, vyhrati, vylouditi, právě neb neprávě, zrádně neb lstivě, falešně neb jidášsky; též svého přítele jako cizího oklamá, bratra jako Turka, otce jako Žida, strýce jako pohana: jediné, kdo s koho býti může, ten toho loví. Jakož dí pán skrze Micheáše proroka: „Všickni ve krvi 10 lákaj, muž bratra svého loví k smrti, zlé rukou svých na- zývají dobré.“ A netoliko o statek hledí jeden druhého při- praviti; ale i o čest, o zdraví, o hrdlo i o duši hledí jeden druhého oklamali, zraditi, tak aby se řeč pána Ježíše na- plnila, jenž dí: „Zradíť zajisté bratr bratra na smrt, a otec 15 syna. Povstanou synové proti rodičům a smrtí je zahubí.“ Toho všeho nyní ve dnech posledních a v časích nebezpe- čných náramně mnoho se děje ve všech stavích: v panských, v rytířských, v městských i v sedlských, ovšem i v ducho- vních té zrádné a falešné nevěry; a to se proto děje, neb 40 láska ustydla a v led se obrátila, a nepravost ta se všudy rozmnožila; neb každý k sobě táhne a na svou mísku hrabe. Ó co to zboží, mamona nepravosti, mnoho lidí zmámila, že nevědí, co jsou, neb kde jsou! Z milých přátel nadělala ve- likých nepřátel i nenávistných vražedlníkův; a tak jedni dru- hých statky sežrali a pohltili. Jakož dí Duch svatý: „Pokrm lva jest osel divoký na poušti: tak chudina jsou pastva bo- hatých.“ Tak mnozí velicí páni shltili statky chudých z rytíř- stva; a oni pak někteří dali se ve všecko zlé: v rejtharství, v zlodějství, v loupeže, vraždy; jiní pak ostatek statku svého 30 dali na lichvy zlořečené a proklaté. Jistě hrozný a mrzký zisk a hřích jest lichva; neb se svatokupectví rovná, zapo- vědína starým i novým zákonem, i všemi svatými písmy. Praví učitelé svatí, že lichevník horší nežli Žid; neb Žid Židu na lichvu neměl půjčiti, ale křesťan od křesťana napořád béře. Horší lichevník než peklo, neb časem musilo duše pu- stiti; horší než Jidáš zrádce, neb on vrátil mistrům stříbrné: ale lichevník nikdy nevrátí. Všecky hříšníky převyšují liche- vníci; neb někteří časem svým hřešiti přestávají: ale liche- 15 35
346 List bratra Matěje. Proti takovým věcem není zákon; ale kteříž jsou Kristovi, tiť jsou těla svá ukřižovali s hříchy a s žádostmi.“ — Dí dále apoštol, že budou „zrádce, zpurní, nadutí.“ Té zrady a falše nesčíslný počet jest nyní mezi všemi lidmi; nebo hledí jeden druhého oklamati, odříti, obloupiti, ošáliti, v trhu přesáhnouti, statek na něm vylhati, vysouditi, vyhrati, vylouditi, právě neb neprávě, zrádně neb lstivě, falešně neb jidášsky; též svého přítele jako cizího oklamá, bratra jako Turka, otce jako Žida, strýce jako pohana: jediné, kdo s koho býti může, ten toho loví. Jakož dí pán skrze Micheáše proroka: „Všickni ve krvi 10 lákaj, muž bratra svého loví k smrti, zlé rukou svých na- zývají dobré.“ A netoliko o statek hledí jeden druhého při- praviti; ale i o čest, o zdraví, o hrdlo i o duši hledí jeden druhého oklamali, zraditi, tak aby se řeč pána Ježíše na- plnila, jenž dí: „Zradíť zajisté bratr bratra na smrt, a otec 15 syna. Povstanou synové proti rodičům a smrtí je zahubí.“ Toho všeho nyní ve dnech posledních a v časích nebezpe- čných náramně mnoho se děje ve všech stavích: v panských, v rytířských, v městských i v sedlských, ovšem i v ducho- vních té zrádné a falešné nevěry; a to se proto děje, neb 40 láska ustydla a v led se obrátila, a nepravost ta se všudy rozmnožila; neb každý k sobě táhne a na svou mísku hrabe. Ó co to zboží, mamona nepravosti, mnoho lidí zmámila, že nevědí, co jsou, neb kde jsou! Z milých přátel nadělala ve- likých nepřátel i nenávistných vražedlníkův; a tak jedni dru- hých statky sežrali a pohltili. Jakož dí Duch svatý: „Pokrm lva jest osel divoký na poušti: tak chudina jsou pastva bo- hatých.“ Tak mnozí velicí páni shltili statky chudých z rytíř- stva; a oni pak někteří dali se ve všecko zlé: v rejtharství, v zlodějství, v loupeže, vraždy; jiní pak ostatek statku svého 30 dali na lichvy zlořečené a proklaté. Jistě hrozný a mrzký zisk a hřích jest lichva; neb se svatokupectví rovná, zapo- vědína starým i novým zákonem, i všemi svatými písmy. Praví učitelé svatí, že lichevník horší nežli Žid; neb Žid Židu na lichvu neměl půjčiti, ale křesťan od křesťana napořád béře. Horší lichevník než peklo, neb časem musilo duše pu- stiti; horší než Jidáš zrádce, neb on vrátil mistrům stříbrné: ale lichevník nikdy nevrátí. Všecky hříšníky převyšují liche- vníci; neb někteří časem svým hřešiti přestávají: ale liche- 15 35
Strana 347
List bratra Matěje. 347 vník na boží narození, na velikou noc, na sv. Ducha, a ve dne i v noci nepřeslává lichviti.—Tito všickni hříchové a ne- pravosti svrchu jmenované, i jiných nesčíslný počet, a mno- hem více, kteréž se od lidí dějí a páší, jsou předpovědíni 5 a prorokováni Duchem svatým skrze apoštola svatého Pavla řkoucího: „V posledních dnech nastanou časové nebezpeční.“ Totoť jsou jistě ti dnové poslední a časové velmi nebezpeční, v nichž se všecko zpět a převráceně činí a dělá, tak že není bezpečné v těchto časích na světě živu býti, nápodobně, jako to kdyby člověk měl v lese pustém mezi lvy, medvědy, vlky a vzteklými psy přebývati bez pomoci boží: jakéby jeho bez- pečenství bylo mezi takovými ukrutnými zvířaty, aby ty ne- roztrhaly a nesežraly? a neb k témuž, jako kdyby měl člověk spáti prostřed drakův, hadův, štírův a všech jedovatých ze- 15 měplazův bez pomoci páně: jaké spaní a bezpečenství by tu jemu bylo? jistě žádné. Tak všickni lidé, a zvláště volení boží, jsouc na tomto světě, u velikém nebezpečenství jsou; neb jim neběží, jako říkají, o řemen, ale o celou kůži; ne o zboží časné, ale o království nebeské; ne o život tělesný, 20 ale věčný, když jsou se hříchové a nepravosti tak hustě všudy rozmnožili; když také nevěra, bludové, kacířstva, faleš, zrada, lest všudy panuje a kraluje. Ó jistě veliké nebezpe- čenství býti mezi takovými věcmi, aby se člověk také tím zlým nenakazil a neotrávil: leč sám pán milosrdný a bůh lí- 25 tostivý koho zachová v svých mocných rukou! To všecko vě- douc a znajíc, ó milí páni Pražané i všickni vůbec lidé! není-liž se čeho báti, abychom o život věčný nepřišli a za- tracení věčného nedošli? A protož prosím pro pána boha, po- korně žádám pro spasení jednoho každého z vás, z lítosti 30 napomínám všech, z milosrdenství volám ke všem, ještě více žádám a prosím pro pána našeho Ježíše Krista a pro jeho nevinnou smrt a svatosvatou krev jeho oroduji, prosím všech stavův a každého pohlaví vůbec, povýšených i nižších, boha- tých i chudých, duchovních i světských, nábožných i kajících: 35 ó obrafte se ku pánu bohu svému v celém srdci vašem, v postu a v pláči a v kvílení, a ostávejme hříchův a nepra- vostí a čiňme pravé ovoce pokání svatého! nebo čas veliký a hodina již ze snu vstáti. Neb se blíží zlé a přehořké věci na nás nebožátka hříšná; blízkoť jest den zatracení, a po-
List bratra Matěje. 347 vník na boží narození, na velikou noc, na sv. Ducha, a ve dne i v noci nepřeslává lichviti.—Tito všickni hříchové a ne- pravosti svrchu jmenované, i jiných nesčíslný počet, a mno- hem více, kteréž se od lidí dějí a páší, jsou předpovědíni 5 a prorokováni Duchem svatým skrze apoštola svatého Pavla řkoucího: „V posledních dnech nastanou časové nebezpeční.“ Totoť jsou jistě ti dnové poslední a časové velmi nebezpeční, v nichž se všecko zpět a převráceně činí a dělá, tak že není bezpečné v těchto časích na světě živu býti, nápodobně, jako to kdyby člověk měl v lese pustém mezi lvy, medvědy, vlky a vzteklými psy přebývati bez pomoci boží: jakéby jeho bez- pečenství bylo mezi takovými ukrutnými zvířaty, aby ty ne- roztrhaly a nesežraly? a neb k témuž, jako kdyby měl člověk spáti prostřed drakův, hadův, štírův a všech jedovatých ze- 15 měplazův bez pomoci páně: jaké spaní a bezpečenství by tu jemu bylo? jistě žádné. Tak všickni lidé, a zvláště volení boží, jsouc na tomto světě, u velikém nebezpečenství jsou; neb jim neběží, jako říkají, o řemen, ale o celou kůži; ne o zboží časné, ale o království nebeské; ne o život tělesný, 20 ale věčný, když jsou se hříchové a nepravosti tak hustě všudy rozmnožili; když také nevěra, bludové, kacířstva, faleš, zrada, lest všudy panuje a kraluje. Ó jistě veliké nebezpe- čenství býti mezi takovými věcmi, aby se člověk také tím zlým nenakazil a neotrávil: leč sám pán milosrdný a bůh lí- 25 tostivý koho zachová v svých mocných rukou! To všecko vě- douc a znajíc, ó milí páni Pražané i všickni vůbec lidé! není-liž se čeho báti, abychom o život věčný nepřišli a za- tracení věčného nedošli? A protož prosím pro pána boha, po- korně žádám pro spasení jednoho každého z vás, z lítosti 30 napomínám všech, z milosrdenství volám ke všem, ještě více žádám a prosím pro pána našeho Ježíše Krista a pro jeho nevinnou smrt a svatosvatou krev jeho oroduji, prosím všech stavův a každého pohlaví vůbec, povýšených i nižších, boha- tých i chudých, duchovních i světských, nábožných i kajících: 35 ó obrafte se ku pánu bohu svému v celém srdci vašem, v postu a v pláči a v kvílení, a ostávejme hříchův a nepra- vostí a čiňme pravé ovoce pokání svatého! nebo čas veliký a hodina již ze snu vstáti. Neb se blíží zlé a přehořké věci na nás nebožátka hříšná; blízkoť jest den zatracení, a po-
Strana 348
348 List bratra Matěje. spíchajíť léta přijíti, ale léta strach hořká, bídy a psoty plná, dnové bolesti a žalosti, dnové pláče a kvílení, dnové lkání a naříkání, dnové trápení a zarmoucení, dnové hladu a žízně, dnové strachu a úzkosti plní, dnové mnohým konec života, dnové mnohým zatracení a věčného mučení. Ó běda a pře- běda, kdo bude v těch dnech zastižen ode dveří v hříších a nepravostech, bez života pravdy a pravého pokání! nebo oheň se jest rozpálil v prchlivosti páně, a hořeti bude napo- sledy až do pekla, a spálíť zemi s úrodou její a základy hor spálíť. „A, prý, shromáždímť na ně zlé věci, a střely mé vy- střílímť všecky na ně; zemrouť hladem, a snědíť je ptáci žraním přehořkým; zuby šelem dopustímť na ně s prchlivostí zeměplazů a hadů; zevnitř zmordujeť je meč, a vnitř strach: mládence a pannu, děťátko, kteréž prsy požívá, s člověkem starým. Z vinice Sodomských jestiť víno jich, a z podměstí 15 Gomorského hrozen žluči a hrozen nejhorší. Žluč drakův jestiť víno jich a jed hada nejjedovatějšího, poněvadž není zdravý.“ Těmi pomstami bude a chce pán bůh mstíti nad hříšníky nekajícími pro velikost hříchův a nepravostí. A opět hrozně dí: „Pozdvihnuť ruky mé k nebi, a dím: Živť jsem 20 na věky, vyostřím-liť jako blesk meč můj, a pochopí-liť soud ruka má! Navrátímf pomstu nepřátelům mým, a těm, kteříž měli mne v nenávisti, odplatímť. Napojímť střely mé krví, a meč můj sžereť maso se krví zabitcův!“ Tyto všecky řeči boží k těmto časům jsou také odložené a připravené na tento 25 národ nešlechetný a lid tvrdé šíje, neobřezaných srdcí a uší, ježto se vždycky protiví Duchu svatému. Tenž Duch páně dí: „Obnov znamení a proměň divy, oslav ruku a rameno pravé, zbuď prchlivost a vylí hněv, a vyzdvihni protivníka a trap nepřítele.“ A opět dí pán: „Běda! já se utěším nad mými so vrahy a pomstím se nad mými nepřátely, a obrálím ruku mou k tobě,“ totiž k církvi svaté, „a vyvařím až do čista trusku tvou a odejmu všecek čistec tvůj.“ A opět volá pán: „Běda národu hříšnému, lidu těžkému v nepravosti, semeni nešle- chetnému, synům mrzutým; opustili jsou pána, rouhali se sva- 35 tému Israelskému, odvrátili se zase, a opět že jsou zavrhli zákon pána zástupův, a výmluvnosti svalého Israele porouhali se. Protož rozhněvala se prchlivost páně na lid svůj, a vztáhl ruku svou naň a pobil jej. Střely jeho ostré, všecka jeho 10
348 List bratra Matěje. spíchajíť léta přijíti, ale léta strach hořká, bídy a psoty plná, dnové bolesti a žalosti, dnové pláče a kvílení, dnové lkání a naříkání, dnové trápení a zarmoucení, dnové hladu a žízně, dnové strachu a úzkosti plní, dnové mnohým konec života, dnové mnohým zatracení a věčného mučení. Ó běda a pře- běda, kdo bude v těch dnech zastižen ode dveří v hříších a nepravostech, bez života pravdy a pravého pokání! nebo oheň se jest rozpálil v prchlivosti páně, a hořeti bude napo- sledy až do pekla, a spálíť zemi s úrodou její a základy hor spálíť. „A, prý, shromáždímť na ně zlé věci, a střely mé vy- střílímť všecky na ně; zemrouť hladem, a snědíť je ptáci žraním přehořkým; zuby šelem dopustímť na ně s prchlivostí zeměplazů a hadů; zevnitř zmordujeť je meč, a vnitř strach: mládence a pannu, děťátko, kteréž prsy požívá, s člověkem starým. Z vinice Sodomských jestiť víno jich, a z podměstí 15 Gomorského hrozen žluči a hrozen nejhorší. Žluč drakův jestiť víno jich a jed hada nejjedovatějšího, poněvadž není zdravý.“ Těmi pomstami bude a chce pán bůh mstíti nad hříšníky nekajícími pro velikost hříchův a nepravostí. A opět hrozně dí: „Pozdvihnuť ruky mé k nebi, a dím: Živť jsem 20 na věky, vyostřím-liť jako blesk meč můj, a pochopí-liť soud ruka má! Navrátímf pomstu nepřátelům mým, a těm, kteříž měli mne v nenávisti, odplatímť. Napojímť střely mé krví, a meč můj sžereť maso se krví zabitcův!“ Tyto všecky řeči boží k těmto časům jsou také odložené a připravené na tento 25 národ nešlechetný a lid tvrdé šíje, neobřezaných srdcí a uší, ježto se vždycky protiví Duchu svatému. Tenž Duch páně dí: „Obnov znamení a proměň divy, oslav ruku a rameno pravé, zbuď prchlivost a vylí hněv, a vyzdvihni protivníka a trap nepřítele.“ A opět dí pán: „Běda! já se utěším nad mými so vrahy a pomstím se nad mými nepřátely, a obrálím ruku mou k tobě,“ totiž k církvi svaté, „a vyvařím až do čista trusku tvou a odejmu všecek čistec tvůj.“ A opět volá pán: „Běda národu hříšnému, lidu těžkému v nepravosti, semeni nešle- chetnému, synům mrzutým; opustili jsou pána, rouhali se sva- 35 tému Israelskému, odvrátili se zase, a opět že jsou zavrhli zákon pána zástupův, a výmluvnosti svalého Israele porouhali se. Protož rozhněvala se prchlivost páně na lid svůj, a vztáhl ruku svou naň a pobil jej. Střely jeho ostré, všecka jeho 10
Strana 349
List bratra Matěje. 349 lučiště natažena; a kopyta koňův jeho jako oblak, a kola jeho jakožto ohromná bouře.“ Máť jistě pán spravedlivý a bůh v prchlivosti zbuzený pohotově střely své ostré, a všecka lu- čiště natažená, i koně s vozy pohotově, jen vytrhnouti v boj proti nepřátelům svým, a to skrze mnohé a rozličné trestání lidu hříšného. To všecko vykládej literně i duchovně, chybať pomsty páně nebude. Pán zástupův myslí jistě ty věci, aby strhl pýchu každé slávy, a ku pohanění aby přivedl všecky slavné země; ssadíť jistě možné a pyšné a bohaté s stolice, to a povýšíť pokorných; lačné pak a žíznivé nakrmí dobrými věcmi, a bohaté a slavné opustí prázdné; i bude za povýšení ponížení, za slávu potupa, za bohatství chudoba, za radost pláč a kvílení, za veselé žalost, za rozkoš bolest, za sytost hlad a žízeň, za chutnou vůni smrad. Přestane radost bu- 1s bnův, spokojí se zvuk veselících, umlkne sladkost hudebná s písničkou. Všecky ty věci, jimiž se lidé k radosti a k ve- selí mrzkému zbuzují, v hroznou žalost se jim obrátí, a ti ná- strojové umlknou. A zdaliž i tato řeč páně skrze Jeremiáše proroka hrozná a strašlivá není? a v těchto dnech posledních 20 a v časích nebezpečných, musí se také na nás nešlechetných křesťanech vyplniti, jako někdy na Židech: „Byste pak stáli, Mojžíš a Samuel, přede mnou, neníť duše má k tomu lidu; vyvrz je od tváři mé, ať vejdu. Pakli řkou k tobě: Kam vyjdem? díš k nim: Toto dí pán: Kdo k smrti, ten k smrti, 25 a kdo k meči, ten k meči; a kdo k hladu, ten k hladu, a kdo do vězení, len do vězení. I navštívím na ně čtverou věcí, dí pán: mečem k zabíjení, a psy k roztrhání, a ptáky nebe- skými a zvířaty zemskými k sežrání a k rozsápání, a dám je v zbuzení všem královstvím země.“ Žádný sobě loho nebeř, o ani se tak domnívej, by toliko Židům přiležalo, a na Židech se vyplnilo toto proroctví Jeremiáše proroka; nebo písma prorocká vztahují se i na budoucí časy, a hrozí všem náro- dům budoucím pro hříchy až do dne soudného pomstami ča- snými a potom věčnými na věky. Ale jistě pravím a hrozně se lekám, že nelze se chybiti tomuto proroctví v brzkých časích, aby se naplnilo na tomto lidu křesťanském a nešle- chetném, a mnohem horším a hříšnějším, nežli jsou Židé byli, když je pán trestal těmito ranami. A ještě více pravím: kdyby pán bůh nechal tohoto lidu tak nešlechetného bez trestání, 35
List bratra Matěje. 349 lučiště natažena; a kopyta koňův jeho jako oblak, a kola jeho jakožto ohromná bouře.“ Máť jistě pán spravedlivý a bůh v prchlivosti zbuzený pohotově střely své ostré, a všecka lu- čiště natažená, i koně s vozy pohotově, jen vytrhnouti v boj proti nepřátelům svým, a to skrze mnohé a rozličné trestání lidu hříšného. To všecko vykládej literně i duchovně, chybať pomsty páně nebude. Pán zástupův myslí jistě ty věci, aby strhl pýchu každé slávy, a ku pohanění aby přivedl všecky slavné země; ssadíť jistě možné a pyšné a bohaté s stolice, to a povýšíť pokorných; lačné pak a žíznivé nakrmí dobrými věcmi, a bohaté a slavné opustí prázdné; i bude za povýšení ponížení, za slávu potupa, za bohatství chudoba, za radost pláč a kvílení, za veselé žalost, za rozkoš bolest, za sytost hlad a žízeň, za chutnou vůni smrad. Přestane radost bu- 1s bnův, spokojí se zvuk veselících, umlkne sladkost hudebná s písničkou. Všecky ty věci, jimiž se lidé k radosti a k ve- selí mrzkému zbuzují, v hroznou žalost se jim obrátí, a ti ná- strojové umlknou. A zdaliž i tato řeč páně skrze Jeremiáše proroka hrozná a strašlivá není? a v těchto dnech posledních 20 a v časích nebezpečných, musí se také na nás nešlechetných křesťanech vyplniti, jako někdy na Židech: „Byste pak stáli, Mojžíš a Samuel, přede mnou, neníť duše má k tomu lidu; vyvrz je od tváři mé, ať vejdu. Pakli řkou k tobě: Kam vyjdem? díš k nim: Toto dí pán: Kdo k smrti, ten k smrti, 25 a kdo k meči, ten k meči; a kdo k hladu, ten k hladu, a kdo do vězení, len do vězení. I navštívím na ně čtverou věcí, dí pán: mečem k zabíjení, a psy k roztrhání, a ptáky nebe- skými a zvířaty zemskými k sežrání a k rozsápání, a dám je v zbuzení všem královstvím země.“ Žádný sobě loho nebeř, o ani se tak domnívej, by toliko Židům přiležalo, a na Židech se vyplnilo toto proroctví Jeremiáše proroka; nebo písma prorocká vztahují se i na budoucí časy, a hrozí všem náro- dům budoucím pro hříchy až do dne soudného pomstami ča- snými a potom věčnými na věky. Ale jistě pravím a hrozně se lekám, že nelze se chybiti tomuto proroctví v brzkých časích, aby se naplnilo na tomto lidu křesťanském a nešle- chetném, a mnohem horším a hříšnějším, nežli jsou Židé byli, když je pán trestal těmito ranami. A ještě více pravím: kdyby pán bůh nechal tohoto lidu tak nešlechetného bez trestání, 35
Strana 350
350 List bratra Matěje. zdálo by se, že bůh bohem není. A protož prorok svatý, jsa toho jist, že nenechá pán bez pomsty tak velikých nepravostí; i připomíná veliká svatá dva muže: „Bysta, prý, stála Moj- žíš a Samuel před pánem, žeby jich nechtěl prosících za ten lid pán bůh slyšeti;“ na znamení toho, že jsou li lidé ná- ramně velmi pána boha rozhněvali, poněvadžby nechtěl mo- dlících se za ně svých nejmilejších přátel a služebníkův usly- šeti. Nebo o Mojžíšovi tak dí písmo: že byl nejutěšenější člověk, ze všeho lidu pánu bohu nejmilejší, a že měl obyčej se pánem bohem mluviti, jako přítel s přítelem mluví. O Sa- muelovi také písmo ukazuje, že i hned z dětinství dán byl pánu bohu, a často s pánem bohem také jako Mojžíš mlu- víval. Z víry držíme a z písma svatého věříme, že jsou svatě a šlechetně živa byla tato dva muže. A teď praví prorok o nich, že kdyby stojíc před pánem bohem modlili se za ten 15 převrácený lid, aby jich netrestal, žeby jich nechtěl pán bůh za ně slyšeti! I kohož tedy bude nyní za tento lid křesťan- ský, mnohem horší, slyšeti pán bůh rozhněvalý pro velikost hříchův a nepravostí? ale kdo které pokuty a pomsty za- sloužil, tu zde trpěti musí. Ó by věčného zatracení chyba bylo! 20 Ale velmi se bojím, že některé pán bůh setře dvojím se- třením, neobrátí-li se ku pánu skrze pravé pokání. A protož dí: „Kdo k meči, ten k meči.“ Ó všemohoucí bože a otče milosrdný, pane svatý! k čemu chováš a nač jsi dal zrůsti tak velikému množství lidu obojího pohlaví? bojím se, že ke 23 zlému a velmi hořkému jeho chováš! Brousíť se mečové, strojíť se střely, natahujíť se lučiště, pohotově jsou děla, na- pravenéť jsou ručnice, připravujeť se zbroj rozličná den po dni. Nespíť dábel, jako lev obcházeje, podněcuje a popuzuje z dopuštění božího mocných a povýšených, aby se spolu ky- 30 selili, hořčeli a vadili; poddymujeť satan, aby se oheň za- pálil: strach, aby pak až do pekla nehořal! Zapálí-li se a počne hořeti válka a krve vylití: na boží milosti, kdy tomu konec bude! nesvezeť se jistě na mále, ažť někde paseka a hromada zmordovaných lehne, ažť krví zemi napojí, ažť zlomi 33 rukama nad sebou někteří. Ó co to hrozné a žalostné bude často slýcháno: „Tamto již táhnou! hyn spálili! tuto hoří! onde pobrali, tu zmordovali, tamto jich tolik set zbito, tuto jich tolik tisíc na místě zmordovaných zůstalo!“ Tu bude 10
350 List bratra Matěje. zdálo by se, že bůh bohem není. A protož prorok svatý, jsa toho jist, že nenechá pán bez pomsty tak velikých nepravostí; i připomíná veliká svatá dva muže: „Bysta, prý, stála Moj- žíš a Samuel před pánem, žeby jich nechtěl prosících za ten lid pán bůh slyšeti;“ na znamení toho, že jsou li lidé ná- ramně velmi pána boha rozhněvali, poněvadžby nechtěl mo- dlících se za ně svých nejmilejších přátel a služebníkův usly- šeti. Nebo o Mojžíšovi tak dí písmo: že byl nejutěšenější člověk, ze všeho lidu pánu bohu nejmilejší, a že měl obyčej se pánem bohem mluviti, jako přítel s přítelem mluví. O Sa- muelovi také písmo ukazuje, že i hned z dětinství dán byl pánu bohu, a často s pánem bohem také jako Mojžíš mlu- víval. Z víry držíme a z písma svatého věříme, že jsou svatě a šlechetně živa byla tato dva muže. A teď praví prorok o nich, že kdyby stojíc před pánem bohem modlili se za ten 15 převrácený lid, aby jich netrestal, žeby jich nechtěl pán bůh za ně slyšeti! I kohož tedy bude nyní za tento lid křesťan- ský, mnohem horší, slyšeti pán bůh rozhněvalý pro velikost hříchův a nepravostí? ale kdo které pokuty a pomsty za- sloužil, tu zde trpěti musí. Ó by věčného zatracení chyba bylo! 20 Ale velmi se bojím, že některé pán bůh setře dvojím se- třením, neobrátí-li se ku pánu skrze pravé pokání. A protož dí: „Kdo k meči, ten k meči.“ Ó všemohoucí bože a otče milosrdný, pane svatý! k čemu chováš a nač jsi dal zrůsti tak velikému množství lidu obojího pohlaví? bojím se, že ke 23 zlému a velmi hořkému jeho chováš! Brousíť se mečové, strojíť se střely, natahujíť se lučiště, pohotově jsou děla, na- pravenéť jsou ručnice, připravujeť se zbroj rozličná den po dni. Nespíť dábel, jako lev obcházeje, podněcuje a popuzuje z dopuštění božího mocných a povýšených, aby se spolu ky- 30 selili, hořčeli a vadili; poddymujeť satan, aby se oheň za- pálil: strach, aby pak až do pekla nehořal! Zapálí-li se a počne hořeti válka a krve vylití: na boží milosti, kdy tomu konec bude! nesvezeť se jistě na mále, ažť někde paseka a hromada zmordovaných lehne, ažť krví zemi napojí, ažť zlomi 33 rukama nad sebou někteří. Ó co to hrozné a žalostné bude často slýcháno: „Tamto již táhnou! hyn spálili! tuto hoří! onde pobrali, tu zmordovali, tamto jich tolik set zbito, tuto jich tolik tisíc na místě zmordovaných zůstalo!“ Tu bude 10
Strana 351
List bratra Malèje. 351 množství vdov, nesčíslný počet sirotkův, pláč a křik hrozný a ustavičný od žen a dětí bude; tu naříkání žalostné, rukama lomení bolestné od mnohého lidu bude. Ó křesťané, křtění po- hané! pohledte, co na se strojíte: takovou vražedlnou a ukru- s tnou braň na se sami a na své bližní strojíte! Běda vám nebožátka, co toho zlým a hořkým musíte požívati! Nečte se nikdy v písmích svatých, ani v kronikách od počátku světa, aby tak mnoho té nešlechetné a ukrutné mistrovstvím dábel- ským bylo připraveno na lidi střelby, jako jest nyní všudy ve to všem lidu. Z toho vezmi sobě každý rozumný, že když se počne, tak velicí mordové a mnohé vylití krve bude, jako jest kdy bylo od počátku světa. A to dosti snadný rozum, vedlé písma: „Kdo komu jámu kopá, sám do ní upadá;“ a tak tuto nápodobně lidé na lidi, bratří na bratří, bližní na bližní, kře- sťané na křesťany budou takovou vražedlnou, mordéřskou, ukrut- nou, nemilostivou braň a zbroj rozličnou strojiti a vymyšleně připravovati, a zvláště střelbu dábelskou rozličnou; z víry to pravím a z jistoty mluvím, že se to všecko na jich vlastní hlavy a životy obrátí, a takovými i těmi vlastními věcmi mor- 20 dováni budou a biti býti musí takovou zbrojí, jakouž na bližní své strojí! A pakli ty všecky čtyry rány a pomsty spolu se shromáždí a v jedněch časích budou, jakož dí pán: mor, meč, hlad, vězení, jakož se k tomu podobně blíží, a chyby nemůž býti pro velikost hříchův a nepravostí napřed pravených: ó 25 běda, přeběda bude hříšníkům nekajícím toho dočkati, ty po- msty hrozné a rány, bolesti a bídy plné že spolu přijdou! Pán toho potvrzuje a jisté býti praví skrze Ezechiele proroka, řka: „Ach, nastojte na všecky nepravosti a ohavnosti zlých věcí domu Israelského! neb mečem, hladem a morem pa- o dnouti mají. Kdož daleko jest, morem umře; ale kdož blízko, mečem padne; a kdož ostane, obležen bude a hladem umře. I doplním rozhněvání mé v nich; a budete věděti, že já pán, když budou zbiti vaši.“ A málo výše dí pán: „I naplním prchlivost mou a odpočinouti káži rozhněvání mému v nich, a ab utěším se; a budou věděti, že já pán mluvil jsem v horli- vosti mé, když naplním rozhněvání mé v nich, a dám tě v pou- šti (totiž všecku zemi pro řídkost lidu na ní) a v potupu ná- rodům, kteříž okolo tebe jsou před obličejem každého, kdož mimo tě půjdou. I budeš potupa, rouhání, příklad a odiva 15
List bratra Malèje. 351 množství vdov, nesčíslný počet sirotkův, pláč a křik hrozný a ustavičný od žen a dětí bude; tu naříkání žalostné, rukama lomení bolestné od mnohého lidu bude. Ó křesťané, křtění po- hané! pohledte, co na se strojíte: takovou vražedlnou a ukru- s tnou braň na se sami a na své bližní strojíte! Běda vám nebožátka, co toho zlým a hořkým musíte požívati! Nečte se nikdy v písmích svatých, ani v kronikách od počátku světa, aby tak mnoho té nešlechetné a ukrutné mistrovstvím dábel- ským bylo připraveno na lidi střelby, jako jest nyní všudy ve to všem lidu. Z toho vezmi sobě každý rozumný, že když se počne, tak velicí mordové a mnohé vylití krve bude, jako jest kdy bylo od počátku světa. A to dosti snadný rozum, vedlé písma: „Kdo komu jámu kopá, sám do ní upadá;“ a tak tuto nápodobně lidé na lidi, bratří na bratří, bližní na bližní, kře- sťané na křesťany budou takovou vražedlnou, mordéřskou, ukrut- nou, nemilostivou braň a zbroj rozličnou strojiti a vymyšleně připravovati, a zvláště střelbu dábelskou rozličnou; z víry to pravím a z jistoty mluvím, že se to všecko na jich vlastní hlavy a životy obrátí, a takovými i těmi vlastními věcmi mor- 20 dováni budou a biti býti musí takovou zbrojí, jakouž na bližní své strojí! A pakli ty všecky čtyry rány a pomsty spolu se shromáždí a v jedněch časích budou, jakož dí pán: mor, meč, hlad, vězení, jakož se k tomu podobně blíží, a chyby nemůž býti pro velikost hříchův a nepravostí napřed pravených: ó 25 běda, přeběda bude hříšníkům nekajícím toho dočkati, ty po- msty hrozné a rány, bolesti a bídy plné že spolu přijdou! Pán toho potvrzuje a jisté býti praví skrze Ezechiele proroka, řka: „Ach, nastojte na všecky nepravosti a ohavnosti zlých věcí domu Israelského! neb mečem, hladem a morem pa- o dnouti mají. Kdož daleko jest, morem umře; ale kdož blízko, mečem padne; a kdož ostane, obležen bude a hladem umře. I doplním rozhněvání mé v nich; a budete věděti, že já pán, když budou zbiti vaši.“ A málo výše dí pán: „I naplním prchlivost mou a odpočinouti káži rozhněvání mému v nich, a ab utěším se; a budou věděti, že já pán mluvil jsem v horli- vosti mé, když naplním rozhněvání mé v nich, a dám tě v pou- šti (totiž všecku zemi pro řídkost lidu na ní) a v potupu ná- rodům, kteříž okolo tebe jsou před obličejem každého, kdož mimo tě půjdou. I budeš potupa, rouhání, příklad a odiva 15
Strana 352
352 List bratra Matěje. v národech, kteříž okolo tebe jsou, když nad tebou učiním soudy v prchlivosti a v rozhněvání a v trestání hněvu. Já pán mluvil jsem, když pošli střely hladu nejhorší na ně, ježto jim budou smrtonosné, a kteréž pošli, abych zatratil vás, a hlad shromáždím na vás.“ Tato všecka proroctví pána zástupův, krále všech národův, zajisté nadarmo nepůjdou; anižť nemo- hou chybiti tohoto lidu nepravého a nešlechetného, a pokolení cizoložného, sodomského, nepředejde-li hořké pokání a hří- chův zůstání. Ó kněží, kněží! proč vy dřímete? proč vy spíte, majíc býti strážní a vůdce lidu tohoto? sami jste se v hříších 10 a nepravostech mnozí uspěli, život rozkošný, zhovadilý ve- douc! nic o spasení duší svých nedbáte, a ovšem o lidské duše žádné péče nemáte, abyste je ku pokání vedli, trescíce je z hříchů a z nepravostí. Hrozíť vám pán strážným skrze té- hož proroka: „Strážný, prý, uzří-li meč jdoucí, a nezatroubí 15 v troubu, a lid se neostřeže; i přišel by meč a shladil by duši z nich: ten zajisté jat jest, ale krev jeho z ruky strážného požádám.“ Ó byste k tomu písmu přihlédali a jemu právě vě- řili, že máte hrozný počet z duší lidských pánu bohu učiniti, co jich zmeškáte potřebným trestáním a spasitedlným nauče- 20 ním, i z toho, co jich zmordujete na dušech rozličným fa- lešným a nepravým učením, i svým nešlechetným a nepříkla- dným životem, jedouc a pijíc mozoly jich; jedněm málo a druhým snad nic neprospíváte, jakož se na oko vidí. Ó běda vám na věky bude, nebudete-li hořce se toho káti, i s lidem, 25 kteříž jste takoví; nebo za své i za lidské hříchy musíte na věky v pekle trpěti. Jisté a pravé proroctví páně na vás na mnohých se plní skrze Isaiáše proroka řkoucího: „Strážní jeho slepí, všickni neviděli jsou; všickni psi němí, nemohouce štěkati; vidouce marné věci, spíce a milujíce sny. A psi pře- 30 nestydatí, neviděli jsou sytosti; sami pastýři neviděli jsou nestydatosti, rozumnosti; všickni na svou cestu se uchýlili, jeden každý k lakomství svému.“ Nuže, milí kněží a strážní domu páně! sveďte s sebe toto písmo páně a rcete, že to není o vás skrze proroka povědíno: zvíte nebožátka, coť vám 36 ty výmluvy a obaly přinesou! Ale já pak, ač hříšný a všech nehodnější se býti znám před pánem svatým a králem všech věkův, to za jistou a pravou věc pravím: že toto všecko zlé a převrácené v lidu obecném, ti hříchové největší, nepravostí
352 List bratra Matěje. v národech, kteříž okolo tebe jsou, když nad tebou učiním soudy v prchlivosti a v rozhněvání a v trestání hněvu. Já pán mluvil jsem, když pošli střely hladu nejhorší na ně, ježto jim budou smrtonosné, a kteréž pošli, abych zatratil vás, a hlad shromáždím na vás.“ Tato všecka proroctví pána zástupův, krále všech národův, zajisté nadarmo nepůjdou; anižť nemo- hou chybiti tohoto lidu nepravého a nešlechetného, a pokolení cizoložného, sodomského, nepředejde-li hořké pokání a hří- chův zůstání. Ó kněží, kněží! proč vy dřímete? proč vy spíte, majíc býti strážní a vůdce lidu tohoto? sami jste se v hříších 10 a nepravostech mnozí uspěli, život rozkošný, zhovadilý ve- douc! nic o spasení duší svých nedbáte, a ovšem o lidské duše žádné péče nemáte, abyste je ku pokání vedli, trescíce je z hříchů a z nepravostí. Hrozíť vám pán strážným skrze té- hož proroka: „Strážný, prý, uzří-li meč jdoucí, a nezatroubí 15 v troubu, a lid se neostřeže; i přišel by meč a shladil by duši z nich: ten zajisté jat jest, ale krev jeho z ruky strážného požádám.“ Ó byste k tomu písmu přihlédali a jemu právě vě- řili, že máte hrozný počet z duší lidských pánu bohu učiniti, co jich zmeškáte potřebným trestáním a spasitedlným nauče- 20 ním, i z toho, co jich zmordujete na dušech rozličným fa- lešným a nepravým učením, i svým nešlechetným a nepříkla- dným životem, jedouc a pijíc mozoly jich; jedněm málo a druhým snad nic neprospíváte, jakož se na oko vidí. Ó běda vám na věky bude, nebudete-li hořce se toho káti, i s lidem, 25 kteříž jste takoví; nebo za své i za lidské hříchy musíte na věky v pekle trpěti. Jisté a pravé proroctví páně na vás na mnohých se plní skrze Isaiáše proroka řkoucího: „Strážní jeho slepí, všickni neviděli jsou; všickni psi němí, nemohouce štěkati; vidouce marné věci, spíce a milujíce sny. A psi pře- 30 nestydatí, neviděli jsou sytosti; sami pastýři neviděli jsou nestydatosti, rozumnosti; všickni na svou cestu se uchýlili, jeden každý k lakomství svému.“ Nuže, milí kněží a strážní domu páně! sveďte s sebe toto písmo páně a rcete, že to není o vás skrze proroka povědíno: zvíte nebožátka, coť vám 36 ty výmluvy a obaly přinesou! Ale já pak, ač hříšný a všech nehodnější se býti znám před pánem svatým a králem všech věkův, to za jistou a pravou věc pravím: že toto všecko zlé a převrácené v lidu obecném, ti hříchové největší, nepravostí
Strana 353
List bratra Matěje. 353 20 nejohyzdnější skrze vás duchovní, vyšší i nižší, vámi kněžími mnohými přišli jsou na svět a lid obecný. Všecky zlé a ne- šlechetné příklady na vás sobě vzali; všickni bludové a ka- cířstva skrze vás pošli, a vy jste je zrodili mnozí svými ho- 5 vadskými a peskými životy, ne kněžskými, ale lotrovskými. Ne o všechť pravím; známíť jsou kněží dobří a ctnostní: a zjevíť se také vedlé řeči páně lotři a zloději. „Neb, prý, po úžitcích aneb ovocích jich poznáte je.“ Třebať vám jistě i nám všem procítiti a probuditi se ze sna hříchu, a jiné odění 10 a zbroj duchovní na se bráti proti pomstám a hrozným ranám páně. K tomu pak, že jsem řekl, by vaším stavem všecko zlé zniklo, časem příhodným s pomocí páně mohlo by se to široce a prostranně provesti a ukázati zákonem božím, starým i no- vým, i písmy svatých doktorův. Ale nyní k jinému oči, pro- 15 sím pro pána boha, všickni obraťme, a ku pokání svatému všickni chvátejme, nechajíce všech výmluv z hříchův. Všickniť jsme hřešili, všickni potřebujem pokání a milosti boží. Ještě o těch hrozných pomstách a setření i zkažení nešlechetného lidu mluví pán skrze Esdráše proroka: „Běda světu i těm, kteříž přebývají na něm; nebo přiblížil se jest meč a se- tření jich, a vstaneť lid k boji a meč v rukou jich. Budeť zajisté neustavičnost lidem, jedni druhých se zmocňujíce; ne- budouť dbáti na krále svého i knížete, cesty skutkův svých v moci své; požádáť zajisté člověk do města jíti, a nebudeť 25 moci. Pro pýchu zajisté jich města zarmoucena budou, a do- mové jich vypalováni a převracováni budou, a lidé báti se budou; nesmilujeť se nižádný člověk nad bližním svým.“ A málo níže dí prorok: „Běda mně, běda mně! kdo mne vy- svobodí v těch dnech? počátek bolestí a mnohé lkání, počá- 30 tek hladu a mnozí zhynou, počátek bojův a strachovati se budou všickni. A v těch dnech co učiním, když přišly by zlé věci, a i hlad a rána, a zarmoucení a soužení? Posláni jsou bičové na polepšení, a v těch ve všech věcech neobrátí se od nepravostí svých, aniž na biče pamatovati budou vždycky. 35 Aj budeť obilé lacino na zemi, tak že domnívati se budou po- slaný býti sobě pokoj. A tehdyť zplodí se zlé věci na zemi, meč a hlad i veliké pohanění; hladem zajisté mnozí, kteříž přebývají na zemi, zhynou, a meč zatratí jiné, kteříž zůstali by po hladu, a mrtví jakožto lejna pometáni budou, a ne- 23
List bratra Matěje. 353 20 nejohyzdnější skrze vás duchovní, vyšší i nižší, vámi kněžími mnohými přišli jsou na svět a lid obecný. Všecky zlé a ne- šlechetné příklady na vás sobě vzali; všickni bludové a ka- cířstva skrze vás pošli, a vy jste je zrodili mnozí svými ho- 5 vadskými a peskými životy, ne kněžskými, ale lotrovskými. Ne o všechť pravím; známíť jsou kněží dobří a ctnostní: a zjevíť se také vedlé řeči páně lotři a zloději. „Neb, prý, po úžitcích aneb ovocích jich poznáte je.“ Třebať vám jistě i nám všem procítiti a probuditi se ze sna hříchu, a jiné odění 10 a zbroj duchovní na se bráti proti pomstám a hrozným ranám páně. K tomu pak, že jsem řekl, by vaším stavem všecko zlé zniklo, časem příhodným s pomocí páně mohlo by se to široce a prostranně provesti a ukázati zákonem božím, starým i no- vým, i písmy svatých doktorův. Ale nyní k jinému oči, pro- 15 sím pro pána boha, všickni obraťme, a ku pokání svatému všickni chvátejme, nechajíce všech výmluv z hříchův. Všickniť jsme hřešili, všickni potřebujem pokání a milosti boží. Ještě o těch hrozných pomstách a setření i zkažení nešlechetného lidu mluví pán skrze Esdráše proroka: „Běda světu i těm, kteříž přebývají na něm; nebo přiblížil se jest meč a se- tření jich, a vstaneť lid k boji a meč v rukou jich. Budeť zajisté neustavičnost lidem, jedni druhých se zmocňujíce; ne- budouť dbáti na krále svého i knížete, cesty skutkův svých v moci své; požádáť zajisté člověk do města jíti, a nebudeť 25 moci. Pro pýchu zajisté jich města zarmoucena budou, a do- mové jich vypalováni a převracováni budou, a lidé báti se budou; nesmilujeť se nižádný člověk nad bližním svým.“ A málo níže dí prorok: „Běda mně, běda mně! kdo mne vy- svobodí v těch dnech? počátek bolestí a mnohé lkání, počá- 30 tek hladu a mnozí zhynou, počátek bojův a strachovati se budou všickni. A v těch dnech co učiním, když přišly by zlé věci, a i hlad a rána, a zarmoucení a soužení? Posláni jsou bičové na polepšení, a v těch ve všech věcech neobrátí se od nepravostí svých, aniž na biče pamatovati budou vždycky. 35 Aj budeť obilé lacino na zemi, tak že domnívati se budou po- slaný býti sobě pokoj. A tehdyť zplodí se zlé věci na zemi, meč a hlad i veliké pohanění; hladem zajisté mnozí, kteříž přebývají na zemi, zhynou, a meč zatratí jiné, kteříž zůstali by po hladu, a mrtví jakožto lejna pometáni budou, a ne- 23
Strana 354
354 List bratra Matěje. bude, kdoby potěšil jich. Opuštěnáť bude zajisté země pustá, a města její svržena budou, a neostane, kdoby zemi oral, a kdoby ji sil; dříví vydávati bude ovoce, a nebude kdo jeho sbírati; hrozen zralý bude, kdo tlačiti bude jej? Budeť za- jisté městům veliké zpuštění, žádati zajisté bude člověk člo- věka viděti, nebo hlas jeho slyšeti. Zastaveni budou z města deset, a dva z pole, kteřížto kryli by se v hustých hájích a v rozsedlinách skal. Lkáti budou panny, nemajíce ženichův; kvíliti budou ženy, nemajíce mužův; plakati budou dcery jich, nemajíce pomoci; ženichové zajisté jich v boji stráveni bu- dou, a muži jich v hladu vytříni budou.“ Slyšte slova tato a poznejte je, služebníci páně! aj slovo páně, přijměte je. Tyto řeči pána zástupův, boha všemohoucího a krále všech věkův jistě nemají bez strachu přijaty býti, ani lehce váženy; poněvadž jsou řeči ne lidské, ale řeči pána velikého a prav- 15 domluvného, v jehožto svatých ústech lest není shledána. Aniž kdo věrný má se domnívati, aby k těmto časům nebezpečným a dnům antikristovým nebyly příležité, jako i prvních časů, když jsou se vyplňovaly na velikých hříšnících tyto pomsty hrozné. Takovéžť jsou moci tyto prorocké řeči; a dím, že mnohem příležitěji smířejí se k těmto časům a ke dnům po- sledním, v nichž jest vzešlo na vrch všeho zlého a převrá- ceného, tak velikých hříchův a nepravostí, kteříž jsou byli za dnův Noe a v čas potopy všeho světa, jakož byli za dnův Loto- vých a propadení Sodomských a Gomorských: takovíť jsou hříchové nešlechetní a nepravosti sodomské, a mnohem větší v tomto ne křesťanském lidu, ale dím nad pohany zpohanilém. I kterak, prosím, neměli by tak velicí hříchové a nesčislné nepravosti mstěny býti? poněvadž za zákona přirozeného, za zákona psaného, skrze Mojžíše daného, i za zákona nové mi- losti a pravdy skrze Ježíše Krista daného vždycky činíval pán bůh pomsty časy svými nad mnohými lidmi hněvajícími pána boha hříchy svými velikými. Toho se doptáš v zákoně páně i v jiných písmích jistých. O tom dí apoštol k Židům: „Každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou pomstu;“ kte- 35 rak pak my uvarujeme se pomsty, zmeškáme-liť tak veliké spasení? Obojí pomsty báti se máme pro hříchy nekající: nejprv časné, a potom v pekle věčné. A pakli se vždy ne- zdá někomu věřiti řečem prorockým a slovům páně, žeby 5 10 20 25 30
354 List bratra Matěje. bude, kdoby potěšil jich. Opuštěnáť bude zajisté země pustá, a města její svržena budou, a neostane, kdoby zemi oral, a kdoby ji sil; dříví vydávati bude ovoce, a nebude kdo jeho sbírati; hrozen zralý bude, kdo tlačiti bude jej? Budeť za- jisté městům veliké zpuštění, žádati zajisté bude člověk člo- věka viděti, nebo hlas jeho slyšeti. Zastaveni budou z města deset, a dva z pole, kteřížto kryli by se v hustých hájích a v rozsedlinách skal. Lkáti budou panny, nemajíce ženichův; kvíliti budou ženy, nemajíce mužův; plakati budou dcery jich, nemajíce pomoci; ženichové zajisté jich v boji stráveni bu- dou, a muži jich v hladu vytříni budou.“ Slyšte slova tato a poznejte je, služebníci páně! aj slovo páně, přijměte je. Tyto řeči pána zástupův, boha všemohoucího a krále všech věkův jistě nemají bez strachu přijaty býti, ani lehce váženy; poněvadž jsou řeči ne lidské, ale řeči pána velikého a prav- 15 domluvného, v jehožto svatých ústech lest není shledána. Aniž kdo věrný má se domnívati, aby k těmto časům nebezpečným a dnům antikristovým nebyly příležité, jako i prvních časů, když jsou se vyplňovaly na velikých hříšnících tyto pomsty hrozné. Takovéžť jsou moci tyto prorocké řeči; a dím, že mnohem příležitěji smířejí se k těmto časům a ke dnům po- sledním, v nichž jest vzešlo na vrch všeho zlého a převrá- ceného, tak velikých hříchův a nepravostí, kteříž jsou byli za dnův Noe a v čas potopy všeho světa, jakož byli za dnův Loto- vých a propadení Sodomských a Gomorských: takovíť jsou hříchové nešlechetní a nepravosti sodomské, a mnohem větší v tomto ne křesťanském lidu, ale dím nad pohany zpohanilém. I kterak, prosím, neměli by tak velicí hříchové a nesčislné nepravosti mstěny býti? poněvadž za zákona přirozeného, za zákona psaného, skrze Mojžíše daného, i za zákona nové mi- losti a pravdy skrze Ježíše Krista daného vždycky činíval pán bůh pomsty časy svými nad mnohými lidmi hněvajícími pána boha hříchy svými velikými. Toho se doptáš v zákoně páně i v jiných písmích jistých. O tom dí apoštol k Židům: „Každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou pomstu;“ kte- 35 rak pak my uvarujeme se pomsty, zmeškáme-liť tak veliké spasení? Obojí pomsty báti se máme pro hříchy nekající: nejprv časné, a potom v pekle věčné. A pakli se vždy ne- zdá někomu věřiti řečem prorockým a slovům páně, žeby 5 10 20 25 30
Strana 355
List bratra Matěje. 355 v brzkém čase se plniti měly na tomto lidu nešlechetném; takový se lekej a boj řeči pána Krista: „Zlost, prý, oslepila oči jich;“ a opět dí: „Slyšením slyšeti budete, a nebudete rozuměti, a vidouce uzříte a nesezříte; neb jest ztučnělo 5 srdce lidu tohoto,“ totiž hříchy a nepravostmi srdce ztučnělo, „a ušima těžce jsou slyšali, a oči své zavřeli, aby nikdy očima neviďali a ušima neslyšali, a srdcem nerozuměli, aby se neobrátili, abych jich neuzdravil.“ A opět dí Duch svatý: „Cesta hříšných tmavá jest; nevědí kde klesnou.“ A pakli kdo tomu smíti se bude, lehce a za žert tyto všecky řeči páně položí sobě, buď ten kteréhokoli stavu, a správce svět- ský a neb duchovní nad lidmi ustavený, boj se řeči pána zá- stupův proti sobě skrze Isaiáše proroka: „Slyšte slovo páně, muži posměvači, ježto panujete nad lidem mým, který jest 15 v Jerusalémě. Neb jste řekli: Učinili jsme úmluvu s smrtí a s peklem smluvili jsme se; bič rozmohlý a neb pomsta boží když půjde, nepřijde na nás; neb jsme položili v lež naději naši a lží ohradili jsme se.“ Ó co to veliké bláznovství jest, ve lži naději míti, a lží se jako zdmi ohražovati, a pravdu páně potupovati a jí se posmívati! Takových a k těm podobných jistě mnoho lidí jest na světě v těchto dnech antikristových, a zvláště u lidí mocných a povýšených světa tohoto, i mno- hých duchovních, a přes to, kdož jsou řečem páně nepovolní a k věření nesnadní; zvědíť po malých časích, když pomsty boží půjdou, a oni když utíkati budou z komory do komory, z pokoje do pokoje, s oným Sedechiášem synem Kanan. Bo- jím se, že mnozí neuvěří řečem páně, aniž života změní, až nad sebou rukama zlomí a v křik hrozný a v pláč žalostný se dadí. Skrytéť jsou tyto věci před očima hříšníkův, jako před 30 Jerusalémskými v času květné neděle, když je pán Ježíš na- vštívil, a nad nimi až do zalknutí plakal, řka: „By poznalo, i ty by totiž plakalo, a zajisté v tento den tvůj, kterýž ku pokoji tobě jest; ale nyní skryty jsou od očí tvých. Nebť přijdou na tě dnové, a obklíčí tě nepřátelé tvoji náspem a ob- 35 lehnou tě, a súží tě se všech stran.“ Takť jsou skryté ty pomsty a rány velmi hrozné před očima všech hříšníkův ne- kajících, ježto mají s světem, ďáblem, s tělem ve dnech svých pokoj. Ještě a opět pokorně prosím a žádám z milosrdenství, a z lásky napomínám, pro spasení všech vás volám, o milí 10 20 25
List bratra Matěje. 355 v brzkém čase se plniti měly na tomto lidu nešlechetném; takový se lekej a boj řeči pána Krista: „Zlost, prý, oslepila oči jich;“ a opět dí: „Slyšením slyšeti budete, a nebudete rozuměti, a vidouce uzříte a nesezříte; neb jest ztučnělo 5 srdce lidu tohoto,“ totiž hříchy a nepravostmi srdce ztučnělo, „a ušima těžce jsou slyšali, a oči své zavřeli, aby nikdy očima neviďali a ušima neslyšali, a srdcem nerozuměli, aby se neobrátili, abych jich neuzdravil.“ A opět dí Duch svatý: „Cesta hříšných tmavá jest; nevědí kde klesnou.“ A pakli kdo tomu smíti se bude, lehce a za žert tyto všecky řeči páně položí sobě, buď ten kteréhokoli stavu, a správce svět- ský a neb duchovní nad lidmi ustavený, boj se řeči pána zá- stupův proti sobě skrze Isaiáše proroka: „Slyšte slovo páně, muži posměvači, ježto panujete nad lidem mým, který jest 15 v Jerusalémě. Neb jste řekli: Učinili jsme úmluvu s smrtí a s peklem smluvili jsme se; bič rozmohlý a neb pomsta boží když půjde, nepřijde na nás; neb jsme položili v lež naději naši a lží ohradili jsme se.“ Ó co to veliké bláznovství jest, ve lži naději míti, a lží se jako zdmi ohražovati, a pravdu páně potupovati a jí se posmívati! Takových a k těm podobných jistě mnoho lidí jest na světě v těchto dnech antikristových, a zvláště u lidí mocných a povýšených světa tohoto, i mno- hých duchovních, a přes to, kdož jsou řečem páně nepovolní a k věření nesnadní; zvědíť po malých časích, když pomsty boží půjdou, a oni když utíkati budou z komory do komory, z pokoje do pokoje, s oným Sedechiášem synem Kanan. Bo- jím se, že mnozí neuvěří řečem páně, aniž života změní, až nad sebou rukama zlomí a v křik hrozný a v pláč žalostný se dadí. Skrytéť jsou tyto věci před očima hříšníkův, jako před 30 Jerusalémskými v času květné neděle, když je pán Ježíš na- vštívil, a nad nimi až do zalknutí plakal, řka: „By poznalo, i ty by totiž plakalo, a zajisté v tento den tvůj, kterýž ku pokoji tobě jest; ale nyní skryty jsou od očí tvých. Nebť přijdou na tě dnové, a obklíčí tě nepřátelé tvoji náspem a ob- 35 lehnou tě, a súží tě se všech stran.“ Takť jsou skryté ty pomsty a rány velmi hrozné před očima všech hříšníkův ne- kajících, ježto mají s světem, ďáblem, s tělem ve dnech svých pokoj. Ještě a opět pokorně prosím a žádám z milosrdenství, a z lásky napomínám, pro spasení všech vás volám, o milí 10 20 25
Strana 356
356 List bratra Matěje. páni Pražané! k vámť jsou řeči tyto a slova pána zástupův. Ó prosím, nezatvrzujte srdcí vašich k slovu páně; ale ode- vřiž pán srdce vaše v zákoně svém svatém. Tuto příčinu znejte, proč k vám předkem pán nebeský a král věčný toto poselství skrze mne nehodného, hříšného, zmařilého syna mar- notratného, služebníka svého posílá: jedno proto, že města vaše jsou hlava a předek všech měst v zemi této České; a jakož města vaše jsou hlava a předek všech měst v zemi této, a že jsou nejznamenitější, největší, a lid v počtu nej- větší. A jistá jest věc a snadný rozum, že u veliké a hluboké 10 vodě veliké a mnohé ryby bývají; a též v lese velikém a hloubém veliká divoká a velmi ukrutná zvěř bývá: tak u vás, milí Pražané! bojím se, že se nápodobně shledá, že u vašich městech slavných a velikých velicí hříchové a těžké nepra- vosti trvají. A protož ta druhá příčina bude tohoto poselství páně k vám, jako k oněm Sodomským poslal angely své svaté pán, k Ninivetským svatého proroka Jonáše: k Sodomským angely poslal, aby toliko spravedlivého Lota z Sodomy vy- vedli s jeho čeledí; Jonáše pak svatého k Ninivetským poslal, že ještě po čtyřidceti dnech a Ninive se propadne. To tak 20 krátké kázaní uslyšavše, všickni pokání činili, od nejvyššího až do nejnižšího, až i přišlo slovo k králi Ninivetskému, kte- rýžto vstal s stolice své, a odvrhl od sebe roucho královské, a oblekl se v pytel a sedal v popele, a všem přikázal, aby pokání činili, aby se postili lidé a hovada. A více přikázal král, aby jeden každý odvrátil se od své zlé cesty a od ne- pravosti, kteráž v rukou jich jest. Ó svatý a šťastný kazatel Jonáš! ó povolný a schopný lid Ninivetský, jenž tak krát- kému kázaní a nemnohým slovům páně uvěřili! Já pak hří- šník nehodný, z vůle páně k vám poslaný, s žádnou řečí vy- sokou, ani s moudrostí světskou lidskou, zvěstuji vám svě- dectví Kristovo, abych se okázal mezi vámi, že nic jiného neumím, jediné Krista Ježíše, a toho ukřižovaného, jehož ži- vot chudý, tichý, plačtivý, našeho spasení žíznivý, milosrdný, čistého srdce i těla, pokojný, všeliké protivenství trpící, každé 35 rouhání i bezpraví snášející, kterýžto zmařil sebe samého, spůsob služebníka přijav, ponížil se samého, učiněn jsa poslu- šen až do smrti a až do smrti kříže. Toť vám zvěstovati mám s pomocí páně; nic nového, ale přikázání to, kteréž 15 25 30
356 List bratra Matěje. páni Pražané! k vámť jsou řeči tyto a slova pána zástupův. Ó prosím, nezatvrzujte srdcí vašich k slovu páně; ale ode- vřiž pán srdce vaše v zákoně svém svatém. Tuto příčinu znejte, proč k vám předkem pán nebeský a král věčný toto poselství skrze mne nehodného, hříšného, zmařilého syna mar- notratného, služebníka svého posílá: jedno proto, že města vaše jsou hlava a předek všech měst v zemi této České; a jakož města vaše jsou hlava a předek všech měst v zemi této, a že jsou nejznamenitější, největší, a lid v počtu nej- větší. A jistá jest věc a snadný rozum, že u veliké a hluboké 10 vodě veliké a mnohé ryby bývají; a též v lese velikém a hloubém veliká divoká a velmi ukrutná zvěř bývá: tak u vás, milí Pražané! bojím se, že se nápodobně shledá, že u vašich městech slavných a velikých velicí hříchové a těžké nepra- vosti trvají. A protož ta druhá příčina bude tohoto poselství páně k vám, jako k oněm Sodomským poslal angely své svaté pán, k Ninivetským svatého proroka Jonáše: k Sodomským angely poslal, aby toliko spravedlivého Lota z Sodomy vy- vedli s jeho čeledí; Jonáše pak svatého k Ninivetským poslal, že ještě po čtyřidceti dnech a Ninive se propadne. To tak 20 krátké kázaní uslyšavše, všickni pokání činili, od nejvyššího až do nejnižšího, až i přišlo slovo k králi Ninivetskému, kte- rýžto vstal s stolice své, a odvrhl od sebe roucho královské, a oblekl se v pytel a sedal v popele, a všem přikázal, aby pokání činili, aby se postili lidé a hovada. A více přikázal král, aby jeden každý odvrátil se od své zlé cesty a od ne- pravosti, kteráž v rukou jich jest. Ó svatý a šťastný kazatel Jonáš! ó povolný a schopný lid Ninivetský, jenž tak krát- kému kázaní a nemnohým slovům páně uvěřili! Já pak hří- šník nehodný, z vůle páně k vám poslaný, s žádnou řečí vy- sokou, ani s moudrostí světskou lidskou, zvěstuji vám svě- dectví Kristovo, abych se okázal mezi vámi, že nic jiného neumím, jediné Krista Ježíše, a toho ukřižovaného, jehož ži- vot chudý, tichý, plačtivý, našeho spasení žíznivý, milosrdný, čistého srdce i těla, pokojný, všeliké protivenství trpící, každé 35 rouhání i bezpraví snášející, kterýžto zmařil sebe samého, spůsob služebníka přijav, ponížil se samého, učiněn jsa poslu- šen až do smrti a až do smrti kříže. Toť vám zvěstovati mám s pomocí páně; nic nového, ale přikázání to, kteréž 15 25 30
Strana 357
List bratra Matěje. 357 5 15 25 30 35 bylo od počátku, v němž věčný život záleží. Cestu také úzkou a bránu těsnou k věčnému životu ukazovati mám; hříchy smrtedlné, nepravosti pekelné abych s pomocí boží kazil, ru- šil, vyplel, rozptýlil a rozmetal; ctnosti pak abych chválil, velebil, jim učil, k nim vedl, k nim napomínal, je štípil a stavu žádnému abych nepochleboval, aniž osob přijímal; vše- cky abych trestal, světské i duchovní, vyšší i nižší, bohaté i chudší: ale sám se v trestání hodné abych všem vydal, ode všech pomoci a rady slušné abych žádal, a spasitedlné na- 10 učení abych ode všech, malých i velikých, přijímal, ke všem abych se trpělivě, laskavě, lítostivě měl, všecky abych ku pokání pravému vedl, a k ostání konečnému hříchův všech abych každému radil, a jako z ohně je vytrhoval: o to abych s lidem ve dne i v noci pracoval; za to nižádných věcí ča- sných a tělesných nežádal, leč ten pokrm skrovný a nápoj rovný; odvážiti se protivenství, rouhání, posmívání, hanění od světských i od duchovních, nebáti se žaláře, nelekati se bití, nestrachovati se smrti, ale to s pomocí mého pána Ježíše Krista milostivého, to všecko plně a zachovávaje, abych se 20 vždycky nížil a kořil. To všecko svrchu jmenované chce pán do mne míti; a v tom jsa, abych jeho poselství řídil. Ale k tomu ke všemu chce do mne, abych se všech hříchův smr- tedlných varoval, a všedních, pokudž mohu nejvíce, abych ucházel; k tomu ctnostně, šlechetně, mravně abych živ byl, maje víru pravou, boží, jistou, živou o všech věcech, kteréž chce pán za víru míti. Na to na všecko abych se často po- silňoval tělem svatým a předrahou krví pána našeho Ježíše Krista pod obojí spůsobou, jakož ráčil ustanoviti za večeří svatou svou posledního čtvrtku před svou smrtí svatou. Ó jak mnoho chce pán do mne míti! a já hříšník velmi toho málo mám, a jako nebe od země daleko jsem od toho! Sama to- liko vůle o to stojí a toho ustavičně na pánu žádá. A protož pokorně prosím, pro pána boha žádám, pro ukřižovaného pána Ježíše Krista prosím a žádám všech lidí vůbec, vyšších i niž- ších, duchovních i světských, bohatých i chudých, nábožných i kajících: proste a modlte se za mne všickni pánu bohu vše- mohoucímu a králi všech věkův milosrdnému, ať mi k tomu ke všemu ráčí svou pomoc a sílu dáti, abych nic proti jeho svaté vůli nečinil, nepůsobil, nedržal, ani nemyslil, coby mělo
List bratra Matěje. 357 5 15 25 30 35 bylo od počátku, v němž věčný život záleží. Cestu také úzkou a bránu těsnou k věčnému životu ukazovati mám; hříchy smrtedlné, nepravosti pekelné abych s pomocí boží kazil, ru- šil, vyplel, rozptýlil a rozmetal; ctnosti pak abych chválil, velebil, jim učil, k nim vedl, k nim napomínal, je štípil a stavu žádnému abych nepochleboval, aniž osob přijímal; vše- cky abych trestal, světské i duchovní, vyšší i nižší, bohaté i chudší: ale sám se v trestání hodné abych všem vydal, ode všech pomoci a rady slušné abych žádal, a spasitedlné na- 10 učení abych ode všech, malých i velikých, přijímal, ke všem abych se trpělivě, laskavě, lítostivě měl, všecky abych ku pokání pravému vedl, a k ostání konečnému hříchův všech abych každému radil, a jako z ohně je vytrhoval: o to abych s lidem ve dne i v noci pracoval; za to nižádných věcí ča- sných a tělesných nežádal, leč ten pokrm skrovný a nápoj rovný; odvážiti se protivenství, rouhání, posmívání, hanění od světských i od duchovních, nebáti se žaláře, nelekati se bití, nestrachovati se smrti, ale to s pomocí mého pána Ježíše Krista milostivého, to všecko plně a zachovávaje, abych se 20 vždycky nížil a kořil. To všecko svrchu jmenované chce pán do mne míti; a v tom jsa, abych jeho poselství řídil. Ale k tomu ke všemu chce do mne, abych se všech hříchův smr- tedlných varoval, a všedních, pokudž mohu nejvíce, abych ucházel; k tomu ctnostně, šlechetně, mravně abych živ byl, maje víru pravou, boží, jistou, živou o všech věcech, kteréž chce pán za víru míti. Na to na všecko abych se často po- silňoval tělem svatým a předrahou krví pána našeho Ježíše Krista pod obojí spůsobou, jakož ráčil ustanoviti za večeří svatou svou posledního čtvrtku před svou smrtí svatou. Ó jak mnoho chce pán do mne míti! a já hříšník velmi toho málo mám, a jako nebe od země daleko jsem od toho! Sama to- liko vůle o to stojí a toho ustavičně na pánu žádá. A protož pokorně prosím, pro pána boha žádám, pro ukřižovaného pána Ježíše Krista prosím a žádám všech lidí vůbec, vyšších i niž- ších, duchovních i světských, bohatých i chudých, nábožných i kajících: proste a modlte se za mne všickni pánu bohu vše- mohoucímu a králi všech věkův milosrdnému, ať mi k tomu ke všemu ráčí svou pomoc a sílu dáti, abych nic proti jeho svaté vůli nečinil, nepůsobil, nedržal, ani nemyslil, coby mělo
Strana 358
358 List bratra Matěje. mně i jiným skrze mne škoditi při věcech spasitedlných a du- chovních; ale abych se vídal ve všech věcech jako pravý služebník boží ve mnohých trpělivostech, v svatém a šleche- tném a právě kajícím životě, k tomu za pomoc a orodování všech věrných prosím a žádám. Opět ještě prosím pro pána 5 velikomocného, boha milosrdného, všech stavů vůbec i kaž- dého pohlaví, mužského i ženského, vdovského i panenského prosím pokorně, žádám plačtivě: obraťme se všickni spolu ku pánu všemohoucímu a bohu dobrotivému skrze pravé pokání a všech hříchův zůstání. A kdožkoli toto písmo neb sepsání t0 čísti a neb čtoucí slyšeti bude, prosím, každý modl se za mne hříšného pánu bohu, ať mi dá to konati, v čemž mne chce míti, abych jeho svaté dílo statečně provozoval. Ó věrněť a spravedlivěť se chci každému takovouž měrou odplatiti, ne- přestávaje ve dne i v noci za jednoho každého prositi a oro- 15 dovati, a ku pánu milosrdnému tlouci. K vám pak nyní z vůle boží, ó páni Pražané! se beru, k vám oči obracím, k vám tváří v tvář mluviti budu, což vůle páně ráčiti bude: přijměte, prosím, a sneste mne pro pána boha, ne pro mne hříšného, ale pro řeči a slova pána a krále mocného. A protož, milí 20 páni, a přátelé v pánu bohu milí! zřeďte a spůsobte místo slušné a pokojné k mluvení slova božího. A pakliby vám se toho učiniti nezdálo, praví pán zástupů: že země jeho jest i plnost její, an sám, jsa mistr a pán, učitel výborný a ka- zatel dokonalý, kázával na pouštech, v poli, na břehu moř- 25 ském, v městech, v městečkách, v domích, ve školách, na ná- městích, v ulicích, ve vsech i v chalupách; apoštoly své týmž obyčejem poslal, aby kázali a učili všudy, nejen v chrámě páně: ale však jsou proto chrámu páně nepotupili. A já také pravím, že v chrámě páně slušně, hodně kázati, učiti, po- 30 slouchati slova pána zástupů, modliti se, přijímati tělo a krev pána Ježíše, a všecky jiné božské a spasitedlné věci působiti s náboženstvím a s živou vírou, to všecko býti má: ale slovo páně kázati, mluviti, učiti, napomínati, modliti se, písně svaté zpívati, pána boha chváliti v domu, na náměstí, na ulici, na 35 břehu, na poli, mezi ploty, na cestě, všudy hodné a spra- vedlivé, a nedím toliko od kněze, ale i od lejka prostého, komužby pán z milosti své ráčil k tomu darův svých popříti a v nich mu dal prospívati, neníť nic proti zákonu božímu
358 List bratra Matěje. mně i jiným skrze mne škoditi při věcech spasitedlných a du- chovních; ale abych se vídal ve všech věcech jako pravý služebník boží ve mnohých trpělivostech, v svatém a šleche- tném a právě kajícím životě, k tomu za pomoc a orodování všech věrných prosím a žádám. Opět ještě prosím pro pána 5 velikomocného, boha milosrdného, všech stavů vůbec i kaž- dého pohlaví, mužského i ženského, vdovského i panenského prosím pokorně, žádám plačtivě: obraťme se všickni spolu ku pánu všemohoucímu a bohu dobrotivému skrze pravé pokání a všech hříchův zůstání. A kdožkoli toto písmo neb sepsání t0 čísti a neb čtoucí slyšeti bude, prosím, každý modl se za mne hříšného pánu bohu, ať mi dá to konati, v čemž mne chce míti, abych jeho svaté dílo statečně provozoval. Ó věrněť a spravedlivěť se chci každému takovouž měrou odplatiti, ne- přestávaje ve dne i v noci za jednoho každého prositi a oro- 15 dovati, a ku pánu milosrdnému tlouci. K vám pak nyní z vůle boží, ó páni Pražané! se beru, k vám oči obracím, k vám tváří v tvář mluviti budu, což vůle páně ráčiti bude: přijměte, prosím, a sneste mne pro pána boha, ne pro mne hříšného, ale pro řeči a slova pána a krále mocného. A protož, milí 20 páni, a přátelé v pánu bohu milí! zřeďte a spůsobte místo slušné a pokojné k mluvení slova božího. A pakliby vám se toho učiniti nezdálo, praví pán zástupů: že země jeho jest i plnost její, an sám, jsa mistr a pán, učitel výborný a ka- zatel dokonalý, kázával na pouštech, v poli, na břehu moř- 25 ském, v městech, v městečkách, v domích, ve školách, na ná- městích, v ulicích, ve vsech i v chalupách; apoštoly své týmž obyčejem poslal, aby kázali a učili všudy, nejen v chrámě páně: ale však jsou proto chrámu páně nepotupili. A já také pravím, že v chrámě páně slušně, hodně kázati, učiti, po- 30 slouchati slova pána zástupů, modliti se, přijímati tělo a krev pána Ježíše, a všecky jiné božské a spasitedlné věci působiti s náboženstvím a s živou vírou, to všecko býti má: ale slovo páně kázati, mluviti, učiti, napomínati, modliti se, písně svaté zpívati, pána boha chváliti v domu, na náměstí, na ulici, na 35 břehu, na poli, mezi ploty, na cestě, všudy hodné a spra- vedlivé, a nedím toliko od kněze, ale i od lejka prostého, komužby pán z milosti své ráčil k tomu darův svých popříti a v nich mu dal prospívati, neníť nic proti zákonu božímu
Strana 359
List bratra Matěje. 359 a ani proti písmu svatému, děje-li se jedné pro čest a chválu boží, pro spasení své a lidské; k tomu není-li bludné a scestné proti vůli boží. Takového lejka každé učení a napo- mínání můž široce a prostranně zákonem božím a písmy sva- tými dovedeno a potvrzeno býti, a že to býti má i bývalo jest za prorokův, za apoštolův, i za Krista pána i za dokto- rův svatých. Za apoštolův byli učitelé a pomocníci apoštolští v učení a kázání slova páně, a nebyli všecko kněží. A protož, milí páni Pražané, ale dím raději spolubratří! to vědouc a 1o znajíc, opatřte tu věc jako moudří muži a opatrní, a ředitelé a správce veliké obce, a mnohého lidu potřeby obmýšlejíc. Však pak vašeho časného a tělesného nic nežádám, aniž po- třebuji; ale vás samých a spasení duší vašich, toho lačním a žízním. Také se toho žádný nedomnívej, abych koho v stavu 15 jeho měl kaziti a v řádu dobrém bořiti a rušiti, stavu du- chovního i světského: ale hříchům a nepravostem, neřádům a zlostem proti zákonu a vůli páně, těm všem nešlechetno- stem odpovídám a proti nim býti musím; je kaziti a rušiti míním a chci s pomocí pána a krále velikomocného, boha 20 nesmírně silného, stůj pak a trvej, dokudž koli toho života mizerného a hříšného. V tom pak ve všem žádné té věci nej- menší na sobě nezavazuji, ani zakládám; ale všecko v mo- cné ruce páně dávám a v jeho přesilné rámě. Doufám, vě- řím, že pravdou páně pohrzeti nebudeš, a mne osobu hříšnou 25 a chatrnou do času přijmeš a do vůle páně strpíš; neb také k jiným městům a obcem jíti se musí, a jim též jako i vám hříchy oznámiti a je oškliviti, a království nebeské jim zvě- stovati; ano i sedlského lidu se opustiti nemůže, a ovšem povýšených světa minouti se nemůž. Práce zajisté nastává, a 3o na místě ležeti se nedopouští. Milost boží s vámi se všemi, a pokoj páně, kterýž převyšuje všeliký smysl, ostříhej srdcí vašich i rozumů vašich v Kristu Ježíši Pánu našem! Dáno na horách u sv. Vojtěcha blíž od hory Boubínské, léta páně tisícího pěti stého devatenáctého, ten týden po sv. Matěj. 35 Václavě. Máš již tuto, Čechu milý! příkladné, důvodné a úžite- čné napomenutí bratra Matěje poustenníka, muže bohabojícího, pravdu a spravedlivost jeho i zachovávajícího, i jiné k témuž
List bratra Matěje. 359 a ani proti písmu svatému, děje-li se jedné pro čest a chválu boží, pro spasení své a lidské; k tomu není-li bludné a scestné proti vůli boží. Takového lejka každé učení a napo- mínání můž široce a prostranně zákonem božím a písmy sva- tými dovedeno a potvrzeno býti, a že to býti má i bývalo jest za prorokův, za apoštolův, i za Krista pána i za dokto- rův svatých. Za apoštolův byli učitelé a pomocníci apoštolští v učení a kázání slova páně, a nebyli všecko kněží. A protož, milí páni Pražané, ale dím raději spolubratří! to vědouc a 1o znajíc, opatřte tu věc jako moudří muži a opatrní, a ředitelé a správce veliké obce, a mnohého lidu potřeby obmýšlejíc. Však pak vašeho časného a tělesného nic nežádám, aniž po- třebuji; ale vás samých a spasení duší vašich, toho lačním a žízním. Také se toho žádný nedomnívej, abych koho v stavu 15 jeho měl kaziti a v řádu dobrém bořiti a rušiti, stavu du- chovního i světského: ale hříchům a nepravostem, neřádům a zlostem proti zákonu a vůli páně, těm všem nešlechetno- stem odpovídám a proti nim býti musím; je kaziti a rušiti míním a chci s pomocí pána a krále velikomocného, boha 20 nesmírně silného, stůj pak a trvej, dokudž koli toho života mizerného a hříšného. V tom pak ve všem žádné té věci nej- menší na sobě nezavazuji, ani zakládám; ale všecko v mo- cné ruce páně dávám a v jeho přesilné rámě. Doufám, vě- řím, že pravdou páně pohrzeti nebudeš, a mne osobu hříšnou 25 a chatrnou do času přijmeš a do vůle páně strpíš; neb také k jiným městům a obcem jíti se musí, a jim též jako i vám hříchy oznámiti a je oškliviti, a království nebeské jim zvě- stovati; ano i sedlského lidu se opustiti nemůže, a ovšem povýšených světa minouti se nemůž. Práce zajisté nastává, a 3o na místě ležeti se nedopouští. Milost boží s vámi se všemi, a pokoj páně, kterýž převyšuje všeliký smysl, ostříhej srdcí vašich i rozumů vašich v Kristu Ježíši Pánu našem! Dáno na horách u sv. Vojtěcha blíž od hory Boubínské, léta páně tisícího pěti stého devatenáctého, ten týden po sv. Matěj. 35 Václavě. Máš již tuto, Čechu milý! příkladné, důvodné a úžite- čné napomenutí bratra Matěje poustenníka, muže bohabojícího, pravdu a spravedlivost jeho i zachovávajícího, i jiné k témuž
Strana 360
360 List bratra Matěje. skutečně napomínajícího. Máš pravím napomenutí, naučení i výstrahu. Nachýliž tedy otevřeného ucha, a úžitečné naučení přijma, jsi-li v počtu těch, o kterýchž se tuto zjevně vypi- suje; nechceš-li i časně i věčně s nimi zahynouti, jakž mů- žeš se od nich odměs, odtrhni, a může-li býti, odleť a k pra- vému pokání se obrať. Aniž se na tom co urážej, že Matěj, nejsa stavu duchovního, neb dím kněžského, duchovně napo- míná, učí a výstrahu dává; poněvadž dobře činiti prvotně vlasti své, potom přátelům i všechněm lidem, a pak teprv sa- mému sobě každý od přirození povinen jest. Takéť učitele 10 a vůdce naše duchovní některé zjevně oznamovati vůbec, a za úžitečné věc vypravovati slýchá, žeby nejvyšší kníže kněžské ne Kristův náměstek, ale antikrist, ne biskup, ale šelma byl; a že se církev svatá, někdy pravá matka bez vrásky a vše- liké poškvrny, již netoliko v macechu ukrutnou, ale i v ne- 15 věstku hanebnou obrátila. I nezdá mu se s antikristem proti Kristu býti, podlé toho jich ohlašování, též synem šelmy a synem nevěstky. Z té příčiny snadně se domyslíš, proč v zemi této výborné roty a sekty, i odkud povstavše, podnes trvají; ježto mnozí duchovní, více všeteční nežli rozumní, ne Leví- 20 tové, ale Chamové, otce svého a matky své hanby netoliko nepřikrývají, ale jakž nejvíce mohou, všem vůbec ji zjevují a za největší vtip, moudrost a prospěch neb vzdělání i duší lidských i své vlasti (kteréž tím všickni povinni jsme) to po- kládají. Tím jistě Valdenští bratří, sekta v zemi této již ne- nerozmohlá, před časem obráceni jsouce, z řádu vystoupili, a podnes svou sektu, jakž mohou, líčí, obalují a zastávají. Takéť nemalá příčina sektářův v této zemi jest život neřádný některých duchovních a obcování nepříkladné, kteřížto, což slovy důvtipnými den ode dne usilují stvrzovati, to skutky svými na oko zjevně ruší a kazí a v nic obracejí; ješto lid obecní vždy více skutky nežli slova sobě váží a oblibuje. Ty se dobře měj, a úžitečnému napomenutí ucha nachýle, pravdě také místo dada povol! 5 25 30
360 List bratra Matěje. skutečně napomínajícího. Máš pravím napomenutí, naučení i výstrahu. Nachýliž tedy otevřeného ucha, a úžitečné naučení přijma, jsi-li v počtu těch, o kterýchž se tuto zjevně vypi- suje; nechceš-li i časně i věčně s nimi zahynouti, jakž mů- žeš se od nich odměs, odtrhni, a může-li býti, odleť a k pra- vému pokání se obrať. Aniž se na tom co urážej, že Matěj, nejsa stavu duchovního, neb dím kněžského, duchovně napo- míná, učí a výstrahu dává; poněvadž dobře činiti prvotně vlasti své, potom přátelům i všechněm lidem, a pak teprv sa- mému sobě každý od přirození povinen jest. Takéť učitele 10 a vůdce naše duchovní některé zjevně oznamovati vůbec, a za úžitečné věc vypravovati slýchá, žeby nejvyšší kníže kněžské ne Kristův náměstek, ale antikrist, ne biskup, ale šelma byl; a že se církev svatá, někdy pravá matka bez vrásky a vše- liké poškvrny, již netoliko v macechu ukrutnou, ale i v ne- 15 věstku hanebnou obrátila. I nezdá mu se s antikristem proti Kristu býti, podlé toho jich ohlašování, též synem šelmy a synem nevěstky. Z té příčiny snadně se domyslíš, proč v zemi této výborné roty a sekty, i odkud povstavše, podnes trvají; ježto mnozí duchovní, více všeteční nežli rozumní, ne Leví- 20 tové, ale Chamové, otce svého a matky své hanby netoliko nepřikrývají, ale jakž nejvíce mohou, všem vůbec ji zjevují a za největší vtip, moudrost a prospěch neb vzdělání i duší lidských i své vlasti (kteréž tím všickni povinni jsme) to po- kládají. Tím jistě Valdenští bratří, sekta v zemi této již ne- nerozmohlá, před časem obráceni jsouce, z řádu vystoupili, a podnes svou sektu, jakž mohou, líčí, obalují a zastávají. Takéť nemalá příčina sektářův v této zemi jest život neřádný některých duchovních a obcování nepříkladné, kteřížto, což slovy důvtipnými den ode dne usilují stvrzovati, to skutky svými na oko zjevně ruší a kazí a v nic obracejí; ješto lid obecní vždy více skutky nežli slova sobě váží a oblibuje. Ty se dobře měj, a úžitečnému napomenutí ucha nachýle, pravdě také místo dada povol! 5 25 30
Strana 361
Poznamenání, v čem oba rukopisy, bez patrné chyby písařův, od sebe se liší; jakož i toho, co v textu při vydání opraveno neb i doloženo jest. ☞ Číslo napřed položené ukazuje stranu; číslo potom druhé řádek; písmě A. znamená rukopis cís. knihovny XVII, D. 5; písmě B. rukopis též knihovny XVII, C. 4; písmě C. přípisky ruky pozdější v rukopisu B. I, 10, B. předkládají. — I, 21, A. proměnnost. — I, 22, A. v věcech dálých. — II, 3, B. v mysli mám psáti. — II, 14, B. Mane- thonovi. — II, 21, A. to též z slyšení. — II, 22, B. nalezeno býti. — II, 28, B. mnohé umenšiti. — III, 5, A. B. vystříhali, jiné. — III, 38, B. lidu obecního různici. — IV, 1, A. pouštěly poboční; B. prýštily, podobně. — IV, 2, A. z nevelikého potoku. — IV, 5, A. B. v pan- ském, rytířském stavích. — IV, 6. B. této země různice. — IV, 20, A. k ničemémuž zlému. — IV, 36, A. s svědomím. — V. 5, A. B. že tu vymíňuji. — V, 10, B. vůdce. — V, 21, B. násilím nekřesťanským k tomu. — V, 24. A. nešlechetně naučeni; B. vymyšleně mučeni. — V, 29, A. B. nad to výše. — V, 31, B. některakou rozpustilou. — VI, 3, B. by pak bylo proti bohu aneb přirozenému rozumu. — VI, 5, B. seděli. — VI, 7, B. Měj se dobře. — VI, 8, B. Bartoš písař chybí. — VII, 7, B. nežliby. — VII, 23, A. rozpomeň se. — VII, 24, B. Nebo každý pták . . . možnosti své chybí. — VIII, 11, B. psaní svá rozdílná. — 10, 3, A. jsa Vladislav. — 10, 8, B. mravných. — 10, 18, A. Pohořelci. — 10, 21, B. musili za jiné tu v oko trč hraditi. — 10, 28, B. bez veliké překážky. — 10, 34, B. tohoto Matiáše. — 10, 36, A. a tak vojsko jeho. — 10, 37, B. různo se trhalo. — 11, 6, A. B. od zplození. — 11, 8, A. činili u S. Tomáše. — 11, 25, A. třetí a nejposléz; B. brzy a nejposléz. — 11, 37, B. nejméň do úrazu. — 12, 19, A. se pány jich některými. — 12, 21, B. věci, k šturmu. — 12, 26, B. užívali. — 12, 32, A. bojíce se tehdáž té- hož. — 13, 32, A. o mnohé nesnázi. — 14, 12, B. aby již víc ne- byli. — 14, 15, B. A kteroužto vůli. — 14, 16. B, a ani dokonati. — 14, 23, A. tu jednotu a k čemu obrátili. — 15, 1, A. A v tom v pá-
Poznamenání, v čem oba rukopisy, bez patrné chyby písařův, od sebe se liší; jakož i toho, co v textu při vydání opraveno neb i doloženo jest. ☞ Číslo napřed položené ukazuje stranu; číslo potom druhé řádek; písmě A. znamená rukopis cís. knihovny XVII, D. 5; písmě B. rukopis též knihovny XVII, C. 4; písmě C. přípisky ruky pozdější v rukopisu B. I, 10, B. předkládají. — I, 21, A. proměnnost. — I, 22, A. v věcech dálých. — II, 3, B. v mysli mám psáti. — II, 14, B. Mane- thonovi. — II, 21, A. to též z slyšení. — II, 22, B. nalezeno býti. — II, 28, B. mnohé umenšiti. — III, 5, A. B. vystříhali, jiné. — III, 38, B. lidu obecního různici. — IV, 1, A. pouštěly poboční; B. prýštily, podobně. — IV, 2, A. z nevelikého potoku. — IV, 5, A. B. v pan- ském, rytířském stavích. — IV, 6. B. této země různice. — IV, 20, A. k ničemémuž zlému. — IV, 36, A. s svědomím. — V. 5, A. B. že tu vymíňuji. — V, 10, B. vůdce. — V, 21, B. násilím nekřesťanským k tomu. — V, 24. A. nešlechetně naučeni; B. vymyšleně mučeni. — V, 29, A. B. nad to výše. — V, 31, B. některakou rozpustilou. — VI, 3, B. by pak bylo proti bohu aneb přirozenému rozumu. — VI, 5, B. seděli. — VI, 7, B. Měj se dobře. — VI, 8, B. Bartoš písař chybí. — VII, 7, B. nežliby. — VII, 23, A. rozpomeň se. — VII, 24, B. Nebo každý pták . . . možnosti své chybí. — VIII, 11, B. psaní svá rozdílná. — 10, 3, A. jsa Vladislav. — 10, 8, B. mravných. — 10, 18, A. Pohořelci. — 10, 21, B. musili za jiné tu v oko trč hraditi. — 10, 28, B. bez veliké překážky. — 10, 34, B. tohoto Matiáše. — 10, 36, A. a tak vojsko jeho. — 10, 37, B. různo se trhalo. — 11, 6, A. B. od zplození. — 11, 8, A. činili u S. Tomáše. — 11, 25, A. třetí a nejposléz; B. brzy a nejposléz. — 11, 37, B. nejméň do úrazu. — 12, 19, A. se pány jich některými. — 12, 21, B. věci, k šturmu. — 12, 26, B. užívali. — 12, 32, A. bojíce se tehdáž té- hož. — 13, 32, A. o mnohé nesnázi. — 14, 12, B. aby již víc ne- byli. — 14, 15, B. A kteroužto vůli. — 14, 16. B, a ani dokonati. — 14, 23, A. tu jednotu a k čemu obrátili. — 15, 1, A. A v tom v pá-
Strana 362
362 tek. — 15, 2, A. po S. Stanislavu potom přišlém. — 15, 19, B. krá- lovnou jablko zlaté a meč. — 15, 22, B. konec a počátek. 15, 33, A. kteréž někteří z panského stavu v držení byli. — 16, 9. A. z kte- réhož přátelství. — 17, 10, B. vychovali. — 17, 19, B. zalíbilo se jemu. — 17, 25, B. k Pražanům nachýlil. — 18, 5, B. jemu postou- piti. — 18, 8, A. dopomožením a přičiněním stálostí; B. s dopomo- žením. — 18, 11, B. opět tejná. — 19, 6, B. jel. — 19, 15, B. provodili. — 19, 24, A. ke 12 hodinč. — 19, 33, A. z bujnosti do- brovolně. — 19, 36, A. však špatný koláč. — 20, 8, B. povlovném. — 20, 11, B. právě doplati jistotně. — 20, 12, 13, A. B. a místo roz- umu. — 20, 28. A. obdržal; B. obdržev. — 20, 34, B. obrátiv je. . 21, 2, A. slovy nenesnaz a. — 21, 6, A. činí. — 21, 15. B. dá- leji. — 21, 20, B. Mikuláš od Hlohové k. — 21, 21, A. B. jej na- pomínal Paška. — 21, 29, A. s přimišováním. — 21, 31, A. zapá- lená zvěř. — 21, 33, A. podlé . . . povětří chybí. — 21, 38, B. bylo. — 22, 4, A. titulem; B. Libuslavě. — 22. 6, A. volán. — 22, 7, B. i stavu městskému chybí. — 22, 10, A. B. úřad. — 22, 30, B. Slaváka. — 22, 36, B. k nesnázem a bouřkám. — 23, 31, B. léta páně. — 24, 15, A. slovo nemůž. — 24, 19, B. úmyslu. — 24, 35, A. aby živnosti z práce rukou dobývali. — 25, 4, A. se tak neza- choval. — 25, 10, A. k kázání slova božího. — 25, 18, B. osoby. — 25, 33, A. B. Kdyžby. — 26, 3, B. býti mohla. — 26, 9, A. v sprost- nosti. — 26, 22, A. Rokycana. — 26, 29, B, i vyjíti nemohli. — 26, 32, A. B. i mladší k . . . — 27, 26, A. šlechetného byli. — 28, 1, A. umučení a všech dobrodiní p. Krista; B, všech dobrodiní jeho. — 28, 18, A. v sprostnosti a bez pýchy, bez zb. — 28, 24, A. B. přijímání, nevážného. — 28, 37, A. povolně. — 29, 10, A. toho chybí. — 29, 16, B. těch . . umenšováno býti má. — 29, 33, B. hromnic. — 29, 37, A. Marie M. — 30, 3, A. hříchům. — 30, 20, A. k vývratku. — 31, 3, o ní mluvě doloženo. — 31, 8, B. náro- dem. — 31, 11, A. obrátiv. — 31, 18, A. podivíte se. — 32, 1, B. Danělův. — 32, 9, A. Duciferens. — 32, 22, B. jehož. — 32, 24, B. v lehkost a v různici i v kyselost uvodili. — 32, 37, A. je- dnal něco víc než. — 32, 38, A. napomínajíce, aby; B. napomínajíce je, aby. — 33, 12, markrabství doloženo. — 34, 16, A. podkomoř- stvím. — 36, 9, A. František. — 37, 12. A. B. padnouce. — 39, 1, A. jim k spasení. — 39, 30, B. spolu za jedno. — 41, 6, B. řá- dové první křesťanští. — 42, 7, A. dábel divně rozdymoval. — 45, 4, bytností doloženo. — 45, 29, aby doloženo. — 48, 34, při svém obvyknutí zůstane doloženo. — 49, 24. A. spatřiti se začínala. — 51, 13, B. a nedáli chybí. — 51, 14, A. zpívány chybí. — 51, 17, B. obrátě měl na hlas posvěcovati. — 51, 28, A. opatřeno býti mohlo a bylo. — 51, 35, A. vyhledávali. — 52, 34, A. potomních chybí; B. místo odjití klade vyjití. — 53, 2, A. z pýchy. — 53, 10, B. starobylé artikule, obyčeje. — 53, 17, A. kázali a učili i psali, a lid oc. — 55, 7, A. ani příčině. — 55, 36, B. žalostivému. — 56, 11, B. přijíti svátost. — 57, 2, A. B. zpravujíce. — 58, 2, B. Jan Malák. — 58, 14, B. než že se shledal. — 58, 17, B. uslyšavše, s radostí boha pochválivše. — 58. 19, A. vězení nadepsaného. — 58, 31, B. 13 hodin. — 58, 37, B. kterakby od počátku. — 60, 29, B. že jest tentýž sousedy obcházel. — 60, 30, B, k nim poručili. — 60, 32, [k Burjanovi] doloženo. — 61, 23, A. tím se chlubiv. — Poznamenání.
362 tek. — 15, 2, A. po S. Stanislavu potom přišlém. — 15, 19, B. krá- lovnou jablko zlaté a meč. — 15, 22, B. konec a počátek. 15, 33, A. kteréž někteří z panského stavu v držení byli. — 16, 9. A. z kte- réhož přátelství. — 17, 10, B. vychovali. — 17, 19, B. zalíbilo se jemu. — 17, 25, B. k Pražanům nachýlil. — 18, 5, B. jemu postou- piti. — 18, 8, A. dopomožením a přičiněním stálostí; B. s dopomo- žením. — 18, 11, B. opět tejná. — 19, 6, B. jel. — 19, 15, B. provodili. — 19, 24, A. ke 12 hodinč. — 19, 33, A. z bujnosti do- brovolně. — 19, 36, A. však špatný koláč. — 20, 8, B. povlovném. — 20, 11, B. právě doplati jistotně. — 20, 12, 13, A. B. a místo roz- umu. — 20, 28. A. obdržal; B. obdržev. — 20, 34, B. obrátiv je. . 21, 2, A. slovy nenesnaz a. — 21, 6, A. činí. — 21, 15. B. dá- leji. — 21, 20, B. Mikuláš od Hlohové k. — 21, 21, A. B. jej na- pomínal Paška. — 21, 29, A. s přimišováním. — 21, 31, A. zapá- lená zvěř. — 21, 33, A. podlé . . . povětří chybí. — 21, 38, B. bylo. — 22, 4, A. titulem; B. Libuslavě. — 22. 6, A. volán. — 22, 7, B. i stavu městskému chybí. — 22, 10, A. B. úřad. — 22, 30, B. Slaváka. — 22, 36, B. k nesnázem a bouřkám. — 23, 31, B. léta páně. — 24, 15, A. slovo nemůž. — 24, 19, B. úmyslu. — 24, 35, A. aby živnosti z práce rukou dobývali. — 25, 4, A. se tak neza- choval. — 25, 10, A. k kázání slova božího. — 25, 18, B. osoby. — 25, 33, A. B. Kdyžby. — 26, 3, B. býti mohla. — 26, 9, A. v sprost- nosti. — 26, 22, A. Rokycana. — 26, 29, B, i vyjíti nemohli. — 26, 32, A. B. i mladší k . . . — 27, 26, A. šlechetného byli. — 28, 1, A. umučení a všech dobrodiní p. Krista; B, všech dobrodiní jeho. — 28, 18, A. v sprostnosti a bez pýchy, bez zb. — 28, 24, A. B. přijímání, nevážného. — 28, 37, A. povolně. — 29, 10, A. toho chybí. — 29, 16, B. těch . . umenšováno býti má. — 29, 33, B. hromnic. — 29, 37, A. Marie M. — 30, 3, A. hříchům. — 30, 20, A. k vývratku. — 31, 3, o ní mluvě doloženo. — 31, 8, B. náro- dem. — 31, 11, A. obrátiv. — 31, 18, A. podivíte se. — 32, 1, B. Danělův. — 32, 9, A. Duciferens. — 32, 22, B. jehož. — 32, 24, B. v lehkost a v různici i v kyselost uvodili. — 32, 37, A. je- dnal něco víc než. — 32, 38, A. napomínajíce, aby; B. napomínajíce je, aby. — 33, 12, markrabství doloženo. — 34, 16, A. podkomoř- stvím. — 36, 9, A. František. — 37, 12. A. B. padnouce. — 39, 1, A. jim k spasení. — 39, 30, B. spolu za jedno. — 41, 6, B. řá- dové první křesťanští. — 42, 7, A. dábel divně rozdymoval. — 45, 4, bytností doloženo. — 45, 29, aby doloženo. — 48, 34, při svém obvyknutí zůstane doloženo. — 49, 24. A. spatřiti se začínala. — 51, 13, B. a nedáli chybí. — 51, 14, A. zpívány chybí. — 51, 17, B. obrátě měl na hlas posvěcovati. — 51, 28, A. opatřeno býti mohlo a bylo. — 51, 35, A. vyhledávali. — 52, 34, A. potomních chybí; B. místo odjití klade vyjití. — 53, 2, A. z pýchy. — 53, 10, B. starobylé artikule, obyčeje. — 53, 17, A. kázali a učili i psali, a lid oc. — 55, 7, A. ani příčině. — 55, 36, B. žalostivému. — 56, 11, B. přijíti svátost. — 57, 2, A. B. zpravujíce. — 58, 2, B. Jan Malák. — 58, 14, B. než že se shledal. — 58, 17, B. uslyšavše, s radostí boha pochválivše. — 58. 19, A. vězení nadepsaného. — 58, 31, B. 13 hodin. — 58, 37, B. kterakby od počátku. — 60, 29, B. že jest tentýž sousedy obcházel. — 60, 30, B, k nim poručili. — 60, 32, [k Burjanovi] doloženo. — 61, 23, A. tím se chlubiv. — Poznamenání.
Strana 363
Poznamenání. 363 63, 2, B. dokládajíce, jimi některými více že se nechtí spravovati. — 63, 9, A. B. do radnice jiné. — 63, 39, A. bez jich vědomosti. — 64, 4, A. neb je uměl sobě opremovati chybí. — 67, 10, A. potom chybí. — 67, 25, A. radním městským. — 68, 12, B. aby vším oby- čejem od lidí všelijaký byl omyl odjat. — 68, 31, B. svědectví pří- sežných. — 68, 37, A. taková věc. — 69, 25, A. přitisknouti. — 69, 26, B. co jest hobutýr, a co . . — 70, 18, B. osadní S. Kříže. — 71, 10, A. zde chybí. — 71, 12, B. rozdíl mezi svatými lidmi pa- pežem zasvěcenými a svatými v zákoně páně obojím poznamenaný- mi. — 72, 18, A. dospělý. — 72, 26, nemysle doloženo. — 72, 28, B. S. Havlem. — 73, 7, A. právu nepořádného; B. právu odpor- ného. — 73, 28, A. nad toho nic jistého ani nedůvodného. — 74, 11, A. od nich. — 74, 17, A. Pražané zhoršili. — 75, 3, A. také dovedli. — 75, 6, A. nechtě, aby. — 75, 23, B. monstratu. — 76. 16, A. v tváři. — 76, 21. A. v Praze chybí. — 77, 20, A. A když. — 77, 38, B. mnohého chybí. — 78, 7, A. na ně neuvedené; B. ne- uvedše. — 78, 18, B. na ulicech. — 79, 2, A. Pražan. — 81, 32, A. mezi námi bydleti. — 81, 34, A. dopuštěni. — 82, 29, aby do- loženo. — 83, 11, B. usedlí i nensedlí. — 83, 29, A. zachovati. — 83, 35, A. od Jeho K. Msti. — 84, 4, A. kdož jsou pak nyní opu- stili. — 84, 24, A. přijímal. — 84, 30, A. jinde chybí. — 85, 3, B. přijali. — 85, 11, B. vůbci. — 85, 17, A. a zkaziti chybí. — 85, 32, A. tak chybí. — 85, 35, A. od nich. — 86, 11, A. a přítom- nosti strany druhé. — 86. 21, B. přišla. — 86, 25, B. v místo. — 86, 27, B. o nich samých psáno bylo. - 87, 15. B. účinné chybí. — 87, 17, A. po S. Havle. — 88. 9, A. a nábožné chybí. — 88, 12, A. od starodávna zpíváme. — 88, 28, A. pak to pravím. — 89, 1, B. laje. — 89, 3, B. šťastný počínek. — 89, 13, B. nepodobné jest bylo. — 89, 25, A. B. jakož by byli i to učinili, kdyby byli mohli k některým sousedům přístup slušný až do hrdla zbavení pro nepří- tomnost jejich míti. — 91, 16, A. ke dni určenému. — 92, 14, B. kterýž jsou při tom. — 92, 15, B. podali a dále králi do Uher ode- slali. — 92, 29, A. hostinského. — 93, 6, A. B. učiněni jsou po- křtěni. — 94, 19, 20, A. B. v obou rukopisích stejně. — 95, 17, A. B. kdyby bylo troubeno. — 96, 5. učinili doloženo. — 97, 11, A. spoléhají. — 98, 3, B. kněží. — 98, 15, A. v pondělí chybí. — 98, 36, A. nevole a nemalého. — 99, 9, B. abychom mohli. — 99, 10, B. dětí. — 99, 19, A. za přímluvu k nim potřebovati. — 99, 29, B. rozmlouvali. — 99, 38, B. Vaše Milost. — 100, 4, B. mluviti a oznamo- vati. — 100, 31, B. Vaší Milosti. — 101, 5, A. a úžitečnému chybí. — 101, 7, A. nic chybí. — 101, 37, A. bludné, ronhavé a chybí. — 102, 9, A. decretum psané. — 102, 10, i doloženo. — 102, 34, A. naříkajíce; B. nazývajíce. — 102, 35, A. B. ponoukajíce. — 103, 3. A. a chybí. — 103, 37. A. jsme chybí. — 103, 39, z (své víry) doloženo. — 104, 4, A. jak sahati. — 104, 10, A. mezi nimi. — 104, 11, A. zákonu svatému. — 104, 37, A. z ničehéhož. — 105, 8, A. a také při- jato. — 105, 15, B. prokáže se. — 105, 30, A. jich trpěli. — 106, 8. A. z vůle všech stavův. — 106, 14, B. aby nenechávali svátosti. — 107, 9, B. nevinu uznáte. — 107, 32, jej doloženo. — 109, 25, A. chytralých; B. chytrých. — 110, 19, A. Rozum vybírá, že proto. — 112, 29, A. děkují. — 113, 10, B. králi podati, pověděl. — 113, 22, odporné doloženo. — 113, 23, A. vyslyšavše. — 113, 33, B.
Poznamenání. 363 63, 2, B. dokládajíce, jimi některými více že se nechtí spravovati. — 63, 9, A. B. do radnice jiné. — 63, 39, A. bez jich vědomosti. — 64, 4, A. neb je uměl sobě opremovati chybí. — 67, 10, A. potom chybí. — 67, 25, A. radním městským. — 68, 12, B. aby vším oby- čejem od lidí všelijaký byl omyl odjat. — 68, 31, B. svědectví pří- sežných. — 68, 37, A. taková věc. — 69, 25, A. přitisknouti. — 69, 26, B. co jest hobutýr, a co . . — 70, 18, B. osadní S. Kříže. — 71, 10, A. zde chybí. — 71, 12, B. rozdíl mezi svatými lidmi pa- pežem zasvěcenými a svatými v zákoně páně obojím poznamenaný- mi. — 72, 18, A. dospělý. — 72, 26, nemysle doloženo. — 72, 28, B. S. Havlem. — 73, 7, A. právu nepořádného; B. právu odpor- ného. — 73, 28, A. nad toho nic jistého ani nedůvodného. — 74, 11, A. od nich. — 74, 17, A. Pražané zhoršili. — 75, 3, A. také dovedli. — 75, 6, A. nechtě, aby. — 75, 23, B. monstratu. — 76. 16, A. v tváři. — 76, 21. A. v Praze chybí. — 77, 20, A. A když. — 77, 38, B. mnohého chybí. — 78, 7, A. na ně neuvedené; B. ne- uvedše. — 78, 18, B. na ulicech. — 79, 2, A. Pražan. — 81, 32, A. mezi námi bydleti. — 81, 34, A. dopuštěni. — 82, 29, aby do- loženo. — 83, 11, B. usedlí i nensedlí. — 83, 29, A. zachovati. — 83, 35, A. od Jeho K. Msti. — 84, 4, A. kdož jsou pak nyní opu- stili. — 84, 24, A. přijímal. — 84, 30, A. jinde chybí. — 85, 3, B. přijali. — 85, 11, B. vůbci. — 85, 17, A. a zkaziti chybí. — 85, 32, A. tak chybí. — 85, 35, A. od nich. — 86, 11, A. a přítom- nosti strany druhé. — 86. 21, B. přišla. — 86, 25, B. v místo. — 86, 27, B. o nich samých psáno bylo. - 87, 15. B. účinné chybí. — 87, 17, A. po S. Havle. — 88. 9, A. a nábožné chybí. — 88, 12, A. od starodávna zpíváme. — 88, 28, A. pak to pravím. — 89, 1, B. laje. — 89, 3, B. šťastný počínek. — 89, 13, B. nepodobné jest bylo. — 89, 25, A. B. jakož by byli i to učinili, kdyby byli mohli k některým sousedům přístup slušný až do hrdla zbavení pro nepří- tomnost jejich míti. — 91, 16, A. ke dni určenému. — 92, 14, B. kterýž jsou při tom. — 92, 15, B. podali a dále králi do Uher ode- slali. — 92, 29, A. hostinského. — 93, 6, A. B. učiněni jsou po- křtěni. — 94, 19, 20, A. B. v obou rukopisích stejně. — 95, 17, A. B. kdyby bylo troubeno. — 96, 5. učinili doloženo. — 97, 11, A. spoléhají. — 98, 3, B. kněží. — 98, 15, A. v pondělí chybí. — 98, 36, A. nevole a nemalého. — 99, 9, B. abychom mohli. — 99, 10, B. dětí. — 99, 19, A. za přímluvu k nim potřebovati. — 99, 29, B. rozmlouvali. — 99, 38, B. Vaše Milost. — 100, 4, B. mluviti a oznamo- vati. — 100, 31, B. Vaší Milosti. — 101, 5, A. a úžitečnému chybí. — 101, 7, A. nic chybí. — 101, 37, A. bludné, ronhavé a chybí. — 102, 9, A. decretum psané. — 102, 10, i doloženo. — 102, 34, A. naříkajíce; B. nazývajíce. — 102, 35, A. B. ponoukajíce. — 103, 3. A. a chybí. — 103, 37. A. jsme chybí. — 103, 39, z (své víry) doloženo. — 104, 4, A. jak sahati. — 104, 10, A. mezi nimi. — 104, 11, A. zákonu svatému. — 104, 37, A. z ničehéhož. — 105, 8, A. a také při- jato. — 105, 15, B. prokáže se. — 105, 30, A. jich trpěli. — 106, 8. A. z vůle všech stavův. — 106, 14, B. aby nenechávali svátosti. — 107, 9, B. nevinu uznáte. — 107, 32, jej doloženo. — 109, 25, A. chytralých; B. chytrých. — 110, 19, A. Rozum vybírá, že proto. — 112, 29, A. děkují. — 113, 10, B. králi podati, pověděl. — 113, 22, odporné doloženo. — 113, 23, A. vyslyšavše. — 113, 33, B.
Strana 364
364 Poznamenání. prostředkům křesťanským. — 113, 36, A. neslyšeli. — 114, 20, B. - schválil. — 114, 39, B. lidi. — 115, 6, A. soudem zjevným. 115, 39, A. a na to jim aby čest a víru; B. čest aby i víru. — 116, 34, A. nestyděli se toho všeho tvrditi. — 117, 22, A. a příliš chybí. — 119, 11, A. B. léta téhož 1525. — 119, 22, A. v ty různice. — 119, 26, B. vystěhovali a přestěhovali. — 120, 11, B. aby nám o tom. — 120, 24, B. volá a praví. — 123, 4, A. nástrojem dábel- ským. — 123, 5, A. ktérémuž . . . napravil. — 123, 10, B. při- krytou. — 123, 28, položím, doloženo. — 124, 33, A. služeb- níku božímu. — 125, 35, A. B. když sám sobě. — 126, 23, se doloženo. — 126, 26, A. ukázal. — 127, 7, byli doloženo. — 127, 19, B. upokojiti. — 128, 37, A. B. měšťanův. — 128, 38, B. byli neobsílali. — 129, 5, B. za ním. — 129, 9, B. odpory některé. — 129, 28, B. s těžkem. — 131, 3. A. přicházely. — 131, 18, A. božských v čeládce a to. — 131, 27, A. milosti chybí. — 132, 9, A. tomu chybí. — 132, 10, jakož doloženo. — 132, 12, A. dotýkati má. — 132, 29, B. spomocno. — 132, 30, A. tru- bači ve všem světě. — 134, 19, B. že mi kněz docházeti. — 134, 30, A. mrtvého. — 135, 9, B. k úmyslu zákona. — 135, 27, B. a nevěděli i podnes, co jsou to kompaktata. — 136, 7, A. k nějakémuž takémuž. — 136, 16, A. Filibertem; B. Filbortem. — 136, 21, B. pečetmi chybí; potvrzeni. — 136, 32, A. B. rozumným. — 136, 32, B. kdyžby jim podávali. — 137, 3, A. a nad světskými. — 137, 14, A. obyčejně. — 137, 17, A. B. prorokováno. — 137, 18, A. do sboru Basilejského na naučení. — 137, 30, A. od jiné věci. — 137, 36, A. z Polmar. — 138, 10, B. pod pokutou trestání a pomsty. — 140, 2, A. ani psaní. — 140, 20, B. nepohnutedlně. — 140, 26, C. nákladův činění. — 140, 27, C. k tomu my již nyní snadně přijde- me. — 140, 38, B. zechtělo; — to všecko do . . — 141, 14, B. a nic potěšitedlnějšího. — 141, 14, A. nad to chybí. — 142, 19, B. mnohdykráte. — 142, 38, A. tu věc přivesti. — 143, 9, A. B. cho- dili. — 143, 11, A. neslyšav. — 143, 15, B. ani při cechu, ani. — 143, 22, A. čekali. — 144, 23, B. z víry zákona božího něco odpo- vídati. — 145, 20, B. nebylo. — 145, 23, A. proto že nic dáti ne- chtěli, chybí. — 146, 8, B. napravování. — 146, 9, B. od konsi- stoře. — 146, 15, A. v pravdě. — 146, 19, A. ale aby každý pro- hlédal k tomu, — 147, 4, A. nemluví. — 147, 27, B. pozdvíhání. — 147, 37, B. rouhavé věci. — 148, 15, B. ne jednostejnou notu všem. — 149, 5, B. pomazování. — 149, 39, B. seděl ještě za .. —. 150, 28, B. ševci a jako hudci. — 150, 30, B. strojí. — 152, 1, B. a nebo živí aby katům, biřicům, richtářům v ruce. — 152, 6, B. napraven na víru. — 152, 8, B. přirozenému spůsobu a rozumu. — 152, 25, B. přinucen a připraven. — 152, 33, B. kteréž jsou, aby je v kostele činili, bezděčně lidi připravovali, jsou marně atd. — 152, 34, A. B. ujaté, kteréž tuto v sobě nese a zavírá, že atd. — 154, 21, A. pana, pana Jana. — 155, 1, čte o něm doloženo. — 155, 20, B. obrátili jazyky své na jinou. — 155, 32, B. popálili mnoho hradův. — 156, 7, B. ode všech stran chybí. — 157, 3, A. pro tučnou faru a prebendu, a pro žádost povýšení. — 157. 6, B. 157, 11, B. nadával. — 159, 34, C. A ponejprv za boha téměř. — nesmírně. — 159, 38, A. zemi České, áni jinde v druhé, Moravské zemi. — 160, 24, A. kdež se to. — 161, 2, B. povolným. — 161,
364 Poznamenání. prostředkům křesťanským. — 113, 36, A. neslyšeli. — 114, 20, B. - schválil. — 114, 39, B. lidi. — 115, 6, A. soudem zjevným. 115, 39, A. a na to jim aby čest a víru; B. čest aby i víru. — 116, 34, A. nestyděli se toho všeho tvrditi. — 117, 22, A. a příliš chybí. — 119, 11, A. B. léta téhož 1525. — 119, 22, A. v ty různice. — 119, 26, B. vystěhovali a přestěhovali. — 120, 11, B. aby nám o tom. — 120, 24, B. volá a praví. — 123, 4, A. nástrojem dábel- ským. — 123, 5, A. ktérémuž . . . napravil. — 123, 10, B. při- krytou. — 123, 28, položím, doloženo. — 124, 33, A. služeb- níku božímu. — 125, 35, A. B. když sám sobě. — 126, 23, se doloženo. — 126, 26, A. ukázal. — 127, 7, byli doloženo. — 127, 19, B. upokojiti. — 128, 37, A. B. měšťanův. — 128, 38, B. byli neobsílali. — 129, 5, B. za ním. — 129, 9, B. odpory některé. — 129, 28, B. s těžkem. — 131, 3. A. přicházely. — 131, 18, A. božských v čeládce a to. — 131, 27, A. milosti chybí. — 132, 9, A. tomu chybí. — 132, 10, jakož doloženo. — 132, 12, A. dotýkati má. — 132, 29, B. spomocno. — 132, 30, A. tru- bači ve všem světě. — 134, 19, B. že mi kněz docházeti. — 134, 30, A. mrtvého. — 135, 9, B. k úmyslu zákona. — 135, 27, B. a nevěděli i podnes, co jsou to kompaktata. — 136, 7, A. k nějakémuž takémuž. — 136, 16, A. Filibertem; B. Filbortem. — 136, 21, B. pečetmi chybí; potvrzeni. — 136, 32, A. B. rozumným. — 136, 32, B. kdyžby jim podávali. — 137, 3, A. a nad světskými. — 137, 14, A. obyčejně. — 137, 17, A. B. prorokováno. — 137, 18, A. do sboru Basilejského na naučení. — 137, 30, A. od jiné věci. — 137, 36, A. z Polmar. — 138, 10, B. pod pokutou trestání a pomsty. — 140, 2, A. ani psaní. — 140, 20, B. nepohnutedlně. — 140, 26, C. nákladův činění. — 140, 27, C. k tomu my již nyní snadně přijde- me. — 140, 38, B. zechtělo; — to všecko do . . — 141, 14, B. a nic potěšitedlnějšího. — 141, 14, A. nad to chybí. — 142, 19, B. mnohdykráte. — 142, 38, A. tu věc přivesti. — 143, 9, A. B. cho- dili. — 143, 11, A. neslyšav. — 143, 15, B. ani při cechu, ani. — 143, 22, A. čekali. — 144, 23, B. z víry zákona božího něco odpo- vídati. — 145, 20, B. nebylo. — 145, 23, A. proto že nic dáti ne- chtěli, chybí. — 146, 8, B. napravování. — 146, 9, B. od konsi- stoře. — 146, 15, A. v pravdě. — 146, 19, A. ale aby každý pro- hlédal k tomu, — 147, 4, A. nemluví. — 147, 27, B. pozdvíhání. — 147, 37, B. rouhavé věci. — 148, 15, B. ne jednostejnou notu všem. — 149, 5, B. pomazování. — 149, 39, B. seděl ještě za .. —. 150, 28, B. ševci a jako hudci. — 150, 30, B. strojí. — 152, 1, B. a nebo živí aby katům, biřicům, richtářům v ruce. — 152, 6, B. napraven na víru. — 152, 8, B. přirozenému spůsobu a rozumu. — 152, 25, B. přinucen a připraven. — 152, 33, B. kteréž jsou, aby je v kostele činili, bezděčně lidi připravovali, jsou marně atd. — 152, 34, A. B. ujaté, kteréž tuto v sobě nese a zavírá, že atd. — 154, 21, A. pana, pana Jana. — 155, 1, čte o něm doloženo. — 155, 20, B. obrátili jazyky své na jinou. — 155, 32, B. popálili mnoho hradův. — 156, 7, B. ode všech stran chybí. — 157, 3, A. pro tučnou faru a prebendu, a pro žádost povýšení. — 157. 6, B. 157, 11, B. nadával. — 159, 34, C. A ponejprv za boha téměř. — nesmírně. — 159, 38, A. zemi České, áni jinde v druhé, Moravské zemi. — 160, 24, A. kdež se to. — 161, 2, B. povolným. — 161,
Strana 365
Poznamenání. 365 11, A. i do vsí chybí. — 162, 20, A. Vážíť to lidé a rozjímajíť věrní. — 165, 10, A. dáblem chybí. — 165, 29, B. po zemi České i jinde. — 166, 18, B. a lehkost, nepoctivost sami na se vznášíte, a všelikou ohyzdu a mrzkost na se odkrýváte. — 169, 3, A. řemeslni- ckým. — 171, 8, A. v záchuli chybí. — 171, 12, B. aby Kristus a pravda jeho utrpěla. — 175, 27, A. pro vůli boží. — 176, 8, A. k spasení a k životu věčnému. — 177, 22, B. Ratislav. — 177, 26, A. v pátek vynecháno; a však na str. 190, ř. 15 obadva rukopisové A. i B. mají: v pátek na den sv. Floriana, ač v tom jest omyl; neb den sv. Floriana, kterýž jest 4tý měsíce Května, připadl r. 1525 na čtvrtek. — 178, 15, B. že tak jest. — 178, 25, A. obecné chybí. — 178, 31, i doloženo. — 179, 5, A. a s jinými pány. — 179, 18, k (jednomu) doloženo. — 179, 30, B. k potřebě jich. — 181, 13, B. Fochéře. — 181, 17, B. však toť. — 182, 22, C. a Strachota je- zdili. — 182, 39, B. namlouvali. — 184, 6, A. také to máte. — 184, 18, B. odklad. — 184, 27, A. chytr. — 185, 11, B. jímžto příliš. — 185, 17, B. předivnou. — 185, 32, A. obrátily. — 185, 36, B. velmi lehkomyslné. — 186, 25, A. rozmáhalo. — 186, 27, B. a někdy i z toho některé. — 187, 8, B. dělách. — 187, 18, A. i po švích páralo chybí. — 187, 28, A. A toliko. — 187, 29, A. vtrousili.— 188, 32. přijeli doloženo. — 188, 37, B. poznati může. — 189, 2, C. nemají již nyní. — 189, 21, A. sobě chybí. — 189, 27, B. aby jí co. — 191, 20, A. a lstivými chybí. — 193, 1, A. též chybi. — 193, 11, B. žeby mu sotva i to. — 193, 31, A. B. vinen by. — 193, 32, A. byl by vinen. — 194, 9, A. násilí nelidské, úkladné o . . — 194, 33, B. všickni přibraní měšťané. — 195, 7, A. a dnes rok tomu. — 195, 34, A. z nich chybí. — 198, 14, A. k některým Pražanům; B. s některými od Pražanův. — 198, 38, B. zvyklých a nezákladných z písem božských. — 199, 20, A. hlasitě až do konce českým jazykem. — 200, 4, A. B. ještě před barvou; z domyslu opraveno: jistě pod barvou. — 202, 8, list doloženo. — 202, 14, Jeho Milosti (radami) doloženo. — 202, 23, v městě dolo- ženo. — 203, 13, B. ku pokoji a na místě. — 203, 39, a (na mí- stě) doloženo. — 204, 31, A. blíž města. — 205, 4, B. zpraveno. — 205, 7, co se ubližovalo, ale každý jen ve přípisku C.; A. mohli; C. dokládá jí. — 207, 6. B. do Kolína psal. — 208, 39, A. B. ještě, opraveno: jistě. — 209, 14, A. viselec. — 209, 21, B. hlavu sra- ziti. — 210, 24, B. hromic nejprv přišlých. — 210, 25, B. novin potěšených. — 211, 18, míti doloženo. — 213, 15, B. proti němu byl odtáhl. — 213, 38, A. a z pokuty. — 214, 17, B. oboje strany.— 215, 29, A. Alberta. — 215, 38, C. k provozování jeho tyranství.— 217, 10, B. Opatrní, věrní. — 217, 33, A. pozdvihovali. — 219, 23, A. vrátili a obrátili. — 219, 38, A. B. ale že jsou byli z Hory vyjeli již a obráceni zase; což opraveno tak, jakož v textu. — 220, 5, B. do rady jich poslal. — 220, 32, C. náležité tak též spravedlivě ti všickni stavové. — 221, 33, A. již (za pána) chybí. — 222, 28, A. Ale král. — 223, 38, A. k králi táhnou. — 224, 25, A. přemá- hala. — 224, 30, A. zahynuv. — 225, 6. A. dobývali. — 225, 23, A. dále nechtěli. — 225, 32, (ale) i doloženo. — 226, 3, A. poroz- umí se. — 226, 31, B. na žernov. — 227, 14, B. pakliby mu to. — 227, 25, B. nastávala. — 227, 35, A. rozjevše se mnozí. — 228, 3, A. místo zjednali klade spravili. — 228, 13, A. a měšťané, též jiná
Poznamenání. 365 11, A. i do vsí chybí. — 162, 20, A. Vážíť to lidé a rozjímajíť věrní. — 165, 10, A. dáblem chybí. — 165, 29, B. po zemi České i jinde. — 166, 18, B. a lehkost, nepoctivost sami na se vznášíte, a všelikou ohyzdu a mrzkost na se odkrýváte. — 169, 3, A. řemeslni- ckým. — 171, 8, A. v záchuli chybí. — 171, 12, B. aby Kristus a pravda jeho utrpěla. — 175, 27, A. pro vůli boží. — 176, 8, A. k spasení a k životu věčnému. — 177, 22, B. Ratislav. — 177, 26, A. v pátek vynecháno; a však na str. 190, ř. 15 obadva rukopisové A. i B. mají: v pátek na den sv. Floriana, ač v tom jest omyl; neb den sv. Floriana, kterýž jest 4tý měsíce Května, připadl r. 1525 na čtvrtek. — 178, 15, B. že tak jest. — 178, 25, A. obecné chybí. — 178, 31, i doloženo. — 179, 5, A. a s jinými pány. — 179, 18, k (jednomu) doloženo. — 179, 30, B. k potřebě jich. — 181, 13, B. Fochéře. — 181, 17, B. však toť. — 182, 22, C. a Strachota je- zdili. — 182, 39, B. namlouvali. — 184, 6, A. také to máte. — 184, 18, B. odklad. — 184, 27, A. chytr. — 185, 11, B. jímžto příliš. — 185, 17, B. předivnou. — 185, 32, A. obrátily. — 185, 36, B. velmi lehkomyslné. — 186, 25, A. rozmáhalo. — 186, 27, B. a někdy i z toho některé. — 187, 8, B. dělách. — 187, 18, A. i po švích páralo chybí. — 187, 28, A. A toliko. — 187, 29, A. vtrousili.— 188, 32. přijeli doloženo. — 188, 37, B. poznati může. — 189, 2, C. nemají již nyní. — 189, 21, A. sobě chybí. — 189, 27, B. aby jí co. — 191, 20, A. a lstivými chybí. — 193, 1, A. též chybi. — 193, 11, B. žeby mu sotva i to. — 193, 31, A. B. vinen by. — 193, 32, A. byl by vinen. — 194, 9, A. násilí nelidské, úkladné o . . — 194, 33, B. všickni přibraní měšťané. — 195, 7, A. a dnes rok tomu. — 195, 34, A. z nich chybí. — 198, 14, A. k některým Pražanům; B. s některými od Pražanův. — 198, 38, B. zvyklých a nezákladných z písem božských. — 199, 20, A. hlasitě až do konce českým jazykem. — 200, 4, A. B. ještě před barvou; z domyslu opraveno: jistě pod barvou. — 202, 8, list doloženo. — 202, 14, Jeho Milosti (radami) doloženo. — 202, 23, v městě dolo- ženo. — 203, 13, B. ku pokoji a na místě. — 203, 39, a (na mí- stě) doloženo. — 204, 31, A. blíž města. — 205, 4, B. zpraveno. — 205, 7, co se ubližovalo, ale každý jen ve přípisku C.; A. mohli; C. dokládá jí. — 207, 6. B. do Kolína psal. — 208, 39, A. B. ještě, opraveno: jistě. — 209, 14, A. viselec. — 209, 21, B. hlavu sra- ziti. — 210, 24, B. hromic nejprv přišlých. — 210, 25, B. novin potěšených. — 211, 18, míti doloženo. — 213, 15, B. proti němu byl odtáhl. — 213, 38, A. a z pokuty. — 214, 17, B. oboje strany.— 215, 29, A. Alberta. — 215, 38, C. k provozování jeho tyranství.— 217, 10, B. Opatrní, věrní. — 217, 33, A. pozdvihovali. — 219, 23, A. vrátili a obrátili. — 219, 38, A. B. ale že jsou byli z Hory vyjeli již a obráceni zase; což opraveno tak, jakož v textu. — 220, 5, B. do rady jich poslal. — 220, 32, C. náležité tak též spravedlivě ti všickni stavové. — 221, 33, A. již (za pána) chybí. — 222, 28, A. Ale král. — 223, 38, A. k králi táhnou. — 224, 25, A. přemá- hala. — 224, 30, A. zahynuv. — 225, 6. A. dobývali. — 225, 23, A. dále nechtěli. — 225, 32, (ale) i doloženo. — 226, 3, A. poroz- umí se. — 226, 31, B. na žernov. — 227, 14, B. pakliby mu to. — 227, 25, B. nastávala. — 227, 35, A. rozjevše se mnozí. — 228, 3, A. místo zjednali klade spravili. — 228, 13, A. a měšťané, též jiná
Strana 366
366 Poznamenání. města. kteráž. — 228, 31, C. zahubují. — 229, 13, A. dopustil. — 229, 19, B. pán a král. — 231, 11, a (Te deum) doloženo. — 231, 12, B. zpívavše. — 231, 34. A. učinili. — 232, 28, B. A tuze li- tuji tvého. — 233, 4. A. jináč nyní, milý. — 233, 7, má doloženo.— 233, 22, A. zůstání nic není. — 234, 30, B. novotvorného. — 234, 34. A. Tento kněz svátosti svatého Havla zapírá, bez pochyby má býti: kněz svatého Havla svátosti (těla Kristova) zapírá. — 236, 15, A. nebo jako vy. — 236, 25, B. nešlechetnostmi mrzkými. — 237, 7, B. na pravici boží v nebi sedícího. — 237, 29, jsem má jen C.; přetrpěti doloženo. — 239, 34, ne (povoluje) doloženo. — 241, 1, A. když jsem. — 241, 12, B. pán Kristus. — 241, 27, A. a toho ukřižovaného. — 242, 5, A. dáno. — 242, 9, B. nebylo chybí. — 242, 15, a (roznášel) doloženo. — 242, 16, B. naproti té. — 243, 12, kněz Jakub; na řádku pak 39 týž kněz jmenuje se Jiřík. — 244, 2, a (na něj) doloženo. — 244, 16, A. také chybí. — 245, 10, A. B. nemá v to věřiti. — 245, 19, A. A když. — 246, 10, A. o sv. Pavlu díš? — 247, 26, B. napomenut jest. — 248, 31, A. jej dáti do vězení. — 250, 12, A. před vigiljím. — 250, 17, B. napo- menul. — 250, 21, B. ač jest malovaný. — 251, 25, A. B. ježto. — 252, 3, B. duši svou. — 253, 18, jiné, ale i muže má jen C. — 254, 17, B. neučila a nebyla jsem nikdy kolářem; ale věřím. — 255, 22, A. činil. — 255, 22, A. hromicemi. — 256, 8, C. ale málo Če- chův. — 256, 14, A. uvazoval v též země. — 256, 31, A. panu Ja- novi z Vartemberka chybí. — 257, 4, A. Ale ačkoli. — 257, 33. B. práva příležitého. — 258, 16, B. do zejtřka. — 258, 23, A. za čtyry nedèle. — 258, 25, B. o to psal. — 258, 27, B. postaviti. — 258, 33, B. pro jeho vzácnost. — 259, 10, B. se vracujíc; A. toho do- konce pomíjí. — 260, 24, B. volal. — 260, 30, A. právu přiroze- nému a příbuznému. — 262, 5, pěších doloženo. — 262, 23, B. zámek nám poddali. — 263, 4 a 18, A. u Krunfeldu. — 263, 30, B. hrabí. — 263, 35, B. nejvíce pro ten konec. — 264, 13, B. Roka- jitu. — 266, 23, A. až se to opět rozličně i to psaní; B. rozličně o tom. — 266, 36, B. u veliký čtvrtek. — 270, 1, A. Tutského mě- stečka, dále však: do Tusti Toscana. — 270, 21, B. z ponuknutí. — 271, 1, A. všech válek a nástrojův. — 273, 2, B. z Říma. — 274, 5, B. osmnáctého dne; což. — 274, 18, aby vzato dle C., rkp. A. má místo toho slovo jest. — 275, 25, B. listem obsílacím. — 276, 10, A. B. nebylo. — 278, 18, A. smlouvati. — 279, 9, A. B. vý- mínky. — 279, 10, A. B. nevyměňujíce. — 280, 23, s (úkladem) doloženo. — 280, 29, A. B. jednati. — 280, 31, to doloženo. — 280, 38, příkladem doloženo. — 282, 33, A. B. svadbě. — 283, 6, A. richtářům. — 285, 2, A. i B. dokládají: a již jest; což patrně jest přípisek pozdější. — 285, 19, B. jim tudy jednotu. — 285, 23, sobě doloženo. — 285. 29, B. Fikara. — 287, 19, se doloženo. — 287, 22, (mohli) svobodně a vesele (rozmlouvati) dokládá C. — 288, 12, A. v obou městech vynecháno. — 288, 18, B. kupovati sobě svou spravedlnost (jakož i nyní se to zhusta děje), dokládá B. — 288, 23, B. ač byl kolesy. — 288, 30, mladým ženám, nebo svým kurvám, dokládá. B. — 288, 38, B. polezači. — 289, 30, A. v tom času chybí. — 289, 31, B. mistr (lotrovství) Jan Pašek, hlava, rod- führer všech jiných. — 289, 33, A. ale naposledy. — 289, 38, B. Cacarda. — 291, 1, A. ke všem zachovati. — 291, 14, A. mezi
366 Poznamenání. města. kteráž. — 228, 31, C. zahubují. — 229, 13, A. dopustil. — 229, 19, B. pán a král. — 231, 11, a (Te deum) doloženo. — 231, 12, B. zpívavše. — 231, 34. A. učinili. — 232, 28, B. A tuze li- tuji tvého. — 233, 4. A. jináč nyní, milý. — 233, 7, má doloženo.— 233, 22, A. zůstání nic není. — 234, 30, B. novotvorného. — 234, 34. A. Tento kněz svátosti svatého Havla zapírá, bez pochyby má býti: kněz svatého Havla svátosti (těla Kristova) zapírá. — 236, 15, A. nebo jako vy. — 236, 25, B. nešlechetnostmi mrzkými. — 237, 7, B. na pravici boží v nebi sedícího. — 237, 29, jsem má jen C.; přetrpěti doloženo. — 239, 34, ne (povoluje) doloženo. — 241, 1, A. když jsem. — 241, 12, B. pán Kristus. — 241, 27, A. a toho ukřižovaného. — 242, 5, A. dáno. — 242, 9, B. nebylo chybí. — 242, 15, a (roznášel) doloženo. — 242, 16, B. naproti té. — 243, 12, kněz Jakub; na řádku pak 39 týž kněz jmenuje se Jiřík. — 244, 2, a (na něj) doloženo. — 244, 16, A. také chybí. — 245, 10, A. B. nemá v to věřiti. — 245, 19, A. A když. — 246, 10, A. o sv. Pavlu díš? — 247, 26, B. napomenut jest. — 248, 31, A. jej dáti do vězení. — 250, 12, A. před vigiljím. — 250, 17, B. napo- menul. — 250, 21, B. ač jest malovaný. — 251, 25, A. B. ježto. — 252, 3, B. duši svou. — 253, 18, jiné, ale i muže má jen C. — 254, 17, B. neučila a nebyla jsem nikdy kolářem; ale věřím. — 255, 22, A. činil. — 255, 22, A. hromicemi. — 256, 8, C. ale málo Če- chův. — 256, 14, A. uvazoval v též země. — 256, 31, A. panu Ja- novi z Vartemberka chybí. — 257, 4, A. Ale ačkoli. — 257, 33. B. práva příležitého. — 258, 16, B. do zejtřka. — 258, 23, A. za čtyry nedèle. — 258, 25, B. o to psal. — 258, 27, B. postaviti. — 258, 33, B. pro jeho vzácnost. — 259, 10, B. se vracujíc; A. toho do- konce pomíjí. — 260, 24, B. volal. — 260, 30, A. právu přiroze- nému a příbuznému. — 262, 5, pěších doloženo. — 262, 23, B. zámek nám poddali. — 263, 4 a 18, A. u Krunfeldu. — 263, 30, B. hrabí. — 263, 35, B. nejvíce pro ten konec. — 264, 13, B. Roka- jitu. — 266, 23, A. až se to opět rozličně i to psaní; B. rozličně o tom. — 266, 36, B. u veliký čtvrtek. — 270, 1, A. Tutského mě- stečka, dále však: do Tusti Toscana. — 270, 21, B. z ponuknutí. — 271, 1, A. všech válek a nástrojův. — 273, 2, B. z Říma. — 274, 5, B. osmnáctého dne; což. — 274, 18, aby vzato dle C., rkp. A. má místo toho slovo jest. — 275, 25, B. listem obsílacím. — 276, 10, A. B. nebylo. — 278, 18, A. smlouvati. — 279, 9, A. B. vý- mínky. — 279, 10, A. B. nevyměňujíce. — 280, 23, s (úkladem) doloženo. — 280, 29, A. B. jednati. — 280, 31, to doloženo. — 280, 38, příkladem doloženo. — 282, 33, A. B. svadbě. — 283, 6, A. richtářům. — 285, 2, A. i B. dokládají: a již jest; což patrně jest přípisek pozdější. — 285, 19, B. jim tudy jednotu. — 285, 23, sobě doloženo. — 285. 29, B. Fikara. — 287, 19, se doloženo. — 287, 22, (mohli) svobodně a vesele (rozmlouvati) dokládá C. — 288, 12, A. v obou městech vynecháno. — 288, 18, B. kupovati sobě svou spravedlnost (jakož i nyní se to zhusta děje), dokládá B. — 288, 23, B. ač byl kolesy. — 288, 30, mladým ženám, nebo svým kurvám, dokládá. B. — 288, 38, B. polezači. — 289, 30, A. v tom času chybí. — 289, 31, B. mistr (lotrovství) Jan Pašek, hlava, rod- führer všech jiných. — 289, 33, A. ale naposledy. — 289, 38, B. Cacarda. — 291, 1, A. ke všem zachovati. — 291, 14, A. mezi
Strana 367
Poznamenání. 367 nimi byla a ještě zůstávala. — 291, 32, B. na probřísle. — 292, 11, A. vzteklosti takových zapálené. — 292, 12, dán jest glejt dolo- ženo. — 292, 29, A. B. pravíce, což opraveno v praví. — 293, 23, hleděti budou má C., rkp. A. klade hleděli. — 295, 3, B. že sám tehdáž (pro lotrovství) choditi nemohl a pro nemoci své. — 295, 9, B. v touž středu nebyl přítomen, proto že jest byl v Klatovech. — 295. 29, A. čelnice. — 297, 23, B. a uši (jako klapouchý pes) ochlípil. — 299, 25, B. sklopiv hlavu (jakoby mu v ústa nanečistil) mlčal. — 299, 34, A. ke dvadceti hodinám. — 301, 17, to dolo- ženo. — 302, 14, A. aby mi k tomu a k této pohádce. — 303. 14, a (zpřávu) doloženo. — 303, 26, A. B. s výmínkou. — 304, 7, B. a X nedělí. — 304, 39, C. podobní lstiví lidé. — 305, 12. A. B. zlá volná žádost. — 305, 31, B. pro takové výstupky. — 305, 31, A. B. jim, opraveno jemu. — 305, 32, B. jednoty rozdělení. — 306, 16, B. i z těch příčin. — 309, 14, B. Jaký jest farář, taková jest osada; a co pán, to pachole. — 310, 25, B. Uzřevše Turci, že jsou. — 311, 38, A. B. vůdcemi. — 312, 4, B. svých věrných. — 312, 9, A. B. lodí jim jich zbili; C. ztroskotali. — 313, 6, A. B. rokovali. — 313, 10, že doloženo. — 313, 22, mnoho doloženo. — 314, 7, A. pánu. A když mu to. — 320, 19, A. jeden člověk z měst- ských. — 320, 25, B. tak chybí. — 320, 29, B. býti musil (tak jako i on sám zlořečený lotr byl). — 320, 30. B. obrátilo u mno- hých lidí, pohleď. — 322, 1, A. B. výmínky. — 322, 36, B. kte- réž jsou se od jich víry odtrhly atd. — 323, 5, A. jim chybí. — 324, 23, A. B. výmínky. — 324, 31, A. To všickni přijavše od nich, a žádný atd. — 324. 34, vždy předce zůstala doloženo. — 324, 39, A. tak jakž jsou je kněží atd. — 325, 6, B. nejdéle živi, pomi- nouti. — 325, 14, A. do Boleslava Mladého. — 325, 20. A. v mě- stě Achu. — 325, 27. B. jak drahé bylo obilí. — 325, 30, B. ječ- men po 15 gr. — 326, 9, B. V těchto všech řečech to sluší atd. — 326, 36, A. B. léta páně 1544. Poznamenání. Příčina, proč jsme toto v textu změnili v rok 1534, jest ta: že celý spis Bartošův patrné toho svědectví v sobě nese, že byl dokonán již léta 1534, ale nikoli léta 1544; neb nikdež ani slovem nedotýká se toho, co se později po r. 1534 přihodilo, ano na opak ze všeho zřejmé jest, že mu po- zdější příběhové byli neznámi. A zajisté bylo by ku podivu, mluvě na mnoha místech s jakýms účastenstvím o Bratřích českých, žeby se byl proti svému obyčeji někde nezmínil o jich potomních nátiscích, pro kteréž hned již léta 1535 podati musili králi Ferdinandovi svou Apo- logii; a dávaje zprávu širokou o veliké drahotě ku konci léta 1530, což na obsah spisu jeho vyměřený nikterakž se nevztahuje, žeby byl nápodobně, byť i mimochodem, neučinil žádné zmínky o velikém ohni, jímž 1. 1541 na Malé straně mimo jiné také 150 domů popelem lehlo, maje dosti příčiny, toto neštěstí též vykládati za trest boží pro ne- malé účastenství Malostranských v počátcích toho rozbroje, jakož o tom píše na str. 62, 63, 89. Krom toho i to místo samo, kdež se mluví o smrti Tomáše Zachlubila, čtouc je ve spojení s jinými příklady Hl. 36, hodí se lépe k 1. 1534 než k 1. 1544. Neb Bartoš mluví tu o pomstě boží, která v patách po těch nesnázích stranu Paškovu stíhala. Pašek totiž po mnohém neštěstí zemřel l. 1533; Havel Cahera vypo- vědín jest I. 1529; někteří v opilství zahynuli, jiní násilím odjali sobě sami život: a však velký jich počet ještě byli na živě, v rozličném
Poznamenání. 367 nimi byla a ještě zůstávala. — 291, 32, B. na probřísle. — 292, 11, A. vzteklosti takových zapálené. — 292, 12, dán jest glejt dolo- ženo. — 292, 29, A. B. pravíce, což opraveno v praví. — 293, 23, hleděti budou má C., rkp. A. klade hleděli. — 295, 3, B. že sám tehdáž (pro lotrovství) choditi nemohl a pro nemoci své. — 295, 9, B. v touž středu nebyl přítomen, proto že jest byl v Klatovech. — 295. 29, A. čelnice. — 297, 23, B. a uši (jako klapouchý pes) ochlípil. — 299, 25, B. sklopiv hlavu (jakoby mu v ústa nanečistil) mlčal. — 299, 34, A. ke dvadceti hodinám. — 301, 17, to dolo- ženo. — 302, 14, A. aby mi k tomu a k této pohádce. — 303. 14, a (zpřávu) doloženo. — 303, 26, A. B. s výmínkou. — 304, 7, B. a X nedělí. — 304, 39, C. podobní lstiví lidé. — 305, 12. A. B. zlá volná žádost. — 305, 31, B. pro takové výstupky. — 305, 31, A. B. jim, opraveno jemu. — 305, 32, B. jednoty rozdělení. — 306, 16, B. i z těch příčin. — 309, 14, B. Jaký jest farář, taková jest osada; a co pán, to pachole. — 310, 25, B. Uzřevše Turci, že jsou. — 311, 38, A. B. vůdcemi. — 312, 4, B. svých věrných. — 312, 9, A. B. lodí jim jich zbili; C. ztroskotali. — 313, 6, A. B. rokovali. — 313, 10, že doloženo. — 313, 22, mnoho doloženo. — 314, 7, A. pánu. A když mu to. — 320, 19, A. jeden člověk z měst- ských. — 320, 25, B. tak chybí. — 320, 29, B. býti musil (tak jako i on sám zlořečený lotr byl). — 320, 30. B. obrátilo u mno- hých lidí, pohleď. — 322, 1, A. B. výmínky. — 322, 36, B. kte- réž jsou se od jich víry odtrhly atd. — 323, 5, A. jim chybí. — 324, 23, A. B. výmínky. — 324, 31, A. To všickni přijavše od nich, a žádný atd. — 324. 34, vždy předce zůstala doloženo. — 324, 39, A. tak jakž jsou je kněží atd. — 325, 6, B. nejdéle živi, pomi- nouti. — 325, 14, A. do Boleslava Mladého. — 325, 20. A. v mě- stě Achu. — 325, 27. B. jak drahé bylo obilí. — 325, 30, B. ječ- men po 15 gr. — 326, 9, B. V těchto všech řečech to sluší atd. — 326, 36, A. B. léta páně 1544. Poznamenání. Příčina, proč jsme toto v textu změnili v rok 1534, jest ta: že celý spis Bartošův patrné toho svědectví v sobě nese, že byl dokonán již léta 1534, ale nikoli léta 1544; neb nikdež ani slovem nedotýká se toho, co se později po r. 1534 přihodilo, ano na opak ze všeho zřejmé jest, že mu po- zdější příběhové byli neznámi. A zajisté bylo by ku podivu, mluvě na mnoha místech s jakýms účastenstvím o Bratřích českých, žeby se byl proti svému obyčeji někde nezmínil o jich potomních nátiscích, pro kteréž hned již léta 1535 podati musili králi Ferdinandovi svou Apo- logii; a dávaje zprávu širokou o veliké drahotě ku konci léta 1530, což na obsah spisu jeho vyměřený nikterakž se nevztahuje, žeby byl nápodobně, byť i mimochodem, neučinil žádné zmínky o velikém ohni, jímž 1. 1541 na Malé straně mimo jiné také 150 domů popelem lehlo, maje dosti příčiny, toto neštěstí též vykládati za trest boží pro ne- malé účastenství Malostranských v počátcích toho rozbroje, jakož o tom píše na str. 62, 63, 89. Krom toho i to místo samo, kdež se mluví o smrti Tomáše Zachlubila, čtouc je ve spojení s jinými příklady Hl. 36, hodí se lépe k 1. 1534 než k 1. 1544. Neb Bartoš mluví tu o pomstě boží, která v patách po těch nesnázích stranu Paškovu stíhala. Pašek totiž po mnohém neštěstí zemřel l. 1533; Havel Cahera vypo- vědín jest I. 1529; někteří v opilství zahynuli, jiní násilím odjali sobě sami život: a však velký jich počet ještě byli na živě, v rozličném
Strana 368
368 neštěstí jsouce postaveni. Když tedy Zachlubil, mrtvicí poražen, zemřel již l: 1534, mohlo se toto ovšem dobře vykládati za pomstu boží; ale ne tak byla by patrná pomsta, jakož se tuto líčí, kdyby byla smrt jeho přišla teprv deset let později. Ostatně mohla tato chyba v čísle roku povstati již v některém starším přepisu, z něhož oba tyto ruko- pisy buď přímo a nebo prostředečně pocházejí, jakož pak se v nich obou i na jiných mnohých místech tytéž chyby nalézají. A nevelmi bezpečné jest, spoléhati příliš na rukopisy, v nichž téměř žádná strana není prosta vady. (K. J. E.) — 327, 39, A. B. a potom jest propuštěn. — 328, 15, A. v 14 a zvláště v 15 Knihách. — 329, 14, A. to vážiti umí a souditi může; B. to vážíti a souditi musí. — 329, 20, za (nedo- byté) doloženo. — 330. 37, A. každému sebe bojícímu. — 331, 3, B. čistili a rmoutili. — 332, 12, B. božskou mocí. — 337, 19, byli doloženo. — 349, 8, ale doloženo. — 351, 15, budou doloženo. — 356, 9, největší v lid v počtu. 356, 12, velikém a hlúpem. Poznamenání. Poznamenání slov cizích závadnějších, kterážto ze spisu tohoto vyvržena a za domácí směněna jsou. Apatéka, lékárna. — apatékářský, lékárnický. — apparat, úpra- va. — decretum, svolení (což také spisovatel sám tak vykládá). — faleš, klam (jen na některých místech vyvrženo). — fedrovati někoho, někomu pomocen býti; pomáhati někomu; hájiti někoho. — fedrovník, pomocník. — folkovati, naddržovati. — forman, vozka. — fortel, ob- mysl. — glejch, smír; řád (285, 13). — grif, tálec (kteréhožto slova Bartoš sám také užívá 293, 19). — grunt, důvod, důklad; z gruntu (zahubiti), z úplna. — gruntovně, důkladně. — hadrovati se, hašteřiti se. — hadruňk, svár. — halafance, dary. — hurt, povyk. — impres- sor, tiskař. — imprimovati, tisknouti, vytisknouti. — kapitola, hlava. — kommuní, přijímání. — koncilium, sbor. — korrigovati, opravovati. — koštovati, okusiti, zkusiti. — kšaftovati, zůstaviti. — kunšt, žert, smích. — lamfalířství, lamfaréřství, potulování. — losuňk, výkup. — orator, řečník. — ortel, nález, rozsudek; (ratio) smysl (89, 5). — plundrovati, ostouzeti, ostuzovati. — premovati, obalovati; opremovati, obaliti. — přitrefiti, přihoditi. — privilegium, výsada. — prokurator, zástupce. — promotor, pomocník. — pulérovati, vypulérovati, vylí- čiti. — punt, spolek. — purkrecht, zákup. — rathouz, radnice. — re- gent, správce (komory královské). — řehola (za řeholu něco držeti), pravidlo. — retuňk, pomoc. — rumrejch, bouřka, svárka. — rynk, ná- městí. — sceptrum, žezlo. — spuntovati se, spolčiti se; spuntování, spolčení. — Šacunk, výplala. — šehk, nalevač. — špehy, zvědy. — štemfl, podpůrce (podpaždník). — štrych, úklad. — štuky (hedbávné), věci. — Šturm, útok. — štusy (ramenem), strky. — titulem (správce), jmenem, nazvaný. — traňk, truňk, nápoj. — trefiti v něco, uhoditi; trefiti se, hoditi se; trefiti se na den, připadnouti na den; trefiti se někomu, týkati se někoho. — trošt, potěcha, útěcha. — ufasovati, uvázati. — vartýř, sluha. — verštat, dílna, — vinšovati někomu ně- čeho, žádati. — zplundrovati, zhubiti. — žold, mzda.
368 neštěstí jsouce postaveni. Když tedy Zachlubil, mrtvicí poražen, zemřel již l: 1534, mohlo se toto ovšem dobře vykládati za pomstu boží; ale ne tak byla by patrná pomsta, jakož se tuto líčí, kdyby byla smrt jeho přišla teprv deset let později. Ostatně mohla tato chyba v čísle roku povstati již v některém starším přepisu, z něhož oba tyto ruko- pisy buď přímo a nebo prostředečně pocházejí, jakož pak se v nich obou i na jiných mnohých místech tytéž chyby nalézají. A nevelmi bezpečné jest, spoléhati příliš na rukopisy, v nichž téměř žádná strana není prosta vady. (K. J. E.) — 327, 39, A. B. a potom jest propuštěn. — 328, 15, A. v 14 a zvláště v 15 Knihách. — 329, 14, A. to vážiti umí a souditi může; B. to vážíti a souditi musí. — 329, 20, za (nedo- byté) doloženo. — 330. 37, A. každému sebe bojícímu. — 331, 3, B. čistili a rmoutili. — 332, 12, B. božskou mocí. — 337, 19, byli doloženo. — 349, 8, ale doloženo. — 351, 15, budou doloženo. — 356, 9, největší v lid v počtu. 356, 12, velikém a hlúpem. Poznamenání. Poznamenání slov cizích závadnějších, kterážto ze spisu tohoto vyvržena a za domácí směněna jsou. Apatéka, lékárna. — apatékářský, lékárnický. — apparat, úpra- va. — decretum, svolení (což také spisovatel sám tak vykládá). — faleš, klam (jen na některých místech vyvrženo). — fedrovati někoho, někomu pomocen býti; pomáhati někomu; hájiti někoho. — fedrovník, pomocník. — folkovati, naddržovati. — forman, vozka. — fortel, ob- mysl. — glejch, smír; řád (285, 13). — grif, tálec (kteréhožto slova Bartoš sám také užívá 293, 19). — grunt, důvod, důklad; z gruntu (zahubiti), z úplna. — gruntovně, důkladně. — hadrovati se, hašteřiti se. — hadruňk, svár. — halafance, dary. — hurt, povyk. — impres- sor, tiskař. — imprimovati, tisknouti, vytisknouti. — kapitola, hlava. — kommuní, přijímání. — koncilium, sbor. — korrigovati, opravovati. — koštovati, okusiti, zkusiti. — kšaftovati, zůstaviti. — kunšt, žert, smích. — lamfalířství, lamfaréřství, potulování. — losuňk, výkup. — orator, řečník. — ortel, nález, rozsudek; (ratio) smysl (89, 5). — plundrovati, ostouzeti, ostuzovati. — premovati, obalovati; opremovati, obaliti. — přitrefiti, přihoditi. — privilegium, výsada. — prokurator, zástupce. — promotor, pomocník. — pulérovati, vypulérovati, vylí- čiti. — punt, spolek. — purkrecht, zákup. — rathouz, radnice. — re- gent, správce (komory královské). — řehola (za řeholu něco držeti), pravidlo. — retuňk, pomoc. — rumrejch, bouřka, svárka. — rynk, ná- městí. — sceptrum, žezlo. — spuntovati se, spolčiti se; spuntování, spolčení. — Šacunk, výplala. — šehk, nalevač. — špehy, zvědy. — štemfl, podpůrce (podpaždník). — štrych, úklad. — štuky (hedbávné), věci. — Šturm, útok. — štusy (ramenem), strky. — titulem (správce), jmenem, nazvaný. — traňk, truňk, nápoj. — trefiti v něco, uhoditi; trefiti se, hoditi se; trefiti se na den, připadnouti na den; trefiti se někomu, týkati se někoho. — trošt, potěcha, útěcha. — ufasovati, uvázati. — vartýř, sluha. — verštat, dílna, — vinšovati někomu ně- čeho, žádati. — zplundrovati, zhubiti. — žold, mzda.
Strana 369
Rejstřík jmen. Ager (Jager), město 263. 264. Albrecht král 156. Albus Václav, mistr 57. 58. 60. Angela sv. zámek v Římě 273. 274. Anna, dcera krále Franského, manž. kr. Vladislava 11. Amia, sestra kr. Ludvíka, manželka Ferdinanda I. Rakouského 11. 13. 255. 256. 275. Anna. dcera kr. Ferdinanda I. 275. Aret (Arezzo) 270. Augustin, biskup Sankturienský 143. Barbory sv. kostel u sv. Františka v Praze 76. Bartoš, nožíř 89. Bartoš čili Bartoloměj, písař VI. 196. 315. 317. 321. 323. Basilea, město 156. Basilejský sbor čili sněm 136. 137. 138. 139. Bechovský Pavel 290. Bekyně 250. Bělehrad Uherský 221. 222. 225. 263. Benátčané 170. Beneš, trubač 181. Benešov 209. Beřkovský z Šebířova Radislav (Rad- slav), nejvyšší písař 17. 18. 177. Betlém, kaple v Praze 76. 198. Blažek, soukenník z Pořičí 32. 61. 91. 279. 292. Blažek z Týna, hejtman polní 223. 228. Bohuslav, kožišník 57. 58. Boleslav Mladá 322. 325. Boleslavský kraj 222. Boleslavští bratří 246. 314. Bonuše Jan 72. 107. 192. 325. Boršík Matouš, richtář Novoměst- ský 77. z Bozkovic Artleb 32. 215. 218. Božího těla kostel v Praze 118. Brandýs 212. 325. Brikcí čili Brikcius, mistr 32. 56. 58. 61. 63. 91. 97. 98. 209. 210. 213. 279. Bryknar Mikuláš, místokomorník 17. Brod Český 212. Brozanský Jaroslav, rytíř 295. Budějovice České 304. 305. 306. Budín, město 13. 32. 78. 116. 140. 177. 181. 182. 185. 187. 193. 202. 205. 210. 211. 214. 217. 118. 222. 223. 225. 226. 227. 261. 262. 263. 264. 309. 310. 312. Budínský zámek 263. Buchal Jan, kněz 42. 44. Burjan Sobek z Kornic, doktor 59. 60. 61. 115. 122. 123. 124. 190. Buštěhradský N. 177. Cacerda Mikuláš 289. Cahera Havel, administrator III. V. 30. 31. 49. 74. 97. 104. 106. 122. 124. 125. 126. 142. 146. 149. 150. 154. 159. 162. 163. 164. 165. 166. 168. 170. 171. 172. 173. 177. 184. 187. 197. 199. 206. 207. 230. 244. 288. 301. 305. 306. 307. 309. 312. 317. 318. 320. 326. Cáchy, město 325. Cetryc, pán 224. 24
Rejstřík jmen. Ager (Jager), město 263. 264. Albrecht král 156. Albus Václav, mistr 57. 58. 60. Angela sv. zámek v Římě 273. 274. Anna, dcera krále Franského, manž. kr. Vladislava 11. Amia, sestra kr. Ludvíka, manželka Ferdinanda I. Rakouského 11. 13. 255. 256. 275. Anna. dcera kr. Ferdinanda I. 275. Aret (Arezzo) 270. Augustin, biskup Sankturienský 143. Barbory sv. kostel u sv. Františka v Praze 76. Bartoš, nožíř 89. Bartoš čili Bartoloměj, písař VI. 196. 315. 317. 321. 323. Basilea, město 156. Basilejský sbor čili sněm 136. 137. 138. 139. Bechovský Pavel 290. Bekyně 250. Bělehrad Uherský 221. 222. 225. 263. Benátčané 170. Beneš, trubač 181. Benešov 209. Beřkovský z Šebířova Radislav (Rad- slav), nejvyšší písař 17. 18. 177. Betlém, kaple v Praze 76. 198. Blažek, soukenník z Pořičí 32. 61. 91. 279. 292. Blažek z Týna, hejtman polní 223. 228. Bohuslav, kožišník 57. 58. Boleslav Mladá 322. 325. Boleslavský kraj 222. Boleslavští bratří 246. 314. Bonuše Jan 72. 107. 192. 325. Boršík Matouš, richtář Novoměst- ský 77. z Bozkovic Artleb 32. 215. 218. Božího těla kostel v Praze 118. Brandýs 212. 325. Brikcí čili Brikcius, mistr 32. 56. 58. 61. 63. 91. 97. 98. 209. 210. 213. 279. Bryknar Mikuláš, místokomorník 17. Brod Český 212. Brozanský Jaroslav, rytíř 295. Budějovice České 304. 305. 306. Budín, město 13. 32. 78. 116. 140. 177. 181. 182. 185. 187. 193. 202. 205. 210. 211. 214. 217. 118. 222. 223. 225. 226. 227. 261. 262. 263. 264. 309. 310. 312. Budínský zámek 263. Buchal Jan, kněz 42. 44. Burjan Sobek z Kornic, doktor 59. 60. 61. 115. 122. 123. 124. 190. Buštěhradský N. 177. Cacerda Mikuláš 289. Cahera Havel, administrator III. V. 30. 31. 49. 74. 97. 104. 106. 122. 124. 125. 126. 142. 146. 149. 150. 154. 159. 162. 163. 164. 165. 166. 168. 170. 171. 172. 173. 177. 184. 187. 197. 199. 206. 207. 230. 244. 288. 301. 305. 306. 307. 309. 312. 317. 318. 320. 326. Cáchy, město 325. Cetryc, pán 224. 24
Strana 370
370 Čechové VII. 9. 10. 12. 14. 32. 33. 35. 81. 125. 126.135. 136. 138. 139. 140. 155, 150. 158. 159. 173. 177. 180. 181. 182. 183. 184. 188. 221. 222, 223. „ 224. 255. 227. 256. 261. 310. Cechy, Ceská zemé, Ceské králov- ství III. IV. VII. VIII. 9. 10. 11. 13. 15. 16. 17. 22. 23. 24. 33. 36. 38. 46. 65. 67. 70. 79. 119. 123. 126. 127. 130. 135. 140. 141. 154. 155. 156. 157. 158. 159. 162. 164. 165. 172. 174. 176. 177. 178. 179. 181, 182. 184. 185. 186. 188, 194. 203. 205. 206. 222. 223. 230. 231. 240. 255. 256. 260. 261. 263. 265. 268. 277. 218. . 285. 290. 306. 310. 320. 331. Cernèickÿ z Kücova, Jan 154. 179. Cerveny Lis u Prahy 212. Daniel, Danielov, Danélovic Václav, mistr 32. 61. 62. 91. 201. 203. 276. 277. 219. 290. 292. 312. 313. Doktůrek Jan 212. Dolanský Matěj 149. z Donína Fridrich 208, Dřevčice 212. Duceferens, Duciferens (Dicsó Fe- 1 rencz?), pán Uherský 32, Duchek, kramář 206. 208. 212. Dunaj 262. 263. 312. Dvůr králové v Praze 250, Dýmková pekařka 87. Eneáš Sylvius 157. 188. Erasim Jan 32. 61. 91. 209. 213. 279. Erasim (Erasmus) Roterodamský 34. 35. 41. 139, Faber, Fabri, biskup Pasovsky 268, 269. Favencí (Faenza), město 270. . Ferdinand I. Rakousky, král Ce- sk$ VIII. 11. 13. 14. 18. 85. 224. 230. 231. 250. 255. 260. 261. 263. 264. 265. 268. 269. ars. 309. 310. 311. 323. 325. 1. Fikar (Fukar) Jakub 285. 289. Filbert, biskup Konstansky 136. 137. 138. Rejstřík. Filip król Hispansky 11. 14. 231. Florenci čili Florencie 270. 271. Fraňková Zuzana 257. Fridrich císař 231. Fridrich, kníže Saský 33. Gubaë v Uhiich 262. Halér Burjan 290. llavel od Stříbrné Růže 145, 198. 315. 321. Havla sv. osada 72. Helfenštejn 218. Helın Martin 32, 289, Hilarius. doktor 158. 171. Hišpanové 272. 274. Hlavsa z Liboslavé Jan Ill. 18. 19. 20. 22. 72. 73. 91. 97. 99. 106. 116. 120. 129. 184. 193. 201. 202. 203. 207. 209. 210. 212. 213. 276. 279. 290. 292. 294. 297. 303. 304. 312. 313. 330. 331. Hložek Jindřich, rytíř 129. 256. Holešovice, ves 33. Hora (Kutná) 42. 46. 157. 206. 207. 208. 211. 213. 219. 220. Hornici 42. 44. 46. 48. 91. 98. 112. 113. 116. Horská brána v Praze 209. Hradčany 256. Hradec Králové 154. 156. 192. 225. z Hradce Adam 19. 206. 207. 277. 285. 290. 331. Hradecký kraj 179. 181. Hrach Bartos 198. Hrubec Mikuláš, jinak Rozvoda, kněz 242 Hus Jan, mistr 26. 29, 135. 155. 182. 189. 275. Hynek Podébradsky (Minsterber- ský). syn krále Jiřího 10. Cheb 138. z Chocna Václav, kněz 156. Chrudim 156. Chyzdera Jan 198. Insubrí 270. Jakub, kněz, farář u sv. Stépanu Velikého 243. 308. Jakub, kněz, viz Kuba. Jakub, knihař 315. 323. Jakub, kožišník.
370 Čechové VII. 9. 10. 12. 14. 32. 33. 35. 81. 125. 126.135. 136. 138. 139. 140. 155, 150. 158. 159. 173. 177. 180. 181. 182. 183. 184. 188. 221. 222, 223. „ 224. 255. 227. 256. 261. 310. Cechy, Ceská zemé, Ceské králov- ství III. IV. VII. VIII. 9. 10. 11. 13. 15. 16. 17. 22. 23. 24. 33. 36. 38. 46. 65. 67. 70. 79. 119. 123. 126. 127. 130. 135. 140. 141. 154. 155. 156. 157. 158. 159. 162. 164. 165. 172. 174. 176. 177. 178. 179. 181, 182. 184. 185. 186. 188, 194. 203. 205. 206. 222. 223. 230. 231. 240. 255. 256. 260. 261. 263. 265. 268. 277. 218. . 285. 290. 306. 310. 320. 331. Cernèickÿ z Kücova, Jan 154. 179. Cerveny Lis u Prahy 212. Daniel, Danielov, Danélovic Václav, mistr 32. 61. 62. 91. 201. 203. 276. 277. 219. 290. 292. 312. 313. Doktůrek Jan 212. Dolanský Matěj 149. z Donína Fridrich 208, Dřevčice 212. Duceferens, Duciferens (Dicsó Fe- 1 rencz?), pán Uherský 32, Duchek, kramář 206. 208. 212. Dunaj 262. 263. 312. Dvůr králové v Praze 250, Dýmková pekařka 87. Eneáš Sylvius 157. 188. Erasim Jan 32. 61. 91. 209. 213. 279. Erasim (Erasmus) Roterodamský 34. 35. 41. 139, Faber, Fabri, biskup Pasovsky 268, 269. Favencí (Faenza), město 270. . Ferdinand I. Rakousky, král Ce- sk$ VIII. 11. 13. 14. 18. 85. 224. 230. 231. 250. 255. 260. 261. 263. 264. 265. 268. 269. ars. 309. 310. 311. 323. 325. 1. Fikar (Fukar) Jakub 285. 289. Filbert, biskup Konstansky 136. 137. 138. Rejstřík. Filip król Hispansky 11. 14. 231. Florenci čili Florencie 270. 271. Fraňková Zuzana 257. Fridrich císař 231. Fridrich, kníže Saský 33. Gubaë v Uhiich 262. Halér Burjan 290. llavel od Stříbrné Růže 145, 198. 315. 321. Havla sv. osada 72. Helfenštejn 218. Helın Martin 32, 289, Hilarius. doktor 158. 171. Hišpanové 272. 274. Hlavsa z Liboslavé Jan Ill. 18. 19. 20. 22. 72. 73. 91. 97. 99. 106. 116. 120. 129. 184. 193. 201. 202. 203. 207. 209. 210. 212. 213. 276. 279. 290. 292. 294. 297. 303. 304. 312. 313. 330. 331. Hložek Jindřich, rytíř 129. 256. Holešovice, ves 33. Hora (Kutná) 42. 46. 157. 206. 207. 208. 211. 213. 219. 220. Hornici 42. 44. 46. 48. 91. 98. 112. 113. 116. Horská brána v Praze 209. Hradčany 256. Hradec Králové 154. 156. 192. 225. z Hradce Adam 19. 206. 207. 277. 285. 290. 331. Hradecký kraj 179. 181. Hrach Bartos 198. Hrubec Mikuláš, jinak Rozvoda, kněz 242 Hus Jan, mistr 26. 29, 135. 155. 182. 189. 275. Hynek Podébradsky (Minsterber- ský). syn krále Jiřího 10. Cheb 138. z Chocna Václav, kněz 156. Chrudim 156. Chyzdera Jan 198. Insubrí 270. Jakub, kněz, farář u sv. Stépanu Velikého 243. 308. Jakub, kněz, viz Kuba. Jakub, knihař 315. 323. Jakub, kožišník.
Strana 371
Rejstřík. Jakub čili Jakouhek. podkomoří 206. 223. 228. Jan zlatník 315. 321. Jan Stefan Gili Stépan, vévoda Sc- dinihradsky 225. 226. 227. 260. 261. 263. 264. 268. 269. 309. 310. Jeptiska Jan z Beżin 203. Jeronym (z Prahy). mistr 155. Jeronym, farář u sv. Haštala 97. Jeronym jinak Hieronym čili Jaroš, farář u sv. Havla 232. 234. 241. 342. Ježíšek Jitik 117. 285. 289. 327. Jihlava 14. 255. Jiljí sv. kostel 150. Jindřich kněz., farář u sv. Jiljí 87. Jíra bratr 235. Jiří, král Český 9. 17. 40. 149. 154. 157. 158. 188. Jiří. kníže Míšenský 118. 307. Jiří kníže. markrabě Brandeburský 15. 224. Jitik od Pul Kola 315. 317. 321. Jiskra Jiřík 177. Johannes. služebník 58. písař na Brandýse 325. Kakas Matěj, sedlář 18. 19. Kalenec Jan., nožíř 75. 76. 104. 192. 246. 254. 255. Kapalín 212. Karban Jan. konvář V. 32. 58. 72. 177. 197. 276. 288. 289. 295. 327. Kardinal Matéj. kozisnik 58. 59. 60. 325. Karel, knize Minsterbersky jinak Slez- sky 17. 18. 24. 33. 70. 73. 78. 90. 119. 128. 153. 177. 182. 183. 189. 198. 203. 206. 208. 209. 210. 218. 219. Karel IV. císař 287, 318. Karel V. císař 231. 267. Kaše Bartoš 115. Kaše Václav 209. 212. Kazimír, král Polsky 9. Klára sousedka 240. 243. 244. 247. 250. 251. 252. 253. 308. Klatovy 295. Knín Starý 20. Kocour Jakub 247. Kolář Pavel 297. BE eee no eee ooo nn ==-=,=x—=_x===E==_=="="r_' m 371 Kolin nad Labem 206. 207. 218. 219. 220. 222. 227. 309. Kolumna 274. Komárno 262. Komedka Jiřík 57. Konstance, město 155. Konstantinopol 157. Korambus Matěj. mistr 22., 79. 172. 177. 182. 184. Koranda Václav, mistr 188. Korytanská země 269. Kostka Zdeněk 179. Kostkové z Postupic 208. Kostroun soukennik 16. 17. Kosatecky Vaclav 17. Kozel Jan 285. 289. z Krajku Kundrit 208. Krč. ves 77. Kzček Berounský Jan 90. Kiiże sv. kostel 68. 70. 205. Kriżanovsky 171. Křížek Václav, kněz 52. Kronfeld 263. Krumlov 207. 212. Kuba Slovák. kněz, jinak kněz Ja- kub, farář u sv. Jiljí 22. 79. 172. Kulata Jan, mistr 48. Kulíšek Jiřík 56. 57. 58. Ladislav král 156. 157. Lancman 297. Lev Zdeněk (z Rožmitála) nejvyšší purkrabě Pražský IV. 16. 17. 18. 33. 128. 140. 177. 178. 179. 18i. 183. 189. 201. 202. 203. 206. 208. 212. 213. 218. 219. 220. 222. 225. 226. 227. 230. 256. 266. 277. 290. Léva Václav 32. Linec 303. 310. Litoborský Jan 57. Litoměřice 122. 307. Litomyšl 259. 315. Lopatská Regina 198. 215. Lopatský Jiřík 209. 211. Lorcne (Fokéř neholený). trubač 181. Lucerna Jan, jirchár 58, 59. 60. Ludvík, král Český a Uherský I. II. IV. VIII, 9, 11. 13. 14. 16. 20. 23. 90. 119. 120. 140. 193. 201. 203. 204. 205. 106. 24*
Rejstřík. Jakub čili Jakouhek. podkomoří 206. 223. 228. Jan zlatník 315. 321. Jan Stefan Gili Stépan, vévoda Sc- dinihradsky 225. 226. 227. 260. 261. 263. 264. 268. 269. 309. 310. Jeptiska Jan z Beżin 203. Jeronym (z Prahy). mistr 155. Jeronym, farář u sv. Haštala 97. Jeronym jinak Hieronym čili Jaroš, farář u sv. Havla 232. 234. 241. 342. Ježíšek Jitik 117. 285. 289. 327. Jihlava 14. 255. Jiljí sv. kostel 150. Jindřich kněz., farář u sv. Jiljí 87. Jíra bratr 235. Jiří, král Český 9. 17. 40. 149. 154. 157. 158. 188. Jiří. kníže Míšenský 118. 307. Jiří kníže. markrabě Brandeburský 15. 224. Jitik od Pul Kola 315. 317. 321. Jiskra Jiřík 177. Johannes. služebník 58. písař na Brandýse 325. Kakas Matěj, sedlář 18. 19. Kalenec Jan., nožíř 75. 76. 104. 192. 246. 254. 255. Kapalín 212. Karban Jan. konvář V. 32. 58. 72. 177. 197. 276. 288. 289. 295. 327. Kardinal Matéj. kozisnik 58. 59. 60. 325. Karel, knize Minsterbersky jinak Slez- sky 17. 18. 24. 33. 70. 73. 78. 90. 119. 128. 153. 177. 182. 183. 189. 198. 203. 206. 208. 209. 210. 218. 219. Karel IV. císař 287, 318. Karel V. císař 231. 267. Kaše Bartoš 115. Kaše Václav 209. 212. Kazimír, král Polsky 9. Klára sousedka 240. 243. 244. 247. 250. 251. 252. 253. 308. Klatovy 295. Knín Starý 20. Kocour Jakub 247. Kolář Pavel 297. BE eee no eee ooo nn ==-=,=x—=_x===E==_=="="r_' m 371 Kolin nad Labem 206. 207. 218. 219. 220. 222. 227. 309. Kolumna 274. Komárno 262. Komedka Jiřík 57. Konstance, město 155. Konstantinopol 157. Korambus Matěj. mistr 22., 79. 172. 177. 182. 184. Koranda Václav, mistr 188. Korytanská země 269. Kostka Zdeněk 179. Kostkové z Postupic 208. Kostroun soukennik 16. 17. Kosatecky Vaclav 17. Kozel Jan 285. 289. z Krajku Kundrit 208. Krč. ves 77. Kzček Berounský Jan 90. Kiiże sv. kostel 68. 70. 205. Kriżanovsky 171. Křížek Václav, kněz 52. Kronfeld 263. Krumlov 207. 212. Kuba Slovák. kněz, jinak kněz Ja- kub, farář u sv. Jiljí 22. 79. 172. Kulata Jan, mistr 48. Kulíšek Jiřík 56. 57. 58. Ladislav král 156. 157. Lancman 297. Lev Zdeněk (z Rožmitála) nejvyšší purkrabě Pražský IV. 16. 17. 18. 33. 128. 140. 177. 178. 179. 18i. 183. 189. 201. 202. 203. 206. 208. 212. 213. 218. 219. 220. 222. 225. 226. 227. 230. 256. 266. 277. 290. Léva Václav 32. Linec 303. 310. Litoborský Jan 57. Litoměřice 122. 307. Litomyšl 259. 315. Lopatská Regina 198. 215. Lopatský Jiřík 209. 211. Lorcne (Fokéř neholený). trubač 181. Lucerna Jan, jirchár 58, 59. 60. Ludvík, král Český a Uherský I. II. IV. VIII, 9, 11. 13. 14. 16. 20. 23. 90. 119. 120. 140. 193. 201. 203. 204. 205. 106. 24*
Strana 372
372 209, 215. 224. 231. 281. 319. Ludvík. malíř 76. Lukáš, Boleslavský bratr 246. z Lungvic Jan 57. 60. Lupáč z Újezdu Martin 155. 156. Luter Martin, doktor 31. 34. 35. 36. 114. 117. 118. 122. 123. 124. 125. 133. 139. 162. 163. Makal Jan, služebník 58. Malá strana v Praze 11. 12. 56. 57. 58. 60. 61. 62. 63. 70. 84. 89. 95. 190. 195. Malá Stránka (bratří u víře, od Ka- lence založení) 76. 246. Malínsky Matéj 42. 44. 45. 46. 47. 48. Marhek, město 56. Maria, Marie, manželka kr. Ludvíka IV. 13. 14. 223. 231. Marta od sv. Klimenta 253. 255. Martin kněz. kazatel Betlémský, ji- nak také kněz Martinek III. 22. 49. 52. 55. 56. 59. 69. 97. 148. 152. 153. 154. 198. 199. Martin knéz z Opatovic 69. z Martinic Hynek Bořita. na Sme- čně 17. Matéj bratr 146. 160. 161. 165. 167. 170. 173. 174. 176. 218. 221. 232. 233. 235. 236. 238. 240. 246. 333. 359. 360. Matěj hřebenář 21. 72. 192. Matias, kral Uherský 9. 10. Maxmilian I.. císař 13. 231. Maxmilian. syn krále Ferdinanda I. 259. 261. Mediolan 270. Menší město Pražské 84, viz Malá strana. Michal 149. 150. Michal, knéz 105. 195. Michala sv. v Opatovicích kostel (v Praze) 94. Mikuláš od Hlohové koruny 21. Mikulas vfetenit 240. 243. 244. 247. 248. 250. 251. 252. 253. 308. 210. 211. 212. 213. 214. 216. 217. 218. 221. 222. 225. 226. 227. 228. 230. 255. 266. 269. 275. 278. 285. 298. 313. 317. 318. Rejstřík. Mikuláše sv. kostel 87. Miruše Jan, knéz 69. 107. 109. 148. 315. Míšeň 118. 307. Mládek Mariin 290. Modest 257. 258. 300. Moháč 223. Morava, Moravská země, Moravské markrabství 23. 24. 135. 155. 159. 172. 174. 176. 182. 256. 258. 269. Moravané 35. 135. 136. 138. 139. 155. 158. 188. Mutina (Modena) 274. Myslík Matěj 290. u Námčti kostel Matky boží v Praze 47. Natojte Jan 104. 198. 199. Neapolis 274. Neapolitanské krälovstvi 271. Nejedlý Jan 290. Némci 35. 70. 76. 125. 138. 139. 155. 156. 172. 274. Nicenský sněm 28. Nikodem z Klatov 177. Nitra 263. Nornberk 308. Nové město Pražské 13. 19. 30. 118. 190. 243. 252. 285. 287. 303. 314. 326. Nové Město za Hradeem Králové 154. Olomüc 30. Ondřej kněz, farář u sv. Mikuláše na Malé straně 12. Onipach, mésto 308. Opatovice v Praze 59. 259. Opice Jan 58. 59. Oppl z Fictum 17. 193. Osel Jan, opat Slovanský 212. | Ostřehom 210. 262. 310. Parma 274. | Pastucha Jan od Tří korun 223. | 228. | Pasek z Vratu Jan, mistr IIL 1V. 18. 20. 31. 33. 56. 57. 59. |; 61. 71. 72. 91. 92. 96. 103. 104. 105. 107. 108. 112. 115. 117. 118. 128. 133. 134. 144. 145. 177. 178. 181. 183. 184.. 185. 194. 197. 199. 202. 205. 215. 222. 257. 276. 211. 218.
372 209, 215. 224. 231. 281. 319. Ludvík. malíř 76. Lukáš, Boleslavský bratr 246. z Lungvic Jan 57. 60. Lupáč z Újezdu Martin 155. 156. Luter Martin, doktor 31. 34. 35. 36. 114. 117. 118. 122. 123. 124. 125. 133. 139. 162. 163. Makal Jan, služebník 58. Malá strana v Praze 11. 12. 56. 57. 58. 60. 61. 62. 63. 70. 84. 89. 95. 190. 195. Malá Stránka (bratří u víře, od Ka- lence založení) 76. 246. Malínsky Matéj 42. 44. 45. 46. 47. 48. Marhek, město 56. Maria, Marie, manželka kr. Ludvíka IV. 13. 14. 223. 231. Marta od sv. Klimenta 253. 255. Martin kněz. kazatel Betlémský, ji- nak také kněz Martinek III. 22. 49. 52. 55. 56. 59. 69. 97. 148. 152. 153. 154. 198. 199. Martin knéz z Opatovic 69. z Martinic Hynek Bořita. na Sme- čně 17. Matéj bratr 146. 160. 161. 165. 167. 170. 173. 174. 176. 218. 221. 232. 233. 235. 236. 238. 240. 246. 333. 359. 360. Matěj hřebenář 21. 72. 192. Matias, kral Uherský 9. 10. Maxmilian I.. císař 13. 231. Maxmilian. syn krále Ferdinanda I. 259. 261. Mediolan 270. Menší město Pražské 84, viz Malá strana. Michal 149. 150. Michal, knéz 105. 195. Michala sv. v Opatovicích kostel (v Praze) 94. Mikuláš od Hlohové koruny 21. Mikulas vfetenit 240. 243. 244. 247. 248. 250. 251. 252. 253. 308. 210. 211. 212. 213. 214. 216. 217. 218. 221. 222. 225. 226. 227. 228. 230. 255. 266. 269. 275. 278. 285. 298. 313. 317. 318. Rejstřík. Mikuláše sv. kostel 87. Miruše Jan, knéz 69. 107. 109. 148. 315. Míšeň 118. 307. Mládek Mariin 290. Modest 257. 258. 300. Moháč 223. Morava, Moravská země, Moravské markrabství 23. 24. 135. 155. 159. 172. 174. 176. 182. 256. 258. 269. Moravané 35. 135. 136. 138. 139. 155. 158. 188. Mutina (Modena) 274. Myslík Matěj 290. u Námčti kostel Matky boží v Praze 47. Natojte Jan 104. 198. 199. Neapolis 274. Neapolitanské krälovstvi 271. Nejedlý Jan 290. Némci 35. 70. 76. 125. 138. 139. 155. 156. 172. 274. Nicenský sněm 28. Nikodem z Klatov 177. Nitra 263. Nornberk 308. Nové město Pražské 13. 19. 30. 118. 190. 243. 252. 285. 287. 303. 314. 326. Nové Město za Hradeem Králové 154. Olomüc 30. Ondřej kněz, farář u sv. Mikuláše na Malé straně 12. Onipach, mésto 308. Opatovice v Praze 59. 259. Opice Jan 58. 59. Oppl z Fictum 17. 193. Osel Jan, opat Slovanský 212. | Ostřehom 210. 262. 310. Parma 274. | Pastucha Jan od Tří korun 223. | 228. | Pasek z Vratu Jan, mistr IIL 1V. 18. 20. 31. 33. 56. 57. 59. |; 61. 71. 72. 91. 92. 96. 103. 104. 105. 107. 108. 112. 115. 117. 118. 128. 133. 134. 144. 145. 177. 178. 181. 183. 184.. 185. 194. 197. 199. 202. 205. 215. 222. 257. 276. 211. 218.
Strana 373
Rejsifik, 279. 280. 287. 288. 289. 290. 291. 294. 295. 296. 297. 298. 299. 300. 303. 305. 317. 318. 319. 320. 326. 327. Pavel, kněz od sv. Michala 69. Perknovsky Ilynek 247. 248. 250. Pernikář Jan 32. 58. z Pernštejna Jan 218. z Pernštejna Vojtěch 17. 177. 208. 266. 267. .290. 295. Pešť 225. 227. Peterka 192. Petr nožíř 212. Petra sv. kostel 165. Pfluk (z Rabštejna) Hanuš 295. Pikart Jan 194. Pípa Jan, knéz 1*7. Platence (Piazenza) 274, Plzensko 318. Plzensky kraj 276. 318. Pocátek Václav, knéz 69. 148. Podébrady 150. Poduška Jan, knéz 148. Poduška Václav 144. Podvinský rytíř 10. Pohořalec v Praze 10. z Polimar Jan 137. Polska, Polská země 265. 266. Potièi v Praze 253. Poriéská brána 211. Potměšil Jan, soukenník 325. Praha II. III. TV. V. VII. VIIL 9. 15. 16. 17. 19. 20. 23. 31. 32. 33. 36. 37. 38. 42. 57. 62. 64. 65. 73. 74. 77. 79. 80. 90. 91. 111. 117. 118. 122. 123. 126. 127. 136. 141. 142. 145. 156. 160. 161. 164. 173. 177. 181. 186. 187. 189. 190. 192. 195. 196. 197. 198. 202. 207. 208. 209. 211. 215. 221. 223. 228. 229. 240. 241. 242. 243. 247. 255. 256. 259. 261. 266. 275. 276. 278. 279. 284. 288. 290. 291. 291. 293. 295. 303. 304. 306. 307. 308. 311. 313. 314. 317. 318. 319. 320. 325. 326. 329. Prazaci 74. 187. 276. 320. Pražané IV. V. VIL 15. 16. 17. 18. 20. 33. 34. 39. 49. 55. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. — tr 373 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 96. 98. 99. 101. 104. 107. 108. 110. 115. 116. 117, 119. 120. 121. 122. 128. 129. 130. 140. 141. 144. 145. 153. 161. 173. 177. 179. 181. 182. 183. 184. 185. 186. 187. 188, 189. 190. 194. 195. 198. 200. 201. 202. 203. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 215. 216. 218. 219. 220. 221. 222. 223. 225. 227. 228. 229. 233. 234. 236. 242. 243. 252. 255. 256. 257. 258. 259. 265. 266. 275. 276. 277. 278. 279. 280. 282. 283. 285. 290. 291. 293. 294. 303. 304. 305. 306. 307. 312. 314. 316. 318. 319. 321. 323. 331. Pražský hrad 10. 15. 17. 18, 32. 63. 72. 73. 128. 130. 134. 153. 158. 187. 202. 224. 230. 248. 255, 256. 259. 275. 314. Prefát Jindřich 32. 58. Preipurk 261. 312. Prokop krejčí 10. Prokop od Pěti Korunu, písař 20. Ráb, město 261. Radslav, písař zemský, v. Beřkov- ský. Rakouská země 269. 309. 310. Rančík Jan z Hradce Králové 225. Ralajská Dorota 257. Raus Daniel 32. 61. 91. 279. Ravena mésto 270. Řecká země 157. Řeháček Brikcí č. Brikcius 32. 58. 257. 300. Řekové 48. 257. Řezno, město 155. 157. Řím, město 182. 188. 268. 269. . 270. 271. 272. 213. Římané 268. 271. 272. 273. Římské království 323. 325. Říše německá 269. Robenhap Václav 17. Rogajit, zámek v Uhřích 264. Roh Beneš 32. 58. Rokycana, mistr 26. 31. 40. 148. 149. 152. 154. 155. 156. 157. 158. 171.
Rejsifik, 279. 280. 287. 288. 289. 290. 291. 294. 295. 296. 297. 298. 299. 300. 303. 305. 317. 318. 319. 320. 326. 327. Pavel, kněz od sv. Michala 69. Perknovsky Ilynek 247. 248. 250. Pernikář Jan 32. 58. z Pernštejna Jan 218. z Pernštejna Vojtěch 17. 177. 208. 266. 267. .290. 295. Pešť 225. 227. Peterka 192. Petr nožíř 212. Petra sv. kostel 165. Pfluk (z Rabštejna) Hanuš 295. Pikart Jan 194. Pípa Jan, knéz 1*7. Platence (Piazenza) 274, Plzensko 318. Plzensky kraj 276. 318. Pocátek Václav, knéz 69. 148. Podébrady 150. Poduška Jan, knéz 148. Poduška Václav 144. Podvinský rytíř 10. Pohořalec v Praze 10. z Polimar Jan 137. Polska, Polská země 265. 266. Potièi v Praze 253. Poriéská brána 211. Potměšil Jan, soukenník 325. Praha II. III. TV. V. VII. VIIL 9. 15. 16. 17. 19. 20. 23. 31. 32. 33. 36. 37. 38. 42. 57. 62. 64. 65. 73. 74. 77. 79. 80. 90. 91. 111. 117. 118. 122. 123. 126. 127. 136. 141. 142. 145. 156. 160. 161. 164. 173. 177. 181. 186. 187. 189. 190. 192. 195. 196. 197. 198. 202. 207. 208. 209. 211. 215. 221. 223. 228. 229. 240. 241. 242. 243. 247. 255. 256. 259. 261. 266. 275. 276. 278. 279. 284. 288. 290. 291. 291. 293. 295. 303. 304. 306. 307. 308. 311. 313. 314. 317. 318. 319. 320. 325. 326. 329. Prazaci 74. 187. 276. 320. Pražané IV. V. VIL 15. 16. 17. 18. 20. 33. 34. 39. 49. 55. 66. 67. 68. 69. 70. 71. 72. — tr 373 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 96. 98. 99. 101. 104. 107. 108. 110. 115. 116. 117, 119. 120. 121. 122. 128. 129. 130. 140. 141. 144. 145. 153. 161. 173. 177. 179. 181. 182. 183. 184. 185. 186. 187. 188, 189. 190. 194. 195. 198. 200. 201. 202. 203. 206. 207. 208. 209. 210. 211. 212. 213. 215. 216. 218. 219. 220. 221. 222. 223. 225. 227. 228. 229. 233. 234. 236. 242. 243. 252. 255. 256. 257. 258. 259. 265. 266. 275. 276. 277. 278. 279. 280. 282. 283. 285. 290. 291. 293. 294. 303. 304. 305. 306. 307. 312. 314. 316. 318. 319. 321. 323. 331. Pražský hrad 10. 15. 17. 18, 32. 63. 72. 73. 128. 130. 134. 153. 158. 187. 202. 224. 230. 248. 255, 256. 259. 275. 314. Prefát Jindřich 32. 58. Preipurk 261. 312. Prokop krejčí 10. Prokop od Pěti Korunu, písař 20. Ráb, město 261. Radslav, písař zemský, v. Beřkov- ský. Rakouská země 269. 309. 310. Rančík Jan z Hradce Králové 225. Ralajská Dorota 257. Raus Daniel 32. 61. 91. 279. Ravena mésto 270. Řecká země 157. Řeháček Brikcí č. Brikcius 32. 58. 257. 300. Řekové 48. 257. Řezno, město 155. 157. Řím, město 182. 188. 268. 269. . 270. 271. 272. 213. Římané 268. 271. 272. 273. Římské království 323. 325. Říše německá 269. Robenhap Václav 17. Rogajit, zámek v Uhřích 264. Roh Beneš 32. 58. Rokycana, mistr 26. 31. 40. 148. 149. 152. 154. 155. 156. 157. 158. 171.
Strana 374
374 Rozvoda Václav 290. z Rožmberka páni 179. z Rožmberka Jan 218. z Rožmberka Jindřich 207. 212. 213. 223. z Rožmberka Jošt 218. z Rožmberka Petr 213. 218. Rusové 48. Saská země 35. 118. Sasy 123. Sedmihradská země, Sedmihradské vévodství 264. 309. 311. Silvester, sladovník Pražský 10. Skřinecký 233. Slezie, Slezy, Slízsko 24. 149. 256. Slivka Jan 193. 255. 257. 258. 300. Sloup Jakub 193. 197. Slovanský klášter 30. 275. Slup v Praze 77. Smilův Martin, řezník 289. Smiřický Zikmund 249. Sova Václav 257. 258. 300. Sovka z Chrudimě, Jíra 30. 171. Stanislav, biskup Holomúcký, jinak Moravský IV. 32. 34. 215. Staré Hrady v Uhřích 223. 261. 310. Staré město Pražské 17. 19. 22. 70. 190. 196. 209. 265. 287. 296. 303. 327. Strojetický Ješek 249. Salomoun Martin 289. Sellenberk Jaroslav 17. Sidátek Petr 177. Šídlo Václav, kněz 22. 79. Šimon kněz, farář od sv. Haštala 22. Šimon mistr, kanovník 177. ímon, zámečník z Knína 315. sv. Šimona a Jůdy kostel 105. Šípecký Vít 32. 62. 72. 304. 315. 323. Šišmánek Václav 125. Šmakal Jiřík, kněz 52. Šorf Mikuláš 91. 57. 58. 62. 12. 73. 94. 99. 107. 116. 120. 129. 184. 185. 193. 201. 202. 279, 292. 304. 314. $рейе 179. Šrámek, sladovník 116. Štěpana sv. kostel 165. 243. 308. Rejsifik. Štyrská zemč 269. Švamberk Krištof 181. Švihovský Jindřích 17. 177. 318. Svik čili Švík Jiřík 32. 57. 85. Švoboch, městečko 308. Táboii 155. 188. 236. Tata, zámek v Uhiích 262. Tatek Jiřík, krejčí 145. 315. 323. Templ (dům v Praze) 250. 254. Tiberská brána v Římě 273. Tiberska řeka 273. Tisa, řeka 263. 264. Tokaj, město v Uhřích 263. Tomáš Němec, mistr. kněz 117. Tomáš z Rakovníka. mistr 48. Tomáše sv. klášter 11. 68. 70. 195. Toušeň 288. 295. 326. Tiebié 218. Trenčín zámek v Uhřích 266. Trepka 185. Třeštík Šimon 289. 290. Trubka Václav 315. 321. Turci, jinak i Turek 193. 221. 222. 224. 225. 226. 227. 269. 309. 310. 312. Turnov 247. Tust (Toskana) 270. Týn, Týnský kostel v Praze 14. 30. 126. 142. 143. 156. 162. 207. Uherská země. Uherské království. Uhersko, Uhry 10. ii. 13. 14. 19. 34. 79. 90. 91. 92. 133. 155. 177. 185. 187. 202. 209. 210. 213. 221. 222. 224. 227. 259. 260. 261. 263. 264. 266. 268. 309. 310. 311. Uhri 11. 12. 181. 182. 224. 225. 226. 227. 230. 260. 261. 265. „ 909. 310. Ujezd v Praze 57. 58. 63.84.89. 105. Václav IV., král 155. Václav, bakalář od Bílého Lva 77. 78. Václav z N., kněz 312. 324. Valdenský Petr 182. Valdenští bratří 36. 158. 360. Valečovský Václav 154. Valenta Jan 315. 321. Vanièkovic, viz Zika. z Vrrtemberka Jun 129. 207. 208. 210. 256. 277. 290. 319.
374 Rozvoda Václav 290. z Rožmberka páni 179. z Rožmberka Jan 218. z Rožmberka Jindřich 207. 212. 213. 223. z Rožmberka Jošt 218. z Rožmberka Petr 213. 218. Rusové 48. Saská země 35. 118. Sasy 123. Sedmihradská země, Sedmihradské vévodství 264. 309. 311. Silvester, sladovník Pražský 10. Skřinecký 233. Slezie, Slezy, Slízsko 24. 149. 256. Slivka Jan 193. 255. 257. 258. 300. Sloup Jakub 193. 197. Slovanský klášter 30. 275. Slup v Praze 77. Smilův Martin, řezník 289. Smiřický Zikmund 249. Sova Václav 257. 258. 300. Sovka z Chrudimě, Jíra 30. 171. Stanislav, biskup Holomúcký, jinak Moravský IV. 32. 34. 215. Staré Hrady v Uhřích 223. 261. 310. Staré město Pražské 17. 19. 22. 70. 190. 196. 209. 265. 287. 296. 303. 327. Strojetický Ješek 249. Salomoun Martin 289. Sellenberk Jaroslav 17. Sidátek Petr 177. Šídlo Václav, kněz 22. 79. Šimon kněz, farář od sv. Haštala 22. Šimon mistr, kanovník 177. ímon, zámečník z Knína 315. sv. Šimona a Jůdy kostel 105. Šípecký Vít 32. 62. 72. 304. 315. 323. Šišmánek Václav 125. Šmakal Jiřík, kněz 52. Šorf Mikuláš 91. 57. 58. 62. 12. 73. 94. 99. 107. 116. 120. 129. 184. 185. 193. 201. 202. 279, 292. 304. 314. $рейе 179. Šrámek, sladovník 116. Štěpana sv. kostel 165. 243. 308. Rejsifik. Štyrská zemč 269. Švamberk Krištof 181. Švihovský Jindřích 17. 177. 318. Svik čili Švík Jiřík 32. 57. 85. Švoboch, městečko 308. Táboii 155. 188. 236. Tata, zámek v Uhiích 262. Tatek Jiřík, krejčí 145. 315. 323. Templ (dům v Praze) 250. 254. Tiberská brána v Římě 273. Tiberska řeka 273. Tisa, řeka 263. 264. Tokaj, město v Uhřích 263. Tomáš Němec, mistr. kněz 117. Tomáš z Rakovníka. mistr 48. Tomáše sv. klášter 11. 68. 70. 195. Toušeň 288. 295. 326. Tiebié 218. Trenčín zámek v Uhřích 266. Trepka 185. Třeštík Šimon 289. 290. Trubka Václav 315. 321. Turci, jinak i Turek 193. 221. 222. 224. 225. 226. 227. 269. 309. 310. 312. Turnov 247. Tust (Toskana) 270. Týn, Týnský kostel v Praze 14. 30. 126. 142. 143. 156. 162. 207. Uherská země. Uherské království. Uhersko, Uhry 10. ii. 13. 14. 19. 34. 79. 90. 91. 92. 133. 155. 177. 185. 187. 202. 209. 210. 213. 221. 222. 224. 227. 259. 260. 261. 263. 264. 266. 268. 309. 310. 311. Uhri 11. 12. 181. 182. 224. 225. 226. 227. 230. 260. 261. 265. „ 909. 310. Ujezd v Praze 57. 58. 63.84.89. 105. Václav IV., král 155. Václav, bakalář od Bílého Lva 77. 78. Václav z N., kněz 312. 324. Valdenský Petr 182. Valdenští bratří 36. 158. 360. Valečovský Václav 154. Valenta Jan 315. 321. Vanièkovic, viz Zika. z Vrrtemberka Jun 129. 207. 208. 210. 256. 277. 290. 319.
Strana 375
Rejstřík. Vavřinec bratr 174, Vavřinec z Betléma mistr, kněz 312. 324. | z Veitmile Sebestian 256. Vídeň 255. 259. 261. 266. 290. 309. 310. 312, Viklef Jan 182, Vít mečíř 212. 315. 321. Vít švec 192. Vitemberk, město 35. 123. 124. 125. 162. Viterbie (Viterbo). mésto 271. Vladislav, král Český VII. 9. 10. 11. 13. 15. 16. 19. 20. 22. 286. 320. Vlachové 270. Vlachy, Vlaská země 98, 270. 271. 212. Vltava, řeka 19. Vojtěch kněz, farář Týnský 97. Vratislav, město 259. Vysoký kostel 42. Vyšehrad u Prahy 155. Zachlubil Tomás, kovár V. 32, 57. 197. 289. 326. Zhiroh, düm v Praze 243. 252. 375 Zdenék z N. (Kostka z Postupic) 188. Zelé Vít 89. 90. Zíka Vaníčkovic (Vaníčkův), řezník V. 31. 56. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 71. 73. 103. 144. 193. 197. 276. 288. 289. 290. 294. 295. 313. 326. 327. Zikmund, císař 126. 155. Zikmund, král Polský 13. Zlatá Trouba, dům v Praze 17. Zlaté báně v Uhřích 184, Znojmo 269. 310. Zralý Bohuslav 47. Zvířetický Havel 281. Žába Jan 97. 115. 315. 323. Żabka Jiřík (Jan ?), sekretář IV. 32. 215. Žák Jan, doktor 177. Žatec 122. 160. Žemlička Matouš, kožišník 259. Zidé 17. 56. 145. 189. 196. 197. Žiželice 179. Žižka Jan 155. 188. Zluticky Václav 198.
Rejstřík. Vavřinec bratr 174, Vavřinec z Betléma mistr, kněz 312. 324. | z Veitmile Sebestian 256. Vídeň 255. 259. 261. 266. 290. 309. 310. 312, Viklef Jan 182, Vít mečíř 212. 315. 321. Vít švec 192. Vitemberk, město 35. 123. 124. 125. 162. Viterbie (Viterbo). mésto 271. Vladislav, král Český VII. 9. 10. 11. 13. 15. 16. 19. 20. 22. 286. 320. Vlachové 270. Vlachy, Vlaská země 98, 270. 271. 212. Vltava, řeka 19. Vojtěch kněz, farář Týnský 97. Vratislav, město 259. Vysoký kostel 42. Vyšehrad u Prahy 155. Zachlubil Tomás, kovár V. 32, 57. 197. 289. 326. Zhiroh, düm v Praze 243. 252. 375 Zdenék z N. (Kostka z Postupic) 188. Zelé Vít 89. 90. Zíka Vaníčkovic (Vaníčkův), řezník V. 31. 56. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 71. 73. 103. 144. 193. 197. 276. 288. 289. 290. 294. 295. 313. 326. 327. Zikmund, císař 126. 155. Zikmund, král Polský 13. Zlatá Trouba, dům v Praze 17. Zlaté báně v Uhřích 184, Znojmo 269. 310. Zralý Bohuslav 47. Zvířetický Havel 281. Žába Jan 97. 115. 315. 323. Żabka Jiřík (Jan ?), sekretář IV. 32. 215. Žák Jan, doktor 177. Žatec 122. 160. Žemlička Matouš, kožišník 259. Zidé 17. 56. 145. 189. 196. 197. Žiželice 179. Žižka Jan 155. 188. Zluticky Václav 198.
Strana 376
Omylové tisku a opravy. „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ Str. V. řád. 7 a 8 čti: Zíky řezníka Vaníčkovic, Tomáše Zachlubila kováře atd. Str. 17 řád. 12 místo nasititi 38 místo komor- „ „ „ 3 22 nenesnaz „ „ „ 9 Babi- „ „ přimýšením 29 „ „ léčejí 15 „ „ vykračejíce 10 „ „ „ nedorozumnění 13 „ „ „ 39 5. Květ. „ „ „ mluvili 34 „ „ „ 9 horkem „ „ „ 34 Moruši „ „ „ zavedli předse, 23 „ „ „ mšalích 11 všaki „ Miruši „ 5 jedině 32 zlé „ „ z stolice 19 „ „ ktěříž 17 „ „ 9 jmenování „ beluina 34 „ „ 29. List. 30 „ „ svědom 24 „ „ Našm „ 22 „ 2 velikích „ „ Kare 18 „ „ 25 S. Petr „ „ byli 20 „ „ Jiříkovi 39 „ „ štolování 27 „ „ nově „ 10 „ zajistě 9 „ „ zámku „ služebných, 10 „ „ nechtělí 3 „ „ všeky 1 „ lákaj „ „ 10 úžitečné „ 12 „ má státi nasytiti místokomor- nenesnad Baby- přimíšením lécejí vykráčejíce nedorozumění 6. Květ. mluviti horkém Miruši zavedli, předse mšálích však Miruši i jediné zle s stolice kteříž jmenovaní belluina 9. Srp. svědom, Naším velikých Karel S. Pavel byly Jakubovi stolování nové zajisté zámku, služebných nechtěli všecky lákají úžitečnou „ „ 33 40 45 48 61 64 69 78 94 109 124 162 172 175 187 193 194 196 216 229 231 233 242 243 255 270 273 274 287 317 346 360 „ „ „ —
Omylové tisku a opravy. „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ „ Str. V. řád. 7 a 8 čti: Zíky řezníka Vaníčkovic, Tomáše Zachlubila kováře atd. Str. 17 řád. 12 místo nasititi 38 místo komor- „ „ „ 3 22 nenesnaz „ „ „ 9 Babi- „ „ přimýšením 29 „ „ léčejí 15 „ „ vykračejíce 10 „ „ „ nedorozumnění 13 „ „ „ 39 5. Květ. „ „ „ mluvili 34 „ „ „ 9 horkem „ „ „ 34 Moruši „ „ „ zavedli předse, 23 „ „ „ mšalích 11 všaki „ Miruši „ 5 jedině 32 zlé „ „ z stolice 19 „ „ ktěříž 17 „ „ 9 jmenování „ beluina 34 „ „ 29. List. 30 „ „ svědom 24 „ „ Našm „ 22 „ 2 velikích „ „ Kare 18 „ „ 25 S. Petr „ „ byli 20 „ „ Jiříkovi 39 „ „ štolování 27 „ „ nově „ 10 „ zajistě 9 „ „ zámku „ služebných, 10 „ „ nechtělí 3 „ „ všeky 1 „ lákaj „ „ 10 úžitečné „ 12 „ má státi nasytiti místokomor- nenesnad Baby- přimíšením lécejí vykráčejíce nedorozumění 6. Květ. mluviti horkém Miruši zavedli, předse mšálích však Miruši i jediné zle s stolice kteříž jmenovaní belluina 9. Srp. svědom, Naším velikých Karel S. Pavel byly Jakubovi stolování nové zajisté zámku, služebných nechtěli všecky lákají úžitečnou „ „ 33 40 45 48 61 64 69 78 94 109 124 162 172 175 187 193 194 196 216 229 231 233 242 243 255 270 273 274 287 317 346 360 „ „ „ —
- I: Array
- 1: Array
- 7: Array
- 9: Array
- 361: Array
- 369: Array
- 376: Array