Strana 1
EDITIONES ARCHIVII ET BIBLIOTHECAE S. F. METROPOLITANI CAPITULI PRAGENSIS OPUS XXIII. HILARIA LITOMĚŘICKÉHO LIST KRÁLI JIŘÍMU Z PODĚBRAD VYDAL DR ANTONÍN PODLAHA PRAGAE 1931. SUMPTIBUS S. F. METROPOLITANI CAPITULI PRAGENSIS. TYPIS OFFICINAE TYPOGRAPHICAE „ČESKOSLOV. AKC. TISKÁRNA.“

Strana 2

Strana 3
Zemská knihovna (»Landesbibliothek«) v Štutgartu chová pod signaturou »Theol. 37« rukopisný sborník, v němž mimo jiné nalézá se list Hilariův králi Jiřímu z Poděbrad. Na důležitý tento historický dokument upozornil mne pan profesor dr. F. M. Bar- toš, jenž mně dal k disposici i fotografické jeho sním- ky1), jakož i zevrubný, níže otištěný obsah celého sbor- níku, začež mu vzdávám vroucí díky. Sborník Štutgartský jest papírový rukopis z konce XV. století, formátu kvartového (21x15.5 cm), má 367 listů v nové době stránkovaných. Rukopis jest značně za- žloutlý, místy skvrnami vlhkostí způsobenými porušený, na počátku a na konci částečně červotočivý. Vodová značka papíru: býčí hlava, nad ní hůl Aeskulapova. Počet řádků jest nestejný; v části, kterou uveřejňujeme, prů- měrně 37 (nejméně 33, nejvíce 45). Psán jest různými pí- saři. Na předních deskách jest starý nápis: »Tractatus varii, latini et bohemici, de negotio Hussitico et concilio Constantiensi.« Vazba pochází ze století XVI. Desky du- bové přišity jsou ke koženému hřbetu popsanými páskami pergamenovými. Při hřbetu jsou desky potaženy koží, do níž vtlačeno jest na přední desce šest rout s andílky, drží- cími nápisové blanky (viz tab. I.), na desce zadní rozvi- linový ornament, mezi nímž spatřují se malé heraldické lilie (viz tab. II.)2). Obsah sborníku jest tento: 1—23. Aragonské dokumenty z koncilu kostnického. 1) Snímky tyto jsou majetkem Československého státního ústavu historického v Praze; srvn. »Časopis archivní školy« VII. (1930), 129. 2) Popis rukopisu a jeho vazby, jakož i fotografie vazby opatřil mi ředitel zemského průmyslového musea Štutgartského, pan dr. Gustav Pazaurek, začež mu vyslovuji srdečné díky.

Strana 4
4 24—37. List »Eloquenti viro« (Hardt, Concilium Con- stantiense III., 338). 37'—39'. Kapistránův list. 40—41. Kazimír Polský Kapistránovi 7. IX. 1450. 41'—42'. Mikuláš V. stavům českým. IV. 1452. 42'—44'. Mikuláš V. proti rakouským vzbouřencům 1452. 45—56'. Memorandum německé university o neutra- litě, napsané na žádost arcibiskupa Salepurského. »Circa materiam unionis« X »Christum ducem imitari. Telos.« 57—69. Táborský spis, podaný synodě kutnohorské 1423. »A. D. 1423 in synodo cleri celebrata in Montibus Cuthnis circa festum s. Kiliani« X »in hac sinodo gene- rali.« Ve výtahu v kronice Biskupcově u Höflera, Ge- schichtschreiber II., 764—797. Spis zachován i ve Vrati- slavi (Zibrt III., 32, č. 499). 69—77. Responsum Boëmorum (1433). Vyd. v MC. I., 434. 77—78'. Projev pražské synody. MC. I., 385—386. 78'—80'. Křišťan z Prachatic Pálčovi. Palacký, Do- cumenta M. J. Hus 633—636. 81. Výpis listu úmluvnieho. Nejedlý, Prameny k sy- nodám strany pražské a táborské (1900), 40—41. 82'. Přiepis listuov jiných. Tamtéž 41—42. 83—90'. Výpověď sněmu obecnieho. Tamtéž 107 až 116. 90—96'. Forma executoria super compactatis. AC. III., 443, 434—436, 421—426, 444—445 (i česky). 97—100. Zápis sněmu pražského 1440. AČ. I., 245 až 249. 100—100'. List vězňóv pražských a uteklých i vy- hnaných Pražanóm učiněn po uprošení jich milosti. »My A, B, C, D etc. vyznáváme« X »toho na svědomí ut supra etc.« 101—120'. »Viny M. J. Rokycany. Najprve, že k zna- menitému úrazu« X »ustanoviti mohli.« O latinském zně-

Strana 5
5 ní Nejedlý, 23. Obsahuje i táborské odpovědi pražským mistrům. 123—135. Doctoris Hilarii administra- toris ad Georgium regem. 135'—136'. »Alique proposiciones utiles ad extermi- nacionem presentis scismatis per viam concilii generalis. In unitate capitis Christi« X »oraciones in domino salu- tares.« 137. Conclusiones episcopi Cameracensis (P. d'Ailly) contra proposita per ambasiatores d. Ruperti. In civitate Aqui(legi)ensi 1. Jan. a. 1409. 137—137°. Sequitur videre de sortilegiis. 137—139. Koncil kostnický arcib. mohučskému Fri- drichovi 26. VII. 1415 (Hardt IV., 485—491; Palacký, Documenta 568—572). 139—141. Protest kouřimského kraje proti Husovu upálení. 141—143. Zápis husitské šlechty z 5. IX. 1415. Pa- lacký, Documenta 590—593. 143—147. Koncilní odsouzení Viklefa, Husa a ka- licha. 147—157. Český spis proti zápisu českobrodského sněmu z 11. XI. 1444, dokazující, že vymáhání vysvěcení Rokycanovi je svatokupectví. 159—164. Husův traktát De corpore Christi. »Im- pugnantibus.« Vyd. V. Flajšhans. 164—173'. Husův traktát De sanguine Christi. Vyd. V. Flajšhans. 173'—187. Několik latinských kázání. »In die Pen- tecostes. Bernardus in sermone hodierno« X (na »Levate oculos vestros«) »inferent ulciones.« 187—187'. »Rex Francie scribit imperatori Friderico pro absolvendis prelatis... Tenuit hactenus indubitanter« X »calcaribus purgari.« 187'—188'. »Rescriptum Friderici imp. Regie sereni- tatis litteras« X »nitebantur.«

Strana 6
6 188'—190. »Fridericus imp. scribit pape Innocencio IV. Romanum substet imperium« X »cornua superborum.« 190. »Fridericus imp. regibus et principibus mundi, ut non obediant pape et cardinalibus... Illos felices« X »nec primi simus.« 191—202'. Zápisy kompaktátní. AČ. III., 398—412, 427—431, 446—449; Palacký, Urk. Beiträge II., 461 až 464. V tom 1. 195'—196': »Quarta cartha. Nos Philiber- tus ... Post plerosque tractatus« X »radices possetenus evellendo.« 203—214'. »Tractatus, qui dicitur vinculum Francisci de Maronis. Ab inicio et ante secula« X »in ipso igne.« 215—220. Palomarova řeč v Praze 13. VI. 1433. MC. I., 407—414. 220—224. Responsum dominorum. Tamtéž 414—419. 224—227. Palomarův návrh z 20. VI. 1433. Tamtéž 423—430. 228—250. Responsio fr. J. de Capistrano ad Roky- canam. Vyd. Valouch, Životopis sv. Jana Kapistrána 728 až 786. 250—256. Kapistrán: Ad barones. »Credo, magni- fici« X »Ex Ponte V. d. Maii a. 1452.« Palacký, Urk. Bei- träge zur Geschichte Georgs v. Podiebrad, 27 č. 22. 256. Václav z Krumlova píše z Plzně Oldřichovi z Rožmberka. »Oracionibus sedulis«X »dominica ante Margarethe 1452.« Přepis odtud v diplomatáři Histor. ústavu. Srvn. Urbánek, Věk poděbradský II., 589. 256—258. Mikuláš z Kusy do Čech 27. VI. 1452. Vyd. v Nic. Cusani Opera (1565) 846—861. 258—265'. = 228 a d., ale nedopsáno. 265'—267'. Generalis synodus 1448 super festo Ge- orgii. AČ. II., 227—229 s úvodní pamětí o sněmu. 267—269'. Řeč ke kardinálu Carvajalovi jménem sněmu. Vyd. Cochlaeus, Historiae Hussitarum 11. XII. 1549, 349—353. 269'—272'. Responsum ... Joh. cardinalis... ad

Strana 7
oblata per gener. congregacionem ipsius regni (11. V. 1448). S úvodem o jednání sněmovním. Znění odpovědi tamtéž 353—357. 272'—275'. Vypravování o dalším jednání sněmov- ním s Karvajalem; připojeno: »Aliud responsum d. legati.« Tamtéž 357 jen stručný výtah odsud. 275'—276. Conclusa in plena congregacione cleri Pragensis. 276'—277. Žádost oné strany (pod jednou králi Ji- římu?). 278—287. Odpověď poslů krále Albrechta poslům krále Vladislava a jeho bratra Kazimíra i jeho straně (ro- ku 1438). Vzácný a dosud neznámý český dokument. 288—299. Jakoubkův eucharistický traktát z r. 1428. 300—309. = 266—276. 311—319'. Sermo Bernardi Baptisati... in concilio Constanciensi (22. VIII. 1417). Finke, Acta conc. Const. II., 506. 321. Koncil Zikmundovi. Palacký, Documenta 647 až 651. 323—323'. Odsouzení Benedikta XIII. koncilem 1417. 323'—325. Zikmund Louňanům. Palacký, Documenta 659—663. 325—326'. Jan XXIII. králi Zikmundovi. Hardt IV., 259—262. 326'—330. Martin V. kardinálovi Janu Dominici »De summis celorum ad yma descendens«. 330'—332. Martin V. vratislavskému biskupovi Kon- rádovi r. 1422. Palacký, Urk. Beitr. I., 199—202. 332—332'. Vitold Martinu V. (5. III. 1422). Tamtéž I., 186—187. (Nedopsáno.) 333—334'. Martin V. Vitoldovi 21. V. 1422. Tamtéž I., 206—209. 335—346. Táborská obrana. Vyd. Nejedlý 44—56. 347—352. Kázání lodského biskupa Jakuba. 357—359. Forma salvi conductus. Forma obligacionis

Strana 8
8 assumpti in societatem fraternam a jiné formule českého původu. 359—362'. Papežský manifest husitský z r. 1430. »Noverint universi« X »propulsatis«. 362'—366. Pražský manifest z počátku husitských válek. »Universis et singulis Christi fidelibus ... Sane fir- miter credimus« X »ut est iuris etc. Finis in laude Ihesu. Et tantum de illo«. Opis listu Hilariova, dochovavší se ve sborníku Štut- gartském (viz ukázky jeho na tab. III. a IV.) jest bohužel velice nepřesný, takže mnohá místa jsou nesrozumitelná; »pravopis« jest přímo hrozný; slova libovolně roztrhá- vána a spojována, ano mnohdy jinými, zcela nevhodnými zaměňována atd. Nebylo možno tudíž vydati tento text tím způsobem, jako byl vydán v této sbírce Hilariův trak- tát »O nejsv. přijímání lidu obecného pod jednou způso- bou«, nýbrž nezbývalo než vydati jej pravopisem nyněj- ším, při čemž některé staré tvary jazykové pokud možno byly zachovány. Místy bylo za příčinou srozumitelnosti nutno vsunouti některá slova ze souvislosti pravděpo- dobně vyplývající; vsuvky tyto jsou v hranatých zá- vorkách. Hilarius listem svým, láskou k vlasti a církvi pro- dchnutým, chce nakloniti krále k tomu, aby byl poslušen církve a nejvyšší její hlavy, římského papeže, a tudíž aby nehájil kompaktát. Líčí především bohatost i výsady země české, jakož i urozenost, chrabrost a vzdělanost je- jího obyvatelstva a se steskem vzpomíná slavných dob, kdy jednota a svornost v zemi panovaly. Připomíná do- brodiní, jež papežové zvláště za Karla IV. Čechům pro- kázali, a za příklad poslušnosti k autoritě církevní uvádí knížete Vratislava. Jako kontrast líčí pak dobu úpadku, když vznikly a rozmohly se rozbroje náboženské. Obno- vení žádoucí jednoty očekává od Jiřího, jejž velebí pro

Strana 9
9 jeho moudrost a opatrnost. Připomíná, že základ svého důstojenství od církve obdržel. Apeluje naň také jako na zakladatele nového rodu královského, jehož chloubou býti má. Vyvrací námitky rádců králových a varuje před mož- ným nebezpečím, kdyby ke sjednocení ve víře nedošlo. Vznik listu klásti dlužno asi do druhé polovice roku 1462. [123] Doctoris Hilarii administratoris ad Georgium regem. Najjasnější králi a pane pane muoj naymilostivější. Vaší k. M. něco, co jest mi na srdci, zatajiti nemohu, po- něvadž druhdy slyšení a rozmúvání tak hojného, jakož věc záleží, pro příčiny nemohu míti. Nebť jsem k tomu povinnovat i pro muoj úřad od otce svatého poručený, i litost přirozená vlasti k tomu mě přinucuje. Nebeský pán nesmrtedlný tuto zemi slavnú mnohými a velikými věcmi obdařil jest, i přirozením i štěstím. Neb žádášli hojnosti chleba, vína a vody, v Čechách najdeš; kochášli se v zdravém povětří, vidíš, jak jasnú tváří na naše hory, doly hledí, nebo sladké a čisté vody ne po- tvory, ale ryby rybářóm rodí. Země, horami i doly rozdě- lená, hájem a dřevem plodným, i lidským vtipem i přiro- zením, se odívá a rozličnú zvěř v sobě má. Mlčím o kovích všelikterakých, nech mistryně všech věcí, zběhlost, mluví. Takové jest umění v vychování dobytka všelikého, že by přítel knihy důstojných otcův Abrahama i jiných na vý- chodě mněl by, že by tento lid od těch velikých otcův po- šel. Místo malé ale hojné má mnoho a silných přebyva- telóv, jichžto boje a skutky bych měl praviti pomine den, a krásnú řečí to vypravovati málo platno jest. Nedostane mi se řeči, obrátím-li se na přátelstva, rody, domy uro- zené, sečtuli rytířstvo i prostý a obecný lid; vy jste mi toho svědkové, že páni naši knížatóm okolním, zemané pánóm jiných národův téměř se přirovnávají. Pak chcešli

Strana 10
10 voděného jezdce, jak kopím svým točí jako Ajax směle proti šiku, opatřiti, přizřiž tu, když se potkají, uzříš, jakť vnikají3) v vodení nepřátelské mužové naši směle. Učený onenno Virgilius krásnú řečí vypsal římské skutky. Ó by byl jeho kdo přivedl do našich krajin, byl by nemohl pera nasytiti písmem a skutky. Žádal onenno.....4) od stud- nic bohyň viděti Platona; když v našich krajích jednota a svornost byla a panovaly, byl by viděl legii učených a jednak z světa vybraných doktorův a mistrův netoliko Praze, ale všemu světu svítících. Ó bolest a neštěstí, že květ ten takovým [123'] mrazem zaražen nemohl vy- kvésti k ovoci věčnému. Všecky tyto věci, králi nejjasnější, buoh, pán přiro- zení, dal jest naší zemi. I zemská také knížata své jsú této zemi milosti nezavřeli; jakým vysazením a svobodami toto království vysazeno jest, kdo viděl, ten věří, že té- měř v svobodách a v privilejích svých rovná se říši. Pak v vysazení duchovním i v důstojenství a v místech po- svátných nenasytí se; kdo chce spatří onde milosti, onde náboženství; pro odpustky běželi sem cizozemci, kněž- stvo, žákovstvo, a více, než slyšeli, spatřili. Šla knížata a sama královna od poledne; více jsú se divili hledíce, než mohli rozoměti slyšíce. Všecky tyto věci, králi nejjasnější, v jednotě, poslušenství a v pokoji byly jsú. Ono od nej- vyššího milovníka pokoje, boha, a toto od nejvyššího úředníka a náměstka s. Petra, vikáře Pána Krista,5) a skrze říši všech těchto věcí králové jsú dosáhli čeští. Kdo jest toto někdy knížetství, jež svatý Václav, předek tvůj, spra- voval, vsadil a vysadil v stolici královskú, zdali ne otec svatý, zdali ne císař Frydrich; kdo v kostele pražském a v prostém kanovnictví biskupství vysadil, však otec svatý; kdo, když víra, náboženství a poslušenství svatého římského kostela rostlo a zvláště v císaři Karlu, otci víc 3) Orig.: wlypagij. *) slovo nesrozumitelné: przisst. 5) Orig.: pana crista.

Strana 11
11 než pánu křesťanskému, biskupství v arcibiskupství vysa- dil a vysoce obdaroval a osvobodil? Otec svatý a věčné a nepřetržené paměti hodný, zbožný, milostivý otec a dědič náš Karel, nebeské vlasti hodný. Viděl jsi, králi nejjasnější, kroniky a běhy, i slyšel Čechův tvých, když první biskup náš Dětmar posvěcen byl na biskupství pražské od otce svatého k žádosti ná- božné panny Mlady, abatyše od svatého Jiří na hradě pražským, psal jest a rozkázal otec svatý, aby ten bi- skup náš srovnal se ve všech řádích a zachováních podle svatého římského kostela obyčeje, a ne české obyčeje, ale latinské na všech svatých i jiných slavnostech a hodinách zachovával, jako by se domýšlel aneb snad prorokoval, že povstanú někteří, jimž řecký neřád [124] zdáti bude se řád a hrdost neposlušenství za nábožná poslušenství, přís- ně přikázal jest, aby kostel pražský nepožíval obyčeje řeckého. Pak ta nesnáz přihodila se za kněze Vratislava, předka tvého, a kníže, přemožen jsa prosbú obce, prosil jest otce svatého, aby dopustil zpívání české, ale uslyšán nebyl. A tak to kníže, vévoda a otec věrný rozkázání pa- pežské přijal, lid od té žádosti odvedl a zase na poslušen- ství napravil. Jehožto činové tvé jasnosti buďte zrcadlo a příklad, nejmilostivější králi. Tak ti blažení dnové a časo- vé v pokoji, v jednotě v svatém poslušenství přišli a trvali až do dnův krále Václava, šťastné paměti předka tvé jas- nosti. Jací to časové paměti hodní, jaký to zlatý věk byl, i to stavení kostelův a měst okazuje. Bylo jest všecko potěšení pokoje, upřímnost víry a poslušenství svrchované bez výminky; lid svorný, po tvrzích, neb po krčmách a místech podezřelých o víru se nehádal, ale vše jednotů a poslušenstvím stálo. O jednoto velebná a vší paměti hod- ná! Ale pro hříchy lidské přišla jest novotina zpurná, kte- ráž vždycky jest podezřelá*) neb zavírá v sobě vysoko- myslnost a svatokrádežství tvárnost. Odchýlil se potom lid *) O.: podezrzina.

Strana 12
12 dobrý k učení a kázání svatému zlého kněžstva a pod krásnú řečí těžká rána přišla, že lid v neposlušenství a v nesčíslné bludy vkročil jest, kteréžto tvá jasnost tato leta i čítala i slýchala i vídala. A tak tápali jiní takto, jiní takto, tíž dnes takto, zítra jinakto učíce, a v takové věci jsú upadli, že svého [svědomí] hlasu neznajíce nazí chodili a v blud těch, jenž jsú sluli Adamité, upadli. Byl potom po králi Václavovi bratr jeho, nejjasnější cisař Zigmund, jenž té šelmě chtě konec učiniti, nějaké smlúvy učinil jest, ne věčné, ale aby lid k sobě přijda na- vykl zase jednotě a pokoji, v tom a tak aby snáze přišel k poslušenství. Ale počátek učiniv, přiložen jest k otcóm svým; po něm byli jsú Albra“) a syn jeho Ladislav, a ti všedše8) [124'] z východu hned zapadli, a tak kmen a rod Přemyslův přestal. Přišlo království na tě, králi nejslavnější. Tobě sa- mému tato čest zachována jest. Tě, jenž v věcech řím- ských, panských i královských zvyklejší nalezen, sama múdrost a opatrnost Tvá učinila králem. Ale ne sama, než vůle buoží. Tobě ta čest ot boha pójčena, tobě zacho- vána jest. Tebú samým spasení a jednota, na tobě samém bojové a dvojice záleží. Ty svú múdrostí Čechy u veliké róznici posazené v jednotu zemskú jsi shromáždil. Tys byl připravil království králi Ladislavovi, aniž jsi byl tak sprostný, že jsi rozoměl, jak to dítě šlechetné a čisté aniž jiného nežádalo, než jednoty a poslušenství, jakož jsme na oko viděli. Již kraluješ, králi, již sám vládneš; zle i dobře můžeš království učiniti: výborně, když Ije] jak k jednotě zem- ské tak kostelní přivedeš; zle, jestliže ctí tú, kteráž tobě zachována jest, zhrzíš a obmeškáš lid tento v jednotu a poslušenství přivésti, za něžto bohu i církvi svaté budeš odpovídati. Máš, ó králi milostivý, dvě straně v svém království: t. j. Albrecht. s) O.: zssedssie.

Strana 13
13 jedna věrných křesťanův pod svatým poslušenstvím, od nížto čest království a všeho hodného očekáváme. Došel jsi [toho, že] páni naši a jiné zemanstvo tě za krále jme- novali, biskupové naši korunu na tě vstavili, ty od otce svatého králem i jmenován jsi i jmín; císař tobě dal re- galia, markrabství i vévodství tobě poddal jest; potom veliké množství knížat a pánův říšských vší ctí a pocti- vostí královskú se tobě klanějí. Všecko toto i jiné od cír- kve svaté máš, protože v tobě samém všech jest položeno očekávání všeho dobrého. Máš jinú stránku Čechův, z kterýchžto někteří pod Compactaty, někteří pak, snad starší, jménem zákona od jednoty se vytrhše i drží přijímání posvátné pod obojí zpósobú a cos pod tím jiného. [125] Od těch ačkoli jsi jmenován král i jmín, však té cti, která jasnosti tvé i po- tomnosti královské v tom trvající [přísluší,] ani dáti ani zachovati [ne]mohú; pakli se obrátí, i dáti i zachovati moci budú. Ale odpusť sluze svému, královské dóstojenství, neb pod přísahú povinen jsem podle svědomí tvé jasnosti po- věděti, co jest mi v srdci, povím. Oni, jenž bohdá budú navedeni, neb Čechové jsú, snad řkú: »Nejjasnější králi, všaks z mladosti v té pravdě vychovaný. Tys kníže věr- ný; kolikrátkoli zasadil jsi se pro obranu kalicha, tolikrát jsi získal. Tobě samému pán buoh království dal, aby té pravdy hájil; hlediž: pokudž jí budeš hájiti, štěstí budeš jmíti; jestliže jedinú pro marnost světskú zanedbáš, za- hyneš.« Co pak praví, že mnoho jest k zákonu božímu pří- chylno, co o kostele řeckém odřezaném a o některém jiném, a kterak již pravda boží počíná se zjevovati na světě a jiné věci tobě rozprávějí, ty, nejmilostivější králi, i víš i slýcháš. Ale tvá taková jest múdrost a opatrnost, že jestliže štěstí v království chceš míti, ne za radu, ale za neko- nečnost a nestálost to přijmeš. Neb ačkoli v tom běhu narozen i zachován jsi, však buoh nesmrtedlný tě, jenž

Strana 14
14 jsi byl takový, zachoval, aby ne skrze jiného, ale skrze tě to, co na tobě bylo, také na jiných opraveno bylo. Neb, jaká by čest byla Čechóm, aby skrze jiného, těch věcí ne- známého, napraveni byli? Pak cokoli cti máš, všeckoť jest od kostela přišlo, a ne od toho, jakož oni praví, pravdú. Nechť povědí, coť cti přišlo pro tě od té strany, zdali panství? Však to máš od starodávného tvého rodu, kterýž se prve, než tito byli, rozmohl, jako jiní rodové, a poslu- šenství svaté církve vždy byl zachoval. Zdali gubernátor- ství? Na tos byl volen, ale skrze krále Ladislava stvrzen a stvrzení větší moci...3) Pakliť praví, že království, již jsem o tom nahoře pověděl, že tvá jasnost to mocí má otce svatého i vzal i potvrzen jest. Což [125'1, milostivý králi, mohú tobě více dáti v tak v tom rozdílu stojíce, právem nechť povědí. Ale nepovědí, co [mají,] že naši ctí tebe velikú očekávají, jakož pak tvá jasnost od Fantina, svého prokuratora, široce slyšala. Neboj se, jakož praví, že zahyneš, odstúpíšli. Nic bohdá, ale ještě proti nepřátelóm božím a církve neposlušným tvú múdrostí a mocí povsta- neš a ty, jenž tobě jinak radili, tvú opatrností bez meče, ale milostí královsků jmeš. Nedaj, milý králi, cti tvé ji- nému a let svých ukrutnému, aby snad cizozemci nena- plnili se mocí tvých a práce tvá přišla do jiného domu, a želel by toho naposledy, kdyby dokonal tělem i masem tvým, tak dí prorok.10) Pak není tebe tejno, nejmúdřejší králi, co dobrého z tvého poslušenství a plného navedení, co zlého z odtahování, odporu a nesvolení můž přijíti. Radost svatým angelóm jest nad jedním hříšníkem pokání činícím. Co se zdá, králi milý, bude milosti [a] radosti nad tolika tisíci Čechův, že o nich, když milý buoh pro tě pošle, jakož jsme smrtedlní, radost velikú svatým ange- *) následuje místo nesrozumitelné. 10) Kniha přísloví 5, 9; místo to v překladu Hejčlově zní: »abys nezadával jiným čest svou, a svá mužná léta ukrutnému, aby snad nesytili se cizí tvým majetkem, a z tvých mozolů děti jiných, abys naposledy nenaříkal, až bude ztrávena svěžest tvého těla.«

Strana 15
15 lóm učiníš a již ne králem, ale raději apoštolem a ange- lem jich nazván budeš, i budeš míti za časnů korunu věčnú radost. Obrátímeli se na cestu toho světa, tehda i tu čest a chvála tobě bude. Neb požehnaný den byl jest, v kterém jsi se narodil, aby skrze tě samého království k jednotě navráceno bylo. A ten den tobě jest pójčen, jenž tvým předkóm odepřín byl. Nebo ty víš, nejjasnější králi, a svú múdrostí to obsahuješ, že ty věci, jenž se víry dotýčí, skrze ty, jimž jest víra poručena, zříditi se mají, a z jich výpovědi to záleží, ale ne z jiných. Poněvadž se tak líbí otci svatému a tu čest na tě vzkládá, aby pod tebú bylo navedení země, a ty víš a rozomíš, že nebudeli času tvého království, ale vždy bude potom bohdá, pak, poněvadž právě tomu rozomíš, že musí býti takové na- pravení, jakožs pak sám to seznával, že chceš království navésti. Proč svú čest chceš dáti i odplatu věčnú za to jinému po sobě, nevěda snad komu. Protož rač [126] po- spíšiti, aby i skutkem i jménem králem jmenován byl, i byl. Věz, otec svatý co žádá: poněvadž jsi pokoj v království učinil, jednotu víry učiniti můžeš, budešli ráčiti. Toť jest tvá radost prvotní. A že máš jednotu a poslušenství navrátiti bez odta- hání, tvůj rod, odkud jsi pošel, a kam se béřeš, napomíná. Vyšel jsi z rodu velikého, rodu panského, a nad ten jsi vyskočil, když jsi cti království došel. Viziž, jakož s čest svému rodu učinil, aby jej v tom i větším zachoval, při- vediž Čechy k poslušenství, aby z tvého domu a korúhve pošlí, ačkoli tobě nerovní, mohli se velebiti vždy a říci: »Z naší korúhve, z našeho domu království pošlo a trvá až do těchto časův, i trvati bude.« Pak jdeš na potomnost, aby kořen tvůj byl jako David králův židovských a Pře- mysl knížat a ty králův českých. Neraduj se, by církev krále kterého jiného řádu-1) nežli římského dopustila, jakož víš, protož rač učiniti, jakož kmen královský žádáš býti, tou jednoty a poslušenství buď studnicí. 11) slovo nejasné.

Strana 16
16 Dále máš české království v časném pokoji sobě pod- dané, poněvadž tě král nebeský ráčil míti králem a rozbroje tvú múdrostí staviti a pokoj lidu dáti jest ráčil; nemysl sobě jinak, žeť i múdrost i opatrnost tobě dá, kteráž se v jednotě dává, aby lid ten navedl; však víš, ó králi, že již máš větší stranu lidu tvého bez práce, jenž jest pod poslušenstvím svatého římského kostela, jenž tobě i radú i pomocí vždy přistáti bude. Ostatek snadně k jednotě přivedeš, budešli ráčiti. Neb všickni, abych tak řekl, i páni i města, tvého přikázání a rozkázání v tom čekají; rciž, a staneť se rozkaz, a napravíť se. Jinak, jestliže se k jiné straně obrátíš, jehožto pak na krále nikoli nesluší, máš tu nějakú stránku, kteráž nedrží podle řádu církve svaté; budešli jí obhajovati, musíš naši stranu k sobě v tom při- vésti, kterážto nižádným obyčejem k tomu nepřivolí; ra- dějiť poběhne do cizích zemí, [126'] jako dříve, pro víru. Ale onino druhé strany kam by ušli nevědí. Nebo ten obyčej přijímání v samém tvém království a markrab- ství jest, a to ne všudy; pojdúliť do jiných zemí, jedno ze dvého musí učiniti: nebo aby se tajili jaké jsú víry, aneb chtíli jak živi býti, musíť se s lidem tím srovnati. Do Řek nepójdú, nebť jest ta již pohříchu pod Turkem; v Rusech aneb jinde tak jest rozdílný obyčej, že také v tom by se spolu nesrovnali. Abych pak dlúho [ne mlu- vil: budiž to, aby pro ztracení statkův aneb pro hrůzu, jehož bože nedaj, někteří svolili k obojímu přijímání již proti zápovědi církve svaté, Slezáci a jiní tvoji poddaní toho neučiní, cizozemci budou se tvého lidu varovati, a mnoho zlého z toho přijde, jakož dole pravím. Jinou věc povím: nejjasnější králi, nerač tesknosti míti k mé řeči, nebť já povinnost svou činím, a tvá velebnost od sluhy svého .. .12) přijme. Věčné paměti hodný rod Přemyslavův, z něhožto knížata, vévodi, králové i císařové pošli jsú, již dnes v pohlaví mužském zašel jest. Ty sám první a jediný 13) místo nejasné.

Strana 17
17 z Čech mezi tolika tisíci nalezen jsi, jenž by jiný rod krá- lovský založil, štípil a ustanovil. Chceš-li, milý králi, aby nedím na dlúhé časy, ale věčné tvůj rod královský z tebe pocházel, následujž víry, náboženství....13) poslušen- ství svaté stolice apoštolské podle předkův tvých, neb jinú cestú choditi bezpečně a slušně nebudeš moci, ani také v počtu královském a knížecím položen budeš, jest- liže jich v tom, co se dotkne svatého poslušenství a jed- noty u víře následovati nebudeš. Ale první budeš, po němžto jiný druhý nebude, neb který po tobě bude, podle poslušenství bude, a jestliže z tvého kmenu bude, ale jako ty nebude, neb pod poslušenstvím bude. To dím, ne by tvá milost tak nebyl, než kdyby se na druhou stranu, je- hož bože nedaj, obrátil. Povím ještě nyní pánu mému něco tajnosti se do- týkaje. Viz,14) prosím pokorně, aby království přivedl k poslušenství, aby buoh, dárce království, život manželky tvé tobě nejmilejší a paní [1271 naší otevřel. Otevřeť, s doufáním bohdá pravím, učiníš-li v pravdě; neučiníš-li, neučiníť. Více jsem pověděl, než jsem měl, ale horlivost víry a má proti tvé jasnosti povinnost něco také z sebe, ale ne vzdáleného od pravdy připudí pověděti. Protož, ó králi, to učiň, a nový kmen království čes- kého na věčná leta začatý upevni, aby z tebe pošli kní- žata, králové i císařové, a požehnal tobě pán buoh a se- menu tvému po tobě, aby proti tobě nepovstali cizozemci, aniž byl nalezen nepřítel, jenž by tě a tvé budúcí k boji popudil, ale rod tvůj požehnaný tě velebil a říkal: »Nej- šťastnější ten Jiří, předek náš a otec, veliků svú múdrostí a vtipností od pána boha jemu pójčenú, vkročiv v králov- ství, jež bylo v odcizení i jmíno i postaveno, v poslušenství navedl a vtělil církvi svaté, a co jiní velikými náklady a boji učiniti nemohli, ten bez boje to zjednal, pozóstavil nás, ženy a děti své po sobě, a z jeho požehnání dobré 13) slovo nejasné. 16) slovo nejasné.

Strana 18
18 věci na zemi béřeme.« Páni zemští, jenž po tvých dnech i našich budú, jakú radostí budú se chlubiti řkúce, že z řádu našeho panského vyšlo knížetství, království i cí- sařství. Vesela budú knížata a králové, že takového krále zaslúžili jsú míti v svém počtu, a netoliko krále, ale otce českého a patrona i dědice. To píši o dobrém, co má bohdá vaší jasnosti přijíti, neb zlý Čech, jenžto českého dobrého nehledí, a toto se mi zdá tak dobré, že cokolivěk jiného tvá jasnost bez poslušenství předsevezme, nic svatého, nic stálého nebude; protož to radím, píši jako bohdá věrný tvé jasnosti a pravý Čech. Nepochybujiť, nejjasnější králi, že lépe znamenáš své dobré i české, nežli já, i tudíž zlé. Však také Ijá] zlé povím. Jestliže tvá jasnost konečně již věc zapověděnú dopustí předsevésti, čehož bože nedaj, a to, co otec svatý napomíná, nenaplní aneb odtáhne, strach jest zla... i tvé jasnosti a tvému království, neb snad pro naše zaslúžení a pro zlost lidskú skrze ty [skrze něž] bylo království toto vyzdviženo na vysoké důstojenství pro poslušenství, staženo může býti nízko. Neb daleko rozdílná jest věc a přísnější Ijde-li] o víru, nežli o jiné běhy nebo časné věci. A z toho vyjdúť svárové, rozbroje, vnitřní bojové, a tak strany pod tvou jasností [u] věčný uvíznú svár.15) I strach, by se takové zlé nepřihodilo, jako jest se do Vlach [127] vloudila škodná a dávná rozdělení, že v každém téměř městě mají dvě rotě: gebeleni a gelfis16) .. ..17) nemohly by býti vykořeněny. Ó komuž bolest, komu žalost, nežli tobě, milostivý králi! Uzřel by, jakým smíchem a radostí rozpustli by nepřítelé i lidu tvého i města. A to pak mezi jinými zlými a tesklivými věcmi, jenž by se přihodily, to najtesklivější a najnešťast- nější by bylo, že kde bylo očekávání všech o tobě jednom samém, již pak na tě jednoho samého posměch by vešken 17) místo nejasné. 16) Ghibellini a Guelfové. 15) místo nejasné.

Strana 19
19 spadl. Řekli by: »Hleďte krále toho, tyto a tyto věci bohu a církvi svaté a otci svatému sliboval, a všeho toho za- pomenul. Vrhli se k při od církve svaté zavržené, přemo- žené a potupené.« Jiné hrozné a veliké v království tvém zlé bylo by, že v takové róznici a dvojnosti nikdy pokoje, nikdy svornosti, nikdy bezpečnosti by nebylo. Neb, hle, ty jen svů veliků a přirozenú opatrností ty strany držíš; znamenáš, jakť na každý den proti sobě vrú. Naši a ko- stela poslušní nelibě trpí rúhání zjevná a očitá proti otci svatému, církvi svaté a všem prelátóm, z nichžto netoliko nepřítelé kostela, ale zjevně takoví to skládající, toho po- žívající, k tomu svolující za kacíře zóstavují. Slyší posluš- ní písně jedovaté, kázání ne pokoje, ale rozbroje a pod- hodné pekelné listův pometání, mrzkost k našim i svět- ským i duchovním, že se živými se setkati a obcovati ne- chtí a mrtvým pohřebu dáti. A byť se tebe, nejmilejší králi, nebáli, toť by činili, gešto [byl ani v prvotním zá- koně přirozeném, ani v psaném, nadto v milostivém ta- kového běhu snad shledáno nemohlo býti. Ale zapome- nuvše se nad křesťansků tichostí, ty jež pro tvú pocti- vost jediné trpí, by bylo v své vlastní svobodě býti, co by učinili křesťanóm věrným pak, poněvadž tyto i jiné věci činili jsú, když ještě compactáty se bránili, když již jsú zdvižena, by pak ještě pójčena byla, však by zdráva ne- byla, nebť jest sobě odporné compactata a boží zákon, toto potřebnost, ona úmluva a pójčení. Pak nechá-li tvá jasnost tak, již v takové různici, aby nebyli tebú napra- veni k poslušenství, po tvé smrti nevstaneť druhý, jenž by Čechy v pokoji mohl držeti. Toto jsem mluvil o lidu obecném, neb ač jsú [128] jiní téhož držení urození, slo- vutní i také městští, však snad všem nelíbí se toto bez- práví a neřádové, čehož se někteří chápají a všickniť visí jako na provázku na tvém rozkázání; však se lidem s vál- kami a boji stýšce, neb pokoje zakusili milého. Ještě jiného zlého se obávám. Stolice papežská, mat- ka naše, rozhněvá se, knížat křesťanských povolá. Bu-

Strana 20
20 dú-li chtíti kteří s tebú státi, toť muož býti, ale křehké a mdlé jest. Neb poněvadž všickni jsú křesťanské víře za- vázáni, dotud budú tvé jasnosti, jakož mi se zdá, přistáti, dokudž tebe, tvé pomoci a lidu počíti mohú. Pak ti, kteříž budú chtíti státi v poslušenství otce svatého, od tebe od- stúpí, jemužto tvá velebnost vysoce rozomí. A abych všecky věci, kteréž mi strach činí, tvé jasnosti pověděl, nebť nechci býti falešným prorokem, aby v mých ústech nalezen byl duch lživý a pochlebný. Tak se muož popu- diti stolice papežská proti vaší jasnosti, že...13) proti tobě ... 19) k tvé potupě a k našemu neslýchanému zlému, dá království jinému. Budeliť on chtíti brannú rukú království dobývati, ty oděním, mocí, jakož pak muožeš odepřeš. Co z boje nejistého přichází, každý ví: ztratíš-li, co tobě horšího; zvítězíš-li onť proto od- jede a budeť psáti, že jemu jest království dáno a [králem] jmenovati se bude, pojede k stolici papež- ské, pojede do říše a všecky skutky království bude činiti. A budeliť chtíti aniž co proti tobě počne, neb vě- děti bude, že jsi mocný, ale jakž z toho konec...2°) A tak nikdy toho bojem by nedobyl, co by bez boje ztratil. A jiné věci bych psal, gichžto bože ostřež, kteréžto tvá jasnost plněji se domysliti, než21) já psáti umí, o nichžto bolestí vnitřní zachvácen jsa, mlčím. Tak tehdy, nejjasnější králi, učiníš čest pánu buohu, království tvému a sobě, a vzkázání ... ot otce svatého, jakož sluší na krále křesťanského, skutky učiň, aby tobě buoh šťastně dal kralovati a lid tobě poručený k poslušen- ství aby přistúpil pod tvým kralováním, a ty nového kme- ne královského první byl král, z jehožto lůna knížata, krá- lové i císařové pošli by, a aby požehnal tobě pán buch a semenu tvému královskému [128'] až na věky. Ale, pro- 23) slovo nesrozumitelné. 15) slovo nesrozumitelné. 20) místo nesrozumitelné. 2) Orig.: acz.

Strana 21
21 símť pokorně, ztrp mě tvá milostivost královská a neza- mítaj mé řeči, nerač se hněvati snad, že toto mluvím; kte- rýž [hněv] pak nemá na knížata přijíti zlehka aneb s potupú, který také velmi má býti dalek od knížat, neb druhdy člověk křehké povahy od pána svého má slyšán a přijat býti. Ale vím, že ani se hněvem pohneš, ani sobě steskneš, když na tě množství pří vzložených přichází. Jsú někteří, ježtoť radí tvé jasnosti, řkúce, jakož jsem také něco prve dotekl: »Králi milý, neobrať se na žádného, stůj z pravdy boží, v níž jsi zkrmen a vychován; co jsi poznal, drž, nicť nebudú moci tvoji nepřítelé tobě učiniti. Nikdy nižádný neměl jest prospěchu, kdo jest od této světlé pravdy odstúpil. Neměj v ohyzdnost krve páně, kterúž jsi vykúpen, neb ještě všecko křesťanstvo k tomu přivedeš, že tě samého v tom za kněze budú míti. Veliká by tobě hanba byla, aby od již poznalé pravdy odstúpil.« A jiné mnohé řeči, kteréž pak zjevně i na rathouzích i po kostelích praví. Ale řekl jsem dříve tvé jasnosti, že tito šípové jsú člověka nepřítele pokoje a jednoty křesťanské. Polož, nejmilejší králi, v srdci svém, kteréž jest v rukou božích, základ neb počátek těch slov a konec. Základ a krunt těch lidí, ježto tak mluví, jest nějaká vnitřní pýcha a zpoležení na svůj vlastní rozum, že to nazývají pravdú, což není; neb jsúliť křesťané, majíť státi zřízení církve; svaté čtení vyhlášeti a k svému rozomu je táhnúti, a zří- zení kostelnímu nechtíti státi nic není, nežli blúditi. Drží- li tito rádci, že by krev boží, kteráž jest v kalichu, nás vykúpila, nás napájela toliko, čili také táž krev, kteráž jest pod zpósobem chleba? Jestliže nic, ale že sama krev v kalichu, co jest jiného říci, než že též krvi svaté a též jednostajné a jedné věci odepření zvláštního skutku pro zpósoby, a jinde pak pójčení. Co mokrost neb [129] jiný případ chleba neb vína kdy co k spasení přinesly jsú? Neb ty zpósoby k spasení nic nepomáhají, ale toliko zna- menávají dokonale muky boží za nás, že jakož rozdílně se posvěcuje pán kristus jménem těla pod první zpósobú,

Strana 22
22 tak rozdílně celý kristus visel na kříži a celý kristus vy- točen byl v krvi za nás rozdílně na zemi. Pakli drží, že tak pod první zpósobú jest pravá krev boží, tehda také držeti musí, že právě napájí, poněvadž krev boží jest pravý nápoj, a pod zpósobú chleba jest pravá krev boží, tak tehdy pod zpósobem chleba jest pravý nápoj. Což tehdy oni praví řkůce: »Neměj v ohyzdu krve Kristovy.« Ó člověče, kdož ji má v ohyzdu? více ty, jenž to pravíš; nech jiné ...22) Ty zhrzíš, že nevěříš vysoké boží veleb- nosti, že by pod prvú zpósobú nemohla dáti, jakož pak dává, týchž milostí, jak pod druhú, ale aby byla přivázá- na moc široká boží zpósobu jednomu a druhému nic. Což pravíš, že nižádný neměl štěstí, kdož od této pravdy od- stúpil, by byl řekl od pravdy, stál bych s tebú ...23) ale by pravda byla přijímání posvátné [podobojí] i z potřebnosti vzatá a stvrzená v církvi svaté, nedržím, a když dovedeš, jakož pak toho potřebí není, tehdáť svolím. Vímť já, že takováž i krašší slova v knihách tripartita historia24) ti arri- ánové císařóm i králóm velikým jsú mluvili a dobře velice vtipnější, nebť jsú učení lidé v tom ...25) byli. Ale vidíme konec té věci. A z toho znamenati muožem, co dovtipové a domyslové lidští, jenž se nespravují vírů křesťansků obecnú a právem duchovním, přinášejí. Mohúť obecné dobré světské zachovati, jakožto v Turcích a v...,26) ale v královstvích křesťanských nic pravého, nic stálého není, co se nesrovnává s svatým římským kostelem a s vírú křesťanskú. Aj toť oni praví: »Neobracej se na nižád- ného, však všecky přemóžeš a zišceš.« Takoví následuji povahy těch falešných prorokův, jenž pravili králi [129'] Achabovi: »Jdi, králi, ziščeš dnes nepřítele, v ruce tvé padnú.« Ale prorok Micheáš a jiní synové proročtí27) 22) 22) 26) 25) 26) 1) místo nesrozumitelné. slovo nesrozumitelné. Cassiodorus, »Historia slovo nesrozumitelné. slovo nesrozumitelné. O.: prowiessty. ecclesiastica tripartita«.

Strana 23
23 jinak radili. Neb tento král byl odstúpil ot boha a jeho poslušenství a radil se s syny belialovými a neposlušnými a oni jemu také radili, což na ně slušelo. Radíš-li se, Ó králi, s těmi, jenž ani na papeže, ani na jaký úřad du- chovní se obracují, nébrž ještě jej šarlatánem a církev ku- revní aneb jinak hůře nazývají, žádný nepochybuje, žeť ne- budú raditi, aby k poslušenství přistúpil, poněvadž sami v něm nestojí ač tak pak praví, ale od skutkóv jich po- znáte je. Než, pod pěknú barvú jménem pravdy chtí tě od pravdy pravé odvésti. Ale, milostivý králi, raději se nad nimi smiluj, neb jsú Čechové; než oni nerozomějíce nad tebú a tím rozomem, jehožť buoh pójčil, odpověz jim na jich radu a řeči: »Ne tak, nejmilejší, ne tak, ale vizme konec rady vaší. Postavíme-li28) se proti církvi římské a tak obecné svaté, nebyli-li jsme snad odřezanci, ale již i nazváni i jménem budem. Nedopouštějte to na toto krá- lovství, čehož jsú se všickni předci naši střehli. Neb po- slúchati knížete víry křesťanské a náměstka pána iesu crista nic není méně, než poslúchati samého boha, po- něvadž kdo jeho poslúchá, boha poslúchá, a kdo jeho přijímá, syna božího přijímá. Bychom jemu poslušenství činili, jelikožto jako člověku, pravdať jest, že by více mělo býti poslúcháno boha nežli člověka. Ale toto ne jakožto člověka, ale jakožto boha poslúcháme; aniž toho pravte, byť on otec svatý tuto co proti božímu zákonu činil. Nebť byšte hned zdvihli potřebnost přijímání, již potupenú; hned byšte — ovce — pastýře súdili, a již byšte ústa v nebe a jazyk vztáhli, chodíce na zemi. Jest-liť tato vaše pravá rada, konec, všech věcí zpravitel, ukáže. Od papeže odstúpíce kam [130] se obrátíme, což z svých kněží učiníme, zda pójdú Čechové pro biskupy a kněži do Řek, s nimiž se nesrovnají? Čili tak vždy...,29) aby- chom vždy kradmo, pokútně, lstí a svatokrádeží od ssa- zených, kletých a zapovědných biskupův naši zemi česků 2) O.: zastawimeli. 29) slovo nesrozumitelné.

Strana 24
24 kněžími takovými naplnili? Neb, poněvadž víme, že se po- hříchu neřádně světí, činy a skutky otce svatého spravo- vati a zkušovati a se za vyššího vykladatele chtíti po- staviti, dobře-li či zle činí, a že my lépe zákonu rozomíme, veliká jest všetečnost. A v právě světském pohaněti skut- kův a činův knížecích, jest sáhnůti na jeho majestát, a v právě duchovním svatokrádež jest a všetečnost, kterážto vždy v právech jest potupena.« Jest-liť tato rada stálá a příleží-li cti královské, oni sami toho buďte súdci. Co kdy Čechóm přišlo cti neb po- žitku i duchovního i světského, když nedím Čechové, ale někteří Čechové odvrátili se od poslušenství, nevidím; ano, co se tu stalo v krátkém času [bylo nutno] v dosti velikém napravovati. Pročež pak praví: »budeš míti štěstí«; zdali snad že nebylo žádného krále před tebú pod jich obyčejem, a tě prvního v ten zmatek chtí vplésti. Velmi svědomá věc jest, že chtí tě ujistiti, že budeš míti z toho prospěch, ježto sami jisti nejsú, veliká nejistota a téměř marnost jest. Praví oni: »Měli jsme štěstí, že jsme pravdu uvedli do království.« Bylo tě toto více boží rána a dopuštění nežli30) štěstí. Jak jsem živ nepomním, bych četl, aby něco, [co] ... uvedeno [bylo] do království poslušného římskému kostelu kdy obdrželo jméno víry. Anebo že by víra přijdúcí do království křesťanského je převrátila v neposlušenství; nebo, kdyby víra byla, nikdy by králov- ství proto, že jest to za víru přijalo, káráno nebylo. Opět, neslýchal jsem, aby víra nová, dříve křesťanům neznámá, v některém článku potřebná, tak dlouho křesťanům zata- jena byla. Opět, aby víra mohla býti uvedena do králov- ství křesťanského; nebo bylo-liť jest království [130'] křesťanské, jakož jest bohdá bylo, což jest jemu mohlo přidáno věru býti? Bylo-li jest křesťanské, víru jest mělo, kterážto jedna a nerozdílná jest; pak ta, jenž se od nich za 30) O.: aczli.

Strana 25
25 víru pokládá a za potřebnost k spasení, buď31) víra není, nebo jest-liť, tehdyť jest nová a jiná než víra křesťanská. Ještě nechť povědí, jest-li víra křesťanská přijímati po- svátně podobojí zpósobú, tak jako věřiti, že buoh se ráčil vtěliti, tak jak mnozí drží, i na kázání pravíce a v lid vsí- vajíce. Snad by před tvú jasností zapřeli, kdy by na to přišlo, jakož dobrý obyčej mají, žeť rádi všeho zapří, řkúce: »ba, milý, slyšel-lis,...«32) Nuž, jest-li tak, či nic, nemohli chvála bohu ... sú rozhodnouti.33) Pakli jest, tehda církev svatá byla jest bez jednoho článku víry křes- ťanské velmi potřebného od tisíce let a více, a ten se jest nyní zjevil v Čechách. Co se zdá, jest od té chvíle sva- tých v nebi, ježto podle toho musí býti nevěrní, neb jsú tak nečinili, a pak v víře křesťanské nevědomí nebo ne- zpráva nečiní člověka výmluvna. Hle, co z toho přijde: Nejprve, že víra křesťanská byla nedostatná k spasení. Druhé, že církev svatá blúdila tolik časův a tak žádného prospěšenství neučinila. Třetí, že nyní smrtedlně hřeší nepovolující k tomuto zjevení. Čtvrté, že podle práva vše- cka království, poněvadž tohoto článku nedrží, spadla jsú na království české a že království nebudú. Ale pak i to státi nebude podle toho moci, neb pak toto přijde, že Če- chové, hledavše sobě pána ne podle tohoto zjevení, jakožto císaře Albrechta a Ladislava, zbaveni jsú toho nápadu jiných království, neb jiného nežli podle víry vzali. Kterak k tomu odpovědí, žes ty pravý náměstek krále Ladislava, neb my to držíme. Nevím, co k tomu ten dí, jenž potřeb- nost drží, chceli vpravdě podle svého rozomu odpověděti. Tyto i jiné nepodobné věci přijdú z toho uvedení prav- dy. [131] Dále praví, že velmi veliká jest hanba od té pravdy odstúpiti, nébrž praví, že jest poběhlec víry. A po- něvadž poběhlost trojí se nalézá v právích: od víry, od poslušenství a od řeholy, a přijímání posvátné pod obojí 31) O.: neboť. nesrozumitelné. 23) O.: oczhadati. 32)

Strana 26
26 zpósobú aniž jest víra ani poslušenství ani řehola, jakož bych toho všeho široce a řádně dovedl, o jaké pak po- běhlosti mluví, leč mají čtvrtú, to já nevím; pak o hanbě nevím, co bych kdy měl hanby od jiných pro to; pakliť jakú budu míti, čehož bože ostřež, ne od církve svaté po- slušných, ale od nich toho čekám, kdož toho neví, že toho mezi sebú mají za hanbu, ale u svatého římského a obec- ného kostela veliká chvála a očekávání jest. Když jsem já — ať málo tvé jasnosti o sobě povím — knihy sedmera umění a jiných múdrostí četl a učen jsa v školních věcech k slyšení kázání jich s pilností se byl obrátil, zdali jsem od rodičův naučení pravé mohl míti, zdali z školního umění, čili z kázání jich, ani všickni jed- nostejně a úprkem týž článek káží; měl-li jsem pak jíti k jiným kazatelóm, jenž nesměli kázati, a tito bránili, hyzdili, posmívali se a přísně bránili, abychom na kázání k protivníkóm nechodili; jakž jsem se měl obrátiti, jak se i nyní kdo můž obrátiti, neb víra z slyšení jest, a sly- šení z slova božího. Ale jakž...34) jsem učení bononské školy vlaské jakž jsem koli mohl prošel, nalezl jsem, an všickni v jednom rozumu se [shodují35)] že kromě poslu- šenství církve svaté není spasení, vpadlo jest na mú mysl, že toto jest jiné učení a pravější tak vysoce učených lidí, poněvadž tito ani od učených lidí takovému obyčeji se naučili, aniž jsú to od zjevení vzali; předložil6) jsem učení a [131'] obecný rozom vší církve svaté nežli zmý- lené snad zjevení. Nic bohdá z toho hanby, nic neštěstí [se mi] nepřihodilo. Ne pro lakomstvo, ani pro obroky, jakož pak praví...,37) ale pro boží milost, pro mé a mých bližních spasení — buoh je mi svědek — to jsem učinil, nepochybuje, že jest toto veliký dar od boha člověku dán, když z prostředka plavajících a některých se již topících do lodičky Petrovy jsem utekl a tak spasen. 34) místo nesrozumitelné. 35) O.: skutky. 36) t. j. dal jsem přednost. 37) místo nesrozumitelné.

Strana 27
27 Opět jsú někteří, nejjasnější králi, kteřížto nějakú cestú, jež se jim zdá prostřední, chtěli by choditi, ježto prostředku u víře není, řkúce: »Nemůž, králi milý, toto tak brzo napraveno býti bez mordův a násilí lidského.« I zdá se mi toto dokonalá rada, aby pro trní neměl člověk na růži jíti a neopatřil raději toho, aby i růži trhati mohl, i trní nebodlo. V této věci, milostivý králi, jest potřebí, aby již nechajíce toho, co není církví svatou utvrzeno, počala tvá jasnost více a víc toto jednak ono kázati opra- viti. Neb nepochybuji, poněvadž buoh, dárce království tvé velebnosti, dal jest toto království v pokoji také i ujednati a pro jednotu ráčil jest je tobě dáti. Neb aj v kostele arci- biskupským, kterýžto nikdy od poslušenství římského kostela neodstúpil jest, království jsi vzal od křesťanských biskupův mazání a korunu. Poněvadž tě chtěl buoh jmíti za krále, chceť ...33) dát [i] múdrost, aby království toto, jakož v pokoji časném spravuješ, tak i v pokoj duchovní aby uměl a mohl vždy bez krve prolití navrátiti. Jedináť jest věc, nejjasnější králi, aby srdce tvé královské k svaté boží církvi obecné a římské plně se obrátilo. Neopustíť tebe pán buoh, aniž bohdá jeden z tvých Čechův zahyne, když budú všickni k církvi svaté poslušenství skrze tě napraveni. Ještě jsou někteří, již...39) [132] a lítostí nábožnú pravíce: »Co jsú zhřešili věrní Čechové, že jim ta drahá živá přesvatá krev, výplata lidská, spasení a obrana naše má již odepřena býti, to, co již jednou pójčeno bylo a schváleno.« Dvě věci praví tito. Jednu: mohla-li jsou býti compactata odvolána. O tom se hádati jest ovšem ne- platné a marné, jako o onom, mohl-li jest papež a církev svatá zpósob křtu i [v] slovích jinak a jinak držeti..., též až do čtvrtého kolena zápověď učiniti a jiné věci v právích opravené. Nebo co se již stalo, poněvadž mohlo býti, za nestálé nemuož býti jmíno, a to mohlo jest býti, 387 slovo nesrozumitelné. 3) slova nesrozumitelná.

Strana 28
28 poněvadž nic se právně státi nemuož, leč se právem sta- ne. Druhá: řeč tato, ačkoli nábožná se zdá, však, když se vzhlédne v kořen, nebezpečná a blud zavírající jest. Nebo nebyl by také viděn hoden býti mezi křesťany, kdo by řekl, že není tím nejdražším pokladem, plným bohat- ství a tučností milosti vypryšťující krví živú boha našeho vykúpen, ale že jest tú výplatů nepřeplacenú vyplacen a tím štítem nejsilnějším od angela trpícího spasen, kte- rážto zajisté nejdražší krev právě, úplně a cele a podstat- ně celá jest v svém těle živém s všemi milostmi duchov- ními a napájí přijímajícího pod první aneb druhou zpóso- bú cele, a dána pod první zpósobú dostatečna jest člo- věku přijímajícímu a neposvěcujícímu k spasení. Ale tu bolest nábožnú rozuzliti jest toliko říci: pod první zpó- sobú neníť krve boží; nebo co se odjímá, tohoť není víc, pakliť jest, ale nemá toho skutku; pakliť činí skutek, ale neplně, necele, jako z kalichu přijímána. Hle, toť útočiště, toť blud a jed. Nebo kterak můž odjata býti, co v těle jest svém plně a cele první zpósobú, kterak odjata můž býti, kteráž oddělena nemůž býti. Pozorujemeliť tak, jižť potřebnost posvátnú zkaženú a nepřijatů drží a zdělávají, již jinú milost pod druhú nežli první rozpravují, gižť půl svátosti líčí. Ale že tyto věci [132'] od církve svaté za- vrženy jsú, není hodna věc, aby od tvé jasnosti, nejjas- nější králi, netoliko slyšány byly, ale ani pomyšleny. Jsú pak naposledy jiní, jenž ani tak ani takto chtíce raditi, praví: »Výborný králi, neobracuj se na nižádného, [drž] samého se boha a pros jeho milosti, ať dá tobě po- znání, co jest vůle jeho. Jest-liť vůle jeho, ať by nebylo při- jímání posvátné podobojí zpósobú, nebudeť. Pakliť jest jeho vůle, nic nebude moci vešken svět proti tomu učiniti.« Neníť to rada Nikodemova, ač se zdá k ní velmi podobná. Nebo oddávati a odvolávati se k boží vůli, jest-li mi toto neb toto slušné, čili nic, kde věc zjevna jest, že boží vůle jest, zavírá v sobě odpornú řeč. Nebo v mravných věcech, jež v sobě zavírají věci dobré a slušné, náboženství plodí

Strana 29
29 a zaslúžení, tak má mluveno býti, ale v těch věcech, kte- ré se víry dotýkají, máme říci: »Vím, že jest to vůle boží, cokoli církev svatá ustanoví, a toho má poslušno býti jako vůle boží. Nebo poněvadž církev svatá spravuje se duchem svatým, cokoli církev svatá chce, buoh chce; neb duch svatý chce jinak [než] skrze takové jakož nedověření a pochybování a nábožné jako poddávání. Pak bychom také mohli říci: pochází-li duch svatý od otce a syna, aneb zůstává-li chléb po posvěcení těla božího, neb nic, aneb cožkoli jiného, daj nám pán buoh poznání, abychom mohli pravdu poznati. Není na tom dosti, neb jest již zákonem božím a církví svatú utvrzeno, že svatý duch od otce i syna pochází, a že chleba víc tu nezóstává po posvě- cení. A protož prostě, beze všeho očekávání má učiněno býti, co se dotkne víry a ustanovení církve svaté [1331, což otec svatý s kardynály anebo s koncilium učiní, neb jsem nikdy nečetl, by církev svatá poblúditi mohla. Ale cokoli ona ustanoví, to držím, cokoli zavrže, zavrhuji, neb nemohuť býti lepší nad svatého Jeronima, jenž víru křes- ťanskú vypsav a seznav před otcem svatým i dí: »Tato jest víra, nejsvětější otče, které jsme se v církvi svaté na- učili, kterouž vždy držíme, v kteréž jsme živi, v kteréžto jestliže něco nedokonale anebo neopatrně položeno jest, žádáme, aby opraveno bylo tebú, jenž Petrovu stolici dr- žíš i víru; pakli toto naše seznání súdem tvého papežství přijato bude, kdokoli by chtěl mne viniti, dovede sám na se, že jest nemúdrý aneb zlobivý aneb ne křesťan, ale kacíř.« Ještě jsú někteří při tvém boku královském, jenž tobě přejíce...40) velmi náramně hyzdí stolici papežskú a řeči nehodné k slyšení na největšího biskupa vyplivají, jehožto syn boží ctí a blahoslaví, řka Petrovi a jeho náměstkům: »blažený jsi, Šimone, syne Janův.« A svatý Pavel ctil jest kněze židovského a styděl se jest z slova přísného, řka: »Bratře, nevědělť jsem, bys byl kníže lidu, nebť jest psá- *) dvě slova nesrozumitelná.

Strana 30
30 no: knížete lidu tvého zlořečiti nebudeš«; pak kohož je tu ctil, poněvadž již církev křesťanská byla dala odpuštění zboru židovskému a kněžstvo bylo přeneseno skrze pře- nesení zákona; ale to v podobenství bylo od s. Pavla, že knížata církve také zlí mají ve cti jmíni býti. Však všickni svatí biskupům a papežům také zlým čest jsú činili a po- slušenství, a svatý Petr také zpustlých velí poslúchati králův, vévod i kněží. Kdo chce to široce věděti, čti sva- tého Bernharta k Eugenovi papeži; tu čti, čím jeho na- zývá, že vikářem pána Krista. Ale slyšal jsem častokrát jich výmluvu: »Kdyby papež byl následovník [133'] sva- tého Petra v dobrém životě, tehda bychom jeho chtěli po- slúchati.« Z toho můž tvá jasnost srozoměti, že moc církve a klíče zakládají na životě a ne na úřadu, pak jak jest to daleko od pravdy a jak věci odporné vidíme, neb přečta vešken nový i starý zákon nenajdem, by toliko na dobrém životě úřadové záleželi, ale na zvolení a na moci. Toť Adamův prvorozenek Cayn kněz byl; nebyl-liž jest lepší k tomu Abel spravedlivý? Nebyl-liž jest lepší Mojžíš nežli Aaron a Josef nežli Levi, a tak jiní. A to o kněžstvu, též o králech. Nebyl-liž jest lepší Sem i Jafet nežli Nemrod, a Jesse nežli Saul, avšak ti byli kněží, kteří byli voleni, i králové. Co pak v novém zákoně kdo pochybuje, že nebylo aniž mohlo býti lepšího zaslúžení po pánu Kristu, než jeho milá matka, avšak ne jí, ale Petrovi klíčové dáni jsú; zdali svatý Jan miláček nebyl milován zvláštním obdarováním od pána boha a panicem i muče- dlníkem byl, avšak ne jemu, ale Petrovi ženatému a jenž se ho odepřel klíčové dáni jsú, a tak o jiných, neb Jidáš takú moc měl v apoštolství, jako Thomáš, ač ne též za- slúžení. Nechám práv duchovních, v nichžto plno jest písma, že úřad nezáleží na životě, ale na moci kostelní, ačkoli svrchovaně potřebí by bylo a užitečné a jménu křesťanskému příhodné, aby ten jiné životem vyvýšel, jenž stolicí převyšuje, jakož svatí praví. Též, sluší-li pra- viti, i v úřadech světských [tomu tak] jest. Není-liť jiných

Strana 31
31 tak hodných a snad hodnějších císařství, avšak kdo jest volen a stvrzen, kdož to má rušiti? Protož neprávěť rozo- mějí, kdož to tak tvé jasnosti mluví, nebť se tu jed zavírá, neb poněvadž o žádném [134] nevíme, jestli milosti čili hněvu hoden, neposlúchali bychom žádného...41) aneb že bychom k někomu zřeli, nevědúce k komu. Též že by světští páni vládli svými poddanými dokudž by byli bez hříchu smrtedlného, a jakž by zhřešili, tehdy by slu- šelo jich neposlúchati. Co by pak z toho vyšlo, tvá vý- sost rozomná právě rozomí. Nemluvímť o hříších, pro něžto kdo svůj úřad a důstojenství ztracuje. [Díš] nejosvícenější králi: »Rozomímť, že vším náboženstvím ctíš stolici papežskú, i jáť ji ctím. Ale vím přirození české; pójdu-li tú cestú, budú bojové a mordové. Neb všickni křičí, že neslušné jest, co jest jednou pójčeno kompaktáty, opět odvolati.« Řekl jsem dříve tvé jasnosti, Ó králi: nebyla jsú nikda vydána k tomu konci, aby trvala, ale aby lid navykna v poslušenství spíše skrze to navrátil se k celému poslušenství, neb se v nich odkládá k budú- címu stvrzení. Též mohl říci kníže to, za něhož české zpí- vání složeno: »Hanba bude Čechóm, že od toho je tisk- nú« aneb jinak, ale mocně poslechl otce svatého. Kdež kdo naříká kdy Čechy, že prve měli řecký obyčej? Též i toto bude tak opatřeno, že blažený budeš, zjednáš-li a dočekáš toho. Neb není nepodobné, aby něco místem, ča- sem a obyčejem bylo pójčeno, ježto potom to bude od- jato, jako o křtu, o pojímání a jáhenském rozdávání, o kněžském biřmování, a tak jiné. Ale abych konec učinil a tobě, pánu mému nejmilo- stivějšímu věrně, jakož mám, radil, co v srdci mám, za- tajiti nemám. Pak při tvé jasnosti jest přijíti, odvrci neb něco vybrati. Mněť by se zdálo, aby tvá jasnost zname- nala počátek tohoto neposlušenství a odděleně neb rov- ně týmž obyčejem k svornosti a poslušenství přijdeme [134'1, poněvadž týž kořen bývá věcí odporných; protož 4) dvě slova nesrozumitelná.

Strana 32
32 jako tato dvojice počala se jest nejprv skrze kněze, jenž jsú odstúpili od poslušenství svých prelátóv, kázal každý co chtěl, múdří a učení hnáni byli preč, lid musil jich po- slúchati nebo vyhnáno býti od statkův, i snad zahubeno. Tak aby mně [žádoucí]42) bylo, aby výsost tvá krá- lovská jednu hlavu měla v arcibiskupství pražském, nebo jest neslýchaná věc, aby dvě byly hlavě v jednom těle, jako dva králové v jednom království. A pak ten jeden aby byl od stolice římské požádán, jenž by všecko kněž- stvo vzal v poslušenství, a posláno bylo k otci svatému a cestu a obyčej slušnej, jenž by byl pójčen témuž legátu pro některé uvedení a napravení. A již aby žádný neká- zal, než na čem by bylo svoleno. Do země aby s tím legá- tem ráčil dobyti múdrých a učených lidí. Lid obecný aby byl v plné svobodě víry, a aby jedenkaždý, zvláště v Praze, mohl sobě kúpiti dům, dědiny, vinici, k řemeslům aby byli všichni, zvláště mistrní a učení připuštěni, též i do učení pražského aby byla svoboda provolána, aby žádný druhého nehaněl kdežkoli, a aby lid mohl bez překážky přijímati svátosti křesťanské svobodně a tak neb tak dr- žeti, jakž by se jeho svědomí zdálo. A jasnost tvá aby nevelebil kompaktátův, neb i mistři, jenž jich chtí brániti, posmívají se jim, nébrž praví, že jsú pójčena od církve omylné, jako jsem to sám slyšal; jiní zachovatele jich chtěli hnáti z Čech i z Moravy s kompaktáty. A tak múdrost tvá rač to uskrovniti, aby žádný o ničemž se ne- hádal, a jasnost tvá zbraňuj a obhajuj takového legáta, byli-li by [135] kteří odporní aneb ...,43) aby měl moc je zkrotiti a trestati bez přinucování (?) všelikého. Tímto a jinými věcmi i [v] krátké chvíli porozomí jasnost tvá, jakť se lid napraví, že bez meče a střely všickni v jednotu poslušenství [uvede].“) Neb bude-li tvá výsost vždy státi, aby byla stvrzena kompaktáta, staneš o to, coť 2) O.: otpornie. 3) slovo nesrozumitelné. “) O.: uhodne.

Strana 33
33 věčnú v sobě kyselost a nesnází zavírá. Nebo dokud's ty živ, takť [byl i stáli v pokoji, a snad těžce, ale po tvé smrti nemním,45) byť kdo podobný k tobě kraloval, jenž by dvě věci a strany odporné v pokoji držal... neb vždy oni stranu naši budú utiskovati... jakož pak naši ne u veliké jsú svobodě, i řemeslníci i kněží. Toto, slavený králi rač ode mne milostivě přijíti; [jestli] že jsem něco neslušného psal, rač svú múdrostí a milostí to opraviti a nevážiti ve zlé. Položil jsem zlé i dobré, i cestu i radu, rač ve vše nahlédnouti. A jiné věci, kteréžto dal pán buch a dá, a stůj o poslušenství a buď upřímé mysli, buohť bude s tebú a dáť múdrost k napravení. A jakož král Da- vid připravil všecky potřeby k chrámu synu svému Šalo- monovi, tak ty synu svému, jehož porodíš v poslušenství, aby on po tobě a vnukové tvoji v království napraveném, upokojeném, nábožném, hojném, tučném a sladkém i roz- košném a zdravém kralovati mohli, a tvá paměť živa buď mezi králi jinými i nad jiné na věky. AMEN. 3) slovo nejasné.