z 38 stránek
O pramenech
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
- s. 120: ...formulováno podobně u ně- kterých církevních Otců (Jeronym, Řehoř Veliký, Jan Zlatoústý..), ale snad nikde tak zdůrazněno jako u něho. Rokycana byl...
- s. 127: ...sv., z Řehoře Veli- kého, z Ambrože, z Bernarda, z Jana Zlatoústého, z Lyry a z Huga. Dílo Fidatovo měl však R....
- s. 128: ...Stejným asi počtem citátů jsou ve Výkladu na Luk. zastoupeni Jan Zlato- ústý a Řehoř Veliký (každý asi stem úryvků). Z Jana Zlatoústého1)...
- s. 128: ...neleká, tak veliké zlé, ktož se leká smrti neřádně“. U Jana Zlatoústého (Opus imperfectum in Matthaeum, apokr., homilia XXV, MG 56 c....
- s. 128: ...aby ostali v rukú jeho“. Je to volné zpracování místa Jana Zlatoústého Opus imperfectum in Matth. (apokr.), homilia XXXVIII, MG 56 c....
- s. 129: ...tehdy prostě z svého milosrdenstvie smiluje se nad tebú“. U Jana Zlatoústého je to místo In epist. ad Hebraeos c. XII., homilia...
- s. 129: ...Na několika místech jsem zjistil, že R. nečerpal přímo z Jana Zlatoústého, ale z Tomáše Akv. (Catena aurea). Tak na př. 262a:...
- s. 139: ...ale nejmenuje vždy svůj pramen. Některé citáty z Augustina, Origena, Jana Zlatoústého a j. pře- vzal také odtud. Jen z Cateny cituje...
- s. 149: ...vědomosti mohl však čerpatí odjinud, jak sám píše, že sv. Jan Zlatoústý „dává příklad na havraniech (260b n.): Tak pravie o něm,...
- s. 150: ...ale rozumuov duchovních neměl“. Zde omylem je uveden jako autor Jan Zlato- ústý m. Ambrože; v lat. Výkladu (171b) je správně: Ambrosius (Verba...
Název:
O pramenech Rokycanova českého výkladu na evangelium sv. Lukáše (Sborník Filologický XII)
Autor:
Šimek, František
Rok vydání:
1945
Místo vydání:
Praha
Počet stran celkem:
38
Obsah:
- 115: O pramenech
upravit
Strana 115
SBORNÍK FILOLOGICKÝ XII. III. FRANTIŠEK ŠIMEK: O PRAMENECH ROKYCANOVA ČESKÉHO VÝKLADU NA EVANGELIUM SV. LUKÁŠE. Chystaje k vydání Rokycanův český Výklad na ev. sv. Lukáše,1) snažil jsem se zjistiti co možná všechny citáty, jimiž autor své dílo proložil, což se mi až na malé procento podařilo; vedle toho však jsem našel i mnoho míst, kde R. svůj pramen neuvedl — v tehdejší době to nebyl nijak těžký hřích. Otázka, jakých pramenů užíval při vykládání Písma sv. nebo v svých kázá- ních theolog, není jistě věcí podřadnou, a proto ve všech moderních vydáních podobných děl bývá přidáván přehledný seznam všech citátů, jež se v nich vy- skytují. Zjištěním zejména míst z církevních Otců nebo jiných vykladačů Písma sv., z nichž čerpá bohoslovec, poznáváme nejen zběhlost autorovu a rozhled po jeho oboru vědním, ale usuzujeme i na jeho charakter, ani ne tak podle citova- ných spisů jako spíše z jejich výběru a z počtu citátů, jež z jednotlivých spiso- vatelů uvádí. Najdeme-li na př. u něho jen mizivý počet excerpt z někte- rého spisovatele, je zřejmé, že mu jejich původce nepřirostl k srdci, ba je pravdě- podobné, že zná jeho dílo jen z druhé ruky. Je-li naopak jiný autor citován téměř na každém foliu, je patrné, že k němu autor zvlášť přilnul; a tu se naskýtá otázka, proč právě jeho si oblíbil nad jiné. Dohadujeme se apriorně, že mezi oběma spisovateli je duchovní spřízněnost, že nový vykladatel nalezl v své před- loze to, co sám je hotov podepsati oběma rukama. Platí-li to o každém podob- ném díle, platí to ještě více při theologu směru reformního, jako byl Rokycana. A stejně významné je i zjistiti, jak autor se svou předlohou zachází, pře- kládá-li z ní doslovně nebo obměňuje-li její text. Takové obměny se mohou týkati jak obsahu (na př. nesouhlasil-li cele s citovaným autorem, přizpůsobil výňatek své tendenci), tak formy (a i tu je vděčným úkolem konstatovati, učinil-li tak ve prospěch své práce či naopak). Podávám v následujících řádcích přehled Rokycanových pramenů k Vý- kladu výše uvedenému a uvádím některé charakteristické ukázky k objasnění způsobu jeho práce. Připomínám na konci těchto úvodních slov, že šťastným 1) Je dochován v rkpise Nár. a univ. knih. XVII D 21 (z něho jsou vesměs cítáty v této stati) a (neúplně) v rkpise knihovny Nár. musea IV B 11 (sr. mé Učení m. Jana Rokycany str. 283). Zásluha o identifikaci obou rukopisů náleží F. M. Bartošovi.
SBORNÍK FILOLOGICKÝ XII. III. FRANTIŠEK ŠIMEK: O PRAMENECH ROKYCANOVA ČESKÉHO VÝKLADU NA EVANGELIUM SV. LUKÁŠE. Chystaje k vydání Rokycanův český Výklad na ev. sv. Lukáše,1) snažil jsem se zjistiti co možná všechny citáty, jimiž autor své dílo proložil, což se mi až na malé procento podařilo; vedle toho však jsem našel i mnoho míst, kde R. svůj pramen neuvedl — v tehdejší době to nebyl nijak těžký hřích. Otázka, jakých pramenů užíval při vykládání Písma sv. nebo v svých kázá- ních theolog, není jistě věcí podřadnou, a proto ve všech moderních vydáních podobných děl bývá přidáván přehledný seznam všech citátů, jež se v nich vy- skytují. Zjištěním zejména míst z církevních Otců nebo jiných vykladačů Písma sv., z nichž čerpá bohoslovec, poznáváme nejen zběhlost autorovu a rozhled po jeho oboru vědním, ale usuzujeme i na jeho charakter, ani ne tak podle citova- ných spisů jako spíše z jejich výběru a z počtu citátů, jež z jednotlivých spiso- vatelů uvádí. Najdeme-li na př. u něho jen mizivý počet excerpt z někte- rého spisovatele, je zřejmé, že mu jejich původce nepřirostl k srdci, ba je pravdě- podobné, že zná jeho dílo jen z druhé ruky. Je-li naopak jiný autor citován téměř na každém foliu, je patrné, že k němu autor zvlášť přilnul; a tu se naskýtá otázka, proč právě jeho si oblíbil nad jiné. Dohadujeme se apriorně, že mezi oběma spisovateli je duchovní spřízněnost, že nový vykladatel nalezl v své před- loze to, co sám je hotov podepsati oběma rukama. Platí-li to o každém podob- ném díle, platí to ještě více při theologu směru reformního, jako byl Rokycana. A stejně významné je i zjistiti, jak autor se svou předlohou zachází, pře- kládá-li z ní doslovně nebo obměňuje-li její text. Takové obměny se mohou týkati jak obsahu (na př. nesouhlasil-li cele s citovaným autorem, přizpůsobil výňatek své tendenci), tak formy (a i tu je vděčným úkolem konstatovati, učinil-li tak ve prospěch své práce či naopak). Podávám v následujících řádcích přehled Rokycanových pramenů k Vý- kladu výše uvedenému a uvádím některé charakteristické ukázky k objasnění způsobu jeho práce. Připomínám na konci těchto úvodních slov, že šťastným 1) Je dochován v rkpise Nár. a univ. knih. XVII D 21 (z něho jsou vesměs cítáty v této stati) a (neúplně) v rkpise knihovny Nár. musea IV B 11 (sr. mé Učení m. Jana Rokycany str. 283). Zásluha o identifikaci obou rukopisů náleží F. M. Bartošovi.
Strana 116
116 III. František Šímek: řízením Osudu jsou až po naše doby dochovány dva rukopisy, jichž R. sám užíval; oba jsou v univ. knihovně pražské: první (sign. III E 10) je Joannis Chrysostomi Expositio evangeliorum; byl majetkem Rokycany, který jej koupil za 12 grošů, jak svědčí přípisek v něm.1) Druhý (sign. VIII B 8) obsahuje kromě menších prací Roberti Lincolniensis episcopi Dicta 147; náležel rovněž Rokyca- novi, který jej odkázal závětí radnímu písaři staroměstskému Janovi2). Největší počet citátů ve Výkladu na Luk. je z Písma sv.; je jich několik tisíc. To ovšem nepřekvapuje u theologa, zejména ne u Rokycany, který prohlašuje Písmo sv. za první zdroj poznání vůle boží, pro každého křestana závazný. Starý i Nový zákon jsou mu bohatou studnicí, z níž čerpá doklady pro své věroučné i mravoučné premisy; velmi rád cituje z knihy Moudrosti a z Ekklesiastika. Často cituje R. i glossu, jednak g. ordinaria, jednak interlineární,3) ba do- konce i „glossa continuata“. Tato glossa continuata je Catena aurea od Tomáše Akvinského (nazvaná tak asi proto, že navazuje na výklad předcházející často slovy: vel sic continua), jak jsem zjistil tím, že všechna tak uvedená místa jsou opravdu u Tomáše Akvinského.4) Autorem glossy ord. je Walafridus Strabus autorem meziřádkové je Anselm Laonský († 1117). Glossa ordinaria byla vydá- vána samostatně častěji, interlineární však musíme hledati v starých přetiscích biblí, stejně jako Postillu Lyrovu. Glossy jsou zpravidla stručné; stručnost jejich je dána už jejich vznikem a polohou (na př. u glossy meziřádkové). O něco obšírnější bývají výklady Ly- rovy. Lyry se dovolává R. v tomto Výkladu výslovně asi na 33 místech, ale užil ho častěji. Mikuláš Lyra, nazvaný tak po svém rodišti v Normandii, scholastický theolog (asi 1270—1340), byl františkán, nakonec učitel bohosloví v Paříži, kde zemřel. Jeho hlavní dílo je Postillae perpetuae in Vetus et Novum testa- mentum, jež bylo vytištěno v 5 knihách v Římě 1471/2. Jeho spisy jsou do- chovány v četných rukopisech našich knihoven; Výklad na ev. sv. Matouše je zachován dokonce i v českém překladě z poč. XV. stol. (rkp. Nár. a univ. knih. XVII C 20, sr. Truhlář, Katalog čes. rkp. č. 98). Často se ho dovolává i Hus.5) Nejednou cituje Rokycana prostě glossu, ač je to vlastně citát z Lyrovy Po- stilly; — tak na př. 291 b: Před túto kapitulú učil o pokání, kterak se mají káti lidé hřiechóv; již teď opomietá, kto sú nekající se. Gloza: „Kto sú to nekající? Ti, ktož vedlé slov zákona božieho neobrátie se k Bohu“... A tito nedbali se káti, a Pán dotýká jich čtverých hřiechóv: najprvé, že neznali ani uměli svátku svě- 1) Jos. Truhlář, Catalogus codicum... č. 485. 2) Ib. č. 1444. Sr. Truhlářovu zprávu o něm ve Věstníku Č. ak. IX (1900) str. 150 n. 3) Bývaly později vydávány tiskem spolu s celým textem biblickým i s Postillou Miku- láše Lyry (tak na př. Biblia sacra cum glossa ordinaria..et Postilla Nicolai Lirani. Tomus I—VI Antverpiae 1634). Tak bylo patrně i v některém rkpise bible, jehož užíval R., protože často píše prostě „glossa“, ač je to glossa interlineární nebo dokonce výklad z Postilly Lyrovy. 4) Nikde však v příručkách jsem nenašel poučení, že glossa continuata = Catena aurea. Rkp. V D 17 Nár. a univ. knihovny (Truhlář, Catalogus 885) má titul: Thomae de Aquino Glossa (= Catena aurea) super Lucam et Johannem. 3) Viz Rejstřík jmenný ke Kybalovu Učení m. Jana Husa.
116 III. František Šímek: řízením Osudu jsou až po naše doby dochovány dva rukopisy, jichž R. sám užíval; oba jsou v univ. knihovně pražské: první (sign. III E 10) je Joannis Chrysostomi Expositio evangeliorum; byl majetkem Rokycany, který jej koupil za 12 grošů, jak svědčí přípisek v něm.1) Druhý (sign. VIII B 8) obsahuje kromě menších prací Roberti Lincolniensis episcopi Dicta 147; náležel rovněž Rokyca- novi, který jej odkázal závětí radnímu písaři staroměstskému Janovi2). Největší počet citátů ve Výkladu na Luk. je z Písma sv.; je jich několik tisíc. To ovšem nepřekvapuje u theologa, zejména ne u Rokycany, který prohlašuje Písmo sv. za první zdroj poznání vůle boží, pro každého křestana závazný. Starý i Nový zákon jsou mu bohatou studnicí, z níž čerpá doklady pro své věroučné i mravoučné premisy; velmi rád cituje z knihy Moudrosti a z Ekklesiastika. Často cituje R. i glossu, jednak g. ordinaria, jednak interlineární,3) ba do- konce i „glossa continuata“. Tato glossa continuata je Catena aurea od Tomáše Akvinského (nazvaná tak asi proto, že navazuje na výklad předcházející často slovy: vel sic continua), jak jsem zjistil tím, že všechna tak uvedená místa jsou opravdu u Tomáše Akvinského.4) Autorem glossy ord. je Walafridus Strabus autorem meziřádkové je Anselm Laonský († 1117). Glossa ordinaria byla vydá- vána samostatně častěji, interlineární však musíme hledati v starých přetiscích biblí, stejně jako Postillu Lyrovu. Glossy jsou zpravidla stručné; stručnost jejich je dána už jejich vznikem a polohou (na př. u glossy meziřádkové). O něco obšírnější bývají výklady Ly- rovy. Lyry se dovolává R. v tomto Výkladu výslovně asi na 33 místech, ale užil ho častěji. Mikuláš Lyra, nazvaný tak po svém rodišti v Normandii, scholastický theolog (asi 1270—1340), byl františkán, nakonec učitel bohosloví v Paříži, kde zemřel. Jeho hlavní dílo je Postillae perpetuae in Vetus et Novum testa- mentum, jež bylo vytištěno v 5 knihách v Římě 1471/2. Jeho spisy jsou do- chovány v četných rukopisech našich knihoven; Výklad na ev. sv. Matouše je zachován dokonce i v českém překladě z poč. XV. stol. (rkp. Nár. a univ. knih. XVII C 20, sr. Truhlář, Katalog čes. rkp. č. 98). Často se ho dovolává i Hus.5) Nejednou cituje Rokycana prostě glossu, ač je to vlastně citát z Lyrovy Po- stilly; — tak na př. 291 b: Před túto kapitulú učil o pokání, kterak se mají káti lidé hřiechóv; již teď opomietá, kto sú nekající se. Gloza: „Kto sú to nekající? Ti, ktož vedlé slov zákona božieho neobrátie se k Bohu“... A tito nedbali se káti, a Pán dotýká jich čtverých hřiechóv: najprvé, že neznali ani uměli svátku svě- 1) Jos. Truhlář, Catalogus codicum... č. 485. 2) Ib. č. 1444. Sr. Truhlářovu zprávu o něm ve Věstníku Č. ak. IX (1900) str. 150 n. 3) Bývaly později vydávány tiskem spolu s celým textem biblickým i s Postillou Miku- láše Lyry (tak na př. Biblia sacra cum glossa ordinaria..et Postilla Nicolai Lirani. Tomus I—VI Antverpiae 1634). Tak bylo patrně i v některém rkpise bible, jehož užíval R., protože často píše prostě „glossa“, ač je to glossa interlineární nebo dokonce výklad z Postilly Lyrovy. 4) Nikde však v příručkách jsem nenašel poučení, že glossa continuata = Catena aurea. Rkp. V D 17 Nár. a univ. knihovny (Truhlář, Catalogus 885) má titul: Thomae de Aquino Glossa (= Catena aurea) super Lucam et Johannem. 3) Viz Rejstřík jmenný ke Kybalovu Učení m. Jana Husa.
Strana 117
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 117 titi, druhé z pýchy je trestal, že teď hleděli prvních miest, třetie z nezřiezenie žádosti..., čtvrté z nevděčnosti, že nebyli vděčni jeho večeře. (Celá tato část je upravena podle Lyry, ač Rokycana uvádí za pramen prostě glossu — a to jen malou část z celého úryvku. Sr. Lyrův úvod (prooemium) na XIV. kap. Lukáše, Biblia sacra t. V., Antverpiae 1634 c. 881): Posita informatione poenitentium hic consequenter ponitur confutatio impoenitentium. Dicuntur autem impoeni- tentes proprie, qui ad verbum Christi non conterebantur (R. četl zřejmě: conver- tebantur),1) sed potius indurabantur in malis suis ... Primo confutat eos de ignorantia, secundo de superbia..., tertio de cupiditate..., quarto de ingrati- tudine. Kdo zná Rokycanův zásadní odpor proti vysoké hierarchii i proti mocným tohoto světa, snadno pochopí, proč si ocitoval z Lyry toto místo (403b): Die tu Lyra, že cierkev svatá nezáleží na lidech světských velikých, na kniežatech, jenž moc mají, neb ti mohu poblúditi (neb se nalézá, že sú ti velicí lidé pobluzo- vali), ale tu pravá cierkev, kde jest pravá viera a kde ji právě držie a vyznávají.2) Nejvíce těžil R. ve Výkladu na Lukáše — nehledíme-li k Písmu sv. — ze Simona Fidata de Cassia (R. jej uvádí jen jménem Simon, Cassia, doktor de Cassia nebo Simon de Cassia). Ne do set, ale jistě přes tisíc je tu z něho citováno výňatků (počítáme-li ovšem i ty, kde ho R. výslovně nejmenuje). Fidatus půso- bil už na předchůdce Husovy, zejména na Milíče3) a na Matěje z Janova,4) ano i Mikuláš z Rakovníka ho cituje a m. Jan Hus.5) O jeho oblibě u nás před r. 1400 i po něm svědčí dochované výpisky z jeho hlavního spisu v Nár. a univ. knihovně i v knihovně kapitulní. Poměrně málo ještě ho cituje Rokycana v Postille, naproti tomu velmi hojně v obou výkladech českých na evangelia sv. Lukáše a sv. Jana (často uvádí i zde z něho úryvek bez udání autora). 1) Tak je psáno skutečně i v lat. Výkladu 228b2 (ale místo Gloza čteme tu správně Lyra). 2) Lyra na Mat. 16, 18 (Biblia sacra I. c. tomus V p. 280): Ex quo patet, quod Ecclesia non consistit in hominibus ratione potestatis vel dignitatis Ecclesiasticae vel secularis, quia multi principes et summi pontifices et alii inferiores inventi sunt apostatasse a fide: propter quod ecclesia consistit in illis personis, in quibus est notitia vera et confessio fidel et veritatis. (Zdálo by se, že R. v citátu výše uvedeném úmyslně vynechal zmínku o vysoké hierarchii, o pape- žích; ale je to jistě jen nedopatřením nebo nepřesně dochovaným textem, protože na četných jiných místech R. nebojácně útočí proti papeži a vysokým duchovním hodnostářům; sr. na př. brzo potom, 406 a: „I což jest podstatného, toho nemuož žádný složití, ani papež ani všichni kardinálové na všem světě“. Tento passus je sice z Gorrana, Enarratio in evang. Lucae c. XXII, 1. c. II. p. 410: „circa substantialia servus nihil debet mutare“, ale právě to je příznačné, že prosté „servus“ své předlohy nahradil R. papežem a kardinály.) 3) Sr. Václav Novotný, Nábož. hnutí české ve 14. a 15. stol. část I. str. 78 n. 4) Sr. dosud vydané svazky jeho Regulí v Indexech; Kybal, M. Matěj z Janova (1905) str. 60. Ib. na str. 298 v pozn. Kybaloví se zdá domněnka (Burdachova) o vlivu Fidata na české hnutí předhusitské prázdnou kombinací; Kybal pokládá za nutné dříve prostudovati jeho hlavní spis Gesta Salvatoris. Proti němu Novotný (v. výše) tento vliv připouští a zdůraz- ňuje. Sr. i Novotného v Lidové čítance moravské (str. 94 n.) ve článku Jan Milič z Kroměříže. Je to nejen péče o kleslé ženy (Simon Fidatus jako později Milíč zakládal pro ně zvláštní domy), ale zejména otázka častého přijímání, co pojí oba spisovatele. Snad i má stať přispěje nepřímo aspoň částečně k řešení této otázky. 3) Novotný, Nábož. hnutí str. 246 a 251.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 117 titi, druhé z pýchy je trestal, že teď hleděli prvních miest, třetie z nezřiezenie žádosti..., čtvrté z nevděčnosti, že nebyli vděčni jeho večeře. (Celá tato část je upravena podle Lyry, ač Rokycana uvádí za pramen prostě glossu — a to jen malou část z celého úryvku. Sr. Lyrův úvod (prooemium) na XIV. kap. Lukáše, Biblia sacra t. V., Antverpiae 1634 c. 881): Posita informatione poenitentium hic consequenter ponitur confutatio impoenitentium. Dicuntur autem impoeni- tentes proprie, qui ad verbum Christi non conterebantur (R. četl zřejmě: conver- tebantur),1) sed potius indurabantur in malis suis ... Primo confutat eos de ignorantia, secundo de superbia..., tertio de cupiditate..., quarto de ingrati- tudine. Kdo zná Rokycanův zásadní odpor proti vysoké hierarchii i proti mocným tohoto světa, snadno pochopí, proč si ocitoval z Lyry toto místo (403b): Die tu Lyra, že cierkev svatá nezáleží na lidech světských velikých, na kniežatech, jenž moc mají, neb ti mohu poblúditi (neb se nalézá, že sú ti velicí lidé pobluzo- vali), ale tu pravá cierkev, kde jest pravá viera a kde ji právě držie a vyznávají.2) Nejvíce těžil R. ve Výkladu na Lukáše — nehledíme-li k Písmu sv. — ze Simona Fidata de Cassia (R. jej uvádí jen jménem Simon, Cassia, doktor de Cassia nebo Simon de Cassia). Ne do set, ale jistě přes tisíc je tu z něho citováno výňatků (počítáme-li ovšem i ty, kde ho R. výslovně nejmenuje). Fidatus půso- bil už na předchůdce Husovy, zejména na Milíče3) a na Matěje z Janova,4) ano i Mikuláš z Rakovníka ho cituje a m. Jan Hus.5) O jeho oblibě u nás před r. 1400 i po něm svědčí dochované výpisky z jeho hlavního spisu v Nár. a univ. knihovně i v knihovně kapitulní. Poměrně málo ještě ho cituje Rokycana v Postille, naproti tomu velmi hojně v obou výkladech českých na evangelia sv. Lukáše a sv. Jana (často uvádí i zde z něho úryvek bez udání autora). 1) Tak je psáno skutečně i v lat. Výkladu 228b2 (ale místo Gloza čteme tu správně Lyra). 2) Lyra na Mat. 16, 18 (Biblia sacra I. c. tomus V p. 280): Ex quo patet, quod Ecclesia non consistit in hominibus ratione potestatis vel dignitatis Ecclesiasticae vel secularis, quia multi principes et summi pontifices et alii inferiores inventi sunt apostatasse a fide: propter quod ecclesia consistit in illis personis, in quibus est notitia vera et confessio fidel et veritatis. (Zdálo by se, že R. v citátu výše uvedeném úmyslně vynechal zmínku o vysoké hierarchii, o pape- žích; ale je to jistě jen nedopatřením nebo nepřesně dochovaným textem, protože na četných jiných místech R. nebojácně útočí proti papeži a vysokým duchovním hodnostářům; sr. na př. brzo potom, 406 a: „I což jest podstatného, toho nemuož žádný složití, ani papež ani všichni kardinálové na všem světě“. Tento passus je sice z Gorrana, Enarratio in evang. Lucae c. XXII, 1. c. II. p. 410: „circa substantialia servus nihil debet mutare“, ale právě to je příznačné, že prosté „servus“ své předlohy nahradil R. papežem a kardinály.) 3) Sr. Václav Novotný, Nábož. hnutí české ve 14. a 15. stol. část I. str. 78 n. 4) Sr. dosud vydané svazky jeho Regulí v Indexech; Kybal, M. Matěj z Janova (1905) str. 60. Ib. na str. 298 v pozn. Kybaloví se zdá domněnka (Burdachova) o vlivu Fidata na české hnutí předhusitské prázdnou kombinací; Kybal pokládá za nutné dříve prostudovati jeho hlavní spis Gesta Salvatoris. Proti němu Novotný (v. výše) tento vliv připouští a zdůraz- ňuje. Sr. i Novotného v Lidové čítance moravské (str. 94 n.) ve článku Jan Milič z Kroměříže. Je to nejen péče o kleslé ženy (Simon Fidatus jako později Milíč zakládal pro ně zvláštní domy), ale zejména otázka častého přijímání, co pojí oba spisovatele. Snad i má stať přispěje nepřímo aspoň částečně k řešení této otázky. 3) Novotný, Nábož. hnutí str. 246 a 251.
Strana 118
118 III. František Šimek: Protože Fidatus je ve Výkladu na Lukáše hlavním pramenem Rokycano- vým a u nás je o něm tak málo známo, mám za nutné zmíniti se o něm podrob- něji a také větší měrou než při ostatních pramenech ukázati na způsob, jak z něho R. čerpal; kromě toho je třeba také zjistiti, proč si ho R. oblíbil nad jiné spisovatele. Simon Fidatus de Cassia,1) augustinián z řádu poustevníků, nar. se okolo r. 1280 v Cascii v Umbrii, proslul jako výmluvný kazatel po městech italských, zvláště ve Florencii, kde také zemřel r. 1348. Od Řehoře XVI. byl prohlášen za blahoslaveného r. 1833 (jeho památka se světí dne 16. února). Hlavní jeho dílo — z něhož také vesměs citoval R. — je Gesta Salvatoris Domini nostri Jesu Christi seu Commentaria super IV evangelia in XV libros in duobus tomis distributa. Začal je psáti r. 1338, dokončil je 1347; tiskem vyšlo několikrát.2) O jeho rozsahu svědčí, že vydání 1733/4 má (bez Indexů) 1227 foliových stran.3) Fidatus tu nevykládá evangelia kapitolu za kapitolou, nýbrž rozdělil své dílo na 15 knih (s přídavkem: Tractatus de iusto iure dominii).4) Proto zpravidla vykládá Fidatus na jednom místě to, o čem evangelisté jednají na několika místech; toto věcné uspořádání je ovšem úsporné, ale hledání citátů je tím mnohdy značně ztíženo. Autor sám se nemohl často vyhnouti opakování a nové- 1) Sr. Podlahův Český slovník bohovědný IV s. v. Fidatus, Buchberger, Lexikon für Theologle u. Kirche3 IX p. 575 s. v. Simon Fidati, zejména pak úvodní slova k vydání spisu Fidatova Gesta Salvatoris, část I (Ratisbonae 1733). 3) Po prvé tištěno r. 1517 v Basileji, 1533 v Kolíně, tamtéž r. 1540; poslední vydání, jež zde dále je citováno, vyšlo v Řezně (Ratisbonae), pars prima 1733, altera 1734. Trojí přetisk obsáhlého tohoto spisu v první polovici století XVI. je svědectvím, že obliba jeho nezanikla stoletím XIV. a XV. I v našich knihovnách veřejných i klášterních jsou dochovány tyto tisky. P. Bedovi Hlásnému, kníhovníku kláštera v Emauzích, děkuji upřímně za laskavé půjčení řezenského vydání. 3) Pozoruhodné je, že Simon F. byl jedním z prvních theologů, kteří začali psáti národním jazykem svá bohoslovecká díla (napsal italsky čtyři knihy výkladů na evangelia a j.). Na jeho význam po této stránce upozornil V. Novotný, Nábož. hnutí české ve 14. a 15. stol. str. 176 n. — V universitní knihovně pražské je dochován rukopis Fidatova diia Sermones dominicales per circulum anni (sign. V A 10, Truhlář, Catalogus č. 801)ze XIV.—XV. stol. Toto dílo, u nás daleko méně rozšířené než Gesta Salvatoris, dal si opisovati i Jan ze Středy, který si Fidata zřejmě vážil a patrně i rád jej četl. Sr. Paul Piur, Briefe Johanns von Neumarkt (Burdach, Vom Mittelalter zur Reformation VIII, 1937. p. 202s.). O Fidatovi a jeho vlivu na další generace viz1 Burdacha, Vom Mittelalter z. Ref. III2 S. 35 Anm. 1, S. 78 u. Anm. 1.; kromě toho psal o něm Burdach už dřive v Centralbl. I. Blbl. 8, 1891 S. 442 u. Anm. (= Vom M. z. R. Halle 1893, S. 81 u. Anm. 1). O liter. činnosti Fidatově v. Hurter, Nomenclator litterarius 113 567 s8. 4) Tituly jednotiivých knih: L. De Verbo increato pro nobis in tempore incarnato, II. De immaculata virgine Maria et eius processu, III. De parentibus et ortu atque processu prae- cursoris, IV. De vita Christi, V. De miraculis Salvatoris, VI. De parabolis Salvatoris, VII. De aimilitudinibus a Salvatore positis et assumptis, VIII. De vitiis, contra quae Christus loquitur, IX. De virtuosis et pro virtute sermonibus Domini Salvatoris, X. De sermone Domini in monte, XI. De disputationibus et disceptationibus Domini, XII. De sermone Domini post cenam, XIII. De passione Domini, XIV. De resurrectione Salvatoris, XV. De justitia Christinna. Jednotlivé knihy se dělívají dále na kapitoly (v IX. knize na př. je jich 541), několik je jich bez tohoto rozdělení.
118 III. František Šimek: Protože Fidatus je ve Výkladu na Lukáše hlavním pramenem Rokycano- vým a u nás je o něm tak málo známo, mám za nutné zmíniti se o něm podrob- něji a také větší měrou než při ostatních pramenech ukázati na způsob, jak z něho R. čerpal; kromě toho je třeba také zjistiti, proč si ho R. oblíbil nad jiné spisovatele. Simon Fidatus de Cassia,1) augustinián z řádu poustevníků, nar. se okolo r. 1280 v Cascii v Umbrii, proslul jako výmluvný kazatel po městech italských, zvláště ve Florencii, kde také zemřel r. 1348. Od Řehoře XVI. byl prohlášen za blahoslaveného r. 1833 (jeho památka se světí dne 16. února). Hlavní jeho dílo — z něhož také vesměs citoval R. — je Gesta Salvatoris Domini nostri Jesu Christi seu Commentaria super IV evangelia in XV libros in duobus tomis distributa. Začal je psáti r. 1338, dokončil je 1347; tiskem vyšlo několikrát.2) O jeho rozsahu svědčí, že vydání 1733/4 má (bez Indexů) 1227 foliových stran.3) Fidatus tu nevykládá evangelia kapitolu za kapitolou, nýbrž rozdělil své dílo na 15 knih (s přídavkem: Tractatus de iusto iure dominii).4) Proto zpravidla vykládá Fidatus na jednom místě to, o čem evangelisté jednají na několika místech; toto věcné uspořádání je ovšem úsporné, ale hledání citátů je tím mnohdy značně ztíženo. Autor sám se nemohl často vyhnouti opakování a nové- 1) Sr. Podlahův Český slovník bohovědný IV s. v. Fidatus, Buchberger, Lexikon für Theologle u. Kirche3 IX p. 575 s. v. Simon Fidati, zejména pak úvodní slova k vydání spisu Fidatova Gesta Salvatoris, část I (Ratisbonae 1733). 3) Po prvé tištěno r. 1517 v Basileji, 1533 v Kolíně, tamtéž r. 1540; poslední vydání, jež zde dále je citováno, vyšlo v Řezně (Ratisbonae), pars prima 1733, altera 1734. Trojí přetisk obsáhlého tohoto spisu v první polovici století XVI. je svědectvím, že obliba jeho nezanikla stoletím XIV. a XV. I v našich knihovnách veřejných i klášterních jsou dochovány tyto tisky. P. Bedovi Hlásnému, kníhovníku kláštera v Emauzích, děkuji upřímně za laskavé půjčení řezenského vydání. 3) Pozoruhodné je, že Simon F. byl jedním z prvních theologů, kteří začali psáti národním jazykem svá bohoslovecká díla (napsal italsky čtyři knihy výkladů na evangelia a j.). Na jeho význam po této stránce upozornil V. Novotný, Nábož. hnutí české ve 14. a 15. stol. str. 176 n. — V universitní knihovně pražské je dochován rukopis Fidatova diia Sermones dominicales per circulum anni (sign. V A 10, Truhlář, Catalogus č. 801)ze XIV.—XV. stol. Toto dílo, u nás daleko méně rozšířené než Gesta Salvatoris, dal si opisovati i Jan ze Středy, který si Fidata zřejmě vážil a patrně i rád jej četl. Sr. Paul Piur, Briefe Johanns von Neumarkt (Burdach, Vom Mittelalter zur Reformation VIII, 1937. p. 202s.). O Fidatovi a jeho vlivu na další generace viz1 Burdacha, Vom Mittelalter z. Ref. III2 S. 35 Anm. 1, S. 78 u. Anm. 1.; kromě toho psal o něm Burdach už dřive v Centralbl. I. Blbl. 8, 1891 S. 442 u. Anm. (= Vom M. z. R. Halle 1893, S. 81 u. Anm. 1). O liter. činnosti Fidatově v. Hurter, Nomenclator litterarius 113 567 s8. 4) Tituly jednotiivých knih: L. De Verbo increato pro nobis in tempore incarnato, II. De immaculata virgine Maria et eius processu, III. De parentibus et ortu atque processu prae- cursoris, IV. De vita Christi, V. De miraculis Salvatoris, VI. De parabolis Salvatoris, VII. De aimilitudinibus a Salvatore positis et assumptis, VIII. De vitiis, contra quae Christus loquitur, IX. De virtuosis et pro virtute sermonibus Domini Salvatoris, X. De sermone Domini in monte, XI. De disputationibus et disceptationibus Domini, XII. De sermone Domini post cenam, XIII. De passione Domini, XIV. De resurrectione Salvatoris, XV. De justitia Christinna. Jednotlivé knihy se dělívají dále na kapitoly (v IX. knize na př. je jich 541), několik je jich bez tohoto rozdělení.
Strana 119
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 119 mu výkladu téhož thematu (tak na př. o marnotratném synovi vykládá jednak v knize VI. kapitola XVI., jež má název De filio prodigo parabola in designatione divinae misericordiae nostraeque fiduciae, I. p. 377—383, jednak v knize VIII. kapitola XL, De filio prodigo, id est peccatore revertente, I. 569—585). K oblibě jeho díla přispěl jistě nad jiné vybroušený sloh, třeba se neostýchal užíti místy i slov drsnějších, ale vždy přiléhavých.1) Ale více tu působila obsa- hová stránka jeho spisu, pro niž si ho jednotliví členové evropského i českého reformního hnutí zamilovali. Byla to jeho opravdová hluboká zbožnost, spojená s prostotou a přísností života (sám se zpěčoval přijmouti vyšší úřady); jeho zdů- razňování, že nelze dojíti spasení jen vírou, ale i opravdovým plněním zákona Kristova, skutky; opětné odkazy na prvotní církev a život apoštolský; zavrho- vání nejen moudrosti světské, ale i učenců, vykládajících Písmo sv.; odkazování autority papežské do určitých mezí; horlení proti přílišnému kultu světců a obrazů, proti nespravedlivým klatbám, proti zázrakům, proti simonii, proti pokrytcům — to vše jsou věci, o něž zápasili všichni potomní reformní kazatelé. Nedivíme se proto, že i Rokycana k němu obzvláště přilnul, když v něm poznal sourodého ducha. Myšlenková shoda s vlastními názory přiměla Roky- canu zřejmě k soustavnému studiu monumentálního a do jisté míry svérázného díla Fidatova, v němž mimo jiné nacházel i obhajobu vlastních činů proti utrha- čům z tábora katolického. Protože dosud — pokud vím — byl Fidatus jen vše- obecně označován za předchůdce reformních snah v církvi (a i to bylo některými učenci popíráno), vytknu zde hlavní styčné body, v nichž nalézal Rokycana u Fidata podporu pro své úsilí o nápravu mravů a odstranění rozličných nešvarů v církvi; jsou to namnoze věci, společné všem reformním snahám: 1. Fidatus jako R. odkazuje vždy a všude na zákon Kristův a na jeho život jako na hlavní pravidlo,2) jímž se má křesťan říditi (R. na častých místech ve všech svých spisech — sr. Cassia l. IX c. I, 1. c. II p. 3 s.; l. I. c. XIX, 1. c. I. p. 30, c. XXIV, 1. c. I. p. 34 ss.). 2. Oběma je vzorem prvotní církev apoštolská a její prostota (sr. Učení str. 5 a 47, Cassia často, na př. 1. IV c. IX, I. p 203). 3. Oba zastávají časté přijímání svátosti oltářní (sr. Učení str. 242 nn., Cassia 1. X. c. XXXI., 1. c. II p. 144).3) 4. Ani papež ani koncily nemají práva měniti nic na tom, co Bůh přikázal, leda ve věcech případných. Sr. Učení str. 47 a 48; Cassia 1. VIII c. XXXVII, 1. c. I p. 549 s.4) 1) Vhodně ho charakterisuje po této stránce vídeňský augustinián P. Stephanus Sutori- nus Ratisbonensis (citováno v úvodu k vyd. 1733): Utitur enim (ingenue fateor) rudibus et subagrestibus verbis, sed tamen ... vivis, animatis, flammeis, acculeatis et ad imum spiritum penetrantibus, lectorem ipsum mirabili potestate transformantibus. 2) Sr. mé Učení m. Jana Rokycany (cituji dále jen: Učení) str. 5. 3) Tohoto místa se dovolává Matěj z Janova, 1. III. tr. 3 c. 12 (Regulae, ed. Kybal sv. II. p. 103). 4) Ac per hoc dispensationem non auferimus Ecclesiae in his, quae concilia et summi pontifices mandaverunt, quod loco et tempore et urgente iusta necessitate non possit dispen- sari a summis pontificibus, sed dispensationem omnino negamus in divinis mandatis, quis inviolabiliter mandavit observari Deus Pater et Christus, unigenitus Filius eius.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 119 mu výkladu téhož thematu (tak na př. o marnotratném synovi vykládá jednak v knize VI. kapitola XVI., jež má název De filio prodigo parabola in designatione divinae misericordiae nostraeque fiduciae, I. p. 377—383, jednak v knize VIII. kapitola XL, De filio prodigo, id est peccatore revertente, I. 569—585). K oblibě jeho díla přispěl jistě nad jiné vybroušený sloh, třeba se neostýchal užíti místy i slov drsnějších, ale vždy přiléhavých.1) Ale více tu působila obsa- hová stránka jeho spisu, pro niž si ho jednotliví členové evropského i českého reformního hnutí zamilovali. Byla to jeho opravdová hluboká zbožnost, spojená s prostotou a přísností života (sám se zpěčoval přijmouti vyšší úřady); jeho zdů- razňování, že nelze dojíti spasení jen vírou, ale i opravdovým plněním zákona Kristova, skutky; opětné odkazy na prvotní církev a život apoštolský; zavrho- vání nejen moudrosti světské, ale i učenců, vykládajících Písmo sv.; odkazování autority papežské do určitých mezí; horlení proti přílišnému kultu světců a obrazů, proti nespravedlivým klatbám, proti zázrakům, proti simonii, proti pokrytcům — to vše jsou věci, o něž zápasili všichni potomní reformní kazatelé. Nedivíme se proto, že i Rokycana k němu obzvláště přilnul, když v něm poznal sourodého ducha. Myšlenková shoda s vlastními názory přiměla Roky- canu zřejmě k soustavnému studiu monumentálního a do jisté míry svérázného díla Fidatova, v němž mimo jiné nacházel i obhajobu vlastních činů proti utrha- čům z tábora katolického. Protože dosud — pokud vím — byl Fidatus jen vše- obecně označován za předchůdce reformních snah v církvi (a i to bylo některými učenci popíráno), vytknu zde hlavní styčné body, v nichž nalézal Rokycana u Fidata podporu pro své úsilí o nápravu mravů a odstranění rozličných nešvarů v církvi; jsou to namnoze věci, společné všem reformním snahám: 1. Fidatus jako R. odkazuje vždy a všude na zákon Kristův a na jeho život jako na hlavní pravidlo,2) jímž se má křesťan říditi (R. na častých místech ve všech svých spisech — sr. Cassia l. IX c. I, 1. c. II p. 3 s.; l. I. c. XIX, 1. c. I. p. 30, c. XXIV, 1. c. I. p. 34 ss.). 2. Oběma je vzorem prvotní církev apoštolská a její prostota (sr. Učení str. 5 a 47, Cassia často, na př. 1. IV c. IX, I. p 203). 3. Oba zastávají časté přijímání svátosti oltářní (sr. Učení str. 242 nn., Cassia 1. X. c. XXXI., 1. c. II p. 144).3) 4. Ani papež ani koncily nemají práva měniti nic na tom, co Bůh přikázal, leda ve věcech případných. Sr. Učení str. 47 a 48; Cassia 1. VIII c. XXXVII, 1. c. I p. 549 s.4) 1) Vhodně ho charakterisuje po této stránce vídeňský augustinián P. Stephanus Sutori- nus Ratisbonensis (citováno v úvodu k vyd. 1733): Utitur enim (ingenue fateor) rudibus et subagrestibus verbis, sed tamen ... vivis, animatis, flammeis, acculeatis et ad imum spiritum penetrantibus, lectorem ipsum mirabili potestate transformantibus. 2) Sr. mé Učení m. Jana Rokycany (cituji dále jen: Učení) str. 5. 3) Tohoto místa se dovolává Matěj z Janova, 1. III. tr. 3 c. 12 (Regulae, ed. Kybal sv. II. p. 103). 4) Ac per hoc dispensationem non auferimus Ecclesiae in his, quae concilia et summi pontifices mandaverunt, quod loco et tempore et urgente iusta necessitate non possit dispen- sari a summis pontificibus, sed dispensationem omnino negamus in divinis mandatis, quis inviolabiliter mandavit observari Deus Pater et Christus, unigenitus Filius eius.
Strana 120
120 III. František Šimek: 5. Fidatus jako Rokycana (sr. Učení 23n.) tvrdí, že učení a doktoři zkalili svými výklady jasnou pravdu Písma sv.1) Už to je zajímavé, že v celém jeho roz- sáhlém spise nenajdeme citátu ani jména žádného církevního Otce ani jiného vykladače Písma sv. V tom zašel mnohem dále než Rokycana, nemluvě o jiných, zejména katolických komentátorech a kazatelích; podobnou nechuť k učeným výkladům postihujeme u Jakoubka ze Stříbra (a ovšem i u Chelčického). Nelze však tvrditi, že je neznal; podrobný rozbor by ukázal, že je na nich také hodně závislý; ale fakt, že ani jediného nejmenuje, je jistě pozoruhodný. 6. Fidatus je rozhodně proti zázrakům. Jich bylo církvi potřebí, když byla v plénkách; když dospěla, nejsou nutné, naopak Bůh dovolil je činiti spíše stou- pencům satanovým.2) I to najdeme ovšem už dříve formulováno podobně u ně- kterých církevních Otců (Jeronym, Řehoř Veliký, Jan Zlatoústý..), ale snad nikde tak zdůrazněno jako u něho. Rokycana byl stejného názoru (sr. Učení, str. 31 nn.), tím spíše, že jeho argumenty mohl vystupovati proti svému zavilé- mu nepříteli Janu Kapistránovi, který za současné doby mnohé divy prý vykonal. 7. Stejně pro domo sua mluví R., háje thesi, že duchovní pastýř smí prch- nouti před nepřítelem, ovšem jen za určitých okolností, protože ho odpůrci obviňovali, že prchl od svého stáda z Prahy (sr. Učení str. 70 n.). I o tom se dočteme mnohde dříve (na př. u sv. Augustina, který uvádí za příklad pro oprávněný útěk před nepřítelem Athanasia), ale R. znal nepochybně i stanovisko Fidatovo3) v této věci, které se mu dobře hodilo ve vlastní při. 8. Fidatus jako Rokycana je proti nemírnému ctění svatých (i P. Marie) a jejich obrazů.) V tom následuje R. už Matěje z Janova a Jakoubka ze Stříbra 1) Cf. 1. X c. XVI (1. c. II p. 126): Nunquam legimus in concione imperita haereses fuisse inductas, nisi ex perversa doctrina doctorum. Unde incredulitas et mala credulitas et schis- mata et sectae in ecclesia sunt exorta, nisi ex perniciosa et humana et iuxta placitum prae- concepta doctrina, cum quis praeter veritatem consequitur voluntatem? Pod. i 1. VIII c. XXXII (1 p. 542): Praesumptio igitur scientiae et intellectus velut letale malum est omnino cavenda. Haec enim inducit haereses et in Ecclesia Dei plurimas sectas fecit, avertit hominem a simplicitate fidei atque doctrinae. A 1. IX c. XIII (II p. 26): Qui scire se credunt, difficillime sanae doctrinae subduntur, potius irascuntur infesti opportune velut importune docenti. Et qui se credunt allquid esse, furiunt, cum arguuntur. Jiné doklady viz i v dalších ukázkách. 3) Sr. 1. VIII c. XX (I p. 506 n.): Nam miracula neminem ascripserunt in coelo nec ex eis quisquam meruit regnum, sed hoc fecerunt sine cunctatione virtutes ... Nulla miracula fecit Virgo ... Ioannes Baptista vivens nulla fecit miracula sensibilia ... Pod 1. VIII c. XXVII (I p. 526): Sed minus distinguo signa et prodigia et omnia miracula comparatione rationis et fulgentissimae veritatis, ut audeam appellare erroneos, qui istis illa praeponunt. Cur ergo quaerit signa, cur miracula Christianus? Titubat adhuc in fide, cuius fides miraculis crescit. Sr. 11. IX c. XII (II p. 24): Facta fuerunt pro tempore opportuno miracula et infidelibus dari signa decebat, fidelibus vero nunc iure negantur ... Robustior est fides magisque meretur non fulta miraculls ... Curiositas est miracula petere. Pod. I. IX c. XLVII (II p. 94): Sed non est amplius Ecclesia orthodoxa velut infantula, cum sit adulta et provecta, lacte nutrienda signo- rum. Doklady podobné lze najíti na mnohých jiných místech. 3) Sr. 1. IX c. XXI (1. c. II 46): De concessione fugae persecutionis tempore; 1. IX c. XII (II 23 n.) a j. 4) Sr. 1. I c. XXVI (I p. 47): Et quamvis credamus virginem Dei matrem a peccatorum vinculis liberam, non tamen credimus ipsam sine Dei misericordia ex propriis virtutibus instin-
120 III. František Šimek: 5. Fidatus jako Rokycana (sr. Učení 23n.) tvrdí, že učení a doktoři zkalili svými výklady jasnou pravdu Písma sv.1) Už to je zajímavé, že v celém jeho roz- sáhlém spise nenajdeme citátu ani jména žádného církevního Otce ani jiného vykladače Písma sv. V tom zašel mnohem dále než Rokycana, nemluvě o jiných, zejména katolických komentátorech a kazatelích; podobnou nechuť k učeným výkladům postihujeme u Jakoubka ze Stříbra (a ovšem i u Chelčického). Nelze však tvrditi, že je neznal; podrobný rozbor by ukázal, že je na nich také hodně závislý; ale fakt, že ani jediného nejmenuje, je jistě pozoruhodný. 6. Fidatus je rozhodně proti zázrakům. Jich bylo církvi potřebí, když byla v plénkách; když dospěla, nejsou nutné, naopak Bůh dovolil je činiti spíše stou- pencům satanovým.2) I to najdeme ovšem už dříve formulováno podobně u ně- kterých církevních Otců (Jeronym, Řehoř Veliký, Jan Zlatoústý..), ale snad nikde tak zdůrazněno jako u něho. Rokycana byl stejného názoru (sr. Učení, str. 31 nn.), tím spíše, že jeho argumenty mohl vystupovati proti svému zavilé- mu nepříteli Janu Kapistránovi, který za současné doby mnohé divy prý vykonal. 7. Stejně pro domo sua mluví R., háje thesi, že duchovní pastýř smí prch- nouti před nepřítelem, ovšem jen za určitých okolností, protože ho odpůrci obviňovali, že prchl od svého stáda z Prahy (sr. Učení str. 70 n.). I o tom se dočteme mnohde dříve (na př. u sv. Augustina, který uvádí za příklad pro oprávněný útěk před nepřítelem Athanasia), ale R. znal nepochybně i stanovisko Fidatovo3) v této věci, které se mu dobře hodilo ve vlastní při. 8. Fidatus jako Rokycana je proti nemírnému ctění svatých (i P. Marie) a jejich obrazů.) V tom následuje R. už Matěje z Janova a Jakoubka ze Stříbra 1) Cf. 1. X c. XVI (1. c. II p. 126): Nunquam legimus in concione imperita haereses fuisse inductas, nisi ex perversa doctrina doctorum. Unde incredulitas et mala credulitas et schis- mata et sectae in ecclesia sunt exorta, nisi ex perniciosa et humana et iuxta placitum prae- concepta doctrina, cum quis praeter veritatem consequitur voluntatem? Pod. i 1. VIII c. XXXII (1 p. 542): Praesumptio igitur scientiae et intellectus velut letale malum est omnino cavenda. Haec enim inducit haereses et in Ecclesia Dei plurimas sectas fecit, avertit hominem a simplicitate fidei atque doctrinae. A 1. IX c. XIII (II p. 26): Qui scire se credunt, difficillime sanae doctrinae subduntur, potius irascuntur infesti opportune velut importune docenti. Et qui se credunt allquid esse, furiunt, cum arguuntur. Jiné doklady viz i v dalších ukázkách. 3) Sr. 1. VIII c. XX (I p. 506 n.): Nam miracula neminem ascripserunt in coelo nec ex eis quisquam meruit regnum, sed hoc fecerunt sine cunctatione virtutes ... Nulla miracula fecit Virgo ... Ioannes Baptista vivens nulla fecit miracula sensibilia ... Pod 1. VIII c. XXVII (I p. 526): Sed minus distinguo signa et prodigia et omnia miracula comparatione rationis et fulgentissimae veritatis, ut audeam appellare erroneos, qui istis illa praeponunt. Cur ergo quaerit signa, cur miracula Christianus? Titubat adhuc in fide, cuius fides miraculis crescit. Sr. 11. IX c. XII (II p. 24): Facta fuerunt pro tempore opportuno miracula et infidelibus dari signa decebat, fidelibus vero nunc iure negantur ... Robustior est fides magisque meretur non fulta miraculls ... Curiositas est miracula petere. Pod. I. IX c. XLVII (II p. 94): Sed non est amplius Ecclesia orthodoxa velut infantula, cum sit adulta et provecta, lacte nutrienda signo- rum. Doklady podobné lze najíti na mnohých jiných místech. 3) Sr. 1. IX c. XXI (1. c. II 46): De concessione fugae persecutionis tempore; 1. IX c. XII (II 23 n.) a j. 4) Sr. 1. I c. XXVI (I p. 47): Et quamvis credamus virginem Dei matrem a peccatorum vinculis liberam, non tamen credimus ipsam sine Dei misericordia ex propriis virtutibus instin-
Strana 121
121 (sr. Učení str. 67, 76 nn. a 120) — u nich obou není vyloučen vliv Cassiův, R. pak jej výslovně jmenuje (1. c. str. 78 pozn. 1). 9. Klatba, je-li pronesena nad někým nespravedlivě, neublíží, naopak pro- spívá k spasení. Tak čteme u Fidatal) — tak hlásá i R., sám jí postižený (sr. Učení str. 48 n., R. se tu výslovně dovolává autority Cassiovy!). 10. Oba vystupují ostře proti simonii (sr. Fidata 1. VIII c. XXXII, I. c. I p. 543, Rokycana, Učení str. 62 n., 175, 220, 249, 273 a j.). 11. Oba kárají vysoký klerus, že místo prostého způsobu života si navykli vystupovati na veřejnosti okázale a zpupně.2) Takových styčných bodů mezi Fidatem a Rokycanou je ovšem mnohem více, vytkli jsme jen nejvýznačnější. Na konec uvedeme několik ukázek toho, jak R. zpracoval a upravil citáty, jež přejal z Fidata. Jsou to zřídka doslovné překlady; buď zkracuje nebo rozšiřuje R. svůj pramen, upravuje jej k své potřebě. Často, jak jsme už pověděli, autora ani jménem neuvádí; vytýkati mu to však jako chlubení cizím peřím znamenalo by nepochopení současných zvyků. Ostatně leckdy místo, které zdánlivě v českém Výkladu by se mohlo pokládati za Rokycanův duševní majetek, je v latinském Výkladu označeno jménem autorovým (ovšem také ne vždycky). Tak i nejedno krásné přirovnání, které bychom mohli pokládati za Roky- canovo, je čerpáno z Fidata. Sr. na př. 307b/308a (R. ani v lat. ani v českém Vý- kladu neoznačil, kdo je autorem): „Nebo ďábel, ten jest veliký nepřietel mla- dosti; neb on vie písmo Proverbiorum: Mládenec, chodě vedlé cesty své, a když se sstará, neodstúpíť od nie.3) Nebo mladost muož velmi brzo nakažena býti aneb k dobrému navedena; jako střep, čehož z novu navře, i k starosti smrdí, až se i rozbie. Vezmi prútie mladé: velmi snadně z něho húžev uděláš a stočíš; a kdy tak zaschne, již těžko ji zase zpravíš, snáze ť se zláme. Též, když se mladost na- kazí, již těžko zase napravena bude, mnohý tak až do smrti ostane. I hledí toho ďábel, aby navykli z mladu zlému; a když navykne z mladu, již potom velmi lehce člověk klone ke zlému; nebo mladost zlým ohněm nakažená vdy se ke zlému táhne. Neb, když z mládi v škole ďáblově byl, již potom poctivé učenie počte za bláznovstvie. Neb die písmo4): Mládenec, když jest u prsí nevěstky O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. catam coeloque insertam. ... Quid dicemus de apostolis et martyribus...? O tom, jak se mají uctívati obrazy svatých, v. 1. XI c. II (II p. 170). 1) L. IX c. L (II p. 97): Nam quem homines eiciunt propter Christum, ab ipso recipietur, pro quo exilium toleratum est. Quid in virtutibus celsius, quam anathematizari pro Christo...? E regione astruitur regni civilitas acterni, si quis pro Christo anathema sustinuit. Eici ab hominibus et a terrenis pro Christo est recipi a Deo cum angelis in supernis. 2) Cassia 1. IV. c. IX (1. c. I p. 203); Nunquam in suis itineribus legimus equitasse Jesum, excepto, quod in designatione mysterii et ostendendae humilitatis pro futuris successoribus eius in autoritate regiminis et pro sequacibus eius in imitatione virtutis semel ascendit asinam et pullum eius. Sed proh dolor! quod humilis asinus factus est superbissimus equus, apostolo- rum vestimenta, quibus superpositis asinino dorso Dominus et Salvator supersedit, facta sunt eburnene sellae, similiter deauratac ornataeque margaritis...U R. najdeme podobných míst hojně. *) Podle Přísl. 22, 6. 4) Zdálo by se, že R. tu myslí na citát biblický, ale v bibli bychom jej ovšem marně hle- dali. Jsou to slova Cassiova.
121 (sr. Učení str. 67, 76 nn. a 120) — u nich obou není vyloučen vliv Cassiův, R. pak jej výslovně jmenuje (1. c. str. 78 pozn. 1). 9. Klatba, je-li pronesena nad někým nespravedlivě, neublíží, naopak pro- spívá k spasení. Tak čteme u Fidatal) — tak hlásá i R., sám jí postižený (sr. Učení str. 48 n., R. se tu výslovně dovolává autority Cassiovy!). 10. Oba vystupují ostře proti simonii (sr. Fidata 1. VIII c. XXXII, I. c. I p. 543, Rokycana, Učení str. 62 n., 175, 220, 249, 273 a j.). 11. Oba kárají vysoký klerus, že místo prostého způsobu života si navykli vystupovati na veřejnosti okázale a zpupně.2) Takových styčných bodů mezi Fidatem a Rokycanou je ovšem mnohem více, vytkli jsme jen nejvýznačnější. Na konec uvedeme několik ukázek toho, jak R. zpracoval a upravil citáty, jež přejal z Fidata. Jsou to zřídka doslovné překlady; buď zkracuje nebo rozšiřuje R. svůj pramen, upravuje jej k své potřebě. Často, jak jsme už pověděli, autora ani jménem neuvádí; vytýkati mu to však jako chlubení cizím peřím znamenalo by nepochopení současných zvyků. Ostatně leckdy místo, které zdánlivě v českém Výkladu by se mohlo pokládati za Rokycanův duševní majetek, je v latinském Výkladu označeno jménem autorovým (ovšem také ne vždycky). Tak i nejedno krásné přirovnání, které bychom mohli pokládati za Roky- canovo, je čerpáno z Fidata. Sr. na př. 307b/308a (R. ani v lat. ani v českém Vý- kladu neoznačil, kdo je autorem): „Nebo ďábel, ten jest veliký nepřietel mla- dosti; neb on vie písmo Proverbiorum: Mládenec, chodě vedlé cesty své, a když se sstará, neodstúpíť od nie.3) Nebo mladost muož velmi brzo nakažena býti aneb k dobrému navedena; jako střep, čehož z novu navře, i k starosti smrdí, až se i rozbie. Vezmi prútie mladé: velmi snadně z něho húžev uděláš a stočíš; a kdy tak zaschne, již těžko ji zase zpravíš, snáze ť se zláme. Též, když se mladost na- kazí, již těžko zase napravena bude, mnohý tak až do smrti ostane. I hledí toho ďábel, aby navykli z mladu zlému; a když navykne z mladu, již potom velmi lehce člověk klone ke zlému; nebo mladost zlým ohněm nakažená vdy se ke zlému táhne. Neb, když z mládi v škole ďáblově byl, již potom poctivé učenie počte za bláznovstvie. Neb die písmo4): Mládenec, když jest u prsí nevěstky O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. catam coeloque insertam. ... Quid dicemus de apostolis et martyribus...? O tom, jak se mají uctívati obrazy svatých, v. 1. XI c. II (II p. 170). 1) L. IX c. L (II p. 97): Nam quem homines eiciunt propter Christum, ab ipso recipietur, pro quo exilium toleratum est. Quid in virtutibus celsius, quam anathematizari pro Christo...? E regione astruitur regni civilitas acterni, si quis pro Christo anathema sustinuit. Eici ab hominibus et a terrenis pro Christo est recipi a Deo cum angelis in supernis. 2) Cassia 1. IV. c. IX (1. c. I p. 203); Nunquam in suis itineribus legimus equitasse Jesum, excepto, quod in designatione mysterii et ostendendae humilitatis pro futuris successoribus eius in autoritate regiminis et pro sequacibus eius in imitatione virtutis semel ascendit asinam et pullum eius. Sed proh dolor! quod humilis asinus factus est superbissimus equus, apostolo- rum vestimenta, quibus superpositis asinino dorso Dominus et Salvator supersedit, facta sunt eburnene sellae, similiter deauratac ornataeque margaritis...U R. najdeme podobných míst hojně. *) Podle Přísl. 22, 6. 4) Zdálo by se, že R. tu myslí na citát biblický, ale v bibli bychom jej ovšem marně hle- dali. Jsou to slova Cassiova.
Strana 122
122 III. František Šímek: zchován (to jest v rozkoši světa tohoto), již mu se zdadie ctnosti jako pelyněk. Protož milý Buoh, on velmi rád oblibuje skutky mladých lidí, ješto se za- přiehne v to jho služby božie“. Celá tato partie je téměř doslovně převzata z Fidata (l. VIII. c. XL, 1. c. I. p. 569): Invidet antiquus hostis adolescentiae hominum, quam affectat maculare delictis. Novit enim, quod scribitur in sermo- nibus sanctis:1) Adolescens iuxta viam suam graditur, et cum senuerit, non recedet ab ea. Tenera enim aetas cito qualificabitur, sed tarde recedit qualitas in iuventute firmata. Nova veges retinet saporem et odorem, quo primo fuerit imbuta, et testa recens hoc idem facit2)... Virgulta et arbusta dum tenera sunt, faciliter torquentur in circulos, desiccata vero ad rectitudinem nulla fa- cultas flectit, frangerentur enim, antequam redirent in pristinum statum. Studium enim daemonis est observare homines usquequo capaces sint per rationem boni et mali, et semper nititur trahere in partem regni sui, ut sub armis iniquitatis assuescant et fiant contra iustitiam strenui bellatores: ignefacta iuventus illecebris carnis usque ad humationem vicinam ardebit. In scholis diabolicis educatus doctrinam honestam appellabat insaniam. Adolescens nutritus inter mamillas meretricis absinthium dixit omnem virtutem.3) Placent Deo virilia opera, ideo Satan eos avertit. (V latinském Výkladu 244a1 je uveden Simon de Cassia jako autor teprve pred slovem Studium). Stejně z Fidata je pěkné srovnání (446a): „Ano mátě, když zchajtá dietě, jako by je chtěla upustiti na zemi, proto, aby se jie lép hrdla chytilo; též on činí svým voleným, žeť je jako opustí, a oni tiem pilnějie bojiec se přídržie se jeho.“*) Nejednou zjistíme u R. téměř doslovně přeloženou celou partii z Fidata i s jeho citáty z Písma sv. Jako ukázku uvádíme tu aspoň výňatek z Rokycanova kázání o neplodném stromu. Srovnáním obou textů vidíme, že R. zřejmě čerpal z Fidata; ale i ostatek kázání, který tu už necitujeme pro úsporu místa, je ze stejného pramene. R. tu nikde neuvádí svůj vzor, teprve na konci kázání před stručným citátem je uvedeno jméno Cassia. Cassia liber VI. c. XXXII. (De parabola Rokycana, Výklad na Luk. (13, 6 nn.) infructuosae arboris contra eos, qui (rkp. str. 275b nn.): iuxta datam virtutem desinunt operari, secundum Lucam) (pars I. p. 429 s.): In quo ex tribus annis creator ipsius A že jest po tři léta přicházeje, hledal veniens fructum debitum non invenit, a nenalezl. Ta tři léta znamenají tři in anno primitivae iustitiae, in secundo časy: Jeden originalis iusticie, to jest té legis scriptae, in tertio, quo gratia divi- spravedlností, kterůž sú měli zachovati v ráji náš otec Adam a Eva, to prvnic nae incarnationis effulsit. Fructus quae- situs non ad quaerentem pertinet, sed léto nevydali ovotce, přestúpili božie ad proferentem. Bonorum nostrorum přikázanie. Druhé léto, to jest ten čas, etenim non indiget. Et quidem fructus, když Židóm dal zákon skrze Mojžieše; quem Deus quaerit ab homine, id bo- také v tom zákoně nepřinesli ovotce, 1) V citovaném vydání Cassia určeno chybně: Eccle 22. 3) Ohlas Horatia, Epist. I. 2, 69 n. *) Sr. Přísl. 5. 4. 4) Cf. Fidatus I. XIV (1. c. II p. 458): Fingit sacpe mater parvulum ad terram deieere filium, quem portat in uinis, ut ipse tenacius hacreat...
122 III. František Šímek: zchován (to jest v rozkoši světa tohoto), již mu se zdadie ctnosti jako pelyněk. Protož milý Buoh, on velmi rád oblibuje skutky mladých lidí, ješto se za- přiehne v to jho služby božie“. Celá tato partie je téměř doslovně převzata z Fidata (l. VIII. c. XL, 1. c. I. p. 569): Invidet antiquus hostis adolescentiae hominum, quam affectat maculare delictis. Novit enim, quod scribitur in sermo- nibus sanctis:1) Adolescens iuxta viam suam graditur, et cum senuerit, non recedet ab ea. Tenera enim aetas cito qualificabitur, sed tarde recedit qualitas in iuventute firmata. Nova veges retinet saporem et odorem, quo primo fuerit imbuta, et testa recens hoc idem facit2)... Virgulta et arbusta dum tenera sunt, faciliter torquentur in circulos, desiccata vero ad rectitudinem nulla fa- cultas flectit, frangerentur enim, antequam redirent in pristinum statum. Studium enim daemonis est observare homines usquequo capaces sint per rationem boni et mali, et semper nititur trahere in partem regni sui, ut sub armis iniquitatis assuescant et fiant contra iustitiam strenui bellatores: ignefacta iuventus illecebris carnis usque ad humationem vicinam ardebit. In scholis diabolicis educatus doctrinam honestam appellabat insaniam. Adolescens nutritus inter mamillas meretricis absinthium dixit omnem virtutem.3) Placent Deo virilia opera, ideo Satan eos avertit. (V latinském Výkladu 244a1 je uveden Simon de Cassia jako autor teprve pred slovem Studium). Stejně z Fidata je pěkné srovnání (446a): „Ano mátě, když zchajtá dietě, jako by je chtěla upustiti na zemi, proto, aby se jie lép hrdla chytilo; též on činí svým voleným, žeť je jako opustí, a oni tiem pilnějie bojiec se přídržie se jeho.“*) Nejednou zjistíme u R. téměř doslovně přeloženou celou partii z Fidata i s jeho citáty z Písma sv. Jako ukázku uvádíme tu aspoň výňatek z Rokycanova kázání o neplodném stromu. Srovnáním obou textů vidíme, že R. zřejmě čerpal z Fidata; ale i ostatek kázání, který tu už necitujeme pro úsporu místa, je ze stejného pramene. R. tu nikde neuvádí svůj vzor, teprve na konci kázání před stručným citátem je uvedeno jméno Cassia. Cassia liber VI. c. XXXII. (De parabola Rokycana, Výklad na Luk. (13, 6 nn.) infructuosae arboris contra eos, qui (rkp. str. 275b nn.): iuxta datam virtutem desinunt operari, secundum Lucam) (pars I. p. 429 s.): In quo ex tribus annis creator ipsius A že jest po tři léta přicházeje, hledal veniens fructum debitum non invenit, a nenalezl. Ta tři léta znamenají tři in anno primitivae iustitiae, in secundo časy: Jeden originalis iusticie, to jest té legis scriptae, in tertio, quo gratia divi- spravedlností, kterůž sú měli zachovati v ráji náš otec Adam a Eva, to prvnic nae incarnationis effulsit. Fructus quae- situs non ad quaerentem pertinet, sed léto nevydali ovotce, přestúpili božie ad proferentem. Bonorum nostrorum přikázanie. Druhé léto, to jest ten čas, etenim non indiget. Et quidem fructus, když Židóm dal zákon skrze Mojžieše; quem Deus quaerit ab homine, id bo- také v tom zákoně nepřinesli ovotce, 1) V citovaném vydání Cassia určeno chybně: Eccle 22. 3) Ohlas Horatia, Epist. I. 2, 69 n. *) Sr. Přísl. 5. 4. 4) Cf. Fidatus I. XIV (1. c. II p. 458): Fingit sacpe mater parvulum ad terram deieere filium, quem portat in uinis, ut ipse tenacius hacreat...
Strana 123
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. num opus, quod ex virtute naturae donoque gratiae sub decreto legis aut occultae ostensionis Ipse potest efficere, quo non reddito, velut res impertinens humana penitus arbor erad!canda est Hinc per Salomonem dicitur: Quod- cunque manus tua potest facere, in- stanter operare, quia nec opus, nec ratio, nec scientia, nec sapientia erunt apud inferos, quo tu properas.... Praeterit enim semper Irrevocabile tem- pus et ad inferos sine operibus iustitiae properamus... Indicabo tibi, o homo, quid sit bonum et quid Dominus requi- rat a te. Utique facere iudicium et dili- gere misericordiam et solicitum ambu- lare coram Deo tuo. In se et ad se intor- sisse iudicium est evasisse divinum, quo Steriles arbores succiduntur. Inquit enlm Apostolus: Si nosmetipsos iudica- remus, non utique iudicaremur. Opti- mus [fructus est iustitiae, se iudicasse de malis et se a criminibus avertisse, atque in se punire poenaliter, quod deliquit suaviter, fructum protendit in altum. Misericordia derivatur In proxi- mos, quam, qui perfecit, est etiam ipse misericordiam consecutus... Solicite ambulare coram Domino in id refertur, quo impraetermissa cautela turpia et iniqua declinantur, ne Dei. offendatur aspectus, et cum omni prudentia pro- pulsa pigritia placita Dei fiunt et itur de virtute in virtutem et fructificatur in operibus bonis ... Hanc siquidem solicitudinem ambulandi coram Do- mino, quae habet annexam cautelam atque prudentiam, ad Ephesios Paulus expressit: "Videte itaque, quomodo caute ambuletis ... Et sub metaphora 1) Eccl. 9, 10. $) Mich. 6, 8. 3) 1. Kor. 11, 31 — 4) Bez. 5, 15 — *) Spr. Přísl. 31, 31 — *) Spr. Přísl. 31, 10 nn. — 123 přestůpili jej. Todruhéléto. Třetle léto), to již v zákoně milosti božie. Vizmež každý, mnoho-li ovotce vydáváme! To ť sů ta tři léta, v nichž Pán Buoh hledá ovotce od lidského pokolenie. I v prvniem nic nenalezl a v druhém také; a v třetícm ďkaždý> viz, mnoho-li má dobrých skutkóv. Nebo on, Buoh, chce tomu od křesťana, aby vedlé té moci přirozené a vedlé daróv milosti, kteréž vzal na křtu od něho, má každý činiti úžitek a ovotce vydati. Protož die Salomun'): „Coż muoż najviece ruka tvá ustavičně dělaj, neb, kam ty se při- bližuješ, do pekla“, tam ť nenie žádného času, již sobě tam nic nezaslúžíš, než za skutky dobré budú platiti. A které (jest? to ovotce, jesto bychme méli vy- dávati? Michee VI», tu najde3:*) ,,Synu člověčí, dukáži ť já tobě,> co Buoh žádá od tebe. Súdu, milosrdenstvie, a aby pečlivě chodil s Pánem Bohem tvým“ I dle: „Súdu“. Neb, když čiověk sám se súdí a dopomáhá spravediivosti sám na se, Xe treskce své tělo, kárá pro hřie- chy, a za věci libé již nelíbé věci činí tělu svému, již ten sám se súdí. Jakož die sv. Pavel:*) „Budem-li se sami só- diti, nebudem súzeni“. Druhé ovotce k bliżnim, to jest milosrdenstvie aby činil svým bližním. Třetie ovotce, aby chodil s Pánem Bohem tvým tak, aby všeho mrzkého, což se jemu nelibí, varo. val se a aby hledéi, kterak by se jemu najlépe Hbil a kterak by najviece mohl, v ctnostech aby prospieval a aby pečo- val, kterak by najiépe živ byl. A tu ť pti tom byvá máüdrost; jakoZ die sv. Pavel k Efezóm?): „„Vizte, kterak byste opatrné chodili". A za to t chozenle bude odplata. Proverblorum XIIe): „Dajte jemu z úžitku ...““ etc, A opět Proverbiorum X1»), mluvé o cierkvi svaté, té(Z) tu mluví o odplaté. ProtoZ z jeho skutkóv jednohokaZdého bude odplata. Z cizích skutkóv Zádny odplaty
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. num opus, quod ex virtute naturae donoque gratiae sub decreto legis aut occultae ostensionis Ipse potest efficere, quo non reddito, velut res impertinens humana penitus arbor erad!canda est Hinc per Salomonem dicitur: Quod- cunque manus tua potest facere, in- stanter operare, quia nec opus, nec ratio, nec scientia, nec sapientia erunt apud inferos, quo tu properas.... Praeterit enim semper Irrevocabile tem- pus et ad inferos sine operibus iustitiae properamus... Indicabo tibi, o homo, quid sit bonum et quid Dominus requi- rat a te. Utique facere iudicium et dili- gere misericordiam et solicitum ambu- lare coram Deo tuo. In se et ad se intor- sisse iudicium est evasisse divinum, quo Steriles arbores succiduntur. Inquit enlm Apostolus: Si nosmetipsos iudica- remus, non utique iudicaremur. Opti- mus [fructus est iustitiae, se iudicasse de malis et se a criminibus avertisse, atque in se punire poenaliter, quod deliquit suaviter, fructum protendit in altum. Misericordia derivatur In proxi- mos, quam, qui perfecit, est etiam ipse misericordiam consecutus... Solicite ambulare coram Domino in id refertur, quo impraetermissa cautela turpia et iniqua declinantur, ne Dei. offendatur aspectus, et cum omni prudentia pro- pulsa pigritia placita Dei fiunt et itur de virtute in virtutem et fructificatur in operibus bonis ... Hanc siquidem solicitudinem ambulandi coram Do- mino, quae habet annexam cautelam atque prudentiam, ad Ephesios Paulus expressit: "Videte itaque, quomodo caute ambuletis ... Et sub metaphora 1) Eccl. 9, 10. $) Mich. 6, 8. 3) 1. Kor. 11, 31 — 4) Bez. 5, 15 — *) Spr. Přísl. 31, 31 — *) Spr. Přísl. 31, 10 nn. — 123 přestůpili jej. Todruhéléto. Třetle léto), to již v zákoně milosti božie. Vizmež každý, mnoho-li ovotce vydáváme! To ť sů ta tři léta, v nichž Pán Buoh hledá ovotce od lidského pokolenie. I v prvniem nic nenalezl a v druhém také; a v třetícm ďkaždý> viz, mnoho-li má dobrých skutkóv. Nebo on, Buoh, chce tomu od křesťana, aby vedlé té moci přirozené a vedlé daróv milosti, kteréž vzal na křtu od něho, má každý činiti úžitek a ovotce vydati. Protož die Salomun'): „Coż muoż najviece ruka tvá ustavičně dělaj, neb, kam ty se při- bližuješ, do pekla“, tam ť nenie žádného času, již sobě tam nic nezaslúžíš, než za skutky dobré budú platiti. A které (jest? to ovotce, jesto bychme méli vy- dávati? Michee VI», tu najde3:*) ,,Synu člověčí, dukáži ť já tobě,> co Buoh žádá od tebe. Súdu, milosrdenstvie, a aby pečlivě chodil s Pánem Bohem tvým“ I dle: „Súdu“. Neb, když čiověk sám se súdí a dopomáhá spravediivosti sám na se, Xe treskce své tělo, kárá pro hřie- chy, a za věci libé již nelíbé věci činí tělu svému, již ten sám se súdí. Jakož die sv. Pavel:*) „Budem-li se sami só- diti, nebudem súzeni“. Druhé ovotce k bliżnim, to jest milosrdenstvie aby činil svým bližním. Třetie ovotce, aby chodil s Pánem Bohem tvým tak, aby všeho mrzkého, což se jemu nelibí, varo. val se a aby hledéi, kterak by se jemu najlépe Hbil a kterak by najviece mohl, v ctnostech aby prospieval a aby pečo- val, kterak by najiépe živ byl. A tu ť pti tom byvá máüdrost; jakoZ die sv. Pavel k Efezóm?): „„Vizte, kterak byste opatrné chodili". A za to t chozenle bude odplata. Proverblorum XIIe): „Dajte jemu z úžitku ...““ etc, A opět Proverbiorum X1»), mluvé o cierkvi svaté, té(Z) tu mluví o odplaté. ProtoZ z jeho skutkóv jednohokaZdého bude odplata. Z cizích skutkóv Zádny odplaty
Strana 124
124 mulieris fortis ad totam ecclesiam et &d omnem animam dicitur: Date el fructum manuum suarum et laudent eam in portis opera eius. Ecce, quod alia non datur retributio, aliorum bona in meritum gloriae nemini accedunt, sed unicuique datur de fructu manuum suarum, Et qui non laudatur ex pro- priis, ex alenis sordescit. Quod beatus est, qui fructum quaesitum a Domino exhibet, Psalmista declarat: Beatus vir, qui non abiit in consilio implorum et in via peccatorum non stetit et In cathedra pestilentiae non sedit. Sed in lege Do- mini voluntas eius et in lege elus me- ditabitur die ac nocte. MIL František Šimek: nevezme anti chvály, né ještě z cizích dobrych skutkóv bude (se» stydétl; jako panny netádné budü se stydéti z panen- stvle sv. Kateřiny, též kněžie a jiní sta- vové. A ktoż si ti, jeśto toho ovotce doka- zuji? Ti sd, o nichż dle David v prvniem żalme!): ,,Blahoslavenÿ muë, kterýž neodšel v radě nemilostivych a na cestě hříecšných nestál a na stolici šelmy ne- seděl, ale vuole jeho v zákoně jeho a v zákoně jeho bude myslítí ve dne l v noci“. Stejně nejmenuje B. ani v českém ani v latinském Výkladu Fidata, ač z něho zřejmě čerpá, v závěru kázání na 14. kap. sv. Lukáše: Simon Fidatus i. VI c. XVIII (I. p. 386 s.) Factae sunt nuptlae In thalamo virgi- nali naturae increatae atque creatae, ad quas invitantur omnes mortales ratione fungentes. Sed cum acceditur, nemo sibi vendicet in his altiorem intelligen. tiae locum, ne vellt ratione compre- hendere, quod tantum flde perceptibile factum est. Et in omnibus, quae ad capiendum duntaxat fide sunt commissa mortalibus, arcetur humanae mentis audacia, ne rationabili deductione aut ingenii acuitate Intra claustra intelli- gentlae includatur. Etenim deicietur et honoratior invitatus ín sola fldei puritate accipiet locum eius ... eo merlto, quo lpse omnem suum intel- lectum in fidel obsequium captivavit. Factae sunt et sanctarum scriptura- rum nuptiae..., in quibus mysticae varlaeque appositiones sunt et sensus plurimi ... Ad quarum mensam pro animarum refocillatłone tendentes de loco capiendo praevideant, ne quis hu- mano fastu velit ex ipsis intellectum veritatis capere aut suo sensui coaptare scripturas ..., cum ex scripturis opor- teat accipere, non dare intelligentiam. Nam eo spiritu sit vera interpretatio scripturarum, quo earum facta est tra- ditio... 1) 2. 1, 1 n. — 3) Podle 2. Kor. 10, 5 — R. 292b/293a, sr. lat. Výklad 229/230 Vizmež pak jinú svatbu, která se stala v životě Panny Marie, když věc nestvořená — Buoh — ráčil býti člově- kem! K té svatbě byl jest zákon boží, k té svatbě sú jeho příkázanie, Boha drahého, a ctnost, k té svatbě sú svá- tosti, a na tu svatbu pozval všech lidí rozumóv. Viziž, aby) na těch hodech nesedal na prvniem mlestě. Nebo tí se- dají na prvniem miestě, ktož chtle roz- umy dosáhnúti o sv. Trojici nebo o tčle božiem. .. Ale tl, ješto prostč včťie jeho řečem, ač sedají na nízkém mlestě, tl ť budú povýšeni, nebo rozum má vieře poddán byti, jakoZ die sv. Pavel: ,,Ji- majíce rozum vériü'*.3) Druhá svatba, zákon boží. Ta svatba má mnoho krmi, neb jest tu mnoho pravd avřieno, v jeho zákoně. Na těch hodech aby nesedal na prvniem miestč, aby nikoli z svého rozumu a z své pýchy nedával rozumóv sv, Písmu zákona bo- žicho, ale aby z zákona božieho bral rozum, aby týmž Duchem vykládal, kterýmž jest vydán ten zákon, ne aby všetečně dával jemu rozumy. Pakli se tak bude pozdvíhati, bude poniZen do pekla. Třetie svatba jest svátosti jeho těla a krve jeho svaté. Viz, aby tu nesedal
124 mulieris fortis ad totam ecclesiam et &d omnem animam dicitur: Date el fructum manuum suarum et laudent eam in portis opera eius. Ecce, quod alia non datur retributio, aliorum bona in meritum gloriae nemini accedunt, sed unicuique datur de fructu manuum suarum, Et qui non laudatur ex pro- priis, ex alenis sordescit. Quod beatus est, qui fructum quaesitum a Domino exhibet, Psalmista declarat: Beatus vir, qui non abiit in consilio implorum et in via peccatorum non stetit et In cathedra pestilentiae non sedit. Sed in lege Do- mini voluntas eius et in lege elus me- ditabitur die ac nocte. MIL František Šimek: nevezme anti chvály, né ještě z cizích dobrych skutkóv bude (se» stydétl; jako panny netádné budü se stydéti z panen- stvle sv. Kateřiny, též kněžie a jiní sta- vové. A ktoż si ti, jeśto toho ovotce doka- zuji? Ti sd, o nichż dle David v prvniem żalme!): ,,Blahoslavenÿ muë, kterýž neodšel v radě nemilostivych a na cestě hříecšných nestál a na stolici šelmy ne- seděl, ale vuole jeho v zákoně jeho a v zákoně jeho bude myslítí ve dne l v noci“. Stejně nejmenuje B. ani v českém ani v latinském Výkladu Fidata, ač z něho zřejmě čerpá, v závěru kázání na 14. kap. sv. Lukáše: Simon Fidatus i. VI c. XVIII (I. p. 386 s.) Factae sunt nuptlae In thalamo virgi- nali naturae increatae atque creatae, ad quas invitantur omnes mortales ratione fungentes. Sed cum acceditur, nemo sibi vendicet in his altiorem intelligen. tiae locum, ne vellt ratione compre- hendere, quod tantum flde perceptibile factum est. Et in omnibus, quae ad capiendum duntaxat fide sunt commissa mortalibus, arcetur humanae mentis audacia, ne rationabili deductione aut ingenii acuitate Intra claustra intelli- gentlae includatur. Etenim deicietur et honoratior invitatus ín sola fldei puritate accipiet locum eius ... eo merlto, quo lpse omnem suum intel- lectum in fidel obsequium captivavit. Factae sunt et sanctarum scriptura- rum nuptiae..., in quibus mysticae varlaeque appositiones sunt et sensus plurimi ... Ad quarum mensam pro animarum refocillatłone tendentes de loco capiendo praevideant, ne quis hu- mano fastu velit ex ipsis intellectum veritatis capere aut suo sensui coaptare scripturas ..., cum ex scripturis opor- teat accipere, non dare intelligentiam. Nam eo spiritu sit vera interpretatio scripturarum, quo earum facta est tra- ditio... 1) 2. 1, 1 n. — 3) Podle 2. Kor. 10, 5 — R. 292b/293a, sr. lat. Výklad 229/230 Vizmež pak jinú svatbu, která se stala v životě Panny Marie, když věc nestvořená — Buoh — ráčil býti člově- kem! K té svatbě byl jest zákon boží, k té svatbě sú jeho příkázanie, Boha drahého, a ctnost, k té svatbě sú svá- tosti, a na tu svatbu pozval všech lidí rozumóv. Viziž, aby) na těch hodech nesedal na prvniem mlestě. Nebo tí se- dají na prvniem miestě, ktož chtle roz- umy dosáhnúti o sv. Trojici nebo o tčle božiem. .. Ale tl, ješto prostč včťie jeho řečem, ač sedají na nízkém mlestě, tl ť budú povýšeni, nebo rozum má vieře poddán byti, jakoZ die sv. Pavel: ,,Ji- majíce rozum vériü'*.3) Druhá svatba, zákon boží. Ta svatba má mnoho krmi, neb jest tu mnoho pravd avřieno, v jeho zákoně. Na těch hodech aby nesedal na prvniem miestč, aby nikoli z svého rozumu a z své pýchy nedával rozumóv sv, Písmu zákona bo- žicho, ale aby z zákona božieho bral rozum, aby týmž Duchem vykládal, kterýmž jest vydán ten zákon, ne aby všetečně dával jemu rozumy. Pakli se tak bude pozdvíhati, bude poniZen do pekla. Třetie svatba jest svátosti jeho těla a krve jeho svaté. Viz, aby tu nesedal
Strana 125
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 125 Sunt et nuptiae sacramentorum, ad na prvniem miestě, aby se žádný neči- nil, že jest hoden těla božíeho, ale quas quisque digne se credit accedere, vdycky aby se kořil za nehodného, indignissimus factus est, et qui se magis a tak sedeš na nižšiem miestě. existimavit indignum, dignior est... Sunt et nuptiae divinorum praecep- Čtvrtá svatba sú jeho přikázanie torum atque virtutum, in quibus semet- a ctnosti, tu aby seděl na nižšiem ipsum praehonorans ex loco completae miestě, aby, když by všecka naplnil, aby se položil za hubeného a nestateč- Impietionis existimans recte divina per- fecisse mandata, virtutes deduxisse in ného slúhu,1) a tudy budeš povýšen v nebi. actum..., supprimetur, quoniam veri- tas alt: Cum omnia bene feceritis, fecis- tis, quod debuistis, dicite: Servi inutiles sumus. Jak značnou měrou čerpal Rok. z Fidata (ač ho málokdy uvádí na těchto místech), můžeme snadno zjistiti srovnáním výkladu na Luk. 10, 30 nn. o člo- věku, jdoucím z Jerusalema do Jericha, který upadl mezi lotry (rkp. 217 nn.); je to namnoze volné zpracování Fidata (1. VIII c. XXXVIII, Tractatus de processu peccatoris, l. c. I p. 558 ss., a následující kap. XXXIX, Vulnera hominis descendentis in Jericho, id est peccatoris, ib. p. 564 ss.). Totéž platí o výkladu na Luk. 10, 38—42 (o Marii a Martě, rkp. 227 nn.; sr. Cassiu 1. IX c. XXXIII, 1. c. II p. 68—70, De ministerio Marthae Christo exhibito et quiete Mariae ad pedes eius), stejně o výkladu podobenství o marnotratném synu, Luk. 15, 11—32 (rkp. 307 b n.) zde mu byla pramenem z Fidata jednak XVI. kapitola knihy VI., I. c. I. p. 377 ss., jednak XL. kapitola knihy VIII, 1. c. I. p. 569 ss. Stejně vy- datně čerpal z něho, vykládaje o bohatci a Lazarovi (Luk. 16, 19—31, rkp. 338 nn.); opírá se tu z valné části o výklad Fidatův, 1. VI c. XII, De parabola divitis epulonis et Lazari pauperis ulcerati, 1. c. I. p. 365—370). Mnoho čerpal R. i z knihy XIII (De passione Domini Salvatoris) a XIV (De resurrectione Domini Salvatoris). Aby si čtenář učinil ještě jasnější obrázek o tom, jak obměňuje R. svou předlohu, budiž zde uvedeno ještě několik ukázek z míst, kde mu byl pramenem Fidatus. Jak živěji dovede podati obratný a výmluvný kazatel Rokycana to, co našel ve své předloze, vidíme na př. z této ukázky (159 b): Ale die doctor de Casia: „Žádný neřiekaj: Ano s P. Ježíšem ženy chodily, ale radši varuj se, aby s žen- ským pokolením neobcoval, leč potřeba a hodná příčina toho bude. Nebo s nimi obývati bývají zarozeny sladké milosti ot ďábla, ješto potom poctivé přirozenie nakazie. A to obcovánie mužskému pokolení s ženským (jest) sladké z přirozenie, ale velmi nebezpečné duši. Udá-li ť se s ženami obcovati, hlediž, aby pilně srdce své zdržel a ostřiehal jeho, aby nepadlo v tu milost“. U Simona de Cassia (l. IX. c. XXXII., tomus II. p. 67) zní tento passus: Sed magna est inter utrumque sexum adhibenda custodia, quoniam operante hoste antiquo in illa chara societate, naturali vinculo colligata, periculum dulce iniectum est, ut inhonesta libido naturam honestam dehonestare niteretur... Nemo autem 1) Ohlas Luk. 17, 10 (u Fidata citát obšírnější, ale také pozměněný).
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 125 Sunt et nuptiae sacramentorum, ad na prvniem miestě, aby se žádný neči- nil, že jest hoden těla božíeho, ale quas quisque digne se credit accedere, vdycky aby se kořil za nehodného, indignissimus factus est, et qui se magis a tak sedeš na nižšiem miestě. existimavit indignum, dignior est... Sunt et nuptiae divinorum praecep- Čtvrtá svatba sú jeho přikázanie torum atque virtutum, in quibus semet- a ctnosti, tu aby seděl na nižšiem ipsum praehonorans ex loco completae miestě, aby, když by všecka naplnil, aby se položil za hubeného a nestateč- Impietionis existimans recte divina per- fecisse mandata, virtutes deduxisse in ného slúhu,1) a tudy budeš povýšen v nebi. actum..., supprimetur, quoniam veri- tas alt: Cum omnia bene feceritis, fecis- tis, quod debuistis, dicite: Servi inutiles sumus. Jak značnou měrou čerpal Rok. z Fidata (ač ho málokdy uvádí na těchto místech), můžeme snadno zjistiti srovnáním výkladu na Luk. 10, 30 nn. o člo- věku, jdoucím z Jerusalema do Jericha, který upadl mezi lotry (rkp. 217 nn.); je to namnoze volné zpracování Fidata (1. VIII c. XXXVIII, Tractatus de processu peccatoris, l. c. I p. 558 ss., a následující kap. XXXIX, Vulnera hominis descendentis in Jericho, id est peccatoris, ib. p. 564 ss.). Totéž platí o výkladu na Luk. 10, 38—42 (o Marii a Martě, rkp. 227 nn.; sr. Cassiu 1. IX c. XXXIII, 1. c. II p. 68—70, De ministerio Marthae Christo exhibito et quiete Mariae ad pedes eius), stejně o výkladu podobenství o marnotratném synu, Luk. 15, 11—32 (rkp. 307 b n.) zde mu byla pramenem z Fidata jednak XVI. kapitola knihy VI., I. c. I. p. 377 ss., jednak XL. kapitola knihy VIII, 1. c. I. p. 569 ss. Stejně vy- datně čerpal z něho, vykládaje o bohatci a Lazarovi (Luk. 16, 19—31, rkp. 338 nn.); opírá se tu z valné části o výklad Fidatův, 1. VI c. XII, De parabola divitis epulonis et Lazari pauperis ulcerati, 1. c. I. p. 365—370). Mnoho čerpal R. i z knihy XIII (De passione Domini Salvatoris) a XIV (De resurrectione Domini Salvatoris). Aby si čtenář učinil ještě jasnější obrázek o tom, jak obměňuje R. svou předlohu, budiž zde uvedeno ještě několik ukázek z míst, kde mu byl pramenem Fidatus. Jak živěji dovede podati obratný a výmluvný kazatel Rokycana to, co našel ve své předloze, vidíme na př. z této ukázky (159 b): Ale die doctor de Casia: „Žádný neřiekaj: Ano s P. Ježíšem ženy chodily, ale radši varuj se, aby s žen- ským pokolením neobcoval, leč potřeba a hodná příčina toho bude. Nebo s nimi obývati bývají zarozeny sladké milosti ot ďábla, ješto potom poctivé přirozenie nakazie. A to obcovánie mužskému pokolení s ženským (jest) sladké z přirozenie, ale velmi nebezpečné duši. Udá-li ť se s ženami obcovati, hlediž, aby pilně srdce své zdržel a ostřiehal jeho, aby nepadlo v tu milost“. U Simona de Cassia (l. IX. c. XXXII., tomus II. p. 67) zní tento passus: Sed magna est inter utrumque sexum adhibenda custodia, quoniam operante hoste antiquo in illa chara societate, naturali vinculo colligata, periculum dulce iniectum est, ut inhonesta libido naturam honestam dehonestare niteretur... Nemo autem 1) Ohlas Luk. 17, 10 (u Fidata citát obšírnější, ale také pozměněný).
Strana 126
126 III. František Šímek: exemplo Christi se cum eis praeter opportunitatem honestam ex honestis causis immisceat. Et cum accepta occasione id fieri contigerit, omni custodia servetur, ne cadat in delectabile turpe, Dei foederibus muniatur et sensus. K slovům evangelia, že pastýři přišli „s chvátaním“ k nemluvňátku Ježí- šovi (Luk. 2, 16), připojuje Rok. výklad (60b2): „Neb k čemuž má člověk milost, nemni sobě, by to duše lénie byla a váhavá — rychlá ť jest k dobrému! A zase, kdež t jest váhanie a odkládanie skutkuov dobrých, neb ť jest tu malá milost anebo ť' nic nenie“. Je to zřejmě podle Simona de Cassia 1. I. c. IX. (I. p. 15): Nescit amor tarde moveri, cum haeserit, praesertim cum divinum apponitur ad amandum. Et ipsa tarditas ad quaerendum nullius aut modici amoris argumen- tum existit. (Citováno tak i v lat. Výkladu 47b, ale i zde bez udání pramene.) Stejně cituje jeho (ale neuvádí zase jméno Cassia) 77 b1: „Jako u apotéky vonné mnoho vóně a mastí najde a lékařstvie, též tu u jeho umučenie duše věr- ného když právě rozjímá, mnoho věcí úžitečných najde ke zdraví. Ještě tu dále postáti jako u studnice čistých vod, též u jeho umučenie, neb tu nalezne obmytie svým hřiechuom a divné očištěnie své duši“. (Cassia 1. II. c. XXVII, I. c. I. p. 95: Stemus iuxta crucem velut iuxta apothecam aromatum, ex qua vulneribus nostris vera medicina defluxit ... Velut iuxta fontem, in quo abluti sumus, quo inundante potamur.) Na str. 422b čteme: (Pilát) „zle učinil, neb učinil proti řádóm římským a “ právóm, neb římské právo: Ktož kde hřeši, ten tu trp, a ktož kde hřeší, tu se kaj! I to má R. z Fidata1) (v lat. Výkladu je uveden jako pramen, v českém nikoli). (433a/b): „A že jest bylo napsáno (nápis na kříži) židovsky, řečsky a latině. Židovsky bylo psáno, neb jest to najprvnější jazyk, i byl jest najvzácnější. A druhý řečský, neb to byli mudrci velmi velicí v tom jazyku na vzchod slunce, neb najvětčie múdrosti od nich pocházely sú. A jazykem latinským kázal psáti pro moc římsků, neb oni tehda vládli Jerusalemem. A tiem trojím jazykem sv. Pavel psal epištoly: Židóm židovsky, Římanóm latině, a jiných dvanáste řečsky Řekóm“. Ani v českém ani v lat. Výkladu není uveden pramen — zřejmě Fidatus (1. XIII, 1. c. II p. 402).2) Stejně není jmenován autor slov (437b): „Které bylo to divadlo? Oběšený Ježíš. Neb toho od počátka světa nebylo, aby tak veliký Pán tak ohavně trpěl. Díval se tomu Buoh Otec, dívala se matka jeho, dívali se andělé, dívali se ďáblo- vé, dívali se Otcové světí, dívali se přátelě, dívali se nepřátelé“.3) 1) Cf. Cassia I. XIII (II p. 375): Quamvis secundum Romanorum leges, si capitur reus, ibi subeat poenam doloris, ubi fuit patratio criminis, et sub illo multetur iudice, sub quo rem publicam conturbavit aut quippiam dignum poena commisit. 1) Nam lingua Hebraca lingua originalis erat et eo digna quo prima... Graeca vero propter scientiam et sapientlam Graecorum sua dignitate pollebat. Nam Graeci sapientiam quaerunt. Latina lingua super omnes alias Romanorum imperio et dissertione ferebatur. I z této ukázky vidíme, že R. nejen nepřekládal doslovně, ale přidal i zmínku o sv. Pavlovi. 1) Cassia 1. XIII, II p. 430: A sacculo et usque in saeculum non fuit tale spectaculum magnum, quod tantus taliter moreretur. Spectaculum magnum, in quod desuper Pater, de terris mater, angell, daemones, homines mortui et vivi, patriarchae atque prophetac, amici et semuli varia intentione spectabant.
126 III. František Šímek: exemplo Christi se cum eis praeter opportunitatem honestam ex honestis causis immisceat. Et cum accepta occasione id fieri contigerit, omni custodia servetur, ne cadat in delectabile turpe, Dei foederibus muniatur et sensus. K slovům evangelia, že pastýři přišli „s chvátaním“ k nemluvňátku Ježí- šovi (Luk. 2, 16), připojuje Rok. výklad (60b2): „Neb k čemuž má člověk milost, nemni sobě, by to duše lénie byla a váhavá — rychlá ť jest k dobrému! A zase, kdež t jest váhanie a odkládanie skutkuov dobrých, neb ť jest tu malá milost anebo ť' nic nenie“. Je to zřejmě podle Simona de Cassia 1. I. c. IX. (I. p. 15): Nescit amor tarde moveri, cum haeserit, praesertim cum divinum apponitur ad amandum. Et ipsa tarditas ad quaerendum nullius aut modici amoris argumen- tum existit. (Citováno tak i v lat. Výkladu 47b, ale i zde bez udání pramene.) Stejně cituje jeho (ale neuvádí zase jméno Cassia) 77 b1: „Jako u apotéky vonné mnoho vóně a mastí najde a lékařstvie, též tu u jeho umučenie duše věr- ného když právě rozjímá, mnoho věcí úžitečných najde ke zdraví. Ještě tu dále postáti jako u studnice čistých vod, též u jeho umučenie, neb tu nalezne obmytie svým hřiechuom a divné očištěnie své duši“. (Cassia 1. II. c. XXVII, I. c. I. p. 95: Stemus iuxta crucem velut iuxta apothecam aromatum, ex qua vulneribus nostris vera medicina defluxit ... Velut iuxta fontem, in quo abluti sumus, quo inundante potamur.) Na str. 422b čteme: (Pilát) „zle učinil, neb učinil proti řádóm římským a “ právóm, neb římské právo: Ktož kde hřeši, ten tu trp, a ktož kde hřeší, tu se kaj! I to má R. z Fidata1) (v lat. Výkladu je uveden jako pramen, v českém nikoli). (433a/b): „A že jest bylo napsáno (nápis na kříži) židovsky, řečsky a latině. Židovsky bylo psáno, neb jest to najprvnější jazyk, i byl jest najvzácnější. A druhý řečský, neb to byli mudrci velmi velicí v tom jazyku na vzchod slunce, neb najvětčie múdrosti od nich pocházely sú. A jazykem latinským kázal psáti pro moc římsků, neb oni tehda vládli Jerusalemem. A tiem trojím jazykem sv. Pavel psal epištoly: Židóm židovsky, Římanóm latině, a jiných dvanáste řečsky Řekóm“. Ani v českém ani v lat. Výkladu není uveden pramen — zřejmě Fidatus (1. XIII, 1. c. II p. 402).2) Stejně není jmenován autor slov (437b): „Které bylo to divadlo? Oběšený Ježíš. Neb toho od počátka světa nebylo, aby tak veliký Pán tak ohavně trpěl. Díval se tomu Buoh Otec, dívala se matka jeho, dívali se andělé, dívali se ďáblo- vé, dívali se Otcové světí, dívali se přátelě, dívali se nepřátelé“.3) 1) Cf. Cassia I. XIII (II p. 375): Quamvis secundum Romanorum leges, si capitur reus, ibi subeat poenam doloris, ubi fuit patratio criminis, et sub illo multetur iudice, sub quo rem publicam conturbavit aut quippiam dignum poena commisit. 1) Nam lingua Hebraca lingua originalis erat et eo digna quo prima... Graeca vero propter scientiam et sapientlam Graecorum sua dignitate pollebat. Nam Graeci sapientiam quaerunt. Latina lingua super omnes alias Romanorum imperio et dissertione ferebatur. I z této ukázky vidíme, že R. nejen nepřekládal doslovně, ale přidal i zmínku o sv. Pavlovi. 1) Cassia 1. XIII, II p. 430: A sacculo et usque in saeculum non fuit tale spectaculum magnum, quod tantus taliter moreretur. Spectaculum magnum, in quod desuper Pater, de terris mater, angell, daemones, homines mortui et vivi, patriarchae atque prophetac, amici et semuli varia intentione spectabant.
Strana 127
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 127 Často R. uvádí svůj pramen neurčitě („jeden doktor“); nejednou je to zase Fidatus. Sr. na př. 416b: „Die tu jeden doktor, aby žádný nad žádným nemstil, když se jemu křivda děje, aby od sebe křivdu odrážel, buď pro se neb pro jiného, leč Kristus pójčí“. (Fidatus 1. XIII, 1. c. II p. 346: Ut nullus percutiat in vin- dictam aut vim, removendo illam, nisi Christus concesserit.) Ukázali jsme dříve na dvou příkladech, že valná část kázání je čerpána z Fidata, a to z jediné jeho kapitoly. Takové mechanické přejímání je však u Rokycany vzácné. R. byl tak bezpečně obeznámen s literaturou svého před- mětu, že se v ní dobře orientoval a spojil výklady řady autorů v souladný celek, navazuje na ně i své úvahy a rozjímání. Za příklad uvádím kázání o Marii Magdaleně (na 7. kap. Luk.), kde cituje sice často Fidata (ale nikoli jen z jedné jeho knihy — jsou tu úryvky z knihy IX c. 30 a 31, z knihy III c. 1, z knihy XIV a XV), kromě toho však jsou tu i četné citáty z Písma sv., z Řehoře Veli- kého, z Ambrože, z Bernarda, z Jana Zlatoústého, z Lyry a z Huga. Dílo Fidatovo měl však R. stále po ruce; je málo kázáni, kde by z něho nebyl čerpal. Vedle Fidata byl hlavním vodítkem Rokycanovi Beda Venerabilis,1) a to zejména jeho dílo In Lucae evangelium expositio, někdy i Homiliae genuinae. Zpravidla jej při svých citátech jmenuje, ale přece zjistíme, že z něho čerpá také více, než uvádí (celkem na 200 citátů). Tak (354 a) čteme (při výkladu na Luk. 18, 1): A die: „Vdycky se slušie modliti“. Však někdy musí spáti neb jiestí etc.?! Ale ten se vdycky modlí, ktož má úmysl napravený a vuoli, aby vdycky v svém celém životě se modlil, a tak, kdež kolivěk podobně mohů, vdycky mají úmysl modliti se. A také každý skutek, kterýž vede a myslí ctnostně, vdy se modlí; jako myslí-li jiesti skrovně, píti a jiné věci skrovně, vdy se modlí milému Bohu“. Tento výňatek je zřejmě zpracován podle Bedova Výkladu na Lukáše (ML 92 c. 550): Quis autem potest ita semper orare et sine defectu vel inter- missione precibus insistere, ut nec alimentum sumendi aut dormiendi tempus habeat? ... Aut certe omnia, quae iustus secundum Deum gerit et dicit, ad orationem esse reputanda. Quia enim iustus sine intermissione, quae iusta sunt, agit, per hoc sine intermissione iustus orabit nec unquam ab oratione cessabit, nisi iustus esse desistat.2) Stejně neuvádí Bedu R. jako autora slov (450a): „Země, ta když suchá, vysušuje dešt', když spadne na ni, a potřebuje deště. A slunce, to také vysušuje dešt' aneb mokrost, a nepotřebuje deště". Beda, In Lucae evang. expositio, ML 92 c. 631: Aliter enim absorbet aquam terra sitiens, aliter solis radius can- 1) Beda Venerabilis (žil asi od r. 672 do 735), anglický mních, který se zasloužil jako učitel v klášteře Jarrowském i jako učenec. O něm v. Max Manitlus, Geschichte der Lateinischen Literatur des Mittelalters I. Teil p. 70 ss. 2) Sr. i Fidata I. VI c. XXVI (i. c. I p. 414): Nec sic intelligendum est, ut nulla sit inter- capedo temporis ab orando, cum et sopor interdum opprimat et assumendus cibus sit ad valetudinem et spatium expediat ad quietem..., sed quod intentio nostra sit ad illum in omni vita nostra... Et omne virtutis opus factum a nobis orat pro nobis...
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 127 Často R. uvádí svůj pramen neurčitě („jeden doktor“); nejednou je to zase Fidatus. Sr. na př. 416b: „Die tu jeden doktor, aby žádný nad žádným nemstil, když se jemu křivda děje, aby od sebe křivdu odrážel, buď pro se neb pro jiného, leč Kristus pójčí“. (Fidatus 1. XIII, 1. c. II p. 346: Ut nullus percutiat in vin- dictam aut vim, removendo illam, nisi Christus concesserit.) Ukázali jsme dříve na dvou příkladech, že valná část kázání je čerpána z Fidata, a to z jediné jeho kapitoly. Takové mechanické přejímání je však u Rokycany vzácné. R. byl tak bezpečně obeznámen s literaturou svého před- mětu, že se v ní dobře orientoval a spojil výklady řady autorů v souladný celek, navazuje na ně i své úvahy a rozjímání. Za příklad uvádím kázání o Marii Magdaleně (na 7. kap. Luk.), kde cituje sice často Fidata (ale nikoli jen z jedné jeho knihy — jsou tu úryvky z knihy IX c. 30 a 31, z knihy III c. 1, z knihy XIV a XV), kromě toho však jsou tu i četné citáty z Písma sv., z Řehoře Veli- kého, z Ambrože, z Bernarda, z Jana Zlatoústého, z Lyry a z Huga. Dílo Fidatovo měl však R. stále po ruce; je málo kázáni, kde by z něho nebyl čerpal. Vedle Fidata byl hlavním vodítkem Rokycanovi Beda Venerabilis,1) a to zejména jeho dílo In Lucae evangelium expositio, někdy i Homiliae genuinae. Zpravidla jej při svých citátech jmenuje, ale přece zjistíme, že z něho čerpá také více, než uvádí (celkem na 200 citátů). Tak (354 a) čteme (při výkladu na Luk. 18, 1): A die: „Vdycky se slušie modliti“. Však někdy musí spáti neb jiestí etc.?! Ale ten se vdycky modlí, ktož má úmysl napravený a vuoli, aby vdycky v svém celém životě se modlil, a tak, kdež kolivěk podobně mohů, vdycky mají úmysl modliti se. A také každý skutek, kterýž vede a myslí ctnostně, vdy se modlí; jako myslí-li jiesti skrovně, píti a jiné věci skrovně, vdy se modlí milému Bohu“. Tento výňatek je zřejmě zpracován podle Bedova Výkladu na Lukáše (ML 92 c. 550): Quis autem potest ita semper orare et sine defectu vel inter- missione precibus insistere, ut nec alimentum sumendi aut dormiendi tempus habeat? ... Aut certe omnia, quae iustus secundum Deum gerit et dicit, ad orationem esse reputanda. Quia enim iustus sine intermissione, quae iusta sunt, agit, per hoc sine intermissione iustus orabit nec unquam ab oratione cessabit, nisi iustus esse desistat.2) Stejně neuvádí Bedu R. jako autora slov (450a): „Země, ta když suchá, vysušuje dešt', když spadne na ni, a potřebuje deště. A slunce, to také vysušuje dešt' aneb mokrost, a nepotřebuje deště". Beda, In Lucae evang. expositio, ML 92 c. 631: Aliter enim absorbet aquam terra sitiens, aliter solis radius can- 1) Beda Venerabilis (žil asi od r. 672 do 735), anglický mních, který se zasloužil jako učitel v klášteře Jarrowském i jako učenec. O něm v. Max Manitlus, Geschichte der Lateinischen Literatur des Mittelalters I. Teil p. 70 ss. 2) Sr. i Fidata I. VI c. XXVI (i. c. I p. 414): Nec sic intelligendum est, ut nulla sit inter- capedo temporis ab orando, cum et sopor interdum opprimat et assumendus cibus sit ad valetudinem et spatium expediat ad quietem..., sed quod intentio nostra sit ad illum in omni vita nostra... Et omne virtutis opus factum a nobis orat pro nobis...
Strana 128
128 III. František Šímek: dens. Illa indigentia, iste potentia. Že tu čerpá z Bedy, je jasné z toho, že několik řádek dále má citát z něho a výslovně ho jmenuje. Stejným asi počtem citátů jsou ve Výkladu na Luk. zastoupeni Jan Zlato- ústý a Řehoř Veliký (každý asi stem úryvků). Z Jana Zlatoústého1) (žil asi od r. 344 do 407) znal R. jeho homilie na Ma- touše, ale ještě častěji cituje ze spisu, který se Chrysostomovi neprávem přičítal, Opus imperfectum in Matthaeum; ojedinělé jsou citáty z jiných jeho prací. Několik ukázek, jak z něho R. čerpal: (437 b) Crysostomus: „Když se pravda vyzná od protivníka, tiem se lépe svědčí“. (Cf. Chrysostomi In Matth. homilia XC, al. XCI, 1, MG 58 c. 787: Veritas enim ab adversariis praedicata resplendet.) V lat. Výkladu na témž místě píše R.: Veritas a contrariis emulgata magis effulget.2) (197b): Crysostomus: „Divná věc jest, že dopustil nejednú učedlníkuom, že nemúdře mluvili! Proto dopustil, aby, z jich vyvinutie vezma příčiny, vydal jim spasitedlnú zprávu a nám naučenie, kterak se máme držeti u víeře křesťanské“. Zde — proti svému obyčeji — Rok. citát spíše zkrátil než rozhojnil; sr. Zlato- ústého Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.) homil. XXXV, MG 56 c. 826: Nam frequenter Dominus patitur discipulos suos aliquid non recte aut dicere aut agere aut cogitare, ut ex illorum culpa occasiones inveniat docendi et exponendi regulam pietatis, sciens, quia et ipse error eorum non nocet praesente magistro, et omnes non solum in praesenti, sed etiam in futuro doctrina eius aedificat. (254 a): Crysostomus: „To jest veliké dobré, ktož se neleká neřádně smrti, a zase jest veliké zlé, ktož se leká neřádně smrti. Jako veliké dobré, ktož se neleká, tak veliké zlé, ktož se leká smrti neřádně“. U Jana Zlatoústého (Opus imperfectum in Matthaeum, apokr., homilia XXV, MG 56 c. 763): Sicut autem omnia mala operatur timor mortis, sic omnia bona operatur contemptio mortis.3) Nejednou zase R. neuvádí přímo, odkud je vzat citát, na př. 410 a (ale v lat. Výkladu je uveden jako autor na obdobném místě Chrysostomus): „Neb, jakož když na řiedčici uvrhú pšenici, což kamenie, lajn holubích, to svrchu ostane, a což čisté pšenice, to ven vypadne a zseje se, též Pán Buch dopůštie pokušení ďáblových na své, aby tudy vyšli z ruky jeho, a zlí aby ostali v rukú jeho“. Je to volné zpracování místa Jana Zlatoústého Opus imperfectum in Matth. (apokr.), homilia XXXVIII, MG 56 c. 840: Quemadmodum si triticum ... cernas in cribro, dum huc illucque iactas eum, grana omnia paulatim deorsum cadunt et in fine in cribro nihil remanet nisi stercus solum... Kdybychom neměli někde opory v latinském rukopise, kde je citát přesněji určen, těžko bychom jej mohli zjistiti. Na př. 150 a čteme: Crysostomus: „Kající člověk, kto jest hřešil a kaje se, má se tak mieti jako již otsůzený ku peklu, aby ve všech svých skutciech žádného zaslúženie nekladl sobě k nebi; než, smiluje-lit 1) Sr. o něm Špirko, Patrologia (Praha 1939) str. 149 nn. 2) Rok. l zde asi čerpal z Cateny (na 28. kap. Mat.), kde čteme výrok Chrysostomův upra- vený: Veritas enim a contrariis divulgata magis refulget. *) Sr. Jakoubka ze Stříbra, Výklad na Zjev. sv. Jana (mé vyd. str. 11 334 pozn., kde jsem tento citát — vlastně přípisek — neurčil).
128 III. František Šímek: dens. Illa indigentia, iste potentia. Že tu čerpá z Bedy, je jasné z toho, že několik řádek dále má citát z něho a výslovně ho jmenuje. Stejným asi počtem citátů jsou ve Výkladu na Luk. zastoupeni Jan Zlato- ústý a Řehoř Veliký (každý asi stem úryvků). Z Jana Zlatoústého1) (žil asi od r. 344 do 407) znal R. jeho homilie na Ma- touše, ale ještě častěji cituje ze spisu, který se Chrysostomovi neprávem přičítal, Opus imperfectum in Matthaeum; ojedinělé jsou citáty z jiných jeho prací. Několik ukázek, jak z něho R. čerpal: (437 b) Crysostomus: „Když se pravda vyzná od protivníka, tiem se lépe svědčí“. (Cf. Chrysostomi In Matth. homilia XC, al. XCI, 1, MG 58 c. 787: Veritas enim ab adversariis praedicata resplendet.) V lat. Výkladu na témž místě píše R.: Veritas a contrariis emulgata magis effulget.2) (197b): Crysostomus: „Divná věc jest, že dopustil nejednú učedlníkuom, že nemúdře mluvili! Proto dopustil, aby, z jich vyvinutie vezma příčiny, vydal jim spasitedlnú zprávu a nám naučenie, kterak se máme držeti u víeře křesťanské“. Zde — proti svému obyčeji — Rok. citát spíše zkrátil než rozhojnil; sr. Zlato- ústého Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.) homil. XXXV, MG 56 c. 826: Nam frequenter Dominus patitur discipulos suos aliquid non recte aut dicere aut agere aut cogitare, ut ex illorum culpa occasiones inveniat docendi et exponendi regulam pietatis, sciens, quia et ipse error eorum non nocet praesente magistro, et omnes non solum in praesenti, sed etiam in futuro doctrina eius aedificat. (254 a): Crysostomus: „To jest veliké dobré, ktož se neleká neřádně smrti, a zase jest veliké zlé, ktož se leká neřádně smrti. Jako veliké dobré, ktož se neleká, tak veliké zlé, ktož se leká smrti neřádně“. U Jana Zlatoústého (Opus imperfectum in Matthaeum, apokr., homilia XXV, MG 56 c. 763): Sicut autem omnia mala operatur timor mortis, sic omnia bona operatur contemptio mortis.3) Nejednou zase R. neuvádí přímo, odkud je vzat citát, na př. 410 a (ale v lat. Výkladu je uveden jako autor na obdobném místě Chrysostomus): „Neb, jakož když na řiedčici uvrhú pšenici, což kamenie, lajn holubích, to svrchu ostane, a což čisté pšenice, to ven vypadne a zseje se, též Pán Buch dopůštie pokušení ďáblových na své, aby tudy vyšli z ruky jeho, a zlí aby ostali v rukú jeho“. Je to volné zpracování místa Jana Zlatoústého Opus imperfectum in Matth. (apokr.), homilia XXXVIII, MG 56 c. 840: Quemadmodum si triticum ... cernas in cribro, dum huc illucque iactas eum, grana omnia paulatim deorsum cadunt et in fine in cribro nihil remanet nisi stercus solum... Kdybychom neměli někde opory v latinském rukopise, kde je citát přesněji určen, těžko bychom jej mohli zjistiti. Na př. 150 a čteme: Crysostomus: „Kající člověk, kto jest hřešil a kaje se, má se tak mieti jako již otsůzený ku peklu, aby ve všech svých skutciech žádného zaslúženie nekladl sobě k nebi; než, smiluje-lit 1) Sr. o něm Špirko, Patrologia (Praha 1939) str. 149 nn. 2) Rok. l zde asi čerpal z Cateny (na 28. kap. Mat.), kde čteme výrok Chrysostomův upra- vený: Veritas enim a contrariis divulgata magis refulget. *) Sr. Jakoubka ze Stříbra, Výklad na Zjev. sv. Jana (mé vyd. str. 11 334 pozn., kde jsem tento citát — vlastně přípisek — neurčil).
Strana 129
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 129 se Buoh nad tebů, tehdy prostě z svého milosrdenstvie smiluje se nad tebú“. U Jana Zlatoústého je to místo In epist. ad Hebraeos c. XII., homilia XXXI. (MG 63 c. 216): Eum enim, qui agit poenitentiam, non oportet irasci neque efferari, sed tamquam condemnatum conteri, ut qui non habeat fiduciam, ut in quem lata sit sententia, ut qui debeat a sola salvus esse misericordia, tamquam reprobum et dignum suppliciis innumerabilibus. Podobných míst najdeme u Zlatoústého několik desítek, a protože citát Rokycanův je hodně pozměněný, sotva bychom jej hledali na uv. místě u Zlatoústého, kdyby nebylo v latinském rukopisu na analogickém místě přesně uvedeno: ad Hebraeos sermo XXXI. Jak těžko lze někdy zjišťovati Rokycanovy citáty při jeho volných překla- dech a parafrazích, vidíme i z této ukázky (434b): „Zlatoustý sv. Jan: Byl-li by to div, kdyby jednoho kyjem bili a nepadl by? Věčí div, když člověk slyší haněnie, že jest v tom trvav, a nepohne se, než trpí“. (Chrysostomus, In Matth. hom. LXXXVII al. LXXXVIII 3, MG 58 c. 773: Nam mirabilius est hominem videre contumeliis affectum, nec commotum, quam hominem percus- sum, nec cadentem.) Ač byl Zlatoústý řečník nad jiné Bohem nadaný, Rokyca- nův výraz jest ještě dokonalejší (kromě působivé řečnické otázky i konkretnější a účinnější „bití kyjem“). Na několika místech jsem zjistil, že R. nečerpal přímo z Jana Zlatoústého, ale z Tomáše Akv. (Catena aurea). Tak na př. 262a: „Crysostomus, že nelze viděti královstvie božieho, leč lidé almužnu budů dávati. A dává příklad: Jako studnice, když z nie dlúho neváží vody, zkazie se v nie voda, tak, když almužny nedbá dáti moha, nemuož prospěti k království božiemu“.1) Často čerpá z Řehoře Velikého2) (540—604), a to jak z jeho homilií, tak i z jiných spisů. Tak 213 b n.: „I die sv. Řehoř (Moralium): Mnoho jich v cierkvi svaté, že nechtie malitcí býti, než chtie vždy velicí býti. To sú ti, ježto hledie povýšenie ve cti, druhé, ješto hledie, aby v rozkoši byli v jiedle, v pití; třetie nechtie býti malitcí, ješto hledie rozšířenie sbožie, a dále ti, ješto hledie, aby nad jiné byli a vládli nad jinými. I ti nedbají dobře živi býti, a vždy chtie dobří jmieni býti ... A dále to jest do nich, že hledie pochlebenstvie a přiezní se nadý- mají, že mnoho přátel mají; a na to t' mudrují, aby zde hojnost měli a aby se jich báli jiní, a majíc hojnost, netúžie po té radosti nebeské.3) (205 b) Gregorius (in omelia) na tato slova mluví řka: „Nemuožem tohoto 1) Cat. aurea in Lucae evang. (ed. Fretté, Parisiis 1876) p. 219: Nam sine eleemosyna impossibile est regnum videre. Sicut enim fons, si aquas in se continuerit, vitiatur, sic et divites, cum omnia penes se teneant. 2) O něm Špirko 1. c. p. 250 n. a Manitius 1. c. I. p. 92 ss. 3) Je to citát z Moralium I. XXVII v. XIII (rec. VII) 24 (ML 76 c. 412 s.): Quia ergo sunt multi in ecclesia, qui parvuli esse despiciunt, etiam in humilitatis loco immanes apud se esse minime desistunt. Hos plerumque videas honoribus extolli, voluptatibus perfrui, rerum multi- plicitate dilatari. Hi saepe nil praecipue nisi pracesse ceteris appetunt, a multis timeri gratu- lantur; recte vivere nequeunt, et rectae vitae famam habere concupiscunt; adulationes quae- runt, favoribus intumescunt. Et quia in rebus tibi copiose praesentibus prompti sunt, ventura gaudia non requirunt.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 129 se Buoh nad tebů, tehdy prostě z svého milosrdenstvie smiluje se nad tebú“. U Jana Zlatoústého je to místo In epist. ad Hebraeos c. XII., homilia XXXI. (MG 63 c. 216): Eum enim, qui agit poenitentiam, non oportet irasci neque efferari, sed tamquam condemnatum conteri, ut qui non habeat fiduciam, ut in quem lata sit sententia, ut qui debeat a sola salvus esse misericordia, tamquam reprobum et dignum suppliciis innumerabilibus. Podobných míst najdeme u Zlatoústého několik desítek, a protože citát Rokycanův je hodně pozměněný, sotva bychom jej hledali na uv. místě u Zlatoústého, kdyby nebylo v latinském rukopisu na analogickém místě přesně uvedeno: ad Hebraeos sermo XXXI. Jak těžko lze někdy zjišťovati Rokycanovy citáty při jeho volných překla- dech a parafrazích, vidíme i z této ukázky (434b): „Zlatoustý sv. Jan: Byl-li by to div, kdyby jednoho kyjem bili a nepadl by? Věčí div, když člověk slyší haněnie, že jest v tom trvav, a nepohne se, než trpí“. (Chrysostomus, In Matth. hom. LXXXVII al. LXXXVIII 3, MG 58 c. 773: Nam mirabilius est hominem videre contumeliis affectum, nec commotum, quam hominem percus- sum, nec cadentem.) Ač byl Zlatoústý řečník nad jiné Bohem nadaný, Rokyca- nův výraz jest ještě dokonalejší (kromě působivé řečnické otázky i konkretnější a účinnější „bití kyjem“). Na několika místech jsem zjistil, že R. nečerpal přímo z Jana Zlatoústého, ale z Tomáše Akv. (Catena aurea). Tak na př. 262a: „Crysostomus, že nelze viděti královstvie božieho, leč lidé almužnu budů dávati. A dává příklad: Jako studnice, když z nie dlúho neváží vody, zkazie se v nie voda, tak, když almužny nedbá dáti moha, nemuož prospěti k království božiemu“.1) Často čerpá z Řehoře Velikého2) (540—604), a to jak z jeho homilií, tak i z jiných spisů. Tak 213 b n.: „I die sv. Řehoř (Moralium): Mnoho jich v cierkvi svaté, že nechtie malitcí býti, než chtie vždy velicí býti. To sú ti, ježto hledie povýšenie ve cti, druhé, ješto hledie, aby v rozkoši byli v jiedle, v pití; třetie nechtie býti malitcí, ješto hledie rozšířenie sbožie, a dále ti, ješto hledie, aby nad jiné byli a vládli nad jinými. I ti nedbají dobře živi býti, a vždy chtie dobří jmieni býti ... A dále to jest do nich, že hledie pochlebenstvie a přiezní se nadý- mají, že mnoho přátel mají; a na to t' mudrují, aby zde hojnost měli a aby se jich báli jiní, a majíc hojnost, netúžie po té radosti nebeské.3) (205 b) Gregorius (in omelia) na tato slova mluví řka: „Nemuožem tohoto 1) Cat. aurea in Lucae evang. (ed. Fretté, Parisiis 1876) p. 219: Nam sine eleemosyna impossibile est regnum videre. Sicut enim fons, si aquas in se continuerit, vitiatur, sic et divites, cum omnia penes se teneant. 2) O něm Špirko 1. c. p. 250 n. a Manitius 1. c. I. p. 92 ss. 3) Je to citát z Moralium I. XXVII v. XIII (rec. VII) 24 (ML 76 c. 412 s.): Quia ergo sunt multi in ecclesia, qui parvuli esse despiciunt, etiam in humilitatis loco immanes apud se esse minime desistunt. Hos plerumque videas honoribus extolli, voluptatibus perfrui, rerum multi- plicitate dilatari. Hi saepe nil praecipue nisi pracesse ceteris appetunt, a multis timeri gratu- lantur; recte vivere nequeunt, et rectae vitae famam habere concupiscunt; adulationes quae- runt, favoribus intumescunt. Et quia in rebus tibi copiose praesentibus prompti sunt, ventura gaudia non requirunt.
Strana 130
130 III. František Šímek: bez velikého zámutka mluviti, nebo, ač sú, kto by rádi slyšeli slovo božie, ale nenie jim kto pravě. Viz, hleď, ano pln svět kněží, ale málo kněží“.1) (357 b) Svatý Řehoř: „Co by to bylo platno, kdyby pilně hlédali města všudy, a v jednom miestě opustili, aby tam vešli nepřietelé — co by bylo jinde platno pilné hlédanie?“ CI. Gregorii Magni Moralium 1. XIX c. XXI (ML 76 c. 118 s.): Si qua etenim civitas contra insidiantes inimicos magno valletur aggere, fortibus cingatur muris, ex omni parte insomni muniatur custodia, unum vero in ea foramen tantummodo immunitum per negligentiam relinqua- tur; inde procul dubio hostis ingreditur, qui undique exclusus videbatur. Ale přesto, že uvádí R. výslovně za svůj pramen Řehoře, zdá se, že se tu spíše drží slov Bedových, který — patrně podle Řehoře Velikého — píše (in Lucae evang. ML 92 c. 552): Et quid prodest, quod contra hostium insidias pene tota civitas caute custoditur, si unum foramen apertum relinquitur, unde ab hostibus intretur? Je to tím pravděpodobnější, protože málo předtím cituje R. Bedu (v ML 92 na téže straně!). (278 a) Gregorius in Pastorali primo libro, že trestánie jest jako cíl poznánie hřiechóv, že lidé, slyšiece trestánie hřiechov, přijdů ku poznání hřiechóv, že řiekají: „Já sem nevěděl, by byl hřiech, až sem slyšal, tepruv!“ Rok. zase oživil proti originálu své kázání přímou řečí; uvedená slova Řehořova jsou v Regulae pastoralis liber, pars II. c. IV (al. XV, ML 77 c. 30): Clavis quippe apertionis est sermo correptionis, quia increpando culpam detegit, quam saepe nescit ipse etiam, qui perpetravit. V témže kázání cituje Rok. Řehoře Velikého ještě třikrát (vesměs z homil. XXXI na evang.), jednou ho však nejmenuje, ač zřejmě čerpá z něho.2) Z Rehoře čerpal R. — ale neuvedl pramen — na str. 442 a: A tuto jest po- tupa ženská zahnána; neb, jakož se stal pád skrze ženu, tak zase navrátcenie stalo se života skrze ženu. Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia liber II. homilia XXV. (ML 76 c. 1194): Ecce humani generis culpa ibi absciditur, unde processit. Quia enim in paradiso mulier viro propinavit mortem (Genes. III. 7), a sepulcro mulier viris annuntiat vitam. Bez udání jména autora upravil volně i passus z Řehoře Velikého na str. 396 a: „Neb, což nám Buoh dal ku póžitku, a ty to obrátil k hřiechu, bude (tě) to mučiti v pekle na věky; poslední haléř, který s' k hřiechu obrátil, šlojieř, žena, sukně — vše to bude mučiti v pekle na věky, takže to zlé požívanie (na věky) stane před očima k veliké žalosti a múce“.3) 1) Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia l. I. hom. XVII 3 (ML 76 c. 1139): Ad messem multam operarii pauci sunt, quod sine gravi moerore loqui non possumus, quia etsi sunt, qui bona audiant, desunt, qui dicant. Ecce, mundus sacerdotibus plenus est, sed tamen In messe Del rarus valde invenitur operator, quia officium quidem sacerdotale suscepimus, sed opus officli non implemus. 1) „Hnó] nenie než naši hřiechové; a tehda ohnojuji, když lidem hřiechy oznamuji“. (Sr. ML 76 c. 1229: Quid est cophinus stercoris, nisi memoria peccatorum? Peccata etenim carnis stercora vocantur.) 3) Cf. Gregorii Magni homil. XXXV (ML 76 c. 1260): Omnia namque, quae ad usum vitae accepimus, ad usum convertimus culpae, sed cuncta, quae ad usum pravitatis infleximus,
130 III. František Šímek: bez velikého zámutka mluviti, nebo, ač sú, kto by rádi slyšeli slovo božie, ale nenie jim kto pravě. Viz, hleď, ano pln svět kněží, ale málo kněží“.1) (357 b) Svatý Řehoř: „Co by to bylo platno, kdyby pilně hlédali města všudy, a v jednom miestě opustili, aby tam vešli nepřietelé — co by bylo jinde platno pilné hlédanie?“ CI. Gregorii Magni Moralium 1. XIX c. XXI (ML 76 c. 118 s.): Si qua etenim civitas contra insidiantes inimicos magno valletur aggere, fortibus cingatur muris, ex omni parte insomni muniatur custodia, unum vero in ea foramen tantummodo immunitum per negligentiam relinqua- tur; inde procul dubio hostis ingreditur, qui undique exclusus videbatur. Ale přesto, že uvádí R. výslovně za svůj pramen Řehoře, zdá se, že se tu spíše drží slov Bedových, který — patrně podle Řehoře Velikého — píše (in Lucae evang. ML 92 c. 552): Et quid prodest, quod contra hostium insidias pene tota civitas caute custoditur, si unum foramen apertum relinquitur, unde ab hostibus intretur? Je to tím pravděpodobnější, protože málo předtím cituje R. Bedu (v ML 92 na téže straně!). (278 a) Gregorius in Pastorali primo libro, že trestánie jest jako cíl poznánie hřiechóv, že lidé, slyšiece trestánie hřiechov, přijdů ku poznání hřiechóv, že řiekají: „Já sem nevěděl, by byl hřiech, až sem slyšal, tepruv!“ Rok. zase oživil proti originálu své kázání přímou řečí; uvedená slova Řehořova jsou v Regulae pastoralis liber, pars II. c. IV (al. XV, ML 77 c. 30): Clavis quippe apertionis est sermo correptionis, quia increpando culpam detegit, quam saepe nescit ipse etiam, qui perpetravit. V témže kázání cituje Rok. Řehoře Velikého ještě třikrát (vesměs z homil. XXXI na evang.), jednou ho však nejmenuje, ač zřejmě čerpá z něho.2) Z Rehoře čerpal R. — ale neuvedl pramen — na str. 442 a: A tuto jest po- tupa ženská zahnána; neb, jakož se stal pád skrze ženu, tak zase navrátcenie stalo se života skrze ženu. Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia liber II. homilia XXV. (ML 76 c. 1194): Ecce humani generis culpa ibi absciditur, unde processit. Quia enim in paradiso mulier viro propinavit mortem (Genes. III. 7), a sepulcro mulier viris annuntiat vitam. Bez udání jména autora upravil volně i passus z Řehoře Velikého na str. 396 a: „Neb, což nám Buoh dal ku póžitku, a ty to obrátil k hřiechu, bude (tě) to mučiti v pekle na věky; poslední haléř, který s' k hřiechu obrátil, šlojieř, žena, sukně — vše to bude mučiti v pekle na věky, takže to zlé požívanie (na věky) stane před očima k veliké žalosti a múce“.3) 1) Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia l. I. hom. XVII 3 (ML 76 c. 1139): Ad messem multam operarii pauci sunt, quod sine gravi moerore loqui non possumus, quia etsi sunt, qui bona audiant, desunt, qui dicant. Ecce, mundus sacerdotibus plenus est, sed tamen In messe Del rarus valde invenitur operator, quia officium quidem sacerdotale suscepimus, sed opus officli non implemus. 1) „Hnó] nenie než naši hřiechové; a tehda ohnojuji, když lidem hřiechy oznamuji“. (Sr. ML 76 c. 1229: Quid est cophinus stercoris, nisi memoria peccatorum? Peccata etenim carnis stercora vocantur.) 3) Cf. Gregorii Magni homil. XXXV (ML 76 c. 1260): Omnia namque, quae ad usum vitae accepimus, ad usum convertimus culpae, sed cuncta, quae ad usum pravitatis infleximus,
Strana 131
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 131 Řehoře cituje R. bez uvedení jeho jména i při výkladu kap. 19, v. 44 (383b): „To sú ti synové, zlá myšlenie, nestatečná o věci časné, tělesné; což s' myšlenie měl, již to bude rozptýleno, rozmetáno, a uzříš ta svá zlá myšlenie k své veliké múce. David svatý:1) V ten den zhynů všecka myšlenie jich“. (Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia I. II, hom. XXXIX, ML 76 c. 1296: Tunc in mortem filii eius cadunt, cum cogitationes illicitae, quae modo ex illa prodeunt, in extrema vitae ultione dissipantur, sicut scriptum est: In illa die peribunt omnes cogitationes eorum. Psal. CXLIV, 4.) Takových míst, kde opominul R. uvésti Řehoře Velikého jako svůj pramen, je více; bude na ně upozorněno ve vydání pod čarou. Přes 60 citátů je uloženo ve Výkladu ze spisů sv. Augustina. Aurelius Augustinus, nejslavnější filosof křesťanství patristického*) (žil v 1. 354—430), jehož kult v celé Evropě i u nás od XIV. stol. vzrůstal3) (o rozšíření jeho děl u nás svědčí četné rukopisy, dochované v našich knihovnách), nezůstal bez vlivu na Rokycanu. Zná jeho Confessiones, často cituje z jeho spisu De civitate Dei, z jeho epištol i kázání, ale i z jiných prací, Enarratio in psalmos, De ecclesiasticis dogmatibus, De consensu evangelistarum, De quaestionibus evang., De con- temptu mundi, De correptione et gratia, Liber de vita Christiana (apokr.) a j. Některé citáty z něho jsou vzaty z Decretu Gratianova, jak R. sám při nich poznamenává, nebo z Cateny Tomáše Akv., jednou dokonce z Bedy.4) Omylem českého písaře asi je chybně citovaný spis Augustinův (425 a): „Augustinus De contemplacione mundi, že jest pleš potupenie světa a zbožie opuštěnie a potupenie, jako odvrženie od zbožie.“ (Spr. Sermo de contemptu mundi, ML 40 c. 1215 s.) Dvakrát (405 b a 448 a) cituje z Augustina známé místo (Confessionum I. VII c. 10, ML 32 c. 742): „A tak řečeno sv. Augustinu: Ne ty mě v se proměníš, ad usum nobis vertuntur ultionis ... Iure ergo restat, ut simul nos omnia feriant, quae simul omnia vitiis nostris male subacta serviebant, ut, quot prius in mundo incolumes habulmus gaudia, tot de ipso postmodum cogamur sentire tormenta. (Před tímto úryvkem je u Řehoře Iu Rokycany citát z Moudr. 5, 21.) 1) Ž. 146, 4 2) Sr. Špirko 1. c. p. 184 nn. 3) Novotný, Nábož. hnutí str. 33 nn. 4) Na str. 351a: A přivodí (Beda) sv. Augustina, ješto, když viděl, ano lidé z obyčeje hřešie, i zvolal velikým hlasem: Běda hřiechóm lidským! Neb ty jediné hříechy vážíme, co jest neobyčejného, ale ty obyčejné hříechy činíme a musíme je činitl, jako k tanci jítí. I dle: Milý Pane! Což nemuožem staviti, abychom k tomu zlému nesvolovali? CI. Beda, In Lucae evang. expositio, ML 92 c. 547: Merito ergo beatus Augustinus visis noxiae consuetudinis illecebris ac iusto dolore commotus exclamat: „Vae peccatis hominum, quae sola inusitata inhorrescimus, usitata vero, pro quibus abluendis Filii Dei sanguis effusus est, quamvis tam magna sint, ut omntno claudi contra se faciant regnum Dei, saepe videndo omnia tolerare, saepe tolerando nonnulla etiam facere cogimur. Atque utinam, o Domine, non omnia, quae non potuerimus prohibere, faciamus."
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 131 Řehoře cituje R. bez uvedení jeho jména i při výkladu kap. 19, v. 44 (383b): „To sú ti synové, zlá myšlenie, nestatečná o věci časné, tělesné; což s' myšlenie měl, již to bude rozptýleno, rozmetáno, a uzříš ta svá zlá myšlenie k své veliké múce. David svatý:1) V ten den zhynů všecka myšlenie jich“. (Gregorius Magnus, XL Homiliarum in evangelia I. II, hom. XXXIX, ML 76 c. 1296: Tunc in mortem filii eius cadunt, cum cogitationes illicitae, quae modo ex illa prodeunt, in extrema vitae ultione dissipantur, sicut scriptum est: In illa die peribunt omnes cogitationes eorum. Psal. CXLIV, 4.) Takových míst, kde opominul R. uvésti Řehoře Velikého jako svůj pramen, je více; bude na ně upozorněno ve vydání pod čarou. Přes 60 citátů je uloženo ve Výkladu ze spisů sv. Augustina. Aurelius Augustinus, nejslavnější filosof křesťanství patristického*) (žil v 1. 354—430), jehož kult v celé Evropě i u nás od XIV. stol. vzrůstal3) (o rozšíření jeho děl u nás svědčí četné rukopisy, dochované v našich knihovnách), nezůstal bez vlivu na Rokycanu. Zná jeho Confessiones, často cituje z jeho spisu De civitate Dei, z jeho epištol i kázání, ale i z jiných prací, Enarratio in psalmos, De ecclesiasticis dogmatibus, De consensu evangelistarum, De quaestionibus evang., De con- temptu mundi, De correptione et gratia, Liber de vita Christiana (apokr.) a j. Některé citáty z něho jsou vzaty z Decretu Gratianova, jak R. sám při nich poznamenává, nebo z Cateny Tomáše Akv., jednou dokonce z Bedy.4) Omylem českého písaře asi je chybně citovaný spis Augustinův (425 a): „Augustinus De contemplacione mundi, že jest pleš potupenie světa a zbožie opuštěnie a potupenie, jako odvrženie od zbožie.“ (Spr. Sermo de contemptu mundi, ML 40 c. 1215 s.) Dvakrát (405 b a 448 a) cituje z Augustina známé místo (Confessionum I. VII c. 10, ML 32 c. 742): „A tak řečeno sv. Augustinu: Ne ty mě v se proměníš, ad usum nobis vertuntur ultionis ... Iure ergo restat, ut simul nos omnia feriant, quae simul omnia vitiis nostris male subacta serviebant, ut, quot prius in mundo incolumes habulmus gaudia, tot de ipso postmodum cogamur sentire tormenta. (Před tímto úryvkem je u Řehoře Iu Rokycany citát z Moudr. 5, 21.) 1) Ž. 146, 4 2) Sr. Špirko 1. c. p. 184 nn. 3) Novotný, Nábož. hnutí str. 33 nn. 4) Na str. 351a: A přivodí (Beda) sv. Augustina, ješto, když viděl, ano lidé z obyčeje hřešie, i zvolal velikým hlasem: Běda hřiechóm lidským! Neb ty jediné hříechy vážíme, co jest neobyčejného, ale ty obyčejné hříechy činíme a musíme je činitl, jako k tanci jítí. I dle: Milý Pane! Což nemuožem staviti, abychom k tomu zlému nesvolovali? CI. Beda, In Lucae evang. expositio, ML 92 c. 547: Merito ergo beatus Augustinus visis noxiae consuetudinis illecebris ac iusto dolore commotus exclamat: „Vae peccatis hominum, quae sola inusitata inhorrescimus, usitata vero, pro quibus abluendis Filii Dei sanguis effusus est, quamvis tam magna sint, ut omntno claudi contra se faciant regnum Dei, saepe videndo omnia tolerare, saepe tolerando nonnulla etiam facere cogimur. Atque utinam, o Domine, non omnia, quae non potuerimus prohibere, faciamus."
Strana 132
132 III. František Šímek: ale já tě v se“.1) (Aug. 1. c.: Non tu me in te mutabis sicut cibum carnis tuae, sed tu mutaberis in me). Třikrát (349 a/b, 350 b, 445a) se dovolává R. téhož místa2) z Augustina. Tak na prvním z uvedených míst čteme: „Die tu sv. Augustin: Ktož drží toto písmo sv. Jana (= 1. Jan 2, 2), ten t nečiní rozdělenie... A tak tu die sv. Augustin mezi jinú řečí, že jest cierkev po všem světě, všudy“. Na třetím místě: „A tak die sv. Augustin, že ti držie pravdu, ktož rozdělenie nečinie. I přivodí sv. Jana v kanonice: On jest smierce za hřiechy naše, a netoliko za hřiechy naše, ale i za hřiechy všeho světa. I die, že sv. Jan pro ty položil to, neb byli někteří, jenž se dělili řkúc: U nás jest cierkev svatá a my sme osviecenější.“ Ze sv. Augustina v duchu svých reformních zásad cituje jeho slova proti zneužívání církevního majetku od kněží (184b): „Neb die Augustinus: Což my máme těch nadání a platuov, to ť nenie naše, ale jsú chudých a nuzných lidí a my jsme jediné jako vladaři nad tiem. A jestliže my to sobě osobujeme a chováme sobě, což nad potřebu, již my sobě osobujeme věčné zatracenie naše“.3) Uvádím dále ještě několik ukázek, jak čerpal R. z Augustina: (354b) Die tu sv. Augustin: „Tuto Pán, mluvě o modlitbě, dává příklad na vdově proto, neb ony povinny sú častějie se modliti než jiní. O tom najdeš prima Timotei V°". (Cf. Augustinus Probae viduae, Epistolarum classis III epistola CXXX c. XVI. 29, ML 33 c. 506: Quamvis enim ad omnia membra eius, hoc est ad omnes, qui in eum credunt et eius corpori sociantur..., orare pertineat, specialiter tamen diligentior cura orationum in Scripturis eius viduis invenitur iniuncta..., uveden tu dále i citát 1. Tim. 5, 5.) (249a) Neb die Augustinus (De verbis Domini), komu má dáti člověk almužnu: Najprvé tomu chudému má dáti člověk almužnu, své duši, jenž jest chuda, oblúpena ta duše; a má jie dáti tu almužnu, jakož die Duch svatý4): „Smiluj se nad svú duší, líbě se Bohu,“ aby se sám slitoval nad svú duší. — R. tu asi čerpal nepřímo, z Tomáše Akv. (Catena aurea in Lucae ev. c. XI, 1. c. p. 203).5) 1) Na druhém místě cituje R. latinsky (a neuvádí jméno Augustinovo): Non tu me mutabis in se (!), sed ego te in me. 2) Augustinus, In epistolam Joannis ad Parthos tractatus I8 (ML 35 c. 1984): Propterea non mirum, quia sequitur hic et claudit ora dividentibus Ecclesiam Dei. Qui enim dixit: Jesum Christum habemus iustum et ipse propitiatio est peccatorum nostrorum propter illos, qui se divisuri erant et dicturi: Ecce, hic est Christus, ecce illic (Matth. XXIV, 23)... Ecce, habes Ecclesiam per totum mundum. 3) Augustini De correctione Donatistarum liber (ad Bonifacium) seu ep. CLXXXV. 35 (ML. 33 c. 809): Quae tamen, si pauperum compauperes sumus, et nostra sunt et illorum; si autem privatim, quae nobis sufficiant, possidemus, non sunt illa nostra, sed pauperum, quorum procurationem quodammodo gerimus, non proprietatem nobis usurpatione damnabili vindi- camus. 4) Eccli 3, 33 — 3) Citát tu zní: Augustinus, De verbis Domini sermo XXX: Facere enim eleemosynam est facere misericordiam. Si intelligis, a te incipe: quomodo enim es misericors alteri, si crudelis es tibi? Audi Scripturam dicentem...: Miserere animae tuae, placens Deo. (Volně podle Aug., Sermones de Scripturis, sermo CVI c. IV, ML. 38 c. 626 s.)
132 III. František Šímek: ale já tě v se“.1) (Aug. 1. c.: Non tu me in te mutabis sicut cibum carnis tuae, sed tu mutaberis in me). Třikrát (349 a/b, 350 b, 445a) se dovolává R. téhož místa2) z Augustina. Tak na prvním z uvedených míst čteme: „Die tu sv. Augustin: Ktož drží toto písmo sv. Jana (= 1. Jan 2, 2), ten t nečiní rozdělenie... A tak tu die sv. Augustin mezi jinú řečí, že jest cierkev po všem světě, všudy“. Na třetím místě: „A tak die sv. Augustin, že ti držie pravdu, ktož rozdělenie nečinie. I přivodí sv. Jana v kanonice: On jest smierce za hřiechy naše, a netoliko za hřiechy naše, ale i za hřiechy všeho světa. I die, že sv. Jan pro ty položil to, neb byli někteří, jenž se dělili řkúc: U nás jest cierkev svatá a my sme osviecenější.“ Ze sv. Augustina v duchu svých reformních zásad cituje jeho slova proti zneužívání církevního majetku od kněží (184b): „Neb die Augustinus: Což my máme těch nadání a platuov, to ť nenie naše, ale jsú chudých a nuzných lidí a my jsme jediné jako vladaři nad tiem. A jestliže my to sobě osobujeme a chováme sobě, což nad potřebu, již my sobě osobujeme věčné zatracenie naše“.3) Uvádím dále ještě několik ukázek, jak čerpal R. z Augustina: (354b) Die tu sv. Augustin: „Tuto Pán, mluvě o modlitbě, dává příklad na vdově proto, neb ony povinny sú častějie se modliti než jiní. O tom najdeš prima Timotei V°". (Cf. Augustinus Probae viduae, Epistolarum classis III epistola CXXX c. XVI. 29, ML 33 c. 506: Quamvis enim ad omnia membra eius, hoc est ad omnes, qui in eum credunt et eius corpori sociantur..., orare pertineat, specialiter tamen diligentior cura orationum in Scripturis eius viduis invenitur iniuncta..., uveden tu dále i citát 1. Tim. 5, 5.) (249a) Neb die Augustinus (De verbis Domini), komu má dáti člověk almužnu: Najprvé tomu chudému má dáti člověk almužnu, své duši, jenž jest chuda, oblúpena ta duše; a má jie dáti tu almužnu, jakož die Duch svatý4): „Smiluj se nad svú duší, líbě se Bohu,“ aby se sám slitoval nad svú duší. — R. tu asi čerpal nepřímo, z Tomáše Akv. (Catena aurea in Lucae ev. c. XI, 1. c. p. 203).5) 1) Na druhém místě cituje R. latinsky (a neuvádí jméno Augustinovo): Non tu me mutabis in se (!), sed ego te in me. 2) Augustinus, In epistolam Joannis ad Parthos tractatus I8 (ML 35 c. 1984): Propterea non mirum, quia sequitur hic et claudit ora dividentibus Ecclesiam Dei. Qui enim dixit: Jesum Christum habemus iustum et ipse propitiatio est peccatorum nostrorum propter illos, qui se divisuri erant et dicturi: Ecce, hic est Christus, ecce illic (Matth. XXIV, 23)... Ecce, habes Ecclesiam per totum mundum. 3) Augustini De correctione Donatistarum liber (ad Bonifacium) seu ep. CLXXXV. 35 (ML. 33 c. 809): Quae tamen, si pauperum compauperes sumus, et nostra sunt et illorum; si autem privatim, quae nobis sufficiant, possidemus, non sunt illa nostra, sed pauperum, quorum procurationem quodammodo gerimus, non proprietatem nobis usurpatione damnabili vindi- camus. 4) Eccli 3, 33 — 3) Citát tu zní: Augustinus, De verbis Domini sermo XXX: Facere enim eleemosynam est facere misericordiam. Si intelligis, a te incipe: quomodo enim es misericors alteri, si crudelis es tibi? Audi Scripturam dicentem...: Miserere animae tuae, placens Deo. (Volně podle Aug., Sermones de Scripturis, sermo CVI c. IV, ML. 38 c. 626 s.)
Strana 133
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 133 (360 a) Augustinus: „Jakož přišel hřiech prvorozený skrze jiné na děti a na nás, též od jiných, to jest od cierkve svaté bývá zkušenie dietkám. A že oni nemají noh choditi do kostela, ale cierkev svatá pójčuje jim, když je nesú; a nemají jazyku k mluvení, ale cierkev svatá pójčie jim, že mluvie za ně“.2) (402b) Sv. Augustin (super psalmo 69°.: Veselte se všichni, ktož hledaji tebe): „Jestliže hledáš P. Ježíše a dal s' se na to, aby jeho hledal a cierkve svaté, těla jeho, hlediž, aby hledal jeho, coť on mluví o sobě a o své cierkvi“.2) Přes padesát citátů užil R. ze sv. Bernarda Clairvauxského (1091—1153); jeho spisy se těšily v Čechách hojné oblibě, jak poznáme z prostého nahlédnutí do rejstříků katalogů všech našich větších knihoven, citují ho Matěj z Janova, Hus, Jakoubek ze Stříbra; Rokycana už v Postille ho často cituje (z Augustina a z něho uvádí nejvíce citátů, nehledíme-li ovšem k Pismu sv.). Sv. Bernard3) byl blízký reformním kazatelům svým vlastním úsilím o ná- pravu života kněžského, nebál se vystupovati ani proti vysokému kleru. Nedi- víme se proto, že z něho uvádí R. na př. slova (253 a/b): Protož sv. Bernart sermone 33°., mluvě o tom kvasu a o té rotě šarlatné: „Běda nynějšiemu národu od kvasu zákonničieho, ač se tají a přieliš ho, však má nazváno býti pokrytstvie“; i dotýká, že jest ho hojně, druhé pro nestydatost hojnosti. Die: „Již se rozlilo to pokrytstvie po všie cierkvi svaté. Neb, kdyby byl kacieř zjevný, byl by vyvržen ven, anebo zloděj, vystřehli by se jeho. Ale tuto kto vyvrže? Ano všichni přietelé, a všichni nepřietelé, a všichni potřební, a všichni škodie a tak všichni svého, což jest, hledie, a ne což Kristova(!); ano na nich pěknost a okrasa nevěstčie a oděv rufiánský a příprava královská, ano na uzdách, ano na ostro- hách zlato se stkvie, ano stolové hojní, koflíci zlatí.— a pravie, že sú služebníci Kristovi, a jsúce služebníci Antikristovi. A odkud to mají, ty hojnosti? Z sbožie Páně a z jeho dědičstvie, ukřižovaného Krista“. To ť sv. Bernart vypisuje ty preláty a biskupy. A die, že pro ty věci chtie býti vladaři, preláti, konvrši, pře- vorové, biskupové; né, kdyby již byl chudý biskup, zdál by se blud lidem — tak jest již slepý lid nastal, nepoznalý. „Protož plní se ono písmo, což die Ezechiáš král: Aj, pokoj mój v hořkosti. Někdy bylo hořko v cierkvi sv., když mordovali pro Krista křesťany; a potom větčie hořkost byla, když kacieři povstali; tuto se již najvětčie zlost rozmohla a pokrytstvíe, že jeho nelze ujíti, leč milý Buoh dá pomoc svú svatú komu“.“) 1) Augustini Sermones de Scripturis, sermo CLXXVI, c. 2 (ML 38 c. 950): Quid de parvulls pueris, si ex Adam aegroti? Nam et ipsi portantur ad Ecclesiam: et si pedibus iliuc currere non possunt, alienis pedibus currunt, ut sanentur. Accommodat illis mater Ecclesia allorum pedes, ut veniant, aliorum cor, ut credant, aliorum linguam, ut fateantur. 2) Augustinus, Enarratio in psalmum LXIX, 6 (ML 36 c. 871): Si ergo quaeris eum, qui prior quaesivit te..., vide, quid tibi de se ostendit, quid de corpore suo, ne in ipso errares, ne in Ecclesia errares, ne quis tibi diceret: Christus est, qui non est Christus; aut Ecclesia est, quac non est Ecclesia. 3) O Bernardovi v. Manitius l. c. III. Teil p. 123 ss. 4) Bernardi Sermones in Cantica XXXIII 15 et 16, ML 183 c. 958 s.: Vac generationi huic a fermento Pharimedrum, quod est hypocrisis! si tamen hypocrisis dici debet, quae iam latere prae abundantia non valet et prac impudentia non quaerit. Serpit hodie put (r)ida tabes per
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 133 (360 a) Augustinus: „Jakož přišel hřiech prvorozený skrze jiné na děti a na nás, též od jiných, to jest od cierkve svaté bývá zkušenie dietkám. A že oni nemají noh choditi do kostela, ale cierkev svatá pójčuje jim, když je nesú; a nemají jazyku k mluvení, ale cierkev svatá pójčie jim, že mluvie za ně“.2) (402b) Sv. Augustin (super psalmo 69°.: Veselte se všichni, ktož hledaji tebe): „Jestliže hledáš P. Ježíše a dal s' se na to, aby jeho hledal a cierkve svaté, těla jeho, hlediž, aby hledal jeho, coť on mluví o sobě a o své cierkvi“.2) Přes padesát citátů užil R. ze sv. Bernarda Clairvauxského (1091—1153); jeho spisy se těšily v Čechách hojné oblibě, jak poznáme z prostého nahlédnutí do rejstříků katalogů všech našich větších knihoven, citují ho Matěj z Janova, Hus, Jakoubek ze Stříbra; Rokycana už v Postille ho často cituje (z Augustina a z něho uvádí nejvíce citátů, nehledíme-li ovšem k Pismu sv.). Sv. Bernard3) byl blízký reformním kazatelům svým vlastním úsilím o ná- pravu života kněžského, nebál se vystupovati ani proti vysokému kleru. Nedi- víme se proto, že z něho uvádí R. na př. slova (253 a/b): Protož sv. Bernart sermone 33°., mluvě o tom kvasu a o té rotě šarlatné: „Běda nynějšiemu národu od kvasu zákonničieho, ač se tají a přieliš ho, však má nazváno býti pokrytstvie“; i dotýká, že jest ho hojně, druhé pro nestydatost hojnosti. Die: „Již se rozlilo to pokrytstvie po všie cierkvi svaté. Neb, kdyby byl kacieř zjevný, byl by vyvržen ven, anebo zloděj, vystřehli by se jeho. Ale tuto kto vyvrže? Ano všichni přietelé, a všichni nepřietelé, a všichni potřební, a všichni škodie a tak všichni svého, což jest, hledie, a ne což Kristova(!); ano na nich pěknost a okrasa nevěstčie a oděv rufiánský a příprava královská, ano na uzdách, ano na ostro- hách zlato se stkvie, ano stolové hojní, koflíci zlatí.— a pravie, že sú služebníci Kristovi, a jsúce služebníci Antikristovi. A odkud to mají, ty hojnosti? Z sbožie Páně a z jeho dědičstvie, ukřižovaného Krista“. To ť sv. Bernart vypisuje ty preláty a biskupy. A die, že pro ty věci chtie býti vladaři, preláti, konvrši, pře- vorové, biskupové; né, kdyby již byl chudý biskup, zdál by se blud lidem — tak jest již slepý lid nastal, nepoznalý. „Protož plní se ono písmo, což die Ezechiáš král: Aj, pokoj mój v hořkosti. Někdy bylo hořko v cierkvi sv., když mordovali pro Krista křesťany; a potom větčie hořkost byla, když kacieři povstali; tuto se již najvětčie zlost rozmohla a pokrytstvíe, že jeho nelze ujíti, leč milý Buoh dá pomoc svú svatú komu“.“) 1) Augustini Sermones de Scripturis, sermo CLXXVI, c. 2 (ML 38 c. 950): Quid de parvulls pueris, si ex Adam aegroti? Nam et ipsi portantur ad Ecclesiam: et si pedibus iliuc currere non possunt, alienis pedibus currunt, ut sanentur. Accommodat illis mater Ecclesia allorum pedes, ut veniant, aliorum cor, ut credant, aliorum linguam, ut fateantur. 2) Augustinus, Enarratio in psalmum LXIX, 6 (ML 36 c. 871): Si ergo quaeris eum, qui prior quaesivit te..., vide, quid tibi de se ostendit, quid de corpore suo, ne in ipso errares, ne in Ecclesia errares, ne quis tibi diceret: Christus est, qui non est Christus; aut Ecclesia est, quac non est Ecclesia. 3) O Bernardovi v. Manitius l. c. III. Teil p. 123 ss. 4) Bernardi Sermones in Cantica XXXIII 15 et 16, ML 183 c. 958 s.: Vac generationi huic a fermento Pharimedrum, quod est hypocrisis! si tamen hypocrisis dici debet, quae iam latere prae abundantia non valet et prac impudentia non quaerit. Serpit hodie put (r)ida tabes per
Strana 134
134 III. František Šímek: Proti nevzdělaným kněžím píše R. (159 a): Neb die Bernart (super Cantica): „Chtěl-li by kněz kázati lidu, musí mnoho vnitř prvé býti uměnie, a potom aby lídi zpravoval, ne aby, což má na sexternu, to vyřiekaje, nic viec neuměl, ale aby byl korytem, ne žlahem: v koryto když se nalé plno, poteče ven z něho svrchu, a pro to v něm dosti zuostává; ale v žlabu, jediné vlé v jeden konec, hned dru- hým všecko vyteče a voschne“. (K tomu dodává Rokycana: Tak sú ti kněžie, ješto, což má před sebú, to vyčte, a zavra knichy, hned viec neumie — toť sú ti žlabové.) Tak rozšířil R. stručná slova Bernardova (Sermo XVIII. in Cantica, ML 183 c. 860): Quamobrem, si sapis, concham te exhibebis et non canalem. Hic siquidem pene simul et recipit et refundit; illa vero, donec impleatur, ex- spectat. Ale i z kázání Bernardových čerpal R. Za příklad uvádím (299a): Sv. Ber- nard v jednom kázaní: „Co jest peklo? Jedno zlá vuole, ta t k němu připraví.“1) Z jeho listů uvádí úryvek na str. 412 a (Ad dominum papam Eugenium, epist. CCLVI, ML 182 c. 463 s.), některé výňatky jsou ze spisů De consideratione, Meditationes de humana conditione a odjinud. Stejně asi často jako Bernarda cituje R. i Huga (a S. Caro); o něm bude promluveno (spolu o Richardovi a S. Victore) dále. Asi 40 citátů má R. z Origena (žil asi v 1. 185—255), nejslavnějšího represen- tanta školy alexandrijské a nejplodnějšího spisovatele církevního. Nejvíce ukázek čerpá z jeho výkladů na knihy starozákonní. Tak cituje delší výňatek (243bn.) z jeho výkladu na knihu Soudců homil. V omne corpus Ecclesiue ... Nam si insurgeret apertus inimicus haereticus, mitterent foras et aresceret; si violentus inimicus, absconderet se forsitan ab eo. Nunc vero quem elciet aut a quo abscondet se? Omnes amici et omnes inimici, omnes necessaril et omnes adversarii; omnes domestici et nulli pacifici; omnes proximi et omnes, quae sua sunt, quaerunt. Ministri Christi sunt, et serviunt Antichristo. Honorati incedunt de bonis Domini, qui Domino honorem non deferunt. Inde is, quem quotidie vides, meretricius nitor, histrionicus habitus, regius apparatus. Inde aurum in frenis, in sellls et calcaribus, ct plus calcaria quam altaria fulgent. Inde splen- didae mensae et cibls et scyphis; inde commessationes et ebrietates... Pro huiusmodi volunt esse et sunt ecclesiarum praepositi, decani, archidiaconi, episcopi, archiepiscopi... Olim praedictum est, et nunc tempus impletionis advenit: Ecce, in pace amaritudo mea amarissima (Isai XXXVIII 17). Amara prius in nece martyrum, amarior post in conflictu haereticorum, amarissima nunc in moribus domesticorum. Non fugare, non fugere eos potest; lta invaluerunt et multiplicati sunt super numerum. Intestina et insanabilis est plaga Ecclesiae. — Části z téhož místa užil R. už na str. 202 a/h; aby bylo viděti, jak různě překládá týž text, uvádíme tu i tento úryvek: Protož mluví sv. Bernart (super Cantica sermone XXXIII.) proti kněžstvu zlému i die: „Pro ty věci v cierkvi sv. biskupí a preláti, děkanové, proboštové, slúžiec Kristovi, slůžie Antikristovi. Krístovi slůžie u oltáře, ale Antikristovi slůžie krásně chodiec z toho sbožic, jenž jest Kristovo sbožle. Tlem chozením cti nečinie Kristovi, neb on chudý, zavržený, na oslíku, a oni krásně na krásných koních. Hled každý den, ano na nich zpósoba královská a oděv nevěstčí, pyšný, krásný! Dále viz na jich uzdách, na jich sedlách a ostruhách ano se zlato stkvie! A proto se do toho sbožie trau a do těch auřaduov, aby z těch zboží hojnost ve všem byla. Uzříš komory hojné a špižierny plné“. 1) Zřejmě podle Bernarda, In tempore resurrectionis sermo III. 3. (ML 183 c. 290): Cesset voluntas propria, et infernus non erit.
134 III. František Šímek: Proti nevzdělaným kněžím píše R. (159 a): Neb die Bernart (super Cantica): „Chtěl-li by kněz kázati lidu, musí mnoho vnitř prvé býti uměnie, a potom aby lídi zpravoval, ne aby, což má na sexternu, to vyřiekaje, nic viec neuměl, ale aby byl korytem, ne žlahem: v koryto když se nalé plno, poteče ven z něho svrchu, a pro to v něm dosti zuostává; ale v žlabu, jediné vlé v jeden konec, hned dru- hým všecko vyteče a voschne“. (K tomu dodává Rokycana: Tak sú ti kněžie, ješto, což má před sebú, to vyčte, a zavra knichy, hned viec neumie — toť sú ti žlabové.) Tak rozšířil R. stručná slova Bernardova (Sermo XVIII. in Cantica, ML 183 c. 860): Quamobrem, si sapis, concham te exhibebis et non canalem. Hic siquidem pene simul et recipit et refundit; illa vero, donec impleatur, ex- spectat. Ale i z kázání Bernardových čerpal R. Za příklad uvádím (299a): Sv. Ber- nard v jednom kázaní: „Co jest peklo? Jedno zlá vuole, ta t k němu připraví.“1) Z jeho listů uvádí úryvek na str. 412 a (Ad dominum papam Eugenium, epist. CCLVI, ML 182 c. 463 s.), některé výňatky jsou ze spisů De consideratione, Meditationes de humana conditione a odjinud. Stejně asi často jako Bernarda cituje R. i Huga (a S. Caro); o něm bude promluveno (spolu o Richardovi a S. Victore) dále. Asi 40 citátů má R. z Origena (žil asi v 1. 185—255), nejslavnějšího represen- tanta školy alexandrijské a nejplodnějšího spisovatele církevního. Nejvíce ukázek čerpá z jeho výkladů na knihy starozákonní. Tak cituje delší výňatek (243bn.) z jeho výkladu na knihu Soudců homil. V omne corpus Ecclesiue ... Nam si insurgeret apertus inimicus haereticus, mitterent foras et aresceret; si violentus inimicus, absconderet se forsitan ab eo. Nunc vero quem elciet aut a quo abscondet se? Omnes amici et omnes inimici, omnes necessaril et omnes adversarii; omnes domestici et nulli pacifici; omnes proximi et omnes, quae sua sunt, quaerunt. Ministri Christi sunt, et serviunt Antichristo. Honorati incedunt de bonis Domini, qui Domino honorem non deferunt. Inde is, quem quotidie vides, meretricius nitor, histrionicus habitus, regius apparatus. Inde aurum in frenis, in sellls et calcaribus, ct plus calcaria quam altaria fulgent. Inde splen- didae mensae et cibls et scyphis; inde commessationes et ebrietates... Pro huiusmodi volunt esse et sunt ecclesiarum praepositi, decani, archidiaconi, episcopi, archiepiscopi... Olim praedictum est, et nunc tempus impletionis advenit: Ecce, in pace amaritudo mea amarissima (Isai XXXVIII 17). Amara prius in nece martyrum, amarior post in conflictu haereticorum, amarissima nunc in moribus domesticorum. Non fugare, non fugere eos potest; lta invaluerunt et multiplicati sunt super numerum. Intestina et insanabilis est plaga Ecclesiae. — Části z téhož místa užil R. už na str. 202 a/h; aby bylo viděti, jak různě překládá týž text, uvádíme tu i tento úryvek: Protož mluví sv. Bernart (super Cantica sermone XXXIII.) proti kněžstvu zlému i die: „Pro ty věci v cierkvi sv. biskupí a preláti, děkanové, proboštové, slúžiec Kristovi, slůžie Antikristovi. Krístovi slůžie u oltáře, ale Antikristovi slůžie krásně chodiec z toho sbožic, jenž jest Kristovo sbožle. Tlem chozením cti nečinie Kristovi, neb on chudý, zavržený, na oslíku, a oni krásně na krásných koních. Hled každý den, ano na nich zpósoba královská a oděv nevěstčí, pyšný, krásný! Dále viz na jich uzdách, na jich sedlách a ostruhách ano se zlato stkvie! A proto se do toho sbožie trau a do těch auřaduov, aby z těch zboží hojnost ve všem byla. Uzříš komory hojné a špižierny plné“. 1) Zřejmě podle Bernarda, In tempore resurrectionis sermo III. 3. (ML 183 c. 290): Cesset voluntas propria, et infernus non erit.
Strana 135
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 135 a IX (MG 12 c. 970 et 987), kde se chválí Debora a Iudith; závěr zní: „Die Ori- genes: Viděli sme některé mladé ženy a dievky, any se pro vieru křesťansku smělejie dávaly na můky těžké než mužie“.1) Rovněž obsáhlejší passus z Origena uvádí 318 a: „Origenes (omelia X super Exodum) přirovnává ta učenie (= svět- ská) žábě: jako žába nic nenie úžitečna, jediné že křičí, též v těch uměních jediné mluvie, a žádného úžitku. A přirovnává je komáru: komár, velmi malá věc, ale když přijde, uštne, že svědí; též těmi uměními, jedne tu jakůs' malů, hubenů chytrostí, jediné t jí uštipuje, a malý úžitek.2) A dále Origenes (omelia (VI. super Jozue) die...3) Nedlouho potom (319a) je zase z něho úryvek: „Origenes v jedné omelii klade sedmerým obyčejem odpuštěnie hřiechóv: jedno mučedlničstvem, když jest pro pravdu, ktož jest napravený člověk; druhé almužnú svatů zřiezenů; třetie, když bližniemu odpustí vinu: čtvrté milováním Boha..., páté, když hřiešného navede na cestu pravu, šesté na křtu se odpůštějí, sedmé pravým vyznáním hřiechóv“.4) Jiná ukázka (423 b); Origenes in omelia: „Mnozí Bohu kolenoma klekají, a srdcem ďáblu, když věčí pilnost přiložie k zemským věcem než k duchovním a k nebeským“.5) Stejnou měrou — ne-li více — jako z Origena těžil R. i z Gorrana (R. píše důsledně: Gorram, stejně Hus), ale citáty z něho jsou stručnější než z Origena. Gorran Mikuláš, O. Praed. (asi 1210—1295), převor a kazatel v klášteře sv. Jakuba v Paříži, napsal glosy, komentáře a postily k celému Písmu sv.*) V českých knihovnách veřejných i klášterních jsou zachovány rukopisy jeho děl ve značném množství; citují z něho Matěj z Janova i Hus. 1) Origenes, In librum Iudicum hom. IX, 1. c. c. 987: In oculis nostris saepe vidimus mulieres et virgines primae adhuc aetatis pro martyrio tyrannica pertulisse tormenta, quibus ad infirmitatem sexus novellae adhuc vitae fragilitas addebatur. 2) Spr. In Exodum homilia IV (MG 12 c. 322): Per secundam vero plagam, in qua ranae producuntur, indicari figuraliter arbitror carmina poetarum, qui inani quadam et inflata mo- dulatione velut ranarum sonis et cantibus mundo huic deceptionis fabulas intulerunt. Ad nihil enim illud animal utile est, nisi quod sonum vocis improbis et importunis clamoribus reddit. Post hoc ciniphes producuntur. Hoc animal ... ita subtile est et minutum, ut oculi visum, nisi acute cernentis, effugiat; corpus tamen cum insederit, acerrimo terebrat stimulo ... Hoc ergo animalis genus dignissime puto arti dialecticae comparari, quae minutis et subtilibus verbo- rum stimulis animas terebrat et tanta calliditate circumvenit, ut deceptus nec videat nec intelligat, unde decipitur. 2) Následuje (zkrácený) citát z Origena, In librum Jesu Nave homil. VI 2. (MG 12 c. 853 s.) *) Cf. Origenes, In Leviticum homil. II 4 (MG 12 c. 418); R. pořad pozměnil: u Origena je 1. křest, 2. mučedlnictvo, 3. almužna, 4. odpuštění bližnímu, 5. když obrátí hříšníka, 6. milo- vání (per abundantiam charitatis, sicut et ipse Dominus dicit: Amen, dico tibi, remittuntur ei peccata multa, quoniam dilexit multum; R. místo toho praví jen: „jako Magdaleně mnoho od- puštěno, neb mnoho milovala“), 7. pokání. 5) Origenes, In librum Iudicum homil. II. 3. (MG 12 c. 958): Sed quid mihi prodest, si genua corporis mei ad orationem veniens flectam Deo, et genua cordis mei flectam diabolo? Si enim non stetero firmus adversum astutias diaboli, flexi genua mea diabolo. Et si non constanter stetero adversus iram, flexi genua mea irae. *) Sr. Buchberger, Lexikon für Theol. u. Kirche2 s. v. Gorran.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 135 a IX (MG 12 c. 970 et 987), kde se chválí Debora a Iudith; závěr zní: „Die Ori- genes: Viděli sme některé mladé ženy a dievky, any se pro vieru křesťansku smělejie dávaly na můky těžké než mužie“.1) Rovněž obsáhlejší passus z Origena uvádí 318 a: „Origenes (omelia X super Exodum) přirovnává ta učenie (= svět- ská) žábě: jako žába nic nenie úžitečna, jediné že křičí, též v těch uměních jediné mluvie, a žádného úžitku. A přirovnává je komáru: komár, velmi malá věc, ale když přijde, uštne, že svědí; též těmi uměními, jedne tu jakůs' malů, hubenů chytrostí, jediné t jí uštipuje, a malý úžitek.2) A dále Origenes (omelia (VI. super Jozue) die...3) Nedlouho potom (319a) je zase z něho úryvek: „Origenes v jedné omelii klade sedmerým obyčejem odpuštěnie hřiechóv: jedno mučedlničstvem, když jest pro pravdu, ktož jest napravený člověk; druhé almužnú svatů zřiezenů; třetie, když bližniemu odpustí vinu: čtvrté milováním Boha..., páté, když hřiešného navede na cestu pravu, šesté na křtu se odpůštějí, sedmé pravým vyznáním hřiechóv“.4) Jiná ukázka (423 b); Origenes in omelia: „Mnozí Bohu kolenoma klekají, a srdcem ďáblu, když věčí pilnost přiložie k zemským věcem než k duchovním a k nebeským“.5) Stejnou měrou — ne-li více — jako z Origena těžil R. i z Gorrana (R. píše důsledně: Gorram, stejně Hus), ale citáty z něho jsou stručnější než z Origena. Gorran Mikuláš, O. Praed. (asi 1210—1295), převor a kazatel v klášteře sv. Jakuba v Paříži, napsal glosy, komentáře a postily k celému Písmu sv.*) V českých knihovnách veřejných i klášterních jsou zachovány rukopisy jeho děl ve značném množství; citují z něho Matěj z Janova i Hus. 1) Origenes, In librum Iudicum hom. IX, 1. c. c. 987: In oculis nostris saepe vidimus mulieres et virgines primae adhuc aetatis pro martyrio tyrannica pertulisse tormenta, quibus ad infirmitatem sexus novellae adhuc vitae fragilitas addebatur. 2) Spr. In Exodum homilia IV (MG 12 c. 322): Per secundam vero plagam, in qua ranae producuntur, indicari figuraliter arbitror carmina poetarum, qui inani quadam et inflata mo- dulatione velut ranarum sonis et cantibus mundo huic deceptionis fabulas intulerunt. Ad nihil enim illud animal utile est, nisi quod sonum vocis improbis et importunis clamoribus reddit. Post hoc ciniphes producuntur. Hoc animal ... ita subtile est et minutum, ut oculi visum, nisi acute cernentis, effugiat; corpus tamen cum insederit, acerrimo terebrat stimulo ... Hoc ergo animalis genus dignissime puto arti dialecticae comparari, quae minutis et subtilibus verbo- rum stimulis animas terebrat et tanta calliditate circumvenit, ut deceptus nec videat nec intelligat, unde decipitur. 2) Následuje (zkrácený) citát z Origena, In librum Jesu Nave homil. VI 2. (MG 12 c. 853 s.) *) Cf. Origenes, In Leviticum homil. II 4 (MG 12 c. 418); R. pořad pozměnil: u Origena je 1. křest, 2. mučedlnictvo, 3. almužna, 4. odpuštění bližnímu, 5. když obrátí hříšníka, 6. milo- vání (per abundantiam charitatis, sicut et ipse Dominus dicit: Amen, dico tibi, remittuntur ei peccata multa, quoniam dilexit multum; R. místo toho praví jen: „jako Magdaleně mnoho od- puštěno, neb mnoho milovala“), 7. pokání. 5) Origenes, In librum Iudicum homil. II. 3. (MG 12 c. 958): Sed quid mihi prodest, si genua corporis mei ad orationem veniens flectam Deo, et genua cordis mei flectam diabolo? Si enim non stetero firmus adversum astutias diaboli, flexi genua mea diabolo. Et si non constanter stetero adversus iram, flexi genua mea irae. *) Sr. Buchberger, Lexikon für Theol. u. Kirche2 s. v. Gorran.
Strana 136
136 III. František Šímek: Nejčastěji čerpá R. z jeho výkladů na evang. Lukášovo, ale i z komentářů na listy Pavlovy (na př. 266 b). Několik ukázek: (318a) Třetie mláto ... uměnie drzie. Též i Gorram die, ješto se těmi věcmi jediné nadme jako mlátem. (Gorrani Enarratio in evang. Lucae c. XV v. 16, ed. Lugduni 1692, tomus II p. 296: Et bene significat [siliqua] scientias saeculares vel carmina poetarum suavitate stili resonantes et inflantes magis quam refi- cientes). Proti chamtivým kněžím dovolává se R. autority Gorranovy (336 a): „Gorram vykládá tu řeč také, že, když se dá kněz na lakomstvie a chová peněz, nikoli nemuož býti dobrý kazatel“.1) Také Gorrana nejmenuje R. vždy, když z něho čerpá. Zcela jistě byl mu pramenem při výkladu kap. 20 v. 27 (388b): „Neb byly tyto tři roty v Starém zákoně: Jedni zákonníci: ti se dělili růchem od jiných lidí, měli růcho zavržené a velmi ustavenie lidská drželi. A ti drželi, že by po z mrtvých vstání měli mieti ženy a ženiti se. Druzí byli saducejští; ti drželi, že nebude z mrtvých vstánie, než že duše s tělem zahyne. Třetí byli Esejští; ti pak nebyli Pánu odporni, i ne- klade o nich čtenie. A ti se protivili zákonníkóm a jich růchu potupnému; a také pojímanie žen tupili“2) V témž kázání cituje výslovně o něco dále Gorrana (389a); „Gorram: Muož to rozuměno býti o těch všech, že, když dobrých synóv nezplodie, neostavují synóv po sobě. Neb die Ecci XV.: Neraduj se ve zlých syniech, v nichžto nenie bázni božie. Lepši jeden syn boje se Boha než tisíc ne- milostivých“. Cf. Gorranum l. c. 1I p. 380: Non relinquere semen potest dici ille, qui vel nullum reliquit filium vel malum. Nam melius est mori sine filiis quam relinquere decem filios impios Eccli cap. 40 (!). Uvádíme tento doklad jako ukázku, že Rokycana kontroloval a pozměnil citát svého vzoru; Gorranus cituje (nepřesně) Eccli 16, 4 (nikoli 40), R. pak Eccli 16, 1 a 3 (nikoli 15). I v následujícím kázání cituje R. Gorrana výslovně (390 b): „Gorram: Na to sú ty modlitby a ti oltáři velicí přípravní, aby lép lidi žertovali,3) neb to jest 1) Gorranus, Enarratio in evang. Lucae c. XVI v. 10 (l. c. II p. 307): Argumentum, quod avarus non potest esse bonus praedicator. 2) Cf. Gorranus, Enarratio in evang. Lucae c. XX (v. 27), ed. Lugduni 1692, tomus II p. 379: Notandum est, quod apud Iudaeos erant tres sectae ad invicem divisac: Prima erat Pharisacorum, qui divisi erant ab aliis et victu ... et vestitu, quia in fimbriis spinas ferebant, quibus puncti memores essent mandatorum Dei ... Hi lustitiam humanarum traditlonum divinis traditionibus praeferebant ; hi credebant resurrectionem, sed circa eam errabant, quia post resurrectionem credebant se habituros uxores ... Alia erat Saducacorum secta, qui nega- bant resurrectionem fore, putantes animas cum corporibus interire ... Tertin erat secta Essacorum ... In evangelio vero non fit mentio de his, quia non ita resistebant Christo sicut Pharisaci et Saducaci. Erant enim quasi vitam monasticam ducentes, in omnibus nuptias fastidientes. — V lat. Výkladu (301 a/b) také není Gorran jmenován, ale shoduje se tato část téměř doslovně s uvedeným místem u Gorrana. *) Sloveso žertovati se vzácnou vazbou (s akk.) znám ještě jen v dokladu ze Starých leto- pisů českých (rkp. Vratislavský, mé vyd. str. 27): „A takž kněží a hejtmané starší velmi lidi žertovali, neb jim peníze do kádí sypaíl“ a z Rokycanova Výkladu na ev. sv. Jana, rkp. kapi- tulní 54 b3 (a na analogickém místě i rkp. bechyňský): A protož klamají lidí a žertují vo haléře kněžic a mnišle, řiekajíc za duše: Pomáhajte jim almužnamil
136 III. František Šímek: Nejčastěji čerpá R. z jeho výkladů na evang. Lukášovo, ale i z komentářů na listy Pavlovy (na př. 266 b). Několik ukázek: (318a) Třetie mláto ... uměnie drzie. Též i Gorram die, ješto se těmi věcmi jediné nadme jako mlátem. (Gorrani Enarratio in evang. Lucae c. XV v. 16, ed. Lugduni 1692, tomus II p. 296: Et bene significat [siliqua] scientias saeculares vel carmina poetarum suavitate stili resonantes et inflantes magis quam refi- cientes). Proti chamtivým kněžím dovolává se R. autority Gorranovy (336 a): „Gorram vykládá tu řeč také, že, když se dá kněz na lakomstvie a chová peněz, nikoli nemuož býti dobrý kazatel“.1) Také Gorrana nejmenuje R. vždy, když z něho čerpá. Zcela jistě byl mu pramenem při výkladu kap. 20 v. 27 (388b): „Neb byly tyto tři roty v Starém zákoně: Jedni zákonníci: ti se dělili růchem od jiných lidí, měli růcho zavržené a velmi ustavenie lidská drželi. A ti drželi, že by po z mrtvých vstání měli mieti ženy a ženiti se. Druzí byli saducejští; ti drželi, že nebude z mrtvých vstánie, než že duše s tělem zahyne. Třetí byli Esejští; ti pak nebyli Pánu odporni, i ne- klade o nich čtenie. A ti se protivili zákonníkóm a jich růchu potupnému; a také pojímanie žen tupili“2) V témž kázání cituje výslovně o něco dále Gorrana (389a); „Gorram: Muož to rozuměno býti o těch všech, že, když dobrých synóv nezplodie, neostavují synóv po sobě. Neb die Ecci XV.: Neraduj se ve zlých syniech, v nichžto nenie bázni božie. Lepši jeden syn boje se Boha než tisíc ne- milostivých“. Cf. Gorranum l. c. 1I p. 380: Non relinquere semen potest dici ille, qui vel nullum reliquit filium vel malum. Nam melius est mori sine filiis quam relinquere decem filios impios Eccli cap. 40 (!). Uvádíme tento doklad jako ukázku, že Rokycana kontroloval a pozměnil citát svého vzoru; Gorranus cituje (nepřesně) Eccli 16, 4 (nikoli 40), R. pak Eccli 16, 1 a 3 (nikoli 15). I v následujícím kázání cituje R. Gorrana výslovně (390 b): „Gorram: Na to sú ty modlitby a ti oltáři velicí přípravní, aby lép lidi žertovali,3) neb to jest 1) Gorranus, Enarratio in evang. Lucae c. XVI v. 10 (l. c. II p. 307): Argumentum, quod avarus non potest esse bonus praedicator. 2) Cf. Gorranus, Enarratio in evang. Lucae c. XX (v. 27), ed. Lugduni 1692, tomus II p. 379: Notandum est, quod apud Iudaeos erant tres sectae ad invicem divisac: Prima erat Pharisacorum, qui divisi erant ab aliis et victu ... et vestitu, quia in fimbriis spinas ferebant, quibus puncti memores essent mandatorum Dei ... Hi lustitiam humanarum traditlonum divinis traditionibus praeferebant ; hi credebant resurrectionem, sed circa eam errabant, quia post resurrectionem credebant se habituros uxores ... Alia erat Saducacorum secta, qui nega- bant resurrectionem fore, putantes animas cum corporibus interire ... Tertin erat secta Essacorum ... In evangelio vero non fit mentio de his, quia non ita resistebant Christo sicut Pharisaci et Saducaci. Erant enim quasi vitam monasticam ducentes, in omnibus nuptias fastidientes. — V lat. Výkladu (301 a/b) také není Gorran jmenován, ale shoduje se tato část téměř doslovně s uvedeným místem u Gorrana. *) Sloveso žertovati se vzácnou vazbou (s akk.) znám ještě jen v dokladu ze Starých leto- pisů českých (rkp. Vratislavský, mé vyd. str. 27): „A takž kněží a hejtmané starší velmi lidi žertovali, neb jim peníze do kádí sypaíl“ a z Rokycanova Výkladu na ev. sv. Jana, rkp. kapi- tulní 54 b3 (a na analogickém místě i rkp. bechyňský): A protož klamají lidí a žertují vo haléře kněžic a mnišle, řiekajíc za duše: Pomáhajte jim almužnamil
Strana 137
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 137 vše proti Bohu“. Cf. Gorranum (1. c. p. 384): Chrysostomus: Orationibus quasi magnis retibus facultates viduarum piscabantur [longam, inquam, orationem]... Contra illud Matth. cap. 6: Orantes nolite multum loqui; contra haec videntur peccare moderni sacerdotes, qui propter oblationes multiplicant missas vel etiam altaria. V pořadí, jak hojně čerpá z kterého autora R., následuje sv. Ambrož (asi 35 citátů). Sv. Ambroži) žil asi od r. 333 do r. 397; jako biskup milánský odvrátil svými kázánimi i Augustina od manicheismu (Augustinus, Confessiones V 14). Z četných jeho spisů znal R. jeho výklad na ev. Lukášovo, ale uvádí i výroky z jiných jeho děl (Hexaemeron, De poenitenta, De sacramentis). Z posledního spisu cituje R. i často uváděný výrok Ambrožův: Qui semper pecco, semper debeo habere medicinam (De sacr. 1. IV c. 6, ML 16 c. 446) (314a: Nebo die sv. Ambrož: „Já, že každý den hřeším, každý den potřebují lékařstvie“). Jiný doklad uvádím z díla De poenitentia:2) Ambrosius in libro De peniten- cia: „Když jeden mládenec upadl v ženskú milost velmi, nevěděl, kterak toho zbýti, až šel od nie na daleků cestu; a tam byl chvíli, až jeho minula ta milost. A když se zase vráti, potka jej jednú ta jistá žena, a on jie nič nedie; a ona die sobě na mysli: „A snad mne nepoznal!“ A ona potka jej druhé, a on jie opět nič nedie; a ona die jemu: „Však sem já!“ A on die jie: „Ale já nejsem já!“, t. již sem změnil, co sem byl. I die tu: „Kto se chce právě káti, musí divně změniti své všecky obyčeje“. Na této ukázce vidíme, jak řečnicky účinně pozměnil R. svou předlohu rozšířením přímé řeči; kromě toho dal na konec, co sv. Ambrož předeslal. Z výkl. na Luk. (281 a): Ambrosius libro VII°. super Lucam: „Když P. Buoh svět stvořil, v den sedmý nechal diela od stvořenie světa, ale jiného diela nene- chal věčného. Nám dal příklad, abychme těch všech děl v svátek nechali, která znamenitě odtahují od služby božie“.3) Jiný příklad (385 b): Sv. Ambrož die: „Čím delšie čakánie, těžšie hřiechu obtieženie, a čím viece Boha hněvá a dél, nesnáz se bude vymlůvati“.4) Sr. i (419a): Sv. Ambrož: „Čteme o jeho (Petrově) pláči, že jest plakal, a o dostičinění nečteme. Z toho máme, že věrný pláč když jest, z pravého srdce pochodí, že i vinu i múku shlazuje“.5) Nebo (9b1): Sv. Ambrož (super Lucam): „Veliká hanba to starým činiti, čehož mladí stydie se mluviti“.6) 1) Sr. Špirko I. c. p. 169 nn. 2) Llber II c. X (ML 16 c. 520 s.): Se ipsum sibi homo abneget et totus mutetur: sleut quemdam adolescentem fabulae ferunt propter amores meretricios peregre profectum, et abolito amore regressum, postea veteri occurrisse dilectae, quae, ubi se non interpellavit, mirata putaverit non recognitam, rursus occurrens dixerit: Ego sum; responderlt ille: Sed ego non sum ego. *) Expositio evangelii Lucae 1. VII (ed. Schenkl. CSELV vol. 32 pars IV p. 359): Denique et Deus ab operibus mundi quievit; non ab operibus, cuius sempiterna et iugis operatio est, ... ut ad similitudinem Dei saccularia nostra opera, non rellgiosa cessarent. 4) Ib. p. 446: Nam quo indulgentior liberalitas, eo inexcusabilior pervicacía. 5) Ib. p. 489: Lacrimas eius lego, satisfactionem non lego ... Lavent lacrimae delictum .... Bonne lacrimne, quac lavant culpam. *) Ib. p. 38: Quanto magis senibus agere turpe est, quod adulescent bus pudor est confiteri!
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 137 vše proti Bohu“. Cf. Gorranum (1. c. p. 384): Chrysostomus: Orationibus quasi magnis retibus facultates viduarum piscabantur [longam, inquam, orationem]... Contra illud Matth. cap. 6: Orantes nolite multum loqui; contra haec videntur peccare moderni sacerdotes, qui propter oblationes multiplicant missas vel etiam altaria. V pořadí, jak hojně čerpá z kterého autora R., následuje sv. Ambrož (asi 35 citátů). Sv. Ambroži) žil asi od r. 333 do r. 397; jako biskup milánský odvrátil svými kázánimi i Augustina od manicheismu (Augustinus, Confessiones V 14). Z četných jeho spisů znal R. jeho výklad na ev. Lukášovo, ale uvádí i výroky z jiných jeho děl (Hexaemeron, De poenitenta, De sacramentis). Z posledního spisu cituje R. i často uváděný výrok Ambrožův: Qui semper pecco, semper debeo habere medicinam (De sacr. 1. IV c. 6, ML 16 c. 446) (314a: Nebo die sv. Ambrož: „Já, že každý den hřeším, každý den potřebují lékařstvie“). Jiný doklad uvádím z díla De poenitentia:2) Ambrosius in libro De peniten- cia: „Když jeden mládenec upadl v ženskú milost velmi, nevěděl, kterak toho zbýti, až šel od nie na daleků cestu; a tam byl chvíli, až jeho minula ta milost. A když se zase vráti, potka jej jednú ta jistá žena, a on jie nič nedie; a ona die sobě na mysli: „A snad mne nepoznal!“ A ona potka jej druhé, a on jie opět nič nedie; a ona die jemu: „Však sem já!“ A on die jie: „Ale já nejsem já!“, t. již sem změnil, co sem byl. I die tu: „Kto se chce právě káti, musí divně změniti své všecky obyčeje“. Na této ukázce vidíme, jak řečnicky účinně pozměnil R. svou předlohu rozšířením přímé řeči; kromě toho dal na konec, co sv. Ambrož předeslal. Z výkl. na Luk. (281 a): Ambrosius libro VII°. super Lucam: „Když P. Buoh svět stvořil, v den sedmý nechal diela od stvořenie světa, ale jiného diela nene- chal věčného. Nám dal příklad, abychme těch všech děl v svátek nechali, která znamenitě odtahují od služby božie“.3) Jiný příklad (385 b): Sv. Ambrož die: „Čím delšie čakánie, těžšie hřiechu obtieženie, a čím viece Boha hněvá a dél, nesnáz se bude vymlůvati“.4) Sr. i (419a): Sv. Ambrož: „Čteme o jeho (Petrově) pláči, že jest plakal, a o dostičinění nečteme. Z toho máme, že věrný pláč když jest, z pravého srdce pochodí, že i vinu i múku shlazuje“.5) Nebo (9b1): Sv. Ambrož (super Lucam): „Veliká hanba to starým činiti, čehož mladí stydie se mluviti“.6) 1) Sr. Špirko I. c. p. 169 nn. 2) Llber II c. X (ML 16 c. 520 s.): Se ipsum sibi homo abneget et totus mutetur: sleut quemdam adolescentem fabulae ferunt propter amores meretricios peregre profectum, et abolito amore regressum, postea veteri occurrisse dilectae, quae, ubi se non interpellavit, mirata putaverit non recognitam, rursus occurrens dixerit: Ego sum; responderlt ille: Sed ego non sum ego. *) Expositio evangelii Lucae 1. VII (ed. Schenkl. CSELV vol. 32 pars IV p. 359): Denique et Deus ab operibus mundi quievit; non ab operibus, cuius sempiterna et iugis operatio est, ... ut ad similitudinem Dei saccularia nostra opera, non rellgiosa cessarent. 4) Ib. p. 446: Nam quo indulgentior liberalitas, eo inexcusabilior pervicacía. 5) Ib. p. 489: Lacrimas eius lego, satisfactionem non lego ... Lavent lacrimae delictum .... Bonne lacrimne, quac lavant culpam. *) Ib. p. 38: Quanto magis senibus agere turpe est, quod adulescent bus pudor est confiteri!
Strana 138
138 III. František Šímek: Přes 20 citátů má R. z Jeronyma (347—419), který vedle překladu Písma sv. (Vulgata) napsal na poli biblickém hojné komentáře k bibli; pro uhlazenost jeho slohu staví ho Erasmus nad samého Cicerona.1) Z Jeronyma cituje nejednou úryvky z jeho listů. Tak (451 b) na př.: „Opět die sv. Jeronym v předmluvě2): Každý mluví o svém obchodu, tesař o svém, kovář o svém a jiní, ale zákon boží každý chce vykládati, i laici i baby i žáci vše- teční“.3) O něco dále (451 bs.) je čerpáno z jiného Jeronymova listu (Ad Eustochiam, Paulae filiam, epist XXII 30, ML 22 c. 416 s.): „Sv. Jeronym velmi trestán pro ta písma jalová. Když v nemoci ležal, řečeno mu, když byl v nějakém vytržení: Kterého si stavu? A on die: Křestan. A on die jemu, nějaký muž: Však lžeš! Ty si Ciceron! Neb v těch knichách rád četl pohanských. A potom, když zase sám k sobě přišel, bylo jemu jako zmrskané tělo. A on hned toho písma nechal; neb ta písma velmi pozdvíhají člověka.*) Sr. i 194 a: Jeronymus: „Břícho, když se nalé vína, hotovo k smilstvu“, neb sú ti audové blízko od sebe smilní. (Hieronymi Epistola LXIX, ad Oceanum, ML 22 c. 663: Venterque mero aestuans cito despumat in libidines.) Na str. 439 be čteme z Jeronyma (spr.), co v Postille5) omylem přičetl R. Řehořovi: „Sv. Jero- nym píše o jedné panně dobré, a ta když umřela, přikryli ji zlatohlavem. I on píše k těm, ktož ji přikryli, a velmi horlí, že ji přikryli tiem, ješto ona živa súc toho nikda nemilovala“. (R. dodává: I mrtvé tělo v pýchu odieti hřiech hrozný. A v Praze se svolávají na pohřeb, aby jich hauf šel krásně po mrtvém; a tělo P. Krista? pójde kněz s ním a několik málo pójdú s ním!). Kromě listů znal R. i komentář Jeronymův na Matouše a nejspíše i jeho sbírku etymologií hebr. A jako v Postille, i zde (396 a) uvádí jeho výrok: „Jiem-li, piem-li, vdy ta trůba v uších mých zní: Vstaňte mrtví, poďte k súdu“.6) Asi na dvaceti místech cituje R. Theofila; je to omyl, spr. má býti Theofy- lakt.7) Omyl vznikl patrně chybným čtením zkratky už v Rokycanově předloze (o níž dále). 1) Sr. Špirko 1. c. p. 176 nn. 2) List, z něhož uveden citát, bývá tištěn úvodem k vydáním Písma sv.; ze slov Rokyca- nových vidíme, že tak bývalo už za něho při rukopisech Písma. 3) Hieronymus Paulino (Epistola LIII6. 7., ML 22 c. 544): Agricolae, caementarii, fabri... absque doctore non possunt esse ... Sola Scripturarum ars est, quam sibi omnes passim vindicant... Hane garruia anus, hanc delirus senex, hanc sophista verbosus... docent, antequam discant. 4) Hieronymus i, c.: Interrogatus de conditione, Christlanum me esse respondi. Et ilie, qui praesidebat: Mentiris, ait, Ciceronianus es, non Christianus ... Liventes fateor habuisse me scapulas, plagas sensisse post somnum, et tanto dehine studio divina legisse, quanto noh ante mortalla legeram. 5) Viz Lfil. 58 (1931), str. 157 n.; cí. Hieronymi Epist. XXXIX (Ad Paulam super obitu Blaesillne filiae, ML 22 c. 466). *) Sr. o tom L. fii. 1. c. p. 158 (je to citát z Legendy zlaté). 7) Sr. OSN a Buchbergrův Lexikon I. Theol. u. Kirche3 a. v. Theofylakt (Theophylakt).
138 III. František Šímek: Přes 20 citátů má R. z Jeronyma (347—419), který vedle překladu Písma sv. (Vulgata) napsal na poli biblickém hojné komentáře k bibli; pro uhlazenost jeho slohu staví ho Erasmus nad samého Cicerona.1) Z Jeronyma cituje nejednou úryvky z jeho listů. Tak (451 b) na př.: „Opět die sv. Jeronym v předmluvě2): Každý mluví o svém obchodu, tesař o svém, kovář o svém a jiní, ale zákon boží každý chce vykládati, i laici i baby i žáci vše- teční“.3) O něco dále (451 bs.) je čerpáno z jiného Jeronymova listu (Ad Eustochiam, Paulae filiam, epist XXII 30, ML 22 c. 416 s.): „Sv. Jeronym velmi trestán pro ta písma jalová. Když v nemoci ležal, řečeno mu, když byl v nějakém vytržení: Kterého si stavu? A on die: Křestan. A on die jemu, nějaký muž: Však lžeš! Ty si Ciceron! Neb v těch knichách rád četl pohanských. A potom, když zase sám k sobě přišel, bylo jemu jako zmrskané tělo. A on hned toho písma nechal; neb ta písma velmi pozdvíhají člověka.*) Sr. i 194 a: Jeronymus: „Břícho, když se nalé vína, hotovo k smilstvu“, neb sú ti audové blízko od sebe smilní. (Hieronymi Epistola LXIX, ad Oceanum, ML 22 c. 663: Venterque mero aestuans cito despumat in libidines.) Na str. 439 be čteme z Jeronyma (spr.), co v Postille5) omylem přičetl R. Řehořovi: „Sv. Jero- nym píše o jedné panně dobré, a ta když umřela, přikryli ji zlatohlavem. I on píše k těm, ktož ji přikryli, a velmi horlí, že ji přikryli tiem, ješto ona živa súc toho nikda nemilovala“. (R. dodává: I mrtvé tělo v pýchu odieti hřiech hrozný. A v Praze se svolávají na pohřeb, aby jich hauf šel krásně po mrtvém; a tělo P. Krista? pójde kněz s ním a několik málo pójdú s ním!). Kromě listů znal R. i komentář Jeronymův na Matouše a nejspíše i jeho sbírku etymologií hebr. A jako v Postille, i zde (396 a) uvádí jeho výrok: „Jiem-li, piem-li, vdy ta trůba v uších mých zní: Vstaňte mrtví, poďte k súdu“.6) Asi na dvaceti místech cituje R. Theofila; je to omyl, spr. má býti Theofy- lakt.7) Omyl vznikl patrně chybným čtením zkratky už v Rokycanově předloze (o níž dále). 1) Sr. Špirko 1. c. p. 176 nn. 2) List, z něhož uveden citát, bývá tištěn úvodem k vydáním Písma sv.; ze slov Rokyca- nových vidíme, že tak bývalo už za něho při rukopisech Písma. 3) Hieronymus Paulino (Epistola LIII6. 7., ML 22 c. 544): Agricolae, caementarii, fabri... absque doctore non possunt esse ... Sola Scripturarum ars est, quam sibi omnes passim vindicant... Hane garruia anus, hanc delirus senex, hanc sophista verbosus... docent, antequam discant. 4) Hieronymus i, c.: Interrogatus de conditione, Christlanum me esse respondi. Et ilie, qui praesidebat: Mentiris, ait, Ciceronianus es, non Christianus ... Liventes fateor habuisse me scapulas, plagas sensisse post somnum, et tanto dehine studio divina legisse, quanto noh ante mortalla legeram. 5) Viz Lfil. 58 (1931), str. 157 n.; cí. Hieronymi Epist. XXXIX (Ad Paulam super obitu Blaesillne filiae, ML 22 c. 466). *) Sr. o tom L. fii. 1. c. p. 158 (je to citát z Legendy zlaté). 7) Sr. OSN a Buchbergrův Lexikon I. Theol. u. Kirche3 a. v. Theofylakt (Theophylakt).
Strana 139
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 139 Theofylakt (žil okolo r. 1100), rodilý Řek z Euripu, byl arcibiskupem v Ochridě v Bulharsku. Z jeho spisů je důležitý výklad k evangeliím, zvl. na sv. Matouše, a korespondence. Slovanů si mnoho nevážil; nazývá je barbary, pách- noucími ovčinou. R. z něho cituje dosti často, ale vždy z druhé ruky — z Tomáše Akv. (Catena aurea), jak někdy sám uvádí („in glossa continuata“). Ale i když to R. sám nepřiznává, poznáme to z toho, že všechny doklady z Theofylakta jsou u Tom. Akv. (Catena) na témž místě při výkladu Lukášova evangelia, jež právě R. interpretuje. Někdy ho opominul vůbec jmenovati,1) na př. v úryvku na str. 454a: „A die: Nesen do nebe, do najvyššieho, ad celum empyreum. Někdy Eliáš na voze ohnivém vezen vzhóru, ale ne do nebe; ale náš Pán do nebe on najprvnější nesen. I na to již tam ráčil vstúpiti, aby naše přirozenie člověčie bylo tam po- zdviženo a povýšeno. Neb tu se stala veliká čest přirození našemu“.2) Pod. není uvedeno jeho jméno 27 b2: Dále: A požehnaný plod života tvého. To slovo „a“ béře se za „že“, neb muož řieci: „že jest požehnaný plod života tvého“. Neb to slovo „a“ béře se mnohokrát za „že“ aneb za to slovo „neb“.3) Autora díla Catena aurea, slavného Tomáše Akvinského (žil asi od r. 1226 do 1274) znal ovšem R. také, ale jako spisovatele Cateny ho uvádí jen jednou4) (také nikdy nenazývá toto dílo Catena aurea, nýbrž vždy jen „glossa conti- nuata“). Spis je souborem výňatků vynikajících autorit theologických, sestave- ných ke všem čtyřem evangeliím; R. mnohdy z něho čerpá, ale nejmenuje vždy svůj pramen. Některé citáty z Augustina, Origena, Jana Zlatoústého a j. pře- vzal také odtud. Jen z Cateny cituje zřejmě Basilia (jediný citát!), Cyrilla (asi 10 výňatků), Eusebia (jednou), Řehoře Nysského a Tita; z Athanasia a Damas- cena čerpá dílem z Cateny, dílem snad přímo. Není ovšem vyloučena možnost, že některé z těchto autorů znal i odjinud (na př. z Lyry) — na příslušných místech ve vydání na to upozorním —, ale spíše se lze přikloniti k mínění, že čerpá z Tomáše Akv., protože tyto citáty jsou obsaženy v Cateně na těch místech Lukášova ev., jež vykládá právě i Rokycana. Doklad z Athanasia (215a) je asi také přejat z Cateny (in Lucae ev. c. X 6, 1. c. p. 177).5) 1) Jmenuje ho však na analogickém místě v lat. Výkladu (ovšem zase „Theophilus“). 2) Thomae Aqu. Catena aurea in Lucae evang. (Thomae Aqu. Opera omnia ... studio et labore Stanislai Eduardi Fretté. Volumen XVII. Parisiis 1876 p. 379): Et Ellas quidem vide- batur quasi assumi in coclum; sed Salvator Ipse praecursor omnium ascendit in coelum, appariturus divino conspectui in sacro suo corpore: et iam nostra natura in Christo honoratur a qualibet virtute angelica. 3) CI. Thomae Aqu. Catena in Lucae ev. c. 1 12 (l. c. 19): Consuevit enim sacra Scriptura el pro quia recipere (jako autor uveden Theophylactus). 4) 46 b2: Dic tu Tomáš in contiuuata gloza... (to ovšem nemusí ještě označovat autora, ale původce výňatku, uvedeného v uvedeném souboru, jako Jinde čteme na př.: Cyrillus in continuata glossa atp.). *) Přímo z Athanasin asi čerpal zprávu o tom (439 a), jak byl nucen skrývati se před kacíři, jak mu to bylo vykládáno ve zlé a jak se hájil (ač to mohl také znáti z některého církevního Otce, na př. z Augustina (sr. ML 33, c. 1018 zs.). Cf. Athanasii Apologia de fuga sua, MG 25 c. 643 ss. ct 667 ss.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 139 Theofylakt (žil okolo r. 1100), rodilý Řek z Euripu, byl arcibiskupem v Ochridě v Bulharsku. Z jeho spisů je důležitý výklad k evangeliím, zvl. na sv. Matouše, a korespondence. Slovanů si mnoho nevážil; nazývá je barbary, pách- noucími ovčinou. R. z něho cituje dosti často, ale vždy z druhé ruky — z Tomáše Akv. (Catena aurea), jak někdy sám uvádí („in glossa continuata“). Ale i když to R. sám nepřiznává, poznáme to z toho, že všechny doklady z Theofylakta jsou u Tom. Akv. (Catena) na témž místě při výkladu Lukášova evangelia, jež právě R. interpretuje. Někdy ho opominul vůbec jmenovati,1) na př. v úryvku na str. 454a: „A die: Nesen do nebe, do najvyššieho, ad celum empyreum. Někdy Eliáš na voze ohnivém vezen vzhóru, ale ne do nebe; ale náš Pán do nebe on najprvnější nesen. I na to již tam ráčil vstúpiti, aby naše přirozenie člověčie bylo tam po- zdviženo a povýšeno. Neb tu se stala veliká čest přirození našemu“.2) Pod. není uvedeno jeho jméno 27 b2: Dále: A požehnaný plod života tvého. To slovo „a“ béře se za „že“, neb muož řieci: „že jest požehnaný plod života tvého“. Neb to slovo „a“ béře se mnohokrát za „že“ aneb za to slovo „neb“.3) Autora díla Catena aurea, slavného Tomáše Akvinského (žil asi od r. 1226 do 1274) znal ovšem R. také, ale jako spisovatele Cateny ho uvádí jen jednou4) (také nikdy nenazývá toto dílo Catena aurea, nýbrž vždy jen „glossa conti- nuata“). Spis je souborem výňatků vynikajících autorit theologických, sestave- ných ke všem čtyřem evangeliím; R. mnohdy z něho čerpá, ale nejmenuje vždy svůj pramen. Některé citáty z Augustina, Origena, Jana Zlatoústého a j. pře- vzal také odtud. Jen z Cateny cituje zřejmě Basilia (jediný citát!), Cyrilla (asi 10 výňatků), Eusebia (jednou), Řehoře Nysského a Tita; z Athanasia a Damas- cena čerpá dílem z Cateny, dílem snad přímo. Není ovšem vyloučena možnost, že některé z těchto autorů znal i odjinud (na př. z Lyry) — na příslušných místech ve vydání na to upozorním —, ale spíše se lze přikloniti k mínění, že čerpá z Tomáše Akv., protože tyto citáty jsou obsaženy v Cateně na těch místech Lukášova ev., jež vykládá právě i Rokycana. Doklad z Athanasia (215a) je asi také přejat z Cateny (in Lucae ev. c. X 6, 1. c. p. 177).5) 1) Jmenuje ho však na analogickém místě v lat. Výkladu (ovšem zase „Theophilus“). 2) Thomae Aqu. Catena aurea in Lucae evang. (Thomae Aqu. Opera omnia ... studio et labore Stanislai Eduardi Fretté. Volumen XVII. Parisiis 1876 p. 379): Et Ellas quidem vide- batur quasi assumi in coclum; sed Salvator Ipse praecursor omnium ascendit in coelum, appariturus divino conspectui in sacro suo corpore: et iam nostra natura in Christo honoratur a qualibet virtute angelica. 3) CI. Thomae Aqu. Catena in Lucae ev. c. 1 12 (l. c. 19): Consuevit enim sacra Scriptura el pro quia recipere (jako autor uveden Theophylactus). 4) 46 b2: Dic tu Tomáš in contiuuata gloza... (to ovšem nemusí ještě označovat autora, ale původce výňatku, uvedeného v uvedeném souboru, jako Jinde čteme na př.: Cyrillus in continuata glossa atp.). *) Přímo z Athanasin asi čerpal zprávu o tom (439 a), jak byl nucen skrývati se před kacíři, jak mu to bylo vykládáno ve zlé a jak se hájil (ač to mohl také znáti z některého církevního Otce, na př. z Augustina (sr. ML 33, c. 1018 zs.). Cf. Athanasii Apologia de fuga sua, MG 25 c. 643 ss. ct 667 ss.
Strana 140
140 IV. František Šímek: Že cituje Basilia podle Tomáše Akv. (Catena aurea), poznáme srovnáním s textem původním u Basilia a s obměněným v Cateně. Rok. píše (187 b): „Baši- lius: On (Kristus) sám dal se nám na příklad, abychme následovali jeho“. Kdežto u Basilia (Constit. monast. c. IV, MG 31 c. 1354) čteme: Servator suam ipsius vitam omnibus ipsi obtemperare volentibus proposuit imaginem vitae optimae, v Cateně (in Luc. c. IX. 5, 1. c. p. 154) zní text: Vitam autem propriam in formam optimae conversationis tradidit volentibus ei obedire.1) Jediný doklad z Eusebia (255a) má jistě Rokycana také z Cateny. Citát zní: „Co muož býti větčie, než když Syn člověka vyzná přede vším světem?“ V Ca- teně (in Lucae evang. c. XII, p. 210): Quid autem erit gloriosius, quam ipsum unigenitum Dei verbum attestari pro nobis in divino iudicio? Také Řehoře Nysského (žil asi od r. 331—395) zná jen prostřednictvím To- máše Akv. (251 a): Die tu jeden doktor, Gregorius: „Tu se treskcí súdce, ježto jiné z hřiechóv treskcí, a jsúce sami zlí neb horší“.2) Z Damascena (Jana z Damašku,3) žil asi od r. 675—749) znal R. jistě jeho spis De fide orthodoxa, protože z něho uvádí citáty i v jiných svých spisech. Ve Výkl. na Luk. je výňatek ze IV. knihy c. XIII, MG 94 c. 1139 (406 a): „Ale kudy jest to, že ten chléb hmotný jeho tělem učiněn? Odpoviedá Damascenus: Tudy, že jest jeho slovo všemohůcie. Neb my svými slovy nic nemóžem znova učiniti, ale on svými slovy učinil; řekl: Buď nebe! — a bylo; Buď země! — a byla. A protož aby ten Buoh svými slovy z puhého chleba nemohl učiniti svého těla? I ont jest to učinil mocí svých slov, neb jest všemohúcie řeč jeho“.4) Asi jen z Cateny čerpá R. tento úryvek (190b): „Damascenus: Jakož slunce mezi vidomými věcmi všecko osvěcuje, též Buoh v nebi všecky věci osvěcuje, nebo on, Pán, to tu zjevil, co byl od věčnosti. Neb jediné se vtělil, hned jest byla ta sláva v tom těle“. (Sr. Damascenus, Homilia in transfigurationem Do- mini, MG 96 c. 566). Je to pravděpodobné proto, že tento citát uvádí Catena v téže kapitole na Lukáše (9, 6, 1. c. 156 s.), kterou tu Rok. vykládá. Naproti tomu asi z originálu (vlastně z lat. překladu) zná legendu o Barlaamu a Josafa- tovi, mylně přičítanou Janovi z Damašku, protože z ní cituje (volně) ve variantu z rkp. M k l. 187b: „Damascenus: Jest-li podobné nebe doséci ruků na zemi stoje, tak jest podobné bez trpenie do nebe přijíti“.5) 1) Ještě jasněji vysvítá z lat. Výkladu, že Rok. cituje Basilia podle Tomáše Akv.; latinský citát z Basilia se tu úplně shoduje s Catenou, jen je vynecháno „autem“ a po slově „formam“ je přidáno: sive regulam. 2) Catena aurea in Lucae ev. c. XI, 1. c. p. 204: Tales quoque modo plures sunt iudices severi peccantium ..., neque appropinquare volentes nec palpare vitae honestatem, quam irremediabiliter exigunt a subiectis. (V pozn. je tu uvedeno, že autorem je Gregorius Nyssenus, nikoli snad Řehoř Veliký, kterého vždy R. míní, píše-li: Gregorius.) *) Sr. Špirko 1. c. p. 235 ss. 1) Damascenus 1. c.: Quamobrem, si sermo Dei vivus est et efficax ..., si dixit: Fiat lux!, facta fuit; Flat firmamentuml, et factum est; si verbo Domini coeli firmati sunt ..., si coelum et terra... verbo Domini perfecta sunt, ... eur demum panem corpus, vinum item et aquam sanguinem suum efficiendi potens non sit? 4) Sr. MG 96 c. 1080: 2g vdp 001 700 oùpavoô exùaßeada dótavni tij xerpi ... ČEpEK- rov tò erxcipnua hy kdi dvývurov, obnu bi kdi rouro virvwake civai.
140 IV. František Šímek: Že cituje Basilia podle Tomáše Akv. (Catena aurea), poznáme srovnáním s textem původním u Basilia a s obměněným v Cateně. Rok. píše (187 b): „Baši- lius: On (Kristus) sám dal se nám na příklad, abychme následovali jeho“. Kdežto u Basilia (Constit. monast. c. IV, MG 31 c. 1354) čteme: Servator suam ipsius vitam omnibus ipsi obtemperare volentibus proposuit imaginem vitae optimae, v Cateně (in Luc. c. IX. 5, 1. c. p. 154) zní text: Vitam autem propriam in formam optimae conversationis tradidit volentibus ei obedire.1) Jediný doklad z Eusebia (255a) má jistě Rokycana také z Cateny. Citát zní: „Co muož býti větčie, než když Syn člověka vyzná přede vším světem?“ V Ca- teně (in Lucae evang. c. XII, p. 210): Quid autem erit gloriosius, quam ipsum unigenitum Dei verbum attestari pro nobis in divino iudicio? Také Řehoře Nysského (žil asi od r. 331—395) zná jen prostřednictvím To- máše Akv. (251 a): Die tu jeden doktor, Gregorius: „Tu se treskcí súdce, ježto jiné z hřiechóv treskcí, a jsúce sami zlí neb horší“.2) Z Damascena (Jana z Damašku,3) žil asi od r. 675—749) znal R. jistě jeho spis De fide orthodoxa, protože z něho uvádí citáty i v jiných svých spisech. Ve Výkl. na Luk. je výňatek ze IV. knihy c. XIII, MG 94 c. 1139 (406 a): „Ale kudy jest to, že ten chléb hmotný jeho tělem učiněn? Odpoviedá Damascenus: Tudy, že jest jeho slovo všemohůcie. Neb my svými slovy nic nemóžem znova učiniti, ale on svými slovy učinil; řekl: Buď nebe! — a bylo; Buď země! — a byla. A protož aby ten Buoh svými slovy z puhého chleba nemohl učiniti svého těla? I ont jest to učinil mocí svých slov, neb jest všemohúcie řeč jeho“.4) Asi jen z Cateny čerpá R. tento úryvek (190b): „Damascenus: Jakož slunce mezi vidomými věcmi všecko osvěcuje, též Buoh v nebi všecky věci osvěcuje, nebo on, Pán, to tu zjevil, co byl od věčnosti. Neb jediné se vtělil, hned jest byla ta sláva v tom těle“. (Sr. Damascenus, Homilia in transfigurationem Do- mini, MG 96 c. 566). Je to pravděpodobné proto, že tento citát uvádí Catena v téže kapitole na Lukáše (9, 6, 1. c. 156 s.), kterou tu Rok. vykládá. Naproti tomu asi z originálu (vlastně z lat. překladu) zná legendu o Barlaamu a Josafa- tovi, mylně přičítanou Janovi z Damašku, protože z ní cituje (volně) ve variantu z rkp. M k l. 187b: „Damascenus: Jest-li podobné nebe doséci ruků na zemi stoje, tak jest podobné bez trpenie do nebe přijíti“.5) 1) Ještě jasněji vysvítá z lat. Výkladu, že Rok. cituje Basilia podle Tomáše Akv.; latinský citát z Basilia se tu úplně shoduje s Catenou, jen je vynecháno „autem“ a po slově „formam“ je přidáno: sive regulam. 2) Catena aurea in Lucae ev. c. XI, 1. c. p. 204: Tales quoque modo plures sunt iudices severi peccantium ..., neque appropinquare volentes nec palpare vitae honestatem, quam irremediabiliter exigunt a subiectis. (V pozn. je tu uvedeno, že autorem je Gregorius Nyssenus, nikoli snad Řehoř Veliký, kterého vždy R. míní, píše-li: Gregorius.) *) Sr. Špirko 1. c. p. 235 ss. 1) Damascenus 1. c.: Quamobrem, si sermo Dei vivus est et efficax ..., si dixit: Fiat lux!, facta fuit; Flat firmamentuml, et factum est; si verbo Domini coeli firmati sunt ..., si coelum et terra... verbo Domini perfecta sunt, ... eur demum panem corpus, vinum item et aquam sanguinem suum efficiendi potens non sit? 4) Sr. MG 96 c. 1080: 2g vdp 001 700 oùpavoô exùaßeada dótavni tij xerpi ... ČEpEK- rov tò erxcipnua hy kdi dvývurov, obnu bi kdi rouro virvwake civai.
Strana 141
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 141 Přes 50 dokladů má R. z Huga a S. Caro; R. jej uvádí vždy prostě jen „Hugo“, toliko na str. 27a1 čteme „Hugo o svatém Jakubu die...“ (Hugo a S. Caro byl členem dominikánského kláštera u sv. Jakuba v Paříži). Hugo a S. Carol) (narozen koncem XII. stol., zemřel r. 1264 v Orvieto) vstoupil do řádu dominikánského r. 1226, byl několik let provinciálem francouzské provincie, učil v 1. 1230—1238 na pařížské universitě, v r. 1240 a 1241 byl generálním vi- kářem řádu. R. 1244 jmenoval ho papež Innocenc IV. kardinálem (odtud tištěné jeho knihy uvádějí autora většinou pod jménem Hugo Cardinalis), častěji byl papežským legátem (r. 1251 až 1253 v Německu a Holandsku), od r. 1253 žil většinou v Římě jako rádce Alexandra IV. a Urbana IV., od r. 1256 byl papež- ským velkým poenitentiářem. Měl velkou účast na úpravě bible, podniknuté jeho řádem; rovněž s jinými dominikány pořídil první biblickou konkordanci v klášteře sv. Jakuba v Paříži (odtud její název: Concordantiae S. Jacobi, jindy vychází tiskem pod jeho jménem: C. Hug. Cardinalis). Několikrát v XV.—XVII. stol. byla vydána tiskem jeho Postilla in universa Biblia iuxta quadruplicem sensum. Byl-li autorem díla Postilla super epistolas et evangelia de tempore et sanctis (vyšlo tis- kem r. 1506 v Paříži), není jisté. Asketická je často tištěná stručná kniha Specu- lum ecclesiae (jinak: Expositio Missae). Hugo a S. Caro byl blízký Rokycanovi pro své reformní náhledy, jež někdy se odvažuje vyjádřiti dosti příkře. Sr. na př. ve výkladu na Luk.2) c. XV (fol. p 9): Prelati libentius dant ecclesias et prebendas illis, qui temporalia bene con- servant, quam illis, qui salutem animarum procurant, similiter canonici liben- cius eligunt in episcopos illos, qui sapiencia mundi pollent, quam qui sapien- ciam celi habent. Tuto snahu jeho, kárati chyby — nejen kněží, nýbrž všech stavů, pochvaluje si už vydavatel jeho Postilly (tisk bazilejský z roku 1482) v úvodě.2) Z Hugovy Postilly na čtyři evangelia nejobjemnější je výklad na Lukáše (dva separátní opisy tohoto výkladu jsou dochovány i v universitní knihovně pražské). Celá Postilla in quattuor evangelia byla tištěna brzo po vynalezení knihtisku; v universitní knihovně je dochován prvotisk z r. 1482 (bazilejský) — z něho jsou čerpány i mé odkazy.*) 1) Sr. Buchberger, Lexikon für Theologie und Kirche (2. vyd.) V. Bd (1933) c. 176/7. 2) Cituji tisk níže uvedený. 3) Praví se tu: Praeterea omnium hominum bonos mores eleganter extollit et cuiuslibet status ecclesiasticorum, videlicet prelatorum ac inferiorum secularium maiorum et minorum, officialium, mercatorum, mechanicorum et aliorum omnium vitia compendiosissime repre- hendit. 4) Tohoto Huga cituje i Hus, na př. Super IV. Sentent., ed. Flajšhans, str. 682 (Hugo Cardinalis); leckdy ho cituje však i Hus prostě: Hugo. Také M. Ondřej z Brodu se dovolává v listě Husovi tohoto Huga (Novotný, M. Jana Husi Korespondence a dokumenty č. 73, str. 186): Ipsa Caritas dicit: „Qui non colligit mecum, dispergit“. Quod exponens Hugo, dicit sic: Officium dyaboli est congregata dispergere, officium autem Christi dispersa congregare. — No- votný určuje slova Písma sv. z Mat. 12, 30, ale tam je text poněkud odlišný, spr. má býti Luk. 11, 23. „Citátu jsem ve spisech Hugových nenašel“ dodává Novotný, který jej patrně hledal
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 141 Přes 50 dokladů má R. z Huga a S. Caro; R. jej uvádí vždy prostě jen „Hugo“, toliko na str. 27a1 čteme „Hugo o svatém Jakubu die...“ (Hugo a S. Caro byl členem dominikánského kláštera u sv. Jakuba v Paříži). Hugo a S. Carol) (narozen koncem XII. stol., zemřel r. 1264 v Orvieto) vstoupil do řádu dominikánského r. 1226, byl několik let provinciálem francouzské provincie, učil v 1. 1230—1238 na pařížské universitě, v r. 1240 a 1241 byl generálním vi- kářem řádu. R. 1244 jmenoval ho papež Innocenc IV. kardinálem (odtud tištěné jeho knihy uvádějí autora většinou pod jménem Hugo Cardinalis), častěji byl papežským legátem (r. 1251 až 1253 v Německu a Holandsku), od r. 1253 žil většinou v Římě jako rádce Alexandra IV. a Urbana IV., od r. 1256 byl papež- ským velkým poenitentiářem. Měl velkou účast na úpravě bible, podniknuté jeho řádem; rovněž s jinými dominikány pořídil první biblickou konkordanci v klášteře sv. Jakuba v Paříži (odtud její název: Concordantiae S. Jacobi, jindy vychází tiskem pod jeho jménem: C. Hug. Cardinalis). Několikrát v XV.—XVII. stol. byla vydána tiskem jeho Postilla in universa Biblia iuxta quadruplicem sensum. Byl-li autorem díla Postilla super epistolas et evangelia de tempore et sanctis (vyšlo tis- kem r. 1506 v Paříži), není jisté. Asketická je často tištěná stručná kniha Specu- lum ecclesiae (jinak: Expositio Missae). Hugo a S. Caro byl blízký Rokycanovi pro své reformní náhledy, jež někdy se odvažuje vyjádřiti dosti příkře. Sr. na př. ve výkladu na Luk.2) c. XV (fol. p 9): Prelati libentius dant ecclesias et prebendas illis, qui temporalia bene con- servant, quam illis, qui salutem animarum procurant, similiter canonici liben- cius eligunt in episcopos illos, qui sapiencia mundi pollent, quam qui sapien- ciam celi habent. Tuto snahu jeho, kárati chyby — nejen kněží, nýbrž všech stavů, pochvaluje si už vydavatel jeho Postilly (tisk bazilejský z roku 1482) v úvodě.2) Z Hugovy Postilly na čtyři evangelia nejobjemnější je výklad na Lukáše (dva separátní opisy tohoto výkladu jsou dochovány i v universitní knihovně pražské). Celá Postilla in quattuor evangelia byla tištěna brzo po vynalezení knihtisku; v universitní knihovně je dochován prvotisk z r. 1482 (bazilejský) — z něho jsou čerpány i mé odkazy.*) 1) Sr. Buchberger, Lexikon für Theologie und Kirche (2. vyd.) V. Bd (1933) c. 176/7. 2) Cituji tisk níže uvedený. 3) Praví se tu: Praeterea omnium hominum bonos mores eleganter extollit et cuiuslibet status ecclesiasticorum, videlicet prelatorum ac inferiorum secularium maiorum et minorum, officialium, mercatorum, mechanicorum et aliorum omnium vitia compendiosissime repre- hendit. 4) Tohoto Huga cituje i Hus, na př. Super IV. Sentent., ed. Flajšhans, str. 682 (Hugo Cardinalis); leckdy ho cituje však i Hus prostě: Hugo. Také M. Ondřej z Brodu se dovolává v listě Husovi tohoto Huga (Novotný, M. Jana Husi Korespondence a dokumenty č. 73, str. 186): Ipsa Caritas dicit: „Qui non colligit mecum, dispergit“. Quod exponens Hugo, dicit sic: Officium dyaboli est congregata dispergere, officium autem Christi dispersa congregare. — No- votný určuje slova Písma sv. z Mat. 12, 30, ale tam je text poněkud odlišný, spr. má býti Luk. 11, 23. „Citátu jsem ve spisech Hugových nenašel“ dodává Novotný, který jej patrně hledal
Strana 142
142 III. František Šlmek: Na Luk. 9, 49 mluví R. (201a) slovy Hugovými: „Jako tito apoštolé chtěli skuoro pomstě, tak máš biskupy a preláty: jsú podobni jim, brzo se mstie, vydávajíc kladby a kříže.“ Chápeme, že si R. schutí ocitoval tento výrok Hugův proti klatbám a exkomunikační praxi současné církve, jichž bylo kolikrát zaku- siti Husovi i jemu samému. Výrok Hugův je v jeho výkladu na Luk. 9 (k 4): In hoc autem facto significant Jacobus et Johannes quosdam prelatos, nimis pronos ad excommunicationes faciendas. Stejně vhod přišel Rokycanovi útok Hugův proti mnichům (na Luk. c. 9, k 6): Hoc etiam est contra claustrales, qui sine magna necessitate frequenter visitant domos parentum suorum. U Rokycany (v závěru výkladu na 9. kap. Lukášovu, 204a): „Což pak ti, ješto se dali na náboženstvie a na následovánie Krista, a smějí (= odvažují se) běhati do miesta domuov přátelských? Ibi Hugo hec, est super claustrales monachos“ Jen ojediněle se dovolává R. Huga a S. Victore (žil od 1096 do 1141), součas- níka Bernarda z Clairveaux, převora konventu sv. Viktora v Paříži. Četné rukopisy děl tohoto mystického theologa, dochované v našich knihovnách, pro- zrazují oblibu, jíž se svým časem těšil; byl také jedním z oblíbených autorů, z nichž překládal i Štítný. Tak 44b1/b2 čteme u Rokycany: „Neb die Hugo, že Buoh čtverým obyče- jem poznán bývá: Jedno rozumem; jako oni múdří první poznali a rozumem toho docházeli vidůc, ano povětřie hýbe vodů a voda hýbe kolem a kolo žerno- vem a tu se mele pšenice a živnost odtud béřem — i z toho docházeli, že jest vždy jedna věc, jenž to zpravuje a od ničehuož nemuož býti hnuta ani zpravována; a to nazvali Bohem. Druhé vdechnutiem Buoh poznán bývá, že někomu vdechne, dada poznánie sebe samého. Třetím obyčejem bývá skrze krásu stvořenie: vida, ano krásné stvořenie, ovšem kraší stvořitel. Čtvrté poznán bývá Buoh skrze zákon“. Rok. tu hodně volně užil Huga de S. Victore, De sacramentis 1. I. pars III. c. III (M L 176, c. 217 s), kdežto v lat. Výkladu na Luk. (l. 34 a) je citát Hugův téměř doslovně přejat z předlohy, jež zní: Modi sunt duo et viae duae et manifestationes duae, quibus a principio cordi humano latens proditus est et iudicatus occultus Deus: partim scilicet ratione humana, partim revelatione divina... Humana etiam ratione poterant Deum scire, quia, cum humana mens se non possit ignorare, scit se aliquando coepisse, nec hoc ignorare potest, quo- niam, cum non semper fuit, sibi ut esset, subsistentiam dare non potuit, ut ergo u Huga a S. Vletore. Je však u Huga card. (a S. Caro) na uv. místo Lukášovo (list m 6): Hoc est officium dyaboli congregata dispergere, officium autem Christi est dispersa congregare. Důkazem toho, že Hugo a S. Caro byl u nás hojně čten, jsou nejen tyto citáty (a hojné Rokycanovy), ale 1 dochované u nás rukopisy jeho děl: v universitní knihovně na př. jsou do- chovány kromě zmíněných separátních Výkladů na Lukáše (Truhlář, Catalogus č. 1458 a 1688) i Spec. ecclesiae (dvakrát, ib. č. 439 a 2126) a nejistá Postilla de tempore (č. 2114), v knihovně kupitulni je čtyřikrát Speculum ecclesiae (Patera—Podlaha, Soupis č. 513, 585a, 702, 1650) Super evangelia Domin. (č. 784), jeho (?) Super epist. canonicas (č. 218) a Super Ezechiel. (č. 234) Některé z těchto rukopisů sahají původem do XIII. a XIV. století.
142 III. František Šlmek: Na Luk. 9, 49 mluví R. (201a) slovy Hugovými: „Jako tito apoštolé chtěli skuoro pomstě, tak máš biskupy a preláty: jsú podobni jim, brzo se mstie, vydávajíc kladby a kříže.“ Chápeme, že si R. schutí ocitoval tento výrok Hugův proti klatbám a exkomunikační praxi současné církve, jichž bylo kolikrát zaku- siti Husovi i jemu samému. Výrok Hugův je v jeho výkladu na Luk. 9 (k 4): In hoc autem facto significant Jacobus et Johannes quosdam prelatos, nimis pronos ad excommunicationes faciendas. Stejně vhod přišel Rokycanovi útok Hugův proti mnichům (na Luk. c. 9, k 6): Hoc etiam est contra claustrales, qui sine magna necessitate frequenter visitant domos parentum suorum. U Rokycany (v závěru výkladu na 9. kap. Lukášovu, 204a): „Což pak ti, ješto se dali na náboženstvie a na následovánie Krista, a smějí (= odvažují se) běhati do miesta domuov přátelských? Ibi Hugo hec, est super claustrales monachos“ Jen ojediněle se dovolává R. Huga a S. Victore (žil od 1096 do 1141), součas- níka Bernarda z Clairveaux, převora konventu sv. Viktora v Paříži. Četné rukopisy děl tohoto mystického theologa, dochované v našich knihovnách, pro- zrazují oblibu, jíž se svým časem těšil; byl také jedním z oblíbených autorů, z nichž překládal i Štítný. Tak 44b1/b2 čteme u Rokycany: „Neb die Hugo, že Buoh čtverým obyče- jem poznán bývá: Jedno rozumem; jako oni múdří první poznali a rozumem toho docházeli vidůc, ano povětřie hýbe vodů a voda hýbe kolem a kolo žerno- vem a tu se mele pšenice a živnost odtud béřem — i z toho docházeli, že jest vždy jedna věc, jenž to zpravuje a od ničehuož nemuož býti hnuta ani zpravována; a to nazvali Bohem. Druhé vdechnutiem Buoh poznán bývá, že někomu vdechne, dada poznánie sebe samého. Třetím obyčejem bývá skrze krásu stvořenie: vida, ano krásné stvořenie, ovšem kraší stvořitel. Čtvrté poznán bývá Buoh skrze zákon“. Rok. tu hodně volně užil Huga de S. Victore, De sacramentis 1. I. pars III. c. III (M L 176, c. 217 s), kdežto v lat. Výkladu na Luk. (l. 34 a) je citát Hugův téměř doslovně přejat z předlohy, jež zní: Modi sunt duo et viae duae et manifestationes duae, quibus a principio cordi humano latens proditus est et iudicatus occultus Deus: partim scilicet ratione humana, partim revelatione divina... Humana etiam ratione poterant Deum scire, quia, cum humana mens se non possit ignorare, scit se aliquando coepisse, nec hoc ignorare potest, quo- niam, cum non semper fuit, sibi ut esset, subsistentiam dare non potuit, ut ergo u Huga a S. Vletore. Je však u Huga card. (a S. Caro) na uv. místo Lukášovo (list m 6): Hoc est officium dyaboli congregata dispergere, officium autem Christi est dispersa congregare. Důkazem toho, že Hugo a S. Caro byl u nás hojně čten, jsou nejen tyto citáty (a hojné Rokycanovy), ale 1 dochované u nás rukopisy jeho děl: v universitní knihovně na př. jsou do- chovány kromě zmíněných separátních Výkladů na Lukáše (Truhlář, Catalogus č. 1458 a 1688) i Spec. ecclesiae (dvakrát, ib. č. 439 a 2126) a nejistá Postilla de tempore (č. 2114), v knihovně kupitulni je čtyřikrát Speculum ecclesiae (Patera—Podlaha, Soupis č. 513, 585a, 702, 1650) Super evangelia Domin. (č. 784), jeho (?) Super epist. canonicas (č. 218) a Super Ezechiel. (č. 234) Některé z těchto rukopisů sahají původem do XIII. a XIV. století.
Strana 143
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáže. 143 esset, hoc ab alio coepisse cognoscit. Quem idcirco coepisse constat, quia, si ab alio coepisset, primus omnium existendi auctor esse non potest.... Také na str. 96a2 je citován Hugo (a S. Victore?): „Viz, co tu die Hugo: A kdež se jest tu holubice vzala? Die Hugo, že jest byla vnově stvořena. A kamž se jest zase děla? V to se zase obrátila, co jest prvé byla, že, z čehož prvé byla stvořena, v to se zase obrátila... A též ona hvězda, jako krále vedla do Betlé- ma, proiecta ad primam materiam“. Je to z 5. knihy (apokr.) spisu Allegoriae in Novum testamentum, ML 175 c. 839. Ale je možné, že i tento úryvek čerpal R. spíše z Huga a S. Caro, u něhož ve výkladu na Luk. c. III. (d 3) čteme: Queritur etiam, quid factum sit de illa columba vel unde venerit. Et dicimus, quod tunc de novo creata fuit et expleto ministerio suo in preiacentem materiam redacta sicut stella, que duxit magos. Vynikajícího žáka Huga a S. Victore, Richarda a S. Victore († 1173), cituje R. dvakrát, ale vždy totéž místo; a dvakrát je opakuje i ve Výkladu na ev. sv. Jana. Nebude nemístné ukázati tu citováním všech čtyř míst, jak si Rokycana při reprodukci svého pramene vždy vede dosti samostatně. Uvedené místo je ze spisu De praeparatione animi ad contemplacionem liber, dictus Benjamin Minor,1) c. 81 (ML 196 c. 57): Suspecta est mihi omnis veritas, quam non confirmat Scripturarum auctoritas, nec Christum in sua clarificatione recipio, si non assistant ei Moyses et Elias..., non recipio Christum sine teste, nec rata poterit esse quamlibet verisimilis revelatio sine attestatione Moysis et Eliae, sine Scripturarum auctoritate. I. (Výklad na Luk. 44b2) Richardus die (De minori contemplacione): „Žádná pravda nenie pravda bez zákona božieho. By bylo zjevnie okázanie neviem jaké, a nesjedná se s zákonem božím, nechaj toho! II. (Ib. 240b): „Neb die Rikhardus (De minori contemplacione): Každá pravda jest mně v domnění, kteréž nepotvrzuje zákon boží“. III. Pod. Výklad na ev. Janovo2) 71 b: „Každá pravda jako v domnění jest mi dána, keréž nepotvrzuje zákon boží“. IV. (Ib. 71b2) Richardus: „Nepřijal bych ani Ježíše, by nebylo písma o něm, an sám Pán, když svú slávu okázal, zákonem jie dokázal, neb tu ukázal se Mojžieš a Eliáš (Mojžieš — Starý zákon, Eliáš — proroci). Po prvé podává R. svými slovy smysl celého citátu, druhý a třetí doklad obsahují doslovný překlad začátku, čtvrtý je parafrází druhé části citátu. Z Dionysia Areopagity3) (apokr.) kromě zmínky (63a2), že za jeho časů, za dob prvotní církve nebylo dovolováno zlým hleděti na tělo Kristovo (cf. De eccl. 1) Dílo toto přeložil asi do češtiny Tomáš ze Štítného, překlad se však nedochoval (viz Lfil. 30, 1903 str. 199 nn.). 2) Rkp. kapitulní A 109. *) Sr. Špirko I. c. p. 224 zs. (Pseudo-Dionýz Areopagita). Spisy jemu přičítané vznikly až mezi 1. 480—530.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáže. 143 esset, hoc ab alio coepisse cognoscit. Quem idcirco coepisse constat, quia, si ab alio coepisset, primus omnium existendi auctor esse non potest.... Také na str. 96a2 je citován Hugo (a S. Victore?): „Viz, co tu die Hugo: A kdež se jest tu holubice vzala? Die Hugo, že jest byla vnově stvořena. A kamž se jest zase děla? V to se zase obrátila, co jest prvé byla, že, z čehož prvé byla stvořena, v to se zase obrátila... A též ona hvězda, jako krále vedla do Betlé- ma, proiecta ad primam materiam“. Je to z 5. knihy (apokr.) spisu Allegoriae in Novum testamentum, ML 175 c. 839. Ale je možné, že i tento úryvek čerpal R. spíše z Huga a S. Caro, u něhož ve výkladu na Luk. c. III. (d 3) čteme: Queritur etiam, quid factum sit de illa columba vel unde venerit. Et dicimus, quod tunc de novo creata fuit et expleto ministerio suo in preiacentem materiam redacta sicut stella, que duxit magos. Vynikajícího žáka Huga a S. Victore, Richarda a S. Victore († 1173), cituje R. dvakrát, ale vždy totéž místo; a dvakrát je opakuje i ve Výkladu na ev. sv. Jana. Nebude nemístné ukázati tu citováním všech čtyř míst, jak si Rokycana při reprodukci svého pramene vždy vede dosti samostatně. Uvedené místo je ze spisu De praeparatione animi ad contemplacionem liber, dictus Benjamin Minor,1) c. 81 (ML 196 c. 57): Suspecta est mihi omnis veritas, quam non confirmat Scripturarum auctoritas, nec Christum in sua clarificatione recipio, si non assistant ei Moyses et Elias..., non recipio Christum sine teste, nec rata poterit esse quamlibet verisimilis revelatio sine attestatione Moysis et Eliae, sine Scripturarum auctoritate. I. (Výklad na Luk. 44b2) Richardus die (De minori contemplacione): „Žádná pravda nenie pravda bez zákona božieho. By bylo zjevnie okázanie neviem jaké, a nesjedná se s zákonem božím, nechaj toho! II. (Ib. 240b): „Neb die Rikhardus (De minori contemplacione): Každá pravda jest mně v domnění, kteréž nepotvrzuje zákon boží“. III. Pod. Výklad na ev. Janovo2) 71 b: „Každá pravda jako v domnění jest mi dána, keréž nepotvrzuje zákon boží“. IV. (Ib. 71b2) Richardus: „Nepřijal bych ani Ježíše, by nebylo písma o něm, an sám Pán, když svú slávu okázal, zákonem jie dokázal, neb tu ukázal se Mojžieš a Eliáš (Mojžieš — Starý zákon, Eliáš — proroci). Po prvé podává R. svými slovy smysl celého citátu, druhý a třetí doklad obsahují doslovný překlad začátku, čtvrtý je parafrází druhé části citátu. Z Dionysia Areopagity3) (apokr.) kromě zmínky (63a2), že za jeho časů, za dob prvotní církve nebylo dovolováno zlým hleděti na tělo Kristovo (cf. De eccl. 1) Dílo toto přeložil asi do češtiny Tomáš ze Štítného, překlad se však nedochoval (viz Lfil. 30, 1903 str. 199 nn.). 2) Rkp. kapitulní A 109. *) Sr. Špirko I. c. p. 224 zs. (Pseudo-Dionýz Areopagita). Spisy jemu přičítané vznikly až mezi 1. 480—530.
Strana 144
144 III. František Šímek: hier. c. III § VII, MG 3 c. 462), uvádí i zprávu o zatmění slunce při smrti Kristově: (436a) Jako v Aténách Dionysius, když četl lekcí, že byli velicí mudrci, vida, ano se slunce kazí proti přirození, i řekl: „Aneboť' se svět zkazí, aneb stvo- řitel světa trpí násilé“. Cf. Dionysii Areopagitae (2) epistola VII Polycarpo antistiti § 2 (MG 3 c. 1082) et Adnotationes Corderii (ib. c. 1083 s.): Viso hoc solis deliquio Dionysius, adhuc ethnicus, dixisse fertur: Aut Auctor naturae patitur, aut mundi machina dissolvetur. Klementa I., třetího nástupce sv. Petra, cituje R. (94a1/a3): Protož sv. Kli- ment, učedlník sv. Petra, ten píše, že cizoložníci budů mieti druhé miesto v pekle, hned po kacieřích.1) Sv. Cyprian2) (žil asi v 1. 210—258) citován pětkrát; první i druhý citát (49a1/a2) jsou z jeho Epištol (epist. LXIII, ed. Hartel CSEV vol. III 1 p. 718 s.), třetí (80a1) je z Decretu Grat. (dist. VIII c. V); jen čtvrtý doklad je výraznější (218a): Ale die Cyprian mučedlník: „Nadarmo křesťan slove, ktož Krista v skut- ciech nenásleduje“ 3); delší úryvek čteme 412b/413a o modlitbě Páně.1) Z Isidoras) (Sevillského, žil asi 560—636) cituje (108a1) jeho slova proti marné chloubě a pýše (Sententiarum sive De summo bono l. II c. 38, 1. III c. 23, ML 83 c. 639 s., 698 s.); totéž opakováno i 211a. Ojedinělý je doklad z Remigia (spr. asi Haimona)5) (51a2) „Tu die Remigius: Jako ten člověk, ktož má dobře obuté nohy, že má dobré škorně, nebojí se ani haduov, aby uštípli, ani se v trní zbode ani se o kámen urazí, tak ti lidé, ktož mají žádosti dobré k Bohu, nebojie se hadóv — dábluov ani sv(ě)ta“.7) Haimonova přítele Rabana8) se dovolává R. dvakrát: jednou (119a2) uvádí 1) Clementis I., pontificis Romani, Epist. I (apokr.) Ad Jacobum, fratrem Domini (MG 1, c. 466 s.): Et quid in omnibus peccatis adulterio gravius? Secundum namque in poenis obtinet locum, quoniam quidem primum illi habent, qui aberrant a Deo. O jeho pravých i pod- vržených spisech sr. Špirko 1. c. p. 26 nn. 2) O něm sr. Špirko str. 83 nn. *) Cf. Cypriani De duodecim abusivis saeculi c. 7(ed. Hartel 1. c. III. 3 p. 163): Christianus enim recte nemo dicitur, nisi qui Christo moribus coaequatur. 1) Cyprianus, De dominica oratione 2, 3 (ed. Hartel, CSEV III 1 p. 268). 5) Sr. Špirko str. 254 nn. 5) Haimo († 853), mnich ve Fuldě, nakonec biskup Halberstadtský. Jeho a Remigiovy spisy se často pletly, jednou se přičítaly tomu, jindy onomu. — Sr. o něm Podlahův Český slovník bohovědný a Buchbergerův Lexikon s. v. Haimo a Remigius. 7) Remigius (Haimo), Expositio in epist. ad Ephes. c. VI (ML 117 c. 733): Sicut ille, qu calceatos habet pedes, serpentes spernit spinasque omnemque asperitatem vitae pro nihilo ducit, ita et vos diabolum serpentem antiquum, spinas quoque, id est punctiones passionum omnemque asperitatem vitae huius contemnite. *) Rabanus (Hrabanus) Maurus (žil asi 776—856), německý theolog, zvaný pyšným titulem Praeceptor Germaniae pro své zásluhy o povznesení školy fuldské, kde byl opatem, stal se r 847 arcibiskupem mohučským. (Sr. Buchbergerův Lexikon s. v. Hrabanus a Manitius 1. c. I. Teil p. 288 ss.)
144 III. František Šímek: hier. c. III § VII, MG 3 c. 462), uvádí i zprávu o zatmění slunce při smrti Kristově: (436a) Jako v Aténách Dionysius, když četl lekcí, že byli velicí mudrci, vida, ano se slunce kazí proti přirození, i řekl: „Aneboť' se svět zkazí, aneb stvo- řitel světa trpí násilé“. Cf. Dionysii Areopagitae (2) epistola VII Polycarpo antistiti § 2 (MG 3 c. 1082) et Adnotationes Corderii (ib. c. 1083 s.): Viso hoc solis deliquio Dionysius, adhuc ethnicus, dixisse fertur: Aut Auctor naturae patitur, aut mundi machina dissolvetur. Klementa I., třetího nástupce sv. Petra, cituje R. (94a1/a3): Protož sv. Kli- ment, učedlník sv. Petra, ten píše, že cizoložníci budů mieti druhé miesto v pekle, hned po kacieřích.1) Sv. Cyprian2) (žil asi v 1. 210—258) citován pětkrát; první i druhý citát (49a1/a2) jsou z jeho Epištol (epist. LXIII, ed. Hartel CSEV vol. III 1 p. 718 s.), třetí (80a1) je z Decretu Grat. (dist. VIII c. V); jen čtvrtý doklad je výraznější (218a): Ale die Cyprian mučedlník: „Nadarmo křesťan slove, ktož Krista v skut- ciech nenásleduje“ 3); delší úryvek čteme 412b/413a o modlitbě Páně.1) Z Isidoras) (Sevillského, žil asi 560—636) cituje (108a1) jeho slova proti marné chloubě a pýše (Sententiarum sive De summo bono l. II c. 38, 1. III c. 23, ML 83 c. 639 s., 698 s.); totéž opakováno i 211a. Ojedinělý je doklad z Remigia (spr. asi Haimona)5) (51a2) „Tu die Remigius: Jako ten člověk, ktož má dobře obuté nohy, že má dobré škorně, nebojí se ani haduov, aby uštípli, ani se v trní zbode ani se o kámen urazí, tak ti lidé, ktož mají žádosti dobré k Bohu, nebojie se hadóv — dábluov ani sv(ě)ta“.7) Haimonova přítele Rabana8) se dovolává R. dvakrát: jednou (119a2) uvádí 1) Clementis I., pontificis Romani, Epist. I (apokr.) Ad Jacobum, fratrem Domini (MG 1, c. 466 s.): Et quid in omnibus peccatis adulterio gravius? Secundum namque in poenis obtinet locum, quoniam quidem primum illi habent, qui aberrant a Deo. O jeho pravých i pod- vržených spisech sr. Špirko 1. c. p. 26 nn. 2) O něm sr. Špirko str. 83 nn. *) Cf. Cypriani De duodecim abusivis saeculi c. 7(ed. Hartel 1. c. III. 3 p. 163): Christianus enim recte nemo dicitur, nisi qui Christo moribus coaequatur. 1) Cyprianus, De dominica oratione 2, 3 (ed. Hartel, CSEV III 1 p. 268). 5) Sr. Špirko str. 254 nn. 5) Haimo († 853), mnich ve Fuldě, nakonec biskup Halberstadtský. Jeho a Remigiovy spisy se často pletly, jednou se přičítaly tomu, jindy onomu. — Sr. o něm Podlahův Český slovník bohovědný a Buchbergerův Lexikon s. v. Haimo a Remigius. 7) Remigius (Haimo), Expositio in epist. ad Ephes. c. VI (ML 117 c. 733): Sicut ille, qu calceatos habet pedes, serpentes spernit spinasque omnemque asperitatem vitae pro nihilo ducit, ita et vos diabolum serpentem antiquum, spinas quoque, id est punctiones passionum omnemque asperitatem vitae huius contemnite. *) Rabanus (Hrabanus) Maurus (žil asi 776—856), německý theolog, zvaný pyšným titulem Praeceptor Germaniae pro své zásluhy o povznesení školy fuldské, kde byl opatem, stal se r 847 arcibiskupem mohučským. (Sr. Buchbergerův Lexikon s. v. Hrabanus a Manitius 1. c. I. Teil p. 288 ss.)
Strana 145
145 zkráceně úryvek z jeho Commentariorum in Matthaeum (l. II c. IV, ML 107 c. 793), po druhé (314b) citát z dila De clericorum institutione libri tres (l. I c. XXXI, De sacramentis corporis et sanguinis Domini, ML 107 c. 318). Z Anselmal) (1033—1109) je tu (ve variantě ad 27b3) zmínka o úctě k P. Marii (cf. Oratio LII Ad s. virginem Mariam, ML 158 c. 955 ss.); druhé misto (88a1/a2) je známé místo o nedbalém mlynáři: „Protož o těch lidech nedbánli- vých mluví Anzelmus in Similitudinibus, že ti lidé nedbánliví mají se jako mly- nář nedbalý, ješto, naspa na mlýn, i jde se túlat leckams do krčmy, a on tu mele se — buď nasuto neb prázdno — vždy kámen běží před se: též sú naše modlitby, jediné usty vr, vr, jako žernov, a srdce se tulá ledakdes“.1) Z Petra Lombarda*) († 1160) cituje tu R. dvakrát: (52b1) „A mistr Senten- ciarum, že, ktož dluhé vlasy nese, na znamenie, že ten nechce poslúchati, že sobě uši zakrývá“. (Cf. Lombardi Collectanea in epist. Pauli apostoli, In epist. I. ad Cor. vv. 11—17, ML 191 c. 1636). Druhý citát je v Sententiarum 1. I. dist. II. 1 (R. 205a: Neb die magister Sentenciarum, že nic tieže a nic pracovitějie ne- muož člověk najíti než Trojici svatů, jenž jest jeden Buch, ale truoj v uosobách). Z Fulgentia (468—532) má R. jediný úryvek (69a°): „Neb die Fulgencius,*) když vnitřnie oči bývají (n)apraveny bleskem božským, že tu vidie pravého Boha“. (Cf. Fulgentii Epistola XIV, F. Ferrando, respondens ad propositas quinque quaestiones, quaestio tertia, ML 65 c. 421). Z Alberta Velikého (1193—1280), učitele Tomáše Akvinského, je tu celkem 6 citátů; jsou vzaty z jeho výkladu na Luk. (Enarrationes in evang. Lucae), z Mariale (sive Quaestiones super evangelium Missus est angelus Gabriel) a z Biblia Mariana. Zaslouží pozoru, že R. z něho čerpá jen na začátku svého díla, ač bychom čekali, že mu Albertův výklad ev. Lukášova bude i dále vydat- nou pomůckou. Papeže Innocentia (III., 1198—1216) se dovolává při obhajobě přijímání dítek (359b); ten učí, co mají kněží učiniti, kdyby dítě při přijímání „tratilo“, t. j. nechtíc upustilo tělo Páně.*) Jako v jiných svých pracích, i zde cituje R. Linconiensa, t. j. Roberta Grosseleste, biskupa lincolnského (od r. 1235), předtím profesora a kancléře uni- versity v Oxfordu. G. byl všestranně učený a snažil se usilovně o reformu mrav- 1) Sr. Drtina, Uvod do filosofie I str. 466 n. a OSN s. v. Anselm; Manitius 1. c. III. Teil p. 88 ss. 3) Cf. Liber de s. Anselmi similitudinibus c. XLI (Similitudo inter cor humanum et molendinum, ML 159 c. 621 s.). 2) O něm Buchbergerův Lexikon s. v. Petrus L. 4) Sr. ih. s. v. Fulgentins Claudius Gordianus. *) CI. Innocencii III. papac De sacro altaris mysterio 1. IV c. XVI (ML 217 c. 867 s.).
145 zkráceně úryvek z jeho Commentariorum in Matthaeum (l. II c. IV, ML 107 c. 793), po druhé (314b) citát z dila De clericorum institutione libri tres (l. I c. XXXI, De sacramentis corporis et sanguinis Domini, ML 107 c. 318). Z Anselmal) (1033—1109) je tu (ve variantě ad 27b3) zmínka o úctě k P. Marii (cf. Oratio LII Ad s. virginem Mariam, ML 158 c. 955 ss.); druhé misto (88a1/a2) je známé místo o nedbalém mlynáři: „Protož o těch lidech nedbánli- vých mluví Anzelmus in Similitudinibus, že ti lidé nedbánliví mají se jako mly- nář nedbalý, ješto, naspa na mlýn, i jde se túlat leckams do krčmy, a on tu mele se — buď nasuto neb prázdno — vždy kámen běží před se: též sú naše modlitby, jediné usty vr, vr, jako žernov, a srdce se tulá ledakdes“.1) Z Petra Lombarda*) († 1160) cituje tu R. dvakrát: (52b1) „A mistr Senten- ciarum, že, ktož dluhé vlasy nese, na znamenie, že ten nechce poslúchati, že sobě uši zakrývá“. (Cf. Lombardi Collectanea in epist. Pauli apostoli, In epist. I. ad Cor. vv. 11—17, ML 191 c. 1636). Druhý citát je v Sententiarum 1. I. dist. II. 1 (R. 205a: Neb die magister Sentenciarum, že nic tieže a nic pracovitějie ne- muož člověk najíti než Trojici svatů, jenž jest jeden Buch, ale truoj v uosobách). Z Fulgentia (468—532) má R. jediný úryvek (69a°): „Neb die Fulgencius,*) když vnitřnie oči bývají (n)apraveny bleskem božským, že tu vidie pravého Boha“. (Cf. Fulgentii Epistola XIV, F. Ferrando, respondens ad propositas quinque quaestiones, quaestio tertia, ML 65 c. 421). Z Alberta Velikého (1193—1280), učitele Tomáše Akvinského, je tu celkem 6 citátů; jsou vzaty z jeho výkladu na Luk. (Enarrationes in evang. Lucae), z Mariale (sive Quaestiones super evangelium Missus est angelus Gabriel) a z Biblia Mariana. Zaslouží pozoru, že R. z něho čerpá jen na začátku svého díla, ač bychom čekali, že mu Albertův výklad ev. Lukášova bude i dále vydat- nou pomůckou. Papeže Innocentia (III., 1198—1216) se dovolává při obhajobě přijímání dítek (359b); ten učí, co mají kněží učiniti, kdyby dítě při přijímání „tratilo“, t. j. nechtíc upustilo tělo Páně.*) Jako v jiných svých pracích, i zde cituje R. Linconiensa, t. j. Roberta Grosseleste, biskupa lincolnského (od r. 1235), předtím profesora a kancléře uni- versity v Oxfordu. G. byl všestranně učený a snažil se usilovně o reformu mrav- 1) Sr. Drtina, Uvod do filosofie I str. 466 n. a OSN s. v. Anselm; Manitius 1. c. III. Teil p. 88 ss. 3) Cf. Liber de s. Anselmi similitudinibus c. XLI (Similitudo inter cor humanum et molendinum, ML 159 c. 621 s.). 2) O něm Buchbergerův Lexikon s. v. Petrus L. 4) Sr. ih. s. v. Fulgentins Claudius Gordianus. *) CI. Innocencii III. papac De sacro altaris mysterio 1. IV c. XVI (ML 217 c. 867 s.).
Strana 146
146 III. František Šímek: ního života (sám se zřekl r. 1232 všech obročí až na jedno). Žil asi od r. 1175 do 1253.1) Jeho Dicta, z nichž R. čerpal, jsou dochována v exempláři, jenž byl ma- jetkem Rokycanovým, jak jsme se výše zmínili (univ. knih. VIII B 8), takže je nám možno ověřovati Rokycanovy citáty přímo odtud (vydán tiskem spis, pokud vím, nebyl). Ve Výkl. na Luk. ho cituje třikrát: (278a) Li(n)coniensis dicto centesimo VIII°.: „Co jest hřiech? Hřiech jest plod dáblóv a rodič smrti a zkaženie přirozenie tvého a ztratcenie života věč- ného“.2) Druhý doklad je (380a): „Kolik koli slov nábožných propovie na modlitbě, tolik ohnivých šípóv pustí na ďábla“.3) Třetí (394a): „Licoliensis (sic) dicto 128, že lidé mrú, když v se nadýchají nakaženého povětřie. A kudy se kazí povětřie? Zlými řečmi, hanebnými, věrováním, utrháním...“.“) Armacanus, jehož jméno čteme ve Výkladu třikrát, je Richard Fitzralph;*) nazýván byl tak proto, že byl od r. 1346 arcibiskupem v Armagh. Byl rodilý Ir, žil v l. asi 1295—1360 (zemřel v Avignoně). Než dosáhl arcibiskupství, byl profe- sorem university oxfordské. R. 1349 zúčastnil se v Avignoně ústně i písemně jednání se sjednocenými Armény (odtud vznik jeho hlavního díla, jehož se dovo- lává R., Summa seu libri XIX in quaestiones Armenorum et Graecorum; vy- dáno bylo chybně r. 1512 v Paříži). Kromě toho proslul svým bojem proti žebra- vým řádům mnišským.“) Dva doklady, jež uvádí R. z „Armacana“, týkají se posledního pomazání?) (225a, 225a/b); třetí (variant ad 188a) zní: „Kto praví, že lehko jest dobře živu býti a se samého zapřéti, non est ductor, sed seductor“. Boethias) (480—525) cituje třikrát; zde stůjtež dvě ukázky. (323a): Boecius: „Chcete-li nezanedbati, veliká příčina šlechetně živu býti před očima jeho, jenž 1) Sr. Podlahův Český slovník bohovědný a Buchbergerův Lexikon fůr Theologie u. Kirche2 s. v. Grosseteste; Kybal, Učení m. Jana Husa 1 str. 107 nn. 1) Recte dicto 138, 1. c. f. 118a1: Peccatum, quod est diaboli progenies, mortis parens, nature corrupcio, boni privacio, anime captivacio. 3) Dictum 51 (f. 36 b2): Singula verba emissa sunt sicut iacula ignita, corda demonum perforancia et urencia. 4) Dictum 128 (f. 110a/b): Est ergo pestilencia subita corrupcio ex aere corrupto. Et que pena equior quam ipsum corrumpi aere corrupto, qui quantum in se est, alios corrumpit aere corrupto? Verba enim prolata sunt aer ictus sentencia maliciosa, in verbis pestilencialis est quantitas aeris. Vide ergo, qualis est detraccio. 5) Sr. Podlaha, Český sl. bohovědný s. v. Fitzralph; Buchberger, Lexikon für Theol. u. Kirche“ pod týmž heslem; Burdach, Vom M. z. R. III. 2 str. 35 a 145 ss. *) Snad ho osobně poznal za pobytu v Oxfordě Vojtěch Raňkův, kterého jeho odpůrci nazývali druhým Armachanem, patrně pro jeho boje proti žebravým mnichům. Sr. o tom Kybala, M. Matěj z Janova str. 200 pozn. 2 a Novotného Nábož. hnutí str. 142. *) Summa 1. IX c. 25 et c. 28/9 (rkpis Nár. musea XVIC 2f. 120a2 s., 122/123). I v kapi- tulní knih. pražské se chovají dva rkpisy tohoto díla. 3) O Boethiovi sr. Drtinův Úvod do filosofie I str. 446.
146 III. František Šímek: ního života (sám se zřekl r. 1232 všech obročí až na jedno). Žil asi od r. 1175 do 1253.1) Jeho Dicta, z nichž R. čerpal, jsou dochována v exempláři, jenž byl ma- jetkem Rokycanovým, jak jsme se výše zmínili (univ. knih. VIII B 8), takže je nám možno ověřovati Rokycanovy citáty přímo odtud (vydán tiskem spis, pokud vím, nebyl). Ve Výkl. na Luk. ho cituje třikrát: (278a) Li(n)coniensis dicto centesimo VIII°.: „Co jest hřiech? Hřiech jest plod dáblóv a rodič smrti a zkaženie přirozenie tvého a ztratcenie života věč- ného“.2) Druhý doklad je (380a): „Kolik koli slov nábožných propovie na modlitbě, tolik ohnivých šípóv pustí na ďábla“.3) Třetí (394a): „Licoliensis (sic) dicto 128, že lidé mrú, když v se nadýchají nakaženého povětřie. A kudy se kazí povětřie? Zlými řečmi, hanebnými, věrováním, utrháním...“.“) Armacanus, jehož jméno čteme ve Výkladu třikrát, je Richard Fitzralph;*) nazýván byl tak proto, že byl od r. 1346 arcibiskupem v Armagh. Byl rodilý Ir, žil v l. asi 1295—1360 (zemřel v Avignoně). Než dosáhl arcibiskupství, byl profe- sorem university oxfordské. R. 1349 zúčastnil se v Avignoně ústně i písemně jednání se sjednocenými Armény (odtud vznik jeho hlavního díla, jehož se dovo- lává R., Summa seu libri XIX in quaestiones Armenorum et Graecorum; vy- dáno bylo chybně r. 1512 v Paříži). Kromě toho proslul svým bojem proti žebra- vým řádům mnišským.“) Dva doklady, jež uvádí R. z „Armacana“, týkají se posledního pomazání?) (225a, 225a/b); třetí (variant ad 188a) zní: „Kto praví, že lehko jest dobře živu býti a se samého zapřéti, non est ductor, sed seductor“. Boethias) (480—525) cituje třikrát; zde stůjtež dvě ukázky. (323a): Boecius: „Chcete-li nezanedbati, veliká příčina šlechetně živu býti před očima jeho, jenž 1) Sr. Podlahův Český slovník bohovědný a Buchbergerův Lexikon fůr Theologie u. Kirche2 s. v. Grosseteste; Kybal, Učení m. Jana Husa 1 str. 107 nn. 1) Recte dicto 138, 1. c. f. 118a1: Peccatum, quod est diaboli progenies, mortis parens, nature corrupcio, boni privacio, anime captivacio. 3) Dictum 51 (f. 36 b2): Singula verba emissa sunt sicut iacula ignita, corda demonum perforancia et urencia. 4) Dictum 128 (f. 110a/b): Est ergo pestilencia subita corrupcio ex aere corrupto. Et que pena equior quam ipsum corrumpi aere corrupto, qui quantum in se est, alios corrumpit aere corrupto? Verba enim prolata sunt aer ictus sentencia maliciosa, in verbis pestilencialis est quantitas aeris. Vide ergo, qualis est detraccio. 5) Sr. Podlaha, Český sl. bohovědný s. v. Fitzralph; Buchberger, Lexikon für Theol. u. Kirche“ pod týmž heslem; Burdach, Vom M. z. R. III. 2 str. 35 a 145 ss. *) Snad ho osobně poznal za pobytu v Oxfordě Vojtěch Raňkův, kterého jeho odpůrci nazývali druhým Armachanem, patrně pro jeho boje proti žebravým mnichům. Sr. o tom Kybala, M. Matěj z Janova str. 200 pozn. 2 a Novotného Nábož. hnutí str. 142. *) Summa 1. IX c. 25 et c. 28/9 (rkpis Nár. musea XVIC 2f. 120a2 s., 122/123). I v kapi- tulní knih. pražské se chovají dva rkpisy tohoto díla. 3) O Boethiovi sr. Drtinův Úvod do filosofie I str. 446.
Strana 147
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 147 všudy vidí“.1) Jiný citát je na str. 362b: „Život věčný jest pojednú spolkem všeho neskonaného vládnutie“.2) Oblíbená ve středověku Disticha moralia, přeložená několikrát i do češtiny, znal také R., jak vidíme ze str. 360b: Protož die ten mistr Kato, že řeč dává se všem lidem, ale múdrost řiedkým.3) Je to verš z 10. dist. knihy I.: Sermo datur cunctis, animi sapientia paucis. Josefa (Flavia) uvádí R. jako svůj pramen 429a, při zmínce o obležení Jerasalema: „To bylo, že po čtyrydceti letech, kteréž byly ženy těhotné, že ne- mohly utiekati před nepřátely a že byly v také nůzi v obleženie, že své děti jedly, jakož píše Jozefus; a sám praví, že s mnohými jinými utekl a kryli se v skalí, a potom ti, než by dočekali zbitie od nepřátel, radše se sami zbili a zmordovali“. První část toho, co tu uvádí R. z Flavia, našel asi u Jana Zlato- ústého,4) který tu odkazuje na Jos. Flavia; ostatek čerpal asi přímo z něho — zmínka Chrysostomova ho bezpochyby podnítila k tomu, že si sám toto místo ve Válce židovské, u nás tehdy hojně čtené, našel a doplnil. Pramenem byla Rokycanovi i oblíbená středověká učebnice biblických dějin Starého i Nového Zákona, již zpracoval ve 12. stol. Petr z Troyes, zv. Comestor5), pod názvem Historia scholastica. Výslovně se jí dovolává na př. 274a: „Pak in Scholastica historia takto pravie, že tento Judas činil se synem božím, i kázal lidem přijíti tu na nejakú (!) horu u Jerusalema — slúla Garisim — a řekl jim: Uzříte, že t sem syn boží, vstúpím do nebe! A lidé, mnějíce za to, i šli tam a oběti činili jako synu božiemu; a Pilát, jeda tam, i ztepe je a smiesí jich krev s obětmi (těmi) boje se, aby také lidi nesvedl okolo Jerusalema, kdež on vládl“. (Sr. Petra Com. Hist. schol., in evangelia c. 94, ML 198 c. 1585): Quidam enim, dicens se Dei filium, multos seduxerat de Galilaeis, quos dum duxisset in Garizim, ubi dixerat se ascensurum coelum coram eis, dum sacrificarent ei, superveniens Pilatus ipsum cum omnibus occidit, timuit enim, ne et Judaeos seduceret. I z této ukázky vidíme, jak proti své předloze dovedl Rok. oživiti látku, uživ řeči přímé (Uzříte...); kromě toho uvádí i jméno samozvaného syna božího (Judas). 1) Boethii Philosophiae consolationis liber V (finis) (ed. Weinberger, CSEV p. 127): Magna vobis est, si dissimulare non vultis, necessitas indicta probitatis, cum ante oculos agitis iudicis cuncta cernentis. 2) Boethius ib. 1. V 6. (ed. Weinberger p. 122): Acternitas igitur est interminabilis vitae tota simul et perfecta possessio. 3) Catonis philosophi liber ... dictus Dionysii Catonis Disticha de moribus ad filium, ed. Ferdinandus Havthal, Berolini 1869 p. 12. V úvodě je podrobné poučení o spisovateli i jeho díle. 4) Chrysostomi In Matthaeum homilia LXXVI, al. LXXVII, MG 58 c. 695: Tanta enim fames erat, ut matres de comedendis pueris inter se decertarent et hac de re mutuo pugnarent. (Cf. Jos. Flavil De bello Iudaico I. VII c. VIII). 5) O autorovi i o českém překladu sr. Jakubcovy Děj. lit. čes. I. str. 304; sr. i Manitius 1. c. III. Teil p. 156 ss.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 147 všudy vidí“.1) Jiný citát je na str. 362b: „Život věčný jest pojednú spolkem všeho neskonaného vládnutie“.2) Oblíbená ve středověku Disticha moralia, přeložená několikrát i do češtiny, znal také R., jak vidíme ze str. 360b: Protož die ten mistr Kato, že řeč dává se všem lidem, ale múdrost řiedkým.3) Je to verš z 10. dist. knihy I.: Sermo datur cunctis, animi sapientia paucis. Josefa (Flavia) uvádí R. jako svůj pramen 429a, při zmínce o obležení Jerasalema: „To bylo, že po čtyrydceti letech, kteréž byly ženy těhotné, že ne- mohly utiekati před nepřátely a že byly v také nůzi v obleženie, že své děti jedly, jakož píše Jozefus; a sám praví, že s mnohými jinými utekl a kryli se v skalí, a potom ti, než by dočekali zbitie od nepřátel, radše se sami zbili a zmordovali“. První část toho, co tu uvádí R. z Flavia, našel asi u Jana Zlato- ústého,4) který tu odkazuje na Jos. Flavia; ostatek čerpal asi přímo z něho — zmínka Chrysostomova ho bezpochyby podnítila k tomu, že si sám toto místo ve Válce židovské, u nás tehdy hojně čtené, našel a doplnil. Pramenem byla Rokycanovi i oblíbená středověká učebnice biblických dějin Starého i Nového Zákona, již zpracoval ve 12. stol. Petr z Troyes, zv. Comestor5), pod názvem Historia scholastica. Výslovně se jí dovolává na př. 274a: „Pak in Scholastica historia takto pravie, že tento Judas činil se synem božím, i kázal lidem přijíti tu na nejakú (!) horu u Jerusalema — slúla Garisim — a řekl jim: Uzříte, že t sem syn boží, vstúpím do nebe! A lidé, mnějíce za to, i šli tam a oběti činili jako synu božiemu; a Pilát, jeda tam, i ztepe je a smiesí jich krev s obětmi (těmi) boje se, aby také lidi nesvedl okolo Jerusalema, kdež on vládl“. (Sr. Petra Com. Hist. schol., in evangelia c. 94, ML 198 c. 1585): Quidam enim, dicens se Dei filium, multos seduxerat de Galilaeis, quos dum duxisset in Garizim, ubi dixerat se ascensurum coelum coram eis, dum sacrificarent ei, superveniens Pilatus ipsum cum omnibus occidit, timuit enim, ne et Judaeos seduceret. I z této ukázky vidíme, jak proti své předloze dovedl Rok. oživiti látku, uživ řeči přímé (Uzříte...); kromě toho uvádí i jméno samozvaného syna božího (Judas). 1) Boethii Philosophiae consolationis liber V (finis) (ed. Weinberger, CSEV p. 127): Magna vobis est, si dissimulare non vultis, necessitas indicta probitatis, cum ante oculos agitis iudicis cuncta cernentis. 2) Boethius ib. 1. V 6. (ed. Weinberger p. 122): Acternitas igitur est interminabilis vitae tota simul et perfecta possessio. 3) Catonis philosophi liber ... dictus Dionysii Catonis Disticha de moribus ad filium, ed. Ferdinandus Havthal, Berolini 1869 p. 12. V úvodě je podrobné poučení o spisovateli i jeho díle. 4) Chrysostomi In Matthaeum homilia LXXVI, al. LXXVII, MG 58 c. 695: Tanta enim fames erat, ut matres de comedendis pueris inter se decertarent et hac de re mutuo pugnarent. (Cf. Jos. Flavil De bello Iudaico I. VII c. VIII). 5) O autorovi i o českém překladu sr. Jakubcovy Děj. lit. čes. I. str. 304; sr. i Manitius 1. c. III. Teil p. 156 ss.
Strana 148
148 III. František Šímek: Několík citátů uvádí R. z kroniky světové, kterou napsal Paulinus Mino- rita z Benátek; v českém Výkladu ani v latinském není jméno autorovo uvedeno (spis koloval v rukopisech tehdy anonymně), v českém je dokonce zkomolen i titul díla (Historia staterica m. H. satirica). O oblibě tohoto spisu u nás svědčí dochované rukopisy: dva jsou v kapitulní knihovně1), jen druhá část je v knihov- ně Nár. musea sign. XVI A 8.2) Úplný rukopis je také v zemské knihovně drážďanské3) z r. 1408/9. Vydány byly z díla jen ukázky.*) R. se dovolává tohoto díla na str. 419b, 438a a 438b (všechna tři místa se týkají umučení Kristova a jeho pohřbu). Ze svých českých předchůdců uvádí R. Matěje z Janova a Husa. Matěje z Janova („mistr Matěj Pařížský“, píše R.) cituje několikrát. Na 1. 185a je volně přeložen úryvek, který čteme v Regulích V (ed. Kybal-Odložilík p. 158 n.); týká se častého přijímání svátosti oltářní. Krátký je i citát z něho na 1. 204a (cf. Regu- lae 1. III tr. 6, c. 65, Kybal IV p. 305). Jen stručný výňatek je podán z Regulí Matěje z Janova (1. III c. XIII, De comparatione carnalis meretricis ad spiritualem abominationem et eius turpitudinem, ed. Kybal IV p. 55 s.) na l. 336a: Mistr Matěj Pařížský (De abho- minacione): „Velmi mrzká věc jest kněz lakomý. Jako mrzká jest prázdná žena dobrým lidem, též mají býti mrzcí kněžie lakomí v cierkvi; a jako ta žena velmi silna jest, že člověka muže zavede a porazí v těžké hřiechy, tak kněze lakom- stvie porážie. A jako nevěstky žádný nemuož nasytiti v jejie nečistotě, tak kněžie lakomí nemohu lakomstvie syti býti.“ (Na uv. místě Regulí celkem 37 řádků; začátek: Sicut igitur nichil abhominabilius in humanis carne fornicarie meretricis, ita nichil abhominabilius in christianis cupido clerico vel sacerdote..., konec: Item sicut libido mulieris fornicarie est insaciabilis omnino, ita cupiditas presentis seculi clericorum et sacerdotum). V latinském Výkladu je úryvek tento téměř doslovně přejat z Regulí, proto je mnohem obšírnější. — Celkem cituje R. Matěje z Janova ve Výkladu na Lukáše sedmkrát. Husa5) cituje jen jednou (406a): „A — jakož pravie — že svátosti sú 1) Podlaha, Soupis č. 208 a č. 620. 3) Bartoš, Soupis č. 3638; sr. i téhož zprávu v ČČM 1916 str. 118. 3) Bartoš v ČČM I. c. 4) Paulinus Minorita, Ex Historia satirica regum, regnorum et summorum pontificum, ab anonymo auctore ante annum 1328 scripta (Recueil des Hist. des Gaules, Paris 1738—1876, tom. XXII p. 12—16); W. Holtzmann, Bruchstücke aus der Weltchronik des Paulinus Mino- rita v. Venedig., Texte. Heft I. II. Rom 1927. O autorovi (zemřel před r. 1344) viz Buchberger, Lexikon für Theol. u. Kirche� VIII Bd p. 25 s. v. Paulinus v. Venedig a Lorenz, Deutschlands Geschichtsquellen II (1887) str. 282. I Hus z něho citoval (sr. Bartoš, Věstník Čes. ak. 52 (1943) str. 44. 5) Vroucně na něj vzpomíná na dvou místech. Na str. 253a: „Též nápodobně dálo se Husovi mistru Janovi: čím oni v Praze viece kleli, mše stavovali, obrazy hlavů dolóv věšeli klnúce jej, a viece k němu lidé šli do Betléma na kázanie“. (Zpráva o tom, že se věšely obrazy hlavou dolů při vyhlašování klatby na Husa, není, pokud vím, nikde jinde zaznamenána). Str. 432b: „A to sú učinili mistru Janovi Husovi, že se posmievali, korunu mu udělavše, a Roháčovi červenů kytli etc.“
148 III. František Šímek: Několík citátů uvádí R. z kroniky světové, kterou napsal Paulinus Mino- rita z Benátek; v českém Výkladu ani v latinském není jméno autorovo uvedeno (spis koloval v rukopisech tehdy anonymně), v českém je dokonce zkomolen i titul díla (Historia staterica m. H. satirica). O oblibě tohoto spisu u nás svědčí dochované rukopisy: dva jsou v kapitulní knihovně1), jen druhá část je v knihov- ně Nár. musea sign. XVI A 8.2) Úplný rukopis je také v zemské knihovně drážďanské3) z r. 1408/9. Vydány byly z díla jen ukázky.*) R. se dovolává tohoto díla na str. 419b, 438a a 438b (všechna tři místa se týkají umučení Kristova a jeho pohřbu). Ze svých českých předchůdců uvádí R. Matěje z Janova a Husa. Matěje z Janova („mistr Matěj Pařížský“, píše R.) cituje několikrát. Na 1. 185a je volně přeložen úryvek, který čteme v Regulích V (ed. Kybal-Odložilík p. 158 n.); týká se častého přijímání svátosti oltářní. Krátký je i citát z něho na 1. 204a (cf. Regu- lae 1. III tr. 6, c. 65, Kybal IV p. 305). Jen stručný výňatek je podán z Regulí Matěje z Janova (1. III c. XIII, De comparatione carnalis meretricis ad spiritualem abominationem et eius turpitudinem, ed. Kybal IV p. 55 s.) na l. 336a: Mistr Matěj Pařížský (De abho- minacione): „Velmi mrzká věc jest kněz lakomý. Jako mrzká jest prázdná žena dobrým lidem, též mají býti mrzcí kněžie lakomí v cierkvi; a jako ta žena velmi silna jest, že člověka muže zavede a porazí v těžké hřiechy, tak kněze lakom- stvie porážie. A jako nevěstky žádný nemuož nasytiti v jejie nečistotě, tak kněžie lakomí nemohu lakomstvie syti býti.“ (Na uv. místě Regulí celkem 37 řádků; začátek: Sicut igitur nichil abhominabilius in humanis carne fornicarie meretricis, ita nichil abhominabilius in christianis cupido clerico vel sacerdote..., konec: Item sicut libido mulieris fornicarie est insaciabilis omnino, ita cupiditas presentis seculi clericorum et sacerdotum). V latinském Výkladu je úryvek tento téměř doslovně přejat z Regulí, proto je mnohem obšírnější. — Celkem cituje R. Matěje z Janova ve Výkladu na Lukáše sedmkrát. Husa5) cituje jen jednou (406a): „A — jakož pravie — že svátosti sú 1) Podlaha, Soupis č. 208 a č. 620. 3) Bartoš, Soupis č. 3638; sr. i téhož zprávu v ČČM 1916 str. 118. 3) Bartoš v ČČM I. c. 4) Paulinus Minorita, Ex Historia satirica regum, regnorum et summorum pontificum, ab anonymo auctore ante annum 1328 scripta (Recueil des Hist. des Gaules, Paris 1738—1876, tom. XXII p. 12—16); W. Holtzmann, Bruchstücke aus der Weltchronik des Paulinus Mino- rita v. Venedig., Texte. Heft I. II. Rom 1927. O autorovi (zemřel před r. 1344) viz Buchberger, Lexikon für Theol. u. Kirche� VIII Bd p. 25 s. v. Paulinus v. Venedig a Lorenz, Deutschlands Geschichtsquellen II (1887) str. 282. I Hus z něho citoval (sr. Bartoš, Věstník Čes. ak. 52 (1943) str. 44. 5) Vroucně na něj vzpomíná na dvou místech. Na str. 253a: „Též nápodobně dálo se Husovi mistru Janovi: čím oni v Praze viece kleli, mše stavovali, obrazy hlavů dolóv věšeli klnúce jej, a viece k němu lidé šli do Betléma na kázanie“. (Zpráva o tom, že se věšely obrazy hlavou dolů při vyhlašování klatby na Husa, není, pokud vím, nikde jinde zaznamenána). Str. 432b: „A to sú učinili mistru Janovi Husovi, že se posmievali, korunu mu udělavše, a Roháčovi červenů kytli etc.“
Strana 149
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 149 v vladařství aneb v šafářství (in dispensacione), a to vedlé řeči mistra Husi etc.“ (Sr. Kybalovo Učení m. Jana Husi II. 2 str. 324). Chelčického výslovně R. nikdy neuvádí, ale tu a tam jsou jistě stopy četby muže, pro nějž kdysi tak horoval a na nějž upozorňoval své žáky. Tak čteme (36a2), že mistři a uměli „jediné kóru hlozí a textem se obierají, a nikda k rozumu Ducha sv. neuhodie“. To upomíná hodně na místo z Chelčického Postily (Sme- tánka I. str. 4): „toliko jako hovado kuoru svrchu hlozí“. Sr. i 437a: „Ale lidé sů jako koza, ta jediné kóru hloze“. Z řeckých autorů uvádí R. Aristotela1) (379a), z římských třikrát Seneku.2) Dvakrát mluví dokonce i o koránu (32a2/b1): „A jakož die Lyra, že i Saracenové pohané — jakož stojí in Anchorano Machomete —, že i oni slyšeli, kterak ji (P. Marii) sobě vyvolil Buoh oslavenú ženu, že tak anjelé zpievali“.*) Po druhé (243a): „Ano Machometa ten, jenž pohany Saraceny svedl, a ten píše in Ancho- rano, kterak slyšal, ano andělé chválé tu drahu pannu“. Jak vidíme z prvního dokladu, vědomosti z koránu čerpal R. z Lyrovy Postilly. Nejednou uvádí R. svůj pramen jen všeobecně (jeden doktor, doktoři — často tím míní Simona Fidata, Gorrana, ale i jiné; pod. mudrci, na př. 312a). Znal Passionál (nebo Sanctorale) — odtud čerpá některé zmínky o svatých. Jednou (335a) uvádí doklad i ze Života sv. Otců (Tak in Vitis patrum stojí, že byl jeden Otec svatý, Macharius, viděl ženu velmi krásnů...). Ifysiology asi znal.*) Pro zajímavost uvádím, že Rokycana ovládal (aspoň částečně) polštinu, protože praví (450b): „Neb řeči mnohokrát berú se za věci. A tak Poláci mluvie: Tam mám své řeči na voze (t. věci)“. Na několika místech lze vytknouti Rokycanovi omyly. K nim ovšem ne- budeme počítati, cituje-li na př. spis Jana Zlatoustého De reparatione lapsi (spr. Paraenesis sive adhortatio ad Theodorum lapsum, cf. Migne PG 47 c. 277—316); patrně pod tím názvem tehdy u nás koloval jeho rukopis, protože i Viktorin 1) „Aristotiles, ten učenie vydával, a marné bylo a prázdné; neb on pravil, že svět nenic stvořený, ale jest od počátka (cf. Arist. De coelo 1. II c. 1); jiný citát z Aristotela je v Politica I c. V a Ethica Nicom. 1. IV c. 3). 2) Na str. 407b (Ano Seneka pohan die, že jest veliká nevděčnost nepamatovatí na dobro- dienstvie; je to podle Seneky, De benef. III 1, 2 — týž citát uvádí Hus Super IV Sententiarum IV. dist. XXII 5, ed. Flajšhans p. 629 s.) a 442 a (An die Seneka: „Žádnému nevěřiti a každé- mu věřiti, obé zlé“; u Seneky Epist. 3, 4). Třetí citát (123b2) ze Seneky je z Remed. fortuit. 7, 1. 3) Lyra na Luk. 1, 49 (Biblia sacra 1. c. p. 692): Hoc etiam patet in Saracenis, unde In Alchorano Mahumeti dicitur de Maria virgine: Dixerunt angeli... (Totéž místo z koránu cituje i Hus, Sermones de sanctis, vyd. Flajšhansovo str. 91; Hus sice neuvádí za avůj pramen Lyru, nýbrž přímo korán, ale nejspíše — jako Rokycana — znal cítát z něho u Lyry). 4) Sr. na př. 258a: „Tak vypravují naturales o nedvědu, že, když by, rozpále medenici aneb pánev měděná, I držal mu rozpálenú před očíma, že oslne nedvěd“. I tyto vědomosti mohl však čerpatí odjinud, jak sám píše, že sv. Jan Zlatoústý „dává příklad na havraniech (260b n.): Tak pravie o něm, že, když se vyléhnú, že až do devátého dne bývají bielí; a on vída, že sú blelí a on černý, i letí preč a nechce jich krmití, až jeliž zčernají po devátém dni. Ktož je pak krmí těch devět dní? Pravie, že rosů nebeská sú živi“.
O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evangelium sv. Lukáše. 149 v vladařství aneb v šafářství (in dispensacione), a to vedlé řeči mistra Husi etc.“ (Sr. Kybalovo Učení m. Jana Husi II. 2 str. 324). Chelčického výslovně R. nikdy neuvádí, ale tu a tam jsou jistě stopy četby muže, pro nějž kdysi tak horoval a na nějž upozorňoval své žáky. Tak čteme (36a2), že mistři a uměli „jediné kóru hlozí a textem se obierají, a nikda k rozumu Ducha sv. neuhodie“. To upomíná hodně na místo z Chelčického Postily (Sme- tánka I. str. 4): „toliko jako hovado kuoru svrchu hlozí“. Sr. i 437a: „Ale lidé sů jako koza, ta jediné kóru hloze“. Z řeckých autorů uvádí R. Aristotela1) (379a), z římských třikrát Seneku.2) Dvakrát mluví dokonce i o koránu (32a2/b1): „A jakož die Lyra, že i Saracenové pohané — jakož stojí in Anchorano Machomete —, že i oni slyšeli, kterak ji (P. Marii) sobě vyvolil Buoh oslavenú ženu, že tak anjelé zpievali“.*) Po druhé (243a): „Ano Machometa ten, jenž pohany Saraceny svedl, a ten píše in Ancho- rano, kterak slyšal, ano andělé chválé tu drahu pannu“. Jak vidíme z prvního dokladu, vědomosti z koránu čerpal R. z Lyrovy Postilly. Nejednou uvádí R. svůj pramen jen všeobecně (jeden doktor, doktoři — často tím míní Simona Fidata, Gorrana, ale i jiné; pod. mudrci, na př. 312a). Znal Passionál (nebo Sanctorale) — odtud čerpá některé zmínky o svatých. Jednou (335a) uvádí doklad i ze Života sv. Otců (Tak in Vitis patrum stojí, že byl jeden Otec svatý, Macharius, viděl ženu velmi krásnů...). Ifysiology asi znal.*) Pro zajímavost uvádím, že Rokycana ovládal (aspoň částečně) polštinu, protože praví (450b): „Neb řeči mnohokrát berú se za věci. A tak Poláci mluvie: Tam mám své řeči na voze (t. věci)“. Na několika místech lze vytknouti Rokycanovi omyly. K nim ovšem ne- budeme počítati, cituje-li na př. spis Jana Zlatoustého De reparatione lapsi (spr. Paraenesis sive adhortatio ad Theodorum lapsum, cf. Migne PG 47 c. 277—316); patrně pod tím názvem tehdy u nás koloval jeho rukopis, protože i Viktorin 1) „Aristotiles, ten učenie vydával, a marné bylo a prázdné; neb on pravil, že svět nenic stvořený, ale jest od počátka (cf. Arist. De coelo 1. II c. 1); jiný citát z Aristotela je v Politica I c. V a Ethica Nicom. 1. IV c. 3). 2) Na str. 407b (Ano Seneka pohan die, že jest veliká nevděčnost nepamatovatí na dobro- dienstvie; je to podle Seneky, De benef. III 1, 2 — týž citát uvádí Hus Super IV Sententiarum IV. dist. XXII 5, ed. Flajšhans p. 629 s.) a 442 a (An die Seneka: „Žádnému nevěřiti a každé- mu věřiti, obé zlé“; u Seneky Epist. 3, 4). Třetí citát (123b2) ze Seneky je z Remed. fortuit. 7, 1. 3) Lyra na Luk. 1, 49 (Biblia sacra 1. c. p. 692): Hoc etiam patet in Saracenis, unde In Alchorano Mahumeti dicitur de Maria virgine: Dixerunt angeli... (Totéž místo z koránu cituje i Hus, Sermones de sanctis, vyd. Flajšhansovo str. 91; Hus sice neuvádí za avůj pramen Lyru, nýbrž přímo korán, ale nejspíše — jako Rokycana — znal cítát z něho u Lyry). 4) Sr. na př. 258a: „Tak vypravují naturales o nedvědu, že, když by, rozpále medenici aneb pánev měděná, I držal mu rozpálenú před očíma, že oslne nedvěd“. I tyto vědomosti mohl však čerpatí odjinud, jak sám píše, že sv. Jan Zlatoústý „dává příklad na havraniech (260b n.): Tak pravie o něm, že, když se vyléhnú, že až do devátého dne bývají bielí; a on vída, že sú blelí a on černý, i letí preč a nechce jich krmití, až jeliž zčernají po devátém dni. Ktož je pak krmí těch devět dní? Pravie, že rosů nebeská sú živi“.
Strana 150
150 Kornel ze Všehrd nazval svůj překlad tohoto dílka, k němuž přidal i klasickou předmluvu, razící cestu českému humanismu, O napravení padlého.1) Omylem však přičetl R. výňatek z Chrysostoma Řehoři Velikému (272a): Protož mluví sv. Řehoř o oné hvězdě, jako se třem králóm okázala, i die: „Když lidé řiekají: Pod tú se planétů urodil, musí býti zloděj (neb cizoložník), již tiem hřešie a cpají hřiech na Stvořitele a na jeho stvořenie“. U Řehoře jsem marně citát hledal, je to zřejmě chyba, spr. má býti Chrysostomus, u něhož (je to ovšem apokr., Opus imperfectum in Matth., homilia II, MG 56 c. 638) čteme: Vidimus stellam eius in oriente... Si adulter et homicida fiunt per stellam et in crimine stella facit eos interfici, magna est illarum iniquitas stellarum, magis autem illius, qui stellas ad hoc creavit.2) Chyba tato mohla snadno vzniknouti jatinskou zkratkou obou autorů, jež mohla čtenáře zmýliti. Jiné omyly Rokycanovy si vysvětlíme používáním souborných výkladů, zejména Cateny aurey. Nejednou jsem zjistil, cituje-li R. jiného autora, že v Cateně je citát uveden správně při autorovi, který je jeho původcem; ale před tímto citátem je tam úryvek z jiného spisovatele — a tomu omylem přičetl R. citát následující, nepovšimnuv si, že v rukopise mezi oběma citáty je označen (patrně zkratkou) jiný autor. Ale je také možná, že chyba byla už v předloze, t. j. že písař rukopisu Cateny, který měl před sebou R., vypustil podobným pře- hlédnutím už sám jméno autora následujícího citátu. Tak na str. 201a: „Ambrož: Ctnost dokonalá nehledá t' pomsty“. Správně má býti Titus; cf. Catena aurea in Lucae evang. c. IX, 1. c. p. 165: Non habet ultionis studium perfecta virtus. V Cateně je před tímto Titovým citátem zcela jiný úryvek z Ambrože, takže omyl Rokycanův lze vysvětliti přehlédnutím, jak bylo výše vysvětleno. Tak čteme u Rok. 216a: „I die, že přistúpil jeden v zákoně umělý (Luk. 10, 25). Kterak jest byl umělý v zákoně? Crysostomus, že uměl v zákoně mluviti, ale rozumuov duchovních neměl“. Zde omylem je uveden jako autor Jan Zlato- ústý m. Ambrože; v lat. Výkladu (171b) je správně: Ambrosius (Verba legis tenens, vim legis ignorans). Omyl se přihodil tedy až v českém zpracování.3) Pod. se zmýlil v autorovi R. asi i na str. 18a2: Augustinus, že lépe by bylo od III. František Šímek: 1) Stejně není vinou Rokycanovou, přičítá-li v traktátu O přijímání krve (i v lat. Contra sex proposiciones frivolas doctorum apostatarum) dílo Compendium theologicae veritatis Tomášovi Akvinskému. Tomášovi je připisuje i Hus, je tedy zřejmé, že původcem omylu není R., ale že se v rukopisech tehdejších uváděl jako autor opravdu Tomáš Akv. V po- zdější době byl pokládán za autora tohoto díla Albert Veliký, ale podle nového bádání je na- psal Hugo Štrasburský. Sr. Čas. pro mod. fil. 28. str. 253 pozn. 2) I z této ukázky vidíme, jak R. vhodně a řečnicky účinněji upravil svou předlohu. 3) Citované místo je u Ambrože, Expos. in Luc. 1. VII (ed. Schenkl p. 311): Adhaeret his lectio, qua exponuntur hi, qui sibi legis periti videntur, qui verba legis tenent, vim legis ignorant. Rok. však nečerpal tu asi přímo z Ambrože, nýbrž z Tomáše Akv., který v Cateně (na Luk. 10, 25, str. 179) uvádí tento citát s malou obměnou: Erat enim ex his, qui sibi legis- periti videntur, quia verba legis tenent, vim legis ignorant. Je to tím pravděpodobnější, protože několik řádek předtím cituje výslovně podle Cateny (,continuata gloza“) úryvek z Cyrilla (je v Cateně na uv. m. str. 178).
150 Kornel ze Všehrd nazval svůj překlad tohoto dílka, k němuž přidal i klasickou předmluvu, razící cestu českému humanismu, O napravení padlého.1) Omylem však přičetl R. výňatek z Chrysostoma Řehoři Velikému (272a): Protož mluví sv. Řehoř o oné hvězdě, jako se třem králóm okázala, i die: „Když lidé řiekají: Pod tú se planétů urodil, musí býti zloděj (neb cizoložník), již tiem hřešie a cpají hřiech na Stvořitele a na jeho stvořenie“. U Řehoře jsem marně citát hledal, je to zřejmě chyba, spr. má býti Chrysostomus, u něhož (je to ovšem apokr., Opus imperfectum in Matth., homilia II, MG 56 c. 638) čteme: Vidimus stellam eius in oriente... Si adulter et homicida fiunt per stellam et in crimine stella facit eos interfici, magna est illarum iniquitas stellarum, magis autem illius, qui stellas ad hoc creavit.2) Chyba tato mohla snadno vzniknouti jatinskou zkratkou obou autorů, jež mohla čtenáře zmýliti. Jiné omyly Rokycanovy si vysvětlíme používáním souborných výkladů, zejména Cateny aurey. Nejednou jsem zjistil, cituje-li R. jiného autora, že v Cateně je citát uveden správně při autorovi, který je jeho původcem; ale před tímto citátem je tam úryvek z jiného spisovatele — a tomu omylem přičetl R. citát následující, nepovšimnuv si, že v rukopise mezi oběma citáty je označen (patrně zkratkou) jiný autor. Ale je také možná, že chyba byla už v předloze, t. j. že písař rukopisu Cateny, který měl před sebou R., vypustil podobným pře- hlédnutím už sám jméno autora následujícího citátu. Tak na str. 201a: „Ambrož: Ctnost dokonalá nehledá t' pomsty“. Správně má býti Titus; cf. Catena aurea in Lucae evang. c. IX, 1. c. p. 165: Non habet ultionis studium perfecta virtus. V Cateně je před tímto Titovým citátem zcela jiný úryvek z Ambrože, takže omyl Rokycanův lze vysvětliti přehlédnutím, jak bylo výše vysvětleno. Tak čteme u Rok. 216a: „I die, že přistúpil jeden v zákoně umělý (Luk. 10, 25). Kterak jest byl umělý v zákoně? Crysostomus, že uměl v zákoně mluviti, ale rozumuov duchovních neměl“. Zde omylem je uveden jako autor Jan Zlato- ústý m. Ambrože; v lat. Výkladu (171b) je správně: Ambrosius (Verba legis tenens, vim legis ignorans). Omyl se přihodil tedy až v českém zpracování.3) Pod. se zmýlil v autorovi R. asi i na str. 18a2: Augustinus, že lépe by bylo od III. František Šímek: 1) Stejně není vinou Rokycanovou, přičítá-li v traktátu O přijímání krve (i v lat. Contra sex proposiciones frivolas doctorum apostatarum) dílo Compendium theologicae veritatis Tomášovi Akvinskému. Tomášovi je připisuje i Hus, je tedy zřejmé, že původcem omylu není R., ale že se v rukopisech tehdejších uváděl jako autor opravdu Tomáš Akv. V po- zdější době byl pokládán za autora tohoto díla Albert Veliký, ale podle nového bádání je na- psal Hugo Štrasburský. Sr. Čas. pro mod. fil. 28. str. 253 pozn. 2) I z této ukázky vidíme, jak R. vhodně a řečnicky účinněji upravil svou předlohu. 3) Citované místo je u Ambrože, Expos. in Luc. 1. VII (ed. Schenkl p. 311): Adhaeret his lectio, qua exponuntur hi, qui sibi legis periti videntur, qui verba legis tenent, vim legis ignorant. Rok. však nečerpal tu asi přímo z Ambrože, nýbrž z Tomáše Akv., který v Cateně (na Luk. 10, 25, str. 179) uvádí tento citát s malou obměnou: Erat enim ex his, qui sibi legis- periti videntur, quia verba legis tenent, vim legis ignorant. Je to tím pravděpodobnější, protože několik řádek předtím cituje výslovně podle Cateny (,continuata gloza“) úryvek z Cyrilla (je v Cateně na uv. m. str. 178).
Strana 151
151 žádného nezpravovánu býti než zpravovánu býti od zlého. Spr. asi má býti Chrysostomus, In Isaiam c. III (MG 56 c. 42): Praestat nullum quam malum ducem habere. Na str. 399a čteme: „Origenes, Crysostomus: Kdyby který lékař rozumný přišel, zapoviedaje jiesti některú věc, řka: Budete-li jiesti hůby (aneb ty jiné věci), budete mřieti, — hned by uposlechli. A tento lékař těla i duše radí, aby se varovali obžerstvie, opilstvie; kéž dbají aneb poslúchají?“ Autorem je Beda Venerabilis (c. 89 in Luc., kterého cituje Tomáš Akv., Catena in Lucae ev. c. XXI 8, 1. c. p. 332): Et certe, si quis sapiens medicus praeciperet attendere a succo alicuius herbae, ne repentinus interitus superveniat, magno studio medici mandata servaremus; nunc autem Salvatore admonente ebrietatem et crapulam et curas saeculi esse cavendas, his sauciari et consumi non timent, quia fidem, quam medici dictis praebent, Domini verbis praebere contemnunt. (Místo, uvedené tu z Cateny, je na Luk. 21, 34, tedy na totéž místo, které tu R. vykládá!). Omylem cituje R. Paschasia (384a). Paškazius: „Mezi vzláštními kacieři (nad svatokupci) má mštěno býti, a nechtie-li kněžie svatokupečstvie ostati, mají laiky trápeni býti a vedeni od toho“. Spr. má býti papež Pascalis, jehož výrok je v Decretu Gratianově (a odtud jej má jistě i Rokycana), secunda pars c. I qu. VII c. 27, ed. Friedberg c. 437 s.: Patet symoniacos veluti primos et pre- cipuos hereticos ab omnibus fidelibus respuendos, et si commoniti non resi- puerint, ab exteris potestatibus opprimendos. Dekret (Gratianův) uvádí R. asi na 20 místech, ale jak vidíme z předcházející ukázky, užíval ho častěji. Uzavíraje přehlídku pramenů Rokycanových ve Výkladu na ev. sv. Lukáše, mohu tuším pronéstí tvrzení, že se R. stále vzdělával; od díla k dílu můžeme sledovati jeho rostoucí vzdělání. Přesto, že tolik draho- cenného času byl nucen věnovati politice a boji se svými nepřáteli, nezapomínal na to, co tolikrát zdůrazňoval, že totiž předním úkolem kněze je jeho úřad kazatelský. A přípravu k němu, jak vidíme z naší stati, nezanedbával, snažil se poctivě poznati vše důležité, co v současné literatuře bohoslovecké existovalo. Doklady výše snesené jsou důkazem, že plně ovládá souvěkou učenost theologickou. Mohlo by se zdáti, že jeho dílo — pro značný počet excerpt ze spisů cizích — je pouhou snůškou cizího materiálu. Ale není tomu tak; k podobnému mínění by spíše opravňoval latinský text Výkladu, který byl opravdu více méně jen přípravou ke kázáním, ač i takové tvrzení by bylo do jisté míry křiv- dou. Zato české vzdělání obsahuje mimo tyto četné citáty a reminiscen- ce hojně jeho vlastních úvah a doplňků, pro něž zůstane vždy cennou pomůckou pro kulturně historické badatele. Litovati jest jen, že se nám nedochoval tento Výklad v té podobě, jak byl přednesen s kazatelny; tak máme zachovánu jen jeho klasickou Postilu na neděle a svátky. Zde
151 žádného nezpravovánu býti než zpravovánu býti od zlého. Spr. asi má býti Chrysostomus, In Isaiam c. III (MG 56 c. 42): Praestat nullum quam malum ducem habere. Na str. 399a čteme: „Origenes, Crysostomus: Kdyby který lékař rozumný přišel, zapoviedaje jiesti některú věc, řka: Budete-li jiesti hůby (aneb ty jiné věci), budete mřieti, — hned by uposlechli. A tento lékař těla i duše radí, aby se varovali obžerstvie, opilstvie; kéž dbají aneb poslúchají?“ Autorem je Beda Venerabilis (c. 89 in Luc., kterého cituje Tomáš Akv., Catena in Lucae ev. c. XXI 8, 1. c. p. 332): Et certe, si quis sapiens medicus praeciperet attendere a succo alicuius herbae, ne repentinus interitus superveniat, magno studio medici mandata servaremus; nunc autem Salvatore admonente ebrietatem et crapulam et curas saeculi esse cavendas, his sauciari et consumi non timent, quia fidem, quam medici dictis praebent, Domini verbis praebere contemnunt. (Místo, uvedené tu z Cateny, je na Luk. 21, 34, tedy na totéž místo, které tu R. vykládá!). Omylem cituje R. Paschasia (384a). Paškazius: „Mezi vzláštními kacieři (nad svatokupci) má mštěno býti, a nechtie-li kněžie svatokupečstvie ostati, mají laiky trápeni býti a vedeni od toho“. Spr. má býti papež Pascalis, jehož výrok je v Decretu Gratianově (a odtud jej má jistě i Rokycana), secunda pars c. I qu. VII c. 27, ed. Friedberg c. 437 s.: Patet symoniacos veluti primos et pre- cipuos hereticos ab omnibus fidelibus respuendos, et si commoniti non resi- puerint, ab exteris potestatibus opprimendos. Dekret (Gratianův) uvádí R. asi na 20 místech, ale jak vidíme z předcházející ukázky, užíval ho častěji. Uzavíraje přehlídku pramenů Rokycanových ve Výkladu na ev. sv. Lukáše, mohu tuším pronéstí tvrzení, že se R. stále vzdělával; od díla k dílu můžeme sledovati jeho rostoucí vzdělání. Přesto, že tolik draho- cenného času byl nucen věnovati politice a boji se svými nepřáteli, nezapomínal na to, co tolikrát zdůrazňoval, že totiž předním úkolem kněze je jeho úřad kazatelský. A přípravu k němu, jak vidíme z naší stati, nezanedbával, snažil se poctivě poznati vše důležité, co v současné literatuře bohoslovecké existovalo. Doklady výše snesené jsou důkazem, že plně ovládá souvěkou učenost theologickou. Mohlo by se zdáti, že jeho dílo — pro značný počet excerpt ze spisů cizích — je pouhou snůškou cizího materiálu. Ale není tomu tak; k podobnému mínění by spíše opravňoval latinský text Výkladu, který byl opravdu více méně jen přípravou ke kázáním, ač i takové tvrzení by bylo do jisté míry křiv- dou. Zato české vzdělání obsahuje mimo tyto četné citáty a reminiscen- ce hojně jeho vlastních úvah a doplňků, pro něž zůstane vždy cennou pomůckou pro kulturně historické badatele. Litovati jest jen, že se nám nedochoval tento Výklad v té podobě, jak byl přednesen s kazatelny; tak máme zachovánu jen jeho klasickou Postilu na neděle a svátky. Zde
Strana 152
152 III. František Šímek: nás psané slovo bohužel opouští často právě tam, kde bychom z něho snad nejvíce — nejen se stanoviště kulturně-historického, ale i jazykového — těžili, jako je tomu v Postile.1) Z několika přípisků v rkpise M můžeme bezpečně souditi, že Rokycana kromě Výkladu na ev. Matoušovo (dochovaného jen v latinském znění) a na Lukáše a Jana (oba výklady máme zachovány v latinské i české versi) napsal i výklad na evangelium sv. Marka, jenž— bohužel — asi se nedochoval na naše časy. O tom doklady podám v úvodě k vydání českého Výkladu na Lukáše. 1) Sr. na př. 353b: (Dáblové) nás všemi hřiechy smrtedlnými trápie. (Postoj u každého hřiechu a považ jeho, jakož činil mistr!) Vidíme z toho, že vlastní kázání bývala mnohem obšírnější. Podobných poznámek najdeme v textu Výkladu na ev. Lukášovo několik. Předloženo v květnu 1942. — Vydáno v srpnu 1945.
152 III. František Šímek: nás psané slovo bohužel opouští často právě tam, kde bychom z něho snad nejvíce — nejen se stanoviště kulturně-historického, ale i jazykového — těžili, jako je tomu v Postile.1) Z několika přípisků v rkpise M můžeme bezpečně souditi, že Rokycana kromě Výkladu na ev. Matoušovo (dochovaného jen v latinském znění) a na Lukáše a Jana (oba výklady máme zachovány v latinské i české versi) napsal i výklad na evangelium sv. Marka, jenž— bohužel — asi se nedochoval na naše časy. O tom doklady podám v úvodě k vydání českého Výkladu na Lukáše. 1) Sr. na př. 353b: (Dáblové) nás všemi hřiechy smrtedlnými trápie. (Postoj u každého hřiechu a považ jeho, jakož činil mistr!) Vidíme z toho, že vlastní kázání bývala mnohem obšírnější. Podobných poznámek najdeme v textu Výkladu na ev. Lukášovo několik. Předloženo v květnu 1942. — Vydáno v srpnu 1945.
- 115: Array