z 272 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
Edice
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
Ukazatel
239
240
241
242
243
244
245
246
247
Obsah
248
249
250
251
Chyby
252
Název:
Listy Husovy
Autor:
Mareš, Bohumil
Rok vydání:
1891
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
272
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva
- 1: Edice
- 239: Ukazatel
- 248: Obsah
- 252: Chyby
upravit
Strana I
LISTY HUSOVY. UPRAVIL BOHUMIL MAREŠ. *☞7 V PRAZE. VYDÁNÍM A NÁKLADEM COMENIA, EVANJELICKÉ MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. ŠIMÁČKA. 1891.
LISTY HUSOVY. UPRAVIL BOHUMIL MAREŠ. *☞7 V PRAZE. VYDÁNÍM A NÁKLADEM COMENIA, EVANJELICKÉ MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. ŠIMÁČKA. 1891.
Strana II
I. COMENIUM. VŠEOBECNÝ ODBOR ČÍSLO 1. LISTY HUSOVY. V PRAZE. VYDANIM A NAKLADEM COMENIA, EVANJELICKE MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. SIMAČKA. 1891.
I. COMENIUM. VŠEOBECNÝ ODBOR ČÍSLO 1. LISTY HUSOVY. V PRAZE. VYDANIM A NAKLADEM COMENIA, EVANJELICKE MATICE KOMENSKÉHO. TISKEM F. SIMAČKA. 1891.
Strana III
Strana IV
Strana V
PŘE DMLUVA. —a mistru Janu Husovi dvojí jest spácháno bezpráví: v Kostnici minulé násilným sáhnutím na jeho život, v Čechách přítomných nevážením si jeho spisů v národní veřejnosti. Uvážíme-li, že „národ Husův“ podnes nemá souborného, úpl- ného, kritického vydání všech spisů českého reformátora, že nemá obšírnějšího (ba vlastně žádného) životopisu jeho, psa- ného přátelským, českým pérem ku vzdělání lidu českého, ba že ani ty listy jeho, tak utěšené, za posledních sto let ještě nedostaly se do rukou českého lidu, jest to žalostný úkaz. A to tím žalostnější, ana v téže době cizina husitskými studiemi dosti pilně se obírala a větší přízeň českému mučedl- níku osvědčovala. Pomíjím mlčením životopisy Husovy muži-cizinci vzdě- lané (Neander, Krummel, Böhringer, Lechler). Pokud se listů Husových týká, budiž to uvedeno, že národ francouzský již roku 1846. ve své řeči měl sbírku jich (a sice 65 listů Hu- sových a 6 jemu psaných) překladem z latiny Bònnechose- ovým*) (čti Bònnšosovým), z kteréhož vydání si téhož roku *) Emil de Bonnechose jest katolík a pisatelem spisu: Reformátoři před reformací 16. věku: Gerson, Hus a Kostnický sněm; 2 sv., Paříž 1852, kterýž rovněž jest přeložen do jazyka anglického a německého.
PŘE DMLUVA. —a mistru Janu Husovi dvojí jest spácháno bezpráví: v Kostnici minulé násilným sáhnutím na jeho život, v Čechách přítomných nevážením si jeho spisů v národní veřejnosti. Uvážíme-li, že „národ Husův“ podnes nemá souborného, úpl- ného, kritického vydání všech spisů českého reformátora, že nemá obšírnějšího (ba vlastně žádného) životopisu jeho, psa- ného přátelským, českým pérem ku vzdělání lidu českého, ba že ani ty listy jeho, tak utěšené, za posledních sto let ještě nedostaly se do rukou českého lidu, jest to žalostný úkaz. A to tím žalostnější, ana v téže době cizina husitskými studiemi dosti pilně se obírala a větší přízeň českému mučedl- níku osvědčovala. Pomíjím mlčením životopisy Husovy muži-cizinci vzdě- lané (Neander, Krummel, Böhringer, Lechler). Pokud se listů Husových týká, budiž to uvedeno, že národ francouzský již roku 1846. ve své řeči měl sbírku jich (a sice 65 listů Hu- sových a 6 jemu psaných) překladem z latiny Bònnechose- ovým*) (čti Bònnšosovým), z kteréhož vydání si téhož roku *) Emil de Bonnechose jest katolík a pisatelem spisu: Reformátoři před reformací 16. věku: Gerson, Hus a Kostnický sněm; 2 sv., Paříž 1852, kterýž rovněž jest přeložen do jazyka anglického a německého.
Strana VI
VI Angličané pořídili překlad, jejž učinil Mackenzie, kdežto v Čechách toto studium v době té leželo úplně ladem. Prvním sběratelem listů Husových, a sice oněch v Kost- nici psaných, avšak nesrovnaných, byl Petr z Mladenovic, tajemník Jana z Chlumu a účastník sněmu Kostnického. Z něho čerpal neznámý vydavatel, který ve Wittenberku r. 1537. latinsky vydal „Některé listy, velice zbožné a vzdělá- vatelné J. Husi“ atd.; toto vydání s předmluvou Dr. Martina Luthera, později vícekrát opakované, obsahovalo 56 listů (čísla našeho vydání: 44.—46., 48., 50.—73., 75.—84., 86.—97.). ale bylo nevěrné, s překladem nesprávným. O rok dříve r. 1536. byly v témže Wittenberku péčí Lutherovou aneb aspoň s předmluvou jeho vydány 4 české listy (č. 77., 88. 91., 92.) v latinském a v německém překladu, aby budoucímu sněmu círk. v Mantue r. 1536. dána byla výstraha, „by nená- sledoval sněmu Kostnického, v němž pravda byla vystavena tak dlouhým a násilným útokům;“ ba již hned na počátku německé reformace r. 1525. vyšla v Oldenburce sbírka: Ně- které listy z vězení v Kostnici atd. Že i v Čechách v době předbělohorské s ostatními spisy Husovými také jeho listy pilně byly přepisovány a později tištěny, jest samozřejmé: Něco rukopisů, obsahujících listy. nalézá se ve Vídni v císařské knihovně, v Praze v universitní knihovně, jakož i v kapitulní knihovně a křižovnické, mimo to v Budišíně a Třeboni; i jest pravdě podobno, že mnohé poklady z rukopisů po knihovnách rozstrkaných ještě nejsou vyzdviženy. Pokud se tisků týká, zbylo jen něco málo pa- mátek, ušetřených bezohledným a zaslepeným nepřítelem. Při Passionale roku 1459. nalézají se vytištěny dva listy. z r. 1495. 4 listy, při Postille r. 1564. v Praze vydané 9 listů, v oné r. 1563. v Norimberce tištěné 7 listů. Veliké, dosti správné vydání spisů Husových v Norim- berce r. 1558. (druhé vydání r. 1715.) obsahuje všechny listy
VI Angličané pořídili překlad, jejž učinil Mackenzie, kdežto v Čechách toto studium v době té leželo úplně ladem. Prvním sběratelem listů Husových, a sice oněch v Kost- nici psaných, avšak nesrovnaných, byl Petr z Mladenovic, tajemník Jana z Chlumu a účastník sněmu Kostnického. Z něho čerpal neznámý vydavatel, který ve Wittenberku r. 1537. latinsky vydal „Některé listy, velice zbožné a vzdělá- vatelné J. Husi“ atd.; toto vydání s předmluvou Dr. Martina Luthera, později vícekrát opakované, obsahovalo 56 listů (čísla našeho vydání: 44.—46., 48., 50.—73., 75.—84., 86.—97.). ale bylo nevěrné, s překladem nesprávným. O rok dříve r. 1536. byly v témže Wittenberku péčí Lutherovou aneb aspoň s předmluvou jeho vydány 4 české listy (č. 77., 88. 91., 92.) v latinském a v německém překladu, aby budoucímu sněmu círk. v Mantue r. 1536. dána byla výstraha, „by nená- sledoval sněmu Kostnického, v němž pravda byla vystavena tak dlouhým a násilným útokům;“ ba již hned na počátku německé reformace r. 1525. vyšla v Oldenburce sbírka: Ně- které listy z vězení v Kostnici atd. Že i v Čechách v době předbělohorské s ostatními spisy Husovými také jeho listy pilně byly přepisovány a později tištěny, jest samozřejmé: Něco rukopisů, obsahujících listy. nalézá se ve Vídni v císařské knihovně, v Praze v universitní knihovně, jakož i v kapitulní knihovně a křižovnické, mimo to v Budišíně a Třeboni; i jest pravdě podobno, že mnohé poklady z rukopisů po knihovnách rozstrkaných ještě nejsou vyzdviženy. Pokud se tisků týká, zbylo jen něco málo pa- mátek, ušetřených bezohledným a zaslepeným nepřítelem. Při Passionale roku 1459. nalézají se vytištěny dva listy. z r. 1495. 4 listy, při Postille r. 1564. v Praze vydané 9 listů, v oné r. 1563. v Norimberce tištěné 7 listů. Veliké, dosti správné vydání spisů Husových v Norim- berce r. 1558. (druhé vydání r. 1715.) obsahuje všechny listy
Strana VII
VII našeho vydání, vyjma č. 1.—4., 6.—9., 11.—15., 17., 18., 20. až 22., 24., 25., 35., 36., 38.—43., 47., 74., 98. Doba pobělohorská ovšem zabránila v Čechách dalším husitským studiím a nepřízeň okolností trvala po krátkém přerušení císařem Josefem II. až do nejnovější doby. Teprve r. 1848. zase něco učiněno; když tehdy Vocel v Časopise Če- ského Musea 9 českých listů, v žaláři psaných, otiskl (našeho vydání č. 26., 43., 48., 49., 53., 77., 88., 91., 92.), viděl se pohnuta, přičiniti následující, charakteristickou poznámku: „Pevně doufám, že velebné duchovenstvo naše, jehož zásluhy o povzbuzení a zvelebení literatury české za časů nejodpor- nějších ve vděčné paměti celého národa zachovány budou, při vydání těchto listů urážlivé (!) tendenci hledati nebude. O hrubých vadách v církvi na začátku XV. věku panujících světská i církevní historie píše a nad papežem Janem XXIII. sama církev podobně přísný soud, jako náš mistr Jan Hus vynesla; tyto vady, jakož i náboženské sváry, náležejí dávno minulým věkům a za našich dnů nižádného nepokoje ani pohoršení činiti nemohou.“ Ale větší vydání, obsahující asi 50 listů, kteréž Fr. Mikovec r. 1849. uspořádal, opět vyšlo německy v Lipsku pod titulem „Listy Husovy ze žaláře v Kostnici 1414—15, z českého původního textu a s po- známkami.“ Jakýsi pokrok znamená Konst. Höflera německý spis „Dějepiscové husitského hnutí v Čechách“ (r. 1856. až 1866.), kterýž mimo jiné obsahuje 25 listů Husových, z nichž 9 nových ještě nevydaných (našeho vydání čísla 2., 13., 21., 29.—34., 37.—42., 44.—47., 49.—54.). Roku 1865. vydal Karel Jar. Erben české spisy Husovy, v nichž obsaženo jest 16 vesměs českých listů (našeho vy- dání č. 4., 20., 26., 45., 46., 48., 53., 54., 75., 77., 78., 88., 91., 92., 96., 97.). Nejúplněji a nejsprávněji pak vydal teprve r. 1869. Frant. Palacký všechny známé listy Husovy, latinské i české (tyto spolu v latinském překladu), k nimž připojil některé
VII našeho vydání, vyjma č. 1.—4., 6.—9., 11.—15., 17., 18., 20. až 22., 24., 25., 35., 36., 38.—43., 47., 74., 98. Doba pobělohorská ovšem zabránila v Čechách dalším husitským studiím a nepřízeň okolností trvala po krátkém přerušení císařem Josefem II. až do nejnovější doby. Teprve r. 1848. zase něco učiněno; když tehdy Vocel v Časopise Če- ského Musea 9 českých listů, v žaláři psaných, otiskl (našeho vydání č. 26., 43., 48., 49., 53., 77., 88., 91., 92.), viděl se pohnuta, přičiniti následující, charakteristickou poznámku: „Pevně doufám, že velebné duchovenstvo naše, jehož zásluhy o povzbuzení a zvelebení literatury české za časů nejodpor- nějších ve vděčné paměti celého národa zachovány budou, při vydání těchto listů urážlivé (!) tendenci hledati nebude. O hrubých vadách v církvi na začátku XV. věku panujících světská i církevní historie píše a nad papežem Janem XXIII. sama církev podobně přísný soud, jako náš mistr Jan Hus vynesla; tyto vady, jakož i náboženské sváry, náležejí dávno minulým věkům a za našich dnů nižádného nepokoje ani pohoršení činiti nemohou.“ Ale větší vydání, obsahující asi 50 listů, kteréž Fr. Mikovec r. 1849. uspořádal, opět vyšlo německy v Lipsku pod titulem „Listy Husovy ze žaláře v Kostnici 1414—15, z českého původního textu a s po- známkami.“ Jakýsi pokrok znamená Konst. Höflera německý spis „Dějepiscové husitského hnutí v Čechách“ (r. 1856. až 1866.), kterýž mimo jiné obsahuje 25 listů Husových, z nichž 9 nových ještě nevydaných (našeho vydání čísla 2., 13., 21., 29.—34., 37.—42., 44.—47., 49.—54.). Roku 1865. vydal Karel Jar. Erben české spisy Husovy, v nichž obsaženo jest 16 vesměs českých listů (našeho vy- dání č. 4., 20., 26., 45., 46., 48., 53., 54., 75., 77., 78., 88., 91., 92., 96., 97.). Nejúplněji a nejsprávněji pak vydal teprve r. 1869. Frant. Palacký všechny známé listy Husovy, latinské i české (tyto spolu v latinském překladu), k nimž připojil některé
Strana VIII
VIII listy Husovi psané, spořádav všechny dle doby sepsání; ale hojné latinské jeho listy ani on, ani kdo jiný do češtiny nepřevedl. Význam listů Husových jest veliký. V nich zrcadlí se celá jeho povaha tak ušlechtilá a milá, i mohl by se psáti Husův povahopis na základě jejich. V nich jsou většinou důvěrné, pro veřejnosť nepsané, a proto zajisté upřímné pro- jevy beze vší strojenosti; důvěrnosť odhrnuje roušku z duše a srdce, tak že na světlo vystupuje jeho obraz nelíčený, přirozený, pravdivý, ryzosť jeho smýšlení a poctivosť jeho snah. V nich jest výklad pohnutek k těm nejdůležitějším činům jeho a vysvětlení, jak on na ty nejvýznamnější udá- losti života a práce své patřil. Mimo to podávají listy v ne- jedné příčině drahocenné, historické doklady, jsou pramenem historického vědění vůbec a mají význam i kulturně-histo- rický, podávajíce v nejedné příčině obraz souvěkých, zajíma- vých poměrů společenských, náboženských, národních. Jak rozkošné listy Husovy jsou a nám až do nejtaj- nějších záhybů srdce nahlédnouti dávají, o tom se čtenář sám zajisté přesvědčí. My chceme jen ukázati na některé rysy Husovy povahy, jednotlivě tu se zrcadlící a ty roztrou- šené stručně shrnouti v jeden obrázek. Základní ctností jeho jest upřímná zbožnosť, v níž jest podnět a vysvětlení činů jeho, jeho statečnosti a vytrva- losti, jeho lásky k pravdě i lidem; proto jest mu Boží česť a Boží vůle nade vše (str. 37. „Usilujte stihati křivdy, které Bohu se dějí“) a Boha nutno poslouchati vždycky (str. 52.), a to více nežli lidí (str. 19., 51., 56.). V boji o ně jest i život obětovati; není pravdou, že by Hus byl z falešné ctižádosti po mučedlnictví bažil a je vyhledával, nýbrž toliko svou od- danosť vůli Boží vyjadřuje (str. 96. „doufám v Pána, že v téže pravdě zemříti mi dá“; str. 97. „A proto pevně v mysli chovejte, že jakož Pán Bůh ráčí se mnou naložiti, stane se to; budu-li tedy hodným usmrcení nalezen, ráčí mne na smrť
VIII listy Husovi psané, spořádav všechny dle doby sepsání; ale hojné latinské jeho listy ani on, ani kdo jiný do češtiny nepřevedl. Význam listů Husových jest veliký. V nich zrcadlí se celá jeho povaha tak ušlechtilá a milá, i mohl by se psáti Husův povahopis na základě jejich. V nich jsou většinou důvěrné, pro veřejnosť nepsané, a proto zajisté upřímné pro- jevy beze vší strojenosti; důvěrnosť odhrnuje roušku z duše a srdce, tak že na světlo vystupuje jeho obraz nelíčený, přirozený, pravdivý, ryzosť jeho smýšlení a poctivosť jeho snah. V nich jest výklad pohnutek k těm nejdůležitějším činům jeho a vysvětlení, jak on na ty nejvýznamnější udá- losti života a práce své patřil. Mimo to podávají listy v ne- jedné příčině drahocenné, historické doklady, jsou pramenem historického vědění vůbec a mají význam i kulturně-histo- rický, podávajíce v nejedné příčině obraz souvěkých, zajíma- vých poměrů společenských, náboženských, národních. Jak rozkošné listy Husovy jsou a nám až do nejtaj- nějších záhybů srdce nahlédnouti dávají, o tom se čtenář sám zajisté přesvědčí. My chceme jen ukázati na některé rysy Husovy povahy, jednotlivě tu se zrcadlící a ty roztrou- šené stručně shrnouti v jeden obrázek. Základní ctností jeho jest upřímná zbožnosť, v níž jest podnět a vysvětlení činů jeho, jeho statečnosti a vytrva- losti, jeho lásky k pravdě i lidem; proto jest mu Boží česť a Boží vůle nade vše (str. 37. „Usilujte stihati křivdy, které Bohu se dějí“) a Boha nutno poslouchati vždycky (str. 52.), a to více nežli lidí (str. 19., 51., 56.). V boji o ně jest i život obětovati; není pravdou, že by Hus byl z falešné ctižádosti po mučedlnictví bažil a je vyhledával, nýbrž toliko svou od- danosť vůli Boží vyjadřuje (str. 96. „doufám v Pána, že v téže pravdě zemříti mi dá“; str. 97. „A proto pevně v mysli chovejte, že jakož Pán Bůh ráčí se mnou naložiti, stane se to; budu-li tedy hodným usmrcení nalezen, ráčí mne na smrť
Strana IX
IX povolati, jestli že však ráčí kázání lidu svému prodloužiti, toto všecko uloženo jest v moci jeho a vůli;“ str. 109. „To bídné tělo až k smrti já, doufám od Pána Ježíše, vydám, jestli že milosrdenství udělí, poněvadž nepřeji si v tomto bídném světě žíti, leda bych mohl k pokání sebe a jiné dle ustanovení Božího povzbuzovati.“ Str. 134. „A jestli k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrť, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého podstoupiti, pakli jest k našemu lepšímu, aby mne vám ráčil navrátiti i tam, i zase veda bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně se poučili“); v naprosté oddanosti Hus doufá ve své vysvobození až do konce, „kdyby to bylo ku slávě Boží, ku prospěchu věřících a k jeho vlast- nímu lepšímu“ (str. 189.); proto doufá Hus v milosrdenství Spasitelovo, že mu to všecko i jeho přátelům v dobré obrátí (str. 99.) a užívá již ovoce své zbožnosti, pomoci Boží v ho- dinách těžkých, (str. 198. „Kterak se mnou Pán Bůh milo- stivě činil a se mnou jest v divných pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti z jeho milosti shledáme“) a ve slibech písem svatých má své „zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch jeho, aby silným byl proti všem protivníkům pravdy (str. 111.). K zbožnosti přistupuje její výsledek svědomí, citlivé, bystré, přísně vládnoucí; pro svědomí stává se Hus tím, čím jest; svědomí ho vede, když jde na kazatedlnici, do vyhnanství, do Kostnice na hranici; nechce a nemůže jiným býti, než skutečně jest, totiž mučedlníkem pravdy — pro svědomí; dojemná jsou v listech jeho mnohá svědectví, kteráž nám dávají tušiti ty veliké boje, jež podnikala jeho lidská při- rozenosť se svědomím; proti svému svědomí ničeho nechce činiti, ale to ho staví v protivu k lidem a platným názorům, a v utrpení. (Str. 109. „Běda mně tedy, nebudu-li o téhle ošklivosti svatokupectví kázati, nebudu-li plakati a nebudu-li psáti; mně běda, vy, Křišťane, uvidíte, které mu není běda: křičí orel létaje: běda, běda, běda lidem obývajícím na zemi;“
IX povolati, jestli že však ráčí kázání lidu svému prodloužiti, toto všecko uloženo jest v moci jeho a vůli;“ str. 109. „To bídné tělo až k smrti já, doufám od Pána Ježíše, vydám, jestli že milosrdenství udělí, poněvadž nepřeji si v tomto bídném světě žíti, leda bych mohl k pokání sebe a jiné dle ustanovení Božího povzbuzovati.“ Str. 134. „A jestli k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrť, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého podstoupiti, pakli jest k našemu lepšímu, aby mne vám ráčil navrátiti i tam, i zase veda bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně se poučili“); v naprosté oddanosti Hus doufá ve své vysvobození až do konce, „kdyby to bylo ku slávě Boží, ku prospěchu věřících a k jeho vlast- nímu lepšímu“ (str. 189.); proto doufá Hus v milosrdenství Spasitelovo, že mu to všecko i jeho přátelům v dobré obrátí (str. 99.) a užívá již ovoce své zbožnosti, pomoci Boží v ho- dinách těžkých, (str. 198. „Kterak se mnou Pán Bůh milo- stivě činil a se mnou jest v divných pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti z jeho milosti shledáme“) a ve slibech písem svatých má své „zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch jeho, aby silným byl proti všem protivníkům pravdy (str. 111.). K zbožnosti přistupuje její výsledek svědomí, citlivé, bystré, přísně vládnoucí; pro svědomí stává se Hus tím, čím jest; svědomí ho vede, když jde na kazatedlnici, do vyhnanství, do Kostnice na hranici; nechce a nemůže jiným býti, než skutečně jest, totiž mučedlníkem pravdy — pro svědomí; dojemná jsou v listech jeho mnohá svědectví, kteráž nám dávají tušiti ty veliké boje, jež podnikala jeho lidská při- rozenosť se svědomím; proti svému svědomí ničeho nechce činiti, ale to ho staví v protivu k lidem a platným názorům, a v utrpení. (Str. 109. „Běda mně tedy, nebudu-li o téhle ošklivosti svatokupectví kázati, nebudu-li plakati a nebudu-li psáti; mně běda, vy, Křišťane, uvidíte, které mu není běda: křičí orel létaje: běda, běda, běda lidem obývajícím na zemi;“
Strana X
X Viz str. 67.; str. 111. „Ale chci se proti nim, totiž takovým řečem, bude-li nutno s Boží milostí až do ohně k upálení po- staviti; a jestli že já nemohu osvoboditi pravdy pro všecko, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy a smrtí na odpor se sta- věti souhlasu.“ Str. 192. „Toto píši po hrozných svých snech, ne že bych se pokládal za proroka a vynášel, nýbrž abych po- věděl vám, že pokušení jsem měl na těle i na duši a převeliký strach, abych nepřekročil přikázání Ježíše Krista.“ Str. 203. „Kterak já, kněz zákona nového třebas nehodný, k vůli strachu před trestem, který rychle mine, měl bych chtíti těžší hřích čině, přestoupiti zákon Boží? po prvé odstupuje od pravdy, po druhé křivou přísahu čině a po třetí bližním pohoršení dávaje“; str. 203. a 205. „Jakž bych tedy já, jenž jsem také tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl upadnouti ve lži mnohé a křivou přísahu a dáti pohoršení mnohým synům Božím?“) Proto se Hus také radí se svými přátely, nechtěje jednati lehkomyslně, poněvadž svědomí jeho dosti určitě se na jednu stranu nenaklonilo. (Str. 71. „Mne tísní svědomí, aby má nepřítomnosť v Praze nebyla ku pohoršení . . . . S druhé strany strach se mne zmocňuje, aby moje pří- tomnosť pro interdikt nedala příležitosť k odejmutí po- krmu“). Proto jest Hus tak citliv naproti nařknutí z ka- cířství, jako největší urážce sobě činěné. (Str. 7., 14., 15., 19., 56., 82., 104. odst. 7., 165., 183.) Proto Hus také na základě písma svatého, bude-li poučen chce odvolati, nechce umíněně a tvrdošíjně na tvrzení svých setrvati, není za- tvrzelým (str. 72., 73., 103., 126., 127., 128., 161., 185.. 236.); ba připouští i, že se mýlil nevědomky a vybízí, od těchto možných bludů odstoupiti (str. 197. „Prosím také, ač by kdo ode mne slyšel na kázaní neb soukromě, co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal, jenž doufám Bohu, toho není, aby toho nedržel“; str. 209. „Velmi rád však, kdybych věděl o některém ze svých článků, že jest pravdě na odpor, bych jej opravil, odvolal a jeho opaku učil a kázal; ale
X Viz str. 67.; str. 111. „Ale chci se proti nim, totiž takovým řečem, bude-li nutno s Boží milostí až do ohně k upálení po- staviti; a jestli že já nemohu osvoboditi pravdy pro všecko, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy a smrtí na odpor se sta- věti souhlasu.“ Str. 192. „Toto píši po hrozných svých snech, ne že bych se pokládal za proroka a vynášel, nýbrž abych po- věděl vám, že pokušení jsem měl na těle i na duši a převeliký strach, abych nepřekročil přikázání Ježíše Krista.“ Str. 203. „Kterak já, kněz zákona nového třebas nehodný, k vůli strachu před trestem, který rychle mine, měl bych chtíti těžší hřích čině, přestoupiti zákon Boží? po prvé odstupuje od pravdy, po druhé křivou přísahu čině a po třetí bližním pohoršení dávaje“; str. 203. a 205. „Jakž bych tedy já, jenž jsem také tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl upadnouti ve lži mnohé a křivou přísahu a dáti pohoršení mnohým synům Božím?“) Proto se Hus také radí se svými přátely, nechtěje jednati lehkomyslně, poněvadž svědomí jeho dosti určitě se na jednu stranu nenaklonilo. (Str. 71. „Mne tísní svědomí, aby má nepřítomnosť v Praze nebyla ku pohoršení . . . . S druhé strany strach se mne zmocňuje, aby moje pří- tomnosť pro interdikt nedala příležitosť k odejmutí po- krmu“). Proto jest Hus tak citliv naproti nařknutí z ka- cířství, jako největší urážce sobě činěné. (Str. 7., 14., 15., 19., 56., 82., 104. odst. 7., 165., 183.) Proto Hus také na základě písma svatého, bude-li poučen chce odvolati, nechce umíněně a tvrdošíjně na tvrzení svých setrvati, není za- tvrzelým (str. 72., 73., 103., 126., 127., 128., 161., 185.. 236.); ba připouští i, že se mýlil nevědomky a vybízí, od těchto možných bludů odstoupiti (str. 197. „Prosím také, ač by kdo ode mne slyšel na kázaní neb soukromě, co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal, jenž doufám Bohu, toho není, aby toho nedržel“; str. 209. „Velmi rád však, kdybych věděl o některém ze svých článků, že jest pravdě na odpor, bych jej opravil, odvolal a jeho opaku učil a kázal; ale
Strana XI
XI myslím, že žádný není na odpor zákonu Krista; pročež který- koliv by smysl křivý v kterémkoliv ze článků dle mého úmyslu byl obsažen, toho se odříkám, všemocnému a nej- lepšímu mistru k napravení se poddávaje,“ „kterýž poznává mé upřímné myšlení“ str. 229. a 230.). Dojemné jest po- slední jeho osvědčení (str. 236. „A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych mile- rád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati.“) To nečiní dojem řeči zatvrzelého ka- cíře. Proč nechce a nemůže odvolati, vysvětluje na str. 203., 205., 209., 223., 229., 236., jest nepřemožitelným str. 226. Písmo svaté jest mu jediným soudcem ve věcech víry (str. 97. 229.). Tím vyslovil (formálně) reformaci; položil základ, na němž ostatní (Jednota) ve smyslu evangelickém stavěli. To jeho ponětí o církvi, jako sboru vyvolených a věřících, jehož hlavou jedině jest Kristus (str. 113.—116.), jest ryze evangelické. Ta- kovými zásadami začíná nová doba. Tak postavil Hus proti všem autoritám autoritu svědomí na základě písma svatého, vzpíraje se slepému poslušenství hierarchickému. Jemu jde o pravdu a ne o vlastní osobu (str. 111., 168.), o naprostou poddanosť Kristu (str. 55., 56., 145.). Proto se veřejnosti neštítí, nýbrž chce ji míti sobě svědkem (str. 130., 131., 151., 161., 188.). Jakkoliv Hus povahou svou od přirození byl měkký, stal se zbožností svou, vědomím své odpovědnosti, svým svědomím: silným a neohroženým, nabyl smělosti k upřímnému mluvení bez bázně naproti komukoliv a k vytrpení i smrti (str. 131.). Obdivuhodná jest jeho láska; především ji chová k ne- přátelům svým, odpouštěje jim z té duše. (Str. 158. „Páleč přímo pracuje pro mé odsouzení, Bůh ho ušetři, viz také str. 166.; str. 191. „Toto snad neměl jsem psáti, aby se ne- zdálo, že jej, Pálče, zle nenávidím;“ str. 214. „Michal, chudák člověk řekl, „„že s Boží milostí brzo toho kacíře upálíme. k vůli němuž já mnoho zlatých jsem vydal;““ věztež, že
XI myslím, že žádný není na odpor zákonu Krista; pročež který- koliv by smysl křivý v kterémkoliv ze článků dle mého úmyslu byl obsažen, toho se odříkám, všemocnému a nej- lepšímu mistru k napravení se poddávaje,“ „kterýž poznává mé upřímné myšlení“ str. 229. a 230.). Dojemné jest po- slední jeho osvědčení (str. 236. „A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych mile- rád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati.“) To nečiní dojem řeči zatvrzelého ka- cíře. Proč nechce a nemůže odvolati, vysvětluje na str. 203., 205., 209., 223., 229., 236., jest nepřemožitelným str. 226. Písmo svaté jest mu jediným soudcem ve věcech víry (str. 97. 229.). Tím vyslovil (formálně) reformaci; položil základ, na němž ostatní (Jednota) ve smyslu evangelickém stavěli. To jeho ponětí o církvi, jako sboru vyvolených a věřících, jehož hlavou jedině jest Kristus (str. 113.—116.), jest ryze evangelické. Ta- kovými zásadami začíná nová doba. Tak postavil Hus proti všem autoritám autoritu svědomí na základě písma svatého, vzpíraje se slepému poslušenství hierarchickému. Jemu jde o pravdu a ne o vlastní osobu (str. 111., 168.), o naprostou poddanosť Kristu (str. 55., 56., 145.). Proto se veřejnosti neštítí, nýbrž chce ji míti sobě svědkem (str. 130., 131., 151., 161., 188.). Jakkoliv Hus povahou svou od přirození byl měkký, stal se zbožností svou, vědomím své odpovědnosti, svým svědomím: silným a neohroženým, nabyl smělosti k upřímnému mluvení bez bázně naproti komukoliv a k vytrpení i smrti (str. 131.). Obdivuhodná jest jeho láska; především ji chová k ne- přátelům svým, odpouštěje jim z té duše. (Str. 158. „Páleč přímo pracuje pro mé odsouzení, Bůh ho ušetři, viz také str. 166.; str. 191. „Toto snad neměl jsem psáti, aby se ne- zdálo, že jej, Pálče, zle nenávidím;“ str. 214. „Michal, chudák člověk řekl, „„že s Boží milostí brzo toho kacíře upálíme. k vůli němuž já mnoho zlatých jsem vydal;““ věztež, že
Strana XII
XII pro to psaní nežádám si pomsty na něm, kterouž jsem pře- nechal Bohu a prosím zaň Boha snažně;“ str. 229. „Nechť odpustí jim Bůh všemohoucí, poněvadž nevědí, co činí, za něž upřímným srdcem prosím, aby jich ušetřil;“ str. 231. „Zikmund všechno podvodně vykonal, Bůh kéž ho ušetří“); ba on sám nepřátely své největší za odpuštění prosil a všelijak útlocitně k nim se zachoval (str. 224. „Páleč přišel a dosti plakal spolu se mnou, když jsem ho požádal, aby mně odpustil, jestliže jsem jaké slovo hanlivé mu řekl a obzvláště že jsem ho nazval lhářem ve spise“ str. 165., „ježto mne nemocí schváceného Páleč před mnohými pozdravil po- zdravením nejhroznějším (nazvav ho totiž kacířem), které, bude-li se líbiti Bohu, později vám sdělím“); čím déle jest ve vězení, tím jest smiřlivější. — Láska k přátelům jest při něm velká (str. 133. „Má žádosť byla, jest a bude až do smrti vaše spasení,“ str. 135. „Pamatuj, Martinku, že jak bych tě byl naučil, kdybych byl mohl, za jeden den rád, co jsem věděl“), o ně má obavy (str. 177., 181., 189., 191.). Vděčnosť jeho jest neobyčejná (str. 169., 228.; str. 177. „Věz, Petře, že není peněz, kterými bych já chtěl zaplatiti za tvou nejvroucnější, nejpevnější a nejvěrnější lásku, kterou máš ku pravdě, a za tvou službu a za potěchu, kteréž jsi mi poskytl v souženích mých ... Jestliže se mi podaří v Praze žíti, tu chtěl bych nejinak, než jako s vlastním bra- trem nebo ještě štědřeji vše s tebou děliti;“ str. 191. „Ó, jak milé bylo mi podání ruky pana Jana z Chlumu, který neostýchal se ruku podati mně ubohému, tak zavrže- nému kacíři a spoutanému a takřka ode všech proklatému; str. 206. „Velevzácní páni a pravdy milovníci nejvěrnější a posilovatelé moji, v pravdě mně od Boha seslaní, jako an- dělé! Nemohu plně psáti, jak jsem vděčen ...) Mnohým, i Zikmundovi ji projevuje (str. 210.). Neméně horoucná jest láska jeho k národu a vlasti navzdor vyznání str. 138. On těžce nese, že země
XII pro to psaní nežádám si pomsty na něm, kterouž jsem pře- nechal Bohu a prosím zaň Boha snažně;“ str. 229. „Nechť odpustí jim Bůh všemohoucí, poněvadž nevědí, co činí, za něž upřímným srdcem prosím, aby jich ušetřil;“ str. 231. „Zikmund všechno podvodně vykonal, Bůh kéž ho ušetří“); ba on sám nepřátely své největší za odpuštění prosil a všelijak útlocitně k nim se zachoval (str. 224. „Páleč přišel a dosti plakal spolu se mnou, když jsem ho požádal, aby mně odpustil, jestliže jsem jaké slovo hanlivé mu řekl a obzvláště že jsem ho nazval lhářem ve spise“ str. 165., „ježto mne nemocí schváceného Páleč před mnohými pozdravil po- zdravením nejhroznějším (nazvav ho totiž kacířem), které, bude-li se líbiti Bohu, později vám sdělím“); čím déle jest ve vězení, tím jest smiřlivější. — Láska k přátelům jest při něm velká (str. 133. „Má žádosť byla, jest a bude až do smrti vaše spasení,“ str. 135. „Pamatuj, Martinku, že jak bych tě byl naučil, kdybych byl mohl, za jeden den rád, co jsem věděl“), o ně má obavy (str. 177., 181., 189., 191.). Vděčnosť jeho jest neobyčejná (str. 169., 228.; str. 177. „Věz, Petře, že není peněz, kterými bych já chtěl zaplatiti za tvou nejvroucnější, nejpevnější a nejvěrnější lásku, kterou máš ku pravdě, a za tvou službu a za potěchu, kteréž jsi mi poskytl v souženích mých ... Jestliže se mi podaří v Praze žíti, tu chtěl bych nejinak, než jako s vlastním bra- trem nebo ještě štědřeji vše s tebou děliti;“ str. 191. „Ó, jak milé bylo mi podání ruky pana Jana z Chlumu, který neostýchal se ruku podati mně ubohému, tak zavrže- nému kacíři a spoutanému a takřka ode všech proklatému; str. 206. „Velevzácní páni a pravdy milovníci nejvěrnější a posilovatelé moji, v pravdě mně od Boha seslaní, jako an- dělé! Nemohu plně psáti, jak jsem vděčen ...) Mnohým, i Zikmundovi ji projevuje (str. 210.). Neméně horoucná jest láska jeho k národu a vlasti navzdor vyznání str. 138. On těžce nese, že země
Strana XIII
XIII Česká pohaněna jest nařknutím z kacířství, ba že i Polsku a Slovanům taková pohana se dostala (str. 129. „Aby pro mne neměl Králova Milosť utrhání a Česká země pohanění, rozeslal jsem mnoho listů a rozlépal. Viz str. 106., 122.) o cti a dobré pověsti království Českého mluví častěji (str. 131.; 100., 103.); dobro vlasti vždy hledal (str. 229. „mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ... kterak národ náš přeslavný chtěl jsem shro- mážditi v jedno“); ve vězení daleké ciziny touží po vlasti a přátelích ba i po Zikmundovi, budoucím Českém králi (str. 153. Kdybych mohl aspoň krále uviděti jednou s našimi Čechy, potěšil bych se“). Neobyčejná jest jeho pokora a skromnosť. (Str. 162. „Bůh dopustil pro hříchy mé, aby Míchal a Páleč povstali proti mne;“ str. 168. „Teprve nyní učím se rozumněti žal- táři, opravdově se modliti, pochopovati pohanění Kristovo a utrpení mučedlníků;“ str. 197. „Prosím také, ač by kdo vídal mé lehké obyčeje v mluvení neb v skutcích, aby se jich ne- držel, ale aby za mne Boha prosil, aby mi Bůh ráčil od- pustiti“); dojemná jest zpověď jeho Martinkovi: (str. 136. a 200. „Prosím tě pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterouž na mne spatřil; víš, že jsem — jak mne to bolí — před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, zmařil čas a často jiné i sebe onou hrou nešťastně přivedl do hněvivosti... Roucho skvělé ne- chtějž oblibovati, jakéž jsem já žel si oblíbil a nosil, žád- ného nepodávaje příkladu pokornosti lidu, kterémuž jsem kázal“) ponížuje se (str. 223. „Páleč jest obzvláštní odpůrce, jemu se chci zpovídati“); o sobě smýšlí nízce bez domýšli- vosti (str. 198. „Bůh učiní větší prospěch skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil;“ str. 219. „Doufám Bohu, že dá jiné po mně statečnější i že jsou nyní, jenž lépe oznámí zlosť Antikristovu“, viz str. 45., 47., 87.). On nespoléhá přepjatě na svou vlastní sílu, ale úchvatně vyznává: (str. 215.,
XIII Česká pohaněna jest nařknutím z kacířství, ba že i Polsku a Slovanům taková pohana se dostala (str. 129. „Aby pro mne neměl Králova Milosť utrhání a Česká země pohanění, rozeslal jsem mnoho listů a rozlépal. Viz str. 106., 122.) o cti a dobré pověsti království Českého mluví častěji (str. 131.; 100., 103.); dobro vlasti vždy hledal (str. 229. „mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ... kterak národ náš přeslavný chtěl jsem shro- mážditi v jedno“); ve vězení daleké ciziny touží po vlasti a přátelích ba i po Zikmundovi, budoucím Českém králi (str. 153. Kdybych mohl aspoň krále uviděti jednou s našimi Čechy, potěšil bych se“). Neobyčejná jest jeho pokora a skromnosť. (Str. 162. „Bůh dopustil pro hříchy mé, aby Míchal a Páleč povstali proti mne;“ str. 168. „Teprve nyní učím se rozumněti žal- táři, opravdově se modliti, pochopovati pohanění Kristovo a utrpení mučedlníků;“ str. 197. „Prosím také, ač by kdo vídal mé lehké obyčeje v mluvení neb v skutcích, aby se jich ne- držel, ale aby za mne Boha prosil, aby mi Bůh ráčil od- pustiti“); dojemná jest zpověď jeho Martinkovi: (str. 136. a 200. „Prosím tě pro milosrdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterouž na mne spatřil; víš, že jsem — jak mne to bolí — před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, zmařil čas a často jiné i sebe onou hrou nešťastně přivedl do hněvivosti... Roucho skvělé ne- chtějž oblibovati, jakéž jsem já žel si oblíbil a nosil, žád- ného nepodávaje příkladu pokornosti lidu, kterémuž jsem kázal“) ponížuje se (str. 223. „Páleč jest obzvláštní odpůrce, jemu se chci zpovídati“); o sobě smýšlí nízce bez domýšli- vosti (str. 198. „Bůh učiní větší prospěch skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil;“ str. 219. „Doufám Bohu, že dá jiné po mně statečnější i že jsou nyní, jenž lépe oznámí zlosť Antikristovu“, viz str. 45., 47., 87.). On nespoléhá přepjatě na svou vlastní sílu, ale úchvatně vyznává: (str. 215.,
Strana XIV
XIV 216. „Těžko jest, všechnu radosť míti, v rozličných poku- šeních; snadno jest, mluviti a vyložiti to, avšak těžko na- plniti... Ó, nejmilostivější Kriste, táhniž nás slabé za sebou, neboť ty-li nás nepotáhneš, nemůžeme tebe následovati“). Přibeřme k tomu Husovu příkladnou trpělivosť (str. 108., 120., 133., 215., 216., 233.), jak jest patrná zejména v listech posledních; dále jeho cit pro spravedlnosť, v němž kaž- dému chce odpovídati, ale také od každého žádá, aby se k snešení stejného trestu zavázal, nedokáže-li kacířství (str. 126.—128.). To jsou hlavní rysy povahy jeho, z listů jeho vyzírající jako svědkové jeho ušlechtilosti. Hus jest velikán jako člověk, jako Čech, jako mistr i kazatel, jako reformátor a mučedlník; stojí v čele nové doby, zástupce duchovní svobody, svědomí, osobního přesvědčení ve věcech víry. To vystihují všickni pozorovatelé. Emile de Bonnechose píše o listech Hu- sových, jež vydal, v úvodu k nim: „Ačkoliv nejsou předivné ani pro hloubku myšlénky nebo sloh a zvláštnosť učení, ony přece vydychují jako vůni z každé strany nevinnou pocti- vosť (upřímnosť) a andělskou zbožnosť. Co zvláště je pro- niká, jsou křesťanské myšlénky o pádu člověka a jeho znovu- zrození skrze Ježíše Krista: pak přesvědčení, že všechny věci tohoto světa pomíjí a jsou jenom stín věcí věčných; že člověk ničím bez Boha není; že při něm ničeho není, než falešná světla, jestliže Božský oheň nepronikne; a že konečně nade všechny tyto myšlénky stává toho, co všechen pokoj obsahuje, totiž že „„víra jest život.““ My vidíme v těchto listech duši, povýšenou nejen nad každé svádění, nýbrž i nad všelikou bázeň, a vidíme pevný a upřímný rozum, pronikající každou subtilnosť, který povstává jedině ve svědomí; on vine se vy- trvale k tomu, co jeví se býti pravdou jako člověka nej- drahocennější majetek, jako ten poklad, jejž žádný nemůže ztratiti... V jeho smýštení převládala resignace, naprosté se podrobení vůli Boží. Důvěra v Boha neopustila ho až
XIV 216. „Těžko jest, všechnu radosť míti, v rozličných poku- šeních; snadno jest, mluviti a vyložiti to, avšak těžko na- plniti... Ó, nejmilostivější Kriste, táhniž nás slabé za sebou, neboť ty-li nás nepotáhneš, nemůžeme tebe následovati“). Přibeřme k tomu Husovu příkladnou trpělivosť (str. 108., 120., 133., 215., 216., 233.), jak jest patrná zejména v listech posledních; dále jeho cit pro spravedlnosť, v němž kaž- dému chce odpovídati, ale také od každého žádá, aby se k snešení stejného trestu zavázal, nedokáže-li kacířství (str. 126.—128.). To jsou hlavní rysy povahy jeho, z listů jeho vyzírající jako svědkové jeho ušlechtilosti. Hus jest velikán jako člověk, jako Čech, jako mistr i kazatel, jako reformátor a mučedlník; stojí v čele nové doby, zástupce duchovní svobody, svědomí, osobního přesvědčení ve věcech víry. To vystihují všickni pozorovatelé. Emile de Bonnechose píše o listech Hu- sových, jež vydal, v úvodu k nim: „Ačkoliv nejsou předivné ani pro hloubku myšlénky nebo sloh a zvláštnosť učení, ony přece vydychují jako vůni z každé strany nevinnou pocti- vosť (upřímnosť) a andělskou zbožnosť. Co zvláště je pro- niká, jsou křesťanské myšlénky o pádu člověka a jeho znovu- zrození skrze Ježíše Krista: pak přesvědčení, že všechny věci tohoto světa pomíjí a jsou jenom stín věcí věčných; že člověk ničím bez Boha není; že při něm ničeho není, než falešná světla, jestliže Božský oheň nepronikne; a že konečně nade všechny tyto myšlénky stává toho, co všechen pokoj obsahuje, totiž že „„víra jest život.““ My vidíme v těchto listech duši, povýšenou nejen nad každé svádění, nýbrž i nad všelikou bázeň, a vidíme pevný a upřímný rozum, pronikající každou subtilnosť, který povstává jedině ve svědomí; on vine se vy- trvale k tomu, co jeví se býti pravdou jako člověka nej- drahocennější majetek, jako ten poklad, jejž žádný nemůže ztratiti... V jeho smýštení převládala resignace, naprosté se podrobení vůli Boží. Důvěra v Boha neopustila ho až
Strana XV
XV do poslední chvíle. V řetězech a jda vstříc smrti, jest za- městnán více cizími zájmy, nežli svými; jeho duše tichá, zbožná, soucitná sympatisuje se všemi kolem sebe; jeho věznitelé jsou jím napomínáni a poučováni; s něžností smýšlí o svých žácích, o přátelích, o věrných církve; když spatřuje své dobrodince, vynucuje mu to slzy. Chudý jsa lituje, že nemůže svým přátelům nahraditi výlohy; jim odporoučí všechno své jmění, kteréž bylo velice skrovné a prosí přátely, aby oni to vynahradili. Každé slovo, kteréž padlo z jeho úst anebo z jeho péra, jeví známky těch ctností tak krásně popsaných apoštoly, lásky tak tiché, trpělivé, dobrotivé, ku kteréž žádný není lhostejným. Má péči o spasení bratří všech, kterýmž kázal; duše řemeslníka jest mu, jak duše monarcha... On oslavuje Boha, kterýž ho zkouší a vidí v přísnosti jeho jen znamení jeho lásky. Není možná listy pročísti bez opakování slova Lutherova: „„Jestliže tento muž nebyl ušlechtilý, silný a neohrožený mučedlník a vyznavač Kristův, pak zajisté bude každému člověku obtížno, dojíti spasení.““ „Bylo zůstaveno malému městu Kostnici, dáti podívanou, jakou svět neviděl již od věků: Zde muž samotný, oslabený dlouhým žalářem a nemocemi, osamocený od některých přátel, roztroušených a chvějících se, odolal mocný jsa evangeliem a svým svědomím, všemu, čím autorita zevnější může půso- biti, aby zastrašila a ovládala duše; on nepodal se násilí všech mocností duchovních, spiknutých se světskými: Jan Hus konečně více ještě svým příkladem než svými naukami otevřel světu křesťanskému obzor, dávno uzavřený; a je-li dovoleno, porovnávati svaté s profanním, on způsobil v oboru náboženství a mravouky to, co později způsobil Kolumbus ve světě zevnějším a hmotném; on objevil říši novou, nebo lépe řečeno, on opět nalezl panství, zapomenuté již od věků, totiž ono svědomí ve věcech víry. Zkoumání bylo pole, všem za- kázané: Hus se tam vrátil uprostřed zlověstného skřeku a
XV do poslední chvíle. V řetězech a jda vstříc smrti, jest za- městnán více cizími zájmy, nežli svými; jeho duše tichá, zbožná, soucitná sympatisuje se všemi kolem sebe; jeho věznitelé jsou jím napomínáni a poučováni; s něžností smýšlí o svých žácích, o přátelích, o věrných církve; když spatřuje své dobrodince, vynucuje mu to slzy. Chudý jsa lituje, že nemůže svým přátelům nahraditi výlohy; jim odporoučí všechno své jmění, kteréž bylo velice skrovné a prosí přátely, aby oni to vynahradili. Každé slovo, kteréž padlo z jeho úst anebo z jeho péra, jeví známky těch ctností tak krásně popsaných apoštoly, lásky tak tiché, trpělivé, dobrotivé, ku kteréž žádný není lhostejným. Má péči o spasení bratří všech, kterýmž kázal; duše řemeslníka jest mu, jak duše monarcha... On oslavuje Boha, kterýž ho zkouší a vidí v přísnosti jeho jen znamení jeho lásky. Není možná listy pročísti bez opakování slova Lutherova: „„Jestliže tento muž nebyl ušlechtilý, silný a neohrožený mučedlník a vyznavač Kristův, pak zajisté bude každému člověku obtížno, dojíti spasení.““ „Bylo zůstaveno malému městu Kostnici, dáti podívanou, jakou svět neviděl již od věků: Zde muž samotný, oslabený dlouhým žalářem a nemocemi, osamocený od některých přátel, roztroušených a chvějících se, odolal mocný jsa evangeliem a svým svědomím, všemu, čím autorita zevnější může půso- biti, aby zastrašila a ovládala duše; on nepodal se násilí všech mocností duchovních, spiknutých se světskými: Jan Hus konečně více ještě svým příkladem než svými naukami otevřel světu křesťanskému obzor, dávno uzavřený; a je-li dovoleno, porovnávati svaté s profanním, on způsobil v oboru náboženství a mravouky to, co později způsobil Kolumbus ve světě zevnějším a hmotném; on objevil říši novou, nebo lépe řečeno, on opět nalezl panství, zapomenuté již od věků, totiž ono svědomí ve věcech víry. Zkoumání bylo pole, všem za- kázané: Hus se tam vrátil uprostřed zlověstného skřeku a
Strana XVI
XVI znova ho otevřel uprostřed hřmotu hromu a bouřky; on padl v tomto útoku; ale byla to předůležitá zkušenosť, že svědomí křesťana bylo silnější, než všecka moc světa; k tomu konci bylo potřebí jedné z těchto vznešených obětí, které ve smrti končí. Jan Hus proto musil zemříti; a v jeho smrti záleží jeho vítězství. On byl veliký, zejména svým srdcem; a ač- koliv povahou svého smýšlení jedním z nejznamenitějších mužů své doby byl, přece byla jeho velikosť více mravní, než rozumová. On neustanovil nějakou novou soustavu, ani ne- připojil své jméno k nějakému náboženskému vyznání . . . Nejsa původcem svého učení, neměl osobní zájem v jeho ví- tězství; a lásku k pravdě ve svém srdci nesmíchal s marni- vostí; nebyl s to obdržeti zevní svobodu pro náboženské Boha vzývání; ale on učinil více. Svou vírou, svou srdnatostí u přítomnosti soudu, co nejvýše povznešeného v mínění lidí, nesmírným leskem svých ctností, svého odsouzení a svého trestu, on učinil pochopitelným jedné části Evropy svaté právo oné vnitřní svobody, které svatě použito činí křesťana i na trůně, právě jako v okovech. Jan Hus jedním slovem přispěl velmi platně k tomu, aby křesťanství zpět bylo vrá- ceno k své původní povaze . . .“ Podobně soudí i nejnovější spracovatel životopisu Hu- sova Lechler (1890): „Osobní stav duše jeho, jak vysvítá z jeho listů po posledním slyšení, může každou nepředpojatou, křesťanskou duši mu nakloniti; člověk musí mu úctu a přízeň svou věnovati. Svým osobním odpůrcům odpouští, je prosí za odpuštění a za ně se modlí . . . Kdo takovou ryzí, kře- sťanskou lásku k nepříteli pěstuje, ten zajisté i svým přá- telům osvědčuje srdečnou lásku. Z listů jeho vysvítá hluboce cítěná vděčnosť za všechnu lásku a věrnosť mu prokázanou, zejména za vytrvalosť, v pravdě rytířskou a za mravní udatnosť pánů, kteří ho do Kostnice sprovázeli a kteří vzdor potupě a nebezpečí, v němž se nalézal, neohroženě k němu stáli. Srdce jeho přetéká vděčností a přáními požehnání pro Jana
XVI znova ho otevřel uprostřed hřmotu hromu a bouřky; on padl v tomto útoku; ale byla to předůležitá zkušenosť, že svědomí křesťana bylo silnější, než všecka moc světa; k tomu konci bylo potřebí jedné z těchto vznešených obětí, které ve smrti končí. Jan Hus proto musil zemříti; a v jeho smrti záleží jeho vítězství. On byl veliký, zejména svým srdcem; a ač- koliv povahou svého smýšlení jedním z nejznamenitějších mužů své doby byl, přece byla jeho velikosť více mravní, než rozumová. On neustanovil nějakou novou soustavu, ani ne- připojil své jméno k nějakému náboženskému vyznání . . . Nejsa původcem svého učení, neměl osobní zájem v jeho ví- tězství; a lásku k pravdě ve svém srdci nesmíchal s marni- vostí; nebyl s to obdržeti zevní svobodu pro náboženské Boha vzývání; ale on učinil více. Svou vírou, svou srdnatostí u přítomnosti soudu, co nejvýše povznešeného v mínění lidí, nesmírným leskem svých ctností, svého odsouzení a svého trestu, on učinil pochopitelným jedné části Evropy svaté právo oné vnitřní svobody, které svatě použito činí křesťana i na trůně, právě jako v okovech. Jan Hus jedním slovem přispěl velmi platně k tomu, aby křesťanství zpět bylo vrá- ceno k své původní povaze . . .“ Podobně soudí i nejnovější spracovatel životopisu Hu- sova Lechler (1890): „Osobní stav duše jeho, jak vysvítá z jeho listů po posledním slyšení, může každou nepředpojatou, křesťanskou duši mu nakloniti; člověk musí mu úctu a přízeň svou věnovati. Svým osobním odpůrcům odpouští, je prosí za odpuštění a za ně se modlí . . . Kdo takovou ryzí, kře- sťanskou lásku k nepříteli pěstuje, ten zajisté i svým přá- telům osvědčuje srdečnou lásku. Z listů jeho vysvítá hluboce cítěná vděčnosť za všechnu lásku a věrnosť mu prokázanou, zejména za vytrvalosť, v pravdě rytířskou a za mravní udatnosť pánů, kteří ho do Kostnice sprovázeli a kteří vzdor potupě a nebezpečí, v němž se nalézal, neohroženě k němu stáli. Srdce jeho přetéká vděčností a přáními požehnání pro Jana
Strana XVII
XVII z Chlumu a Václava z Dubé, své přátely ve vlasti napomíná, aby si jich vysoce vážili a jim zlého činiti nedopustili. Ale při všem není mu v popředí jeho nebo přátel osobní zájem, nýbrž česť Kristova a jeho pravdy, bezúhonné svědomí a věčné spasení pro sebe a své. Z toho jdou ta, k srdci jdoucí, v pravdě o duchovní péči svědčící napomenutí k poctivému obcování podle Božích přikázání a k následování Krista, k držení se Božího zákona a k setrvání ve službě Kristově.“ „Hus byl měkkou povahou . . . Ale proto nebyl slabochem, osobností, bezcharakterně podajnou. Právě naopak, s měkkostí srdce, s útlocitem duše spojoval mravní tuhosť, nezměnitelnou věrnosť, neohybnou pevnosť, samé to rysy, které právě v tomto spojení mezi sebou dojem pomilování hodnosti činí, ba nej- čistší a nejvroucnější úctu mu získají . . . K tomu mravní čistota obcování a dokonalá nezištnosť, upřímná pokora a útlocitná svědomitosť.“ „Tyto listy (z vyhnanství) jsou tak srdečné a vroucí, tak plny potěchy a smělé důvěry u víře, že nemohly se minouti s účelem, totiž aby trvale duchů nepo- silovaly. Z nich mluví tklivá, otcovská láska, v pravdě apo- štolská síla a apoštolské posvěcení, buď že napomíná k věr- nosti v evangeliu, anebo svou milou, Betlémskou kapli ochraně věřících poroučí, buď že k vážnosti a k posvěcení napomíná vůči příští Páně a posledního soudu, anebo k vytrvalosti a trpělivosti v pronásledování a v utrpení povzbuzuje.“ Lenfant píše v „Historii Kostnického sněmu“: Ani katolík ani protestant, ano ani Turek ani pohan neubrání se obdivu vznešenosti, zbožnosti jeho mysli, citlivosti jeho svě- domí, lásce jeho, prokazované nepřátelům, něžnosti a odda- nosti k přátelům, jeho vděčnosti k dobrodincům, nade všecko ale velikosti jeho ducha, sprovázené skromností a pokorou téměř bezpříkladnou.“ Krummel ve spise „Česká reformace“ píše: „Ony listy z vězení jsou vesměs tak zajímavy, že pročítání jich, ano i těch krátkých, papírových proužků, které z vězení
XVII z Chlumu a Václava z Dubé, své přátely ve vlasti napomíná, aby si jich vysoce vážili a jim zlého činiti nedopustili. Ale při všem není mu v popředí jeho nebo přátel osobní zájem, nýbrž česť Kristova a jeho pravdy, bezúhonné svědomí a věčné spasení pro sebe a své. Z toho jdou ta, k srdci jdoucí, v pravdě o duchovní péči svědčící napomenutí k poctivému obcování podle Božích přikázání a k následování Krista, k držení se Božího zákona a k setrvání ve službě Kristově.“ „Hus byl měkkou povahou . . . Ale proto nebyl slabochem, osobností, bezcharakterně podajnou. Právě naopak, s měkkostí srdce, s útlocitem duše spojoval mravní tuhosť, nezměnitelnou věrnosť, neohybnou pevnosť, samé to rysy, které právě v tomto spojení mezi sebou dojem pomilování hodnosti činí, ba nej- čistší a nejvroucnější úctu mu získají . . . K tomu mravní čistota obcování a dokonalá nezištnosť, upřímná pokora a útlocitná svědomitosť.“ „Tyto listy (z vyhnanství) jsou tak srdečné a vroucí, tak plny potěchy a smělé důvěry u víře, že nemohly se minouti s účelem, totiž aby trvale duchů nepo- silovaly. Z nich mluví tklivá, otcovská láska, v pravdě apo- štolská síla a apoštolské posvěcení, buď že napomíná k věr- nosti v evangeliu, anebo svou milou, Betlémskou kapli ochraně věřících poroučí, buď že k vážnosti a k posvěcení napomíná vůči příští Páně a posledního soudu, anebo k vytrvalosti a trpělivosti v pronásledování a v utrpení povzbuzuje.“ Lenfant píše v „Historii Kostnického sněmu“: Ani katolík ani protestant, ano ani Turek ani pohan neubrání se obdivu vznešenosti, zbožnosti jeho mysli, citlivosti jeho svě- domí, lásce jeho, prokazované nepřátelům, něžnosti a odda- nosti k přátelům, jeho vděčnosti k dobrodincům, nade všecko ale velikosti jeho ducha, sprovázené skromností a pokorou téměř bezpříkladnou.“ Krummel ve spise „Česká reformace“ píše: „Ony listy z vězení jsou vesměs tak zajímavy, že pročítání jich, ano i těch krátkých, papírových proužků, které z vězení
Strana XVIII
XVIII příležitostně svým přátelům posílal, skutečný požitek po- skytují. I v táboře protivníků podobný vynáší se soud. Sám papež Pius II. (Eneáš Silvius) napsal roku 1458.: „Žádný z mudrců nevytrpěl podle podání s takovou silou ducha smrť, jak tito (Hus a Jeronym) smrť upálení.“ Biskup Hefele píše: „že Hus za své přesvědčení na smrť šel, toto hrdinství může nás s mnohými, stinnými strán- kami jeho povahy poněkud smířiti.“ Ba probošt Lenz ve spise „Učení mistra Jana Husi“ 1875 dokonce píše o posledních listech v době po třetím slyšení: „Do těchto dob spadají nejněžnější dopisy Husovy ku přátelům, z nichž vysvítá láska k národu českému neméně, jakož i vroucí a zbožná jeho žádosť o časné a duchovní blaho národa. Jestli že jest pravda, že z listů soukromých ku přátelům nejlépe se jeví povaha člověka, tož lze říci, že povaha Husova byla tak milá a vroucí, jako nižádného z mužů těch, jenž z lůna katolické církve vystoupili.“ Ještě slovo o tomto vydání: Za základ položil jsem vy- dání Palackého v „Dokumentech“; a podávám úplně všechny listy z téhož, a sice tak, že jen skutečné listy Husovy číslo- vány jsou, kdežto listům, Husovi psaným, jest vykázáno místo v příslušných úvodech, každému listu předeslaných a na konci stručně obsah podávajících. Celkem jest zachován pořádek Palackého, který jsem změnil jen v těchto kusech: Pal. č. 11. (tohoto vyd. č. 24.) dal jsem za Pal. č. 15. (č. 23.), poněvadž zde jest řeč o klatbě, Michalem dobyté, a list se místo do r. 1411. lépe hodí do r. 1412., jak i Mladenovic svědčí; Pal. č. 60. a 61. (t. vyd. č. 71. a 72.) dal jsem za č. Pal. 65. (t. v. č. 70.), poněvadž č. 60. Pal. má vztah k tomu, co na konci č. 65. Pal. (a krátce se ti to napíše a odpovíš v bu- doucím slyšení) jest praveno, a poněvadž náleží, jak obsah
XVIII příležitostně svým přátelům posílal, skutečný požitek po- skytují. I v táboře protivníků podobný vynáší se soud. Sám papež Pius II. (Eneáš Silvius) napsal roku 1458.: „Žádný z mudrců nevytrpěl podle podání s takovou silou ducha smrť, jak tito (Hus a Jeronym) smrť upálení.“ Biskup Hefele píše: „že Hus za své přesvědčení na smrť šel, toto hrdinství může nás s mnohými, stinnými strán- kami jeho povahy poněkud smířiti.“ Ba probošt Lenz ve spise „Učení mistra Jana Husi“ 1875 dokonce píše o posledních listech v době po třetím slyšení: „Do těchto dob spadají nejněžnější dopisy Husovy ku přátelům, z nichž vysvítá láska k národu českému neméně, jakož i vroucí a zbožná jeho žádosť o časné a duchovní blaho národa. Jestli že jest pravda, že z listů soukromých ku přátelům nejlépe se jeví povaha člověka, tož lze říci, že povaha Husova byla tak milá a vroucí, jako nižádného z mužů těch, jenž z lůna katolické církve vystoupili.“ Ještě slovo o tomto vydání: Za základ položil jsem vy- dání Palackého v „Dokumentech“; a podávám úplně všechny listy z téhož, a sice tak, že jen skutečné listy Husovy číslo- vány jsou, kdežto listům, Husovi psaným, jest vykázáno místo v příslušných úvodech, každému listu předeslaných a na konci stručně obsah podávajících. Celkem jest zachován pořádek Palackého, který jsem změnil jen v těchto kusech: Pal. č. 11. (tohoto vyd. č. 24.) dal jsem za Pal. č. 15. (č. 23.), poněvadž zde jest řeč o klatbě, Michalem dobyté, a list se místo do r. 1411. lépe hodí do r. 1412., jak i Mladenovic svědčí; Pal. č. 60. a 61. (t. vyd. č. 71. a 72.) dal jsem za č. Pal. 65. (t. v. č. 70.), poněvadž č. 60. Pal. má vztah k tomu, co na konci č. 65. Pal. (a krátce se ti to napíše a odpovíš v bu- doucím slyšení) jest praveno, a poněvadž náleží, jak obsah
Strana XIX
XIX ukazuje, do doby po 8. červnu, a poněvadž č. Pal. 61. (toh. vyd. č. 72.) rovněž svým obsahem lépe se hodí do doby po 3. slyšení (pokusy, aby odvolal); č. 66. Pal. (t. vyd. č. 89.) dal jsem až za č. 83. Pal., poněvadž Hus mluví o odsouzení spisů svých, jež stalo se teprve 23. června, a poněvadž si v tomto listě žádá opravu toho, co v č. 83. Pal. v příčině odsouzení spisů svých byl napsal; č. 92. Pal. (t. vyd. č. 85.) dal jsem za č. 80. Pal. jedině pro příbuznosť obsahu, totiž užívání večeře Páně pod obojí způsobou. Jinde jsem pořádek nepo- změnil, ačkoliv v nejednom ještě případě pochybnosť ve správné seřadění Palackého jest vzbuzena. Čísla Palackého 42., 46., 53., 55., 74., 76., neobsahující listy Husovy, jsou dána do úvodů listů, vždy následujících, tohoto vyd. č. 53., 56., 62., 63., 80., 81. Mimo listy vydání Palackého přidal a vřadil jsem na příslušných místech (z Palackého dokumentů) č. 3., 9., 11., 18., 25., 35., (a z Lenzovy knihy „Učení mistra Husi“) č. 98., poněvadž jsou to listy veřejné anebo sněmu Pražskému, papeži a sboru Kostnickému svědčící, a i jinak velice důle- žité, ku př. obě appellace, pak návrh k smíru a poslední osvědčení. Mimo to podařilo se mně získati pět nových listů Hu- sových, nikdy ještě netištěných, r. 1886 ve Staroboleslavské kapitulní knihovně v latinském rukopise z 15. století obje- vených p. Václ. Nedomou, vydavatelem něm. Politiky (viz časopis „Politik“ 1886 čís. ze dne 21. a 22. prosince) a jeho laskavostí k tomuto vydání co nejochotněji poskytnutých, začež mu budiž vzdán srdečný dík; jsou to č. 6, 7., 8., 12. a 14., kteréž na příslušných místech jsou vřaděny. Rozdělení Palackého jsem podržel. Mimo úvody k jednotlivým listům jsou i celým oddílům předeslány kratičké, historické přehledy života Husova. Téměř všechny listy mají v poznámce citáty z Palackého „Dějin národa českého“ 3. vyd. 1877. a z Tomkova „Dějepisu města Prahy“ 3. díl 1875., v nichž ten který list
XIX ukazuje, do doby po 8. červnu, a poněvadž č. Pal. 61. (toh. vyd. č. 72.) rovněž svým obsahem lépe se hodí do doby po 3. slyšení (pokusy, aby odvolal); č. 66. Pal. (t. vyd. č. 89.) dal jsem až za č. 83. Pal., poněvadž Hus mluví o odsouzení spisů svých, jež stalo se teprve 23. června, a poněvadž si v tomto listě žádá opravu toho, co v č. 83. Pal. v příčině odsouzení spisů svých byl napsal; č. 92. Pal. (t. vyd. č. 85.) dal jsem za č. 80. Pal. jedině pro příbuznosť obsahu, totiž užívání večeře Páně pod obojí způsobou. Jinde jsem pořádek nepo- změnil, ačkoliv v nejednom ještě případě pochybnosť ve správné seřadění Palackého jest vzbuzena. Čísla Palackého 42., 46., 53., 55., 74., 76., neobsahující listy Husovy, jsou dána do úvodů listů, vždy následujících, tohoto vyd. č. 53., 56., 62., 63., 80., 81. Mimo listy vydání Palackého přidal a vřadil jsem na příslušných místech (z Palackého dokumentů) č. 3., 9., 11., 18., 25., 35., (a z Lenzovy knihy „Učení mistra Husi“) č. 98., poněvadž jsou to listy veřejné anebo sněmu Pražskému, papeži a sboru Kostnickému svědčící, a i jinak velice důle- žité, ku př. obě appellace, pak návrh k smíru a poslední osvědčení. Mimo to podařilo se mně získati pět nových listů Hu- sových, nikdy ještě netištěných, r. 1886 ve Staroboleslavské kapitulní knihovně v latinském rukopise z 15. století obje- vených p. Václ. Nedomou, vydavatelem něm. Politiky (viz časopis „Politik“ 1886 čís. ze dne 21. a 22. prosince) a jeho laskavostí k tomuto vydání co nejochotněji poskytnutých, začež mu budiž vzdán srdečný dík; jsou to č. 6, 7., 8., 12. a 14., kteréž na příslušných místech jsou vřaděny. Rozdělení Palackého jsem podržel. Mimo úvody k jednotlivým listům jsou i celým oddílům předeslány kratičké, historické přehledy života Husova. Téměř všechny listy mají v poznámce citáty z Palackého „Dějin národa českého“ 3. vyd. 1877. a z Tomkova „Dějepisu města Prahy“ 3. díl 1875., v nichž ten který list
Strana XX
XX přímo aneb nepřímo jest citován, pro čtenáře za příčinou vyhledání si obšírnějších zpráv. České listy (č. 4., 20., 24., 26, 36., 43., 45., 46., 48., 53., 54., 74., 75., 77., 78., 88., 91., 92., 96., 97.) ponechali jsme ve znění Palackého, změnivše toliko pravopis. Překlad latinských listů s nevšední laskavostí ochotně opatřili P. T. velectění professoři gymnasia Kolínského, jimž budiž vysloven srdečný dík, a sice přeložili: Prof. Jindřich Neudert a spolu prof. dr. Ignác Kadlec č. 1., 2., 5., 10., 13., 15. až 17., 19., 21.—23., 60.—73., 75., 89., prof. Josef Bureš č. 27.—34., 37.—42., prof. Jan Němec č. 44., 47., 49.—53., 55.—59., prof. dr. Frant. Krsek č. 76., 79.—84., 86., 87., 90., 93.—96., 3., 7., 9., 14., prof. dr. Ignác Kadlec č. 6., 8., 12., a podepsaný č. 11., 18., 25., 35., 85. K výkladům bylo užito následujících spisů: Palacký „Dějiny . ..“ 1877. a „Dokumenta“ 1869.; Tomek „Dějepis Prahy“ 1875.; Krummel „Dějiny České reformace“ 1866.; Lenz „Učení mistra Jana Husa“ 1875.; Loserth „Hus a Viklef“ 1884.; Lechler „Jan Hus“ 1890.; Herzog „Bohoslovná realní encyklopaedie“ 1868.; Rieger „Naučný Slovník“ 1862.; Pierer „Naučný slovník“ 1879. a j. Hus doufá, že listy jeho i přátel jeho „skrze milosť Boží budou lidem ku prospěchu“ (str. 221.). To zajisté má platnosť až podnes. V Přelouči, v den mučedlníka Boží pravdy i vědy, Davida Livingstona, 4. května 1891. В. М.
XX přímo aneb nepřímo jest citován, pro čtenáře za příčinou vyhledání si obšírnějších zpráv. České listy (č. 4., 20., 24., 26, 36., 43., 45., 46., 48., 53., 54., 74., 75., 77., 78., 88., 91., 92., 96., 97.) ponechali jsme ve znění Palackého, změnivše toliko pravopis. Překlad latinských listů s nevšední laskavostí ochotně opatřili P. T. velectění professoři gymnasia Kolínského, jimž budiž vysloven srdečný dík, a sice přeložili: Prof. Jindřich Neudert a spolu prof. dr. Ignác Kadlec č. 1., 2., 5., 10., 13., 15. až 17., 19., 21.—23., 60.—73., 75., 89., prof. Josef Bureš č. 27.—34., 37.—42., prof. Jan Němec č. 44., 47., 49.—53., 55.—59., prof. dr. Frant. Krsek č. 76., 79.—84., 86., 87., 90., 93.—96., 3., 7., 9., 14., prof. dr. Ignác Kadlec č. 6., 8., 12., a podepsaný č. 11., 18., 25., 35., 85. K výkladům bylo užito následujících spisů: Palacký „Dějiny . ..“ 1877. a „Dokumenta“ 1869.; Tomek „Dějepis Prahy“ 1875.; Krummel „Dějiny České reformace“ 1866.; Lenz „Učení mistra Jana Husa“ 1875.; Loserth „Hus a Viklef“ 1884.; Lechler „Jan Hus“ 1890.; Herzog „Bohoslovná realní encyklopaedie“ 1868.; Rieger „Naučný Slovník“ 1862.; Pierer „Naučný slovník“ 1879. a j. Hus doufá, že listy jeho i přátel jeho „skrze milosť Boží budou lidem ku prospěchu“ (str. 221.). To zajisté má platnosť až podnes. V Přelouči, v den mučedlníka Boží pravdy i vědy, Davida Livingstona, 4. května 1891. В. М.
Strana 1
A. Listy psané v letech 1408—1412 před vyhnanstvím. istr Jan Hus, narozený 6. července 1369, počav rokem 1398 učitelskou činnosť na filosofické fakultě vysokého učení Pražského a r. 1402 kazatelskou činnosť v Betlemské kapli, dostal se mimoděk na dráhy reformátorské, k nimž již práce předchůdců jeho Konráda Valdhausera, Jana Miliče z Kromě- říže a Matěje z Janova čelila a českého ducha byla naladila. Dvojím směrem nabývaly snahy reformační místa a platnosti, jednak mravokárnými kázáními Husovými z počátku výhradně jen nápravu mravů od lidu, panstva a zvláště kněžstva žáda- jícími a jinak sporem o odsouzené (v Londýně r. 1382) a odsuzované články anglického reformátora Viklefa, jehož boho- slovné traktáty Jeronymem Pražským r. 1402 do Prahy byly přivezeny, v kterémžto sporu opět Hus vynikající zaujímal místo. Jakkoliv z počátku Hus přízně arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka (od r. 1403) mnohonásobně osvědčené užíval, tedy přece již r. 1408 úplně se s ním rozpadl z příčin politicko-církevních, pro různosť mínění, který by ze dvou současně panujících papežů pravý byl, i jest Husovi, poně- vadž se souhlasně s králem Václavem pro nestrannosť v té příčině prohlásil, na konci r. 1408 kázání zapovězeno, což i r. 1409 opakováno.
A. Listy psané v letech 1408—1412 před vyhnanstvím. istr Jan Hus, narozený 6. července 1369, počav rokem 1398 učitelskou činnosť na filosofické fakultě vysokého učení Pražského a r. 1402 kazatelskou činnosť v Betlemské kapli, dostal se mimoděk na dráhy reformátorské, k nimž již práce předchůdců jeho Konráda Valdhausera, Jana Miliče z Kromě- říže a Matěje z Janova čelila a českého ducha byla naladila. Dvojím směrem nabývaly snahy reformační místa a platnosti, jednak mravokárnými kázáními Husovými z počátku výhradně jen nápravu mravů od lidu, panstva a zvláště kněžstva žáda- jícími a jinak sporem o odsouzené (v Londýně r. 1382) a odsuzované články anglického reformátora Viklefa, jehož boho- slovné traktáty Jeronymem Pražským r. 1402 do Prahy byly přivezeny, v kterémžto sporu opět Hus vynikající zaujímal místo. Jakkoliv z počátku Hus přízně arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka (od r. 1403) mnohonásobně osvědčené užíval, tedy přece již r. 1408 úplně se s ním rozpadl z příčin politicko-církevních, pro různosť mínění, který by ze dvou současně panujících papežů pravý byl, i jest Husovi, poně- vadž se souhlasně s králem Václavem pro nestrannosť v té příčině prohlásil, na konci r. 1408 kázání zapovězeno, což i r. 1409 opakováno.
Strana 2
2 I universita ještě cizími živly ovládaná odsoudila roku 1403 45 článků Viklefových, z nichž některé Hus obhajoval, i Zbyněk odsoudil je na synodu r. 1406; český národ na universitě vyslovil se r. 1408 proti nim jen „pokud by byly kacířské.“ Zbyněk žádal r. 1408 vydání všech knih Viklefových, aby se prý zkoušely. Téhož roku jest první žaloba na Husa od Pražského duchovenstva, zejména kanovníku Zbyň- kovi podána a roku 1409 opakována. Bulla papeže Ale- xandra V. (dne 20. prosince 1409 vydaná a dne 10. března 1410 v Praze uveřejněná) o vyplenění kacířství zejména Vi- klefova a o zákazu kázání v kaplích, bulla to úplatně a lstivě arcibiskupem dobytá nabyla v tomto velikém sporu velikého významu a vyvolala první odvolání Husovo od papeže špatně zpraveného k papeži lépe zpravenu býti majícímu. Zbyněk nařídil na synodu 16. června 1410 spálení odvedených knih Viklefových a když Hus v příčině zamýšleného upálení těchto knih a zákazu kázání v kaplích (druhou) appellaci k papeži Janu XXIII. dne 25. června podal, dal nejenom 16. července spálení provésti, nýbrž vyslovil i dne 18. čer- vence pro appellaci klatbu nad Husem, jeho přátely i Prahou, čímž nemalou bouři v Praze způsobil. Hus pak nedbav klatby nejenom nepřestal v Betlémě kázati, nýbrž jal se se svými přátely od 27. července až 6. srpna 1410 veřejně na universitě některé spisy Viklefovy obhajovati. Mezi tím jest 25. srpna 1410 Husova appellace u papežské stolice kardinálem Odonem z Kolonny zamítnuta a Hus předvolán, aby osobně se tam dostavil. Kdežto král i králová bez úspěchu k papežskému dvoru dopsali, žádajíce, aby zachovávala se práva kapli Betlémské a odvolána byla obsílka Husova, Hus pak poslal k stolici papežské tři zá- stupce své, kteří ale ničeho nemohli vyříditi, načež v Římě v únoru 1411 jest vyslovena klatba nad Husem se nedosta- vivším i Prahou (v Praze prohlášena 15. března 1411); toho
2 I universita ještě cizími živly ovládaná odsoudila roku 1403 45 článků Viklefových, z nichž některé Hus obhajoval, i Zbyněk odsoudil je na synodu r. 1406; český národ na universitě vyslovil se r. 1408 proti nim jen „pokud by byly kacířské.“ Zbyněk žádal r. 1408 vydání všech knih Viklefových, aby se prý zkoušely. Téhož roku jest první žaloba na Husa od Pražského duchovenstva, zejména kanovníku Zbyň- kovi podána a roku 1409 opakována. Bulla papeže Ale- xandra V. (dne 20. prosince 1409 vydaná a dne 10. března 1410 v Praze uveřejněná) o vyplenění kacířství zejména Vi- klefova a o zákazu kázání v kaplích, bulla to úplatně a lstivě arcibiskupem dobytá nabyla v tomto velikém sporu velikého významu a vyvolala první odvolání Husovo od papeže špatně zpraveného k papeži lépe zpravenu býti majícímu. Zbyněk nařídil na synodu 16. června 1410 spálení odvedených knih Viklefových a když Hus v příčině zamýšleného upálení těchto knih a zákazu kázání v kaplích (druhou) appellaci k papeži Janu XXIII. dne 25. června podal, dal nejenom 16. července spálení provésti, nýbrž vyslovil i dne 18. čer- vence pro appellaci klatbu nad Husem, jeho přátely i Prahou, čímž nemalou bouři v Praze způsobil. Hus pak nedbav klatby nejenom nepřestal v Betlémě kázati, nýbrž jal se se svými přátely od 27. července až 6. srpna 1410 veřejně na universitě některé spisy Viklefovy obhajovati. Mezi tím jest 25. srpna 1410 Husova appellace u papežské stolice kardinálem Odonem z Kolonny zamítnuta a Hus předvolán, aby osobně se tam dostavil. Kdežto král i králová bez úspěchu k papežskému dvoru dopsali, žádajíce, aby zachovávala se práva kapli Betlémské a odvolána byla obsílka Husova, Hus pak poslal k stolici papežské tři zá- stupce své, kteří ale ničeho nemohli vyříditi, načež v Římě v únoru 1411 jest vyslovena klatba nad Husem se nedosta- vivším i Prahou (v Praze prohlášena 15. března 1411); toho
Strana 3
3 však žádný nedbal a proto bohoslužba se nestavila. Ačkoliv pak 6. července 1411 narovnání mezi Husem a Zbyňkem jest smluveno a dne 1. září 1411 veřejné vyznání víry v Ka- rolinu byl Hus učinil, nedocílilo se přece smíru ustoupením Zbyňkovým od ujednání a smrtí jeho 28. září 1411. Spory nabyly v květnu 1412 nového podnětu příchodem Tiema, prodavače odpustků, do Prahy s dvěma bullami pa- pežskými, jimiž se ohlašovala křižácká válka proti apulskému králi Ladislavovi, přívrženci to protipapežovu, a přislibovaly se odpustky. Následkem toho byla 7. června 1412 v Karolinu veřejná disputace o odpustky, jíž se Hus proti zákazu boho- slovecké fakulty, vedené Štěpánem Pálčem a Stanislavem Znojemským účastnil. V lidu pak panovalo jitření a došlo nejen k veřejnému posměšnému průvodu s bullami a k spá- lení jich, nýbrž i tři mladíci jsou 11. července 1412 popra- veni, poněvadž veřejně v kostelích odpírali kazatelům od- pustky doporučujícím. Hus odšed v červenci z Prahy, zase se v srpnu vrátil a nepřestával obhajovati věty Viklefovy a kázati proti odpustkům. Duchovenstvo Pražské podalo novou (třetí) žalobu na Husa k papeži prostřednictvím v Římě dlícího Michala de Causis, i zpráva tam stihla o odporu Husovu proti odpustkům. Papež Jan XXIII. odevzdal při kardinálu Petru Stefaneschimu ze Sv. Anděla. Tento vyřkl stížení klatby na Husa již vydané, spolu rozkázal, aby Hus byl jat a kaple Betlemská zbořena. Rozsudek tento se dostal do Prahy asi v srpnu 1412, načež Hus odvolal se ku Kristu a dobrovolně opustiv Prahu odešel do vyhnanství. Z této celé doby jest nemnoho listů zachováno.
3 však žádný nedbal a proto bohoslužba se nestavila. Ačkoliv pak 6. července 1411 narovnání mezi Husem a Zbyňkem jest smluveno a dne 1. září 1411 veřejné vyznání víry v Ka- rolinu byl Hus učinil, nedocílilo se přece smíru ustoupením Zbyňkovým od ujednání a smrtí jeho 28. září 1411. Spory nabyly v květnu 1412 nového podnětu příchodem Tiema, prodavače odpustků, do Prahy s dvěma bullami pa- pežskými, jimiž se ohlašovala křižácká válka proti apulskému králi Ladislavovi, přívrženci to protipapežovu, a přislibovaly se odpustky. Následkem toho byla 7. června 1412 v Karolinu veřejná disputace o odpustky, jíž se Hus proti zákazu boho- slovecké fakulty, vedené Štěpánem Pálčem a Stanislavem Znojemským účastnil. V lidu pak panovalo jitření a došlo nejen k veřejnému posměšnému průvodu s bullami a k spá- lení jich, nýbrž i tři mladíci jsou 11. července 1412 popra- veni, poněvadž veřejně v kostelích odpírali kazatelům od- pustky doporučujícím. Hus odšed v červenci z Prahy, zase se v srpnu vrátil a nepřestával obhajovati věty Viklefovy a kázati proti odpustkům. Duchovenstvo Pražské podalo novou (třetí) žalobu na Husa k papeži prostřednictvím v Římě dlícího Michala de Causis, i zpráva tam stihla o odporu Husovu proti odpustkům. Papež Jan XXIII. odevzdal při kardinálu Petru Stefaneschimu ze Sv. Anděla. Tento vyřkl stížení klatby na Husa již vydané, spolu rozkázal, aby Hus byl jat a kaple Betlemská zbořena. Rozsudek tento se dostal do Prahy asi v srpnu 1412, načež Hus odvolal se ku Kristu a dobrovolně opustiv Prahu odešel do vyhnanství. Z této celé doby jest nemnoho listů zachováno.
Strana 4
4 1. Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému, v záležitosti Abrahamově.1) (1408 v červenci). Následkem nařízení arcibiskupa Zbyňka daného na sy- nodu r. 1406 ve příčině šířícího se viklefismu jsou r. 1406 a 1407 mnozí kněží a laikové v Praze na falešné udání z kázání „Viklefových bludů“ obviněni a souzeni, z nichž byl Mikuláš z Velenovic, zvaný Abraham, Pražský kazatel v chrámě sv. Ducha na Starém městě. Po druhé musil se opět 30. června 1408 zodpovídati. Inkvisitoři (Jan z Kbel, generální vikář v duchovních záležitostech, a Jaroslav z řádu bosáckého, titu- lární biskup Sareptský a inkvisitor Mařík Rvačka) zejména naléhali naň, aby přísahal na evangelium a krucifix, ačkoliv jim při Bohu živém byl přísahal, že pravdu mluviti chce, při čemž přítomný přísedící Hus nechtě nechati týrati Abra- hama pravil: „Hle, vy chcete onoho kněze odsouditi, pravíce o něm, že drží blud valdenský a on sám vám přece přísahal při Bohu: je-liž to spravedlivé?“ — Abraham byv tázán, jakou mocí káže, odvětil, že kněžskou a Kristovou a na výtku, že toliko mocí arcibiskupovou, odvětil konečně, že nejen kněžím, nýbrž i laikům dovoleno jest evangelium kázati. Na to byl jako kacíř uvězněn, ale již dne 1. července propuštěn s po- hrůžkou vyobcování. Následkem toho psal Hus přítomný list Zbyňkovi, ujímaje se Abrahama; v něm naříká, že kněží ne- vázaného života beztrestni zůstávají, ale kněží povinnosti dbalí že jsou pronásledováni, i vybízí ho, aby pamětliv jsa povinnosti své to napravil. Sebe sama pokorného u víře a pravdě Pána našeho Ježíše Krista doporučuji, otče veledůstojný! Velmi často si opakuji, jak mi Veledůstojnosť Vaše ustanovila na počátku správy Vaší za pravidlo, kdykoli bych zpozoroval nějakou vadu ve správě, abych oznámil vadu
4 1. Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému, v záležitosti Abrahamově.1) (1408 v červenci). Následkem nařízení arcibiskupa Zbyňka daného na sy- nodu r. 1406 ve příčině šířícího se viklefismu jsou r. 1406 a 1407 mnozí kněží a laikové v Praze na falešné udání z kázání „Viklefových bludů“ obviněni a souzeni, z nichž byl Mikuláš z Velenovic, zvaný Abraham, Pražský kazatel v chrámě sv. Ducha na Starém městě. Po druhé musil se opět 30. června 1408 zodpovídati. Inkvisitoři (Jan z Kbel, generální vikář v duchovních záležitostech, a Jaroslav z řádu bosáckého, titu- lární biskup Sareptský a inkvisitor Mařík Rvačka) zejména naléhali naň, aby přísahal na evangelium a krucifix, ačkoliv jim při Bohu živém byl přísahal, že pravdu mluviti chce, při čemž přítomný přísedící Hus nechtě nechati týrati Abra- hama pravil: „Hle, vy chcete onoho kněze odsouditi, pravíce o něm, že drží blud valdenský a on sám vám přece přísahal při Bohu: je-liž to spravedlivé?“ — Abraham byv tázán, jakou mocí káže, odvětil, že kněžskou a Kristovou a na výtku, že toliko mocí arcibiskupovou, odvětil konečně, že nejen kněžím, nýbrž i laikům dovoleno jest evangelium kázati. Na to byl jako kacíř uvězněn, ale již dne 1. července propuštěn s po- hrůžkou vyobcování. Následkem toho psal Hus přítomný list Zbyňkovi, ujímaje se Abrahama; v něm naříká, že kněží ne- vázaného života beztrestni zůstávají, ale kněží povinnosti dbalí že jsou pronásledováni, i vybízí ho, aby pamětliv jsa povinnosti své to napravil. Sebe sama pokorného u víře a pravdě Pána našeho Ježíše Krista doporučuji, otče veledůstojný! Velmi často si opakuji, jak mi Veledůstojnosť Vaše ustanovila na počátku správy Vaší za pravidlo, kdykoli bych zpozoroval nějakou vadu ve správě, abych oznámil vadu
Strana 5
5 takovou buď osobně nebo za nepřítomnosti písemně. Pra- vidlem tímto nyní veden jsem vysloviti, čím jest to, že smil- stvu oddaní a rozmanitými nepravostmi stížení bez trestu pokárného, jako býci nezkrocení a hřebci plemenní s šíjemi vypnutými vykračují si svobodně, kněží však pokorní, hloží hříchu plející, povinnosti správy Vaší z lásky plnící, nesle- dující lakoty, nýbrž zdarma pro Boha se oddávající práci hlásati evangelium, jako kacíři žalářováni jsou a právě pro hlásání evangelia vyhnanství zakoušejí. Ó, otče! jaké to svědomí překážeti hlásání evangelia, což nařídil Kristus učedlníkům svým výslovně řka: „Kažte evangelium všemu stvoření;“ jaká to rozvaha bedlivého dělníka a věrného zdržo- vati od práce? V pravdě myslím, že to rozsévá ne Vaše Veledůstojnosť, nýbrž jiných lidí sveřeposť. Kterýž pak chudý kněz bude míti odvahu dorážeti na nepravosti? který bude míti odvahu vytýkati chyby? Žeň zajisté mnohá jest, ale dělníků opravdových málo. Pročež, otče, proste pána žně, aby vypudil věrné dělníky na žeň svou. Neboť Vaší Veledůstojnosti přísluší veškerou žeň království Českého sklí- zeti, ve stodolu Páně shromážditi a účet z každého snopu složiti v den smrti. Ale jakým způsobem bude moci Vele- důstojnosť Vaše tak veliké množství snopů do stodoly Páně dopraviti odnímajíc kosu slova žencům ku libosti lenochů, kteří sami nežnou a jiným brání, když slovem Páně doteknou se jejich nepravostí? Na nichž, ó žel, vyplňuje se slovo apo- štola řkoucího:2) „Zdravého učení nebudou trpěti, odvrátí uši od pravdy a k básním je obrátí a majíce uši svrablavé shromažďovati sami sobě budou učitelé.“ V pravdě naplní se toto slovo apoštolovo, protože ustydla láska v kněžstvu a rozmnožena jest nepravosť v lidu následkem úbytku lásky v kněžstvu, které odchyluje se od zbožného hlásání evan- gelia a pravého následování Krista. Neboť kdo z nás, běda, následuje života Kristova v chudobě, čistotě, pokoře a stálém kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo:3)
5 takovou buď osobně nebo za nepřítomnosti písemně. Pra- vidlem tímto nyní veden jsem vysloviti, čím jest to, že smil- stvu oddaní a rozmanitými nepravostmi stížení bez trestu pokárného, jako býci nezkrocení a hřebci plemenní s šíjemi vypnutými vykračují si svobodně, kněží však pokorní, hloží hříchu plející, povinnosti správy Vaší z lásky plnící, nesle- dující lakoty, nýbrž zdarma pro Boha se oddávající práci hlásati evangelium, jako kacíři žalářováni jsou a právě pro hlásání evangelia vyhnanství zakoušejí. Ó, otče! jaké to svědomí překážeti hlásání evangelia, což nařídil Kristus učedlníkům svým výslovně řka: „Kažte evangelium všemu stvoření;“ jaká to rozvaha bedlivého dělníka a věrného zdržo- vati od práce? V pravdě myslím, že to rozsévá ne Vaše Veledůstojnosť, nýbrž jiných lidí sveřeposť. Kterýž pak chudý kněz bude míti odvahu dorážeti na nepravosti? který bude míti odvahu vytýkati chyby? Žeň zajisté mnohá jest, ale dělníků opravdových málo. Pročež, otče, proste pána žně, aby vypudil věrné dělníky na žeň svou. Neboť Vaší Veledůstojnosti přísluší veškerou žeň království Českého sklí- zeti, ve stodolu Páně shromážditi a účet z každého snopu složiti v den smrti. Ale jakým způsobem bude moci Vele- důstojnosť Vaše tak veliké množství snopů do stodoly Páně dopraviti odnímajíc kosu slova žencům ku libosti lenochů, kteří sami nežnou a jiným brání, když slovem Páně doteknou se jejich nepravostí? Na nichž, ó žel, vyplňuje se slovo apo- štola řkoucího:2) „Zdravého učení nebudou trpěti, odvrátí uši od pravdy a k básním je obrátí a majíce uši svrablavé shromažďovati sami sobě budou učitelé.“ V pravdě naplní se toto slovo apoštolovo, protože ustydla láska v kněžstvu a rozmnožena jest nepravosť v lidu následkem úbytku lásky v kněžstvu, které odchyluje se od zbožného hlásání evan- gelia a pravého následování Krista. Neboť kdo z nás, běda, následuje života Kristova v chudobě, čistotě, pokoře a stálém kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo:3)
Strana 6
6 „Všickni zajisté svých věcí hledají a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“ Pročež, otče veledůstojný, mějte oči ote- vřeny dokořán, milujte dobré, seznejte zlé, nechť Vás si ne- ulahodí nádherní, lakotní, nýbrž ať jímají Vás pokorní a mi- lovníci chudoby; pohánějte liknavé ku práci, nebraňte věrně pracujícím na žni Páně, protože nepodléhá omezování, čím uskutečňuje se spása duší. Více bych psal, ale úkol hlásatí evangelium brání. Pán všemohoucí mysl Vaší Veledůstojnosti ve svrchu psaném řiď, abyste mohl pastýři pastýřů složiti účet povinný v čase pří- ležitém. 1) Pal. 83 Tom. 459. 2) 2 Tim. 4/3. 3) Filip 2/21. 2. Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému.1) (Koncem r. 1408.) Následkem pohoršlivé roztržky papežské trvající od roku 1378 panovali současně dva papežové; těmi byli r. 1408 Benedikt XIII. ve francouzském Avignoně a Rehoř XII. v Římě a žádný z nich nechtěl se dobrovolně svého úřadu vzdáti, ačkoliv to oba byli přislíbili (zejména Rehoř při svém pevýšení 30. listopadu 1406 přísahal, že se zřekne, jakmile i protipapež k tomu hotov bude; na tuto přísahu Hus na- ráží v listě). Z podnětu Francie, která úplnou neutralitu čili nestrannosť k oběma papežům prohlásila neuznávajíc ani ne- zamítajíc žádného, sjednotily se oba kardinálské sbory a vy- psaly všeobecný koncil k urovnání papežského rozkolu do Písy na den 25. března 1409. I král Václav přistoupil z poli- tických příčin k neutralitě a žádal totéž od arcibiskupa i od university. Arcibiskup s většinou duchovenstva nechtěl po slušenství Rehořovi XII. zrušiti; podobně i tři cizí národové na universitě, totiž bavorský, saský a polský. Toliko český národ na universitě prohlásil se vedením Husovým v sou- hlase s králem pro neutralitu. Následkem toho stihl Husa trest. Tuto nehodu se Zbyňkem považuje Hus za hlavní
6 „Všickni zajisté svých věcí hledají a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“ Pročež, otče veledůstojný, mějte oči ote- vřeny dokořán, milujte dobré, seznejte zlé, nechť Vás si ne- ulahodí nádherní, lakotní, nýbrž ať jímají Vás pokorní a mi- lovníci chudoby; pohánějte liknavé ku práci, nebraňte věrně pracujícím na žni Páně, protože nepodléhá omezování, čím uskutečňuje se spása duší. Více bych psal, ale úkol hlásatí evangelium brání. Pán všemohoucí mysl Vaší Veledůstojnosti ve svrchu psaném řiď, abyste mohl pastýři pastýřů složiti účet povinný v čase pří- ležitém. 1) Pal. 83 Tom. 459. 2) 2 Tim. 4/3. 3) Filip 2/21. 2. Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému.1) (Koncem r. 1408.) Následkem pohoršlivé roztržky papežské trvající od roku 1378 panovali současně dva papežové; těmi byli r. 1408 Benedikt XIII. ve francouzském Avignoně a Rehoř XII. v Římě a žádný z nich nechtěl se dobrovolně svého úřadu vzdáti, ačkoliv to oba byli přislíbili (zejména Rehoř při svém pevýšení 30. listopadu 1406 přísahal, že se zřekne, jakmile i protipapež k tomu hotov bude; na tuto přísahu Hus na- ráží v listě). Z podnětu Francie, která úplnou neutralitu čili nestrannosť k oběma papežům prohlásila neuznávajíc ani ne- zamítajíc žádného, sjednotily se oba kardinálské sbory a vy- psaly všeobecný koncil k urovnání papežského rozkolu do Písy na den 25. března 1409. I král Václav přistoupil z poli- tických příčin k neutralitě a žádal totéž od arcibiskupa i od university. Arcibiskup s většinou duchovenstva nechtěl po slušenství Rehořovi XII. zrušiti; podobně i tři cizí národové na universitě, totiž bavorský, saský a polský. Toliko český národ na universitě prohlásil se vedením Husovým v sou- hlase s králem pro neutralitu. Následkem toho stihl Husa trest. Tuto nehodu se Zbyňkem považuje Hus za hlavní
Strana 7
příčinu všech pozdějších sporů. (Viz list Husův ku kardinálům č. 14.) Koncem r. 1408 dal arcibiskup veřejně na dvéře několika předních chrámů latinsky a česky vyhlášku, kterou všechny, kdo od Rehoře XII. odstoupili, za neposlušné syny církve prohlásil a zejména Husovi další kázání zakázal. Proti tomuto svému složení s úřadu kazatelského ohražuje se Hus v přítomném listě k arcibiskupovi, kterýž později sám také se Rehoře XII. zřekl. Hus ohradil se i skutkem neuposlechnuv zákazu. Hus v listě vyčítá Zbyňkovi, že ukvapeně o něm soudí, nařknuv ho veřejné z neposlušenství, dokazuje, že si vede nestranně ve sporu papeže a vzdoropapeže a ukazuje, jak se nestrannosti rozuměti má. S poddaností pokornou a povinnou nyní i vždycky. Při- kázání Spasitelovo ukládá, aby otec neukvapoval se syna ve zlou pověsť uvésti, leč by syn vzepřel se rozkazu otcovu, a vzpurnosť jeho jasně dokázána byla; také nesluší se hospo- dáři syna pracujícího ode žně odháněti, leč by dříve jasně poznal, že chce syn žeň otcovu hanebně rozmrhati. Pročež u Lukáše v kap. XVI. Spasitel náš ukazuje, že nezavrhl boháč šafáře nařknutého vyslechnuv obvinění, nýbrž obe- zřetně jej zavolal a děl jemu: Což to slyším o tobě? vydej počet z vladařství svého. A také Spasitel náš komusi ďábly vymítajícímu a nechodícímu s ním nezabránil vymítati, nýbrž při takovém vymítání raději chtěl úmysl zjistiti; neboť u Lu- káše v kap. IX. se píše, že řekli učedlníci k Ježíšovi: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu Tvém ďábly vymítá, i brá- nili jsme mu, protože nechodí s námi. I dí jim Ježíš: Ne- braňtež; nebo kdož není proti nám, s námiť jest. Hle, otče nejdůstojnější! Těmito příklady Spasitele na- šeho jsa poučen, neměl jste na liché nařčení protivníků mých písemně řečí jak latinskou, tak i českou prohlásiti a zhano- biti mne veřejně jako neposlušného syna svaté matky církve, nýbrž měl jste, vyšetřiv pravdu, říci: „Co to slyším o tobě?“
příčinu všech pozdějších sporů. (Viz list Husův ku kardinálům č. 14.) Koncem r. 1408 dal arcibiskup veřejně na dvéře několika předních chrámů latinsky a česky vyhlášku, kterou všechny, kdo od Rehoře XII. odstoupili, za neposlušné syny církve prohlásil a zejména Husovi další kázání zakázal. Proti tomuto svému složení s úřadu kazatelského ohražuje se Hus v přítomném listě k arcibiskupovi, kterýž později sám také se Rehoře XII. zřekl. Hus ohradil se i skutkem neuposlechnuv zákazu. Hus v listě vyčítá Zbyňkovi, že ukvapeně o něm soudí, nařknuv ho veřejné z neposlušenství, dokazuje, že si vede nestranně ve sporu papeže a vzdoropapeže a ukazuje, jak se nestrannosti rozuměti má. S poddaností pokornou a povinnou nyní i vždycky. Při- kázání Spasitelovo ukládá, aby otec neukvapoval se syna ve zlou pověsť uvésti, leč by syn vzepřel se rozkazu otcovu, a vzpurnosť jeho jasně dokázána byla; také nesluší se hospo- dáři syna pracujícího ode žně odháněti, leč by dříve jasně poznal, že chce syn žeň otcovu hanebně rozmrhati. Pročež u Lukáše v kap. XVI. Spasitel náš ukazuje, že nezavrhl boháč šafáře nařknutého vyslechnuv obvinění, nýbrž obe- zřetně jej zavolal a děl jemu: Což to slyším o tobě? vydej počet z vladařství svého. A také Spasitel náš komusi ďábly vymítajícímu a nechodícímu s ním nezabránil vymítati, nýbrž při takovém vymítání raději chtěl úmysl zjistiti; neboť u Lu- káše v kap. IX. se píše, že řekli učedlníci k Ježíšovi: Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu Tvém ďábly vymítá, i brá- nili jsme mu, protože nechodí s námi. I dí jim Ježíš: Ne- braňtež; nebo kdož není proti nám, s námiť jest. Hle, otče nejdůstojnější! Těmito příklady Spasitele na- šeho jsa poučen, neměl jste na liché nařčení protivníků mých písemně řečí jak latinskou, tak i českou prohlásiti a zhano- biti mne veřejně jako neposlušného syna svaté matky církve, nýbrž měl jste, vyšetřiv pravdu, říci: „Co to slyším o tobě?“
Strana 8
8 a kdybych byl pochybil, uložiti mi spasitelný trest a, když bych neustal v neposlušenství svaté matky církve, potom pří- slušných prostředků užiti, mne za neposlušného veřejně pro- hlásiti a dle potřeby mně kázání svatého evangelia zabrániti. Pročež nechť ví Veledůstojnosť Vaše, že nikdy nebylo a, jakož důvěřuji v Pána, nebude úmyslem mým od poslušenství svaté matky církve odstoupiti, nýbrž podle přikázání svatého Petra 2) apoštola jest předsevzetím mým nejen papeže Řím- ského a Veledůstojnosti Vaší poslouchati, nýbrž i všelikému zřízení lidskému poddánu býti pro Boha, buďto králi, jako nejvyššímu, buďto vladařům jak od něho poslaným. A níže se dodává: Poddáni buďte ve vší bázni pánům netoliko do- brým a mírným, ale i zlým. Hle nařizuje apoštol Kristův všelikého lidského zřízení i představených poslouchati zlých, ale pro Boha, ne v rozkazích zlých, nýbrž dovolených, zně- jících ku chvále Boha všemohoucího; tak tedy přikazuje, aby služebníci poslouchali pánů svých a prelátů. Cožkoli tedy Římský papež Rehoř XII. nebo svatá matka církev nebo ko- nečně Veledůstojnosť Vaše dovoleně nařídí, chci pokorně po- slechnouti. Ale do sporu o prvenství v církvi nemohu se vkládati, poněvadž to Spasitel zapověděl učedlníkům svým u Luk. XII., a také nemohu s náměstkem apoštolským sou- hlasiti v tom, že nedodržuje přísahy učiněné a všemu téměř křesťanstvu zřejmé, poněvadž bych tak protivil se Kristu, jenž praví u Mat. v kap. V.: „Buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli;“ a který praví skrze proroka: 3) „Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu.“ A tak vzhledem k těmto dvěma věcem totiž sporu papeže a protipapeže a nedodržení přísahy jsem nestranný; nikoliv jako lidé sprostí to pojímají, kteří nevědí, jak relativným4) jest výraz „nestranný“, vy- žaduje právě tak jako jednoduché slovo, z něhož složením odvozen jest, určení vztahu obsahového. Pročež není to srozumitelno, řekne-li se: „tenhle jest nestranný,“ jestliže se nepřipojí vzhledem k těmto dvěma věcem a jestliže se
8 a kdybych byl pochybil, uložiti mi spasitelný trest a, když bych neustal v neposlušenství svaté matky církve, potom pří- slušných prostředků užiti, mne za neposlušného veřejně pro- hlásiti a dle potřeby mně kázání svatého evangelia zabrániti. Pročež nechť ví Veledůstojnosť Vaše, že nikdy nebylo a, jakož důvěřuji v Pána, nebude úmyslem mým od poslušenství svaté matky církve odstoupiti, nýbrž podle přikázání svatého Petra 2) apoštola jest předsevzetím mým nejen papeže Řím- ského a Veledůstojnosti Vaší poslouchati, nýbrž i všelikému zřízení lidskému poddánu býti pro Boha, buďto králi, jako nejvyššímu, buďto vladařům jak od něho poslaným. A níže se dodává: Poddáni buďte ve vší bázni pánům netoliko do- brým a mírným, ale i zlým. Hle nařizuje apoštol Kristův všelikého lidského zřízení i představených poslouchati zlých, ale pro Boha, ne v rozkazích zlých, nýbrž dovolených, zně- jících ku chvále Boha všemohoucího; tak tedy přikazuje, aby služebníci poslouchali pánů svých a prelátů. Cožkoli tedy Římský papež Rehoř XII. nebo svatá matka církev nebo ko- nečně Veledůstojnosť Vaše dovoleně nařídí, chci pokorně po- slechnouti. Ale do sporu o prvenství v církvi nemohu se vkládati, poněvadž to Spasitel zapověděl učedlníkům svým u Luk. XII., a také nemohu s náměstkem apoštolským sou- hlasiti v tom, že nedodržuje přísahy učiněné a všemu téměř křesťanstvu zřejmé, poněvadž bych tak protivil se Kristu, jenž praví u Mat. v kap. V.: „Buď řeč vaše: Jistě, jistě, nikoli, nikoli;“ a který praví skrze proroka: 3) „Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu.“ A tak vzhledem k těmto dvěma věcem totiž sporu papeže a protipapeže a nedodržení přísahy jsem nestranný; nikoliv jako lidé sprostí to pojímají, kteří nevědí, jak relativným4) jest výraz „nestranný“, vy- žaduje právě tak jako jednoduché slovo, z něhož složením odvozen jest, určení vztahu obsahového. Pročež není to srozumitelno, řekne-li se: „tenhle jest nestranný,“ jestliže se nepřipojí vzhledem k těmto dvěma věcem a jestliže se
Strana 9
9 nevymezí, v čem jest nestranný vzhledem k úmyslu pomá- hati. A dále nenásleduje, protože ten třetí jest nestranný, že ani jednoho ani druhého nechce poslouchati, jako na pří- klad, jestliže matka Petrova spor má s otcem, Petr jako věrný syn má býti nestranným k otci i matce a nepomáhati ve sporu, ale jak otce tak matky poslušen býti má ve věcech dovolených. Tudíž nemá býti Petr nestranným vzhledem k po- slušnosti, nýbrž nestranným vzhledem ku pomáhání ve sporu, poněvadž má se vynasnažiti, aby spor takový zamezil, by jak otec tak matka mír učiníce a bezpečněji v lásce obcujíce, Petrovi bratry splodili. Ostatně, otče nejdražší a spolu nejctihodnější, na mne strkají nepřátelé moji pomluvy dle zvyku svého po dlouhý čas, a bylo by obšírno o nich psáti, pro nynějšek tolik do- stačiž: Jestliže Veledůstojnosť Vaše na mně vinu shledá, chci trestu pokorně se podrobiti. Nicméně prosím pokorně pro Boha, aby Vaše Veledůstojnosť všem víry nedávala a mně úřadu kazatelského nezastavovala, poněvadž jste obdržel písemné svědectví, že jsem neodstoupil od poslušenství Řím- ského papeže Řehoře XII.; naopak v neděli pravě minulou veřejně jsem kázal na kazatelně, že jsem neodstoupil od papeže Rehoře, nýbrž že chci svaté Římské církve a samého představeného jejího poslušen býti ve všem dovoleném. Pročež kdyby to byla věděla Vaše Veledůstojnosť, nebyla by mne snad ve svém listě označila za prvního syna neposlušného, abych byl jako značkou šípu vystřeleného. Avšak já musím pokorně trpěti, poněvadž dí Spasitel:5) Radujte se a plesejte, poněvadž odplata vaše hojná jest v nebesích. Kterouž Vele- důstojnosti Vaší nechť ráčí uděliti Pán náš Ježíš Kristus. Amen. 1) Tom. 465. Pal. 99. 2) 1 Petr 2 13, 18. 3) Ž. 76/12. 4) po- měrným. 5) Luk. 6/23.
9 nevymezí, v čem jest nestranný vzhledem k úmyslu pomá- hati. A dále nenásleduje, protože ten třetí jest nestranný, že ani jednoho ani druhého nechce poslouchati, jako na pří- klad, jestliže matka Petrova spor má s otcem, Petr jako věrný syn má býti nestranným k otci i matce a nepomáhati ve sporu, ale jak otce tak matky poslušen býti má ve věcech dovolených. Tudíž nemá býti Petr nestranným vzhledem k po- slušnosti, nýbrž nestranným vzhledem ku pomáhání ve sporu, poněvadž má se vynasnažiti, aby spor takový zamezil, by jak otec tak matka mír učiníce a bezpečněji v lásce obcujíce, Petrovi bratry splodili. Ostatně, otče nejdražší a spolu nejctihodnější, na mne strkají nepřátelé moji pomluvy dle zvyku svého po dlouhý čas, a bylo by obšírno o nich psáti, pro nynějšek tolik do- stačiž: Jestliže Veledůstojnosť Vaše na mně vinu shledá, chci trestu pokorně se podrobiti. Nicméně prosím pokorně pro Boha, aby Vaše Veledůstojnosť všem víry nedávala a mně úřadu kazatelského nezastavovala, poněvadž jste obdržel písemné svědectví, že jsem neodstoupil od poslušenství Řím- ského papeže Řehoře XII.; naopak v neděli pravě minulou veřejně jsem kázal na kazatelně, že jsem neodstoupil od papeže Rehoře, nýbrž že chci svaté Římské církve a samého představeného jejího poslušen býti ve všem dovoleném. Pročež kdyby to byla věděla Vaše Veledůstojnosť, nebyla by mne snad ve svém listě označila za prvního syna neposlušného, abych byl jako značkou šípu vystřeleného. Avšak já musím pokorně trpěti, poněvadž dí Spasitel:5) Radujte se a plesejte, poněvadž odplata vaše hojná jest v nebesích. Kterouž Vele- důstojnosti Vaší nechť ráčí uděliti Pán náš Ježíš Kristus. Amen. 1) Tom. 465. Pal. 99. 2) 1 Petr 2 13, 18. 3) Ž. 76/12. 4) po- měrným. 5) Luk. 6/23.
Strana 10
10 3. Veřejný list.1) (R. 1409.) Obec vysokého učení Pražského dělila se na čtyry ná- rody: český, polský, bavorský a saský, tak že při hlasování Češi měli toliko jeden hlas proti třem hlasům cizozemců (Němců). Čeští mistři vedením Husovým usilovali o nápravu této křivdy. Král Václav těžce nesl odpor tří národů cizích na uni- versitě v příčině neutrality (viz list 2.) a chtěje tím uni- versitu na svou stranu přivésti, vyhověl po maličkém se zdráhání žádosti českých mistrů mandátem v Kutné Hoře 18. ledna 1409, jímž udělil českému národu užívání tří hlasů při všech radách, soudech, zkouškách, volbách a řízeních jakýchkoli (kdežto, což výslovně ovšem praveno nebylo, tři ostatní národové dohromady toliko jeden hlas míti měli); cizí národové ohražovali se proti tomu odvolávajíce se na práva svá Karlem IV., zakladatelem, sobě daná a nemohše žádné změny docíliti ani králem učiněné jmenování rektora university a děkanů odčiniti, počali dne 9. května 1409 Prahu opouštěti, k čemuž se dříve byli společně zavázali přísahou, dále nikdy více se nevraceti k učení Pražskému pod čtverou pokutou křivopřísežnictví, klatby, zbavení cti a propadnutí sto kop grošů. Tisíce vystěhovalých německých mistrů a stu- dentů pak založili novou universitu v Lipsku; universita česká pak od cizích převahu majících živlů očistěná významně za- sahovala v další spory a osudy národa českého. Poněvadž Hus u krále a mezi českými mistry o vrácení práva národu českému usiloval, jest obviňován, že on Němce- z Prahy vyhnal a později 1414 jest to ve svědectví pro Kostnický sbor proti Husovi složených opakováno a ve sboru i z toho ospravedlniti se musil. Hus v přítomném listě ve- řejném se proti třem pomluvám ohražuje, zvláště proti tomu, že by on byl Němce z Čech vypudil. Jan Hus, Mistr v uměních, svatého bohosloví bakalář ... ... Pražské, správce a kazatel slova Ježíše Krista v kapli...
10 3. Veřejný list.1) (R. 1409.) Obec vysokého učení Pražského dělila se na čtyry ná- rody: český, polský, bavorský a saský, tak že při hlasování Češi měli toliko jeden hlas proti třem hlasům cizozemců (Němců). Čeští mistři vedením Husovým usilovali o nápravu této křivdy. Král Václav těžce nesl odpor tří národů cizích na uni- versitě v příčině neutrality (viz list 2.) a chtěje tím uni- versitu na svou stranu přivésti, vyhověl po maličkém se zdráhání žádosti českých mistrů mandátem v Kutné Hoře 18. ledna 1409, jímž udělil českému národu užívání tří hlasů při všech radách, soudech, zkouškách, volbách a řízeních jakýchkoli (kdežto, což výslovně ovšem praveno nebylo, tři ostatní národové dohromady toliko jeden hlas míti měli); cizí národové ohražovali se proti tomu odvolávajíce se na práva svá Karlem IV., zakladatelem, sobě daná a nemohše žádné změny docíliti ani králem učiněné jmenování rektora university a děkanů odčiniti, počali dne 9. května 1409 Prahu opouštěti, k čemuž se dříve byli společně zavázali přísahou, dále nikdy více se nevraceti k učení Pražskému pod čtverou pokutou křivopřísežnictví, klatby, zbavení cti a propadnutí sto kop grošů. Tisíce vystěhovalých německých mistrů a stu- dentů pak založili novou universitu v Lipsku; universita česká pak od cizích převahu majících živlů očistěná významně za- sahovala v další spory a osudy národa českého. Poněvadž Hus u krále a mezi českými mistry o vrácení práva národu českému usiloval, jest obviňován, že on Němce- z Prahy vyhnal a později 1414 jest to ve svědectví pro Kostnický sbor proti Husovi složených opakováno a ve sboru i z toho ospravedlniti se musil. Hus v přítomném listě ve- řejném se proti třem pomluvám ohražuje, zvláště proti tomu, že by on byl Němce z Čech vypudil. Jan Hus, Mistr v uměních, svatého bohosloví bakalář ... ... Pražské, správce a kazatel slova Ježíše Krista v kapli...
Strana 11
11 ... v obci Pražské, všem Kristovým věrným, k nimž tento list . . . . . . ke spasení. Ač pomluva, kteráž je převrácené mluvení o člověku . . . . . . utrhá, neškodí, jestliže ji sná- šeje života bezúhonnosť způsobem svého . . . . . . zbožnosti přece vymáhá řád, aby léčebné a ochranné předložilo se . . . . . . pomluvy posluchači od této zhoubné úhony byli oči- štěni . . . . . . pomluvač a posluchač ochotný oba dábla nosí na jazyku . . . . . . nejbližšími mými šíří se pomluva, chtěl jsem tímto listem zbožně odpověděti . . . . právem. Zvěděl jsem zajisté, že někteří nejbližší, nechci zlobně říci pravdy . . . . . . že Hus kacířství hlásá, Hus Němce vyhnal, Hus jest . . . . . . vači sami cítí, poněvadž jestliže v třetím článku pomluvy sami . . . . . . jsou pravdě na odpor a sami sebe i nejbližší klamou tak . . . . . . rukou vlastní jsem napsal, žiji že . . . . . . a . . . . . . dáti počet, což jest proti uva- lení kacířství, a odstraniti . . . . . . jest proti třetímu po- mluvy článku. Avšak naproti onomu vyhnání č . . . snešení se stran, které Němce z učení Pražského vyhnalo . . . . . . ři, totiž křivopřísahy, zbavení cti, exkommunikace a trest . . . . . . by chtěli národu českému tři hlasy připustiti, že chtí . . . . . . vyjiti a nikdy k vůli učení se nevrátiti. Vznikla zajisté o přivržení . . . . . . nechtěli nejjasnějšímu knížeti pánu Václavu Římskému a Českému . . . . . . jeho opovrhli, což bylo by obšírno připojovati, pročež jmenovaný . . . . . . řečené, jakož vedle vyzdvižení svaté paměti císaře Karla, krále Č . . . . ke třem hlasům, kteréž připuštění zlehčení odlevu příle . . . . . . jest, abych od nejbližších byl souzen, jen když v naději žije zachovám rozka . . . . . . žádaje od něho pro pomluvače milosť a odpuš . . . . . . 1) Tom. 476 Pal. 102. Original listu nalézá se na kartce ovšem porušené, kteráž se chová mezi poklady českého musea a kteráž má nápis, jejž učinil Sixt z Ottersdorfu, kancléř, 1546 těmito slovy: „Tento následující list jest vlastní rukou psán od božského Jana Husa svaté a zbožné paměti, nejstálejšího mučedlníka Ježíše Krista Pána našeho.“
11 ... v obci Pražské, všem Kristovým věrným, k nimž tento list . . . . . . ke spasení. Ač pomluva, kteráž je převrácené mluvení o člověku . . . . . . utrhá, neškodí, jestliže ji sná- šeje života bezúhonnosť způsobem svého . . . . . . zbožnosti přece vymáhá řád, aby léčebné a ochranné předložilo se . . . . . . pomluvy posluchači od této zhoubné úhony byli oči- štěni . . . . . . pomluvač a posluchač ochotný oba dábla nosí na jazyku . . . . . . nejbližšími mými šíří se pomluva, chtěl jsem tímto listem zbožně odpověděti . . . . právem. Zvěděl jsem zajisté, že někteří nejbližší, nechci zlobně říci pravdy . . . . . . že Hus kacířství hlásá, Hus Němce vyhnal, Hus jest . . . . . . vači sami cítí, poněvadž jestliže v třetím článku pomluvy sami . . . . . . jsou pravdě na odpor a sami sebe i nejbližší klamou tak . . . . . . rukou vlastní jsem napsal, žiji že . . . . . . a . . . . . . dáti počet, což jest proti uva- lení kacířství, a odstraniti . . . . . . jest proti třetímu po- mluvy článku. Avšak naproti onomu vyhnání č . . . snešení se stran, které Němce z učení Pražského vyhnalo . . . . . . ři, totiž křivopřísahy, zbavení cti, exkommunikace a trest . . . . . . by chtěli národu českému tři hlasy připustiti, že chtí . . . . . . vyjiti a nikdy k vůli učení se nevrátiti. Vznikla zajisté o přivržení . . . . . . nechtěli nejjasnějšímu knížeti pánu Václavu Římskému a Českému . . . . . . jeho opovrhli, což bylo by obšírno připojovati, pročež jmenovaný . . . . . . řečené, jakož vedle vyzdvižení svaté paměti císaře Karla, krále Č . . . . ke třem hlasům, kteréž připuštění zlehčení odlevu příle . . . . . . jest, abych od nejbližších byl souzen, jen když v naději žije zachovám rozka . . . . . . žádaje od něho pro pomluvače milosť a odpuš . . . . . . 1) Tom. 476 Pal. 102. Original listu nalézá se na kartce ovšem porušené, kteráž se chová mezi poklady českého musea a kteráž má nápis, jejž učinil Sixt z Ottersdorfu, kancléř, 1546 těmito slovy: „Tento následující list jest vlastní rukou psán od božského Jana Husa svaté a zbožné paměti, nejstálejšího mučedlníka Ježíše Krista Pána našeho.“
Strana 12
12 Na druhé straně lístku jest připsáno: „Nadpis tohoto listu jest psán od kacířského Husity; nalezen jest tento list v knihovně semináře arci- biskupského od Jana Tomáše Berghauera, alumna, 1706 a pro památku starobylosti za sklo dán 1711, aby čtoucí mohli proklínati nešlechetnosť arcikacíře.“ 4. Pannám společně žijícím.1) (R. ?) List nesvědčí „klášternicím“, nýbrž jak se zdá, pannám stavu šlechtického, které nevstupujíce do klášterů společně dům svůj obývaly a životu v čistotě a pobožnosti po způsobu bekyň se oddávaly; byly zajisté tytéž, kterýmž Hus asi roku 1412 napsal a věnoval spis svůj „O poznání pravé cesty Boží“ čili Dcerka; k těm náležely: Anežka ze Štítného, dcera věhlasného Tomáše ze Štítného, a Kunka z Vartemberka, kteréž dohromady majetkem měly dům hned vedle kaple Betlémské; tu také bydlely Anežčiny přítelkyně sestry Lud- mila a Kateřina z Pasovař; dům později koupila Štřežka z Čejkovic, kteráž částky postoupila pěti pannám: Ofce, a čtyřem sestrám, Bětce, Anežce, Zdeně a Ofce; také Markéta z Ostrého tu bydlela. Také lze tu mysliti na šlechtičny Petru, Marketu, Duru, Kateřinu Husovu, připomenuté v listech 71, 79. Hus v listě přítomném chválí a odporučuje panenský život. * Milosť svú a potvrzenie v milosti a v panenství rač vám dáti choť pán Ježíš, jehož ste sobě nade všechny jiné zalíbily, a jistě velmi múdře: neb on jest král najmúdřejší, najmocnější, najbohatější, najsilnější, najkrašší a tak naj- utěšenější; neb on svých chotí neruší, neprzní, neteskní, jim sě nesstará, jim sě nikdy nepronevěří, aniž móž sě sstarati i pronevěřiti jim. On s nimi na věky bude, a ony budú mieti, jakož samy budú chtieti jeho k své voli; a tak každá bude plna bez ujmy královstvie nebeského, v němž každý i každá bude k jejie voli: neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. O važte to, milé
12 Na druhé straně lístku jest připsáno: „Nadpis tohoto listu jest psán od kacířského Husity; nalezen jest tento list v knihovně semináře arci- biskupského od Jana Tomáše Berghauera, alumna, 1706 a pro památku starobylosti za sklo dán 1711, aby čtoucí mohli proklínati nešlechetnosť arcikacíře.“ 4. Pannám společně žijícím.1) (R. ?) List nesvědčí „klášternicím“, nýbrž jak se zdá, pannám stavu šlechtického, které nevstupujíce do klášterů společně dům svůj obývaly a životu v čistotě a pobožnosti po způsobu bekyň se oddávaly; byly zajisté tytéž, kterýmž Hus asi roku 1412 napsal a věnoval spis svůj „O poznání pravé cesty Boží“ čili Dcerka; k těm náležely: Anežka ze Štítného, dcera věhlasného Tomáše ze Štítného, a Kunka z Vartemberka, kteréž dohromady majetkem měly dům hned vedle kaple Betlémské; tu také bydlely Anežčiny přítelkyně sestry Lud- mila a Kateřina z Pasovař; dům později koupila Štřežka z Čejkovic, kteráž částky postoupila pěti pannám: Ofce, a čtyřem sestrám, Bětce, Anežce, Zdeně a Ofce; také Markéta z Ostrého tu bydlela. Také lze tu mysliti na šlechtičny Petru, Marketu, Duru, Kateřinu Husovu, připomenuté v listech 71, 79. Hus v listě přítomném chválí a odporučuje panenský život. * Milosť svú a potvrzenie v milosti a v panenství rač vám dáti choť pán Ježíš, jehož ste sobě nade všechny jiné zalíbily, a jistě velmi múdře: neb on jest král najmúdřejší, najmocnější, najbohatější, najsilnější, najkrašší a tak naj- utěšenější; neb on svých chotí neruší, neprzní, neteskní, jim sě nesstará, jim sě nikdy nepronevěří, aniž móž sě sstarati i pronevěřiti jim. On s nimi na věky bude, a ony budú mieti, jakož samy budú chtieti jeho k své voli; a tak každá bude plna bez ujmy královstvie nebeského, v němž každý i každá bude k jejie voli: neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. O važte to, milé
Strana 13
13 choti krále Krista tak oslavného! Neopúštějte jeho pro jiného hřiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšenie, buď jakž buď. Neb bude-li krásný, tožť bolesť, aby sě jiné nechopil; bude-li škaredý, tožť tesk- nosť; bude-li opilý, náhlý neb jinak biedný, tožť dábla dosti; počne-li od něho dietě, tožť bolesť v nošení i v rození i v cho- vání; nebude-liť plodu mieti, tožť hanba, tesknosť a daremné spolu léhanie; urodí-li sě dietě, strach mrtvého neb jinak nezdařilého. A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé panictvo v Kristovi a panenstvie v jeho matce jest vysvobozeno, a nad vdovstvo a manželstvo velmě po- výšeno! O němž písmo svědčí, v němž anjelé se kochají, k němuž pán Ježíš volá řka: kdo móž přijieti, přijmi! A sv. Pavel radí mnohými duovody. Protož militké panny! choti Kristovy i dcerky! zachovajte jemu čisté panenstvie, jenž jest zachovánie vóle od tělesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepřivolil, jako Kristus, ani přivolila, jako panna Maria, k tělesné libosti. Ó, blaze bude tomu panici a panně, když tak stojiece a jiná božie přikázanie plniece, vezmú zvláščí korunu, to jest odplatu, u věčné ra- radosti! Jiež se, milé choti Kristovy, silně až do smrti držte! Věrně, lehce zdržíte, když věčné královstvie vážiti budete, marnosť světa spatříte, obcovánie mrzkého varovati sě bu- dete, pokoru v skutciech mieti budete, rúcha pyšného milo- vati nebudete a těla Kristova často požívati. Za to prosím, aby pilně tyto věci pamatovaly: a když mi buoh dá prázdnosť a posla, napíši vám viece. A posielám vám pieseň, kteráž zpievana (buď) na nešpoře panen svatých, abyste slova vážiece, radosť v srdci měly a ústy zpievaly ale aby mužie neslyšeli, nebť by hnutie zlé měli, a vy by v hřiech pýchy neb pohoršenie upadly. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 1) Tom. 438.
13 choti krále Krista tak oslavného! Neopúštějte jeho pro jiného hřiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšenie, buď jakž buď. Neb bude-li krásný, tožť bolesť, aby sě jiné nechopil; bude-li škaredý, tožť tesk- nosť; bude-li opilý, náhlý neb jinak biedný, tožť dábla dosti; počne-li od něho dietě, tožť bolesť v nošení i v rození i v cho- vání; nebude-liť plodu mieti, tožť hanba, tesknosť a daremné spolu léhanie; urodí-li sě dietě, strach mrtvého neb jinak nezdařilého. A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé panictvo v Kristovi a panenstvie v jeho matce jest vysvobozeno, a nad vdovstvo a manželstvo velmě po- výšeno! O němž písmo svědčí, v němž anjelé se kochají, k němuž pán Ježíš volá řka: kdo móž přijieti, přijmi! A sv. Pavel radí mnohými duovody. Protož militké panny! choti Kristovy i dcerky! zachovajte jemu čisté panenstvie, jenž jest zachovánie vóle od tělesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepřivolil, jako Kristus, ani přivolila, jako panna Maria, k tělesné libosti. Ó, blaze bude tomu panici a panně, když tak stojiece a jiná božie přikázanie plniece, vezmú zvláščí korunu, to jest odplatu, u věčné ra- radosti! Jiež se, milé choti Kristovy, silně až do smrti držte! Věrně, lehce zdržíte, když věčné královstvie vážiti budete, marnosť světa spatříte, obcovánie mrzkého varovati sě bu- dete, pokoru v skutciech mieti budete, rúcha pyšného milo- vati nebudete a těla Kristova často požívati. Za to prosím, aby pilně tyto věci pamatovaly: a když mi buoh dá prázdnosť a posla, napíši vám viece. A posielám vám pieseň, kteráž zpievana (buď) na nešpoře panen svatých, abyste slova vážiece, radosť v srdci měly a ústy zpievaly ale aby mužie neslyšeli, nebť by hnutie zlé měli, a vy by v hřiech pýchy neb pohoršenie upadly. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 1) Tom. 438.
Strana 14
14 5. Mistru Záviši, faráři Prachatickému.1) (Kolem r. 1409.) Mistr Záviš byl doktorem filosofie i bohosloví, členem zkušební komise z národa českého povolaným, později ka- novníkem církve Pražské; byl dle jména a pro příjmy fa- rářem Prachatickým, zdržoval se ale nepochybně v Praze, ač tu učitelskou stolici na vysokých školách neměl. Náleží k odpůrcům Husovým, súčastňoval se v inkvisitorních schůzích protiviklefitských a protihusitských. Hus v přítomném listě, kterýž jest vzorem křesťanské polemiky v záležitostech osob- ních, kárá jej, protože Záviš, ač sám svých povinností zane- dbával, jej kacířem nazval, a to snad v některé schůzi inkvi- sitorské, v níž se z viklefismu obžalovaní ospravedlniti měli; ukazuje, že nejednal křesťansky a vyzývá ho bratrsky, aby mu kacířství dokázal. Spasení od Pána Ježíše Krista! Mistře ctihodný! Do- neslo se mi, že jste zřejmě nazval mne kacířem. Jestli tomu tak, prosím, odepište mi, a pak uvidíte s Boží milostí, že víru, kterou chovám, veřejně vyznám a obhájím, ne pokoutně osočuje, nýbrž jak se sluší na pravého křesťana. A kéž byste poznal sebe sama, jak snad od třicíti let nebo více stříháte ovce v Prachaticích, a kde Vaše sídlo? kde práce? kde pastva ovcí? Nepomníte slov Páně: Běda pastýřům, kteří pasou sebe samy, ovcí však nepásli! Kde, prosím, ono evangelium Kri- stovo na vás se vyplňuje: dobrý pastýř před ovcemi kráčí a ovce následují ho, poněvadž znají hlas jeho? Jak, prosím, kráčíte před ovcemi a jak vás ony následují a slyší, když za mnoho let zřídka vás spatří? Přijde den, kdy vydáte počet z ovcí svých a z obroků2) mnohých, o nichž čtete ve pravích svých, že, kdo může z jednoho náležitě živ býti, ne- může jiný bez hříchu smrtelného podržeti.
14 5. Mistru Záviši, faráři Prachatickému.1) (Kolem r. 1409.) Mistr Záviš byl doktorem filosofie i bohosloví, členem zkušební komise z národa českého povolaným, později ka- novníkem církve Pražské; byl dle jména a pro příjmy fa- rářem Prachatickým, zdržoval se ale nepochybně v Praze, ač tu učitelskou stolici na vysokých školách neměl. Náleží k odpůrcům Husovým, súčastňoval se v inkvisitorních schůzích protiviklefitských a protihusitských. Hus v přítomném listě, kterýž jest vzorem křesťanské polemiky v záležitostech osob- ních, kárá jej, protože Záviš, ač sám svých povinností zane- dbával, jej kacířem nazval, a to snad v některé schůzi inkvi- sitorské, v níž se z viklefismu obžalovaní ospravedlniti měli; ukazuje, že nejednal křesťansky a vyzývá ho bratrsky, aby mu kacířství dokázal. Spasení od Pána Ježíše Krista! Mistře ctihodný! Do- neslo se mi, že jste zřejmě nazval mne kacířem. Jestli tomu tak, prosím, odepište mi, a pak uvidíte s Boží milostí, že víru, kterou chovám, veřejně vyznám a obhájím, ne pokoutně osočuje, nýbrž jak se sluší na pravého křesťana. A kéž byste poznal sebe sama, jak snad od třicíti let nebo více stříháte ovce v Prachaticích, a kde Vaše sídlo? kde práce? kde pastva ovcí? Nepomníte slov Páně: Běda pastýřům, kteří pasou sebe samy, ovcí však nepásli! Kde, prosím, ono evangelium Kri- stovo na vás se vyplňuje: dobrý pastýř před ovcemi kráčí a ovce následují ho, poněvadž znají hlas jeho? Jak, prosím, kráčíte před ovcemi a jak vás ony následují a slyší, když za mnoho let zřídka vás spatří? Přijde den, kdy vydáte počet z ovcí svých a z obroků2) mnohých, o nichž čtete ve pravích svých, že, kdo může z jednoho náležitě živ býti, ne- může jiný bez hříchu smrtelného podržeti.
Strana 15
15 To máte v mysli své uvažovati, ne bližního z kacířství obviňovati. Anebo kdybyste věděl, že on kacířem jest, měl byste dle pravidla apoštolského jednou a dvakrát jej napo- menouti, a kdyby nepřijal napomenutí, pak se ho jako ka- cíře varovati, a obzvláště, ježto jste mistrem a doktorem, který můžete, ba i máte na učitelskou stolici veřejně k ob- hájení pravdy vystoupiti. To píši vám bratrsky vás napomínaje dle pravidla Kri- stova,3) které praví: Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, po- tresci ho mezi sebou a jím samým. Tedy, bratře, přijměte to, a jestliže jste o mně tak mluvil, odpovězte, a až doká- žete, že jsem kacířem, dám se pokorně napraviti, a vy ve- zmete odplatu, že jste člověka odvrátil od bludu. Leč doufám od milosti Boha všemohoucího, že tak velikou víru chovám v Pána Ježíše Krista, jakou vy a tak dobře ochoten jsem pro ni v naději pokorně smrť podstoupiti. 1) Pal. 97. Tom. 475. 2) Ročních důchodů. 3) Mat. 18/15. 6. Jakémusi soudci nastupujícímu.1) (R. ?) V přítomném listě bez nápisu, svědčícímu příteli jakémusi, když nastupoval zodpovědný úřad soudcovský, napomíná Hus, aby pamatoval na spravedlnosť a svou duši bez přijímání osob, aby ze sporů se neradoval, nešlechetnosť potíral a pomocí Kristovou od spravedlnosti se odvrátiti nedal. Spasení od Pána Ježíše Krista. Příteli nejdražší! Dle mého soudu snad nastoupil jsi již dobrý úřad s velikými ne- bezpečenstvími spojený. Proto uvažuj a opět uvažuj ono křtitelem Kristovým publikánům předložené slovo: „nic jiného
15 To máte v mysli své uvažovati, ne bližního z kacířství obviňovati. Anebo kdybyste věděl, že on kacířem jest, měl byste dle pravidla apoštolského jednou a dvakrát jej napo- menouti, a kdyby nepřijal napomenutí, pak se ho jako ka- cíře varovati, a obzvláště, ježto jste mistrem a doktorem, který můžete, ba i máte na učitelskou stolici veřejně k ob- hájení pravdy vystoupiti. To píši vám bratrsky vás napomínaje dle pravidla Kri- stova,3) které praví: Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, po- tresci ho mezi sebou a jím samým. Tedy, bratře, přijměte to, a jestliže jste o mně tak mluvil, odpovězte, a až doká- žete, že jsem kacířem, dám se pokorně napraviti, a vy ve- zmete odplatu, že jste člověka odvrátil od bludu. Leč doufám od milosti Boha všemohoucího, že tak velikou víru chovám v Pána Ježíše Krista, jakou vy a tak dobře ochoten jsem pro ni v naději pokorně smrť podstoupiti. 1) Pal. 97. Tom. 475. 2) Ročních důchodů. 3) Mat. 18/15. 6. Jakémusi soudci nastupujícímu.1) (R. ?) V přítomném listě bez nápisu, svědčícímu příteli jakémusi, když nastupoval zodpovědný úřad soudcovský, napomíná Hus, aby pamatoval na spravedlnosť a svou duši bez přijímání osob, aby ze sporů se neradoval, nešlechetnosť potíral a pomocí Kristovou od spravedlnosti se odvrátiti nedal. Spasení od Pána Ježíše Krista. Příteli nejdražší! Dle mého soudu snad nastoupil jsi již dobrý úřad s velikými ne- bezpečenstvími spojený. Proto uvažuj a opět uvažuj ono křtitelem Kristovým publikánům předložené slovo: „nic jiného
Strana 16
16 nečiňte, než co ustanoveno jest vám a přidej ono Kristovo z evangelia, „co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil.“ Pročež, což spravedlivo jest, činiž, měj nejspravedlivějšího soudce před očima, abys ani vědomě ne- týral spravedlivého, ani nešlechetného nehladil prost přátelství, což uzdu nešlechetnosti a pychu popouštívá. Hleď, ať osoby nepřijímáš; jak bohatému tak chudému služebnosti úřadu svého poskytuj, aniž stůj o hrdlo člověka třeba nešlechetného pro zisk. Neboť znáš výrok Katonův.2) „Na smrť bližního na- ději neskládej.“ Neraduj se ze sporů, jak činívají soudcové nešlechetní. Z nemoci se těší lékař, ze smrti kněz a ze sporů nastávající soudce. Ne tak ty, ale usmiřuj rozepře, nezbedné kroť, kurevství nič a zvláště kněží;3) přízeň Tě od spravedlivé stezky nápravy nestrhuj, ani strach, nebo lépe by bylo Tobě nepřijímati úřadu než přijati jej a nelámati jím nešlechetnosť Zmužile se tudíž měj, abys i nešlechetnosť ničil a spravedlnosť pozdvihoval; jestliže středem velebezpečně půjdeš, a jestliže bys jen hledal a tloukl, hledej od Krista odpuštění hříchů a tluc, aby dopřál milosti na pomoc, jež by přišla, prostředkovala a naplnila Tvé přisluhování k užitku svaté církve Boží.3) Budiž silen v Kristu Ježíši a pozdravuj přá- tely věčné pravdy. To jsou slova mistra Jana Husi z Husince. 1) List nový nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staroboleslav- ského bez nápisu. 2) Vynikající Říman starořímské prostoty a přísnosti mravů, státní hodnostář a řečník, nar. r. 234 př. Kristem. 3) To poněkud zdá se nasvědčovati tomu, že to byl snad úřad soudní moci církevní. 7. Jakémusi zemanu.1) (R. ?) Jakýsi zeman, jménem Chudoba, muž násilnický a lou- peživý, slíbil kdys Husovi, že se napraví, tak že tento po- kání jeho veřejně vynášel; ale Chudoba se nenapravil, nýbrž. po přijetí rytířství ještě směleji loupil.
16 nečiňte, než co ustanoveno jest vám a přidej ono Kristovo z evangelia, „co jest platno člověku, by všecken svět získal, své pak duši uškodil.“ Pročež, což spravedlivo jest, činiž, měj nejspravedlivějšího soudce před očima, abys ani vědomě ne- týral spravedlivého, ani nešlechetného nehladil prost přátelství, což uzdu nešlechetnosti a pychu popouštívá. Hleď, ať osoby nepřijímáš; jak bohatému tak chudému služebnosti úřadu svého poskytuj, aniž stůj o hrdlo člověka třeba nešlechetného pro zisk. Neboť znáš výrok Katonův.2) „Na smrť bližního na- ději neskládej.“ Neraduj se ze sporů, jak činívají soudcové nešlechetní. Z nemoci se těší lékař, ze smrti kněz a ze sporů nastávající soudce. Ne tak ty, ale usmiřuj rozepře, nezbedné kroť, kurevství nič a zvláště kněží;3) přízeň Tě od spravedlivé stezky nápravy nestrhuj, ani strach, nebo lépe by bylo Tobě nepřijímati úřadu než přijati jej a nelámati jím nešlechetnosť Zmužile se tudíž měj, abys i nešlechetnosť ničil a spravedlnosť pozdvihoval; jestliže středem velebezpečně půjdeš, a jestliže bys jen hledal a tloukl, hledej od Krista odpuštění hříchů a tluc, aby dopřál milosti na pomoc, jež by přišla, prostředkovala a naplnila Tvé přisluhování k užitku svaté církve Boží.3) Budiž silen v Kristu Ježíši a pozdravuj přá- tely věčné pravdy. To jsou slova mistra Jana Husi z Husince. 1) List nový nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staroboleslav- ského bez nápisu. 2) Vynikající Říman starořímské prostoty a přísnosti mravů, státní hodnostář a řečník, nar. r. 234 př. Kristem. 3) To poněkud zdá se nasvědčovati tomu, že to byl snad úřad soudní moci církevní. 7. Jakémusi zemanu.1) (R. ?) Jakýsi zeman, jménem Chudoba, muž násilnický a lou- peživý, slíbil kdys Husovi, že se napraví, tak že tento po- kání jeho veřejně vynášel; ale Chudoba se nenapravil, nýbrž. po přijetí rytířství ještě směleji loupil.
Strana 17
17 V přítomném listě Hus připomenuv příčinu, vyslovuje nad ním svůj zármutek, a napomíná, aby pamatoval na Boha i svou důstojnosť, aby dřívější předsevzetí své naplnil, zvláště aby jakéhosi Viléma vězněného propustil, přesvědčen jsa, že škoda lupiče větší jest nežli oloupeného. Spasení a milosť od pána Ježíše Krista. Urozený pane! S velikým dověděl jsem se srdce zármutkem, že někteří lidé pověsť rozšiřují, kterak Vaše urozenosť k loupení se obrátila, brzo zabavujíc statky lidí, brzo jímajíc příkazníky2) a statky jejich odnášejíc. Jestli tomu tak opravdu, nevím, a kéž by nebylo! neboť běda! častěji mi vrhli výčitky v tvář pravíce: „Ejhle, tvůj pokorný syn Chudoba, kterého jsi chtěl nad nebe chvalami vynášeti, jehož pokání odvážil jsi se ve- řejně prohlásiti, již pěkně činí pokání! čeho dříve nemohl uloupiti, loupí; na to přijal rytířství, aby již byl k loupení smělejší.“ A aj! tato řeč mé probodává srdce. Avšak v pravdě, neurážela by ona řeč, jen kdybych věděl, že tomu tak není. O mně zajisté těžší věci se povídají.3) Ale útěchy podává čisté svědomí, ano to, co nepřátelé tvrdí, odmítá vědouc, že nad pochybnosť křivým to bude. Pročež, urozený pane a milý v Kristu, napomínám pokorně pro milostivosť Boží, kteráž milosrdenství a spravedlivosť nařizuje hříšníkům pokání či- nícím a bez ustání tresce vinníky, mějtež věčné slávy a trestu paměť, ve vážnosti chovejte důstojenství své a stůjte pevně v dřívějším dobrém předsevzetí a nechtějtež o lou- pení státi, ježto praví Pán:4) „Běda tobě, kterýž kořistíš; zdaliž i ty za kořisť nebudeš?“ nelze opomenouti tohoto sdě- lení, které Vaše urozenosť uváží a dodrží pánu Ježíši Kristu, co slíbila. Někteří přátelé Viléma, jejž Vaše urozenosť jala v Boleslavi (?), žádali také, abych laskavě zakročil ve pro- spěch Vilémův. Pročež prosím více pro spásu duše vaší nežli pro Viléma, jestliže ho bez viny Vaše milosť zadržela, aby 2
17 V přítomném listě Hus připomenuv příčinu, vyslovuje nad ním svůj zármutek, a napomíná, aby pamatoval na Boha i svou důstojnosť, aby dřívější předsevzetí své naplnil, zvláště aby jakéhosi Viléma vězněného propustil, přesvědčen jsa, že škoda lupiče větší jest nežli oloupeného. Spasení a milosť od pána Ježíše Krista. Urozený pane! S velikým dověděl jsem se srdce zármutkem, že někteří lidé pověsť rozšiřují, kterak Vaše urozenosť k loupení se obrátila, brzo zabavujíc statky lidí, brzo jímajíc příkazníky2) a statky jejich odnášejíc. Jestli tomu tak opravdu, nevím, a kéž by nebylo! neboť běda! častěji mi vrhli výčitky v tvář pravíce: „Ejhle, tvůj pokorný syn Chudoba, kterého jsi chtěl nad nebe chvalami vynášeti, jehož pokání odvážil jsi se ve- řejně prohlásiti, již pěkně činí pokání! čeho dříve nemohl uloupiti, loupí; na to přijal rytířství, aby již byl k loupení smělejší.“ A aj! tato řeč mé probodává srdce. Avšak v pravdě, neurážela by ona řeč, jen kdybych věděl, že tomu tak není. O mně zajisté těžší věci se povídají.3) Ale útěchy podává čisté svědomí, ano to, co nepřátelé tvrdí, odmítá vědouc, že nad pochybnosť křivým to bude. Pročež, urozený pane a milý v Kristu, napomínám pokorně pro milostivosť Boží, kteráž milosrdenství a spravedlivosť nařizuje hříšníkům pokání či- nícím a bez ustání tresce vinníky, mějtež věčné slávy a trestu paměť, ve vážnosti chovejte důstojenství své a stůjte pevně v dřívějším dobrém předsevzetí a nechtějtež o lou- pení státi, ježto praví Pán:4) „Běda tobě, kterýž kořistíš; zdaliž i ty za kořisť nebudeš?“ nelze opomenouti tohoto sdě- lení, které Vaše urozenosť uváží a dodrží pánu Ježíši Kristu, co slíbila. Někteří přátelé Viléma, jejž Vaše urozenosť jala v Boleslavi (?), žádali také, abych laskavě zakročil ve pro- spěch Vilémův. Pročež prosím více pro spásu duše vaší nežli pro Viléma, jestliže ho bez viny Vaše milosť zadržela, aby 2
Strana 18
18 jej propustila svobodného s vécmi všemi, jakž jej v zajetí má. Víme zajisté z písma, že více sobě škodi ten, jenž jinému nespravedlivě něco odnímá, nežli onomu, jemuž odňal. Toto napsal jsem přeje si, aby Vaše urozenosť v úctě a mi- losti pána Ježíše Krista nyní i budoucně úplně setrvala, čehož sám poskytnouti nechť ráčí ten, jenž chtěl, aby ob- loupen byl pro nás hříšníky. 1) List nově nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staro-Boleslav- ského s nadpisem: „Mistr Jan Hus jakémusi zemanu“. 2) Poddané. 3) To nasvědčuje tomu, že tento list nejdříve r. 1409 musil býti psán, kdy všelijaká obvinění již zejména ve dvou žalobách Pražských farářů proti němu byla pronešena. 4) Jerem. 30/16. 8. Jakémusi zemanu.1) (R. 1410.) Snahou nepřátel Husových od prvopočátku bylo obviniti ho z „Viklefova kacířství“, jímž z počátku zajisté vinen ne- byl; proti takovým bezpodstatným, neodůvodněným nařčením se nejvíce bráníval žádaje důkazův. List přítomný vztahuje se k bulle papeže Alexandra V. ze dne 20. prosince 1409, v Praze uveřejněné 10. března 1410 (viz úvod listu 9.), falešnými zprávami, ba úplatkem vydobyté (list 9., pozn. 23 a 24) a aby se zamezila, ká- zání v kaplích, a dovolovala toliko v chrámech: hlavních, farních, kollegiatních a klášterních. List byl snad sepsán po 10. březnu aneb krátce před tou dobou, jestliže snad po- slové Zbyňkovi prve než na cestu do Říma se vydali, svými úmysly a připravenými návrhy se netajili anebo jestliže z Říma zprávy dříve než bulla došly. Hus vyjadřuje se, že zakazovati kázání v kaplích jest nekřesťanské, zákonu Kristovu se příčí a tudíž neuposlechne. * Spasení a milosť od Pána Ježíše Krista. Urozený pane! Od přemnohých jsem se dověděl spolehlivé, že mnozí nedbajíce bázně Pána Boha mne před Vaší urozeností pro-
18 jej propustila svobodného s vécmi všemi, jakž jej v zajetí má. Víme zajisté z písma, že více sobě škodi ten, jenž jinému nespravedlivě něco odnímá, nežli onomu, jemuž odňal. Toto napsal jsem přeje si, aby Vaše urozenosť v úctě a mi- losti pána Ježíše Krista nyní i budoucně úplně setrvala, čehož sám poskytnouti nechť ráčí ten, jenž chtěl, aby ob- loupen byl pro nás hříšníky. 1) List nově nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staro-Boleslav- ského s nadpisem: „Mistr Jan Hus jakémusi zemanu“. 2) Poddané. 3) To nasvědčuje tomu, že tento list nejdříve r. 1409 musil býti psán, kdy všelijaká obvinění již zejména ve dvou žalobách Pražských farářů proti němu byla pronešena. 4) Jerem. 30/16. 8. Jakémusi zemanu.1) (R. 1410.) Snahou nepřátel Husových od prvopočátku bylo obviniti ho z „Viklefova kacířství“, jímž z počátku zajisté vinen ne- byl; proti takovým bezpodstatným, neodůvodněným nařčením se nejvíce bráníval žádaje důkazův. List přítomný vztahuje se k bulle papeže Alexandra V. ze dne 20. prosince 1409, v Praze uveřejněné 10. března 1410 (viz úvod listu 9.), falešnými zprávami, ba úplatkem vydobyté (list 9., pozn. 23 a 24) a aby se zamezila, ká- zání v kaplích, a dovolovala toliko v chrámech: hlavních, farních, kollegiatních a klášterních. List byl snad sepsán po 10. březnu aneb krátce před tou dobou, jestliže snad po- slové Zbyňkovi prve než na cestu do Říma se vydali, svými úmysly a připravenými návrhy se netajili anebo jestliže z Říma zprávy dříve než bulla došly. Hus vyjadřuje se, že zakazovati kázání v kaplích jest nekřesťanské, zákonu Kristovu se příčí a tudíž neuposlechne. * Spasení a milosť od Pána Ježíše Krista. Urozený pane! Od přemnohých jsem se dověděl spolehlivé, že mnozí nedbajíce bázně Pána Boha mne před Vaší urozeností pro-
Strana 19
19 hlašují za kacíře, co však jen jeden z nich se odvažuje odpůrnictví převzíti,2) ale ne arcibiskup, který se svými pří- vrženci jen nějakým potměšilým úskokem a falešnou ob- žalobou u papeže udání učinili 3) a, jak myslím, Vaši uroze- nosť proti mně popudili. Ale zdali se toho budu lekati, abych pravdu evangelia umlčoval? Zajisté ne, když sami jsou evangeliu Ježíše Krista odporni, chtíce jej spoutati, aby se nekázalo svobodně, jak nejlaskavější Pán poručil. V pravdě pohanského a farizejského ducha nyní oblékli praelatové, v kaplích a jiných místech evangeliu náležejících kázati za- braňujíce. Zdali jest někde v zákoně Kristově ustanoveno ono přikázání, aby se nekázalo nikde než ve farních chrá- mech a klášteřích evangelium? Věru snad chce zrušiti ono přikázání: „Jděte po všem světě a kažte evangelium všemu stvoření.“ A podobně chce onen hlas udusiti: „A oni kázali všude a Pán jim pomáhal.“ A tak o jiných přikázáních od Krista Pána tu slovem tu skutkem ustanovených. Zdali tedy musím poslouchati arcibiskupa v rozkazu jeho odporujícím příkazu Božímu? Budiž to daleko! Neboť více sluší poslou- chati Boha než lidí, řekli apoštolové, třeba kněží bránili. Zdali jsem já větší Krista a jeho apoštolů, abych pro evan- gelium netrpěl? Budiž to daleko! Neboť praví Spasitel náš: „Není služebník větší pána, ani učedlník mistra svého“; jestli hospodáře Belzebubem nazývali, čím více domácí jeho; jestli mne pronásledovali i vás pronásledovati budou. Ó, Kriste, jak trpké jest pronásledování těm, již Tě jako pána chtí ná- sledovati. Uděl tudíž pomoci, aby Tě následovali pokorně duchovní, kněží a světští páni, kteří se snaží evangelium tvé skutky udusiti. Pán budiž s Vámi. Amen.4) 1) List nově nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staro-Boleslav- ského s nadpisem „Mistr Jan Hus jakémusi zemanu“. 2) Aby ku stejné pokutě se zavázal dle církevních ustanovení viz konec č. 17. 3) Viz v úvodu. *) Tom. 477 Pal. 118.
19 hlašují za kacíře, co však jen jeden z nich se odvažuje odpůrnictví převzíti,2) ale ne arcibiskup, který se svými pří- vrženci jen nějakým potměšilým úskokem a falešnou ob- žalobou u papeže udání učinili 3) a, jak myslím, Vaši uroze- nosť proti mně popudili. Ale zdali se toho budu lekati, abych pravdu evangelia umlčoval? Zajisté ne, když sami jsou evangeliu Ježíše Krista odporni, chtíce jej spoutati, aby se nekázalo svobodně, jak nejlaskavější Pán poručil. V pravdě pohanského a farizejského ducha nyní oblékli praelatové, v kaplích a jiných místech evangeliu náležejících kázati za- braňujíce. Zdali jest někde v zákoně Kristově ustanoveno ono přikázání, aby se nekázalo nikde než ve farních chrá- mech a klášteřích evangelium? Věru snad chce zrušiti ono přikázání: „Jděte po všem světě a kažte evangelium všemu stvoření.“ A podobně chce onen hlas udusiti: „A oni kázali všude a Pán jim pomáhal.“ A tak o jiných přikázáních od Krista Pána tu slovem tu skutkem ustanovených. Zdali tedy musím poslouchati arcibiskupa v rozkazu jeho odporujícím příkazu Božímu? Budiž to daleko! Neboť více sluší poslou- chati Boha než lidí, řekli apoštolové, třeba kněží bránili. Zdali jsem já větší Krista a jeho apoštolů, abych pro evan- gelium netrpěl? Budiž to daleko! Neboť praví Spasitel náš: „Není služebník větší pána, ani učedlník mistra svého“; jestli hospodáře Belzebubem nazývali, čím více domácí jeho; jestli mne pronásledovali i vás pronásledovati budou. Ó, Kriste, jak trpké jest pronásledování těm, již Tě jako pána chtí ná- sledovati. Uděl tudíž pomoci, aby Tě následovali pokorně duchovní, kněží a světští páni, kteří se snaží evangelium tvé skutky udusiti. Pán budiž s Vámi. Amen.4) 1) List nově nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staro-Boleslav- ského s nadpisem „Mistr Jan Hus jakémusi zemanu“. 2) Aby ku stejné pokutě se zavázal dle církevních ustanovení viz konec č. 17. 3) Viz v úvodu. *) Tom. 477 Pal. 118.
Strana 20
20 9. Odvolání k stolici papežské.1) (1410, 25. června.) Betlémský kazatel stal se mnohým lidem nepohodlným; nepřátelé jeho, aby ho umlčeli a neškodným učinili, snažili se poznamenati ho znamením kacířství, dělajíce ho Viklefitou, ač takovým ve smyslu bohoslovném z počátku nikterak ne- byl, a vypuditi ho z Betléma; poněvadž pak přímo naň sáh- nouti nemohli, zvolili prostředky úskočné. Arcibiskup Zbyněk přijímaje od nich radu jednal pře- vráceně. Na synodu 17. července 1408 nařídil, aby všickni mistři, bakaláři a studenti knihy Viklefovy vydali arcibisku- povi, že mají býti prý zkoušeny a zakázal na konci téhož roku Husovi kázati pro nestrannosť v rozepři mezi papeži (viz č. 2), načež pět studentů strany Husovy k papeži podalo odvolání žalujíce na Zbyňka. Tento jest skutečně do Říma pohnán 8. prosince 1409, aby se ospravedlnil, že Husa nařkl z rozsévání bludů kacířských. Ale prve než tento rozkaz vy- dán jest, podrobil se i Zbyněk 2. září 1409 novému papeži Alexandru V., zřeknuv se Rehoře XII. a poslal ihned do Říma posly v čele mající inkvisitora Jaroslava, biskupa Sa- reptského s mnohými dary, čehož následkem bylo, že půhon na Zbyňka zrušen a nová bulla 20. prosince 1409 vydána, v níž na radu poselstva arcibiskupovi jest nařízeno, aby zřídil zkoumací komisi čtyř doktorů bohosloví a dvou doktorů práv, aby vykořenil všecky bludy a kacířstva v arcibiskupství svém, aby odňal knihy Viklefovy a nedovolil jinde kázati mimo chrámy kathedrální (velechrámy), kollegiatní (sborové, v ústavech, školách), farní a klášterní. Bulla ve všech část- kách proti Husovi namířená, ač ho výslovně nejmenovala, byla dne 10. března 1410 veřejně v Praze ohlásena. Hus odvolal se ihned od papeže špatně zpraveného k papeži lépe zpravenu býti majícímu. Zbyněk pak jal se prováděti bullu papežovu, i rozkázal vydání knih Viklefových a dav je zkou- šeti nařídil na synodu 16. června 1410 jich spálení a zapo- věděl kázání v kaplích. Proti tomu se ohradila universita 14. června a 21. června 1410. Hus pak podal se svými přátely 25. června 1410 přítomnou (druhou) appellaci k papežské
20 9. Odvolání k stolici papežské.1) (1410, 25. června.) Betlémský kazatel stal se mnohým lidem nepohodlným; nepřátelé jeho, aby ho umlčeli a neškodným učinili, snažili se poznamenati ho znamením kacířství, dělajíce ho Viklefitou, ač takovým ve smyslu bohoslovném z počátku nikterak ne- byl, a vypuditi ho z Betléma; poněvadž pak přímo naň sáh- nouti nemohli, zvolili prostředky úskočné. Arcibiskup Zbyněk přijímaje od nich radu jednal pře- vráceně. Na synodu 17. července 1408 nařídil, aby všickni mistři, bakaláři a studenti knihy Viklefovy vydali arcibisku- povi, že mají býti prý zkoušeny a zakázal na konci téhož roku Husovi kázati pro nestrannosť v rozepři mezi papeži (viz č. 2), načež pět studentů strany Husovy k papeži podalo odvolání žalujíce na Zbyňka. Tento jest skutečně do Říma pohnán 8. prosince 1409, aby se ospravedlnil, že Husa nařkl z rozsévání bludů kacířských. Ale prve než tento rozkaz vy- dán jest, podrobil se i Zbyněk 2. září 1409 novému papeži Alexandru V., zřeknuv se Rehoře XII. a poslal ihned do Říma posly v čele mající inkvisitora Jaroslava, biskupa Sa- reptského s mnohými dary, čehož následkem bylo, že půhon na Zbyňka zrušen a nová bulla 20. prosince 1409 vydána, v níž na radu poselstva arcibiskupovi jest nařízeno, aby zřídil zkoumací komisi čtyř doktorů bohosloví a dvou doktorů práv, aby vykořenil všecky bludy a kacířstva v arcibiskupství svém, aby odňal knihy Viklefovy a nedovolil jinde kázati mimo chrámy kathedrální (velechrámy), kollegiatní (sborové, v ústavech, školách), farní a klášterní. Bulla ve všech část- kách proti Husovi namířená, ač ho výslovně nejmenovala, byla dne 10. března 1410 veřejně v Praze ohlásena. Hus odvolal se ihned od papeže špatně zpraveného k papeži lépe zpravenu býti majícímu. Zbyněk pak jal se prováděti bullu papežovu, i rozkázal vydání knih Viklefových a dav je zkou- šeti nařídil na synodu 16. června 1410 jich spálení a zapo- věděl kázání v kaplích. Proti tomu se ohradila universita 14. června a 21. června 1410. Hus pak podal se svými přátely 25. června 1410 přítomnou (druhou) appellaci k papežské
Strana 21
21 stolici, a sice k Janovi XXIII., poněvadž Alexandr V. dne 3. května 1410 byl mezi tím již zemřel. Pro tuto appelaci stihla kletba Husa i přátely jeho dne 18. července. Přítomné odvolání jest vlastně notářská listina, i obsa- huje následující: Vyjmenování přítomných osob, pak samo odvolání a na konci notářské ověření. Odvolání samo vypi- suje celý průběh jednání v příčině vydání knih Viklefových, tvrdí o bulle Alexandra V., že jest Zbyňkem oukradně vy- možena, ba snad i někým v Římě podvržena; vyvrací tvrzení, že by v Čechách a na Moravě bylo mnoho bludů; prohlašuje příkazy Zbyňkovy na bulle založené pro smrť Alexandra za neplatné, a za nerozumné spálení knih, jak nebohoslovných tak i kacířských, neboť třeba znáti je, aby mohly býti po- tírány; obsahuje prohlášení, že appellanti nedrželi a nechtí držeti jakýchkoliv bludů, a žádá svobodné kázání v Be- tlémské kapli na základě výsad i prospěšnosti její, jakož i Kristova nařízení a příkladu. Ve jménu Páně Amen. Léta narození téhož 1410, in- dikce 2) třetí, dne dvacátého pátého měsíce června, v hodině nešporní neb příbližně v prvním roce pontifikatu 3) nejsvě- tějšího v Kristu otce a pána Jana z hodné Boha prozřetel- nosti papeže XXIII.,4) ve starodávné obci Pražské, v kapli svatých Mláďátek Betlém 5) zvané, v přítomnosti mé pode- psaného veřejného notaria 6) a podepsaných svědků, k tomu zvláště povolaných a dožádaných, stojíce osobně, počestný a učený muž Jan z Husince, umění svobodných mistr7) a sva- tého bohosloví bakalář8) zřízený, správce a kazatel kaple svatých Mláďátek, Betlém zvané, ve starodávné a veliké obci Pražské, urozený muž Zdislav ze Zvířetic, mistr svobodných umění, Jan z Brandýsa, Beneš z Lysé, Petr ze Sepekova,?) Petr z Valencie, Michael z Drnovic a Jan z Lanšteina, 10) bakaláři a studenti slavné university učení Pražského, jménem svým a všech jiných mistrů, doktorů, licenciatů,11) bakalářů ažáků řečené university Pražské, rovněž jménem všech
21 stolici, a sice k Janovi XXIII., poněvadž Alexandr V. dne 3. května 1410 byl mezi tím již zemřel. Pro tuto appelaci stihla kletba Husa i přátely jeho dne 18. července. Přítomné odvolání jest vlastně notářská listina, i obsa- huje následující: Vyjmenování přítomných osob, pak samo odvolání a na konci notářské ověření. Odvolání samo vypi- suje celý průběh jednání v příčině vydání knih Viklefových, tvrdí o bulle Alexandra V., že jest Zbyňkem oukradně vy- možena, ba snad i někým v Římě podvržena; vyvrací tvrzení, že by v Čechách a na Moravě bylo mnoho bludů; prohlašuje příkazy Zbyňkovy na bulle založené pro smrť Alexandra za neplatné, a za nerozumné spálení knih, jak nebohoslovných tak i kacířských, neboť třeba znáti je, aby mohly býti po- tírány; obsahuje prohlášení, že appellanti nedrželi a nechtí držeti jakýchkoliv bludů, a žádá svobodné kázání v Be- tlémské kapli na základě výsad i prospěšnosti její, jakož i Kristova nařízení a příkladu. Ve jménu Páně Amen. Léta narození téhož 1410, in- dikce 2) třetí, dne dvacátého pátého měsíce června, v hodině nešporní neb příbližně v prvním roce pontifikatu 3) nejsvě- tějšího v Kristu otce a pána Jana z hodné Boha prozřetel- nosti papeže XXIII.,4) ve starodávné obci Pražské, v kapli svatých Mláďátek Betlém 5) zvané, v přítomnosti mé pode- psaného veřejného notaria 6) a podepsaných svědků, k tomu zvláště povolaných a dožádaných, stojíce osobně, počestný a učený muž Jan z Husince, umění svobodných mistr7) a sva- tého bohosloví bakalář8) zřízený, správce a kazatel kaple svatých Mláďátek, Betlém zvané, ve starodávné a veliké obci Pražské, urozený muž Zdislav ze Zvířetic, mistr svobodných umění, Jan z Brandýsa, Beneš z Lysé, Petr ze Sepekova,?) Petr z Valencie, Michael z Drnovic a Jan z Lanšteina, 10) bakaláři a studenti slavné university učení Pražského, jménem svým a všech jiných mistrů, doktorů, licenciatů,11) bakalářů ažáků řečené university Pražské, rovněž jménem všech
Strana 22
22 i jednotlivých znamenitých a urozených pánů, zemanů, vla- dyků, rytířů, panoší, krajů, okresů, měst, hradů, městeček, vsí a obcí ředitelův a správcův, a také jménem jiných kterých- koliv osob, tak duchovních jako světských, vyjmenovaných i nevyjmenovaných jménem všech Kristových věrných, kterého- koli byli stavu, stupně, povolání, důstojenství a vznešenosti, a těch, kdož jich se přidržují a přidržovati chtějí, jakési odvolání na papíru sepsané, kteréž tehdy tamtéž předložili, po způsobu obvyklém uveřejnili a uložili, jehož znění v plnosti od slova k slovu následuje, a jest toto: Když rozum přirozený brániti se proti nebezpečenstvím a opatření práva obecného odporovati útokům násilným mož- nosť podávají: nedivno, jestliže svatá pravidla a zákony práva přirozeného, prostředky rozdělujíce po spravedlnosti rozumu, o méně spravedlivě obtížené a utištěné postarali se dobro- diním odvolání, aby spravedlnosť a pravda utajovaná přímou stezkou ve stav povinný byla zpět uvedena. Odtud jest, že my Jan z Husince, mistr umění, svatého bohosloví bakalář, zřízený správce a kazatel kaple Mláďátek zvané Betlém, ve veliké obci Pražské, Zdislav ze Zvířetic, svobodných umění mistr, Jan z Brandýsa, Beneš z Lysé, Petr ze Sepekova, Petr z Valencie, Michael z Drnovic a Jan z Lanšteina, ba- kaláři a studenti slavné university učení Pražského, jménem svým a všech jiných mistrů, doktorův a licenciatů, bakalářův, a žáků řečené university, rovněž jménem všech i jednotli- vých znamenitých a urozených pánů, zemanů, vladyků, ry- tířů, panoší, vsí a obcí ředitelův a správců, rovněž také jménem jiných kterýchkoliv osob, tak duchovních jak svět- ských, vyjmenovaných i nevyjmenovaných a jménem všech Kristových věrných, kteréhokoli by byli stavu, stupně, důsto- jenství a vznešenosti, těch, kdož nás se přidržují a přidržo- vati chtějí, před počestnými muži 12) zde přítomnými, a před tebou notariem veřejným, osobou hodnověrnou, s věrnou myslí i s úmyslem doložiti a odvolati se oznamujeme a pravíme:
22 i jednotlivých znamenitých a urozených pánů, zemanů, vla- dyků, rytířů, panoší, krajů, okresů, měst, hradů, městeček, vsí a obcí ředitelův a správcův, a také jménem jiných kterých- koliv osob, tak duchovních jako světských, vyjmenovaných i nevyjmenovaných jménem všech Kristových věrných, kterého- koli byli stavu, stupně, povolání, důstojenství a vznešenosti, a těch, kdož jich se přidržují a přidržovati chtějí, jakési odvolání na papíru sepsané, kteréž tehdy tamtéž předložili, po způsobu obvyklém uveřejnili a uložili, jehož znění v plnosti od slova k slovu následuje, a jest toto: Když rozum přirozený brániti se proti nebezpečenstvím a opatření práva obecného odporovati útokům násilným mož- nosť podávají: nedivno, jestliže svatá pravidla a zákony práva přirozeného, prostředky rozdělujíce po spravedlnosti rozumu, o méně spravedlivě obtížené a utištěné postarali se dobro- diním odvolání, aby spravedlnosť a pravda utajovaná přímou stezkou ve stav povinný byla zpět uvedena. Odtud jest, že my Jan z Husince, mistr umění, svatého bohosloví bakalář, zřízený správce a kazatel kaple Mláďátek zvané Betlém, ve veliké obci Pražské, Zdislav ze Zvířetic, svobodných umění mistr, Jan z Brandýsa, Beneš z Lysé, Petr ze Sepekova, Petr z Valencie, Michael z Drnovic a Jan z Lanšteina, ba- kaláři a studenti slavné university učení Pražského, jménem svým a všech jiných mistrů, doktorův a licenciatů, bakalářův, a žáků řečené university, rovněž jménem všech i jednotli- vých znamenitých a urozených pánů, zemanů, vladyků, ry- tířů, panoší, vsí a obcí ředitelův a správců, rovněž také jménem jiných kterýchkoliv osob, tak duchovních jak svět- ských, vyjmenovaných i nevyjmenovaných a jménem všech Kristových věrných, kteréhokoli by byli stavu, stupně, důsto- jenství a vznešenosti, těch, kdož nás se přidržují a přidržo- vati chtějí, před počestnými muži 12) zde přítomnými, a před tebou notariem veřejným, osobou hodnověrnou, s věrnou myslí i s úmyslem doložiti a odvolati se oznamujeme a pravíme:
Strana 23
23 Že ačkoliv již ctihodný otec, p. Zbyněk, arcibiskup pražský, apoštolské stolice legát,13) slavné university učení Pražského kancléř, 14) kterési předestřené nálezy a příkazy 15) trestní, lehké, bezpodstatné, nepravé a nespravedlivé, různé omyly a přečetná obtížení v sobě obsahující, kteráž proti všem i jednotlivým pánům mistrům, doktorům, licenciatům, bakalářům, studentům a starším řečené university, a proti jiným kteréhokoli by byli stavu, stupně, povolání, důstojenství a vznešenosti, v listech hřměl, kdož mají a drží u sebe knihy nebo řeči Jana Viklefa, nechať řečené knihy a řeči v kance- láři pokladníka jmenovaného Zbyňka, arcibiskupa složí a do- nesou k spálení ve lhůtě označené v řečených předestře- ných příkazích a nálezech: od kterýchžto právě rozkazů, nálezův a postupů jmenovaného p. Zbyňka, arcibiskupa, tak jak v předu dí se, lehkých a bezpodstatných, ano zřetelně omyl v sobě obsahujících (proto, že jsme byli vyhrazeni a vyňati stolicí apoštolskou ode všech soudců řádných, i legátů skutečných 16) neb i delegátův aneb subdelegátův,17) jakými- koli přípisy od jmenované stolice apoštolské, které vymoženy byly aneb napříště vymoženy býti mají, ve všelikých přích, právech a jednáních soukromých, hrdelných, světských aneb neposvátných a jiných věcech všelikých, a řečené knihy a řeči jmenovaného mistra Jana Viklefa, jakož i jiné knihy kterékoli, soukromně abychom měli a drželi, velikými úsilími, penězi a výlohami skrze nás koupené a opatřené) svaté sto- lice apoštolské tehdy jsme se doložili a se odvolali; 18) jakož toto všechno, s jinými obtíženími nesnesitelnými, poroky, pohoršeními a křivdami nejkřesťanstějšímu království Če- skému a jeho koruně i nám skrze řečeného p. Zbyňka, ač žádné naše činy toho nezasluhovaly, učiněnými a způsobe- nými, v odvolání skrze nás uloženém (od kteréhož že jsme neustoupili aniž ustoupiti chceme, veřejně vyznáváme a kteréž pro odůvodnění tohoto odvolání zde od slova k slovu jsme vložili a vložené míti chceme) jasněji a zřetelněji jest obsaženo.
23 Že ačkoliv již ctihodný otec, p. Zbyněk, arcibiskup pražský, apoštolské stolice legát,13) slavné university učení Pražského kancléř, 14) kterési předestřené nálezy a příkazy 15) trestní, lehké, bezpodstatné, nepravé a nespravedlivé, různé omyly a přečetná obtížení v sobě obsahující, kteráž proti všem i jednotlivým pánům mistrům, doktorům, licenciatům, bakalářům, studentům a starším řečené university, a proti jiným kteréhokoli by byli stavu, stupně, povolání, důstojenství a vznešenosti, v listech hřměl, kdož mají a drží u sebe knihy nebo řeči Jana Viklefa, nechať řečené knihy a řeči v kance- láři pokladníka jmenovaného Zbyňka, arcibiskupa složí a do- nesou k spálení ve lhůtě označené v řečených předestře- ných příkazích a nálezech: od kterýchžto právě rozkazů, nálezův a postupů jmenovaného p. Zbyňka, arcibiskupa, tak jak v předu dí se, lehkých a bezpodstatných, ano zřetelně omyl v sobě obsahujících (proto, že jsme byli vyhrazeni a vyňati stolicí apoštolskou ode všech soudců řádných, i legátů skutečných 16) neb i delegátův aneb subdelegátův,17) jakými- koli přípisy od jmenované stolice apoštolské, které vymoženy byly aneb napříště vymoženy býti mají, ve všelikých přích, právech a jednáních soukromých, hrdelných, světských aneb neposvátných a jiných věcech všelikých, a řečené knihy a řeči jmenovaného mistra Jana Viklefa, jakož i jiné knihy kterékoli, soukromně abychom měli a drželi, velikými úsilími, penězi a výlohami skrze nás koupené a opatřené) svaté sto- lice apoštolské tehdy jsme se doložili a se odvolali; 18) jakož toto všechno, s jinými obtíženími nesnesitelnými, poroky, pohoršeními a křivdami nejkřesťanstějšímu království Če- skému a jeho koruně i nám skrze řečeného p. Zbyňka, ač žádné naše činy toho nezasluhovaly, učiněnými a způsobe- nými, v odvolání skrze nás uloženém (od kteréhož že jsme neustoupili aniž ustoupiti chceme, veřejně vyznáváme a kteréž pro odůvodnění tohoto odvolání zde od slova k slovu jsme vložili a vložené míti chceme) jasněji a zřetelněji jest obsaženo.
Strana 24
24 Konečně co jmenované odvolání v kurii 19) Římské vě- zelo, jmenovaný p. Zbyněk, arcibiskup vedle sdělení stolice apoštolské skrze ctihodného otce p. Jindřicha Krumharta z Westerholtz, obojího práva mistra, Kolínského děkana sva- tého Ondřeje, apoštolského věcí právních auditora,20) k na- léhání našemu k stolici apoštolské vyzván byl a volán; uklá- daje důsledně svým otevřeným listem p. Zbyňkovi a jeho úředníkům, a jiným domnívajícím se, že jim na tom záleží, s toutéž mocí apoštolskou, aby skrze sebe aneb skrze jiného aneb skrze jiné jakýmkoli způsobem veřejně nebo tajně, přímo nebo nepřímo na znevážení litispendence21) a juris- dikce 22) jeho a na poškození naše nic zkoušeti aneb nově zaváděti před se nebral ani před se nebrali; což jestliže by jinak se stalo, je všechno zpáčiti a ve stav předešlý mocí apoštolskou opět uvésti péči míti bude prostřednictvím Boha a spravedlnosti. Těch věcí všech i jednotlivých sám p. Zbyněk, arci- biskup, pranic nedbaje a si nevšímaje, jisté své posly 23) a plnomocníky zvláštní, pravdy a spravedlnosti nepřátele, ne- svárů dokonce rozsévače, nikoli veřejně, nýbrž tajně ke kurii Římské posílaje, jakousi předestřenou bullu24) a oukradnou skrze přílišné a dotíravé prosby převrácenými zprávami a zlomyslnými přemluvami větrem pochlebnictví a lži od svaté paměti pána Alexandra z božské prozřetelnosti papeže pá- tého, tak jakož se předem praví navedeného, za mlčení pravdy a podstrčení klamu, na znevážení litispendence 21) a juris- dikce 22) řečeného p. Jindřicha auditora a na poškození naše, před lhůtou skrze jmenovaného p. Jindřicha auditora k ob- jevení se zákonitě v kurii Římské samému p. Zbyňkovi vy- značenou, když my a naši zástupcové v kurii Římské plně nic nevěděli a na odporu byli, tak jakož předem se praví, oukradně vymohl. Ve kteréž bulle tak oukradně vymožené mezi jiným, ovšem křivě, se vypravuje, že ke sluchu p. Ale- xandra jmenovaného papeže pátého přemnohých víry hodných
24 Konečně co jmenované odvolání v kurii 19) Římské vě- zelo, jmenovaný p. Zbyněk, arcibiskup vedle sdělení stolice apoštolské skrze ctihodného otce p. Jindřicha Krumharta z Westerholtz, obojího práva mistra, Kolínského děkana sva- tého Ondřeje, apoštolského věcí právních auditora,20) k na- léhání našemu k stolici apoštolské vyzván byl a volán; uklá- daje důsledně svým otevřeným listem p. Zbyňkovi a jeho úředníkům, a jiným domnívajícím se, že jim na tom záleží, s toutéž mocí apoštolskou, aby skrze sebe aneb skrze jiného aneb skrze jiné jakýmkoli způsobem veřejně nebo tajně, přímo nebo nepřímo na znevážení litispendence21) a juris- dikce 22) jeho a na poškození naše nic zkoušeti aneb nově zaváděti před se nebral ani před se nebrali; což jestliže by jinak se stalo, je všechno zpáčiti a ve stav předešlý mocí apoštolskou opět uvésti péči míti bude prostřednictvím Boha a spravedlnosti. Těch věcí všech i jednotlivých sám p. Zbyněk, arci- biskup, pranic nedbaje a si nevšímaje, jisté své posly 23) a plnomocníky zvláštní, pravdy a spravedlnosti nepřátele, ne- svárů dokonce rozsévače, nikoli veřejně, nýbrž tajně ke kurii Římské posílaje, jakousi předestřenou bullu24) a oukradnou skrze přílišné a dotíravé prosby převrácenými zprávami a zlomyslnými přemluvami větrem pochlebnictví a lži od svaté paměti pána Alexandra z božské prozřetelnosti papeže pá- tého, tak jakož se předem praví navedeného, za mlčení pravdy a podstrčení klamu, na znevážení litispendence 21) a juris- dikce 22) řečeného p. Jindřicha auditora a na poškození naše, před lhůtou skrze jmenovaného p. Jindřicha auditora k ob- jevení se zákonitě v kurii Římské samému p. Zbyňkovi vy- značenou, když my a naši zástupcové v kurii Římské plně nic nevěděli a na odporu byli, tak jakož předem se praví, oukradně vymohl. Ve kteréž bulle tak oukradně vymožené mezi jiným, ovšem křivě, se vypravuje, že ke sluchu p. Ale- xandra jmenovaného papeže pátého přemnohých víry hodných
Strana 25
25 vypravováním došlo, kterak v obci Pražské v království Če- ském a markrabství Moravském a některých jiných zemích někteří článkové bludní, kteří rozkolem neb kacířstvím ve víře katolické páchnou, vypučeli a mnohých srdce těžce na- kazili; že ačkoli by je bylo potom skrze církev spravedlivým soudem zavrhnouti, s prospěchem přece jest k vůli velikému množství těch, kteří tohoto způsobu převrácenými články a dogmatyl jsou nakaženi, aby rychle bylo užito léku nápravy, by déle nepučeli a stádo Páně více nenakazili,; a že k tomu nutno jest zakázání, aby se skrze některé, byť i byli nad to apoštolskou aneb jinou nějakou milostí opatřeni, kázání a řeči před lidem nedály leč jen v kollegiátních, kathedrálních, farních a klášterních kostelích, vedle práva pořadu a staro- dávného obyčeje, s jinými věcmi v řečené bulle psanými a obsaženými, kterou jsme zde vložili a pro odůvodnění toho, co řečeno býti má, níže vloženu míti chceme. Mocí kteréž právé bully podvržené a, jakož pravděpodobně se věří, pa- děláním osob listu papeže a samého vicekancellaria 25) ja- kéhosi bratra a mnicha Oliveta, nedávno dne 16. měsíce května roku tohoto v obci Římské veřejně povýšeného, vy- dané, sám jmenovaný p. Zbyněk z roku tohoto dne 16. mě- síce června v kanceláři své arcibiskupské, položené v menší obci Pražské, v přítomnosti některých pánů prelátův, opatů, převorů, farářův a jiných Kristových věrných, k synodu tamtéž shromážděných, nepravosti na nepravosti hromadě, jakýsi před- střený nález rozhodující a postupy lehké, nepravé, nespra- vedlivé a bezpodstatné, rozmanité obsahující v sobě tresty a pokárání nesnesitelná, učinil, prohlásil, zahřměl a uve- řejnil, toto anebo podobné znění v sobě obsahující: „Po vzývání jména Kristova, na soudě sedíce a samého jenom Boha před očima majíce, z moci apoštolské, když sdě- leno nám bylo usnesení mistrů v bohosloví a jiných pánův a mužův moudrých výše psaných, tímto svým konečným ná- lezem prohlašujeme, ustanovujeme a jasně projevujeme v tomto
25 vypravováním došlo, kterak v obci Pražské v království Če- ském a markrabství Moravském a některých jiných zemích někteří článkové bludní, kteří rozkolem neb kacířstvím ve víře katolické páchnou, vypučeli a mnohých srdce těžce na- kazili; že ačkoli by je bylo potom skrze církev spravedlivým soudem zavrhnouti, s prospěchem přece jest k vůli velikému množství těch, kteří tohoto způsobu převrácenými články a dogmatyl jsou nakaženi, aby rychle bylo užito léku nápravy, by déle nepučeli a stádo Páně více nenakazili,; a že k tomu nutno jest zakázání, aby se skrze některé, byť i byli nad to apoštolskou aneb jinou nějakou milostí opatřeni, kázání a řeči před lidem nedály leč jen v kollegiátních, kathedrálních, farních a klášterních kostelích, vedle práva pořadu a staro- dávného obyčeje, s jinými věcmi v řečené bulle psanými a obsaženými, kterou jsme zde vložili a pro odůvodnění toho, co řečeno býti má, níže vloženu míti chceme. Mocí kteréž právé bully podvržené a, jakož pravděpodobně se věří, pa- děláním osob listu papeže a samého vicekancellaria 25) ja- kéhosi bratra a mnicha Oliveta, nedávno dne 16. měsíce května roku tohoto v obci Římské veřejně povýšeného, vy- dané, sám jmenovaný p. Zbyněk z roku tohoto dne 16. mě- síce června v kanceláři své arcibiskupské, položené v menší obci Pražské, v přítomnosti některých pánů prelátův, opatů, převorů, farářův a jiných Kristových věrných, k synodu tamtéž shromážděných, nepravosti na nepravosti hromadě, jakýsi před- střený nález rozhodující a postupy lehké, nepravé, nespra- vedlivé a bezpodstatné, rozmanité obsahující v sobě tresty a pokárání nesnesitelná, učinil, prohlásil, zahřměl a uve- řejnil, toto anebo podobné znění v sobě obsahující: „Po vzývání jména Kristova, na soudě sedíce a samého jenom Boha před očima majíce, z moci apoštolské, když sdě- leno nám bylo usnesení mistrů v bohosloví a jiných pánův a mužův moudrých výše psaných, tímto svým konečným ná- lezem prohlašujeme, ustanovujeme a jasně projevujeme v tomto
Strana 26
26 spise: že svrchu jmenované knihy a traktáty Jana Viklefa, arcikacíře, totiž Dialog, Trialog, O vtělení slova božího, O těle Kristově větší i menší, O trojici, O ideách, De hypotheticis, De- kalog, De universalibus realibus, O Simonii, O bratrech příkor- ných a zlých, De probationibus propositionum, De attributis, De individuatione temporis, O látce a formě, De dominio civili, O evangeliích řeči pro oběh roku, poněvadž zřejmě v sobě kacířství a bludy obsahují, odsouditi je nutno a tímto je od- suzujeme a, aby od zraků věřících odstraněny býti mohly, ustanovili jsme a ustanovujeme, že mají býti spáleny, a je, pokud v naší moci je, pod nálezem a určitě v tomto spise od zraků věřících skrze plameny ohně odstraňujeme. Ježto však jmenovitě uvedení Přibík z Huzny, Hroch z Podvek, Michael z Drnovic, Petr z Valencie, Jan z Landšteina 26) a jejich přívrženci, a rovněž jmenovaný Marek z Hradce Krá- lové,27) mistr university Pražské, zastance jich zřejmý, našim dřívějším nařízením se protivili a k nám skrze stolici apo- štolskou, jakož předem praveno, zpět poslaní, uposlechnouti až dosud nedbali a knihy a výroky jmenovaného Jana Vi- klefa arcikacíře v naší kanceláři nesložili (jakož již řečený Marek z Hradce Králové, mistr university Pražské, v kurii Římské před místokomořím stolice apoštolské, jak předem je psáno, jménem svým i svých přívrženců se podrobil), že proti nim jmenovitě a proti přívržencům obecně zakročeno býti má, s řečenou mocí apoštolskou jsme se usnesli. Pročež tytéž, mistra Marka, Přibíka, Hrocha, Michaela, Petra, Jana a jejich přívržence, i jiné kterékoli, jakého by koliv byli stavu, stupně, řádu i povolání, kteří knihy a výroky jmeno- vaného Jana Viklefa arcikacíře mají a ve své chovají moci, po prvé, po druhé, po třetí a konečně společně i jednotlivě ještě nadbytečně tímto žádáme a napomínáme a nařizujeme, aby skrze vás pány svrchu jmenované z moci apoštolské ve- řejně na kazatelně bylo žádáno a napomínáno, abyste vy, mistře Marku, Přibíku, Hrochu, Michale, Petře, Jene a vaši
26 spise: že svrchu jmenované knihy a traktáty Jana Viklefa, arcikacíře, totiž Dialog, Trialog, O vtělení slova božího, O těle Kristově větší i menší, O trojici, O ideách, De hypotheticis, De- kalog, De universalibus realibus, O Simonii, O bratrech příkor- ných a zlých, De probationibus propositionum, De attributis, De individuatione temporis, O látce a formě, De dominio civili, O evangeliích řeči pro oběh roku, poněvadž zřejmě v sobě kacířství a bludy obsahují, odsouditi je nutno a tímto je od- suzujeme a, aby od zraků věřících odstraněny býti mohly, ustanovili jsme a ustanovujeme, že mají býti spáleny, a je, pokud v naší moci je, pod nálezem a určitě v tomto spise od zraků věřících skrze plameny ohně odstraňujeme. Ježto však jmenovitě uvedení Přibík z Huzny, Hroch z Podvek, Michael z Drnovic, Petr z Valencie, Jan z Landšteina 26) a jejich přívrženci, a rovněž jmenovaný Marek z Hradce Krá- lové,27) mistr university Pražské, zastance jich zřejmý, našim dřívějším nařízením se protivili a k nám skrze stolici apo- štolskou, jakož předem praveno, zpět poslaní, uposlechnouti až dosud nedbali a knihy a výroky jmenovaného Jana Vi- klefa arcikacíře v naší kanceláři nesložili (jakož již řečený Marek z Hradce Králové, mistr university Pražské, v kurii Římské před místokomořím stolice apoštolské, jak předem je psáno, jménem svým i svých přívrženců se podrobil), že proti nim jmenovitě a proti přívržencům obecně zakročeno býti má, s řečenou mocí apoštolskou jsme se usnesli. Pročež tytéž, mistra Marka, Přibíka, Hrocha, Michaela, Petra, Jana a jejich přívržence, i jiné kterékoli, jakého by koliv byli stavu, stupně, řádu i povolání, kteří knihy a výroky jmeno- vaného Jana Viklefa arcikacíře mají a ve své chovají moci, po prvé, po druhé, po třetí a konečně společně i jednotlivě ještě nadbytečně tímto žádáme a napomínáme a nařizujeme, aby skrze vás pány svrchu jmenované z moci apoštolské ve- řejně na kazatelně bylo žádáno a napomínáno, abyste vy, mistře Marku, Přibíku, Hrochu, Michale, Petře, Jene a vaši
Strana 27
27 přívrženci a kdokoli z vás do šesti dní od oznámení aneb prohlášení tohoto (listu) nepřetržitě a napořád po sobě jdoucích, z kterýchžto dní dva za prvou, dva za druhou a ostatní dva dni vám všechněm i jednotlivým za třetí a konečnou lhůtu a napomenutí církevní ustanovujeme a oznamujeme, knihy, traktáty a kvaterny 28) často jmenovaného Jana Viklefa, arci- kacíře, výroky jeho v sobě obsahující, v naší arcibiskupské kurii Pražské v kanceláři pokladníka skutečně složili.“ Nad to po jiných mnohých věcech lehkých, nespra- vedlivých a bezpodstatných, v samých příkazích a v nálezu obsažených, sám jmenovaný Zbyněk připojil nížepsané: „Všem i jednotlivým starším a klerikům šest dní s na- pomenutím kanonickým 29) předeslavše, pod trestem exkommu- nikace a v ctnosti svatého poslušenství přísně nařizujíce po- roučíme, aby více nikdo z vás neodvažoval se kázání činiti před lidem na místech soukromých jmenované obce Pražské, leč jen v kostelích kathedrálních, kollegiátních, farních, klá- šterních a jejich hřbitovech nehledíc k tomu, že někteří nad to milostí apoštolskou a výhradami jsou opatřeni, nýbrž abyste od tohoto způsobu kázání na místech soukromých všichni ustali a přestali, a vskutku přestati a ustati se sna- žili. Jinak proti vám výše jmenovaným, vypsaným, a těm, jichž taková naše jednání se týkají a k nimž zření mají, a vůbec proti všem i jednotlivým společně i zvláště, jestliže snad předeslané vše i jednotlivé anebo něco z předeslaného ne- učiníte nebo nevyplníte, aneb někdo z vás neučiní nebo ne- vyplní, a něco opáčného učiníte nebo učiní, a proti vinným kterýmkoli v předeslaném anebo v něčem z předeslaného, a samých sebe hájícím a samým sobě věřícím a týchž ob- hájcům, kteréhokoli by byli stavu, stupně, povolání, řádu, důstojenství, vznešenosti, s předesláním jmenovaného kano- nického napomenutí šesti dní, mocí apoštolskou jednotlivě proti jednotlivým nyní jako příště a příště jako nyní, ex- kommunikace 30) nález činíme a prohlašujeme v tomto listě,
27 přívrženci a kdokoli z vás do šesti dní od oznámení aneb prohlášení tohoto (listu) nepřetržitě a napořád po sobě jdoucích, z kterýchžto dní dva za prvou, dva za druhou a ostatní dva dni vám všechněm i jednotlivým za třetí a konečnou lhůtu a napomenutí církevní ustanovujeme a oznamujeme, knihy, traktáty a kvaterny 28) často jmenovaného Jana Viklefa, arci- kacíře, výroky jeho v sobě obsahující, v naší arcibiskupské kurii Pražské v kanceláři pokladníka skutečně složili.“ Nad to po jiných mnohých věcech lehkých, nespra- vedlivých a bezpodstatných, v samých příkazích a v nálezu obsažených, sám jmenovaný Zbyněk připojil nížepsané: „Všem i jednotlivým starším a klerikům šest dní s na- pomenutím kanonickým 29) předeslavše, pod trestem exkommu- nikace a v ctnosti svatého poslušenství přísně nařizujíce po- roučíme, aby více nikdo z vás neodvažoval se kázání činiti před lidem na místech soukromých jmenované obce Pražské, leč jen v kostelích kathedrálních, kollegiátních, farních, klá- šterních a jejich hřbitovech nehledíc k tomu, že někteří nad to milostí apoštolskou a výhradami jsou opatřeni, nýbrž abyste od tohoto způsobu kázání na místech soukromých všichni ustali a přestali, a vskutku přestati a ustati se sna- žili. Jinak proti vám výše jmenovaným, vypsaným, a těm, jichž taková naše jednání se týkají a k nimž zření mají, a vůbec proti všem i jednotlivým společně i zvláště, jestliže snad předeslané vše i jednotlivé anebo něco z předeslaného ne- učiníte nebo nevyplníte, aneb někdo z vás neučiní nebo ne- vyplní, a něco opáčného učiníte nebo učiní, a proti vinným kterýmkoli v předeslaném anebo v něčem z předeslaného, a samých sebe hájícím a samým sobě věřícím a týchž ob- hájcům, kteréhokoli by byli stavu, stupně, povolání, řádu, důstojenství, vznešenosti, s předesláním jmenovaného kano- nického napomenutí šesti dní, mocí apoštolskou jednotlivě proti jednotlivým nyní jako příště a příště jako nyní, ex- kommunikace 30) nález činíme a prohlašujeme v tomto listě,
Strana 28
28 k trestům věznění osob, odejmutí beneficií31) a inhabilitací,32) 1 a k jiným trestům dalším hodlajíce přikročiti.“ Kterýž právě nález a postupy, tak jakož se předem dí, lehké a bezpodstatné, pro odůvodnění přítomného odvolání zde od slova k slovu jsme vložili a vloženy míti chceme. My tedy Jan a Zdislav mistrové, Jan, Beneš, Petr, Mi- chael, Petr, Jan bakalář a studenti výše jmenovaní, se všemi, kdož nás se přidržují a přidržovati chtějí, vědouce vedle na- řízení svatých pravidel a zákonů, že lživý plnomocník po- strádati má úplně vymoženého, že podvod také a lesť nikomu nemají býti k ochraně a že ti, jimiž nařízení se vydávají, mají se trestati, jestliže zakáží lživé prosby obviňovati a ká- rati; že přípisy též právu obecnému a prospěchu veřejnému odporné a pohoršlivé, a zvláště evangeliu Kristovu, úplně jest odmítnouti, obzvláště když stolice apoštolská trpělivě snese a strpí, jestliže rozkaz její, jenž byl jí křivým sdě- lením podstrčen, z příčin spravedlivých a důvodných není plněn: jmenované bully podvržené a silně z padělanosti pode- zřelé a postupův a nálezů řečeného p. Zbyňka arcibiskupa odtud s pohrůžkami vyšlých a vzešlých, jakožto lehkých a bezpodstatných a vší pravdy a spravedlnosti prostých, z příčin předeslaných a jiných níže psaných, uposlechnouti a poslušni býti nemyslíme, dokud z jistého vědomí stolice apoštolské o jednotlivých věcech předeslaných a z jejího rozhodnutí, prostřednictvím Boha a spravedlnosti, plně a zřetelně nebu- deme poučeni a zpraveni. Neboť známo jest všemu království Českému, že první čásť bully, nálezův a příkazův odtud vzešlých, o vypučení bludův a kacířství v království Českém a markrabství Mo- ravském, jest křivá a bezpodstatná. Neboť sám jmenovaný p. Zbyněk v synodu obecném všech svých praelatův a mistrů, doktorů, studentů, farářův a jiných Kristových věrných v úřadu svém arcibiskupském Pražském z leta Páně 1408, 17. dne měsíce července konaném, všem tamtéž sdělil,
28 k trestům věznění osob, odejmutí beneficií31) a inhabilitací,32) 1 a k jiným trestům dalším hodlajíce přikročiti.“ Kterýž právě nález a postupy, tak jakož se předem dí, lehké a bezpodstatné, pro odůvodnění přítomného odvolání zde od slova k slovu jsme vložili a vloženy míti chceme. My tedy Jan a Zdislav mistrové, Jan, Beneš, Petr, Mi- chael, Petr, Jan bakalář a studenti výše jmenovaní, se všemi, kdož nás se přidržují a přidržovati chtějí, vědouce vedle na- řízení svatých pravidel a zákonů, že lživý plnomocník po- strádati má úplně vymoženého, že podvod také a lesť nikomu nemají býti k ochraně a že ti, jimiž nařízení se vydávají, mají se trestati, jestliže zakáží lživé prosby obviňovati a ká- rati; že přípisy též právu obecnému a prospěchu veřejnému odporné a pohoršlivé, a zvláště evangeliu Kristovu, úplně jest odmítnouti, obzvláště když stolice apoštolská trpělivě snese a strpí, jestliže rozkaz její, jenž byl jí křivým sdě- lením podstrčen, z příčin spravedlivých a důvodných není plněn: jmenované bully podvržené a silně z padělanosti pode- zřelé a postupův a nálezů řečeného p. Zbyňka arcibiskupa odtud s pohrůžkami vyšlých a vzešlých, jakožto lehkých a bezpodstatných a vší pravdy a spravedlnosti prostých, z příčin předeslaných a jiných níže psaných, uposlechnouti a poslušni býti nemyslíme, dokud z jistého vědomí stolice apoštolské o jednotlivých věcech předeslaných a z jejího rozhodnutí, prostřednictvím Boha a spravedlnosti, plně a zřetelně nebu- deme poučeni a zpraveni. Neboť známo jest všemu království Českému, že první čásť bully, nálezův a příkazův odtud vzešlých, o vypučení bludův a kacířství v království Českém a markrabství Mo- ravském, jest křivá a bezpodstatná. Neboť sám jmenovaný p. Zbyněk v synodu obecném všech svých praelatův a mistrů, doktorů, studentů, farářův a jiných Kristových věrných v úřadu svém arcibiskupském Pražském z leta Páně 1408, 17. dne měsíce července konaném, všem tamtéž sdělil,
Strana 29
29 oznámil, ohlásil a slavnostně uveřejniti poručil, že on sám skrze sebe a své náměstky v duchovních věcech, a skrze praeláty, dle vysloveného souhlasu a vůle nejjasnějšího kní- žete a pána p. Václava, Římského krále vždy slavného a krále Českého, v obci, diecési a kraji svém Pražském, učiniv a vykonav i bedlivé i dokonalé vyšetření, žádného bludaře nebo kacíře nenalezl aniž mohl nalézti. Kterak tedy a kde a při kterých lidech řečená kacířství a bludy vypučely, jakož křivě a lživě se ujišťuje? Zjevno také jest zřejmě, že jsme my skrze jmenova- ného p. Alexandra svaté paměti papeže pátého, pro převrá- cené a křivé zprávy řečeného Zbyňka a jeho poslů, mnoho- násobně obtíženi, proto že sám papež na znevážení litis- pendence jurisdikce jmenovaného p. Jindřicha auditora, kte- rémuž záležitosť odvolání byla svěřena, od téhož na naše poškození, ačtě my jsme nesouhlasili ani zástupcové naši, kteří by byli měli zvláštní rozkaz tak učiniti, jakož přece se ujišťuje, ovšem křivě, proti pravidlu obecnému a práva spo- lečného uložení, k řečenému p. Zbyňkovi, k straně odporné a k soudu jeho, od něhož stalo se ke stolici apoštolské, jakož předem se praví, odvolání, nás a ty, kdož nás se při- držují, zase poslal k souzení. Zřejmo jest posléze, že nálezy a jednání jmenovaného p. Zbyňka, i kdyby předeslané na odpor nebylo, nijaké ne- mají síly a pevnosti: proto že po smrti p. Alexandra jako by věc bez závady byla, vyšly, ač ukládá právo obecné, že když rozkazovatel zemřel, jakož v předeslaném se stalo, jeho rozkaz, ježto věc bez závady netrvá, bezpodstatný jest a končí. Nad to kdož zdravé jsa mysli a učený, a nikoli nevě- domý svatého písma a zákona Božího a svatých pravidel ne- znalý, knihy logické, filosofické, mravní, mathematické, theo- fysikální, knihy mnohých a vznešených a nejkrásnějších pravd, žádné bludy nebo články bludné v sobě neobsahující, jakéž
29 oznámil, ohlásil a slavnostně uveřejniti poručil, že on sám skrze sebe a své náměstky v duchovních věcech, a skrze praeláty, dle vysloveného souhlasu a vůle nejjasnějšího kní- žete a pána p. Václava, Římského krále vždy slavného a krále Českého, v obci, diecési a kraji svém Pražském, učiniv a vykonav i bedlivé i dokonalé vyšetření, žádného bludaře nebo kacíře nenalezl aniž mohl nalézti. Kterak tedy a kde a při kterých lidech řečená kacířství a bludy vypučely, jakož křivě a lživě se ujišťuje? Zjevno také jest zřejmě, že jsme my skrze jmenova- ného p. Alexandra svaté paměti papeže pátého, pro převrá- cené a křivé zprávy řečeného Zbyňka a jeho poslů, mnoho- násobně obtíženi, proto že sám papež na znevážení litis- pendence jurisdikce jmenovaného p. Jindřicha auditora, kte- rémuž záležitosť odvolání byla svěřena, od téhož na naše poškození, ačtě my jsme nesouhlasili ani zástupcové naši, kteří by byli měli zvláštní rozkaz tak učiniti, jakož přece se ujišťuje, ovšem křivě, proti pravidlu obecnému a práva spo- lečného uložení, k řečenému p. Zbyňkovi, k straně odporné a k soudu jeho, od něhož stalo se ke stolici apoštolské, jakož předem se praví, odvolání, nás a ty, kdož nás se při- držují, zase poslal k souzení. Zřejmo jest posléze, že nálezy a jednání jmenovaného p. Zbyňka, i kdyby předeslané na odpor nebylo, nijaké ne- mají síly a pevnosti: proto že po smrti p. Alexandra jako by věc bez závady byla, vyšly, ač ukládá právo obecné, že když rozkazovatel zemřel, jakož v předeslaném se stalo, jeho rozkaz, ježto věc bez závady netrvá, bezpodstatný jest a končí. Nad to kdož zdravé jsa mysli a učený, a nikoli nevě- domý svatého písma a zákona Božího a svatých pravidel ne- znalý, knihy logické, filosofické, mravní, mathematické, theo- fysikální, knihy mnohých a vznešených a nejkrásnějších pravd, žádné bludy nebo články bludné v sobě neobsahující, jakéž
Strana 30
30 jsou knihy 33) o hmotě a formě, o dovozování předloh, o před- lohách hypothetických, o individuaci času, o ideách, s po- dobnými jim jinými knihami Mistra Jana Viklefa, by určoval a nalézal a odsuzoval, že ohněm mají býti spáleny? Když sama svatá matka církev ve starém zákoně vypravuje a do- svědčuje, že svatosvatí Mojžíš a Daniel s jinými více zna- lostmi Aegypťanů, Chaldaeů, pohanův a nevěřících, jichž po- věry zavrhovali, knihy měli a všelikou jich známostí vzděláni byli. Sama církev v novém zákoně svými listy nikoli knihy pohanův, ale kacířů vedle potřeby a času čísti nařídila, ne aby tytéž drželi, nýbrž aby bludy a kacířství zamítali a za- klínali, a aby věci užitečné, které by v nich nalezli k užitku svatého vzdělání věrně obrátili. Což i sám Pavel, učitel po- hanů, schvaluje, verše a rozměry pohanův za příkladem vzdě- lání ve svá přimísil písma.34) Mimo to na universitách učení skrze stolici apoštolskou schválených nutno jest, aby žákové a studenti knihy Aristotela,35) Averroa 36) kommentatora a jiných filosofů pohanských, základní články víry popírající a obsahující v sobě kacířství, bludy nesčíslné a kacířství zřejmá, seznávati, studovati, čísti a disputovati i jiné poučovati vedle cti, stupně a důstojenství učitelského mohli. Kterak, pravím, učitelé a mistři školští svaté matce své, všeobecné církvi, odporujíce dovtipkům kacířů, mohli by ku pomoci přispí- vati a užitečně slovem i činem sloužiti, kdyby všechny a jednotlivé knihy bludy nebo kacířství obsahující, jakož přede- střený nález p. Zbyňka usiluje, ohněm byly spáleny? V pravdě jsou i knihy mistra moudrostí,37) kteréž v mnohých bodech a článcích od mistrů nejsou držány, Origena,38) a (knihy) jiných mistrů (což nesluší se říci) ohněm by měly býti spáleny. Ohrazujeme se však přece k vůli soupeřům nadbytečně veřejně a zřejmě, jakož dříve svrchu jsme se ohradili, že žádný blud kterýchkoli knih jsme nedrželi a nehájili a držeti neb hájiti nezamýšlíme kterýmkoli způsobem. Nad to ten
30 jsou knihy 33) o hmotě a formě, o dovozování předloh, o před- lohách hypothetických, o individuaci času, o ideách, s po- dobnými jim jinými knihami Mistra Jana Viklefa, by určoval a nalézal a odsuzoval, že ohněm mají býti spáleny? Když sama svatá matka církev ve starém zákoně vypravuje a do- svědčuje, že svatosvatí Mojžíš a Daniel s jinými více zna- lostmi Aegypťanů, Chaldaeů, pohanův a nevěřících, jichž po- věry zavrhovali, knihy měli a všelikou jich známostí vzděláni byli. Sama církev v novém zákoně svými listy nikoli knihy pohanův, ale kacířů vedle potřeby a času čísti nařídila, ne aby tytéž drželi, nýbrž aby bludy a kacířství zamítali a za- klínali, a aby věci užitečné, které by v nich nalezli k užitku svatého vzdělání věrně obrátili. Což i sám Pavel, učitel po- hanů, schvaluje, verše a rozměry pohanův za příkladem vzdě- lání ve svá přimísil písma.34) Mimo to na universitách učení skrze stolici apoštolskou schválených nutno jest, aby žákové a studenti knihy Aristotela,35) Averroa 36) kommentatora a jiných filosofů pohanských, základní články víry popírající a obsahující v sobě kacířství, bludy nesčíslné a kacířství zřejmá, seznávati, studovati, čísti a disputovati i jiné poučovati vedle cti, stupně a důstojenství učitelského mohli. Kterak, pravím, učitelé a mistři školští svaté matce své, všeobecné církvi, odporujíce dovtipkům kacířů, mohli by ku pomoci přispí- vati a užitečně slovem i činem sloužiti, kdyby všechny a jednotlivé knihy bludy nebo kacířství obsahující, jakož přede- střený nález p. Zbyňka usiluje, ohněm byly spáleny? V pravdě jsou i knihy mistra moudrostí,37) kteréž v mnohých bodech a článcích od mistrů nejsou držány, Origena,38) a (knihy) jiných mistrů (což nesluší se říci) ohněm by měly býti spáleny. Ohrazujeme se však přece k vůli soupeřům nadbytečně veřejně a zřejmě, jakož dříve svrchu jsme se ohradili, že žádný blud kterýchkoli knih jsme nedrželi a nehájili a držeti neb hájiti nezamýšlíme kterýmkoli způsobem. Nad to ten
Strana 31
31 výklad jistých slov v řečené podvržené bulle položených není možný, platný a důvodný, totiž že knihy Mistra Jana Viklefa mají od zraků věrných býti odstraněny, a že toto od zraků věrných odstranění státi se má skrze spálení ohněm, všemu království Českému a markrabství Moravskému a jiným zemím a obzvláště universitě Pražského učení nená- viděné a příliš pohoršlivé. Neboť sama slavná universita učení Pražského z roku tohoto dne 14. měsíce června, uči- nivši plné shromáždění mistrů, doktorů, licenciátů, bakalářův a studentů svých, pod pokutou složené přísahy usnesla se a měla za usnesené, že sama řečená universita p. Zbyňkovi, arcibiskupu, s jeho praelaty ke spálení knih Mistra Jana Vi- klefa žádným způsobem souhlas nedává, aby odtud všemu království Českému a obzvláště jmenované universitě zmatek nebyl způsoben; připomínajíce nikoli neprávem, že přípisy tohoto způsobu pohoršlivé, jak radí pořad práva, spíše jest omezovati nežli rozmnožovati, a že (věcí) stolice apoštolské a ne jiného jest takové přípisy napravovati a vykládati, a především když jmenované knihy a traktáty, jež jak předem se dí, mají býti spáleny a tak v myšlénkách jak i v množství jsou četné a veliké, v tak krátké době, totiž od vydání ře- čené bully až k vyjití řečených příkazův skrze jmenovaného p. Zbyňka a muže týmž ustanovené prohlédnuty, opraveny, vyzkoušeny a článkovány býti náležitě nemohly, jakož v ná- lezu a jmenovaných příkazích, ovšem křivě, jest obsaženo. Konečně jestliže vznešený a slavný muž, p. Jan Mül- heym, rytíř z Pardubic, a také znamenitý muž Kříž, kramář, měšťan Pražský, kdysi z božského vnuknutí moudře uvažu- jíce, že ačkoliv v obci Pražské mnohá jsou místa církevní, pro potřebu služby Boží sřízená, onano však více jinými výkony posvátnými tak jsou zaujímána, že žádné z týchž míst vyhrazené k úkolu hlásání slova Božího tamtéž zvláště není ustanoveno, nýbrž ti, kdo káží v obecném jazyce če- ském, kterýž tu přirozený jest, obyčejně po domech a skrýších
31 výklad jistých slov v řečené podvržené bulle položených není možný, platný a důvodný, totiž že knihy Mistra Jana Viklefa mají od zraků věrných býti odstraněny, a že toto od zraků věrných odstranění státi se má skrze spálení ohněm, všemu království Českému a markrabství Moravskému a jiným zemím a obzvláště universitě Pražského učení nená- viděné a příliš pohoršlivé. Neboť sama slavná universita učení Pražského z roku tohoto dne 14. měsíce června, uči- nivši plné shromáždění mistrů, doktorů, licenciátů, bakalářův a studentů svých, pod pokutou složené přísahy usnesla se a měla za usnesené, že sama řečená universita p. Zbyňkovi, arcibiskupu, s jeho praelaty ke spálení knih Mistra Jana Vi- klefa žádným způsobem souhlas nedává, aby odtud všemu království Českému a obzvláště jmenované universitě zmatek nebyl způsoben; připomínajíce nikoli neprávem, že přípisy tohoto způsobu pohoršlivé, jak radí pořad práva, spíše jest omezovati nežli rozmnožovati, a že (věcí) stolice apoštolské a ne jiného jest takové přípisy napravovati a vykládati, a především když jmenované knihy a traktáty, jež jak předem se dí, mají býti spáleny a tak v myšlénkách jak i v množství jsou četné a veliké, v tak krátké době, totiž od vydání ře- čené bully až k vyjití řečených příkazův skrze jmenovaného p. Zbyňka a muže týmž ustanovené prohlédnuty, opraveny, vyzkoušeny a článkovány býti náležitě nemohly, jakož v ná- lezu a jmenovaných příkazích, ovšem křivě, jest obsaženo. Konečně jestliže vznešený a slavný muž, p. Jan Mül- heym, rytíř z Pardubic, a také znamenitý muž Kříž, kramář, měšťan Pražský, kdysi z božského vnuknutí moudře uvažu- jíce, že ačkoliv v obci Pražské mnohá jsou místa církevní, pro potřebu služby Boží sřízená, onano však více jinými výkony posvátnými tak jsou zaujímána, že žádné z týchž míst vyhrazené k úkolu hlásání slova Božího tamtéž zvláště není ustanoveno, nýbrž ti, kdo káží v obecném jazyce če- ském, kterýž tu přirozený jest, obyčejně po domech a skrýších
Strana 32
32 nuceni jsou se rozptylovati, a aby Kristovi věrní a obyvatelé a bydlitelé řečené obce na jisté a určené místo v téže obci jsoucí k poslouchání slova Božího řeči veřejné o svátcích a dnech obvyklých navštěvovati mohli, jmenovaný měštan jakési prostranství či jisté místo k tomu vhodné a počestné, poblíž farního kostela svatých apoštolů Filipa a Jakuba v Praze a níže jeho farnosti jsoucí, kteréž týž občan právně získal a kteréž aby Bethlémem 39) zváno bylo ustanovil, pro po- třebu hlásání slova Božího, tohoto způsobu zbožnou štědrostí daroval, a oni sami rytíř a měšťan způsobili, aby jakási kaple ke cti a pod jménem svatých Mláďátek řečené služby rozšířením kanonicky nadána byla, a ze statků jim od Boha udělených pro dva správce té kaple a kazatele v řečeném obecném jazyce, právo patronátů 40) téže kaple a jmenování správcův pro tutéž sobě a svým dědicům navždy uchovavše, náležitě obdařili. Ke kteréž kapli takto pro hlásání evan- gelia slova Božího zřízené, založené a nadané a počestně i hojně opatřené, sami věrní království Českého a zvláště obce Pražské velikou chovají oddanosť, a četný shon k po- slouchání slova Božího těch věrných bývá k ní. K tomu když přistupovaly výslovný souhlas a vůle svaté stolice apoštolské, nejjasnějšího knížete a pána p. Václava ře- čeného krále Římského a Českého, ctihodného otce božské paměti Jana 41) arcibiskupa Pražského, řečeného p. Zbyňka Předchůdce, řečených rytíře a měšťana i správce 42) řečeného farního kostela, protože všechno i jednotlivé předeslané, k rozmnožení ovšem služby Boží a k rozšíření víry katho- lické hledící, laskavě a milostivě založili, zřídili, vymezili, ustanovili, schválili a kanonicky 43) utvrdili, jakož v listě apo- štolském a jiných pravých odtud učiněných, pod pečetí Maje- státu královského a řečených p. arcibiskupa a rytíře, toto všechno plněji a zřetelněji jest obsaženo. Když pak Kristus Ježíš milosrdný a slitovný pán, jenž sebe zanechal na pokrm v semeni slova svého těm, kdož se ho bojí,
32 nuceni jsou se rozptylovati, a aby Kristovi věrní a obyvatelé a bydlitelé řečené obce na jisté a určené místo v téže obci jsoucí k poslouchání slova Božího řeči veřejné o svátcích a dnech obvyklých navštěvovati mohli, jmenovaný měštan jakési prostranství či jisté místo k tomu vhodné a počestné, poblíž farního kostela svatých apoštolů Filipa a Jakuba v Praze a níže jeho farnosti jsoucí, kteréž týž občan právně získal a kteréž aby Bethlémem 39) zváno bylo ustanovil, pro po- třebu hlásání slova Božího, tohoto způsobu zbožnou štědrostí daroval, a oni sami rytíř a měšťan způsobili, aby jakási kaple ke cti a pod jménem svatých Mláďátek řečené služby rozšířením kanonicky nadána byla, a ze statků jim od Boha udělených pro dva správce té kaple a kazatele v řečeném obecném jazyce, právo patronátů 40) téže kaple a jmenování správcův pro tutéž sobě a svým dědicům navždy uchovavše, náležitě obdařili. Ke kteréž kapli takto pro hlásání evan- gelia slova Božího zřízené, založené a nadané a počestně i hojně opatřené, sami věrní království Českého a zvláště obce Pražské velikou chovají oddanosť, a četný shon k po- slouchání slova Božího těch věrných bývá k ní. K tomu když přistupovaly výslovný souhlas a vůle svaté stolice apoštolské, nejjasnějšího knížete a pána p. Václava ře- čeného krále Římského a Českého, ctihodného otce božské paměti Jana 41) arcibiskupa Pražského, řečeného p. Zbyňka Předchůdce, řečených rytíře a měšťana i správce 42) řečeného farního kostela, protože všechno i jednotlivé předeslané, k rozmnožení ovšem služby Boží a k rozšíření víry katho- lické hledící, laskavě a milostivě založili, zřídili, vymezili, ustanovili, schválili a kanonicky 43) utvrdili, jakož v listě apo- štolském a jiných pravých odtud učiněných, pod pečetí Maje- státu královského a řečených p. arcibiskupa a rytíře, toto všechno plněji a zřetelněji jest obsaženo. Když pak Kristus Ježíš milosrdný a slitovný pán, jenž sebe zanechal na pokrm v semeni slova svého těm, kdož se ho bojí,
Strana 33
33 tak skrze svatých otců nařízení ustanovil, aby slovo Boží ne- bylo vázáno, ježto spíše onen výkon z ostatních nejsvobod- nější a církvi jeho svaté a jejím údům nejužitečnější, kterýž starého i nového zákona otcové i sám Spasitel náš důsledně nade všechno až ke smrti ve školách, střídách, na ulici, na cestě, na moři, na hoře, na polích, na poušti při kázání že pro budoucí bude nutný ukázal. Kdyby byl zajisté sám slova Božího a svatého hlásání símě nám nezanechal, jako Sodoma a Gomorha byli bychom bývali. Sám zajisté Spasitel učedl- níkům svým po svém z mrtvých vstání zřejmé se ukazuje, na věčnou sebe paměť hlásání úkol uložil vykonávati řka v evangeliu: jdouce do světa kažte evangelium všemu stvo- ření. Sám zajisté Spasitel pravil služebníku svému: Vyjdi rychle na ulice a střídy obce, a chudé i chromé, slepé i kul- havé přiveď sem. A jinému služebníku pravil: Vyjdi na cesty a k plotům, a přinuť vejíti, aby dům můj se naplnil. Kte- rémuž ovšem evangeliu a svatých otcův ustanovení odporuje předestřený nález jmenovaného Zbyňka arcibiskupa a ne- dávno v synodu ohlášený ukládaje, aby starší a kněží k úkolu kázání řádně a zákonitě poslaní a ustanovení a nad to mi- lostí stolice apoštolské a obyčejného řádu opatření, slovo Boží na místech veřejných a v kaplích pro dobrodiní cír- kevní kanonicky vyzdvižených, založených, nadaných, vyhra- zených svobodně nehlásali. Avšak poněvadž Boha více jest poslouchati nežli lidí v těch věcech, kteréž jsou potřebny k spasení: my tedy jmenovaní mistři, Jan správce výše psané kaple, a Zdislav ze Zvířetic, Jan Beneš, Petr, Michael, Petr a Jan, bakaláři a studenti podepsaní, se všemi, kdož nás se přidržují a při- držovati chtějí, cítíce, že jsme mnohonásobně obtíženi a silně bojíce se, že na příště tvrději můžeme býti obtíženi, od ře- čených nálezů, processův a kárání, lehkých, nepravých a bez- podstatných stran donesení a spálení svrchu řečených knih a zakazování hlásání slova Božího, rovněž ode všech i jednot- 3
33 tak skrze svatých otců nařízení ustanovil, aby slovo Boží ne- bylo vázáno, ježto spíše onen výkon z ostatních nejsvobod- nější a církvi jeho svaté a jejím údům nejužitečnější, kterýž starého i nového zákona otcové i sám Spasitel náš důsledně nade všechno až ke smrti ve školách, střídách, na ulici, na cestě, na moři, na hoře, na polích, na poušti při kázání že pro budoucí bude nutný ukázal. Kdyby byl zajisté sám slova Božího a svatého hlásání símě nám nezanechal, jako Sodoma a Gomorha byli bychom bývali. Sám zajisté Spasitel učedl- níkům svým po svém z mrtvých vstání zřejmé se ukazuje, na věčnou sebe paměť hlásání úkol uložil vykonávati řka v evangeliu: jdouce do světa kažte evangelium všemu stvo- ření. Sám zajisté Spasitel pravil služebníku svému: Vyjdi rychle na ulice a střídy obce, a chudé i chromé, slepé i kul- havé přiveď sem. A jinému služebníku pravil: Vyjdi na cesty a k plotům, a přinuť vejíti, aby dům můj se naplnil. Kte- rémuž ovšem evangeliu a svatých otcův ustanovení odporuje předestřený nález jmenovaného Zbyňka arcibiskupa a ne- dávno v synodu ohlášený ukládaje, aby starší a kněží k úkolu kázání řádně a zákonitě poslaní a ustanovení a nad to mi- lostí stolice apoštolské a obyčejného řádu opatření, slovo Boží na místech veřejných a v kaplích pro dobrodiní cír- kevní kanonicky vyzdvižených, založených, nadaných, vyhra- zených svobodně nehlásali. Avšak poněvadž Boha více jest poslouchati nežli lidí v těch věcech, kteréž jsou potřebny k spasení: my tedy jmenovaní mistři, Jan správce výše psané kaple, a Zdislav ze Zvířetic, Jan Beneš, Petr, Michael, Petr a Jan, bakaláři a studenti podepsaní, se všemi, kdož nás se přidržují a při- držovati chtějí, cítíce, že jsme mnohonásobně obtíženi a silně bojíce se, že na příště tvrději můžeme býti obtíženi, od ře- čených nálezů, processův a kárání, lehkých, nepravých a bez- podstatných stran donesení a spálení svrchu řečených knih a zakazování hlásání slova Božího, rovněž ode všech i jednot- 3
Strana 34
34 livých obtížení a zámatkův svrchu řečených, způsobených i pů- sobených, a od jiných, jež by odtud vzejíti mohly kterým- koli způsobem pro dobu budoucí: ve jménu Božím k nej- světějšímu v Kristu otci a pánu Janu z hodné Boha prozře- telnosti papeži XXIII. a k téhož svaté stolici apoštolské, kterouž stále srdcem, ústy i činem vyznáváme, a proti sa- mému Zbyňkovi, jmenovanému arcibiskupu, dokládáme se a odvoláváme v tomto listě: žádajíce, aby nám stran tohoto odvolání předně, po druhé, po třetí, důtklivě, důtklivěji a nejdůtklivěji a se vší náležitou práva spravedlností bylo od- pověděno, a aby poslové byli ustanoveni, jestliže kdo jest, jenž by nám tytéž dáti a ustanoviti mohl. Jinak od vás pánů počestných zde přítomných, a od tebe notaria veřejného, aby nám poslové na svědectví dáni byli a ustanoveni, žádáme, podrobujíce sebe, stav svůj, svobody, práva, výhrady a všechny, kdož nás se přidržují a přidržovati chtějí, ochraně a záštitě pána našeho papeže a jeho svaté stolice apoštolské, prohla- šujíce zřejmě, že přítomným odvoláním skrze nás podaným jmenovanému p. Zbyňkovi a jeho náměstkům ve věcech du- chovních, jakmile vhodně budeme moci a bezpečný přístup obdržíme, sděliti budeme hleděti a oznámiti, a opis jeho do- ručiti na požádání. Usilujíce nicméně mocí tohoto odvolání, aby, dokud by ono nebylo vyřízeno na škodu litispendence 21) nic jakýmkoli způsobem skrze kohokoli nebylo zkoušeno a nově zaváděno, nezavazujíce sebe k důkazům nadbytečným, nýbrž právě jen k těm, kteréž úmysl náš podporovati zdáti se budou. Odvolávajíce se ke všemu, co předesláno bylo, i k jednot- livým svědectvím pánů našich zde přítomných, dožadujeme se i tvé služby, veřejný notarie, prosíce, aby nám a těm, kdož nás se přidržují a přidržovati chtějí, skrze tebe o předeslaném a stran předeslaného jeden neb více učiněn byl zápis či ve- řejné zápisy; bez porušení práva toto odvolání a jiné věci v něm obsažené opraviti, objasniti, přidati, ubrati, znova se-
34 livých obtížení a zámatkův svrchu řečených, způsobených i pů- sobených, a od jiných, jež by odtud vzejíti mohly kterým- koli způsobem pro dobu budoucí: ve jménu Božím k nej- světějšímu v Kristu otci a pánu Janu z hodné Boha prozře- telnosti papeži XXIII. a k téhož svaté stolici apoštolské, kterouž stále srdcem, ústy i činem vyznáváme, a proti sa- mému Zbyňkovi, jmenovanému arcibiskupu, dokládáme se a odvoláváme v tomto listě: žádajíce, aby nám stran tohoto odvolání předně, po druhé, po třetí, důtklivě, důtklivěji a nejdůtklivěji a se vší náležitou práva spravedlností bylo od- pověděno, a aby poslové byli ustanoveni, jestliže kdo jest, jenž by nám tytéž dáti a ustanoviti mohl. Jinak od vás pánů počestných zde přítomných, a od tebe notaria veřejného, aby nám poslové na svědectví dáni byli a ustanoveni, žádáme, podrobujíce sebe, stav svůj, svobody, práva, výhrady a všechny, kdož nás se přidržují a přidržovati chtějí, ochraně a záštitě pána našeho papeže a jeho svaté stolice apoštolské, prohla- šujíce zřejmě, že přítomným odvoláním skrze nás podaným jmenovanému p. Zbyňkovi a jeho náměstkům ve věcech du- chovních, jakmile vhodně budeme moci a bezpečný přístup obdržíme, sděliti budeme hleděti a oznámiti, a opis jeho do- ručiti na požádání. Usilujíce nicméně mocí tohoto odvolání, aby, dokud by ono nebylo vyřízeno na škodu litispendence 21) nic jakýmkoli způsobem skrze kohokoli nebylo zkoušeno a nově zaváděno, nezavazujíce sebe k důkazům nadbytečným, nýbrž právě jen k těm, kteréž úmysl náš podporovati zdáti se budou. Odvolávajíce se ke všemu, co předesláno bylo, i k jednot- livým svědectvím pánů našich zde přítomných, dožadujeme se i tvé služby, veřejný notarie, prosíce, aby nám a těm, kdož nás se přidržují a přidržovati chtějí, skrze tebe o předeslaném a stran předeslaného jeden neb více učiněn byl zápis či ve- řejné zápisy; bez porušení práva toto odvolání a jiné věci v něm obsažené opraviti, objasniti, přidati, ubrati, znova se-
Strana 35
35 psati, slovem neb v písmě, a se stále neporušeným jiných kterýchkoli práva dobrodiní trváním. Podáno jest toto odvolání a jednáno jest o těchto vě- cech léta, indikce,2) dne měsíce, hodiny, na místě a za ponti- fika jako svrchu, za přítomnosti počestných a znamenítých mužů, Matěje z Tučap kněze, Petra z Bystřice, Jana z Tu- škova, studentů kleriků Pražské a Olomúcké diecése, a Havla z Knina panoše, a mnohých jiných svědků víry hodných, k předeslanému povolaných zvláště a dožádaných. Já Michael syn někdejšího Mikuláše z Prachatie, Pražské diecése veřejný z moci císařské a pánů mistrů, doktorův a žákův svrchu jmenované university učení Pražského přísežný notarius atd. 1) Pal. 122 Tom. 482. 2) Římský počet je číslo, které ukazuje, kolikáté místo má některý rok v občasí 15 let; chceme-li indikci Řím- skou nebo papežskou (mimo to byla řecká a císařská) některého léta vypočítati, musíme k roku, o něž jde, přičísti 3, součet pak děliti 15 a zbytek dá číslo indikcí. 3) Velekněžství, papežství. 4) Viz list 82. pozn. 3. a 4. 5) Viz list 77. pozn. 4. 6) Písaře přísežného. 7) Nej- vyšší hodnosť učitelská udělovaná na filosofické fakultě vysokého učení; mistr = doktor mající neobmezené právo k přednášení. 3) Nižší hod- nosť učitelská na vysokém učení mající jen obmezené právo ku před- nášení na své fakultě. 9) Tito tři poslední byli bakaláři. 10) Tito tři poslední byli studenti Pražské university. 11) Jméno těch zkoušených mistrů = doktorů, kteří prve než byli veřejně na mistrovství povýšeni, licenci čili oprávnění k učení obdrželi. 12) Na konci vyjmenovanými. 13) Poslanec, splnomocněnec papežský. 14) Nejvyšší představený univer- sity, kterýmž byl vždy arcibiskup Pražský. 15) Na synodu 17. července 1408. 16) T. j. nejen titul mající, nýbrž skutečnými, zvláště od papeže vyslanými plnomocníky jsoucí. 17) Pro tu při od papeže jmenovaných čili delegovaných jiných osob k. p. některého českého biskupa anebo poddelegátů. 13) Appellace pěti studentů se strany Husovy. 19) Zále- žející ze všech v službě papežské stolice jsoucích Římských úřadů. 26) Soudce, radní, hodnostář papežského dvoru, úřadník pro právní zá- ležitosti. 21) Pře běžící, totiž pře zahájená a nedokončená. 22) Pravo- moc, soudní moc. 23) Vedené biskupem Jaroslavem. 24) Ze dne 20. pro- since 1409. 25) Papežského místokancléře. 26) Pět studentů strany Hu- 3*
35 psati, slovem neb v písmě, a se stále neporušeným jiných kterýchkoli práva dobrodiní trváním. Podáno jest toto odvolání a jednáno jest o těchto vě- cech léta, indikce,2) dne měsíce, hodiny, na místě a za ponti- fika jako svrchu, za přítomnosti počestných a znamenítých mužů, Matěje z Tučap kněze, Petra z Bystřice, Jana z Tu- škova, studentů kleriků Pražské a Olomúcké diecése, a Havla z Knina panoše, a mnohých jiných svědků víry hodných, k předeslanému povolaných zvláště a dožádaných. Já Michael syn někdejšího Mikuláše z Prachatie, Pražské diecése veřejný z moci císařské a pánů mistrů, doktorův a žákův svrchu jmenované university učení Pražského přísežný notarius atd. 1) Pal. 122 Tom. 482. 2) Římský počet je číslo, které ukazuje, kolikáté místo má některý rok v občasí 15 let; chceme-li indikci Řím- skou nebo papežskou (mimo to byla řecká a císařská) některého léta vypočítati, musíme k roku, o něž jde, přičísti 3, součet pak děliti 15 a zbytek dá číslo indikcí. 3) Velekněžství, papežství. 4) Viz list 82. pozn. 3. a 4. 5) Viz list 77. pozn. 4. 6) Písaře přísežného. 7) Nej- vyšší hodnosť učitelská udělovaná na filosofické fakultě vysokého učení; mistr = doktor mající neobmezené právo k přednášení. 3) Nižší hod- nosť učitelská na vysokém učení mající jen obmezené právo ku před- nášení na své fakultě. 9) Tito tři poslední byli bakaláři. 10) Tito tři poslední byli studenti Pražské university. 11) Jméno těch zkoušených mistrů = doktorů, kteří prve než byli veřejně na mistrovství povýšeni, licenci čili oprávnění k učení obdrželi. 12) Na konci vyjmenovanými. 13) Poslanec, splnomocněnec papežský. 14) Nejvyšší představený univer- sity, kterýmž byl vždy arcibiskup Pražský. 15) Na synodu 17. července 1408. 16) T. j. nejen titul mající, nýbrž skutečnými, zvláště od papeže vyslanými plnomocníky jsoucí. 17) Pro tu při od papeže jmenovaných čili delegovaných jiných osob k. p. některého českého biskupa anebo poddelegátů. 13) Appellace pěti studentů se strany Husovy. 19) Zále- žející ze všech v službě papežské stolice jsoucích Římských úřadů. 26) Soudce, radní, hodnostář papežského dvoru, úřadník pro právní zá- ležitosti. 21) Pře běžící, totiž pře zahájená a nedokončená. 22) Pravo- moc, soudní moc. 23) Vedené biskupem Jaroslavem. 24) Ze dne 20. pro- since 1409. 25) Papežského místokancléře. 26) Pět studentů strany Hu- 3*
Strana 36
36 sovy, kteří r. 1408 Zbyňka u papeže žalovali. 27) Viz list 14. pozn. 6. 28) Čtverky, listy na čtyřikrát složené. 29) Církevním. 30) Vyobcování z cirkve. 31) Obročí, roční příjmy, důchody s některým duchovním úřadem spojené. 32) Jakási výhoda. 33) Knihy Viklefovy nebohoslovné. 34) Skut. ap. 17/28. 35) Řecký mudrc r. 384 př. Kr. naroz. 36) Arabský filosof ve Španělsku r. 1126—1198 po Kr. velký vykladač (kommen- tator) spisů Aristotelových. 37) Petrns Lombardus, círk. učenec a arci- biskup Pařížský † 1164, hlavní spis jeho, o němž 250 výkladů jest na- psáno: „Seutentiarum libri quatuor — Moudrostí čtyři knihy“ způsobil, že mu dáván čestný titul: Magister sententiarum = mistr moudrostí. Možno, že zde týž titul se přikládá Origenovi, a on že jest zde míněn. 38) Círk. otec v Egyptské Alexandrii, příjmím „ocelivý“, velice učený, který prý 6000 spisů sepsal, nar. 185, pro své odchylky v učení pronásledovaný. 39) Viz list 77. pozn. 4. 40) Jistá opatrovnická práva zakladatele kostela k tomuto, zejména právo navrhovati k potvrzení kazatele. 41) Arcibiskup tehdejší Jan z Jenštejna. 42) Jemuž z příjmů kaple v náhradu mělo dáváno býti ročně 90 grošů, což později na tři kopy zvýšeno. 43) Církevně, zvláště papežským potvrzením. () Pohanou. 10. Lounským.1) (Kolem r. 1410.) Hus psal zbožným občanům Lounským, kterýchž osobně neznal, poněvadž o nich slyšel chvalitebné věci v příčině víry, poslušenství ke slovu Božímu a v tom jednomyslnosti. Zdá se, že Lounští hned na počátku husitského hnutí k Husovi a jeho zásadám byli přilnuli, a že již v r. 1410, ovládaném spory o Viklefovy knihy, Husovi do klatby danému byli se naklonili. Nepochybně následovaly i v Lounech podobně jak v Praze, bouře na prohlášení klatby nad Husem. To jest jisté, že po smrti Husově Louny náležely k nejvěrnějším husitským (táborským) městům a že na počátku třicetileté války držely se stavy evangelickými, načež ihned po bitvě na Bílé Hoře 1620 jsou vypáleny. V přítomném listé Hus Lounské chválí a povzbuzuje je, aby setrvajíce u vzájemné lásce a svornosti hleděli spíše mstíti křivdy proti Bohu, než proti sobě samým spáchané a povždy života věčného dbalí byli, který na světlo vyvede, kdo z církve vyobcován jest.
36 sovy, kteří r. 1408 Zbyňka u papeže žalovali. 27) Viz list 14. pozn. 6. 28) Čtverky, listy na čtyřikrát složené. 29) Církevním. 30) Vyobcování z cirkve. 31) Obročí, roční příjmy, důchody s některým duchovním úřadem spojené. 32) Jakási výhoda. 33) Knihy Viklefovy nebohoslovné. 34) Skut. ap. 17/28. 35) Řecký mudrc r. 384 př. Kr. naroz. 36) Arabský filosof ve Španělsku r. 1126—1198 po Kr. velký vykladač (kommen- tator) spisů Aristotelových. 37) Petrns Lombardus, círk. učenec a arci- biskup Pařížský † 1164, hlavní spis jeho, o němž 250 výkladů jest na- psáno: „Seutentiarum libri quatuor — Moudrostí čtyři knihy“ způsobil, že mu dáván čestný titul: Magister sententiarum = mistr moudrostí. Možno, že zde týž titul se přikládá Origenovi, a on že jest zde míněn. 38) Círk. otec v Egyptské Alexandrii, příjmím „ocelivý“, velice učený, který prý 6000 spisů sepsal, nar. 185, pro své odchylky v učení pronásledovaný. 39) Viz list 77. pozn. 4. 40) Jistá opatrovnická práva zakladatele kostela k tomuto, zejména právo navrhovati k potvrzení kazatele. 41) Arcibiskup tehdejší Jan z Jenštejna. 42) Jemuž z příjmů kaple v náhradu mělo dáváno býti ročně 90 grošů, což později na tři kopy zvýšeno. 43) Církevně, zvláště papežským potvrzením. () Pohanou. 10. Lounským.1) (Kolem r. 1410.) Hus psal zbožným občanům Lounským, kterýchž osobně neznal, poněvadž o nich slyšel chvalitebné věci v příčině víry, poslušenství ke slovu Božímu a v tom jednomyslnosti. Zdá se, že Lounští hned na počátku husitského hnutí k Husovi a jeho zásadám byli přilnuli, a že již v r. 1410, ovládaném spory o Viklefovy knihy, Husovi do klatby danému byli se naklonili. Nepochybně následovaly i v Lounech podobně jak v Praze, bouře na prohlášení klatby nad Husem. To jest jisté, že po smrti Husově Louny náležely k nejvěrnějším husitským (táborským) městům a že na počátku třicetileté války držely se stavy evangelickými, načež ihned po bitvě na Bílé Hoře 1620 jsou vypáleny. V přítomném listé Hus Lounské chválí a povzbuzuje je, aby setrvajíce u vzájemné lásce a svornosti hleděli spíše mstíti křivdy proti Bohu, než proti sobě samým spáchané a povždy života věčného dbalí byli, který na světlo vyvede, kdo z církve vyobcován jest.
Strana 37
37 Mistr Jan Hus, sluha Boží nehodný, věřícím občanům Lounským milosť a pokoj Pána našeho Ježíše Krista. Třeba jsem Vás, nejdražší, nespatřil tělesnýma svýma očima, nýbrž vnitřníma, nicméně o Vaší pevné víře a lásce k Bohu a jeho evangeliu doslýchám, jak sám Spasitel Vás sjednotil ve víře, pokoji, lásce a poslouchání slova Božího, tak že Vaše svornosť a jednomyslnosť přede všemi jinými obcemi království Českého v nitru mém složena jest. Zapří- sahám tudíž Vás, nejdražší, nechť již jsem Vám osobně ne- znám, ale upřímný jsa v Bohu ku spáse Vaší, milujte se ve- spolek, stůjte v jednotě, nedejte se nijakým způsobem mezi sebou rozděliti. Neboť ona jednota, která v pravé víře zá- klad má, Bohu spaseny zachová Vás. Bůh uděliž Vám na vzájem skrze milosrdenství své zdaru, abyste mohli vítěziti nad tělem, světem a ďáblem. Toho, nejdražší, dbajíce na paměti mějte, aby nepo- vstávaly skrze Vás nižádné rozkoly, zrady, nepřízně, hněvy atd. Jestli kdo mezi Vámi nesvládný a rozbrojů rozsévač, toho mezi sebou jako bratra obviňtež. Před soudem sporů nesvádějtež, neboť obě strany velkou pohromu berou na duši, těle i statcích. Usilujte spíše stíhati křivdy, které Bohu se dějí, než které vám. V tom právě, ó žel, vešken svět bloudí, že lidé smrtelní více křivdu vlastní, než křivdu proti Bohu stíhati touží. Tuto cestu Antikrist nejvíce upravuje a dobře dláždí, především nám kněžím, kteří chceme, aby ustanovení lidská přesněji zachovávána byla než slovo Boží. Hle tento kněz, mnich nebo prelát smilní nebo cizoloží, ten zločin bez trestu zůstane, ale jestliže něčemu dle vůle své učí, to chce, aby zachováváno bylo pod kletbou. Podobně lidé světští, jestliže kdo Boha urazí, netrestají, ale jestliže někdo řekne jim: „Páni konšelé, nespravedlivě mne odsuzujete,“ což dosti často se děje, tu mečem trestají, poněvadž viní soudce z ne- spravedlnosti.
37 Mistr Jan Hus, sluha Boží nehodný, věřícím občanům Lounským milosť a pokoj Pána našeho Ježíše Krista. Třeba jsem Vás, nejdražší, nespatřil tělesnýma svýma očima, nýbrž vnitřníma, nicméně o Vaší pevné víře a lásce k Bohu a jeho evangeliu doslýchám, jak sám Spasitel Vás sjednotil ve víře, pokoji, lásce a poslouchání slova Božího, tak že Vaše svornosť a jednomyslnosť přede všemi jinými obcemi království Českého v nitru mém složena jest. Zapří- sahám tudíž Vás, nejdražší, nechť již jsem Vám osobně ne- znám, ale upřímný jsa v Bohu ku spáse Vaší, milujte se ve- spolek, stůjte v jednotě, nedejte se nijakým způsobem mezi sebou rozděliti. Neboť ona jednota, která v pravé víře zá- klad má, Bohu spaseny zachová Vás. Bůh uděliž Vám na vzájem skrze milosrdenství své zdaru, abyste mohli vítěziti nad tělem, světem a ďáblem. Toho, nejdražší, dbajíce na paměti mějte, aby nepo- vstávaly skrze Vás nižádné rozkoly, zrady, nepřízně, hněvy atd. Jestli kdo mezi Vámi nesvládný a rozbrojů rozsévač, toho mezi sebou jako bratra obviňtež. Před soudem sporů nesvádějtež, neboť obě strany velkou pohromu berou na duši, těle i statcích. Usilujte spíše stíhati křivdy, které Bohu se dějí, než které vám. V tom právě, ó žel, vešken svět bloudí, že lidé smrtelní více křivdu vlastní, než křivdu proti Bohu stíhati touží. Tuto cestu Antikrist nejvíce upravuje a dobře dláždí, především nám kněžím, kteří chceme, aby ustanovení lidská přesněji zachovávána byla než slovo Boží. Hle tento kněz, mnich nebo prelát smilní nebo cizoloží, ten zločin bez trestu zůstane, ale jestliže něčemu dle vůle své učí, to chce, aby zachováváno bylo pod kletbou. Podobně lidé světští, jestliže kdo Boha urazí, netrestají, ale jestliže někdo řekne jim: „Páni konšelé, nespravedlivě mne odsuzujete,“ což dosti často se děje, tu mečem trestají, poněvadž viní soudce z ne- spravedlnosti.
Strana 38
38 Já však doufám v Pána, že od těchto nehod vás osvo- bodí, abyste více zákona jeho ostříhali než ustanovení lidských. Ten když zachováte, nikdo vám nebude moci škoditi. Pročež, nejdražší, dbejte těch věcí, které jsou věčné a které nikdy nehynou. Dvě zajisté jsou věci: zatracení a život věčný. V zatracení oheň ustavičný, temnoty, trápení nesmírné a s ďábly věčné pálení. V životě pak věčném radosť dokonalá, světlo, tam žádné bolesti ani muk a s Bohem samým a an- děly jeho obcování. Jak sv. Pavel 2) praví: Čeho oko neví- dalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské (rozumějte tu „lidské“ v plném slova smyslu) nevstoupilo, připravil Bůh těm, kteří jej milují. Blaženi tedy budeme, dokud blaženství onoho užívati budeme, kde dokonalá láska bude; tam zajisté uvidíme, kdo jest vyobcován z církve, zatracen a zlořečen, tam všecky hříchy nyní v srdci lidském utajené, na jevo vy- jdou; tam takové radosti a potěchy dojdeme, které nikdy nebudeme zbaveni, a jestliže zde něco pro Krista vy- trpíme, blaženi budeme. Neboť křížem a soužením, jako zlato ohněm zkoušeni jsme mistrem, který celý svět z ničeho učinil. Blaženi tedy budeme, jestliže v dobrém až do konce setrváme. To, nejdražší, vědouce, že svět k horšímu spěje, smrť přede dveřmi jest, a my v krátce odtud se odebrati máme, předně zbožně a svaté, hříchů se zřeknouce, žijte, potom o to se snažte, co jest nebeského, konečně Boha z celého srdce milujte a v něj důvěřujte, poněvadž Vás pro zásluhy Ježíše Krista ve své slávě ozdobí a svého království účast- nými učiní. Amen. 1) Tom. 485 Pal. 122. 2) 1 Kor. 2.9.
38 Já však doufám v Pána, že od těchto nehod vás osvo- bodí, abyste více zákona jeho ostříhali než ustanovení lidských. Ten když zachováte, nikdo vám nebude moci škoditi. Pročež, nejdražší, dbejte těch věcí, které jsou věčné a které nikdy nehynou. Dvě zajisté jsou věci: zatracení a život věčný. V zatracení oheň ustavičný, temnoty, trápení nesmírné a s ďábly věčné pálení. V životě pak věčném radosť dokonalá, světlo, tam žádné bolesti ani muk a s Bohem samým a an- děly jeho obcování. Jak sv. Pavel 2) praví: Čeho oko neví- dalo, ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské (rozumějte tu „lidské“ v plném slova smyslu) nevstoupilo, připravil Bůh těm, kteří jej milují. Blaženi tedy budeme, dokud blaženství onoho užívati budeme, kde dokonalá láska bude; tam zajisté uvidíme, kdo jest vyobcován z církve, zatracen a zlořečen, tam všecky hříchy nyní v srdci lidském utajené, na jevo vy- jdou; tam takové radosti a potěchy dojdeme, které nikdy nebudeme zbaveni, a jestliže zde něco pro Krista vy- trpíme, blaženi budeme. Neboť křížem a soužením, jako zlato ohněm zkoušeni jsme mistrem, který celý svět z ničeho učinil. Blaženi tedy budeme, jestliže v dobrém až do konce setrváme. To, nejdražší, vědouce, že svět k horšímu spěje, smrť přede dveřmi jest, a my v krátce odtud se odebrati máme, předně zbožně a svaté, hříchů se zřeknouce, žijte, potom o to se snažte, co jest nebeského, konečně Boha z celého srdce milujte a v něj důvěřujte, poněvadž Vás pro zásluhy Ježíše Krista ve své slávě ozdobí a svého království účast- nými učiní. Amen. 1) Tom. 485 Pal. 122. 2) 1 Kor. 2.9.
Strana 39
39 1I. Veřejný list.1) (R. 1410 v červenci.) Ohražení Husovo proti zamýšlenému upálení knih Vi- klefových sebraných, kteréž i hmotně veliký majetek repre- sentovaly, nemělo výsledku, ač i universita jednomyslně proti upálení se vyslovila 15. června, v tom smyslu o zakročení krále požádala a veřejnou vyhlášku 21. června učinila. Zbyněk po kratičkém otálení přikročil k spálení knih, kteréž se stalo za hlučného zpěvu „Tě Boha chválíme“ a za zvonění, načež se uchýlil do Roudnice a odtud klatbu na Husa vydal. Hus pak a čtyři přátelé jeho oznámili po vykonaném spálení veřejnou disputací k obhájení některých bezzávadných (viz č. 9), ale spolu upálených knih Viklefových, kterážto vy- konána byla ve dnech od 27. července až do 6. srpna na universitě. Tato vyhláška s rozdělením úkolů jest v přítomném listě. M. Jan z Husince, svatého bohosloví bakalář2) zřízený, bude státi v příští neděli (27. července) proti odsuzovatelům k obhájení knihy M. Jana Viklefa o nestvořené, blahoslavené a velebné Trojici. M. Jakub ze Stříbra, svatého bohosloví bakalář, bude státi v pondělí příští (28. července) o jedenácté hodině na katedře,3) aby obhájil dekalog4) M. Jana Viklefa proti od- suzovatelům, tvrdícím, že jmenovaná kniha v sobě má zjevná kacířství. M. Prokop z Plzně bude státi ve čtvrtek (31. července) na katedře, aby způsobem ve školách obvyklým v obhájení dokázal, že traktát M. Jana Viklefa o ideách žádné kacířství jistě netvrdí, ani blud proti katolické víře brojící. Zdislav z Vartenberka čili ze Zvířetic, mistr svobodných umění učení university Pražské bude státi od příští středy
39 1I. Veřejný list.1) (R. 1410 v červenci.) Ohražení Husovo proti zamýšlenému upálení knih Vi- klefových sebraných, kteréž i hmotně veliký majetek repre- sentovaly, nemělo výsledku, ač i universita jednomyslně proti upálení se vyslovila 15. června, v tom smyslu o zakročení krále požádala a veřejnou vyhlášku 21. června učinila. Zbyněk po kratičkém otálení přikročil k spálení knih, kteréž se stalo za hlučného zpěvu „Tě Boha chválíme“ a za zvonění, načež se uchýlil do Roudnice a odtud klatbu na Husa vydal. Hus pak a čtyři přátelé jeho oznámili po vykonaném spálení veřejnou disputací k obhájení některých bezzávadných (viz č. 9), ale spolu upálených knih Viklefových, kterážto vy- konána byla ve dnech od 27. července až do 6. srpna na universitě. Tato vyhláška s rozdělením úkolů jest v přítomném listě. M. Jan z Husince, svatého bohosloví bakalář2) zřízený, bude státi v příští neděli (27. července) proti odsuzovatelům k obhájení knihy M. Jana Viklefa o nestvořené, blahoslavené a velebné Trojici. M. Jakub ze Stříbra, svatého bohosloví bakalář, bude státi v pondělí příští (28. července) o jedenácté hodině na katedře,3) aby obhájil dekalog4) M. Jana Viklefa proti od- suzovatelům, tvrdícím, že jmenovaná kniha v sobě má zjevná kacířství. M. Prokop z Plzně bude státi ve čtvrtek (31. července) na katedře, aby způsobem ve školách obvyklým v obhájení dokázal, že traktát M. Jana Viklefa o ideách žádné kacířství jistě netvrdí, ani blud proti katolické víře brojící. Zdislav z Vartenberka čili ze Zvířetic, mistr svobodných umění učení university Pražské bude státi od příští středy
Strana 40
40 za týden (6. srpna) o 11. hodině na katedře, hotov jsa ob- hájiti knihu M. Jana Viklefa pojednávající o všeobecných pojmech proti ctihodnému p. Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému a jeho mínění méně spravedlivě pronešenému a proti všem jiným jmenovaný výrok jakýmkoliv způsobem potírajícím. M. Šimon z Tišňova, svatého bohosloví bakalář, zamýšlí v příští úterý (29. července) o 11. hodině, po předeslaném ohražení víry obhájiti traktát M. Jana Viklefa o dovozování předloh proti odsuzovatelům téhož traktátu a ukáže, že žádné kacířství ani nějaký zřejmý blud v něm není obsažen. 1) Tom. 486 Pal 124. 2) Viz čís. 9 pozn. 7. a 8. 3) Učitelské stolici. 1) Desatero. 12. Vladislavovi králi polskému.1) (R. 1410 po 15. červenci.) Jagello, kníže Litevský, nabyl s manželkou Hedvikou krá- lovské koruny Polské, když se byl dal r. 1386 pokřtiti a přijal jméno Vladislav II. (r. 1386—1434). K obhájení vlasti časté války míval zejména s řádem německých rytířů čili křižov- níků, panujícím v sousedním Prusku. Týž byv založen r. 1190 v Palestýně původně k vůli ošetřování německých nemocných poutníků do svaté země a později podle vzoru řádu Templář- ského jako řád rytířský zařízen s povinností boje proti ne- věřícím, podrobil si r. 1230 počínaje po 50letém boji po- hanské Prusy, mezi nimiž český biskup Vojtěch kdys smrtí mučedlnickou byl zahynul. Spojiv se r. 1237 s Livonskými bratřími mečovými, rytířským to řádem r. 1202 založeným za účelem rozšiřování křesťanství mezi národy severními: Livonským, Kuronským a Estonským, ohrožoval neustále Litvu a Polsku. Válka r. 1410 vypuknuvší vedla k veliké bitvě u Tannenberku pod Grünwaldem nedaleko Kralovce dne 15. července, v níž polovice celého křižáckého vojska, (40.000) i s velmistrem padla a kterouž smrtící rána řádu německých rytířů zasazena byla. Té bitvy se súčastnili ve vojsku polském následující Češi: Jan Sokol z Lamberka,
40 za týden (6. srpna) o 11. hodině na katedře, hotov jsa ob- hájiti knihu M. Jana Viklefa pojednávající o všeobecných pojmech proti ctihodnému p. Zbyňkovi, arcibiskupu Pražskému a jeho mínění méně spravedlivě pronešenému a proti všem jiným jmenovaný výrok jakýmkoliv způsobem potírajícím. M. Šimon z Tišňova, svatého bohosloví bakalář, zamýšlí v příští úterý (29. července) o 11. hodině, po předeslaném ohražení víry obhájiti traktát M. Jana Viklefa o dovozování předloh proti odsuzovatelům téhož traktátu a ukáže, že žádné kacířství ani nějaký zřejmý blud v něm není obsažen. 1) Tom. 486 Pal 124. 2) Viz čís. 9 pozn. 7. a 8. 3) Učitelské stolici. 1) Desatero. 12. Vladislavovi králi polskému.1) (R. 1410 po 15. červenci.) Jagello, kníže Litevský, nabyl s manželkou Hedvikou krá- lovské koruny Polské, když se byl dal r. 1386 pokřtiti a přijal jméno Vladislav II. (r. 1386—1434). K obhájení vlasti časté války míval zejména s řádem německých rytířů čili křižov- níků, panujícím v sousedním Prusku. Týž byv založen r. 1190 v Palestýně původně k vůli ošetřování německých nemocných poutníků do svaté země a později podle vzoru řádu Templář- ského jako řád rytířský zařízen s povinností boje proti ne- věřícím, podrobil si r. 1230 počínaje po 50letém boji po- hanské Prusy, mezi nimiž český biskup Vojtěch kdys smrtí mučedlnickou byl zahynul. Spojiv se r. 1237 s Livonskými bratřími mečovými, rytířským to řádem r. 1202 založeným za účelem rozšiřování křesťanství mezi národy severními: Livonským, Kuronským a Estonským, ohrožoval neustále Litvu a Polsku. Válka r. 1410 vypuknuvší vedla k veliké bitvě u Tannenberku pod Grünwaldem nedaleko Kralovce dne 15. července, v níž polovice celého křižáckého vojska, (40.000) i s velmistrem padla a kterouž smrtící rána řádu německých rytířů zasazena byla. Té bitvy se súčastnili ve vojsku polském následující Češi: Jan Sokol z Lamberka,
Strana 41
41 Zbislávek, Salava a Jan z Jenčíkovic z Moravy, zda také Jan Žižka z Trocnova jest pochybno. Poněvadž ještě téhož roku uherský Zikmund do Polsky vpadl, dohodl se Vladislav s křižovníky uzavřením míru dne 1. února 1411. Hus obdržev zprávu o této rozhodné bitvě poslal list Vladislavovi. V něm vyslovuje svou radosť nad dobytým vítězstvím, kteréž připisuje moci Ježíše Krista, jenž pokorné povyšuje a pýchu snižuje; napomíná krále, aby se držel pokory a krále pokoje následoval a i se Zikmundem mír uzavřel, a vyslovuje žádosť, aby očima tělesnýma krále mohl spatřiti. Spasení a milosť, pokoj i vítězství od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Nejjasnější kníže a králi vznešený! Když Oneš z Huorky, Vašeho Veličenstva poslanec,2) o vítězství a chvály hodné svornosti 3) jisté noviny přinesl, velikou v srdci mém radosť způsobil, již ani péro vypsati ani jazyk můj není s to vy- jádřiti, jak by slušelo. Vím však, králi nejkřesťanštější, že ne Vaší vznešenosti moc, ale nejvyššího krále pokoje, Pána Ježíše Krista nepřátely a Vaší důstojnosti pyšné odpůrce a soky ponížila a s přemocného stolce pýchy sesadila a vy- výšila nízké, aby obojí, před očima samého krále pokoje moc majíce, se třásli a jeho pomoc ve svých potřebách vzývali a věděli, že není vítězství leč od něho, jejž nikdo z lidí ne- může přemoci a jenž pokorným dává vítězství a pro pokoru konečně vyvyšuje. Neboť učil častěji říkaje: „Každý kdo se povyšuje, bude ponížen a kdo se ponižuje, bude povýšen“. Naplněno jest obojí. Kde tedy jsou dva meče4) odpůrců? V pravdě jimi jsou potřeni, jimiž pokoušeli se držeti nízkého. Hle, dva napřáhli — dobrotivosti a pýchy, a mnoho tisíc zničili odporně stísněni. Kde jsou meče, koňové pokrytí a obrnění, ozbrojení, ve které důvěřovali? Kde peníze bez počtu neb pokladové? Zajisté všecko zmizelo. Nevěřili zpupní,
41 Zbislávek, Salava a Jan z Jenčíkovic z Moravy, zda také Jan Žižka z Trocnova jest pochybno. Poněvadž ještě téhož roku uherský Zikmund do Polsky vpadl, dohodl se Vladislav s křižovníky uzavřením míru dne 1. února 1411. Hus obdržev zprávu o této rozhodné bitvě poslal list Vladislavovi. V něm vyslovuje svou radosť nad dobytým vítězstvím, kteréž připisuje moci Ježíše Krista, jenž pokorné povyšuje a pýchu snižuje; napomíná krále, aby se držel pokory a krále pokoje následoval a i se Zikmundem mír uzavřel, a vyslovuje žádosť, aby očima tělesnýma krále mohl spatřiti. Spasení a milosť, pokoj i vítězství od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Nejjasnější kníže a králi vznešený! Když Oneš z Huorky, Vašeho Veličenstva poslanec,2) o vítězství a chvály hodné svornosti 3) jisté noviny přinesl, velikou v srdci mém radosť způsobil, již ani péro vypsati ani jazyk můj není s to vy- jádřiti, jak by slušelo. Vím však, králi nejkřesťanštější, že ne Vaší vznešenosti moc, ale nejvyššího krále pokoje, Pána Ježíše Krista nepřátely a Vaší důstojnosti pyšné odpůrce a soky ponížila a s přemocného stolce pýchy sesadila a vy- výšila nízké, aby obojí, před očima samého krále pokoje moc majíce, se třásli a jeho pomoc ve svých potřebách vzývali a věděli, že není vítězství leč od něho, jejž nikdo z lidí ne- může přemoci a jenž pokorným dává vítězství a pro pokoru konečně vyvyšuje. Neboť učil častěji říkaje: „Každý kdo se povyšuje, bude ponížen a kdo se ponižuje, bude povýšen“. Naplněno jest obojí. Kde tedy jsou dva meče4) odpůrců? V pravdě jimi jsou potřeni, jimiž pokoušeli se držeti nízkého. Hle, dva napřáhli — dobrotivosti a pýchy, a mnoho tisíc zničili odporně stísněni. Kde jsou meče, koňové pokrytí a obrnění, ozbrojení, ve které důvěřovali? Kde peníze bez počtu neb pokladové? Zajisté všecko zmizelo. Nevěřili zpupní,
Strana 42
42 že chudými byli shledáni ti. . .,5) kteří zásadně neměli dů- věry v Pána Ježíše. Pročež, kníže nejjasnější, o tom v mysli moudrosti Vaší uvažujíce, držte se pokory, poněvadž sama povyšuje. Krále následujte, krále pokoje Pána Ježíše Krista, směřujte k míru s nejjasnějším knížetem králem Zikmundem, a bude-li sám něco chtíti ze zpupnosti takové, co s pomocí Pána neučiní, však Vaše Veličenstvo pravé míry pokory se vždy přidržiž, aby nebyla vylita krev křesťanská opětně a nevzešlo veliké nebezpečenství duší. Já však služebník Kristův neužitečný neustanu s veškerým lidem pokorně vzývati milosť všemohoucího Pána o svornosť takovou, aby ji ráčil nejlaska- vější Pán dáti. Přeji si též, králi vznešený, z hloubí srdce Vaši osobu očima spatřiti tělesnýma, což doufám, že Pán Ježíš Kristus račí mi dáti, dopřeje-li přispěti zdaru Vašeho Veličenstva neb mého kázání, jak se mu líbí. Bůh vše- mohoucí račiž Vašemu Veličenstvu pomáhati, pro spasitele našeho, prostředníka Boha i lidí, Pána Ježíše Krista. Amen. 1) List nově nalezený, jestě netištěný, z rukopisu Staroboleslav- ského, s nadpisem: „Mistr Jan Hus králi Polskému“. 2) Nepochybně ku králi Václavovi. 3) Nepochybně nějakého příměří mezi bojujícími; jestliže by se týkalo konečného míru, což není pravdě podobno, musil by list do doby po 1. únoru 1411 položen býti. 1) Narážka na oděv bratří mečových s křižovníky spojených: na bílém oděvě měli vyšity dva křížem položené meče. 5) Místo jest porušeno. 13. Mistru Richardu Anglickému.1) (R. 1410.) Mistr Richard Fitze v Londýně, „mistra Jana Viklefa soudruh v pracích evangelických“, „který mnoho již soužení byl vytrpěl“, poslal Husovi a Čechům dne 8. září 1410 list povzbuzující k vytrvalosti u víře, zvěděv nepochybně o boji v Praze pro Viklefovy věty vzniklém. Hus o přijetí toho listu učinil v Betlémě při kázání zmínku, tak že posluchači vzplanuvše prosili, aby jej Hus do češtiny přeložil.
42 že chudými byli shledáni ti. . .,5) kteří zásadně neměli dů- věry v Pána Ježíše. Pročež, kníže nejjasnější, o tom v mysli moudrosti Vaší uvažujíce, držte se pokory, poněvadž sama povyšuje. Krále následujte, krále pokoje Pána Ježíše Krista, směřujte k míru s nejjasnějším knížetem králem Zikmundem, a bude-li sám něco chtíti ze zpupnosti takové, co s pomocí Pána neučiní, však Vaše Veličenstvo pravé míry pokory se vždy přidržiž, aby nebyla vylita krev křesťanská opětně a nevzešlo veliké nebezpečenství duší. Já však služebník Kristův neužitečný neustanu s veškerým lidem pokorně vzývati milosť všemohoucího Pána o svornosť takovou, aby ji ráčil nejlaska- vější Pán dáti. Přeji si též, králi vznešený, z hloubí srdce Vaši osobu očima spatřiti tělesnýma, což doufám, že Pán Ježíš Kristus račí mi dáti, dopřeje-li přispěti zdaru Vašeho Veličenstva neb mého kázání, jak se mu líbí. Bůh vše- mohoucí račiž Vašemu Veličenstvu pomáhati, pro spasitele našeho, prostředníka Boha i lidí, Pána Ježíše Krista. Amen. 1) List nově nalezený, jestě netištěný, z rukopisu Staroboleslav- ského, s nadpisem: „Mistr Jan Hus králi Polskému“. 2) Nepochybně ku králi Václavovi. 3) Nepochybně nějakého příměří mezi bojujícími; jestliže by se týkalo konečného míru, což není pravdě podobno, musil by list do doby po 1. únoru 1411 položen býti. 1) Narážka na oděv bratří mečových s křižovníky spojených: na bílém oděvě měli vyšity dva křížem položené meče. 5) Místo jest porušeno. 13. Mistru Richardu Anglickému.1) (R. 1410.) Mistr Richard Fitze v Londýně, „mistra Jana Viklefa soudruh v pracích evangelických“, „který mnoho již soužení byl vytrpěl“, poslal Husovi a Čechům dne 8. září 1410 list povzbuzující k vytrvalosti u víře, zvěděv nepochybně o boji v Praze pro Viklefovy věty vzniklém. Hus o přijetí toho listu učinil v Betlémě při kázání zmínku, tak že posluchači vzplanuvše prosili, aby jej Hus do češtiny přeložil.
Strana 43
43 V listě přítomném H. děkuje za list tak mocný, po- těšitedlný a posilňující; oznamuje, jak nejenom lid český po slovu Božím nesmírně touží, nýbrž že přijímají i zemané, rytíři, hrabata, ba i sám král, královna a všecken dvůr; při- pomíná malomocnou zuřivosť hierarchie proti sobě; opakuje Richardem učiněnou zmínku o možné smrti mučedlnické pro evangelium; a přeje Richardovi dlouhého věku, jemu i sobě života věčného. Pokoj Kristův vzmáhejž se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který dán jest Vám, nejdražší v Kristu Ježíši! Laskavý list Tvůj, který s hůry od otce světel sestoupil, mocně roznítil srdce bratřím v Kristu, poněvadž obsahuje v sobě tolik lahody, důraznosti, posily a potěchy, že kdyby jiná písma jednotlivá skrze Antikrista2) jícnem pekelným byla pohlcena, sám by postačoval věřícím Kristovým ku spáse. Pročež jeho jadrnosť a sílu v mysli své uvažuje, řekl jsem před mnohými lidmi při kázání veřejném, při kterém, jak odhaduji, bylo skoro deset tisíc lidí: Hle, bratří nejmilejší! jak velikou péči o spásu vaši hlasatelé Kristovi nejvěrnější mají v cizích krajinách, že žádají celé srdce své vyliti, by mohli nás při zákoně Krista Pána zachovati. A připojil jsem: Hle, nejdražší bratr náš Richard, mistra Jana Viklefa soudruh v pracích evangelických, napsal vám tak posilňující list, že kdybych neměl žádného písma jiného, musil bych se za Evangelium Kristovo vydati až na smrť; a učiním to s po- mocí Pána našeho Ježíše Krista. Tak pak vzplanuli věřící Kristovi při dopise samém, že prosili mne, abych jej pře- ložil do jazyka našeho národa. Než co bych měl psáti Lásce Tvé a ostatním bratřím, nevím. Abych daleko učenější poučoval, s to nejsem, a zdaž jsa mdlejší, mohu statečnějších ve službě Kristově posilo- vati? a co bych měl říci? Slova poučná mi Láska Tvá předem z úst vzala. Jediné mi zbývá, abych prosil a opětovně prosil
43 V listě přítomném H. děkuje za list tak mocný, po- těšitedlný a posilňující; oznamuje, jak nejenom lid český po slovu Božím nesmírně touží, nýbrž že přijímají i zemané, rytíři, hrabata, ba i sám král, královna a všecken dvůr; při- pomíná malomocnou zuřivosť hierarchie proti sobě; opakuje Richardem učiněnou zmínku o možné smrti mučedlnické pro evangelium; a přeje Richardovi dlouhého věku, jemu i sobě života věčného. Pokoj Kristův vzmáhejž se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který dán jest Vám, nejdražší v Kristu Ježíši! Laskavý list Tvůj, který s hůry od otce světel sestoupil, mocně roznítil srdce bratřím v Kristu, poněvadž obsahuje v sobě tolik lahody, důraznosti, posily a potěchy, že kdyby jiná písma jednotlivá skrze Antikrista2) jícnem pekelným byla pohlcena, sám by postačoval věřícím Kristovým ku spáse. Pročež jeho jadrnosť a sílu v mysli své uvažuje, řekl jsem před mnohými lidmi při kázání veřejném, při kterém, jak odhaduji, bylo skoro deset tisíc lidí: Hle, bratří nejmilejší! jak velikou péči o spásu vaši hlasatelé Kristovi nejvěrnější mají v cizích krajinách, že žádají celé srdce své vyliti, by mohli nás při zákoně Krista Pána zachovati. A připojil jsem: Hle, nejdražší bratr náš Richard, mistra Jana Viklefa soudruh v pracích evangelických, napsal vám tak posilňující list, že kdybych neměl žádného písma jiného, musil bych se za Evangelium Kristovo vydati až na smrť; a učiním to s po- mocí Pána našeho Ježíše Krista. Tak pak vzplanuli věřící Kristovi při dopise samém, že prosili mne, abych jej pře- ložil do jazyka našeho národa. Než co bych měl psáti Lásce Tvé a ostatním bratřím, nevím. Abych daleko učenější poučoval, s to nejsem, a zdaž jsa mdlejší, mohu statečnějších ve službě Kristově posilo- vati? a co bych měl říci? Slova poučná mi Láska Tvá předem z úst vzala. Jediné mi zbývá, abych prosil a opětovně prosil
Strana 44
44 o přispění slovem Tvým, a díky činím, že z blahoslavené Anglie skrze namáhání Tvé pomocí Pána Ježíše Krista na- byly Čechy již tak velikých prospěchů; a nedivno, že ne- jedněm vůně k smrti jest radostí, poněvadž pro mnohé jesti vůní k životu věčnému. V takové zajisté míře nepřítel člo- věka koukole v království našem nasil, že ztěží a zřídka zrno pšeničné se ukázalo, celé pole člověka zaujaly kopřivy, že nesnadno nalezena býti mohla cesta spásy. Již však lid, který chodil ve tmách, uzřel světlo veliké Ježíše Krista, poněvadž bydlícím v krajině stínu smrti světlo jeho pravdy se objevilo, kterou s pomocí Spasitele našeho přehorlivě přijímá lid, zemané, rytíři, hrabata a prostí ob- čané. A to jestliže zouplna sezná svaté ono Vaše společen- stvo Anglie, radostně s plesáním srdce provolá: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu, nebo ta opuštěná mnoho má synů.3) Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti leč písmo svaté, především evangelium a listy, a kdekoli v městě nebo ve vsi nebo ve dvoře nebo na hradě objeví se kazatel svaté pravdy, houfně sbíhají se lidé kněžstvem nepořádanym po- vrhujíce. A následkem toho zvedl se satanáš, poněvadž hnuto již ocasem samého Behemota 4) a zbývá, aby Pán Ježíš Kri- stus potřel hlavu jeho. Hle, ocasu jeho zlehka jsem se do- tekl a otevřel tlamu svou, aby mne spolu s bratřími pozřel. Zuří nyní a lživým slovem brzy kaceřuje, brzy lichotí, brzy plameny trestu zveličuje, rozšiřuje pochodeň bleskotu hrůz- ného v cizině široko daleko, ale doma neodvažuje se temene mého dotknouti. Neboť ještě nepřišla hodina, poněvadž ještě nevyrval z tlamy jeho skrze mne a bratry mé Pán ty, které k životu slávy předurčil, pročež naplní statečností hlasatele evangelia, aby samého Behemota aspoň při ocase přišlápli, dokud hlava jeho s jednotlivými údy jeho úplně by nebyla potřena. Toho přejeme si z duše, o to pracujeme, jak Vaše
44 o přispění slovem Tvým, a díky činím, že z blahoslavené Anglie skrze namáhání Tvé pomocí Pána Ježíše Krista na- byly Čechy již tak velikých prospěchů; a nedivno, že ne- jedněm vůně k smrti jest radostí, poněvadž pro mnohé jesti vůní k životu věčnému. V takové zajisté míře nepřítel člo- věka koukole v království našem nasil, že ztěží a zřídka zrno pšeničné se ukázalo, celé pole člověka zaujaly kopřivy, že nesnadno nalezena býti mohla cesta spásy. Již však lid, který chodil ve tmách, uzřel světlo veliké Ježíše Krista, poněvadž bydlícím v krajině stínu smrti světlo jeho pravdy se objevilo, kterou s pomocí Spasitele našeho přehorlivě přijímá lid, zemané, rytíři, hrabata a prostí ob- čané. A to jestliže zouplna sezná svaté ono Vaše společen- stvo Anglie, radostně s plesáním srdce provolá: Vesel se neplodná, kteráž nerodíš, vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ ku porodu, nebo ta opuštěná mnoho má synů.3) Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti leč písmo svaté, především evangelium a listy, a kdekoli v městě nebo ve vsi nebo ve dvoře nebo na hradě objeví se kazatel svaté pravdy, houfně sbíhají se lidé kněžstvem nepořádanym po- vrhujíce. A následkem toho zvedl se satanáš, poněvadž hnuto již ocasem samého Behemota 4) a zbývá, aby Pán Ježíš Kri- stus potřel hlavu jeho. Hle, ocasu jeho zlehka jsem se do- tekl a otevřel tlamu svou, aby mne spolu s bratřími pozřel. Zuří nyní a lživým slovem brzy kaceřuje, brzy lichotí, brzy plameny trestu zveličuje, rozšiřuje pochodeň bleskotu hrůz- ného v cizině široko daleko, ale doma neodvažuje se temene mého dotknouti. Neboť ještě nepřišla hodina, poněvadž ještě nevyrval z tlamy jeho skrze mne a bratry mé Pán ty, které k životu slávy předurčil, pročež naplní statečností hlasatele evangelia, aby samého Behemota aspoň při ocase přišlápli, dokud hlava jeho s jednotlivými údy jeho úplně by nebyla potřena. Toho přejeme si z duše, o to pracujeme, jak Vaše
Strana 45
45 Laskavosť psala, proto, jak píše Láska Vaše, musíme pokorně smrť vytrpěti, a nesmíme vzhledem k pomoci všemohoucího Pána mysli pozbývati, ježto praví nejsvětější Pán: S ním jsem v soužení, vytrhnu jej a oslavím jej. O, nejsvětější vy- tržení a oslavení! kéž očekáváš Richarda s bratřími, který mnoho již soužení vytrpěl. Přijmiž i mne bídného, abych byl s bratry svými, kteří zákon tvůj uprostřed pokolení zka- ženého a falešného neohroženě vyznávají, vysvoboď nás ze soužení, poněvadž marna jest ochrana lidská, v tobě budiž naděje naše, k tobě nás táhniž trojnásobný provazec, jejž nelze přetrhnouti, poněvadž jej zhotovil Pán Ježíš Kristus. On sám, nejmilejší bratře, dopřejž Tobě s pomocníky Tvými života ve slávě nerušeného, abys mohl dlouhý čas žíti a ovce bloudící na cestu pravdy navracovati. Velice jsem se zaradoval a všickni, kteří milujeme evan- gelium, že Láska Tvá tak dobrotivou se nám osvědčila, spa- sitelně nás poučujíc. Pan král náš, všecek dvůr jeho, krá- lovna a obecný lid jsou zaujati pro slovo Ježíše Krista. Po- zdravuje církev Kristova z Čech církev Kristovu v Anglii žádajíc si býti účastnou vyznávání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Bůh přeslavný buď odplatou Vaší, že s tak velkou prací nám chudým příklad jste dal. Pokoj Vám, který všeliký rozum převyšuje. Amen. 1) Tom. 489. 2) Protikrista, dábla. 3) Gal. 4/27. *) Behemot (egyptsky = vodní vůl) jest biblické jméno nilského hrocha (Job 40/10), který vedle Leviatana (= krokodila) Job 40/20 obrazně naznačuje lid- skou hroznou velmoc (V židovském Talmudu jest Beh. jakýsi báječný, ohromný býk, kterýž na počátku byl stvořen.) Zde znamená netvor ten hrozivou velmoc papežské hierarchie, zosobněné v papeži a nejblíže v arcibiskupu Zbyňkovi. Jen ocasu jeho lehce se bylo dotknuto a již zuří, jen jest odpor ve věci dosti nepatrné, ač spravedlivé, totiž v pří- čině Viklefových spisů, ale to má hrozné následky: upálení spisů Vikle- fových, a vyhlášení klatby nad Husem, jakož i interdiktu nad Prahou. Ale vzdor tomu neodvažuje se velmoc Husovi na hlavu sáhnouti a Hus nepřestává dále v Betlémě kázati.
45 Laskavosť psala, proto, jak píše Láska Vaše, musíme pokorně smrť vytrpěti, a nesmíme vzhledem k pomoci všemohoucího Pána mysli pozbývati, ježto praví nejsvětější Pán: S ním jsem v soužení, vytrhnu jej a oslavím jej. O, nejsvětější vy- tržení a oslavení! kéž očekáváš Richarda s bratřími, který mnoho již soužení vytrpěl. Přijmiž i mne bídného, abych byl s bratry svými, kteří zákon tvůj uprostřed pokolení zka- ženého a falešného neohroženě vyznávají, vysvoboď nás ze soužení, poněvadž marna jest ochrana lidská, v tobě budiž naděje naše, k tobě nás táhniž trojnásobný provazec, jejž nelze přetrhnouti, poněvadž jej zhotovil Pán Ježíš Kristus. On sám, nejmilejší bratře, dopřejž Tobě s pomocníky Tvými života ve slávě nerušeného, abys mohl dlouhý čas žíti a ovce bloudící na cestu pravdy navracovati. Velice jsem se zaradoval a všickni, kteří milujeme evan- gelium, že Láska Tvá tak dobrotivou se nám osvědčila, spa- sitelně nás poučujíc. Pan král náš, všecek dvůr jeho, krá- lovna a obecný lid jsou zaujati pro slovo Ježíše Krista. Po- zdravuje církev Kristova z Čech církev Kristovu v Anglii žádajíc si býti účastnou vyznávání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Bůh přeslavný buď odplatou Vaší, že s tak velkou prací nám chudým příklad jste dal. Pokoj Vám, který všeliký rozum převyšuje. Amen. 1) Tom. 489. 2) Protikrista, dábla. 3) Gal. 4/27. *) Behemot (egyptsky = vodní vůl) jest biblické jméno nilského hrocha (Job 40/10), který vedle Leviatana (= krokodila) Job 40/20 obrazně naznačuje lid- skou hroznou velmoc (V židovském Talmudu jest Beh. jakýsi báječný, ohromný býk, kterýž na počátku byl stvořen.) Zde znamená netvor ten hrozivou velmoc papežské hierarchie, zosobněné v papeži a nejblíže v arcibiskupu Zbyňkovi. Jen ocasu jeho lehce se bylo dotknuto a již zuří, jen jest odpor ve věci dosti nepatrné, ač spravedlivé, totiž v pří- čině Viklefových spisů, ale to má hrozné následky: upálení spisů Vikle- fových, a vyhlášení klatby nad Husem, jakož i interdiktu nad Prahou. Ale vzdor tomu neodvažuje se velmoc Husovi na hlavu sáhnouti a Hus nepřestává dále v Betlémě kázati.
Strana 46
46 14. Jakémusí kazateli.1) (R. 1411 na počátku.) Appellace Husova (viz č. 9) jakož i celá jeho rozepře s arcibiskupem Zbyňkem, jest papežem Janem XXIII. kardi- nálovi Odonovi z Kolonny (de Columna) do rukou dána; tento vydal v srpnu 1410 obsílku na Husa poručiv Zbyňkovi, aby ve smyslu bully Alexandrovy postupoval. Král Václav, kterýž krátce před tím 12. záři v dopise blahopřejném k pa- peži kaple Betlémské a Husa se byl ujal, čehož i králová a mnozí páni zvláštními dopisy byli učinili, psal opětně 30. září papeži v témž smyslu; spolu dopsal kardinálovi z Kolonny, rovněž královna Žofie psala papežovi i kardinálům. Také Hus poslal písemnou žádosť k papeži, aby byl osobního se dostavení sproštěn, spolu poslal do Bononie, kde papež sídlil, tři zástupce své v čele mající Jana z Jesenice, jenž si dal dne 25. listopadu od děkana tamní bohoslovecké fakulty, Tomáše z Udine a spolu převora dominikánů v Bo- nonii, vystaviti vysvědčení, potom do Čech odeslané, že boho- slovecká fakulta v srpnu odepřela schválení pálení knih Vi- klefových, čehož se u ní Zbyňkův posel Jaroslav biskup do- máhal. V této době, asi na počátku r. 1411 před vydáním klatby na Husa pro nestání (v únoru 1411), jest psán pří- tomný neúplný list. V něm odpovídá Hus na povzbuzující dopis nějakého vynikajícího kazatele, v jehož a předchůdců šlépějích chce choditi a pro zákon Kristův bojovati; v doušce zmiňuje se o tom, že se kardinál z Kolonny hněvá pro do- pisy z Bononie do Čech poslané. Spasení a milosť od pána Ježíše Krista. Vážený pane a otče ctihodný! Velmi jsem se potěšil z listu Vaší otcovské lásky a více při srovnávání jsem nabyl statečnosti, abych pro zákon Ježíše Krista aspoň po nějaké stopě předchůdcův otců bojoval. Nejsem zajisté, ó běda! hodným nalézán utrpení,
46 14. Jakémusí kazateli.1) (R. 1411 na počátku.) Appellace Husova (viz č. 9) jakož i celá jeho rozepře s arcibiskupem Zbyňkem, jest papežem Janem XXIII. kardi- nálovi Odonovi z Kolonny (de Columna) do rukou dána; tento vydal v srpnu 1410 obsílku na Husa poručiv Zbyňkovi, aby ve smyslu bully Alexandrovy postupoval. Král Václav, kterýž krátce před tím 12. záři v dopise blahopřejném k pa- peži kaple Betlémské a Husa se byl ujal, čehož i králová a mnozí páni zvláštními dopisy byli učinili, psal opětně 30. září papeži v témž smyslu; spolu dopsal kardinálovi z Kolonny, rovněž královna Žofie psala papežovi i kardinálům. Také Hus poslal písemnou žádosť k papeži, aby byl osobního se dostavení sproštěn, spolu poslal do Bononie, kde papež sídlil, tři zástupce své v čele mající Jana z Jesenice, jenž si dal dne 25. listopadu od děkana tamní bohoslovecké fakulty, Tomáše z Udine a spolu převora dominikánů v Bo- nonii, vystaviti vysvědčení, potom do Čech odeslané, že boho- slovecká fakulta v srpnu odepřela schválení pálení knih Vi- klefových, čehož se u ní Zbyňkův posel Jaroslav biskup do- máhal. V této době, asi na počátku r. 1411 před vydáním klatby na Husa pro nestání (v únoru 1411), jest psán pří- tomný neúplný list. V něm odpovídá Hus na povzbuzující dopis nějakého vynikajícího kazatele, v jehož a předchůdců šlépějích chce choditi a pro zákon Kristův bojovati; v doušce zmiňuje se o tom, že se kardinál z Kolonny hněvá pro do- pisy z Bononie do Čech poslané. Spasení a milosť od pána Ježíše Krista. Vážený pane a otče ctihodný! Velmi jsem se potěšil z listu Vaší otcovské lásky a více při srovnávání jsem nabyl statečnosti, abych pro zákon Ježíše Krista aspoň po nějaké stopě předchůdcův otců bojoval. Nejsem zajisté, ó běda! hodným nalézán utrpení,
Strana 47
47 kteráž svatí otcové pro Pána nesli, avšak jako psík musím vyhledávati stopy starých, po nichž oni lovení ďáblovu unikli. Vy jako lev, otče, předem kráčejte, já jako psík, jestliže kterým způsobem budu moci, následovati budu jako otce syn, abychom marností světa stejně unikli majíce za vůdce pána Ježíše Krista...2) Buďtéž zdráv v pánu Ježíši Kristu. O věci mé stala se pře v kurii3) mezi kardinály. A kardinál de Columna, soudce můj, velmi se hněvá, že listiny 4) neseny jsou do Čech, o tom, že ... skrze usnesení mistrů, kteří tenkrát byli v Bononii, odkudž měl jsem psaní jak na sebe, tak na pana Mikuláše .. .,5) že by dobré bylo, aby srovnal král věc aneb abych v celku svěřil záležitosť samotnému kardinálu de Columna, poněvadž mistr Marek 6) učinil návrh před papežem, aby jinému kardinálu záležitosť svěřil.7) 1) List nově nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staro-Boleslav- ského, s nadpisem „Mistr Jan Hus jakémusi kazateli“. 2) Tu chybí 6—7 řádků, které zúmyslně vymazány jsou. 3) U dvoru papežského v Bononii. *) Mezi nimiž vysvědčení z bohoslovecké fakulty Jesenicem vyžádané. 5) Nepochybně Mikuláš Augustínův čili Bohatý, řečený jinak z Egerberka a z Okoře, anebo Mikuláš z Prahy, nejvyšší písař zemský, přívrženec strany Husovy, mající veliký vliv na krále, kteréhož plně užil v příčině navrácení vysokého učení Pražského národu českému. 6) Marek z Hradce, professor filosofické fakulty, přítel Husův, právní zástupce oněch pěti studentů strany Husovy, jejichž odvolání k papeži u dvora papežského odevzdal (viz úvod č. 9). 7) Viz Tom. 489. Pal. 127, 131. 15. Jakémusi mnichu.1) (R. 1411, 18. ledna.) Hus posílá tento přátelský list, psaný 1411 v neděli na den Prisky, mnichu neznámého jména a na neznámém místě a podává mu v něm, nepochybně na žádosť jeho vy- světlení ze spisů církevních otců o tom, že kněží řádoví
47 kteráž svatí otcové pro Pána nesli, avšak jako psík musím vyhledávati stopy starých, po nichž oni lovení ďáblovu unikli. Vy jako lev, otče, předem kráčejte, já jako psík, jestliže kterým způsobem budu moci, následovati budu jako otce syn, abychom marností světa stejně unikli majíce za vůdce pána Ježíše Krista...2) Buďtéž zdráv v pánu Ježíši Kristu. O věci mé stala se pře v kurii3) mezi kardinály. A kardinál de Columna, soudce můj, velmi se hněvá, že listiny 4) neseny jsou do Čech, o tom, že ... skrze usnesení mistrů, kteří tenkrát byli v Bononii, odkudž měl jsem psaní jak na sebe, tak na pana Mikuláše .. .,5) že by dobré bylo, aby srovnal král věc aneb abych v celku svěřil záležitosť samotnému kardinálu de Columna, poněvadž mistr Marek 6) učinil návrh před papežem, aby jinému kardinálu záležitosť svěřil.7) 1) List nově nalezený, ještě netištěný, z rukopisu Staro-Boleslav- ského, s nadpisem „Mistr Jan Hus jakémusi kazateli“. 2) Tu chybí 6—7 řádků, které zúmyslně vymazány jsou. 3) U dvoru papežského v Bononii. *) Mezi nimiž vysvědčení z bohoslovecké fakulty Jesenicem vyžádané. 5) Nepochybně Mikuláš Augustínův čili Bohatý, řečený jinak z Egerberka a z Okoře, anebo Mikuláš z Prahy, nejvyšší písař zemský, přívrženec strany Husovy, mající veliký vliv na krále, kteréhož plně užil v příčině navrácení vysokého učení Pražského národu českému. 6) Marek z Hradce, professor filosofické fakulty, přítel Husův, právní zástupce oněch pěti studentů strany Husovy, jejichž odvolání k papeži u dvora papežského odevzdal (viz úvod č. 9). 7) Viz Tom. 489. Pal. 127, 131. 15. Jakémusi mnichu.1) (R. 1411, 18. ledna.) Hus posílá tento přátelský list, psaný 1411 v neděli na den Prisky, mnichu neznámého jména a na neznámém místě a podává mu v něm, nepochybně na žádosť jeho vy- světlení ze spisů církevních otců o tom, že kněží řádoví
Strana 48
48 osobního majetku nemají míti, tedy pravidla bratří všeho se zříkajících. Doručitelem listu jest jakýsi Ondřej, kněz, za něhož se Hus přimlouvá, aby v dotyčném klášteře do řehole laskavě byl přijat; tento Ondřej byl nepochybně mladý knéz, o němž ničeho nevíme, a sotva to jest týž Ondřej, který spolu s Matějem Janovským r. 1389 byl vyšetřován a souzen. List jest nepřímým dokladem, že Hus mnichy vůbec neměl v nenávisti, nýbrž toliko mnichy nepořádné. Spasení a milosť od Pána Ježíše Krista. Nejmilejší bratře v Ježíši Kristu! Základním pravidlem kněží, pokud se týká majetku věci nějaké, a obzvláště těch, kteří sliby řeholní složili, jest míti vše společným podle místa ve Skutc. II.: „Měli všecky věci obecné.“ A z toho odvodil bl. Augustin 2) a vložil do svého pravidla řádového tuto větu: „To nařizujeme, abyste zachovávali, kteří v klášteře umíst- něni jste,“ a níže: „abyste neříkali, že nějaký osobní ma- jetek máte.“ Rovněž Řehoř3) ve třetí z rozmluv ku konci nechává mnicha bratra Justina asi tři zlaté peníze na sme- tišti pohoditi a poručil bratřím, aby řekli: „Peníze tvé buďte s tebou na zatraceni.“ Též sv. Benedikt 4) ve svém pravidle (řeholním) praví: „Ať nikdo neosobuje si něco dávati nebo přijímati aniž míti osobní majetek, naprosto žádnou věc ani knihu, ani obrazy, ani rytinu, vůbec dokonce nic, co nedo- pouští tělo a vůli svou míti ve vlastní moci. Všecko všem společno jest, jakož psáno jest: Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil. — Rovněž Basilej 5) ve svém pravidle (řeholním) takto praví: „Praví-li kdo, že něco jemu osobně patří, odcizuje se od vyvolených Božích a lásky Páně, který slovem učil a skutkem naplnil a život za přátely své položil. Rovněž sv. Jan Kassijský6) píše pa- peži Kastoriu o ustanoveních svatých otců, ve čtvrté knize pravidla svého (řeholního) takto praví: „Také v jiných klá-
48 osobního majetku nemají míti, tedy pravidla bratří všeho se zříkajících. Doručitelem listu jest jakýsi Ondřej, kněz, za něhož se Hus přimlouvá, aby v dotyčném klášteře do řehole laskavě byl přijat; tento Ondřej byl nepochybně mladý knéz, o němž ničeho nevíme, a sotva to jest týž Ondřej, který spolu s Matějem Janovským r. 1389 byl vyšetřován a souzen. List jest nepřímým dokladem, že Hus mnichy vůbec neměl v nenávisti, nýbrž toliko mnichy nepořádné. Spasení a milosť od Pána Ježíše Krista. Nejmilejší bratře v Ježíši Kristu! Základním pravidlem kněží, pokud se týká majetku věci nějaké, a obzvláště těch, kteří sliby řeholní složili, jest míti vše společným podle místa ve Skutc. II.: „Měli všecky věci obecné.“ A z toho odvodil bl. Augustin 2) a vložil do svého pravidla řádového tuto větu: „To nařizujeme, abyste zachovávali, kteří v klášteře umíst- něni jste,“ a níže: „abyste neříkali, že nějaký osobní ma- jetek máte.“ Rovněž Řehoř3) ve třetí z rozmluv ku konci nechává mnicha bratra Justina asi tři zlaté peníze na sme- tišti pohoditi a poručil bratřím, aby řekli: „Peníze tvé buďte s tebou na zatraceni.“ Též sv. Benedikt 4) ve svém pravidle (řeholním) praví: „Ať nikdo neosobuje si něco dávati nebo přijímati aniž míti osobní majetek, naprosto žádnou věc ani knihu, ani obrazy, ani rytinu, vůbec dokonce nic, co nedo- pouští tělo a vůli svou míti ve vlastní moci. Všecko všem společno jest, jakož psáno jest: Aniž kdo co z těch věcí, kteréž měl, svým vlastním býti pravil. — Rovněž Basilej 5) ve svém pravidle (řeholním) takto praví: „Praví-li kdo, že něco jemu osobně patří, odcizuje se od vyvolených Božích a lásky Páně, který slovem učil a skutkem naplnil a život za přátely své položil. Rovněž sv. Jan Kassijský6) píše pa- peži Kastoriu o ustanoveních svatých otců, ve čtvrté knize pravidla svého (řeholního) takto praví: „Také v jiných klá-
Strana 49
49 šteřích, ve kterých leccos z míry shovívavě se trpí, vidíme, že tohoto pravidla nejpřísněji se dbá, aby ani slovem neod- vážil se nikdo něco sobě osvojovati, a aby bylo velikým pro- viněním, jestliže by mnich z úst svých vypustil „Má kniha, mé obrazy, má rytina, můj šat, mé střevíce, moje kápě“; za to ovšem náležitým pokáním zadost učiniti by musil, jestliže náhodou nějakou z ukvapenosti nebo z nevědomosti nějaké takové slovo z úst jeho by vyšlo. Rovněž bl. František7) ve svém pravidle (řeholním) takto ustanovil: „Řád a život bratří menších tento jest: „Sv. evangelium Pána našeho Je- žíše Krista pevně zachovávati životem bez vlastního majetku v poslušnosti a cudnosti“; a níže v prostřed předpisu: „Bratří, nic sobě nepřivlastňujte, ani domu, ani místa, ani některé věci, nýbrž jako cizinci a příchozí v tomto světě o chudobě a poníženosti Pánu sloužíce, ať dúvěrně chodí po almužně. Tak píše v onom pravidle. V stejném smyslu mluví bl. Jero- ným 8) v listě k Heliodorovi, rovněž bl. Bernard9) v knize k papeži Eugenu, rovněž bl. Augustin o úkolu mnichů, rovněž sv. Tomáš v knize traktát mnichů. Též jsem četl, ale nevím místo, kde praví bl. Bernard: „Mnich mající groš, nestojí za groš“. A kdyby žádný z těchto nic nepravil, slib každého mnicha váže. Prosím, jestliže naleznete někde něco k též věci se táhnoucího, abyste mi zaslal. Prosím také, abyste pozdra- voval pana opata a abyste bratra Ondřeje, doručitele tohoto listu přijal milostivě, a jestliže bez nesnází moci budete, podporoval pro Boha, aby zůstal s vámi. Buďte zdráv v Kristu. To jsem napsal, jak se mi namanulo, jestliže více se nahodí, někdy psáti budu. 1) Tom. 82—138. 2) Nejvýznamnější z církevních otců západní církve, biskup v Hippo africkém, narozen 353, sepsal mnoho spisů. 3) Řehoř I., papež 590—604, opravil značně klášternictví. ) Benedikt z Nursie, nar. 480, zakladatel mnišství na západě. 5) Basilej Veliký, nar. 329, biskup v Cesarei, otec a uspořadatel všech mnišských řádů ve východní a západní církvi. 6) Jan Kassijský, † 432, zavedl život klá- 4
49 šteřích, ve kterých leccos z míry shovívavě se trpí, vidíme, že tohoto pravidla nejpřísněji se dbá, aby ani slovem neod- vážil se nikdo něco sobě osvojovati, a aby bylo velikým pro- viněním, jestliže by mnich z úst svých vypustil „Má kniha, mé obrazy, má rytina, můj šat, mé střevíce, moje kápě“; za to ovšem náležitým pokáním zadost učiniti by musil, jestliže náhodou nějakou z ukvapenosti nebo z nevědomosti nějaké takové slovo z úst jeho by vyšlo. Rovněž bl. František7) ve svém pravidle (řeholním) takto ustanovil: „Řád a život bratří menších tento jest: „Sv. evangelium Pána našeho Je- žíše Krista pevně zachovávati životem bez vlastního majetku v poslušnosti a cudnosti“; a níže v prostřed předpisu: „Bratří, nic sobě nepřivlastňujte, ani domu, ani místa, ani některé věci, nýbrž jako cizinci a příchozí v tomto světě o chudobě a poníženosti Pánu sloužíce, ať dúvěrně chodí po almužně. Tak píše v onom pravidle. V stejném smyslu mluví bl. Jero- ným 8) v listě k Heliodorovi, rovněž bl. Bernard9) v knize k papeži Eugenu, rovněž bl. Augustin o úkolu mnichů, rovněž sv. Tomáš v knize traktát mnichů. Též jsem četl, ale nevím místo, kde praví bl. Bernard: „Mnich mající groš, nestojí za groš“. A kdyby žádný z těchto nic nepravil, slib každého mnicha váže. Prosím, jestliže naleznete někde něco k též věci se táhnoucího, abyste mi zaslal. Prosím také, abyste pozdra- voval pana opata a abyste bratra Ondřeje, doručitele tohoto listu přijal milostivě, a jestliže bez nesnází moci budete, podporoval pro Boha, aby zůstal s vámi. Buďte zdráv v Kristu. To jsem napsal, jak se mi namanulo, jestliže více se nahodí, někdy psáti budu. 1) Tom. 82—138. 2) Nejvýznamnější z církevních otců západní církve, biskup v Hippo africkém, narozen 353, sepsal mnoho spisů. 3) Řehoř I., papež 590—604, opravil značně klášternictví. ) Benedikt z Nursie, nar. 480, zakladatel mnišství na západě. 5) Basilej Veliký, nar. 329, biskup v Cesarei, otec a uspořadatel všech mnišských řádů ve východní a západní církvi. 6) Jan Kassijský, † 432, zavedl život klá- 4
Strana 50
50 šterní v jižní Francii. 7) František z Assisi, nar. 1182, zakladatel řádu Františkánského čili bosáckého. *) Jeroným, vynikající latinský církevní otec, nar. 340, překladatel Bibli do latiny, tak zvané Vulgaty, založil v Betlémě kíášter pro mnichy a jeptišky. 3) Bernhard z Clairvaux (Klervó), nar. 1091, opat. 16. Janu Bradáčkovi a Krumlovským.1) (R. 1411, 25. května.) Jan Bradáček, Bradáč nebo Bradatý jest snad totožný s Železnou Bradou nebo s Janem Železným v jiných listech (č. 60, 63 viz také 89). Byl nepochybně knězem (Hus ho nazývá bratrem), a to v Krumlově a připojil se nepochybně k průvodu, sprovázejícímu Jana Husa do Kostnice. Zde byl očitým svědkem soudu a sepsal krátkou zprávu o odsouzení a smrti Jana Husa. Hus byl mu na každý pád dobrým pří- telem a jevil v Kostnici o něho otcovskou starostlivosť, po- něvadž, jak se zdá, se v Kostnici pro Husa nalézal v ne- bezpečí, čemuž nasvědčuje i Husova připomínka v listě 89., že nechtěl dbáti rady svých přátel, což se asi na cestu jeho do Kostnice vztahuje, nebo na jiný případ v Kostnici, kte- rýmž se v nebezpečí dostal, jestliže tato poslední připomínka neplatí Jeronýmovi Pražskému. Nejbližší příčinu k sepsání přítomného listu „v den Urbana, v druhý den prosebný“, totiž jakého druhu by to „zkormoucení“ Krumlovských bylo bývalo, neznáme; snad při- cházelo ono z panujícího tu rodu Rožmberského a jistě šlo tu o víru nebo církevní poslušenství. Hus marně se odvolav k papeži (viz č. 9 a 14) jest do Říma předvolán a pro nedostavení se v únoru 1411 kom- missí kardinálskou nově pro při jeho zřízenou a kard. Flo- rentinským, Frant. Zabarellem, vedenou v klatbu dán, kteráž dne 15. března 1411 v Praze arcibiskupem jest prohlášena a ve všech kostelích s kazatelen ohlášena, vyjma dva, v kte- rýchž faráři to učiniti odepřeli. Ale Hus toho všeho nedbal a dále v Betlémě kázal. V přítomném listě vykládá, proč takového neposlušenství k církevním představeným se dopustil, poslouchaje v tom
50 šterní v jižní Francii. 7) František z Assisi, nar. 1182, zakladatel řádu Františkánského čili bosáckého. *) Jeroným, vynikající latinský církevní otec, nar. 340, překladatel Bibli do latiny, tak zvané Vulgaty, založil v Betlémě kíášter pro mnichy a jeptišky. 3) Bernhard z Clairvaux (Klervó), nar. 1091, opat. 16. Janu Bradáčkovi a Krumlovským.1) (R. 1411, 25. května.) Jan Bradáček, Bradáč nebo Bradatý jest snad totožný s Železnou Bradou nebo s Janem Železným v jiných listech (č. 60, 63 viz také 89). Byl nepochybně knězem (Hus ho nazývá bratrem), a to v Krumlově a připojil se nepochybně k průvodu, sprovázejícímu Jana Husa do Kostnice. Zde byl očitým svědkem soudu a sepsal krátkou zprávu o odsouzení a smrti Jana Husa. Hus byl mu na každý pád dobrým pří- telem a jevil v Kostnici o něho otcovskou starostlivosť, po- něvadž, jak se zdá, se v Kostnici pro Husa nalézal v ne- bezpečí, čemuž nasvědčuje i Husova připomínka v listě 89., že nechtěl dbáti rady svých přátel, což se asi na cestu jeho do Kostnice vztahuje, nebo na jiný případ v Kostnici, kte- rýmž se v nebezpečí dostal, jestliže tato poslední připomínka neplatí Jeronýmovi Pražskému. Nejbližší příčinu k sepsání přítomného listu „v den Urbana, v druhý den prosebný“, totiž jakého druhu by to „zkormoucení“ Krumlovských bylo bývalo, neznáme; snad při- cházelo ono z panujícího tu rodu Rožmberského a jistě šlo tu o víru nebo církevní poslušenství. Hus marně se odvolav k papeži (viz č. 9 a 14) jest do Říma předvolán a pro nedostavení se v únoru 1411 kom- missí kardinálskou nově pro při jeho zřízenou a kard. Flo- rentinským, Frant. Zabarellem, vedenou v klatbu dán, kteráž dne 15. března 1411 v Praze arcibiskupem jest prohlášena a ve všech kostelích s kazatelen ohlášena, vyjma dva, v kte- rýchž faráři to učiniti odepřeli. Ale Hus toho všeho nedbal a dále v Betlémě kázal. V přítomném listě vykládá, proč takového neposlušenství k církevním představeným se dopustil, poslouchaje v tom
Strana 51
51 Boha více nežli papeže a arcibiskupa; povzbuzuje Krumlovské i sebe slovem a příkladem Kristovým, jakož i výroky cír- kevních učitelů, kteří mu za pravdu dávají. Spasení a milosť od Pána Ježíše Krista! Nejmilejší! Uslyšel jsem o zkormoucení vašem; nuž radujte se, že v po- kušení rozličná jste upadli ku zkoušení stálosti vaší. Já, nejdražší, především počínám býti pokoušen, ale v tom ra- dosť shledávám, poněvadž pro evangelium jsem kacířem na- zýván a do klatby dáván, jako zločinný a neposlušný. Než k rozmnožení radosti mé přichází mi na mysl život a slovo Kristovo a slovo apoštolů; neboť obsaženo jest ve Skutc. v kap. IV., jak Annáš, kníže kněžské a Kaifáš a Jan a Ale- xander a kteřížkoli byli z pokolení biskupského, povolavše apoštoly přikázali jim, aby nikoli nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšově. Petr však a Jan odpovídajíce řekli jim: Jestli to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte! Neboť my nemůžeme ne- mluviti toho, co jsme viděli a slyšeli. A opětně, když titéž kněží nařizovali, aby nekázali, řekli ve Skutc. v kap. V.: Více sluší poslouchati Boha než lidí. A na tom výroku pře- stali pohané, židé a kacíři, přiznávajíce, že Boha nade všecko jest poslouchati. Než, 6 žel! Přívrženci Antikristovi vzhledem k onomu pravidlu jsou zaslepeni, ne však svatí apoštolové a praví učedlníci Kristovi. Pročež bl. Jeroným2) v listu k Efezským praví: Jestliže pán nebo prelát poroučí to, co není protivno víře nebo odporno písmu svatému, podrobuje se jemu služebník; pakli protivné nařizuje, ať více poslouchá pána duše nežli těla. A níže dí: Jestliže dobré jest, co na- řizuje císař, vyplň vůli rozkazujícího; pakli zlé, odpověz: Sluší Boha více poslouchati než lidí. Rovněž Augustin 3) v Káz. 6. o slovech Božích: Jestliže to rozkazuje moc úřední, co bys neměl činiti, tu zajisté nedbej moci té z bázně
51 Boha více nežli papeže a arcibiskupa; povzbuzuje Krumlovské i sebe slovem a příkladem Kristovým, jakož i výroky cír- kevních učitelů, kteří mu za pravdu dávají. Spasení a milosť od Pána Ježíše Krista! Nejmilejší! Uslyšel jsem o zkormoucení vašem; nuž radujte se, že v po- kušení rozličná jste upadli ku zkoušení stálosti vaší. Já, nejdražší, především počínám býti pokoušen, ale v tom ra- dosť shledávám, poněvadž pro evangelium jsem kacířem na- zýván a do klatby dáván, jako zločinný a neposlušný. Než k rozmnožení radosti mé přichází mi na mysl život a slovo Kristovo a slovo apoštolů; neboť obsaženo jest ve Skutc. v kap. IV., jak Annáš, kníže kněžské a Kaifáš a Jan a Ale- xander a kteřížkoli byli z pokolení biskupského, povolavše apoštoly přikázali jim, aby nikoli nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšově. Petr však a Jan odpovídajíce řekli jim: Jestli to spravedlivé před obličejem Božím, abychom vás více poslouchali než Boha, suďte! Neboť my nemůžeme ne- mluviti toho, co jsme viděli a slyšeli. A opětně, když titéž kněží nařizovali, aby nekázali, řekli ve Skutc. v kap. V.: Více sluší poslouchati Boha než lidí. A na tom výroku pře- stali pohané, židé a kacíři, přiznávajíce, že Boha nade všecko jest poslouchati. Než, 6 žel! Přívrženci Antikristovi vzhledem k onomu pravidlu jsou zaslepeni, ne však svatí apoštolové a praví učedlníci Kristovi. Pročež bl. Jeroným2) v listu k Efezským praví: Jestliže pán nebo prelát poroučí to, co není protivno víře nebo odporno písmu svatému, podrobuje se jemu služebník; pakli protivné nařizuje, ať více poslouchá pána duše nežli těla. A níže dí: Jestliže dobré jest, co na- řizuje císař, vyplň vůli rozkazujícího; pakli zlé, odpověz: Sluší Boha více poslouchati než lidí. Rovněž Augustin 3) v Káz. 6. o slovech Božích: Jestliže to rozkazuje moc úřední, co bys neměl činiti, tu zajisté nedbej moci té z bázně
Strana 52
52 před mocí vyšší. Pozoruj pouze stupně důstojností lidských Jestliže by něco rozkázal náměstek, zdaž má se to vykonati, jestliže v odporu s místodržitelem to nařizuje? A opět, jestliže by něco sám místodržitel nařídil a něco jiného na- řizoval císař, zdaž vznikne pochybnosť, že onoho nedbati a tomuto sloužiti třeba? Tudíž jestliže něco jiného rozkazuje císař než Bůh, nutno onoho nedbati a poslouchati Boha. Moc- nosti tedy ďábelské nebo lidské tehdy na odpor se stavíme, když něco proti Bohu zavádí, v čemž zřízení Božímu neod- porujeme, nýbrž ho posloucháme. Tak totiž Bůh nařídil, aby- chom ve zlém neposlouchali moci nižádné. Tak píše Augustín. V témž smyslu dí Řehoř4) v poslední knize mravouky: Vě- děti, vece, třeba, že nikdy z poslušnosti zlo nemá pácháno býti. Rovněž bl. Benedikt5) ve kterémsi listě praví: Páchati jakékoli zlo, byť na rozkaz něčí, jisto jest, že není poslušnosť, nýbrž neposlušnosť. Podobně se vyslovuje bl. Isidor,6) a sice čteme v Úvaze XI. 3a: Jestliže ten, kdo v čele jest, učiní něco, co jest proti Pánu, nebo činiti rozkáže, nebo jestliže po- mine to, co psáno jest, nebo opomíjeti nařídí, jest mu uvésti výrok svatého Pavla, jenž dí: Bychom pak i my neb anděl s nebe sstoupil i kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, proklet buď; a dále: Brání-li vám kdo v tom, co od Pána nařízeno jest, nebo opět poroučí-li, aby konáno bylo, co Pán konati zbraňuje, proklet buď všem, kteří milují Pána. A dále: Ten, kdo v čele jest, jestliže mimo vůli Boži nebo mimo to, co v písmě svatém zjevně se nařizuje, praví něco nebo přikazuje, jako křivý svědek před Bohem nebo svatokrádce jmín buď. Z toho patrno jest, že ti, kteří zbraňují kárati, jsou křiví svědkové a svatokrádci a následovně od Pána v klatbu dáni dle výroku proroka klatbu pronášejícího: Prokletí, kteří se odchylují od nařízení tvých. A co se týká mého případu. Jeroným 2) k Rustikovi, biskupu Narbonskému, praví: Ať nikdo proto z biskupů závistí z pokušení dábelského pocho-
52 před mocí vyšší. Pozoruj pouze stupně důstojností lidských Jestliže by něco rozkázal náměstek, zdaž má se to vykonati, jestliže v odporu s místodržitelem to nařizuje? A opět, jestliže by něco sám místodržitel nařídil a něco jiného na- řizoval císař, zdaž vznikne pochybnosť, že onoho nedbati a tomuto sloužiti třeba? Tudíž jestliže něco jiného rozkazuje císař než Bůh, nutno onoho nedbati a poslouchati Boha. Moc- nosti tedy ďábelské nebo lidské tehdy na odpor se stavíme, když něco proti Bohu zavádí, v čemž zřízení Božímu neod- porujeme, nýbrž ho posloucháme. Tak totiž Bůh nařídil, aby- chom ve zlém neposlouchali moci nižádné. Tak píše Augustín. V témž smyslu dí Řehoř4) v poslední knize mravouky: Vě- děti, vece, třeba, že nikdy z poslušnosti zlo nemá pácháno býti. Rovněž bl. Benedikt5) ve kterémsi listě praví: Páchati jakékoli zlo, byť na rozkaz něčí, jisto jest, že není poslušnosť, nýbrž neposlušnosť. Podobně se vyslovuje bl. Isidor,6) a sice čteme v Úvaze XI. 3a: Jestliže ten, kdo v čele jest, učiní něco, co jest proti Pánu, nebo činiti rozkáže, nebo jestliže po- mine to, co psáno jest, nebo opomíjeti nařídí, jest mu uvésti výrok svatého Pavla, jenž dí: Bychom pak i my neb anděl s nebe sstoupil i kázal vám mimo to, což jsme vám kázali, proklet buď; a dále: Brání-li vám kdo v tom, co od Pána nařízeno jest, nebo opět poroučí-li, aby konáno bylo, co Pán konati zbraňuje, proklet buď všem, kteří milují Pána. A dále: Ten, kdo v čele jest, jestliže mimo vůli Boži nebo mimo to, co v písmě svatém zjevně se nařizuje, praví něco nebo přikazuje, jako křivý svědek před Bohem nebo svatokrádce jmín buď. Z toho patrno jest, že ti, kteří zbraňují kárati, jsou křiví svědkové a svatokrádci a následovně od Pána v klatbu dáni dle výroku proroka klatbu pronášejícího: Prokletí, kteří se odchylují od nařízení tvých. A co se týká mého případu. Jeroným 2) k Rustikovi, biskupu Narbonskému, praví: Ať nikdo proto z biskupů závistí z pokušení dábelského pocho-
Strana 53
53 dící se nenadme, ať se nehorší, jestliže by časem kněží lid povzbuzovali, jestliže by v kostelích kázali, jestliže by, jak praveno, lidu žehnali, neboť jestliže by někdo mně v tom bránil, toto bych řekl: Kdo nechce, aby kněží činili to, co jim od Boha přikázáno jest, ať stanoví, co vyšší jest nežli Kristus. Rovněž Beda7) se vyjadřuje o slovech: „Naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní; odvažtež je a přiveďte ke mně. A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak díte jemu: Protože Pán jich potřebuje;“ praví pak: Tu my- sticky8) přikazuje učitelům, jestliže by něco překáželo, jestliže by někdo bránil hříšníky z pout hříchů vyprošťovati, skrze vyznání víry k Pánu přiváděti, aby nicméně od kázání neustali, nýbrž vytrvale namítali, že Pán lidí takových k zbu- dování církve své potřebí má. A kdo by mohl všecky výroky svatých sepsati, které vesměs učí poslouchati Boha více než lidí. A naproti tomu staví tyrannové slova Mat. v kap. 23. Cožkoli by rozkázali vám, čiňte. Ale těm ihned ústa zacpává následující zákaz, jenž praví: Ale podle skutků jejich ne- čiňte. Pročež v kap. 24. V. knihy Mojžíšovy praví Bůh: Učiníš všecko, jakž učiti budou vás kněží Levítové, jakož přikázal jsem jim. Hle, chce Pán, aby poslušností povinný poslušen byl přikázání jeho. Pročež dí Petr I. 2.: „Slu- žebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům svým;“ a níže dí: „také zlým“; ale daleko budiž, aby kdo poslouchal zlých, jako by poslouchal dábla. Vůle tedy Boží učí i písmo, že toliko ve věcech dovolených poslouchati jest vyšších. Na to spoléhaje raději jsem volil v kázání více poslouchati Boha než papeže a arcibiskupa a ostatních zřízenců protivících se slovu Kristovu: Jděte do všeho světa atd. Toto poznamenal sem, abyste dovedli na odpor se postaviti psům dábelským. 1) Tom. 491. Pal. 132. 2) Viz č. 15 pozn. 8. 3) Viz list 68. pozn 8. *) Viz č. 88 pozn. 5. 3) Viz č. 15 pozn. 4. 6) Náčelník klá- štera v Pelusii Egyptském, nar. 370. 7) Příjmím „ctihodný“, mnich v Anglicku, nar. 674 3) Tajemně.
53 dící se nenadme, ať se nehorší, jestliže by časem kněží lid povzbuzovali, jestliže by v kostelích kázali, jestliže by, jak praveno, lidu žehnali, neboť jestliže by někdo mně v tom bránil, toto bych řekl: Kdo nechce, aby kněží činili to, co jim od Boha přikázáno jest, ať stanoví, co vyšší jest nežli Kristus. Rovněž Beda7) se vyjadřuje o slovech: „Naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní; odvažtež je a přiveďte ke mně. A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak díte jemu: Protože Pán jich potřebuje;“ praví pak: Tu my- sticky8) přikazuje učitelům, jestliže by něco překáželo, jestliže by někdo bránil hříšníky z pout hříchů vyprošťovati, skrze vyznání víry k Pánu přiváděti, aby nicméně od kázání neustali, nýbrž vytrvale namítali, že Pán lidí takových k zbu- dování církve své potřebí má. A kdo by mohl všecky výroky svatých sepsati, které vesměs učí poslouchati Boha více než lidí. A naproti tomu staví tyrannové slova Mat. v kap. 23. Cožkoli by rozkázali vám, čiňte. Ale těm ihned ústa zacpává následující zákaz, jenž praví: Ale podle skutků jejich ne- čiňte. Pročež v kap. 24. V. knihy Mojžíšovy praví Bůh: Učiníš všecko, jakž učiti budou vás kněží Levítové, jakož přikázal jsem jim. Hle, chce Pán, aby poslušností povinný poslušen byl přikázání jeho. Pročež dí Petr I. 2.: „Slu- žebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům svým;“ a níže dí: „také zlým“; ale daleko budiž, aby kdo poslouchal zlých, jako by poslouchal dábla. Vůle tedy Boží učí i písmo, že toliko ve věcech dovolených poslouchati jest vyšších. Na to spoléhaje raději jsem volil v kázání více poslouchati Boha než papeže a arcibiskupa a ostatních zřízenců protivících se slovu Kristovu: Jděte do všeho světa atd. Toto poznamenal sem, abyste dovedli na odpor se postaviti psům dábelským. 1) Tom. 491. Pal. 132. 2) Viz č. 15 pozn. 8. 3) Viz list 68. pozn 8. *) Viz č. 88 pozn. 5. 3) Viz č. 15 pozn. 4. 6) Náčelník klá- štera v Pelusii Egyptském, nar. 370. 7) Příjmím „ctihodný“, mnich v Anglicku, nar. 674 3) Tajemně.
Strana 54
54 17. Janu XXIII., papeži Římskému.1) (R. 1411, 1. září.) Ačkoliv arcibiskup Zbyněk nejsilnější prostředky své byl proti Husovi vyčerpal (dvojí prohlášení klatby nad Husem, pak prohlášení klatby nad purkmistry mést Pražských a inter- diktu nad Prahou v březnu a v květnu 1411 viz č. 16), ne- mělo to přece žádoucího, ba žádného výsledku. Nejen Hus kázal dále, nýbrž i v mnohých kostelích konala se boho- služba vzdor interdiktu obvyklým způsobem. Lid se postavil na stranu Husovu i vláda. Někteří faráři, kteří interdiktu šetřili, byli přinuceni Prahu opustiti. To vše přimělo Zbyňka k tomu, že na radu královského dvoru k smíru s Husem se naklonil. Dne 3. července (1411) dohodly se obě strany, že se rozsudku nestranného soudu podrobí. Soud tento záležel z desíti členů. Zasedali v něm tři páni: Rudolf, kurfirst saský, hrabě Stibor ze Stibořic (zástupce Zikmundův) a pan Lacek z Kravař, nejvyšší hofmistr; pak královští radové: tři preláti, a sice Václav patriarcha Antiochenský, Konrad biskup Olomoucký, Sulka, probošt Chotěšovský, a čtyři úřed- níci: Václav z Donína, Bohuš, komandér řádu Johanitů v Maně- tíně, Petr Zmrzlík ze Svojšína na Orlíku, král minemistr a Mikuláš z Okoře na Vožici čili z Prahy, nejvyšší písař zemský. Tento soud vynesl dne 6. července rozsudek toho smyslu. Narovnání mezi králem a arcibiskupem na jedné straně a mezi arcibiskupem a Husem na druhé straně staniž se za následujících podmínek: arcibiskup se pokoř před králem, pošli do Říma list s ujištěním, že v Praze, v Čechách a na Moravě žádných bludů nezná, že se s Husem a universitou na přímluvu kralovu úplně dorozuměl, spolu s prosbou k pa- peži Janu XXIII., aby všechny v Římě proti Husovi vy- řčené rozsudky byly zastaveny, zejména od rozkazu osobního se jeho dostavení do Říma upuštěno. Naproti tomu král po- mstiž všecky bludy a neřády, navratiž odjaté zboží kněžím“. Obě strany k tomuto narovnání přistoupily, aspoň ochotu k přistoupení projevily, ale Zbyněk odeslání listu k papeži ještě zadržel, a posléze dne 5. září úplně od ujednání a na- rovnání odstoupil, pravě, že pro česť a svědomí podmínky
54 17. Janu XXIII., papeži Římskému.1) (R. 1411, 1. září.) Ačkoliv arcibiskup Zbyněk nejsilnější prostředky své byl proti Husovi vyčerpal (dvojí prohlášení klatby nad Husem, pak prohlášení klatby nad purkmistry mést Pražských a inter- diktu nad Prahou v březnu a v květnu 1411 viz č. 16), ne- mělo to přece žádoucího, ba žádného výsledku. Nejen Hus kázal dále, nýbrž i v mnohých kostelích konala se boho- služba vzdor interdiktu obvyklým způsobem. Lid se postavil na stranu Husovu i vláda. Někteří faráři, kteří interdiktu šetřili, byli přinuceni Prahu opustiti. To vše přimělo Zbyňka k tomu, že na radu královského dvoru k smíru s Husem se naklonil. Dne 3. července (1411) dohodly se obě strany, že se rozsudku nestranného soudu podrobí. Soud tento záležel z desíti členů. Zasedali v něm tři páni: Rudolf, kurfirst saský, hrabě Stibor ze Stibořic (zástupce Zikmundův) a pan Lacek z Kravař, nejvyšší hofmistr; pak královští radové: tři preláti, a sice Václav patriarcha Antiochenský, Konrad biskup Olomoucký, Sulka, probošt Chotěšovský, a čtyři úřed- níci: Václav z Donína, Bohuš, komandér řádu Johanitů v Maně- tíně, Petr Zmrzlík ze Svojšína na Orlíku, král minemistr a Mikuláš z Okoře na Vožici čili z Prahy, nejvyšší písař zemský. Tento soud vynesl dne 6. července rozsudek toho smyslu. Narovnání mezi králem a arcibiskupem na jedné straně a mezi arcibiskupem a Husem na druhé straně staniž se za následujících podmínek: arcibiskup se pokoř před králem, pošli do Říma list s ujištěním, že v Praze, v Čechách a na Moravě žádných bludů nezná, že se s Husem a universitou na přímluvu kralovu úplně dorozuměl, spolu s prosbou k pa- peži Janu XXIII., aby všechny v Římě proti Husovi vy- řčené rozsudky byly zastaveny, zejména od rozkazu osobního se jeho dostavení do Říma upuštěno. Naproti tomu král po- mstiž všecky bludy a neřády, navratiž odjaté zboží kněžím“. Obě strany k tomuto narovnání přistoupily, aspoň ochotu k přistoupení projevily, ale Zbyněk odeslání listu k papeži ještě zadržel, a posléze dne 5. září úplně od ujednání a na- rovnání odstoupil, pravě, že pro česť a svědomí podmínky
Strana 55
55 nemůže přijati, zejména onen list papeži s takovým obsahem poslati. Hus pak před tím ještě totiž dne 1. září učinil v Karolinu před rektorem a universitou veřejné vyznání víry na osvědčení své pravověrnosti, při tom zamítnul ně- která proti němu pronešená obvinění. Téhož dne 1. září poslal papeži Janu XXIII. přítomný list, universitní pečetí opatřený, který s oním v Karolinu čteným vyznáním víry téměř doslovně stejného znění jest. Hus tvrdí, že neodstu- puje od učení Kristova a jeho církve a že to, co doneseno bylo papeži o něm od nepřátel jeho, čiré jsou pomluvy; vy- kládá, že byv do Říma předvolán pro úklady nepřátelské neuposlechl, nýbrž zástupce své do Říma poslal a prosí, by této povinnosti zbaven byl. Povinnou poslušnosť, jež osvědčovati se má církvi Je- žíše Krista a nejvyššímu jejímu knězi, vyznávám. Ochoten jsa vždycky každému, kdo toho si žádá, k uspo- kojení vydati počet z té víry, kterou chovám, vyznávám srdcem čistým, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk, a že všecek zákon jeho tak pevnou pravdu obsahuje, že ani jediná literka ani jediný punktík jeho klamati nemůže, potom že jeho svatá církev tak pevně založena jest na pevné skále, že brány pekelné nemohou jí nijakž přemoci, a poněvadž hotov jsem v naději k její hlavě Pánu Ježíši Kristu raději trest hrozné smrti podstoupiti nežli všetečně něco jiného mluviti neb tvrditi, co by bylo na odpor vůli Kristové a jeho církve, na základě tom věrně, pravdivě a pevně ujišťuji, že od protivníků pravdy neprávě jsem u stolice Apoštolské byl obviněn. Křivě najmě žalovali2) a žalují, že jsem učil lid, že ve svátosti oltářní zůstáva podstata chleba hmotného, křivě, že když pozdvihuje se hostie, tu jest tělem Kristovým, a když se položí, tu není; křivě, že kněz ve hříchu smrtelném platně nepřisluhuje; křivě, aby páni kněžstvu odňali statky časné, aby desátkův neplatili; křivě, že odpustky nic nejsou;
55 nemůže přijati, zejména onen list papeži s takovým obsahem poslati. Hus pak před tím ještě totiž dne 1. září učinil v Karolinu před rektorem a universitou veřejné vyznání víry na osvědčení své pravověrnosti, při tom zamítnul ně- která proti němu pronešená obvinění. Téhož dne 1. září poslal papeži Janu XXIII. přítomný list, universitní pečetí opatřený, který s oním v Karolinu čteným vyznáním víry téměř doslovně stejného znění jest. Hus tvrdí, že neodstu- puje od učení Kristova a jeho církve a že to, co doneseno bylo papeži o něm od nepřátel jeho, čiré jsou pomluvy; vy- kládá, že byv do Říma předvolán pro úklady nepřátelské neuposlechl, nýbrž zástupce své do Říma poslal a prosí, by této povinnosti zbaven byl. Povinnou poslušnosť, jež osvědčovati se má církvi Je- žíše Krista a nejvyššímu jejímu knězi, vyznávám. Ochoten jsa vždycky každému, kdo toho si žádá, k uspo- kojení vydati počet z té víry, kterou chovám, vyznávám srdcem čistým, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk, a že všecek zákon jeho tak pevnou pravdu obsahuje, že ani jediná literka ani jediný punktík jeho klamati nemůže, potom že jeho svatá církev tak pevně založena jest na pevné skále, že brány pekelné nemohou jí nijakž přemoci, a poněvadž hotov jsem v naději k její hlavě Pánu Ježíši Kristu raději trest hrozné smrti podstoupiti nežli všetečně něco jiného mluviti neb tvrditi, co by bylo na odpor vůli Kristové a jeho církve, na základě tom věrně, pravdivě a pevně ujišťuji, že od protivníků pravdy neprávě jsem u stolice Apoštolské byl obviněn. Křivě najmě žalovali2) a žalují, že jsem učil lid, že ve svátosti oltářní zůstáva podstata chleba hmotného, křivě, že když pozdvihuje se hostie, tu jest tělem Kristovým, a když se položí, tu není; křivě, že kněz ve hříchu smrtelném platně nepřisluhuje; křivě, aby páni kněžstvu odňali statky časné, aby desátkův neplatili; křivě, že odpustky nic nejsou;
Strana 56
56 křivě, že jsem radil mečem hmotným kněžstvo odpraviti; křivě, že jsem kázal nebo se držel nějakých bludů neb ně- jakého bludu neb nějakého kacířství, nebo že sváděl jsem lid s cesty pravdy jakkoliv; křivě, že příčinou jsem byl, že někteří mistři němečtí vyhnáni 3) byli z Prahy, kdežto sami nechtíce se držeti základního privileje vysokého učení Praž- ského a nechtíce poslouchati rozkazů dovolených nejjasněj- šího vladaře a pána, pana Václava, krále Římského, stálého říše množitele a krále Českého, myslíce, že bez jich pří- tomnosti nemohla by obstáti universita Pražská, odešli, ač jich nikdo nevyháněl, do vlastí svých, nebo kam se jim líbilo. Vyznávám pak, že z rozhodnutí nejdůstojnějšího v Kristu otce pana Zbyňka odvolal4) jsem se ku stolici Apoštolské a dále ze sporů, které na základě nepravého vyšetření od svaté sto- lice Apoštolské zavedeny byly. Nesprávně totiž protivníci pravdy, cti své o spásy nepamětlivi, stolici Apoštolské udali, že v království Českém v městě Praze a markrabství Mo- ravském bludy se vylíhly a kacířství, a že srdce mnohých lidí tak nakazily, že pro množství těch, kteří takovými bludy jsou nakaženi, nutno by bylo prostředku nápravného užiti. Křivě konečně udali, že kaple Bethlémská jest místem sou- kromým, kdežto ona jest místem od úřadu biskupského za obrok církevní potvrzeným, a sboření její uctě Boží v lidu poněkud by ujmu učinilo, prospěch duší umenšilo, pohoršení zavinilo a lid proti bouračům nemálo popudilo. Než před- volán 5) jsa osobně k Římské kurii, chtěl jsem pokorně se dostaviti, ale poněvadž o smrť mou bylo ukládáno jak v krá- lovství, tak mimo království především od Němců, proto na radu mnohých jsem soudil, že život na smrť vydávati bylo by pokoušením Boha, an prospěch církve toho nevymáhá. Pročež neuposlechl jsem osobně, nýbrž obhájce a zástupce 6 jsem určil, chtěje svaté stolice Apoštolské poslušen býti. Z té příčiny, nejvyšší Kristův náměstku, milosť Vaší Sva- tosti pokorně vzývám, abyste mne ráčil skrze milosrdenství
56 křivě, že jsem radil mečem hmotným kněžstvo odpraviti; křivě, že jsem kázal nebo se držel nějakých bludů neb ně- jakého bludu neb nějakého kacířství, nebo že sváděl jsem lid s cesty pravdy jakkoliv; křivě, že příčinou jsem byl, že někteří mistři němečtí vyhnáni 3) byli z Prahy, kdežto sami nechtíce se držeti základního privileje vysokého učení Praž- ského a nechtíce poslouchati rozkazů dovolených nejjasněj- šího vladaře a pána, pana Václava, krále Římského, stálého říše množitele a krále Českého, myslíce, že bez jich pří- tomnosti nemohla by obstáti universita Pražská, odešli, ač jich nikdo nevyháněl, do vlastí svých, nebo kam se jim líbilo. Vyznávám pak, že z rozhodnutí nejdůstojnějšího v Kristu otce pana Zbyňka odvolal4) jsem se ku stolici Apoštolské a dále ze sporů, které na základě nepravého vyšetření od svaté sto- lice Apoštolské zavedeny byly. Nesprávně totiž protivníci pravdy, cti své o spásy nepamětlivi, stolici Apoštolské udali, že v království Českém v městě Praze a markrabství Mo- ravském bludy se vylíhly a kacířství, a že srdce mnohých lidí tak nakazily, že pro množství těch, kteří takovými bludy jsou nakaženi, nutno by bylo prostředku nápravného užiti. Křivě konečně udali, že kaple Bethlémská jest místem sou- kromým, kdežto ona jest místem od úřadu biskupského za obrok církevní potvrzeným, a sboření její uctě Boží v lidu poněkud by ujmu učinilo, prospěch duší umenšilo, pohoršení zavinilo a lid proti bouračům nemálo popudilo. Než před- volán 5) jsa osobně k Římské kurii, chtěl jsem pokorně se dostaviti, ale poněvadž o smrť mou bylo ukládáno jak v krá- lovství, tak mimo království především od Němců, proto na radu mnohých jsem soudil, že život na smrť vydávati bylo by pokoušením Boha, an prospěch církve toho nevymáhá. Pročež neuposlechl jsem osobně, nýbrž obhájce a zástupce 6 jsem určil, chtěje svaté stolice Apoštolské poslušen býti. Z té příčiny, nejvyšší Kristův náměstku, milosť Vaší Sva- tosti pokorně vzývám, abyste mne ráčil skrze milosrdenství
Strana 57
57 Boha všemohoucího osvoboditi milostivě od ospravedlnění osobního a ostatních dalších následků, poněvadž prostřed- nictvím nejjasnějšího vladaře a pána, pana Václava Řím- ského a Českého krále, a prostřednictvím nejdůstojnějších otců a vznešených knížat Václava, patriarchy Antiochenského, pana Konrada, biskupa Olomúckého, vznešeného knížete pana Rudolfa, vévody Saského, svaté říše volence, prostřednictvím ostatních knížat, baronů a pánů, prostřednictvím vysoko- rodého pana Ctibora, vyslance nejjasnějšího vladaře a pána, pana Zikmunda, krále Uherského, s nadřečeným nejdůstoj- nějším otcem v Kristu úplně jsem vyrovnán. Neboť nabízel jsem se k zodpovídání všech i jednotlivých námitek, též od- volávaje se k veškerému posluchačstvu svému, že chtěl by, jestliže by něco proti mně dovozeno bylo, třeba ohněm hra- nice dáti se napraviti, když bych neustoupil. A hotov jsem dnes před universitou Pražskou a před veškerým shromá- žděním prelátů účet vydati o námitkách, když by někdo proti mně povstal. Ale až dosud nikdo nechce odpůrnictví pře- vzíti, aby ku stejné pokutě se zavázal dle kanonických usta- novení. Psáno v Praze vlastní mou rukou na den svatého Jiljí. Mistr Jan Hus, Svatosti Vaší kněz nejmenší. 1) Pal. 137, Tom. 496 2) V žalobě farářů Pražských z r. 1409 viz také úvod č. 70 o výslechu v příčině té v Kostnici. 3) Viz č. 3. 4) Viz č. 9. 5) Viz č. 14. 6) Jana z Jesenice, právníka a dva bohoslovy. 18. Veřejný list. 1) (R. 1411, 13. září.) V září 1411 přibyl do Prahy s poselstvem krále Angli- ckého Jindřicha na cestě k Zikmundovi Jan Stokes, licenciát v právích, jehož mistři čeští k vůli Viklefovi ráno navštívili a se svolením rektora do kolleje Karlovy na odpoledne po- zvali. Stokes pozvání zamítl a vyslovil se urážlivě o Viklefovi
57 Boha všemohoucího osvoboditi milostivě od ospravedlnění osobního a ostatních dalších následků, poněvadž prostřed- nictvím nejjasnějšího vladaře a pána, pana Václava Řím- ského a Českého krále, a prostřednictvím nejdůstojnějších otců a vznešených knížat Václava, patriarchy Antiochenského, pana Konrada, biskupa Olomúckého, vznešeného knížete pana Rudolfa, vévody Saského, svaté říše volence, prostřednictvím ostatních knížat, baronů a pánů, prostřednictvím vysoko- rodého pana Ctibora, vyslance nejjasnějšího vladaře a pána, pana Zikmunda, krále Uherského, s nadřečeným nejdůstoj- nějším otcem v Kristu úplně jsem vyrovnán. Neboť nabízel jsem se k zodpovídání všech i jednotlivých námitek, též od- volávaje se k veškerému posluchačstvu svému, že chtěl by, jestliže by něco proti mně dovozeno bylo, třeba ohněm hra- nice dáti se napraviti, když bych neustoupil. A hotov jsem dnes před universitou Pražskou a před veškerým shromá- žděním prelátů účet vydati o námitkách, když by někdo proti mně povstal. Ale až dosud nikdo nechce odpůrnictví pře- vzíti, aby ku stejné pokutě se zavázal dle kanonických usta- novení. Psáno v Praze vlastní mou rukou na den svatého Jiljí. Mistr Jan Hus, Svatosti Vaší kněz nejmenší. 1) Pal. 137, Tom. 496 2) V žalobě farářů Pražských z r. 1409 viz také úvod č. 70 o výslechu v příčině té v Kostnici. 3) Viz č. 3. 4) Viz č. 9. 5) Viz č. 14. 6) Jana z Jesenice, právníka a dva bohoslovy. 18. Veřejný list. 1) (R. 1411, 13. září.) V září 1411 přibyl do Prahy s poselstvem krále Angli- ckého Jindřicha na cestě k Zikmundovi Jan Stokes, licenciát v právích, jehož mistři čeští k vůli Viklefovi ráno navštívili a se svolením rektora do kolleje Karlovy na odpoledne po- zvali. Stokes pozvání zamítl a vyslovil se urážlivě o Viklefovi
Strana 58
58 a Češích. Pročež se k němu dostavilo k vůli obhájení cti země České několik mistrů s veřejným notářem a otázali se ho, zda chce státi v řečech svých, při čemž učinil výrok, že každý, kdo by Viklefovy spisy četl neb studoval, kacířem se státi musí. Následkem toho dal Hus na dvéře bytu Stokesova při- biti vyzvání k veřejné disputaci o tomto jeho výroku dne 13. září. K tomu odpověděl Stokes jinou veřejnou vyhláškou na dveřích kostelních dne 13. září přibitou, vymlouvaje se vše- lijak, odepíraje přijíti a zve Husa do Paříže neb Říma k dis- putaci s dodatkem, neměl-li by na cestu, že mu chce dáti. Hus pak za nepřítomnosti Stokesovy svou disputační řeč (nám ve spisech jeho zachovanou) vykonal, v níž řekl, „že by Viklef kacířem byl, tomu nevěřím, to nepřiznávám, ačkoliv to přímo také nemohu vyvrátiti; ale poněvadž v tom, co jistě nevím, o bližním vždy to nejlepší mysliti mám, naději se, že náleží k těm, kteří spaseni budou,“ k čemuž šest důvodů přidal. V přítomném listu jest ona vyzývající veřejná vyhláška Husova. * Poněvadž jakýsi příchozí, Jan Stokes z Anglie, licenciát, pod předpisy university Kambrajské (ustanovený), pobyt v této domovině maje tvrdil, že kdokoliv by knihy M. Jana Viklefa četl anebo jimi bedlivě se obíral, i kdyby byl jakékoliv povahy anebo v dobré víře vkořeněn, prodlením času v kacířství upadne: proto M. Jan Hus z Husince, svatého bohosloví ba- kalář zřízený, k jasné zřejmosti, zda bude moci jmenovaná věta v pravdě (ob)státi, vymezí ji v neděli před pozdvižením sv. Kříže (13. září) o hodině XVIII. Pročež nyní jmenovaného licenciáta vyzývá k obhájení svých výroků, aby jmenovaného dne a hodiny, jestliže o to dbá, aby mu nějaká víra dána byla, do čítárny řádných disputací se dostavil. 1) Tom. 504.
58 a Češích. Pročež se k němu dostavilo k vůli obhájení cti země České několik mistrů s veřejným notářem a otázali se ho, zda chce státi v řečech svých, při čemž učinil výrok, že každý, kdo by Viklefovy spisy četl neb studoval, kacířem se státi musí. Následkem toho dal Hus na dvéře bytu Stokesova při- biti vyzvání k veřejné disputaci o tomto jeho výroku dne 13. září. K tomu odpověděl Stokes jinou veřejnou vyhláškou na dveřích kostelních dne 13. září přibitou, vymlouvaje se vše- lijak, odepíraje přijíti a zve Husa do Paříže neb Říma k dis- putaci s dodatkem, neměl-li by na cestu, že mu chce dáti. Hus pak za nepřítomnosti Stokesovy svou disputační řeč (nám ve spisech jeho zachovanou) vykonal, v níž řekl, „že by Viklef kacířem byl, tomu nevěřím, to nepřiznávám, ačkoliv to přímo také nemohu vyvrátiti; ale poněvadž v tom, co jistě nevím, o bližním vždy to nejlepší mysliti mám, naději se, že náleží k těm, kteří spaseni budou,“ k čemuž šest důvodů přidal. V přítomném listu jest ona vyzývající veřejná vyhláška Husova. * Poněvadž jakýsi příchozí, Jan Stokes z Anglie, licenciát, pod předpisy university Kambrajské (ustanovený), pobyt v této domovině maje tvrdil, že kdokoliv by knihy M. Jana Viklefa četl anebo jimi bedlivě se obíral, i kdyby byl jakékoliv povahy anebo v dobré víře vkořeněn, prodlením času v kacířství upadne: proto M. Jan Hus z Husince, svatého bohosloví ba- kalář zřízený, k jasné zřejmosti, zda bude moci jmenovaná věta v pravdě (ob)státi, vymezí ji v neděli před pozdvižením sv. Kříže (13. září) o hodině XVIII. Pročež nyní jmenovaného licenciáta vyzývá k obhájení svých výroků, aby jmenovaného dne a hodiny, jestliže o to dbá, aby mu nějaká víra dána byla, do čítárny řádných disputací se dostavil. 1) Tom. 504.
Strana 59
59 19. Sboru kardinálů církevních. 1) (R. 1411, v září) Současně s listem k papeži (č. 17) napsal Hus přítomný list k jeho rádcům hledaje u nich pomoci. Soudcové jeho v Bononii, Odo z Kolonny a po něm Fr. Zabarello, stojící v čele nové, ze čtyř kardinálů záležející a snad na domluvy krále Václava (viz úvod č. 14) a přátel českých (viz konec listu č. 14) zřízené kommisse, rozhodli pro něho nepříznivě (viz úvod č. 16). K této kardinálské kommissi, vedené Zabarellem, obrátil se Hus přítomným listem; v něm ukazuje počátek a původní příčinu své obžaloby, totiž že se v době rozhodné sboru kardinálského a neutrality (viz č. 2) přidržoval, a na to spoléhaje prosí, aby jej osvobodili od osobního se dostavení před papežskou stolici a osvědčuje svou nevinnosť. Poddanosť pokornou se vší úctou k rozkazům Vaším (osvědčuji). Otcové v Kristu nejctihodnější, kteří apoštolů ráz máte, ježto jste postaveni jako mohutná světla, která ozařovati mají jednotlivé krajiny světa, a ježto jste nadáni mocí, že můžete shlazovati nepravosti světa, vychvacovati duše z jícnu sata- nášova a potlačeným ve jménu Kristově přispívati, v ochranu Vašich Veledůstojností pokorně se skláněje utíkám, nemoha unésti tíže břemena na mne vloženého, které na mne ubohého nalehlo, především odtud počátek majíc, že v době odpadnutí od Rehoře XII. přidržeti se svatého sboru kardinálů pro jed- notu církve účinně jsem radil knížatům, zemanům a pánům, a kněžstvu i lidu vytrvale jsem kázal. 2) Pročež nejdůstoj- nější otec v Kristu pan Zbyněk, arcibiskup Pražský, tehdy protivník svatého sboru kardinálů, všem mistrům vysokého učení Pražského, kteří se přidali ku svatému sboru, ale ob- zvláště mně zejména dav přibiti na dvéře kostelní svůj výnos, zakázal vykonávati všecky úkony kněžské ve své diecési, za
59 19. Sboru kardinálů církevních. 1) (R. 1411, v září) Současně s listem k papeži (č. 17) napsal Hus přítomný list k jeho rádcům hledaje u nich pomoci. Soudcové jeho v Bononii, Odo z Kolonny a po něm Fr. Zabarello, stojící v čele nové, ze čtyř kardinálů záležející a snad na domluvy krále Václava (viz úvod č. 14) a přátel českých (viz konec listu č. 14) zřízené kommisse, rozhodli pro něho nepříznivě (viz úvod č. 16). K této kardinálské kommissi, vedené Zabarellem, obrátil se Hus přítomným listem; v něm ukazuje počátek a původní příčinu své obžaloby, totiž že se v době rozhodné sboru kardinálského a neutrality (viz č. 2) přidržoval, a na to spoléhaje prosí, aby jej osvobodili od osobního se dostavení před papežskou stolici a osvědčuje svou nevinnosť. Poddanosť pokornou se vší úctou k rozkazům Vaším (osvědčuji). Otcové v Kristu nejctihodnější, kteří apoštolů ráz máte, ježto jste postaveni jako mohutná světla, která ozařovati mají jednotlivé krajiny světa, a ježto jste nadáni mocí, že můžete shlazovati nepravosti světa, vychvacovati duše z jícnu sata- nášova a potlačeným ve jménu Kristově přispívati, v ochranu Vašich Veledůstojností pokorně se skláněje utíkám, nemoha unésti tíže břemena na mne vloženého, které na mne ubohého nalehlo, především odtud počátek majíc, že v době odpadnutí od Rehoře XII. přidržeti se svatého sboru kardinálů pro jed- notu církve účinně jsem radil knížatům, zemanům a pánům, a kněžstvu i lidu vytrvale jsem kázal. 2) Pročež nejdůstoj- nější otec v Kristu pan Zbyněk, arcibiskup Pražský, tehdy protivník svatého sboru kardinálů, všem mistrům vysokého učení Pražského, kteří se přidali ku svatému sboru, ale ob- zvláště mně zejména dav přibiti na dvéře kostelní svůj výnos, zakázal vykonávati všecky úkony kněžské ve své diecési, za
Strana 60
60 příčinu udávaje, že mistři vysokého učení Pražského špatně jsouce poučeni odpadli od nejsvětějšího otce v Kristu Ře- hoře XII. a od poslušenství stolice Apoštolské. Ale výsledek schvaluje jednání, to konečně se osvědčilo, neboť usnesením skončeného sněmu Pisanského 3) pohnut jsa schválil z vlast- ního popudu odpadnutí mistrů. Toť obžaloby mé a obvinění mého původní počátek! Ale poněvadž nadřečený svatý sbor kardinálů tehdy sliboval, že přívržencům svým mnohých dobro- diní poskytne, tudíž slib učiněný v paměti maje a pevně věře, že v platnosti trvá, ježto jest slibem sloupů církevních, na kolenou prose vzývám milostivé Důstojnosti Vaše, abyste na mne ubohého očima dobrotivýma shlédnouti ráčili a osvobodili mne laskavým přispěním svým od osobního ospravedlnění4) a ostatních s ospravedlněním tím souvisících obvinění. Neboť za svědka beru Ježíše Krista, že nevinen jsem v těchto věcech, ze kterých mne protivníci žalují.5) Hotov zajisté jsem před vysokým učením Pražským a přede všemi preláty a vším lidem svého posluchačstva, k němuž se odvolávám, o víře, kterou v srdci chovám, slovem i písmem vyznávám, byť i trest ohně po rozsudku mne stihnouti měl, plný a jasný účet uči- niti. O kterémžto pak vyznání 6) listiny veřejné se svědectvím university Pražské nejzbožnější Veledůstojnosti Vaše zúplna zpraví. Psáno atd. 1) Tom. 497. 2) Viz list 2. 3) Sněm v Píse, který oba protipapeže sesadil a Alexandra V. dne 26. června 1409 papežem ustanovil, jemuž se i Zbyněk podrobil. 4) Odonem z Kolonny v srpnu 1410 nařízeného. 5) Viz č. 17. 6) Stalo se dne 1. září 1411. 20. Plzeňským. (R. 1412.) Obyvatelé Plzeňští přilnuli hned v prvních počátcích jednomyslně k novým zásadám Husovým zásluhou faráře svého Václava Korandy, který od prvopočátku k nejhorlivějším a
60 příčinu udávaje, že mistři vysokého učení Pražského špatně jsouce poučeni odpadli od nejsvětějšího otce v Kristu Ře- hoře XII. a od poslušenství stolice Apoštolské. Ale výsledek schvaluje jednání, to konečně se osvědčilo, neboť usnesením skončeného sněmu Pisanského 3) pohnut jsa schválil z vlast- ního popudu odpadnutí mistrů. Toť obžaloby mé a obvinění mého původní počátek! Ale poněvadž nadřečený svatý sbor kardinálů tehdy sliboval, že přívržencům svým mnohých dobro- diní poskytne, tudíž slib učiněný v paměti maje a pevně věře, že v platnosti trvá, ježto jest slibem sloupů církevních, na kolenou prose vzývám milostivé Důstojnosti Vaše, abyste na mne ubohého očima dobrotivýma shlédnouti ráčili a osvobodili mne laskavým přispěním svým od osobního ospravedlnění4) a ostatních s ospravedlněním tím souvisících obvinění. Neboť za svědka beru Ježíše Krista, že nevinen jsem v těchto věcech, ze kterých mne protivníci žalují.5) Hotov zajisté jsem před vysokým učením Pražským a přede všemi preláty a vším lidem svého posluchačstva, k němuž se odvolávám, o víře, kterou v srdci chovám, slovem i písmem vyznávám, byť i trest ohně po rozsudku mne stihnouti měl, plný a jasný účet uči- niti. O kterémžto pak vyznání 6) listiny veřejné se svědectvím university Pražské nejzbožnější Veledůstojnosti Vaše zúplna zpraví. Psáno atd. 1) Tom. 497. 2) Viz list 2. 3) Sněm v Píse, který oba protipapeže sesadil a Alexandra V. dne 26. června 1409 papežem ustanovil, jemuž se i Zbyněk podrobil. 4) Odonem z Kolonny v srpnu 1410 nařízeného. 5) Viz č. 17. 6) Stalo se dne 1. září 1411. 20. Plzeňským. (R. 1412.) Obyvatelé Plzeňští přilnuli hned v prvních počátcích jednomyslně k novým zásadám Husovým zásluhou faráře svého Václava Korandy, který od prvopočátku k nejhorlivějším a
Strana 61
61 nejrozhodnějším stoupencům Husovým náležel, a který se po- zději stal čelným členem Táborů, již jediní reformaci Husem započatou v jeho duchu dále vedli a důsledky jeho zásad pro- vedli. Jeho přičiněním byla Husitská Plzeň útočištěm všech smělejších a horlivějších, jinde pronásledovaných Husitů. Zde se také Žižka rozmrzelý po odchodu z Prahy r. 1420 zdržoval. Po odchodu jeho i Korandově, jenž potom v Táboře se zdržoval a na hradé Liticích až do své smrti králem Jiřím z Poděbrad jest vězněn, Plzeň byla vždy v první řadě mezi nepřátely Husitů a na straně katolické. Příčinou tohoto listu byly „roztržení a nesvornosť v pravdě Boží“ v Plzni, pocházející „z lehčení písma“ ze strany „po- chlebníků“, tak že někteří přestali milovati kázání trestají- cího slova Božího a oblíbili si život v nešlechetnosti. Hus prosí je, aby se navrátili k dřívější své dobré pověsti, kdy byli příkladem svornosti a řádnosti. O které kusy učení zvláště se tu jednalo, ukazuje do- datek čili druhá polovice listu, v níž Hus čtyři bludy, jakož jinde v té době, tak i v Plzni rozšířené vyvrací, totiž: že by se nemělo česky kázati, že by člověk ve smrtelném hříchu nebyl synem dáblovým, že kněz čtoucí mši jest stvořitelem Božím a že nejhorší kněz jest lepším než nejlepší nekněz. (O témž předmětu napsal Hus téhož r. 1412 latinský spis „Plzeňskému kazateli“.) Dobrým setrvánie ve ctnosti a hřiešným svaté poznánie pána našeho Jezu Krista. Páni milí a bratřie v milosti boží! Velmě tesklivě slyším, že máte mezi sebú roztrženie a nesvornosť v pravdě boží, že dobře počenše1) zle konáte, boha hněváte, duše své tupíte, zlý příklad jiným dáváte a svú česť maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný. O proč nepomníte, že die 2) spasitel: Co platno jest člověku, ač vešken svět zíště, a své duši uškodí? a kterú dá člověk otměnu za duši svú? O proč nepomníte, že ste byli příklad dobrý vší České zemi v sjednání dobrém, v slyšení slova božího v stavení zlosti?
61 nejrozhodnějším stoupencům Husovým náležel, a který se po- zději stal čelným členem Táborů, již jediní reformaci Husem započatou v jeho duchu dále vedli a důsledky jeho zásad pro- vedli. Jeho přičiněním byla Husitská Plzeň útočištěm všech smělejších a horlivějších, jinde pronásledovaných Husitů. Zde se také Žižka rozmrzelý po odchodu z Prahy r. 1420 zdržoval. Po odchodu jeho i Korandově, jenž potom v Táboře se zdržoval a na hradé Liticích až do své smrti králem Jiřím z Poděbrad jest vězněn, Plzeň byla vždy v první řadě mezi nepřátely Husitů a na straně katolické. Příčinou tohoto listu byly „roztržení a nesvornosť v pravdě Boží“ v Plzni, pocházející „z lehčení písma“ ze strany „po- chlebníků“, tak že někteří přestali milovati kázání trestají- cího slova Božího a oblíbili si život v nešlechetnosti. Hus prosí je, aby se navrátili k dřívější své dobré pověsti, kdy byli příkladem svornosti a řádnosti. O které kusy učení zvláště se tu jednalo, ukazuje do- datek čili druhá polovice listu, v níž Hus čtyři bludy, jakož jinde v té době, tak i v Plzni rozšířené vyvrací, totiž: že by se nemělo česky kázati, že by člověk ve smrtelném hříchu nebyl synem dáblovým, že kněz čtoucí mši jest stvořitelem Božím a že nejhorší kněz jest lepším než nejlepší nekněz. (O témž předmětu napsal Hus téhož r. 1412 latinský spis „Plzeňskému kazateli“.) Dobrým setrvánie ve ctnosti a hřiešným svaté poznánie pána našeho Jezu Krista. Páni milí a bratřie v milosti boží! Velmě tesklivě slyším, že máte mezi sebú roztrženie a nesvornosť v pravdě boží, že dobře počenše1) zle konáte, boha hněváte, duše své tupíte, zlý příklad jiným dáváte a svú česť maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný. O proč nepomníte, že die 2) spasitel: Co platno jest člověku, ač vešken svět zíště, a své duši uškodí? a kterú dá člověk otměnu za duši svú? O proč nepomníte, že ste byli příklad dobrý vší České zemi v sjednání dobrém, v slyšení slova božího v stavení zlosti?
Strana 62
62 O kterak ste pozapomenuli, že jednota vaše v dobrém svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny před bohem i před lidmi činila! Znamenal to nepřietel boží, dábel, že- leje toho zbudil Antikristovy a své údy, aby z vás boží milosť a vóli vypudili, a jemu dóm, biednému duchu, z něhož byl jest vyhnán, navrátili, aby on pojma sedm duchóv horších zase se navrátil, aby hóře bylo nežli prvé. Již frivorty,3) již hry, již jiné nešlechetnosti, vyraziv z vás slovo božie, v vás navrátil. Kde máte pastýře duší svých? kterak vas vede? rána nenie ukázána, nenie, ktoby sě slitoval, aby raněné od lotróv, vína a oleje nalije, uvázal ránu vaši. Máte snad ty, jenž vám nalévají jedu lehčením písma, a oleje, ne lásky pravé, ale pochlebenstvie. Neviete toho, že pochlebník jest sladký nepřietel, ale ktož koho treskce, ten toho miluje, rány léčí, ač se neduživý hněvá a skeří. O svatý Řehoře, 4) veliký papeži, ty dieš: Ten jedné sám přietel bude, kterýž nečistoty s mé duše setře. Milý svatý, pros za Plzňauy, ať tě v tom následují, a tehdyť budú jako prvé božie slovo velebiti, ká- zanie protiv hřiechóm milovati, vódce pravé k sobě vinúti a vlky hltavé od sebe puditi. Znamenati budú, že kto je treskce, ten k bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot boha lúčí; kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájie. Vzpomenúť, žeť brzo zemrú, a blaze tomu, kterýž dobře umře, ale běda, kto hřiechem se naprzně, upadne do věčného ohně. O milí křestěné! viete, že pověsť dobrá lepšie jest než masť drahá. Kam chcete dieti svú dobrú pověsť, jenž jest takto vzněla: Plzněné jsú najsvornější, město své řádně zpravují, slovo božie milují, pudie ven knězské ženy a rufiany, 5) kostky sú stavili a jiným městám dobrý příklad dali. Věrně buoh byl zavítal mezi vás, pšenice nasál, a dábel kúkol vtrúsil, aby pšenici udusil. É pro milého pána boha pro ohavné najukrut- nějšie božie umučenie, pro své spasenie, pro svú česť, pro jiných polepšenie, pro své sčestie: ktož ste chybili, uhoďte
62 O kterak ste pozapomenuli, že jednota vaše v dobrém svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny před bohem i před lidmi činila! Znamenal to nepřietel boží, dábel, že- leje toho zbudil Antikristovy a své údy, aby z vás boží milosť a vóli vypudili, a jemu dóm, biednému duchu, z něhož byl jest vyhnán, navrátili, aby on pojma sedm duchóv horších zase se navrátil, aby hóře bylo nežli prvé. Již frivorty,3) již hry, již jiné nešlechetnosti, vyraziv z vás slovo božie, v vás navrátil. Kde máte pastýře duší svých? kterak vas vede? rána nenie ukázána, nenie, ktoby sě slitoval, aby raněné od lotróv, vína a oleje nalije, uvázal ránu vaši. Máte snad ty, jenž vám nalévají jedu lehčením písma, a oleje, ne lásky pravé, ale pochlebenstvie. Neviete toho, že pochlebník jest sladký nepřietel, ale ktož koho treskce, ten toho miluje, rány léčí, ač se neduživý hněvá a skeří. O svatý Řehoře, 4) veliký papeži, ty dieš: Ten jedné sám přietel bude, kterýž nečistoty s mé duše setře. Milý svatý, pros za Plzňauy, ať tě v tom následují, a tehdyť budú jako prvé božie slovo velebiti, ká- zanie protiv hřiechóm milovati, vódce pravé k sobě vinúti a vlky hltavé od sebe puditi. Znamenati budú, že kto je treskce, ten k bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot boha lúčí; kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájie. Vzpomenúť, žeť brzo zemrú, a blaze tomu, kterýž dobře umře, ale běda, kto hřiechem se naprzně, upadne do věčného ohně. O milí křestěné! viete, že pověsť dobrá lepšie jest než masť drahá. Kam chcete dieti svú dobrú pověsť, jenž jest takto vzněla: Plzněné jsú najsvornější, město své řádně zpravují, slovo božie milují, pudie ven knězské ženy a rufiany, 5) kostky sú stavili a jiným městám dobrý příklad dali. Věrně buoh byl zavítal mezi vás, pšenice nasál, a dábel kúkol vtrúsil, aby pšenici udusil. É pro milého pána boha pro ohavné najukrut- nějšie božie umučenie, pro své spasenie, pro svú česť, pro jiných polepšenie, pro své sčestie: ktož ste chybili, uhoďte
Strana 63
63 v pravdu; ktož jste svatí, buďte světější! Nebť die 6) pán buoh: Čas blízko jest; kto škodí, škoď ještě, a kto v mrzko- stech jest, mrzek buď ještě, a kto spravedliv jest, spravedliv buď ještě, a svatý osvěť se viece. Aj přijduť brzo a odplata má se mnú jest: odplatiti každému vedle skutkóv jeho. Tak die pán Ježíš. Přijmete-li jeho slovo mile a zachováte, dá odplatú život věčný v radosti nesmierné; pakli nepřijmete a nezachováte, dá zatracenie věčné v ohni věčném, v temno- stech mezi dábly, kdež nižádného nebude otpočinutie ani utěšenie. Ale ufám jeho svaté milosti a mám naději, a proto vám píši, že dobří setrváte, a druzí sě polepšíte ve všem dobrém, a tak budete synové boží, měštěníné města, v němž nebude temnosti ani zamúcenie, a v němž budete otce boha viděti a všechny věci znáti a jeden druhého plně jako sám sě milovati, a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho města z Plzně, nynie rozbrojené, rač vám všem dopomoci otec i syn i duch svatý smrtí pána Krista a s pomocí panny Marie i všech svatých Amen. Po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest, že bránie kněžie čísti čtenie přirozeným jazykem česky neb ně- mecky. Druhé, že kázal některý kněz, že nižádný, jenž smr- telně hřeší, nenie slúha ani syn dáblóv. Třetie, že na nové mši kázal řka kněz tento: dokudž jest neslúžil, byl jest syn boží: ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest otec boží a stvořitel těla božieho. Čtvrté, že ten kněz kázal, že najhorší kněz jest lepší než laik 7) najlepší. Jestli tak, a nižádný se proti těm bludóm nepostaví, znamenie veliké jest nad vámi, že ste velmě pravdy otpadli, a zvláště kteří jste učení a rozum máte. Neb jakož die sv. Jan Zlatoustý8) na ono slovo Krista spasitele našeho: „Neroďte sě báti těch, jenž zabíjejí tělo,“ že těmito slovy ukázal jest Kristus, že netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž nesměle praví pravdu, ale i kto nesvobodně brání pravdy, kteréž slušie svobodně brániti, zrádce jest pravdy. Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu,
63 v pravdu; ktož jste svatí, buďte světější! Nebť die 6) pán buoh: Čas blízko jest; kto škodí, škoď ještě, a kto v mrzko- stech jest, mrzek buď ještě, a kto spravedliv jest, spravedliv buď ještě, a svatý osvěť se viece. Aj přijduť brzo a odplata má se mnú jest: odplatiti každému vedle skutkóv jeho. Tak die pán Ježíš. Přijmete-li jeho slovo mile a zachováte, dá odplatú život věčný v radosti nesmierné; pakli nepřijmete a nezachováte, dá zatracenie věčné v ohni věčném, v temno- stech mezi dábly, kdež nižádného nebude otpočinutie ani utěšenie. Ale ufám jeho svaté milosti a mám naději, a proto vám píši, že dobří setrváte, a druzí sě polepšíte ve všem dobrém, a tak budete synové boží, měštěníné města, v němž nebude temnosti ani zamúcenie, a v němž budete otce boha viděti a všechny věci znáti a jeden druhého plně jako sám sě milovati, a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho města z Plzně, nynie rozbrojené, rač vám všem dopomoci otec i syn i duch svatý smrtí pána Krista a s pomocí panny Marie i všech svatých Amen. Po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest, že bránie kněžie čísti čtenie přirozeným jazykem česky neb ně- mecky. Druhé, že kázal některý kněz, že nižádný, jenž smr- telně hřeší, nenie slúha ani syn dáblóv. Třetie, že na nové mši kázal řka kněz tento: dokudž jest neslúžil, byl jest syn boží: ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest otec boží a stvořitel těla božieho. Čtvrté, že ten kněz kázal, že najhorší kněz jest lepší než laik 7) najlepší. Jestli tak, a nižádný se proti těm bludóm nepostaví, znamenie veliké jest nad vámi, že ste velmě pravdy otpadli, a zvláště kteří jste učení a rozum máte. Neb jakož die sv. Jan Zlatoustý8) na ono slovo Krista spasitele našeho: „Neroďte sě báti těch, jenž zabíjejí tělo,“ že těmito slovy ukázal jest Kristus, že netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž nesměle praví pravdu, ale i kto nesvobodně brání pravdy, kteréž slušie svobodně brániti, zrádce jest pravdy. Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu,
Strana 64
64 kterúž ot boha jest slyšal, směle kázal: též laik, to jest člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal ot kněze vynešenú z písma, bránil doufajně; pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. Aj teď máte velikého svatého dóvod z toho slova Kristova:9) „Neroďte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí, že každý, i kněz i nekněz, ktož zná pravdu, má jie do smrti brániti, jinak byl byl zrádce pravdy a tak i Kristóv. A mnozí z vás znáte pravdu a jste naučeni, že každý móž zákon boží mluviti, vyznávati a umie-li i čísti, buď latině, jako sv. Marek čtenie psal, buď řecky, jako sv. Jan své čtenie a kanoniky neb epištoly psal, buď židovsky, jako sv. Matúš své čtenie popsal, buď syriansky, jako sv. Lukáš své čtenie popsal, buď persky, jako sv. Šimon čtenie kázal a popsal, buď judsky, jako sv. Bartoloměj, a tak o jiných jazyciech: kterákž dáte kněžím brániti, aby lidé zákona božieho nečtli česky neb ně- mecky? Také k druhému kusu zda neviete, že nelze jest i bohu ve ctnosti i dáblu ve hřieše slúžiti? Viem, že ste slýchali, že Kristus 10) die: Nemóž nižádný dvěma pánoma slúžiti, a potom: Nemóžete slúžiti bohu a mamonovi. A také viete, že sv. Petr die: Ktož ot koho přemožen jest, ten toho slúha jest; a Kristus 11) die: Kto hřiech činí, slúha jest hřiecha; a sv. Pavel k Říměnínóm 12) die: Slúhy ste byli hřiecha. Kterak toto písmo svaté vědúce trpíte, že nižádný, ktož jest ve hřieše smrtelném, nenie slúha dáblov? Také viem, že ste slýchali, že pán Ježíš die, 13) že kúkol jsú sy- nové zlostní, jichž jest dábel nasál v svět, a že také die 14) zlým: Vy z otce dábla jste a žádosti otce svého chcete uči- niti; a dává příčinu, řka: že nemóžete slyšeti řeči mé, protož z otce dábla jste. A sv. Jan apoštol duchem svatým die: 15) Synáčkové! nižádný vás nesvoď; ktožť pravdu činí, sprave- dlivý jest, jakož Kristus spravedlivý jest, a ktož hřiech činí, z dábla jest. A potom die: V tom známi jsú synové boží a synové ďáblovi; každý ktož nenie spravedlivý nenie z boha. Aj teď máte, že každý smrtedlný hřiešník jest z ďábla a syn
64 kterúž ot boha jest slyšal, směle kázal: též laik, to jest člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal ot kněze vynešenú z písma, bránil doufajně; pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. Aj teď máte velikého svatého dóvod z toho slova Kristova:9) „Neroďte sě báti těch, jenž tělo zabíjejí, že každý, i kněz i nekněz, ktož zná pravdu, má jie do smrti brániti, jinak byl byl zrádce pravdy a tak i Kristóv. A mnozí z vás znáte pravdu a jste naučeni, že každý móž zákon boží mluviti, vyznávati a umie-li i čísti, buď latině, jako sv. Marek čtenie psal, buď řecky, jako sv. Jan své čtenie a kanoniky neb epištoly psal, buď židovsky, jako sv. Matúš své čtenie popsal, buď syriansky, jako sv. Lukáš své čtenie popsal, buď persky, jako sv. Šimon čtenie kázal a popsal, buď judsky, jako sv. Bartoloměj, a tak o jiných jazyciech: kterákž dáte kněžím brániti, aby lidé zákona božieho nečtli česky neb ně- mecky? Také k druhému kusu zda neviete, že nelze jest i bohu ve ctnosti i dáblu ve hřieše slúžiti? Viem, že ste slýchali, že Kristus 10) die: Nemóž nižádný dvěma pánoma slúžiti, a potom: Nemóžete slúžiti bohu a mamonovi. A také viete, že sv. Petr die: Ktož ot koho přemožen jest, ten toho slúha jest; a Kristus 11) die: Kto hřiech činí, slúha jest hřiecha; a sv. Pavel k Říměnínóm 12) die: Slúhy ste byli hřiecha. Kterak toto písmo svaté vědúce trpíte, že nižádný, ktož jest ve hřieše smrtelném, nenie slúha dáblov? Také viem, že ste slýchali, že pán Ježíš die, 13) že kúkol jsú sy- nové zlostní, jichž jest dábel nasál v svět, a že také die 14) zlým: Vy z otce dábla jste a žádosti otce svého chcete uči- niti; a dává příčinu, řka: že nemóžete slyšeti řeči mé, protož z otce dábla jste. A sv. Jan apoštol duchem svatým die: 15) Synáčkové! nižádný vás nesvoď; ktožť pravdu činí, sprave- dlivý jest, jakož Kristus spravedlivý jest, a ktož hřiech činí, z dábla jest. A potom die: V tom známi jsú synové boží a synové ďáblovi; každý ktož nenie spravedlivý nenie z boha. Aj teď máte, že každý smrtedlný hřiešník jest z ďábla a syn
Strana 65
65 dáblóv: kterak tehdy přepúštíte kázati kacéřstvie proti tomuto svatému Kristovu písmu? Věřte, že ten tak káže, jest slúha i syn dáblóv a jest horší než najmenší laik dobrý. A tak nenie otec boží ten kněz: neb by bóh byl syn toho kněze, a ten kněz jest syn ďáblóv, tehdy by bóh byl syn také ďá- blóv! Také ten kněz, tak ten blud káže a drže, nenie stvo- řitel těla božieho, ale jest rozmnožitel kacieřstvie velikého. Nechť vezme všecky tovařiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu, a tehdyť jim vyznám, žeť jsú stvořitelé! Nelze jest pro dlúhosť písmem tuto dovésti. O srdnatí křesťané! zda jste již všichni zemřeli, že dáte bludy vésti a božie slovo súžiti? Prozřete a nedajte dáblu nad sebú vévoditi! Toho vám pán bóh, jenž sám móž býti a jest stvořitelem, po- máhaj. Amen! 1) Počavše. 2) Mat. 16,26. 3) Lehkomyslné, neužitečné řeči. 4) Viz č. 15 pozn. 3. 5) Poběhlíky, rváče. 6) Zjev. 22/11. 7) Nekněz 5) Patri- archa a kazatel v Cařihradě, nar. 347. 2) Mat. 10/28. 1°) Mat. 6/24. 11) Jan 834. 12) Kap. 6. 13) Mat. 13/25.14) Jan 8/44. 13) 1. Jan 3/8. 21. Vladislavovi, králi Polskému.1) (R. 1412, 10. června.) Vladislav II., král Polský (viz č. 12) zdá se, že byl Husovi nakloněn a Čechům byl dobrým sousedem. V té době panovaly mezi Polskem a Čechy přátelské styky; v polském vojsku bývali čeští bojovníci; Jeronym Pražský na čas se zdržoval k výslovnému přání královu na královském dvoře polském v Krakově r. 1413 (viz č. 42); později na sněmě v Kostnici přimlouvali se za Husa nejen čeští, nýbrž i polští páni, poslanci to Vladislavovi. Husitství se z počátku v Polště značně rozšířilo. Vladislav požíval také u Čechů důvěru, tak že mu dvakrát r. 1420 Českou korunu nabídli, kterouž ale z obavy zamítl. Vladislav vedl r. 1412 se Zikmundem králem Uherským a později císařem válku, kteráž skončila osobní schůzkou
65 dáblóv: kterak tehdy přepúštíte kázati kacéřstvie proti tomuto svatému Kristovu písmu? Věřte, že ten tak káže, jest slúha i syn dáblóv a jest horší než najmenší laik dobrý. A tak nenie otec boží ten kněz: neb by bóh byl syn toho kněze, a ten kněz jest syn ďáblóv, tehdy by bóh byl syn také ďá- blóv! Také ten kněz, tak ten blud káže a drže, nenie stvo- řitel těla božieho, ale jest rozmnožitel kacieřstvie velikého. Nechť vezme všecky tovařiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu, a tehdyť jim vyznám, žeť jsú stvořitelé! Nelze jest pro dlúhosť písmem tuto dovésti. O srdnatí křesťané! zda jste již všichni zemřeli, že dáte bludy vésti a božie slovo súžiti? Prozřete a nedajte dáblu nad sebú vévoditi! Toho vám pán bóh, jenž sám móž býti a jest stvořitelem, po- máhaj. Amen! 1) Počavše. 2) Mat. 16,26. 3) Lehkomyslné, neužitečné řeči. 4) Viz č. 15 pozn. 3. 5) Poběhlíky, rváče. 6) Zjev. 22/11. 7) Nekněz 5) Patri- archa a kazatel v Cařihradě, nar. 347. 2) Mat. 10/28. 1°) Mat. 6/24. 11) Jan 834. 12) Kap. 6. 13) Mat. 13/25.14) Jan 8/44. 13) 1. Jan 3/8. 21. Vladislavovi, králi Polskému.1) (R. 1412, 10. června.) Vladislav II., král Polský (viz č. 12) zdá se, že byl Husovi nakloněn a Čechům byl dobrým sousedem. V té době panovaly mezi Polskem a Čechy přátelské styky; v polském vojsku bývali čeští bojovníci; Jeronym Pražský na čas se zdržoval k výslovnému přání královu na královském dvoře polském v Krakově r. 1413 (viz č. 42); později na sněmě v Kostnici přimlouvali se za Husa nejen čeští, nýbrž i polští páni, poslanci to Vladislavovi. Husitství se z počátku v Polště značně rozšířilo. Vladislav požíval také u Čechů důvěru, tak že mu dvakrát r. 1420 Českou korunu nabídli, kterouž ale z obavy zamítl. Vladislav vedl r. 1412 se Zikmundem králem Uherským a později císařem válku, kteráž skončila osobní schůzkou
Strana 66
66 obou panovníků a postoupením Spíše v Severních Uhrách Vladislavovi. Toto dohodnutí obou panovníků vzal si Hus za příčinu, aby dopisem Vladislavovi nad tím svou radosť pro- jevil; spolu si stěžuje na kněžstvo svatokupecké, kteréž ho z kacířství obviňuje, a dovodí, že nutno jest, aby království od kacířství svatokupeckého bylo očištěno. List jest psán v den Barnabáše r. 1412. Milosť Spasitele Ježíše Krista ku řízení lidu jeho a dosažení života slávy. Nejjasnější panovníče! Velikou potěšen jsem byl ra- dostí slyše, že Vaše Jasnosť s nejosvícenějším vladařem králem Zikmundem řízením všemohoucího Pána se shodla, a jen prosím s lidem, aby život Vás obou i národů na cestě spravedlnosti se udržoval. A k tomu cíli, nejjasnější panov- níče, velice nutným se zdá jak pro Vaši Vznešenosť, tak pro Jeho Jasnosť krále Zikmunda, ba i pro jiná knížata, aby svatokupecké kacířství z říší Vašich bylo vyloučeno. Než mohu-li očekávati vyloučení jeho, když v takové míře jed svůj rozlilo, že sotva někde nalezne se kněžstvo a lid, aby svatokupeckým kacířstvím nebyl stižen? Neboť kdo udílí biskupství nezištně pro česť Boží, pro spásu lidu a pro spásu vlastní? Kdož také z čistých pohnutek pro ono tré přijímá biskupství, faru nebo jiný obrok?2) Přál bych si, aby mnoho bylo těch, kteří by je ne pro služebnosť a pro přízeň lid- skou přijímali. Ale zdaž nenaplňuje se slovo Jeremiáše řkoucího: Od nejmenšího až do největšího z nich, všickni la- komství následují, anobrž od proroka až do kněze všickni na- pořád provodí faleš? A zdaž nepravdu má učedlník3) Kristův, an praví: Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše. Hlas kvílící církve se ozývá, poněvadž ztemněno jest zlato a setřena barva nejkrásnější. Poněvadž druhdy kněžství bylo jako zlato ohněm lásky rozpálené,
66 obou panovníků a postoupením Spíše v Severních Uhrách Vladislavovi. Toto dohodnutí obou panovníků vzal si Hus za příčinu, aby dopisem Vladislavovi nad tím svou radosť pro- jevil; spolu si stěžuje na kněžstvo svatokupecké, kteréž ho z kacířství obviňuje, a dovodí, že nutno jest, aby království od kacířství svatokupeckého bylo očištěno. List jest psán v den Barnabáše r. 1412. Milosť Spasitele Ježíše Krista ku řízení lidu jeho a dosažení života slávy. Nejjasnější panovníče! Velikou potěšen jsem byl ra- dostí slyše, že Vaše Jasnosť s nejosvícenějším vladařem králem Zikmundem řízením všemohoucího Pána se shodla, a jen prosím s lidem, aby život Vás obou i národů na cestě spravedlnosti se udržoval. A k tomu cíli, nejjasnější panov- níče, velice nutným se zdá jak pro Vaši Vznešenosť, tak pro Jeho Jasnosť krále Zikmunda, ba i pro jiná knížata, aby svatokupecké kacířství z říší Vašich bylo vyloučeno. Než mohu-li očekávati vyloučení jeho, když v takové míře jed svůj rozlilo, že sotva někde nalezne se kněžstvo a lid, aby svatokupeckým kacířstvím nebyl stižen? Neboť kdo udílí biskupství nezištně pro česť Boží, pro spásu lidu a pro spásu vlastní? Kdož také z čistých pohnutek pro ono tré přijímá biskupství, faru nebo jiný obrok?2) Přál bych si, aby mnoho bylo těch, kteří by je ne pro služebnosť a pro přízeň lid- skou přijímali. Ale zdaž nenaplňuje se slovo Jeremiáše řkoucího: Od nejmenšího až do největšího z nich, všickni la- komství následují, anobrž od proroka až do kněze všickni na- pořád provodí faleš? A zdaž nepravdu má učedlník3) Kristův, an praví: Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše. Hlas kvílící církve se ozývá, poněvadž ztemněno jest zlato a setřena barva nejkrásnější. Poněvadž druhdy kněžství bylo jako zlato ohněm lásky rozpálené,
Strana 67
67 ctnostmi vyleštěné, nyní však stalo se znečistěným a ztma- vělým, jak praví Bernard.4) Naplňuje se slovo Spasitele našeho: Rozmnožena bude nepravosť, totiž v kněžstvu, a ustydne láska v lidu. Běda tudíž v čase tom onomu, jenž nekvílí. To, nejjasnější panovníče, slyšíc kněžstvo svato- kupecké, nádhery milovné, zbýralé a zbujnělé, mne obviňuje před lidem snižováním a kaceřováním. Než, mám-li mlčeti? Daleko buď ode mne! Běda mně, jestliže bych mlčel! Lépe zajisté bylo by mi umříti než nestavěti se v cestu takové ničemnosti, která by mne účastna učinila nepravosti a pekla. Od čehož král slávy račiž ochrániti Vaši vznešenosť panující svatě lidu svému. Mistr Jan Hus, neužitečný kněz Kristův. 1) Tom. 511. 7) Roční důchod. 3) Pavel k Filip. 2. 4) Viz č. 15 pozn. 9. 22. Bratřím kláštera Dolanského na Moravě. (R. 1412.) Štěpán, převor Kartusianského kláštera Dolanského u Olomouce na Moravě, vrstevník a veliký odpůrce Husův, napsal proti Viklefovi, proti Husovi a jeho stoupencům ná- sledující polemické spisy: „Antiviklef (Protiviklef) r. 1408, „Antihussus“, (Protihus) r. 1412, „Dialogus volatilis“ (Roz- mluva běžná) r. 1414, „Epistola ad Hussitas“ (List Husitům) r. 1417. (Viz Loserth, Hus a Viklef.) „Knížka“, kteráž Husovi zavdala příležitosť k poslání tohoto listu, jest spis Štěpánův „Antihussus“. Hus vyvrací, že by byl bludařem, ne k svému ospravedlnění, ale k vůli svým čtenářům, vykládá, proč svých představených neupo- slechl a osobně do Říma se nedostavil. Ku konci vyzývá samého převora Štěpána, aby nesoudil.
67 ctnostmi vyleštěné, nyní však stalo se znečistěným a ztma- vělým, jak praví Bernard.4) Naplňuje se slovo Spasitele našeho: Rozmnožena bude nepravosť, totiž v kněžstvu, a ustydne láska v lidu. Běda tudíž v čase tom onomu, jenž nekvílí. To, nejjasnější panovníče, slyšíc kněžstvo svato- kupecké, nádhery milovné, zbýralé a zbujnělé, mne obviňuje před lidem snižováním a kaceřováním. Než, mám-li mlčeti? Daleko buď ode mne! Běda mně, jestliže bych mlčel! Lépe zajisté bylo by mi umříti než nestavěti se v cestu takové ničemnosti, která by mne účastna učinila nepravosti a pekla. Od čehož král slávy račiž ochrániti Vaši vznešenosť panující svatě lidu svému. Mistr Jan Hus, neužitečný kněz Kristův. 1) Tom. 511. 7) Roční důchod. 3) Pavel k Filip. 2. 4) Viz č. 15 pozn. 9. 22. Bratřím kláštera Dolanského na Moravě. (R. 1412.) Štěpán, převor Kartusianského kláštera Dolanského u Olomouce na Moravě, vrstevník a veliký odpůrce Husův, napsal proti Viklefovi, proti Husovi a jeho stoupencům ná- sledující polemické spisy: „Antiviklef (Protiviklef) r. 1408, „Antihussus“, (Protihus) r. 1412, „Dialogus volatilis“ (Roz- mluva běžná) r. 1414, „Epistola ad Hussitas“ (List Husitům) r. 1417. (Viz Loserth, Hus a Viklef.) „Knížka“, kteráž Husovi zavdala příležitosť k poslání tohoto listu, jest spis Štěpánův „Antihussus“. Hus vyvrací, že by byl bludařem, ne k svému ospravedlnění, ale k vůli svým čtenářům, vykládá, proč svých představených neupo- slechl a osobně do Říma se nedostavil. Ku konci vyzývá samého převora Štěpána, aby nesoudil.
Strana 68
68 Ctěným a pobožným pánům konventu Dolanského, milým bratřím v Kristu mistr Jan Hus, neužitečný sluha Kristův. Láska Boží a pokoj Kristův vzmáhejž se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který dán jest nám. Ctihodní pánové! Zvěděl jsem, jak pan Štěpán mno- hými pohanami krutě pronásleduje nejen mne, ale i ty, kteří slova Kristova ode mne slyší; jestliže z příčiny spravedlivé, vezme odměnu spravedlnosti, pakli bez příčiny, odměnu ne- spravedlnosti obdrží od Pána, který zná srdce lidská. Pročež Vás bratry v Kristu, které ač místní vdálenosť a osobní ne- známosť rozděluje, přece spojuje láska, zapřísahám z hloubí srdce pro spásu Vaši, ne pro své ospravedlnění (ježto u mne velmi málo váhy má býti od lidí souzenu), abyste nevěřili žádným řečem o mně, jako bych se držel nebo držeti chtěl nějakého bludu, jenž písmu svatému nebo dobrým mravům odporuje; nepravím, kdyby Viklef, ale ani kdyby anděl s nebe sestoupil a jinak učil, než učí písmo svaté. Vždyť pak bludů, které mi připisují, srdce mé zhrožuje se. Že však neposlouchám nařízení výše postavených, abych se ne- protivil moci, která od Pána Boha jest, tomu naučilo mne písmo a především slova i činy apoštolů, kteří proti vůli kněží kázali Pána Ježíše Krista, říkajíce, že více sluší po- slouchati Boha než lidí. Že však povolán byv před stolici papežskou, neuposlechl jsem, toho mnohé jsou příčiny.1) Chtěl jsem zajisté s počátku obeslán byv na cestu se vy- dati, ale zástupcové jak moji, tak strany protivné dopsali mi, abych neposlouchal, poněvadž zbůhdarma život bych zmařil, abych tedy lidu ve slovu Božím nezanedbával, abych život na zmar nevydával; poněvadž pro onoho, jenž na zjevné hříchy soudcovy dotírá, od téhož soudce souzenu býti, znamená vy- dati se na smrť. Tudíž kdybych mohl míti domněnku pravdě- podobnou, že bych mohl ospravedlněním svým a smrtí svou
68 Ctěným a pobožným pánům konventu Dolanského, milým bratřím v Kristu mistr Jan Hus, neužitečný sluha Kristův. Láska Boží a pokoj Kristův vzmáhejž se v srdcích vašich skrze Ducha svatého, který dán jest nám. Ctihodní pánové! Zvěděl jsem, jak pan Štěpán mno- hými pohanami krutě pronásleduje nejen mne, ale i ty, kteří slova Kristova ode mne slyší; jestliže z příčiny spravedlivé, vezme odměnu spravedlnosti, pakli bez příčiny, odměnu ne- spravedlnosti obdrží od Pána, který zná srdce lidská. Pročež Vás bratry v Kristu, které ač místní vdálenosť a osobní ne- známosť rozděluje, přece spojuje láska, zapřísahám z hloubí srdce pro spásu Vaši, ne pro své ospravedlnění (ježto u mne velmi málo váhy má býti od lidí souzenu), abyste nevěřili žádným řečem o mně, jako bych se držel nebo držeti chtěl nějakého bludu, jenž písmu svatému nebo dobrým mravům odporuje; nepravím, kdyby Viklef, ale ani kdyby anděl s nebe sestoupil a jinak učil, než učí písmo svaté. Vždyť pak bludů, které mi připisují, srdce mé zhrožuje se. Že však neposlouchám nařízení výše postavených, abych se ne- protivil moci, která od Pána Boha jest, tomu naučilo mne písmo a především slova i činy apoštolů, kteří proti vůli kněží kázali Pána Ježíše Krista, říkajíce, že více sluší po- slouchati Boha než lidí. Že však povolán byv před stolici papežskou, neuposlechl jsem, toho mnohé jsou příčiny.1) Chtěl jsem zajisté s počátku obeslán byv na cestu se vy- dati, ale zástupcové jak moji, tak strany protivné dopsali mi, abych neposlouchal, poněvadž zbůhdarma život bych zmařil, abych tedy lidu ve slovu Božím nezanedbával, abych život na zmar nevydával; poněvadž pro onoho, jenž na zjevné hříchy soudcovy dotírá, od téhož soudce souzenu býti, znamená vy- dati se na smrť. Tudíž kdybych mohl míti domněnku pravdě- podobnou, že bych mohl ospravedlněním svým a smrtí svou
Strana 69
69 některým ku spáse prospěti, rád bych s pomocí Ježíše Krista se ospravedlnil. Ale žel! Kdo v těchto časích při lidech nejvýše lakot- ných, nejvýše pyšných a zatvrzelých, kteří sluch svůj od pravdy odvrátili a ku bájím se obrátili, prospěchu dojde? Pán všemohoucí račiž svou svatou církev spolu s Vámi chrá- niti od úkladů Antikristových a mne Vaší přízni doporučiti ku dosažení blahoslavenství. Vy pak, pane Štěpáne, odložte podezření, které, jak doslýchám, o mně máte, až by Vám plné poznání vzešlo. Četli jste slovo Kristovo: „Nesuďte a nebudete souzeni; nepotupujte a nebudete potupeni,“ a přece mne soudíte a Viklefa ve své knížce v srdci svém odsuzujete. Na základě jakého zjevení, písma nebo osobního poznání člověka, odsuzujete, který podléhá soudu Božímu? Nedosta- čilo-li by Vám odsuzovati výroky člověka a čekati odsouzení jeho samého skrze soud Boží nebo písmo? 1) Viz č. 25 na konci. 23. Mistrům Martinovi a Mikuláši z Miličína.1) (R. 1412.) Mikuláš z Miličína, od r. 1406 mistr svobodných umění čili doktor filosofie, byl druhým kazatelem kaple Betlémské, tedy soudruhem Husovým v tomto úřadě. Mistr Martin nebo Martinek z Volyně byl rovněž mladším kazatelem při téže kapli (viz list 49 a 79). Hus byv stižen velikou klatbou r. 1412 (viz list 25), neví, má-li uposlechnouti zákazu kázání a interdiktu čili nic; i radí se s přátely svými pro svědomí. Hus se k tomu klonil, že opustí Prahu. Významný jest tento list proto, že zřejmě ukazuje, jak Hus nejednal lehkomyslně a tvrdošijně, nýbrž rozvážně „pro svědomí, aby nevykročil z cesty spra- vedlnosti."
69 některým ku spáse prospěti, rád bych s pomocí Ježíše Krista se ospravedlnil. Ale žel! Kdo v těchto časích při lidech nejvýše lakot- ných, nejvýše pyšných a zatvrzelých, kteří sluch svůj od pravdy odvrátili a ku bájím se obrátili, prospěchu dojde? Pán všemohoucí račiž svou svatou církev spolu s Vámi chrá- niti od úkladů Antikristových a mne Vaší přízni doporučiti ku dosažení blahoslavenství. Vy pak, pane Štěpáne, odložte podezření, které, jak doslýchám, o mně máte, až by Vám plné poznání vzešlo. Četli jste slovo Kristovo: „Nesuďte a nebudete souzeni; nepotupujte a nebudete potupeni,“ a přece mne soudíte a Viklefa ve své knížce v srdci svém odsuzujete. Na základě jakého zjevení, písma nebo osobního poznání člověka, odsuzujete, který podléhá soudu Božímu? Nedosta- čilo-li by Vám odsuzovati výroky člověka a čekati odsouzení jeho samého skrze soud Boží nebo písmo? 1) Viz č. 25 na konci. 23. Mistrům Martinovi a Mikuláši z Miličína.1) (R. 1412.) Mikuláš z Miličína, od r. 1406 mistr svobodných umění čili doktor filosofie, byl druhým kazatelem kaple Betlémské, tedy soudruhem Husovým v tomto úřadě. Mistr Martin nebo Martinek z Volyně byl rovněž mladším kazatelem při téže kapli (viz list 49 a 79). Hus byv stižen velikou klatbou r. 1412 (viz list 25), neví, má-li uposlechnouti zákazu kázání a interdiktu čili nic; i radí se s přátely svými pro svědomí. Hus se k tomu klonil, že opustí Prahu. Významný jest tento list proto, že zřejmě ukazuje, jak Hus nejednal lehkomyslně a tvrdošijně, nýbrž rozvážně „pro svědomí, aby nevykročil z cesty spra- vedlnosti."
Strana 70
70 V listě uvažuje dva na pohled odporné výroky písem svatých, připomíná si radu Augustinovu, a vyžaduje si rady přátel, poněvadž se bojí, že by i nepřítomnosť jeho i pří- tomnosť v Praze mohla poškoditi přátely jeho. Pokoj Vám, kterého kdo hledá, s tělem, světem a ďáblem pokoje míti nebude. Protivenství, dí Spasitel, na zemi míti budete, ale jestliže horliví následovníci dobrého budete, kdo Vám může uškoditi? Pročež maje horlivosť hlásati evangelium, tesklivostí naplněn jsem, poněvadž nevím, co činiti mám. Uvážil jsem v mysli své onu evangelickou výpověď Spasitelovu u Jana v kap. 10.: Dobrý pastýř duši svou po- kládá za ovce své; ale nájemník, a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. Uvážil jsem i s druhé strany výrok Mat. v kap. 10.: Když se pak vám budou pro- tiviti v tom městě, utecte do jiného. Hle, přikázání Kristovo nebo zaslíbení! Co při dvou protivných výrocích činiti bych měl, nevím. Uvážil jsem list bl. Augustina2) k biskupu Honoratovi, tázajícímu se v případě podobném; on totiž odpovídaje jemu na konec takto uzavírá: Kdokoli tudíž tím způsobem uprchne, aby jeho útěkem nevyhnutelná služba církvi nechyběla, činí, co přikázal Pán nebo zaslíbil. Kdo však tak prchá, že stádu Kristovu odnímá se ten pokrm, z něhož ono duševně žije, nájemníkem oním jest, který vida vlka, an jde, utíká, poně- vadž nemá péče o ovce. To ti, poněvadž jsi se mne o radu tázal, bratře nejmilejší, co za pravdu jsem uznal, z pravé lásky odepisuji, nepředpisuji však, abys lepšího mínění, jestliže bys jaké nalezl, nenásledoval. Leč něco lepšího, co bychom v těchto nebezpečenstvích činili, nalézti nemůžeme, než prosby k Pánu Bohu našemu, aby se smiloval nad námi, kteří to právě, aby totiž neopouštěli církví Božích někteří prozřetelní
70 V listě uvažuje dva na pohled odporné výroky písem svatých, připomíná si radu Augustinovu, a vyžaduje si rady přátel, poněvadž se bojí, že by i nepřítomnosť jeho i pří- tomnosť v Praze mohla poškoditi přátely jeho. Pokoj Vám, kterého kdo hledá, s tělem, světem a ďáblem pokoje míti nebude. Protivenství, dí Spasitel, na zemi míti budete, ale jestliže horliví následovníci dobrého budete, kdo Vám může uškoditi? Pročež maje horlivosť hlásati evangelium, tesklivostí naplněn jsem, poněvadž nevím, co činiti mám. Uvážil jsem v mysli své onu evangelickou výpověď Spasitelovu u Jana v kap. 10.: Dobrý pastýř duši svou po- kládá za ovce své; ale nájemník, a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce. Uvážil jsem i s druhé strany výrok Mat. v kap. 10.: Když se pak vám budou pro- tiviti v tom městě, utecte do jiného. Hle, přikázání Kristovo nebo zaslíbení! Co při dvou protivných výrocích činiti bych měl, nevím. Uvážil jsem list bl. Augustina2) k biskupu Honoratovi, tázajícímu se v případě podobném; on totiž odpovídaje jemu na konec takto uzavírá: Kdokoli tudíž tím způsobem uprchne, aby jeho útěkem nevyhnutelná služba církvi nechyběla, činí, co přikázal Pán nebo zaslíbil. Kdo však tak prchá, že stádu Kristovu odnímá se ten pokrm, z něhož ono duševně žije, nájemníkem oním jest, který vida vlka, an jde, utíká, poně- vadž nemá péče o ovce. To ti, poněvadž jsi se mne o radu tázal, bratře nejmilejší, co za pravdu jsem uznal, z pravé lásky odepisuji, nepředpisuji však, abys lepšího mínění, jestliže bys jaké nalezl, nenásledoval. Leč něco lepšího, co bychom v těchto nebezpečenstvích činili, nalézti nemůžeme, než prosby k Pánu Bohu našemu, aby se smiloval nad námi, kteří to právě, aby totiž neopouštěli církví Božích někteří prozřetelní
Strana 71
71 a svatí mužové, i chtíti i činiti se odhodlali a mezi zuby zlolajců od snažení a předsevzetí svého dokonce neodpadli. Tak píše Augustin. Vy tudíž, můžete-li přestati na radě Augustinově, mně vědomosť dejte, neboť mne tísní svědomí, aby má nepřítom- nosť nebyla k pohoršení, byť i nechybělo ovcím nutného po- krmu slova Božího. S druhé strany strach se mne zmocňuje, aby moje přítomnosť pro interdikt3) zlomyslně smýšlený ne- dala příležitosť k odejmutí pokrmu, totiž velebné svátosti přijímání a jiných věcí směřujících ku spáse. Pročež modleme se pokorně, aby ráčil nás osvítiti vše- mohoucí Bůh, co já ubohý v případě přítomném činiti mám, abych nevykročil z cesty spravedlnosti. Pěkný jest výklad bl. Augustina v onom listě, neboť zřejmě podotýká tam, že v případě, kdy někdo jednotlivě jest stíhán, může dovoleně uprchnouti. Uvádí příklad na svatém Athanasiu.4) A kdyby všem hrozilo nebezpečenství, tu měli by snad pryč poslati toho, kdo by budoucně pro církev byl užitečnější, aby on, možná-li, útěkem se spasil atd. 1) Tom. 529. 2) Čís. 15 pozn. 2. 3) Zákaz církevních výkonů. *) Přední církevní otec církve východní (řecké) a arcibiskup Alexan- drinský, mnohokrát pro pravověrnosť svou na útěku jsoucí, † 373. 24. Nejvyššímu sboru soudců království Českého.1) (R. 1412, v prosinci.) List svědčí nejvyššímu soudu zemskému v Praze, kterýž čtyřikrát za rok zasedal za předsednictví králova nebo zá- stupce jeho nejvyššího purkrabího; členové, jež mu přisedali a v Praze bydliti nemusili, byli: nejvyšší zemští úředníci, totiž nejvyšší komorník, nejvyšší sudí a nejvyšší písař zemský, pak 12 pánů a 8 vladyk. V době sepsání listu byl nejvyšším ko- morníkem Aleš Škopek z Dubé, nejvyšším sudím Hynek Berka z Dubé a z Hohensteina, nejvyšším písařem zemským Mikuláš Augustinův z Okoře a nejvyšším purkrabím Jan z Hradce.
71 a svatí mužové, i chtíti i činiti se odhodlali a mezi zuby zlolajců od snažení a předsevzetí svého dokonce neodpadli. Tak píše Augustin. Vy tudíž, můžete-li přestati na radě Augustinově, mně vědomosť dejte, neboť mne tísní svědomí, aby má nepřítom- nosť nebyla k pohoršení, byť i nechybělo ovcím nutného po- krmu slova Božího. S druhé strany strach se mne zmocňuje, aby moje přítomnosť pro interdikt3) zlomyslně smýšlený ne- dala příležitosť k odejmutí pokrmu, totiž velebné svátosti přijímání a jiných věcí směřujících ku spáse. Pročež modleme se pokorně, aby ráčil nás osvítiti vše- mohoucí Bůh, co já ubohý v případě přítomném činiti mám, abych nevykročil z cesty spravedlnosti. Pěkný jest výklad bl. Augustina v onom listě, neboť zřejmě podotýká tam, že v případě, kdy někdo jednotlivě jest stíhán, může dovoleně uprchnouti. Uvádí příklad na svatém Athanasiu.4) A kdyby všem hrozilo nebezpečenství, tu měli by snad pryč poslati toho, kdo by budoucně pro církev byl užitečnější, aby on, možná-li, útěkem se spasil atd. 1) Tom. 529. 2) Čís. 15 pozn. 2. 3) Zákaz církevních výkonů. *) Přední církevní otec církve východní (řecké) a arcibiskup Alexan- drinský, mnohokrát pro pravověrnosť svou na útěku jsoucí, † 373. 24. Nejvyššímu sboru soudců království Českého.1) (R. 1412, v prosinci.) List svědčí nejvyššímu soudu zemskému v Praze, kterýž čtyřikrát za rok zasedal za předsednictví králova nebo zá- stupce jeho nejvyššího purkrabího; členové, jež mu přisedali a v Praze bydliti nemusili, byli: nejvyšší zemští úředníci, totiž nejvyšší komorník, nejvyšší sudí a nejvyšší písař zemský, pak 12 pánů a 8 vladyk. V době sepsání listu byl nejvyšším ko- morníkem Aleš Škopek z Dubé, nejvyšším sudím Hynek Berka z Dubé a z Hohensteina, nejvyšším písařem zemským Mikuláš Augustinův z Okoře a nejvyšším purkrabím Jan z Hradce.
Strana 72
72 List byl psán před vánocemi, kdy právě biskup Litomyšlský Jan Železný s většinou urozených pánů v Praze se nalézal. Hus prve ještě než se na venkov do vyhnanství dobro- volného uchýlil. žádá nejvyšší zemský úřad o přispění. Z listu jest vidno, že Hus po prohlášení klatby na nějaký čas kázání se zdržel, ale zase kázati zamýšlel, nechtěje zákazu uposlech- nouti. Hus přikládá k tomuto listu přepis výnosu rady krá- lovské učiněného v příčině narovnání mezi Husem a Zbyňkem (6. července 1411). V listě děkuje králi Václavovi za ochranu sobě po- skytnutou a za uskutečnění narovnání se Zbyňkem, nyní již mrtvým; stěžuje si na kanovníky Pražské a na následky klatby ne pro svou osobu, nýbrž k vůli lidu, zejména na stavování služby Boží a kázání slova Božího; prosí, aby tomu zabránili a svobodu kázání slovu Božímu pojistili a slibuje, že v Praze se chce zodpovídati proti každému žalobníku svému. * * Urozeným pánóm i úředníkóm královstvie Českého i jiným pánóm, jenž jsú nynie v Praze. Prospěch ve všem dobrém rač vám dáti milosrdný pán bóh! Páni milí, dědicové svatého královstvie Českého! Před VMti2) děkuji milostivému pánu mému králi Václavovi, Římskému i Českému králi, žeť jest držal mě milostivě při kázání slova božieho a při mé pravdě, a že s knie- žaty a se pány a s svú raddú smířil 3) mě a jiné mistry s knězem Zbyňkem svaté paměti arcibiskupem Pražským, a vyřekl mezi námi, jakož VMt na přepisu uslyší. Toho vypo- věděnie netbavše Pražščí kanovníci, spósobili sú Michala 4) faráře S. Vojtěcha, aby při před se vedl proti mně; a tak zjednali sú na mě kletbu, 5) jíž já k duší pohoršení sě ne- bojím, ale mile a vesele trpím. Než toho mi žel, že nekáží slova božieho, nechtě aby služby božie nestavili a lidu ne- zamútili. O važte, milí páni, buď to že jsem já velmi vinen, protoliž mají pánu bohu chvály ujieti a lid boží zamútili ta- kými kletbami a stavováním služby božie, nemajíce toho v písmě svatém, aby tak stavovali když zamyslé. Tisknú a
72 List byl psán před vánocemi, kdy právě biskup Litomyšlský Jan Železný s většinou urozených pánů v Praze se nalézal. Hus prve ještě než se na venkov do vyhnanství dobro- volného uchýlil. žádá nejvyšší zemský úřad o přispění. Z listu jest vidno, že Hus po prohlášení klatby na nějaký čas kázání se zdržel, ale zase kázati zamýšlel, nechtěje zákazu uposlech- nouti. Hus přikládá k tomuto listu přepis výnosu rady krá- lovské učiněného v příčině narovnání mezi Husem a Zbyňkem (6. července 1411). V listě děkuje králi Václavovi za ochranu sobě po- skytnutou a za uskutečnění narovnání se Zbyňkem, nyní již mrtvým; stěžuje si na kanovníky Pražské a na následky klatby ne pro svou osobu, nýbrž k vůli lidu, zejména na stavování služby Boží a kázání slova Božího; prosí, aby tomu zabránili a svobodu kázání slovu Božímu pojistili a slibuje, že v Praze se chce zodpovídati proti každému žalobníku svému. * * Urozeným pánóm i úředníkóm královstvie Českého i jiným pánóm, jenž jsú nynie v Praze. Prospěch ve všem dobrém rač vám dáti milosrdný pán bóh! Páni milí, dědicové svatého královstvie Českého! Před VMti2) děkuji milostivému pánu mému králi Václavovi, Římskému i Českému králi, žeť jest držal mě milostivě při kázání slova božieho a při mé pravdě, a že s knie- žaty a se pány a s svú raddú smířil 3) mě a jiné mistry s knězem Zbyňkem svaté paměti arcibiskupem Pražským, a vyřekl mezi námi, jakož VMt na přepisu uslyší. Toho vypo- věděnie netbavše Pražščí kanovníci, spósobili sú Michala 4) faráře S. Vojtěcha, aby při před se vedl proti mně; a tak zjednali sú na mě kletbu, 5) jíž já k duší pohoršení sě ne- bojím, ale mile a vesele trpím. Než toho mi žel, že nekáží slova božieho, nechtě aby služby božie nestavili a lidu ne- zamútili. O važte, milí páni, buď to že jsem já velmi vinen, protoliž mají pánu bohu chvály ujieti a lid boží zamútili ta- kými kletbami a stavováním služby božie, nemajíce toho v písmě svatém, aby tak stavovali když zamyslé. Tisknú a
Strana 73
73 núzie kniežata, pány, rytieře, panoše i chudú obec, a pohonie jich ven z jich země: a to jesť proti zákonu božiemu, proti ustavení práv duchovních, i proti ciesařským právóm. Protož milí páni a dědicové královstvie Českého! přičiňte sě k tomu, ať také nehody přestanú, a slovo božie ať jmá svobodu mezi lidem božím. A jáť chci státi, jakož vždy6) sem byl hotov státi i stával sem před knězem Zbyňkem svaté paměti i před jeho úředníky, dokud sě stranú návodem prelátóv i farářóv Pražských proti mně nepoložil a do Říma nepohnal. 7) A chci státi přede všemi mistry, preláty i před VMti, a chci rád slyšeti žalobu na sě a odpoviedati a súd trpěti jakož slušie na kněze chudého, jedno ať se postaví ten, ktož mi vinu dá. A toho jsem vždy podával, i KMt8) k tomu jim přivolila, a nikdy nižádný nedal mi viny, než řkúc, že neposlúchám. A já to znám, že ani papeže, ani arcibiskupa chci poslúchati v tom, abych nekázal: neb to jest proti bohu a proti mému spasení. Viem to, milí páni, že kázaní toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel jest, v své bulle,9) již jsú oni kúpili draze, aby nikdež nebylo kázáno slovo božie v kaplách: neb viem, že mnozí z vás máte kaply, v nichž vám káží a druhdy i v domiech. U dvora papežova nestál sem, neb sem jměl své poručníky, 10) kteréžto jsú bez viny do žaláře sázeli, jenž sú chtěli sě až do ohně zapsati proti každému, ktož by chtěl na mě bludy vésti. A sám také nestál sem, 11) neb sú mi všudy osidla položili, abych sě do Čech nevrátil. Doufámť VMti, že s Královú Mtí i s Králové učiníte k tomu, což vás všemohúcí bóh k prospěchu vašie země naučiti ráčí. Ten vás také rač v své milosti potvrditi. Amen. 1) Tom. 521, Palacký mylně klade list do prosince 1411. 2) Vaši Milosti. 3) Viz č. 17. *) Michala z Něm. Brodu (zvaného de Causis), faráře na Novém Městě v Jirchářích, kterýž uprchnuv v Římě se zdržoval a tam žaloby farářů Pražských přednášel. Viz úvod listu 51. 5) Prohlá- šení její v Praze v srpnu 1412 viz list 25. 6) Viz č. 17 a 19. 7) Viz úvod č. 16. 3) Králova Milosf. 3) Alexandr V. 20. prosince 1409 viz list 8, viz v Postille Erben vyd. II. sv. str. 112. 10) List 17 pozn. 6. 11) Viz list 17.
73 núzie kniežata, pány, rytieře, panoše i chudú obec, a pohonie jich ven z jich země: a to jesť proti zákonu božiemu, proti ustavení práv duchovních, i proti ciesařským právóm. Protož milí páni a dědicové královstvie Českého! přičiňte sě k tomu, ať také nehody přestanú, a slovo božie ať jmá svobodu mezi lidem božím. A jáť chci státi, jakož vždy6) sem byl hotov státi i stával sem před knězem Zbyňkem svaté paměti i před jeho úředníky, dokud sě stranú návodem prelátóv i farářóv Pražských proti mně nepoložil a do Říma nepohnal. 7) A chci státi přede všemi mistry, preláty i před VMti, a chci rád slyšeti žalobu na sě a odpoviedati a súd trpěti jakož slušie na kněze chudého, jedno ať se postaví ten, ktož mi vinu dá. A toho jsem vždy podával, i KMt8) k tomu jim přivolila, a nikdy nižádný nedal mi viny, než řkúc, že neposlúchám. A já to znám, že ani papeže, ani arcibiskupa chci poslúchati v tom, abych nekázal: neb to jest proti bohu a proti mému spasení. Viem to, milí páni, že kázaní toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel jest, v své bulle,9) již jsú oni kúpili draze, aby nikdež nebylo kázáno slovo božie v kaplách: neb viem, že mnozí z vás máte kaply, v nichž vám káží a druhdy i v domiech. U dvora papežova nestál sem, neb sem jměl své poručníky, 10) kteréžto jsú bez viny do žaláře sázeli, jenž sú chtěli sě až do ohně zapsati proti každému, ktož by chtěl na mě bludy vésti. A sám také nestál sem, 11) neb sú mi všudy osidla položili, abych sě do Čech nevrátil. Doufámť VMti, že s Královú Mtí i s Králové učiníte k tomu, což vás všemohúcí bóh k prospěchu vašie země naučiti ráčí. Ten vás také rač v své milosti potvrditi. Amen. 1) Tom. 521, Palacký mylně klade list do prosince 1411. 2) Vaši Milosti. 3) Viz č. 17. *) Michala z Něm. Brodu (zvaného de Causis), faráře na Novém Městě v Jirchářích, kterýž uprchnuv v Římě se zdržoval a tam žaloby farářů Pražských přednášel. Viz úvod listu 51. 5) Prohlá- šení její v Praze v srpnu 1412 viz list 25. 6) Viz č. 17 a 19. 7) Viz úvod č. 16. 3) Králova Milosf. 3) Alexandr V. 20. prosince 1409 viz list 8, viz v Postille Erben vyd. II. sv. str. 112. 10) List 17 pozn. 6. 11) Viz list 17.
Strana 74
74 25. Odvolání z rozsudku Římského papeže k Ježíši Kristu.1) (Na konci r. 1412.) Záležitosť Husova v Římě spočívala nejdříve v rukou kard. Odona z Kolonny a potom kard. Florentinského Frant. Zabarella (viz list 19). Papež Jan XXIII. vzal při z rukou Zabarellových z nepřízně k Husovi a odevzdal ji kard. Ludví- kovi Brankasovi, kterýž půldruhého roku ničeho neučinil, leč že zástupce Husovy i s Janem Jesenicem věznil, tak že všeliké namáhání těchto marné bylo, ač výprava jejich do Říma stála 1100 zl., jež zaplatili přátelé Husovi. Mezi tím se sběhly události a bouře v Praze s prodejem odpustků r. 1412 souvisící a zprávy o tom stihly do Říma, načež papež při opět odevzdal kard. Petrovi Stefaneschimu ze Sv. Anděla, kterýž nad Husem i Prahou vyřkl stížení klatby Odonem z Kolonny vydané. Klatba měla býti veřejně vyhlášena s na- pomenutím všech věřících, aby ho za vyobcovaného, stíženého a neposlušného považovali, aby s ním nikdo neobcoval v jídle, pití, v rozpravě, kupování a prodávání, v zacházení, do ho- spody přijímání, ohně a vody podávání, i aby také lidé jeho neboli čeleď se nepřipouštěli k službám Božím; kdyby Hus v této pokutě zatvrzele setrval do 20 dní, mělo vyřčeno býti opětné stížení a měl ve všech kostelích v neděli a ve svátek při slavném zvonění a hašení rozžatých pochodní veřejně klat býti, tak aby i každý, kdož by s ním obcoval jakýmkoliv způsobem, rovněž byl v klatbě a v každém místě, kde by se zdržoval, aby služby Boží byly staveny, a když by po 12 dnech ještě setrval v neposlušenství, aby v místech, kde by se zdr- žoval, byla klatba zachovávána až tři dni po jeho odchodu a všeliká bohoslužba stavena; když by pak Hus zemřel, měl mu odepřen býti církevní pohřeb. Proti prohlášení této klatby podal Hus přítomné odvo- lání ku Kristu, prve než z Prahy do dobrovolného vyhnanství se vzdálil. Poněvadž prý Bůh jest spravedliv a Kristus k Bohu se odvolal, odvolává se i on za Kristovým i jiných příkladem; osvědčuje, že zástupcům jeho v Římě Jan XXIII. nechtěl dáti slyšení a ospravedlnění jeho v příčině osobního se ne-
74 25. Odvolání z rozsudku Římského papeže k Ježíši Kristu.1) (Na konci r. 1412.) Záležitosť Husova v Římě spočívala nejdříve v rukou kard. Odona z Kolonny a potom kard. Florentinského Frant. Zabarella (viz list 19). Papež Jan XXIII. vzal při z rukou Zabarellových z nepřízně k Husovi a odevzdal ji kard. Ludví- kovi Brankasovi, kterýž půldruhého roku ničeho neučinil, leč že zástupce Husovy i s Janem Jesenicem věznil, tak že všeliké namáhání těchto marné bylo, ač výprava jejich do Říma stála 1100 zl., jež zaplatili přátelé Husovi. Mezi tím se sběhly události a bouře v Praze s prodejem odpustků r. 1412 souvisící a zprávy o tom stihly do Říma, načež papež při opět odevzdal kard. Petrovi Stefaneschimu ze Sv. Anděla, kterýž nad Husem i Prahou vyřkl stížení klatby Odonem z Kolonny vydané. Klatba měla býti veřejně vyhlášena s na- pomenutím všech věřících, aby ho za vyobcovaného, stíženého a neposlušného považovali, aby s ním nikdo neobcoval v jídle, pití, v rozpravě, kupování a prodávání, v zacházení, do ho- spody přijímání, ohně a vody podávání, i aby také lidé jeho neboli čeleď se nepřipouštěli k službám Božím; kdyby Hus v této pokutě zatvrzele setrval do 20 dní, mělo vyřčeno býti opětné stížení a měl ve všech kostelích v neděli a ve svátek při slavném zvonění a hašení rozžatých pochodní veřejně klat býti, tak aby i každý, kdož by s ním obcoval jakýmkoliv způsobem, rovněž byl v klatbě a v každém místě, kde by se zdržoval, aby služby Boží byly staveny, a když by po 12 dnech ještě setrval v neposlušenství, aby v místech, kde by se zdr- žoval, byla klatba zachovávána až tři dni po jeho odchodu a všeliká bohoslužba stavena; když by pak Hus zemřel, měl mu odepřen býti církevní pohřeb. Proti prohlášení této klatby podal Hus přítomné odvo- lání ku Kristu, prve než z Prahy do dobrovolného vyhnanství se vzdálil. Poněvadž prý Bůh jest spravedliv a Kristus k Bohu se odvolal, odvolává se i on za Kristovým i jiných příkladem; osvědčuje, že zástupcům jeho v Římě Jan XXIII. nechtěl dáti slyšení a ospravedlnění jeho v příčině osobního se ne-
Strana 75
75 dostavení přijmouti, z čehož vysvítá, že není zatvrzelým. Konečně osvědčuje, že proti němu bylo jednáno tak, jak podle práva lidského a božského nenáleží. Poněvadž Bůh všemohoucí, jediný v podstatě, trůj v oso- bách, potlačených jest první a poslední útočiště a pán, pravdu na věky chránící, právo zjednávající křivdu trpícím, blízko jsoucí všem, kdož ho vzývají v pravdě, rozvazující svázané, činící vůli těch, kdož se ho bojí, ostříhající všech, kdož ho milují a v záhubu uvozující všechny nenapravitelné hříšníky — a poněvadž Kristus Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk v úzkosti jsa biskupy, zákonníky a farizei, kněžími, nespra- vedlivými soudci a svědky obklopen, skrze nejtěžší a nej- potupnější smrť, chtěje před ustanovením světa vyvolené od věčného zahynutí jako syn Boží vykoupiti, ten přeslavný příklad na paměť svým následovníkům zanechal, aby při svou všemohoucímu, vševědoucímu a všemoudrému Pánu poroučeli, jak praví: 2) Popatř, Hospodine, na soužení, an se pozdvihl nepřítel, nebo ty jsi spomocník a vysvoboditel můj; ty Hospo- dine oznámil jsi mi i dověděl jsem se, ty ukázal jsi mi předse- vzetí jejich a já (jsem byl) jako beránek tichý, kterýž veden bývá k zabití (obětnému) a nevěděl jsem, že o mne rady skládali řkouce: Zkazme strom s ovocem jeho a vyhlaďme jej ze země živých, a jméno jeho nebudiž připomínáno více; ty pak Hospodine zástupů, kterýž spravedlivě soudíš a zpy- tuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou pří- činou jich. Nebo jsem tobě zjevil při svou, poněvadž roz- množili se ti, kteří mne souží a radu učinili společně řkouce: Bůh ho opustil, pronásledujte a chopte se ho, poněvadž není, kdo by ho vysvobodil. Popatř tedy, Hospodine, a viz, poně- vadž ty jsi má trpělivosť, vytrhni mne z nepřátel mých, Bůh můj jsi ty, neodstupuj ode mne, nebo soužení blízké jest a
75 dostavení přijmouti, z čehož vysvítá, že není zatvrzelým. Konečně osvědčuje, že proti němu bylo jednáno tak, jak podle práva lidského a božského nenáleží. Poněvadž Bůh všemohoucí, jediný v podstatě, trůj v oso- bách, potlačených jest první a poslední útočiště a pán, pravdu na věky chránící, právo zjednávající křivdu trpícím, blízko jsoucí všem, kdož ho vzývají v pravdě, rozvazující svázané, činící vůli těch, kdož se ho bojí, ostříhající všech, kdož ho milují a v záhubu uvozující všechny nenapravitelné hříšníky — a poněvadž Kristus Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk v úzkosti jsa biskupy, zákonníky a farizei, kněžími, nespra- vedlivými soudci a svědky obklopen, skrze nejtěžší a nej- potupnější smrť, chtěje před ustanovením světa vyvolené od věčného zahynutí jako syn Boží vykoupiti, ten přeslavný příklad na paměť svým následovníkům zanechal, aby při svou všemohoucímu, vševědoucímu a všemoudrému Pánu poroučeli, jak praví: 2) Popatř, Hospodine, na soužení, an se pozdvihl nepřítel, nebo ty jsi spomocník a vysvoboditel můj; ty Hospo- dine oznámil jsi mi i dověděl jsem se, ty ukázal jsi mi předse- vzetí jejich a já (jsem byl) jako beránek tichý, kterýž veden bývá k zabití (obětnému) a nevěděl jsem, že o mne rady skládali řkouce: Zkazme strom s ovocem jeho a vyhlaďme jej ze země živých, a jméno jeho nebudiž připomínáno více; ty pak Hospodine zástupů, kterýž spravedlivě soudíš a zpy- tuješ ledví a srdce, nechť se podívám na pomstu tvou pří- činou jich. Nebo jsem tobě zjevil při svou, poněvadž roz- množili se ti, kteří mne souží a radu učinili společně řkouce: Bůh ho opustil, pronásledujte a chopte se ho, poněvadž není, kdo by ho vysvobodil. Popatř tedy, Hospodine, a viz, poně- vadž ty jsi má trpělivosť, vytrhni mne z nepřátel mých, Bůh můj jsi ty, neodstupuj ode mne, nebo soužení blízké jest a
Strana 76
76 není, kdo by pomohl. Bože můj, popatř na mne, proč jsi mne opustil? Nebo psi mnozí obskočili mne, rada zlostníků oblehla mne, nebo mluvili proti mně jazykem lživým a řečmi ne- návisti mne obklopili, vrhli se na mne bez příčiny, místo aby mne milovali, olupovali mne a odplatili mně zlým za dobré a nenávistí za lásku mou. Hle, o tento nejsvětější a nejpožehnanější příklad spa- sitelův se opíraje, odvolávám se od těžkého potlačení, ne- spravedlivého rozsudku a předestřeného vyobcování biskupů, zákonníků, farizeů a soudců na stolici Mojžíšově sedících k Bohu, jemu poroučeje při svou, následuje šlépěje spasitele Ježíše Krista, tak jak i svatý a velký patriarcha Cařihradský Jan Zlatoústý3) od dvojího, biskupů a kněží koncilu, a blaho- slavení v naději biskupové, Ondřej Pražský4) a Robert, 5 biskup z Linkolnu, byvše nespravedlivě potlačeni pokorně a s prospěchem od papeže se odvolali k nejvyššímu a nej- spravedlivějšímu soudci, který bázní nedá se strašiti, ani láskou obrátiti, ani darem skloniti, ani falešnými svědky klamati. Pročež si žádám, aby všickni Kristovi věřící a zvláště knížata, zemané, rytíři, panoši a ostatní království Českého obyvatelé věděli a se mnou soucit měli jako s tím, který tak těžce jest potlačen předestřeným vyobcováním, kteréž jest dosaženo zejména skrze mého popíchovatele, soka a protiv- níka Michala de Causis, 6) kdys faráře chrámu sv. Vojtěcha v Novém Městě Pražském, za souhlasu a pomoci kanovníků Pražského chrámu, a kteréž jest dáno a zahřímáno skrze Petra ze Sv. Anděla, Římské církve pomocného kardinála, od Římského papeže Jana XXIII. ustanoveného soudce, kterýž téměř po dvě léta žádného slyšení mým obhájcům a zástup- cům7) nechtěl dáti, což se ani židu, pohanu neb kacíři nesmí odepříti, ani jakékoliv rozumné omluvě v příčině mého se osobního nedostavení nechtěl přisvědčiti ani svědectví obce
76 není, kdo by pomohl. Bože můj, popatř na mne, proč jsi mne opustil? Nebo psi mnozí obskočili mne, rada zlostníků oblehla mne, nebo mluvili proti mně jazykem lživým a řečmi ne- návisti mne obklopili, vrhli se na mne bez příčiny, místo aby mne milovali, olupovali mne a odplatili mně zlým za dobré a nenávistí za lásku mou. Hle, o tento nejsvětější a nejpožehnanější příklad spa- sitelův se opíraje, odvolávám se od těžkého potlačení, ne- spravedlivého rozsudku a předestřeného vyobcování biskupů, zákonníků, farizeů a soudců na stolici Mojžíšově sedících k Bohu, jemu poroučeje při svou, následuje šlépěje spasitele Ježíše Krista, tak jak i svatý a velký patriarcha Cařihradský Jan Zlatoústý3) od dvojího, biskupů a kněží koncilu, a blaho- slavení v naději biskupové, Ondřej Pražský4) a Robert, 5 biskup z Linkolnu, byvše nespravedlivě potlačeni pokorně a s prospěchem od papeže se odvolali k nejvyššímu a nej- spravedlivějšímu soudci, který bázní nedá se strašiti, ani láskou obrátiti, ani darem skloniti, ani falešnými svědky klamati. Pročež si žádám, aby všickni Kristovi věřící a zvláště knížata, zemané, rytíři, panoši a ostatní království Českého obyvatelé věděli a se mnou soucit měli jako s tím, který tak těžce jest potlačen předestřeným vyobcováním, kteréž jest dosaženo zejména skrze mého popíchovatele, soka a protiv- níka Michala de Causis, 6) kdys faráře chrámu sv. Vojtěcha v Novém Městě Pražském, za souhlasu a pomoci kanovníků Pražského chrámu, a kteréž jest dáno a zahřímáno skrze Petra ze Sv. Anděla, Římské církve pomocného kardinála, od Římského papeže Jana XXIII. ustanoveného soudce, kterýž téměř po dvě léta žádného slyšení mým obhájcům a zástup- cům7) nechtěl dáti, což se ani židu, pohanu neb kacíři nesmí odepříti, ani jakékoliv rozumné omluvě v příčině mého se osobního nedostavení nechtěl přisvědčiti ani svědectví obce
Strana 77
77 učení Pražského 8) s přivěšenou pečetí a s ověřením veřej- ných notářů k svědectví povolaných s otcovskou láskou dobro- tivě nechtěl přijíti. Z čehož jasně vysvítá, že na mne ne- hodí se známka kontumacie (tvrdošíjnosti), poněvadž jsem na předvolání ne z opovržení, nýbrž z příčin rozumných při Římském dvoře se nedostavil: jednak proto, že úklady na cestě ze všech stran byly mně učiněny a jinak proto, že mne cizí nebezpečenství opatrným učinila, totiž mistrů Stanislava9) a Štěpána Pálče 10) oloupení a uvěznění, kteří v Bononii, když jsouce předvoláni, uposlechnouti chtěli, o peníze a jiné věci jsou oloupeni a hanebně uvězněni, s nimiž jako se zločinci zacházeno, kdežto naprosto žádné slyšení nepředcházelo; 11) a i proto, poněvadž moji zástupcové se při dvoře Římském s každým, kdobykoliv se chtěl proti mně postaviti a odpůrnictví převzíti, k trestu ohně se zavázati chtěli, a konečně proto, po- něvadž mého zákonného zástupce při jmenovaném dvoře bez příčiny, jak myslím, uvěznili.12) Poněvadž tedy stává nařízení všech práv starých, tak Božích starého a nového zákona jak církevních, že soudcové ta místa navštíviti mají, kde domněle zločin byl spáchán a tam proti obžalovanému neb podezřívanému výtku zločinu vyšetřovati ze svědectví těch, kteříž obcování obžalovaného znají a kteří nejsou zlovolní protivníci a nepřátelé obžalova- ného anebo udaného člověka, ale jsou počestní lidé, žádní utrhači, nýbrž zákona Ježíše Krista horoucí milovníci; po- něvadž konečně předvolaný nebo obžalovaný vhodný a bez- pečný přístup k místu volný míti musí, a soudce spolu se svědky jeho nepřítelem nemá býti: jest zřejmé, že poněvadž tyto podmínky při dostavení se mně k zachování života mého chyběly: já před Bohem od kontumace 13) a předestřené a ničemné exkomunikace 14) osvobozen jsem. Já Jan Hus z Husince, mistr v uměních, svatého boho- sloví bakalář zřízený v obci učení Pražského, kněz a kazatel
77 učení Pražského 8) s přivěšenou pečetí a s ověřením veřej- ných notářů k svědectví povolaných s otcovskou láskou dobro- tivě nechtěl přijíti. Z čehož jasně vysvítá, že na mne ne- hodí se známka kontumacie (tvrdošíjnosti), poněvadž jsem na předvolání ne z opovržení, nýbrž z příčin rozumných při Římském dvoře se nedostavil: jednak proto, že úklady na cestě ze všech stran byly mně učiněny a jinak proto, že mne cizí nebezpečenství opatrným učinila, totiž mistrů Stanislava9) a Štěpána Pálče 10) oloupení a uvěznění, kteří v Bononii, když jsouce předvoláni, uposlechnouti chtěli, o peníze a jiné věci jsou oloupeni a hanebně uvězněni, s nimiž jako se zločinci zacházeno, kdežto naprosto žádné slyšení nepředcházelo; 11) a i proto, poněvadž moji zástupcové se při dvoře Římském s každým, kdobykoliv se chtěl proti mně postaviti a odpůrnictví převzíti, k trestu ohně se zavázati chtěli, a konečně proto, po- něvadž mého zákonného zástupce při jmenovaném dvoře bez příčiny, jak myslím, uvěznili.12) Poněvadž tedy stává nařízení všech práv starých, tak Božích starého a nového zákona jak církevních, že soudcové ta místa navštíviti mají, kde domněle zločin byl spáchán a tam proti obžalovanému neb podezřívanému výtku zločinu vyšetřovati ze svědectví těch, kteříž obcování obžalovaného znají a kteří nejsou zlovolní protivníci a nepřátelé obžalova- ného anebo udaného člověka, ale jsou počestní lidé, žádní utrhači, nýbrž zákona Ježíše Krista horoucí milovníci; po- něvadž konečně předvolaný nebo obžalovaný vhodný a bez- pečný přístup k místu volný míti musí, a soudce spolu se svědky jeho nepřítelem nemá býti: jest zřejmé, že poněvadž tyto podmínky při dostavení se mně k zachování života mého chyběly: já před Bohem od kontumace 13) a předestřené a ničemné exkomunikace 14) osvobozen jsem. Já Jan Hus z Husince, mistr v uměních, svatého boho- sloví bakalář zřízený v obci učení Pražského, kněz a kazatel
Strana 78
73 při kapli jmenované Betlém potvrzený, toto odvolání podávám Ježíši Kristu Pánu, soudci nejspravedlivějšímu, kterýž ka- ždého člověka spravedlivou při bez nedostatku zná, chrání a soudí, na jevo přivádí a odměňuje. 1) Tom. 523, Pal. 155. 2) Jerem. 11, Žalm 22. 3) Viz čís. 20 pozn. 8 a č. 88 pozn. 6. 4) Který maje rozepři s králem Přemyslem se žalobami proti němu do Říma k papeži se odebral r. 1216, stěžuje si zejména na křivdy od úřednictva knížecího v příčině statku sobě činěné, ale nadarmo, tak že rozepře teprv r. 1221 po mnohých trp- kostech skončena byla. 5) Anglický biskup žil u prostřed XIII. století a odvolal se k papeži Innocencovi IV. 6) Viz č. 24 pozn. 4. 7) Viz č. 17 pozn. 6. 8) Nepochybně svědectví a ověření universitní spolu s pečeťmi na listě, který Hus dne 1. září 1411 papeži Janu XXIII. byl poslal, viz č. 17 a č. 19 pozn. 6. 9) Mistr Stanislav ze Znojma, někdejší učitel Husův, až do r. 1412 stejně s ním smýšlející, později od- půrce jeho. 10) Štěpán z Pálče, někdy soudruh a přítel Husův (až do r. 1412), později nejvášnivější jeho protivník, zvláště v Kostnici. 11) Viz č. 36 pozn. 1, 2 a č. 38. 12) Jan z Jesenice, který Michalem v Římě na konci r. 1411 jest obžalován a v březnu 1412 do vězení uvržen, z něhož ještě v březnu do Bononie prchl, načež 29. července 1412 nad ním pro nestání klatba prohlášena jest. 13) Tvrdošíjnosti, neposlušenství a pak ovšem nestání. 14) Vyobcování.
73 při kapli jmenované Betlém potvrzený, toto odvolání podávám Ježíši Kristu Pánu, soudci nejspravedlivějšímu, kterýž ka- ždého člověka spravedlivou při bez nedostatku zná, chrání a soudí, na jevo přivádí a odměňuje. 1) Tom. 523, Pal. 155. 2) Jerem. 11, Žalm 22. 3) Viz čís. 20 pozn. 8 a č. 88 pozn. 6. 4) Který maje rozepři s králem Přemyslem se žalobami proti němu do Říma k papeži se odebral r. 1216, stěžuje si zejména na křivdy od úřednictva knížecího v příčině statku sobě činěné, ale nadarmo, tak že rozepře teprv r. 1221 po mnohých trp- kostech skončena byla. 5) Anglický biskup žil u prostřed XIII. století a odvolal se k papeži Innocencovi IV. 6) Viz č. 24 pozn. 4. 7) Viz č. 17 pozn. 6. 8) Nepochybně svědectví a ověření universitní spolu s pečeťmi na listě, který Hus dne 1. září 1411 papeži Janu XXIII. byl poslal, viz č. 17 a č. 19 pozn. 6. 9) Mistr Stanislav ze Znojma, někdejší učitel Husův, až do r. 1412 stejně s ním smýšlející, později od- půrce jeho. 10) Štěpán z Pálče, někdy soudruh a přítel Husův (až do r. 1412), později nejvášnivější jeho protivník, zvláště v Kostnici. 11) Viz č. 36 pozn. 1, 2 a č. 38. 12) Jan z Jesenice, který Michalem v Římě na konci r. 1411 jest obžalován a v březnu 1412 do vězení uvržen, z něhož ještě v březnu do Bononie prchl, načež 29. července 1412 nad ním pro nestání klatba prohlášena jest. 13) Tvrdošíjnosti, neposlušenství a pak ovšem nestání. 14) Vyobcování.
Strana 79
B. Listy psané v letech 1412—1414 z vyhnanství. ,dyž na sklonku r. 1412 veliká klatba nejděsnějším způsobem nad Husem a Prahou byla prohlášena a většina farářů Pražských jí se řídíc všechny církevní výkony byla zastavila, a když dne 2. října nezdařený pokus se stal Husa v Betlémské kapli zatknouti, ji pak rozbořiti, odhodlal se Hus na výslovné přání krále Václava k tomu, že dobrovolně Prahu opustil (v říjnu neb listopadu). Prve než Prahu opustil, odvolal se z rozhodnutí papežské stolice k obecnému koncilu a ke Kristu, nejvyššímu soudci. V tomto téměř dvě léta trva- jícím vyhnanství zdržoval se Hus především na hradě Kozím Hrádku nedaleko Tábora pod ochranou Jana Staršího z Ústí (Sezimova), jehož paní Anna z Mochova zvlášť mu přízniva byla. Po smrti svého příznivce přesídlil Hus z Kozího Hrádku asi v červenci 1414 blíže k Praze do kraje Rakovnického na hrad Krakovec, náležející přívrženci jeho a královu milci Jindřichovi Leflovi z Lažan, kde až k svému odchodu do Kostnice se zdržel. Z vyhnanství svého přicházel Hus častěji do Prahy, vždy na krátkou dobu a na zapřenou k. p. hned po Vánocích 1412 a 1414 20. dubna (Tomek 3, 531 a 548). Ve vyhnanství psal Hus nejenom těchto 18 listů, nýbrž největší své spisy reformační, latinské: „O církvi“, „Proti
B. Listy psané v letech 1412—1414 z vyhnanství. ,dyž na sklonku r. 1412 veliká klatba nejděsnějším způsobem nad Husem a Prahou byla prohlášena a většina farářů Pražských jí se řídíc všechny církevní výkony byla zastavila, a když dne 2. října nezdařený pokus se stal Husa v Betlémské kapli zatknouti, ji pak rozbořiti, odhodlal se Hus na výslovné přání krále Václava k tomu, že dobrovolně Prahu opustil (v říjnu neb listopadu). Prve než Prahu opustil, odvolal se z rozhodnutí papežské stolice k obecnému koncilu a ke Kristu, nejvyššímu soudci. V tomto téměř dvě léta trva- jícím vyhnanství zdržoval se Hus především na hradě Kozím Hrádku nedaleko Tábora pod ochranou Jana Staršího z Ústí (Sezimova), jehož paní Anna z Mochova zvlášť mu přízniva byla. Po smrti svého příznivce přesídlil Hus z Kozího Hrádku asi v červenci 1414 blíže k Praze do kraje Rakovnického na hrad Krakovec, náležející přívrženci jeho a královu milci Jindřichovi Leflovi z Lažan, kde až k svému odchodu do Kostnice se zdržel. Z vyhnanství svého přicházel Hus častěji do Prahy, vždy na krátkou dobu a na zapřenou k. p. hned po Vánocích 1412 a 1414 20. dubna (Tomek 3, 531 a 548). Ve vyhnanství psal Hus nejenom těchto 18 listů, nýbrž největší své spisy reformační, latinské: „O církvi“, „Proti
Strana 80
80 Stanislavovi“, „Proti Palečovi“, „Proti osmi doktorům", i české: „Postillu“, „O Svatokupectví“, „O šesti bludích“, „Výklad na víru, Desatero a páteř“ a j. Mezitím v Praze marně se domáhali zjednati smír. Jan z Jesenice navrátiv se z Říma konal 18. prosince na universitě disputaci, a dokázal ze zákonů církevních, že klatba proti Husovi jest právně ne- platna. Koncem r. 1412 odstoupil arcibiskup Albík a admini- strátorem arcibiskupství se stal biskup Olomoucký Konrád z Vechty, který se později sám stal Husitou. Nejvyšší zemský soud, k němuž Hus se byl o pomoc obrátil (č. 24) se o Vá- nocích z nařízení králova o tom radil, čeho učiniti třeba ve při Husově, čehož následkem bylo zavedené jednání mimo- řádného synodu dne 6. února 1413. Synodu předložili svá dobrozdání a své návrhy i Hus, i bohoslovecká fakulta, ve- dená odpůrci jeho Stanislavem a Pálčem; Husa na synodu zastupoval Jan z Jesenic; synod neměl žádoucího výsledku, jen způsobil výměnu několika polemických spisů mezi Husem a odpůrci jeho (viz spisy latinské svrchu uvedené). Král Václav nový učinil pokus, ustanoviv (asi v dubnu 1413) čtyř- člennou kommissi, jejímiž členy byli: Albík, dřívější arci- biskup, mistr Zdeněk z Labouně, Jakub, Vyšehradský děkan, a mistr Křišťan z Prachatic; před tuto kommissi se dostavily obě strany: Petr a Stanislav ze Znojma, Jan Eliae a Štěpán Paleč; z Husovy strany pak Jan z Jesenic, mistr Jakoubek a Šimon z Tišnova. Shoda se nestala žádná a král rozhořčený vypověděl ze země ony čtyři professory strany katolické. V zemi dohodnutí nedocíleno, a Hus odhodlal se na cestu do Kostnice r. 1414.
80 Stanislavovi“, „Proti Palečovi“, „Proti osmi doktorům", i české: „Postillu“, „O Svatokupectví“, „O šesti bludích“, „Výklad na víru, Desatero a páteř“ a j. Mezitím v Praze marně se domáhali zjednati smír. Jan z Jesenice navrátiv se z Říma konal 18. prosince na universitě disputaci, a dokázal ze zákonů církevních, že klatba proti Husovi jest právně ne- platna. Koncem r. 1412 odstoupil arcibiskup Albík a admini- strátorem arcibiskupství se stal biskup Olomoucký Konrád z Vechty, který se později sám stal Husitou. Nejvyšší zemský soud, k němuž Hus se byl o pomoc obrátil (č. 24) se o Vá- nocích z nařízení králova o tom radil, čeho učiniti třeba ve při Husově, čehož následkem bylo zavedené jednání mimo- řádného synodu dne 6. února 1413. Synodu předložili svá dobrozdání a své návrhy i Hus, i bohoslovecká fakulta, ve- dená odpůrci jeho Stanislavem a Pálčem; Husa na synodu zastupoval Jan z Jesenic; synod neměl žádoucího výsledku, jen způsobil výměnu několika polemických spisů mezi Husem a odpůrci jeho (viz spisy latinské svrchu uvedené). Král Václav nový učinil pokus, ustanoviv (asi v dubnu 1413) čtyř- člennou kommissi, jejímiž členy byli: Albík, dřívější arci- biskup, mistr Zdeněk z Labouně, Jakub, Vyšehradský děkan, a mistr Křišťan z Prachatic; před tuto kommissi se dostavily obě strany: Petr a Stanislav ze Znojma, Jan Eliae a Štěpán Paleč; z Husovy strany pak Jan z Jesenic, mistr Jakoubek a Šimon z Tišnova. Shoda se nestala žádná a král rozhořčený vypověděl ze země ony čtyři professory strany katolické. V zemi dohodnutí nedocíleno, a Hus odhodlal se na cestu do Kostnice r. 1414.
Strana 81
81 26. Pražanům.1) (R. 1412, v listopadu.) Celý obsah listu vztahuje se k vedlejší bulle kardinála Petra Stefaneschi-ho ze Sv. Anděla, kterou současně byl poslal s hlavní bullou (viz list 23 a 25) klatbu obsahující do Prahy. V této vedlejší bulle bylo z návodu Michala de Causis na- řízeno, aby Hus byl jat, arcibiskupu Pražskému nebo biskupu Litomyšlskému odevzdán, aby Betlémská kaple byla zbourána (čehož se nezdařený pokus stal), aby stoupenci Husovi (Jan z Jesenice, Zdislav z Vartenberka, Jakub ze Stříbra, Prokop z Plzně a Marek z Hradce), byli vyobcováni a po 30 dnech do Říma předvoláni, jestliže by kacířství neodpřísáhli. Proto Hus vzdálený prosí přátely v Praze, aby nedopustili kapli Betlémskou rozbourati a aby domnělé kacířství neodpřísahali. Bóh s vámi, páni milí a mistři! Prosímť vás, abyste najprvé vážili při boží, jemuž se křivda veliká děje, neb chtie jeho svaté slovo utisknúti, kaplu užitečnú k slovu bo- žímu zbořiti, a tak lidu v jich spasení překaziti. Druhé važte potupenie své země a národu neb pokolenie svého; a tepruv třetie važte hanbu a křivdu, kteráž se vám bez viny děje. Čtvrté važte a vesele přijměte, žeť se na vás trhá dábel a Antikrist se šklebí, ale jako pes na řetěze nicť vám neuškodí, když budete pravdy božie milovníci. Aj na měť se jesti již trhal několiko let, a ještě mi jest ufám2) pánu bohu za vlas neuškodil, nébrž vždy mi radosti a veselé přispářie.3) Také vězte, že odpřisieci se, jest věřěné viery se odpověděti;4 a tak, ktož se odpřisahá, ten nebo5) viery pravé se odpo- viedá, kterúž jest držal nebo kacieřstvie a bludu, jejž jest držal. U příkladě: Byl-li kto křesťan a pro strach neb ďáblem jsa sveden jde mezi židy neb pohany, a přisáhne, že nechce víece té viery držeti; druhé pak, držíli kto ka- 6
81 26. Pražanům.1) (R. 1412, v listopadu.) Celý obsah listu vztahuje se k vedlejší bulle kardinála Petra Stefaneschi-ho ze Sv. Anděla, kterou současně byl poslal s hlavní bullou (viz list 23 a 25) klatbu obsahující do Prahy. V této vedlejší bulle bylo z návodu Michala de Causis na- řízeno, aby Hus byl jat, arcibiskupu Pražskému nebo biskupu Litomyšlskému odevzdán, aby Betlémská kaple byla zbourána (čehož se nezdařený pokus stal), aby stoupenci Husovi (Jan z Jesenice, Zdislav z Vartenberka, Jakub ze Stříbra, Prokop z Plzně a Marek z Hradce), byli vyobcováni a po 30 dnech do Říma předvoláni, jestliže by kacířství neodpřísáhli. Proto Hus vzdálený prosí přátely v Praze, aby nedopustili kapli Betlémskou rozbourati a aby domnělé kacířství neodpřísahali. Bóh s vámi, páni milí a mistři! Prosímť vás, abyste najprvé vážili při boží, jemuž se křivda veliká děje, neb chtie jeho svaté slovo utisknúti, kaplu užitečnú k slovu bo- žímu zbořiti, a tak lidu v jich spasení překaziti. Druhé važte potupenie své země a národu neb pokolenie svého; a tepruv třetie važte hanbu a křivdu, kteráž se vám bez viny děje. Čtvrté važte a vesele přijměte, žeť se na vás trhá dábel a Antikrist se šklebí, ale jako pes na řetěze nicť vám neuškodí, když budete pravdy božie milovníci. Aj na měť se jesti již trhal několiko let, a ještě mi jest ufám2) pánu bohu za vlas neuškodil, nébrž vždy mi radosti a veselé přispářie.3) Také vězte, že odpřisieci se, jest věřěné viery se odpověděti;4 a tak, ktož se odpřisahá, ten nebo5) viery pravé se odpo- viedá, kterúž jest držal nebo kacieřstvie a bludu, jejž jest držal. U příkladě: Byl-li kto křesťan a pro strach neb ďáblem jsa sveden jde mezi židy neb pohany, a přisáhne, že nechce víece té viery držeti; druhé pak, držíli kto ka- 6
Strana 82
82 cieřství jako věříli, že pán Kristus nenie pravý bóh, jako židé i pohané. Protož vězte, odpřisáhlliby se kto z vás, jako oni v listu 6) píší, tehdy by odpřisáhl se aneb 7) pravé viery, pravdy, aneb kacieřstvie a bludu, a tak, jakoby po odpřisežení držal kacieřstvie neb blud, neb prvé, jehož se odpřisahá. A tak z toho rozomějte, že v listu pokládají vás za kacieře, a žádají aby odpřisáhli se kacieřstvie, kteréž, jako se oni domnievají, že by drželi. Z toho máte, že každé vaše dietě a přietel mohl by potkán býti, když by, kto se z vás odpřisáhl, že jest mělo otce nebo přietele kacieře; a druhé z toho máte, že každému, jenž by se odpřisáhl, mohl by právě jiný řéci: Ty jsi se odpřisáhl kacieřstvie, kteréž jsi držal, a nejsi mne hoden. Třetie z toho máte, že od- přisáhlliby se kto, a v srdci zachoval, buďto pravdy, jiež by se odpřisáhl jako pudie na to, tehdy by byl křivý přísežník. Ty věci vážiece, položiece pravdu a chválu boží napřed, jsúce živi dobře z lásky, stójme proti lži Antikristově až do konce, majíce spasitele všemohúcieho s sebú na pomoc, jehož ni- žádný nemóž přemoci, a jenž nikoli neopustí nás, ač my jeho neopustíme, a dá nám věčnú odplatu, jenž jest nasycenie vóle, rozomu, paměti i všech smyslóv tělesných bez nedostatku. Toto jsem vám napsal neb nemohu k vám podobně přijíti, aby kněžie staviece službu nepřekáželi vašemu úmyslu. Amen. 1) Tom. 523, 529, Pal. 154. 2) Doufám. 3) Přispoří, rozhojní. *) Odříci. 5) Buď. 6) V papežské bulle. 27. Pražanům. (R. 1412.) List tento byl psán v téže době jako předcházející a má podobný účel, podobně i listy následující k Pražanům. Ne- přátelům se jednalo o to, aby jak už Hus přestal v Betlémě kázati, tak vůbec tam všechno kázání přestalo. Hus napomíná
82 cieřství jako věříli, že pán Kristus nenie pravý bóh, jako židé i pohané. Protož vězte, odpřisáhlliby se kto z vás, jako oni v listu 6) píší, tehdy by odpřisáhl se aneb 7) pravé viery, pravdy, aneb kacieřstvie a bludu, a tak, jakoby po odpřisežení držal kacieřstvie neb blud, neb prvé, jehož se odpřisahá. A tak z toho rozomějte, že v listu pokládají vás za kacieře, a žádají aby odpřisáhli se kacieřstvie, kteréž, jako se oni domnievají, že by drželi. Z toho máte, že každé vaše dietě a přietel mohl by potkán býti, když by, kto se z vás odpřisáhl, že jest mělo otce nebo přietele kacieře; a druhé z toho máte, že každému, jenž by se odpřisáhl, mohl by právě jiný řéci: Ty jsi se odpřisáhl kacieřstvie, kteréž jsi držal, a nejsi mne hoden. Třetie z toho máte, že od- přisáhlliby se kto, a v srdci zachoval, buďto pravdy, jiež by se odpřisáhl jako pudie na to, tehdy by byl křivý přísežník. Ty věci vážiece, položiece pravdu a chválu boží napřed, jsúce živi dobře z lásky, stójme proti lži Antikristově až do konce, majíce spasitele všemohúcieho s sebú na pomoc, jehož ni- žádný nemóž přemoci, a jenž nikoli neopustí nás, ač my jeho neopustíme, a dá nám věčnú odplatu, jenž jest nasycenie vóle, rozomu, paměti i všech smyslóv tělesných bez nedostatku. Toto jsem vám napsal neb nemohu k vám podobně přijíti, aby kněžie staviece službu nepřekáželi vašemu úmyslu. Amen. 1) Tom. 523, 529, Pal. 154. 2) Doufám. 3) Přispoří, rozhojní. *) Odříci. 5) Buď. 6) V papežské bulle. 27. Pražanům. (R. 1412.) List tento byl psán v téže době jako předcházející a má podobný účel, podobně i listy následující k Pražanům. Ne- přátelům se jednalo o to, aby jak už Hus přestal v Betlémě kázati, tak vůbec tam všechno kázání přestalo. Hus napomíná
Strana 83
83 Pražany, aby příkladu dbajíce Krista, který sám také proná- sledování a smrť podstoupil, se nedivili, že až posud sluhové Antikristovi sluhy Boží pronásledují, do klatby dávají a o bez- životí jejich stojí; ukazuje, čím se falešní proroci od pravých liší, totiž skutky proti Kristu čelícími, zejména potlačováním a zapovídáním slova Božího, tak že i kapli Betlémskou chtějí zbořiti; vyslovuje přesvědčení, že na místo husy již nastoupili a ještě nastoupí sokolové a orlové; napomíná, aby v poznané pravdě byli stálými, nijakých půhonův se nebáli a pro kruté hrozby neméně, než dříve, slovo Boží slyšeli; prosí, aby za něho se modlili, aby mohl hojněji psáti a kázati proti zlosti Antikristově; konečně osvědčuje, proč z Prahy odešel a život svůj zachovati se snažil. Mistr Jan Hus, sluha v naději Ježíše Krista, všem, kteří Boha milují a zákon jeho vyznávají, očekávajíce zjevení Spa- sitele, s nímž na věky žíti touží, milosť a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista, který se obětoval za hříchy naše, aby nás z toboto strastiplného světa a věčného zatracení vy- svobodil podle vůle Boha Otce, jemuž sláva na věky Amen. Slyše, nejmilejší, o touze vaší a šťastném pokroku ve slově božím, děkuji Bohu a prosím, aby vám dokonalý ráčil dáti rozum, jímž poznávajíce šalby a klamy Antikrista a sluhův jeho,1) nedali byste se od pravdy boží odvrátiti. Já doufám v milosrdenství jeho, že dobré dílo mezi vámi začaté dokoná a nedá, abyste od pravdy Jeho zbloudili, od níž mnozí ze strachu nebezpečenství odpadli,2) obávajíce se více člověka bídného než Boha všemohoucího, jenž usmrtiti. oživiti, zničiti a spasiti může, a své věrné v rozličných a těžkých nebezpečenstvích zachrániti, a dáti jim za malé a chvilkové soužení věčný život radosti nevyslovitelné. Proto, nejmilejší, nemějte strachu a hrůzou nedejte se znepokojovati, že některé z vás Pán zkouší, dopouštěje, že vás sluhové Antikristovi svou zvůlí děsí. Neboť sám Bůh v knize Přísloví, kapit. 3., každému sluze svému praví: Ne- nx
83 Pražany, aby příkladu dbajíce Krista, který sám také proná- sledování a smrť podstoupil, se nedivili, že až posud sluhové Antikristovi sluhy Boží pronásledují, do klatby dávají a o bez- životí jejich stojí; ukazuje, čím se falešní proroci od pravých liší, totiž skutky proti Kristu čelícími, zejména potlačováním a zapovídáním slova Božího, tak že i kapli Betlémskou chtějí zbořiti; vyslovuje přesvědčení, že na místo husy již nastoupili a ještě nastoupí sokolové a orlové; napomíná, aby v poznané pravdě byli stálými, nijakých půhonův se nebáli a pro kruté hrozby neméně, než dříve, slovo Boží slyšeli; prosí, aby za něho se modlili, aby mohl hojněji psáti a kázati proti zlosti Antikristově; konečně osvědčuje, proč z Prahy odešel a život svůj zachovati se snažil. Mistr Jan Hus, sluha v naději Ježíše Krista, všem, kteří Boha milují a zákon jeho vyznávají, očekávajíce zjevení Spa- sitele, s nímž na věky žíti touží, milosť a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista, který se obětoval za hříchy naše, aby nás z toboto strastiplného světa a věčného zatracení vy- svobodil podle vůle Boha Otce, jemuž sláva na věky Amen. Slyše, nejmilejší, o touze vaší a šťastném pokroku ve slově božím, děkuji Bohu a prosím, aby vám dokonalý ráčil dáti rozum, jímž poznávajíce šalby a klamy Antikrista a sluhův jeho,1) nedali byste se od pravdy boží odvrátiti. Já doufám v milosrdenství jeho, že dobré dílo mezi vámi začaté dokoná a nedá, abyste od pravdy Jeho zbloudili, od níž mnozí ze strachu nebezpečenství odpadli,2) obávajíce se více člověka bídného než Boha všemohoucího, jenž usmrtiti. oživiti, zničiti a spasiti může, a své věrné v rozličných a těžkých nebezpečenstvích zachrániti, a dáti jim za malé a chvilkové soužení věčný život radosti nevyslovitelné. Proto, nejmilejší, nemějte strachu a hrůzou nedejte se znepokojovati, že některé z vás Pán zkouší, dopouštěje, že vás sluhové Antikristovi svou zvůlí děsí. Neboť sám Bůh v knize Přísloví, kapit. 3., každému sluze svému praví: Ne- nx
Strana 84
84 lekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když na tebe přijde, nebo Hospodin bude po boku tvém atd. a skrze proroka Davida praví: „S ním jsem v jeho utrpení a vy- svobodím ho i oslavím“ atd. Toto vědouce, nejmilejší, jak praví svatý Jakub, 3) za samou radosť mějte, kdyžkoliv v rozličná pokušení upadáte, vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivosť, trpělivosť pak má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku. A potom praví: Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení. Nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterou zaslíbil Pán těm, kdož ho milují. Stůjte tedy pevně u víře, kterou jste poznali; vše, cokoli činíte, jako synové boží čiňte. Doufejte, poněvadž Kristus zvítězil, i vy také zvítězíte. Pamětlivi buďte toho, jenž snášel od hříšníkův mnohá pronásledování, neochabujte ve své dobré touze a zá- roveň všeliké břímě hříchu odvrhnouce, běžme do boje ne- ustálého patříce na vůdce a dokonávatele víry Ježíše, kterýž místo sobě předložené radosti strpěl kříže potupu, opováživ se hanby, i sedí na pravici trůnu Božího.4) Kdyžtě tvůrce onen, král a pán celého světa nedav po- hnouti se nutností božství, se ponížil v člověčenství jsa bez viny nám hříšníkům věrně posloužil, snášeje hlad, žízeň, zimu, teplo, bdění, slabosť, namáhání u vyučování, od biskupův, kněží a zákonníkův těžké potupy přetrpěl, takže ho žroutem, ochlastou, zlým duchem posedlým, rouhačem jmenovali, řkouce, „že ten člověk od Boha není,“ jejž znamení kacíře mu vtisku- jíce vyobcovali, za obec ho vedouce ukřižovali tak jako zlo- řečeného. Jestliže tedy Kristus takové věci od kněží utrpěl, který všecky nemoci slovem, a to bez peněz a výloh vyléčil, zlé duchy vyhnal, mrtvé vzkřísil, zákonu božímu je naučil, v ničem nikomu neublížil a hříchu se nedopustil, toho toliko, že jejich zlosť odkryl: co se divíme, jestliže dnes sluhové Antikristovi, kteří lakomějšími, rozmařilejšími, ukrutnějšími i podvodnějšími
84 lekneš se strachu náhlého, ani zpuštění bezbožníků, když na tebe přijde, nebo Hospodin bude po boku tvém atd. a skrze proroka Davida praví: „S ním jsem v jeho utrpení a vy- svobodím ho i oslavím“ atd. Toto vědouce, nejmilejší, jak praví svatý Jakub, 3) za samou radosť mějte, kdyžkoliv v rozličná pokušení upadáte, vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivosť, trpělivosť pak má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku. A potom praví: Blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení. Nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterou zaslíbil Pán těm, kdož ho milují. Stůjte tedy pevně u víře, kterou jste poznali; vše, cokoli činíte, jako synové boží čiňte. Doufejte, poněvadž Kristus zvítězil, i vy také zvítězíte. Pamětlivi buďte toho, jenž snášel od hříšníkův mnohá pronásledování, neochabujte ve své dobré touze a zá- roveň všeliké břímě hříchu odvrhnouce, běžme do boje ne- ustálého patříce na vůdce a dokonávatele víry Ježíše, kterýž místo sobě předložené radosti strpěl kříže potupu, opováživ se hanby, i sedí na pravici trůnu Božího.4) Kdyžtě tvůrce onen, král a pán celého světa nedav po- hnouti se nutností božství, se ponížil v člověčenství jsa bez viny nám hříšníkům věrně posloužil, snášeje hlad, žízeň, zimu, teplo, bdění, slabosť, namáhání u vyučování, od biskupův, kněží a zákonníkův těžké potupy přetrpěl, takže ho žroutem, ochlastou, zlým duchem posedlým, rouhačem jmenovali, řkouce, „že ten člověk od Boha není,“ jejž znamení kacíře mu vtisku- jíce vyobcovali, za obec ho vedouce ukřižovali tak jako zlo- řečeného. Jestliže tedy Kristus takové věci od kněží utrpěl, který všecky nemoci slovem, a to bez peněz a výloh vyléčil, zlé duchy vyhnal, mrtvé vzkřísil, zákonu božímu je naučil, v ničem nikomu neublížil a hříchu se nedopustil, toho toliko, že jejich zlosť odkryl: co se divíme, jestliže dnes sluhové Antikristovi, kteří lakomějšími, rozmařilejšími, ukrutnějšími i podvodnějšími
Strana 85
85 jsou nežli Fariseové, sluhy Boží pronásledují, je tupí, jim zlořečí, je do klatby dávají, vězní a vraždí? Pomněte, co náš král a pán řekl:5) „Jestliže nenávidí vás, vece, svět, vězte, že mne prve v nenávisti měl; byste byli ze světa, svět, což jeho jest, miloval by, že pak nejste ze světa, ale já z světa vyvolil jsem Vás, protoži vás svět nenávidí. Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně proti- vili, i vámť se protiviti budou. Poněvadž řeči mé šetřili i vaši šetřiti budou. Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé, nebo neznají toho, kterýž mne poslal.“ Hle, tu máte proroctví Spasitele našeho, že jeho vy- volení pronásledování vždy trpěti budou od světa, to jest od zlých lidí, kteří Boha Otce i Pána Ježíše v pravdě neznají. Neboť třebas ústy vyznávali, že Boha znají, předce zločiny svými jeho zapírají, jak svatý Pavel k Titovi 6) praví. Jejich skutkové jsou zjevni: lakomství, svatokupectví, pýcha, roz- mařilosť, odpadlictví i pohrdání slovem Božím, a již lidská podání nade všecko slovo Boží kladou, pokoru, chudobu, střídmosť a milosť Kristovu za nic nemajíce. A proto neustanou zlí bohabojné pronásledovati, dokud zde boj Kristův a Antikristův trvati bude. Neboť praví svatý Pavel:7) Všichni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu, protivenství míti budou. Zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší, vždy bloudíce a v blud uvádějíce. Chce sv. Pavel těmito slovy říci, že všickni bohabojní, pro Krista pronásle- dovaní utrpí. Zlí však že blouditi budou a jiné sváděti, a tak ve zlosti vůli svou v zatracení naplní. Proroctví tedy o nich vydal Spasitel, řka:8) Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky, protož buďte opatrni jako hadové a sprostní jako holubice, vystříhejte se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů, a v shromážděních svých budou vás bičovati, vydáť pak bratr bratra na smrť, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům a zabijí je, a budou v nenávisti všechněm pro jméno mé.
85 jsou nežli Fariseové, sluhy Boží pronásledují, je tupí, jim zlořečí, je do klatby dávají, vězní a vraždí? Pomněte, co náš král a pán řekl:5) „Jestliže nenávidí vás, vece, svět, vězte, že mne prve v nenávisti měl; byste byli ze světa, svět, což jeho jest, miloval by, že pak nejste ze světa, ale já z světa vyvolil jsem Vás, protoži vás svět nenávidí. Pamatujte na tu řeč, kterou jsem já mluvil vám: neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně proti- vili, i vámť se protiviti budou. Poněvadž řeči mé šetřili i vaši šetřiti budou. Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé, nebo neznají toho, kterýž mne poslal.“ Hle, tu máte proroctví Spasitele našeho, že jeho vy- volení pronásledování vždy trpěti budou od světa, to jest od zlých lidí, kteří Boha Otce i Pána Ježíše v pravdě neznají. Neboť třebas ústy vyznávali, že Boha znají, předce zločiny svými jeho zapírají, jak svatý Pavel k Titovi 6) praví. Jejich skutkové jsou zjevni: lakomství, svatokupectví, pýcha, roz- mařilosť, odpadlictví i pohrdání slovem Božím, a již lidská podání nade všecko slovo Boží kladou, pokoru, chudobu, střídmosť a milosť Kristovu za nic nemajíce. A proto neustanou zlí bohabojné pronásledovati, dokud zde boj Kristův a Antikristův trvati bude. Neboť praví svatý Pavel:7) Všichni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu, protivenství míti budou. Zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší, vždy bloudíce a v blud uvádějíce. Chce sv. Pavel těmito slovy říci, že všickni bohabojní, pro Krista pronásle- dovaní utrpí. Zlí však že blouditi budou a jiné sváděti, a tak ve zlosti vůli svou v zatracení naplní. Proroctví tedy o nich vydal Spasitel, řka:8) Aj, já posílám vás jako ovce mezi vlky, protož buďte opatrni jako hadové a sprostní jako holubice, vystříhejte se pak lidí; neboť vás vydávati budou do sněmů, a v shromážděních svých budou vás bičovati, vydáť pak bratr bratra na smrť, i otec syna, a povstanouť dítky proti rodičům a zabijí je, a budou v nenávisti všechněm pro jméno mé.
Strana 86
86 Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. Když se pak vám protiviti budou v tomto městě, utecte do jiného. Toto však pronásledování trvati bude až do dne soudného. Praví pak dále: „Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst israelských, dokud nepřijde syn člověka. Neníť učedlník nad mistra ani služebník nad pána svého. Dostiť jest učedl- níku, aby byl jako mistr jeho a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Beelzebubem2) nazvali, čím pak více domácí jeho? Protož nebojte se jich.“ Toto mluvil Pán k svým učedlníkům, aby takových věcí mohli vystříci se, mysli jim dodávaje, aby opatrni byli a vlky dravé po jejich skutcích poznávali, kteří lakotou svojí veškeren svět pohltiti chtějí. Proto poučoval je, jakým způsobem falešní proroci se poznávají, ježto patrně s pravými proroky ani ve spisích ani ve skutcích se nesrovnávají. A tak jsou falešnými Kristovými učedlníky, kteří o sobě říkají, že jsou předními učedlníky Kristovými, jsouce ve skutcích svých úhlavními jeho nepřátely a protivníky. Všemi tedy způsoby (kdyby státi se mohlo) slovo Boží potlačiti se snaží, protože kárá jejich zarputilosť, zpupnosť, lakotu, rozmařilosť svatokupectví a jiné zlé skutky. Vešli proto do některých chrámův a svatyň, aby v nich slovo Boží se nehlásalo, ale však činu takového Kristus jim nedopustil spáchati. Již, jak doslýchám, strojí se kapli Be- tlémskou zbořiti, a v těch chrámích, v nichž slovu Božímu se učí, brání kázati; 10) ale však tu důvěru v Boha mám, že nic nesvedou. — Dříve osidlo, půhony 11) i klatby Husi při- pravili a již některým z vás úklady strojí, ale poněvadž Hus, zvířátko krotké, pták domácí, posledních věcí letem svým nedosahuje, jejich osidla přetrhl, nic méně jiní okřídlenci, kteří slovem božím i životem na perutech svých vysoko se vznášejí, léčky jejich strhají. Napjali osidla svá a klatbou tak jako dřevěným jestřábem hrůzy nahnali, a ohnivý šíp z toulu Antikristova vystřelili, jen aby slovo Boží a prokazování mu
86 Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. Když se pak vám protiviti budou v tomto městě, utecte do jiného. Toto však pronásledování trvati bude až do dne soudného. Praví pak dále: „Amen zajisté pravím vám, nezchodíte měst israelských, dokud nepřijde syn člověka. Neníť učedlník nad mistra ani služebník nad pána svého. Dostiť jest učedl- níku, aby byl jako mistr jeho a služebník jako pán jeho. Poněvadž hospodáře Beelzebubem2) nazvali, čím pak více domácí jeho? Protož nebojte se jich.“ Toto mluvil Pán k svým učedlníkům, aby takových věcí mohli vystříci se, mysli jim dodávaje, aby opatrni byli a vlky dravé po jejich skutcích poznávali, kteří lakotou svojí veškeren svět pohltiti chtějí. Proto poučoval je, jakým způsobem falešní proroci se poznávají, ježto patrně s pravými proroky ani ve spisích ani ve skutcích se nesrovnávají. A tak jsou falešnými Kristovými učedlníky, kteří o sobě říkají, že jsou předními učedlníky Kristovými, jsouce ve skutcích svých úhlavními jeho nepřátely a protivníky. Všemi tedy způsoby (kdyby státi se mohlo) slovo Boží potlačiti se snaží, protože kárá jejich zarputilosť, zpupnosť, lakotu, rozmařilosť svatokupectví a jiné zlé skutky. Vešli proto do některých chrámův a svatyň, aby v nich slovo Boží se nehlásalo, ale však činu takového Kristus jim nedopustil spáchati. Již, jak doslýchám, strojí se kapli Be- tlémskou zbořiti, a v těch chrámích, v nichž slovu Božímu se učí, brání kázati; 10) ale však tu důvěru v Boha mám, že nic nesvedou. — Dříve osidlo, půhony 11) i klatby Husi při- pravili a již některým z vás úklady strojí, ale poněvadž Hus, zvířátko krotké, pták domácí, posledních věcí letem svým nedosahuje, jejich osidla přetrhl, nic méně jiní okřídlenci, kteří slovem božím i životem na perutech svých vysoko se vznášejí, léčky jejich strhají. Napjali osidla svá a klatbou tak jako dřevěným jestřábem hrůzy nahnali, a ohnivý šíp z toulu Antikristova vystřelili, jen aby slovo Boží a prokazování mu
Strana 87
87 vážnosti zamezili. Avšak čím více povahu svou skrývají, tím častěji ve známosť přichází, a čím více usilují svá podání jako síť rozprostříti, tím více se trhají, a chtějíce míti pokoj světský, o něj přicházejí spolu i o duchovní, kdežto jiným škoditi chtějí, sobě samým nejvíce na škodu jsou. Stalo se jim tedy jako Židovským kněžím a biskupům, že to, co podržeti se snažili, ztratili, a čeho ujíti chtěli, do toho že upadli myslíce, že pravdu, která vždycky vítězí, pře- konati mohou a ji potlačiti, ježto taková jest její zvláštnosť a povaha, že čím více je zatemňována tím více zazáří, a čím více je potlačována, tím více na povrch se vynáší. Biskupové, kněží, zákonníci a Fariseové, Herodes i Pilat a ostatní Jerusalemští pravdu odsoudili a na smrť vydali a pohřbili, ona však z hrobu vstávajíc nade všemi zvítězila, za sebe jiných dvanáct dala hlasatelův. A tato táž pravda za jedinou Hus slabou a nestatečnou mnoho sokolův a orlův, kteří bystrým zrakem jiné předčí okřídlence, do Prahy poslala, tito vysoko z milosti boží se vznášejí a Kristu Ježíši nové ptactvo unášejí, který je po- silní a všecky věrné své upevní. Neboť praví: „Já s vámi jsem pro všecky dni až do skonání světa.“ Je-li tedy onen pravý Bůh s námi, ochránce to nejmocnější a nejpravdivější, kdo proti nám bude moci se postaviti ve své bojovnosti? Jaký strach od něho nás oddělí? Anebo jaká smrť od něho odloučí? Co ztratíme, jestliže k vůli němu ztratíme jmění, přátely, hodnosti světské a život bídný? Zajisté teprve potom zbaveni budeme této bídy, stokrát skvostnější poklady, přátely dražší a radosť dokonalejší za to majíce přijmouti, a smrť o tyto věci nás neoloupí. Neboť kdo pro Krista umírá, ten vítězem jest, a vší bídy pozbývá a věčné radosti je účasten, k níž nás všecky Spasitel Ježíš Kristus rač dovésti. Tento list, bratří předrazí a sestry vážené, proto píši, abyste byli v poznané pravdě stálými a nijakých nebáli se půhonův a pro kruté hrozby jejich abyste neméně než dříve
87 vážnosti zamezili. Avšak čím více povahu svou skrývají, tím častěji ve známosť přichází, a čím více usilují svá podání jako síť rozprostříti, tím více se trhají, a chtějíce míti pokoj světský, o něj přicházejí spolu i o duchovní, kdežto jiným škoditi chtějí, sobě samým nejvíce na škodu jsou. Stalo se jim tedy jako Židovským kněžím a biskupům, že to, co podržeti se snažili, ztratili, a čeho ujíti chtěli, do toho že upadli myslíce, že pravdu, která vždycky vítězí, pře- konati mohou a ji potlačiti, ježto taková jest její zvláštnosť a povaha, že čím více je zatemňována tím více zazáří, a čím více je potlačována, tím více na povrch se vynáší. Biskupové, kněží, zákonníci a Fariseové, Herodes i Pilat a ostatní Jerusalemští pravdu odsoudili a na smrť vydali a pohřbili, ona však z hrobu vstávajíc nade všemi zvítězila, za sebe jiných dvanáct dala hlasatelův. A tato táž pravda za jedinou Hus slabou a nestatečnou mnoho sokolův a orlův, kteří bystrým zrakem jiné předčí okřídlence, do Prahy poslala, tito vysoko z milosti boží se vznášejí a Kristu Ježíši nové ptactvo unášejí, který je po- silní a všecky věrné své upevní. Neboť praví: „Já s vámi jsem pro všecky dni až do skonání světa.“ Je-li tedy onen pravý Bůh s námi, ochránce to nejmocnější a nejpravdivější, kdo proti nám bude moci se postaviti ve své bojovnosti? Jaký strach od něho nás oddělí? Anebo jaká smrť od něho odloučí? Co ztratíme, jestliže k vůli němu ztratíme jmění, přátely, hodnosti světské a život bídný? Zajisté teprve potom zbaveni budeme této bídy, stokrát skvostnější poklady, přátely dražší a radosť dokonalejší za to majíce přijmouti, a smrť o tyto věci nás neoloupí. Neboť kdo pro Krista umírá, ten vítězem jest, a vší bídy pozbývá a věčné radosti je účasten, k níž nás všecky Spasitel Ježíš Kristus rač dovésti. Tento list, bratří předrazí a sestry vážené, proto píši, abyste byli v poznané pravdě stálými a nijakých nebáli se půhonův a pro kruté hrozby jejich abyste neméně než dříve
Strana 88
88 slovo boží slyšeli. Neboť věren jest Bůh, který vás bude síliti a od zlého stříci. Konečně snažně vás prosím, nejmilejší, modlete se za ty, kteří pravdu Boží s láskou hlásají, jakož i za mne se modlete, abych i já proti zlosti Antikristově hojněji psáti mohl i kázati, aby mne Bůh postavil v šik, když toho po- třeba nejvíce bude vyžadovati, abych pravdu jeho hájiti mohl. Neboť to vězte, že kradmo neutíkám, abych pro pravdu Boží toto bídné tělo nebezpečenství a smrti v šanc nevydával, kdežto vím, že nám nic nechybí ve slově Božím, ano že více den ode dne vzmáhá se pravda evangelia. Avšak přeji si živ býti pro ty, již násilí snášejí a po- třebují hlásání slova Božího, aby tím způsobem zlosť Anti- kristova se odkryla a tím bohabojní aby jí uchrániti se mohli. Pročež jinde káži a jim sloužím věda, že na mně vůle Boží se plní, buď ve smrti od Antikrista anebo ve slabosti. A při- jdu-li do Prahy, jist jsem, že protivníci moji o mne ukládati budou a že vás pronásledovati budou ti, kdo Bohu neslouží, a jiným brání, aby nesloužili. My však za ně Boha prosme, aby, jsou-li mezi nimi někteří vyvolení, k poznání pravdy se obrátili. V tom, o čem píši, dejž vám Bůh rozum a vytrvalosť, a toužebnosť vaši rač vším dobrým splniti pro Ježíše Krista, který pro nás smrť nejpotupnější a nejkrutější snesl, zůsta- vuje nám příklad, abychom my podobně snášeli podle jeho vůle. Amen.12) 1) T. j. papeže, arcibiskupa a j. 2) Viz č. 28 pozn. 2. 3) Ep. Jakuba kap. 1. 4) Ep. k Židům kap. 12. 5) Evangelium Janovo kap. 15. 6) Kap. 1. 7) 2. ep. k Tim. kap. 3. 8) Evangelium Matoušovo kap. 10. 3) Dáblem. 16) Na základě bull papežských Alexandra V. a Jana XXIII. viz č. 9, 25 a 26. U1) Pohnání před soud. 12) Pal. 232, 154, Tom. 523.
88 slovo boží slyšeli. Neboť věren jest Bůh, který vás bude síliti a od zlého stříci. Konečně snažně vás prosím, nejmilejší, modlete se za ty, kteří pravdu Boží s láskou hlásají, jakož i za mne se modlete, abych i já proti zlosti Antikristově hojněji psáti mohl i kázati, aby mne Bůh postavil v šik, když toho po- třeba nejvíce bude vyžadovati, abych pravdu jeho hájiti mohl. Neboť to vězte, že kradmo neutíkám, abych pro pravdu Boží toto bídné tělo nebezpečenství a smrti v šanc nevydával, kdežto vím, že nám nic nechybí ve slově Božím, ano že více den ode dne vzmáhá se pravda evangelia. Avšak přeji si živ býti pro ty, již násilí snášejí a po- třebují hlásání slova Božího, aby tím způsobem zlosť Anti- kristova se odkryla a tím bohabojní aby jí uchrániti se mohli. Pročež jinde káži a jim sloužím věda, že na mně vůle Boží se plní, buď ve smrti od Antikrista anebo ve slabosti. A při- jdu-li do Prahy, jist jsem, že protivníci moji o mne ukládati budou a že vás pronásledovati budou ti, kdo Bohu neslouží, a jiným brání, aby nesloužili. My však za ně Boha prosme, aby, jsou-li mezi nimi někteří vyvolení, k poznání pravdy se obrátili. V tom, o čem píši, dejž vám Bůh rozum a vytrvalosť, a toužebnosť vaši rač vším dobrým splniti pro Ježíše Krista, který pro nás smrť nejpotupnější a nejkrutější snesl, zůsta- vuje nám příklad, abychom my podobně snášeli podle jeho vůle. Amen.12) 1) T. j. papeže, arcibiskupa a j. 2) Viz č. 28 pozn. 2. 3) Ep. Jakuba kap. 1. 4) Ep. k Židům kap. 12. 5) Evangelium Janovo kap. 15. 6) Kap. 1. 7) 2. ep. k Tim. kap. 3. 8) Evangelium Matoušovo kap. 10. 3) Dáblem. 16) Na základě bull papežských Alexandra V. a Jana XXIII. viz č. 9, 25 a 26. U1) Pohnání před soud. 12) Pal. 232, 154, Tom. 523.
Strana 89
89 28.1) Pražanům. (R. 1412.) Husovi stoupenci v Praze byli za nepřítomnosti Hysovy v nebezpečí odpadnutí následkem nátlaku, jenž od těch se činil. kteří klatbu prohlásili a hrozby pronášeti nepřestá- vali. Někteří snad již se dali zastrašiti. Proto Hus tolik listů posílá Pražanům. V tomto chválí horlivosť ve slyšení slova Božího, kterou při nich byl poznal; důrazně je na- pomíná, aby u víře setrvali a nepřátel pronásledování aby s veselou myslí snášeli. * Mistr Jan Hus, sluha Ježíše Krista, všem, kdo v Praze jsou, milosť a pokoj Ježíše Krista. Úsilovně celým srdcem, nejmilejší, žádám, abyste prosti byli skrze Ježíše Krista všech hříchův, a přemáhali tělo, svět a ďábla, pohrdnouce marnostmi tohoto světa; čímž byste skrze milosť Ježíše Krista všecko pro spásu ochotně trpěli a v útrapách jsouce, abyste mohli setrvati až do konce. Toho vám, nejmilejší, vždycky přeji ve svých řečech na vás vzpomínaje. Neboť proto po více než dvanáct let ve slově Božím mezi vámi, jak Bůh jest mi svědkem, jsem pracoval, a v tom největší mi byla útěcha, když vaši pilnosť ve slyšení slova Božího jsem po- znal, pozoruje mnohých pravé a upřímné pokání. Pročež, nejmilejší, pro utrpení Ježíše Krista vás zapří- sahám, abyste evangelium jeho zachovávali a obhajovali, a ve všem, o čem tenkráte jsem rozjímal, abyste pokračovali s prospěchem. Nebuďte tedy na mysli kolísavými a vrtka- vými a neuvažujte o těch, kteří na nejistou nastoupivše cestu jinam se obrátili, a už nejprudčími jsou nepřátely Boha a našeho skutku.2) Avšak víte, nejmilejší, že učedlníci Kristovi, kteří s ním obcovali, odpadli a s ním již více choditi nechtěli. Přišel
89 28.1) Pražanům. (R. 1412.) Husovi stoupenci v Praze byli za nepřítomnosti Hysovy v nebezpečí odpadnutí následkem nátlaku, jenž od těch se činil. kteří klatbu prohlásili a hrozby pronášeti nepřestá- vali. Někteří snad již se dali zastrašiti. Proto Hus tolik listů posílá Pražanům. V tomto chválí horlivosť ve slyšení slova Božího, kterou při nich byl poznal; důrazně je na- pomíná, aby u víře setrvali a nepřátel pronásledování aby s veselou myslí snášeli. * Mistr Jan Hus, sluha Ježíše Krista, všem, kdo v Praze jsou, milosť a pokoj Ježíše Krista. Úsilovně celým srdcem, nejmilejší, žádám, abyste prosti byli skrze Ježíše Krista všech hříchův, a přemáhali tělo, svět a ďábla, pohrdnouce marnostmi tohoto světa; čímž byste skrze milosť Ježíše Krista všecko pro spásu ochotně trpěli a v útrapách jsouce, abyste mohli setrvati až do konce. Toho vám, nejmilejší, vždycky přeji ve svých řečech na vás vzpomínaje. Neboť proto po více než dvanáct let ve slově Božím mezi vámi, jak Bůh jest mi svědkem, jsem pracoval, a v tom největší mi byla útěcha, když vaši pilnosť ve slyšení slova Božího jsem po- znal, pozoruje mnohých pravé a upřímné pokání. Pročež, nejmilejší, pro utrpení Ježíše Krista vás zapří- sahám, abyste evangelium jeho zachovávali a obhajovali, a ve všem, o čem tenkráte jsem rozjímal, abyste pokračovali s prospěchem. Nebuďte tedy na mysli kolísavými a vrtka- vými a neuvažujte o těch, kteří na nejistou nastoupivše cestu jinam se obrátili, a už nejprudčími jsou nepřátely Boha a našeho skutku.2) Avšak víte, nejmilejší, že učedlníci Kristovi, kteří s ním obcovali, odpadli a s ním již více choditi nechtěli. Přišel
Strana 90
90 tedy Kristus, aby lidi druh od druha oddělil. Jak sám3) praví: „Já jsem přišel, abych rozdělil syna proti otci a dceru proti matce.“ A opět: „A budete v nenávisti u všech pro jméno mé.“ A abychom jejich odporem nedali sebou pohnouti, ani pronásledováním a smrtí se uhroziti, hned dodává Spasitel: Ale ani vlasové vaši s hlavy nikoliv nezahynou, neboť v trpě- livosti dušemi svými vládnouti budete. Jestliže tedy jeden vlas nezahyne, jak tedy věřící zahynou? Pročež, nejmilejší, víru pravou, naději jistou snažte se zachovati, stůjte pevně v lásce k slovu božímu a lpěte na něm s největší toužeb- ností poslouchajíce ty, jež Spasitel vám poslal, aby evange- lium jeho hlásali bez strachu, odpor trvalý činíce vlkům hltavým a falešným prorokům. O nichž Kristus k svým věrným praví: „Mnozí, vece, falešní proroci povstanou a svedou mnohé“ Jich se varovati svým věrným Kristus káže a učí, jakým způsobem poznati je lze, po ovoci patrně, které jest pýcha, smilstvo, lakomství, svatokupectví, pohrdání slovem božím a pronásledování věřících, utrhání, úplatnosť, přílišná horlivosť pro podání lidská atd. Neboť takoví mají roucho ovčí, již na sebe berou jméno a povinnosť křesťana a tak, ježto jsou uvnitř vlci hltaví, ovce Kristovy trhají a hubí. O těchto vlcích Kristus k svým učedlníkům promluvil: „Aj, vece, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice. Opatrni aby byli, proto praví, aby nedali na sebe si šlápnouti jako hadové a v sobě hlavu Kristovu potříti. Sprostní jako holubice, aby ukrutnosť vlkův trpělivě snášeli. Hle, nejmilejší, již zjevnou vlkův známku máme, nadto i na- učení, abychom se nedali od nich s cesty Kristovy svésti, po níž snažíme se k nebeským dojíti radostem. Zachovejte a ostříhejte víru, naději, lásku, pokoru, tichosť, spravedlnosť, skromnosť, mírnosť, střídmosť, trpělivosť a jiné ctnosti, do- brými mravy a skutky život zdobíce. Potěšení mějte v tom, že pronásledování trpíte. Neboť praví Kristus:4) „Blahosla-
90 tedy Kristus, aby lidi druh od druha oddělil. Jak sám3) praví: „Já jsem přišel, abych rozdělil syna proti otci a dceru proti matce.“ A opět: „A budete v nenávisti u všech pro jméno mé.“ A abychom jejich odporem nedali sebou pohnouti, ani pronásledováním a smrtí se uhroziti, hned dodává Spasitel: Ale ani vlasové vaši s hlavy nikoliv nezahynou, neboť v trpě- livosti dušemi svými vládnouti budete. Jestliže tedy jeden vlas nezahyne, jak tedy věřící zahynou? Pročež, nejmilejší, víru pravou, naději jistou snažte se zachovati, stůjte pevně v lásce k slovu božímu a lpěte na něm s největší toužeb- ností poslouchajíce ty, jež Spasitel vám poslal, aby evange- lium jeho hlásali bez strachu, odpor trvalý činíce vlkům hltavým a falešným prorokům. O nichž Kristus k svým věrným praví: „Mnozí, vece, falešní proroci povstanou a svedou mnohé“ Jich se varovati svým věrným Kristus káže a učí, jakým způsobem poznati je lze, po ovoci patrně, které jest pýcha, smilstvo, lakomství, svatokupectví, pohrdání slovem božím a pronásledování věřících, utrhání, úplatnosť, přílišná horlivosť pro podání lidská atd. Neboť takoví mají roucho ovčí, již na sebe berou jméno a povinnosť křesťana a tak, ježto jsou uvnitř vlci hltaví, ovce Kristovy trhají a hubí. O těchto vlcích Kristus k svým učedlníkům promluvil: „Aj, vece, já posílám vás jako ovce mezi vlky; protož buďte opatrní jako hadové, a sprostní jako holubice. Opatrni aby byli, proto praví, aby nedali na sebe si šlápnouti jako hadové a v sobě hlavu Kristovu potříti. Sprostní jako holubice, aby ukrutnosť vlkův trpělivě snášeli. Hle, nejmilejší, již zjevnou vlkův známku máme, nadto i na- učení, abychom se nedali od nich s cesty Kristovy svésti, po níž snažíme se k nebeským dojíti radostem. Zachovejte a ostříhejte víru, naději, lásku, pokoru, tichosť, spravedlnosť, skromnosť, mírnosť, střídmosť, trpělivosť a jiné ctnosti, do- brými mravy a skutky život zdobíce. Potěšení mějte v tom, že pronásledování trpíte. Neboť praví Kristus:4) „Blahosla-
Strana 91
91 veni, lkající, neboť oni potěšeni budou. Blahoslaveni, když vás lidé nenáviděti budou, když vás vyobcují a vyženou pro slovo Boží do klatby vás dávajíce. Radujte se v onen den, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Kdo tedy víru maje, naději a lásku, pro svého Spasitele netrpěl by ta- kovou potupu a pohanu, když jest jist, že stonásob v životě věčném obdrží? Toto tedy očekávajíce, pomněte, co řekl Kristus, že, vece, bude trápení, které nebylo od počátku světa, ani ne- bude. Proč to? O příčině sám apoštol5) praví: Že přijde, vece, čas, kdy zdravého učení lidé nepřijmou, ale vedle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele uši navnazující, a odvrátiť uši od pravdy a k básněm obrátí. Že toto proroctví svatého Pavla již se vyplňuje, na své vlastní oči vidíte. Neboť jinde praví: Všickni, kteří chtějí pobožné živi býti v Kristu, protivenství míti budou. Zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší. A proto, nejmilejší, jak napomíná svatý Petr, bedlivě se střezte, abyste zároveň s jinými, bludem těch nešlechet- ných nebyli pojati a nevypadli od své pevnosti, ale rozmá- hejte se v milosti boží a v známosti Ježíše Krista a za mne Boha proste, aby mně žádoucí v hlásání slova svého zdar dáti ráčil na všech místech, kde nutnosť toho vymáhati bude, v obcích, v městech, v dědinách, na hradech, na po- lích, v lesích, kdekoli mohu prospívati, aby ve mně slovo Boží nebylo potlačováno. Ochraňujte se vespolek a potěšujte na vzájem v milosti Boha Otce i syna jeho nejmilejšího i ducha svatého. Jenž vás od hříchův může ostříhati a do věčné radosti postaviti: jemuž chvála a sláva na věky. Amen. 1) Tom. 529, 539, Pal. 156. 2) Těmi Hus nepochybně míní své někdejší přátely, kteří si spolu s ním kdys v knihách Viklefových libo-
91 veni, lkající, neboť oni potěšeni budou. Blahoslaveni, když vás lidé nenáviděti budou, když vás vyobcují a vyženou pro slovo Boží do klatby vás dávajíce. Radujte se v onen den, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. Kdo tedy víru maje, naději a lásku, pro svého Spasitele netrpěl by ta- kovou potupu a pohanu, když jest jist, že stonásob v životě věčném obdrží? Toto tedy očekávajíce, pomněte, co řekl Kristus, že, vece, bude trápení, které nebylo od počátku světa, ani ne- bude. Proč to? O příčině sám apoštol5) praví: Že přijde, vece, čas, kdy zdravého učení lidé nepřijmou, ale vedle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele uši navnazující, a odvrátiť uši od pravdy a k básněm obrátí. Že toto proroctví svatého Pavla již se vyplňuje, na své vlastní oči vidíte. Neboť jinde praví: Všickni, kteří chtějí pobožné živi býti v Kristu, protivenství míti budou. Zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší. A proto, nejmilejší, jak napomíná svatý Petr, bedlivě se střezte, abyste zároveň s jinými, bludem těch nešlechet- ných nebyli pojati a nevypadli od své pevnosti, ale rozmá- hejte se v milosti boží a v známosti Ježíše Krista a za mne Boha proste, aby mně žádoucí v hlásání slova svého zdar dáti ráčil na všech místech, kde nutnosť toho vymáhati bude, v obcích, v městech, v dědinách, na hradech, na po- lích, v lesích, kdekoli mohu prospívati, aby ve mně slovo Boží nebylo potlačováno. Ochraňujte se vespolek a potěšujte na vzájem v milosti Boha Otce i syna jeho nejmilejšího i ducha svatého. Jenž vás od hříchův může ostříhati a do věčné radosti postaviti: jemuž chvála a sláva na věky. Amen. 1) Tom. 529, 539, Pal. 156. 2) Těmi Hus nepochybně míní své někdejší přátely, kteří si spolu s ním kdys v knihách Viklefových libo-
Strana 92
92 vali, ale toho roku (1412) v boji protiodpustkovém ho opustili a nej- úhlavnějšími nepřátely jeho se stali, totiž Štěpána Pálče, děkana boho- slovecké fakulty a Stanislava ze Znojma, svého někdejšího učitele. Viz č. 38. 3) Evang. Mat. kap. 10. 4) Evang. Mat. 6. 5) 2. ep. k Tim. kap. 4. 29. Pražanům. (R. 1412.) Tíseň přátel Husových v Praze musila býti dosti značná, a zdá se, že rostla, nebo tón listu tohoto jest naléhavější a důraznější předešlých. Hus zapřísahá je, aby poznané pravdy se nespouštěli; netají se strachem, který má o ně; připo- míná plesání nepřátel a slibuje se své strany, že boj proti antikristovi obnoví. * Věrným a horlivým milovníkům Pána Ježíše Krista a slova jeho, kteří v Pražské obci obývají. M. Jan Hus, kněz neužitečný, žádosť stálosti v milosti boží (pronáší). Nejmilejší! Zapřísáhám vás, naplněn jsa převelikou žá- dostí, abyste od poznané pravdy nazpět neustupovali, kterou milosrdný Spasitel poznati hojně vám dal. A ovšem doufám, že ve vás vyvolených, co Pán počal, dokoná a v pokušení vytrvalosť vyžádá. 1) Tak jako i strany sebe sama důvěřuji v nejmilostivější dobrotu našeho Spasitele, ačkoli nyní mohu s apoštolem říci, že mně zajisté živu býti jest, Kristus a umříti zisk, jestli mi pak prospěšněji živu býti v těle, pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádosť maje umříti a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo; ale pozůstati v těle, potřebno jest pro vás; tak pravil apoštol k Filipenským,2) ve vězení římském jsa zajat. Podobně vám, nejmilejší, pravím, třebas v žaláři nejsa zavřen, že bych volil zemříti pro Krista a býti s ním, a s vámi pracovati si přeji pro spásu vaši, a co mám voliti,
92 vali, ale toho roku (1412) v boji protiodpustkovém ho opustili a nej- úhlavnějšími nepřátely jeho se stali, totiž Štěpána Pálče, děkana boho- slovecké fakulty a Stanislava ze Znojma, svého někdejšího učitele. Viz č. 38. 3) Evang. Mat. kap. 10. 4) Evang. Mat. 6. 5) 2. ep. k Tim. kap. 4. 29. Pražanům. (R. 1412.) Tíseň přátel Husových v Praze musila býti dosti značná, a zdá se, že rostla, nebo tón listu tohoto jest naléhavější a důraznější předešlých. Hus zapřísahá je, aby poznané pravdy se nespouštěli; netají se strachem, který má o ně; připo- míná plesání nepřátel a slibuje se své strany, že boj proti antikristovi obnoví. * Věrným a horlivým milovníkům Pána Ježíše Krista a slova jeho, kteří v Pražské obci obývají. M. Jan Hus, kněz neužitečný, žádosť stálosti v milosti boží (pronáší). Nejmilejší! Zapřísáhám vás, naplněn jsa převelikou žá- dostí, abyste od poznané pravdy nazpět neustupovali, kterou milosrdný Spasitel poznati hojně vám dal. A ovšem doufám, že ve vás vyvolených, co Pán počal, dokoná a v pokušení vytrvalosť vyžádá. 1) Tak jako i strany sebe sama důvěřuji v nejmilostivější dobrotu našeho Spasitele, ačkoli nyní mohu s apoštolem říci, že mně zajisté živu býti jest, Kristus a umříti zisk, jestli mi pak prospěšněji živu býti v těle, pro práci, tedy nevím, co bych vyvolil. K obémuť se k tomu nakloňuji, žádosť maje umříti a býti s Kristem, což by mnohem lépe bylo; ale pozůstati v těle, potřebno jest pro vás; tak pravil apoštol k Filipenským,2) ve vězení římském jsa zajat. Podobně vám, nejmilejší, pravím, třebas v žaláři nejsa zavřen, že bych volil zemříti pro Krista a býti s ním, a s vámi pracovati si přeji pro spásu vaši, a co mám voliti,
Strana 93
93 nevím, milosrdenství boží vyčkávaje. Strachuji se arciť, aby na nás mnoho zlého nebylo spácháno, aby véřící netrpěli a nespravedliví na duši hynuli. A ti nyní plesají a žádají, aby nejen slovo boží ve mně bylo uspáno, ale i aby místo slova božího Betlém na závoru opět bylo zavřeno. Avšak zdali pak, aby mohli, co žádají, všemohoucí Pán jim dá? A jestli dopustí pro zločiny bezbožných, jak v Betlémě, ve kterém se narodil, a v Jerusalemě, ve kterém nás vykoupil, vždycky chválu milosti jeho bychom hlásali, koříce se moci jeho, jenž s těmi jest, kdo ho milují, osvobozuje ty, kteří pro něho trpí, a rouhače ohni věčnému dochovává. Proto vás, nejmi- lejší v Pánu, zapřísahám, abyste z tesklivosti nemalátněli, nýbrž spíše Spasitele vzývali, aby nám stálosť v dobrém dal a doufejme v jeho nesmírnou dobrotu, že slovo své svo- bodným učiní a pomoci nám proti Antikristovi propůjčí, proti němuž modlitbou vaší budeli se Kristu líbiti, slovem božím boj obnovím. Pokoj a milosť, pokrok v dobrém, potom život věčný ve slávě budiž vám od Pána našeho Ježíše Krista. Amen. 4) Jako orodovník. 2) Kap. 1. 30. Věrným Čechům.1) (R. 1412.) List tento, jak se zdá, Hus v době adventní r. 1412 napsal, nemoha ústně v Praze kázati a chtěje to aspoň písemně učiniti. On obsahuje beze všech polemických na- rážek zcela všeobecné napomenutí k věřícím Čechům, aby od hříchů se zdržovali a v milosti i trpělivosti se posilňovali, majíce na mysli ten dvojí příchod Ježíše Krista, kterýž jednak v těle již se stal a jinak k soudu nastává.
93 nevím, milosrdenství boží vyčkávaje. Strachuji se arciť, aby na nás mnoho zlého nebylo spácháno, aby véřící netrpěli a nespravedliví na duši hynuli. A ti nyní plesají a žádají, aby nejen slovo boží ve mně bylo uspáno, ale i aby místo slova božího Betlém na závoru opět bylo zavřeno. Avšak zdali pak, aby mohli, co žádají, všemohoucí Pán jim dá? A jestli dopustí pro zločiny bezbožných, jak v Betlémě, ve kterém se narodil, a v Jerusalemě, ve kterém nás vykoupil, vždycky chválu milosti jeho bychom hlásali, koříce se moci jeho, jenž s těmi jest, kdo ho milují, osvobozuje ty, kteří pro něho trpí, a rouhače ohni věčnému dochovává. Proto vás, nejmi- lejší v Pánu, zapřísahám, abyste z tesklivosti nemalátněli, nýbrž spíše Spasitele vzývali, aby nám stálosť v dobrém dal a doufejme v jeho nesmírnou dobrotu, že slovo své svo- bodným učiní a pomoci nám proti Antikristovi propůjčí, proti němuž modlitbou vaší budeli se Kristu líbiti, slovem božím boj obnovím. Pokoj a milosť, pokrok v dobrém, potom život věčný ve slávě budiž vám od Pána našeho Ježíše Krista. Amen. 4) Jako orodovník. 2) Kap. 1. 30. Věrným Čechům.1) (R. 1412.) List tento, jak se zdá, Hus v době adventní r. 1412 napsal, nemoha ústně v Praze kázati a chtěje to aspoň písemně učiniti. On obsahuje beze všech polemických na- rážek zcela všeobecné napomenutí k věřícím Čechům, aby od hříchů se zdržovali a v milosti i trpělivosti se posilňovali, majíce na mysli ten dvojí příchod Ježíše Krista, kterýž jednak v těle již se stal a jinak k soudu nastává.
Strana 94
94 M. Jan Hus, kněz a sluha v naději Pána Ježíše Krista, všem věrným pokání činícím v milosti i utrpení, v příchodu syna Božího, který přijda s anděly svatými jednoho každého podle jeho zásluh odměňovati bude. Nejmilejší! Posilňte srdcí svých, když příchod Páně blížiti se bude. Víte, nejmilejší, že Pán Ježíš už jednou přišel; a to když víte, uvažujte v srdcích svých, v milosti i trpělivosti se posilňujte; uvažujte, nejmilejší, že stvořitel a Pán světa, slovo boží a Bůh věčný nesmrtelný ponížil sebe sama, stav se člověkem, aby nám hříšníkům věrným věrně sloužil. Přišel jako veliký lékař, aby ránu naši těžkou vyléčil; přišel jako všemohoucí Pán, ne živých usmrcovat, ale mrtvých oživovat a vyvolených od smrti věčné osvo- bozovat; přišel jako král světa a nejvyšší kněz, aby zákon boží skutky svými vyplnil; přišel na svět, nikoli aby panoval, nýbrž aby duši svou na vykoupení mnohým dal; přišel jako kupec ziskem lakoty nestísněný, nikoli aby statky světa hromadil, nýbrž aby lid za hřích prodaný krví svou od dábla vykoupil, přišel moc největší maje, aby pod mocí Pi- latovou od biskupův, kněží, starších i zákonníků, smrť nejukrut- nější a potupy plnou vytrpěl a z moci ďáblovy nás vyprostil; přišel, nikoliv aby vyvolené ve zkázu uvedl, ale aby je za- zahránil, tak jako sám pravil: Já přišel jsem, aby život měli a hojněji měli, aby měli život svatý v milosti, a hojněji měli po smrti v radosti věčné. Vyvoleni moji, ne povýšení,2) ne děvkáři, ne lakomí, ne zlostní, ne závistiví, ne dotíraví, ne slovu mému i životu odporní, nýbrž vyvoleni moji, kteří slovo moje slyšíce a je ostříhajíce se mnou v milosti trpí. Tuto hodnosť z příchodu spasitelova hluboko v srdci uva- žujíce, nejmilejší, posilňujte srdcí svých v milosti a trpěli- vosti; ježto příchod Páně ku příštímu soudu se blíží. Po- silňujte srdcí svých, nejmilejší, v milosti, trpělivosti a ctnosti, blíží se zajisté soud soudce nejbystřejšího, nejspravedlivějšího a nejhroznějšího; nejbystřejšího, jehož bystrosť klamati se
94 M. Jan Hus, kněz a sluha v naději Pána Ježíše Krista, všem věrným pokání činícím v milosti i utrpení, v příchodu syna Božího, který přijda s anděly svatými jednoho každého podle jeho zásluh odměňovati bude. Nejmilejší! Posilňte srdcí svých, když příchod Páně blížiti se bude. Víte, nejmilejší, že Pán Ježíš už jednou přišel; a to když víte, uvažujte v srdcích svých, v milosti i trpělivosti se posilňujte; uvažujte, nejmilejší, že stvořitel a Pán světa, slovo boží a Bůh věčný nesmrtelný ponížil sebe sama, stav se člověkem, aby nám hříšníkům věrným věrně sloužil. Přišel jako veliký lékař, aby ránu naši těžkou vyléčil; přišel jako všemohoucí Pán, ne živých usmrcovat, ale mrtvých oživovat a vyvolených od smrti věčné osvo- bozovat; přišel jako král světa a nejvyšší kněz, aby zákon boží skutky svými vyplnil; přišel na svět, nikoli aby panoval, nýbrž aby duši svou na vykoupení mnohým dal; přišel jako kupec ziskem lakoty nestísněný, nikoli aby statky světa hromadil, nýbrž aby lid za hřích prodaný krví svou od dábla vykoupil, přišel moc největší maje, aby pod mocí Pi- latovou od biskupův, kněží, starších i zákonníků, smrť nejukrut- nější a potupy plnou vytrpěl a z moci ďáblovy nás vyprostil; přišel, nikoliv aby vyvolené ve zkázu uvedl, ale aby je za- zahránil, tak jako sám pravil: Já přišel jsem, aby život měli a hojněji měli, aby měli život svatý v milosti, a hojněji měli po smrti v radosti věčné. Vyvoleni moji, ne povýšení,2) ne děvkáři, ne lakomí, ne zlostní, ne závistiví, ne dotíraví, ne slovu mému i životu odporní, nýbrž vyvoleni moji, kteří slovo moje slyšíce a je ostříhajíce se mnou v milosti trpí. Tuto hodnosť z příchodu spasitelova hluboko v srdci uva- žujíce, nejmilejší, posilňujte srdcí svých v milosti a trpěli- vosti; ježto příchod Páně ku příštímu soudu se blíží. Po- silňujte srdcí svých, nejmilejší, v milosti, trpělivosti a ctnosti, blíží se zajisté soud soudce nejbystřejšího, nejspravedlivějšího a nejhroznějšího; nejbystřejšího, jehož bystrosť klamati se
Strana 95
95 nedá, nejspravedlivějšího, jenž ani darem ani strachem ani přízní nakloniti se nedá, s nímž přijdou spravedliví zapří- sáhlí apoštolé, s ním zde k nevinné smrti odsouzení; blíží se také soud soudce nejhroznějšího, na nějž nespravedliví nebudou moci pohlédnouti, na jehož pokyn nuceni budou všecky nepravosti své veškerému světu zjeviti, po jehož li- bosti duše i těla ohněm neustálým páleny budou, na jichž chtění věčného zatracení v temnotách ke spolubydlení s dábly patřiti bude, kteří také od něho samého soud spravedlivý uslyší: „Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž jest připraven dáblu i andělům jeho.“ Ejhle, nejmilejší! obě stránky uvážíce, jeho důstojnosť v příchodu prvním a spravedlnosť a hrůzu v druhém pří- chodě: posilňte srdcí svých v milosti a utrpení, a trpíteli něco, na tohle pohleďte a pozdvihněte hlav svých, t. j. před- sevzetí svých, protože se přibližuje vykoupení vaše, vykou- pení od každé bídy, od níž vás na soudě zavolá spravedlivý soudce, řka: „Pojďte, požehnaní otce mého, dědičně vládněte královstvím.“ A to vám rovněž i mně dáti rač milosrdný, hrozný i potěšný soudce Pán Ježíš, Bůh i člověk pravý, blaho- slavený na věky. Amen. 1) Tom. 528. 2) Se povyšující, vysokomyslní, pyšní. 31. Pražanům. (V prosinci r. 1412.) Hus vykládá, proč z Prahy odešel, totiž aby jednal dle Kristova slova i příkladu, aby nedal nepřátelům příležitostí věčného zatracení, aby nebyl spravedlivým příčinou utrpení, aby dílo Boží nebylo staveno; ale nikoliv od pravdy že ne- utíká, pro niž i hotov jest zemříti.
95 nedá, nejspravedlivějšího, jenž ani darem ani strachem ani přízní nakloniti se nedá, s nímž přijdou spravedliví zapří- sáhlí apoštolé, s ním zde k nevinné smrti odsouzení; blíží se také soud soudce nejhroznějšího, na nějž nespravedliví nebudou moci pohlédnouti, na jehož pokyn nuceni budou všecky nepravosti své veškerému světu zjeviti, po jehož li- bosti duše i těla ohněm neustálým páleny budou, na jichž chtění věčného zatracení v temnotách ke spolubydlení s dábly patřiti bude, kteří také od něho samého soud spravedlivý uslyší: „Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného, kterýž jest připraven dáblu i andělům jeho.“ Ejhle, nejmilejší! obě stránky uvážíce, jeho důstojnosť v příchodu prvním a spravedlnosť a hrůzu v druhém pří- chodě: posilňte srdcí svých v milosti a utrpení, a trpíteli něco, na tohle pohleďte a pozdvihněte hlav svých, t. j. před- sevzetí svých, protože se přibližuje vykoupení vaše, vykou- pení od každé bídy, od níž vás na soudě zavolá spravedlivý soudce, řka: „Pojďte, požehnaní otce mého, dědičně vládněte královstvím.“ A to vám rovněž i mně dáti rač milosrdný, hrozný i potěšný soudce Pán Ježíš, Bůh i člověk pravý, blaho- slavený na věky. Amen. 1) Tom. 528. 2) Se povyšující, vysokomyslní, pyšní. 31. Pražanům. (V prosinci r. 1412.) Hus vykládá, proč z Prahy odešel, totiž aby jednal dle Kristova slova i příkladu, aby nedal nepřátelům příležitostí věčného zatracení, aby nebyl spravedlivým příčinou utrpení, aby dílo Boží nebylo staveno; ale nikoliv od pravdy že ne- utíká, pro niž i hotov jest zemříti.
Strana 96
96 M. Jan Hus, v naději sluha Pána Ježíše Krista, všem milovníkům jeho: hříchův odpuštění, v dobrém posilnění, a po tom spásu věčnou rač vám dáti Bůh otec. blahoslavený na věky. Nejmilejší! Památka narození Páně se blíží; pročež dům svůj uvnitř od hříchův očistěte, čím více stačíte, slovo boží pilně a rádi poslouchejte, k utrhačům také nejméně se obracujte, kteří zakazují, abyste o kázání do Betlema ne- chodili. Dříve zajisté vás pro mne sváděli;1) již příčiny ne- mají, ale tvrdí, že prchám; a to rád jsem učinil, abych řeč a příklad Kristův potvrdil. Řeč, protože řekl:2) Kdož by koli vaši řeči v jedné obci nepřijali, utecte do jiné, jdouce také v ně obce, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. A jinde praví: Když se vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. A kdykoli ho do klatby dávali, a usmrtiti usilovali, několikrát uprchl a zvláště jako píše Jan kap. 10.: Kdykoli hledali ho jíti, jak vyšel z rukou jejich i odešel opět za Jordán na to místo, kdež nejprve Jan křtil a tam pozůstal. Rovněž v kap. 11. píše týž Jan, že, dokud ho usmrtiti usilovali, již nechodil zjevně mezi židy, ale odešel odtuď do krajiny blízko pouště do města, kteréž slulo Efraim a tam se zdržoval s učedlníky svými. Židé také hledali ho a rozmlouvali vespolek v chrámě stojíce a mluvíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku? Nejvyšší totiž knížata, kněží a fariseové byli vydali mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali. Ejhle, tak píše Jan. Není tedy divno, že já po příkladu jeho jsem uprchl, a že hledají a rozmlouvají kněží, podobně i jiní, kde jsem já. Nadto, nej- milejší, poněvadž uprchl jsem z naučení Kristova, abych nebyl nepřátelům příležitostí věčného zatracení, spravedlivým také příčinou utrpení a strasti; rovněž aby pošetilí díla bo- žího nestavili. Že bych však od pravdy utíkal, doufám v Pána, že v téže pravdě zemříti mi dá. A tak víte, co bylo Kristovi trpěti, jak sám dosvědčuje, v čase od otce mu vyměřeném.
96 M. Jan Hus, v naději sluha Pána Ježíše Krista, všem milovníkům jeho: hříchův odpuštění, v dobrém posilnění, a po tom spásu věčnou rač vám dáti Bůh otec. blahoslavený na věky. Nejmilejší! Památka narození Páně se blíží; pročež dům svůj uvnitř od hříchův očistěte, čím více stačíte, slovo boží pilně a rádi poslouchejte, k utrhačům také nejméně se obracujte, kteří zakazují, abyste o kázání do Betlema ne- chodili. Dříve zajisté vás pro mne sváděli;1) již příčiny ne- mají, ale tvrdí, že prchám; a to rád jsem učinil, abych řeč a příklad Kristův potvrdil. Řeč, protože řekl:2) Kdož by koli vaši řeči v jedné obci nepřijali, utecte do jiné, jdouce také v ně obce, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. A jinde praví: Když se vám budou protiviti v tom městě, utecte do jiného. A kdykoli ho do klatby dávali, a usmrtiti usilovali, několikrát uprchl a zvláště jako píše Jan kap. 10.: Kdykoli hledali ho jíti, jak vyšel z rukou jejich i odešel opět za Jordán na to místo, kdež nejprve Jan křtil a tam pozůstal. Rovněž v kap. 11. píše týž Jan, že, dokud ho usmrtiti usilovali, již nechodil zjevně mezi židy, ale odešel odtuď do krajiny blízko pouště do města, kteréž slulo Efraim a tam se zdržoval s učedlníky svými. Židé také hledali ho a rozmlouvali vespolek v chrámě stojíce a mluvíce: Co se vám zdá, že nepřišel k svátku? Nejvyšší totiž knížata, kněží a fariseové byli vydali mandát, jestliže by kdo zvěděl, kde by byl, aby pověděl, aby jej jali. Ejhle, tak píše Jan. Není tedy divno, že já po příkladu jeho jsem uprchl, a že hledají a rozmlouvají kněží, podobně i jiní, kde jsem já. Nadto, nej- milejší, poněvadž uprchl jsem z naučení Kristova, abych nebyl nepřátelům příležitostí věčného zatracení, spravedlivým také příčinou utrpení a strasti; rovněž aby pošetilí díla bo- žího nestavili. Že bych však od pravdy utíkal, doufám v Pána, že v téže pravdě zemříti mi dá. A tak víte, co bylo Kristovi trpěti, jak sám dosvědčuje, v čase od otce mu vyměřeném.
Strana 97
97 A proto pevně v mysli chovejte, že, jakož Pán Bůh ráčí se mnou naložiti, stane se to; budu-li tedy hodným usmrcení nalezen, ráčí mne na smrť povolati; jestliže však ráčí ká- zání lidu svému prodloužiti, toto všecko uloženo jest v moci jeho a vůli. Snad rádi v Pražské obci by mne viděli, aby hodinky,3) mše a ostatní povinnosti odložiti mohli, ti, jež mrzí kázání svaté pro lakomosť, hýřivosť a pýchu; avšak vy, horliví následovníci slova božího, jemuž se přizpůsobujte, rádi pro dobro mne takořka vám nejbližšího laskavě byste viděli. Podobně i já vás rád bych viděl a slovo boží vám hlásal; neboť v tom i jiných kněží má býti svrchovaná dbanlivosť. Běda kněžím, kteří slova božího nic neváží! Běda, kteří ke kázání jsou drženi a nekáží! Běda však, kteří kázati a slyšeti brání! Chvála však těm, kteří slyší a ostříhají je, poněvadž Kristus milosti jim udělí, řka: Blaho- slavení, kteří slyší slovo boží a ostříhají je. Kteréž blaho- slavenství a slyšení rač dáti vám Bůh otec a Syn i Duch svatý, jediný Bůh věčný, blahoslavený na věky. Amen. 4) 1) Totiž od Betléma odváděli k vůli Husovi v Praze přítomnému a v Betlémě kážícímu. 2) Evang. Matouše kap. 10. 3) Kněžské, du- chovní, církevní t. j. modlitby (spolu se čtením biblických oddílů a zpěvem), které kněží v jistých hodinách, sedmkrát za den, každodenně jménem svým i jménem věřících bohoslužebně konati mají, a to dle breviáře t. j. modlitební kněžské knihy právě k tomu účelu sestavené a ze sedmi částí záležející, buď společně anebo jednotlivě. *) Tom. 523, 529, Pal. 156. 32. Pražanům. (R. 1412, 25. prosince.) Hus vzdálený, těžce to nesa, že z uložení Božího v Praze nemůže kázati, posílá o Vánocích psané vánoční oslovení, v němž vykládá, jak mnoho jest příčin, proč se mají lidé co nejvíce radovati.
97 A proto pevně v mysli chovejte, že, jakož Pán Bůh ráčí se mnou naložiti, stane se to; budu-li tedy hodným usmrcení nalezen, ráčí mne na smrť povolati; jestliže však ráčí ká- zání lidu svému prodloužiti, toto všecko uloženo jest v moci jeho a vůli. Snad rádi v Pražské obci by mne viděli, aby hodinky,3) mše a ostatní povinnosti odložiti mohli, ti, jež mrzí kázání svaté pro lakomosť, hýřivosť a pýchu; avšak vy, horliví následovníci slova božího, jemuž se přizpůsobujte, rádi pro dobro mne takořka vám nejbližšího laskavě byste viděli. Podobně i já vás rád bych viděl a slovo boží vám hlásal; neboť v tom i jiných kněží má býti svrchovaná dbanlivosť. Běda kněžím, kteří slova božího nic neváží! Běda, kteří ke kázání jsou drženi a nekáží! Běda však, kteří kázati a slyšeti brání! Chvála však těm, kteří slyší a ostříhají je, poněvadž Kristus milosti jim udělí, řka: Blaho- slavení, kteří slyší slovo boží a ostříhají je. Kteréž blaho- slavenství a slyšení rač dáti vám Bůh otec a Syn i Duch svatý, jediný Bůh věčný, blahoslavený na věky. Amen. 4) 1) Totiž od Betléma odváděli k vůli Husovi v Praze přítomnému a v Betlémě kážícímu. 2) Evang. Matouše kap. 10. 3) Kněžské, du- chovní, církevní t. j. modlitby (spolu se čtením biblických oddílů a zpěvem), které kněží v jistých hodinách, sedmkrát za den, každodenně jménem svým i jménem věřících bohoslužebně konati mají, a to dle breviáře t. j. modlitební kněžské knihy právě k tomu účelu sestavené a ze sedmi částí záležející, buď společně anebo jednotlivě. *) Tom. 523, 529, Pal. 156. 32. Pražanům. (R. 1412, 25. prosince.) Hus vzdálený, těžce to nesa, že z uložení Božího v Praze nemůže kázati, posílá o Vánocích psané vánoční oslovení, v němž vykládá, jak mnoho jest příčin, proč se mají lidé co nejvíce radovati.
Strana 98
98 Nejmilejší! Poněvadž od vás nyní odloučen jsa žiju, tak proto, že snad mnoho vám hlásati jsem nehoden, avšak přece láska, kterou k vám chovám, nutí mne, abych aspoň několik slov lásce vaší řekl. Ejhle, nejmilejší, anděl jakýs jakoby dnes pastýřům řekl: Zvěstuju vám radosť velikou, a to i všemu lidu. A ihned množství andělův hlásalo řkouc: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Toto sobě připomínajíce, nejmilejší, radujte se, poněvadž dnes Bůh narodil se jako člověk, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, po- něvadž dnes nesmírně veliké narodilo se pachole, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. radujte se, poněvadž dnes na- rodil se smírce, aby smířil člověka s Bohem a andělem1) a tak aby byla sláva na výsostech Bohu atd. radujte se, po- něvadž dnes narodil se, aby hříšníky od hříchů očistil, z moci áblovy vysvobodil a od věčného zahynutí ostříhaje do věčné radosti přivedl, aby byla sláva na výsostech Bohu atd., radujte se radostí velikou, poněvadž dnes narodil se nám král, aby plné království nebeské udělil, biskup, aby požehnání věčné dal, otec příštího věku, aby nás tak jako syny s sebou ustavičně podržel, narodil se nám bratr lásky, učitel znalý, vůdce jistý, soudce spravedlivý proto, aby byla sláva na výsostech atd. Radujte se, hříšníkové, poněvadž na- rodil se Bůh kněz, který komukoli kajícímu odpuštění udělí všech hříchův, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Ra- dujte se, protože dnes chléb andělův, totiž Bůh, stal se po- krmem lidí, aby lačnějící občerstvil tělem svým slávy plným, aby měli pokoj na zemi atd. Radujte se, protože narodil se Bůh nesmrtelný, aby člověk smrtelný živ byl na věky. Ra- dujte se, protože všehomíra pán bohatý leží v jeslích, jako chudý, aby nás nuzné obohatil. Radujte se, nejmilejší, protože naplněno jest, co proroci předpověděli, aby sláva byla na výsostech Bohu atd. Radujte se, protože narodilo se nám nemluvně vší moci a protože syn dán jest nám vší vníma-
98 Nejmilejší! Poněvadž od vás nyní odloučen jsa žiju, tak proto, že snad mnoho vám hlásati jsem nehoden, avšak přece láska, kterou k vám chovám, nutí mne, abych aspoň několik slov lásce vaší řekl. Ejhle, nejmilejší, anděl jakýs jakoby dnes pastýřům řekl: Zvěstuju vám radosť velikou, a to i všemu lidu. A ihned množství andělův hlásalo řkouc: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Toto sobě připomínajíce, nejmilejší, radujte se, poněvadž dnes Bůh narodil se jako člověk, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, po- něvadž dnes nesmírně veliké narodilo se pachole, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. radujte se, poněvadž dnes na- rodil se smírce, aby smířil člověka s Bohem a andělem1) a tak aby byla sláva na výsostech Bohu atd. radujte se, po- něvadž dnes narodil se, aby hříšníky od hříchů očistil, z moci áblovy vysvobodil a od věčného zahynutí ostříhaje do věčné radosti přivedl, aby byla sláva na výsostech Bohu atd., radujte se radostí velikou, poněvadž dnes narodil se nám král, aby plné království nebeské udělil, biskup, aby požehnání věčné dal, otec příštího věku, aby nás tak jako syny s sebou ustavičně podržel, narodil se nám bratr lásky, učitel znalý, vůdce jistý, soudce spravedlivý proto, aby byla sláva na výsostech atd. Radujte se, hříšníkové, poněvadž na- rodil se Bůh kněz, který komukoli kajícímu odpuštění udělí všech hříchův, aby byla sláva na výsostech Bohu atd. Ra- dujte se, protože dnes chléb andělův, totiž Bůh, stal se po- krmem lidí, aby lačnějící občerstvil tělem svým slávy plným, aby měli pokoj na zemi atd. Radujte se, protože narodil se Bůh nesmrtelný, aby člověk smrtelný živ byl na věky. Ra- dujte se, protože všehomíra pán bohatý leží v jeslích, jako chudý, aby nás nuzné obohatil. Radujte se, nejmilejší, protože naplněno jest, co proroci předpověděli, aby sláva byla na výsostech Bohu atd. Radujte se, protože narodilo se nám nemluvně vší moci a protože syn dán jest nám vší vníma-
Strana 99
99 vostí2) a milosti, aby byla sláva na výsostech atd. Nejmi- lejší, zdali slušno jest, aby malá proto dála se radosť? za- jisté že veliká; vždyť praví anděl: Zvěstuju vám radosť ve- likou proto, že narodil se vykupitel ode vší bídy, spasitel hříšníků, vládce věrných svých; narodil se utěšitel zarmou- cených, a dán jest nám syn Boží, abychom radosť velikou měli, Bůh pak na výsostech slávu a na zemi pokoj lidé dobré vůle, kterouž dobrou vůli, pokoj rovněž i radosť Bůh dnes narozený nám zároveň rač dáti. 1) Jako služebníkem, vykonávajícím vůli rozhněvaného a trestají- cího Boha. 2) Moudrosti. 33. Pražanům. (R. 1413.) Hus potěšuje je, zarmoucené nad jeho nepřítomností v Praze a nad jeho klatbou. Ukazuje, že nepřátelé kaceřujíce (kamenujíce) ho nehodných kněží se ujímají a že horší než klatba lidská klatba Boží jest. M. Jan H., kněz a sluha v naději Pána Ježíše Krista, všem věřícím posluchačům slova jeho v Pražské obci: milosť vám a pokoj od Boha otce a Pána Ježíše Krista. Nejmilejší! Snažně vás žádám, abyste z tesknosti ne- klesali na mysli pro to, že s vámi nejsem, ani pro to, jestli mne do klatby dávají. Doufám zajisté v milosrdenství Spasite- lovo, že mně zároveň i vám toto všecko v dobré obrátí, jenom hříchův se varujme, a obtěžujme se pro ty, kteří Bohu a slovu jeho na odpor se staví, domnívajíce se, že právě jed- nají jako Židé, kteří Krista ukřižovali a sv. Štěpána ukame- novali, o nichž Kristus, ba i sv. Štěpán řekl, že nevědí, co činí. Což pak překáží mi, že rouhavě způsobem zpátečným 7*
99 vostí2) a milosti, aby byla sláva na výsostech atd. Nejmi- lejší, zdali slušno jest, aby malá proto dála se radosť? za- jisté že veliká; vždyť praví anděl: Zvěstuju vám radosť ve- likou proto, že narodil se vykupitel ode vší bídy, spasitel hříšníků, vládce věrných svých; narodil se utěšitel zarmou- cených, a dán jest nám syn Boží, abychom radosť velikou měli, Bůh pak na výsostech slávu a na zemi pokoj lidé dobré vůle, kterouž dobrou vůli, pokoj rovněž i radosť Bůh dnes narozený nám zároveň rač dáti. 1) Jako služebníkem, vykonávajícím vůli rozhněvaného a trestají- cího Boha. 2) Moudrosti. 33. Pražanům. (R. 1413.) Hus potěšuje je, zarmoucené nad jeho nepřítomností v Praze a nad jeho klatbou. Ukazuje, že nepřátelé kaceřujíce (kamenujíce) ho nehodných kněží se ujímají a že horší než klatba lidská klatba Boží jest. M. Jan H., kněz a sluha v naději Pána Ježíše Krista, všem věřícím posluchačům slova jeho v Pražské obci: milosť vám a pokoj od Boha otce a Pána Ježíše Krista. Nejmilejší! Snažně vás žádám, abyste z tesknosti ne- klesali na mysli pro to, že s vámi nejsem, ani pro to, jestli mne do klatby dávají. Doufám zajisté v milosrdenství Spasite- lovo, že mně zároveň i vám toto všecko v dobré obrátí, jenom hříchův se varujme, a obtěžujme se pro ty, kteří Bohu a slovu jeho na odpor se staví, domnívajíce se, že právě jed- nají jako Židé, kteří Krista ukřižovali a sv. Štěpána ukame- novali, o nichž Kristus, ba i sv. Štěpán řekl, že nevědí, co činí. Což pak překáží mi, že rouhavě způsobem zpátečným 7*
Strana 100
100 kříž snášejí, nad Judou upevňují, kameny při oběti1) házejí únavy sobě působíce? A dej Pán, aby sebe do klatby nedali. A tak usmyslili, aby prostoduché lekali a dle libosti své vůle vodili; ale Pán všemohoucí dá poznání věřícím, co to jest, aby poznali, že výmysl a ne přikázání od Pána,2) aby za po- bloudilé se modlili, a od Boha že sami budou vyobcováni hlásali, ale ne aby ve chrámu Páně rouhavě tak jednali proti těm, kdo jim jsou neškodni. Kameny popadají, nevědouce, co na místě toho naznačují, ale kameny házejí, jak na ko- žích3) jejich se píše na památku zatracení věčného Datana i Abirona,4) kteří v kněžstvo se vpletli, méně hodni jsouce, a tak oním házením všecky kněze potupují, kteří na kněžství se oddali pro bohatství, rozkoše a hodnosti. I ustanovují nad syny Judovými, třeba by byli nestálými syny Judovými; jsou všickni svatokupci, vyobcovaní od Boha, jenž hledí, nad kte- rými klatba, jíž sami do klatby dávají, způsobí pád. A po- něvadž množství lidí jest v Boží klatbě, proto, nejmilejší, jeho klatby utíkejme a vzývejme milosť jeho, aby v požehnání svém nás ráčil zachovati. Jiná aspoň klatba nám nic nebude moci uškoditi, ale spíše požehnání nám udílí biskup nejvý- bornější řka: „Jděte, požehnaní otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Kteréhož požehnání, nejmilejší, vyžadujme, vyhledávejme, očekávejme, dobře živi jsouce, abychom zároveň v radosti neskonalé na věky zůstali, pro milosrdenství Pána našeho Ježíše Krista, který jest Bůh a člověk požehnaný na věky. Amen.5) 1) Při mši, t. j. při bohoslužbě, kaceřováním (kamenováním), ohla- šováním klatby, vyhrožováním a zastrašováním atd. 2) jest klatba. 3) V písmech jejich a bullách, napsaných na kožích, pergamenech a j. 1) Byli bratří z pokolení Ruben, kteří s Korem a jinými proti Mojžíšovi a Aronovi se vzbouřili, chtějíce kněžství v lidu izraelském na sebe strh- nouti, začež byli zahubeni. 4. Kniha Mojž. kap. 16. Jejich památku obnovují nepřátelé Husovi ujímajíce se nehodných kněží. 5) Tom. 522, Pal. 154.
100 kříž snášejí, nad Judou upevňují, kameny při oběti1) házejí únavy sobě působíce? A dej Pán, aby sebe do klatby nedali. A tak usmyslili, aby prostoduché lekali a dle libosti své vůle vodili; ale Pán všemohoucí dá poznání věřícím, co to jest, aby poznali, že výmysl a ne přikázání od Pána,2) aby za po- bloudilé se modlili, a od Boha že sami budou vyobcováni hlásali, ale ne aby ve chrámu Páně rouhavě tak jednali proti těm, kdo jim jsou neškodni. Kameny popadají, nevědouce, co na místě toho naznačují, ale kameny házejí, jak na ko- žích3) jejich se píše na památku zatracení věčného Datana i Abirona,4) kteří v kněžstvo se vpletli, méně hodni jsouce, a tak oním házením všecky kněze potupují, kteří na kněžství se oddali pro bohatství, rozkoše a hodnosti. I ustanovují nad syny Judovými, třeba by byli nestálými syny Judovými; jsou všickni svatokupci, vyobcovaní od Boha, jenž hledí, nad kte- rými klatba, jíž sami do klatby dávají, způsobí pád. A po- něvadž množství lidí jest v Boží klatbě, proto, nejmilejší, jeho klatby utíkejme a vzývejme milosť jeho, aby v požehnání svém nás ráčil zachovati. Jiná aspoň klatba nám nic nebude moci uškoditi, ale spíše požehnání nám udílí biskup nejvý- bornější řka: „Jděte, požehnaní otce mého, dědičně vládněte královstvím, vám připraveným od ustanovení světa. Kteréhož požehnání, nejmilejší, vyžadujme, vyhledávejme, očekávejme, dobře živi jsouce, abychom zároveň v radosti neskonalé na věky zůstali, pro milosrdenství Pána našeho Ježíše Krista, který jest Bůh a člověk požehnaný na věky. Amen.5) 1) Při mši, t. j. při bohoslužbě, kaceřováním (kamenováním), ohla- šováním klatby, vyhrožováním a zastrašováním atd. 2) jest klatba. 3) V písmech jejich a bullách, napsaných na kožích, pergamenech a j. 1) Byli bratří z pokolení Ruben, kteří s Korem a jinými proti Mojžíšovi a Aronovi se vzbouřili, chtějíce kněžství v lidu izraelském na sebe strh- nouti, začež byli zahubeni. 4. Kniha Mojž. kap. 16. Jejich památku obnovují nepřátelé Husovi ujímajíce se nehodných kněží. 5) Tom. 522, Pal. 154.
Strana 101
101 34. Pražanům. (R. 1413.) Hus raduje se, že slovo Boží vytrvale slyší a přeje jim od Boha milosti k dobrému, milosrdenství v Kristu tak pracně dobytého a proto tak povzbuzujícího, a konečně pokoje po způsobu Kristovu ve všem. M. Jan H., neužitečný sluha Boží, všem vyvoleným a horlivým následovníkům Pána Ježíše Krista i slova jeho, kteří obývají v Pražské obci: milosť, milosrdenství a pokoj od Boha otce a Pána Ježíše Krista, Spasitele našeho. Nejmilejší! Mnoho raduji se proto, že slovo Boží vy- trvale slyšíte s pozorností, a že milosrdný spasitel vůdců pravdy vydatných vám hojně dává. A proto milosť, milosr- denství a pokoj Všemohoucí vám rač dáti skrze spasitele našeho Pána Ježíše Krista; milosť k dobrému, všecko abyste v ní, jako jste počali, dobře vypravili a užitečně skončili; a milosrdenství, které v paměti majíce rádi přijímejte, po- něvadž Bůh věčný, dobrota nejvyšší, pro nás hříšníky člo- věkem se státi ráčil, jsa bolestiv, popliván, potupen, od svých odsouzen, opovržlivě odmrštěn tak, že kněží radou vedeni jsouce, majíce ze dvou vyvoliti, lid obecný za Ježíše Spasitele nevinného spíše loupežníka a vraha vyvolil hříšného a postavil Spasitele na posměch a potupu tak, že volá s nářkem skrze Jeremiáše řka: „Slyšte, snažně žádám, všickni lidé, a vizte bolesť mou!“ A opět: O vy všickni, kteříž tudyto jdete, po- hleďte a vizte, je-li bolesť podobná bolesti mé! Rovněž volá k otci řka: „Bože! proč jsi mne opustil?“ Takť volal, když hrozně a potupně na kříži visel a když trpěl rouhání od kněží, kteří kříž obklíčivše křičeli a skřek vydávali řkouce:
101 34. Pražanům. (R. 1413.) Hus raduje se, že slovo Boží vytrvale slyší a přeje jim od Boha milosti k dobrému, milosrdenství v Kristu tak pracně dobytého a proto tak povzbuzujícího, a konečně pokoje po způsobu Kristovu ve všem. M. Jan H., neužitečný sluha Boží, všem vyvoleným a horlivým následovníkům Pána Ježíše Krista i slova jeho, kteří obývají v Pražské obci: milosť, milosrdenství a pokoj od Boha otce a Pána Ježíše Krista, Spasitele našeho. Nejmilejší! Mnoho raduji se proto, že slovo Boží vy- trvale slyšíte s pozorností, a že milosrdný spasitel vůdců pravdy vydatných vám hojně dává. A proto milosť, milosr- denství a pokoj Všemohoucí vám rač dáti skrze spasitele našeho Pána Ježíše Krista; milosť k dobrému, všecko abyste v ní, jako jste počali, dobře vypravili a užitečně skončili; a milosrdenství, které v paměti majíce rádi přijímejte, po- něvadž Bůh věčný, dobrota nejvyšší, pro nás hříšníky člo- věkem se státi ráčil, jsa bolestiv, popliván, potupen, od svých odsouzen, opovržlivě odmrštěn tak, že kněží radou vedeni jsouce, majíce ze dvou vyvoliti, lid obecný za Ježíše Spasitele nevinného spíše loupežníka a vraha vyvolil hříšného a postavil Spasitele na posměch a potupu tak, že volá s nářkem skrze Jeremiáše řka: „Slyšte, snažně žádám, všickni lidé, a vizte bolesť mou!“ A opět: O vy všickni, kteříž tudyto jdete, po- hleďte a vizte, je-li bolesť podobná bolesti mé! Rovněž volá k otci řka: „Bože! proč jsi mne opustil?“ Takť volal, když hrozně a potupně na kříži visel a když trpěl rouhání od kněží, kteří kříž obklíčivše křičeli a skřek vydávali řkouce:
Strana 102
102 „Doufal v Boha, nechať ho nyní vysvobodí. Hej, ty, jenž rušíš chrám Boží, sestup nyní s kříže!“ Sám však volal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? Volá, abychom milosrdenství jeho nesmírné znamenali, s ním rouhání láskyplně trpěli, v potřebě jeho vzývali a vděčni byli z milosrdenství, kterým nás od zatracení věčného vykoupil. Tak tedy jest milosr- denství vám od Boha otce a Pána Ježíše Krista spasitele, od něhož i pokoj vám. Naučil mistr pokojný své učedlníky po- kojnými, aby, do kteréhokoli domu vstoupí, říkali, pokoj vám; a z mrtvých vstav vcházeje k nim říkal: pokoj vám; chtěje také od nich jíti na smrť, říkal jim: pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. Proto také, nejmilejší, po způsobu jeho pokoj od něho žádám vám; pokoj vám od něho, abyste ctnostně žijíce nepřátely, ďábla, svět a tělo přemáhali; pokoj vám od něho, abyste se vespolek i nepřátely své milovali, pokoj vám, abyste pokojně slova jeho slyšeli; pokoj vám, abyste rozumně mluvili; pokoj vám, abyste prospěšně mlčeti dovedli. Neboť kdo pokorně slyší, ten zlostně se nehašteří; kdo rozumně mluví, hašteřivého překonává; kdo užitečně mlčí, ne hned svědomí ukřivdí. Pročež pokoj vám, milosť a milosrdenství, milosť, od hříchův zachování, milosrdenství, ohně věčného sproštění, a pokoj po tomto životě bezcenném v radosti věčné všem vám věřícím věčného pokoje od Boha otce a Pána Ježíše Krista spasitele našeho, jemuž buď chvála na věky věkův. Amen. 35. Synodu Pražskému.1) (R. 1413, v únoru.) Přičiněním krále Václava zasedl v Praze 6. února 1413 mimořádný synod za tím účelem, aby spory v zemi urovnal. Obě strany podaly mu z rozkazu králova svá dobrozdání a své návrhy, jak bohoslovecká fakulta (viz následující list), tak i Hus; mistr Jakoubek podal ještě zvláštní dobrozdání.
102 „Doufal v Boha, nechať ho nyní vysvobodí. Hej, ty, jenž rušíš chrám Boží, sestup nyní s kříže!“ Sám však volal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil? Volá, abychom milosrdenství jeho nesmírné znamenali, s ním rouhání láskyplně trpěli, v potřebě jeho vzývali a vděčni byli z milosrdenství, kterým nás od zatracení věčného vykoupil. Tak tedy jest milosr- denství vám od Boha otce a Pána Ježíše Krista spasitele, od něhož i pokoj vám. Naučil mistr pokojný své učedlníky po- kojnými, aby, do kteréhokoli domu vstoupí, říkali, pokoj vám; a z mrtvých vstav vcházeje k nim říkal: pokoj vám; chtěje také od nich jíti na smrť, říkal jim: pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. Proto také, nejmilejší, po způsobu jeho pokoj od něho žádám vám; pokoj vám od něho, abyste ctnostně žijíce nepřátely, ďábla, svět a tělo přemáhali; pokoj vám od něho, abyste se vespolek i nepřátely své milovali, pokoj vám, abyste pokojně slova jeho slyšeli; pokoj vám, abyste rozumně mluvili; pokoj vám, abyste prospěšně mlčeti dovedli. Neboť kdo pokorně slyší, ten zlostně se nehašteří; kdo rozumně mluví, hašteřivého překonává; kdo užitečně mlčí, ne hned svědomí ukřivdí. Pročež pokoj vám, milosť a milosrdenství, milosť, od hříchův zachování, milosrdenství, ohně věčného sproštění, a pokoj po tomto životě bezcenném v radosti věčné všem vám věřícím věčného pokoje od Boha otce a Pána Ježíše Krista spasitele našeho, jemuž buď chvála na věky věkův. Amen. 35. Synodu Pražskému.1) (R. 1413, v únoru.) Přičiněním krále Václava zasedl v Praze 6. února 1413 mimořádný synod za tím účelem, aby spory v zemi urovnal. Obě strany podaly mu z rozkazu králova svá dobrozdání a své návrhy, jak bohoslovecká fakulta (viz následující list), tak i Hus; mistr Jakoubek podal ještě zvláštní dobrozdání.
Strana 103
103 Dobrozdání Husovo z venkova jím do Prahy poslané, obsahu- jící návrh podmínek k smíru, o kterýchž dne 10. února 1413 Jan Železný, biskup Litomyšlský, velice nepříznivé vyjádření učinil, jest přítomný list. Pro česť Boží a svobodné kázání jeho evangelia, pro spásu lidu a nápravu špatné a lživé pověsti2) království Če- ského, markrabství Moravského, obce Pražské a jejího vyso- kého učení, pro obnovení pokoje a jednoty mezi duchoven- stvem a světskou vrchností: 1. Předně budiž drženo za spravedlivé a pravé vyne- šení3) knížat a rady královské mezi p. Zbyňkem, dobré pa- měti arcibiskupem a mezi p. rektorem a mistry a M. Janem Husem veřejně prohlášené, pečeťmi stvrzené a oběma stra- nami slavnostně na dvoře p. krále přijaté a schválené. 2. Rovněž království České zůstaniž při právech, svobo- dách a obecných zvycích,4) jimž se jiná království a země těší k spokojenosti své, v jakýchkoli schváleních, zamítáních a jiných jednáních zření majících k svaté matce obecné církvi. 3. Rovněž M. Jan Hus, jemuž jmenovaný p. Zbyněk žádné obvinění před koncilem 5) nevytkl, budiž již přítomen v shromáždění duchovenstva:6) a tam, kdokoliv bude chtíti jemu blud neb kacířství vytknouti, nechť vytkne, zavazuje se k snesení trestu,7) jestli že by důkazu neprovedl. 4. Rovněž jestliže by tehdy žádný nechtěl odpůrnictví převzíti, staniž se nařízení královské ve všech městech a po- dobně ordinariatní8) skrze všechny faráře, aby se totiž pro- hlásilo, že M. Jan Hus hotov jest o své víře počet vydati: jestliže tedy někdo chce mu kacířství neb blud vytknouti, aby se jménem svým v kanceláři arcibiskupské zapsal k ve- řejnému důkazu u přítomnosti obou stran.
103 Dobrozdání Husovo z venkova jím do Prahy poslané, obsahu- jící návrh podmínek k smíru, o kterýchž dne 10. února 1413 Jan Železný, biskup Litomyšlský, velice nepříznivé vyjádření učinil, jest přítomný list. Pro česť Boží a svobodné kázání jeho evangelia, pro spásu lidu a nápravu špatné a lživé pověsti2) království Če- ského, markrabství Moravského, obce Pražské a jejího vyso- kého učení, pro obnovení pokoje a jednoty mezi duchoven- stvem a světskou vrchností: 1. Předně budiž drženo za spravedlivé a pravé vyne- šení3) knížat a rady královské mezi p. Zbyňkem, dobré pa- měti arcibiskupem a mezi p. rektorem a mistry a M. Janem Husem veřejně prohlášené, pečeťmi stvrzené a oběma stra- nami slavnostně na dvoře p. krále přijaté a schválené. 2. Rovněž království České zůstaniž při právech, svobo- dách a obecných zvycích,4) jimž se jiná království a země těší k spokojenosti své, v jakýchkoli schváleních, zamítáních a jiných jednáních zření majících k svaté matce obecné církvi. 3. Rovněž M. Jan Hus, jemuž jmenovaný p. Zbyněk žádné obvinění před koncilem 5) nevytkl, budiž již přítomen v shromáždění duchovenstva:6) a tam, kdokoliv bude chtíti jemu blud neb kacířství vytknouti, nechť vytkne, zavazuje se k snesení trestu,7) jestli že by důkazu neprovedl. 4. Rovněž jestliže by tehdy žádný nechtěl odpůrnictví převzíti, staniž se nařízení královské ve všech městech a po- dobně ordinariatní8) skrze všechny faráře, aby se totiž pro- hlásilo, že M. Jan Hus hotov jest o své víře počet vydati: jestliže tedy někdo chce mu kacířství neb blud vytknouti, aby se jménem svým v kanceláři arcibiskupské zapsal k ve- řejnému důkazu u přítomnosti obou stran.
Strana 104
104 5. Rovněž, jestliže by žádný nalezen nebyl, kdo by vy- týkal a se zapsal, buďtež vyzváni ti,9) kteří ke dvoru papež- skému donesli, že v království Českém, v městě Pražském, v markrabství Moravském mnohých srdce kacířstvím a bludem jsou nakažena, aby dokázali, kteří to jsou; a jestliže nedo- kážou, buďtež potrestáni. 6. Rovněž budiž se obráceno k doktorům bohosloví a církevního práva a ku kapitolám kanovníků a budiž vyhle- dáváno ode všech a od kohokoliv jednotlivě, aby jmenovali někoho, o němž ví, že jest kacířem a bludařem. Jestliže by řekli „neznáme“, tehdy ať učiní k tomu vyšetření 10) před veřejnými notáři, potvrdíce je svými pečeťmi. 7. Rovněž až se to stane, ať král, podobně arcibiskup pod trestem nařídí, aby žádný druhého nekaceřoval anebo bludařem nenazýval, leč by chtěl proti němu blud dokázati nebo kacířství, jak se sluší. 8. Rovněž potom král jednomyslně se zemany přijmiž pomoc čili sbírku od duchovenstva, a pošliž poselstvo vzne- šené 11) ke dvoru papežskému, s kterýmžto poselstvem nechť na vlastní útraty k vůli očistění království i ti jdou, kteří království klamně a těžce při dvoře Římském v špatnou pověsť byli uvedli. 9. Rovněž nemá pro přítomnosť 12) M. Jana Husi a jeho kázání mezitím interdikt 13) býti prohlášen, jako onehdy 14) prohlášen byl (v odporu) proti obecným koncilům a ustano- vením svaté matky církve. 1) Pal. 160, Tom. 534. 2) Viz č. 9 a 17. 3) Dne 6. července 1411 viz č. 17 a 24. 4) Snad se míní právo, aby každý obžalovaný souzen byl ve své vlasti a nebyl poháněn do Říma. 5) Radou královskou roku 1411. 6) T. j. synodu, který měl 6. února tohoto roku 1413 zasedati. 7) Rovného po případě i upálení; stejný požadavek činili zástupcové Hu- sovi v Bononii viz č. 25. s) Biskupské. 9) Poslové Zbyňkovi u dvora papežského, vedeni biskupem Jaroslavem viz č. 9. 10) A vyzvání. 11) Na útraty duchovenstva, kteréž k tomu účelu sbírku učiní. 12) Na synodu
104 5. Rovněž, jestliže by žádný nalezen nebyl, kdo by vy- týkal a se zapsal, buďtež vyzváni ti,9) kteří ke dvoru papež- skému donesli, že v království Českém, v městě Pražském, v markrabství Moravském mnohých srdce kacířstvím a bludem jsou nakažena, aby dokázali, kteří to jsou; a jestliže nedo- kážou, buďtež potrestáni. 6. Rovněž budiž se obráceno k doktorům bohosloví a církevního práva a ku kapitolám kanovníků a budiž vyhle- dáváno ode všech a od kohokoliv jednotlivě, aby jmenovali někoho, o němž ví, že jest kacířem a bludařem. Jestliže by řekli „neznáme“, tehdy ať učiní k tomu vyšetření 10) před veřejnými notáři, potvrdíce je svými pečeťmi. 7. Rovněž až se to stane, ať král, podobně arcibiskup pod trestem nařídí, aby žádný druhého nekaceřoval anebo bludařem nenazýval, leč by chtěl proti němu blud dokázati nebo kacířství, jak se sluší. 8. Rovněž potom král jednomyslně se zemany přijmiž pomoc čili sbírku od duchovenstva, a pošliž poselstvo vzne- šené 11) ke dvoru papežskému, s kterýmžto poselstvem nechť na vlastní útraty k vůli očistění království i ti jdou, kteří království klamně a těžce při dvoře Římském v špatnou pověsť byli uvedli. 9. Rovněž nemá pro přítomnosť 12) M. Jana Husi a jeho kázání mezitím interdikt 13) býti prohlášen, jako onehdy 14) prohlášen byl (v odporu) proti obecným koncilům a ustano- vením svaté matky církve. 1) Pal. 160, Tom. 534. 2) Viz č. 9 a 17. 3) Dne 6. července 1411 viz č. 17 a 24. 4) Snad se míní právo, aby každý obžalovaný souzen byl ve své vlasti a nebyl poháněn do Říma. 5) Radou královskou roku 1411. 6) T. j. synodu, který měl 6. února tohoto roku 1413 zasedati. 7) Rovného po případě i upálení; stejný požadavek činili zástupcové Hu- sovi v Bononii viz č. 25. s) Biskupské. 9) Poslové Zbyňkovi u dvora papežského, vedeni biskupem Jaroslavem viz č. 9. 10) A vyzvání. 11) Na útraty duchovenstva, kteréž k tomu účelu sbírku učiní. 12) Na synodu
Strana 105
105 a v Praze vůbec. 13) Zákaz a zastavení řádné bohoslužby pro přítomnosť z církve vyobcovaného. 14) Buď na konci r. 1412 anebo při některé z návštěv Husových v Praze, hteráž, ač tajně konána, však byvši pro- zrazena, snad nové zastavení bohoslužeb způsobila. 36. Synodu Pražskému.1) (R. 1413, v únoru.) K synodu, který mimořádně dne 6. února 1413 v Praze zasedal (viz předcházející list), podala bohoslovecká fakulta vedená Stanislavem ze Znojma a Štěpánem Pálčem, dvě dobro- zdání; první obsahuje vypsání příčin sporu, druhé pak ná- vrhy k uklizení jeho. V něm se uvádějí tři příčiny sporu: že prý v Čechách jsou kněží, kteří uchýlivše se od zásad obecné církve 1. odsouzení 45 Viklefových článků (r. 1403, 1408 a 1412) mají za nespravedlivé, 2. a pohrdajíce papežem a kardi- nály písmo svaté jediným pravidlem víry činí a podle své libo- vůle vykládají, a 3. konečně věřící lid k neposlušenství proti prelátům a k nedbání papeže a biskupů popuzují. Žádný prý nemá jinak učiti a věřiti, než církev římská, rozhodnutí v každé záležitosti náleží prý stolici papežské, představeným pak duchovním má prý poslušenství zachováno býti; články Viklefovy nemají prý více býti obhajovány a kněžstvo Pražské nemá prý právo vyšetřovati, zda klatba spravedlivá jest čili nic, nýbrž má poslouchati. Na toto dobrozdání čili radu kato- lických „doktorů“ (tak byli nazýváni profesoři Husovi ne- přátelští, kdežto přátelé jeho „mistry“ nazýváni) odpověděl Hus především krátkým listem, totiž přítomným dopisem svědčícím synodu Pražskému. (Teprve později, ale ještě ve vyhnanství odpověděl Hus obšírně svým největším a nejvýznamnějším spisem latinským „O církvi“. Mimo to odpověděli také mistři Pražští ihned na dobrozdání doktorů.) Hus vytýká doktorům, že křivě zhyzdili zemi, pravíce jen tak všeobecně, že jsou v Čechách mnozí kacíři, na něž prý mají ukázati a je jmenovati; dále, že v případě Maříkově sami poslušenství papeži odepřeli i krále neposlušni jsou; a že konečně žádného práva vůbec nemají, pro kacířství od- suzovati.
105 a v Praze vůbec. 13) Zákaz a zastavení řádné bohoslužby pro přítomnosť z církve vyobcovaného. 14) Buď na konci r. 1412 anebo při některé z návštěv Husových v Praze, hteráž, ač tajně konána, však byvši pro- zrazena, snad nové zastavení bohoslužeb způsobila. 36. Synodu Pražskému.1) (R. 1413, v únoru.) K synodu, který mimořádně dne 6. února 1413 v Praze zasedal (viz předcházející list), podala bohoslovecká fakulta vedená Stanislavem ze Znojma a Štěpánem Pálčem, dvě dobro- zdání; první obsahuje vypsání příčin sporu, druhé pak ná- vrhy k uklizení jeho. V něm se uvádějí tři příčiny sporu: že prý v Čechách jsou kněží, kteří uchýlivše se od zásad obecné církve 1. odsouzení 45 Viklefových článků (r. 1403, 1408 a 1412) mají za nespravedlivé, 2. a pohrdajíce papežem a kardi- nály písmo svaté jediným pravidlem víry činí a podle své libo- vůle vykládají, a 3. konečně věřící lid k neposlušenství proti prelátům a k nedbání papeže a biskupů popuzují. Žádný prý nemá jinak učiti a věřiti, než církev římská, rozhodnutí v každé záležitosti náleží prý stolici papežské, představeným pak duchovním má prý poslušenství zachováno býti; články Viklefovy nemají prý více býti obhajovány a kněžstvo Pražské nemá prý právo vyšetřovati, zda klatba spravedlivá jest čili nic, nýbrž má poslouchati. Na toto dobrozdání čili radu kato- lických „doktorů“ (tak byli nazýváni profesoři Husovi ne- přátelští, kdežto přátelé jeho „mistry“ nazýváni) odpověděl Hus především krátkým listem, totiž přítomným dopisem svědčícím synodu Pražskému. (Teprve později, ale ještě ve vyhnanství odpověděl Hus obšírně svým největším a nejvýznamnějším spisem latinským „O církvi“. Mimo to odpověděli také mistři Pražští ihned na dobrozdání doktorů.) Hus vytýká doktorům, že křivě zhyzdili zemi, pravíce jen tak všeobecně, že jsou v Čechách mnozí kacíři, na něž prý mají ukázati a je jmenovati; dále, že v případě Maříkově sami poslušenství papeži odepřeli i krále neposlušni jsou; a že konečně žádného práva vůbec nemají, pro kacířství od- suzovati.
Strana 106
106 „Proti radě doktorské. Kteří jsú zemi Českú křivě zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče křivě hyzdie, praviece že jsú mnozí v Čechách kacieři aneb bludní u vieře: ti podlé práva mají ty bludné ukázati a na ně dovesti, a nedovedúli, ani zasě země učistie, mají utrpěti jakožto zrádce cti lidu českého. Ale že dokto- rové v své radě píší, Čechy hanějíce, že v Čechách jsú ně- kteří z žákovstva, jenžto jinák věřie o svátostech kostelních nežli cierkev sv. obecná; druhé pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavení cierkve sv. obecné státi; třetie pravie, že jsú někteří neposlušni svých prelátóv, a lid na to vedúce, aby nectili dóstojenstvie papežského, biskupského i kněžského: ale ktož jinak věří o svátostech a nechce tak věřiti a držeti, jako cierkev sv., toho mají za bludného aneb za kacieře jmieti: tehdy doktorové pravie, že jsú někteří kacieři aneb bludní v Čechách: protož mají ty jisté ukázati ze jména a na ně dovesti, a nedovedúli, ale aby utrpěli ja- kožto hánce a zrádce cti královstvie Českého. Také dokto- rové pravie, že každý má svého preláta poslúchati, kdež ne- přikazuje púhého zlého, aneb kdež nebrání púhého dobrého. Toho jsú sami neučinili, když jim papež2) přikázal, aby mistru Maříkovi mezi sebú miesto dali: neb jsú v tom papeže ne- chtěli poslúchati. Také oni i jiní kněží nechtie poslúchati krále Českého, svého prvého preláta, aby mu dali po jednom úroku, 3) an jim ani púhého zlého velí, ani púhého dobrého brání. Také KMt muož spravedlivé přikázati, aby nepřestávali služby božie pro kázanie mistrovo Husovo, a kněží mají v tom poslúchati, neb to nenie púhé zlé, aby bohu slúžili. Také potupují pětačtyřidceti artikulóv proti řádu kostelniemu: neb nižádný nemá potupiti kterého bludu, jedné cierkev svatá; a mnohé z těch artikulóv mistr Staník a mistr Paleč 4) dříve jsú drželi a bránili, dokudž jsú v bázeň světskú ne- upadli. Také pravie, proto že mistra Husi mocí papežskú
106 „Proti radě doktorské. Kteří jsú zemi Českú křivě zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče křivě hyzdie, praviece že jsú mnozí v Čechách kacieři aneb bludní u vieře: ti podlé práva mají ty bludné ukázati a na ně dovesti, a nedovedúli, ani zasě země učistie, mají utrpěti jakožto zrádce cti lidu českého. Ale že dokto- rové v své radě píší, Čechy hanějíce, že v Čechách jsú ně- kteří z žákovstva, jenžto jinák věřie o svátostech kostelních nežli cierkev sv. obecná; druhé pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavení cierkve sv. obecné státi; třetie pravie, že jsú někteří neposlušni svých prelátóv, a lid na to vedúce, aby nectili dóstojenstvie papežského, biskupského i kněžského: ale ktož jinak věří o svátostech a nechce tak věřiti a držeti, jako cierkev sv., toho mají za bludného aneb za kacieře jmieti: tehdy doktorové pravie, že jsú někteří kacieři aneb bludní v Čechách: protož mají ty jisté ukázati ze jména a na ně dovesti, a nedovedúli, ale aby utrpěli ja- kožto hánce a zrádce cti královstvie Českého. Také dokto- rové pravie, že každý má svého preláta poslúchati, kdež ne- přikazuje púhého zlého, aneb kdež nebrání púhého dobrého. Toho jsú sami neučinili, když jim papež2) přikázal, aby mistru Maříkovi mezi sebú miesto dali: neb jsú v tom papeže ne- chtěli poslúchati. Také oni i jiní kněží nechtie poslúchati krále Českého, svého prvého preláta, aby mu dali po jednom úroku, 3) an jim ani púhého zlého velí, ani púhého dobrého brání. Také KMt muož spravedlivé přikázati, aby nepřestávali služby božie pro kázanie mistrovo Husovo, a kněží mají v tom poslúchati, neb to nenie púhé zlé, aby bohu slúžili. Také potupují pětačtyřidceti artikulóv proti řádu kostelniemu: neb nižádný nemá potupiti kterého bludu, jedné cierkev svatá; a mnohé z těch artikulóv mistr Staník a mistr Paleč 4) dříve jsú drželi a bránili, dokudž jsú v bázeň světskú ne- upadli. Také pravie, proto že mistra Husi mocí papežskú
Strana 107
107 klnú, že on jest v spravedlivé kletbě, a vidúc, že je křivými zámysly na něho kletba ot kněží dobyta; ale že rektor ně- které z doktoróv klne, tu pravie, že oni nejsú v kletbě, zjevně v tom jiné hyzdiece a se velebiece. Proto jich rada jako hanebná má zavržena býti. 1) Pal. 158, Tom. 532. 2) Innocenc VII. bohoslovecké fakultě v Praze. Mařík (Mauricius) Rvačka z Prahy, písma svatého professor a inkvisitor jest antihusita. Roku 1408 byl spolu s Janem z Reinsteina, „kardinálem“, Stanislavem ze Znojma a Štěpánem Pálčem mezi posly královými ke kardinálům, kteří se chystali rozkol papežský odstraniti; na sněmě Kostnickém zaujímal dosti vynikající místo a sepsal na vyzvání sboru r. 1417 spis proti všem jednotlivým článkům M. Jakoubka ze Stříbra v příčině přijímání pod obojí způsobou. 3) T. j. plat čili daň; zemské statky duchovenstva podléhaly dani od sněmů ustanovené; klá- štery mimo to platily daň, kterou král o své újmě na ně a na města ukládal. Úrok se odváděl obyčejně polouletně (= jeden úrok). *) Stani- slav a Páleč, členové královského poselstva, v předcházející poznámce připomenutého, jsou v Bolonii nepochybně pro odůvodněné podezření z viklefismu jati (v říjnu 1408) a po nějaký čas tam vězněni, až po mnohém usilování kardinálů, krále, university a zvláště Husa, Jeseni- ckého a Křišťana zase jsou na svobodu propuštěni. Tomuto uvěznění Hus připisuje, že Stanislav ze Znojma, učitel a přítel jeho a viklifita od něho se odvrátil. Viz list Křišťanovi č. 38. 37. Mistru Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení v Praze.1) (R. 1413.) Mistr Křišťan z Prachatic, muž ctnostný a dobročinný, znatel hvězdářství, byl od r. 1406 farářem u Sv. Michala na Starém Městě Pražském a od r. 1412 rektorem vysokých škol. Husovi byl od prvopočátku důvěrným a upřímným přítelem a příznivcem. Roku 1411 dne 15. března odepřel spolu ještě s jedním farářem prohlášení klatby nad Husem. V jeho faře a za jeho spoluúčinkování zasedala r. 1413 kommisse smírčí, králem ustanovená. Zvěděv o Husovu uvěznění přijel do Kost- nice za ním, aby mu v něčem byl nápomocen (r. 1415); tu
107 klnú, že on jest v spravedlivé kletbě, a vidúc, že je křivými zámysly na něho kletba ot kněží dobyta; ale že rektor ně- které z doktoróv klne, tu pravie, že oni nejsú v kletbě, zjevně v tom jiné hyzdiece a se velebiece. Proto jich rada jako hanebná má zavržena býti. 1) Pal. 158, Tom. 532. 2) Innocenc VII. bohoslovecké fakultě v Praze. Mařík (Mauricius) Rvačka z Prahy, písma svatého professor a inkvisitor jest antihusita. Roku 1408 byl spolu s Janem z Reinsteina, „kardinálem“, Stanislavem ze Znojma a Štěpánem Pálčem mezi posly královými ke kardinálům, kteří se chystali rozkol papežský odstraniti; na sněmě Kostnickém zaujímal dosti vynikající místo a sepsal na vyzvání sboru r. 1417 spis proti všem jednotlivým článkům M. Jakoubka ze Stříbra v příčině přijímání pod obojí způsobou. 3) T. j. plat čili daň; zemské statky duchovenstva podléhaly dani od sněmů ustanovené; klá- štery mimo to platily daň, kterou král o své újmě na ně a na města ukládal. Úrok se odváděl obyčejně polouletně (= jeden úrok). *) Stani- slav a Páleč, členové královského poselstva, v předcházející poznámce připomenutého, jsou v Bolonii nepochybně pro odůvodněné podezření z viklefismu jati (v říjnu 1408) a po nějaký čas tam vězněni, až po mnohém usilování kardinálů, krále, university a zvláště Husa, Jeseni- ckého a Křišťana zase jsou na svobodu propuštěni. Tomuto uvěznění Hus připisuje, že Stanislav ze Znojma, učitel a přítel jeho a viklifita od něho se odvrátil. Viz list Křišťanovi č. 38. 37. Mistru Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení v Praze.1) (R. 1413.) Mistr Křišťan z Prachatic, muž ctnostný a dobročinný, znatel hvězdářství, byl od r. 1406 farářem u Sv. Michala na Starém Městě Pražském a od r. 1412 rektorem vysokých škol. Husovi byl od prvopočátku důvěrným a upřímným přítelem a příznivcem. Roku 1411 dne 15. března odepřel spolu ještě s jedním farářem prohlášení klatby nad Husem. V jeho faře a za jeho spoluúčinkování zasedala r. 1413 kommisse smírčí, králem ustanovená. Zvěděv o Husovu uvěznění přijel do Kost- nice za ním, aby mu v něčem byl nápomocen (r. 1415); tu
Strana 108
108 ho také jednou ve vězení u dominikánů náhle svou návštěvou překvapil a až k slzám pohnul (viz list č. 64). Tu byl také vězněn na podnět Michala de Causis, ale brzo propuštěn, načež se ihned do Prahy vrátil (v březnu 1415). Po smrti Husově náležel k náčelníkům husitským, ale byl mírný Husita a měl s rozhodnějším Korandou, původcem Táborů, spory pro bezohlednější postupování jeho (v učení). Mimo pět následujících listů v r. 1413 Křišťanovi psa- ných máme ještě jeden list jemu z Kostnice poslaný (č. 87). Přítomný list jest odpověď na potěšný dopis Křišťanův; v něm ujišťuje, že všechno pronásledování a všechnu ztrátu, i života rád snese, a vybízí přítele svého, aby se i on se svými spo- lečníky na odpor postavil papeži a jeho stoupencům, duchovní věci prodávajícím. Vysoce ctěný pane rektore, mistře a otče laskavý! Ve- lice potěšen jsem z Vašeho listu, ve kterém mezi jiným pí- šete: spravedlivého nezarmoutí, cokoli se mu přihodí; a opět: všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, proti- venství míti budou. Z čehož uvádíte, že mne nezlomí, ne- porazí, nezarmoutí, ale posilní, povznese i obraduje strasť časná a společníků vzdálenosť. S vděčností velikou tuhle po- těchu přijímám, uvažuje to, co psaní předcházelo. Protože jsem-li spravedliv, nezarmoutí mne, cokoli jest, abych od pravdy dal se odvrátiti; a jestliže pobožně v Kristu žiju a chci žíti, dlužno jest, abych pronásledování ve jménu Kristově trpěl. Poněvadž mělli Kristus trpěti a do slávy své vejíti, nutno jest, abychom my bídní kříž vzali a tak jeho sama v utrpeních následovali. Proto ujišťuji Vás, vysoce ctěný pane rektore, že nikdy mne pronásledování tesklivým nečiní, kdyby mne hříchy mé a nespořádanosť křesťanského lidu tesklivým nečinily. Neboť co mně obtíží může způsobiti bohatství světa, které smetí jest, kdyby zničeno bylo? Co ztráta přízně světa, která dovede od cesty Kristovy odvrátiti? Co potupa učiněná, která očisťuje a oslavuje syny Boží, snášenali jest
108 ho také jednou ve vězení u dominikánů náhle svou návštěvou překvapil a až k slzám pohnul (viz list č. 64). Tu byl také vězněn na podnět Michala de Causis, ale brzo propuštěn, načež se ihned do Prahy vrátil (v březnu 1415). Po smrti Husově náležel k náčelníkům husitským, ale byl mírný Husita a měl s rozhodnějším Korandou, původcem Táborů, spory pro bezohlednější postupování jeho (v učení). Mimo pět následujících listů v r. 1413 Křišťanovi psa- ných máme ještě jeden list jemu z Kostnice poslaný (č. 87). Přítomný list jest odpověď na potěšný dopis Křišťanův; v něm ujišťuje, že všechno pronásledování a všechnu ztrátu, i života rád snese, a vybízí přítele svého, aby se i on se svými spo- lečníky na odpor postavil papeži a jeho stoupencům, duchovní věci prodávajícím. Vysoce ctěný pane rektore, mistře a otče laskavý! Ve- lice potěšen jsem z Vašeho listu, ve kterém mezi jiným pí- šete: spravedlivého nezarmoutí, cokoli se mu přihodí; a opět: všickni, kteříž chtějí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, proti- venství míti budou. Z čehož uvádíte, že mne nezlomí, ne- porazí, nezarmoutí, ale posilní, povznese i obraduje strasť časná a společníků vzdálenosť. S vděčností velikou tuhle po- těchu přijímám, uvažuje to, co psaní předcházelo. Protože jsem-li spravedliv, nezarmoutí mne, cokoli jest, abych od pravdy dal se odvrátiti; a jestliže pobožně v Kristu žiju a chci žíti, dlužno jest, abych pronásledování ve jménu Kristově trpěl. Poněvadž mělli Kristus trpěti a do slávy své vejíti, nutno jest, abychom my bídní kříž vzali a tak jeho sama v utrpeních následovali. Proto ujišťuji Vás, vysoce ctěný pane rektore, že nikdy mne pronásledování tesklivým nečiní, kdyby mne hříchy mé a nespořádanosť křesťanského lidu tesklivým nečinily. Neboť co mně obtíží může způsobiti bohatství světa, které smetí jest, kdyby zničeno bylo? Co ztráta přízně světa, která dovede od cesty Kristovy odvrátiti? Co potupa učiněná, která očisťuje a oslavuje syny Boží, snášenali jest
Strana 109
109 pokorně, aby zářili jako slunce v království otce svého? Co kdyby zničen mi byl život bídný, který jest smrť, který kdo zde ztratí, smrť složí a pravý život nalezne? Avšak takových věcí nechápou lidé pýchou, slávou, ctižádostí a lakomstvím zaslepení, a někteří2) strachem, kde nebylo strachu, od pravdy odvrácení, kteří otevřenosti a tak i lásky a vší ctnosti zba- veni jsouce, schnou, na mysli zmateni jsouce podivuhodně tím, že je tiskne s jedné strany pravdy poznání a s druhé strany strach, jímž se bojí dobrou pověsť ztratiti a tělo bídné vydati až do smrti. To já doufám v Pána Ježíše vydám, jestliže milosrdenství udělí; poněvadž nepřeju si v tomto bídném světě žíti, leda bych mohl k pokání sebe a jiné dle ustano- vení Božího povzbuzovati. To právě i Vám přeju a vybízím Vás v Kristu Ježíši se všemi Vašimi spolustolovníky,3) abyste připraveni byli k boji, poněvadž zprvu počaly Antikristovy předehry, 4) za nimiž zprvu následovati bude boj. A nutno, aby Hus křídel pozdvihl proti Vehemota5) křídlům i proti ohonu, který vždy skrývá ošklivosť zvířete Antikrista. Kdo jest ohon? ukazuje prorok 6) řka: prorok, kterýž učí lži, onť jest ocas a stařec pak vzácný, onť jest hlava; protož odetne Hospodin hlavu i ocas, t. j. papeže i jeho proroky, mistry, doktory a juristy,7) kteří falešným jménem svatosti zakrývají ošklivosť zvířete. Která, prosím, větší ošklivosť, než kdyby nevěstka odkrývajíc se celou doleji veřejně připravena byla komukoli, kdo by s ní chtěl pelešiti? Ještě větší jest ohav- nosť zvířete, které připraveno jest, ať přijde kdokoli, přijí- mati vzývání, sedíc na místě hodnosti, jako by Bůh bylo, a jsouc hotovo prodávati, cokoli kdo zachce kupovati ve věcech duchovních; a prodává to, co nemá. Běda mně tedy, nebudu-li o téhle ošklivosti kázati, nebudu-li plakati a nebudu-li psáti! Mně běda, vy uvidíte, kterému není běda. Křičí orel létaje: běda, běda, běda lidem obývajícím na zemi! 1) Pal. 164, 165. 2) K. p. Páleč a Stanislav viz list č. 36 a 38. 3) T. j. důvěrnými společníky. *) Hus dobře tuší, že to, co se až posud
109 pokorně, aby zářili jako slunce v království otce svého? Co kdyby zničen mi byl život bídný, který jest smrť, který kdo zde ztratí, smrť složí a pravý život nalezne? Avšak takových věcí nechápou lidé pýchou, slávou, ctižádostí a lakomstvím zaslepení, a někteří2) strachem, kde nebylo strachu, od pravdy odvrácení, kteří otevřenosti a tak i lásky a vší ctnosti zba- veni jsouce, schnou, na mysli zmateni jsouce podivuhodně tím, že je tiskne s jedné strany pravdy poznání a s druhé strany strach, jímž se bojí dobrou pověsť ztratiti a tělo bídné vydati až do smrti. To já doufám v Pána Ježíše vydám, jestliže milosrdenství udělí; poněvadž nepřeju si v tomto bídném světě žíti, leda bych mohl k pokání sebe a jiné dle ustano- vení Božího povzbuzovati. To právě i Vám přeju a vybízím Vás v Kristu Ježíši se všemi Vašimi spolustolovníky,3) abyste připraveni byli k boji, poněvadž zprvu počaly Antikristovy předehry, 4) za nimiž zprvu následovati bude boj. A nutno, aby Hus křídel pozdvihl proti Vehemota5) křídlům i proti ohonu, který vždy skrývá ošklivosť zvířete Antikrista. Kdo jest ohon? ukazuje prorok 6) řka: prorok, kterýž učí lži, onť jest ocas a stařec pak vzácný, onť jest hlava; protož odetne Hospodin hlavu i ocas, t. j. papeže i jeho proroky, mistry, doktory a juristy,7) kteří falešným jménem svatosti zakrývají ošklivosť zvířete. Která, prosím, větší ošklivosť, než kdyby nevěstka odkrývajíc se celou doleji veřejně připravena byla komukoli, kdo by s ní chtěl pelešiti? Ještě větší jest ohav- nosť zvířete, které připraveno jest, ať přijde kdokoli, přijí- mati vzývání, sedíc na místě hodnosti, jako by Bůh bylo, a jsouc hotovo prodávati, cokoli kdo zachce kupovati ve věcech duchovních; a prodává to, co nemá. Běda mně tedy, nebudu-li o téhle ošklivosti kázati, nebudu-li plakati a nebudu-li psáti! Mně běda, vy uvidíte, kterému není běda. Křičí orel létaje: běda, běda, běda lidem obývajícím na zemi! 1) Pal. 164, 165. 2) K. p. Páleč a Stanislav viz list č. 36 a 38. 3) T. j. důvěrnými společníky. *) Hus dobře tuší, že to, co se až posud
Strana 110
110 ve při jeho proti němu dělo, bylo pouhou předehrou antikristovou, jen úvodem horších bojů. 5) T. j. Behemota čili antikrista viz list č. 13 pozn. 3; hrozivý ten tvor znázorňující velemoc papeže a jeho služebníků jest zde jako okřídlený (drak) míněn. 6) Izajáš kap. 9. 7) Právníky. 38. Mistru Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. (R. 1413.) Obsah listu vztahuje se k radě doktorské, kterou boho- slovecká fakulta, vedená Pálčem a Stanislavem, mimořád- nému synodu byla dala (viz list č. 36). Z listu samého vy- svítá, že Hus krátce před tím s Křišťanem ústně byl jednal; i jest pravděpodobno, že tato ústní rozmluva se stala při návštěvě Husově v Praze hned po svátcích Vánočních 1412, načež se Hus ještě před sejitím se synodu, tedy před 6. úno- rem 1413 na venkov navrátil; potom dali doktoři své dobro- zdání k synodu, načež následoval list synodu proti radě dok- torské (čís. 36) a přítomný list Křišťanovi. Předcházející list Křišťanovi pak by musil v pořadí před list proti radě dok- torské položen býti, a mezi tímto prvým a druhým listem Křišťanovi byla by návštěva Husova z venkova v Praze. V přítomném listě Hus rozhodně zamítá radu doktorskou, objasňuje svůj poměr k Stanislavovi a Pálčovi, kteří své mí- nění změnili, staví jejich svědomí do pravého světla a doufá, že Křišťan bude štítem proti Antikristovi. Zdraví od Pána Jezukrista! Rady fakulty theologické nepřijmu s pomocí Krista Pána, kdybych stál před ohněm sobě připraveným; a doufám, že smrť dříve buď mne nebo ty dva 2) odpadlé od pravdy obrátí k nebi nebo k peklu, dříve než se shodnu s jejich smýšlením. Poznal jsem zajisté oba, že dříve právě vyznávali dle zákona Kristova pravdu, ale strachem otřeseni jsouce na pochlebenství papežovi a na lež
110 ve při jeho proti němu dělo, bylo pouhou předehrou antikristovou, jen úvodem horších bojů. 5) T. j. Behemota čili antikrista viz list č. 13 pozn. 3; hrozivý ten tvor znázorňující velemoc papeže a jeho služebníků jest zde jako okřídlený (drak) míněn. 6) Izajáš kap. 9. 7) Právníky. 38. Mistru Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. (R. 1413.) Obsah listu vztahuje se k radě doktorské, kterou boho- slovecká fakulta, vedená Pálčem a Stanislavem, mimořád- nému synodu byla dala (viz list č. 36). Z listu samého vy- svítá, že Hus krátce před tím s Křišťanem ústně byl jednal; i jest pravděpodobno, že tato ústní rozmluva se stala při návštěvě Husově v Praze hned po svátcích Vánočních 1412, načež se Hus ještě před sejitím se synodu, tedy před 6. úno- rem 1413 na venkov navrátil; potom dali doktoři své dobro- zdání k synodu, načež následoval list synodu proti radě dok- torské (čís. 36) a přítomný list Křišťanovi. Předcházející list Křišťanovi pak by musil v pořadí před list proti radě dok- torské položen býti, a mezi tímto prvým a druhým listem Křišťanovi byla by návštěva Husova z venkova v Praze. V přítomném listě Hus rozhodně zamítá radu doktorskou, objasňuje svůj poměr k Stanislavovi a Pálčovi, kteří své mí- nění změnili, staví jejich svědomí do pravého světla a doufá, že Křišťan bude štítem proti Antikristovi. Zdraví od Pána Jezukrista! Rady fakulty theologické nepřijmu s pomocí Krista Pána, kdybych stál před ohněm sobě připraveným; a doufám, že smrť dříve buď mne nebo ty dva 2) odpadlé od pravdy obrátí k nebi nebo k peklu, dříve než se shodnu s jejich smýšlením. Poznal jsem zajisté oba, že dříve právě vyznávali dle zákona Kristova pravdu, ale strachem otřeseni jsouce na pochlebenství papežovi a na lež
Strana 111
111 se obrátili. A Paleč jmenuje nás viklefisty, jako bychom v celé víře křesťanstva bloudili; a Stanislav nazývá nás nevěrci, věrolomci, šílenci a kněžstvem zlořečeným. Avšak takových řečí bych si nevšímal, kdyby jen nesílily ve zlosti Antikrista. Ale doufám s Boží milostí, že bude-li nutno, chci se proti nim až do ohně k upálení postaviti. A jestliže já nemohu osvoboditi pravdy pro všecko, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy, a (chci) smrtí na odpor se stavěti souhlasu. Ať běží svět, jak Bůh mu dovolí běžeti. Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti; pro trest smrti nemá se hřešiti; přítomný život skončiti v milosti, jest vyjíti ze strasti; kdo vědomosti při- dává, přidává práce; kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí; kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života; nade vším vítězí pravda; vítězí, kdo je usmrcován, protože žádné jemu neškodí proti- venství, jestliže žádná nad ním nepanuje nepravosť. Praví zajisté apoštol Petr: Kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete následovníci dobrého? Blahoslaveni jste, když vám zlo- řečiti budou lidé, praví pravda.3) Za největší radosť mějte,4) bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upadnete; blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života. To jsou mé zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch můj, aby silným byl proti všem protivníkům pravdy. A doktoři oni, o nichž mluvíte, nechtějí jednati proti svědomí. Vy víte, jak Páleč mluvil dříve5) v domě Vašem. A vím jistotně, čeho Stanislav6) se držel a ve spise dle smýšlení napsal o trvání chleba: a mne se tázal, dříve než odloučení se počalo, chci-li s ním téhož se držeti. A hle, po tom přísahu složil a od- přisáhl a po dvou letech, když Štěkna přišel se svým trak- tátem, dostav strach z arcibiskupa a nedoveda uniknouti, vypověděl pod přísahou, že traktátu onoho nesložil. A dříve než zavolán byl na radnici arcibiskupovu, řekl: Nutno jest, aby Štěkna mnich skláněl přede mnou kolena a žádal, abych ho šetřil, že se odvážil traktát můj za nové semeniště bludův
111 se obrátili. A Paleč jmenuje nás viklefisty, jako bychom v celé víře křesťanstva bloudili; a Stanislav nazývá nás nevěrci, věrolomci, šílenci a kněžstvem zlořečeným. Avšak takových řečí bych si nevšímal, kdyby jen nesílily ve zlosti Antikrista. Ale doufám s Boží milostí, že bude-li nutno, chci se proti nim až do ohně k upálení postaviti. A jestliže já nemohu osvoboditi pravdy pro všecko, aspoň nechci býti nepřítelem pravdy, a (chci) smrtí na odpor se stavěti souhlasu. Ať běží svět, jak Bůh mu dovolí běžeti. Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti; pro trest smrti nemá se hřešiti; přítomný život skončiti v milosti, jest vyjíti ze strasti; kdo vědomosti při- dává, přidává práce; kdo pravdu mluví, hlavu si rozbíjí; kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života; nade vším vítězí pravda; vítězí, kdo je usmrcován, protože žádné jemu neškodí proti- venství, jestliže žádná nad ním nepanuje nepravosť. Praví zajisté apoštol Petr: Kdo jest, ježto by vám zle učinil, jestliže budete následovníci dobrého? Blahoslaveni jste, když vám zlo- řečiti budou lidé, praví pravda.3) Za největší radosť mějte,4) bratří, kdyžkoli v pokušení rozličná upadnete; blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života. To jsou mé zálohy a opory, jimiž zotavuje se duch můj, aby silným byl proti všem protivníkům pravdy. A doktoři oni, o nichž mluvíte, nechtějí jednati proti svědomí. Vy víte, jak Páleč mluvil dříve5) v domě Vašem. A vím jistotně, čeho Stanislav6) se držel a ve spise dle smýšlení napsal o trvání chleba: a mne se tázal, dříve než odloučení se počalo, chci-li s ním téhož se držeti. A hle, po tom přísahu složil a od- přisáhl a po dvou letech, když Štěkna přišel se svým trak- tátem, dostav strach z arcibiskupa a nedoveda uniknouti, vypověděl pod přísahou, že traktátu onoho nesložil. A dříve než zavolán byl na radnici arcibiskupovu, řekl: Nutno jest, aby Štěkna mnich skláněl přede mnou kolena a žádal, abych ho šetřil, že se odvážil traktát můj za nové semeniště bludův
Strana 112
112 označiti. Jakým způsobem tedy mohu jim uvěřiti, že prý ne- radi jednají proti svědomí? A je-li jim bez úrazu pro svě- domí, že nás nazývají nevěřícími, věrolomci, bezrozumnými, od celé víry Kristovy bloudícími a zlořečeným kněžstvem? Bůh to sudiž! Z rozmluvy Vaší zdá se mi, ve svědomí že nijak nepopouštíte; poněvadž doufám, že jste tam štítem proti Antikristovi. Pročež Bůh nařídil dle mého soudu, že, jako u onoho kostela byl jeden pleban 7) největším nepřítelem slova Božího, tak Vám Bůh naopak nařizuje, abyste byl příte- lem slova Božího. O farářích, proč nechtějí, majíce všecku správu duchovní, rádi přijímati,8) máte v Ezechielově III. kap. plný soud pro svou omluvu; tam čtěte. Těm psáti budu, jež jste pojmenovali; traktát až odepíšou proti spisům Stanisla- vovým,9) pošlu Vám. Buďte zdrávi v Kristu Ježíši. Myslím, že jsem zhřešil po vůli králově od kázání upouštěje; a proto již nechci tak hřešiti. 1) Pal. 83, 156, Tom. 454, 532. 2) Pálče a Stanislava, kteří radu či dobrozdání fakulty theologické sepsali. 3) Evangelium Matoušovo kap. 5. 4) Epištola Jakubova kap. 1. 5) Totiž r. 1412, kdy jsa děkanem bohoslovecké fakulty na faře Svatomichalské, před více mistry, bakaláři a studenty o článcích Václava Tiema, prodavače odpustků, který v květnu do Prahy přišel, se zřejmě byl vyslovil, že obsahují bludy. Páleč byl z počátku horlivým Viklefistou, soudruhem, ba přítelem Husovým, načež stal se jeho nejhorším nepřítelem a nejurputnějším v Kostnici žalobcem. 6) Stanislav ze Znojma sepsal r. 1406 ve smyslu Viklefově spis: „Super quatuor sententiarum" (snad spis „o čtyrech knihách moudrosti“ sepsa- ných Petrem Lombardem viz č. 9), v němž tvrdil trvání chleba ve ve- čeři Páně po posvěcení kněze, popíraje přepodstatnění; tím popudil mistra Jana Štěknu, mnicha cisterciackého, druhého kazatele při kapli Betlémské, který sám sice pro nápravu mravů v církvi ve smyslu Mili- čovu horlil, ale učení se nijak dotknouti nechtěl (podobně farář Protiva). Štěkna podal na Stanislava u arcibiskupa žalobu. Stanislav z počátku o Štěknovi řekl, že mnich ten bude musiti před ním kleknouti a ho od- prositi, ale konečně odpřisáhl, že není pisatelem onoho traktátu, s nímž ani Hus nesouhlasil. 7) Předchůdce Křišťanův na faře Svatomichalské; Bernard, křižovník Zderazský, kterýž reformačním snahám v církvi ne- přál. 3) Večeři Páně. *) Na dobrozdání doktorů k synodu, odpověděl
112 označiti. Jakým způsobem tedy mohu jim uvěřiti, že prý ne- radi jednají proti svědomí? A je-li jim bez úrazu pro svě- domí, že nás nazývají nevěřícími, věrolomci, bezrozumnými, od celé víry Kristovy bloudícími a zlořečeným kněžstvem? Bůh to sudiž! Z rozmluvy Vaší zdá se mi, ve svědomí že nijak nepopouštíte; poněvadž doufám, že jste tam štítem proti Antikristovi. Pročež Bůh nařídil dle mého soudu, že, jako u onoho kostela byl jeden pleban 7) největším nepřítelem slova Božího, tak Vám Bůh naopak nařizuje, abyste byl příte- lem slova Božího. O farářích, proč nechtějí, majíce všecku správu duchovní, rádi přijímati,8) máte v Ezechielově III. kap. plný soud pro svou omluvu; tam čtěte. Těm psáti budu, jež jste pojmenovali; traktát až odepíšou proti spisům Stanisla- vovým,9) pošlu Vám. Buďte zdrávi v Kristu Ježíši. Myslím, že jsem zhřešil po vůli králově od kázání upouštěje; a proto již nechci tak hřešiti. 1) Pal. 83, 156, Tom. 454, 532. 2) Pálče a Stanislava, kteří radu či dobrozdání fakulty theologické sepsali. 3) Evangelium Matoušovo kap. 5. 4) Epištola Jakubova kap. 1. 5) Totiž r. 1412, kdy jsa děkanem bohoslovecké fakulty na faře Svatomichalské, před více mistry, bakaláři a studenty o článcích Václava Tiema, prodavače odpustků, který v květnu do Prahy přišel, se zřejmě byl vyslovil, že obsahují bludy. Páleč byl z počátku horlivým Viklefistou, soudruhem, ba přítelem Husovým, načež stal se jeho nejhorším nepřítelem a nejurputnějším v Kostnici žalobcem. 6) Stanislav ze Znojma sepsal r. 1406 ve smyslu Viklefově spis: „Super quatuor sententiarum" (snad spis „o čtyrech knihách moudrosti“ sepsa- ných Petrem Lombardem viz č. 9), v němž tvrdil trvání chleba ve ve- čeři Páně po posvěcení kněze, popíraje přepodstatnění; tím popudil mistra Jana Štěknu, mnicha cisterciackého, druhého kazatele při kapli Betlémské, který sám sice pro nápravu mravů v církvi ve smyslu Mili- čovu horlil, ale učení se nijak dotknouti nechtěl (podobně farář Protiva). Štěkna podal na Stanislava u arcibiskupa žalobu. Stanislav z počátku o Štěknovi řekl, že mnich ten bude musiti před ním kleknouti a ho od- prositi, ale konečně odpřisáhl, že není pisatelem onoho traktátu, s nímž ani Hus nesouhlasil. 7) Předchůdce Křišťanův na faře Svatomichalské; Bernard, křižovník Zderazský, kterýž reformačním snahám v církvi ne- přál. 3) Večeři Páně. *) Na dobrozdání doktorů k synodu, odpověděl
Strana 113
113 Hus především krátce listem čís. 36, a J. z Jesenic zvláštním spisem, načež opět Stanislav a Páleč každý zvláštním traktátem odpověď dali. Jim odpověděl Hus jednak traktáty „Proti Pálčovi“ a „Proti Stanisla- vovi,“ jinak největším svým spisem „O církvi“ a posléze spisem „Proti osmi doktorům.“ 39. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. 1) (R. 1413.) V doktorské radě dané synodu bohosloveckou fakultou mnohokrát opakovalo se, že „papež jest hlava církve Římské a tělo sbor kardinálů jeho“, a v kommissi svolané králem v dubnu k srovnání stran a zasedající v domě Křišťanově především o toto rčení veden spor a o ně se také sjednocení rozbilo. Katoličtí doktoři totiž stáli při doslovném znění, kdežto Husova strana prohlásila, že „jsou a míní poslušni býti ná- lezův a rozhodnutí církve Římské obecné, jejíž hlavou jest Kristus a papež Římský náměstkem jeho, ve všem, v čem věrní křesťané státi a poslušni býti mají.“ O tom píše Hus Křišťa- novi v listě, jemuž konec chybí, tvrdí a dokazuje, že papež s kardinály nejsou celou církví, poněvadž mnozí papežové a kardinálové sebe poskvrnili, a prohlašuje „svatou Římskou církví že jsou všickni věřící křesťané bojující ve víře Kri- stově.“ Zdraví od Krista Ježíše, pravé hlavy církve, protože v pravdě dává žíti, cítiti a pohybovati se duchovně údům svým, když on právě jest, jímž živi jsme, hýbeme se a tr- váme, jak Pavel prohlásil ve školách Athenských s mudrci (Skutkův XVII. 28). Mezi nejpřednější položili jste,2) pane rektore: chci-li na tom státi, že papež jest hlavou sv. Římské církve a kar- dinálové tělem, a státi na všech výměrech a rozhodnutích sv. Římské církve? Věru skrývá se had v trávě. Neboť jestli
113 Hus především krátce listem čís. 36, a J. z Jesenic zvláštním spisem, načež opět Stanislav a Páleč každý zvláštním traktátem odpověď dali. Jim odpověděl Hus jednak traktáty „Proti Pálčovi“ a „Proti Stanisla- vovi,“ jinak největším svým spisem „O církvi“ a posléze spisem „Proti osmi doktorům.“ 39. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. 1) (R. 1413.) V doktorské radě dané synodu bohosloveckou fakultou mnohokrát opakovalo se, že „papež jest hlava církve Římské a tělo sbor kardinálů jeho“, a v kommissi svolané králem v dubnu k srovnání stran a zasedající v domě Křišťanově především o toto rčení veden spor a o ně se také sjednocení rozbilo. Katoličtí doktoři totiž stáli při doslovném znění, kdežto Husova strana prohlásila, že „jsou a míní poslušni býti ná- lezův a rozhodnutí církve Římské obecné, jejíž hlavou jest Kristus a papež Římský náměstkem jeho, ve všem, v čem věrní křesťané státi a poslušni býti mají.“ O tom píše Hus Křišťa- novi v listě, jemuž konec chybí, tvrdí a dokazuje, že papež s kardinály nejsou celou církví, poněvadž mnozí papežové a kardinálové sebe poskvrnili, a prohlašuje „svatou Římskou církví že jsou všickni věřící křesťané bojující ve víře Kri- stově.“ Zdraví od Krista Ježíše, pravé hlavy církve, protože v pravdě dává žíti, cítiti a pohybovati se duchovně údům svým, když on právě jest, jímž živi jsme, hýbeme se a tr- váme, jak Pavel prohlásil ve školách Athenských s mudrci (Skutkův XVII. 28). Mezi nejpřednější položili jste,2) pane rektore: chci-li na tom státi, že papež jest hlavou sv. Římské církve a kar- dinálové tělem, a státi na všech výměrech a rozhodnutích sv. Římské církve? Věru skrývá se had v trávě. Neboť jestli
Strana 114
114 papež hlavou Římské církve a kardinálové tělem, tehdy oni právě jsou celou sv. Římskou církví, tak jako celé tělo člo- věka s hlavou jest člověk; a jeho právě žáci, Antikristovi sluhové, jmenují slovo měníce sv. Římskou církví papeže s kardinály. Dejme tomu také, že na místě Petrově sídlí Sa- tanáš s dvanácti nejzpupnějšími dábly vtělený, jehož nejdů- ležitější a první věcí jest, že, cokoli sám se svým tělem obludným ustanoví, že toho jako víry jest se držeti. Tak za- jisté dábel pokoušeje Krista řekl, že má moc všecka krá- lovství dáti, jestliže padna bude se mu klaněti. A podivno jest, co chtějí Antikristovi žáci již určovati o svátostech. Zdaž od let 1413 nestála církev bez omezení onoho budou- cího? Já vím, že psali stolici (papežské) o radě doktorův a prelátův, a to podržují k podpisu Antikristova, aby provedli úskok většinu připouštějíce a učiniti mohli závěr: ty kacíř jsi! Neboť jde z toho: cokoli ustanoví sv. Římská církev, t. j. papež s kardinály, toho jest se držeti jako víry; avšak oň právě se svými ustanovuje, že odpustky od rance a měšce katolické jsou: tedy toho jest se jako víry přidržeti. Ale ty, Huse, kázal jsi tomu protivné, tedy odvolej kacířství anebo budeš upálen. Rovněž, cokoli ustanoví papež atd.; avšak on ustanovuje, že Hus jest ve klatbě tvrdošijný a tak kacířem: proto musí býti odsouzen. Rovněž, cokoli ustanoví papež atd.; ale ustanovuje papež, že závěr doktorův, jinak nepřátel pravdy, učiněný na úřadě, 3) jest spravedlivý a svatý: tedy jest se ho držeti. Rovněž, cokoli papež ustanoví, toho jest se držeti: ale on právě ustanovuje,4) že všickni, kdo mají knihy Vikle- fovy, mají je dáti spáliti a odpřisáhnouti; tedy jest toho se držeti. Rovněž, cokoli papež ustanoví atd.; ale papež v bulle 5) ustanovil, aby nikde v kaplich se nekázalo: tedy atd. Rovněž. Cokoliv papež ustanoví, toho jest se držeti: ale Bonifacius 6) s kardinály slavnostně ustanovil, že Václav král český není králem Římským, ani Zikmund Uherským: tedy toho jest se držeti. A kdo z nás může vyslíditi, kolik věcí se vnucujících
114 papež hlavou Římské církve a kardinálové tělem, tehdy oni právě jsou celou sv. Římskou církví, tak jako celé tělo člo- věka s hlavou jest člověk; a jeho právě žáci, Antikristovi sluhové, jmenují slovo měníce sv. Římskou církví papeže s kardinály. Dejme tomu také, že na místě Petrově sídlí Sa- tanáš s dvanácti nejzpupnějšími dábly vtělený, jehož nejdů- ležitější a první věcí jest, že, cokoli sám se svým tělem obludným ustanoví, že toho jako víry jest se držeti. Tak za- jisté dábel pokoušeje Krista řekl, že má moc všecka krá- lovství dáti, jestliže padna bude se mu klaněti. A podivno jest, co chtějí Antikristovi žáci již určovati o svátostech. Zdaž od let 1413 nestála církev bez omezení onoho budou- cího? Já vím, že psali stolici (papežské) o radě doktorův a prelátův, a to podržují k podpisu Antikristova, aby provedli úskok většinu připouštějíce a učiniti mohli závěr: ty kacíř jsi! Neboť jde z toho: cokoli ustanoví sv. Římská církev, t. j. papež s kardinály, toho jest se držeti jako víry; avšak oň právě se svými ustanovuje, že odpustky od rance a měšce katolické jsou: tedy toho jest se jako víry přidržeti. Ale ty, Huse, kázal jsi tomu protivné, tedy odvolej kacířství anebo budeš upálen. Rovněž, cokoli ustanoví papež atd.; avšak on ustanovuje, že Hus jest ve klatbě tvrdošijný a tak kacířem: proto musí býti odsouzen. Rovněž, cokoli ustanoví papež atd.; ale ustanovuje papež, že závěr doktorův, jinak nepřátel pravdy, učiněný na úřadě, 3) jest spravedlivý a svatý: tedy jest se ho držeti. Rovněž, cokoli papež ustanoví, toho jest se držeti: ale on právě ustanovuje,4) že všickni, kdo mají knihy Vikle- fovy, mají je dáti spáliti a odpřisáhnouti; tedy jest toho se držeti. Rovněž, cokoli papež ustanoví atd.; ale papež v bulle 5) ustanovil, aby nikde v kaplich se nekázalo: tedy atd. Rovněž. Cokoliv papež ustanoví, toho jest se držeti: ale Bonifacius 6) s kardinály slavnostně ustanovil, že Václav král český není králem Římským, ani Zikmund Uherským: tedy toho jest se držeti. A kdo z nás může vyslíditi, kolik věcí se vnucujících
Strana 115
115 dle vůle vlastní uzavíral Antikrist? Vidím tedy, že doktorové chtěli by Krista srovnati s Belialem, tak ovšem, že Kristus neměl by pojmenování hlavy sv. církve, tak jako ani nečiní zmínky o Kristovi ve své psané radě. Chtěl bych věděti, jestli papež Liberius 7) kacíř, podobně Lev8) kacíř, a papež Jan,9) který pachole porodil, byli hlavy sv. Římské církve? A jestli tomu tak, tehdy na tom nezáleží, aby někdy potom nevěstka neb Antikrist obzvláštní nebyl hlavou svaté Římské církve. A tehdy bezpochyby chce Antikrist na rovni býti Kristovi: ale jaké srovnání Krista s Belialem? 10) Nestačí jemu a jeho satrapům, 11) že sám jest zástupcem Kristovým, jestliže ovšem plní účinně zákon Kristův, a že oni jsou služebníky církve, vykonávajíce dílo pravidelného hlásání evangelia jako apoštolé nejsvětější praví, že jsou služebníky danými církvi k vyučo- vání samému zákonu Kristovu. Chtěl bych rád onoho doktora důkaz viděti: co by chtěl dokázati tím, že Kristus byl hlavou církve ve třídní, 12) tak jako byl bez pochyby; od počátku totiž vtělení svého byl hlavou církve vnitřně dle lidské by- tosti, kterou ani ve třídní neodložil, a následovně byl hlavou církve ve třídní, kterouž osobou v pokolení lidském nejdů- stojnější, vynikaje nad anděly a každého člověka a svaté v předpeklí 13) otce, kteří byli všickni údy církve, jež hlava jejich s předpeklí za sebou vzala a po tom ve slávu posta- vila; a panna matka Kristova byla tehdy částečnou církví bojující ve víře a milosti, která více platila než všickni apo- štolé a následovně více než všickni s papežem moderní pre- látové. A výrok onen doktorův, že katolická církev apoštolská a Římská církev totéž jsou: jestliže Římská církev klade se tu za obecnou církev, jejíž části jsou apoštolé, tehdy jest to pravda; pakli však Římská církev znamená tam totéž co papež s kardinály, tehdy není Římská co církev obecná apo- štolská, jakož žádná čásť církve není všeobecnou církví svatou apoštolskou. Chtěl bych, aby mi řekli doktorové, zač béře se tam Římská církev, když 24 nn. 1. kap. tato jest jistota, 8*
115 dle vůle vlastní uzavíral Antikrist? Vidím tedy, že doktorové chtěli by Krista srovnati s Belialem, tak ovšem, že Kristus neměl by pojmenování hlavy sv. církve, tak jako ani nečiní zmínky o Kristovi ve své psané radě. Chtěl bych věděti, jestli papež Liberius 7) kacíř, podobně Lev8) kacíř, a papež Jan,9) který pachole porodil, byli hlavy sv. Římské církve? A jestli tomu tak, tehdy na tom nezáleží, aby někdy potom nevěstka neb Antikrist obzvláštní nebyl hlavou svaté Římské církve. A tehdy bezpochyby chce Antikrist na rovni býti Kristovi: ale jaké srovnání Krista s Belialem? 10) Nestačí jemu a jeho satrapům, 11) že sám jest zástupcem Kristovým, jestliže ovšem plní účinně zákon Kristův, a že oni jsou služebníky církve, vykonávajíce dílo pravidelného hlásání evangelia jako apoštolé nejsvětější praví, že jsou služebníky danými církvi k vyučo- vání samému zákonu Kristovu. Chtěl bych rád onoho doktora důkaz viděti: co by chtěl dokázati tím, že Kristus byl hlavou církve ve třídní, 12) tak jako byl bez pochyby; od počátku totiž vtělení svého byl hlavou církve vnitřně dle lidské by- tosti, kterou ani ve třídní neodložil, a následovně byl hlavou církve ve třídní, kterouž osobou v pokolení lidském nejdů- stojnější, vynikaje nad anděly a každého člověka a svaté v předpeklí 13) otce, kteří byli všickni údy církve, jež hlava jejich s předpeklí za sebou vzala a po tom ve slávu posta- vila; a panna matka Kristova byla tehdy částečnou církví bojující ve víře a milosti, která více platila než všickni apo- štolé a následovně více než všickni s papežem moderní pre- látové. A výrok onen doktorův, že katolická církev apoštolská a Římská církev totéž jsou: jestliže Římská církev klade se tu za obecnou církev, jejíž části jsou apoštolé, tehdy jest to pravda; pakli však Římská církev znamená tam totéž co papež s kardinály, tehdy není Římská co církev obecná apo- štolská, jakož žádná čásť církve není všeobecnou církví svatou apoštolskou. Chtěl bych, aby mi řekli doktorové, zač béře se tam Římská církev, když 24 nn. 1. kap. tato jest jistota, 8*
Strana 116
116 praví se pod autoritou Jeronymovou: 14) „Svatá Římská církev, která vždycky bez poskvrny zůstala, za prozřetelnosti Páně a za pomoci blahoslaveného apoštola Petra v budoucnosti zůstane beze všeho rouhání kacířův.“ Neboť nemůže se tam bráti za papeže a kardinály, poněvadž oni více poklésky jsou poskvrněni než jiní, jak dosvědčovali Stanislav a Páleč; a papežové byli kacíři mnozí a velmi oplzlí, i žena předsedala v čele. Jak tedy Římská církev, rozuměj kardinálové s pa- pežem, bez poskvrny vždycky zůstala? O, kdyby spokojeni byli Antikristovi učedlníci, že sv. Římská církev jsou všickni věřící svatí křesťané bojující ve víře Kristově, které Petr, biskup Římský, ale prvotně Kristus jako biskup učil; a kdyby Řím možná s papežem a s kardinály se propadl jako Sodoma, ještě trvala by ona církev svatá . . . 1) Pal. 162, Tom. 537. 2) V kommissi v domě Křišťanově zase- dající viz úvod č. 37. 3) Nebo paláci arcibiskupském na synodu 1413. *) Totiž ve shromáždění duchovenstva v Římě dne 2. února 1413, které Jan XXIII. svolal a obecným koncilem nazval, v němž všechny knihy Viklefovy bez výjimky jsou odsouzeny k upálení ohněm. 5) Viz č. 9. 6) Bonifacius IX, papež v Římě sídlící, asi r. 1403. 7) Římský biskup byv tísněn ve sporu mezi Athanasiem a Ariem o božství Kri- stovo, zřekl se r. 357 nicänského, pravověrného vyznání. 3) Snad papež Lev III., kterýž r. 809 na dvou stříbrných štítech dal vyrýti a v Pe- trském chrámě postaviti vyznání víry, v kterém kacířsky vynecháno bylo, že by Duch svatý také od Syna Božího vycházel. 9) Jan XX, který podle pověsti zkaženosť dvoru papežského trestající, byl ženou (Agnes z Mohuče), jež v přestrojení a pod jménem „Jan Anglický“ hodnosti papežské na dobu více než 2 let pro svou učenosť došla a kdys při veřejném procesí pachole porodila a zemřela. (Postilla čt. 6.) 10) S dá- blem. 2 Kor. 6/15. 11) Náměstkům. 12) Dobu tří dnů mezi smrtí Kri- stovou a jeho vzkříšením. 13) Předpeklí (limbus) jest podle názoru římsko-katolické věrouky středověké místo pro duše zemřelých, mimo nebe, peklo a očistec; dělí se ve dví: v předpeklí otců = lůno Abraha- movo, místo spravedlivých starého zákona, kteréž prý odtud Kristus před svým vzkříšením jako vítěz do pekla vstoupivší v slávu vyvedl: a v předpeklí nekřtěných dítek. 14) T. j. pod platným svědectvím Jero- nýma jako církevního učitele viz č. 15.
116 praví se pod autoritou Jeronymovou: 14) „Svatá Římská církev, která vždycky bez poskvrny zůstala, za prozřetelnosti Páně a za pomoci blahoslaveného apoštola Petra v budoucnosti zůstane beze všeho rouhání kacířův.“ Neboť nemůže se tam bráti za papeže a kardinály, poněvadž oni více poklésky jsou poskvrněni než jiní, jak dosvědčovali Stanislav a Páleč; a papežové byli kacíři mnozí a velmi oplzlí, i žena předsedala v čele. Jak tedy Římská církev, rozuměj kardinálové s pa- pežem, bez poskvrny vždycky zůstala? O, kdyby spokojeni byli Antikristovi učedlníci, že sv. Římská církev jsou všickni věřící svatí křesťané bojující ve víře Kristově, které Petr, biskup Římský, ale prvotně Kristus jako biskup učil; a kdyby Řím možná s papežem a s kardinály se propadl jako Sodoma, ještě trvala by ona církev svatá . . . 1) Pal. 162, Tom. 537. 2) V kommissi v domě Křišťanově zase- dající viz úvod č. 37. 3) Nebo paláci arcibiskupském na synodu 1413. *) Totiž ve shromáždění duchovenstva v Římě dne 2. února 1413, které Jan XXIII. svolal a obecným koncilem nazval, v němž všechny knihy Viklefovy bez výjimky jsou odsouzeny k upálení ohněm. 5) Viz č. 9. 6) Bonifacius IX, papež v Římě sídlící, asi r. 1403. 7) Římský biskup byv tísněn ve sporu mezi Athanasiem a Ariem o božství Kri- stovo, zřekl se r. 357 nicänského, pravověrného vyznání. 3) Snad papež Lev III., kterýž r. 809 na dvou stříbrných štítech dal vyrýti a v Pe- trském chrámě postaviti vyznání víry, v kterém kacířsky vynecháno bylo, že by Duch svatý také od Syna Božího vycházel. 9) Jan XX, který podle pověsti zkaženosť dvoru papežského trestající, byl ženou (Agnes z Mohuče), jež v přestrojení a pod jménem „Jan Anglický“ hodnosti papežské na dobu více než 2 let pro svou učenosť došla a kdys při veřejném procesí pachole porodila a zemřela. (Postilla čt. 6.) 10) S dá- blem. 2 Kor. 6/15. 11) Náměstkům. 12) Dobu tří dnů mezi smrtí Kri- stovou a jeho vzkříšením. 13) Předpeklí (limbus) jest podle názoru římsko-katolické věrouky středověké místo pro duše zemřelých, mimo nebe, peklo a očistec; dělí se ve dví: v předpeklí otců = lůno Abraha- movo, místo spravedlivých starého zákona, kteréž prý odtud Kristus před svým vzkříšením jako vítěz do pekla vstoupivší v slávu vyvedl: a v předpeklí nekřtěných dítek. 14) T. j. pod platným svědectvím Jero- nýma jako církevního učitele viz č. 15.
Strana 117
117 40. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. (R. 1413.) Obsahem svým pojí se tento list těsně k předcházejí- címu, jeť jeho pokračováním a doplněním. Hus byl prohlásil. že církví jest společnosť všech věřících a hlavou její Kristus. Nyní připojuje: Papež jest zástupcem Kristovým, ba hlavou viditelné církve, jestliže plní svou povinnosť a v mravích Krista následuje, a jest ho poslouchati, když se od Kristova zákona neuchyluje; v opačném případě jest Antikristem a lžikristem, jehož se všickni varovati mají. Na tom chci státi: že mám papeže za zástupce Kristova v církvi Římské, ale nedává se mi víry. Rovněž na tom stojím: Jestli papež předzřízen1) a plní-li povinnosť pastýřskou, ná- sleduje Krista ve mravích, tehdy jest hlavou tak veliké boju- jící2) církve, jak velikou řídí; a jestliže tak řídí jakožto hlava dle zákona Kristova celou již bojující církev, tehdy jest pravý její náčelník pod arcihlavou Pánem Ježíšem Kristem. Pakli však žije Kristovi na odpor, tehdy jest zloděj, loupežník vystupující odjinud, a jest vlk dravý, herec3) a nyní mezi všemi putujícími obzvláštní Antikristus. Mají tedy dle vý- strahy Kristovy na pozoru se míti před takovým vlkem a pozor míti na proroctví Krista řkoucího: 4) „Řekl-li by vám kdo: Aj tutoť jest Kristus, nevěřte; proč? protože povstanou falešní Kristové, t. j. papežové pod jménem Kristovým a činiti budou divy veliké; povstanou falešní proroci, jako papežův doktoři, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by sve- deni byli, by možné bylo, také i vyvolení. Blahoslaven, kdo neulekne se jejich hrozeb s nebes blýskajících, t. j. klateb, jimiž děsí spravedlivé a podiv vzbuzují v národech; a zá-
117 40. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. (R. 1413.) Obsahem svým pojí se tento list těsně k předcházejí- címu, jeť jeho pokračováním a doplněním. Hus byl prohlásil. že církví jest společnosť všech věřících a hlavou její Kristus. Nyní připojuje: Papež jest zástupcem Kristovým, ba hlavou viditelné církve, jestliže plní svou povinnosť a v mravích Krista následuje, a jest ho poslouchati, když se od Kristova zákona neuchyluje; v opačném případě jest Antikristem a lžikristem, jehož se všickni varovati mají. Na tom chci státi: že mám papeže za zástupce Kristova v církvi Římské, ale nedává se mi víry. Rovněž na tom stojím: Jestli papež předzřízen1) a plní-li povinnosť pastýřskou, ná- sleduje Krista ve mravích, tehdy jest hlavou tak veliké boju- jící2) církve, jak velikou řídí; a jestliže tak řídí jakožto hlava dle zákona Kristova celou již bojující církev, tehdy jest pravý její náčelník pod arcihlavou Pánem Ježíšem Kristem. Pakli však žije Kristovi na odpor, tehdy jest zloděj, loupežník vystupující odjinud, a jest vlk dravý, herec3) a nyní mezi všemi putujícími obzvláštní Antikristus. Mají tedy dle vý- strahy Kristovy na pozoru se míti před takovým vlkem a pozor míti na proroctví Krista řkoucího: 4) „Řekl-li by vám kdo: Aj tutoť jest Kristus, nevěřte; proč? protože povstanou falešní Kristové, t. j. papežové pod jménem Kristovým a činiti budou divy veliké; povstanou falešní proroci, jako papežův doktoři, a činiti budou divy veliké a zázraky, tak že by sve- deni byli, by možné bylo, také i vyvolení. Blahoslaven, kdo neulekne se jejich hrozeb s nebes blýskajících, t. j. klateb, jimiž děsí spravedlivé a podiv vzbuzují v národech; a zá-
Strana 118
118 zraků, t. j. z daleka učiněných divů, poněvadž od Římské kurie přes Prahu přes 200 mil, jakých ani neučinil Simon Magus 5) ani apoštol Petr. Blahoslaven také, kdo uvažuje ohavnosť zpuštění, ana stojí na místě svatém, pověděnou od Daniele proroka. Kdo čte, rozuměj, praví Kristus, 6) hlava církve. Která totiž může býti větší ohavnosť zpuštění na místě svatém, t. j. v důstojnosti svaté, než když tam, kde sídlil nejsvětější, nejzbožnější, nejmírnější, nejpokor- nější, nejchudší, nejpracovitější nejtrpělivější, nejčistější, 7) totiž na místě svatém, t. j. ve svatosti, sídlí dle jména nej- světější, v skutku nejhorší, nejukrutnější, nejmstivější, nej- zpupnější, světskými statky nejbohatší, nejobtížnější, nejne- trpělivější, nejnečistější? Není-li ošklivosti v pojmu zpuštění? Věru na zpuštěném, od všech ctností zanechaném místě uka- zuje se od lžiprorokův Kristus. Proroctví vydal a napřed na- pomenul své Kristus Pán: Když uzříte ohavnosť na místě svatém; kdo čte rozuměj. A potom: Řeknou-li, aj v zpuštění jest Kristus, nevěřte, neodcházejte, totiž od víry pravé, kterou jsem vám ukázal, řka, že větším jest ve království nebeském, kdo jest pokornějším, a kdo se povyšuje nižším. Nevěřte všemu, co řeknou vám lžiproroci ukazujíce, že v Římě sídlí jakožto hlava osobně Kristus. Blahoslaven, kdo nebude v po- horšení dán. Rovněž na tom stojím: cokoli sv. Římská církev neb papež s kardinály ustanoví neb nařídí, že se má zachovávati neb učiniti dle zákona Kristova, to pokorně jako věřící křesťan chci v uctivosti míti a úctyhodně přijímati. Ale nikoli, cokoli papež s kardinály všeobecně určí nebo nařídí; protože již učinil jsem odpor a stojím na odporu, pro který do klatby dáván jsem, jakož víte dle tohoto. Ostýnský8) ve čtení o páté knize dekretalií papežských (citované od nás) tvrdí, že papež tak jako celá stolice Římská blouditi bude moci na cestě mravův, tak jako často bloudí v soudě pravdy. Tohoto výkladu směle se držím. Protože
118 zraků, t. j. z daleka učiněných divů, poněvadž od Římské kurie přes Prahu přes 200 mil, jakých ani neučinil Simon Magus 5) ani apoštol Petr. Blahoslaven také, kdo uvažuje ohavnosť zpuštění, ana stojí na místě svatém, pověděnou od Daniele proroka. Kdo čte, rozuměj, praví Kristus, 6) hlava církve. Která totiž může býti větší ohavnosť zpuštění na místě svatém, t. j. v důstojnosti svaté, než když tam, kde sídlil nejsvětější, nejzbožnější, nejmírnější, nejpokor- nější, nejchudší, nejpracovitější nejtrpělivější, nejčistější, 7) totiž na místě svatém, t. j. ve svatosti, sídlí dle jména nej- světější, v skutku nejhorší, nejukrutnější, nejmstivější, nej- zpupnější, světskými statky nejbohatší, nejobtížnější, nejne- trpělivější, nejnečistější? Není-li ošklivosti v pojmu zpuštění? Věru na zpuštěném, od všech ctností zanechaném místě uka- zuje se od lžiprorokův Kristus. Proroctví vydal a napřed na- pomenul své Kristus Pán: Když uzříte ohavnosť na místě svatém; kdo čte rozuměj. A potom: Řeknou-li, aj v zpuštění jest Kristus, nevěřte, neodcházejte, totiž od víry pravé, kterou jsem vám ukázal, řka, že větším jest ve království nebeském, kdo jest pokornějším, a kdo se povyšuje nižším. Nevěřte všemu, co řeknou vám lžiproroci ukazujíce, že v Římě sídlí jakožto hlava osobně Kristus. Blahoslaven, kdo nebude v po- horšení dán. Rovněž na tom stojím: cokoli sv. Římská církev neb papež s kardinály ustanoví neb nařídí, že se má zachovávati neb učiniti dle zákona Kristova, to pokorně jako věřící křesťan chci v uctivosti míti a úctyhodně přijímati. Ale nikoli, cokoli papež s kardinály všeobecně určí nebo nařídí; protože již učinil jsem odpor a stojím na odporu, pro který do klatby dáván jsem, jakož víte dle tohoto. Ostýnský8) ve čtení o páté knize dekretalií papežských (citované od nás) tvrdí, že papež tak jako celá stolice Římská blouditi bude moci na cestě mravův, tak jako často bloudí v soudě pravdy. Tohoto výkladu směle se držím. Protože
Strana 119
119 dle toho, když 12 apoštolův od Krista vyvolených a majících Ducha sv. pobloudilo v soudu pravdy a na cestě mravův, jak papež s kardinály nebudou moci v soudě pravdy chyb se do- pouštěti i na cestě mravův? Stalo se tak, když papež Jan, Agnes žena,9) a všickni kardinálové, anobrž všickni patřící k církvi Římské byli oklamáni v soudě pravdy; když Jan, sama to Agnes, řekl, že jest otcem nejsvětějším a kardiná- lové s jinými to právě potvrdili. Blahoslaven buď tedy Kristus Ježíš, který dle našeho učení a svaté prozřetelnosti dopustil ve své církvi onen čin. 1) Totiž k spasení. 2) Církve zde na zemi, bojující v protivě k zví- tězilé na nebi. 3) Který se přetvařuje, pokrytec. 4) Evangelium Matou- šovo 24/23. 3) Simon Čaroděj, viz Skutkové apoštolští kap. 8. 6) Evang. Mat. 24/15. 7) Totiž Kristus. 3) Henryk, kardinál z Ostic † 1271. *) Viz č. 39 pozn. 9. 41. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. (R. 1413.) I tento list, psaný v téže době, jak předcházející, vztahuje se k radě doktorské mimořádnému synodu dané (č. 36); vy- kládá příčiny zápasu a zvláště prudce doráží na výrok: „ne- mohou nalezeni ani dáni býti na zemi jiní tací nástupcové než papež s kardinály.“ Důstojný pane rektore, otče a mistře velectihodný! Roz- štěpení národa, nevěřím, že by mohlo býti uspáno, poněvadž musí býti vyplněno proroctví Kristovo,1) který nepřišel, aby pokoj uvedl, ale meč, jímž by rozdělil otce proti synu a matku proti dceři atd.; a proroctví Pavlovo2) praví, že nebude do- konalým syn nepravosti, dokud nepřijde rozkol. Do pomluvy
119 dle toho, když 12 apoštolův od Krista vyvolených a majících Ducha sv. pobloudilo v soudu pravdy a na cestě mravův, jak papež s kardinály nebudou moci v soudě pravdy chyb se do- pouštěti i na cestě mravův? Stalo se tak, když papež Jan, Agnes žena,9) a všickni kardinálové, anobrž všickni patřící k církvi Římské byli oklamáni v soudě pravdy; když Jan, sama to Agnes, řekl, že jest otcem nejsvětějším a kardiná- lové s jinými to právě potvrdili. Blahoslaven buď tedy Kristus Ježíš, který dle našeho učení a svaté prozřetelnosti dopustil ve své církvi onen čin. 1) Totiž k spasení. 2) Církve zde na zemi, bojující v protivě k zví- tězilé na nebi. 3) Který se přetvařuje, pokrytec. 4) Evangelium Matou- šovo 24/23. 3) Simon Čaroděj, viz Skutkové apoštolští kap. 8. 6) Evang. Mat. 24/15. 7) Totiž Kristus. 3) Henryk, kardinál z Ostic † 1271. *) Viz č. 39 pozn. 9. 41. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení Pražského. (R. 1413.) I tento list, psaný v téže době, jak předcházející, vztahuje se k radě doktorské mimořádnému synodu dané (č. 36); vy- kládá příčiny zápasu a zvláště prudce doráží na výrok: „ne- mohou nalezeni ani dáni býti na zemi jiní tací nástupcové než papež s kardinály.“ Důstojný pane rektore, otče a mistře velectihodný! Roz- štěpení národa, nevěřím, že by mohlo býti uspáno, poněvadž musí býti vyplněno proroctví Kristovo,1) který nepřišel, aby pokoj uvedl, ale meč, jímž by rozdělil otce proti synu a matku proti dceři atd.; a proroctví Pavlovo2) praví, že nebude do- konalým syn nepravosti, dokud nepřijde rozkol. Do pomluvy
Strana 120
120 krále a království, bude-li král dobrý a obyvatelé království aspoň někteří dokud budou dobří, co nám? Když Kristus skrze největší kráčel pomluvu se svými vyvolenými, jimž řekl: „Vypovědíť vás ze škol a usmrtí z vás, domnívajíce se, že tím Bohu slouží; a budete v nenávisti všechněm pro jméno mé; vydáni budete od rodičův i příbuzných.“ Což je více, nežli trpěti od Stanislava a Páleče.3) O vítězství však mém nic pro pověsť věku, poněvadž vím, že vítězí, kdo bývá poražen. Látku však roztržky znáte: první jest zatracení artikulův,4) druhá, jak jste slyšel, olupování odpustkův;5) a již nad to přidána jest třetí v radě farizeův: 6) předně v tomto punktě, že já s kazateli jsme kněžstvo zkázonosné, bludy mající o svá- tostech; po druhé v tomto kacířském výroku: Nemohou na- lezeni ani dáni býti na zemi jiní takoví nástupci než papež, jenž jest hlava, a sbor kardinálův, jenž jest tělo církve Římské; po třetí v tomto punktu rady: Papež jest hlavou, tělem však sbor kardinálův, jsouce zřejmými, pravými nástupci knížete.7 apoštolův; po čtvrté v tomto punktu: Stolice apoštolské, t. j. papeže s kardinály Římské církve a preláty jest poslouchati ve všech věcech jakýchkoli, kde nezapovidá se pouhé dobro aniž káže pouhé zlo. Proto v milosť Boží doufám, že nikdy tak zlých bludův jsem nenasil ani nenaseju. Což zajisté může více vynášen býti Antikristus nade všecko, co sluje Bůh, t. j. nad božství a člověčenství Kristovo, než říkati, že nemůže Bůh dáti jiných nástupcův své církvi, než jest papež s kardi- nály? Kdyby byli položili, že nemůže Bůh dáti jiných horších své církvi, než jest papež s kardinály, měli by větší patrnosť výroku. Myslím tedy, že skrze jejich vynálezy Bůh příleži- tostně odhalí nám Antikrista s jeho učedlníky, jenž dá nám znalosť a ducha statečnosti k dorážení na svůdce tohoto druhu. 1) Evang. Mat. kap. 10. 2) 2 ep. k Tessal. 2/3. 3) Viz č. 28 pozn. 2 a 38. 4) 45 Viklefových r. 1403, 1408 a 1412. 3) Olupování lidu prodáváním jich. 6) V doktorské radě podané synodu. 7) Petra.
120 krále a království, bude-li král dobrý a obyvatelé království aspoň někteří dokud budou dobří, co nám? Když Kristus skrze největší kráčel pomluvu se svými vyvolenými, jimž řekl: „Vypovědíť vás ze škol a usmrtí z vás, domnívajíce se, že tím Bohu slouží; a budete v nenávisti všechněm pro jméno mé; vydáni budete od rodičův i příbuzných.“ Což je více, nežli trpěti od Stanislava a Páleče.3) O vítězství však mém nic pro pověsť věku, poněvadž vím, že vítězí, kdo bývá poražen. Látku však roztržky znáte: první jest zatracení artikulův,4) druhá, jak jste slyšel, olupování odpustkův;5) a již nad to přidána jest třetí v radě farizeův: 6) předně v tomto punktě, že já s kazateli jsme kněžstvo zkázonosné, bludy mající o svá- tostech; po druhé v tomto kacířském výroku: Nemohou na- lezeni ani dáni býti na zemi jiní takoví nástupci než papež, jenž jest hlava, a sbor kardinálův, jenž jest tělo církve Římské; po třetí v tomto punktu rady: Papež jest hlavou, tělem však sbor kardinálův, jsouce zřejmými, pravými nástupci knížete.7 apoštolův; po čtvrté v tomto punktu: Stolice apoštolské, t. j. papeže s kardinály Římské církve a preláty jest poslouchati ve všech věcech jakýchkoli, kde nezapovidá se pouhé dobro aniž káže pouhé zlo. Proto v milosť Boží doufám, že nikdy tak zlých bludův jsem nenasil ani nenaseju. Což zajisté může více vynášen býti Antikristus nade všecko, co sluje Bůh, t. j. nad božství a člověčenství Kristovo, než říkati, že nemůže Bůh dáti jiných nástupcův své církvi, než jest papež s kardi- nály? Kdyby byli položili, že nemůže Bůh dáti jiných horších své církvi, než jest papež s kardinály, měli by větší patrnosť výroku. Myslím tedy, že skrze jejich vynálezy Bůh příleži- tostně odhalí nám Antikrista s jeho učedlníky, jenž dá nám znalosť a ducha statečnosti k dorážení na svůdce tohoto druhu. 1) Evang. Mat. kap. 10. 2) 2 ep. k Tessal. 2/3. 3) Viz č. 28 pozn. 2 a 38. 4) 45 Viklefových r. 1403, 1408 a 1412. 3) Olupování lidu prodáváním jich. 6) V doktorské radě podané synodu. 7) Petra.
Strana 121
121 42. M. Janu Sybartovi na universitě Vídeňské.1) (R. 1413, 1. července.) M. Jeronym Pražský, věrný přítel Husův od prvopočátku, učený a výmluvný, který kdys z Anglicka některé spisy Vikle- fovy byl přivezl, všudy hájil některé články Viklefovy a proto všudy zakoušel protivenství pro podezření kacířství; z Paříže a Heidelberka musil prchnouti, ač právě na těchto univer- sitách mistrovství byl dosáhl. V Budíně u dvora krále Zik- munda jest vězněn a na zpáteční cestě ve Vídni vyslýchán, načež i odtud prchl (1410). Jeronym zvlášť vynikl při odpust- kové disputaci v Praze 15. července 1412. Současně s Husem z Prahy do vyhnanství se beroucím odešel i on na daleké cesty do Litvy, byv tam pozván velikým knížetem Litevským, Vitoldem, nepochybně v záležitostech týkajících se upravení styků a poměrů mezi latinskou a pravoslavnou církví; na té cestě zastavil se v Krakově u bratra velkoknížete Litevského, krále polského Vladislava II.; všudy ho předcházela pověsť o kacířství v Čechách, z čehož mu vzešly nepříjemnosti a výslechy. Jak dalece v Litvě účelu cesty bylo dosaženo, neví se. O této cestě do Polska a na Rus psal Sybart, profesor bohosloví ve Vídni, biskupu Záhřebskému; v listu praví, že žákovstvo české university se přidržuje učení převráceného, že v ústech mají med a v srdci jed zmije ... že v Čechách jsou arcikacíři, kteří k roztržce církve světské pány dráždí... a že Jeronym, ne nejmenší rozsévač bludu, proto se vydal na cestu, aby oba panovníky Polska i Litvy od víry odvrátil.“ Na tento list Sybartův, do Chorvátska poslaný, odpovídá Hus přítomným dopisem tak, jak i rektor university Pražské Michal z Malenic u university Vídeňské si stěžoval. Hus kárá neroz- vážná a nespravedlivá jeho tvrzení, jakož i nedostatek lásky.
121 42. M. Janu Sybartovi na universitě Vídeňské.1) (R. 1413, 1. července.) M. Jeronym Pražský, věrný přítel Husův od prvopočátku, učený a výmluvný, který kdys z Anglicka některé spisy Vikle- fovy byl přivezl, všudy hájil některé články Viklefovy a proto všudy zakoušel protivenství pro podezření kacířství; z Paříže a Heidelberka musil prchnouti, ač právě na těchto univer- sitách mistrovství byl dosáhl. V Budíně u dvora krále Zik- munda jest vězněn a na zpáteční cestě ve Vídni vyslýchán, načež i odtud prchl (1410). Jeronym zvlášť vynikl při odpust- kové disputaci v Praze 15. července 1412. Současně s Husem z Prahy do vyhnanství se beroucím odešel i on na daleké cesty do Litvy, byv tam pozván velikým knížetem Litevským, Vitoldem, nepochybně v záležitostech týkajících se upravení styků a poměrů mezi latinskou a pravoslavnou církví; na té cestě zastavil se v Krakově u bratra velkoknížete Litevského, krále polského Vladislava II.; všudy ho předcházela pověsť o kacířství v Čechách, z čehož mu vzešly nepříjemnosti a výslechy. Jak dalece v Litvě účelu cesty bylo dosaženo, neví se. O této cestě do Polska a na Rus psal Sybart, profesor bohosloví ve Vídni, biskupu Záhřebskému; v listu praví, že žákovstvo české university se přidržuje učení převráceného, že v ústech mají med a v srdci jed zmije ... že v Čechách jsou arcikacíři, kteří k roztržce církve světské pány dráždí... a že Jeronym, ne nejmenší rozsévač bludu, proto se vydal na cestu, aby oba panovníky Polska i Litvy od víry odvrátil.“ Na tento list Sybartův, do Chorvátska poslaný, odpovídá Hus přítomným dopisem tak, jak i rektor university Pražské Michal z Malenic u university Vídeňské si stěžoval. Hus kárá neroz- vážná a nespravedlivá jeho tvrzení, jakož i nedostatek lásky.
Strana 122
122 Aby pozdraven byl, nezasluhuje, kdo těžkými lžemi ve zlou pověsť uvádí své bližní, ale napomenutí hodným ukazuje se býti, aby, poznaje klam svůj, na cestu lásky rychleji se vrátil. Ejhle, ty professore nikoli svaté theologie, ale pojmu nepravosti, proč tvrdíš, že M. Jeronym rozšiřovatelem jest kacířství nikoli nejmenším, o jehož víře nic jistě nevíš, a přidáváš chvastavou lež, že on k vůli podvratu ke králi Krakovskému a bratru jeho se odebral? Což pak ty jsi zpy- tatelem srdcí, že přes tak velikou vzdálenosť mysl lidí po- znáváš? Jsi ty zákona Kristova vyznavatel, tak lživě roz- křikuje bližního? Zajisté Antikristus tě naučil tak velkou třeštivosť vyznávati. Kde zákon Kristův:2) Nesuďte a ne- budete souzeni? Kde onen: Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, potresci mezi sebou a jím samým ho? Ejhle, u tebe nepředcházelo laskavé bratra pokárání, ale vyšlo do veřejnosti plno bezpráví. A netoliko sama mistra počestného osmělil jsi se zuby ostrými dotknouti se, ale společnosti převelikých; nepostačily tobě Čechy, ale i Slovanův království ve věcech školských s ďábelskou zbrklostí osmělil jsi se, ale doufám lživě, kacířství zločinem připoznamenati, nijaké nemaje o nikom zkušenosti, ale právě jen tajnosti srdcí soudě, píše, že jsou arcikacíři, med nosíce v ústech a jed zmijí nezhojitelný chova- jíce v srdci. Ejhle, ty bližní nespravedlivě soudíš a že se snaží šašky ztropiti proti kněžstvu. Jest hotov k souzení Bůh. Budiž tak, že jsi jménem vyznavatel svaté theologie: nevy- znáš-li skutkem pravdu, z tohoto zločinu pokání čině, v den soudu bude tobě z každého slova účet klásti soudci nej- přísnějšímu. Jsi-li ty profesor matení osob v nejistém, neb kacířství na bratry uvalování, lží po různých stranách proti bližním shromažďování? Zajisté špatně vyučen jsi v theologii lásky. Bůh dej tobě ducha pravdy, abys mluvil, co svatým, co pravým před Pánem, a nikoli, co prozrazuje utrhání nebo pomluvu od ducha lži a bludu. Toto ti píši bez pochlebenství, bráně utrhání a pohoršení na bližní rozsívati a žádaje, abys
122 Aby pozdraven byl, nezasluhuje, kdo těžkými lžemi ve zlou pověsť uvádí své bližní, ale napomenutí hodným ukazuje se býti, aby, poznaje klam svůj, na cestu lásky rychleji se vrátil. Ejhle, ty professore nikoli svaté theologie, ale pojmu nepravosti, proč tvrdíš, že M. Jeronym rozšiřovatelem jest kacířství nikoli nejmenším, o jehož víře nic jistě nevíš, a přidáváš chvastavou lež, že on k vůli podvratu ke králi Krakovskému a bratru jeho se odebral? Což pak ty jsi zpy- tatelem srdcí, že přes tak velikou vzdálenosť mysl lidí po- znáváš? Jsi ty zákona Kristova vyznavatel, tak lživě roz- křikuje bližního? Zajisté Antikristus tě naučil tak velkou třeštivosť vyznávati. Kde zákon Kristův:2) Nesuďte a ne- budete souzeni? Kde onen: Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, potresci mezi sebou a jím samým ho? Ejhle, u tebe nepředcházelo laskavé bratra pokárání, ale vyšlo do veřejnosti plno bezpráví. A netoliko sama mistra počestného osmělil jsi se zuby ostrými dotknouti se, ale společnosti převelikých; nepostačily tobě Čechy, ale i Slovanův království ve věcech školských s ďábelskou zbrklostí osmělil jsi se, ale doufám lživě, kacířství zločinem připoznamenati, nijaké nemaje o nikom zkušenosti, ale právě jen tajnosti srdcí soudě, píše, že jsou arcikacíři, med nosíce v ústech a jed zmijí nezhojitelný chova- jíce v srdci. Ejhle, ty bližní nespravedlivě soudíš a že se snaží šašky ztropiti proti kněžstvu. Jest hotov k souzení Bůh. Budiž tak, že jsi jménem vyznavatel svaté theologie: nevy- znáš-li skutkem pravdu, z tohoto zločinu pokání čině, v den soudu bude tobě z každého slova účet klásti soudci nej- přísnějšímu. Jsi-li ty profesor matení osob v nejistém, neb kacířství na bratry uvalování, lží po různých stranách proti bližním shromažďování? Zajisté špatně vyučen jsi v theologii lásky. Bůh dej tobě ducha pravdy, abys mluvil, co svatým, co pravým před Pánem, a nikoli, co prozrazuje utrhání nebo pomluvu od ducha lži a bludu. Toto ti píši bez pochlebenství, bráně utrhání a pohoršení na bližní rozsívati a žádaje, abys
Strana 123
123 od takových věcí se zdržel, lituje toho, čeho jsi se dopustil. Dáno v oktáv3) Jana Křtitele skrze mistra Jana Husa, v na- ději sluhu Ježíše Krista. 1) Tom. 544, (Pal. 168). 2) Evang. Matoušovo 7/1 a 18/15. 3) T. j. v osmý den po svátku Jana Křt. 43. Pražanům. (R. 1414.) Hus zcela všeobecně vykládá slovo v knize proroka Jeremiáše kap. 6., verš 16., a napomíná své dřívější poslu- chače v kapli Betlémské, aby na cestách Božích, k životu věčnému vedoucích, stáli, následujíce příkladných ctností Kri- stových, čtouce slovo Boží, chodíce rádi na kázání a podle něho činíce, Boha a lidi milujíce a zvlášť pokání ostříhajíce. Milosť a pokoj od Pána našeho Ježíše Krista buď s vámi. Amen. Tyto věci praví pán Bóh v rozdiele1) svatého Jeremiáše: Stójte na cestách a slyšte, a tiežte se o cestách starých, která by byla cesta dobrá, a choďte na nie, a naleznete obvlaženie dušem vašim. Stójte na cestách Božích, kteréž jsú pokora veliká Pána Jezu Krista, milosrdenstvie, trpělivosť, život praco- vitý, žalostivý a bolestný, a to až do smrti jeho ohavné; neb on sám milý spasitel die: Učte se ode mne, žeť já tichý jsem a pokorný srdcem. A v jiném miestě die: Příklad jsem dal vám, aby, jakož já činil sem, abyste i vy činili. A Pán Ježíš poslušen jest byl svého otce milého až do smrti; ovšem my hřiešní viece máme to činiti. Stójte na cestách, ptajíce se pilně, které vedú od věčné smrti k životu věčnému, a ode všie biedy k věčné radosti. A ta cesta jest čtenie Pána vše- mohúcieho a epištoly apoštolské, starý zákon a také životové
123 od takových věcí se zdržel, lituje toho, čeho jsi se dopustil. Dáno v oktáv3) Jana Křtitele skrze mistra Jana Husa, v na- ději sluhu Ježíše Krista. 1) Tom. 544, (Pal. 168). 2) Evang. Matoušovo 7/1 a 18/15. 3) T. j. v osmý den po svátku Jana Křt. 43. Pražanům. (R. 1414.) Hus zcela všeobecně vykládá slovo v knize proroka Jeremiáše kap. 6., verš 16., a napomíná své dřívější poslu- chače v kapli Betlémské, aby na cestách Božích, k životu věčnému vedoucích, stáli, následujíce příkladných ctností Kri- stových, čtouce slovo Boží, chodíce rádi na kázání a podle něho činíce, Boha a lidi milujíce a zvlášť pokání ostříhajíce. Milosť a pokoj od Pána našeho Ježíše Krista buď s vámi. Amen. Tyto věci praví pán Bóh v rozdiele1) svatého Jeremiáše: Stójte na cestách a slyšte, a tiežte se o cestách starých, která by byla cesta dobrá, a choďte na nie, a naleznete obvlaženie dušem vašim. Stójte na cestách Božích, kteréž jsú pokora veliká Pána Jezu Krista, milosrdenstvie, trpělivosť, život praco- vitý, žalostivý a bolestný, a to až do smrti jeho ohavné; neb on sám milý spasitel die: Učte se ode mne, žeť já tichý jsem a pokorný srdcem. A v jiném miestě die: Příklad jsem dal vám, aby, jakož já činil sem, abyste i vy činili. A Pán Ježíš poslušen jest byl svého otce milého až do smrti; ovšem my hřiešní viece máme to činiti. Stójte na cestách, ptajíce se pilně, které vedú od věčné smrti k životu věčnému, a ode všie biedy k věčné radosti. A ta cesta jest čtenie Pána vše- mohúcieho a epištoly apoštolské, starý zákon a také životové
Strana 124
124 svatých, jenž sú položeni v zákoně Božím, jenž svítie svými životy jakožto slunce a měsiec a jiné hvězdy. Protož, naj- milejšie bratřie a sestry v Pánu bohu milé! prosímť vás pro umučenie syna Božieho, abyste rádi chodili na kázanie, cho- diece pilně poslúchali, poslúchajíce srozoměli, srozomějíce zachovali, zachovajíce aby sě poznali, poznajíce sě právě aby poznali svého najmilejšieho spasitele (neb poznati Boha jest svrchovaná spravedlnosť), poznajíce abyste jeho milovali ze všeho svého srdce a ze všie své vóle, a svého blížnieho jako sami sě, a milujíce jeho s ním sě radovali bez konce. Amen. Neb v tú dvú přikázaní záleží vešken zákon starý i nový. Stójte na cestě a slyšte, abyste pokánie hodné činili, neb tudy vám se přiblíží královstvie nebeské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož svatý Bernard 2) svědčí řka: Ó pokánie, zdravie duše, navrácenie ctnosti, roz- ptýlenie hřiechóv, zkaženie pekla, brána nebes, cesta sprave- dlivých, nasycenie blahoslavených! Přešťastný člověk, kterýžto pokánie svaté miluje a až do konce života svého ostřiehá! Stójte na cestě Boží, bratřie moji milí! ustavičně rostúce v životě svatém, a nepřestávajte dobře činiti, nebo časem svým budete žieti v nebesiech nepřestávajíce. Amen. 1) Oddíl nebo kapitola, zde kniha. 2) Vynikající muž v středo- věku, církevní a vzdělavatelný spisovatel, opat kláštera v Clairvaux (Klervó) † 1153 viz č. 15. **
124 svatých, jenž sú položeni v zákoně Božím, jenž svítie svými životy jakožto slunce a měsiec a jiné hvězdy. Protož, naj- milejšie bratřie a sestry v Pánu bohu milé! prosímť vás pro umučenie syna Božieho, abyste rádi chodili na kázanie, cho- diece pilně poslúchali, poslúchajíce srozoměli, srozomějíce zachovali, zachovajíce aby sě poznali, poznajíce sě právě aby poznali svého najmilejšieho spasitele (neb poznati Boha jest svrchovaná spravedlnosť), poznajíce abyste jeho milovali ze všeho svého srdce a ze všie své vóle, a svého blížnieho jako sami sě, a milujíce jeho s ním sě radovali bez konce. Amen. Neb v tú dvú přikázaní záleží vešken zákon starý i nový. Stójte na cestě a slyšte, abyste pokánie hodné činili, neb tudy vám se přiblíží královstvie nebeské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož svatý Bernard 2) svědčí řka: Ó pokánie, zdravie duše, navrácenie ctnosti, roz- ptýlenie hřiechóv, zkaženie pekla, brána nebes, cesta sprave- dlivých, nasycenie blahoslavených! Přešťastný člověk, kterýžto pokánie svaté miluje a až do konce života svého ostřiehá! Stójte na cestě Boží, bratřie moji milí! ustavičně rostúce v životě svatém, a nepřestávajte dobře činiti, nebo časem svým budete žieti v nebesiech nepřestávajíce. Amen. 1) Oddíl nebo kapitola, zde kniha. 2) Vynikající muž v středo- věku, církevní a vzdělavatelný spisovatel, opat kláštera v Clairvaux (Klervó) † 1153 viz č. 15. **
Strana 125
C. Listy psané od srpna až do konce r. 1414. dyž obecný koncil do Kostnice na den 1. listopadu 1414 byl vypsán, počal král Zikmund s Husem vyjednávati o jeho osobní se k sněmu dostavení, slibuje bezpečný průvod i pomoc svou; vyjednávání dálo se prostřednictvím dvou královských dvořanů Jindřicha Lefla z Lažan a Mikše Divo- kého z Jemnišť, jakož i částečně Václava z Dubé a Jana z Chlumu, samých to přátel Husových. Hus svoliv k vůli králově odhodlal se k cestě do Kostnice a navrátil se z Krakovce do Prahy. Dozvěděv se pak, že dne 27. srpna 1414 zasedati má mimořádný synod v příčině nějaké záleži- tosti královy s duchovenstvem, učinil den před tím 26. srpna veřejná ohlášení na dveřích chrámových, na dvoře králov- ském a mnoha jiných místech, jazykem latinským, českým a německým, a domáhal se druhého dne marně předpuštění před synod, o čemž opětnou veřejnou vyhláškou dne 30. srpna Prahu uvědomil. Téhož dne obdržel písemně dvoje vysvědčení pravověrnosti: od papežského inkvisitora zemského, titulár- ního biskupa Mikuláše z Nazareta a od arcibiskupa Konrada z Vechty, sněmem zemským zvlášť dožádaného. Navrátiv se počátkem září zase na Krakovec k pobytu několikatýden- nímu, nastoupil dne 11. října cestu do Kostnice, kamž dne
C. Listy psané od srpna až do konce r. 1414. dyž obecný koncil do Kostnice na den 1. listopadu 1414 byl vypsán, počal král Zikmund s Husem vyjednávati o jeho osobní se k sněmu dostavení, slibuje bezpečný průvod i pomoc svou; vyjednávání dálo se prostřednictvím dvou královských dvořanů Jindřicha Lefla z Lažan a Mikše Divo- kého z Jemnišť, jakož i částečně Václava z Dubé a Jana z Chlumu, samých to přátel Husových. Hus svoliv k vůli králově odhodlal se k cestě do Kostnice a navrátil se z Krakovce do Prahy. Dozvěděv se pak, že dne 27. srpna 1414 zasedati má mimořádný synod v příčině nějaké záleži- tosti královy s duchovenstvem, učinil den před tím 26. srpna veřejná ohlášení na dveřích chrámových, na dvoře králov- ském a mnoha jiných místech, jazykem latinským, českým a německým, a domáhal se druhého dne marně předpuštění před synod, o čemž opětnou veřejnou vyhláškou dne 30. srpna Prahu uvědomil. Téhož dne obdržel písemně dvoje vysvědčení pravověrnosti: od papežského inkvisitora zemského, titulár- ního biskupa Mikuláše z Nazareta a od arcibiskupa Konrada z Vechty, sněmem zemským zvlášť dožádaného. Navrátiv se počátkem září zase na Krakovec k pobytu několikatýden- nímu, nastoupil dne 11. října cestu do Kostnice, kamž dne
Strana 126
126 3. listopadu dospěl, načež dne 28. listopadu na podnět svých českých nepřátel jest uvězněn, prozatím v domě jednoho ka- novníka na dobu 8 dní, dne 6. prosince pak v dominikánském klášteře. Z těchto listů jest 6 psaných ještě v Praze a 4 již z Kostnice, z cesty pak (Norimberka) toliko jeden. 44. Veřejný list.1) (V Praze r. 1414, 26. srpna.) Tyto vyhlášky veřejné, den před synodem latinsky, česky a německy učiněné, byly přibity na dvéře všech chrámů, všech kollejí, všech vrat a dveří dvoru králova, i arcibisku- pova i pánů a knížat; také byly rozeslány po jiných městech a ohlašovány s kazatelen. V této prohlašuje Hus, že chce každému žalobníku pod vzájemným závazkem utrpení rovného trestu odpovídati před synodem a před sněmem Kostnickým, byl-li by z bludařství obviněn. Mistr Jan z Husince, povýšený za bakaláře 2) svatého bohosloví, jest ochoten přijíti před nejdůstojnějšího otce p. Konráda, arcibiskupa Pražského, legáta3) apoštolské stolice, v nastávajícím shromáždění 4) všech prelátů 5) a duchovenstva království Českého, jsa pořád hotov zodpovídati se každému, kdo by ho žádal, aby vydal počet ze své víry a naděje, a viděti i vyslechnouti všecky i každého zvlášť, kteří by mu chtěli vytknouti tvrdošíjné bludařství nebo sektářství jaké- koli, aby se upsali tamtéž, jak toho vymáhá zákon Boží i právo, nedokáží-li mu řádně tvrdošíjného bludařství nebo sektářství, nésti trest pokuty.6) Jim všem před řečeným p. arcibiskupem a preláty a také v příštím obecném sněmu kostnickém s pomocí Boží chce odpovídati, státi k právu,
126 3. listopadu dospěl, načež dne 28. listopadu na podnět svých českých nepřátel jest uvězněn, prozatím v domě jednoho ka- novníka na dobu 8 dní, dne 6. prosince pak v dominikánském klášteře. Z těchto listů jest 6 psaných ještě v Praze a 4 již z Kostnice, z cesty pak (Norimberka) toliko jeden. 44. Veřejný list.1) (V Praze r. 1414, 26. srpna.) Tyto vyhlášky veřejné, den před synodem latinsky, česky a německy učiněné, byly přibity na dvéře všech chrámů, všech kollejí, všech vrat a dveří dvoru králova, i arcibisku- pova i pánů a knížat; také byly rozeslány po jiných městech a ohlašovány s kazatelen. V této prohlašuje Hus, že chce každému žalobníku pod vzájemným závazkem utrpení rovného trestu odpovídati před synodem a před sněmem Kostnickým, byl-li by z bludařství obviněn. Mistr Jan z Husince, povýšený za bakaláře 2) svatého bohosloví, jest ochoten přijíti před nejdůstojnějšího otce p. Konráda, arcibiskupa Pražského, legáta3) apoštolské stolice, v nastávajícím shromáždění 4) všech prelátů 5) a duchovenstva království Českého, jsa pořád hotov zodpovídati se každému, kdo by ho žádal, aby vydal počet ze své víry a naděje, a viděti i vyslechnouti všecky i každého zvlášť, kteří by mu chtěli vytknouti tvrdošíjné bludařství nebo sektářství jaké- koli, aby se upsali tamtéž, jak toho vymáhá zákon Boží i právo, nedokáží-li mu řádně tvrdošíjného bludařství nebo sektářství, nésti trest pokuty.6) Jim všem před řečeným p. arcibiskupem a preláty a také v příštím obecném sněmu kostnickém s pomocí Boží chce odpovídati, státi k právu,
Strana 127
127 i dle zásad a pravidel svatých otců ?) prokázati svou nevin- nosť ve jménu Kristově. Dáno tu neděli po svátku sv. Barto- loměje. 1) Pal. 178, Tom. 552—53. 2) Nejnižší hodnosť akademická, opravňující k učitelskému úřadu na vys. školách, a předcházející mi- strovství (doktorství). 3) Poslance, t. j. zástupce. ) Synodním. 5) Cír- kevních hodnostářů. *) S ním navzájem. 7) Dle církevně-právního stá- vajícího řádu církevní soudní moci; toto chybí i v české i německé vy- hlášce, naproti tomu praví v německé vyhlášce, že chce „podle svatého písma řádu svou nevinnosť dokázat“, což Husa obviniti z obojetnosti ne- opravňuje. 45. Veřejný list. 1) (V Praze r. 1414, 26. srpna.) V tomto českém, obšírnějším prohlášení Hus oznamuje, že na dvoře arcibiskupově v nejbližším synodu každému ža- lobníku chce státi a bude-li usvědčen z kacířství, trest vy- trpěti; pakli by zde žalobníků nebylo, že chce i na sněmě Kostnickém se zodpovídati, kde každý osobně a svým jménem svou žalobu přednášejž. * Já mistr Jan z Husince všemu království Českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibisku- pově, o ty všeckny nároky2) jimiž jsem nařčen křivě i na- říkán; a to v najbližším žákovstva3) svolánie. 4) Protož po- něvadž ve mnohých kútech kacíře mi obrážejí5) proti spra- vedlnosti a právu: na jevo před knězem arcibiskupem vy- stupte ti a veďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství. A buduli shledán ve kterém bludu anebo ve kterém kacířství, neodmlúvám jako bludný, jako kacieř utr- pěti. Pakliť se k tomu žádný zejmena, jenžby toho chtěl na mě vésti, nezastaví: tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Konstancii na obecném
127 i dle zásad a pravidel svatých otců ?) prokázati svou nevin- nosť ve jménu Kristově. Dáno tu neděli po svátku sv. Barto- loměje. 1) Pal. 178, Tom. 552—53. 2) Nejnižší hodnosť akademická, opravňující k učitelskému úřadu na vys. školách, a předcházející mi- strovství (doktorství). 3) Poslance, t. j. zástupce. ) Synodním. 5) Cír- kevních hodnostářů. *) S ním navzájem. 7) Dle církevně-právního stá- vajícího řádu církevní soudní moci; toto chybí i v české i německé vy- hlášce, naproti tomu praví v německé vyhlášce, že chce „podle svatého písma řádu svou nevinnosť dokázat“, což Husa obviniti z obojetnosti ne- opravňuje. 45. Veřejný list. 1) (V Praze r. 1414, 26. srpna.) V tomto českém, obšírnějším prohlášení Hus oznamuje, že na dvoře arcibiskupově v nejbližším synodu každému ža- lobníku chce státi a bude-li usvědčen z kacířství, trest vy- trpěti; pakli by zde žalobníků nebylo, že chce i na sněmě Kostnickém se zodpovídati, kde každý osobně a svým jménem svou žalobu přednášejž. * Já mistr Jan z Husince všemu království Českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibisku- pově, o ty všeckny nároky2) jimiž jsem nařčen křivě i na- říkán; a to v najbližším žákovstva3) svolánie. 4) Protož po- něvadž ve mnohých kútech kacíře mi obrážejí5) proti spra- vedlnosti a právu: na jevo před knězem arcibiskupem vy- stupte ti a veďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství. A buduli shledán ve kterém bludu anebo ve kterém kacířství, neodmlúvám jako bludný, jako kacieř utr- pěti. Pakliť se k tomu žádný zejmena, jenžby toho chtěl na mě vésti, nezastaví: tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Konstancii na obecném
Strana 128
128 sboru a na prohlášeném postaviti, budeli tu papež, před pa- pežem, a před toho sboru žákovstvem.6) A víli kto na mě co bludného, anebo co kacieřského, chystaj sě tam, aby to vedl tam na mě ze jmena svého před prohlášeným sborem: a já za svú pravdu nechci se liknovati, ni malému, ni to velkému řádem odpoviedati. A protož rozvažtež to dobří lidé, ktož spravedlnosť milujete, žádámli co proti právu Bo- žiemu aneb lidskému písmem tímto nepravého? Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšenie, tehdy buď svědomo všemu Če- skému královstvie, žeť to mú vinú neschází 1) Pal. 178, Tom. 552—53. 2) Nařknutí. 3) Duchovenstvo (jinak studentstvo). 4) Synod. 5) Se ho s urážkou a k poškození dotýkají ná- zvem kacíře, ho kacířem bijí. 46. Veřejný list.1) (V Praze r. 1414, 30. srpna.) Když zmíněný synod 27. srpna zasedal, přišli před dvůr arcibiskupův Jan z Jesenic, Šimon z Tišnova, Prokop z Plzně, Jan z Příbrami a j. žádajíce pro Husa za přístup k synodu za účelem jednání v prohlášeních naznačeného. Ale maršálek arcibiskupův Oldřich Šváb ze Švábenic ani Hu- sovi ani zástupcům jeho vstoupiti nedovolil. To ohlašuje Hus králi a vládě v přítomném listě na dvéře králova dvoru na Starém Městě přibitém, žádá za svědectví, že žádný ža- lobník proti němu nepovstal a že mu zamýšlené osprave- dlnění dovoleno nebylo, oznamuje, že se do Kostnice do- staví a vybízí k témuž své odpůrce. Králově Milosti i králové, radě jich i správci dvoru králova, i všemu dvoru královskému. Já mistr Jan Hus ozna- mují i také ohlašuji, že když jsem od jistých lidí dobře zpraven, že listy sú přišly KMti od papeže,2) kýmkolivěk
128 sboru a na prohlášeném postaviti, budeli tu papež, před pa- pežem, a před toho sboru žákovstvem.6) A víli kto na mě co bludného, anebo co kacieřského, chystaj sě tam, aby to vedl tam na mě ze jmena svého před prohlášeným sborem: a já za svú pravdu nechci se liknovati, ni malému, ni to velkému řádem odpoviedati. A protož rozvažtež to dobří lidé, ktož spravedlnosť milujete, žádámli co proti právu Bo- žiemu aneb lidskému písmem tímto nepravého? Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšenie, tehdy buď svědomo všemu Če- skému královstvie, žeť to mú vinú neschází 1) Pal. 178, Tom. 552—53. 2) Nařknutí. 3) Duchovenstvo (jinak studentstvo). 4) Synod. 5) Se ho s urážkou a k poškození dotýkají ná- zvem kacíře, ho kacířem bijí. 46. Veřejný list.1) (V Praze r. 1414, 30. srpna.) Když zmíněný synod 27. srpna zasedal, přišli před dvůr arcibiskupův Jan z Jesenic, Šimon z Tišnova, Prokop z Plzně, Jan z Příbrami a j. žádajíce pro Husa za přístup k synodu za účelem jednání v prohlášeních naznačeného. Ale maršálek arcibiskupův Oldřich Šváb ze Švábenic ani Hu- sovi ani zástupcům jeho vstoupiti nedovolil. To ohlašuje Hus králi a vládě v přítomném listě na dvéře králova dvoru na Starém Městě přibitém, žádá za svědectví, že žádný ža- lobník proti němu nepovstal a že mu zamýšlené osprave- dlnění dovoleno nebylo, oznamuje, že se do Kostnice do- staví a vybízí k témuž své odpůrce. Králově Milosti i králové, radě jich i správci dvoru králova, i všemu dvoru královskému. Já mistr Jan Hus ozna- mují i také ohlašuji, že když jsem od jistých lidí dobře zpraven, že listy sú přišly KMti od papeže,2) kýmkolivěk
Strana 129
129 vypravené já nevědě, v nichž sě píše, aby KMt stála o to, aby z své země České vyplel kacieře rozmnožené; a poně- vadž na mě ufám Bohu bez mého proviněnie poskřek3) jest i s ponukem,4) aby pro mě neměl Králova Milosť utrhánie a Česká země pohaněnie, rozeslal jsem mnoho listóv i roz- lepal, podávaje sě na dvor arcibiskupóv, že chci tu státi k své pravdě najprv ohledánie; a jestli kto v celé tejto České zemi, jenžby věděl které kacieřství, aby sě na dvoře arcibisku- pově ohlásil a tu sě ze jmena svého proti mně zastavil. A poněvadž žádný sě jest nezjevil, a kněz 5) arcibiskup mne a mých poručníkóv6) státi nedopustil: protož prosím KMti pro spravedlivosť, i králové, i jich rady i zprávce všeho kralova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spravedlivé svědomie 7), že sem sě k tomu podával, o to zjevně listy lepal, a že žádný v této zemi o to proti mně sě nezastavil. A přes to ještě přese všeckno ohlašuji celé České zemi i jiným zemiem před časy dosti velikým, že chci státi v Konstanci na prohlášeném sboru, budeli tu papež, před papežem, a před tiem obecním sborem. A vieli kto na mě které kacieřstvo, chystajž sě tam na ten sbor, aby tam před papežem i přede vším sborem ze jmena svého vedl na mě, které je kdy slýchal ote mne kacieřstvie. A budeli na mne které kacieřstvie dovedeno, neodmlúvám jako kacieř utrpěti: jehož ufám úplně milému Bohu, že lidem utrhavým pravdy protivníkóm nepřepustí nad pravdú svítěziti. 1) Tom. 553, 550, (Pal. 178. 2) Jana XXIII., který stěžoval si králi na rozmáhání se kacířství Viklefova a vyplenění jeho žádal. 3) Po- křik. 3) S drážděním. 5) Konrad. 6) Zástupců viz úvod. 7) Svědectví. Na vybídnutí Husovo žádný žalobník veřejně se nepřihlásil, ale tajně sbírali svědectví proti němu pro Kostnický sněm.
129 vypravené já nevědě, v nichž sě píše, aby KMt stála o to, aby z své země České vyplel kacieře rozmnožené; a poně- vadž na mě ufám Bohu bez mého proviněnie poskřek3) jest i s ponukem,4) aby pro mě neměl Králova Milosť utrhánie a Česká země pohaněnie, rozeslal jsem mnoho listóv i roz- lepal, podávaje sě na dvor arcibiskupóv, že chci tu státi k své pravdě najprv ohledánie; a jestli kto v celé tejto České zemi, jenžby věděl které kacieřství, aby sě na dvoře arcibisku- pově ohlásil a tu sě ze jmena svého proti mně zastavil. A poněvadž žádný sě jest nezjevil, a kněz 5) arcibiskup mne a mých poručníkóv6) státi nedopustil: protož prosím KMti pro spravedlivosť, i králové, i jich rady i zprávce všeho kralova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spravedlivé svědomie 7), že sem sě k tomu podával, o to zjevně listy lepal, a že žádný v této zemi o to proti mně sě nezastavil. A přes to ještě přese všeckno ohlašuji celé České zemi i jiným zemiem před časy dosti velikým, že chci státi v Konstanci na prohlášeném sboru, budeli tu papež, před papežem, a před tiem obecním sborem. A vieli kto na mě které kacieřstvo, chystajž sě tam na ten sbor, aby tam před papežem i přede vším sborem ze jmena svého vedl na mě, které je kdy slýchal ote mne kacieřstvie. A budeli na mne které kacieřstvie dovedeno, neodmlúvám jako kacieř utrpěti: jehož ufám úplně milému Bohu, že lidem utrhavým pravdy protivníkóm nepřepustí nad pravdú svítěziti. 1) Tom. 553, 550, (Pal. 178. 2) Jana XXIII., který stěžoval si králi na rozmáhání se kacířství Viklefova a vyplenění jeho žádal. 3) Po- křik. 3) S drážděním. 5) Konrad. 6) Zástupců viz úvod. 7) Svědectví. Na vybídnutí Husovo žádný žalobník veřejně se nepřihlásil, ale tajně sbírali svědectví proti němu pro Kostnický sněm.
Strana 130
130 47. Zikmundovi, králi Římskému a Uherskému. 1) (V Praze r. 1414, 1. září.) Prve než Hus před svým odjezdem do Kostnice na- posledy z Prahy na hrad Krakovec se byl uchýlil, dopsal králi Žikmundovi; jak patrno, nebyl to první list; Hus prosí za podporu, aby veřejně na sněmě víru svou směl vyznati, děkuje za ochotu králem projevenou a vykládá, že proto byl stíhán, poněvadž ku Kristu chtěl přiváděti. Nejjasnějšímu mocnáři a pánu, p. Zikmundovi, králi Římskému a Uherskému atd., svému pánu milostivému posýlá prosbu poníženou s vroucím přáním svého srdce, aby mu hojně přibývalo zdaru, míru a lásky a po správě nynějšího života, aby mu byl darován život věčný ve slávě. Nejjasnější mocnáři a nejmilostivější pane! O přízni, s jakou Vaše laskavost mne chudičkého nejmilostivěji si všímá, přemítaje vší silou srdce svého, nedovedu tím či oním způsobem odpověděti, ale cítím se zavázán vyprošovati si pro šťastnou vládu Vaší Milosti královské milosrdenství všemohoucího Pána, který dle zásluhy splacuje každému. Nedávno poslal jsem odpověď Vaší Jasnosti po Štěpánu Harnsmeistrovi, že podle zprávy p. Jindřicha Lefla z Lažan,2) jak si přeje Vaše Milost, zamýšlím poníženě šíji svou sklo- niti a jsa od Vás chráněn bezpečným průvodním listem 3) pod záštitou nejvyššího Pána přijíti před příští sněm Kost- nický. Pročež chtěje toho řádně dosíci, po celé Praze dal jsem vyhlášky latinsky i česky, jichž rozesýlám hojnosť, aby je vyvěšovali a po jiných obcích rozesýlali a v řečech ozna- movali. Vaší pak milosti žádám prose poníženě v Pánu, aby
130 47. Zikmundovi, králi Římskému a Uherskému. 1) (V Praze r. 1414, 1. září.) Prve než Hus před svým odjezdem do Kostnice na- posledy z Prahy na hrad Krakovec se byl uchýlil, dopsal králi Žikmundovi; jak patrno, nebyl to první list; Hus prosí za podporu, aby veřejně na sněmě víru svou směl vyznati, děkuje za ochotu králem projevenou a vykládá, že proto byl stíhán, poněvadž ku Kristu chtěl přiváděti. Nejjasnějšímu mocnáři a pánu, p. Zikmundovi, králi Římskému a Uherskému atd., svému pánu milostivému posýlá prosbu poníženou s vroucím přáním svého srdce, aby mu hojně přibývalo zdaru, míru a lásky a po správě nynějšího života, aby mu byl darován život věčný ve slávě. Nejjasnější mocnáři a nejmilostivější pane! O přízni, s jakou Vaše laskavost mne chudičkého nejmilostivěji si všímá, přemítaje vší silou srdce svého, nedovedu tím či oním způsobem odpověděti, ale cítím se zavázán vyprošovati si pro šťastnou vládu Vaší Milosti královské milosrdenství všemohoucího Pána, který dle zásluhy splacuje každému. Nedávno poslal jsem odpověď Vaší Jasnosti po Štěpánu Harnsmeistrovi, že podle zprávy p. Jindřicha Lefla z Lažan,2) jak si přeje Vaše Milost, zamýšlím poníženě šíji svou sklo- niti a jsa od Vás chráněn bezpečným průvodním listem 3) pod záštitou nejvyššího Pána přijíti před příští sněm Kost- nický. Pročež chtěje toho řádně dosíci, po celé Praze dal jsem vyhlášky latinsky i česky, jichž rozesýlám hojnosť, aby je vyvěšovali a po jiných obcích rozesýlali a v řečech ozna- movali. Vaší pak milosti žádám prose poníženě v Pánu, aby
Strana 131
131 pro česť Boží, prospěch svaté církve, též pro česť království Českého, jehož dědicem aby byla Vaše Jasnosť, král králů chtěl a tak způsobil, aby přirozenou náklonností přála si jeho prospěchu a cti: kéž by na mou osobu tak ráčila rozšířiti svou milosť, abych v míru přicházeje v samém obecném sněmu mohl veřejně vyznati víru, které se držím. Neboť jako jsem ničemu neučil v skrytě, ale veřejně, kde se nej- více scházejí mistři, bakaláři, kněží, páni, vojíni a ostatní lid, tak si přeji ne v skrytě, ale ve veřejném slyšení býti slyšen, býti vyslýchán, kázati a všem, kteří budou chtíti mne viniti, třeba jich bude sebe více, odpovídati s pomocí ducha Páně. A nebudu se, doufám, báti vyznávati Krista Pána a za jeho zákon nejpravdivější, nastane-li potřeba, vytrpěti smrt. Sám zajisté král králů a pán panujících, Bůh pravý, jsa chudý, tichý a ponížený trpěl za nás nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho; sám, kterýž hříchu ne- učinil aniž jest lesť nalezena v ústech jeho, jenž ponižuje se smrtí svou smrť naši zmařil, zavázal také nás k trpení poníženému, a to ne na prázdno, když řekl: Blahoslavení, kteří protivenství trpí pro spravedlnosť, nebo jejich jest krá- lovství nebeské. O tomto já, sluha jeho v naději, třeba ne- užitečný, přemítaje na mysli častěji, chtěl jsem i kněžstvo i lid přivésti k jeho následování; pročež dostal jsem se v ne- návisť, ne u všeho lidu, ale u těch, kteří sami Pánu mravy svými se protiví. Byv od nich velmi často poháněn před úřad arcibiskupský, vždycky jsem se ukázal nevinným; konečně byv pohnán před úřad papežský,4) nikdy nemohl jsem si vy- moci slyšení pomocí zástupců a zastanců svých. A tak jsem se odevzdal do rukou nejspravedlivějšího soudce, 5) pro jehož slávu Vaše laskavosť, doufám, se mi postará o bezpečné a veřejné slyšení za ochrany Pána Ježíše Krista. Útěchy jsem konečně nabyl z toho, co mi oznámil urozený a statečný pán Mikeš Divoký,2) vzácný posel Vaší Milosti, že tak přátelsky a vytrvale Vaše Výsosť mne má v paměti, chtějíc ke konci 9*)
131 pro česť Boží, prospěch svaté církve, též pro česť království Českého, jehož dědicem aby byla Vaše Jasnosť, král králů chtěl a tak způsobil, aby přirozenou náklonností přála si jeho prospěchu a cti: kéž by na mou osobu tak ráčila rozšířiti svou milosť, abych v míru přicházeje v samém obecném sněmu mohl veřejně vyznati víru, které se držím. Neboť jako jsem ničemu neučil v skrytě, ale veřejně, kde se nej- více scházejí mistři, bakaláři, kněží, páni, vojíni a ostatní lid, tak si přeji ne v skrytě, ale ve veřejném slyšení býti slyšen, býti vyslýchán, kázati a všem, kteří budou chtíti mne viniti, třeba jich bude sebe více, odpovídati s pomocí ducha Páně. A nebudu se, doufám, báti vyznávati Krista Pána a za jeho zákon nejpravdivější, nastane-li potřeba, vytrpěti smrt. Sám zajisté král králů a pán panujících, Bůh pravý, jsa chudý, tichý a ponížený trpěl za nás nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho; sám, kterýž hříchu ne- učinil aniž jest lesť nalezena v ústech jeho, jenž ponižuje se smrtí svou smrť naši zmařil, zavázal také nás k trpení poníženému, a to ne na prázdno, když řekl: Blahoslavení, kteří protivenství trpí pro spravedlnosť, nebo jejich jest krá- lovství nebeské. O tomto já, sluha jeho v naději, třeba ne- užitečný, přemítaje na mysli častěji, chtěl jsem i kněžstvo i lid přivésti k jeho následování; pročež dostal jsem se v ne- návisť, ne u všeho lidu, ale u těch, kteří sami Pánu mravy svými se protiví. Byv od nich velmi často poháněn před úřad arcibiskupský, vždycky jsem se ukázal nevinným; konečně byv pohnán před úřad papežský,4) nikdy nemohl jsem si vy- moci slyšení pomocí zástupců a zastanců svých. A tak jsem se odevzdal do rukou nejspravedlivějšího soudce, 5) pro jehož slávu Vaše laskavosť, doufám, se mi postará o bezpečné a veřejné slyšení za ochrany Pána Ježíše Krista. Útěchy jsem konečně nabyl z toho, co mi oznámil urozený a statečný pán Mikeš Divoký,2) vzácný posel Vaší Milosti, že tak přátelsky a vytrvale Vaše Výsosť mne má v paměti, chtějíc ke konci 9*)
Strana 132
132 chvalitebnému přivésti skutek můj; což také učiní ke cti a slávě krále králů. Psal jsem vlastní rukou na den sv. Jiljí. Já mistr Jan Hus, ponížený prosebník Vaší Milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. 1) Pal. 179, Tom. 554. 2) Příznivci Husovi a sprostředkovatelé mezi ním a králem Zikm. 3) Průvodní list obdržel teprv v Kostnici; jím měl nabýti nejen ochrany na cestě do Kostnice a na sněmě, nýbrž jím měl nabýti i práva bezpečného návratu, když by soudu sněmu se nechtěl podrobiti. 4) K němuž Hus r. 1410 do Bononie poslal tři své zástupce, vedené Janem z Jesenic, kteří však nebyli přijati, nýbrž uvěz- něni. Viz č. 14, 24, 25. 5) Viz list č. 25. 48. Českým přátelům při počátku cesty do Kostnice. 1) (R. 1414, 10. října.) Na Krakovci pobyl Hus ještě asi 5 týdnů. V tom čase připravoval se k daleké cestě své a zejména přičinil k ob- žalobám od nepřátel v Praze sepsaným a přítelem nějakým mu doručeným své poznámky. Do Prahy se as sotva více navrátil, nýbrž nastoupil dne 11. října přímo z Krakovce cestu do Kostnice (podle Tomka) a nikoliv z Prahy po opět- ném se z Krakovce navrácení (jak Palacký míní); nebo v tomto případě by se byl Hus ústně a osobně na veřejném kázání s milými sobě Pražany rozloučil, čehož že učiniti nemohl, v přítomném listé želí. Den před svým odchodem vydal Hus ještě dva listy: soukromý list mistru Martinovi a přítomný list pro českou veřejnosť, dojemný to list na roz- loučenou; v něm vyznává, že skrze přátely své oznámí fa- lešná svědectví nepřátel a že všechna jakákoliv protivenství v Kostnici statečně snese v důvěře v pomoc Boží a v násle- dování příkladu Kristova. Mistr Jan Hus, v nadějí kněz a sluha Pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím a sestrám v Pánu Ježí- šovi, jenž sú Božie slovo skrze mě slýchali a přijeli: milosť
132 chvalitebnému přivésti skutek můj; což také učiní ke cti a slávě krále králů. Psal jsem vlastní rukou na den sv. Jiljí. Já mistr Jan Hus, ponížený prosebník Vaší Milosti ve jménu Pána Ježíše Krista. 1) Pal. 179, Tom. 554. 2) Příznivci Husovi a sprostředkovatelé mezi ním a králem Zikm. 3) Průvodní list obdržel teprv v Kostnici; jím měl nabýti nejen ochrany na cestě do Kostnice a na sněmě, nýbrž jím měl nabýti i práva bezpečného návratu, když by soudu sněmu se nechtěl podrobiti. 4) K němuž Hus r. 1410 do Bononie poslal tři své zástupce, vedené Janem z Jesenic, kteří však nebyli přijati, nýbrž uvěz- něni. Viz č. 14, 24, 25. 5) Viz list č. 25. 48. Českým přátelům při počátku cesty do Kostnice. 1) (R. 1414, 10. října.) Na Krakovci pobyl Hus ještě asi 5 týdnů. V tom čase připravoval se k daleké cestě své a zejména přičinil k ob- žalobám od nepřátel v Praze sepsaným a přítelem nějakým mu doručeným své poznámky. Do Prahy se as sotva více navrátil, nýbrž nastoupil dne 11. října přímo z Krakovce cestu do Kostnice (podle Tomka) a nikoliv z Prahy po opět- ném se z Krakovce navrácení (jak Palacký míní); nebo v tomto případě by se byl Hus ústně a osobně na veřejném kázání s milými sobě Pražany rozloučil, čehož že učiniti nemohl, v přítomném listé želí. Den před svým odchodem vydal Hus ještě dva listy: soukromý list mistru Martinovi a přítomný list pro českou veřejnosť, dojemný to list na roz- loučenou; v něm vyznává, že skrze přátely své oznámí fa- lešná svědectví nepřátel a že všechna jakákoliv protivenství v Kostnici statečně snese v důvěře v pomoc Boží a v násle- dování příkladu Kristova. Mistr Jan Hus, v nadějí kněz a sluha Pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím a sestrám v Pánu Ježí- šovi, jenž sú Božie slovo skrze mě slýchali a přijeli: milosť
Strana 133
133 a pokoj od Boha otce našeho i od ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přebývali. Věrní a milí přietelé! Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo Boží bez kacieřstvie a a bez bludóv, jakož viete, a má žádosť byla, jest a bude až do mé smrti vaše spasenie. A byl sem umínil vám kázati před svú jiezdú, nežbych odjel k svolánie do Konstancie, a zejména vám ohlásiti křivé svědectvie2) i svědky, jenž sú proti mně svědčili, jež mám všecky popsány i s jich svě- dectvími; a tiť vám budú ohlášeni, proto aby, potupieli mě neb na smrť odsúdie, aby vy to vědúce nelekali sě, bych pro které kacieřstvie, jež bych držel, byl odsúzen; a také proto, abyste stáli v té pravdě, bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze věrné kazatele, a skrze mě nestatečného a poznati; a třetie proto, abyste sě uměli lsti- vých a pokrytých kazatelóv varovati. A jižť vypravil sem sě na cestu bez kleitu, 3) mezi velmi veliké a velmi mnohé ne- přátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřietelé, jakož na svědectví poznáte, a po skonánie svolánie4) zviete; jichž mnoho viece bude, než jest bylo proti našemu milosrdnému vykupiteli, i biskupóv i mistróv i kniežat světských i zákon- níkóv. Ale ufámť svému milostivému, múdrému a mocnému spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú mo- dlitbu dá mi múdrosť a statečnosť ducha svatého, abych se- trval, a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti; ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrť trpěti, jakož jest sám trpěl, a své najmilejšie slúhy o též poddal, a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli. On Bóh, a my jeho stvořenie, on Pán a my slúhy, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on bez hříchu a my hřiešní, on nepotřebný a my potřební. On taký trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hřiechóv a ot věčných muk zbavenie. Jistě věr- nému jeho slúze nelze jest ztratiti, když s jeho pomocí se-
133 a pokoj od Boha otce našeho i od ducha svatého, aby bez poskvrny v pravdě jeho přebývali. Věrní a milí přietelé! Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo Boží bez kacieřstvie a a bez bludóv, jakož viete, a má žádosť byla, jest a bude až do mé smrti vaše spasenie. A byl sem umínil vám kázati před svú jiezdú, nežbych odjel k svolánie do Konstancie, a zejména vám ohlásiti křivé svědectvie2) i svědky, jenž sú proti mně svědčili, jež mám všecky popsány i s jich svě- dectvími; a tiť vám budú ohlášeni, proto aby, potupieli mě neb na smrť odsúdie, aby vy to vědúce nelekali sě, bych pro které kacieřstvie, jež bych držel, byl odsúzen; a také proto, abyste stáli v té pravdě, bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze věrné kazatele, a skrze mě nestatečného a poznati; a třetie proto, abyste sě uměli lsti- vých a pokrytých kazatelóv varovati. A jižť vypravil sem sě na cestu bez kleitu, 3) mezi velmi veliké a velmi mnohé ne- přátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřietelé, jakož na svědectví poznáte, a po skonánie svolánie4) zviete; jichž mnoho viece bude, než jest bylo proti našemu milosrdnému vykupiteli, i biskupóv i mistróv i kniežat světských i zákon- níkóv. Ale ufámť svému milostivému, múdrému a mocnému spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú mo- dlitbu dá mi múdrosť a statečnosť ducha svatého, abych se- trval, a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti; ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrť trpěti, jakož jest sám trpěl, a své najmilejšie slúhy o též poddal, a nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli. On Bóh, a my jeho stvořenie, on Pán a my slúhy, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on bez hříchu a my hřiešní, on nepotřebný a my potřební. On taký trpěl, i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hřiechóv a ot věčných muk zbavenie. Jistě věr- nému jeho slúze nelze jest ztratiti, když s jeho pomocí se-
Strana 134
134 trvá. Protož, milá bratřie a milé sestry, modlte se snažně, ať mi ráčí dáti setrvánie, a aby mě ráčil ostřieci od po- skvrněnie. A jestli k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrť, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého podstúpiti. Pakli jest k našemu lepšiemu, aby mě vám ráčil navrátiti, i tam i zase veda bez poskvrny: abychom ještě spolu v jeho zá- koně sě poučili, a antikristových sietí něco porušili, a bu- dúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad v Praze viece mě před smrtí neuzříte: pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem se veseleji uzříme; a ovšem když v ra- dosti nebeské spolu sě shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti, jenž jest z mrtvých vyvedl pastýře velikého, krví jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectvie, rač vás ve všem dobrém spósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie, aby majíce pokoj ve cnostech, došli věčného pokoje skrze Pána našeho Jesu Krista, jenž jest Bóh věčný a člověk pravý z panny Marie porozený. Jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vy- volenými, s nimižto zde v pravdě setrvajíc v radosti ne- beské budeme přebývati. Amen. 1) Pal. 182, 199, Tom. 556, 574. 2) Viz č. 54 úvod. 3) Průvod- ního listu Zikmundova. 4) Sněmu. 49. Mistru Martinovi, žáku svému.1) (R. 1414, 10. října.) Tento list, nazývaný obyčejně závětí Husovou, zanechal Hus zapečetěný Martinovi se žádostí pod nadpisem, aby ho dříve neotevřel, leč by slyšel, že podstoupil smrť. Hus Martina nebo Martinka z Volyně, svého nejdraž- šího a nejdůvěrnějšího žáka a přítele (viz ještě listy mu poslané č. 23. a 79.) napomíná, k cudnému a čistému životu, k dbání svých povinností, byl-li by za faráře povolán; vy-
134 trvá. Protož, milá bratřie a milé sestry, modlte se snažně, ať mi ráčí dáti setrvánie, a aby mě ráčil ostřieci od po- skvrněnie. A jestli k jeho chvále a k vašemu prospěchu má smrť, ať mi ji ráčí dáti bez strachu zlého podstúpiti. Pakli jest k našemu lepšiemu, aby mě vám ráčil navrátiti, i tam i zase veda bez poskvrny: abychom ještě spolu v jeho zá- koně sě poučili, a antikristových sietí něco porušili, a bu- dúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad v Praze viece mě před smrtí neuzříte: pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem se veseleji uzříme; a ovšem když v ra- dosti nebeské spolu sě shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti, jenž jest z mrtvých vyvedl pastýře velikého, krví jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectvie, rač vás ve všem dobrém spósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie, aby majíce pokoj ve cnostech, došli věčného pokoje skrze Pána našeho Jesu Krista, jenž jest Bóh věčný a člověk pravý z panny Marie porozený. Jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vy- volenými, s nimižto zde v pravdě setrvajíc v radosti ne- beské budeme přebývati. Amen. 1) Pal. 182, 199, Tom. 556, 574. 2) Viz č. 54 úvod. 3) Průvod- ního listu Zikmundova. 4) Sněmu. 49. Mistru Martinovi, žáku svému.1) (R. 1414, 10. října.) Tento list, nazývaný obyčejně závětí Husovou, zanechal Hus zapečetěný Martinovi se žádostí pod nadpisem, aby ho dříve neotevřel, leč by slyšel, že podstoupil smrť. Hus Martina nebo Martinka z Volyně, svého nejdraž- šího a nejdůvěrnějšího žáka a přítele (viz ještě listy mu poslané č. 23. a 79.) napomíná, k cudnému a čistému životu, k dbání svých povinností, byl-li by za faráře povolán; vy-
Strana 135
135 znává se mu ze svých hříchů (na svědectví, jak probuzené a citlivé měl svědomí) a činí konečně svou závěť v příčině skrovného majetku svého. Mistře Martine, bratře nejdražší v Kristu! Napomínám tě v Pánu, abys se bál Boha, jeho přikázání zachovával, vy- hýbal se společnostem ženským a byl obezřelý, když po- sloucháš zpověď žen, aby pomocí pokrytectví ženského sa- tanáš tě nepodvedl; neboť praví Augustin:2) Nevěř pobož- nosti, protože čím je pobožnější, tím je bujnější a pod rouškou zbožnosti skrývá se uvnitř útroba žádostivá. I střez se tedy, abys nepřišel o nenahraditelné panictví, které doufám zachováváš. Pamatuj, že od mládí tvého jsem tě učil sloužiti Kristu Ježíši a, jak bych tě byl naučil, kdybych byl mohl, za jeden den rád, co jsem věděl. Víš také, že jsem zatra- coval lakotu a nespořádaný život kněžský, začež z milosti Boží trpím pronásledování, které brzo proti mně bude do- vršeno; a nebojím se zahanben býti pro jméno Ježíše Krista. Prosím tě také srdečně, abys nedychtil po statcích; budeš-li nicméně zavolán k plebánství,3) česť Boží, spása duší a práce ať tebou vládnou, ne majetek prasat neb polností. A staneš-li se plebánem, měj se na pozoru, abys neměl mladou kuchařku, abys nevzdělával více příbytek než duši svou; hleď, abys byl vzdělavatelem stánku duchovního, jsa nakloněn k chudým a ponížen; a abys neprojídal statky v hodech. Bojím se také, nenapravíš-li života svého upouštěje od krásných šatů a nadbytečných, že těžce budeš pokárán od Pána; jakož i já nešťastný budu pokárán, jenž jsem je míval dav se svésti špatným zvykem lidí, mezi nimiž byl jsem raněn proti Bohu duchem pýchy. A proto že's mé mluvení a hlásání veřejné od mládí svého znamenitě poznal, není mi třeba ti více psáti. Ale prosím tě pro milosrdenství Ježíše
135 znává se mu ze svých hříchů (na svědectví, jak probuzené a citlivé měl svědomí) a činí konečně svou závěť v příčině skrovného majetku svého. Mistře Martine, bratře nejdražší v Kristu! Napomínám tě v Pánu, abys se bál Boha, jeho přikázání zachovával, vy- hýbal se společnostem ženským a byl obezřelý, když po- sloucháš zpověď žen, aby pomocí pokrytectví ženského sa- tanáš tě nepodvedl; neboť praví Augustin:2) Nevěř pobož- nosti, protože čím je pobožnější, tím je bujnější a pod rouškou zbožnosti skrývá se uvnitř útroba žádostivá. I střez se tedy, abys nepřišel o nenahraditelné panictví, které doufám zachováváš. Pamatuj, že od mládí tvého jsem tě učil sloužiti Kristu Ježíši a, jak bych tě byl naučil, kdybych byl mohl, za jeden den rád, co jsem věděl. Víš také, že jsem zatra- coval lakotu a nespořádaný život kněžský, začež z milosti Boží trpím pronásledování, které brzo proti mně bude do- vršeno; a nebojím se zahanben býti pro jméno Ježíše Krista. Prosím tě také srdečně, abys nedychtil po statcích; budeš-li nicméně zavolán k plebánství,3) česť Boží, spása duší a práce ať tebou vládnou, ne majetek prasat neb polností. A staneš-li se plebánem, měj se na pozoru, abys neměl mladou kuchařku, abys nevzdělával více příbytek než duši svou; hleď, abys byl vzdělavatelem stánku duchovního, jsa nakloněn k chudým a ponížen; a abys neprojídal statky v hodech. Bojím se také, nenapravíš-li života svého upouštěje od krásných šatů a nadbytečných, že těžce budeš pokárán od Pána; jakož i já nešťastný budu pokárán, jenž jsem je míval dav se svésti špatným zvykem lidí, mezi nimiž byl jsem raněn proti Bohu duchem pýchy. A proto že's mé mluvení a hlásání veřejné od mládí svého znamenitě poznal, není mi třeba ti více psáti. Ale prosím tě pro milosrdenství Ježíše
Strana 136
136 Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou's na mně spatřil. Víš, že jsem — jak mne to bolí! — před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, zmařil čas a často jiné i sebe onou hrou nešťastně přivedl do hněvivosti. Pročež dopustiv se i jiných chyb bezpočetných, odevzdávám se tvým prosbám k Pánu nejmilostivějšímu za odpuštění, pokud bys si nelenoval vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil život můj říditi a po překonání ničemností nynějšího věku, těla, světa a ďábla, aspoň v den soudný mne usídliti v nebeské vlasti. Buď zdráv v Kristu Ježíši se všemi, kteří ostříhají zákona jeho. Sukni šedivou kdybys chtěl nechati si pro sebe na památku; ale ty se štítíš, myslím, šedivé barvy; tedy dáš ji, komu se ti lépe bude zdáti. Sukni bílou dáš plebánovi.4 Žáku mému Jiřímu či Jiříkovi 4) také dáš 1 kopu neb šedivou sukni, protože mi věrně sloužil. („Následuje nadpis.“) Prosím té, abys tohoto listu neotvíral, leč dostaneš-li zprávu o tom, že jsem mrtev. 1) Pal. 183, Tom. 583. 2) Nejvíce vynikající církevní otec zá- padní církve, na něhož reformátoři nejvíce se odvolávali, byl biskupem v Hippo v Africe a spisovatelem, † 430. Viz č. 10. 3) K farářství. *) O nich se zmiňuje Hus ještě v listech č. 71 a 79; ale ničeho urči- tějšího o nich ba ani jméno plebánovo nevíme, než to, že Husovi při- sluhovali. 50. Českým přátelům.1) (V Norimberce, r. 1414, 20. října. Dne 11. října nastoupil Hus cestu do Kostnice bez průvodního, ač slíbeného královského listu; průvodčí jeho k ochraně králem Václavem v dorozumění se Zikmundem mu dání byli páni Jan z Chlumu, příjmím Kepka, Václav z Dubé a na Leštně (a Jindřich z Chlumu a na Lacemboku, kterýž o něco dříve pro průvodní list k Zikmundovi někde na Rýně meškajícímu byl vyjel a teprv v Kostnici k Husovi se připojil); mimo to byl v průvodu: mistr Jan z Reinšteina,
136 Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou's na mně spatřil. Víš, že jsem — jak mne to bolí! — před kněžstvím svým rád a často hrál v šachy, zmařil čas a často jiné i sebe onou hrou nešťastně přivedl do hněvivosti. Pročež dopustiv se i jiných chyb bezpočetných, odevzdávám se tvým prosbám k Pánu nejmilostivějšímu za odpuštění, pokud bys si nelenoval vzývati jeho milosrdenství, aby ráčil život můj říditi a po překonání ničemností nynějšího věku, těla, světa a ďábla, aspoň v den soudný mne usídliti v nebeské vlasti. Buď zdráv v Kristu Ježíši se všemi, kteří ostříhají zákona jeho. Sukni šedivou kdybys chtěl nechati si pro sebe na památku; ale ty se štítíš, myslím, šedivé barvy; tedy dáš ji, komu se ti lépe bude zdáti. Sukni bílou dáš plebánovi.4 Žáku mému Jiřímu či Jiříkovi 4) také dáš 1 kopu neb šedivou sukni, protože mi věrně sloužil. („Následuje nadpis.“) Prosím té, abys tohoto listu neotvíral, leč dostaneš-li zprávu o tom, že jsem mrtev. 1) Pal. 183, Tom. 583. 2) Nejvíce vynikající církevní otec zá- padní církve, na něhož reformátoři nejvíce se odvolávali, byl biskupem v Hippo v Africe a spisovatelem, † 430. Viz č. 10. 3) K farářství. *) O nich se zmiňuje Hus ještě v listech č. 71 a 79; ale ničeho urči- tějšího o nich ba ani jméno plebánovo nevíme, než to, že Husovi při- sluhovali. 50. Českým přátelům.1) (V Norimberce, r. 1414, 20. října. Dne 11. října nastoupil Hus cestu do Kostnice bez průvodního, ač slíbeného královského listu; průvodčí jeho k ochraně králem Václavem v dorozumění se Zikmundem mu dání byli páni Jan z Chlumu, příjmím Kepka, Václav z Dubé a na Leštně (a Jindřich z Chlumu a na Lacemboku, kterýž o něco dříve pro průvodní list k Zikmundovi někde na Rýně meškajícímu byl vyjel a teprv v Kostnici k Husovi se připojil); mimo to byl v průvodu: mistr Jan z Reinšteina,
Strana 137
137 příjmím „kardinál“, bakalář Petr z Mladenovic, tajemník Jana z Chlumu a j. Cesta vedla následujícími bavorskými městy: Pernov, nedaleko českého Tachova, Nové Město, Weiden, Sulzpach, Herspruk, Lauf, Norimberk a Bibrach. Všudy na cestě lepil Hus ve větších městech vyhlášky latinské a ně- mecké na dvéře chrámové, jimiž vyzýval, aby, měl-li by kdo žaloby proti němu, je na sněmě přednesl. Tento list poslal z Norimberka nepochybně po kupcích do Čech se beroucích, oznamuje v něm své příhody na cestě a jak v přemnohých německých městech, zvláště v Norim- berce, laskavě byl přijat, a že dosud se žádným nepřítelem se nesetkal. Pozdravení od Ježíše Krista. Vězte, že jsem nikdy nejel v shrnuté kapuci, ale zřejmě s odkrytou tváří. A když jsem vyšel z Čech, nejprve v městě Pernově, dříve než jsem přišel, očekával mne plebán se svými střídníky;2) a když jsem vkročil do světnice, tu ihned dal mi píti velký korbel vína a velmi laskavě přijal se svými soudruhy všecko učení a pravil, že vždycky byl mým přítelem. Potom v Novém Městě velmi rádi mne viděli všickni Němci. Vajdu jsme přešli do- cházejíce u množství lidu obdivu. A když jsme přišli do Sulzpacha, tam jsme přišli k hospodě, ve které byl soud, landricht.3) Tam konšelům a starším zasedajícím v podloubí jsem řekl: Ejhle, já jsem M. Jan Hus, o kterém, jak se do- mnívám, jste slyšeli mnoho zlého; ptejte se mne tedy. A když jsem o mnoha věcech pojednal, velmi příznivě všecko přijali. Tu jsme přešli Herspruk a tenkráte jsme přenocovali v městě Laufu; ve kterém přišel plebán, velký právník, se střídníky,2) s nímž jsem rozmlouval, jenž také příznivě všecko přijal. A ejhle, přišli jsme do Norimberka, ve kterém rozhlásili náš příchod kupci, kteří nás byli předešli; pročež lid stál v ulicích dívaje se na nás a vyptávaje se, který je M. Hus. A před jídlem poslal mi list M. Jan Helvel, plebán u sv. Vavřince,
137 příjmím „kardinál“, bakalář Petr z Mladenovic, tajemník Jana z Chlumu a j. Cesta vedla následujícími bavorskými městy: Pernov, nedaleko českého Tachova, Nové Město, Weiden, Sulzpach, Herspruk, Lauf, Norimberk a Bibrach. Všudy na cestě lepil Hus ve větších městech vyhlášky latinské a ně- mecké na dvéře chrámové, jimiž vyzýval, aby, měl-li by kdo žaloby proti němu, je na sněmě přednesl. Tento list poslal z Norimberka nepochybně po kupcích do Čech se beroucích, oznamuje v něm své příhody na cestě a jak v přemnohých německých městech, zvláště v Norim- berce, laskavě byl přijat, a že dosud se žádným nepřítelem se nesetkal. Pozdravení od Ježíše Krista. Vězte, že jsem nikdy nejel v shrnuté kapuci, ale zřejmě s odkrytou tváří. A když jsem vyšel z Čech, nejprve v městě Pernově, dříve než jsem přišel, očekával mne plebán se svými střídníky;2) a když jsem vkročil do světnice, tu ihned dal mi píti velký korbel vína a velmi laskavě přijal se svými soudruhy všecko učení a pravil, že vždycky byl mým přítelem. Potom v Novém Městě velmi rádi mne viděli všickni Němci. Vajdu jsme přešli do- cházejíce u množství lidu obdivu. A když jsme přišli do Sulzpacha, tam jsme přišli k hospodě, ve které byl soud, landricht.3) Tam konšelům a starším zasedajícím v podloubí jsem řekl: Ejhle, já jsem M. Jan Hus, o kterém, jak se do- mnívám, jste slyšeli mnoho zlého; ptejte se mne tedy. A když jsem o mnoha věcech pojednal, velmi příznivě všecko přijali. Tu jsme přešli Herspruk a tenkráte jsme přenocovali v městě Laufu; ve kterém přišel plebán, velký právník, se střídníky,2) s nímž jsem rozmlouval, jenž také příznivě všecko přijal. A ejhle, přišli jsme do Norimberka, ve kterém rozhlásili náš příchod kupci, kteří nás byli předešli; pročež lid stál v ulicích dívaje se na nás a vyptávaje se, který je M. Hus. A před jídlem poslal mi list M. Jan Helvel, plebán u sv. Vavřince,
Strana 138
138 píše mi, že by rád se mnou mluvil od dávné doby; odpo- věděl jsem mu na témž listě, aby přišel, a přišel. A protože již dříve jsem napsal prohlášení, chtěje je uveřejniti: zatím p. Václav4) vzkázal pro mne, že se sešli měšťané a mistř chtějíce mne viděti a se mnou rozmlouvati: já ihned vstav od stolu odešel jsem tam. A vzkázali mi mistři, abychom rozmlouvali v soukromí, a já jim řekl: Já káži veřejně, také chci, aby poslouchali, kteříkoli budou chtíti. A hned od té hodiny jsme rozmlouvali před konšely a měšťany až do soumraku nočního. Byl pak tam učenec nějaký Karthusák,5) který činil výtky blouznivě. A spozoroval jsem, že mistru Albertovi, plebánu od sv. Sebalda, se nelíbilo, že měsťané mému mínění přisvědčovali. Konečně všickni mistři a mě- šťané stáli spokojeni. Také vězte, že žádného dosud nepo- cítil jsem nepřítele. A v každé hospodě stranu přenocování dávám deset příkazů hospodáři a někde se ubytuji v ko- moře; a hospodyně všecky s muži velmi laskavě mne při- jímají. Ani klatby nikde nevyhlašují a všickni chválí prohlá- šení německé. Přiznávám se tedy, že není nepřátelství ke mně většího než u obyvatelů království Českého. A co bych ještě psal? Pan Václav4) a podobně p. Jan 6) velice šetrně a laskavě se mnou zacházejí a jsou jako zvěstovatelé pravdy, ale správněji bych řekl zastanci pravdy, s nimiž za přispění Páně všecko se děje zdárně. Král7) je na Rýně, za nímž jde p. Václav z Leštna,4) a my postupujeme přímo do Kost- nice, ke které se blíží papež Jan. Domýšlíme se zajisté, že by bylo bez užitku jíti za králem snad na 60 mil a vrátiti se do Kostnice. Psáno v Norimberce v sobotu před 11 tisíci panen. 1) Tom. 561, Pal. 183. 2) Farář se svými vikáři, kaplany. 3) Ve- řejný soud zemský v Německu za předsednictví hraběte. ) Z Dubé. 5) Člen mnišské řehole r. 1086 založené. 6) Z Chlumu. 7) Zikmund.
138 píše mi, že by rád se mnou mluvil od dávné doby; odpo- věděl jsem mu na témž listě, aby přišel, a přišel. A protože již dříve jsem napsal prohlášení, chtěje je uveřejniti: zatím p. Václav4) vzkázal pro mne, že se sešli měšťané a mistř chtějíce mne viděti a se mnou rozmlouvati: já ihned vstav od stolu odešel jsem tam. A vzkázali mi mistři, abychom rozmlouvali v soukromí, a já jim řekl: Já káži veřejně, také chci, aby poslouchali, kteříkoli budou chtíti. A hned od té hodiny jsme rozmlouvali před konšely a měšťany až do soumraku nočního. Byl pak tam učenec nějaký Karthusák,5) který činil výtky blouznivě. A spozoroval jsem, že mistru Albertovi, plebánu od sv. Sebalda, se nelíbilo, že měsťané mému mínění přisvědčovali. Konečně všickni mistři a mě- šťané stáli spokojeni. Také vězte, že žádného dosud nepo- cítil jsem nepřítele. A v každé hospodě stranu přenocování dávám deset příkazů hospodáři a někde se ubytuji v ko- moře; a hospodyně všecky s muži velmi laskavě mne při- jímají. Ani klatby nikde nevyhlašují a všickni chválí prohlá- šení německé. Přiznávám se tedy, že není nepřátelství ke mně většího než u obyvatelů království Českého. A co bych ještě psal? Pan Václav4) a podobně p. Jan 6) velice šetrně a laskavě se mnou zacházejí a jsou jako zvěstovatelé pravdy, ale správněji bych řekl zastanci pravdy, s nimiž za přispění Páně všecko se děje zdárně. Král7) je na Rýně, za nímž jde p. Václav z Leštna,4) a my postupujeme přímo do Kost- nice, ke které se blíží papež Jan. Domýšlíme se zajisté, že by bylo bez užitku jíti za králem snad na 60 mil a vrátiti se do Kostnice. Psáno v Norimberce v sobotu před 11 tisíci panen. 1) Tom. 561, Pal. 183. 2) Farář se svými vikáři, kaplany. 3) Ve- řejný soud zemský v Německu za předsednictví hraběte. ) Z Dubé. 5) Člen mnišské řehole r. 1086 založené. 6) Z Chlumu. 7) Zikmund.
Strana 139
139 51. Českým přátelům.1) (V Kostnici, r. 1414, 4. listopadu.) Hus, jehož v Norimberce Václav z Dubé byl opustil, dospěl dne 3. listopadu do Kostnice a ubytoval se u vdovy Fídy v nynější ulici Pavlově, kde se až do svého uvěznění tiše zdržoval téměř nevycházeje a k nastávající obraně se chystaje. Téměř současně s ním dostavili se odpůrcové jeho: Páleč (Stanislav na cestu se stroje umřel), Michal, pak pro- bošt Pasovský Václav Tiem, který r. 1412 v Praze byl od- pustky prodával, Jan Železný, biskup z Litomyšle, kterýž na útraty obdržel sbírku dobrovolně v českém duchovenstvu vykonanou, kanovníci Pražští, Náz a Kuneš ze Zvole a j. Z nichž si nejhorlivěji proti Husovi vedl Michal de Causis nebo Michal soudný. Týž byl rodem Němec z Německého Brodu, kdys farář Pražský, muž nechvalné pověsti, který zpronevěřiv peníze královské (asi r. 1409) do Říma byl prchl a tu jménem pražských kněží žaloby proti Husovi před- nášel; jeho přičiněním nejenom Jan z Jesenic, zástupce Husův v Římě do vězení jest uvržen (1412), a po uprchnutí klatbou stižen (viz list čís. 24), nýbrž i klatba na Husa vznešena (1412) a zejména vydána vedlejší bulla papežova proti Hu- sovi (viz list č. 26). I v Kostnici osvědčil se býti největším a nejkrutějším protivníkem Husovým, nejen ihned po jeho příchodu proti němu učinil veřejné ohlášky, nýbrž i sepsal obžaloby proti němu, naléhal na to, aby Hus byl neškodným učiněn, a popuzoval proti němu i pány i Němce. Stejnou zášť osvědčil naproti mistrům Křišťanovi a „kardinálovi“; vymohl opětnou klatbu na Jesenického a Prahu, pokud by se tam zdržoval; a choval se i později spolu s Pálčem na nejvýš nepřátelsky i proti Jeronymovi. Druhého dne hned Hus oznamuje v přítomném listě, co se po jeho příjezdu proti němu a pro něho bylo učinilo a podává zprávu o růz- ných věcech sněmu i jeho osoby se týkajících.
139 51. Českým přátelům.1) (V Kostnici, r. 1414, 4. listopadu.) Hus, jehož v Norimberce Václav z Dubé byl opustil, dospěl dne 3. listopadu do Kostnice a ubytoval se u vdovy Fídy v nynější ulici Pavlově, kde se až do svého uvěznění tiše zdržoval téměř nevycházeje a k nastávající obraně se chystaje. Téměř současně s ním dostavili se odpůrcové jeho: Páleč (Stanislav na cestu se stroje umřel), Michal, pak pro- bošt Pasovský Václav Tiem, který r. 1412 v Praze byl od- pustky prodával, Jan Železný, biskup z Litomyšle, kterýž na útraty obdržel sbírku dobrovolně v českém duchovenstvu vykonanou, kanovníci Pražští, Náz a Kuneš ze Zvole a j. Z nichž si nejhorlivěji proti Husovi vedl Michal de Causis nebo Michal soudný. Týž byl rodem Němec z Německého Brodu, kdys farář Pražský, muž nechvalné pověsti, který zpronevěřiv peníze královské (asi r. 1409) do Říma byl prchl a tu jménem pražských kněží žaloby proti Husovi před- nášel; jeho přičiněním nejenom Jan z Jesenic, zástupce Husův v Římě do vězení jest uvržen (1412), a po uprchnutí klatbou stižen (viz list čís. 24), nýbrž i klatba na Husa vznešena (1412) a zejména vydána vedlejší bulla papežova proti Hu- sovi (viz list č. 26). I v Kostnici osvědčil se býti největším a nejkrutějším protivníkem Husovým, nejen ihned po jeho příchodu proti němu učinil veřejné ohlášky, nýbrž i sepsal obžaloby proti němu, naléhal na to, aby Hus byl neškodným učiněn, a popuzoval proti němu i pány i Němce. Stejnou zášť osvědčil naproti mistrům Křišťanovi a „kardinálovi“; vymohl opětnou klatbu na Jesenického a Prahu, pokud by se tam zdržoval; a choval se i později spolu s Pálčem na nejvýš nepřátelsky i proti Jeronymovi. Druhého dne hned Hus oznamuje v přítomném listě, co se po jeho příjezdu proti němu a pro něho bylo učinilo a podává zprávu o růz- ných věcech sněmu i jeho osoby se týkajících.
Strana 140
140 Pozdravení od Krista Ježíše. Přišli jsme do Kostnice v sobotu po svátku všech svatých, beze vší úhony, přechá- zejíce města, dávajíce vyhlášky latinské i německé, a jsme ubytováni v Kostnici v ulici blízko hospody papežovy a přišli jsme bez ochranného průvodního listu. A nazejtří Michal de Causis2) nalepil na kostele proti mně pře3) a nadpis dal s velikým textem, že ty pře jsou proti vyobcova- nému a tvrdošíjnému Janu Husovi a podezřelému z bludař- ství a mnoho jiného. Já však s pomocí Boží si toho ne- všímám, věda, že Bůh ho poslal proti mně, aby mi lál pro mé hříchy, na zkoušku, umím-li a chci-li něco trpěti. Pan Lacembok 4) s p. Janem Kepkou5) byli u papeže a mluvili s ním o mně. On odpověděl, že ničeho nechce činiti násilně. Povídá se, ale málo, že Benedikt,6) papež španělský, jede na sněm. Dnes jsme dostali zprávu, že vévoda Burgundský s vévodou Brabantským ustoupili z pole a že prý král Zik- mund byl před třemi dny v Cáchách,7) a že byl korunován, a že prý papež se sněmem na něj čeká. A protože od Kost- nice Cáchy jsou 70 mil, počítám, že sotva král přijde do Narození Páně; vedle toho počítám, že bude konec sněmu,3) nebude-li přerušen, asi okolo Velikonoc. A píce má velkou cenu, postel je za půl zlatého za týden, koně mají dobrou cenu. Který byl koupen v Čechách za šest kop,3) dává se za sedm zlatých.10) My s p. Janem poslali jsme koně do jednoho města, totiž do Ravenspurka, na čtyry míle. A po- čítám, že brzo budu míti nouzi o věci potřebné; proto roz- dělte tu starosť po přátelích, které vyjmenovati by dlouho trvalo a obtížno by bylo jich se domysliti. Pan Lacembok dnes jede ke králi 11) a uložil mi, abych před příchodem královým o nic se nepokoušel stran jednání, a doufám, že budu odpovídati ve veřejném slyšení. Pařížských je zde mnoho a Vlachů, ale dosud málo arcibiskupů a biskupů také málo; kardinálů je hojně, jezdí na mezcích; ale jsú lačni.12) Když jsem jel na koni do Kostnice, hned jsem slyšel, že
140 Pozdravení od Krista Ježíše. Přišli jsme do Kostnice v sobotu po svátku všech svatých, beze vší úhony, přechá- zejíce města, dávajíce vyhlášky latinské i německé, a jsme ubytováni v Kostnici v ulici blízko hospody papežovy a přišli jsme bez ochranného průvodního listu. A nazejtří Michal de Causis2) nalepil na kostele proti mně pře3) a nadpis dal s velikým textem, že ty pře jsou proti vyobcova- nému a tvrdošíjnému Janu Husovi a podezřelému z bludař- ství a mnoho jiného. Já však s pomocí Boží si toho ne- všímám, věda, že Bůh ho poslal proti mně, aby mi lál pro mé hříchy, na zkoušku, umím-li a chci-li něco trpěti. Pan Lacembok 4) s p. Janem Kepkou5) byli u papeže a mluvili s ním o mně. On odpověděl, že ničeho nechce činiti násilně. Povídá se, ale málo, že Benedikt,6) papež španělský, jede na sněm. Dnes jsme dostali zprávu, že vévoda Burgundský s vévodou Brabantským ustoupili z pole a že prý král Zik- mund byl před třemi dny v Cáchách,7) a že byl korunován, a že prý papež se sněmem na něj čeká. A protože od Kost- nice Cáchy jsou 70 mil, počítám, že sotva král přijde do Narození Páně; vedle toho počítám, že bude konec sněmu,3) nebude-li přerušen, asi okolo Velikonoc. A píce má velkou cenu, postel je za půl zlatého za týden, koně mají dobrou cenu. Který byl koupen v Čechách za šest kop,3) dává se za sedm zlatých.10) My s p. Janem poslali jsme koně do jednoho města, totiž do Ravenspurka, na čtyry míle. A po- čítám, že brzo budu míti nouzi o věci potřebné; proto roz- dělte tu starosť po přátelích, které vyjmenovati by dlouho trvalo a obtížno by bylo jich se domysliti. Pan Lacembok dnes jede ke králi 11) a uložil mi, abych před příchodem královým o nic se nepokoušel stran jednání, a doufám, že budu odpovídati ve veřejném slyšení. Pařížských je zde mnoho a Vlachů, ale dosud málo arcibiskupů a biskupů také málo; kardinálů je hojně, jezdí na mezcích; ale jsú lačni.12) Když jsem jel na koni do Kostnice, hned jsem slyšel, že
Strana 141
141 jedou, jak jsem jel velkým zástupem, ale sbíhal se velký zástup. Čechové naši mnozí na cestě ztrávili, cokoli měli na penězích, a již trpí bídu; a já velice trpím s nimi a ne- mohu všem dávati. Koně p. Přibyslava převzal p. Lacembok, kůň však Rabštyn nad všecky vyniká v síle i bujnosti; a toho jediného mám u sebe, kdyby se událo, že bych někdy ke králi mimo město se vydal. Pozdravujte všech přátel, žádných nevyjímajíce atd. Toto je čtvrtý dopis z krajin cizích, daný v neděli v noci po svátku všech svatých v Kostnici. Žádný Čech od vojska není v Kostnici kromě p. Jana Kepky, který mne vedl a mne chrání skutečně jako voják a všude více hlásá než já, stavě na světlo mou nevinnosť. Dáno v Kostnici.13) Modlte se k Bohu za vytrvalosť 13) v pravdě. 1) Tom. 561—62, Pal. 185. 2) Čti: Kausis; latinsky: procurator de causis fidei = zástupce ve věcech víry, jímž byl od papeže jmenován. 3) V pův. textu: processus, t. j. oznamoval, z čeho Husa obviňuje. j) Jindřich z Chlumu. 5) Janem z Chlumu. 6) Benedikt XIII., sesazený protipapež, uznávaný toliko ve Španielích a ve Škotsku, viz list č. 2 a 19. 7) Cáchy (Aachen) v Porynsku, kde císařové Němečtí bývali korunováni. 3) Sněm trval od 16. listopadu 1414 až do 22. dubna 1418 a měl 45 velikých, veřejných sezení, ale ohlášenou nápravu církve v hlavě a oudech nevykonal. 2) Kopa (60) stříbrných českých grošů = 1 těžká čili Pražská hřivna stříbra = asi 21 zl. nynější měny ra- kouské, za krále Václava II.; ale mince čím dále tím více lehčena, až r. 1470 jeden groš mající původně hodnotu našich 35 kr. už jen 10 kr. platil. 10) Zlatý peníz = floren (nejprve ve Florencii zavedený ve 13. věku) = dukát. 11) Do Cách. 12) Tato tři slova jsou v latin- ském textě česká. 13) Obojí latinsky: Constantia. Slovní hříčka. 52. Českým přátelům. (V Kostnici, r. 1414, 6. listopadu.) Dne 5. listopadu přijel do Kostnice Václav z Dubé a na Leštně, jenž v Norimberce se byl od průvodu odchýlil, a přivezl sebou králův průvodní bezpečný list, daný ve Špýru 18. října.
141 jedou, jak jsem jel velkým zástupem, ale sbíhal se velký zástup. Čechové naši mnozí na cestě ztrávili, cokoli měli na penězích, a již trpí bídu; a já velice trpím s nimi a ne- mohu všem dávati. Koně p. Přibyslava převzal p. Lacembok, kůň však Rabštyn nad všecky vyniká v síle i bujnosti; a toho jediného mám u sebe, kdyby se událo, že bych někdy ke králi mimo město se vydal. Pozdravujte všech přátel, žádných nevyjímajíce atd. Toto je čtvrtý dopis z krajin cizích, daný v neděli v noci po svátku všech svatých v Kostnici. Žádný Čech od vojska není v Kostnici kromě p. Jana Kepky, který mne vedl a mne chrání skutečně jako voják a všude více hlásá než já, stavě na světlo mou nevinnosť. Dáno v Kostnici.13) Modlte se k Bohu za vytrvalosť 13) v pravdě. 1) Tom. 561—62, Pal. 185. 2) Čti: Kausis; latinsky: procurator de causis fidei = zástupce ve věcech víry, jímž byl od papeže jmenován. 3) V pův. textu: processus, t. j. oznamoval, z čeho Husa obviňuje. j) Jindřich z Chlumu. 5) Janem z Chlumu. 6) Benedikt XIII., sesazený protipapež, uznávaný toliko ve Španielích a ve Škotsku, viz list č. 2 a 19. 7) Cáchy (Aachen) v Porynsku, kde císařové Němečtí bývali korunováni. 3) Sněm trval od 16. listopadu 1414 až do 22. dubna 1418 a měl 45 velikých, veřejných sezení, ale ohlášenou nápravu církve v hlavě a oudech nevykonal. 2) Kopa (60) stříbrných českých grošů = 1 těžká čili Pražská hřivna stříbra = asi 21 zl. nynější měny ra- kouské, za krále Václava II.; ale mince čím dále tím více lehčena, až r. 1470 jeden groš mající původně hodnotu našich 35 kr. už jen 10 kr. platil. 10) Zlatý peníz = floren (nejprve ve Florencii zavedený ve 13. věku) = dukát. 11) Do Cách. 12) Tato tři slova jsou v latin- ském textě česká. 13) Obojí latinsky: Constantia. Slovní hříčka. 52. Českým přátelům. (V Kostnici, r. 1414, 6. listopadu.) Dne 5. listopadu přijel do Kostnice Václav z Dubé a na Leštně, jenž v Norimberce se byl od průvodu odchýlil, a přivezl sebou králův průvodní bezpečný list, daný ve Špýru 18. října.
Strana 142
142 Hus píše, že odpůrců, třeba je jich mnoho odhodlaných, se nebojí doufaje, že dosáhne vítězství veřejným odpovídáním a kázáním, kterého prý se nepřátelé bojí; k tomu přidává leccos o své cestě a o lži biskupa Bukoveckého. Konečné cítě, že se octne v nouzi hmotné, prosí přátel, aby ho pod- porovali. Pozdravení od Krista Ježíše. Nejmilejší! Vězte, že si stojím dobře ve všem. Přišel jsem bez ochranného průvod- ního listu papežova do Kostnice:1) proste tedy Boha, aby mi dal vytrvalosť,1) protože mnoho protivníků odhodlaných po- vstává proti mně, které zvláště popouzí prodavač odpustků Pasovský děkan, již probošt,2) a Michal de Causis,3) který pořád ohlašuje pře 4) proti mně. Ale ničeho z tohoto se ne- bojím a nestrachuji, doufaje, že po velkém boji velké je vítězství a po vítězství větší odměna a větší zmatek proná- sledovatelů. Papež nechce rušiti pře a řekl: co já mohu? vždyť to vaši činí. Ale mluvili dva biskupové a jeden doktor s p. Janem Kepkou,5) abych já mlčky mír zachovával. A tak poznávám, že se bojí mého veřejného odpovídání a kázání, kterého doufám z Boží milosti dojdu, až král Zikmund při- bude. Zvěstoval mi o něm p. Václav z Leštna,6) že se velice potěšil, když mu sám urozený p. Václav řekl, že jedu přímo do Kostnice bez ochranného průvodního listu. Ve všech městech dobře se nám vedlo, byli jsme poctěni a ohlášení jsme dali latinská i německá ve městech říšských, ve kterých jsem měl hovory s mistry. A jeden mne předbíhal, biskup Bukovecký,7) který o jeden nocleh pokaždé nás předejel a rozhlásil, že mne vezou spoutaného na voze, a aby se přede mnou měli na pozoru, protože prý poznám myšlénky lidské. A tak, když jsme se přiblížili k nějakému městu, sbíhaly se proti nám zástupy jako na divadlo. Ale hanbu měl nepřítel ze lži a lid byl rád, když uslyšel pravdu. Jistě Kristus Ježíš je se mnou jako bojovník statečný; proto nebojím se, co činí
142 Hus píše, že odpůrců, třeba je jich mnoho odhodlaných, se nebojí doufaje, že dosáhne vítězství veřejným odpovídáním a kázáním, kterého prý se nepřátelé bojí; k tomu přidává leccos o své cestě a o lži biskupa Bukoveckého. Konečné cítě, že se octne v nouzi hmotné, prosí přátel, aby ho pod- porovali. Pozdravení od Krista Ježíše. Nejmilejší! Vězte, že si stojím dobře ve všem. Přišel jsem bez ochranného průvod- ního listu papežova do Kostnice:1) proste tedy Boha, aby mi dal vytrvalosť,1) protože mnoho protivníků odhodlaných po- vstává proti mně, které zvláště popouzí prodavač odpustků Pasovský děkan, již probošt,2) a Michal de Causis,3) který pořád ohlašuje pře 4) proti mně. Ale ničeho z tohoto se ne- bojím a nestrachuji, doufaje, že po velkém boji velké je vítězství a po vítězství větší odměna a větší zmatek proná- sledovatelů. Papež nechce rušiti pře a řekl: co já mohu? vždyť to vaši činí. Ale mluvili dva biskupové a jeden doktor s p. Janem Kepkou,5) abych já mlčky mír zachovával. A tak poznávám, že se bojí mého veřejného odpovídání a kázání, kterého doufám z Boží milosti dojdu, až král Zikmund při- bude. Zvěstoval mi o něm p. Václav z Leštna,6) že se velice potěšil, když mu sám urozený p. Václav řekl, že jedu přímo do Kostnice bez ochranného průvodního listu. Ve všech městech dobře se nám vedlo, byli jsme poctěni a ohlášení jsme dali latinská i německá ve městech říšských, ve kterých jsem měl hovory s mistry. A jeden mne předbíhal, biskup Bukovecký,7) který o jeden nocleh pokaždé nás předejel a rozhlásil, že mne vezou spoutaného na voze, a aby se přede mnou měli na pozoru, protože prý poznám myšlénky lidské. A tak, když jsme se přiblížili k nějakému městu, sbíhaly se proti nám zástupy jako na divadlo. Ale hanbu měl nepřítel ze lži a lid byl rád, když uslyšel pravdu. Jistě Kristus Ježíš je se mnou jako bojovník statečný; proto nebojím se, co činí
Strana 143
143 nepřítel. Žijte svatě, modlete se skroušeně, aby Pán milo- srdný stál při mně, háje při mně až do konce zákona svého. Dáno v noci na den sv. Leonarda. Domnívám se, že budu v nouzi o potřeby, protáhne-li se sněm. Proto které myslíte přátely, žádejte jich za pomoc; ale nejprve žádejte s výminkou.8) Pozdravujte všecky přátely i přítelky pobádajíce je, aby prosili Boha za mne, protože toho třeba jest.2) 1) Constantia: slovní hříčka. 2) Václav Tiem, který jsa děkanem ještě, v Praze odpustky prodával r. 1412. 3) Viz č. 51. 4) Viz č. 51 pozn. 3. 5) Z Chlumu. 6) Z Dubé. 3) Biskup Jan. 3) Oplacení, tedy jako půjčku. 3) Pal. 185, 187, Tom. 562. 53. Věrným Čechům.1) (V Kostnici, r. 1414, 16. listopadu.) V té době (dne 10. listop.) píše mistr Jan Reinšteinský, příjmím „kardinál“, přátelům do Čech o sněmě, o Husovi a nepřátelích jeho následovně: „Příznivci a přátelé nejdražší! Ačkoliv máme v paměti, že jsme poslali několik listů vašim láskám, oznamujíce prav- divě způsob cesty naší a nyní bydlení v Kostnici: nyní přece, abych na každý způsob ukázal ustavičnou příchylnosť k vám všem společně, přeji si, abyste věděli, že včera auditor sva- tého — kéž by to bylo — paláce apoštolského s biskupem Kostnickým přišli do hospody naší zároveň s úředníkem Kost- nickým a mistru vypravovali, jak spor veliký trval mezi papežem a kardinály o hromovou klatbu, zamýšlenou proti našemu mistru; a krátce skončili, že přicházejí k mistru ohlašujíce mu, že papež z plné moci své zrušil již vyřčenou klatbu a vyobcování odhlasované proti M. Janovi, žádajíce ho nicméně, aby pro vyvarování pohoršení v lidu a řečí, pouze jejich bohoslužeb slavnostních se neúčastnil, ale jinak nej- svobodněji tak město Kostnici, jako kostely a kterákoli místa navštěvoval, jak se mu zlíbí. A jak hodnověrně jsme se do- věděli, ovšem bojí se všickni budoucího kázání před kněžstvem,
143 nepřítel. Žijte svatě, modlete se skroušeně, aby Pán milo- srdný stál při mně, háje při mně až do konce zákona svého. Dáno v noci na den sv. Leonarda. Domnívám se, že budu v nouzi o potřeby, protáhne-li se sněm. Proto které myslíte přátely, žádejte jich za pomoc; ale nejprve žádejte s výminkou.8) Pozdravujte všecky přátely i přítelky pobádajíce je, aby prosili Boha za mne, protože toho třeba jest.2) 1) Constantia: slovní hříčka. 2) Václav Tiem, který jsa děkanem ještě, v Praze odpustky prodával r. 1412. 3) Viz č. 51. 4) Viz č. 51 pozn. 3. 5) Z Chlumu. 6) Z Dubé. 3) Biskup Jan. 3) Oplacení, tedy jako půjčku. 3) Pal. 185, 187, Tom. 562. 53. Věrným Čechům.1) (V Kostnici, r. 1414, 16. listopadu.) V té době (dne 10. listop.) píše mistr Jan Reinšteinský, příjmím „kardinál“, přátelům do Čech o sněmě, o Husovi a nepřátelích jeho následovně: „Příznivci a přátelé nejdražší! Ačkoliv máme v paměti, že jsme poslali několik listů vašim láskám, oznamujíce prav- divě způsob cesty naší a nyní bydlení v Kostnici: nyní přece, abych na každý způsob ukázal ustavičnou příchylnosť k vám všem společně, přeji si, abyste věděli, že včera auditor sva- tého — kéž by to bylo — paláce apoštolského s biskupem Kostnickým přišli do hospody naší zároveň s úředníkem Kost- nickým a mistru vypravovali, jak spor veliký trval mezi papežem a kardinály o hromovou klatbu, zamýšlenou proti našemu mistru; a krátce skončili, že přicházejí k mistru ohlašujíce mu, že papež z plné moci své zrušil již vyřčenou klatbu a vyobcování odhlasované proti M. Janovi, žádajíce ho nicméně, aby pro vyvarování pohoršení v lidu a řečí, pouze jejich bohoslužeb slavnostních se neúčastnil, ale jinak nej- svobodněji tak město Kostnici, jako kostely a kterákoli místa navštěvoval, jak se mu zlíbí. A jak hodnověrně jsme se do- věděli, ovšem bojí se všickni budoucího kázání před kněžstvem,
Strana 144
144 které M. Jan míti zamýšlí. Neboť někdo, neví se, zdaž přítel či nepřítel, včera ohlásil v kostele, že mistr Hus příští ne- děle bude kázati před kněžstvem v kostele Kostnickém a každému přítomnému dá dukát. A proto svobodni jsme v Kost- nici a mistr každodenně slouží služby boží (mši) a sloužil po celou cestu až sem. A mistr zůstal zticha na radu královu, aby ve skutcích pravdy a svých do příchodu krále Uherského o nic se nepokoušel. Neboť ve skutcích sněmovních nic se dosud nezačalo a ani žádného krále neb knížete nepřišlo poslanectvo, ani stran Rehoře neb Benedikta (viz list č. 2 a 19) neb jejich poslanectev dosud nic jistého není slyšeti a ani nedoufáme dosud v počátek sněmu v několika nedělích. Vězte a těm to povězte, že všickni osobně povolaní i ostatni, jak se ví, v branách a dveřích kostelních veřejně jsou udá- váni, jak se jim uzdá; a Michal de Causis ryčně koná skutky své. P. Jan Kepka a p. Václav z Leštna jsou neohrožení a horliví hlasatelé a zastanci pravdy. Psáno v Kostnici tu so- botu před Martinem. Husa není ještě upečena a nebojí se pečení, protože letos v sobotu před svátkem samého Martina připadá slavná vigilie (přípravná bohoslužba), kdy se husy nejedí.“ V přítomném listě Hus napomíná, aby nedali se klamati posly Antikristovými, aby za něho k Bohu se modlili a ozna- muje, jak přátelsky na cestě všickni k němu se měli. Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž milují pravdu Pána Jezu Krista: pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv se varovali, v jeho milosti přebývali, prospievali v ctnostech a po smrti vstúpili v radosť věčnú. Najmilejší! prosímť vás, aby jsúce živi vedle zákona Božieho, pilni byli svého spasenie, slyšiece slovo Božie v opatrnosti, aby nedali se sklamati poslóm2) Antikristovým, jenž hřiechy lidu lehčie, z hřiechu netreskcí, svým starším pochlebují, hřiechóv lidu neoznamují, sami se velebie, ze skutkóv svých se honosie, moc svú veličie, ale Pána Ježíše Krista v pokoře, v chudobě, v trpědlivosti a v práci následo-
144 které M. Jan míti zamýšlí. Neboť někdo, neví se, zdaž přítel či nepřítel, včera ohlásil v kostele, že mistr Hus příští ne- děle bude kázati před kněžstvem v kostele Kostnickém a každému přítomnému dá dukát. A proto svobodni jsme v Kost- nici a mistr každodenně slouží služby boží (mši) a sloužil po celou cestu až sem. A mistr zůstal zticha na radu královu, aby ve skutcích pravdy a svých do příchodu krále Uherského o nic se nepokoušel. Neboť ve skutcích sněmovních nic se dosud nezačalo a ani žádného krále neb knížete nepřišlo poslanectvo, ani stran Rehoře neb Benedikta (viz list č. 2 a 19) neb jejich poslanectev dosud nic jistého není slyšeti a ani nedoufáme dosud v počátek sněmu v několika nedělích. Vězte a těm to povězte, že všickni osobně povolaní i ostatni, jak se ví, v branách a dveřích kostelních veřejně jsou udá- váni, jak se jim uzdá; a Michal de Causis ryčně koná skutky své. P. Jan Kepka a p. Václav z Leštna jsou neohrožení a horliví hlasatelé a zastanci pravdy. Psáno v Kostnici tu so- botu před Martinem. Husa není ještě upečena a nebojí se pečení, protože letos v sobotu před svátkem samého Martina připadá slavná vigilie (přípravná bohoslužba), kdy se husy nejedí.“ V přítomném listě Hus napomíná, aby nedali se klamati posly Antikristovými, aby za něho k Bohu se modlili a ozna- muje, jak přátelsky na cestě všickni k němu se měli. Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i sestrám všem, jenž milují pravdu Pána Jezu Krista: pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv se varovali, v jeho milosti přebývali, prospievali v ctnostech a po smrti vstúpili v radosť věčnú. Najmilejší! prosímť vás, aby jsúce živi vedle zákona Božieho, pilni byli svého spasenie, slyšiece slovo Božie v opatrnosti, aby nedali se sklamati poslóm2) Antikristovým, jenž hřiechy lidu lehčie, z hřiechu netreskcí, svým starším pochlebují, hřiechóv lidu neoznamují, sami se velebie, ze skutkóv svých se honosie, moc svú veličie, ale Pána Ježíše Krista v pokoře, v chudobě, v trpědlivosti a v práci následo-
Strana 145
145 vati nechtie. O nichž prorokoval jest milosrdný spasitel a řka: Vstanú falešní prorokové a svedú mnohé. A vystřiehaje své věrné, die:3) Varujte se od falešných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčiem, ale vnitř jsú vlci hltaví; po ovoci jich poznáte je. Jistě potřebie jest veliké věrným kře- sťanóm, aby pilně sě ostřiehali; neb die spasitel, že i vy- volení Boží byli by svedeni, by to mohlo býti. I protož naj- milejší bděte, aby lesť dábelská nepodtrhla vás. A tiem buďte pilnější, čím viece Antikrist sě protiví; neboť súdný den sě blíží, smrť mnohé trutí, 4) a synóm Božím nebeské sě krá- lovstvie blíží. Pro něžto své tělo kroťte a smrti sě nebojte, spolu sě milujte, a pamětí, rozomem a volí v Bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, aby nehřešili, a radosť věčná, aby po nie túžili. Ukřižovaný náš pán milý spasitel budiž nám vždycky na paměti, abychom s ním a pro něho mile a rádi trpěli; nebo když jeho umučenie sobě ku paměti přivedete, tehdy mile všecka protivenstvie podstú- píte, lánie, haněnie, bitie a vězenie, a bude-li jeho drahá vuole, i smrť tělesnú pro jeho drahú pravdu. Viete najmilejší, že haněním Antikrist na nás se osopil a ještě mnohým na vlase jest neuškodil, jakožto i mně, ač se jesti velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrosť, trpělivosť, pokoru i statečnosť k se- trvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl do Konstancie beze všie překazy; a na všie cestě jeda zjevně jako kněz, a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech městech nenalezl jsem zjevného nepřietele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, kdyžby České žákovstvo,5) jenž lanžuje 6) po obrociech a po lakomství, lidí na cestách nesvodili. A ufámť milosrdnému spasiteli i vašie modlitbě, žeť stanu v pravdě Božie až do smrti. Vězte žeť sú pro mě nikdež služby nestavili, 7) aniž v Konstancí, v niež jesti za mne sám papež slúžil. Buďtež Pánu Bohu poručeni milosrdnému, Pánu Ježíšovi Bohu pra- vému, synu čisté panny Marie, kterýž jesti nás ukrutnú svú
145 vati nechtie. O nichž prorokoval jest milosrdný spasitel a řka: Vstanú falešní prorokové a svedú mnohé. A vystřiehaje své věrné, die:3) Varujte se od falešných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčiem, ale vnitř jsú vlci hltaví; po ovoci jich poznáte je. Jistě potřebie jest veliké věrným kře- sťanóm, aby pilně sě ostřiehali; neb die spasitel, že i vy- volení Boží byli by svedeni, by to mohlo býti. I protož naj- milejší bděte, aby lesť dábelská nepodtrhla vás. A tiem buďte pilnější, čím viece Antikrist sě protiví; neboť súdný den sě blíží, smrť mnohé trutí, 4) a synóm Božím nebeské sě krá- lovstvie blíží. Pro něžto své tělo kroťte a smrti sě nebojte, spolu sě milujte, a pamětí, rozomem a volí v Bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, aby nehřešili, a radosť věčná, aby po nie túžili. Ukřižovaný náš pán milý spasitel budiž nám vždycky na paměti, abychom s ním a pro něho mile a rádi trpěli; nebo když jeho umučenie sobě ku paměti přivedete, tehdy mile všecka protivenstvie podstú- píte, lánie, haněnie, bitie a vězenie, a bude-li jeho drahá vuole, i smrť tělesnú pro jeho drahú pravdu. Viete najmilejší, že haněním Antikrist na nás se osopil a ještě mnohým na vlase jest neuškodil, jakožto i mně, ač se jesti velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrosť, trpělivosť, pokoru i statečnosť k se- trvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl do Konstancie beze všie překazy; a na všie cestě jeda zjevně jako kněz, a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech městech nenalezl jsem zjevného nepřietele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, kdyžby České žákovstvo,5) jenž lanžuje 6) po obrociech a po lakomství, lidí na cestách nesvodili. A ufámť milosrdnému spasiteli i vašie modlitbě, žeť stanu v pravdě Božie až do smrti. Vězte žeť sú pro mě nikdež služby nestavili, 7) aniž v Konstancí, v niež jesti za mne sám papež slúžil. Buďtež Pánu Bohu poručeni milosrdnému, Pánu Ježíšovi Bohu pra- vému, synu čisté panny Marie, kterýž jesti nás ukrutnú svú
Strana 146
146 a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, od moci dáblovy a od hřiecha. Psán list v Konstancí, na den svatého Otmara, dobrého slúhy Pána našeho Jesu Krista, jenž jest požehnaný na věky, amen. Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději. 1) Tom. 561. 2) Apoštolům Protikristovým, talešným kněžím a prorokům. 3) Evang. Mat. kap. 7. 4) Pobijí. 5) Duchovenstvo. 6) Se potlouká, potuluje, žebrotou chodí po obrocích čili ročních důchodech. 7) Pro klatbu, ba papež dal Husovi oznámiti zdvižení na ten čas klateb dříve proti němu vydaných a interdiktu z nich následujícího. ☞
146 a ohavnú smrtí vykúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, od moci dáblovy a od hřiecha. Psán list v Konstancí, na den svatého Otmara, dobrého slúhy Pána našeho Jesu Krista, jenž jest požehnaný na věky, amen. Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději. 1) Tom. 561. 2) Apoštolům Protikristovým, talešným kněžím a prorokům. 3) Evang. Mat. kap. 7. 4) Pobijí. 5) Duchovenstvo. 6) Se potlouká, potuluje, žebrotou chodí po obrocích čili ročních důchodech. 7) Pro klatbu, ba papež dal Husovi oznámiti zdvižení na ten čas klateb dříve proti němu vydaných a interdiktu z nich následujícího. ☞
Strana 147
D. Listy psané v Kostnici r. 1415 z vězení kláštera Dominikánského. Zásledkem ujednání mezi papežem Janem XXIII. a kardi- nály, zejména na naléhání poslednějších, jest Hus dne 28. listo- padu 1414, pětadvacátý den svého pobytu v Kostnici, pod zá- minkou slyšení u kardinálů do bytu papežova povolán a tu přes horlivý odpor Jana z Chlumu svobody zbaven, ačkoliv papež dříve přátelům Husovým byl přislíbil, že nedopustí naň násilí, a ačkoliv i Husovi dal oznámiti, že na čas sňal s něho klatbu a interdikt z Kostnice. Jan z Chlumu všechno možné učinil k osvobození jeho a i král Zikmund z počátku se ozval, on pak přece jest ve vězení podržán, především osm dní v domě jednoho kanovníka, od 6. prosince pak až do 24. března v Domi- nikánském klášteře. Ve vězení tomto temném a smrdutém Hus na smrť ochuravěl. Mezi tím Michal a Páleč sepsali žaloby na něho. Dne 4. prosince jest papežem pro při jeho ustano- vena kommisse tříčienná, v níž byli: Jan, patriarcha Caři- hradský, Jan, biskup Bukovecký, a Bernard, biskup Kastellský; ta předložila Husovi k zodpovídání spisy žalobné a vyslýchala četné svědky, dva profesory z Lipska, dříve v Praze, Jana z Münsternberka a Petra Štorcha ze Cvikavy, pak Štěpána Pálče, Dr. Mikuláše Ceislmistra, někdy arcibiskupského offi- ciála Pražského, Petra, kazatele Klimentského, a Petra, opata. 10*
D. Listy psané v Kostnici r. 1415 z vězení kláštera Dominikánského. Zásledkem ujednání mezi papežem Janem XXIII. a kardi- nály, zejména na naléhání poslednějších, jest Hus dne 28. listo- padu 1414, pětadvacátý den svého pobytu v Kostnici, pod zá- minkou slyšení u kardinálů do bytu papežova povolán a tu přes horlivý odpor Jana z Chlumu svobody zbaven, ačkoliv papež dříve přátelům Husovým byl přislíbil, že nedopustí naň násilí, a ačkoliv i Husovi dal oznámiti, že na čas sňal s něho klatbu a interdikt z Kostnice. Jan z Chlumu všechno možné učinil k osvobození jeho a i král Zikmund z počátku se ozval, on pak přece jest ve vězení podržán, především osm dní v domě jednoho kanovníka, od 6. prosince pak až do 24. března v Domi- nikánském klášteře. Ve vězení tomto temném a smrdutém Hus na smrť ochuravěl. Mezi tím Michal a Páleč sepsali žaloby na něho. Dne 4. prosince jest papežem pro při jeho ustano- vena kommisse tříčienná, v níž byli: Jan, patriarcha Caři- hradský, Jan, biskup Bukovecký, a Bernard, biskup Kastellský; ta předložila Husovi k zodpovídání spisy žalobné a vyslýchala četné svědky, dva profesory z Lipska, dříve v Praze, Jana z Münsternberka a Petra Štorcha ze Cvikavy, pak Štěpána Pálče, Dr. Mikuláše Ceislmistra, někdy arcibiskupského offi- ciála Pražského, Petra, kazatele Klimentského, a Petra, opata. 10*
Strana 148
148 Snahou Husovou a jeho přátel v té době bylo, aby mu aspoň na sněmě se dostalo veřejného slyšení, když již všechno úsilí přátel jeho v Kostnici, jakož i pánů Moravských (v únoru a květnu) a Českých (v květnu) sněmu a Zikmundovi důtklivě dopsavších, jakož i university Pražské poslavší listy konšelům Kostnickým a kardinálům, propuštění na svobodu mu vymoci nemohlo. Dne 20. března 1415 prchl papež Jan XXIII. tajně z Kostnice a dne 24. března jest odevzdán Hus biskupu Kostnickému, kterýž ho na svém hradě Gottliben stále a krutěji věznil. Hus jsa ještě na svobodě psal poslední svůj list dne 16. listopadu věrným Čechům, a teprv po dvou měsících opět psal z vězení dominikánského; mlčení tak dlouhé vy- světluje se jednak tou okolností, že v první době uvěznění strážci jeho přísnější byli, a jinak, že brzo těžkou nemocí jest stižen, kteráž až asi do prostřed ledna 1415 život jeho ohrožovala. Strážcové jeho, papežovi to služebníci, přilnuvše přátelstvím k svému vězni a vzavše úplatu, dovolili Husovi i návštěvy přátel přijímati i listy psáti, takže jich z té doby 13 máme zachovaných. 54. Pražanům.1) (V Kostnici r. 1415, 19. ledna.) Žalob na Husa bylo podáno několik; odpůrcové snesli množství článků, kterým prý Hus učil, vytýkajíce mu i věro- učné odchylky. Michal de Causis (viz list č. 51) podal již v listopadu neb počátkem prosince 1414 Janu XXIII. osm článků a obžaloby z neposlušenství atd., i žádal uvěznění Husovo. Kommissi vyšetřovací dodali obžaloby prokurátoři (zástupcové) sněmu v prosinci 1414, a hlavně Štěpán z Pálče, kdys důvěrný přítel Husův, „kterémuž velmi mnoho dobrého činil a ho srdečně miloval“ (viz listy č. 36, 38 a B.), jenž 42 článků téměř vesměs ze spisu jeho „O církvi“ (viz list č. 36) byl vytáhl. Na články Pálčovy kommissí mu předložené
148 Snahou Husovou a jeho přátel v té době bylo, aby mu aspoň na sněmě se dostalo veřejného slyšení, když již všechno úsilí přátel jeho v Kostnici, jakož i pánů Moravských (v únoru a květnu) a Českých (v květnu) sněmu a Zikmundovi důtklivě dopsavších, jakož i university Pražské poslavší listy konšelům Kostnickým a kardinálům, propuštění na svobodu mu vymoci nemohlo. Dne 20. března 1415 prchl papež Jan XXIII. tajně z Kostnice a dne 24. března jest odevzdán Hus biskupu Kostnickému, kterýž ho na svém hradě Gottliben stále a krutěji věznil. Hus jsa ještě na svobodě psal poslední svůj list dne 16. listopadu věrným Čechům, a teprv po dvou měsících opět psal z vězení dominikánského; mlčení tak dlouhé vy- světluje se jednak tou okolností, že v první době uvěznění strážci jeho přísnější byli, a jinak, že brzo těžkou nemocí jest stižen, kteráž až asi do prostřed ledna 1415 život jeho ohrožovala. Strážcové jeho, papežovi to služebníci, přilnuvše přátelstvím k svému vězni a vzavše úplatu, dovolili Husovi i návštěvy přátel přijímati i listy psáti, takže jich z té doby 13 máme zachovaných. 54. Pražanům.1) (V Kostnici r. 1415, 19. ledna.) Žalob na Husa bylo podáno několik; odpůrcové snesli množství článků, kterým prý Hus učil, vytýkajíce mu i věro- učné odchylky. Michal de Causis (viz list č. 51) podal již v listopadu neb počátkem prosince 1414 Janu XXIII. osm článků a obžaloby z neposlušenství atd., i žádal uvěznění Husovo. Kommissi vyšetřovací dodali obžaloby prokurátoři (zástupcové) sněmu v prosinci 1414, a hlavně Štěpán z Pálče, kdys důvěrný přítel Husův, „kterémuž velmi mnoho dobrého činil a ho srdečně miloval“ (viz listy č. 36, 38 a B.), jenž 42 článků téměř vesměs ze spisu jeho „O církvi“ (viz list č. 36) byl vytáhl. Na články Pálčovy kommissí mu předložené
Strana 149
149 odpověděl Hus, ve vězení, přidav k nim své poznámky. Z knihy „O církvi“ vytáhl Gerson, kancléř university Pařížské, dvacet článků, na něž by Hus rád byl odpověděl, ale více nemohl. Poslední a konečné články, vytažené z knihy „O církvi“ a jiných knih, které průběhem výslechů soukromých i veřejných zdály se sněmu dosti odůvodněny, jakož i obžaloby považované svědectvím svědků za dosti opodstatněné, byly Husovi před- loženy a 18. června 1415 zodpovězeny. Mimo to byly již v Praze sepsané výpovědi svědků (viz č. 48), totiž farářů Jana Protivy, Jana Pekla, Beneše, Pavla, kanovníka Ondřeje z Brodu, mistra Mikuláše z Podivína, Mikuláše, plebána ze Všetat, veřejného notáře Václava z Voděrad, kteréž Husovi byly předloženy a k nimž přičinil své poznámky. Konečně se měl Hus písemně vyjádřiti o 45 článcích Viklefových od- souzených. Pozoruhodno jest, že v přítomnosti těžce nemoc- ného Husa svědci bráni do přísahy a že obžalovanému ne- povolen žádný zástupce. V přítomném listě, prvním po nemoci psaném, kterýž měl býti čten v kapli Betlémské, prosí své přátely v Praze, aby za něho se modlili; vyslovuje naději, že v milosti Boží až do smrti setrvá a oddanosť do vůle Boží; ohlašuje, že nepřátelé list na rozloučenou lživě do latiny přeložili a mnoho článků k žalobě proti němu vydávají, jejichž zodpovídání bez lidských rádců mnoho práce mu způsobuje. Pán Bóh rač s vámi býti, aby proti zlosti, proti ďáblu, proti světu a tělu stojiece setrvali. Najmilejší! prosímť Vás já v žaláři sedící, jímž se ne- stydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest navštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přepustil2) ne- přátely velmi tuhé ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němžto samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, buď jeho svatá vóle; pak-li ráčí vám mě navrátiti, také buď jeho vuole. Jistě třebať mi jest veliké
149 odpověděl Hus, ve vězení, přidav k nim své poznámky. Z knihy „O církvi“ vytáhl Gerson, kancléř university Pařížské, dvacet článků, na něž by Hus rád byl odpověděl, ale více nemohl. Poslední a konečné články, vytažené z knihy „O církvi“ a jiných knih, které průběhem výslechů soukromých i veřejných zdály se sněmu dosti odůvodněny, jakož i obžaloby považované svědectvím svědků za dosti opodstatněné, byly Husovi před- loženy a 18. června 1415 zodpovězeny. Mimo to byly již v Praze sepsané výpovědi svědků (viz č. 48), totiž farářů Jana Protivy, Jana Pekla, Beneše, Pavla, kanovníka Ondřeje z Brodu, mistra Mikuláše z Podivína, Mikuláše, plebána ze Všetat, veřejného notáře Václava z Voděrad, kteréž Husovi byly předloženy a k nimž přičinil své poznámky. Konečně se měl Hus písemně vyjádřiti o 45 článcích Viklefových od- souzených. Pozoruhodno jest, že v přítomnosti těžce nemoc- ného Husa svědci bráni do přísahy a že obžalovanému ne- povolen žádný zástupce. V přítomném listě, prvním po nemoci psaném, kterýž měl býti čten v kapli Betlémské, prosí své přátely v Praze, aby za něho se modlili; vyslovuje naději, že v milosti Boží až do smrti setrvá a oddanosť do vůle Boží; ohlašuje, že nepřátelé list na rozloučenou lživě do latiny přeložili a mnoho článků k žalobě proti němu vydávají, jejichž zodpovídání bez lidských rádců mnoho práce mu způsobuje. Pán Bóh rač s vámi býti, aby proti zlosti, proti ďáblu, proti světu a tělu stojiece setrvali. Najmilejší! prosímť Vás já v žaláři sedící, jímž se ne- stydím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest navštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přepustil2) ne- přátely velmi tuhé ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němžto samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, buď jeho svatá vóle; pak-li ráčí vám mě navrátiti, také buď jeho vuole. Jistě třebať mi jest veliké
Strana 150
150 pomoci; avšak viem, že on nepřepustí2) na mě nižádného utrpenie ani pokušenie, jedno3) pro mé a pro vaše lepšie, abychom jsúce zkušeni a setrvajíce, velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list,4) kterýž sem vám po sobě ostavil, vyjev ven, velmiť jsú jej lživě nepřietelé v latinu přeložili, a artikulóv proti mně a tolik kusóv vydávají, žeť mám dosti psáti, často odpoviedaje z žaláře. A nenie člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným: Dám vám ústa a múdrosť, jíž nebudú moci odolati všickni protivníci vaši. O najmilejší! pomněte, že žádostivě pracoval jsem s vámi, a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie jsa v žaláři a u velkém pokušení. Dán v Konstancí, v sobotu ten den před svatým Fabianem. 1) Tom. 565, Pal. 196. 2) Připustil. 3) Leč. 1) Čís. 48. 55. P. Janu z Chlumu.1) (R. 1415.) Jan z Chlumu na Chrudimsku, příjmím Kepka, jeden z tří Zikmundem Husovi daných průvodčí, učinil velice mnoho pro svého svěřence chráně a bráně ho. Hned po svém příchodu do Kostnice šel 4. listopadu spolu s Jindřichem Lucembokem k papeži, jenž slíbil, že Husovi ublížiti nedá, třebas by prý jemu i vlastního bratra byl zabil. Dne 28. listopadu rozhodně se tomu opíral, aby Hus doveden byl před kardinály, poněvadž Zikmund ještě nebyl přítomen, a na večer téhož dne v domě papežově dozvěděv se, že Hus má vězněn býti, spěchal rozhorlen k papeži, vytýkal mu věro- lomnosť, přítomným pak kardinálům řekl, že popudí celý svět proti nim, kteří ruší majestátu císařského. Veřejně a hlasitě žaloval na papeže a kardinály, ukazoval každému ochranný list, oznámil vše králi ještě nepřítomnému, přibil písemné latinské a německé protestace vlastní rukou na dvéře hlav- ního chrámu (dne 15. a 24. pros.); a i později ve veřejném sněmovním jednání s Husem jakož i soukromě, s neohrože- ností ohnivou osvědčil se býti věrným přítelem Husovým.
150 pomoci; avšak viem, že on nepřepustí2) na mě nižádného utrpenie ani pokušenie, jedno3) pro mé a pro vaše lepšie, abychom jsúce zkušeni a setrvajíce, velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list,4) kterýž sem vám po sobě ostavil, vyjev ven, velmiť jsú jej lživě nepřietelé v latinu přeložili, a artikulóv proti mně a tolik kusóv vydávají, žeť mám dosti psáti, často odpoviedaje z žaláře. A nenie člověka, jenž by poradil, kromě milosrdného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným: Dám vám ústa a múdrosť, jíž nebudú moci odolati všickni protivníci vaši. O najmilejší! pomněte, že žádostivě pracoval jsem s vámi, a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie jsa v žaláři a u velkém pokušení. Dán v Konstancí, v sobotu ten den před svatým Fabianem. 1) Tom. 565, Pal. 196. 2) Připustil. 3) Leč. 1) Čís. 48. 55. P. Janu z Chlumu.1) (R. 1415.) Jan z Chlumu na Chrudimsku, příjmím Kepka, jeden z tří Zikmundem Husovi daných průvodčí, učinil velice mnoho pro svého svěřence chráně a bráně ho. Hned po svém příchodu do Kostnice šel 4. listopadu spolu s Jindřichem Lucembokem k papeži, jenž slíbil, že Husovi ublížiti nedá, třebas by prý jemu i vlastního bratra byl zabil. Dne 28. listopadu rozhodně se tomu opíral, aby Hus doveden byl před kardinály, poněvadž Zikmund ještě nebyl přítomen, a na večer téhož dne v domě papežově dozvěděv se, že Hus má vězněn býti, spěchal rozhorlen k papeži, vytýkal mu věro- lomnosť, přítomným pak kardinálům řekl, že popudí celý svět proti nim, kteří ruší majestátu císařského. Veřejně a hlasitě žaloval na papeže a kardinály, ukazoval každému ochranný list, oznámil vše králi ještě nepřítomnému, přibil písemné latinské a německé protestace vlastní rukou na dvéře hlav- ního chrámu (dne 15. a 24. pros.); a i později ve veřejném sněmovním jednání s Husem jakož i soukromě, s neohrože- ností ohnivou osvědčil se býti věrným přítelem Husovým.
Strana 151
151 V přítomném listě žádá Hus za biblí a některé psací potřeby, a zároveň, aby od krále byl vysvobozen z vězení a aby mu bylo zjednáno „veřejné slyšení.“ Milostivý pane, opatři mi biblí a pošlete ji po tomto dobrém muži. A má-li váš písař Petr 2) inkoust, aby mi ho dal, a per několik a nějaký malý kalamář. O sluhovi3) svém Polákovi nic nevím, ani o kardinálovi, 4) leda že slyším, že Vaše Urozenosť je zde a že je u krále. Pročež zapřísahám Vás, proste Milosti královské i pro mne i pro všemohoucího Boha, který jej tak nádherně obdařil dary svými, a také proto, aby se ukázala spravedlnosť a pravda ke cti Boží a na pro- spěch církve: kéž mne vysvobodí ze zajetí, abych se mohl v pořádek přivésti a ke slyšení veřejnému přijíti. Vězte, že jsem byl velmi chorý a měl bolesti v životě, ale již jsem ozdravěl. Prosím, pozdravujte pány české, kteří jsou u dvora páně králova.5) Psáno mou rukou, kterou zná váš písař Petr.2) Dáno ve vězení. Pamatujte na husu, vy přátelé moji. 1) Tom. 566, Pal. 186—194. 2) Petr z Mladenovic, tajemník Jana z Chlumu. 2) Před uvězněním. 4) Mistru Janu z Reinšteina, kterýž pro své častější styky s dvorem papežským měl příjmí „kardinál;“ byl r. 1408 královským poslem do Říma (viz list č. 36 pozn. 2), na sněmě Kostnickém byl spolu s Janem z Chlumu jmenovaným poslem učení Pražského ke koncilu; později 1416 byl rektorem university v Praze. 5) Čeští a moravští: Mimo Václ. z Dubé na Leštně, Jana z Chlumu (Kepku), a Jindř. z Chlumu (Lacemboka) ještě: Kuneš z Chlumu, Půta z Ilburka, Václ. Myška z Hrádku, Bohuslav z Doupova, Skála Libecký, Šrank, otec a syn, Běškovec, Vilém Zajíc z Hasenburka na Libocho- vicích a Jindřich z Plumlova.
151 V přítomném listě žádá Hus za biblí a některé psací potřeby, a zároveň, aby od krále byl vysvobozen z vězení a aby mu bylo zjednáno „veřejné slyšení.“ Milostivý pane, opatři mi biblí a pošlete ji po tomto dobrém muži. A má-li váš písař Petr 2) inkoust, aby mi ho dal, a per několik a nějaký malý kalamář. O sluhovi3) svém Polákovi nic nevím, ani o kardinálovi, 4) leda že slyším, že Vaše Urozenosť je zde a že je u krále. Pročež zapřísahám Vás, proste Milosti královské i pro mne i pro všemohoucího Boha, který jej tak nádherně obdařil dary svými, a také proto, aby se ukázala spravedlnosť a pravda ke cti Boží a na pro- spěch církve: kéž mne vysvobodí ze zajetí, abych se mohl v pořádek přivésti a ke slyšení veřejnému přijíti. Vězte, že jsem byl velmi chorý a měl bolesti v životě, ale již jsem ozdravěl. Prosím, pozdravujte pány české, kteří jsou u dvora páně králova.5) Psáno mou rukou, kterou zná váš písař Petr.2) Dáno ve vězení. Pamatujte na husu, vy přátelé moji. 1) Tom. 566, Pal. 186—194. 2) Petr z Mladenovic, tajemník Jana z Chlumu. 2) Před uvězněním. 4) Mistru Janu z Reinšteina, kterýž pro své častější styky s dvorem papežským měl příjmí „kardinál;“ byl r. 1408 královským poslem do Říma (viz list č. 36 pozn. 2), na sněmě Kostnickém byl spolu s Janem z Chlumu jmenovaným poslem učení Pražského ke koncilu; později 1416 byl rektorem university v Praze. 5) Čeští a moravští: Mimo Václ. z Dubé na Leštně, Jana z Chlumu (Kepku), a Jindř. z Chlumu (Lacemboka) ještě: Kuneš z Chlumu, Půta z Ilburka, Václ. Myška z Hrádku, Bohuslav z Doupova, Skála Libecký, Šrank, otec a syn, Běškovec, Vilém Zajíc z Hasenburka na Libocho- vicích a Jindřich z Plumlova.
Strana 152
152 56. Janu z Chlumu. 1) (R. 1415.) Na žádosť svou k Janu z Chlumu (v listě předchozím), aby u krále Zikmunda v příčině veřejného slyšení před sněmem se přimluvil, obdržel Hus od Jana z Chlumu násle- dující odpovéď: „Příteli v Kristu nejmilovanější! Vězte, že král dnes mluvil s posly všech národů (totiž čtyř národů, čili sborů, v který celý sněm se dělil, a to národ německý, italský, francouzský a anglický, k nimž později ještě při- stoupil španělský) celého směmu o skutcích vašich a zvláště stranu slyšení veřejného. Ti všickni mu určitě a rozhodně odpověděli, že ovšem budete míti veřejné slyšení. A o to přátelé vaši usilovati chtějí a usilují, abyste ovšem byl na jiném místě vzdušném (což se také skutečně stalo v témž klášteře dominikánském), abyste se mohl opět sebrati a v sobě pookřáti. A proto pro Boha a spásu svou i povznesení pravdy neodstupujte od ní pro nějaký strach před ztrátou bídného života, protože pro nic než pro velké dobro vaše Bůh vás navštívil tímto svým křížem. V nejlepším zdraví jsou přá- telé v Praze a zvláště p. Škopek (totiž Jindřich Škopek z Dubé, přední ctitel Husův), který mnoho se tomu raduje, že jste již došel žádaného pronásledování pro pravdu. Žá- dáme vás důvěrně, abyste odůvodněné a určité mínění své o užívání kalicha, bude-li se vám zdáti, napsal na přiložený list, aby svým časem přátelům bylo ukázáno, proto že mezi bratry dosud je jakási roztržka a proto mnozí se bouří, od- volávajíce se na vás a rozhodnutí vaše dle nějakých zápisků, Nejlepší přátelé rmoutí se pro odpovídání ve vězení a zvláště Jesenic (totiž Jan z Jesenic). Co však minulo, nemůže býti zvráceno. Než vytrvalosť vaši přátelsky chválí nad míru.“ Odpovědí na tento list Jana z Chlumu jest přítomný list, v němž Hus naznačuje, v čem chce konečně útěchy na- jíti, vytrpěv tolik úkladných útoků od protivníků.
152 56. Janu z Chlumu. 1) (R. 1415.) Na žádosť svou k Janu z Chlumu (v listě předchozím), aby u krále Zikmunda v příčině veřejného slyšení před sněmem se přimluvil, obdržel Hus od Jana z Chlumu násle- dující odpovéď: „Příteli v Kristu nejmilovanější! Vězte, že král dnes mluvil s posly všech národů (totiž čtyř národů, čili sborů, v který celý sněm se dělil, a to národ německý, italský, francouzský a anglický, k nimž později ještě při- stoupil španělský) celého směmu o skutcích vašich a zvláště stranu slyšení veřejného. Ti všickni mu určitě a rozhodně odpověděli, že ovšem budete míti veřejné slyšení. A o to přátelé vaši usilovati chtějí a usilují, abyste ovšem byl na jiném místě vzdušném (což se také skutečně stalo v témž klášteře dominikánském), abyste se mohl opět sebrati a v sobě pookřáti. A proto pro Boha a spásu svou i povznesení pravdy neodstupujte od ní pro nějaký strach před ztrátou bídného života, protože pro nic než pro velké dobro vaše Bůh vás navštívil tímto svým křížem. V nejlepším zdraví jsou přá- telé v Praze a zvláště p. Škopek (totiž Jindřich Škopek z Dubé, přední ctitel Husův), který mnoho se tomu raduje, že jste již došel žádaného pronásledování pro pravdu. Žá- dáme vás důvěrně, abyste odůvodněné a určité mínění své o užívání kalicha, bude-li se vám zdáti, napsal na přiložený list, aby svým časem přátelům bylo ukázáno, proto že mezi bratry dosud je jakási roztržka a proto mnozí se bouří, od- volávajíce se na vás a rozhodnutí vaše dle nějakých zápisků, Nejlepší přátelé rmoutí se pro odpovídání ve vězení a zvláště Jesenic (totiž Jan z Jesenic). Co však minulo, nemůže býti zvráceno. Než vytrvalosť vaši přátelsky chválí nad míru.“ Odpovědí na tento list Jana z Chlumu jest přítomný list, v němž Hus naznačuje, v čem chce konečně útěchy na- jíti, vytrpěv tolik úkladných útoků od protivníků.
Strana 153
153 Vznešený a milostivý pane, veliké jsem nabyl útěchy. Prosím vás také pro Boha, abyste se nemrzel, že tak dlouho a tolik pro mne se namáháte, proto že Bůh, pán pravdy a spravedlnosti, jest hotov dáti odměnu. Ti kommissaři2) chtěli, naléhajíce na mne po několik dní, aby věc má svěřena byla 12 neb 13 mistrům. A já jsem se nechtěl podvoliti. Ale když jsem vlastnoručně napsal odpovědi na 45 artikulů Vi- klefových i na jiné, které mi vytýkají, ihned před notáři a kommissaři těmi jsem napsal ohražení, že chci státi před celým sněmem a vydati počet ze své víry. Artikule. které vytáhli z knihy mé o církvi klamavě přidávajíce a ubírajíce, budou spatřeny z milostí Boží i od- pověď, kterou jsem napsal v žaláři, žádné knihy nemaje na pomoc. Důkladnějšího utěšitele za dnů života svého jsem ne- našel v nemoci nad Pálče.3) Všickni kněží komory p. pape- žovy 4) a všickni strážcové se velmi šetrně ke mně chovají. Pán vysvobodil Jonáše z útroby velrybí, Daniela z jámy lvové, tři mládence z peci ohnivé, Zuzanu ze soudu křivých svědků: i mne může pro slávu svého jména a pro hlásání slova jeho, ukáže-li se to prospěšným, vysvoboditi. Pakli smrť vzácná před tváří Páně přijde, budiž jméno Páně po- chváleno. Kdybych mohl aspoň krále uviděti jednou s na- šimi Čechy, potěšil bych se. Velice jsem se zaradoval z novin. Jistě potěšil mne Pán. O zdraví Jindřicha Škopka rád jsem slyšel. Biblí mi poslati jest dobré. Nezarmucujte se pro mne. Nebo koho se to týká? Psáno v žaláři o půl noci. Prosím vás, tohoto věrného přítele mého poctěte, kterému obzvláště jsem zavázán. 1) Tom. 567. 2) Viz Úvod D. 3) Který bez milosrdenství v těžké nemoci trpícímu do očí spílal, že prý od narození Kristova nebylo ne- bezpečnějšího kacíře nad něho, mimo Viklefa. Viz list 73. pozn. 6. 4) Ko- morníci papežovi, jehož vězněm Hus byl.
153 Vznešený a milostivý pane, veliké jsem nabyl útěchy. Prosím vás také pro Boha, abyste se nemrzel, že tak dlouho a tolik pro mne se namáháte, proto že Bůh, pán pravdy a spravedlnosti, jest hotov dáti odměnu. Ti kommissaři2) chtěli, naléhajíce na mne po několik dní, aby věc má svěřena byla 12 neb 13 mistrům. A já jsem se nechtěl podvoliti. Ale když jsem vlastnoručně napsal odpovědi na 45 artikulů Vi- klefových i na jiné, které mi vytýkají, ihned před notáři a kommissaři těmi jsem napsal ohražení, že chci státi před celým sněmem a vydati počet ze své víry. Artikule. které vytáhli z knihy mé o církvi klamavě přidávajíce a ubírajíce, budou spatřeny z milostí Boží i od- pověď, kterou jsem napsal v žaláři, žádné knihy nemaje na pomoc. Důkladnějšího utěšitele za dnů života svého jsem ne- našel v nemoci nad Pálče.3) Všickni kněží komory p. pape- žovy 4) a všickni strážcové se velmi šetrně ke mně chovají. Pán vysvobodil Jonáše z útroby velrybí, Daniela z jámy lvové, tři mládence z peci ohnivé, Zuzanu ze soudu křivých svědků: i mne může pro slávu svého jména a pro hlásání slova jeho, ukáže-li se to prospěšným, vysvoboditi. Pakli smrť vzácná před tváří Páně přijde, budiž jméno Páně po- chváleno. Kdybych mohl aspoň krále uviděti jednou s na- šimi Čechy, potěšil bych se. Velice jsem se zaradoval z novin. Jistě potěšil mne Pán. O zdraví Jindřicha Škopka rád jsem slyšel. Biblí mi poslati jest dobré. Nezarmucujte se pro mne. Nebo koho se to týká? Psáno v žaláři o půl noci. Prosím vás, tohoto věrného přítele mého poctěte, kterému obzvláště jsem zavázán. 1) Tom. 567. 2) Viz Úvod D. 3) Který bez milosrdenství v těžké nemoci trpícímu do očí spílal, že prý od narození Kristova nebylo ne- bezpečnějšího kacíře nad něho, mimo Viklefa. Viz list 73. pozn. 6. 4) Ko- morníci papežovi, jehož vězněm Hus byl.
Strana 154
154 57. Petrovi z Mladenovic. 1) (R. 1415.) Petr z Mladenovic, jemuž list přítomný svědčí, byl ba- kalářem svobodných umění a tajemníkem Jana z Chlumu, později byl spolufarářem Křišťana z Prachatic, mistrem, na čas i rektorem university Pražské a sepsal dvě (jedno obšír- nější) vypravování o při Husově v Kostnici. Mistr Jakůb ze Stříbra, Jakoubek zvaný, duchovní dědic Matěje z Janova, důvěrný přítel Husův a po jeho odchodu do Kostnice vůdce strany jeho v Praze, začal ještě před od- jezdem Husovým a zajisté ne bez vědomí jeho přijímání sv. večeře Páně pod obojí způsobou ze strany nekněží odporu- čovati, v disputaci veřejné obhajovati a konečně s některými faráři Pražskými zaváděti (ve čtyřech chrámech), začež všickni beze všeho soudního jednání jsou do klatby dáni. Ale tato nová otázka o podávání kalicha, otázka to věroučné důleži- tosti, rozdvojila stoupence Husovy. Zejména Havlík postavil se rozhodně proti Jakoubkovi i proti Husovi. Proto požádal Jan z Chlumu Husa o jeho dobrozdání (viz úvod k čís. 56). Téhož předmětu se dotýká Hus v listě přítomném, jakož i později v listech 60 a 82; stěžuje si na ničemnosť Michala de Causis, který byl zachytil dopis jeho mistru Jakoubkovi, nepochybně ještě před dotazem Chlumovým poslaný, i od- pověď tohoto i na Jakoubkovu neopatrnosť. Husův list Jakoubkovi o kalichu pojednávající, jakož i odpověď Jakoubkova jsou ztraceny. * Ze zajetí tohoto dosud žádného listu jsem nenapsal, leda onen, jestli jste jej poslali, aby se za mne modlili. 2) Snad víte o listu, který jsem poslal M. Jakoubkovi, ve kte- rémž jsem psal tak: „Nepřátelé moji řekli, že mi nebude dáno žádné slyšení, nezaplatím-li dříve dva tisíce dukátů3) sluhům antikristovým za útraty. A toho listu opis i odpověď M. Jakůba dlouhou a jak se domnívám tvrdou, Michal si
154 57. Petrovi z Mladenovic. 1) (R. 1415.) Petr z Mladenovic, jemuž list přítomný svědčí, byl ba- kalářem svobodných umění a tajemníkem Jana z Chlumu, později byl spolufarářem Křišťana z Prachatic, mistrem, na čas i rektorem university Pražské a sepsal dvě (jedno obšír- nější) vypravování o při Husově v Kostnici. Mistr Jakůb ze Stříbra, Jakoubek zvaný, duchovní dědic Matěje z Janova, důvěrný přítel Husův a po jeho odchodu do Kostnice vůdce strany jeho v Praze, začal ještě před od- jezdem Husovým a zajisté ne bez vědomí jeho přijímání sv. večeře Páně pod obojí způsobou ze strany nekněží odporu- čovati, v disputaci veřejné obhajovati a konečně s některými faráři Pražskými zaváděti (ve čtyřech chrámech), začež všickni beze všeho soudního jednání jsou do klatby dáni. Ale tato nová otázka o podávání kalicha, otázka to věroučné důleži- tosti, rozdvojila stoupence Husovy. Zejména Havlík postavil se rozhodně proti Jakoubkovi i proti Husovi. Proto požádal Jan z Chlumu Husa o jeho dobrozdání (viz úvod k čís. 56). Téhož předmětu se dotýká Hus v listě přítomném, jakož i později v listech 60 a 82; stěžuje si na ničemnosť Michala de Causis, který byl zachytil dopis jeho mistru Jakoubkovi, nepochybně ještě před dotazem Chlumovým poslaný, i od- pověď tohoto i na Jakoubkovu neopatrnosť. Husův list Jakoubkovi o kalichu pojednávající, jakož i odpověď Jakoubkova jsou ztraceny. * Ze zajetí tohoto dosud žádného listu jsem nenapsal, leda onen, jestli jste jej poslali, aby se za mne modlili. 2) Snad víte o listu, který jsem poslal M. Jakoubkovi, ve kte- rémž jsem psal tak: „Nepřátelé moji řekli, že mi nebude dáno žádné slyšení, nezaplatím-li dříve dva tisíce dukátů3) sluhům antikristovým za útraty. A toho listu opis i odpověď M. Jakůba dlouhou a jak se domnívám tvrdou, Michal si
Strana 155
155 opatřil. A přišed s patriarchou 4) a s notáři 5) i svědky, při čemž byl M. Mikuláš Stojčín, 6) stál proti mně. A jeden z kommissařů ptal se mne pod přísahou dávaje mi přečíst můj opis, jeli můj? Odpověděl jsem, že ano. A domnívám se, že jsem nebyl kromě pozdravení M. Pálče 7) tak zmaten v mysli, jak těmi listy, maje bolesť nad ničemností Michala a jeho slídičů a nad M. Jakoubkem, který nejvíce káže, aby se lidé měli na pozoru před pokrytci a sám nejvíce se dává kla- mati od pokrytců a věří pokrytcům; a domnívám se, že napsal tvrdý list, kterého jsem nepřečetl. Oba totiž opisy byly na jednom listě a domníval jsem se z úryvku, že to nebyla odpověď na můj, ale že to byl opis jednoho listu ple- bána z Janovic. 8) 1) Pal. 199—203, Tom. 558—560, 568—69. 2) Čís. 54. 3) Dukát = zlatý = 102/ grošů (r. 1350), 17 gr. (r. 1379), 18 gr. (r. 1380); platil, počítáme-li groš v době Husově v ceně 30 kr., asi 5 zl. 40 kr. naší měny. Viz č. 51. pozn. 9, 10. 3) Jan, patriarcha Cařihradský, člen, snad předseda soudní kommisse. 3) Písaři. 6) Jeden z prokuratorů Hu- sových v Římě za vedení Jana z Jesenic r. 1410 do Říma poslaných. Viz č. 24 a 25. 7) Viz list 73. pozn. 6. 3) Jan z Reinšteina, příjmím „kardinál,“ farář v Janovicích, městečku náležejícímu Janu z Chlumu. Viz Úvod č. 50 a 53. 58. Janu z Chlumu.1) (R. 1415.) Od chvíle, kdy Hus rozhodl se jíti na sněm, jednou se kojil jistou nadějí, že veřejně na sněmě bude mluviti, že se očistí z podezření a snad i že si sněm pro svůj názor na- kloní. I v přítomném listě má hlavně to již přislíbené (viz list Chlumův v úvodu č. 56) veřejné slyšení na mysli, žádá si znáti svého soudce, prosí, aby král a svědci jiní při sly- šení byli přítomni, aby král po slyšení nedovoloval ho zase vězniti a vykládá, v kterých kusech ho protivníci mohou právě obviniti.
155 opatřil. A přišed s patriarchou 4) a s notáři 5) i svědky, při čemž byl M. Mikuláš Stojčín, 6) stál proti mně. A jeden z kommissařů ptal se mne pod přísahou dávaje mi přečíst můj opis, jeli můj? Odpověděl jsem, že ano. A domnívám se, že jsem nebyl kromě pozdravení M. Pálče 7) tak zmaten v mysli, jak těmi listy, maje bolesť nad ničemností Michala a jeho slídičů a nad M. Jakoubkem, který nejvíce káže, aby se lidé měli na pozoru před pokrytci a sám nejvíce se dává kla- mati od pokrytců a věří pokrytcům; a domnívám se, že napsal tvrdý list, kterého jsem nepřečetl. Oba totiž opisy byly na jednom listě a domníval jsem se z úryvku, že to nebyla odpověď na můj, ale že to byl opis jednoho listu ple- bána z Janovic. 8) 1) Pal. 199—203, Tom. 558—560, 568—69. 2) Čís. 54. 3) Dukát = zlatý = 102/ grošů (r. 1350), 17 gr. (r. 1379), 18 gr. (r. 1380); platil, počítáme-li groš v době Husově v ceně 30 kr., asi 5 zl. 40 kr. naší měny. Viz č. 51. pozn. 9, 10. 3) Jan, patriarcha Cařihradský, člen, snad předseda soudní kommisse. 3) Písaři. 6) Jeden z prokuratorů Hu- sových v Římě za vedení Jana z Jesenic r. 1410 do Říma poslaných. Viz č. 24 a 25. 7) Viz list 73. pozn. 6. 3) Jan z Reinšteina, příjmím „kardinál,“ farář v Janovicích, městečku náležejícímu Janu z Chlumu. Viz Úvod č. 50 a 53. 58. Janu z Chlumu.1) (R. 1415.) Od chvíle, kdy Hus rozhodl se jíti na sněm, jednou se kojil jistou nadějí, že veřejně na sněmě bude mluviti, že se očistí z podezření a snad i že si sněm pro svůj názor na- kloní. I v přítomném listě má hlavně to již přislíbené (viz list Chlumův v úvodu č. 56) veřejné slyšení na mysli, žádá si znáti svého soudce, prosí, aby král a svědci jiní při sly- šení byli přítomni, aby král po slyšení nedovoloval ho zase vězniti a vykládá, v kterých kusech ho protivníci mohou právě obviniti.
Strana 156
156 Není-li poslán můj list2) do Čech, podržte jej a ne- posílejte, protože by mohl přijíti v pohromu atd. Dále, kéž by se král optal, kdo má býti mým soudcem, protože sněm ani mne nezavolal, ani mne neobeslal, ani nikdy nebyl jsem obžalován před sněmem, a sněm mne uvěznil a zástupce svého proti mně ustanovil. Dále prosím, urozený a milostivý Jene, bude-li mi dáno slyšení, aby byl král při něm a aby mi blízko něho bylo vy- kázáno místo, aby mne mohl dobře slyšeti a mi rozuměti. I vy také s p. Jindřichem,3) s p. Václavem 4) a jinými vůbec, bude-li možná, buďte při tom a poslouchejte, co Pán Ježíš Kristus, můj zástupce i zastance i soudce nejmilostivější, dá mi v ústa, abyste, ať umru, ať budu živ, mohli býti pravdi- vými a schopnými svědky, aby lháři neříkali, že jsem ustoupil od pravdy, kterou jsem kázal. Dále vězte, že jsem před svědky a zapisovateli ve vě- zení žádal kommissařův,5) aby mi určili zástupce a zastance: oni to slíbili a potom ho dáti nechtěli. Já jsem se svěřil Pánu Ježíši Kristu, aby sám zastupoval i zastával i soudil při mou. Dále: vězte, že nemají, jak se domnívám, obvinění proti mně, než že jsem překážel bulle o zdvižení kříže.6) A mají psaní mé,7) které bylo čteno mně do očí; a já jsem je poznal. Druhé mají proti mně, že jsem byl tak dlouho v ex- kommunikaci 8) a konal obřady. Třetí, že jsem se odvolal?) od papeže. Neboť četli od- volání přede mnou, o kterém s myslí veselou a s úsměvem jsem přede všemi řekl, že je mé. Čtvrté, že jsem zanechal po sobě list, 10) který byl čten v Betlémě, který velmi zle nepřátelé přeložili a vyložili, ve kterém jsem vyslovil, že odcházím bez ochranného průvod- ního listu.
156 Není-li poslán můj list2) do Čech, podržte jej a ne- posílejte, protože by mohl přijíti v pohromu atd. Dále, kéž by se král optal, kdo má býti mým soudcem, protože sněm ani mne nezavolal, ani mne neobeslal, ani nikdy nebyl jsem obžalován před sněmem, a sněm mne uvěznil a zástupce svého proti mně ustanovil. Dále prosím, urozený a milostivý Jene, bude-li mi dáno slyšení, aby byl král při něm a aby mi blízko něho bylo vy- kázáno místo, aby mne mohl dobře slyšeti a mi rozuměti. I vy také s p. Jindřichem,3) s p. Václavem 4) a jinými vůbec, bude-li možná, buďte při tom a poslouchejte, co Pán Ježíš Kristus, můj zástupce i zastance i soudce nejmilostivější, dá mi v ústa, abyste, ať umru, ať budu živ, mohli býti pravdi- vými a schopnými svědky, aby lháři neříkali, že jsem ustoupil od pravdy, kterou jsem kázal. Dále vězte, že jsem před svědky a zapisovateli ve vě- zení žádal kommissařův,5) aby mi určili zástupce a zastance: oni to slíbili a potom ho dáti nechtěli. Já jsem se svěřil Pánu Ježíši Kristu, aby sám zastupoval i zastával i soudil při mou. Dále: vězte, že nemají, jak se domnívám, obvinění proti mně, než že jsem překážel bulle o zdvižení kříže.6) A mají psaní mé,7) které bylo čteno mně do očí; a já jsem je poznal. Druhé mají proti mně, že jsem byl tak dlouho v ex- kommunikaci 8) a konal obřady. Třetí, že jsem se odvolal?) od papeže. Neboť četli od- volání přede mnou, o kterém s myslí veselou a s úsměvem jsem přede všemi řekl, že je mé. Čtvrté, že jsem zanechal po sobě list, 10) který byl čten v Betlémě, který velmi zle nepřátelé přeložili a vyložili, ve kterém jsem vyslovil, že odcházím bez ochranného průvod- ního listu.
Strana 157
157 Na toto vy řeknete, že jsem neměl, když jsem vyšel, ochranného průvodního listu papežova. Druhé, že jsem ne- věděl, zdali bylo vaší povinností se mnou vyjíti, když jsem psal ten list. Dále, kéž bych mohl míti průkazné doklady stranu otázky,11) kterou jsem chtěl vymeziti, 12) a žádosť za slyšení 13) váš písař Petr 14) může sestaviti. Dále, bude-li mi dáno slyšení, aby po něm král pán nedovoloval mne opět strčiti do vězení, abych mohl užívati rady vaší a přátel, a kdyby se Bohu líbilo, něco králi pánu říci pro dobro křesťanstva i jeho. 1) Pal. 197, Tom. 567. 2) Čís. 54. 3) Z Chlumu čili Lacembokem. *) Z Dubé na Leštně. 5) Viz Úvod D. 6) Bulla o křižácké válce proti králi Apulskému r. 1412 a s tím souvisící prodej odpustků. Viz A. 7) Ne- pochybně list Jakoubkovi psaný, v č. 57. připomenutý. 3) Vyobcován, v klatbě, v níž ani kázati ani mši čísti neměl. 3) Viz č. 25. 10) Čís. 48. 11) To snad se týká odpovědi, kterou chtěl dáti Janu z Chlumu na dotaz jeho v příčině podávání kalicha. Viz Úvod č. 56. 12) Vysvětliti. 13) Veřejné před sněmem. 14) Z Mladenovic. 59. Janu z Chlumu.1) (R. 1415.) V obžalobách (viz úvod č. 54) bylo Michalem, Pálčem i Gersonem jako „pohoršlivý a velice záhubný blud.“ Husovi to vytýkáno, že sáhl na kněžské časné zboží následujícími větami, kterýmž prý učil, „že církev nemusí (nemá) časného majetku míti; jak Kristus nebyl bohat i apoštolé jeho, tak ani jeho náměstkové a následovníci těchto nemají časné zboží míti; že desátky a dávky církvi a duchovním dané jsou pouhou almužnou; že Konstantin a jiná světská knížata chyby (bludu) se dopustili, obdarovavše církve a kláštery; že duchovní, špatný život vedoucí, mají světskými pány na uzdě býti drženi ode- jmutím desátků, dávek a jiných požitků.“ Hus se celkem k těmto článkům znal; také byl r. 1412 po bouřích odpust-
157 Na toto vy řeknete, že jsem neměl, když jsem vyšel, ochranného průvodního listu papežova. Druhé, že jsem ne- věděl, zdali bylo vaší povinností se mnou vyjíti, když jsem psal ten list. Dále, kéž bych mohl míti průkazné doklady stranu otázky,11) kterou jsem chtěl vymeziti, 12) a žádosť za slyšení 13) váš písař Petr 14) může sestaviti. Dále, bude-li mi dáno slyšení, aby po něm král pán nedovoloval mne opět strčiti do vězení, abych mohl užívati rady vaší a přátel, a kdyby se Bohu líbilo, něco králi pánu říci pro dobro křesťanstva i jeho. 1) Pal. 197, Tom. 567. 2) Čís. 54. 3) Z Chlumu čili Lacembokem. *) Z Dubé na Leštně. 5) Viz Úvod D. 6) Bulla o křižácké válce proti králi Apulskému r. 1412 a s tím souvisící prodej odpustků. Viz A. 7) Ne- pochybně list Jakoubkovi psaný, v č. 57. připomenutý. 3) Vyobcován, v klatbě, v níž ani kázati ani mši čísti neměl. 3) Viz č. 25. 10) Čís. 48. 11) To snad se týká odpovědi, kterou chtěl dáti Janu z Chlumu na dotaz jeho v příčině podávání kalicha. Viz Úvod č. 56. 12) Vysvětliti. 13) Veřejné před sněmem. 14) Z Mladenovic. 59. Janu z Chlumu.1) (R. 1415.) V obžalobách (viz úvod č. 54) bylo Michalem, Pálčem i Gersonem jako „pohoršlivý a velice záhubný blud.“ Husovi to vytýkáno, že sáhl na kněžské časné zboží následujícími větami, kterýmž prý učil, „že církev nemusí (nemá) časného majetku míti; jak Kristus nebyl bohat i apoštolé jeho, tak ani jeho náměstkové a následovníci těchto nemají časné zboží míti; že desátky a dávky církvi a duchovním dané jsou pouhou almužnou; že Konstantin a jiná světská knížata chyby (bludu) se dopustili, obdarovavše církve a kláštery; že duchovní, špatný život vedoucí, mají světskými pány na uzdě býti drženi ode- jmutím desátků, dávek a jiných požitků.“ Hus se celkem k těmto článkům znal; také byl r. 1412 po bouřích odpust-
Strana 158
158 kových veřejně na universitě obhajoval Viklefovu větu: „Světští pánové smí podle dobrozdání svého duchovním, povinností nedbalým, světské statky odejímati“, a uvedl pro ni 44 dů- kazů. I v příčině „darování Konstantinova,“ kterýž (žil r. 274 až 337) podle pověsti v osmém století na ospravedlnění ná- roků papežských smyšlené, papežem Silvestrem byl pokřtěn a jemu i jeho nástupcům Řím i Italii k světskému panství byl ponechal, sám pak do Konstantinopole (Cařihradu) pře- sídlil — Hus nepochyboval o pravdivosti této smyšlénky, nýbrž měl přenechání světského panství papeži za velikou chybu. Těchto věcí se Hus dotýká v přítomném listě a mnoha jiných, prohlašuje krále za bludaře, je-li článek „O odnětí“ bludařský, diví se, že mu král nedává pomoci, žádá, aby Jan kardinál se choval obezřeleji atd. Včerejší noc téměř celou jsem psal odpovědi na arti- kule, 2) které sestavil Páleč, a přímo pracuje pro mé od- souzení. Bůh ho ušetři a mne posíliž. Dále článek o odnětí, říkají, že je bludařský. Upozor- něte krále pána,3) že, bude-li onen článek odsouzen za blud, tu i on sám za to, že odňal biskupům statky časné, ano i otec jeho,4) císař a král český, na odsouzení přijde jako bludař. Dopisu žádnému nedávejte nésti, leč v koho máte důvěru, jako v sebe, i že jej mlčenlivě ponese. Dále řekněte doktoru Jeseniči,5) aby nikterak nepřicházel, ani M. Jeronym, ani nikdo z našich. Divím se, že král pán na mne zapomněl, a že mi ani slova nevzkazuje. A snad, dříve než s ním slovo promluvím, bude proti mně odhlasováno. Bude-li to jeho česť, ať hledí sám. Urozený a milostivý p. Jene, dobrodinče náš milostivý a rázný ochránce, nemrzte se pro mne ani pro škody, které trpíte; Bůh všemohoucí dá vám více. A prosím, pozdravujte pánů českých. 6) Já o žádném nevím, leda že tuším, že pan Václav z Dubé je zde a p. Jindřich Lacembok, který řekl:
158 kových veřejně na universitě obhajoval Viklefovu větu: „Světští pánové smí podle dobrozdání svého duchovním, povinností nedbalým, světské statky odejímati“, a uvedl pro ni 44 dů- kazů. I v příčině „darování Konstantinova,“ kterýž (žil r. 274 až 337) podle pověsti v osmém století na ospravedlnění ná- roků papežských smyšlené, papežem Silvestrem byl pokřtěn a jemu i jeho nástupcům Řím i Italii k světskému panství byl ponechal, sám pak do Konstantinopole (Cařihradu) pře- sídlil — Hus nepochyboval o pravdivosti této smyšlénky, nýbrž měl přenechání světského panství papeži za velikou chybu. Těchto věcí se Hus dotýká v přítomném listě a mnoha jiných, prohlašuje krále za bludaře, je-li článek „O odnětí“ bludařský, diví se, že mu král nedává pomoci, žádá, aby Jan kardinál se choval obezřeleji atd. Včerejší noc téměř celou jsem psal odpovědi na arti- kule, 2) které sestavil Páleč, a přímo pracuje pro mé od- souzení. Bůh ho ušetři a mne posíliž. Dále článek o odnětí, říkají, že je bludařský. Upozor- něte krále pána,3) že, bude-li onen článek odsouzen za blud, tu i on sám za to, že odňal biskupům statky časné, ano i otec jeho,4) císař a král český, na odsouzení přijde jako bludař. Dopisu žádnému nedávejte nésti, leč v koho máte důvěru, jako v sebe, i že jej mlčenlivě ponese. Dále řekněte doktoru Jeseniči,5) aby nikterak nepřicházel, ani M. Jeronym, ani nikdo z našich. Divím se, že král pán na mne zapomněl, a že mi ani slova nevzkazuje. A snad, dříve než s ním slovo promluvím, bude proti mně odhlasováno. Bude-li to jeho česť, ať hledí sám. Urozený a milostivý p. Jene, dobrodinče náš milostivý a rázný ochránce, nemrzte se pro mne ani pro škody, které trpíte; Bůh všemohoucí dá vám více. A prosím, pozdravujte pánů českých. 6) Já o žádném nevím, leda že tuším, že pan Václav z Dubé je zde a p. Jindřich Lacembok, který řekl:
Strana 159
159 „Dobrý muži, nehlúbaj.“ 7) Máte-li, na čem státi chcete, oznamte mi to. Jene Bradačku,8) pros Boha za mne, můj nejdražší, s ostatními a učiň, aby král žádal odpovědí mých, které jsou mou rukou zaznamenány, tak na články, které jsou Viklefovi připsány, jak na ty, které mně. Ať se opíší odpovědi ty, ale žádnému zvlášť ať se ne- ukáží, a ať se opíší, aby artikule stály dobře oddělené. Bude-li prohlášena má prosba, kterou jsem dal patriarchovi, aby ji sněmu předložil, nevím; tuším, že jí nepředloží. Zlíbí-li se Bohu, král v jednom nebo ve dvou článcích nález9) doktorů Pražských zruší, o odnímání a o Konstantinově darování a o almužnách, kterých artikulů jsem nechtěl upírati, kdyby měl nějaké důvody. Ale bylo by třeba, aby mu byly dány někým, kdo není z našich. Kdybych já byl na svobodě, řekl bych mu sám: Hleďte, králi, aby se nestalo přenesení vaší věci, které si vážíte, tajně, tak že byste ji už nemohl viděti. Prosím, aby M. Jan 10) kardinál byl obezřelý, protože všickni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přátely. A slyšel jsem od svých vyslýchatelů, kteří pravili: Jediný Jan kardinál sám znesnadil papeže s kardinály řka: že jsou všickni svato- kupci. Ať se drží dvora králova, jak může, M. kardinál, aby ho nejali, jako i mne. Žádný mi víc neškodí, než Páleč; ušetři ho všemohoucí Bůh. Sám Páleč všech vůdce, následník. 11) I naléhal, aby všickni přívrženci byli zavoláni a odpřisáhli se. Protože řekl v žaláři, že všickni, kteří chodí se mnou rozmlouvat, věří, že po posvěcení zůstává chléb skutečný.12) Divím se, že žádný z Čechů nedochází do žaláře, ale snad to činí pro lepší. Tento list budiž hned roztrhán. Jiná košile buď mi dána po tomto poslu. Pane Jene, naléhejte s Čechy, aby zrušeno bylo povolání těch, kteří jsou povoláni, 13) a aby král měl soucit se svým dědictvím a aby nedovoloval, aby darmo bylo sužováno skrze jednoho svár- 14) livce.
159 „Dobrý muži, nehlúbaj.“ 7) Máte-li, na čem státi chcete, oznamte mi to. Jene Bradačku,8) pros Boha za mne, můj nejdražší, s ostatními a učiň, aby král žádal odpovědí mých, které jsou mou rukou zaznamenány, tak na články, které jsou Viklefovi připsány, jak na ty, které mně. Ať se opíší odpovědi ty, ale žádnému zvlášť ať se ne- ukáží, a ať se opíší, aby artikule stály dobře oddělené. Bude-li prohlášena má prosba, kterou jsem dal patriarchovi, aby ji sněmu předložil, nevím; tuším, že jí nepředloží. Zlíbí-li se Bohu, král v jednom nebo ve dvou článcích nález9) doktorů Pražských zruší, o odnímání a o Konstantinově darování a o almužnách, kterých artikulů jsem nechtěl upírati, kdyby měl nějaké důvody. Ale bylo by třeba, aby mu byly dány někým, kdo není z našich. Kdybych já byl na svobodě, řekl bych mu sám: Hleďte, králi, aby se nestalo přenesení vaší věci, které si vážíte, tajně, tak že byste ji už nemohl viděti. Prosím, aby M. Jan 10) kardinál byl obezřelý, protože všickni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přátely. A slyšel jsem od svých vyslýchatelů, kteří pravili: Jediný Jan kardinál sám znesnadil papeže s kardinály řka: že jsou všickni svato- kupci. Ať se drží dvora králova, jak může, M. kardinál, aby ho nejali, jako i mne. Žádný mi víc neškodí, než Páleč; ušetři ho všemohoucí Bůh. Sám Páleč všech vůdce, následník. 11) I naléhal, aby všickni přívrženci byli zavoláni a odpřisáhli se. Protože řekl v žaláři, že všickni, kteří chodí se mnou rozmlouvat, věří, že po posvěcení zůstává chléb skutečný.12) Divím se, že žádný z Čechů nedochází do žaláře, ale snad to činí pro lepší. Tento list budiž hned roztrhán. Jiná košile buď mi dána po tomto poslu. Pane Jene, naléhejte s Čechy, aby zrušeno bylo povolání těch, kteří jsou povoláni, 13) a aby král měl soucit se svým dědictvím a aby nedovoloval, aby darmo bylo sužováno skrze jednoho svár- 14) livce.
Strana 160
160 Dále abych aspoň jednou mohl promluviti ke králi, než budu odsouzen, když jsem po jeho vůli sem přišel a na jeho slib, že se zdráv do Čech vrátím. 1) Tom. 567. 2) 42 článků viz č. 54. 3) Zikmund zakázal r. 1403 jak v Uhrách, tak i v Čechách, kde tehdy vládl, poslouchati papeže, Boniface IX. a desátků neb jakýchkoliv důchodů mu neodváděti, poně- vadž podněcoval v Uhrách povstání proti králi. — Král Václav dovolil r. 1409 ve sporu se Zbyňkem sáhnouti na některé české duchovní i statky jejich. A r. 1411 odvezl církevní poklady velachrámu Pražsk. na Karlštein. *) Karel IV. pohrozil prelátům a kněžím, vedoucím život světský a rozpustilý, že dá jim zastaviti důchody jejich, nepolepší-li se. 5) Janu z Jesenic, který od zamýšlené s jinými cesty do Kostnice ne- upustil, kterouž s Křišťanem z Prachatic vykonal a ovšem později i Je- ronym. 1) Viz list 55. pozn. 7) Tato slova jsou česky v latinském textě. 3) Viz list 16. 9) Nález fakulty bohoslovecké r. 1412, kterým jest 45 článků Viklefových opětně odsouzeno a zápověď z r. 1403 a 1408 obnovena. 10) Viz č. 55. pozn. 11) To slovo jest česky v latinském textě = slídič. 12) Jeden z článků neprávem Husovi připsaných, poněvadž vždycky věřil s církvi svou, že chléb při posvěcení kněze se přepod- statňuje čili v pravé tělo Kristovo mění. 13) Přátel Husových z Čech před sněm pohnaných. 14) Pálče. 60. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415.) Hus byl ve vězení soudní kommissí mnohokrát vyslýchán. O výslechu podává zprávu v přítomném listě, oznamuje, čeho od sněmu žádal, co odpověděl tázán byv na jednotlivé články, jakých zakusil příkoří i pro učení své i pro domněnku biskupů o velikém bohatství, které dle zdání jejich má. Co se týká rozmýšlení, nevím, že bych se nějak roz- mýšlel aneb jinak připravoval, poněvadž nevím, o čem mi bude dáno slyšení. Já žádal jsem s osvědčením u přítomnosti notářů a napsal jsem prosebnou žádosť veškerému sněmu,
160 Dále abych aspoň jednou mohl promluviti ke králi, než budu odsouzen, když jsem po jeho vůli sem přišel a na jeho slib, že se zdráv do Čech vrátím. 1) Tom. 567. 2) 42 článků viz č. 54. 3) Zikmund zakázal r. 1403 jak v Uhrách, tak i v Čechách, kde tehdy vládl, poslouchati papeže, Boniface IX. a desátků neb jakýchkoliv důchodů mu neodváděti, poně- vadž podněcoval v Uhrách povstání proti králi. — Král Václav dovolil r. 1409 ve sporu se Zbyňkem sáhnouti na některé české duchovní i statky jejich. A r. 1411 odvezl církevní poklady velachrámu Pražsk. na Karlštein. *) Karel IV. pohrozil prelátům a kněžím, vedoucím život světský a rozpustilý, že dá jim zastaviti důchody jejich, nepolepší-li se. 5) Janu z Jesenic, který od zamýšlené s jinými cesty do Kostnice ne- upustil, kterouž s Křišťanem z Prachatic vykonal a ovšem později i Je- ronym. 1) Viz list 55. pozn. 7) Tato slova jsou česky v latinském textě. 3) Viz list 16. 9) Nález fakulty bohoslovecké r. 1412, kterým jest 45 článků Viklefových opětně odsouzeno a zápověď z r. 1403 a 1408 obnovena. 10) Viz č. 55. pozn. 11) To slovo jest česky v latinském textě = slídič. 12) Jeden z článků neprávem Husovi připsaných, poněvadž vždycky věřil s církvi svou, že chléb při posvěcení kněze se přepod- statňuje čili v pravé tělo Kristovo mění. 13) Přátel Husových z Čech před sněm pohnaných. 14) Pálče. 60. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415.) Hus byl ve vězení soudní kommissí mnohokrát vyslýchán. O výslechu podává zprávu v přítomném listě, oznamuje, čeho od sněmu žádal, co odpověděl tázán byv na jednotlivé články, jakých zakusil příkoří i pro učení své i pro domněnku biskupů o velikém bohatství, které dle zdání jejich má. Co se týká rozmýšlení, nevím, že bych se nějak roz- mýšlel aneb jinak připravoval, poněvadž nevím, o čem mi bude dáno slyšení. Já žádal jsem s osvědčením u přítomnosti notářů a napsal jsem prosebnou žádosť veškerému sněmu,
Strana 161
161 kterou odevzdal jsem patriarchovi,2) v níž žádám, abych směl odpovídati na kterýkoli článek, jako jsem odpovídal soukromí a jako jsem vlastní rukou písemně se hájil. Aneb bude-li mi dáno slyšení, abych směl odpovídati způsobem, ve školách obyčejným. Nebo mi snad Bůh zjedná slyšení, abych mohl učiniti kázání.3) Doufám od milosti Boží, že nikdy neustoupím od pravdy poznané. Modlete se k Bohu, aby mne zachoval. O svátosti kalicha máte spis, jejž napsal jsem v Kost- nici,4) v němžto obsaženy jsou důvody, a nevím nic jiného říci, než že evangelium a list Pavlův znějí určitě, a že to zachováváno bylo v prvotní cíkvi. Dá-li se to provésti, po- kuste se, aby dovoleno bylo bullou aspoň těm podati, kteří z pobožnosti toho žádají s náležitým šetřením okolností. Pro soukromé odpovídání mé nemusí se přátelé5) zne- pokojovati, poněvadž jsem neviděl, jak by věc jinak mohla dopadnouti, co skrze sněm, dříve než jsem byl jat, ujednána byla. A vydána byla bulla od kommissařů, která v mé přítom- nosti byla čtena, v níž nazýván jsem arcikacířem a svůdcem lidu. Ale doufám, že, co mluvil jsem v domě, hlásáno bude na domích. Opět byl jsem tázán dne předešlého, v který den jsem viděl bratra svého, Jana Bradatého,6) na kterýkoli ze 45 článků. A odpověděl jsem s týmž osvědčením jako dříve. A ptali se, na kterýkoli článek jednotlivě, chci-li ho hájiti. A odpověděl jsem, že podrobím se rozhodnutí sněmu, jako dříve jsem prohlásil. A při každém článku jsem řekl, jako dříve jsem o některém prohlásil: Tenhle jest pravdivý v tomto smyslu. I řekli: Chceš-li ho hájiti? Odpověděl jsem: nikoli, nýbrž podrobím se rozhodnutí sněmu. Hle, Bůh je svědkem, jiná odpověď nezdála se mi tehdy případnější potom, co jsem vlastní rukou napsal, že nechci nic zarputile hájiti, nýbrž hotov jsem od kohokoli dáti se poučiti. 7) Taková otázka učiněna mi byla proto, že někdo jim řekl, že jsem oznámil králi, že chci hájiti tři nebo čtyř
161 kterou odevzdal jsem patriarchovi,2) v níž žádám, abych směl odpovídati na kterýkoli článek, jako jsem odpovídal soukromí a jako jsem vlastní rukou písemně se hájil. Aneb bude-li mi dáno slyšení, abych směl odpovídati způsobem, ve školách obyčejným. Nebo mi snad Bůh zjedná slyšení, abych mohl učiniti kázání.3) Doufám od milosti Boží, že nikdy neustoupím od pravdy poznané. Modlete se k Bohu, aby mne zachoval. O svátosti kalicha máte spis, jejž napsal jsem v Kost- nici,4) v němžto obsaženy jsou důvody, a nevím nic jiného říci, než že evangelium a list Pavlův znějí určitě, a že to zachováváno bylo v prvotní cíkvi. Dá-li se to provésti, po- kuste se, aby dovoleno bylo bullou aspoň těm podati, kteří z pobožnosti toho žádají s náležitým šetřením okolností. Pro soukromé odpovídání mé nemusí se přátelé5) zne- pokojovati, poněvadž jsem neviděl, jak by věc jinak mohla dopadnouti, co skrze sněm, dříve než jsem byl jat, ujednána byla. A vydána byla bulla od kommissařů, která v mé přítom- nosti byla čtena, v níž nazýván jsem arcikacířem a svůdcem lidu. Ale doufám, že, co mluvil jsem v domě, hlásáno bude na domích. Opět byl jsem tázán dne předešlého, v který den jsem viděl bratra svého, Jana Bradatého,6) na kterýkoli ze 45 článků. A odpověděl jsem s týmž osvědčením jako dříve. A ptali se, na kterýkoli článek jednotlivě, chci-li ho hájiti. A odpověděl jsem, že podrobím se rozhodnutí sněmu, jako dříve jsem prohlásil. A při každém článku jsem řekl, jako dříve jsem o některém prohlásil: Tenhle jest pravdivý v tomto smyslu. I řekli: Chceš-li ho hájiti? Odpověděl jsem: nikoli, nýbrž podrobím se rozhodnutí sněmu. Hle, Bůh je svědkem, jiná odpověď nezdála se mi tehdy případnější potom, co jsem vlastní rukou napsal, že nechci nic zarputile hájiti, nýbrž hotov jsem od kohokoli dáti se poučiti. 7) Taková otázka učiněna mi byla proto, že někdo jim řekl, že jsem oznámil králi, že chci hájiti tři nebo čtyř
Strana 162
162 článků. Pročež vyptávali se, zdali jsem jemu něco oznámil. A řekl jsem, že nikoli, poněvadž nikdy jsem neoznámil tak králi, nýbrž jakož víte atd.8) Také Michal tu stál a držel list a podpichoval patri- archu, abych odpověděl na otázky. A mezitím přišli někteří biskupové. Opět uvařil Michal něco nového. Bůh dopustil pro hříchy mé, aby on a Páleč povstali proti mně, neboť Michal i listy?) i jiné věci vykládá, a Páleč v články skládá ty staré věci, o nichž jsme mluvili před mnoha lety.10) Patriarcha přede všemi mnoho o tom mluví, že mám velmi mnoho peněz.11) Pročež jeden arcibiskup mi při slyšení řekl: Ty máš 70.000 zlatých.12) Michal řekl přede všemi: „Ha, ha, kam přišel vak plný peněz? Jak velkými penězi ti povinni jsou páni v Čechách?“ Věru měl jsem ten den těžké soužení. Jeden biskup řekl: „Ty stanovils nový zákon.“ Jiný biskup řekl: „Ty jsi kázal všecky ty články.“ A já také od- pověděl jsem jim s pomocí Boží dosti tvrdě řka: „Proč mi křivdíte?“ O předvolaných 13) nic mi nepíšete, nebyli-li uči- něny nějaké kroky v jich prospěchu buď od krále nebo od občanů Pražských nebo od obeslaných samých? 1) Tom. 567, Pal. 202. 2) Janu patriarchu Cařihradskému, členu kommisse. 3) Delší, souvislou řeč k ospravedlnění, mělt přichystány tři řeči před uvězněním sepsané: „O pokoji“, „O vysvětlení víry“ a „O dosta- čitelnosti zákona Kristova k správě církve viz č. 61. pozn. 3. „O při- jímání krve Kristovy pod způsobou vína se strany nekněží,“ spis opráv- něnosť kalicha odůvodňující a ještě před uvězněním Husovým v Kost- nici sepsaný. Viz list 57. 5) Jan z Jesenic a j. Viz list Chlumův v úvodě listu 56. 6) Viz list 16. 7) V tom smyslu chtěl podrobiti se sněmu, byv poučen, tedy s podmínkou. 3) O tom psal Hus Janu z Chlumu v před- cházejícím listě ve 4. odstavci. 9) K. p. list Husův na rozloučenou v Praze, aneb zachycený list Jakoubkovi, viz list 58. pozn. 7. a 10. 10) Totiž asi před 15 lety, kdy ještě Páleč byl přítelem Husovým a horlivým Vikle- fitou (viz č. 38.); o nichž mluvili důvěrně zejména na faře svato- michalské. 11) Viz vyňatek z listu Jakoubkovi č. 57. 12) Viz č. 57. pozn. 8. 13) Čís. 59 pozn. 13.
162 článků. Pročež vyptávali se, zdali jsem jemu něco oznámil. A řekl jsem, že nikoli, poněvadž nikdy jsem neoznámil tak králi, nýbrž jakož víte atd.8) Také Michal tu stál a držel list a podpichoval patri- archu, abych odpověděl na otázky. A mezitím přišli někteří biskupové. Opět uvařil Michal něco nového. Bůh dopustil pro hříchy mé, aby on a Páleč povstali proti mně, neboť Michal i listy?) i jiné věci vykládá, a Páleč v články skládá ty staré věci, o nichž jsme mluvili před mnoha lety.10) Patriarcha přede všemi mnoho o tom mluví, že mám velmi mnoho peněz.11) Pročež jeden arcibiskup mi při slyšení řekl: Ty máš 70.000 zlatých.12) Michal řekl přede všemi: „Ha, ha, kam přišel vak plný peněz? Jak velkými penězi ti povinni jsou páni v Čechách?“ Věru měl jsem ten den těžké soužení. Jeden biskup řekl: „Ty stanovils nový zákon.“ Jiný biskup řekl: „Ty jsi kázal všecky ty články.“ A já také od- pověděl jsem jim s pomocí Boží dosti tvrdě řka: „Proč mi křivdíte?“ O předvolaných 13) nic mi nepíšete, nebyli-li uči- něny nějaké kroky v jich prospěchu buď od krále nebo od občanů Pražských nebo od obeslaných samých? 1) Tom. 567, Pal. 202. 2) Janu patriarchu Cařihradskému, členu kommisse. 3) Delší, souvislou řeč k ospravedlnění, mělt přichystány tři řeči před uvězněním sepsané: „O pokoji“, „O vysvětlení víry“ a „O dosta- čitelnosti zákona Kristova k správě církve viz č. 61. pozn. 3. „O při- jímání krve Kristovy pod způsobou vína se strany nekněží,“ spis opráv- něnosť kalicha odůvodňující a ještě před uvězněním Husovým v Kost- nici sepsaný. Viz list 57. 5) Jan z Jesenic a j. Viz list Chlumův v úvodě listu 56. 6) Viz list 16. 7) V tom smyslu chtěl podrobiti se sněmu, byv poučen, tedy s podmínkou. 3) O tom psal Hus Janu z Chlumu v před- cházejícím listě ve 4. odstavci. 9) K. p. list Husův na rozloučenou v Praze, aneb zachycený list Jakoubkovi, viz list 58. pozn. 7. a 10. 10) Totiž asi před 15 lety, kdy ještě Páleč byl přítelem Husovým a horlivým Vikle- fitou (viz č. 38.); o nichž mluvili důvěrně zejména na faře svato- michalské. 11) Viz vyňatek z listu Jakoubkovi č. 57. 12) Viz č. 57. pozn. 8. 13) Čís. 59 pozn. 13.
Strana 163
163 61. Janu z Chlumu. (R. 1415.) Žádá, aby mu vyložil sen, který měl o kapli Betlémské. Vyložte mi sen této noci. Viděl jsem, jak v Betlémě zničiti chtěli všecky obrazy Kristovy1) a ničili je. Já násle- dujícího dne jsem vstal a viděl jsem mnoho malířů, kteří zhotovili krásnější a četnější obrazy, na které s radostí jsem patřil. A malíři s mnohým lidem mluvili: Ať přijdou bisku- pové a kněží a ničí je nám! A na to mnozí zástupové se radovali v Betlémě a já s nimi. Probudiv pak se, pozoroval jsem, že se usmívám. Rovněž rozhlásili již mnohým lidem, že písmo v Betlémě2) zničiti chtí. Pošlu Vám opis traktátů,3) který jsem dvojnásob přepsal. 1) Skutečné obrazy, Krista v různých polohách představující 2) Které Hus r. 1413 na vnitřní stěny kaple dal napsati latinským ja- zykem a které obsahovalo o šesti bludech 6 kapitol nadepsaných: Stvo- řiti, Věřiti, Odpuštění hříchů, Poslušenství, Kletba neb vyobcování, Svato- kupectví. 3) Hus sepsal v Kostnici následující traktáty: před svým uvězněním „O přijímání krve Kristovy pod způsobou vína se strany ne- kněží“, pak tři řeči, které k svému ospravedlnění na sněmě chtěl pro- sloviti, „O dostačitelnosti zákona Kristova k správě církve“, O vysvětlení své víry“, „O pokoji“; ve vězení dominikánském pak svým žalářníkům Robertovi, Jakubovi, Rehořovi „O poznání a milování Boha“, „O po- kání“, „O přikázáních a modlitbě Páně“, „O hříchu smrtelném“, „O třech nepřátelích člověka a sedmi smrtelných hříších“, „O manželství“ a „O svátosti těla a krve Páně“ Pal. 232. 11*
163 61. Janu z Chlumu. (R. 1415.) Žádá, aby mu vyložil sen, který měl o kapli Betlémské. Vyložte mi sen této noci. Viděl jsem, jak v Betlémě zničiti chtěli všecky obrazy Kristovy1) a ničili je. Já násle- dujícího dne jsem vstal a viděl jsem mnoho malířů, kteří zhotovili krásnější a četnější obrazy, na které s radostí jsem patřil. A malíři s mnohým lidem mluvili: Ať přijdou bisku- pové a kněží a ničí je nám! A na to mnozí zástupové se radovali v Betlémě a já s nimi. Probudiv pak se, pozoroval jsem, že se usmívám. Rovněž rozhlásili již mnohým lidem, že písmo v Betlémě2) zničiti chtí. Pošlu Vám opis traktátů,3) který jsem dvojnásob přepsal. 1) Skutečné obrazy, Krista v různých polohách představující 2) Které Hus r. 1413 na vnitřní stěny kaple dal napsati latinským ja- zykem a které obsahovalo o šesti bludech 6 kapitol nadepsaných: Stvo- řiti, Věřiti, Odpuštění hříchů, Poslušenství, Kletba neb vyobcování, Svato- kupectví. 3) Hus sepsal v Kostnici následující traktáty: před svým uvězněním „O přijímání krve Kristovy pod způsobou vína se strany ne- kněží“, pak tři řeči, které k svému ospravedlnění na sněmě chtěl pro- sloviti, „O dostačitelnosti zákona Kristova k správě církve“, O vysvětlení své víry“, „O pokoji“; ve vězení dominikánském pak svým žalářníkům Robertovi, Jakubovi, Rehořovi „O poznání a milování Boha“, „O po- kání“, „O přikázáních a modlitbě Páně“, „O hříchu smrtelném“, „O třech nepřátelích člověka a sedmi smrtelných hříších“, „O manželství“ a „O svátosti těla a krve Páně“ Pal. 232. 11*
Strana 164
164 62. Janu z Chlumu. (R. 1415.) Na předcházející list byl Petr z Mladenovic, tajemník, jménem pána svého Jana z Chlumu odpověděl následovně: „Příteli nejmilejší, nemějte starostí vzhledem k slyšení, poněvadž již neobvykle mnoho se mluví o něm a o jiných činech vašich, a doufáme, že to všecko s dopuštěním Božím k svatému konci dospěje. Toliko zanechte nyní všelikého blouznění a matení hlavy své zmořené a přemyšlujte o ná- mitkách, které vám tam učiní, jak byste odpověděl Ovšemže pravda neklamná brání vám rozvažovati, řkouc: Když státi budete atd., a dále: Dáno zajisté bude vám v onu hodinu, co byste mluvili. Výklad snu tento jest: Obraz Kristův na stěnách Betléma (vlastně domu chleba) vymalovaný, jest jeho následování hodný život. Rovněž písmo svaté nezničitelné, tamtéž napsané; a to obojí nepřátelé kříže Kristova zničiti se pokoušejí na večer, kdy slunce spravedl- nosti jim zajde, čímž rozuměti jest jejich převrácený život, a mají za to, že obojí v myslích lidu v zapomenutí padne. Ale na zítří, když slunce spravedlnosti vyjde, kazatelé obojí stkvěleji obnovují a malují, co v uši mluveno bylo a takměř již v zapomenutí skleslo, na domích hlásajíce. A z toho všeho vzejde velká radosť obecenstvu. A třebas Hus za oběť vydán jsa nyní slože slabé tělo byl ponížen, přece budoucně, jak doufáme, s tím, jenž přebývá v nebesích, jako ze sna tohoto bídného života procitna posměch si bude činiti z těch niči- telů obrazu a zároveň písma; ba snad i nyní ještě s dopu- štěním Božím obrazy ony a spolu písma společenstvu a mi- leným přátelům svým s největší horlivostí jasněji obnoví a vymaluje. Toť výklad mistra Bibrašského (totiž Jana z Chlumu), jenž smyslem podobné místo vidění Danielova souhlasně s tím vykládá. Tam totiž pták na moři plovoucí o skálu opírati se zdál, což obé naznačuje nepodvratnou pevnosť odolávání. Přátelé a následovníci vaši spisy vašimi nemálo jsou potěšeni,
164 62. Janu z Chlumu. (R. 1415.) Na předcházející list byl Petr z Mladenovic, tajemník, jménem pána svého Jana z Chlumu odpověděl následovně: „Příteli nejmilejší, nemějte starostí vzhledem k slyšení, poněvadž již neobvykle mnoho se mluví o něm a o jiných činech vašich, a doufáme, že to všecko s dopuštěním Božím k svatému konci dospěje. Toliko zanechte nyní všelikého blouznění a matení hlavy své zmořené a přemyšlujte o ná- mitkách, které vám tam učiní, jak byste odpověděl Ovšemže pravda neklamná brání vám rozvažovati, řkouc: Když státi budete atd., a dále: Dáno zajisté bude vám v onu hodinu, co byste mluvili. Výklad snu tento jest: Obraz Kristův na stěnách Betléma (vlastně domu chleba) vymalovaný, jest jeho následování hodný život. Rovněž písmo svaté nezničitelné, tamtéž napsané; a to obojí nepřátelé kříže Kristova zničiti se pokoušejí na večer, kdy slunce spravedl- nosti jim zajde, čímž rozuměti jest jejich převrácený život, a mají za to, že obojí v myslích lidu v zapomenutí padne. Ale na zítří, když slunce spravedlnosti vyjde, kazatelé obojí stkvěleji obnovují a malují, co v uši mluveno bylo a takměř již v zapomenutí skleslo, na domích hlásajíce. A z toho všeho vzejde velká radosť obecenstvu. A třebas Hus za oběť vydán jsa nyní slože slabé tělo byl ponížen, přece budoucně, jak doufáme, s tím, jenž přebývá v nebesích, jako ze sna tohoto bídného života procitna posměch si bude činiti z těch niči- telů obrazu a zároveň písma; ba snad i nyní ještě s dopu- štěním Božím obrazy ony a spolu písma společenstvu a mi- leným přátelům svým s největší horlivostí jasněji obnoví a vymaluje. Toť výklad mistra Bibrašského (totiž Jana z Chlumu), jenž smyslem podobné místo vidění Danielova souhlasně s tím vykládá. Tam totiž pták na moři plovoucí o skálu opírati se zdál, což obé naznačuje nepodvratnou pevnosť odolávání. Přátelé a následovníci vaši spisy vašimi nemálo jsou potěšeni,
Strana 165
165 ač známy jsou jen velmi malému počtu. Dnes přišel vyslanec krále fracouzského do Kostnice." Na tento dopis Chlumův opět odpovídá Hus přítom- ným listem, vykládá svůj sen a potěšuje sebe sama z písem svatých. Dobré potěchy dostalo se mi ze všeho svrchu psaného. Doktor Bibrašský1) shoduje se u výkladu s míněním mým, ovšem platí známý předpis Katonův:2) Na sny nedbej! jakož i přikázání Boží, abychom sny se neobírali. Nicméně doufám, že život Kristův, který slovem jeho v Betlémě malován byl ode mne v srdcích lidských, který zničiti chtěli v Betlémě nejprve přikazujíce, aby kázáno nebylo v kaplích3) a v Be- tlémě, potom, aby Betlém se zemí byl srovnán,4) že ten život Kristův malován bude od četnějších kazatelů lepších než já k radosti lidu, který miluje život Kristův. A z toho já těšiti se budu, jak praví náš doktor, probudě se, to jest vstana z mrtvých. A písmo nepomine, které jest na stěnách Betléma, proti němuž Páleč s největším hněvem horlí, pravě, že skrze ně uvedl jsem bludy do lidu. A týž Páleč rovněž nejúsilov- něji se vynasnažuje, aby smazáno bylo to písmo, a aby mne ponížil co nejvíce, ježto mne nemocí schváceného před mno- hými pozdravil pozdravením nejhroznějším, které, bude-li se líbiti Bohu, později vám sdělím.5) Přemýšlení o námitkách ponechal jsem Pánu Bohu, k němuž jsem se odvolal, jejž vyvolil jsem sobě za soudce, zástupce a obhájce u přítomnosti kommissarů výslovně, řka: Pán Ježíš buď mým obhájcem a zástupcem, který vás všecky v brzku bude souditi: jemu odevzdal jsem při svou jakož i on při svou odevzdal Bohu Otci. On to jest, který řekl, jak uvádí pan doktor Bibrašský: Neuvažujte atd. Neboť řekl Kristus: 6) Protož složtež to v srdcích svých, abyste nebyli pečlivi, kterak byste odpovídati měli; jáť zajisté dám vám
165 ač známy jsou jen velmi malému počtu. Dnes přišel vyslanec krále fracouzského do Kostnice." Na tento dopis Chlumův opět odpovídá Hus přítom- ným listem, vykládá svůj sen a potěšuje sebe sama z písem svatých. Dobré potěchy dostalo se mi ze všeho svrchu psaného. Doktor Bibrašský1) shoduje se u výkladu s míněním mým, ovšem platí známý předpis Katonův:2) Na sny nedbej! jakož i přikázání Boží, abychom sny se neobírali. Nicméně doufám, že život Kristův, který slovem jeho v Betlémě malován byl ode mne v srdcích lidských, který zničiti chtěli v Betlémě nejprve přikazujíce, aby kázáno nebylo v kaplích3) a v Be- tlémě, potom, aby Betlém se zemí byl srovnán,4) že ten život Kristův malován bude od četnějších kazatelů lepších než já k radosti lidu, který miluje život Kristův. A z toho já těšiti se budu, jak praví náš doktor, probudě se, to jest vstana z mrtvých. A písmo nepomine, které jest na stěnách Betléma, proti němuž Páleč s největším hněvem horlí, pravě, že skrze ně uvedl jsem bludy do lidu. A týž Páleč rovněž nejúsilov- něji se vynasnažuje, aby smazáno bylo to písmo, a aby mne ponížil co nejvíce, ježto mne nemocí schváceného před mno- hými pozdravil pozdravením nejhroznějším, které, bude-li se líbiti Bohu, později vám sdělím.5) Přemýšlení o námitkách ponechal jsem Pánu Bohu, k němuž jsem se odvolal, jejž vyvolil jsem sobě za soudce, zástupce a obhájce u přítomnosti kommissarů výslovně, řka: Pán Ježíš buď mým obhájcem a zástupcem, který vás všecky v brzku bude souditi: jemu odevzdal jsem při svou jakož i on při svou odevzdal Bohu Otci. On to jest, který řekl, jak uvádí pan doktor Bibrašský: Neuvažujte atd. Neboť řekl Kristus: 6) Protož složtež to v srdcích svých, abyste nebyli pečlivi, kterak byste odpovídati měli; jáť zajisté dám vám
Strana 166
166 ústa a moudrosť, kteréž nebudou moci odolati ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.“ A k tomu praví blahoslavený Jeroným:7) Jakoby zjevně řekl Pán: „Nestrachujte se, ne- děste se, vy k zápasu přistoupíte, ale já bojuji, vy slova pronášíte, ale já jsem to, který mluvím. A dále praví se: „Budete pak vydáváni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel a zabijí některé z vás.“ „Menší bolesť zlo způsobuje, jehož od cizích zakoušíme. Více však nás ty útrapy souží, které od těch trpíme, na jichž smýšlení jsme se spoléhali, poněvadž s pohromou tělesnou svírá nás bolesť ztracené lásky.“ Tak píše Jeroným. A zřejmá jest bolesť má, co se týká Pálče. Věru doktor Bibrašský jest nad pana Jindřicha8) a nad mistra Jana z Janovic.9) Ostatní později, bude-li se Bohu líbiti, ve známosť vejde. Pokynu, který mi dal doktor Bibrašský vzhledem k listům, ať sám šetří, poněvadž praví Kristus: Nepřátelé člověka jsou domácí jeho. Rovněž praví: Vydáváni budete od rodičů atd. Buďte zdrávi a zachovejte stálosť v Kostnici 10) všickni, kteří po- spolu jste. Pozdravujte, prosím, všecky přátely, ale opatrně aby se neřeklo: jak víte, že já je pozdravuji? 1) Jan z Chlumu, žertovně tak jmenovaný, poněvadž na cestě do Kostnice v městě Bibrachu mnoho a často se bavil s kněžími a jinými muži učenými o poslušenství papeže, o vyobcování a jiných předmětech, tak že se po městě rozšířila pověsť, že sám Jan z Chlumu doktorem bohosloví jest. 2) Roku 234 před Kr. narozený, vynikající Říman pří- sných mravů a řečník. 3) Bulla papeže Alexandra V. ze dne 20. pro- since 1409 (viz č. 9). 1) Viz č. 26. Úvod. 5) Viz list 73 pozn. 6. 6) Evan- gelium Matoušovo kap. 10. 7) Viz č. 10. 3) Z Chlumu na Lacemboku. 9) Jana z Reinšteina viz č. 57 pozn. 7. 10) Stálosť v Kostnici (constan- tiam in Constantia) slovní hříčka.
166 ústa a moudrosť, kteréž nebudou moci odolati ani proti ní ostáti všickni protivníci vaši.“ A k tomu praví blahoslavený Jeroným:7) Jakoby zjevně řekl Pán: „Nestrachujte se, ne- děste se, vy k zápasu přistoupíte, ale já bojuji, vy slova pronášíte, ale já jsem to, který mluvím. A dále praví se: „Budete pak vydáváni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel a zabijí některé z vás.“ „Menší bolesť zlo způsobuje, jehož od cizích zakoušíme. Více však nás ty útrapy souží, které od těch trpíme, na jichž smýšlení jsme se spoléhali, poněvadž s pohromou tělesnou svírá nás bolesť ztracené lásky.“ Tak píše Jeroným. A zřejmá jest bolesť má, co se týká Pálče. Věru doktor Bibrašský jest nad pana Jindřicha8) a nad mistra Jana z Janovic.9) Ostatní později, bude-li se Bohu líbiti, ve známosť vejde. Pokynu, který mi dal doktor Bibrašský vzhledem k listům, ať sám šetří, poněvadž praví Kristus: Nepřátelé člověka jsou domácí jeho. Rovněž praví: Vydáváni budete od rodičů atd. Buďte zdrávi a zachovejte stálosť v Kostnici 10) všickni, kteří po- spolu jste. Pozdravujte, prosím, všecky přátely, ale opatrně aby se neřeklo: jak víte, že já je pozdravuji? 1) Jan z Chlumu, žertovně tak jmenovaný, poněvadž na cestě do Kostnice v městě Bibrachu mnoho a často se bavil s kněžími a jinými muži učenými o poslušenství papeže, o vyobcování a jiných předmětech, tak že se po městě rozšířila pověsť, že sám Jan z Chlumu doktorem bohosloví jest. 2) Roku 234 před Kr. narozený, vynikající Říman pří- sných mravů a řečník. 3) Bulla papeže Alexandra V. ze dne 20. pro- since 1409 (viz č. 9). 1) Viz č. 26. Úvod. 5) Viz list 73 pozn. 6. 6) Evan- gelium Matoušovo kap. 10. 7) Viz č. 10. 3) Z Chlumu na Lacemboku. 9) Jana z Reinšteina viz č. 57 pozn. 7. 10) Stálosť v Kostnici (constan- tiam in Constantia) slovní hříčka.
Strana 167
167 63. Svým přátelům.1) (R. 1415.) Jan z Chlumu opětně byl Husovi dopsal následovně: „Příteli nejmilejší! Věztež, že o vaše jednání a pravdy nikdy tak živě nebylo se zasazováno jako nyní, ale vyskytly se jiné věci s tím nesouvisící a mimotní, pro které vaše jednání se odkládá. Všickni vaši přátelé, především však Křišťan (t. j. z Prahy přišedší) jsou kolem dobré vdovy (t. j. Fídy), jako kolem nové vdovy Sareptské. Váš list trojhranný, jsoucí na cestě, došel na místo a byl prohlášen, poněvadž jeho dodání, ježto stalo se bez- prostředně, nedalo se tak rychle zameziti. Doktor Bibrašský hledá způsob a příležitosť ku psaní, a z toho na jeho malou horlivosť ve psaní se soudí. Pište, prosím, slova potěšná přátelům srdečně oddaným.“ Na to odpovídá Hus v přítomném listě, potěšnými verši sebe po- vzbuzuje, že soužení své pochopuje, vyznává, a zdraví těla i duše sobě i svým přátelům v Kostnici přeje. Byv dopisem potěšen toto v odvět příteli píši,2) Velryba, jáma, oheň a svědek zahubit s to nebyli Jonáše, Danjele, mládce tři, Susanu, poněvadž byli Spravedliv, mravný, čisti, ona cudná naděj mající V Pána spravedlivého, jenž chrání v něj doufající. Laskavě on Husa může také z vězení ohavného Vysvobodit zavřeného, ač on často urazil jeho, Však vězení jej očisťuje, plakat učí a se káti. Smích mu ve pláč změňujíc, aby dobře se naučil znáti Jak Kristus byl tupen, by viděl, jak křivda se páše V světle pravém, a utav hlavu pozdviženou Satanáše, Smrtí vítězství si dobyl a vešel v život věčný. Bůh milosrdný zachovejž a posilujž vás v milosti své, a dej vám spolu se mnou vytrvalosť v Kostnici,3) poněvadž budeme-li vytrvalými, uzříme pomoc Páně nad sebou. Teprve
167 63. Svým přátelům.1) (R. 1415.) Jan z Chlumu opětně byl Husovi dopsal následovně: „Příteli nejmilejší! Věztež, že o vaše jednání a pravdy nikdy tak živě nebylo se zasazováno jako nyní, ale vyskytly se jiné věci s tím nesouvisící a mimotní, pro které vaše jednání se odkládá. Všickni vaši přátelé, především však Křišťan (t. j. z Prahy přišedší) jsou kolem dobré vdovy (t. j. Fídy), jako kolem nové vdovy Sareptské. Váš list trojhranný, jsoucí na cestě, došel na místo a byl prohlášen, poněvadž jeho dodání, ježto stalo se bez- prostředně, nedalo se tak rychle zameziti. Doktor Bibrašský hledá způsob a příležitosť ku psaní, a z toho na jeho malou horlivosť ve psaní se soudí. Pište, prosím, slova potěšná přátelům srdečně oddaným.“ Na to odpovídá Hus v přítomném listě, potěšnými verši sebe po- vzbuzuje, že soužení své pochopuje, vyznává, a zdraví těla i duše sobě i svým přátelům v Kostnici přeje. Byv dopisem potěšen toto v odvět příteli píši,2) Velryba, jáma, oheň a svědek zahubit s to nebyli Jonáše, Danjele, mládce tři, Susanu, poněvadž byli Spravedliv, mravný, čisti, ona cudná naděj mající V Pána spravedlivého, jenž chrání v něj doufající. Laskavě on Husa může také z vězení ohavného Vysvobodit zavřeného, ač on často urazil jeho, Však vězení jej očisťuje, plakat učí a se káti. Smích mu ve pláč změňujíc, aby dobře se naučil znáti Jak Kristus byl tupen, by viděl, jak křivda se páše V světle pravém, a utav hlavu pozdviženou Satanáše, Smrtí vítězství si dobyl a vešel v život věčný. Bůh milosrdný zachovejž a posilujž vás v milosti své, a dej vám spolu se mnou vytrvalosť v Kostnici,3) poněvadž budeme-li vytrvalými, uzříme pomoc Páně nad sebou. Teprve
Strana 168
168 nyní učím se rozuměti žaltáři, opravdově se modliti, pocho- povati pohanění Kristovo a utrpení mučedlníků, poněvadž praví Isaiáš: Soužení dává pochopení. A opět: Kdo nebyl zkoušen, co ten ví? Nerozumím, čeho žádá doktor Bibrašský, o něm nic ne- soudí Hus, co se týká malé horlivosti ve psaní, jen ať zů- stane zdráv na těle. Především však zdraví duše buď od Pána v něm posilněno, a doufám, že toto zdraví spolu se zdravím těla v něm bude se vzmáhati a po smrti se všemi svatými šťastně bude dovršeno. Kratké jsou na žalář litanie,4) modlitby noční, Hory5) i jednotlivé, vigilie říkati snadno. Kristus trpěl, trpmež my také, aby útrapy naše, nic nejsouce aneb jen malé, viny shladily naše. Buď s vámi Kristus, ať nezhltí vás Antikristus. Radujte se všickni, kteří pospolu jste v Pánu, pozdra- vujte se vespolek a připravujte se, abyste hodně před svátky velikonočními přijali tělo Páně, jehož jsem já, pokud se ve svátosti přijímá, po delší čas postrádal, a dosud ještě, pokud se Bohu líbiti bude, postrádati budu. A nedivím se tomu, neboť apoštolové Kristovi a mnozí jiní svatí v žalářích a na pouštích rovněž ho postrádali. Raduji se, že spolu stojíte, a že Železná Brada 6) se všemi dobrému zdraví se těší. Já též zcela jsem zdráv, jak doufám v Kristu Ježíši, a lépe budu zdráv po smrti, jestliže přikázání Boží do konce zachovám. Ó, kéž by mi Bůh do- přál času, abych psáti mohl proti lžím kancléře Pařížského,7) jenž tak nerozvážlivě a nespravedlivě před tak velikým množ- stvím se neostýchal napsati takřka úplnou nepravdu. Ale snad Bůh psaní mé mou nebo jeho smrtí přeruší, a lépe na soudě vše vymezí,8) než bych já napsati dovedl. 1) Tom. 569. 2) Překlad veršů i formou originálu co nejblíže podán. 3) Slovní hříčka viz list 62 pozn. 10. 1) Prosby, střídavě od zpě-
168 nyní učím se rozuměti žaltáři, opravdově se modliti, pocho- povati pohanění Kristovo a utrpení mučedlníků, poněvadž praví Isaiáš: Soužení dává pochopení. A opět: Kdo nebyl zkoušen, co ten ví? Nerozumím, čeho žádá doktor Bibrašský, o něm nic ne- soudí Hus, co se týká malé horlivosti ve psaní, jen ať zů- stane zdráv na těle. Především však zdraví duše buď od Pána v něm posilněno, a doufám, že toto zdraví spolu se zdravím těla v něm bude se vzmáhati a po smrti se všemi svatými šťastně bude dovršeno. Kratké jsou na žalář litanie,4) modlitby noční, Hory5) i jednotlivé, vigilie říkati snadno. Kristus trpěl, trpmež my také, aby útrapy naše, nic nejsouce aneb jen malé, viny shladily naše. Buď s vámi Kristus, ať nezhltí vás Antikristus. Radujte se všickni, kteří pospolu jste v Pánu, pozdra- vujte se vespolek a připravujte se, abyste hodně před svátky velikonočními přijali tělo Páně, jehož jsem já, pokud se ve svátosti přijímá, po delší čas postrádal, a dosud ještě, pokud se Bohu líbiti bude, postrádati budu. A nedivím se tomu, neboť apoštolové Kristovi a mnozí jiní svatí v žalářích a na pouštích rovněž ho postrádali. Raduji se, že spolu stojíte, a že Železná Brada 6) se všemi dobrému zdraví se těší. Já též zcela jsem zdráv, jak doufám v Kristu Ježíši, a lépe budu zdráv po smrti, jestliže přikázání Boží do konce zachovám. Ó, kéž by mi Bůh do- přál času, abych psáti mohl proti lžím kancléře Pařížského,7) jenž tak nerozvážlivě a nespravedlivě před tak velikým množ- stvím se neostýchal napsati takřka úplnou nepravdu. Ale snad Bůh psaní mé mou nebo jeho smrtí přeruší, a lépe na soudě vše vymezí,8) než bych já napsati dovedl. 1) Tom. 569. 2) Překlad veršů i formou originálu co nejblíže podán. 3) Slovní hříčka viz list 62 pozn. 10. 1) Prosby, střídavě od zpě-
Strana 169
169 váka a sboru říkané nebo zpívané modlitby. 5) Hodiny, doby k zpěvům a modlitbám ustanovené viz č. 31 pozn. 3. 6) Viz list 16. 7) Gersona, kterýž články z Husovy knihy „O církvi“ lživě byl sestavil, viz list 54 a nejostřeji se vyjádřil. *) Vysvětlí. 64. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, 4. března.) Konečné projednání pře Husovy se protahovalo, a tento až posud nevěděl, zda bude vyhověno žádosti jeho v příčině veřejného slyšení, k čemuž i Zikmund měl nápomocen býti. Mezi tím kommisse vyšetřovala a vyslýchala, Hus pak odpo- vídal ústně i písemně. V přítomném listě Hus prosí pana Jana a své přátely, aby z Kostnice neodcházeli, nýbrž konec jednání v jeho záležitosti vyčkali, děkuje mnohým za dobro- diní přijatá; oznamuje o opětné nemoci, touží po osobním se sejití s přátely, prosí, aby se nemrzeli pro vydání, která s ním mají, a napomíná je k vytrvalosti. Laskavý pane můj, velice raduji se ze zdraví vašeho, z osobní, věrné a milostivé vytrvalosti Vaší v namáhání,2) které pro mne ubohého máte; vytrvalosť tu vám více než jiným Bůh vnukl, vás dal mně za pomocníka, jak doufám k vašemu dobru v životě přítomném i věčném. Pročež pro milosrdenství Boží prosím, abyste očekával skončení jednání, jako vojín Ježíše Krista. Jestli pan Jan z Janovic, 3) který se mnou výlohy měl, zdráv, prosím chovejte jej u sebe. O vznešeném panu Václavu z Dubé4) rád zvídám, jejž prosím pozdravujte slovy mými v žaláři sdělenými a vyslovte mu díky za věrnou podporu. Všecky jiné věrné Čechy po- zdravujte. Vyčítám si, že vida z nenadání mistra Křišťana,5) ne- mohl jsem zadržeti slz, které mi z očí vytryskly při po- hledu na věrného učitele mého a obzvláštního dobrodince.
169 váka a sboru říkané nebo zpívané modlitby. 5) Hodiny, doby k zpěvům a modlitbám ustanovené viz č. 31 pozn. 3. 6) Viz list 16. 7) Gersona, kterýž články z Husovy knihy „O církvi“ lživě byl sestavil, viz list 54 a nejostřeji se vyjádřil. *) Vysvětlí. 64. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, 4. března.) Konečné projednání pře Husovy se protahovalo, a tento až posud nevěděl, zda bude vyhověno žádosti jeho v příčině veřejného slyšení, k čemuž i Zikmund měl nápomocen býti. Mezi tím kommisse vyšetřovala a vyslýchala, Hus pak odpo- vídal ústně i písemně. V přítomném listě Hus prosí pana Jana a své přátely, aby z Kostnice neodcházeli, nýbrž konec jednání v jeho záležitosti vyčkali, děkuje mnohým za dobro- diní přijatá; oznamuje o opětné nemoci, touží po osobním se sejití s přátely, prosí, aby se nemrzeli pro vydání, která s ním mají, a napomíná je k vytrvalosti. Laskavý pane můj, velice raduji se ze zdraví vašeho, z osobní, věrné a milostivé vytrvalosti Vaší v namáhání,2) které pro mne ubohého máte; vytrvalosť tu vám více než jiným Bůh vnukl, vás dal mně za pomocníka, jak doufám k vašemu dobru v životě přítomném i věčném. Pročež pro milosrdenství Boží prosím, abyste očekával skončení jednání, jako vojín Ježíše Krista. Jestli pan Jan z Janovic, 3) který se mnou výlohy měl, zdráv, prosím chovejte jej u sebe. O vznešeném panu Václavu z Dubé4) rád zvídám, jejž prosím pozdravujte slovy mými v žaláři sdělenými a vyslovte mu díky za věrnou podporu. Všecky jiné věrné Čechy po- zdravujte. Vyčítám si, že vida z nenadání mistra Křišťana,5) ne- mohl jsem zadržeti slz, které mi z očí vytryskly při po- hledu na věrného učitele mého a obzvláštního dobrodince.
Strana 170
170 O vás jsem slyšel, že se všemi příslušníky svými byl byste dávno odešel, ale již potěchy se dostalo srdci mému.6) Nejmilejší Pán brzy mne potěšuje, brzy zarmucuje, ale dou- fám, že stále jest se mnou v soužení. Neboť opět strašlivě jsem trpěl kamenem, kteréž nemoci dříve nikdy jsem neměl, a těžkým dávením a zimnicemi. Již báli se hlídači, že zemru, a vyvedli mne ze žaláře. Články mnohé7) z pytle lží a jiné z téhož pytle, jakož i ty, na něž máte odpovědi,8) byly mi předloženy. A na váš list neodvažuji se psáti odpovědi na články Pařížské,3) po- něvadž bych jich nemohl před hlídači ukryti; tudíž upustiti od toho, dobré jest pro uvarování nebezpečenství od onoho věrného přítele našeho, kterého vám doporučuji. Rád bych vás viděl s panem Václavem4) a mistrem Křišťanem. Myslím, kdybyste promluvili s biskupem místo- komořím, 10) že by on dovolil vás vpustiti, ale musíte aspoň vy latinsky mluviti před hlídači, jimž při odchodu „Otec“ 11) váš dá zpropitné dle hodnosti vaší. Neměl jsem odvahy po- držeti články u sebe. Spis 12) o přikázáních Božích dejte opsati Petrovi.13) Proti článkům kancléře Pařížského,9) bu- du-li živ, psáti budu. Pakli zemru, Bůh v den soudný psáti bude zřetelně. Jan Železný,14) věrný bratr v Kristu, nevím kde jest. Zda mistr Křišťan s vámi bydlí, nevím; prosím, po- zdravujte jej a pana Václava a jiné Čechy věrné. Nemrzte se, že vydání jsou veliká; uskrovněte se, jak můžete. Jestliže Bůh Husa vysvobodí ze žaláře, způsobí, že toho nákladu pranic nebudete litovati. Dostojte slibům, prosím. Jestli tu pan Jindřich z Plumlova 15) nebo Ctibor z Boczi (?) prosím, pozdravujte je a všecky Čechy. Zítra bude tomu osm neděl, co Hus postavena byla k refektáři.16)
170 O vás jsem slyšel, že se všemi příslušníky svými byl byste dávno odešel, ale již potěchy se dostalo srdci mému.6) Nejmilejší Pán brzy mne potěšuje, brzy zarmucuje, ale dou- fám, že stále jest se mnou v soužení. Neboť opět strašlivě jsem trpěl kamenem, kteréž nemoci dříve nikdy jsem neměl, a těžkým dávením a zimnicemi. Již báli se hlídači, že zemru, a vyvedli mne ze žaláře. Články mnohé7) z pytle lží a jiné z téhož pytle, jakož i ty, na něž máte odpovědi,8) byly mi předloženy. A na váš list neodvažuji se psáti odpovědi na články Pařížské,3) po- něvadž bych jich nemohl před hlídači ukryti; tudíž upustiti od toho, dobré jest pro uvarování nebezpečenství od onoho věrného přítele našeho, kterého vám doporučuji. Rád bych vás viděl s panem Václavem4) a mistrem Křišťanem. Myslím, kdybyste promluvili s biskupem místo- komořím, 10) že by on dovolil vás vpustiti, ale musíte aspoň vy latinsky mluviti před hlídači, jimž při odchodu „Otec“ 11) váš dá zpropitné dle hodnosti vaší. Neměl jsem odvahy po- držeti články u sebe. Spis 12) o přikázáních Božích dejte opsati Petrovi.13) Proti článkům kancléře Pařížského,9) bu- du-li živ, psáti budu. Pakli zemru, Bůh v den soudný psáti bude zřetelně. Jan Železný,14) věrný bratr v Kristu, nevím kde jest. Zda mistr Křišťan s vámi bydlí, nevím; prosím, po- zdravujte jej a pana Václava a jiné Čechy věrné. Nemrzte se, že vydání jsou veliká; uskrovněte se, jak můžete. Jestliže Bůh Husa vysvobodí ze žaláře, způsobí, že toho nákladu pranic nebudete litovati. Dostojte slibům, prosím. Jestli tu pan Jindřich z Plumlova 15) nebo Ctibor z Boczi (?) prosím, pozdravujte je a všecky Čechy. Zítra bude tomu osm neděl, co Hus postavena byla k refektáři.16)
Strana 171
171 Vznešený a milostivý pane, ochranče pravdy spolu s panem Jindřichem, 17) stůjte vytrvale, až přijde konec, k němuž Pán Ježíš Kristus přispěje ku slávě své a ku shla- zení hříchů mých. Jej za nejvěrnějšího přítele vám odpo- ručuji a líbí se mi, co jste učinili. Rád bych viděl, aby pan král dal si předložiti odpovědi mé na články Viklefovy. Ó, kéž by Bůh nadchl ústa jeho, aby se zasadil s knížaty o pravdu. Dnes ukončil jsem jeden traktát o těle Kristově a včera jeden o manželství; později dejte je opsati. Navštívili mne nějací vojíni polští, ne však Češi, jen jeden Čech byl s nimi. 1) Tom. 568, 564, Pal. 206. 2) Viz list 55. 3) Viz list 57. pozn. 6. 1) List 50. 5) List 37. 6) Poněvadž se k vůli Husovi v Kostnici zdržel. 3) List 54. 8) T. j. na 45 článků Viklefových a na 42 článků Pálčem vytažených, viz list 59. 9) List 63. pozn. 7. 10) Papežským, vysokým hodnostářem papežského dvoru. 11) Mistr Matěj z Knína, zvaný „páter“ čili „otec“. 12) List 61. pozn. 13. 13) Z Mladenovic. 14) List 63. pozn. 6. 15) Jindřich z Kravař a na Plumlově, moravský pán. 16) Jídelna klá- šterní, do jejíž blízkosti Hus po těžké nemoci v zdravější místo byl pře- ložen dne 8. ledna. 17) Z Chlumu (Lacembok). 65. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 20. březnu.) Po smrti Alexandra V. stal se roku 1410 papežem Jan XXIII. z vůle spojených kardinálů, muž to nemravný a nesvědomitý, kdys námořní loupežník, smilník nejhoršího druhu a podezřelý ze zavraždění svého předchůdce (viz listy 17, 19, 82 a 88). Po dlouhém zdráhání dal se pohnouti k tomu, že svolal obecný církevní sněm do Kostnice, kterýž měl konečně papežskou trojici konečným sesazením obou protipapežů jeho, Benedikta XIII. a Rehoře XII., ukliditi a církev od domnělého kacířství Viklefova a Husova očistiti a reformaci církve v hlavě i v oudech provésti. Jan XXIII. byl v Kostnici úplně v rukou kardinálů, jimiž se zcela dal ovládati a jimž v ničem odporovati se neodvážil. Mezi sně-
171 Vznešený a milostivý pane, ochranče pravdy spolu s panem Jindřichem, 17) stůjte vytrvale, až přijde konec, k němuž Pán Ježíš Kristus přispěje ku slávě své a ku shla- zení hříchů mých. Jej za nejvěrnějšího přítele vám odpo- ručuji a líbí se mi, co jste učinili. Rád bych viděl, aby pan král dal si předložiti odpovědi mé na články Viklefovy. Ó, kéž by Bůh nadchl ústa jeho, aby se zasadil s knížaty o pravdu. Dnes ukončil jsem jeden traktát o těle Kristově a včera jeden o manželství; později dejte je opsati. Navštívili mne nějací vojíni polští, ne však Češi, jen jeden Čech byl s nimi. 1) Tom. 568, 564, Pal. 206. 2) Viz list 55. 3) Viz list 57. pozn. 6. 1) List 50. 5) List 37. 6) Poněvadž se k vůli Husovi v Kostnici zdržel. 3) List 54. 8) T. j. na 45 článků Viklefových a na 42 článků Pálčem vytažených, viz list 59. 9) List 63. pozn. 7. 10) Papežským, vysokým hodnostářem papežského dvoru. 11) Mistr Matěj z Knína, zvaný „páter“ čili „otec“. 12) List 61. pozn. 13. 13) Z Mladenovic. 14) List 63. pozn. 6. 15) Jindřich z Kravař a na Plumlově, moravský pán. 16) Jídelna klá- šterní, do jejíž blízkosti Hus po těžké nemoci v zdravější místo byl pře- ložen dne 8. ledna. 17) Z Chlumu (Lacembok). 65. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 20. březnu.) Po smrti Alexandra V. stal se roku 1410 papežem Jan XXIII. z vůle spojených kardinálů, muž to nemravný a nesvědomitý, kdys námořní loupežník, smilník nejhoršího druhu a podezřelý ze zavraždění svého předchůdce (viz listy 17, 19, 82 a 88). Po dlouhém zdráhání dal se pohnouti k tomu, že svolal obecný církevní sněm do Kostnice, kterýž měl konečně papežskou trojici konečným sesazením obou protipapežů jeho, Benedikta XIII. a Rehoře XII., ukliditi a církev od domnělého kacířství Viklefova a Husova očistiti a reformaci církve v hlavě i v oudech provésti. Jan XXIII. byl v Kostnici úplně v rukou kardinálů, jimiž se zcela dal ovládati a jimž v ničem odporovati se neodvážil. Mezi sně-
Strana 172
172 movníky nabývalo vrchu mínění, že všickni tři papežové mají odstoupiti; poněvadž proti Janovi byla podána žaloba v 45 článcích, slíbil že odstoupí, ale spolu žádal přeložení sboru do některého, italského města a byl v podezření, že chce utéci a sněm rozpustiti. Ačkoliv brány městké byly střeženy, podařilo se mu dne 20. března 1415 pomocí Fridricha, vé- vody rakouského, v přestrojení prchnouti a v městě Fridri- chově, v nedalekých Šafhúzách, se skrýti. Následek útěku byl zmatek v Kostnici, chátra počala drancovati a jen osobním zakročením Zikmundovým jest horším věcem zabráněno. Sbor pak teprv 20. května sesadil Jana XXIII. a uvěznil ho počátkem června v Gottlibenu. V přítomném listě, psaném přátelům, kteří Husa podle žádosti minulého listu byli navštívili, připomíná útěku pape- žova a některých svých přátel. Velice mne potěšila návštěva pánů českých, ale litoval jsem, že jsem nemohl viděti vás. Mistr Křišťan odešel, aby vyřídil poslání pana Jindřicha,2) rovněž mistr Jesenic.3) Sněm jest ve zmatku pro odchod papeže, jak myslím. Toť důkazem, jak jsem poznal, že při všech činech, které konáme nebo jsme vykonali, Boha výše klásti jest než rozum lidský, což oni dokonce neučinili, tudíž atd. Dá-li mně Bůh dobrý konec,4) nezapomenu na toho přítele věrného.5) Pakli skončení bude odloženo, doporučuji jej vám. Poznal jsem, že pan Vilém 6) jest přítelem mým. Prosím, vyslovte mu díky mé. Pana Václava z Dubé viděl jsem plakati, když se mnou mluvil. Pan Myška7) též velmi přátelsky se choval. 1) Tom. 569, Pal 204. 2) Z Dubé. 3) Zdá se tedy, že nejenom Křišťan z Prachatic, nýbrž i Jan z Jesenic vzdor prosbám Husovým do Kostnice přijeli. Viz list 59. pozn. 5. Nyní se spolu navrátili do Prahy. 4) Propuštění. 5) Nepochybně doručitele listu. 6) Vilém Zajíc z Hasen- burka viz list 78. 7) Václav Myška z Hrádku viz list 55. pozn. 5.
172 movníky nabývalo vrchu mínění, že všickni tři papežové mají odstoupiti; poněvadž proti Janovi byla podána žaloba v 45 článcích, slíbil že odstoupí, ale spolu žádal přeložení sboru do některého, italského města a byl v podezření, že chce utéci a sněm rozpustiti. Ačkoliv brány městké byly střeženy, podařilo se mu dne 20. března 1415 pomocí Fridricha, vé- vody rakouského, v přestrojení prchnouti a v městě Fridri- chově, v nedalekých Šafhúzách, se skrýti. Následek útěku byl zmatek v Kostnici, chátra počala drancovati a jen osobním zakročením Zikmundovým jest horším věcem zabráněno. Sbor pak teprv 20. května sesadil Jana XXIII. a uvěznil ho počátkem června v Gottlibenu. V přítomném listě, psaném přátelům, kteří Husa podle žádosti minulého listu byli navštívili, připomíná útěku pape- žova a některých svých přátel. Velice mne potěšila návštěva pánů českých, ale litoval jsem, že jsem nemohl viděti vás. Mistr Křišťan odešel, aby vyřídil poslání pana Jindřicha,2) rovněž mistr Jesenic.3) Sněm jest ve zmatku pro odchod papeže, jak myslím. Toť důkazem, jak jsem poznal, že při všech činech, které konáme nebo jsme vykonali, Boha výše klásti jest než rozum lidský, což oni dokonce neučinili, tudíž atd. Dá-li mně Bůh dobrý konec,4) nezapomenu na toho přítele věrného.5) Pakli skončení bude odloženo, doporučuji jej vám. Poznal jsem, že pan Vilém 6) jest přítelem mým. Prosím, vyslovte mu díky mé. Pana Václava z Dubé viděl jsem plakati, když se mnou mluvil. Pan Myška7) též velmi přátelsky se choval. 1) Tom. 569, Pal 204. 2) Z Dubé. 3) Zdá se tedy, že nejenom Křišťan z Prachatic, nýbrž i Jan z Jesenic vzdor prosbám Husovým do Kostnice přijeli. Viz list 59. pozn. 5. Nyní se spolu navrátili do Prahy. 4) Propuštění. 5) Nepochybně doručitele listu. 6) Vilém Zajíc z Hasen- burka viz list 78. 7) Václav Myška z Hrádku viz list 55. pozn. 5.
Strana 173
173 66. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 24. března.) Papež Jan XXIII., uprchnuv do Šafhúz, povolal za sebou také komorníky své a strážce Husovy; tito odevzdali klíče vězení Zikmundovi. Tento mohl nyní beze všeho Husa pro- pustiti; ačkoliv když ještě nebyl v Kostnici, byv zpraven o uvěznění Husovu, zvláštní posly k sněmu byl poslal a za propuštění Husovo žádal, a přišed opětně o to usiloval a proto i s kardinály se znesnadnil, až jim konečně povolil, když vyhrožovali, že raději sněm rozpustí, tedy za těch ně- kolik měsíců úplně změnil svou mysl. Moha Husa nyní ne- propustil, nýbrž radil se s otci a nedbaje proseb českých Husových přátel, odevzdal klíče biskupu Kostnickému, který téhož dne (23. března) v noci vězně dal dopraviti na zámek Gottliben, kde se uvězněnému velmi zle vedlo. V listě přítomném v den svého převezení z Kostnice psaném prosí přátely, aby se co nejdřív obrátili na krále a jej pohnuli, aby mu strážce od svého dvoru dal anebo jej z vězení ještě tohoto večera vysvobodil. Již všickni strážcové moji odcházejí a nebudu míti co jísti a nevím, co se mi přihodí v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, aby nějaký konec učinil se mnou, aby neměl pro mne i hřích i zahanbení. Rovněž prosím, abyste přišli ke mně s pány českými, poněvadž nutně musím mluviti s vámi. Urozený pan Jan2) s panem Václavem3) a jinými ať obrátí se rychle na pana krále, poněvadž v průtahu je ne- bezpečenství, protož nutno jest, aby se to stalo co nejdříve. Ostatní věci, kterých bych od vás žádal rychle a dobře po- chopte. Bojím se, aby mne neodvezl s sebou v noci náčelník4) dvoru papežského, neboť dnes zůstane v klášteře. Biskup
173 66. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 24. března.) Papež Jan XXIII., uprchnuv do Šafhúz, povolal za sebou také komorníky své a strážce Husovy; tito odevzdali klíče vězení Zikmundovi. Tento mohl nyní beze všeho Husa pro- pustiti; ačkoliv když ještě nebyl v Kostnici, byv zpraven o uvěznění Husovu, zvláštní posly k sněmu byl poslal a za propuštění Husovo žádal, a přišed opětně o to usiloval a proto i s kardinály se znesnadnil, až jim konečně povolil, když vyhrožovali, že raději sněm rozpustí, tedy za těch ně- kolik měsíců úplně změnil svou mysl. Moha Husa nyní ne- propustil, nýbrž radil se s otci a nedbaje proseb českých Husových přátel, odevzdal klíče biskupu Kostnickému, který téhož dne (23. března) v noci vězně dal dopraviti na zámek Gottliben, kde se uvězněnému velmi zle vedlo. V listě přítomném v den svého převezení z Kostnice psaném prosí přátely, aby se co nejdřív obrátili na krále a jej pohnuli, aby mu strážce od svého dvoru dal anebo jej z vězení ještě tohoto večera vysvobodil. Již všickni strážcové moji odcházejí a nebudu míti co jísti a nevím, co se mi přihodí v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, aby nějaký konec učinil se mnou, aby neměl pro mne i hřích i zahanbení. Rovněž prosím, abyste přišli ke mně s pány českými, poněvadž nutně musím mluviti s vámi. Urozený pan Jan2) s panem Václavem3) a jinými ať obrátí se rychle na pana krále, poněvadž v průtahu je ne- bezpečenství, protož nutno jest, aby se to stalo co nejdříve. Ostatní věci, kterých bych od vás žádal rychle a dobře po- chopte. Bojím se, aby mne neodvezl s sebou v noci náčelník4) dvoru papežského, neboť dnes zůstane v klášteře. Biskup
Strana 174
174 Kostnický5) v listě mi zaslaném naznačuje, že nechce míti se mnou co dělati. Totéž učinili kardinálové. Milujete-li ubohého Husa, postarejte se, aby král od svého dvora mi dal strážce, nebo mne vysvobodil ze žaláře tohoto večera. Psáno ve vězení, v pozdní hodinu neděle: „Domine ne longe.“ 6) 1) Pal. 205, Tom. 569. 2) Z Chlumu. 2) Z Dubé. *) Hofmistr, spěchající za Janem XXIII. do Šafhúz. 5) Markrabě Otto z Röttelu. 6) Jméno té neděle, podle začátečných slov Čtení biblického na tu ne- děli připadajícího.
174 Kostnický5) v listě mi zaslaném naznačuje, že nechce míti se mnou co dělati. Totéž učinili kardinálové. Milujete-li ubohého Husa, postarejte se, aby král od svého dvora mi dal strážce, nebo mne vysvobodil ze žaláře tohoto večera. Psáno ve vězení, v pozdní hodinu neděle: „Domine ne longe.“ 6) 1) Pal. 205, Tom. 569. 2) Z Chlumu. 2) Z Dubé. *) Hofmistr, spěchající za Janem XXIII. do Šafhúz. 5) Markrabě Otto z Röttelu. 6) Jméno té neděle, podle začátečných slov Čtení biblického na tu ne- děli připadajícího.
Strana 175
E. Listy psané v Kostnici v měsíci červnu 1415 z vězení v klášteře bosáckém. —Qus byv v noci dne 24. března 1415 z kláštera domini- kánského na tvrz biskupa Kostnického, Gottliben blíže Kost- nice převezen a tu v hořejší části věže uvězněn, trpěl více; ve dne míval okovy na nohou a v noci býval na loži rukama k stěně připoután, při tom opět těžce churavěl, ba i tu stravu měl nedostatečnou a špatnou. I tu byl dále vyšetřován a vy- slýchán novou kommissí dne 6. dubna pro při Husovu (a spolu pro zkoumání knih Viklefových) sborem ustanovenou, v níž byli kardinál Petr z Alliaku, Vilém Kordianský, biskup Dolský a opat Cistercký. Z celé této doby gottlibenského pobytu (až asi do 5. června) nemáme ani jednoho listu Hu- sova; bylť tu nepochybně tak přísně střežen, že ani přátel svých viděti, ba ani jim psáti nesměl. Mezi tím se dne 4. dubna objevil v Kostnici Jeronym Pražský a odšed ihned, jest 25. dubna na zpáteční cestě v Hiršavě blíže českých hranic poznán a jat, a dne 23. května do Kostnice přivezen a uvězněn. Sněm pak odsoudil dne 4. května knihy i články Viklefovy a sesadil dne 29. května papeže Jana XXIII. Páni čeští (a někteří polští) v Kostnici učinili k sněmu i Zikmun- dovi dvě podání dne 13. a 31. května stěžujíce si, že Hus jest vězněn proti bezpečnému listu královu a žádajíce za propuštění jeho, jakož i za veřejné jeho slyšení před sněmem. Konečně Husovi dne 31. května povoleno veřejné slyšení.
E. Listy psané v Kostnici v měsíci červnu 1415 z vězení v klášteře bosáckém. —Qus byv v noci dne 24. března 1415 z kláštera domini- kánského na tvrz biskupa Kostnického, Gottliben blíže Kost- nice převezen a tu v hořejší části věže uvězněn, trpěl více; ve dne míval okovy na nohou a v noci býval na loži rukama k stěně připoután, při tom opět těžce churavěl, ba i tu stravu měl nedostatečnou a špatnou. I tu byl dále vyšetřován a vy- slýchán novou kommissí dne 6. dubna pro při Husovu (a spolu pro zkoumání knih Viklefových) sborem ustanovenou, v níž byli kardinál Petr z Alliaku, Vilém Kordianský, biskup Dolský a opat Cistercký. Z celé této doby gottlibenského pobytu (až asi do 5. června) nemáme ani jednoho listu Hu- sova; bylť tu nepochybně tak přísně střežen, že ani přátel svých viděti, ba ani jim psáti nesměl. Mezi tím se dne 4. dubna objevil v Kostnici Jeronym Pražský a odšed ihned, jest 25. dubna na zpáteční cestě v Hiršavě blíže českých hranic poznán a jat, a dne 23. května do Kostnice přivezen a uvězněn. Sněm pak odsoudil dne 4. května knihy i články Viklefovy a sesadil dne 29. května papeže Jana XXIII. Páni čeští (a někteří polští) v Kostnici učinili k sněmu i Zikmun- dovi dvě podání dne 13. a 31. května stěžujíce si, že Hus jest vězněn proti bezpečnému listu královu a žádajíce za propuštění jeho, jakož i za veřejné jeho slyšení před sněmem. Konečně Husovi dne 31. května povoleno veřejné slyšení.
Strana 176
176 Za tím účelem jest opět ke dni 5. června do Kostnice zpět dopraven, a sice do vězení v klášteře františkánském (minoritů čili menších bratří neb bosáků), kdež v městské věži s klášterem spojené (mající nyní č. 92) jest vězněn pod dohledem arcibiskupa z Rigy, kterýž i Jeronyma měl na sta- rosti; divným řízením jest o dva dny dříve, prve než Hus Gott- liben po 73 dnech opustil, i sesazený papež Jan XXIII., nyní opět Baltazar Cossa nazývaný, tu uvězněn. Veřejné výslechy měl Hus tři, a sice dne 5., 7. a 8. června, po nichž ani sněmu ani jemu nebylo více pochybno, že utrpí smrť upá- lení; ale čtyři neděle zůstal ještě na živě, v nichž na něho naléháno, aby odvolal a odpřisáhl; v té době polovice června došly také protestující a přímluvné listy z Čech a Moravy na sjezdech panstva dne 8. května v Brně a 12. května v Praze napsané. Dne 15. června odhlasoval sněm zápověď rozdávání sv. večeře Páně pod obojí způsobou, dne 18. a 23. června odsoudil latinské a české spisy Husovy. Dne 6. čer- vence prohlášen rosudek nad Husem a ihned vykonán. Z této doby poslední máme hojně listů utěšených, téměř vesměs na rozloučenou psaných. 67. Petrovi z Mladenovic.1) (R. 1415, před 5. červnem.) Hus nepochybně přibyl do Kostnice o některý den dříve před slyšením a dostav od Petra z Mladenovic určité povzbu- zení, odpovídá tomuto příteli: nadějně vykládá, že v předse- vzetí svatém a v pravdé bude zachován a až do smrti setrvá; osvědčuje, jak rád by se příteli Petrovi odvděčil za jeho starostlivosť a namáhání, a pozdravuje své přátely, které si při svém slyšení míti přeje. Nemám odvahy směle říci se svatým Petrem,2) jenž mám nesrovnatelně menší horlivosť a statečnosť než sám Petr,
176 Za tím účelem jest opět ke dni 5. června do Kostnice zpět dopraven, a sice do vězení v klášteře františkánském (minoritů čili menších bratří neb bosáků), kdež v městské věži s klášterem spojené (mající nyní č. 92) jest vězněn pod dohledem arcibiskupa z Rigy, kterýž i Jeronyma měl na sta- rosti; divným řízením jest o dva dny dříve, prve než Hus Gott- liben po 73 dnech opustil, i sesazený papež Jan XXIII., nyní opět Baltazar Cossa nazývaný, tu uvězněn. Veřejné výslechy měl Hus tři, a sice dne 5., 7. a 8. června, po nichž ani sněmu ani jemu nebylo více pochybno, že utrpí smrť upá- lení; ale čtyři neděle zůstal ještě na živě, v nichž na něho naléháno, aby odvolal a odpřisáhl; v té době polovice června došly také protestující a přímluvné listy z Čech a Moravy na sjezdech panstva dne 8. května v Brně a 12. května v Praze napsané. Dne 15. června odhlasoval sněm zápověď rozdávání sv. večeře Páně pod obojí způsobou, dne 18. a 23. června odsoudil latinské a české spisy Husovy. Dne 6. čer- vence prohlášen rosudek nad Husem a ihned vykonán. Z této doby poslední máme hojně listů utěšených, téměř vesměs na rozloučenou psaných. 67. Petrovi z Mladenovic.1) (R. 1415, před 5. červnem.) Hus nepochybně přibyl do Kostnice o některý den dříve před slyšením a dostav od Petra z Mladenovic určité povzbu- zení, odpovídá tomuto příteli: nadějně vykládá, že v předse- vzetí svatém a v pravdé bude zachován a až do smrti setrvá; osvědčuje, jak rád by se příteli Petrovi odvděčil za jeho starostlivosť a namáhání, a pozdravuje své přátely, které si při svém slyšení míti přeje. Nemám odvahy směle říci se svatým Petrem,2) jenž mám nesrovnatelně menší horlivosť a statečnosť než sám Petr,
Strana 177
177 že nikdy se nezhorším nad Kristem, byť všickni se zhoršili. Mne totiž Kristus dosud nikdy zřejmě blahoslaveným 3) ne- nazval, aniž mně tak veliké dary přislíbil a nastává mi proti- venství tužší, zarputilejší a od většího počtu lidí. Pročež pravím, že naději v Krista Ježíše chovaje, odhodlán jsem, až poznám způsob, 4) setrvati při pravdě až do smrti se svatých5) a vaší pomocí. Jestliže pan Jan 6) ku škodě přijde pro če- kání na mne, učiň, milý Petře, 7) opatření, až domů přijdeš, u minemistra a jeho choti, 8) kteří upřímně přislíbili, a u jiných přátel, které zná farář,9) můj žák; jestliže kůň ně- jaký zbyl a vůz, panu Janu má zůstati. Tobě pak mistr Martin, 10) jestliže žije, nebo mistr Křišťan,11) na kterého se spoléhám, opatří čtyři nebo ještě spíše deset kop grošů.12) Věz, že není peněz, kterými bych já chtěl zaplatiti za tvou nejvroucnější, nejpevnější a nejvěrnější lásku, kterou máš ku pravdě, a za tvou službu a za potěchu, které jsi mi poskytl v souženích mých. Bůh buď odplatou tvou velikou, poněvadž nemám, čím bych ti splatil. Jestliže se mi podaří v Praze žíti, tu chtěl bych nejinak než jako s vlastním bratrem nebo ještě štědřeji vše s tebou děliti; a návrat můj do Prahy v milosti Páně není nemožný, ale netoužím po něm, leč dle vůle Pána, který jest v nebesích. Cestovník, 13) který jsem poručil mistru Martinovi, nevím, komu připadne, mám ho dosud u sebe. S knihami tak naložte, jak jsem psal mistru Martinovi; některé spisy Viklefovy,14) které se ti líbiti budou, si vezmi. Nyní největší starosť mám o bratry naše, kteří, jak myslím, také budou souženi, jestliže Bůh ruky své ne- vztáhne, a bojím se, že mnozí se zhorší. Prosím stále ještě, pozdravuj všecky pány České 15) a Polské 16) co nejsrdečněji s díkčiněním, a především pány Václava atd., kteří aby při slyšení byli, toužím. Buď zdráv v Kristu Ježíši! 1) Pal. 211, Tom. 574. 2) Mat. 26/33. 3) Mat. 16/17. 4) Totiž slyšení; jestliže bychom doplnili „způsob odvolání“, jak byl ve třetím slyšení Husovi kardinálem Florentinským, Zabarellou oznámen, musil by 12
177 že nikdy se nezhorším nad Kristem, byť všickni se zhoršili. Mne totiž Kristus dosud nikdy zřejmě blahoslaveným 3) ne- nazval, aniž mně tak veliké dary přislíbil a nastává mi proti- venství tužší, zarputilejší a od většího počtu lidí. Pročež pravím, že naději v Krista Ježíše chovaje, odhodlán jsem, až poznám způsob, 4) setrvati při pravdě až do smrti se svatých5) a vaší pomocí. Jestliže pan Jan 6) ku škodě přijde pro če- kání na mne, učiň, milý Petře, 7) opatření, až domů přijdeš, u minemistra a jeho choti, 8) kteří upřímně přislíbili, a u jiných přátel, které zná farář,9) můj žák; jestliže kůň ně- jaký zbyl a vůz, panu Janu má zůstati. Tobě pak mistr Martin, 10) jestliže žije, nebo mistr Křišťan,11) na kterého se spoléhám, opatří čtyři nebo ještě spíše deset kop grošů.12) Věz, že není peněz, kterými bych já chtěl zaplatiti za tvou nejvroucnější, nejpevnější a nejvěrnější lásku, kterou máš ku pravdě, a za tvou službu a za potěchu, které jsi mi poskytl v souženích mých. Bůh buď odplatou tvou velikou, poněvadž nemám, čím bych ti splatil. Jestliže se mi podaří v Praze žíti, tu chtěl bych nejinak než jako s vlastním bratrem nebo ještě štědřeji vše s tebou děliti; a návrat můj do Prahy v milosti Páně není nemožný, ale netoužím po něm, leč dle vůle Pána, který jest v nebesích. Cestovník, 13) který jsem poručil mistru Martinovi, nevím, komu připadne, mám ho dosud u sebe. S knihami tak naložte, jak jsem psal mistru Martinovi; některé spisy Viklefovy,14) které se ti líbiti budou, si vezmi. Nyní největší starosť mám o bratry naše, kteří, jak myslím, také budou souženi, jestliže Bůh ruky své ne- vztáhne, a bojím se, že mnozí se zhorší. Prosím stále ještě, pozdravuj všecky pány České 15) a Polské 16) co nejsrdečněji s díkčiněním, a především pány Václava atd., kteří aby při slyšení byli, toužím. Buď zdráv v Kristu Ježíši! 1) Pal. 211, Tom. 574. 2) Mat. 26/33. 3) Mat. 16/17. 4) Totiž slyšení; jestliže bychom doplnili „způsob odvolání“, jak byl ve třetím slyšení Husovi kardinálem Florentinským, Zabarellou oznámen, musil by 12
Strana 178
178 tento list do pozdější doby být položen. 5) I v příčině článku o po- moci a vzývání svatých byl Hus v souhlase se svou církví. 6) Z Chlumu. 7) Viz úvod listu 57. 8) Mincmistr královský v Čechách té doby, Petr ze Svojšína, zvaný Zmrzlík a paní Anna z Frimburka, horlivá ctitelka Husova, viz list 97. 9) Čís. 49. pozn. 4. (0) List 49. 11) List 37. 12) 1 kopa grošů = 21 zl. Viz č. 51. pozn. 9. 13) Snad kněžská modlitební kniha aneb zápisník. 14) Až podnes chová se v Štokholmě švédském v král. knihovně 5 filosofických traktátů Viklefových, vlastnoručně Husem pře- psaných. 15) Viz č. 55. pozn. 5. 16) Vyslanci krá e Vladislava na sněmě: Hanuš z Tuliskova a Záviše Černý z Grabova, kteří spolu s českými pány Husa se ujímali. 68. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 5. června) První veřejný výslech ve středu 5. června, který si ovšem Hus jinak představoval, konal se v refektáři (jídelně) kláštera bosáckého, kde obyčejně sbor svá shromáždění míval. (Sál ten slouží také nyní za jídelnu v hostinci, v který tehdejší klášter jest proměněn.) Zikmund ani kdo z českých pánů nebyl pří- tomen. Především čten za nepřítomnosti Husovy žalobný spis, výsledky dosavadního vyšetřování podávající. I rozsudek ležel již napsaný na stole; to zpozoroval jakýsi Oldřich, Čech, i běžel k Petrovi z Mladenovic, ten pak k Václavovi z Dubé a Janu z Chlumu, kteří u krále zakročili s výsledkem. Zikmundem ihned do shromáždění poslaní, falckrabě Bavorský Ludvík a purkrabí Norimberský Fridrich, přednesli vůli královu, aby Hus řádně byl vyslýchán a konečný rozsudek králi byl před- ložen; spolu předložili k vůli porovnání sobě od českých pánů podané a Husem vlastnoručně psané spisy jeho: „O církvi“, „proti Stanislavovi“, „proti Pálčovi“ a „proti skrytému protiv- níku“ (viz Úvod č. 36, č. 38. pozn. 9.). Na to byl teprv Hus předveden. I předloženy mu jeho rukopisy, k nimž se přiznal dodav, že bude-li o bludech, v nich obsažených poučen, je odvolá. Na to čteny články a svědectví. Když ale se chtěl ospravedlniti, křičeli naň se všech stran: „nech si své mu- dráctví a odpovídej krátce buď ano neb ne;“ když se od- volával na písmo svaté neb církevní otce, volali: „to sem ne- patří.“ Když překřičen byv mlčel, zase volali: „aj, ty mlčíš, to
178 tento list do pozdější doby být položen. 5) I v příčině článku o po- moci a vzývání svatých byl Hus v souhlase se svou církví. 6) Z Chlumu. 7) Viz úvod listu 57. 8) Mincmistr královský v Čechách té doby, Petr ze Svojšína, zvaný Zmrzlík a paní Anna z Frimburka, horlivá ctitelka Husova, viz list 97. 9) Čís. 49. pozn. 4. (0) List 49. 11) List 37. 12) 1 kopa grošů = 21 zl. Viz č. 51. pozn. 9. 13) Snad kněžská modlitební kniha aneb zápisník. 14) Až podnes chová se v Štokholmě švédském v král. knihovně 5 filosofických traktátů Viklefových, vlastnoručně Husem pře- psaných. 15) Viz č. 55. pozn. 5. 16) Vyslanci krá e Vladislava na sněmě: Hanuš z Tuliskova a Záviše Černý z Grabova, kteří spolu s českými pány Husa se ujímali. 68. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 5. června) První veřejný výslech ve středu 5. června, který si ovšem Hus jinak představoval, konal se v refektáři (jídelně) kláštera bosáckého, kde obyčejně sbor svá shromáždění míval. (Sál ten slouží také nyní za jídelnu v hostinci, v který tehdejší klášter jest proměněn.) Zikmund ani kdo z českých pánů nebyl pří- tomen. Především čten za nepřítomnosti Husovy žalobný spis, výsledky dosavadního vyšetřování podávající. I rozsudek ležel již napsaný na stole; to zpozoroval jakýsi Oldřich, Čech, i běžel k Petrovi z Mladenovic, ten pak k Václavovi z Dubé a Janu z Chlumu, kteří u krále zakročili s výsledkem. Zikmundem ihned do shromáždění poslaní, falckrabě Bavorský Ludvík a purkrabí Norimberský Fridrich, přednesli vůli královu, aby Hus řádně byl vyslýchán a konečný rozsudek králi byl před- ložen; spolu předložili k vůli porovnání sobě od českých pánů podané a Husem vlastnoručně psané spisy jeho: „O církvi“, „proti Stanislavovi“, „proti Pálčovi“ a „proti skrytému protiv- níku“ (viz Úvod č. 36, č. 38. pozn. 9.). Na to byl teprv Hus předveden. I předloženy mu jeho rukopisy, k nimž se přiznal dodav, že bude-li o bludech, v nich obsažených poučen, je odvolá. Na to čteny články a svědectví. Když ale se chtěl ospravedlniti, křičeli naň se všech stran: „nech si své mu- dráctví a odpovídej krátce buď ano neb ne;“ když se od- volával na písmo svaté neb církevní otce, volali: „to sem ne- patří.“ Když překřičen byv mlčel, zase volali: „aj, ty mlčíš, to
Strana 179
179 je znamení, že s oněmi bludy souhlasíš.“ Jiní se mu smáli; také mu nedovolili, aby v celku přednesl vyznání. Pro hluk a nepořádek odročena schůze k 7. červnu. K tomuto prvnímu, bezvýslednému výslechu vztahuje se přítomný list, podávající některé zprávy z bouřného jeho průběhu. Bůh všemohoucí dal mi dnes srdce srdnaté a statečné; vyvráceny jsou již články dva. Doufám od milosti Boží, že jich bude vyvráceno více. Křičeli téměř všickni proti mně, jako židé proti Ježíšovi. Dosud nedospěli k přednímu, totiž abych vyznal, že všecky články jsou napsány v traktátech mých. Nedobře jste učinili, že předložili jste traktát proti skrytému protivníku2) s traktátem o církvi; nic nepředklá- dejte než traktát proti Stanislavovi a proti Pálčovi. 3) Dobře se stalo, že knížata 4) žádali, aby jim spis můj byl navrácen, neboť někteří křičeli „budiž spálen,“ a především Michal de Causis, kterého jsem slyšel. Nezporoval jsem, že bych ve všem množství kněžstva měl přítele mimo „Otce“5) a jednoho doktora Polského, kterého znám. Biskupu Litomyšlskému 6) vděčen jsem za příznivé chování, ježto více neřekl než: „a co jsem tobě učinil?“ 7) Velmi vděčen jsem, že články 8) tak jste sestavili, a dobře by bylo, je uveřejniti a opsati v oné formě atd. Předsedové vyslovili se, že budu míti jiné, veřejné slyšení; výkladu o církvi nechtěli slyšeti. Pozdravujte věrné pány a přátely pravdy a modlete se k Bohu za mne, po- něvadž toho jest potřebí. Soudím, že nepřipustí mi svatého Augustina 9) mínění o církvi a o údech předzřízených a před- zvěděných a o zlých prelátech. Ó, kéž by mi dáno bylo sly- šení, abych mohl odpovědíti důvodům jejich, kterými by chtěli potírati články v traktátech obsažené. Soudím, že mnozí, kteří křičí, by oněměli. Jakož bude vůle na nebi, tak se staň.10) 1) Pal. 212, Tom. 574. 2) Traktát „proti neznámému protivníku“ r. 1411 psaný, v němž Hus dokazuje, že světská vrchnosť má od Boha
179 je znamení, že s oněmi bludy souhlasíš.“ Jiní se mu smáli; také mu nedovolili, aby v celku přednesl vyznání. Pro hluk a nepořádek odročena schůze k 7. červnu. K tomuto prvnímu, bezvýslednému výslechu vztahuje se přítomný list, podávající některé zprávy z bouřného jeho průběhu. Bůh všemohoucí dal mi dnes srdce srdnaté a statečné; vyvráceny jsou již články dva. Doufám od milosti Boží, že jich bude vyvráceno více. Křičeli téměř všickni proti mně, jako židé proti Ježíšovi. Dosud nedospěli k přednímu, totiž abych vyznal, že všecky články jsou napsány v traktátech mých. Nedobře jste učinili, že předložili jste traktát proti skrytému protivníku2) s traktátem o církvi; nic nepředklá- dejte než traktát proti Stanislavovi a proti Pálčovi. 3) Dobře se stalo, že knížata 4) žádali, aby jim spis můj byl navrácen, neboť někteří křičeli „budiž spálen,“ a především Michal de Causis, kterého jsem slyšel. Nezporoval jsem, že bych ve všem množství kněžstva měl přítele mimo „Otce“5) a jednoho doktora Polského, kterého znám. Biskupu Litomyšlskému 6) vděčen jsem za příznivé chování, ježto více neřekl než: „a co jsem tobě učinil?“ 7) Velmi vděčen jsem, že články 8) tak jste sestavili, a dobře by bylo, je uveřejniti a opsati v oné formě atd. Předsedové vyslovili se, že budu míti jiné, veřejné slyšení; výkladu o církvi nechtěli slyšeti. Pozdravujte věrné pány a přátely pravdy a modlete se k Bohu za mne, po- něvadž toho jest potřebí. Soudím, že nepřipustí mi svatého Augustina 9) mínění o církvi a o údech předzřízených a před- zvěděných a o zlých prelátech. Ó, kéž by mi dáno bylo sly- šení, abych mohl odpovědíti důvodům jejich, kterými by chtěli potírati články v traktátech obsažené. Soudím, že mnozí, kteří křičí, by oněměli. Jakož bude vůle na nebi, tak se staň.10) 1) Pal. 212, Tom. 574. 2) Traktát „proti neznámému protivníku“ r. 1411 psaný, v němž Hus dokazuje, že světská vrchnosť má od Boha
Strana 180
180 sobě dané právo, zakročovati proti zvrhlému kněžstvu. Viz list 59. 3) Ty již také byly podány, o čemž Hus nepochybně nevěděl. 4) Poslanci Zikmundovi, Ludvík a Jindřích, při odevzdání knih si vymínili, že jim je sněm kdykoliv na požádání vrátí. 3) „Otec“, neznámý vynikající člen sboru, snad kardinál z Ostic, Jan de Brogni, ob čas předseda, nikoliv pak v č. 64 pozn. 11. připomenutý mistr Matěj z Knína, jemuž pře- zděno „otec“. 6) Janu Železnému. 7) Ta slova jsou česky v latinském textě. 3) Týká se snad opisu odpovědí Husových, žádaného v listě 59. 9) Viz č. 49. pozn. 2. Mínění Husovo o církvi a pojmu jejím, o rozdílu mezi údy církve „předzřízenými“ k spasení a „předzvěděnými“, jen k církvi viditelné a nikoliv k pravé náležejícími, avšak k věčnému za- hynutí chovanými — ač se v tom uchylovalo od mínění stávající církve opíralo se o učení Augustina, předního učitele téže církve. 10) Někteří kladou list tento na den druhého slyšení pro připomínku o dvou vy- vrácených článcích, kteréž mu falešně byly připisovány, totiž jakoby učil, že zůstává po posvěcení hmotný chléb a že svátosti nehodnými knězi vysluhované nepůsobí. Viz úvod listu 70. 69. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, 6. června.) Jak při prvním bouřném a bezvýsledném slyšení dne 5. června, tak i potom chtěl soudící sněm při Husovi toho docíliti, aby prostě a krátce k domnělým bludům svým, byť mu i neprávem přivlastněným, se přiznal a je odpřisáhl. V přítomném, v den před druhým slyšením psaném listě Hus oznamuje, co zítra odpoví na otázky, jež mu soudcové jeho přichystali a o nichž ho napřed zpravili; napomíná, aby opatrni byli v uschování dopisů a dopravení jich do Čech, a prosí, aby ho pamětlivi byli. Zítra o hodině 16.2) mám odpovídati; předně, chci-li připustiti, že kterýkoli článek, vyňatý ze spisů mých jest bludný, a že jej přísežně odvolávám a opak prohlašuji; za druhé, chci-li vyznati, že kázal jsem ony články, které od svědků jsou potvrzeny; za třetí, že je přísežně odvolávám.
180 sobě dané právo, zakročovati proti zvrhlému kněžstvu. Viz list 59. 3) Ty již také byly podány, o čemž Hus nepochybně nevěděl. 4) Poslanci Zikmundovi, Ludvík a Jindřích, při odevzdání knih si vymínili, že jim je sněm kdykoliv na požádání vrátí. 3) „Otec“, neznámý vynikající člen sboru, snad kardinál z Ostic, Jan de Brogni, ob čas předseda, nikoliv pak v č. 64 pozn. 11. připomenutý mistr Matěj z Knína, jemuž pře- zděno „otec“. 6) Janu Železnému. 7) Ta slova jsou česky v latinském textě. 3) Týká se snad opisu odpovědí Husových, žádaného v listě 59. 9) Viz č. 49. pozn. 2. Mínění Husovo o církvi a pojmu jejím, o rozdílu mezi údy církve „předzřízenými“ k spasení a „předzvěděnými“, jen k církvi viditelné a nikoliv k pravé náležejícími, avšak k věčnému za- hynutí chovanými — ač se v tom uchylovalo od mínění stávající církve opíralo se o učení Augustina, předního učitele téže církve. 10) Někteří kladou list tento na den druhého slyšení pro připomínku o dvou vy- vrácených článcích, kteréž mu falešně byly připisovány, totiž jakoby učil, že zůstává po posvěcení hmotný chléb a že svátosti nehodnými knězi vysluhované nepůsobí. Viz úvod listu 70. 69. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, 6. června.) Jak při prvním bouřném a bezvýsledném slyšení dne 5. června, tak i potom chtěl soudící sněm při Husovi toho docíliti, aby prostě a krátce k domnělým bludům svým, byť mu i neprávem přivlastněným, se přiznal a je odpřisáhl. V přítomném, v den před druhým slyšením psaném listě Hus oznamuje, co zítra odpoví na otázky, jež mu soudcové jeho přichystali a o nichž ho napřed zpravili; napomíná, aby opatrni byli v uschování dopisů a dopravení jich do Čech, a prosí, aby ho pamětlivi byli. Zítra o hodině 16.2) mám odpovídati; předně, chci-li připustiti, že kterýkoli článek, vyňatý ze spisů mých jest bludný, a že jej přísežně odvolávám a opak prohlašuji; za druhé, chci-li vyznati, že kázal jsem ony články, které od svědků jsou potvrzeny; za třetí, že je přísežně odvolávám.
Strana 181
181 Jestliže Bůh podle milosti své přivede krále ku slyšení, rád bych viděl, aby slyšel, která slova nejmilejší Spasitel vloží v ústa má. Kdyby mi dali péro a papír, odpověděl bych, jak doufám z pomoci Boží, písemně takto: Já, Jan Hus, v naději sluha Kristův, nechci připustiti, že kterýkoli článek, vyňatý ze spisů mých jest bludný, abych nezavrhl mínění svatých učitelů a především svatého Augustina.3) Za druhé nechci vyznati, že články, křivými svědky mně přisouzené4) jsem tvrdil, kázal a je držel. Za třetí nechci přísežně odvolati, abych křivě nepřísahal. Pro Boha, chovejte listy mé opatrně a dbejte 5), aby rovněž opatrně do Čech byly dopraveny, aby veliká nebezpečenství pro osoby nenastala. Jestliže bych více nepsal Lásce Vaší pro nějakou příhodu, zapřísahám vás, chovejte se všemi přátely mne v paměti, a modlete se, aby mi dal Bůh vytrvalosť spolu s bratrem mým, v Kristu milým, mistrem Jeronýmem, po- něvadž soudím, že rovněž smrť vytrpí, jak jsem vyrozuměl od poslanců sněmovních. 1) Pal. 212, Tom 574. 2) O 10. hod. dopol., počítá-li se den 24ho- dinnový večer od 6 do 6. 3) Viz list 68. pozn. 8. 1) K. p. že po posvě- cení zůstává na oltáři hmotný chléb, že kněží ve smrtelném hříchu jsouc neplatně přisluhují, že spravedliví laikové moci kněžské požívají, že po- svěcení kněžské jest pouhým vynálezem lidským a j.; mimo tyto úplně smyšlené byly jiné články, které jen z části na pravdě se zakládaly, poněvadž věty byly porušené a zmrzačené podány. 5) Těch, jimž listy svědčily, již dodání jejich zprostředkovali, a již v listech byli pozdravo- váni a jako přátele Husovi vyzrazeni. 70. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 7. června.) Druhé slyšení, k němuž přítomný list hlavně zření má, bylo v pátek dne 7. června; jemu předcházelo bezprostředně téměř úplné zatmění slunce a jemu obcovali i Zikmund a čeští páni s Petrem Mladenovicem; vyšetřovací kommisse
181 Jestliže Bůh podle milosti své přivede krále ku slyšení, rád bych viděl, aby slyšel, která slova nejmilejší Spasitel vloží v ústa má. Kdyby mi dali péro a papír, odpověděl bych, jak doufám z pomoci Boží, písemně takto: Já, Jan Hus, v naději sluha Kristův, nechci připustiti, že kterýkoli článek, vyňatý ze spisů mých jest bludný, abych nezavrhl mínění svatých učitelů a především svatého Augustina.3) Za druhé nechci vyznati, že články, křivými svědky mně přisouzené4) jsem tvrdil, kázal a je držel. Za třetí nechci přísežně odvolati, abych křivě nepřísahal. Pro Boha, chovejte listy mé opatrně a dbejte 5), aby rovněž opatrně do Čech byly dopraveny, aby veliká nebezpečenství pro osoby nenastala. Jestliže bych více nepsal Lásce Vaší pro nějakou příhodu, zapřísahám vás, chovejte se všemi přátely mne v paměti, a modlete se, aby mi dal Bůh vytrvalosť spolu s bratrem mým, v Kristu milým, mistrem Jeronýmem, po- něvadž soudím, že rovněž smrť vytrpí, jak jsem vyrozuměl od poslanců sněmovních. 1) Pal. 212, Tom 574. 2) O 10. hod. dopol., počítá-li se den 24ho- dinnový večer od 6 do 6. 3) Viz list 68. pozn. 8. 1) K. p. že po posvě- cení zůstává na oltáři hmotný chléb, že kněží ve smrtelném hříchu jsouc neplatně přisluhují, že spravedliví laikové moci kněžské požívají, že po- svěcení kněžské jest pouhým vynálezem lidským a j.; mimo tyto úplně smyšlené byly jiné články, které jen z části na pravdě se zakládaly, poněvadž věty byly porušené a zmrzačené podány. 5) Těch, jimž listy svědčily, již dodání jejich zprostředkovali, a již v listech byli pozdravo- váni a jako přátele Husovi vyzrazeni. 70. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 7. června.) Druhé slyšení, k němuž přítomný list hlavně zření má, bylo v pátek dne 7. června; jemu předcházelo bezprostředně téměř úplné zatmění slunce a jemu obcovali i Zikmund a čeští páni s Petrem Mladenovicem; vyšetřovací kommisse
Strana 182
182 předložila sboru dvojí obžalobné články: jednak ony Micha- lovy (viz Úvod listu 54), na základě výpovědí svědků do- plněné a upravené, vztahující se k událostem Pražským a k poměru mezi Husem a Viklefem, a jinak své vlastní (39) z knih Husových „O církvi“, „Proti Pálečovi“, „Proti Stani- slavovi“ (viz Úvod listu 68) vytažené; při tomto výslechu projednala se jen první čásť programu a hlavní slovo měl vášnivý Husův odpůrce, Petr z Alliaku, kardinál Kambrajský, kancléř university Pařížské, kterýž sám jakési reformace se domáhal. Průběh slyšení byl následující: Čteny jsou články svědků, na něž Hus jednotlivě odpovídal, i obviněn, že bludy Vikle- fovy kázal, učil a obhajoval, zejména onen, že i po posvěcení kněze na oltáři zůstává hmotný chléb, ačkoliv Hus tento ne- právem sobě připsaný článek popřel, odvolávaje se na Boha a svědomí, chtěl mu Petr Alliacký za pomoci jiných úskočně namluviti, že jako realista (viz dole v poznámkách) trvání chleba učiti musí, načež Hus konstatoval, že zde výjimkou chléb přestává býti chlebem proměniv se. V příčině svědectví 20 falešných svědků dodal Alliacký: „Nemůžeme podle tvého svědomí souditi . . . musíme svědkům věřiti.“ Dále se ob- žalovanému za vinu kladlo, že odpíral odsouzení 45 článků Viklefových v Praze; Hus se obhájil pravě, že nemohl při- svědčiti, jako by žádný z těch článků nebyl katolický, nýbrž kterýkoliv z nich kacířský.“ Kacířskými prý nebyly příkladně tyto články: 1. Papež Silvestr a Konstantin Veliký bloudili obdaro- vavše církev (viz úvod listu 59). 2. Papež neb kněz jsoucí v smrtelném hříchu nepo- svěcuje (hodně), neposvěcuje na kněžství a nekřtí (při tom Hus provedl důkaz, že ten výrok zmírnil slovíčkem „hodně“). 3. Desátky jsou pouhé almužny (čehož ale obšírně dokázati, Husovi nebylo dovoleno). Dále byl Hus obviňován, že sváděl lid, aby si Viklefa vážil, zejména tvrzením, že by si přál míti duši svou tam, kde byla Viklefova. Hus to celkem přiznal a dodal, že sám odevzdal arcibiskupovi Zbyňkovi knihy Vikle- fovy, ale poněvadž tento nezkoumav je, dal je spáliti, odvolal prý se k papeži Alexandrovi V. a Janu XXIII., a konečně nemoha ve svých zástupcích obdržeti slyšení, ku Kristu sa- mému; když mu namítáno bylo, zda také dovoleno jest ku
182 předložila sboru dvojí obžalobné články: jednak ony Micha- lovy (viz Úvod listu 54), na základě výpovědí svědků do- plněné a upravené, vztahující se k událostem Pražským a k poměru mezi Husem a Viklefem, a jinak své vlastní (39) z knih Husových „O církvi“, „Proti Pálečovi“, „Proti Stani- slavovi“ (viz Úvod listu 68) vytažené; při tomto výslechu projednala se jen první čásť programu a hlavní slovo měl vášnivý Husův odpůrce, Petr z Alliaku, kardinál Kambrajský, kancléř university Pařížské, kterýž sám jakési reformace se domáhal. Průběh slyšení byl následující: Čteny jsou články svědků, na něž Hus jednotlivě odpovídal, i obviněn, že bludy Vikle- fovy kázal, učil a obhajoval, zejména onen, že i po posvěcení kněze na oltáři zůstává hmotný chléb, ačkoliv Hus tento ne- právem sobě připsaný článek popřel, odvolávaje se na Boha a svědomí, chtěl mu Petr Alliacký za pomoci jiných úskočně namluviti, že jako realista (viz dole v poznámkách) trvání chleba učiti musí, načež Hus konstatoval, že zde výjimkou chléb přestává býti chlebem proměniv se. V příčině svědectví 20 falešných svědků dodal Alliacký: „Nemůžeme podle tvého svědomí souditi . . . musíme svědkům věřiti.“ Dále se ob- žalovanému za vinu kladlo, že odpíral odsouzení 45 článků Viklefových v Praze; Hus se obhájil pravě, že nemohl při- svědčiti, jako by žádný z těch článků nebyl katolický, nýbrž kterýkoliv z nich kacířský.“ Kacířskými prý nebyly příkladně tyto články: 1. Papež Silvestr a Konstantin Veliký bloudili obdaro- vavše církev (viz úvod listu 59). 2. Papež neb kněz jsoucí v smrtelném hříchu nepo- svěcuje (hodně), neposvěcuje na kněžství a nekřtí (při tom Hus provedl důkaz, že ten výrok zmírnil slovíčkem „hodně“). 3. Desátky jsou pouhé almužny (čehož ale obšírně dokázati, Husovi nebylo dovoleno). Dále byl Hus obviňován, že sváděl lid, aby si Viklefa vážil, zejména tvrzením, že by si přál míti duši svou tam, kde byla Viklefova. Hus to celkem přiznal a dodal, že sám odevzdal arcibiskupovi Zbyňkovi knihy Vikle- fovy, ale poněvadž tento nezkoumav je, dal je spáliti, odvolal prý se k papeži Alexandrovi V. a Janu XXIII., a konečně nemoha ve svých zástupcích obdržeti slyšení, ku Kristu sa- mému; když mu namítáno bylo, zda také dovoleno jest ku
Strana 183
183 Kristu se odvolati, odpověděl: „Já zde veřejně vyznávám, že není spravedlivějšího a účinnějšího odvolání, než ku Kristu“; proto velice se mu smáli, načež Hus doložil: „a kdo jest účinnější soudce a spravedlivější, kterýž by obtížené a po- tlačené lépe pozdvihnouti a jim ku pomoci přispěti mohl, nežli Kristus, který ani klamati, ani zklamánu býti nemůže!“ Dále jest obviněn Hus, že odporučoval tělesný meč proti ne- přátelům a že pohoršení a bouřky působil, což on odmítá a vysvětlení podává. Mezi vyslýcháním častokráte dosti proti Husovi křičeno, tak že se odvážil, sboru to vytknouti a z nekázně ho obvi- niti. Posléze Alliacký vytkl Husovi výrok jeho, že dobro- volně na sněm přišel a že žádný král ho nemohl přinutiti, což přítomným dosvědčil jadrně Jan z Chlumu řka: „Ano, pravdu praví a pravda jest; já jsem chudý rytíř v království našem a já sám troufal bych si jej hájiti jeden celý rok, buď komu libo neb nelibo, že by ho nemohl dostati; ale jsou mnozí a velcí páni, kteří ho milují a mají nejpevnější tvrze, a kteří by jej hájili, jak dlouho by chtěli, třebas proti oběma těmto králům“ (totiž Zikmundovi a Václavovi). Ku konci byl Hus napomenut, aby se podrobil sněmu, jak od Petra Allia- ckého, tak i od Zikmunda, kterýž při tom o průvodním listu se zmínil (viz níže). Hus osvědčiv, že nepřišel sem, aby tvrdošíjně něco obhajoval, a že chce pokorně napraviti, až bude poučen, v čem by byl pochybil, jest odveden. V přítomném listě vyličuje Hus způsob slyšení, při kterých k bouřlivým výjevům proti němu došlo, stěžuje si na výsměch a křik, a sděluje, co kardinál, sněmu předsedající, na místě „poučení“ mu řekl. Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, srdečně žádaje, aby věřící Kristovi po skonání mém nebrali ze smrti mé příležitosť k pohoršení, mne ať tak dím za zatvrzelého kacíře pokládajíce, a za svědka bera Ježíše Krista, pro jehož zákon přál jsem si zemříti, na paměť přátelům pravdy toto píši: Předně, že ve slyšeních soukromých velmi četných a potom ve veřejných slyšeních sněmu jsem osvědčoval, že chci
183 Kristu se odvolati, odpověděl: „Já zde veřejně vyznávám, že není spravedlivějšího a účinnějšího odvolání, než ku Kristu“; proto velice se mu smáli, načež Hus doložil: „a kdo jest účinnější soudce a spravedlivější, kterýž by obtížené a po- tlačené lépe pozdvihnouti a jim ku pomoci přispěti mohl, nežli Kristus, který ani klamati, ani zklamánu býti nemůže!“ Dále jest obviněn Hus, že odporučoval tělesný meč proti ne- přátelům a že pohoršení a bouřky působil, což on odmítá a vysvětlení podává. Mezi vyslýcháním častokráte dosti proti Husovi křičeno, tak že se odvážil, sboru to vytknouti a z nekázně ho obvi- niti. Posléze Alliacký vytkl Husovi výrok jeho, že dobro- volně na sněm přišel a že žádný král ho nemohl přinutiti, což přítomným dosvědčil jadrně Jan z Chlumu řka: „Ano, pravdu praví a pravda jest; já jsem chudý rytíř v království našem a já sám troufal bych si jej hájiti jeden celý rok, buď komu libo neb nelibo, že by ho nemohl dostati; ale jsou mnozí a velcí páni, kteří ho milují a mají nejpevnější tvrze, a kteří by jej hájili, jak dlouho by chtěli, třebas proti oběma těmto králům“ (totiž Zikmundovi a Václavovi). Ku konci byl Hus napomenut, aby se podrobil sněmu, jak od Petra Allia- ckého, tak i od Zikmunda, kterýž při tom o průvodním listu se zmínil (viz níže). Hus osvědčiv, že nepřišel sem, aby tvrdošíjně něco obhajoval, a že chce pokorně napraviti, až bude poučen, v čem by byl pochybil, jest odveden. V přítomném listě vyličuje Hus způsob slyšení, při kterých k bouřlivým výjevům proti němu došlo, stěžuje si na výsměch a křik, a sděluje, co kardinál, sněmu předsedající, na místě „poučení“ mu řekl. Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, srdečně žádaje, aby věřící Kristovi po skonání mém nebrali ze smrti mé příležitosť k pohoršení, mne ať tak dím za zatvrzelého kacíře pokládajíce, a za svědka bera Ježíše Krista, pro jehož zákon přál jsem si zemříti, na paměť přátelům pravdy toto píši: Předně, že ve slyšeních soukromých velmi četných a potom ve veřejných slyšeních sněmu jsem osvědčoval, že chci
Strana 184
184 se podrobiti poučení a opravení, odvolání a trestu, bude-li ukázáno, že jsem něco napsal, učil nebo v odpovědi řekl, co by bylo pravdě na odpor. Ale přes to padesáte doktorů, kteří, jak sami jistili, od sněmu zmocněni byli, častěji postiženi byvše při klamném výtahu článků, nechtěli ani při veřejném slyšení sněmu dáti mi soukromého poučení, ba ani se mnou nechtěli jednati pravíce: „Ty musíš se poddati rozhodnutí sněmu.“ A tento sněm, když ve veřejném slyšení uváděl jsem písmo Kristovo nebo spisy svatých učitelů aneb se mi po- smíval aneb říkal, že špatně rozumím, a doktoři tvrdili, že nepřístojně se dovolávám písma. Kterýsi 2) pak kardinál nej- přednější ve sněmu a od sněmu zmocněný, při veřejném sly- šení vzav jeden list, řekl: Hle, jeden mistr svatého bohoslovi předložil mi tento důkaz, mluvte k němu. Byl pak to důkaz o bytnosti všeobecné, 3) jejíž jsoucnosť ve věcech Božských jsem připustil. Potom, když on nedostatečným se objevil, ačkoliv platí za nejmohutnějšího doktora bohosloví, vyložil jsem mu o stvoření bytnosti všeobecné, 3) t. j. že bytí prvně stvořené přiděleno bylo jednotlivým stvořením, z čehož on sám dokazovati chtěl trvání chleba hmotného; ale byv jasně z neznalosti předmětu usvědčen, umlkl. A hned jeden doktor Anglický počal důkaz vésti a ten podobně nedostatečným se objevil. 4) A jiný doktor 5) Anglický, který mně řekl při sou- kromém slyšení, že chtěl Viklef všecku vědu sbořiti, a že v každé jeho knize i logické chyby se nalézají, povstal a počal důkaz vésti o zmnožování 5) se těla Kristova v hostii, a jsa nedostatečným na předmět ten, když pobízen byl, aby mlčel, řekl: „Hle, on sám lstivě sněm šálí, dejte pozor, aby neošálil sněm, jako skrze Berengara 6) byl ošálen.“ A když on umlkl, kdosi s křikem počal vykládati o stvoření bytí všeobecného, 3) ale množství křičelo. Já pak stoje žádal jsem, aby mi dáno bylo slyšení, řka k němu: „Dokazujte statečně, já rád chci odpovídati.“ A on podobně nedostatečným se ob- jevil a mrzutě podotkl: „Je to kacířství.“ Jak veliký pak
184 se podrobiti poučení a opravení, odvolání a trestu, bude-li ukázáno, že jsem něco napsal, učil nebo v odpovědi řekl, co by bylo pravdě na odpor. Ale přes to padesáte doktorů, kteří, jak sami jistili, od sněmu zmocněni byli, častěji postiženi byvše při klamném výtahu článků, nechtěli ani při veřejném slyšení sněmu dáti mi soukromého poučení, ba ani se mnou nechtěli jednati pravíce: „Ty musíš se poddati rozhodnutí sněmu.“ A tento sněm, když ve veřejném slyšení uváděl jsem písmo Kristovo nebo spisy svatých učitelů aneb se mi po- smíval aneb říkal, že špatně rozumím, a doktoři tvrdili, že nepřístojně se dovolávám písma. Kterýsi 2) pak kardinál nej- přednější ve sněmu a od sněmu zmocněný, při veřejném sly- šení vzav jeden list, řekl: Hle, jeden mistr svatého bohoslovi předložil mi tento důkaz, mluvte k němu. Byl pak to důkaz o bytnosti všeobecné, 3) jejíž jsoucnosť ve věcech Božských jsem připustil. Potom, když on nedostatečným se objevil, ačkoliv platí za nejmohutnějšího doktora bohosloví, vyložil jsem mu o stvoření bytnosti všeobecné, 3) t. j. že bytí prvně stvořené přiděleno bylo jednotlivým stvořením, z čehož on sám dokazovati chtěl trvání chleba hmotného; ale byv jasně z neznalosti předmětu usvědčen, umlkl. A hned jeden doktor Anglický počal důkaz vésti a ten podobně nedostatečným se objevil. 4) A jiný doktor 5) Anglický, který mně řekl při sou- kromém slyšení, že chtěl Viklef všecku vědu sbořiti, a že v každé jeho knize i logické chyby se nalézají, povstal a počal důkaz vésti o zmnožování 5) se těla Kristova v hostii, a jsa nedostatečným na předmět ten, když pobízen byl, aby mlčel, řekl: „Hle, on sám lstivě sněm šálí, dejte pozor, aby neošálil sněm, jako skrze Berengara 6) byl ošálen.“ A když on umlkl, kdosi s křikem počal vykládati o stvoření bytí všeobecného, 3) ale množství křičelo. Já pak stoje žádal jsem, aby mi dáno bylo slyšení, řka k němu: „Dokazujte statečně, já rád chci odpovídati.“ A on podobně nedostatečným se ob- jevil a mrzutě podotkl: „Je to kacířství.“ Jak veliký pak
Strana 185
185 křik, jaké zlehčování, posměch a proklínání nastalo proti mně od tohoto shromáždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a Petr, jeho notář, nejvytrvalejší bojovníci a pravdy Páně milovníci. Pročež i já takovým křikem často byv ohlušen, řekl jsem tato slova:7) „Měl jsem za to, že v tomto sboru jest větší poctivosť, dobrota a řád.“ A potom poslouchali všickni, poněvadž král přikázal mlčeti. Kardinál 8) pak, sněmu předsedající, řekl: „Ty na hradě9) mluvil jsi pokorněji.“ Já děl jsem, „poněvadž mne tehdy nikdo nezakřikoval, nyní však všickni křičí naproti mně.“ A on dodal: 1") „Hle, sněm žádá od tebe, chceš-li se podrobiti poučení.“ Řekl jsem: „Chci velmi rád podle svých osvědčení.“ A on pravil: „Nuž to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články ze spisů tvých vyňaté jsou bludny a že máš je odvolati a toho se odpřisáhnouti, co skrze svědky jest dotvrzeno.“ Král pak řekl:11) „Hle, na- píše se ti to v krátkosti, a ty odpovíš.“ A kardinál pravil: „Tak staň se při nejbližším slyšení.“ A ihned zdvihl se sněm. Jakých jsem potom zakusil pokušení, ví Bůh. 1) Pal. 214, Tom. 575. 2) Petr z Alliaku, tentokrát předsedající. 3) Kardinál Alliacký spolu s jinými chtěl chytře Husovi dokázati a pod- ložiti, že již ze svého stanoviska filosofického musí nevyhnutelně trvání chleba hmotného učiti. Scholastická (školská) filosofie středověku úzce souvisící s bohoslovím a tomuto při řešení všelikých bohosloveckých otázek a záhad sloužící, dělila se ve dva různé protivné směry: realis- mus a nominalismus. Realismus učil, že všeobecné pojmy (universalia), mají bytnosť samostatnou, oddělenou od jednotlivých věcí, neodvislou od lidského myšlení, že jsou tedy skutečné (realní) a ne myšlené. Věci, které všední názor považuje za skutečné, že potud existují, pokud těchto pojmů účastny jsou. Pravou jsoucnosť má tedy pojem „kůň“, jak o něm mluví na př. přírodopis, třeba že ho nevidíme, neslyšíme a p. Koně, které zrakem, hmatem vnímáme, ty jsou potud, pokud ve všeobecném pojmu „koně“ mají účasť. Z té příčiny prý jednotliví ko- ňové hynou, kdežto pojem „kůň“ trvá věčně jako pravá bytnosť. Nomi- nalismus naproti tomu učil, že všeobecné pojmy (rody a druhy) jsou jen výplodem myšlení (abstrakce), ba prázdným jménem a že jen věci jed- notlivé, tvorové jednotliví mají skutečnou jsoucnosť a bytnosť (realnou
185 křik, jaké zlehčování, posměch a proklínání nastalo proti mně od tohoto shromáždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu, a Petr, jeho notář, nejvytrvalejší bojovníci a pravdy Páně milovníci. Pročež i já takovým křikem často byv ohlušen, řekl jsem tato slova:7) „Měl jsem za to, že v tomto sboru jest větší poctivosť, dobrota a řád.“ A potom poslouchali všickni, poněvadž král přikázal mlčeti. Kardinál 8) pak, sněmu předsedající, řekl: „Ty na hradě9) mluvil jsi pokorněji.“ Já děl jsem, „poněvadž mne tehdy nikdo nezakřikoval, nyní však všickni křičí naproti mně.“ A on dodal: 1") „Hle, sněm žádá od tebe, chceš-li se podrobiti poučení.“ Řekl jsem: „Chci velmi rád podle svých osvědčení.“ A on pravil: „Nuž to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články ze spisů tvých vyňaté jsou bludny a že máš je odvolati a toho se odpřisáhnouti, co skrze svědky jest dotvrzeno.“ Král pak řekl:11) „Hle, na- píše se ti to v krátkosti, a ty odpovíš.“ A kardinál pravil: „Tak staň se při nejbližším slyšení.“ A ihned zdvihl se sněm. Jakých jsem potom zakusil pokušení, ví Bůh. 1) Pal. 214, Tom. 575. 2) Petr z Alliaku, tentokrát předsedající. 3) Kardinál Alliacký spolu s jinými chtěl chytře Husovi dokázati a pod- ložiti, že již ze svého stanoviska filosofického musí nevyhnutelně trvání chleba hmotného učiti. Scholastická (školská) filosofie středověku úzce souvisící s bohoslovím a tomuto při řešení všelikých bohosloveckých otázek a záhad sloužící, dělila se ve dva různé protivné směry: realis- mus a nominalismus. Realismus učil, že všeobecné pojmy (universalia), mají bytnosť samostatnou, oddělenou od jednotlivých věcí, neodvislou od lidského myšlení, že jsou tedy skutečné (realní) a ne myšlené. Věci, které všední názor považuje za skutečné, že potud existují, pokud těchto pojmů účastny jsou. Pravou jsoucnosť má tedy pojem „kůň“, jak o něm mluví na př. přírodopis, třeba že ho nevidíme, neslyšíme a p. Koně, které zrakem, hmatem vnímáme, ty jsou potud, pokud ve všeobecném pojmu „koně“ mají účasť. Z té příčiny prý jednotliví ko- ňové hynou, kdežto pojem „kůň“ trvá věčně jako pravá bytnosť. Nomi- nalismus naproti tomu učil, že všeobecné pojmy (rody a druhy) jsou jen výplodem myšlení (abstrakce), ba prázdným jménem a že jen věci jed- notlivé, tvorové jednotliví mají skutečnou jsoucnosť a bytnosť (realnou
Strana 186
186 existenci). Dle toho existují tedy jednotliví koňové, které vidíme, ale pojem „kůň“ je pouhá myšlénka, vzniklá shrnutím stejných znaků (vlast- ností), které na jednotlivých koněch pozorujeme. Hus se přiznal, že jest realistou. A kardinál Alliacký vedl důkaz asi tímto způsobem: poněvadž podle přesvědčení tvého realistického ten všeobecný pojem „hmotný chléb“ nezávislý jest ve své bytnosti na jednotlivých hostiích, proto, byť i jednotlivé hostie se proměnily v tělo Kristovo, nemůže tím zrušen býti všeobecný pojem „hmotného chleba“ a proto chléb trvá dále, leč by vý- jimkou přestal trvati. A k tomuto poslednějšímu se Hus skutečně při- znal. 4) Jemuž Hus odpověděl: „to jest chlapecký důkaz, tomu učí se chlapci ve školách“; načež ho vyvrátil věcně. 5) Jménem Vilém; ten otázal se Husa, zda cele a skutečně a mnohonásobně tu jest tělo Kri- stovo, načež tento odvětil: „že v pravdě a skutečně a cele totéž tělo Kristovo ve svátosti oltáře jest, kteréž narozeno jest z Marie Panny, trpělo, umřelo, z mrtvých vstalo a kteréž sedí po pravici otcově.“ 6) Be- rengar z Toursu, odpůrce učení o přepodstatnění čili proměnění chleba, nejprve Paschasiem Radbertem († 865) přednášeného, byl r. 1050 jako kacíř odsouzen a musil dvakráte učení své odvolati, což mu ale neva- dilo v dalším jeho rozšiřování 7) Viz č. 9. 6) Petr z Alliaku. 2) Gott- liben. 10) Tyto konečné řeči se lépe hodí do 3 slyšení, jak nám Petr z Mladenovic o něm vypravuje, tak že tento list o den později mohl býti psán. 11) Že Husovi dány budou žalobní články v přepise, aby na ně ještě v krátkosti mohl odpověděti. Viz úvod č. 82 a počátek listu 71. 71. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Dne 8. června v sobotu bylo třetí slyšení, v němž pro- vedena druhá, ještě zbývající, čásť programu. Přítomni byli také Zikmund, Jan z Chlumu, Václav z Dubé a Petr z Mla- “ denovic. Nejprve jsou čteny články, vytažené z knih „O církvi" (26), „Proti Palečovi“ (7) a „Proti Stanislavovi“ (6); při jedno- tlivých článcích Hus se obhajoval. Zejména jednáno o tom Husovu mínění, že členy pravé církve jsou toliko vyvolení. Po přečtení řekl předseda, Petr z Alliaku: „Dvě cesty jsou, buď dáte se na milosť sboru, anebo, jestliže některé články chcete obhajovati a jestliže si až posud přejete jiné slyšení, bude vám dáno.“ Hus děl: „Přišel jsem svobodně sem, ne
186 existenci). Dle toho existují tedy jednotliví koňové, které vidíme, ale pojem „kůň“ je pouhá myšlénka, vzniklá shrnutím stejných znaků (vlast- ností), které na jednotlivých koněch pozorujeme. Hus se přiznal, že jest realistou. A kardinál Alliacký vedl důkaz asi tímto způsobem: poněvadž podle přesvědčení tvého realistického ten všeobecný pojem „hmotný chléb“ nezávislý jest ve své bytnosti na jednotlivých hostiích, proto, byť i jednotlivé hostie se proměnily v tělo Kristovo, nemůže tím zrušen býti všeobecný pojem „hmotného chleba“ a proto chléb trvá dále, leč by vý- jimkou přestal trvati. A k tomuto poslednějšímu se Hus skutečně při- znal. 4) Jemuž Hus odpověděl: „to jest chlapecký důkaz, tomu učí se chlapci ve školách“; načež ho vyvrátil věcně. 5) Jménem Vilém; ten otázal se Husa, zda cele a skutečně a mnohonásobně tu jest tělo Kri- stovo, načež tento odvětil: „že v pravdě a skutečně a cele totéž tělo Kristovo ve svátosti oltáře jest, kteréž narozeno jest z Marie Panny, trpělo, umřelo, z mrtvých vstalo a kteréž sedí po pravici otcově.“ 6) Be- rengar z Toursu, odpůrce učení o přepodstatnění čili proměnění chleba, nejprve Paschasiem Radbertem († 865) přednášeného, byl r. 1050 jako kacíř odsouzen a musil dvakráte učení své odvolati, což mu ale neva- dilo v dalším jeho rozšiřování 7) Viz č. 9. 6) Petr z Alliaku. 2) Gott- liben. 10) Tyto konečné řeči se lépe hodí do 3 slyšení, jak nám Petr z Mladenovic o něm vypravuje, tak že tento list o den později mohl býti psán. 11) Že Husovi dány budou žalobní články v přepise, aby na ně ještě v krátkosti mohl odpověděti. Viz úvod č. 82 a počátek listu 71. 71. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Dne 8. června v sobotu bylo třetí slyšení, v němž pro- vedena druhá, ještě zbývající, čásť programu. Přítomni byli také Zikmund, Jan z Chlumu, Václav z Dubé a Petr z Mla- “ denovic. Nejprve jsou čteny články, vytažené z knih „O církvi" (26), „Proti Palečovi“ (7) a „Proti Stanislavovi“ (6); při jedno- tlivých článcích Hus se obhajoval. Zejména jednáno o tom Husovu mínění, že členy pravé církve jsou toliko vyvolení. Po přečtení řekl předseda, Petr z Alliaku: „Dvě cesty jsou, buď dáte se na milosť sboru, anebo, jestliže některé články chcete obhajovati a jestliže si až posud přejete jiné slyšení, bude vám dáno.“ Hus děl: „Přišel jsem svobodně sem, ne
Strana 187
187 abych něco tvrdošíjně obhajoval, nýbrž chci poučení sboru pokorně se podrobiti, než prosím pro Boha, aby dáno mi bylo slyšení k vysvětlení o článcích.“ Mnozí křičeli: „Jak chytře a tvrdošíjně mluví.“ Hus odpovídá: „Ano, poučení, na- pravení a rozhodnutí sboru chci se podrobiti, Bůh jest můj svědek, upřímně a ne chytře.“ Na to Aliacký: „Poněvadž se chcete poučení sněmu podrobiti, vězte, že poučení vaše od doktorů, dobře počítaných 60 (výboru sněmovního, který se tou záležitostí zabýval a návrh učinil) toto jest: 1. abyste pokorně poznal svůj blud v oněch článcích, 2. abyste odpří- sáhl ony články a přísáhal, že je nechcete na věky více držeti nebo kázati, 3. abyste veřejně odvolal ony články a 4. abyste držel a kázal opak těch článků.“ Hus odvětil: „Já jsem hotov, pokorně uposlechnouti sněmu a poučení, ale prosím pro Boha, abych nebyl nucen lháti a odpřísáhnouti články, které nikdy na srdce mé nebyly vstoupily; články pak, kteréž jsem ve svých knihách složil, chci pokorně od- volati, když o opaku budu poučen.“ Kardinal Florentinský Zabarello mu ohlásil, že mu bude předložena přísaha, mírně a opatrně sepsaná. Zikmund Husovi přimlouval ještě ně- kolikrát, ale Hus opět opakoval, že nechce držeti žádný blud, jen že prosí, aby jemu dáno bylo nové slyšení a že chce po- korně poučení sboru přijmouti. Mnozí mu vytýkali tvrdo- šíjnosť, ba jeden křičel, aby ani k odvolání nebyl připuštěn. Ještě přišla řeč na mnohé věci, zvláště na ony tři mladíky, v Praze sťaté. Když byli ještě Štěpán a Michal osvědčili, že ne z osobních, nekalých pohnutek proti Husovi jednali, odvětil tento: „Stojím k soudu Božímu, kterýž mne a vás spravedlivě podle zásluhy bude souditi.“ Na to výslech jest skončen. Husovi šlo o to, aby měl ještě jedno slyšení; zdá se, že od slibu, králem i kardinálem na konci druhého aneb pravděpodobněji třetího slyšení mu daného (viz konec před- cházejícího listu), uplynul více než jeden den; z celého listu vyznívá oprávněná úzkosť, že mu přislíbené slyšení nebude dáno, proto prosí, aby páni na krále a sněm se obrátíce, zjednali mu dodání přislíbeného přepisu článků (viz list 70, pozn. 10.) a slyšení a připojuje k tomu v nahodilém pořádku některé věci, které má na srdci. *
187 abych něco tvrdošíjně obhajoval, nýbrž chci poučení sboru pokorně se podrobiti, než prosím pro Boha, aby dáno mi bylo slyšení k vysvětlení o článcích.“ Mnozí křičeli: „Jak chytře a tvrdošíjně mluví.“ Hus odpovídá: „Ano, poučení, na- pravení a rozhodnutí sboru chci se podrobiti, Bůh jest můj svědek, upřímně a ne chytře.“ Na to Aliacký: „Poněvadž se chcete poučení sněmu podrobiti, vězte, že poučení vaše od doktorů, dobře počítaných 60 (výboru sněmovního, který se tou záležitostí zabýval a návrh učinil) toto jest: 1. abyste pokorně poznal svůj blud v oněch článcích, 2. abyste odpří- sáhl ony články a přísáhal, že je nechcete na věky více držeti nebo kázati, 3. abyste veřejně odvolal ony články a 4. abyste držel a kázal opak těch článků.“ Hus odvětil: „Já jsem hotov, pokorně uposlechnouti sněmu a poučení, ale prosím pro Boha, abych nebyl nucen lháti a odpřísáhnouti články, které nikdy na srdce mé nebyly vstoupily; články pak, kteréž jsem ve svých knihách složil, chci pokorně od- volati, když o opaku budu poučen.“ Kardinal Florentinský Zabarello mu ohlásil, že mu bude předložena přísaha, mírně a opatrně sepsaná. Zikmund Husovi přimlouval ještě ně- kolikrát, ale Hus opět opakoval, že nechce držeti žádný blud, jen že prosí, aby jemu dáno bylo nové slyšení a že chce po- korně poučení sboru přijmouti. Mnozí mu vytýkali tvrdo- šíjnosť, ba jeden křičel, aby ani k odvolání nebyl připuštěn. Ještě přišla řeč na mnohé věci, zvláště na ony tři mladíky, v Praze sťaté. Když byli ještě Štěpán a Michal osvědčili, že ne z osobních, nekalých pohnutek proti Husovi jednali, odvětil tento: „Stojím k soudu Božímu, kterýž mne a vás spravedlivě podle zásluhy bude souditi.“ Na to výslech jest skončen. Husovi šlo o to, aby měl ještě jedno slyšení; zdá se, že od slibu, králem i kardinálem na konci druhého aneb pravděpodobněji třetího slyšení mu daného (viz konec před- cházejícího listu), uplynul více než jeden den; z celého listu vyznívá oprávněná úzkosť, že mu přislíbené slyšení nebude dáno, proto prosí, aby páni na krále a sněm se obrátíce, zjednali mu dodání přislíbeného přepisu článků (viz list 70, pozn. 10.) a slyšení a připojuje k tomu v nahodilém pořádku některé věci, které má na srdci. *
Strana 188
188 Příteli v Kristu nejdražší! Působte k tomu, aby všickni páni obrátili se na krále a na sněm, aby, jakož řekl2) král a sněm: „V budoucím slyšení napíše se ti krátce, a ty na to odpovíš,“ tak i učinil král a sněm; a k tomu mohou jej i sněm podle slibu jejich poháněti, poněvadž tam s pomocí Boží zřejmě pravdu povím, neboť raději chci, abych na těle ohněm ztráven byl, než abych tak ničemně od nich byl umlčován, aby vědělo všecko křesťanstvo, co jsem řekl konečně. Prosím pány své pro Boha, aby to učinili, bedlivosť svou a vytrvalosť naposled osvědčujíce. Naděje má v Pánu vždy pevná jest. Pane Jene, nejmilostivější příznivče a nejvěrnější, Bůh buď odplatou tvou! Prosím, abys neodcházel, leč uvidíš vše skončeno. Ó, kéž byste raději viděli, jak na hranici mne vedou, než aby mně tak lstivě hrdlo zadrhovali. Já stále ještě naději chovám, že Bůh všemohoucí může mne vytrhnouti pro zásluhy svatých3) z rukou jejich. Budu-li zítra veden k slyšení, naznačte mi. Přátely všecky pozdravujte v krá- lovství milovaném, aby prosili Boha za mne, jestliže budu v žaláři, abych bez zkormoucení smrť očekával; mistry po- vzbuďte, aby vytrvali v pravdě, a také známé, pannu Petruši 4) s její čeledí, mistra Jesenice,5) řkouce mu, aby choť pojal; Jiříka 6) mého a faráře proste, aby se nehoršili, že jsem jim za službu ne dosti se odměnil, poněvadž jsem nemohl, a aby sami pozdravovali přátely a přítelkyně mé v Kristu. Těm, kteří mi zapůjčili peníze, nevím, kdoby zaplatil mimo Pána Ježíše Krista, pro kterého je zapůjčili. Nicméně přál bych si, aby někteří bohatší se složili a zaplatili chudším. Ale bojím se, aby na některých nenaplnilo se přísloví: „Co s očí, to z mysli. 1) Tom. 576, 584, Pal. 217. 2) Viz konec předcházejícího listu, viz úvod č. 82. 3) Viz list 67. pozn. 5. 4) Petra z Říčan, šlechtična viz list 79. 5) Jan z Jesenic. 3) Viz list 49. pozn. 4. Jiřík a druhý s příjmím „farář“, byli žáci a posluhovači Husovi v Praze, kteří mu přisluhovali.
188 Příteli v Kristu nejdražší! Působte k tomu, aby všickni páni obrátili se na krále a na sněm, aby, jakož řekl2) král a sněm: „V budoucím slyšení napíše se ti krátce, a ty na to odpovíš,“ tak i učinil král a sněm; a k tomu mohou jej i sněm podle slibu jejich poháněti, poněvadž tam s pomocí Boží zřejmě pravdu povím, neboť raději chci, abych na těle ohněm ztráven byl, než abych tak ničemně od nich byl umlčován, aby vědělo všecko křesťanstvo, co jsem řekl konečně. Prosím pány své pro Boha, aby to učinili, bedlivosť svou a vytrvalosť naposled osvědčujíce. Naděje má v Pánu vždy pevná jest. Pane Jene, nejmilostivější příznivče a nejvěrnější, Bůh buď odplatou tvou! Prosím, abys neodcházel, leč uvidíš vše skončeno. Ó, kéž byste raději viděli, jak na hranici mne vedou, než aby mně tak lstivě hrdlo zadrhovali. Já stále ještě naději chovám, že Bůh všemohoucí může mne vytrhnouti pro zásluhy svatých3) z rukou jejich. Budu-li zítra veden k slyšení, naznačte mi. Přátely všecky pozdravujte v krá- lovství milovaném, aby prosili Boha za mne, jestliže budu v žaláři, abych bez zkormoucení smrť očekával; mistry po- vzbuďte, aby vytrvali v pravdě, a také známé, pannu Petruši 4) s její čeledí, mistra Jesenice,5) řkouce mu, aby choť pojal; Jiříka 6) mého a faráře proste, aby se nehoršili, že jsem jim za službu ne dosti se odměnil, poněvadž jsem nemohl, a aby sami pozdravovali přátely a přítelkyně mé v Kristu. Těm, kteří mi zapůjčili peníze, nevím, kdoby zaplatil mimo Pána Ježíše Krista, pro kterého je zapůjčili. Nicméně přál bych si, aby někteří bohatší se složili a zaplatili chudším. Ale bojím se, aby na některých nenaplnilo se přísloví: „Co s očí, to z mysli. 1) Tom. 576, 584, Pal. 217. 2) Viz konec předcházejícího listu, viz úvod č. 82. 3) Viz list 67. pozn. 5. 4) Petra z Říčan, šlechtična viz list 79. 5) Jan z Jesenic. 3) Viz list 49. pozn. 4. Jiřík a druhý s příjmím „farář“, byli žáci a posluhovači Husovi v Praze, kteří mu přisluhovali.
Strana 189
189 72. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Jak již při třetím slyšení hojně se stalo, tak i po něm děly se mnohé pokusy ze všech stran o to, aby Hus odvolal, při čemž se všelicos k utišení svědomí jeho přednášelo, ovšem že marně. A ačkoliv osud jeho zdál se býti již rozhodnut, a on sám si tuto pravdu a skutečnosť nezastíral, nepřestal přece téměř až do konce doufati ve své vysvobození. Při tom jevil velikou starostlivosť o své přátely, maje obavu, aby je týž osud nestihl. V přítomném listě vybízí k zacho- vání opatrnosti, na to, uváděje příklady moci Boží z písem svatých, ujišťuje, že i jej může Bůh zachrániti a konečně vypravuje o nezdařeném pokusu nějakého doktora v příčině přísežného odvolání. Dosud pro Boha vás vybízím, aby dopisy mé nikomu přístupny nebyly a aby nebyly na veřejnosť vydány, poněvadž se bojím nebezpečenství pro osoby.2) Opatrni buďte ve slovích i skutcích. Vít,3) zůstane-li, musí býti velmi opatrný. Posavad velice jsem rozradostněn slyše, že pán můj milostivý přichází. Spasitel 4) náš Lazara po čtyřech dnech, již smrdícího, životu navrátil, Jonáše po tři dni v rybě ochraňoval a ku kázání opět vyslal, Daniele z jámy lví vytáhl ku sepisování proroctví, tři mládence v peci ohnivé od plamene zachránil, Suzanu již odsouzenou, na smrť se ubírající osvobodil. Pročež nemohl-li by posud mne ubohého týmž způsobem od vězení a smrti osvoboditi, kdyby to bylo ku slávě jeho, ku prospěchu vě- řících a k mému lepšímu? Není ukrácena moc jeho, jenžto Petra, který měl již v Jeruzalémě veden býti na smrť, ze žaláře vyvedl skrze anděla, a spadla pouta s rukou jeho. Vždy dějž se vůle jeho, která, přeji si, aby se naplnila na mně pro slávu jeho a pro hříchy mé.5)
189 72. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Jak již při třetím slyšení hojně se stalo, tak i po něm děly se mnohé pokusy ze všech stran o to, aby Hus odvolal, při čemž se všelicos k utišení svědomí jeho přednášelo, ovšem že marně. A ačkoliv osud jeho zdál se býti již rozhodnut, a on sám si tuto pravdu a skutečnosť nezastíral, nepřestal přece téměř až do konce doufati ve své vysvobození. Při tom jevil velikou starostlivosť o své přátely, maje obavu, aby je týž osud nestihl. V přítomném listě vybízí k zacho- vání opatrnosti, na to, uváděje příklady moci Boží z písem svatých, ujišťuje, že i jej může Bůh zachrániti a konečně vypravuje o nezdařeném pokusu nějakého doktora v příčině přísežného odvolání. Dosud pro Boha vás vybízím, aby dopisy mé nikomu přístupny nebyly a aby nebyly na veřejnosť vydány, poněvadž se bojím nebezpečenství pro osoby.2) Opatrni buďte ve slovích i skutcích. Vít,3) zůstane-li, musí býti velmi opatrný. Posavad velice jsem rozradostněn slyše, že pán můj milostivý přichází. Spasitel 4) náš Lazara po čtyřech dnech, již smrdícího, životu navrátil, Jonáše po tři dni v rybě ochraňoval a ku kázání opět vyslal, Daniele z jámy lví vytáhl ku sepisování proroctví, tři mládence v peci ohnivé od plamene zachránil, Suzanu již odsouzenou, na smrť se ubírající osvobodil. Pročež nemohl-li by posud mne ubohého týmž způsobem od vězení a smrti osvoboditi, kdyby to bylo ku slávě jeho, ku prospěchu vě- řících a k mému lepšímu? Není ukrácena moc jeho, jenžto Petra, který měl již v Jeruzalémě veden býti na smrť, ze žaláře vyvedl skrze anděla, a spadla pouta s rukou jeho. Vždy dějž se vůle jeho, která, přeji si, aby se naplnila na mně pro slávu jeho a pro hříchy mé.5)
Strana 190
190 Jakýs doktor řekl 6) mi, cokoliv bych činil podrobuje se sněmu, že vše jest pro mne dobrým a dovoleným, a připojil: „Kdyby sněm vyslovil, že ty máš toliko jedno oko, ačkoliv máš dvě, musíš vyznati se sněmem, že tomu tak jest.“ Jemuž jsem řekl: „Byť i celý svět mi to říkal, já maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych takovou věc tvrditi bez odporu svě- domí.“ Než když dále o tom se mluvilo, upustil od onoho výroku a pravil: „Pravda, já nevolil přiliš vhodného příkladu.“ Hospodin jest se mnou jako udatný válečník. Hospodin světlo mé a spasení mé, koho se budu báti? Hospodin síla života mého; koho se budu strašiti? K němu v těchto časích často volám onu antifonu.7) Pane, násilí trpím, odpověz za mne: nevím, co říci mám nepřátelům svým. Pán s vámi! 1) Tom. 578, Pal. 225. 2) Viz list 69. pozn. 5. 3) Viz list 94; o němž ničehož mimo jméno nevíme; patrně zprostředkoval dodání listu. *) Viz Ev. Jana 11, Jonáš 2, Daniel 6, Apokryfičtí přídavkové k pro- roctví Danielovu kap. 3. a 13., a Skutkové apošt. 12. 5) Viz list 60 „Bůh dopustil pro hříchy mé, aby on (Michal) a Páleč povstali proti mne.“ 6) Buď při třetím slyšení, v němž podle Mladenovice nejen Petr Alliacký a Zikmund, nýbrž i mnozí jiní mu přimlouvali řkouce, že by pro něho bylo lépe, kdyby se cele na milosť sněmu dal — anebo soukromě při návštěvě ve vězení. 7) Zpěv kněze při oltáři, vystřídající se se zpěvem sboru (kůru) odpovídajícího. 73. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Páni a přátelé čeští v Kostnici přesvědčili se při třetím slyšení jednáním sněmovníků a zvlášť Zikmundovým (viz list 76), že Husovi není pomoci; proto mu, jak se zdá, po- slali potěšný list, připomínajíce mu radu a usouzení Boží; odpovědí na to jest přítomný list. Hus doufá, že s pomocí Kristovou setrvá při pravdě, zpravuje o rozmluvě s Pálčem, vybízí k opatrnosti, vypravuje, jaké měl sny a jak mu ně- kteří dávno již smrť předpovídali.
190 Jakýs doktor řekl 6) mi, cokoliv bych činil podrobuje se sněmu, že vše jest pro mne dobrým a dovoleným, a připojil: „Kdyby sněm vyslovil, že ty máš toliko jedno oko, ačkoliv máš dvě, musíš vyznati se sněmem, že tomu tak jest.“ Jemuž jsem řekl: „Byť i celý svět mi to říkal, já maje rozum, jaký nyní mám, nemohl bych takovou věc tvrditi bez odporu svě- domí.“ Než když dále o tom se mluvilo, upustil od onoho výroku a pravil: „Pravda, já nevolil přiliš vhodného příkladu.“ Hospodin jest se mnou jako udatný válečník. Hospodin světlo mé a spasení mé, koho se budu báti? Hospodin síla života mého; koho se budu strašiti? K němu v těchto časích často volám onu antifonu.7) Pane, násilí trpím, odpověz za mne: nevím, co říci mám nepřátelům svým. Pán s vámi! 1) Tom. 578, Pal. 225. 2) Viz list 69. pozn. 5. 3) Viz list 94; o němž ničehož mimo jméno nevíme; patrně zprostředkoval dodání listu. *) Viz Ev. Jana 11, Jonáš 2, Daniel 6, Apokryfičtí přídavkové k pro- roctví Danielovu kap. 3. a 13., a Skutkové apošt. 12. 5) Viz list 60 „Bůh dopustil pro hříchy mé, aby on (Michal) a Páleč povstali proti mne.“ 6) Buď při třetím slyšení, v němž podle Mladenovice nejen Petr Alliacký a Zikmund, nýbrž i mnozí jiní mu přimlouvali řkouce, že by pro něho bylo lépe, kdyby se cele na milosť sněmu dal — anebo soukromě při návštěvě ve vězení. 7) Zpěv kněze při oltáři, vystřídající se se zpěvem sboru (kůru) odpovídajícího. 73. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Páni a přátelé čeští v Kostnici přesvědčili se při třetím slyšení jednáním sněmovníků a zvlášť Zikmundovým (viz list 76), že Husovi není pomoci; proto mu, jak se zdá, po- slali potěšný list, připomínajíce mu radu a usouzení Boží; odpovědí na to jest přítomný list. Hus doufá, že s pomocí Kristovou setrvá při pravdě, zpravuje o rozmluvě s Pálčem, vybízí k opatrnosti, vypravuje, jaké měl sny a jak mu ně- kteří dávno již smrť předpovídali.
Strana 191
191 Rady Páně vážím si nad zlato a drahokamy. Pročež doufám od milosrdenství Ježíše Krista, že dá mi ducha svého k vytrvání v pravdě; duch zajisté hotov jest, ale tělo mdlé. Pán všemohoucí buď odplatou věčnou pánů mých, kteří vy- trvale, pevně a statečně zasazují2) se o spravedlnosť. Jim dá Bůh, aby v království českém poznali pravdu, než, aby ji následovali, nutno jest, aby navrátili se do Čech, pominouce lichou slávu3) a následujíce krále ne smrtelného a bídného, nýbrž krále slávy, který dává život věčný. Ó, jak milé mi bylo podání ruky pana Jana,4) který neostýchal se ruku po- dati mně ubohému, tak zavrženému kacíři a spoutanému a takřka ode všech proklatému.5) Již snad mnoho s vámi mlu- viti nebudu. Pročež pozdravujte, kdy se vám bude viděti, všecky věrné Čechy. Páleč6) v největší nemoci přišel ke mně do žaláře a takto mne pozdravil u přítomnosti kommi- ssařů, řka: „Nepovstal nebezpečnější kacíř nad tebe od na- rození Kristova mimo Viklefa.“ Též řekl, že „všickni, kteří kázání mé navštěvovali, nakaženi jsou tímto kacířstvím:7) Podstata chleba hmotného trvá ve svátosti oltářní.“ Jemužto jsem řekl: „Ó mistře, jak krutě jsi mne pozdravil a jak těžce hřešíš! Hle, zemru nebo snad pozdravě se, budu upálen. Jaké tedy odměny dostane se ti v Čechách?“ atd. Toto snad ne- měl jsem napsati,8) aby se nezdálo, že ho zle nenávidím. Vždy choval jsem v srdci svém slova: „Nedoufejtež o kní- žatech,“ a opět: Zlořečený ten muž, který doufá v člověka a kterýž klade tělo za rámě své.“ Pro Boha buďte opatrni v pobytu i při návratu; listů nenoste, knihy po různu skrze přátely posílejte. Věztež jistotně, že veliký boj jsem měl se sny, nechci jich však obšírně uváděti; neboť o útěku papeže2) se mi napřed zdálo, a hned tu noc potom, co mi o něm pan Jan vypravoval, řekl: „Vám papež se navrátí.“ Také o zajetí mistra Jeronýma 10) se mi zdálo, třeba ne v té způ- sobě. Všecko žalařování mé, kam veden budu a jak se po- tom vskutku stalo, jsem viděl, třebas ne v té způsobě. Pla-
191 Rady Páně vážím si nad zlato a drahokamy. Pročež doufám od milosrdenství Ježíše Krista, že dá mi ducha svého k vytrvání v pravdě; duch zajisté hotov jest, ale tělo mdlé. Pán všemohoucí buď odplatou věčnou pánů mých, kteří vy- trvale, pevně a statečně zasazují2) se o spravedlnosť. Jim dá Bůh, aby v království českém poznali pravdu, než, aby ji následovali, nutno jest, aby navrátili se do Čech, pominouce lichou slávu3) a následujíce krále ne smrtelného a bídného, nýbrž krále slávy, který dává život věčný. Ó, jak milé mi bylo podání ruky pana Jana,4) který neostýchal se ruku po- dati mně ubohému, tak zavrženému kacíři a spoutanému a takřka ode všech proklatému.5) Již snad mnoho s vámi mlu- viti nebudu. Pročež pozdravujte, kdy se vám bude viděti, všecky věrné Čechy. Páleč6) v největší nemoci přišel ke mně do žaláře a takto mne pozdravil u přítomnosti kommi- ssařů, řka: „Nepovstal nebezpečnější kacíř nad tebe od na- rození Kristova mimo Viklefa.“ Též řekl, že „všickni, kteří kázání mé navštěvovali, nakaženi jsou tímto kacířstvím:7) Podstata chleba hmotného trvá ve svátosti oltářní.“ Jemužto jsem řekl: „Ó mistře, jak krutě jsi mne pozdravil a jak těžce hřešíš! Hle, zemru nebo snad pozdravě se, budu upálen. Jaké tedy odměny dostane se ti v Čechách?“ atd. Toto snad ne- měl jsem napsati,8) aby se nezdálo, že ho zle nenávidím. Vždy choval jsem v srdci svém slova: „Nedoufejtež o kní- žatech,“ a opět: Zlořečený ten muž, který doufá v člověka a kterýž klade tělo za rámě své.“ Pro Boha buďte opatrni v pobytu i při návratu; listů nenoste, knihy po různu skrze přátely posílejte. Věztež jistotně, že veliký boj jsem měl se sny, nechci jich však obšírně uváděti; neboť o útěku papeže2) se mi napřed zdálo, a hned tu noc potom, co mi o něm pan Jan vypravoval, řekl: „Vám papež se navrátí.“ Také o zajetí mistra Jeronýma 10) se mi zdálo, třeba ne v té způ- sobě. Všecko žalařování mé, kam veden budu a jak se po- tom vskutku stalo, jsem viděl, třebas ne v té způsobě. Pla-
Strana 192
192 zové mnozí častěji se mi zjevili, majíce hlavy i na ocasích, ale žádný nemohl mne uštknouti, a mnoho jiného. To píši, ne že bych se pokládal za proroka a vynášel, nýbrž abych pověděl vám, že pokušení jsem měl na těle i na duši a pře- veliký strach, abych nepřekročil prikázání Ježíše Krista. Již uvažuji slovo mistra Jeronýma, jenž řekl: Jestiže půjdu na sněm, tuším, že se nevrátím. Také mi řekl jakýs dobrý lá- tař,11) Ondřej Polák, louče se se mnou12): „Buoh buď s tebú! Zdať mi sie, že sie nevrátíš,“ atd. Milý 13) v Bohu vierný a ustavičný rytieři, pane Jene, dajť král nebeský, ale ne Uher- ský14) odplatu věčnú za tvú vieru a práci, kterúž máš se mnú. 1) Pal. 222. 2) Nyní nepochybně o dosažení ještě jednoho slyšení pro Husa. 3) Ve službě Zikmundově. 1) Z Chlumu. 5) To stalo se při východu, když Hus od třetího slyšení byl veden. 6) To stalo se v prvním vězení Husovu v klášteře dominikánském, asi v prosinci 1414, kdy před těžce nemocného předváděni byli svědkové, aby podle platného řádu v přítomnosti jeho přísahali. Viz také listy 56. pozn. 3, 57. pozn 6, o Pál- čovi vůbec úvod list 54. 7) Viz č. 69. pozn. 4 a č. 70. 3) Viz č. 62. pozn. 5. 9) Viz úvod č. 65. 10) Viz E. 11) Krejčí v Praze. 12) Ná- sledující slova až do konce jsou v latinském textě česká. 13) Tímto oslovením Jana z Chlumu končí Hus. 1) Zikmund. 74. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 9. června.) Pan Jindřich Škopek z Dubé, sídlem v Ušti, nejvyšší hofmistr královský v Čechách, přední ctitel a příznivec Husův, po jehož smrti 1417 starší bratr a dědic jeho, Aleš, nepřítelem Husitů býti se osvědčil, byl uvězněnému do Kost- nice poslal vzkaz, „že se mnoho tomu raduje, že již (Hus) došel žádaného pronásledování pro pravdu“ (viz úvod. list 56). S ním se Hus nyní loučí, napomíná ho, aby bedlivě Boha vzýval jako toho, který na své služebníky ta největší dobrodiní skládá; a přidává písničku, pro něj složenou, na lístku pergamenu, který k tomu uchoval ve svém žaláři.
192 zové mnozí častěji se mi zjevili, majíce hlavy i na ocasích, ale žádný nemohl mne uštknouti, a mnoho jiného. To píši, ne že bych se pokládal za proroka a vynášel, nýbrž abych pověděl vám, že pokušení jsem měl na těle i na duši a pře- veliký strach, abych nepřekročil prikázání Ježíše Krista. Již uvažuji slovo mistra Jeronýma, jenž řekl: Jestiže půjdu na sněm, tuším, že se nevrátím. Také mi řekl jakýs dobrý lá- tař,11) Ondřej Polák, louče se se mnou12): „Buoh buď s tebú! Zdať mi sie, že sie nevrátíš,“ atd. Milý 13) v Bohu vierný a ustavičný rytieři, pane Jene, dajť král nebeský, ale ne Uher- ský14) odplatu věčnú za tvú vieru a práci, kterúž máš se mnú. 1) Pal. 222. 2) Nyní nepochybně o dosažení ještě jednoho slyšení pro Husa. 3) Ve službě Zikmundově. 1) Z Chlumu. 5) To stalo se při východu, když Hus od třetího slyšení byl veden. 6) To stalo se v prvním vězení Husovu v klášteře dominikánském, asi v prosinci 1414, kdy před těžce nemocného předváděni byli svědkové, aby podle platného řádu v přítomnosti jeho přísahali. Viz také listy 56. pozn. 3, 57. pozn 6, o Pál- čovi vůbec úvod list 54. 7) Viz č. 69. pozn. 4 a č. 70. 3) Viz č. 62. pozn. 5. 9) Viz úvod č. 65. 10) Viz E. 11) Krejčí v Praze. 12) Ná- sledující slova až do konce jsou v latinském textě česká. 13) Tímto oslovením Jana z Chlumu končí Hus. 1) Zikmund. 74. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 9. června.) Pan Jindřich Škopek z Dubé, sídlem v Ušti, nejvyšší hofmistr královský v Čechách, přední ctitel a příznivec Husův, po jehož smrti 1417 starší bratr a dědic jeho, Aleš, nepřítelem Husitů býti se osvědčil, byl uvězněnému do Kost- nice poslal vzkaz, „že se mnoho tomu raduje, že již (Hus) došel žádaného pronásledování pro pravdu“ (viz úvod. list 56). S ním se Hus nyní loučí, napomíná ho, aby bedlivě Boha vzýval jako toho, který na své služebníky ta největší dobrodiní skládá; a přidává písničku, pro něj složenou, na lístku pergamenu, který k tomu uchoval ve svém žaláři.
Strana 193
193 Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrnému a milému pánu mému. Již tě, pane milý! Pánu Bohu porúčiem! jehož sě boj jako najmocnějšieho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí, skutky i žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj, pro něho což dobrého móžeš čiň, pro něho protivností světských sě nestrachuj. Onť jest Pán, jenž stojí za škody bez omylu; onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží viece ho zbohatí, posilí a polepší. Onť sám sebe před sluhú za- přieti nemóže, onť slúhy konečně po sobě vně neostaví, neb jest řekl: Kdež jsem já, tu bude i slúha mój. Onť nižád- nému věrnému slúze odpuštenie2) nedává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubýti. On prvé jest poslúžil slúze, než slúha jemu; on pro sluhú ohavnú smrtí jest umřel a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhánie, mrskánie, rvanie i plvánie O kterak biedný sluha jest, jenž nesmie přiezni, zbožie neb haněnie pro takového Pána povážiti! Nevie, že co chce biedně zachovati, to, i většie dobré, musí potratiti: zde zachová biednú, malú, vrátkú lidí přiezeň, a po smrti upadne ve všech lidí, i dablóv i angelóv nepřiezeň; a tak pro maličkú přiezeň ztratí věčnú radost a přiezeň. Tu po smrti my shledáme, vážiec málo Boha svého, jež po hřiechu přieliš pasem. Radosť věčnú chceme mieti, jichž loviti ráda nechce. smilný, léní i lakomý, pyšný leze také po těch; Z těch, ty, počtu nebuď, pane! Pojez sýra s mú pamětí, Bóh odplata rač tvá býti, aby Hus ti pomohl také počet z skutkóv který dáme, chrániec velmě těla svého, slúžiec Bohu jedno hlasem. jako kočka ryby jiesti, Té sě rovná každý lehce, lstivý, lživý i protivný; již jest řeči dosti o těch. na tě Bóh Pán ať nesáhne. tlumok s sedlem rač přijieti. dada v ctnostech velmě týti, Jindřich býti viery svaté a skonati v Bohu, Amen. 1) Tom. 583. 2) Propuštění ze služby.
193 Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrnému a milému pánu mému. Již tě, pane milý! Pánu Bohu porúčiem! jehož sě boj jako najmocnějšieho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí, skutky i žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj, pro něho což dobrého móžeš čiň, pro něho protivností světských sě nestrachuj. Onť jest Pán, jenž stojí za škody bez omylu; onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží viece ho zbohatí, posilí a polepší. Onť sám sebe před sluhú za- přieti nemóže, onť slúhy konečně po sobě vně neostaví, neb jest řekl: Kdež jsem já, tu bude i slúha mój. Onť nižád- nému věrnému slúze odpuštenie2) nedává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubýti. On prvé jest poslúžil slúze, než slúha jemu; on pro sluhú ohavnú smrtí jest umřel a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhánie, mrskánie, rvanie i plvánie O kterak biedný sluha jest, jenž nesmie přiezni, zbožie neb haněnie pro takového Pána povážiti! Nevie, že co chce biedně zachovati, to, i většie dobré, musí potratiti: zde zachová biednú, malú, vrátkú lidí přiezeň, a po smrti upadne ve všech lidí, i dablóv i angelóv nepřiezeň; a tak pro maličkú přiezeň ztratí věčnú radost a přiezeň. Tu po smrti my shledáme, vážiec málo Boha svého, jež po hřiechu přieliš pasem. Radosť věčnú chceme mieti, jichž loviti ráda nechce. smilný, léní i lakomý, pyšný leze také po těch; Z těch, ty, počtu nebuď, pane! Pojez sýra s mú pamětí, Bóh odplata rač tvá býti, aby Hus ti pomohl také počet z skutkóv který dáme, chrániec velmě těla svého, slúžiec Bohu jedno hlasem. jako kočka ryby jiesti, Té sě rovná každý lehce, lstivý, lživý i protivný; již jest řeči dosti o těch. na tě Bóh Pán ať nesáhne. tlumok s sedlem rač přijieti. dada v ctnostech velmě týti, Jindřich býti viery svaté a skonati v Bohu, Amen. 1) Tom. 583. 2) Propuštění ze služby.
Strana 194
194 75. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 9. června.) Hus poslal tento list nepochybně současně s předchá- zejícím listem přátelům svým Kostnickým, prose je, aby list Škopkovi dodali; k tomu pak připojil ještě dodatek, témuž svědčící. Přátelům Kostnickým psal latinsky, Škopkovi česky. Panu Jindřichu Škopkovi list pergamenový dodejte, po- něvadž jej jemu na památku vždy v žaláři jsem choval, také jsem složil tu píseň, když měl jsem pokdy. Jane Jindřiše, věrný v Bohu přieteli! Pomni, cos dobrého sě ote mne naučil, a plň, aby v radosť nebeskú skoro přišel. Pomni, žeť sem řekl: „Ufám Bohu, žeť mi dá viece pokušenie trpěti.“ Psán list v neděli před svatým Vítem, v čákání smrti. 1) Tom. 583. 76. Přátelům svým v Kostnici. 1) (R. 1415, po 8. červnu.) Zikmund průvodním listem zabezpečil Husovi nejen bezpečnosť na cestě k sněmu, nýbrž i průvod a ochranu na zpáteční cestě, když by se totiž se sněmem nemohl dohod- nouti anebo se mu nechtěl podrobiti. Ten smysl měl průvodní list v soudě všech. A ačkoliv se Zikmund, v Kostnici ještě nepřítomný, rozhněval, uslyšev o uvéznění Husovu, a po svém příchodu i se sněmem se znesnadnil, pokoušeje se o vysvobo- zení jeho, tedy brzo změnil úplně mysl. Na konci druhého slyšení děl Zikmund Husovi: Někteří pravili, že jsem ti teprv po 15 dnech tvého uvěznění dal bezpečný průvod; to není pravda; já jsem ti ho dal prve, nežli jsi z Prahy vyšel . . . a poručil jsem pánům Václavovi a Janovi, aby tě sem při-
194 75. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 9. června.) Hus poslal tento list nepochybně současně s předchá- zejícím listem přátelům svým Kostnickým, prose je, aby list Škopkovi dodali; k tomu pak připojil ještě dodatek, témuž svědčící. Přátelům Kostnickým psal latinsky, Škopkovi česky. Panu Jindřichu Škopkovi list pergamenový dodejte, po- něvadž jej jemu na památku vždy v žaláři jsem choval, také jsem složil tu píseň, když měl jsem pokdy. Jane Jindřiše, věrný v Bohu přieteli! Pomni, cos dobrého sě ote mne naučil, a plň, aby v radosť nebeskú skoro přišel. Pomni, žeť sem řekl: „Ufám Bohu, žeť mi dá viece pokušenie trpěti.“ Psán list v neděli před svatým Vítem, v čákání smrti. 1) Tom. 583. 76. Přátelům svým v Kostnici. 1) (R. 1415, po 8. červnu.) Zikmund průvodním listem zabezpečil Husovi nejen bezpečnosť na cestě k sněmu, nýbrž i průvod a ochranu na zpáteční cestě, když by se totiž se sněmem nemohl dohod- nouti anebo se mu nechtěl podrobiti. Ten smysl měl průvodní list v soudě všech. A ačkoliv se Zikmund, v Kostnici ještě nepřítomný, rozhněval, uslyšev o uvéznění Husovu, a po svém příchodu i se sněmem se znesnadnil, pokoušeje se o vysvobo- zení jeho, tedy brzo změnil úplně mysl. Na konci druhého slyšení děl Zikmund Husovi: Někteří pravili, že jsem ti teprv po 15 dnech tvého uvěznění dal bezpečný průvod; to není pravda; já jsem ti ho dal prve, nežli jsi z Prahy vyšel . . . a poručil jsem pánům Václavovi a Janovi, aby tě sem při-
Strana 195
195 vedli, abys svobodně do Kostnice přicházející nebyl potlačen, nýbrž aby tobě dáno bylo veřejné slyšení, aby se's mohl ze své víry zodpovídati. Nyní ti dali veřejné slyšení a já jim za to děkuji, ačkoliv jiní říkají, že jsem neměl dávati průvod- ního listu kacíři. I já radím, aby se's dal cele na milosť svatého sněmu. Budeš-li tvrdošíjným, oni vědí, co mají s tebou činiti. Já jim řekl, že nechci žádného kacíře se zastávati, ba že sám bych ho chtěl upáliti, a radím ti, aby se's odevzdal na milosť sněmu, čím dříve, tím lépe.“ Hus pak mu poděkoval za ochranný list. Zikmund domníval se nyní býti sproštěn všech závazků a míti svědomí pokojné. Na konci pak třetího sly- šení, když již Hus byl vyveden, slyšeli přátelé jeho nepozoro- vaně, jak Žikmund otcům řekl: „Víte, že ze všech věcí pro- nešených jedna jediná dostačí k odsouzení Husovu. A proto, jestliže nebude chtíti, ony bludy odvolati a odpřísáhnouti... budiž upálen . . . A cokoliv by vám slíbil, že odvolá, ne- věřte mu, jako já bych mu nevěřil. Proto zapovězte mu vůbec kázání a zabraňte také, aby nepřišel k svým příznivcům .. . A také vězte, co psáno jest, že pod dvěma neb třemi svědky stojí každé slovo; zde pak stý díl by dostačil k odsouzení jeho." O tomto byv Hus svými přátely zpraven, naříká v pří- tomném listě na Zikmundovu nestálosť, před níž byl varován, a prosí pány, aby mu vymohli konečné slyšení, na němž mu tak záleželo a jež mu bylo králem i sněmem přislíbeno (viz konec listu 70. a úvod listu 71.). Tento nepřátelský výrok z třetího slyšení, když později o něm zpráva do Čech se do- stala, velice tu Zikmundovi uškodil. Co se týče Petra, 2) jsem spokojen; listů jeho neuscho- vávám, nýbrž hned je ničím. Nechť se mi neposílají sexterny,3) protože se obávám velikého nebezpečenství posla i jiných osob. Prosím ještě pro Boha, aby všichni páni shromáždění žádali krále o konečné slyšení, poněvadž pro to, co on sám řekl ve sněmě, že v nejbližším čase slyšení mi dáno bude, abych krátce odpověděl písemně: zahanbení jeho veliké bude, jestliže onoho slova opomene. Ale myslím, že jeho slovo je tak stálé,
195 vedli, abys svobodně do Kostnice přicházející nebyl potlačen, nýbrž aby tobě dáno bylo veřejné slyšení, aby se's mohl ze své víry zodpovídati. Nyní ti dali veřejné slyšení a já jim za to děkuji, ačkoliv jiní říkají, že jsem neměl dávati průvod- ního listu kacíři. I já radím, aby se's dal cele na milosť svatého sněmu. Budeš-li tvrdošíjným, oni vědí, co mají s tebou činiti. Já jim řekl, že nechci žádného kacíře se zastávati, ba že sám bych ho chtěl upáliti, a radím ti, aby se's odevzdal na milosť sněmu, čím dříve, tím lépe.“ Hus pak mu poděkoval za ochranný list. Zikmund domníval se nyní býti sproštěn všech závazků a míti svědomí pokojné. Na konci pak třetího sly- šení, když již Hus byl vyveden, slyšeli přátelé jeho nepozoro- vaně, jak Žikmund otcům řekl: „Víte, že ze všech věcí pro- nešených jedna jediná dostačí k odsouzení Husovu. A proto, jestliže nebude chtíti, ony bludy odvolati a odpřísáhnouti... budiž upálen . . . A cokoliv by vám slíbil, že odvolá, ne- věřte mu, jako já bych mu nevěřil. Proto zapovězte mu vůbec kázání a zabraňte také, aby nepřišel k svým příznivcům .. . A také vězte, co psáno jest, že pod dvěma neb třemi svědky stojí každé slovo; zde pak stý díl by dostačil k odsouzení jeho." O tomto byv Hus svými přátely zpraven, naříká v pří- tomném listě na Zikmundovu nestálosť, před níž byl varován, a prosí pány, aby mu vymohli konečné slyšení, na němž mu tak záleželo a jež mu bylo králem i sněmem přislíbeno (viz konec listu 70. a úvod listu 71.). Tento nepřátelský výrok z třetího slyšení, když později o něm zpráva do Čech se do- stala, velice tu Zikmundovi uškodil. Co se týče Petra, 2) jsem spokojen; listů jeho neuscho- vávám, nýbrž hned je ničím. Nechť se mi neposílají sexterny,3) protože se obávám velikého nebezpečenství posla i jiných osob. Prosím ještě pro Boha, aby všichni páni shromáždění žádali krále o konečné slyšení, poněvadž pro to, co on sám řekl ve sněmě, že v nejbližším čase slyšení mi dáno bude, abych krátce odpověděl písemně: zahanbení jeho veliké bude, jestliže onoho slova opomene. Ale myslím, že jeho slovo je tak stálé,
Strana 196
196 jako slovo o bezpečném průvodě, o němž řekli mi v Čechách, abych se chránil od jeho bezpečného průvodu. A jiní pravili: „Sám tě dá nepřátelům.“ A pan Mikeš Divoký4) řekl mi před mistrem z Jesenice: „Mistře! věziž zajisté, že budeš odsouzen.“ Myslím, že on znal úmysl králův. Soudil jsem, že má 5) smysl pro zákon Boží a pravdu; nyní poznávám, že nehrubě smyslu má; dříve mne odsoudil, nežli moji nepřátelé. Kdyby byl aspoň řídil se způsobem pohana Piláta, jenž vy- slechnuv obžaloby, pravil: „Žádné viny nenalézám na tomto člověku;“ aneb aspoň kdyby byl řekl: „Aj, já jsem dal mu bezpečný průvod; jestliže tedy sám nechce snésti sněmu roz- hodnutí, já ho nazpět odešlu králi Českému s nálezem vaším a svědectvími, aby ho sám rozsoudil se svým duchovenstvem, poněvadž tak mi sdělil skrze Jindřicha Lefla4) a skrze jiné, že chce mi zjednati dostatečné slyšení, a jestliže bych se nepodrobil soudu, že chce mne poslati bezpečna zase nazpět. 1) Pal. 221, Tom. 577, 551 pozn. 91. 2) Z Mladenovic. 3) Še- sterky, arch na šest listů složený. 4) Mikeš Divoký z Jemnišť a Jindřich Lefl, dvořanínové, kteří jménem Zikmundovým s Husem v příčině osob- ního se dostavení do Kostnice vyjednávali viz C a list 47. 5) Král. 77. Veškerému národu českému.1) (R. 1415, 10. června.) Hus louče se s českým lidem napomíná: aby Boha a jeho pravdy se drželi, kněží dobrých milovali, nehodných pak se varovali, aby měšťané, řemeslníci, páni a služebníci, mistři a žáci povinnosť svou konali, aby všickni děkovali pánům, kteří v Kostnici spravedlnosti se ujímali, zvlášť Václavovi z Dubé a Janu z Chlumu, aby se modlili za královskou rodinu, aby na Betlém byli laskavi; oznamuje, že odpřísáhnouti ne- mohl a že největšími jeho nepřátely byli Čechové; a vyslovuje doufání, že Bůh učiní větší prospěch skrze jiné.
196 jako slovo o bezpečném průvodě, o němž řekli mi v Čechách, abych se chránil od jeho bezpečného průvodu. A jiní pravili: „Sám tě dá nepřátelům.“ A pan Mikeš Divoký4) řekl mi před mistrem z Jesenice: „Mistře! věziž zajisté, že budeš odsouzen.“ Myslím, že on znal úmysl králův. Soudil jsem, že má 5) smysl pro zákon Boží a pravdu; nyní poznávám, že nehrubě smyslu má; dříve mne odsoudil, nežli moji nepřátelé. Kdyby byl aspoň řídil se způsobem pohana Piláta, jenž vy- slechnuv obžaloby, pravil: „Žádné viny nenalézám na tomto člověku;“ aneb aspoň kdyby byl řekl: „Aj, já jsem dal mu bezpečný průvod; jestliže tedy sám nechce snésti sněmu roz- hodnutí, já ho nazpět odešlu králi Českému s nálezem vaším a svědectvími, aby ho sám rozsoudil se svým duchovenstvem, poněvadž tak mi sdělil skrze Jindřicha Lefla4) a skrze jiné, že chce mi zjednati dostatečné slyšení, a jestliže bych se nepodrobil soudu, že chce mne poslati bezpečna zase nazpět. 1) Pal. 221, Tom. 577, 551 pozn. 91. 2) Z Mladenovic. 3) Še- sterky, arch na šest listů složený. 4) Mikeš Divoký z Jemnišť a Jindřich Lefl, dvořanínové, kteří jménem Zikmundovým s Husem v příčině osob- ního se dostavení do Kostnice vyjednávali viz C a list 47. 5) Král. 77. Veškerému národu českému.1) (R. 1415, 10. června.) Hus louče se s českým lidem napomíná: aby Boha a jeho pravdy se drželi, kněží dobrých milovali, nehodných pak se varovali, aby měšťané, řemeslníci, páni a služebníci, mistři a žáci povinnosť svou konali, aby všickni děkovali pánům, kteří v Kostnici spravedlnosti se ujímali, zvlášť Václavovi z Dubé a Janu z Chlumu, aby se modlili za královskou rodinu, aby na Betlém byli laskavi; oznamuje, že odpřísáhnouti ne- mohl a že největšími jeho nepřátely byli Čechové; a vyslovuje doufání, že Bůh učiní větší prospěch skrze jiné.
Strana 197
197 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádosť svú vzkazuje, aby Pán Buoh dal jim v svej milosti přebývati i skonati a v radosti nebeskej na věky přebývati. Amen. Věrní a Bohu milí páni a panie, bohatí i chudí! Prosím vás a napomínám, abyste Pána Boha milovali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem vám z Božieho zákona a řečí svatých psal a kázal, abyste drželi; prosím také, ačby kto ode mne slyšal na ká- zání neb súkromě co proti pravdě Božie, aneb ačbych kde psal (jenž úfám Bohu toho nenie), aby toho nedržal. Prosím také, ačby kto vídal mé lehké obyčeje v mluvení neb v skut- ciech, aby se jich nedržal, ale aby za mě Boha prosil, aby mi Buoh ráčil odpustiti. Prosím, aby kněžie dobrých obyčejóv milovali a velebili, a je ctili, a zvlášče, jenž pracují v slově Božím. Prosím, aby se varovali lstivých lidí a zvlášče kněží nehodných, o nichž die spasitel, že jsú v rúše ovčiem a vnitř vlci hltaví. Prosím, aby svej chudině milostivě činili a pravě jie zpravovali. Prosím měščenuov, aby své obchody pravě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slú- žili. Prosím mistróv, aby jsúce dobře živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho se chválu učili a pro prospěch obce a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie, ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákuov jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali, a aby se pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili. Prosím všech spolu, aby pánóm,2) panu Václavovi z Dubé odjinad z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajiecovi, panu My- škovi a jiným pánóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm 3) Polského královstvie děkovali i jich pilnosti vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a pomocníci pravdy postavili sú se proti všemu sboru častokrát, dovodiece a odpoviedajiece
197 Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádosť svú vzkazuje, aby Pán Buoh dal jim v svej milosti přebývati i skonati a v radosti nebeskej na věky přebývati. Amen. Věrní a Bohu milí páni a panie, bohatí i chudí! Prosím vás a napomínám, abyste Pána Boha milovali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem vám z Božieho zákona a řečí svatých psal a kázal, abyste drželi; prosím také, ačby kto ode mne slyšal na ká- zání neb súkromě co proti pravdě Božie, aneb ačbych kde psal (jenž úfám Bohu toho nenie), aby toho nedržal. Prosím také, ačby kto vídal mé lehké obyčeje v mluvení neb v skut- ciech, aby se jich nedržal, ale aby za mě Boha prosil, aby mi Buoh ráčil odpustiti. Prosím, aby kněžie dobrých obyčejóv milovali a velebili, a je ctili, a zvlášče, jenž pracují v slově Božím. Prosím, aby se varovali lstivých lidí a zvlášče kněží nehodných, o nichž die spasitel, že jsú v rúše ovčiem a vnitř vlci hltaví. Prosím, aby svej chudině milostivě činili a pravě jie zpravovali. Prosím měščenuov, aby své obchody pravě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slú- žili. Prosím mistróv, aby jsúce dobře živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho se chválu učili a pro prospěch obce a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie, ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákuov jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali, a aby se pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili. Prosím všech spolu, aby pánóm,2) panu Václavovi z Dubé odjinad z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajiecovi, panu My- škovi a jiným pánóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm 3) Polského královstvie děkovali i jich pilnosti vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a pomocníci pravdy postavili sú se proti všemu sboru častokrát, dovodiece a odpoviedajiece
Strana 198
198 k vysvobození mému, a zvlášče pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budú praviti; neb sú byli v sboru, když sem já odpoviedal, po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpo- viedal, což sú na mně žádali. Prosím vás také, aby za JMt Římského a Českého krále Pána Boha prosili, i za královú 4) svú, i za pány, aby milý Pán Buoh s nimi přebýval v milosti nynie a potom v věčnéj radosti. Psal sem list tento vám v žaláři v okovách, čekaje na zajtřie na smrť odsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Boží neustupoval, a bludóv, kteréž jsú na mě křiví svědkové svědčili, abych se neodpřísahal. Kterak se mnú Pán Buoh milostivě činil a se mnú jest v divných pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti z jeho milosti shledáme. O mistru Jeronymovi5) mém milém tovařišovi, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení smrti čakaje, jako i já, a to pro svú vieru, již jest statečně Čechóm ukazoval; a Čechové naši najukrutnější nepřietelé dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a v vězení. Prosím, aby za ně Pána Boha prosili. Také prosím vás zvlášče Pražané, aby na Betlém 6) laskavi byli, dokud Pán Buoh popřeje, aby tu Božie slovo kázali. Pro to miesto dábel se rozhněval a proti němu faráře a kanovníky 7) zbudil, spatřiv že se jeho královstvie v tom miestě rušilo. Úfámť Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle, a učiní v něm prospěch většie skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil. Také prosím vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Dán list pondělí v noci před svatým Vítem, po dobrém angelu. 1) Tom. 582. 2) Viz č. 55. pozn. 5 a č. 64. pozn. 15. 3) Viz č. 67. pozn. 16. 4) Král Václav choval se k Husovi, pokud byl v Čechách, nestejně; kdykoliv mu byl nakloněn a protivníky jeho potíral, činil to ponejvíce, ba snad výhradně z příčin politických a osobních; o tom, že by se Hura v Kostnici nějak byl ujímal, také není ničeho známo; král
198 k vysvobození mému, a zvlášče pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budú praviti; neb sú byli v sboru, když sem já odpoviedal, po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpo- viedal, což sú na mně žádali. Prosím vás také, aby za JMt Římského a Českého krále Pána Boha prosili, i za královú 4) svú, i za pány, aby milý Pán Buoh s nimi přebýval v milosti nynie a potom v věčnéj radosti. Psal sem list tento vám v žaláři v okovách, čekaje na zajtřie na smrť odsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Boží neustupoval, a bludóv, kteréž jsú na mě křiví svědkové svědčili, abych se neodpřísahal. Kterak se mnú Pán Buoh milostivě činil a se mnú jest v divných pokušeních, poznáte, až se u Boha v radosti z jeho milosti shledáme. O mistru Jeronymovi5) mém milém tovařišovi, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení smrti čakaje, jako i já, a to pro svú vieru, již jest statečně Čechóm ukazoval; a Čechové naši najukrutnější nepřietelé dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a v vězení. Prosím, aby za ně Pána Boha prosili. Také prosím vás zvlášče Pražané, aby na Betlém 6) laskavi byli, dokud Pán Buoh popřeje, aby tu Božie slovo kázali. Pro to miesto dábel se rozhněval a proti němu faráře a kanovníky 7) zbudil, spatřiv že se jeho královstvie v tom miestě rušilo. Úfámť Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle, a učiní v něm prospěch většie skrze jiné, než skrze mne nestatečného učinil. Také prosím vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Dán list pondělí v noci před svatým Vítem, po dobrém angelu. 1) Tom. 582. 2) Viz č. 55. pozn. 5 a č. 64. pozn. 15. 3) Viz č. 67. pozn. 16. 4) Král Václav choval se k Husovi, pokud byl v Čechách, nestejně; kdykoliv mu byl nakloněn a protivníky jeho potíral, činil to ponejvíce, ba snad výhradně z příčin politických a osobních; o tom, že by se Hura v Kostnici nějak byl ujímal, také není ničeho známo; král
Strana 199
199 vůbec si nevšímal sboru Kostnického, na němž ani své posly neměl, a to opět k vůli Zikmundovi, s nímž si právě zase na vzájem odpíral titulu Římského krále. Králová Žofie pak byla vždy upřímnou přízniv- kyní a horlivou posluchačkou Betlémského kazatele, i když byl již v klatbu dán, jehož se i přímluvnými dopisy k papeži a kardinálům a to kolikerými r. 1410 byla ujala. 5) Viz úvod č. 42. 6) Kapl. Betl., kde Hus mravokárnými kázáními svými dílo reformace české začal, byla Janem (Hanušem) z Milheimu (také z Pardubic) pomocí Kříže kramáře v duchu Miličově r. 1391 24. května vystavěna pro kázání slova Božího českým jazykem (viz list 9); poskytovala místa 3000 posluchačům; po upálení Husa a Jeronyma byla vyzdobena obrazy obou mučedlníků; v pozdější době brali navštěvovatelé z kazatelnice Husovy na památku odštípnuté třísky, tak že na mnohých místech díry velikosti pěstě povstaly (jak je Zach. Theobald kolem r. 1750 ještě viděl); při ní měl Hus obydlí o dvou místnostech; po bitvě na Bílé Hoře dostala se do rukou Jezovitů; r. 1786 jest následkem vydaného dvorského dekretu zavřena a zbourána, z če- hož zbyly toliko jedny kamenné veřeje dveřní. 7) Viz č. 91. pozn. 5. 78. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 13. června.) Hus poslav Škopkovi dne 9. června dva listy (č. 74. a 75.) obdržel za tři dni po tom 12. června od téhož dopis povzbuzující, načež mu ihned druhého dne přítomným listem poděkoval. „prose ho, aby tak živ byl vedle písma svatého, jakož jest od něho slyšal.“ Pán Bóh buď s tebú, milý pane! Lístek tvój přišel ke mně v středu před svatým Vítem, jejž sem radostně viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v okovách. Prosím, milý pane, aby tak byl živ, jakož zákon Božie velí, a zachoval to, což si ote mne slýchal, a jestli co nehodného, aby nechal. Ale úfám svému spasiteli, žeť sem tebe nic neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti.
199 vůbec si nevšímal sboru Kostnického, na němž ani své posly neměl, a to opět k vůli Zikmundovi, s nímž si právě zase na vzájem odpíral titulu Římského krále. Králová Žofie pak byla vždy upřímnou přízniv- kyní a horlivou posluchačkou Betlémského kazatele, i když byl již v klatbu dán, jehož se i přímluvnými dopisy k papeži a kardinálům a to kolikerými r. 1410 byla ujala. 5) Viz úvod č. 42. 6) Kapl. Betl., kde Hus mravokárnými kázáními svými dílo reformace české začal, byla Janem (Hanušem) z Milheimu (také z Pardubic) pomocí Kříže kramáře v duchu Miličově r. 1391 24. května vystavěna pro kázání slova Božího českým jazykem (viz list 9); poskytovala místa 3000 posluchačům; po upálení Husa a Jeronyma byla vyzdobena obrazy obou mučedlníků; v pozdější době brali navštěvovatelé z kazatelnice Husovy na památku odštípnuté třísky, tak že na mnohých místech díry velikosti pěstě povstaly (jak je Zach. Theobald kolem r. 1750 ještě viděl); při ní měl Hus obydlí o dvou místnostech; po bitvě na Bílé Hoře dostala se do rukou Jezovitů; r. 1786 jest následkem vydaného dvorského dekretu zavřena a zbourána, z če- hož zbyly toliko jedny kamenné veřeje dveřní. 7) Viz č. 91. pozn. 5. 78. Jindřichu Škopkovi z Dubé.1) (R. 1415, 13. června.) Hus poslav Škopkovi dne 9. června dva listy (č. 74. a 75.) obdržel za tři dni po tom 12. června od téhož dopis povzbuzující, načež mu ihned druhého dne přítomným listem poděkoval. „prose ho, aby tak živ byl vedle písma svatého, jakož jest od něho slyšal.“ Pán Bóh buď s tebú, milý pane! Lístek tvój přišel ke mně v středu před svatým Vítem, jejž sem radostně viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v okovách. Prosím, milý pane, aby tak byl živ, jakož zákon Božie velí, a zachoval to, což si ote mne slýchal, a jestli co nehodného, aby nechal. Ale úfám svému spasiteli, žeť sem tebe nic neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti.
Strana 200
200 Mnohoť psáti nemohu, ale krátceť to pravi, aby vždy přiká- zanie Božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, skrovně živ byl, a toto pomně: Co jsi, co jsi byl, co budeš vždy uvažuj; co mluvíš a kde, o čem, proč, jak, kdy.2) Milý pane! pomni na mě, a pozdrav panie i své čeledi, i zná- mých; neb již, zdá mi sě, mne za živa neuzříš, neb čakám již na smrť odsúzenie. Dáno ve čtvrtek před svatým Vítem.2) Buoh s vámi, milí Čechové! i se mnú hřiešným, pro jehož svatý zákon trpím. 1) Tom. 583. 2) Ta slova, počínající: co jsi, jsou latinsky; i celá věta: Dáno atd. 79. M. Martinovi, žáku svému.1) (R. 1415, 16. června.) M. Martina neb Martinka z Volyně (viz listy 23. a 49.) Hus napomíná k životu pobožnému a bezúhonnému, radí mu z čisté lásky, co by říci měl, až bude z přívrženství k Hu- sovi obviněn, vzkazuje pozdravy některým přátelům, na péči mu dává své příbuzné a napomíná, aby držel to dobré, čemu od něho jest naučen, a vystříhal se zlého, co při něm viděl. Mistře Martine, žáku a bratře v Kristu nejmilejší! Živ budiž podle zákona Kristova a péči vynakládej, abys kázal slovo Boží. Prosím tě pro Boha, roucho stkvělé nechtějž si oblibovati, jakéž jsem já žel! si oblíbil a nosil, žádného ne- podávaje příkladu pokornosti lidu, kterému jsem kázal. Rád čítej Biblí a zvláště nový zákon, a kde nechápeš, ihned utíkej se k vykladatelům, dokud je míti můžeš. Chraň se důvěrných hovorů s ženami a zvláště budiž opatrný ve slyšení zpovědí, abys nedal se lapiti osidlem prostopášnosti, poněvadž myslím, že jsi panic čistý, Bohu zachovaný. Nechtějž obávati se ze-
200 Mnohoť psáti nemohu, ale krátceť to pravi, aby vždy přiká- zanie Božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, skrovně živ byl, a toto pomně: Co jsi, co jsi byl, co budeš vždy uvažuj; co mluvíš a kde, o čem, proč, jak, kdy.2) Milý pane! pomni na mě, a pozdrav panie i své čeledi, i zná- mých; neb již, zdá mi sě, mne za živa neuzříš, neb čakám již na smrť odsúzenie. Dáno ve čtvrtek před svatým Vítem.2) Buoh s vámi, milí Čechové! i se mnú hřiešným, pro jehož svatý zákon trpím. 1) Tom. 583. 2) Ta slova, počínající: co jsi, jsou latinsky; i celá věta: Dáno atd. 79. M. Martinovi, žáku svému.1) (R. 1415, 16. června.) M. Martina neb Martinka z Volyně (viz listy 23. a 49.) Hus napomíná k životu pobožnému a bezúhonnému, radí mu z čisté lásky, co by říci měl, až bude z přívrženství k Hu- sovi obviněn, vzkazuje pozdravy některým přátelům, na péči mu dává své příbuzné a napomíná, aby držel to dobré, čemu od něho jest naučen, a vystříhal se zlého, co při něm viděl. Mistře Martine, žáku a bratře v Kristu nejmilejší! Živ budiž podle zákona Kristova a péči vynakládej, abys kázal slovo Boží. Prosím tě pro Boha, roucho stkvělé nechtějž si oblibovati, jakéž jsem já žel! si oblíbil a nosil, žádného ne- podávaje příkladu pokornosti lidu, kterému jsem kázal. Rád čítej Biblí a zvláště nový zákon, a kde nechápeš, ihned utíkej se k vykladatelům, dokud je míti můžeš. Chraň se důvěrných hovorů s ženami a zvláště budiž opatrný ve slyšení zpovědí, abys nedal se lapiti osidlem prostopášnosti, poněvadž myslím, že jsi panic čistý, Bohu zachovaný. Nechtějž obávati se ze-
Strana 201
201 mříti pro Krista, chceš-li žíti s Kristem. Sám zajisté praví: Nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou za- bíti.“ Jestliže budou na tebe dorážeti strany přívrženství, řekni: „Myslím, že mistr byl dobrý křesťan; co však psal a učil pod ohražením ve školách, tomu já ne všemu jsem po- rozuměl, aniž jsem přečetl.“ Jak myslím, tak je tomu, co dím; avšak mám naději v milosrdenství Boží a v přispění lidí dobrých, že vás propustí s pokojem, ačkoliv Páleč s to- varyšstvem svým o to pracuje, aby všichni přívrženci 2) byli odsouzeni. Věziž, že živ je dosud Pán, který bude moci vás všechny ve své milosti zachovati, nepřátele však pravdy usmrtiti a zatratiti do pekla. Svěřuji tobě bratry své; nej- milejší, učiň s nimi, jak rozumíš. Pozdravíš, doufám, zbožnou Petru 3) s Dorou4) a čeledí, a všechny druhy k Betlému náležející. Kateřinu 5) zvanou Hus, pannu doufám ctihodnou, Jiříka, faráře,6) paní na Zderaze,7) Michala z Prachatic,3) Maříka Kačera,9) a všechny pravdy milovníky, Ješkovou, pána Rehoře 10) a všechny mistry, Jesenice,11) Kubu,12) oba Ši- mony,13) Mikoláše,14) Havlíka.15) S knihami ať jest opatrný ten, kdo je má nebo bude míti. Doktory, mé bratry v Kristu milované, příštipkáře, látaře a písaře 16) také pozdravuj řka, ať jsou pečlivi o zákon Kristův a pokorně smýšlejí, a ať ne- užívají výkladů vlastních, nýbrž svatých. Pana Jindřicha Lefla 17) zvláště požádej, aby písaři Jakubovi dal jednu kopu, 18) kterou mu slíbil. Matiáše 19) dříve Betlemitu pozdravuj, pana Matiaše Chudého obzvláště, aby modlil se za mne hříš- níka, Jana Vitlina věrného. Syny bratra mého, vidí-li se, obrať k řemeslu, protože se obávám, že nebudou, přijdou-li ke stavu duchovnímu, zachovávati jej tak, jak by měli. Vě- řičům, jimiž jsem vázán, tak, jak rozumíš, dej náhradu. Bu- dou-li však pro Boha a lásku mou chtíti odpustiti, dá jim Bůh více. Čemukoli dobrému naučil jsi se ode mne, to držl Jestliže co nesprávného při mně jsi shledal, to odmítni a pros Boha za mne, aby ráčil mne ušetřiti. Co jsi, co jsi byl,
201 mříti pro Krista, chceš-li žíti s Kristem. Sám zajisté praví: Nebojte se těch, kteříž zabíjejí tělo, ale duše nemohou za- bíti.“ Jestliže budou na tebe dorážeti strany přívrženství, řekni: „Myslím, že mistr byl dobrý křesťan; co však psal a učil pod ohražením ve školách, tomu já ne všemu jsem po- rozuměl, aniž jsem přečetl.“ Jak myslím, tak je tomu, co dím; avšak mám naději v milosrdenství Boží a v přispění lidí dobrých, že vás propustí s pokojem, ačkoliv Páleč s to- varyšstvem svým o to pracuje, aby všichni přívrženci 2) byli odsouzeni. Věziž, že živ je dosud Pán, který bude moci vás všechny ve své milosti zachovati, nepřátele však pravdy usmrtiti a zatratiti do pekla. Svěřuji tobě bratry své; nej- milejší, učiň s nimi, jak rozumíš. Pozdravíš, doufám, zbožnou Petru 3) s Dorou4) a čeledí, a všechny druhy k Betlému náležející. Kateřinu 5) zvanou Hus, pannu doufám ctihodnou, Jiříka, faráře,6) paní na Zderaze,7) Michala z Prachatic,3) Maříka Kačera,9) a všechny pravdy milovníky, Ješkovou, pána Rehoře 10) a všechny mistry, Jesenice,11) Kubu,12) oba Ši- mony,13) Mikoláše,14) Havlíka.15) S knihami ať jest opatrný ten, kdo je má nebo bude míti. Doktory, mé bratry v Kristu milované, příštipkáře, látaře a písaře 16) také pozdravuj řka, ať jsou pečlivi o zákon Kristův a pokorně smýšlejí, a ať ne- užívají výkladů vlastních, nýbrž svatých. Pana Jindřicha Lefla 17) zvláště požádej, aby písaři Jakubovi dal jednu kopu, 18) kterou mu slíbil. Matiáše 19) dříve Betlemitu pozdravuj, pana Matiaše Chudého obzvláště, aby modlil se za mne hříš- níka, Jana Vitlina věrného. Syny bratra mého, vidí-li se, obrať k řemeslu, protože se obávám, že nebudou, přijdou-li ke stavu duchovnímu, zachovávati jej tak, jak by měli. Vě- řičům, jimiž jsem vázán, tak, jak rozumíš, dej náhradu. Bu- dou-li však pro Boha a lásku mou chtíti odpustiti, dá jim Bůh více. Čemukoli dobrému naučil jsi se ode mne, to držl Jestliže co nesprávného při mně jsi shledal, to odmítni a pros Boha za mne, aby ráčil mne ušetřiti. Co jsi, co jsi byl,
Strana 202
202 co budeš, vždy uvažuj! Oplakávej minulé, zlepšuj přítomné a střez se budoucích, totiž hříchů! Bůh vší milosti nechť po- siluje tebe se všemi bratry svrchu jmenovanými a s jinými ve své milosti a přivede k slávě, v níž — doufám v milosr- denství jeho — radovati se budeme všichni zároveň, dříve nežli třicet roků času uplyne. Zdráv budiž vždycky v Kristu Ježíši, bratře nejmilejší, se všemi, kteří milují jméno Pána našeho Jesu Krista. Psáno ve vězení v neděli po svatém Vítu. 1) Tom. 583, 584. 2) Viz č. 59. a 73. pozn. 7. 3) Viz č. 71. pozn. 4. 4) Z Betléma, která s Petrou pannou a pannou Markétou z Peruce společně bydlila v domě nedaleko Betlémské kaple viz č. 4. 5) To ne- zdá se býti sestra Husova, nýbrž vůbec příbuzná. 6) Viz č. 49. pozn. 4 a 71. pozn. 6. 7) Jinak neznámá. 3) Veřejný písař nebo notář viz č. 9. *) Někdejší místopísař zemský, zvaný též Mikeška, zeť Václava Češíře. 20) Je-li to místr Řehoř Lévův z Prahy, neví se. 11) Viz č. 25. a č. 59. pozn. 5. 12) Mistra Jakuba ze Soběslavě. 13) Mistry Šimona z Tišňova a Šimona z Rokycan. 14) Mikuláše z Miličína, kazatele Betlémského viz č. 23. 15) Kazatel Betlémský viz č. 84. 16) Ty nazývá doktory bohosloví a bratry, poněvadž péči měli o čtení a vyložení písem svatých. 17) Viz B. C. 13) Viz č. 51. pozn. 9. 13) Mistopisař zemský Mat. z Chřenova. 80. „Otci“.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Ve třetím slyšení oznámil kardinal Florentínský, Zaba- rello Husovi, že mu bude předložena přísaha, mírně a opa- trně sepsaná (viz úvod č. 71.). Ale prvé než k tomu úředně došlo, učinil vynikající, neznámý kardinal, jehož laskavosť při výslechu Hus byl zkusil (viz list 68. pozn. 5), soukromně pokus, aby Husa k odvolání naklonil. Za tím účelem poslal tento „Otec,“ jímž byl sotva Jan z Brogni, tím méně Matěj z Knína, Husovi mírnou formuli odvolání a podrobení se k přijetí, aby na základě tohoto, soukromně docíleného sou- hlasu, dále úředně mohlo býti jednáno. Bylať pak tohoto znění: „Já ... Přes prohlášení, mnou učiněná, kteráž tímto chci považovati za odvolaná, prohlašuji znova, že, byť se mi
202 co budeš, vždy uvažuj! Oplakávej minulé, zlepšuj přítomné a střez se budoucích, totiž hříchů! Bůh vší milosti nechť po- siluje tebe se všemi bratry svrchu jmenovanými a s jinými ve své milosti a přivede k slávě, v níž — doufám v milosr- denství jeho — radovati se budeme všichni zároveň, dříve nežli třicet roků času uplyne. Zdráv budiž vždycky v Kristu Ježíši, bratře nejmilejší, se všemi, kteří milují jméno Pána našeho Jesu Krista. Psáno ve vězení v neděli po svatém Vítu. 1) Tom. 583, 584. 2) Viz č. 59. a 73. pozn. 7. 3) Viz č. 71. pozn. 4. 4) Z Betléma, která s Petrou pannou a pannou Markétou z Peruce společně bydlila v domě nedaleko Betlémské kaple viz č. 4. 5) To ne- zdá se býti sestra Husova, nýbrž vůbec příbuzná. 6) Viz č. 49. pozn. 4 a 71. pozn. 6. 7) Jinak neznámá. 3) Veřejný písař nebo notář viz č. 9. *) Někdejší místopísař zemský, zvaný též Mikeška, zeť Václava Češíře. 20) Je-li to místr Řehoř Lévův z Prahy, neví se. 11) Viz č. 25. a č. 59. pozn. 5. 12) Mistra Jakuba ze Soběslavě. 13) Mistry Šimona z Tišňova a Šimona z Rokycan. 14) Mikuláše z Miličína, kazatele Betlémského viz č. 23. 15) Kazatel Betlémský viz č. 84. 16) Ty nazývá doktory bohosloví a bratry, poněvadž péči měli o čtení a vyložení písem svatých. 17) Viz B. C. 13) Viz č. 51. pozn. 9. 13) Mistopisař zemský Mat. z Chřenova. 80. „Otci“.1) (R. 1415, po 8. červnu.) Ve třetím slyšení oznámil kardinal Florentínský, Zaba- rello Husovi, že mu bude předložena přísaha, mírně a opa- trně sepsaná (viz úvod č. 71.). Ale prvé než k tomu úředně došlo, učinil vynikající, neznámý kardinal, jehož laskavosť při výslechu Hus byl zkusil (viz list 68. pozn. 5), soukromně pokus, aby Husa k odvolání naklonil. Za tím účelem poslal tento „Otec,“ jímž byl sotva Jan z Brogni, tím méně Matěj z Knína, Husovi mírnou formuli odvolání a podrobení se k přijetí, aby na základě tohoto, soukromně docíleného sou- hlasu, dále úředně mohlo býti jednáno. Bylať pak tohoto znění: „Já ... Přes prohlášení, mnou učiněná, kteráž tímto chci považovati za odvolaná, prohlašuji znova, že, byť se mi
Strana 203
203 mnoho připisovalo, co jsem nikdy nemyslil, nicméně stran všeho mi připsaného, ať proti mne postaveného, ať z knih mojich vyňatého, ať také svědků výpověďmi, poddávám se pokorně milosrdnému nařízení, rozhodnutí, napravení svato- svatého sněmu obecného, k odpřisažení, k odvolání, k zpět vzetí, k podstoupení pokání útrpného a k učinění všeho i jednotlivého, cokoliv řečený svatosvatý sněm pro spásu mou uzná milosrdně a k milosti své naříditi, a nejpokorněji jemu se poroučím.“ Na to Hus odpovídá přítomným listem, proč nechce a nemůže způsobem navrženým sněmu se podrobiti. Všemohoucí otec, nejmoudřejší a nejsvětější otci mému pro Krista Ježíše milostivě račiž uděliti život slávy věčný! Ctihodný otče! velice vděčen jsem za vaši dobrotivou a ot- covskou laskavosť. Neosměluji se podle znění podaného sněmu se podrobiti jednak proto, že by třeba bylo pravdy mnohé zatratiti, kteréž, jak jsem od nich slyšel, nazývají pohoršli- vými; jednak proto, že bych musel upadnouti v křivopřísež- nictví z odpřisažení, přiznávaje, že jsem držel bludy; z če- hož veliké bych dal pohoršení lidu Božímu, jenž ode mne v kázání slyšel opak. Jestliže tedy svatý Eleazarus,2) člověk zákona starého, o němž (píše se) v knihách Machabejských, nechtěl lživě přiznati, že požil masa, zákonem zapovězeného, aby proti Bohu nejednal a potomkům špatného příkladu ne- nechal: kterak já, kněz zákona nového, třebas nehodný, k vůli strachu před trestem, který rychle mine, měl bych chtíti, těžší hřích čině, přestoupiti zákon Boží? po prvé od- stupuje od pravdy, po druhé křivou přísahu čině a po třetí bližním pohoršení dávaje. Opravdu prospívá mi více zemříti, než ubíhaje trestu okamžitého, upadnouti v ruce Pána a snad potom v oheň a hanbu věčnou. A poněvadž jsem se ke Kristu Ježíši, nejmocnějšímu a nejspravedlivějšímu soudci, odvolal,3)
203 mnoho připisovalo, co jsem nikdy nemyslil, nicméně stran všeho mi připsaného, ať proti mne postaveného, ať z knih mojich vyňatého, ať také svědků výpověďmi, poddávám se pokorně milosrdnému nařízení, rozhodnutí, napravení svato- svatého sněmu obecného, k odpřisažení, k odvolání, k zpět vzetí, k podstoupení pokání útrpného a k učinění všeho i jednotlivého, cokoliv řečený svatosvatý sněm pro spásu mou uzná milosrdně a k milosti své naříditi, a nejpokorněji jemu se poroučím.“ Na to Hus odpovídá přítomným listem, proč nechce a nemůže způsobem navrženým sněmu se podrobiti. Všemohoucí otec, nejmoudřejší a nejsvětější otci mému pro Krista Ježíše milostivě račiž uděliti život slávy věčný! Ctihodný otče! velice vděčen jsem za vaši dobrotivou a ot- covskou laskavosť. Neosměluji se podle znění podaného sněmu se podrobiti jednak proto, že by třeba bylo pravdy mnohé zatratiti, kteréž, jak jsem od nich slyšel, nazývají pohoršli- vými; jednak proto, že bych musel upadnouti v křivopřísež- nictví z odpřisažení, přiznávaje, že jsem držel bludy; z če- hož veliké bych dal pohoršení lidu Božímu, jenž ode mne v kázání slyšel opak. Jestliže tedy svatý Eleazarus,2) člověk zákona starého, o němž (píše se) v knihách Machabejských, nechtěl lživě přiznati, že požil masa, zákonem zapovězeného, aby proti Bohu nejednal a potomkům špatného příkladu ne- nechal: kterak já, kněz zákona nového, třebas nehodný, k vůli strachu před trestem, který rychle mine, měl bych chtíti, těžší hřích čině, přestoupiti zákon Boží? po prvé od- stupuje od pravdy, po druhé křivou přísahu čině a po třetí bližním pohoršení dávaje. Opravdu prospívá mi více zemříti, než ubíhaje trestu okamžitého, upadnouti v ruce Pána a snad potom v oheň a hanbu věčnou. A poněvadž jsem se ke Kristu Ježíši, nejmocnějšímu a nejspravedlivějšímu soudci, odvolal,3)
Strana 204
204 jemu ponechávaje při svou: protož stojím k jeho rozhodnutí a nálezu věda, že nikoli dle svědectví křivých ani bludných, nýbrž dle pravdy a zásluh bude souditi jednoho každého člověka. 1) Tom. 580, Pal. 225. 2) Jeden z předních zákonníků židovských, který za doby Syrského krále, Antiocha Epifana, nutícího Židy k jezení svinského masa (v polovici 2. století př. Kr.), raději volil mučedlnictví, a nepřistoupil na radu přátel svých, aby zdánlivě se příkazu královskému podrobil a se tvářil, jako by jedl nejeda. 2 Makk. 618. 3) Viz č. 25.; na tom odvolání setrval Hus i ve vězení vůči kommissařům ho vyslý- chajícím. 81. „Otci." (R. 1415, po 8. červnu.) Na předcházející list Husův odpověděl „Otec“, čině ná- mitky vyvracuje a přemlouvaje k odvolání následovně: „Co se týče prvého, nejlaskavější bratře a nejmilejší! nechť vás neznepokojuje to, že byste zatracoval pravdy, protože nikoliv vy, nýbrž oni odsuzují, kteříž jsou otci vašimi a také našimi v přítomnosti. Mějtež pozor na toto slovo: nespoléhej na moudrosť svou; mnozíť zkušení a svědomití mužové jsou na sněmu; synu můj, slyš zákon máteře své! To, pokud se týče prvého. — Rovněž, co se týče druhého o křivém přisažení. Kdyby to bylo křivou přísahou, nepadalo by to na vás, nýbrž na ty, kteříž ji vymáhají. Taktéž nejsou kacířství při vás, ustane-li neústupnosť. Augustinus (viz č. 15.), Origenes, mistr moudrostí (viz č. 9. pozn. 37 a 38) atd., pobloudili, s radostí se vrátili. Já vícekráte jsem myslil, že něčemu dobře rozumím, v čem jsem pochybil; opraven byv, s radostí jsem se vracel. — Také píši krátce, protože píši vzdělanému. Neustoupíte od pravdy, nýbrž přistoupíte k pravdě, ani neučiníte hůře, nýbrž učiníte lépe; nedáte pohoršení, nýbrž vzdělání. Eleazarus byl slavný Judský, Judas (t. j. Machabejský) se sedmi syny a osmi mučedníky slavnější, nicméně však Pavel v koši je spuštěn k obstarávání lepšího (viz skut. ap. kap. 9). Soudce odvolání vašeho, Pán Ježíš dává vám apoštoly a jimi jsou tito: Ještě větší zápasy pro víru Kristovu budou tobě dány“.
204 jemu ponechávaje při svou: protož stojím k jeho rozhodnutí a nálezu věda, že nikoli dle svědectví křivých ani bludných, nýbrž dle pravdy a zásluh bude souditi jednoho každého člověka. 1) Tom. 580, Pal. 225. 2) Jeden z předních zákonníků židovských, který za doby Syrského krále, Antiocha Epifana, nutícího Židy k jezení svinského masa (v polovici 2. století př. Kr.), raději volil mučedlnictví, a nepřistoupil na radu přátel svých, aby zdánlivě se příkazu královskému podrobil a se tvářil, jako by jedl nejeda. 2 Makk. 618. 3) Viz č. 25.; na tom odvolání setrval Hus i ve vězení vůči kommissařům ho vyslý- chajícím. 81. „Otci." (R. 1415, po 8. červnu.) Na předcházející list Husův odpověděl „Otec“, čině ná- mitky vyvracuje a přemlouvaje k odvolání následovně: „Co se týče prvého, nejlaskavější bratře a nejmilejší! nechť vás neznepokojuje to, že byste zatracoval pravdy, protože nikoliv vy, nýbrž oni odsuzují, kteříž jsou otci vašimi a také našimi v přítomnosti. Mějtež pozor na toto slovo: nespoléhej na moudrosť svou; mnozíť zkušení a svědomití mužové jsou na sněmu; synu můj, slyš zákon máteře své! To, pokud se týče prvého. — Rovněž, co se týče druhého o křivém přisažení. Kdyby to bylo křivou přísahou, nepadalo by to na vás, nýbrž na ty, kteříž ji vymáhají. Taktéž nejsou kacířství při vás, ustane-li neústupnosť. Augustinus (viz č. 15.), Origenes, mistr moudrostí (viz č. 9. pozn. 37 a 38) atd., pobloudili, s radostí se vrátili. Já vícekráte jsem myslil, že něčemu dobře rozumím, v čem jsem pochybil; opraven byv, s radostí jsem se vracel. — Také píši krátce, protože píši vzdělanému. Neustoupíte od pravdy, nýbrž přistoupíte k pravdě, ani neučiníte hůře, nýbrž učiníte lépe; nedáte pohoršení, nýbrž vzdělání. Eleazarus byl slavný Judský, Judas (t. j. Machabejský) se sedmi syny a osmi mučedníky slavnější, nicméně však Pavel v koši je spuštěn k obstarávání lepšího (viz skut. ap. kap. 9). Soudce odvolání vašeho, Pán Ježíš dává vám apoštoly a jimi jsou tito: Ještě větší zápasy pro víru Kristovu budou tobě dány“.
Strana 205
205 Na to odvětil zase Hus přítomným listem; opakuje pří- činy, dříve uvedené, rozhoduje se, že chce při mínění svém setrvati a pravdu i smrtí potvrditi. Toto všechno žádal ode mne častěji sněm:1) avšak po- něvadž to v sobě zahrnuje, abych odvolal, odpřísáhl a pokání na sebe vzal, při čemž musel bych ustoupiti od mnohých pravd; po druhé musel bych odpřísáhnouti a tak křivě pří- sahati, přiznávaje c sobě bludy, klamně mi připsané; po třetí dal bych z toho veliké pohoršení lidu Božímu, jemuž jsem kázal, pročež by lépe bylo, aby byl vložen na mne žernov osličí2) a já ponořen byl v hlubinu moře; a po čtvrté, jestliže bych to učinil, chtěje ujíti hanbě krátké a trestu, upadl bych v hanbu a trest největší, kdybych před smrtí přetěžce ne- pykal. Pročež pro posílení mé na mysli mi tane sedm mu- čedníků Machabejských,3) kteří chtěli spíše po kusech býti rozsekáni, nežli pojísti masa proti zákonu Páně. Na mysli mi tane také svatý Eleazarus, jenž — jakož se tam píše — ne- chtěl i jen říci, že požil masa zapovězeného zákonem, aby nedal potomkům příkladu špatného, nýbrž raději podstoupil mučednictví. Jakž bych tedy já, maje ony před očima a mnohé svaté i světice nového zákona, kteří a které se odevzdali mučení, nechtíce svoliti k hříchu, jenž jsem také tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl upadnouti ve lži mnohé a křivou přísahu a dáti pohoršení mnohým synům Božím? Od- stup to ode mne, protože Kristus Pán přehojně odmění mne, dávaje pomoc trpělivosti v přítomnosti a slávu v budoucnosti. 1) Viz list 70. 2) Kámen mlýnka oslem pohybovaného. Ev. Mat. 18/6 3) Viz 2 Machab. kap. 7.
205 Na to odvětil zase Hus přítomným listem; opakuje pří- činy, dříve uvedené, rozhoduje se, že chce při mínění svém setrvati a pravdu i smrtí potvrditi. Toto všechno žádal ode mne častěji sněm:1) avšak po- něvadž to v sobě zahrnuje, abych odvolal, odpřísáhl a pokání na sebe vzal, při čemž musel bych ustoupiti od mnohých pravd; po druhé musel bych odpřísáhnouti a tak křivě pří- sahati, přiznávaje c sobě bludy, klamně mi připsané; po třetí dal bych z toho veliké pohoršení lidu Božímu, jemuž jsem kázal, pročež by lépe bylo, aby byl vložen na mne žernov osličí2) a já ponořen byl v hlubinu moře; a po čtvrté, jestliže bych to učinil, chtěje ujíti hanbě krátké a trestu, upadl bych v hanbu a trest největší, kdybych před smrtí přetěžce ne- pykal. Pročež pro posílení mé na mysli mi tane sedm mu- čedníků Machabejských,3) kteří chtěli spíše po kusech býti rozsekáni, nežli pojísti masa proti zákonu Páně. Na mysli mi tane také svatý Eleazarus, jenž — jakož se tam píše — ne- chtěl i jen říci, že požil masa zapovězeného zákonem, aby nedal potomkům příkladu špatného, nýbrž raději podstoupil mučednictví. Jakž bych tedy já, maje ony před očima a mnohé svaté i světice nového zákona, kteří a které se odevzdali mučení, nechtíce svoliti k hříchu, jenž jsem také tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl upadnouti ve lži mnohé a křivou přísahu a dáti pohoršení mnohým synům Božím? Od- stup to ode mne, protože Kristus Pán přehojně odmění mne, dávaje pomoc trpělivosti v přítomnosti a slávu v budoucnosti. 1) Viz list 70. 2) Kámen mlýnka oslem pohybovaného. Ev. Mat. 18/6 3) Viz 2 Machab. kap. 7.
Strana 206
206 82. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 18. červnu.) Kdežto Hus každým dnem již očekával rozsudek a smrť upálení, pokračoval sněm ve svých pracech; i odsoudil ve 13. sezení, dne 15. června, podávání kalicha nekněžím, Ja- koubkem v Čechách opět zavedené (viz č. 57.), odůvodňuje to zvyklostí, že, ač z prvopočátku večeře Páně pod obojí způsobou se rozdávala, přece později prý z rozumných příčin od toho upuštěno, kterážto zvyklosť nyní za zákon pokládána býti má, tak že každý odpírající jako kacíř budiž stíhán. Bulla o tom byla ihned poslána do Čech, ale tam jen více ještě rozdmychala boj mezi oběmi stranami, mezi mistry Ja- koubkem ze Stříbra a Ondřejem z Brodu. Dále byly dne 18. června ve sněmu čteny poslední články, naproti učení a osobě Husově sestavené, a sice 29 článků, ze spisů Husových vytažených a 17 článků z výpo- vědí svědků proti jeho osobě; tyto poslední články, z nichž k 25 Hus ještě připsal kratičce buď vysvětlující neb obme- zující poznámky, měly tvořiti konečný základ odsouzení Hu- sova. Těmito články byl naplněn slib, předsedou a Zikmundem Husovi při konečném slyšení daný (viz listy 70. pozn. 11 a 71. pozn. 2). Po tom napsal Hus přítomný list; v něm činí díky pánům za jejich vytrvalosť a dobrodiní; pány Václava a Jana napomíná, aby odložili marnosti světa; dokazuje, jak hanebně sněm bloudil v poměru svém k papeži Janu XXIII. a při vytahování článků proti Husovi ze spisů jeho; konečně předvídaje pronásledování v Čechách následkem odsouzení kalicha, napomíná, aby dobré kněze obhajovali. Velevzácní páni a pravdy milovníci nejvěrnější a posilo- vatelé moji, v pravdě mně od Boha seslaní jako andělé! Ne- mohu plně psáti, jak jsem vděčen za vaši stálosť a za la- skavá dobrodiní, která jste prokázali mně hříšníku, v naději však sluhovi Pána Jezu Krista; avšak přeji si, aby sám Ježíš Kristus, nejsvětější náš stvořitel, vykupitel a spasitel, od-
206 82. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, po 18. červnu.) Kdežto Hus každým dnem již očekával rozsudek a smrť upálení, pokračoval sněm ve svých pracech; i odsoudil ve 13. sezení, dne 15. června, podávání kalicha nekněžím, Ja- koubkem v Čechách opět zavedené (viz č. 57.), odůvodňuje to zvyklostí, že, ač z prvopočátku večeře Páně pod obojí způsobou se rozdávala, přece později prý z rozumných příčin od toho upuštěno, kterážto zvyklosť nyní za zákon pokládána býti má, tak že každý odpírající jako kacíř budiž stíhán. Bulla o tom byla ihned poslána do Čech, ale tam jen více ještě rozdmychala boj mezi oběmi stranami, mezi mistry Ja- koubkem ze Stříbra a Ondřejem z Brodu. Dále byly dne 18. června ve sněmu čteny poslední články, naproti učení a osobě Husově sestavené, a sice 29 článků, ze spisů Husových vytažených a 17 článků z výpo- vědí svědků proti jeho osobě; tyto poslední články, z nichž k 25 Hus ještě připsal kratičce buď vysvětlující neb obme- zující poznámky, měly tvořiti konečný základ odsouzení Hu- sova. Těmito články byl naplněn slib, předsedou a Zikmundem Husovi při konečném slyšení daný (viz listy 70. pozn. 11 a 71. pozn. 2). Po tom napsal Hus přítomný list; v něm činí díky pánům za jejich vytrvalosť a dobrodiní; pány Václava a Jana napomíná, aby odložili marnosti světa; dokazuje, jak hanebně sněm bloudil v poměru svém k papeži Janu XXIII. a při vytahování článků proti Husovi ze spisů jeho; konečně předvídaje pronásledování v Čechách následkem odsouzení kalicha, napomíná, aby dobré kněze obhajovali. Velevzácní páni a pravdy milovníci nejvěrnější a posilo- vatelé moji, v pravdě mně od Boha seslaní jako andělé! Ne- mohu plně psáti, jak jsem vděčen za vaši stálosť a za la- skavá dobrodiní, která jste prokázali mně hříšníku, v naději však sluhovi Pána Jezu Krista; avšak přeji si, aby sám Ježíš Kristus, nejsvětější náš stvořitel, vykupitel a spasitel, od-
Strana 207
207 platil vám v přítomnosti, dávaje vám sama sebe za odměnu nejlepší v budoucnosti. Pročež napomínám vás pro jeho milo- srdenství, abyste dbali zákona jeho a zvláště přikázání jeho nejsvětějších. Urozený pane Václave!2) pojma ženu svatě živ buďtež v manželství, opomena marností světa. A vy, pane Jene, 2) nechav již služeb králů smrtelných, s manželkou svou a chlapci doma trvejtež ve službě Boží; vidíte zajisté, kterak ubíhá kolo marnosti světa, brzo jednoho zvédajíc, druhého snižujíc; dávajíc však velmi na krátko povznesenému útěchu, po níž následuje věčný trest v ohni a v temnotách. Již zname- náte řeč duchovních, řkoucích, že jsou pravými a zřejmými náměstníky Krista a jeho apoštolů, nazývajících se svatou církví a nejsvětějším sněmem, kterýž nemůže poblouditi: ačtě přece pobloudil, Janu XXIII. dříve se koře s kolenoma ohnutýma, líbaje nohy jeho a nejsvětějším ho nazývaje, věda přece, že jest ohavný mordéř, 3) němý hříšník, 4) svatokupec 5) a kacíř, jakož se potom při jeho odsouzení6) vyslovili. Již hlavu církve sťali, srdce církve vytrhli, pramen církve ne- přesychající vyčerpali, útočiště církve velehojné, bez nedo- statku, k němuž každý křesťan musí se utíkati, učinili vůbec nedostatečným. Kdež tedy jest Mistra Stanislava dobré pa- měti (milostiv mu budiž Bůh!), Páleče a jiných spolumistrů mínění, kteří prohlásili skrze Stanislava, 7) že papež jest hlava církve, kteráž ji spravuje velmi dobře, že jest srdce církve, jež ji živí duchovně, že jest pramen nepřesychající, plný váž- nosti, studnice, v níž se prýští všechna moc k nižším, a úto- čiště bez nedostatku, nýbrž vůbec dostačující kterémukoli křesťanu, k němuž musí se každý křesťan utíkati? Již stojí věrné křesťanstvo bez papeže, pouhého člověka, majíc Krista Ježíše za hlavu, kteráž je nejlépe spravuje, za srdce, kteréž je duchovně živí dávajíc život milosti, za pramen, kterýž svlažuje je sedmi dary 8) ducha svatého, za studnici v níž se prýští všelicí potokové milostí, za útočiště velehojné a bez nedostatku, k němuž se já ubohý utíkám, pevně doufaje, že
207 platil vám v přítomnosti, dávaje vám sama sebe za odměnu nejlepší v budoucnosti. Pročež napomínám vás pro jeho milo- srdenství, abyste dbali zákona jeho a zvláště přikázání jeho nejsvětějších. Urozený pane Václave!2) pojma ženu svatě živ buďtež v manželství, opomena marností světa. A vy, pane Jene, 2) nechav již služeb králů smrtelných, s manželkou svou a chlapci doma trvejtež ve službě Boží; vidíte zajisté, kterak ubíhá kolo marnosti světa, brzo jednoho zvédajíc, druhého snižujíc; dávajíc však velmi na krátko povznesenému útěchu, po níž následuje věčný trest v ohni a v temnotách. Již zname- náte řeč duchovních, řkoucích, že jsou pravými a zřejmými náměstníky Krista a jeho apoštolů, nazývajících se svatou církví a nejsvětějším sněmem, kterýž nemůže poblouditi: ačtě přece pobloudil, Janu XXIII. dříve se koře s kolenoma ohnutýma, líbaje nohy jeho a nejsvětějším ho nazývaje, věda přece, že jest ohavný mordéř, 3) němý hříšník, 4) svatokupec 5) a kacíř, jakož se potom při jeho odsouzení6) vyslovili. Již hlavu církve sťali, srdce církve vytrhli, pramen církve ne- přesychající vyčerpali, útočiště církve velehojné, bez nedo- statku, k němuž každý křesťan musí se utíkati, učinili vůbec nedostatečným. Kdež tedy jest Mistra Stanislava dobré pa- měti (milostiv mu budiž Bůh!), Páleče a jiných spolumistrů mínění, kteří prohlásili skrze Stanislava, 7) že papež jest hlava církve, kteráž ji spravuje velmi dobře, že jest srdce církve, jež ji živí duchovně, že jest pramen nepřesychající, plný váž- nosti, studnice, v níž se prýští všechna moc k nižším, a úto- čiště bez nedostatku, nýbrž vůbec dostačující kterémukoli křesťanu, k němuž musí se každý křesťan utíkati? Již stojí věrné křesťanstvo bez papeže, pouhého člověka, majíc Krista Ježíše za hlavu, kteráž je nejlépe spravuje, za srdce, kteréž je duchovně živí dávajíc život milosti, za pramen, kterýž svlažuje je sedmi dary 8) ducha svatého, za studnici v níž se prýští všelicí potokové milostí, za útočiště velehojné a bez nedostatku, k němuž se já ubohý utíkám, pevně doufaje, že
Strana 208
208 mně ve spravování, oživování a pomáhání nedá nedostatku, nýbrž že mne odmění radostí neskonalou, osvobozujíc mne od hříchů a od vezdejšího bídného života. Pobloudil také sněm třikrát nebo vícekráte, špatně články z mých knih vy- tahuje, některé s porušením a zmatením zavrhuje, a ještě v posledním?) počtu článků některé v jedno směšuje, jakož zjevno bude těm, kdož pohlédnou v knihy a v ony články. Odkudž plně poučen jsem zároveň s vámi, že ne každý čin, výrok neb nález sněmu od Jezu Krista, soudce nejspravedli- vějšího, jest schvalován. Blaženi tudíž, kdož, zachovávajíce zákon, poznávají, ubíhají a odmítají nádheru, lakotu, po- krytství a lesť Antikrista a jeho služebníků, příchodu nej- spravedlivějšího soudce očekávajíce v trpělivosti. Zapřísahám vás pro útroby Jezu Krista, abyste špatných kněží ubíhali, dobré však vedle skutků jejich milovali, a pokud na vás jest, zároveň s jinými věrnými zemany a pány nedopouštěli, jich násilím tlačiti; neboť proto vás Bůh před jiné postavil. Jakož já myslím, bude v království Českém veliké pronásledování oněch, kteří věrně Bohu slouží, jestliže Bůh nepřiloží rukou svých skrze pány světské, kteréž v zákoně svém více než duchovní osvítil. Ó, jaká pošetilosť! evangelium Kristovo, 10) list Pavlův, 11) jejž — jak praví — nikoliv od člověka, nýbrž od Krista obdržel, a čin Kristův s činy jeho apoštolův a jiných svatých jako blud zatracovati! totiž o přijímání svá- tosti kalicha Páně, pro všechny dospělé věrné ustanoveném. Ejhle bludem zovou, že nekněžím věrným volno jest, píti z kalicha Páně, a jestliže by který kněz tak píti dal, aby za bludného byl považován, a kdyby neustal, jako kacíř byl od- souzen. Ó, svatý Pavle! ty pravíš všem věrným: „Kolikráte byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrť Páně zvěstujte, dokudž nepřijde;“ to jest až ke dni soudu, ve kterém přijde: a ejhle, již říká se, že zvyk církvi Římské jest na odpor. 1) Pal. 223, Tom. 580. 2) Ani Václav z Dubé, ani Jan z Chlumu neopustili službu Zikmundovu, ač to Husovi slíbili (viz č. 95. pozn. 3),
208 mně ve spravování, oživování a pomáhání nedá nedostatku, nýbrž že mne odmění radostí neskonalou, osvobozujíc mne od hříchů a od vezdejšího bídného života. Pobloudil také sněm třikrát nebo vícekráte, špatně články z mých knih vy- tahuje, některé s porušením a zmatením zavrhuje, a ještě v posledním?) počtu článků některé v jedno směšuje, jakož zjevno bude těm, kdož pohlédnou v knihy a v ony články. Odkudž plně poučen jsem zároveň s vámi, že ne každý čin, výrok neb nález sněmu od Jezu Krista, soudce nejspravedli- vějšího, jest schvalován. Blaženi tudíž, kdož, zachovávajíce zákon, poznávají, ubíhají a odmítají nádheru, lakotu, po- krytství a lesť Antikrista a jeho služebníků, příchodu nej- spravedlivějšího soudce očekávajíce v trpělivosti. Zapřísahám vás pro útroby Jezu Krista, abyste špatných kněží ubíhali, dobré však vedle skutků jejich milovali, a pokud na vás jest, zároveň s jinými věrnými zemany a pány nedopouštěli, jich násilím tlačiti; neboť proto vás Bůh před jiné postavil. Jakož já myslím, bude v království Českém veliké pronásledování oněch, kteří věrně Bohu slouží, jestliže Bůh nepřiloží rukou svých skrze pány světské, kteréž v zákoně svém více než duchovní osvítil. Ó, jaká pošetilosť! evangelium Kristovo, 10) list Pavlův, 11) jejž — jak praví — nikoliv od člověka, nýbrž od Krista obdržel, a čin Kristův s činy jeho apoštolův a jiných svatých jako blud zatracovati! totiž o přijímání svá- tosti kalicha Páně, pro všechny dospělé věrné ustanoveném. Ejhle bludem zovou, že nekněžím věrným volno jest, píti z kalicha Páně, a jestliže by který kněz tak píti dal, aby za bludného byl považován, a kdyby neustal, jako kacíř byl od- souzen. Ó, svatý Pavle! ty pravíš všem věrným: „Kolikráte byste koli jedli chléb tento a kalich tento pili, smrť Páně zvěstujte, dokudž nepřijde;“ to jest až ke dni soudu, ve kterém přijde: a ejhle, již říká se, že zvyk církvi Římské jest na odpor. 1) Pal. 223, Tom. 580. 2) Ani Václav z Dubé, ani Jan z Chlumu neopustili službu Zikmundovu, ač to Husovi slíbili (viz č. 95. pozn. 3),
Strana 209
209 ba první z nich do konce r. 1419 přestoupil k straně Husových pro- tivníků. 3) Jan XXIII. (Viz Úvod listu 65.) čili Baltazar Cossa, muž veskrz znemravnělý a beze všeho svědomí, týž, který vyřkl nad Husem velikou klatbu, byl mimo jiné zločiny také v podezření, že svého před- chůdce Alexandra V. ze světa sprovodil. 4) Sodomita, který nepřirozeně ukojoval pud pohlavní, jak kdys v Sodomě se dálo dle 1 Mojž. kap. 19. 5) Duchovní věci (dary, úřady) za peníze prodávající. Viz doklady č. 88 6) Dne 29. května 1415. 7) Viz č. 88. ve spise, který jako zvláštní ještě dobrozdání Stanislav Znojímský jménem „doktorů“ katolických synodu dne 6. února 1413 byl podal, viz B. a listy 36.—38. 3) Dar moudrosti rozumu, rady, síly, umění, pobožnosti a bázně Boží. 9) Dne 18. června 10) Ev. Mat. kap. 26/26—28. 11) 1. Kor. kap. 11/23—30 viz list 84. 83. Přátelům svým v Kostnici. 1) (R. 1415, 21. června.) Vzhledem k posledním článkům ze dne 18. června, sobě předloženým (viz předcházející list), Hus v přítomném dopise přátelům svým Kostnickým oznamuje své konečné rozhodnutí, že neodvolá a neodpřísáhne proti pravdě, pak děkuje králi i královně, rovněž Zikmundovi a přátelům svým Českým i Polským a pozdravuje všech. Toto jest ve jménu Jezu Krista mé konečné rozhodnutí že nechci články, které správně vytaženy jsou, přiznati za bludné a nechci odpřísáhnouti články, svědky křivými mi při- psané,2) poněvadž odpřísáhnouti jest přiznati se, že jsem bludy nebo blud držel, a od oněch ustoupiti a opak držeti. Neboť ví Bůh, že nikdy nekázal jsem oněch bludů, kteréž smyslili, mnohé pravdy odňavše a klamy připojivše. Velmi rád však, kdybych věděl o některém ze svých článků, že jest pravdě na odpor, bych jej opravil, odvolal a jeho opaku učil a kázal; ale myslím, že žádný není na odpor zákonu Krista a výrokům svatých mistrů, 3) ačkoliv jmenován jest od oněch, jimž se nelíbí, pohoršlivým nebo bludným. Pročež kterýkoliv 14
209 ba první z nich do konce r. 1419 přestoupil k straně Husových pro- tivníků. 3) Jan XXIII. (Viz Úvod listu 65.) čili Baltazar Cossa, muž veskrz znemravnělý a beze všeho svědomí, týž, který vyřkl nad Husem velikou klatbu, byl mimo jiné zločiny také v podezření, že svého před- chůdce Alexandra V. ze světa sprovodil. 4) Sodomita, který nepřirozeně ukojoval pud pohlavní, jak kdys v Sodomě se dálo dle 1 Mojž. kap. 19. 5) Duchovní věci (dary, úřady) za peníze prodávající. Viz doklady č. 88 6) Dne 29. května 1415. 7) Viz č. 88. ve spise, který jako zvláštní ještě dobrozdání Stanislav Znojímský jménem „doktorů“ katolických synodu dne 6. února 1413 byl podal, viz B. a listy 36.—38. 3) Dar moudrosti rozumu, rady, síly, umění, pobožnosti a bázně Boží. 9) Dne 18. června 10) Ev. Mat. kap. 26/26—28. 11) 1. Kor. kap. 11/23—30 viz list 84. 83. Přátelům svým v Kostnici. 1) (R. 1415, 21. června.) Vzhledem k posledním článkům ze dne 18. června, sobě předloženým (viz předcházející list), Hus v přítomném dopise přátelům svým Kostnickým oznamuje své konečné rozhodnutí, že neodvolá a neodpřísáhne proti pravdě, pak děkuje králi i královně, rovněž Zikmundovi a přátelům svým Českým i Polským a pozdravuje všech. Toto jest ve jménu Jezu Krista mé konečné rozhodnutí že nechci články, které správně vytaženy jsou, přiznati za bludné a nechci odpřísáhnouti články, svědky křivými mi při- psané,2) poněvadž odpřísáhnouti jest přiznati se, že jsem bludy nebo blud držel, a od oněch ustoupiti a opak držeti. Neboť ví Bůh, že nikdy nekázal jsem oněch bludů, kteréž smyslili, mnohé pravdy odňavše a klamy připojivše. Velmi rád však, kdybych věděl o některém ze svých článků, že jest pravdě na odpor, bych jej opravil, odvolal a jeho opaku učil a kázal; ale myslím, že žádný není na odpor zákonu Krista a výrokům svatých mistrů, 3) ačkoliv jmenován jest od oněch, jimž se nelíbí, pohoršlivým nebo bludným. Pročež kterýkoliv 14
Strana 210
210 by smysl křivý v kterémkoliv ze článků dle mého úmyslu byl obsažen, toho se odříkám, všemocnému a nejlepšímu mistru k napravení se poddávaje, spoléhaje v jeho neskon- čené milosrdenství, že od skrytých hříchů mých sám mne přemilostivě očistí. Díky činím všem království Českého pánům, rytířům a vladykům, a zvláště králi Václavu a paní králové, své milostivé paní, 4) díky činím, že mne v lásce měli, la- skavě se mnou jednali a péči pro mé osvobození vynaložili. Děkuji také králi Zikmundovi za vše dobré, které mi pro- kázal. Děkuji všem pánům Českým a pánům Polským, 5) kteří vytrvale a pevně stáli na pravdě a na mém osvobození, jichžto všech spásy si žádám, nyní v milosti a potom ve slávě věčné. Bůh vší milosti nechť život váš se zdravím duše i těla do- vede do Čech, abyste tam Kristu králi sloužíce k životu slávy přišli. Pozdravte všech přátel, jež nemohu vypsati, a jestliže bych některé psal a jiné ne, zdál bych se jim býti přijímačem osob, a ti, jež bych nenapsal, myslili by, že jich nejsem pa- mětliv, aneb že jich nemiluji, jak bych měl. Psáno ve vězení, v okovách, v pátek před svátkem svatého Jana Křtitele. Jan Hus, v naději sluha Jezu Krista, od jehož naděje nikdy dábel nemohl mne odloučiti aniž odloučí, s pomocí Otce i Syna i Ducha svatého velebeného na věky věkův. Amen. 1) Pal. 225. 2) Viz list 69. pozn. 4. 3) K. p. Augustina, Jeronyma. *) Viz list 77. pozn. 4. 5) Viz list 77. pozn. 2. a 3. 84. Havlíkovi, kazateli v Betlémě. 1) (R. 1415, 21. června.) Následkem sporu o kalich, povstavšího v Čechách (viz č. 57), byl Hus tázán o své mínění. Hus odpověděl, že kalich sice není nutný, ale užitečný, a proto vyzval přátely své v Kostnici, aby k tomu pracovali, by bullou podávání kalicha žádostivým se povolilo (viz č. 60. pozn. 4.). Když pak sněm
210 by smysl křivý v kterémkoliv ze článků dle mého úmyslu byl obsažen, toho se odříkám, všemocnému a nejlepšímu mistru k napravení se poddávaje, spoléhaje v jeho neskon- čené milosrdenství, že od skrytých hříchů mých sám mne přemilostivě očistí. Díky činím všem království Českého pánům, rytířům a vladykům, a zvláště králi Václavu a paní králové, své milostivé paní, 4) díky činím, že mne v lásce měli, la- skavě se mnou jednali a péči pro mé osvobození vynaložili. Děkuji také králi Zikmundovi za vše dobré, které mi pro- kázal. Děkuji všem pánům Českým a pánům Polským, 5) kteří vytrvale a pevně stáli na pravdě a na mém osvobození, jichžto všech spásy si žádám, nyní v milosti a potom ve slávě věčné. Bůh vší milosti nechť život váš se zdravím duše i těla do- vede do Čech, abyste tam Kristu králi sloužíce k životu slávy přišli. Pozdravte všech přátel, jež nemohu vypsati, a jestliže bych některé psal a jiné ne, zdál bych se jim býti přijímačem osob, a ti, jež bych nenapsal, myslili by, že jich nejsem pa- mětliv, aneb že jich nemiluji, jak bych měl. Psáno ve vězení, v okovách, v pátek před svátkem svatého Jana Křtitele. Jan Hus, v naději sluha Jezu Krista, od jehož naděje nikdy dábel nemohl mne odloučiti aniž odloučí, s pomocí Otce i Syna i Ducha svatého velebeného na věky věkův. Amen. 1) Pal. 225. 2) Viz list 69. pozn. 4. 3) K. p. Augustina, Jeronyma. *) Viz list 77. pozn. 4. 5) Viz list 77. pozn. 2. a 3. 84. Havlíkovi, kazateli v Betlémě. 1) (R. 1415, 21. června.) Následkem sporu o kalich, povstavšího v Čechách (viz č. 57), byl Hus tázán o své mínění. Hus odpověděl, že kalich sice není nutný, ale užitečný, a proto vyzval přátely své v Kostnici, aby k tomu pracovali, by bullou podávání kalicha žádostivým se povolilo (viz č. 60. pozn. 4.). Když pak sněm
Strana 211
211 podávání kalicha odsoudil (viz č. 82.), ozval se Hus rázněji v té příčině. V přítomném listě Havlíka, svého zástupce v Betlémě, napomíná, aby podávání kalicha a Jakoubkovi neodporoval, a osvědčuje, že Kristova příkladu a ne zvyku protivného musí býti následováno. Nejmilejší bratře, mistře Havlíku! slova Kristova kazateli! Nechtěj protiviti se svátosti kalicha Páně, kterýž Kristus sám i skrze apoštola svého ustanovil: proto že žádné písmo není tomu na odpor, anobrž jenom zvyk, který, jak myslím, z ne- dbalosti se zakořenil. Avšak nesmíme následovati zvyku, nýbrž Kristova příkladu a pravdy. Již sněm, dokládaje se zvykem odsoudil podávání kalicha, pokud se týče nekněží, jako blud, a aby ten, kdo by je vykonával, jestliže by nezmoudřel, jako kacíř byl trestán. Ejhle, zlomyslnosť! Kristovo ustanovení již odsuzuje jako blud! Prosím pro Boha, abys více neodporoval mistru Jakoubkovi, by nestalo se roztržení mezi věrnými, ze kterého ďábel se těší. Také se, nejmilejší, připrav k utrpení při přijímání a podávání kalicha a stůj pevně v pravdě Kri- stově, strachu nedovoleného zanechaje, posilňuje bratry jiné v evangeliu Pána Jezu Krista. Důvody pro podávání kalicha, které napsal jsem2) v Kostnici, tobě, jak myslím, doručí. Pozdrav věrných Kristových! Psáno v okovách v předvečer desíti tisíc bojovníků. 1) Tom. 583, Pal. 203, 224. 2) Viz list 60. pozn. 4. 85. Jakémusí knězi. (R. ?) Přítomný list Palacký považuje buď za úplně podvržený, aneb aspoň jistě později pozměněný, každým pádem za pode- zřelý, poněvadž prý jest neuvěřitelno, že by Hus již před r. 1415 užívání kalicha se strany nekněží byl odporučoval. 14*
211 podávání kalicha odsoudil (viz č. 82.), ozval se Hus rázněji v té příčině. V přítomném listě Havlíka, svého zástupce v Betlémě, napomíná, aby podávání kalicha a Jakoubkovi neodporoval, a osvědčuje, že Kristova příkladu a ne zvyku protivného musí býti následováno. Nejmilejší bratře, mistře Havlíku! slova Kristova kazateli! Nechtěj protiviti se svátosti kalicha Páně, kterýž Kristus sám i skrze apoštola svého ustanovil: proto že žádné písmo není tomu na odpor, anobrž jenom zvyk, který, jak myslím, z ne- dbalosti se zakořenil. Avšak nesmíme následovati zvyku, nýbrž Kristova příkladu a pravdy. Již sněm, dokládaje se zvykem odsoudil podávání kalicha, pokud se týče nekněží, jako blud, a aby ten, kdo by je vykonával, jestliže by nezmoudřel, jako kacíř byl trestán. Ejhle, zlomyslnosť! Kristovo ustanovení již odsuzuje jako blud! Prosím pro Boha, abys více neodporoval mistru Jakoubkovi, by nestalo se roztržení mezi věrnými, ze kterého ďábel se těší. Také se, nejmilejší, připrav k utrpení při přijímání a podávání kalicha a stůj pevně v pravdě Kri- stově, strachu nedovoleného zanechaje, posilňuje bratry jiné v evangeliu Pána Jezu Krista. Důvody pro podávání kalicha, které napsal jsem2) v Kostnici, tobě, jak myslím, doručí. Pozdrav věrných Kristových! Psáno v okovách v předvečer desíti tisíc bojovníků. 1) Tom. 583, Pal. 203, 224. 2) Viz list 60. pozn. 4. 85. Jakémusí knězi. (R. ?) Přítomný list Palacký považuje buď za úplně podvržený, aneb aspoň jistě později pozměněný, každým pádem za pode- zřelý, poněvadž prý jest neuvěřitelno, že by Hus již před r. 1415 užívání kalicha se strany nekněží byl odporučoval. 14*
Strana 212
212 Ale my shledáváme tu myšlénky, kteréž neodporují povaze Husově, ba přímo v jiných listech téměř stejnými slovy vy- jádřeny jsou, zejména v listech Martinovi č. 49. a 79. Také žádná okolnosť není na závadu domněnce, že Hus již před r. 1415 kalich odporučoval, poněvadž nepochybně Havlík (viz č. 84. a 57.), když kalich zaváděl, tak s vědomím Husovým a za jeho ještě přítomnosti činil; také nic nebrání, sepsání tohoto listu do r. 1415 položiti, leč snad svědectví starých sběratelů a vydavatelů listů Husových. V přítomném listě Hus napomíná neznámého kněze, aby pilen byl v učení i dobrém obcování, pochybných věcí aby netvrdil, aby pobádal k přijímání pod obojí způsobou, aby důstojnosť svou před lidmi si zachoval, aby rozpustilosť kazil, smilstvu utíkal, zvlášť mladých žen se bál a přikázání jeho ostříhal. Pokoj Pána našeho Ježíše Krista. Bratře nejmilejší! Buď pilen v kázání evangelia a čiň dílo dobrého evan- gelisty, povolání své nezanedbej, pracuj jako dobrý vojín Kristův: nejprve zbožně a svatě buď živ; potom věrně a právě uč; příkladem buď jiným v dobrém skutku, aby nebyl pohaněn v řeči, tresci hříchy a ctnosti odporučuj; těm, kteří zle jsou živi, hroz tresty věčnými, těm pak, kteří jsou věrní a pobožně jsou živi, slibuj věčné radosti. Kaž, krátce však a s užitkem, 1) a rozšafně rozuměj písmům svatým. Nejistých a pochybných věcí nechtěj nikdy jistiti, abys nebyl usvědčen od protivníkův, kteří se radují, aby utrhali svým bližním a tím služebníkům Božím pohanění způsobili. Napomínej k vy- znávání víry a přijímání pod obojí způsobou2) těla a krve Kristovy, aby ti, kteří z hříchů svých opravdově pokání byli učinili, tím častěji k přijímání přistupovali. Tebe pak napo- mínám, abys do krčem s hostmi nevcházel, abys nebyl obecní lidem: nebo čím vzdálenější jest kazatel od kamarádství lidí, tím jest příjemnější. Ale proto přece neodpírej svou službu, kterou můžeš jiným prospěti. Proti přepychu, jakkoli můžeš
212 Ale my shledáváme tu myšlénky, kteréž neodporují povaze Husově, ba přímo v jiných listech téměř stejnými slovy vy- jádřeny jsou, zejména v listech Martinovi č. 49. a 79. Také žádná okolnosť není na závadu domněnce, že Hus již před r. 1415 kalich odporučoval, poněvadž nepochybně Havlík (viz č. 84. a 57.), když kalich zaváděl, tak s vědomím Husovým a za jeho ještě přítomnosti činil; také nic nebrání, sepsání tohoto listu do r. 1415 položiti, leč snad svědectví starých sběratelů a vydavatelů listů Husových. V přítomném listě Hus napomíná neznámého kněze, aby pilen byl v učení i dobrém obcování, pochybných věcí aby netvrdil, aby pobádal k přijímání pod obojí způsobou, aby důstojnosť svou před lidmi si zachoval, aby rozpustilosť kazil, smilstvu utíkal, zvlášť mladých žen se bál a přikázání jeho ostříhal. Pokoj Pána našeho Ježíše Krista. Bratře nejmilejší! Buď pilen v kázání evangelia a čiň dílo dobrého evan- gelisty, povolání své nezanedbej, pracuj jako dobrý vojín Kristův: nejprve zbožně a svatě buď živ; potom věrně a právě uč; příkladem buď jiným v dobrém skutku, aby nebyl pohaněn v řeči, tresci hříchy a ctnosti odporučuj; těm, kteří zle jsou živi, hroz tresty věčnými, těm pak, kteří jsou věrní a pobožně jsou živi, slibuj věčné radosti. Kaž, krátce však a s užitkem, 1) a rozšafně rozuměj písmům svatým. Nejistých a pochybných věcí nechtěj nikdy jistiti, abys nebyl usvědčen od protivníkův, kteří se radují, aby utrhali svým bližním a tím služebníkům Božím pohanění způsobili. Napomínej k vy- znávání víry a přijímání pod obojí způsobou2) těla a krve Kristovy, aby ti, kteří z hříchů svých opravdově pokání byli učinili, tím častěji k přijímání přistupovali. Tebe pak napo- mínám, abys do krčem s hostmi nevcházel, abys nebyl obecní lidem: nebo čím vzdálenější jest kazatel od kamarádství lidí, tím jest příjemnější. Ale proto přece neodpírej svou službu, kterou můžeš jiným prospěti. Proti přepychu, jakkoli můžeš
Strana 213
213 bez přestání kaž: nebo ona jest šelma nejlítější, kteráž po- hlcuje lidi, za něž lidská přirozenosť Kristova trpěla. Pročež tě, nejmilejší, zapřísáhám, abys před smilstvem utíkal, nebo kde budeš chtíti prospěti, tu se bude skrývati. Mladých žen každým způsobem se varuj3) a nevěř nábožnosti jejich; nebo praví sv. Augustin: Čím jest nábožnější, tím jest více nakloněna k rozpustilosti (smilstvu) a pod záminkou nábo- ženství kryje se lesť anebo jed smilstva. Také to, nejmilejší, věz, že obcování s nimi zničilo mnohé, které světské obco- vání nemohlo oklamati ani poskvrniti. Také do domu svého pro jakoukoliv věc žen nevpouštěj a neměj s nimi častějších rozmluv ano se vidí pohoršení. A cokoliv činíš, Boha se boj a přikázání jeho ostříhej; tak rovně půjdeš a nezahyneš, tělo skrotíš, svět potupíš, dábla přemůžeš, v Boha se oblečeš, život nalezneš, jiné upevníš, sebe korunovati budeš korunou slávy, kterouž tobě dá spravedlivý soudce. Amen. 1) Spasitelně. 2) Viz č. 84. 2) Viz počátky listů 49. a 79. 86. M. Křišťanovi.1) (R. 1415.) I s přítelem svým Křišťanem z Prachatic (viz list 37., úvod listu 51., 64. pozn. 5.) rozloučil se Hus přítomným listem, v němž napomíná ho, aby stál v pravdě, vystříhal se nešle- chetností a byl záštitou věrným. Mistře Křišťane, učiteli můj a dobrodi nče obzvláštní Stoj v pravdě Kristově, přidržuje se věrných, nechtějž se obávati, poněvadž Hospodin v krátce poskytne ochrany a roz- množí počet Kristových věrných. Budiž dobrotiv k chudým, jako jsi byl vždycky; čistotu — doufám — jsi zachoval, la-
213 bez přestání kaž: nebo ona jest šelma nejlítější, kteráž po- hlcuje lidi, za něž lidská přirozenosť Kristova trpěla. Pročež tě, nejmilejší, zapřísáhám, abys před smilstvem utíkal, nebo kde budeš chtíti prospěti, tu se bude skrývati. Mladých žen každým způsobem se varuj3) a nevěř nábožnosti jejich; nebo praví sv. Augustin: Čím jest nábožnější, tím jest více nakloněna k rozpustilosti (smilstvu) a pod záminkou nábo- ženství kryje se lesť anebo jed smilstva. Také to, nejmilejší, věz, že obcování s nimi zničilo mnohé, které světské obco- vání nemohlo oklamati ani poskvrniti. Také do domu svého pro jakoukoliv věc žen nevpouštěj a neměj s nimi častějších rozmluv ano se vidí pohoršení. A cokoliv činíš, Boha se boj a přikázání jeho ostříhej; tak rovně půjdeš a nezahyneš, tělo skrotíš, svět potupíš, dábla přemůžeš, v Boha se oblečeš, život nalezneš, jiné upevníš, sebe korunovati budeš korunou slávy, kterouž tobě dá spravedlivý soudce. Amen. 1) Spasitelně. 2) Viz č. 84. 2) Viz počátky listů 49. a 79. 86. M. Křišťanovi.1) (R. 1415.) I s přítelem svým Křišťanem z Prachatic (viz list 37., úvod listu 51., 64. pozn. 5.) rozloučil se Hus přítomným listem, v němž napomíná ho, aby stál v pravdě, vystříhal se nešle- chetností a byl záštitou věrným. Mistře Křišťane, učiteli můj a dobrodi nče obzvláštní Stoj v pravdě Kristově, přidržuje se věrných, nechtějž se obávati, poněvadž Hospodin v krátce poskytne ochrany a roz- množí počet Kristových věrných. Budiž dobrotiv k chudým, jako jsi byl vždycky; čistotu — doufám — jsi zachoval, la-
Strana 214
214 koty jsi se vystřehl a vystříhej a k vůli sobě ať nedržíš více statků. Církev vždycky drž, aby věrní utíkali se k tobě jako k laskavému otci. Pozdrav, nejmilejší, mistra Jakoubka 2) a všechny milovníky pravdy. Psáno v okovách, v čekání upálení. 1) Tom. 584. 2) Viz č. 84. 87. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 23. června.) Po třetím slyšení učiněno více pokusů, soukromě i úředně, aby Hus odvolal (viz list 72.). V přítomném listě Hus vykládá o návštěvě Pálčově (viz č. 90.), v té příčině bezvýsledně vykonané a o Michalově zuři- vosti, a jaké potěšení má ve slovu Božím a v příkladu Kri- stovu a končí prosbou ku Kristu o vytrvalosť. Příteli nejmilejší! Věztež, že Páleč2) radě mi pravil, že prý bych neměl dbáti zahanbení odpřísáhnutí, nýbrž uvá- žiti dobro, které vzejde. Jemuž já jsem řekl: „Větší jest zahanbení, býti odsouzenu a upálenu, nežli odpřísáhnouti; jakž tedy já obávám se zahanbení? Avšak řekněte mi úmysl svůj, co vy byste chtěli učiniti, když byste na jisto věděli, že ste nedrželi bludů vám připsaných? Chtěli liž byste odpřísáh- nouti? A on odpověděl, „těžké to jest“ a začal plakati. Mnoho jiného jsme mluvili, což jsem vytkl. Michal,3) chudák člověk, byl několikráte před žalářem s posly, 4) a když já jsem byl s posly, on řekl ke strážcům, že „s Boží milostí brzo toho kacíře upálíme, k vůli němuž já mnoho zlatých jsem vydal.“ Věztež, že pro to psaní5) nežádám si pomsty na něm, kterouž jsem přenechal Bohu, a prosím zaň Boha snažně.
214 koty jsi se vystřehl a vystříhej a k vůli sobě ať nedržíš více statků. Církev vždycky drž, aby věrní utíkali se k tobě jako k laskavému otci. Pozdrav, nejmilejší, mistra Jakoubka 2) a všechny milovníky pravdy. Psáno v okovách, v čekání upálení. 1) Tom. 584. 2) Viz č. 84. 87. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 23. června.) Po třetím slyšení učiněno více pokusů, soukromě i úředně, aby Hus odvolal (viz list 72.). V přítomném listě Hus vykládá o návštěvě Pálčově (viz č. 90.), v té příčině bezvýsledně vykonané a o Michalově zuři- vosti, a jaké potěšení má ve slovu Božím a v příkladu Kri- stovu a končí prosbou ku Kristu o vytrvalosť. Příteli nejmilejší! Věztež, že Páleč2) radě mi pravil, že prý bych neměl dbáti zahanbení odpřísáhnutí, nýbrž uvá- žiti dobro, které vzejde. Jemuž já jsem řekl: „Větší jest zahanbení, býti odsouzenu a upálenu, nežli odpřísáhnouti; jakž tedy já obávám se zahanbení? Avšak řekněte mi úmysl svůj, co vy byste chtěli učiniti, když byste na jisto věděli, že ste nedrželi bludů vám připsaných? Chtěli liž byste odpřísáh- nouti? A on odpověděl, „těžké to jest“ a začal plakati. Mnoho jiného jsme mluvili, což jsem vytkl. Michal,3) chudák člověk, byl několikráte před žalářem s posly, 4) a když já jsem byl s posly, on řekl ke strážcům, že „s Boží milostí brzo toho kacíře upálíme, k vůli němuž já mnoho zlatých jsem vydal.“ Věztež, že pro to psaní5) nežádám si pomsty na něm, kterouž jsem přenechal Bohu, a prosím zaň Boha snažně.
Strana 215
215 Ještě vás napomínám, abyste opatrni byli s listy. Michal také způsobil, že nikdo již nevpouští se před žalář; ani man- želky strážců se nevpouštějí. Ó, svatý Bože! jak široko moc a krutosť prostřel Antikristus! avšak doufám, že ukrácena bude moc jeho a více obnažena bude nespravedlivosť jeho ve věrném lidu jeho. Bůh všemohoucí posílí srdce svých věrných, kteréž vyvolil před ustanovením světa, aby přijali nevadnoucí korunu slávy. A nechť zuří Antikristus, jak chce, nebude mocnější naproti Kristovi, jenž ho zničí dechem úst svých, jakož dí apoštol. A tehdy vysvobozeno bude stvoření od služby porušení, ve svobodu slávy synů Božích, praví apoštol 6) dokládaje: „My sami v sobě lkáme po vyvolení synů Božích, očekávajíce vykoupení těla svého.“ Velice potěšuje mne ono slovo spasitele našeho: „Blaho- slaveni budete, když vás nenáviděti budou lidé“ a „Když vás vyobcují a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro syna člověka, radujte se a veselte se; nebo aj! odplata vaše mnohá jest v nebesích“ (Luk. VI.). Dobrý, ano nejlepší to pozdrav, avšak těžký, nikoliv k pochopení, nýbrž k plnému snesení, totiž radovati se v oněch trápeních. Onoho pravidla držel se s apoštoly jinými Jakub, jenž dí: „Za největší radosť to mějte, bratři moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte, vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivosť, trpělivosť pak má dokonalý skutek.“ Zajisté těžko jest bez zkormoucení se radovati a všechnu radosť míti v rozličných pokušeních; snadno jest mluviti a vyložiti to, avšak těžko naplniti, kdyžtě nej- trpělivější a nejstatečnější bojovník, věda, že třetího dne zase vstane, smrtí svou přemáhaje nepřátele a vykupuje ze zatra- cení vyvolené, po večeři poslední zkormoucen jest na duchu a pravil:7) „Smutná jest duše má až k smrti.“ O němž dí evangelium, 8) že se počal chvěti, teskniti a smuten býti; ano octnuv se v úzkostech smrtelných, posílen jest od anděla, a jeho pot učiněn jest jako krůpěje krve, sbíhající na zem. On však přece, takto jsa zkormoucen, pravil svým věrným: „Ne-
215 Ještě vás napomínám, abyste opatrni byli s listy. Michal také způsobil, že nikdo již nevpouští se před žalář; ani man- želky strážců se nevpouštějí. Ó, svatý Bože! jak široko moc a krutosť prostřel Antikristus! avšak doufám, že ukrácena bude moc jeho a více obnažena bude nespravedlivosť jeho ve věrném lidu jeho. Bůh všemohoucí posílí srdce svých věrných, kteréž vyvolil před ustanovením světa, aby přijali nevadnoucí korunu slávy. A nechť zuří Antikristus, jak chce, nebude mocnější naproti Kristovi, jenž ho zničí dechem úst svých, jakož dí apoštol. A tehdy vysvobozeno bude stvoření od služby porušení, ve svobodu slávy synů Božích, praví apoštol 6) dokládaje: „My sami v sobě lkáme po vyvolení synů Božích, očekávajíce vykoupení těla svého.“ Velice potěšuje mne ono slovo spasitele našeho: „Blaho- slaveni budete, když vás nenáviděti budou lidé“ a „Když vás vyobcují a haněti budou, a vyvrhou jméno vaše jako zlé, pro syna člověka, radujte se a veselte se; nebo aj! odplata vaše mnohá jest v nebesích“ (Luk. VI.). Dobrý, ano nejlepší to pozdrav, avšak těžký, nikoliv k pochopení, nýbrž k plnému snesení, totiž radovati se v oněch trápeních. Onoho pravidla držel se s apoštoly jinými Jakub, jenž dí: „Za největší radosť to mějte, bratři moji, kdyžkoli v rozličná pokušení upadáte, vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivosť, trpělivosť pak má dokonalý skutek.“ Zajisté těžko jest bez zkormoucení se radovati a všechnu radosť míti v rozličných pokušeních; snadno jest mluviti a vyložiti to, avšak těžko naplniti, kdyžtě nej- trpělivější a nejstatečnější bojovník, věda, že třetího dne zase vstane, smrtí svou přemáhaje nepřátele a vykupuje ze zatra- cení vyvolené, po večeři poslední zkormoucen jest na duchu a pravil:7) „Smutná jest duše má až k smrti.“ O němž dí evangelium, 8) že se počal chvěti, teskniti a smuten býti; ano octnuv se v úzkostech smrtelných, posílen jest od anděla, a jeho pot učiněn jest jako krůpěje krve, sbíhající na zem. On však přece, takto jsa zkormoucen, pravil svým věrným: „Ne-
Strana 216
216 rmutiž se srdce vaše, ani strachuj; nermutiž se k vůli mé krátké nepřítomnosti, aniž se strachuj zuřících ukrutností, protože i mne věčně míti budete a ukrutnosť zuřících přemůžete.“ Pročež k onomu vůdci a králi slávy vzhlédajíce jeho bojov- níci, zápasení měli veliké, přešli přes oheň a vodu, a zdrávi učiněni jsou a korunu přijali od Pána Boha, o kteréž Jakub dí v listu obecném: „Blahoslavený muž, kterýž snáší poku- šení; nebo, když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.“ Té koruny, doufám pevně, učiní mne pán účastna spolu s vámi, milovníci pravdy nej- vřelejší, se všemi, kdož pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, kterýž trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho. On sám musel trpěti, jakož sám praví, a my musíme trpěti, aby spolu trpěly údy s hlavou, jenž dí:2) „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe, a vezmi kříž svůj a následujž mne.“ Ó, nejmilostivější Kriste, táhniž nás slabé za sebou, neboť, ty-li nás nepotáhneš, ne- můžeme tebe následovati; dej mysl pevnou, aby byla hotova, a bude-li tělo slabé, tvá milosť předcházej, provázej i ná- sleduj, poněvadž bez tebe nic nemůžeme učiniti, a zvláště k vůli tobě na smrť krutou jíti. Dejž ducha hotového, srdce neohrožené, víru přímou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom pro tebe nasadili život svůj veletrpělivě a s radostí. Amen. Psáno v žaláři v okovách, v předvečer svatého Jana Křtitele, jenž v žaláři a v okovách pro kárání špatnosti jest sťat, kterýž račiž prositi 10) za nás Pána Ježíše Krista. Amen. 1) Tom. 581, Pal. 225. 2) Čís. 38., 36. B. 3) Viz čís. 51., 54. 4) Sněmovními, kteří s Husem jménem sněmu vyjednávali a zejména ho k odvolání přiměti se snažili. 5) Husem Jakoubkovi psané a Michalem de Causis zachycené viz list 57. 6) Ep. k Řím. 8. verš 21. 7) Evang. Mat. 26. s) Luk. 22. 3) Evang. Mat. 16. 10) Viz č. 95. pozn. 8.
216 rmutiž se srdce vaše, ani strachuj; nermutiž se k vůli mé krátké nepřítomnosti, aniž se strachuj zuřících ukrutností, protože i mne věčně míti budete a ukrutnosť zuřících přemůžete.“ Pročež k onomu vůdci a králi slávy vzhlédajíce jeho bojov- níci, zápasení měli veliké, přešli přes oheň a vodu, a zdrávi učiněni jsou a korunu přijali od Pána Boha, o kteréž Jakub dí v listu obecném: „Blahoslavený muž, kterýž snáší poku- šení; nebo, když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují.“ Té koruny, doufám pevně, učiní mne pán účastna spolu s vámi, milovníci pravdy nej- vřelejší, se všemi, kdož pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, kterýž trpěl za nás, nám pozůstaviv příklad, abychom následovali šlépějí jeho. On sám musel trpěti, jakož sám praví, a my musíme trpěti, aby spolu trpěly údy s hlavou, jenž dí:2) „Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe, a vezmi kříž svůj a následujž mne.“ Ó, nejmilostivější Kriste, táhniž nás slabé za sebou, neboť, ty-li nás nepotáhneš, ne- můžeme tebe následovati; dej mysl pevnou, aby byla hotova, a bude-li tělo slabé, tvá milosť předcházej, provázej i ná- sleduj, poněvadž bez tebe nic nemůžeme učiniti, a zvláště k vůli tobě na smrť krutou jíti. Dejž ducha hotového, srdce neohrožené, víru přímou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom pro tebe nasadili život svůj veletrpělivě a s radostí. Amen. Psáno v žaláři v okovách, v předvečer svatého Jana Křtitele, jenž v žaláři a v okovách pro kárání špatnosti jest sťat, kterýž račiž prositi 10) za nás Pána Ježíše Krista. Amen. 1) Tom. 581, Pal. 225. 2) Čís. 38., 36. B. 3) Viz čís. 51., 54. 4) Sněmovními, kteří s Husem jménem sněmu vyjednávali a zejména ho k odvolání přiměti se snažili. 5) Husem Jakoubkovi psané a Michalem de Causis zachycené viz list 57. 6) Ep. k Řím. 8. verš 21. 7) Evang. Mat. 26. s) Luk. 22. 3) Evang. Mat. 16. 10) Viz č. 95. pozn. 8.
Strana 217
217 88. Věrným Čechům.1) (R. 1415, 24. června.) Při sepsání posledních článků žalobních dne 18. června (viz list 82. a 83.) obíral se sněm ještě jednou spisy Huso- vými, kteréž pak dne 23. června konečně jako kacířské, a to latinské i české k upálení ohněm odsoudil. V té příčině psal Hus do Čech tento list, aby veřejně tam byl čten: v něm napomíná své přívržence, aby se nedali ustrašiti odsouzením knih jeho a odvrátiti od čtení jich, uvádí příklady knih, které stejný osud stihl, dokazuje, jak tento domněle neomylný sněm se mýlil (viz list 82.) v pří- čině osoby Jana XXIII., jehož jako svatokupce mnozí svato- kupci odsoudili, a horlí nad ohavností sboru. * Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú milovati, žádosť svú, aby v pravdě a milosti Božie přebývali a do smrti dostatečně stáli. Nejmilejší! napomínám vás, abyste se nelekali, ani ustra- šiti dali proto, že sú mé knihy k spálení odsúdili. Pomněte, žeť sú svatého Jeremiáše proroctvie, jež jest Buoh kázal psáti, spálili, a však sú toho, což jest prorokoval, neušli, neb po spálení kázal jemu Pán Bóh túž řeč a ješče viece přidav, popsati. Jakož se stalo: On pravil sedě u vězení a Baruch svatý psal, jenž jest byl jeho písař, toť psáno stojí Je- remie XXXV° neb XLV°. 2) Také v knihách Machabeorum3) psáno jest, že sú pálili zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili; potom v novém zákoně4) svaté pálili sú s knihami Božieho zákona. Také kardinálové tupili sú a pálili knihy sv. Řehoře,5) jenž slovú Moralium, a chtěli sú všecky spáliti, ale Pan Bóh skrze jednoho jeho žáka Petra obránil jest. Také sv. Jana Zlatoústého 6) sbor kněžský dvój za kacieře jest potupil, a však Pán Buoh milostivý jich lež po smrti sv. Jana jest ukázal. Tyto věci majíce před očima, nedajte
217 88. Věrným Čechům.1) (R. 1415, 24. června.) Při sepsání posledních článků žalobních dne 18. června (viz list 82. a 83.) obíral se sněm ještě jednou spisy Huso- vými, kteréž pak dne 23. června konečně jako kacířské, a to latinské i české k upálení ohněm odsoudil. V té příčině psal Hus do Čech tento list, aby veřejně tam byl čten: v něm napomíná své přívržence, aby se nedali ustrašiti odsouzením knih jeho a odvrátiti od čtení jich, uvádí příklady knih, které stejný osud stihl, dokazuje, jak tento domněle neomylný sněm se mýlil (viz list 82.) v pří- čině osoby Jana XXIII., jehož jako svatokupce mnozí svato- kupci odsoudili, a horlí nad ohavností sboru. * Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú milovati, žádosť svú, aby v pravdě a milosti Božie přebývali a do smrti dostatečně stáli. Nejmilejší! napomínám vás, abyste se nelekali, ani ustra- šiti dali proto, že sú mé knihy k spálení odsúdili. Pomněte, žeť sú svatého Jeremiáše proroctvie, jež jest Buoh kázal psáti, spálili, a však sú toho, což jest prorokoval, neušli, neb po spálení kázal jemu Pán Bóh túž řeč a ješče viece přidav, popsati. Jakož se stalo: On pravil sedě u vězení a Baruch svatý psal, jenž jest byl jeho písař, toť psáno stojí Je- remie XXXV° neb XLV°. 2) Také v knihách Machabeorum3) psáno jest, že sú pálili zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili; potom v novém zákoně4) svaté pálili sú s knihami Božieho zákona. Také kardinálové tupili sú a pálili knihy sv. Řehoře,5) jenž slovú Moralium, a chtěli sú všecky spáliti, ale Pan Bóh skrze jednoho jeho žáka Petra obránil jest. Také sv. Jana Zlatoústého 6) sbor kněžský dvój za kacieře jest potupil, a však Pán Buoh milostivý jich lež po smrti sv. Jana jest ukázal. Tyto věci majíce před očima, nedajte
Strana 218
218 sebe uhroziti, aby co sem psal nečtli, aneb aby jim knichy své dali k upálení. Pomněte, co jest spasitel milostivý nám na výstrahu pověděl (Mat. 24), že před súdným dnem bude tak náramné trápenie, že od počátka světa nebylo, ani bude potom tak veliké, že, by to mohlo býti, i vyvolení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujíce najmilejší stójte pevně, neb úfám Bohu, že se vás Antikristova škola lekne a necháť vás u pokoji, a sbor z Konstancie do Čech nepřijde; nebť mám za to, že prvé mnozí z toho sboru zemrú, než na vás knih dobudú, a z toho sboru rozletie se po světě jako čápi, a když zima přijde, poznajíť, což sú létě učinili. Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieře potupili. Nu odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest bóh zemský, že nemóž hřešiti, že nemóž svato- kupčiti, jakož pravie juristi, 7) že papež jest hlava všie cierkve svaté, již velmi dobře zpravuje, že on jest srdce cierkve svatej, již živí duchovně, že on jest studnice, z niež teče všecka moc a dobrota, že on jest slunce cierkve svaté, a že on jest útočiščě bez nedostatku, k němuž každý křesťan musí se utiekati. Ai již jest ta hlava sťata,8) Buoh zemský svázán, již jest v hřiešiech ohlášen, již jest studnice přeschla, slunce zatměno, srdce vytrženo a útočiště z Konstance uteklo a již zavřeno, aby nižádný k němu se neutiekal. Sbor ho po- tupil za kacieře, že jest odpustky a biskupstvie a jiné obroky prodával; a ti sú ho odsúdili, z nichž mnozí sú od ného ku- povali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan, biskup Litomyšlský,9) jenž jest dvakrát o Pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho předkúpili. Ó proč sú prvé břevna z svého oka nevyvrhli? Však jich právo die: Jestli kto, že by kterého dóstojenstvie penězi dobyl, aby ho byl zbaven. Ai prodavač i kupec i litkupník, neb přímluvčie zjevně po- haněni buďte! Svatý Petr pohaněl jest Šimona 10) a proklel že jest chtěl kúpiti moc Ducha svatého za peníze; tito pro- davače sú pohaněli a prokleli, a sami kupci i litkupníci ostali
218 sebe uhroziti, aby co sem psal nečtli, aneb aby jim knichy své dali k upálení. Pomněte, co jest spasitel milostivý nám na výstrahu pověděl (Mat. 24), že před súdným dnem bude tak náramné trápenie, že od počátka světa nebylo, ani bude potom tak veliké, že, by to mohlo býti, i vyvolení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujíce najmilejší stójte pevně, neb úfám Bohu, že se vás Antikristova škola lekne a necháť vás u pokoji, a sbor z Konstancie do Čech nepřijde; nebť mám za to, že prvé mnozí z toho sboru zemrú, než na vás knih dobudú, a z toho sboru rozletie se po světě jako čápi, a když zima přijde, poznajíť, což sú létě učinili. Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieře potupili. Nu odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest bóh zemský, že nemóž hřešiti, že nemóž svato- kupčiti, jakož pravie juristi, 7) že papež jest hlava všie cierkve svaté, již velmi dobře zpravuje, že on jest srdce cierkve svatej, již živí duchovně, že on jest studnice, z niež teče všecka moc a dobrota, že on jest slunce cierkve svaté, a že on jest útočiščě bez nedostatku, k němuž každý křesťan musí se utiekati. Ai již jest ta hlava sťata,8) Buoh zemský svázán, již jest v hřiešiech ohlášen, již jest studnice přeschla, slunce zatměno, srdce vytrženo a útočiště z Konstance uteklo a již zavřeno, aby nižádný k němu se neutiekal. Sbor ho po- tupil za kacieře, že jest odpustky a biskupstvie a jiné obroky prodával; a ti sú ho odsúdili, z nichž mnozí sú od ného ku- povali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan, biskup Litomyšlský,9) jenž jest dvakrát o Pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho předkúpili. Ó proč sú prvé břevna z svého oka nevyvrhli? Však jich právo die: Jestli kto, že by kterého dóstojenstvie penězi dobyl, aby ho byl zbaven. Ai prodavač i kupec i litkupník, neb přímluvčie zjevně po- haněni buďte! Svatý Petr pohaněl jest Šimona 10) a proklel že jest chtěl kúpiti moc Ducha svatého za peníze; tito pro- davače sú pohaněli a prokleli, a sami kupci i litkupníci ostali
Strana 219
219 a také doma prodávají. V Konstanci 11) jest biskup, jenž jest kúpil a druhý, jenž jest prodal, a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách (i v Moravě), jakož vám jest svědomo. O by Pán Ježíš byl řekl v sboru: Kdo z vás jest bez hřiechu 12) svatokupeckého, ten potup Jana papeže. Zdá mi se, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč sú před ním klekali a jeho nohy líbali a najsvětějším otcem jeho nazývali, vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník,13) jakož sú naň ty hřiechy vynesli? Proč sú ho kardinálové ku papežství volili, vědúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest najsvětějšícho otce? Proč sú přepustili jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto ustavení, aby dobře radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami s ním svatokupčili? Proč dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný nesměl jemu nic říci, než najsvětější otče! Ješče báli sú se: ale když ho ruka světská popadla z Božieho přepuščenie aneb vóle, tehdy sú se spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě již se zlosť, ohavnosť a hanba Antikristova oznámila na papeži i na jiných v sboru; již věrné slúhy Boží mohú znamenati z řeči svého spasitele, co jest mienil, řka: „Když uzřiete ohavnosť na miestě spustilém, jenž jest prorokoval Daniel; 14) ktož čte rozuměj“. Ohavnosť veliká jest pýcha, lakomstvie, svatokupectvie; na miestě spustilém, totiž u dóstojenstvie, jenž jest pusto od pokory a od jiných ctností, jakož zřejmě vidíme na těch, jenž držie úřad a dóstojenstvie. Ó, by bylo lze popsati zlosti, aby věrné slúhy se jich ostřiehali! Rád bych, ale ufám Bohu, že dá jiné po mně statečnějšie, i že jsú nynie, jenž lépe oznámie zlosť Antikristovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Jezu Krista, jenž dá vám i mně věčnú radosť, Amen. Psán list na sv. Jana Křtitele v žaláři v okovách v paměti tej, že Jan také v ža- láři v okovách pro Boží pravdu jest sťat. 1) Tom. 505, 580, 582, Pal. 224. 2) Jest v kap. 36; Hus cituje z paměti. 3) 1 Mach. 1/59. *) T. j. v prvotní církvi pronásledované.
219 a také doma prodávají. V Konstanci 11) jest biskup, jenž jest kúpil a druhý, jenž jest prodal, a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách (i v Moravě), jakož vám jest svědomo. O by Pán Ježíš byl řekl v sboru: Kdo z vás jest bez hřiechu 12) svatokupeckého, ten potup Jana papeže. Zdá mi se, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč sú před ním klekali a jeho nohy líbali a najsvětějším otcem jeho nazývali, vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník,13) jakož sú naň ty hřiechy vynesli? Proč sú ho kardinálové ku papežství volili, vědúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest najsvětějšícho otce? Proč sú přepustili jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto ustavení, aby dobře radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami s ním svatokupčili? Proč dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný nesměl jemu nic říci, než najsvětější otče! Ješče báli sú se: ale když ho ruka světská popadla z Božieho přepuščenie aneb vóle, tehdy sú se spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě již se zlosť, ohavnosť a hanba Antikristova oznámila na papeži i na jiných v sboru; již věrné slúhy Boží mohú znamenati z řeči svého spasitele, co jest mienil, řka: „Když uzřiete ohavnosť na miestě spustilém, jenž jest prorokoval Daniel; 14) ktož čte rozuměj“. Ohavnosť veliká jest pýcha, lakomstvie, svatokupectvie; na miestě spustilém, totiž u dóstojenstvie, jenž jest pusto od pokory a od jiných ctností, jakož zřejmě vidíme na těch, jenž držie úřad a dóstojenstvie. Ó, by bylo lze popsati zlosti, aby věrné slúhy se jich ostřiehali! Rád bych, ale ufám Bohu, že dá jiné po mně statečnějšie, i že jsú nynie, jenž lépe oznámie zlosť Antikristovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Jezu Krista, jenž dá vám i mně věčnú radosť, Amen. Psán list na sv. Jana Křtitele v žaláři v okovách v paměti tej, že Jan také v ža- láři v okovách pro Boží pravdu jest sťat. 1) Tom. 505, 580, 582, Pal. 224. 2) Jest v kap. 36; Hus cituje z paměti. 3) 1 Mach. 1/59. *) T. j. v prvotní církvi pronásledované.
Strana 220
220 5) Papež (590—604) Řehoř I., příjmím Veliký, zakladatel papežské moci, pro učení a bohoslužebné řády římsko-katolické velevýznamný, nazvaný také „otec mnichů“ a „otec obřadů“; jeho kniha „Výklad sv. Joba čili moralia“, pojednávající o všech otázkách mravo- a věrouky, kniha velice vážená. Viz č. 16. pozn. 4. 6) Chrysostomus, patriarcha Cařihradský, výborný řečník, nar. r. 347, který proto, že osmělil se kárati nešlechetnou císařovnu Evdoxii, svými protivníky dvakrát na synodu (Chalcedonském) byl sesazen r. 403 a 404 a do vyhnanství poslán. 3) Právníci v církvi. k. p. Stanislav ze Znojma viz č. 82. 3) Odsouzením Jana XXIII. 9) Jan Železný, kterýž již po smrti Olbrámově a zejména po smrti Zbyňkově jako jeden ze 24 uchazečů o arcibiskupství Pražské tržil, jsa v tom podporován Zikmundem. 10) Skutk. apošt. kap. 8. 11) T. j. na sněmě. 12) Evang. Janovo kap. 8. 13) Viz čís. 82. pozn. 3. a 4. 14) Evang. Mat. 24/15, Daniel 9/26, 27. 89. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 24. června.) Hus dotknuv se v přítomném listě různých věcí, prosí, aby opravili, co v listě předcházejícím (88.) v příčině odsou- zení svých spisů byl napsal, pobádá k opatrnosti v chování listů, ujišťuje přátely, jak velikou útěchu má z jejich listů a z pobytu jejich v Kostnici a líčí rozmluvu jakous s dvěma vyšetřovateli, vyslanými k němu do žaláře. Velmi vděčen jsem, že skrytý2) jest skryt atd. Těchto dnů více dobrého jsem pojedl, než od svátků Velikonočních až k minulému dni nedělnímu. Myslil jsem, že ve sněmě jest větší kázeň a poctivost.3) Pán můj Jan4) buď blaho- slaven na věky. Kéž bych věděl, jak se daří Bradatému,3) který nechtěl poslechnouti rady přátel. Od té doby, co mají spis můj, již nepotřebuji toho listu.6) Opis prvních článků s důkazy ?) zachovejte, jestliže by jich třeba bylo k dokázání článků některých, tu je připojte i k těm a především k onomu článku: Člověk ctnostný, cokoli koná, koná ctnostně.
220 5) Papež (590—604) Řehoř I., příjmím Veliký, zakladatel papežské moci, pro učení a bohoslužebné řády římsko-katolické velevýznamný, nazvaný také „otec mnichů“ a „otec obřadů“; jeho kniha „Výklad sv. Joba čili moralia“, pojednávající o všech otázkách mravo- a věrouky, kniha velice vážená. Viz č. 16. pozn. 4. 6) Chrysostomus, patriarcha Cařihradský, výborný řečník, nar. r. 347, který proto, že osmělil se kárati nešlechetnou císařovnu Evdoxii, svými protivníky dvakrát na synodu (Chalcedonském) byl sesazen r. 403 a 404 a do vyhnanství poslán. 3) Právníci v církvi. k. p. Stanislav ze Znojma viz č. 82. 3) Odsouzením Jana XXIII. 9) Jan Železný, kterýž již po smrti Olbrámově a zejména po smrti Zbyňkově jako jeden ze 24 uchazečů o arcibiskupství Pražské tržil, jsa v tom podporován Zikmundem. 10) Skutk. apošt. kap. 8. 11) T. j. na sněmě. 12) Evang. Janovo kap. 8. 13) Viz čís. 82. pozn. 3. a 4. 14) Evang. Mat. 24/15, Daniel 9/26, 27. 89. Přátelům svým v Kostnici.1) (R. 1415, 24. června.) Hus dotknuv se v přítomném listě různých věcí, prosí, aby opravili, co v listě předcházejícím (88.) v příčině odsou- zení svých spisů byl napsal, pobádá k opatrnosti v chování listů, ujišťuje přátely, jak velikou útěchu má z jejich listů a z pobytu jejich v Kostnici a líčí rozmluvu jakous s dvěma vyšetřovateli, vyslanými k němu do žaláře. Velmi vděčen jsem, že skrytý2) jest skryt atd. Těchto dnů více dobrého jsem pojedl, než od svátků Velikonočních až k minulému dni nedělnímu. Myslil jsem, že ve sněmě jest větší kázeň a poctivost.3) Pán můj Jan4) buď blaho- slaven na věky. Kéž bych věděl, jak se daří Bradatému,3) který nechtěl poslechnouti rady přátel. Od té doby, co mají spis můj, již nepotřebuji toho listu.6) Opis prvních článků s důkazy ?) zachovejte, jestliže by jich třeba bylo k dokázání článků některých, tu je připojte i k těm a především k onomu článku: Člověk ctnostný, cokoli koná, koná ctnostně.
Strana 221
221 Nyní mne souží bolení zubů a na hradě 8) mne soužilo dávení s krví a bolesti hlavy a kámen. To jsou pokuty, za- sloužené za hříchy mé a důkazy lásky Boží ke mně. Vzhledem k tomu, že toliko traktáty odsoudili, prosím, opravte poslední list český,3) který jsem dnes poslal, aby lid Boží nemyslil, že všecky spisy mé jsou odsouzeny, jako já jsem se domýšlel dle listu včerejšího. Rád bych viděl, aby žádný dopis psaný v tomto žaláři, nikomu nebyl pří- stupen, ježto dosud není konečně zjištěno, co Bůh se mnou učiní. Bojím se, aby skrze Oldřicha 10) nějaký list můj nebyl poslán. Dosud prosím pro Boha: opatrně střezte listy i řeči své i činy. Ó, jaké potěchy jsem nabyl z listů vašich i mých, které doufám, že skrze milost Boží budou lidem ku prospěchu. Pokud vím, že vy a páni jste v Kostnici, potud vždy útěchy nalézám i v případě, že bych již na smrt měl veden býti. Opravdu myslím, že mi vás Bůh dal jako anděly, kteří mne slabého a bídného posilují v největších pokušeních, která jak veliká byla, jsou a ještě budou, ví Bůh všemohoucí, který jest milosrdenství mé a útočiště mé, spasitel můj a osvobo- ditel můj a v něj položil jsem naději svou. Vyptávali se mne dva vyslaní do žaláře, nemám-li více spisů,11) jež bych byl sestavil. Odpověděl jsem, že mám. Řekli: „Kde?“ Děl jsem: „V Čechách.“ Ptali se, nemám-li jich zde; řekl jsem, že nemám, poněvadž žádného nemám, ač přivezl jsem s sebou (spis) o (knihách) moudrosti,12) Biblí a jiné knihy. Již také jsem slyšel, že žák můj Jan 13) odešel. Řekli: „Máš-li nějaké konkluse 14)?“ Odpověděl jsem: „Ne- mám,“ jakož pravda jest. Řekli: „Chceš-li odpřísáhnouti a odvolati?“ Děl jsem: „Přijďte na sněm, 15) tam uslyšíte, ježto na sněmě mám státi a tam odpovídati; co mne pokoušíte? Přišli jste potěšit uvězněného, či zmást?“ Po tom několik slov prohodivše, odešli. Opatrujte knihy, máte-li jaké, já nevím. Mistru Jeseni- covi řekněte, že notář neprávě změnil svědectví mé o vý-
221 Nyní mne souží bolení zubů a na hradě 8) mne soužilo dávení s krví a bolesti hlavy a kámen. To jsou pokuty, za- sloužené za hříchy mé a důkazy lásky Boží ke mně. Vzhledem k tomu, že toliko traktáty odsoudili, prosím, opravte poslední list český,3) který jsem dnes poslal, aby lid Boží nemyslil, že všecky spisy mé jsou odsouzeny, jako já jsem se domýšlel dle listu včerejšího. Rád bych viděl, aby žádný dopis psaný v tomto žaláři, nikomu nebyl pří- stupen, ježto dosud není konečně zjištěno, co Bůh se mnou učiní. Bojím se, aby skrze Oldřicha 10) nějaký list můj nebyl poslán. Dosud prosím pro Boha: opatrně střezte listy i řeči své i činy. Ó, jaké potěchy jsem nabyl z listů vašich i mých, které doufám, že skrze milost Boží budou lidem ku prospěchu. Pokud vím, že vy a páni jste v Kostnici, potud vždy útěchy nalézám i v případě, že bych již na smrt měl veden býti. Opravdu myslím, že mi vás Bůh dal jako anděly, kteří mne slabého a bídného posilují v největších pokušeních, která jak veliká byla, jsou a ještě budou, ví Bůh všemohoucí, který jest milosrdenství mé a útočiště mé, spasitel můj a osvobo- ditel můj a v něj položil jsem naději svou. Vyptávali se mne dva vyslaní do žaláře, nemám-li více spisů,11) jež bych byl sestavil. Odpověděl jsem, že mám. Řekli: „Kde?“ Děl jsem: „V Čechách.“ Ptali se, nemám-li jich zde; řekl jsem, že nemám, poněvadž žádného nemám, ač přivezl jsem s sebou (spis) o (knihách) moudrosti,12) Biblí a jiné knihy. Již také jsem slyšel, že žák můj Jan 13) odešel. Řekli: „Máš-li nějaké konkluse 14)?“ Odpověděl jsem: „Ne- mám,“ jakož pravda jest. Řekli: „Chceš-li odpřísáhnouti a odvolati?“ Děl jsem: „Přijďte na sněm, 15) tam uslyšíte, ježto na sněmě mám státi a tam odpovídati; co mne pokoušíte? Přišli jste potěšit uvězněného, či zmást?“ Po tom několik slov prohodivše, odešli. Opatrujte knihy, máte-li jaké, já nevím. Mistru Jeseni- covi řekněte, že notář neprávě změnil svědectví mé o vý-
Strana 222
222 kladu bully,16) jakož jste slyšeli, že jsem to řekl veřejně na sněmě. 1) Tom. 584, Pal. 225. 2) Spis Husův „Proti skrytému odpůrci“ viz č. 68. pozn. 2. 3) Viz č. 70. pozn. 7. ) Z Chlumu, kterýž k Husovi všelijak se znal. 5) Jeronymovi Pražskému (podle poznámky Mladenovi- covy), který proti radě přátel do Kostnice šel, nikoliv Janu Bradáčkovi viz č. 16. 6) Týká-li se spisu o kalichu a listu Jakoubkovi psaného (č. 57, 60, 82), nelze říci. 7) Snad s vysvětlivkami a odpověďmi, které Hus k článkům, sobě předloženým, obžalobným přičinil; míněny jsou opisy v čís. 68. pozn. 8. připomenuté; viz také čís. 59. 3) Gottlibenu. 9) Čís. 88. Hus se nyní klame a co opraviti chce, jest správné, poněvadž nejen traktáty (příležitostní spisy), nýbrž všechny spisy, i české byly odsouzeny. 10) Viz úvod č. 68. 11) Snad obrany Viklefových vět, v Praze r. 1412 přednešené a napsané, o nichž při třetím slyšení na udání Pál- čovo se jednalo. 12) Petra Lombarda čtyři knihy moudrostí nebo hlu- bokých smyslův, o nichž Hus na universitě r. 1410 vykládal viz č. 9. 13) Jan z Reinšteina „kardinál“ viz č. 55. pozn. 4. a také č. 53. 14) Zá- věrka, konečná, závěrečná věta, řečí dokázaná. 15) K poslednímu, ještě přislíbenému slyšení viz č. 71. pozn. 2. 16) Výklad bully papežské ze dne 6. února 1413, Husovi připisovaný a v žaláři mu předložený, o němž se vyjádřil, že „dle doslechu“ Jesenic jest původcem jeho; písař do- datek „dle doslechu“ vynechal, což Hus v třetím slyšení vytkl. 90. Přátelům svým v Kostnici. 1) (R. 1415.) V posledních téhodnech, zejména od odsouzení knih jeho dne 23. června, nebyl Hus více vyslýchán, toliko formule k odpřísáhnutí se mu neustále předkládala. V přítomném listě Hus sděluje o mnohých, ale nezdařených, poněvadž svě- domí neuspokojujících pokusech, přiměti ho k odvolání (viz čís. 72. a 87.), pak o zpovědi své a o dojemné rozmluvě s Pálčem. Již mnozí byli pobadatelé, radíce mnohými slovy, že mám a mohu volně odpřísáhnouti, podkládaje vůli svou svaté
222 kladu bully,16) jakož jste slyšeli, že jsem to řekl veřejně na sněmě. 1) Tom. 584, Pal. 225. 2) Spis Husův „Proti skrytému odpůrci“ viz č. 68. pozn. 2. 3) Viz č. 70. pozn. 7. ) Z Chlumu, kterýž k Husovi všelijak se znal. 5) Jeronymovi Pražskému (podle poznámky Mladenovi- covy), který proti radě přátel do Kostnice šel, nikoliv Janu Bradáčkovi viz č. 16. 6) Týká-li se spisu o kalichu a listu Jakoubkovi psaného (č. 57, 60, 82), nelze říci. 7) Snad s vysvětlivkami a odpověďmi, které Hus k článkům, sobě předloženým, obžalobným přičinil; míněny jsou opisy v čís. 68. pozn. 8. připomenuté; viz také čís. 59. 3) Gottlibenu. 9) Čís. 88. Hus se nyní klame a co opraviti chce, jest správné, poněvadž nejen traktáty (příležitostní spisy), nýbrž všechny spisy, i české byly odsouzeny. 10) Viz úvod č. 68. 11) Snad obrany Viklefových vět, v Praze r. 1412 přednešené a napsané, o nichž při třetím slyšení na udání Pál- čovo se jednalo. 12) Petra Lombarda čtyři knihy moudrostí nebo hlu- bokých smyslův, o nichž Hus na universitě r. 1410 vykládal viz č. 9. 13) Jan z Reinšteina „kardinál“ viz č. 55. pozn. 4. a také č. 53. 14) Zá- věrka, konečná, závěrečná věta, řečí dokázaná. 15) K poslednímu, ještě přislíbenému slyšení viz č. 71. pozn. 2. 16) Výklad bully papežské ze dne 6. února 1413, Husovi připisovaný a v žaláři mu předložený, o němž se vyjádřil, že „dle doslechu“ Jesenic jest původcem jeho; písař do- datek „dle doslechu“ vynechal, což Hus v třetím slyšení vytkl. 90. Přátelům svým v Kostnici. 1) (R. 1415.) V posledních téhodnech, zejména od odsouzení knih jeho dne 23. června, nebyl Hus více vyslýchán, toliko formule k odpřísáhnutí se mu neustále předkládala. V přítomném listě Hus sděluje o mnohých, ale nezdařených, poněvadž svě- domí neuspokojujících pokusech, přiměti ho k odvolání (viz čís. 72. a 87.), pak o zpovědi své a o dojemné rozmluvě s Pálčem. Již mnozí byli pobadatelé, radíce mnohými slovy, že mám a mohu volně odpřísáhnouti, podkládaje vůli svou svaté
Strana 223
223 církvi, kterou posvátný sněm představuje. Ale nikdo z nich nedovede důsledně vyváznouti, když ho postavím ve případ svůj, aby byl sobě jist — kdyžtě nikdy nekázal, nedržel a nebránil kacířství, které se mu připisuje — jakým způsobem chtěl by zachovati svědomí, aby odpřisažením nepřiznal, že křivě kacířství držel? A někteří pravili, že odpřísáhnouti nenese v sobě toto, nýbrž jen odvolání kacířství, ať si držené, ať si nedržené; jiní (pravili), že odpřísáhnouti značí popření svědectví, ať si jsou pravá, ať křivá. Jimž já jsem řekl: „Dobře, já budu přísahati, že jsem nikdy ony bludy dosvěd- čované nekázal, nedržel a nebránil, aniž kázati, držeti a brá- niti budu.“ A oni hned odskočí. Někteří tvrdí, že prý člověk, podkládaje se církvi, — předpoložíc, že jest nevinen — při- znávaje se vinným, zásluhu pokory si získává. A pro to kdosi uvedl nějakého svatého v Životech otců, kterémuž ně- kteří podstrčili k loži knihu, a upomenut byv onen svatý a obviněn, popřel; a když řekli: „Ejhle, vzal jsi a v loži uschoval“ a shledána byla kniha, on sám dal se za vinného. Kdosi důkaz vedl skrze nějakou světici, kteráž pod šatem mužským bydlila v klášteře, a jíž vytýkáno bylo, že prý zplodila chlapce z kterési ženy; a ona řekla, že (tomu) tak a zachránila chlapce, a později dokázala, že jest žena ne- vinná. A mnozí jiní způsobové uvedeni jsou. Kterýsi An- gličan pravil: „Já pro svědomí své, kdybych byl v případě vašem, chtěl bych odpřísáhnouti; neboť v Anglii všickni mistři, velmi dobří mužové, kteří byli v podezření smýšlení Viklefova, všickni po řádě na rozkaz arcibiskupův odpřísáhli.“ Posléze, včera setrvali na tom, abych vůbec vzdal se na milost sněmu. Páleč přišel na mé požádání, poněvadž jsem chtěl jemu se zpovídati a požádal jsem kommissařův nebo rádcův, aby jeho mi dali nebo někoho jiného. A pravil jsem: „Páleč jest obzvláštní odpůrce; jemu chci se zpoví- dati; aneb dejte mi jiného způsobilého muže, prosím pro- Boha.“ A stalo se. Vyzpovídal jsem se jakémusi mistru
223 církvi, kterou posvátný sněm představuje. Ale nikdo z nich nedovede důsledně vyváznouti, když ho postavím ve případ svůj, aby byl sobě jist — kdyžtě nikdy nekázal, nedržel a nebránil kacířství, které se mu připisuje — jakým způsobem chtěl by zachovati svědomí, aby odpřisažením nepřiznal, že křivě kacířství držel? A někteří pravili, že odpřísáhnouti nenese v sobě toto, nýbrž jen odvolání kacířství, ať si držené, ať si nedržené; jiní (pravili), že odpřísáhnouti značí popření svědectví, ať si jsou pravá, ať křivá. Jimž já jsem řekl: „Dobře, já budu přísahati, že jsem nikdy ony bludy dosvěd- čované nekázal, nedržel a nebránil, aniž kázati, držeti a brá- niti budu.“ A oni hned odskočí. Někteří tvrdí, že prý člověk, podkládaje se církvi, — předpoložíc, že jest nevinen — při- znávaje se vinným, zásluhu pokory si získává. A pro to kdosi uvedl nějakého svatého v Životech otců, kterémuž ně- kteří podstrčili k loži knihu, a upomenut byv onen svatý a obviněn, popřel; a když řekli: „Ejhle, vzal jsi a v loži uschoval“ a shledána byla kniha, on sám dal se za vinného. Kdosi důkaz vedl skrze nějakou světici, kteráž pod šatem mužským bydlila v klášteře, a jíž vytýkáno bylo, že prý zplodila chlapce z kterési ženy; a ona řekla, že (tomu) tak a zachránila chlapce, a později dokázala, že jest žena ne- vinná. A mnozí jiní způsobové uvedeni jsou. Kterýsi An- gličan pravil: „Já pro svědomí své, kdybych byl v případě vašem, chtěl bych odpřísáhnouti; neboť v Anglii všickni mistři, velmi dobří mužové, kteří byli v podezření smýšlení Viklefova, všickni po řádě na rozkaz arcibiskupův odpřísáhli.“ Posléze, včera setrvali na tom, abych vůbec vzdal se na milost sněmu. Páleč přišel na mé požádání, poněvadž jsem chtěl jemu se zpovídati a požádal jsem kommissařův nebo rádcův, aby jeho mi dali nebo někoho jiného. A pravil jsem: „Páleč jest obzvláštní odpůrce; jemu chci se zpoví- dati; aneb dejte mi jiného způsobilého muže, prosím pro- Boha.“ A stalo se. Vyzpovídal jsem se jakémusi mistru
Strana 224
224 mnichu, který mne laskavě a velmi krásně vyslyšel, rozřešil a poradil,2) avšak k tomu nepřivedl, jakož také jiní radili. Paleč přišel3) a dosti plakal spolu se mnou, když jsem ho požádal, aby mně odpustil, jestliže jsem jaké slovo han- livé mu řekl, a obzvláště, že jsem ho nazval lhářem ve spise.4) Také jsem mu pravil, že on jest všeho „slédníkem“,5) a on nepopřel; a jak při slyšení, když jsem odmítal články svědků, povstav řekl: „Tento člověk nebojí se Boha“; to zapřel; ale řekl to na jisto, a vy snad jste to slyšeli. Řekl jsem mu také, jak v žaláři pravil 6) před kommissaři, že od doby narození Kristova žádný kacíř nepsal nebezpečněji proti církvi vyjma Viklefa, nežli ty, totiž Huse. Tolikéž řekl7) že všichni, kteříkoli kázání tvé navštívili, nakaženi jsou oním bludem, o svátosti oltářní. Zapřel (to) řka: „Neřekl jsem všickni, nýbrž mnozí.“ Ale na jisto to řekl. A když jsem já ho pokáral pravě: „O mistře! jak těžkou křivdu činíš, všechny mé posluchače nazývaje bludnými.“ A potom radil mi, jakož i jiní: a vždycky tvrdí, jak mnohá zla skrze mne a skrze mé jsou učiněna. Pravil mi také, kterak mají list, jenž psán jest do Čech, ve kterémž se píše, že jsem já pod nápěvem „Buoh všemohúcí“ zpíval8) na hradě9) dva verše z vazby. Pro Boha! chraňtež listů, nedávejtež jich nésti žádnému klerikovi.10) Oznamte mi, pojedou-li páni s králem. Kristus Ježíš skrze milosrdenství své stále mne udržuje v předse- vzetí dřívějším. 1) Pal. 225, Tom. 581. 2) K odvolání. 3) O téže návštěvě v č. 87. 4) Rada doktorů katolických r. 1413 (viz č. 36.) doznala i se strany Hu- sových přátel krátkého vyvrácení v 18 článcích, proti němuž zase Páleč jménem doktorů také v 18 článcích vyvrácení napsal; v něm nazývá Páleč Husovy přívržence posměšně „quidamisté“, poněvadž prý jen ně- kteří (= latinsky quidam) z českého duchovenstva se ho přidržují. Na spis Pálčův sepsal Hus „Odpověď proti Štěpánovi Pálčovi“, jeden to z reformačních spisů jeho, v němž opět on Pálče nazývá „fiktorem“,
224 mnichu, který mne laskavě a velmi krásně vyslyšel, rozřešil a poradil,2) avšak k tomu nepřivedl, jakož také jiní radili. Paleč přišel3) a dosti plakal spolu se mnou, když jsem ho požádal, aby mně odpustil, jestliže jsem jaké slovo han- livé mu řekl, a obzvláště, že jsem ho nazval lhářem ve spise.4) Také jsem mu pravil, že on jest všeho „slédníkem“,5) a on nepopřel; a jak při slyšení, když jsem odmítal články svědků, povstav řekl: „Tento člověk nebojí se Boha“; to zapřel; ale řekl to na jisto, a vy snad jste to slyšeli. Řekl jsem mu také, jak v žaláři pravil 6) před kommissaři, že od doby narození Kristova žádný kacíř nepsal nebezpečněji proti církvi vyjma Viklefa, nežli ty, totiž Huse. Tolikéž řekl7) že všichni, kteříkoli kázání tvé navštívili, nakaženi jsou oním bludem, o svátosti oltářní. Zapřel (to) řka: „Neřekl jsem všickni, nýbrž mnozí.“ Ale na jisto to řekl. A když jsem já ho pokáral pravě: „O mistře! jak těžkou křivdu činíš, všechny mé posluchače nazývaje bludnými.“ A potom radil mi, jakož i jiní: a vždycky tvrdí, jak mnohá zla skrze mne a skrze mé jsou učiněna. Pravil mi také, kterak mají list, jenž psán jest do Čech, ve kterémž se píše, že jsem já pod nápěvem „Buoh všemohúcí“ zpíval8) na hradě9) dva verše z vazby. Pro Boha! chraňtež listů, nedávejtež jich nésti žádnému klerikovi.10) Oznamte mi, pojedou-li páni s králem. Kristus Ježíš skrze milosrdenství své stále mne udržuje v předse- vzetí dřívějším. 1) Pal. 225, Tom. 581. 2) K odvolání. 3) O téže návštěvě v č. 87. 4) Rada doktorů katolických r. 1413 (viz č. 36.) doznala i se strany Hu- sových přátel krátkého vyvrácení v 18 článcích, proti němuž zase Páleč jménem doktorů také v 18 článcích vyvrácení napsal; v něm nazývá Páleč Husovy přívržence posměšně „quidamisté“, poněvadž prý jen ně- kteří (= latinsky quidam) z českého duchovenstva se ho přidržují. Na spis Pálčův sepsal Hus „Odpověď proti Štěpánovi Pálčovi“, jeden to z reformačních spisů jeho, v němž opět on Pálče nazývá „fiktorem“,
Strana 225
225 t. j. lhářem, vzhledem totiž k onomu posměšnému, smyšlenému slovu. 5) To slovo jest česky v lat. textě = slídič viz č. 59 pozn. 11. 6) Viz č. 73 pozn. 6. 7) Viz č. 79 pozn. 2. 5) Husových písní máme zacho- váno sedm, z nichž až podnes nejznámější jsou tyto dvě: Jezu Kriste, štedrý kněže, a Ježíš Kristus, božská moudrosť. 3) Gottliben. 10) Du- chovnímu. 91. Věrným Čechům.1) (R. 1415, 26. června.) Hus horlí proti sboru, kterýž i české knihy jeho od- soudil, v Kostnici nadělal ohavností a byl bez řádu; napo- míná, aby se nedali jím ustrašiti, jak i on se nedal ustrašiti; ujišťuje, že nechtěli ho poučiti rozumně, a že nebyl žádnými důvody překonán, ač ho i lstí a hrůzami k odvolání chtěli přiměti. Mistr Jan Hus, v naději slúha boží, věrným všem Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádosť svú a modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Božie přebý- vali, věrně dokonali a s Bohem na věky přebývali. Věrní a Bohu milí! Ješče mi jest to v mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a všie ohavnosti plný potupil2) jest knichy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl, a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl, neb v sboru byli sú Vlaši, Francouzi, Engliši, Ispani 3) i Němci i jiných jazykóv; jedné ačby jim co rozuměl Jan biskup Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové4) nabadači s kapitolú 5) Pražskú a Vyšehradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie a našie země Českej, již já mám v naději božie za zemi najlepšie viery, znamenaje žádosť k slovu Božiemu a k oby- čejóm. O byste viděli ten sbor, jenž se nazývá sborem naj- světějším, a jenž nemóž poblúditi: jistě spatřili byste ohav- nosť převelikú, o niež sem slyšal obecně od Švábuov; 6) že
225 t. j. lhářem, vzhledem totiž k onomu posměšnému, smyšlenému slovu. 5) To slovo jest česky v lat. textě = slídič viz č. 59 pozn. 11. 6) Viz č. 73 pozn. 6. 7) Viz č. 79 pozn. 2. 5) Husových písní máme zacho- váno sedm, z nichž až podnes nejznámější jsou tyto dvě: Jezu Kriste, štedrý kněže, a Ježíš Kristus, božská moudrosť. 3) Gottliben. 10) Du- chovnímu. 91. Věrným Čechům.1) (R. 1415, 26. června.) Hus horlí proti sboru, kterýž i české knihy jeho od- soudil, v Kostnici nadělal ohavností a byl bez řádu; napo- míná, aby se nedali jím ustrašiti, jak i on se nedal ustrašiti; ujišťuje, že nechtěli ho poučiti rozumně, a že nebyl žádnými důvody překonán, ač ho i lstí a hrůzami k odvolání chtěli přiměti. Mistr Jan Hus, v naději slúha boží, věrným všem Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádosť svú a modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Božie přebý- vali, věrně dokonali a s Bohem na věky přebývali. Věrní a Bohu milí! Ješče mi jest to v mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a všie ohavnosti plný potupil2) jest knichy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl, a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl, neb v sboru byli sú Vlaši, Francouzi, Engliši, Ispani 3) i Němci i jiných jazykóv; jedné ačby jim co rozuměl Jan biskup Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové4) nabadači s kapitolú 5) Pražskú a Vyšehradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie a našie země Českej, již já mám v naději božie za zemi najlepšie viery, znamenaje žádosť k slovu Božiemu a k oby- čejóm. O byste viděli ten sbor, jenž se nazývá sborem naj- světějším, a jenž nemóž poblúditi: jistě spatřili byste ohav- nosť převelikú, o niež sem slyšal obecně od Švábuov; 6) že
Strana 226
226 Konstancie neb Kostnice, jich město, za třidceti let nezbude hřiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě; a řkú viece, že sú se všichni pohoršili tiem sborem, a plvali druzí, vidúce ohavné věci.7) A já vám pravi, že když sem stál před tiem sborem, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem8) hlasitě, když sú všichni mlčeli, takto: „Mněl sem, by lepší poctivosť a lepšie dobrota a řád byl v tomto sboru, než jest.“ Tehdy najvyšší kardinal řekl jest: „Kterak mluvíš? na hradě si pokornějie mluvil.“ A já sem odpověděl a řka: „Neb na hradě na mě nižádný nekřičel, ale tuto všichni křičíte.“ A poněvadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece učinil zlosti než dobroty, věrní a Bohu milí křesťané! nedajte sebe uhroziti jich vynešením, jenž ufám Bohu jim neprospěje; oniť se rozletie, jako motýli, a jich ustavenie stane jako pavučina. Mneť sú chtěli ustrašiti, a nemohliť sú Boží moci ve mně přemoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšeli páni9) milostiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy, váživše se všie hanby, Čechové, Moravané i Poláci, a však zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu; neb ti sú tu stáli, jež jest král Sigmund sám pustil v sbor, a slyšeli sú, že když jsem řekl: „Žádám naučenie, psalli jsem co zle, chci naučen býti.“ Tehdy kardinal najvyšší řekl jest: „Po- něvadž žádáš a chceš naučen býti, toť naučenie: máš odvo- lati, jakož padesát mistróv svatého písma nalezlo jest.“ 10) Aj, kraššie naučenie! tak by sv. Kateřina,11) dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Krista, pro- tože padesát mistróv proti nie bylo; ale stála jest drahá dievka až do smrti, a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hříšný nemohu přivésti. Totoť vám píši, aby věděli, že sú nižádným písmem ani kterými dóvody mne nepřemohli, než lstí sú mě hledali a hrózami, aby mě navedli k odvo- lání a k odpřísahání; ale milosrdný Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú, i jest a ufám bude do sko- nánie, a zachová mě v svej milosti až do smrti.
226 Konstancie neb Kostnice, jich město, za třidceti let nezbude hřiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě; a řkú viece, že sú se všichni pohoršili tiem sborem, a plvali druzí, vidúce ohavné věci.7) A já vám pravi, že když sem stál před tiem sborem, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem8) hlasitě, když sú všichni mlčeli, takto: „Mněl sem, by lepší poctivosť a lepšie dobrota a řád byl v tomto sboru, než jest.“ Tehdy najvyšší kardinal řekl jest: „Kterak mluvíš? na hradě si pokornějie mluvil.“ A já sem odpověděl a řka: „Neb na hradě na mě nižádný nekřičel, ale tuto všichni křičíte.“ A poněvadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece učinil zlosti než dobroty, věrní a Bohu milí křesťané! nedajte sebe uhroziti jich vynešením, jenž ufám Bohu jim neprospěje; oniť se rozletie, jako motýli, a jich ustavenie stane jako pavučina. Mneť sú chtěli ustrašiti, a nemohliť sú Boží moci ve mně přemoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšeli páni9) milostiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy, váživše se všie hanby, Čechové, Moravané i Poláci, a však zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu; neb ti sú tu stáli, jež jest král Sigmund sám pustil v sbor, a slyšeli sú, že když jsem řekl: „Žádám naučenie, psalli jsem co zle, chci naučen býti.“ Tehdy kardinal najvyšší řekl jest: „Po- něvadž žádáš a chceš naučen býti, toť naučenie: máš odvo- lati, jakož padesát mistróv svatého písma nalezlo jest.“ 10) Aj, kraššie naučenie! tak by sv. Kateřina,11) dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Krista, pro- tože padesát mistróv proti nie bylo; ale stála jest drahá dievka až do smrti, a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hříšný nemohu přivésti. Totoť vám píši, aby věděli, že sú nižádným písmem ani kterými dóvody mne nepřemohli, než lstí sú mě hledali a hrózami, aby mě navedli k odvo- lání a k odpřísahání; ale milosrdný Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú, i jest a ufám bude do sko- nánie, a zachová mě v svej milosti až do smrti.
Strana 227
227 Psán list v středu po sv. Janu Křtiteli v žaláři v oko- vách, v čekání smrti, a však pro tajemstvie Božie nesmiem řéci, by to byl list mój poslední; neb ješče Bóh všemohúcí mož mě sprostiti. 1) Tom. 561, 575, 582, Pal. 214, 224. 2) Viz list 88. 3) Angli- čané a Španielové. *) Čeští odpůrci jeho v Kostnici přítomní: Jan Že- lezný, biskup Litomyšlský, a příručí jeho mistr Pavel z Prahy, kanov- níci Pražští Naz a Kuneš ze Zvole, Jan z Hradce Králové, posel opata Břevnovského, páni Póta z Častolovic, Petr Konopišťský ze Šternberka, Albrecht z Rabšteina, Rubin z Risenburka, M. Štěpán Páleč. Tom. 566, Pal. 182. 5) Poněvadž kanovníci obou těchto kapitol, jako držitelé nej- větších statkův a majitelé největších příjmův Husovi, proti lakotě a svatokupectví kněžstva kážícímu, nejvíce byli nepřátely (č. 77. pozn. 7.). 6) Němcův. 7) Reformační Kostnický sněm, za jehož zasedání vždy od 50 a 100 tisíc cizinců v městě bylo přítomno, přivábil také množství všelikých ziskuchtivých a podezřelých lidí pochybné pověsti, herců, kej- klířů, neméně než 700 (podle jiných dokonce 1500) lehkých ženštin. Ve sboru byli přítomni: papež Jan, Římský král Zikmund, 30 kardinálů, 4 patriarchové, 33 arcibiskupové, 150 biskupův, 3800 kněží menších dů- stojností, doktorů, mnichů, 4 kurfirstové, 24 vévodů a knížat, 78 hrabat, 676 pánův a šlechticův ze všech zemí. 3) Viz konec listu 70. 9) Viz č. 77. pozn. 2. 10) Viz č. 70. pozn. 10. 11) Podle legendy dívka v Ale- xandrii, která prohlásivší motlářství za pošetilosť jest uvězněna; 50 nej- učenějších pohanských mudrců měli ji vyvrátiti, ale sami jako křesťané vyšli z vězení, načež ona byla sťata r. 307. 92. Věrným Čechům. (R. 1415, 27. června.) Hus vyslovuje radosť, že přátelům svým ještě může psáti a jim vděčnosť dokazovati; ukazuje, že prodléváním smrti jeho i Jeronymovy Bůh chce dáti čas ku pokání a k uvažo- vání o smrti Kristově, jakož i o různých utrpeních, kteréž svatí musili pro pravdu Boží trpěti, zvláště ti, kteří zlosť kněžskou trestali; a vyslovuje radosť nad tím, že nepřátelé musili jeho knihy čísti a v nich o svých zlostech se dočísti. 15*
227 Psán list v středu po sv. Janu Křtiteli v žaláři v oko- vách, v čekání smrti, a však pro tajemstvie Božie nesmiem řéci, by to byl list mój poslední; neb ješče Bóh všemohúcí mož mě sprostiti. 1) Tom. 561, 575, 582, Pal. 214, 224. 2) Viz list 88. 3) Angli- čané a Španielové. *) Čeští odpůrci jeho v Kostnici přítomní: Jan Že- lezný, biskup Litomyšlský, a příručí jeho mistr Pavel z Prahy, kanov- níci Pražští Naz a Kuneš ze Zvole, Jan z Hradce Králové, posel opata Břevnovského, páni Póta z Častolovic, Petr Konopišťský ze Šternberka, Albrecht z Rabšteina, Rubin z Risenburka, M. Štěpán Páleč. Tom. 566, Pal. 182. 5) Poněvadž kanovníci obou těchto kapitol, jako držitelé nej- větších statkův a majitelé největších příjmův Husovi, proti lakotě a svatokupectví kněžstva kážícímu, nejvíce byli nepřátely (č. 77. pozn. 7.). 6) Němcův. 7) Reformační Kostnický sněm, za jehož zasedání vždy od 50 a 100 tisíc cizinců v městě bylo přítomno, přivábil také množství všelikých ziskuchtivých a podezřelých lidí pochybné pověsti, herců, kej- klířů, neméně než 700 (podle jiných dokonce 1500) lehkých ženštin. Ve sboru byli přítomni: papež Jan, Římský král Zikmund, 30 kardinálů, 4 patriarchové, 33 arcibiskupové, 150 biskupův, 3800 kněží menších dů- stojností, doktorů, mnichů, 4 kurfirstové, 24 vévodů a knížat, 78 hrabat, 676 pánův a šlechticův ze všech zemí. 3) Viz konec listu 70. 9) Viz č. 77. pozn. 2. 10) Viz č. 70. pozn. 10. 11) Podle legendy dívka v Ale- xandrii, která prohlásivší motlářství za pošetilosť jest uvězněna; 50 nej- učenějších pohanských mudrců měli ji vyvrátiti, ale sami jako křesťané vyšli z vězení, načež ona byla sťata r. 307. 92. Věrným Čechům. (R. 1415, 27. června.) Hus vyslovuje radosť, že přátelům svým ještě může psáti a jim vděčnosť dokazovati; ukazuje, že prodléváním smrti jeho i Jeronymovy Bůh chce dáti čas ku pokání a k uvažo- vání o smrti Kristově, jakož i o různých utrpeních, kteréž svatí musili pro pravdu Boží trpěti, zvláště ti, kteří zlosť kněžskou trestali; a vyslovuje radosť nad tím, že nepřátelé musili jeho knihy čísti a v nich o svých zlostech se dočísti. 15*
Strana 228
228 Buoh s vámi! Měv veliké domněnie ze mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět znamenav prodlenie smrti, opět píši vám, milostiví a věrní přietelé v Bohu! ještě abych svú vděčnosť ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku; a pravím vám, že Pán Buoh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra mistra Jeronyma, o němž mám naději, že svatě umře bez viny, a že statečněji2) se má i trpí, než já ne- statečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh čas dlúhý, abychom lépe své hřiechy spamatovali a jich statečně želeli; dal nám čas, aby dlúhé a veliké pokušenie sňalo hřiechy veliké3) a při- neslo utěšenie; dal nám čas, abychom pamatovali svého krále Pána Boha Ježíše milosrdného hrozné pohaněnie a smrť ukrutnú jeho vážili, a tiem mileji trpěli; abychom také po- mněli, že nenie s hodóv tohoto světa jíti na hody onoho světa; abychom pamatovali, že světí skrze mnohé utrpenie vešli sú v nebeské královstvie: někteří po kusu řezáni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřeni, za živa pohrabáni, kamenováni, křižováni, mlení mezi žernovy, vlá- čeni, topeni, páleni, věšeni, po kusu trháni a prve pohaněni, žalářováni, biti, okováni; a kto muož všecky muky vypsati, kteréž sú v novém i v starém zákoně světí pro pravdu Boží trpěli! a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlosť trestali a proti ní kázali. A divná věc bude, ktož 4) nynie neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti a zvláště kněžskej, jenž sebe nedá do- tknúti. A již jsem tomu rád, že sú mé knihy museli čísti, v nichž jest zlosť jich otevřena; a viem, že sú pilněji je přečtli, než svaté čtenie, 5) chtiece bludy naleznúti. Dán list před vigilií6) sv. Petra u večer. 1) Tom. 592, Pal. 245. 2) V tom se Hus mýlil, nebo Jeronym, ovšem již po smrti Husově, jsa nemocí sklíčen dal se pohnouti k veřej- nému odřeknutí se Viklefova i Husova učení, dne 11. září a opět 23. září 1415, až posléze přece vzpamatovav se a litovav odvolání svého i on na hranici dne 30. května 1416 dokonal. 3) T. j. právě pokáním u víře. 4) Jestliže kdo. 5) Biblické. 6) Noční bdění čili předvečer.
228 Buoh s vámi! Měv veliké domněnie ze mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět znamenav prodlenie smrti, opět píši vám, milostiví a věrní přietelé v Bohu! ještě abych svú vděčnosť ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku; a pravím vám, že Pán Buoh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra mistra Jeronyma, o němž mám naději, že svatě umře bez viny, a že statečněji2) se má i trpí, než já ne- statečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh čas dlúhý, abychom lépe své hřiechy spamatovali a jich statečně želeli; dal nám čas, aby dlúhé a veliké pokušenie sňalo hřiechy veliké3) a při- neslo utěšenie; dal nám čas, abychom pamatovali svého krále Pána Boha Ježíše milosrdného hrozné pohaněnie a smrť ukrutnú jeho vážili, a tiem mileji trpěli; abychom také po- mněli, že nenie s hodóv tohoto světa jíti na hody onoho světa; abychom pamatovali, že světí skrze mnohé utrpenie vešli sú v nebeské královstvie: někteří po kusu řezáni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřeni, za živa pohrabáni, kamenováni, křižováni, mlení mezi žernovy, vlá- čeni, topeni, páleni, věšeni, po kusu trháni a prve pohaněni, žalářováni, biti, okováni; a kto muož všecky muky vypsati, kteréž sú v novém i v starém zákoně světí pro pravdu Boží trpěli! a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlosť trestali a proti ní kázali. A divná věc bude, ktož 4) nynie neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti a zvláště kněžskej, jenž sebe nedá do- tknúti. A již jsem tomu rád, že sú mé knihy museli čísti, v nichž jest zlosť jich otevřena; a viem, že sú pilněji je přečtli, než svaté čtenie, 5) chtiece bludy naleznúti. Dán list před vigilií6) sv. Petra u večer. 1) Tom. 592, Pal. 245. 2) V tom se Hus mýlil, nebo Jeronym, ovšem již po smrti Husově, jsa nemocí sklíčen dal se pohnouti k veřej- nému odřeknutí se Viklefova i Husova učení, dne 11. září a opět 23. září 1415, až posléze přece vzpamatovav se a litovav odvolání svého i on na hranici dne 30. května 1416 dokonal. 3) T. j. právě pokáním u víře. 4) Jestliže kdo. 5) Biblické. 6) Noční bdění čili předvečer.
Strana 229
229 93. Obci vysokého učení Pražského.1) (R. 1415, 27. června.) Hus napomíná universitu, na niž měl učitelskou stolici a vynikající místo vůdce, aby všickni dbali cti Boží a jednoty a v paměti ho chovali; naříká, co utrpěl od někdejších přátel svých; oznamuje, že žádný článek neodpřísáhl; prosí, našli-li by něco křivého v jeho výkladu, aby se toho zřekli, a po- roučí jim Havlíka a Petra. Vzácní a v Jezu Kristu nejlaskavější mistři, bakaláři2) a studenti university Pražské! Napomínám vás při samém nejmilostivějším Ježíši, abyste se milovali vespolek, vymyťo- vali rozkoly, pilni byli přede vším cti Boží, mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ke cti Boží přiváděti, kterak jsem se kormoutíval nad nesváry vašimi a výtržnostmi, kterak národ náš přeslavný chtěl jsem shromážditi v jedno. A ejhle, kterak při některých mých nejmilejších,3) pro něž byl bych nasadil život, stal se mi (tento) velmi trpkým, útržkami, potupami a posléze trpkou smrtí mne potíraje. Nechť odpustí jim Bůh všemohoucí, po- něvadž nevědí, co činí; za něž upřímným srdcem prosím, aby jich ušetřil. Ostatně nejlaskavější v Jezu Kristu! stojtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Věztež také, že jsem žádný článek neodvolal, aniž odpřísáhl. Sněm chtěl, 4) abych o všech a o kterémkoli článku vytaženém z knih řekl, že je křivý: nechtěl jsem, leč by písmo dokázalo křivosť; pročež kterýkoliv by byl smysl křivý v kterémkoli článku, toho se zříkám a poroučím jej napra- vení Pána Jezu Krista, kterýž poznává mé upřímné myšlení, nikoliv vykládání na smysl křivý, jakýž já nemám v úmyslu.
229 93. Obci vysokého učení Pražského.1) (R. 1415, 27. června.) Hus napomíná universitu, na niž měl učitelskou stolici a vynikající místo vůdce, aby všickni dbali cti Boží a jednoty a v paměti ho chovali; naříká, co utrpěl od někdejších přátel svých; oznamuje, že žádný článek neodpřísáhl; prosí, našli-li by něco křivého v jeho výkladu, aby se toho zřekli, a po- roučí jim Havlíka a Petra. Vzácní a v Jezu Kristu nejlaskavější mistři, bakaláři2) a studenti university Pražské! Napomínám vás při samém nejmilostivějším Ježíši, abyste se milovali vespolek, vymyťo- vali rozkoly, pilni byli přede vším cti Boží, mne v paměti chovajíce, kterak jsem vždycky usiloval zdar university ke cti Boží přiváděti, kterak jsem se kormoutíval nad nesváry vašimi a výtržnostmi, kterak národ náš přeslavný chtěl jsem shromážditi v jedno. A ejhle, kterak při některých mých nejmilejších,3) pro něž byl bych nasadil život, stal se mi (tento) velmi trpkým, útržkami, potupami a posléze trpkou smrtí mne potíraje. Nechť odpustí jim Bůh všemohoucí, po- něvadž nevědí, co činí; za něž upřímným srdcem prosím, aby jich ušetřil. Ostatně nejlaskavější v Jezu Kristu! stojtež v poznané pravdě, kteráž nade vším vítězí a mocna jest až na věky. Věztež také, že jsem žádný článek neodvolal, aniž odpřísáhl. Sněm chtěl, 4) abych o všech a o kterémkoli článku vytaženém z knih řekl, že je křivý: nechtěl jsem, leč by písmo dokázalo křivosť; pročež kterýkoliv by byl smysl křivý v kterémkoli článku, toho se zříkám a poroučím jej napra- vení Pána Jezu Krista, kterýž poznává mé upřímné myšlení, nikoliv vykládání na smysl křivý, jakýž já nemám v úmyslu.
Strana 230
230 A vás také napomínám v Pánu, abyste, kterýkoliv byste mohli postihnouti smysl křivý v některém z oněch článků, toho se zřekli, avšak vždy bez porušení pravdy, kteráž se zamýšlí. Proste Boha za mne, a pozdravte se vespolek ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus v okovách a v žaláři, již stoje na kraji tohoto života, očekávaje nazejtří hroznou smrť, kteráž — doufám — očistí mé hříchy,5) neshledajíc na mně z milosti Boží kacířství žádného, ježto vším srdcem vyznávám kterou- koliv uvěřitelnou pravdu. Psáno ve čtvrtek v předvečer sva- tého Petra. Prosím, milujtež Betlém 6) a Havla 7) ustanovte na místě mém, neboť doufám, že Pán jest s ním. Amen. Poroučím vám Petra z Mladenovic, 8) nejvěrnějšího a nejstálejšího mého utě- šitele a posilovatele. 1) Tom. 584. 2) První (nižší) hodnosť akademická. 3) Štěpán Páleč a Stanislav ze Znojma, viz úvod č. 54. a č. 38 4) Viz počátek listu 69. a úvod 71. 5) Totiž kacířstva, z kterých byl obviněn. 6) Viz č. 77. pozn. 6. 7) Viz list 84. 8) Viz úvod listu 57. 94. Václavu z Dubé a Janu z Chlumu.1) (R. 1415, na konci června.) V domnění, že píše poslední list, napomíná Hus své příznivce, aby opustíce službu zemských králů, králi nebe- skému sloužili, kterýž neklame a své sliby dodrží; i oznamuje, že Zikmund všecko podvodně vykonal. Nejvzácnější dobrodinci moji a pravdy obráncové! Na- pomínám vás pro útroby Jezu Krista, abyste již, nechajíce marností tohoto světa, sloužili věčnému králi Kristu Pánu.2) Nechtějtež důvěřovati knížatům, synům lidí, v nichž není
230 A vás také napomínám v Pánu, abyste, kterýkoliv byste mohli postihnouti smysl křivý v některém z oněch článků, toho se zřekli, avšak vždy bez porušení pravdy, kteráž se zamýšlí. Proste Boha za mne, a pozdravte se vespolek ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus v okovách a v žaláři, již stoje na kraji tohoto života, očekávaje nazejtří hroznou smrť, kteráž — doufám — očistí mé hříchy,5) neshledajíc na mně z milosti Boží kacířství žádného, ježto vším srdcem vyznávám kterou- koliv uvěřitelnou pravdu. Psáno ve čtvrtek v předvečer sva- tého Petra. Prosím, milujtež Betlém 6) a Havla 7) ustanovte na místě mém, neboť doufám, že Pán jest s ním. Amen. Poroučím vám Petra z Mladenovic, 8) nejvěrnějšího a nejstálejšího mého utě- šitele a posilovatele. 1) Tom. 584. 2) První (nižší) hodnosť akademická. 3) Štěpán Páleč a Stanislav ze Znojma, viz úvod č. 54. a č. 38 4) Viz počátek listu 69. a úvod 71. 5) Totiž kacířstva, z kterých byl obviněn. 6) Viz č. 77. pozn. 6. 7) Viz list 84. 8) Viz úvod listu 57. 94. Václavu z Dubé a Janu z Chlumu.1) (R. 1415, na konci června.) V domnění, že píše poslední list, napomíná Hus své příznivce, aby opustíce službu zemských králů, králi nebe- skému sloužili, kterýž neklame a své sliby dodrží; i oznamuje, že Zikmund všecko podvodně vykonal. Nejvzácnější dobrodinci moji a pravdy obráncové! Na- pomínám vás pro útroby Jezu Krista, abyste již, nechajíce marností tohoto světa, sloužili věčnému králi Kristu Pánu.2) Nechtějtež důvěřovati knížatům, synům lidí, v nichž není
Strana 231
231 spasení, ježto lživí a klamní synové lidí dnes jsou, zítra za- hynou, Bůh však trvá na věky, kterýž nikoli ku své potřebě, nýbrž na prospěch svých má služebníky, jimž co slíbí, drží, co dáti připoví, splní, nikoho bezpečným průvodem neklame, žádného od sebe věrného sluhy nevzdaluje, neboť praví: „Kdež jsem já, tuť i můj služebník bude.“ Kteréhokoliv sluhu svého onen Pán činí pánem všeho jmění svého, dávaje jemu sebe sama i všechno s sebou, aby bez všeliké tesknosti, bázné, ano bez všelikého nedostatku měl všechno, raduje se se všemi svatými radostí neskonalou. Blaze služebníku, kte- réhož pán nalezl by a on bdí! Blahoslavený sluha, kterýž onoho krále slávy přijme s radostí. Tomuto tedy králi služtež, nejlaskavější páni, v bázni, a on vás — doufám — doprovodí nyní do Čech v milosti své a s vaší spásou a potom do ži- vota slávy věčného. Buďte zdrávi! Myslím, že toto jest poslední k vám list, protože zítra, jak doufám, očištěn budu3) v naději Jezu Krista hroznou smrtí od hříchů. Co 4) mne potkávalo v této noci, nemohu psáti. Sigmund všechno podvodně vykonal. Bůh kéž ho ušetří, a to jenom pro vás; i vy sami slyšeli jste hlas, jakýž pronesl. Prosím, žádného nemějtež podezření o věrném Vítovi.5) 1) Tom. 583. 2) Viz list 82. pozn. 2. 3) Viz list 93. pozn. 5., anebo tak, že vejde do života věčného. 4) Zda snad děšení nějaké ná- sledkem snů, viz list 73., neví se. 5) Viz č. 72. pozn. 3. 95. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, 29. června.) Hus odpovídaje s radostí na list Jana z Chlumu vyslo- vuje se nepříznivě o sněmě církevním a s chválou o smýšlení Chlumovu, vysvětluje, jak se král nebeský chová k svým služebníkům a připomíná v den Petra a Pavla odměnu těchto mučedlníků.
231 spasení, ježto lživí a klamní synové lidí dnes jsou, zítra za- hynou, Bůh však trvá na věky, kterýž nikoli ku své potřebě, nýbrž na prospěch svých má služebníky, jimž co slíbí, drží, co dáti připoví, splní, nikoho bezpečným průvodem neklame, žádného od sebe věrného sluhy nevzdaluje, neboť praví: „Kdež jsem já, tuť i můj služebník bude.“ Kteréhokoliv sluhu svého onen Pán činí pánem všeho jmění svého, dávaje jemu sebe sama i všechno s sebou, aby bez všeliké tesknosti, bázné, ano bez všelikého nedostatku měl všechno, raduje se se všemi svatými radostí neskonalou. Blaze služebníku, kte- réhož pán nalezl by a on bdí! Blahoslavený sluha, kterýž onoho krále slávy přijme s radostí. Tomuto tedy králi služtež, nejlaskavější páni, v bázni, a on vás — doufám — doprovodí nyní do Čech v milosti své a s vaší spásou a potom do ži- vota slávy věčného. Buďte zdrávi! Myslím, že toto jest poslední k vám list, protože zítra, jak doufám, očištěn budu3) v naději Jezu Krista hroznou smrtí od hříchů. Co 4) mne potkávalo v této noci, nemohu psáti. Sigmund všechno podvodně vykonal. Bůh kéž ho ušetří, a to jenom pro vás; i vy sami slyšeli jste hlas, jakýž pronesl. Prosím, žádného nemějtež podezření o věrném Vítovi.5) 1) Tom. 583. 2) Viz list 82. pozn. 2. 3) Viz list 93. pozn. 5., anebo tak, že vejde do života věčného. 4) Zda snad děšení nějaké ná- sledkem snů, viz list 73., neví se. 5) Viz č. 72. pozn. 3. 95. Janu z Chlumu.1) (R. 1415, 29. června.) Hus odpovídaje s radostí na list Jana z Chlumu vyslo- vuje se nepříznivě o sněmě církevním a s chválou o smýšlení Chlumovu, vysvětluje, jak se král nebeský chová k svým služebníkům a připomíná v den Petra a Pavla odměnu těchto mučedlníků.
Strana 232
232 Nejvzácnější dobrodinče, v Jesu Kristu nejlaskavější! Ještě z toho, že skrze milosť Boží mohu psáti Vaší Milosti, raduji se nemálo. Jakož ze včerejšího listu vyrozuměl jsem, po prvé, kterak nespravedlivosť nevěstky veliké, to jest zlo- myslného shromáždění, o kteréž (čte se) v Apokalypsi, 2) obnažuje se a obnažena bude, s kterouž nevěstkou smilní králové země; jak tamtéž se praví, smilní duchovně, od Krista a jeho pravdy odpadajíce a souhlasíce se lží Antikristovou, ze svedení, z bázně, aneb z naděje spolku pro získání cti světa. Po druhé vyrozuměl jsem z listu, kterak již nepřátelé pravdy počínají se másti. Po třetí seznal jsem Vaší laskavosti vroucí vytrvalosť, s jakou směle vyznáváte pravdu, seznav hanebnosť nevěstky veliké. Po čtvrté s radostí vyrozuměl jsem, že hodláte 3) již konec učiniti marnosti světa a službě namáhavé a rytířovati doma Pánu Jezu Kristu; jemuž slou- žiti kralovati jest, jakož dí Řehoř,4) jemuž kdo věrně slouží, samého Ježíše Krista v nebeské vlasti sluhou míti bude, an sám praví: „Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí; amen pravím vám, že povstana přepáše se a sloužiti bude jemu.“ Toho nečiní králové světa služebníkům svým, kteříž tak dlouho jenom je milují, jak dlouho králům jsou užitečni a potřebni. Ne tak Kristus, král slávy, jenž apoštoly Petra a Pavla dnes 5) korunoval: Petra ukřižováním a Pavla stětím uváděje v království nebeské vlasti. Bylť Petr 6) čtyřikrát žalářován a skrze anděla vyveden, Pavel 7) třikrát metlami mrskán, jednou kamenován, dvakráte na korábu tonul, dvě léta byl vězněn a mnohonásobně su- žován, jenž praví píše: „Nad míru přetíženi jsme byli tak, že se nám stýskalo i živu býti.“ Již přešly tesknosti a trá- pení, a zbývají neskonalé radosti a život pokojný bez utr- pení; již kralují Petr a Pavel s králem nebeským, již obcují s kůry andělů, již patří na krále svého v slávě, již žádnou nejsou sklíčeni teskností, nýbrž plni jsou nevyslovitelné ra- dosti. Sami tedy slavní mučedníci, takto sdružení s králem
232 Nejvzácnější dobrodinče, v Jesu Kristu nejlaskavější! Ještě z toho, že skrze milosť Boží mohu psáti Vaší Milosti, raduji se nemálo. Jakož ze včerejšího listu vyrozuměl jsem, po prvé, kterak nespravedlivosť nevěstky veliké, to jest zlo- myslného shromáždění, o kteréž (čte se) v Apokalypsi, 2) obnažuje se a obnažena bude, s kterouž nevěstkou smilní králové země; jak tamtéž se praví, smilní duchovně, od Krista a jeho pravdy odpadajíce a souhlasíce se lží Antikristovou, ze svedení, z bázně, aneb z naděje spolku pro získání cti světa. Po druhé vyrozuměl jsem z listu, kterak již nepřátelé pravdy počínají se másti. Po třetí seznal jsem Vaší laskavosti vroucí vytrvalosť, s jakou směle vyznáváte pravdu, seznav hanebnosť nevěstky veliké. Po čtvrté s radostí vyrozuměl jsem, že hodláte 3) již konec učiniti marnosti světa a službě namáhavé a rytířovati doma Pánu Jezu Kristu; jemuž slou- žiti kralovati jest, jakož dí Řehoř,4) jemuž kdo věrně slouží, samého Ježíše Krista v nebeské vlasti sluhou míti bude, an sám praví: „Blahoslavený služebník ten, kteréhož přijda pán jeho, nalezl by, an tak činí; amen pravím vám, že povstana přepáše se a sloužiti bude jemu.“ Toho nečiní králové světa služebníkům svým, kteříž tak dlouho jenom je milují, jak dlouho králům jsou užitečni a potřebni. Ne tak Kristus, král slávy, jenž apoštoly Petra a Pavla dnes 5) korunoval: Petra ukřižováním a Pavla stětím uváděje v království nebeské vlasti. Bylť Petr 6) čtyřikrát žalářován a skrze anděla vyveden, Pavel 7) třikrát metlami mrskán, jednou kamenován, dvakráte na korábu tonul, dvě léta byl vězněn a mnohonásobně su- žován, jenž praví píše: „Nad míru přetíženi jsme byli tak, že se nám stýskalo i živu býti.“ Již přešly tesknosti a trá- pení, a zbývají neskonalé radosti a život pokojný bez utr- pení; již kralují Petr a Pavel s králem nebeským, již obcují s kůry andělů, již patří na krále svého v slávě, již žádnou nejsou sklíčeni teskností, nýbrž plni jsou nevyslovitelné ra- dosti. Sami tedy slavní mučedníci, takto sdružení s králem
Strana 233
233 slávy, nechť ráčí přimlouvati8) se za nás, abychom, posíleni jsouce jejich přispěním, jich slávy byli spoluúčastni, snášejíce pokorně, cožkoliv Bůh všemohoucí k našemu lepšímu nám zde snášeti ustanoví. Amen. Prosím ještě Boha, abyste ještě psali, budete-li moci; prosím také, aby paní králová9) zvláště byla pozdravena a napomenuta, aby byla stálá v pravdě a aby nehoršila se nade mnou, jako bych byl kacíř. Také si přeji, aby pozdravena byla manželka vaše, již prosím abyste miloval v Jezu Kristu, protože doufám, že jest ona dcerou Boží skrze zachovávání jeho přikázání. Všechněch milovníkův pravdy pozdravujtež pro Boha! 1) Tom, 583. 2) V Zjevení sv. Jana kap. 17. a 18. 3) Viz list 94. pozn. 2. *) Čís. 88. pozn. 5. 5) Den 29. června jest zasvěcen společně oběma apoštolům, kteří prý současně za císaře Nerona v Římě muče- dlnickou smrtí, a sice Petr ukřižováním hlavou dolů a Pavel stětím do- konali. 6) Skutkové apoštolští kap. 4., 5, 12. 7) 2 Ep. Kor. kap. 11. 3) Viz č. 67. pozn. 5. a 87. pozn. 10. 3) Viz č. 77. pozn. 4. 96. Václavu z Dubé.1) (R. 1415, 29. června.) V přítomném listě, z polovice česky psaném, Hus vyslo- vuje radosť nad tím, že i pan Václav manželku chce pojmouti. službu u císaře Zikmunda opustiti a doma Bohu sloužiti, vy- hovuje v tom, jak i Jan z Chlumu, přání Husovu, (viz list 94. pozn. 2., list 82. pozn. 2. a list 95. pozn. 3.) Velice se raduji, že pan Václav chce pojmouti manželku a světa marnosti uběhnouti. A opravdu čas jest, poněvadž již mnoho jezdil po královstvích, mnoho turnéřoval,2) tělo
233 slávy, nechť ráčí přimlouvati8) se za nás, abychom, posíleni jsouce jejich přispěním, jich slávy byli spoluúčastni, snášejíce pokorně, cožkoliv Bůh všemohoucí k našemu lepšímu nám zde snášeti ustanoví. Amen. Prosím ještě Boha, abyste ještě psali, budete-li moci; prosím také, aby paní králová9) zvláště byla pozdravena a napomenuta, aby byla stálá v pravdě a aby nehoršila se nade mnou, jako bych byl kacíř. Také si přeji, aby pozdravena byla manželka vaše, již prosím abyste miloval v Jezu Kristu, protože doufám, že jest ona dcerou Boží skrze zachovávání jeho přikázání. Všechněch milovníkův pravdy pozdravujtež pro Boha! 1) Tom, 583. 2) V Zjevení sv. Jana kap. 17. a 18. 3) Viz list 94. pozn. 2. *) Čís. 88. pozn. 5. 5) Den 29. června jest zasvěcen společně oběma apoštolům, kteří prý současně za císaře Nerona v Římě muče- dlnickou smrtí, a sice Petr ukřižováním hlavou dolů a Pavel stětím do- konali. 6) Skutkové apoštolští kap. 4., 5, 12. 7) 2 Ep. Kor. kap. 11. 3) Viz č. 67. pozn. 5. a 87. pozn. 10. 3) Viz č. 77. pozn. 4. 96. Václavu z Dubé.1) (R. 1415, 29. června.) V přítomném listě, z polovice česky psaném, Hus vyslo- vuje radosť nad tím, že i pan Václav manželku chce pojmouti. službu u císaře Zikmunda opustiti a doma Bohu sloužiti, vy- hovuje v tom, jak i Jan z Chlumu, přání Husovu, (viz list 94. pozn. 2., list 82. pozn. 2. a list 95. pozn. 3.) Velice se raduji, že pan Václav chce pojmouti manželku a světa marnosti uběhnouti. A opravdu čas jest, poněvadž již mnoho jezdil po královstvích, mnoho turnéřoval,2) tělo
Strana 234
234 unavil, peníze vydal a duši pohoršil. Pročež již zbývá toto odvrci a v pokoji doma s manželkou sloužiti Bohu a služeb- níky míti vlastní. Lépe bude doma Bohu slúžiti, bez hřiechóv a bez práce dobré bydlo mieti, ano jiní slúžie, než pracovati těžce druhdy z nelibosti, životem jistu nebýti a jinému vždy v ruce hleděti. Toto jemu, věrnému mému dobrodějci, pře- čteno i ukázáno buď. Ješče Pán Buoh vždy svú mocí Hus při životě drží, a bude držeti, dokud ráčí, proti pyšnému, lakomému a rozličně hřiešnému sboru, v němž Pán Buoli zná, kto jsú jeho. Dáno v den svatých Petra a Pavla v pří- polední. 1) Tom. 583. 2) Turnýry byly rytířské hry, v středověku při pan- ských dvorech obvyklé a při větších slavnostech pořádané, při nichž kopimi o závod se zápasilo. 97. Přátelům svým v Čechách. 1) (R. 1415, 29. června.) V tomto posledním ze zachovaných dopisů soukromých, poslaném do Čech Hus díky činí za přijatá dobrodiní a na- posledy se loučí. Bóh s vámi, a rač vám dáti odplatu věčnú, že jste mi mnoho dobrého činili a ještě činíte pro mě, ač snad mrtvého na těle. Panu Janovi,2) věrnému a statečnému rytieři a mému dobrému dobrodějci nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře3) minemeistře a paní Anno! také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož ste slý- chali. Králové,4) mé milostivé panie, děkujte ote mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv,5) jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti
234 unavil, peníze vydal a duši pohoršil. Pročež již zbývá toto odvrci a v pokoji doma s manželkou sloužiti Bohu a služeb- níky míti vlastní. Lépe bude doma Bohu slúžiti, bez hřiechóv a bez práce dobré bydlo mieti, ano jiní slúžie, než pracovati těžce druhdy z nelibosti, životem jistu nebýti a jinému vždy v ruce hleděti. Toto jemu, věrnému mému dobrodějci, pře- čteno i ukázáno buď. Ješče Pán Buoh vždy svú mocí Hus při životě drží, a bude držeti, dokud ráčí, proti pyšnému, lakomému a rozličně hřiešnému sboru, v němž Pán Buoli zná, kto jsú jeho. Dáno v den svatých Petra a Pavla v pří- polední. 1) Tom. 583. 2) Turnýry byly rytířské hry, v středověku při pan- ských dvorech obvyklé a při větších slavnostech pořádané, při nichž kopimi o závod se zápasilo. 97. Přátelům svým v Čechách. 1) (R. 1415, 29. června.) V tomto posledním ze zachovaných dopisů soukromých, poslaném do Čech Hus díky činí za přijatá dobrodiní a na- posledy se loučí. Bóh s vámi, a rač vám dáti odplatu věčnú, že jste mi mnoho dobrého činili a ještě činíte pro mě, ač snad mrtvého na těle. Panu Janovi,2) věrnému a statečnému rytieři a mému dobrému dobrodějci nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře3) minemeistře a paní Anno! také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož ste slý- chali. Králové,4) mé milostivé panie, děkujte ote mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv,5) jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti
Strana 235
235 skoro sě shledáme s jeho svatú pomocí. Psán list v čakání odsúzenie na smrť v žaláři v okovách, jež ufám trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží. Mistr Hus, v naději sluha Boží. Petře, příteli nejmilejší, kožich sobě nech na mou pa- mátku.6) Pane Henrichu Lefl!7) buď dobře živ s svú manželkú, a děkujiť z dobroděnstvie; Buoh buď tvá odplata! Věrný přieteli, pane Lideři 8) s paní Margretú, 8) s panem Skuočkem, 8) s Mikeškú9) i s jinými: daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práce i za jiné dobroděnstvie, kteréž ste měli se mnú! Věrný a milý mistře Křišťane, 10) buď Pán Bóh s tebú! Mistře Martinku, 11) učedlníče, pomni co sem tě věrně učil! Mistře Mikuláši, 12) kněže Petře králové i jiní mistři i kněžie, buďte slova Božieho pilni! Kněže Havlíku, 13) kaž slovo Božie! A všech prosím, aby byli ustavični v Božie pravdě. 1) Tom. 583. 2) Z Chlumu viz list 55. a j. 3) Viz list 67. pozn. 8. *) Viz list 95. pozn. 9. 5) Viz list 79. 6) Ta věta jest latinsky. Viz list 67. pozn. 13., týká-li se to Petra z Mladenovic, jehož prostřed- nictvím snad tento list poslán byl. 7) Viz list 79. pozn. 17. 3) O těchto není ničeho známo. ") Viz list 79. pozn. 9. 10) Viz list 86. 11) Viz list 79. 12) Viz list 79. pozn. 14. 13) Viz list 84. 98. Poslední osvědčení dané sboru.1) (R. 1415, 1. července.) Dne 1. července dostavila se osmičlenná kommisse s Janem z Vallenrodu, arcib. Rižským, v čele, do vězení Hu- sova, aby uvězněného ještě jednou k odvolání a odpřísáhnutí
235 skoro sě shledáme s jeho svatú pomocí. Psán list v čakání odsúzenie na smrť v žaláři v okovách, jež ufám trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží. Mistr Hus, v naději sluha Boží. Petře, příteli nejmilejší, kožich sobě nech na mou pa- mátku.6) Pane Henrichu Lefl!7) buď dobře živ s svú manželkú, a děkujiť z dobroděnstvie; Buoh buď tvá odplata! Věrný přieteli, pane Lideři 8) s paní Margretú, 8) s panem Skuočkem, 8) s Mikeškú9) i s jinými: daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práce i za jiné dobroděnstvie, kteréž ste měli se mnú! Věrný a milý mistře Křišťane, 10) buď Pán Bóh s tebú! Mistře Martinku, 11) učedlníče, pomni co sem tě věrně učil! Mistře Mikuláši, 12) kněže Petře králové i jiní mistři i kněžie, buďte slova Božieho pilni! Kněže Havlíku, 13) kaž slovo Božie! A všech prosím, aby byli ustavični v Božie pravdě. 1) Tom. 583. 2) Z Chlumu viz list 55. a j. 3) Viz list 67. pozn. 8. *) Viz list 95. pozn. 9. 5) Viz list 79. 6) Ta věta jest latinsky. Viz list 67. pozn. 13., týká-li se to Petra z Mladenovic, jehož prostřed- nictvím snad tento list poslán byl. 7) Viz list 79. pozn. 17. 3) O těchto není ničeho známo. ") Viz list 79. pozn. 9. 10) Viz list 86. 11) Viz list 79. 12) Viz list 79. pozn. 14. 13) Viz list 84. 98. Poslední osvědčení dané sboru.1) (R. 1415, 1. července.) Dne 1. července dostavila se osmičlenná kommisse s Janem z Vallenrodu, arcib. Rižským, v čele, do vězení Hu- sova, aby uvězněného ještě jednou k odvolání a odpřísáhnutí
Strana 236
236 přiměti se pokusila a konečné jeho rozhodnutí si vyžádala. Hus přítomným listem dal v odpověď písemné osvědčení, že odvolati nemůže aniž chce. Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista. Pro bázeň, že bych urazil Boha a křivě přísahal, nemohu2) se článků, z kterých mne křiví svědkové obviňují, odpřísáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil, nehájil. Co se týká kusův, z mých spisův podle pravdy sebraných, zamítám nepravý jejich smysl, jestli že do sebe mají, ale každého článku nesmím odpřísáh- nouti, což by se nedělo bez urážky Boží a bez úrazu doktorův svatých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati. Tak dím a píšu o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1. července. 1) Pal. 226, Tom. 581. 2) Viz úvod listu 71. a listy 80., 81., 83, 90. a 93. Ns
236 přiměti se pokusila a konečné jeho rozhodnutí si vyžádala. Hus přítomným listem dal v odpověď písemné osvědčení, že odvolati nemůže aniž chce. Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista. Pro bázeň, že bych urazil Boha a křivě přísahal, nemohu2) se článků, z kterých mne křiví svědkové obviňují, odpřísáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil, nehájil. Co se týká kusův, z mých spisův podle pravdy sebraných, zamítám nepravý jejich smysl, jestli že do sebe mají, ale každého článku nesmím odpřísáh- nouti, což by se nedělo bez urážky Boží a bez úrazu doktorův svatých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po všem světě byl slyšán, jako každá lež a každý hřích můj v den soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati. Tak dím a píšu o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1. července. 1) Pal. 226, Tom. 581. 2) Viz úvod listu 71. a listy 80., 81., 83, 90. a 93. Ns
Strana 237
F. DOSlov. D — řislíbené poslední slyšení (č. 89. pozn. 15. a č. 76.) mimo ony tři nebylo více Husovi dáno, leč ono 6. července. Hus nechtěl odvolati a odpřísáhnouti jednak články falešně mu podvržené, poněvadž je nikdy netvrdil a jinak články správně ze spisů svých vyňaté, poněvadž ho žádný platnými důkazy nepřesvědčil, že by bloudil, ba ani žádný o takové přesvědčování se nepokusil. Soudcové jeho žádali toliko na- prosté se podrobení sboru a odvolání, berouce i všecku zod- povědnosť na sebe a považovali ho po konečném osvědčení jeho ze dne 1. července nejen za kacíře, nýbrž i za tvrdo- šíjného. Ale i sbor i Zikmund zajisté to ve svědomí svém pociťovali, že s Husem nebylo jednáno po právu tehdy plat- ném a po spravedlnosti a že bezohledně opomíjeno naproti „kacíři“ i soudních forinalit, jež každý obžalovaný i v oné době spravedlivě požadovati směl. Sbor se k Husovi choval nepřátelsky; řádný domácí soud byl pominut; naučení, co má býti věřeno, nebylo mu dáno; váha kladena na svědectví osobních jeho nepřátel, svědkové pak ve prospěch jeho ne- slyšeni, ba ani řádný zástupce mu nepovolen. Proto činěny ony pokusy, aby se podrobil; poslední pokus pak stal se dne 5. července. Čtyři biskupové, jako poslanci sboru, a páni Jan z Chlumu a Václav z Dubé z rozkazu králova
F. DOSlov. D — řislíbené poslední slyšení (č. 89. pozn. 15. a č. 76.) mimo ony tři nebylo více Husovi dáno, leč ono 6. července. Hus nechtěl odvolati a odpřísáhnouti jednak články falešně mu podvržené, poněvadž je nikdy netvrdil a jinak články správně ze spisů svých vyňaté, poněvadž ho žádný platnými důkazy nepřesvědčil, že by bloudil, ba ani žádný o takové přesvědčování se nepokusil. Soudcové jeho žádali toliko na- prosté se podrobení sboru a odvolání, berouce i všecku zod- povědnosť na sebe a považovali ho po konečném osvědčení jeho ze dne 1. července nejen za kacíře, nýbrž i za tvrdo- šíjného. Ale i sbor i Zikmund zajisté to ve svědomí svém pociťovali, že s Husem nebylo jednáno po právu tehdy plat- ném a po spravedlnosti a že bezohledně opomíjeno naproti „kacíři“ i soudních forinalit, jež každý obžalovaný i v oné době spravedlivě požadovati směl. Sbor se k Husovi choval nepřátelsky; řádný domácí soud byl pominut; naučení, co má býti věřeno, nebylo mu dáno; váha kladena na svědectví osobních jeho nepřátel, svědkové pak ve prospěch jeho ne- slyšeni, ba ani řádný zástupce mu nepovolen. Proto činěny ony pokusy, aby se podrobil; poslední pokus pak stal se dne 5. července. Čtyři biskupové, jako poslanci sboru, a páni Jan z Chlumu a Václav z Dubé z rozkazu králova
Strana 238
238 dostavili se do kláštera bosáckého, i došlo tu k pohnutému, přátelskému výstupu mezi Husem a Janem z Chlumu. Jan z Chlumu pravil: „Mistře Jene! Jsme lidé neučení a ne- umíme tobě raditi, viz tedy sám: myslíš-li, žes vinen něčím z toho, což se tobě předstírá, neostýchej se o tom naučení přijmouti a odvolati, nemyslíš-li ale vedle svědomí svého, že tím jsi vinen, co ti vytýkají, nečiň ničeho proti svému svě- domí, aniž lži před očima Božíma, nýbrž spíše stůj až do smrti v poznané pravdě.“ Hus na to odvětil v slzách po- korně: „Pane Jene! Věztež, že kdybych věděl, že jsem něco bludného proti zákonu a proti svaté matce církvi napsal neb kázal, chtěl bych poníženě to odvolati: Bůh jest můj svědek: já vždy žádám, aby mně ukázali lepší a pravděpodobnější písma, než ta jsou, kteráž jsem psal a učil a když mně budou ukázány, chci co nejochotněji odvolati.“ Jeden přítomný biskup pak řekl: „Chceš-li býti moudřejším, než celý sbor?!“ Načež odvětil: „Já nechci býti moudřejším nežli celý sbor, ale prosím, aby i ten nejposlednější ze sněmu lepšími písmy a působivějšími mne poučil a hotov jsem ihned odvolati.“ Bisku- pové pak řekli: „Hle, jak jest tvrdošíjný ve svém bludu.“ Druhého pak dne, dne 6. července dokonal na hranici Hus, muž upřímné víry, neústupné pravdy a svědomí nepo- skvrněného.
238 dostavili se do kláštera bosáckého, i došlo tu k pohnutému, přátelskému výstupu mezi Husem a Janem z Chlumu. Jan z Chlumu pravil: „Mistře Jene! Jsme lidé neučení a ne- umíme tobě raditi, viz tedy sám: myslíš-li, žes vinen něčím z toho, což se tobě předstírá, neostýchej se o tom naučení přijmouti a odvolati, nemyslíš-li ale vedle svědomí svého, že tím jsi vinen, co ti vytýkají, nečiň ničeho proti svému svě- domí, aniž lži před očima Božíma, nýbrž spíše stůj až do smrti v poznané pravdě.“ Hus na to odvětil v slzách po- korně: „Pane Jene! Věztež, že kdybych věděl, že jsem něco bludného proti zákonu a proti svaté matce církvi napsal neb kázal, chtěl bych poníženě to odvolati: Bůh jest můj svědek: já vždy žádám, aby mně ukázali lepší a pravděpodobnější písma, než ta jsou, kteráž jsem psal a učil a když mně budou ukázány, chci co nejochotněji odvolati.“ Jeden přítomný biskup pak řekl: „Chceš-li býti moudřejším, než celý sbor?!“ Načež odvětil: „Já nechci býti moudřejším nežli celý sbor, ale prosím, aby i ten nejposlednější ze sněmu lepšími písmy a působivějšími mne poučil a hotov jsem ihned odvolati.“ Bisku- pové pak řekli: „Hle, jak jest tvrdošíjný ve svém bludu.“ Druhého pak dne, dne 6. července dokonal na hranici Hus, muž upřímné víry, neústupné pravdy a svědomí nepo- skvrněného.
Strana 239
UKAZATEL. A Abraham, kněz. v. Mikuláš z Ve- Jenovic. Agnes z Mohuée, papeżice, „Jan Anglický“ (Jan XX.) 115. 116. 119. Albert, plebän 188. Albik z Uničova, arcib. Praz- ský. 80 Alexander V., papež. 2. 18. 20. 21. 24. 29. 46. 60. 73. 88. 166. 171. 182. 209. Alliacky. v. Petr z Alliaku, Andéla, Petr Kardinal ze Sv., viz Petr. Anežka. 12. Anglický Jan. v. Agnes z Mo- hnče. Anglický jakys doktor. 184. Anna, pani. v. Frimburg. Anna, pani v. Mochov. Antiochensky patriarcha. v. Václav. Apulsky król. v. Ladislav. Arius, biskup. 116. Aristoteles, filosof. 30. Athanasius, cirk. otec. 71. 116. Augustinův Mikuláš. v. Mi- kuláš z Prahy. Angustín, círk. otec. 48. 49. 51. 52. 70. 71. 135. 179. 181. 218. Averroer, filosof. 30. Avignon. 6. B. Baltasar Cossa (papež Jan XXIII.). 176. 209. Basilej. 48. Bavorský Ludvík. Beda, mnich. 53. Benedikt XIII, papeż. 6. 140. 144. 171. Benedikt z Nursie. 48. 52. Beneš, farář. 149. Beneš z Lysé, bakalár. 21. 22. 28. 33. Berengar z Toursu. 184. Berghauer Jan. 12. Berka z Hohensteina v. Dubé. Bernard z Clairvaux. 49. 67. 124. Bernard, hiskup Kastellsky. 147. Bernard, kriZovnik Zderazsky. 112, Běškovec. 151. Bětka. 12. Betlém (kaple). 1. 2. 3. 12. 20. 21. 22. 32. 42 45. 46. 50. 56. 69. 78. 79. 81. 82. 83. 86. 93. 97. 112. 123. 149. 156. 163. 164. 165. 196. 198. 199. 201. 202. 210. 211. 230. Bibrach. 137. Bibrašský doktor. (v. Jan z Chlu- mu). 164—168. falckrabě. v.
UKAZATEL. A Abraham, kněz. v. Mikuláš z Ve- Jenovic. Agnes z Mohuée, papeżice, „Jan Anglický“ (Jan XX.) 115. 116. 119. Albert, plebän 188. Albik z Uničova, arcib. Praz- ský. 80 Alexander V., papež. 2. 18. 20. 21. 24. 29. 46. 60. 73. 88. 166. 171. 182. 209. Alliacky. v. Petr z Alliaku, Andéla, Petr Kardinal ze Sv., viz Petr. Anežka. 12. Anglický Jan. v. Agnes z Mo- hnče. Anglický jakys doktor. 184. Anna, pani. v. Frimburg. Anna, pani v. Mochov. Antiochensky patriarcha. v. Václav. Apulsky król. v. Ladislav. Arius, biskup. 116. Aristoteles, filosof. 30. Athanasius, cirk. otec. 71. 116. Augustinův Mikuláš. v. Mi- kuláš z Prahy. Angustín, círk. otec. 48. 49. 51. 52. 70. 71. 135. 179. 181. 218. Averroer, filosof. 30. Avignon. 6. B. Baltasar Cossa (papež Jan XXIII.). 176. 209. Basilej. 48. Bavorský Ludvík. Beda, mnich. 53. Benedikt XIII, papeż. 6. 140. 144. 171. Benedikt z Nursie. 48. 52. Beneš, farář. 149. Beneš z Lysé, bakalár. 21. 22. 28. 33. Berengar z Toursu. 184. Berghauer Jan. 12. Berka z Hohensteina v. Dubé. Bernard z Clairvaux. 49. 67. 124. Bernard, hiskup Kastellsky. 147. Bernard, kriZovnik Zderazsky. 112, Běškovec. 151. Bětka. 12. Betlém (kaple). 1. 2. 3. 12. 20. 21. 22. 32. 42 45. 46. 50. 56. 69. 78. 79. 81. 82. 83. 86. 93. 97. 112. 123. 149. 156. 163. 164. 165. 196. 198. 199. 201. 202. 210. 211. 230. Bibrach. 137. Bibrašský doktor. (v. Jan z Chlu- mu). 164—168. falckrabě. v.
Strana 240
240 Bílá Hora. 36. 199. Boczi, Ctibor z, 170. Bohatý. v. Mikuláš z Prahy. Bohuš z Manětína. v. nětín. Boleslav. 17. Bonifac IX., papež. 114. 116. 160. Bononia. 46. 47. 59. 77. 78. 104. 107. 132. Bradáček Jan (Bradáč, Dra- daty, Zeleznś Brada, Jan Ze- lezny). 50. 159. 161. 222. Bradaty (Jeronym Praźsky). 220. Brandýsa, Jan z, bakalář. 21. 22. 28. 33. Brankas Ludvík, kard. 74. Brno. 176. Brod Německý. 139. Brodu, Ondřej z, kanovník. 149. 206. Brogui, Jan z, kurd. 180. 202. Budín. 121. Bukovec. 142. Bukovecky biskup. v. Jau. Bystřice, Petr z, student. 35. Ma- c. Cáchy. 140. Cařihrad (Konstantinopol). 158. Cařihradský patriarcha. v. Jan. Causis. v. Míchal. Ceislmcistr Mikuláš, doktor 147. Cistercký opat. 175. Columna. v. Kolonna. Cossa Baltasar. v. Jan XXIII. Ctibor ze Ctibořic. v. Stibor. v C. Častolovic, Pota z, 227. Čejkovic, Střežka z, 12. Černý Záviše. z Garlova, Pol- ský šlechtic. 178. ešíř Václav. 202. =. Divoký, Mikeš, z Jemunišť. 125. 181. 195. Dolany. 67. 68. Dolsky biskup. 175. Donína, Václ. z. 51. Dora (Dira). 12. 201. Doupova, Bohuslav z, 151. Drnovic, Míchal z, student. 21. 22. 26. 28. 33. Dubé: 1. ratolesé Benešovská: Vic]. z, a na Leśtnó. 125. 136. 138. 139. 141. 142. 144. 151. 157. 158. 169. 170. 172. 173. 177. 178. 185. 186. 194. 196. 197. 198. 206.. 207. 208 226. 230. 233. 297. 2. ratolesť Ronovské : Berka Hynek z, a z Hohen- steina nejv. sudí. 71. Aleś SŠkopek z, nejv. komorník. 71. 192. Jindřich Škopek z. 152. 158. 192. 193. 194. 199. =. Egerberka z, v. Mikuláš z Prahy.. Eliae Jan, mistr. 80. Eudoxie, císařovna. 220. X. ,laráir^ (plebán) zák. 1306. 177.. 188. 201. Fída, vdova. 139. 167. Fitze, Richard. 42. 43. 45. Florenc. 141. Florentinsky kardinál v. Zabarello. František z Assisi. 49. Fridrich, vévoda rak. 172. Fridricb, purkrabí Norimb. 178. 180. Frimburka, Anna z, manželka Petra ,Zmrzlíka*, minemistra.. 178. 231.
240 Bílá Hora. 36. 199. Boczi, Ctibor z, 170. Bohatý. v. Mikuláš z Prahy. Bohuš z Manětína. v. nětín. Boleslav. 17. Bonifac IX., papež. 114. 116. 160. Bononia. 46. 47. 59. 77. 78. 104. 107. 132. Bradáček Jan (Bradáč, Dra- daty, Zeleznś Brada, Jan Ze- lezny). 50. 159. 161. 222. Bradaty (Jeronym Praźsky). 220. Brandýsa, Jan z, bakalář. 21. 22. 28. 33. Brankas Ludvík, kard. 74. Brno. 176. Brod Německý. 139. Brodu, Ondřej z, kanovník. 149. 206. Brogui, Jan z, kurd. 180. 202. Budín. 121. Bukovec. 142. Bukovecky biskup. v. Jau. Bystřice, Petr z, student. 35. Ma- c. Cáchy. 140. Cařihrad (Konstantinopol). 158. Cařihradský patriarcha. v. Jan. Causis. v. Míchal. Ceislmcistr Mikuláš, doktor 147. Cistercký opat. 175. Columna. v. Kolonna. Cossa Baltasar. v. Jan XXIII. Ctibor ze Ctibořic. v. Stibor. v C. Častolovic, Pota z, 227. Čejkovic, Střežka z, 12. Černý Záviše. z Garlova, Pol- ský šlechtic. 178. ešíř Václav. 202. =. Divoký, Mikeš, z Jemunišť. 125. 181. 195. Dolany. 67. 68. Dolsky biskup. 175. Donína, Václ. z. 51. Dora (Dira). 12. 201. Doupova, Bohuslav z, 151. Drnovic, Míchal z, student. 21. 22. 26. 28. 33. Dubé: 1. ratolesé Benešovská: Vic]. z, a na Leśtnó. 125. 136. 138. 139. 141. 142. 144. 151. 157. 158. 169. 170. 172. 173. 177. 178. 185. 186. 194. 196. 197. 198. 206.. 207. 208 226. 230. 233. 297. 2. ratolesť Ronovské : Berka Hynek z, a z Hohen- steina nejv. sudí. 71. Aleś SŠkopek z, nejv. komorník. 71. 192. Jindřich Škopek z. 152. 158. 192. 193. 194. 199. =. Egerberka z, v. Mikuláš z Prahy.. Eliae Jan, mistr. 80. Eudoxie, císařovna. 220. X. ,laráir^ (plebán) zák. 1306. 177.. 188. 201. Fída, vdova. 139. 167. Fitze, Richard. 42. 43. 45. Florenc. 141. Florentinsky kardinál v. Zabarello. František z Assisi. 49. Fridrich, vévoda rak. 172. Fridricb, purkrabí Norimb. 178. 180. Frimburka, Anna z, manželka Petra ,Zmrzlíka*, minemistra.. 178. 231.
Strana 241
Gr. (tar bova, Černý Záviše z, v. Černý. Gerson Jan, kancléř: Pařížské university. 149. 157. 169. Gottliben hrad. 148. 172. 173. 175. 176. 186. 222. 225. (žrůnwald. v. Tannenberk. ==. Marnmeistr Stëpän. 130. [Tasenburku, z, v. Zbyněk a Zsjic. Havlík, kazatel Detl. 154. 201. 210. 211. 212. 229. 230. 235. Hedvíka, Polská královna. 40 Heidelberk. 121. Helvel Jan, mistr. 1537. Henryk Ostýnský. 118. Herspruk. 137. Hiršava. 175 Hohensteinu, Berka 7, v. Dubé. Iradce, Jan z, nejv o purkrabí. 71 227. Hradce, Marck z, 81. Hrádku, Myška z, v. Myška. Hroch z Podvek. v. Podvek. Huorky, Oneś z, 41. Huozn y, Přibík z, student. 26. Husinec. 16. 21. 22. IIusova Katerina. 12. 201. Нав о Anglieku. 45. 44. bludech v Čechách. církvi. 113—116. čtení kaciisk. knih 30. mistr. 26. 47. 28. 29. kalichu. 161. 208. 211. 212. klatbó. 59. 100. knézich špatných. 97. 144. 145. Kostnickém sném 6. 10. 208. 218. 219. 225. 226. mnišství. 48. 40. Němcích. 11. neposlušenství svém. 19. 51—58. 56. 08. 73. 76. 77. 180. 181. obzalobách proti sob^, 148. 149. 156. 158. 159. 207. 234. 241 odpřísáhnutí svém. 81. 82. 203. 205. 209. 214 228. 236. odsouzení spisů svých. 217. 22b. papeži. 106. 109. 113— 116. 117. až 119. 207. 218. 219. pomlnvě proti sobě. 7. 11. 55. 56. 68. 181. poslusenstvi svém. 8. 9. 60. 180. pravdy nepotlaéitedlnosti. 83. 87. průvodním listu. 130. 133. 136. 141. 142 150. 194. 231. přepodstatnění chleba. 55. 68. 182. 184. příčinách sporu. 60. 67. 120. 130. 131. 135. 170. 171. 178. 179. 182. 186. 211. 222. 924. 225. spisech svých. 12. 61. 79. 80. 105. 113. 148. 149. 161. 162. 163. 170. 171. 179. 220. 221. svatokupectví. 66. 67. 109. 218. 219. svobodě kázání. 32. 383. víře své. 55. 56. 230. vyobcování svém. 76. 77. ztracenýchlistech. 130. 111. Ch. Chlumu, Jan z, Kepka. 125 136. 187. 188. 140. 141. 142. 144. 147. 150. 151. 152. 154. 155. 157. 162. 108. 164. 166. 167. 169. 173. 177. 178. 180 183. 185. 186. 191. 192. 194. 196. 197. 198. 206. 207. 208. 220. 226. 230. 231. 233. 234. 235. 287. 238. Chlumu, Jindřich z, na Lacem- boku. 136. 140. 141. 150. 151. 157. 158. 166. 171. 172. Chlumu, Kuneš z, 151. Uhotěšovský probošt. v. Sulka. Chřenova, Matéj z, místopísař. 201. Chudoba, zeman (Jan z Var- temberka?) 16. 17. Chudy Matiás. 901. 16
Gr. (tar bova, Černý Záviše z, v. Černý. Gerson Jan, kancléř: Pařížské university. 149. 157. 169. Gottliben hrad. 148. 172. 173. 175. 176. 186. 222. 225. (žrůnwald. v. Tannenberk. ==. Marnmeistr Stëpän. 130. [Tasenburku, z, v. Zbyněk a Zsjic. Havlík, kazatel Detl. 154. 201. 210. 211. 212. 229. 230. 235. Hedvíka, Polská královna. 40 Heidelberk. 121. Helvel Jan, mistr. 1537. Henryk Ostýnský. 118. Herspruk. 137. Hiršava. 175 Hohensteinu, Berka 7, v. Dubé. Iradce, Jan z, nejv o purkrabí. 71 227. Hradce, Marck z, 81. Hrádku, Myška z, v. Myška. Hroch z Podvek. v. Podvek. Huorky, Oneś z, 41. Huozn y, Přibík z, student. 26. Husinec. 16. 21. 22. IIusova Katerina. 12. 201. Нав о Anglieku. 45. 44. bludech v Čechách. církvi. 113—116. čtení kaciisk. knih 30. mistr. 26. 47. 28. 29. kalichu. 161. 208. 211. 212. klatbó. 59. 100. knézich špatných. 97. 144. 145. Kostnickém sném 6. 10. 208. 218. 219. 225. 226. mnišství. 48. 40. Němcích. 11. neposlušenství svém. 19. 51—58. 56. 08. 73. 76. 77. 180. 181. obzalobách proti sob^, 148. 149. 156. 158. 159. 207. 234. 241 odpřísáhnutí svém. 81. 82. 203. 205. 209. 214 228. 236. odsouzení spisů svých. 217. 22b. papeži. 106. 109. 113— 116. 117. až 119. 207. 218. 219. pomlnvě proti sobě. 7. 11. 55. 56. 68. 181. poslusenstvi svém. 8. 9. 60. 180. pravdy nepotlaéitedlnosti. 83. 87. průvodním listu. 130. 133. 136. 141. 142 150. 194. 231. přepodstatnění chleba. 55. 68. 182. 184. příčinách sporu. 60. 67. 120. 130. 131. 135. 170. 171. 178. 179. 182. 186. 211. 222. 924. 225. spisech svých. 12. 61. 79. 80. 105. 113. 148. 149. 161. 162. 163. 170. 171. 179. 220. 221. svatokupectví. 66. 67. 109. 218. 219. svobodě kázání. 32. 383. víře své. 55. 56. 230. vyobcování svém. 76. 77. ztracenýchlistech. 130. 111. Ch. Chlumu, Jan z, Kepka. 125 136. 187. 188. 140. 141. 142. 144. 147. 150. 151. 152. 154. 155. 157. 162. 108. 164. 166. 167. 169. 173. 177. 178. 180 183. 185. 186. 191. 192. 194. 196. 197. 198. 206. 207. 208. 220. 226. 230. 231. 233. 234. 235. 287. 238. Chlumu, Jindřich z, na Lacem- boku. 136. 140. 141. 150. 151. 157. 158. 166. 171. 172. Chlumu, Kuneš z, 151. Uhotěšovský probošt. v. Sulka. Chřenova, Matéj z, místopísař. 201. Chudoba, zeman (Jan z Var- temberka?) 16. 17. Chudy Matiás. 901. 16
Strana 242
242 J. Jagello, kníze Lit. (v. Vladi- slav IL). 40. Jakoubek (Jakub ze Stříbra) mistr 39. 80. 81. 102. 107. 154. 155. 157. 162. 206 211. 214. 216. 222. Jakub (Kuba) ze Soběslavy, mistr. 201. 202. Jakub, písař. 201. Jakub, děkan Vyšehr. 80. Jan XX. v. Agnes. 115. 116. Jan XXIII., papež. 2. 3. 21. 34. 46. 54. 55. 74. 76. 78. 88. 1106. 129. 138. 147. 148. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 182. 206. 207. 209. 217. 219. 220. 227. Jan Anglicky. v. Jan XX. Jan, biskup Bukovccky, 143. 147. Jan, patriarcha Cahrihr. 147. 155. 162. Jan z Janovic (v. Jan z Rein- steina) „kardinál“. 155. 166. 169. Jan z Jenčíkovic. 41. Jan z Jen$teina, arcib. 32. 30. Jan Kassijsky. 48. Jan z Vallenrodu, arcib. Riz- sky. v. Riga. 235. Jan Železný, biskup Litom. 72. 103. 139 180. 218. 220. 225. 227. Janova, Matěj z, 1. 48 154. Jaroslav, biskup Sarept. 4. 20. 35. 46. 104. Jemnist, Mikes Divoky z, v. Di- voký. Jeronym Pražský. 1. 121, 122. 139. 158. 160 175. 176. 181. 191. 192. 198. 199. 222. 227. 228. Jeronym, círk. otec. 49. 51. 52. 116. 160. Jesenice, Jan z, mistr. 406. 47. 57. 74. 78. 80. 81. 107. 113. 128. 132. 139. 152. 155. 158. 160. 162 172. 188. 196. 201. 221. 222. Ješková paní. 201. Jindřich, král. Angl, 57. Jiří (Jiřík) žák Husův. 136. 188 201. Jiří z Poděbrad. 61. I. Illburka, Pita z, 151. : Innocence IV., papeż. 78. 50. 65. | Innocene VIL, papez. 107. Izidor Egyptský. 52. ==. Kačer v. Mařík. Kambrajský, z Alliaku. 58. Kardinál. v. Jan z Reinsteina. Karel IV. 10. 11. 1060. Karlstein. 160. Karthusák jakys, doktor. 158. Kastellsky biskup. v. Bernard. Kato. 16. 165. Katefina Hus. v. lIus. Kbel Jan, inkvis. 4. Kepka. v. Chlum. Каша, Tlavel z, panoś. 35. Knina, Matej z, „otec*. 171. 180. 202. Kolonuy, Odo z, (Columna), kard. 2. 46.47. 59. GO. 74. | Konopišťský, Petr, v. Sternberk. Konrad z Vechty, bisk. Olom. b4. 57; arcib. Pražský 80. 125. 126. 129. Konstantín, řím. císař. 157. 158. 159 182. koranda Václav, kazatel. 61. 108. Kordianský kard. v. Vilém. Kostnice. 10. 50. 57. 65. 78. 79. 80. 107. 108. 112. 125—130. 182. kardinál v. Petr 60. 133. 136. 138—145. 147. 148. 150. 154. 100—163. 165 - 167. 169. 171—178. 175. 176. 181. 190. 192. 194—196. 196. 206. 209. 210. 214. 218. 219. 227. Kostnicky biskup. 179. 175. v. Rótteln. Kozí Hrádok. 70. Krakov. 65. 121. Krakovec, hrad. 79. 152. Kralovec. 40. Kravař, Jindř. z, v. Plumlov. 125. 180.
242 J. Jagello, kníze Lit. (v. Vladi- slav IL). 40. Jakoubek (Jakub ze Stříbra) mistr 39. 80. 81. 102. 107. 154. 155. 157. 162. 206 211. 214. 216. 222. Jakub (Kuba) ze Soběslavy, mistr. 201. 202. Jakub, písař. 201. Jakub, děkan Vyšehr. 80. Jan XX. v. Agnes. 115. 116. Jan XXIII., papež. 2. 3. 21. 34. 46. 54. 55. 74. 76. 78. 88. 1106. 129. 138. 147. 148. 171. 172. 173. 174. 175. 176. 182. 206. 207. 209. 217. 219. 220. 227. Jan Anglicky. v. Jan XX. Jan, biskup Bukovccky, 143. 147. Jan, patriarcha Cahrihr. 147. 155. 162. Jan z Janovic (v. Jan z Rein- steina) „kardinál“. 155. 166. 169. Jan z Jenčíkovic. 41. Jan z Jen$teina, arcib. 32. 30. Jan Kassijsky. 48. Jan z Vallenrodu, arcib. Riz- sky. v. Riga. 235. Jan Železný, biskup Litom. 72. 103. 139 180. 218. 220. 225. 227. Janova, Matěj z, 1. 48 154. Jaroslav, biskup Sarept. 4. 20. 35. 46. 104. Jemnist, Mikes Divoky z, v. Di- voký. Jeronym Pražský. 1. 121, 122. 139. 158. 160 175. 176. 181. 191. 192. 198. 199. 222. 227. 228. Jeronym, círk. otec. 49. 51. 52. 116. 160. Jesenice, Jan z, mistr. 406. 47. 57. 74. 78. 80. 81. 107. 113. 128. 132. 139. 152. 155. 158. 160. 162 172. 188. 196. 201. 221. 222. Ješková paní. 201. Jindřich, král. Angl, 57. Jiří (Jiřík) žák Husův. 136. 188 201. Jiří z Poděbrad. 61. I. Illburka, Pita z, 151. : Innocence IV., papeż. 78. 50. 65. | Innocene VIL, papez. 107. Izidor Egyptský. 52. ==. Kačer v. Mařík. Kambrajský, z Alliaku. 58. Kardinál. v. Jan z Reinsteina. Karel IV. 10. 11. 1060. Karlstein. 160. Karthusák jakys, doktor. 158. Kastellsky biskup. v. Bernard. Kato. 16. 165. Katefina Hus. v. lIus. Kbel Jan, inkvis. 4. Kepka. v. Chlum. Каша, Tlavel z, panoś. 35. Knina, Matej z, „otec*. 171. 180. 202. Kolonuy, Odo z, (Columna), kard. 2. 46.47. 59. GO. 74. | Konopišťský, Petr, v. Sternberk. Konrad z Vechty, bisk. Olom. b4. 57; arcib. Pražský 80. 125. 126. 129. Konstantín, řím. císař. 157. 158. 159 182. koranda Václav, kazatel. 61. 108. Kordianský kard. v. Vilém. Kostnice. 10. 50. 57. 65. 78. 79. 80. 107. 108. 112. 125—130. 182. kardinál v. Petr 60. 133. 136. 138—145. 147. 148. 150. 154. 100—163. 165 - 167. 169. 171—178. 175. 176. 181. 190. 192. 194—196. 196. 206. 209. 210. 214. 218. 219. 227. Kostnicky biskup. 179. 175. v. Rótteln. Kozí Hrádok. 70. Krakov. 65. 121. Krakovec, hrad. 79. 152. Kralovec. 40. Kravař, Jindř. z, v. Plumlov. 125. 180.
Strana 243
Kravař, Lacck z, 54. Křišťan z Prachatic. v. Pra- chatic. Kříž, kramář. 31. 199 Krumhardt Jindřich, z We- sterholtz. v. Westerholtz. Krumlov. 50. Kutná Hora. 10. Ta. Labouné, Zdenék z, mistr SO. Lacembok. v. Jindrich z Chlumu. Ladislav, král Apulský. 3. 157. Lamberka, Sokol Jan z, v. Sokol. Landštcina, Jan z, student. 21. 22. 26. 28. 33. Lauf. 137. Lazau, Jindf. Lefl z, v. Left. Lefl, Jindřich. z Lažan (a na Be- chyni) šlechtic. 79. 125. 130. 196. 201. 235. Leštná v. Dubé. Lev III.. papež. 115. 116. Lévův liehoř v. lehoř z Prahy. Liberius, papež-kacíř. 115. 116. Lideř. 235. Lipsko. 10. Litevský kníže v. Vitold. Litice. 61. i Litomy&lsky biskup v. Jan Ze- lezny. Litva. 40. Londyn. 1. 42. Louny. 36. Ludvík, bavorský falckrabě 178. 180. Lysé, Beneš z, v. Beneš. M. Malenic, Michal z, rektor 121. Manétinè, Dohus v. Johannita. 4. Markéta (Margróta). 12. 235. Markéta z Ostrého. 12. Markéta z Peruce. 202. Mařík Kačer, „Mikeska“. 201, 202. 235. 243 Mařík Rvačka, mistr inkvis 4. 105. 106. Martin(ek), mistr, žák Husův. v. Volyň. Matëj z Tuéap. v. Tucap. : Matiás Betlemita. 201. : Míchal de Causis, z Ném. Bro- du, mistr. 3. 72. 73. 76. 78. 81. 108. 139. 140. 142. 144. 147. 148. 154. 155. 157. 162. 179. 182. 187. 190. 214. 215. 216. Mikes Divoký. v. Divoký. : Mikeśka v. Maiik. | Mikuláš z Mikuláš z Prahy (Mikuláš Au- gustinův nebo Bohatý, z Eger- berka a z Okoře na Vožici, nej- vyšší písař zemský. 47. 54. 71. Nuzareta. v. Na- zaret. Mikuláš z Velenovic. v. Vele- novic. Mikuláš ze Všetat. v. Všetat. Milié Jan z Kroměříže. 1. 112 199. Miličína, Mikuláš z, mistr. 69. 201. 202. 235. Mladenovic, Petr z, bakalář, ta- jemník Jana z Chlumu. 137. 151. 154. 157. 164. 170. 176. 177. 178. 181. 185. 186. 190. 195. 222 229. 230. 235. Mnich jakýsi, mistr, zpovědník Husův. 224. Mochova, Anna z, manželka Jana z Ustí. 79. Mülheym, Jan, z Pardubic, rytíř, 31. 199. Můnsternberka, Jan z, profes- sor. 147. Myška, Václav, z Hrádku. 151. 172. 197. N. Näz Jan, kanovnik. 189. 227. Nazareta, Mikuláš, bisknp z, in- kvisitor. 125. Německého Brodu, Míchal z, v. Míchal.
Kravař, Lacck z, 54. Křišťan z Prachatic. v. Pra- chatic. Kříž, kramář. 31. 199 Krumhardt Jindřich, z We- sterholtz. v. Westerholtz. Krumlov. 50. Kutná Hora. 10. Ta. Labouné, Zdenék z, mistr SO. Lacembok. v. Jindrich z Chlumu. Ladislav, král Apulský. 3. 157. Lamberka, Sokol Jan z, v. Sokol. Landštcina, Jan z, student. 21. 22. 26. 28. 33. Lauf. 137. Lazau, Jindf. Lefl z, v. Left. Lefl, Jindřich. z Lažan (a na Be- chyni) šlechtic. 79. 125. 130. 196. 201. 235. Leštná v. Dubé. Lev III.. papež. 115. 116. Lévův liehoř v. lehoř z Prahy. Liberius, papež-kacíř. 115. 116. Lideř. 235. Lipsko. 10. Litevský kníže v. Vitold. Litice. 61. i Litomy&lsky biskup v. Jan Ze- lezny. Litva. 40. Londyn. 1. 42. Louny. 36. Ludvík, bavorský falckrabě 178. 180. Lysé, Beneš z, v. Beneš. M. Malenic, Michal z, rektor 121. Manétinè, Dohus v. Johannita. 4. Markéta (Margróta). 12. 235. Markéta z Ostrého. 12. Markéta z Peruce. 202. Mařík Kačer, „Mikeska“. 201, 202. 235. 243 Mařík Rvačka, mistr inkvis 4. 105. 106. Martin(ek), mistr, žák Husův. v. Volyň. Matëj z Tuéap. v. Tucap. : Matiás Betlemita. 201. : Míchal de Causis, z Ném. Bro- du, mistr. 3. 72. 73. 76. 78. 81. 108. 139. 140. 142. 144. 147. 148. 154. 155. 157. 162. 179. 182. 187. 190. 214. 215. 216. Mikes Divoký. v. Divoký. : Mikeśka v. Maiik. | Mikuláš z Mikuláš z Prahy (Mikuláš Au- gustinův nebo Bohatý, z Eger- berka a z Okoře na Vožici, nej- vyšší písař zemský. 47. 54. 71. Nuzareta. v. Na- zaret. Mikuláš z Velenovic. v. Vele- novic. Mikuláš ze Všetat. v. Všetat. Milié Jan z Kroměříže. 1. 112 199. Miličína, Mikuláš z, mistr. 69. 201. 202. 235. Mladenovic, Petr z, bakalář, ta- jemník Jana z Chlumu. 137. 151. 154. 157. 164. 170. 176. 177. 178. 181. 185. 186. 190. 195. 222 229. 230. 235. Mnich jakýsi, mistr, zpovědník Husův. 224. Mochova, Anna z, manželka Jana z Ustí. 79. Mülheym, Jan, z Pardubic, rytíř, 31. 199. Můnsternberka, Jan z, profes- sor. 147. Myška, Václav, z Hrádku. 151. 172. 197. N. Näz Jan, kanovnik. 189. 227. Nazareta, Mikuláš, bisknp z, in- kvisitor. 125. Německého Brodu, Míchal z, v. Míchal.
Strana 244
244 Norimberk. 126. 137. 138. 139. 141. Norimberský purkrabí v. Frid- rich. Nové Město. 137. O. Ofka. 12. Okofe, z, na Vožici v. Mikuláš z Prahy. | Olbrám ze Škvorce, arcib. 220. Oldřich jakýsi. 178. 221. Olivet, mnich. 25. Olomouc. 67. Olomoucský biskup v. Konrad. Ondřej, kněz. 48. 49. Ondřej Polák, látař. 192. Ondřej. Pražský arcib. 76. „Otec“. 180. 202. 204. „Otec“ v. Matěj z Knína. Origenes. 30. Ostrého, Markéta z, v. Markéta. Ottersdorfu, Sixt z, v. Sixt. =. Páleč Štěpán, mistr. 8. 77. 78. 80. 92. 105. 106. 107. 109—118. 116. 120. 139. 147. 148. 153. 155. 157—160. 162. 165. 166. 171. 178. 179. 182. 186. 187. 190 —192. 201. 207. 214. 222—224. 227. 230. Pardubic, Jan Milneym z, v. Milheym. Paříž. 58. 121. Paschasius Radbertus, ' uditel. 186. Pasov v. Tiem. Pasovat, Ludmila a Kateřina z, 12. Pavel, farář. 140. Peklo Jan, farář. 149 Pernov. 137. Peruce, Markéta z, 202. Petr z Alliaku, kard. Kambraj- A 175. 182. 188. 185. 186. 187. О. círk. Petr, kněz králové. 235. Petr z Uničova, mnich, kazatel Kliment. 147. Petr Konopištský ze Stern- berka v. Sternberk. Petr Lombardský. 36. 112. 122. 204. 222. Petr, opat. 147. Petr z Mladenovic v. Mlade- novic. Petr ze Sepekova v. Sepekova. Petr Stefaneschi ze Sv. An- děla, kard. 3. 74. 76. 81. Petr Štorch z Ovikavy, viz Storch. Petr ze Svojšína, Zmrzlík v. Svojsín. Petr z Valencie v. Valencie. Petr ze Znojma v. Znojma. Petra v. Ríčan. Písa. 6. 60. Plumlova, Jindř. z (z Kravař). 151. 170. 171. 197. Plzeň. 61. 63. Plzně, Prokop z, mistr. 39. 81. 128. Podivína, Mikuláš z, mistr. 149 Podvek, Hroch z, student. 26. Polsko. 40. Polský král v. Vladislav. Polský jakýs doktor. 179. Póta z Častolovic v. Častolo- vice. Praha. 1—4. 10. 14. 18. 20. 86. 45. DO. 54. 56. 57. 61—695. 71. aż 74. 19—81. 87—89 92. 9% 95. 99. 102. 103. 105. 108. 110. 112. 118. 121. 125—126. 130. 182. 181—139. 147. 154. 162. 167. 172. 176. 177. 182. 187. 194 222. Prahy, Pavel z, mistr. 227 Prachatic, Křišťan z, rektor. 80. 107. 108. 110. 112. 113. 116. 117. 119. 139. 154. 160 167. 169. 17C. 172. 177. 213. 235. Prachatic, Míchal z, notář. 35. 201. Prachatic, Mikuláš z. 35. Prachatic, Záviš z, mistr. 14. Prokop z Plzně v. Plzně.
244 Norimberk. 126. 137. 138. 139. 141. Norimberský purkrabí v. Frid- rich. Nové Město. 137. O. Ofka. 12. Okofe, z, na Vožici v. Mikuláš z Prahy. | Olbrám ze Škvorce, arcib. 220. Oldřich jakýsi. 178. 221. Olivet, mnich. 25. Olomouc. 67. Olomoucský biskup v. Konrad. Ondřej, kněz. 48. 49. Ondřej Polák, látař. 192. Ondřej. Pražský arcib. 76. „Otec“. 180. 202. 204. „Otec“ v. Matěj z Knína. Origenes. 30. Ostrého, Markéta z, v. Markéta. Ottersdorfu, Sixt z, v. Sixt. =. Páleč Štěpán, mistr. 8. 77. 78. 80. 92. 105. 106. 107. 109—118. 116. 120. 139. 147. 148. 153. 155. 157—160. 162. 165. 166. 171. 178. 179. 182. 186. 187. 190 —192. 201. 207. 214. 222—224. 227. 230. Pardubic, Jan Milneym z, v. Milheym. Paříž. 58. 121. Paschasius Radbertus, ' uditel. 186. Pasov v. Tiem. Pasovat, Ludmila a Kateřina z, 12. Pavel, farář. 140. Peklo Jan, farář. 149 Pernov. 137. Peruce, Markéta z, 202. Petr z Alliaku, kard. Kambraj- A 175. 182. 188. 185. 186. 187. О. círk. Petr, kněz králové. 235. Petr z Uničova, mnich, kazatel Kliment. 147. Petr Konopištský ze Stern- berka v. Sternberk. Petr Lombardský. 36. 112. 122. 204. 222. Petr, opat. 147. Petr z Mladenovic v. Mlade- novic. Petr ze Sepekova v. Sepekova. Petr Stefaneschi ze Sv. An- děla, kard. 3. 74. 76. 81. Petr Štorch z Ovikavy, viz Storch. Petr ze Svojšína, Zmrzlík v. Svojsín. Petr z Valencie v. Valencie. Petr ze Znojma v. Znojma. Petra v. Ríčan. Písa. 6. 60. Plumlova, Jindř. z (z Kravař). 151. 170. 171. 197. Plzeň. 61. 63. Plzně, Prokop z, mistr. 39. 81. 128. Podivína, Mikuláš z, mistr. 149 Podvek, Hroch z, student. 26. Polsko. 40. Polský král v. Vladislav. Polský jakýs doktor. 179. Póta z Častolovic v. Častolo- vice. Praha. 1—4. 10. 14. 18. 20. 86. 45. DO. 54. 56. 57. 61—695. 71. aż 74. 19—81. 87—89 92. 9% 95. 99. 102. 103. 105. 108. 110. 112. 118. 121. 125—126. 130. 182. 181—139. 147. 154. 162. 167. 172. 176. 177. 182. 187. 194 222. Prahy, Pavel z, mistr. 227 Prachatic, Křišťan z, rektor. 80. 107. 108. 110. 112. 113. 116. 117. 119. 139. 154. 160 167. 169. 17C. 172. 177. 213. 235. Prachatic, Míchal z, notář. 35. 201. Prachatic, Mikuláš z. 35. Prachatic, Záviš z, mistr. 14. Prokop z Plzně v. Plzně.
Strana 245
245 Protiva Jan, farář. 112. 149. Prusko. 40. Přemysl, král. 78. Přibík z Huzny. 26. Přibyslav. 141. Příbrami, Jan z, mistr. 128. Půta z Iliburka v. Illburk. R. Rabšteina, Albr. z, šlechtic. 227. Rabštýn, kůň. 141. Ravenspurk. 140. Reinsteina, Jan z, „kardinál“, mistr. 107. 136 139. 143. 151. 155. 158. 159. 166. 221. 222. Rigy, Jan z, arcib. v. Jan z Val- lenrodu. 176. Risenburka, Rubin z, 227. Robert, bisk. Lincolnský. 76. Rokycan, Simon z, mistr. 20°. 202. Rötteln, Otto z, markrabě, bisk. Kostnický. 174. Roudnice. 39 Rubin v. Risenburk. Rudolf, kurfirst. vévoda. 51. 57. Rvačka v. Mařík. R. Rehof (1. papež). 48. 52. 62. 217. 220. Rehoř XII., papež. 6. 7. 8. 9. 20. 59. 60. 144. 171. Rehoř z Prahy, Lévův, mistr. 201. 202. Řičan, Petra z, 12. 188. 201. 202. Řím. 2. 3. 6. 18. 20. 21. 50. 54. 55. 58. 67. 73. 74. 78. 80. 81. 104. 116. 139 151. 155. 158. Sigmund. v. Zikmund. Silvestr papež. 82. 158. Sixt z Ottersdorfu, kancléř. 11. Skála Libecký, Moravský šlech- tic. 151. Skuoček. 235. Soběslavy, J. ze, v. Jakub. Sokol Jan z Lamberka, šlechtic. 40. Soudný v. Causis. Stanislav ze Znojma v. Znojma. Stibořic, Stibor ze, hrabě. 54. 57. Stojčín Mikuláš, mistr. 155. Stokes Jan, licentiat. 57. 58. Střežka z Čejkovic v. Čej- kovic. Stříbra, ze, v. Jakoubek. Sulka, probošt Chotěšovský. 54. Sulzpach. 137. Svojšína, Petr ze, „Zmrzlík“, minemistr. 54. 178. 234. Sybart, mistr. 121. S Šafhúzy. 172 173. 174. Šimon z Rokycan v. Rokycan. Šimon z Tišnova v. Tišnov. Škopek v. Dubé. Špýr. 141. Šrank. 151. Štěkna Jan, kazatel 111. 112. Štěpán, převor Dolanský. 67. 68. 69. Šternberka. Petr Konopištský ze, šlechtic. 227. Štítného, Anežka ze, 12. Štítného, Tomáš ze, 12. Štokholm. 178. Štorch Petr z Cvikavy, prof. 147. Šváb Oldřich ze Švábenic, maršálek arcib. 128. T. Salava Matěj (?) z Lípy na Skalách čili Katzenšteině. 41. Sareptský bisk. v. Jaroslav. Sepekova, Petr ze, bakalář. 21. 22. 28 33. Tábor. 61. 79. Tachov. 137. Tannenberk pod Grünwal- dem. 40.
245 Protiva Jan, farář. 112. 149. Prusko. 40. Přemysl, král. 78. Přibík z Huzny. 26. Přibyslav. 141. Příbrami, Jan z, mistr. 128. Půta z Iliburka v. Illburk. R. Rabšteina, Albr. z, šlechtic. 227. Rabštýn, kůň. 141. Ravenspurk. 140. Reinsteina, Jan z, „kardinál“, mistr. 107. 136 139. 143. 151. 155. 158. 159. 166. 221. 222. Rigy, Jan z, arcib. v. Jan z Val- lenrodu. 176. Risenburka, Rubin z, 227. Robert, bisk. Lincolnský. 76. Rokycan, Simon z, mistr. 20°. 202. Rötteln, Otto z, markrabě, bisk. Kostnický. 174. Roudnice. 39 Rubin v. Risenburk. Rudolf, kurfirst. vévoda. 51. 57. Rvačka v. Mařík. R. Rehof (1. papež). 48. 52. 62. 217. 220. Rehoř XII., papež. 6. 7. 8. 9. 20. 59. 60. 144. 171. Rehoř z Prahy, Lévův, mistr. 201. 202. Řičan, Petra z, 12. 188. 201. 202. Řím. 2. 3. 6. 18. 20. 21. 50. 54. 55. 58. 67. 73. 74. 78. 80. 81. 104. 116. 139 151. 155. 158. Sigmund. v. Zikmund. Silvestr papež. 82. 158. Sixt z Ottersdorfu, kancléř. 11. Skála Libecký, Moravský šlech- tic. 151. Skuoček. 235. Soběslavy, J. ze, v. Jakub. Sokol Jan z Lamberka, šlechtic. 40. Soudný v. Causis. Stanislav ze Znojma v. Znojma. Stibořic, Stibor ze, hrabě. 54. 57. Stojčín Mikuláš, mistr. 155. Stokes Jan, licentiat. 57. 58. Střežka z Čejkovic v. Čej- kovic. Stříbra, ze, v. Jakoubek. Sulka, probošt Chotěšovský. 54. Sulzpach. 137. Svojšína, Petr ze, „Zmrzlík“, minemistr. 54. 178. 234. Sybart, mistr. 121. S Šafhúzy. 172 173. 174. Šimon z Rokycan v. Rokycan. Šimon z Tišnova v. Tišnov. Škopek v. Dubé. Špýr. 141. Šrank. 151. Štěkna Jan, kazatel 111. 112. Štěpán, převor Dolanský. 67. 68. 69. Šternberka. Petr Konopištský ze, šlechtic. 227. Štítného, Anežka ze, 12. Štítného, Tomáš ze, 12. Štokholm. 178. Štorch Petr z Cvikavy, prof. 147. Šváb Oldřich ze Švábenic, maršálek arcib. 128. T. Salava Matěj (?) z Lípy na Skalách čili Katzenšteině. 41. Sareptský bisk. v. Jaroslav. Sepekova, Petr ze, bakalář. 21. 22. 28 33. Tábor. 61. 79. Tachov. 137. Tannenberk pod Grünwal- dem. 40.
Strana 246
246 Tiem Václav, probošt Pasovský. 3. 112. 139. 143. Tišnova, Šimon z, mistr. 40. 80. 128. 201. 202 Tučap, Matěj z, kněz. 35. Tuliskova, Hanuš z, polský šlechtic. 178. Tuškova, Jan z, student. 35. U. Vít. 189. 231. Vitlín Jan. 201. Vitold, kníže Litev. 121. Vladislav II. (Jagello), král Pol- ský. 40. 41. 65. 66. 121. 178. Voděrad, Václav z, notář. 149. Vojtěch, biskup Pražský. 40. Volyně, Martin(ek) z, mistr. 69. 132. 134. 177. 200. 212. 235. Vožice, Mikuláš z, v. Mik. z Prahy. Vyšehradský děkan v. Jakub. Všetat, Mikuláš ze, plebán. 149. Udine. Tomáš z, rektor v Bo- nonii. 46. Ústí Sezimova, Jan Starší z, 79. W. Waldhauser Konrad, kazatel. 1. Weiden (Vejdy). 137. Westerholz, Jindřich Krumhart z, 24. 29. Václav, Gerarťův z Buřenic, „Králík“, patriarcha Antiochen- ský, probošt Vyšehradský, po- zději biskup Olomoucký. 54. 57. Václav II., král. 141. Václav IV., král. 1. 6. 10. 11. 29. 32. 42. 46. 56. 57. 59. 72. 79. 80 102. 114. 136. 160. 183. 198. 210. Valencie, Petr z, student. 21. 22. 26. 28. 33. Vallenrodu, Jan z, v. Jan z V. a Riga. Vartenberk v. Zvířetic. Vartenberka, Kunka z, 12. Vechty, Konrad z, arcib. v. Kon- rad. Velenovic, Mikuláš z, „Abra- ham“. 4. Vídeň. 121. Viklef Jan. 1—4. 18. 20. 21. 23. 26. 27. 30. 31. 36. 39. 40. 42. 43. 45. 46. 57. 58. 67—69. 91. 105. 112. 114. 116. 120. 121. 129. 149. 153. 158—162. 171. 175. 177. 178. 182. 184. 191. 222. 224. 228. Vilém, mistr Angl. 186. Vilém jakýsi. 17. Vilém, Kordianský kard. 175. Z. Zabarello Frant., kard. Floren- tinský. 50. 59. 74. 177. 187. 202. Záhřeb. 121. Zajíc, Vilém, z Hasenburka a na Libochovicích. 151. 172. 197. Zbislávek. 41. Zbyněk, Zajíc, z Hasenburka, arcib. 1. 2. 3. 4. 6. 7. 18. 20. 21. 23. 24. 25. 27. 28. 29. 30. 31. 33. 34. 36. 39. 40. 45. 46. 54. 56. 59. 60. 72. 73. 103. 104. 160. 182. 220. Zděna. 12. Zderazský křižovník v. Ber- nard. Zderaz, paní ze, 201. Zderazský Bernhard v. Bern- hard. Zdislav z Vartenberka v. Zví- řetic. Zikmund, císař. 11. 42. 54. 57. 65. 66. 114. 121. 125. 130. 132. 13. 136. 138. 140. 142. 147. 148. 150. 152. 160. 169. 172. 173. 175.
246 Tiem Václav, probošt Pasovský. 3. 112. 139. 143. Tišnova, Šimon z, mistr. 40. 80. 128. 201. 202 Tučap, Matěj z, kněz. 35. Tuliskova, Hanuš z, polský šlechtic. 178. Tuškova, Jan z, student. 35. U. Vít. 189. 231. Vitlín Jan. 201. Vitold, kníže Litev. 121. Vladislav II. (Jagello), král Pol- ský. 40. 41. 65. 66. 121. 178. Voděrad, Václav z, notář. 149. Vojtěch, biskup Pražský. 40. Volyně, Martin(ek) z, mistr. 69. 132. 134. 177. 200. 212. 235. Vožice, Mikuláš z, v. Mik. z Prahy. Vyšehradský děkan v. Jakub. Všetat, Mikuláš ze, plebán. 149. Udine. Tomáš z, rektor v Bo- nonii. 46. Ústí Sezimova, Jan Starší z, 79. W. Waldhauser Konrad, kazatel. 1. Weiden (Vejdy). 137. Westerholz, Jindřich Krumhart z, 24. 29. Václav, Gerarťův z Buřenic, „Králík“, patriarcha Antiochen- ský, probošt Vyšehradský, po- zději biskup Olomoucký. 54. 57. Václav II., král. 141. Václav IV., král. 1. 6. 10. 11. 29. 32. 42. 46. 56. 57. 59. 72. 79. 80 102. 114. 136. 160. 183. 198. 210. Valencie, Petr z, student. 21. 22. 26. 28. 33. Vallenrodu, Jan z, v. Jan z V. a Riga. Vartenberk v. Zvířetic. Vartenberka, Kunka z, 12. Vechty, Konrad z, arcib. v. Kon- rad. Velenovic, Mikuláš z, „Abra- ham“. 4. Vídeň. 121. Viklef Jan. 1—4. 18. 20. 21. 23. 26. 27. 30. 31. 36. 39. 40. 42. 43. 45. 46. 57. 58. 67—69. 91. 105. 112. 114. 116. 120. 121. 129. 149. 153. 158—162. 171. 175. 177. 178. 182. 184. 191. 222. 224. 228. Vilém, mistr Angl. 186. Vilém jakýsi. 17. Vilém, Kordianský kard. 175. Z. Zabarello Frant., kard. Floren- tinský. 50. 59. 74. 177. 187. 202. Záhřeb. 121. Zajíc, Vilém, z Hasenburka a na Libochovicích. 151. 172. 197. Zbislávek. 41. Zbyněk, Zajíc, z Hasenburka, arcib. 1. 2. 3. 4. 6. 7. 18. 20. 21. 23. 24. 25. 27. 28. 29. 30. 31. 33. 34. 36. 39. 40. 45. 46. 54. 56. 59. 60. 72. 73. 103. 104. 160. 182. 220. Zděna. 12. Zderazský křižovník v. Ber- nard. Zderaz, paní ze, 201. Zderazský Bernhard v. Bern- hard. Zdislav z Vartenberka v. Zví- řetic. Zikmund, císař. 11. 42. 54. 57. 65. 66. 114. 121. 125. 130. 132. 13. 136. 138. 140. 142. 147. 148. 150. 152. 160. 169. 172. 173. 175.
Strana 247
247 178. 180. 181. 183. 186. 187. 190. 192. 194. 195. 196. 199. 206. 208. 209. 210. 220. 226. 227. 230. 231. 233. 237. Zlatoústý. 63. 76. 217. 220. Zmrzlík v. Svojšín. Znojma, Petr ze, mistr. 80. Znojma, Stanislav ze, mistr. 3. 77. 78. 80. 92. 105. 106. 107. 109. 110. 111. 112. 113. 116. 120. 139. 178. 179. 182. 186. 207. 209. 220. 230. Zvole, Kuneš ze, kanovník. 139. 227. Zvířetic, Zdislav ze, čili z Var- tenberka, mistr. 21. 22. 28. 33. 39. 81. Z. Železný Jan (v. Bradáček) 170. Železný, Jan, biskup Litom. v. Jan Železný. Železná Brada. 168. (v. Bra- dáček. Žižka Jan, z Trocnova, 41. 61. Žofie, králová. 46. 73. 199. 233. 234.
247 178. 180. 181. 183. 186. 187. 190. 192. 194. 195. 196. 199. 206. 208. 209. 210. 220. 226. 227. 230. 231. 233. 237. Zlatoústý. 63. 76. 217. 220. Zmrzlík v. Svojšín. Znojma, Petr ze, mistr. 80. Znojma, Stanislav ze, mistr. 3. 77. 78. 80. 92. 105. 106. 107. 109. 110. 111. 112. 113. 116. 120. 139. 178. 179. 182. 186. 207. 209. 220. 230. Zvole, Kuneš ze, kanovník. 139. 227. Zvířetic, Zdislav ze, čili z Var- tenberka, mistr. 21. 22. 28. 33. 39. 81. Z. Železný Jan (v. Bradáček) 170. Železný, Jan, biskup Litom. v. Jan Železný. Železná Brada. 168. (v. Bra- dáček. Žižka Jan, z Trocnova, 41. 61. Žofie, králová. 46. 73. 199. 233. 234.
Strana 248
OBSAH. Předmluva. A. Listy psané v letech 1408—1412 před vyhnanstvím. Strana 1. Zbyňkovi, arcibiskupovi Pražskému (1488, v červenci) . . . . 4 6 2. témuž (koncem r. 1408) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Veřejný list (1409) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 4. Pannám společně žijícím (?) . . . . . . . . . . . . . . . . 12 5. Mistru Záviši, faráři Prachatickému (kolem r. 1409) . . . . . 14 15 6. Jakémusi soudci nastupujícímu (?) . . . . . . . . . . . . . 7. Jakémusi zemanu (?) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 8. Jakémusi zemanu (1410) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 9. Odvolání k stolici papežské (1410, 25. června) . . . . . . . . 36 10. Lounským (1410) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11. Veřejný list (1410, v červenci) . . . . . . . . . . . . . . . 3. 40 12. Vladislavovi, králi Polskému (1410, po 15. červenci) . . . . . 42 13. Mistru Richardovi Anglickému (1410) . . . . . . . . . . . . 46 14. Jakémusi kazateli (1411, na počátku) . . . . . . . . . . . . 15. Jakémusi mnichu (1411, 18. ledna) . . . . . . . . . . . . . 47 16. Janu Bradáčkovi a Krumlovským (1411, 25. května) . . . . . 50 54 17. Janu XXIII., papeží Římskému (1411, 1. září) . . . . . . . . 57 18. Veřejný list (1411, 13. září) . . . . . . . . . . . . . . . . 59 19. Sboru kardinálů církevních (1411, v září) . . . . . . . . . . 60 20. Plzeňským (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 21. Vladislavovi, králi Polskému (1412, 10. června) . . . . . . . 22. Bratřím kláštera Dolanského na Moravě (1412) . . . . . . . 67 20
OBSAH. Předmluva. A. Listy psané v letech 1408—1412 před vyhnanstvím. Strana 1. Zbyňkovi, arcibiskupovi Pražskému (1488, v červenci) . . . . 4 6 2. témuž (koncem r. 1408) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3. Veřejný list (1409) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 4. Pannám společně žijícím (?) . . . . . . . . . . . . . . . . 12 5. Mistru Záviši, faráři Prachatickému (kolem r. 1409) . . . . . 14 15 6. Jakémusi soudci nastupujícímu (?) . . . . . . . . . . . . . 7. Jakémusi zemanu (?) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 8. Jakémusi zemanu (1410) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 9. Odvolání k stolici papežské (1410, 25. června) . . . . . . . . 36 10. Lounským (1410) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11. Veřejný list (1410, v červenci) . . . . . . . . . . . . . . . 3. 40 12. Vladislavovi, králi Polskému (1410, po 15. červenci) . . . . . 42 13. Mistru Richardovi Anglickému (1410) . . . . . . . . . . . . 46 14. Jakémusi kazateli (1411, na počátku) . . . . . . . . . . . . 15. Jakémusi mnichu (1411, 18. ledna) . . . . . . . . . . . . . 47 16. Janu Bradáčkovi a Krumlovským (1411, 25. května) . . . . . 50 54 17. Janu XXIII., papeží Římskému (1411, 1. září) . . . . . . . . 57 18. Veřejný list (1411, 13. září) . . . . . . . . . . . . . . . . 59 19. Sboru kardinálů církevních (1411, v září) . . . . . . . . . . 60 20. Plzeňským (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 21. Vladislavovi, králi Polskému (1412, 10. června) . . . . . . . 22. Bratřím kláštera Dolanského na Moravě (1412) . . . . . . . 67 20
Strana 249
249 Strana 23. Mistrům Martinovi a Mikuláši z Miličína (1412) . . . . . . . 69 24. Nejvyššímu sboru soudců království Českého (1412, v prosinci) 71 25. Odvolání z rozsudku Římského papeže k Ježíši Kristu (na konci r. 1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 B. Listy psané v letech 1412—1414 z vyhnanství. 81 26. Pražanům (1412, v listopadu) . .. . . . . . . . . . . . . . 27. Týmž (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 28. Týmž (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 92 29. Týmž (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30. Věrným Čechům (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 31. Pražanům (1412, v prosinci) . . . . . . . . . . . . . . . . 95 97 32. Týmž (1412, 25. prosince) . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 33. Týmž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 34. Týmž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35. Synodu Pražskému (1413, v únoru) . . . . . . . . . . . . . 102 36. Témuž (1413, v únoru) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 37. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení v Praze (1413) 107 38. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 39. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 10. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 41. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 42. M. Janu Sybartovi na universitě Vídeňské (1413, 1. července). 121 13. Pražanům (1414) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 C. Listy psané od srpna až do konce r. 1414. 44. Veřejný list (1414, 26. srpna) . . . . . . . . . . . . . . . 126 45. Veřejný list (1414, 26. srpna) . . . . . . . . . . . . . . . 127 46. Veřejný list (1414, 30. srpna) . . . . . . . . . . . . . . . 128 47. Zikmundovi, králi Římskému a Uherskému (1414, 1. září) . . 130 48. Českým přátelům při počátku cesty do Kostnice (1414, 10. října) 132 49. Mistru Martinovi, žáku svému (1414, 10. října) . . . . . . . 131 50. Českým přátelům (1414, 20. října) . . . . . . . . . . . . . 136 51. Týmž (1414, 4. listopadu) . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 52. Týmž (1414, 6. listopadu) . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 53. Věrným Čechům (1414, 16. listopadu) . . . . . . . . . . . . 143
249 Strana 23. Mistrům Martinovi a Mikuláši z Miličína (1412) . . . . . . . 69 24. Nejvyššímu sboru soudců království Českého (1412, v prosinci) 71 25. Odvolání z rozsudku Římského papeže k Ježíši Kristu (na konci r. 1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 B. Listy psané v letech 1412—1414 z vyhnanství. 81 26. Pražanům (1412, v listopadu) . .. . . . . . . . . . . . . . 27. Týmž (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 28. Týmž (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 92 29. Týmž (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30. Věrným Čechům (1412) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 31. Pražanům (1412, v prosinci) . . . . . . . . . . . . . . . . 95 97 32. Týmž (1412, 25. prosince) . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 33. Týmž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 34. Týmž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35. Synodu Pražskému (1413, v únoru) . . . . . . . . . . . . . 102 36. Témuž (1413, v únoru) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 37. M. Křišťanu z Prachatic, rektoru vysokého učení v Praze (1413) 107 38. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 39. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 10. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 41. Témuž (1413) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 42. M. Janu Sybartovi na universitě Vídeňské (1413, 1. července). 121 13. Pražanům (1414) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 C. Listy psané od srpna až do konce r. 1414. 44. Veřejný list (1414, 26. srpna) . . . . . . . . . . . . . . . 126 45. Veřejný list (1414, 26. srpna) . . . . . . . . . . . . . . . 127 46. Veřejný list (1414, 30. srpna) . . . . . . . . . . . . . . . 128 47. Zikmundovi, králi Římskému a Uherskému (1414, 1. září) . . 130 48. Českým přátelům při počátku cesty do Kostnice (1414, 10. října) 132 49. Mistru Martinovi, žáku svému (1414, 10. října) . . . . . . . 131 50. Českým přátelům (1414, 20. října) . . . . . . . . . . . . . 136 51. Týmž (1414, 4. listopadu) . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 52. Týmž (1414, 6. listopadu) . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 53. Věrným Čechům (1414, 16. listopadu) . . . . . . . . . . . . 143
Strana 250
250 D. Listy psané v Kostnici 1415 z vězení kláštera Domlnikánského. Strana 54. Pražanům (1415, 19. ledna) . . . . . . . . . . . . . . . . 148 55. P. Janu z Chlumu (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 56. Témuž (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 57. Petrovi z Mladenovic (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . 154 58. Janu z Chlumu (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 59. Témuž (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 60. Přátelům svým v Kostnici (1415) . . . . . . . . . . . . . . 160 61. Janu z Chlumu (1415) . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . 163 62. Janu z Chlumu (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 63. Svým přátelům (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 64. Janu z Chlumu (1415, 4. března) . . . . . . . . . . . . . . 169 65. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 20. březnu) . . . . . . . 171 66. Týmž (1415, 24. března) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 E. Listy psané v Kostnici v měsíci červnu 1415 z vězení v klášteře bosáckém. 67. Petrovi z Mladenovic (1415, před 5. červnem) . . . . . . . . 176 68. Přátelům svým v Kostnici (1415, 5. června) . . . . . . . . . 178 69. Janu z Chlumu (1415, 6. června) . . . . . . . . . . . . . . 180 70. Přátelům svým v Kostnici (1415, 7. června) . . . . . . . . . 181 71. Janu z Chlumu (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . 186 72. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 8. červnu) . . . . . . . 189 73. Týmž (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 74. Jindřichu Škopkovi z Dubé (1415, 9. června) . . . . . . . . 192 75. Témuž (1415, 9. června) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 76. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 8. červnu) . . . . . . . 194 77. Veškerému národu českému (1415, 10. června) . . . . . . . . 196 78. Jindřichu Škopkovi z Dubé (1415, 13. června) . . . . . . . . 199 79. M. Martinovi, žáku svému (1415, 16. června) . . . . . . . . 200 80. „Otci“ (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . . . . . 202 81. Témuž (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . . . . . 204 82. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 18. červnu) . . . . . . . 206 83. Týmž (1415, 21. června) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 84. Havlíkovi, kazateli v Betlémě (1415, 21. června) . . . . . . . 210 85. Jakémusi knězi (r. ?) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 86. M. Křišťanovi (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
250 D. Listy psané v Kostnici 1415 z vězení kláštera Domlnikánského. Strana 54. Pražanům (1415, 19. ledna) . . . . . . . . . . . . . . . . 148 55. P. Janu z Chlumu (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . 150 56. Témuž (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 57. Petrovi z Mladenovic (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . 154 58. Janu z Chlumu (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 59. Témuž (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 60. Přátelům svým v Kostnici (1415) . . . . . . . . . . . . . . 160 61. Janu z Chlumu (1415) . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . 163 62. Janu z Chlumu (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 63. Svým přátelům (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 64. Janu z Chlumu (1415, 4. března) . . . . . . . . . . . . . . 169 65. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 20. březnu) . . . . . . . 171 66. Týmž (1415, 24. března) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 E. Listy psané v Kostnici v měsíci červnu 1415 z vězení v klášteře bosáckém. 67. Petrovi z Mladenovic (1415, před 5. červnem) . . . . . . . . 176 68. Přátelům svým v Kostnici (1415, 5. června) . . . . . . . . . 178 69. Janu z Chlumu (1415, 6. června) . . . . . . . . . . . . . . 180 70. Přátelům svým v Kostnici (1415, 7. června) . . . . . . . . . 181 71. Janu z Chlumu (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . 186 72. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 8. červnu) . . . . . . . 189 73. Týmž (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . . . . . . 190 74. Jindřichu Škopkovi z Dubé (1415, 9. června) . . . . . . . . 192 75. Témuž (1415, 9. června) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 76. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 8. červnu) . . . . . . . 194 77. Veškerému národu českému (1415, 10. června) . . . . . . . . 196 78. Jindřichu Škopkovi z Dubé (1415, 13. června) . . . . . . . . 199 79. M. Martinovi, žáku svému (1415, 16. června) . . . . . . . . 200 80. „Otci“ (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . . . . . 202 81. Témuž (1415, po 8. červnu) . . . . . . . . . . . . . . . . 204 82. Přátelům svým v Kostnici (1415, po 18. červnu) . . . . . . . 206 83. Týmž (1415, 21. června) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 84. Havlíkovi, kazateli v Betlémě (1415, 21. června) . . . . . . . 210 85. Jakémusi knězi (r. ?) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 86. M. Křišťanovi (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
Strana 251
151 Strana 87. Přátelům svým v Kostnici (1415, 23. června) . . . . . . . . 214 88. Věrným Čechům (1415, 24. června) . . . . . . . . . . . . . 217 89. Přátelům svým v Kostnici (1415, 24. června) . . . . . . . . 220 90. Týmž (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 91. Věrným Čechům (1415, 26. června) . . . . . . . . . . . . . 225 92. Týmž (1415, 27. června) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 93. Obci vysokého učení Pražského (1415, 27. června) . . . . . . 229 94. Václavu z Dubé a Janu z Chlumu (1415, na konci června) . . 230 95. Janu z Chlumu (1415, 29. června) . . . . . . . . . . . . . 231 96. Václavu z Dubé (1415, 29. června) . . . . . . . . . . . . . 233 97. Přátelům svým v Čechách (1415, 29. června) . . . . . . . . 234 98. Poslední osvědčení dané sboru (1415, 1. července) . . . . . . 235 F. DOSIOv. Úkazatel.
151 Strana 87. Přátelům svým v Kostnici (1415, 23. června) . . . . . . . . 214 88. Věrným Čechům (1415, 24. června) . . . . . . . . . . . . . 217 89. Přátelům svým v Kostnici (1415, 24. června) . . . . . . . . 220 90. Týmž (1415) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222 91. Věrným Čechům (1415, 26. června) . . . . . . . . . . . . . 225 92. Týmž (1415, 27. června) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227 93. Obci vysokého učení Pražského (1415, 27. června) . . . . . . 229 94. Václavu z Dubé a Janu z Chlumu (1415, na konci června) . . 230 95. Janu z Chlumu (1415, 29. června) . . . . . . . . . . . . . 231 96. Václavu z Dubé (1415, 29. června) . . . . . . . . . . . . . 233 97. Přátelům svým v Čechách (1415, 29. června) . . . . . . . . 234 98. Poslední osvědčení dané sboru (1415, 1. července) . . . . . . 235 F. DOSIOv. Úkazatel.
Strana 252
CHYBY : Na str. 6. má státi: povýšení místo pevýšení. 6 „ „ neshodu místo nehodu. „ „ „ „ 33. „ „ Jan, Beneš místo Jan Beneš. „ a spásy místo o spásy. „ „ 56. „ „ „ 104. pozn. 10. má státi: vyznání místo vyzvání. „ „ 166. „ 9. „ „ 57. pozn. 8. místo pozn. 7. 2. „ 172. „ „ z Chlumu místo z Dubé. „ „ „ a 178. má státi: Garbova místo Grabova. „ » 180. pozn. 4. má státi: Fridrich místo Jindřich. 57. pozn. 7. místo pozn. 6. „ „ „ 192. „ 6. „ **
CHYBY : Na str. 6. má státi: povýšení místo pevýšení. 6 „ „ neshodu místo nehodu. „ „ „ „ 33. „ „ Jan, Beneš místo Jan Beneš. „ a spásy místo o spásy. „ „ 56. „ „ „ 104. pozn. 10. má státi: vyznání místo vyzvání. „ „ 166. „ 9. „ „ 57. pozn. 8. místo pozn. 7. 2. „ 172. „ „ z Chlumu místo z Dubé. „ „ „ a 178. má státi: Garbova místo Grabova. „ » 180. pozn. 4. má státi: Fridrich místo Jindřich. 57. pozn. 7. místo pozn. 6. „ „ „ 192. „ 6. „ **
- I: Array
- V: Array
- 1: Array
- 239: Array
- 248: Array
- 252: Array