Strana I
ČASOPIS ARCHIVNÍ ŠKOLY REDIGUJÍ GUSTAV FRIEDRICH A JAN BEDŘICH NOVÁK. ROČNÍK VII. V PRAZE 1930 NÁKLADEM STÁTNÍ ARCHIVNÍ ŠKOLY, PRAHA II, BREDOVSKÁ 6.

Strana 30
Výmarský zlomek register Karlových. Z register Karla IV. jest dávno znám objemný rukopis zacho- vaný v hlavním státním archivu v Drážďanech. Vydal jej již r. 17342 Adam Fr. Glafey, v novější době pak Th. Lindner, H. Bresslau a G. Seeliger podrobně o něm pojednali.1) Roku 1920 uveřejnil L. Gross dva listy register Karlových, které nově nalezl ve státním archivu vídeňském.2) V rukopise drážďanském jsou listiny z let 1360 a 1361, zlomek vídeňský obsahuje listiny z března a dubna roku 1348. Z registraturních poznámek na listinách i z dokladů jiných jest arci zřejmo, že registra v kanceláři Karlově vedena byla od let čtyři- cátých po celou dobu jeho vlády.3) Bylo tudíž možno doufati, že se podaří i mimo zlomky dosud známé nalézti některé pozůstatky register Karlových. R. 1928 nalezl jsem neznámý takový zlomek ve Výmaru ve společném archivu saských Arnoštovců.4) 1) Adam Fr. Glafey, Anecdotorum S. R. I. historiam ac ius pu- blicum illustrantium collectio; Th. Lindner, Das Urkundenwesen Karls IV., 1882 str. 155 a. d.; Harry Bresslau, Aus Archiven und Bibliotheken, Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde roč. XI., 1885 str. 95 a d.; Gerhard Seeliger, Die Registerführung am deutschen Königshof bis 1493, Mitteilungen des Institutes für Oester- reichische Geschichtsforschung, Ergbd. III., 1890—1894 str. 238 a d. 2) Ein Fragment eines Registers Karls IV. aus dem Jahr 1348, Neues Archiv sv. 43., 1920 str. 579 a d. Srv. též H. Zatschek, Studien zur mittel- alterlichen Urkundenlehre. Konzept, Register und Briefsammlung, Schriften der Philosophischen Fakultät der Deutschen Universität in Prag sv. 4., 1929 str. 110. 3) Lindner uv. kn. str. 108 a d. Viz též A. Sedláčka, Zbytky re- gister králův římských a českých z let 1361—1480 (Histor. Archiv Čes. Akademie čís. 39, 1914) a Jar. Čelakovského, O domácích a cizích re- gistrech, zvláště o registrech české a jiných rakouských dvorských kan- celáří (Rozpravy Král. spol. nauk r. VII. sv. 3., 1890). 4) Řediteli výmarského archivu A. Tilleovi i ostatním archivářům jsem zavázán díky za laskavost, s níž podporovali mé badání Jejich ochotě vděčíme i fotografie, které jsou připojeny k tomuto článku.

Strana 31
Výmarský zlomek register Karlových. 31 Jest to papírový list 40 cm z výše a 30 cm z šíře. Papír má filigrán, jejž tvoří dva kruhy nad sebe postavené a spojené příčnou čarou tak, že čára spojuje průměry obou kruhů. Průměr kruhů jest asi 3 cm a kruhy jsou asi 3 cm vzdáleny.1) Obrazec jest poněkud kosmo postaven, počíná 15 cm od horního okraje a končí 151/2 cm od okraje dolního. List jest chován mezi opisy čtrnáctého věku, stará signatura byla Reg. C. pag. 243, nová „Urkundenabschriften 1354—1392, Heft 3., Blatt 9.“ Na připojeném listě čteme označení „Auszüge aus Urkunden und Mandaten Karls IV.“ Tak označil tuto archivalii kterýsi výmarský archivář, který před lety archiv pořádal a regestoval. Do Výmaru přijel jsem, hledaje látku pro VI. svazek našich Regest. List s „výtahy“ z listin Karlových vzbudil ovšem můj zájem, a bylo záhy patrno, že list zájmu toho zasluhuje. Podává dvanáct listin Karlových a začátek listiny třinácté. Jest patrno, že list byl součástí většího celku, neboť poslední listina není dopsána a prvá odkazuje datem k tomu, co bylo zapsáno před ní. Praví se: „Datum Wrat. ut supra XIX kalendas ianuarii, regnorum etc.“ — Druhá listina je datována „Der geben ist ze Breczlaw anno..LIX in festo Circum- cisionis Domini, regnorum etc.“ U třetí listiny jest datum vynecháno. Čtvrtá má datum zachováno: „Geben zu Brezla nach Cristus geburt drewczenhundert iar dornach in dem newnundfunfezigstem iare am nehsten samztage nach dem iarstage, unsir reiche in dem drewczen- den und dez keisertums in dem vierden iare.“ V páté listině jest jen odkaz: „Datum ut supra immediate.“ Listina šestá má datum, které jest zčásti nečitelno. Čteme jen „Geben zu Prezla nach Cristus geburt etc. LIX feria IIII post...“ Další čtyři zápisy praví jen „ut supra“. Listina jedenáctá: „Datum Wrat. die VI mensis ianuarii“, dvanáctá „Datum Wrat. ut supra“ a opis třinácté, jak již řečeno, jest neúplný. Listiny datované náleží do počátku roku 1359. Do které doby náleží listiny ostatní? Listinu, která jest přepsána na místě prvém, znal již Sommersberg a z nejstaršího kopiáře olešnického znova ji vydali Grünhagen-Markgraf.2) Rok, který ve zlomku výmarském 1) Srv. podobný filigrán u C. M. Briqueta, Les filigranes. Diction- naire historique des marques du papier (vyd. 2., 1923) čís. 3200. 2) Sommersberg, Scriptores rerum Silesiacarum sv. I., str. 806 čís.

Strana 32
32 B. Mendl: schází, jest rok 1358. Listina byla vydána 14. prosince 1358. Listina, přepsaná na místě třetím, byla kdysi chována ve slezské Středě. Nyní jest originál ztracen. Opis ve sbírce Jana Heynea „Urkunden- Sammlung zur Geschichte der Stadt Neumarkt“1) má letopočet 1348. Ježto se však zároveň praví: „undecima indiccione — — regnorum nostrorum anno tredecimo, imperii vero quarto", jest zřejmo, že lis- tina jest z roku 1358. Byla dána 27. prosince 1358. Listina, přepsaná na místě šestém, jest uchována ve státním archivu ve Štutgartě. Datum, jež ve zlomku výmarském jest zkomoleno, zní v originále „an der nechsten mitwoch nach des iars tage“, listina byla vy- dána 2. ledna 1359.2) V archivu štutgartském chovají také originál listiny, jež ve zlomku výmarském přepsána jest na místě posledním a neúplně. Z originálu se dovídáme, že listina byla dána 6. ledna 1359. Tak možno tedy datovati veškeré listiny, jichž datum ve zlomku výmarském schází. Zachovaly se však i některé originály listin, které ve zlomku výmarském datovány jsou jen odkazem „ut supra“. Listina šestá dána jest 2. ledna, u listiny sedmé praví se ve zlomku výmarském „ut supra“, ale podle originálu v městském archivu v Ulmu nebyla listina dána ve středu 2., nýbrž teprve v sobotu 5. ledna.3) Listina osmá jest dána rovněž 5. ledna, listinu devátou — ač se i u ní opakuje „ut supra“, — nutno podle Hubero- vých Regest klásti opět k 2. lednu. Tyto rozdíly jsou důkazem, že na odkazy „ut supra“ nelze spoléhati doslova. Jak tyto roz- díly vysvětliti, o tom bude promluveno níže. Zatím stačí říci, že listiny přepsané na listě výmarském, pokud jsou tam datovány i pokud se podařilo datum zjistiti jinde, náleží do doby od 14. pro- since 1358 do 6. ledna 1359. Vydavatelem všech listin jest Karel, příjemci jsou různí. Jest zřejmo, že list výmarský byl částí většího celku, ale celkem tím nemohl býti kopiář privilegií, jímž by některý příjemce byl po- 31, C. Grünhagen—H. Markgraf, Lehns- und Besitzurkunden Schlesiens und seiner einzelnen Fürstentümer im Mittelalter sv. II. (Publicationen aus den k. Preussischen Staatsarchiven sv. XVI., 1883), str. 431 čís. 21. 1) Opis ze sbírky Heyneovy poskytl mi laskavě p. farář M. Fels. 2) Užívám fotografií, jež mi byly opatřeny ze Štutgartu prostřednictvím ředitelství virtemberského státního archivu. 3) Také archivu města Ulmu vděčím za fotografie i zprávy.

Strana 33
Výmarský zlomek register Karlových. 33 jišťoval svá práva. Marně hledali bychom mezi příjemci listin osobu, která by měla zájem přepsati si list o sporu mezi olešnickým a těšínským vévodou, listinu danou ve prospěch vévody rakouského, listinu o nadání kostela ve slezské Středě atd. Žádný příjemce nemohl ani míti vědomosti o listinách, které zároveň nebo skoro zároveň byly rozeslány do různých částí Říše: do Čech, do Slezska. do Alsaska, do Švábska atd. Vědomost o všech těchto listinách mohli míti jen v kanceláři vydavatele samého. Jen v Karlově kan- celáři mohli věděti, že list o sporu obou vévod slezských byl vy- hotoven ve dvou exemplářích, že listiny téhož znění jako Šletštat obdrželo jedenáct měst jiných atd. Nutno se tudíž domnívati, že písemnost, jejímž zlomkem jest list výmarský, vznikla v kanceláři Karlově. Zbývá jen rozhodnouti, jakého druhu písemnost to byla. List výmarský nepodává doslovných opisů. Listiny jsou rozma- nitým způsobem zkracovány. Invokace, intitulace, promulgace, kor- roborace, datum, stereotypní části listiny jsou zkracovány, buď všechny nebo některé. Nejsou všechny listiny zkracovány stejně, ale vždy je zřejmo, že písaři na doslovném znění nezáleželo. Někdy jest obsah listiny podán jen narativně: „Item dominus imperator “ Jindy počal dat Ruperto Swynie theloneum in Trutenow— písař podle listiny: „Wir Karl etc.“, ale přestal opisovati a pokra- čoval ve třetí osobě „Dominus imperator decrevit, quod civitatibus Sweuie non debeat impedicio fieri in iudicio — “. Že písaři na věcném obsahu záleželo především, patrno i z poznámek, které jsou zapsány na okraji. Vytýkají heslem obsah listiny, po př. pří- jemce. Měly sloužiti tomu, kdo by podle hesel těch v budoucnosti listiny vyhledával. Věcné odkazy mohly ovšem sloužiti jen tomu, komu záleželo hlavně na věcném obsahu. V čele prvé stránky čteme „annus quinquages“, ostatní nápis schází. Jest doplniti „quinquagesimus octavus" či spíše „quinquagesimus nonus“. Podle označení toho měla býti vyhledána stránka, na níž zapsány byly listiny z konce 1358 a počátku 1359. Nápis ten měl smysl jen tenkráte, byly-li v témže rukopise zapsány listiny z několika let. Vše to naznačuje, že tu máme zlomek knihy, do níž v kanceláři postupně zapisovali listiny, které z kanceláře vycházely. Knihou tou byla registra. Výmarský list jest tedy podobně jako zlomek

Strana 34
34 B. Mendl: vídeňský a rukopis drážďanský částí kancelářských register Kar- lových. Řeknu hned přesněji: jest částí týchž register, jichž větší částí jest rukopis drážďanský. Na obalu drážďanského rukopisu1) čteme vedle původního již nečitelného nápisu: „Registrum registrandorum Karoli quarti, da- rinne keyserliche privilegia, lehenbrive und andere vil handell latey- nisch und deutsch registrirt seyn.“ „1358, 1359, 1360, 1361.“ To bylo k původnímu nápisu v šestnáctém století připsáno, letopočty snad ještě později. Když Glafey r. 1734 rukopis vydal, vynechal v úvodě letopočty 1358 a 1359. Učinil tak zajisté proto, že ruko- pis, jak byl tenkráte zachován, měl jen listiny z let 1360 a 1361. List, který paginace rukopisu drážďanského jako prvý počítá, po- dává listinu z 10. ledna 1360. Není však těžko se přesvědčiti, že nápis na obalu byl přesto správný a že prvá část rukopisu byla vytržena. Na fol. 17. stojí: „quere supra in nono folio huius registri privi- legium comitis Tervisii.“ Již Seeliger dokázal přesvědčivě, že od- kazem tím míněna jest listina z 1. října 1358.2) Byla-li ta listina na devátém listě register, jest zřejmo, že registra počínala uprostřed roku 1358 a že list výmarský byl jejich součástí. Seeliger počítal, že z drážďanského rukopisu schází asi prvých sedmdesát listů, na nichž byly listiny od poloviny 1358 do konce 1359. Na zachova- ných 78 listech jsou listiny od počátku 1360 do července 1361.3) Výpočet ten jest arci jen hypotetický. Za jisté naproti tomu možno považovati, že starý nápis odpovídal skutečnosti a že v registrech byly listiny od roku 1358, tudíž také list výmarský. Není těžko vysvětliti, jak se list do Výmaru dostal. Archiv dráž- ďanský i výmarský mají společný základ. Když se r. 1487 dělily starší arnoštovská a mladší albertovská linie saská, zůstal archiv majetkem společným. Společný archiv byl od r. 1554 uložen ve věži zámku wittenberského a tam zůstal do r. 1802. Tenkráte byly archivalie rozděleny, největší část byla odvezena do Drážďan, menší 1) Rukopis má signaturu: 1314b. Laskavostí ředitelství hlavního stát- ního archivu v Drážďanech mohl jsem rukopis v Drážďanech důkladně prohlédnouti i opatřiti jeho fotografie pro náš historický ústav. 2) Regesta imperii VIII 3160, 2845. 3) Na fol. 4 a j. objevují se arci listiny z doby před r. 1360.

Strana 35
Výmarský zlomek register Karlových. 35 se dostala do Výmaru jako společný majetek Arnoštovců a jest ulo- žena při tamním státním archivu durynském. Nejlepší znatel dráž- ďanského archivu Woldemar Lippert praví, že archiv r. 1802 dělen byl dosti libovolně.1) Tak se stalo, že do Výmaru zabloudil list z rukopisu, jehož větší část je v Drážďanech. Registra, jejichž zlomek nalezl Gross ve Vídni, byla pergame- nová, rukopis drážďanský jest papírový, list výmarský rovněž. Papír arci se neshoduje, filigránu, který byl shora popsán, v Drážďanech nenalézáme. Nemá to však důležitosti, v rukopise drážďanském jest papír různý, napočítal jsem alespoň čtvero filigránů zcela různých.2) Důležito naproti tomu jest, že se výmarský list s drážďanským ruko- pisem co do rozměrů shoduje. List výmarský jest 30 cm zšíři a 40 cm zvýši, šíře drážďanských register jest přibližně stejná, vět- šina folií jest 41 cm vysoká, ale prvá folia mají jen 40 cm zvýši, tedy právě tolik jako list výmarský. A nejen rozměry odpovídá list výmarský rukopisu drážďan- skému, také ráz register byl na konci r. 1358 týž jako na počátku r. 1360. Postihneme jen drobné rozdíly. Takovým rozdílem jest, že výmarský list má u každého kusu současnou marginální poznámku; jen u poslední listiny poznámky takové není, ale listina nebyla na foliu tom dopsána a snad byla poznámka na listě následujícím. Nehledíme-li tedy k této výjimce, můžeme tvrditi, že r. 1358—1359 registrátor Karlův sám hleděl k tomu, aby listiny byly po straně ozna- čeny. V letech 1360 a 1361 se tak vždy nedálo, a jest přemnoho folií, na nichž teprve později v šestnáctém století byli vyznačováni pří- jemci po př. i obsah listin. Po té stránce zdá se tedy, že registra r. 1358 byla vedena pečlivěji. Na listě výmarském byl vyznačen také leto- počet, v drážďanském toho není. Ani na listě 64. není vyznačen letopočet, třebaže se na listě tom s vánocemi 1360 počíná počítati rok 1361. 1) Das Sächsische Hauptstaatsarchiv. Sein Werden und Wesen, 1922. 2) Na fol. 10. a 16. jest filigrán výmarskému podobný, jsou to dva kruhy, ale rozměry jsou jiné a břevno kruhy protíná, srv. Briquet tamže 3201. Na fol. 1., 3., 5., 7., pak 17., 18., 21., 22. jest pták, na 11. a 13. meč, na 24., 26., 29., 30., 32. jest opět pták, na fol. 34. a dalších jest kruh, z něhož vychází přímka zakončená hvězdou, srv. Briqueta čís. 3053 (přímka na rozdíl od filigránu u Briqueta zobrazeného vychází až z obvodu kruhu). 3*

Strana 36
36 B. Mendl: Ze zachovaných originálů dovídáme se jména registrátorů. Na šesté, sedmé a osmé listině jest na rubu zapsáno „R(egistratum) Hertwicus“, na rubu listiny poslední „R(egistratum) Miliczius“. Praví se arci „Registratum“, nikoli „Registravit“. Kancelářská poznámka praví, že listina byla do register zapsána, nikoli že by ji nutně byl zapsal registrátor sám. Přesto není bez zajímavosti, že listiny šestá až osmá byly registrovány jinou rukou než listina poslední. Upo- zorňuji na odchylné tvary jednotlivých písmen: S v listině šesté až osmé, v poslední, S v listině šesté až osmé, v poslední, a j. Také celkový ráz písma jest jiný; listina šestá až osmá byly přepsány hustším a drobnějším písmem než listina poslední. Ježto listiny ově- řené různými registrátory byly přepsány různou rukou, jest na snadě domnívati se, že listinu šestou až osmou vskutku přepsal Hertvík sám, poslední pak Milíč. Podobně přiřkli bychom Hertvíkovi i ostatní listiny přepsané rukou prvou, kdežto zejména kvitance alsaských měst na stránce prvé vykazuje charakteristické znaky ruky druhé. Arci vše to má jen hypotetický základ. Přihází se, že listiny vydané v několika originálech mají na různých originálech registraturní poznámky od různých registrátorů, ač do register byly zapsány nepochybně jen jednou.1) Tudíž nelze tvrditi, že by jméno regi- strátorovo značilo nutně toho, kdo vlastní rukou do register za- pisoval. Značilo spíše toho, kdo dozíral, zda listina byla zapsána. Ze zlomku výmarského zdá se arci vyplývati, že písaři register a registrátoři v tomto případě byly osoby identické. Avšak zlomek jest příliš skrovný a srovnávacího materiálu příliš málo, než abychom mohli dospěti k poznatkům nepochybným. Nedospělo se k nim, jak známo, dosud ani u nepoměrně rozsáhlejšího rukopisu dráž- ďanského. To ostatně zlomek výmarský má s rukopisem drážďan- ským společné, že do register zapisovali promiscue písaři různí.2) Shod, které postihujeme mezi registry let 1360 a 1361 a nově na- lezeným zlomkem, jest ještě více. Registra, jež nalezl Gross ve Vídni, obsahují jen listiny, které vydal Karel jakožto král český. To vede k domněnce, že tenkráte, r. 1348, byly v kanceláři Karlově věci 1) Lindner uv. kn. str. 167, jiný doklad uvádím sám: Z archivních cest, Čas. Archivní školy sv. IV. str. 120. 2) O drážďanském rukopise Lindner uv. kn. str. 157, 158.

Strana 37
Výmarský zlomek register Karlových. 37 říšské a věci české registrovány odděleně. O letech 1360 a 1361 jest naproti tomu zjevno, že věci říšské i české přepisovány byly do register společných. Tak jest tomu i ve zlomku výmarském. Prvá listina a třetí dány jsou z královské moci české, druhá jest kvitance na říšskou daň atd. Podobně jako roku 1360 a 1361 i v letech 1358 a 1359 do register zapisovány byly listiny různé. Ve zlomku výmarském vedle privilegií objevují se i kvitance, mandát a j. Arci zdá se, že veškeré listiny registrované ve zlomku výmarském byly vydány pod pečetí majestátu. O většině listin jest to zjevno ze zachovaných originálů nebo opisů, u ostatních lze se toho dohadovati, neboť i kvitance byly dávány pod pečetí majestátu. Listiny přepsané ve zlomku výmarském byly vydány v době od 14. prosince 1358 do 6. ledna 1359. Podobně jako v rukopise drážďanském ani v nově nalezeném zlomku není zachován přesný sled časový. Listina třetí náleží časově před druhou atd. Že v re- gistrech nebyl zachováván chronologický sled, tím lze i vysvětliti, že ve zlomku nejsou všecky listiny Karlovy, které v druhé polo- vině prosince roku 1358 byly vydány.1) Důležitější je, že registrátor nejen neřadil listin do přesného časového sledu, nýbrž patrně ani nevěděl, kdy přesně listina byla vydána. Viděli jsme, že u listiny sedmé píše registrátor „ut supra“, třebaže listina nebyla vydána v týž den, jako listina předcházející. Podobný omyl zjistíme u lis- tiny deváté. Omyly ty vysvětliti lze nejspíše tím, že registrátor neměl po ruce originálu, nýbrž odkaz „ut supra“ přepsal z kon- ceptu. Koncepty zůstaly v kanceláři, aby sloužily za předlohu registrátoru. Ale koncepty nebyly v přesném časovém sledu, a re- gistrátor pak nevěděl přesně, na kterou listinu se odkazy „ut supra“ vztahují. Že předlohou register byly koncepty, tomu na- svědčují i poznámky: „Similis data est alteri parti et fuit duplicata,“ „Similis tenoris date sunt quitancie ad civitates infra scriptas —— Jest pravděpodobnější, že registrátor získal tyto vědomosti z po- známky na konceptu, než že by srovnáváním dvou či dokonce dvanácti originálů byl dospěl k poznání, že bylo listin stejného znění vydáno několik. 1) Srv. Regesta imperii VIII 2874 z 22. prosince 1358 a několik listin dalších, které ve zlomku výmarském scházejí.

Strana 38
38 B. Mendl: Že předlohou register Karlových byly koncepty, dokazoval již Ficker.1) Lindner2) pozměnil tuto thesi a tvrdil, že předlohou byly někdy koncepty, někdy originály. Zdá se, že lze výklad Lind- nerův přijmouti i pro zlomek výmarský. Omyly v časovém zařazení listin nasvědčují tomu, že předlohou byly koncepty, které v kance- láři zůstaly. Než někde se zdá, že registrátor zapisoval podle ori- ginálu přímo. Desátá listina počíná „Wir K. etc.“, ale pak registrátor nepřepisoval dále a spokojil se tím, že stručně naznačil obsah lis- tiny. Listina, jež takto stručně byla registrována, nebyla méně dů- ležita než jiné, přepsané před tím. Zanechal-li registrátor přepiso- vání, nasvědčuje to snad tomu, že registrátor neměl konceptu po ruce a, nechtěje zdržovati vydání listiny, zápis v registrech zkrátil. Podobně jako rukopis drážďanský nasvědčuje i zlomek výmarský, že kancelář Karlova neměla ve vedení register přesného řádu, který by byl býval důsledně zachováván. Jest to důkazem, že důraz nebyl kladen na formální stránku register. Nebylo důležito, jak do všech podrobností budou listiny registrovány. Záleželo na tom, aby byly vůbec registrovány a aby tak pro budoucnost zachován byl přehled listin, které z kanceláře byly vydány. Že se tak v kan- celáři Karlově opravdu a trvale dálo, v tom byl pokrok doby Karlovy proti dobám dřívějším. A pro tento pokrok přináší drobný zlomek výmarský nové svědectví. To, co předesílám, stačí, tuším, pro charakteristiku nalezeného zlomku. Otiskuji jej, a aby způsob registrování jasněji vynikl. otiskuji vedle register originály, pokud se zachovaly, neb opisy, které kdysi podle originálů byly pořízeny. Zbývá říci jen ještě několik slov o jednotlivých listinách výmarského zlomku. (1.) Známa byla již dříve listina prvá. R. 1355 zemřel kozelsko- bytomský vévoda Bolek. Od té doby byl spor o jeho dědictví. Karel dědictví přisoudil vévodům Konrádovi Olešnickému a Kazimírovi Těšínskému. Dědicem Kazimírovým byl vévoda Přemysl. V letech 1356 a 1357 rozdělili se Přemysl a Konrád o dědictví, částí dědictví byly Piskovice a Bytom. Na konci roku 1358 bylo nutno stanoviti 1) J. Ficker, Beiträge zur Urkundenlehre sv. II., str. 33 a d. 2) Lindner uv. kn. str. 159 a d.

Strana 39
Výmarský zlomek register Karlových. 39 hranice mezi Bytomí, kterou dědictvím a koupí získal vév. Konrád, a Piskovicemi, kteréžto připadly vévodům těšínským. Hranice měli stanoviti rozhodčí. Vévoda Konrád za sebe určil Otu z Volova a Václava z Tarnovic. Kdo byli zástupci vévody Přemysla, nelze bez- pečně určiti. Zdá se, že se Petr psal podle Lubna na Těšínsku, Štrá! po Slavenčicích na Kozelsku. Mikuláš Kotolín, který byl určen jakožto rozhodčí pátý, byl snad předkem známého rodu slezského Kotu- linských z Kotulína. Listiny o sporu vévod těšínských s vévodou Konrádem otiskli Grünhagen a Markgraf.1) Tam otištěna jest i lis- tina tato, ale výmarský zlomek podává znění odchylné a dovoluje opraviti některé chyby, které se do Grünhagenovy-Markgrafovy edice vloudily z olešnického kopiáře. Originál se nezachoval, oleš- nický kopiář má pak místy text vadný. (2.) Listiny druhá až pátá dosud otištěny nebyly. Listina druhá nebyla dosud vůbec známa.2) Známo bylo jen, co jí předcházelo a co následovalo. Rudolf vévoda rakouský byl zetěm Karlovým, ale byl zároveň i ctižádostivým sokem a závistníkem jeho úspěchů. Karel se snažil získati jej ústupky a projevy přízně. Takovým ústup- kem bylo, že Karel 27. července 1357 jmenoval Rudolfa zemským fojtem v Alsasku.3) Z jara 1359 se Rudolf s císařem rozešli ve zlém protože Karel nevyhověl novým požadavkům Rudolfovým. Ale kon- cem roku 1358 nebylo ještě sporu. Karel daroval Rudolfovi daň ve dvanácti říšských městech. Šletštat, Hagenau, Oberehnheim, Colmar Rosheim, Kaysersberg, Münster a Türkheim jsou z alsaského „desíti- městí“, Selz jest město dolnoalsaské, Dinkelsbühl ve středních Fran- cích, Bopfingen a Wörth (Donauwörth) ve Švábsku. (3.) Po listinách obecného politického významu následuje daro- vání kostelu ve slezské Středě. Karel darování to potvrdil. Pře- kvapuje jen slavnostní ráz tohoto potvrzení. Vede to k domněnce že tento ráz listiny nesouvisel jediné s jejím obsahem, nýbrž že 1) Grünhagen—Markgraf uv. kn. str. 421 a d., viz též Regesta Bohemiae et Moraviae sv. VI. str. 66 čís. 119, str. 77 čís. 137, str. 80 čís. 139, str. 219 čís. 406, str. 224 čís. 412, str. 400 čís. 702, 703. 2) Dotázal jsem se vídeňského Ústavu pro dějezpyt. Univ. prof. O. Redlich mi oznámil, že v látce připravené pro Regesta Habsburgica listiny této není. Prof. Redlichovi děkuji za jeho zprávu. 3) Reg. imp. VIII 2682.

Strana 40
40 B. Mendl: při tom spolupůsobily i momenty jiné. Vede to k domněnce, že tu spolupůsobil snad sám kancléř, Jan ze Středy. Listinu můžeme tudíž považovati za doklad styků kancléřových se slezskou Středou. Nedávno položena byla opět otázka, zda Jan ze Středy pocházel opravdu ze slezské Středy. Listina Karlova z 27. prosince 1358 není pro otázku tu bez významu. A. Hansel a nověji E. Schieche na to velmi dobře poukázali,1) ale znění listiny bylo jim známo jen z po- chybného opisu Heyneova. Nyní možno z výmarského zlomku znění listiny — alespoň její větší části — bezpečně ověřiti. (4.) Wedreib, Wetterau nazýván byl kraj mezi řekami Mohanem a Lahnou od Vogelsbergu na západ k Taunu. Byl to kraj drobných dynastů, duchovních hodnostářů a měst. Obyvatelé trpěli nedostat- kem ústřední moci, která by zaručovala bezpečnost a mír. Zbývala jediné svépomoc: zemský mír, landfrid. Stav ten byl již před na- stoupením Karlovým, a Karlovi nezbývalo, než se s tím smířiti a hleděti k tomu, aby při úmluvách o landfridu šetřeno bylo obecného prospěchu a autority říše. Takový landfrid smluvil Karel s Gerla- chem arcibiskupem mohučským, s kanovníkem mohučským Kunem z Falkensteinu, s Adolfem a Janem hrabaty nasavskými, s Gotfri- dem hrabětem z Ziegenheinu, Ebrhartem hrabětem z Wertheimu, s Oldřichem hanavským a jinými pány, s městy Frankfurtem, Fried- bergem, Wetzlarem a Gelnhausy. Landfrid byl smluven 28. ledna 1354 a měl trvati do sv. Martina 1356.2) Pak na několik let nemáme o landfridu zpráv.3) Listina, kterou zachoval výmarský zlomek, ne- byla dosud známa. Svědčí o tom, že po roce 1356 landfrid trval dále. Jeho zřízení bylo poněkud změněno. Podle úmluvy z ledna 1354 stál v čele landfridu sbor jedenáctičlenný. Počátkem roku 1359 byl 1) A. Hansel, Johann von Neumarkts kirchliche Laufbahn, Jahrbücher für Kultur und Geschichte der Slaven sv. III., 1927 str. 299 a d.; E. Schieche, Die Herkunft Johanns von Neumarkt, Archiv für Kulturgeschichte sv. XX., 1929 str. 16 a d. 2) J. F. Boehmer, Codex diplomaticus Moenofrancofurtanus (1836) str. 628 a d., Reg. imp. VIII 1768. 3) Další listina jest až z r. 1359; Reg. imp. VIII 3020. — K 21. říjnu 1358 jest v knize počtů města Frankfurtu zpráva o tom, že se sjeli páni ve Frankfurtě a jednali o obnovení landfridu do sv. Michala. Za tuto zprávu děkuji archivu města Frankfurtu n. M.

Strana 41
Výmarský zlomek register Karlových. 41 stav poněkud jiný. Listina ve zlomku výmarském mluví o devíti přísežných. Také články landfridu byly patrně po roce 1356 změ- něny. Roku 1354 jest daleko šíře formulována pravomoc landfrid- ního soudu než v listině nově nalezené.1) A to ještě listina tato přidává dva články. „Unrecht widersagen“ znamená patrně proti- právní opovídání nepřátelství. Co rozuměno „unrecht gebot“, tíže vyložiti, neboť slova „gebot“ užíváno bylo ve smyslu různém: na- řízení, ale též násilí, zabavení věci a pod. (5.) Oldřich hanavský, zemský fojt vetteravský, postaven byl již r. 1354 v čelo landfridu. Oldřich těšil se trvalé přízni císařově. Koncem roku 1358 daroval mu císař dva tisíce zlatých z daně frankfurtské, tisíc zlatých měli frankfurtští zaplatiti Dětřichu bi- skupu Mindenskému, osm tisíc vyhradil sobě Karel sám. To praví listina z 24. prosince 1358 zachovaná v archivu frankfurtském.2) Ze zlomku výmarského se nově dovídáme, že i těch 8.000 zlatých přijal Oldřich a že je měl vyplatiti úředníkovi Karlovu v České Falci, zemskému písaři Vítkovi. (6.) Několik dalších listin věnováno jest poměrům ve Švábsku. Proti hrabatům Ebrhartovi a Oldřichovi z Virtemberka stála tam říšská města. Hrabata usilovala o skutečnou moc zeměpanskou, města si střežila svou neodvislost. V zápase tom velikou důležitost měly říšské úřady.3) Hrabata o ně usilovala, toužíce po právech a důchodech s nimi spojených. Z těch úřadů bylo fojtství. Císař Karel 2. ledna 1359 vyznává, že města fojtství vyplatila ze zástavy a slibuje, že úřadu toho již nikomu nezastaví aniž říšských daní, které města švábská každoročně musila platiti. Originál listiny se zachoval ve státním archivu štutgartském. Listina byla již Lüni- gem otištěna a jest zaznamenána v Böhmerových Regestech.4) 1) „umb roub, mord, brand, unrechte name, unrecht gefangnizse, unrecht widdirsagen, unrechte phandunge und falschs —— 2) Heinr. Reimer, Urkundenbuch zur Geschichte der Herren von Hanau und der ehemaligen Provinz Hanau, Hessisches Urkundenbuch odd. II., sv. III. (Publikationen aus den k. Preussischen Staatsarchiven sv. 60, 1894) str. 317 čís. 279; Reg. imp. VIII 6969. 3) Christoph Friedr. von Stälin, Wirtembergische Geschichte sv. III. str. 264 a d. 4) Codex Germaniae Diplomaticus sv. II. str. 883 čís. 1; Reg. imp.VIII 2880.

Strana 42
42 B. Mendl: K originálu byla na pergamenovém proužku přivěšena větší pečeť císařská. (7.) Podobně jako na Veteravsku i ve Švábsku péče o veřejný mír připadla landfridu. Jen potud byl rozdíl, že ve švábském spolku landfridním byla jen města sama, a že tudíž spolek samotných měst měl tak rozsáhlou moc veřejnoprávní. Karel počátkem roku 1359 tuto moc znovu zdůrazňuje. 5. ledna znovu přikazuje všem, nejen městům, nýbrž i knížatům, hrabatům, pánům atd.: stane-li se, že města pro zemský mír pod říšskou korouhví vytáhnou do pole. mají všichni povinnost je v tom podporovati, a hrozí se trestem každému, kdo by se proti nim postavil. Originál listiny se zachoval v městském archivu v Ulmu, pečeť, jež byla přivěšena na perga- menovém proužku, je utržena. Listinu otiskli G. Veesenmeyer a H. Bazing v diplomatáři města Ulmu.1) (10.) Ze zlomku výmarského se dovídáme, že Karel touž dobou vydal pro švábský landfrid ještě listinu další. Zápis o ní v re- gistrech praví, že města nesmějí býti poháněna před soud ani jinak nemají trpěti za to, co učiní pro zemský mír. Listina toho obsahu zachovala se v originále ve státním archivu štutgartském. Byla vydána 2. ledna 1359. Na pergamenovém proužku jest při- věšena větší pečeť císařská. Že registra míní vskutku tuto listinu, patrno z toho, že originál má shodně s registry kancelářskou po- známku „Per dominum .. magistrum curie Jo. Eystetensis.“2) (9.) Ještě jednu milost prokázal Karel švábským městům: zrušil cla, která ve městech nebo na venkově byla vybírána. Jen ta cla měla zůstati v platnosti, která od starodávna byla vybírána. Cla, která byla teprve za vlády Karlovy zavedena, měla býti zru- šena.3) I tuto listinu znal již wirtemberský dějepisec Stälin, nevíme však, odkud Stälin vědomosti své o této listině čerpal. Originál listiny nezachoval se ve štutgartském archivu ani, pokud mi ze Štutgartu bylo sděleno, v žádném archivu jiném. (8.) Z předních švábských měst byl Ulm. Město bylo řišské, a 1) Ulmisches Urkundenbuch sv. II., díl 1., 1898 str. 500 čís. 547; Reg. imp. VIII 2883. 2) Reg. imp. VIII 2881. 3) Reg. imp. VIII 2882.

Strana 43
Výmarský zlomek register Karlových. 43 Říši zbývala ve městě práva i majetek. Z majetku toho byl dvůr — Stadelhof — v němž zasedal kdysi zemský soud. O osudech dvora toho možno se poučiti z ulmského diplomatáře Veesenmeyera-Ba- zinga. Tam také jsou zprávy o Arlapuzech, jichž dětem spolu s dětmi Jindřicha Meyera z Nordling Karel dvůr ve Stadelhofu 5. ledna 1359 udělil. Originál listiny s větší pečetí císařskou na pergamenovém proužku je v městském archivu v Ulmu. Listinu vydali Veesenmeyer a Bazing.1) (12.) Císaři v Ulmu zbývala také rychta a ungelt, ale již roku 1347 Karel udělil městu na deset let výsadu, že mohou sami rych- táře (ammana) dosazovati.2) Kdy dostalo se městu ungeltu, není známo. Jest však patrno, že počátkem roku 1359 městu byla za- stavena i rychta i ungelt a že zástava byla na 4 roky prodloužena. Listina ta nebyla dosud známa. (13.) Listiny dané Ulmu nasvědčují tomu, že při jednání ve Vratislavi švábská města nedomáhala se jen výhod společných, nýbrž že jednotlivá města usilovala tenkráte i o milosti zvláštní. Podobně jako Ulm dosáhlo privilegia císařského i město Ravens- burk. Listina, jejíž začátek vepsán jest ve zlomku výmarském, za- chovala se v originále ve státním archivu štutgartském.3) Potvrzuje měšťanům ravensburským — či patriciům ravensburským — právo voliti rychtáře. Ravensburští se při tom odvolávali na milost, které se jim dostalo od krále Adolfa. Míněna jest listina z 15. července 1296, jíž král Adolf udělil Ravensburku práva města Ulmu, měšťané ulmští pak 9. srpna 1296 Ravensburským dali přepis svých práv. Ustanovení o volbě rychtáře čteme v něm na místě prvém.) (11.) Mezi věcmi říšskými nalézáme konečně i listinu danou do Čech. Jest nám tím více vítána, že její obsah jest nový. Karel daruje clo v Trutnově a dva lány v Humburkách, jež po smrti Mar- 1) Uv. kn. str. 501 čís. 548. 2) Veesenmeyer-Bazing uv. kn. str. 304 čís. 300, Reg. imp. VIII 446. 3) Neues Archiv der Gesellschaft für ältere deutsche Geschichtskunde sv. 35 str. 549 čís. 29. 4) Friedr. Pressel. Ulmisches Urkundenbuch sv. I., 1873 str. 230 čís. 194. J. F. Boehmer, Regesta imperii inde ab a. 1246 usque ad a. 1313 (1844) str. 184 čís. 324.

Strana 44
44 B. Mendl: tina z Broumova odúmrtí spadly naň jakožto na krále českého. O darování tomto, o Martinovi z Broumova ani o Rupertovi Svini, jemuž se cla a lánů těch i s jinými právy nově dostalo, nenalézám jinde zpráv. Není tu místa rozebírati podrobněji obsah a význam jednotli- vých listin. Jak řečeno, jsou to listiny z části již dříve známé, z části jest jejich obsah nový. Vêsměs byly vydány za Karlova pobytu ve Vratislavi. Od konce listopadu 1358 do února 1359 pobýval Karel ve Vratislavi. Čekal na velkého knížete litevského Olgerda, který slíbil, že tam o vánocích zavítá, aby přijal křest. Císař čekal marně, velký kníže nepřišel a slib daný císaři odvolal.1) Velký úspěch, který si Karel od vratislavské cesty sliboval, se nedostavil. Karlovi zbývaly jen drobnější politické akce. Zlomek výmarský obsahuje jen listiny vydané ve třech týdnech a ani ty ne všechny. Než i ze skrovného tohoto zlomku patrna jest šíře Karlovy politiky, rozmanitost otázek, žádostí a přání, jež s různých stran Říše i z Čech ke Karlovi do- léhaly. A tak skrovný tento zlomek register jest obrazem, ovšem také jen skrovným obrazem, ruchu, jehož středem byl císař a král Karel a jeho kancelář. Ann[us]“) quinquages imus...]“) (1.) Ducumb) Olsnic(ensis) et Tessinen(sis). Karolus quartus divina favente Karolus quartus divina favente etc. notum facimus etc., quod in clemencia Romanus(!) imperator sem- causa dissensionis, que vertitur inter per augustus et Boemie rex notum illustres Conradum Olsnicen(sem) facimus tenore presencium universis, quod in causa dissensionis, que vertitur ab una et Prziemislaum Tessinen- inter illustres Conradum Olsniczensem (sem) ab alia parte [duces],°) prin- cipes nostros fideles dilectos, super ab una et Przimislaum Teschinensem ordinacione seu limitacione grani- parte ab alia duces, principes nostros ciarum seu metarum inter Bithu- fideles dilectos, super ordinacione seu 1) E. Werunsky, Geschichte Kaiser Karls IV. und seiner Zeit sv. III., 1892 str. 210; Jar. Goll, Čechy a Prusy ve středověku, 1897, str. 82. a) Za slovy annus i quinquagesimus trhlina. b) Nad ducum připsáno slovo, snad: limitacio. c) V papíře trhlina.

Strana 45
Výmarský zlomek register Karlových. 45 miam et Biszenkretsche[m, ide|m?) dux Conradus pro se Ottonem de Volaw et Wenezeslaum de Terno- wiez, duxque Prziemisl predictus pro se et sua de parte Petrum de Luba et Stralonem de Slahotiez, ac eisdem quatuor in easu huiusmodi eoneor- dare non valentibus, Nieolaum Co- tholin quintum et superiorem nec non arbitrum, utrobique suos ami- eabiles compositores in nostre maie- statis presencia de bona ipsorum voluntate nee non amicorum et fi- delium suorum accedente consilio liberaliter elegerunt. Sique dietus Nicolaus officium diffinieionis huius- modi sibi forte nollet assumere, ex- tune per utrosque duces ad diffi- niendum eandem compelli debebit. Sique fortassis ad hoe compelli non posset, tune iidem duces nobis bona omnia eiusdem Nicolai, quantum in eis fuerit, assighare tenebuntur et infra dies quatuordecim, abinde con- tinuos, de alio quinto et superiore nec non arbitro adinvicem concor- dare. Eisdemque ducibus ad hoc con- eordare non valentibus, nos talem quintum et superiorem communem hominem dabimus seu deputabimus, qui nobis videbitur expedire. Tene- buntur et debebunt eciam dieti du- ces diffinieioni seu discussioni pre- dietorum in omnibus dictam causam concernentibus firmiter obedire. Pre- seneium ete. Datum Wrat(islauie) ut supra, XIX kalendas ianuarii, reg- norum ete. — Per dominum cancel- l(arium) Jo. Eysteten(sis). Similis data est alteri parti, et fuit dupli- eata. a) V papíře trhlina. limitacione graniciarum seu metarum inter Bythumiam et Pisinkreczim, idem dux Conradus per(!) se Ottonem de Wolaw et Swenczeslaum de Ternowicz, duxque Primislaus predictus per se et sua de parte Petrum de Luba et Stra- Jonem de Slawocziez, ac eisdem quatuor in easu huiusmodi concordie(') non va- lentibus, Nicolaum Katholin quintum et superiorem necnon arbitrum, utrobique Euos amicabiles compositores in nostre maiestatis presencia de bona Ipsorum voluntate necnon amicorum et fidelium ipsorum accedente consilio liberaliter elegerint; sique dictus Nicolaus officium diffinicionis huiusmodi sibi forte nollet assumere, extunc per utrosque duces ad diffiniendum eandem compelli debebit; sique fortasse ad hoc compelli non pos- set, tunc iidem duces nobis bona omnia eiusdem Nicolai, quantum in eis fuerit, assignare tenebuntur, et infra dies qua- tuordecim abinde continuos de alio quinto et superiore necnon arbitro ad invicem concordare, eisdemque ducibus de hoc concordare non volentibus(!) nos talem quintum et superiorem communem ho- minem dabimus seu deputabimus, qui nobis videbitur expedire. Tenebuntur et debebunt eciam dicti duces diffinicioni dissensioni(!) predictorum in omnibus dictam causam continentibus (!) firmiter obedire. Presencium sub nostre impe- rialis maiestatis sigillo testimonio literarum. — Datum Wratislavie anno domini millesimo trecentesimo quin- quagesimo oetavo, undecima indic- cione, xix kalendas mensis Januarii regnorum nostrorum anno tredecimo, imperii vero quarto. (Grünhagen- Markgraf, uv. kn. str. 431 cis. 21 2 kopidfe Oles$nického.) 

Strana 46
46 B. Mendl: (2) Quitaneie pro duce Austr(ie) in Alsacia ete. Wir Karl ete. embieten dem burg(er)meister, dem rate und den burg(er)n gemeinlieh der stat ze Sleezstat, uns(ir)n ete. Umb die gewon- liehe stewer, die ir uns und dem Reiche uff sant Merteins tag, der nu nehest v(ergangen ist, schuldig seit ze geben, empfelhen .w(ir) ew(er)n trewen und gebieten oueh euch ernstlieh bey uns(r)n und des Reichs hulden, das ir dieselben dem hochgebornen Rudolfe herezogen ze Ostir- reieh, ze Steyer und ze Kernden, uns(er)m lieben sune und eydem, ganez und gar on alles verezihen geben und riehten sullet. Und wenn ir das getan habt, so sagen wir eueh derselben stewir uff das v(er)gangen iar quit, ledig und los. Mit urkund diez brives, v(er)sigelt mit uns(er)m an- hangenden ingsigel. Der geben ist ze Breezlaw anno .. LIX in festo Cir- eumeisionis Domini, regnorum ete. Per d. eancell(arium) Heinricus Australis. — Similis tenoris date sunt quitancie ad civitates infra seriptas Hagnow, Enheim, Colmar, Sels, Rosheim, Keysersperg, Munst(er), Bopfingen in Sweuia, Dinkelspuhel, Duringheim, Werde. (€. Confirmaeio altaris beati Jo(hannis) in Nouo Foro. In nomine sanete et individue Trinitatis feliciter amen ete. Karolus ete. Constitutus in nostre maiesta- tis preseneia Mathias carnifex opi- danus Nouiforen(sis), fidelis noster dileetus, mente et eorpore sanus, animo deliberato non per errorem aut improvide, set de sua libera voluntate duos bancos carnium,?) primus situs, ubi itur de foro Noui- foren(si) ad maecella in principio baneorum ad latus sinistrum, secun- dus vero est duodecimus ab eodem in eadem linea computando, ita quod altarista altaris infra seripti, qui pro tempore fuerit, per se vel suum pro- euratorem predictos bancos expo- nere seu locare valeat pro suo be- neplaeito voluntatis nee non dimi- diam maream perpetui census in baneo sito ex opposito dieti primi banei ad latus dextrum, molendinum 4j carnium z carnibus opraveno. Innomine sankte et individue Tri- nitatis feliciter amen. Karolus quartus divina favente elementia Romano- rum imperator semper augustus et Boemie rex. Ad perpetuam rei me- moriam. Constitutus in nostre majesta- tis presencia Mathias carnifex opida- nus Nouiforensis, fidelis noster dilectus, mente et corpore sanus, animo delibe- rato,non per errorem aut improvide, sed de sui libera voluntate duos bancos car- nium, quorum primus situs est, ubi itur de foro Nouiforensi ad macella in principio bancorum ad latus sinistrum, secundus vero est duodecimus ab eodem in eadem linea computando, ita quod altarista altaris infra scripti, qui pro tempore fuerit, per se vel suum procura.- torem predictos bancos exponere seu lo- eare valeat pro Sue beneplacito volun- tatis, nec non dimidiam marcam perpe- tui census in banco sito ex opposito dicti 

Strana 47
Výmarský zlomek register Karlových. 47 eciam, guod situatum est vel iacet extra opidum“) predictum Nouifo- ren(se) in loco, qui dicitur Pomerium retro villam Pfaffendorf nuncupa- tam?) et unum ortum olerum, situm in latere dextro extra predictum opi- dum, ubi per portam Lignicz exitur,?) cum omnibus iuribus, fructibus, red- ditibus, proventibus et utilitatibus, sieut eosdem prefatus Mathias ac- tenus tenuit et possedit, pro con- struccione, fundacione et ereccione unius altaris, in Nouiforen(si) par- rochiali ecclesia in honore Sancti Johannis apostoli et ewangeliste eri- gendi, donavit et liberaliter assigna- vit, ut supra dictis redditibus, pro- ventibus et utilitatibus vicarius seu altarista, idem officiaturus altare, valeat congrue sustentari, sic vo- lens dictus Mathias et in votis ge- rens, quod post ipsius Katherine mortem ac Johannis fratris nec non Margarethe sororis eius altarista, qui pro tempore-fuerit, commemoret tri- cesimum obitus ipsorum diem an- niversarium more debito peragendo vigiliasque pro animabus illorum et per omnes vicarios dicte ecclesie procurando sollempniter decantari, ipsumque anniversarium proponat publice in ambone; supplicans cel- situdini nostre, quatenus donacio- nem predictam dignaremur de solita nostre benignitatis gracia confir- mare. Nos igitur intuitu Omnipoten- tis ad Jaudem et gloriam intemerate Virginis matris eius et ob specialem reverenciam beati Jo(hannis) apo- stoli et ewangeliste, in cuius honore dictum altare construitur, ut cultus a) reg. : opudum. primi banci ad latus dextrum, molendi- num eciam,quod jacet seusituatum est extra oppidum predictum Nouilforense in loco, qui dicitur Pomerium retro villam Pfaffendorf nuncupatam,et unumortum olerum, situm in latere dextro extra pre- dictum oppidum, ubi per portam Ligini- censem exitur, cum omnibus juribus, fructibus, redditibus, proventibus et uti- litatibus, sicut eosdem prefatus Mathias hactenus tenuit et possedit, pro construc- cione, fundacione seu ereccione unius altaris, in Nouiforensi parochiali ecclesia in honorem sancti Johannis apostoli et evangeliste erigendi, donavit et libera- liter assignavit, ut supra dictis redditi- bus, proventibus ac utilitatibus vicarius seu altarista, idem officiaturus altare, valeat congrue sustentari, sic volens dic- tus Mathias et in votis gerens, quod post mortem ipsius Katherine uxoris ac Johannis fratris nec non Margarethe sororis ejus altarista, qui pro tempore fuerit, commemoret tricesimum obitus ipsorum diem anniversarium more de- bito peragendo vigiliasque pro animabus illorum et per omnes vicarios dicte ec- clesie procurando solempniter decantari, ipsiusque anniversarium proponat pub- lice in ambone; supplicans celsitudini nostre, quatenus donationem predictam dignaremur de solita nostre benignitatis gracia confirmare. Nos igitur intuitu omnipotentis Dei ad laudem et glori- am intemerate Virginis matris ejus et ob specialem reverenciam sancti Johan- nis apostoli et evangeliste, in cujus ho- nore dictum altare construitur, ut cultus divini munus(!) sub felici nostro regimine laudabiliter augeatur, supra dictam do- nacionem seu dotacionem altaris sub b) et unum —exitur, nadeps. mezi odstavci. 

Strana 48
48 B. Mendl: divini numinis sub felici nostro re- gimine feliciter augeatur, supra dic- tam donacionem seu dotacionem altaris sub modis et condicionibus, ut prefertur, non dolo circumventi, set de certa nostra sciencia appro- bamus, ratificamus et auctoritate regia Boemie confirmamus ac ipsos redditus per omnia libertamus,“) sup- plicantes venerabili Preczlao epi- scopo Wrat(islauiensi), principi et devoto nostro dilecto, quatenus supra dicta omnia auctoritate ordi- naria corroboretb) et confirmet, re- servato nichilominus ipsi Mathie et successor(ibus) ac post decessum ipsorum consulibus Noui Fori, qui pro tempore fuerint, iure patronatus in altari memorato. Signum etc. modis et condicionibus, ut prefertur, non dolo circumventi, sed de certa nostra sciencia approbamus, ratificamuset auc- toritate regia Boemie confirmamus ac ipsos redditus per omnia libertamus, sup- plicantes venerabili Preczlao episcopo Wraczlaviensi, principi et devoto nostro dilecto, quatenus supra dicta omnia auc- toritate ordinaria corroboret et confir- met, reservato nichilominus ipsi Mathie et successoribus ac post decessum ipso- rum consulibus Nouiforensibus, qui pro tempore fuerint, jure patronatus in al- tari memorato. Signum serenissimi principis et domini domini Karoli quarti Romanorum imperatoris in- victissimi et gloriosissimi Boemie regis. Testes hujus rei sunt vene- rabilis(!) Arnestus Pragensis archi- episcopus, Johannes Olumocensis, Johannes Luthomustensis(!), impe- rialis aule cancellarius, Theodricus Mindensis, Albertus Swerinensis et Maurus Corbauiensis ecclesiarum episcopi, illustres Bolko Suidnicen- sis, Conradus Olsnensis, Bolko Opu- liensis, Bolko Falkinbergensis, Przi- mislaus Teschinensis et Albertus Strelicensis duces, et alii quamplu- res nostri principes et fideles. Pre- sencium sub nostre imperialis ma- jestatis sigillo testimonio literarum. Datum Wratislavie anno Domini millesimo trecentesimo quadrage- simo(!) octavo, undecima indiccione, VI kalendas mensis ianuarii, regno- rum nostrorum anno tredecimo, im- perii vero quarto. Pro domino cancellario (!) Jo(hannes) Eysteten- (sis). (Opis z řečené sbírky Heyne- ovy.) a) libertamus, na rasuře. bi corroboret, počátek slova na rasuře.

Strana 49
Výmarský zlomek register Karlových. 49 (4.) Ubi adduntur lantfr(ido) Wedreib(ensi) II alii articuli novi de gracia speciali. Wir Karl von gots gnaden etc. bekennen etc., als die fursten, herren und die stete von uns(er)m gebote und geheize eynen lantfrieden hatten gemachet zu Wedreiben und denselben lantfrieden wir von uns(ir) keis(er)- lichen miltikeit und gnaden bestediget und conf(ir)miret han, und derselb lantfridde ist gemachet umb raub, mord, brand, falschs die strazze und eute zu beschirmen und zu frieden, und nymand an den and(er)n zu grifene, er tuw ez denn mit gerichte. Daz haben wir demselben lant- frieden die gnad getan und tun von keiserlicher macht mit diesem brieve umb die ezwei stucke mit namen umb unrechte gebot und umb unrecht widersagen also, daz die newne gesworen, die von uns(ir) und des Reichs wegen von den fursten, herren und steten ub(er) denselben lantfrieden sein geseczent od(er) der mer(er) teil und(er) yn, sullen und mugen richten und teilen ubr dieselben czwei stucke mit namen ubr unrecht gebot und ubr unrecht wydersagen gelich(er) weise, als ubr andr stucke, die in dem- selben lantfrieden seint begriffen, und bestetigen und conf(ir)myren yn dieselben zwei stucke zu demselben lantfrieden von uns(ir) kais(er)lichen macht und gnaden. Mit urk€unt) etc. Geben zu Brezla nach Cristus ge- burt drewczenhundert") iar dornach in dem newnundfunfezigstem iare am nehsten samztage nach dem iarstage, uns(ir) reiche in dem drewczenden und dez keis(er)tums in dem vierden iare. (5.) Quitancia super VIIIM flor. datis notario in Sulczp(ach) per d. de Hanow. Wir Karl von gots gnaden etc. emb(iten) dem edeln Vlreich herren zu Hanow, lantfogt in der Wedereib, etc. Wir entfelhen deinen t(re)wen und gebieten dir auch ernstlich und vesticlich, daz du die acht tausent guldein, die du von uns(ir)n wegen von dem burg(er)meister, dem rat und den burg(er)n gemeinlich d(er) stat zu Frank(enfurt) genomen und empfangen hast, dem erb(er)n Wickin uns(er)m lantschriebir zu Sulcz- pach zuhant nach angesicht dicz brieves geben und richten sullest und, so du daz getan hast, so sagen wir dich von uns(ir)n und dez Reichs wegen derselben achttausent guldein quit, ledig und loz. Mit urk(unt) etc. Datum ut supra immediate.b) (6.) Civitatum Sweuie.") Wir Karl von gots gnaden Wir Karl von gots gnaden Ro- etc. bekennen [und tun kunt etc.]. mischer keiser zu allen zeiten merer a) reg.: drewezenhenhundert. b) Po pravé straně na okraji rukou pozd.: Hanawe. C) Na druhé straně na horním okraji:... to seu solvi R... stro..., nezřetelno.

Strana 50
50 B. Mendl: Wan die burg(ür)meister, die rete und [bur]gere?) gemeinlichen d(er) stete in Swaben, unser und dez Reichs lieben get(re)wen, die land- vogteiin Swaben, die von dem Reiche v(er)seezt und verkummert was, umb ir gereit gelt wider zu uns und dem Reiche geloset haben dureh sun- d(er)ichen nuez und ere desse[lben heiligen?) Reichs, dez haben wir angesehen sulehe merkliche trewe und auch begerung, die sie dorumb haben, und wullen von uns(ir)n sun- d(er)lichen gnaden und sprechen auch und erkennen, daz wirdieselben lantvogtei furbaz allen lantvogten, die in czeiten werden, slechticlich empfelhen wellen und sie mit iren zugehorungen, wie die genant sint, mit sunderlichen worten, und auch die gew[onl]liehen stewr,? die wir ierlich in den egen(anten) steten ha- ben, von uns und dem Reich nymand verseezen, vergeben, versehreiben noeh in dheine weis empfremden wellen. Geschege ab(er) daz wir darwid(er) teten also, daz wir die egen(ante) lantfogteye oder ire zu- gehorunge od(er) die vorgenante ierlichen stewr durch ymandis ubri- gier) bete willen od(er) sust in dheine weis vergeben, verseczen, verschrei- ben od(er) sust in dheine weis ent- pfremden wurden, so wullen und er- kennen wir mit diesem brieve, daz daz keine craft noch macht haben sulle und daz si auch nymanden domit gewarten sullen od(er) pflich- tig sein zu tun. Mit urk(unt) etc. Ge- ben zu Prezla nach Cristus geburt etc. LIX feria IIII post [......]?) Per d. mag[......]?) Jo. Eystet(ensis). à) Mezery v papíře. des Richs und kunig zu Beheim bekennen und tůn kunt offinlich mit diesem briefe allen den, die yn sehent odir horent lesen. Wann die burgir- meister, die rete und burg(er)e gemein- lich der stette in Swaben, uns(ir) und des Richs lieben getruwen, die lantfogtie in Swaben, die von dem Rich verseczet und verkumert was, umb ir gereit gelt wieder zu uns und dem Rich geloset haben durch sunderliche nucz und ere desselben heiligen Richs, des haben wir angesehen sulche mergliche truwe und auch begerung, die sie dorumb haben, und wollen von uns(ir)n sunderlichen gnaden und sprechen auch und erken- nen, daz wir dieselben lantfogtie vorbaz allen lantfogten, die yn zeiten werden, slechteclich entphelen wollen und sie mit yren zugehorungen, wie die genant sint mit sunderlichen worten, und auch die gewonlichen steure, die wir lerlichen in den egen(anten) stetten haben, von : uns und dem Rich niemand verseczen, vergeben, verschriben noch in dheine wis entfremden wollen. Geschee aber, daz wir dowieder deten also, daz wir die egen(ante) lantfogty odir yre zugeho- runge odir die vorgen(ante) ierlichen steur durch ymands ubirger bete willen odir sust in dheine wis vergeben, ver- seczten, verschriben odir sust in dheine wis entfremden wurden, so wollen und erkennen wir mit diesem briefe, daz daz keine craft noch macht haben sulle und daz sie auch niemand domit gewarten sullen odir plichtig sin zu tun. Mit ur- ckunt diez briefes, versiegelt mit un- s(ir)n keiserlichen maiestat insiegel. Geben zu Breczla nach Cristus geburt druczenhundirt iar dornach in dem ninundfunfczigistem iaran der nech- 

Strana 51
Výmarský zlomek register Karlových. 51 (7) Eorundem. Wir K(arl) etc. bekennen etc. Wann wir den lantfriden, den uns(ir) und dez Reichs stete in Swaben zu gemeinem nuez und friede d(er) lande mit uns(er)m willen gemachet haben in allen creften, stucken, punckten und artiklen geleich, als er begriffen ist und wir yn geseezt haben, gnedielich schirmen und be- halten wellen, so gebieten wir allen fursten, geistlichen und werltlichen, grave, herren, frihen steten, ritt(er)n und knechten und allen uns(irn und dez Reichs get(re)wen und(er)- tanen, wenn daz geschicht, daz di eg(enanten) stete von uns(ir und dez Reiehs und auch von dez lant- fridis wegen unrecht und untat zu vertigen und zu straffen under dez Reiehs vanen und banyr uzzehen zu felde od(er) sust, wie daz ge- Schehe, daz denne sie alle gemein- lieh und ir iclicher besund(er) den- selben lantfrid vurd(irn sullen und yn nicht hind(er)n mit dheinen sa- chen, heimlieh noch offembar, mit worten noeh mit w(er)ken, als lieb yn sei uns(ir) und dez Reichs hulde zu behalten. Were ab(ir daz ymand dowider frevelichen tete und wyd(er) den egen(anten) lantfrid, wid(er) uns und daz Reich sich besament od(er) zühe od(er) sie in dheine weis hin- derte od(er) beswerete, so musten und welten wir mit rate uns(ir) und d(er) sten mitwoch nach des iars tage, un- sir riche in dem druezenden und des keisirtums in dem vierden iare. Per dominum.. magistrum curie Jo. Eysteten(sis). R. Hertwicus. (Origi- nálve státním archivu ve Štutgartě.) Wir Karl von gots gnaden Ro- mischer keiser zu allen zeiten merer des Richs und kunig zu Beheim bekennen und tun kunt offinlich mit diesem briefe allen den, die yn sehen odir horen lesen. Wann wir den lant- fridde, den unsir und des Rich stette in Swaben zu gemeinem nucz und fridde der lande mit uns(er)m willen gemachet haben in allen creften, stucken, puncten und artikiln glich, als er begriffen ist und wir yn beseczet haben, gnediclich schirmen und behalten wollen, so gebie- ten wir allen fursten, geistlichen und werntlichen, grafen, herren, fryen stet- den, ritt(er)n und knechten und allen uns(ir)n und des Richs getruwen under- tanen, wenn daz geschicht, daz die ege- n(anten) stetde von unsir und des Richs und auch von des lantfriddes wegen unrecht und untat zu vertigen und zu straffen undir des Richs vanen und ba- nyr uzziehen zu velde odir sust, wie daz geschee, daz denn sie alle gemeinlich und ir ieclicher besunder denselben lant- fridde furdirn sullen und yn nicht hin- dern mit dheinen sachen, heimlich noch offinbar, mit worten odir werken, als liep yn sii unsir und des Richs hulde zu behalten. Wereabirdaz ymand dowieder frevelichen dete und wied(er) den ege- n(anten) lantfridde, wied(er) uns und daz Rich sich besament od(ir) czüge odir sie in dheilne wis hind(er)t odir besweret, so musten und wolten wir mit rate unsir 4° 

Strana 52
52 B. Mendl: kurfursten, so wir schireste zu Deut- schen landen komen, als wir kurcz- lich willen haben, dieselben also strafen und dorumb also buzen, daz sie furbaz uns(ir) und dez Reichs sachen ungehindirt lazen. Mit urk(unt) ut supra. Per d. impe- ratorem Jo. Eyst(etensis). (8.) Eorundem. Wir K(arl) etc. bekennen etc., daz wir den meierhof in dem Sta- dilhoue zu Olmen mit allen seinen zugehorungen, die dorzu gehoren, wie mann die mit sund(ir)lichen worten genennen mag, die von uns und dem Reich zu lehen rüren, et- wenn Hansen, Leuprandis und Con- radis gepruder Árlapuzz genant pur- g(er) zu Olme und Henr(ieh) Meyers von Nordlingen kind(er)n allen mit eynan(der), sünen und tocht(er)n, durch get(re)wer dienste willen, die uns die eg(enanten)ire vett(er)n getan haben, von sunderlichen uns(ir)n keiserlichen genaden und von keis(er)lieher macht verleihen haben und verleihen auch mit diesem brieve. Und wann die- selben kind(ir) noch nieht mundig sein, so emtpfelhen wir uns(irn und dez Reichs lieben getrewen Conr(ad) Huntfus, burg(er) zu Olme, daz er yn dieselben lehen zu ge- t(rewer hant tragen und sie doran und der kurfursten, so wir schirste zu Dutschen landen komen, als wir kurcz- lich willen haben, dieselben also straf- fen und dorumb also buszen, daz sie vorbaz unsir und des Richs sachen unge- hindirt laszen. Mit urckund diez brie- fes, versiegilt mit unsir keisirlichen maiestat insiegil. Geben ezu Breezla nach Cristus geburt druezinhund(irt iar dornach in dem nünundfunfezi- gistem iar am nehsten samztage naeh dem iarstage, unsir riehe in dem druezenden und des keisirtums in dem vierden iare. Per domi- num..imperatorem Jo. ICysteten(sis). R. Hertwicus. (Originál v měsí- ském archivu v Ulmu.) Wir Karl von gots gnaden Ro- mischer keiser, zu allen zeiten merer des Richs, und kunig zu Beheim bekennen und tun kunt allen den, die yn ansehen odir horen lesen, daz wir den meyerhoff in dem Stadil- houe zu Vlm mit allen sinen zugeho- rungen, die dorzu gehoren, wie man die mit sundlrlichen worten genennen mag, die von uns und dem Riche zu Jehen ruren, etwann Hansen, Luprandes und Conrats gebruder Arlapuzz genant, burg(er) zu Vlm, und Henrich Meyirs von Nurdelingen kinden allen miteinan- der, sunen und tocht(er)n, durch getruwer dinste willen, die uns die egen(anten) ire vett(erjn getan haben, von sunderlichen uns(irn keiserlichen gnaden und von keisirlicher macht verlihen haben und verlihen auch mit diesem briefe, und wann dieselben kind(er) noch nicht mün- dig sin, so entfelen wir uns(ir)m und des Richs liebeh getruwen Conrad Huntfuzz, burg(er) zu Vlm, daz er yh dieselben 

Strana 53
Výmarský zlomek register Karlových. 53 vertreten und v(er)sprechen sal in allen sachen, die die egen(anten) lehen beruren, als lange daz diesel- ben kindir zu yren iaren komen. Mit urk(unt) etc. ut supra. Per dominum magistrum curie Jo. Ey- stetensis). lehen zu getruwer hant tragen und sie doran verdreten und versprechen sal in allen sachen, die die egen(anten) lehen beruren als lange, daz dieselben kin- der zu yren iaren kumen. Mit urckund dicz briefes, versiegilt mit unsir keisirlichen maiestat insiegil. Geben zu Breczla nach Cristus geburt druc- zinhundirt iar, dornach in dem nůn- undfunfczigistem iare, am samztage nach dem iarstage, unsir riche in dem druczenden und des keisirtums in dem vierden iare. Per domi- num .. magistrum curie Jo. Eysteten(sis). R. Hertwicus. (Originál v měst- ském archivu v Ulmu.) (9.) Eorundem. Wir K(arl) etc. bekennen etc., daz wir angesehen haben und flei- ziclich gemirket groze und merkliche schaden und gebrechen, die uns(ir) und dez Reichs undertanen, beide arm und reiche, gemeinlich in Swaben liden und swter)lich gelieden haben von ubrig(er) zôlle wegen, die do newens aufkomen und gemachet seint, die wir von angeborn(er) gute ge- nediclich und(er)sten meynen, und haben mit wolbedachtem mûte mit rate uns(ir) und dez Reichs fursten und get(re)wen und mit recht(er) wizze alle newe zôlle, die bei uns(ir)n geczeiten, als wir dem heiligen Reich vorgewesin sein, in Swaben, beide in steten und auf dem lande, ufgestanden und gemachet od(er) geseczet sein von uns und dem Reich odr sust wie odr von wenn sie dorkumen, gemachet od(er) geseczet sein in dheinen weis, abgenomen und wyderrufen und nemen auch abe und wyderrufen auch genczlich mit diesem brief. Dorumb gebieten wir allen fursten etc., und allen den, die sulche zôlle gehabt haben, daz sie die furbaz nymer nemen od(er) ford(er)n sullen von ymanden, als lieb yn sei uns(ir) und dez Reichs hulde zu behalten. Mit urk(unt) etc. ut supra. Per magistrum curie Jo. Eyst(etensis). (10.) Eorundem. Wir K(arl) etc. Dominus imperator decrevit, quod civitatibus Sweuie non debeat impedicio fieri in iudicio vel extra super expedicionibus vel quibuscunque aliis factis per eos ex parte lantfridi, quem dominus im- perator ibidem constituit, aut faciendis inposterum, et quod ipsi ad sa- tisfaciendum nulli omnino homini super hiis aliquo tempore teneantur. Cum sigillo maiori in theutunico. Per dominum magistrum curie Johannes Eysteten(sis) cetera ut supra.

Strana 54
54 B. Mendl: (11.) Ruperti Swine thelon(eum) in Trutnow. Item dominus imperator dat Ruperto Swynie thelon(eum) in Trutenow cum omnibus suis pertinenciis et duos laneos in villa Hohenbruk, qui ex morte quondam Martini de Brunouia sunt ad ipsum ut regem Boemie devoluta, habenda ad vite, et quod revolvantur ad ipsum imperatorem post mortem illius Ruperti. Item quod possit lepores") et volucres sine retibus capere in districtu Trutnow, ligna quoque de silva ad necessita- tem suam in loco, ubi recipere officiales, secare et capere consueverunt. Dat. Wrat(islauie) die VI mensis ianuarii. Per dominum Myndensem Jo. Eysteten(sis). (12.) Olme civitatis.b) Wir K(arl) etc. bekennen etc., daz wir haben angesehen die steten get(re)wen dienste, die uns und dem Reich der burg(ir)meister, der rat und die burg(er) gemeinlichen der stat zu Olm etc. in forma, und haben yn daz amptmanampt und daz ungelt in yrer stat zu Olm vier gancze iare ze nacheinand(er) zu zelhen, die sich anheben sullen nach der frist, als wir yn die vormals verschrieben haben von sund(er)lichen uns(ir)n kei- s(er)lichen gnaden und von keis(er)licher macht genediclich geben und ver- lihen und geben und verlihen auch mit diesem brieve also, daz sie die- selben ammanampt und ungelt besiczen, nemen und halden sullen in aller mazze und wise, als wir yn die vormals geben und verschrieben haben nach uns(ir) brieve laut, die dorub(er) geben seint. Mit ur(kunt) etc. Dat. Wrat(islauie) ut supra. Per dominum magistrum curie Jo. Eystet(ensis). (13.)*) In nomine sancte etc. Karolus IIIItus etc. Ad perpetuam rei memo- riam. Nuper maiestati nostre civium de Rauenspurg, nostrorum et Impe- rii sacri fidelium, continebat oblata peticio, quatenus ipsis graciam quan- dam, quam a celebris memorie divo Adolfo Romanorum rege semper au- gusto, predecessore nostro, una cum civibus Vlmen(sibus) obtinuisse nos- In nomine sancte et individue Trinitatis feliciter amen. Karolus quartus divina favente clemencia Romanorum imperator semper au- gustus et Boemie rex. Ad perpetuam rei memoriam. Nuper maiestati nostre civium de Rauenspurg, nostrorum et Imperii sacri fidelium, continebat oblata peticio, quatenus ipsis graciam quan- dam, quam a celebris memorie divo a) reg.: lepore. b) Rukou XVI. věku: Vlm. C) Na okraji rukou XVI. věku: Rauenspurg.

Strana 55
Výmarský zlomek register Karlových. 55 cuntur, approbare, ratificare et de imperialis benignitatis clemencia confirmare graciosius dignaremur. Cuius quidem gracie tenor sequitur in hec verba: Sexaginta tres persone meliores de civitate debent eligere ministrum sub hac forma. Persona religiosa vel sacerdos vel alia per- sona, cui fides adhibetur, debet vo- cari in die eleccionis, videlicet in die sancti Jacobi. Qui discrete et circumspecte cuilibet persone eli- genti singulariter et nullo audiente sic dicet: Quero a vobis sub observa- cione prestiti iuramenti, quis civium ad officium ministri secundum quod honori, comodo et utilitati expedire videtur, civitati sit eligendus. Et quemcunque nominaverint, hunc in- scribat. Similiter") Adolpho Romanorum rege semper au- gusto, predecessore nostro, una cum ci- vibus Vlmen(sibus) obtinuisse noscuntur. approbare, ratificare et de imperialis benignitatis clemencia confirmare gra- ciosius dignaremur. Cuius quidem gracie tenor sequitur in hec verba: Sexaginta tres persone meliores de civitate debent eligere ministrum sub hac forma. Per- sona religiosa vel sacerdos vel alia per- sona, cui fides adhibetur, debet vocari in die eleccionis, videlicet in die sancti Jacobi. Qui discrete et circumspecte cui- libet persone eligenti singulariter et nullo audiente sic dicet: Quero a vobis sub observacione prestiti iuramenti, quis civium ad officium ministri secundum quod honori, comodo ac utilitati expe- dire videtur, civitati sit eligendus. Et quemeunque nominaverint, hunc inscri- bat. Similiter ab omnibus eligentibus singulariter querat, et quicumque plures personas in eleccione habeat, pro mini- stro est habendus. Et hec eleccio est habenda singulis annis in festo sancti Jacobi. Nos igitur ad predictorum ci- vium devotam supplicacionis instanci- am, cum iuste petentibus non sit denegan- dus assensus, presertim cum concessio dicte gracie ex litteris civium Vlmen- (sium) colligatur expresse in omni sua sentencia, ut prefertur, animo deliberato non per errorem aut improvide, set sano principum, baronum et procerum nostro- rum accedente consilio, supra dictam graciam cum omnibus suis sentenciis, articulis, punctis et clausulis de verbo ad verbum, sicut expressatur superius, auctoritate imperiali approbamus, rati- ficamus et confirmamus de certa nostra sciencia et gracia speciali. Nulli ergo hominum liceat hanc nostre approbaci- a) Tu výmarský zlomek končí.

Strana 56
56 B. Mendl: Výmarský zlomek register Karlových. onis, ratificacionis et confirmacionis pa- ginam infringere seu ei ausu quovis temerario contraire sub pena quinqua- ginta librarum puri auri, quas ab eo, qui contra fecerit, tocies, quocies fuerit con- trafactum, irremissibiliter exigi volumus et eorum medietatem nostri imperialis erarii sive fisci, residuam vero partem iniuriam passorum usibus applicari sal- vis nichilominus circa premissa nostris et Imperii iuribus et quorumlibet aliorum. Signum serenissimi principis et domini domini Karoli quarti Romanorum impe- ratoris invictissimi et gloriosissimi Boe- mie regis. Testes huius rei sunt venera- biles Arnestus Pragen(sis) archiepisco- pus, Johannes Olumocen(sis), Johannes Luthomuslen(sis), imperialis aule cancel- larius, Theodericus Minden(sis), Albertus Swerinen(sis), Breczlaus Wratislauien- (sis) et Henricus Lubocen(sis)ecclesiarum episcopi, illustres Bolko Swidnicen(sis), Bolko Opulien(sis), Bolko Falkinbergen- (sis) et Przimislaus Tessinen(sis) duces et alii quam plures nostri et Imperii sacri principes et fideles. Presencium sub nostre imperialis maiestatis sigillo testimonio litterarum. Datum Wrati- slauie anno Domini millesimo trecente- simo quinquagesimo nono, duodecima indiccione, VIII idus mensis ianuarii, regnorum nostrorum anno tredecimo, imperii vero quarto. Per dominum.. imperatorem Jo. Eysteten(sis). R. Mi- liczius. (Originál ve státnim archivu ve Štutgartě.) B. Mendl.