z 312 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
Poznámky
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
Slovníček
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
Obsah
305
306
307
308
309
310
311
312
- s. 10: ...Tvou službu k užitku svaté církve Boží. Buď zdráv v Kristu Ježíši a pozdravuj přátele věčné pravdy. 2. VDOVÉ ŠLECHTIČNĚ PROTI TANCI...
- s. 40: ...Vašich skrze Ducha svatého, který Vám byl dán. Nejmilejší v Kristu Ježíši! List Tvé lásky, která „shůry sestoupila od Otce světel“ 1...
- s. 70: ...Spasení a milost od Pána Jezu Krista. Milý bratře v Kristu Ježíši! Pokud jde o majetek věcí, je základním pra- vidlem duchovních,...
- s. 90: ...jíce. Miení svatý Pavel, že dobří všickni mají trpěti pro Krista Ježíše, a zlosynové, ti budú blúditi a jiné svoditi a tak...
- s. 97: ...mu přihodí,“1 a dále: „Všichni, kdož chtí žíti zbožně v Kristu Ježíši, pronásledování trpěti budou.“2 Z toho dovozujete, že mne sou- žení...
- s. 111: ...33. MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Na jaře 1413.) Spasení od Krista Ježíše, pravé hlavy církve římské, která vpravdě dává život, cit i...
- s. 118: ...a kardinálové spolu s jinými tvrdili totéž. Blahoslaven tedy budiž Kristus Ježíš, který dopustil, aby se to stalo v jeho církvi pro...
- s. 120: ...vám po- šlu, až mi jej opíší. Buďte zdráv v Kristu Ježíši. 120 Mám za to, že jsem chybil, když jsem na...
- s. 145: ...Pamatuj, že jsem Tě od Tvé mladosti učil slou- žiti Kristu Ježíši, a kterak bych Tě byl rád jed- noho dne naučil...
- s. 146: ...soudný den mě umístiti v nebeské vlasti. Buď zdráv v Kristu Ježíši se všemi, kdož ostří- hají zákona jeho. Šedivou sukni, kdybys...
- s. 154: ...PŘÁTELUM V ČECHÁCH (V Kostnici 4. listopadu 1414.) Spasení od Krista Ježíše! Přišli jsme do Kostnice v sobotu1 po svátku Všech svatých...
- s. 202: ...spolu dříve, než uplyne třicet let času. Buď zdráv v Kristu Ježíši, nejmilejší bratře, se všemi, kdož milují jméno Pána našeho Jezu...
- s. 208: ...utíkati. Nyní stojí věrné křesťanstvo bez papeže, pouhého člověka, majíc Krista Ježíše za hlavu, jež ji nejlépe spravuje, za srdce, jež ji...
- s. 233: ...UNIVERSITÉ PRAŽSKÉ (V Kostnici 27. června 1415.) Ctění a v Kristu Ježíši nejmilejší mistři, ba- kaláři a studenti university Pražské! Napomínám vás...
- s. 233: ...s upřímným srdcem modlím, aby jim odpustil. Jinak, nejmilejší v Kristu Ježíši, stůjte v po- znané pravdě, která vítězí nade vším4 a...
- s. 239: ...Z CHLUMU (V Kostnici 29. června 1415.) Nejmilostivější dobrodinče, v Kristu Ježíši nejvíce milovaný! Že ještě z milosti Boží mohu psáti Vaší...
Název:
Sto listů M. Jana Husi
Autor:
Ryba, Bohumil
Rok vydání:
1949
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
312
Počet stran předmluvy plus obsahu:
312
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 9: Edice
- 250: Poznámky
- 292: Slovníček
- 305: Obsah
upravit
Strana 1
Sto listů M. Jana Husi VYBRAL, LATINSKÉ PŘELOŽIL A POZNÁM KAMI DOPROVODIL BOHUMIL RYBA 1 9 4 9 VYDAL JAN LAICHTER VPRAZE
Sto listů M. Jana Husi VYBRAL, LATINSKÉ PŘELOŽIL A POZNÁM KAMI DOPROVODIL BOHUMIL RYBA 1 9 4 9 VYDAL JAN LAICHTER VPRAZE
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
PŘEDMLUVA Není mnoho postav vynikající české myšlenkové minu- losti, do jejichž osobního způsobu myšlení by nám bylo dopřáno nahlédnouti tak důvěrně, jako tomu je u Mistra Jana Husi. Lví podíl, i když ne výhradní, na nevšední zásluze, která nám takřka vzácnou výjimkou z neschop- nosti historického chápání své doby a se svědomitostí, jíž nelze dost doceniti, uchovala bohatý soubor z osobní korespondence pokrokového předbojníka českého národa ze začátku 15. stol., náleží oddaným písařským službám mladého Mistrova učně, bakaláře Petra z Mladoňovic. Především jeho přičiněním se uchovaly velmi početné osobní i nejosobnější dopisové projevy Husovy, jejichž poslání a dosah podstatně přesáhly a podnes přesahují zájmy odborné historiografie. Toto poslání je tak vý- znamné, že jeho poznání nesmí býti ani dnes omezeno na úzký okruh čtenářů, schopných čísti Husa v jazyce, který byl nejbližší jeho vyjadřovacím zvyklostem, totiž v středověké latině. Proto toto vpravdě lidové vydání výboru z Husových listů, obsahující s výjimkou projevů ryze theologického zájmu vše, co se nám dnes z jeho dopisů dochovalo, překládá jednak latinské listy, jednak latinsky psané součásti českých listů do češtiny. Roz- lišiti kusy nebo i zlomky, psané původně česky, od slov překladatelových pomáhá grafická úprava: kursiva upo- zorňuje čtenáře, že partie jí vysázené jsou — na rozdíl od částí sázených antikvou — dochovány po latinsku. Novodobý překlad se snažil podat co nejvěrnější obraz latinského originálu a rozlišovat mezi pečlivě stilisova- nými listy i chvatnými projevy, jež se vědomě zříkaly jakýchkoli ambicí literárních. Pokud jde o staré české znění, upozorňuji méně za- svěceného čtenáře na to, že se žádný z Husových listů neuchoval v původcově originále, nýbrž jen v opisech, po případě opisech opisů, někdy teprve ze 16. stol. V ta-
PŘEDMLUVA Není mnoho postav vynikající české myšlenkové minu- losti, do jejichž osobního způsobu myšlení by nám bylo dopřáno nahlédnouti tak důvěrně, jako tomu je u Mistra Jana Husi. Lví podíl, i když ne výhradní, na nevšední zásluze, která nám takřka vzácnou výjimkou z neschop- nosti historického chápání své doby a se svědomitostí, jíž nelze dost doceniti, uchovala bohatý soubor z osobní korespondence pokrokového předbojníka českého národa ze začátku 15. stol., náleží oddaným písařským službám mladého Mistrova učně, bakaláře Petra z Mladoňovic. Především jeho přičiněním se uchovaly velmi početné osobní i nejosobnější dopisové projevy Husovy, jejichž poslání a dosah podstatně přesáhly a podnes přesahují zájmy odborné historiografie. Toto poslání je tak vý- znamné, že jeho poznání nesmí býti ani dnes omezeno na úzký okruh čtenářů, schopných čísti Husa v jazyce, který byl nejbližší jeho vyjadřovacím zvyklostem, totiž v středověké latině. Proto toto vpravdě lidové vydání výboru z Husových listů, obsahující s výjimkou projevů ryze theologického zájmu vše, co se nám dnes z jeho dopisů dochovalo, překládá jednak latinské listy, jednak latinsky psané součásti českých listů do češtiny. Roz- lišiti kusy nebo i zlomky, psané původně česky, od slov překladatelových pomáhá grafická úprava: kursiva upo- zorňuje čtenáře, že partie jí vysázené jsou — na rozdíl od částí sázených antikvou — dochovány po latinsku. Novodobý překlad se snažil podat co nejvěrnější obraz latinského originálu a rozlišovat mezi pečlivě stilisova- nými listy i chvatnými projevy, jež se vědomě zříkaly jakýchkoli ambicí literárních. Pokud jde o staré české znění, upozorňuji méně za- svěceného čtenáře na to, že se žádný z Husových listů neuchoval v původcově originále, nýbrž jen v opisech, po případě opisech opisů, někdy teprve ze 16. stol. V ta-
Strana 6
kových případech ve shodě s moderními zásadami vyda- vatelskými nerestituuji původní jazyk Husův, nýbrž po- nechávám jeho pozdější dochovanou úpravu se všemi jejími nedůslednostmi. Vcelku vděčím v textu i v poznámkách za mnoho dosavadním odborným badatelům o Husově epistolo- grafii, zvláště F. Palackému, V. Flajšhansovi a V. Novot- nému. V podrobnostech přináší i toto populární vydání proti dosavadním vydavatelům několik nových čtení i poznámkových zjištění. O svém rozřešení otázky taj- ného písma v listech Husových, jehož výsledky jsem již pojal do tohoto vydání, budu mít bohdá příležitost vy- slovit se v odborném tisku. Zvláštními díky jsem zavázán zasloužilému senioru husovského bádání Dr V. Flajšhansovi, který mi nabídl k disposici svůj starší materiál pro neuveřejněné kritické vydání Husovy korespondence a tím zvláště čteními středověkých rukopisů nyní v Praze nedostupných umož- nil kontrolu aparátu základního kritického vydání V. No- votného. Dr V. Flajšhansovi jako přednímu znalci Husova jazyka vděčím i za nejeden postřeh po stránce překlada- telské. Dr F. Šimkovi děkuji za přátelskou ochotu, s níž se mnou přečetl většinu textu tohoto vydání ve zlomené korektuře. V Praze 15. března 1949. Bohumil Ryba.
kových případech ve shodě s moderními zásadami vyda- vatelskými nerestituuji původní jazyk Husův, nýbrž po- nechávám jeho pozdější dochovanou úpravu se všemi jejími nedůslednostmi. Vcelku vděčím v textu i v poznámkách za mnoho dosavadním odborným badatelům o Husově epistolo- grafii, zvláště F. Palackému, V. Flajšhansovi a V. Novot- nému. V podrobnostech přináší i toto populární vydání proti dosavadním vydavatelům několik nových čtení i poznámkových zjištění. O svém rozřešení otázky taj- ného písma v listech Husových, jehož výsledky jsem již pojal do tohoto vydání, budu mít bohdá příležitost vy- slovit se v odborném tisku. Zvláštními díky jsem zavázán zasloužilému senioru husovského bádání Dr V. Flajšhansovi, který mi nabídl k disposici svůj starší materiál pro neuveřejněné kritické vydání Husovy korespondence a tím zvláště čteními středověkých rukopisů nyní v Praze nedostupných umož- nil kontrolu aparátu základního kritického vydání V. No- votného. Dr V. Flajšhansovi jako přednímu znalci Husova jazyka vděčím i za nejeden postřeh po stránce překlada- telské. Dr F. Šimkovi děkuji za přátelskou ochotu, s níž se mnou přečetl většinu textu tohoto vydání ve zlomené korektuře. V Praze 15. března 1949. Bohumil Ryba.
Strana 7
k ☞ Idealisovaná podoba M. Jana Husi podle Tob. Stimmera v díle Reussnerově Icones z r. 1587
k ☞ Idealisovaná podoba M. Jana Husi podle Tob. Stimmera v díle Reussnerově Icones z r. 1587
Strana 8
Strana 9
1. KNĚZI SOUDCOVI Spasení od Pána Ježíše Krista. Milý příteli! Přes mou radu — nevím, zda správnou — při- jal jsi již úřad spojený s velikým nebezpečen- stvím. Protož přemítej a znovu přemítej o onom výroku, který Kristův křtitel předložil publiká- nům: „Nic jiného nečiňte, než co jest ustano- veno vám“, a připoj k tomu výrok z Kristovo evangelia:2 „Co platno jest člověku, že by veš- keren svět získal, ale své duši by škodu trpěl? Pročež čiň, co je spravedlivé. Před očima měj nejspravedlivějšího soudce, abys ani spravedli- vého vědomě netrápil, ani nespravedlivého ne- hladil.: Vzdaluj své ruce od daru,4 který po- pouštívá uzdu nepravosti a zpupnosti. Hleď se vyvarovati přijímání osob;5 služby svého úřadu poskytuj stejně bohatému jako chudému. A pro zisk nevyhledávej smrti ani člověka bezbožné- ho, vždyť ses naučil poučce Katonově:6 Na smrt bližního svého si nesmíš naději skládat. Neraduj se ze sporů, jak činívají nespraved- liví soudcové, vždyť z nemoci lékař se blaží a kněz se zas z úmrtí těší? a (dodávám) ze sporů nespravedlivý soudce. 9
1. KNĚZI SOUDCOVI Spasení od Pána Ježíše Krista. Milý příteli! Přes mou radu — nevím, zda správnou — při- jal jsi již úřad spojený s velikým nebezpečen- stvím. Protož přemítej a znovu přemítej o onom výroku, který Kristův křtitel předložil publiká- nům: „Nic jiného nečiňte, než co jest ustano- veno vám“, a připoj k tomu výrok z Kristovo evangelia:2 „Co platno jest člověku, že by veš- keren svět získal, ale své duši by škodu trpěl? Pročež čiň, co je spravedlivé. Před očima měj nejspravedlivějšího soudce, abys ani spravedli- vého vědomě netrápil, ani nespravedlivého ne- hladil.: Vzdaluj své ruce od daru,4 který po- pouštívá uzdu nepravosti a zpupnosti. Hleď se vyvarovati přijímání osob;5 služby svého úřadu poskytuj stejně bohatému jako chudému. A pro zisk nevyhledávej smrti ani člověka bezbožné- ho, vždyť ses naučil poučce Katonově:6 Na smrt bližního svého si nesmíš naději skládat. Neraduj se ze sporů, jak činívají nespraved- liví soudcové, vždyť z nemoci lékař se blaží a kněz se zas z úmrtí těší? a (dodávám) ze sporů nespravedlivý soudce. 9
Strana 10
Ty ne tak,8 nýbrž usmiřuj spory, ukrocuj zpupníky, potírej nevěstkářství, a zvláště u du- chovních. Se spravedlivé cesty potrestání nestr- huj Tě ani přízeň ani bázeň. Vždyť jinak lépe by Ti bylo nedotknouti se úřadu nežli jej přijmouti, lépe jím nevplouti do nepravosti. Pročež buď statečné mysli, abys i nespravedli- vost potíral i spravedlivost povyšoval. Tak totiž „středem půjdeš nejbezpečněji“,9 ale nepůjdeš tak,10 nebudeš-li „hledati a tlouci“11 Hledej od Krista odpuštění hříchů a tluc, aby Ti na pomoc poskytl milost, která by předcházela, prostřed- kovala a dokonala Tvou službu k užitku svaté církve Boží. Buď zdráv v Kristu Ježíši a pozdravuj přátele věčné pravdy. 2. VDOVÉ ŠLECHTIČNĚ PROTI TANCI A HRAM Prospěch ve všem dobrém a svaté skonání račť dáti milosrdný Spasitel, aby jsouc vedlé vůle jeho živa, s ním i na věky po smrti pře- bývala. Paní urozená! Slyším, že své vdovství řádně vedeš, ale v tom nemáš opatrnosti, že na svém zboží her 10
Ty ne tak,8 nýbrž usmiřuj spory, ukrocuj zpupníky, potírej nevěstkářství, a zvláště u du- chovních. Se spravedlivé cesty potrestání nestr- huj Tě ani přízeň ani bázeň. Vždyť jinak lépe by Ti bylo nedotknouti se úřadu nežli jej přijmouti, lépe jím nevplouti do nepravosti. Pročež buď statečné mysli, abys i nespravedli- vost potíral i spravedlivost povyšoval. Tak totiž „středem půjdeš nejbezpečněji“,9 ale nepůjdeš tak,10 nebudeš-li „hledati a tlouci“11 Hledej od Krista odpuštění hříchů a tluc, aby Ti na pomoc poskytl milost, která by předcházela, prostřed- kovala a dokonala Tvou službu k užitku svaté církve Boží. Buď zdráv v Kristu Ježíši a pozdravuj přátele věčné pravdy. 2. VDOVÉ ŠLECHTIČNĚ PROTI TANCI A HRAM Prospěch ve všem dobrém a svaté skonání račť dáti milosrdný Spasitel, aby jsouc vedlé vůle jeho živa, s ním i na věky po smrti pře- bývala. Paní urozená! Slyším, že své vdovství řádně vedeš, ale v tom nemáš opatrnosti, že na svém zboží her 10
Strana 11
a tanců dopouštíš, jenž jest zjevné Božího při- kázaní přestoupení. Neb ve hře cizího žádají, zle lají, tepou se, někdy Bohu i svatým lají, nevěru sobě činí, dílo užitečné meškají, svát- ků nesvětí a prohrajíce pánům svým i přáte- lům svým i rodičům přikrádají. A druhdy i na cestách proto loupí, lidi mordují věrné i jiné, a jsou-li sedláci, druhdy dědiny a své hospo- dářství opustíce pryč běží; aby volnějí v kostky a v jiné hry hrajíc, ve dne i v noci v krčmách leželi. A z toho veliké škody jim samým i pá- nům jich neb dětem přicházejí. Pakli tanečníci a tanečnice kdy tancují, svůj čas vešken od Pána Boha propůjčenej zle a ne- hodně strávíc v hříších smrtedlných mnohých proti přikázaní Božímu mrhají, zvláště a nej- více v neděli aneb v jiné svátky, v nichžto by se nejvíce měli pro své spasení ke všemu dob- rému snažně v náboženství velikém připravo- vati, hříchův se vystříhati, o Pánu Bohu sladce mysliti a tělesného díla všeho, v němž všední den se obírajíce, své spasení meškají, pone- chati, slovo Boží pilně slyšeti, nábožně se mod- liti, k tělu Božímu [a krvi] přistupovati. Tu pak tancujíce Boží přikázaní přestupují, všecky hří- chy rozličné smrtedlné rodí a tak po cestě Anti- kristově chodí, neb o své spasení v tanci nic nedbají, ale Pánu Bohu svému i jeho svatým se porouhají příkladem starým židovským ohav- ným. Jakož o tom píše svatý Bernart řka: „Ta- 11
a tanců dopouštíš, jenž jest zjevné Božího při- kázaní přestoupení. Neb ve hře cizího žádají, zle lají, tepou se, někdy Bohu i svatým lají, nevěru sobě činí, dílo užitečné meškají, svát- ků nesvětí a prohrajíce pánům svým i přáte- lům svým i rodičům přikrádají. A druhdy i na cestách proto loupí, lidi mordují věrné i jiné, a jsou-li sedláci, druhdy dědiny a své hospo- dářství opustíce pryč běží; aby volnějí v kostky a v jiné hry hrajíc, ve dne i v noci v krčmách leželi. A z toho veliké škody jim samým i pá- nům jich neb dětem přicházejí. Pakli tanečníci a tanečnice kdy tancují, svůj čas vešken od Pána Boha propůjčenej zle a ne- hodně strávíc v hříších smrtedlných mnohých proti přikázaní Božímu mrhají, zvláště a nej- více v neděli aneb v jiné svátky, v nichžto by se nejvíce měli pro své spasení ke všemu dob- rému snažně v náboženství velikém připravo- vati, hříchův se vystříhati, o Pánu Bohu sladce mysliti a tělesného díla všeho, v němž všední den se obírajíce, své spasení meškají, pone- chati, slovo Boží pilně slyšeti, nábožně se mod- liti, k tělu Božímu [a krvi] přistupovati. Tu pak tancujíce Boží přikázaní přestupují, všecky hří- chy rozličné smrtedlné rodí a tak po cestě Anti- kristově chodí, neb o své spasení v tanci nic nedbají, ale Pánu Bohu svému i jeho svatým se porouhají příkladem starým židovským ohav- ným. Jakož o tom píše svatý Bernart řka: „Ta- 11
Strana 12
nečníci a tanečnice Bohu, Pánu a Spasiteli své- mu, v tanci se porouhají. Neb Kristus za ně pod trnovou korunou byl roztažen a jednu nohu přes druhou položil — a oni pod věnci pyšný- mi ruce roztahují, nohy překládají, ne aby po- korně hříchův zbyli, ale aby v lehkosti se pyšně ukázali. Aj, kdo tu v tanci tancuje a dívaje se neb stoje jest bez hříchu, kdo jest s Bohem neb kromě Boha, vizme! Ano se tu pohříchu mnoho smrtelných, nýbrž i němých hříchů děje, smil- ným, nečistým myšlením, frejováním, neřádným vzhlédaním, řečí oplzlou, marnou a mnohou, údóv dotýkaním, makáním, objímaním i jiným zlým páchaním. Tu jest smíchův, svárův i kři- kův dosti; tu pejchy, závisti, hněvové i jiné mnohé zlosti; tu ten čas jest opuštění věcí lep- ších a dopuštění zlých, času zmaření, duší mno- hých věčné zatracení; tu jest dábelské chytré pokušení a dívkám i pacholkům v srdci veliké zprznění. Neb z domu vyjdouce přijdou k tanci, nema- jíce některých hříchův poznání, a domů se vrá- tíce, i mají zlá myšlení, lenivá, tesklivá svého díla opatrování, těla svá ztroudíce, roucho a střevíce derouce. Některý neb některá stratí tu košilku bílou, t. j. panenství [neb vdovství, man- želství], jenž stojí za všeho světa zboží a jíž Bůh, jakž dí svatý Jeronym,1 nemůž navrátiti, ačkoli jest všemohoucí. Neb též vdova i man- 12
nečníci a tanečnice Bohu, Pánu a Spasiteli své- mu, v tanci se porouhají. Neb Kristus za ně pod trnovou korunou byl roztažen a jednu nohu přes druhou položil — a oni pod věnci pyšný- mi ruce roztahují, nohy překládají, ne aby po- korně hříchův zbyli, ale aby v lehkosti se pyšně ukázali. Aj, kdo tu v tanci tancuje a dívaje se neb stoje jest bez hříchu, kdo jest s Bohem neb kromě Boha, vizme! Ano se tu pohříchu mnoho smrtelných, nýbrž i němých hříchů děje, smil- ným, nečistým myšlením, frejováním, neřádným vzhlédaním, řečí oplzlou, marnou a mnohou, údóv dotýkaním, makáním, objímaním i jiným zlým páchaním. Tu jest smíchův, svárův i kři- kův dosti; tu pejchy, závisti, hněvové i jiné mnohé zlosti; tu ten čas jest opuštění věcí lep- ších a dopuštění zlých, času zmaření, duší mno- hých věčné zatracení; tu jest dábelské chytré pokušení a dívkám i pacholkům v srdci veliké zprznění. Neb z domu vyjdouce přijdou k tanci, nema- jíce některých hříchův poznání, a domů se vrá- tíce, i mají zlá myšlení, lenivá, tesklivá svého díla opatrování, těla svá ztroudíce, roucho a střevíce derouce. Některý neb některá stratí tu košilku bílou, t. j. panenství [neb vdovství, man- želství], jenž stojí za všeho světa zboží a jíž Bůh, jakž dí svatý Jeronym,1 nemůž navrátiti, ačkoli jest všemohoucí. Neb též vdova i man- 12
Strana 13
želka, jako panna, jsoucí zlých žádostí velice naplněna, vrátí se domů od tance jsouc na svém stavu poškvrněna. Aj, vizme a znamenajme, co zlého taneční- kům a tanečnicem od tance přichází, kterak jim k nebi přijíti překáží. Jakož o tom Písmo svaté Staré(ho Zákona) ukazuje, Exodus (v) 24. kapi- tole,2 kterak pro jeden tanec, jejž jsou učinili před teletem, Boží slouha Mojžíš spůsobe(ní)m Božím kázal těm, kteříž sou netancovali, „aby každý, opáše se mečem, bil bratra a bližního svého... A tak zabili jsou jich třimecítma tisí- cův.“ A poněvadž tak mnoho hříchův v tanci se děje a skrze tanec ďábel tak mnoho duší sobě získává, slušíť se křesťanům jeho pilně va- rovati a každému od něho utíkati. Ale jistě toto jest znamenati, že řekl by snad někdo: Poněvadž jest tanec oučinek nebo sebrá- ní takového velmi zlého a příčina hříchův mno- hých, však pro to mnozí dávno i nyní rádi tan- cují anebo se tanci dívají: kterak jest jich ďábel tak mnoho oslepil, že jedni řkou: „Není hřích tancovati, neb jest to obyčej dávní a starý, a druzí dějí, že má tanec býti, neb se tudy mají přátelé poznati a své děti k manželství vydá- vati. A také dějí: „Však i kněží tancují; byť to hřích byl, kněží by netancovali, ani žáci, ale 1 1 tohoť by bránili! Odpověd toho jest taková: Tanec jest hřích přetěžký a smrtelný před Bohem a jeho svatý- 13
želka, jako panna, jsoucí zlých žádostí velice naplněna, vrátí se domů od tance jsouc na svém stavu poškvrněna. Aj, vizme a znamenajme, co zlého taneční- kům a tanečnicem od tance přichází, kterak jim k nebi přijíti překáží. Jakož o tom Písmo svaté Staré(ho Zákona) ukazuje, Exodus (v) 24. kapi- tole,2 kterak pro jeden tanec, jejž jsou učinili před teletem, Boží slouha Mojžíš spůsobe(ní)m Božím kázal těm, kteříž sou netancovali, „aby každý, opáše se mečem, bil bratra a bližního svého... A tak zabili jsou jich třimecítma tisí- cův.“ A poněvadž tak mnoho hříchův v tanci se děje a skrze tanec ďábel tak mnoho duší sobě získává, slušíť se křesťanům jeho pilně va- rovati a každému od něho utíkati. Ale jistě toto jest znamenati, že řekl by snad někdo: Poněvadž jest tanec oučinek nebo sebrá- ní takového velmi zlého a příčina hříchův mno- hých, však pro to mnozí dávno i nyní rádi tan- cují anebo se tanci dívají: kterak jest jich ďábel tak mnoho oslepil, že jedni řkou: „Není hřích tancovati, neb jest to obyčej dávní a starý, a druzí dějí, že má tanec býti, neb se tudy mají přátelé poznati a své děti k manželství vydá- vati. A také dějí: „Však i kněží tancují; byť to hřích byl, kněží by netancovali, ani žáci, ale 1 1 tohoť by bránili! Odpověd toho jest taková: Tanec jest hřích přetěžký a smrtelný před Bohem a jeho svatý- 13
Strana 14
mi, skutek velmi ohavný, dávno od mnohého Písma svatého potupený. A že mnozí lidé rádi tancují, to jest tady: Nejprvé, že kněží zlí, zou- falí, smilní tancují, zlý příklad lidem sprostným dávají, Pána Boha svého se nebojí, pravdy a spravedlnosti Boží nemilují ani na ni dbají, na soudný den a na peklo horoucí nepomnějí, ani o tom jiným neumělejším praviti chtí, neb se jim zatracení více duší lidských nežli spasení líbí. Druhé: snad proto se děje, že páni světští, zákona a přikázaní Božího nemilujíc, toho ne- stavují a nebrání, nýbrž v tom rozkoš a utěšení mají, a tak sou všickni vespolek těmi dábel- skými tanci dávno přivyklými oslepeni. Ach, přetěžké lidské omámení! Ach, přene- moudré a hloupé takové oslepení! Ach, hanebné panské a jiných lidí ouřadných nedbání! Ach, přelenivé kněžské zmeškání! že tak lehce své i jiných duše váží, kteréžto Pán Kristus pře- těžce na kříži svou předrahou krví vykoupil. Co k tomu dí, když z toho ze všeho Kristus bude v den soudný počet bráti a na ně jich hříšné svědomí s dábly i se vším stvořením bu- de žalovati a na pomstu jich křikem velikým bude volati? Aj, učení, slyšme a pilně zname- nejme pánův světských i jich ouředníkův ne- dbání a mnohých kněží, ani lidu světského podlé povinností svých nevystříhají. Někdy páni i jich ouředníci člověka některého snad chudého obě- siti káží, když snad pro nouzi svou kozu aneb 14
mi, skutek velmi ohavný, dávno od mnohého Písma svatého potupený. A že mnozí lidé rádi tancují, to jest tady: Nejprvé, že kněží zlí, zou- falí, smilní tancují, zlý příklad lidem sprostným dávají, Pána Boha svého se nebojí, pravdy a spravedlnosti Boží nemilují ani na ni dbají, na soudný den a na peklo horoucí nepomnějí, ani o tom jiným neumělejším praviti chtí, neb se jim zatracení více duší lidských nežli spasení líbí. Druhé: snad proto se děje, že páni světští, zákona a přikázaní Božího nemilujíc, toho ne- stavují a nebrání, nýbrž v tom rozkoš a utěšení mají, a tak sou všickni vespolek těmi dábel- skými tanci dávno přivyklými oslepeni. Ach, přetěžké lidské omámení! Ach, přene- moudré a hloupé takové oslepení! Ach, hanebné panské a jiných lidí ouřadných nedbání! Ach, přelenivé kněžské zmeškání! že tak lehce své i jiných duše váží, kteréžto Pán Kristus pře- těžce na kříži svou předrahou krví vykoupil. Co k tomu dí, když z toho ze všeho Kristus bude v den soudný počet bráti a na ně jich hříšné svědomí s dábly i se vším stvořením bu- de žalovati a na pomstu jich křikem velikým bude volati? Aj, učení, slyšme a pilně zname- nejme pánův světských i jich ouředníkův ne- dbání a mnohých kněží, ani lidu světského podlé povinností svých nevystříhají. Někdy páni i jich ouředníci člověka některého snad chudého obě- siti káží, když snad pro nouzi svou kozu aneb 14
Strana 15
krávu ukradne, a to jest jeden hřích, jehož ihned náhle pomstí: ale tance býti dopoušt(ěj)í, v němž se mnozí zárodové hříchův a zlostí dějí, v němž jeden druhém dceru neb sestru nebo ženu ulou- dí, neb dívku zprzní, až i nezví. Ty sou daleko lepší, dražší nežli všecky kozy, krávy i koně, ani která věc na všem světě nejdražší. Že pak páni kostek, také i jiných her dopouš- tějí, činí to pro svůj zisk, aby jim platův (a) ourokův přibývalo. Neb se chudoby tělesné zde na světě, brzo pomíjející, bojí a Pánu Bohu své- mu uplně nedoufají ani věří, by on je milostivě smrti dochoval a tělesnou potřebu dal. Ale v tom ti jistí více se klamají, nežli sobě tím pomáhají. Nebť jest to zjevná věc, že ti, jenž nehrají, ne- tancují, lépe se mívají a bohatější i šlechetnější bývají a více sou takoví pilni díla svého i spíš pánu svému ouroky a platy zaplacují. Ale buď to, že by kdo od kostek aneb od tancův bohat byl: i co by to jemu platno bylo zboží míti, když za to svou duši aneb ženy i dětí stratí? Jakož dí sám Spasitel ve čtení svatého Matouše v 13. kapitole:3 „Co jest platno člověku, aby všecken svět získal, ale své duši nedostatek by trpěl? A jiné o tom mnohé písma slýcháme, že „zle dobytého zboží dědic třetí nedědí“, nýbrž i to sami vídáme, že ten sám zlý dobyvač zboží ani jeho děti často nedlouho požívají takového zbo- ží: neb snad Božím dopuštěním hlavy slamují, zbiti, stínáni, oběšeni bývají, snad jim zlodě- 15
krávu ukradne, a to jest jeden hřích, jehož ihned náhle pomstí: ale tance býti dopoušt(ěj)í, v němž se mnozí zárodové hříchův a zlostí dějí, v němž jeden druhém dceru neb sestru nebo ženu ulou- dí, neb dívku zprzní, až i nezví. Ty sou daleko lepší, dražší nežli všecky kozy, krávy i koně, ani která věc na všem světě nejdražší. Že pak páni kostek, také i jiných her dopouš- tějí, činí to pro svůj zisk, aby jim platův (a) ourokův přibývalo. Neb se chudoby tělesné zde na světě, brzo pomíjející, bojí a Pánu Bohu své- mu uplně nedoufají ani věří, by on je milostivě smrti dochoval a tělesnou potřebu dal. Ale v tom ti jistí více se klamají, nežli sobě tím pomáhají. Nebť jest to zjevná věc, že ti, jenž nehrají, ne- tancují, lépe se mívají a bohatější i šlechetnější bývají a více sou takoví pilni díla svého i spíš pánu svému ouroky a platy zaplacují. Ale buď to, že by kdo od kostek aneb od tancův bohat byl: i co by to jemu platno bylo zboží míti, když za to svou duši aneb ženy i dětí stratí? Jakož dí sám Spasitel ve čtení svatého Matouše v 13. kapitole:3 „Co jest platno člověku, aby všecken svět získal, ale své duši nedostatek by trpěl? A jiné o tom mnohé písma slýcháme, že „zle dobytého zboží dědic třetí nedědí“, nýbrž i to sami vídáme, že ten sám zlý dobyvač zboží ani jeho děti často nedlouho požívají takového zbo- ží: neb snad Božím dopuštěním hlavy slamují, zbiti, stínáni, oběšeni bývají, snad jim zlodě- 15
Strana 16
jové pobero(u), snad jim oheň hromový aneb jiný spálí, snad proto náhlou smrtí a němí bez spovědi a bez přijímaní těla [a krve Boží] umí- rají. Ach, přehrozná a přetěžká také odtucha, ach, přebídné jich starosti, jimižto v tomto světě tak svůj život dokonávají v marnosti! Potomť po- znají, potomť své oči protrou, kdyžto duše jich z těla vyskočí. Protož tyto věci tak pověděné poznajíc, paní milá a vdovo Boží, ať Pán Bůh zde i po smrti na Tě nepřepustí zatracení, ďábelské moci a bíd všech duchovních i tělesných! Ať Tě zbaví i ostřeže škod a ať Tobě dí na smrti Tvé: „Má milá choti, podiž ke mně do nebes, ať dám věč- nou radost“ a odejme od Tebe zatracených ža- lost, ať se Tvá všecka dobrá vůle naplní a žá- dost! Zastav hry, tance na svém zboží, Pán Bůh Tě tudy zde na světě ve všem dobrém rozmnoží. Zastav, což na Tobě jest, všecky marnosti, a dá Tobě Pán Bůh s Tvými se všemi nebeskou ra- dost, amen. 16
jové pobero(u), snad jim oheň hromový aneb jiný spálí, snad proto náhlou smrtí a němí bez spovědi a bez přijímaní těla [a krve Boží] umí- rají. Ach, přehrozná a přetěžká také odtucha, ach, přebídné jich starosti, jimižto v tomto světě tak svůj život dokonávají v marnosti! Potomť po- znají, potomť své oči protrou, kdyžto duše jich z těla vyskočí. Protož tyto věci tak pověděné poznajíc, paní milá a vdovo Boží, ať Pán Bůh zde i po smrti na Tě nepřepustí zatracení, ďábelské moci a bíd všech duchovních i tělesných! Ať Tě zbaví i ostřeže škod a ať Tobě dí na smrti Tvé: „Má milá choti, podiž ke mně do nebes, ať dám věč- nou radost“ a odejme od Tebe zatracených ža- lost, ať se Tvá všecka dobrá vůle naplní a žá- dost! Zastav hry, tance na svém zboží, Pán Bůh Tě tudy zde na světě ve všem dobrém rozmnoží. Zastav, což na Tobě jest, všecky marnosti, a dá Tobě Pán Bůh s Tvými se všemi nebeskou ra- dost, amen. 16
Strana 17
3. PANU JANU CHUDOBOVI Z VARTENBERKA A NA RALSKU Spasení a milost od Pána Ježíše Krista! Urozený pane! S velikým zármutkem v srdci jsem se dově- děl, že někteří lidé vypravují, kterak se Vaše Urozenost dala na lapkování, brzy zabavujíc jmění lidí, brzy jímajíc vladyky a odnímajíc jim statky. Zda tomu tak s Tebou je, nevím, a kéž by raději nebylo! Vždyť, žel, velmi často mi vmetli v tvář řkouce: „Aj, tvůj oddaný syn Chu- doba, kterého jsi chtěl do nebes vynášeti a je- hož kajícnost ses odvažoval veřejně vyhlašo- vati, pěkně se již dává na pokání: co dříve ne- mohl zloupiti, nyní loupí; proto přijal rytířství, aby již byl k loupení odvážnější.“ A hle, ta- ková řeč srdce mi probodává! Ale po pravdě by mne takové řeči neurážely, jen kdybych věděl, že tomu tak není. Vždyt o mně se říkají závažnější věci, ale utěšuje mne čisté svědomí tím, že vyvrací tvrzení nepřátel, vědouc, že to je nade vše pochyby křivé. Pro- čež, pane urozený a v Kristu milý, pro Boží mi- lostivost, milosrdnost a spravedlnost, která šetři hříšníků kajících a trestá ty, kteří se bez ustání dopouštějí zlého, pokorně Vás napomínám: měj- te na paměti věčnou slávu i trest, uvažte svou 17
3. PANU JANU CHUDOBOVI Z VARTENBERKA A NA RALSKU Spasení a milost od Pána Ježíše Krista! Urozený pane! S velikým zármutkem v srdci jsem se dově- děl, že někteří lidé vypravují, kterak se Vaše Urozenost dala na lapkování, brzy zabavujíc jmění lidí, brzy jímajíc vladyky a odnímajíc jim statky. Zda tomu tak s Tebou je, nevím, a kéž by raději nebylo! Vždyť, žel, velmi často mi vmetli v tvář řkouce: „Aj, tvůj oddaný syn Chu- doba, kterého jsi chtěl do nebes vynášeti a je- hož kajícnost ses odvažoval veřejně vyhlašo- vati, pěkně se již dává na pokání: co dříve ne- mohl zloupiti, nyní loupí; proto přijal rytířství, aby již byl k loupení odvážnější.“ A hle, ta- ková řeč srdce mi probodává! Ale po pravdě by mne takové řeči neurážely, jen kdybych věděl, že tomu tak není. Vždyt o mně se říkají závažnější věci, ale utěšuje mne čisté svědomí tím, že vyvrací tvrzení nepřátel, vědouc, že to je nade vše pochyby křivé. Pro- čež, pane urozený a v Kristu milý, pro Boží mi- lostivost, milosrdnost a spravedlnost, která šetři hříšníků kajících a trestá ty, kteří se bez ustání dopouštějí zlého, pokorně Vás napomínám: měj- te na paměti věčnou slávu i trest, uvažte svou 17
Strana 18
čest, stůjte pevně v dřívějším dobrém předse- vzetí a nedávejte se na lapkování, protože praví Pán: „Běda tobě, který loupíš; zdaž i sám nebu- deš oloupen?"1 Strašlivá je tato hrozba a Vaše Urozenost, jak mám za to, dobře ji uváží, a co slíbila Pánu Ježíši Kristu, také dodrží. Někteří přátelé Viléma, kterého Vaše Uroze- nost uvěznila v Boleslavi, žádali také mne, abych se za Viléma prosebně přimluvil. Proto žádám, a to více pro spásu Vaší duše než kvůli Vilé- movi: jestliže jej Vaše Milost zajala bez jeho viny, nechť ho propustí na svobodu se všemi věcmi, jak jej jala. Víme totiž z Písma, že více sobě škodí, kdo jinému něco nespravedlivě od- nímá, nežli onomu, jemuž odňal. Toto jsem psal s přáním, aby Vaše Uroze- nost plně setrvala ve cti a v milosti Pána Ježíše Krista nyní i v budoucnosti. Račiž to splniti sám ten, který se za nás hříšné dal obloupiti. 4. VLADYKOVI O ODUMRTI Pán Buoh rač Tvú žádost v dobrém naplniti skrze zaslúženie Pána našeho Jezu Krista! Milý přieteli! Žádáš, abych Tě zpravil, kterak sě máš mieti, aby v brání odmrtí nepochybil, duše nepoškvr- 18
čest, stůjte pevně v dřívějším dobrém předse- vzetí a nedávejte se na lapkování, protože praví Pán: „Běda tobě, který loupíš; zdaž i sám nebu- deš oloupen?"1 Strašlivá je tato hrozba a Vaše Urozenost, jak mám za to, dobře ji uváží, a co slíbila Pánu Ježíši Kristu, také dodrží. Někteří přátelé Viléma, kterého Vaše Uroze- nost uvěznila v Boleslavi, žádali také mne, abych se za Viléma prosebně přimluvil. Proto žádám, a to více pro spásu Vaší duše než kvůli Vilé- movi: jestliže jej Vaše Milost zajala bez jeho viny, nechť ho propustí na svobodu se všemi věcmi, jak jej jala. Víme totiž z Písma, že více sobě škodí, kdo jinému něco nespravedlivě od- nímá, nežli onomu, jemuž odňal. Toto jsem psal s přáním, aby Vaše Uroze- nost plně setrvala ve cti a v milosti Pána Ježíše Krista nyní i v budoucnosti. Račiž to splniti sám ten, který se za nás hříšné dal obloupiti. 4. VLADYKOVI O ODUMRTI Pán Buoh rač Tvú žádost v dobrém naplniti skrze zaslúženie Pána našeho Jezu Krista! Milý přieteli! Žádáš, abych Tě zpravil, kterak sě máš mieti, aby v brání odmrtí nepochybil, duše nepoškvr- 18
Strana 19
nil, Boha nerozhněval, králevstvie věčného ne- ztratil a zatracenie těla i duše nezaslúžil. Chválím Tvú žádost, neb má pochop v slovu Pána Jezu Krista, jenž die skrzě svatého Marka v osmé kapitule:1 „Co platno jest člověku, že by vešken svět získal, a své duši by škodu trpěl? Aneb kterú dá člověk otměnu za duši svú? Jako by řekl milý Spasitel: Nic nenie platno, ač by vešken svět získal, a duši své lakomstvím uškodil, jenž jest lepšie i dražšie nežli všechno sbožie světa tohoto. Ale pohřiechu, té pravdy milovníci světa neznají; protož směle hřěšie, duši málo vážie a na sbožie věčné málo tbají. Avšak mají slyšěti: „Co platno jest člověku, že by vešken svět získal, a své duši by škodu trpěl?“, že by z nie Ducha svatého vyhnal, diabla by v ni upustil, v jeho moc by ji dal a milosti Božie by ji zbavil a k věčnému by ji zatracení připravil? Již zná bohatec v pekle pohřebený, co jest platno jeho duši, jenž jest sbožie choval, na chudého Lazara netbal; kterú již dá otměnu za svú duši, aby ji z věčného zatracenie vykú- pil. Jistě všeckno sbožie světa tohoto by za je- ho duši dali, již by jie z muk věčných nevykú- pili! Neb die Pravda:3 „Kterú dá člověk otměnu za duši svú?“ Jako by řekla Pravda: Nenie ni- žádné otměny, jíž by duši vykúpil na věky za- tracenu. To znamenajíc lidé mají pilni býti, aby lakom- stvím své duše nezatratili, pamatujíc, že die Pán 19
nil, Boha nerozhněval, králevstvie věčného ne- ztratil a zatracenie těla i duše nezaslúžil. Chválím Tvú žádost, neb má pochop v slovu Pána Jezu Krista, jenž die skrzě svatého Marka v osmé kapitule:1 „Co platno jest člověku, že by vešken svět získal, a své duši by škodu trpěl? Aneb kterú dá člověk otměnu za duši svú? Jako by řekl milý Spasitel: Nic nenie platno, ač by vešken svět získal, a duši své lakomstvím uškodil, jenž jest lepšie i dražšie nežli všechno sbožie světa tohoto. Ale pohřiechu, té pravdy milovníci světa neznají; protož směle hřěšie, duši málo vážie a na sbožie věčné málo tbají. Avšak mají slyšěti: „Co platno jest člověku, že by vešken svět získal, a své duši by škodu trpěl?“, že by z nie Ducha svatého vyhnal, diabla by v ni upustil, v jeho moc by ji dal a milosti Božie by ji zbavil a k věčnému by ji zatracení připravil? Již zná bohatec v pekle pohřebený, co jest platno jeho duši, jenž jest sbožie choval, na chudého Lazara netbal; kterú již dá otměnu za svú duši, aby ji z věčného zatracenie vykú- pil. Jistě všeckno sbožie světa tohoto by za je- ho duši dali, již by jie z muk věčných nevykú- pili! Neb die Pravda:3 „Kterú dá člověk otměnu za duši svú?“ Jako by řekla Pravda: Nenie ni- žádné otměny, jíž by duši vykúpil na věky za- tracenu. To znamenajíc lidé mají pilni býti, aby lakom- stvím své duše nezatratili, pamatujíc, že die Pán 19
Strana 20
Ježíš:4 „Pilně sě ostřiehajte ot každého lakom- stvie.“ A že v brání odmrtí aneb nápadóv veli- ké sě přídrží lakomstvie, protož mají věrní křes- ťané pilně patřiti, aby lakomstvie sě vystřiehli, bližním milosrdni byli, věčného sbožie neztra- tili a potom u věčnú múku neupadli. Dvě straně jsta při nápadiech: jedna bráti, druhá nebrati. Druhú ktož drží, ten nezablúdí v odmrtech a nápadiech, jedné ač nezřiezeně odmrtí vydával by. Prvé strany ktož sě drží, brzy padne: aneb že nedá svobody svým lidem, aby mohli své prodati aneb přátelóm otkázati za živa a chudým rozdávati; aneb že také vez- ma sbožíce, lehcě je utratí, neb dá něco na kostel, aby Boha té kořisti účastna učinil. Protož já to znamenaje radím, aby sě každý pán strany jistějšie držěl; a chce-li kto dokonaně s těmi nápady učiniti, tehdy nebeř jich. Ale snad die někto: Když nižádného přietele nemá mój člověk, komuž má býti to sbožíce? Krátká otpověd: Komuž on dá své, toho bude. Ale dieš: Až umře, nedada nižádnému? Chceš-li vždy dokonaně dobřě učiniti, rozdajž chudým, najprvé dluhy zaplatě, jsú-li kteří. Když tak uči- níš, jistě nezablúdíš. Neb to sbožíce jest jeho úsilé a on jest pán toho sbožíce. A Ty, pane, byl si aneb jsi jedné jeho obráncě a súdcě a za to béřeš platy a službu a v núzi velikú k uobraně móžeš skrovnú pomoc vzieti. Neb jinak, by vše- cko Tvé mělo býti, co sedláci Tvoji mají, tehdy 20
Ježíš:4 „Pilně sě ostřiehajte ot každého lakom- stvie.“ A že v brání odmrtí aneb nápadóv veli- ké sě přídrží lakomstvie, protož mají věrní křes- ťané pilně patřiti, aby lakomstvie sě vystřiehli, bližním milosrdni byli, věčného sbožie neztra- tili a potom u věčnú múku neupadli. Dvě straně jsta při nápadiech: jedna bráti, druhá nebrati. Druhú ktož drží, ten nezablúdí v odmrtech a nápadiech, jedné ač nezřiezeně odmrtí vydával by. Prvé strany ktož sě drží, brzy padne: aneb že nedá svobody svým lidem, aby mohli své prodati aneb přátelóm otkázati za živa a chudým rozdávati; aneb že také vez- ma sbožíce, lehcě je utratí, neb dá něco na kostel, aby Boha té kořisti účastna učinil. Protož já to znamenaje radím, aby sě každý pán strany jistějšie držěl; a chce-li kto dokonaně s těmi nápady učiniti, tehdy nebeř jich. Ale snad die někto: Když nižádného přietele nemá mój člověk, komuž má býti to sbožíce? Krátká otpověd: Komuž on dá své, toho bude. Ale dieš: Až umře, nedada nižádnému? Chceš-li vždy dokonaně dobřě učiniti, rozdajž chudým, najprvé dluhy zaplatě, jsú-li kteří. Když tak uči- níš, jistě nezablúdíš. Neb to sbožíce jest jeho úsilé a on jest pán toho sbožíce. A Ty, pane, byl si aneb jsi jedné jeho obráncě a súdcě a za to béřeš platy a službu a v núzi velikú k uobraně móžeš skrovnú pomoc vzieti. Neb jinak, by vše- cko Tvé mělo býti, co sedláci Tvoji mají, tehdy 20
Strana 21
by ves, již za tři sta kúpiš, musěl snad za tisíc kúpiti. Protož kupujíce vsi, hledie na plat, ale ne na nábytky lidí, jedné tak, aby mohli dobřě plat dávati pánu, jenž má panovati, tupě zlé, mstě nad nimi, velebě dobré, zbraňuje jich, zá- kon Boží veda, dávaje každému, co na něho slu- šie, a požívaje sbožie vedlé Božieho přikázanie. Věrně, ktožť tak panstvie vede, tenť na věky nezahyne; neb tak dokonaně stoje zachová Bo- žie přikázanie, pro něž mieti bude věčný život. Ale že málo lidí nalézám, kteří by tak uplně sě odmrtí a nápadóv varovali, neb sú velmě k času posledniemu světa tohoto v lakomstvie zablúdili, vedlé svatého Písma proroctvie, a pís- ma svatého nenalézám, by velelo tak bráti ot- mrti, jakož berú: protož nesmiem raditi, kdy mají bráti a kdy nemají. A ze všech příhod ku brání nevizi jistějšie, než když poddací člověk die: „Kamť pán obrátí mój statek, tam buď! A také, když poddací umře bez poručenstvie, nemaje nižádného přietele. A to má vzvěděno býti vzjevným ohlášením v súdech a v trziech neb v kosteléch. A tak ohlašují ti, kteříž nechtie lakomstvím svého sbožie i své duše naprzniti. Ale ta zpráva lakomým jest velmě protivná, ač jest viece nežli odmrti k spasení i k sboží pro- spěšna. Neb milý Pán Buoh dává věrným svým také i zde prospěch, jakož Písmo svědčí. Protož ktož nechce lakomstvím své dušě poškvrniti a chce Pánu Bohu sě líbiti, duši spasiti a řádem 21
by ves, již za tři sta kúpiš, musěl snad za tisíc kúpiti. Protož kupujíce vsi, hledie na plat, ale ne na nábytky lidí, jedné tak, aby mohli dobřě plat dávati pánu, jenž má panovati, tupě zlé, mstě nad nimi, velebě dobré, zbraňuje jich, zá- kon Boží veda, dávaje každému, co na něho slu- šie, a požívaje sbožie vedlé Božieho přikázanie. Věrně, ktožť tak panstvie vede, tenť na věky nezahyne; neb tak dokonaně stoje zachová Bo- žie přikázanie, pro něž mieti bude věčný život. Ale že málo lidí nalézám, kteří by tak uplně sě odmrtí a nápadóv varovali, neb sú velmě k času posledniemu světa tohoto v lakomstvie zablúdili, vedlé svatého Písma proroctvie, a pís- ma svatého nenalézám, by velelo tak bráti ot- mrti, jakož berú: protož nesmiem raditi, kdy mají bráti a kdy nemají. A ze všech příhod ku brání nevizi jistějšie, než když poddací člověk die: „Kamť pán obrátí mój statek, tam buď! A také, když poddací umře bez poručenstvie, nemaje nižádného přietele. A to má vzvěděno býti vzjevným ohlášením v súdech a v trziech neb v kosteléch. A tak ohlašují ti, kteříž nechtie lakomstvím svého sbožie i své duše naprzniti. Ale ta zpráva lakomým jest velmě protivná, ač jest viece nežli odmrti k spasení i k sboží pro- spěšna. Neb milý Pán Buoh dává věrným svým také i zde prospěch, jakož Písmo svědčí. Protož ktož nechce lakomstvím své dušě poškvrniti a chce Pánu Bohu sě líbiti, duši spasiti a řádem 21
Strana 22
vedlé Boha i zde prospěch mieti, ten drž ty zprá- vy již řečené. Neb Písmo svaté velmě volá na pomstu těch, kteříž křívě berú lidem jich statečky, a zvláště na ty, kteříž ustavují sobě práva, aby lid svój dřěli. Na ty kvielí Pán Bóh skrze Izaiáše v de- sáté kapitule řka:5 „Běda, kteříž ustavují zákony neb práva křivá, a píšíce, nespravedlivost psali sú, aby v súdu utiskli chudé, a násilé učinili při pokorných lidu mého, aby byly vdovy kořist neb lúpež jich a sirotky roztrhali. Co učiníte v den navščievenie a truchlosti zdaleka jdúcie- ho? K čí utečete pomoci?“ Jako by řekl: K ni- číž. „A kde opustíte slávu svú?“ Jako by řekl: Nikdiež. Neb nižádné nebudete mieti pomoci ani slávy, a tak budete bez pomoci, biední, ha- nební a zatracení; neb práva sobě ustavujíc, mój lid ste mútili a zákon mój ste zavrhli pro- svá ustavenie. Neb takto psáno jest v zákoně Božiem, v knihách Numeri, v sedmémezcietmé kapitule: „Dcerky Salfatovy stály sú před Moj- žiešem a před Eleazarem knězem a přede všemi kniežaty lidu a řekly sú: Otec náš umřel jest a neměl jest synóv; daj nám dědičstvie mezi přirozenými otce našeho.“ A aj, Mojžieš, spra- vedlivý súdcě a vuodcě i knieže lidu, nechopil sě lakomě odmrti neb nápadu, aniž jest všetečně súdil, ale „podal jest přě těch dievek osiřelých k súdu Božiemu. A řekl jest Bóh k němu: Spra- vedlivé věci žádají dcerky Salfatovy; daj jim 22
vedlé Boha i zde prospěch mieti, ten drž ty zprá- vy již řečené. Neb Písmo svaté velmě volá na pomstu těch, kteříž křívě berú lidem jich statečky, a zvláště na ty, kteříž ustavují sobě práva, aby lid svój dřěli. Na ty kvielí Pán Bóh skrze Izaiáše v de- sáté kapitule řka:5 „Běda, kteříž ustavují zákony neb práva křivá, a píšíce, nespravedlivost psali sú, aby v súdu utiskli chudé, a násilé učinili při pokorných lidu mého, aby byly vdovy kořist neb lúpež jich a sirotky roztrhali. Co učiníte v den navščievenie a truchlosti zdaleka jdúcie- ho? K čí utečete pomoci?“ Jako by řekl: K ni- číž. „A kde opustíte slávu svú?“ Jako by řekl: Nikdiež. Neb nižádné nebudete mieti pomoci ani slávy, a tak budete bez pomoci, biední, ha- nební a zatracení; neb práva sobě ustavujíc, mój lid ste mútili a zákon mój ste zavrhli pro- svá ustavenie. Neb takto psáno jest v zákoně Božiem, v knihách Numeri, v sedmémezcietmé kapitule: „Dcerky Salfatovy stály sú před Moj- žiešem a před Eleazarem knězem a přede všemi kniežaty lidu a řekly sú: Otec náš umřel jest a neměl jest synóv; daj nám dědičstvie mezi přirozenými otce našeho.“ A aj, Mojžieš, spra- vedlivý súdcě a vuodcě i knieže lidu, nechopil sě lakomě odmrti neb nápadu, aniž jest všetečně súdil, ale „podal jest přě těch dievek osiřelých k súdu Božiemu. A řekl jest Bóh k němu: Spra- vedlivé věci žádají dcerky Salfatovy; daj jim 22
Strana 23
dědičstvie mezi příbuznými otce jich, ať po něm v dědičstvie vstúpie.“ A chtě Pán Bóh, aby ten zákon byl držien po všechny časy, die dále Pán Bóh: „A k synóm Izrahelským mluviti budeš toto: Člověk když umře bez syna, k dcerce jeho pójde dědičstvie; pakli dcerky nebude mieti, ale bude mieti vstúpce v dědičstvie bratří svú; pakli by bratří neměl, dáte dědičstvie bratří otce je- ho; a pakli by ani strýcóv měl, dáno bude dě- dičstvie těm, kteříž jemu najpříbuznější jsú. A bude toto synóm Izrahelským svaté neb stvr- zené zákonem věčným.“ Aj, slyšíš zákon Boží, jejž jest sám vydal, zá- kon svatý, ne křivý; zákon věčný, ne vedlé vó- le lidské proměnědlný; zákon zjevný, ne k roz- umu zastieněný. Rozuměl tomu zákonu svatý Rehoř; protož jako papež v svých knihách, jenž slovú Registrum, die:7 „Poznali sme, že někte- rým poddacím lidem neb poddaným rodiči jich, točíš otec, mátě neb děd neb bába, nebývají dopúštěni k dědičství, ale jich sbožíčko neb jich věci ku póžitku kostelniemu přitaženy bývají. O kteréžto věci usúdili sme neb ustavili sme, aby přietelé mrúcích neb mrtvých, kteříž u vlá- dařství kostelniem jsú, jako dědicové po nich v sbožíce vstúpiti měli, aniž co z statka mrtvých buď utrženo neb ujato. Pakli by dietky malé po sobě ostavili, dokavad by k letóm takým ne- přišly, aby statek svój zpravovati mohly, osoby neb lidé buďte vyvoleni opatrní, jimž jich přá- 23
dědičstvie mezi příbuznými otce jich, ať po něm v dědičstvie vstúpie.“ A chtě Pán Bóh, aby ten zákon byl držien po všechny časy, die dále Pán Bóh: „A k synóm Izrahelským mluviti budeš toto: Člověk když umře bez syna, k dcerce jeho pójde dědičstvie; pakli dcerky nebude mieti, ale bude mieti vstúpce v dědičstvie bratří svú; pakli by bratří neměl, dáte dědičstvie bratří otce je- ho; a pakli by ani strýcóv měl, dáno bude dě- dičstvie těm, kteříž jemu najpříbuznější jsú. A bude toto synóm Izrahelským svaté neb stvr- zené zákonem věčným.“ Aj, slyšíš zákon Boží, jejž jest sám vydal, zá- kon svatý, ne křivý; zákon věčný, ne vedlé vó- le lidské proměnědlný; zákon zjevný, ne k roz- umu zastieněný. Rozuměl tomu zákonu svatý Rehoř; protož jako papež v svých knihách, jenž slovú Registrum, die:7 „Poznali sme, že někte- rým poddacím lidem neb poddaným rodiči jich, točíš otec, mátě neb děd neb bába, nebývají dopúštěni k dědičství, ale jich sbožíčko neb jich věci ku póžitku kostelniemu přitaženy bývají. O kteréžto věci usúdili sme neb ustavili sme, aby přietelé mrúcích neb mrtvých, kteříž u vlá- dařství kostelniem jsú, jako dědicové po nich v sbožíce vstúpiti měli, aniž co z statka mrtvých buď utrženo neb ujato. Pakli by dietky malé po sobě ostavili, dokavad by k letóm takým ne- přišly, aby statek svój zpravovati mohly, osoby neb lidé buďte vyvoleni opatrní, jimž jich přá- 23
Strana 24
tel věci dány neb poručeny mají býti k uostřie- haní.“ Tak mluví svatý Rehoř. Pak svatý Augustin v omelí neb v obecném kázaní na ono slovo svatého Lukáše, třetie ka- pituly:8 „Nic viece, než co ustaveno jest vám, nečiňte!“, die takto: „Bývá netrpědlná, to jest přěukrutná věc, když nuzitelé nůzě shromaž- ďují, hřiechóm svým hřiechy přidvojují, to jest, že lsti své a lúpeže póžitky nazývají, když lú- pež vnesena bude v komoru. A to ještě přidá- vají svým hřiechóm, že kteréž nuznějšie a bez obrany vidie, ty radějše nuzie neb pudie, a mnějí, že by póžitky obecné zklamali, když by domóv nezklamali sirotčích, takže kterých sirotkóv otec před dvěma dnoma snad byl jest přietel neb tovařiš neb bratr, i až smrt zajde jeho, dietky mají jako neznámé, biedné a psotné. A vdova, bude-li která, aneb křivdami bude puzena, aby muže pojala, aneb, bude-li chtieti v úmysle čis- toty ostati, dadúci dary, v statečku neb sbožíci jedva ostane. Protož těmi lstmi naplnili sú mieš- ky své; vidíte je vesely, zásobny, ani kostelu dávají a Bohu děkují, jako by ot něho ti peniezi jim dáni byli, i tiem také hřěšiece, že lúpežóv svých Boha chtie býti účastna.“ Takť mluví sva- tý Augustin. Již máš dóvod z Božieho zákona a z řěčí veli- kú dvú svatú, že otmrti slušějí na nejbližšie přá- tely, a že jsú nuzitelé neb násilníci chudých si- rotkóv a vdov, kteříž je od sbožíce jich mrtvých 24
tel věci dány neb poručeny mají býti k uostřie- haní.“ Tak mluví svatý Rehoř. Pak svatý Augustin v omelí neb v obecném kázaní na ono slovo svatého Lukáše, třetie ka- pituly:8 „Nic viece, než co ustaveno jest vám, nečiňte!“, die takto: „Bývá netrpědlná, to jest přěukrutná věc, když nuzitelé nůzě shromaž- ďují, hřiechóm svým hřiechy přidvojují, to jest, že lsti své a lúpeže póžitky nazývají, když lú- pež vnesena bude v komoru. A to ještě přidá- vají svým hřiechóm, že kteréž nuznějšie a bez obrany vidie, ty radějše nuzie neb pudie, a mnějí, že by póžitky obecné zklamali, když by domóv nezklamali sirotčích, takže kterých sirotkóv otec před dvěma dnoma snad byl jest přietel neb tovařiš neb bratr, i až smrt zajde jeho, dietky mají jako neznámé, biedné a psotné. A vdova, bude-li která, aneb křivdami bude puzena, aby muže pojala, aneb, bude-li chtieti v úmysle čis- toty ostati, dadúci dary, v statečku neb sbožíci jedva ostane. Protož těmi lstmi naplnili sú mieš- ky své; vidíte je vesely, zásobny, ani kostelu dávají a Bohu děkují, jako by ot něho ti peniezi jim dáni byli, i tiem také hřěšiece, že lúpežóv svých Boha chtie býti účastna.“ Takť mluví sva- tý Augustin. Již máš dóvod z Božieho zákona a z řěčí veli- kú dvú svatú, že otmrti slušějí na nejbližšie přá- tely, a že jsú nuzitelé neb násilníci chudých si- rotkóv a vdov, kteříž je od sbožíce jich mrtvých 24
Strana 25
přátelóv tisknú. Neb die Pán Buoh skrzě Izai- áše v třetie kapitule:10 „Lid mój nuzitelé jich lú- pili sú.“ A netoliko ti, kteříž tak nuzie své lidi, ale i kněžie, jenž navodie lidi, aby jim otcové, nechajíc dětí a přátel, svá dědičstvie dávali. To- ho sě svatý Augustin varoval; protož die v ká- zaní o životě kněžském:11 „Ktožkolivěk chce, vydědě syna, dědicem učiniti kostel, hledaj ji- ného, jenž by přijal, než Augustina.“ Věděl Augustin svatý, že hlas jest dědicóv v Pláči sva- tého Jeremiáše:12 „Dědičstvie naše obrátilo sě k cizím.“ Ale toho hlasu nechtie lakomci sly- šěti; neb viece vážie tohoto světa sbožie nežli věčné spasenie. Ale ty ne tak,13 pamatuje slovo Pána Ježíše, jenž die:14 „Lačen sem byl a ne- dali ste mi jiesti; žieznil sem a nedali ste mi píti; host sem byl a nepřijeli ste mne; náh a ne- odieli ste mne; nemocen a v žaláři a nenavštie- vili ste mne: jděte ode mne, zlořečení, v oheň věčný, jenž připraven jest diablu a anjelóm je- ho!“ Na to mluví svatý Augustin řka:15 „Poňa- vadž v oheň puštěn bude, kterýž jest nedával věci své: kdeť sě zdá, kterýž chápal sě cizie, puščen má býti? A poněvadž s diablem hořěti má, ktož jest nahého neodiel: kdeť sě zdá hořěti bude, jenž jest lúpil?“ Toto ty pamatuje, měj na svém dosti, nehládaj z úmrti kořisti, buď chu- dým milosrdný, aby došel milosrdenstvie. Také napomínám tě, aby když súdíš, peněz řěčí nehonil, jakož mnozí činie, že sprostná ne- 25
přátelóv tisknú. Neb die Pán Buoh skrzě Izai- áše v třetie kapitule:10 „Lid mój nuzitelé jich lú- pili sú.“ A netoliko ti, kteříž tak nuzie své lidi, ale i kněžie, jenž navodie lidi, aby jim otcové, nechajíc dětí a přátel, svá dědičstvie dávali. To- ho sě svatý Augustin varoval; protož die v ká- zaní o životě kněžském:11 „Ktožkolivěk chce, vydědě syna, dědicem učiniti kostel, hledaj ji- ného, jenž by přijal, než Augustina.“ Věděl Augustin svatý, že hlas jest dědicóv v Pláči sva- tého Jeremiáše:12 „Dědičstvie naše obrátilo sě k cizím.“ Ale toho hlasu nechtie lakomci sly- šěti; neb viece vážie tohoto světa sbožie nežli věčné spasenie. Ale ty ne tak,13 pamatuje slovo Pána Ježíše, jenž die:14 „Lačen sem byl a ne- dali ste mi jiesti; žieznil sem a nedali ste mi píti; host sem byl a nepřijeli ste mne; náh a ne- odieli ste mne; nemocen a v žaláři a nenavštie- vili ste mne: jděte ode mne, zlořečení, v oheň věčný, jenž připraven jest diablu a anjelóm je- ho!“ Na to mluví svatý Augustin řka:15 „Poňa- vadž v oheň puštěn bude, kterýž jest nedával věci své: kdeť sě zdá, kterýž chápal sě cizie, puščen má býti? A poněvadž s diablem hořěti má, ktož jest nahého neodiel: kdeť sě zdá hořěti bude, jenž jest lúpil?“ Toto ty pamatuje, měj na svém dosti, nehládaj z úmrti kořisti, buď chu- dým milosrdný, aby došel milosrdenstvie. Také napomínám tě, aby když súdíš, peněz řěčí nehonil, jakož mnozí činie, že sprostná ne- 25
Strana 26
božátka pro jedno slovo z sprostnosti řečené odsuzují o peniezě a někdy i o hrdlo. Ale tu jest znamenati, že jiné jest, když z neopatrnosti bez zlosti člověk promluví, a jiné, když ze zlosti ku pohanění pána nebo súdcí. A to má múdrý súd- cě dobrotivě roztíkati, bez prchlivosti; mluvil-li by nepokorně, ale vsaditi jeho v kládu, aby při- šel k sobě a pokořil sě; též urazil-li by koho, aby utrpěl na životě a straně dosti učinil podlé úmluvy a pánu aby sě pokořil; pakli by zabil ze zlosti, peněz nemá pán bráti, aby mordéře propustil. A zdá mi sě najjistějšie strana, když pán položí pod penězi pokutu, a kto ji přěstúpí, aby vezma tu pokutu dal chudým neb cěstu opravil neb na jiné dobré obrátil. Neb tak by lakomstvie sě ostřiehl, jehož sě nebrzy ostřěže, ktož ty pokuty na sě tiehne. Ne, pohřiechu, ta- ký rád vidí, když jeho poddací sě co přěstupně dopustí; raduje sě někdy sěčbě jako lékař ráně a kněz smrti, aby pán vzal vinu, lékař za ulé- čenú ránu a kněz ofěru.16 Ale ne tak člověk ne- lakomý, neb k svému póžitku tělestnému ne- hledí. Také kdyžť sě udá býti domněvačem, ješto řiekáte ubrmanem: kterúž stranu uzříš pravú, neutrhuj jie, jedné ač by ta strana přivolila; neb někteří mají obyčěj, že pravé strany utrhnú a křivé přidadie, a tak sami shřěšie a stranu křivú v hřiech věččí zavedú, že přijme cizie jako své. Také udá-liť sě kdy súditi a vieš jednu stranu 26
božátka pro jedno slovo z sprostnosti řečené odsuzují o peniezě a někdy i o hrdlo. Ale tu jest znamenati, že jiné jest, když z neopatrnosti bez zlosti člověk promluví, a jiné, když ze zlosti ku pohanění pána nebo súdcí. A to má múdrý súd- cě dobrotivě roztíkati, bez prchlivosti; mluvil-li by nepokorně, ale vsaditi jeho v kládu, aby při- šel k sobě a pokořil sě; též urazil-li by koho, aby utrpěl na životě a straně dosti učinil podlé úmluvy a pánu aby sě pokořil; pakli by zabil ze zlosti, peněz nemá pán bráti, aby mordéře propustil. A zdá mi sě najjistějšie strana, když pán položí pod penězi pokutu, a kto ji přěstúpí, aby vezma tu pokutu dal chudým neb cěstu opravil neb na jiné dobré obrátil. Neb tak by lakomstvie sě ostřiehl, jehož sě nebrzy ostřěže, ktož ty pokuty na sě tiehne. Ne, pohřiechu, ta- ký rád vidí, když jeho poddací sě co přěstupně dopustí; raduje sě někdy sěčbě jako lékař ráně a kněz smrti, aby pán vzal vinu, lékař za ulé- čenú ránu a kněz ofěru.16 Ale ne tak člověk ne- lakomý, neb k svému póžitku tělestnému ne- hledí. Také kdyžť sě udá býti domněvačem, ješto řiekáte ubrmanem: kterúž stranu uzříš pravú, neutrhuj jie, jedné ač by ta strana přivolila; neb někteří mají obyčěj, že pravé strany utrhnú a křivé přidadie, a tak sami shřěšie a stranu křivú v hřiech věččí zavedú, že přijme cizie jako své. Také udá-liť sě kdy súditi a vieš jednu stranu 26
Strana 27
pravú, odsuď inhed a nepuď na domněvače neb ubrmany, jako činie mnozí, nechtiec pravdy uči- niti: aneb jedné straně nepřějí aneb že nechtie sě pro pravdu ostuditi aneb nuzie stranu chudší, aby sě jie stesklo a tak aby svého statka — dar- mo neb za kus chleba — ustúpila neb své prav- dy. A tak jsú nadávce neb nuzníci neb odstrkači protiv Božiemu přikázaní. Tyto věci, zdá mi sě, běžie obecně mezi vlá- dykami. Protož Tobě sem napsal, aby sě uměl zpraviti a jiné témuž pro Pána Boha naučiti, aby vzal věčnú otplatu za malú. Tohoť Pán Ježíš po- moz, požehnaný na věky, amen. 5. PRAŽSKÉMU ARCIBISKUPU ZBYNKOVI Z HAZMBURKA (V Praze v červenci 1408.) Pokorné mé poručení ve víře a pravdě Pána našeho Jezu Krista. Nejdůstojnější Otče! Velmi často si opakuji, kterak nedlouho po svém nastolení stanovila mi Vaše Otcovskost za pravidlo, kdykoliv bych zpozoroval nějakou závadu ve správě, abych jí ihned osobně, anebo v její nepřítomnosti písemně, závadu toho dru- 27
pravú, odsuď inhed a nepuď na domněvače neb ubrmany, jako činie mnozí, nechtiec pravdy uči- niti: aneb jedné straně nepřějí aneb že nechtie sě pro pravdu ostuditi aneb nuzie stranu chudší, aby sě jie stesklo a tak aby svého statka — dar- mo neb za kus chleba — ustúpila neb své prav- dy. A tak jsú nadávce neb nuzníci neb odstrkači protiv Božiemu přikázaní. Tyto věci, zdá mi sě, běžie obecně mezi vlá- dykami. Protož Tobě sem napsal, aby sě uměl zpraviti a jiné témuž pro Pána Boha naučiti, aby vzal věčnú otplatu za malú. Tohoť Pán Ježíš po- moz, požehnaný na věky, amen. 5. PRAŽSKÉMU ARCIBISKUPU ZBYNKOVI Z HAZMBURKA (V Praze v červenci 1408.) Pokorné mé poručení ve víře a pravdě Pána našeho Jezu Krista. Nejdůstojnější Otče! Velmi často si opakuji, kterak nedlouho po svém nastolení stanovila mi Vaše Otcovskost za pravidlo, kdykoliv bych zpozoroval nějakou závadu ve správě, abych jí ihned osobně, anebo v její nepřítomnosti písemně, závadu toho dru- 27
Strana 28
hu oznámil. To pravidlo mne nyní nutí, abych se vyslovil: Jak to, že kněží smilní a všelijak zločinní bez důtky kárného řízení svobodně si vykračují jako nezkrocení býci a plemenní hřeb- ci2 s šíjemi vztyčenými, kdežto pokorní kněží, kteří vytrhávají hloží hříchu, kteří povinnost Vaší správy plní s dobrou oddaností, kteří si nehledí lakoty, nýbrž zdarma pro Pána Boha se nabízejí k práci hlásání evangelia, ti jsou žala- řováni jako kacíři a pro šíření samého evangelia zakoušejí vyhnanství? Ó Otče, jaká to zbožnost, brániti v hlásání evangelia, tedy v povinnosti, kterou na prvním místě uložil Kristus učední- kům svým řka:3 „Kažte evangelium všemu stvo- ření“? Jaká to rozšatnost, pracovníka pilného a věrného zdržovati od práce? Vpravdě mám za to, že ne Vaše Otcovskost, nýbrž jiných lidí sve- řepost rozsévá takové věci. Kterýpak chudý kněz se odváží potírati zločinná provinění? Kte- rýpak se odváží usvědčovati neřestí? „Zajisté žeň jest hojná, ale dělníků málo 4 je opravdových. Proto, Otče, „proste pána žni, aby poslal“ věrné „dělníky na žeň svou“. Vždyť je na Vaší Otcovskosti, abyste požal celou žeň království Českého, do sýpky Páně ji sklidil a z každého snopku počet vydal v den smrti. Ale kterak bude moci Vaše Otcovskost odvézti do sýpky Páně tak veliké množství snopků, od- nímá-li kosu kazatelského hlasu žencům — po libosti zahalečů, kteří sami nežnou a jiným v tom 28
hu oznámil. To pravidlo mne nyní nutí, abych se vyslovil: Jak to, že kněží smilní a všelijak zločinní bez důtky kárného řízení svobodně si vykračují jako nezkrocení býci a plemenní hřeb- ci2 s šíjemi vztyčenými, kdežto pokorní kněží, kteří vytrhávají hloží hříchu, kteří povinnost Vaší správy plní s dobrou oddaností, kteří si nehledí lakoty, nýbrž zdarma pro Pána Boha se nabízejí k práci hlásání evangelia, ti jsou žala- řováni jako kacíři a pro šíření samého evangelia zakoušejí vyhnanství? Ó Otče, jaká to zbožnost, brániti v hlásání evangelia, tedy v povinnosti, kterou na prvním místě uložil Kristus učední- kům svým řka:3 „Kažte evangelium všemu stvo- ření“? Jaká to rozšatnost, pracovníka pilného a věrného zdržovati od práce? Vpravdě mám za to, že ne Vaše Otcovskost, nýbrž jiných lidí sve- řepost rozsévá takové věci. Kterýpak chudý kněz se odváží potírati zločinná provinění? Kte- rýpak se odváží usvědčovati neřestí? „Zajisté žeň jest hojná, ale dělníků málo 4 je opravdových. Proto, Otče, „proste pána žni, aby poslal“ věrné „dělníky na žeň svou“. Vždyť je na Vaší Otcovskosti, abyste požal celou žeň království Českého, do sýpky Páně ji sklidil a z každého snopku počet vydal v den smrti. Ale kterak bude moci Vaše Otcovskost odvézti do sýpky Páně tak veliké množství snopků, od- nímá-li kosu kazatelského hlasu žencům — po libosti zahalečů, kteří sami nežnou a jiným v tom 28
Strana 29
brání, protože se slovo Páně dotýká jejich pro- vinění? Na nich, pohříchu, naplňuje se slovo apoštola řkoucího:5 „Zdravého učení nebudou trpěti, od pravdy sluch odvrátí, k bájím však obrátí, a shromažďovati sobě budou učitele, majíce uši svrablavé.“ Vpravdě se naplní toto slovo apošto- lovo, protože „ustydla láska“6 v duchovenstvu a „rozmnožila se nepravost v lidu“ pro úpadek lásky v duchovenstvu, jež odpadává od zbožné- ho kázání evangelia a od pravého následování Krista. Vždyť, žel, kdo z nás následuje cesty Kristovy v chudobě, čistotě, pokoře a ustavič- ném kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo:7 „Všichni, co jejich jest, hle- dají, ne co jest Ježíše Krista." Pročež, nejdůstojnější Otče, otevřte oko uvnitř neboli vnitřně! Milujte dobré, prohlížejte zlé! Nepodléhejte lichocení ctitelů nádhery a lakoty, mějte zalíbení v pokorných a v milov- nících chudoby! Zažeňte zahaleče na práci, ne- překážejte věrným dělníkům na žni Páně, pro- tože není svázáno, čím spása duší se dokonává. Psal bych více, ale kazatelské dílo mi brání. Všemohoucí Pán řiď mysl Vaší Otcovskosti v tom, co svrchu je psáno, aby svým časem Pastýři pastýřů mohla vydati povinný počet. 29
brání, protože se slovo Páně dotýká jejich pro- vinění? Na nich, pohříchu, naplňuje se slovo apoštola řkoucího:5 „Zdravého učení nebudou trpěti, od pravdy sluch odvrátí, k bájím však obrátí, a shromažďovati sobě budou učitele, majíce uši svrablavé.“ Vpravdě se naplní toto slovo apošto- lovo, protože „ustydla láska“6 v duchovenstvu a „rozmnožila se nepravost v lidu“ pro úpadek lásky v duchovenstvu, jež odpadává od zbožné- ho kázání evangelia a od pravého následování Krista. Vždyť, žel, kdo z nás následuje cesty Kristovy v chudobě, čistotě, pokoře a ustavič- ném kázání? Běda, třikrát běda! Naplňuje se slovo apoštolovo:7 „Všichni, co jejich jest, hle- dají, ne co jest Ježíše Krista." Pročež, nejdůstojnější Otče, otevřte oko uvnitř neboli vnitřně! Milujte dobré, prohlížejte zlé! Nepodléhejte lichocení ctitelů nádhery a lakoty, mějte zalíbení v pokorných a v milov- nících chudoby! Zažeňte zahaleče na práci, ne- překážejte věrným dělníkům na žni Páně, pro- tože není svázáno, čím spása duší se dokonává. Psal bych více, ale kazatelské dílo mi brání. Všemohoucí Pán řiď mysl Vaší Otcovskosti v tom, co svrchu je psáno, aby svým časem Pastýři pastýřů mohla vydati povinný počet. 29
Strana 30
6. PRAŽSKÉMU ARCIBISKUPU ZBYNKOVI Z HAZMBURKA (V Praze koncem 1408.) S pokornou a povinnou poddaností nyní i vždycky. Předpis Spasitelůvi vyžaduje, aby otec uná- hleně syna nehanobil, leč by syn zavrhl nařízení otcovo a o jeho vzpurnosti bylo jasně známo. Také se nesluší, aby hospodář pracujícího syna od žně odháněl, leč by dříve jasně poznal, že syn chce otcovu žeň hanebně zmrhati. Proto ukazuje náš Spasitel v 16. kapitole Lukášově, že boháč nezatratil nařčeného šafáře, jakmile uslyšel pomluvu, nýbrž moudře si ho zavolav řekl jemu: „Co to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého!“ Rovněž nezakázal náš Spa- sitel vyháněti dábly komusi, kdo je vyháněl a jeho nenásledoval, nýbrž spíše chtěl posíliti je- ho moc při takovém vyhánění. Neboť se píše v 9. kapitole Lukášově,3 že řekli učedníci Ježí- šovi: „Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém dábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí za tebou s námi. I řekl jim Ježíš: Ne- braňtež mu; neboť kdo není proti nám, s námi jest. Aj, nejdůstojnější, poučena jsouc těmito pří- klady našeho Spasitele, neměla Vaše Otcov- skost, jakmile protivníci předestřeli hanobení 30
6. PRAŽSKÉMU ARCIBISKUPU ZBYNKOVI Z HAZMBURKA (V Praze koncem 1408.) S pokornou a povinnou poddaností nyní i vždycky. Předpis Spasitelůvi vyžaduje, aby otec uná- hleně syna nehanobil, leč by syn zavrhl nařízení otcovo a o jeho vzpurnosti bylo jasně známo. Také se nesluší, aby hospodář pracujícího syna od žně odháněl, leč by dříve jasně poznal, že syn chce otcovu žeň hanebně zmrhati. Proto ukazuje náš Spasitel v 16. kapitole Lukášově, že boháč nezatratil nařčeného šafáře, jakmile uslyšel pomluvu, nýbrž moudře si ho zavolav řekl jemu: „Co to slyším o tobě? Vydej počet z vladařství svého!“ Rovněž nezakázal náš Spa- sitel vyháněti dábly komusi, kdo je vyháněl a jeho nenásledoval, nýbrž spíše chtěl posíliti je- ho moc při takovém vyhánění. Neboť se píše v 9. kapitole Lukášově,3 že řekli učedníci Ježí- šovi: „Mistře, viděli jsme jednoho, an ve jménu tvém dábly vymítá; i bránili jsme mu, protože nechodí za tebou s námi. I řekl jim Ježíš: Ne- braňtež mu; neboť kdo není proti nám, s námi jest. Aj, nejdůstojnější, poučena jsouc těmito pří- klady našeho Spasitele, neměla Vaše Otcov- skost, jakmile protivníci předestřeli hanobení 30
Strana 31
proti mně, hned písemně jazykem latinským i českým mne hanobiti a veřejně prohlašovati jako neposlušného syna svaté matky církve, nýbrž měla zjistiti pravdu tím, že by byla řekla „Co to slyším o tobě?“,5 kdybych byl pochybil, uložiti mi nábožný nápravný trest, a teprve kdy- bych neustával v neposlušenství svaté matky církve, vyhlásiti mne za neposlušného a podle potřeby zabrániti mi v kázání svatého evan- gelia. Pročež má věděti Vaše Otcovskost, že nikdy nebylo, a jak doufám v Pána, nebude mým úmy- slem ustoupiti od poslušenství svaté matky cír- kve, nýbrž že jest mým úmyslem podle přiká- zání svatého Petra apoštola nejenom býti po- slušen římského papeže a Vaší Otcovskosti, nýbrž „každému lidskému stvoření poddán býti pro Boha, buďto králi jako nejvyššímu nebo knížatům jako poslaným od něho“. A níže se dodává:7 „Poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i nehodným.“ Aj, apoštol Kristův přikazuje býti poslušen každého stvoření lidského i představených ne- hodných, ale „pro Boha“; nikoli ve věcech ne- hodných, nýbrž v přikázáních dovolených, zní- cích k chvále všemohoucího Boha, sluhové aby poslouchali svých pánů a představených. Cokoli tedy římský papež Řehoř XII.8 nebo svatá matka církev, ano i Vaše Otcovskost dovoleně přikáže, toho chci pokorně poslechnouti. 31
proti mně, hned písemně jazykem latinským i českým mne hanobiti a veřejně prohlašovati jako neposlušného syna svaté matky církve, nýbrž měla zjistiti pravdu tím, že by byla řekla „Co to slyším o tobě?“,5 kdybych byl pochybil, uložiti mi nábožný nápravný trest, a teprve kdy- bych neustával v neposlušenství svaté matky církve, vyhlásiti mne za neposlušného a podle potřeby zabrániti mi v kázání svatého evan- gelia. Pročež má věděti Vaše Otcovskost, že nikdy nebylo, a jak doufám v Pána, nebude mým úmy- slem ustoupiti od poslušenství svaté matky cír- kve, nýbrž že jest mým úmyslem podle přiká- zání svatého Petra apoštola nejenom býti po- slušen římského papeže a Vaší Otcovskosti, nýbrž „každému lidskému stvoření poddán býti pro Boha, buďto králi jako nejvyššímu nebo knížatům jako poslaným od něho“. A níže se dodává:7 „Poddáni buďte ve vší bázni pánům, netoliko dobrým a mírným, ale i nehodným.“ Aj, apoštol Kristův přikazuje býti poslušen každého stvoření lidského i představených ne- hodných, ale „pro Boha“; nikoli ve věcech ne- hodných, nýbrž v přikázáních dovolených, zní- cích k chvále všemohoucího Boha, sluhové aby poslouchali svých pánů a představených. Cokoli tedy římský papež Řehoř XII.8 nebo svatá matka církev, ano i Vaše Otcovskost dovoleně přikáže, toho chci pokorně poslechnouti. 31
Strana 32
Avšak ve spor o větší míru slávy nemohu se pouštěti, protože jej učedníkům zakázal Spasi- tel v 22. kapitole Lukášově; rovněž nemohu přidržeti se apoštolského pána v tom, že neplní přísahu, kterou učinil1o a jež je takřka celému křesťanstvu známa; vždyť právě tím bych se stal protivníkem Kristovi, který praví v 5. kapitole Matoušově:11 „Řeč vaše budiž: ano, ano — ne, ne!“ a který praví skrze proroka:12 „Sliby čiňte a plňte Pánu Bohu vašemu.“ A tak, vzhledem k těmto dvěma věcem, totiž sporu papeže s proti- papežem a nedodržení přísahy, jsem neutrální. Ne ovšem tak, jak chápou sprostní lidé, kteří nevědí, že ten výraz „neutrální“ je relativní, právě tak, jako jednoduché slovo, jehož je slo- ženinou, to jest že žádá přináležitost podstaty. Proto není srozumitelné, když se řekne: „Ten je neutrální“, nepřidá-li se: „vzhledem k oněm dvěma věcem“ a neurčí-li se, v čem je neutrál- ní, totiž „pokud jde o pomoc při sporu“. A dále nevyplývá, že onen třetí je neutrální, protože nechce žádného z nich poslouchati. Na příklad: Je-li Petrova matka ve sporu s otcem, má Petr jako věrný syn býti neutrální k otci i k matce, pokud jde o pomoc ve sporu, a přece má býti poslušen stejně otce jako matky ve věcech do- volených. Pročež nemá být Petr neutrální, po- kud jde o poslušnost, nýbrž má být neutrální, pokud jde o pomoc při sporu, protože má podle možnosti takový spor překaziti, aby se otec i 32
Avšak ve spor o větší míru slávy nemohu se pouštěti, protože jej učedníkům zakázal Spasi- tel v 22. kapitole Lukášově; rovněž nemohu přidržeti se apoštolského pána v tom, že neplní přísahu, kterou učinil1o a jež je takřka celému křesťanstvu známa; vždyť právě tím bych se stal protivníkem Kristovi, který praví v 5. kapitole Matoušově:11 „Řeč vaše budiž: ano, ano — ne, ne!“ a který praví skrze proroka:12 „Sliby čiňte a plňte Pánu Bohu vašemu.“ A tak, vzhledem k těmto dvěma věcem, totiž sporu papeže s proti- papežem a nedodržení přísahy, jsem neutrální. Ne ovšem tak, jak chápou sprostní lidé, kteří nevědí, že ten výraz „neutrální“ je relativní, právě tak, jako jednoduché slovo, jehož je slo- ženinou, to jest že žádá přináležitost podstaty. Proto není srozumitelné, když se řekne: „Ten je neutrální“, nepřidá-li se: „vzhledem k oněm dvěma věcem“ a neurčí-li se, v čem je neutrál- ní, totiž „pokud jde o pomoc při sporu“. A dále nevyplývá, že onen třetí je neutrální, protože nechce žádného z nich poslouchati. Na příklad: Je-li Petrova matka ve sporu s otcem, má Petr jako věrný syn býti neutrální k otci i k matce, pokud jde o pomoc ve sporu, a přece má býti poslušen stejně otce jako matky ve věcech do- volených. Pročež nemá být Petr neutrální, po- kud jde o poslušnost, nýbrž má být neutrální, pokud jde o pomoc při sporu, protože má podle možnosti takový spor překaziti, aby se otec i 32
Strana 33
matka smířili a bezpečněji v lásce se scházejíce plodili Petrovi sourozence. Ostatně, Otče nejmilejší a spolu nejdůstoj- nější, vrhají na mne moji nepřátelé pomluvy, jak si již dlouhý čas navykli, o kterých by bylo dlouhé psáti; nyní však aspoň tolik nechť po- stačí, že nalezne-li na mně Vaše Otcovskost vi- nu, chci se pokorně podrobiti trestu. Přece však pokorně prosím pro Boha, aby Vaše Otcovskost nepřikládala všem víry a nezastavovala mi úřad kazatelský, protože dostala písemné svědectví, že jsem neodstoupil od poslušenství římského papeže Rehoře XII.;13 ba v neděli právě minulou veřejně jsem kázal s kazatelny, že jsem od pa- peže pána Rehoře neustoupil, nýbrž že chci býti poslušen svaté církve římské i samého pána ve všech věcech dovolených. Pročež kdyby to byla Vaše Otcovskost poznala, snad by mne v svém listě nebyla jako prvního neposlušného syna „položila za terč pro střelu“.14 Já však mám pokorně trpěti, protože dí Spa- sitel:15 „Radujte se a plesejte, ježto odměna va- še hojná jest v nebesích.“ Tu nechť Vaší Otcov- skosti uděliti ráčí Pán náš Ježíš Kristus. Amen. 33
matka smířili a bezpečněji v lásce se scházejíce plodili Petrovi sourozence. Ostatně, Otče nejmilejší a spolu nejdůstoj- nější, vrhají na mne moji nepřátelé pomluvy, jak si již dlouhý čas navykli, o kterých by bylo dlouhé psáti; nyní však aspoň tolik nechť po- stačí, že nalezne-li na mně Vaše Otcovskost vi- nu, chci se pokorně podrobiti trestu. Přece však pokorně prosím pro Boha, aby Vaše Otcovskost nepřikládala všem víry a nezastavovala mi úřad kazatelský, protože dostala písemné svědectví, že jsem neodstoupil od poslušenství římského papeže Rehoře XII.;13 ba v neděli právě minulou veřejně jsem kázal s kazatelny, že jsem od pa- peže pána Rehoře neustoupil, nýbrž že chci býti poslušen svaté církve římské i samého pána ve všech věcech dovolených. Pročež kdyby to byla Vaše Otcovskost poznala, snad by mne v svém listě nebyla jako prvního neposlušného syna „položila za terč pro střelu“.14 Já však mám pokorně trpěti, protože dí Spa- sitel:15 „Radujte se a plesejte, ježto odměna va- še hojná jest v nebesích.“ Tu nechť Vaší Otcov- skosti uděliti ráčí Pán náš Ježíš Kristus. Amen. 33
Strana 34
7. KTERÉMUSI ŠLECHTICI (V Praze kolem 1. července 1410.) Spasení a milost od Pána Ježíše Krista! Urozený pane! Od přečetných lidí jsem se dověděl spolehli- vě, že mne mnozí, nedbajíce bázně před Pánem Bohem, před Vaší Urozeností kaceřují, při čemž však nikdo z nich se neodvažuje veřejně vy- stoupiti jako odpůrce, ba ani arcibiskup, jenž se svými přívrženci toliko jakýmsi chytráckým úskokem a křivou žalobou u papeže mne udali, ano, jak mám za to, i Vaši Urozenost proti mně popudili. Ale zdaž toho se zaleknu, abych smlčel prav- du evangelia? Jistě nikoli, vždyť oni jsou pro- tivníci evangelia Ježíše Krista, když je chtí spoutati, aby se svobodně nekázalo, jak přece přikázal Pán nejlaskavější. Věru preláti nyní oblekli ducha pohanů a farizejů, zakázavše? v kaplích a na jiných místech náležitých kázání evangelia. Což je v zákoně Kristově položeno to pra- vidlo, aby se evangelium nekázalo nikde jinde než ve farních kostelech a klášterech? Věru snad chce ona zásada pohltiti toto pravidlo:3 „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.“ A podobně chce udusiti onen 34
7. KTERÉMUSI ŠLECHTICI (V Praze kolem 1. července 1410.) Spasení a milost od Pána Ježíše Krista! Urozený pane! Od přečetných lidí jsem se dověděl spolehli- vě, že mne mnozí, nedbajíce bázně před Pánem Bohem, před Vaší Urozeností kaceřují, při čemž však nikdo z nich se neodvažuje veřejně vy- stoupiti jako odpůrce, ba ani arcibiskup, jenž se svými přívrženci toliko jakýmsi chytráckým úskokem a křivou žalobou u papeže mne udali, ano, jak mám za to, i Vaši Urozenost proti mně popudili. Ale zdaž toho se zaleknu, abych smlčel prav- du evangelia? Jistě nikoli, vždyť oni jsou pro- tivníci evangelia Ježíše Krista, když je chtí spoutati, aby se svobodně nekázalo, jak přece přikázal Pán nejlaskavější. Věru preláti nyní oblekli ducha pohanů a farizejů, zakázavše? v kaplích a na jiných místech náležitých kázání evangelia. Což je v zákoně Kristově položeno to pra- vidlo, aby se evangelium nekázalo nikde jinde než ve farních kostelech a klášterech? Věru snad chce ona zásada pohltiti toto pravidlo:3 „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu stvoření.“ A podobně chce udusiti onen 34
Strana 35
výrok:4 „A oni kázali všude a Pán jim pomá- hal.“ A tak tomu je i s jinými pravidly, která Kristus Pán vyhlásil slovem i skutkem. Zdaž mám já uposlechnouti arcibiskupa v je- ho příkazu, který odporuje přikázání Božímu? Bůh uchovej! „Neboť více sluší poslouchati Bo- ha než lidí,“ tak řekli apoštolé,5 když jim brá- nili velekněží. Zdaž jsem já větší než Kristus a jeho apoštolé, abych netrpěl za evangelium? Bůh uchovej! Vždyť Spasitel náš dí: „Není slu- žebník větší nad pána, ani učedník nad mistra svého.“ Neboť „jestliže hospodáře nazývali Bel- zebubem, čím více čeledíny jeho?"7 „Jestliže mne pronásledovali, i vás budou pronásledo- 78 vati. Ó Kriste, jak hořké? je pronásledování těm, kteří Tebe, Pána, chtí následovati! Pomoziž te- dy, aby Tebe pokorně následovali preláti du- chovní i páni světští, kteří svými skutky usilují Tvé evangelium zadusiti. Pán buď s Vámi! Amen. 35
výrok:4 „A oni kázali všude a Pán jim pomá- hal.“ A tak tomu je i s jinými pravidly, která Kristus Pán vyhlásil slovem i skutkem. Zdaž mám já uposlechnouti arcibiskupa v je- ho příkazu, který odporuje přikázání Božímu? Bůh uchovej! „Neboť více sluší poslouchati Bo- ha než lidí,“ tak řekli apoštolé,5 když jim brá- nili velekněží. Zdaž jsem já větší než Kristus a jeho apoštolé, abych netrpěl za evangelium? Bůh uchovej! Vždyť Spasitel náš dí: „Není slu- žebník větší nad pána, ani učedník nad mistra svého.“ Neboť „jestliže hospodáře nazývali Bel- zebubem, čím více čeledíny jeho?"7 „Jestliže mne pronásledovali, i vás budou pronásledo- 78 vati. Ó Kriste, jak hořké? je pronásledování těm, kteří Tebe, Pána, chtí následovati! Pomoziž te- dy, aby Tebe pokorně následovali preláti du- chovní i páni světští, kteří svými skutky usilují Tvé evangelium zadusiti. Pán buď s Vámi! Amen. 35
Strana 36
8. MISTRU ZÁVIŠOVI ZE ZAP (V Praze asi v srpnu 1410.) Spasení od Pána Ježíše Krista! Důstojný Mistřeli Doneslo se mi, že jste mne výslovně nazval kacířem. Je-li tomu tak, odepište mi, a potom uvidíte s milostí Boží, že víru, kterou držím, vy- znám veřejně a také obhájím. Tak sluší na pra- vého křesťana, ne pokoutně pomlouvat. A kéž byste poznal sám sebe, kterak snad již třicet let nebo více2 ostříháte ovce v Prachati- cích, a kde Vaše sídlo, kde práce, kde pasení ovcí? Zdaž nejste pamětliv slova Páně: „Běda pastýřům, kteří se pasou sami, ovec však ne- pásli!“? Kde se na Vás, prosím, naplňuje ono evangelium Kristovo:4 Dobrý pastýř „jde před ovcemi a ovce jdou za ním, poněvadž znají hlas jeho“? Jak, prosím, jdete Vy před ovcemi a jak ony jdou za Vámi nebo Vás slyší, když za mnoho let jen zřídka Vás vidí? Přijde den, kdy vydáte počet z ovcí a z většího počtu svých obročí, o nichž čtete v svých právích,5 že kdo z jednoho může být náležitě živ, nesmí držeti jiné bez smrtelného hříchu. To máte přemítati v své mysli, ne bližního kaceřovati. Anebo kdybyste věděl, že je kacíř, 36
8. MISTRU ZÁVIŠOVI ZE ZAP (V Praze asi v srpnu 1410.) Spasení od Pána Ježíše Krista! Důstojný Mistřeli Doneslo se mi, že jste mne výslovně nazval kacířem. Je-li tomu tak, odepište mi, a potom uvidíte s milostí Boží, že víru, kterou držím, vy- znám veřejně a také obhájím. Tak sluší na pra- vého křesťana, ne pokoutně pomlouvat. A kéž byste poznal sám sebe, kterak snad již třicet let nebo více2 ostříháte ovce v Prachati- cích, a kde Vaše sídlo, kde práce, kde pasení ovcí? Zdaž nejste pamětliv slova Páně: „Běda pastýřům, kteří se pasou sami, ovec však ne- pásli!“? Kde se na Vás, prosím, naplňuje ono evangelium Kristovo:4 Dobrý pastýř „jde před ovcemi a ovce jdou za ním, poněvadž znají hlas jeho“? Jak, prosím, jdete Vy před ovcemi a jak ony jdou za Vámi nebo Vás slyší, když za mnoho let jen zřídka Vás vidí? Přijde den, kdy vydáte počet z ovcí a z většího počtu svých obročí, o nichž čtete v svých právích,5 že kdo z jednoho může být náležitě živ, nesmí držeti jiné bez smrtelného hříchu. To máte přemítati v své mysli, ne bližního kaceřovati. Anebo kdybyste věděl, že je kacíř, 36
Strana 37
měl byste ho podle pravidla apoštolova“ napo- menouti jednou i po druhé, a kdyby nepřijal napomenutí, teprve tehdy se mu vyhýbati jako kacíři, a obzvláště, když jste mistr a doktor, takže můžete, ba máte veřejně vystoupiti na stolici mistrskou k obhájení pravdy, a kromě toho když jste byl jako jeden z odsuzovatelů, měl byste odsouzení a spálení knih hodnověrně prokázati z Písma. To Vám píši, bratrsky Vás napomínaje podle přikázání Kristova, které praví:8 „Zhřešil-li proti tobě bratr tvůj, pokárej jej mezi sebou a jím samým.“ Tedy to, bratře, přijměte, a mluvil-li jste o mně tak, odpovězte, a prokážete-li, že jsem kacíř, pokorně se napravím a Vy vezmete odplatu, že jste člověka odvrátil od bludu. Dou- fám však v milost Všemohoucího, že držím víru Pána Ježíše Krista stejnou, jako Vy, i stejně dobře, a jsem hotov za ni v naději smrt pokorně vytrpěti. 37
měl byste ho podle pravidla apoštolova“ napo- menouti jednou i po druhé, a kdyby nepřijal napomenutí, teprve tehdy se mu vyhýbati jako kacíři, a obzvláště, když jste mistr a doktor, takže můžete, ba máte veřejně vystoupiti na stolici mistrskou k obhájení pravdy, a kromě toho když jste byl jako jeden z odsuzovatelů, měl byste odsouzení a spálení knih hodnověrně prokázati z Písma. To Vám píši, bratrsky Vás napomínaje podle přikázání Kristova, které praví:8 „Zhřešil-li proti tobě bratr tvůj, pokárej jej mezi sebou a jím samým.“ Tedy to, bratře, přijměte, a mluvil-li jste o mně tak, odpovězte, a prokážete-li, že jsem kacíř, pokorně se napravím a Vy vezmete odplatu, že jste člověka odvrátil od bludu. Dou- fám však v milost Všemohoucího, že držím víru Pána Ježíše Krista stejnou, jako Vy, i stejně dobře, a jsem hotov za ni v naději smrt pokorně vytrpěti. 37
Strana 38
9. POLSKÉMU KRÁLI VLADISLAVOVI (V Praze začátkem roku 1411.) Spasení a milost, pokoj a vítězství od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Nejjasnější kníže a velikomocný králi! Když posel Vašeho Veličenstva Oneš z Huor- ky přinesl jisté noviny o vítězstvíl a chvalném příměří,2 vzbudil mi v srdci náramnou radost, jíž nemůže ani péro vypsati ani hlas můj vy- jádřiti, jak by slušelo. Vím však, nejkřesťan- štější králi, že zpupné nepřátele, protivící se Vaší slávě a na ni žárlivé, pokořila nikoli moc Vaší Velebnosti, nýbrž moc Nejvyššího míru- milovného krále, Pána Ježíše Krista. Ta „sesa- dila mocné se stolce“ pýchy „a povýšila pokor- né“3 aby se obojí, majíce před očima moc sa- mého mírumilovného krále, třásli, jeho vzývali o pomoc v svých potřebách a věděli, že není vítězství leč od toho, jehož nikdo z lidí nemůže poraziti a jenž pokorným dává vítězství a za pokoru je nakonec povyšuje. Vždyť učíval čas- těji řka:4 „Každý, kdož se povyšuje, bude po- nížen, a kdož se ponižuje, bude povýšen.“ Na- plnilo se obojí. Kde tedy jsou ony dva meče nepřátel?5 Vskut- ku těmi byli potřeni, kterými se pokoušeli dě- siti pokorného! Hle, dva poslali, meč utrhání 38
9. POLSKÉMU KRÁLI VLADISLAVOVI (V Praze začátkem roku 1411.) Spasení a milost, pokoj a vítězství od Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Nejjasnější kníže a velikomocný králi! Když posel Vašeho Veličenstva Oneš z Huor- ky přinesl jisté noviny o vítězstvíl a chvalném příměří,2 vzbudil mi v srdci náramnou radost, jíž nemůže ani péro vypsati ani hlas můj vy- jádřiti, jak by slušelo. Vím však, nejkřesťan- štější králi, že zpupné nepřátele, protivící se Vaší slávě a na ni žárlivé, pokořila nikoli moc Vaší Velebnosti, nýbrž moc Nejvyššího míru- milovného krále, Pána Ježíše Krista. Ta „sesa- dila mocné se stolce“ pýchy „a povýšila pokor- né“3 aby se obojí, majíce před očima moc sa- mého mírumilovného krále, třásli, jeho vzývali o pomoc v svých potřebách a věděli, že není vítězství leč od toho, jehož nikdo z lidí nemůže poraziti a jenž pokorným dává vítězství a za pokoru je nakonec povyšuje. Vždyť učíval čas- těji řka:4 „Každý, kdož se povyšuje, bude po- nížen, a kdož se ponižuje, bude povýšen.“ Na- plnilo se obojí. Kde tedy jsou ony dva meče nepřátel?5 Vskut- ku těmi byli potřeni, kterými se pokoušeli dě- siti pokorného! Hle, dva poslali, meč utrhání 38
Strana 39
a meč pýchy, a mnoho tisíc jich ztratili, nevhod jsouce pokořeni! Kde jsou meče, kde koně na- strojení, kde ozbrojenci obrnění, na které se spoléhali? Kde nesčetné dukáty nebo poklady? Jistě vše to zklamalo! V své pýše nevěřili, že do brány spravedlivých může vkročiti jen pokorný.7 Zklamali se, ježto od prvopočátku ne- měli důvěry v Pána Ježíše. Protož, nejjasnější kníže, přemítaje o tom v duchu své moudrosti, držte se pokory, protože ona povyšuje. Krále následujte, krále mírumilovného, Pána Ježíše Kristal Směřujte k míru s nejjasnějším kníže- tem, králem Zikmundem, a bude-li on něco chtíti z takové zpupnosti — čehož on, dá-li Pán, ne- učiní —, přece Vaše Veličenstvo drž se vždy umírněné pokory, aby se opětně neprolévala krev křesťanská a aby veliké nebezpečí nevze- šlo duším. Já pak, sluha Boží neužitečný,8 se vším lidem neustanu pokorně vzývati milost všemohoucího Pána o takový smír, aby ho ráčil nejdobroti- vější Pán dopřáti. Rovněž si z hloubi srdce přeji, velikomocný králi, abych tělesnýma očima mohl Vaši osobu spatřiti, a doufám, že mi toho Pán Ježíš Kristus rá- čí dopřáti, bude-li věděti, že to nějak přispěje ku prospěchu Vaší Výsosti nebo mého kazatelství. Bůh všemohoucí račiž státi při Vaší Výsosti skrze Spasitele našeho, prostředníka mezi Bo- hem a lidmi, Pána Ježíše Krista, amen. 39
a meč pýchy, a mnoho tisíc jich ztratili, nevhod jsouce pokořeni! Kde jsou meče, kde koně na- strojení, kde ozbrojenci obrnění, na které se spoléhali? Kde nesčetné dukáty nebo poklady? Jistě vše to zklamalo! V své pýše nevěřili, že do brány spravedlivých může vkročiti jen pokorný.7 Zklamali se, ježto od prvopočátku ne- měli důvěry v Pána Ježíše. Protož, nejjasnější kníže, přemítaje o tom v duchu své moudrosti, držte se pokory, protože ona povyšuje. Krále následujte, krále mírumilovného, Pána Ježíše Kristal Směřujte k míru s nejjasnějším kníže- tem, králem Zikmundem, a bude-li on něco chtíti z takové zpupnosti — čehož on, dá-li Pán, ne- učiní —, přece Vaše Veličenstvo drž se vždy umírněné pokory, aby se opětně neprolévala krev křesťanská a aby veliké nebezpečí nevze- šlo duším. Já pak, sluha Boží neužitečný,8 se vším lidem neustanu pokorně vzývati milost všemohoucího Pána o takový smír, aby ho ráčil nejdobroti- vější Pán dopřáti. Rovněž si z hloubi srdce přeji, velikomocný králi, abych tělesnýma očima mohl Vaši osobu spatřiti, a doufám, že mi toho Pán Ježíš Kristus rá- čí dopřáti, bude-li věděti, že to nějak přispěje ku prospěchu Vaší Výsosti nebo mého kazatelství. Bůh všemohoucí račiž státi při Vaší Výsosti skrze Spasitele našeho, prostředníka mezi Bo- hem a lidmi, Pána Ježíše Krista, amen. 39
Strana 40
10. RICHARDU WYCHOVI DO LONDÝNA (V Praze po 15. březnu 1411.) Pokoj Kristův oplývejž v srdcích Vašich skrze Ducha svatého, který Vám byl dán. Nejmilejší v Kristu Ježíši! List Tvé lásky, která „shůry sestoupila od Otce světel“ 1 mohutně roznítil ducha bratřím v Kristu, protože v sobě obsahuje tolik sladkosti, účinnosti, posily a útěchy, že by sám věrným Kristovým stačil k spáse, kdyby všechna jiná písma pohltil jícen Antikristův. Protož přemítaje v duchu svém jeho hutné jádro, promluvil jsem ve veřejné řeči před čet- ným shromážděním — bylo tam, jak mám za to, na deset tisíc2 lidí: Ejhle, nejmilejší bratři, jak velikou péči mají o Vaši spásu věrní kaza- telé Kristovi v cizích končinách, když touží „vylíti celé své srdce, mohli-li by nás posilniti v zákonu Páně“!3 a dodal jsem: Ejhle, nejmilejší bratr náš Richard, spoludruh mistra Jana Wyc- leffa v pracích evangelních, napsal nám list tak hluboké útěchy, že kdybych neměl vůbec jiného písma, musil bych se za evangelium Kris- tovo vydati až na smrt. A to také učiním, s po- mocí Pána našeho Ježíše Krista. Kristovi věrní potom tak vzplanuli touhou po listu samém, že 40
10. RICHARDU WYCHOVI DO LONDÝNA (V Praze po 15. březnu 1411.) Pokoj Kristův oplývejž v srdcích Vašich skrze Ducha svatého, který Vám byl dán. Nejmilejší v Kristu Ježíši! List Tvé lásky, která „shůry sestoupila od Otce světel“ 1 mohutně roznítil ducha bratřím v Kristu, protože v sobě obsahuje tolik sladkosti, účinnosti, posily a útěchy, že by sám věrným Kristovým stačil k spáse, kdyby všechna jiná písma pohltil jícen Antikristův. Protož přemítaje v duchu svém jeho hutné jádro, promluvil jsem ve veřejné řeči před čet- ným shromážděním — bylo tam, jak mám za to, na deset tisíc2 lidí: Ejhle, nejmilejší bratři, jak velikou péči mají o Vaši spásu věrní kaza- telé Kristovi v cizích končinách, když touží „vylíti celé své srdce, mohli-li by nás posilniti v zákonu Páně“!3 a dodal jsem: Ejhle, nejmilejší bratr náš Richard, spoludruh mistra Jana Wyc- leffa v pracích evangelních, napsal nám list tak hluboké útěchy, že kdybych neměl vůbec jiného písma, musil bych se za evangelium Kris- tovo vydati až na smrt. A to také učiním, s po- mocí Pána našeho Ježíše Krista. Kristovi věrní potom tak vzplanuli touhou po listu samém, že 40
Strana 41
mě požádali, abych jej přeložil do jazyka na- šeho národa." Co bych však měl napsati Tvé lásce a ostat- ním bratřím, nevím. Jsa méně učený nemohu poučovati učenějších. Jsa slabší měl bych posi- lovati silnějších v rytířské službě Kristovi? Ba vůbec, slova poučení a povzbuzení vzal mi již z úst Tvůj list. Co jedině mi zbývá, je prosba a poděkování: prosba o pomoc modlitby a po- děkování za to, že řízením Ježíše Krista přijaly Čechy z požehnané Anglie Tvou zásluhou již tolik dobrého. A není divu, že „některým vůně smrti jest k smrti“,5 ale jiným radostí, protože mnohým je „vůní k životu“ věčnému. Tak ve- lice totiž „člověk nepřítel nasil koukole“ v na- šem království, že se jen stěží a řídce objevo- valo zrno pšeničné. „Pole člověka všechno na- plnily kopřivy“,7 takže se těžce mohla nalézti cesta spásy. Již však „lid, jenž“ chodil „v temnotách, uvi- děl světlo veliké“ Ježíše Krista, protože těm, kteří bydlili „v končině stínu smrti, vzešlo svět- lo“8 spásy. A řízením Spasitele našeho přeho- roucně je přijímají zástupy, páni, rytíři, měšťa- né i obecný lid. Kdyby to úplně poznala vaše svatá obec v Anglii, s plesáním v srdci by ra- dostně zajásala: „Vesel se, neplodná, kteráž ne- rodíš; vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ k po- 79 rodu; neboť opuštěná mnoho má synů. Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti 41
mě požádali, abych jej přeložil do jazyka na- šeho národa." Co bych však měl napsati Tvé lásce a ostat- ním bratřím, nevím. Jsa méně učený nemohu poučovati učenějších. Jsa slabší měl bych posi- lovati silnějších v rytířské službě Kristovi? Ba vůbec, slova poučení a povzbuzení vzal mi již z úst Tvůj list. Co jedině mi zbývá, je prosba a poděkování: prosba o pomoc modlitby a po- děkování za to, že řízením Ježíše Krista přijaly Čechy z požehnané Anglie Tvou zásluhou již tolik dobrého. A není divu, že „některým vůně smrti jest k smrti“,5 ale jiným radostí, protože mnohým je „vůní k životu“ věčnému. Tak ve- lice totiž „člověk nepřítel nasil koukole“ v na- šem království, že se jen stěží a řídce objevo- valo zrno pšeničné. „Pole člověka všechno na- plnily kopřivy“,7 takže se těžce mohla nalézti cesta spásy. Již však „lid, jenž“ chodil „v temnotách, uvi- děl světlo veliké“ Ježíše Krista, protože těm, kteří bydlili „v končině stínu smrti, vzešlo svět- lo“8 spásy. A řízením Spasitele našeho přeho- roucně je přijímají zástupy, páni, rytíři, měšťa- né i obecný lid. Kdyby to úplně poznala vaše svatá obec v Anglii, s plesáním v srdci by ra- dostně zajásala: „Vesel se, neplodná, kteráž ne- rodíš; vykřikni a zvolej, kteráž nepracuješ k po- 79 rodu; neboť opuštěná mnoho má synů. Věz, nejmilejší bratře, že lid nechce slyšeti 41
Strana 42
než Písmo svaté a zvláště evangelium a epiš- toly. A kdekoli v městě nebo v městečku, na vsi nebo na tvrzi se objeví kazatel svatého uče- ní, houfně se sbíhají zástupy, opovrhujíce kněž- stvem nepořádným. A proto povstal Satan, že se již pohnul ocas samého Behemota,10 a zbývá, aby Pán Ježíš Kristus „potřel hlavu“ jeho.11 Ej- hle, hlavy jeho jsem se lehce dotkl, a „otevře. tlamu svou, aby pohltil“ mne a spolu bratři mé.12 Nyní zuří a lživým slovem brzy kaceřuje brzy lichotí, brzy rozhojňuje plamen trestu; roz- šiřuje pochodeň hrozného hromobití po diecé- sích okolních krajů, ale doma se neodvažuje dotknouti mého temene.13 Neboť „ještě nepřišla hodina“,14 protože skrze mne a mé bratry ještě nevyrval z jeho tlamy Pán ty, které předem vy- volil k životu v slávě. A pro ně dá statečnost hlasatelům evangelia, aby samého Behemota soužili aspoň na ocase, dokud by nebyla úplně potřena hlava jeho se všemi jeho údy. Toho si z duše přejeme, za to pracujeme, a jak píše Tvá milá láska, za to máme pokorně vytrpěti smrt a nesmíme nedůvěřovati v po- moc všemohoucího Hospodina, protože praví nejdobrotivější Pán:15 „S ním jsem v soužení, vytrhnu jej a oslavím jej. Ó pomoc, ó vytržení, o oslavení! Čekáš na Richarda s bratřími, kterýž vytrpěl již mnohá soužení. Přijmi i mne ubohého, abych byl s brat- řími svými, kteříž neochvějně vyznávají Tvůj 42
než Písmo svaté a zvláště evangelium a epiš- toly. A kdekoli v městě nebo v městečku, na vsi nebo na tvrzi se objeví kazatel svatého uče- ní, houfně se sbíhají zástupy, opovrhujíce kněž- stvem nepořádným. A proto povstal Satan, že se již pohnul ocas samého Behemota,10 a zbývá, aby Pán Ježíš Kristus „potřel hlavu“ jeho.11 Ej- hle, hlavy jeho jsem se lehce dotkl, a „otevře. tlamu svou, aby pohltil“ mne a spolu bratři mé.12 Nyní zuří a lživým slovem brzy kaceřuje brzy lichotí, brzy rozhojňuje plamen trestu; roz- šiřuje pochodeň hrozného hromobití po diecé- sích okolních krajů, ale doma se neodvažuje dotknouti mého temene.13 Neboť „ještě nepřišla hodina“,14 protože skrze mne a mé bratry ještě nevyrval z jeho tlamy Pán ty, které předem vy- volil k životu v slávě. A pro ně dá statečnost hlasatelům evangelia, aby samého Behemota soužili aspoň na ocase, dokud by nebyla úplně potřena hlava jeho se všemi jeho údy. Toho si z duše přejeme, za to pracujeme, a jak píše Tvá milá láska, za to máme pokorně vytrpěti smrt a nesmíme nedůvěřovati v po- moc všemohoucího Hospodina, protože praví nejdobrotivější Pán:15 „S ním jsem v soužení, vytrhnu jej a oslavím jej. Ó pomoc, ó vytržení, o oslavení! Čekáš na Richarda s bratřími, kterýž vytrpěl již mnohá soužení. Přijmi i mne ubohého, abych byl s brat- řími svými, kteříž neochvějně vyznávají Tvůj 42
Strana 43
zákon mezi „pokolením zvráceným a cizolož- ným“.16 „Dejž nám pomoc ze soužení, neboť marná jest spása od lidí. 17 V tobě buď naděje naše, k tobě nás přitahuj „provázek třípramen- ný“ 18 jehož nemůže Antikrist přetrhnouti, pro- tože jej upletl Pán Ježíš Kristus. On, nejmilejší bratře, dopřejž Tobě i Tvým pomocníkům ne- porušeného života v milosti, abys mohl po dlou- hé časy žítil9 a bloudící ovečky přiváděti zpět na cestu pravdy. Velice jsem se zaradoval a se mnou všichni, kdož milujeme evangelium, že se Tvá láska ukázala k nám dobrotivá, spasitelně nás pouču- jíc. O jiných věcech se zmíní Mikuláš, kterému píší. List nám byl donesen teprve v druhou neděli postní,20 protože Šimon s ním byl v Uhrách. Náš pan král2i a celý jeho dvůr, královna,22 páni i obecný lid jsou pro slovo Ježíše Krista. Kristova církev z Čech pozdravuje Kristovu církev v Anglii, přejíc si býti účastna vyznání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Milostivý Bůh buď Vaší odplatou, že jste nám potřebným opatřil s tak značnými námahami rukopisy. 28 „Pokoj“ vám, „jenž převyšuje všeliký roz- um ,24 amen. 43
zákon mezi „pokolením zvráceným a cizolož- ným“.16 „Dejž nám pomoc ze soužení, neboť marná jest spása od lidí. 17 V tobě buď naděje naše, k tobě nás přitahuj „provázek třípramen- ný“ 18 jehož nemůže Antikrist přetrhnouti, pro- tože jej upletl Pán Ježíš Kristus. On, nejmilejší bratře, dopřejž Tobě i Tvým pomocníkům ne- porušeného života v milosti, abys mohl po dlou- hé časy žítil9 a bloudící ovečky přiváděti zpět na cestu pravdy. Velice jsem se zaradoval a se mnou všichni, kdož milujeme evangelium, že se Tvá láska ukázala k nám dobrotivá, spasitelně nás pouču- jíc. O jiných věcech se zmíní Mikuláš, kterému píší. List nám byl donesen teprve v druhou neděli postní,20 protože Šimon s ním byl v Uhrách. Náš pan král2i a celý jeho dvůr, královna,22 páni i obecný lid jsou pro slovo Ježíše Krista. Kristova církev z Čech pozdravuje Kristovu církev v Anglii, přejíc si býti účastna vyznání svaté víry v milosti Pána Ježíše Krista. Milostivý Bůh buď Vaší odplatou, že jste nám potřebným opatřil s tak značnými námahami rukopisy. 28 „Pokoj“ vám, „jenž převyšuje všeliký roz- um ,24 amen. 43
Strana 44
11. LOUNSKÝM (V Praze po 15. březnu 1411.) Mistr Jan Hus, sluha Boží nehodný, věrným měšťanům, kteří jsou v Lounech. Milost a pokoj Pána našeho Jezu Krista! Třebaže jsem Vás, nejmilejší, nespatřil svýma očima tělesnýma, nýbrž jen vnitřníma, přece slyším o Vaší stálé víře a lásce k Bohu a k jeho evangeliu, kterak Vás sám Spasitel sjednotil ve víře, pokoji, lásce a slyšení slova Božího, takže Vaše svornost a jednomyslnost je přede všemi jinými městy království Českého uložena v mých útrobách. Snažně vás tedy prosím, nejmilejší, byť vám „neznám tváří“1 leč věren v Bohu k Vašemu spasení: milujte se vespolek, stůjte v jednotě a nedopusťte, abyste se mezi sebou nějak roz- dělili. Neboť ona jednota, která se děje pravou vírou, Bohu Vás zachovává bez úhony. Navzá- jem Bůh svým milosrdenstvím poskytniž Vám zdárných úspěchů, abyste mohli tělo, svět i dáb- la přemáhati. Toho dbajíce, nejmilejší, na paměti mějte, aby skrze Vás nepovstávaly nějaké rozkoly, zrady, závisti, hněvy atd.2 Je-li někdo mezi vámi ne- snášelivý a rozsevač nesvárů, toho jako bratra pokárejte3 mezi sebou. Před soudem se nepřete, 44
11. LOUNSKÝM (V Praze po 15. březnu 1411.) Mistr Jan Hus, sluha Boží nehodný, věrným měšťanům, kteří jsou v Lounech. Milost a pokoj Pána našeho Jezu Krista! Třebaže jsem Vás, nejmilejší, nespatřil svýma očima tělesnýma, nýbrž jen vnitřníma, přece slyším o Vaší stálé víře a lásce k Bohu a k jeho evangeliu, kterak Vás sám Spasitel sjednotil ve víře, pokoji, lásce a slyšení slova Božího, takže Vaše svornost a jednomyslnost je přede všemi jinými městy království Českého uložena v mých útrobách. Snažně vás tedy prosím, nejmilejší, byť vám „neznám tváří“1 leč věren v Bohu k Vašemu spasení: milujte se vespolek, stůjte v jednotě a nedopusťte, abyste se mezi sebou nějak roz- dělili. Neboť ona jednota, která se děje pravou vírou, Bohu Vás zachovává bez úhony. Navzá- jem Bůh svým milosrdenstvím poskytniž Vám zdárných úspěchů, abyste mohli tělo, svět i dáb- la přemáhati. Toho dbajíce, nejmilejší, na paměti mějte, aby skrze Vás nepovstávaly nějaké rozkoly, zrady, závisti, hněvy atd.2 Je-li někdo mezi vámi ne- snášelivý a rozsevač nesvárů, toho jako bratra pokárejte3 mezi sebou. Před soudem se nepřete, 44
Strana 45
neboť na obou stranách dochází k veliké škodě na duši, těle i majetku. Snažte se trestati více křivdu, která se děje Bohu, než která se děje Vám. V té věci, ach žel, chybuje celý svět, pro- tože lidé touží trestati více svou křivdu nežli Boží. Tuto cestu nejvíce upravuje a pěkně dláž- dí Antikrist, obzvláště nám kněžím, pokud chce- me, aby ustanovení lidská byla přísněji zacho- vávána než slovo Boží. Aj, tento kněz, mnich nebo prelát smilní nebo cizoloží, a tento zločin mu prochází bez trestu; ale jestliže něčemu učí jen podle své vůle, vyžaduje, aby to bylo za- chováváno pod kletbou. Světští páni podobně: jestliže někdo Boha pohaní, takového netres- tají; jestliže však jim někdo řekne: „Otcové a přísedící, nespravedlivě jste mne odsoudili“, což se stává častěji, hned ho trestají mečem, že prý nespravedlivě viní soudce. Já však doufám v Pána, že Vás od takového zlého osvobodí, abyste více střežili jeho zákona než ustanovení lidských. Budete-li zachovávati zákon Boží, nikdo Vám nebude moci uškoditi. Pročež, nejmilejší, dbejte těch věcí, které jsou věčné a které nikdy nepominou. Jsou to totiž dvě: zatracení a život věčný. V zatracení je ustavičný oheň, temnota, nesmírné muky a ne- pomíjející smažení s ďábly; ale v životě věč- ném je dokonalá radost a světlo, není tam bo- lesti ani muk, zato obcování se samým Bohem a anděly jeho. Jakož praví svatý Pavel:4 „Čeho 45
neboť na obou stranách dochází k veliké škodě na duši, těle i majetku. Snažte se trestati více křivdu, která se děje Bohu, než která se děje Vám. V té věci, ach žel, chybuje celý svět, pro- tože lidé touží trestati více svou křivdu nežli Boží. Tuto cestu nejvíce upravuje a pěkně dláž- dí Antikrist, obzvláště nám kněžím, pokud chce- me, aby ustanovení lidská byla přísněji zacho- vávána než slovo Boží. Aj, tento kněz, mnich nebo prelát smilní nebo cizoloží, a tento zločin mu prochází bez trestu; ale jestliže něčemu učí jen podle své vůle, vyžaduje, aby to bylo za- chováváno pod kletbou. Světští páni podobně: jestliže někdo Boha pohaní, takového netres- tají; jestliže však jim někdo řekne: „Otcové a přísedící, nespravedlivě jste mne odsoudili“, což se stává častěji, hned ho trestají mečem, že prý nespravedlivě viní soudce. Já však doufám v Pána, že Vás od takového zlého osvobodí, abyste více střežili jeho zákona než ustanovení lidských. Budete-li zachovávati zákon Boží, nikdo Vám nebude moci uškoditi. Pročež, nejmilejší, dbejte těch věcí, které jsou věčné a které nikdy nepominou. Jsou to totiž dvě: zatracení a život věčný. V zatracení je ustavičný oheň, temnota, nesmírné muky a ne- pomíjející smažení s ďábly; ale v životě věč- ném je dokonalá radost a světlo, není tam bo- lesti ani muk, zato obcování se samým Bohem a anděly jeho. Jakož praví svatý Pavel:4 „Čeho 45
Strana 46
oko nevidělo a ucho neslyšelo, ani na srdce člověka — rozumějte zde „člověka“ ve smyslu „všech lidí“ — nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují. Blaženi tedy budeme, až budeme požívati oné blaženosti, kde bude do- konalá láska. Tam totiž uvidíme, kdo je proklet, zatracen a zlořečen, tam se spatří veškery hří- chy, jež jsou nyní skryty v lidských srdcích, tam zažijeme takovou radost a útěchu, jíž nikdy nebudeme zbaveni. A jestliže zde na světě něco utrpíme pro Krista, tam budeme blaženi. Neboť křížem a soužením nás zkouší jako zlato ohněm Tvůrce, který z ničeho stvořil veškerý svět. Bla- ženi tedy budeme, jestliže v dobrém až do kon- ce setrváme. To vědouce, nejmilejší, že svět se řítí k hor- šímu, že smrt je přede dveřmi a že my se odtud brzy postěhujeme, především zřeknouce se hří- chů žijte zbožně a svatě, za druhé o to stůjte, co je nebeské, konečně milujte Boha z celého srdce a v něho doufejte, že Vás pro zásluhy Je- žíše Krista ozdobí v své slávě a učiní účastnými království svého, amen.
oko nevidělo a ucho neslyšelo, ani na srdce člověka — rozumějte zde „člověka“ ve smyslu „všech lidí“ — nevstoupilo, co připravil Bůh těm, kteříž jej milují. Blaženi tedy budeme, až budeme požívati oné blaženosti, kde bude do- konalá láska. Tam totiž uvidíme, kdo je proklet, zatracen a zlořečen, tam se spatří veškery hří- chy, jež jsou nyní skryty v lidských srdcích, tam zažijeme takovou radost a útěchu, jíž nikdy nebudeme zbaveni. A jestliže zde na světě něco utrpíme pro Krista, tam budeme blaženi. Neboť křížem a soužením nás zkouší jako zlato ohněm Tvůrce, který z ničeho stvořil veškerý svět. Bla- ženi tedy budeme, jestliže v dobrém až do kon- ce setrváme. To vědouce, nejmilejší, že svět se řítí k hor- šímu, že smrt je přede dveřmi a že my se odtud brzy postěhujeme, především zřeknouce se hří- chů žijte zbožně a svatě, za druhé o to stůjte, co je nebeské, konečně milujte Boha z celého srdce a v něho doufejte, že Vás pro zásluhy Je- žíše Krista ozdobí v své slávě a učiní účastnými království svého, amen.
Strana 47
12. NEZNÁMÉMU KAZATELI (V Praze asi na jaře 1411.) Spasení a milost od Pána Ježíše Krista! Ctěný pane, ano i otče ctihodný! Velice jsem se zaradoval z listů Vaší Otcov- skosti a více jsem při srovnáváních nabyl sta- tečnosti, abych za zákon Ježíše Krista bojoval aspoň poněkud ve stopách předcházejících otců. K mé bolesti nemůže o mně býti shledáno, že bych byl hoden mučednických utrpení, která vytrpěli svatí otcové za Pána, přece však musím jako štěňátko vyhledávati stopy starých, po nichž oni vyvázli z lovu dáblova. Vy, otče, před- cházejte jako lev, já jako štěňátko, budu-li jak- koli moci, napodobovati budu otce syn, abychom oba stejně vyvázli ze špatností světa, dopřeje-li nám toho jako vůdce Pán Ježíš Kristus. Dialogi dám opsati, jakmile budu moci dostati exemplář opravený, protože jinak by vznikla opravováním zbytečná práce. Král Polský2 protože si vedl pokorně, má ví- tězství, ba byly již smluveny i mírové podmín- ky,3 a obecně se říká, že Prusové4 mají na věčné časy sloužiti králi Polskému se třemi sty kopi- níky proti komukoli .......... Rovněž mu mají dáti tři sta tisíc hřiven zlata...... . . . . .. . O zemi Pomořanské se má státi rozhodnutí skrze 47
12. NEZNÁMÉMU KAZATELI (V Praze asi na jaře 1411.) Spasení a milost od Pána Ježíše Krista! Ctěný pane, ano i otče ctihodný! Velice jsem se zaradoval z listů Vaší Otcov- skosti a více jsem při srovnáváních nabyl sta- tečnosti, abych za zákon Ježíše Krista bojoval aspoň poněkud ve stopách předcházejících otců. K mé bolesti nemůže o mně býti shledáno, že bych byl hoden mučednických utrpení, která vytrpěli svatí otcové za Pána, přece však musím jako štěňátko vyhledávati stopy starých, po nichž oni vyvázli z lovu dáblova. Vy, otče, před- cházejte jako lev, já jako štěňátko, budu-li jak- koli moci, napodobovati budu otce syn, abychom oba stejně vyvázli ze špatností světa, dopřeje-li nám toho jako vůdce Pán Ježíš Kristus. Dialogi dám opsati, jakmile budu moci dostati exemplář opravený, protože jinak by vznikla opravováním zbytečná práce. Král Polský2 protože si vedl pokorně, má ví- tězství, ba byly již smluveny i mírové podmín- ky,3 a obecně se říká, že Prusové4 mají na věčné časy sloužiti králi Polskému se třemi sty kopi- níky proti komukoli .......... Rovněž mu mají dáti tři sta tisíc hřiven zlata...... . . . . .. . O zemi Pomořanské se má státi rozhodnutí skrze 47
Strana 48
pana ....... . .. mají králi zaplatiti dvě .......... jednu plnou zlata a druhou stříbra. Později napíši více, jak vyzvím. Buďte zdráv v Pánu Ježíši Kristu. O mé věci vznikl spor v kurii mezi kardinály. A kardinál De Colonna,5 müj soudce, velice se hněvá, že byly do Čech přineseny listiny o tom, že se podle usnesení mistrů, kteří byli tehdy v Bologni, knihy páliti neměly.“ Proto bylo psá- no i mně i panu Mikulášovi z Prahy,7 že by bylo dobré, aby věc urovnal král anebo abych při zcela svěřil jemu, kardinálu Colonnovi, proto- že mistr Mareks učinil před papežem návrh, aby mou při svěřil jinému kardinálu. Buďte zdráv v Pánu! 13. JANU BRADATÉMU A KRUMLOVSKÝM (V Praze na jaře 1411.) Spasení a milost od Pána Jezu Krista! Nejmilejší! Slyšel jsem o soužení vašem; nuže „za radost pokládejte, že jste upadli v pokušení rozličná k vyzkoušení své stálosti.1 Já, nejmilejší, teprve začínám býti pokoušen, ale shledávám v tom radost, že pro evangelium jsem nazýván kací- 48
pana ....... . .. mají králi zaplatiti dvě .......... jednu plnou zlata a druhou stříbra. Později napíši více, jak vyzvím. Buďte zdráv v Pánu Ježíši Kristu. O mé věci vznikl spor v kurii mezi kardinály. A kardinál De Colonna,5 müj soudce, velice se hněvá, že byly do Čech přineseny listiny o tom, že se podle usnesení mistrů, kteří byli tehdy v Bologni, knihy páliti neměly.“ Proto bylo psá- no i mně i panu Mikulášovi z Prahy,7 že by bylo dobré, aby věc urovnal král anebo abych při zcela svěřil jemu, kardinálu Colonnovi, proto- že mistr Mareks učinil před papežem návrh, aby mou při svěřil jinému kardinálu. Buďte zdráv v Pánu! 13. JANU BRADATÉMU A KRUMLOVSKÝM (V Praze na jaře 1411.) Spasení a milost od Pána Jezu Krista! Nejmilejší! Slyšel jsem o soužení vašem; nuže „za radost pokládejte, že jste upadli v pokušení rozličná k vyzkoušení své stálosti.1 Já, nejmilejší, teprve začínám býti pokoušen, ale shledávám v tom radost, že pro evangelium jsem nazýván kací- 48
Strana 49
řem a dáván do klatby2 jako pachatel zla a ne- poslušník. Avšak na ochranu radosti přichází mi na mysl život a učení Kristovo i učení apo- štolů. Vždyť čteme ve 4. kapitole Skutků,3 kte- rak „Annáš, kníže kněžské, a Kaifáš i Jan o Alexander a kteřížkoli byli z rodu kněžského povolavše apoštoly „přikázali jim, aby nikoli nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšově. Petr však a Jan odpovídajíce řekli jim: Spravedlivé-li jest před tváří Páně, abychom spíše vás poslou- chali nežli Boha, suďte! Nemůžeme totiž nemlu- viti o tom, co jsme slyšeli a viděli.“ A když tíž velekněží jim opětně nařizovali, aby nekázali, pravili podle 5. kapitoly Skutků:4 „Poslouchati sluší více Boha než lidí. A na tomto výroku přestávají pohané, židé i kacíři, pravíce, že Boha jest poslouchati nade všecko. Ale, žel, stoupenci Antikristovi jsou k tomuto pravidlu zaslepeni, nikoli však svatí apoštolé a praví Kristovi učedníci. Proto praví svatý Jeronym v listu k Efezským:5 „Jestliže pán nebo prelát poroučí to, co neodporuje víře nebo se neprotiví Písmu svatému, podrobuje se mu služebník; pakli nařizuje to, co jim od- poruje, poslouchejž více pána duše nežli těla. A níže: „Je-li dobré, co nařizuje císař, vykonej vůli rozkazujícího; pakli zlé, odpověz: Sluší Bo- ha více poslouchati než lidí. Rovněž Augustin v 6. homilii o slovech Páně:7 „Poroučí-li vrchnost to, co bys neměl činiti, tu 49
řem a dáván do klatby2 jako pachatel zla a ne- poslušník. Avšak na ochranu radosti přichází mi na mysl život a učení Kristovo i učení apo- štolů. Vždyť čteme ve 4. kapitole Skutků,3 kte- rak „Annáš, kníže kněžské, a Kaifáš i Jan o Alexander a kteřížkoli byli z rodu kněžského povolavše apoštoly „přikázali jim, aby nikoli nemluvili ani neučili ve jménu Ježíšově. Petr však a Jan odpovídajíce řekli jim: Spravedlivé-li jest před tváří Páně, abychom spíše vás poslou- chali nežli Boha, suďte! Nemůžeme totiž nemlu- viti o tom, co jsme slyšeli a viděli.“ A když tíž velekněží jim opětně nařizovali, aby nekázali, pravili podle 5. kapitoly Skutků:4 „Poslouchati sluší více Boha než lidí. A na tomto výroku přestávají pohané, židé i kacíři, pravíce, že Boha jest poslouchati nade všecko. Ale, žel, stoupenci Antikristovi jsou k tomuto pravidlu zaslepeni, nikoli však svatí apoštolé a praví Kristovi učedníci. Proto praví svatý Jeronym v listu k Efezským:5 „Jestliže pán nebo prelát poroučí to, co neodporuje víře nebo se neprotiví Písmu svatému, podrobuje se mu služebník; pakli nařizuje to, co jim od- poruje, poslouchejž více pána duše nežli těla. A níže: „Je-li dobré, co nařizuje císař, vykonej vůli rozkazujícího; pakli zlé, odpověz: Sluší Bo- ha více poslouchati než lidí. Rovněž Augustin v 6. homilii o slovech Páně:7 „Poroučí-li vrchnost to, co bys neměl činiti, tu 49
Strana 50
zajisté povrhni vrchností z bázně před vrchností vyšší. Všimni si stupňů již ve věcech lidských. Poroučí-li totiž něco prokurátor, zdalipak se to musí vykonati, když místodržitel poroučí opak? A opět, poroučí-li něco i místodržitel a něco ji- ného poroučí císař, zdalipak bys byl na pochy- bách, že onoho musíš nedbati a tomuto vyho- věti? Tudíž poroučí-li císař něco jiného než Bůh, sluší se nedbati císaře a poslechnouti Boha. Pro- to moci dábelské nebo lidské odporujeme ten- krát, kdykoli by naváděl k něčemu, co je proti Bohu. V tom případě nejednáme proti přikázání Božímu, nýbrž poslušně podle něho. Tak totiž přikázal Bůh, abychom žádné vrchnosti nebyli poslušni ve zlu.“ To Augustin. K téže věci praví Rehoř v poslední knize Mo- ralií:8 „Je třeba věděti, že se poslušností nikdy nesmí spáchati něco zlého.“ Rovněž svatý Ber- nard praví v jednom listu: „Známo je, že spá- chati zlo, byť na rozkaz, není poslušnost, nýbrž neposlušnost.“ Rovněž svatý Isidor — a čte se to v (Dekretu) XI 3:10 „Jestliže nadřízený učiní nebo poručí učiniti něco, co je zakázáno od Pána, nebo jestliže pomine nebo nařídí pomi- nouti to, co je psáno,11 třeba mu uvésti výrok svatého Pavla, který praví:12 I kdybychom my nebo anděl, jenž by s nebe sestoupil, hlásali vám něco mimo to, co jsme hlásali, prokleti buďmež. A dále: „Brání-li vám někdo v tom, co je přikázáno od Pána, anebo zase poroučí-li 50
zajisté povrhni vrchností z bázně před vrchností vyšší. Všimni si stupňů již ve věcech lidských. Poroučí-li totiž něco prokurátor, zdalipak se to musí vykonati, když místodržitel poroučí opak? A opět, poroučí-li něco i místodržitel a něco ji- ného poroučí císař, zdalipak bys byl na pochy- bách, že onoho musíš nedbati a tomuto vyho- věti? Tudíž poroučí-li císař něco jiného než Bůh, sluší se nedbati císaře a poslechnouti Boha. Pro- to moci dábelské nebo lidské odporujeme ten- krát, kdykoli by naváděl k něčemu, co je proti Bohu. V tom případě nejednáme proti přikázání Božímu, nýbrž poslušně podle něho. Tak totiž přikázal Bůh, abychom žádné vrchnosti nebyli poslušni ve zlu.“ To Augustin. K téže věci praví Rehoř v poslední knize Mo- ralií:8 „Je třeba věděti, že se poslušností nikdy nesmí spáchati něco zlého.“ Rovněž svatý Ber- nard praví v jednom listu: „Známo je, že spá- chati zlo, byť na rozkaz, není poslušnost, nýbrž neposlušnost.“ Rovněž svatý Isidor — a čte se to v (Dekretu) XI 3:10 „Jestliže nadřízený učiní nebo poručí učiniti něco, co je zakázáno od Pána, nebo jestliže pomine nebo nařídí pomi- nouti to, co je psáno,11 třeba mu uvésti výrok svatého Pavla, který praví:12 I kdybychom my nebo anděl, jenž by s nebe sestoupil, hlásali vám něco mimo to, co jsme hlásali, prokleti buďmež. A dále: „Brání-li vám někdo v tom, co je přikázáno od Pána, anebo zase poroučí-li 50
Strana 51
vám dělati to, co Pán dělati zakazuje, proklet buď ode všech, kteří milují Pána.“ A ještě dále: „Jestliže představený řekne nebo nařídí něco mimo vůli Boží a mimo to, co se v Písmě sva- tém zřetelně přikazuje, pokládán budiž za svěd- ka křivého nebo za svatokrádce. Z toho je patrné, že kdo brání kázati, jsou svědkové křiví a svatokrádci a tudíž od Pána v klatbu dáni, podle výroku Proroka,13 vyhlašu- jícího klatbu: „Zlořečení, kdož se uchylují od přikázání Tvých.“ A pokud jde o můj případ, praví Jeronym v listě k Rustikovi, biskupu nar- bonskému:14 „Proto nikdo z biskupů ať se ne- horší, nadut jsa závistí dábelského pokušení, jestliže by někdy kněží lid povzbuzovali, jestli- že by v kostelích kázali, jestliže by, jak bylo pověděno, lidu žehnali. Vždyť tomu, kdo by mi to odpíral, odpovím takto: Kdo nechce, aby kně- ží činili, co se jim přikazuje od Boha, ať řekne, že je vyšší než Kristus! Taktéž Bedal5 na slova16 „Naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní; odvažte a přiveďte ke mně. A kdyby vám kdo co řekl, řekněte, že Pán jich potřebuje“ praví: „Tu mysticky přika- zuje učitelům, aby, kdyby se naskytla nějaká překážka, kdyby kdo nedovoloval pouštěti hříš- níky z pout a vyznáním víry je přiváděti k Pá- nu, přece neustávali v kázání, nýbrž vytrvale připomínali, že takových potřebuje Pán k budo- vání církve.“ 51
vám dělati to, co Pán dělati zakazuje, proklet buď ode všech, kteří milují Pána.“ A ještě dále: „Jestliže představený řekne nebo nařídí něco mimo vůli Boží a mimo to, co se v Písmě sva- tém zřetelně přikazuje, pokládán budiž za svěd- ka křivého nebo za svatokrádce. Z toho je patrné, že kdo brání kázati, jsou svědkové křiví a svatokrádci a tudíž od Pána v klatbu dáni, podle výroku Proroka,13 vyhlašu- jícího klatbu: „Zlořečení, kdož se uchylují od přikázání Tvých.“ A pokud jde o můj případ, praví Jeronym v listě k Rustikovi, biskupu nar- bonskému:14 „Proto nikdo z biskupů ať se ne- horší, nadut jsa závistí dábelského pokušení, jestliže by někdy kněží lid povzbuzovali, jestli- že by v kostelích kázali, jestliže by, jak bylo pověděno, lidu žehnali. Vždyť tomu, kdo by mi to odpíral, odpovím takto: Kdo nechce, aby kně- ží činili, co se jim přikazuje od Boha, ať řekne, že je vyšší než Kristus! Taktéž Bedal5 na slova16 „Naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní; odvažte a přiveďte ke mně. A kdyby vám kdo co řekl, řekněte, že Pán jich potřebuje“ praví: „Tu mysticky přika- zuje učitelům, aby, kdyby se naskytla nějaká překážka, kdyby kdo nedovoloval pouštěti hříš- níky z pout a vyznáním víry je přiváděti k Pá- nu, přece neustávali v kázání, nýbrž vytrvale připomínali, že takových potřebuje Pán k budo- vání církve.“ 51
Strana 52
A kdož by mohl sepsati všechny výroky svět- ců, jež vesměs učí poslouchati Boha více než lidí? A proti tomu namítají zatvrzelci slova Mat. 23: „Cožkoli říkají, čiňte!"17 Těm ihned zacpává ústa zákaz tam následující,18 který praví: „Po- dle skutků jich nečiňte!“ Proto v Deuteronomiu 24 praví Bůh:19 „Činiti budeš, čemukoli tě na- učí kněží levitové, podle toho, co jsem přikázal jim.“ Ejhle, Pán si přeje, že poslušný má po- slouchati jedině podle přikázání jeho. Proto i slova Petrova v jeho 1. listě, kap. 2:20 „Služeb- níci, poddáni buďte ve vší bázni pánům svým, a níže: „také zlým“. Ale chraň Bůh, aby kdo poslouchal ve zlém, neboť tak by poslouchal dábla. Tedy vůle Boží i Písmo učí, že nadříze- ných jest poslouchati jenom ve věcech dovole- ných. Na to spoléhaje raději jsem chtěl v kázání poslouchati Boha nežli papeže a arcibiskupa i ostatních satrapů, protivících se tomuhle slovu Kristovu:21 „Jděte do celého světa“ atd. Toto jsem poznamenal, abyste se dovedli psům dábelským na odpor postaviti. 52
A kdož by mohl sepsati všechny výroky svět- ců, jež vesměs učí poslouchati Boha více než lidí? A proti tomu namítají zatvrzelci slova Mat. 23: „Cožkoli říkají, čiňte!"17 Těm ihned zacpává ústa zákaz tam následující,18 který praví: „Po- dle skutků jich nečiňte!“ Proto v Deuteronomiu 24 praví Bůh:19 „Činiti budeš, čemukoli tě na- učí kněží levitové, podle toho, co jsem přikázal jim.“ Ejhle, Pán si přeje, že poslušný má po- slouchati jedině podle přikázání jeho. Proto i slova Petrova v jeho 1. listě, kap. 2:20 „Služeb- níci, poddáni buďte ve vší bázni pánům svým, a níže: „také zlým“. Ale chraň Bůh, aby kdo poslouchal ve zlém, neboť tak by poslouchal dábla. Tedy vůle Boží i Písmo učí, že nadříze- ných jest poslouchati jenom ve věcech dovole- ných. Na to spoléhaje raději jsem chtěl v kázání poslouchati Boha nežli papeže a arcibiskupa i ostatních satrapů, protivících se tomuhle slovu Kristovu:21 „Jděte do celého světa“ atd. Toto jsem poznamenal, abyste se dovedli psům dábelským na odpor postaviti. 52
Strana 53
14. PAPEŽI JANOVI XXIII. (V Praze 1. září 1411.) Povinnou úctu, kterou náleží prokazovati cír- kví Ježíše Krista a jejímu nejvyššímu bisku- povi. Jsa hotov vždy z té víry, kterou držím, kaž- dému na požádání dostatečně vydati počet1 vy- znávám z celého srdce, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk a že všechen zákon jeho má tak pevnou pravdu, že ani jediná pís- menka nebo puntík jeho2 klamati nemůže. Dále že svatá církev jeho jest tak pevně založena na pevné skále, že brány pekelné nikterak jí ne- mohou zmoci.3 A jsa ochoten v naději v její hlavu, Pána Ježíše Krista, raději podstoupiti trest strašlivé smrti nežli všetečně mluviti nebo tvrditi, co by odporovalo vůli Kristově a jeho církve, proto věrně, pravdivě a neustále tvrdím, že jsem byl u stolice apoštolské nespravedlivě udán od odpůrců pravdy. Křivě totiž udali a udávají, jako bych byl lid učil, že v svátosti oltářní zůstává podstata hmot- ného chleba. Křivě, že když se pozdvihuje hostie, tehdy to je tělo Kristovo, a když se položí, tehdy to není. Křivě, že kněz v smrtelném hříchu neposvě- cuje. 53
14. PAPEŽI JANOVI XXIII. (V Praze 1. září 1411.) Povinnou úctu, kterou náleží prokazovati cír- kví Ježíše Krista a jejímu nejvyššímu bisku- povi. Jsa hotov vždy z té víry, kterou držím, kaž- dému na požádání dostatečně vydati počet1 vy- znávám z celého srdce, že Pán Ježíš Kristus jest pravý Bůh a pravý člověk a že všechen zákon jeho má tak pevnou pravdu, že ani jediná pís- menka nebo puntík jeho2 klamati nemůže. Dále že svatá církev jeho jest tak pevně založena na pevné skále, že brány pekelné nikterak jí ne- mohou zmoci.3 A jsa ochoten v naději v její hlavu, Pána Ježíše Krista, raději podstoupiti trest strašlivé smrti nežli všetečně mluviti nebo tvrditi, co by odporovalo vůli Kristově a jeho církve, proto věrně, pravdivě a neustále tvrdím, že jsem byl u stolice apoštolské nespravedlivě udán od odpůrců pravdy. Křivě totiž udali a udávají, jako bych byl lid učil, že v svátosti oltářní zůstává podstata hmot- ného chleba. Křivě, že když se pozdvihuje hostie, tehdy to je tělo Kristovo, a když se položí, tehdy to není. Křivě, že kněz v smrtelném hříchu neposvě- cuje. 53
Strana 54
Křivě, že páni mají kněžstvu odnímati vezdej- ší statky, že desátku nemají platiti. Křivě, že odpustky nic nejsou. Křivě, jako bych byl radil bíti kněžstvo me- čem hmotným. Křivě, jako bych byl kázal nebo držel nějaké bludy nebo nějaký blud nebo nějaké kacířství nebo jakkoli sváděl lid s cesty pravdy. Křivě, jako bych byl příčinou, že byli někteří němečtí mistři vyhnáni z Prahy, kdežto oni, ne- chtíce se držeti zakládací listiny živného vyso- kého učení pražského a nechtíce v dovolených věcech poslouchati příkazů nejjasnějšího kní- žete a pána, pana Václava, Římského krále, vždy rozmnožitele říše a krále Českého, v domněnce, že se bez jejich přítomnosti vysoké učení praž- ské nebude moci udržeti, sami, nikým nevyhná- ni, odešli do svých zemí anebo kam se jim lí- bilo. Vyznávám pak, že jsem se z rozhodnutí nej- důstojnějšího v Kristu otce, pana Zbyňka, od- volal k stolici apoštolské, a rovněž pak ze spo- rů, které z nesprávných zpráv vyplynuly od svaté stolice apoštolské. Neboť nesprávně před- nesli stolici apoštolské odpůrci pravdy, nepa- mětliví své cti a spásy, že prý v království Čes- kém, v městě Praze i v markrabství Moravském vypučely bludy i kacířství a nakazily srdce mnohých lidí tou měrou, že pro množství těch, kteří byli takovými bludy nakaženi, bylo ne- 54
Křivě, že páni mají kněžstvu odnímati vezdej- ší statky, že desátku nemají platiti. Křivě, že odpustky nic nejsou. Křivě, jako bych byl radil bíti kněžstvo me- čem hmotným. Křivě, jako bych byl kázal nebo držel nějaké bludy nebo nějaký blud nebo nějaké kacířství nebo jakkoli sváděl lid s cesty pravdy. Křivě, jako bych byl příčinou, že byli někteří němečtí mistři vyhnáni z Prahy, kdežto oni, ne- chtíce se držeti zakládací listiny živného vyso- kého učení pražského a nechtíce v dovolených věcech poslouchati příkazů nejjasnějšího kní- žete a pána, pana Václava, Římského krále, vždy rozmnožitele říše a krále Českého, v domněnce, že se bez jejich přítomnosti vysoké učení praž- ské nebude moci udržeti, sami, nikým nevyhná- ni, odešli do svých zemí anebo kam se jim lí- bilo. Vyznávám pak, že jsem se z rozhodnutí nej- důstojnějšího v Kristu otce, pana Zbyňka, od- volal k stolici apoštolské, a rovněž pak ze spo- rů, které z nesprávných zpráv vyplynuly od svaté stolice apoštolské. Neboť nesprávně před- nesli stolici apoštolské odpůrci pravdy, nepa- mětliví své cti a spásy, že prý v království Čes- kém, v městě Praze i v markrabství Moravském vypučely bludy i kacířství a nakazily srdce mnohých lidí tou měrou, že pro množství těch, kteří byli takovými bludy nakaženi, bylo ne- 54
Strana 55
zbytné užíti nápravného prostředku potrestání. Křivě konečně přednesli, že prý kaple Bet- lemská je místo soukromé, kdežto ona je místo od biskupa potvrzené za obročí církevní a její zrušení by nemálo rušilo úctu Boží v lidu, zmen- šilo prospěch duší, způsobilo pohoršení a znač- ně popudilo lid proti rušitelům. Byv pak osobně pohnán ke dvoru římskému, přál jsem si pokorně se dostaviti; protože však byly mi nastrojeny úklady o život jak v králov- ství, tak mimo království, obzvláště od Němců, proto na radu mnohých jsem usoudil, že by zna- menalo pokoušeti Boha, chtít vydávati život na smrt, aniž toho vyžadoval prospěch církve. Osobně jsem se tedy nedostavil, ale postavil jsem za sebe obhájce a zástupce, chtě býti po- slušen svaté stolice apoštolské. Pročež, nejvyšší náměstku Kristův, poníženě prosím milostivost Vaší Svatosti, aby mě pro milosrdenství Boha všemohoucího ráčila osvo- boditi od osobního dostavení a od ostatního, co odtud vzešlo, ježto se shora jmenovaným nej- důstojnějším v Kristu otcem, panem Zbyňkem, jsem úplně vyrovnán,“ a to prostřednictvím nej- jasnějšího knížete a pána, pana Václava, Řím- ského krále a krále Českého, jakož i nejdůstoj- nějších otců a jasných knížat, pana Václava, patriarchy Antiošského,7 pana Konráda, bisku- pa Olomouckého,8 jasného knížete pana Rudol- fa, vévody saského, svaté říše kurfiřta, ostat- 55
zbytné užíti nápravného prostředku potrestání. Křivě konečně přednesli, že prý kaple Bet- lemská je místo soukromé, kdežto ona je místo od biskupa potvrzené za obročí církevní a její zrušení by nemálo rušilo úctu Boží v lidu, zmen- šilo prospěch duší, způsobilo pohoršení a znač- ně popudilo lid proti rušitelům. Byv pak osobně pohnán ke dvoru římskému, přál jsem si pokorně se dostaviti; protože však byly mi nastrojeny úklady o život jak v králov- ství, tak mimo království, obzvláště od Němců, proto na radu mnohých jsem usoudil, že by zna- menalo pokoušeti Boha, chtít vydávati život na smrt, aniž toho vyžadoval prospěch církve. Osobně jsem se tedy nedostavil, ale postavil jsem za sebe obhájce a zástupce, chtě býti po- slušen svaté stolice apoštolské. Pročež, nejvyšší náměstku Kristův, poníženě prosím milostivost Vaší Svatosti, aby mě pro milosrdenství Boha všemohoucího ráčila osvo- boditi od osobního dostavení a od ostatního, co odtud vzešlo, ježto se shora jmenovaným nej- důstojnějším v Kristu otcem, panem Zbyňkem, jsem úplně vyrovnán,“ a to prostřednictvím nej- jasnějšího knížete a pána, pana Václava, Řím- ského krále a krále Českého, jakož i nejdůstoj- nějších otců a jasných knížat, pana Václava, patriarchy Antiošského,7 pana Konráda, bisku- pa Olomouckého,8 jasného knížete pana Rudol- fa, vévody saského, svaté říše kurfiřta, ostat- 55
Strana 56
ních knížat, šlechticů a pánů, velikomocného pana Stibora, vyslance nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, krále Uherského.9 Nabízel jsem se totiž odpovídati na všechny i jednotlivé námitky, též odvolávaje se k veške- rému posluchačstvu, že bych chtěl, kdyby se proti mně něco dokázalo, při neústupnosti dát se napravit i plamenem ohně. A jsem hotov dnes vydati počet před vysokým učením pražským a před zástupem všech prelátů z námitek, jestli- že někdo s nějakou proti mně povstane. Ale až doposud nikdo se mi nechce osobně postaviti, kdo by se zavázal k trestné pokutě podle usta- novení kanonických. Psáno v Praze, mou vlastní rukou, na den sva- tého Jiljí.10 Mistr Jan Hus, Vaší Svatosti kněz nejmenší. 15. KOLEGIU KARDINÁLŮ (V Praze začátkem září 1411.) Pokornou poddanost s veškerou úctou k pří- kazům. Nejdůstojnější otcové v Kristu, kteříž se po- dobáte apoštolům, ježto jste postaveni jako přední svítilny, které mají osvětlovati všeliké 56
ních knížat, šlechticů a pánů, velikomocného pana Stibora, vyslance nejjasnějšího knížete a pána, pana Zikmunda, krále Uherského.9 Nabízel jsem se totiž odpovídati na všechny i jednotlivé námitky, též odvolávaje se k veške- rému posluchačstvu, že bych chtěl, kdyby se proti mně něco dokázalo, při neústupnosti dát se napravit i plamenem ohně. A jsem hotov dnes vydati počet před vysokým učením pražským a před zástupem všech prelátů z námitek, jestli- že někdo s nějakou proti mně povstane. Ale až doposud nikdo se mi nechce osobně postaviti, kdo by se zavázal k trestné pokutě podle usta- novení kanonických. Psáno v Praze, mou vlastní rukou, na den sva- tého Jiljí.10 Mistr Jan Hus, Vaší Svatosti kněz nejmenší. 15. KOLEGIU KARDINÁLŮ (V Praze začátkem září 1411.) Pokornou poddanost s veškerou úctou k pří- kazům. Nejdůstojnější otcové v Kristu, kteříž se po- dobáte apoštolům, ježto jste postaveni jako přední svítilny, které mají osvětlovati všeliké 56
Strana 57
končiny světa, a ježto jste obdařeni mocí, takže můžete snímati provinění světa, duše vychvaco- vati z jícnu Satanova a utlačeným ve jménu Kristově pomáhati: v ochranu Vašich Otcov- skostí pokorně poklekaje se uchyluji, nemoha již snášeti tíže břemene na mne vloženého, kte- ré na mne ubohého dolehlo, prameníc především z toho, že jsem v době odpadání od Řehoře XII. knížatům, šlechticům a pánům účinně radil a kněžstvu i lidu vytrvale kázal, aby v zájmu jed- noty svaté matky církve přilnuli k svatému sbo- ru kardinálskému. Proto nejdůstojnější v Kristu otec, pan Zbyněk, arcibiskup pražský, tenkrát odpůrce svatého sboru kardinálského, všem mistrům vysokého učení pražského, kteří při- lnuli ke svatému sboru, obzvláště však výslov- ně mně, dav přibíti svůj list na dvéře kostelní, zakázal vykonávati v jeho diecési všechny i jednotlivé výkony kněžské, udávaje za důvod, že mistři vysokého učení pražského podlehše křivým zprávám odpadli od nejsvětějšího v Kris- tu otce Rehoře XII. a od poslušnosti stolice apoš- tolské. Že však výsledky jsou zkouškou činů, vyšlo konečně na jevo, když po skončení sněmu v Pisel byl nucen vlastním činem schváliti od- padnutí mistrů. Ejhle, toť prvotní počátek mého obviňování a všelikých těžkostí! Protože však svrchu řečený svatý sbor kardi- nálský tehdy sliboval, že svým přívržencům poskytne mnohá dobrodiní, tudíž chovaje v pa- 57
končiny světa, a ježto jste obdařeni mocí, takže můžete snímati provinění světa, duše vychvaco- vati z jícnu Satanova a utlačeným ve jménu Kristově pomáhati: v ochranu Vašich Otcov- skostí pokorně poklekaje se uchyluji, nemoha již snášeti tíže břemene na mne vloženého, kte- ré na mne ubohého dolehlo, prameníc především z toho, že jsem v době odpadání od Řehoře XII. knížatům, šlechticům a pánům účinně radil a kněžstvu i lidu vytrvale kázal, aby v zájmu jed- noty svaté matky církve přilnuli k svatému sbo- ru kardinálskému. Proto nejdůstojnější v Kristu otec, pan Zbyněk, arcibiskup pražský, tenkrát odpůrce svatého sboru kardinálského, všem mistrům vysokého učení pražského, kteří při- lnuli ke svatému sboru, obzvláště však výslov- ně mně, dav přibíti svůj list na dvéře kostelní, zakázal vykonávati v jeho diecési všechny i jednotlivé výkony kněžské, udávaje za důvod, že mistři vysokého učení pražského podlehše křivým zprávám odpadli od nejsvětějšího v Kris- tu otce Rehoře XII. a od poslušnosti stolice apoš- tolské. Že však výsledky jsou zkouškou činů, vyšlo konečně na jevo, když po skončení sněmu v Pisel byl nucen vlastním činem schváliti od- padnutí mistrů. Ejhle, toť prvotní počátek mého obviňování a všelikých těžkostí! Protože však svrchu řečený svatý sbor kardi- nálský tehdy sliboval, že svým přívržencům poskytne mnohá dobrodiní, tudíž chovaje v pa- 57
Strana 58
měti učiněný slib a pevně věře, že trvá v plat- nosti, ježto jde o slib sloupů církve, Vašich las- kavých důstojností se dovolávám na kolenou prose, aby dobrotivýma očima ráčily na mne ubohého shlédnouti a milostivým přičiněním mne osvoboditi od těžkosti osobního dostavení i od ostatních těžkostí s dostavením souvisí- cích.2 Pán Ježíš Kristus jest mi totiž svědkem, že nevinen jsem v tom, z čeho mne odpůrci ob- viňují. Vždyť hotov jsem před živným vysokým učením pražským, přede všemi preláty a před veškerým lidem svého posluchačstva, k němuž se odvolávám, vydati plný a jasný počet z víry, kterou v srdci držím a slovem i písmem vyzná- vám, i kdyby oheň byl připojen k vyslýchání. O tom pak vyznání plně zpraví Vaše nejdob- rotivější důstojnosti veřejný zápis se svědec- tvím vysokého učení pražského. Psáno atd. 16. VYHLÁŠKA PROTI JANU STOKESOVI (V Praze před 13. zářím 1411.) Poněvadž jakýsi Jan Stokes, přišlý z Anglie, licenciát práv university cambridgeské, meškaje v tomto domě tvrdil, že kdokoli bude čísti kni- hy mistra Jana Wiklefa nebo v nich studovati, 58
měti učiněný slib a pevně věře, že trvá v plat- nosti, ježto jde o slib sloupů církve, Vašich las- kavých důstojností se dovolávám na kolenou prose, aby dobrotivýma očima ráčily na mne ubohého shlédnouti a milostivým přičiněním mne osvoboditi od těžkosti osobního dostavení i od ostatních těžkostí s dostavením souvisí- cích.2 Pán Ježíš Kristus jest mi totiž svědkem, že nevinen jsem v tom, z čeho mne odpůrci ob- viňují. Vždyť hotov jsem před živným vysokým učením pražským, přede všemi preláty a před veškerým lidem svého posluchačstva, k němuž se odvolávám, vydati plný a jasný počet z víry, kterou v srdci držím a slovem i písmem vyzná- vám, i kdyby oheň byl připojen k vyslýchání. O tom pak vyznání plně zpraví Vaše nejdob- rotivější důstojnosti veřejný zápis se svědec- tvím vysokého učení pražského. Psáno atd. 16. VYHLÁŠKA PROTI JANU STOKESOVI (V Praze před 13. zářím 1411.) Poněvadž jakýsi Jan Stokes, přišlý z Anglie, licenciát práv university cambridgeské, meškaje v tomto domě tvrdil, že kdokoli bude čísti kni- hy mistra Jana Wiklefa nebo v nich studovati, 58
Strana 59
postupem času upadne v kacířství, byť i byl jak- koli od přirozenosti založen nebo v dobré víře zakořeněn: proto mistr Jan Hus z Husince, svatého boho- sloví bakalář zřízený, v neděli před Povýšením svatého Křížel o hodině 18.,2 pro jasnou zřej- most, zda bude moci řečené tvrzení obstáti v pravdě, podá jeho rozbor. Pročež od teďka dříve řečeného licenciáta vy- zývá, aby se k obraně svého výroku dostavil do posluchárny řádných disputac v den i hodi- nu, jak svrchu psáno, jestliže dbá o to, aby mu byla dána nějaká víra.3 17. PLZENSKÝM (V Praze asi v říjnu 1411.) Dobrým setrvánie v ctnosti a hřiešným svaté poznánie Pána našeho Jezu Krista! Páni milí a bratřé v milosti Boží! Velmě tesklivě slyším, že máte mezi sebú roz- trženie a nesvornost v pravdě Boží, že dobře počenše zle konáte, Boha hněváte, duše své tu- píte, zlý příklad jiným dáváte a svú čest maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný. 59
postupem času upadne v kacířství, byť i byl jak- koli od přirozenosti založen nebo v dobré víře zakořeněn: proto mistr Jan Hus z Husince, svatého boho- sloví bakalář zřízený, v neděli před Povýšením svatého Křížel o hodině 18.,2 pro jasnou zřej- most, zda bude moci řečené tvrzení obstáti v pravdě, podá jeho rozbor. Pročež od teďka dříve řečeného licenciáta vy- zývá, aby se k obraně svého výroku dostavil do posluchárny řádných disputac v den i hodi- nu, jak svrchu psáno, jestliže dbá o to, aby mu byla dána nějaká víra.3 17. PLZENSKÝM (V Praze asi v říjnu 1411.) Dobrým setrvánie v ctnosti a hřiešným svaté poznánie Pána našeho Jezu Krista! Páni milí a bratřé v milosti Boží! Velmě tesklivě slyším, že máte mezi sebú roz- trženie a nesvornost v pravdě Boží, že dobře počenše zle konáte, Boha hněváte, duše své tu- píte, zlý příklad jiným dáváte a svú čest maříte, pro malý zisk světa tohoto málo vážíte život věčný. 59
Strana 60
Ó proč nepomníte, že die Spasitel:1 „Co plat- no jest člověku, ač vešken svět zíště a své duši uškodí? A kterú dá člověk otměnu za duši svú? Ó proč nepomníte, že ste byli příklad dobrý vší České zemi v sjednání dobrém, v slyšení slova Božieho, v stavení zlosti? O kterak ste pozapo- menuli, že jednota vaše v dobrým svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny před Bo- hem i přěd lidmi činila! Znamenal to nepřietel Boží, diabel; želeje toho zbudil Antikristovy a své údy, aby z vás Boží milost a vóli vypudili a jemu dóm, biednému duchu, z něhož byl jest vyh(n)án, navrátili, aby on, pojma sedm duchóv horších, zase se navrá- til, aby hóře bylo nežli prvé.2 Již frinorty, již hry, již jiné nešlechetnosti, vyraziv z vás slovo Božie, v vás navrátil. Kde máte pastýře duší svých? Kterak vás vede? Rána nenie ukázána, nenie, kto by sě slitoval, aby raněné od lotróv (..... ...), vína a oleje nalije, uvázal ránu vaši." Máte snad ty, jenž vám nalévají jedu lehčením Písma a oleje, ne lásky pravé, ale pochleben- stvie. Neviete toho, že „pochlebník jest sladký nepřietel“4 Ale „ktož koho treskce, ten toho miluje“5 rány léčí, ač se neduživý hněvá a škeří. Ó svatý Rehoři, veliký papeži, ty dieš: „Ten jedné sám přietel bude, kterýž nečistoty s mé duše setře.“ Milý svatý, pros za Plzňany, ať tě v tom následují. A tehdyť budú, jako prvé, Bo- 60
Ó proč nepomníte, že die Spasitel:1 „Co plat- no jest člověku, ač vešken svět zíště a své duši uškodí? A kterú dá člověk otměnu za duši svú? Ó proč nepomníte, že ste byli příklad dobrý vší České zemi v sjednání dobrém, v slyšení slova Božieho, v stavení zlosti? O kterak ste pozapo- menuli, že jednota vaše v dobrým svatá, ta vás od nepřátel bránila, bohatila a vzácny před Bo- hem i přěd lidmi činila! Znamenal to nepřietel Boží, diabel; želeje toho zbudil Antikristovy a své údy, aby z vás Boží milost a vóli vypudili a jemu dóm, biednému duchu, z něhož byl jest vyh(n)án, navrátili, aby on, pojma sedm duchóv horších, zase se navrá- til, aby hóře bylo nežli prvé.2 Již frinorty, již hry, již jiné nešlechetnosti, vyraziv z vás slovo Božie, v vás navrátil. Kde máte pastýře duší svých? Kterak vás vede? Rána nenie ukázána, nenie, kto by sě slitoval, aby raněné od lotróv (..... ...), vína a oleje nalije, uvázal ránu vaši." Máte snad ty, jenž vám nalévají jedu lehčením Písma a oleje, ne lásky pravé, ale pochleben- stvie. Neviete toho, že „pochlebník jest sladký nepřietel“4 Ale „ktož koho treskce, ten toho miluje“5 rány léčí, ač se neduživý hněvá a škeří. Ó svatý Rehoři, veliký papeži, ty dieš: „Ten jedné sám přietel bude, kterýž nečistoty s mé duše setře.“ Milý svatý, pros za Plzňany, ať tě v tom následují. A tehdyť budú, jako prvé, Bo- 60
Strana 61
žé slovo velebiti, kázanie protiv hřiechóm milo- vati, vódce pravé k sobě vinúti a vlky hltavée ot sebe puditi. Znamenati budú, že kto je tresk- ce, ten k Bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot Boha lúčí; kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájé. Vzpomenúť, žeť brzo zemrú, a blaze tomu, kterýž dobře umře, ale bě- da, kto hřiechem se naprzně, upadne do věč- ného ohně. Ó milí křestěné, viete, že „pověst dobrá lepšie jest než mast drahá“.7 Kam chcte dieti svú dobrú pověst, jenž jest takto vzněla: Plzněné jsú naj- svorně(j)ší, město své řádně zpravují, slovo Bo- žé milují, pudie ven kněžské ženy a rufiány. kos(t)ky sú stavili a jiným městám dobrý pří- klad dali. Věrně, Buoh byl zavítal mezi nás, pšenice nasál, a diabel kúkol vtrúsil, aby pše- nici udusil. É, pro milého Pána Boha, pro ohavné a naj- ukrutnějšé Božé umučenie, pro své spasenie, pro svú čest, pro jiných polepšenie, pro své sčestie: ktož ste chybili, uhoďte v pravdu; ktož ste svatí, buďte světě(j)ší! Nebť die Pán Buoh: „Čas blízko jest. Kto škodí, škoď ještě; a kto v mrzkostech jest, mrzek buď ještě; a kto spra- vedliv jest, spravedliv buď ještě; a svatý osvěť se viece. Aj, příduť brzo a o(t)plata má se mnú jest, otplatiti každému vedlé skutkóv jeho. Takť die Pán Ježíš. Přijmete-li jeho slovo míle a zachováte, dá otplatú život věčný v radosti 61
žé slovo velebiti, kázanie protiv hřiechóm milo- vati, vódce pravé k sobě vinúti a vlky hltavée ot sebe puditi. Znamenati budú, že kto je tresk- ce, ten k Bohu vede, a kto pochlebuje, ten je ot Boha lúčí; kto pochlebuje, jedem krmí, kto treskce, vínem napájé. Vzpomenúť, žeť brzo zemrú, a blaze tomu, kterýž dobře umře, ale bě- da, kto hřiechem se naprzně, upadne do věč- ného ohně. Ó milí křestěné, viete, že „pověst dobrá lepšie jest než mast drahá“.7 Kam chcte dieti svú dobrú pověst, jenž jest takto vzněla: Plzněné jsú naj- svorně(j)ší, město své řádně zpravují, slovo Bo- žé milují, pudie ven kněžské ženy a rufiány. kos(t)ky sú stavili a jiným městám dobrý pří- klad dali. Věrně, Buoh byl zavítal mezi nás, pšenice nasál, a diabel kúkol vtrúsil, aby pše- nici udusil. É, pro milého Pána Boha, pro ohavné a naj- ukrutnějšé Božé umučenie, pro své spasenie, pro svú čest, pro jiných polepšenie, pro své sčestie: ktož ste chybili, uhoďte v pravdu; ktož ste svatí, buďte světě(j)ší! Nebť die Pán Buoh: „Čas blízko jest. Kto škodí, škoď ještě; a kto v mrzkostech jest, mrzek buď ještě; a kto spra- vedliv jest, spravedliv buď ještě; a svatý osvěť se viece. Aj, příduť brzo a o(t)plata má se mnú jest, otplatiti každému vedlé skutkóv jeho. Takť die Pán Ježíš. Přijmete-li jeho slovo míle a zachováte, dá otplatú život věčný v radosti 61
Strana 62
nesmierné; pakli nepřijmete a nezachováte, dá zatracenie věčné v ohni věčném, v temnostech mezi diably, kdež nižádného nebude odpočinutie ani utěšenie. Ale ufám jeho svaté milosti a mám naději a proto vám píši, že dobří setrváte a druzí se po- lepšíte ve všem dobrém. A tak budete synové Boží, měštěníné města, v němž nebude temností ani zamúcenie10 a v němž budete Otce Boha vi- děti a všechny věci znáti a jeden druhého plně jako sám se milovati a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho města z Plzně, nynie rozbrojené, rač vám všem dopomoci Otec i Syn i Duch svatý smrtí Pána Krista a s pomocí Panny Marie i všech svatých. Amen. Po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest, že bránie kněžé čísti čtenie přirozeným ja- zykem česky neb německy. Druhé, že kázal ně- který kněz, že nižádný, jenž smrtedlně hřeší, nenie slúha ani syn diablóv. Třetie, že na nové mši kázal řka: „Kněz tento, dokudž jest neslúžil, byl jest syn Boží; ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest otec Boží a stvořitel těla Božieho.“ Čtvrté, že ten kněz kázal, že náhorší kněz jest lepší než lajk nálepší. Jest-li tak, a nižádný se proti těm bludóm ne- postavi, znamenie veliké jest nad vámi, že ste 62
nesmierné; pakli nepřijmete a nezachováte, dá zatracenie věčné v ohni věčném, v temnostech mezi diably, kdež nižádného nebude odpočinutie ani utěšenie. Ale ufám jeho svaté milosti a mám naději a proto vám píši, že dobří setrváte a druzí se po- lepšíte ve všem dobrém. A tak budete synové Boží, měštěníné města, v němž nebude temností ani zamúcenie10 a v němž budete Otce Boha vi- děti a všechny věci znáti a jeden druhého plně jako sám se milovati a budete každý mieti, co bude chtieti. Toho města z Plzně, nynie rozbrojené, rač vám všem dopomoci Otec i Syn i Duch svatý smrtí Pána Krista a s pomocí Panny Marie i všech svatých. Amen. Po napsání lista přišel mi list, v němž psáno jest, že bránie kněžé čísti čtenie přirozeným ja- zykem česky neb německy. Druhé, že kázal ně- který kněz, že nižádný, jenž smrtedlně hřeší, nenie slúha ani syn diablóv. Třetie, že na nové mši kázal řka: „Kněz tento, dokudž jest neslúžil, byl jest syn Boží; ale dnes i potom, když slúžiti bude, jest otec Boží a stvořitel těla Božieho.“ Čtvrté, že ten kněz kázal, že náhorší kněz jest lepší než lajk nálepší. Jest-li tak, a nižádný se proti těm bludóm ne- postavi, znamenie veliké jest nad vámi, že ste 62
Strana 63
velmě pravdy otpadli, a zvláště, kteří ste učení a rozum máte. Neb jakož die svatý Jan Zlato- ustýli na ono slovo Krista, Spasitele našeho:12 „Neroďte se báti těch, jenž zabíjejí tělo,“ že tě- mito slovy ukázal jest Kristus, že „netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž, (přestúpě pravdu, zjevně miesto pravdy mluví lež, ale také i ten, kterýž) nesměle praví pravdu aneb nesvobodně brání pravdy, kteréž slušie svobodně brániti, zrádce jest pravdy. Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu, kterúž ot Boha jest slyšel, směle kázal: též lajk, to jest člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal ot kněze vynesenú z Písma, bránil doufajně; pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. Aj, teď máte velikého svatého dóvod z toho slova Kristova: „Neroďte se báti těch, jenž tělo zabíjejí,“ že každý, i kněz i nekněz, ktož zná pravdu, má jie do smrti brániti, jinak byl by zrádce pravdy a tak i Kristóv. A mnozí z vás znáte pravdu a jste naučeni, že každý móž zákon Boží mluviti, vyznávati, a umie-li, i čísti, buď latíně, jako svatý Marek čtenie psal, buď řecky, jako svatý Jan své čte- nie a kanoniky neb epištoly psal, bud židovsky, jako svatý Matheus své čtenie popsal, buď sy- riansky, jako svatý Lukáš své čtenie popsal, buď persky, jako svatý Šimon čtenie kázal a popsal, buď indsky, jako svatý Bartoloměj, a tak o jiných jazyciech: kterakž dáte kněžím 63
velmě pravdy otpadli, a zvláště, kteří ste učení a rozum máte. Neb jakož die svatý Jan Zlato- ustýli na ono slovo Krista, Spasitele našeho:12 „Neroďte se báti těch, jenž zabíjejí tělo,“ že tě- mito slovy ukázal jest Kristus, že „netoliko ten zrádce jest pravdy, kterýž, (přestúpě pravdu, zjevně miesto pravdy mluví lež, ale také i ten, kterýž) nesměle praví pravdu aneb nesvobodně brání pravdy, kteréž slušie svobodně brániti, zrádce jest pravdy. Neb jakož kněz dlužen jest, aby pravdu, kterúž ot Boha jest slyšel, směle kázal: též lajk, to jest člověk nekněz, dlužen jest, aby pravdy, kterúž jest slyšal ot kněze vynesenú z Písma, bránil doufajně; pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. Aj, teď máte velikého svatého dóvod z toho slova Kristova: „Neroďte se báti těch, jenž tělo zabíjejí,“ že každý, i kněz i nekněz, ktož zná pravdu, má jie do smrti brániti, jinak byl by zrádce pravdy a tak i Kristóv. A mnozí z vás znáte pravdu a jste naučeni, že každý móž zákon Boží mluviti, vyznávati, a umie-li, i čísti, buď latíně, jako svatý Marek čtenie psal, buď řecky, jako svatý Jan své čte- nie a kanoniky neb epištoly psal, bud židovsky, jako svatý Matheus své čtenie popsal, buď sy- riansky, jako svatý Lukáš své čtenie popsal, buď persky, jako svatý Šimon čtenie kázal a popsal, buď indsky, jako svatý Bartoloměj, a tak o jiných jazyciech: kterakž dáte kněžím 63
Strana 64
brániti, aby lidé zákona Božieho nečtli česky neb německy? Také k druhému kusu: Zda neviete, že nelze jest i Bohu v cnosti i diablu v hřiešě slúžiti? Viem, že ste slýchali, že Kristus die:13 „Nemóž nižádný dvěma pánoma slúžiti“ a potom:14 „Ne- móžete slúžiti Bohu a Mamonovi“. A také viete, že svatý Petr die:15 „Ktož od koho přemožen jest, ten toho slúha jest.“ A Kristus die:16 „Kto hřiech činí, slúha jest hřiecha.“ A svatý Pavel Římenínóm die:17 „Slúhy ste byli hřiecha.“ Kterak toto Písmo svaté vědúce trpíte, že kněz káže, že nižádný, ktož jest v hřiešě smrte- dlném, nenie slúha diablóv? Také viem, že ste slýchali, že Pán Ježíš die,18 že kúkol jsú synové zlostní, jichž jest diabel na- sál v svět, a že také die zlým:19 „Vy z otce diabla jste a žádosti otce svého chcte učiniti“: a dává příčinu řka,20 že „nemóžete slyšěti řeči mé, protož z otce diabla jste“. A svatý Jan apo- štol Duchem svatým die:21 „Synáčkové, nižádný vás nesvod! Ktožť pravdu činí, spravedlivý jest, jakož Kristus spravedlivý jest; a ktož hřiech činí, z diabla jest“; a potom die:22 „V tom známi jsú synové Boží a synové diablovi: každý, ktož nenie spravedlivý, nenie z Boha. Aj, teď máte, že každý smrtedlný hřiešník jest z diabla a syn diablóv: kterak tehdy přě- púštíte kázati kacéřstvie proti tomuto svatému Kristovu Písmu? Vězte, že ten, tak káže, jest 64
brániti, aby lidé zákona Božieho nečtli česky neb německy? Také k druhému kusu: Zda neviete, že nelze jest i Bohu v cnosti i diablu v hřiešě slúžiti? Viem, že ste slýchali, že Kristus die:13 „Nemóž nižádný dvěma pánoma slúžiti“ a potom:14 „Ne- móžete slúžiti Bohu a Mamonovi“. A také viete, že svatý Petr die:15 „Ktož od koho přemožen jest, ten toho slúha jest.“ A Kristus die:16 „Kto hřiech činí, slúha jest hřiecha.“ A svatý Pavel Římenínóm die:17 „Slúhy ste byli hřiecha.“ Kterak toto Písmo svaté vědúce trpíte, že kněz káže, že nižádný, ktož jest v hřiešě smrte- dlném, nenie slúha diablóv? Také viem, že ste slýchali, že Pán Ježíš die,18 že kúkol jsú synové zlostní, jichž jest diabel na- sál v svět, a že také die zlým:19 „Vy z otce diabla jste a žádosti otce svého chcte učiniti“: a dává příčinu řka,20 že „nemóžete slyšěti řeči mé, protož z otce diabla jste“. A svatý Jan apo- štol Duchem svatým die:21 „Synáčkové, nižádný vás nesvod! Ktožť pravdu činí, spravedlivý jest, jakož Kristus spravedlivý jest; a ktož hřiech činí, z diabla jest“; a potom die:22 „V tom známi jsú synové Boží a synové diablovi: každý, ktož nenie spravedlivý, nenie z Boha. Aj, teď máte, že každý smrtedlný hřiešník jest z diabla a syn diablóv: kterak tehdy přě- púštíte kázati kacéřstvie proti tomuto svatému Kristovu Písmu? Vězte, že ten, tak káže, jest 64
Strana 65
slúha i syn diablóv a jest horší než najmenší lajk dobrý. A tak nenie otec Boží ten kněz, neb by Bóh byl syn toho kněze, a ten kněz jest syn diablóv, tehdy by Bóh byl syn také diablóv. Také ten kněz, tak ten blud káže a drže, nenie stvořitel těla Božého, ale jest rozmnožitel ka- cieřstvie velikého. Nechť vezme všechny tova- řiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu! A tehdyť jim vyznám, žeť jsú stvořitelé. Nelze jest pro dlúhost písmem tuto dovésti. Ó srdnatí křesťané, zda ste již vš(i)chni ze- mřeli, že dáte bludy vésti a Božie slovo súžiti? Prozřete a nedajte diablu nad sebú vévoditi! Toho vám Pán Bóh, jenž sám móž býti a jest stvořitelem, pomáh(a)j, amen. 18. NEJMENOVANÉMU KNĚZI (Asi 1412.) Spasení od Pána Ježíše Krista, mimo nějž „ji- ného základu nikdo nemůže položiti“ i protože on jest „alfa i omega, začátek i konec“2 našeho vykoupení i blaženosti, on je skála, ježto o sobě praví: „Na této skále vzdělám církev svou,“ to jest počet předurčených, a proto „brány pekel- né“, to jest pokušení těla, světa i dábla, „jí ne- přemohou“ nakonec. „Založena je totiž na skále 65
slúha i syn diablóv a jest horší než najmenší lajk dobrý. A tak nenie otec Boží ten kněz, neb by Bóh byl syn toho kněze, a ten kněz jest syn diablóv, tehdy by Bóh byl syn také diablóv. Také ten kněz, tak ten blud káže a drže, nenie stvořitel těla Božého, ale jest rozmnožitel ka- cieřstvie velikého. Nechť vezme všechny tova- řiše své na pomoc a stvoří s nimi jednu hnidu! A tehdyť jim vyznám, žeť jsú stvořitelé. Nelze jest pro dlúhost písmem tuto dovésti. Ó srdnatí křesťané, zda ste již vš(i)chni ze- mřeli, že dáte bludy vésti a Božie slovo súžiti? Prozřete a nedajte diablu nad sebú vévoditi! Toho vám Pán Bóh, jenž sám móž býti a jest stvořitelem, pomáh(a)j, amen. 18. NEJMENOVANÉMU KNĚZI (Asi 1412.) Spasení od Pána Ježíše Krista, mimo nějž „ji- ného základu nikdo nemůže položiti“ i protože on jest „alfa i omega, začátek i konec“2 našeho vykoupení i blaženosti, on je skála, ježto o sobě praví: „Na této skále vzdělám církev svou,“ to jest počet předurčených, a proto „brány pekel- né“, to jest pokušení těla, světa i dábla, „jí ne- přemohou“ nakonec. „Založena je totiž na skále 65
Strana 66
pevné, 4 Kristu samém, věrou, nadějí a láskou. Ten pak staví na Kristu, kdo „přichází ke Kristu a slyší řeči jeho a je činí“. Dosvědčuje to sám Kristus, řka u Lukáše v kapitole 6:5 „Co mi ří- káte ,Pane“ a „Pane“, a nečiníte, což pravím? Každý, kdož přichází ke mně a slyší řeči mé a je činí, ukáži vám, komu jest podoben. Podo- ben jest“ praví „člověku dům stavějícímu, jenž kopal do hloubky a položil základ na skálu. Ejhle, stavění na skále, hluboké kopání víry, naděje a lásky v Kristu, aby každý věrou při- šel, v naději slyšel a v lásce činil řeč Pána na- šeho Jezu Krista. Tak totiž zakládá na té skále dům duchovní, klada víru jako podlahu a vy- zdvihuje naději podle čtyř zdí, aby naděje, jíž doufá v své předurčení, stála od východu a na- děje, jíž doufá v své nasycení, stála od západu a naděje, jíž doufá, že je v milosti, stála na jih, a naděje, jíž doufá, že ujde zatracení při posled- ním soudu, stála se strany severní. První zeď je tedy naděje v předurčení proti přesvědčení, druhá zeď je naděje v blízkosti smrti vyzdvižená k poslednímu nasycení, třetí zeď je naděje v milost, která oblažuje, čtvrtá zeď je naděje v konečné přijetí do vlasti ne- beské. Vyzdvihne pak střechu na těchto čtyřech zdech ten, kdo pro Krista a v Kristu z nejvnitř- nější lásky zachovává všechna přikázání Pána Ježíše Krista. Střecha jest tedy „láska, jež při- 66
pevné, 4 Kristu samém, věrou, nadějí a láskou. Ten pak staví na Kristu, kdo „přichází ke Kristu a slyší řeči jeho a je činí“. Dosvědčuje to sám Kristus, řka u Lukáše v kapitole 6:5 „Co mi ří- káte ,Pane“ a „Pane“, a nečiníte, což pravím? Každý, kdož přichází ke mně a slyší řeči mé a je činí, ukáži vám, komu jest podoben. Podo- ben jest“ praví „člověku dům stavějícímu, jenž kopal do hloubky a položil základ na skálu. Ejhle, stavění na skále, hluboké kopání víry, naděje a lásky v Kristu, aby každý věrou při- šel, v naději slyšel a v lásce činil řeč Pána na- šeho Jezu Krista. Tak totiž zakládá na té skále dům duchovní, klada víru jako podlahu a vy- zdvihuje naději podle čtyř zdí, aby naděje, jíž doufá v své předurčení, stála od východu a na- děje, jíž doufá v své nasycení, stála od západu a naděje, jíž doufá, že je v milosti, stála na jih, a naděje, jíž doufá, že ujde zatracení při posled- ním soudu, stála se strany severní. První zeď je tedy naděje v předurčení proti přesvědčení, druhá zeď je naděje v blízkosti smrti vyzdvižená k poslednímu nasycení, třetí zeď je naděje v milost, která oblažuje, čtvrtá zeď je naděje v konečné přijetí do vlasti ne- beské. Vyzdvihne pak střechu na těchto čtyřech zdech ten, kdo pro Krista a v Kristu z nejvnitř- nější lásky zachovává všechna přikázání Pána Ježíše Krista. Střecha jest tedy „láska, jež při- 66
Strana 67
krývá množství hříchů“6 Ejhle, Kristus, základ víry, naděje a lásky, a tak všeho dobrého. A na tom základě staví zlato7 ten, kdo čis- tým srdcem rozsévá nauku božství a nebešťanů ke vzdělání církve. Stříbro staví ten, kdo čis- tým srdcem seje nauku člověčenství Kristova a tvorstva, jíž se stoupá k lásce a známosti Boží. Drahé kameny dále staví ten, kdo čistým srdcem vyučuje pravdám a ctnostem duši zdo- bícím; a kdokoli v tom setrvá do konce, mzdu obdrží ihned po smrti, protože ten, úplně jsa obrácen ke Kristu, unikne ohni očistce. Dříví staví ten, kdo jsa v milosti dopouští se větších hříchů všedních; seno, kdo všedních prostřed- ních; slámu, kdo nejmenších. Anebo dřívím se rozumí láska k věcem časným, senem láska tělesná, slamou láska marné slávy — vždy rozumějíc, že jde o hříchy všední — takže by dříví hořelo nejdéle, protože se připravuje nejvíce z věcí pozemských, seno tělesné pro- středně, ale sláma, pomíjivá světská sláva, nejrychleji. Ejhle, dílo každého, kdo tak staví, shoří, to jest on místa díla, „ale sám spasen bude, avšak tak jako skrze oheň!8 očistce. K tomu místu, kde praví Spasitel: „Budiž řeč vaše: ano, ano, ne, ne,“ věz, že podle Filo- sofa10 a svatého Augustinali „je pravda, že jest, co jest, nebo že není, co není“. Když pak praví Spasitel „Budiž řeč vaše: ano, ano“, přeje si, 67
krývá množství hříchů“6 Ejhle, Kristus, základ víry, naděje a lásky, a tak všeho dobrého. A na tom základě staví zlato7 ten, kdo čis- tým srdcem rozsévá nauku božství a nebešťanů ke vzdělání církve. Stříbro staví ten, kdo čis- tým srdcem seje nauku člověčenství Kristova a tvorstva, jíž se stoupá k lásce a známosti Boží. Drahé kameny dále staví ten, kdo čistým srdcem vyučuje pravdám a ctnostem duši zdo- bícím; a kdokoli v tom setrvá do konce, mzdu obdrží ihned po smrti, protože ten, úplně jsa obrácen ke Kristu, unikne ohni očistce. Dříví staví ten, kdo jsa v milosti dopouští se větších hříchů všedních; seno, kdo všedních prostřed- ních; slámu, kdo nejmenších. Anebo dřívím se rozumí láska k věcem časným, senem láska tělesná, slamou láska marné slávy — vždy rozumějíc, že jde o hříchy všední — takže by dříví hořelo nejdéle, protože se připravuje nejvíce z věcí pozemských, seno tělesné pro- středně, ale sláma, pomíjivá světská sláva, nejrychleji. Ejhle, dílo každého, kdo tak staví, shoří, to jest on místa díla, „ale sám spasen bude, avšak tak jako skrze oheň!8 očistce. K tomu místu, kde praví Spasitel: „Budiž řeč vaše: ano, ano, ne, ne,“ věz, že podle Filo- sofa10 a svatého Augustinali „je pravda, že jest, co jest, nebo že není, co není“. Když pak praví Spasitel „Budiž řeč vaše: ano, ano“, přeje si, 67
Strana 68
aby kladná pravda byla tvrzena bez přísahy. Táže-li se mne někdo na příklad: „Jest Bůh troj- jediný?“, mám odpověděti: „Jest.“ Podobně na otázku: „Je pravda, že jsi zhřešil?“, mám odpo- věděti: „Jest.“ A když praví Spasitel „Budiž va- še řeč ne, ne“, přeje si, aby záporná pravda byla potvrzena záporně. Táže-li se mne někdo na příklad: „Není Bůh zlý?“, mám říci: „Není.“ Podobně zeptá-li se „Nejsi ty vinen skutkem?“ jestliže vím, že tomu tak jest, že nejsem vinen skutkem, mám říci: „Nejsem. Jasný je tedy úmysl Kristův, aby byla pravda tvrzena bez přísahy a nepravda popírána bez přísahy, protože „co nad to jest, od zlého jest“.12 Augustin praví:13 „Mluvil Pán o přísaze, kdež chtěl, abychom rozuměli, že sama přísaha od zlého jest. Jestliže bys byl od jiného vyzván, jeho zlé jest, že přísaháš, ne tvé, a jest to vlastně obecné zlé pokolení lidského, že srdcí svých nemůžeme viděti. Neboť kdybychom svá srdce viděli, komu bychom přísahali, vyžado- vala-li by se na nás přísaha, když by se okem vidělo samo myšlení bližního?“ To Augustin. Ejhle, ukazuje, že přísaha jest od zlého, jež jest nevědomost. Když tedy kdo nedovoleně přísahá, tu jest od zlého, to jest od zloby přísa- hajícího a od zla nevědomosti toho, jemuž se přísahá. Když však kdo dobře přísahá k potvr- zení pravdy, jako Kristusi4 a jeho apoštol,15 tu 68
aby kladná pravda byla tvrzena bez přísahy. Táže-li se mne někdo na příklad: „Jest Bůh troj- jediný?“, mám odpověděti: „Jest.“ Podobně na otázku: „Je pravda, že jsi zhřešil?“, mám odpo- věděti: „Jest.“ A když praví Spasitel „Budiž va- še řeč ne, ne“, přeje si, aby záporná pravda byla potvrzena záporně. Táže-li se mne někdo na příklad: „Není Bůh zlý?“, mám říci: „Není.“ Podobně zeptá-li se „Nejsi ty vinen skutkem?“ jestliže vím, že tomu tak jest, že nejsem vinen skutkem, mám říci: „Nejsem. Jasný je tedy úmysl Kristův, aby byla pravda tvrzena bez přísahy a nepravda popírána bez přísahy, protože „co nad to jest, od zlého jest“.12 Augustin praví:13 „Mluvil Pán o přísaze, kdež chtěl, abychom rozuměli, že sama přísaha od zlého jest. Jestliže bys byl od jiného vyzván, jeho zlé jest, že přísaháš, ne tvé, a jest to vlastně obecné zlé pokolení lidského, že srdcí svých nemůžeme viděti. Neboť kdybychom svá srdce viděli, komu bychom přísahali, vyžado- vala-li by se na nás přísaha, když by se okem vidělo samo myšlení bližního?“ To Augustin. Ejhle, ukazuje, že přísaha jest od zlého, jež jest nevědomost. Když tedy kdo nedovoleně přísahá, tu jest od zlého, to jest od zloby přísa- hajícího a od zla nevědomosti toho, jemuž se přísahá. Když však kdo dobře přísahá k potvr- zení pravdy, jako Kristusi4 a jeho apoštol,15 tu 68
Strana 69
přísaha není od zla přísahajícího, nýbrž od zla nevědomosti těch, kterým se přísahá. V Kristu tedy nebylo ano i ne, to jest tvrzení i popírání téže věci, protože tehdy by byla v je- ho ústech shledána lež, což není pravda, ježto praví Petr:16 „Jenž neučinil hříchu, aniž v ústech jeho byla nalezena lež.“ Tedy kdo, znaje prav- du, říká „ne“, popírá pravdu; kdo však, znaje, že se říká nepravda, praví „ano“, tvrdí neprav- du. Ale ne tak Kristus. Ačkoli tedy Kristus řekl sloveso podmětné „jest a to příslovce ,ne, pře- ce v ústech jeho nebylo ano' i ne, to jest tvr- zení a popírání o téže věci. O onom výroku u Lukáše 19:17 „Nepřátele též přiveďte a pobijte přede mnou“ se mi zdá, že ti nepřátelé Krista člověka, který nyní „odešel do končiny vzdálené“ 18 jsou všichni předvě- dění, kteří nakonec odepřou, aby Kristus kralo- val nad nimi. Ti mají býti přivedeni v den sou- du a pobiti mečem slova Božího, totiž:1 „Jděle, zlořečení, do ohně věčného,“ v němž vás zhltí smrt zatracení. O půhonu neumím poraditi, leda aby Váš pán s pomocí jiných požádal pana biskupa, aby Vás zprostil, anebo abyste se dostavil pod zárukou, protože jinak Vás dá do klatby a bude stíhati a nikde nebudete moci v diecési obstáti.20 69
přísaha není od zla přísahajícího, nýbrž od zla nevědomosti těch, kterým se přísahá. V Kristu tedy nebylo ano i ne, to jest tvrzení i popírání téže věci, protože tehdy by byla v je- ho ústech shledána lež, což není pravda, ježto praví Petr:16 „Jenž neučinil hříchu, aniž v ústech jeho byla nalezena lež.“ Tedy kdo, znaje prav- du, říká „ne“, popírá pravdu; kdo však, znaje, že se říká nepravda, praví „ano“, tvrdí neprav- du. Ale ne tak Kristus. Ačkoli tedy Kristus řekl sloveso podmětné „jest a to příslovce ,ne, pře- ce v ústech jeho nebylo ano' i ne, to jest tvr- zení a popírání o téže věci. O onom výroku u Lukáše 19:17 „Nepřátele též přiveďte a pobijte přede mnou“ se mi zdá, že ti nepřátelé Krista člověka, který nyní „odešel do končiny vzdálené“ 18 jsou všichni předvě- dění, kteří nakonec odepřou, aby Kristus kralo- val nad nimi. Ti mají býti přivedeni v den sou- du a pobiti mečem slova Božího, totiž:1 „Jděle, zlořečení, do ohně věčného,“ v němž vás zhltí smrt zatracení. O půhonu neumím poraditi, leda aby Váš pán s pomocí jiných požádal pana biskupa, aby Vás zprostil, anebo abyste se dostavil pod zárukou, protože jinak Vás dá do klatby a bude stíhati a nikde nebudete moci v diecési obstáti.20 69
Strana 70
19. NEJMENOVANÉMU MNICHU (V Praze 28. února 1412.) Spasení a milost od Pána Jezu Krista. Milý bratře v Kristu Ježíši! Pokud jde o majetek věcí, je základním pra- vidlem duchovních, a zvláště těch, kteří vykonali sliby, míti vše společné podle výroku ve Skut- cích 2:1 „Měli všechno společné.“ Odtud vyvo- dil svatý Augustin? a vložil do svého řádu tento výrok: „Toto jest, co nařizujeme, abyste zacho- vávali, kdož jste postaveni v klášteře“ a níže: „A neříkejte, že někdo z vás má něco vlast- ního. Rovněž Rehoř v 3. knize Dialogů ke koncie dal mnicha bratra Justfinla pro tři zlaťáky vy- hoditi na hnojiště a přikázal bratřím, aby řekli: „Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení! Rovněž svatý Benedikt v svém řádu praví:4 „Nikdo se neopovažuj něco dávati nebo přijí- mati ani míti něco vlastního, vůbec nic, ani kni- hu ani destičky ani pisátko, prostě zcela nic. Ti, jimž nelze, aby měli ve vlastní moci ani svého těla ani vůle, mějtež vše společné všem, jakož psáno jest:5 a nikdo nenazýval nic svým atd. Rovněž Basil v svém řádu praví takto: „Na- zývá-li kdo co svým vlastnictvím, odcizuje se 70
19. NEJMENOVANÉMU MNICHU (V Praze 28. února 1412.) Spasení a milost od Pána Jezu Krista. Milý bratře v Kristu Ježíši! Pokud jde o majetek věcí, je základním pra- vidlem duchovních, a zvláště těch, kteří vykonali sliby, míti vše společné podle výroku ve Skut- cích 2:1 „Měli všechno společné.“ Odtud vyvo- dil svatý Augustin? a vložil do svého řádu tento výrok: „Toto jest, co nařizujeme, abyste zacho- vávali, kdož jste postaveni v klášteře“ a níže: „A neříkejte, že někdo z vás má něco vlast- ního. Rovněž Rehoř v 3. knize Dialogů ke koncie dal mnicha bratra Justfinla pro tři zlaťáky vy- hoditi na hnojiště a přikázal bratřím, aby řekli: „Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení! Rovněž svatý Benedikt v svém řádu praví:4 „Nikdo se neopovažuj něco dávati nebo přijí- mati ani míti něco vlastního, vůbec nic, ani kni- hu ani destičky ani pisátko, prostě zcela nic. Ti, jimž nelze, aby měli ve vlastní moci ani svého těla ani vůle, mějtež vše společné všem, jakož psáno jest:5 a nikdo nenazýval nic svým atd. Rovněž Basil v svém řádu praví takto: „Na- zývá-li kdo co svým vlastnictvím, odcizuje se 70
Strana 71
od vyvolených Božích a lásky Pána, jenž slo- vem učil a skutkem naplnil a za přátele své duši položil.“ Rovněž svatý Jan Kassijský,7 píše biskupu Kastoriovi o ustanoveních svatých Otců ve 4. knize svého řádu, praví takto: „Poněvadž shle- dáváme, že se v jiných klášteřích, v nichž se leccos shovívavě povoluje, co nejpřísněji zacho- vává to pravidlo, aby se nikdo ani slovem ne- odvažoval něco nazvati svým, je velikým pro- viněním výrok z úst mnichových: ,má kniha, mé destičky, mé pisátko, má sukně, mé střevíce, má kápě a musí zaň vhodným pokáním dáti dosti- učinění, jestliže nějakou náhodou z ukvapenosti nebo neznalosti vyklouzne takové slovo z jeho úst. Rovněž svatý František v svém řádě položil toto: „Řád a způsob života bratří minoritů ta- kovýto jest, totiž svaté evangelium Pána naše- ho Ježíše Krista pevně zachovávati životem bez vlastního majetku v poslušnosti a čistotě,“ a níže uprostřed řádu: „Bratří nic si nepřisvojujte, ani dům, ani místo, ani nějakou věc, nýbrž jako poutníci a přistěhovalci kráčejte tímto světem v chudobě a pokoře, sloužíce Pánu, spoléhajíce na almužnu.“ To v tom řádu. K téže věci píše svatý Jeronym v listu k He- liodorovi; rovněž svatý Bernard v knize k pa- peži Eugeniovi;10 rovněž svatý Augustin v ká- zání o společném životě duchovních — o tom 71
od vyvolených Božích a lásky Pána, jenž slo- vem učil a skutkem naplnil a za přátele své duši položil.“ Rovněž svatý Jan Kassijský,7 píše biskupu Kastoriovi o ustanoveních svatých Otců ve 4. knize svého řádu, praví takto: „Poněvadž shle- dáváme, že se v jiných klášteřích, v nichž se leccos shovívavě povoluje, co nejpřísněji zacho- vává to pravidlo, aby se nikdo ani slovem ne- odvažoval něco nazvati svým, je velikým pro- viněním výrok z úst mnichových: ,má kniha, mé destičky, mé pisátko, má sukně, mé střevíce, má kápě a musí zaň vhodným pokáním dáti dosti- učinění, jestliže nějakou náhodou z ukvapenosti nebo neznalosti vyklouzne takové slovo z jeho úst. Rovněž svatý František v svém řádě položil toto: „Řád a způsob života bratří minoritů ta- kovýto jest, totiž svaté evangelium Pána naše- ho Ježíše Krista pevně zachovávati životem bez vlastního majetku v poslušnosti a čistotě,“ a níže uprostřed řádu: „Bratří nic si nepřisvojujte, ani dům, ani místo, ani nějakou věc, nýbrž jako poutníci a přistěhovalci kráčejte tímto světem v chudobě a pokoře, sloužíce Pánu, spoléhajíce na almužnu.“ To v tom řádu. K téže věci píše svatý Jeronym v listu k He- liodorovi; rovněž svatý Bernard v knize k pa- peži Eugeniovi;10 rovněž svatý Augustin v ká- zání o společném životě duchovních — o tom 71
Strana 72
se čte (v Dekretu) XII., ot. 3, kap. Měl Pán měšce 11 rovněž Augustin, O úkolu mnichů;12 rovněž svatý Tomáš v traktátu mnišském.13 Rov- něž jsem četl, ale místa nevím, kde praví svatý Bernard:14 „Mnich maje haléř, nestojí za haléř. I kdyby žádný z těchto učitelů nic neříkal, váže každého mnicha jeho slib. Prosím, najdete-li kdekoli něco k téže věci, pošlete mil Prosím také, pozdravujte pana opa- ta! A bratra Ondřeje, doručitele tohoto listu, přijměte milostivě, a budete-li moci učiniti to příhodně, podporujte ho pro Boha, aby zůstal s Vámi. Buďte zdráv v Kristu! Tuto jsem napsal, co jsem měl po ruce; bu- du-li mít po ruce více, někdy napíši. Léta Páně 1412, v druhou neděli postní. 20. DOLANSKÝM KARTUZIANUM (Asi v květnu 1412.) Ctěným mužům a nábožným pánům kláštera Dolanského,1 milým bratřím v Kristu, mistr Jan Hus, služebník Kristův neužitečný. Láska Boží a pokoj Kristův přebývej hojně v srdcích Vašich skrze Ducha svatého, jenž Vám byl dán. 72
se čte (v Dekretu) XII., ot. 3, kap. Měl Pán měšce 11 rovněž Augustin, O úkolu mnichů;12 rovněž svatý Tomáš v traktátu mnišském.13 Rov- něž jsem četl, ale místa nevím, kde praví svatý Bernard:14 „Mnich maje haléř, nestojí za haléř. I kdyby žádný z těchto učitelů nic neříkal, váže každého mnicha jeho slib. Prosím, najdete-li kdekoli něco k téže věci, pošlete mil Prosím také, pozdravujte pana opa- ta! A bratra Ondřeje, doručitele tohoto listu, přijměte milostivě, a budete-li moci učiniti to příhodně, podporujte ho pro Boha, aby zůstal s Vámi. Buďte zdráv v Kristu! Tuto jsem napsal, co jsem měl po ruce; bu- du-li mít po ruce více, někdy napíši. Léta Páně 1412, v druhou neděli postní. 20. DOLANSKÝM KARTUZIANUM (Asi v květnu 1412.) Ctěným mužům a nábožným pánům kláštera Dolanského,1 milým bratřím v Kristu, mistr Jan Hus, služebník Kristův neužitečný. Láska Boží a pokoj Kristův přebývej hojně v srdcích Vašich skrze Ducha svatého, jenž Vám byl dán. 72
Strana 73
Ctění pánové! Zvěděl jsem, kterak pan Štěpán mnohými pohanami krutě stíhá nejen mne, nýbrž i ty, kdož ode mne poslouchají řeči Kristovy. Činí-li tak z příčiny spravedlivé, obdrží od Pána, který „zná srdce lidská“,3 odměnu spravedlivosti, pakli bez příčiny, odměnu nespravedlivosti. Protož Vám, bratřím v Kristu, kteréž i když odděluje vzdálenost místa a osobní neznámost, přece se mnou spojuje láska, činím upřímné sdělení, pro Vaši spásu — ne pro své ospravedl- nění, ježto „pramalou cenu má u mne, abych byl souzen lidmi“4 — Vás zapřísahaje, abyste nevěřili nižádným řečem o mně, jako bych držel nebo chtěl držeti nějaký blud, Písmu svatému nebo dobrým mravům protivný, neříkám Wykle- fův, ale ani kdyby „anděl s nebe“ sestoupil a jinak učil,“5 než učilo Písmo svaté. A bludů, které mi připisují, srdce mé se hrozí. Že pak nejsem poslušen zvrácených nařízení představených, aniž se stavím na odpor moci, která jest od Pána Boha, tomu mne naučilo Pís- mo a zvláště slovo i skutek apoštolů, kteří proti vůli velekněží kázali Pána našeho Ježíše Krista, řkouce, že „více sluší poslouchati Boha než lidí“. Že jsem pak neuposlechl, obeslán byv ke ku- rii, toho jsou příčiny mnohé. Chtěl jsem totiž z počátku na obsílku odejíti, avšak zástupcové 73
Ctění pánové! Zvěděl jsem, kterak pan Štěpán mnohými pohanami krutě stíhá nejen mne, nýbrž i ty, kdož ode mne poslouchají řeči Kristovy. Činí-li tak z příčiny spravedlivé, obdrží od Pána, který „zná srdce lidská“,3 odměnu spravedlivosti, pakli bez příčiny, odměnu nespravedlivosti. Protož Vám, bratřím v Kristu, kteréž i když odděluje vzdálenost místa a osobní neznámost, přece se mnou spojuje láska, činím upřímné sdělení, pro Vaši spásu — ne pro své ospravedl- nění, ježto „pramalou cenu má u mne, abych byl souzen lidmi“4 — Vás zapřísahaje, abyste nevěřili nižádným řečem o mně, jako bych držel nebo chtěl držeti nějaký blud, Písmu svatému nebo dobrým mravům protivný, neříkám Wykle- fův, ale ani kdyby „anděl s nebe“ sestoupil a jinak učil,“5 než učilo Písmo svaté. A bludů, které mi připisují, srdce mé se hrozí. Že pak nejsem poslušen zvrácených nařízení představených, aniž se stavím na odpor moci, která jest od Pána Boha, tomu mne naučilo Pís- mo a zvláště slovo i skutek apoštolů, kteří proti vůli velekněží kázali Pána našeho Ježíše Krista, řkouce, že „více sluší poslouchati Boha než lidí“. Že jsem pak neuposlechl, obeslán byv ke ku- rii, toho jsou příčiny mnohé. Chtěl jsem totiž z počátku na obsílku odejíti, avšak zástupcové 73
Strana 74
jak moji, tak strany protivné mi psali, abych ne- poslouchal, protože bych darmo život mařil, abych tedy nezanedbával lid Boží v slovu Bo- žím, abych marně nedával v sázku život, pro- tože dát se souditi oním soudcem znamená pro toho, kdo potírá zjevné hříchy soudcovy, tolik, co vydati se na smrt. Proto kdybych se mohl s pravděpodobností dohadovati, že bych svým dostavením a svou smrtí mohl některým prospěti ke spasení, ochot- ně bych se s pomocí Pána Ježíše Krista dostavil k soudu. Ale, běda, kdo v těchto dobách pro- spěje mezi lidmi nanejvýš lakomými, nanejvýš zpupnými a zatvrzelými, kteří „od pravdy svůj sluch odvrátili a k báchorkám se obrátili“ ?8 Všemohoucí Pán račiž svou svatou církev spolu s Vámi uchovati od úkladů Antikristo- vých a mne pro pomoc k blaženosti doporučiti Vaší přízni. Vy pak, pane Štěpáne, odložte podezření, kte- ré, jak slyším, o mně chováte, dokud Vám ne- zasvitne plné poznání. Četl jste slovo Ježíše Krista: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni; neod- suzujte, a nebudete odsouzeni.“ A přece mne soudíte a Wyklefa v svém spisku10 v duši od- suzujete. Kde je zjevení nebo Písmo nebo osob- ní poznání, že odsuzujete člověka, který náleží soudu Božímu? Nestačilo by Vám odsouditi vý- roky člověka a vyčkávati jeho odsouzení sou- dem Božím anebo Písmem? — Dáno v Praze... 74
jak moji, tak strany protivné mi psali, abych ne- poslouchal, protože bych darmo život mařil, abych tedy nezanedbával lid Boží v slovu Bo- žím, abych marně nedával v sázku život, pro- tože dát se souditi oním soudcem znamená pro toho, kdo potírá zjevné hříchy soudcovy, tolik, co vydati se na smrt. Proto kdybych se mohl s pravděpodobností dohadovati, že bych svým dostavením a svou smrtí mohl některým prospěti ke spasení, ochot- ně bych se s pomocí Pána Ježíše Krista dostavil k soudu. Ale, běda, kdo v těchto dobách pro- spěje mezi lidmi nanejvýš lakomými, nanejvýš zpupnými a zatvrzelými, kteří „od pravdy svůj sluch odvrátili a k báchorkám se obrátili“ ?8 Všemohoucí Pán račiž svou svatou církev spolu s Vámi uchovati od úkladů Antikristo- vých a mne pro pomoc k blaženosti doporučiti Vaší přízni. Vy pak, pane Štěpáne, odložte podezření, kte- ré, jak slyším, o mně chováte, dokud Vám ne- zasvitne plné poznání. Četl jste slovo Ježíše Krista: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni; neod- suzujte, a nebudete odsouzeni.“ A přece mne soudíte a Wyklefa v svém spisku10 v duši od- suzujete. Kde je zjevení nebo Písmo nebo osob- ní poznání, že odsuzujete člověka, který náleží soudu Božímu? Nestačilo by Vám odsouditi vý- roky člověka a vyčkávati jeho odsouzení sou- dem Božím anebo Písmem? — Dáno v Praze... 74
Strana 75
21. POLSKÉMU KRÁLI VLADISLAVOVI (V Praze 11. června 1412.) Milost Spasitele Jezu Krista pro řízení lidu jeho a pro dosažení života slávy. Nejjasnější kníže! Velikou jsem se potěšil radostí uslyšev, že se řízením Pána všemohoucího Vaše Jasnost po- kojně dohodla s nejjasnějším knížetem, králem Zikmundem. A na konec se modlím s lidem, aby se život obou i jejich národů ubíral po cestě spravedlivosti. Proto, nejjasnější kníže, zdá se mi nadmíru potřebné jak pro Vaši velikomocnost, tak pro krále Zikmunda, ba i jiných knížat Vznešenost aby bylo vytlačeno z Vašich říší kacířství svato- kupecké. Ale zda mohu očekávati jeho vyhla- zení, když tak silně rozlilo svůj jed, že se stěží kde najde duchovenstvo a lid, aby nebyl svato- kupeckým kacířstvím zasažen? Vždyť kdo udílí biskupství nezištně pro čest Boží, pro spásu lidu a pro spásu vlastní? Kdo také jenom z těchto tří pohnutek přijímá úřad biskupa, faráře neb jiné obročí? Přál bych si, aby bylo mnoho těch, kteří by je nebrali pro úsluhu, pro lidskou pří- zeň! Ale zdaliž se nenaplňuje slovo Jeremiáše, jenž praví: „Od nejmenšího až k největšímu 75
21. POLSKÉMU KRÁLI VLADISLAVOVI (V Praze 11. června 1412.) Milost Spasitele Jezu Krista pro řízení lidu jeho a pro dosažení života slávy. Nejjasnější kníže! Velikou jsem se potěšil radostí uslyšev, že se řízením Pána všemohoucího Vaše Jasnost po- kojně dohodla s nejjasnějším knížetem, králem Zikmundem. A na konec se modlím s lidem, aby se život obou i jejich národů ubíral po cestě spravedlivosti. Proto, nejjasnější kníže, zdá se mi nadmíru potřebné jak pro Vaši velikomocnost, tak pro krále Zikmunda, ba i jiných knížat Vznešenost aby bylo vytlačeno z Vašich říší kacířství svato- kupecké. Ale zda mohu očekávati jeho vyhla- zení, když tak silně rozlilo svůj jed, že se stěží kde najde duchovenstvo a lid, aby nebyl svato- kupeckým kacířstvím zasažen? Vždyť kdo udílí biskupství nezištně pro čest Boží, pro spásu lidu a pro spásu vlastní? Kdo také jenom z těchto tří pohnutek přijímá úřad biskupa, faráře neb jiné obročí? Přál bych si, aby bylo mnoho těch, kteří by je nebrali pro úsluhu, pro lidskou pří- zeň! Ale zdaliž se nenaplňuje slovo Jeremiáše, jenž praví: „Od nejmenšího až k největšímu 75
Strana 76
všichni jdou za lakomstvím“ a „od proroka až ke knězi všichni vyrábějí lež“. A zdaliž klame učedník Kristův řka:2 „Všichni hledají, což je- jich jest, a nikoli, co jest Ježíše Krista“? Naplňu- je se hlas plačící církve,3 že „ztemnělo zlato a změněna jest barva nejlepší“, že kněžství, které kdysi bylo láskou ohnivé jako zlato a ctnostmi se bělostně skvělo, nyní sezemštělo a ztemnělo, jak praví Bernard.4 Naplňuje se hlas Spasitele našeho:5 „Rozmnoží se nepravost,“ totiž v du- chovenstvu, „a ustydne láska,“ totiž v lidu. Bě- da tedy tomu, kdo v těchto dobách nelká! Takovéto, nejjasnějí kníže, výtky slyšíc du- chovenstvo svatokupecké, nádhery milovné, smilné a nezkrocené, na mne žaluje před lidem pomluvami a kaceřováním. Zdaliž však budu mlčeti? Bůh uchovej! Běda mně, budu-li mlčeti!“ Neboť lépe mi jest zemříti nežli se nestavěti proti tak veliké špatnosti, jež by mne učinila účastníkem viny a pekla. Od těch račiž Vaši Velikomocnost, lidu svému svatě kralující, sám Král slávy šetrně ochrániti. Mistr Jan Hus, kněz Kristův neužitečný. Léta Páně 1412 na den Barnabáše. 76
všichni jdou za lakomstvím“ a „od proroka až ke knězi všichni vyrábějí lež“. A zdaliž klame učedník Kristův řka:2 „Všichni hledají, což je- jich jest, a nikoli, co jest Ježíše Krista“? Naplňu- je se hlas plačící církve,3 že „ztemnělo zlato a změněna jest barva nejlepší“, že kněžství, které kdysi bylo láskou ohnivé jako zlato a ctnostmi se bělostně skvělo, nyní sezemštělo a ztemnělo, jak praví Bernard.4 Naplňuje se hlas Spasitele našeho:5 „Rozmnoží se nepravost,“ totiž v du- chovenstvu, „a ustydne láska,“ totiž v lidu. Bě- da tedy tomu, kdo v těchto dobách nelká! Takovéto, nejjasnějí kníže, výtky slyšíc du- chovenstvo svatokupecké, nádhery milovné, smilné a nezkrocené, na mne žaluje před lidem pomluvami a kaceřováním. Zdaliž však budu mlčeti? Bůh uchovej! Běda mně, budu-li mlčeti!“ Neboť lépe mi jest zemříti nežli se nestavěti proti tak veliké špatnosti, jež by mne učinila účastníkem viny a pekla. Od těch račiž Vaši Velikomocnost, lidu svému svatě kralující, sám Král slávy šetrně ochrániti. Mistr Jan Hus, kněz Kristův neužitečný. Léta Páně 1412 na den Barnabáše. 76
Strana 77
22. ODVOLÁNÍ OD PAPEŽE K JEŽÍŠI KRISTU (18. října 1412.) Bůh všemohoucí, jediný v podstatě a trojí v osobách, je první a poslední útočiště utlače- ných a Pán, jenž „ostříhá pravdy na věky, zjednává právo těm, kdož křivdu trpí“i jenž „na blízku je všem, kdož jej vzývají v pravdě, jenž „uvolňuje spoutané“,3 jenž „plní vůli těch, kdož se ho bojí“4 a „ostříhá všech, kdož ho mi- lují, a zahubí všechny hříšníky,“ kteří se ne- chtí polepšiti. Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, v úzkosti, když byl obklopen od bisku pů, mistrů a zákoníků, kněží, křivých soudců a svědků, chtěje přetěžkou a nejpotupnější smrtí vykoupiti od věčného zatracení syny Boží, jež byl „vyvolil před světa stvořením,“ zůstavil na památku svým následovníkům ten nejvzácnější příklad, aby svou při poručili Pánu všemohou- címu, vševědoucímu a všeho dobrého chtějící mu, řka takto:7 „Popatř, Pane, na trápení mé, neboť povstal jest nepřítel,“ protože „pomocník a příjemník můj jsi ty“.: „Ty, Pane, oznámil jsi mi a seznal jsem; tehdy ukázal jsi mi předse- vzetí jejich. A já byl jako beránek krotký, jenž nesen bývá k oběti, a neseznal jsem, že proti mně obmýšleli radu, řkouce: Vložme dřevo v chléb jeho a vyhlaďme ho ze země živých a jméno jeho nebuď v paměti živých více. Ale Ty, 77
22. ODVOLÁNÍ OD PAPEŽE K JEŽÍŠI KRISTU (18. října 1412.) Bůh všemohoucí, jediný v podstatě a trojí v osobách, je první a poslední útočiště utlače- ných a Pán, jenž „ostříhá pravdy na věky, zjednává právo těm, kdož křivdu trpí“i jenž „na blízku je všem, kdož jej vzývají v pravdě, jenž „uvolňuje spoutané“,3 jenž „plní vůli těch, kdož se ho bojí“4 a „ostříhá všech, kdož ho mi- lují, a zahubí všechny hříšníky,“ kteří se ne- chtí polepšiti. Ježíš Kristus, pravý Bůh a pravý člověk, v úzkosti, když byl obklopen od bisku pů, mistrů a zákoníků, kněží, křivých soudců a svědků, chtěje přetěžkou a nejpotupnější smrtí vykoupiti od věčného zatracení syny Boží, jež byl „vyvolil před světa stvořením,“ zůstavil na památku svým následovníkům ten nejvzácnější příklad, aby svou při poručili Pánu všemohou- címu, vševědoucímu a všeho dobrého chtějící mu, řka takto:7 „Popatř, Pane, na trápení mé, neboť povstal jest nepřítel,“ protože „pomocník a příjemník můj jsi ty“.: „Ty, Pane, oznámil jsi mi a seznal jsem; tehdy ukázal jsi mi předse- vzetí jejich. A já byl jako beránek krotký, jenž nesen bývá k oběti, a neseznal jsem, že proti mně obmýšleli radu, řkouce: Vložme dřevo v chléb jeho a vyhlaďme ho ze země živých a jméno jeho nebuď v paměti živých více. Ale Ty, 77
Strana 78
Pane zástupů, jenž soudíš spravedlivě a zkoušíš ledví i srdcí, at uzřím pomstu Tvou nad nimi, neboť jsem Tobě poručil při svou.“ Vždyť „roz- množili se ti, již trápí mě 10 a „radu spolu uči- nili řkouce: Bůh jej opustil, stíhejte a popadněte jej, neboť není, kdo by ho vyprostil."11 Protož „popatř, Pane, a uvaž,"12 „neboť ty jsi trpělivá naděje má:“13 „vyprosť mne od mých nepřá- tel,“14 „Bůh můj jsi ty, neodstupuj ode mne, ne- 12 boť trápení blízké jest a není, kdo by pomohl.“ „Bože, Bože můj, vzezři na mne: proč jsi mě opustil?“16 „Neboť obklíčili jsou mě psi mnozí, sbor zlomyslníků obsedl mne,"17 neboť „mluvili jsou proti mně jazykem lstivým a řečmi nená- vistivými obklíčili jsou mě a vybíjeli jsou mě darmo. Místo aby mne milovali, utrhali jsou mně.“18 „A položili jsou proti mně zlé za dobré 19 a nenávist za mé milování. Hle, o tento nejsvětější a nejplodnější příklad Vykupitelův se opíraje, od těžkého utištění, od křivého soudu a od omylné klatby biskupů, mis- trů a zákoníků i soudců, sedících na stolci Moj- žíšově 20 odvolávám se k Bohu, poroučeje Jemu svou při, následuje v šlépějích Spasitele Ježíše Krista, jako se pokorně a užitečně odvolali, když byli křivě utištěni, svatý a veliký patri- archa cařihradský Jan Zlatoústý ode dvou sně- mů biskupů a kněží2i a blahoslavení v naději biskupové, Ondřej, biskup Pražský 22 a Robert, biskup Lincolnský23 od papeže k nejvyššímu a 78
Pane zástupů, jenž soudíš spravedlivě a zkoušíš ledví i srdcí, at uzřím pomstu Tvou nad nimi, neboť jsem Tobě poručil při svou.“ Vždyť „roz- množili se ti, již trápí mě 10 a „radu spolu uči- nili řkouce: Bůh jej opustil, stíhejte a popadněte jej, neboť není, kdo by ho vyprostil."11 Protož „popatř, Pane, a uvaž,"12 „neboť ty jsi trpělivá naděje má:“13 „vyprosť mne od mých nepřá- tel,“14 „Bůh můj jsi ty, neodstupuj ode mne, ne- 12 boť trápení blízké jest a není, kdo by pomohl.“ „Bože, Bože můj, vzezři na mne: proč jsi mě opustil?“16 „Neboť obklíčili jsou mě psi mnozí, sbor zlomyslníků obsedl mne,"17 neboť „mluvili jsou proti mně jazykem lstivým a řečmi nená- vistivými obklíčili jsou mě a vybíjeli jsou mě darmo. Místo aby mne milovali, utrhali jsou mně.“18 „A položili jsou proti mně zlé za dobré 19 a nenávist za mé milování. Hle, o tento nejsvětější a nejplodnější příklad Vykupitelův se opíraje, od těžkého utištění, od křivého soudu a od omylné klatby biskupů, mis- trů a zákoníků i soudců, sedících na stolci Moj- žíšově 20 odvolávám se k Bohu, poroučeje Jemu svou při, následuje v šlépějích Spasitele Ježíše Krista, jako se pokorně a užitečně odvolali, když byli křivě utištěni, svatý a veliký patri- archa cařihradský Jan Zlatoústý ode dvou sně- mů biskupů a kněží2i a blahoslavení v naději biskupové, Ondřej, biskup Pražský 22 a Robert, biskup Lincolnský23 od papeže k nejvyššímu a 78
Strana 79
nejspravedlivějšímu soudci, jenž se nedá ani otřásti bázní ani pohnouti přízní, aniž se dá dary vychýliti nebo svědky křivými oklamati. I žádám, aby věděli všichni Kristovi věrní, obzvláště knížata, páni, rytíři, panoši a ostatní obyvatelé našeho království Českého, a měli slitování se mnou, tak těžce utištěným omylnou klatbou, kterou způsobil hlavně můj osočovatel a protivník Michal de Causis,24 kdysi farář kos- tela svatého Vojtěcha na Novém Městě praž- ském,25 se souhlasem a přispěním kanovníků kostela Pražského, a kterou dal a vyhlásil Petr,28 titulu svatého Anděla kardinál-jáhen kostela Římského, jejž mi určil za soudce římský papež Jan XXIII.27 Tento bezmála po dva roky nechtěl dopřáti mým obhájcům a zástupcům slyšení, ja- kého se nemá odepříti ani židovi, pohanovi nebo kacíři; rovněž nechtěl připustiti nižádnou roz- umnou omluvu mého osobního nestání ani bla- hovolně s otcovskou milostivostí přijmouti svě- dectví vysokého učení pražského s visutou pe- četí a s ověřením veřejných notářů ke svědec- tví přivolaných. Protož je zřejmé, že jsem si nepřivodil výtku neposlušenství, ježto jsem se na předvolání ne- dostavil k římské kurii nikoli z pohrdavosti, nýbrž z rozumných důvodů: jednak totiž na cestě byly na mne všude políčeny nástrahy; jednak mne učinila opatrným cizí nebezpečí — olou- pení a uvěznění mistrů Stanislava a Štěpána 79
nejspravedlivějšímu soudci, jenž se nedá ani otřásti bázní ani pohnouti přízní, aniž se dá dary vychýliti nebo svědky křivými oklamati. I žádám, aby věděli všichni Kristovi věrní, obzvláště knížata, páni, rytíři, panoši a ostatní obyvatelé našeho království Českého, a měli slitování se mnou, tak těžce utištěným omylnou klatbou, kterou způsobil hlavně můj osočovatel a protivník Michal de Causis,24 kdysi farář kos- tela svatého Vojtěcha na Novém Městě praž- ském,25 se souhlasem a přispěním kanovníků kostela Pražského, a kterou dal a vyhlásil Petr,28 titulu svatého Anděla kardinál-jáhen kostela Římského, jejž mi určil za soudce římský papež Jan XXIII.27 Tento bezmála po dva roky nechtěl dopřáti mým obhájcům a zástupcům slyšení, ja- kého se nemá odepříti ani židovi, pohanovi nebo kacíři; rovněž nechtěl připustiti nižádnou roz- umnou omluvu mého osobního nestání ani bla- hovolně s otcovskou milostivostí přijmouti svě- dectví vysokého učení pražského s visutou pe- četí a s ověřením veřejných notářů ke svědec- tví přivolaných. Protož je zřejmé, že jsem si nepřivodil výtku neposlušenství, ježto jsem se na předvolání ne- dostavil k římské kurii nikoli z pohrdavosti, nýbrž z rozumných důvodů: jednak totiž na cestě byly na mne všude políčeny nástrahy; jednak mne učinila opatrným cizí nebezpečí — olou- pení a uvěznění mistrů Stanislava a Štěpána 79
Strana 80
Pálče, kteří se na předvolání chtěli dostaviti, ale byli v Bologni oloupeni o peníze i o jiné věci a potupně uvězněni, při čemž se s nimi nakládalo jako se zločinci, aniž předcházel vů- bec nějaký výslech —228 dále proto, že moji zá- stupci byli ochotni zavázati se u římské kurie k pokutě ohně s každým, kdo by se chtěl proti mně postaviti jako žalující strana; dále také proto, že mého náležitého zástupce2 u téže ku- rie uvěznili, ač si toho nevyžadovalo, jak mám za to, nijaké jeho provinění; dále také proto, že jsem byl milostí pana krále3 smířen s praž- ským arcibiskupem panem Zbyňkem svaté pa- měti,31 mezi kterýmžto panem Zbyňkem a mnou i jinými mistry vyřkli podmínky smíru knížata, páni i rada pana krále a připojili své pečeti, aby pan arcibiskup dopsal panu papeži, že neví o kacířských bludech v království Českém, v městě Pražském a v markrabství Moravském, že nikdo nebyl z kacířství usvědčen a on že je se mnou i s jinými mistry úplně smířen; též měl napsati, aby mne apoštolský pán zprostil stáni, půhonů a klatby. Poněvadž pak všeckna stará práva, a to jak Božská práva Starého a Nového Zákona, tak právo kanonické, stanoví, aby soudci navštívili místa, kde prý došlo k provinění, a tam aby proti žalovanému nebo očerněnému vyšetřovali na- řčení z viny výslechem těch, kdo znají žalo- vaného ze svého styku s ním, těch, kdo nejsou 80
Pálče, kteří se na předvolání chtěli dostaviti, ale byli v Bologni oloupeni o peníze i o jiné věci a potupně uvězněni, při čemž se s nimi nakládalo jako se zločinci, aniž předcházel vů- bec nějaký výslech —228 dále proto, že moji zá- stupci byli ochotni zavázati se u římské kurie k pokutě ohně s každým, kdo by se chtěl proti mně postaviti jako žalující strana; dále také proto, že mého náležitého zástupce2 u téže ku- rie uvěznili, ač si toho nevyžadovalo, jak mám za to, nijaké jeho provinění; dále také proto, že jsem byl milostí pana krále3 smířen s praž- ským arcibiskupem panem Zbyňkem svaté pa- měti,31 mezi kterýmžto panem Zbyňkem a mnou i jinými mistry vyřkli podmínky smíru knížata, páni i rada pana krále a připojili své pečeti, aby pan arcibiskup dopsal panu papeži, že neví o kacířských bludech v království Českém, v městě Pražském a v markrabství Moravském, že nikdo nebyl z kacířství usvědčen a on že je se mnou i s jinými mistry úplně smířen; též měl napsati, aby mne apoštolský pán zprostil stáni, půhonů a klatby. Poněvadž pak všeckna stará práva, a to jak Božská práva Starého a Nového Zákona, tak právo kanonické, stanoví, aby soudci navštívili místa, kde prý došlo k provinění, a tam aby proti žalovanému nebo očerněnému vyšetřovali na- řčení z viny výslechem těch, kdo znají žalo- vaného ze svého styku s ním, těch, kdo nejsou 80
Strana 81
zlovolní sokové nebo nepřátelé člověka žalo- vaného nebo udaného, a kdo by byli poctivci, ne osočovatelé, nýbrž horliví milovníci zákona Ježíše Krista, a konečně aby se pohnanému ne- bo žalovanému dostalo vhodného a bezpečného přístupu k místu soudu a aby nebyl vzat z jeho osobních nepřátel ani soudce ani svědkové: jest zřejmé, že když se mi nedostávalo těchto podmínek ke stání, byl jsem pro záchranu ži- vota z neposlušenství a z omylné i nepatřičné kletby omluven v soudu Božím. Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a svaté theologie bakalář zřízený na vy- sokém učení pražském, kněz a kazatel stvrzený ke kapli zvané Betlemské, obětuji toto odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, jenž u každého člověka zná, chrání a soudí, objas- ňuje a bez nedostatku odměňuje jeho při spra- vedlivou. 23. KAZATELUM A BRATŘIM V BETLEMĚ (Snad na podzim 1412.) Milým bratřím v Kristu, mistrům Mikulášovi, Martinovi2 a Havlovi,3 spolupracovníkům v slo- vu Kristově, a jiným bratřím v svatém Betlemě. 81
zlovolní sokové nebo nepřátelé člověka žalo- vaného nebo udaného, a kdo by byli poctivci, ne osočovatelé, nýbrž horliví milovníci zákona Ježíše Krista, a konečně aby se pohnanému ne- bo žalovanému dostalo vhodného a bezpečného přístupu k místu soudu a aby nebyl vzat z jeho osobních nepřátel ani soudce ani svědkové: jest zřejmé, že když se mi nedostávalo těchto podmínek ke stání, byl jsem pro záchranu ži- vota z neposlušenství a z omylné i nepatřičné kletby omluven v soudu Božím. Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a svaté theologie bakalář zřízený na vy- sokém učení pražském, kněz a kazatel stvrzený ke kapli zvané Betlemské, obětuji toto odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, jenž u každého člověka zná, chrání a soudí, objas- ňuje a bez nedostatku odměňuje jeho při spra- vedlivou. 23. KAZATELUM A BRATŘIM V BETLEMĚ (Snad na podzim 1412.) Milým bratřím v Kristu, mistrům Mikulášovi, Martinovi2 a Havlovi,3 spolupracovníkům v slo- vu Kristově, a jiným bratřím v svatém Betlemě. 81
Strana 82
Pokoj vám! Kdo jej hledá, s tělem, světem a dáblem pokoje míti nebude. Dí Spasitel: „Proti- venství na světě míti budete.“4 „Ale budete-li horliví milovníci dobrého, kdo jest, kdož by vám uškodil?“5 Pročež, maje horlivou snahu ká- zati slovo Boží, jsem pln tesklivosti, protože ne- vím, co mám činiti. Přemítal jsem v duchu o onom evangelickém slovu Spasitelově u Jana 10:6 „Dobrý pastýř duši svou dává za ovce své. Ale nájemník a ten, kdo není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vidí vlka jdoucího, i opouští ovce a utíká, a vlk lapá a rozptyluje ovce.“ Přemítal jsem s druhé stra- ny o onom slovu u Matouše 10:7 „Budou-li vás pronásledovati v jednom městě, utecte do jiné- ho.“ Ejhle, příkaz Kristův nebo dovolení. A me- zi dvěma protiklady nevím, co mám činiti. Přemítal jsem o listu svatého Augustina k bis- kupu Honoratovi, který položil otázku v podob- ném případě. A odpovídaje mu, na konci takto uzavírá:8 „Každý tedy, kdo utíká takovým způ- sobem, že jeho útěkem nechybí církvi nezbytná služba, činí to, co Pán nařídil nebo dovolil. Pakli však kdo tak utíká, že se stádu Kristovu odní- mají ty živiny, z nichž duchovně je živo, jest jako ten nájemník, který vidí vlka jdoucího a utíká, poněvadž nemá péče o ovce. To tedy, co jsem myslil, jsem ti, nejmilejší bratře, protože ses mne tázal o radu, v pravdě a jisté lásce napsal, ale nepředepsal, aby ses snad neřídil 82
Pokoj vám! Kdo jej hledá, s tělem, světem a dáblem pokoje míti nebude. Dí Spasitel: „Proti- venství na světě míti budete.“4 „Ale budete-li horliví milovníci dobrého, kdo jest, kdož by vám uškodil?“5 Pročež, maje horlivou snahu ká- zati slovo Boží, jsem pln tesklivosti, protože ne- vím, co mám činiti. Přemítal jsem v duchu o onom evangelickém slovu Spasitelově u Jana 10:6 „Dobrý pastýř duši svou dává za ovce své. Ale nájemník a ten, kdo není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vidí vlka jdoucího, i opouští ovce a utíká, a vlk lapá a rozptyluje ovce.“ Přemítal jsem s druhé stra- ny o onom slovu u Matouše 10:7 „Budou-li vás pronásledovati v jednom městě, utecte do jiné- ho.“ Ejhle, příkaz Kristův nebo dovolení. A me- zi dvěma protiklady nevím, co mám činiti. Přemítal jsem o listu svatého Augustina k bis- kupu Honoratovi, který položil otázku v podob- ném případě. A odpovídaje mu, na konci takto uzavírá:8 „Každý tedy, kdo utíká takovým způ- sobem, že jeho útěkem nechybí církvi nezbytná služba, činí to, co Pán nařídil nebo dovolil. Pakli však kdo tak utíká, že se stádu Kristovu odní- mají ty živiny, z nichž duchovně je živo, jest jako ten nájemník, který vidí vlka jdoucího a utíká, poněvadž nemá péče o ovce. To tedy, co jsem myslil, jsem ti, nejmilejší bratře, protože ses mne tázal o radu, v pravdě a jisté lásce napsal, ale nepředepsal, aby ses snad neřídil 82
Strana 83
mým miněním, nalezneš-li lepší. Nic lepšího však, co bychom měli činiti v takových ne- bezpečích, nalézti nedovedeme, nežli modliti se k Pánu Bohu našemu, aby se nad námi smiloval. Někteří moudří a svatí mužové se zasloužili, že i chtěli i činili právě to, aby neopustili církví Božích, a mezi zuby zlolajců nijak neustoupili od záměru svého předsevzetí.“ To Augustin. Vy mi tedy dejte věděti, zda můžete přestati na radě Augustinově. Vždyť na mne doléhá svědomí, abych svou nepřítomností nebyl k po- horšení, třebaže ovcím nechybí nezbytný po- krm slova Božího. S druhé strany přepadá mne strach, aby má přítomnost — pro zákaz zloře- čeně vynalezený — nebyla příležitostí k odnětí živiny, totiž přijímání velebné svátosti a jiných úkonů hledících k spáse. Tudíž modleme se pokorně, aby nás všemo- houcí Pán ráčil poučiti, co mám činiti já ubohý v případu nyní běžícím, abych nevybočil se stez- ky spravedlnosti. Krásný je návrh svatého Augustina v onom listě; neboť výslovně tam' tvrdí, že v případě, kdy je někdo jmenovitě vyhledáván, lze dovo- leně utéci. Dává příklad na svatém Athanasi- ovi.10 A jestliže by všem hrozilo nebezpečí, teh- dy že mají metati los, kdo je v budoucnosti pro- církev užitečnější; ten aby se po provedeném losování obrátil na útěk.11 Ač byl bohat moudrostí i znalostí Boží a oplý- 83
mým miněním, nalezneš-li lepší. Nic lepšího však, co bychom měli činiti v takových ne- bezpečích, nalézti nedovedeme, nežli modliti se k Pánu Bohu našemu, aby se nad námi smiloval. Někteří moudří a svatí mužové se zasloužili, že i chtěli i činili právě to, aby neopustili církví Božích, a mezi zuby zlolajců nijak neustoupili od záměru svého předsevzetí.“ To Augustin. Vy mi tedy dejte věděti, zda můžete přestati na radě Augustinově. Vždyť na mne doléhá svědomí, abych svou nepřítomností nebyl k po- horšení, třebaže ovcím nechybí nezbytný po- krm slova Božího. S druhé strany přepadá mne strach, aby má přítomnost — pro zákaz zloře- čeně vynalezený — nebyla příležitostí k odnětí živiny, totiž přijímání velebné svátosti a jiných úkonů hledících k spáse. Tudíž modleme se pokorně, aby nás všemo- houcí Pán ráčil poučiti, co mám činiti já ubohý v případu nyní běžícím, abych nevybočil se stez- ky spravedlnosti. Krásný je návrh svatého Augustina v onom listě; neboť výslovně tam' tvrdí, že v případě, kdy je někdo jmenovitě vyhledáván, lze dovo- leně utéci. Dává příklad na svatém Athanasi- ovi.10 A jestliže by všem hrozilo nebezpečí, teh- dy že mají metati los, kdo je v budoucnosti pro- církev užitečnější; ten aby se po provedeném losování obrátil na útěk.11 Ač byl bohat moudrostí i znalostí Boží a oplý- 83
Strana 84
val milostí apoštol Pavel, nejpronikavější onen z bohoslovců, nicméně přece, jak se čte k Efez- ským 6, Thessalonicenským 3 a Kolossenským 4,12 vybízel své obrácené učedníky, aby se za něho po všechen čas modlili v duchu, aby mu byla dána řeč v otevření úst, s důvěrou aby oznamoval tajemství evangelia a aby mluvil, jak náleží. Oč více je třeba mně, jenž jsem ne- zdravé mysli, jenž potřebuji pomoci Boží a pro svá prohřešení nestačím klepati za příhodnou pomoc u Boží velebnosti, vašich modliteb pro nepatrnost smyslů! Zapřísahám vás tedy v Pánu: vylévejte za mne prosby k Pánu v duchu i pravdě, aby mi byla dána řeč Boží živá v otevření úst, abych mluvil, jak náleží, jako bylo dáno svatému Pav- lovi na modlitby ostatních. Vybízím-li však vás, nepravím, aby mi byl dán duch do takové míry jako apoštolovi, poněvadž k tomu nejsem vhod- ný, ale je-li to možné, aby mi aspoň jako ště- ňátku nebyly odepřeny nejmenší zbytky drob- tů,13 padající se stolu14 mých pánů, předně aby byl u mne zahnán hlad po slovu Božím, potom také, aby se nasytili i ostatní mně podobní. To aby se jistěji naplnilo, uchylme se k vládkyni světa a s andělem z daleka se chvějícím a po- zdravujícím uctivě jí říkejme ono archandělo- vo:15 Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná. 84
val milostí apoštol Pavel, nejpronikavější onen z bohoslovců, nicméně přece, jak se čte k Efez- ským 6, Thessalonicenským 3 a Kolossenským 4,12 vybízel své obrácené učedníky, aby se za něho po všechen čas modlili v duchu, aby mu byla dána řeč v otevření úst, s důvěrou aby oznamoval tajemství evangelia a aby mluvil, jak náleží. Oč více je třeba mně, jenž jsem ne- zdravé mysli, jenž potřebuji pomoci Boží a pro svá prohřešení nestačím klepati za příhodnou pomoc u Boží velebnosti, vašich modliteb pro nepatrnost smyslů! Zapřísahám vás tedy v Pánu: vylévejte za mne prosby k Pánu v duchu i pravdě, aby mi byla dána řeč Boží živá v otevření úst, abych mluvil, jak náleží, jako bylo dáno svatému Pav- lovi na modlitby ostatních. Vybízím-li však vás, nepravím, aby mi byl dán duch do takové míry jako apoštolovi, poněvadž k tomu nejsem vhod- ný, ale je-li to možné, aby mi aspoň jako ště- ňátku nebyly odepřeny nejmenší zbytky drob- tů,13 padající se stolu14 mých pánů, předně aby byl u mne zahnán hlad po slovu Božím, potom také, aby se nasytili i ostatní mně podobní. To aby se jistěji naplnilo, uchylme se k vládkyni světa a s andělem z daleka se chvějícím a po- zdravujícím uctivě jí říkejme ono archandělo- vo:15 Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou, požehnaná. 84
Strana 85
24. PRAŽSKÝM PÁNUM A MISTRŮM (Na neznámém místě, na podzim 1412.) Bóh s vámi, páni milí i mistři! Prosím vás, aby najprve vážili při Boží, je- muž sě křivda veliká děje, nebť chtie jeho svaté slovo utisknúti, kaplu1 úžitečnú k slovu Božie- mu zbořiti a tak lidu v jich spasení přěkaziti. Druhé važte potupenie své země a národu své- ho neb pokolenie svého, a tepruv třetie važte hanbu a křivdu, kteráž sě vám bez viny děje. Čtvrté važte a vesele přijměte, že sě na vás diabel trhá a Antikrist šklebí, ale jako pes na řětězě vám neuškodí, když budete pravdy Božie milovníci. Aj, na měť sě již trhal několiko let a ještě mi jest, úfám Bohu, za vlas neuškodil, nébrž vždy mi radosti a veselé přispářie. Také vězte, že odpřisieci sě jest věřené věci sě odpověděti. A tak, ktož sě odpřisahá, ten aneb viery pravé sě odpoviedá, již jest držal, aneb kacieřstvie neb bludu, jěž jest držal. U pří- kladě: byl-li kto křesťanem a pro strach aneb diablem jsa sveden jde mezi židy neb mezi po- hany a přisiehne, že nechce viece té viery držeti, pak druhé, drží-li kto kacieřstvie, jako věří-li, že Kristus nenie pravý Bóh, jakož i židé i pohané věřie, a pak odpřisiehne sě toho bludu, tehdy sě odpřisáhl. 85
24. PRAŽSKÝM PÁNUM A MISTRŮM (Na neznámém místě, na podzim 1412.) Bóh s vámi, páni milí i mistři! Prosím vás, aby najprve vážili při Boží, je- muž sě křivda veliká děje, nebť chtie jeho svaté slovo utisknúti, kaplu1 úžitečnú k slovu Božie- mu zbořiti a tak lidu v jich spasení přěkaziti. Druhé važte potupenie své země a národu své- ho neb pokolenie svého, a tepruv třetie važte hanbu a křivdu, kteráž sě vám bez viny děje. Čtvrté važte a vesele přijměte, že sě na vás diabel trhá a Antikrist šklebí, ale jako pes na řětězě vám neuškodí, když budete pravdy Božie milovníci. Aj, na měť sě již trhal několiko let a ještě mi jest, úfám Bohu, za vlas neuškodil, nébrž vždy mi radosti a veselé přispářie. Také vězte, že odpřisieci sě jest věřené věci sě odpověděti. A tak, ktož sě odpřisahá, ten aneb viery pravé sě odpoviedá, již jest držal, aneb kacieřstvie neb bludu, jěž jest držal. U pří- kladě: byl-li kto křesťanem a pro strach aneb diablem jsa sveden jde mezi židy neb mezi po- hany a přisiehne, že nechce viece té viery držeti, pak druhé, drží-li kto kacieřstvie, jako věří-li, že Kristus nenie pravý Bóh, jakož i židé i pohané věřie, a pak odpřisiehne sě toho bludu, tehdy sě odpřisáhl. 85
Strana 86
Protož vězte, že odpřisáhl-li by sě kto z vás, jakož oni v listu píší, tehdy by odpřisáhl sě aneb pravé viery a pravdy, aneb kacieřstvie a bludu, a tak aneb by po odpřisežení držal ka- cieřstvie neb blud, nebo prvé, jehož sě odpři- sahá. A tak z toho rozumějte, žeť v listu pokládají vás za kacieřě a žádají, aby odpřisáhli sě ka- cieřstvie, kteréž, jako oni sě domnievají, že by držěli. Z toho máte, že by každé vaše dietě i přietel mohl by potkán býti, když by kto sě z vás odpřisáhl, že jest měl otcě neb přietele kacieřě. Druhé z toho máte, že každému, jenž by sě odpřisáhl, mohl by právě jiný řéci: „Tys sě odpřisáhl kacieřstvie, kteréž si držal, a nejsi mne hoden. Třetie z toho máte, že odpřisáhl-li by sě kto a v srdci by zachoval, buďto pravdu, jiež by sě odpřisáhl, jakož pudie na to, tehdy by byl křivý přísežník. Ty věci vážiece, položiece pravdu Boží a chválu napřed, súce živi dobřě, z lásky stójme proti lži Antikristově až do koncě, majíce Spa- sitele všemohúcieho s sebú na pomoc, jehož nižádný nemóž přěmoci a jenž nikoli neopustí nás, ač my ho neopustíme, a dá nám věčnú od- platu, jenž jest nasycenie vóle, rozumu, paměti i všech smyslóv tělestných bez nedostatka. Toto sem vám napsal, neb nemohu k vám po- dobně přijíti, aby kněžie staviece službu nepřě- kazili vašemu úmyslu, amen. 86
Protož vězte, že odpřisáhl-li by sě kto z vás, jakož oni v listu píší, tehdy by odpřisáhl sě aneb pravé viery a pravdy, aneb kacieřstvie a bludu, a tak aneb by po odpřisežení držal ka- cieřstvie neb blud, nebo prvé, jehož sě odpři- sahá. A tak z toho rozumějte, žeť v listu pokládají vás za kacieřě a žádají, aby odpřisáhli sě ka- cieřstvie, kteréž, jako oni sě domnievají, že by držěli. Z toho máte, že by každé vaše dietě i přietel mohl by potkán býti, když by kto sě z vás odpřisáhl, že jest měl otcě neb přietele kacieřě. Druhé z toho máte, že každému, jenž by sě odpřisáhl, mohl by právě jiný řéci: „Tys sě odpřisáhl kacieřstvie, kteréž si držal, a nejsi mne hoden. Třetie z toho máte, že odpřisáhl-li by sě kto a v srdci by zachoval, buďto pravdu, jiež by sě odpřisáhl, jakož pudie na to, tehdy by byl křivý přísežník. Ty věci vážiece, položiece pravdu Boží a chválu napřed, súce živi dobřě, z lásky stójme proti lži Antikristově až do koncě, majíce Spa- sitele všemohúcieho s sebú na pomoc, jehož nižádný nemóž přěmoci a jenž nikoli neopustí nás, ač my ho neopustíme, a dá nám věčnú od- platu, jenž jest nasycenie vóle, rozumu, paměti i všech smyslóv tělestných bez nedostatka. Toto sem vám napsal, neb nemohu k vám po- dobně přijíti, aby kněžie staviece službu nepřě- kazili vašemu úmyslu, amen. 86
Strana 87
25. PRAŽANUM (Neznámo odkud, asi v listopadu 1412.) Mistr Jan Hus, kněz a slúha v naději Pána Ježíše Krista, všem, kteříž v pravdě Boha milují, jeho zákon vyznávají, čakajíce navštievenie Spasitele, s nímž žádají na věky přebývati, mi- lost a pokoj ot Boha Otce a ot Pána Jezu Krista, jenž sě dal na smrt pro našě hříchy, aby vy- svobodil nás z biedného světa tohoto a ot věč- ného zatracenie, vedlé vůle Otce Boha, jemuž jest sláva na věky. Amen.1 Najmilejšie, slyše žádost vaši i prospěch v Bo- žiem zákoně, Bohu děkuji v radosti a žád(ám), aby ráčil vám dáti rozum dokonaný, aby, zna- jíce chytrošti Antikristovy a jeho posluov, ne- dali sě jím svésti ot Božie pravdy. I úfámť jeho svaté milosti, žeť dokoná v vás, což jest dobré- ho počal,2 a nedá vám odpadnúti ot své prav(dy) ot niež sú mnozí“ pro bázeň poběhli, bojiece sě viece biedného člověka než všěmohúcieho Hos- podina, jenž má moc zabiti i obživiti, zatratiti i spasiti,4 a svého věrného slúhu v pokušení za- chovati a jemu za maličké utrpenie život v ne- smierné radosti věčný dáti. Protož, najmilejší, nelekajte sě, ani vás strach zamucuj, že některých z vás pokúšie Hospodin, dopúštěje, aby slúhy Antikristovy vás póhony strašili. Neb die Buoh Otec každému synu své- 87
25. PRAŽANUM (Neznámo odkud, asi v listopadu 1412.) Mistr Jan Hus, kněz a slúha v naději Pána Ježíše Krista, všem, kteříž v pravdě Boha milují, jeho zákon vyznávají, čakajíce navštievenie Spasitele, s nímž žádají na věky přebývati, mi- lost a pokoj ot Boha Otce a ot Pána Jezu Krista, jenž sě dal na smrt pro našě hříchy, aby vy- svobodil nás z biedného světa tohoto a ot věč- ného zatracenie, vedlé vůle Otce Boha, jemuž jest sláva na věky. Amen.1 Najmilejšie, slyše žádost vaši i prospěch v Bo- žiem zákoně, Bohu děkuji v radosti a žád(ám), aby ráčil vám dáti rozum dokonaný, aby, zna- jíce chytrošti Antikristovy a jeho posluov, ne- dali sě jím svésti ot Božie pravdy. I úfámť jeho svaté milosti, žeť dokoná v vás, což jest dobré- ho počal,2 a nedá vám odpadnúti ot své prav(dy) ot niež sú mnozí“ pro bázeň poběhli, bojiece sě viece biedného člověka než všěmohúcieho Hos- podina, jenž má moc zabiti i obživiti, zatratiti i spasiti,4 a svého věrného slúhu v pokušení za- chovati a jemu za maličké utrpenie život v ne- smierné radosti věčný dáti. Protož, najmilejší, nelekajte sě, ani vás strach zamucuj, že některých z vás pokúšie Hospodin, dopúštěje, aby slúhy Antikristovy vás póhony strašili. Neb die Buoh Otec každému synu své- 87
Strana 88
mu v Příslovích Šalomúnových:5 „Nelekaj sě brzké hrůzy a obořených na sě mocí zlých lidí. Hospodinť bude u boka tvého a ostřeže nohútvú, aby nebyl popaden.“ A skrze Davida“ die o svém každém slúze, jenž pro něho trpí: „S ním jsem v zamúcení, vysvobodím ho a oslavím ho. To vědúce, najmilejšie bratřie moji, jakož die svatý Jakub:7 „Za všelikú radost mějte, když v rozličná pokušenie padnete, vědúce, že sku- šenie viery vašie trpělivost činí. A trpělivost skutek dokonalý má, aby byli dokonalí a cel(í), v ničem nedostateční.“ A potom die:8 „Blaho- slavený muž, kterýž trpí pokušenie, neb když zkušen bude, vezme korun(u) života, kterúž jest slíbil Buoh milovníkóm svým. Protož stuojte pevně v pravdě, kterúž ste po- znali. Vše, což činíte, čiňte jako synové Boží. Doufajte, žeť jest Kristus svítězil, že i vy svítě- zíte. Pomněte na něho, jenž trpěl od hřiešnie- kuov protivenstvie, aby nepotuchli v své dobré žádosti. A spolu všickni, „složiece každé břiemě a otstrčiece každý hřiech, běžmy trpělivostí k ustavenému boji, hledíce na stvořitele viery a k dokonači Ježíšovi, jenž, předloživ sobě ra- dost, strpěl jest kříž, pohaněnie nedbav, a již na pravici Boží sedí.“ O poněvadž on, stvořitel, pán i král všěho světa, bez své potřeby v bož- ství ráčil jest sebe ponížiti v člověčenství, že jsa bez viny, ráčil nám hřiešným věrně tak slú- žiti, že podstúpiv žízeň a lačnost, zimu i vedro, 88
mu v Příslovích Šalomúnových:5 „Nelekaj sě brzké hrůzy a obořených na sě mocí zlých lidí. Hospodinť bude u boka tvého a ostřeže nohútvú, aby nebyl popaden.“ A skrze Davida“ die o svém každém slúze, jenž pro něho trpí: „S ním jsem v zamúcení, vysvobodím ho a oslavím ho. To vědúce, najmilejšie bratřie moji, jakož die svatý Jakub:7 „Za všelikú radost mějte, když v rozličná pokušenie padnete, vědúce, že sku- šenie viery vašie trpělivost činí. A trpělivost skutek dokonalý má, aby byli dokonalí a cel(í), v ničem nedostateční.“ A potom die:8 „Blaho- slavený muž, kterýž trpí pokušenie, neb když zkušen bude, vezme korun(u) života, kterúž jest slíbil Buoh milovníkóm svým. Protož stuojte pevně v pravdě, kterúž ste po- znali. Vše, což činíte, čiňte jako synové Boží. Doufajte, žeť jest Kristus svítězil, že i vy svítě- zíte. Pomněte na něho, jenž trpěl od hřiešnie- kuov protivenstvie, aby nepotuchli v své dobré žádosti. A spolu všickni, „složiece každé břiemě a otstrčiece každý hřiech, běžmy trpělivostí k ustavenému boji, hledíce na stvořitele viery a k dokonači Ježíšovi, jenž, předloživ sobě ra- dost, strpěl jest kříž, pohaněnie nedbav, a již na pravici Boží sedí.“ O poněvadž on, stvořitel, pán i král všěho světa, bez své potřeby v bož- ství ráčil jest sebe ponížiti v člověčenství, že jsa bez viny, ráčil nám hřiešným věrně tak slú- žiti, že podstúpiv žízeň a lačnost, zimu i vedro, 88
Strana 89
trud i nespánie, v modlení, ponocování, v ká- zaní, v práci i utiekanie trpěl jest od biskupův, ot kněží, ot mistruov i ot zákoníkuov veliké ha- nění, tak že sú ho nazývali10 žráčem i opilcem, bláznem i diabelníkem, svódcí i Božím ruhačem, řkúc také,11 že „ten člověk od Boha nenie“, je- muž vloživše vinu kacierstvie vyvobcovali sú ho a z města vyvedšě, na kříži sú ho pověsili jako zlořečeného. Ó poněvadž sú kněží tak učinili jemu, jenž jest všeliké neduhy slovem, bez peněz a bez nákladuovi2 jě uzdravoval, diably vymietal, mrtvé křiesil a Božiemu zákonu jě učil, nic jim neškodil, hřiechu do sebe neměv, jedné že jim jich zlost zevně pravil: i co sě divíte, že nynější Antikristovi poslové, jenž sú lakomější i smil- nější, ukrutnější i chytřejší nežli oni, že sě slu- hám jeho protivie, hanějí je i pudie, zlořečí, žalařují i mordují. Však řekl jest milostivý král, pán, mistr i otec, bratr milý, stvořitel mocný i vykupitel náš milosrdný:13 „Nenávídí-li vás svět, vězte, že jest mě prvého nenáviděl; byšte z světa byli, svět by, což jeho jest, miloval, ale že z světa nejste a že sem já vás vyvolil z světa, protož vás ne- návidí svět. Pomněte na mú řěč, kterúž pravil sem vám: Neníť věčí slúha než pán jeho. Poně- vadž mě pudili sú, i vás puditi budú; zachovali-li sú mú řěč, i vašiť zachovají. Ale ty všecky věci 89
trud i nespánie, v modlení, ponocování, v ká- zaní, v práci i utiekanie trpěl jest od biskupův, ot kněží, ot mistruov i ot zákoníkuov veliké ha- nění, tak že sú ho nazývali10 žráčem i opilcem, bláznem i diabelníkem, svódcí i Božím ruhačem, řkúc také,11 že „ten člověk od Boha nenie“, je- muž vloživše vinu kacierstvie vyvobcovali sú ho a z města vyvedšě, na kříži sú ho pověsili jako zlořečeného. Ó poněvadž sú kněží tak učinili jemu, jenž jest všeliké neduhy slovem, bez peněz a bez nákladuovi2 jě uzdravoval, diably vymietal, mrtvé křiesil a Božiemu zákonu jě učil, nic jim neškodil, hřiechu do sebe neměv, jedné že jim jich zlost zevně pravil: i co sě divíte, že nynější Antikristovi poslové, jenž sú lakomější i smil- nější, ukrutnější i chytřejší nežli oni, že sě slu- hám jeho protivie, hanějí je i pudie, zlořečí, žalařují i mordují. Však řekl jest milostivý král, pán, mistr i otec, bratr milý, stvořitel mocný i vykupitel náš milosrdný:13 „Nenávídí-li vás svět, vězte, že jest mě prvého nenáviděl; byšte z světa byli, svět by, což jeho jest, miloval, ale že z světa nejste a že sem já vás vyvolil z světa, protož vás ne- návidí svět. Pomněte na mú řěč, kterúž pravil sem vám: Neníť věčí slúha než pán jeho. Poně- vadž mě pudili sú, i vás puditi budú; zachovali-li sú mú řěč, i vašiť zachovají. Ale ty všecky věci 89
Strana 90
čini(ti) budú vám pro jméno mé, neb neznají toho, jenž poslal jest mne. Aj, teď mámy prorokovánie svého Spasitele, že jeho vyvolení mají trpěti od světa, to jest od zlých lidí, jenž Boha Otce i Pána Ježíše v prav- dě neznají; neb ač usty řkú, že Boha znají, ale zlými skutky sě jeho odřiekají — tak die svatý Pavel.14 A skutkové jich jsú zevní: 15 lakomstvie i svatokupectvie, přielišná pýcha i smilstvie, Božieho slova opuštěnie i potupenie, nálezkuov jich nad Boží zákon velebenie, a pokory i chu- doby, nesmilnosti i utrpení Ježíšova zavržení. Aniž přestanú zlí sě protiviti a věrní Ježíšovi údové trpěti, dokud zde boj Kristóv a Antikris- tóv stane. Nebť die svatý Pavel:16 „Všickni, kte- říž chtie věrně živi býti v Kristovi Ježíšovi, protivenstvie budú trpěti. Ale zlí lidé a svódce prospějí u větčí zlé, blúdiece a v blud púště- jíce. Miení svatý Pavel, že dobří všickni mají trpěti pro Krista Ježíše, a zlosynové, ti budú blúditi a jiné svoditi a tak v zlosti svú vuoli k zatra- cení plniti. Protož prorokoval jest milosrdný Spasitel na výstrahu svým vyvoleným řka:17 „Aj, já posielám vás jako ovce mezi vlky; pro- tož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice, a varujte sě od lidí. Neb dadí vás v zbory své,“ to jest k pohanění, „a v školách svých budú vás mrskati. A dá bratr bratra na smrt a otec syna, a vstanú děti proti otci a proti 90
čini(ti) budú vám pro jméno mé, neb neznají toho, jenž poslal jest mne. Aj, teď mámy prorokovánie svého Spasitele, že jeho vyvolení mají trpěti od světa, to jest od zlých lidí, jenž Boha Otce i Pána Ježíše v prav- dě neznají; neb ač usty řkú, že Boha znají, ale zlými skutky sě jeho odřiekají — tak die svatý Pavel.14 A skutkové jich jsú zevní: 15 lakomstvie i svatokupectvie, přielišná pýcha i smilstvie, Božieho slova opuštěnie i potupenie, nálezkuov jich nad Boží zákon velebenie, a pokory i chu- doby, nesmilnosti i utrpení Ježíšova zavržení. Aniž přestanú zlí sě protiviti a věrní Ježíšovi údové trpěti, dokud zde boj Kristóv a Antikris- tóv stane. Nebť die svatý Pavel:16 „Všickni, kte- říž chtie věrně živi býti v Kristovi Ježíšovi, protivenstvie budú trpěti. Ale zlí lidé a svódce prospějí u větčí zlé, blúdiece a v blud púště- jíce. Miení svatý Pavel, že dobří všickni mají trpěti pro Krista Ježíše, a zlosynové, ti budú blúditi a jiné svoditi a tak v zlosti svú vuoli k zatra- cení plniti. Protož prorokoval jest milosrdný Spasitel na výstrahu svým vyvoleným řka:17 „Aj, já posielám vás jako ovce mezi vlky; pro- tož buďte opatrní jako hadové a sprostní jako holubice, a varujte sě od lidí. Neb dadí vás v zbory své,“ to jest k pohanění, „a v školách svých budú vás mrskati. A dá bratr bratra na smrt a otec syna, a vstanú děti proti otci a proti 90
Strana 91
mateři a smrtí (je) zahubie, a budete v nenávisti všem pro meno mé. A ktož setrvá až do konce, ten spasen bude. A když vás budú puditi v měs- tě tomto, utecte do jiného.“ A že ten běh stane do súdného dne, die dále:18 „Věru, pravi vám, neskonáte měst israelských, ažť příde syn člo- věka. Nenie učedlník nad mistra, ani slúha nad pána svého. Dosti jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a slúze, aby byl jako pán jeho. Po- něvadž otce čelednieho Belzebubem jsú nazý- vali, čím viece čeledíny jeho? Protož neroďte sě jich báti. Aj, takť jest mluvil Spasitel, své budúcí vy- střiehaje, uče i těšě je; vystříhaje, aby opatrně sě měli, vlky hltavé po skutciech znali, jenž chtie lakomstviem vešken svět pohltiti, a faleš- né proroky aby po tom znali, že sě s pravými proroky ani v písmě ani v skutciech nesjedná- vají, a jako falešné Kristy, jenž praví, že jsú oni náprvnější Kristovi učedlníci, a súce v skut- ciech najvětčí jeho protivníci. Rádi by, by mohli, jeho slovo udusili, jenž sě jich pýšě, lakomství, svatokupectví, smilství i jiným jich skutkóm protiví. Prvé sú sáhli na všecky kaply, aby v nich slova Božieho nekázali;19 toho jim Kristus ne- přepustil. Již sú sáhli, jakož slyším, aby Betlem zbořili,20 a v kosteléch, v kterých proti jejich zlosti káží, aby nekázali. Také, ufám Bohu, v tom neobdržie. Prvé sú sieti póhonu a kletby na 91
mateři a smrtí (je) zahubie, a budete v nenávisti všem pro meno mé. A ktož setrvá až do konce, ten spasen bude. A když vás budú puditi v měs- tě tomto, utecte do jiného.“ A že ten běh stane do súdného dne, die dále:18 „Věru, pravi vám, neskonáte měst israelských, ažť příde syn člo- věka. Nenie učedlník nad mistra, ani slúha nad pána svého. Dosti jest učedlníku, aby byl jako mistr jeho, a slúze, aby byl jako pán jeho. Po- něvadž otce čelednieho Belzebubem jsú nazý- vali, čím viece čeledíny jeho? Protož neroďte sě jich báti. Aj, takť jest mluvil Spasitel, své budúcí vy- střiehaje, uče i těšě je; vystříhaje, aby opatrně sě měli, vlky hltavé po skutciech znali, jenž chtie lakomstviem vešken svět pohltiti, a faleš- né proroky aby po tom znali, že sě s pravými proroky ani v písmě ani v skutciech nesjedná- vají, a jako falešné Kristy, jenž praví, že jsú oni náprvnější Kristovi učedlníci, a súce v skut- ciech najvětčí jeho protivníci. Rádi by, by mohli, jeho slovo udusili, jenž sě jich pýšě, lakomství, svatokupectví, smilství i jiným jich skutkóm protiví. Prvé sú sáhli na všecky kaply, aby v nich slova Božieho nekázali;19 toho jim Kristus ne- přepustil. Již sú sáhli, jakož slyším, aby Betlem zbořili,20 a v kosteléch, v kterých proti jejich zlosti káží, aby nekázali. Také, ufám Bohu, v tom neobdržie. Prvé sú sieti póhonu a kletby na 91
Strana 92
Hus rozestřeli, a již na mnohé sú zavlekli. Ale poněvadž hus lénie, pták domácí, nelétavý vy- soko, jim ty sieti počala jest dřieti, ovšem i jiní ptáci mnozí, jenž (písmem) i životem vysoko k bohu lécí, rozedrú jim jich sieti. Zavlekli sú póhonem, ostrašili sú klatbú jako dřeveným ostřiešem a konečný z túlu Antikristova sú šíp vystřelili, když sú Boží službu a chválu stavili. A čím viec chtie svú zlost tajiti, tiem ji viece oznamují, a čím viece chtie býti svobodni, tiem viece práce mají, a čím viece svá ustavenie ja- ko sieti chtie tvrditi, tiem sě jim více drú, a chtiece mieti pokoj tělesný, ztratili sú jej i du- chovní; jiným chtiece škoditi, sami sobě viece škodie. Děje sě jim jako židovským kněžím a bisku- póm, jenž, což sú chtěli zachovati, to sú ztratili, a čeho sú sě chtěli vystřieci, v to sú upadli; mnie, by pravdu přemohli v plně, jenž na věky přemáhá; mnie, by ji utlačili, ana tu zvláštnost má, že čím ji viece chtie zastieniti, tiem viece sě osvěcuje, a čím ji viece doluov tlačie, ač druhdy padne, ale potom viece sě povzdvihne. Biskupové, kněžie, mistři a zákoníci, Herodes a Pilát, měšťěné Jerusalemščí i obec pravdu sú odsúdili i mrtvili i v hrob položili, ona pak, vstavši, přemohla jest všecky, za jednoho ka- zatele, to jest za se, dala jim jich dvanácte i více. A táž pravda za hus jednu nestatečnou dala jest Praze orlův mnoho i sokolův,21 jenž 92
Hus rozestřeli, a již na mnohé sú zavlekli. Ale poněvadž hus lénie, pták domácí, nelétavý vy- soko, jim ty sieti počala jest dřieti, ovšem i jiní ptáci mnozí, jenž (písmem) i životem vysoko k bohu lécí, rozedrú jim jich sieti. Zavlekli sú póhonem, ostrašili sú klatbú jako dřeveným ostřiešem a konečný z túlu Antikristova sú šíp vystřelili, když sú Boží službu a chválu stavili. A čím viec chtie svú zlost tajiti, tiem ji viece oznamují, a čím viece chtie býti svobodni, tiem viece práce mají, a čím viece svá ustavenie ja- ko sieti chtie tvrditi, tiem sě jim více drú, a chtiece mieti pokoj tělesný, ztratili sú jej i du- chovní; jiným chtiece škoditi, sami sobě viece škodie. Děje sě jim jako židovským kněžím a bisku- póm, jenž, což sú chtěli zachovati, to sú ztratili, a čeho sú sě chtěli vystřieci, v to sú upadli; mnie, by pravdu přemohli v plně, jenž na věky přemáhá; mnie, by ji utlačili, ana tu zvláštnost má, že čím ji viece chtie zastieniti, tiem viece sě osvěcuje, a čím ji viece doluov tlačie, ač druhdy padne, ale potom viece sě povzdvihne. Biskupové, kněžie, mistři a zákoníci, Herodes a Pilát, měšťěné Jerusalemščí i obec pravdu sú odsúdili i mrtvili i v hrob položili, ona pak, vstavši, přemohla jest všecky, za jednoho ka- zatele, to jest za se, dala jim jich dvanácte i více. A táž pravda za hus jednu nestatečnou dala jest Praze orlův mnoho i sokolův,21 jenž 92
Strana 93
zrak dobrý mají, vysoko milostí lécí a dobře králi a Pánu Ježíšovi ptáky loví; on jich posílí i všech svých věrných, jimž dí:22 „S vámi jsem až do skonání světa.“ Ó poněvadž on, pravý Bůh, všemohúcí, jest s námi, obránce najmoc- nější a najjistější, král a dárce najštědřejší, kdo proti nám v boji ostojí, který strach nás od něho odloučí, která smrt oddělí? I co stratíme, když pro něho zboží, přátely, čest, bídný svět i život bídný složíme? Jistě teprv bídy zbudeme, sto- krát utěšenější zboží, přátely milejší a chválu radostivější přijmeme, smrt nás od těch věcí ne- odloučí. Neb kdož pro Krista mře, ten vítězí, vší bídy zniká a radosti věčné požívá, jíž vám všem se všemi věrnými i se mnou rač dopomoci Spasitel milosrdný Ježíš Kristus. Tuto řeč vám píši, bratří milí i sestry milé, aby stálí byli v poznané pravdě, půhonů se ne- báli, anebo pro jejich kruté hrozby neslyšeli slova Božího méně nežli dříve. Neboť „věrný jest Bůh, jenž vás utvrdí a ostříhá od zlého“.23 Konečně prosím vás, nejmilejší, modlete se za ty, kteří hlásají pravdu Boží s jeho milostí, a modlete se také za mne, abych i já proti zlobě Antikristově hojněji psal i kázal, a aby mne Bůh, až toho bude vyžadovati tíseň největší, postavil do bojové řady, abych chránil jeho pravdy. Neboť to vězte, že se neuhýbám vydati za pravdu Boží toto své bídné tělo nebezpečenství 93
zrak dobrý mají, vysoko milostí lécí a dobře králi a Pánu Ježíšovi ptáky loví; on jich posílí i všech svých věrných, jimž dí:22 „S vámi jsem až do skonání světa.“ Ó poněvadž on, pravý Bůh, všemohúcí, jest s námi, obránce najmoc- nější a najjistější, král a dárce najštědřejší, kdo proti nám v boji ostojí, který strach nás od něho odloučí, která smrt oddělí? I co stratíme, když pro něho zboží, přátely, čest, bídný svět i život bídný složíme? Jistě teprv bídy zbudeme, sto- krát utěšenější zboží, přátely milejší a chválu radostivější přijmeme, smrt nás od těch věcí ne- odloučí. Neb kdož pro Krista mře, ten vítězí, vší bídy zniká a radosti věčné požívá, jíž vám všem se všemi věrnými i se mnou rač dopomoci Spasitel milosrdný Ježíš Kristus. Tuto řeč vám píši, bratří milí i sestry milé, aby stálí byli v poznané pravdě, půhonů se ne- báli, anebo pro jejich kruté hrozby neslyšeli slova Božího méně nežli dříve. Neboť „věrný jest Bůh, jenž vás utvrdí a ostříhá od zlého“.23 Konečně prosím vás, nejmilejší, modlete se za ty, kteří hlásají pravdu Boží s jeho milostí, a modlete se také za mne, abych i já proti zlobě Antikristově hojněji psal i kázal, a aby mne Bůh, až toho bude vyžadovati tíseň největší, postavil do bojové řady, abych chránil jeho pravdy. Neboť to vězte, že se neuhýbám vydati za pravdu Boží toto své bídné tělo nebezpečenství 93
Strana 94
nebo smrti, protože vím, že vám nic nechybí v slovu Božím, nýbrž že se den ze dne pravda evangelia více šíří. Avšak přeji si žíti pro ty, kteří trpí násilí a potřebují kázání slova Bo- žího, aby tak byla odkryta zloba Antikristo- va, jak by jí mohli uniknouti zbožní lidé. Proto jinde káži a jiným jako kněz posluhují věda, že se ve mně naplňuje vůle Boží, at od- vracím smrt nebo nemoc, působenou Antikris- tem. A přijdu-li do Prahy, jistě mi budou ná- strahy strojiti a vás budou pronásledovati moji protivníci, kteří sami Bohu neslouží a jiným sloužiti brání. Avšak modleme se za ně k Bohu, aby se ti, kteří jsou mezi nimi vyvoleni, obrátili k poznání pravdy. V tom, co jsem vám psal, dejž vám Bůh po- chopení i vytrvalost a vaši žádost račiž naplniti vším dobrým pro zásluhy Ježíše Krista, který za nás vytrpěl nejpotupnější a přeukrutnou smrt, zůstavuje nám příklad,24 abychom my po- dobně trpěli podle jeho vůle, amen. 94
nebo smrti, protože vím, že vám nic nechybí v slovu Božím, nýbrž že se den ze dne pravda evangelia více šíří. Avšak přeji si žíti pro ty, kteří trpí násilí a potřebují kázání slova Bo- žího, aby tak byla odkryta zloba Antikristo- va, jak by jí mohli uniknouti zbožní lidé. Proto jinde káži a jiným jako kněz posluhují věda, že se ve mně naplňuje vůle Boží, at od- vracím smrt nebo nemoc, působenou Antikris- tem. A přijdu-li do Prahy, jistě mi budou ná- strahy strojiti a vás budou pronásledovati moji protivníci, kteří sami Bohu neslouží a jiným sloužiti brání. Avšak modleme se za ně k Bohu, aby se ti, kteří jsou mezi nimi vyvoleni, obrátili k poznání pravdy. V tom, co jsem vám psal, dejž vám Bůh po- chopení i vytrvalost a vaši žádost račiž naplniti vším dobrým pro zásluhy Ježíše Krista, který za nás vytrpěl nejpotupnější a přeukrutnou smrt, zůstavuje nám příklad,24 abychom my po- dobně trpěli podle jeho vůle, amen. 94
Strana 95
26. VÉRNYM V PRAZE (Na podzim 1412.) Věrným a horlivě milujícím Pána Ježíše Kris- ta a jeho slovo, kteříž bydlí v městě Praze, Mistr Jan Hus, kněz neužitečný, žádost vytrvalosti v lásce Boží. Nejmilejší! S převelikou žádostí vás zapřísahám, abyste neustupovali od poznané pravdy, kterouž poznati vám uštědřil milosrdný Spasitel. Doufám totiž, že ve vás vyvolených dokoná Pán, co začal1 a uděli vám odolnost v pokušení, jakož i o sobě spolé- hám na nejmilostivější dobrotu našeho Spasitele, ačkoli nyní mohu říci s Apoštolem,2 že „mně živu býti jest Kristus a zemříti zisk; jestliže pak živu býti v těle, to jest mi ovocem práce, a ne- vím, co bych vyvolil. Tísněn jsem totiž se dvou stran, maje touhu zemříti i býti s Kristem, a to by bylo mnohem lépe; pro vás je však potřeb- nější, abych setrvával v těle.“ Tak pravil apoš- tol Filipským, když jej věznili v římském ža- láři. Podobně pravím vám, nejmilejší, třebas ne- spoután žalářem, že bych si vyvolil zemříti pro Krista a býti s ním, ale s vámi si přeji pracovati pro vaši spásu — a nevím, co bych vyvolil, oče- 95
26. VÉRNYM V PRAZE (Na podzim 1412.) Věrným a horlivě milujícím Pána Ježíše Kris- ta a jeho slovo, kteříž bydlí v městě Praze, Mistr Jan Hus, kněz neužitečný, žádost vytrvalosti v lásce Boží. Nejmilejší! S převelikou žádostí vás zapřísahám, abyste neustupovali od poznané pravdy, kterouž poznati vám uštědřil milosrdný Spasitel. Doufám totiž, že ve vás vyvolených dokoná Pán, co začal1 a uděli vám odolnost v pokušení, jakož i o sobě spolé- hám na nejmilostivější dobrotu našeho Spasitele, ačkoli nyní mohu říci s Apoštolem,2 že „mně živu býti jest Kristus a zemříti zisk; jestliže pak živu býti v těle, to jest mi ovocem práce, a ne- vím, co bych vyvolil. Tísněn jsem totiž se dvou stran, maje touhu zemříti i býti s Kristem, a to by bylo mnohem lépe; pro vás je však potřeb- nější, abych setrvával v těle.“ Tak pravil apoš- tol Filipským, když jej věznili v římském ža- láři. Podobně pravím vám, nejmilejší, třebas ne- spoután žalářem, že bych si vyvolil zemříti pro Krista a býti s ním, ale s vámi si přeji pracovati pro vaši spásu — a nevím, co bych vyvolil, oče- 95
Strana 96
kávaje milosrdenství Boží. Bojím se zajisté, aby se na vás nepáchalo mnoho zlého, aby věrní netrpěli a nespravedliví na duši nehynuli. Ti nyní jásají a dožadují se, aby nejen slovo Boží bylo ve mně umlčeno, nýbrž i místo slova Bo- žího, Betlem, aby zavřeno bylo kládou. Ale zdaž jim dá všemohoucí Pán, aby mohli provésti, če- ho si žádají? A jestliže pro zločiny zločinných lidí svolí, jako učinil v Betlemě, kde se narodil, a v Jerusalemě, kde nás vykoupil, vždycky hlá- sejme chválu jeho milosti, pokořujíce se před mocí jeho, jenž jest s těmi, kdo ho milují, vy- svobozuje ty, kdož pro něho trpí, a rouhače vyhrazuje věčnému ohni. Pročež, nejmilejší v Pánu, zapřísahám, abyste žalem neochabovali, ale spíše se modlili k Spa- siteli, aby nám dal stálost v dobrém. A důvě- řujme v nesmírnou dobrotu Boží, že osvobodí své slovo a poskytne nám pomoc proti Anti- kristovi, proti němuž se postavím na odpor vaší modlitbou, a bude-li si Kristus přáti, slovem Božím. Pokoj a láska, prospěch v dobrém, a potom život věčný v slávě budiž vám od Pána našeho Ježíše Krista, amen. 96
kávaje milosrdenství Boží. Bojím se zajisté, aby se na vás nepáchalo mnoho zlého, aby věrní netrpěli a nespravedliví na duši nehynuli. Ti nyní jásají a dožadují se, aby nejen slovo Boží bylo ve mně umlčeno, nýbrž i místo slova Bo- žího, Betlem, aby zavřeno bylo kládou. Ale zdaž jim dá všemohoucí Pán, aby mohli provésti, če- ho si žádají? A jestliže pro zločiny zločinných lidí svolí, jako učinil v Betlemě, kde se narodil, a v Jerusalemě, kde nás vykoupil, vždycky hlá- sejme chválu jeho milosti, pokořujíce se před mocí jeho, jenž jest s těmi, kdo ho milují, vy- svobozuje ty, kdož pro něho trpí, a rouhače vyhrazuje věčnému ohni. Pročež, nejmilejší v Pánu, zapřísahám, abyste žalem neochabovali, ale spíše se modlili k Spa- siteli, aby nám dal stálost v dobrém. A důvě- řujme v nesmírnou dobrotu Boží, že osvobodí své slovo a poskytne nám pomoc proti Anti- kristovi, proti němuž se postavím na odpor vaší modlitbou, a bude-li si Kristus přáti, slovem Božím. Pokoj a láska, prospěch v dobrém, a potom život věčný v slávě budiž vám od Pána našeho Ježíše Krista, amen. 96
Strana 97
27. REKTORU UNIVERSITY, MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Někdy koncem r. 1412.) Ctihodný pane rektore, mistře a otče laskavý! Velice jsem se potěšil z Vašeho listu, v němž píšete mezi jiným: „Spravedlivého nezarmoutí, cokoli se mu přihodí,“1 a dále: „Všichni, kdož chtí žíti zbožně v Kristu Ježíši, pronásledování trpěti budou.“2 Z toho dovozujete, že mne sou- žení časné a opuštěnost od druhů nemá zlo- miti, sraziti a zarmoutiti, nýbrž upevniti, po- vznésti a rozradostniti. Velice vděčně přijímám tu útěchu, přemítaje o předcházejících výrocích Písma.3 Vždyť jestli- že jsem spravedlivý, nezarmoutí mě, ať je to cokoliv, abych se dal odrazit od pravdy; a jest- liže žiji a chci žíti zbožně v Kristu, jest nezbyt- né, abych pronásledování trpěl ve jménu Kris- tově. Vždyť musil-li Kristus trpěti a tak vejíti do slávy své4 jest nezbytné, abychom my bídní zvedli kříž a tak ho následovali v utrpeních. Proto vás ujišťuji, ctihodný pane rektore, že pronásledování nikdy mě nenaplňuje zármut- kem, kdyby mě jím nenaplňovaly hříchy mé a neřádnost lidu křesťanského. Vždyť co obtíž- ného mi může způsobiti ztráta světského bohat- ství, jež je jen lejnem?5 Co ztráta světské přízně, 97
27. REKTORU UNIVERSITY, MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Někdy koncem r. 1412.) Ctihodný pane rektore, mistře a otče laskavý! Velice jsem se potěšil z Vašeho listu, v němž píšete mezi jiným: „Spravedlivého nezarmoutí, cokoli se mu přihodí,“1 a dále: „Všichni, kdož chtí žíti zbožně v Kristu Ježíši, pronásledování trpěti budou.“2 Z toho dovozujete, že mne sou- žení časné a opuštěnost od druhů nemá zlo- miti, sraziti a zarmoutiti, nýbrž upevniti, po- vznésti a rozradostniti. Velice vděčně přijímám tu útěchu, přemítaje o předcházejících výrocích Písma.3 Vždyť jestli- že jsem spravedlivý, nezarmoutí mě, ať je to cokoliv, abych se dal odrazit od pravdy; a jest- liže žiji a chci žíti zbožně v Kristu, jest nezbyt- né, abych pronásledování trpěl ve jménu Kris- tově. Vždyť musil-li Kristus trpěti a tak vejíti do slávy své4 jest nezbytné, abychom my bídní zvedli kříž a tak ho následovali v utrpeních. Proto vás ujišťuji, ctihodný pane rektore, že pronásledování nikdy mě nenaplňuje zármut- kem, kdyby mě jím nenaplňovaly hříchy mé a neřádnost lidu křesťanského. Vždyť co obtíž- ného mi může způsobiti ztráta světského bohat- ství, jež je jen lejnem?5 Co ztráta světské přízně, 97
Strana 98
která dovede srážeti s cesty Kristovy? Co potupa mně způsobená, která, snášíš-li ji pokorně, očiš- ťuje a zjasňuje syny Boží, aby zářili jako slun- ce v království Otce svého?6 Co konečně, kdy- by mi byl odňat ubohý život, který je smrtí, jejž kdo zde ztrácí, zbavuje se smrti a nalézá život pravý?7 Ale toho nechápou lidé zaslepení pýchou, slávou, ctižádostí a lakotou, a někteří,8 kteří se od pravdy dali odvrátiti strachem, kde nebylo se strachovati; ti, jsouce zbaveni trpělivosti, a tím i lásky a veškeré ctnosti, chřadnou, podivně jsouce zmateni v srdci, protože je tísní s jedné strany poznání pravdy a s druhé strany bázeň, jíž se bojí přijíti o slávu a vydati bídné tělo až na smrt. To já — doufám v Pána Ježíše — vy- dám, jestliže mi toho popřeje milosrdenství, protože si nepřeji žíti v tomto ničemném světě, leda abych mohl vyzývati sebe i jiné k pokání podle Božího zalíbení. Totéž přeji i Vám a vybízím Vás v Kristu Je- žíši i všechny Vaše spolubydlící, abyste byli připraveni k boji, protože zprvu začaly přede- hry Antikristovy a po nich již bude následovati bitva. A jest třeba, aby hus1 hnula křídly proti kříd- lům Vehemota a proti ocasu, který vždy při- krývá ohavnost šelmy Antikristovy. Kdo jest ocas, ukazuje Prorok řka:11 „Prorok učící lži, toť jest ocas, a vážený stařec, toť jest hlava; 98
která dovede srážeti s cesty Kristovy? Co potupa mně způsobená, která, snášíš-li ji pokorně, očiš- ťuje a zjasňuje syny Boží, aby zářili jako slun- ce v království Otce svého?6 Co konečně, kdy- by mi byl odňat ubohý život, který je smrtí, jejž kdo zde ztrácí, zbavuje se smrti a nalézá život pravý?7 Ale toho nechápou lidé zaslepení pýchou, slávou, ctižádostí a lakotou, a někteří,8 kteří se od pravdy dali odvrátiti strachem, kde nebylo se strachovati; ti, jsouce zbaveni trpělivosti, a tím i lásky a veškeré ctnosti, chřadnou, podivně jsouce zmateni v srdci, protože je tísní s jedné strany poznání pravdy a s druhé strany bázeň, jíž se bojí přijíti o slávu a vydati bídné tělo až na smrt. To já — doufám v Pána Ježíše — vy- dám, jestliže mi toho popřeje milosrdenství, protože si nepřeji žíti v tomto ničemném světě, leda abych mohl vyzývati sebe i jiné k pokání podle Božího zalíbení. Totéž přeji i Vám a vybízím Vás v Kristu Je- žíši i všechny Vaše spolubydlící, abyste byli připraveni k boji, protože zprvu začaly přede- hry Antikristovy a po nich již bude následovati bitva. A jest třeba, aby hus1 hnula křídly proti kříd- lům Vehemota a proti ocasu, který vždy při- krývá ohavnost šelmy Antikristovy. Kdo jest ocas, ukazuje Prorok řka:11 „Prorok učící lži, toť jest ocas, a vážený stařec, toť jest hlava; 98
Strana 99
„a utne Pán hlavu i ocas," to jest papeže i jeho proroky, mistry, doktory a právníky, kteří fa- lešným jménem svatosti přikrývají ohavnost šelmy. Jaká je, prosím, větší ohavnost, než kdyby nevěstka, celá se dole odkrývajíc, veřejně byla připravena komukoli, kdo by s ní chtěl smil- niti? Ještě větší je ohavnost šelmy, která je připravena dáti se uctívati od každého přícho- zího, sedíc na stolci důstojnosti, jako by byla Bůh, a jsouc připravena prodávati, cokoli by kdo chtěl koupiti ve věcech duchovních, ba pro- dává, co sama nemá. Běda mi tedy, nebudu-li12 proti této ohavnosti kázati, nebudu-li pro ni plakati a o ní psáti. Mně běda — Vy to uvidíte, jemuž není běda. Křičí orel létaje:13 „Běda, běda, běda lidem pře- bývajícím na zemi.“ 28. PANNÁM SPOLEČNĚ ŽIJÍCÍM (Někdy koncem r. 1412.) Milost svú a potvrzenie v milosti a v panen- ství rač vám dáti chot Pán Ježíš, jehož ste sobě nade všeckny jiné zalíbily a jistě velmě múdře. Neb on jest král najmúdřejší, najmocnější, naj- bohatější, najsilnější, najkrašší a tak najutěše- 99
„a utne Pán hlavu i ocas," to jest papeže i jeho proroky, mistry, doktory a právníky, kteří fa- lešným jménem svatosti přikrývají ohavnost šelmy. Jaká je, prosím, větší ohavnost, než kdyby nevěstka, celá se dole odkrývajíc, veřejně byla připravena komukoli, kdo by s ní chtěl smil- niti? Ještě větší je ohavnost šelmy, která je připravena dáti se uctívati od každého přícho- zího, sedíc na stolci důstojnosti, jako by byla Bůh, a jsouc připravena prodávati, cokoli by kdo chtěl koupiti ve věcech duchovních, ba pro- dává, co sama nemá. Běda mi tedy, nebudu-li12 proti této ohavnosti kázati, nebudu-li pro ni plakati a o ní psáti. Mně běda — Vy to uvidíte, jemuž není běda. Křičí orel létaje:13 „Běda, běda, běda lidem pře- bývajícím na zemi.“ 28. PANNÁM SPOLEČNĚ ŽIJÍCÍM (Někdy koncem r. 1412.) Milost svú a potvrzenie v milosti a v panen- ství rač vám dáti chot Pán Ježíš, jehož ste sobě nade všeckny jiné zalíbily a jistě velmě múdře. Neb on jest král najmúdřejší, najmocnější, naj- bohatější, najsilnější, najkrašší a tak najutěše- 99
Strana 100
nější, neb on svých chotí neruší, neprzní, ne- teskní, jim sě nesstará, jim sě nikdy neprone- věří, aniž móž sě sstarati i pronevěřiti jim. On s nimi na věky bude a ony budú mieti, jakož samy budú chtieti, jeho k své vóli. A tak každá bude plná králová bez újmy královstvie nebes- kého, v němž každý i každá bude k jejie vóli; neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. Ó važte to, milé choti krále Krista tak slavné- ho! Neopúštějte jeho pro jiného hřiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšenie, buď jakž buď. Neb bude-li krásný, tožť bolest, aby sě jiné nechopil; bude-li škaredý, tožť tesknost; bude-li opilý, náhlý neb jinak biedný, tožť diabla dosti. Po- čne-li od něho dietě, tožť bolest v nošení i v ro- zení i v chování; nebude-liť plodu mieti, tožť hanba, tesknost a daremné spolu léhanie; uro- dí-li sě dietě, strach mrtvého neb jinak nezda- řilého. A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé panictvo v Kristovi a panenstvie v jeho matcě jest vysvobozeno a nad vdovstvo a manželstvo velmě povýšeno! O němž Písmo svědčí, v němž anjelé sě kochají,i k němuž Pán Ježíš volá řka:2 „Kto móž přijieti, přijmi!“ a svatý Pavel radí mnohými duovody.“ Protož, milítké panny, choti Kristovy i dcer- ky, zachovajte jemu čisté panenstvie, jenž jest 100
nější, neb on svých chotí neruší, neprzní, ne- teskní, jim sě nesstará, jim sě nikdy neprone- věří, aniž móž sě sstarati i pronevěřiti jim. On s nimi na věky bude a ony budú mieti, jakož samy budú chtieti, jeho k své vóli. A tak každá bude plná králová bez újmy královstvie nebes- kého, v němž každý i každá bude k jejie vóli; neb každá bude mieti, co bude chtieti, a nic zlého nebude moci chtieti. Ó važte to, milé choti krále Krista tak slavné- ho! Neopúštějte jeho pro jiného hřiešného, mrzkého, biedného i zprznilého, s nímž viece jest tesknosti než utěšenie, buď jakž buď. Neb bude-li krásný, tožť bolest, aby sě jiné nechopil; bude-li škaredý, tožť tesknost; bude-li opilý, náhlý neb jinak biedný, tožť diabla dosti. Po- čne-li od něho dietě, tožť bolest v nošení i v ro- zení i v chování; nebude-liť plodu mieti, tožť hanba, tesknost a daremné spolu léhanie; uro- dí-li sě dietě, strach mrtvého neb jinak nezda- řilého. A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé panictvo v Kristovi a panenstvie v jeho matcě jest vysvobozeno a nad vdovstvo a manželstvo velmě povýšeno! O němž Písmo svědčí, v němž anjelé sě kochají,i k němuž Pán Ježíš volá řka:2 „Kto móž přijieti, přijmi!“ a svatý Pavel radí mnohými duovody.“ Protož, milítké panny, choti Kristovy i dcer- ky, zachovajte jemu čisté panenstvie, jenž jest 100
Strana 101
zachovánie vóle od tělesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepřivolil, jako Kris- tus, ani přivolila, jako Panna Maria, k tělesné libosti. Ó blaze bude tomu panici neb té panně, když tak stojiece a jiná Božie přikázanie plniece, vezmú zvláštní korunu, to jest odplatu, u věčné radosti! Jiež sě, milé choti Kristovy, silně až do smrti držte! Lehcě, věrně zdržíte, když věčné královstvie vážiti budete, marnost světa tohoto spatříte, obcovánie sě mrzkého va- rovati budete, pokoru v skutciech mieti bude- te, rúcha pyšného milovati nebudete a těla Kristova často požívati. Za to prosím, aby pilně tyto věci pamatovaly. A když mi Buoh dá prázdnost a posla, napíši vám viece. A posielám vám piesen, kterúž zpieváme na nešpoře panen svatých,4 aby slova vážíce radost v srdci měly a usty zpievaly; ale aby mužé ne- slyšeli, nebť by hnutie zlé měli a vy by v hřiech pýchy neb pohoršenie upadly. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 101
zachovánie vóle od tělesného porušenie v tom neb v té, jenž jest nikdy nepřivolil, jako Kris- tus, ani přivolila, jako Panna Maria, k tělesné libosti. Ó blaze bude tomu panici neb té panně, když tak stojiece a jiná Božie přikázanie plniece, vezmú zvláštní korunu, to jest odplatu, u věčné radosti! Jiež sě, milé choti Kristovy, silně až do smrti držte! Lehcě, věrně zdržíte, když věčné královstvie vážiti budete, marnost světa tohoto spatříte, obcovánie sě mrzkého va- rovati budete, pokoru v skutciech mieti bude- te, rúcha pyšného milovati nebudete a těla Kristova často požívati. Za to prosím, aby pilně tyto věci pamatovaly. A když mi Buoh dá prázdnost a posla, napíši vám viece. A posielám vám piesen, kterúž zpieváme na nešpoře panen svatých,4 aby slova vážíce radost v srdci měly a usty zpievaly; ale aby mužé ne- slyšeli, nebť by hnutie zlé měli a vy by v hřiech pýchy neb pohoršenie upadly. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 101
Strana 102
29. ZEMSKÉMU SOUDU V PRAZE (Před 14. prosincem 1412.) Urozeným pánóm i úředníkóm královstvie Ceského i jiným pánóm, jenž jsú nynie v Praze. Prospěch ve všem dobrém rač vám dáti milo- srdný Pán Buoh! Páni milí, dědicové svatého královstvie Čes- kého! Před Vaší Milostí děkuji milostivému pánu mému, králi Václavovi, Římskému i Českému králi, žeť jest držal mě milostivě při kázaní slo- va Božieho a při mé pravdě a že s kniežaty a se pány a s svú radú smířil mě a jiné mistry s kně- zem Sbyňkem svaté paměti,1 arcibiskupem Praž- ským, a vyřekl mezi námi, jakož Vaše Milost na přépisu2 uslyší. Toho vypověděnie netbavše pražščí kanovníci spósobili jsú Michala,3 faráře svatého Vojtěcha, aby při před sě vedl proti mně. A tak zjednali sú na mě kletbu, jíž já k duši pohoršení sě nebojím, ale míle a vesele trpím. Než toho mi žel, že nekáži slova Božieho, ne- chtě, aby služby Božie nestavili a lidu neza- mútili. Ó važte, milí páni, buďto že jsem já velmi vinen — proto-liž mají Pánu Bohu chvály ujieti a lid Boží zamútiti takými kletbami a stavová- ním služby Božie, nemajíce toho v Písmě sva- 102
29. ZEMSKÉMU SOUDU V PRAZE (Před 14. prosincem 1412.) Urozeným pánóm i úředníkóm královstvie Ceského i jiným pánóm, jenž jsú nynie v Praze. Prospěch ve všem dobrém rač vám dáti milo- srdný Pán Buoh! Páni milí, dědicové svatého královstvie Čes- kého! Před Vaší Milostí děkuji milostivému pánu mému, králi Václavovi, Římskému i Českému králi, žeť jest držal mě milostivě při kázaní slo- va Božieho a při mé pravdě a že s kniežaty a se pány a s svú radú smířil mě a jiné mistry s kně- zem Sbyňkem svaté paměti,1 arcibiskupem Praž- ským, a vyřekl mezi námi, jakož Vaše Milost na přépisu2 uslyší. Toho vypověděnie netbavše pražščí kanovníci spósobili jsú Michala,3 faráře svatého Vojtěcha, aby při před sě vedl proti mně. A tak zjednali sú na mě kletbu, jíž já k duši pohoršení sě nebojím, ale míle a vesele trpím. Než toho mi žel, že nekáži slova Božieho, ne- chtě, aby služby Božie nestavili a lidu neza- mútili. Ó važte, milí páni, buďto že jsem já velmi vinen — proto-liž mají Pánu Bohu chvály ujieti a lid Boží zamútiti takými kletbami a stavová- ním služby Božie, nemajíce toho v Písmě sva- 102
Strana 103
tém, aby tak stavovali, když zamyslé? Tisknú a nuzie kniežata, pány, rytieře, panoše i chudú obec a pohonie jich ven z jich země. A to jest proti zákonu Božiemu, proti ustavení práv du- chovních i proti ciesařským právóm.4 Protož, milí páni a dědicové královstvie Čes- kého, přičiňte sě k tomu, ať také nehody pře- stanú a slovo Božie ať jmá svobodu mezi lidem Božím. A jáť chci státi, jakož vždy jsem byl hotov státi i stával jsem před knězem Sbyňkem svaté paměti i před jeho úředníky, dokud sě stranú — návodem prelátóv i farářóv pražských — proti mně nepoložil a do Říma nepohnal. A chci státi přede všemi mistry, preláty i před Vaší Milostí a chci rád slyšeti žalobu na sě a odpoviedati a súd trpěti, jakož slušie na kněze chudého, jedno ať sě postaví ten, ktož mi vinu dá. A toho jsem vždy podával i Králova Milost k tomu jim přivolila a nikdy nižádný nedal mi viny, než řkúc, že neposlúchám. A já to znám, že ani papeže ani arcibiskupa chci poslúchati v tom, abych nekázal; neb to jest proti Bohu a proti mému spasení. Viem to, milí páni, že kázaní toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel jest,5 v své bulle, již jsú oni kú- pili draze, aby nikdež nebylo kázáno slovo Bo- žie v kaplách; neb viem, že mnozí z vás máte kaply, v nichž vám káží, a druhdy i v domiech. U dvora papežova nestál jsem, neb jsem jměl své poručníky, kteréžto jsú bez viny do žaláře 103
tém, aby tak stavovali, když zamyslé? Tisknú a nuzie kniežata, pány, rytieře, panoše i chudú obec a pohonie jich ven z jich země. A to jest proti zákonu Božiemu, proti ustavení práv du- chovních i proti ciesařským právóm.4 Protož, milí páni a dědicové královstvie Čes- kého, přičiňte sě k tomu, ať také nehody pře- stanú a slovo Božie ať jmá svobodu mezi lidem Božím. A jáť chci státi, jakož vždy jsem byl hotov státi i stával jsem před knězem Sbyňkem svaté paměti i před jeho úředníky, dokud sě stranú — návodem prelátóv i farářóv pražských — proti mně nepoložil a do Říma nepohnal. A chci státi přede všemi mistry, preláty i před Vaší Milostí a chci rád slyšeti žalobu na sě a odpoviedati a súd trpěti, jakož slušie na kněze chudého, jedno ať sě postaví ten, ktož mi vinu dá. A toho jsem vždy podával i Králova Milost k tomu jim přivolila a nikdy nižádný nedal mi viny, než řkúc, že neposlúchám. A já to znám, že ani papeže ani arcibiskupa chci poslúchati v tom, abych nekázal; neb to jest proti Bohu a proti mému spasení. Viem to, milí páni, že kázaní toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel jest,5 v své bulle, již jsú oni kú- pili draze, aby nikdež nebylo kázáno slovo Bo- žie v kaplách; neb viem, že mnozí z vás máte kaply, v nichž vám káží, a druhdy i v domiech. U dvora papežova nestál jsem, neb jsem jměl své poručníky, kteréžto jsú bez viny do žaláře 103
Strana 104
sázeli,6 jenž jsú chtěli sě až do ohně zapsati proti každému, ktož by chtěl na mě bludy vésti. A sám také nestál jsem, neb jsú mi všudy osídla položili, abych sě do Čech nevrátil. I úfámť Vašie Milosti, že s Královú Milostí i s Králové učiníte k tomu, což vás všemohúcí Bóh k prospěchu vašie země naučiti ráčí. Ten vás také rač v své milosti potvrditi. Amen. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 30. PRAŽANUM (Krátce před 25. prosincem 1412.) Mistr Jan Hus, v naději sluha Pána Jezu Kris- ta, všem milovníkům jeho odpuštění hříchů, utvrzení v dobrém, a potom spasení věčné rač vám dáti Bůh Otec, požehnaný na věky. Nejmilejší! Blíží se den, kdy si budeme připomínati na- rození Páně. Pročež dům svůj vnitřní vyčisťte od hříchů. Co nejvíce můžete, poslouchejte slo- vo Boží pilně i rádi. A nikterak nedbejte utrha- čů, kteří vám zakazují choditi na kázání do Bet- lema. Dříve zajisté vás odtud odháněli kvůli 104
sázeli,6 jenž jsú chtěli sě až do ohně zapsati proti každému, ktož by chtěl na mě bludy vésti. A sám také nestál jsem, neb jsú mi všudy osídla položili, abych sě do Čech nevrátil. I úfámť Vašie Milosti, že s Královú Milostí i s Králové učiníte k tomu, což vás všemohúcí Bóh k prospěchu vašie země naučiti ráčí. Ten vás také rač v své milosti potvrditi. Amen. Mistr Jan Hus, kněz nestatečný. 30. PRAŽANUM (Krátce před 25. prosincem 1412.) Mistr Jan Hus, v naději sluha Pána Jezu Kris- ta, všem milovníkům jeho odpuštění hříchů, utvrzení v dobrém, a potom spasení věčné rač vám dáti Bůh Otec, požehnaný na věky. Nejmilejší! Blíží se den, kdy si budeme připomínati na- rození Páně. Pročež dům svůj vnitřní vyčisťte od hříchů. Co nejvíce můžete, poslouchejte slo- vo Boží pilně i rádi. A nikterak nedbejte utrha- čů, kteří vám zakazují choditi na kázání do Bet- lema. Dříve zajisté vás odtud odháněli kvůli 104
Strana 105
mně, nyní již důvodu nemají, ale tvrdí, že jsem na útěku. Tol jsem udělal rád, abych potvrdil kázání a příklad Kristův. Pravím kázání, protože on řekl:2 „Nepřijmou-li vašeho kázání v jednom městě, utecte do jiného, a jdouce z města vyrazte prach z nohou svých na znamení jim.“ A jinde praví:3 „Až vás budou pronásledovati v jednom městě, utecte do jiného.“ A kdykoli ho stíhali klatbou a usilovali zabíti, několikrát prchl, a ob- zvláště, jak píše Jan v 10. kapitole,4 když ho chtěli zajmouti, že ušel z rukou jejich a odešel za Jordán na to místo, kde dříve Jan křtil, a tam zůstával. A dále píše týž Jan v kapitole 13.5 že když ho zamýšleli zabíti, nechodil již zjevně mezi Židy, ale odešel do krajiny blízko pouště do města, které sluje Efrem, a tam zůstával s učedlníky svými. A Židé ho hledali a hovořili navzájem, stojíce v chrámu a pravíce: „Co to, že nepřišel ve svátek?“ Nejvyšší pak náčelníci kněží a farizeové rozkázali, aby kdo by o něm věděl, kde je, oznámil jej, aby jej jali. Ejhle, tak napsal Jan. Není tedy divu, že jsem já po jeho příkladu uprchl a že se vyptávají a rozprávějí kněží i po- dobně jiní, kde jsem já. Nadto vězte, nejmilejší, že jsem uprchl z na- učení Kristova, abych nebyl nehodným lidem příležitostí k věčnému zatracení a lidem hod- ným příčinou utrpení a soužení. A dále, aby za- slepení horlivci nestavili služby Boží. Pokud 105
mně, nyní již důvodu nemají, ale tvrdí, že jsem na útěku. Tol jsem udělal rád, abych potvrdil kázání a příklad Kristův. Pravím kázání, protože on řekl:2 „Nepřijmou-li vašeho kázání v jednom městě, utecte do jiného, a jdouce z města vyrazte prach z nohou svých na znamení jim.“ A jinde praví:3 „Až vás budou pronásledovati v jednom městě, utecte do jiného.“ A kdykoli ho stíhali klatbou a usilovali zabíti, několikrát prchl, a ob- zvláště, jak píše Jan v 10. kapitole,4 když ho chtěli zajmouti, že ušel z rukou jejich a odešel za Jordán na to místo, kde dříve Jan křtil, a tam zůstával. A dále píše týž Jan v kapitole 13.5 že když ho zamýšleli zabíti, nechodil již zjevně mezi Židy, ale odešel do krajiny blízko pouště do města, které sluje Efrem, a tam zůstával s učedlníky svými. A Židé ho hledali a hovořili navzájem, stojíce v chrámu a pravíce: „Co to, že nepřišel ve svátek?“ Nejvyšší pak náčelníci kněží a farizeové rozkázali, aby kdo by o něm věděl, kde je, oznámil jej, aby jej jali. Ejhle, tak napsal Jan. Není tedy divu, že jsem já po jeho příkladu uprchl a že se vyptávají a rozprávějí kněží i po- dobně jiní, kde jsem já. Nadto vězte, nejmilejší, že jsem uprchl z na- učení Kristova, abych nebyl nehodným lidem příležitostí k věčnému zatracení a lidem hod- ným příčinou utrpení a soužení. A dále, aby za- slepení horlivci nestavili služby Boží. Pokud 105
Strana 106
však jde o pomluvu, že bych byl utekl od prav- dy, spoléhám na Pána, že mi dá v téže pravdě zahynouti. Jistě víte, že musil Kristus trpěti, jak sám do- svědčuje,“ v čase, který Otec mu určil. Proto pevně držte, že jak Pán Bůh ráčí se mnou nalo- žiti, tak se stane. Shledá-li mne hodným vydání na smrt, ráčí mne k ní povolati. Pakli zráčí pro- dloužiti kázání lidu svému, bude prodlouženo. To všechno spočívá v jeho moci a vůli. Snad by mne rádi viděli v městě Pražském, aby hodinky, mše i ostatní jiné služby zastavili ti, které píchá svaté kázání pro lakotu, smilnost a pýchu. Ale vy, horliví milovníci slova Božího, s nímž se srovnáváte, rádi byste mne s láskou viděli pro dobro, jako svého bližního. Rovněž i já bych vás rád spatřil a slovo Boží vám kázal. Ale tohoť musí s největší pilností dbáti i jiní kněží. Běda kněžím, kteří si slova Božího nic neváží. Běda těm, kteří jsou povinni kázati, a přece nekáží. Běda konečně těm, kteří kázati a kázání poslouchati brání. Zato chvála těm, kteří to slyší a zachovávají, protože jim uštěd- řuje Kristus odpustky, řka: „Blahoslavení, kdo slyší slovo Boží a je ostříhají. Toto blahoslavenství a slyšení račiž vám udě- liti Bůh Otec a Syn a Duch svatý, Bůh jediný, věčný, požehnaný na věky věkův, amen. 106
však jde o pomluvu, že bych byl utekl od prav- dy, spoléhám na Pána, že mi dá v téže pravdě zahynouti. Jistě víte, že musil Kristus trpěti, jak sám do- svědčuje,“ v čase, který Otec mu určil. Proto pevně držte, že jak Pán Bůh ráčí se mnou nalo- žiti, tak se stane. Shledá-li mne hodným vydání na smrt, ráčí mne k ní povolati. Pakli zráčí pro- dloužiti kázání lidu svému, bude prodlouženo. To všechno spočívá v jeho moci a vůli. Snad by mne rádi viděli v městě Pražském, aby hodinky, mše i ostatní jiné služby zastavili ti, které píchá svaté kázání pro lakotu, smilnost a pýchu. Ale vy, horliví milovníci slova Božího, s nímž se srovnáváte, rádi byste mne s láskou viděli pro dobro, jako svého bližního. Rovněž i já bych vás rád spatřil a slovo Boží vám kázal. Ale tohoť musí s největší pilností dbáti i jiní kněží. Běda kněžím, kteří si slova Božího nic neváží. Běda těm, kteří jsou povinni kázati, a přece nekáží. Běda konečně těm, kteří kázati a kázání poslouchati brání. Zato chvála těm, kteří to slyší a zachovávají, protože jim uštěd- řuje Kristus odpustky, řka: „Blahoslavení, kdo slyší slovo Boží a je ostříhají. Toto blahoslavenství a slyšení račiž vám udě- liti Bůh Otec a Syn a Duch svatý, Bůh jediný, věčný, požehnaný na věky věkův, amen. 106
Strana 107
31. PROTI PROHLÁŠENÍ PRAŽSKÝCH THEOLOGŮ (Na jaře 1413.) Proti radě doktorské,i kteří jsú zemi Českú křivě zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče křivě hyzdie, praviece, že jsú mnozí v Čechách kacieři aneb bludní u vieře: ti podlé práva mají ty bludné ukázati a na ně dovésti, a nedovedú-li, ani zasě země učiščie, jmají utrpěti jakožto zrádce cti lidu českého. Ale že doktorové v své radě píší, Čechy ha- nějíce, že v Čechách jsú někteří z žákovstva, ješto jinak věřie o svátostech kostelních nežli cierkev svatá obecná; druhé pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavení cierkve svaté státi; třetie pravie, že jsú někteří neposlušni svých prelátóv a lid na to vedúce, aby nectili duosto- jenstvie papežského, biskupského i kněžského; ale ktož jinak věří o svátostech a nechce tak věřiti a držeti jako cierkev svatá, toho mají za bludného aneb za kacieře jmieti: tehdy dokto- rové pravie, že jsú někteří kacieři aneb bludní v Čechách; protož mají ty jisté ukázati ze jmé- na a na ně dovésti, a nedovedú-li, ale aby utr- pěli jakožto hánce a zrádce cti královstvie Čes- kého. 107
31. PROTI PROHLÁŠENÍ PRAŽSKÝCH THEOLOGŮ (Na jaře 1413.) Proti radě doktorské,i kteří jsú zemi Českú křivě zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče křivě hyzdie, praviece, že jsú mnozí v Čechách kacieři aneb bludní u vieře: ti podlé práva mají ty bludné ukázati a na ně dovésti, a nedovedú-li, ani zasě země učiščie, jmají utrpěti jakožto zrádce cti lidu českého. Ale že doktorové v své radě píší, Čechy ha- nějíce, že v Čechách jsú někteří z žákovstva, ješto jinak věřie o svátostech kostelních nežli cierkev svatá obecná; druhé pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavení cierkve svaté státi; třetie pravie, že jsú někteří neposlušni svých prelátóv a lid na to vedúce, aby nectili duosto- jenstvie papežského, biskupského i kněžského; ale ktož jinak věří o svátostech a nechce tak věřiti a držeti jako cierkev svatá, toho mají za bludného aneb za kacieře jmieti: tehdy dokto- rové pravie, že jsú někteří kacieři aneb bludní v Čechách; protož mají ty jisté ukázati ze jmé- na a na ně dovésti, a nedovedú-li, ale aby utr- pěli jakožto hánce a zrádce cti královstvie Čes- kého. 107
Strana 108
Také doktorové pravie, že každý jmá svého preláta poslúchati, kdež nepřikazuje púhého zlého aneb kdež nebrání púhého dobrého. Toho jsú sami neučinili, když jim papež přikázal, aby mistru Maříkovi2 mezi sebú miesto dali; neb jsú v tom papeže nechtěli poslúchati. Také oni i jiní kněží nechtie poslúchati krále Českého, svého prvého preláta, aby mu dali po jednom úroku,3 an jim ani púhého zlého velí, ani púhého dobrého brání. Také Králova Milost muož spravedlivě přiká- zati, aby nepřestávali služby Božie pro kázanie mistrovo Husovo, a kněží mají v tom poslúchati, neb to nenie púhé zlé, aby Bohu slúžili. Také potupují pětačtyřidceti artikuluov proti řádu kostelniemu; neb nižádný nemá potupiti kterého bludu, jedné cierkev svatá; a mnohé z těch artikuluov mistr Staník a mistr Páleč dřéve jsú drželi a bránili, dokudž jsú v bázeň světskú neupadli. Také pravie, proto že mistra Husi mocí pa- pežskú klnú, že on jest v spravedlivé kletbě, a vidúc, že je křivými zámysly na něho kletba od kněží dobyta. Ale že rektor5 některé z dokto- ruov klne, tu pravie, že oni nejsú v kletbě, zjev- ně v tom jiné hyzdiece a se velebiece. Proto jich rada jako hanebná jmá zavržena býti. 108
Také doktorové pravie, že každý jmá svého preláta poslúchati, kdež nepřikazuje púhého zlého aneb kdež nebrání púhého dobrého. Toho jsú sami neučinili, když jim papež přikázal, aby mistru Maříkovi2 mezi sebú miesto dali; neb jsú v tom papeže nechtěli poslúchati. Také oni i jiní kněží nechtie poslúchati krále Českého, svého prvého preláta, aby mu dali po jednom úroku,3 an jim ani púhého zlého velí, ani púhého dobrého brání. Také Králova Milost muož spravedlivě přiká- zati, aby nepřestávali služby Božie pro kázanie mistrovo Husovo, a kněží mají v tom poslúchati, neb to nenie púhé zlé, aby Bohu slúžili. Také potupují pětačtyřidceti artikuluov proti řádu kostelniemu; neb nižádný nemá potupiti kterého bludu, jedné cierkev svatá; a mnohé z těch artikuluov mistr Staník a mistr Páleč dřéve jsú drželi a bránili, dokudž jsú v bázeň světskú neupadli. Také pravie, proto že mistra Husi mocí pa- pežskú klnú, že on jest v spravedlivé kletbě, a vidúc, že je křivými zámysly na něho kletba od kněží dobyta. Ale že rektor5 některé z dokto- ruov klne, tu pravie, že oni nejsú v kletbě, zjev- ně v tom jiné hyzdiece a se velebiece. Proto jich rada jako hanebná jmá zavržena býti. 108
Strana 109
32. MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Na jaře 1413.) Ctihodný pane rektore, důstojný otče a mistře! O rozkolu v národě nevěřím, že by se dal urovnati, protože se musí naplniti proroctví Kristovo,1 který nepřišel uvésti pokoj, ale meč, aby tak oddělil otce od syna, matku od dcery atd. A proroctví Pavlovo2 praví, že se nedovrší syn nepravosti, dokud nepřijde rozkol. Pokud jde o pomluvu krále a království, co je nám do ní, bude-li král dobrý a budou-li aspoň někteří obyvatelé království dobří, když se Kristus ubí- ral skrze největší pomluvu se svými vyvolený- mi, jimž řekl: „Ze škol vás vyženou a některé usmrtí v domnění, že tím slouží Bohu. A budete v nenávisti u všech lidí pro jméno mé. Rodiče a příbuzní zradí vás.“ A to je více, než trpěti od Stanislava neb od Pálče.4 Stran mého vítěz- ství5 — nedám nic na slávu světskou, protože vím, že vítězí ten, koho stihne smrt. Látka roztržky je vám jistě známa. První je zatracení článků; druhá, jak jste slyšel, je od- pustkové vydírání.7 A v radě farizejců přidali ještě třetí: především v tom bodě, že já a naší kazatelé jsme kněžstvo zkázonosné, s bludnou naukou o svátostech; za druhé v tomto kacíř- 109
32. MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Na jaře 1413.) Ctihodný pane rektore, důstojný otče a mistře! O rozkolu v národě nevěřím, že by se dal urovnati, protože se musí naplniti proroctví Kristovo,1 který nepřišel uvésti pokoj, ale meč, aby tak oddělil otce od syna, matku od dcery atd. A proroctví Pavlovo2 praví, že se nedovrší syn nepravosti, dokud nepřijde rozkol. Pokud jde o pomluvu krále a království, co je nám do ní, bude-li král dobrý a budou-li aspoň někteří obyvatelé království dobří, když se Kristus ubí- ral skrze největší pomluvu se svými vyvolený- mi, jimž řekl: „Ze škol vás vyženou a některé usmrtí v domnění, že tím slouží Bohu. A budete v nenávisti u všech lidí pro jméno mé. Rodiče a příbuzní zradí vás.“ A to je více, než trpěti od Stanislava neb od Pálče.4 Stran mého vítěz- ství5 — nedám nic na slávu světskou, protože vím, že vítězí ten, koho stihne smrt. Látka roztržky je vám jistě známa. První je zatracení článků; druhá, jak jste slyšel, je od- pustkové vydírání.7 A v radě farizejců přidali ještě třetí: především v tom bodě, že já a naší kazatelé jsme kněžstvo zkázonosné, s bludnou naukou o svátostech; za druhé v tomto kacíř- 109
Strana 110
ském výroku: Nemohou se nalézti ani vyskyto- vati na zemi jiní takoví nástupci, nežli papež, jenž je hlava, a sbor kardinálský, jenž je tělo římské církve; za třetí v tomto bodě rady: Pa- pež je hlava, sbor kardinálský pak tělo, jsouce zjevní a praví nástupci předního z apoštolů; za čtvrté v tomto bodě: Stolice apoštolské, to jest papeže s kardinály, římské církve a prelátů jest poslouchati ve všem bez výjimky, jen když se nebrání v pouhém dobrém nebo nepřikazuje pouhé zlo. Proto doufám v milost Boží, že jsem nikdy tak zlých bludů nerozséval ani rozsévati nebudu. Cožpak se může vynésti Antikrist výše nade vše, čemu se říká Bůh, to jest nad Kristovo božství i člověčenství, nežli tvrzením, že nemů- že Bůh dáti své církvi jiných nástupců, nežli jest papež s kardinály? Kdyby byli položili, že nemůže Bůh dáti své církví jiných horších ná- stupců, nežli jest papež s kardinály, měli by větší průkaznost výroku. Mám tedy za to, že jejich nálezky nám Bůh příležitostně odhaluje Antikrista i jeho učedlníky. A Bůh nám dá vě- dění i ducha statečnosti, abychom potírali ta- kové svůdce atd. 110
ském výroku: Nemohou se nalézti ani vyskyto- vati na zemi jiní takoví nástupci, nežli papež, jenž je hlava, a sbor kardinálský, jenž je tělo římské církve; za třetí v tomto bodě rady: Pa- pež je hlava, sbor kardinálský pak tělo, jsouce zjevní a praví nástupci předního z apoštolů; za čtvrté v tomto bodě: Stolice apoštolské, to jest papeže s kardinály, římské církve a prelátů jest poslouchati ve všem bez výjimky, jen když se nebrání v pouhém dobrém nebo nepřikazuje pouhé zlo. Proto doufám v milost Boží, že jsem nikdy tak zlých bludů nerozséval ani rozsévati nebudu. Cožpak se může vynésti Antikrist výše nade vše, čemu se říká Bůh, to jest nad Kristovo božství i člověčenství, nežli tvrzením, že nemů- že Bůh dáti své církvi jiných nástupců, nežli jest papež s kardinály? Kdyby byli položili, že nemůže Bůh dáti své církví jiných horších ná- stupců, nežli jest papež s kardinály, měli by větší průkaznost výroku. Mám tedy za to, že jejich nálezky nám Bůh příležitostně odhaluje Antikrista i jeho učedlníky. A Bůh nám dá vě- dění i ducha statečnosti, abychom potírali ta- kové svůdce atd. 110
Strana 111
33. MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Na jaře 1413.) Spasení od Krista Ježíše, pravé hlavy církve římské, která vpravdě dává život, cit i duchovní pohyb údům svým, protože on jest, v němž ži- jeme, hýbeme se a jsme, jak prohlásil Pavel v athénských školách s mudrci, ve Skutcích 17. Mezi základní otázky jste položil, pane rek- tore, zda bych chtěl v tom státi, že papež je hla- va svaté církve římské a kardinálové její tělo, a dále státi ve všech ustanoveních a rozhodnu- tích svaté církve římské. Vskutku „had v trávě se skrývá“2 Neboť je-li papež hlava církve římské a kardinálové tělo, pak oni sami jsou celá svatá římská církev, jako celé tělo lidské s hlavou je člověk. A jeho učedlníci, náhončí Antikristovi, nazývají pape- že s kardinály souznačným jménem svatou řím- skou církví, i kdyby se stalo, že by na místě Petrově seděl vtělený Satan s dvanácti nejzpup- nějšími dábly, jehož základní a první zásadou je, že cokoliv sám se svým potvorným souborem rozhodne, to se má držeti jako víra. Tak zajisté řekl dábel, pokoušeje Krista, že má moc udě- lovati všeliká království, jestliže padna bude se mu klaněti." A podivné jest, co chtějí učedlníci Antikris- 111
33. MISTRU KRIŠTANOVI Z PRACHATIC (Na jaře 1413.) Spasení od Krista Ježíše, pravé hlavy církve římské, která vpravdě dává život, cit i duchovní pohyb údům svým, protože on jest, v němž ži- jeme, hýbeme se a jsme, jak prohlásil Pavel v athénských školách s mudrci, ve Skutcích 17. Mezi základní otázky jste položil, pane rek- tore, zda bych chtěl v tom státi, že papež je hla- va svaté církve římské a kardinálové její tělo, a dále státi ve všech ustanoveních a rozhodnu- tích svaté církve římské. Vskutku „had v trávě se skrývá“2 Neboť je-li papež hlava církve římské a kardinálové tělo, pak oni sami jsou celá svatá římská církev, jako celé tělo lidské s hlavou je člověk. A jeho učedlníci, náhončí Antikristovi, nazývají pape- že s kardinály souznačným jménem svatou řím- skou církví, i kdyby se stalo, že by na místě Petrově seděl vtělený Satan s dvanácti nejzpup- nějšími dábly, jehož základní a první zásadou je, že cokoliv sám se svým potvorným souborem rozhodne, to se má držeti jako víra. Tak zajisté řekl dábel, pokoušeje Krista, že má moc udě- lovati všeliká království, jestliže padna bude se mu klaněti." A podivné jest, co chtějí učedlníci Antikris- 111
Strana 112
tovi již nařizovati o svátostech.4 Což od čtrnácti set třinácti let nestála církev bez onoho budou- cího nařízení? Já vím, že z rady doktorů a prelátů psali ke stolici papežské a že to vyhrazují k podpisu Antikristovu, aby klamali, připouštějíce horní návěst, a uzavírali: Tys kacíř! Neboť se usuzuje takto: Cokoli rozhodne svatá římská církev — to jest papež s kardinály —, to jest držeti jako víru; on však se svými rozhodne, že odpustky od mošny a měšce jsou katolické; tudíž jest to držeti jako víru. Ty však, Huse, kázal jsi opak; tudíž odvolej kacířství, anebo se dej upálit. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti jako víru; on však rozhodne, že Hus je v klatbě zatvrzelý a tím kacíř; tudíž musí býti odsouzen. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti jako víru; papež však rozhodne, že usnesení doktorů — čili nepřátel pravdy —, učiněné na radnici,5 jest spravedlivé a svaté; tudíž musí se držeti. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti; on však rozhodne, aby všichni, kdo mají knihy Wyklefovy, vydali je ke spálení a od- přisáhli; tudíž se to musí držeti. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti; papež však v bulle“ rozhodl, aby se ni- kde v kaplích nekázalo; tudíž atd. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti; Bonifác však s kardinály slavnostně roz- 112
tovi již nařizovati o svátostech.4 Což od čtrnácti set třinácti let nestála církev bez onoho budou- cího nařízení? Já vím, že z rady doktorů a prelátů psali ke stolici papežské a že to vyhrazují k podpisu Antikristovu, aby klamali, připouštějíce horní návěst, a uzavírali: Tys kacíř! Neboť se usuzuje takto: Cokoli rozhodne svatá římská církev — to jest papež s kardinály —, to jest držeti jako víru; on však se svými rozhodne, že odpustky od mošny a měšce jsou katolické; tudíž jest to držeti jako víru. Ty však, Huse, kázal jsi opak; tudíž odvolej kacířství, anebo se dej upálit. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti jako víru; on však rozhodne, že Hus je v klatbě zatvrzelý a tím kacíř; tudíž musí býti odsouzen. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti jako víru; papež však rozhodne, že usnesení doktorů — čili nepřátel pravdy —, učiněné na radnici,5 jest spravedlivé a svaté; tudíž musí se držeti. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti; on však rozhodne, aby všichni, kdo mají knihy Wyklefovy, vydali je ke spálení a od- přisáhli; tudíž se to musí držeti. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti; papež však v bulle“ rozhodl, aby se ni- kde v kaplích nekázalo; tudíž atd. Dále: Cokoli rozhodne papež atd., to jest držeti; Bonifác však s kardinály slavnostně roz- 112
Strana 113
hodl, že český král Václav není králem řím- ským ani Zikmund uherským;7 tudíž toto se musí držeti. A kdo z nás může vyšťárati, ke kolika ne- smyslným závěrům může dospěti Antikrist po- dle své vlastní vůle? Shledávám dále, že by doktoři8 chtěli srovnati Krista s Belialem, ovšem tak, že Kristus není nazýván hlavou svaté církve, jakož oni vůbec nečiní ve své psané radě o Kristovi ani zmínky. Chtěl bych věděti, zda kacířský papež Libe- rius, podobně kacíř Lev a papež Jan,10 který porodil dítě, byli hlavami svaté římské církve A jestliže ano, pak nevadí, aby někdy později nebyla nevěstka nebo obzvláštní Antikrist hla- vou svaté římské církve. A tu se nepochybně chce Antikrist rovnati Kristovi. Avšak „jaké srovnání Krista s Belialem“?11 Nestačí jemu a jeho satrapům, že on je náměstkem Kristo- vým, ovšem jenom jestliže účinně naplňuje zá- kon Kristův, a že oni jsou služebníky církve, vykonávajícími úkol pravidelného hlásání evan- gelia, jako říkají nejsvětější apoštolé, že jsou služebníci daní církvi, aby ji učili zákonu Kris- tovu. Rád bych chtěl viděti důvod onoho doktora: co asi chce dokázati tím, že Kristus byl hlavou církve po tři dny,12 jakož jím nepochybně byl. Byl totiž od začátku svého vtělení hlavou cír- kve vnitřně, podle člověčenství, jehož neodlo- 113
hodl, že český král Václav není králem řím- ským ani Zikmund uherským;7 tudíž toto se musí držeti. A kdo z nás může vyšťárati, ke kolika ne- smyslným závěrům může dospěti Antikrist po- dle své vlastní vůle? Shledávám dále, že by doktoři8 chtěli srovnati Krista s Belialem, ovšem tak, že Kristus není nazýván hlavou svaté církve, jakož oni vůbec nečiní ve své psané radě o Kristovi ani zmínky. Chtěl bych věděti, zda kacířský papež Libe- rius, podobně kacíř Lev a papež Jan,10 který porodil dítě, byli hlavami svaté římské církve A jestliže ano, pak nevadí, aby někdy později nebyla nevěstka nebo obzvláštní Antikrist hla- vou svaté římské církve. A tu se nepochybně chce Antikrist rovnati Kristovi. Avšak „jaké srovnání Krista s Belialem“?11 Nestačí jemu a jeho satrapům, že on je náměstkem Kristo- vým, ovšem jenom jestliže účinně naplňuje zá- kon Kristův, a že oni jsou služebníky církve, vykonávajícími úkol pravidelného hlásání evan- gelia, jako říkají nejsvětější apoštolé, že jsou služebníci daní církvi, aby ji učili zákonu Kris- tovu. Rád bych chtěl viděti důvod onoho doktora: co asi chce dokázati tím, že Kristus byl hlavou církve po tři dny,12 jakož jím nepochybně byl. Byl totiž od začátku svého vtělení hlavou cír- kve vnitřně, podle člověčenství, jehož neodlo- 113
Strana 114
žil ani v těch třech dnech, a tudíž byl hlavou církve svaté v těch třech dnech jakožto osoba v pokolení lidském nejdůstojnější, vynikající nad anděly, nade všechny lidi i nad svaté otce v předpeklí, kteříž všichni byli údy církve, jež jejich hlavu z předpeklí za sebou vytáhla a potom v slávě umístila. A Panna, matka Kristo- va, byla tehdy částečnou církví bojující ve víře a v lásce, jež více zmohla než všichni apoštolé, a tudíž více než všichni nynější preláti s pa- pežem. A zajímá mne i onen výrok doktora, že kato- lická církev apoštolská a církev římská jsou totéž. Jestliže se tu klade „církev římská“ za „církev obecnou“, jejímiž částmi jsou apoštolé, pak je to správné; pakli se tu však klade „cír- kev římská“ za „papeže s kardinály“, není cír- kev římská totožná s katolickou a apoštolskou, jakož vůbec žádná částečná církev není obec- nou, svatou, apoštolskou církví. Chtěl bych, aby mi doktoři řekli, v jakém významu se chá- pe „římská církev“ (v Dekretu) 24, v 1. otázce, v kapitole, začínající slovy Toto je víra,13 kde se praví pod autoritou Jeronymovou: „Svatá římská církev, jež vždy zůstala bez poskvrny, prozřetelností Páně i pomocí blahoslaveného apoštola Petra zůstane i v budoucnu beze všeho hanobení kacířů.“ Zde ji totiž nelze vykládati na „papeže a kardinály“, protože oni jsou ne- pravostmi poskvrněnější než jiní, jak svědčili 114
žil ani v těch třech dnech, a tudíž byl hlavou církve svaté v těch třech dnech jakožto osoba v pokolení lidském nejdůstojnější, vynikající nad anděly, nade všechny lidi i nad svaté otce v předpeklí, kteříž všichni byli údy církve, jež jejich hlavu z předpeklí za sebou vytáhla a potom v slávě umístila. A Panna, matka Kristo- va, byla tehdy částečnou církví bojující ve víře a v lásce, jež více zmohla než všichni apoštolé, a tudíž více než všichni nynější preláti s pa- pežem. A zajímá mne i onen výrok doktora, že kato- lická církev apoštolská a církev římská jsou totéž. Jestliže se tu klade „církev římská“ za „církev obecnou“, jejímiž částmi jsou apoštolé, pak je to správné; pakli se tu však klade „cír- kev římská“ za „papeže s kardinály“, není cír- kev římská totožná s katolickou a apoštolskou, jakož vůbec žádná částečná církev není obec- nou, svatou, apoštolskou církví. Chtěl bych, aby mi doktoři řekli, v jakém významu se chá- pe „římská církev“ (v Dekretu) 24, v 1. otázce, v kapitole, začínající slovy Toto je víra,13 kde se praví pod autoritou Jeronymovou: „Svatá římská církev, jež vždy zůstala bez poskvrny, prozřetelností Páně i pomocí blahoslaveného apoštola Petra zůstane i v budoucnu beze všeho hanobení kacířů.“ Zde ji totiž nelze vykládati na „papeže a kardinály“, protože oni jsou ne- pravostmi poskvrněnější než jiní, jak svědčili 114
Strana 115
Stanislav a Páleč;14 a z papežů mnoho bylo ka- cířských a velmi oplzlých, i žena předsedala na místě nejvyšším. Jak tedy římská církev, roz- umíme-li jí kardinály s papežem, zůstala vždy bez poskvrny? Ó, kdyby se spokojili učedníci Antikristovi tím, že svatá církev římská jsou všichni věrní, svatí křesťané, bojující ve víře Kristově, jejímž učitelem byl římský biskup Petr, ale jako na přednějším místě biskup Kristus. I kdyby — uvádím jako možnost — Řím s papežem a s kar- dinály byl rozvrácen jako Sodoma, ještě by trvala ona církev svatá. Na tom chci státi, že mám papeže za náměst- ka Kristova v církvi římské, ale není to pro mne víra. Taktéž na tom stojím: je-li papež předurčen15 a vykonává-li pastýřský úřad tak, že následuje Krista v mravech, tehdy jest hlavou tak veliké církve bojující, jakou řídí; a jestliže tak řídí jako hlava podle zákona Kristova celou již bo- jující církev, tehdy jest pravý její náčelník pod nejvyšší hlavou Pánem Ježíšem Kristem. Pakl však žije na odpor Kristu, tehdy „jest zlodě a lotr, vstupující jinudy“16 a jest „vlk hltavý“,17 pokrytec, a nyní mezi všemi, kdož se ubírají cestou, obzvláštní Antikrist. Mají se tedy podle výstrahy Kristovy ovce varovati takového vlka a dáti pozor na proroctví Krista, jenž praví:18 „Jestliže řeknou: Ejhle, totoť jest Kristus, ne- 115
Stanislav a Páleč;14 a z papežů mnoho bylo ka- cířských a velmi oplzlých, i žena předsedala na místě nejvyšším. Jak tedy římská církev, roz- umíme-li jí kardinály s papežem, zůstala vždy bez poskvrny? Ó, kdyby se spokojili učedníci Antikristovi tím, že svatá církev římská jsou všichni věrní, svatí křesťané, bojující ve víře Kristově, jejímž učitelem byl římský biskup Petr, ale jako na přednějším místě biskup Kristus. I kdyby — uvádím jako možnost — Řím s papežem a s kar- dinály byl rozvrácen jako Sodoma, ještě by trvala ona církev svatá. Na tom chci státi, že mám papeže za náměst- ka Kristova v církvi římské, ale není to pro mne víra. Taktéž na tom stojím: je-li papež předurčen15 a vykonává-li pastýřský úřad tak, že následuje Krista v mravech, tehdy jest hlavou tak veliké církve bojující, jakou řídí; a jestliže tak řídí jako hlava podle zákona Kristova celou již bo- jující církev, tehdy jest pravý její náčelník pod nejvyšší hlavou Pánem Ježíšem Kristem. Pakl však žije na odpor Kristu, tehdy „jest zlodě a lotr, vstupující jinudy“16 a jest „vlk hltavý“,17 pokrytec, a nyní mezi všemi, kdož se ubírají cestou, obzvláštní Antikrist. Mají se tedy podle výstrahy Kristovy ovce varovati takového vlka a dáti pozor na proroctví Krista, jenž praví:18 „Jestliže řeknou: Ejhle, totoť jest Kristus, ne- 115
Strana 116
věřte jim.“ Proč? Protože „povstanou falešní Kristové“, to jest papež pod jménem Kristovým, „a budou činiti divy veliké; povstanou falešní proroci“, jako doktoři papežští, „a budou činiti divy veliké a zázraky tak, aby byli, pokud mož- no, do omylu uvedeni i vyvolení.“ Blahoslavený tedy, kdo se nezalekne jejich hrozeb, metaných s nebe, to jest klateb, jimiž děsí spravedlivé a vzbuzují podiv mezi národy, a zázraků, to jest divů v dálce učiněných — vždyť od římské ku- rie do Prahy je dvě stě mil —, zázraků, jakých neučinil ani Šimon kouzelník19 ani Petr apoštol. Blahoslavený také ten, kdo pozoruje „ohavnost spuštění, jak o ní pověděl Daniel, nacházející — tak se na místě svatém; kdo čte, rozuměj“ praví Kristus,20 hlava církve. Která totiž může býti větší „ohavnost spuš- tění na místě svatém“, to jest v důstojnosti sva- té, nežli jestliže na onom místě svatém, to jest ve svatosti, na kterém zasedl nejsvětější, nej- zbožnější, nejmírnější, nejpokornější, nejchudší nejpracovitější, nejtrpělivější, nejčistší, zasedá muž podle jména nejsvětější, ve skutečnosti nejhorší, nejukrutnější, nejmstivější, nejzpup- nější, v světě nejbohatší, nejlenivější, nejne- trpělivější, nejnečistší? Není-li to ohavnost spuš- tění abstraktně pojatá? Opravdu „na poušti“ 21 to jest na místě zbaveném všech ctností, uka- zují falešní proroci Krista. Prorokoval a varoval své Kristus řka:22 „Když 116
věřte jim.“ Proč? Protože „povstanou falešní Kristové“, to jest papež pod jménem Kristovým, „a budou činiti divy veliké; povstanou falešní proroci“, jako doktoři papežští, „a budou činiti divy veliké a zázraky tak, aby byli, pokud mož- no, do omylu uvedeni i vyvolení.“ Blahoslavený tedy, kdo se nezalekne jejich hrozeb, metaných s nebe, to jest klateb, jimiž děsí spravedlivé a vzbuzují podiv mezi národy, a zázraků, to jest divů v dálce učiněných — vždyť od římské ku- rie do Prahy je dvě stě mil —, zázraků, jakých neučinil ani Šimon kouzelník19 ani Petr apoštol. Blahoslavený také ten, kdo pozoruje „ohavnost spuštění, jak o ní pověděl Daniel, nacházející — tak se na místě svatém; kdo čte, rozuměj“ praví Kristus,20 hlava církve. Která totiž může býti větší „ohavnost spuš- tění na místě svatém“, to jest v důstojnosti sva- té, nežli jestliže na onom místě svatém, to jest ve svatosti, na kterém zasedl nejsvětější, nej- zbožnější, nejmírnější, nejpokornější, nejchudší nejpracovitější, nejtrpělivější, nejčistší, zasedá muž podle jména nejsvětější, ve skutečnosti nejhorší, nejukrutnější, nejmstivější, nejzpup- nější, v světě nejbohatší, nejlenivější, nejne- trpělivější, nejnečistší? Není-li to ohavnost spuš- tění abstraktně pojatá? Opravdu „na poušti“ 21 to jest na místě zbaveném všech ctností, uka- zují falešní proroci Krista. Prorokoval a varoval své Kristus řka:22 „Když 116
Strana 117
spatříte ohavnost spuštění na místě svatém; kdo čte, rozuměj.“ A potom:23 „Řeknou-li: Ejhle, na poušti je Kristus, nevěřte, nevycházejte,“ roz- uměj od pravé víry, kterou jsem vám ukázal, řka,24 že větší je v království nebeském, kdo je pokornější, a zavrženější, kdo se vyvyšuje. Nevěřte všemu, co vám řekli falešní proroci, ukazujíce, že v Římě zasedá jako hlava osobně 25 Kristus. Ó, „blahoslavený, kdo se nepohorší.“ Taktéž na tom stojím: Cokoli svatá římská církev neb papež s kardinály ustanoví nebo držeti neb činiti nařídí podle zákona Kris- tova, to chci pokorně jako věrný křesťan míti ve vážnosti a uctivě přijímati; nikoliv však, co- koli obecně určí neb nařídí papež s kardinály. Vždyť jsem se již vzepřel a na tom svém opač- ném názoru stojím, pročež jsem stíhán klatbou, jak je vám známo. V té věci hlásá Ostijský26 ve výkladu na 5. knihu dekretálů, na kapitolu začínající slovy „Od nás“ 27 že papež, jakož i celá římská stoli- ce, bude moci blouditi na cestě mravů, tak jako často bloudí v soudě pravdy. Tohoto výkladu se odvážně držím. Když totiž dvanácte apošto- lů zbloudilo v soudě pravdy i na cestě mravů, ač byli Kristem vyvoleni a měli Ducha svatého, jakž nebudou moci papež a kardinálové proje- viti nedostatek i v soudě pravdy i na cestě mra- vů? To se vskutku stalo, když papež Jan — vlastně žena, jménem Anežka — a všichni kar- 117
spatříte ohavnost spuštění na místě svatém; kdo čte, rozuměj.“ A potom:23 „Řeknou-li: Ejhle, na poušti je Kristus, nevěřte, nevycházejte,“ roz- uměj od pravé víry, kterou jsem vám ukázal, řka,24 že větší je v království nebeském, kdo je pokornější, a zavrženější, kdo se vyvyšuje. Nevěřte všemu, co vám řekli falešní proroci, ukazujíce, že v Římě zasedá jako hlava osobně 25 Kristus. Ó, „blahoslavený, kdo se nepohorší.“ Taktéž na tom stojím: Cokoli svatá římská církev neb papež s kardinály ustanoví nebo držeti neb činiti nařídí podle zákona Kris- tova, to chci pokorně jako věrný křesťan míti ve vážnosti a uctivě přijímati; nikoliv však, co- koli obecně určí neb nařídí papež s kardinály. Vždyť jsem se již vzepřel a na tom svém opač- ném názoru stojím, pročež jsem stíhán klatbou, jak je vám známo. V té věci hlásá Ostijský26 ve výkladu na 5. knihu dekretálů, na kapitolu začínající slovy „Od nás“ 27 že papež, jakož i celá římská stoli- ce, bude moci blouditi na cestě mravů, tak jako často bloudí v soudě pravdy. Tohoto výkladu se odvážně držím. Když totiž dvanácte apošto- lů zbloudilo v soudě pravdy i na cestě mravů, ač byli Kristem vyvoleni a měli Ducha svatého, jakž nebudou moci papež a kardinálové proje- viti nedostatek i v soudě pravdy i na cestě mra- vů? To se vskutku stalo, když papež Jan — vlastně žena, jménem Anežka — a všichni kar- 117
Strana 118
dinálové, ba i příslušníci církve římské byli oklamáni v soudě pravdy: ona Anežka se přece prohlašovala za nejdůstojnějšího otce Jana a kardinálové spolu s jinými tvrdili totéž. Blahoslaven tedy budiž Kristus Ježíš, který dopustil, aby se to stalo v jeho církvi pro naše poučení a svatou výstrahu. 34. MISTRU JANOVI Z REJNŠTEJNA ŘEČENÉMU KARDINÁL (V červnu 1413.) Spasení od Pána Jezu Krista. Rady fakulty theologické, i kdybych stál před ohněm pro mne připraveným, s pomocí Krista Pána nepřijmu, a doufám, že smrt dříve pošle buď mne nebo dva odpadlíky od pravdyl do nebe nebo do pekla, nežli bych vyslovil sou- hlas s jejich míněním. O obou jsem totiž poznal, že dříve pravdivě vyznávali pravdu podle zá- kona Kristova, avšak ze strachu se obrátili k po- chlebování papežovi a ke lži. A Páleč nás zve wyklefovci, takřka v celé víře křesťanstva se uchylujícími; a Stanislav nás nazývá nevěrný- mi, proradnými, šílenými a duchovenstvem zlo- řečeným. 118
dinálové, ba i příslušníci církve římské byli oklamáni v soudě pravdy: ona Anežka se přece prohlašovala za nejdůstojnějšího otce Jana a kardinálové spolu s jinými tvrdili totéž. Blahoslaven tedy budiž Kristus Ježíš, který dopustil, aby se to stalo v jeho církvi pro naše poučení a svatou výstrahu. 34. MISTRU JANOVI Z REJNŠTEJNA ŘEČENÉMU KARDINÁL (V červnu 1413.) Spasení od Pána Jezu Krista. Rady fakulty theologické, i kdybych stál před ohněm pro mne připraveným, s pomocí Krista Pána nepřijmu, a doufám, že smrt dříve pošle buď mne nebo dva odpadlíky od pravdyl do nebe nebo do pekla, nežli bych vyslovil sou- hlas s jejich míněním. O obou jsem totiž poznal, že dříve pravdivě vyznávali pravdu podle zá- kona Kristova, avšak ze strachu se obrátili k po- chlebování papežovi a ke lži. A Páleč nás zve wyklefovci, takřka v celé víře křesťanstva se uchylujícími; a Stanislav nás nazývá nevěrný- mi, proradnými, šílenými a duchovenstvem zlo- řečeným. 118
Strana 119
Ale těchto pomluv bych si nevšímal, kdyby jen neposilovaly Antikrista v zlobě. Ale dou- fám, s pomocí Boží, že bude-li třeba, postavím se proti nim až k upálení ohněm. A nemohu-li já osvoboditi pravdy ve všem, alespoň nechci býti nepřítelem pravdy a toužím smrtí od- porovati souhlasu. Ať běží svět, jak mu Bůh povolil běžeti. Lépe jest dobře zemříti nežli špat- ně žíti.2 Pro trest smrti nesmí se hřešiti. Skon- čiti vezdejší život v milosti znamená vyjíti z bědnosti. Kdo přidává vědění, přidává práce.“ Kdo mluví pravdu, hlavu mu rozbijí. Ze smrti hrůzu kdo má, ten radost z života ztrácí.4 Nade vším vítězí pravda.5 Vítězí, kdo dochází smrti, protože žádná mu neškodí psota, jestliže žádná mu nevládne křivota. Praví totiž apoštol Petr: „Kdo jest, kdo by vám škodil, budete-li milov- níky dobra?“ „Blahoslavení budete, když zlo- řečiti vám budou lidé,“ praví Pravda.8 Za veš- keru radost mějte, bratří, když v pokušení roz- ličná upadnete.9 Blahoslavený muž, který snáší pokušení, protože když bude vyzkoušen, ob- drží korunu života.10 Toť jsou mé základy a podpory, jimiž se osvě- žuje můj duch, aby byl silný proti všem odpůr- cům pravdy. A oni doktoři, o kterých mluvíte, nechtí jed- nati proti svědomí? Vy víte, jak dříve mluvil Páleč ve vašem domě. A vím jistojistě, že Sta- nislav držel a v písemném výkladu výslovně 119
Ale těchto pomluv bych si nevšímal, kdyby jen neposilovaly Antikrista v zlobě. Ale dou- fám, s pomocí Boží, že bude-li třeba, postavím se proti nim až k upálení ohněm. A nemohu-li já osvoboditi pravdy ve všem, alespoň nechci býti nepřítelem pravdy a toužím smrtí od- porovati souhlasu. Ať běží svět, jak mu Bůh povolil běžeti. Lépe jest dobře zemříti nežli špat- ně žíti.2 Pro trest smrti nesmí se hřešiti. Skon- čiti vezdejší život v milosti znamená vyjíti z bědnosti. Kdo přidává vědění, přidává práce.“ Kdo mluví pravdu, hlavu mu rozbijí. Ze smrti hrůzu kdo má, ten radost z života ztrácí.4 Nade vším vítězí pravda.5 Vítězí, kdo dochází smrti, protože žádná mu neškodí psota, jestliže žádná mu nevládne křivota. Praví totiž apoštol Petr: „Kdo jest, kdo by vám škodil, budete-li milov- níky dobra?“ „Blahoslavení budete, když zlo- řečiti vám budou lidé,“ praví Pravda.8 Za veš- keru radost mějte, bratří, když v pokušení roz- ličná upadnete.9 Blahoslavený muž, který snáší pokušení, protože když bude vyzkoušen, ob- drží korunu života.10 Toť jsou mé základy a podpory, jimiž se osvě- žuje můj duch, aby byl silný proti všem odpůr- cům pravdy. A oni doktoři, o kterých mluvíte, nechtí jed- nati proti svědomí? Vy víte, jak dříve mluvil Páleč ve vašem domě. A vím jistojistě, že Sta- nislav držel a v písemném výkladu výslovně 119
Strana 120
psal učení o remanenci chleba;11 a než se roz- broj začal, tázal se mne, zda chci totéž s ním držeti. Ejhle, později přísahal a odpřisáhl, a když po dvou letech přišel s jeho traktátem Štěkna,12 tu ze strachu před arcibiskupem a v nemožnosti úniku prohlásil přísežně, že onoho traktátu ne- dokončil. Ale prve, než byl volán na dvůr arci- biskupův, řekl: „Mnich Štěkna musí přede mnou kleknout a prosit za prominutí, že se opovážil označiti můj traktát za novou štěpnici bludů. Jak jim tedy mohu věřiti, že neradi jednají proti svědomí? A to je jim v pořádku pro svědomí, že nás nazývají nevěrnými, proradnými, blázní- vými, od celé víry Kristovy se uchylujícími, a zlořečeným duchovenstvem? Bůh to rozsuď! Stran vaší směnyl3 se mně v svědomí zdá, abyste si ji nikterak nedal ujíti, protože dou- fám, že tam jste štít proti Antikristovi. Proto po mém soudu to tak zařídil Bůh: jako při onom kostele byl jeden farář převeliký nepřítel slova Božího, tak vás naproti tomu Bůh zřizuje, aby- ste byl přítelem slova Božího. O farnících, po- kud to nechtí s povděkem přijmouti, majíce vše- chno duchovní opatření, máte pro svou omluvu jasný výrok v 3. kapitole Ezechielově; tam čtěte.14 Oněm, které jste jmenoval, napíši. Traktát Proti sepsání Stanislavovu15 vám po- šlu, až mi jej opíší. Buďte zdráv v Kristu Ježíši. 120
psal učení o remanenci chleba;11 a než se roz- broj začal, tázal se mne, zda chci totéž s ním držeti. Ejhle, později přísahal a odpřisáhl, a když po dvou letech přišel s jeho traktátem Štěkna,12 tu ze strachu před arcibiskupem a v nemožnosti úniku prohlásil přísežně, že onoho traktátu ne- dokončil. Ale prve, než byl volán na dvůr arci- biskupův, řekl: „Mnich Štěkna musí přede mnou kleknout a prosit za prominutí, že se opovážil označiti můj traktát za novou štěpnici bludů. Jak jim tedy mohu věřiti, že neradi jednají proti svědomí? A to je jim v pořádku pro svědomí, že nás nazývají nevěrnými, proradnými, blázní- vými, od celé víry Kristovy se uchylujícími, a zlořečeným duchovenstvem? Bůh to rozsuď! Stran vaší směnyl3 se mně v svědomí zdá, abyste si ji nikterak nedal ujíti, protože dou- fám, že tam jste štít proti Antikristovi. Proto po mém soudu to tak zařídil Bůh: jako při onom kostele byl jeden farář převeliký nepřítel slova Božího, tak vás naproti tomu Bůh zřizuje, aby- ste byl přítelem slova Božího. O farnících, po- kud to nechtí s povděkem přijmouti, majíce vše- chno duchovní opatření, máte pro svou omluvu jasný výrok v 3. kapitole Ezechielově; tam čtěte.14 Oněm, které jste jmenoval, napíši. Traktát Proti sepsání Stanislavovu15 vám po- šlu, až mi jej opíší. Buďte zdráv v Kristu Ježíši. 120
Strana 121
Mám za to, že jsem chybil, když jsem na přá- ní královo upustil od kázání. A tedy již nechci tak chybovati. 35. PRAŽANŮM (Asi v polovině r. 1413.) Mistr Jan Hus, kněz a sluha v naději Pána Ježíše Krista, všem věrným posluchačům jeho slova v městě Pražském. Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Je- žíše Krista. Nejmilejší! Zapřísahám vás, abyste neklesali na myslí tesklivostí proto, že nejsem s vámi, ani proto, jestliže mne stíhají klatbou. Spoléhám zajisté na milostivost Spasitelovu, že toto všechno bude napomáhati k dobrémul mně a stejně i vám. Je- nom se vystříhejme hříchů a trapme se pro ty, kteří kráčejí proti Bohu a jeho slovu v domnění, že jednají správně, tak jako Židé, kteří Krista ukřižovali a svatého Štěpána ukamenovali, o nichž však Kristus i svatý Štěpán řekl,2 že nevědí, co činí. Cožpak mi škodí, že rouhavě pozpátku kříž obnášejí, na Jidáše naříkají, ka- 121
Mám za to, že jsem chybil, když jsem na přá- ní královo upustil od kázání. A tedy již nechci tak chybovati. 35. PRAŽANŮM (Asi v polovině r. 1413.) Mistr Jan Hus, kněz a sluha v naději Pána Ježíše Krista, všem věrným posluchačům jeho slova v městě Pražském. Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána Je- žíše Krista. Nejmilejší! Zapřísahám vás, abyste neklesali na myslí tesklivostí proto, že nejsem s vámi, ani proto, jestliže mne stíhají klatbou. Spoléhám zajisté na milostivost Spasitelovu, že toto všechno bude napomáhati k dobrémul mně a stejně i vám. Je- nom se vystříhejme hříchů a trapme se pro ty, kteří kráčejí proti Bohu a jeho slovu v domnění, že jednají správně, tak jako Židé, kteří Krista ukřižovali a svatého Štěpána ukamenovali, o nichž však Kristus i svatý Štěpán řekl,2 že nevědí, co činí. Cožpak mi škodí, že rouhavě pozpátku kříž obnášejí, na Jidáše naříkají, ka- 121
Strana 122
meny ke dveřím házejí, sami sobě námahu pů- sobíce? A dejž Pán, aby sebe nestihli klatbou. A tak si to vymyslili, aby prosté lidi děsili a je vodili po libosti své vůle. Ale všemohoucí Pán dá věrným poznání, co to je, aby seznali. že to je vynálezek a ne přikázání od Pána, který přece přikázal, aby se modlili za lidi bludné o ohlašovali, že oni budou od Boha stiženi klat- bou, nikoli však aby v chrámu Páně rouhavě takto jednali proti těm, kdož jim neublížili. Chá- pou se kamení nevědouce, co tím naznačují, avšak házejí kameny, jak se píše v jejich ko- žích,3 na pamět věčného zatracení Datana a Abirona,4 kteří se vetřeli v kněžství, nejsouce ho hodni. A tak oním házením poznamenávají všechny kněze, kteří se v kněžství vetřeli pro bohatství, rozkoše a pocty. A naříkají nad syny Jidášovými, aby byli nestálí. Synové Jidášovi jsou všichni svatokupci, stižení klatbou od Bo- ha, který se dívá; na ně dopadne klatba, jíž sami klnou jiným. A poněvadž množství lidu je v klatbě Boží, proto se, nejmilejší, vyhýbejme jeho klatbě a vzývejme jeho milost, aby nás v svém po- žehnání zachovati ráčil. Jiná zajisté klatba nám nijak nebude moci škoditi, nýbrž spíše požeh- nání nám udělí nejznamenitější biskup řka: „Přijďte, požehnaní Otce mého, přijměte krá- lovství nebeské, jež připraveno jest vám od po- čátku světa.“ 122
meny ke dveřím házejí, sami sobě námahu pů- sobíce? A dejž Pán, aby sebe nestihli klatbou. A tak si to vymyslili, aby prosté lidi děsili a je vodili po libosti své vůle. Ale všemohoucí Pán dá věrným poznání, co to je, aby seznali. že to je vynálezek a ne přikázání od Pána, který přece přikázal, aby se modlili za lidi bludné o ohlašovali, že oni budou od Boha stiženi klat- bou, nikoli však aby v chrámu Páně rouhavě takto jednali proti těm, kdož jim neublížili. Chá- pou se kamení nevědouce, co tím naznačují, avšak házejí kameny, jak se píše v jejich ko- žích,3 na pamět věčného zatracení Datana a Abirona,4 kteří se vetřeli v kněžství, nejsouce ho hodni. A tak oním házením poznamenávají všechny kněze, kteří se v kněžství vetřeli pro bohatství, rozkoše a pocty. A naříkají nad syny Jidášovými, aby byli nestálí. Synové Jidášovi jsou všichni svatokupci, stižení klatbou od Bo- ha, který se dívá; na ně dopadne klatba, jíž sami klnou jiným. A poněvadž množství lidu je v klatbě Boží, proto se, nejmilejší, vyhýbejme jeho klatbě a vzývejme jeho milost, aby nás v svém po- žehnání zachovati ráčil. Jiná zajisté klatba nám nijak nebude moci škoditi, nýbrž spíše požeh- nání nám udělí nejznamenitější biskup řka: „Přijďte, požehnaní Otce mého, přijměte krá- lovství nebeské, jež připraveno jest vám od po- čátku světa.“ 122
Strana 123
Toto požehnání, nejmilejší, vyžadujme, vy- hledávejme, očekávejme, dobře žijíce, abychom stejně na věky zůstali v radosti neskonalé pro zásluhu Pána našeho Ježíše Krista, jenž jest Bůh i člověk požehnaný na věky věkův, amen.“ 36. PROFESORU VÍDENSKÉ UNIVERSITY JANU SYWORTOVI (V Praze 1. července 1413.) Mistru Janu Sywortovi ze Sedmihrad, profe- soru svatého bohosloví. Pozdravení si nezasluhuje, kdo těžkými lžemi hanobí své bližní, ale zřejmě je hoden pokárání, aby rozpoznal svou lež a co nejrychleji se vrá- til na cestu lásky. Ejhle, Ty, profesore nikoli svatého bohosloví, ale mrzkého pomlouvání, proč tvrdíš,i že mistr Jeronym2 je „rozsevač kacířství nikoli nejmen- ší,“ ač Ti o jeho víře není nic známo, a přidáváš slavnou lež, že se on „odebral ke králi krakov- skémus a k jeho bratru4 s úmysly podvratnými“ Cožpak Ty jsi zpytatelem srdcí,5 že na tak veli- kou dálku rozpoznáš smýšlení člověka? Jsi Ty profesorem zákona Kristova, když tak lživě po- mlouváš bližního? Jistě Antikrist Tě naučil hlá- 123
Toto požehnání, nejmilejší, vyžadujme, vy- hledávejme, očekávejme, dobře žijíce, abychom stejně na věky zůstali v radosti neskonalé pro zásluhu Pána našeho Ježíše Krista, jenž jest Bůh i člověk požehnaný na věky věkův, amen.“ 36. PROFESORU VÍDENSKÉ UNIVERSITY JANU SYWORTOVI (V Praze 1. července 1413.) Mistru Janu Sywortovi ze Sedmihrad, profe- soru svatého bohosloví. Pozdravení si nezasluhuje, kdo těžkými lžemi hanobí své bližní, ale zřejmě je hoden pokárání, aby rozpoznal svou lež a co nejrychleji se vrá- til na cestu lásky. Ejhle, Ty, profesore nikoli svatého bohosloví, ale mrzkého pomlouvání, proč tvrdíš,i že mistr Jeronym2 je „rozsevač kacířství nikoli nejmen- ší,“ ač Ti o jeho víře není nic známo, a přidáváš slavnou lež, že se on „odebral ke králi krakov- skémus a k jeho bratru4 s úmysly podvratnými“ Cožpak Ty jsi zpytatelem srdcí,5 že na tak veli- kou dálku rozpoznáš smýšlení člověka? Jsi Ty profesorem zákona Kristova, když tak lživě po- mlouváš bližního? Jistě Antikrist Tě naučil hlá- 123
Strana 124
sati takové šílenství. Kde je zákon Kristův:6 „Nesuďte a nebudete souzeni"? A kde ten:" „Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, pokárej ho atd.“? Ejhle, u Tebe nepředcházelo laskavé po- kárání bratra, nýbrž na veřejnost vyšlo bez- právné hanobení. A neopovážil ses hryzavými zuby postihnouti jenom ctného mistra, ale i ve- liké obce; nestačila ti Česká země pro Tvou utrhačnou zlobu, ale i království slovanské v osobách studentů? jsi se s ďábelskou zaslepe- ností opovážil nařknouti — ale doufám lživě — z kacířství; ač jsi totiž o nikom neměl vlastní zkušenosti, nýbrž soudil jenom skrytost srdcí, přece jsi napsal, že prý jsou „následovníci arci- kacíře, majíce med v ústech a nezhojitelný jed zmijí10 chovajíce v srdci,“ a že „se pokoušejí poblouzenostmi štváti proti duchovenstvu“. Ej- hle, Ty nespravedlivě soudíš své bližní, ač stojí k souzení Bůh!“11 Budiž, že jsi podle jména profesor svatého bohosloví: jestliže znovu nepřiznáš pravdu a nebudeš za ten zločin činiti pokání, budeš mu- siti v soudný den klásti počet z každého slova12 soudci nejpřísnějšímu. Což sluší profesoru, na nejisto tupiti osoby, zatěžovati bratry balvanem kacířství, po rozlič- ných končinách sbírati lži proti bližním? Najisto špatně jsi poučen v bohosloví lásky. Bůh dej Tobě duchal3 pravdy, abys mluvil, co je svaté, co pravé před Pánem, a nikoli co je 124
sati takové šílenství. Kde je zákon Kristův:6 „Nesuďte a nebudete souzeni"? A kde ten:" „Zhřešil-li by proti tobě bratr tvůj, pokárej ho atd.“? Ejhle, u Tebe nepředcházelo laskavé po- kárání bratra, nýbrž na veřejnost vyšlo bez- právné hanobení. A neopovážil ses hryzavými zuby postihnouti jenom ctného mistra, ale i ve- liké obce; nestačila ti Česká země pro Tvou utrhačnou zlobu, ale i království slovanské v osobách studentů? jsi se s ďábelskou zaslepe- ností opovážil nařknouti — ale doufám lživě — z kacířství; ač jsi totiž o nikom neměl vlastní zkušenosti, nýbrž soudil jenom skrytost srdcí, přece jsi napsal, že prý jsou „následovníci arci- kacíře, majíce med v ústech a nezhojitelný jed zmijí10 chovajíce v srdci,“ a že „se pokoušejí poblouzenostmi štváti proti duchovenstvu“. Ej- hle, Ty nespravedlivě soudíš své bližní, ač stojí k souzení Bůh!“11 Budiž, že jsi podle jména profesor svatého bohosloví: jestliže znovu nepřiznáš pravdu a nebudeš za ten zločin činiti pokání, budeš mu- siti v soudný den klásti počet z každého slova12 soudci nejpřísnějšímu. Což sluší profesoru, na nejisto tupiti osoby, zatěžovati bratry balvanem kacířství, po rozlič- ných končinách sbírati lži proti bližním? Najisto špatně jsi poučen v bohosloví lásky. Bůh dej Tobě duchal3 pravdy, abys mluvil, co je svaté, co pravé před Pánem, a nikoli co je 124
Strana 125
plodem utrhání nebo hanobení a vychází z du- cha lži a bludu. To Ti píši bez pochlebenství, ve snaze zabrá- niti rozsévání pomluvy a pohoršení mezi bliž- ními a s přáním, aby ses takových věcí zdržoval a za spáchané činil pokání. Dáno v oktáv svatého Jana Křtitele skrze Mistra Jana Husa, v naději sluhu Ježíše Krista. 37. PRAŽANUM (V červenci 1413.) Mistr Jan Hus, sluha Ježíše Krista, všem, kdož jsou v Praze. Milost a pokoj Ježíše Krista! Horoucně z celého srdce si žádám, nejmilejší, abyste byli skrze Ježíše Krista prosti veškerých hříchů a opovrhnouce marnostmi tohoto světa přemáhali tělo, svět i dábla, abyste pro milost Ježíše Krista vše dobrovolně trpěli pro své spa- sení a v souženích mohli až do konce vytrvati. O to pro vás, nejmilejší, prosím, v svých modlit- bách o vás vždy zmínku čině. Neboť proto jsem 125
plodem utrhání nebo hanobení a vychází z du- cha lži a bludu. To Ti píši bez pochlebenství, ve snaze zabrá- niti rozsévání pomluvy a pohoršení mezi bliž- ními a s přáním, aby ses takových věcí zdržoval a za spáchané činil pokání. Dáno v oktáv svatého Jana Křtitele skrze Mistra Jana Husa, v naději sluhu Ježíše Krista. 37. PRAŽANUM (V červenci 1413.) Mistr Jan Hus, sluha Ježíše Krista, všem, kdož jsou v Praze. Milost a pokoj Ježíše Krista! Horoucně z celého srdce si žádám, nejmilejší, abyste byli skrze Ježíše Krista prosti veškerých hříchů a opovrhnouce marnostmi tohoto světa přemáhali tělo, svět i dábla, abyste pro milost Ježíše Krista vše dobrovolně trpěli pro své spa- sení a v souženích mohli až do konce vytrvati. O to pro vás, nejmilejší, prosím, v svých modlit- bách o vás vždy zmínku čině. Neboť proto jsem 125
Strana 126
více než dvanáct let v slově Božím u vás — Bůh je mi svědek — pracoval a v tom bylo mé nej- větší potěšení, když jsem poznal vaši pilnost v slyšení slova Božího a pozoroval pravé a upřímné pokání mnohých. Pročež, nejmilejší, při umučení Ježíše Krista vás zapřísahám, abyste jeho evangelium zacho- vávali a udržovali a abyste ve všem, co jsem tehdy probíral, s prospěchem pokračovali. Ne- kolísejte tedy v duchu ani se neviklejte a ne- všímejte si těch, kteří nastoupivše nejistou cestu jinam se obrátili a již se stali nejprudšími ne- přáteli Božími i našimi. Víte přece, nejmilejší, že odpadli učedlníci Kristovi, kteří s ním obcovali, a s ním již více choditi nechtěli.1 A tak přišel Kristus, aby lidi navzájem oddělil, jakož sám praví:2 „Já jsem přišel, abych oddělil syna od otce a dceru od matky.“ A opět:3 „Zrazováni budete pro jméno mé u všech lidí.“ A abychom se nedali pohnouti jejich odporem anebo zděsiti pronásledováním neb smrtí, hned dodává Spasitel:4 „A vlasy vaše s hlavy nesejdou, neboť trpělivostí podržíte duše své.“ Jestliže tedy jediný vlas nezahyne, kterak tedy zahynou věrní? Proto hleďte, nejmilejší, zachovati pravou víru i jistou naději, stůjte pevně v lásce slova Božího a přilněte k němu s nejvyšší touhou, sly- šíce těch, které vám Spasitel poslal, aby beze strachu kázali jeho evangelium, vytrvale odpo- 126
více než dvanáct let v slově Božím u vás — Bůh je mi svědek — pracoval a v tom bylo mé nej- větší potěšení, když jsem poznal vaši pilnost v slyšení slova Božího a pozoroval pravé a upřímné pokání mnohých. Pročež, nejmilejší, při umučení Ježíše Krista vás zapřísahám, abyste jeho evangelium zacho- vávali a udržovali a abyste ve všem, co jsem tehdy probíral, s prospěchem pokračovali. Ne- kolísejte tedy v duchu ani se neviklejte a ne- všímejte si těch, kteří nastoupivše nejistou cestu jinam se obrátili a již se stali nejprudšími ne- přáteli Božími i našimi. Víte přece, nejmilejší, že odpadli učedlníci Kristovi, kteří s ním obcovali, a s ním již více choditi nechtěli.1 A tak přišel Kristus, aby lidi navzájem oddělil, jakož sám praví:2 „Já jsem přišel, abych oddělil syna od otce a dceru od matky.“ A opět:3 „Zrazováni budete pro jméno mé u všech lidí.“ A abychom se nedali pohnouti jejich odporem anebo zděsiti pronásledováním neb smrtí, hned dodává Spasitel:4 „A vlasy vaše s hlavy nesejdou, neboť trpělivostí podržíte duše své.“ Jestliže tedy jediný vlas nezahyne, kterak tedy zahynou věrní? Proto hleďte, nejmilejší, zachovati pravou víru i jistou naději, stůjte pevně v lásce slova Božího a přilněte k němu s nejvyšší touhou, sly- šíce těch, které vám Spasitel poslal, aby beze strachu kázali jeho evangelium, vytrvale odpo- 126
Strana 127
rujíce hltavým vlkům i falešným prorokům.“ O těch praví Kristus svým věrným:7 „Mnozí, vece, falešní proroci přijdou a svedou mnohé.“ Těch přikazuje Kristus věrným se vystříhati a poučuje, jak se dají poznati, totiž po ovoci,“ jež jsou pýcha, smilstvo, lakota, svatokupectví, po- hrdání slovem Božím a pronásledování věrných, utrhání, ctižádostivost, horování pro nálezky lidské atd. Neboť takoví mají roucho ovčí, kteříž oblé- kají jméno a úřad člověka křesťana a přitom, poněvadž jsou uvnitř vlci hltaví,10 ovce Kris- tovy trhají a sápají. O těch vlcích pověděl Kristus svým učedlníkům:11 „Ejhle, vece, já vás posílám jako ovce mezi vlky. Buďte tedy opatr- ní jako hadové a prostí jako holubice.“ „Opa- trní“ aby byli, říká proto, aby na sebe nedali šlápnouti jako hadové a v sobě ubíti hlavu Kris- tovu; „prostí jako holubice“ proto, aby trpělivě snášeli ukrutnost vlků. Ejhle, nejmilejší, již máme jasný obraz vlků, nadto i naučení, abychom se od nich nedali svésti s cesty Kristovy, po níž spěcháme dojíti do radostí nebeských. Zachovávejte a opatrujte víru, naději, lásku, pokoru, mírnost, spravedl- nost, skromnost, zdrželivost, střízlivost, trpěli- vost a jiné ctnosti,12 zdobíce život dobrými mra- vy a skutky. Radujte se z toho, že trpíte proná- sledování.13 Neboť praví Kristus: „Blahoslavení, 14 kteří nyní lkají, neboť oni potěšeni budou. 127
rujíce hltavým vlkům i falešným prorokům.“ O těch praví Kristus svým věrným:7 „Mnozí, vece, falešní proroci přijdou a svedou mnohé.“ Těch přikazuje Kristus věrným se vystříhati a poučuje, jak se dají poznati, totiž po ovoci,“ jež jsou pýcha, smilstvo, lakota, svatokupectví, po- hrdání slovem Božím a pronásledování věrných, utrhání, ctižádostivost, horování pro nálezky lidské atd. Neboť takoví mají roucho ovčí, kteříž oblé- kají jméno a úřad člověka křesťana a přitom, poněvadž jsou uvnitř vlci hltaví,10 ovce Kris- tovy trhají a sápají. O těch vlcích pověděl Kristus svým učedlníkům:11 „Ejhle, vece, já vás posílám jako ovce mezi vlky. Buďte tedy opatr- ní jako hadové a prostí jako holubice.“ „Opa- trní“ aby byli, říká proto, aby na sebe nedali šlápnouti jako hadové a v sobě ubíti hlavu Kris- tovu; „prostí jako holubice“ proto, aby trpělivě snášeli ukrutnost vlků. Ejhle, nejmilejší, již máme jasný obraz vlků, nadto i naučení, abychom se od nich nedali svésti s cesty Kristovy, po níž spěcháme dojíti do radostí nebeských. Zachovávejte a opatrujte víru, naději, lásku, pokoru, mírnost, spravedl- nost, skromnost, zdrželivost, střízlivost, trpěli- vost a jiné ctnosti,12 zdobíce život dobrými mra- vy a skutky. Radujte se z toho, že trpíte proná- sledování.13 Neboť praví Kristus: „Blahoslavení, 14 kteří nyní lkají, neboť oni potěšeni budou. 127
Strana 128
„Blahoslavení, když vás lidé budou nenáviděti,15 vypovídati a vykazovati, klatbou vás stíhajíce pro slovo Boží. Radujte se v onen den, neboť od- plata vaše hojná jest v nebesích."16 Kdo by tedy, maje víru, naději a lásku, pro svého Spasitele nevytrpěl takovou potupu a pohanu, když má jistotu, že v životě věčném obdrží stonásobně?17 To tedy očekávajíce pomněte, co řekl Kris- tus,18 že totiž bude soužení, jehož nebylo od po- čátku světa ani nebude. Proč to? Příčinu uvádí sám apoštol,19 protože „přijde, vece, čas, kdy lidé zdravého učení nepřijmou, ale podle svých žádostí nahromadí si učitele lechtající uši, od pravdy pak sluch odvrátí a k bajkám přikloní. Toto proroctví svatého Pavla, jak na své oči vidíte, se již naplňuje. Neboť jinde praví:20 „Všickni, kdož zbožně žíti chtí v Kristu, proná- sledování budou trpěti. Bezbožným však a svůd- cům k horšímu bude se dařiti.“ Proto, nejmilejší, jakož vybízí svatý Petr,21 bedlivě se střezte, abyste spolu s jinými svedeni jsouce bludem nešlechetníků neodpadli od své stálosti. Avšak rosťte v milosti Boží a v poznání Ježíše Krista a za mne se modlete k Bohu, aby mi ráčil dopřáti příznivých úspěchů při kázání svého slova ve všech místech, kde se ukáže nut- nost, v městech, v městečkách, na vesnicích, po hradech, na polích, v lesích, kdekoli mohu pro- spěti, aby ve mně nebylo slovo Boží potlačeno. Pozdravujte se navzájem a utěšujte se vespo- 128
„Blahoslavení, když vás lidé budou nenáviděti,15 vypovídati a vykazovati, klatbou vás stíhajíce pro slovo Boží. Radujte se v onen den, neboť od- plata vaše hojná jest v nebesích."16 Kdo by tedy, maje víru, naději a lásku, pro svého Spasitele nevytrpěl takovou potupu a pohanu, když má jistotu, že v životě věčném obdrží stonásobně?17 To tedy očekávajíce pomněte, co řekl Kris- tus,18 že totiž bude soužení, jehož nebylo od po- čátku světa ani nebude. Proč to? Příčinu uvádí sám apoštol,19 protože „přijde, vece, čas, kdy lidé zdravého učení nepřijmou, ale podle svých žádostí nahromadí si učitele lechtající uši, od pravdy pak sluch odvrátí a k bajkám přikloní. Toto proroctví svatého Pavla, jak na své oči vidíte, se již naplňuje. Neboť jinde praví:20 „Všickni, kdož zbožně žíti chtí v Kristu, proná- sledování budou trpěti. Bezbožným však a svůd- cům k horšímu bude se dařiti.“ Proto, nejmilejší, jakož vybízí svatý Petr,21 bedlivě se střezte, abyste spolu s jinými svedeni jsouce bludem nešlechetníků neodpadli od své stálosti. Avšak rosťte v milosti Boží a v poznání Ježíše Krista a za mne se modlete k Bohu, aby mi ráčil dopřáti příznivých úspěchů při kázání svého slova ve všech místech, kde se ukáže nut- nost, v městech, v městečkách, na vesnicích, po hradech, na polích, v lesích, kdekoli mohu pro- spěti, aby ve mně nebylo slovo Boží potlačeno. Pozdravujte se navzájem a utěšujte se vespo- 128
Strana 129
lek v milosti Boha Otce a jeho nejmilejšího Syna i Ducha svatého, který vás může ostříhati od hříchů a umístiti v radosti věčné. Jemuž chvála i sláva na věky, amen. 38. PRAŽANŮM (Snad z konce listopadu 1413.) Mistr Jan Hus kněz a v naději sluha Pána na- šeho Jezu Krista, všem věrným pokání činícím, v milosti i v trpělivosti, k příští Pána Boha, který přijda se svatými anděly každému splatí podle jeho zásluh.1 Nejmilejší! „Utvrzujte srdcí svých, protože se přiblíží 72 příští Páně. Víte, nejmilejší, že Pán Ježíš již jednou přišel. To vědouce uvažujte v srdcích svých a v milosti i trpělivosti se utvrzujte. Uvažujte, nejmilejší, že stvořitel a pán světa, Slovo Boží i nesmrtelný, věčný Bůh ponížil sebe sama, stav se člověkem, aby nám, nevěrným hříšníkům, věrně sloužil. Přišel přemocný lékař, aby velikou naši ránu zléčil. Přišel všemohoucí Pán, ne živé usmrcovat, ale mrtvé oživovat a vyvolené osvobozovat od 129
lek v milosti Boha Otce a jeho nejmilejšího Syna i Ducha svatého, který vás může ostříhati od hříchů a umístiti v radosti věčné. Jemuž chvála i sláva na věky, amen. 38. PRAŽANŮM (Snad z konce listopadu 1413.) Mistr Jan Hus kněz a v naději sluha Pána na- šeho Jezu Krista, všem věrným pokání činícím, v milosti i v trpělivosti, k příští Pána Boha, který přijda se svatými anděly každému splatí podle jeho zásluh.1 Nejmilejší! „Utvrzujte srdcí svých, protože se přiblíží 72 příští Páně. Víte, nejmilejší, že Pán Ježíš již jednou přišel. To vědouce uvažujte v srdcích svých a v milosti i trpělivosti se utvrzujte. Uvažujte, nejmilejší, že stvořitel a pán světa, Slovo Boží i nesmrtelný, věčný Bůh ponížil sebe sama, stav se člověkem, aby nám, nevěrným hříšníkům, věrně sloužil. Přišel přemocný lékař, aby velikou naši ránu zléčil. Přišel všemohoucí Pán, ne živé usmrcovat, ale mrtvé oživovat a vyvolené osvobozovat od 129
Strana 130
věčné smrti. Přišel král světa a nejvyšší kníže, aby zákon Boží naplnil svými skutky. Přišel na svět, ne vládnout, ale duši obětovat pro vykou- pení mnohých.3 Přišel kupec, nestísněný lichvou lakotnosti, nikoli nahromadit statky světské, ale lid, prodaný hříchem, vykoupit od ďábla svou krví. Přišel nejmocnější, aby pod mocí Piláto- vou od biskupů, kněží, starších a řeholníků vy- trpěl nejukrutnější a nejpotupnější smrt a tak nás vytrhl z moci ďáblovy. Přišel, vyvolené ne zahubit, ale spasit, jakož sám řekl:4 „Já jsem přišel, aby měli život a měli jej hojněji,“ aby měli život svatý v milosti a aby hojněji jej měli po smrti v radosti věčné. Vyvolení moji nejsou zpupníci ani smilníci, ani lakomci, ani prchlivci, ani závistníci, ani lenivci, ani odpůrci mého slova a života, ale vyvolení moji jsou ti, kdož slyšíce slovo mé a je zachovávajíce, se mnou v milosti trpí. O tom hodnocení při příští Spasitelově v hlou- bi srdce uvažujíce, nejmilejší, utvrzujte v srd- cích svých v milosti, trpělivosti a ctnosti. Vždyt přibližuje se příští Páně k následujícímu soudu. Utvrzujte srdcí svých, nejmilejší, v milosti, trpělivosti a ctnosti. Přibližuje se totiž soud soudce nejbystřejšího, nejspravedlivějšího a nejstrašnějšího: nejbystřejšího, jehož bystrost se nedá oklamati; nejspravedli- vějšího, který se nedá uchýliti ani darem ani strachem ani přízní, s nímž přijdou spravedliví 130
věčné smrti. Přišel král světa a nejvyšší kníže, aby zákon Boží naplnil svými skutky. Přišel na svět, ne vládnout, ale duši obětovat pro vykou- pení mnohých.3 Přišel kupec, nestísněný lichvou lakotnosti, nikoli nahromadit statky světské, ale lid, prodaný hříchem, vykoupit od ďábla svou krví. Přišel nejmocnější, aby pod mocí Piláto- vou od biskupů, kněží, starších a řeholníků vy- trpěl nejukrutnější a nejpotupnější smrt a tak nás vytrhl z moci ďáblovy. Přišel, vyvolené ne zahubit, ale spasit, jakož sám řekl:4 „Já jsem přišel, aby měli život a měli jej hojněji,“ aby měli život svatý v milosti a aby hojněji jej měli po smrti v radosti věčné. Vyvolení moji nejsou zpupníci ani smilníci, ani lakomci, ani prchlivci, ani závistníci, ani lenivci, ani odpůrci mého slova a života, ale vyvolení moji jsou ti, kdož slyšíce slovo mé a je zachovávajíce, se mnou v milosti trpí. O tom hodnocení při příští Spasitelově v hlou- bi srdce uvažujíce, nejmilejší, utvrzujte v srd- cích svých v milosti, trpělivosti a ctnosti. Vždyt přibližuje se příští Páně k následujícímu soudu. Utvrzujte srdcí svých, nejmilejší, v milosti, trpělivosti a ctnosti. Přibližuje se totiž soud soudce nejbystřejšího, nejspravedlivějšího a nejstrašnějšího: nejbystřejšího, jehož bystrost se nedá oklamati; nejspravedli- vějšího, který se nedá uchýliti ani darem ani strachem ani přízní, s nímž přijdou spravedliví 130
Strana 131
přísedící, apoštolové, kteří spolu s ním byli zde nevinně odsouzeni k smrti; přibližuje se také soud soudce nejstrašnějšího, na něhož nespravedlivci nebudou moci pohlédnouti, na jehož pokyn budou všichni nuceni své mrzkosti vyjeviti celému světu, podle jehož libosti se budou věčným ohněm smažiti duše i těla těch, jejichž vůle bude hleděti na věčné zatracení ke společnému bydlení s ďábly v temnotách a kteří také od něho uslyší tento rozsudek spravedlivý: „Jděte, zlořečení, do ohně věčného, jenž připra- ven jest dáblu a andělům jeho.“5 Ejhle, nejmilejší, zvážíce obě strany, jeho hodnocení při prvním příchodu a spravedlnosti i hrůzu při příchodu druhém, utvrzujte srdcí svých v milosti i utrpení. A jestliže v něčem trpíte, na toto hleďte a vzhůru zdvíhejte hlavy, to jest rozumy své, protože se přibližuje vykou- pení vaše,“ vykoupení od všeliké bídy, od níž vás na soudu odvolá spravedlivý soudce slovy: „Přijďte, požehnaní Otce mého, vezměte krá- lovství.“ To račiž dáti vám a stejně i mně milosrdný, strašlivý a útěšný soudce, Pán Ježíš, Bůh a člo- věk pravý, požehnaný na věky, amen. 131
přísedící, apoštolové, kteří spolu s ním byli zde nevinně odsouzeni k smrti; přibližuje se také soud soudce nejstrašnějšího, na něhož nespravedlivci nebudou moci pohlédnouti, na jehož pokyn budou všichni nuceni své mrzkosti vyjeviti celému světu, podle jehož libosti se budou věčným ohněm smažiti duše i těla těch, jejichž vůle bude hleděti na věčné zatracení ke společnému bydlení s ďábly v temnotách a kteří také od něho uslyší tento rozsudek spravedlivý: „Jděte, zlořečení, do ohně věčného, jenž připra- ven jest dáblu a andělům jeho.“5 Ejhle, nejmilejší, zvážíce obě strany, jeho hodnocení při prvním příchodu a spravedlnosti i hrůzu při příchodu druhém, utvrzujte srdcí svých v milosti i utrpení. A jestliže v něčem trpíte, na toto hleďte a vzhůru zdvíhejte hlavy, to jest rozumy své, protože se přibližuje vykou- pení vaše,“ vykoupení od všeliké bídy, od níž vás na soudu odvolá spravedlivý soudce slovy: „Přijďte, požehnaní Otce mého, vezměte krá- lovství.“ To račiž dáti vám a stejně i mně milosrdný, strašlivý a útěšný soudce, Pán Ježíš, Bůh a člo- věk pravý, požehnaný na věky, amen. 131
Strana 132
39. PRAŽANŮM (25. prosince 1413.) Nejmilejší! Přesto, že jsem nyní od vás odloučen tou mě- rou, že se snad nehodí, abych vám obšírně ká- zal, přece láska, kterou k vám mám, naléhá na mne, abych vaší lásce pověděl alespoň několik slůvek. Ejhle, nejmilejší, jeden anděl jako dnes řekl pastýřům: „Zvěstuji vám radost velikou, jež na- stane všemu lidu."1 A hned hlásalo množství an- dělů řkouc:2 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. To majíce na paměti, nejmilejší, radujte se, protože se dnes Bůh narodil jako člověk, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes narodilo nesmírně velké pachole, aby byla sláva na výsostech Bo- hu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes narodil usmiřova- tel, aby usmířil člověka s Bohem a andělem tak, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes narodil, aby hříš- níky očistil od hříchu, vysvobodil z moci dáblo- vy, zachránil od věčného zatracení a uvedl je 132
39. PRAŽANŮM (25. prosince 1413.) Nejmilejší! Přesto, že jsem nyní od vás odloučen tou mě- rou, že se snad nehodí, abych vám obšírně ká- zal, přece láska, kterou k vám mám, naléhá na mne, abych vaší lásce pověděl alespoň několik slůvek. Ejhle, nejmilejší, jeden anděl jako dnes řekl pastýřům: „Zvěstuji vám radost velikou, jež na- stane všemu lidu."1 A hned hlásalo množství an- dělů řkouc:2 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. To majíce na paměti, nejmilejší, radujte se, protože se dnes Bůh narodil jako člověk, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes narodilo nesmírně velké pachole, aby byla sláva na výsostech Bo- hu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes narodil usmiřova- tel, aby usmířil člověka s Bohem a andělem tak, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes narodil, aby hříš- níky očistil od hříchu, vysvobodil z moci dáblo- vy, zachránil od věčného zatracení a uvedl je 132
Strana 133
do věčné radosti, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se radostí velikou,3 protože se nám dnes narodil král, aby uštědřoval plné králov- ství nebeské, biskup, aby udílel požehnání věč- né, otec budoucího věku, aby nás jako syny své s sebou navždy podržel. Narodil se nám bratr laskavý, mistr moudrý, vůdce jistý, soudce spravedlivý, proto, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, zločinci, protože se narodil Bůh kněz, který každému kajícníku udílí odpuštění všech hříchů, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes chléb andělů, to- tiž Bůh, stal pokrmem lidí, aby svým slavným tělem občerstvoval lačnějící, aby oni měli pokoj na zemi. Radujte se, protože se narodil Bůh nesmrtelný, aby člověk smrtelný živ byl na věky. Radujte se, protože bohatý pán všehomíra leží v jeslích jako chudý, aby nás nuzné obohatil. Radujte se, nejmilejší, protože se naplnilo, co prorokovali proroci, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se nám narodilo dítě s veš- kerou mocí, protože nám byl dán syn všeliké bystrosti a milosti, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. 133
do věčné radosti, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se radostí velikou,3 protože se nám dnes narodil král, aby uštědřoval plné králov- ství nebeské, biskup, aby udílel požehnání věč- né, otec budoucího věku, aby nás jako syny své s sebou navždy podržel. Narodil se nám bratr laskavý, mistr moudrý, vůdce jistý, soudce spravedlivý, proto, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, zločinci, protože se narodil Bůh kněz, který každému kajícníku udílí odpuštění všech hříchů, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se dnes chléb andělů, to- tiž Bůh, stal pokrmem lidí, aby svým slavným tělem občerstvoval lačnějící, aby oni měli pokoj na zemi. Radujte se, protože se narodil Bůh nesmrtelný, aby člověk smrtelný živ byl na věky. Radujte se, protože bohatý pán všehomíra leží v jeslích jako chudý, aby nás nuzné obohatil. Radujte se, nejmilejší, protože se naplnilo, co prorokovali proroci, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Radujte se, protože se nám narodilo dítě s veš- kerou mocí, protože nám byl dán syn všeliké bystrosti a milosti, aby byla sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. 133
Strana 134
Ó nejmilejší, zdalipak malá z toho má vzni- kati radost? Zajisté veliká. Vždyť praví anděl:4 „Zvěstuji vám radost velikou,“ protože se nám narodil vykupitel od veškeré bídy, spasitel hříš- níků, vládce svých věrných. Narodil se utěšitel zarmoucených a byl nám dán syn Boží, aby vznikla nám radost veliká, Bohu na výsostech sláva a na zemi pokoj lidem dobré vůle. A tu dobrou vůli, pokoj a rovněž radost račiž Bůh dnes narozený i nám uštědřiti, amen. 40. PRAŽANŮM (Asi v postě 1414.) Mistr Jan Hus, nestatečný sluha Boží, všem vyvoleným a milovníkům Pána Ježíše Krista a slova jeho, kteří obývají v městě Pražském. Milost, slitování a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista,1 Spasitele našeho. Nejmilejší! Velice se raduji z toho, že slovo Boží stále slyšíte a že vám milosrdný Spasitel dopřává účinných vůdců pravdy. Pročež račiž vám Vše- mohoucí dáti milost, slitování a pokoj skrze Spasitele našeho Pána Ježíše Krista. 134
Ó nejmilejší, zdalipak malá z toho má vzni- kati radost? Zajisté veliká. Vždyť praví anděl:4 „Zvěstuji vám radost velikou,“ protože se nám narodil vykupitel od veškeré bídy, spasitel hříš- níků, vládce svých věrných. Narodil se utěšitel zarmoucených a byl nám dán syn Boží, aby vznikla nám radost veliká, Bohu na výsostech sláva a na zemi pokoj lidem dobré vůle. A tu dobrou vůli, pokoj a rovněž radost račiž Bůh dnes narozený i nám uštědřiti, amen. 40. PRAŽANŮM (Asi v postě 1414.) Mistr Jan Hus, nestatečný sluha Boží, všem vyvoleným a milovníkům Pána Ježíše Krista a slova jeho, kteří obývají v městě Pražském. Milost, slitování a pokoj od Boha Otce a Pána Ježíše Krista,1 Spasitele našeho. Nejmilejší! Velice se raduji z toho, že slovo Boží stále slyšíte a že vám milosrdný Spasitel dopřává účinných vůdců pravdy. Pročež račiž vám Vše- mohoucí dáti milost, slitování a pokoj skrze Spasitele našeho Pána Ježíše Krista. 134
Strana 135
Milost ke všemu dobrému, abyste v ní, jako jste dobře začali, dobře pokračovali a uži- tečně skončili. A slitování, abyste je vděčně přijali, ma- jíce na paměti, že věčný Bůh, nejvyšší dobrota ráčil se za nás hříšné státi člověkem, nemoc- ným, poplvaným, potupeným, od svých odsou- zeným, hanebně zavrženým, tou měrou, že obec- ný lid, sveden byv radou svých kněží, maje ze dvou voliti, vybral si místo nevinného Ježíše Spasitele raději lotra a zločinného vraha a vy- stavil Spasitele posměchu a potupě tak, že volá s pláčem skrze Jeremiáše řka:2 „Slyšte, prosím, všickni národové, a vizte bolest mou.“ A opět: „Ó vy všickni, kteříž přecházíte cestou, po- hleďte a vizte, zdali jest bolest, jako bolest má. Taktéž volá k Otci řka:4 „Bože, Bože, proč jsi mne opustil?“ Tak totiž volal, když ukrutně a potupně visel na kříži a když trpěl rouhání od kněží, kteří obklopivše kříž volali a kvákali řkouce:5 „Spoléhal na Boha; at ho již vysvo- bodí.“ „Haha, ty, jenž rušíš chrám Boží, sestup nyní s kříže.“ On však volal: „Bože, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Volá, abychom zname- nali jeho nesmírné slitování, s ním rouhání laskavě trpěli, v nouzi ho vzývali a byli vděční za milosrdenství, s nímž nás vykoupil od věč- ného zatracení. Tak se tedy dostává vám milosrdenství od Boha Otce a od Spasitele, Pána Ježíše Krista, od 135
Milost ke všemu dobrému, abyste v ní, jako jste dobře začali, dobře pokračovali a uži- tečně skončili. A slitování, abyste je vděčně přijali, ma- jíce na paměti, že věčný Bůh, nejvyšší dobrota ráčil se za nás hříšné státi člověkem, nemoc- ným, poplvaným, potupeným, od svých odsou- zeným, hanebně zavrženým, tou měrou, že obec- ný lid, sveden byv radou svých kněží, maje ze dvou voliti, vybral si místo nevinného Ježíše Spasitele raději lotra a zločinného vraha a vy- stavil Spasitele posměchu a potupě tak, že volá s pláčem skrze Jeremiáše řka:2 „Slyšte, prosím, všickni národové, a vizte bolest mou.“ A opět: „Ó vy všickni, kteříž přecházíte cestou, po- hleďte a vizte, zdali jest bolest, jako bolest má. Taktéž volá k Otci řka:4 „Bože, Bože, proč jsi mne opustil?“ Tak totiž volal, když ukrutně a potupně visel na kříži a když trpěl rouhání od kněží, kteří obklopivše kříž volali a kvákali řkouce:5 „Spoléhal na Boha; at ho již vysvo- bodí.“ „Haha, ty, jenž rušíš chrám Boží, sestup nyní s kříže.“ On však volal: „Bože, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ Volá, abychom zname- nali jeho nesmírné slitování, s ním rouhání laskavě trpěli, v nouzi ho vzývali a byli vděční za milosrdenství, s nímž nás vykoupil od věč- ného zatracení. Tak se tedy dostává vám milosrdenství od Boha Otce a od Spasitele, Pána Ježíše Krista, od 135
Strana 136
něhož se vám dostává také pokoje. Mistr po- kojný učil své pokojné učedlníky, aby vchá- zejíce do kteréhokoli domu říkali: „Pokoj vám.“ A vstav z mrtvých, vcházeje k nim, říkal:8 „Pokoj vám. Rovněž chtěje od nich jíti na smrt, říkal jim:9 „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. Odtud také, nejmilejší, po jeho způsobu žá- dám vám od něho pokoje. Pokoj vám od něho, abyste počestně žijíce přemáhali nepřátele své, dábla, svět a tělo. Pokoj vám od něho, abyste milovali sebe navzájem i nepřátele své. Pokoj vám, abyste pokojně slyšeli slovo jeho. Pokoj vám, abyste rozumně mluvili a vystříhali se ne- přátel. Pokoj vám, abyste dovedli prospěšně mlčeti. Neboť1 ktož pokorně slyší, ten sě zlost- ně nevadí: kto múdřě mluví, ten svárlivé přě- máhá; ktož úžitečně mlčí, ten svědomie ne brzo urazí. A proto pokoj vám, milost a slitování. Milost zachování od hříchů; slitování — zproštění věčného ohně; a pokoj — po tomto přebídném životě ve věčné radosti všem vám věrným věč- ného odpočinutí od Boha Otce a Pána Ježíše Krista, Spasitele našeho. Jemu buď chvála na věky věkův, amen. 136
něhož se vám dostává také pokoje. Mistr po- kojný učil své pokojné učedlníky, aby vchá- zejíce do kteréhokoli domu říkali: „Pokoj vám.“ A vstav z mrtvých, vcházeje k nim, říkal:8 „Pokoj vám. Rovněž chtěje od nich jíti na smrt, říkal jim:9 „Pokoj zůstavuji vám, pokoj svůj dávám vám. Odtud také, nejmilejší, po jeho způsobu žá- dám vám od něho pokoje. Pokoj vám od něho, abyste počestně žijíce přemáhali nepřátele své, dábla, svět a tělo. Pokoj vám od něho, abyste milovali sebe navzájem i nepřátele své. Pokoj vám, abyste pokojně slyšeli slovo jeho. Pokoj vám, abyste rozumně mluvili a vystříhali se ne- přátel. Pokoj vám, abyste dovedli prospěšně mlčeti. Neboť1 ktož pokorně slyší, ten sě zlost- ně nevadí: kto múdřě mluví, ten svárlivé přě- máhá; ktož úžitečně mlčí, ten svědomie ne brzo urazí. A proto pokoj vám, milost a slitování. Milost zachování od hříchů; slitování — zproštění věčného ohně; a pokoj — po tomto přebídném životě ve věčné radosti všem vám věrným věč- ného odpočinutí od Boha Otce a Pána Ježíše Krista, Spasitele našeho. Jemu buď chvála na věky věkův, amen. 136
Strana 137
41. PRAŽANŮM (Asi v pozdním létě 1414.) Milost a pokoj od Pána našeho Ježíše Krista buď s vámi. Amen. Tyto věci praví Pán Bóh v VI. rozdiele sva- tého Jeremiáše:1 „Stójte na cestách a slyšte a těžte se o cestách starých, která by byla cesta dobrá, a choďte na nie, a naleznete obvlaženie dušem vašim.“ Stójte na cestách Božích, kteréž sú pokora veliká Pána Jezu Krista, milosrdenstvie, trpě- livost, život pracovitý, žalostivý a bolestný, a to až do jeho ohavné smrti. Neb on sám milý Spasitel die:2 „Učte se ode mne, žeť já tichý sem a pokorný srdcem.“ A v jiném miestě die:3 „Pří- klad sem dal vám, aby jakož já činil sem, abyste i vy činili.“ A Pán Ježíš poslušen jest byl svého Otce milého až do smrti;4 ovšem my hřiešní viece máme to činiti. Stójte na cestách, ptajíce se pilně, které vedú od věčné smrti k životu věčnému a ode všie biedy k věčné radosti. A ta cesta jest čtenie Pána všemohúcieho a epištoly apoštolské, Starý Zákon a také životové svatých, jenž sú polo- ženy v zákoně Božiem, jenž svítie svými životy jakožto slunce a měsiec a jiné hvězdy. Protož, najmilejší bratřie a sestry v Pánu Bohu milé, 137
41. PRAŽANŮM (Asi v pozdním létě 1414.) Milost a pokoj od Pána našeho Ježíše Krista buď s vámi. Amen. Tyto věci praví Pán Bóh v VI. rozdiele sva- tého Jeremiáše:1 „Stójte na cestách a slyšte a těžte se o cestách starých, která by byla cesta dobrá, a choďte na nie, a naleznete obvlaženie dušem vašim.“ Stójte na cestách Božích, kteréž sú pokora veliká Pána Jezu Krista, milosrdenstvie, trpě- livost, život pracovitý, žalostivý a bolestný, a to až do jeho ohavné smrti. Neb on sám milý Spasitel die:2 „Učte se ode mne, žeť já tichý sem a pokorný srdcem.“ A v jiném miestě die:3 „Pří- klad sem dal vám, aby jakož já činil sem, abyste i vy činili.“ A Pán Ježíš poslušen jest byl svého Otce milého až do smrti;4 ovšem my hřiešní viece máme to činiti. Stójte na cestách, ptajíce se pilně, které vedú od věčné smrti k životu věčnému a ode všie biedy k věčné radosti. A ta cesta jest čtenie Pána všemohúcieho a epištoly apoštolské, Starý Zákon a také životové svatých, jenž sú polo- ženy v zákoně Božiem, jenž svítie svými životy jakožto slunce a měsiec a jiné hvězdy. Protož, najmilejší bratřie a sestry v Pánu Bohu milé, 137
Strana 138
prosímť vás pro umučenie syna Božieho, abyste rádi chodili na kázanie, chodiece pilně poslú- chali, poslúchajíce srozoměli, srozomějíce za- chovali, zachovajíce aby se poznali, poznajíce se právě aby poznali svého najmilejšieho Spa- sitele — neb poznati Boha jest svrchovaná spra- vedlnost —, poznajíce abyste jeho milovali ze všeho svého srdce a ze všie své vóle,5 a svého bližnieho jako sami se,“ a milujíce jeho s ním se radovali bez konce, amen. Neb v tú dvú při- kázaní záleží vešken Zákon,7 Starý i Nový. Stójte na cestě a slyšte, abyste pokánie hodné činili, neb tudy vám se přiblíží královstvie ne- beské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož svatý Bernard svědčí řka: „Ó pokánie, zdravie duše, navrácenie ctnosti, rozptýlenie hřiechóv, zkaženie pekla, brána nebes, cesta spravedlivých, nasycenie blahoslavených. Přešťastný člověk, kterýžto po- kánie svaté miluje a až do konce života svého ostřiehá.“ Stójte na cestě Boží, bratřie moji milí, usta- vičně rostúce v životě svatém, a nepřestávajte dobře činiti, nebo časem svým budete žieti v ne- besiech nepřestávajíce, amen. 138
prosímť vás pro umučenie syna Božieho, abyste rádi chodili na kázanie, chodiece pilně poslú- chali, poslúchajíce srozoměli, srozomějíce za- chovali, zachovajíce aby se poznali, poznajíce se právě aby poznali svého najmilejšieho Spa- sitele — neb poznati Boha jest svrchovaná spra- vedlnost —, poznajíce abyste jeho milovali ze všeho svého srdce a ze všie své vóle,5 a svého bližnieho jako sami se,“ a milujíce jeho s ním se radovali bez konce, amen. Neb v tú dvú při- kázaní záleží vešken Zákon,7 Starý i Nový. Stójte na cestě a slyšte, abyste pokánie hodné činili, neb tudy vám se přiblíží královstvie ne- beské. Neb pokánie pravé jest zdravie duše, navrácenie ctnosti, jakož svatý Bernard svědčí řka: „Ó pokánie, zdravie duše, navrácenie ctnosti, rozptýlenie hřiechóv, zkaženie pekla, brána nebes, cesta spravedlivých, nasycenie blahoslavených. Přešťastný člověk, kterýžto po- kánie svaté miluje a až do konce života svého ostřiehá.“ Stójte na cestě Boží, bratřie moji milí, usta- vičně rostúce v životě svatém, a nepřestávajte dobře činiti, nebo časem svým budete žieti v ne- besiech nepřestávajíce, amen. 138
Strana 139
42. VŠEMU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉMU (V Praze 26. srpna 1414.)1 Já, mistr Jan z Husince, všemu království Českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově2 o ty všěckny nároky, jimiž jsem narčen křivě a naříkán, a to v najbližším žákovstva svolánie. Protož, poněvadž v mnohých kútech kacířě mi obrážejí proti spravedlnosti a právu, na jevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a veďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství. A budu-li shledán v kterém bludu ane- bo v kterém kacířství, neodmlúvám jako blud- ný, jako kacieř utrpěti. Pakliť se k tomu žádný ze jmena, jenž by toho chtěl na mě vésti, neza- staví, tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Kon- stancí na obecném sboru a na prohlášeném po- staviti; bude-li tu papež, před papežem, a před toho sboru žákovstvem. A ví-li kto na mě co bludného anebo co ka- cieřského, chystaj sě tam, aby to vedl tam na mě z jména svého přěd prohlášeným sborem. A já za svú pravdu nechci sě liknovati ni ma- lému ni to velikému řádem odpoviedati. A protož rozvažtež to dobří lidé, ktož spra- vedlnost milujete, žádám-li co proti právu Bo- žiemu aneb lidskému tímto nepravého. 139
42. VŠEMU KRÁLOVSTVÍ ČESKÉMU (V Praze 26. srpna 1414.)1 Já, mistr Jan z Husince, všemu království Českému ohlašuji, že jsem hotov státi na dvoře kněze arcibiskupově2 o ty všěckny nároky, jimiž jsem narčen křivě a naříkán, a to v najbližším žákovstva svolánie. Protož, poněvadž v mnohých kútech kacířě mi obrážejí proti spravedlnosti a právu, na jevo před knězem arcibiskupem vystupte ti a veďte na mě bez strachu, které ste ote mne slýchali kacířství. A budu-li shledán v kterém bludu ane- bo v kterém kacířství, neodmlúvám jako blud- ný, jako kacieř utrpěti. Pakliť se k tomu žádný ze jmena, jenž by toho chtěl na mě vésti, neza- staví, tehdyž opět všemu království oznamuji, že chci sě k zprávě pravdě ohledánie v Kon- stancí na obecném sboru a na prohlášeném po- staviti; bude-li tu papež, před papežem, a před toho sboru žákovstvem. A ví-li kto na mě co bludného anebo co ka- cieřského, chystaj sě tam, aby to vedl tam na mě z jména svého přěd prohlášeným sborem. A já za svú pravdu nechci sě liknovati ni ma- lému ni to velikému řádem odpoviedati. A protož rozvažtež to dobří lidé, ktož spra- vedlnost milujete, žádám-li co proti právu Bo- žiemu aneb lidskému tímto nepravého. 139
Strana 140
Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšěnie, tehdy buď svědomo všěmu českému královstvie, žeť to mú vinú neschází. 43. KRÁLI ČESKÉMU VÁCLAVOVI, KRÁLOVNĚ ŽOFII A JEJICH DVORU (V Praze koncem srpna 1414.) Králově Milosti i Králové, radě jich i zprávci dvoru královal i všemu dvoru královskému. Já, mistr Jan Hus, oznamuji, také i ohlašuji, když sem od jistých lidí dobřě zpraven, žeť listy jsú přišly Králově Milosti od papeže2 — kým- kolivěk vypravené, já nevědě —; v nich sě píše, aby Králova Milost stála o to, aby z své země České vyplel kacieřě rozmnožené. A poněvadž na mě — ufám Bohu, bez mého proviněnie — poskřěk jest i s ponukem, aby pro mě neměl Králova Milost utrhánie a Česká země pohaněnie, rozeslal sem mnoho listóvi i rozlépal, poddávaje sě na dvór arcibiskupóv, žeť chci tu státi k své pravdě najprv ohledánie. A jest-li kto v celé tejto České zemi, jenž by věděl které kacírství, aby sě na dvořě arcibis- kupově ohlásil a tu sě z jmena svého proti mně zastavil. A poněvadž žádúcí sě jest nezjěvil a kněz 140
Pakliť bych nebyl připuštěn k slyšěnie, tehdy buď svědomo všěmu českému královstvie, žeť to mú vinú neschází. 43. KRÁLI ČESKÉMU VÁCLAVOVI, KRÁLOVNĚ ŽOFII A JEJICH DVORU (V Praze koncem srpna 1414.) Králově Milosti i Králové, radě jich i zprávci dvoru královal i všemu dvoru královskému. Já, mistr Jan Hus, oznamuji, také i ohlašuji, když sem od jistých lidí dobřě zpraven, žeť listy jsú přišly Králově Milosti od papeže2 — kým- kolivěk vypravené, já nevědě —; v nich sě píše, aby Králova Milost stála o to, aby z své země České vyplel kacieřě rozmnožené. A poněvadž na mě — ufám Bohu, bez mého proviněnie — poskřěk jest i s ponukem, aby pro mě neměl Králova Milost utrhánie a Česká země pohaněnie, rozeslal sem mnoho listóvi i rozlépal, poddávaje sě na dvór arcibiskupóv, žeť chci tu státi k své pravdě najprv ohledánie. A jest-li kto v celé tejto České zemi, jenž by věděl které kacírství, aby sě na dvořě arcibis- kupově ohlásil a tu sě z jmena svého proti mně zastavil. A poněvadž žádúcí sě jest nezjěvil a kněz 140
Strana 141
arcibiskup mne a mých poručníkuov státi nedo- pustil,4 protož prosím Královy Milosti pro spra- vedlnost i Králové i jich rady i zprávcě všeho králova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spraved- livé svědomie, že sem sě k tomu poddával, o to zevně listy lépal a že žádný v této zemi o to proti mně sě nezastavil. A přes to ještě přěse všecno ohlašuji celé České zemi i jiným zemiem přěd časem dosti velikým, žeť chci státi v Konstancí na prohlá- šeném sboru; bude-li tu papež, před papežem, a před tiem obecným sborem. A vie-li kto na mě které kacírstvo, chystajž se tam na ten sbor, aby tam přěd papežem i přede vším sborem z jmena svého vedl na mě, které je kdy slýchal ote mne kacierstvie. A bu- de-li na mě které kacierství dovedeno, neodmlú- vám jako kacíř utrpěti. Jehož úfám uplně milému Bohu, žeť lidem utrhavým, pravdy protivníkóm, nepřěpustí nad pravdú svítěziti. 44. KRÁLI ŘÍMSKÉMU ZIKMUNDOVI (1. září 1414.) Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmun- dovi, králi Římskému a králi Uherskémul atd., svému pánu milostivému, pokornou prosbu 141
arcibiskup mne a mých poručníkuov státi nedo- pustil,4 protož prosím Královy Milosti pro spra- vedlnost i Králové i jich rady i zprávcě všeho králova dvoru, aby mi ráčili dáti toho spraved- livé svědomie, že sem sě k tomu poddával, o to zevně listy lépal a že žádný v této zemi o to proti mně sě nezastavil. A přes to ještě přěse všecno ohlašuji celé České zemi i jiným zemiem přěd časem dosti velikým, žeť chci státi v Konstancí na prohlá- šeném sboru; bude-li tu papež, před papežem, a před tiem obecným sborem. A vie-li kto na mě které kacírstvo, chystajž se tam na ten sbor, aby tam přěd papežem i přede vším sborem z jmena svého vedl na mě, které je kdy slýchal ote mne kacierstvie. A bu- de-li na mě které kacierství dovedeno, neodmlú- vám jako kacíř utrpěti. Jehož úfám uplně milému Bohu, žeť lidem utrhavým, pravdy protivníkóm, nepřěpustí nad pravdú svítěziti. 44. KRÁLI ŘÍMSKÉMU ZIKMUNDOVI (1. září 1414.) Nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmun- dovi, králi Římskému a králi Uherskémul atd., svému pánu milostivému, pokornou prosbu 141
Strana 142
s vroucí srdce svého žádostí, aby bylo rozmno- ženo spasení, pokoj a milost2 a po dovedení tohoto života darován život věčný v slávě. Nejjasnější kníže a nejmilostivější pane! O přízni Vaší laskavosti, s níž si mne chudič- kého nejmilostivěji všímá, se vším hnutím srdce přemítaje, nepostačuji jakkoliv odpověděti, ale musím vzývati milosrdenství Pána Všemohou- cího, jenž každého po zásluze odměňuje, za šťastnou vládu Vaší královské Výsosti. Nedávno jsem Vaší Jasnosti poslal odpověď po Štěpánu Harnsmeistrovi, že podle zprávy pana Jindřicha Lefla z Lažan ve shodě s přáním Vaší Výsosti zamýšlím pokorně šíji skloniti3 a pod bezpečným průvodem4 Vaší ochrany obje- viti se, dá-li Pán Nejvyšší, před příštím kon- cilem Kostnickým. Pročež, chtěje toho řádně dosáhnouti, po celé Praze jsem dal vyvěsiti vy- hlášky latinsky i česky,5 jejichž opisy přiklá- dám, a též rozeslati po jiných městech a ohlašo- vati na kázáních, Vaší pak Výsosti žádám s po- kornou prosbou v Pánu, aby pro čest Boží, pro prospěch svaté církve, také pro čest království Českého, jehož dědicem aby byla Vaše Jasnost chtěl Král králů a tak učinil opatření, aby si z přirozené náklonnosti přála jeho prospěchu, ráčila svou milost k mé osobě tak rozšířiti, abych v pokoji přijda mohl na tom obecném koncilu veřejně vyznati víru, kterou držím. Neboť jako jsem ničemu neučil v skrytu, 142
s vroucí srdce svého žádostí, aby bylo rozmno- ženo spasení, pokoj a milost2 a po dovedení tohoto života darován život věčný v slávě. Nejjasnější kníže a nejmilostivější pane! O přízni Vaší laskavosti, s níž si mne chudič- kého nejmilostivěji všímá, se vším hnutím srdce přemítaje, nepostačuji jakkoliv odpověděti, ale musím vzývati milosrdenství Pána Všemohou- cího, jenž každého po zásluze odměňuje, za šťastnou vládu Vaší královské Výsosti. Nedávno jsem Vaší Jasnosti poslal odpověď po Štěpánu Harnsmeistrovi, že podle zprávy pana Jindřicha Lefla z Lažan ve shodě s přáním Vaší Výsosti zamýšlím pokorně šíji skloniti3 a pod bezpečným průvodem4 Vaší ochrany obje- viti se, dá-li Pán Nejvyšší, před příštím kon- cilem Kostnickým. Pročež, chtěje toho řádně dosáhnouti, po celé Praze jsem dal vyvěsiti vy- hlášky latinsky i česky,5 jejichž opisy přiklá- dám, a též rozeslati po jiných městech a ohlašo- vati na kázáních, Vaší pak Výsosti žádám s po- kornou prosbou v Pánu, aby pro čest Boží, pro prospěch svaté církve, také pro čest království Českého, jehož dědicem aby byla Vaše Jasnost chtěl Král králů a tak učinil opatření, aby si z přirozené náklonnosti přála jeho prospěchu, ráčila svou milost k mé osobě tak rozšířiti, abych v pokoji přijda mohl na tom obecném koncilu veřejně vyznati víru, kterou držím. Neboť jako jsem ničemu neučil v skrytu, 142
Strana 143
nýbrž na veřejnosti, kde se nejvíce scházejí mistři, bakaláři, kněží, páni, rytíři a ostatní lidé, tak si přeji ne v tajnosti, ale ve veřejném sly- šení býti slyšen a zkoumán, kázati a s pomocí Ducha Páně odpovídati všem, kolik jich bude chtíti mě viniti. A nebudu se doufám báti vyzná- vati Krista Pána, a bude-li třeba, za jeho nej- pravdivější zákon vytrpěti smrt. Vždyť sám Král králů a Pán vladařů, pravý Bůh, jakožto chudý, mírný a pokorný dal se umučiti za nás, zůstavuje nám příklad, abychom následovali šlépějí jeho,8 on, jenž hříchu neučinil a v jehož ústech se nenalezla lest, jenž poníživ se svou smrtí zničil smrt naši a zavázal nás, abychom pokorně trpěli, a ne na prázdno, když řekl:10 „Blahoslavení, kteří pronásledování trpí pro spravedlnost, protože jejich jest království ne- beské." O tom já, sluha jeho v naději, byť nestatečný, častěji přemítaje v duchu, chtěl jsem duchoven- stvo i lid uvésti k jeho napodobování. A proto jsem upadl v nenávist, ne u všeho lidu, ale u těch, kteří samému Pánu odporují svými mra- vy. Od nich byv velmi často předvoláván na dvůr arcibiskupský,11 vždy jsem se ukázal ne- vinným. Konečně předvolán byv před papež- skou stolici,12 nikdy jsem si nemohl vymoci sly- šení skrze své obhájce a zástupce. A tak jsem se svěřil do rukou Nejspravedlivějšího soudce, pro jehož slávu mi Vaše Vlídnost, jak doufám, 143
nýbrž na veřejnosti, kde se nejvíce scházejí mistři, bakaláři, kněží, páni, rytíři a ostatní lidé, tak si přeji ne v tajnosti, ale ve veřejném sly- šení býti slyšen a zkoumán, kázati a s pomocí Ducha Páně odpovídati všem, kolik jich bude chtíti mě viniti. A nebudu se doufám báti vyzná- vati Krista Pána, a bude-li třeba, za jeho nej- pravdivější zákon vytrpěti smrt. Vždyť sám Král králů a Pán vladařů, pravý Bůh, jakožto chudý, mírný a pokorný dal se umučiti za nás, zůstavuje nám příklad, abychom následovali šlépějí jeho,8 on, jenž hříchu neučinil a v jehož ústech se nenalezla lest, jenž poníživ se svou smrtí zničil smrt naši a zavázal nás, abychom pokorně trpěli, a ne na prázdno, když řekl:10 „Blahoslavení, kteří pronásledování trpí pro spravedlnost, protože jejich jest království ne- beské." O tom já, sluha jeho v naději, byť nestatečný, častěji přemítaje v duchu, chtěl jsem duchoven- stvo i lid uvésti k jeho napodobování. A proto jsem upadl v nenávist, ne u všeho lidu, ale u těch, kteří samému Pánu odporují svými mra- vy. Od nich byv velmi často předvoláván na dvůr arcibiskupský,11 vždy jsem se ukázal ne- vinným. Konečně předvolán byv před papež- skou stolici,12 nikdy jsem si nemohl vymoci sly- šení skrze své obhájce a zástupce. A tak jsem se svěřil do rukou Nejspravedlivějšího soudce, pro jehož slávu mi Vaše Vlídnost, jak doufám, 143
Strana 144
opatří, dá-li Pán Ježíš Kristus, bezpečné a ve- řejné slyšení. Konečně potěšen jsem byl tím, co vyřizoval urozený a statečný pan Mikeš Divoký 13 vzácný posel Vaší Výsosti, že tak vlídně a usilovně na mne Vaše Výtečnost pamatuje, chtíc mou věc dovésti k chvalitebnému konci; a to také učiní ke cti a slávě Krále králů. Psal jsem vlastní rukou v den svatého Jiljí já Mistr Jan Hus, pokorný prosebník Vaší Výsosti ve jménu Pána Ježíše Krista. 45. MISTRU MARTINOVI Z VOLYNĚ (Asi začátkem října 1414.) Prosím Tě, abys toho listu neotvíral, leč bys byl tím jist, že jsem mrtev. Mistře Martine,1 bratře v Kristu nejmilejší! Napomínám Tě v Pánu, aby ses Boha bál, při- kázání jeho zachovával, styků se ženami se vy- hýbal a byl ve střehu, posloucháš-li zpovědi žen, aby Tě ženským pokrytectvím neošálil Sa- tan, protože praví Augustin:2 „A nevěř pobož- 144
opatří, dá-li Pán Ježíš Kristus, bezpečné a ve- řejné slyšení. Konečně potěšen jsem byl tím, co vyřizoval urozený a statečný pan Mikeš Divoký 13 vzácný posel Vaší Výsosti, že tak vlídně a usilovně na mne Vaše Výtečnost pamatuje, chtíc mou věc dovésti k chvalitebnému konci; a to také učiní ke cti a slávě Krále králů. Psal jsem vlastní rukou v den svatého Jiljí já Mistr Jan Hus, pokorný prosebník Vaší Výsosti ve jménu Pána Ježíše Krista. 45. MISTRU MARTINOVI Z VOLYNĚ (Asi začátkem října 1414.) Prosím Tě, abys toho listu neotvíral, leč bys byl tím jist, že jsem mrtev. Mistře Martine,1 bratře v Kristu nejmilejší! Napomínám Tě v Pánu, aby ses Boha bál, při- kázání jeho zachovával, styků se ženami se vy- hýbal a byl ve střehu, posloucháš-li zpovědi žen, aby Tě ženským pokrytectvím neošálil Sa- tan, protože praví Augustin:2 „A nevěř pobož- 144
Strana 145
nosti, neboť čím je pobožnější, tím chlipnější, a pod rouškou zbožnosti se uvnitř skrývá lep smilnosti.“ Buď tedy na stráži, abys nepozbyl nenahraditelného panictví, jež, jak doufám, po- držuješ. Pamatuj, že jsem Tě od Tvé mladosti učil slou- žiti Kristu Ježíši, a kterak bych Tě byl rád jed- noho dne naučil tomu, co jsem věděl, kdybych byl býval mohl. Víš také, že jsem zatracoval lakotu a nespo- řádaný život duchovních, začež z milosti Boží trpím pronásledování, jež se proti mně brzy do- vrší. A nebojím se býti hanoben pro jméno Je- žíše Krista. Prosím Tě také srdečně, abys nedychtil po obročích. Budeš-li však přece povolán k farář- ství, starej se o čest Boží, spásu duší a práci, ne o držení sviň nebo polností. A staneš-li se fará- řem, střez se, abys neměl mladou kuchařku, abys nepěstoval více dům nežli duši. Hleď, abys byl stavitelem stánku duševního, vlídný k chudým a pokorný; a abys nestravoval jmění hodováním. Bojím se také, nenapravíš-li svůj život a ne- upustíš-li od krásných a zbytečných šatů, abys nebyl těžce pokárán od Pána, tak jako i já ubohý budu kárán, že dav se svésti špatným obyčejem a pochvalou lidí, užíval jsem takových věcí, v nichž jsem byl raněn duchem pýchy proti Bohu. A poněvadž jsi od své mladosti znamenitě po- 145
nosti, neboť čím je pobožnější, tím chlipnější, a pod rouškou zbožnosti se uvnitř skrývá lep smilnosti.“ Buď tedy na stráži, abys nepozbyl nenahraditelného panictví, jež, jak doufám, po- držuješ. Pamatuj, že jsem Tě od Tvé mladosti učil slou- žiti Kristu Ježíši, a kterak bych Tě byl rád jed- noho dne naučil tomu, co jsem věděl, kdybych byl býval mohl. Víš také, že jsem zatracoval lakotu a nespo- řádaný život duchovních, začež z milosti Boží trpím pronásledování, jež se proti mně brzy do- vrší. A nebojím se býti hanoben pro jméno Je- žíše Krista. Prosím Tě také srdečně, abys nedychtil po obročích. Budeš-li však přece povolán k farář- ství, starej se o čest Boží, spásu duší a práci, ne o držení sviň nebo polností. A staneš-li se fará- řem, střez se, abys neměl mladou kuchařku, abys nepěstoval více dům nežli duši. Hleď, abys byl stavitelem stánku duševního, vlídný k chudým a pokorný; a abys nestravoval jmění hodováním. Bojím se také, nenapravíš-li svůj život a ne- upustíš-li od krásných a zbytečných šatů, abys nebyl těžce pokárán od Pána, tak jako i já ubohý budu kárán, že dav se svésti špatným obyčejem a pochvalou lidí, užíval jsem takových věcí, v nichž jsem byl raněn duchem pýchy proti Bohu. A poněvadž jsi od své mladosti znamenitě po- 145
Strana 146
znal mé kazatelství i veřejné chování, nemám zapotřebí psáti Ti více, ale prosím Tě pro milo- srdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou jsi na mně vi- děl. Víš, že jsem — ó žel —, prve, než jsem byl knězem, rád a často hrával v šachy, čas jsem mrhal a mnohokrát jiné i sebe tou hrou k hněvu nešťastně popouzel. Proto i pro jiné nesčíslné viny, jichž jsem se dopustil, poroučím se Tvým modlitbám k nejmilostivějšímu Pánu za od- puštění, aby ráčil můj život říditi a po překo- nání mrzkostí tohoto věku, těla, světa i dábla, aspoň v soudný den mě umístiti v nebeské vlasti. Buď zdráv v Kristu Ježíši se všemi, kdož ostří- hají zákona jeho. Šedivou sukni, kdybys chtěl, ponech si pro sebe na památku. Ale ty máš tuším v ošklivosti šedivou barvu; tedy ji dej, komu se ti nejlépe uzdá. Bílou sukni dej Farářovi,3 mému žákovi. Také Jiřímu či Jiříkovi4 dej jednu kopu grošů nebo šedivou sukni, že mi věrně sloužil. 46. PŘÁTELUM NA ROZLOUČENOU (Asi začátkem října 1414.) Mistr Jan Hus, v naději kněz a slúha Pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, jenž sú Božie slovo 146
znal mé kazatelství i veřejné chování, nemám zapotřebí psáti Ti více, ale prosím Tě pro milo- srdenství Ježíše Krista, abys mne nenásledoval v žádné lehkomyslnosti, kterou jsi na mně vi- děl. Víš, že jsem — ó žel —, prve, než jsem byl knězem, rád a často hrával v šachy, čas jsem mrhal a mnohokrát jiné i sebe tou hrou k hněvu nešťastně popouzel. Proto i pro jiné nesčíslné viny, jichž jsem se dopustil, poroučím se Tvým modlitbám k nejmilostivějšímu Pánu za od- puštění, aby ráčil můj život říditi a po překo- nání mrzkostí tohoto věku, těla, světa i dábla, aspoň v soudný den mě umístiti v nebeské vlasti. Buď zdráv v Kristu Ježíši se všemi, kdož ostří- hají zákona jeho. Šedivou sukni, kdybys chtěl, ponech si pro sebe na památku. Ale ty máš tuším v ošklivosti šedivou barvu; tedy ji dej, komu se ti nejlépe uzdá. Bílou sukni dej Farářovi,3 mému žákovi. Také Jiřímu či Jiříkovi4 dej jednu kopu grošů nebo šedivou sukni, že mi věrně sloužil. 46. PŘÁTELUM NA ROZLOUČENOU (Asi začátkem října 1414.) Mistr Jan Hus, v naději kněz a slúha Pána Ježíše Krista, všem věrným a milým bratřím i sestrám v Pánu Ježíšovi, jenž sú Božie slovo 146
Strana 147
skrzě mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od Boha, Otcě našeho, i od Ducha svatého, aby bez poškvrny v pravdě jeho přěbývali. Věrní a milí přietelé! Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pra- coval, káže vám slovo Božie bez kacierstvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla jest i bude až do mé smrti vaše spasenie. A byl sem umienil vám kázati před svú jiezdú, než bych otjel k svolání do Konstancie a z jmena vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky, jenž sú proti mně svědčili, jež mám všecky popsány i s jich svědectvími. A tiť vám budú ohlášeni proto, aby potupie-li mě neb na smrt odsúdie aby vy, to vědúce, nelekali sě, bych pro které kacierstvie, jež bych držel, byl odsúzen. A také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze věrné kazatele i skrze mě nestatečného poznati. A tře- tie proto, abyste sě uměli lstivých a pokrytých kazatelóv varovati. A jižť vypravil sem sě na cestu bez klejtu, mezi velmě veliké a mezi mnohé nepřátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřietelé, jakož na svědectví poznáte a po skonání svolánie zviete. Jichž mnoho viece bude, než jest bylo proti na- šemu milosrdnému Vykupiteli, i biskupóv i mistróv i kniežat světských i zákonníkóv. 147
skrzě mě slýchali a přijeli, milost a pokoj od Boha, Otcě našeho, i od Ducha svatého, aby bez poškvrny v pravdě jeho přěbývali. Věrní a milí přietelé! Viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pra- coval, káže vám slovo Božie bez kacierstvie a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla jest i bude až do mé smrti vaše spasenie. A byl sem umienil vám kázati před svú jiezdú, než bych otjel k svolání do Konstancie a z jmena vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky, jenž sú proti mně svědčili, jež mám všecky popsány i s jich svědectvími. A tiť vám budú ohlášeni proto, aby potupie-li mě neb na smrt odsúdie aby vy, to vědúce, nelekali sě, bych pro které kacierstvie, jež bych držel, byl odsúzen. A také proto, abyste stáli v té pravdě bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám Pán Bóh skrze věrné kazatele i skrze mě nestatečného poznati. A tře- tie proto, abyste sě uměli lstivých a pokrytých kazatelóv varovati. A jižť vypravil sem sě na cestu bez klejtu, mezi velmě veliké a mezi mnohé nepřátely, mezi nimiž najhorší jsú domácí nepřietelé, jakož na svědectví poznáte a po skonání svolánie zviete. Jichž mnoho viece bude, než jest bylo proti na- šemu milosrdnému Vykupiteli, i biskupóv i mistróv i kniežat světských i zákonníkóv. 147
Strana 148
Ale ufámť svému milostivému, múdrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú modlitbu dá mi múdrost a sta- tečnost Ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, ja- kož jest sám trpěl a své najmilejšie slúhy v též poddal. A nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli — on Bóh a my jeho stvořenie, on Pán a my slúhy, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on bez hřiechu a my hřiešní, on nepotřebný a my potřební. On taký trpěl pro nás hřiešné — i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hřiechóv a ot věčných muk zba- venie a smrt naše jest naše vítězstvie. Jistě věrnému jeho slúze nelzě jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milá bratřie i milé sestry, modlte sě snažně, ať mi ráčí dáti setrvánie a aby mě ráčil ostřieci od poskvrněnie. A jest-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať ji ráčí mi dáti bez strachu zlého podstúpiti; pakli jest k na- šemu dobrému neb lepšiemu, aby mě vám rá- čil navrátiti, i tam i zase veda, bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně sě poučili a Antikristových sietí něco porušili a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad viece v Prazě mě před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem sě 148
Ale ufámť svému milostivému, múdrému a mocnému Spasiteli, že skrze své zaslíbenie a skrze vaši věrnú modlitbu dá mi múdrost a sta- tečnost Ducha svatého, abych setrval a oni aby nemohli mne na křivú stranu uchýliti, ač mi dá pokušenie, haněnie, vězenie neb smrt trpěti, ja- kož jest sám trpěl a své najmilejšie slúhy v též poddal. A nám dal příklad, abychom pro něho a pro své spasenie trpěli — on Bóh a my jeho stvořenie, on Pán a my slúhy, on všeho světa král a my lidičkové nestateční, on bez hřiechu a my hřiešní, on nepotřebný a my potřební. On taký trpěl pro nás hřiešné — i proč bychom my netrpěli? Však naše utrpenie v milosti jest naše vyčištěnie ot hřiechóv a ot věčných muk zba- venie a smrt naše jest naše vítězstvie. Jistě věrnému jeho slúze nelzě jest ztratiti, když s jeho pomocí setrvá. Protož, milá bratřie i milé sestry, modlte sě snažně, ať mi ráčí dáti setrvánie a aby mě ráčil ostřieci od poskvrněnie. A jest-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, ať ji ráčí mi dáti bez strachu zlého podstúpiti; pakli jest k na- šemu dobrému neb lepšiemu, aby mě vám rá- čil navrátiti, i tam i zase veda, bez poskvrny, abychom ještě spolu v jeho zákoně sě poučili a Antikristových sietí něco porušili a budúcím bratřím po sobě dobrý příklad ostavili. Již snad viece v Prazě mě před smrtí neuzříte. Pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem sě 148
Strana 149
veselejie uzříme — a ovšem, když v radosti ne- beské spolu sě shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti a jenž jest z mrtvých vyvedl pastýře velikého, krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectvie, rač vás ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie, aby majíce pokoj v ctnostech, došli věčného pokoje skrzě Pána našeho Jezu Krista, jenž jest Bóh věčný a člo- věk pravý z Panny Marie porozený. Jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíc, v radosti budeme přebývati. Amen. Dáno léta Páně 1414 po svátku svatého Vác- lava na odchodu do Kostnice. 47. VYHLÁŠKA CESTOU NA KONCIL (V říjnu 1414.) Mistr Jan Hus se již ubírá do Kostnice, aby ukázal víru, kterou posud držel, nyní drží, a dá-li Pán Ježíš Kristus, držeti bude až do smrti. Proto, jako po celém království Českém ozná- mil svými vyhláškami a listy, chtě v obecném shromáždění na dvoře arcibiskupa pražského 149
veselejie uzříme — a ovšem, když v radosti ne- beské spolu sě shledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává pokoj čistý zde i po smrti a jenž jest z mrtvých vyvedl pastýře velikého, krvi jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectvie, rač vás ve všem dobrém zpósobiti, aby plnili jeho vóli v svornosti bez roztrženie, aby majíce pokoj v ctnostech, došli věčného pokoje skrzě Pána našeho Jezu Krista, jenž jest Bóh věčný a člo- věk pravý z Panny Marie porozený. Jemuž jest chvála a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíc, v radosti budeme přebývati. Amen. Dáno léta Páně 1414 po svátku svatého Vác- lava na odchodu do Kostnice. 47. VYHLÁŠKA CESTOU NA KONCIL (V říjnu 1414.) Mistr Jan Hus se již ubírá do Kostnice, aby ukázal víru, kterou posud držel, nyní drží, a dá-li Pán Ježíš Kristus, držeti bude až do smrti. Proto, jako po celém království Českém ozná- mil svými vyhláškami a listy, chtě v obecném shromáždění na dvoře arcibiskupa pražského 149
Strana 150
vydati počet ze své víry a před svým odchodem kterémukoli žalobci dosti učiniti, tak i v tomto slavném a říšském městě oznamuje: chce-li mu kdo blud neb nějaké kacířství přičítati, ať se chystá na koncil, protože on, Mistr Jan, které- mukoli odpůrci na tomto koncilu hotov jest po- čet vydati ze své víry.1 48. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH (V Norimberce 24. října 1414.) Spasení od Krista Ježíše! Vězte, že jsem nikdy nejel se spuštěnou kápí, ale zjevně, s odkrytou tváří. A když jsem vyjel z Čech,1 nejprve, dříve než jsem přišel do města Pernovy,2 čekal mne farář se střídníky; a když jsem vstoupil do světnice, tu hned mi nalil ve- liký korbel vína a velmi laskavě se svými dru- hy přijal všechno učení a prohlásil, že byl vždy- cky mým přítelem. Potom mne v Novém městě všichni Němci velmi vděčně viděli. Projeli jsme Vajdou,4 kde jsme u četného lidu vzbudili po- div. A když jsme přišli do Sulopachu,5 šli jsme tam do hospody, v níž byl soud, lantricht.6 Tam jsem v síni před konšely a staršími řekl: „Ej- 150
vydati počet ze své víry a před svým odchodem kterémukoli žalobci dosti učiniti, tak i v tomto slavném a říšském městě oznamuje: chce-li mu kdo blud neb nějaké kacířství přičítati, ať se chystá na koncil, protože on, Mistr Jan, které- mukoli odpůrci na tomto koncilu hotov jest po- čet vydati ze své víry.1 48. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH (V Norimberce 24. října 1414.) Spasení od Krista Ježíše! Vězte, že jsem nikdy nejel se spuštěnou kápí, ale zjevně, s odkrytou tváří. A když jsem vyjel z Čech,1 nejprve, dříve než jsem přišel do města Pernovy,2 čekal mne farář se střídníky; a když jsem vstoupil do světnice, tu hned mi nalil ve- liký korbel vína a velmi laskavě se svými dru- hy přijal všechno učení a prohlásil, že byl vždy- cky mým přítelem. Potom mne v Novém městě všichni Němci velmi vděčně viděli. Projeli jsme Vajdou,4 kde jsme u četného lidu vzbudili po- div. A když jsme přišli do Sulopachu,5 šli jsme tam do hospody, v níž byl soud, lantricht.6 Tam jsem v síni před konšely a staršími řekl: „Ej- 150
Strana 151
hle, já jsem Mistr Jan Hus, o němž, jak mám za to, jste slyšeli mnoho špatného; tažte se mne tedy.“ A když jsme mnoho věcí probrali, velmi vděčně vše přijali. Potom jsme projeli městem Hirsveldem,7 v němž nás opět velmi vděčně při- jali. Potom jsme projeli městem Hersprukem“ a potom jsme přenocovali v městě Laufu.9 V něm přišel farář, velmi zběhlý v právech, se střídní- ky; porozprávěl jsem s ním a i on vše vděčně přijal. A ejhle, přišli jsme do Norimberka, v němž náš příchod rozhlásili kupci, kteří nás předběhli. Proto tu stál lid na ulicích, vyhlížeje a vyptá- vaje se, který že je Mistr Hus. A před obědem mi poslal list mistr Johannes Helwel, farář u sv. Vavřince, píše, že by od dávné doby chtěl rád se mnou mluviti. Jemu jsem na témž listě opět oznámil, aby přišel. I přišel. A když jsem již napsal vyhlášku,10 chtěje ji přibíti, zatím poslal pro mne pan Václav,11 že se sešli měšťané a mistři, chtíce mne viděti a se mnou rozmlouvati; tu já hned jsem vstal od stolu a vyšel. A vzká- zali mistři, abychom rozmlouvali tajně. Těm jsem řekl: „Já káži veřejně; také chci, aby sly- šeli, kdokoli by chtěli.“ A hned od té hodiny jsme rozmlouvali před konšely a měšťany až do nočního soumraku. Byl tu pak jeden doktor, kartuzián, který do- vozoval báječně. A pozoroval jsem, že se mistru 151
hle, já jsem Mistr Jan Hus, o němž, jak mám za to, jste slyšeli mnoho špatného; tažte se mne tedy.“ A když jsme mnoho věcí probrali, velmi vděčně vše přijali. Potom jsme projeli městem Hirsveldem,7 v němž nás opět velmi vděčně při- jali. Potom jsme projeli městem Hersprukem“ a potom jsme přenocovali v městě Laufu.9 V něm přišel farář, velmi zběhlý v právech, se střídní- ky; porozprávěl jsem s ním a i on vše vděčně přijal. A ejhle, přišli jsme do Norimberka, v němž náš příchod rozhlásili kupci, kteří nás předběhli. Proto tu stál lid na ulicích, vyhlížeje a vyptá- vaje se, který že je Mistr Hus. A před obědem mi poslal list mistr Johannes Helwel, farář u sv. Vavřince, píše, že by od dávné doby chtěl rád se mnou mluviti. Jemu jsem na témž listě opět oznámil, aby přišel. I přišel. A když jsem již napsal vyhlášku,10 chtěje ji přibíti, zatím poslal pro mne pan Václav,11 že se sešli měšťané a mistři, chtíce mne viděti a se mnou rozmlouvati; tu já hned jsem vstal od stolu a vyšel. A vzká- zali mistři, abychom rozmlouvali tajně. Těm jsem řekl: „Já káži veřejně; také chci, aby sly- šeli, kdokoli by chtěli.“ A hned od té hodiny jsme rozmlouvali před konšely a měšťany až do nočního soumraku. Byl tu pak jeden doktor, kartuzián, který do- vozoval báječně. A pozoroval jsem, že se mistru 151
Strana 152
Albertovi,12 faráři od svatého Sebalda, nelíbilo, že měšťané přisvědčovali mému mínění. Na ko- nec všichni mistři i měšťané byli uspokojeni. Také vězte, že jsem posud nezpozoroval žád- ného nepřítele. A v každé hospodě dávám na rozloučenou Desatero přikázání,13 a někde je nalepuji moukou.14 A všechny hospodyně s mu- ži mne přijímají velmi vlídně. Nikde také nevyhlašují zákaz služeb Božích a německou vyhlášku15 všichni chválí. Přizná- vám tedy, že není ke mně většího nepřátelství, nežli u obyvatel Českého království. A co mám ještě psáti? Pan Václav16 a podob- ně pan Jan17 jednají se mnou velmi laskavě a vlídně a jsou takořka hlasatelé pravdy, ale pravdivěji bych řekl, obhájci pravdy. S nimi za pomoci Páně všecko se děje zdárně. Králi8 je na Rýně, za ním jede pan Václav z Leštna19 a my v noci odjíždíme do Kostnice, k níž se již blíží papež Jan.20 Soudíme totiž, že by bylo neužitečné vypravovati se za králem nějakých šedesát mil a vraceti se do Kostnice. Psáno v Norimberce v sobotu před svátkem Jedenácti tisíc panen. 152
Albertovi,12 faráři od svatého Sebalda, nelíbilo, že měšťané přisvědčovali mému mínění. Na ko- nec všichni mistři i měšťané byli uspokojeni. Také vězte, že jsem posud nezpozoroval žád- ného nepřítele. A v každé hospodě dávám na rozloučenou Desatero přikázání,13 a někde je nalepuji moukou.14 A všechny hospodyně s mu- ži mne přijímají velmi vlídně. Nikde také nevyhlašují zákaz služeb Božích a německou vyhlášku15 všichni chválí. Přizná- vám tedy, že není ke mně většího nepřátelství, nežli u obyvatel Českého království. A co mám ještě psáti? Pan Václav16 a podob- ně pan Jan17 jednají se mnou velmi laskavě a vlídně a jsou takořka hlasatelé pravdy, ale pravdivěji bych řekl, obhájci pravdy. S nimi za pomoci Páně všecko se děje zdárně. Králi8 je na Rýně, za ním jede pan Václav z Leštna19 a my v noci odjíždíme do Kostnice, k níž se již blíží papež Jan.20 Soudíme totiž, že by bylo neužitečné vypravovati se za králem nějakých šedesát mil a vraceti se do Kostnice. Psáno v Norimberce v sobotu před svátkem Jedenácti tisíc panen. 152
Strana 153
49. JEDNOMU KNĚZI (Snad v Kostnici začátkem listopadu 1414.) Pokoj Pána našeho Ježíše Kristal Nejmilejší bratře! Buď pilný v kázání evangelia a čiň dílo hor- livého evangelisty. Nezanedbávej svého povo- lání a pracuj jako dobrý rytíř Kristův. Předně zbožně a svatě žij, potom věrně a pravdivě uč. Jiným buď příkladem v dobrém díle, abys nebyl haněn v řeči. Trestej hříchy a doporučuj ctnosti: těm, kdož žijí špatně, hroz tresty věčnými, těm však, kdož jsou věrní a žijí zbožně, stavěj před oči radost věčnou. Kaž vytrvale, ale krátce a s užitkem, s rozvážným porozuměním Písmu svatému. Nikdy netvrd věci nejisté a pochybné, aby tě nekárali protivníci, kteří rádi utrhají bliž- ním a pomlouvají služebníky Boží. Nabádej ke zpovědi a k přijímání pod obojí způsobou těla i krve Kristovy, aby ti, kdož se opravdově kají ze svých hříchů, tím častěji přistupovali ke stolu Páně. A napomínám Tě, abys s hosty nechodil do krčem a nezevšedněl lidem, neboť čím je kazatel od celku lidí vzdálenější, tím je příjem- nější. Avšak neodpírej své pomoci, můžeš-li ji- ným prospěti. Proti smilstvu, jak jen můžeš, ustavičně kaž, 153
49. JEDNOMU KNĚZI (Snad v Kostnici začátkem listopadu 1414.) Pokoj Pána našeho Ježíše Kristal Nejmilejší bratře! Buď pilný v kázání evangelia a čiň dílo hor- livého evangelisty. Nezanedbávej svého povo- lání a pracuj jako dobrý rytíř Kristův. Předně zbožně a svatě žij, potom věrně a pravdivě uč. Jiným buď příkladem v dobrém díle, abys nebyl haněn v řeči. Trestej hříchy a doporučuj ctnosti: těm, kdož žijí špatně, hroz tresty věčnými, těm však, kdož jsou věrní a žijí zbožně, stavěj před oči radost věčnou. Kaž vytrvale, ale krátce a s užitkem, s rozvážným porozuměním Písmu svatému. Nikdy netvrd věci nejisté a pochybné, aby tě nekárali protivníci, kteří rádi utrhají bliž- ním a pomlouvají služebníky Boží. Nabádej ke zpovědi a k přijímání pod obojí způsobou těla i krve Kristovy, aby ti, kdož se opravdově kají ze svých hříchů, tím častěji přistupovali ke stolu Páně. A napomínám Tě, abys s hosty nechodil do krčem a nezevšedněl lidem, neboť čím je kazatel od celku lidí vzdálenější, tím je příjem- nější. Avšak neodpírej své pomoci, můžeš-li ji- ným prospěti. Proti smilstvu, jak jen můžeš, ustavičně kaž, 153
Strana 154
neboť to je nejdivočejší šelma, která pohlcuje lidi, za něž trpělo Kristovo člověčenství. Pročež Tě zapřisáhám, nejmilejší, aby ses uvaroval smil- nění, neboť kde budeš chtít prospěti, tu se skry- je. Mladým ženám se ze všech sil vyhýbej. Ne- věř jejich pobožnosti, neboť praví svatý Augus- tin:1 „Čím zbožnější, tím k chlípnosti náchylnější, a pod rouškou zbožnosti se skrývá lest nebo jed smilnosti.“ To také věz, nejmilejší, že styk s nimi podvrátil mnohé, jež styk světský ne- mohl ošáliti ani poskvrniti. Také do svého do- mu nevpouštěj žen pro žádnou potřebu a ne- měj s nimi častějších rozmluv, aby ses vyhnul úrazu. Konečně při všelikém jednání Boha se boj a jeho přikázání ostříhej. Tak půjdeš rovně a ne- zahyneš, tělo zkrotíš, světem pohrdneš, Satana přemůžeš, v Boha se oděješ, život najdeš, jiné upevníš a sebe budeš korunovati korunou slá- vy, kterou Ti dá spravedlivý soudce, amen. 50. PŘÁTELUM V ČECHÁCH (V Kostnici 4. listopadu 1414.) Spasení od Krista Ježíše! Přišli jsme do Kostnice v sobotu1 po svátku Všech svatých bez veškeré úhony, procházejíce 154
neboť to je nejdivočejší šelma, která pohlcuje lidi, za něž trpělo Kristovo člověčenství. Pročež Tě zapřisáhám, nejmilejší, aby ses uvaroval smil- nění, neboť kde budeš chtít prospěti, tu se skry- je. Mladým ženám se ze všech sil vyhýbej. Ne- věř jejich pobožnosti, neboť praví svatý Augus- tin:1 „Čím zbožnější, tím k chlípnosti náchylnější, a pod rouškou zbožnosti se skrývá lest nebo jed smilnosti.“ To také věz, nejmilejší, že styk s nimi podvrátil mnohé, jež styk světský ne- mohl ošáliti ani poskvrniti. Také do svého do- mu nevpouštěj žen pro žádnou potřebu a ne- měj s nimi častějších rozmluv, aby ses vyhnul úrazu. Konečně při všelikém jednání Boha se boj a jeho přikázání ostříhej. Tak půjdeš rovně a ne- zahyneš, tělo zkrotíš, světem pohrdneš, Satana přemůžeš, v Boha se oděješ, život najdeš, jiné upevníš a sebe budeš korunovati korunou slá- vy, kterou Ti dá spravedlivý soudce, amen. 50. PŘÁTELUM V ČECHÁCH (V Kostnici 4. listopadu 1414.) Spasení od Krista Ježíše! Přišli jsme do Kostnice v sobotu1 po svátku Všech svatých bez veškeré úhony, procházejíce 154
Strana 155
městy, vylepujíce vyhlášky latinské a němec- ké,2 a bydlíme v Kostnici v ulici3 blízko hospody papežovy. A přišli jsme bez průvodního listu.“ A na druhý den5 Michal de Causis vylepil na kostele soudní nálezy proti mně6 a nahoru po- ložil úvod s velikým textem, že to jsou nálezy proti vyobcovanému a zatvrzelému Janu Hu- sovi, podezřelému z kacířství, a mnoho jiného. Já si však toho s pomocí Boží nevšímám věda, že jej poslal Bůh proti mně, aby mi zlořečil pro mé hříchy, ke zkoušce, zda umím a chci něco vytrpěti pro Jeho jméno. Pan Lacembok' s panem Janem Kepkous byli u papeže? a mluvili s ním o mně. On odpověděl, že nic nechce dělati násilím. Proslýchá se, ale neurčitě, že Benedikt, papež španělský, jede na koncil.10 Dnes jsme dostali zprávu, že vévoda Burgundský1i s vévodou Bra- bantskými2 ustoupili s pole a že král Zikmund bude prý do tří dnů v Cáchách a tam koruno- váni3 a že na něho má papež s koncilem če- kati.14 A poněvadž jsou Cáchy vzdáleny od Kostnice sedmdesát mil, mám za to, že král sot- va přijde do vánoc. Podle toho mám za to, že konec koncilu, nebude-li rozpuštěn, bude asi kolem velikonoc. A v píci je tu veliká drahota; nocleh za půl zlatého na týden. Koně jsou laciní; za kterého se v Čechách zaplatilo šest kop 15 dávají zde sedm zlatých. My jsme poslali s panem Janem 155
městy, vylepujíce vyhlášky latinské a němec- ké,2 a bydlíme v Kostnici v ulici3 blízko hospody papežovy. A přišli jsme bez průvodního listu.“ A na druhý den5 Michal de Causis vylepil na kostele soudní nálezy proti mně6 a nahoru po- ložil úvod s velikým textem, že to jsou nálezy proti vyobcovanému a zatvrzelému Janu Hu- sovi, podezřelému z kacířství, a mnoho jiného. Já si však toho s pomocí Boží nevšímám věda, že jej poslal Bůh proti mně, aby mi zlořečil pro mé hříchy, ke zkoušce, zda umím a chci něco vytrpěti pro Jeho jméno. Pan Lacembok' s panem Janem Kepkous byli u papeže? a mluvili s ním o mně. On odpověděl, že nic nechce dělati násilím. Proslýchá se, ale neurčitě, že Benedikt, papež španělský, jede na koncil.10 Dnes jsme dostali zprávu, že vévoda Burgundský1i s vévodou Bra- bantskými2 ustoupili s pole a že král Zikmund bude prý do tří dnů v Cáchách a tam koruno- váni3 a že na něho má papež s koncilem če- kati.14 A poněvadž jsou Cáchy vzdáleny od Kostnice sedmdesát mil, mám za to, že král sot- va přijde do vánoc. Podle toho mám za to, že konec koncilu, nebude-li rozpuštěn, bude asi kolem velikonoc. A v píci je tu veliká drahota; nocleh za půl zlatého na týden. Koně jsou laciní; za kterého se v Čechách zaplatilo šest kop 15 dávají zde sedm zlatých. My jsme poslali s panem Janem 155
Strana 156
koně do jednoho města, totiž Rafenspurku,16 na čtyři míle. A mám za to, že brzy budu v nouzi o věci nezbytné, proto se snažte postarati u přátel, jež by bylo dlouhé vyjmenovávati a obtížné vy- vzpomínati. Pan Lacembok jede dnes ke králi a naka- zoval mi, abych před královým příchodem nic nezkoušel, pokud jde o jednání. A dou- fám, že budu odpovídati ve veřejném slyšení. Pařížanů je tu mnoho i Vlachů, ale dosud málo arcibiskupů, a biskupů také málo. Kardinálové jsou četní, jezdí na mezcích, ale jsú lačni. Když jsem jel do Kostnice na koni, hned jsem slyšel, že jedou, převeliké množství jezdců. Ale sbí- halo se veliké množství. Z našich Čechů mnozí cestou utratili vše, co měli na penězích, a již trpí bídu. A já jich velice lituji, ale nemohu dávat všem. Koně páně Při- byslavova převzal pan Lacembok. Rabštýnův kůň však překonává všechny ve vytrvalostii bujnosti. A toho jediného mám u sebe, kdyby se mi jednou naskytlo vyjeti z města ke králi.12 Pozdravujte všecky přátele, nikoho nevyjí- majíc atd. Toto je čtvrtý list z cizích končin, daný v ne- děli v noci po svátku Všech svatých v Kost- nici. Žádný Čech z rytířstva není v Kostnici mimo pana Jana Kepku, který mne vedl a chrání sku- 156
koně do jednoho města, totiž Rafenspurku,16 na čtyři míle. A mám za to, že brzy budu v nouzi o věci nezbytné, proto se snažte postarati u přátel, jež by bylo dlouhé vyjmenovávati a obtížné vy- vzpomínati. Pan Lacembok jede dnes ke králi a naka- zoval mi, abych před královým příchodem nic nezkoušel, pokud jde o jednání. A dou- fám, že budu odpovídati ve veřejném slyšení. Pařížanů je tu mnoho i Vlachů, ale dosud málo arcibiskupů, a biskupů také málo. Kardinálové jsou četní, jezdí na mezcích, ale jsú lačni. Když jsem jel do Kostnice na koni, hned jsem slyšel, že jedou, převeliké množství jezdců. Ale sbí- halo se veliké množství. Z našich Čechů mnozí cestou utratili vše, co měli na penězích, a již trpí bídu. A já jich velice lituji, ale nemohu dávat všem. Koně páně Při- byslavova převzal pan Lacembok. Rabštýnův kůň však překonává všechny ve vytrvalostii bujnosti. A toho jediného mám u sebe, kdyby se mi jednou naskytlo vyjeti z města ke králi.12 Pozdravujte všecky přátele, nikoho nevyjí- majíc atd. Toto je čtvrtý list z cizích končin, daný v ne- děli v noci po svátku Všech svatých v Kost- nici. Žádný Čech z rytířstva není v Kostnici mimo pana Jana Kepku, který mne vedl a chrání sku- 156
Strana 157
tečně jako rytíř. A všude káže více než já, pro- hlašuje mou nevinu. Dáno v Kostnici. Modlete se k Bohu za stá- lost v pravdě.18 51. PŘÁTELUM V ČECHACH (V Kostnici 6. listopadu 1414.) Spasení od Ježíše Krista. Nejmilejší! Vězte, že se mi dobře vede ve všem. Přišel jsem do Kostnice bez průvodního listu pape- žova. Proste tedy Boha, aby mi dal stálost,i pro- tože mnoho protivníků a silných povstává proti mně; je zvláště štve obchodník s odpustky, pa- sovský děkan, nyní již probošt,2 a Michal de Causis, který stále vylepuje soudní nálezy proti mně.3 Ale ničeho z toho se nebojím ani nestra- chuji doufaje, že po velikém boji bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pronásledovatelů. Papež nechce dát odkliditi soudní nálezy a řekl: „Co já mohu? To přece dělají vaši!“4 Ale mluvili dva biskupové a jeden doktor s panem Janem Kepkou, abych já v tichosti provedl na- rovnání. A tak poznávám, že se bojí mé veřejné 157
tečně jako rytíř. A všude káže více než já, pro- hlašuje mou nevinu. Dáno v Kostnici. Modlete se k Bohu za stá- lost v pravdě.18 51. PŘÁTELUM V ČECHACH (V Kostnici 6. listopadu 1414.) Spasení od Ježíše Krista. Nejmilejší! Vězte, že se mi dobře vede ve všem. Přišel jsem do Kostnice bez průvodního listu pape- žova. Proste tedy Boha, aby mi dal stálost,i pro- tože mnoho protivníků a silných povstává proti mně; je zvláště štve obchodník s odpustky, pa- sovský děkan, nyní již probošt,2 a Michal de Causis, který stále vylepuje soudní nálezy proti mně.3 Ale ničeho z toho se nebojím ani nestra- chuji doufaje, že po velikém boji bývá veliké vítězství a po vítězství větší odměna a větší zahanbení pronásledovatelů. Papež nechce dát odkliditi soudní nálezy a řekl: „Co já mohu? To přece dělají vaši!“4 Ale mluvili dva biskupové a jeden doktor s panem Janem Kepkou, abych já v tichosti provedl na- rovnání. A tak poznávám, že se bojí mé veřejné 157
Strana 158
odpovědi a kázání, kterého, jak doufám, s mi- lostí Boží dosáhnu, až přibude král Zikmund. O něm mi zvěstoval pan Václav z Leštna, že se velmi zaradoval, když mu on, urozený pan Václav, řekl, že jedu přímo do Kostnice bez průvodního listu. Ve všech městech se nám dobře vedlo, byli jsme hoštěni a vyhlášky jsme vylepovali latin- ské a německé5 v říšských městech; tam jsem měl i rozpravy s mistry. A měl jsem na cestě jednoho předchůdce, lubušského biskupa,6 kte- rý nás vždy o nokturn předešel a rozhlásil, že mne vezou spoutaného na voze, a aby se mne varovali, že prý poznávám lidské myšlenky. A tak, když jsme se přiblížili k některému měs- tu, vybíhaly nám davy vstříc jako k nějakému divadlu. Ale hanbu sklidil nepřítel svou lží a lid byl vděčný, když uslyšel pravdu. Jistě Kris- tus Ježíš se mnou jest jakožto rek udatný, a proto se nebojím, co mi učiní nepřítel. Žijte svatě, modlete se nábožně, aby milo- srdný Pán stál při mně, až do konce háje ve mně svého zákona. Dáno v noci v den svatého Leonarda. Mám za to, že budu mít nedostatek v svých potřebách, jestliže se koncil protáhne. Proto, koho znáte jako mé přátele, žádejte jich o při- spění; ale zprvu žádejte o půjčku. Pozdravujte všechny přátele a přítelkyně, pobízejíce je, aby se za mne modlili k Bohu, protože je toho třeba. 158
odpovědi a kázání, kterého, jak doufám, s mi- lostí Boží dosáhnu, až přibude král Zikmund. O něm mi zvěstoval pan Václav z Leštna, že se velmi zaradoval, když mu on, urozený pan Václav, řekl, že jedu přímo do Kostnice bez průvodního listu. Ve všech městech se nám dobře vedlo, byli jsme hoštěni a vyhlášky jsme vylepovali latin- ské a německé5 v říšských městech; tam jsem měl i rozpravy s mistry. A měl jsem na cestě jednoho předchůdce, lubušského biskupa,6 kte- rý nás vždy o nokturn předešel a rozhlásil, že mne vezou spoutaného na voze, a aby se mne varovali, že prý poznávám lidské myšlenky. A tak, když jsme se přiblížili k některému měs- tu, vybíhaly nám davy vstříc jako k nějakému divadlu. Ale hanbu sklidil nepřítel svou lží a lid byl vděčný, když uslyšel pravdu. Jistě Kris- tus Ježíš se mnou jest jakožto rek udatný, a proto se nebojím, co mi učiní nepřítel. Žijte svatě, modlete se nábožně, aby milo- srdný Pán stál při mně, až do konce háje ve mně svého zákona. Dáno v noci v den svatého Leonarda. Mám za to, že budu mít nedostatek v svých potřebách, jestliže se koncil protáhne. Proto, koho znáte jako mé přátele, žádejte jich o při- spění; ale zprvu žádejte o půjčku. Pozdravujte všechny přátele a přítelkyně, pobízejíce je, aby se za mne modlili k Bohu, protože je toho třeba. 158
Strana 159
52. BRATRIM A SESTRAM V CECHACH (V Kostnici 16. listopadu 1414.) Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i ses- trám všem, jenž milují pravdu Pána Jezu Krista. Pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv sě varovali, v jeho milosti přě- bývali, v cnostech prospievali a po smrti vstú- pili v radost věčnú. Najmilejší! Prosím vás, aby jsúce živi vedlé Božieho zá- kona, pilni byli svého spasenie, slyšiece slovo Božie v opatrnosti, aby nedali se zklamati po- slóm Antikristovým, jenž hřiechy lidu lechčie, z hřiechu netreskcí, svým starším pochlebují, hřiechóv lidu neoznamují, sami se velebie, z svých skutkóv honosie, moc svú veličie, ale Pána Ježíše Krista v pokořě, v chudobě, v trpěd- livosti a v práci následovati nechtie. O nichž prorokoval jest milostivý Spasitel a řka: „Vsta- nú falešní prorokové a svedú mnohé.“1 A vy- střiehaje své věrné die: „Varujte se od faleš- ných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčiem, a vnitř jsú vlcie hltaví; po ovoci jich 2 poznáte je. Jistě, potřebie jest veliké věrným křesťanóm, aby pilně sě ostřiehali; neb die Spasitel, že i 159
52. BRATRIM A SESTRAM V CECHACH (V Kostnici 16. listopadu 1414.) Věrným a v Pánu Bohu milým bratřím i ses- trám všem, jenž milují pravdu Pána Jezu Krista. Pokoj vám od Pána Boha a od Ježíše Krista, aby hřiechóv sě varovali, v jeho milosti přě- bývali, v cnostech prospievali a po smrti vstú- pili v radost věčnú. Najmilejší! Prosím vás, aby jsúce živi vedlé Božieho zá- kona, pilni byli svého spasenie, slyšiece slovo Božie v opatrnosti, aby nedali se zklamati po- slóm Antikristovým, jenž hřiechy lidu lechčie, z hřiechu netreskcí, svým starším pochlebují, hřiechóv lidu neoznamují, sami se velebie, z svých skutkóv honosie, moc svú veličie, ale Pána Ježíše Krista v pokořě, v chudobě, v trpěd- livosti a v práci následovati nechtie. O nichž prorokoval jest milostivý Spasitel a řka: „Vsta- nú falešní prorokové a svedú mnohé.“1 A vy- střiehaje své věrné die: „Varujte se od faleš- ných prorokóv, jenž přichodie k vám v rúše ovčiem, a vnitř jsú vlcie hltaví; po ovoci jich 2 poznáte je. Jistě, potřebie jest veliké věrným křesťanóm, aby pilně sě ostřiehali; neb die Spasitel, že i 159
Strana 160
vyvolení byli by svedeni, by to mohlo býti." Protož, najmilejší, bděte, aby lest diabelská vás nepodtrhla. A tiem buďte pilnější, čím viece Antikrist sě protiví. Súdný den se blíží, smrt mnohé trútí a synóm Božím nebeské sě krá- lovstvie blíží. Pro něž své tělo kroťte, smrti sě nebojte, spolu se milujte a pamětí, rozumem i volí v Bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, aby nehřěšili, a radost věčná, aby po nie túžili; umu- čený Spasitel, aby s ním pro něho míle trpěli. Neb když jeho umučenie ku paměti přivedete, tehdy míle protivenstvie podstúpíte, lánie, ha- něnie, bitie i vězenie, a bude-li vóle jeho, i smrt tělestnú pro jeho svatú pravdu. Viete, najmilejší, že haněním Antikrist na nás sě ošklebil, a ještě mnohým za vlas je neuško- dil, jakožto i mně, ač sě je velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl do Konstancie beze všie přiekazy. A na všie cestě jeda zjevně jako kněz a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech mies- tech, nenalezl sem zjevného nepřietele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, když by čes- ké žákovstvo, jenž lanžuje po obrociech a po lakomství, lidí na cestách nesvodilo. A ufámť milosrdnému Spasiteli i matce milé Boží i všem svatým i vší říši nebeské i vaší 160
vyvolení byli by svedeni, by to mohlo býti." Protož, najmilejší, bděte, aby lest diabelská vás nepodtrhla. A tiem buďte pilnější, čím viece Antikrist sě protiví. Súdný den se blíží, smrt mnohé trútí a synóm Božím nebeské sě krá- lovstvie blíží. Pro něž své tělo kroťte, smrti sě nebojte, spolu se milujte a pamětí, rozumem i volí v Bohu vždycky stójte. Den súdný buď vám před očima hrozný, aby nehřěšili, a radost věčná, aby po nie túžili; umu- čený Spasitel, aby s ním pro něho míle trpěli. Neb když jeho umučenie ku paměti přivedete, tehdy míle protivenstvie podstúpíte, lánie, ha- něnie, bitie i vězenie, a bude-li vóle jeho, i smrt tělestnú pro jeho svatú pravdu. Viete, najmilejší, že haněním Antikrist na nás sě ošklebil, a ještě mnohým za vlas je neuško- dil, jakožto i mně, ač sě je velmi obořil na mě. Protož prosím vás, abyste snažně Pána Boha prosili, aby mi ráčil dáti múdrost, trpělivost, pokoru i statečnost k setrvání v své pravdě. Jižť mě jest dovedl do Konstancie beze všie přiekazy. A na všie cestě jeda zjevně jako kněz a sám sě hlasitě oznamuje lidu ve všech mies- tech, nenalezl sem zjevného nepřietele, aniž bych jich měl mnoho v Konstancí, když by čes- ké žákovstvo, jenž lanžuje po obrociech a po lakomství, lidí na cestách nesvodilo. A ufámť milosrdnému Spasiteli i matce milé Boží i všem svatým i vší říši nebeské i vaší 160
Strana 161
modlitbě, žeť stanu v pravdě Boží až do smrti. Vězte, žeť sú pro mě nikdež služby nestavili, ani v Konstancí, v niež jest sám papež za mne slúžil. Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Je- žíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú a ohavnú smrtí vy- kúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, od moci diablovy a od hřiecha. Psán list v Konstancí na den svatého Otmara, dobrého slúhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky, amen. Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději. 53. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici kolem Nového roku 1415.) Milostivý pane, opatřte mi bibli a pošlete po tomto dobrém muži.1 A má-li Váš písař Petr2 inkoust, ať mi dá, a několik per a jeden kalamářík. O svém sluhovi Polákovi nic nevím, ani o mistru Kardinálovi,4 leda že slyším, že Vaše Urozenost je zde a že je u pana krále.5 Pročež snažně žádám, proste Jeho Milosti Královské — i pro mne i pro Boha všemohoucího, který ho 161
modlitbě, žeť stanu v pravdě Boží až do smrti. Vězte, žeť sú pro mě nikdež služby nestavili, ani v Konstancí, v niež jest sám papež za mne slúžil. Buďtež Pánu Bohu poručeni, milosrdnému Je- žíšovi, Bohu pravému, synu čisté Panny Marie, jenž jest nás svú ukrutnú a ohavnú smrtí vy- kúpil bez našeho zaslúženie od muk věčných, od moci diablovy a od hřiecha. Psán list v Konstancí na den svatého Otmara, dobrého slúhy Pána našeho Jezu Krista, jenž jest požehnaný na věky, amen. Mistr Jan Hus, kněz a slúha Boží v naději. 53. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici kolem Nového roku 1415.) Milostivý pane, opatřte mi bibli a pošlete po tomto dobrém muži.1 A má-li Váš písař Petr2 inkoust, ať mi dá, a několik per a jeden kalamářík. O svém sluhovi Polákovi nic nevím, ani o mistru Kardinálovi,4 leda že slyším, že Vaše Urozenost je zde a že je u pana krále.5 Pročež snažně žádám, proste Jeho Milosti Královské — i pro mne i pro Boha všemohoucího, který ho 161
Strana 162
tak znamenitě obdařil svými dary, také i proto, aby se objevila spravedlnost a pravda ke cti Boží a ku prospěchu církve —: at mne vysvobodí z vězení, abych se mohl připraviti a přijíti k ve- řejnému slyšení. Vězte, že jsem byl velmi nemocen a klyste- rován, ale již jsem se pozdravil. Prosím, pozdravujte české pány, kteří jsou u dvora pana krále. Psáno mou rukou, kterou zná Váš písař Petr. Dáno v žaláři. Pamětlivi buďte husi,6 vy, přátelé moji. 54. PŘÁTELUM V KOSTNICI (V Kostnici 3. ledna 1415.) Skoro po celou včerejší noc jsem psal odpo- vědi na články, které vyrobil Páleč1 A přímo pracuje k mému odsouzení. Bůh mu odpusť a mě posilni. Dále článek o odnímání? je prý, jak říkají, kacířský. Sdělte panu králi,“ že bude-li ten člá- nek odsouzen z kacířství, tu přijde k odsouzení jako kacíř i on sám, protože odňal biskupům světské statky,4 ba i jeho otec,5 císař a král Český. 162
tak znamenitě obdařil svými dary, také i proto, aby se objevila spravedlnost a pravda ke cti Boží a ku prospěchu církve —: at mne vysvobodí z vězení, abych se mohl připraviti a přijíti k ve- řejnému slyšení. Vězte, že jsem byl velmi nemocen a klyste- rován, ale již jsem se pozdravil. Prosím, pozdravujte české pány, kteří jsou u dvora pana krále. Psáno mou rukou, kterou zná Váš písař Petr. Dáno v žaláři. Pamětlivi buďte husi,6 vy, přátelé moji. 54. PŘÁTELUM V KOSTNICI (V Kostnici 3. ledna 1415.) Skoro po celou včerejší noc jsem psal odpo- vědi na články, které vyrobil Páleč1 A přímo pracuje k mému odsouzení. Bůh mu odpusť a mě posilni. Dále článek o odnímání? je prý, jak říkají, kacířský. Sdělte panu králi,“ že bude-li ten člá- nek odsouzen z kacířství, tu přijde k odsouzení jako kacíř i on sám, protože odňal biskupům světské statky,4 ba i jeho otec,5 císař a král Český. 162
Strana 163
Listy nedávejte nosit nikomu, leda v koho máte důvěru jako v sebe samy, a ať je donese mlčelivě. Dále řekněte doktoru Jesenicovi,“ aby sem na žádný způsob nechodil, ani mistr Jeronym,“ ani nikdo z našich. Divím se, že pan král na mne zapomněl a že ani slůvka nevzkazuje. A snad dříve, než s ním slovo promluvím, budu odsouzen. Zda mu to bude ke cti, sám at posoudí. Urozený a milostivý pane Jene,8 milostivý náš dobrodinče a rázný ochránce, netruďte se pro mne a pro škody, které trpíte. Bůh všemo- houcí vám dá více. A prosím, pozdravujte české pány. Já nevím o žádném, leda že mám za to, že tu je pan Vác- lav z Dubé? a pan Jindřich Lacembok, 10 který řekl: „Dobrý muži, nehlúbaj! Máte-li, na čem chcete státi, sdělte. Jene Bradáčku,11 modli se k Bohu za mne, nejmilejší, s jinými a způsob, aby si král vyžá- dal mé odpovědi, jež jsou podepsány mou ru- kou, na články přičítané jak Wyklefovi, tak mně. Dejte ty odpovědi opsati, ale nikomu cizímu jich neukazujte, a dejte je opsati tak, aby člán- ky stály dobře odděleny. Zda bude přednesena má suplika, kterou jsem 163
Listy nedávejte nosit nikomu, leda v koho máte důvěru jako v sebe samy, a ať je donese mlčelivě. Dále řekněte doktoru Jesenicovi,“ aby sem na žádný způsob nechodil, ani mistr Jeronym,“ ani nikdo z našich. Divím se, že pan král na mne zapomněl a že ani slůvka nevzkazuje. A snad dříve, než s ním slovo promluvím, budu odsouzen. Zda mu to bude ke cti, sám at posoudí. Urozený a milostivý pane Jene,8 milostivý náš dobrodinče a rázný ochránce, netruďte se pro mne a pro škody, které trpíte. Bůh všemo- houcí vám dá více. A prosím, pozdravujte české pány. Já nevím o žádném, leda že mám za to, že tu je pan Vác- lav z Dubé? a pan Jindřich Lacembok, 10 který řekl: „Dobrý muži, nehlúbaj! Máte-li, na čem chcete státi, sdělte. Jene Bradáčku,11 modli se k Bohu za mne, nejmilejší, s jinými a způsob, aby si král vyžá- dal mé odpovědi, jež jsou podepsány mou ru- kou, na články přičítané jak Wyklefovi, tak mně. Dejte ty odpovědi opsati, ale nikomu cizímu jich neukazujte, a dejte je opsati tak, aby člán- ky stály dobře odděleny. Zda bude přednesena má suplika, kterou jsem 163
Strana 164
dal patriarchovi,12 aby ji předložil koncilu, ne- vím. Mám za to, že ji nepředloží. Zlíbí-li se Bohu, bude moci král jedním nebo dvěma články zrušiti nález pražských doktorů, tím článkem o odnímání? a tím o darování Kon- stantinově13 a tím o desátcích, jichž jsem ne- chtěl popříti, — bude-li ovšem znáti nějaké dů- vody. Ale bylo by třeba, aby mu je dodal někdo mimo našince. Kdybych byl na svobodě, mluvil bych k němu sám: „Hleďte, králi, aby skrytě nepřišlo odnětí Vaší věci, takže byste jí již ne- mohl viděti." Prosím, aby mistr Jan Kardinál byl opatrný, poněvadž všichni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přáteli. A slyšel jsem od těch, kteří mne vyslýchali, jak řekli: „Jakýsi Jan Kardinál, ten hanobí papeže i kardinály říkaje, že jsou vši- chni svatokupci.“ Ať se přimkne mistr Kardinál ke dvoru královu, co jen může, aby ho nezatkli jako mne. Nikdo mi neškodí více než Páleč. Všemohoucí Bůh mu odpusť. On Páleč všech vůdce a slédník. A naléhal, aby všichni stoupenci byli předvo- láni a odpřisáhli; vždyť řekl v žaláři, že všichni, kdož chodí na má kázání, drží, že po posvěcení zůstává chléb hmotný.14 Divím se, že žádný z Čechů nepřichází do ža- láře, ale snad tak činí pro mé lepší. Tenhle lístek hned roztrhejte. 164
dal patriarchovi,12 aby ji předložil koncilu, ne- vím. Mám za to, že ji nepředloží. Zlíbí-li se Bohu, bude moci král jedním nebo dvěma články zrušiti nález pražských doktorů, tím článkem o odnímání? a tím o darování Kon- stantinově13 a tím o desátcích, jichž jsem ne- chtěl popříti, — bude-li ovšem znáti nějaké dů- vody. Ale bylo by třeba, aby mu je dodal někdo mimo našince. Kdybych byl na svobodě, mluvil bych k němu sám: „Hleďte, králi, aby skrytě nepřišlo odnětí Vaší věci, takže byste jí již ne- mohl viděti." Prosím, aby mistr Jan Kardinál byl opatrný, poněvadž všichni byli pokušitelé, kteří se mu zdáli přáteli. A slyšel jsem od těch, kteří mne vyslýchali, jak řekli: „Jakýsi Jan Kardinál, ten hanobí papeže i kardinály říkaje, že jsou vši- chni svatokupci.“ Ať se přimkne mistr Kardinál ke dvoru královu, co jen může, aby ho nezatkli jako mne. Nikdo mi neškodí více než Páleč. Všemohoucí Bůh mu odpusť. On Páleč všech vůdce a slédník. A naléhal, aby všichni stoupenci byli předvo- láni a odpřisáhli; vždyť řekl v žaláři, že všichni, kdož chodí na má kázání, drží, že po posvěcení zůstává chléb hmotný.14 Divím se, že žádný z Čechů nepřichází do ža- láře, ale snad tak činí pro mé lepší. Tenhle lístek hned roztrhejte. 164
Strana 165
Dejte mi jinou košili po tomto poslu. Pane Jene,15 naléhejte spolu s Čechy, aby byl zrušen půhon těch, kteří byli obesláni. A král aby měl slitování se svým dědictvím16 a nedo- volil, aby bylo nadarmo sužováno pro jednoho neposlušného. Dále abych aspoň jednou směl mluviti s krá- lem dříve, než budu odsouzen; vždyť po jeho vůli jsem sem přišel a s jeho slibem, že se bez úhony vrátím do Čech. 55. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 4. ledna 1415.) Pokud jde o to sebrání,i nevím, kterak se se- brati aneb jinak se chovati, protože nevím, o čem mi bude dáno slyšení. Já jsem žádal s prohlášením před notáři a napsal jsem supliku k celému koncilu — odevzdal jsem ji patriar- chovi2 —, v níž žádám, abych směl odpovídati na každý jednotlivý článek, jako jsem odpoví- dal v soukromí, a vlastní rukou jsem psal. Aneb bude-li mi dáno slyšení, abych směl odpovídati po způsobu na vysokém učení obvyklém. Ane- bo snad mi dá Bůh slyšení, abych směl proslo- viti kázání. 165
Dejte mi jinou košili po tomto poslu. Pane Jene,15 naléhejte spolu s Čechy, aby byl zrušen půhon těch, kteří byli obesláni. A král aby měl slitování se svým dědictvím16 a nedo- volil, aby bylo nadarmo sužováno pro jednoho neposlušného. Dále abych aspoň jednou směl mluviti s krá- lem dříve, než budu odsouzen; vždyť po jeho vůli jsem sem přišel a s jeho slibem, že se bez úhony vrátím do Čech. 55. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 4. ledna 1415.) Pokud jde o to sebrání,i nevím, kterak se se- brati aneb jinak se chovati, protože nevím, o čem mi bude dáno slyšení. Já jsem žádal s prohlášením před notáři a napsal jsem supliku k celému koncilu — odevzdal jsem ji patriar- chovi2 —, v níž žádám, abych směl odpovídati na každý jednotlivý článek, jako jsem odpoví- dal v soukromí, a vlastní rukou jsem psal. Aneb bude-li mi dáno slyšení, abych směl odpovídati po způsobu na vysokém učení obvyklém. Ane- bo snad mi dá Bůh slyšení, abych směl proslo- viti kázání. 165
Strana 166
Doufám od milosti Boží, že od poznané prav- dy nikdy neustoupím. Modlete se k Bohu, aby mne zachoval. O svátosti kalicha máte spis, který jsem na- psal v Kostnici.3 V něm jsou důvody obsaženy; a nevím, co jiného říci, leda že evangelium a epištola Pavlova4 znějí určitě a že se to zacho- vávalo v prvotní církvi. Může-li se tak státi, po- kuste se, aby bylo bullou dovoleno podávati (z kalicha) aspoň těm, kdož by o to ze zbož- nosti požádali, s přihlédnutím k okolnostem. Pro soukromý způsob výslechu se přátelé ne- mají znepokojovati. Vždyť jsem neviděl, jak jinak by se to bylo mohlo díti, když tak koncil rozhodl dříve, než jsem byl jat. A vydali komi- saři bullu, jež přede mnou byla čtena, v níž jsem nazýván arcikacířem a svůdcem lidu. Ale dou- fám, že co jsem řekl pod střechou, bude hlásá- no přes střechy. Opětovně jsem byl tázán předevčírem — to- ho dne jsem spatřil svého bratra Jana Bradáč- ka5 — na každý z 45 článků. A odpověděl jsem s prvním prohlášením jako dříve. A tázali se o každém článku jednotlivě, zda ho chci hájiti. A odpověděl jsem, že uznám rozhodnutí koncilu, jako jsem prohlásil dříve. A na každý článek jsem řekl, jako jsem dříve o jednom prohlásil: „Ten je pravdivý v tomto smyslu.“ I řekli: „Chceš ho hájiti?“ Odpověděl jsem: „Nikoli. nýbrž uznám rozhodnutí koncilu.“ 166
Doufám od milosti Boží, že od poznané prav- dy nikdy neustoupím. Modlete se k Bohu, aby mne zachoval. O svátosti kalicha máte spis, který jsem na- psal v Kostnici.3 V něm jsou důvody obsaženy; a nevím, co jiného říci, leda že evangelium a epištola Pavlova4 znějí určitě a že se to zacho- vávalo v prvotní církvi. Může-li se tak státi, po- kuste se, aby bylo bullou dovoleno podávati (z kalicha) aspoň těm, kdož by o to ze zbož- nosti požádali, s přihlédnutím k okolnostem. Pro soukromý způsob výslechu se přátelé ne- mají znepokojovati. Vždyť jsem neviděl, jak jinak by se to bylo mohlo díti, když tak koncil rozhodl dříve, než jsem byl jat. A vydali komi- saři bullu, jež přede mnou byla čtena, v níž jsem nazýván arcikacířem a svůdcem lidu. Ale dou- fám, že co jsem řekl pod střechou, bude hlásá- no přes střechy. Opětovně jsem byl tázán předevčírem — to- ho dne jsem spatřil svého bratra Jana Bradáč- ka5 — na každý z 45 článků. A odpověděl jsem s prvním prohlášením jako dříve. A tázali se o každém článku jednotlivě, zda ho chci hájiti. A odpověděl jsem, že uznám rozhodnutí koncilu, jako jsem prohlásil dříve. A na každý článek jsem řekl, jako jsem dříve o jednom prohlásil: „Ten je pravdivý v tomto smyslu.“ I řekli: „Chceš ho hájiti?“ Odpověděl jsem: „Nikoli. nýbrž uznám rozhodnutí koncilu.“ 166
Strana 167
Ejhle, Bůh je mi svědkem, nezdála se mi teh- dy jiná odpověď případnější, protože jsem před- tím vlastní rukou napsal, že nic nechci tvrdo- šíjně hájiti, nýbrž jsem hotov od každého se dáti poučiti. Tohoto výslechu se mi dostalo pro- to, že jim kdosi řekl, že já sdělil králi, že chci hájiti tří nebo čtyř článků. Proto se ptali, zda jsem něco sdělil králi. A řekl jsem: „Nikoliv, protože jsem nikdy tak králi nic nesdělil, nýbrž, jak víte atd. Také Michals tu stál a držel list a podpichoval patriarchu, abych odpovídal na otázky. A zatím přišlo několik biskupů. Opět Michal navařil ně- co nového. Pro mé hříchy nechal Bůh vývstati jej a Pálče. Neboť Michal prošťourává dopisy i jiné věci, a Páleč skládá v články ono dávné, co jsme mluvili před mnoha lety. Patriarcha přede všemi mnoho mluví o tom, že mám velmi mnoho peněz. Proto mi řekl je- den arcibiskup při výslechu: „Ty máš sedm- desát tisíc dukátů.“ Michal řekl přede všemi: „Haha, kam se poděla sukně plná dukátů? Ko- lik peněz ti dluží páni v Čechách?“ Jistě, měl jsem ten den těžké soužení. Jeden biskup řekl: „Ty jsi stanovil nový zá- kon.“ Jiný biskup řekl: „Ty jsi kázal všecky tyto články.“ A já jsem jim odpověděl s pomocí Boží také hodně tvrdě, řka: „Proč na mně pá- šete bezpráví?“ 167
Ejhle, Bůh je mi svědkem, nezdála se mi teh- dy jiná odpověď případnější, protože jsem před- tím vlastní rukou napsal, že nic nechci tvrdo- šíjně hájiti, nýbrž jsem hotov od každého se dáti poučiti. Tohoto výslechu se mi dostalo pro- to, že jim kdosi řekl, že já sdělil králi, že chci hájiti tří nebo čtyř článků. Proto se ptali, zda jsem něco sdělil králi. A řekl jsem: „Nikoliv, protože jsem nikdy tak králi nic nesdělil, nýbrž, jak víte atd. Také Michals tu stál a držel list a podpichoval patriarchu, abych odpovídal na otázky. A zatím přišlo několik biskupů. Opět Michal navařil ně- co nového. Pro mé hříchy nechal Bůh vývstati jej a Pálče. Neboť Michal prošťourává dopisy i jiné věci, a Páleč skládá v články ono dávné, co jsme mluvili před mnoha lety. Patriarcha přede všemi mnoho mluví o tom, že mám velmi mnoho peněz. Proto mi řekl je- den arcibiskup při výslechu: „Ty máš sedm- desát tisíc dukátů.“ Michal řekl přede všemi: „Haha, kam se poděla sukně plná dukátů? Ko- lik peněz ti dluží páni v Čechách?“ Jistě, měl jsem ten den těžké soužení. Jeden biskup řekl: „Ty jsi stanovil nový zá- kon.“ Jiný biskup řekl: „Ty jsi kázal všecky tyto články.“ A já jsem jim odpověděl s pomocí Boží také hodně tvrdě, řka: „Proč na mně pá- šete bezpráví?“ 167
Strana 168
O obeslaných? mi nic nepíšete. Což nebyly v jejich prospěch učiněny nějaké kroky ani od krále ani od měšťanů pražských, ani od obesla- ných samých? 56. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici před 8. lednem 1415.) Urozený a milostivý pane! Velice jsem se utěšil. Prosím také pro Boha, abyste se nemrzel, že tak dlouho a tolik pro- mne se namáháte, protože Bůh, pán pravdy a spravedlnosti, je připraven vás odměniti. Ti komisařil chtěli, naléhajíce po několik dní, aby se má věc svěřila dvanácti nebo třinácti mistrům. A já jsem nechtěl se podvoliti. Ale když jsem vlastní rukou napsal odpovědi na pětačtyřicet článků Wyklefových a na ty, které se mně vytýkají, hned jsem jim před notáři a těmi komisaři napsal prohlášení, že chci státi před celým koncilem a vydati počet z víry, kte- rou držím. Spatřeny budou z milosti Boží články, které vytáhli z mé knihy O církvi, falešně přidávajíce a ubírajíce, i odpověď, kterou jsem napsal v ža- láři, nemaje žádné knihy ku pomoci. 168
O obeslaných? mi nic nepíšete. Což nebyly v jejich prospěch učiněny nějaké kroky ani od krále ani od měšťanů pražských, ani od obesla- ných samých? 56. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici před 8. lednem 1415.) Urozený a milostivý pane! Velice jsem se utěšil. Prosím také pro Boha, abyste se nemrzel, že tak dlouho a tolik pro- mne se namáháte, protože Bůh, pán pravdy a spravedlnosti, je připraven vás odměniti. Ti komisařil chtěli, naléhajíce po několik dní, aby se má věc svěřila dvanácti nebo třinácti mistrům. A já jsem nechtěl se podvoliti. Ale když jsem vlastní rukou napsal odpovědi na pětačtyřicet článků Wyklefových a na ty, které se mně vytýkají, hned jsem jim před notáři a těmi komisaři napsal prohlášení, že chci státi před celým koncilem a vydati počet z víry, kte- rou držím. Spatřeny budou z milosti Boží články, které vytáhli z mé knihy O církvi, falešně přidávajíce a ubírajíce, i odpověď, kterou jsem napsal v ža- láři, nemaje žádné knihy ku pomoci. 168
Strana 169
Za dnů svého života jsem nenašel obtížněj- šího utěšitele v nemoci než Pálče.2 Všichni duchovní komory páně papežovy a všichni strážci zacházejí se mnou velmi vlídně. Vysvobodil Pán Jonáše z břicha velryby, Daniele z jámy lvové,4 tři mládence z peci ohni- vé,5 Zuzanu ze soudu křivých svědků“ — i mne může vysvoboditi pro slávu svého jména a pro kázání jeho slova, bude-li to tak prospěšné. Pakli však přijde vzácná smrt před tváří Páně, buď jméno Páně požehnáno. Kdybych aspoň jednou mohl uviděti krále s našimi Čechy, utěšil bych se. Velmi jsem se zaradoval z nových zpráv. Jistě mě utěšil Pán. O zdraví pana Jindřicha Škopka jsem rád slyšel. Bylo by dobré poslati mi bibli. Nermuťte se pro mne. Vždyť koho se to do- týká? Psáno v žaláři o půlnoci. Prosím, tohoto mého věrného přítele8 odměň- te. Jsem mu obzvláště zavázán. 57. PŘÁTELUM A STOUPENCŮM V ČECHÁCH (V Kostnici 19. ledna 1415.) Buoh s vámi rač býti, aby proti zlosti, proti diablu, proti světu a tělu stojiece setrvali! 169
Za dnů svého života jsem nenašel obtížněj- šího utěšitele v nemoci než Pálče.2 Všichni duchovní komory páně papežovy a všichni strážci zacházejí se mnou velmi vlídně. Vysvobodil Pán Jonáše z břicha velryby, Daniele z jámy lvové,4 tři mládence z peci ohni- vé,5 Zuzanu ze soudu křivých svědků“ — i mne může vysvoboditi pro slávu svého jména a pro kázání jeho slova, bude-li to tak prospěšné. Pakli však přijde vzácná smrt před tváří Páně, buď jméno Páně požehnáno. Kdybych aspoň jednou mohl uviděti krále s našimi Čechy, utěšil bych se. Velmi jsem se zaradoval z nových zpráv. Jistě mě utěšil Pán. O zdraví pana Jindřicha Škopka jsem rád slyšel. Bylo by dobré poslati mi bibli. Nermuťte se pro mne. Vždyť koho se to do- týká? Psáno v žaláři o půlnoci. Prosím, tohoto mého věrného přítele8 odměň- te. Jsem mu obzvláště zavázán. 57. PŘÁTELUM A STOUPENCŮM V ČECHÁCH (V Kostnici 19. ledna 1415.) Buoh s vámi rač býti, aby proti zlosti, proti diablu, proti světu a tělu stojiece setrvali! 169
Strana 170
Najmilejší! Prosím vás já, v žaláři sedící, jímž sě nesty- dím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest na- vštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přěpustil nepřátely velmi tuhé, ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němž samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, bud jeho vóle svatá; pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vuole. Jistě, třebať mi jest veliké po- moci; avšak viem, že on nepřěpustí na mě ni- žádného utrpenie ani pokušenie, jedno pro mé i pro vaše lepšie, abychom jsúce zkúšeni a setr- vajíce, velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list, kterýž sem vám po sobě ostavil,i velmiť sú jej nepřietelé v latinu přě- ložili lžívě, a artikulóv proti mně a toliko kusóv vydávají, že mám dosti psáti, často odpoviedaje z žaláře. A nenie člověka, jenž by poradil, kro- mě milosrdného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným:2 „Dám vám usta a múdrost, jíž nebudú moci odolati všichni protivníci vaši. Ó najmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval sem s vámi a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie, jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v sobotu, ten den přěd svatým Fabiá- nem. 170
Najmilejší! Prosím vás já, v žaláři sedící, jímž sě nesty- dím, pro Pána Boha v naději trpě, jenž jest na- vštievil mě milostivě i nemocí velikú a opět uzdravil, přěpustil nepřátely velmi tuhé, ty, jimž sem já mnoho dobrého činil a srdečně je miloval, — prosím vás, prostež Pána Boha za mě, ať se mnú ráčí býti, v němž samém naději mám a v vašie modlitbě, žeť mi dá setrvati v své milosti až do smrti. Ráčí-li mě nynie k sobě pojieti, bud jeho vóle svatá; pakli ráčí navrátiti, také buď jeho svatá vuole. Jistě, třebať mi jest veliké po- moci; avšak viem, že on nepřěpustí na mě ni- žádného utrpenie ani pokušenie, jedno pro mé i pro vaše lepšie, abychom jsúce zkúšeni a setr- vajíce, velikú odplatu vzeli. A vězte, že ten list, kterýž sem vám po sobě ostavil,i velmiť sú jej nepřietelé v latinu přě- ložili lžívě, a artikulóv proti mně a toliko kusóv vydávají, že mám dosti psáti, často odpoviedaje z žaláře. A nenie člověka, jenž by poradil, kro- mě milosrdného Pána Ježíše, jenž jest řekl svým věrným:2 „Dám vám usta a múdrost, jíž nebudú moci odolati všichni protivníci vaši. Ó najmilejší, pomněte, žeť žádostivě pracoval sem s vámi a vždy žádám vašeho spasenie, i nynie, jsa v žaláři a u velikém pokušení. Psán v sobotu, ten den přěd svatým Fabiá- nem. 170
Strana 171
58. PETROVI Z MLADONOVIC (V Kostnici po 19. lednu 1415.) Z tohoto zajetíl jsem dosud nenapsal žádného — listu mimo ten — jestliže jste jej odeslali aby prosili za mne.2 Snad jste zpraveni o listu, který jsem napsal mistru Jakoubkovi,3 v němž jsem psal takto: „Nepřátelé moji řekli, že mi nebude dáno žádné slyšení, nezaplatím-li předem dva tisíce dukátů služebníkům Antikristovým na útraty.“ Opis tohoto listu a odpověď mistra Jakoubka, dlou- hou a — jak mám za to — tvrdou,4 získal Mi- chal.5 A přišed s patriarchou“ a s notáři i svěd- ky, mezi nimiž byl mistr Mikuláš Stojčín, stál naproti. A jeden z komisařů, dav mi přečísti můj opis, tázal se mne pod přísahou, zdali je můj. Odpověděl jsem, že ano. A mám za to, že jsem nebyl — kromě pozdravení mistra Pálče8 — tolik pobouřen na mysli, jako pro tyto listy: pocituje bolest nad ničemností Michala a jeho slidičů a nad mistrem Jakoubkem, který hojně káže, aby si dávali pozor lidé před pokrytci a sám nejvíce se dává klamati od pokrytců a po- krytcům věří. A mám za to, že napsal tvrdý list, ač jsem ho nedočetl. Oba opisy totiž byly na jednom listu a při zběžném pohledu jsem zprvu měl dojem, že to nebyla odpověď na můj list, nýbrž že to byl opis jednoho listu janovického faráře." 171
58. PETROVI Z MLADONOVIC (V Kostnici po 19. lednu 1415.) Z tohoto zajetíl jsem dosud nenapsal žádného — listu mimo ten — jestliže jste jej odeslali aby prosili za mne.2 Snad jste zpraveni o listu, který jsem napsal mistru Jakoubkovi,3 v němž jsem psal takto: „Nepřátelé moji řekli, že mi nebude dáno žádné slyšení, nezaplatím-li předem dva tisíce dukátů služebníkům Antikristovým na útraty.“ Opis tohoto listu a odpověď mistra Jakoubka, dlou- hou a — jak mám za to — tvrdou,4 získal Mi- chal.5 A přišed s patriarchou“ a s notáři i svěd- ky, mezi nimiž byl mistr Mikuláš Stojčín, stál naproti. A jeden z komisařů, dav mi přečísti můj opis, tázal se mne pod přísahou, zdali je můj. Odpověděl jsem, že ano. A mám za to, že jsem nebyl — kromě pozdravení mistra Pálče8 — tolik pobouřen na mysli, jako pro tyto listy: pocituje bolest nad ničemností Michala a jeho slidičů a nad mistrem Jakoubkem, který hojně káže, aby si dávali pozor lidé před pokrytci a sám nejvíce se dává klamati od pokrytců a po- krytcům věří. A mám za to, že napsal tvrdý list, ač jsem ho nedočetl. Oba opisy totiž byly na jednom listu a při zběžném pohledu jsem zprvu měl dojem, že to nebyla odpověď na můj list, nýbrž že to byl opis jednoho listu janovického faráře." 171
Strana 172
59. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici po 19. lednu 1415.) Není-li odeslán můj list1 do Čech, schovejte jej a neposílejte, protože by mohl přijíti ke ško- dě atd. Dále, kdyby se ptal král,2 kdo má býti mým soudcem, protože mne koncil ani nepozval ani nepohnal ani jsem nikdy nebyl obžalován před koncilem — a přece koncil mne uvěznil a proti mně ustanovil svého zástupce.3 Dále prosím, urozený a milostivý pane Jene, bude-li mi dáno slyšení, aby byl král přítomen a aby mi bylo vykázáno místo blízko něho, aby mne mohl dobře slyšeti a rozuměti. A také vy spolu s panem Jindřichem,4 s panem Václavem" a jinými, obzvláště prosím, budete-li moci, buďte přítomni a vyslechněte, co Pán Ježíš Kristus, můj zástupce a obhájce i soudce nejmilostivější, vloží mi do úst, abyste, ať zemru či žíti budu, mohli býti pravdivými a vhodnými svědky, aby lháři neříkali, že jsem ustoupil od pravdy, kte- rou jsem kázal. Dále vězte, že jsem před svědky a notáři v ža- láři od komisařů žádal, aby mi byl určen zá- stupce a obhájce. Oni slíbili a potom dáti ne- chtěli. Já jsem se svěřil Pánu Ježíši Kristu, aby sám zastupoval a hájil i soudil mou při. 172
59. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici po 19. lednu 1415.) Není-li odeslán můj list1 do Čech, schovejte jej a neposílejte, protože by mohl přijíti ke ško- dě atd. Dále, kdyby se ptal král,2 kdo má býti mým soudcem, protože mne koncil ani nepozval ani nepohnal ani jsem nikdy nebyl obžalován před koncilem — a přece koncil mne uvěznil a proti mně ustanovil svého zástupce.3 Dále prosím, urozený a milostivý pane Jene, bude-li mi dáno slyšení, aby byl král přítomen a aby mi bylo vykázáno místo blízko něho, aby mne mohl dobře slyšeti a rozuměti. A také vy spolu s panem Jindřichem,4 s panem Václavem" a jinými, obzvláště prosím, budete-li moci, buďte přítomni a vyslechněte, co Pán Ježíš Kristus, můj zástupce a obhájce i soudce nejmilostivější, vloží mi do úst, abyste, ať zemru či žíti budu, mohli býti pravdivými a vhodnými svědky, aby lháři neříkali, že jsem ustoupil od pravdy, kte- rou jsem kázal. Dále vězte, že jsem před svědky a notáři v ža- láři od komisařů žádal, aby mi byl určen zá- stupce a obhájce. Oni slíbili a potom dáti ne- chtěli. Já jsem se svěřil Pánu Ježíši Kristu, aby sám zastupoval a hájil i soudil mou při. 172
Strana 173
Dále vězte, že nemají, jak mám za to, stíž- nosti proti mně, leda že jsem překážel bulle o vyzdvižení kříže.6 A mají můj spisek,7 který mi předčítali, a já se k němu přiznal. Za druhé mají proti mně, že jsem tak dlouho byl v klatběs a přesto sloužil mše atd. Za třetí, že jsem se odvolal od papeže. Neboť mi předčítali mé od- volání? a já jsem s veselou myslí a s úsměvem řekl přede všemi, že je moje. Za čtvrté, že jsem po sobě zanechal list, který byl čten v Betlemě — nepřátelé jej přeložili a vyložili velmi špat- ně —, v němž jsem položil, že odcházím bez bezpečného průvodního listu. Na to vy řeknete, že když jsem odešel, neměl jsem bezpečného průvodního listu papežova. Také, že jsem ne- věděl, když jsem ten list psal, zda jste měli jíti se mnou. Dále, zda bych mohl míti prohlášení, které se připojuje k otázce, kterou jsem chtěl rozbírati. A žádost o slyšení může sestaviti váš písař Petr.10 Dále, bude-li mi dáno slyšení, aby po něm pan král nedovolil uvrhnouti mě opět do žaláře, abych se mohl raditi s vámi a s přáteli, a zlibí-li se Bohu, něco pověděti panu králi pro dobro křesťanstva i jeho. 173
Dále vězte, že nemají, jak mám za to, stíž- nosti proti mně, leda že jsem překážel bulle o vyzdvižení kříže.6 A mají můj spisek,7 který mi předčítali, a já se k němu přiznal. Za druhé mají proti mně, že jsem tak dlouho byl v klatběs a přesto sloužil mše atd. Za třetí, že jsem se odvolal od papeže. Neboť mi předčítali mé od- volání? a já jsem s veselou myslí a s úsměvem řekl přede všemi, že je moje. Za čtvrté, že jsem po sobě zanechal list, který byl čten v Betlemě — nepřátelé jej přeložili a vyložili velmi špat- ně —, v němž jsem položil, že odcházím bez bezpečného průvodního listu. Na to vy řeknete, že když jsem odešel, neměl jsem bezpečného průvodního listu papežova. Také, že jsem ne- věděl, když jsem ten list psal, zda jste měli jíti se mnou. Dále, zda bych mohl míti prohlášení, které se připojuje k otázce, kterou jsem chtěl rozbírati. A žádost o slyšení může sestaviti váš písař Petr.10 Dále, bude-li mi dáno slyšení, aby po něm pan král nedovolil uvrhnouti mě opět do žaláře, abych se mohl raditi s vámi a s přáteli, a zlibí-li se Bohu, něco pověděti panu králi pro dobro křesťanstva i jeho. 173
Strana 174
60. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 5. března 1415.) Milostivý pane! Velmi se raduji z Vašeho zdraví, z Vaší pří- tomnosti a z Vaší věrné i milostivé stálosti v ná- maze, kterou podstupujete pro ubohého. Tu Vám před jinými poskytl Bůh, když Vás mně dal za pomocníka — doufám k Vašemu dobrému v ži- votě vezdejším i věčném. Proto prosím pro milo- srdenství Boží, abyste vyčkal konec skutku ja- ko rytíř Ježíše Krista.1 Je-li zdráv pan Jan z Janovic,2 jenž měl s ná- mi vydání, prosím, mějte ho u sebe. O urozeném panu Václavu z Dubé rád slyším; pozdravujte jej, prosím, mými modlitbami v ža- láři zavřenými a vzdejte mu díky za věrnou podporu. Všechny jiné věrné Čechy pozdravujte. Vyčítám si, že nečekaně spatřiv mistra Křiš- ťana,3 nemohl jsem se zdržeti slz, jež vytryskly při pohledu na věrného mého mistra a obzvlášt- ního dobrodince. O Vás jsem slyšel, že jste s celou čeledí dáv- no odešel, ale nyní se duše má utěšila. Nejlas- kavější Bůh mne brzy utěšuje, brzy zarmucuje, ale doufám, že stále je se mnou v mém soužení. Vždyť opětovně jsem byl hrozně trápen kamén- 174
60. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 5. března 1415.) Milostivý pane! Velmi se raduji z Vašeho zdraví, z Vaší pří- tomnosti a z Vaší věrné i milostivé stálosti v ná- maze, kterou podstupujete pro ubohého. Tu Vám před jinými poskytl Bůh, když Vás mně dal za pomocníka — doufám k Vašemu dobrému v ži- votě vezdejším i věčném. Proto prosím pro milo- srdenství Boží, abyste vyčkal konec skutku ja- ko rytíř Ježíše Krista.1 Je-li zdráv pan Jan z Janovic,2 jenž měl s ná- mi vydání, prosím, mějte ho u sebe. O urozeném panu Václavu z Dubé rád slyším; pozdravujte jej, prosím, mými modlitbami v ža- láři zavřenými a vzdejte mu díky za věrnou podporu. Všechny jiné věrné Čechy pozdravujte. Vyčítám si, že nečekaně spatřiv mistra Křiš- ťana,3 nemohl jsem se zdržeti slz, jež vytryskly při pohledu na věrného mého mistra a obzvlášt- ního dobrodince. O Vás jsem slyšel, že jste s celou čeledí dáv- no odešel, ale nyní se duše má utěšila. Nejlas- kavější Bůh mne brzy utěšuje, brzy zarmucuje, ale doufám, že stále je se mnou v mém soužení. Vždyť opětovně jsem byl hrozně trápen kamén- 174
Strana 175
ky, jimiž jsem dříve nikdy netrpěl, a těžkým zvracením i horečkami. Již se strážcové báli, že zemru, a vyvedli mě z žaláře. Nyní mi bylo předloženo mnoho článků z pytle lži, i jiné z téhož pytle, jakož i ony, na něž od- povědi máte. A na Váš list4 se neodvažuji psáti odpovědi k článkům pařížským,5 protože bych to pro bdělost stráže nemohl skrýti. Proto je dobré toho zanechati pro uvarování nebez- pečí tohoto našeho věrného přítele,“ jehož Vám doporučuji. Rád bych viděl Vás s panem Václavem a mistrem Křišťanem. Mám za to, že když ztratíte slovo u biskupa místokomořího, on Vám dá po- kyn, abyste byli vpuštěni. A je třeba, abyste aspoň Vy hovořil latinsky před strážci, jimž při odchodu dá Váš otece spropitné podle Vaší hodnosti. Neodvážil jsem se podržeti články u sebe. Spis O přikázáních Božích dejte opsati Pet- roVi.10 Na články pařížského kancléře5 odpovím, bu- du-li živ; pakli však zemru, zřetelně odpoví Bůh v den soudný. O Janu Železném,8 věrném bratru v Kristu, nevím, kde je. O mistru Křišťanovi nevím, zda bydlí s Vámi. Prosím, pozdravujte ho i pana Václava7 a jiné věrné Čechy. Nemrzte se, že výlohy jsou drahé; uskrovněte 175
ky, jimiž jsem dříve nikdy netrpěl, a těžkým zvracením i horečkami. Již se strážcové báli, že zemru, a vyvedli mě z žaláře. Nyní mi bylo předloženo mnoho článků z pytle lži, i jiné z téhož pytle, jakož i ony, na něž od- povědi máte. A na Váš list4 se neodvažuji psáti odpovědi k článkům pařížským,5 protože bych to pro bdělost stráže nemohl skrýti. Proto je dobré toho zanechati pro uvarování nebez- pečí tohoto našeho věrného přítele,“ jehož Vám doporučuji. Rád bych viděl Vás s panem Václavem a mistrem Křišťanem. Mám za to, že když ztratíte slovo u biskupa místokomořího, on Vám dá po- kyn, abyste byli vpuštěni. A je třeba, abyste aspoň Vy hovořil latinsky před strážci, jimž při odchodu dá Váš otece spropitné podle Vaší hodnosti. Neodvážil jsem se podržeti články u sebe. Spis O přikázáních Božích dejte opsati Pet- roVi.10 Na články pařížského kancléře5 odpovím, bu- du-li živ; pakli však zemru, zřetelně odpoví Bůh v den soudný. O Janu Železném,8 věrném bratru v Kristu, nevím, kde je. O mistru Křišťanovi nevím, zda bydlí s Vámi. Prosím, pozdravujte ho i pana Václava7 a jiné věrné Čechy. Nemrzte se, že výlohy jsou drahé; uskrovněte 175
Strana 176
se, jak můžete. Vysvobodí-li Bůh husul1 ze ža- láře, způsobí, že nijak nebudete litovati oněch nákladů. Učiňte, prosím, zadost slibům. Je-li tu pan Jindřich z Plumlova nebo Ctibor z Březí, prosím, pozdravujte je i všechny Čechy. Zítra tomu bude osm neděl, co byla hus12 dá- na na krmník.13 Urozený a milostivý pane a ochránce pravdy, spolu s panem Jindřichem, 14 stůjte vytrvale, do- kud nepřijde konec, k němuž súčtuje se mnou Pán Ježíš Kristus ke své slávě a k zničení mých hříchů. Toho nejvěrnějšího přítele6 Vám doporučuji a schvaluji, co jste učinili. Rád bych viděl, aby pan král nařídil, aby mu byly předloženy mé odpovědi na články Wykle- fovy. Ó, kdyby tak Bůh nadchl jeho ústa, aby bojoval s knížaty za pravdu. Dnes jsem dokončil jeden traktátek, O těle Kristově, a včera jiný, O manželství:15 později je dejte opsati. Navštívili mě nějací rytíři Poláci, ale ne Če- chové, leda s nimi jeden. Sen této noci mi vyložte. Zdálo se mi, že v Betlemě16 chtěli preláti zničiti všechny obrazy Kristovy a vskutku je ničili. Já jsem druhého dne vstal a spatřil mnoho malířů, kteří zhotovili obrazy krásnější a početnější. Radostně jsem se na ně díval a malíři s hojným lidem říkali: „Ať jen přijdou biskupové a kněží a nám je zničí! 176
se, jak můžete. Vysvobodí-li Bůh husul1 ze ža- láře, způsobí, že nijak nebudete litovati oněch nákladů. Učiňte, prosím, zadost slibům. Je-li tu pan Jindřich z Plumlova nebo Ctibor z Březí, prosím, pozdravujte je i všechny Čechy. Zítra tomu bude osm neděl, co byla hus12 dá- na na krmník.13 Urozený a milostivý pane a ochránce pravdy, spolu s panem Jindřichem, 14 stůjte vytrvale, do- kud nepřijde konec, k němuž súčtuje se mnou Pán Ježíš Kristus ke své slávě a k zničení mých hříchů. Toho nejvěrnějšího přítele6 Vám doporučuji a schvaluji, co jste učinili. Rád bych viděl, aby pan král nařídil, aby mu byly předloženy mé odpovědi na články Wykle- fovy. Ó, kdyby tak Bůh nadchl jeho ústa, aby bojoval s knížaty za pravdu. Dnes jsem dokončil jeden traktátek, O těle Kristově, a včera jiný, O manželství:15 později je dejte opsati. Navštívili mě nějací rytíři Poláci, ale ne Če- chové, leda s nimi jeden. Sen této noci mi vyložte. Zdálo se mi, že v Betlemě16 chtěli preláti zničiti všechny obrazy Kristovy a vskutku je ničili. Já jsem druhého dne vstal a spatřil mnoho malířů, kteří zhotovili obrazy krásnější a početnější. Radostně jsem se na ně díval a malíři s hojným lidem říkali: „Ať jen přijdou biskupové a kněží a nám je zničí! 176
Strana 177
Když se to stalo, mnoho lidu se radovalo v Bet- lemě a já s nimi. A probudiv se zpozoroval jsem, že se usmívám. Ještě toto: o písmu v Betleměl roztrousili již po několika lidech zprávu, že je chtí zničiti. Opis traktátků pošlu; opsal jsem je dvakrát. 61. PETROVI Z MLADONOVIC (V Kostnici po 5. březnu 1415.) Dobré útěchy se mi dostalo ze všeho, co svrchu psáno.1 Doktor bibrašský2 se ve výkladu3 sho- duje s miněním mým. I když platí předpis Kato- nův4 „O sny se nestarej“ a platí přikázání Boží, abychom nedbali snů,5 přece však doufám, že život Kristův, který jsem v Betlemě jeho slo- vem kreslil v srdcích lidí a který chtěli v Betle- mě zničiti, zprvu příkazem, aby se nekázalo v kaplích a v Betlemě,“ potom aby byl Betlem srovnán se zemí,“ že ten život Kristův lépe vy- kreslí mnoho kazatelů lepších než já, k radosti lidu, který miluje život Kristův — a já se z toho budu radovati, jak doktor2 říká, „až procitnu“, t. j. až vstanu z mrtvých. A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlemě, proti němuž se Páleče nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem 177
Když se to stalo, mnoho lidu se radovalo v Bet- lemě a já s nimi. A probudiv se zpozoroval jsem, že se usmívám. Ještě toto: o písmu v Betleměl roztrousili již po několika lidech zprávu, že je chtí zničiti. Opis traktátků pošlu; opsal jsem je dvakrát. 61. PETROVI Z MLADONOVIC (V Kostnici po 5. březnu 1415.) Dobré útěchy se mi dostalo ze všeho, co svrchu psáno.1 Doktor bibrašský2 se ve výkladu3 sho- duje s miněním mým. I když platí předpis Kato- nův4 „O sny se nestarej“ a platí přikázání Boží, abychom nedbali snů,5 přece však doufám, že život Kristův, který jsem v Betlemě jeho slo- vem kreslil v srdcích lidí a který chtěli v Betle- mě zničiti, zprvu příkazem, aby se nekázalo v kaplích a v Betlemě,“ potom aby byl Betlem srovnán se zemí,“ že ten život Kristův lépe vy- kreslí mnoho kazatelů lepších než já, k radosti lidu, který miluje život Kristův — a já se z toho budu radovati, jak doktor2 říká, „až procitnu“, t. j. až vstanu z mrtvých. A nepomine písmo, které je na stěnách v Betlemě, proti němuž se Páleče nejvíce rozhořčuje, tvrdě, že jím jsem 177
Strana 178
uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo a aby mne zahanbil co nejvíce. On mne také, když jsem le- žel v nemoci, před mnoha svědky pozdravil po- zdravením nejstrašnějším, které vám později povím, zlíbí-li se Bohu. Přemýšlení o vhodných námitkách jsem svě- řil Pánu Bohu, k němuž jsem se odvolal, jejž jsem si zvolil soudcem, zástupcem i obhájcem,10 výslovně praviv před komisaři:11 „Obhájcem mým i zástupcem buď Pán Ježíš, který vás vše- cky brzy bude souditi: jemu jsem svěřil při svou, jakož i on svěřil Bohu Otci při svou.“ On jest, který řekl, jak říká pan doktor bibrašský: „Ne- přemýšlejte atd."12 Vždyť řekl Kristus:13 „Uložte v srdcích svých nepřemýšleti napřed, kterak byste odpovídati měli; ejhle, dámť vám ústa a moudrost, jíž nebudou moci odolati ani odporo- vati všichni protivníci vaši.“ K tomu praví svatý Jeronym: „Jako by zjevně říkal Pán: Neděste se, nebojte se, vy podstoupíte boj, ale bojuji já; vy budete pronášeti slova, ale já jsem, jenž mluvím. A dále:14 „Zrazováni pak budete od ro- dičů i bratří, příbuzných i přátel, a smrtí po- stihnou některé z vás. Menší bolest působí zlo, jež je působeno lidmi cizími; více však v nás řádí ty muky, které trpíme od těch, na jejichž smýšlení jsme spoléhali, poněvadž spolu se ško- dou tělesnou mučí nás pohroma ztracené lás- 178
uvedl bludy mezi lid. Týž Páleč také nejsilněji naléhá, aby bylo zničeno to písmo a aby mne zahanbil co nejvíce. On mne také, když jsem le- žel v nemoci, před mnoha svědky pozdravil po- zdravením nejstrašnějším, které vám později povím, zlíbí-li se Bohu. Přemýšlení o vhodných námitkách jsem svě- řil Pánu Bohu, k němuž jsem se odvolal, jejž jsem si zvolil soudcem, zástupcem i obhájcem,10 výslovně praviv před komisaři:11 „Obhájcem mým i zástupcem buď Pán Ježíš, který vás vše- cky brzy bude souditi: jemu jsem svěřil při svou, jakož i on svěřil Bohu Otci při svou.“ On jest, který řekl, jak říká pan doktor bibrašský: „Ne- přemýšlejte atd."12 Vždyť řekl Kristus:13 „Uložte v srdcích svých nepřemýšleti napřed, kterak byste odpovídati měli; ejhle, dámť vám ústa a moudrost, jíž nebudou moci odolati ani odporo- vati všichni protivníci vaši.“ K tomu praví svatý Jeronym: „Jako by zjevně říkal Pán: Neděste se, nebojte se, vy podstoupíte boj, ale bojuji já; vy budete pronášeti slova, ale já jsem, jenž mluvím. A dále:14 „Zrazováni pak budete od ro- dičů i bratří, příbuzných i přátel, a smrtí po- stihnou některé z vás. Menší bolest působí zlo, jež je působeno lidmi cizími; více však v nás řádí ty muky, které trpíme od těch, na jejichž smýšlení jsme spoléhali, poněvadž spolu se ško- dou tělesnou mučí nás pohroma ztracené lás- 178
Strana 179
ky.“ To Jeronym. A tak je patrna má bolest stran Pálče. Věru, doktor bibrašský je nad pana Jindři- cha,15 nad mistra Jana z Janovic.16 Ostatek bu- de znám později, zlíbí-li se Bohu. To, co mně připomněl doktor bibrašský o psa- ních,17 nechť sám má na paměti, protože Kristus praví:18 „Nepřáteli člověka jsou jeho domácí lidé,“ a dále:19 „Zrazováni budete od rodičů atd. Buďte zdrávi a v městě, nazvaném po stá- losti,2° mějte stálost všichni, kdož tu jste spolu. Pozdravujte, prosím, všecky přátele, ale opatr- ně, aby neřekli, jakpak že víte, že jsem je po- zdravoval. 62. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici v březnu 1415.) Dopisem potěšen byv, to v odpověď na úvod dávám: Velryba,1 jáma,2 oheň3 ni svědek nezahubili Jonáše1 Dani(ele),2 tři mlá(dence)3 ni Zuzanu, poněvadž byli 179
ky.“ To Jeronym. A tak je patrna má bolest stran Pálče. Věru, doktor bibrašský je nad pana Jindři- cha,15 nad mistra Jana z Janovic.16 Ostatek bu- de znám později, zlíbí-li se Bohu. To, co mně připomněl doktor bibrašský o psa- ních,17 nechť sám má na paměti, protože Kristus praví:18 „Nepřáteli člověka jsou jeho domácí lidé,“ a dále:19 „Zrazováni budete od rodičů atd. Buďte zdrávi a v městě, nazvaném po stá- losti,2° mějte stálost všichni, kdož tu jste spolu. Pozdravujte, prosím, všecky přátele, ale opatr- ně, aby neřekli, jakpak že víte, že jsem je po- zdravoval. 62. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici v březnu 1415.) Dopisem potěšen byv, to v odpověď na úvod dávám: Velryba,1 jáma,2 oheň3 ni svědek nezahubili Jonáše1 Dani(ele),2 tři mlá(dence)3 ni Zuzanu, poněvadž byli 179
Strana 180
spravedliv,1 mravný,2 čisti,3 ta zdrže(livá), v naději pevní, že je spravedliv Pán k těm, kdož mu jsou doufáním věrni. Z vězení vysvobodit i zavřenou Pán může husu,“ i když ho nedovedla kdys ušetřit hříšného trusu. Žalář ji očišťuje a krotí, ji učí též lkáti, v slzy zvraceje smích, by správně uměla znáti ve správném světle, jak On byl, Kristus, za viny naše ponížen, rouhání trpěl, až zutínav Satanáše smrtí svou vítězství dobyl a ve věčný život se vrátil. Všechno ostatní se mi líbí, kromě čtvrtého případu atd. Milosrdný Bůh vás uchovej a posiluj v milosti a dejž vám spolu se mnou stálost v městě Stá- losti,7 protože budeme-li stálí, uvidíme pomoc Páně nad sebou. Trpěl Kristus, my trpíme též, leč útrapy naše nejsou nic neb jen málo, by mohly zahladit viny. Kristus pomoc nám dej, ať nás nezhltí Antikristus. Litanie a hymny a nokturny, hodinky všechny, na žalář příliš jsou krátké a vigilje říkati lehké. 180
spravedliv,1 mravný,2 čisti,3 ta zdrže(livá), v naději pevní, že je spravedliv Pán k těm, kdož mu jsou doufáním věrni. Z vězení vysvobodit i zavřenou Pán může husu,“ i když ho nedovedla kdys ušetřit hříšného trusu. Žalář ji očišťuje a krotí, ji učí též lkáti, v slzy zvraceje smích, by správně uměla znáti ve správném světle, jak On byl, Kristus, za viny naše ponížen, rouhání trpěl, až zutínav Satanáše smrtí svou vítězství dobyl a ve věčný život se vrátil. Všechno ostatní se mi líbí, kromě čtvrtého případu atd. Milosrdný Bůh vás uchovej a posiluj v milosti a dejž vám spolu se mnou stálost v městě Stá- losti,7 protože budeme-li stálí, uvidíme pomoc Páně nad sebou. Trpěl Kristus, my trpíme též, leč útrapy naše nejsou nic neb jen málo, by mohly zahladit viny. Kristus pomoc nám dej, ať nás nezhltí Antikristus. Litanie a hymny a nokturny, hodinky všechny, na žalář příliš jsou krátké a vigilje říkati lehké. 180
Strana 181
Teprve nyní se učím chápati žaltář, náležitě se modliti, přemítati o pohanění Kristově a utr- pení mučedníků, protože praví Izaiáš:8 „Soužení dává pochopení.“ A opět: „Co ví, kdo nebyl zkoušen? Nerozumím, co říká doktor bibrašský;10 o něm se nic nedohaduje husali stran nedbalosti v do- pisování, leč aby byl zdráv na těle. Především však posilniž u něho Pán zdraví duše. A dou- fám, že se mu toto zdraví i se zdravím tělesným zvýší a že se po smrti se všemi svatými šťastně dovrší. Radujte se všichni, kdož jste spolu v Pánu, pozdravujte se vespolek a připravujte se, aby- ste před svátky velikonočními důstojně přijali tělo Páně, jehož jsem já, pokud se svátostně přijímá, již dlouho neměl a ještě míti nebudu, dokud si Bůh bude přáti. A není divu, vždyt i apoštolé Kristovi a mnoho jiných světců měli týž nedostatek v žalářích a v pustých bydliš- tích. Jsem rád, že bydlíte pospolu a že železná bra- da12 se všemi je zcela zdráva. I já jsem zcela zdráv, jak doufám v Ježíši Kristu, a budu zdra- vější po smrti, jestliže uchovám přikázání Boží až do konce. Ó, kdyby mi tak dal Bůh čas, abych psal proti lžím pařížského kancléře,13 který se nerozvážně a nespravedlivě neostýchal před tak početnými 181
Teprve nyní se učím chápati žaltář, náležitě se modliti, přemítati o pohanění Kristově a utr- pení mučedníků, protože praví Izaiáš:8 „Soužení dává pochopení.“ A opět: „Co ví, kdo nebyl zkoušen? Nerozumím, co říká doktor bibrašský;10 o něm se nic nedohaduje husali stran nedbalosti v do- pisování, leč aby byl zdráv na těle. Především však posilniž u něho Pán zdraví duše. A dou- fám, že se mu toto zdraví i se zdravím tělesným zvýší a že se po smrti se všemi svatými šťastně dovrší. Radujte se všichni, kdož jste spolu v Pánu, pozdravujte se vespolek a připravujte se, aby- ste před svátky velikonočními důstojně přijali tělo Páně, jehož jsem já, pokud se svátostně přijímá, již dlouho neměl a ještě míti nebudu, dokud si Bůh bude přáti. A není divu, vždyt i apoštolé Kristovi a mnoho jiných světců měli týž nedostatek v žalářích a v pustých bydliš- tích. Jsem rád, že bydlíte pospolu a že železná bra- da12 se všemi je zcela zdráva. I já jsem zcela zdráv, jak doufám v Ježíši Kristu, a budu zdra- vější po smrti, jestliže uchovám přikázání Boží až do konce. Ó, kdyby mi tak dal Bůh čas, abych psal proti lžím pařížského kancléře,13 který se nerozvážně a nespravedlivě neostýchal před tak početnými 181
Strana 182
posluchači napadati bližního z bludů. Ale snad přetrhne Bůh psaní smrtí mou neb jeho a na soudě lépe rozhodne, než bych napsal já. 63. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici po 20. březnu 1415.) Hodně jsem se potěšil z návštěvy českých pá- nů, ale litoval jsem, že jsem nemohl viděti Vás. Mistr Křišťanl odešel, aby donesl poselství pana Jindřicha2 mistru Jesenicovi.3 Koncil je ve zmatku, jak mám za to, pro od- chod papežův.4 Důkaz to, jak jsem poznal, že při všech skutcích, jež se mají konati nebo byly vykonány, má se klásti Bůh nad lidský rozum; toho oni naprosto neučinili; a proto atd. Dá-li mi Bůh dobrý závěr pře, nezapomenu tohoto věrného přítele.5 Pakli se však závěr od- dálí, doporučuji ho Vám. Seznal jsem, že pan Vilém“ je můj přítel. Pro- sím, poděkujte mu. Pan Václav z Dubé,7 jak jsem pozoroval, slzel, když se mnou rozmlou- val. Pan Myška« se rovněž choval velmi přá- telsky. 182
posluchači napadati bližního z bludů. Ale snad přetrhne Bůh psaní smrtí mou neb jeho a na soudě lépe rozhodne, než bych napsal já. 63. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici po 20. březnu 1415.) Hodně jsem se potěšil z návštěvy českých pá- nů, ale litoval jsem, že jsem nemohl viděti Vás. Mistr Křišťanl odešel, aby donesl poselství pana Jindřicha2 mistru Jesenicovi.3 Koncil je ve zmatku, jak mám za to, pro od- chod papežův.4 Důkaz to, jak jsem poznal, že při všech skutcích, jež se mají konati nebo byly vykonány, má se klásti Bůh nad lidský rozum; toho oni naprosto neučinili; a proto atd. Dá-li mi Bůh dobrý závěr pře, nezapomenu tohoto věrného přítele.5 Pakli se však závěr od- dálí, doporučuji ho Vám. Seznal jsem, že pan Vilém“ je můj přítel. Pro- sím, poděkujte mu. Pan Václav z Dubé,7 jak jsem pozoroval, slzel, když se mnou rozmlou- val. Pan Myška« se rovněž choval velmi přá- telsky. 182
Strana 183
64. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 24. března 1415.) Již strážcové moji všichni odcházejí a ne- budu mít co jísti a nevím, co se se mnou stane v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, aby udělal se mnou nějaký konec, aby neměl pro mne ani hříchu ani hanby. Dále prosím, abyste s českými pány přišel ke mně, poněvadž je nutné, abych s Vámi mluvil. Urozený pane Jene s panem Václavem2 a s jinými, obraťte se rychle na pana krále, pro- tože je nebezpečí v prodlení. A tak je nutné, aby se to stalo při první vhodné příležitosti. Ostatek, co bych od Vás žádal, rychle a dobře pochopte. Bojím se, aby mne hofmistr papežského dvo- ra s sebou v noci neodvezl; zůstane totiž dnes v klášteře.3 Biskup Kostnický4 mi poslal list se zprávou, že nic se mnou nechce míti. Totéž učinili kar- dinálové. Máte-li rád ubohou hus,5 postarejte se, aby mi král dal strážce od svého dvora, anebo aby mne vysvobodil ze žaláře dnes večer." Dáno v žaláři, na Květnou neděli, k večeru. 183
64. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 24. března 1415.) Již strážcové moji všichni odcházejí a ne- budu mít co jísti a nevím, co se se mnou stane v žaláři. Prosím, obraťte se s jinými pány na krále, aby udělal se mnou nějaký konec, aby neměl pro mne ani hříchu ani hanby. Dále prosím, abyste s českými pány přišel ke mně, poněvadž je nutné, abych s Vámi mluvil. Urozený pane Jene s panem Václavem2 a s jinými, obraťte se rychle na pana krále, pro- tože je nebezpečí v prodlení. A tak je nutné, aby se to stalo při první vhodné příležitosti. Ostatek, co bych od Vás žádal, rychle a dobře pochopte. Bojím se, aby mne hofmistr papežského dvo- ra s sebou v noci neodvezl; zůstane totiž dnes v klášteře.3 Biskup Kostnický4 mi poslal list se zprávou, že nic se mnou nechce míti. Totéž učinili kar- dinálové. Máte-li rád ubohou hus,5 postarejte se, aby mi král dal strážce od svého dvora, anebo aby mne vysvobodil ze žaláře dnes večer." Dáno v žaláři, na Květnou neděli, k večeru. 183
Strana 184
65. PRAŽSKÝM, ŽATECKÝM, LOUNSKÝM I PLZENSKÝM (Asi na Gottliebách na jaře 1415.) Snažně sě za mě Bohu modlte prosiece, ať mi dá setrvánie. Neb nejsem lepší nežli svatý Petr: poněvadž zapřěl třikrát Pána Ježíše, za- přím-liť já, na mně sě nezdělávajte, milí Če- chové, jsúce bez žaloby přěd Bohem i přěd lidmi. Budem-li tovařišie zámutkóv s Kristem, spolu sě s Kristem radovati budem: ne jakožto mor- déři a lúpežníci trpie za své skutky, ale my s Kristem trpiece nevinně, abychom život věč- ný vzěli. Neb tak Šalamún1 die, že sě Buoh k li- dem má, jako otec k synáčkóm: kteréž treskce, miluje je, jako otec syny své, nechtě viděti jich zatracenie. A dobrotívě sě ráčil obezřieti na nás, divnými dary obdarovati: úzký žalář, zlé léhanie, sprostnú ztravici, okovy kruté, zubóm bolenie, črvenú nemoc i zimnici: jakož cělé tělo hřěšilo, Boha svého hněvalo, cělé tělo aby tresktánie přijma poň i s duší sě Bohu dostalo. 184
65. PRAŽSKÝM, ŽATECKÝM, LOUNSKÝM I PLZENSKÝM (Asi na Gottliebách na jaře 1415.) Snažně sě za mě Bohu modlte prosiece, ať mi dá setrvánie. Neb nejsem lepší nežli svatý Petr: poněvadž zapřěl třikrát Pána Ježíše, za- přím-liť já, na mně sě nezdělávajte, milí Če- chové, jsúce bez žaloby přěd Bohem i přěd lidmi. Budem-li tovařišie zámutkóv s Kristem, spolu sě s Kristem radovati budem: ne jakožto mor- déři a lúpežníci trpie za své skutky, ale my s Kristem trpiece nevinně, abychom život věč- ný vzěli. Neb tak Šalamún1 die, že sě Buoh k li- dem má, jako otec k synáčkóm: kteréž treskce, miluje je, jako otec syny své, nechtě viděti jich zatracenie. A dobrotívě sě ráčil obezřieti na nás, divnými dary obdarovati: úzký žalář, zlé léhanie, sprostnú ztravici, okovy kruté, zubóm bolenie, črvenú nemoc i zimnici: jakož cělé tělo hřěšilo, Boha svého hněvalo, cělé tělo aby tresktánie přijma poň i s duší sě Bohu dostalo. 184
Strana 185
66. PANU JINDŘICHOVI ŠKOPKOVI Z DUBÉ (Asi na Gottliebách na jaře 1415.) Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrné- mu a milému pánu mému. Pokoj svůj dejž vám Pán Ježíš Kristus! Již tě, pane milý, Pánu Bohu porúčiem, jehož sě boj jako najmocnějšieho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí, skut- ky i žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj. Pro něho, což dobrého móžeš, číň. Pro něho protivností světských sě nestra- chuj. Onť jest pán, jenžť stojí za škody bez omylu. Onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží, viece ho zbo- hatí, posílí a polepší. Onť sám sebe před sluhú zapřieti nemóže. Onť slúhy konečně po sobě vně neostaví, neb jest řekl: „Kdež jsem já, tu bude i slúha mój.“ Onť nižádnému věrnému slú- zě odpuštěnie nedává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubyti. On prvé jest poslúžil slúzě, než slúha jemu. On pro slúhu ohavnú smrtí jest umřěl a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhanie, mrskánie, rvánie i plvánie. Ó kterak biedný slúha jest, jenž nesmie přiez- ni, zbožie neb haněnie pro takého pána pová- 185
66. PANU JINDŘICHOVI ŠKOPKOVI Z DUBÉ (Asi na Gottliebách na jaře 1415.) Urozenému panu Jindřichovi z Dubé, věrné- mu a milému pánu mému. Pokoj svůj dejž vám Pán Ježíš Kristus! Již tě, pane milý, Pánu Bohu porúčiem, jehož sě boj jako najmocnějšieho pána, jehož miluj jako najlepšieho otce, k němuž vždy myslí, skut- ky i žádostí najviece tiehni, pro něhož hřiechu sě pilně varuj. Pro něho, což dobrého móžeš, číň. Pro něho protivností světských sě nestra- chuj. Onť jest pán, jenžť stojí za škody bez omylu. Onť svého slúhy věrného neochudí, nezemdlí, nepokazí, ale čím mu viece slúží, viece ho zbo- hatí, posílí a polepší. Onť sám sebe před sluhú zapřieti nemóže. Onť slúhy konečně po sobě vně neostaví, neb jest řekl: „Kdež jsem já, tu bude i slúha mój.“ Onť nižádnému věrnému slú- zě odpuštěnie nedává, ač ho nepotřebuje, neb jemu zbožie a ztravy nemóž ubyti. On prvé jest poslúžil slúzě, než slúha jemu. On pro slúhu ohavnú smrtí jest umřěl a ukrutnú, haněnie trpěv, rúhanie, mrskánie, rvánie i plvánie. Ó kterak biedný slúha jest, jenž nesmie přiez- ni, zbožie neb haněnie pro takého pána pová- 185
Strana 186
žiti. Nevie, že co chce biedně zachovati, to i větčie dobré musí potratiti. Zde zachová bied- nú, malú, vrátkú lidí přiezen, a po smrti vpadne ve všech lidí i diablóv i anjelóv nepřiezen. A tak pro maličkú přiezen ztratí věčnú radost i přie- zen. To po smrti my shledáme, počet z skutkóv který dáme, vážiec málo Boha svého chrániec velmě těla svého, jež pohřiechu přieliš pasem, slúžiec Bohu jedno hlasem. Radost věčnú chceme mieti, jako kočka ryby jiesti, jichž loviti ráda nechce.2 Té sě rovná každý lehce, smilný, léní i lakomý, lstivý, lživý i protivný; pyšný leze také po těch. Již jest řeči dosti o těch. Z těch ty počtu nebuď, pane, na tě Bóh Pán ať nesáhne. 186
žiti. Nevie, že co chce biedně zachovati, to i větčie dobré musí potratiti. Zde zachová bied- nú, malú, vrátkú lidí přiezen, a po smrti vpadne ve všech lidí i diablóv i anjelóv nepřiezen. A tak pro maličkú přiezen ztratí věčnú radost i přie- zen. To po smrti my shledáme, počet z skutkóv který dáme, vážiec málo Boha svého chrániec velmě těla svého, jež pohřiechu přieliš pasem, slúžiec Bohu jedno hlasem. Radost věčnú chceme mieti, jako kočka ryby jiesti, jichž loviti ráda nechce.2 Té sě rovná každý lehce, smilný, léní i lakomý, lstivý, lživý i protivný; pyšný leze také po těch. Již jest řeči dosti o těch. Z těch ty počtu nebuď, pane, na tě Bóh Pán ať nesáhne. 186
Strana 187
Pojez sýra s mú pamětí, tlumok s sedlem rač přijéti. Bóh odplata rač tvá býti, dada v ctnostech velmě týti, aby Hus ti pomohl také Jindřich býti viery svaté a skonati v Bohu, amen. 67. PŘÁTELUM V KOSTNICI (V Kostnici 5. června 1415.) Bůh všemohoucí mi dal dnes srdce statečné a silné. Vyvráceny jsou již články dva. Již dou- fám v milost Boží, že jich bude vyvráceno více. Křičeli téměř všichni proti mně jako Židé proti Ježíšovi.1 Dosud nepřišli k prvnímu, totiž abych vyznal, že všechny články byly napsány v mých trak- tátcích. Špatně jste udělali, že jste předložili traktát Proti skrytému odpůrci s traktátem O církvi. Nepředkládejte nic, kromě traktátu Proti Sta- nislavovi a Proti Pálčovi.2 187
Pojez sýra s mú pamětí, tlumok s sedlem rač přijéti. Bóh odplata rač tvá býti, dada v ctnostech velmě týti, aby Hus ti pomohl také Jindřich býti viery svaté a skonati v Bohu, amen. 67. PŘÁTELUM V KOSTNICI (V Kostnici 5. června 1415.) Bůh všemohoucí mi dal dnes srdce statečné a silné. Vyvráceny jsou již články dva. Již dou- fám v milost Boží, že jich bude vyvráceno více. Křičeli téměř všichni proti mně jako Židé proti Ježíšovi.1 Dosud nepřišli k prvnímu, totiž abych vyznal, že všechny články byly napsány v mých trak- tátcích. Špatně jste udělali, že jste předložili traktát Proti skrytému odpůrci s traktátem O církvi. Nepředkládejte nic, kromě traktátu Proti Sta- nislavovi a Proti Pálčovi.2 187
Strana 188
Dobře se stalo, že knížata žádala, aby jim byla má kniha vrácena; vždyť někteří křičeli: „Spálit ji!“, a zvláště Michal de Causis,4 jehož jsem slyšel. Nezpozoroval jsem, že bych měl v celém zá- stupu duchovenstva přítele, kromě Otce5 a jed- noho doktora Poláka,“ kterého znám. Biskupu Litomyšlskému7 jsem se poděkoval za užiteč- nou pomoc;8 on neodpověděl nic více nežli: „A co sem tobě učinil? Velmi jsem vděčen, že jste články tak sesta- vili, a bylo by dobře je uveřejniti a opsati v té podobě atd. Předsedové řekli, že budu míti jiné veřejné slyšení. Vymezení o církvi nechtěli slyšeti. Pozdravujte věrné pány a přátele pravdy a modlete se za mne k Bohu, protože je toho třeba. Mám za to, že mi nepřipustí mínění svatého Augustina o církvi a o údech předurčených a předzvěděných a o špatných prelátech. Ó, kdyby mi tak bylo dáno slyšení, abych odpověděl na jejich důvody, jimiž by chtěli po- tírati články, položené v mých traktátcích. Mám za to, že by oněměli mnozí, kteří křičí. Jakož bude vůle v nebesích, tak se staň! 188
Dobře se stalo, že knížata žádala, aby jim byla má kniha vrácena; vždyť někteří křičeli: „Spálit ji!“, a zvláště Michal de Causis,4 jehož jsem slyšel. Nezpozoroval jsem, že bych měl v celém zá- stupu duchovenstva přítele, kromě Otce5 a jed- noho doktora Poláka,“ kterého znám. Biskupu Litomyšlskému7 jsem se poděkoval za užiteč- nou pomoc;8 on neodpověděl nic více nežli: „A co sem tobě učinil? Velmi jsem vděčen, že jste články tak sesta- vili, a bylo by dobře je uveřejniti a opsati v té podobě atd. Předsedové řekli, že budu míti jiné veřejné slyšení. Vymezení o církvi nechtěli slyšeti. Pozdravujte věrné pány a přátele pravdy a modlete se za mne k Bohu, protože je toho třeba. Mám za to, že mi nepřipustí mínění svatého Augustina o církvi a o údech předurčených a předzvěděných a o špatných prelátech. Ó, kdyby mi tak bylo dáno slyšení, abych odpověděl na jejich důvody, jimiž by chtěli po- tírati články, položené v mých traktátcích. Mám za to, že by oněměli mnozí, kteří křičí. Jakož bude vůle v nebesích, tak se staň! 188
Strana 189
68. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici 7. června 1415.) Velmi jsem vděčen, že Skrytýl je skryt2 atd. V těchto dnech jsem z dobrých věcí snědl více než od svátku velikonočního3 až do mi- nulé neděle.4 Měl jsem za to, že bude na koncilu větší ká- zeň a uctivost. Můj pan Jan5 buď požehnán na věky! Kdybych tak věděl, jak se má bradatý Jero- nym,“ který nechtěl uposlechnouti rady přátel. Od té doby, co mají mou knihu, nepotřebují již tohoto papíru. Opis prvních článků s důkazy uchovejte. Bu- de-li třeba důkazů pro některé články, pozna- menejte je tam. A mezi nimi to bude nejspíše u onoho článku: „Ctnostný člověk, cokoli koná, 78 koná ctnostně. Nyní mne trápí bolest zubů a na tvrzi' mne trápilo zvracení s krví, s bolestí hlavy a kamén- kem. To jsou tresty povinné za hříchy a záro- veň známky lásky Boží ke mně. 189
68. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici 7. června 1415.) Velmi jsem vděčen, že Skrytýl je skryt2 atd. V těchto dnech jsem z dobrých věcí snědl více než od svátku velikonočního3 až do mi- nulé neděle.4 Měl jsem za to, že bude na koncilu větší ká- zeň a uctivost. Můj pan Jan5 buď požehnán na věky! Kdybych tak věděl, jak se má bradatý Jero- nym,“ který nechtěl uposlechnouti rady přátel. Od té doby, co mají mou knihu, nepotřebují již tohoto papíru. Opis prvních článků s důkazy uchovejte. Bu- de-li třeba důkazů pro některé články, pozna- menejte je tam. A mezi nimi to bude nejspíše u onoho článku: „Ctnostný člověk, cokoli koná, 78 koná ctnostně. Nyní mne trápí bolest zubů a na tvrzi' mne trápilo zvracení s krví, s bolestí hlavy a kamén- kem. To jsou tresty povinné za hříchy a záro- veň známky lásky Boží ke mně. 189
Strana 190
69. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici 9. června 1415.) Radu Páně miluji nad zlato a drahý kámen." Proto doufám v milosrdenství Ježíše Krista, že mi dá Ducha svého, abych stál v pravdě. Mod- lete se k Bohu. Neboť „duch hotov jest, ale tělo mdlé“. Pán všemohoucí budiž odplatou věčnou pánům mým, kteří se stále, pevně a věrně stavějí za spravedlnost. Bůh jim dá v království Českém poznati pravdu; aby ji mohli následovati, musí se vrátiti do Čech, zřeknouce se marné slávy a jdouce za králem ne smrtelným a bídným, ale za králem slávy, který dává život věčný Ó, jak milé bylo podání ruky pana Jana, který se neostýchal podati ruku mně bídnému, kacíři tak zavrženému, okovy spoutanému a té- měř ode všech prokletému. Snad již nebudu s vámi mnoho mluviti. Proto ve chvíli, kdy sami uvidíte, pozdravujte vše- chny věrné Čechy. Páleč mne navštívil v mé nejtěžší nemoci v žaláři. Před komisaři mne pozdravil takto: „Od narození Kristova nevyvstal mimo Wyklefa nebezpečnější kacíř než ty.“ Dále řekl, že vši- chni, kdož chodili na mé kázání, jsou nakaženi tímto kacířstvím: V svátosti oltářní zůstává pod- 190
69. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici 9. června 1415.) Radu Páně miluji nad zlato a drahý kámen." Proto doufám v milosrdenství Ježíše Krista, že mi dá Ducha svého, abych stál v pravdě. Mod- lete se k Bohu. Neboť „duch hotov jest, ale tělo mdlé“. Pán všemohoucí budiž odplatou věčnou pánům mým, kteří se stále, pevně a věrně stavějí za spravedlnost. Bůh jim dá v království Českém poznati pravdu; aby ji mohli následovati, musí se vrátiti do Čech, zřeknouce se marné slávy a jdouce za králem ne smrtelným a bídným, ale za králem slávy, který dává život věčný Ó, jak milé bylo podání ruky pana Jana, který se neostýchal podati ruku mně bídnému, kacíři tak zavrženému, okovy spoutanému a té- měř ode všech prokletému. Snad již nebudu s vámi mnoho mluviti. Proto ve chvíli, kdy sami uvidíte, pozdravujte vše- chny věrné Čechy. Páleč mne navštívil v mé nejtěžší nemoci v žaláři. Před komisaři mne pozdravil takto: „Od narození Kristova nevyvstal mimo Wyklefa nebezpečnější kacíř než ty.“ Dále řekl, že vši- chni, kdož chodili na mé kázání, jsou nakaženi tímto kacířstvím: V svátosti oltářní zůstává pod- 190
Strana 191
stata hmotného chleba.4 Řekl jsem jemu: „O mistře, jak obtížně jsi mne pozdravil a jak těžce hřešíš. Ejhle, zemru, anebo snad, vstanu-li,5 bu- du upálen. Jaké se Ti tedy dostane odměny v Čechách?“ atd. — Tohle jsem snad neměl psáti, aby se snad nezdálo, že ho zle nenávidím. Se svým viatikem nevím, jak naložiti,6 atd. Vždy jsem míval v srdci svém: „Nespolé- hejte na knížata“ atd. A opět: „Zlořečený člo- věk, jenž spoléhá na člověka a tělo pokládá za rámě své. Pro Boha, buďte opatrní za pobytu i návratu. Dopisů nenoste, knížky pošlete porůznu po přá- telích. Vězte zajisté, že jsem měl veliký boj se sny, abych se k nim nepřichýlil. Vždyť předem se mi ve snu zdálo o úniku papežově? a po vypra- vování mu řekl pan z Chluma hned v noci: „Papež se vám vrátí;“ rovněž se mi zdálo o uvěznění mistra Jeronyma,10 třebas ne v tom způsobu; všechna vězení, kam budu odveden a jak, ob- jasnila se mi předem, třebas ne přesně v tom způsobu. Častěji se mi zjevilo mnoho hadů, ma- jících hlavy i na ocase, ale žádný mne nemohl kousnouti. A mnoho jiného. Tohle píši, ne že bych se pokládal za proroka a vyvyšoval se, nýbrž abych vám pověděl, že jsem měl pokušení v těle i v mysli, a největší strach, abych nepřekročil přikázání Pána Ježíše Krista. 191
stata hmotného chleba.4 Řekl jsem jemu: „O mistře, jak obtížně jsi mne pozdravil a jak těžce hřešíš. Ejhle, zemru, anebo snad, vstanu-li,5 bu- du upálen. Jaké se Ti tedy dostane odměny v Čechách?“ atd. — Tohle jsem snad neměl psáti, aby se snad nezdálo, že ho zle nenávidím. Se svým viatikem nevím, jak naložiti,6 atd. Vždy jsem míval v srdci svém: „Nespolé- hejte na knížata“ atd. A opět: „Zlořečený člo- věk, jenž spoléhá na člověka a tělo pokládá za rámě své. Pro Boha, buďte opatrní za pobytu i návratu. Dopisů nenoste, knížky pošlete porůznu po přá- telích. Vězte zajisté, že jsem měl veliký boj se sny, abych se k nim nepřichýlil. Vždyť předem se mi ve snu zdálo o úniku papežově? a po vypra- vování mu řekl pan z Chluma hned v noci: „Papež se vám vrátí;“ rovněž se mi zdálo o uvěznění mistra Jeronyma,10 třebas ne v tom způsobu; všechna vězení, kam budu odveden a jak, ob- jasnila se mi předem, třebas ne přesně v tom způsobu. Častěji se mi zjevilo mnoho hadů, ma- jících hlavy i na ocase, ale žádný mne nemohl kousnouti. A mnoho jiného. Tohle píši, ne že bych se pokládal za proroka a vyvyšoval se, nýbrž abych vám pověděl, že jsem měl pokušení v těle i v mysli, a největší strach, abych nepřekročil přikázání Pána Ježíše Krista. 191
Strana 192
Nyní přemítám o výroku mistra Jeronyma, který pravil: „Přijdu-li na koncil, mám za to, že se nevrátím.“ Také mně řekl dobrý krejčí On- dřej, Polák, když se se mnou loučil: „Buoh buď s tebú. Zdáť mi sě, že sě nevrátíš. Milý, v Bohu věrný a ustavičný rytieři, pane Jene, dajť král, ne Uherský,2 ale nebeský, ot- platu věčnú za tvú vieru a pilnost, kterúž máš se mnú!“ 70. PANU JINDŘICHOVI ŠKOPKOVI Z DUBÉ (V Kostnici 9. června 1415.) Panu Jindřichovi Škopkovi pošlete list na pergamenu, protože jsem jej na jeho památku vždy v žaláři uchovával. A onu píseňi jsem slo- žil, když jsem měl pokdy. Pane Jindřiše, věrný v Bohu přieteli! Pomni, cos dobrého sě ote mne naučil, a plň, aby v radost věčnú skóro přišel. Pomni, žeť sem řěkl: „Ufám Bohu, že mi dá větčí pokušenie trpěti. Psán list v neděli přěd svatým Vítem, v ča- kání smrti. 192
Nyní přemítám o výroku mistra Jeronyma, který pravil: „Přijdu-li na koncil, mám za to, že se nevrátím.“ Také mně řekl dobrý krejčí On- dřej, Polák, když se se mnou loučil: „Buoh buď s tebú. Zdáť mi sě, že sě nevrátíš. Milý, v Bohu věrný a ustavičný rytieři, pane Jene, dajť král, ne Uherský,2 ale nebeský, ot- platu věčnú za tvú vieru a pilnost, kterúž máš se mnú!“ 70. PANU JINDŘICHOVI ŠKOPKOVI Z DUBÉ (V Kostnici 9. června 1415.) Panu Jindřichovi Škopkovi pošlete list na pergamenu, protože jsem jej na jeho památku vždy v žaláři uchovával. A onu píseňi jsem slo- žil, když jsem měl pokdy. Pane Jindřiše, věrný v Bohu přieteli! Pomni, cos dobrého sě ote mne naučil, a plň, aby v radost věčnú skóro přišel. Pomni, žeť sem řěkl: „Ufám Bohu, že mi dá větčí pokušenie trpěti. Psán list v neděli přěd svatým Vítem, v ča- kání smrti. 192
Strana 193
71. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici asi 10. června 1415.) Příteli v Kristu nejmilejší! Zařiďte ještě, aby se všichni páni obrátili na králel a na koncil, aby, jakož řekl král a kon- cil:2 „V příštím slyšení ti bude předloženo struč- né sepsání a ty k němu budeš odpovídati“ — aby to král s koncilem vskutku učinil. A k to- mu mohou páni pobízeti jeho i koncil podle jejich výroku. Vždyť tam s Boží pomocí výslov- ně povím pravdu, já, který si žádám, abych ra- ději byl na těle stráven ohněm, nežli abych tak ničemně byl od nich utajován. Ať zví všechno křesťanstvo, co jsem řekl nakonec. Prosím svých pánů pro Boha, aby to učinili, ukážíce naposled svou péči a stálost. Naděje moje v Pána je vždy pevná. Pane Jene, příznivče nejmilostivější a nej- věrnější, Bůh buď Tvá odplata. Prosím, neod- cházej, dokud neuvidíš konec dokonán. Ó, kéž byste raději spatřili, jak jsem veden k upálení, než jak jsem takto lstivě rdoušen. Já dosud stále mám naději, že mne všemo- houcí Bůh pro zásluhy svatých může vyrvati z jejich rukou. Budu-li zítra veden k slyšení, oznamte. 193
71. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici asi 10. června 1415.) Příteli v Kristu nejmilejší! Zařiďte ještě, aby se všichni páni obrátili na králel a na koncil, aby, jakož řekl král a kon- cil:2 „V příštím slyšení ti bude předloženo struč- né sepsání a ty k němu budeš odpovídati“ — aby to král s koncilem vskutku učinil. A k to- mu mohou páni pobízeti jeho i koncil podle jejich výroku. Vždyť tam s Boží pomocí výslov- ně povím pravdu, já, který si žádám, abych ra- ději byl na těle stráven ohněm, nežli abych tak ničemně byl od nich utajován. Ať zví všechno křesťanstvo, co jsem řekl nakonec. Prosím svých pánů pro Boha, aby to učinili, ukážíce naposled svou péči a stálost. Naděje moje v Pána je vždy pevná. Pane Jene, příznivče nejmilostivější a nej- věrnější, Bůh buď Tvá odplata. Prosím, neod- cházej, dokud neuvidíš konec dokonán. Ó, kéž byste raději spatřili, jak jsem veden k upálení, než jak jsem takto lstivě rdoušen. Já dosud stále mám naději, že mne všemo- houcí Bůh pro zásluhy svatých může vyrvati z jejich rukou. Budu-li zítra veden k slyšení, oznamte. 193
Strana 194
Všechny přátele v království pozdravujte s prosbou, aby se modlili k Bohu za mne: budu-li v žaláři, abych bez tesklivosti pokorně očeká- val smrt. Mistry vybízejte, aby stáli v pravdě, i známé, pannu Petrus s její čeledí, mistra Jese- nice4 — tomu vyřiďte, aby se oženil. Mého Ji- říka a Faráře5 požádejte, aby se spokojili, že jsem jich dost neodměnil za službu — nemohl jsem totiž; a oni ať pozdravují mé přátele i pří- telkyně v Kristu a prosí Boha za mne. Ti, kdož půjčili peníze — nevím, kdo jim za- platí kromě Pána Ježíše Krista, pro něhož půj- čili. Přece bych si však přál, aby se někteří bohatší složili a zaplatili chudším. Ale bojím se, aby se na některých nenaplnilo ono přísloví: Co s očí, to s mysli. 72. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH (V Kostnici 10. června 1415.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věr- ným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú mi- lovati, žádost svú vzkazuje, aby Pán Bóh dal jim v své milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské na věky přěbývati. Amen. 194
Všechny přátele v království pozdravujte s prosbou, aby se modlili k Bohu za mne: budu-li v žaláři, abych bez tesklivosti pokorně očeká- val smrt. Mistry vybízejte, aby stáli v pravdě, i známé, pannu Petrus s její čeledí, mistra Jese- nice4 — tomu vyřiďte, aby se oženil. Mého Ji- říka a Faráře5 požádejte, aby se spokojili, že jsem jich dost neodměnil za službu — nemohl jsem totiž; a oni ať pozdravují mé přátele i pří- telkyně v Kristu a prosí Boha za mne. Ti, kdož půjčili peníze — nevím, kdo jim za- platí kromě Pána Ježíše Krista, pro něhož půj- čili. Přece bych si však přál, aby se někteří bohatší složili a zaplatili chudším. Ale bojím se, aby se na některých nenaplnilo ono přísloví: Co s očí, to s mysli. 72. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH (V Kostnici 10. června 1415.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věr- ným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú mi- lovati, žádost svú vzkazuje, aby Pán Bóh dal jim v své milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské na věky přěbývati. Amen. 194
Strana 195
Věrní a v Bohu milí páni, panie, bohatí i chudí! Prosím vás a napomínám, aby Pána Boha po- slúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem z Bo- žieho zákona psal a z řěčí svatých kázal a psal, aby sě té drželi. Prosím také, ač by kto ote mne slyšal na kázaní neb súkromie co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal — jenž, ufám Bohu, toho nenie —, aby toho nedržal. Prosím také, ač kto viděl mé lehké obyčeje v mluvení aneb v skutciech, aby sě jich nedržal, ale aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, aby kněží dobrých obyčejóv milovali a velebili a je ctili, a zvláště, jenž pracují v slovu Božiem. Pro- sím, aby se varovali lstivých lidí, a zvláště kněží nehodných, o nichž die Spasitel,1 že sú v rúšě ovčiem, a vnitř vlcie hltaví. Prosím pánóv, aby své chudině milostivě či- nili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemesl- níkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žá- kóv jiných, aby mistróv svých v dobrém po- 195
Věrní a v Bohu milí páni, panie, bohatí i chudí! Prosím vás a napomínám, aby Pána Boha po- slúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem z Bo- žieho zákona psal a z řěčí svatých kázal a psal, aby sě té drželi. Prosím také, ač by kto ote mne slyšal na kázaní neb súkromie co proti pravdě Boží, aneb ač bych kde psal — jenž, ufám Bohu, toho nenie —, aby toho nedržal. Prosím také, ač kto viděl mé lehké obyčeje v mluvení aneb v skutciech, aby sě jich nedržal, ale aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti. Prosím, aby kněží dobrých obyčejóv milovali a velebili a je ctili, a zvláště, jenž pracují v slovu Božiem. Pro- sím, aby se varovali lstivých lidí, a zvláště kněží nehodných, o nichž die Spasitel,1 že sú v rúšě ovčiem, a vnitř vlcie hltaví. Prosím pánóv, aby své chudině milostivě či- nili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemesl- níkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žá- kóv jiných, aby mistróv svých v dobrém po- 195
Strana 196
slúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili. Prosím všěch spolu, aby pánóm, panu Václa- vovi z Dubé, odjinud z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajiecovi, panu Myškovi2 a jiným pá- nóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm Pol- ského králevstvie děkovali i jich pilnosti vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a po- mocníci pravdy postavili sú sě proti všemu sbo- ru častokrát i dovodiece i odpoviedajíce k vy- svobození mému, a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budú pra- viti, nebť sú byli v sboru, když sem já odpovie- dal po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpoviedal, co sú na mně žádali. Prosím vás také, aby za Královu Milost, řím- ského a českého krále,3 Pána Boha prosili a za královú4 svú i za pány, aby milý Pán Bóh s nimi i s vámi přebýval v milosti nynie a potom u věč- né radosti, amen. Psal sem list tento vám v žaláři, v ókovách, čakaje nazajtřie na smrt odsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Božie neustupoval, a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svěd- čili, abych sě neodpřisahal. Kterak se mnú Pán Bóh milostivě činí a se 196
slúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili. Prosím všěch spolu, aby pánóm, panu Václa- vovi z Dubé, odjinud z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu Vilémovi Zajiecovi, panu Myškovi2 a jiným pá- nóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm Pol- ského králevstvie děkovali i jich pilnosti vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a po- mocníci pravdy postavili sú sě proti všemu sbo- ru častokrát i dovodiece i odpoviedajíce k vy- svobození mému, a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, což budú pra- viti, nebť sú byli v sboru, když sem já odpovie- dal po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpoviedal, co sú na mně žádali. Prosím vás také, aby za Královu Milost, řím- ského a českého krále,3 Pána Boha prosili a za královú4 svú i za pány, aby milý Pán Bóh s nimi i s vámi přebýval v milosti nynie a potom u věč- né radosti, amen. Psal sem list tento vám v žaláři, v ókovách, čakaje nazajtřie na smrt odsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Božie neustupoval, a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svěd- čili, abych sě neodpřisahal. Kterak se mnú Pán Bóh milostivě činí a se 196
Strana 197
mnú jest v divných pokušeních, poznáte, až sě u Boha v radosti s jeho pomocí shledáme. O mistrovi Jeronymovi,5 mém milém tovařiši, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení, ča- kaje smrti jako i já, a to pro svú vieru, již jest statečně Čechóm ukazoval. A Čechové, naj- ukrutnější naši nepřietelé, dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a u vězenie. Prosím, aby za ně Boha prosili. Také prosím vás zvláště, Pražané, aby na Bet- lém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv i kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho králevstvie v tom mies- tě sě rušilo. Ufámť Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých nási- lím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Dán list v noci u pondělí přěd svatým Vítem po dobrém anjelu. 197
mnú jest v divných pokušeních, poznáte, až sě u Boha v radosti s jeho pomocí shledáme. O mistrovi Jeronymovi,5 mém milém tovařiši, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení, ča- kaje smrti jako i já, a to pro svú vieru, již jest statečně Čechóm ukazoval. A Čechové, naj- ukrutnější naši nepřietelé, dali sú nás jiným nepřátelóm v moc a u vězenie. Prosím, aby za ně Boha prosili. Také prosím vás zvláště, Pražané, aby na Bet- lém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv i kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho králevstvie v tom mies- tě sě rušilo. Ufámť Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých nási- lím tlačiti nedali a pravdy každému přáli. Dán list v noci u pondělí přěd svatým Vítem po dobrém anjelu. 197
Strana 198
73. PANU JINDŘICHOVI ŠKOPKOVI Z DUBĚ (V Kostnici 13. června 1415.) Milému panu Jindřichovi Škopkovi. Pán Bóh buď s tebú, milý pane! Lístek Tvój přišel ke mně v střědul přěd ho- dem svatého Víta, jejž jsem radostivě viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v ókovách. Prosím, pane milý, aby tak byl živ, jakož zá- kon Boží velí, a zachoval to, což si ote mne slyšal, a jest-li co nehodného, aby nechal. Ale ufám svému Spasiteli, žeť sem nic tebe neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti. Mnoho psáti nemohu, ale krátcěť to pravi, aby vždy přikázanie Božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, skrovně živ byl. A toto pomni: Vždycky v úvaze měj, co jsi i cos byl a co budeš, co mluvíš, kde a o kom, i proč a kdy, též i kterak. Milý pane, pomni na mě a pozdrav panie své, čeledi i známých; neb již, zdá mi sě, mne za živa neuzříš. Nebť čakám již na smrt odsúzenie. Dán list ve čtvrtek před svatým Vítem. Bóh s vámi, milí Čechové, i se mnú hřiešným, pro jehož svatý zákon trpím. 198
73. PANU JINDŘICHOVI ŠKOPKOVI Z DUBĚ (V Kostnici 13. června 1415.) Milému panu Jindřichovi Škopkovi. Pán Bóh buď s tebú, milý pane! Lístek Tvój přišel ke mně v střědul přěd ho- dem svatého Víta, jejž jsem radostivě viděl, ač sem čakal na smrt odsúzenie, sedě v žaláři v ókovách. Prosím, pane milý, aby tak byl živ, jakož zá- kon Boží velí, a zachoval to, což si ote mne slyšal, a jest-li co nehodného, aby nechal. Ale ufám svému Spasiteli, žeť sem nic tebe neučil, což by bylo proti jeho svaté milosti. Mnoho psáti nemohu, ale krátcěť to pravi, aby vždy přikázanie Božie před svú myslí měl, chudině milostiv byl, pýchy nechal, skrovně živ byl. A toto pomni: Vždycky v úvaze měj, co jsi i cos byl a co budeš, co mluvíš, kde a o kom, i proč a kdy, též i kterak. Milý pane, pomni na mě a pozdrav panie své, čeledi i známých; neb již, zdá mi sě, mne za živa neuzříš. Nebť čakám již na smrt odsúzenie. Dán list ve čtvrtek před svatým Vítem. Bóh s vámi, milí Čechové, i se mnú hřiešným, pro jehož svatý zákon trpím. 198
Strana 199
74. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici kolem 13. června 1415.) Stran Petral jsem zcela spokojen. Jeho listů neschovávám, nýbrž hned je ničím. Sexterny2 mi neposílejte, protože se bojím, že by poslu i jiným osobám hrozilo veliké nebezpečenství. Prosím ještě pro Boha, aby všichni páni hro- madně požádali krále3 za konečné slyšení, když sám řekl4 na koncilu, že mi příště bude dáno slyšení, abych písemně krátce odpověděl. Za- hanbení jeho bude veliké, jestliže ono slovo pomine. Ale mám za to, že jeho slovo je jen tak stálé, jako byl příslib bezpečného průvodu. O tom mi řekl kdosi v Čechách, abych se jeho bezpeč- ného průvodu varoval. A jiní řekli: „On tě vy- dá nepřátelům.“ A pan Mikeš Divoký5 mi řekl před mistrem Jesenicem: „Mistře, jistě věz, že budeš odsouzen.“ Mám za to, že on znal králův úmysl. Měl jsem za to, že se mu líbí zákon Boží a pravda; nyní chápu, že se mu líbí nemnoho: odsoudil mne dříve než moji nepřátelé. Kdyby aspoň byl zachoval způsob pohana Piláta, jenž vyslechnuv žaloby řekl:7 „Žádné viny nenalé- zám na tomto člověku.“ Nebo aspoň kdyby byl řekl: „Ejhle, já jsem mu dal bezpečný průvod. Jestliže tedy on nechce strpěti rozhodnutí kon- 199
74. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici kolem 13. června 1415.) Stran Petral jsem zcela spokojen. Jeho listů neschovávám, nýbrž hned je ničím. Sexterny2 mi neposílejte, protože se bojím, že by poslu i jiným osobám hrozilo veliké nebezpečenství. Prosím ještě pro Boha, aby všichni páni hro- madně požádali krále3 za konečné slyšení, když sám řekl4 na koncilu, že mi příště bude dáno slyšení, abych písemně krátce odpověděl. Za- hanbení jeho bude veliké, jestliže ono slovo pomine. Ale mám za to, že jeho slovo je jen tak stálé, jako byl příslib bezpečného průvodu. O tom mi řekl kdosi v Čechách, abych se jeho bezpeč- ného průvodu varoval. A jiní řekli: „On tě vy- dá nepřátelům.“ A pan Mikeš Divoký5 mi řekl před mistrem Jesenicem: „Mistře, jistě věz, že budeš odsouzen.“ Mám za to, že on znal králův úmysl. Měl jsem za to, že se mu líbí zákon Boží a pravda; nyní chápu, že se mu líbí nemnoho: odsoudil mne dříve než moji nepřátelé. Kdyby aspoň byl zachoval způsob pohana Piláta, jenž vyslechnuv žaloby řekl:7 „Žádné viny nenalé- zám na tomto člověku.“ Nebo aspoň kdyby byl řekl: „Ejhle, já jsem mu dal bezpečný průvod. Jestliže tedy on nechce strpěti rozhodnutí kon- 199
Strana 200
cilu, já ho odešlu zpět králi Ceskému s vaším rozsudkem a svědectvími, aby ho on rozsoudil se svým duchovenstvem.“ Vždyť tak mi oznámil po Jindřichu Leflovi8 a po jiných, že mi chce zjednati dostatečné slyšení, a nepodvolím-li se soudu, že mne chce poslati bezpečně nazpět. 75. MISTRU MARTINOVI Z VOLYNÉ (V Kostnici 16. června 1415.) Mistře Martine, žáku a bratře v Kristu nejmi- lejší! Buď živ podle zákona Kristova a vynakládej píli, abys kázal slovo Boží. Prosím Tě pro Boha, nemiluj skvělého šatu, jaký jsem já, žel, miloval a nosil, nedávaje tak příklad pokory lidu, kte- rému jsem kázal. Rád čítej bibli a zvláště Nový Zákon, a kdekoli nerozumíš, hned se uchyl k vy- kladačům, pokud je můžeš míti. Vyhýbej se rozprávkám s ženami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědí, aby ses nedal polapiti osidlem smilstva — vždyť doufám, že jsi panic čistý, Bohu uchovaný. Neboj se zemříti pro Krista, chceš-li žíti s Kris- tem. On totiž praví: „Nebojte se těch, kteří za- bíjejí tělo, ale duši zabíti nemohou.“ Jestliže 200
cilu, já ho odešlu zpět králi Ceskému s vaším rozsudkem a svědectvími, aby ho on rozsoudil se svým duchovenstvem.“ Vždyť tak mi oznámil po Jindřichu Leflovi8 a po jiných, že mi chce zjednati dostatečné slyšení, a nepodvolím-li se soudu, že mne chce poslati bezpečně nazpět. 75. MISTRU MARTINOVI Z VOLYNÉ (V Kostnici 16. června 1415.) Mistře Martine, žáku a bratře v Kristu nejmi- lejší! Buď živ podle zákona Kristova a vynakládej píli, abys kázal slovo Boží. Prosím Tě pro Boha, nemiluj skvělého šatu, jaký jsem já, žel, miloval a nosil, nedávaje tak příklad pokory lidu, kte- rému jsem kázal. Rád čítej bibli a zvláště Nový Zákon, a kdekoli nerozumíš, hned se uchyl k vy- kladačům, pokud je můžeš míti. Vyhýbej se rozprávkám s ženami a zvláště buď opatrný při slyšení zpovědí, aby ses nedal polapiti osidlem smilstva — vždyť doufám, že jsi panic čistý, Bohu uchovaný. Neboj se zemříti pro Krista, chceš-li žíti s Kris- tem. On totiž praví: „Nebojte se těch, kteří za- bíjejí tělo, ale duši zabíti nemohou.“ Jestliže 200
Strana 201
Tě napadnou, žes byl mým stoupencem, rci: „Myslím, že mistr byl dobrý křesťan; co však on psal a čemu učil pod ohrazením v přednáš- kách, tomu jsem ne všemu rozuměl aniž pře- četl.“ Jak mám za to, tak jest, co říkám. Ale doufám v milosrdenství Boží a v pomoc dob- rých lidí, že vás pustí v pokoji, třebaže se Pá- leč se svou skupinou namáhá, aby všichni moji stoupenci byli odsouzeni. Věz, že je dosud živ Pán, jenž bude moci vás všechny zachovati v své milosti, ale nepřátele pravdy usmrtiti a zatratiti do pekla. Poroučím Ti, nejmilejší, své bratry; učiň pro ně, jak dovedeš. Pozdravuj — doufám že svatou — Petru s Dů- rou2 a čeledí, a všechny společníky k Betlemu náležející, Kateřinu řečenou Hus — doufám, že pannu svatou —, Jiříka, Faráře,“ paní na Zde- raze, Michala z Prachatic,4 Maříka Kačera5 a všechny přátele pravdy, Ješkovou,6 pana Ře- hoře, všechny mistry, Jesenice,7 Kubu,8 oba Ši- mony,? Mikuláše, Havlíka.10 S knihami budiž opatrný ten, kdo je má nebo bude míti. Doktory, milé mé bratry v Kristu, ševce, krej- čí a písaře taktéž pozdravuj a vyřiď jim, aby byli pečlivi o zákon Kristův, smýšleli pokorně a výkladů1i aby užívali ne svých, nýbrž svatých učitelů. Pana Jindřicha Lefla najisto požádej, aby pí- 201
Tě napadnou, žes byl mým stoupencem, rci: „Myslím, že mistr byl dobrý křesťan; co však on psal a čemu učil pod ohrazením v přednáš- kách, tomu jsem ne všemu rozuměl aniž pře- četl.“ Jak mám za to, tak jest, co říkám. Ale doufám v milosrdenství Boží a v pomoc dob- rých lidí, že vás pustí v pokoji, třebaže se Pá- leč se svou skupinou namáhá, aby všichni moji stoupenci byli odsouzeni. Věz, že je dosud živ Pán, jenž bude moci vás všechny zachovati v své milosti, ale nepřátele pravdy usmrtiti a zatratiti do pekla. Poroučím Ti, nejmilejší, své bratry; učiň pro ně, jak dovedeš. Pozdravuj — doufám že svatou — Petru s Dů- rou2 a čeledí, a všechny společníky k Betlemu náležející, Kateřinu řečenou Hus — doufám, že pannu svatou —, Jiříka, Faráře,“ paní na Zde- raze, Michala z Prachatic,4 Maříka Kačera5 a všechny přátele pravdy, Ješkovou,6 pana Ře- hoře, všechny mistry, Jesenice,7 Kubu,8 oba Ši- mony,? Mikuláše, Havlíka.10 S knihami budiž opatrný ten, kdo je má nebo bude míti. Doktory, milé mé bratry v Kristu, ševce, krej- čí a písaře taktéž pozdravuj a vyřiď jim, aby byli pečlivi o zákon Kristův, smýšleli pokorně a výkladů1i aby užívali ne svých, nýbrž svatých učitelů. Pana Jindřicha Lefla najisto požádej, aby pí- 201
Strana 202
saři Jakubovi dal kopu grošů, kterou mu slíbil. Pozdravuj Matěje, někdy betlemského12 pana Matěje Chudého13 obzvláště, aby se modlil za mne hříšného, věrného Jana Vitlínova. Syny mého bratra, zdá-li se Ti, obrať na ře- meslo, protože se bojím, že kdyby se oddali sta- vu duchovnímu, nezachovávali by jej, jak by měli. Věřitelům, jimž jsem dlužen, dej náhradu tak, jak dovedeš; budou-li však pro Boha a lásku ke mně chtít odpustiti, dá jim Bůh více. Čemukoli dobrému jsi se ode mne naučil, to drž; paklis u mne shledal co nespořádaného, odvrhni to a pros Boha za mne, aby mne ráčil ušetřiti. „Stále přemítej o tom, co jsi, cos byl a co 14 budeš." „Minulých lituj, přítomné napravuj, budoucích se varuj“ — totiž hříchů. Bůh veškeré milosti posilujž Tě se všemi svrchu jmenovanými i s jinými bratry v své mi- losti a dovediž k slávě, v níž — doufám v jeho milosrdenství — budeme se radovati všichni spolu dříve, než uplyne třicet let času. Buď zdráv v Kristu Ježíši, nejmilejší bratře, se všemi, kdož milují jméno Pána našeho Jezu Krista. Psáno v žaláři, v neděli po svátku svatého Víta. 202
saři Jakubovi dal kopu grošů, kterou mu slíbil. Pozdravuj Matěje, někdy betlemského12 pana Matěje Chudého13 obzvláště, aby se modlil za mne hříšného, věrného Jana Vitlínova. Syny mého bratra, zdá-li se Ti, obrať na ře- meslo, protože se bojím, že kdyby se oddali sta- vu duchovnímu, nezachovávali by jej, jak by měli. Věřitelům, jimž jsem dlužen, dej náhradu tak, jak dovedeš; budou-li však pro Boha a lásku ke mně chtít odpustiti, dá jim Bůh více. Čemukoli dobrému jsi se ode mne naučil, to drž; paklis u mne shledal co nespořádaného, odvrhni to a pros Boha za mne, aby mne ráčil ušetřiti. „Stále přemítej o tom, co jsi, cos byl a co 14 budeš." „Minulých lituj, přítomné napravuj, budoucích se varuj“ — totiž hříchů. Bůh veškeré milosti posilujž Tě se všemi svrchu jmenovanými i s jinými bratry v své mi- losti a dovediž k slávě, v níž — doufám v jeho milosrdenství — budeme se radovati všichni spolu dříve, než uplyne třicet let času. Buď zdráv v Kristu Ježíši, nejmilejší bratře, se všemi, kdož milují jméno Pána našeho Jezu Krista. Psáno v žaláři, v neděli po svátku svatého Víta. 202
Strana 203
76. PŘATELUM V KOSTNICI (V Kostnici 20. června 1415.) A já, Jan Hus, vždy v naději sluha Ježíše Krista, napsal jsem odpovědi na články v je- jich opise, jakož i v tomto,1 podle svého svědo- mí, z něhož jsem všemohoucímu Pánu povinen vydati počet. Ke článkům, vybraným z mých knížek, ne- mohl jsem připsati doklady, jednak pro krát- kost času, jednak pro nedostatek papíru, jednak pro nebezpečí atd. A mám za to, že v opise prvních článků2 jsou k vysvětlení a prokázání některých z nich položeny citáty ze svatých učitelů. Nyní zbývá buď odvolati a odpřisáhnouti a podstoupiti úžasné pokání, anebo se dáti upá- liti. Otec a Syn a Duch svatý, jeden Bůh, v nějž věřím a na něhož spoléhám, dá mi — na přímlu- vu všech svatých a lidí spravedlivých — ducha rady a statečnosti, abych mohl uniknouti osidlu Satanášovu a v Jeho milosti až do konce se- trvati. Amen. Všechny články z knížek a z průběhu pře by- ly tak vysvětleny v odpovědi koncilu, jak jsou zde shora3 krátce vysvětleny. Předloženy byly4 v úterý“ po svatém Vítu. 203
76. PŘATELUM V KOSTNICI (V Kostnici 20. června 1415.) A já, Jan Hus, vždy v naději sluha Ježíše Krista, napsal jsem odpovědi na články v je- jich opise, jakož i v tomto,1 podle svého svědo- mí, z něhož jsem všemohoucímu Pánu povinen vydati počet. Ke článkům, vybraným z mých knížek, ne- mohl jsem připsati doklady, jednak pro krát- kost času, jednak pro nedostatek papíru, jednak pro nebezpečí atd. A mám za to, že v opise prvních článků2 jsou k vysvětlení a prokázání některých z nich položeny citáty ze svatých učitelů. Nyní zbývá buď odvolati a odpřisáhnouti a podstoupiti úžasné pokání, anebo se dáti upá- liti. Otec a Syn a Duch svatý, jeden Bůh, v nějž věřím a na něhož spoléhám, dá mi — na přímlu- vu všech svatých a lidí spravedlivých — ducha rady a statečnosti, abych mohl uniknouti osidlu Satanášovu a v Jeho milosti až do konce se- trvati. Amen. Všechny články z knížek a z průběhu pře by- ly tak vysvětleny v odpovědi koncilu, jak jsou zde shora3 krátce vysvětleny. Předloženy byly4 v úterý“ po svatém Vítu. 203
Strana 204
Dáno v nejbližší čtvrtek po svátku svatého Víta mučedníka, ze žaláře u bratří řečených Menší anebo Bosáci. 77. NEJMENOVANÉMU PRELÁTOVI Z KONCILU (V Kostnici kolem 20. června 1415.) Všemohoucí Otec, nejmoudřejší a nejlaska- vější, otcil mému, pro Ježíše Krista mně přízni- vému, račiž dáti na věky život v slávě. Důstojný otče! Velmi jsem vděčen za Vaši vlídnou a otcov- skou milost. Ale neodvažuji se podle dodaného znění? podvoliti se koncilu, jednak že bych mu- sil odsouditi mnoho pravd, které, jak jsem od nich slyšel, nazývají pohoršujícími, jednak že bych musil upadnouti v křivopřísežnictví pro odpřisáhnutí, když bych vyznal, že jsem držel bludy, čímž bych pohoršil velmi mnoho lidu Bo- žího, který ode mne v kázání slýchal pravý opak. Jestliže tedy svatý Eleazar, muž Starého Zá- kona, o němž se čte v knihách Makabejských, nechtěl lživě vyznati, že pojedl masa zákonem 204
Dáno v nejbližší čtvrtek po svátku svatého Víta mučedníka, ze žaláře u bratří řečených Menší anebo Bosáci. 77. NEJMENOVANÉMU PRELÁTOVI Z KONCILU (V Kostnici kolem 20. června 1415.) Všemohoucí Otec, nejmoudřejší a nejlaska- vější, otcil mému, pro Ježíše Krista mně přízni- vému, račiž dáti na věky život v slávě. Důstojný otče! Velmi jsem vděčen za Vaši vlídnou a otcov- skou milost. Ale neodvažuji se podle dodaného znění? podvoliti se koncilu, jednak že bych mu- sil odsouditi mnoho pravd, které, jak jsem od nich slyšel, nazývají pohoršujícími, jednak že bych musil upadnouti v křivopřísežnictví pro odpřisáhnutí, když bych vyznal, že jsem držel bludy, čímž bych pohoršil velmi mnoho lidu Bo- žího, který ode mne v kázání slýchal pravý opak. Jestliže tedy svatý Eleazar, muž Starého Zá- kona, o němž se čte v knihách Makabejských, nechtěl lživě vyznati, že pojedl masa zákonem 204
Strana 205
zakázaného, aby nejednal proti Bohu a nezůsta- vil potomkům špatný příklad: kterakž já, kněz Nového Zákona, byť nehodný, měl bych pro strach z trestu, který rychle pomine, těžším pro- hřešením přestoupiti zákon Boží, tím, že bych předně odstoupil od pravdy, za druhé spáchal křivou přísahu a za třetí pohoršil bližní? Věru prospěšnější mi je raději zemříti nežli únikem před dočasným trestem upadnouti do rukou Páně4 a snad potom do ohně a pohanění věčného. A poněvadž jsem se odvolal k Ježíši Kristu, soudci nejmocnějšímu a nejspravedlivějšímu, jemu poroučeje svou při,5 proto stojím k jeho nejsvětějšímu rozhodnutí a rozsouzení věda, že jednoho každého člověka posoudí a odmění ne podle mylných rad, nýbrž po pravdě a po zá- sluhách. 78. PŘITELI V KOSTNICI (V Kostnici současně s č. 77.) To vše po mně žádal koncil již častěji. Ale poněvadž to v sobě zahrnuje, abych odvolal, od- přisáhl a podstoupil pokání, při čemž bych musil předně ustoupiti od mnoha pravd, jež koncil nazývá pohoršujícími, za druhé odpřisáhnouti 205
zakázaného, aby nejednal proti Bohu a nezůsta- vil potomkům špatný příklad: kterakž já, kněz Nového Zákona, byť nehodný, měl bych pro strach z trestu, který rychle pomine, těžším pro- hřešením přestoupiti zákon Boží, tím, že bych předně odstoupil od pravdy, za druhé spáchal křivou přísahu a za třetí pohoršil bližní? Věru prospěšnější mi je raději zemříti nežli únikem před dočasným trestem upadnouti do rukou Páně4 a snad potom do ohně a pohanění věčného. A poněvadž jsem se odvolal k Ježíši Kristu, soudci nejmocnějšímu a nejspravedlivějšímu, jemu poroučeje svou při,5 proto stojím k jeho nejsvětějšímu rozhodnutí a rozsouzení věda, že jednoho každého člověka posoudí a odmění ne podle mylných rad, nýbrž po pravdě a po zá- sluhách. 78. PŘITELI V KOSTNICI (V Kostnici současně s č. 77.) To vše po mně žádal koncil již častěji. Ale poněvadž to v sobě zahrnuje, abych odvolal, od- přisáhl a podstoupil pokání, při čemž bych musil předně ustoupiti od mnoha pravd, jež koncil nazývá pohoršujícími, za druhé odpřisáhnouti 205
Strana 206
a tak přiznáním k bludům křivě mně přičteným býti křivopřísežníkem, za třetí pohoršiti tím mnoho lidu Božího, kterému jsem kázal, za což by se slušelo, aby mi byl na šíji vložen žernov osličí a abych byl potopen v hlubině mořské, a začtvrté, kdybych to učinil ve snaze unik- nouti krátkému zahanbení a trestu, upadl bych v zahanbení a trest největší, kdybych se před smrtí nejhlouběji nekál. Pročež, pro mé posílení, přichází mi na mysl sedm Makabejských,2 kteří se raději chtěli dáti po kusech řezati, nežli by pojedli masa proti zákonu Páně; přichází i svatý Eleazar,3 který, jak se tamže píše, nechtěl ani jen říci, že pojedl masa zákonem zakázaného, aby potomkům ne- poskytl špatného příkladu, nýbrž raději pod- stoupil umučení. Kterak bych tedy já, maje tyto před očima i mnoho svatých a světic Nového Zákona, kteří a které se vydali na umučení, nechtíce souhla- siti s hříchem, já, který jsem kromě toho po tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl upadnouti v množství lží a v křivopřísežnictví a pohoršiti mnoho synů Božích? Odstup, odstup to ode mne, protože mne Kris- tus Pán přehojně odmění, pomoc trpělivosti mi dávaje v přítomnosti. 206
a tak přiznáním k bludům křivě mně přičteným býti křivopřísežníkem, za třetí pohoršiti tím mnoho lidu Božího, kterému jsem kázal, za což by se slušelo, aby mi byl na šíji vložen žernov osličí a abych byl potopen v hlubině mořské, a začtvrté, kdybych to učinil ve snaze unik- nouti krátkému zahanbení a trestu, upadl bych v zahanbení a trest největší, kdybych se před smrtí nejhlouběji nekál. Pročež, pro mé posílení, přichází mi na mysl sedm Makabejských,2 kteří se raději chtěli dáti po kusech řezati, nežli by pojedli masa proti zákonu Páně; přichází i svatý Eleazar,3 který, jak se tamže píše, nechtěl ani jen říci, že pojedl masa zákonem zakázaného, aby potomkům ne- poskytl špatného příkladu, nýbrž raději pod- stoupil umučení. Kterak bych tedy já, maje tyto před očima i mnoho svatých a světic Nového Zákona, kteří a které se vydali na umučení, nechtíce souhla- siti s hříchem, já, který jsem kromě toho po tolik let kázal o trpělivosti a stálosti, měl upadnouti v množství lží a v křivopřísežnictví a pohoršiti mnoho synů Božích? Odstup, odstup to ode mne, protože mne Kris- tus Pán přehojně odmění, pomoc trpělivosti mi dávaje v přítomnosti. 206
Strana 207
79. PÁNŮM VÁCLAVOVI Z DUBÉ A JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici kolem 20. června 1415.) Nejmilostivější pánové a nejvěrnější milov- níci pravdy a posilovatelé moji v pravdě, od Boha mně seslaní jako andělé! Nemohu dost úplně vypsati, jak velmi jsem vděčen za Vaši stálost a za laskavá dobrodiní, která jste prokázali mně hříšníku, ale v naději sluhovi Pána Jezu Krista, avšak přeji si, aby On, Ježíš, nejlaskavější náš Stvořitel, Vykupitel a Spasitel, odplatil Vám v přítomnosti, dávaje se Vám sám za nejlepší odměnu v budoucnosti. Pročež Vás vybízím, pro jeho milosrdenství, abyste se řídili jeho zákonem, a obzvláště jeho přikázáními nejsvětějšími. Vy, urozený pane Václave,1 ožeňte se, od- vraťte se od marností světských a v manželství svatě žijte. A Vy, pane Jene2 opusťte již služby králům smrtelným a s manželkou svou i dětmi doma přebývejte ve službě Boží. Vidíte totiž, kterak se točí kolo marnosti světské, teď toho zvedajíc, onoho stlačujíc, ale vysoce zdviženému nakrát- ko dávajíc potěšení, po němž následuje, v ohni a v temnotách, věčné potrestání. 207
79. PÁNŮM VÁCLAVOVI Z DUBÉ A JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici kolem 20. června 1415.) Nejmilostivější pánové a nejvěrnější milov- níci pravdy a posilovatelé moji v pravdě, od Boha mně seslaní jako andělé! Nemohu dost úplně vypsati, jak velmi jsem vděčen za Vaši stálost a za laskavá dobrodiní, která jste prokázali mně hříšníku, ale v naději sluhovi Pána Jezu Krista, avšak přeji si, aby On, Ježíš, nejlaskavější náš Stvořitel, Vykupitel a Spasitel, odplatil Vám v přítomnosti, dávaje se Vám sám za nejlepší odměnu v budoucnosti. Pročež Vás vybízím, pro jeho milosrdenství, abyste se řídili jeho zákonem, a obzvláště jeho přikázáními nejsvětějšími. Vy, urozený pane Václave,1 ožeňte se, od- vraťte se od marností světských a v manželství svatě žijte. A Vy, pane Jene2 opusťte již služby králům smrtelným a s manželkou svou i dětmi doma přebývejte ve službě Boží. Vidíte totiž, kterak se točí kolo marnosti světské, teď toho zvedajíc, onoho stlačujíc, ale vysoce zdviženému nakrát- ko dávajíc potěšení, po němž následuje, v ohni a v temnotách, věčné potrestání. 207
Strana 208
Nyní již poznáváte chování duchovních, kteří se nazývají pravými a zjevnými náměstky Kris- tovými a jeho apoštolů a jmenují se svatou církví a nejposvátnějším koncilem, jenž nemůže blou- diti, ač přece pobloudil: vždyť Janu XXIII.3 se dříve s poklekáním klaněli, nohy mu líbali a nejsvětějším jej zvali, ačkoli věděli, že je ha- nebný vrah, sodomář, svatokupec a kacíř, jak to později vyjádřili při jeho odsouzení.4 Již hla- vu církvi sťali, srdce církvi vyrvali, nevysycha- jící studnici církve vyčerpali, naprosto postaču- jící útočiště církve, neselhávající, k němuž se musí každý křesťan utíkati, učinili veskrze se- lhávajícím. Kde tedy je výrok mistra Stanislava5 dobré paměti6 — Bůh mu odpusť —, Pálče a druhých spoludoktorů,8 kteří perem Stanislavovým slo- žili, že papež je hlava církve, naprosto posta- čitelně ji spravující, srdce církve, ji oživující, studnice nevysychající, řečiště, jímž plyne vše- cka moc k nižším, a útočiště neselhávající, ale naprosto postačující každému křesťanu, k ně- muž se musí každý křesťan utíkati. Nyní stojí věrné křesťanstvo bez papeže, pouhého člověka, majíc Krista Ježíše za hlavu, jež ji nejlépe spravuje, za srdce, jež ji oživuje, dávajíc jí život milosti, za studnici, která ji za- vlažuje sedmi dary Ducha svatého, za řečiště, v němž plynou všecky stružky milostí, za úto- čiště naprosto postačující a neselhávající. 208
Nyní již poznáváte chování duchovních, kteří se nazývají pravými a zjevnými náměstky Kris- tovými a jeho apoštolů a jmenují se svatou církví a nejposvátnějším koncilem, jenž nemůže blou- diti, ač přece pobloudil: vždyť Janu XXIII.3 se dříve s poklekáním klaněli, nohy mu líbali a nejsvětějším jej zvali, ačkoli věděli, že je ha- nebný vrah, sodomář, svatokupec a kacíř, jak to později vyjádřili při jeho odsouzení.4 Již hla- vu církvi sťali, srdce církvi vyrvali, nevysycha- jící studnici církve vyčerpali, naprosto postaču- jící útočiště církve, neselhávající, k němuž se musí každý křesťan utíkati, učinili veskrze se- lhávajícím. Kde tedy je výrok mistra Stanislava5 dobré paměti6 — Bůh mu odpusť —, Pálče a druhých spoludoktorů,8 kteří perem Stanislavovým slo- žili, že papež je hlava církve, naprosto posta- čitelně ji spravující, srdce církve, ji oživující, studnice nevysychající, řečiště, jímž plyne vše- cka moc k nižším, a útočiště neselhávající, ale naprosto postačující každému křesťanu, k ně- muž se musí každý křesťan utíkati. Nyní stojí věrné křesťanstvo bez papeže, pouhého člověka, majíc Krista Ježíše za hlavu, jež ji nejlépe spravuje, za srdce, jež ji oživuje, dávajíc jí život milosti, za studnici, která ji za- vlažuje sedmi dary Ducha svatého, za řečiště, v němž plynou všecky stružky milostí, za úto- čiště naprosto postačující a neselhávající. 208
Strana 209
K němu se já, bídný, utíkám, pevně doufaje, že mi neselže v řízení, oživování a pomoci, ale vysvobodě mne od hříchů a přítomného bíd- ného života odmění mne radostí nekonečnou. Pobloudil také koncil třikrát nebo vícekrát tím, že špatně vybral články z mých knížek, některé zavrhl s porušením a zahanbením, a ještě i v posledním opise článků1 některé zko- molil, jak bude zjevno těm, kdož uvidí ty knížky a ty články. Z toho jsem se spolu s vámi úplně poučil, že ne každý čin, výrok nebo nález kon- cilu je schvalován soudcem nejspravedlivějším, Ježíšem Kristem. Blahoslaveni tedy ti, kdož zachovávajíce zá- kon Kristův poznávají, opouštějí a zavrhují nádheru, lakotu, pokrytectví a lest Antikristovu i jeho pomocníků, v trpělivosti vyčkávajíce pří- chodu soudce nejspravedlivějšího. Zapřísahám vás při útrobách Ježíše Krista, abyste se špatným kněžím vyhýbali, dobré však milovali podle skutků jejich; a co na vás jest, spolu s jinými věrnými šlechtici a pány nedo- volovali jich utlačovati. Vždyť proto Vás Bůh postavil nad jiné. A jak já mám za to, bude v království Čes- kém veliké pronásledování těch, kdož věrně slouží Bohu, jestliže nepřiloží svou ruku Pán skrze světské pány, které více osvítil v svém zákoně nad duchovní. Ó,11 jak veliké je šílenství, za blud odsuzo- 209
K němu se já, bídný, utíkám, pevně doufaje, že mi neselže v řízení, oživování a pomoci, ale vysvobodě mne od hříchů a přítomného bíd- ného života odmění mne radostí nekonečnou. Pobloudil také koncil třikrát nebo vícekrát tím, že špatně vybral články z mých knížek, některé zavrhl s porušením a zahanbením, a ještě i v posledním opise článků1 některé zko- molil, jak bude zjevno těm, kdož uvidí ty knížky a ty články. Z toho jsem se spolu s vámi úplně poučil, že ne každý čin, výrok nebo nález kon- cilu je schvalován soudcem nejspravedlivějším, Ježíšem Kristem. Blahoslaveni tedy ti, kdož zachovávajíce zá- kon Kristův poznávají, opouštějí a zavrhují nádheru, lakotu, pokrytectví a lest Antikristovu i jeho pomocníků, v trpělivosti vyčkávajíce pří- chodu soudce nejspravedlivějšího. Zapřísahám vás při útrobách Ježíše Krista, abyste se špatným kněžím vyhýbali, dobré však milovali podle skutků jejich; a co na vás jest, spolu s jinými věrnými šlechtici a pány nedo- volovali jich utlačovati. Vždyť proto Vás Bůh postavil nad jiné. A jak já mám za to, bude v království Čes- kém veliké pronásledování těch, kdož věrně slouží Bohu, jestliže nepřiloží svou ruku Pán skrze světské pány, které více osvítil v svém zákoně nad duchovní. Ó,11 jak veliké je šílenství, za blud odsuzo- 209
Strana 210
vati evangelium Kristovo, epištolu svatého Pav- la, o níž říká, že ji přijal ne od člověka, ale od Krista, a skutek Kristův se skutky jeho apoš- tolův i jiných svatých — že totiž přijímání svá- tosti kalicha Páně bylo ustanoveno pro všechny dospělé věrné. Ejhle, bludem nazývají, že jest dovoleno věr- ným laikům píti z kalicha Páně, a jestliže by který kněz tak píti dával, káží, aby byl počítán za bludaře, a nepřestal-li by, aby byl odsouzen jako kacíř. Ó, svatý Pavle! Ty pravíš všem věrným: „Ko- likrátkoli jísti budete chléb tento a z kalicha píti, smrt Páně budete zvěstovati, dokud nepři- jde,“ to jest, až do soudného dne, kdy přijde. A ejhle, již se zde praví, že obyčej církve řím- ské tomu jest na odpor. 80. PŘATELUM V KOSTNICI (V Kostnici 21. června 1415.) Toto je ve jménu Ježíše Krista můj konečný úmysl: že nechci přiznati bludnost článků, které byly vybrány pravdivě, ani nechci odpřisáh- nouti článků, které mi byly připsány křivými svědky, poněvadž odpřisáhnouti znamená při- 210
vati evangelium Kristovo, epištolu svatého Pav- la, o níž říká, že ji přijal ne od člověka, ale od Krista, a skutek Kristův se skutky jeho apoš- tolův i jiných svatých — že totiž přijímání svá- tosti kalicha Páně bylo ustanoveno pro všechny dospělé věrné. Ejhle, bludem nazývají, že jest dovoleno věr- ným laikům píti z kalicha Páně, a jestliže by který kněz tak píti dával, káží, aby byl počítán za bludaře, a nepřestal-li by, aby byl odsouzen jako kacíř. Ó, svatý Pavle! Ty pravíš všem věrným: „Ko- likrátkoli jísti budete chléb tento a z kalicha píti, smrt Páně budete zvěstovati, dokud nepři- jde,“ to jest, až do soudného dne, kdy přijde. A ejhle, již se zde praví, že obyčej církve řím- ské tomu jest na odpor. 80. PŘATELUM V KOSTNICI (V Kostnici 21. června 1415.) Toto je ve jménu Ježíše Krista můj konečný úmysl: že nechci přiznati bludnost článků, které byly vybrány pravdivě, ani nechci odpřisáh- nouti článků, které mi byly připsány křivými svědky, poněvadž odpřisáhnouti znamená při- 210
Strana 211
znati, že jsem bludy nebo blud držel, od nich ustoupiti a držeti opak. Vždyť Bůh ví, že jsem nikdy nekázal oněch bludů, které vymyslili, vy- pustivše mnohé pravdy a přidavše tvrzení křivá. Kdybych však o některém ze svých článků věděl, že je na odpor pravdě, velmi rád bych jej opravil, odvolal a učil i kázal jeho opaku. Ale mám za to, že žádný z nich není na odpor zákonu Kristovu a výrokům svatých učitelů, ač- koliv jej ti, jimž se nelíbí, nazývají pohoršují- cím nebo bludným. Pročež kterýkoli by byl křivý smysl obsažen v některém z článků podle mého úmyslu, tako- vého se odříkám, podrobuje se k napravení svrchovaně všemohoucímu a nejlepšímu Mistru a spoléhaje na jeho nekonečné milosrdenství, že on mne nejlaskavěji očistí od mých skrytých hříchů. Děkuji všem pánům, rytířům a panošům krá- lovství Českého, a obzvláště králi Václavovi a paní králové, mé paní milostivé,i že mne měli rádi, se mnou vlídně zacházeli a vynaložili péči na mé osvobození. Děkuji také králi Zikmundovi za vše dobré, co mi prokázal. Děkuji všem pánům českým a pánům pol- ským, kteří stále a pevně stáli za pravdu a za mé osvobození; všem jim přeji spásy, nyní v mi- losti a později ve věčné slávě. Bůh všeliké mi- losti dovediž váš život ve zdraví duše i těla do 211
znati, že jsem bludy nebo blud držel, od nich ustoupiti a držeti opak. Vždyť Bůh ví, že jsem nikdy nekázal oněch bludů, které vymyslili, vy- pustivše mnohé pravdy a přidavše tvrzení křivá. Kdybych však o některém ze svých článků věděl, že je na odpor pravdě, velmi rád bych jej opravil, odvolal a učil i kázal jeho opaku. Ale mám za to, že žádný z nich není na odpor zákonu Kristovu a výrokům svatých učitelů, ač- koliv jej ti, jimž se nelíbí, nazývají pohoršují- cím nebo bludným. Pročež kterýkoli by byl křivý smysl obsažen v některém z článků podle mého úmyslu, tako- vého se odříkám, podrobuje se k napravení svrchovaně všemohoucímu a nejlepšímu Mistru a spoléhaje na jeho nekonečné milosrdenství, že on mne nejlaskavěji očistí od mých skrytých hříchů. Děkuji všem pánům, rytířům a panošům krá- lovství Českého, a obzvláště králi Václavovi a paní králové, mé paní milostivé,i že mne měli rádi, se mnou vlídně zacházeli a vynaložili péči na mé osvobození. Děkuji také králi Zikmundovi za vše dobré, co mi prokázal. Děkuji všem pánům českým a pánům pol- ským, kteří stále a pevně stáli za pravdu a za mé osvobození; všem jim přeji spásy, nyní v mi- losti a později ve věčné slávě. Bůh všeliké mi- losti dovediž váš život ve zdraví duše i těla do 211
Strana 212
Čech, abyste tam sloužíce Kristu králi došli do života slávy. Pozdravujte všechny přátele, jež nemohu vy- pisovati, a kdybych jedny napsal a druhé ne, zdálo by se jim, že jsem přijimač osob,2 a ti, které bych nenapsal, měli by za to, že jich ne- vzpomínám, nebo že jich nemiluji, jak bych měl. Psáno v žaláři, v okovech, v pátek před svát- kem svatého Jana Křtitele. Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, od naděje v něhož mne nikdy nemohl dábel od- loučiti ani neodloučí, s pomocí Otce i Syna i Du- cha svatého, požehnaného na věky věků, amen. 81. KAZATELI HAVLIKOVI (V Kostnici 21. června 1415.) Nejmilejší bratře, pane Havle, kazateli slova Kristova! Neprotiv se svátosti kalicha Páně, kterou ustanovil Kristus sáml i skrze svého apoštola." Vždyť žádné Písmo tomu neodporuje, nýbrž je- nom obyčej, který se zakořenil, jak mám za to, 212
Čech, abyste tam sloužíce Kristu králi došli do života slávy. Pozdravujte všechny přátele, jež nemohu vy- pisovati, a kdybych jedny napsal a druhé ne, zdálo by se jim, že jsem přijimač osob,2 a ti, které bych nenapsal, měli by za to, že jich ne- vzpomínám, nebo že jich nemiluji, jak bych měl. Psáno v žaláři, v okovech, v pátek před svát- kem svatého Jana Křtitele. Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, od naděje v něhož mne nikdy nemohl dábel od- loučiti ani neodloučí, s pomocí Otce i Syna i Du- cha svatého, požehnaného na věky věků, amen. 81. KAZATELI HAVLIKOVI (V Kostnici 21. června 1415.) Nejmilejší bratře, pane Havle, kazateli slova Kristova! Neprotiv se svátosti kalicha Páně, kterou ustanovil Kristus sáml i skrze svého apoštola." Vždyť žádné Písmo tomu neodporuje, nýbrž je- nom obyčej, který se zakořenil, jak mám za to, 212
Strana 213
toliko z nedbalosti. Jenomže nemáme se říditi obyčejem, nýbrž Kristovým příkladem a prav- dou.3 Nyní na koncilu, dovolávajíce se obyčeje, odsoudili4 přijímání z kalicha pro nekněze jako kacířství; a kdo tak bude lidu posluhovati a ne- umoudří se, má trestán být jako kacíř. Ejhle, Kristovo ustanovení odsuzuje zloba lidská jako kacířství! Prosím Tě pro Boha, nedotírej již na mistra Jakoubka,5 aby nedocházelo k roztržce mezi věrnými, z níž se raduje dábel. Rovněž, nejmi- lejší, připrav se na utrpení při požívání chleba a přijímání kalicha a stůj pevně v pravdě Kris- tově, zanechaje zbytečného strachu; jiné spo- lubratry posiluj v evangeliu Pána našeho Jezu Krista. Důvody pro obranu přijímání kalicha poskytne ti, mám za to, co jsem psal v Kostnici." Věrné Kristovy pozdravuj! Psáno v okovech, v předvečer Deseti tisíců rytířů. 82. LEONARDOVI STATII DE DATIS (V Kostnici kolem 21. června 1415.) Tážeš se, ctihodný doktore,i veden jsa nikoli vlastní neznalostí, nýbrž, jak mám za to, jsa na přání celého koncilu určen k mému polapení, — 213
toliko z nedbalosti. Jenomže nemáme se říditi obyčejem, nýbrž Kristovým příkladem a prav- dou.3 Nyní na koncilu, dovolávajíce se obyčeje, odsoudili4 přijímání z kalicha pro nekněze jako kacířství; a kdo tak bude lidu posluhovati a ne- umoudří se, má trestán být jako kacíř. Ejhle, Kristovo ustanovení odsuzuje zloba lidská jako kacířství! Prosím Tě pro Boha, nedotírej již na mistra Jakoubka,5 aby nedocházelo k roztržce mezi věrnými, z níž se raduje dábel. Rovněž, nejmi- lejší, připrav se na utrpení při požívání chleba a přijímání kalicha a stůj pevně v pravdě Kris- tově, zanechaje zbytečného strachu; jiné spo- lubratry posiluj v evangeliu Pána našeho Jezu Krista. Důvody pro obranu přijímání kalicha poskytne ti, mám za to, co jsem psal v Kostnici." Věrné Kristovy pozdravuj! Psáno v okovech, v předvečer Deseti tisíců rytířů. 82. LEONARDOVI STATII DE DATIS (V Kostnici kolem 21. června 1415.) Tážeš se, ctihodný doktore,i veden jsa nikoli vlastní neznalostí, nýbrž, jak mám za to, jsa na přání celého koncilu určen k mému polapení, — 213
Strana 214
tážeš se tedy, zda je papež hlava církve, zda ho je nutno bez odporu poslouchati v tom, co se týče víry. 83. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici 22. června 1415.) Mnohonásob již bylo pobízečů, kteří mi ra- dili mnoha slovy, že mám a mohu dovoleně od- přisáhnouti, podřizuje svou vůli svaté církvi, kterou představuje posvátný koncil. Ale žádný z nich nedovede náležitě vyváznouti, posta- vím-li ho na své místo, kterak by za bezpečného předpokladu, že nikdy nekázal, nedržel a netvr- dil kacířství, jež se mu přikládá, chtěl zachránit svědomí, aby odpřisažením nedoznal, že křivě držel kacířství. A někteří řekli, že odpřisažení nezahrnuje v sobě všechno to, nýbrž zahrnuje jenom odvo- lání kacířství ať drženého či nedrženého. Jiní zase, že odpřisáhnouti znamená popření dosvěd- čených věcí, ať jsou pravé či křivé. Těm jsem řekl: „Dobrá, já budu přísahati, že jsem těch do- svědčených bludů nikdy nekázal, nedržel a ne- tvrdil, a že jich nebudu kázati ani držeti ani tvrditi.“ A ihned odskakují. 214
tážeš se tedy, zda je papež hlava církve, zda ho je nutno bez odporu poslouchati v tom, co se týče víry. 83. PŘÁTELŮM V KOSTNICI (V Kostnici 22. června 1415.) Mnohonásob již bylo pobízečů, kteří mi ra- dili mnoha slovy, že mám a mohu dovoleně od- přisáhnouti, podřizuje svou vůli svaté církvi, kterou představuje posvátný koncil. Ale žádný z nich nedovede náležitě vyváznouti, posta- vím-li ho na své místo, kterak by za bezpečného předpokladu, že nikdy nekázal, nedržel a netvr- dil kacířství, jež se mu přikládá, chtěl zachránit svědomí, aby odpřisažením nedoznal, že křivě držel kacířství. A někteří řekli, že odpřisažení nezahrnuje v sobě všechno to, nýbrž zahrnuje jenom odvo- lání kacířství ať drženého či nedrženého. Jiní zase, že odpřisáhnouti znamená popření dosvěd- čených věcí, ať jsou pravé či křivé. Těm jsem řekl: „Dobrá, já budu přísahati, že jsem těch do- svědčených bludů nikdy nekázal, nedržel a ne- tvrdil, a že jich nebudu kázati ani držeti ani tvrditi.“ A ihned odskakují. 214
Strana 215
Jiní říkají, že prý člověk, podřizuje se církvi, za předpokladu, že je nevinen, tím, že se z po- kory přiznává vinným, získává si zásluhu. A na potvrzení toho uvedl jeden doktor kteréhosi svatého z Životů otců, kterému kdosi podstrčil knihu do lože; a ten světec, byv o ni upomenut a obviněn, popřel; když však řekli: „Ejhle, ukradl jsi ji a položil do lože“ a když tam byla kniha zjištěna, přiznal, že je vinen. Kdosi vedl důkaz poukazem na kterousi světici,i která v mužských šatech bydlila v klášteře; bylo jí vytýkáno, že s nějakou ženou zplodila dítě; ona řekla, že ano, a ujala se dítěte; a později vyšlo najevo, že jde o nevinnou ženu. A uvedli ještě mnoho jiných způsobů. Jeden Angličan řekl: „Kdybych já byl na va- šem místě, ochotně bych přísahal při svém svě- domí; neboť v Anglii všichni mistři, velmi dobří mužové, kteří byli podezřelí ze smýšlení wiklef- ského, všichni po řadě na rozkaz arcibiskupův odpřisáhli. Nakonec zůstali včera na tom, abych se úplně vydal koncilu na milost. Na mou žádost přišel Páleč, protože jsem se mu chtěl vyzpovídati a žádal jsem komisaře čili pobízeče, aby mi dali jeho nebo někoho jiného. A řekl jsem: „Páleč je můj hlavní odpůrce, chci se mu vyzpovídati; anebo mi dejte jiného vhod- ného muže, prosím pro Boha.“ A stalo se. Vy- zpovídal jsem se jednomu doktoru mnichovi; 215
Jiní říkají, že prý člověk, podřizuje se církvi, za předpokladu, že je nevinen, tím, že se z po- kory přiznává vinným, získává si zásluhu. A na potvrzení toho uvedl jeden doktor kteréhosi svatého z Životů otců, kterému kdosi podstrčil knihu do lože; a ten světec, byv o ni upomenut a obviněn, popřel; když však řekli: „Ejhle, ukradl jsi ji a položil do lože“ a když tam byla kniha zjištěna, přiznal, že je vinen. Kdosi vedl důkaz poukazem na kterousi světici,i která v mužských šatech bydlila v klášteře; bylo jí vytýkáno, že s nějakou ženou zplodila dítě; ona řekla, že ano, a ujala se dítěte; a později vyšlo najevo, že jde o nevinnou ženu. A uvedli ještě mnoho jiných způsobů. Jeden Angličan řekl: „Kdybych já byl na va- šem místě, ochotně bych přísahal při svém svě- domí; neboť v Anglii všichni mistři, velmi dobří mužové, kteří byli podezřelí ze smýšlení wiklef- ského, všichni po řadě na rozkaz arcibiskupův odpřisáhli. Nakonec zůstali včera na tom, abych se úplně vydal koncilu na milost. Na mou žádost přišel Páleč, protože jsem se mu chtěl vyzpovídati a žádal jsem komisaře čili pobízeče, aby mi dali jeho nebo někoho jiného. A řekl jsem: „Páleč je můj hlavní odpůrce, chci se mu vyzpovídati; anebo mi dejte jiného vhod- ného muže, prosím pro Boha.“ A stalo se. Vy- zpovídal jsem se jednomu doktoru mnichovi; 215
Strana 216
ten mne laskavě a velmi krásně vyslechl, roz- hřešil a dal rady, ale ne příkazy, jakož i jiní radili. Páleč přišel a velmi plakal spolu se mnou, když jsem ho žádal, aby mi odpustil, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, a zvláště, že jsem ho v svém spise2 nazval Vymýšlečem. Také jsem řekl, že on je všech slédník,3 a on nepopřel. A jak při slyšení, když jsem popíral články svědků, povstav řekl: „Tenhle člověk se nebojí Boha.“ To popřel, ale určitě to řekl a vy jste ho snad slyšeli. Pověděl jsem mu také, jak v žaláři řekl před komisaři: „Od časů narození Kristova mimo Wyklefa nepsal žádný kacíř proti církvi nebez- pečněji než ty. Rovněž řekl: „Všichni, kdož chodili na tvé kázání, jsou nakaženi tím kacířstvím o svátosti oltářní."5 Popřel řka: „Neřekl jsem všichni, ale mnozí.“ Ale určitě to řekl, protože já ho pak káral řka: „Ó mistře, jak těžké křivdy se do- pouštíš, všechny mé posluchače nazývaje ka- cířskými. A potom mi dával rady, jakož činili i jiní. A stále říká, jak mnoho zlého vzniklo skrze mne a mé stoupence. Řekl mi také, jak mají list, který byl psán do Čech, v němž se píše, že já na nápěv písně 216
ten mne laskavě a velmi krásně vyslechl, roz- hřešil a dal rady, ale ne příkazy, jakož i jiní radili. Páleč přišel a velmi plakal spolu se mnou, když jsem ho žádal, aby mi odpustil, jestliže jsem řekl nějaké hanlivé slovo, a zvláště, že jsem ho v svém spise2 nazval Vymýšlečem. Také jsem řekl, že on je všech slédník,3 a on nepopřel. A jak při slyšení, když jsem popíral články svědků, povstav řekl: „Tenhle člověk se nebojí Boha.“ To popřel, ale určitě to řekl a vy jste ho snad slyšeli. Pověděl jsem mu také, jak v žaláři řekl před komisaři: „Od časů narození Kristova mimo Wyklefa nepsal žádný kacíř proti církvi nebez- pečněji než ty. Rovněž řekl: „Všichni, kdož chodili na tvé kázání, jsou nakaženi tím kacířstvím o svátosti oltářní."5 Popřel řka: „Neřekl jsem všichni, ale mnozí.“ Ale určitě to řekl, protože já ho pak káral řka: „Ó mistře, jak těžké křivdy se do- pouštíš, všechny mé posluchače nazývaje ka- cířskými. A potom mi dával rady, jakož činili i jiní. A stále říká, jak mnoho zlého vzniklo skrze mne a mé stoupence. Řekl mi také, jak mají list, který byl psán do Čech, v němž se píše, že já na nápěv písně 216
Strana 217
Buoh všemohúcí zpíval na tvrzi“ dva verše“ o vězení. Pro Boha, schovávejte listy! Nedávejte jich nositi žádnému duchovnímu; ať je opatrně scho- vají páni mezi nějakými světskými písemnostmi. Dejte mi věděti, zda páni pojedou s králem.“ Kristus Ježíš mne stále drží svou milostí v dří- vějším předsevzetí. 84. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 23. června 1415.) Nejmilejší příteli! Vězte, že mi Páleči řekl jako radu, že bych neměl dbáti hanby z odpřisažení, ale hleděti na dobro, které by odtud vzniklo. Řekl jsem mu: „Je větší hanba býti odsouzen a spálen než od- přisáhnouti: kterak tedy já se bojím hanby? Ale povězte mi svou radu, co vy byste chtěl dělati, kdybyste bezpečně věděl, že jste nedržel bludy vám přičítané. Chtěl byste odpřisáhnouti?“ On odpověděl: „Toť těžké“ a dal se do pláče. Ho- vořili jsme mnoho jiného o tom, co jsem mu měl za zlé. Michal,2 člověk chudý, byl několikrát před 217
Buoh všemohúcí zpíval na tvrzi“ dva verše“ o vězení. Pro Boha, schovávejte listy! Nedávejte jich nositi žádnému duchovnímu; ať je opatrně scho- vají páni mezi nějakými světskými písemnostmi. Dejte mi věděti, zda páni pojedou s králem.“ Kristus Ježíš mne stále drží svou milostí v dří- vějším předsevzetí. 84. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 23. června 1415.) Nejmilejší příteli! Vězte, že mi Páleči řekl jako radu, že bych neměl dbáti hanby z odpřisažení, ale hleděti na dobro, které by odtud vzniklo. Řekl jsem mu: „Je větší hanba býti odsouzen a spálen než od- přisáhnouti: kterak tedy já se bojím hanby? Ale povězte mi svou radu, co vy byste chtěl dělati, kdybyste bezpečně věděl, že jste nedržel bludy vám přičítané. Chtěl byste odpřisáhnouti?“ On odpověděl: „Toť těžké“ a dal se do pláče. Ho- vořili jsme mnoho jiného o tom, co jsem mu měl za zlé. Michal,2 člověk chudý, byl několikrát před 217
Strana 218
žalářem s delegáty,3 a když já byl s delegáty, on řekl strážcům: „S pomocí Boží již brzy upá- líme tohohle kacíře, pro něhož jsem já vydal mnoho zlaťáků.“ Vězte, že si touto zmínkou ne- přeji na něm pomsty — tu jsem přenechal Bo- hu a prosím za něho Boha snažně. Ještě napomínám, abyste byli opatrní s listy. Michal také zařídil, že již nikoho nepřipouštějí před žalář; ani manželky strážců se nepřipouš- tějí. Ó svatý Bože, jak široko rozprostírá svou moc a krutost Antikrist! Ale doufám, že bude jeho moc ukrácena, a více, že bude obnažena ničemnost jeho u věrného lidu. Všemohoucí Bůh utvrdí srdce4 svých věrných, jež vyvolil před ustanovením světa,5 aby přijali nevadnoucí věnec slávy.6 A nechť si zuří Anti- krist, jak chce, neodolá proti Kristovi, který ho „zabije dechem úst svých“, jak praví apoštol. A tehdy „vysvobozeno bude stvoření od otroc- tví porušení ve svobodu slávy synů Božích“ praví apoštol,“ dodávaje:? „My sami v sobě lká- me po vyvolení synů Božích, očekávajíce vy- koupení těla svého. Velice mne utěšuje ono slovo Spasitele na- šeho: „Blahoslavení budete, když vás budou lidé nenáviděti a když vás vyobcují a haněti budou a vyvrhnou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. Radujte se a veselte, neboť, ejhle, odplata vaše mnohá jest v nebesích“ — Lukáš, VI.10 Dobrá, ba nejlepší útěcha, ale těžká — ne 218
žalářem s delegáty,3 a když já byl s delegáty, on řekl strážcům: „S pomocí Boží již brzy upá- líme tohohle kacíře, pro něhož jsem já vydal mnoho zlaťáků.“ Vězte, že si touto zmínkou ne- přeji na něm pomsty — tu jsem přenechal Bo- hu a prosím za něho Boha snažně. Ještě napomínám, abyste byli opatrní s listy. Michal také zařídil, že již nikoho nepřipouštějí před žalář; ani manželky strážců se nepřipouš- tějí. Ó svatý Bože, jak široko rozprostírá svou moc a krutost Antikrist! Ale doufám, že bude jeho moc ukrácena, a více, že bude obnažena ničemnost jeho u věrného lidu. Všemohoucí Bůh utvrdí srdce4 svých věrných, jež vyvolil před ustanovením světa,5 aby přijali nevadnoucí věnec slávy.6 A nechť si zuří Anti- krist, jak chce, neodolá proti Kristovi, který ho „zabije dechem úst svých“, jak praví apoštol. A tehdy „vysvobozeno bude stvoření od otroc- tví porušení ve svobodu slávy synů Božích“ praví apoštol,“ dodávaje:? „My sami v sobě lká- me po vyvolení synů Božích, očekávajíce vy- koupení těla svého. Velice mne utěšuje ono slovo Spasitele na- šeho: „Blahoslavení budete, když vás budou lidé nenáviděti a když vás vyobcují a haněti budou a vyvrhnou jméno vaše jako zlé, pro Syna člověka. Radujte se a veselte, neboť, ejhle, odplata vaše mnohá jest v nebesích“ — Lukáš, VI.10 Dobrá, ba nejlepší útěcha, ale těžká — ne 218
Strana 219
k pochopení, ale k úplnému vydržení — totiž radovati se v těch souženích. To pravidlo držel s jinými apoštoly Jakub, který praví:11 „Za veš- keru radost to mějte, bratří moji, když v rozlič- ná pokušení upadnete, vědouce, že zkouška víry vaší působí trpělivost, trpělivost pak má skutek dokonalý.“ Zajisté, těžké je radovati se bez zkormoucení, a veškeru radost míti v rozlič- ných pokušeních. Lehko je to mluviti a vyklá- dati, ale těžko naplňovati, když i nejtrpělivější a nejstatečnější rytíř,i2 jenž věděl, že třetího dne vstane, smrtí svou přemáhaje nepřátele a vykupuje vyvolené od zatracení, po poslední večeři byl zkormoucen na duchu a řekl:13 „Smut- ná je duše má až k smrti.“ O něm praví evan- gelium, že se počal třásti, teskniti a smuten býti, ba octnuv se v úzkostech smrtelných, byl posí- len od anděla;14 jeho pot učiněn jest jako krů- pěje krve kapající na zemi.15 On však, takto jsa zkormoucen, řekl svým věrným:16 „Nermuť se srdce vaše, ani se nestrachuj." Nermuť se — pro mou krátkou nepřítomnost; ani se nestra- chuj — ukrutnosti zuřících, protože i mne bu- dete míti věčně i ukrutnost zuřících přemůžete. Pročež na něho pohlížejíce jako na vůdce a krále slávy, jeho rytířové bojovali zápas veli- ký. Prošli ohněm i vodou a spaseni byli a ko- runu dostali od Pána Boha, o níž praví Jakub v kanonice:17 „Blahoslavený muž, který snáší pokušení, poněvadž až bude vyzkoušen, dosta- 219
k pochopení, ale k úplnému vydržení — totiž radovati se v těch souženích. To pravidlo držel s jinými apoštoly Jakub, který praví:11 „Za veš- keru radost to mějte, bratří moji, když v rozlič- ná pokušení upadnete, vědouce, že zkouška víry vaší působí trpělivost, trpělivost pak má skutek dokonalý.“ Zajisté, těžké je radovati se bez zkormoucení, a veškeru radost míti v rozlič- ných pokušeních. Lehko je to mluviti a vyklá- dati, ale těžko naplňovati, když i nejtrpělivější a nejstatečnější rytíř,i2 jenž věděl, že třetího dne vstane, smrtí svou přemáhaje nepřátele a vykupuje vyvolené od zatracení, po poslední večeři byl zkormoucen na duchu a řekl:13 „Smut- ná je duše má až k smrti.“ O něm praví evan- gelium, že se počal třásti, teskniti a smuten býti, ba octnuv se v úzkostech smrtelných, byl posí- len od anděla;14 jeho pot učiněn jest jako krů- pěje krve kapající na zemi.15 On však, takto jsa zkormoucen, řekl svým věrným:16 „Nermuť se srdce vaše, ani se nestrachuj." Nermuť se — pro mou krátkou nepřítomnost; ani se nestra- chuj — ukrutnosti zuřících, protože i mne bu- dete míti věčně i ukrutnost zuřících přemůžete. Pročež na něho pohlížejíce jako na vůdce a krále slávy, jeho rytířové bojovali zápas veli- ký. Prošli ohněm i vodou a spaseni byli a ko- runu dostali od Pána Boha, o níž praví Jakub v kanonice:17 „Blahoslavený muž, který snáší pokušení, poněvadž až bude vyzkoušen, dosta- 219
Strana 220
ne korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují. Tou korunou, doufám pevně, učiní mne Pán spolu s vámi, nejhorlivější milovníci pravdy, po- dílníkem všech, kteří pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, jenž trpěl za nás, příklad nám zůstavuje, abychom následovali šlépějí je- ho. On musil trpěti, jak sám praví,18 i my mu- síme trpěti, aby údy trpěly spolu s hlavou, pro- tože dí:19 „Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sebe sám, vezmi kříž svůj a následuj mne. Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme Tě následovati. Dej statečného ducha, aby byl pohotov, a je-li tělo mdlé,20 nechť předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činiti,21 a obzvláště pro tebe na smrt ukrutnou jíti. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, ví- ru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom za tebe nasadili nejtrpělivěji a s ra- dostí život svůj, amen. Psáno v žaláři, v okovech, v předvečer sva- tého Jana Křtitele, který byl v žaláři a v oko- vech sťat pro kárání nepravosti. Ten račiž pro- siti za nás Pána Ježíše Krista, amen. 220
ne korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, kdož ho milují. Tou korunou, doufám pevně, učiní mne Pán spolu s vámi, nejhorlivější milovníci pravdy, po- dílníkem všech, kteří pevně a vytrvale milují Pána Ježíše Krista, jenž trpěl za nás, příklad nám zůstavuje, abychom následovali šlépějí je- ho. On musil trpěti, jak sám praví,18 i my mu- síme trpěti, aby údy trpěly spolu s hlavou, pro- tože dí:19 „Chce-li kdo přijíti za mnou, zapři sebe sám, vezmi kříž svůj a následuj mne. Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme Tě následovati. Dej statečného ducha, aby byl pohotov, a je-li tělo mdlé,20 nechť předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činiti,21 a obzvláště pro tebe na smrt ukrutnou jíti. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, ví- ru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom za tebe nasadili nejtrpělivěji a s ra- dostí život svůj, amen. Psáno v žaláři, v okovech, v předvečer sva- tého Jana Křtitele, který byl v žaláři a v oko- vech sťat pro kárání nepravosti. Ten račiž pro- siti za nás Pána Ježíše Krista, amen. 220
Strana 221
85. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH (V Kostnici 24. června 1415.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věr- ným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú mi- lovati, žádost svú, aby v pravdě přebývali, v mi- losti Boží prospievali a do smrti statečně stáli. Najmilejší! Napomínám vás, aby sě nelekali ani sě ustra- šiti dali proto, že sú mé knihy k upálení odsú- dili. Pomněte, žeť sú svatého Jeremiáše proroc- tvie, jež jest Bóh kázal psáti, spálili, avšak sú toho, což jest prorokoval, neušli. Neb po spá- lení kázal jemu Pán Bóh túž řeč — a ještě viece přidav — popsati, jakož sě stalo: on pravil, sedě u vězení, a Baruch svatý psal, jenž byl jeho pí- sař. Toť psáno stojí u Jeremiáše XXXVI neb XLV.1 Také v knihách Makabejských psáno jest, že sú pálili zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili. Potom v Novém zákoně svaté pá- lili sú s knihami Božieho zákona. Také kardi- nálové tupili sú a pálili knihy svatého Řehoře a chtěli sú všěcky spáliti, ale Pán Bóh skrzě jediného jeho žáka Petra obránil jest. Také sva- tého Jana Zlatoustého sbor kněžský dvój za ka- cieřě jest potupil, avšak Pán Bóh milostivý jich lež po smrti svatého Jana jest ukázal. 221
85. PŘÁTELŮM V ČECHÁCH (V Kostnici 24. června 1415.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věr- ným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú mi- lovati, žádost svú, aby v pravdě přebývali, v mi- losti Boží prospievali a do smrti statečně stáli. Najmilejší! Napomínám vás, aby sě nelekali ani sě ustra- šiti dali proto, že sú mé knihy k upálení odsú- dili. Pomněte, žeť sú svatého Jeremiáše proroc- tvie, jež jest Bóh kázal psáti, spálili, avšak sú toho, což jest prorokoval, neušli. Neb po spá- lení kázal jemu Pán Bóh túž řeč — a ještě viece přidav — popsati, jakož sě stalo: on pravil, sedě u vězení, a Baruch svatý psal, jenž byl jeho pí- sař. Toť psáno stojí u Jeremiáše XXXVI neb XLV.1 Také v knihách Makabejských psáno jest, že sú pálili zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili. Potom v Novém zákoně svaté pá- lili sú s knihami Božieho zákona. Také kardi- nálové tupili sú a pálili knihy svatého Řehoře a chtěli sú všěcky spáliti, ale Pán Bóh skrzě jediného jeho žáka Petra obránil jest. Také sva- tého Jana Zlatoustého sbor kněžský dvój za ka- cieřě jest potupil, avšak Pán Bóh milostivý jich lež po smrti svatého Jana jest ukázal. 221
Strana 222
Tyto věci majíce přěd očima nedajte sebe uhroziti, aby, což sem psal, nečtli, aneb aby jim knihy své dali k upálení. Pomněte, co jest Spa- sitel milosrdný nám na výstrahu pověděl Mat. 24,3 že před súdným dnem bude tak náramné trápenie, že od počátka světa nebylo, aniž po- tom bude, tak veliké, že, by to mohlo býti, i vy- volení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujíce, najmilejší, stójte pevně! Nebť ufám Bohu, žeť sě vás Antikristova škola lekne a nechát vás u pokoji. A sbor z Konstancie do Čech nepříde. Nebť mám za to, žeť mnozí prvé z toho sboru zemrú, než na vás knih dobudú. A z toho sboru rozletieť sě po světě jako čápi, a když zima příde, poznajíť, coť sú létě učinili. Znamenajte, žeť sú svú hlavu4 za kacieřě po- tupili. Nu, odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest Bóh zemský, že nemóž hřěšiti, že ne- móž svatokupčiti, jako pravie juristy, že papež jest hlava všie cierkve svaté, již velmě dobřě zpravuje, že on jest srdce cierkve svaté, již živí duchovně; že on jest studnice, z niež všěcka moc teče a dobrota; že on jest slunce cierkve svaté; že on jest útočiště bez nedostatka, k ně- muž každý křesťan musí sě utiekati. Aj, již jest ta hlava sťata, Bóh zemský svázán, již jest v hřiešiech ohlášen, již jest studnice přě- schla, slunce zatměno, srdce vytrženo a útočiště z Konstancie uteklo a již zavrženo, aby nižádný 222
Tyto věci majíce přěd očima nedajte sebe uhroziti, aby, což sem psal, nečtli, aneb aby jim knihy své dali k upálení. Pomněte, co jest Spa- sitel milosrdný nám na výstrahu pověděl Mat. 24,3 že před súdným dnem bude tak náramné trápenie, že od počátka světa nebylo, aniž po- tom bude, tak veliké, že, by to mohlo býti, i vy- volení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené. To pamatujíce, najmilejší, stójte pevně! Nebť ufám Bohu, žeť sě vás Antikristova škola lekne a nechát vás u pokoji. A sbor z Konstancie do Čech nepříde. Nebť mám za to, žeť mnozí prvé z toho sboru zemrú, než na vás knih dobudú. A z toho sboru rozletieť sě po světě jako čápi, a když zima příde, poznajíť, coť sú létě učinili. Znamenajte, žeť sú svú hlavu4 za kacieřě po- tupili. Nu, odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest Bóh zemský, že nemóž hřěšiti, že ne- móž svatokupčiti, jako pravie juristy, že papež jest hlava všie cierkve svaté, již velmě dobřě zpravuje, že on jest srdce cierkve svaté, již živí duchovně; že on jest studnice, z niež všěcka moc teče a dobrota; že on jest slunce cierkve svaté; že on jest útočiště bez nedostatka, k ně- muž každý křesťan musí sě utiekati. Aj, již jest ta hlava sťata, Bóh zemský svázán, již jest v hřiešiech ohlášen, již jest studnice přě- schla, slunce zatměno, srdce vytrženo a útočiště z Konstancie uteklo a již zavrženo, aby nižádný 222
Strana 223
k němu sě neutiekal. Sbor ho potupil za kacieřě, že jest odpustky a biskupstvie a jiné obroky prodával; a ti sú ho odsúdili, z nichž mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan, biskup litomyšlský, jenž jest dvakrát o pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho přědkúpili. Ó, proč sú prvé břevna z své- ho oka nevyvrhli?7 Však jich právo8 die, jest-li kto, že by kterého dóstojenstvie penězmi dobyl, aby ho byl zbaven. Aj, prodavač i kupec i lit- kupník neb přímluvce zjevně pohaněni buďte! Svatý Petr' pohaněl jest Šimona a proklel, že jest chtěl dar Ducha svatého kúpiti: tito proda- vače sú pohaněli a prokleli, a sami kupci a lit- kupníci sú ostali a také doma prodávají. V Kon- stancí jest biskup, jenž jest kúpil, a druhý, jenž jest prodal, a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách, jakož vám jest svědomo. Ó, by Pán Ježíš byl řekl v sboru: „Kto z vás jest bez hřiechu svatokupeckého, ten potup Ja- na papežě!“ Zdá mi sě, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč1o sú přěd ním klekali, jeho nohy líbali a najsvětějším ho otcem nazývali, vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož sú naň ty hřiechy vynesli? Proč sú ho kardinálové ku papežství volili, vědúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest najsvětějšíeho otce?11 Proč sú přěpustili jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto usta- vení, aby dobřě radili? I zdali ti nejsú vinni, 223
k němu sě neutiekal. Sbor ho potupil za kacieřě, že jest odpustky a biskupstvie a jiné obroky prodával; a ti sú ho odsúdili, z nichž mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan, biskup litomyšlský, jenž jest dvakrát o pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho přědkúpili. Ó, proč sú prvé břevna z své- ho oka nevyvrhli?7 Však jich právo8 die, jest-li kto, že by kterého dóstojenstvie penězmi dobyl, aby ho byl zbaven. Aj, prodavač i kupec i lit- kupník neb přímluvce zjevně pohaněni buďte! Svatý Petr' pohaněl jest Šimona a proklel, že jest chtěl dar Ducha svatého kúpiti: tito proda- vače sú pohaněli a prokleli, a sami kupci a lit- kupníci sú ostali a také doma prodávají. V Kon- stancí jest biskup, jenž jest kúpil, a druhý, jenž jest prodal, a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách, jakož vám jest svědomo. Ó, by Pán Ježíš byl řekl v sboru: „Kto z vás jest bez hřiechu svatokupeckého, ten potup Ja- na papežě!“ Zdá mi sě, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč1o sú přěd ním klekali, jeho nohy líbali a najsvětějším ho otcem nazývali, vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož sú naň ty hřiechy vynesli? Proč sú ho kardinálové ku papežství volili, vědúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest najsvětějšíeho otce?11 Proč sú přěpustili jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto usta- vení, aby dobřě radili? I zdali ti nejsú vinni, 223
Strana 224
jenž sú i sami s ním svatokupčili? Proč, dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný jemu nesměl nic řéci, než „najsvětější otče!“ Ještě báli sú sě. Ale když ho ruka světská popadla z Božieho přěpuštěnie aneb vóle, tehdy sú sě spikli umlu- vivše, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě, již sě zlost a ohavnost i hanba Anti- kristova oznámila, na papeži i na jiných v sbo- ru. Již věrné slúhy Božie mohú znamenati z řeči svého Spasitele, co jest mienil řka:12 „Když uzříte ohavnost na miestě na zpustilém, jenž jest prorokoval Daniel, ktož čte, rozuměj.“ Ohav- nost — veliká jest pýcha, lakomstvie, svato- kupectvie; na miestě zpustilém — to jest v dó- stojenstvie, jenž jest pusto od pokory a od ji- ných ctností, jakož zřejmě vidíme na těch, jenž držie úřad a dóstojenstvie. Ó, by bylo lze popsati zlosti, aby věrné slúhy Božie sě jich ostřiehali! Rád bych. Ale ufám Bohu, že dá jiné po mně, statečnějšíe, i že sú nynie, jenž lépe oznámie zlost Antikristovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost. Amen. Psán list na svatého Jana Křtitele v žaláři v ókovách v paměti té, že Jan také v žaláři v ókovách pro Boží pravdu jest sťat. 224
jenž sú i sami s ním svatokupčili? Proč, dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný jemu nesměl nic řéci, než „najsvětější otče!“ Ještě báli sú sě. Ale když ho ruka světská popadla z Božieho přěpuštěnie aneb vóle, tehdy sú sě spikli umlu- vivše, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě, již sě zlost a ohavnost i hanba Anti- kristova oznámila, na papeži i na jiných v sbo- ru. Již věrné slúhy Božie mohú znamenati z řeči svého Spasitele, co jest mienil řka:12 „Když uzříte ohavnost na miestě na zpustilém, jenž jest prorokoval Daniel, ktož čte, rozuměj.“ Ohav- nost — veliká jest pýcha, lakomstvie, svato- kupectvie; na miestě zpustilém — to jest v dó- stojenstvie, jenž jest pusto od pokory a od ji- ných ctností, jakož zřejmě vidíme na těch, jenž držie úřad a dóstojenstvie. Ó, by bylo lze popsati zlosti, aby věrné slúhy Božie sě jich ostřiehali! Rád bych. Ale ufám Bohu, že dá jiné po mně, statečnějšíe, i že sú nynie, jenž lépe oznámie zlost Antikristovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost. Amen. Psán list na svatého Jana Křtitele v žaláři v ókovách v paměti té, že Jan také v žaláři v ókovách pro Boží pravdu jest sťat. 224
Strana 225
86. PETROVI Z MLADONOVIC A JANOVI Z REJNŠTEJNA (V Kostnici 24. června 1415.) Protože odsoudili jenom traktáty, prosím, uveďte omezení do posledního českého listu, který jsem dnes poslal,1 aby lid Boží neměl za to, že byly odsouzeny všechny mé knihy, jak jsem měl za to já podle včerejšího dopisu.2 Rád bych viděl, aby žádný list, napsaný v tomto žaláři, nebyl nikomu ukazován, protože dosud není s konečnou platností jisto, co se mnou učiní Bůh. Bojím se, aby nebyl některý můj list poslán po Oldřichovi." Ještě prosím pro Boha, schovávejte opatrně listy i slova svá a skutky. Ó, jak velice jsem se utěšil z listů Vašich i svých, jež, doufám, přijdou z milosti Boží li- dem ku prospěchu. Pokud pozoruji, že jste Vy i páni v Kostnici, potud je mi to stále útěchou, za jistého před- pokladu, že již mám býti odveden na smrt. Mám za jisté, že mi Vás Bůh dal jakoby za anděly, posilující mne chabého a ubohého v největších zkouškách. Jaké ty byly a posud jsou a budou, ví všemohoucí Bůh, jenž jest4 milosrdenství mé 225
86. PETROVI Z MLADONOVIC A JANOVI Z REJNŠTEJNA (V Kostnici 24. června 1415.) Protože odsoudili jenom traktáty, prosím, uveďte omezení do posledního českého listu, který jsem dnes poslal,1 aby lid Boží neměl za to, že byly odsouzeny všechny mé knihy, jak jsem měl za to já podle včerejšího dopisu.2 Rád bych viděl, aby žádný list, napsaný v tomto žaláři, nebyl nikomu ukazován, protože dosud není s konečnou platností jisto, co se mnou učiní Bůh. Bojím se, aby nebyl některý můj list poslán po Oldřichovi." Ještě prosím pro Boha, schovávejte opatrně listy i slova svá a skutky. Ó, jak velice jsem se utěšil z listů Vašich i svých, jež, doufám, přijdou z milosti Boží li- dem ku prospěchu. Pokud pozoruji, že jste Vy i páni v Kostnici, potud je mi to stále útěchou, za jistého před- pokladu, že již mám býti odveden na smrt. Mám za jisté, že mi Vás Bůh dal jakoby za anděly, posilující mne chabého a ubohého v největších zkouškách. Jaké ty byly a posud jsou a budou, ví všemohoucí Bůh, jenž jest4 milosrdenství mé 225
Strana 226
a útočiště mé, ochránce můj a osvoboditel můj, a veň jsem doufal. Dva vyslaní do žaláře se mne ptali, mám-li více knih svého sepsání. Řekl jsem, že ano. Řekli: „Kde?“ Řekl jsem: „V Čechách.“ Ptali se, zda mám i zde. Řekl jsem, že ne, protože ne- mám ani jedné, ač jsem si přivezl Výklad Sen- tencí,5 bibli a jiné. A nyní jsem slyšel, že odešel můj klerik Jan." Řekli: „Máš nějaké závěry?“ Řekl jsem: „Ne, jakož jest pravda. Řekli: „Chceš odpřisáhnouti a odvolati?“ Řekl jsem: „Přijďte na koncil, tam uslyšíte, protože před koncilem musím státi a jemu odpovídati. Nač mne pokoušíte? Přišli jste utěšit uvězněného či ho znepokojovat?“ Usly- ševše to prohodili několik slov a odešli. Dávejte pozor na knihy, máte-li jaké — já nevím. Mistru Jesenicovi vyřiďte, že notář křivě změnil mé svědectví o poznámkách k bulle, jakož jste slyšeli, protože jsem to pověděl ve- řejně na koncilu. 226
a útočiště mé, ochránce můj a osvoboditel můj, a veň jsem doufal. Dva vyslaní do žaláře se mne ptali, mám-li více knih svého sepsání. Řekl jsem, že ano. Řekli: „Kde?“ Řekl jsem: „V Čechách.“ Ptali se, zda mám i zde. Řekl jsem, že ne, protože ne- mám ani jedné, ač jsem si přivezl Výklad Sen- tencí,5 bibli a jiné. A nyní jsem slyšel, že odešel můj klerik Jan." Řekli: „Máš nějaké závěry?“ Řekl jsem: „Ne, jakož jest pravda. Řekli: „Chceš odpřisáhnouti a odvolati?“ Řekl jsem: „Přijďte na koncil, tam uslyšíte, protože před koncilem musím státi a jemu odpovídati. Nač mne pokoušíte? Přišli jste utěšit uvězněného či ho znepokojovat?“ Usly- ševše to prohodili několik slov a odešli. Dávejte pozor na knihy, máte-li jaké — já nevím. Mistru Jesenicovi vyřiďte, že notář křivě změnil mé svědectví o poznámkách k bulle, jakož jste slyšeli, protože jsem to pověděl ve- řejně na koncilu. 226
Strana 227
87. PRATELŮM V KOSTNICI (V Kostnici asi 25. června 1415.) Ještě Vás napomínám pro Boha, aby listy ne- byly nikomu ukazovány ani aby se neuveřej- ňovaly, protože se bojím nebezpečenství pro osoby. Buďte opatrní v slovích i ve skutcích. Vít, zůstane-li, musí být velmi opatrný. Také jsem se velice zaradoval zprávou, že mi- lostivý můj pán přišel. Spasitel náš Lazara po čtyřech dnech, již za- páchajícího, navrátil životu;1 Jonáše po tři dny v rybě uchovav znovu vyslal ke kázání:2 Da- niele z jámy lvové vytáhl ke psaní proroctví;“ tři mládence v peci ohnivé zachránil od pla- menů;4 Zuzanu již odsouzenou a na smrt se ubí- rající vysvobodil: proč by nemohl také mne ubohého, bylo-li by to pro jeho slávu, ku pro- spěchu věrných a pro mé lepší, tentokrát vy- svoboditi ze žaláře a od smrti? Není ukrácena moc Jeho, jenž skrze anděla vyvedl ze žaláře Petra, když již měl býti v Jeruzalemě veden na smrt, a spadly okovy s rukou jeho.6 Vždy nechť se děje vůle Jeho a nechť se naplní, prosím, na mně pro jeho slávu i pro moje hříchy. Jeden doktor mi řekl, že ať bych ve snaze podvoliti se koncilu učinil cokoli, všechno je mi dobré a dovolené, a dodal: „Kdyby koncil řekl: „Ty máš jenom jedno oko, ačkoli máš dvě, 227
87. PRATELŮM V KOSTNICI (V Kostnici asi 25. června 1415.) Ještě Vás napomínám pro Boha, aby listy ne- byly nikomu ukazovány ani aby se neuveřej- ňovaly, protože se bojím nebezpečenství pro osoby. Buďte opatrní v slovích i ve skutcích. Vít, zůstane-li, musí být velmi opatrný. Také jsem se velice zaradoval zprávou, že mi- lostivý můj pán přišel. Spasitel náš Lazara po čtyřech dnech, již za- páchajícího, navrátil životu;1 Jonáše po tři dny v rybě uchovav znovu vyslal ke kázání:2 Da- niele z jámy lvové vytáhl ke psaní proroctví;“ tři mládence v peci ohnivé zachránil od pla- menů;4 Zuzanu již odsouzenou a na smrt se ubí- rající vysvobodil: proč by nemohl také mne ubohého, bylo-li by to pro jeho slávu, ku pro- spěchu věrných a pro mé lepší, tentokrát vy- svoboditi ze žaláře a od smrti? Není ukrácena moc Jeho, jenž skrze anděla vyvedl ze žaláře Petra, když již měl býti v Jeruzalemě veden na smrt, a spadly okovy s rukou jeho.6 Vždy nechť se děje vůle Jeho a nechť se naplní, prosím, na mně pro jeho slávu i pro moje hříchy. Jeden doktor mi řekl, že ať bych ve snaze podvoliti se koncilu učinil cokoli, všechno je mi dobré a dovolené, a dodal: „Kdyby koncil řekl: „Ty máš jenom jedno oko, ačkoli máš dvě, 227
Strana 228
musil bys s koncilem vyznati, že tomu tak jest. Řekl jsem mu: „I kdyby mi to celý svět říkal, já, maje rozum, jehož nyní užívám, nemohl bych to říci bez odporu svědomí.“ A on po delším hovoru ustoupil od onoho svého výroku a řekl: „Je to pravda, já nedal tuze dobrý příklad.“ Pán se mnou jest jako bojovník statečný. Pán osvícení mé a spasení mé; koho se budu báti? Pán ochránce života mého; před kým se budu třásti?8 K němu v tomto čase hojně říkám tu antifo- nu: „Pane, násilí trpím; odpovídej za mne; ne- vím, co bych řekl nepřátelům svým.“ Pán s vámi. 88. VĚRNÝM CECHUM (V Kostnici 26. června 1415.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, věrným všem Čechóm, jenž Boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Boží přěbývali, v ní dokonali a s Bo- hem na věky přebývali. Věrní a v Bohu milí! Ještě mi jest to u mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a všie ohavnosti 228
musil bys s koncilem vyznati, že tomu tak jest. Řekl jsem mu: „I kdyby mi to celý svět říkal, já, maje rozum, jehož nyní užívám, nemohl bych to říci bez odporu svědomí.“ A on po delším hovoru ustoupil od onoho svého výroku a řekl: „Je to pravda, já nedal tuze dobrý příklad.“ Pán se mnou jest jako bojovník statečný. Pán osvícení mé a spasení mé; koho se budu báti? Pán ochránce života mého; před kým se budu třásti?8 K němu v tomto čase hojně říkám tu antifo- nu: „Pane, násilí trpím; odpovídej za mne; ne- vím, co bych řekl nepřátelům svým.“ Pán s vámi. 88. VĚRNÝM CECHUM (V Kostnici 26. června 1415.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, věrným všem Čechóm, jenž Boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Boží přěbývali, v ní dokonali a s Bo- hem na věky přebývali. Věrní a v Bohu milí! Ještě mi jest to u mysl padlo, aby znamenali, kterak sbor pyšný, lakomý a všie ohavnosti 228
Strana 229
plný potupil jest knihy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl — a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl. Neb v tom sboru byli sú Vlaši, Francúzi, Engliši, Hišpáni, Němci a jiní jiných jazykóv, jedné ač by jim co rozuměl biskup Jan Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové, nabadači, s kapitolú pražskú a vyšehradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie i našie země České, již já mám v naději Boží za zemi najlepšie viery, znamenaje žádost k slovu Bo- žiemu a k obyčejóm. Ó, byste viděli ten sbor, jenž sě nazývá sbo- rem najsvětějším a že nemóž poblúditi! Jistě spatřili by ohavnost přěvelikú; o niež sem sly- šal obecně ot Švábóv, že Konstancie neb Kost- nice, jich město, za třidceti let nezbude hřie- chóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě. A řkú viece, že sú sě všichni pohoršili tiem sborem, a plvali sú druzí, vidúce ohavné věci. A já vám pravi, že když sem stál přěd tiem sborem prvý den,1 spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem hlasitě, když sú všichni mlčeli, takto: „Mněl sem, by větčie poctivost, dobrota a lepší řád byl v tomto sboru, než jest.“ Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: „Kterak mluvíš? Na hradě2 si pokornějie mluvil.“ A já sem odpově- děl řka: „Neb na hradě nižádný proti mně ne- křičal, ale tuto všichni křičie. A poňavadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti učinil než dobroty, věrní a 229
plný potupil jest knihy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl — a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl. Neb v tom sboru byli sú Vlaši, Francúzi, Engliši, Hišpáni, Němci a jiní jiných jazykóv, jedné ač by jim co rozuměl biskup Jan Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové, nabadači, s kapitolú pražskú a vyšehradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie i našie země České, již já mám v naději Boží za zemi najlepšie viery, znamenaje žádost k slovu Bo- žiemu a k obyčejóm. Ó, byste viděli ten sbor, jenž sě nazývá sbo- rem najsvětějším a že nemóž poblúditi! Jistě spatřili by ohavnost přěvelikú; o niež sem sly- šal obecně ot Švábóv, že Konstancie neb Kost- nice, jich město, za třidceti let nezbude hřie- chóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě. A řkú viece, že sú sě všichni pohoršili tiem sborem, a plvali sú druzí, vidúce ohavné věci. A já vám pravi, že když sem stál přěd tiem sborem prvý den,1 spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem hlasitě, když sú všichni mlčeli, takto: „Mněl sem, by větčie poctivost, dobrota a lepší řád byl v tomto sboru, než jest.“ Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: „Kterak mluvíš? Na hradě2 si pokornějie mluvil.“ A já sem odpově- děl řka: „Neb na hradě nižádný proti mně ne- křičal, ale tuto všichni křičie. A poňavadž takým neřádem šel jest ten sbor, jenž jest viece zlosti učinil než dobroty, věrní a 229
Strana 230
v Bohu milí křesťané, nedajte sebe uhroziti jich vynesením, jenž, ufám Bohu, jim neprospěje. Oniť sě rozletie jako motýli a jejich ustavenie stane jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, a nemohli sú Božie moci ve mně přěmoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšěli páni milostiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy váživše sě všie hanby, Čechové, Moravěné i Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neb ti sú stáli, jež jest král Zik- mund sám pustil v sbor, a slyšěli sú, že když sem řekl: „Zádám naučenie; psal-li sem co zle, chci naučen býti,“ tehdy kardinál najvyšší řekl jest: „Poňavadž chceš býti naučen, toť naučenie: máš odvolati, jakož padesát mistróv svatého Písma nalezlo jest. Aj, kraššie naučenie! Tak by svatá Kateřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Krista, protože padesát mistróv proti ní jest bylo. Ale stála jest drahá dievka až do smrti a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hřiešný nemohu přivésti! Totoť vám píši, aby věděli, žeť sú nižádným Písmem ani kterými dóvody mne nepřěmohli, než lstí sú mne hledali a hrózami, aby mě na- vedli k ódvolání a k odpřisahání. Ale milostivý Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest a, ufám, bude do skonánie a zachová mě v své milosti až do smrti. Psán list v střědu po svatém Janu Křtiteli 230
v Bohu milí křesťané, nedajte sebe uhroziti jich vynesením, jenž, ufám Bohu, jim neprospěje. Oniť sě rozletie jako motýli a jejich ustavenie stane jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, a nemohli sú Božie moci ve mně přěmoci. Písmem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšěli páni milostiví, jenž sú stáli statečně podlé pravdy váživše sě všie hanby, Čechové, Moravěné i Poláci, avšak zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu. Neb ti sú stáli, jež jest král Zik- mund sám pustil v sbor, a slyšěli sú, že když sem řekl: „Zádám naučenie; psal-li sem co zle, chci naučen býti,“ tehdy kardinál najvyšší řekl jest: „Poňavadž chceš býti naučen, toť naučenie: máš odvolati, jakož padesát mistróv svatého Písma nalezlo jest. Aj, kraššie naučenie! Tak by svatá Kateřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Krista, protože padesát mistróv proti ní jest bylo. Ale stála jest drahá dievka až do smrti a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichž já hřiešný nemohu přivésti! Totoť vám píši, aby věděli, žeť sú nižádným Písmem ani kterými dóvody mne nepřěmohli, než lstí sú mne hledali a hrózami, aby mě na- vedli k ódvolání a k odpřisahání. Ale milostivý Pán Bóh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest a, ufám, bude do skonánie a zachová mě v své milosti až do smrti. Psán list v střědu po svatém Janu Křtiteli 230
Strana 231
v žaláři v ókovách v čakání smrti. Avšak pro tajemstvie Božie nesmiem řéci, by to byl list mój poslední; neb ještě Bóh všemohúcí móž mě zprostiti, amen. 89. PANU JANOVI Z CHLUMU A PANU VÁCLAVOVI Z DUBÉ (V Kostnici asi 26. června 1415.) Nejmilostivější dobrodinci moji a ochránco- vé pravdy! Napomínám vás pro útroby Ježíše Krista, aby- ste nechajíce marností tohoto světa, rytířsky bojovali za věčného krále Krista Pána. Nespo- léhejte na knížata, na syny lidské, v nichž není spaseníl — protože lživí a klamaví synové lidští dnes jsou, zítra zahynou,2 Bůh však trvá na věky.3 Ten má služebníky ne pro svůj nedosta- tek, ale ku prospěchu svých, a co těm slíbí, drží, co dáti se uvolí, naplní, nikoho neoklame bezpečným průvodem4 žádného věrného slu- žebníka od sebe neodstrčí, protože praví:5 „Kde já jsem, tam i služebník můj bude. Každého služebníka svého onen Pán činí pá- nem všeho jmění svého,6 dávaje mu sám sebe 231
v žaláři v ókovách v čakání smrti. Avšak pro tajemstvie Božie nesmiem řéci, by to byl list mój poslední; neb ještě Bóh všemohúcí móž mě zprostiti, amen. 89. PANU JANOVI Z CHLUMU A PANU VÁCLAVOVI Z DUBÉ (V Kostnici asi 26. června 1415.) Nejmilostivější dobrodinci moji a ochránco- vé pravdy! Napomínám vás pro útroby Ježíše Krista, aby- ste nechajíce marností tohoto světa, rytířsky bojovali za věčného krále Krista Pána. Nespo- léhejte na knížata, na syny lidské, v nichž není spaseníl — protože lživí a klamaví synové lidští dnes jsou, zítra zahynou,2 Bůh však trvá na věky.3 Ten má služebníky ne pro svůj nedosta- tek, ale ku prospěchu svých, a co těm slíbí, drží, co dáti se uvolí, naplní, nikoho neoklame bezpečným průvodem4 žádného věrného slu- žebníka od sebe neodstrčí, protože praví:5 „Kde já jsem, tam i služebník můj bude. Každého služebníka svého onen Pán činí pá- nem všeho jmění svého,6 dávaje mu sám sebe 231
Strana 232
i všechno s sebou, aby měl všechno beze vší tesklivosti, strachu, ba i beze všeho nedostatku, raduje se se všemi svatými radostí nekonečnou. Ó, blahoslavený je služebník onen, jehož Pán onen, až přijde, nalezne bdícího!7 Blahoslavený služebník, který onoho Krále slávy přijme s ra- dostí! Tomu tedy Králi v bázni služte, nejmilejší pá- ni, a on Vás, doufám, uvede nyní do Čech v své milosti a ve Vašem zdraví a později do věčného života slávy. Buďte zdrávi! Mám za to, že je to poslední můj list Vám, protože zítra, jak mám za to, budu v naději v Ježíše Krista očištěn od hříchů strašnou smrtí. Co mne potkávalo této noci, nemohu vypsati. Zikmund jednal ve všem lstivě — Bůh mu odpusť, a toliko pro vás. A sami jste slyšeli od- sudek,8 který pronesl. Prosím, nemějte nijakého podezření proti věrnému Vítovi. 232
i všechno s sebou, aby měl všechno beze vší tesklivosti, strachu, ba i beze všeho nedostatku, raduje se se všemi svatými radostí nekonečnou. Ó, blahoslavený je služebník onen, jehož Pán onen, až přijde, nalezne bdícího!7 Blahoslavený služebník, který onoho Krále slávy přijme s ra- dostí! Tomu tedy Králi v bázni služte, nejmilejší pá- ni, a on Vás, doufám, uvede nyní do Čech v své milosti a ve Vašem zdraví a později do věčného života slávy. Buďte zdrávi! Mám za to, že je to poslední můj list Vám, protože zítra, jak mám za to, budu v naději v Ježíše Krista očištěn od hříchů strašnou smrtí. Co mne potkávalo této noci, nemohu vypsati. Zikmund jednal ve všem lstivě — Bůh mu odpusť, a toliko pro vás. A sami jste slyšeli od- sudek,8 který pronesl. Prosím, nemějte nijakého podezření proti věrnému Vítovi. 232
Strana 233
90. UNIVERSITÉ PRAŽSKÉ (V Kostnici 27. června 1415.) Ctění a v Kristu Ježíši nejmilejší mistři, ba- kaláři a studenti university Pražské! Napomínám vás pro samého nejlaskavějšího Ježíše, abyste se navzájem milovali, rozkoly vy- pleli, o čest Boží především usilovali, majíce mne na paměti, kterak jsem vždy usiloval uvésti prospěch university ke cti Boží, kterak jsem se rmoutíval nad vašimi nesváry a výtržnostmi, kterak jsem přeslavný náš národ chtíval shro- mážditi v jedno. A ejhle, jak v některých mých nejmilejších, pro něž bych byl nasadil život, stal se mi příliš hořkým,2 skličuje mě ponížením, rouháním a nakonec hořkou smrtí. Odpusť jim Bůh všemo- houcí, protože nevědí, co učinili. Za ně se s upřímným srdcem modlím, aby jim odpustil. Jinak, nejmilejší v Kristu Ježíši, stůjte v po- znané pravdě, která vítězí nade vším4 a sílu má až na věky. Vězte také, že jsem žádného článku neodvo- lal ani neodpřisáhl. Koncil chtěl, abych o člán- cích, z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nesprávnost dokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterém- 233
90. UNIVERSITÉ PRAŽSKÉ (V Kostnici 27. června 1415.) Ctění a v Kristu Ježíši nejmilejší mistři, ba- kaláři a studenti university Pražské! Napomínám vás pro samého nejlaskavějšího Ježíše, abyste se navzájem milovali, rozkoly vy- pleli, o čest Boží především usilovali, majíce mne na paměti, kterak jsem vždy usiloval uvésti prospěch university ke cti Boží, kterak jsem se rmoutíval nad vašimi nesváry a výtržnostmi, kterak jsem přeslavný náš národ chtíval shro- mážditi v jedno. A ejhle, jak v některých mých nejmilejších, pro něž bych byl nasadil život, stal se mi příliš hořkým,2 skličuje mě ponížením, rouháním a nakonec hořkou smrtí. Odpusť jim Bůh všemo- houcí, protože nevědí, co učinili. Za ně se s upřímným srdcem modlím, aby jim odpustil. Jinak, nejmilejší v Kristu Ježíši, stůjte v po- znané pravdě, která vítězí nade vším4 a sílu má až na věky. Vězte také, že jsem žádného článku neodvo- lal ani neodpřisáhl. Koncil chtěl, abych o člán- cích, z knížek vybraných, o všech i o každém jednotlivém prohlásil, že jsou křivé. Nechtěl jsem, leda by mi nesprávnost dokázali z Písma. Proto ať by byl kterýkoli křivý smysl v kterém- 233
Strana 234
koli z těch článků, toho se zříkám a svěřuji jej opravě Pána Ježíše Krista, který zná můj upřím- ný úmysl, nevykládaje v křivý smysl, jehož já nezamýšlím. A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shle- dati smysl křivý, abyste se ho zřekli, ale vždy bez újmy pravdě, jež je zamýšlena. Modlete se za mne k Bohu a pozdravujte se navzájem ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus, v okovech a v žaláři, stojící již na břehu pří- tomného života, očekávající nazítří strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z mi- losti Boží neshledajíc na mně nijakého kacíř- ství, když z celého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu. Psáno ve čtvrtek před vigilií svatého Petra. Prosím, milujte Betlem a na mé místo usta- novte Havla,5 protože doufám, že Pán jest s ním. Amen. Doporoučím vám Petra z Mladoňovic, nejvěr- nějšího a nejstálejšího svého těšitele a posilo- vatele. 234
koli z těch článků, toho se zříkám a svěřuji jej opravě Pána Ježíše Krista, který zná můj upřím- ný úmysl, nevykládaje v křivý smysl, jehož já nezamýšlím. A vás rovněž napomínám v Pánu, mohli-li byste v některém z oněch článků shle- dati smysl křivý, abyste se ho zřekli, ale vždy bez újmy pravdě, jež je zamýšlena. Modlete se za mne k Bohu a pozdravujte se navzájem ve svatém pokoji. Mistr Jan Hus, v okovech a v žaláři, stojící již na břehu pří- tomného života, očekávající nazítří strašnou smrt, která, jak doufám, očistí mé hříchy, z mi- losti Boží neshledajíc na mně nijakého kacíř- ství, když z celého srdce vyznávám všelikou víry hodnou pravdu. Psáno ve čtvrtek před vigilií svatého Petra. Prosím, milujte Betlem a na mé místo usta- novte Havla,5 protože doufám, že Pán jest s ním. Amen. Doporoučím vám Petra z Mladoňovic, nejvěr- nějšího a nejstálejšího svého těšitele a posilo- vatele. 234
Strana 235
91. MISTRU KRIŠŤANOVI Z PRACHATIC (V Kostnici asi 27. června 1415.) Mistře Křišťane, můj učiteli a dobrodinče obzvláštní! Stůj v pravdě Kristově, přidržuje se věrných. Neboj se, vždyť vbrzku dá Pán ochranu a roz- množí počet Kristových věrných. Buď laskavý k chudým, jako jsi vždycky bý- val. Čistotu, doufám, sis uchoval; lakomství jsi se vyhýbal a se vyhýbej a nedrž pro sebe několik obročí. Kosteli vždy podrž, aby se k tobě utíkali věrní jako k vlídnému otci. Pozdravuj, nejmilejší, mistra Jakoubka,2 a všechny přátele pravdy. Psáno v okovech, v čekání na upálení. 92. PRATELUM V ČECHÁCH (V Kostnici 27. června 1415.) Bóh s vámi! Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět zna- menav prodlenie smrti píši vám, milostiví a věr- 235
91. MISTRU KRIŠŤANOVI Z PRACHATIC (V Kostnici asi 27. června 1415.) Mistře Křišťane, můj učiteli a dobrodinče obzvláštní! Stůj v pravdě Kristově, přidržuje se věrných. Neboj se, vždyť vbrzku dá Pán ochranu a roz- množí počet Kristových věrných. Buď laskavý k chudým, jako jsi vždycky bý- val. Čistotu, doufám, sis uchoval; lakomství jsi se vyhýbal a se vyhýbej a nedrž pro sebe několik obročí. Kosteli vždy podrž, aby se k tobě utíkali věrní jako k vlídnému otci. Pozdravuj, nejmilejší, mistra Jakoubka,2 a všechny přátele pravdy. Psáno v okovech, v čekání na upálení. 92. PRATELUM V ČECHÁCH (V Kostnici 27. června 1415.) Bóh s vámi! Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět zna- menav prodlenie smrti píši vám, milostiví a věr- 235
Strana 236
ní přietelé v Bohu, ještě, abych svú vděčnost ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utě- šenie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že Pán Bóh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra, mistra Jerony- ma,1 o němž mám naději, že svatě umře bez viny a že statečnějie sě má i trpí, než já, nestatečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh dlúhý čas, abychom lépe své hřiechy spamatovali a jich statečnějie želeli. Dal nám čas, aby dlúhé a veliké poku- šenie sňalo hřiechy veliké a přineslo utěšenie. Dal nám čas, abychom pamatovali svého Krále, Pána Boha Ježíše milosrdného, hrozné pohaně- nie a smrt ukrutnú jeho vážili a proto milejie trpěli; abychom také pomněli, že nenie s hodóv tohoto světa jíti na hody onoho světa; abychom pamatovali, že skrzě mnohá utrpenie světí sú vešli v nebeské králevstvie: někteří po kusu ře- záni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřeni, za živa pohrabáni, kamenováni, kři- žováni, mleni mezi žrnovy, vláčeni, topeni, pá- leni, věšeni, po kusu trháni a prve pohaněni, žalařováni, biti, okováni — a kto móž všěcky múky vypsati, kteréž sú i v Novém i v Starém Zákoně světí pro pravdu Boží trpěli, a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlost tresktali a proti nie ká- zali? A divná věc bude, ktož nynie neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti a zvláště proti kněž- ské, jenž sebe nedá dotknúti. 236
ní přietelé v Bohu, ještě, abych svú vděčnost ukázal, dokud najdéle mohu, maje vždy utě- šenie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že Pán Bóh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra, mistra Jerony- ma,1 o němž mám naději, že svatě umře bez viny a že statečnějie sě má i trpí, než já, nestatečný hřiešník. Dal nám Pán Bóh dlúhý čas, abychom lépe své hřiechy spamatovali a jich statečnějie želeli. Dal nám čas, aby dlúhé a veliké poku- šenie sňalo hřiechy veliké a přineslo utěšenie. Dal nám čas, abychom pamatovali svého Krále, Pána Boha Ježíše milosrdného, hrozné pohaně- nie a smrt ukrutnú jeho vážili a proto milejie trpěli; abychom také pomněli, že nenie s hodóv tohoto světa jíti na hody onoho světa; abychom pamatovali, že skrzě mnohá utrpenie světí sú vešli v nebeské králevstvie: někteří po kusu ře- záni, jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřeni, za živa pohrabáni, kamenováni, kři- žováni, mleni mezi žrnovy, vláčeni, topeni, pá- leni, věšeni, po kusu trháni a prve pohaněni, žalařováni, biti, okováni — a kto móž všěcky múky vypsati, kteréž sú i v Novém i v Starém Zákoně světí pro pravdu Boží trpěli, a zvláště ti, jenž sú kněžskú zlost tresktali a proti nie ká- zali? A divná věc bude, ktož nynie neutrpí, bude-li státi statečně proti zlosti a zvláště proti kněž- ské, jenž sebe nedá dotknúti. 236
Strana 237
A již sem tomu rád, že sú mé knížky musili čísti, v nichž jest zlost jich otevřěna. A viem, že sú je pilnějie přěčtli, než svaté čtenie, chtie- ce bludy naleznúti. Dán list ve čtvrtek před vigiljí svatého Petra u večer, amen. 93. PŘÁTELUM V KOSTNICI (V Kostnici v druhé půli června 1415.) Prosím, požádejte pana krále,1 abych směl dáti svůj viatik? tomu, komu jsem jej odkázal. Plášť a sukni ať si vezmou ti, jež zná Bůh. Mistru Martinovi“ by se měl dáti na památku atd. 94. PETROVI Z MLADONOVIC (V Kostnici snad před 29. červnem 1415.) Neodvažuji se pošetile říci se svatým Petrem, já, jenž mám nesrovnatelně menší horlivost a statečnost než on, Petr, že se nikdy nepohorším nad Kristem, i kdyby se všichni pohoršili.1 Mne 237
A již sem tomu rád, že sú mé knížky musili čísti, v nichž jest zlost jich otevřěna. A viem, že sú je pilnějie přěčtli, než svaté čtenie, chtie- ce bludy naleznúti. Dán list ve čtvrtek před vigiljí svatého Petra u večer, amen. 93. PŘÁTELUM V KOSTNICI (V Kostnici v druhé půli června 1415.) Prosím, požádejte pana krále,1 abych směl dáti svůj viatik? tomu, komu jsem jej odkázal. Plášť a sukni ať si vezmou ti, jež zná Bůh. Mistru Martinovi“ by se měl dáti na památku atd. 94. PETROVI Z MLADONOVIC (V Kostnici snad před 29. červnem 1415.) Neodvažuji se pošetile říci se svatým Petrem, já, jenž mám nesrovnatelně menší horlivost a statečnost než on, Petr, že se nikdy nepohorším nad Kristem, i kdyby se všichni pohoršili.1 Mne 237
Strana 238
totiž Kristus ještě nikdy výslovně nenazval blahoslaveným, jako Petra,2 ani mi neslíbil tak velikých darů;3 a nastává protivenství silnější, zarputilejší a od četnějších lidí. Pravím tedy, že maje naději v Ježíše Krista, zamýšlím, až usly- ším formuli,4 s pomocí svatých i vaší přidržeti se pravdy až do smrti. Jestliže pan Jan5 přišel ke škodě pro vyčká- vání se mnou, postarej se, milý Petře, až přijdeš domů, u minemistra“ a jeho manželky, kteří srdnatě přislíbili, a u jiných přátel, jež zná můj žák Farář.8 Zůstal-li nějaký kůň u vozu, musí zůstati panu Janovi. Tobě se pak mistr Martin, je-li na živu, nebo mistr Křišťan,10 na něhož spoléhám, postarají o čtyři kopy grošů, a kéž raději o deset. Věz, že není dost peněz, jimiž bych já chtěl vyvážiti Tvou přehorlivou, přepevnou a nejvěrnější lás- ku, kterou máš k pravdě, a Tvou službu a Tvé útěchy, jež jsi mi poskytoval v mých souženích. Bůh buď Tvou velikou odplatou, protože já ne- mám, z čeho bych odplatil. Vydaří-li se, abych živ byl v Praze, tu nejinak než jako s rodným bratrem chtěl bych se s Tebou děliti o všechno a ještě štědřeji — a v milosti Páně není to s mým návratem do Prahy nemožné. Ale ne- toužím po něm, leda ve shodě s vůlí Pána, kte- rýž jest v nebesích. Viatiku,11 který jsem odkázal mistru Marti- novi, nevím, komu se dostane; ještě jej mám. 238
totiž Kristus ještě nikdy výslovně nenazval blahoslaveným, jako Petra,2 ani mi neslíbil tak velikých darů;3 a nastává protivenství silnější, zarputilejší a od četnějších lidí. Pravím tedy, že maje naději v Ježíše Krista, zamýšlím, až usly- ším formuli,4 s pomocí svatých i vaší přidržeti se pravdy až do smrti. Jestliže pan Jan5 přišel ke škodě pro vyčká- vání se mnou, postarej se, milý Petře, až přijdeš domů, u minemistra“ a jeho manželky, kteří srdnatě přislíbili, a u jiných přátel, jež zná můj žák Farář.8 Zůstal-li nějaký kůň u vozu, musí zůstati panu Janovi. Tobě se pak mistr Martin, je-li na živu, nebo mistr Křišťan,10 na něhož spoléhám, postarají o čtyři kopy grošů, a kéž raději o deset. Věz, že není dost peněz, jimiž bych já chtěl vyvážiti Tvou přehorlivou, přepevnou a nejvěrnější lás- ku, kterou máš k pravdě, a Tvou službu a Tvé útěchy, jež jsi mi poskytoval v mých souženích. Bůh buď Tvou velikou odplatou, protože já ne- mám, z čeho bych odplatil. Vydaří-li se, abych živ byl v Praze, tu nejinak než jako s rodným bratrem chtěl bych se s Tebou děliti o všechno a ještě štědřeji — a v milosti Páně není to s mým návratem do Prahy nemožné. Ale ne- toužím po něm, leda ve shodě s vůlí Pána, kte- rýž jest v nebesích. Viatiku,11 který jsem odkázal mistru Marti- novi, nevím, komu se dostane; ještě jej mám. 238
Strana 239
S knihami naložte tak, jak jsem psal mistru Martinovi,12 a z několika Wyklefových si ve- zmi, které Ti bude libo. Největší starost mám nyní o naše bratry, na které, jak mám za to, čeká trápení, nepřiloží-li ruku svou Bůh. A bojím se, že se mnozí po- horší. Prosím vždy ještě, pozdravuj všechny pány české a polské s velikou láskou, s díků činěním, a zvláště pány Václava z Dubé a Jana z Chlu- mu; toužím, aby byli při slyšení. Buď zdráv v Ježíši Kristu. 95. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 29. června 1415.) Nejmilostivější dobrodinče, v Kristu Ježíši nejvíce milovaný! Že ještě z milosti Boží mohu psáti Vaší mi- losti, raduji se nemálo. Tedy ze včerejšího listul jsem vyrozuměl předně, kterak se u veliké nevěstky (to jest zlovolné valné schůze2), o níž čteme ve Zjeve- ní,3 obnažuje a obnaží její nepravost, u nevěst- ky, s níž smilní králové země, jak se tamže pra- 239
S knihami naložte tak, jak jsem psal mistru Martinovi,12 a z několika Wyklefových si ve- zmi, které Ti bude libo. Největší starost mám nyní o naše bratry, na které, jak mám za to, čeká trápení, nepřiloží-li ruku svou Bůh. A bojím se, že se mnozí po- horší. Prosím vždy ještě, pozdravuj všechny pány české a polské s velikou láskou, s díků činěním, a zvláště pány Václava z Dubé a Jana z Chlu- mu; toužím, aby byli při slyšení. Buď zdráv v Ježíši Kristu. 95. PANU JANOVI Z CHLUMU (V Kostnici 29. června 1415.) Nejmilostivější dobrodinče, v Kristu Ježíši nejvíce milovaný! Že ještě z milosti Boží mohu psáti Vaší mi- losti, raduji se nemálo. Tedy ze včerejšího listul jsem vyrozuměl předně, kterak se u veliké nevěstky (to jest zlovolné valné schůze2), o níž čteme ve Zjeve- ní,3 obnažuje a obnaží její nepravost, u nevěst- ky, s níž smilní králové země, jak se tamže pra- 239
Strana 240
ví,4 smilní duchovně, ustupujíce od Krista a od jeho pravdy a souhlasíce se lží Antikristovou ze svedení, ze strachu nebo z naděje ve spoje- nectví pro získání cti světské. Za druhé jsem vyrozuměl z listu, kterak se nepřátelé pravdy začínají znepokojovati. Za třetí jsem vyrozuměl horoucí stálost Vaší lásky, s jakou odvážně vyznáváte pravdu, poznav hanebnost veliké nevěstky. Za čtvrté s radostí jsem vyrozuměl, že chcete již skoncovati s marností světskou i na- máhavou službou a doma se věnovati rytířské službě Ježíši Kristovi. Jemu sloužiti jest kralo- vati, jak dí Řehoř. Kdož jemu věrně slouží, sa- mého Ježíše Krista bude míti v nebeské vlasti služebníkem, protože on sám řekl:5 „Blahosla- vený jest služebník ten, jejž nalezne pán, až přijde, an tak činí.“ „Amen, pravím vám, že povstana opáše se a sloužiti bude jemu. To nečiní svým služebníkům králové světští; ti je mají rádi jenom tak dlouho, dokud jsou jim, králům, užitečni a potřební. Ne tak Kris- tus, král slávy, který dnes ozdobil korunou apoštoly Petra a Pavla,6 uváděje do království nebeské vlasti Petra ukřižováním, Pavla stětím, Petra, který byl čtyřikrát vězněn v žaláři a vy- veden andělem,? Pavla, který byl třikrát zbi- čován, jednou kamenován, dvakrát na lodi sti- žen ztroskotáním, po dvě léta spoután a mnoho- násobně sužován. On praví v listu: „Nadmíru 240
ví,4 smilní duchovně, ustupujíce od Krista a od jeho pravdy a souhlasíce se lží Antikristovou ze svedení, ze strachu nebo z naděje ve spoje- nectví pro získání cti světské. Za druhé jsem vyrozuměl z listu, kterak se nepřátelé pravdy začínají znepokojovati. Za třetí jsem vyrozuměl horoucí stálost Vaší lásky, s jakou odvážně vyznáváte pravdu, poznav hanebnost veliké nevěstky. Za čtvrté s radostí jsem vyrozuměl, že chcete již skoncovati s marností světskou i na- máhavou službou a doma se věnovati rytířské službě Ježíši Kristovi. Jemu sloužiti jest kralo- vati, jak dí Řehoř. Kdož jemu věrně slouží, sa- mého Ježíše Krista bude míti v nebeské vlasti služebníkem, protože on sám řekl:5 „Blahosla- vený jest služebník ten, jejž nalezne pán, až přijde, an tak činí.“ „Amen, pravím vám, že povstana opáše se a sloužiti bude jemu. To nečiní svým služebníkům králové světští; ti je mají rádi jenom tak dlouho, dokud jsou jim, králům, užitečni a potřební. Ne tak Kris- tus, král slávy, který dnes ozdobil korunou apoštoly Petra a Pavla,6 uváděje do království nebeské vlasti Petra ukřižováním, Pavla stětím, Petra, který byl čtyřikrát vězněn v žaláři a vy- veden andělem,? Pavla, který byl třikrát zbi- čován, jednou kamenován, dvakrát na lodi sti- žen ztroskotáním, po dvě léta spoután a mnoho- násobně sužován. On praví v listu: „Nadmíru 240
Strana 241
jsme přetíženi byli tak, že nás mrzelo i živu býti. Již pominuly mrzutosti i trápení a zbývají ne- konečné radosti a klidný život bez mučení. Již kralují Petr a Pavel s Králem nebeským, již se účastní kůrů andělských, již vidí svého Krále v jeho lesku, již se netrápí nijakou tesklivostí, ale plni jsou nevýslovné radosti. Oni tedy, slavní mučedlníci, takto jsouce spo- jeni s Králem slávy, račtež orodovati za nás, abychom posíleni jejich pomocí byli účastni je- jich slávy, vytrpíce pokorně vše, co Pán Bůh všemohoucí určí, abychom zde k našemu lep- šímu vytrpěli. Amen. Prosím ještě pro Boha, budete-li moci, ještě pište! Prosím také, vyřidte obzvláštní pozdravení paní králové10 a spolu napomenutí, aby byla stá- lá v pravdě a nepohoršila se nade mnou, jako bych byl kacíř. Manželku svou rovněž, prosím, pozdravujte; milujte ji, o to Vás žádám, v Ježíši Kristu, pro- tože ona jest, jak doufám, dcera Boží plněním přikázání jeho. Všechny přátele pravdy pozdravujte pro Boha. 241
jsme přetíženi byli tak, že nás mrzelo i živu býti. Již pominuly mrzutosti i trápení a zbývají ne- konečné radosti a klidný život bez mučení. Již kralují Petr a Pavel s Králem nebeským, již se účastní kůrů andělských, již vidí svého Krále v jeho lesku, již se netrápí nijakou tesklivostí, ale plni jsou nevýslovné radosti. Oni tedy, slavní mučedlníci, takto jsouce spo- jeni s Králem slávy, račtež orodovati za nás, abychom posíleni jejich pomocí byli účastni je- jich slávy, vytrpíce pokorně vše, co Pán Bůh všemohoucí určí, abychom zde k našemu lep- šímu vytrpěli. Amen. Prosím ještě pro Boha, budete-li moci, ještě pište! Prosím také, vyřidte obzvláštní pozdravení paní králové10 a spolu napomenutí, aby byla stá- lá v pravdě a nepohoršila se nade mnou, jako bych byl kacíř. Manželku svou rovněž, prosím, pozdravujte; milujte ji, o to Vás žádám, v Ježíši Kristu, pro- tože ona jest, jak doufám, dcera Boží plněním přikázání jeho. Všechny přátele pravdy pozdravujte pro Boha. 241
Strana 242
96. PŘIPISEK PRO PANA VÁCLAVA Z DUBÉ (V Kostnici 29. června 1415.) Velmi se raduji, že se pan Václav chce ože- niti a uniknouti marnosti světské. A opravdu je čas, protože se již mnoho najezdil po králov- stvích, mnoho se naturnajoval, těla namořil, pe- něz vynaložil a duši ublížil. Pročež již zbývá odvrhnouti to a v pokoji doma s manželkou sloužiti Bohu a míti své služebníky. Lépe bude doma Bohu slúžiti bez hřiechóv a bez práce; a dobré bydlo mieti, ano jiní slúžie, než pracovati těžcě, druhdy z nelibosti, životem jistu nebýti a jinému vždy v rucě hleděti. Toto jemu, věrnému mému dobrodějci, přě- čteno i ukázáno buď. Ještě Pán Bóh vždy svú mocí husl při životě drží a bude držěti, dokud ráčí, proti pyšnému, lakomému a rozličně hřiešnému sboru, v němž Pán Bóh zná, kto jsú jeho. V den svatých apoštolů Petra a Pavla, dáno při obědě. 242
96. PŘIPISEK PRO PANA VÁCLAVA Z DUBÉ (V Kostnici 29. června 1415.) Velmi se raduji, že se pan Václav chce ože- niti a uniknouti marnosti světské. A opravdu je čas, protože se již mnoho najezdil po králov- stvích, mnoho se naturnajoval, těla namořil, pe- něz vynaložil a duši ublížil. Pročež již zbývá odvrhnouti to a v pokoji doma s manželkou sloužiti Bohu a míti své služebníky. Lépe bude doma Bohu slúžiti bez hřiechóv a bez práce; a dobré bydlo mieti, ano jiní slúžie, než pracovati těžcě, druhdy z nelibosti, životem jistu nebýti a jinému vždy v rucě hleděti. Toto jemu, věrnému mému dobrodějci, přě- čteno i ukázáno buď. Ještě Pán Bóh vždy svú mocí husl při životě drží a bude držěti, dokud ráčí, proti pyšnému, lakomému a rozličně hřiešnému sboru, v němž Pán Bóh zná, kto jsú jeho. V den svatých apoštolů Petra a Pavla, dáno při obědě. 242
Strana 243
97. POSLEDNÍ PROHLÁŠENÍ KONCILU (V Kostnici 1. července 1415.) Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, boje se uraziti Boha a boje se upadnouti v křivopří- sežnictví, nechci odpřisáhnouti v celku ani jed- notlivě článků, které proti mně předvedli v svě- dectvích křiví svědkové, protože jsem jich — Bůh mi svědek — ani nekázal ani netvrdil ani nehájil, jak řekli, že jsem jich hájil, je kázal neb tvrdil atd. Dále: o článcích, vybraných z mých knížek, aspoň o těch, které byly správně vybrány, pra- vím, že kterýkoli z nich obsahuje nějaký křivý smysl, toho se odříkám. Boje se však uraziti pravdu a mluviti proti mínění světců, nechci kteréhokoli z nich odpřisáhnouti. A kdyby bylo možno, aby byl nyní hlas můj celému světu zjevný, jakož zjevna bude každá lež a každý můj hřích v den soudný, každou nesprávnost a každý blud, jejž jsem kdy pojal k vyslovení nebo vyslovil, velmi rád bych od- volal před celým světem. To pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno vlastní mou rukou dne prvního čer- vence. 243
97. POSLEDNÍ PROHLÁŠENÍ KONCILU (V Kostnici 1. července 1415.) Já Jan Hus, v naději kněz Ježíše Krista, boje se uraziti Boha a boje se upadnouti v křivopří- sežnictví, nechci odpřisáhnouti v celku ani jed- notlivě článků, které proti mně předvedli v svě- dectvích křiví svědkové, protože jsem jich — Bůh mi svědek — ani nekázal ani netvrdil ani nehájil, jak řekli, že jsem jich hájil, je kázal neb tvrdil atd. Dále: o článcích, vybraných z mých knížek, aspoň o těch, které byly správně vybrány, pra- vím, že kterýkoli z nich obsahuje nějaký křivý smysl, toho se odříkám. Boje se však uraziti pravdu a mluviti proti mínění světců, nechci kteréhokoli z nich odpřisáhnouti. A kdyby bylo možno, aby byl nyní hlas můj celému světu zjevný, jakož zjevna bude každá lež a každý můj hřích v den soudný, každou nesprávnost a každý blud, jejž jsem kdy pojal k vyslovení nebo vyslovil, velmi rád bych od- volal před celým světem. To pravím a píši svobodně a dobrovolně. Psáno vlastní mou rukou dne prvního čer- vence. 243
Strana 244
98. PŘATELUM V KOSTNICI (V Kostnici 5. července 1415.) Zítra o hodině šesté mám odpovídati: předně, zda chci říci, že každý článek, vy- braný z mých knížek, jest bludný, a že jej od- přisáhnu a budu kázati opak; za druhé, zda chci přiznati, že jsem kázal ty články, jež byly dokázány svědky; za třetí, že je odpřisáhnu. Kdyby tak Bůh ze své milosti přivedl králel na slyšení! Rád bych viděl, aby slyšel, která slova mi nejlaskavější Spasitel vloží v ústa. Kdyby mi dali péro a papír, odpověděl bych — doufám, s pomocí Boží — písemně takto: „Já Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, nechci říci, že každý článek, vybraný z mých knížek, jest bludný, abych neodsoudil mínění svatých doktorů a obzvláště svatého Augustina. Za druhé o článcích, které mi přičítají křiví svědkové, nechci vyznati, že jsem je tvrdil, ká- zal a držel. Za třetí nechci odpřisáhnouti, abych nepří- sahal křivě. Pro Boha, schovávejte listy opatrně a do Čech je dávejte podobně opatrně odnášeti, aby nená- sledovala veliká nebezpečenství pro osoby. Nebudu-li vaší lásce pro nějakou příhodu ví- 244
98. PŘATELUM V KOSTNICI (V Kostnici 5. července 1415.) Zítra o hodině šesté mám odpovídati: předně, zda chci říci, že každý článek, vy- braný z mých knížek, jest bludný, a že jej od- přisáhnu a budu kázati opak; za druhé, zda chci přiznati, že jsem kázal ty články, jež byly dokázány svědky; za třetí, že je odpřisáhnu. Kdyby tak Bůh ze své milosti přivedl králel na slyšení! Rád bych viděl, aby slyšel, která slova mi nejlaskavější Spasitel vloží v ústa. Kdyby mi dali péro a papír, odpověděl bych — doufám, s pomocí Boží — písemně takto: „Já Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, nechci říci, že každý článek, vybraný z mých knížek, jest bludný, abych neodsoudil mínění svatých doktorů a obzvláště svatého Augustina. Za druhé o článcích, které mi přičítají křiví svědkové, nechci vyznati, že jsem je tvrdil, ká- zal a držel. Za třetí nechci odpřisáhnouti, abych nepří- sahal křivě. Pro Boha, schovávejte listy opatrně a do Čech je dávejte podobně opatrně odnášeti, aby nená- sledovala veliká nebezpečenství pro osoby. Nebudu-li vaší lásce pro nějakou příhodu ví- 244
Strana 245
ce psáti, prosím, zachovejte se všemi přáteli mou památku a modlete se, aby dal Bůh stálost mně i milému mému bratru v Kristu, mistru Je- ronymovi, ježto mám za to, jak jsem vyrozuměl od delegátů koncilu, že i on vytrpí smrt. 99. PŘÁTELUM PRAVDY (V Kostnici 5. července 1415.) Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, srdečně touže, aby si Kristovi věrní nevzali po mém skonu příležitost k pohoršení z mé smrti, posuzujíce mne takřka za zatvrzelého kacíře, bera si za svědka Ježíše Krista, za jehož zákon jsem si přál zemříti, píši toto přátelům pravdy na památku. Předně, že jsem osvědčoval při velmi četných soukromých slyšeních, potom při veřejných sly- šeních koncilu, že se chci podvoliti poučení, opravení, odvolání i trestu, dostane-li se mi po- učení, že jsem něco psal, učil nebo v odpovědi řekl, co by bylo na odpor pravdě. A že padesát doktorů — delegátů, jak oni říkali, koncilu — častěji ode mne káraných, i při veřejném sly- šení koncilu, pro křivé vybírání článků, nechtělo mi dáti žádného soukromého poučení, ba ne- 245
ce psáti, prosím, zachovejte se všemi přáteli mou památku a modlete se, aby dal Bůh stálost mně i milému mému bratru v Kristu, mistru Je- ronymovi, ježto mám za to, jak jsem vyrozuměl od delegátů koncilu, že i on vytrpí smrt. 99. PŘÁTELUM PRAVDY (V Kostnici 5. července 1415.) Já mistr Jan Hus, v naději sluha Ježíše Krista, srdečně touže, aby si Kristovi věrní nevzali po mém skonu příležitost k pohoršení z mé smrti, posuzujíce mne takřka za zatvrzelého kacíře, bera si za svědka Ježíše Krista, za jehož zákon jsem si přál zemříti, píši toto přátelům pravdy na památku. Předně, že jsem osvědčoval při velmi četných soukromých slyšeních, potom při veřejných sly- šeních koncilu, že se chci podvoliti poučení, opravení, odvolání i trestu, dostane-li se mi po- učení, že jsem něco psal, učil nebo v odpovědi řekl, co by bylo na odpor pravdě. A že padesát doktorů — delegátů, jak oni říkali, koncilu — častěji ode mne káraných, i při veřejném sly- šení koncilu, pro křivé vybírání článků, nechtělo mi dáti žádného soukromého poučení, ba ne- 245
Strana 246
chtěli se mnou ani jednati, říkajíce: „Ty musíš státi k rozhodnutí koncilu.“ A ten koncil, když jsem při veřejném slyšení uváděl písmo Kristovo nebo svatých doktorů, buď se vysmíval nebo říkal, že špatně rozumím, a doktoři říkali, že cituji nenáležitě. Jeden kardinál pak, v koncilu nejvyššíl a je- ho delegát, vyňav lístek řekl při veřejném sly- šení:2 „Ejhle, jeden mistr svaté theologie dodal mi tento námět; mluvte o něm.“ Byl to pak ná- mět o společné jsoucnosti. Připustil jsem o ní že jest v božství. Potom, když on byl v nesná- zích, ač je pokládán za velmi zdatného doktora theologie, řekl jsem mu o společné jsoucnosti stvořené, jež jest první bytí stvořené, udělo- vané jednotlivým stvořením. Z ní on chtěl do- kazovati trvání chleba hmotného,3 ale byv zřej- mě doveden k vrcholné neznalosti námětu, zmlkl. A hned se dal do dovozování jeden anglický doktor, ale podobně uvázl v nesnázích. A jiný anglický doktor,4 který mi v soukro- mém slyšení řekl, že Wyklef chtěl zničiti vše- chnu vědu a že v každé své knize, i ve spisech logických, psal bludy, ten vstal a začal dovo- zovati o mnohonásobení těla Kristova v hostii, a uváznuv při námětu, když mu říkali, aby mlčel, pravil: „Ejhle, ten vychytrale klame kon- cil; dejte si pozor, aby nebyl koncil oklamán, 5 jako byl oklamán Berengariem. 246
chtěli se mnou ani jednati, říkajíce: „Ty musíš státi k rozhodnutí koncilu.“ A ten koncil, když jsem při veřejném slyšení uváděl písmo Kristovo nebo svatých doktorů, buď se vysmíval nebo říkal, že špatně rozumím, a doktoři říkali, že cituji nenáležitě. Jeden kardinál pak, v koncilu nejvyššíl a je- ho delegát, vyňav lístek řekl při veřejném sly- šení:2 „Ejhle, jeden mistr svaté theologie dodal mi tento námět; mluvte o něm.“ Byl to pak ná- mět o společné jsoucnosti. Připustil jsem o ní že jest v božství. Potom, když on byl v nesná- zích, ač je pokládán za velmi zdatného doktora theologie, řekl jsem mu o společné jsoucnosti stvořené, jež jest první bytí stvořené, udělo- vané jednotlivým stvořením. Z ní on chtěl do- kazovati trvání chleba hmotného,3 ale byv zřej- mě doveden k vrcholné neznalosti námětu, zmlkl. A hned se dal do dovozování jeden anglický doktor, ale podobně uvázl v nesnázích. A jiný anglický doktor,4 který mi v soukro- mém slyšení řekl, že Wyklef chtěl zničiti vše- chnu vědu a že v každé své knize, i ve spisech logických, psal bludy, ten vstal a začal dovo- zovati o mnohonásobení těla Kristova v hostii, a uváznuv při námětu, když mu říkali, aby mlčel, pravil: „Ejhle, ten vychytrale klame kon- cil; dejte si pozor, aby nebyl koncil oklamán, 5 jako byl oklamán Berengariem. 246
Strana 247
A když ten mlčel, začal kdosi hlučně dovo- zovati o společné jsoucnosti stvořené, avšak zá- stup na něho křičel. Já však povstav, žádal jsem, aby mu bylo dopřáno slyšení, pravě mu: „Do- vozujte statečně, já chci rád odpovídati.“ A on podobně uvázl a mrzutě dodal: „Je to kacířství.“ Jak veliký pak křik, jak veliké zlehčování, vysmívání a rouhání se dělo proti mně od toho shromáždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu a jeho písař Petr, rytířové nejstálejší a milovníci pravdy Páně. Pročež i já, často byv zavalen tak silným křikem, řekl jsem tato slo- va: „Měl jsem za to, že v tomto koncilu bude větší úcta, dobrota i kázeň.“ A tehdy slyšeli všichni, protože král přikázal zjednati ticho Kardinál však, který předsedal koncilu, pravil. „Na hradě7 jsi pokorněji mluvil.“ Já řekl: „Ne- boť tam nižádný na mne nekřičel, ale tuto vši- chni proti mně křičí.“ A on dodal: „Ejhle, kon- cil po tobě žádá, zda se chceš poddati poučení.“ Řekl jsem: „Chci, velmi rád, podle svých osvěd- čení.“ A on řekl: „Ejhle, to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články vybrané z tvých knížek jsou bludy, jež máš odvolati, a to, co bylo do- loženo svědky, odpřisáhnouti.“ Král pak řekl: „Ejhle, bude ti krátce napsáno a ty odpovíš. A kardinál řekl: „Tak se stane v příštím slyše- ní.“ A koncil se hned zdvihl. Jak veliká jsem potom vytrpěl pokušení, ví Bůh. 247
A když ten mlčel, začal kdosi hlučně dovo- zovati o společné jsoucnosti stvořené, avšak zá- stup na něho křičel. Já však povstav, žádal jsem, aby mu bylo dopřáno slyšení, pravě mu: „Do- vozujte statečně, já chci rád odpovídati.“ A on podobně uvázl a mrzutě dodal: „Je to kacířství.“ Jak veliký pak křik, jak veliké zlehčování, vysmívání a rouhání se dělo proti mně od toho shromáždění, vědí páni Václav z Dubé a Jan z Chlumu a jeho písař Petr, rytířové nejstálejší a milovníci pravdy Páně. Pročež i já, často byv zavalen tak silným křikem, řekl jsem tato slo- va: „Měl jsem za to, že v tomto koncilu bude větší úcta, dobrota i kázeň.“ A tehdy slyšeli všichni, protože král přikázal zjednati ticho Kardinál však, který předsedal koncilu, pravil. „Na hradě7 jsi pokorněji mluvil.“ Já řekl: „Ne- boť tam nižádný na mne nekřičel, ale tuto vši- chni proti mně křičí.“ A on dodal: „Ejhle, kon- cil po tobě žádá, zda se chceš poddati poučení.“ Řekl jsem: „Chci, velmi rád, podle svých osvěd- čení.“ A on řekl: „Ejhle, to měj za poučení, že doktoři tvrdí, že články vybrané z tvých knížek jsou bludy, jež máš odvolati, a to, co bylo do- loženo svědky, odpřisáhnouti.“ Král pak řekl: „Ejhle, bude ti krátce napsáno a ty odpovíš. A kardinál řekl: „Tak se stane v příštím slyše- ní.“ A koncil se hned zdvihl. Jak veliká jsem potom vytrpěl pokušení, ví Bůh. 247
Strana 248
100. PRATELUM V CECHACH (V Kostnici 5. července 1415.) Bóh s vámi! A rač vám dáti odplatu věčnú, že ste mi mno- ho dobrého činili. Ještě pro mě, ač snad mrtvé- ho na těle, panu Janovi,1 věrnému a statečnému rytieři a mému dobrému dobrodějci, nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře2 minomejstře a paní Anno.3 Také prosím, aby dobřě živi byli a Boha poslúchali, jakož ste slýchali. Králové,4 mé milostivé paní, děkujte ote mne ze všěho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přáte- lóv, jichž nelzě jest popsati. Prosím také všěch, aby za mě Pána Boha pro- sili, u jehož svaté milosti skóřě sě shledámy s jeho svatú pomocí, amen. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v ókovách, jež, ufám, trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus, v naději slúha Boží. Petře,5 příteli nejmilejší, ponech si kožich na mou památku! 248
100. PRATELUM V CECHACH (V Kostnici 5. července 1415.) Bóh s vámi! A rač vám dáti odplatu věčnú, že ste mi mno- ho dobrého činili. Ještě pro mě, ač snad mrtvé- ho na těle, panu Janovi,1 věrnému a statečnému rytieři a mému dobrému dobrodějci, nedajte škodnu býti, prosímť pro Pána Boha, milý pane Petře2 minomejstře a paní Anno.3 Také prosím, aby dobřě živi byli a Boha poslúchali, jakož ste slýchali. Králové,4 mé milostivé paní, děkujte ote mne ze všěho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přáte- lóv, jichž nelzě jest popsati. Prosím také všěch, aby za mě Pána Boha pro- sili, u jehož svaté milosti skóřě sě shledámy s jeho svatú pomocí, amen. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v ókovách, jež, ufám, trpím pro Boží zákon. Pro Pána Boha, nedajte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus, v naději slúha Boží. Petře,5 příteli nejmilejší, ponech si kožich na mou památku! 248
Strana 249
Pane Henrichu Leffl,6 buď dobřě živ s svú manželkú, a děkujit z dobrodienstvie. Bóh buď tvá odplata! Věrný přieteli, pane Lidhéři, s paní Margretú, s panem Škopkem,7 s Mikéskú a s jinými, daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práci i za jiné dobrodienstvie, kteréž ste měli se mnú! Věrný a milý mistře Křišťane,8 buď Pán Bóh s tebú! Mistře Martínku, učedlníče, pomni, co sem tě věrně učil! Mistře Mikuláši 10 kněže Petřelí králové, i jiní mistři a kněžie, buďte slova Božieho pilni! Kněže Havlíku,12 kaž slovo Božie! A všěch prosím, aby byli ustavični u Božie pravdě. 249
Pane Henrichu Leffl,6 buď dobřě živ s svú manželkú, a děkujit z dobrodienstvie. Bóh buď tvá odplata! Věrný přieteli, pane Lidhéři, s paní Margretú, s panem Škopkem,7 s Mikéskú a s jinými, daj vám Pán Bóh věčnú odplatu za práci i za jiné dobrodienstvie, kteréž ste měli se mnú! Věrný a milý mistře Křišťane,8 buď Pán Bóh s tebú! Mistře Martínku, učedlníče, pomni, co sem tě věrně učil! Mistře Mikuláši 10 kněže Petřelí králové, i jiní mistři a kněžie, buďte slova Božieho pilni! Kněže Havlíku,12 kaž slovo Božie! A všěch prosím, aby byli ustavični u Božie pravdě. 249
Strana 250
POZNÁMKY (1) 1 Luk. 3, 13 — 2 Mat. 16, 26 — 3 Překládám svou konjekturu palpere (= palperis) místo rukopisného palpe — 4 Srov. Izaiáš 33, 15 — 5 Srov. Sirach 42, 1 a j. — 6 Ps.-Cato, Dist. I 19, 1 — 7 Viz J. Werner, Lat. Sprichw. (1912), d 34 — 8 Viz LF 71 (1947) 57 pozn. — 9 Ovid. Met. II 138 — 10 Překládám Sedlá- kovu konjekturu sic místo rukopisného si — 11 Srov. Mat. 7, 7. (2) Podrobnosti jazyka jsou teprve z XVI. stol., z ně- hož je opis. Athetese v hranatých a doplňky v ku- latých závorkách podle Flajšhanse. — 1 Hieronymus, Ad Eustochium ep. 22, 5 (PL 22, 397) — 2 Správně Exod. 32, 27—28 — 3 Správně Mat. 16, 26. (3) 1 Izaiáš 33, 1. (4) 1 Mar. 8, 36—37 — 2 Srov. Luk. 16, 22 — 3 Viz pozn. 1 — 4 Luk. 12, 15 — 5 Izaiáš 10, 1—3 — 6 Num. 27, 1—11 — 7 Gregorius, Epist. lib. I, ep. 44 (PL 77, 502 A) — 8 Luk. 3, 13 — 9 Augustinus, Ser- mo 82, 2 (PL 39, 1905) — 10 Izaiáš 3, 12 — 11 Augus- tinus, Sermo 355, 5 (PL 39, 1572); Gratianus, Decreti secunda pars, causa XVII, qu. 4, cap. 43 (I 827 vyd. Friedbergova) — 12 Pláč 5, 2 — 13 Viz výše k č. 1, pozn. 8 — 14 Mat. 25, 42—43 — 15 Augustinus, 250
POZNÁMKY (1) 1 Luk. 3, 13 — 2 Mat. 16, 26 — 3 Překládám svou konjekturu palpere (= palperis) místo rukopisného palpe — 4 Srov. Izaiáš 33, 15 — 5 Srov. Sirach 42, 1 a j. — 6 Ps.-Cato, Dist. I 19, 1 — 7 Viz J. Werner, Lat. Sprichw. (1912), d 34 — 8 Viz LF 71 (1947) 57 pozn. — 9 Ovid. Met. II 138 — 10 Překládám Sedlá- kovu konjekturu sic místo rukopisného si — 11 Srov. Mat. 7, 7. (2) Podrobnosti jazyka jsou teprve z XVI. stol., z ně- hož je opis. Athetese v hranatých a doplňky v ku- latých závorkách podle Flajšhanse. — 1 Hieronymus, Ad Eustochium ep. 22, 5 (PL 22, 397) — 2 Správně Exod. 32, 27—28 — 3 Správně Mat. 16, 26. (3) 1 Izaiáš 33, 1. (4) 1 Mar. 8, 36—37 — 2 Srov. Luk. 16, 22 — 3 Viz pozn. 1 — 4 Luk. 12, 15 — 5 Izaiáš 10, 1—3 — 6 Num. 27, 1—11 — 7 Gregorius, Epist. lib. I, ep. 44 (PL 77, 502 A) — 8 Luk. 3, 13 — 9 Augustinus, Ser- mo 82, 2 (PL 39, 1905) — 10 Izaiáš 3, 12 — 11 Augus- tinus, Sermo 355, 5 (PL 39, 1572); Gratianus, Decreti secunda pars, causa XVII, qu. 4, cap. 43 (I 827 vyd. Friedbergova) — 12 Pláč 5, 2 — 13 Viz výše k č. 1, pozn. 8 — 14 Mat. 25, 42—43 — 15 Augustinus, 250
Strana 251
Sermo 77, 5 (PL 39, 1896) — 16 Viz výše k č. 1, pozn. 7. (5) 1 Zbyněk Zajíc z Hazmburka byl jmenován praž- ským arcibiskupem 29. list. 1402 a nastolen v r. 1403 — 2 Srov. Jerem. 5, 8 — 3 Mar. 16, 15 — 4 Mat. 9, 37—38, Luk. 10, 2 — 5 II Tim. 4, 3—4 — 6 Srov. Mat. 24, 12 — 7 Filip. 2, 21. (6) 1 Mat. 18, 15—17 — 2 Luk. 16, 1—2 — 3 Luk. 9, 49—50 — 4 Stalo se asi v říjnu r. 1408 — 5 Luk. 16. 2 — 6 1 Petr. 2, 13 — 7 I Petr. 2, 18 — 8 Zvolen v Římě 30. list. 1406; později sesazen 5. června 1409, resignoval 4. června 1415, zemřel 17. října 1417 — 9 Luk. 22, 24—25 — 10 Že odstoupí, učiní-li tak jeho protivník Benedikt XIII., zvolený v Avignoně 28. září 1394 — 11 Mat. 5, 37 — 12 Žalm 75, 12 — 13 Viz výše pozn. 8 — 14 Srov. Pláč 3, 12 — 15 Mat. 5, 12. (7) — 1 Míní se Zbyňkova žaloba z podzima r. 1409 2 Míní se Zbyňkův zákaz ze 16. června 1410 — 3 Mar. 16, 15 — 4 Mar. 16, 20 — 5 Skut. 5, 29 — 6 Jan 15, 20 v kontaminaci s Mat. 10, 24 — 7 Mat. 10, 25 — 8 Jan 15, 20 — 9 Srov. Sirach 41, 1. (8) 1 Adresát byl od r. 1381 mistrem artistické fa- kulty; jen r. 1387 se uvádí mezi examinátory při — bakalářských zkouškách; žil ještě aspoň r. 1422 251
Sermo 77, 5 (PL 39, 1896) — 16 Viz výše k č. 1, pozn. 7. (5) 1 Zbyněk Zajíc z Hazmburka byl jmenován praž- ským arcibiskupem 29. list. 1402 a nastolen v r. 1403 — 2 Srov. Jerem. 5, 8 — 3 Mar. 16, 15 — 4 Mat. 9, 37—38, Luk. 10, 2 — 5 II Tim. 4, 3—4 — 6 Srov. Mat. 24, 12 — 7 Filip. 2, 21. (6) 1 Mat. 18, 15—17 — 2 Luk. 16, 1—2 — 3 Luk. 9, 49—50 — 4 Stalo se asi v říjnu r. 1408 — 5 Luk. 16. 2 — 6 1 Petr. 2, 13 — 7 I Petr. 2, 18 — 8 Zvolen v Římě 30. list. 1406; později sesazen 5. června 1409, resignoval 4. června 1415, zemřel 17. října 1417 — 9 Luk. 22, 24—25 — 10 Že odstoupí, učiní-li tak jeho protivník Benedikt XIII., zvolený v Avignoně 28. září 1394 — 11 Mat. 5, 37 — 12 Žalm 75, 12 — 13 Viz výše pozn. 8 — 14 Srov. Pláč 3, 12 — 15 Mat. 5, 12. (7) — 1 Míní se Zbyňkova žaloba z podzima r. 1409 2 Míní se Zbyňkův zákaz ze 16. června 1410 — 3 Mar. 16, 15 — 4 Mar. 16, 20 — 5 Skut. 5, 29 — 6 Jan 15, 20 v kontaminaci s Mat. 10, 24 — 7 Mat. 10, 25 — 8 Jan 15, 20 — 9 Srov. Sirach 41, 1. (8) 1 Adresát byl od r. 1381 mistrem artistické fa- kulty; jen r. 1387 se uvádí mezi examinátory při — bakalářských zkouškách; žil ještě aspoň r. 1422 251
Strana 252
2 Přibližný údaj o nabytí jednoho ze Závišových obročí, fary v Prachaticích, o niž se valně nestaral — 3 Ezech. 34, 2 a 8 — 4 Jan 10, 4 — 5 Decretal. Gregor. IX. lib. I, tit. 6 (De electione), cap. 54 (II 93 vyd. Friedbergova) — 6 Tit. 3, 10 — 7 Obsahu knih Wycliffových, spálených na dvoře arcibiskupově 16. července 1410 — 8 Mat. 18, 15. (9) 1 Míní se vítězství Vladislava Polského nad rytíři německého řádu pod Grunwaldem 15. července 1410 2 Příměří bylo uzavřeno 10. pros. 1410 — 3 Srov. Luk. 1, 52; místo rukopisného potentissime čtu s Flajš- hansem podle Vulgáty potentes — 4 Luk. 14, 11 a 18, 14; rukopisné docens měním s Flajšhansem v di- cens — 5 Velmistr německých rytířů vyzývavě po- slal před bitvou do polského tábora dva meče, pro Vladislava a Vitolda, aby měli čím bojovat — 6 Překládám tu svou konjekturu blasphemie, jež je bližší nezřetelnému rukopisnému čtení než dohad vydavatelů violencie; k výrazu srov. na př. Sofon. 2, 10 a Mar. 7, 22 — 7 Čtení rukopisu a vydavatelů quod paupertates quorum ingrederetur humilis ne- dává smyslu a je zřejmě těžce porušené; přeložil jsem podle nejistého svého dohadu: quod per portas (a)equorum ingrederetur humilis — 8 Srov. Luk. 17, 10. (10) 1 Jak. 1, 17 — 2 Údaj nejspíše nadsazený — 3 Ci- tát z Wychova listu Husovi z 8. září 1410 — 4 Do- choval se nám, vedle latinského znění, i starý český překlad listu Wychova, jenž přes některé odchylky 252
2 Přibližný údaj o nabytí jednoho ze Závišových obročí, fary v Prachaticích, o niž se valně nestaral — 3 Ezech. 34, 2 a 8 — 4 Jan 10, 4 — 5 Decretal. Gregor. IX. lib. I, tit. 6 (De electione), cap. 54 (II 93 vyd. Friedbergova) — 6 Tit. 3, 10 — 7 Obsahu knih Wycliffových, spálených na dvoře arcibiskupově 16. července 1410 — 8 Mat. 18, 15. (9) 1 Míní se vítězství Vladislava Polského nad rytíři německého řádu pod Grunwaldem 15. července 1410 2 Příměří bylo uzavřeno 10. pros. 1410 — 3 Srov. Luk. 1, 52; místo rukopisného potentissime čtu s Flajš- hansem podle Vulgáty potentes — 4 Luk. 14, 11 a 18, 14; rukopisné docens měním s Flajšhansem v di- cens — 5 Velmistr německých rytířů vyzývavě po- slal před bitvou do polského tábora dva meče, pro Vladislava a Vitolda, aby měli čím bojovat — 6 Překládám tu svou konjekturu blasphemie, jež je bližší nezřetelnému rukopisnému čtení než dohad vydavatelů violencie; k výrazu srov. na př. Sofon. 2, 10 a Mar. 7, 22 — 7 Čtení rukopisu a vydavatelů quod paupertates quorum ingrederetur humilis ne- dává smyslu a je zřejmě těžce porušené; přeložil jsem podle nejistého svého dohadu: quod per portas (a)equorum ingrederetur humilis — 8 Srov. Luk. 17, 10. (10) 1 Jak. 1, 17 — 2 Údaj nejspíše nadsazený — 3 Ci- tát z Wychova listu Husovi z 8. září 1410 — 4 Do- choval se nám, vedle latinského znění, i starý český překlad listu Wychova, jenž přes některé odchylky 252
Strana 253
od jazyka Husova, vysvětlitelné pozdějším opisem, může býti totožný s překladem, o který požádali posluchači Husa. Překlad ten zní: Zdravie a cožkolivěk vymyšleno muož býti v tře- vách Jezu Krista. Najmilejší v Buohu, kteréž já miluji v pravdě, a netoliko já, ale i všichni, kteříž sú poznali pravdu pro pravdu, jenž přěbývá u vás a s vámi bude skrzě Boží milost na věky. Radoval sem sě velmi, když jsú přišli najmilejší mně bratřie a vydali jsú svědectvie pravdě vaší, kterak i vy v pravdě chodíte. Slyšal sem, bratřie, kterak ukrutně vás mútí Antikrist, trápenie mnohá a neslýchaná Kristu věrným čině. Aniž div, že u vás, ponidž po všech zemích od protivníkóv zákon Kris- tóv odbuoj trpí, a drák onen črvený, tolik maje hlav, o němž v Zevení svatého Jana, již z úst svých vy- pustil tok veliký, jímž požřieti miení ženu, cierkev svatú. Ale Pán najmilostivější jedinkú sobě chot konečně vysvobodí. Protož posileni buďme v Buohu a v jeho nesmier- nej dobrotě, silně v něho úfajíce, jenž nepřepustí milovníkóv svých od nižádného dobrého úmysla ne- milosrdně zklamánu býti neb odpadnúti, budeme-li my jeho, jakož dlužni sme, milovati cělým srdcem; neb nad námi nikoli nebude kralovati protivnost, nebude-li nižádná panovati zlost. Protož nižádné mú- cenie a súženie pro Krista nás neporažuj, vědúce jistě, že kteréžkolivěk Pán za syny ráčí vzieti, ty mrská. Neb chce milosrdný Otec, abychom v tomto životě biedném protivnostmi skúšeni byli, aby po- tom odpustil. Neb zlato, kteréž tento najvyšší ře- meslník vybierá, ohněm zde čistí a zkušuje, aby 253
od jazyka Husova, vysvětlitelné pozdějším opisem, může býti totožný s překladem, o který požádali posluchači Husa. Překlad ten zní: Zdravie a cožkolivěk vymyšleno muož býti v tře- vách Jezu Krista. Najmilejší v Buohu, kteréž já miluji v pravdě, a netoliko já, ale i všichni, kteříž sú poznali pravdu pro pravdu, jenž přěbývá u vás a s vámi bude skrzě Boží milost na věky. Radoval sem sě velmi, když jsú přišli najmilejší mně bratřie a vydali jsú svědectvie pravdě vaší, kterak i vy v pravdě chodíte. Slyšal sem, bratřie, kterak ukrutně vás mútí Antikrist, trápenie mnohá a neslýchaná Kristu věrným čině. Aniž div, že u vás, ponidž po všech zemích od protivníkóv zákon Kris- tóv odbuoj trpí, a drák onen črvený, tolik maje hlav, o němž v Zevení svatého Jana, již z úst svých vy- pustil tok veliký, jímž požřieti miení ženu, cierkev svatú. Ale Pán najmilostivější jedinkú sobě chot konečně vysvobodí. Protož posileni buďme v Buohu a v jeho nesmier- nej dobrotě, silně v něho úfajíce, jenž nepřepustí milovníkóv svých od nižádného dobrého úmysla ne- milosrdně zklamánu býti neb odpadnúti, budeme-li my jeho, jakož dlužni sme, milovati cělým srdcem; neb nad námi nikoli nebude kralovati protivnost, nebude-li nižádná panovati zlost. Protož nižádné mú- cenie a súženie pro Krista nás neporažuj, vědúce jistě, že kteréžkolivěk Pán za syny ráčí vzieti, ty mrská. Neb chce milosrdný Otec, abychom v tomto životě biedném protivnostmi skúšeni byli, aby po- tom odpustil. Neb zlato, kteréž tento najvyšší ře- meslník vybierá, ohněm zde čistí a zkušuje, aby 253
Strana 254
v svém pokladě najčistšiem potom položil. Vidíme, že čas, jiež zde mieti máme, krátký a pominúcí, život, jehož potom ždáme, blažený i věčný. Protož pracujme, doniž čas máme, abychom v ono odpoči- nutie vjíti mohli. Co jiného v tomto životě křehkém vidíme, jedné buolest, truchlost a tesklivost, a že najviec má věrnými hnúti, zákona Buožieho zavr- ženie přielišné i potupenie. Protož snažme sě, jakž móžme, dostihnúti věčných věcí, nechajíce z úmysla minujících i padúcích věcí. Znamenajme obyčeje otcóv prvnějších, znamenajme svaté obého Zákona. Však všichni v tomto moři zamúcenie a protivnosti přěšli sú, však sěkáni sú, někteří kamenováni sú, ba i bitím meče zemřeli sú. Jiní chodili sú v húniech, v kožkách kozích, jakož svědčí Apoštol k Židóm. Jistě všickni ostřiehali sú cěsty tvrdé, Kristovy šlá- pěje tak následujíc, jenž řekl jest: Kto mně slúží, di po mně, a kdež já sem, tu bude i slúha mój. Protož i my, taký příklad položený majíc svatých přědních, složiece silami každé břiemě a obkliču- jící nás hřiech, trpělivostí běžme k buoji nám po- loženému, hlediec k stvořiteli viery a k dokonači Ježíšovi, jenž předloživ sobě radost, strpěl jest kříž, hanby netbav. Vzpomeňme na něho, jenž takú od hřiešníkóv proti sobě strpěl jest protivnost, aby- chom nezustali myslmi našimi hnúce, ale žádajme z srdcě pomoci od Pána a proti jeho protivníku Anti- kristu silně rytěřujme. Milujme Kristóv zákon a ne- buďme dělníci lstiví, ale ve všech věcech, jakož Pán ráčí dáti, věrně čiňme a v jeho při pracujme, pod nadějí odplaty věčné. Protož ty, Husi, bratře v Kristu milý, ač neznámý mně v tváři, ale však ne u vieřě a v milování, však 254
v svém pokladě najčistšiem potom položil. Vidíme, že čas, jiež zde mieti máme, krátký a pominúcí, život, jehož potom ždáme, blažený i věčný. Protož pracujme, doniž čas máme, abychom v ono odpoči- nutie vjíti mohli. Co jiného v tomto životě křehkém vidíme, jedné buolest, truchlost a tesklivost, a že najviec má věrnými hnúti, zákona Buožieho zavr- ženie přielišné i potupenie. Protož snažme sě, jakž móžme, dostihnúti věčných věcí, nechajíce z úmysla minujících i padúcích věcí. Znamenajme obyčeje otcóv prvnějších, znamenajme svaté obého Zákona. Však všichni v tomto moři zamúcenie a protivnosti přěšli sú, však sěkáni sú, někteří kamenováni sú, ba i bitím meče zemřeli sú. Jiní chodili sú v húniech, v kožkách kozích, jakož svědčí Apoštol k Židóm. Jistě všickni ostřiehali sú cěsty tvrdé, Kristovy šlá- pěje tak následujíc, jenž řekl jest: Kto mně slúží, di po mně, a kdež já sem, tu bude i slúha mój. Protož i my, taký příklad položený majíc svatých přědních, složiece silami každé břiemě a obkliču- jící nás hřiech, trpělivostí běžme k buoji nám po- loženému, hlediec k stvořiteli viery a k dokonači Ježíšovi, jenž předloživ sobě radost, strpěl jest kříž, hanby netbav. Vzpomeňme na něho, jenž takú od hřiešníkóv proti sobě strpěl jest protivnost, aby- chom nezustali myslmi našimi hnúce, ale žádajme z srdcě pomoci od Pána a proti jeho protivníku Anti- kristu silně rytěřujme. Milujme Kristóv zákon a ne- buďme dělníci lstiví, ale ve všech věcech, jakož Pán ráčí dáti, věrně čiňme a v jeho při pracujme, pod nadějí odplaty věčné. Protož ty, Husi, bratře v Kristu milý, ač neznámý mně v tváři, ale však ne u vieřě a v milování, však 254
Strana 255
dalekost zemí nemóž rozlúčiti, kteréž svázalo jest Kristovo milovánie, posil sebe v daru, jenž dán jest Tobě, pracuj jako dobrý rytieř Jezu Krista, kaž, pilen stój slovem i příkladem, a kteréž moci budeš, k cěstě zasě přivolaj pravdy. Neb pro domněnie neb ustavenie marná a pro blýskanie antikristovská pravda Čtenie nemá býti zamlčána. Protož údóv, zemdlených od diabla, posiluj, jakž móžeš, a po- tvrzuj. A bude-liť ráčiti najvyšší Pán, skóro dokonáť sě Antikrist. A jedna věc jest, z niež sě raduji, že v království našem i jinde Buoh srdcí některých lidí tak velmi posilnil, že také až do žalářě, do vypově- děnie i do smrti držie slovo Kristovo. Viec, najmilejší, neviem, co bych vám psal, ale vyznávám, že srdce mé vylíti bych žádal, bychť tiem vás v zákoně Buožiem potvrdil. A všěch věrných zákona Buožieho milovníkóv z najvětčích žádostí mého srdce pozdravuji, a zvláště vašeho, v kázaní svatého Ctenie pomocníka, Jakúbka, prosě, aby za mě k Buohu orudovali a za obecnú cierkev Jezu Kristovu. A Buoh pokoje, jenž je vyvedl z mrtvých pastýřě velikého ovcí, Pána Jezu Krista, zpósob vás ve všem dobrém, aby činili vuoli jeho, čině v vás, co jest libé před ním. Pozdravují vás všichni přietelé, kteříž o vašich ustavičnostech slyšěli. Žádám také vaše odpovědi viděti, neb vězte, že veliká utěšenie nám dávají. Psáno v Londoní, na urozenie Panny Marie. Váš slúha, žádaje v práci býti tovařiš, Rikard Vič, najmenší z kněží. 255
dalekost zemí nemóž rozlúčiti, kteréž svázalo jest Kristovo milovánie, posil sebe v daru, jenž dán jest Tobě, pracuj jako dobrý rytieř Jezu Krista, kaž, pilen stój slovem i příkladem, a kteréž moci budeš, k cěstě zasě přivolaj pravdy. Neb pro domněnie neb ustavenie marná a pro blýskanie antikristovská pravda Čtenie nemá býti zamlčána. Protož údóv, zemdlených od diabla, posiluj, jakž móžeš, a po- tvrzuj. A bude-liť ráčiti najvyšší Pán, skóro dokonáť sě Antikrist. A jedna věc jest, z niež sě raduji, že v království našem i jinde Buoh srdcí některých lidí tak velmi posilnil, že také až do žalářě, do vypově- děnie i do smrti držie slovo Kristovo. Viec, najmilejší, neviem, co bych vám psal, ale vyznávám, že srdce mé vylíti bych žádal, bychť tiem vás v zákoně Buožiem potvrdil. A všěch věrných zákona Buožieho milovníkóv z najvětčích žádostí mého srdce pozdravuji, a zvláště vašeho, v kázaní svatého Ctenie pomocníka, Jakúbka, prosě, aby za mě k Buohu orudovali a za obecnú cierkev Jezu Kristovu. A Buoh pokoje, jenž je vyvedl z mrtvých pastýřě velikého ovcí, Pána Jezu Krista, zpósob vás ve všem dobrém, aby činili vuoli jeho, čině v vás, co jest libé před ním. Pozdravují vás všichni přietelé, kteříž o vašich ustavičnostech slyšěli. Žádám také vaše odpovědi viděti, neb vězte, že veliká utěšenie nám dávají. Psáno v Londoní, na urozenie Panny Marie. Váš slúha, žádaje v práci býti tovařiš, Rikard Vič, najmenší z kněží. 255
Strana 256
5 II Kor. 2, 16 — 6 Mat. 13, 25 — 7 Přísl. 24, 30—31 — 8 Mat. 4, 16 — 9 Gal. 4, 27 — 10 Srov. Job 40, 10 a 12 — 11 Gen. 3, 15 — 12 Num. 16, 30 — 13 Naráží se na klatbu z 15. března 1411 — 14 Jan 2, 4 — 15 Žalm 90, 15 — 16 Mat. 12, 39 — 17 Žalm 59, 13 — 18 Kazatel 4, 12 — 19 Richard Wyche byl později upálen r. 1431 — 20 Wychův list z 8. září 1410 dostal tedy Hus teprve 8. března 1411 — 21 Václav IV. — 22 Žofie — 23 Nejspíše děl Wycliffo- vých v náhradu za spálené — 24 Filip. 4, 7. (11) Palacký kladl list okolo 1410, Novotný asi 1410. Zařadil jsem jej teprve do r. 1411 pro několik myš- lenkových shod s listem Wychovým, který Hus do- stal 8. března 1411. — 1 Galat. 1, 22 — 2 Srov. Galat. 5, 20—21 — 3 Srov. II Thes. 3, 15 — 4 1 Kor. 2, 9—10. (12) Škrabáním v rukopise se stalo několik míst tohoto listu nečitelnými a lze je doplňovati jenom nejistě. — 1 Míní se známý spis Wycliffův — 2 Vladislav; viz výše list č. 9 — 3 Patrně míru v Toruni 1. února 1411 — 4 Řád německých rytířů — 5 Oddone de Colonna, od r. 1405 kardinál-jáhen titulu sv. Jiří na Velabru (později, 1417—1431, papež Martin V.), řídil proces Husův od srpna 1410 do března 1411 — 6 Usnesení boloňské university z 25. list. 1410, ne- schvalující spálení knih Wycliffových — 7 Mikuláš Bohatý z Prahy čili z Okoře — 8 Mistr Marek z Hradce, který zastupoval odvolání pražských pěti studentů k papeži Janu XXIII. 256
5 II Kor. 2, 16 — 6 Mat. 13, 25 — 7 Přísl. 24, 30—31 — 8 Mat. 4, 16 — 9 Gal. 4, 27 — 10 Srov. Job 40, 10 a 12 — 11 Gen. 3, 15 — 12 Num. 16, 30 — 13 Naráží se na klatbu z 15. března 1411 — 14 Jan 2, 4 — 15 Žalm 90, 15 — 16 Mat. 12, 39 — 17 Žalm 59, 13 — 18 Kazatel 4, 12 — 19 Richard Wyche byl později upálen r. 1431 — 20 Wychův list z 8. září 1410 dostal tedy Hus teprve 8. března 1411 — 21 Václav IV. — 22 Žofie — 23 Nejspíše děl Wycliffo- vých v náhradu za spálené — 24 Filip. 4, 7. (11) Palacký kladl list okolo 1410, Novotný asi 1410. Zařadil jsem jej teprve do r. 1411 pro několik myš- lenkových shod s listem Wychovým, který Hus do- stal 8. března 1411. — 1 Galat. 1, 22 — 2 Srov. Galat. 5, 20—21 — 3 Srov. II Thes. 3, 15 — 4 1 Kor. 2, 9—10. (12) Škrabáním v rukopise se stalo několik míst tohoto listu nečitelnými a lze je doplňovati jenom nejistě. — 1 Míní se známý spis Wycliffův — 2 Vladislav; viz výše list č. 9 — 3 Patrně míru v Toruni 1. února 1411 — 4 Řád německých rytířů — 5 Oddone de Colonna, od r. 1405 kardinál-jáhen titulu sv. Jiří na Velabru (později, 1417—1431, papež Martin V.), řídil proces Husův od srpna 1410 do března 1411 — 6 Usnesení boloňské university z 25. list. 1410, ne- schvalující spálení knih Wycliffových — 7 Mikuláš Bohatý z Prahy čili z Okoře — 8 Mistr Marek z Hradce, který zastupoval odvolání pražských pěti studentů k papeži Janu XXIII. 256
Strana 257
(13) 1 Jak. 1, 2—3 — 2 Míní se klatba, uvalená na Husa kardinálem Colonnou v únoru 1411 — 3 Skut. 4, 6 a 4, 18—20 — 4 Skut. 5, 29 — 5 Ve skutečnosti Comment. in ep. ad Titum 2, 9—10 (PL 26, 619 C). Hus převzal chybný údaj z Gratianova Decr. se- cunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 93 (I 669 vyd. Friedbergova) — 6 Tamže — 7 Augustinus, Sermo 68; Hus citoval z Gratianova Decr., secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 97 (I 670 vyd. Friedbergova) — 8 Gregorius, Moralia 35, 28; citováno opět z Gra- tianova Decr. secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 99 (I 671 vyd. Friedbergova) — 9 Bernardus, Epist. 7 (ad Adam monach.). 3 (PL 182, 95 C) — 10 Ve sku- tečnosti Basileios; citováno i s chybným údajem z Gratianova Decr., secunda pars, causa XI, qu. 3. cap. 101 (I 671 vyd. Friedbergova) — 11 Rozuměj v Písmu svatém — 12 Galat. 1, 8 — 13 Žalm 118, 21 — 14 Ps.-Hieronymus ad Rusticum 6; citováno opět z Gratianova Decr., prima pars, dist. 95, cap. 6 (I 333 vyd. Friedbergova) — 15 Beda, Super Matth. III 21 (PL 92, 91 A) — 16 Mat. 21, 2—3 — 17 Mat. 23, 3 — 18 Tamže — 19 Deut. 24, 8 — 20 I Petr. 2, 18 — 21 Mar. 16, 15. (14) Jan XXIII. byl zvolen za papeže v Pise 17. května 1410, když jeho předchůdce Alexandr V., rovněž v Pise zvolený, zemřel tamže 3. května 1410. — 1 Srov. I Petr. 3, 15 — 2 Srov. Mat. 5, 18 — 3 Srov. Mat. 16, 18 — 4 Týká se hromadného odchodu ně- meckých mistrů a studentů z pražské university 257
(13) 1 Jak. 1, 2—3 — 2 Míní se klatba, uvalená na Husa kardinálem Colonnou v únoru 1411 — 3 Skut. 4, 6 a 4, 18—20 — 4 Skut. 5, 29 — 5 Ve skutečnosti Comment. in ep. ad Titum 2, 9—10 (PL 26, 619 C). Hus převzal chybný údaj z Gratianova Decr. se- cunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 93 (I 669 vyd. Friedbergova) — 6 Tamže — 7 Augustinus, Sermo 68; Hus citoval z Gratianova Decr., secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 97 (I 670 vyd. Friedbergova) — 8 Gregorius, Moralia 35, 28; citováno opět z Gra- tianova Decr. secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 99 (I 671 vyd. Friedbergova) — 9 Bernardus, Epist. 7 (ad Adam monach.). 3 (PL 182, 95 C) — 10 Ve sku- tečnosti Basileios; citováno i s chybným údajem z Gratianova Decr., secunda pars, causa XI, qu. 3. cap. 101 (I 671 vyd. Friedbergova) — 11 Rozuměj v Písmu svatém — 12 Galat. 1, 8 — 13 Žalm 118, 21 — 14 Ps.-Hieronymus ad Rusticum 6; citováno opět z Gratianova Decr., prima pars, dist. 95, cap. 6 (I 333 vyd. Friedbergova) — 15 Beda, Super Matth. III 21 (PL 92, 91 A) — 16 Mat. 21, 2—3 — 17 Mat. 23, 3 — 18 Tamže — 19 Deut. 24, 8 — 20 I Petr. 2, 18 — 21 Mar. 16, 15. (14) Jan XXIII. byl zvolen za papeže v Pise 17. května 1410, když jeho předchůdce Alexandr V., rovněž v Pise zvolený, zemřel tamže 3. května 1410. — 1 Srov. I Petr. 3, 15 — 2 Srov. Mat. 5, 18 — 3 Srov. Mat. 16, 18 — 4 Týká se hromadného odchodu ně- meckých mistrů a studentů z pražské university 257
Strana 258
v květnu 1409 — 5 Míní se klatba „pro nestání“ (propter non comparitionem), kterou na Husa vy- hlásil kardinál Colonna — 6 Míní se narovnání ze 6. července 1411 — 7 Václav Králík z Buřenic, pro- bošt Vyšehradský, pozdější biskup Olomoucký (1413 až 1416) — 8 Konrád z Vechty, 1408—1413 biskup Olomoucký, později (1413—1431) arcibiskup praž- ský — 9 Sedmihradský vévoda Stibor ze Stibořic — 10 1. září. (15) 1 Církevním sněmem v Pise byl 5. července 1409 sesazen Rehoř XII. a 26. července 1409 zvolen Ale- xandr V. Pražský arcibiskup Zbyněk se podrobil Alexandru V. 2. září 1409. — 2 Míní se jednak ob- sílka k osobnímu dostavení, kterou poslal Husovi kardinál Colonna v srpnu 1410, jednak i pozdější klatba pro nestání, známá v Praze od února 1411. (16) 1 13. září 1411 — 2 Odpovídá asi naší 10. hodině dopolední — 3 Stokes, který dlel v Praze jako člen poselství anglického krále Jindřicha V., odpověděl opět vyhláškou, že je ochoten o svém odmítavém stanovisku k Wycliffovi diskutovat v Paříži nebo na jiné nestranné universitě, a připojil, že v Anglii je pokládán Wycliff za kacíře a všecky jeho spisy byly spáleny. (17) 1 Mat. 16, 26 — 2 Srov. Mat. 12, 44—45, Luk. 11, 24—26 — 3 Srov. Luk. 10, 30—34 — 4 Nezjištěno, kde — 5 Srov. Přísl. 13, 24 — 6 Srov. Mat. 7, 15; 258
v květnu 1409 — 5 Míní se klatba „pro nestání“ (propter non comparitionem), kterou na Husa vy- hlásil kardinál Colonna — 6 Míní se narovnání ze 6. července 1411 — 7 Václav Králík z Buřenic, pro- bošt Vyšehradský, pozdější biskup Olomoucký (1413 až 1416) — 8 Konrád z Vechty, 1408—1413 biskup Olomoucký, později (1413—1431) arcibiskup praž- ský — 9 Sedmihradský vévoda Stibor ze Stibořic — 10 1. září. (15) 1 Církevním sněmem v Pise byl 5. července 1409 sesazen Rehoř XII. a 26. července 1409 zvolen Ale- xandr V. Pražský arcibiskup Zbyněk se podrobil Alexandru V. 2. září 1409. — 2 Míní se jednak ob- sílka k osobnímu dostavení, kterou poslal Husovi kardinál Colonna v srpnu 1410, jednak i pozdější klatba pro nestání, známá v Praze od února 1411. (16) 1 13. září 1411 — 2 Odpovídá asi naší 10. hodině dopolední — 3 Stokes, který dlel v Praze jako člen poselství anglického krále Jindřicha V., odpověděl opět vyhláškou, že je ochoten o svém odmítavém stanovisku k Wycliffovi diskutovat v Paříži nebo na jiné nestranné universitě, a připojil, že v Anglii je pokládán Wycliff za kacíře a všecky jeho spisy byly spáleny. (17) 1 Mat. 16, 26 — 2 Srov. Mat. 12, 44—45, Luk. 11, 24—26 — 3 Srov. Luk. 10, 30—34 — 4 Nezjištěno, kde — 5 Srov. Přísl. 13, 24 — 6 Srov. Mat. 7, 15; 258
Strana 259
Skut. 20, 29 — 7 Kazatel 7, 2 — 8 Srov. Mat. 13, 25 — 9 Apokal. 22, 10 — 10 Srov. Izaiáš 8, 22 — 11 Ps.-Chrystost. Opus imperf., in Matth. hom. 25, cito- váno z Gratianova Decr., secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 86 (I 667 vyd. Friedbergova) — 12 Mat. 10, 28 — 13 Mat. 6, 24 — 14 Tamže — 15 II Petr. 2, 19 — 16 Jan 8, 34 — 17 Řím. 6, 17 — 18 Mat. 13, 38—39 — 19 Jan 8, 44 — 20 Jan 8, 43—44 — 21 I Jan. 3, 7—8 — 22 I Jan. 3, 10. (18) 1 I Kor. 3, 11 — 2 Apokal. 1, 8 — 3 Mat. 16, 18 — 4 Luk. 6, 48 — 5 Luk. 6, 46—48 — 6 I Petr. 4, 8 — 7 Celý odstavec je vlastně výkladem věty I Kor. 3, 12 — 8 1 Kor. 3, 15; v textu Husově čtu quasi per ignem místo quod per ignem vydavatelů — 9 Mat. 5, 37 — 10 Aristot. Peri herm. 9, p. 19a 23; Metafys. 1 (II) 1, p. 993b 27; k tomuto a následují- címu citátu srov. Husův Quodlibet z r. 1411 v mém vyd. (1948) 18 — 11 Augustinus, Soliloq. II 5, 8 (PL 32, 889) — 12 Mat. 5, 37 — 13 Augustinus, Sermo 308 (PL 38, 1409) — 14 Srov. Jan 3, 11 — 15 Srov. Řím. 1, 9; Gal. 1, 20 — 16 1 Petr. 2, 22 — 17 Luk. 19, 27 — 18 Luk. 19, 12 — 19 Mat. 25, 41 — 20 Ná- sledují ve vídeňském rukopise ještě tři slova, podle vydavatelů těžko čitelná. (19) 1 Skut. 2, 44; v latinském textu je však myšlenka citována ve slovní podobě, kterou má Skut. 4, 32 - 2 Ps.-Augustinus, Reg. 1 (PL 32, 1377 n.) — 3 Gre- gorius, Dial. IV 55 (PL 77, 420 BC); citát tam obsa- 259
Skut. 20, 29 — 7 Kazatel 7, 2 — 8 Srov. Mat. 13, 25 — 9 Apokal. 22, 10 — 10 Srov. Izaiáš 8, 22 — 11 Ps.-Chrystost. Opus imperf., in Matth. hom. 25, cito- váno z Gratianova Decr., secunda pars, causa XI, qu. 3, cap. 86 (I 667 vyd. Friedbergova) — 12 Mat. 10, 28 — 13 Mat. 6, 24 — 14 Tamže — 15 II Petr. 2, 19 — 16 Jan 8, 34 — 17 Řím. 6, 17 — 18 Mat. 13, 38—39 — 19 Jan 8, 44 — 20 Jan 8, 43—44 — 21 I Jan. 3, 7—8 — 22 I Jan. 3, 10. (18) 1 I Kor. 3, 11 — 2 Apokal. 1, 8 — 3 Mat. 16, 18 — 4 Luk. 6, 48 — 5 Luk. 6, 46—48 — 6 I Petr. 4, 8 — 7 Celý odstavec je vlastně výkladem věty I Kor. 3, 12 — 8 1 Kor. 3, 15; v textu Husově čtu quasi per ignem místo quod per ignem vydavatelů — 9 Mat. 5, 37 — 10 Aristot. Peri herm. 9, p. 19a 23; Metafys. 1 (II) 1, p. 993b 27; k tomuto a následují- címu citátu srov. Husův Quodlibet z r. 1411 v mém vyd. (1948) 18 — 11 Augustinus, Soliloq. II 5, 8 (PL 32, 889) — 12 Mat. 5, 37 — 13 Augustinus, Sermo 308 (PL 38, 1409) — 14 Srov. Jan 3, 11 — 15 Srov. Řím. 1, 9; Gal. 1, 20 — 16 1 Petr. 2, 22 — 17 Luk. 19, 27 — 18 Luk. 19, 12 — 19 Mat. 25, 41 — 20 Ná- sledují ve vídeňském rukopise ještě tři slova, podle vydavatelů těžko čitelná. (19) 1 Skut. 2, 44; v latinském textu je však myšlenka citována ve slovní podobě, kterou má Skut. 4, 32 - 2 Ps.-Augustinus, Reg. 1 (PL 32, 1377 n.) — 3 Gre- gorius, Dial. IV 55 (PL 77, 420 BC); citát tam obsa- 259
Strana 260
žený je Skut. 8, 20; mnich se u Rehoře jmenuje lustus, nikoli Iustinus — 4 Benedictus, Reg. 33 (PL 66, 551) — 5 Skut. 4, 32 — 6 Basileios, De inst. monach. 25 — 7 Joh. Cassianus, De instit. coeno- biorum IV 13 (PL 49, 168 A) — 8 Franciscus, Reg. 1 a 6 — 9 Hieronymus, Epist. 14, 6 (PL 22, 350); misto je citováno v Gratianově Decr., pars secunda, causa XII, qu. 1, cap. 5 (I 677 vyd. Friedbergova) — 10 Nezjištěno, kde — 11 Augustinus, In evang. Ioann. tract. 62, citován z Gratianova Decr., secunda pars, causa XII, qu. 1, cap. 17 (I 683 vyd. Friedbergova) — 12 Augustinus, De opere mon. 26 (PL 40, 573 až 574) — 13 Thomas Aquin., De perf. vit. spir. 7 — 14 Citováno nejspíše z Wycliffa, De civ. domin. III 88, 253. (20) 1 Kartuziánský klášter stával v údolí zvaném Jo- safat u Dolan blíže Olomouce; později v husitské revoluci rozbořen — 2 Převor tamního kláštera — 3 Skut. 1, 24 — 4 Srov. I Kor. 4, 3 — 5 Srov. Galat. 1, 8 — 6 Srov. Řím. 13, 2 — 7 Skut. 5, 29 — 8 II Tim. 4, 4 — 9 Luk. 6, 37 — 10 Štěpána z Dolan Medula tritici seu Antiwikleffus (vyd. L. Weydemann ve sbírce Pezově, Thesaurus anecd. IV, 1723, 150—360) — 11 Převor Štěpán zcela stručně na list sdělil, že odpoví teprve při vhodné příležitosti. (21) 1 Jerem. 8, 10 — 2 Filip. 2, 21 — 3 Pláč 4, 1 — 4 Nezjištěno — 5 Mat. 24, 12 — 6 Srov. Izaiáš 6, 5. 260
žený je Skut. 8, 20; mnich se u Rehoře jmenuje lustus, nikoli Iustinus — 4 Benedictus, Reg. 33 (PL 66, 551) — 5 Skut. 4, 32 — 6 Basileios, De inst. monach. 25 — 7 Joh. Cassianus, De instit. coeno- biorum IV 13 (PL 49, 168 A) — 8 Franciscus, Reg. 1 a 6 — 9 Hieronymus, Epist. 14, 6 (PL 22, 350); misto je citováno v Gratianově Decr., pars secunda, causa XII, qu. 1, cap. 5 (I 677 vyd. Friedbergova) — 10 Nezjištěno, kde — 11 Augustinus, In evang. Ioann. tract. 62, citován z Gratianova Decr., secunda pars, causa XII, qu. 1, cap. 17 (I 683 vyd. Friedbergova) — 12 Augustinus, De opere mon. 26 (PL 40, 573 až 574) — 13 Thomas Aquin., De perf. vit. spir. 7 — 14 Citováno nejspíše z Wycliffa, De civ. domin. III 88, 253. (20) 1 Kartuziánský klášter stával v údolí zvaném Jo- safat u Dolan blíže Olomouce; později v husitské revoluci rozbořen — 2 Převor tamního kláštera — 3 Skut. 1, 24 — 4 Srov. I Kor. 4, 3 — 5 Srov. Galat. 1, 8 — 6 Srov. Řím. 13, 2 — 7 Skut. 5, 29 — 8 II Tim. 4, 4 — 9 Luk. 6, 37 — 10 Štěpána z Dolan Medula tritici seu Antiwikleffus (vyd. L. Weydemann ve sbírce Pezově, Thesaurus anecd. IV, 1723, 150—360) — 11 Převor Štěpán zcela stručně na list sdělil, že odpoví teprve při vhodné příležitosti. (21) 1 Jerem. 8, 10 — 2 Filip. 2, 21 — 3 Pláč 4, 1 — 4 Nezjištěno — 5 Mat. 24, 12 — 6 Srov. Izaiáš 6, 5. 260
Strana 261
(22) 1 Žalm 145, 7 — 2 Žalm 144, 18 — 3 Žalm 145, 7 4 Žalm 144, 19 — 5 Žalm 144, 20 — 6 Efez. 1, 4 — 7 Pláč 1, 9 — 8 Žalm 118, 114 — 9 Jerem. 11, 18—20 — 10 Žalm 3, 2 — 11 Žalm 70, 10—11 — 12 Pláč 1, 11 — 13 Žalm 70, 5 — 14 Žalm 58, 2 — 15 Zalm 21, 11—12 — 16 Žalm 21, 2 — 17 Žalm 21, 17 — 18 Žalm 108, 3—4 — 19 Žalm 108, 5 — 20 Srov. Mat. 23, 2 — 21 Míní se synody z r. 403 a 404 — 22 Hus má na mysli nehistorické, legendární vyprávění, po- dle něhož pražský biskup Ondřej „když nižádného práva a spravedlnosti nemohl obdržeti před pape- žem, i odvolal se jest před najvyššieho biskupa Pána Krista“ (Staré letopisy k r. 1207) — 23 Lincolnský biskup a filosof Robert Grosseteste se odvolal před svou smrtí r. 1253 proti papeži Innocenci IV. — 24 Michal z Německého Brodu, rodák z Čech, ale ně- meckého původu — 25 Fary u sv. Vojtěcha pod Zderazem se domohl za přispění kurie po několika- letém soudním sporu r. 1397. Od r. 1410 neblaze činný v Římě jako prokurátor ve věcech víry, autor žalobních spisů proti Husovi — 26 Pietro degli Ste- phaneschi, řídil proces proti Husovi od června 1412 — 27 Jan XXIII., zvolený papežem v Pise 17. května 1410 — 28 Mistři Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče, pohnaní pro podezření z wycliffství ke ku- rii, byli v říjnu 1408 na své cestě zadrženi od bo- loňského kardinála Baltazara Cossy (potomního pa- peže Jana XXIII.), oloupeni a uvězněni — 29 Mistr Jan z Jesenice, neohrožený zástupce Husův u kurie, byl uvězněn asi v březnu 1412 — 30 Václava IV. — 31 Zemřel 28. září 1411. 261
(22) 1 Žalm 145, 7 — 2 Žalm 144, 18 — 3 Žalm 145, 7 4 Žalm 144, 19 — 5 Žalm 144, 20 — 6 Efez. 1, 4 — 7 Pláč 1, 9 — 8 Žalm 118, 114 — 9 Jerem. 11, 18—20 — 10 Žalm 3, 2 — 11 Žalm 70, 10—11 — 12 Pláč 1, 11 — 13 Žalm 70, 5 — 14 Žalm 58, 2 — 15 Zalm 21, 11—12 — 16 Žalm 21, 2 — 17 Žalm 21, 17 — 18 Žalm 108, 3—4 — 19 Žalm 108, 5 — 20 Srov. Mat. 23, 2 — 21 Míní se synody z r. 403 a 404 — 22 Hus má na mysli nehistorické, legendární vyprávění, po- dle něhož pražský biskup Ondřej „když nižádného práva a spravedlnosti nemohl obdržeti před pape- žem, i odvolal se jest před najvyššieho biskupa Pána Krista“ (Staré letopisy k r. 1207) — 23 Lincolnský biskup a filosof Robert Grosseteste se odvolal před svou smrtí r. 1253 proti papeži Innocenci IV. — 24 Michal z Německého Brodu, rodák z Čech, ale ně- meckého původu — 25 Fary u sv. Vojtěcha pod Zderazem se domohl za přispění kurie po několika- letém soudním sporu r. 1397. Od r. 1410 neblaze činný v Římě jako prokurátor ve věcech víry, autor žalobních spisů proti Husovi — 26 Pietro degli Ste- phaneschi, řídil proces proti Husovi od června 1412 — 27 Jan XXIII., zvolený papežem v Pise 17. května 1410 — 28 Mistři Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče, pohnaní pro podezření z wycliffství ke ku- rii, byli v říjnu 1408 na své cestě zadrženi od bo- loňského kardinála Baltazara Cossy (potomního pa- peže Jana XXIII.), oloupeni a uvězněni — 29 Mistr Jan z Jesenice, neohrožený zástupce Husův u kurie, byl uvězněn asi v březnu 1412 — 30 Václava IV. — 31 Zemřel 28. září 1411. 261
Strana 262
(23) 1 Mistr Mikuláš z Miličína — 2 Mistr Martin z Vo- lyně — 3 Betlemský kazatel Havlík — 4 Jan 16, 33 — 5 1 Petr. 3, 13 — 6 Jan 10, 11—12 — 7 Mat. 10, 23 — 8 Augustinus, Epist. 228, 14 (PL 33, 1019) — 9 Tamže 228, 2 (PL 33, 1014) — 10 Tamže 228, 6 (PL 33, 1015) — 11 Tamže 228, 12 (PL 33, 1018) — 12 Efez. 6, 19; II Thess. 3, 1; Koloss. 4, 4 — 13 Srov. Mar. 6, 43 — 14 Srov. Luk. 16, 21 — 15 Luk. 1, 28. (24) 1 Betlemskou. (25) 1 Galat. 1, 3—5 — 2 Srov. Filip. 1, 6 — 3 Myslí především mistry Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče — 4 Srov. Jak. 4, 12 — 5 Přísl. 3, 25—26 — 6 Žalm 90, 15 — 7 Jak. 1, 2—4 — 8 Jak. 1, 12 — 9 Žid. 12, 1—2 — 10 Mat. 11, 19; 11, 18 — 11 Jan 9, 16 — 12 Izaiáš 55, 1 — 13 Jan 15, 18—21 — 14 Srov. Tit. 1, 16 — 15 Srov. Galat. 5, 19 — 16 II Tim. 3, 12—13 — 17 Mat. 10, 16—17; 21—23 — 18 Mat. 10, 23—26 — 19 Míněn zákaz, vydaný papežem Ale- xandrem V. z 20. prosince 1409 — 20 Nařízení do- šlo do Prahy před koncem září 1412 — 21 Míněni jsou snad Jakoubek ze Stříbra a mistři drážďanští — 22 Mat. 28, 20 — 23 II Thes. 3, 3 — 24 Srov. I Petr. 2, 21. (26) 1 Srov. Filip. 1, 6 — 2 Filip. 1, 21—24. 262
(23) 1 Mistr Mikuláš z Miličína — 2 Mistr Martin z Vo- lyně — 3 Betlemský kazatel Havlík — 4 Jan 16, 33 — 5 1 Petr. 3, 13 — 6 Jan 10, 11—12 — 7 Mat. 10, 23 — 8 Augustinus, Epist. 228, 14 (PL 33, 1019) — 9 Tamže 228, 2 (PL 33, 1014) — 10 Tamže 228, 6 (PL 33, 1015) — 11 Tamže 228, 12 (PL 33, 1018) — 12 Efez. 6, 19; II Thess. 3, 1; Koloss. 4, 4 — 13 Srov. Mar. 6, 43 — 14 Srov. Luk. 16, 21 — 15 Luk. 1, 28. (24) 1 Betlemskou. (25) 1 Galat. 1, 3—5 — 2 Srov. Filip. 1, 6 — 3 Myslí především mistry Stanislava ze Znojma a Štěpána z Pálče — 4 Srov. Jak. 4, 12 — 5 Přísl. 3, 25—26 — 6 Žalm 90, 15 — 7 Jak. 1, 2—4 — 8 Jak. 1, 12 — 9 Žid. 12, 1—2 — 10 Mat. 11, 19; 11, 18 — 11 Jan 9, 16 — 12 Izaiáš 55, 1 — 13 Jan 15, 18—21 — 14 Srov. Tit. 1, 16 — 15 Srov. Galat. 5, 19 — 16 II Tim. 3, 12—13 — 17 Mat. 10, 16—17; 21—23 — 18 Mat. 10, 23—26 — 19 Míněn zákaz, vydaný papežem Ale- xandrem V. z 20. prosince 1409 — 20 Nařízení do- šlo do Prahy před koncem září 1412 — 21 Míněni jsou snad Jakoubek ze Stříbra a mistři drážďanští — 22 Mat. 28, 20 — 23 II Thes. 3, 3 — 24 Srov. I Petr. 2, 21. (26) 1 Srov. Filip. 1, 6 — 2 Filip. 1, 21—24. 262
Strana 263
(27) 1 Přísl. 12, 21 — 2 II Tim. 3, 12 — 3 Myslí tím oba citáty, vybrané z dopisu Křišťanova — 4 Srov. Luk. 24, 26 — 5 Srov. Filip. 3, 8 — 6 Srov. Mat. 13, 43 — 7 Srov. Mat. 10, 39 — 8 Mezi nimi mistr Ště- pán z Pálče — 9 Srov. Žalm 13, 5 — 10 V lat. ori- ginále auca (stč. hus), apellativum, pod nímž se často skrývá mistr Jan z Husince. — 11 Izaiáš 9, 15; 9, 14 — 12 Srov. I Kor. 9, 16 — 13 Srov. Apokal. 8, 13. (28) 1 Srov. Mat. 22, 30 — 2 Mat. 19, 12 — 3 1 Kor. 7, 8 — 4 Svátek jedenácte tisíc děvic (panen) byl 21. října. (29) 1 Šlo o smír z července r. 1411 — 2 Běžné ozna- čení mrtvého; arcibiskup Zbyněk zemřel 28. září 1411 — 3 Míněna příloha, obsahující znění smíru z července 1411 — 4 Viz výše k č. 22, pozn. 24 a 25 — 5 Viz výše k č. 25, pozn. 19; tento papež ze- mřel 3. května 1410 — 6 Viz výše k č. 22, pozn. 29 o mistru Jesenicovi. (30) 1 Myslí svůj odchod z Prahy — 2 Mar. 6, 11 (vol- ně) — 3 Mat. 10, 23 (volně) — 4 Jan 10, 39—40 — 5 Jan 11, 53—54. 56 — 6 Luk. 24, 7 — 7 Totiž šíření slova Božího — 8 Luk. 11, 28. (31) 1 Míní se dobré zdání doktorů theologické fakulty pražské, jímž přispěli k synodě 6. února 1413; Hus 263
(27) 1 Přísl. 12, 21 — 2 II Tim. 3, 12 — 3 Myslí tím oba citáty, vybrané z dopisu Křišťanova — 4 Srov. Luk. 24, 26 — 5 Srov. Filip. 3, 8 — 6 Srov. Mat. 13, 43 — 7 Srov. Mat. 10, 39 — 8 Mezi nimi mistr Ště- pán z Pálče — 9 Srov. Žalm 13, 5 — 10 V lat. ori- ginále auca (stč. hus), apellativum, pod nímž se často skrývá mistr Jan z Husince. — 11 Izaiáš 9, 15; 9, 14 — 12 Srov. I Kor. 9, 16 — 13 Srov. Apokal. 8, 13. (28) 1 Srov. Mat. 22, 30 — 2 Mat. 19, 12 — 3 1 Kor. 7, 8 — 4 Svátek jedenácte tisíc děvic (panen) byl 21. října. (29) 1 Šlo o smír z července r. 1411 — 2 Běžné ozna- čení mrtvého; arcibiskup Zbyněk zemřel 28. září 1411 — 3 Míněna příloha, obsahující znění smíru z července 1411 — 4 Viz výše k č. 22, pozn. 24 a 25 — 5 Viz výše k č. 25, pozn. 19; tento papež ze- mřel 3. května 1410 — 6 Viz výše k č. 22, pozn. 29 o mistru Jesenicovi. (30) 1 Myslí svůj odchod z Prahy — 2 Mar. 6, 11 (vol- ně) — 3 Mat. 10, 23 (volně) — 4 Jan 10, 39—40 — 5 Jan 11, 53—54. 56 — 6 Luk. 24, 7 — 7 Totiž šíření slova Božího — 8 Luk. 11, 28. (31) 1 Míní se dobré zdání doktorů theologické fakulty pražské, jímž přispěli k synodě 6. února 1413; Hus 263
Strana 264
se s jeho zněním seznámil asi o dva měsíce poz- ději — 2 Mistr Mařík Rvačka, převor řádu kajících bratří; mistrské hodnosti dosáhl v Římě, ale pražská theologická fakulta ho nechtěla přijmouti za profe- sora, odpírajíc v tom i Rvačkovu ochránci, papeži Innocenci VI. — 3 Král Václav IV. se domáhal pří- spěvků kleru na vypravení poslů do Říma r. 1413 — 4 Mistři Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče — 5 Mistr Křišťan z Prachatic. (32) 1 Mat. 10, 34—35 — 2 II Thess. 2, 3 — 3 Jan 16, 2 a Luk. 21, 16—17 — 4 Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče — 5 O něm patrně psal mistr Křišťan v svém listě, na který tu Hus odpovídá — 6 Vztahuje se na odsouzení článků Wycliffových — 7 Rovněž již z r. 1412 — 8 Srov. II Thes. 2, 4. (33) 1 Skut. 17, 28 — 2 Verg. Ecl. 3, 93 — 3 Mat. 4, 9 — 4 Viz výše k č. 31, pozn. 1 — 5 Narážka na schůzi na staroměstské radnici 16. července 1412 — 6 Viz výše k č. 25, pozn. 19 — 7 Papež Bonifác IX. r. 1400 sesadil Václava IV. s královského trůnu římského; kurie vystupovala také proti Zikmundovi jakožto králi uherskému — 8 Viz výše k č. 31, pozn. 1 — 9 Liberius, papež 352—366, na čas se oddal aria- nismu — 10 Jan z Mohuče, Iohannes Anglicus, po- dle středověké rozšířené pověsti, zaznamenané po prvé v 13. stol. v kronice dominikána Jana z Mailly, nástupce papeže Lva IV. z r. 855, prý žena („papež- ka Johanka, Anna, Anežka“), jejíž demaskování způ- 264
se s jeho zněním seznámil asi o dva měsíce poz- ději — 2 Mistr Mařík Rvačka, převor řádu kajících bratří; mistrské hodnosti dosáhl v Římě, ale pražská theologická fakulta ho nechtěla přijmouti za profe- sora, odpírajíc v tom i Rvačkovu ochránci, papeži Innocenci VI. — 3 Král Václav IV. se domáhal pří- spěvků kleru na vypravení poslů do Říma r. 1413 — 4 Mistři Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče — 5 Mistr Křišťan z Prachatic. (32) 1 Mat. 10, 34—35 — 2 II Thess. 2, 3 — 3 Jan 16, 2 a Luk. 21, 16—17 — 4 Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče — 5 O něm patrně psal mistr Křišťan v svém listě, na který tu Hus odpovídá — 6 Vztahuje se na odsouzení článků Wycliffových — 7 Rovněž již z r. 1412 — 8 Srov. II Thes. 2, 4. (33) 1 Skut. 17, 28 — 2 Verg. Ecl. 3, 93 — 3 Mat. 4, 9 — 4 Viz výše k č. 31, pozn. 1 — 5 Narážka na schůzi na staroměstské radnici 16. července 1412 — 6 Viz výše k č. 25, pozn. 19 — 7 Papež Bonifác IX. r. 1400 sesadil Václava IV. s královského trůnu římského; kurie vystupovala také proti Zikmundovi jakožto králi uherskému — 8 Viz výše k č. 31, pozn. 1 — 9 Liberius, papež 352—366, na čas se oddal aria- nismu — 10 Jan z Mohuče, Iohannes Anglicus, po- dle středověké rozšířené pověsti, zaznamenané po prvé v 13. stol. v kronice dominikána Jana z Mailly, nástupce papeže Lva IV. z r. 855, prý žena („papež- ka Johanka, Anna, Anežka“), jejíž demaskování způ- 264
Strana 265
sobil teprve porod při procesí. Hus převzal zprávu tu snad ze spisu Polychronicon, jehož autorem byl v polovině 14. stol. Ralf Higden, mnich v Chesteru. Jako nehistorickou smyšlenku prokázal ji teprve v 17. stol. francouzský reformovaný kazatel a kritik David Blondel (1647) — 11 II Kor. 6, 15 — 12 Mí- něny jsou tři dny Ježíšova pobytu v hrobě — 13 Ci- továno (i s mylným jménem Jeronymovým) z Gra- tianova Decr., secunda pars, causa XXIV. qu. 1, cap. 14 (1 970 vyd. Friedbergova) — 14 Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče, nejspíše po svém návratu ze zajetí v Bologni — 15 Rozuměj k spasení — 16 Rozuměj: nežli vraty do ovčince (Jan 10, 1) — 17 Mat. 7, 15 — 18 Mat. 24, 23—24 — 19 O něm Skut. 8, 9 nn. — 20 Mat. 24, 15, kde je již obsažen citát z Dan. 9, 27 — 21 Mat. 24, 26 — 22 Mat. 24, 15 — 23 Mat. 24, 26 — 24 Srov. Mat. 23, 11—12 — 25 Mat. 11, 6 — 26 Henricus Bartol. de Segusia, kardi- nál ostijský (ř 1271), Summa aurea super titulis Decretalium, lib. V, tit. 39 (De sent. excomm.), cap. 28 — 27 Jde o výklad 28. kapitoly Decr. lib. V. tit. 39, která se začíná slovy A nobis (II 899 vyd. Fried- bergova). (34) Rukopisně je sice označen za adresáta mistr Křiš- ťan z Prachatic. O tom však, že je adresát osoba od rektorovy odlišná, svědčí neklamně již celý tón dopisu, určeného zřejmě osobě mladší. Nejpřípad- nějším se mi zdá dosud dohad V. Novotného, který pomýšlel na někdejšího Husova žáka, mistra Jana Kardinála. — 1 Míní Stanislava ze Znojma a Ště- — pána z Pálče — 2 Srov. Sirach 30, 17; 40, 29 265
sobil teprve porod při procesí. Hus převzal zprávu tu snad ze spisu Polychronicon, jehož autorem byl v polovině 14. stol. Ralf Higden, mnich v Chesteru. Jako nehistorickou smyšlenku prokázal ji teprve v 17. stol. francouzský reformovaný kazatel a kritik David Blondel (1647) — 11 II Kor. 6, 15 — 12 Mí- něny jsou tři dny Ježíšova pobytu v hrobě — 13 Ci- továno (i s mylným jménem Jeronymovým) z Gra- tianova Decr., secunda pars, causa XXIV. qu. 1, cap. 14 (1 970 vyd. Friedbergova) — 14 Stanislav ze Znojma a Štěpán z Pálče, nejspíše po svém návratu ze zajetí v Bologni — 15 Rozuměj k spasení — 16 Rozuměj: nežli vraty do ovčince (Jan 10, 1) — 17 Mat. 7, 15 — 18 Mat. 24, 23—24 — 19 O něm Skut. 8, 9 nn. — 20 Mat. 24, 15, kde je již obsažen citát z Dan. 9, 27 — 21 Mat. 24, 26 — 22 Mat. 24, 15 — 23 Mat. 24, 26 — 24 Srov. Mat. 23, 11—12 — 25 Mat. 11, 6 — 26 Henricus Bartol. de Segusia, kardi- nál ostijský (ř 1271), Summa aurea super titulis Decretalium, lib. V, tit. 39 (De sent. excomm.), cap. 28 — 27 Jde o výklad 28. kapitoly Decr. lib. V. tit. 39, která se začíná slovy A nobis (II 899 vyd. Fried- bergova). (34) Rukopisně je sice označen za adresáta mistr Křiš- ťan z Prachatic. O tom však, že je adresát osoba od rektorovy odlišná, svědčí neklamně již celý tón dopisu, určeného zřejmě osobě mladší. Nejpřípad- nějším se mi zdá dosud dohad V. Novotného, který pomýšlel na někdejšího Husova žáka, mistra Jana Kardinála. — 1 Míní Stanislava ze Znojma a Ště- — pána z Pálče — 2 Srov. Sirach 30, 17; 40, 29 265
Strana 266
3 Kazatel 1, 18 — 4 Podle Ps.-Catonova Dist. 1 23 — — 5 III Ezdr. 4, 35 — 6 Zalm 50, 6 — 7 I Petr. 3, 13 8 Mat. 5, 11 — 9 Jak. 1, 2 — 10 Jak. 1, 12 — 11 Wycliffovo učení o trvání chleba v svátosti oltářní — 12 Jan Štěkna — 13 Týká se pravděpodobně smě- ny, jíž měl mistr Jan Kardinál získati místo fary v Petrovicích faru v Nebuželích, kterou dotud držel mistr Ondřej z Brodu — 14 Ezech. 3, 4 nn. — 15 Mí- něn je zachovaný Husův spis Responsio ad scripta M. Stanislai de Znoyma, jímž vyvracel Stanislavův traktát Alma et venerabilis. (35) 1 Srov. Řím. 8, 28 — 2 Luk. 23, 34; Skut. 7, 59 — 3 T. j. v pergamenové bulle papežské — 4 Srov. Num. 16, 33 — 5 Mat. 25, 34 — 6 Srov. Řím. 9, 5. (36) 1 V svém zachovaném listu, jímž záhřebského bis- kupa Eberharda varoval před vzmáháním stoupenců Wycliffových — 2 Mistr Jeronym Pražský — 3 Vla- dislavovi Jagiellovi — 4 Vitoldovi, velkému knížeti Litevskému — 5 Srov. Moudr. 1, 6 — 6 Luk. 6, 37 — 7 Mat. 18, 15 — 8 Charvátské — 9 Charvátských studentů na pražské universitě — 10 Deuter. 32, 33 — 11 Izaiáš 3, 13 — 12 Srov. Mat. 12, 36 — 13 Srov. Efez. 1, 17. (37) 1 Srov. Jan 6, 67 — 2 Srov. Mat. 10, 15 — 3 Srov. Luk. 21, 16—17 — 4 Luk. 21, 18—19 — 5 Srov. Skut. 27, 34 — 6 Srov. Mat. 7, 15 — 7 Mat. 24, 11 — 8 Srov. Mat. 7, 16 — 9 Mat. 7, 15 — 10 Mat. 7, 15 — 266
3 Kazatel 1, 18 — 4 Podle Ps.-Catonova Dist. 1 23 — — 5 III Ezdr. 4, 35 — 6 Zalm 50, 6 — 7 I Petr. 3, 13 8 Mat. 5, 11 — 9 Jak. 1, 2 — 10 Jak. 1, 12 — 11 Wycliffovo učení o trvání chleba v svátosti oltářní — 12 Jan Štěkna — 13 Týká se pravděpodobně smě- ny, jíž měl mistr Jan Kardinál získati místo fary v Petrovicích faru v Nebuželích, kterou dotud držel mistr Ondřej z Brodu — 14 Ezech. 3, 4 nn. — 15 Mí- něn je zachovaný Husův spis Responsio ad scripta M. Stanislai de Znoyma, jímž vyvracel Stanislavův traktát Alma et venerabilis. (35) 1 Srov. Řím. 8, 28 — 2 Luk. 23, 34; Skut. 7, 59 — 3 T. j. v pergamenové bulle papežské — 4 Srov. Num. 16, 33 — 5 Mat. 25, 34 — 6 Srov. Řím. 9, 5. (36) 1 V svém zachovaném listu, jímž záhřebského bis- kupa Eberharda varoval před vzmáháním stoupenců Wycliffových — 2 Mistr Jeronym Pražský — 3 Vla- dislavovi Jagiellovi — 4 Vitoldovi, velkému knížeti Litevskému — 5 Srov. Moudr. 1, 6 — 6 Luk. 6, 37 — 7 Mat. 18, 15 — 8 Charvátské — 9 Charvátských studentů na pražské universitě — 10 Deuter. 32, 33 — 11 Izaiáš 3, 13 — 12 Srov. Mat. 12, 36 — 13 Srov. Efez. 1, 17. (37) 1 Srov. Jan 6, 67 — 2 Srov. Mat. 10, 15 — 3 Srov. Luk. 21, 16—17 — 4 Luk. 21, 18—19 — 5 Srov. Skut. 27, 34 — 6 Srov. Mat. 7, 15 — 7 Mat. 24, 11 — 8 Srov. Mat. 7, 16 — 9 Mat. 7, 15 — 10 Mat. 7, 15 — 266
Strana 267
11 Mat. 10, 16 — 12 Srov. Galat. 5, 22—23 — 13 Srov. Mat. 5, 10 — 14 Srov. Mat. 5, 5 — 15 Srov. Luk. 6, 22 — 16 Srov. Luk. 6, 23 — 17 Srov. Mat. 19, 29 — 18 Srov. Mat. 24, 21 — 19 II Tim. 4, 3—4 — 20 II Tim. 3, 12—13 — 21 Srov. II Petr. 3, 17—18. (38) 1 Srov. Mat. 16, 27 — 2 Jak. 5, 8 — 3 Srov. Mat. 20, 28 — 4 Jan 10, 10 — 5 Mat. 25, 41 — 6 Luk. 21, 28 — 7 Mat. 25, 34. (39) 1 Srov. Luk. 2, 10 — 2 Srov. Luk. 2, 13—14 — 3 Srov. Mat. 2, 10 — 4 Luk. 2, 10. (40) 1 I Tim. 1, 2; II Tim. 1, 2 — 2 Pláč 1, 18 — 3 Pláč 1, 12 — 4 Mat. 27, 46 — 5 Mat. 27, 43; 27, 40 — 6 Mat. 27, 46 — 7 Srov. Luk. 10, 5 — 8 Srov. Jan 26, 19 — 9 Jan 14, 27 — 10 Citát z Rabana Maura, jenž se z celého dopisu jediný zachoval v původním českém znění Husově. (41) 1 Jerem. 6, 16 — 2 Mat. 11, 29 — 3 Jan 13, 15 — 4 Srov. Filip. 2, 8 — 5 Srov. Mat. 22, 37 — 6 Srov. Mat. 22, 39 — 7 Mat. 22, 40. (42) 1 Datování je zřejmé ze souběžné latinské vyhláš- ky, datované v neděli po sv. Bartoloměji — 2 Kon- 267
11 Mat. 10, 16 — 12 Srov. Galat. 5, 22—23 — 13 Srov. Mat. 5, 10 — 14 Srov. Mat. 5, 5 — 15 Srov. Luk. 6, 22 — 16 Srov. Luk. 6, 23 — 17 Srov. Mat. 19, 29 — 18 Srov. Mat. 24, 21 — 19 II Tim. 4, 3—4 — 20 II Tim. 3, 12—13 — 21 Srov. II Petr. 3, 17—18. (38) 1 Srov. Mat. 16, 27 — 2 Jak. 5, 8 — 3 Srov. Mat. 20, 28 — 4 Jan 10, 10 — 5 Mat. 25, 41 — 6 Luk. 21, 28 — 7 Mat. 25, 34. (39) 1 Srov. Luk. 2, 10 — 2 Srov. Luk. 2, 13—14 — 3 Srov. Mat. 2, 10 — 4 Luk. 2, 10. (40) 1 I Tim. 1, 2; II Tim. 1, 2 — 2 Pláč 1, 18 — 3 Pláč 1, 12 — 4 Mat. 27, 46 — 5 Mat. 27, 43; 27, 40 — 6 Mat. 27, 46 — 7 Srov. Luk. 10, 5 — 8 Srov. Jan 26, 19 — 9 Jan 14, 27 — 10 Citát z Rabana Maura, jenž se z celého dopisu jediný zachoval v původním českém znění Husově. (41) 1 Jerem. 6, 16 — 2 Mat. 11, 29 — 3 Jan 13, 15 — 4 Srov. Filip. 2, 8 — 5 Srov. Mat. 22, 37 — 6 Srov. Mat. 22, 39 — 7 Mat. 22, 40. (42) 1 Datování je zřejmé ze souběžné latinské vyhláš- ky, datované v neděli po sv. Bartoloměji — 2 Kon- 267
Strana 268
rád z Vechty, arcibiskup pražský od 10. února 1413; viz i výše k č. 14, pozn. 8. (43) 1 Hofmistru — 2 Míněn list papeže Jana XXIII. z 11. července 1414 — 3 Viz výše č. 41 — 4 27. srpna 1414. (44) 1 Zikmund byl králem uherským od 31. března 1387, králem římským od 20. září 1410 — 2 Srov. I Petr. 1, 2 — 3 Srov. Sirach 51, 34 — 4 Glejtem, průvodním listem — 5 Text českých vyhlášek viz výše v č. 41 — 6 1 Tim. 6, 15 — 7 Srov. Mat. 11, 29 — 8 I Petr. 2, 21 — 9 I Petr. 2, 22 — 10 Mat. 5, 10 — 11 Několikrát od r. 1408 — 12 R. 1410 — 13 Mikeš Divoký (Divůček) z Jemniště. (45) 1 Martin z Volyně, bakalář 1409, mistr 17. dubna 1412 — 2 Citát z Ps.-Augustinova De cohabitatione clericorum et mulierum znal Hus nejspíše z flori- legia Tomáše Irského Manipulus florum s. v. Mulier — 3 Přezdívka klerika, který byl v službách Huso- vých — 4 Jiný klerik v službách Husových. (46) 1 Srov. I Petr. 2, 21. (47) 1 Srov. I Petr. 3, 15—16. 268
rád z Vechty, arcibiskup pražský od 10. února 1413; viz i výše k č. 14, pozn. 8. (43) 1 Hofmistru — 2 Míněn list papeže Jana XXIII. z 11. července 1414 — 3 Viz výše č. 41 — 4 27. srpna 1414. (44) 1 Zikmund byl králem uherským od 31. března 1387, králem římským od 20. září 1410 — 2 Srov. I Petr. 1, 2 — 3 Srov. Sirach 51, 34 — 4 Glejtem, průvodním listem — 5 Text českých vyhlášek viz výše v č. 41 — 6 1 Tim. 6, 15 — 7 Srov. Mat. 11, 29 — 8 I Petr. 2, 21 — 9 I Petr. 2, 22 — 10 Mat. 5, 10 — 11 Několikrát od r. 1408 — 12 R. 1410 — 13 Mikeš Divoký (Divůček) z Jemniště. (45) 1 Martin z Volyně, bakalář 1409, mistr 17. dubna 1412 — 2 Citát z Ps.-Augustinova De cohabitatione clericorum et mulierum znal Hus nejspíše z flori- legia Tomáše Irského Manipulus florum s. v. Mulier — 3 Přezdívka klerika, který byl v službách Huso- vých — 4 Jiný klerik v službách Husových. (46) 1 Srov. I Petr. 2, 21. (47) 1 Srov. I Petr. 3, 15—16. 268
Strana 269
(48) 1 Stalo se tak západním směrem od Tachova — 2 Bärnau — 3 Neustadt (Waldnaab) — 4 Weiden — 5 Sulzbach — 6 Středoněm. Iantricht, novohorno- něm. Landgericht — 7 Na trati ze Sulzbachu do Hersbrucku nezjištěno — 8 Hersbruck (Pegnitz) — 9 Lauf — 10 Viz výše č. 41 — 11 Pan Václav z Du- bé — 12 Mistr Albrecht Fleischmann — 13 Nejspíše opis kratičkého výkladu Desatera, dnes neznámý, snad protějšek dochovaného Husova krátkého latin- ského výkladu Otčenáše — 14 Rozuměj na dvéře nebo na zeď — 15 Míněna vyhláška, která po ně- mecku vyjadřovala totéž, co po latinsku vyhláška výše č. 41 — 16 Pan Václav z Dubé — 17 Pan Jan z Chlumu — 18 Zikmund zatím odejel do Porýní, chystaje se ke korunovaci, k níž došlo 8. listopadu 1414 v Cáchách — 19 Pan Václav z Dubé odejel k Zikmundovi, aby vymohl glejt pro Husa — 20 Jan XXIII. přijel do Kostnice 28. října 1414, o tři dny dříve proti původním disposicím. (49) 1 Viz výše k č. 45, pozn. 2. (50) 1 3. listopadu 1414 — 2 Viz výše č. 41 a č. 48, — pozn. 15 — 3 V ulici sv. Pavla u vdovy Fidy 4 Glejt, sepsaný ve Špýru 18. října 1414, pro nějž jel pan Václav z Dubé (viz výše č. 48, pozn. 19). přivezl Husovi teprve 5. listopadu 1414 (viz níže č. 51) — 5 Po příjezdu, tedy 4. listopadu 1414 — 6 Jde o soudní nálezy vydané v Římě — 7 Pan Jindřich 269
(48) 1 Stalo se tak západním směrem od Tachova — 2 Bärnau — 3 Neustadt (Waldnaab) — 4 Weiden — 5 Sulzbach — 6 Středoněm. Iantricht, novohorno- něm. Landgericht — 7 Na trati ze Sulzbachu do Hersbrucku nezjištěno — 8 Hersbruck (Pegnitz) — 9 Lauf — 10 Viz výše č. 41 — 11 Pan Václav z Du- bé — 12 Mistr Albrecht Fleischmann — 13 Nejspíše opis kratičkého výkladu Desatera, dnes neznámý, snad protějšek dochovaného Husova krátkého latin- ského výkladu Otčenáše — 14 Rozuměj na dvéře nebo na zeď — 15 Míněna vyhláška, která po ně- mecku vyjadřovala totéž, co po latinsku vyhláška výše č. 41 — 16 Pan Václav z Dubé — 17 Pan Jan z Chlumu — 18 Zikmund zatím odejel do Porýní, chystaje se ke korunovaci, k níž došlo 8. listopadu 1414 v Cáchách — 19 Pan Václav z Dubé odejel k Zikmundovi, aby vymohl glejt pro Husa — 20 Jan XXIII. přijel do Kostnice 28. října 1414, o tři dny dříve proti původním disposicím. (49) 1 Viz výše k č. 45, pozn. 2. (50) 1 3. listopadu 1414 — 2 Viz výše č. 41 a č. 48, — pozn. 15 — 3 V ulici sv. Pavla u vdovy Fidy 4 Glejt, sepsaný ve Špýru 18. října 1414, pro nějž jel pan Václav z Dubé (viz výše č. 48, pozn. 19). přivezl Husovi teprve 5. listopadu 1414 (viz níže č. 51) — 5 Po příjezdu, tedy 4. listopadu 1414 — 6 Jde o soudní nálezy vydané v Římě — 7 Pan Jindřich 269
Strana 270
Lacembok z Chlumu — 8 Pan Jan Kepka z Chlumu — 9 4. listopadu 1414 — 10 Pověst o cestě Benedikta XIII. do Kostnice byla lichá — 11 Jan (f 1419) — 12 Antonín (F 1415) — 13 Korunovace z 8. listop. 1414 — 14 Odhad Husův o datu byl správný, Zikmund přibyl v noci 24. prosince 1414; jenom Hus netušil, že se s jednáním nebude čekati na krále, též odhad trvání koncilu byl příliš optimistický — 15 T. j. 12 zlatých — 16 Ravensburg, asi 34 km sv. od Kost- nice — 17 Myslil na eventuální jízdu králi v ústrety, netuše, že bude již měsíc před jeho příjezdem za- tčen — 18 V latinském originále slovní hříčka: in Constantia (v Kostnici) — pro constantia (za stálost). (51) 1 V latinském originále mezi slovy ad Constan- tiam (do Kostnice) a constantiam (stálost) týž vztah, jako výše v č. 50, pozn. 18 — 2 Václav Thiem z Mi- kulova, který ještě jako pasovský děkan hlásal od- pustky v Praze r. 1412 — 3 Viz výše č. 50, pozn. 6 — 4 Ochránci Husovi se patrně domáhali stržení vyhlášek s římskými soudními nálezy, jež vylepoval jeho „krajan“ Michal. — 5 Viz výše č. 41, č. 48, pozn. 15, a č. 50, pozn. 2 — 6 Iohannes de Borsnicz, biskup Lubušský — 7 K ranní modlitbě kněze podle breviáře náleží tři nokturny s devíti žalmy a devíti čteními (krátkými úryvky z Písma). Nokturnem se tedy zde patrně míní doba, za kterou se stačí kněz pomodliti předepsané tři žalmy a tři čtení — 8 Po- mlouval tedy Husa jako pěstitele zakázané magie — 9 Jerem. 20, 11. 270
Lacembok z Chlumu — 8 Pan Jan Kepka z Chlumu — 9 4. listopadu 1414 — 10 Pověst o cestě Benedikta XIII. do Kostnice byla lichá — 11 Jan (f 1419) — 12 Antonín (F 1415) — 13 Korunovace z 8. listop. 1414 — 14 Odhad Husův o datu byl správný, Zikmund přibyl v noci 24. prosince 1414; jenom Hus netušil, že se s jednáním nebude čekati na krále, též odhad trvání koncilu byl příliš optimistický — 15 T. j. 12 zlatých — 16 Ravensburg, asi 34 km sv. od Kost- nice — 17 Myslil na eventuální jízdu králi v ústrety, netuše, že bude již měsíc před jeho příjezdem za- tčen — 18 V latinském originále slovní hříčka: in Constantia (v Kostnici) — pro constantia (za stálost). (51) 1 V latinském originále mezi slovy ad Constan- tiam (do Kostnice) a constantiam (stálost) týž vztah, jako výše v č. 50, pozn. 18 — 2 Václav Thiem z Mi- kulova, který ještě jako pasovský děkan hlásal od- pustky v Praze r. 1412 — 3 Viz výše č. 50, pozn. 6 — 4 Ochránci Husovi se patrně domáhali stržení vyhlášek s římskými soudními nálezy, jež vylepoval jeho „krajan“ Michal. — 5 Viz výše č. 41, č. 48, pozn. 15, a č. 50, pozn. 2 — 6 Iohannes de Borsnicz, biskup Lubušský — 7 K ranní modlitbě kněze podle breviáře náleží tři nokturny s devíti žalmy a devíti čteními (krátkými úryvky z Písma). Nokturnem se tedy zde patrně míní doba, za kterou se stačí kněz pomodliti předepsané tři žalmy a tři čtení — 8 Po- mlouval tedy Husa jako pěstitele zakázané magie — 9 Jerem. 20, 11. 270
Strana 271
(52) 1 Mat. 24, 24 spojeno s Mat. 24, 5 — 2 Mat. 7, 15—16 — 3 Mat. 24, 24. (53) 1 Patrně některý z Husových strážců — 2 Petr z Mladoňovic — 3 Nám jinak neznámý — 4 Mistr Jan z Rejnštejna, řečený Kardinál — 5 Král Zik- mund; viz výše k č. 50, pozn. 14 — 6 V originálu užito, tentokrát z opatrnosti, kryptogramu auca (= hus). (54) 1 Mistr Štěpán z Pálče — 2 Míněno odnímání světských statků kněžím — 3 Zikmundovi — 4 Na- rážka na Zikmundovy konfiskace v Uhrách z let 1403—1404 — 5 Karel IV. — 6 Mistr Jan z Jesenice — 7 Mistr Jeronym Pražský — 8 Jan z Chlumu — 9 Václav z Dubé a Leštna — 10 Jindřich Lacembok z Chlumu — 11 O Janu Bradáčkovi viz F. M. Bartoš v Jihočes. sbor. hist. 1947 — 12 Konstantinopolský patriarcha Johannes de Rupe scissa, člen vyšetřo- vací komise proti Husovi — 13 Pověstné darování, jímž císař Konstantin obmyslil církev; teprve r. 1440 Vavřincem Vallou prokázáno jako falsum — 14 Uče- ní o remanenci — 15 Jan z Chlumu — 16 Míněno království České. (55) 1 Je to odpověď na latinský list, který poslal té- hož dne pan Jan z Chlumu Husovi: „Nejmilejší pří- teli v Kristu! Vězte, že král byl dnes s vyslanci 271
(52) 1 Mat. 24, 24 spojeno s Mat. 24, 5 — 2 Mat. 7, 15—16 — 3 Mat. 24, 24. (53) 1 Patrně některý z Husových strážců — 2 Petr z Mladoňovic — 3 Nám jinak neznámý — 4 Mistr Jan z Rejnštejna, řečený Kardinál — 5 Král Zik- mund; viz výše k č. 50, pozn. 14 — 6 V originálu užito, tentokrát z opatrnosti, kryptogramu auca (= hus). (54) 1 Mistr Štěpán z Pálče — 2 Míněno odnímání světských statků kněžím — 3 Zikmundovi — 4 Na- rážka na Zikmundovy konfiskace v Uhrách z let 1403—1404 — 5 Karel IV. — 6 Mistr Jan z Jesenice — 7 Mistr Jeronym Pražský — 8 Jan z Chlumu — 9 Václav z Dubé a Leštna — 10 Jindřich Lacembok z Chlumu — 11 O Janu Bradáčkovi viz F. M. Bartoš v Jihočes. sbor. hist. 1947 — 12 Konstantinopolský patriarcha Johannes de Rupe scissa, člen vyšetřo- vací komise proti Husovi — 13 Pověstné darování, jímž císař Konstantin obmyslil církev; teprve r. 1440 Vavřincem Vallou prokázáno jako falsum — 14 Uče- ní o remanenci — 15 Jan z Chlumu — 16 Míněno království České. (55) 1 Je to odpověď na latinský list, který poslal té- hož dne pan Jan z Chlumu Husovi: „Nejmilejší pří- teli v Kristu! Vězte, že král byl dnes s vyslanci 271
Strana 272
všech národů celého koncilu, hovoře o Vašich či- nech a zvláště ve prospěch veřejného slyšení. Jemu oni všichni dali konečnou a závěrečnou odpověď, že se Vám veřejného slyšení zajisté dostane. Také na to chtějí Vaši přátelé naléhati a vskutku nalé- hají, abyste najisto byl na nějakém vzdušném místě, kde byste se mohl sebrati a vnitřně osvě- žiti. A proto pro Boha i spásu Vaši a šíření pravdy neustupujte od ní z nižádného strachu o ztrátu ubo- hého života, protože Vás navštívil Bůh tímto svým navštívením jenom pro veliké Vaše dobro. Přátelům v Praze se daří znamenitě a obzvláště panu Škop- kovi, který se velice raduje z toho, že jste již do- sáhl vytouženého pronásledování pro pravdu. Pro- síme upřímně, abyste, uzdá-li se Vám, na tento list vepsal své odůvodněné a konečné mínění o přijí- mání z kalicha, abychom je svým časem ukázali přátelům, protože mezi bratřími je dosud nějaká roz- tržka a mnozí jsou pro to znepokojeni, dovolávajíce se Vás a Vašeho úsudku podle jakéhosi spisu. Před- ní přátelé jsou zarmouceni pro žalářní způsob vý- slechu a zvláště Jesenic. Minulé se však nedá odvo- lati. Ale stálost Vaši chválí upřímně a co nejuzna- leji.“ — 2 Viz výše č. 54 pozn. 12 — 3 Míněn je spis De sanguine Cristi sub specie vini a laicis su- mendo (O laickém přijímání krve Kristovy pod způ- sobou vína), jejž napsal Hus v Kostnici před svým uvězněním — 4 Míněna jsou místa: Mat. 26, 28; Mar. 14, 24; Jan 6, 54; I Kor. 10, 16 — 5 Viz výše k č. 54 pozn. 11 — 6 Michal de Causis, viz výše k č. 22, pozn. 24 a 25 — 7 Viz Husovo naléhání v předposledním odstavci listu č. 54. 272
všech národů celého koncilu, hovoře o Vašich či- nech a zvláště ve prospěch veřejného slyšení. Jemu oni všichni dali konečnou a závěrečnou odpověď, že se Vám veřejného slyšení zajisté dostane. Také na to chtějí Vaši přátelé naléhati a vskutku nalé- hají, abyste najisto byl na nějakém vzdušném místě, kde byste se mohl sebrati a vnitřně osvě- žiti. A proto pro Boha i spásu Vaši a šíření pravdy neustupujte od ní z nižádného strachu o ztrátu ubo- hého života, protože Vás navštívil Bůh tímto svým navštívením jenom pro veliké Vaše dobro. Přátelům v Praze se daří znamenitě a obzvláště panu Škop- kovi, který se velice raduje z toho, že jste již do- sáhl vytouženého pronásledování pro pravdu. Pro- síme upřímně, abyste, uzdá-li se Vám, na tento list vepsal své odůvodněné a konečné mínění o přijí- mání z kalicha, abychom je svým časem ukázali přátelům, protože mezi bratřími je dosud nějaká roz- tržka a mnozí jsou pro to znepokojeni, dovolávajíce se Vás a Vašeho úsudku podle jakéhosi spisu. Před- ní přátelé jsou zarmouceni pro žalářní způsob vý- slechu a zvláště Jesenic. Minulé se však nedá odvo- lati. Ale stálost Vaši chválí upřímně a co nejuzna- leji.“ — 2 Viz výše č. 54 pozn. 12 — 3 Míněn je spis De sanguine Cristi sub specie vini a laicis su- mendo (O laickém přijímání krve Kristovy pod způ- sobou vína), jejž napsal Hus v Kostnici před svým uvězněním — 4 Míněna jsou místa: Mat. 26, 28; Mar. 14, 24; Jan 6, 54; I Kor. 10, 16 — 5 Viz výše k č. 54 pozn. 11 — 6 Michal de Causis, viz výše k č. 22, pozn. 24 a 25 — 7 Viz Husovo naléhání v předposledním odstavci listu č. 54. 272
Strana 273
(56) 1 Jan, patriarcha Konstantinopolský, Jan, biskup Lubušský, a Bernard, biskup Kastellský — 2 Podrob- něji o tom Hus níže v listě č. 69 — 3 Srov. Jon. 2, 1 n. — 4 Srov. Dan. 6, 6 n. — 5 Srov. Dan. 14, 30 n. 6 Srov. Dan. 13, 1 n. — 7 Jindřich Škopek z Dubé 8 Viz výše k č. 53 pozn. 1. (57) 1 Výše list č. 46 — 2 Luk. 21, 15. (58) Adresáta tohoto úryvku, rukopisně nedochované- ho, udává jenom poznámka v tištěném vydání. — 1 Míní tím vězení u dominikánů, do kterého byl pře- nesen 9. ledna 1415 — 2 Míněn předešlý list č. 57 — 3 Mistr Jakoubek ze Stříbra; list se nedochoval — 4 Rovněž se nedochovala — 5 Michal de Causis, viz výše k č. 22 pozn. 24 — 6 Jan Konstantinopolský — 7 Mikuláš ze Stojčína, bakalář od 1405, mistr od 1410 — 8 Viz výše k č. 56 pozn. 2 — 9 Mistra Jana z Rejnštejna, řečeného Kardinál. (59) 1 Z 19. ledna 1415, výše list č. 57 — 2 Zikmund — 3 Jedním z nich byl Michal de Causis — 4 Jindřich Lacembok z Chlumu — 5 Václav z Dubé a Leštna — 6 T. j. o křížové válce, vyhlášené papežem proti apulskému králi Ladislavovi — 7 Dvanáct nepřísluš- ností této odpustkové bully shrnul Hus v létě 1412 v latinském textu, začínajícím slovy Pax Cristi (Po- 273
(56) 1 Jan, patriarcha Konstantinopolský, Jan, biskup Lubušský, a Bernard, biskup Kastellský — 2 Podrob- něji o tom Hus níže v listě č. 69 — 3 Srov. Jon. 2, 1 n. — 4 Srov. Dan. 6, 6 n. — 5 Srov. Dan. 14, 30 n. 6 Srov. Dan. 13, 1 n. — 7 Jindřich Škopek z Dubé 8 Viz výše k č. 53 pozn. 1. (57) 1 Výše list č. 46 — 2 Luk. 21, 15. (58) Adresáta tohoto úryvku, rukopisně nedochované- ho, udává jenom poznámka v tištěném vydání. — 1 Míní tím vězení u dominikánů, do kterého byl pře- nesen 9. ledna 1415 — 2 Míněn předešlý list č. 57 — 3 Mistr Jakoubek ze Stříbra; list se nedochoval — 4 Rovněž se nedochovala — 5 Michal de Causis, viz výše k č. 22 pozn. 24 — 6 Jan Konstantinopolský — 7 Mikuláš ze Stojčína, bakalář od 1405, mistr od 1410 — 8 Viz výše k č. 56 pozn. 2 — 9 Mistra Jana z Rejnštejna, řečeného Kardinál. (59) 1 Z 19. ledna 1415, výše list č. 57 — 2 Zikmund — 3 Jedním z nich byl Michal de Causis — 4 Jindřich Lacembok z Chlumu — 5 Václav z Dubé a Leštna — 6 T. j. o křížové válce, vyhlášené papežem proti apulskému králi Ladislavovi — 7 Dvanáct nepřísluš- ností této odpustkové bully shrnul Hus v létě 1412 v latinském textu, začínajícím slovy Pax Cristi (Po- 273
Strana 274
koj Kristův) — 8 Od února 1411 — 9 Viz výše č. 22 10 Petr z Mladoňovic. (60) 1 Srov. II Tim. 2, 3 — 2 Farář janovický mistr Jan z Rejnštejna, řečený Kardinál — 3 Mistr Křišťan z Prachatic navštívil Husa v žaláři — 4 T. j. na ne- popsanou část papíru, na němž pan Jan z Chlumu napsal Husovi svůj (pro nás ztracený) dopis — 5 Míněny jsou články, které sestavil kancléř pařížské university Jean Charlier Gerson — 6 Viz výše k č. 53 pozn. 1 — 7 Václav z Dubé — 8 Nelze říci s urči- tostí, kdo je tím slovem označován — 9 Latinský spisek o desateru Božích přikázání a o otčenáši napsal Hus v žaláři — 10 Petrovi z Mladoňovic — 11 Latinské slovo anser, podobně jako jinde auca, je kryptogram pisatelův — 12 V témž významu kla- de zde pisatel v latinském textu české appellativum hus — 13 V dominikánském klášteře, kde byl věz- něn od 6. prosince 1414, byl těžce nemocný Hus 9. ledna 1415 přemístěn do zdravější vězeňské míst- nosti. K latinskému posita est ad refectorium (byla dána na krmník) srov. v odpovědi na tento list, kte- rou mu jménem pana Jana poslal písař Petr z Mla- doňovic, slova: Auca, licet in ara posita (Hus, byť daná do chlívka). Jiní vykládají jinak a pomýšlejí na místnost „blízko refektáře“ — 14 Jindřichem La- cembokem z Chlumu — 15 Oba latinské traktáty, věnované žalářníkovi Robertovi, jsou zachovány — 16 T. j. v pražské kapli Betlemské — 17 Míněny nápisy na stěnách kaple, hlavně latinský text De sex erroribus (O šesti bludích), který tam dal Hus vepsati r. 1413. 274
koj Kristův) — 8 Od února 1411 — 9 Viz výše č. 22 10 Petr z Mladoňovic. (60) 1 Srov. II Tim. 2, 3 — 2 Farář janovický mistr Jan z Rejnštejna, řečený Kardinál — 3 Mistr Křišťan z Prachatic navštívil Husa v žaláři — 4 T. j. na ne- popsanou část papíru, na němž pan Jan z Chlumu napsal Husovi svůj (pro nás ztracený) dopis — 5 Míněny jsou články, které sestavil kancléř pařížské university Jean Charlier Gerson — 6 Viz výše k č. 53 pozn. 1 — 7 Václav z Dubé — 8 Nelze říci s urči- tostí, kdo je tím slovem označován — 9 Latinský spisek o desateru Božích přikázání a o otčenáši napsal Hus v žaláři — 10 Petrovi z Mladoňovic — 11 Latinské slovo anser, podobně jako jinde auca, je kryptogram pisatelův — 12 V témž významu kla- de zde pisatel v latinském textu české appellativum hus — 13 V dominikánském klášteře, kde byl věz- něn od 6. prosince 1414, byl těžce nemocný Hus 9. ledna 1415 přemístěn do zdravější vězeňské míst- nosti. K latinskému posita est ad refectorium (byla dána na krmník) srov. v odpovědi na tento list, kte- rou mu jménem pana Jana poslal písař Petr z Mla- doňovic, slova: Auca, licet in ara posita (Hus, byť daná do chlívka). Jiní vykládají jinak a pomýšlejí na místnost „blízko refektáře“ — 14 Jindřichem La- cembokem z Chlumu — 15 Oba latinské traktáty, věnované žalářníkovi Robertovi, jsou zachovány — 16 T. j. v pražské kapli Betlemské — 17 Míněny nápisy na stěnách kaple, hlavně latinský text De sex erroribus (O šesti bludích), který tam dal Hus vepsati r. 1413. 274
Strana 275
(61) 1 Husova odpověď byla patrně napsána hned pod text listu, kterým mu 5. března 1415 písař Petr z Mla- doňovic oznámil příznivou vyhlídku na audienci a sdělil páně Chlumův výklad snu — 2 Pan Jan z Chlu- mu; „bibrašským doktorem“ jej přátelé zvali žertem, protože na Husově cestě do Kostnice rozmlouval v hornošvábském městě Biberachu o poslušnosti pa- peže, klatbě a jiných věcech tak výmluvně, že vzbu- dil u tamních kněží a vzdělanců dojem, jako by byl doktor theologie — 3 T. j. ve výkladu snu. Pan Jan z Chlumu podrobně a příznivě vyložil Husův sen v ten smysl, že se Hus jednou na věčnosti bude s Bohem smáti ničitelům betlemských obrazů a ná- pisů, ba že ještě na tomto světě je sám obnoví no- vými kázáními k radosti všech věrných — 4 Ps.- Cato, Dist. II 31 — 5 Lev. 19, 26 — 6 Narážka na zákaz papeže Alexandra V. z 20. prosince 1409 — 7 Narážka na chystané zboření kaple Betlemské z léta 1412 — 8 Páleč ve spise Antihus — 9 Viz výše k č. 56 pozn. 2 — 10 Viz výše č. 22 — 11 Viz výše k č. 56 pozn. 1 — 12 Na začátku dopisu, na nějž Hus odpovídá, bylo citováno místo z Mat. 10, 19 („Když pak vás vydají, nepřemýšlejte, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti) — 13 Luk. 21, 14—15 — 14 Luk. 21, 16 — 15 Jindřicha Lacemboka z Chlu- mu — 16 Jana, řečeného Kardinála — 17 Týká se zmínky předešlého listu, že jen zcela malý počet smí být obeznámen s písemnými projevy Husovými ze žaláře — 18 Mat. 10, 36 — 19 Luk. 21, 16 — 20 V latině constantia (stálost) — Constantia (Kost- nice). 275
(61) 1 Husova odpověď byla patrně napsána hned pod text listu, kterým mu 5. března 1415 písař Petr z Mla- doňovic oznámil příznivou vyhlídku na audienci a sdělil páně Chlumův výklad snu — 2 Pan Jan z Chlu- mu; „bibrašským doktorem“ jej přátelé zvali žertem, protože na Husově cestě do Kostnice rozmlouval v hornošvábském městě Biberachu o poslušnosti pa- peže, klatbě a jiných věcech tak výmluvně, že vzbu- dil u tamních kněží a vzdělanců dojem, jako by byl doktor theologie — 3 T. j. ve výkladu snu. Pan Jan z Chlumu podrobně a příznivě vyložil Husův sen v ten smysl, že se Hus jednou na věčnosti bude s Bohem smáti ničitelům betlemských obrazů a ná- pisů, ba že ještě na tomto světě je sám obnoví no- vými kázáními k radosti všech věrných — 4 Ps.- Cato, Dist. II 31 — 5 Lev. 19, 26 — 6 Narážka na zákaz papeže Alexandra V. z 20. prosince 1409 — 7 Narážka na chystané zboření kaple Betlemské z léta 1412 — 8 Páleč ve spise Antihus — 9 Viz výše k č. 56 pozn. 2 — 10 Viz výše č. 22 — 11 Viz výše k č. 56 pozn. 1 — 12 Na začátku dopisu, na nějž Hus odpovídá, bylo citováno místo z Mat. 10, 19 („Když pak vás vydají, nepřemýšlejte, kterak aneb co byste mluvili; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu, co budete míti mluviti) — 13 Luk. 21, 14—15 — 14 Luk. 21, 16 — 15 Jindřicha Lacemboka z Chlu- mu — 16 Jana, řečeného Kardinála — 17 Týká se zmínky předešlého listu, že jen zcela malý počet smí být obeznámen s písemnými projevy Husovými ze žaláře — 18 Mat. 10, 36 — 19 Luk. 21, 16 — 20 V latině constantia (stálost) — Constantia (Kost- nice). 275
Strana 276
(62) 1 Viz výše k č. 56 pozn. 3 — 2 Viz výše k č. 56 pozn. 4; v překladu napodobuji Husovo zkracování, prováděné na způsob cisiojanů (Dani = Danielem) — 3 Viz výše k č. 56 pozn. 5; v originále: tres pu (= pueros) — 4 Viz výše k č. 56 pozn. 6; v origi- nále: conti (= continens) — 5 Viz výše k č. 60 pozn. 11 — 6 Zuzanina; o vítězství nad křivými svědky má v svém případě Hus nejistotu — 7 Viz výše k č. 61 pozn. 20 — 8 Izaiáš 28, 19 — 9 Sirach 34, 9 — 10 Jan z Chlumu; viz výše k č. 61 pozn. 2. Toto místo se týká nejasné poznámky ze závěru dopisu, na který Hus odpovídá — 11 Viz výše k č. 61 pozn. 20 — 12 Viz výše k č. 60 pozn. 8 — 13 Mí- něny články Gersonovy; viz výše k č. 60 pozn. 5. (63) 1 Mistr Křišťan z Prachatic; odešel z Kostnice 18. nebo 19. března 1415 — 2 Jindřicha Lacemboka z Chlumu — 3 Mistru Janovi z Jesenice — 4 Papež Jan XXIII. uprchl z Kostnice 20. března 1415, když předtím 1. března 1415 podepsal prohlášení, že se vzdá tiary, odstoupí-li také druzí dva papežové — 5 Viz výše k č. 53 pozn. 1 — 6 Míněn někdo z čes- kých pánů, kteří Husa navštívili, snad pan Vilém Zajíc z Hazmburka — 7 Václav z Dubé a Leštna — 8 Václav Myška z Hrádku. (64) 1 Zikmunda — 2 Václavem z Dubé a Leštna — 3 V klášteře dominikánů, kde bylo i dosavadní vě- zení Husovo — 4 Otto III. z Hachberku — 5 Viz 276
(62) 1 Viz výše k č. 56 pozn. 3 — 2 Viz výše k č. 56 pozn. 4; v překladu napodobuji Husovo zkracování, prováděné na způsob cisiojanů (Dani = Danielem) — 3 Viz výše k č. 56 pozn. 5; v originále: tres pu (= pueros) — 4 Viz výše k č. 56 pozn. 6; v origi- nále: conti (= continens) — 5 Viz výše k č. 60 pozn. 11 — 6 Zuzanina; o vítězství nad křivými svědky má v svém případě Hus nejistotu — 7 Viz výše k č. 61 pozn. 20 — 8 Izaiáš 28, 19 — 9 Sirach 34, 9 — 10 Jan z Chlumu; viz výše k č. 61 pozn. 2. Toto místo se týká nejasné poznámky ze závěru dopisu, na který Hus odpovídá — 11 Viz výše k č. 61 pozn. 20 — 12 Viz výše k č. 60 pozn. 8 — 13 Mí- něny články Gersonovy; viz výše k č. 60 pozn. 5. (63) 1 Mistr Křišťan z Prachatic; odešel z Kostnice 18. nebo 19. března 1415 — 2 Jindřicha Lacemboka z Chlumu — 3 Mistru Janovi z Jesenice — 4 Papež Jan XXIII. uprchl z Kostnice 20. března 1415, když předtím 1. března 1415 podepsal prohlášení, že se vzdá tiary, odstoupí-li také druzí dva papežové — 5 Viz výše k č. 53 pozn. 1 — 6 Míněn někdo z čes- kých pánů, kteří Husa navštívili, snad pan Vilém Zajíc z Hazmburka — 7 Václav z Dubé a Leštna — 8 Václav Myška z Hrádku. (64) 1 Zikmunda — 2 Václavem z Dubé a Leštna — 3 V klášteře dominikánů, kde bylo i dosavadní vě- zení Husovo — 4 Otto III. z Hachberku — 5 Viz 276
Strana 277
výše k č. 60 pozn. 11 — 6 Král Zikmund tehdy Husa nezachránil, nýbrž po úradě s koncilem odevzdal klíče od Husova vězení biskupu Ottovi III. Ten ho dal ještě téže noci svými ozbrojenci dopraviti do žaláře na svou tvrz Gottlieby (Gottlieben), 3 km zá- padně od Kostnice. (65) Úryvek z t. ř. roudnické zprávy kolem r. 1430 (Lobk. Roud. VI Fg 60, fol. 91 b, Patera VKČSN 1888, 138) — 1 Přísl. 3, 12. (66) 1 Jan 12, 26 — 2 Srov. středolatinské přísloví: Cattus amat piscem, sed non vult tangere flumen (Werner, Lat. Sprichw. 1912, c 24). t. j. Kočka ráda má rybu, leč nechce se dotknouti řeky. (67) 1 Srov. Mat. 27, 23 — 2 Čtyři latinsky psané trak- táty Husovy, vesměs dochované — 3 Ludvík, falc- krabí rýnský, a Fridrich, purkrabí norimberský, ode- vzdali koncilu 5. června 1415 některé knihy Husovy, ale vymínili si, že jim budou vráceny — 4 Viz výše k č. 22 pozn. 24 — 5 Nelze říci s bezpečností, koho označoval Hus slovem Pater (Otec) — 6 Snad Pavel Włodkowicz — 7 Janovi Železnému — 8 Snad o urychlení audience. (68) 1 T. j. latinský traktát Contra occultum adversa- rium (Proti skrytému odpůrci); viz výše list č. 67 — 277
výše k č. 60 pozn. 11 — 6 Král Zikmund tehdy Husa nezachránil, nýbrž po úradě s koncilem odevzdal klíče od Husova vězení biskupu Ottovi III. Ten ho dal ještě téže noci svými ozbrojenci dopraviti do žaláře na svou tvrz Gottlieby (Gottlieben), 3 km zá- padně od Kostnice. (65) Úryvek z t. ř. roudnické zprávy kolem r. 1430 (Lobk. Roud. VI Fg 60, fol. 91 b, Patera VKČSN 1888, 138) — 1 Přísl. 3, 12. (66) 1 Jan 12, 26 — 2 Srov. středolatinské přísloví: Cattus amat piscem, sed non vult tangere flumen (Werner, Lat. Sprichw. 1912, c 24). t. j. Kočka ráda má rybu, leč nechce se dotknouti řeky. (67) 1 Srov. Mat. 27, 23 — 2 Čtyři latinsky psané trak- táty Husovy, vesměs dochované — 3 Ludvík, falc- krabí rýnský, a Fridrich, purkrabí norimberský, ode- vzdali koncilu 5. června 1415 některé knihy Husovy, ale vymínili si, že jim budou vráceny — 4 Viz výše k č. 22 pozn. 24 — 5 Nelze říci s bezpečností, koho označoval Hus slovem Pater (Otec) — 6 Snad Pavel Włodkowicz — 7 Janovi Železnému — 8 Snad o urychlení audience. (68) 1 T. j. latinský traktát Contra occultum adversa- rium (Proti skrytému odpůrci); viz výše list č. 67 — 277
Strana 278
2 T. j. že se podařilo, aby byl přátelům vrácen — 3 31. března 1415 — 4 2. června 1415 — 5 Jan z Chlumu — 6 Mistr Jeronym Pražský — 7 Srov. varování Husovo, aby se nevydával do Kostnice, výše v listě č. 54 — 8 Je to devětadvacátý ze 42 článků, které vybral Páleč; tento článek byl z 19. kap. Husova latinského spisu De ecclesia (O církvi). 9 Gottliebách; viz výše k č. 64 pozn. 6. (69) 1 Srov. Žalm 118, 127 — 2 Myslí Zikmunda — 3 Pan Jan z Chlumu veřejně podal ruku Husovi a utěšoval jej, když byl po výslechu 8. června 1415 odváděn do žaláře — 4 T. j. první článek Wycliffův (učení o remanenci) — 5 T. j. uzdravím-li se ze smrtelné nemoci — 6 T. j. nevím, jak bych to měl zaříditi s odkazem svého breviáře — 7 Žalm 145, 2 — 8 Jerem. 17, 5 — 9 Viz výše k č. 63 pozn. 4 — 10 Mistru Jeronymu Pražskému se podařilo prchnouti z Kostnice, byl však na útěku již blízko českých hranic dopaden v dubnu 1415 a přiveden 23. května do Kostnice v okovech a na řetěze. (70) 1 Míněna snad veršovaná skladba výše při listě č. 66, nikoli „Králi slavný, Kriste dobrý“, jak zní přípisek jenom jediného z šesti rukopisů, v nichž se dochoval text tohoto listu. (71) 1 Zikmunda — 2 Ústy florentského kardinála Fr. Zabarelly bylo Husovi 8. června 1415 slíbeno, že mu 278
2 T. j. že se podařilo, aby byl přátelům vrácen — 3 31. března 1415 — 4 2. června 1415 — 5 Jan z Chlumu — 6 Mistr Jeronym Pražský — 7 Srov. varování Husovo, aby se nevydával do Kostnice, výše v listě č. 54 — 8 Je to devětadvacátý ze 42 článků, které vybral Páleč; tento článek byl z 19. kap. Husova latinského spisu De ecclesia (O církvi). 9 Gottliebách; viz výše k č. 64 pozn. 6. (69) 1 Srov. Žalm 118, 127 — 2 Myslí Zikmunda — 3 Pan Jan z Chlumu veřejně podal ruku Husovi a utěšoval jej, když byl po výslechu 8. června 1415 odváděn do žaláře — 4 T. j. první článek Wycliffův (učení o remanenci) — 5 T. j. uzdravím-li se ze smrtelné nemoci — 6 T. j. nevím, jak bych to měl zaříditi s odkazem svého breviáře — 7 Žalm 145, 2 — 8 Jerem. 17, 5 — 9 Viz výše k č. 63 pozn. 4 — 10 Mistru Jeronymu Pražskému se podařilo prchnouti z Kostnice, byl však na útěku již blízko českých hranic dopaden v dubnu 1415 a přiveden 23. května do Kostnice v okovech a na řetěze. (70) 1 Míněna snad veršovaná skladba výše při listě č. 66, nikoli „Králi slavný, Kriste dobrý“, jak zní přípisek jenom jediného z šesti rukopisů, v nichž se dochoval text tohoto listu. (71) 1 Zikmunda — 2 Ústy florentského kardinála Fr. Zabarelly bylo Husovi 8. června 1415 slíbeno, že mu 278
Strana 279
bude předloženo sepsání článků ve stručné formu- laci, jak by je měl odpřisáhnouti; viz níže list č. 99 ke konci — 3 Petru z Ríčan — 4 Mistra Jana z Je- senice — 5 Žáci ve službách Husových — 6 Na výpravu do Kostnice. (72) 1 Mat. 7, 15 — 2 Viz výše k č. 63 pozn. 8 — 3 Václav IV. — 4 Žofie — 5 Mistr Jeronym Pražský — 6 Viz výše k č. 53 pozn. 1. (73) 1 12. června 1415. (74) 1 Petr z Mladoňovic — 2 Šestilistové složky. Hus má asi na mysli některý svůj spisek, ale z opatrnosti ho nejmenuje — 3 Zikmunda — 4 Viz výše k č. 71 pozn. 2 — 5 Mikeš Divoký (Divůček) z Jemniště — 6 Mistr Jan z Jesenice — 7 Srov. Jan 18, 38 — 8 Jindřich Lefl z Lažan. (75) 1 Mat. 10, 28 — 2 Betlemské ženy, panna Petra z Říčan a panna Dóra z Betlema — 3 Viz výše k č. 45 pozn. 3 — 4 Veřejný notář Michal Mikulášův z Prachatic — 5 Zemský místopisař Mařík Kačer — 6 Ješková (Gesskonissa) je nejspíše Kateřina, vdo- va po Ješkovi — 7 Viz výše k č. 71 pozn. 4 — 8 Mistr Jakoubek ze Stříbra — 9 Mistři Šimon z Tiš- nova a Šimon z Rokycan — 10 Mistr Mikuláš z Mi- ličína a Havel čili Havlík, kazatelé betlemští — 11 279
bude předloženo sepsání článků ve stručné formu- laci, jak by je měl odpřisáhnouti; viz níže list č. 99 ke konci — 3 Petru z Ríčan — 4 Mistra Jana z Je- senice — 5 Žáci ve službách Husových — 6 Na výpravu do Kostnice. (72) 1 Mat. 7, 15 — 2 Viz výše k č. 63 pozn. 8 — 3 Václav IV. — 4 Žofie — 5 Mistr Jeronym Pražský — 6 Viz výše k č. 53 pozn. 1. (73) 1 12. června 1415. (74) 1 Petr z Mladoňovic — 2 Šestilistové složky. Hus má asi na mysli některý svůj spisek, ale z opatrnosti ho nejmenuje — 3 Zikmunda — 4 Viz výše k č. 71 pozn. 2 — 5 Mikeš Divoký (Divůček) z Jemniště — 6 Mistr Jan z Jesenice — 7 Srov. Jan 18, 38 — 8 Jindřich Lefl z Lažan. (75) 1 Mat. 10, 28 — 2 Betlemské ženy, panna Petra z Říčan a panna Dóra z Betlema — 3 Viz výše k č. 45 pozn. 3 — 4 Veřejný notář Michal Mikulášův z Prachatic — 5 Zemský místopisař Mařík Kačer — 6 Ješková (Gesskonissa) je nejspíše Kateřina, vdo- va po Ješkovi — 7 Viz výše k č. 71 pozn. 4 — 8 Mistr Jakoubek ze Stříbra — 9 Mistři Šimon z Tiš- nova a Šimon z Rokycan — 10 Mistr Mikuláš z Mi- ličína a Havel čili Havlík, kazatelé betlemští — 11 279
Strana 280
Míněny výklady Písma, tak řečené glossae — 12 Matěj z Tučap byl do r. 1412 oltářníkem v kapli Betlemské — 13 Hus se v Kostnici nedozvěděl, že „chudý kněz Matěj“ zatím v Praze zemřel 7. dubna 1415 a byl pohřben u P. Marie konec mosta — 14 Středověká latinská veršovaná sentence (Facetus 61, Werner v cit. sbír. q 161). (76) 1 T. j. v tomto (nám nedochovaném) opise, který poslal Hus pro informaci přátelům spolu se svým prohlášením — 2 Z r. 1414 — 3 Ta část se nedo- chovala — 4 Totiž koncilu — 5 18. června 1415. (77) 1 Pouhým všedním názvem „otec“ (viz již výše k čís. 67 pozn. 5) oslovuje Hus z opatrnosti učeného theologa, který mu tajně poslal návrh formule od- volání, jakou pokládal pro obě strany za přijatelnou. Formule ona v překladu zní: „Já, X. Y., kromě pro- hlášení, jež jsem jindy učinil a jež zde chci poklá- dati za opakované, prohlašuji znovu, že ačkoli se mi přičítá mnoho věcí, jichž jsem nikdy nemyslil, přece ve všem, co mi bylo příčteno nebo proti mně namítnuto nebo z mých knih vybráno nebo svědec- ky vypověděno, pokorně se podvoluji milosrdnému nařízení, rozhodnutí a nápravě svatosvatého obec- ného koncilu k tomu, abych odpřisáhl a odvolal, milosrdné pokání podstoupil a v celku i v částech učinil vše, co se řečenému svatosvatému koncilu uráčí milosrdně a k jeho milosti naříditi pro mou spásu, při čemž se témuž koncilu nejoddaněji po- 280
Míněny výklady Písma, tak řečené glossae — 12 Matěj z Tučap byl do r. 1412 oltářníkem v kapli Betlemské — 13 Hus se v Kostnici nedozvěděl, že „chudý kněz Matěj“ zatím v Praze zemřel 7. dubna 1415 a byl pohřben u P. Marie konec mosta — 14 Středověká latinská veršovaná sentence (Facetus 61, Werner v cit. sbír. q 161). (76) 1 T. j. v tomto (nám nedochovaném) opise, který poslal Hus pro informaci přátelům spolu se svým prohlášením — 2 Z r. 1414 — 3 Ta část se nedo- chovala — 4 Totiž koncilu — 5 18. června 1415. (77) 1 Pouhým všedním názvem „otec“ (viz již výše k čís. 67 pozn. 5) oslovuje Hus z opatrnosti učeného theologa, který mu tajně poslal návrh formule od- volání, jakou pokládal pro obě strany za přijatelnou. Formule ona v překladu zní: „Já, X. Y., kromě pro- hlášení, jež jsem jindy učinil a jež zde chci poklá- dati za opakované, prohlašuji znovu, že ačkoli se mi přičítá mnoho věcí, jichž jsem nikdy nemyslil, přece ve všem, co mi bylo příčteno nebo proti mně namítnuto nebo z mých knih vybráno nebo svědec- ky vypověděno, pokorně se podvoluji milosrdnému nařízení, rozhodnutí a nápravě svatosvatého obec- ného koncilu k tomu, abych odpřisáhl a odvolal, milosrdné pokání podstoupil a v celku i v částech učinil vše, co se řečenému svatosvatému koncilu uráčí milosrdně a k jeho milosti naříditi pro mou spásu, při čemž se témuž koncilu nejoddaněji po- 280
Strana 281
roučím.“ Podle tradice z XVI. stol. byl v osobě ne- jmenovaného Husova příznivce spatřován — najisto neprávem — sám předsedající ostijský kardinál, biskup v jihofrancouzském Viviersu Jean de Brogny. Bezpečně zjistiti osobu preláta s Husem sympati- sujícího se nezdařilo ani později. — 2 Míněna for- mule, jejíž překlad je v předešlé poznámce — 3 Srov. II Makab. 6, 18—31 — 4 Srov. tamže 6, 26 — 5 Viz výše list č. 22. (78) Úryvek z dopisu, v němž se jen opakují a roz- vádějí myšlenky dopisu předchozího. Soudím, že je nemožné, aby byl psán témuž adresátovi. Spíše byl určen pro některého z přátel, který snad byl pro- středníkem mezi mistrem Janem Husem a sympati- sujícím prelátem. — 1 Srov. Mat. 18, 6 — 2 Srov. II Makab. 7, 1—41 — 3 Viz výše k č. 77 pozn. 3. (79) 1 Václav z Dubé — 2 Jan z Chlumu — 3 Viz níže list č. 85 — 4 Papež Jan XXIII. byl kostnickým koncilem 29. května 1415 sesazen a odsouzen k do- životnímu žaláři; byl však r. 1419 propuštěn na svo- bodu, téhož roku 23. května od papeže Martina V. jmenován kardinálem a děkanem kardinálského sboru, 23. prosince zemřel — 5 Mistr Stanislav ze Znojma, někdejší učitel a přítel Husův, později od- půrce — 6 T. j. nebožtíka; mistr Stanislav zemřel v Jindřichově Hradci r. 1414 — 7 Mistr Štěpán z Pál- če — 8 Dalších šesti pražských theologů. Proti nim psal Hus r. 1413 mimo jiné své latinské „Vyvrá- cení spisu osmi theologů“ — 9 V latinském traktátu 281
roučím.“ Podle tradice z XVI. stol. byl v osobě ne- jmenovaného Husova příznivce spatřován — najisto neprávem — sám předsedající ostijský kardinál, biskup v jihofrancouzském Viviersu Jean de Brogny. Bezpečně zjistiti osobu preláta s Husem sympati- sujícího se nezdařilo ani později. — 2 Míněna for- mule, jejíž překlad je v předešlé poznámce — 3 Srov. II Makab. 6, 18—31 — 4 Srov. tamže 6, 26 — 5 Viz výše list č. 22. (78) Úryvek z dopisu, v němž se jen opakují a roz- vádějí myšlenky dopisu předchozího. Soudím, že je nemožné, aby byl psán témuž adresátovi. Spíše byl určen pro některého z přátel, který snad byl pro- středníkem mezi mistrem Janem Husem a sympati- sujícím prelátem. — 1 Srov. Mat. 18, 6 — 2 Srov. II Makab. 7, 1—41 — 3 Viz výše k č. 77 pozn. 3. (79) 1 Václav z Dubé — 2 Jan z Chlumu — 3 Viz níže list č. 85 — 4 Papež Jan XXIII. byl kostnickým koncilem 29. května 1415 sesazen a odsouzen k do- životnímu žaláři; byl však r. 1419 propuštěn na svo- bodu, téhož roku 23. května od papeže Martina V. jmenován kardinálem a děkanem kardinálského sboru, 23. prosince zemřel — 5 Mistr Stanislav ze Znojma, někdejší učitel a přítel Husův, později od- půrce — 6 T. j. nebožtíka; mistr Stanislav zemřel v Jindřichově Hradci r. 1414 — 7 Mistr Štěpán z Pál- če — 8 Dalších šesti pražských theologů. Proti nim psal Hus r. 1413 mimo jiné své latinské „Vyvrá- cení spisu osmi theologů“ — 9 V latinském traktátu 281
Strana 282
„O církvi“ a znovu ve větším traktátu, zvaném po- dle začátečních slov Alma et venerabilis („Živná a ctihodná...“) — 10 Míněna nepochybně poslední redakce článků, předložená Husovi 18. června 1415 — 11 Odtud až do konce listu citoval slova Husova mistr Jakoubek ze Stříbra v svém latinském traktátu O přijímání podobojí pro všechen obecný lid, jejž dal brzy po smrti Husově napsati na stěny kaple Betlemské. Rozsáhlý citát byl tam uveden těmito slovy: „A s těmito svatými a učiteli se shoduje svaté paměti výborný mistr Jan Hus, věrný kazatel evangelia Ježíše Krista, jenž spoután jsa v žaláři před svou smrtí takto napsal v jednom svém listu. O dochovaných zbytcích tohoto nápisu viz B. Ryba, Rozluštění latinského nápisu na stěně kaple Bet- lemské VKČSN 1949, č. I. (80) 1 Královně Žofii — 2 Srov. Skut. 10, 34. (81) 1 Mat. 26, 28; Mar. 14, 24; Jan 6, 54 — 2 I Kor. 10, 16 — 3 Srov. přípisek starého překladatele k listu č. 79: „Ale svatý Augustin (Contra Donatistas III 6, VI 37) die, že obyčej pravdě má postúpiti a miesto dáti, budiž pak kterakkoli dlúhý a zastaralý.“ 4 15. června 1415 — 5 Mistr Jakoubek ze Stříbra — 6 Míněn latinský spisek citovaný výše k č. 55 pozn. 3. (82) 1 Adresát dopisu, z něhož je znám tento úryvek, byl člen kostnické komise pro vyšetřování kacířství, 282
„O církvi“ a znovu ve větším traktátu, zvaném po- dle začátečních slov Alma et venerabilis („Živná a ctihodná...“) — 10 Míněna nepochybně poslední redakce článků, předložená Husovi 18. června 1415 — 11 Odtud až do konce listu citoval slova Husova mistr Jakoubek ze Stříbra v svém latinském traktátu O přijímání podobojí pro všechen obecný lid, jejž dal brzy po smrti Husově napsati na stěny kaple Betlemské. Rozsáhlý citát byl tam uveden těmito slovy: „A s těmito svatými a učiteli se shoduje svaté paměti výborný mistr Jan Hus, věrný kazatel evangelia Ježíše Krista, jenž spoután jsa v žaláři před svou smrtí takto napsal v jednom svém listu. O dochovaných zbytcích tohoto nápisu viz B. Ryba, Rozluštění latinského nápisu na stěně kaple Bet- lemské VKČSN 1949, č. I. (80) 1 Královně Žofii — 2 Srov. Skut. 10, 34. (81) 1 Mat. 26, 28; Mar. 14, 24; Jan 6, 54 — 2 I Kor. 10, 16 — 3 Srov. přípisek starého překladatele k listu č. 79: „Ale svatý Augustin (Contra Donatistas III 6, VI 37) die, že obyčej pravdě má postúpiti a miesto dáti, budiž pak kterakkoli dlúhý a zastaralý.“ 4 15. června 1415 — 5 Mistr Jakoubek ze Stříbra — 6 Míněn latinský spisek citovaný výše k č. 55 pozn. 3. (82) 1 Adresát dopisu, z něhož je znám tento úryvek, byl člen kostnické komise pro vyšetřování kacířství, 282
Strana 283
učený generál dominikánů Leonardus Statii de Datis, rodem z Florencie. (83) 1 Marinu — 2 Ve spise Contra Palecz (Proti Pál- čovi) — 3 Viz výše list č. 54 — 4 Viz výše list č. 69 — 5 Viz tamže — 6 V Gottliebách — 7 Nejsou zná- my — 8 Zikmund se 22. června 1415 na krátko vzdá- lil z Kostnice — 9 Totiž neodvolati. (84) 1 Viz předchozí list č. 83 — 2 Michal de Causis — 3 Míněni jsou delegáti koncilu — 4 Srov. I Thess. 3, 13 — 5 Srov. Efez. 1, 4 — 6 Srov. I Petr 5, 4 — 7 II Thess. 2, 8 — 8 Řím. 8, 21 — 9 Řím. 8, 23 — 10 Luk. 6, 22—23 — 11 Jak. 1, 2—4 — 12 Kristus — 13 Mat. 26, 38 — 14 Srov. Luk. 22, 43 — 15 Luk. 22, 44 — 16 Jan 14, 27 — 17 Jak. 1, 12 — 18 Mar. 8, 31 — 19 Mat. 16, 24 — 20 Srov. Mat. 26, 41 — 21 Jan 15, 5. (85) 1 Jerem. 36, 4; 45, 1 — 2 I Makab. 1, 59; k dal- šímu srov. č. 22 a k němu pozn. 21 — 3 Mat. 24, 21; 24, 24; 24, 22 — 4 Papeže Jana XXIII. — 5 Srov. výše list č. 79 — 6 R. 1402 po smrti Mikuláše Puch- níka z Černic a r. 1411 po smrti Zbyňka Zajíce z Hazmburka — 7 Srov. Mat. 7, 5 — 8 Srov. Gra- tianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 3, cap. 15 — 9 Srov. Skut. 8, 18—20 — 10 Srov. výše list č. 79 — 11 Alexandra V. — 12 Mat. 24, 15. 283
učený generál dominikánů Leonardus Statii de Datis, rodem z Florencie. (83) 1 Marinu — 2 Ve spise Contra Palecz (Proti Pál- čovi) — 3 Viz výše list č. 54 — 4 Viz výše list č. 69 — 5 Viz tamže — 6 V Gottliebách — 7 Nejsou zná- my — 8 Zikmund se 22. června 1415 na krátko vzdá- lil z Kostnice — 9 Totiž neodvolati. (84) 1 Viz předchozí list č. 83 — 2 Michal de Causis — 3 Míněni jsou delegáti koncilu — 4 Srov. I Thess. 3, 13 — 5 Srov. Efez. 1, 4 — 6 Srov. I Petr 5, 4 — 7 II Thess. 2, 8 — 8 Řím. 8, 21 — 9 Řím. 8, 23 — 10 Luk. 6, 22—23 — 11 Jak. 1, 2—4 — 12 Kristus — 13 Mat. 26, 38 — 14 Srov. Luk. 22, 43 — 15 Luk. 22, 44 — 16 Jan 14, 27 — 17 Jak. 1, 12 — 18 Mar. 8, 31 — 19 Mat. 16, 24 — 20 Srov. Mat. 26, 41 — 21 Jan 15, 5. (85) 1 Jerem. 36, 4; 45, 1 — 2 I Makab. 1, 59; k dal- šímu srov. č. 22 a k němu pozn. 21 — 3 Mat. 24, 21; 24, 24; 24, 22 — 4 Papeže Jana XXIII. — 5 Srov. výše list č. 79 — 6 R. 1402 po smrti Mikuláše Puch- níka z Černic a r. 1411 po smrti Zbyňka Zajíce z Hazmburka — 7 Srov. Mat. 7, 5 — 8 Srov. Gra- tianus, Decreti secunda pars, causa I, qu. 3, cap. 15 — 9 Srov. Skut. 8, 18—20 — 10 Srov. výše list č. 79 — 11 Alexandra V. — 12 Mat. 24, 15. 283
Strana 284
(86) 1 Míněn list č. 85 — 2 Ztraceného — 3 Snad ně- kdo z čeledi českých pánů dlících v Kostnici — 4 Následuje Žalm 143, 2 — 5 Lombardových, stěžejní theologické dílo Husovo, dochované a vydané V. Flajšhansem 1904 — 6 Neznámo, který —7 Šlo o ve- lice ironické „Poznámky“ k vybraným místům bully papeže Jana XXIII. (otištěny jsou u Palackého, Do- cumenta 470—471). Podle Zprávy Mladoňovicovy byl Hus při slyšení 8. června 1415 m. j. dotazován, zda je autorem oněch „Poznámek“. Popřel a pro- hlásil, že se s nimi seznámil teprve při výslechu v žaláři. Maje pod přísahou pověděti, co ví o jejich autoru, prohlásil: S určitostí nevím, kdo Poznámky napsal, ale slyšel jsem, že mistr Jesenic. Proti ná- mitce, že prý to v žaláři vyznal, ohradil se: Ne- vyznal, nýbrž pověděl toliko z doslechu. (87) 1 Srov. Jan 11, 39 n. — 2 Jon. 2, 1 n.; zde i dále srov. výše listy č. 56 a 62 — 3 Dan. 6, 6 n. — 4 Dan. 14, 30 n. — 5 Dan. 13, 1 n. — 6 Srov. Skut. 12, 6 n. — 7 Jerem. 20, 11 — 8 Žalm 26, 1. (88) 1 To bylo 5. června; spíše však teprve při třetím slyšení 8. června; srov. níže list č. 99 — 2 Na Gott- liebách. (89) 1 Žalm 145, 2—3 — 2 Srov. Sirach 10, 12 — 3 Srov. Jan 12, 34 — 4 Narážka na krále Zikmunda — 5 Jan 12, 26 — 6 Srov. Žalm 104, 21 — 7 Srov. Luk. 284
(86) 1 Míněn list č. 85 — 2 Ztraceného — 3 Snad ně- kdo z čeledi českých pánů dlících v Kostnici — 4 Následuje Žalm 143, 2 — 5 Lombardových, stěžejní theologické dílo Husovo, dochované a vydané V. Flajšhansem 1904 — 6 Neznámo, který —7 Šlo o ve- lice ironické „Poznámky“ k vybraným místům bully papeže Jana XXIII. (otištěny jsou u Palackého, Do- cumenta 470—471). Podle Zprávy Mladoňovicovy byl Hus při slyšení 8. června 1415 m. j. dotazován, zda je autorem oněch „Poznámek“. Popřel a pro- hlásil, že se s nimi seznámil teprve při výslechu v žaláři. Maje pod přísahou pověděti, co ví o jejich autoru, prohlásil: S určitostí nevím, kdo Poznámky napsal, ale slyšel jsem, že mistr Jesenic. Proti ná- mitce, že prý to v žaláři vyznal, ohradil se: Ne- vyznal, nýbrž pověděl toliko z doslechu. (87) 1 Srov. Jan 11, 39 n. — 2 Jon. 2, 1 n.; zde i dále srov. výše listy č. 56 a 62 — 3 Dan. 6, 6 n. — 4 Dan. 14, 30 n. — 5 Dan. 13, 1 n. — 6 Srov. Skut. 12, 6 n. — 7 Jerem. 20, 11 — 8 Žalm 26, 1. (88) 1 To bylo 5. června; spíše však teprve při třetím slyšení 8. června; srov. níže list č. 99 — 2 Na Gott- liebách. (89) 1 Žalm 145, 2—3 — 2 Srov. Sirach 10, 12 — 3 Srov. Jan 12, 34 — 4 Narážka na krále Zikmunda — 5 Jan 12, 26 — 6 Srov. Žalm 104, 21 — 7 Srov. Luk. 284
Strana 285
12, 37 — 8 Naráží se na nenávistnou řeč, kterou Zikmund pronesl na koncilu 8. června 1415; podle ní by prý i setina prokázaného stačila na Husovo upálení a nejpřísnějšího trestu si prý zasluhují i stoupenci Husovi, zvláště Jeronym Pražský. (90) 1 Míněn universitní národ český; v dálejšku ně- kteří Husovi universitní kolegové, zvláště z fakulty theologické — 2 Srov. IV Král. 14, 26 — 3 Srov. Luk. 23, 34 — 4 Srov. III Ezdr. 4, 41 — 5 Viz výše k č. 75 pozn. 10. (91) 1 Od r. 1405 byl farářem u sv. Michala na Starém Městě — 2 Mistra Jakoubka ze Stříbra. (92) 1 Mistr Jeronym Pražský vskutku nakonec se za- choval srdnatě, 26. května 1416 pronesl na koncilu řeč, jíž vzbudil úžas Poggiův, a hrdinně podstoupil smrt upálením 30. května 1416. (93) 1 Zikmunda — 2 Viz výše k č. 69 pozn. 6 — 3 Mistr Martin z Volyně breviář Husův nedostal. Zís- kal jej z Husovy pozůstalosti falckrabí rýnský Lud- vík a daroval jej klášteru v Ingelsheimu. (94) 1 Srov. Mat. 26, 33 — 2 Srov. Mat. 16, 17 — 3 Srov. Mat. 16, 18—19 — 4 Míněna formule odvo- 285
12, 37 — 8 Naráží se na nenávistnou řeč, kterou Zikmund pronesl na koncilu 8. června 1415; podle ní by prý i setina prokázaného stačila na Husovo upálení a nejpřísnějšího trestu si prý zasluhují i stoupenci Husovi, zvláště Jeronym Pražský. (90) 1 Míněn universitní národ český; v dálejšku ně- kteří Husovi universitní kolegové, zvláště z fakulty theologické — 2 Srov. IV Král. 14, 26 — 3 Srov. Luk. 23, 34 — 4 Srov. III Ezdr. 4, 41 — 5 Viz výše k č. 75 pozn. 10. (91) 1 Od r. 1405 byl farářem u sv. Michala na Starém Městě — 2 Mistra Jakoubka ze Stříbra. (92) 1 Mistr Jeronym Pražský vskutku nakonec se za- choval srdnatě, 26. května 1416 pronesl na koncilu řeč, jíž vzbudil úžas Poggiův, a hrdinně podstoupil smrt upálením 30. května 1416. (93) 1 Zikmunda — 2 Viz výše k č. 69 pozn. 6 — 3 Mistr Martin z Volyně breviář Husův nedostal. Zís- kal jej z Husovy pozůstalosti falckrabí rýnský Lud- vík a daroval jej klášteru v Ingelsheimu. (94) 1 Srov. Mat. 26, 33 — 2 Srov. Mat. 16, 17 — 3 Srov. Mat. 16, 18—19 — 4 Míněna formule odvo- 285
Strana 286
lací — 5 Jan z Chlumu — 6 Petr Zmrzlík ze Svoj- šína, přítel Husův a objednatel královsky nádherné (zachované) české bible litoměřicko-třeboňské — 7 Anna Zmrzlíková z Frimburka — 8 Viz výše k č. 45 pozn. 3 — 9 Mistr Martin z Volyně — 10 Mistr Křišťan z Prachatic — 11 Viz výše k č. 93 pozn.3 — 12 V nezachovaném dopise. (95) 1 Nedochoval se — 2 Míněn kostnický koncil — 3 Apokal. 17, 1; 18, 5 — 4 Apokal. 17, 2 — 5 Mat. 24, 46; Luk. 12, 37 — 6 V den jejich svátku 29. červ- na — 7 Viz výše k č. 87 pozn. 6 — 8 II Kor. 11, 25 (kde uváděno trojí ztroskotání) — 9 II Kor. 1, 8 — 10 Zofii. (96) 1 Viz výše k listu č. 60 pozn. 12. (97) Z toho, že toto prohlášení, rukopisně dobře do- ložené, není v rukopise t. ř. Mladoňovicově, vyplý- vá, že se již nedostalo do rukou českých přátel Husových v Kostnici. (98) 1 Zikmunda. (99) 1 Při slyšeních Husových předsedal cambraiský 3 kardinál Pierre d'Ailli — 2 5. června 1415 — Učení o remanenci; viz výše k č. 69 pozn. 4 — 4 William Corne — 5 Anjouský kněz Berengarius na koncilu v Římě r. 1059 odvolal své učení o trans- 286
lací — 5 Jan z Chlumu — 6 Petr Zmrzlík ze Svoj- šína, přítel Husův a objednatel královsky nádherné (zachované) české bible litoměřicko-třeboňské — 7 Anna Zmrzlíková z Frimburka — 8 Viz výše k č. 45 pozn. 3 — 9 Mistr Martin z Volyně — 10 Mistr Křišťan z Prachatic — 11 Viz výše k č. 93 pozn.3 — 12 V nezachovaném dopise. (95) 1 Nedochoval se — 2 Míněn kostnický koncil — 3 Apokal. 17, 1; 18, 5 — 4 Apokal. 17, 2 — 5 Mat. 24, 46; Luk. 12, 37 — 6 V den jejich svátku 29. červ- na — 7 Viz výše k č. 87 pozn. 6 — 8 II Kor. 11, 25 (kde uváděno trojí ztroskotání) — 9 II Kor. 1, 8 — 10 Zofii. (96) 1 Viz výše k listu č. 60 pozn. 12. (97) Z toho, že toto prohlášení, rukopisně dobře do- ložené, není v rukopise t. ř. Mladoňovicově, vyplý- vá, že se již nedostalo do rukou českých přátel Husových v Kostnici. (98) 1 Zikmunda. (99) 1 Při slyšeních Husových předsedal cambraiský 3 kardinál Pierre d'Ailli — 2 5. června 1415 — Učení o remanenci; viz výše k č. 69 pozn. 4 — 4 William Corne — 5 Anjouský kněz Berengarius na koncilu v Římě r. 1059 odvolal své učení o trans- 286
Strana 287
substanciaci, ale vrátiv se do Toursu hlásal je dále. Formule, jíž odpřisáhl své učení, byla pojata do Gra- tianova Decr. tertia pars De consecr., dist. II, cap. 42 — 6 Viz výše list č. 88 — 7 Ve vězení na hradě Gottliebách. (100) 1 Jan z Chlumu — 2 Viz výše k listu č. 94 pozn. 6 — 3 Viz výše k listu č. 94 pozn. 7 — 4 Královně Žofii — 5 Petr z Mladoňovic — 6 Jindřich Lefl z Lažan — 7 Jindřich Škopek z Dubé — 8 Mistr Křišťan z Prachatic — 9 Mistr Martin z Volyně — 10 Mistr Mikuláš z Miličína — 11 Královnin kaplan Petr — 12 Viz výše k listu č. 75 pozn. 10. 287
substanciaci, ale vrátiv se do Toursu hlásal je dále. Formule, jíž odpřisáhl své učení, byla pojata do Gra- tianova Decr. tertia pars De consecr., dist. II, cap. 42 — 6 Viz výše list č. 88 — 7 Ve vězení na hradě Gottliebách. (100) 1 Jan z Chlumu — 2 Viz výše k listu č. 94 pozn. 6 — 3 Viz výše k listu č. 94 pozn. 7 — 4 Královně Žofii — 5 Petr z Mladoňovic — 6 Jindřich Lefl z Lažan — 7 Jindřich Škopek z Dubé — 8 Mistr Křišťan z Prachatic — 9 Mistr Martin z Volyně — 10 Mistr Mikuláš z Miličína — 11 Královnin kaplan Petr — 12 Viz výše k listu č. 75 pozn. 10. 287
Strana 288
PŘEHLEDNÁ TABULKA LISTU Erb = Pal = Mar = Flh = Nov = Bar = K. J. Erben, Mistra Jana Husi Sebrané spisy české III (1868), oddíl Listové (č. 1—16, str. 269 až 290), s dodatkem (str. 299—300). F. Palacký, Documenta Mag. Joannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam ... illustrantia (1869), část první: Epistolae (č. 1—92, str. 3—150); z ostatních částí knihy uvádíme stránku kursivně. B. Mareš, Listy Husovy (1891 a d.), č. 1—98. V. Flajšhans, Mistra Jana Husi veškeré listy (b. r.), č. 1—100. V. Novotný, M. Jana Husi Korespondence a do- kumenty (1920), č. 1—171. F. M. Bartoš, Literární činnost M. J. Husi (1948), oddíl VII. (str. 125—131), č. 1—118, soupis listů Husových (i zčásti nehusových). Naše Erb Č. Č. Pal Č. Mar Č. 6 Flh Č. 2 Nov Č. Bar Č. † 10 11 12 13 4 8 12 13 10 14 16 10 11 13 14 15 12 11 13 18 20 25 24 16 27 28 13 15 18 17 11 19 20 288
PŘEHLEDNÁ TABULKA LISTU Erb = Pal = Mar = Flh = Nov = Bar = K. J. Erben, Mistra Jana Husi Sebrané spisy české III (1868), oddíl Listové (č. 1—16, str. 269 až 290), s dodatkem (str. 299—300). F. Palacký, Documenta Mag. Joannis Hus vitam, doctrinam, causam in Constantiensi concilio actam ... illustrantia (1869), část první: Epistolae (č. 1—92, str. 3—150); z ostatních částí knihy uvádíme stránku kursivně. B. Mareš, Listy Husovy (1891 a d.), č. 1—98. V. Flajšhans, Mistra Jana Husi veškeré listy (b. r.), č. 1—100. V. Novotný, M. Jana Husi Korespondence a do- kumenty (1920), č. 1—171. F. M. Bartoš, Literární činnost M. J. Husi (1948), oddíl VII. (str. 125—131), č. 1—118, soupis listů Husových (i zčásti nehusových). Naše Erb Č. Č. Pal Č. Mar Č. 6 Flh Č. 2 Nov Č. Bar Č. † 10 11 12 13 4 8 12 13 10 14 16 10 11 13 14 15 12 11 13 18 20 25 24 16 27 28 13 15 18 17 11 19 20 288
Strana 289
Naše Č. 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 2 3 Pal Č. 9 10 447 12 14 13 464 15 16 17 19 26 11 21 25 30 28 29 23 31 18 20 22 24 32 34 Mar Č. 17 19 18 20 15 22 21 23 26 27 29 37 24 31 36 41 40 39 38 33 42 28 30 32 34 43 45 Flh Č. 18 19 17 22 21 20 24 23 25 26 27 30 28 31 34 35 37 38 39 33 40 29 32 36 41 42 44 Nov Č. 31 32 33 35 36 39 41 42 46 47 48 49 50 52 10 54 55 57 58 60 63 53 67 69 70 71 72 74 76 Bar Č. 23 24 25 26 27 28 30 31 34 35 36 37 38 39 6 40 41 43 45 46 47 49 50 52 51 53 54 55 56 Erb Č. 299 4 289
Naše Č. 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 2 3 Pal Č. 9 10 447 12 14 13 464 15 16 17 19 26 11 21 25 30 28 29 23 31 18 20 22 24 32 34 Mar Č. 17 19 18 20 15 22 21 23 26 27 29 37 24 31 36 41 40 39 38 33 42 28 30 32 34 43 45 Flh Č. 18 19 17 22 21 20 24 23 25 26 27 30 28 31 34 35 37 38 39 33 40 29 32 36 41 42 44 Nov Č. 31 32 33 35 36 39 41 42 46 47 48 49 50 52 10 54 55 57 58 60 63 53 67 69 70 71 72 74 76 Bar Č. 23 24 25 26 27 28 30 31 34 35 36 37 38 39 6 40 41 43 45 46 47 49 50 52 51 53 54 55 56 Erb Č. 299 4 289
Strana 290
Naše 290 Erb v C. olla — {2 Pal 35 36 38 37 245 39 92 41 43 45 50 51 47 44 48 49 52 54 56 58 59 68 63 66 69 Mar 46 49 48 50 85 51 52 53 55 59 60 56 54 57 58 64 61 62 63 65 66 74 89 73 75 FIh C. 45 46 49 50 51 52 55 56 58 59 60 61 62 63 64 65 66 68 67 71 69 70 72 73 Nov 78 81 86 87 89 93 95 96 100 103 104 106 108 109 110 111 114 116 118 120 121 122 124 125 126 127 Bar 57 58 60 61 63 64 67 68 69 71 72 73 74 75 76 78 80 81 82 83 84 85 86
Naše 290 Erb v C. olla — {2 Pal 35 36 38 37 245 39 92 41 43 45 50 51 47 44 48 49 52 54 56 58 59 68 63 66 69 Mar 46 49 48 50 85 51 52 53 55 59 60 56 54 57 58 64 61 62 63 65 66 74 89 73 75 FIh C. 45 46 49 50 51 52 55 56 58 59 60 61 62 63 64 65 66 68 67 71 69 70 72 73 Nov 78 81 86 87 89 93 95 96 100 103 104 106 108 109 110 111 114 116 118 120 121 122 124 125 126 127 Bar 57 58 60 61 63 64 67 68 69 71 72 73 74 75 76 78 80 81 82 83 84 85 86
Strana 291
Pal 60 71 72 70 73 233 75 77 78 79 80 84 82 83 66 61 85 88 87 81 86 62 89 90 64 65 91 Mar 71 77 78 76 79 80 81 82 83 84 90 87 88 89 72 91 94 93 86 92 67 95 96 98 69 70 97 Flh 74 75 77 76 78 81 82 83 80 84 85 86 87 88 89 91 90 93 94 96 79 96 96 98 100 99 97 Nov 128 129 130 131 132 133 136 138 139 140 141 142 143 145 147 149 150 153 152 155 154 156 159 160 161 161 162 163 165 164 Bar 91 88 89 90 92 94 96 98 104 99 100 101 102 103 105 106 107 108 114 109 115 110 111 93 112 112 118 113 116 117 291
Pal 60 71 72 70 73 233 75 77 78 79 80 84 82 83 66 61 85 88 87 81 86 62 89 90 64 65 91 Mar 71 77 78 76 79 80 81 82 83 84 90 87 88 89 72 91 94 93 86 92 67 95 96 98 69 70 97 Flh 74 75 77 76 78 81 82 83 80 84 85 86 87 88 89 91 90 93 94 96 79 96 96 98 100 99 97 Nov 128 129 130 131 132 133 136 138 139 140 141 142 143 145 147 149 150 153 152 155 154 156 159 160 161 161 162 163 165 164 Bar 91 88 89 90 92 94 96 98 104 99 100 101 102 103 105 106 107 108 114 109 115 110 111 93 112 112 118 113 116 117 291
Strana 292
SLOVNÍČEK a — ale aby — abys, abyste ač — jestliže aj — hle, ejhle ale — nicméně, přece, aspoň an — a on, ale on aneb... aneb — buď... anebo anjel — anděl ano — a ono, když az — takZe, dokud ne bézeti — pfihdzeti se, uskutecnovati se biedny — ubohy, plny pohrom bitie — zabíjení blúditi — blouditi bludný — bloudící, bludař bohatiti — obohacovati braniti èeho — zabraño- vali v čem, překáželi v čem buď to, že — dejme to- mu, že by — byste; kdyby, že by byť — kdyby totiž 292 čakánie — čekání, oče- kávání Cakati — čekati čelední otec — hospodář črvený — červený črvená nemoc — úplavice čtenie — bible, evange- lium čtvrté — za čtvrié daremný — marný, bez użitku darmo — zdarma dati — vydati dávní — dávný dědina — zděděný statek di — jdi diabel — ďábel diabelnik — däblem po- sedly dieti — podíti, dáti dlihost — délka, obšír- nost dlühy — dlouhý dlużen, dluźny — povi- nen, povinný dobrodéjcé — dobrodi- nec dobrodienstvie — dobro- diní
SLOVNÍČEK a — ale aby — abys, abyste ač — jestliže aj — hle, ejhle ale — nicméně, přece, aspoň an — a on, ale on aneb... aneb — buď... anebo anjel — anděl ano — a ono, když az — takZe, dokud ne bézeti — pfihdzeti se, uskutecnovati se biedny — ubohy, plny pohrom bitie — zabíjení blúditi — blouditi bludný — bloudící, bludař bohatiti — obohacovati braniti èeho — zabraño- vali v čem, překáželi v čem buď to, že — dejme to- mu, že by — byste; kdyby, že by byť — kdyby totiž 292 čakánie — čekání, oče- kávání Cakati — čekati čelední otec — hospodář črvený — červený črvená nemoc — úplavice čtenie — bible, evange- lium čtvrté — za čtvrié daremný — marný, bez użitku darmo — zdarma dati — vydati dávní — dávný dědina — zděděný statek di — jdi diabel — ďábel diabelnik — däblem po- sedly dieti — podíti, dáti dlihost — délka, obšír- nost dlühy — dlouhý dlużen, dluźny — povi- nen, povinný dobrodéjcé — dobrodi- nec dobrodienstvie — dobro- diní
Strana 293
dobyti — dosähnouti, ziskati dobyvač — nabyvatel dokonač — dokonatel, dovršitel dokonaně — dokonale dokonany — dokonaly dokonati sé — skoriéciti domnévaéc — rozsudií, rozhodcí doniz — dokud dóstojenstvie — düsto- jenstvi, hodnost doufajné — troufale, s důvěrou dovésti — dokázali dovoditi — dokazovati drák — drak, sar druhé — za druhé dřéve — dříve dřieti — dříti, trhati frejovati — namlouvati si, dvoïiti se frinort, frivort — nedělní (sváteční) hodování před snídaní háncé — hanobitel hládati — hledati hnüti — hnouti, pohnouti hnutie — nutkání honiti — shánéti hóře — hůře hüné — houně hyzditi — hanéti chot — manžel, ženich, nevésta chvála — sláva chytroště — chytráctví, Istivost chytry — iskoćny, Istiv$ inhed — ihned jedne, jedno — jenom, toliko jedno ać — leč když jedva — sotva, stěží jenż — coź jiezda — jízda, výprava jich — jejich z jména — se jmenová- ním (nékoho nebo né- čeho), přesně jsta — jsou (ony dvě) kapla — kaple kláda — mučicí nástroj klejt — glejt, prûvod kléti — dávati do klatby Konstancie — Kostnice kostelní — církevní králevstvie — království králová — královna 293
dobyti — dosähnouti, ziskati dobyvač — nabyvatel dokonač — dokonatel, dovršitel dokonaně — dokonale dokonany — dokonaly dokonati sé — skoriéciti domnévaéc — rozsudií, rozhodcí doniz — dokud dóstojenstvie — düsto- jenstvi, hodnost doufajné — troufale, s důvěrou dovésti — dokázali dovoditi — dokazovati drák — drak, sar druhé — za druhé dřéve — dříve dřieti — dříti, trhati frejovati — namlouvati si, dvoïiti se frinort, frivort — nedělní (sváteční) hodování před snídaní háncé — hanobitel hládati — hledati hnüti — hnouti, pohnouti hnutie — nutkání honiti — shánéti hóře — hůře hüné — houně hyzditi — hanéti chot — manžel, ženich, nevésta chvála — sláva chytroště — chytráctví, Istivost chytry — iskoćny, Istiv$ inhed — ihned jedne, jedno — jenom, toliko jedno ać — leč když jedva — sotva, stěží jenż — coź jiezda — jízda, výprava jich — jejich z jména — se jmenová- ním (nékoho nebo né- čeho), přesně jsta — jsou (ony dvě) kapla — kaple kláda — mučicí nástroj klejt — glejt, prûvod kléti — dávati do klatby Konstancie — Kostnice kostelní — církevní králevstvie — království králová — královna 293
Strana 294
krašší, -ie,-ie — krásnější kfivý — nepravý, nespra- vedlivy, v neprávu jsoucí který — některý kto — kdo, někdo kvieliti na... — naříkati nd... lačnost — hlad lajk — nekněz, světský člověk lanžovati — chodili po Zebroté, Zebrati lehéiti, lechéiti — zleh- čovati lehký — lehkovázny léní — lenivý, krotký, zdlouhavý lépati — lípati, vylepo- vali libost — láska, rozkoš liknovati sé — zdráhali se, vdhati litkupnik — zprostredko- vatel obchodu lůčiti — odlucovati meno — jméno meśkati — zanedbóvati móśtenin — měšťan mieniti — miniti, zamÿë- leti 294 miešek — měšec mieti sé — pocínali si, chovati se míle — mile, radostně militky — miloučký, roz- milý milovánie — láska mincmejstr — mincmistr minujici — pomijejici mistr — učitel, doktor mnieti — domnívati se, míti za to mnoho — mnohem mnohý — hojný mordéř — vrah mordovati — zabíjeti mrtviti — usmrcovati, vydávati na smrt mstiti — brániti mstíti nad...—- mstíti se na... mücenie — trápení mutiti — rmoutiti, trápiti mužé — muži náboženstvie — nábož- nost nábytek — piíjem, maje- tek nádavcé — utiskovatel náhly — divoky, prchlivy náhorší — nejhorší nálepší — nejlepší
krašší, -ie,-ie — krásnější kfivý — nepravý, nespra- vedlivy, v neprávu jsoucí který — některý kto — kdo, někdo kvieliti na... — naříkati nd... lačnost — hlad lajk — nekněz, světský člověk lanžovati — chodili po Zebroté, Zebrati lehéiti, lechéiti — zleh- čovati lehký — lehkovázny léní — lenivý, krotký, zdlouhavý lépati — lípati, vylepo- vali libost — láska, rozkoš liknovati sé — zdráhali se, vdhati litkupnik — zprostredko- vatel obchodu lůčiti — odlucovati meno — jméno meśkati — zanedbóvati móśtenin — měšťan mieniti — miniti, zamÿë- leti 294 miešek — měšec mieti sé — pocínali si, chovati se míle — mile, radostně militky — miloučký, roz- milý milovánie — láska mincmejstr — mincmistr minujici — pomijejici mistr — učitel, doktor mnieti — domnívati se, míti za to mnoho — mnohem mnohý — hojný mordéř — vrah mordovati — zabíjeti mrtviti — usmrcovati, vydávati na smrt mstiti — brániti mstíti nad...—- mstíti se na... mücenie — trápení mutiti — rmoutiti, trápiti mužé — muži náboženstvie — nábož- nost nábytek — piíjem, maje- tek nádavcé — utiskovatel náhly — divoky, prchlivy náhorší — nejhorší nálepší — nejlepší
Strana 295
nálezek — ustanovení naleznüti — nalezti näpad — prdvni ndrok, dedictvi naprzniti — zprzniti, po- skvrniti nárok — nařčení, pomlu- va nasál — nasel násilé učiniti při pokor- ných — násilím poško- diti věc ponížených naučiti — poučiti navoditi — navádéti nazajtřie — nazítří neb — neboť nebrzy — nesnadno, zřídka kdy nébrž — nýbrž, ba nedostatečný — nedosta- tek mající nedostatek — škoda nedoufati nedůvěřo- vati nehoda — nehodná věc, ohavnost, křivda některý — nějaký, jeden někto — někdo nelétavý — nelétající němý hřiešník — sodo- mář, smilník se zvířaty nepotřebný — nepotře- bující neroditi — nechtiti nerodte se báti — neboj- le se nefad — nepořádek, ne- kázeň nesmierny — nesmírný, nezmérny nesmilnost — čistota, zdrželivost nestatečný — nedosta- tečný, slabý, neužiteč- ný nešpor — odpolední po- božnost netrpědlný — nesnesitel- ný neumělý — nevědomý, neučený nevěru komu činiti — nevérné jednati s... nevizi — nevidím nová mšé — primice núzé — nátlak, přinu- cení nuzitel — trapič, sužova- te] nuziti — trápiti, suZovati nuznik — frapić, sużova- tel obdrzéti — míti úspěch, zvitéziti 295
nálezek — ustanovení naleznüti — nalezti näpad — prdvni ndrok, dedictvi naprzniti — zprzniti, po- skvrniti nárok — nařčení, pomlu- va nasál — nasel násilé učiniti při pokor- ných — násilím poško- diti věc ponížených naučiti — poučiti navoditi — navádéti nazajtřie — nazítří neb — neboť nebrzy — nesnadno, zřídka kdy nébrž — nýbrž, ba nedostatečný — nedosta- tek mající nedostatek — škoda nedoufati nedůvěřo- vati nehoda — nehodná věc, ohavnost, křivda některý — nějaký, jeden někto — někdo nelétavý — nelétající němý hřiešník — sodo- mář, smilník se zvířaty nepotřebný — nepotře- bující neroditi — nechtiti nerodte se báti — neboj- le se nefad — nepořádek, ne- kázeň nesmierny — nesmírný, nezmérny nesmilnost — čistota, zdrželivost nestatečný — nedosta- tečný, slabý, neužiteč- ný nešpor — odpolední po- božnost netrpědlný — nesnesitel- ný neumělý — nevědomý, neučený nevěru komu činiti — nevérné jednati s... nevizi — nevidím nová mšé — primice núzé — nátlak, přinu- cení nuzitel — trapič, sužova- te] nuziti — trápiti, suZovati nuznik — frapić, sużova- tel obdrzéti — míti úspěch, zvitéziti 295
Strana 296
obeziieti — obeziiti, shlédnouti obrániti — ochrániti obrázéti — vyčítati obrok — obročí, preben- da, místo s düchodem obvlażenie — osvěžení, odpoécinutí odmrt, odümrt — statek, ktery po smrti majetní- kově připadl vrchnos- ti; právo na osiřelý sta- tek odpověděti sě — zříci se odpoviedati sě — zříkati se odstrkać — odstrkovatel odtucha — útěcha, potě- cha odúmrt — v. výše odmrt oféra — obětování ohlásiti — rozhlásiti, pro- zraditi ohledánie — vyšetření okovati — uvrhnouti v okovy omeli — homilie, kázání na biblický text opatrnost — obezřetnost opatrný — obezřetný opatrovati — pozorovali, starati se orudovati — orodovati 296 ostáti — obstáti, vydržeti ostaviti — zůstaviti ostřieci — ochrániti, uchrániti ostfiehati— ochrañovati, chrdniti, opatrovati ostuditi sé — zostuditi se osklebiti sé — ošklíb- nouli se otjéti — odjeti otpadnúti čeho — od- padnouti, odstoupiti od čeho otstrčiti — zapuditi ovšem — najisto oznamovati — činiti pa- trnÿm, prozrazovati padúcí — padající, vrat- ký pacholek — mladík pán — šlechtic panictvo — panictví panský — pánů, šlechti- ců pilnost — péče plat — důchod plvánie — poplivání Plzněnín — Plzeňák pobéhnüti — vzddliti se, odpadnouti poctivost — pocta, úcta počet — účtování
obeziieti — obeziiti, shlédnouti obrániti — ochrániti obrázéti — vyčítati obrok — obročí, preben- da, místo s düchodem obvlażenie — osvěžení, odpoécinutí odmrt, odümrt — statek, ktery po smrti majetní- kově připadl vrchnos- ti; právo na osiřelý sta- tek odpověděti sě — zříci se odpoviedati sě — zříkati se odstrkać — odstrkovatel odtucha — útěcha, potě- cha odúmrt — v. výše odmrt oféra — obětování ohlásiti — rozhlásiti, pro- zraditi ohledánie — vyšetření okovati — uvrhnouti v okovy omeli — homilie, kázání na biblický text opatrnost — obezřetnost opatrný — obezřetný opatrovati — pozorovali, starati se orudovati — orodovati 296 ostáti — obstáti, vydržeti ostaviti — zůstaviti ostřieci — ochrániti, uchrániti ostfiehati— ochrañovati, chrdniti, opatrovati ostuditi sé — zostuditi se osklebiti sé — ošklíb- nouli se otjéti — odjeti otpadnúti čeho — od- padnouti, odstoupiti od čeho otstrčiti — zapuditi ovšem — najisto oznamovati — činiti pa- trnÿm, prozrazovati padúcí — padající, vrat- ký pacholek — mladík pán — šlechtic panictvo — panictví panský — pánů, šlechti- ců pilnost — péče plat — důchod plvánie — poplivání Plzněnín — Plzeňák pobéhnüti — vzddliti se, odpadnouti poctivost — pocta, úcta počet — účtování
Strana 297
poddací — poddaný poddati — podrobiti poddávati sé — podvolo- .vati se podlé — podle podobné — vhodné podtrhnüti — podvésti, oklamati póhon — pühon, obeslá- ní k soudu pohoniti — pohánéti, vy- hánéti pohrabati — pohibiti pohfebiti — pohibiti pochop — vznik, podnét pojieti — vziti, pojmouti za manzela pojiti ke... — pfejiti na... pokryty — pokrytecky poloZiti — uloZiti, usta- novili poloZiti sé stranü — ne- přátelsky se postaviti pominúcí — pomíjivý ponechati — zanechati ponidž — poněvadž ponuk — pokyn, popud popsati — vypsali porażovati — pordżeli, sróżeti porucenstvie — závét porühati sé — dopoustéti se rouháni poskřék — nářek, pokřik poskvrna — poskvrna potkati — vytkou, nařčením stihnouti potratiti — ztratiti potféba — výživa, donu- cení potiébny — potfebujici, nuzny potuchnüti — ochabnouti potupiti — odsouditi potvrditi — utvrditi potvrzovati — utvrzovati pováziti — obétovati, dáti v sázku pozapomanüti — pozapo- menouti póžitek — zisk, užitek poźfieti — pozříti právě — spravedlivě pravý — spravedlivý, správný, v právu jsoucí prazdnost — prázdný, volný čas pro to — přes to proměnědlný — promě- nitelný pronevěřiti sě — zprone- věřiti se prorokovänie — proroc- tví protiv — proti 297
poddací — poddaný poddati — podrobiti poddávati sé — podvolo- .vati se podlé — podle podobné — vhodné podtrhnüti — podvésti, oklamati póhon — pühon, obeslá- ní k soudu pohoniti — pohánéti, vy- hánéti pohrabati — pohibiti pohfebiti — pohibiti pochop — vznik, podnét pojieti — vziti, pojmouti za manzela pojiti ke... — pfejiti na... pokryty — pokrytecky poloZiti — uloZiti, usta- novili poloZiti sé stranü — ne- přátelsky se postaviti pominúcí — pomíjivý ponechati — zanechati ponidž — poněvadž ponuk — pokyn, popud popsati — vypsali porażovati — pordżeli, sróżeti porucenstvie — závét porühati sé — dopoustéti se rouháni poskřék — nářek, pokřik poskvrna — poskvrna potkati — vytkou, nařčením stihnouti potratiti — ztratiti potféba — výživa, donu- cení potiébny — potfebujici, nuzny potuchnüti — ochabnouti potupiti — odsouditi potvrditi — utvrditi potvrzovati — utvrzovati pováziti — obétovati, dáti v sázku pozapomanüti — pozapo- menouti póžitek — zisk, užitek poźfieti — pozříti právě — spravedlivě pravý — spravedlivý, správný, v právu jsoucí prazdnost — prázdný, volný čas pro to — přes to proměnědlný — promě- nitelný pronevěřiti sě — zprone- věřiti se prorokovänie — proroc- tví protiv — proti 297
Strana 298
protiviti sé — stavěti se na odpor, pronásledo- vati protivnost — protivenstvi prvé — diive první — dřívější, prvotní piédküpiti — pfedejíti v koupi piepustiti — dopustiti, dovoliti piepuścenie — dopuśsteni piepuśceti — dopoustéti piéschnüti — vyschnouli piéstávati Ceho — ustá- vati od... piéstupné — prestupkem piídrzéti sé — pripojo- vati se pfidvojovati — znásobo- vati přiekaza — překážka, zá- vada přietel — pokrevní pří- buzný příhoda — příležitost přichoditi — přicházeti příjemník — přijimač přijéti — v. násl. přijieti přijieti — přijmouti, vzíti piikrádati — ukrádati pfimluvce — dohazovać 298 přirozený — pokrevni, příbuzný; přirozený ja- zyk — mateřština přispářěti — přispořova- ti, rozmnoZovati, roz- hojñovati privyklÿ — navyklÿ psotný — velmi ubohý puditi — hnáti, odhánéti, vyháněti, pronásledo- vali, nutiti pühy — pouhý radejse — raději roditi v. vÿäe neroditi rozbrojenÿ — v rozbroji jsouci rozdiel — Kapitola rozlépati — dáti vylepiti roztikati — rozwóżiti roztrhati — oloupiti roztrzenie — roztržka, rozpor rufián — kuplíř ruhać Bożi — rouhać proti Bohu rusiti — poru&ovali, ni- Citi rvanie — rvani rytéfovati — bojovati, zápasiti
protiviti sé — stavěti se na odpor, pronásledo- vati protivnost — protivenstvi prvé — diive první — dřívější, prvotní piédküpiti — pfedejíti v koupi piepustiti — dopustiti, dovoliti piepuścenie — dopuśsteni piepuśceti — dopoustéti piéschnüti — vyschnouli piéstávati Ceho — ustá- vati od... piéstupné — prestupkem piídrzéti sé — pripojo- vati se pfidvojovati — znásobo- vati přiekaza — překážka, zá- vada přietel — pokrevní pří- buzný příhoda — příležitost přichoditi — přicházeti příjemník — přijimač přijéti — v. násl. přijieti přijieti — přijmouti, vzíti piikrádati — ukrádati pfimluvce — dohazovać 298 přirozený — pokrevni, příbuzný; přirozený ja- zyk — mateřština přispářěti — přispořova- ti, rozmnoZovati, roz- hojñovati privyklÿ — navyklÿ psotný — velmi ubohý puditi — hnáti, odhánéti, vyháněti, pronásledo- vali, nutiti pühy — pouhý radejse — raději roditi v. vÿäe neroditi rozbrojenÿ — v rozbroji jsouci rozdiel — Kapitola rozlépati — dáti vylepiti roztikati — rozwóżiti roztrhati — oloupiti roztrzenie — roztržka, rozpor rufián — kuplíř ruhać Bożi — rouhać proti Bohu rusiti — poru&ovali, ni- Citi rvanie — rvani rytéfovati — bojovati, zápasiti
Strana 299
řád — pořádek, kázeň Rimenin — Říman sazeti — vsazovati sbor — koncil sboZice — maly statek sčestie — štěstí, osud sedmýmezcietmý — sed- madvacátý sem — jsem setrvänie — vytrvalosi scházéti čí vinû — diti se něčí vinou siet — síť sirotčí — sirotků sjednánie — shoda, svor- nost sjednávati sé — shodo- vali se skonánie — dokonání, za- končení, smrt skonati — dokonati, pro- jíti skóro — brzo; (v) skóře — rychle skušenie — zkouška slamovati — zlamovati slódnik — slidici pes, slidič slüha, slouha — služeb- ník; slůhy — služebníci sluséti na koho — nále- žeti komu služba — bohoslužba, mše slúžiti — sloužiti mši spamatovati — v paméti secisti spôsobenie — püsobeni sprostnost — prostota sprostnÿ — prostÿ, ne- učený, chatrný srozométi — porozuměti sstarati sé — zestdrnouti stati (stanu...) — posta- viti se, vytrvati stati (stoju...) — trvali stavenie — zabránění, zdkaz staviti — zabrániti, zasta- viti, zakdzati stavovanie — Zzabraño- vdni, zdkaz stavovati — zabrariovati, zakazovati steskne sé komu co — nékoho néco omrzuje stvořitel — tvürce südcé — soudce súkromie — v soukromí súženie — soužení svatokupčiti — obchodo- vati vécmi svatými svédom, svédomý — po- védomý, známý svédomie — svědectví 299
řád — pořádek, kázeň Rimenin — Říman sazeti — vsazovati sbor — koncil sboZice — maly statek sčestie — štěstí, osud sedmýmezcietmý — sed- madvacátý sem — jsem setrvänie — vytrvalosi scházéti čí vinû — diti se něčí vinou siet — síť sirotčí — sirotků sjednánie — shoda, svor- nost sjednávati sé — shodo- vali se skonánie — dokonání, za- končení, smrt skonati — dokonati, pro- jíti skóro — brzo; (v) skóře — rychle skušenie — zkouška slamovati — zlamovati slódnik — slidici pes, slidič slüha, slouha — služeb- ník; slůhy — služebníci sluséti na koho — nále- žeti komu služba — bohoslužba, mše slúžiti — sloužiti mši spamatovati — v paméti secisti spôsobenie — püsobeni sprostnost — prostota sprostnÿ — prostÿ, ne- učený, chatrný srozométi — porozuměti sstarati sé — zestdrnouti stati (stanu...) — posta- viti se, vytrvati stati (stoju...) — trvali stavenie — zabránění, zdkaz staviti — zabrániti, zasta- viti, zakdzati stavovanie — Zzabraño- vdni, zdkaz stavovati — zabrariovati, zakazovati steskne sé komu co — nékoho néco omrzuje stvořitel — tvürce südcé — soudce súkromie — v soukromí súženie — soužení svatokupčiti — obchodo- vati vécmi svatými svédom, svédomý — po- védomý, známý svédomie — svědectví 299
Strana 300
světí — svalí, světci svitéziti — zvitéziti svoboda — volnost svódcé — svüdce svoditi — svádéti svolánie — sném, koncil syrec — Syr syriansky — syrsky škeřiti sé — Sklibiti se táhnüti co nà sé — při- tahovati k sobě, při- svojovati si takÿ — takový, tak moc- ný tbáti — dbáti teď — hle, zde tehdy — tedy télestny — télesny, svét- sky tepati se — biti se tepruv — teprve tesklivy — mrzuty, stys- kavy teskniti — tesknym čini- ti, rmoutiti tesknost — Żal, zarmutek tisknuti — utiskovati, odstrkovati tlaciti — utlacovati točíš — totiž tok — proud 300 toliko — tolik tovařiš — druh, soudruh tresktati — kärati trpedlivost — trpělivost, strpení truchlost — smutek, po- hroma trûtiti — truditi, tiZiti trziti — kupditi; trziti sé — kupécením se uchá- zeti tretie — za třetí třevo — střevo, útroba tridcet — třicet tfimecitma — tfiadvacet tal — toul, toulec tupiti — pronásledovati tvrditi — utvrzovati, upevñovati ubrman — rozsudi, roz- hodčí ucedlnik — Zák ucistiti — ocistiti úd — příslušník úfati komu, čemu — dou- fati, důvěřovati v ko- ho, v co uhoditi — nalézti cestu uhroziti — zastraśiti ujieti (ujmu...) — ujmou- ti, okrásti uléciti — vyléciti
světí — svalí, světci svitéziti — zvitéziti svoboda — volnost svódcé — svüdce svoditi — svádéti svolánie — sném, koncil syrec — Syr syriansky — syrsky škeřiti sé — Sklibiti se táhnüti co nà sé — při- tahovati k sobě, při- svojovati si takÿ — takový, tak moc- ný tbáti — dbáti teď — hle, zde tehdy — tedy télestny — télesny, svét- sky tepati se — biti se tepruv — teprve tesklivy — mrzuty, stys- kavy teskniti — tesknym čini- ti, rmoutiti tesknost — Żal, zarmutek tisknuti — utiskovati, odstrkovati tlaciti — utlacovati točíš — totiž tok — proud 300 toliko — tolik tovařiš — druh, soudruh tresktati — kärati trpedlivost — trpělivost, strpení truchlost — smutek, po- hroma trûtiti — truditi, tiZiti trziti — kupditi; trziti sé — kupécením se uchá- zeti tretie — za třetí třevo — střevo, útroba tridcet — třicet tfimecitma — tfiadvacet tal — toul, toulec tupiti — pronásledovati tvrditi — utvrzovati, upevñovati ubrman — rozsudi, roz- hodčí ucedlnik — Zák ucistiti — ocistiti úd — příslušník úfati komu, čemu — dou- fati, důvěřovati v ko- ho, v co uhoditi — nalézti cestu uhroziti — zastraśiti ujieti (ujmu...) — ujmou- ti, okrásti uléciti — vyléciti
Strana 301
umieniti — umíniti si ümrt — odümrt (v. t) umysl: z imysla — ümy- slně uplně — úplně upustiti — vpustiti urozenie — narozeni úřadný, ouřadný — úřed- ní ustavenie — ustanoveni ustavenÿ — ustanovenÿ ustaviénost — pevnost, vytrvalost ustaviènÿ — pevný, vy- irvalý ustavovati — ustanovo- vati, zakládati, nařizo- vali ustrasiti — zastrasiti, od- strasiti ustupiti ¢eho — ustoupiti od, vzddliti se od èeho utěšenie — potěšení, ra- dost utrhati — ujímati, zkra- covati utrhnuti — odtrhnouti, zkratiti uvázati — obvázati vaditi sé — hádati se vážiti — uvažovali, ce- niti si váziti sé — odvažovati se věděti — znáti vedlé — podle velebiti — zvelebovati, povznáseti veliciti — velebiti velmé — velmi věrně — věru, zajisté veselé — veselí vésti — uváděti, proka- zovatli, navádéti vešken — veškerý vina — poplatek z viny, pokuta vládař — správce vladařstvie — správa vnitř — uvnitř vóle — vůle vpadnüti — upadnouti vstůpcě — nástupce vstüpiti v... — nastou- piti na... vsetećne — nerozvázné vybéhnüti — vytratiti se vyčištěnie — očištění vylitie — prolití vymietati — vymitati, vyháněti vynésti — vybrati, vy- hlásiti vyraziti — vypuditi 301
umieniti — umíniti si ümrt — odümrt (v. t) umysl: z imysla — ümy- slně uplně — úplně upustiti — vpustiti urozenie — narozeni úřadný, ouřadný — úřed- ní ustavenie — ustanoveni ustavenÿ — ustanovenÿ ustaviénost — pevnost, vytrvalost ustaviènÿ — pevný, vy- irvalý ustavovati — ustanovo- vati, zakládati, nařizo- vali ustrasiti — zastrasiti, od- strasiti ustupiti ¢eho — ustoupiti od, vzddliti se od èeho utěšenie — potěšení, ra- dost utrhati — ujímati, zkra- covati utrhnuti — odtrhnouti, zkratiti uvázati — obvázati vaditi sé — hádati se vážiti — uvažovali, ce- niti si váziti sé — odvažovati se věděti — znáti vedlé — podle velebiti — zvelebovati, povznáseti veliciti — velebiti velmé — velmi věrně — věru, zajisté veselé — veselí vésti — uváděti, proka- zovatli, navádéti vešken — veškerý vina — poplatek z viny, pokuta vládař — správce vladařstvie — správa vnitř — uvnitř vóle — vůle vpadnüti — upadnouti vstůpcě — nástupce vstüpiti v... — nastou- piti na... vsetećne — nerozvázné vybéhnüti — vytratiti se vyčištěnie — očištění vylitie — prolití vymietati — vymitati, vyháněti vynésti — vybrati, vy- hlásiti vyraziti — vypuditi 301
Strana 302
vystiieci — vyvarovali, upozorniti vystfiehati — varovali vzácný — milý, vážený vzieti — vzíti, dostati vzjevný — zjevný vznieti — zníti vzvédéti — zvédéti zajiti — piepadnouli, za- stihnouti zákon — přikázání zákonník — farizej, ře- holník zamucovati — zarmuco- vati zámutek — zármutek zamütiti — zarmouliti, pobouliti zamysliti — usmysliti si zárod — zárodek zasé, zase — zpět zaslüzenie — zásluha zásobny — zásobeny zastaviti sě — postaviti se zastieněný k rozumu — temný k pochopení zavléci — zatáhnouli zbiti — pobiti, zabíti zbohatiti — obohatiti zbor — koncil zboZie — statek 302 zbrañovati — obrañovati, ochrañovati zbÿti — zbavili se zdrzéti — zachovali, udrzeti zejmena — jmenovilé, jménem zévenie, zevenie — zje- veni zévné, zevné — zjevně, veřejně zhyzditi — pohanéti zkazenie — zkáza zklamati — oklamati zkušovati — zkoušeli zle — špatně, chybně zlost — zloba, nepravost zlostny — zly, nešlechet- ny zly — špatný, chatrný zmeškati — obmeškati, zapomenouti znamenati — pozorovati znáti — přiznávati znikati ćceho — uniknouii čemu, zbavili se čeho zpósobiti — uzpůsobiti zpraviti sé — říditi se zpravovati — spravovati, říditi zpravovati sé — fiditi se zprostiti — vyprostiti, vysvoboditi
vystiieci — vyvarovali, upozorniti vystfiehati — varovali vzácný — milý, vážený vzieti — vzíti, dostati vzjevný — zjevný vznieti — zníti vzvédéti — zvédéti zajiti — piepadnouli, za- stihnouti zákon — přikázání zákonník — farizej, ře- holník zamucovati — zarmuco- vati zámutek — zármutek zamütiti — zarmouliti, pobouliti zamysliti — usmysliti si zárod — zárodek zasé, zase — zpět zaslüzenie — zásluha zásobny — zásobeny zastaviti sě — postaviti se zastieněný k rozumu — temný k pochopení zavléci — zatáhnouli zbiti — pobiti, zabíti zbohatiti — obohatiti zbor — koncil zboZie — statek 302 zbrañovati — obrañovati, ochrañovati zbÿti — zbavili se zdrzéti — zachovali, udrzeti zejmena — jmenovilé, jménem zévenie, zevenie — zje- veni zévné, zevné — zjevně, veřejně zhyzditi — pohanéti zkazenie — zkáza zklamati — oklamati zkušovati — zkoušeli zle — špatně, chybně zlost — zloba, nepravost zlostny — zly, nešlechet- ny zly — špatný, chatrný zmeškati — obmeškati, zapomenouti znamenati — pozorovati znáti — přiznávati znikati ćceho — uniknouii čemu, zbavili se čeho zpósobiti — uzpůsobiti zpraviti sé — říditi se zpravovati — spravovati, říditi zpravovati sé — fiditi se zprostiti — vyprostiti, vysvoboditi
Strana 303
zprznilý — poskvrněný zpustilý — pustý ztratiti — prohráti ztrava — náklad, strava, živobytí ztravicě — strava, jídlo ztruditi — ztrmáceti, unaviti zúfalý — zlý, nešlechetný žádost — přání, touha žák — klerik, student žákovstvo — světské du- chovenstvo že — protože život — tělo žráč — žrout žrnov — žernov 303
zprznilý — poskvrněný zpustilý — pustý ztratiti — prohráti ztrava — náklad, strava, živobytí ztravicě — strava, jídlo ztruditi — ztrmáceti, unaviti zúfalý — zlý, nešlechetný žádost — přání, touha žák — klerik, student žákovstvo — světské du- chovenstvo že — protože život — tělo žráč — žrout žrnov — žernov 303
Strana 304
Strana 305
OBSAH Předmluva Sto 1. 2. 3. 10. 11. 12. 13, 14. 15. 16. 17. 18. listů M. Jana Husi . Knězi soudcovi . Vdově šlechtičně proti tanci a hrám Panu Janovi Chudobovi z Vartenberka a na Ralsku . . Vladykovi o odümrti . . . Prazskému arcibiskupu Zbylkovi z Hazm- burka. (V Praze v červenci 1408) .Ý Pražskému arcibiskupu Zbyňkovi z Hazm- burka. (V Praze koncem 1408) . Kterémusi šlechtici., (V Praze kolem 1. čer- vence 1410) Ý Mistru Závišovi ze Zap. (V Praze asi v srp- nu 1410) . Polskému králi Vladislavovi. (V Praze: za- čátkem roku 1411). Richardu Wychovi do Londýna. (V Praze po 15. březnu 1411) .. . . Lounským. (V Praze asi po 15. březnu 1411) Neznámému kazateli. (V Praze asi na jaře 1411) . Janu Bradatému a a Krumlovským. v Praze na jate 1411) . . . Papeži Janovi X XIII. (V Praze 1 září 1411) Kolegiu kardinálů. (V Praze začátkem září 1411) . . Vyhláška proti Janu Stokesovi. (V Praze před 13. zářím 1411). . . Plzeňským. (V Praze asi v říjnu 1411) . Nejmenovanému knézi. (Asi 1412) . © © © 0i 17 27 30 34 36 38 40 44 47 48 53 56 58 59 65
OBSAH Předmluva Sto 1. 2. 3. 10. 11. 12. 13, 14. 15. 16. 17. 18. listů M. Jana Husi . Knězi soudcovi . Vdově šlechtičně proti tanci a hrám Panu Janovi Chudobovi z Vartenberka a na Ralsku . . Vladykovi o odümrti . . . Prazskému arcibiskupu Zbylkovi z Hazm- burka. (V Praze v červenci 1408) .Ý Pražskému arcibiskupu Zbyňkovi z Hazm- burka. (V Praze koncem 1408) . Kterémusi šlechtici., (V Praze kolem 1. čer- vence 1410) Ý Mistru Závišovi ze Zap. (V Praze asi v srp- nu 1410) . Polskému králi Vladislavovi. (V Praze: za- čátkem roku 1411). Richardu Wychovi do Londýna. (V Praze po 15. březnu 1411) .. . . Lounským. (V Praze asi po 15. březnu 1411) Neznámému kazateli. (V Praze asi na jaře 1411) . Janu Bradatému a a Krumlovským. v Praze na jate 1411) . . . Papeži Janovi X XIII. (V Praze 1 září 1411) Kolegiu kardinálů. (V Praze začátkem září 1411) . . Vyhláška proti Janu Stokesovi. (V Praze před 13. zářím 1411). . . Plzeňským. (V Praze asi v říjnu 1411) . Nejmenovanému knézi. (Asi 1412) . © © © 0i 17 27 30 34 36 38 40 44 47 48 53 56 58 59 65
Strana 306
19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. . Vérnym v Praze. (Na podzim 1412) . 27. 28. 29. 30. 31. Nejmenovanému mnichu. (V Praze 28. ünora 1412) Ce eee Dolanskym kartuziánüm, (Asi v kvétnu 1412) . Polskému králi Vladislavovi. (V Praze 11. června 1412) . Odvolání od papeže k Ježíši Kristu. (18. října 1412) . Kazatelům a bratřím v Betlemá, (Snad na podzim 1412) . Pražským pánům a mistrům. (Na podzim 1412) . . . Prazanüm. (Asi V listopadu 1412) Rektoru university, mistru Křišťanovi z Prachatic, (Na podzim 1412) . Pannám společně žijícím. (Někdy koncem r. 1412) . . Zemskému soudu v ' Praze. (Před 14. pro- sincem 1412) . Pražanům. (Krátce před 25, prosincem 1412) . Proti prohlášení pražských theologů. (Na jaře 1413) . Mistru Křišťanovi z Prachatic. (Na jaře 1413) . „ Mistru Křišťanovi z Prachatic. (Na jaře 1413) . W. Mistru Janovi z Rejnštejna, ř řečenému Kar- dinál. (V červnu 1413) Ý. Pražanům. (Asi v polovině r. 1413) . . Profesoru vídenské university Janu Sy- wortovi. (V Praze 1. července 1413) 70 72 75 77 81 85 95 97 99 102 104 107 109 111 118 121 123
19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. . Vérnym v Praze. (Na podzim 1412) . 27. 28. 29. 30. 31. Nejmenovanému mnichu. (V Praze 28. ünora 1412) Ce eee Dolanskym kartuziánüm, (Asi v kvétnu 1412) . Polskému králi Vladislavovi. (V Praze 11. června 1412) . Odvolání od papeže k Ježíši Kristu. (18. října 1412) . Kazatelům a bratřím v Betlemá, (Snad na podzim 1412) . Pražským pánům a mistrům. (Na podzim 1412) . . . Prazanüm. (Asi V listopadu 1412) Rektoru university, mistru Křišťanovi z Prachatic, (Na podzim 1412) . Pannám společně žijícím. (Někdy koncem r. 1412) . . Zemskému soudu v ' Praze. (Před 14. pro- sincem 1412) . Pražanům. (Krátce před 25, prosincem 1412) . Proti prohlášení pražských theologů. (Na jaře 1413) . Mistru Křišťanovi z Prachatic. (Na jaře 1413) . „ Mistru Křišťanovi z Prachatic. (Na jaře 1413) . W. Mistru Janovi z Rejnštejna, ř řečenému Kar- dinál. (V červnu 1413) Ý. Pražanům. (Asi v polovině r. 1413) . . Profesoru vídenské university Janu Sy- wortovi. (V Praze 1. července 1413) 70 72 75 77 81 85 95 97 99 102 104 107 109 111 118 121 123
Strana 307
43, 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. . PraZanüm. (V červenci 1413) . . Praźanim. (Snad z konce listopadu 1413) . Prazanüm. (25. prosince 1413) . . PraZanüm. (Asi v posté 1414) . . Pražanům. (Asi v pozdním létě 1414) . Ý. Všemu království Českému. (V Praze 26. srpna 1414) Králi Českému Václavovi, královně Žofii a jejich dvoru. (V Praze koncem srpna 1414) . Coe Králi Rímskému Zikmundovi. (1. září 1414) Mistru Martinovi z Volyně. (Asi začátkem října 1414) . Přátelům na rozloučenou. (Asi začátkem října 1414) . Vyhláška cestou na koncil, (v říjnu 1414) Přátelům v Čechách. (V Norimberce 24. října 1414) . =." Jednomu knězi. (Snad v Kostnici začátkem listopadu 1414) Ce ee Přátelům v Čechách. (V Kostnici 4. listo- padu 1414) . Přátelům v Čechách. (V Kostnici 6. listo- padu 1414). . Bratřím a sestrám v Čechách. (V Kostnici 16. listopadu 1414) , . Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici kolem Nového roku 1415) . . Prátelüm v Kostnici. (V Kostnici 3. ledna 1415) . . Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 4. led- na 1415) . 125 129 132 134 137 139 140 141 144 146 149 150 153 154 157 159 161 162 165
43, 44. 45. 46. 47. 48. 49. 50. 51. . PraZanüm. (V červenci 1413) . . Praźanim. (Snad z konce listopadu 1413) . Prazanüm. (25. prosince 1413) . . PraZanüm. (Asi v posté 1414) . . Pražanům. (Asi v pozdním létě 1414) . Ý. Všemu království Českému. (V Praze 26. srpna 1414) Králi Českému Václavovi, královně Žofii a jejich dvoru. (V Praze koncem srpna 1414) . Coe Králi Rímskému Zikmundovi. (1. září 1414) Mistru Martinovi z Volyně. (Asi začátkem října 1414) . Přátelům na rozloučenou. (Asi začátkem října 1414) . Vyhláška cestou na koncil, (v říjnu 1414) Přátelům v Čechách. (V Norimberce 24. října 1414) . =." Jednomu knězi. (Snad v Kostnici začátkem listopadu 1414) Ce ee Přátelům v Čechách. (V Kostnici 4. listo- padu 1414) . Přátelům v Čechách. (V Kostnici 6. listo- padu 1414). . Bratřím a sestrám v Čechách. (V Kostnici 16. listopadu 1414) , . Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici kolem Nového roku 1415) . . Prátelüm v Kostnici. (V Kostnici 3. ledna 1415) . . Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 4. led- na 1415) . 125 129 132 134 137 139 140 141 144 146 149 150 153 154 157 159 161 162 165
Strana 308
56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici před 8. lednem 1415) . Přátelům a stoupencům v Čechách. | (V Kostnici 19. ledna 1415). Petrovi z Mladoňovic. (V Kostnici po 19. lednu 1415) Panu Janovi z Chlumu. v Kostnici po 19. lednu 1415) Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 5. března 1415) KO Petrovi z Mladoňovic. (V Kostnici po 5. březnu 1415) . ER Přátelům v Kostnici. (V Kostnici v břez- nu 1415) WO Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici po 20. březnu 1415) . WO Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 24. března 1415) . Pražským, Žateckým, Lounským i Plzeň- ským. (Asi na Gottliebách na jaře 1415) . Panu Jindřichovi Škopkovi z Dubé. (Asi na Gottliebách na jaře 1415) . . Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 5. červ- na 1415) KK Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 7. červ- na 1415) WO ONO Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 9. červ- na 1415) WR Panu Jindřichovi Škopkovi z Dubé. (V Kostnici 9. června 1415) Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici - asi 10. června 1415) 168 169 171 172 174 177 179 182 183 184 185 187 189 190 192 193
56. 57. 58. 59. 60. 61. 62. 63. 64. 65. 66. 67. 68. 69. 70. 71. Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici před 8. lednem 1415) . Přátelům a stoupencům v Čechách. | (V Kostnici 19. ledna 1415). Petrovi z Mladoňovic. (V Kostnici po 19. lednu 1415) Panu Janovi z Chlumu. v Kostnici po 19. lednu 1415) Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 5. března 1415) KO Petrovi z Mladoňovic. (V Kostnici po 5. březnu 1415) . ER Přátelům v Kostnici. (V Kostnici v břez- nu 1415) WO Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici po 20. březnu 1415) . WO Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 24. března 1415) . Pražským, Žateckým, Lounským i Plzeň- ským. (Asi na Gottliebách na jaře 1415) . Panu Jindřichovi Škopkovi z Dubé. (Asi na Gottliebách na jaře 1415) . . Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 5. červ- na 1415) KK Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 7. červ- na 1415) WO ONO Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 9. červ- na 1415) WR Panu Jindřichovi Škopkovi z Dubé. (V Kostnici 9. června 1415) Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici - asi 10. června 1415) 168 169 171 172 174 177 179 182 183 184 185 187 189 190 192 193
Strana 309
72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85 -+ 86. 87. Přátelům v Čechách. (V Kostnici 10. červ- na 1415) Panu Jindřichovi Skopkovi z Dubé. (V Kostnici 13. června 1415) . Přátelům v Kostnici, (V Kostnici kolem 13. června 1415) Mistru Martinovi z Volyně. (v Kostnici 16. června 1415) i Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 20. červ- na 1415) sa Nejmenovanému prelátovi z koncilu. (V Kostnici kolem 20. června 1415) . Příteli v Kostnici. (V Kostnici současně s č. 77). Pant Václavovi z Dubé a Janovi z Chlu- u. (V Kostnici kolem 20. června 1415) . Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 21. červ- na 1415) Kazateli Havlíkovi. (V Kostnici 2. červ- na 1415) Leonardovi Statii de Datis. (V Kostnici kolem 21. června 1415) . . Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 22, červ- na 1415) ca Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 23. června 1415) . Přátelům v Čechách. (V Kostnici 24. červ- na 1415) A Petrovi z Mladoňovic a Janovi z Rejn- štejna. (V Kostnici 24. června 1415) Přátelům v Kostnici. (V Kostnici asi 25. června 1415) . 194 198 199 200 203 204 205 207 210 212 213 214 217 221 225 227
72. 73. 74. 75. 76. 77. 78. 79. 80. 81. 82. 83. 84. 85 -+ 86. 87. Přátelům v Čechách. (V Kostnici 10. červ- na 1415) Panu Jindřichovi Skopkovi z Dubé. (V Kostnici 13. června 1415) . Přátelům v Kostnici, (V Kostnici kolem 13. června 1415) Mistru Martinovi z Volyně. (v Kostnici 16. června 1415) i Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 20. červ- na 1415) sa Nejmenovanému prelátovi z koncilu. (V Kostnici kolem 20. června 1415) . Příteli v Kostnici. (V Kostnici současně s č. 77). Pant Václavovi z Dubé a Janovi z Chlu- u. (V Kostnici kolem 20. června 1415) . Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 21. červ- na 1415) Kazateli Havlíkovi. (V Kostnici 2. červ- na 1415) Leonardovi Statii de Datis. (V Kostnici kolem 21. června 1415) . . Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 22, červ- na 1415) ca Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 23. června 1415) . Přátelům v Čechách. (V Kostnici 24. červ- na 1415) A Petrovi z Mladoňovic a Janovi z Rejn- štejna. (V Kostnici 24. června 1415) Přátelům v Kostnici. (V Kostnici asi 25. června 1415) . 194 198 199 200 203 204 205 207 210 212 213 214 217 221 225 227
Strana 310
88. 89. 90. Věrným Čechům. (V Kostnici 26. června 1415) . Panu Janovi z Chlumu a panu Václavovi z Dubé. (V Kostnici asi 26. června 1415) . Universitě pražské. M Kostnici 27. červ- na 1415) 91. Mistru Křišťanovi z Prachatic. (V Kost- nici asi 27. června 1415) . 92. Přátelům v Čechách. (V Kostnici 27. červ- na 1415) . 93. Prátelüm v Kostnici. (V Kostnici v druhé půli června 1415) 94. Petrovi z Mladoňovic. (V Kostnici snad před 29. červnem 1415) . . 95. Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 29. června 1415) . 96. Přípisek pro pana Václava z Dubé. (V Kostnici 29., června 1415) e. 97. Poslední prohlášení koncilu. (V Kostnici 1. července 1415) AA 98. Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 5. čer- vence 1415) MM 99, Pfátelüm pravdy. (V Kostnici 5. července 1415) . . MM 100. Prátelàm v Čechách. (V Kostnici 5. čer- vence 1415) Poznámky , Přehledná tabulka listů . Slovníček . 228 231 233 235 235 237 237 239 242 243 244 245 248 250 288 292
88. 89. 90. Věrným Čechům. (V Kostnici 26. června 1415) . Panu Janovi z Chlumu a panu Václavovi z Dubé. (V Kostnici asi 26. června 1415) . Universitě pražské. M Kostnici 27. červ- na 1415) 91. Mistru Křišťanovi z Prachatic. (V Kost- nici asi 27. června 1415) . 92. Přátelům v Čechách. (V Kostnici 27. červ- na 1415) . 93. Prátelüm v Kostnici. (V Kostnici v druhé půli června 1415) 94. Petrovi z Mladoňovic. (V Kostnici snad před 29. červnem 1415) . . 95. Panu Janovi z Chlumu. (V Kostnici 29. června 1415) . 96. Přípisek pro pana Václava z Dubé. (V Kostnici 29., června 1415) e. 97. Poslední prohlášení koncilu. (V Kostnici 1. července 1415) AA 98. Přátelům v Kostnici. (V Kostnici 5. čer- vence 1415) MM 99, Pfátelüm pravdy. (V Kostnici 5. července 1415) . . MM 100. Prátelàm v Čechách. (V Kostnici 5. čer- vence 1415) Poznámky , Přehledná tabulka listů . Slovníček . 228 231 233 235 235 237 237 239 242 243 244 245 248 250 288 292
Strana 311
SLO Kniha 1.: Kniha 2.: Kniha 3.: Kniha 4.: Kniha 5.: Kniha 6.: Kniha 7.: Kniha 8.: UPOVEPAMETNI Rediguje J. B. Capek STO LISTU JANA AMOSA KOMEN- SKÉHO. Vybral a přeložil Bohumil Ryba. CESTY ČESKÝCH BRATŘÍ MATĚJE ČERVENKY A JANA BLAHOSLAVA. S úvodem Kamila Krofty. Uspořádal T. Č. Zelinka. JAKUB BÍLEK, JAN AUGUSTA V LE- TECH SAMOTY. 1548—1564. Uspořá- dal František Bednář. M. JAN HUS, BETLEMSKÉ POSEL- STVÍ. Uspořádala A. Císařová-Kolá- řová. 2 svazky. M. JAN HUS JAKO UNIVERSITNÍ REKTOR A PROFESOR. Uspořádal a přeložil Evžen Stein. JAN BLAHOSLAV, POCHODNĚ ZAŽŽENÁ,. Výbor ze spisů uspořádal Pavel Váša. M. JAN ROKYCANA, OBRÁNCE PRAVDY A ZÁKONA BOŽÍHO. Uspořádal František Šimek. M. JAN HUS, STO LISTŮ. Uspořádal Bohumil Ryba. Několik slov k historii „Sloupů pamětních“ bylo otištěno v knize první. VYDAL JAN LAICHTER V PRAZE XII
SLO Kniha 1.: Kniha 2.: Kniha 3.: Kniha 4.: Kniha 5.: Kniha 6.: Kniha 7.: Kniha 8.: UPOVEPAMETNI Rediguje J. B. Capek STO LISTU JANA AMOSA KOMEN- SKÉHO. Vybral a přeložil Bohumil Ryba. CESTY ČESKÝCH BRATŘÍ MATĚJE ČERVENKY A JANA BLAHOSLAVA. S úvodem Kamila Krofty. Uspořádal T. Č. Zelinka. JAKUB BÍLEK, JAN AUGUSTA V LE- TECH SAMOTY. 1548—1564. Uspořá- dal František Bednář. M. JAN HUS, BETLEMSKÉ POSEL- STVÍ. Uspořádala A. Císařová-Kolá- řová. 2 svazky. M. JAN HUS JAKO UNIVERSITNÍ REKTOR A PROFESOR. Uspořádal a přeložil Evžen Stein. JAN BLAHOSLAV, POCHODNĚ ZAŽŽENÁ,. Výbor ze spisů uspořádal Pavel Váša. M. JAN ROKYCANA, OBRÁNCE PRAVDY A ZÁKONA BOŽÍHO. Uspořádal František Šimek. M. JAN HUS, STO LISTŮ. Uspořádal Bohumil Ryba. Několik slov k historii „Sloupů pamětních“ bylo otištěno v knize první. VYDAL JAN LAICHTER V PRAZE XII
Strana 312
STO LISTŮ MISTRA JANA HUSI Vybral, latinské přeložil a poznámkami doprovodil univ. profesor PhDr Bohumil Ryba. Obálku navrhl Jaroslav Benda. Písmem Candida vytiskla tiskárna Cíl v nár. správě v Praze VII. Vydalo nakladatel- ství Dr h. c. Jana Laichtera v Praze XII, U Riegro- vých sadů č. 4, v dubnu Léta Páně 1949 jako osmý svazek sbírky „Sloupové pamětní“, založené z pod- nětu PhDr Františka Laichtera a redigované univ. profesorem PhDr Janem Blahoslavem Čapkem. První vydání 6600 výtisků
STO LISTŮ MISTRA JANA HUSI Vybral, latinské přeložil a poznámkami doprovodil univ. profesor PhDr Bohumil Ryba. Obálku navrhl Jaroslav Benda. Písmem Candida vytiskla tiskárna Cíl v nár. správě v Praze VII. Vydalo nakladatel- ství Dr h. c. Jana Laichtera v Praze XII, U Riegro- vých sadů č. 4, v dubnu Léta Páně 1949 jako osmý svazek sbírky „Sloupové pamětní“, založené z pod- nětu PhDr Františka Laichtera a redigované univ. profesorem PhDr Janem Blahoslavem Čapkem. První vydání 6600 výtisků
- 1: Array
- 5: Array
- 9: Array
- 250: Array
- 292: Array
- 305: Array