Strana I
STAROČESKÁ KNIHOVNA. Č. I. O MUCČENÍCÍCH ČESKÝCH KNIHY PATERY. PODLE PRVOTISKU VYDAL VÁCLAV FLAJŠHANS. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1917.

Strana II
O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KNIHY PATERY. PODLE PRVOTISKU VYDAL V. FLAJŠHANS. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. V PRAZE 1917.

Strana III

Strana IV
Tiskem Edvarda Leschingra v Praze.

Strana V
Zeliký a mocný národ německý slaví letos, V dne 31. října, 400letí svého vítězného odboje proti církvi římské; po širých rovinách sjedno- cené Germanie severní bude hlaholiti jméno Lu- therovo s láskou a pýchou. Málokdo však z Němců při tom vzpomene, že sto let před Lutherem mu- sili těžkou smrtí zaplatiti svůj odboj proti Římu dva Čechové, Mistr Jan a jeho přítel Jeronym pražský. Dnes víme všichni, že jenom smrt Husova zachovala život Lutherovi; Luther sám si s po- čátku toho nebyl vědom, ale čím dále, tím více chápal velikost oběti českého mučeníka — a snažil se ze všech sil, aby památku tohoto velikého Čecha zbavil rmutu pomluv a postavil Evropě do světla nejlepšího. On první dal podnět k vydá- vání prací Husových ve velikých rozměrech — a »labuť wittenberská« se zasloužila o svou před- chůdkyni »husu« v této příčině více, nežli všichni rodáci obou prvomučeníků české reformace. Sice i v Čechách slavila památku obou těchto »knížat apoštolských« mladého husitství malá knížka, až podnes takřka šíře neznámá. Objevil jsem ji již před lety a snažil jsem se o její vy-

Strana VI
VI dání; leč teprve dnes se zdařilo starý záměr pro- vésti — a s radostí kladu čtenářům tuto malou knížku »O mučenících českých knihy patery« právě letos do rukou. Mluví sama o sobě dosti zřetelně. Zbývá jen několik slov poděkování: předně III. třídě České Akademie, která přijala tuto knížku do své »Staročeské knihovny« nově zalo- žené; dále c. k. české universitě Karlo-Ferdinan- dově, jejíž rektorát ochotně udělil svolení, aby bylo užito snímku pro Husovu výstavu kdysi po- řízeného; pp. prof. Jos. Zubatému, předsedovi III. třídy, a prof. Jar. Vlčkovi, jejímu tajemníku, kteří oba se vzácnou ochotou a laskavostí čtli korrektury a přispívali ke zdokonalení knížky — konečně pak p. Edv. Leschingrovi, jehož tiskárna veškerým mým přáním, často dosti obtížným, přesně a pěkně vyhovovala. Rád píši tyto řádky, jako jsem celou knížečku pracoval s radostí. V Praze dne 2. srpna 1917. V. F.

Strana VII
ÚVOD.

Strana VIII

Strana IX
I. Petr z Mladenovic, nejvěrnější z věrných Mistrových! Tichý a pracovitý, skromný a sna- živý, upřímný a horlivý tento ctitel Husův, na konec od stran pokrokovějších a radikálnějších stíhaný a žalařovaný, všecko své myšlení, sna- žení i jednání postavil do služeb památky ve- likého svého učitele (a jeho přítele Jeronyma) a vykonal pro ni více, nežli všichni ostatní, kteří žili s ním a kteří přišli po něm. Mladý tento mo- ravský bakalář (slove ,z Mladoňovic' nebo ,z Mla- denovic', obě jména této moravské osady jsou totožná) s radostí přijal r. 1414 úkol písaře (dnes bychom řekli »sekretáře«) ve službách pana Jana z Chlumu, průvodčího Husova. Věrně zazname- nával vše, co se dálo v Babylonu kostnickém, pro budoucí pamět a jako jeho představený snažil se s nasazením všech sil pomáhati Mistrovi (potom i Jeronymovi) v těžkém boji a konečně v tragedii posledních dní. Jeho rukama procházela všecka korrespondence Mistrova, on těšil Mistra svými dopisy, burcoval svými zprávami v Čechách i na Moravě přátele ku pomoci, neohroženě se zastá- val Mistrovy věci u krále Zikmunda i u vedoucích kardinálů — a se srdcem pukajícím hořem, ale přece se statečnou myslí, na vlastní úkol stále pamatující, doprovázel Husa osudného dne 6. čer- vence 1415 do kostnického dómu i dále k hra- nici v lučinách před Kostnicí ... Vrátil se po- tom. s panem Chlumem, do Čech — tragedie

Strana X
X ÚVOD. Jeronymovy již neviděl — a v duchu Husově po- kračoval pak podle svých sil v jeho působení. Učil na universitě (mistrem se stal teprve r. 1416, ač byl bakalářem již od r. 1409, děkanem filosofů 1426, rektorem university 1439) a kázal lidu (po přání Mistrově připojil se k starému učiteli a příteli Husovu m. Křišťanovi, od r. 1420 byl ka- zatelem u chrámu Křišťanova, sv. Michala, po smrti Křišťanově r. 1439 stal se při tomto chrámě farářem); po celý život náležel, jako Křišťan, k nejmírnějším z mírných — ale zůstal při tom přece věrným a rozhodným stoupencem učení Mistrova, až do své smrti (r. 1451)1. Životním úkolem si učinil sebrati všechno, co se vztahovalo k veliké tragedii Husově. Jeho pilná ruka nám zachovala největší díl nejkrás- nějšího odkazu Husova — jeho listů kostnických; jeho báječná pamět zachovala nám přesný obraz hlavních výslechů Mistrových daleko zevrubněji a správněji, nežli úřední protokolista koncilu — a vzácná jeho duše, ač se chvěje hrůzou z tu- šeného osudu i rozhořčením proti strůjcům této katastrofy, tvoří svou Zprávu přece úplně ne- stranně a klidně, docela tak jako první evange- listé své zprávy o umučení Kristově. Jeho dílo je latinské a nežli se do něho ve- čteme, dělá dojem umělého chaosu. Vypravování střídá se s opisem listin, vysvědčení a listů; uji- šťování autora o věrném a nestranném zapsání se střídají s klidnými, takřka kronikářsky sucho- párnými popisy jednotlivých jednání; není tu umělecké jednoty ani snah po spisovatelských 1 Zevrubné doklady a literatura předmětu jsou po- loženy na konec díla, za texty.

Strana XI
PETR Z MLADENOVIC XI effektech. Mladenovic snáší materiál svůj, odkud a jak může; jeho zajímá všecko a všecko před- kládá pokud možno v prvotním znění čtenáři, i když se někdy akty opakují doslova stejně. Snad jen ještě dílo Sixta z Ottersdorfa působí takovým silným dojmem massy fakt bezpro- středně čtenáři předložených... Ale večteme-li se do tohoto suchého a pře- plněného referátu, pocítíme záhy přímý dojem jasného a velikého plánu, jaký táhl myslí auto- rovou. Facta loquuntur — můžeme nadepsati takřka na první stránku Zprávy Mladenovicovy (byl tak skromný, že dílu svému ani titulu nedal; tak nezištný, že i své jméno utajuje), a tato fakta mluví řečí výraznou a dojemnou; výslední do- jem, přečteme-li několik těch srdečných řádek na konec, působí skutečně jako tragická katharsis: osud Mistrův ve vyprávění Mladenovicově duši drtí a přece pozvedá... A co práce dala tato ohromná sbírka akt a fakt, co vnitřního sebezapření a kolik lásky k Mi- strovi bylo potřebí, aby si mohl jednotlivec tyto všecky věci opatřiti, ukrýti před nepovolanými, opsati, zkontrolovati a na místo náležité zařaditi! Vždyť této ohromné práce nepochopili ani staří opisovači (ti většinou opisovali jen poslední díl o posledním dni života Husova) ani moderní vy- davatelé (veliký Palacký, poslední z nich, ne- troufal si přece, přese všechnu odvahu, literár- nímu obecenstvu předložiti ten chaos kronikář- ských dat a historických akt); na přesné vydání Relace Petrovy čekáme století od století... Jak dlouho a kdy o svém díle Mladenovic pracoval, nepoznamenal ani sám, ani jeho opiso- vači; ale víme, že pracoval dlouho, že je stále

Strana XII
XII UVOD rozmnožoval a opravoval. Dílo i tak má stále ještě mezery a, jak jinak není možno, omyly; také pozorujeme, že — ač Mladenovic nikde fakt nemění — tu a tam leccos, co by mohl nepří- znivého pověděti, nepověděl. Vždyť vidíme, jak i sám koncilník Poggio zamlčel odvolání Jero- nymovo, aby nerušil uměleckého dojmu své práce — nedivme se tedy, že nám tu a tam některou maličkost nepříznivou věrný žák o svém Mistru pověděti zapomněl. 2. Ohromné latinské dílo Mladenovicovo ne- bylo ovšem určeno lidu obecnému — ani jazykem ani obsahem ani formou. Pro shromáždění stou- penců Husových bylo potřebí krátkého evangelia, zcela tak, jak je psal Marek nebo Lukáš — hlav- ně výklad o umučení Husově. Vznikl proto záhy, na základě díla Mladenovicova, krátký »Život Husův« jazykem národním. Má podle předcho- zího vyprávění Petrova několik řádek o dnech Mistrových posledních, hlavně však obsahuje do- slovný překlad poslední části Mladenovicovy, také v rukopisích samostatně jako »Passio« se vyský- tající, jež líčí poslední Husovy hodiny. Tento »Život Husův«, nejdříve vzniklý, ale sotva před třetím desítiletím věku patnáctého, jest přeložen dosti obratně a bývá připisován také Petru z Mladenovic samému. Není to příliš pravděpodobno; nemáme žádného jiného díla po- dobného od něho, také ne českého; jazyk nejeví moravismů v ničem, ani v hláskosloví, kde je opisovači nejdříve stírají, ani ve slovníku, jenž se držívá nejdéle. Také by byl asi autor sám sotva překládal tak doslovně, jak to činí autor

Strana XIII
ŽIVOT HUSŮV XIII našeho »Života«. Ale o tom nepochybně budoucí vydavatel Mladenovicovy Relace nás poučí přes- něji a zevrubněji. Krom doslovného překladu nalezneme však tu a tam nepatrné přídavky, v nichž by ovšem byl dů- kaz původství Mladenovicova, kdyby byly správné, a v nichž by také ležela samostatná cena českého textu vedle veliké relace latinské. Ale pozoru- jeme zvláštní věc při těchto přídavcích: čím starší texty, tím méně jich nalézáme: nejméně v nejstarším rukopise vídeňském. Některé pak — jako na př. přídavek rukopisu křižovnického na konec kap. šesté — zřetelně ukazují, že předsta- vují pozdní lidovou pověst, a v polovici XV. století nalézáme dokonce již v rukopise roud- nickém báchorkovitou legendu, slátanou ze ži- vota Husova i Jeronymova dohromady, o umu- čení Husově, kterou jen těžko pochopitelný omyl mladého historika mohl připsati Husovu evan- gelistovi. Podle toho můžeme se domnívati, že původně »Život« náš neobsahoval skutečně nic víc, než doslovný překlad textu Mladenovicova, a že tyto přídavky (v textu níže otištěném jsou po- loženy do závorek hranatých) jsou prací pozděj- ších opisovačů, někdy snad hodnověrnou. Tisky pozdější (a také překlady), podle nich pak naše příručky literární (Jungmannova Hi- storie, Zibrtova Bibliografie atd.) nazývají text náš »Život Husův« (podle toho pak i text další »Život Jeronymův«); v rukopisích však nazývá se, správně podle obsahu, jenom »Pašijí« a také prvotisk nazývá jej »Utrpení«. Na rozdíl od sku- tečných »Životů« Heremirova, Žalanského, Va- leciova a j. přidržel jsem se níže staršího správ- ného označení »Umučení M. J. Husi«. —

Strana XIV
XIV ÚVOD 3. První evangelium o prvním mučeníku církve kališnické bylo takto hotovo; a sama takřka podávala se k němu část epištolní. Nic nebylo přirozenějšího, než že před tímto vyprá- věním o umučení svatého mistra byly čítány tři české jeho poslední listy věrným Čechům z Kost- nice poslané, dva týkající se odsouzení jeho a jeho spisů, třetí loučící se se všemi věrnými ve vlasti; byly to skutečné tři listy apoštolské. K nim připojen záhy list čtvrtý, psaný pánům v Kostnici rovněž česky — a tak »čtyři epištoly Husovy«, jež obsahem i časově výborně doplňují »Život« mučeníkův, srostly záhy v malou knížku samostatnou. Jejich pořad i znění (později i jejich počet) se mění ovšem podle rukopisů i tisků; o tom na- lezne se níže poučení zevrubné. Ale pořad náš ovládl v tiscích cizích i v překladech. První překlad těchto vzácných klenotů naší literatury učiněn byl někdy po r. 1530 pro Lu- thera do latiny, odtud pak záhy do němčiny. A z němčiny (nebo z latiny) pocházejí pak pře- klady další: francouzský, anglický, vlaský, ruský atd. Ale výklad o tom náleží do historie listů Husových vůbec; zde můžeme si jenom vzpome- nouti ještě nového překladu českého. R. 1850 totiž Sommer ve svém životopise Husově pře- ložil, neznaje originálu, také některé z našich listů z německého překladu opět do češtiny nové — a téhož roku Havlíček v Slovanu (a potom ovšem v Spisech ...) tento smutný překlad otiskl znovu... překlad českého textu z němčiny do češtiny!

Strana XV
LISTY HUSOVY. ČESKÝ PROTEST XV 4. Čechové kostničtí vrátili se po popravě Husově domů — a tu vzniklo veliké hnutí proti koncilu a jeho soudům, jež vyvrcholilo v mo- hutném protestu české šlechty dne 2. září 1415. V čele jejím vidíme nejvyššího purkrabího v Če- chách, pana Čeňka z Vartenberka, pány z Hrad- ce, z Valdštejna (mezi nimi zvláště horlivý stou- penec Husův Vok, řečený Voksa), pány ze Zví- řetic (mezi nimi žák Husův Zdislav), pány z Potštejna (z nich pan Bavor se ujal Husa již r. 1410 proti papeži a kardinálům), mocné pan- stvo z Kunštátu (mezi nimi hlavně starý náčelník české šlechty, pan Boček) a j.; v čele pánů mo- ravských stojí starý Lacek z Kravař, tou dobou zemský hejtman v markrabství, s Husem dobře z dob svého pražského hofmistrovství známý, pak pánové z Doubravice, z Křižanova a j. Tito zavázali se na svém sjezdu v Praze, že pošlou koncilu list stížný (poslán koncilu latin- sky, v osmi exemplářích, na nichž šlechta česká a moravská přivěsila celkem 452 pečetí) a záro- veň vstoupili 5. září v jednotu, na níž si zaručili vzájemnou pomoc a ochranu kněžstva strany Husovy. Tento český protest, první společný pro- jev, hrdý a krásný, celého národa českého, býval otiskován hlavně ve svém znění latinském, v němž byl předložen koncilu: ale původní bylo nepo- chybně taktéž znění české, zachované nejspíše v rukopise freiberském, pak v prvotisku Passio- nálu r. 1495. Ukazuje, že bylo koncipováno latin- sky (snad některým z mistrů, snad panem Zdi- slavem ze Zvířetic?), ale český text jeho jest velmi obratný a jisté drsnosti jeho nezní ani v latinském textu lahodněji. Musíme míti na pa- měti, že středověké kanceláře nežádaly právě od

Strana XVI
XVI UVOD svých výplodů hladké a veskrze hned srozumi- telné úpravy. I tento český text tohoto českého protestu zalíbil se rovněž kališníkům a přibírán k opisům zmíněných dvou právě textů. A šel také světem (ač záhy byl vydán podle originálů kostnických souběžný text latinský pů- vodní) v novém překladu latinském, jenž vznikl opět podnětem Lutherovým. A z tohoto nového latinského překladu vzniká dále týmž způsobem překlad německý a z nich pak — na základě pů- vodního textu českého — překlady francouzský, anglický, ruský, polský atd. A k původnímu textu českému, jenž vlastně ani nebyl určen širému světu (k tomu měl mluviti text latinský), přibyl nejnověji také dokonce nový překlad český, po- řízený z textu latinského — učinil jej 1915 prof. V. Novotný při svém vydání latinského textu »českého protestu« (širší výklad o tom v Českém Časopise historickém 1915—1916). 5. Přibylo však dále nové evangelium: »Život Jeronymův« (tak píší pozdější tisky; vyložil jsem již shora, proč níže položen správnější titul »Umučení«). Petru z Mladenovic bývá připisována i ze- vrubná zpráva latinská o umučení Jeronymově, známá hlavně z otisku r. 1558. Není tu naším úkolem, abychom probírali správnost této zprávy; je to věc vydavatele Petrova. Ale jisto jest, že na základě této obšírnější relace (která podává také dokumenty a fakta) vznikla zpráva česká o umučení Jeronymově, téhož asi rázu, jako starší »Život Husův«. Jest však pozdější; znala již

Strana XVII
ŽIVOT JERONYMŮV XVII Život Husův a, jak jest patrno, také zprávu Poggiovu, o níž hned bude řeč. Jazyk její jest jiný nežli jazyk Života Husova (jen dvakrát se vyskýtá ono tudíž', v Životě Husově tak oblí- bené, často za to mívá -au- m. -ú-: saud atp., píše „vinna' atd., kde dříve psáno ještě ,vina' atd.) a umělost v překládání jest značně nepatrnější: datum slyšení Jeronymova autor ani přeložiti nedovedl — což nejenom nelze přičísti Mladeno- vicovi, ale ani původci »Života Husova« nikoli. Nicméně i tento kus se zalíbil kališníkům — a vzniká tak pomalu Nový zákon husitský. 6. Závěrek tohoto »Nového zákona« činí překlad listu Poggiova. »Všickni dějepisci čeští« — praví Palacký, jenž ve svých Dějinách rovněž list skoro úplně otiskuje — »počna od Eneáše Sylvia i Letopisův starých až podnes, připomínali psaní toto, dané v Konstancii dne 30. máje 1416 k Leonardovi Brunovi z Arezza a již za spisova- telova živobytí v Europě široko daleko na slovo vzaté.« Přispěla k tomu v cizině sláva pisatelova (Giovanni Francesco Poggio Bracciolini [1380 až 1459], člen koncilu, papežský úředník, na ko- nec kancléř florentinský, proslul nejenom výbor- nou historií florentinskou, ale zvláště činností humanistickou; její pěkné stránky jeví se právě v tomto listě výrazně), u nás pak upřímná sym- pathie a neomezená úcta, s jakou píše tento ušlechtilý Florenčan o severním kacíři. Přítel jeho, Lionardo Bruni z Arezza (1369—1444), rovněž historik florentinský a horlivý humanista, byl věrným stoupencem (sesazeného koncilem r. 1415) papeže Jana XXIII. a on se nepochybně »Mučeníci.« II

Strana XVIII
XVIII UVOD .. .. - postaral o rozšíření tohoto krásného listu Pog- giova, jenž pronikl záhy také do Čech. Aspoň můžeme se domnívati, že ony hodnověrné zprávy z Kostnice o soudu a smrti Jeronymově, jichž se dovolává »Mladenovic«, jsou právě tento list Poggiův, z něhož některé kusy jsou pak do če- ského Života Jeronymova slovně přejaty. Těžší jest ovšem určiti, od koho pochází český překlad, v rukopise freiberském (a pak v našem prvotisku i jeho otiscích) dochovaný. Poznáváme snadno, že jest pozdější než texty dřívější a že asi původce jeho nevládl tak dobře znalostí jazyků, jako Mladenovic. Z nesprávného překladu latinského data na konci vidíme, že pře- kladatelem Mladenovic býti nemohl, ježto jemu datum smrti Jeronymovy dobře bylo známo; také hrubé latinismy mluví proti tomu. I jazyk, zdá se, jest snad o něco pozdější; užívá sice ještě hojně imperfekta i aoristu, také hlásková forma jest celkem asi taková, jako v textech dřívějších, ale přece slovné výrazivo činí již dojem novější. Pocházel by podle toho asi z polovice XV. století. V našich tiscích i rukopisích máme zachován text pouze jediný; původní jeho zápis nedocho- ván, nýbrž jenom jeden jeho opis (v rukopise freiberském) a z jiného je znám otisk v prvotisku r. 1405: odtud pak otištěn ještě r. 1525. Nepo- chybně byly otisky také jiné, ale tento překlad, zvláště neumělý, líbil se málo; a v XVI. stol. čím dále tím méně vyhovoval. Vedle něho byl čten stále Poggiův list v originále latinském — a la- tinské tyto opisy nalézáme v našich rukopisích již od polovice XV. stol. Koncem XVI. věku náš neumělý překlad úplně zapadl; r. 1585 Veleslavín v předmluvě ke svým Dvěma kronikám již tvrdí:

Strana XIX
LIST POGGIUV XIX »nemohl jsem pominouti listu Poggia Florent- ského, kterýž psal o m. Jeronýmovi Pražském, poněvadž, jakž smejšlím, až posavad česky od na- ších čten nebyl«: proto jej přeložil sám velmi obratně. Jeho překlad se zalíbil a byl pak otisko- ván i citován; také jej otiskl r. 1845 Palacký v Ar- chivu Českém. III, 198—203 (odtud pak tištěn častěji). Palacký ovšem znal i překlad náš, patrně z našeho prvotisku: ale pochopíme snadno, proč dal přednost uhlazené formě veleslavínské. Nic- méně našemu mistru ani tento překlad veleslavín- ský nevyhověl; ve svých Dějinách (1870, III2, I, 249—255) podal nový, pěkný překlad vlastní, celkem méně rozšířený, nežli překlad Velesla- vínův. Náš začátečnický text byl otištěn r. 1878 v krásné knížce Gollově z rukopisu freiberského; Goll jej srovnal s textem Veleslavinovým i latin- ským originálem velmi zevrubně. Poněvadž však celkem znění prvotisku je správnější a starší nežli znění freiberské, podává vydání dole násle- dující i k této krásné knížce několik oprav a do- plňků. Ani ty ovšem nestačí, aby ze slabé a ne- umělé práce udělaly dílo znamenité, ba ani tento text nebude ještě všude čtenáři lehce srozumi- telný. Čtenář snadno však pochopí, proč tento list Poggiův vypadl z naší sbírky nejdříve, ačkoli podával úsudek tak vzácný a tak sympathický: jest tu jen o důkaz více, že i nejlepší věc může býti neumělcem zkažena a že universita Husova v XV. století se nepostarala o nápravu toho, co prostý nějaký ctitel Husův svými slabými silami provedl jenom nedokonale, přece však s vůlí a láskou nejlepší. 11.

Strana XX
XX ÚVOD V XIX. stol. pokusil se nějaký horlivec po- krokový o napodobení listu Poggiova německým podobným skládáním o smrti Husově; mnozí lehkověrní dali se ošáliti a ještě r. 1902 musil Kalousek se proti této, snad jen žertem míněné, mystifikaci ohraditi, když v českém překladě byla vydávána za pravé dílo Poggiovo. 7. Tak vznikl v polovici XV. století sám sebou sborníček textů, jež obsahují čtvero epištol, dvojí evangelium a dva důležité listy. Můžeme je krátce nazvati — podkladem jim všem byla kniha Petra z Mladenovic — evangelium Pe- trovo, nebo, po vzoru knih Žalanského, »Knihy patery o mučenících českých«. Samy společného titulu v rukopisích ani v tiscích nemají. A v den 6. července, kdy Čechové slavili svátek apoštolských knížat své reformace, bylo s kazatelen čítáno toto ,evangelium Petrovo'. Je- ště r. 1611 píše Simeon Valecius svým ovečkám: »Nejmilejší v Pánu! Čten jest nám předšle ži- vot M. Jana Husa, nyní na tuto chvíli čísti se bude M. Jeronyma« — v XV. století bylo tedy nutně potřebí takové knížky příruční, brevíře husitského o nových světcích, k jejichž poctě za- znívaly nové modlitby a rozléhaly se zpěvy nové: obsah nového ,evangelia Petrova' jsme právě poznali. Bylo nepochybně hojně zachováno v ruko- pisích; dnes ze všech máme jen jediný: rukopis freiberský, pocházející asi z 2. pol. XV. stol. Stopy takových rukopisů nalézáme v dílčích je-

Strana XXI
O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KNIHY PATERY XXI jich opisech: v některých vídeňských a v pražském křižovnickém (XXII A 4), v němž nalézáme náš Život Husův a na počátku sbírky listů naše čtyři, v němž však jsou mezery, o nichž můžeme se aspoň domnívati, že kdysi byly vyplněny někte- rými z našich nyní pohřešovaných textů. A sotva trochu v Čechách zapustilo kořeny umění tiskařské, náš malý sborníček vychází ti- skem. Dochován jest nám jen prvotisk foliový v Passionálu z r. 1495; je to 16 listů, tvořících zvláštní složku, a již Dobrovský poznal 1796 do- bře, že pro katolíky byl určen exemplář bez to- hoto brevíře, pro utrakvisty však že přidávány tyto »patery knížky« o nových »českých mu- čenících«. Odtud pak otištěno evangelium Petrovo znovu r. 1525 samostatně — a nepochybně ještě častěji. Je zajímavo, že tato drobná kniha tak byla stí- hána slídiči po knihách kacířských, že se nám v našich zemích nezachoval všeho všudy než je- diný exemplář z r. 1525, někde v soukromí dlouho pečlivě ukrývaný, potom skrze Bočka do knihov- ny Moravského zemského archivu přešlý — a jediný onen přívazek k Passionálu z r. 1495, kdysi ve Wittenberce chovaný, nyní k jednomu rukopisu jenskému přivázaný. Tak dokonale vy- hladili stoupenci brevíře římského nový brevíř pražský! Z prvotisku r. 1495 vznikly však také pře- klady latinské a německé. Pro nás jest tento zpětný překlad do jazyka původního věc svrcho- vaně zajímavá, která zůstala i mnohému moder- nímu historikovi skryta a neznáma. Viděli jsme, že život Husův i Jeronymův překládají doslovně

Strana XXII
XXII UVOD starší texty latinské: překladatel místo práce s překladem mohl prostě opsati originál; ale místo toho lopotí se s retroversí. Taktéž český protest mohl otisknouti ve znění latinském, za- slaném koncilu; ale překládá pracně český text do latiny. Jenom české listy Husovy musily býti nezbytně překládány; list Poggiův otištěn v la- tinském originále. Musíme říci ke cti překlada- telově, že překládal pečlivě a dosti věrně; z latin- ského překladu pořízen byl pak překlad německý. Ale tyto latinské a německé překlady od r. 1536 přinášejí také zkázu naší malé knížce. Luther s horečnou pílí pátrá po spisech Husových a nalézá velikého Mladenovice s massami jeho dokumentů; ze skromného evangelia Petrova přejímají se pak již jen kousky podle potřeby — a činí tak naši i doma, zvláště když rozkvět hu- manismu budí odpor k neumělé češtině překladu listu Poggiova. Vydání Husovy Postilly r. 1563 činí pak na- dobro konec našemu evangeliu Petrovu: k veli- kému dílu Husovu přidáno více epištol Husových (nikoli již dobrý výbor tří nejlepších, jak mínili původcové „Knížek paterých'), vynechán list Pog- giův pro neforemný překlad a také život Jero- nymův nevešel již do velikého svazku norimber- ského. Po r. 1563 pak tištěny již jen jednotlivé kusy našeho sborníčku, život Husův a život Je- ronymův; epištoly Husovy a český protest za- nikají, list Poggiův čte se pak v novém překladě Veleslavínově. A bitva bělohorská činí konec i těmto zbytkům posledním. Sto let asi tedy církev husitská mívala pěknou příručku pro kněze i věřící. Katolická reformace

Strana XXIII
ZÁNIK NAŠÍ KNÍŽKY XXIII vyhladila ji úplně, i její památku. Nynější vy- dání podává čtenáři, zase po dlouhých věcích po- prvé do rukou knížku, kdysi tak milou Čechům, která šla v XVI. století v překladech celým svě- tem — ale která záhy byla zatlačena díly většími a dokonalejšími. Evangelium Petrovo zatlačil sám Petr z Mladenovic. Snad podaří se i této knížce, aby vzbudila vydání velikého toho a vzác- ného díla, kterým dobrý a věrný Moravan po- stavil svému českému mistru pomník trvalejší nad kámen a kov ... 1 O tom, jak otisk jest upraven a jak zní původní čtení pramenů, nalezne čtenář vzadu úplné poučení spolu s doklady pro tvrzení úvodu.

Strana 1
I. ČTYŘI EPIŠTOLY M. JANA HUSI.

Strana 2

Strana 3
M. J. HUS, LIST DO ČECH (I.) 1. Počíná se epištola prvnie Mistra Jana z Husince. 39аа (M. J. Hus všem věrným Čechům oznamuje, kterak sbor jej a jeho knihy odsoudil neprávem, a vyzývá k statečnosti.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, věrným všem Čechóm, jenž Boha milují a budú milovati, žádost svú i modlitbu nestatečnú vzkazuje, aby v milosti Božie přěbývali, v ní dokonali a s Bo- hem na věky přěbývali. Věrní a v Bohu milí! Ještě, mi jest to u mysl padlo, aby, znamenali, kterak sbor pyšný, lakomný a všie ohavnosti plný potupil jest knihy mé české, jichž jest ani slyšal ani viděl: a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl: neb v sboru byli sú Vlaši, Francúzi, Engliši, Ilišpania, Němci a jiní jiných jazykóv; jedne, ačbys jim co rozuměl Jan, biskup Litomyšlský, jenž jest tu byl, a jiní Čechové nabadači s kapitolú Pražskú i Vyšehrad- skú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie i našie země České, již já mám v naději Božie (22. června) 1 Táhne se k listu ze dne 24. června, zde na dru- kém místě položenému. — 2 = abyste. — 3 = Špa- nělé. — 4 = národů. — 5 = leda žeby...

Strana 4
O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. za zemi najlepšie viery, znamenaje žádost k slovu Božiemu a k óbyčějóm. Ó byšte, viděli ten sbor, jenž sě nazývá sborem najsvětějším a že nemóž poblúditi: jistě spatřili by ohavnost přěvelikú, o niež sem slyšal obecně od Švábóv, že Kon- stancie (neb Kostnice), jich město, za třidcěti let nezbude, hřiechóv, které jest spáchal ten sbor v jich městě: a řku viece, že sú sě všichni po- horšili tiem sborem a plvali sú druzi-, vidúce ohavné věci. A já vám pravis, že když sem stál před tiem (5. června) sborem prvý den, spatřiv, ano nižádného řádu nenie, řekl sem hlasitě, když sú všichni mlčeli, /39a8 takto: »Mněl sem, by věččie/ poctivostí, dobrota a lepší řád byl v tomto sboru, než jest.« Tehdy najvyšší kardinál řekl jest: »Kterak mluvíš? Na hraděn si pokornějie mluvil.« A já sem od- pověděl a řka: »Neb na hradě nižádný proti mně nekřičal, ale tuto všichni křičíte.« A poněvadž takým neřádem šeli jest ten sbor, jenž jest viece zlosti a učinil než dobroty, věrní a v Bohu milí křesťané! nedajte sebe uhro- 6 = nezbaví se. — 7 = někteří. — s = pravím (tak i prvotisk a pozdější tisky). — 9 = vážnost. — 10 Míní se soudce Husův, kardinál Petr d'Ailly; ale pří- hoda ta se udála až při druhém slyšení, 7. června. — 11 Miní se Gottlieben, kde Hus byl v dubnu 1415 komisí, v níž zasedal také d'Ailly, vyslýchán. — 12 = nesprávně se konal. — 13 = zlého.

Strana 5
M. J. HUS, LIST DO ČECH (I.) 5 ziti jich vynesením, jenž (úfám Bohu) jim ne- prospěje; oniť sě rozletie jako motýli a ustavenie jich stanen jako pavučina. Měť sú chtěli ustrašiti, ale nemohli sú Božie moci ve mně přěmoci. Pís- mem sú proti mně nechtěli jíti, jakož sú slyšěli páni milostiví, jenž sú stáli statečně podlé prav- dy, váživšen sě všie hanby, Čechové, Moravěné i Poláciis a však zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu; neb ti sú tu stáli, jež jest král Zigmund sám pustil v sbori; a slyšěli sú, že (7. června) když sem řekl: »Žádám naučenie: psalli sem co zle, chci naučen býti,« tehdy kardinál najvyšším řekl jest: »Poněvadž chceš naučen býti, toť na- učenie: máš odvolati, jakož paddesát mistróv sv. písma nalezlo jest.« — Aj, kraššiem na- učenie! Tak by sv. Kateřina, dievka mladá, měla by byla ustúpiti pravdy a viery Pána Jezu Kri- sta, protože paddesát mistróv proti ní jest bylo; ale stála jest drahá dievka až do smrti a mistry jest ku Pánu Bohu přivedla, jichžu já hřiešný nemohu přivésti. 14 = odváživše se. — 15 Král Zikmund, když 5. červ- na Husa bránícího se koncilníci několikrát ukřičeli, vzal 7. června do koncilu s sebou oba jeho průvodčí, panu Václava z Dubé, jinak z Leštna, a Jana z Chlumu, řeče- ného Kepka, spolu se sekretářem Chlumovým, Petrem z Mladenovic. — 16 = nejkrásnější; tuze hezké! — 17 Husova komise vyžádala si dobré zdání 50 mistrů bo- hosloví a žúdala od Husa podrobení.

Strana 6
6 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. (26. června) Toť vám píši, aby věděli, že sú nižádným /39ba písmem, ani kterými/ dóvody mne nepřěmohli, než lstí sú mě hledali a hrózami, aby mě navedli k ódvolání a k ódpřisahání; ale milostivý Pán Buoh, jehož sem zákon velebil, byl jest se mnú i jest a (úfám) bude do skonánie a zachová mě v své milosti až do smrti. — Psán list v střědu po sv. Janu Křtiteli v ža- láři, v ókovách, v čekání smrtiro. A však pro tajemstvie Božie nesmiem2o řéci, by toto byl list mój poslední: neb ještě Bóh všemohúcí móž mě zprostiti. — 1s Zevrubnější výklad při čtvrté epištole. — 19 Hus měl zprávy, že bude asi 28. června popraven; bylo tak určeno po 20. červnu, kdy Hus poslal poslední odpověd koncilu; ale exekuce byla odložena (o týden), ježto došly do Kostnice nové protesty panstva českého a král Zikmund chtěl přece nějak věc Husovu bez popravy urovnati. — 20 = neopovažuji se. — 21 = potrvá.

Strana 7
M. J. HUS, LIST DO ČECH (II.) 2. (Druhá epištola v žaláři jest tato.) (M. J. Hus všem věrným Čechům oznamuje zavržení svých knih koncilem, ukazuje, jak koncil jednal, a věří ve vítěz- ství pravdy, třebas budoucí.) Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem (39ba) věrným, jenž Boha a jeho zákon milují a budú milovati, žádost svú [vzkazuje], aby v pravdě a v milosti Boží prospievali a do smrti statečně stáli. Najmilejší! Napomínám vás, aby, sě nelekali, ani sě ustrašiti dali pro to, že sú mé knihy k upá- lení otsúdili. Pomněte, žeť sú sv. Jeremiáše pro- (22. června) roctvie, jež jest Bóh kázal psáti, spálili a všaka sú toho, což jest prorokoval, neušli, neb po spá- lení kázal jemu P. Bóh túž řěč, a ještě viece při- dav, popsati. Jakož sě stalo: on pravil sedě u vě- zení a Baruch sv. psal, jenž byl jeho písař; toť psáno stojí Jeremie. XXXV° neb XLV°. Také v knihách Machabeorum psáno jest, že sú spálili 1 = abyste. — 2 = přece. — 3 Hus nemaje knih v žaláři, cituje z paměti přibližně (správně zní: Jerem. XXXVI, 4—8) a při tom užívá latiny: odtud i Macha- beorum (místo Makkabejských).

Strana 8
8 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. zákon Boží a ty, kteříž sú jej měli, mučili; po- tom v novém zákoně svaté pálili sú s knihami Božieho zákona. Také kardinálové tupili sú a pálili knihy sv. /39b9 Rehoře a chtěli sú všechny spáliti, ale P. Bóh skrze jednoho jeho žáka. Petra obránil jest. Ta- ké sv. Jana Zlatoustého sbor kněžský dvój, za kacieřě jest potupil, avšak P. Bóh milostivý jich lež po smrti sv. Jana jest ukázal. Tyto věci majíce před očima nedajte sebe uhroziti, aby, co sem psal, nečtli aneb abyl jim knihy své dali k upálení. Pomněte, co jest milo- srdný Spasitel nám na výstrahu pověděl (Mat. 24°), že »před súdným dnem bude také náramné trápenie, že od počátka světa nebylo ani potom bude tak veliké, že — by to mohlo býti — i vy- volení byli by uvedeni v blud; ale budú dnové ukráceni pro vyvolené.« — To pamatujíce, najmilejší, stójte pevně; nebť úfám Bohu, žeť sě vás Antikristova škola, lekne a necháť vás u pokoji. A sbor z Konstancie do Čech nepříde; nebť mám za to, že prvé mnozí z toho sboru zemrú, než na vás knih dobudú — a z toho sboru rozletie sě po světě jako čápi a když zima příde, poznajíť, coť sú létě učinili.— 4 = jáhen, diaconus. — 5 Míní se Řehoř I. (papež 590—604), slavný spisovatel církevní, a sv. Jan Zlato- ústý, patriarcha cařihradský, dvojím koncilem (chalce- donským 403 u 404) sesazený a vypověsený. — 6 = koncil.

Strana 9
M. J. HUS, LIST DO ČECH (II.) Znamenajte, žeť sú svú hlavu za kacieřě po- (29. května) tupili. Nu, odpovězte, kazatelé, jenž kážete, že papež jest bóh zemský, že nemóž hřešiti, že ne- móž svatokupčiti, jakož pravie juristy-, že papež jest hlava všie cierkve sv., již velmi dobřě zpra- vuje, že on jest srdce cierkve sv., již živí du- chovně, že on jest studnices, z niež všecka moc teče a dobrota, že on jest slunce cierkve sv., že on jest útočiště bez nedostatka, k němuž každý křesťan/ muší sě utiekati. Aj, již jest ta hlava sťata, Buoh zemský svá- zán, již jest v hřiešiech ohlášen, již jest studnices přěschla, slunce zatměno, srdce vytrženo a úto- čiště z Konstancie uteklo a již zavrženo, aby ni- žádný sě k němu neutiekal. Sbor ho potupil za kacieřě, že jest otpustky a biskupstvie a jiné obroky, prodával; a ti sú ho odsúdili, z nichž mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi jinými kupčili. Tu jest byl Jan, biskup Litomyšlský, jenž jest dvakrát o Pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho přědkúpili. Ó proč sú prvé břěvna z svého oka nevyvrhli? Však jich právo die: »Jestli kto, že by kte- rého dóstojenstvie penězmi dobyl, aby ho byl zbaven.« Aj, prodavač i kupec i litkupníki (neb /40aa 7 Miní se doktoři a professoři práva církevního, tehdy »juristue« svaní (»legistae« byli právníci světští). — s = pramen. — 9 = obročí, prebendy. — 10 = doha- zovač, prostředkovatel.

Strana 10
10 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. (20. března) přímluvce) zevně,« pohaněni buďte! — Sv. Petr pohaněl jest Šimona a proklel, že jest chtěl kú- piti moc Ducha sv.; tito prodavače sú pohaněli a prokleli a sami kupci a litkupníci sú ostali a také doma prodávají. V Konstancí jest biskup, jenž jest kúpil a druhý, jenž jest prodal a papež od svolenie penieze vzal. Též jest i v Čechách, jakož vám jest svědomo... Ó by Pán Ježíš byl řekl v sboru: »Kto z vás jest bez hřiechu svatokupeckého, ten potup Jana papeže!«, zdá mi sě, že by jeden po druhém byl vyběhl. I proč sú přěd ním klekali a jeho nohy líbali a najsvětějším ho otcem nazývali, vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož sú /40aß naň ty hřiechy vyneslin? Proč sú ho kardi/nálové ku papežství volili, vědúce, že jest tak zlý mor- (1410) déř, že zabil jest na jsvětějšíeho otce? Proč sú přě- pustili, jemu svatokupčiti, když jest byl papežem, jsúce rádce proto ustavení, aby dobřě radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami s ním svato- kupčili? Proč, dokud jest neutekl z Konstancie, nižádný jemu nesměli nic řéci než »najsvětější otče!« Ještě báli sú sě: ale když ho ruka světská popadla z Božieho přěpuštěnie (aneb vóle), 11 Týče se žalob (72 artikulů) proti papeži, na zá- kladě jichž byl koncilem sesazen (Hus arci měl o hodno- věrnosti takových žalob své vlastní zkušenosti); mezi nimi byla i žaloba, že otrávil svého předchůdce, papeže Ale- xandra V. — 12 = neopovážil se. — 13 = dopuštění.

Strana 11
M. J. HUS, LIST DO ČECH (II.) 11 tehdy sú sě spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl puštěn. Jistě, jižť sě zlost, a ohavnost i hanba Anti- kristova oznámila, na papeži i na jiných v sbo- ru; již věrné slúhy Božie mohú znamenati z řěči svého Spasitele, co jest mienil, řka: »Když uzříte ohavnost na miestě zpustilém, jenž jest proro- koval Daniel ... ktož čte, rozuměj!« »Ohavnost veliká« jest pýcha, lakomstvie, svatokupectvie: »na miestě zpustilém«, to jest v dóstojenství, jenž jest pusto od dobroty, od pokory a od ji- ných ctností, jakož zřejmě vidíme od těch, jenž držie úřad a dóstojenstvie. Ó by bylo lzě popsati zlosti,«, aby věrné slúhy Božie sě jich vystřiehali! Rád bych, ale úfám Bohu, že dá jiné po mně statečnějšie, i že jsú nynie, jež lépe oznámie zlost Antikristovu a na- sadie svých životóv k smrti pro pravdu Pána Ježíše Krista, jenž dá vám i mně věčnú radost. Amen. — Psán list na sv. Jana Křtitele v žaláři v óko- (24. června) vách v paměti té, že Jan také v žaláři v ókovách pro Boží pravdu jest sťat. — 14 = zloba. — 15 = projevila. — 16 Citát z evang. Matoušova kap. XXIV, v. 13; tam cituje se proroctví Danielovo IX, 27. — 17 Toto proroctví (vyskýtá se u Hu- sa častěji) vykládal Luther pak o sobě. — 18 = zjevně. — 19 = dovolili.

Strana 12
O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. 3. (Čtvrtá epištola v žaláři psaná jest tato.) (Mistr Jan Hus všem věrným Čechům posílá před smrtí poslední pozdrav a na rozloučenou vyslovuje svá poslední přání.) /Mistr Jan Hus, v naději slúha Boží, všem věrným Čechóm, jenž Pána Boha milují a budú milovati, žádost svú vzkazuje, aby Pán Buoh dal jim v své milosti přěbývati i skonati a v radosti nebeské na věky přěbývati. Amen. Věrní a v Bohu milí páni, panie, bohatí i chudí. Prosím vás a napomínám, aby, Pána Boha poslúchali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli i plnili. Prosím vás, aby pravdu Boží, kterúž sem z Božieho zákona lpsal] a z řěči svatých kázal a psal, abyi sě té drželi. Prosím také, ač, by kto ote mne slyšal na kázaní neb súkromě co proti pravdě Božie aneb ač, bych kde psal (jenža úfám Bohu — toho nenie), aby toho nedržal. Prosím také, ač, kto viděl jest mé lehké obyčeje, v mluvení neb v skutciech, aby sě jich nedržel, ale aby za mě Boha prosil, aby mi ráčil odpustiti Prosím, aby, kněží dobrých obyčejóva milovali a 14oba 1 = abyste. — 2 = jestliže. — 3 = ježto, což. — = mrav.

Strana 13
M. J. HUS, LIST DO ČECH (III.) 13 velebili a je ctili a zvláště, jenž pracují v slově Božím. Prosím, aby sě varovali lstivých lidí a zvláště kněží nehodných, o nichž die Spasitel, že sú v růše ovčiem a vnitř vlcie hltaví. Prosím pánóv, aby své chudině milostivě či- nili a právě, ji zpravovali. Prosím měšťanuov, aby své obchody právě, vedli. Prosím řemeslní- kóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróvu, aby jsúce dobře živi, své žáky věrně učili, najprvé, aby Boha milovali, pro jeho sě chvá/lu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákuov jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili. Prosím všech spolu, aby pánóm, panu Václa- vovi z Dubé, odjinad z Leštna, panu Janovi z Chlumu, panu Jindřichovi z Plumlova, panu Vylémovi Zajiecovi, panu Myškovi i jiným pá- nóm z Čech i z Moravy, i věrným pánóm Pol- /40bß 5 = řádně, správně. — 6 = doktoři, professoři. — 7 Z panstva českého i moravského míní zde Hus toliko šlechtice, v Kostnici přítomné. Z těch mnosí stáli ve službách Zikmundových, ale k Husovi chovali se vlídně (tak dobrý katolík, p. Vilém Zajíc z Valdeka, jenž llusa navštívil v žaláři 24. března; nebo rovněž dobrý katolík, Moravan Jindřich z Plumlova, jehož sde Hus vzpomíná).

Strana 14
14 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. (7. a 8. června) ského královstvie, děkovali i jich pilnosti vděčni byli, že oni jako Boží stateční obránce a pomoc- níci pravdy postavili sú sě proti všemu sboru častokrát i dovodiece i odpoviedajíce k vysvo- bození mému — a zvláště pan Václav z Dubé a pan Jan z Chlumu, jimž věřte, co budú pra- viti; nebť sú byli v sboru, když sem já odpo- viedal, po několiko dní. Oniť vědie, kteří Čechové a kterak mnohé a nehodné věci sú na mě vedli, kterak vešken sbor proti mně křičal, kterak sem já odpoviedal, což sú na mně žádali. Prosím vás také, aby za Královu Milost, Římského a Českého krále, P. Boha prosili, i za královú svú i za pány, aby milý P. Buoh s nimi Druzí však byli stoupenci Husovi; z Čechů to byli kromě známých nám p. J. z Chlumu a Václ. z Duhé ještě třetí průvodčí Husův, Jindřich Lacembok, pak horlivý a účinný p. Václav Myška z Hrádku, dále Bohuslav z Důpova, Kuneš z Chlumu a j., z Moravanů pan Skála z Lilče, Půtu s Ilburka i j. Tito zakročili společně s pány Fol- skými 13., 18. a 31. května ostrými protesty u koncilu i Zikmunda na ochranu Hlusovu. Jejich snahu provázeli stoupenci domácí v Čechách (ty vedli nejvyšší purkrabí Čeněk z Vartemberka a Boček z Kunštátu a Poděbrad, páni s Potštejna, Zvířetic a j.) a na Moravě (ty vedii nejvyšší hejtman Lacek z Kravař, páni z Kunštátu, s Doubravice a j.) rovněž důraznými listy, o 250 a, po upálení Husově, o 452 pečetech. — s Protestů české šlechty v Kostnici účastnili se oba vyslanci krále pol- ského, Januš s Tuliskova a Záviše Černý s Garbova, pak řáni Bořuta, Donín, Balický a j.

Strana 15
M. J. HUS, LIST DO ČECH (III.) 15 i s vámi přěbýval v milosti nynie a potom u věčné radosti. Amen. Psal sem list tento vám v žaláři v ókovách, čakaje na zajtřie na smrt otsúzenie, maje plnú naději v Bohu, abych pravdy Božie neustupoval a bludóv, kteréž sú na mě křiví svědkové svěd- čili, abych/ sě neodpřisahal4. — Kterak se mnú /41aa P. Bóh milostivě činí a se mnú jest v divných pokušeních, poznáte, až sě u Boha v radosti s jeho pomocí shledáme. O mistru Jeronýmovi, mém milém tovařiši, nic neslyším, než že jest v těžkém vězení, čakaje smrti, jako i já, a to pro svú vieru, již jest sta- tečně Čechóm ukazoval: a Čechové, najukrut- nější naši nepřietelém, dali sú nás jiným nepřá- telóm v moc a u vězenie. Prosín, aby za ně Boha prosili. Také prosím vás, zvláště Pražené, abyt na Betlém byli laskavi, dokud P. Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabek sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Úfání P. Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch věččí i skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. » Seděl v ukrutném žaláři ve věži sv. Pavla, nedaleko od žaláře Husova (ten byl ve věznici městské, při klášteře františkánském).— 10 Míní tu hlavně Štěp. Pálče a Mich. z Německého Brodu. — 11 = šlapati.

Strana 16
(10. června) Také prosim Vás, abyl se milovali, dobrych násilím tlačitin nedali a pravdy každému přáli. — Dán list v ponděli [yl nocim přěd sv. Vítem, po dobrém Němcia. — 12 = tu noc. — 13 Míni se ochotný a věrný Vít z če- ledi p. Chlumovy, jenž pro styky s Jeronymem upadl do vězení, ale byl vyproštěn. — 14 Po posledním slyšení (8. června) bylo již rozhodnuto o popravě Husově a měla býti provedena co nejdříve, snad již I1. června, ale v tu dobu došel do Kostnice veliký protest české šlechty (čten 12. června) a len vedl k novým pokusům o odvolání.

Strana 17
M. J. HUS, LIST PRUVODČÍM (IV.) 4. (Třetie epištola v žaláři psaná jest tato.) (Hus pp. Chlumovi a z Dubé podává zprávu, že jeho po- prava jest odložena.) (41аx) Buoh s vámi! Měv veliké domněnie z mnohých příčin, psal sem, jako bych měl zajtra skonati. Již opět zna- menav prodlenie smrti píši vám, milostiví a věrní přietelé v Bohu,, ještě abych svú vděčnost uká- zal, dokud najdéle mohu, maje vždy utěšenie, že mohu k vám mluviti po lístku. A pravím vám, že P. Buoh vie, proč prodlévá mú smrtí i mého milého bratra mistra Jeronýma, o/ němž mám naději, že svatě umře bez vinny a že statečnějie se má i trpí než já nestatečný hřiešník. Dal nám P. Bóh dlúhý čas, abychom lépe své hřiechy spamatovali a jich statečně že- leli; dal nám dlúhý čas, aby dlúhé a veliké po- kušenie sňalo hřiechy veliké a přineslo utěšenie; /41а9 1 Ráno 27. června psal Hus, míně, že bude 28. června popraven, rozluční list latinský pánům Janovi z Chlumu a Václavu z Dubé: taktéž se krásně rozloučil se svými fřáteli na universitě. Na večer asi, dověděv se zatím, že poprava odložena, píše pánům Janovi a Václavovi znovu.— 2 Míněni ovšem pan Chlum a Václav z Dubé; ale také jejich sekretář Petr z Mladenovic, věrný Víl a ostatní. »Mučenici«, 2

Strana 18
18 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. I. dal nám čas, abychom pamatovali svého krále, P. Boha, Ježíše milosrdného, hrozné pohaněnie a smrt ukrutnú jeho vážili a proto milejie trpěli. Abychom také pomněli, že nenie s hodóva tohoto světa jíti na hodya onoho světa; abychom pamatovali, že skrzě mnohá utrpenie světí, vešli sú v nebeské královstvie: někteří po kusu řezáni. jiní vrtáni, jiní vařeni, jiní pečeni, jiní za živa dřěni, za živa pohrabáni;, kamenováni, křižováni, mleni mezi žernovy, vláčeni, topeni, páleni, vě- šeni, po kusu trháni a prvé pohaněni, žalařováni. biti, okováni: a kto muož všecky muky vypsati. kteréž sú i v novém i v starém zákoně světí, pro pravdu Boží trpěli a zvláště ti, jenž sú kněž- skú zlosta tresktali- a proti nie kázali. A divná věc bude, ktožs nynie neutrpí, budeli státi statečně proti zlosti« a zvláště proti kněžské, jenž sebe nedá dotknúti. A již jsem tomu rád, že sú mé knížky musili čísti, v nichž jest zlosta jich ote- vřěna; a viem, že sú je pilnějie přěčtli, než sv. — čteniea, chtiece bludy naleznúti. Dán list ve čtvrtek před vigiljí sv. Petra u večer. Amen. (27. června 1415) Tyto epištoly psal jest Mistr Jan v žaláři v Konstancí České obci. 3 = posvícení. — 4 = světci, svatí. — 5 = pohřbeni. — 6 = zlé; zlé činy. — 7 = kárali. — 8 = jestliže kdo. — 9 = evangelium.

Strana 19
II. UMUČENÍ M. J. HUSI.

Strana 20

Strana 21
UMUČENÍ M. J. HUSI, UVOD. Tuto se bude praviti, Mistr Jan Hus 141ba sv. paměti kteraké jest utrpenie měl. A jest sepsánie Mistra Mladěňovce, učenie Praž- ského. (Úvod.) Znamenav, že mnozí mnohé věci o polo- žení smrti slavné paměti Mistra Jana Husi psali sú jinak, nežli se jest dálo při něm a stalo a ač- koli druzí, snad dobrým úmyslem sú spisovali, ale že sú běhu a položenie celého nevěděli, protož. na mnohých miestech přidávajíce a druhdy ují- majíce, jinak než se jest dálo a stalo, změnili sú: i zdálo mi se užitečné z náramných a ustavič- ných proseb mnohých milovníkóv pravdy celý běh na památku budúcím toliko o smrti jeho, což se je tu znamenitějšieho dálo, položiti, aby jeho nepřietelé, jenž ještě po smrti jeho zle o něm mluvie, usta svá stúlili a ti, jenž jemu přejí, ji- stotu, stálost a setrvánie jeho zvědúce v tak ve- likých nesnázech, aby Boha chválili a života svého polepšiece statečnějie životy svými pravdě, kterúž sú z zákona Božieho ot něho slýchali, slúžiti uměli. 1 = někteří (tak později).

Strana 22
22 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. (Kapitola první.) (O Husově žalařování, vyšetřování a vyslýchání.) 141b3 (1415) (5. června 1415) /Věziž tehdy, že léta od narozenie Syna Bo- žieho po tisíci po čtyřech stech patnáctého, když jest ten zbor Konstanský po jetí Mistra Jana Ilusi v žalářích, v nichž jest držán byl a zvláště u mnichuov kazateluova, z náramného nabádanie mistra Štěpána Páleče, (jemuž jest byl Mistr Hus mnoho dobrého učinil) a Michala, někdy faráře z Smradařa, a tudiež, jiných Čechóv, úhlavných nepřátel mistra Husi, rozličnými arty- kuli křivých svědkóv jeho trápili a rozličně po- kúšeli, jemu proti těm svědkóm nižádné obrany z práva nedadúce; když také potom do jiného kláštera k bosákóm, tudiež v Konstancí ho do žaláře vsadivše před se několikrát vyvodili sú a tu těch jistých falešných svědkóv před ním svědectvie čtúce a sami súdce tudiež, proti němu druhá svědectvie vydávajíce a také z jeho knih kusy vybravše některé jemu s křikem, povykem 2 Míní se první žalář u dominikánů, v němž Hus byl od 6. prosince 1414 do 24. března 1415. — 3 míní se známý starší kollega, pak přítel, po r. 1412 Husův odpůrce Štěpán z Pálče; co v závorce následuje, není v textu latinském. — 4 míní se Michal z Něm. Brodu, kdysi farář u sv. Vojtěcha v Jirchářích (»z Smradař«), později advokát stolice papežské, zvaný proto »de Causis« (u Husa »súd- ný«). — 5 = také. — 6 míní se poslední žalář Husův u františkánů (od 5. června 1415); na žalář v Gottlieben pisatel zapomněl.

Strana 23
UMUČENÍ M. J. HUSI, KAP. 1. 23 a hřmotem miesto/ lepšieho naučenie dovodiece /42a« a miesto písma svatého, jehož vždy žádal, chtě lépe naučen býti, jestliže by v čem byl scestně- kázal, psal anebo učil (a to sem tudiež i s jinými ot něho častokrát opětujícieho slyšal): i ostali sú konečně na tom, aby anebo se vinen dal v těch ve všech kusiech, jimiž sú jeho skrze křivé svědky vinili (z nichžto mnozí sú byli jeho úhlavní ne- přietelé) a k tomu těch aby se odpřisáhl a těch, kteréž sú z knih jeho vybrali, druhde, ujímajíce, druhde, přidávajíce a druhde, celé vymyšlené kusy, jichž jest nižádný v jeho knihách nebyl psán, jemu připisujíce, aby se také odpřisáhl a je aby odvolal anebo aby smrt ohně trpěl. Tehdy on častokrát vyznávaje tudiež, že mu křivě mnohé věci skrze svědky připisují, jichž ani po- myslil jest, i nechtěl se jich odpřisieci, aby ne- byl lhářem před tváří Boží, a těch kusuov z knih vybraných také se nechtěl odpřisieci, leč by jemu lepšie písmo ukázali. I ostali sú na tom, aby ho konečně upálili, jemu vždy nižádného lepšieho naučenie, jehož jest z písma svatého žádal, ne- dadúce. (1. července) (Kapitola druhá.) (Poslední pokus, aby Hus odvolal.) Tehdy v pátek po sv. Petru téhož léta, jenž biešen pátý den června, měsiece, král Zigmund, (5. července 1415) 7 = bludně. — 3 = někde. — 9 = nyní července. — 10 = byl.

Strana 24
24 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 142а8 Uherský král, jenž jest byl Mistra Husi rozličně klejtovali i svými zvláště listy ubezpečil, aby k tomu svoláním přijel, věda již konečný úmysl toho zboru, i poslal jest urozené pány, pana Václava z Dubé, jinak z Leštna, pana Jana z Chlumura a jiné čtyři biskupy s nimi k Mistrovi Hu/sovi do kláštera k bosákóm«, aby zvěděli ko- nečný úmysl jeho, chceli ty artykule a kusy skrze svědky proti sobě vydané, a také jiné z knih jeho, jakož svrchu psáno stojí, vybrané konečně držeti. čili jich se chce vedlé uloženie toho sboru od- přisáhnúti a proti nim odporně kázati, psáti a učiti, jakož mu ten zbor nalezne a usúdí. A když sú Mistra Husi z žaláře před ně vyvedli, pan Jan z Chlumu řekl jest k němu takto: »Aj, Mistře Jene, myť sme lajkové a nemnoho učení a v těchto věcech neumíme raditi, protož viz, čiješlim se v kterémkoli kusu z těch, jimiž tě tento zbor viní, scesten, a vinen, nestyď se toho ustúpiti a odvolati. Pakliť tvé svědomie ukazuje, že nejsi těmi kusy vinen, jimiž tě oni vinie, nikoli nečiň proti svému svědomí aniž lži před tváří Boží, ale radějie stój až do smrti v té pravdě, kterúž si z zákona Božieho poznal a z písma 11 = glejtem (= průvodním listem) chránil. — 12 = koncil. — 13 Průvodčí Husovi byli tři; ale o p. Jindř. Lacembokovi se Hus nezmiňuje s pochvalou; Mladenovic pak na prvním místě uvádívá Jana z Chlumu, později purkrabího na Mělníce. — 14 = cítíšli. — 15 = bludný.

Strana 25
UMUČENÍ M. J. HUSI, KAP. 2. 25 sv.« A Mistr Jan stoje a záplakav, pokorně od- povědě, a řka: »Pane Jene, věz to zajisté, bych věděl, žeť bych co bludného kdy byl psal, učil anebo kázal proti zákonu Božiemu a proti cierkvi sv., chtěl bych to pokorně odvolati a toho ustú- piti, Buoh mi svědek jest, a vždy ještě žádám lepšieho a stálejšího písma a naučenie. A ukážíli mi lepšie písmo a pevnějšie, nežli jest to, které sem já učil, kázal a psal, hotov sem srdečně od- volati.« A když to vece, ihned jeden tudiežis z stojí- cích biskupuov řekl jest k Mistru Janovi: »I zdali ty chceš múdřejší býti nežli vešken tento zbor?« A Mistr Jan jemu odpověděj«: »Já nechci býti múdřejší nežli vešken tento zbor; ale pro/sim/42ba pro Bóh, dajte mi najmenšieho z toho zboru. kterýž by mě lepším a pevnějším písmem sv. zpravil a naučil, a já hotov sem ihned odvolati.« A k té řeči biskupové tudiežis stojiece vecechu: »Aj, kterak jest neústupný v svém kacieřství!« A to řekše jeho zase do žaláře vésti kázavše odešli sú. (Kapitola třetie.) (Hus předveden naposled před koncil.) Druhý den nazajtřie v sobotu v ochtáb sv. Petra a sv. Pavla apoštolóv, jenž bieše den šestý června, měsiece, Mistr Jan Hus veden jest (6. července 1415) 16 = odpověděl. — 17 = kdybych (atp.). — 1s = tamže.

Strana 26
26 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. skrze arcibiskupa Rigenskéhom Pruského zákona k kostelu velikému toho města Konstanského, tu kdež sú se byli kardinálové, arcibiskupové, bisku- pové a jiní preláti toho zboru k odsúzení Mistra Jana Iusi vedlé svého obyčeje sešli. A přivedše jeho ke dveřóm kostelním tu sú s ním v té sienci čakali, až zatiem v kostele mši odslúžili, nebo jeho ve mše do kostela nerodichuo vésti, snad aby sobě jím duchovenstvie neporušili (jehož sem tudiež od nich málo shledal, znamenaje jich obyčeje, kteréž vedú]. A po těch mšech uvedechun ho do kostela mezi ty preláty, kdežto obyčejem svým se- diechus na vysokých k tomu udělaných stoli- ciech, prknami vókol vysoce se otarasovavše. A král Uherský najvýše sedieše a v svém maje- státu pod korunú zlatú s oblúkem a vedlé něho Klemóva« syn jablko drže a jiné knieže meč nahý s druhé strany. A uprostřed té ohrady (nebo seděnie) bieše někaký stuol povýšený udělán a na něm kterakýs špalek a na tom rúcho mešné 142b3 položeno k zbavení/ kněžstvie Mistra Husi při- 19 Míní se Konrád z Wallenrodu, z řádu německých rytířů, arcibiskup v Rize, správce žalářů koncilních. — 20 = nechtěli. — 21 = uvedli. — 22 = seděli. — 23 = seděl. — 24 Klem (Clemens) bylo příjmení Ruprechta Falckého, po Václavu r. 1400 zvoleného císařem německým. Měl dva syny: Jana (Hanuše) a Ludvíka, zde vzpomenutého.

Strana 27
UMUČENI M. J. HUSI, KAP. 3. 27 pravené. A tak jeho do kostela přivedše před tiem stolem postavichu2 a on klek na svoje ko- leně dlůze se modléše. A zatiem někaký biskup Laudensisar řečený, mnich, vstúpiv na tu stolici, na niež obecně výpovědi své činiechus i učinil kázanie a to založil z řeči sv. Pavla k Římenínóm v šesté kapitole, kdež die: »Buď zkaženo tělo hřiecha.« A v tom kázaní dovodil široce, kterak kacieřstva škodí v cierkvi sv. převelmi a kterak na krále zvláště (a na jich úřad) slušie, aby ta kacieřstvie a zvláště svatokupectvie z cierkve sv. zkazil a vyplel, neb ta kacieřstvie škodlivějí roz- trhují cierkev sv., nežli zjevná násilé a ukruten- stvie, aby také král Uherský toho kacieře zatvr- zeného v zlosti zkazil, jehož tudiežis v rukú, jakž ten biskup kázal, měli sú; neb z toho od sta- rých i od mladých bude věčnú chválu mieti. (Kapitola čtvrtá.) (Žaloba koncilu proti Husovi.) Zatiem vstav jeden řečníko toho zboru jme- nem Henricus de Piro svým obyčejem nabádal a napomínal ten zbor, aby súd proti Mistrovi Husovi dokonali až do odsúzenie konečného. A ihned vstav jeden biskupa od toho zboru vy- daný, vstúpiv na tu stolici, na niež oni svá usta- 25 = postavili. — 26 = modlil. — 27 Byl to italský biskup Jakub z Lodi, jenž po roce odsuzoval Jeronyma.

Strana 28
28 O MUČENICÍCH ČESKÝCH KN. II. venie vypoviedáchus i četl běh a položenie té pře, kteráž se jest mezi Mistrem Janem a mezi arci- biskupem a preláty Pražskými v Římě a jinde dála, i ten běh, kterýžto sú ti poručnícim od toho zboru proti Mistru Husovi tudiežis vedli až do /43az odsúzenie. A potom četl ty ar/tykule, kteréžto sú proti Mistrovi Janovi svědci v Praze i v Kon- stancí vedli a jiné, kteréž sú jemu z jeho knih obyčejem napředpsaným vybrali, kteréžto arty- kule k výstraze budúcím a k odehnání falše a lži těch súdcí, Mistr Jan s popsáním úmyslaza svého, kterak jemu je křívě připisují, jichž je nikdy nedržal, v tom žaláři před smrtí svú ruků sepsavaa svým jest je ven vyslal. Avšak některé z nich tuto položím pro položenie jeho odpovědí, kterak jest tudiežis odpoviedal; a zvláště, kdyžto sú tento první artykula a kus čtli, že jedna jest cierkev sv. obecná a ta jest zbor všech vyvo- lených k spasení, tehdy Mistr Jan odpověděl velikým hlasem a řka: »I ovšem já to znám, že jedinká jest sv. cierkev obecná, jenž jest zbor všech vyvolených zde na světě i těch v předpeklí i v nebi také, kteřížto sú tělo skryté hlavy Pána Jezu Krista.« 28 = činili. — 20 = smýšlení. — 30 = advokát, pro- kurátor koncilu. — 31 = plnomocníci, zástupci. — 32 Týče se nejspíše poslední odpovědi Husovy k žalobám dne 18./20. června 1415. — 33 První a hlavní bod žaloby. — 34 = odpovídal.

Strana 29
UMUČENÍ M. J. HUSI. KAP. 4. 29 A když tak k tomu i k jiným tu odpoviedášes. tehdy kardinál Kameracenskýs jemu vece: »Mlčiž nynie, potom dobře budeš ke všem spolu odpoviedati.« A Mistr jemu odpovědě,: »A kte- rak mám ke všem spolu odpoviedati, poněvadž nemohu všech spolu pamatovati?« A když opět k jiným, kteréžto proti němu tudiež čtiechus, od- poviedati chtiešen vstav kardinál Florenskýss. jenž bieše druhý súdce k vyrčení súdu proti Mistru Janovi [ustaven od toho zboru] i vece [k Mistru Janovi]: »Mlčiž již, však sme tě dosti slyšeli.« A opět vstav i vece těm pohoničómo a duchovním biřicóm, jenž okolo Mistra Jana stáchu,: »Přikažtež jemu, ať mlčí.« A Mistr Jan vysokým hlasem prosiešen ruce spínaje a/řka: »Prosím pro Buoh, přeslyšte mě, aby tito, jenž okolo stojie, nemněli, bychu já které bludy držal: však přesto učiníte se mnú, jakož se vám bude zdáti a líbiti.« A když mu vždy neda- diechua mluviti ani k těm kusóm odpoviedati, kteréž tudiež naň čtúce vediechu, jimi ho vi- niece, klek na svá kolena, spav ruce a oči zhóru 143a3 35 Míní se kardinál Petr d'Ailly, arcibiskup Cam- brayský (lat. ab Alliaco, Cameracensis). — 36 = čtli. — 37 = chtěl. — as Totiž František Zabarella, spolu s Fil- lastrem a d'Aillym člen předposlední komise soudní ve věci Husově. — 30 = drábům. — 40 = stáli. — 41 = pro- sil. — 42 kněží, ustanovení k určitému oltáři, kaplani. — 43 = nedali. — 44 = vedli.

Strana 30
30 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. k nebi zdvih nábožně se modléšen svú při Pánu Bohu, najspravedlivějšiemu súdci, hlasitě porú- čeje. A to častokrát tudiežis mezi těmi žalobami opětováše45. (Kapitola pátá.) (Výpovědi svědkův a Husova obrana.) A když dokonachu,« artykule z jeho knih vy- brané, čtli sú proti němu artykule, kteréžto sú svědci naň svědčili a k každému z nich svědky jmenovali sú ne křestnými jmenyar, ale toliko jmeny úřadóv a dóstojenství jich, takto řkúce po každém artykuli: »Svědkové tohoto artykule sú dva kanovníky Pražská, dva faráře, třie oltář- níci.2, jeden doktor« — a tak dále, což sú z těch svědkóv na který artykul provedli, při každém sú je tiem obyčejem jmenovali. A mezi jinými tento artykul naň čtiechu, že [byl on držal, kázal a psal, kterak po požehnání posvátné věcis na oltáři zóstává tudiež, chléb tělesný podstatný [neb hmotný] (latíně sú řekli: panis materialis vel substantia panis). A také tento, že kněz jsa v hřiechu smrtedlném nepo- svěcuje ani křtí., — a tak mnohými jinými arty- kuli scestnými a kusy ho vinniechuso. 45 = opětoval. — 46 = dokonali. — 47 Hlavním jmé- nem bylo tehdy jméno křestné (na př. Jan); přezdívka (na př. Hus) stala se jménem teprve v XVI. století. — 48 = hostie (tak v lat. orig.); neuměle přeloženo. — 40 To byl 18. artikul se svědeckých výpovědí. — 50 = vinili.

Strana 31
UMUČENÍ M. J. HUSI, KAP. 5. 31 Tehdy když mistr opět povstav odpověděti chtieše:, kardinál Florenskýs jeho o/křičen a 43ba nedase jemu odpověděti. A on vždy přesto odpo- věděv vece: »Prosím pro Buoh, slyšte úmysl muoj a pro ty, jenž tuto okolo stojie, aby ne- mněli, bych já tyto bludy držal. Nebo já toto vyznávám, že jsem nikdy nedržal, ani učil, ani kázal, by po požehnání v posvátné věci,s na oltáři chléb tělesný neb hmotný tu ostával. A také diem, že kněz jsa v hřiechu smrtedlném nedóstojně a nelibě Bohu posvěcuje, křtí a jiné posvátné věci rozdává, poněvadž jest nehodný slúha posvát- ných věcí božích.« A tak ke všem jiným arty- kuluom, jakož jest svú rukú předtiem svým tudiež sepsalm, odpoviedášen4. Mezitiem čitechus naň jeden opět artykul. že on pokládal čtvrtú osobu v Trojicisa sv. a toho artykule jedniem doktorem dovozováchus, jenž jest jej na mistra svědčil, ale toho doktora tu ne- jmenováchus. A Mistr Jan vece: »Jmenujte toho doktora, jenž jest na mě svědčil.« A ten biskup, jenž četl artykuly, vece: »Nenie potřebie, aby nynie byl jmenován.« A mistr odpověděv vece: »Odstup to ode mne biedného, bych já chtě čtvrtú osobu v Trojici sv. a v božství jmenovati. poněvadž jest to na mé srdce nikdy nevstúpilo. 31 = okřikl. — 52 = nedal. — 53 Toho artikulu v ža- lobách nyní není. — 54 = dovozovali. — 55 = nejme- novali.

Strana 32
32 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. /43bs Ale ustavičně jistím a vyznávám, že tři osoby, t. otec, syn i duch sv., jeden Buoh a jeden byt božstvie jsú.« Opět tudiežis čtli jsú, kterak se jest Mistr Hus odvolal k Bohuzo, jakožto k najvyššiemu súdci, a to odvolánie tudiež za blud potupili jsú. K tomu Mistr Hus vysokým hlasem odpovědě« a řka: »Ó Pane Bože! Aj již tento zbor/ tvuoj skutek a zákon tvého položenie potupuje za blud, poněvadž ty jsa od svých nepřátel obtiežen Bohu otci svému, súdci najspravedlivějšiemu, při svú porúčel, v tom nám biedným dávaje příklad a ne- statečným, abychom všelikterak obtieženi jsúce k tobě najspravedlivějšiemu súdci se utiekali, pomoci pokorně žádajíce.« A dále mluvil a řka takto: »A já to ustavičně pravím, že nenie ji- stější a bezpečnější odvolánie, než ku Pánu Ježí- šovi, jehož nižádný od upřiemosti, nemuož dary uchýliti ani křivým svědectvím zklamati a pod- trhnútia: jenž každému, což naň slušie, dává.« Mezi jinými sú pokládali, že by Mistr Hus jsa v kletbě zpurně ji trpěl a v slúženie mše se pletl. A on odpověděl: »Ne všetečně ani potupně jsem kletbu trpěl, ale v odvolánie jsem kázal a mše slúžil. A ačkoli jsem trénásobnie poručníky své ke dvoru papežovu posielal, příčiny hodné pokládaje, proč jsem tam osobně státi nemohl. 56 Týče se Husova latinského (a českého) odvolání ke Kristu 18. října 1412. — 57 = přímost, spravedlnost.

Strana 33
UMUČENÍ M. J. HUSI, KAP. 5. 33 avšak jsem nikdy slyšenie nemohl mieti a ob- držeti, ale nadto z mých poručníkuova jedny jsú žalařovali a jiné jinak rozličně pudili a trápili. A těch všech věcí táhnu se na aktars, v nichž ta pře popsána jest i to bezpravie mé i mých po- ručníknov. A nadto přijel jsem sem k tomuto zboru svobodně, maje klejt svobodný od krále (kterýž tuto zde sedí), chtě svú nevinnost uká- zati a z viery mé každému počet vydati, ktož by toho na mně žádal.« [— A když to mluviešem, na krále se obrátice; král se velmi zapýřiní a za- rděn. — (Kapitola šestá.) (Husovo odsouzení, odsvěcení a vydání moci světské.) Tehdy když sú všecky artykule dokonali a do-144a« čtli, jimiž sú ho vinili, vstav jeden súdce papežuov starý a lysýne, vyvolený z pokolenie Vlaského, četl jest odsúzenie na Mistra Jana Husi, kteréhož odsúzenie křivého položenie slovo od slova tuto pro ukrácenie opúštiem. A z toho položenie a od- súzenie k některým znamenitějším kusóm, ačkoli sú jemu zbraňovali, odpoviedáše a zvláště, ns Týče se latinského Husova spisu, zvaného ,Ordo processus', psaného na podzim r. 1414 a vydaného v Kost- nici v listopadu 1414. — 50 = mluvil. — co = obrátil. — 61 = zapýřil a zarděl. — 62 Napřed četl prokurátor Berthold z Wildungen, pak Antonín, biskup Konkor- dienský. — n3 = podvésti. »Mučeníci.« 3

Strana 34
34 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. /44a8 když sú čtli, kterak jest neústupně a úmyslem ovšen zatvrzeným mnohá léta stál v bludiech, odpověděl a řka: »Nikdy sem nižádných bluduov nedržal ani držím neústupně, ale vždy sem žádal — i dnešní den žádám — naučenie z písma stá- lejšieho proti tomu, co sem učil, aby mi ukázali. A dnes pravím, že, bychy jedniem slovem všeckerny bludy mohl zkaziti a přemoci, že bych to chtěl rád srdečně učiniti.« A když sú v tom odsuzování potupovali jeho knížkysa o cierkvi sv. i jiné všecko jeho skládanie latíně nebo česky neb v kterúkoli jinú řeč skrze jiné přeložené, aby tudiežis v Konstancí a jinde, kdež by nalezeny byly, skrze biskupy krajin a zemí byly spáleny a shlazeny, k tomu Mistr Jan odpovědě,«: »I kterak potupujete knížky mé, po- něvadž sem vždy žádal písma lepšieho proti to- mu, jenž v těch knihách jest položeno a dnešní den žádám? A nižádného ste písma proti tomu statečnějšíeho do toho času neukázali, aniž ste i jednoho bludného slova v těch knihách nedo- vedlice. A knihy mé v českú neb v jinú řeč přelo- žené kterak potupujete,/ jichž ste nikdy nevi- děli a — byšten je viděli — kterak byšte jim roz- uměli, česky nerozumějíce?« A jiných kusuov v tom odsúzení proti sobě čtených poslúchaje klek na svá kolena tudiež, 64 = naprosto. — 65 Nejznámější latinský Husův spis »De ecclesia« z r. 1413. — 66 = nedokázali.

Strana 35
UMUČENÍ M. J. HUSI, KAP. 6. 35 hledě vzhuoru k nebi nábožně se modléšen- A když jeho již odsúdichus konečně a to odsú- zenie dočitechmis, Mistr Jan za všecky své ne- přátely tak kleče se modléšen a řka hlasitě: »Pane Jezu Kriste, tebe prosím pro tvé veliké milo- srdenstvie, rač odpustiti všem mým nepřátelóm, nebo ty vieš, žeť sú mě křívě osočili a obžalovali, křivé svědky proti mně vedli, křivé artykule proti mně sú vymyšlovali: odpusť jim, prosím, pro nesmírné tvé milosrdenstvie!« A když ta slova propověděm, mnozí prelátové a zvláště biskupové zakrlivě-o naň hlediece posmieváchun se jemu. A potom z přikázanie sedmi-a biskupuov, kte- řížto jeho kněžstvie zbavováchu-a, oblekl se v mešné rúcho, jakoby měl mši slúžiti. A když se oblačil [v řízu nebo] v albu, řekl jest: »Pán muoj Jezus Kristus, když od Erodesa ku Pilátovi ode- slán byl v bielém rúše, jest posmieván« — a tak v jiné rúcho se oblačiešen. A když, již tak oblečen jsa, od biskupuov těch sedmi napomenut jest byl, aby ještě se odpřisáhl bludóv a odvolal, vstav a na ten stuol, před nímž se oblačovášen, vstúpiv, žalostivě a s pláčem 67 = odsoudili. — 6s = dočtli. — 69 = propověděl. 70 Slovo to (ve všech tiscích i rukopisech stejně psané) tlumočí »indignanter« (hněvivě) It. originálu a přeloženo r. 1538 do 11. »torvo vultu«. — 71 = posmívali. — 72 Tak i lt. orig.; podle akt koncilu byli čtyři, v čele jich arcibiskup milánský. — 73 = zbavovali. — 74 = oblékal.

Strana 36
36 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 144ba k množství se obrátiv i vece: »Aj, tito biskupové vedú a napomínají mě na to, abych se bluduov odpřisáhl a odvolal. Bojím se toho učiniti, abych nebyl lhářem před tváří Boží učiněn, přiznávaje se k těm bluduom, jichž sem nikdy nedržal/ ani kázal — a také abych svědomie a pravdy Božie neurazil, poněvadž sem nikdy těchto artykulóv nedržal, kteréž sú na mě falešně svědčili, ale těm odporně sem učil, kázal a psal; a také proto, abych tak velikého množstvie, jemuž sem kázal. nepohoršil, i také jiných, ješto- slovo Božie věr- ně káží.« A když to řekl jest, okolo sediecí bi- skupové a jiní z toho zboru řekli sú: »Již vi- díme, že zatvrzený jest v své zlosti a neústupný v svém kacieřství.« I kázali sú jemu s toho stolu sstúpiti ti jistí biskupové a zbavujíce ho kněžstvie najprvé sú od něho kalich vzeli a takto řkúce: »Ó Jidáši zlořečený, že si opustil radu pokoje a s Židy si v radu odšel, odjímáme od tebe kalich tento, v němž se krev Božie a Ježíše Krista obětuje na vykúpenie světa.« A on velikým hlasem řekl: »Doufám milému Pánu Bohu, svému milému vykupiteli, že on kalichu vykúpenie ode mne ne- odejme, ale doufám pevně, že s jeho pomocí dnes v jeho království budu jej píti.« A tak jiné rúcho, t. štólu a ornát, s něho snímajíce na každé svým 75 = co (kteři).

Strana 37
UMUČENI M. J. HUSI, KAP. 6. 37 obyčejem zlořečenstvie vydáváchur. A on odpo- věděl, že to rúhanies mile podstupuje pro jméno a pro pravdu Pána Jezu Krista. Když tehdy ti biskupové to všecko rúcho mešné od něho odebrachuv, již se k porušení pleše chystáchu-s a o to mezi nimi bylo jest rozdvojenie. Neb někteří chtěli sú jeho břitvú holiti a jiní vecechum, že dosti bude, když jemu nožikamiso pleš zrušena bude. A on se obrátiv k králi, jenž tu v majestátě sediešeza i vece: »Aj ještě tito/ biskupové neumějí se v tomto rúhanísi 144b8 svoliti!« A když sú jemu pleš porušujíce na čtyři strany prostřihli nožíkamiso, řekli sú tato slova: »Již tento sv. Konstanský zbor Jana Husi z řádu kněžského a z jiných duostojenství, jimiž jest ozdoben byl, ssadiv znamenajes, že kostel a cierkev Božie nemá co viece nad ním činiti, jeho súdu a moci světské a dvorusa porúčie a opúštie.« A prvé, než sú rúhavú a papierovú korunu jemu na hlavu postavili, mezi jinými věcmi řekli sú jemu: »Porúčiemy duši tvú diablu.« A on spav ruce a vzdvih oči zhuoru k nebi řekl jest: »A já ji porúčiem najdobrotivějšiemu Pánu Je- žíši Kristu.« A tu korunu uzřev vece: »Pán mój, Ježíš Kristus, pro mě biedného a nestatečného 76 = vydávali. — 77 = odebrali. — 78 = chystali. 79 = říkali. — 80 = nůžkami. — 81 = lt. blasphemie; posměch, potupa. — 82 = oznamuje. — 83 = rameni světskému.

Strana 38
38 O MUČENÍCÍCH CESKÝCH KN. II. mnohem tvrdší a těžší trnovú korunu nevinně na najohavnější smrt ráčil jest nésti; a protož já, biedný hřiešník, tuto mnohem lehčejší, ačkoli rů- havú, korunu chci míle a rád nésti na sobě pro jeho svaté jméno a pravdu.« A ta koruna biešen papierová a okrúhlá, vysoká bezmála na loket a na nie třie hrozní diablové biechus namalováni a nápis viny jeho na nie vókol napsán: »Tento jest arcikacieř.« Tehdy král Zigmund Uherský německy řekl Ludvíkovi, synu Klemovua, jenž před ním v ma- jestátě při tom odsúzení sedě jablko zlaté držiešes s křížem: »Jdi, vezma jeho, daj ho po- právcóm!« A Klemóv syn složiv s sebe to rúcho kniežecie, v němžto jablko držeso sediešeza. vzemisr Mistra Jana Husi dal jeho v ruce katóm a poprávcóm a na smrt provodil jeho. /45aq (Kapitola sedmá) (Hus přiveden na popraviště a postaven na hranici.) A když tak již korunován jsa z toho kostela na smrt veden biešen, před tiem kostelem tu 84 = byli. — 85 = držel. — so Sem vkládá Křiž.: A přistůpiv k mistru Janovi vece: »Mistře Jene, od- volaj ještě a svój život zachovaj!« Tehdy mistr Jan vece jemu: »A kdo jsi ty?« Kterýžto vece: »Herkules« (místo Herr zu Klemm omylem) »mladý«. Vece jemu mistr Jan Hus: »Nemějž mi tehdá za zlé, jáť sem mněl, by ty kat byl.« Tehdy on zapýřiv se a ohled se na krále (vzav Mistra Jana Husi atd., jako shora). Je to patrně neobratná vložka pozdější. — 87 = vzav.

Strana 39
UMUČENÍ M. J. HUSI, KAP. 6.—7. 39 hodinu na znamenie jeho knih potupenie někte- raké knihy pálichuss a on to uzřev, jako se ulyzesa tomu jich skutku. A tak jda na smrt napomí- nášejo ty, jenž okolo něho jdiechup, aby nemněli, by on pro bludy, jimiž křívě a falešně narčen jest skrze svědky, své úhlavné nepřátely, (umieral): [»poněvadž vždy žádal sem lepšieho naučenie z písma a to mi nebylo až do tohoto času uká- záno.«] A lidé takměř vóbec všickni z toho města v odění biechus, jeho na smrt provozujíce. A když přišel jest na to miesto, na němžto jest měl umřieti, klek na svá kolena a ruce spav a oči své k nebi zhuoru zdvih, žalmy zvláště sv. Davida řiekaje nábožně se modlil a zvláště žalm: »Smiluj se nade mnú, Bože, vedlé velikého milo- srdenstvie tvého!« řiekaje až do konce. A také tento: »V tě. Pane Bože, doufal sem: [nebudu na věky pohaněn v tvé spravedlnosti, rač mě vy- svoboditi!]« — a ten verš: »V ruce tvoji, Pane Bože, porúčiem duši mú« opětuje hlasitě a ve- sele, že sú ho tu stojiece dobře slyšeti mohli. A miesto, na němž jest upálen, bieše, jakož- to lúka veliká na obci, mezi zahradami předměstie Konstanského, jdúce z města na tvrz řečenú Got- leben [na niežto Mistr Hus před tiem u vězení byl jest, (na levé ruce)). A když se tak mo- a8 = pálili. — 89 = ll. orig. subridere; usmál se. — 90 = napomínal. — 91 = šli. — 92 Od 24. března do 5. června 1415; Goltlichen byla tvrz biskupa kostnického.

Strana 40
40 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. /45a8 dléšen, někteří lajkové tu stojiece vecechu-a: »My nevieme, které a kteraké věci prvé jest mlu- vil aneb učinil; ale tuto vidíme a slyšíme, že svatá slova mluví a modlí se.« A jiní/ řekli sú: »Za- jisté dobré by bylo, by měl zpovědlníka.« A kněz jeden, sedě na koni v zelené sukni červeným ta- fatenoa podšité [s pachami, ot(e)vřenými], řekl jest: »Nemá slyšán býti, aniž mu má zpovědlník dán býti, neb jest kacieř.« Ale věz, že Mistr Jan, ještě v žaláři jsa, některakému mnichu doktorovi zpoviedal se jest dobře před smrtí svú na týden aneb viece a od něho dobrotivě slyšán byl a roz- hřešen, jehož zpovědlníka jemu zbor ten byl dal, jakož to sám v jednom listu, kterýžto mezi ji- nými z žaláře byl jest poslal, vyznávaje a píše svú rukúos- A když se tak modléšen kleče, ta rúhavá ko- runa papierová s hlavy jeho spadla jest. A on, uzřev ji i ulyzesu se. A někteří žoldnéři okolo stojiece řekli sú: »Vstavte mu ji zase na hlavu, ať i s čerty, pány svými, jimž jest zde slúžil, upálen bude.« Tehdy vstav vzhuoru s toho miesta z přiká- zanie poprávcóv těch a kata vysokým a rozum- 93 = látka s vařeného hedbáví, dykyta; v 1t. orig. »sericum«. — 94 = ozdobné varhánkované manšety. — 25 Míní se list kostnický »Mnozí již byli« z konce června (v mém vydání v Světové knihovně č. III, 43).

Strana 41
UMUCENI M. J. HUSI, KAP. 7. 41 nýmes hlasem, tak že od svých tudiežis stojících dobře slyšán jest, takto se modléšen: »Pane Jezu Kriste, tuto ukrutnú a ohavnú srt pro tvé svaté čtenie, a pro kázanie tvého slova sv. chci po- korně a míle trpěti: [odpustiž, prosím, všem mým nepřátelóm!«] A ihned jeho vókolys vodiechu, a on napomínášeno je a jich všech prosiešen, aby nemněli, by on který z těch bludóv, kteříž sú jemu falešně připsáni a skrze falešné svědky naň vedeni, kázal, učil anebo držal. I prosiešen aby ještě s svými žalářnými mohl mluviti. A když tu přistúpichu1o, jim děkovášen a řka: »Děkuji vám, milí bratřie, ze/ všeho dobrého, co jste mi učinili; nebo netoliko byli ste moji strážní, ale moji milí bratřie. A vězte to, žeť pevně úfám svému milému Spasiteli, pro jehožto sv. zákon tuto smrt chci míle trpěti, že s ním dnes budu kralovati.« [A to německy tak mluvil k nim.] A tak s něho sukni jeho černú svlekše v košili jeho k některakému tlustému zvrtanému prknu rukama opakre přivázachuta provazy dobře na šesti [neb na sedmi] miestech [jedniem nad nártím (aneb u hlezna1«), druhým pod. kolenem, třetím nad kolenem, čtvrtým mezi třieslami, pá- tým na bedrách, šestým v puoly, sedmým pod /45ba oc = srozumitelným. — 97 = evangelium. — 98 = do- kola. — 99 = vodili. — 100 = přistoupili. — 101 = děkoval. — 102 = nazad. — 103 = přivázali. — 104 = kotník.

Strana 42
42 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. pažmi — a ruce opak], kteréžto prkno s jednoho konce obostřivše v tu lúku a v zemi jsú vetkli. A když tváří k východu slunce obrácen biešen, někteří z okolostojících řekli sú: »Obraťte ho tváří na západ slunce, ale ne na východ, neb jest kacieř« — i stalo se tak. A za hrdlo bieše, k to- mu prknu přivázán některakým černým a sazi- vým řetězem [na němžto tu jeden chudý člověk kotlík u ohně věšel] a uzřev ten řetěz [vzhlédl jest naň po straně, uchýliv hlavy a zasmáv se řekl jest [s veselú myslí] katóm [hlasitě:] »Pán Ježíš Kristus, mój milý vykupitel a spasitel, ukrutnějším a těžším řetězem pro mě vázán jest a já biedný nestydím se pro jeho sv. jmeno tiem- to vázán býti.« A pod nohy jeho otépce dvě drev biechu po- ložili; na nohách také svých ještě botky své a jedno púto jmějieše1o5 — a tak okolo něho se všech stran tě/mi otépkami slamú proměšujíce 145 bs k samému životu okládáchu« až do hrdla. (Kapitola osmá.) (Poslední vyzvání. Upálení.) A prvé, než jeho zapálichunt, přijel k němu maršálek Ří(š)ský, Happe z Popenhejmurs, a 105 = měl. — 106 = obkládali. — 107 = zapálili. — 108 Miní se Hoppe von Pappenheim, se známého rodu Pappenheimských, staré šlechty švábské, jejíž členové až do zániku Říše (1806) zastávali u císařův úřad maršálský.

Strana 43
UMUCENI M. J. HUSI, KAP. 8. 43 s ním Klemóv syna, mistra napomínajíce, aby je- ště život svuoj při zdraví zachoval, aby učenie a kázanie svá odvolal a jich se odpřisáhl. A mistr vzhled zhuoru k nebi vysokým a rozumnýmo hla- sem odpověděj«: »Buoh mi svědek jest, že sem těch věcí, kteréžto mně falešně skrze křivé svěd- ky připsány sú, nikdy neučil ani kázal. Ale první úmysl mého kázanie, učenie a psanie i jiných všech mých skutkuov byl jest, abych toliko lidi vyvedl z hřiechu. A na té pravdě, kterúž sem psal, učil a kázal z zákona Božieho a z výkladóv sv. doktoróv, dnes vesele chci umřieti.« A to uslyšavše ten jistý maršálek s Klemo- vým synem tleskše rukama i jedechusu od něho preč. A jeho katové ihned zapálichu1r. A mistr hlasem vysokým zazpievano: »Kriste, synu Boha živého, smiluj se nad námi!« A druhé: »Kriste. synu Boha živého, smiluj se nade mnú!« A třetie když chtieše, zpievati: »Jenž si se narodil z Marie Panny« [a] vietr se tudiežis zbudiv, plamen jemu v tvář obrátino. A tak umlk a sám v sobě se modle duši pustil. A v tom mlčení hýbášen usty a hlavú, než duši pusti, jakoby člověk brzcen2 řie- kaje tři (anebo dva) pateřena mohl řéci. A když ty otépky opálivše se okolo něho opa- dachum« a tělo ještě při tom prknu za hrdlo 109 = jeli. — 110 = zazpíval. — 111 = hýbal. — 112 = rychle. — 113 = otčenáše; z lt. Pater noster'. — 114 = opadaly.

Strana 44
44 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. 146aa stášens přivázáno za ten řetěz [jako bylo řetězem uvázáno, tak i visalo na řetěze] — tehdy katové tělo i s prknem povrátivše žerdmi v oheň vstrčichuns a tepruv drev na oheň/ mnohem viece přikládajíce počechum páliti, obcházejíce a kosti kyji, aby spieše shořely, obíjejíce. A hlavu nalezše kyjem ji rozrazichuns. A když srdce mezi střevami nalezechuj, kyj obostřivše to zvláště na ten rožen vstrčichun a pálíce na tom rožnu (jiným) kyjem obíjiechu o tepúce. A zatiem kat tu jeho rúcho držiešes; a Kle- móv syn, zvěděv, že to jest sukně mistrova, káza mu ji se vším, co tu [jiného bylo] jeho, i [s suk- ní a] s pasem, v oheň vrci a řka: »Čechovéť by to za svátost [jměli a] ctili« — a katovi to slibim zaplatiti. A tak všecko na popel spálivše i s tú prstí (a) s zemí dosti hluboko ji ještě vykopavše na káry sú vsypali a v Rýn, jenž tudiežis blízko teče, vrhli sú a jeho památku věčně, co jest na nich bylo, od věrných shladiti chtiece. — (Závěrek.) Protož, ačkoli sem řečí sprostnú běh a polo- ženie smrti slavného kazatele Mistra Jana Husi, mého milého mistra položil, prosím, aby věrní křesťané tiemto některakú památku jeho majíce, 115 = stálo. — 116 = vstrčili. — 117 = počali. — 118 = rozrazili. — 119 = nalezli. — 120 = otloukali. — 121 = slibil.

Strana 45
UMUČENÍ M. J. HUSI, ZÁVĚR 45 jenž sú mnoho dobrého od něho slýchali, jeho stálosti vděčni jsúce v tom jeho následovali a za mě biedného Boha prosiece, ač sem tuto co opu- stili22, aby mi odpustili: neb uplně za to mám, že sem, dálibóh, tuto z úmysla nic křivého ani scest- néhom nepoložil komu ku potupě neb ku pochle- benství, z něhož bych se měl konečně styděti před tváří Jeho, jenž všelijakú lež i pravdu ohlásí, súdě živé i mrtvé:23. Jemuž chvála buď na věky věko/ma1 Amen. 146aß (A tak se skonává položenie o umučení slav- ného kazatele pravdy Božie, Mistra Jana Husi. kterýžto (trpěl) pro zlost kněžskú, kterúžto jest z zákona Božieho otvíral a obci ohlašoval pro výstrahu, aby na jich zlém životu a řeči nespo- léhali, ale na ty řeči, kteréž sú v zákoně Božien položené a na životy svatých a zvláště na život Pána našeho Jezu Krista a na jeho svaté apo- 122 = vynechal. — 123 V Křiž. přidáno požehnaný na věky, pro nás hřiešné ukřižovaný Ježíš Kristus, Pán náš milý. Amen místo závěrečných slov zde následujících. — 124 = věčně; nč. věčně věkův. — —

Strana 46
46 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. II. štoly a jiné svaté, aby se tak spravujíc došli ži- vota věčného a to skrze zaslúženie Pána našeho Jezu Krista 25 Amen 26.) 125 Ve Víd. přidáno A ty věci svrchupsané dály sú se léta od narozenie Syna Božieho tisíc čtyři sta patná- ctého, v sobotu v ochtáb sv. Petra a Pavla apoštolóv. — 126 V pozdějších tiscích bývají časté a rozmanité přídavky další; tisky z r. 1597 a 1600 přidávají na př. píseň o Husovi: »V naději Boží m. Jan Hus« (jest to píseň stará, již 1521 citovaná) a list »Buoh s Vámi«. Jindy bývají přídavky jiné — ale všechny jsou patrně stejně původu značně pozdějšího.

Strana 47
III. ČESKÝ PROTEST.

Strana 48

Strana 49
ČESKÝ PROTEST List pánuov Českých a Moravských do Konstancie. 146aß (57 pánů českých a moravských vytýká koncilu nespra- vedlivé odsouzení Husovo jakož i Jeronymovo, ohlašuje protest k budoucímu papeži a oznamuje, že stoupenců Husových a jeho učení až do krve vylití bude hájiti.) Najpoctivějším v Kristu otcóm a pánóm, pá- nóm kardinálóm, patriarchám, arcibiskupóm, bi- skupóm, legátóm, doktoróm, mistróm i všemu zboru Konstanskému. My Čeněk z Veselé a z Vartemberka, naj- vyšší purkrabie Pražský; Lacek z Kravař, hajt- man markrabství Moravského; Boček starší z Kunštátu a z Poděbrad; Hanuš z Lipé, naj- vyšší maršálek království Českého; Petr z Kra- vař a z Strážnice, najvyšší komorník desk Olo- mucských; Jan z Lomnice, najvyšší komorník desk Brněnských; Vylém z Zvieřetic; Jan starší z [Jindřichova] Iradce; Jindřich z Vartemberka, purkrabie na Králové Hradci; Vylém z Perštaj- na; Mikeš z Potštejna a na Žampachu; Jindřich Škopek, z Dubé; Voldřich z [Jindřichova] Hrad- 1 Pan Jindřich z Dubé náležel i s chotí k horlivým přátelům Husovým; Hus mu psal se žaláře a poslal i píseň na rozloučenou (v červnu 1415). »Mučeníci.«

Strana 50
50 O MUČENÍCICH ČESKÝCH KN. III. /46ba ce; Jan mlazší z Opočna; Vaněk z Bozkovic a z Černé hory; Jan z Bietova; Aleš z Kunštátu a z Rájce; Smil z Štemberka; Hynek Krušina z Lichtenburka; Boček mladší z Kunštátu; Bavor z Potštejna; Jan Puška z Kunštátu; Jaroslav z Štemberka a z Veselé; Vok z Iolštejna; Er- hart mladší (uška) z Kunštátu; Milota z Kra- vař; Heřman z Lanštejna; Jan z Rožmitála; Puota z Častolovic; Zigmund a Milota bratřie z Křižanova; Petr z Sovince; Zdislav z Zvie- řetic; Vok z Valštejna; Václav z Zvieřetic; Vy- lém z Potštejna; Arnošt z Richmburka;/ Petr z Zvieřetic; Jan z Vlašimě; Jan z Lanštejna; Zdeněk Medek z Týnce; Zdeněk z Rožmitála; Kuník z Drahotúše; Štěpán z Vartemberka; Do- beš z Cimburka; Milota z Tvorkova; Jindřich z Valdštajna; Jan (Ozor) z Bozkovic; Jindřich z Lipé; Mikuláš z Valštejna; Petr z Janovic a z Chlumce; Arkleb z Věteřova; Jimram (Dů- bravka) z Dúbravice; Zbyněk z Dúbravice; Zby- něk z Strálek; Mikuláš z Mochova; Jan z Mili- čína, a z Kostelce; Jan z Košmburka; urození páni a šlechtici najkřesťanštějšícho královstvie Českého a najjasnějšieho markrab- 2 Spolu podepsali, poněvadž žili v nedílu. — 3 Jan, řečený Sádlo, z Miličína zbohatl ve službách krále Václava (jako jeho komorník, pak purkrabí na Bezdězi a radu královský), tak že si koupil 1411 hrad Kostelec nad Sú- zavou; byl horlivým viklefovcem.

Strana 51
ČESKÝ PROTEST 51 ství Moravského žádost všeho dobrého a zacho- vávanie přikázaní Pána Ježíše Krista! — Poněvadž právem přirozeným i božským každému jest přikázáno, jinému to činiti, což sobě chce býti — a jest zapověděno, jinému či- niti, což by sobě nechtěl učiněno býti (nebo Pán Kristus pověděl: »Všecko, cožkoli chcete aby vám činili lidé, i vy to též čiňte jim; v tom za- jisté záleží zákon i proroci« a Pavel sv. die: »Plnost zákona jest milovánie a všeliký zákon v jedné řeči se zavierá, totiž: milovati budeš bližnieho svého jako se samého'«): protož my k zákonu božskému a milování bližnieho, jakž muožeme, s Boží pomocí prohlédajíce i k našemu najmilejšiemu bližniemu, dobré paměti pocti- vému, Mistru Janovi Husovi, svatého písma ba- kaláři dokonalému, a kazateli křesťanskému čte- nie, svatého, — jehož předsím, v zboru Kon- stanském, nevieme kterým duchem/ jsúc vedeni, 146bs an se neseznal ani hodně, jakžby slušelo, pře- možen, žádní také proti němu nejsú dovedeni ani okázáni bludové ani kacieřstva, ale toliko k ne- pravým, falešným, nezbedným žalobám, osočení a nabádaní jeho, Mistra, a království našeho i markrabstvie Moravského úhlavných nepřátel a 4 = vážený. — 5 = lt. baccalaureus formatus, ba- kalář theologie, jenž vykonal studia předepsaná pro mi- strovství theologie. — 6 = evangelium. — 7 lt. nuper, před nedávnem. — s = poskvrnění, zhanobení.

Strana 52
52 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. III. (6. července 1415) (12. května) (12. června) zrádcí, jej jakžto kacieře neústupného odsúdili ste a odsúzeného ukrutnú a najmrzutější, smrtí umrtvivše, na našeho království a markrabství Moravského a nás všech věčnú zlú pověst a zma- zánies; jakož pak najjasnějšiemu kniežeti a pánu, panu Zigmundovi, Rímskému, Uherskému atd. králi, dědici a pánu našemu budúciemujo, psanie naše do Konstancie jsme poslalin, kteráž také v scházeních vašich čtena jsú a oznámena (a kte- ráž tuto mieti chceme za vložena) a ta, jakož sly- šíme, k naší hanbě a potupě do ohně ste uvrhli — již pak i nynie Vašemu Otcovství o Mistru Ja- novi Husovi listy naše zjevné jsme poslali 2, svo- bodně srdcem i usty vyznávajíce i osvědčujíce, že on, Mistr Jan Ius, byl ovšema člověk dobrý, spravedlivý a křesťanský, od mnohých let v na- šem království životem, ctnostmi a pověstí chva- lebně zachovalý a shledaný; zákon také Boží no- vého a starého zákona podle výkladóv svatých doktoruovi4 věrně kázal, nás i naše poddané učil a mnoho písem zuostavil, všeliké bludy i kacieř- stva převelmi stále hyzdil a nás a všecky Kri- stovy věrné, abychom ty v mrzkosti měli, usta- o = lt. turpissima, nejohavnější. — 10 Král Václav byl bezdětný a přijal již dříve bratra Zikmunda za svého nástupce. — 11 Protestů šlechty bylo několik, ale páni míní hlavně protest sněmů pražského a brněnského se 250 pečetmi. — 12 = posíláme (myšleno latinsky). — 13 = lt. utique, naprosto. — 14 = otců učitelů církevních.

Strana 53
CESKY PROTEST 53 vičně a věrně/ napomínal; ku pokoji také a 147aa lásce, podlé své možnosti, slovem, písmem i skut- kem s pilnosti vedl, tak že nikdy jsme neslyšeli ani rozuměti mohli, přiloživše k tomu velikú pil- nost, by předepsaný Mistr Jan Hus který blud neb kacieřstvie na svých kázaních učil, kázal ne- bo kterým během jistil nebo nás a naše poddané buď slovem neb skutkem kterým pohoršil, nébrž milostivě a tíše v Kristu jsa živ, všecky k zacho- vání zákona Božieho a sv. otcuov ustanovenie pro vzdělánie sv. matky cierkve a pro spasenie bliž- ních, pokud jest mohl, slovem i skutkem se vší pilností napomínal. — — Ještě pak na tom nebylo dosti, co jest k hanbě naší, království a mar- krabství učiněno: ale nadto poctivého. Mistra Jeronýma z Prahy, muže veliké výmluvnosti a řeči příjemné, mistra sedmera uměnie a milov- níka múdrosti ovšemi osvieceného, neviděvše ho, neslyševše ani přemohše, ale k samému jeho i nás zrádcí nepravému osočení, beze všie milosti jali (23. května) ste, do vězenie vsadili i ztrápili a již snad, jako i Mistra Jana Husi, přeukrutnú smrtí zamordo- vali jste. Přes to, což s přielišnú bolestí pravíme, k nám došlo a z vašeho psanie béřeme zřejmě, kterak někteří utrhači, Bohu i lidem nelibí a našeho krá- lovstvie i markrabstvie nepřítelé a zrádce, před vámi a před vaším zborem nás, královstvie i mar-

Strana 54
54 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. III. 147aß krabstvie převelmi těžce a nešlechetně zneslil sú jistiece, (ačkoli falešně, lživě a zrádně), že by v předepsaném/ království Českém i markrab- ství Moravském rozliční bludové a kacieřstva znikla a mnohá srdce mnohých věrných obyvate- luov nakazila těžce a běhy mnohými tak, že (by nebylo přísného rychle přiloženo tresktánie) pře- lepsané královstvie i markrabstvie s svými Kri- stovými věrnými vzalo by svých duší nenabytý pád a škodu. Zajisté takové ukrutné a převelmi škodné křivdy beze všeho našeho provinněnie nám, království i markrabství, učiněné kterak snášeti muožeme? Poněvadž z milosti Božie, kdež téměř všecka královstvie světa častokrát pochy- bovala a nákladna, byla roztržkám [odřezáním a papežém nepravým: ale královstvie naše České najkřesťanštějšie a markrabstvie Moravské naj- jasnějšie od toho času, jakž vieru křesťanskú Pána našeho Jezu Krista přijaly, tak jakožto kámen čtverohranatý dokonalý beze všie úhony sv. cierkve Římské vždycky stále a bez přestánie se přidržely poslušenstvie upřiemě zachovávajíce. Kterakými pak náklady a pracemi převelikými, kterak také slušnú ozdobú a hodnú poctivostís sv. cierkev matku i jejie pastýře skrze kniežata 15 = udali, osočili (lt. detulerunt). — 16 Páni míní žaloby Jana, biskupa litomyšlského, proti nimž se ohra- dili Čechové kostničtí v květnu na koncilu. — 17 = foven- tibus lt., přála. — 18 = 1t. reverentia, úctou.

Strana 55
ČESKÝ PROTEST 55 a věrné své ctili jsú, všemu světu převelmi světle jest svědomo i vy sami, chceteli pravdu praviti, toho všeho svědkové jste. Pak abychme, podlé zprávy sv. Pavla, opatřili o dobrém netoliko před Bohem, ale přede všemi lidmi — a také pro zanetbánie přeslavné pověsti napřed řečených královstvie a markrabstvie abychom ukrutni při svých bližních nebyli nale- zeni: protož v Kristu Ježíšovi, Pánu našem, ma- jíce pevné doufánie, čisté a upřiemé svědomie a úmysl, i také pravú a křesťanskú vieru, tiemto listem Vašemu Otcovství a všem Kristovým věrným oznamujem a vzkazujem, srdcem i usty zjevně osvědčujíce, že ktožkoli z lidí, kteréhož- koli stavu, povýšenie, duostojenstvie, povahy, řádu neb zákonnictval byl by, ještor by pravil neb jistil, praví neb jistí, že by v předepsaných království a markrabství bludové a kacieřstva znikla, a nás i jiné Kristovy věrné, jakož se předkládá, nakazila (samu osobu najjasnějšieho kniežete a pána, pana Zigmunda, Římského, Uherského atd. krále, dědice a pána našeho bu- dúciehor, vyhradiece, kteréhož v tom dověříme i doufáme nevinného): všeliký a každý takový, jakož se předkládá, právě lže v svú hlavu, jakož- to zlosyn najhorší a zrádce předepsaných králov- stvie a markrabstvie a tak náš přenešlechetný ne- přietel, sám ovšemu jsa kacieř najškodlivější a /47ba 19 = lt. religionis, řehole. — 20 = co (jenž).

Strana 56
56 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. III. 147b8 (2. září 1415) všie zlosti a nepravosti naplněný, nébrž i syn diablóv, jenž lhář jest a otec lži. Ale však takové křivdy Pánu Bohu, na něhož slušie pomsta a kterýžto hojně odplacuje těm, ktož pýchajím, nynie porúčieme a u budúcieho papeže, kteréhož Pán Buoh své cierkvi předloží jediného a nepochybného pastýře, viece a šíře to položíme. Jemužto z bož/ské vuole, jakožto věrní synové, což jest slušného a poctivého i rozumu i zákonu božskému příhodného, poctivost i po- slušenstvie povinné učiniece, prositi budem i žá- dati na ty předepsané všecky věci i na každé zvlá- ště, podlé zákona Pána našeho Ježíše Krista a sv. otcuov ustanovenie, aby nám, království i mar- krabství opatřil o napravení potřebném: tak ovšem, aby což jest předepsáno, nebylo na pře- kážku, že my kazateluov zákona Pána našeho Jezu Krista nábožných, pokorných a stálých až do krve vylitie chceme brániti a obhajovati, opo- vrhúce všelikú bázeň a nálezky lidské na odpor učiněné. — Dán v Praze, léta Božieho tisícieho čtyřistého šestnáctéhoz, druhý den měsiece září, v plné radě pánuov urozených, šlechticóv a vládyk králov- stvie Českého a markrabstvie Moravského, pod přivisutím našich pečetí. — 21 = zpupně si vedou. — 22 Tak všecky texty místo patnáctého omylem, jak má latinské znění tohoto listu.

Strana 57
IV. UMUČENÍ M. JERONYMA.

Strana 58

Strana 59
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 1. Tuto se vypisuje o mistru Jeronýmovi 147b8 sv. paměti. (Úvod.) Poněvadž podlé písma zákona Božieho o mú- drosti spravedlivých vypravují národové a chválu jich vyznává zbor vyvolených: tehdy o Mistru Jeronýmovi, jehožto upálili v Konstancí bez vinny, kterak jest byl umělý a kterak jako věrný rytieř Boží při spravedlnosti byl a vieře stálý až do smrti: hodné bude i slušné učiniti sepsánie v pravdě i pro jeho budúcí památku i/ ku po- těšení milovníkuom jazyku, Českého věrným. Při tom pak ačkoli dobrým úmyslem bylo prvé, o jeho příhodách i odsůzení na smrt sepsáno, ale že to dobře obšířně bylo položeno, ješto čísti to všecko nebo slyšeti bývá tesklivo: protož aby tiem ochotnějie mohlo přijato býti i snáze pa- matováno, což se o témž M. Jeronýmovi jistotně shledává, ale tiem kratčejie buď o něm známo toto: /48aa (Kapitola I.) (Mládí Jeronymovo.) Tento Mistr Jeroným jsa rodem z Prahy z Nového města byl velmi umělý a dospělý v rozličném umění mudrcuov i v zákoně Božiem 1 = národ. — 2 Míní se starší spis latinský.

Strana 60
60 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. (r. 1409) i v doktořiech. Byl k tomu výmluvnosti libé, tak že z toho byl mistrem čtvera učenie, totiž Praž- ského, Pařížského, Kolínského, Hildeburskéhos- Byl dále věren jazyku, svému Českému, tak že za krále Václava, když Němci v učení Pražském Čechy rozličně a křivě utiskovali, tu on s jinými /48a8 mistry Če/chy proti nim se statečně zasadil, tak že král Václav, vida dospělost i hojnost mi- struov českých, zprávu i vládařstvie jim poručil nad učením Pražským. A Němci, toho Čechóm nepřejíce, u velikém množství vybrali se z Prahy a do Němec se rozešli. (Kapitola II.) (Příchod do Kostnice a útěk.) (r. 1415) Potom, když Mistr Jan Hus strojil se do Konstancí, Mistr Jeroným, jsa jeho tovařiš vel- mi milý a nerozdielný, mluvil jemu ku potěšení i ku posilnění takto: »Milý mistře! Při tom, cos psal, kázal a učil podlé zákona Božieho a zvláště proti pýše a lakomství i jiným nepravostem kněž- ským, buď stálý a statečný. A já zvěda, budelit těžko a toho potřebie, přijeduť svobodně za tebú ku pomoci tobě.« I učinil tak, že léta Božieho tisícieho čtyřistého patnáctého mistr Jeroným, srdečně želeje těžkého a křivého pohaněnie krá- lovstvie Českého i od domácích poběhlých i od (r. 1414) 3 Rozumí se arci universita v Heidelberce.

Strana 61
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 2. 61 nepřátel okol/ních a znamenaje také zjevná bez- 148ba pravie, kteráž se Mistru Janovi Husovi od zboru Konstanského dála, i přijel jest do Konstancí na den sv. Ambrože a srozuměv proti sobě úkladóm lstivým a falešným, aby nebyl sám sobě příčina k smrti, vyjel odtud do jednoho města, vzdáli za míli. I psal listy do Konstancí králi Zigmun- dovi i pánuom Českým, kteří tu biechu,, žádaje od krále i od toho zboru glejtu ku přijetí i k od- jetí i také svobodného slyšenie, že se chce zpra- viti, z čehožkoli byla by mu vinna dána. Král Zigmund nechtěl toho učiniti řka: »A já pro glejty Mistra Husi mám dosti činiti.« Ale od zboru prelátského tak jest povědieno: »My mu dáme glejt přijeti, ale ne odjeti.« To uslyšav Mistr Jeroným, sepsav drahně listuov česky, la- tíně i německy, zpuosobil to, že sú přibiti po klá- šteřiech, po kosteléch i na domiech kardináluov, oznamuje všem vůobec, že pro utrhače lstivé krá- lovstvie Českého i své hotov jest dobrovolně při- jeti do Konstancí a z viery své čisté ne skrytě ale zjevně přede všiem zborem učiniti vyznánie. Budúli pak kteří, ješto by jej vinnili z bluduo neb kacieřstvie, aby zjevně byli, pod svými jme- ny, ohlášeni před tiem zborem, že jim tudieže chce odpoviedati a vyměřiti se, ze všeho. Přesto, bylli by shledán v kterém bludu (jakož to do něho ne- (4. dubna) 7. dubna) 4 Miní se Uherlingen nedaleko Kostnice. — 5 = byli. — 6 = tam. — 7 = ospravedlniti, vyrovnati se.

Strana 62
62 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. 148bs bylo), poddal se k opravě, jako slušie na blud- ného, žádaje opět toho, aby k tomu mohl bez- pečný glejt mieti. Pak/li by přesto, přijeda do Konstancí, staven nebo jat byl, již by známo bylo všemu světu, že ten zbor ne vedlé spravedlivosti, ale z své vuole a bezprávně mimo všecka práva světská i duchovnie s ním by nakládal. (Kapitola III.) (Jeronym zatčen a přiveden na koncil.) V tom Mistr Jeroným, nemoha ani skrze ty (9. dubna) listy, čehož žádal, jmieti, dobyv sobě listuov od pánuov Českých, tehdáž v Konstancí přítomných, na svědomien svého poddávanie: obrátil se do Čech. A na cestě skrze zradu nepřátelskú jats jest od služebníkuov kniežete Hanuše, syna Klemova,, a k němu do Zulepachu přiveden, kdežto chován až do obeslánie krále Uherského i toho zboru, co by s ním z jeho rozkázanie mělo učiněno býti. V tom syn Klemuov, maje listy,o od krále i od zboru, ihned Mistra Jeronýma poslal do Kon- stancí ukovaného za ruce, jehož druhý syn Kle- móv, jmenem Ludvík, přijav jej k sobě do ho- 8 V polovici dubna 1415 v Hiršavě, blízko hranic českých. — » Byl to falckrabí Jan, syn bývalého vzdoro- krále německého, Ruprechta Falckého, zvaného od Čechů Klemem. Jeho bratr Ludvík dlel tou dobou v Kostnici v družině krále Zikmunda. — 10 Koncil vydal 18. dubna obsílku na Jeronymu, 23. dubna vyžádal si jeho vydání. 11 = svědectví.

Strana 63
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 3. 63 spody, kázal ho i s těmi řetězy, jimiž byl ukován, k jeho posměchu většiemu skrze všecko město Konstanské po sobě vésti až do kláštera k bo- (23. května) sákóm,2, kdežto kniežata kněžská, prelátové i jiná rota zákonničie a byla se sešla. Tu když byl postaven tak ukovaný řetězem před biskupy, čtli jsú proti němu list póhonným, kterýž byli proti jeho listóm na rozličných mie- stech (přibili). A ihned jeden z biskupuov M. Jeronýmovi řekl: »Jeronýme, proč jsi utiekal a pohnán jsa, proč jsi nestál?« A on odpověděl: »Poněvadž jsem glejtu ani od vás ani od krále/ /49az nemohl mieti, jakož jest to svědomo z těchto panských listuov, kteréž tuto máte, aniž jsem po listech, kteréž sem zjevně po městě rozepsal, toho se glejtu doupomínati nemohl. Znamenaje také úklady proti sobě nepřátelnov, abych sám sobě nebyl příčina k smrti, i odšel sem. Ale bych, byl co věděl o vašem póhonu, bez pochybenie, bych pak byl v Čechách, byl bych přijel do Konstancí.« Tu ihned vstalo jest veliké množstvie proti Mistru Jeronýmovi, svědectvie a žaloby velikým křikem naň vydávajíce. A když se utajichuss, tehdy jeden doktor starý, kancléř Pařížským. vece: »Jeronýme, když si byl v Paříži, mněl si, (1404/5) 12 Byl to klášter františkánský, při němž byla také městská věznice. Sem byl uveden 5. června i Hus. — 13 = mnišská. — 14 = kdybych. — 15 = umlkli. — 16 Byl to Gerson (Jean Charlier s Gersonu), slavný odpůrce Husův, kancléř university pařížské.

Strana 64
64 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. by byl anjelem v své výmluvnosti a zbúřil si všecko učenie Pařížské, klada mnoho řečí blud- ných a pohoršlivých.« Jemužto Mistr Jeroným stoje velmi tíše odpo- vědě, takto: »Poctivý s mistře! Ty všecky řeči a položenie, kteráž jsem v Paříži v óbecné školen podlé řádu mistrského duovodně položil, k od- poróm i k pohádkámo mistrovským odpoviedaje podlé mistrovstvie svého, tehdáž mne z toho ne- vinnili, než za mistra přijat jsem učenie Paříž- ského. A což sem prvé v položení svém mluvil, dopustíteli mi, chci tuto též přede vším zborem položiti. A budeli dokázáno, že při tom jest co bludného, chci rád opraviti a pokorně i naučenie lepšie přijieti.« Při tom sedě jiný mistr učenie Kolínského s Rýna, povstav i vece: »Jeronýme, však i u nás (1406) v Kolíně v svém položení mnohos položil blu- /49aß duov a to jest/ podnes památno.« K tomu Mistr Jeroným řekl jest takto: »Po- věz mi tuto, prosím, jediný blud zjevně!« — A on se některak zastyděv, vece: »Nynie se ne- pamatuji, než potomť proti tobě vedeni budú.« A ihned třetí vstav z Hildeburkus vece: (1406) »Když si byl u nás, položil si rozličné bludy a zvláště o Trojici sv., kdežto byl si namaloval = odpověděl. — 18 = vážený, ctihodný. — 19 = universita. — 20 = disputace. — 21 = v paměti. 17

Strana 65
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 3. 65 i štít22. Trojici sv. k vodě, k sněhu a k ledu při- rovnávaje.« K té řeči Mistr Jeroným povědě, takto: »To, což sem tam pravil, psal i maloval, též i zde chci praviti, psáti i malovati. A budeli dokázáno, že jest co bludného, chci rád a míle i pokorně odvo- lati a miesto lepšiemu naučení dáti.« Po té řeči jeho druzí a tudiež přístojiece zvo- lachu řkúce: »Upalte ho, upalte ho!« A on od- povědě řka: »Jestliť vám mé bezživotie mílo a smrt, staň se božie vuole!« Tehdy arcibiskup Englantský2 vece: »Nic, Jeronýme. Nebo psáno jest: nechci smrti hřiešného, ale radši, aby se obrátil a živ byl.« (Kapitola IV.) (Jeronym vsazen do žaláře.) V tom, když se ti podstrkové« a hřmotové do- konachus proti Mistru Jeronýmovi, dali sú jej biřicóm města Konstanského, kteřížto vzemšeas jej, do jednoho domun uvedli sú. A ten duom Čecheo jeden zvěděv, přistúpil k oknu i vece k Mistru Jeronýmovi takto: »Mistře milý, měj se dobře a buď stálý a neboj se pro pravdu pod- 22 Byl to logický obrazec, zvaný »štít víry«. . 23 = někteří. — 24 = zvolali. — 25 Arcibiskup ze Su- lisbury v Anglii. — 26 = hádky. — 27 = dokonali. — 28 = vzavše. — 29 Byl to Petr z Mladenovic, životopisec Husův, sekretář páně Chlumův. »Mučeníci«.

Strana 66
66 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. stúpiti smrti. Všaks o smrti rozprávěl mnoho, když si svoboden byl.« — Odpovědě,« jemu: »Milý bratře, děkujiť z navštievenie a věz, žeť se smrti nebojím. Někdy o ní sme mnoho mluvili. /49ba již slušie vskutku oku/siti, cožť ona učiniti muože.« Uslyševše to strážní jich mluvenie, odehnachuso toho Čecha od okna. A ihned Mistra Jeronýma vzemšez a za nohy ukovavše, vsadili ho do klády vysoké v jedné věžin městské, tak že země ne- mohl dosiestia2, než hlavú doluov vise na tom po- nebí za drahně dní tak ležel, maje toliko chléb ku pokrmu a k nápoji vodu. A když se rozne- mohl, žádal jest zpovědlníka. I toho po několiko dnech, vědúce, že jest nemocí poražen, sotva sú dopustili jemu, tak že i potom polehčili jemu vě- zenie, v němžto byl jest bez sedmi dní celý rok. A zatiem Mistra Jana Husi, křivě odsúdivše, upáliti sú kázali beze všie lítosti u vochtáb sv. Petra a Pavla. (6. červenec 1415) (Kapitola V.) (Jeronym odvolá, ale dále vězněn.) (8. září) Potom při Narození Matky Božie téhož léta Mistra Jeronýma velmi vězením utrápeného ča- stokrát, ale pokútně, před se vyvodivše, ponúkali sú, aby ku potupení a k smrti Mistra Jana Husi, 30 = odehnali. — 31 Byla to věž blíže kostela sv. Pavla. — 32 = dosednouti.

Strana 67
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 4.—5. 67 že sú hodně učinili, povolilaa, hroziece jemu, ne- učinili toho, že bude jako Mistr Hus upálen pro své bludy, jimiž jest narčen skrze svědky. A on strachem smrti a že by tudy z jich rukau vynikl, i odvolal, jakož jemu rozkázali — a tehdáž při- dav i to jim k libosti, že Mistr Ius hodně (je) upálen. A když to učinil, nevěřiece jemu, zase sá jej vsadili do též věže, ale ne tak těžce, pauta na nohách jemu ostavivše a strážnými osadivše. V tom léta druhého, totiž tisícieho čtyřistého (r. 1416) šestnáctého úhlavní nepřietelé z Čech, nevěrní a poběhlí, Míchala« farář z Smradař, doktor Páleč 149b8 s mnichy od Matky Božie Sněžnéa, z Prahy i s ji- nými, srozuměvše tomu, že by Mistr Jeroným to odvolánie učinil ne z srdce ale toliko, aby mohl jim tudy z rukú vyniknúti, i vydali sú proti němu nové žaloby, nabádajíce před súdcemi toho zboru, kardinálya, aby k nim odpoviedal. Ale kardinálové, znamenavše zlost těch nabadačóv, i Čechóv i Němcóv, a že by se křivda Mistru Jeronýmovi dála, s pilností sú pracovali před tiem zborem o vysvobozenie jeho. Ti nepřietelé tomu odpierali křičiece, aby nebyl propúštěn a praviece: »Neslušie se vám přimlúvati za tako- (11. a 23. září 1415) (24. února 1416 na = souhlasiti. — 34 Míní se Michal z Německého Brodu, hlavní osočovatel Husův; v. pozn. při životě Hu- sově. — 35 Byli to karmelitáni, staří odpůrci Jeronymovi. — 36 Byli to zejména kardinálové d'Ailly a Zabarella, proti nimž mluvil posel krále Václava, doktor Náz.

Strana 68
68 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. vého kacíře, od něhožto netoliko my i se vším žákovstvem v Čechách trpěli sme mnoho zlého, ale bojíme se, že i Vaše Poctivostaz potom toho zlým budete požívati. Nébrž, jestliže oň viece státi budete, jest znamenie, že to pro dary činíte.« Kardinálové to slyšiece přestali sú Mistra Tpronýma zastávati a saudu sú se zbavili a na jich miesta z nabádanie nepřáteluov jiní sú usta- veni, kteřížto byli i Mistra Jana Husi na smrt odsúdilis. K těm novým súdciem Mistr Jeroným nechtěl svoliti ani jim pokútně k ničemémuž od- poviedati, žádaje vždy slyšenie přede vším zbo- rem zjevného a že by tu chtěl úmysl svuoj ko- nečný oznámiti i ohlásiti. K té řeči vládaři starší toho zboruo domnievajíce se, že by Mistr Jero- ným chtěl své prvnie odvolánie obnoviti a jeho potvrditi, svolili sú k slyšení obecnému. (Kapitola VI.) (První Jeronymova slyšení.) (23. května 1416) 50aa Tehdy léta téhož v sobotu před Božím Vstú- pením Mistr Jeroným vyveden do/ velikého ko- stela k slyšení obecnému, kdežto sto a sedm arty- kuluov proti němu od nepřátel vypraveno a že jest skrze svědky přemožen v nich a odsúzen, ale 37 lt. Vestrae Reverentiae, titul kardinálů, nyní Vaše Eminencí. — 38 Byli to Jan, patriarcha cařihradský, a vídeňský professor Mikuláš z Dinkelsbühlu. — 39 Byli to hlavně kardinálové Kolonna a Zabarella, kdysi soud- cové Husovi.

Strana 69
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 5.—6. — 69 poněvadž žádal slyšenie zjevného, že mu jest do- puštěno. Tehdy Mistr Jeroným s dobrú myslí a velmi vtipně (dosti toho, by nikdy nebyl u vě- zení) k některým artykulóm až do poledne odpo- viedášel, k těm toliko artykulóm proti sobě smy- šleným, že jimi vinen nenie, vypravuje, svědky všecky zamietaje a pravě, že zlostně a lstně ja- kožto nepřátelé všecko proti němu svědčili a vedli. Též i mluvil v úterýn potom k jiným artyku- luom ostatním, ze všech se vyměřuje, křivdu připsav svým žalobníkóm, každému z nich, když proti němu svědčili, odpoviedaje mierně, tak že některé k hanbě, jiné k mlčení dopravil svými odpovědmi. Nébrž, když od jednoho prošen bieše,, co by držel o svátosti oltářnie, odpověděl takto: »Před posvěcením jest chléb a víno, po posvěcení jest pravé tělo Kristovo a krev svatá« přidav k tomu i viece, co slušie podlé pravé viery. Tehdy vstav jiný vece: »Jeronýme, však o tobě pověst přieliš veliká jest, že by ty také držel býti chléb na oltáři.« Odpověděl jemu: »Držím, že jest chléb toliko u pekaře, ale ne v svátosti oltářní.« Proti tomu mnich jeden ve všem bielém rúše velmi zpurně povědě, takto: »Proč toho příš, však jest to věc zjevná?« Okřikl jej řka: »Pomlč, ty mniše pokrytče!« (26. května 6411) = odpovídal. — 41 Srovnej o této části příslušný výklad níže v listu Poggiově. — 42 = byl. 40

Strana 70
70 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. 150aß Ten když umlkl, hned jiný velikým křikem voláše,3 a řka: »Přisahám pod svým svědomím, čehož zapie/ráš, že jest tak.« I tomu odpověděl toto: »Tak přísahati na své svědomie jest cesta najsnadnějšie k oklamání.« — A tak na něm ani v tom ani v jiném nic nemohli obdržeti ani mieti, ješto by bylo hodno vinny, neb mierně všem odpoviedaje přivedl je k lčení. (Kapitola VII.) (Jeronymova obranná přednáška.) Tehdá potom doprosiv se pokojného slyšenie. o rozličnému umění i psaní mudrcuov i písma zákona Božieho i doktoruov a to velmi hluboce a misterně, že se měli čemu podiviti všickni. mluvil před nimi až přes poledne, přivodě k tomu zejmena rozličné mudrce, proroky, apoštoly i mu- čedlníky, kterak oni pro pravdu nevinně jsú ha- něni, potupováni, za buřiče počteni, za ruhače Boha položeni a protož na smrt sú odsuzováni a rozličně zmordováni. A zajisté, jestli to nepra- vost, když od cizích neb domácích lidu obecnému se to děje, vě(ččieť jest, když kněz od kněze trpí a najvě(č)čie nepravost, když od zboru kněž- ského z nenávisti a zlobivosti kněz na smrt vy- dán bývá. V tom ve všem Mistr Jeroným velmi stále mluvil a zmužile, tak že nic nehodného ne- promluvil, což by neslušelo na muže dobrého. 43 — volal.

Strana 71
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 7.—8. 71 (Kapitola VIII.) (Svědectví Jeronymovo o Husovi.) Přistúpil potom Mistr Jeroným sám k sobě, vypraviv o svém životě i o svých hřieších i o puotkách. v rozličných zemiech, až i toho dotekl, kterak s jinými mistry Českými pracoval o to za krále Václava, aby v učení Pražském Če- chové nad jinými národy, zvláště nad Němci, vyššie právo ke všemu měli a vládařstvie,/ jakož /5oba toho i nahoře dotčeno jest. Potom vydal se k řeči o Mistru Janovi Hu- sovi, kteréhož znal od mladosti, že nebyl smilník ani lakomec ani opilec ani jinými hřiechy zjev- nými zkažený, ale že byl pokorný, poctivý, střiez- livý, pilný v učení a čtení, spravedlivý a věrný kazatel a svatý — a cožkoli jest kázal Mistr Jan Hus a Mistr Jan Viglef proti ohavnosti, pýše, zlostem, rufiánstvus a lakomství kněžskému, že to všecko on drží a držeti chce až do smrti. Při jiných pak článciech viery křesťanské že všecko drží a věří podlé obecné sv. cierkve křesťanské, k žádnému bludu nepovoluje ani kacieřství. Naposledy pověděl i to, kterak, ačkoli proti milému Pánu Bohu zavinil, však nejsú jemu tak těžcí hřiechové na jeho svědomí jako ten hřiech, jehož se dopustil na té šelmové.s (a zlořečené) 44 = příhodách, jež ho potkaly. — 45 = šelmová sto- lice = morová (= lt. cathedra pestilentiae): je citát I. žalmu: Jeronym tím míní stolici v koncilu, na níž seděl při odvolání 23. září 1115.

Strana 72
72 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. stolici, na kteréžto v svém odvolání pro bázeň smrti pochválil i povolila k odsúzení lživému Mi- stra Jana Husi, člověka svatého, mluvě proti ně- mu jim k libosti neprávě; že poněvadž jemu Pán Buoh zase pomohl na túž stolici vstúpiti, že to odvolánie ruší, kazí i odvolává, pravě, že se Mi- stru Husovi stala křivda a bezpravie od toho zboru; pravě také, což jim k libosti proti Mistru Janovi Husovi mluvil, že jest neprávě, mluvil a že jest jemu toho žel srdečně. V těch řečech Mistra Jeronýma, kteréž vy- pravoval s počátku, mnozí se byli pohnuli k jeho vysvobození, ale pro konec na něho se rozlítili, praviece: »Již sám se jest odsúdil.« A protož hned zase veden do vězenie, kdež jest za nohy i za ruce i pod pažemi ukován řetězy přetěžce. (Kapitola IX.) (Poslední slyšení.) /50bs (30. května 1416) /V sobotu pak před.- Vstúpením Božím při- veden jsa Mistr Jeroným do velikého kostela, kdežto množstvie prelátuov, mnichuov i jiného kněžstva na konečné odsúzenie na smrt bieše, se sešlo s mnohými oděnci, tu od nich napomínán jest najprv, aby což na prvniem odvolání učinil. 46 = zle, nesprávně. — 47 Tak mají rukopis, prvo- tisk i tisky mylně, místo »po Vstúpení«; připadalot Vstoupení' na 28. květen. V prvotisku později rukopisně opravováno.

Strana 73
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 9.—10. — 73 při tom ještě ostal i chválenie Mistra Viglefa i Mistra Husi ustúpil. K tomu Mistr Jeroným velmi silně a statečně beze všie bázni proti nim v jich neřádech domlúvaje, řekl takto: »Na svě- dectvie beru Pána Boha svého a před vámi osvěd- čuji, že nic kacieřského, nic bludného nedržím, než všecky články viery křesťanské držím a vě- řím, jako obecná cierkev sv. drží a věří. Ale ku potupení mistruov předpověděných dobrých, kte- réž jste vy křívě a zlostně potupili, že o vašem nezřiezeném životě sú učili i psali k vašemu tresktánís a napravení, nechci povoliti3a. Ač. od vás proto nynie mám odsúzen býti na smrt: staň se vuole Boží a já proti svému svědomí neučiním, nebo viem, což jsú proti neřádóm a nepravostem kněžským vypsali, pravdu sú položili.« (Kapitola X.) (Řeč biskupa Laudenského.) Zatiem biskup Laudenskýso vstúpil na stolici, popúzeje všeho zboru k odsúzení Mistra Jero- nýma, založiv své kázanie na sloviech čtenies sv. Marka, kdež die takto: »Tresktal jest Pán Kri- stus nevěru jich, totiž učedlníkóv a tvrdost srdce,« aby ten sv. zbor, jakož jest tresktala2 48 káráni. — 49 = jestliže. — 50 Biskup Jakub s Lodi v Italii, týž, jenž 1415 kázal při odsouzení Hu- sově. — 51 = evangelium. — 52 = káral.

Strana 74
74 O MUCENICICH CESKYCH KN. IV. nevěru nevěrných kacieřóv Jana Viglefa a Jana Husi, odsúdiv jich učenie za bludné, za ka/cieř- ské a cierkvi sv. škodlivé, aby Mistra Jeronýma, jich následovníka, jenž jest tvrdé šíje, svévolný, všetečný a v své zlosti neústupný, tresktal,2 a nad ním pomstil, tak aby jiní, ktož by se téhož cho- piti chtěli, vidúce, že se jim neodpůštie, neměli zniku. Pakli by se kteří zjevili, ješto by též po- škvrňovali cierkev sv., mají proti nim svědkové kteřížkoli, i také zlé pověsti, jakožto rufiánia. lotři, nevěstky, přijímáni býti: nébrž, nestačiloli by to, mají mukami trápeni býti rozličnými k vy- znání svých bludóv a potom vypleněni a zahubeni býti, leč by ustúpiti a odvolati chtěli tak, by jim milost okázána mohla býti. »Ale toběť se, Jero- nýme, nestane, poněvadž si v hrdlo zase bralz4, což si prvé odvolal, učiniv to k velikému pohoršení a k hanbě tomuto zboru sv. a navrátiv se jako pes zase k vývratu; svému kacierskému. Protož při odsúzení proti tobě, cožkoli tento zbor sv. učiní, učiní hodně a spravedlivě.« /51a4 (Kapitola XI.) (Jeronymovo odsouzení.) Po dokonání těch a jiných mnohých řečí Mistr Jeroným převelmi rozumně a vtipně s do- brú pamětí i smělostí mluvě k nim vysokým hla- 53 Výraz románského původu o nevěstkářství a ne- 55 Cituje biblické věstkářích. — 54 — odvolávati.

Strana 75
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 11. — 75 sem vymlúval,«, což se jemu děje, že se bezprávně a křívě děje a že »žádného kusu bludného neb kacieřského nedržím proti vieře křesťanské aniž sem co smyslil, nebo vedl proti stavu nebo řádu cierkve sv. obecné křesťanské kromě toho, což jest proti zlému kněžstvu, pyšnému a neřád- nému; a častokrát domlúval sem a želeje toho, že se tak nesú proti svěcení a řádu svému«. A že v tom ani jiném nemají proti němu žádné pří- činy hodné k odsúzení na smrt. Jestli pak, že mi- mo toto/ jeho seznánie věrné a pravé na svěd-/51a8 cích zpoléhají, osvědčil to znamenitě, že sú fa- lešni a že jim nemá věřeno býti; neb všecko, co proti němu vedli, nevedli právě, ale z hněvu, z zlobivosti a z nenávisti. A v tom někteří z nich, slyšiece ty jeho řeči, namlúvali jej, aby jakož jemu bude podánoss, učinil odvolánie podobné ku prvniemu; jinak ne- učiní-li toho, že přijde jemu k těžkému. Tehdy on vida, že se mu k smrti přibližuje, i vece takto: »Vy mě chcete potupiti křívě a zlostně, viny žád- né jisté nemajíce. Já vám po své smrti ostavuji v vašem svědomí osten a hryzenie a poháním vás před najvyššieho a najspravedlivějšieho súdci, Pána Boha všemohúcieho, abyšte mi po sto le- tech odpoviedali před ním5o.« časté rčení (původně v Příslovích XXVI, I1) o psu, že- roucím to, co vydávil. — 56 = vykládal, promlouval. — 57 — smýšlel. n8 — nabídnuto. 59 Slova ta, v latin-

Strana 76
76 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. A oni to v posměch obrátili. Hned kázali od- súzenie, kteréž měli pohotově mnohými slovy sepsané proti němu, čísti k tomu rozumu, že ten zbor sv. Konstanský Jeronýma z Prahy pro jeho bludy, všetečnosti i neústupnosti a že své prvnie odvolánie potupil proti cti zboru sv., již jej ja- kožto ratolest shnilú a uvadlú od kořene vytíná a vymietá, jakožto kacieře proklatého a zloře- čeného a jej konečně porúčie světské moci, aby jej vezmúce, hodnú nad ním učinili pomstu pro tak veliké jeho zlostico- (Kapitola XII.) (Jeronymova poprava.) /51ba Tehdy po tom odsúzení přinesli před Mistra Jeronýma velikú a vysokú korunu červenými čerty vókol zmalovanú, aby v ní šel na smrt. Tu on uzřev, svú kuklu vzemen, povrhl ji mezi preláty a vzav korunu na svú hlavu vložil a řka: »Pán mój Ježíš Kristus za mě biedného umieraje měl jest na své hlavě/ korunu trnovú a těžší. I já pro milost a lásku jeho tuto korunu rúhavús2 rád na sobě chci k smrti nésti.« A ihned jej biřicové chopivše z kostela vy- vedli. A on po té cestě vierusa obecnú, jakož ském znění »Centum revolutis annis Deo respondebitis ct mihi« bývala pak připisována (a na obrazích, mincích i so- chách přidávána) Husovi. — 60 = nepravost. — 61 = vzav. * 62 = potupnou. — 63 = Věřím v Boha, Credo,

Strana 77
UMUČENÍ M. JERONYMA, KAP. 12. 77 v kostele zpievají, vysokým hlasem (očí svých k nebi pozdvih) jda vesele zpieváše, až do konce. A dokonav to, začínášess sobě jiná zpievanie i o Matce Božie i o jiných svatých. A tak usta- vičně zpievaje přišel na to miesto, kdež předtiem Mistra Jana Husi byli upálili. Tu poklek na ko- leně u toho slúpu, kterýž jemu k upálení byl při- praven, modlil se sám v sobě velmi pokorně za dobrú chvíli. Potom zdvihše jej katové, svlekli sú jej z rúcha jeho a dali naň plachtu škaredú na bedra jeho a ihned k tomu slúpu do země vbi- tému provazy a řetězy ukrutně přivázali stojie- cieho. A když dřievie okolo něho, slamú promě- šujíc, klásti počeli, on jasným hlasem pieseň velikonoční zpieval: »Zdráv buď přeslavný dne v poctivosti nad jiné časy hodný, v němž Pán Buoh nad peklem a diablem svítěziv nebesy vlád- ne« — zpieváše, až do konce. A tu dokonav i s věrú obecnúsa, pozdvih hlasu tudieže k lidu stojíciemu, mluviešece německy takto: »Milí lidé! Věztež, žeť já tak věřím, jakož sem nynie zpieval. Též o jiných článciech viery, jakož má věřiti každý křesťan. Ale proto nynie teďe- umierám, že sem tomuto zboru kněžskému nechtěl svoliti k odsúzení a potupení Mistra Jana Husi jakožto pravému a spravedlivému, neb sem já Mistra znal od mladosti, že jest byl ctný a 64 = zpíval. — 65 = začínal. — 66 = mluvil. — 67 = tu, zde.

Strana 78
78 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. IV. /51b8 šlechetný člověk/ a kazatel věrný zákona Božieho a čteniem Pána Ježíše Krista.« V tom katové, obkladše jej dřievím až do vrchuss hlavy a rúcho jeho na ta drva vloživše, tu pochodní hranici zapálili. A on tehdáž vysokým hlasem zpieváše.: »V ruce tvoji, Pane Bože, po- rúčiem duši svú.« A to dokonav, když jej prud- kost ohně zachvátila, Českým jazykem volal řka: »Pane Bože všemohúcí, smiluj se nade mnú! Rač mi odpustiti mé hřiechy! Neb ty vieš, že jsem tvú svatú pravdu miloval velmi.« — A když plamen jej zaražil, sám se v sobě modlil za dobrú chvíli, až v tom i umřel. Zatiem přinesli jeho šaty ložnie i jiné věci, to všecko spálili na prach a vloživše na vuoz vmetali do Rýna. — * * (Závěrek.) (1416, 30. května) Tak jest shlazen věrný Čech a pravý od ne- věrného kněžstva. Jehožto stálost a věrnost od Čechóv věrných, má budúcně býti pamatována, neb jest veliké doufanie, že on se dostal Pánu Bohu všemohúciemu, kterýžto těm, jenž trpie pro spravedlnost, dává královstvie nebeské. Amen. — 68 = temeno.

Strana 79
V. EPIŠTOLA POGGIOVA.

Strana 80

Strana 81
EPIŠTOLA POGGIOVA Epištola převýmluvného muže Pogia Florentinského, kterůž psal k Leonardovi Aretinskému o smrti Mistra Jeronýma Če- cha, kteréhož zbor Konstanský pro pravdu zákona Božie(ho) upálil jest,takto se počíná: (Poggio podává příteli Leonardovi zprávu o processu Jeronymově, jeho posledním slyšení, popravě a hrdinské při tom statečnosti.) Pogius mnohé pozdravenie vzkazuje svému Leonardovi Aretinskému. Když sem drahně dní pobyl v kupadlách,, psal sem Mikulášovi našemu z těch kupadl list.//52a« kterýžto, mám za to, i ty přečteš. Odtud když sem vrátil se do Konstancí, ne po mnohých dnech potom začata jest pře Jeronýma, jehožto kacie- řem nazývají a zajisté zjevně. A tuť sem tobě oznámiti umienil proto, že jest věc znamenitá i proto najviec, že člověk ten výmluvný a učený byl. Pravím to, že sem žádného nečítal, jenž by v takové při hlavnie, tak vymlúvala (. . .)4, kte- 1 Z Kostnice si Poggio r. 1416 zajel do švýcarských lázní v Badenu, odkud psal příteli Niccolovi Niccolimu. rovněž horlivému humanistovi florentskému (1363—1437), obšírný dopis. — 2 = hrdelní. — 3 = promlouval, řečnil. — 4 Tu vynechán kus textu, jejž pozdější Veleslavín překládá takto: »tak blízko se přiblížil k výmluvnosti starých oratorů.« »Mučeníci.« 6

Strana 82
82 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. V. (23. května 1416) rýmžto se ještě divíme. Divno pohleděti, jakými slovy, jakú výmluvností, kterakými duovody, jakú tvářností a kterakými usty protivníkóm od- poviedal a potom při omlúval: až líto a žel, že tak ušlechtilý vtip k těm kacieřským snažnostem jest obrácen: ač však jestli pravé to, což naň pravie. Neb to nenie mé takovú věc rozsuzovati: povoluji, jich úsudkuom, jenž múdřejší jsú: aniž zajisté miením jako kronikář anebo řečník každů věc obláště, té pře vypravovati; dlúhéť by to bylo a na mnoho dní práce. Dotknu některých kusóv znamenitějších, skrze něžto učenie muže mohl by spatřiti. Když mnohé věci na toho Jeronýma sebrány byly, jimižto dovozováno jest, že by kacieř byl a to svědky utvrzeno, potom líbilo se jest, aby (k) každé věci obláště, odpoviedal, v čemž ho vinili. Tehdy vedú, jej do zboru. A když mu ká- zali k těm věcem odpoviedati, dlúho nechtěl řka, že prvé má svú při vésti než k žalobám protiv- níkóv svých odpoviedati. A že jej prvé mají vy- slyšeti, než nepřátely jeho s ohyzdamis naň slo- ženými připustiti. Ale když mu toho odpierali, tehdy, stoje uprostřed zboru, vece: »I jaká jest /52a8 to nepravost, že když/ sem já tři sta a padesáte dní v přetěžkých žalářiech byl, v smradu, v psotě, v lajnách a v okovách a ve všem hubenství, pro- s 5 = souhlasím. — “ = zvláště. — 7 = vedli. — = pomluva.

Strana 83
EPIŠTOLA POGGIOVA 83 tivníky a utrhače mé vždycky ste slyšeli a mne pak jedné hodiny přeslyšeti nechcete? Každému z nich obláště, své ste uši otvierali a v tak dlúhém času mne k vám omlúvali,, že sem kacieř, nepřietel viery, kostelních věcí protivník: ale mně k obrá- nění žádného miesta nedáte? Sami ste mě vy prvé v mysli své jako člověka ohyzdného odsúdili, než jste, jaký já sem, poznati mohli. A také« vece »lidé jste, ne bohové; ne věční, ale smrtedl- ní: padnúti, blúditi, svedeni býti i zklamáni muožte. Zde světa světla, zde opatrnější z okrslka země pravie se: slušieť vám velmi pilně pracovati, abyšte něco všetečného (svévolného), nětco ne- múdrého a nětco nespravedlivého neučinili. Ovšem jáť sem člověk, o jehožto hlavu saud děje se; ne pro se to pravím, jenž smrtedlný jsem: ale zdá mi se nepříhodné, aby múdrost tolik a tak mnoho mužóv něco nepravého proti mně jednala, jenž bych ne tak daleko skutkem jako příkladem měl nětco uškoditi.« Tyto i jiné mnohé věci krásně vypravoval, ačkoli hřmotem a hlukem mnozí řeč jeho přejí- malit. Potom uloženo jest, aby najprvé k bludóm, kteříž naň sepsáni biechu, odpoviedal; potom pak mu miesto k mluvení, což by chtěl, bude dáno. I čteni jsú s pulpitu kusové žaloby, každý oblášť« a svědectvím ujišťováchu12. = pomlouvali, o mně mluvili. — 10 = rušiti, pře- trhovati. — 11 = byli. — 12 = ujišťovali, potvrzovali. 9

Strana 84
84 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. V. K vieře nepodobné jest, kterak jest vtipně odpoviedal a jakými se duovody ohrazoval. Ni- /52ba kdy nic neřekl/ netrefného, ješto by se nehodilo muži dobrému. Smyslilli jest tak u vieře, jakož v sloviech vyznával, žádná příčina neřku smrti ale i najmenšieho úrazu nemohla naň spravedlivě nalezena býti. Vše falešné býti praviešen, všecky viny smyšlené od nenávistníkóv svých. Mezi ji- ným, když pravili, že by on byl utrhačem Apoštol- ské stolice a protivníkem Římského biskupa, ne- přietelem kardináluov, vrahemi prelátuov a kře- sťanského kněžstva nepřietelem, tehdy povstav, žalostným hlasem, spav ruce, praviešen: »Kam se již obrátím, otcové dóstojní, čie pomoci žádati budu, kohož mám prositi aneb koho se držeti? I zdali vás, ano tito protivníci moji mysli vaše od mého zdravie,« odvrátili, řkúce, že sem ne- přietel všech těch, jenž mě súditi mají, majíce za to, by pak to, což sú na mě složili, lehké se zdálo, všaki svým saudem porazíte takového vrahan, jenž proti všem vóbec a napořád povstává, jehož mě býti takového tito přefalešně obelhalis sú. Pročež budeteli jich slovóm věřiti, již žádné na- děje mého zdraviem a vysvobozenie nenie.« A tak mnohé múdroštěmi svieral, mnohé uráž- livými slovy zarmútil, mnohé často velmi v ža- 13 = smýšleti, rozuměti. — 14 = pravil. — 15 = ne- přítel. — 16 neobratně přeloženo za lt. salus'. — 17 = pře- ce. — 18 = o mně lhali, nalhali.

Strana 85
EPIŠTOLA POGGIOVA 85 lostné při k smiechu popudil, žerty maje z jich žalob a pokřikóv. A když ho tázali, co by o svá- tosti oltářní smyslil, vece: »Předtiem chléb, při posvěcování a potom pravé tělo Kristovo« — a jiné věci vedlé viery. — Mezitiem někto vece: »Však pravie, že jsi ty řekl, že (po) posvěcování chléb zuostává.« Tehdy on vece: »U pekařeť zuostá/vá chléb.« Jednomu pak z řádu kazatel- skéhom příkře mluvíciemu řiekal: »Mlč, ty po- krytče!« Jinému na svědomí přísahajíciemu proti němu pravieše: »Toť jest najjistějšie k zklamání cesta2!« Jednoho pak úhlavného protivníka nikdy než aneb psem aneb oslem nazýval. A když pro množstvie žalob a vin a pro těžků při ta věc toho dne konána býti nemohla, do tře- tieho dne odložena jest. Kteréhožto dne když všech vin duovodové vyčítáchun se a mnohými svědky ujišťováchu, tehdy povstav vece: »Poněvadž jste protivníky mé tak pilně slyšeli, hodné jest, aby- šte také i mne mluvícieho s dobrú myslí vysly- šali.« A když mu dopuštěno mluviti, ačkoli s pře- kážkú mnohých, tehdy on od Boha počav prosil jest, aby mu ta mysl byla dána a ta moc k mlu- vení, jenž by se k spasení a k užitku jeho duši hodila. A potom praviešen: »Viemť, mužie pře- učení, žeť jest mnoho bylo mužóv znamenitých, /52bs (26. května 1416) 19 = dominikánského. — 20 Srovnej příslušná místa Života Jeronymova, odsud právě přejatá. — 21 = vypo- čítávali.

Strana 86
86 O MUCENÍCÍCH ČESKÝCH KN. V. /53a0 ješto darmo a bezprávně sú trpěli, falešnými svědky osočeni, nepravými saudy odsúzeni.« A počav od Sokratesa, bezprávně jej býti vy- pravil odsúzeného, jenž ani chtěl, ač pak i mohl, ujíti toho dvého, žaláře a smrti, ješto se lidem najtěžší vidí. Potom Platovo vězenie, Anaxago- rovo a Zenovo mučenie a mnohých také mimo to pohanóv nepravá potupenie, Rutiliovo vyhnánie, Boeciovo a také jiných, o nichžto Boecius praví, nevinně usmrcenie připomínal. — Potom se dal na příklady Židóv. A najprvé o Mojžiešovi, o tom lidském vysvoboditeli a zákona davateli, jenž převelmi často od/ svých úkoru trpěl, vypravo- vášee2, jakoby svuodce byl a potupník lidu. Vážil i to, že Jozef od vlastních bratří z závisti prodán a potom skrze narčenie chlípnosti tělesné do vě- zenie uvržen. Po těch mluvieše o Izaiášovi, Da- nielovi a téměř všecky přeběhl proroky, že sú jako potupníci boží, jako svárliví [a] nepravými potupeni odsudky. Tu také Zuzanny odsúzenie přivedl a jiných mnohých, ješto, ač sú byli pře- múdří mužie, avšak bezprávným odsúzením jsú zahynuli. A dobrav se Jana Křtitele a potom na- šeho Spasitele, pravieše: »Všickni viete, že sú ti falešnými svědky a falešnými saudy potupeni.« Potom kterak Štěpán od zboru kněžského za- mordován; apoštolé všickni na smrt odsúzeni, ne 22 = vypravoval. — 23 = mluvil.

Strana 87
EPIŠTOLA POGGIOVA 87 jako dobří, ale jako rozbrojní buřičové lidu, po- tupníci bohóv [dělníci zlých činuov] a činitelé hanebných skutkuov. A k tomu vedl, že jest to nepravá a nešlechetná věc, aby kněz od kněze byl bezprávně potupen a toho příklady dovodil; naj- nepravější pak a najnešlechetnější, aby od konci- lium kněžského kněz odsúzen byl — toho dovo- zoval, to prostraně, a s velikým očekáváním všech vypravoval. A že všecka tato pře na svěd- cích ležieše2, mnohými duovody dokazoval, že těm svědkóm v ničemž věřiti nemají, zvláště po- něvadž ne z pravdy, ale z nenávisti a zlobivosti i závisti ty věci všecky pravie. A v tom příčiny nenávisti vypravil, tak že nedaleko bylo od toho, že by je namluvil2; neb tak byly/ k pravdě po- dobny, že — by nebyla pře viery — maličko by byli těm svědectvím věřili. Pohnuly se biechun mysli všech a k milosrdenství se kloniechuar. Při- dal také i to, kterak dobrovolně [do koncilium] do sněmu přijel k očištění svému, život svój a snaž- nost svú k tomu vydal a naložil. Praviešen také, že ten obyčej mievali i předkové, najumělejší mužie a najsvětější, že v článciech viery odpierají sobě vespolek v smysléch, ne k zkažení viery, ale k na- lezení duovodu viery a pravdy. A tak Augustin, Jeroným rozdielni jsú, neřku rozdielně, ale i od- /53a8 24 = obšírně. — 25 = ležela, spočívala. — 26 = pře- mluvil, přesvědčil. — 27 = klonily.

Strana 88
88 O MUČENÍCÍCH ČESKÝCH KN. V. /53ba porně smyslécei, avšak nižádným kacieřství m] podezřením. Všickni čekali aneb aby se očistil odvolaje anebo se vinen dal milosti žádaje. Ale on ani se k bludóm přiznávaje ani odvolati jich falešných žalob chtěl. Potom sstúpil k chválení Jana Husi na oheň odsúzeného, mužem ho dobrým, spra- vedlivým a svatým nazývaje a té smrti nehod- ným a že sám hotov jest kterékoli muky silnú a stálú myslí podstúpiti a sebe nepřátelóm i těm svědkóm, nestydatým lhářóm, ustúpiti, nebť oni časem svým před bohem, jehož zklamati nemohu, počet musí, co sú pravili, vydati. Veliká byla žalost na mysli okolo stojiecích: žádali zajisté, aby tak slavný muž zachován byl, kdyby k tomu vuole dobrá byla. Ale on, v svém smysluzs stoje, dobrovolně smrti žádati zdášena se; chvále Jana Husi, praviešen, že on nic proti stavu cierkve svaté nesmyslilia, ale proti zlému požívání kněžskému, proti zpúře, pýše a nadutí prelátóv./ Neb poněvadž dobré věci zádušní, kostelnie a duchovnie najprv býti mají chudým, potom hostem, potom k zdělání potřeb kostelních, nezdálo se hodné muži tomu dobrému, aby ty věci rozmrhány byly nevěstkám a na koně a na kvasy, hodovánie a na psy lovné a na okrasu rúcha a na jiné věci netrefné pobožnosti kře- sťanské2o 28 = smýšlení. — 29 = zdál.

Strana 89
EPIŠTOLA POGGIOVA 89 Ten také převelikého vtipu byl. Když řeč jeho přejímánalo bývala často velikými hluky (a po- křiky) a odrhajíce mnozí lapali jej v sloviech, žádného z nich tak nenechal, by se ho netknul a nad každým se pomstil aneb k hanbě přived[i] aneb k mlčení. Když hřmot povstal, mlčiešen druhdy, zástup okříkaje, potom řeč vedl, prose a zaklí- naje, aby mu mluviti dali, poněvadž ho již viece [potom] slyšeti nemají. Nikdy se k těm pokři- kuom neužásl, ale myslí dobrú, nelekavú a nepo- hnutedlnú stál. A toto pak divné paměti jeho duovod, že tři sta a čtyřidceti dnuov v hlubokosti věže smrduté a temné byv, jejížto ukrutnost sám vypravováše, a řka, jakož na silného muže slušie, že »ne proto postonávámaa, že darmo a bezprávně trpím, ale divím se lidské proti mně nezbednosti [a nelitosti], v kterémžto miestě neřku ke čtení ale ani k vidění mocia (sem) neměl.« Nechám skrú- cení mysli, kteréž musil na každý den mievati, jenž jest mohla z něho všicku pamět vytočiti. Avšak tolik umělých mužuov a najmúdřejších k svědectví svých dómysluov přivodil, tolik dok- toróv cierkve sv. k smyslu s svému připomínal, že dosti a předosti byllo by, by ten vešken čas/53b8 v najvětčím uprázdnění a upokojení s učením pilným múdrosti se obieral. 30 = lat. cum lacesseretur; Velsl. a mnozí mu od- mlauvali. — 31 = mlčel. — 32 = vypravoval. — 33 = lt. in- gemiscere, Velsl.: hořekuje a si stěžuje. — 34 = možnosti.

Strana 90
90 O MUCENICICH CESKYCH KN. V. (30. května 1416) Hlas jeho pochotnýs, prostranýs a zvučný bieše, s nějakým duostojenstvím a činy řečňu- jících jakoby (aneb k popuzení ukazoval) aneb jimi k slitování hýbal, jehož však nikdyž nežádáše ani dojíti prosiešes. Stál jest bez lekánie a bez strachu, smrti se neboje, nébrž jie žádaje. By byl tu, řekl by, že druhý mistr Katoso jest. Ó muže věčné památky lidské hodného! Nechválím, držalli jest co aneb smyslil, proti ustavení cierkve sv., než divno mi uměnie jeho, mnohých věcí poznánie, výmluvnost, řeči pochotnosto a v odpoviedání múdrost. Ale bojím se, by to všecko k škodě jeho nebylo jemu od přirozenie pójčeno. Potom dán mu čas ku pokání za dva dni. Mnozí k němu přicházeli, mužie dospělí, aby jím hnuli od smysluovas jeho, mezi nimižto kardinál Florenským přišel k němu, aby jej navedl na cestu pravú. Ale když v zatvrzení trval [v tom], od sněmu odsúzen jest za kacieře a ohněm upálen. Veselým čelem a jasnú tváří na smrt svú vyšel. Nelekal se ohně ani muk ani smrti. Nikdy žádný z Stojkóv nebyl tak stálé mysli a tak pevně na 35 = líbezný. — 36 = obsáhlý, rozmanitý. — 37 = byl. 38 = prosil. — 30 = lt. alterum Catonem, Velesl. druhý Kato; překladatel si tohoto slavného M. Porcia Katona mladšího (ř r. 49 př. Kr.) zaměnil s neznámým původcem obecně rozšířených mravoučných dvojverší, nasývaným »mistrem Katonem«. — 40 = libeznost. — 41 Byl to Frant. Zabarella, také Husův soudce.

Strana 91
EPIŠTOLA POGGIOVA 91 smrti, jako tento, jiež žádati zdášen se. Když pak přijiden na miesto smrti, sám se svlekl z růcha a pak, poklekl1] na kolenú, poctivě se měl k tomu kolu, k němuž přivázán byl. Najprvé provazy mokrými, potom řetězem náh k kolu připnut jest. Potom/ dřievím obkladen až do prsí ne/54aa malým, ale hrubým, mezi něžto slamú proměšo- vali. A když plamen přičinichu4, počal jest zpievati pieseň nějakú, jehožto dým a oheň za- razil. Toto pak největč)čí znamenie jeho stálého úmysluzs, že když kat z zadu chtěl oheň zapáliti, aby on neuzřel, řekl jest: »Přistupiž sem a před tváří mú zapal oheň; neb bychť se jeho bál, ni- kdyť bych byl sem nepřijel.« A tak tiem obyčejem muž, krom viery, slav- ný umřel jest. Vidělť sem to vyjitie a skonánie, všecky sem běhy shlédal. Z nevěryli jest pak čili z zatvrzenosti to učinil, neviem. Jistě z školy múdrosti utracenie muže vypsal by takového45- Dlúhúť sem rozprávku z kratochvíle sepsal; neb, nemaje co činiti, chtěl sem tobě vypsati věc velmi rozprávky předkuov našich hodnů. Znám to, že ani onen Mucius4c tak smělým úmyslem 42 = přišel. — 43 = poklonil se, lt. veneratus est, Velesl. modlil se. — 44 = přičinili, přiložili. — 45 = lt. certe ex philosophiae schola virum interemptum esse descripsisses; i Velesl. neobratně v pravdě ze školy filo- sofské smrt tohoto člověka vypsati by mohl. — 46 Míní se ovšem Scaevola.

Strana 92
92 O MUCENICICH CESKÝCH KN. V. netrpěl jest upálenie jednoho audu, jako tento celého těla. Ale ani Sokrates tak dobrovolně jed pil, jako tento oheň přijal. Ale na tom buď dosti. Odpustiž slovóm mým, žeť sem prodlúžil, ale ta věc větčieť by rozprávky potřebovala. Ale nechtěl sem býti přieliš mluvný. Mějž se dobře, utěšený Leonarde! V Konstancí, třetí den máje4a měsiece, když- to Jeronymus muky trpěl, léta Božieho tisiecého, čtyřistého sedmnáctého,s- 47 Neobratný překlad lt. III. Kal. Junii (= 30. květ- na). — 48 Ovšem chybně doplněno (m. 1416); v textu Poggiově vročení není.

Strana 93
ZEVRUBNÉ DOKLADY.

Strana 94

Strana 95
O PETROVI Z MLADENOVIC O Petru z Mladenovic poslední sbírku dat učinil 1876 Jos. Jireček, Rukovět, s. v., na němž se zakládají i výklad Jar. Vlčka v Dějinách české literatury 1, 134, životopis J. Teigeův v Ottově Slovníku naučném, XVII (1901, s. v.) a poslední informace A. Krausova, Husitství v literatuře, zejména německé (1917, I, 73—4). O jeho menších spisech podnes cenná jest práce Fr. Procházky ve Zprávách král. č. Spol. nauk, 1882, 310—313; text ve- liké latinské relace vydal podle nejúplnějšího rukopisu musejního C. Höfler 1856 (Geschichtschreiber der hussit. Bewegung, I, 103—315), později (r. 1869) pak jeho obje- vitel Fr. Palacký, Documenta, 237—326 (avšak doku- menty jsou z tohoto otisku vyňaty a text uspořádán chronologicky). O rukopisech jeho máme podnes data jenom velmi neúplná; nejlépe Palacký v úv. k Docum. U Palackého (i u Höflera) popsán také zevrubně nejznámější rukopis Relace, snad majetek Mladenovice kdysi samého, Musejní, z pol. XV. stol., sign. VIII F 38 (v našem vydání se označuje zkratkou Mlad.). Nejstarší překlad německý vydán byl 1529 v Hage- navě péčí J. Agricoly (Schnittera) s obšírným titulem »History und warhafftige Geschicht, wie das heilig Evangelium...« (atd., viz zevrubný titul v Zíbrtově Bibliogr. II, 14101), překladem Mik. Krompacha; odtud pak čerpány životopisy v Stumpffových Dějinách koncilu, Rabusových Historiích mučeníků atd. Textu latinského vydána r. 1527 jen část poslední, celý vyšel poprvé r. 1537 ve Wittenberce pod názvem »Epistolae quaedam piissimae et eruditissimae Johannis Hus«..., odtud pak čerpány pozdější texty i překlady.

Strana 96
96 ZEVRUBNÉ DOKLADY »Život Husův«, počínající slovy „Znamenav, že mnozí', je zachován ve 4 rukopisech vídeňských (dv. kn. 4519, 4550, 4524 a 4557) a pražském křižovnickém (sign. XXII A 4, pg. 367—400; zprávu o něm Polívka, Dvě povídky 1889, 95—98), pak v rukopise freiberské gym- nasijní knihovny (v. zprávu Gollovu ve Zprávách král. č. Spol. nauk 1878 a také při otisku „Vypsání o m. Jero- nymovi' 1878, V—VII) a nepochybně i v několika jiných, nyní neznámých. První otisk je pak 1495 ve sborníčku, přidaném k Passionálu (a jeho otisku r. 1525); odtud byl také přeložen do latiny (nejznámější otisk je r. 1558 v Historia et monumenta Mag. J. Hus 11, 344—348) a jinam; odtud také pojat 1563 (a 1564) do vydání Husovy Postilly (B IIr—VIv; 1564 A VI.—B VIt) a odtud konečně otiskován zvláště; dvojí otisk chová se v Museu; jest bez data, ale neshodný navzájem; podle Zibrta (Bibliogr. č. hist. II, 14100) pocházejí z r. 1507 a 1600; starší drží se věrně prvotisku (sign. 36 F 19 »Život v naději Boží M. Jana Husi«), mladší (sign. 25 E 17 »Život M. Jana Husa, kazatele slova Božího«) značně mění. A podle prvních vydání sepsali své životo- pisy také 1533 kněz Heremira, 1611 Šimon Valecius a j.; podle nich složil i své »spisy a kázaní« »o sv. a blahosla- vených mučedlnících českých« 1611—1619 m. H. Žalanský. Podle tohoto životopisu, ale také podle pozdějšího života Jeronymova vznikl báchorkovitý text, zachovaný v ruko- pise roudnickém (přesně otiskl 1888 Ad. Patera ve Věstn. král. č. Spol. nauk 136 nn.), jejž jako domnělou původní práci Mladenovicovu vydal dr. V. Chaloupecký 1913 (Petra z Mladenovic Zpráva o utrpení a smrti M. Jana Husa); průkaz o nesprávnosti toho mínění podán v Ženských Listech, 1914, č. 5,4—6). Podle Erbenova opisu rukopisu ví- deňského č. 4524 otištěn text náš 1870 ve sbírce »Duch Jana Husi«, str. LIV—LXXII; k ní se vztahují varianty našeho vydání.

Strana 97
ČTYŘI EPIŠTOLY HUSOVY 97 Čtyři epištoly Husovy vyskytují se v rukopisích nejhojnějších; zprávu o těch rukopisích podává 1900 má Literární činnost M. Jana Husi na příslušných místech. Zde třeba si všimnouti jen těch rukopisů, kde tyto čtyři epištoly přicházejí pohromadě. Jsou to hlavně rukopis Klem. XI D 9, kde pořádek jest (proti pořádku našeho textu) I, II, IV, III; pak rukopis freiberský, kde jest pořádek II, I, IV, III; dále rukopis křižovnický (s po- řádkem III, II, I, IV), rukopis kapitulní N 48 (pořádek I, II, IV, III), rukopis vídeňský (dv. knih.) č. 4557 (týž pořádek), č. 4902 (pořádek III, II, I, IV), č. 4524 (po- řádek I, II, 11I, IV) a nepochybně ještě mnohé jiné. Z nich pak otištěn text ponejprv opět r. 1495 ve sbor- níku, přidaném k Passionálu (a jeho otisku r. 1525), odtud pak v našem pořádku přeloženy do latiny (pod mylným názvem »Tres epistolac«, podle správně pochopeného obsahu) r. 1536 (a pak jindy) a do němčiny (»Vier christliche Briefe«); odtud také pojaty — a ještě jedním listem rozmnoženy — 1563 do Postilly, r. 1564 pak v novém vydání rozmnoženy dvěma dalšími epištolami. V překladech latinském i německém (a francouzském, anglickém, ruském a j.) otiskovány pak v hojných sbír- kách pozdějších velmi často — a také ovšem i ve sbírkách českých, jichž základem však bývají již rozmnožené a po- změněné otisky Postill z r. 1563 a 1564; naposled otištěny arci také v souborném vydání Husových Listů u Erbena, Palackého, Mareše (1891) a mém (v Světové knihovně 1915 a o sobě 1917). Chronologický pořádek našich listů není ovšem správný; měl by býti, jak mají některé rukopisy, III, II, I, IV. Také se ovšem zdá, že list č. IV. nebyl původně pojat do naší sbírky, nýbrž že obsahovala jen první 3 listy apoštolské. Že nejstarší list rozluční položen na místo poslední, bylo by lze vyložiti jeho obsahem; na- »Mučeníci«

Strana 98
98 ZEVRUBNÉ DOKLADY proti tomu nesprávný pořádek prvních dvou vznikl asi nějakým přehozením, jež však již zůstalo. Český protest jest zachován v latinském znění v jed- nom originále (protestu rytířstva čáslavského) podnes v knihovně university edinburské; též v latinském znění byl vydán již r. 1524 a pak často. Je mnoho jiných ruko- pisů a otisků — o některých z nich informuje nyní kniha V. Novotného, Hus v Kostnici a č. šlechta (1915; ně- které doplňky přináší Č. časopis historický 1915—1917): tam jest uvedena zevrubnější literatura. Český text otiskl poprvé sborník Passionálu r. 1495; odtud pak tištěn r. 1525 znovu a ve vydáních Postilly (1563, 1564) i j. Nový otisk, podle Passionálu (?), učinil Palacký 1845 v Archivu českém III, 187—193, nahradiv však výpočet panstva svým soupisem šlechty české exemplářů kost- nických; odtud pak nový otisk u Novotného na m. u. Tu vynechána však veškera jména a také text upraven zcela volně. Překlady latinské a německé některé uvedl No- votný (1915, Hus v Kostnici a česká šlechta, 35—40), jiné (také francouzské a anglické) uvedeny v Čes. Časop. histor. 1916; ale možno ještě doplniti překlad německý u Palackého 1845 (Gesch. v. Böhmen, 111, 1, 374—376), polský u Glisczyńského 1859 (Hus i Husyci, 130—136), ruský u Klevanova 1874 (1876, Istorija religioznago dvi- ženija v Čechach, 851—854: z Mosk. Čtení IV, 1874) atd. Podle zprávy Gollovy lze souditi, že rukopis freiberský obsahuje i opis našeho českého znění; viz níže. Život Jeronymův zachován jest v rukopise frei- berském, odkud jej vydal Jar. Goll r. 1878 (»Vypsáni o m. Jeronymovi«). Tištěn byl pak poprvé opět r. 1495 při Passionálu (a znovu r. 1525), odtud pak zvlášť o sobě r. 1525 (toto vydání otiskla r. 1864 Mikšova Beseda, II, 35—36, 41—43) a nejspíše ještě o něco později. Aspoň vídeňská dvorní knihovna má exemplář »Život

Strana 99
ČESKÝ PROTEST. ŽIVOT JERONYMUV 99 a skonání slavného mistra Jeronyma«, jejž popsal ze- vrubně F. Menčík v Časopise Musea král. českého 1877, 635—637, podle něhož pochází z první polovice XVI. století. Možno ovšem, že obojí tento tisk jest totožný. Tištěn dále i později dvakrát (exempláře jsou téhož rázu jako exempláře života Husova a mají v knihovně musejní tytéž signatury). Starší (z r. 1598?) s nadpisem »Počíná se život a skonání slavného M. Jeronýma« má v exempláři musejním rukopisně doplněn překlad listu Poggiova a přidány dvě písně o Jeronymovi (»Jak byl učený Jeronym« a »Církev choť milá«), mladší (zr. 1600?) s nadpisem »Život a skonání sl. m. Jer.« (atd.) přidává na konec modlitbu, také v rukopise freiberském zacho- vanou. Tento poslední text shoduje se skoro úplně s textem nejstarším, v prvotisku i r. 1525. Podle téhož textu byl pak náš Život doslovně přeložen do latiny (1558 v Historia et monum. II 354b—357a) a do něm- činy; podle něho jsou pak pracovány i pozdější životy Sim. Valecia r. 1611 (tištěn 1612) a j. O listu Poggiově viz nyní informaci A. Krausovu Husitství v literatuře I, 78—80 a v Zíbrtově Bibliografii české historie II č. 14844—14890; ostatní potřebná udání jsou již v úvodě. Zmínka Veleslavínova je v předmluvě na 1. I 42, překlad sám na str. 326—336; ve vydání Gol- lově (jenž vydal text podle rukopisu freiberského při „Vypsání o M. Jeronymovi' 1878) jsou podány varianty překladu Veleslavínova, tak že jest možno srovnati oba texty dosti pohodlně. Rukopisný doplněk v musejním exempláři Života Jeronymova (v. shora) se zakládá patrnč na starším tisku. Rukopis freiberský popsal Goll 1877 (v. str. 96); obsahuje na začátku obšírná akta processu kostnického, pak naše čtyři epištoly, Životy Husův a Jeronymův, list Poggiův a pak nepochybně (na 11. 129—142, ale popis Gollův jest tu jen obecný) český protest. Rukopis je dosti

Strana 100
100 ZEVRUBNÉ DOKLADY chybný, spíše z druhé než ještě z prvé polovice XV. století, a shoduje se celkem se staršími tisky i prvotiskem. Rukopisy vídeňské jsou zevrubně popsány již 1794 Mich. Denisem (Codd. theologici), pak K. J. Erbe- nem 1868 (v III. dile Spisů Husových), konečně Pa- lackým v úvodě Dokument. Mají text dobrý, asi stejný; starší otištěn v »Duchu«, ale jest velmi neúplný, podle jazyka pochází též asi z 1. polovice XV. století. Nejstarší z nich (č. 4519, z doby po r. 1417) podává »Život Husův«, nadpisuje text »Z Pašije M. J. Husi« a obsahuje i závěr; po něm následuje č. 4524 (z doby po r. 1420), jenž obsahuje (kromě 4 epištol Husových) latinský text závěru Mladenovicovy Relace (fol. 54—57) a před tím (f. 45—53) jeho překlad »Život Husův«, otištěný v »Duchu«; jeho varianty jsou všude v našem vydání míněny zkratkou »Vid.«. Rukopis č. 4550, asi z téže doby jako předchozí, obsahuje týž text »Života Husova« bez závěru, rukopis č. 4557 (z doby po r. 1434, snad z konce XV. stol.) text »Života Husova« téže po- doby. Rukopis křižovnický, pocházející z konce XV. stol. a popsaný Polívkou (zvlášť zevrubně popsány naše texty: Dvě pov. 97—98), má text značně pokažený a horší, nežli prvotisk; má své libovolné přídavky (kde na př. Víd. píše »pro Bóh«, píše Křiž. »pro milého Pána Boha«; kde Víd. »dnes«, tam Křiž. »dnešní den« atd.; o těch chybách a přídavcích viz v Osvětě 1915, XLV, 258—260) — a jeho varianty možno přijímati jen s jistou opatrností. Prvotisk z r. 1495 chová se dnes jako přívazek v rukopise jenském; od r. 1792, kdy jej na místě ohledal Dobrovský (viz zevrubný a mistrovsky správný popis i výklad 1796 v jeho »Litterarische Nachrichten von einer... Reise...«, str. 6—8, kde také průkaz, že byl částí Passionálu, ale jenom k některým exemplářům při- dávanou a proto jen v některých exemplářích v rejstříku

Strana 101
RUKOPISY A TISKY NEJSTARŠÍ. 101 uváděnou), byl popisován velmi často, posledně Chy- tilem v Katalogu výstavy Husovy, pořádané universitou, r. 1915, 44—45, kam pro literaturu odkazuji. Má touž úpravu, jako Passionál (folio, dvousloupcový tisk, obrázky, kapitoly naznačeny) — a jeho text možno poznati z otisku přesně. Jazyk i pravopis jest celkem normální; i a y se liší, mimo po c, s, z, č, š, ž, ř; délky bývají naznačeny, taktéž interpunkce a veliká písmena. Text jest čerpán z rukopisu velmi dobrého; jsou ovšem mnohé chyby tiskové i jiné (na př. místo ,Henricus Piro' čte „Henricus tepruv'), tiskař dosti neoterisuje (m. imperfekt na -áše klade -al, místo -ó- často -uo- atd.), ale jinak se celkem velmi shoduje s rukopisem frei- berským i vídeňským. Má také dosti často pravopisnou zvláštnost tehdy obvyklou, že přechodník minulý (podle příčestí) píše s -l: tedy klekl = klek; podle toho vy- tiskl i jedl = jed (= venenum, v Poggiovi). Museum království českého má velmi přesný opis (pod sign. IV A 28), pořízený kdysi dr. Zdeňkem Nejedlým, podle něhož jest pořízen náš otisk. O jeho vnější úpravě a pravopisu poučuje zevrubně snímek shora připojený; obrázek upálení Husova je potom při upálení Jerony- mově prostě opakován. Snímek byl pořízen původně pro katalog Husovy výstavy r. 1915 nákladem university a J. M. rektor p. dv. r. V. Janovský svolil laskavě k jeho otisku. Tisk z r. 1525 nově nalezl a v krásném článku ze- vrubně popsal St. Souček (v Časopise Moravského musea zemského XI, 136—140) r. 1911. Velmi zevrubný a vzorně svědomitý popis Součkův provedl svůj úkol do- konale; že nedošel všude na sám konec, ačkoli vývody jeho takřka ukazují již budoucí řešení, jest spíše pře- kvapením nežli omylem; ani on ještě neměl jasného ná- zoru o autorství Mladenovicově.

Strana 102
102 ZEVRUBNÁ DATA Tisky ostatní a překlady všecky zakládají se na prvotisku z r. 1495 (a jeho otisku z r. 1525); toto kon- statování vysvětlí, proč není hleděno k úplnosti va- riant. Překlady i originály jsou citovány zřídka, věc jest dosti jasná; ale na doklad, jak přesně a doslovně jest překládáno ze starších textů do češtiny a jak přesně zase ubohý překladatel překládal český překlad do latiny humanistické, uvádím na př. z XI. kap. Živ. Jeron.: Lt. orig. (Opp. II 352b): »Et ego post mortem meam relinquam in conscientia vestra remorsum et clavum in cordibus vestris et cito vos omnes, ut respondeatis mihi coram altissimo et justissimo judice infra centum annos.« Český překlad: »Já vám po své smrti ostavuji v va- šem svědomí osten a hryzenie a poháním vás před naj- vyššieho a najspravedlivějšíeho súdci, Pána Boha všemo- húcieho, abyšte mi po sto letech odpoviedali před ním.« Lt. překlad (Opp. II 357a): »Ego vero post fata mea vestris conscientiis stimulum infigo et morsum ac appello ad celsissimum simul et aequissimum iudicem Deum omnipotentem, ut coram eo centum annis revolutis respon- deatis mihi.« — — Podobně na př. VI. kap. Živ. Husova: Lt. orig. (Docum. 317): »Die vero sequenti, quae erat VIa dies Julii, alias sabbato post Procopii, in octava beatorum Petri et Pauli apostolorum, dictus M. J. Hus ductus est per Rigensem episcopum ad eccle- siam maiorem civitatis Constantiensis..." Český překlad: »Druhý den nazajtřie v sobotu v ochtáb sv. Petra a sv. Pavla apoštolóv, jenž bieše den šestý června měsiece, M. J. Hus veden jest skrze arci- biskupa Rigenského, Pruského zákona, k kostelu velikému toho města Konstanského...« Lt. překlad (Opp. II 344b): »Postero die, h. e. mensis Junii sexto (is autem est a feriis divi Petri et Pauli octavus), Hussius ductus est ab archiepiscopo Rigentino

Strana 103
PŘEKLADY DO LATINY. 103 ex factione tôv oravoopóçov ad magnum illud Constan- tiense templum..." Nebo v Českém protestu (ze začátku a z konce): Latinský text (Docum. 581 a 584): »Sane quia iure — — praemissis naturali et divino cuilibet iubetur... — tamen non obstantibus... religiosis, modestis et con- stantibus ...« — — Český text: »Poněvadž právem přirozeným i bož- ským každému jest přikázáno... — — aby, což jest předepsáno, nebylo na překážku... nábožných, pokor- ných a stálých...« — Latinský překlad (1536, Tres epist.): »Quandoquidem iure naturali cuilibet mandatum est... — — ita tamen, — ne ante scriptis quicquam derogetur... devotos, humiles et constantes...« — Nejstarší překlad latinský vyšel již r. 1527 »Historia Joh. Hussi et Hieronymi Pragensis fideliter relata« (exemplář v Museu sign. 44 G 24): obsahuje na A:Bs překlad Života Husova, Ba—Ca překlad Života Jerony- nova, na Cs D. text listu Poggiova. (Překlad epištol vyšel r. 1536, Český protest podle textu latinského již r. 1524.) Otisk zde předcházející podává věrně, novým pravo- pisem a interpunkcí (nadpisy kapitol jsou vzaty z po- zdějších tisků, někdy přidány také z rukopisů: hlavně křižovnického, jindy z rukopisu klementinského; vždy, co přidáno, vloženo do závorek (špičatých) a vzadu, v se- znamu odchylek, označeno, odkud vzato), text »evangelia Petrova« podle prvotisku z r. 1495. Všude tedy, kde text je správný, otištěn prostě text Passionálu a nepodávány seznamy chyb rukopisů nebo pozdních otisků. Za to všude, kde jsou v něm chyby tiskové nebo opisovačské, přijato do textu vždy čtení původní správné a chybné čtení od- kázáno dozadu, do odchylek rukopisných. Také rozdělení na odstavce a rozčlenění jiné provedeno tak, aby dnešní

Strana 104
104 ZEVRUBNÉ DOKLADY čtenář text četl lehce. Celkem tedy všecko je přesně podle prvotisku kromě odchylek, jež jsou vzadu ozna- čeny. Od toho pravidla ustoupeno jenom v těchto při- padech. Při listech Husových, k nimž máme daleko starši přesné zapsání Mladenovicovo, volen pravopis a hlásková forma Mladenovicova (tedy „sem' „bóh' sě' ,přč' — místo „jsem', buoh', se'), aniž však tyto malicherné odchylky označovány; ovšem kde změněn pořádek slov nebo slovo vůbec, tam všude každá odchylka od originálu označena. Podobně při ,Českém protestu', kde známe jména panstva ze starších a lepších latinských originálů, položena do textu jména původní a na odchylky Passionálu upozor- něno vzadu. Konečně někde také měněno a opraveno podle latinských originálů — i tu všude podána zpráva zevrubná. (Rozdělení na kapitoly je sice naznačeno již v rukopisích a také v prvotisku; ale označení kapitol jest, jak řečeno, přijato z tisků a rukopisů pozdějších. Starší vydání [v ,Duchu', Gollovo, Palackého a j.] po- dávají čtenáři obraz textu nerozčleněného.) K textu jsou připojeny poznámky, jež vykládají ne- známá slova nebo nejasné věci; počet jich mohl by snad býti větší, ale byly schválně omezeny. Na okraji pak připojena správná data a čísla listů, stránek a sloupců rukopisu jenského (= prvotisku při Passionálu). Odchylky pramenů podávají různočtení rukopisná i tisková, ale s jistým omezením, jak bylo vylo- ženo. Nejsou tu tedy podány odchylky jiných textů od správného čtení, nýbrž jen odchylky našeho prvotisku. Písmě P označuje vždy čtení našeho prvotisku, F rukopis freiberský (podle vydání Gollova), Víd. rukopis vídeňský (4524, otisk v Duchu Jana Husi), Křiž. rkp. křižovnický (popsaný pěkně J. Polívkou 1889) atd. Značka + ozna- čuje, že to a ono jest přidáno v textech jiných, závor- kami [rohatými] označeno to, co v textu samém pokládá

Strana 105
FORMA VYDÁNÍ. 105 se za pozdější interpolaci; do (špičatých) závorek vlo- ženo to, co v našem prvotisku sice vynecháno, ale v prvotním textu bývalo. Úkolem vydání jest podati text »Paterých knížek« v nejstarší a nejsprávnější formě dnes dostupné. K tomu konci užito hlavně Passionálu z r. 1495, pak Mladeno- vicova rukopisu musejního sign. VIII F 38, vídeňského rukopisu č. 4524, křižovnického sign. XXII A 4 a sbor- níku freiberského. Nebylo úkolem vydání podati prvotní text kusů, z nichž »Knížky patery« srostly. Je patrno, že texty ty byly již porušeny: v Životě Husově i v Českém protestu vnikly na několika místech pozdější varianty do textu (ty jsou položeny do závorek [rohatých], vyskytají se nyní i v prvotisku i v rukopise freiberském (a ovšem v tiscích pozdějších) — a takové pozdější přídavky nalez- neme i v textech nejmladších, v Životě Jeronymově a Listu Poggiově. V Životě Jeronymově (str. 68 pozn. 39) nepochybně původní »praesidentes« bylo přeloženo jenom »vládaři«; teprve pozdější čtenář přidal si přípisek »starší« — ale tento přípisek vnikl již do všech našich textů; v Listu Poggiově původní »malorum operum effectores« přeloženo »dělníci zlých činuov« — ale v na- šich textech již všude přibyl druhý překlad: »činitelé hanebných skutkuov«. Tu vydání »Knížek paterých« musí se spokojiti textem, jaký právě »Knížky« přijaly a pů- vodní ryzí znění musí odkázati vydání jednotlivých těch textů samotných. Nejpatrnější jest tento případ při li- stech Husových: bylo by snadno ukázati, že jejich znění jest někde nedokonalé — ale veškeré naše texty podá- vají je svorně. A oprava jeho byla by asi zrovna tak nesprávná, jako kdyby chtěl někdo překlad bible Kra- lické souditi podle nejstaršího textu řeckého, když pře- kladatelé užívali značně pozdějšího a pozdními přípisky znešvařeného textu Erasmova.

Strana 106
106 ZEVRUBNÉ DOKLADY Budoucí vydavatel Mladenovicův ovšem text »Života Husova« (uzná-li jej za dílo Mladenovice samého) upraví se zřetelem k latinskému originálu a všem textům do- stupným; vydavatel Husův nespokojí se při vydání jeho listů jenom texty našimi; podobně nový vydavatel »Čes- kého protestu« atd. Ale takové pronikavé úpravy kri- tické musilo se vydání našich »Knížek paterých« zříci; musilo se spokojiti textem, jejž měli naši skladatelé, třebas vydavatel dobře ví, že tento text jest vadný — a musilo dále se spokojiti jednotlivými poukazy v po- známkách při textu a v »Ukazateli« vzadu, že tento text má asi tolik nesprávností, jako na př. texty starých na- šich legend latinských o domácích světcích, přešlé do římských breviářů. Konečně ovšem se rozumělo samo sebou, že po- nechány jazykové i pravopisné zvláštnosti našeho prvo- tisku, třebas někdy nebyly důsledné a spíše vznikly nedopatřením pisatele nežli odchylkou jeho nářečí. —

Strana 107
ODCHYLKY PRAMENU.

Strana 108

Strana 109
EPIŠTOLY HUSOVY I. Epištoly Husovy. Epištola 1. vzkazuje Mlad.: vzkazuji P. — v ní.. X přěbývali Mlad.: nemá P. — u mysl Mlad.: v mysl P. — znamenali Mlad.: znanali P myl- ně. — pyšný Mlad.: pyšný a P. — ani slyšal Mlad.: ani slyšel P. — Hišpani Mlad.: Ispani P. — biskup Mlad.: před Jan klade P. — najlepšie Mlad.: naj- lepší P. — viděli Mlad.: věděli P. (i v Post. 1564). — ten Mlad.: an P. — třidcěti Mlad.: třiceti P. — které Mlad.: kteréž P. (i tisk Post.) — všichni Mlad.: všickni po řku klade P (a tisk Post.). — praví Mlad.: pravím P. — prvý Mlad.: první P. — všich- ni Mlad.: všickni P (a Post.) — mlčeli Mlad.: kři- — čeli P (a Post.) — věččie: větčie Mlad., větší P. — nižádný odpověděl a Mlad.: odpoviedal P. Mlad.: žádný P. — všichni Mlad.: všickni P. Bohu Mlad.: nemá P. — pavučina Mlad.: paučina P. — Moravěné Mlad.: Moravané P. — neb Mlad.: ne P. — jež Mlad.: jenž P (a tisk Post.) — jest Mlad.: je P (a tisk Post.) — toť Mlad.: to P (i Post.) — písma Mlad.: po mistróv klade P (i Post.) — aby odvolání Mlad.: odvo- Mlad.: abyšte P (i Post.) — až P (i Post.) — Janu lávání P. — bude Mlad. + Mlad.: Jana P. — čekání Mlad.: čakání P. — Bóh Mlad.: před móž klade P (i tisk Post.) — zprostiti Mlad.: + Amen P (i tisk Post., lt. překlad atd.) — — Epištola 2. (Druhá epištola X tato): tento nadpis jest v rkp. Klem. XI D 9 fol. 2167. — vzkazujel P (a tisk Post.): nemají rkp. — pro- spievali Mlad.: přebývali P. — aby Mlad.: abyšte P. — jež Mlad.: jenž P (a Post.) — Bóh Mlad.: po kázal klade P. — sú Mlad.: tu P omylem tisku. — XXXV°.. XI.Vo Mlad.: v třidcáté a v páté aneb ve čtyřidcáté a v páté kapitole P. — spálili Mlad.: pálili P. — jednoho Mlad.: nemá P (i Post.) — milo- stivý Mlad.: po avšak klade P (i Post.) — co Mlad.:

Strana 110
110 ODCHYLKY PRAMENŮ což P (i Post.) — své Mlad.: po jim klade P (i Post.) — milosrdný Mlad.: milostivý P. — M at. 24° Mlad.: sv. Matúše v čtyřmecietmé kapitole P. — také Mlad.: tak P. — ani Mlad.: aniž P. — mohlo Mlad.: po by klade P (a Post.). — nebť Mlad.: neb P. (dvakrát). — lekne Mlad.: lelne P omylem tisku. — mnozí Mlad.: po že P. — toto Mlad.: tohoto P. — létě Mlad.: v letě P. — N u Mlad.: Nuž P. — že nemóž hřešiti Mlad.: nemá P. — juristy Mlad.: juriste P. — již živí Mlad.: jímž živí P. — nedostatka Mlad.: nedostatku P. — útočiště z K. j. uteklo a Mlad.: nemá P. — ho Mlad.: jej P. (po obakrát) — Však Mlad.: Avšak P (a Post.) — zevně Mlad.: zjevně P. — — ho Mlad.: jeho P. — pohaněli a prokleli Mlad.: prokleli a pohaněli P (a Post.) — sú Mlad.: nemá P. — jest i Mlad.: jest P. — svědomo Mlad.: po vám P. — Ježíš Mlad.: Buch P. — z vás Mlad.: po jest klade P (a Post.) — a jeho Mlad.: jeho P. — vědúce Mlad.: vidúc P. — vynesli Mlad.: po naň že jest klade P (a Post.) — vědúce Mlad.: vědúc P. — tak zlý mordéř Mlad.: nemá P. — přě pustili Mlad.: po jemu klade P. — nižádný Mlad.: žádný P. — nic Mlad.: po jemu P. — jižt Mlad.: již P. — oznámila Mlad.: + a P. — z řěči Mlad.: řěč P mylně. — čte v rkp. Klem., Víd., Křiž. (= lt. orig. Mat. XXIV, 13; Mark. XIII, 14 legit): chce Mlad. P. — roz- uměj Mlad.: rozuměti P mylně. — jiné Mlad.: po mně klade P a Post. — že jsú Mlad.: jsú P. — Je- žíše Mlad.: Jezu P. — věčnů Mlad.: po radost klade P (a Post.) — Amen. Mlad.: nemá P (a Post.) — Jan Mlad.: svatý Jan P. — jest Mlad.: po stat klade P. — Epištola 3. (Čtvrtá.. X tato): nadpis z rkp. Klem. D 219“. — přčbývati Mlad.: po nebeské klade P. — vás a Mlad.: a P. — i plnili Mlad.: a plnili pravdu Mlad.: po Boží klade P. — z řččí P. — Mlad.: řečí P. — ač bych Mlad.: bych P. — Boha Mlad.: Pána Boha P. — slově Mlad.: slovu P. — lstivých Mlad.: po lidí P. — vnitř Mlad.: + jsú P. — věrně Mlad.: dobře a věrně P. — Boha Mlad.: Pána Boha P. — milovali Mlad.: † a P. — sč chválu Mlad.: chválu se P. — ale Mlad.: a P. — od- jinad Mlad.: odjinud P. — Leštna Mlad.: Leštny

Strana 111
EPIŠTOLY HUSOVY. 111 P. — Myškovi Mlad.: Mykšovi P, Mikulášovi Post., Nicolao lt. překl., mylně. — pravdy Mlad.: + Božie P. — sú Mlad.: po mě klade P. — vešken Mlad.: nemá P. — což Mlad.: co P. — i za Mlad.: a za P. — za pány Mlad.: paní P. — milý Mlad.: milostivý P. — v milosti Mlad.: nemá P. — vám Mlad.: po sem klade P. — v žaláři Mlad.: † a P. — čakaje Mlad.: čekaje P. — Pražené Mlad.: Pražané P. — dokud Mlad.: dokudž P. — v něm Mlad.: po slovo klade P. — úfámť Mlad.: úfám P. — vás Mlad.: nemá P. — v pondělí, [v] noci P: u pondělí, v noci rkp. Klem. I), pondělí v noci Mlad. — Němci Mlad.: angelu P, angelu božín Post., poslu rkp. Klem. D; fidum Ger- manum lt. překl.; † Amen Postilla, P. - Epištola 4. Třetie... X tato: rkp. Klem. XI D 9 f. 218m; nemá P. — zajtra Mlad.: vzítra P. — vám Mlad.: nemá P. — lístku Mlad.: listu P (a Post.) — své hřiechy Mlad.: hřiechy P (a Post.) — nám dlůhý Mlad.: nám P. — sú vešli Mlad.: vešli sú P. — pohrabáni Mlad.: pohrabováni P (a Post.) — biti, okováni Mlad.: kováni P. — i v novém Mlad.: v novém P. — zvláště proti Mlad.: zvláště tomu rád Mlad.: rád P. — knížky Mlad.: P. — — přečtli Mlad.: knihy P. — viem Mlad.: viec P. po je klade P. — u večer Mlad.: nemá P. — »Tyto epištoly X české obci« P; jinde jinak: na př.: Tuto se skonávají epištoly Mistra Jana Husi sv. paměti, kteréžto jesti psal svým věrným, kdyžto jesti seděl v Konstancí, v tom městě, v žaláři u vězení Křiž. — — II. Život Husův. (Úv.) Znamenav... X uměli: celá ta před- miluva v Křiž. vynechána; a začíná kap. I. takto: Od narozenie P. Ježíše Krista atd. — o položení Víd., tisk.: a položené o P. — Jana Víd.: nemá P. — stalo a nevěděli Víd.: neviděli P, nebyli Víd., tisk: stalo P. -- vědomi tisk. — než Víd. tisk: nežli P. — užitečné Víd.: užitečnějie P, tisk. — náramných a usta- vičných proseb P. tisk: náramného nabádanie Víd. — je Víd., tisk: jest P. — nepřietelé Víd. tisk.: ne- přátelé P. — stůlili Víd.: zavřeli P, zavřeli a umlkli

Strana 112
112 ODCHYLKY PRAMENŮ v tak velikých nesnázech Víd., tisk: tisk. velikých nesnázek P. — statečnějie Víd.: statečněji P. — ot Víd.: od P (vždy). — (Kap. I.) patnáctého Víd., tisk: patnaczeho P patnádstého Křiž. — Jana Víd. Křiž.: nemá P. — Husi Víd.: Jana Husi, jeho P. — jeho trápili Víd. Křiž.: trápili P. — Čechóv.. svědkóv Křiž., Víd.: Čechuov, svědkuov P. — nižádné Křiž.: žádné Víd. P. — tudiež Víd.: nemá P. — několikrát Víd. Křiž.: kolikrát P. — čtůce Víd. Křiž.: četúce P. — tudiež Víd. Křiž.: v P až před vydávajíce. — povy- kem a hřmotem Víd.: a p. s chřmotem Kř., a s hřmo- tem P. — anebo Víd. Křiž.: neb P. — slyšal Víd., slyšel Křiž.: slýchal P. — anebo P: nebo Víd. Křiž. — mnozí Víd. Křiž.: až po byli P. — nepřietelé Křiž. Víd.: nepřátelé P. — a těch Víd. Křiž.: + také P. — z knih jeho Víd.: z jeho knih P. — a druhde Víd.: a druhe Křiž., a druhdy P. — jichž Víd. Křiž.: z nichž P. — vyznávaje tudiež Víd. Křiž.: vy- — znávaje P. — jest Víd.: je P. (Kap. 2.) června Víd. Křiž.: črvna P. — Uher- ský král Víd.: Uherský P. — klejtoval i Víd.: kletowal a P, klejtoval Křiž. — pana Janaz Chlumu Víd. Křiž.: před pana Václ. z D. klade P. — z knih jeho, jakož svrchu psáno stojí Víd. Křiš.: z jeho knih P. — chce Víd.: nemá P. — psáti a Víd. Křiž.: psáti P. — před ně Víd. Křiž.: po Husi klade P. — tento zbor viní Víd. Křiž.: viní tento zbor, že by byl P. — vinen Víd. Křiž.: po nejsi klade P. — radějie omylem: svému Víd. Křiž.: nemá P. — stoje a Víd. Křiž.: správně čti radějí Víd. P. Křiž. — stoje P. — odpovědě Víd. Křiž.: odpověděl P.— Jene Víd. Křiž. P.: + děkujiť z té raddy, ale Křiž. — A vždy Vid. Křiž. P.: žeť sem vždy žádal a ještě vždy Křiž. — které Víd. Křiž.: kteréž P. — já učil Víd. Křiž.: učil P (= lt. orig.). — Janovi Víd. Křiž. (= lt. orig.): Husovi P. — zdali Víd. Křiž.: zda P. — tento Víd. Křiž.: nemá P. (po prvé) — jemu od- povědě Víd.: odpověděv P omylem. — biskupové tudiež stojiece vecechu Víd.: t. b. v. s. P, b. s. v. Křiž. — kázavše Víd. Křiž.: a kázavše (po řekše klade) P. — odešli sú Víd.: i odešli sú Křiž., † od něho P. —

Strana 113
ZIVOT HUSUV. 113 (Kap. 3.) Jan Víd. Křiž. (= lt. or.): nemá P. - Rigenského pruského Víd.: Rzygenského pru- ského P, Pygenienskeho prazskeho Křiž. — sú se byli kardinálové, arcibiskupové, biskupové — Víd. Křiž.: se biskupi P. — čakali Víd.: čekali P. až Víd. Křiž.: a P. — ve mše Víd. Křiž.: ve mši (po kostela) P. — nerodichu Víd. Křiž.: nechtěli (po vésti) P. — neporušili Víd.: nezprznili Křiž., ne- poškvrnili P. — uvedechu ho Víd.: uvedli jej P, uve- dechu jeho Křiž. — sediechu Víd.: sedachu Křiž., se- děli P. — udělaných Víd. Křiž. P (tento po vyso- kých). — sedieše Víd. Křiž.: seděl P. — Klemóv Víd. Křiž.: Klenóv P mylně. — drže Víd. Křiž. P.: + s křížem P. — té Víd. Křiž. P. (tento před nebo). — bieše Víd. Křiž.: bylo P. — někaký Víd.: nějaký P, některaký Křiž. — udělán Víd. Křiž.: uděla P omylem tisku. — kterakýs Víd. Křiž.: nějaký P. — mešné Křiž.: špalku mešné (po tom) P, mešnie Víd. — při- vedše Víd. Křiž.: přivedli P. — postavichu Víd. Křiž.: postavili P. — a on klek n. s. k. d. s. mod- léše Víd.: klek na svá kolena dlúho se modléše Křiž.; jeho klekl na svá kolena dlúho se modlil P. — někaký Víd. Křiž.: jeden P. — Laudensis Víd. Křiž.: Lau- denský P. — činiechu Víd. Křiž.: činili P. — Ří- menínóm Víd.: Římaninóm P. — převelmi Víd. Křiž.: nemá P. — zkazil Křiž., Víd.: zrušil P. — roztrhují Víd. Křiž.: rozdělují před nežli P. — toho kacieře Víd.: toho před také, kacieře před král P. — jakž Víd.: jako P. — z toho Víd.: toho P. - (Kap. 4.) de Piro Víd. Křiž.: tepruv P nesprávně. — sůd Křiž. Víd.: saud P. — mistrovi Víd.: mistru P, mistru Janovi Křiž. — ihned Víd. Křiž.: hned P. — vypoviedáchu Víd. Křiž.: vypoviedali P. — Janem a mezi Víd.: Husí a P. Janem Husí a mezi Křiž. — a prelátv Víd. Křiž.: Pražským a mezi preláty P. — v Římě Víd. Křiž. nemá P. — jinde Mlad.: + dále P. — dála Víd. Křiž.: před mezi mistrem klade P. — sú Víd. Křiž.: stu P omvlem tisku. — Husovi Víd.: Janovi Křiž. (odtud pak schází v Křiž. celá řádka), P. — mistrovi Janovi Víd.: mistru Husovi P. — kteréž sú i. z j. k. o. n. vybrali Křič. Víd.: také P. — 1ži Víd. Křiž.: + aby P. sepsav Víd. Křiž.: sepsal P. — všech Víd. Křiž. P.: »Mučeníci«.

Strana 114
114 ODCHYLKY PRAMENŮ + věrných P. — I ovšem Víd. Křiž.: ovšem P. — jedinká Víd. Křiž. (= lt. orig. unica): jediná P. — tu odpoviedáše Víd. Křiž.: odpovídal P. — potom dobře Víd.: potom Křiž., nemá P. — odpovědě — Víd.: odpověděv P. kteréžto Víd. Křiž.: kteréž P. — čtiechu Křiž.: četechu Víd., čtli sú P. — odpoviedati Víd.: odpověděli Křiž. P. — chtieše Víd. Křiž.: chtěl P. — súdu Víd. Křiž.: saudu P. — Janovi Víd.: Janovi Husovi Křiž., Hu- sovi P. — [ustaven od t. z. i v. k m. Janovi] P: nemá Víd., ustaven od toho zboru i vece Křiž. — Mlčiž již Křiž.: mlč již P, mlčiž nyní Víd. (= lt. orig. taceas nunc). — sme Víd. Křiž.: smy P. — těm pohoničóm a duchovním Křiž.: těm póhončím a duchovničím Víd.; ten kardinál těm póhoncóm a du- chovním P. — stáchu Víd. Křiž.: stáli P. — pro- sieše Křiž. Víd.: prosil P. — mě Víd. Křiž.: mne P. — jenž Víd.: jenž tu P, kteřížto Křiž. — nemněli P: nemienili Víd., nedomnievali se Křiž. — učiníte Víd. Křiž. (= lt. orig. facietis): učiňte P. — neda- diechu Křiž.: nedachu Víd., nedali P. — vediechu Víd. Křiž.: vedli P. — klek Víd.: a on klekl P. tehidy mistr Jan Hus klek Křiž. — zhóru k nebi zdvih Víd. Křiž.: vzhuoru k nebi vyzdvihl P. — modléše Víd. Křiž.: modlil P. — porúčeje Víd. (= lt. orig. committendo): porúčieše Křiž., porůčel P. — opěto- váše Víd. Křiž.: opětovavše P omylem. (Kap. 5.) A když dokonachu Víd. Křiž.: když sú dokonali P. — svědci Víd.: svědkové P, Křiž. — — dva faráře toliko Víd.: tolik P, nemá Křiž. Křiž.: faráře dva P. dva farářové Vid. — třieoltář- provedli při — níci Víd. Křiž.: oltářníci třie P. každém Víd. Křiž.: pověděli, před každým P. — čtiechu Vid. Křiž.: čtli sú P. — tudicž Víd. Křiž.: nemá P. — vel substantia Víd. (= lt. orig.): neb substancialis P mylně, neb sustantia Křiž. — v hřic- chu Víd. Křiž.: v hřieše P. — vinnicchu Křiž. Víd.: vinnili P. — mistropět Víd.: opět mistr P. Mistr Jan Hus opět Křiž. (= lt. orig.) — chtieše Víd. Křiž.: chtěl po povstav klade P. — okřiče Víd. Křiž.: okřikl P. — neda Víd. Křiž.: nedal P. — okolo Víd. Křiž. P.: + mne P. — A také Víd. Křiž.: také P. - - nc- dóstojně a Víd. Křiž.: neduostojně P. — Bohu

Strana 115
ŽIVOT HUSŮV. 115 — Víd.: nemá P. — věci Víd. Křiž.: po jiné klade P. božích Víd.: božských Křiž. P. — čitechu Víd.: čtli jsú P, četli Křiž. — jeden Víd.: jiný Křiž., po opět klade P. — dovozováchu Víd.: dovodiechu Křiž., dovozovali P. — jej Víd. Křiž.: nemá P. — nejme- nováchu Víd. Křiš.: nejmenovali P. — artykuly Víd. Křiž.: artykule P. — t.: totiž Víd., točížto Křiž., nemá P. — božstvie Křiž. Víd.: v božství P. tudiež Víd. Křiž.: nemá P. — odpovědě Víd. Křiž.: odpověděl P. — potupuje Víd. Křiž. (= lt. orig. damnat): potupují P. — porůčel Víd. Křiž.: poručil P, † si Křiž. — jistější a bezpečnější Křiž. Víd.: jistějšicho a bezpečnějšieho P. — upřiemosti Víd. Křiž.: upřiemnosti P. — trénásobnie Víd., P: + aneb troje P, ty násobnie Křiž. (= lt. orig. dupli- catos). — sem Víd. (= lt. huc): nemá Křiš., P. — nadto Víd.: nato P. — klejt Víd. Křiž.: klet P. — — mluvieše Křiž.: mluvě Víd., mluvil P. — (Kap. 6.) vyvolený Víd. Křiž.: vyvolen P. — na Křiž. P (= lt. contra): nemá Víd. — pro ukrá- cenie Víd. Křiž.: pro krátkost před tuto klade P. - a odsůzenie Víd. Křiž.: nemá P. — odpoviedáše P: odpovídal Víd., odpoviedati Křiž. — čtli Víd. Křiž.: četli P. — ale Víd. (= lt. orig. sed): a P. i Křiž. — učil Víd. Křiž.: učinil P mylně. — pravím Víd. Křiž. (v Křiš. skratkou prawí): pravi P patrně omylem tisku. — všeckerny Víd.: všecky Křiž. P. — mohl Víd. Křiž. P.: + staviti P (není v lt. orig.) — chtěl Víd. Křiž.: po srdečně klade P. — odsuzování Víd. Křiž.: odsůzení P. — knížky Víd. (= lt. orig. libellus): knihy P, knichy Křiž. — jiné Víd. Křiž.: jiná P. — všecko Křiš.: veškernv Víd., všecka P. — přelo- — odpovědě Víd. žené Víd. Křiž.: přeloženie P. Křiž.: odpověděl P. — knížky Víd. Křiž.: knihy P. -- toho Víd., Křiž.: tohoto P. — i jednoho Víd. Křiž. (= lt. orig. unum): ujednoho P mylně. — klek Víd.: klekl P. nemá Křiž. — tudiež Víd. Křiž.: nemá P. — modléše Víd. Křiž.: modlil P. — odsúdichu Víd. Křiž.: odsúdili P. — dočitechu Víd.: odčitechu Křiž., když dočtli sú P. — hlasitě Křiž.: nemá Víd., bo modléše P. — žek Víd. Křiž.: že P. — křivě Víd. Křiž. P.: † odsůdili P. — odpusť Víd. Křiž.: od- pustiž P. — prosím Víd. Křiž.: nemá P. — tvé Víd.

Strana 116
116 ODCHYLKY PRAMENŮ Křiž.: po pro klade P. — propovědě Víd. Křiž.: pro- pověděl P. — posmieváchu Víd. Křiž.: posmievali — — zbavováchu Víd. Křiž.: zbavovali P. P. oblékl se Víd. (= lt. orig. induebatur): obleksse Křiž., v řízu nebo] Víd. Křiž.: nemá P. — P.; + geho P.— oblačieše Víd. Křiž.: obláčel P. — nímž Víd. Křiž.: nimiž P. — oblačováše: oblačoval se P, oblačoval Křiž., oblačieval Víd. — těchto Víd. Křiž.: těch P. — svědčili Víd. Křiž.: svědčeni P.— věrně Víd. Křiž.: po káží klade P. — okolo sediecí Víd. (= lt. orig. circumsedentes): okolo sediece P, okolo stojící Křiž. — zatvrzený Křiž. (= lt. induratus): zatracen Víd., za- tvrzen P. — jemu Víd. Křiž.: mu P. — stolu Víd. Křiž.: stola P. — ho Víd. P.: jeho Křiž., † jeho P. vzeli Křiž. Víd.: vzali P. — řekl Víd. Křiž.: † jest P. — Doufám Víd. (= lt. confido): † já P, Ale jáť doufám Křiž. — vydáváchu Víd. Křiž.: vydá- vali P. — chystáchu Víd. Křiž.: chystali P. — rozdvojenie Křiž.: rozdvojení P. — nožíkami Víd. Křiž.: nuožkami P. — sedieše i Křiž.: seděl P, sedieše Víd. — svoliti Víd., Křiž. (= lt. concordare): srovnati P. — porušujíce Víd. Křiž.: porušujiece P. — nožíkami Víd. Křiž.: nuožkami P. — sv. Kon- stanský Víd. Křiž.: po zbor klade P, + mistra P. — ssadiv Víd. Křiž.: ssadil P. — jeho Křiž. P.: již ho Víd. — súdu Víd.: saudu P, nemá Křiž. — a dvoru Křiž. P.: nemá Víd. — postavili mylně: — vstavili Křiž. Víd., ustavili P. — sú Víd.: nemá P. řekl Víd. Křiž.: řekli P. — Ježíši Víd. Křiž.: Je- žíšovi P. — smrt Víd. Křiž. (= lt. ad mortem): smrti P. — nésti Víd. Křiž.: snésti P. — ta Křiž.: před bieše Víd. P. — bieše Víd. Křiž.: byla P. — bic- chu Víd. Křiž.: byli P. — napsán Víd. Křiš.: na- psal P. — sedě Víd. (= lt. stans): seděl P, sedieše Křiž. — ho Víd.: jej P, jeho Křiž. — drže Víd.: držel P. držieše Křiž. — sedieše Víd.: sedě P, nemá Křiž. — vzem P: vzav Víd. Křiž. (Kap. 7.) A když Víd. Křiž.: když P. — koste- lem Křiž. (= lt. orig. in cimiterio eiusdem ecclesiae): nemá Křiž. P. — pálichu Víd. Křiž.: pálili P. — tomu: po se kladou Víd. P., nemá Křiž. — napomí- náše Víd. Křiž.: napomínal P. — jdiechu Křiž.: jdechu Víd., šli P. Pak ve Víd. celá stránka schází. — svědky

Strana 117
ŽIVOT HUSUV. 117 P. (= lt. testes): nemá Křiž. — (umieral) Křiž. (= It. moriturum): nemá P. — biechu Křiž.: byn po města klade P. — provozujíce P: provázejíce Křis. — na to Křiž.: na P. — klek Křiž.: klekl P. — řie- kaje P: řiekáše Křiž. (pak dvě řádky vynechány). — doufal Křiž.: útal P. — sem Křiž.: po tě klade P. — duši mú P: duch mój Křiž. — vesele Křiž. P.: + řiekal P. — veliká Křiž.: nemá P. — jdůce z města Křiž.: bieše P. — u vězení byl P: vězel Křiž. — na levé ruce Křiž.: nemá P. — modléše Křiž.: modlil P. — které a Křiž. (= lt. quae et): které neb P. — rozhřešen Křiž.: rozhřišen P. — modléše Víd. Křiž.: modlil P. — ulyze Křiž. Víd.: ulyzl P. — od svýchP (= lt. a suis): ode všech Víd., Křiž. - modléše Víd. Křiž.: modlil P, † a řka Křiž. — tvého Víd. Křiž.: po slova klade P. — nepřá- telóm Víd., Křiž.: napřátelóm P omylem tisku. — vodiechu Víd.: vodili P, vedechu Křiž. — napo- mínáše Víd. Křiž.: napomínal P. — prosieše Víd. Křiž.: prosil P. (po obakrát). — mohl Víd. Křiž.: po mluviti klade P. — přistúpichu Víd. Křiž.: přistů- pili P. — děkováše Víd. Křiž.: děkoval P. — vám Víd. Křiž.: † moji P. — žeť Víd. Křiž.: že P. — jehož- to Křiž.: jehož P., Víd. — Aton. t. m. k nim P: nemá Víd. Křiš. — přivázachu Víd. Křiž.: přivázali P. — [neb na sedmil P: nemá Víd. Křiž. — Ijed- niem n. n.... X ruce opak] P: nemá vůbec Víd., Křiž. — vetkli Víd.: vtekli Křiž., P. † aneb vrazili bieše Víd. Křiž.: byl P. — řetčzem Víd. P. — Křiž.: po černým klade P. — člověk Křiž.: po jeden klade Víd., nemá P. — lvzhlédl... X s veselú myslí] P: nemá vůbec Víd. Křiž. — katóm Víd. Křiž., pozdější tisky (= lt. lictoribus): k tomu P. — [hlasitě] P: nemá Víd. Křiž. — tiemto Křiž. Víd.: + sazivým řetězem P. — otépce dvě Křiž.: dvě otepě Víd., dva snopky P. — biechu Víd., Křiž.: byli P. — slamú Víd. Křiž.: neb snopky slámy P. — oklá- dachu Víd.: okladechu Křiš., okládali P. — Kapitola osmá: nadpisu toho není; ale v tis- cích bývá nadpis: »Maršálek a Klemuov syn napomínal Mistra Jana Husi k tomu, zdali by ještě odvolal«. — — jeho zapálichu Víd. Křiž.: ho zapálili P. Happe z Popenhejmu Víd.: Hrabie s Popen-

Strana 118
118 ODCHYLKY PRAMENŮ heymu Křiž., nemá P. — Klemóv Víd. Křiž.: Klenuo P. — odpovědě Víd. Křiž.: odpověděl P. — mých Víd., nemá P (= lt. meorum actuum): po skutkóv Křiž. — uslyšavše Víd. Křiž.: uslyšav P. — jedechu: jeduchu Víd., jidechu Křiž., jeli P. — preč Víd.: pryč Křiž. P: † na stranu P. — zapálichu Víd. Křiž.: — mistr Víd. (= lt. magister): † Jan zapálili P. P, † Jan Hus Křiž. — vysokým Víd. Křiž.: velikým P. — nad námi Víd. (= lt. nobis): nade mnú P, — chtieše zpievati Vid.: chtieše nemá Křiž. zazpievati Křiž., zpieváše P. — zbudiv Víd. Křiž.: strhl P. — umlk a sám Víd.: umlk sám Křiž., umlkl tam P mylně. — modle Víd. (= lt. orans): modléše Křiž. P. — usty a hlavů Víd. (= lt. labiis movens et capite): hlavú a usty P. — pusti Víd.: pustil Křiž. P. — tři (anebo dva) P (= lt. duo vel maxime tria): tři Křiž. Víd. — řéci Víd. Křiž.: sřiekati před mohl klade P. — otépky Víd. Křiž.: snopkové neb otépky P. — opadachu Víd.: opadechu Křiž., opadly P. — přivázáno z. t. řetěz Víd.: přivěšeno z. t. ř. Křiž., nemá P (= lt. in dicta catena pendens). — [jako bylo... X na ře- těze] P: nemá Víd. Křiž. (ani lt. orig.) — povrá- tivše Víd.: postrčivše P, Křiž. — žerdmi P: zvednú Víd., se drvy Křiž. — vstrčichu Víd., Křiž.: strčili P. — počechu Víd.: nemá Křiž., počeli P. — je rozrazichu Víd.: rozrazichu Křiž., rozvrátili P. — nalezechu Víd. Křiž.: nalezli P. — na ten rožen Víd.: naň Křiž., na ten kyj P. — vstrčichu a Víd. Křiž.: vstrčili P. — jiným Víd.: jiné Křiž., nemá P. — obíjiechu Křiž. Víd.: obíjeli P. — jeho Víd. Křiž.: po rúcho klade P. — káza Víd. Křiž.: kázal P. — jiného bylo P: nemá Víd. Křiž. — jeho P: nemá Křiž.; + mějéše Víd. — slíbi Víd. Křiž.: slíbil P. — (a) Víd. Křiž.: nemá P. — ji ještě Víd. Křiž.: nemá P. — Protož ačkoli... X věkoma Amen Křiž. P. (také tisky a překlady): celý ten odstavec, překládající závěr latinské zprávy Mladenovicovy, chybí ve Víd. — sprostnú: neslýchanů Křiž., sprostný P, sprostnau tisk 1564. — kazatele Křiž., tisky: nemá P. — mám Křiž.: před za klade P. — ani Křiž.: aneb P. — po-

Strana 119
ČESKÝ PROTEST. 119 tupě P: potupení Křiž. — z něhož P: za něž Křiž., za něžto tisk. — všelikaků Křiž.: všelijakú P. - (A tak.. X Krista Amen) Víd. (také Postilla 1564): r. 1563, v P., překladech a jinde celý ten od- — stavec chybí. III. Český protest. Vartemberka: Vatmburka P i tisky; — Lom- nice: Jemnice P i tisky nesprávně; — (Jan) mlazší: starší P i tisky mylně; — Rájce: Roje P i tisky ne- — Holštejna: Helštejna P mylně; — správně; (mladši) (Puška): nemá P; — Rožmitála, Ku- ník: Rožmietála, Kuniek P omylem; — (Jindř. z) Valdštajna: Volštejna P i tisky; — (Ozor): nemá P i tisky; — (Důbravka): nemá P: — Dů- bravice: Dúbravic P i tisky; — s boží Palacký: z boži P; — svatého P: Palacký dodává (se přisvěd- čujeme), ale latinský text toho přídavku nedopouští. — mnoho P i tisky: velmi mnoho Palacký. — káza- ních Palacký: kázaní P. — naší P: našeho Palacký, — [odřezáním]: lt. schisma, odřezaným P, Palacký; patrně variant k slovu roztržkám, do textu vniklý; — stále = lt. constanter: stály P, tisky, Palacký, Novotný; patrně mylným opisem. — upřiemě Palacký: upřimě P. -- kteréhož tisky, Palacký: a kteréhož P; — bázeň a P: bázeň i Palacký, tisky; — přivisutím P, tisky: přivěšením Palacký. — Palacký otiskl text z nějakého nyní neznámého ru- kopisu (freiberského? královeckého?). Text ten se na- prosto shoduje s naším prvotiskem, tak že by se mohlo jej otiskuje odtud a že nepatrné i míti za to, že Palacký jeho úchylky jsou buď neúmyslné omyly nebo vědomé opravy. Že tak Palacký činil, vidíme z toho, že přidal (ovšem v závorkách) místo jmen panstva výčet šlechty, jak jej r. 1834 v Musejníku zjistil. — Z textu našeho po- cházejí pak tisky další, 1525 i v Postillách (1563 a 1564, odtud pak u Paprockého v Diadochu). V těchto pozděj- ších tiscích jest pak mnoho chyb (Postilla vynechává na př. řádku nepřietelé a zrádce... X .. královstvie i mar- krabstvie, místo vzalo by čte v žaloby atd.); odtud též — pocházi tisk Sabinův (Dějepis liter. 1866, 494—496).

Strana 120
120 ODCHYLKY PRAMENU IV. Život Jeronymův. (Úv.) při P: 1 při F. — víeře P: u vieře F. prijato F: přijemno P. — (Kap. I.) učenie P: uměme F. (Kap. 2.) od neprátel tisk: nepřátel P. — a znamena je tisk: znamenaje P. — mu tisk: jemu P. — mám dosti tisk: dost mam P. — pak tisk: po vyznánie klade P. (Kap. 3.) řetězem P: řetězmi F. — přibili F: nemá P. — řekl F: před mistru klade P. — městě P, tisky: městech F mylně. — nemohl P: mohl F. — nne F: mě P. — tuto F: to P. — Upalte F: spalte P (po obakrát) — (Kap. 4.) věz F: wicz P omylem. — mnoho F: po smrti klade P. (Kap. 5.) (je): nemá PF. — Matky tisk, P: Maky Pomylem. — bojime F: bojím P. —1 s: i P, s F. — (Kap. 6.) všecko P: nemá F. — oltářní F. oltářnie P. — rúše F: nemá P. — svědomím F: — cesta P, tisk (= lt. orig. via): často svědomiem P. F omylem. — tak tisk: když F, P. (Kapitola VII.): všude označena nová kapi- tola, ale F a P chybným čtením předchozím když vlastně obě spojují. — zmužile F: zmužil P. — (Kap. 8.) chce F (= lt. vellet): bude P. — lži- vému P: křivému F. — jest jemu F: je mu před žel klade P. — rozlítili F: roznietili P. — (Kap. 9.) velikého F: po kostela klade P. — prelátuov F: preletow P. — od nich F: nemá P. — kněžským F: kněžstva P. — (Kap. 10.) Laudenský F (= lt. Laudensis): Lau- dunský P, tisk. — tresktal F: trestal P, tisk. — Jana Viglefa: Jana Wiklepha P, Mistra Vigleffa F. — pakli by F: pakli P. (Kap. II.) v jiném F: jiném P. — v vašem svědomí P, tisk (= lt. orig. in conscientia vestra): že vaše svědomie F mylně. — odsůzenie F: odsau- zenie P. — odvolánie F: odvolávanie P. — vytíná a vymietá P, tisk (= lt. excindit et proscribit): vy- mietá F. — (Kap. 12.) pozdvih: pdzdwih P, pozdvihl F, tisk. — jiná F: jiné P. — svlekli F, tisk: swekli P omylem tisku. — jej F: po ohně klade P. — - —

Strana 121
ŽIVOT JERONYMŮV. LIST POGGIUV. — 121 V. List Poggiův. Božielho]: božieho F, božic P. — vymlúval.. kterýmžto: tak P i F. — (k) každé: k každé F, každé P. — psoté F: psostie P omylem tisku. — hu- benství P: hubenstvě F. — mne F, lt. orig. me: mně P. — uši Veleslavín, lt. orig. aures: usta F P, pa- trně omylem, jak ukazuje přívlastek své. — ale P, lt. orig. autem: a ke F. — mè F: mne P. — pravili P, lt. orig. cum recitaretur: pravil F omylem. — biskupa P, lt. pontilicis: kostela biskupa F. — Ano P, lt. at: ani F. — urážlivými P: urazivými F. — (po) posvěcování: po posvěcování F, posvěcování P. — na svědomí P F, lt. orig. conscientiam: své přidává P. — odložena F, dilata lt. orig.: odloženo P. — duovodové F: duodowe P omylem tisku. — duši P: duše F. — znamenitých P,lt. excellentium: nemá F. — a bezprávně F, lt. indigna: ale zprávně P chybně. — osočeni F, lt. oppressos: osvědčeni P mylně. — po- čav F: počev P. — tom P, lt. illum: nemá F. — Da- nielovi F: a Danielovi P. — [a] F P: nemá lt. orig. — apoštolé F: apsstolee P omylem tisku. — [dělníci zlých činuov] F P: nemá lt. orig.; jest opakování následujících slov. — biechu P: byly F. — klo- niechu P: klonily F. — kacieřství [m]: kacieř- stvím P F, haereseos lt. orig. — žalost P: lt. dolor, žá- dost F mylně. — mlčieše P: mlčel F. — potom P: nemá F ani lt. orig. — (sem): sem F, nemá P. — neměl P: měl F. - skrúcení P, F, lt. anxietatem, Velesl. úzkosti; snad místo skrúšenie. — uprázdnění F: vprazdnienieni P omylem tisku. — bieše P: byl jest F. — (aneb k popuzení ukazoval) F, lt. vel ad indignationem exprimendam: nemá P. — ne- žádáše P: nežádal jest F. — prosieše P: prosil jest F. — ustavení P: ustanovení F. — stálé F, lt. constanti (animo): stálý P omylem. — kolu P: kuolu proměšovali F: F. — obkladen F: okladen P. — lt. paleis interiectis, przomiessowali P. — slavný F P; v P na okraji nad vieru výborný později připsáno. — chtěl sem tobě P: tobě sem chtěl F. — zatvrze- omylem. — jed F. gedl P nosti P, zatvrzelosti F. — větčiet P: It. ampliorem, nemá F. —

Strana 122
122 ODCHYLKY PRAMENŮ Předloha tisku P podává týž text (s týmž vyne- cháním, v. pozn. 2.; s týmiž přídavky, v. zde ,dělníci zlých činóv', i s týmiž omyly, v. zdc ,uši', skrůcení) jako ruko- pis F, ale není to rukopis F sám (neboť čte správně „žalost', kde F chybil atd.) ani není z něho opsán; taktéž — rkp. F není opsán z předlohy našeho prvotisku.

Strana 123
UKAZATEL.

Strana 124

Strana 125
UKAZATEL Pozn. Do tohoto Ukazatele jest pojata jenom látka »Knih paterých«; nejsou tedy sem pojata jména vyskytující se v úvodě, v poznámkách a dodatcích. Také nejsou sem pojata jména bi- blická anebo chyby pramenů, v textu opravené; rovněž vynechány tvary staročeské (aoristy, im- perfekta...), v poznámkách vyložené. Ze slov jednotlivých učiněn jen výběr a přidáván někdy text latinského originálu nebo překladu; úplnosti nehleděno. Jména ostatní přijata všecka. Menší číslice připojené označují poznámky, větší čís- lice stránky, římské číslice stránky úvodu. Aby = abyste (u Husa) 121, 32... ač (= tametsi) 73so, 122... alba (neb říza) 35 (= alba lt. orig.). Aleš viz z Kunštátu. Anaxagoras, trpěl pro přesvědčení 86. Antikrist 11, Antikristova škola 8 (= koncil). Arkleb viz z Věteřova. Arnošt viz z Richmburka. Augustin sv., měl pochybnosti 87. Bavor viz z Potštejna. Betlém, chrám Husův v Praze 15. z Bietova Jan, podepsal český protest 50. Boček viz z Kunštátu. Boecius, trpěl za své přesvědčení 86. bosáci (= fratres minores) 6312, 220, 24s... botky (= calciamenta) 42. z Bozkovic Vaněk a Jan, podepsali český protest 50. z Cimburka Dobeš, podepsal český protest 50. z Castolovic Póta, podepsal český protest 50. Čechové — brání Husa proti koncilu 5, 13, 49— Čeněk viz z Vartemberka. z Černé Hory viz z Bozkovic. červen (= Julius) 23s, 259. 50...

Strana 126
126 UKAZATEL číti (= sentire) 241. čtenie (= evangelium) 78s1, 73s1, 51s, 417... Dobeš viz z Cimburka. doktoři (= doctores) 521. dosiesti (= sedere) 66s. dovésti (= ostendere) 34c. z Drahotúše Kuník, podepsal český protest 50. druhde (= nč. někde) 23s. druzí (= quidam) 65m (lt. překl.: alii), 472... z Dubé Jindřich, řeč. Škopek, podepsal český protest 49. z Dubé Václav (a z Leštna), průvodce a ochránce Hu- sův 13, 14, 24... z Dübravice Jimram a Zbyněk, podepsali český protest 50. dvór (= brachium seculare) 37sa- Englantský arcibiskup 65z. Engliši (= nč. Angličané) 3. Erhart viz z Kunštátu. Florentský kardinál (= Zabarella) 29as, 90s... Glejt (Husův) 24, 33, 61...; v. t. klejt. Gottlieben, vězení Husovo, 3902. Hanuš, syn Klemův 62, 9; viz t. z Lipé. Heidelberk, universita 60s, 64s (psáno: Hildeburk). Heřman viz z Lanštejna. Hildeburk viz Heidelberk. Hišpani (= nč. Španělé) 33. hlavnie pře (= causa capitis) 812. hlezno (hlezen?) 41104. hody: s hodóv na hody jíti stč. přísloví 183. z Holštejna Vok, podepsal český protest 50. Hoppe viz Pappenheim. z Hradce Jan st. a Oldřich, podepsali český protest 49, 50. hrdlo: v hrdlo zase bráti (= resorbere) 74s4. hubenstvie (= inopia omnium rerum) 82. Hus, mistr Jan: vyslýchán i žalařován 4—22; jeho knihy odsouzeny 3, 34: loučí se s přáteli 12—15; nucen k odvolání 23—24; vyzpovídal se 40; předveden na- posled koncilu 25—26; odsouzen a odsvěcen 27—36; vydán moci světské 37—38; vyveden na hranici a popraven 39—43: upálen nevinně 52—53, křivými svědky usvědčen 66; byl muž svatý 71, 77, 88... — jeho tři listy Čechům do vlasti 3—15; list prů- vodcům kostnickým 17—18; list »Mnozí již byli«

Strana 127
UKAZATEL 127 40ss; jeho »Knížky o církvi« 34es; »Odvolání ke Kristu« 325s; »Akta pře« 33ss; — jeho »Život« 19—46, XII—XIII atd. Hynek viz z Lichtenburka. z Chlumu Jan, řeč. Kepka, hlavní ochránce a průvodee Husův 5, 13, 14, 24... z Chlumce viz z Janovic. chvalebně (= laudabiliter) 52. I jeden (= nec unus) 34. Jan XXIII., papež, koncilem sesazen, 9—10. Jan Zlatoustý, sv., patriarcha cařihradský, trpěl 8s. Jan, biskup Litomyšlský, odpůrce Husův 3, 9. z Janovic Petr (a z Chlumce), podepsal český protest 50. Jaroslav viz z Šternberka. jazyk (= natio) 34, 591... jedne (= nč. jenom) 3s. Jeronym sv., měl pochybnosti 87. Jeronym z Prahy, z Nového města 59, zastával se Čechů 60, přítel Husův 15, 17, 60; přišel za ním do Kost- nice 60—61, unikl odtud do Uberlingen 62, vracel se domů, ale zatčen 63, předveden koncilu 63—64, těžce žalařován 17, 53, 65; donucen k odvolání 66—67; znovu uvězněn 67—8; dvakrát slyšen 68—72; těžce opět žalařován 72; naposled slyšen 73—75; bránil se skvěle 85—87; odsouzen a popraven 76—78; zemřel hrdinsky 91—92. jeho disputace o smrti 66, jeho »Štít víry« 6522. — jeho »Život« 57—78, XVI—XVIII. ješto (= nč. co, jako) 36. Jimram viz z Dúbravice. Jindřich viz z Vartemberka. juristy (= nč. kanonisté) 9. Kameracenský kardinál (= d'Ailly) 29as. kardinál najvyšší (= předseda) 410. Kateřina sv., neposlechla prostého rozkazu 5. Kato, statečně zemřel 903o. kazatelé, kazatelský řád (= dominikáni) 222, 851. kláda (= truncus) 66. klejt svobodný (= salvus conductus) 33. Viz glejt. klejtovati (= gl-) 24n. Klem, Klemóv syn, falckrabí atd. viz 262s, 3824, 4324, 442, 62s.

Strana 128
128 UKAZATEL Kolín n. Rýnem, universita 60, 64. konati (= transigere) 85. Konstancie (neb Kostnice), město švábské 4, 8, 10, 18, 22, 52, 60—62, 81, 92...; jeho předměstí 39; zbor konstanský (= koncil) 3, 8... z Kostelce viz z Miličína. Kostnice viz Konstancie. z Košmburka (= Košumberka) Jan 50. krašší 5. (= tuze hezký). s Kravař Lacek, nejv. hejtman moravský, Milota a Petr, podepsali český protest, 49—50. z Křižanova Zigmund a Milota, podepsali český protest 50. Krušina viz z Lichtenburka. Kuník viz z Drahotúše. z Kunštátu Aleš, Boček (starší a) mladší, Jan Puška a Erhart (Puška), podepsali český protest 49—50. kupadla (= balnea) 811. Lacek viz z Kravář. lajk (= laicus) 24, 40. z Lanštejna Heřman a Jan, podepsali český protest 50. Laudenský biskup 27z, 73so. Leonard Aretinský 81, 92; XX. z Leštna v. z Dubé. z Lichtenburka Hynek Krušina 50. z Lipé Hanuš a Jindřich, podepsali český protest 49—50. litkupník (neb přímluvce) 91. Litomyšlský biskup 3; v. Jan. z Lomnice Jan, podepsal český protest 49. Ludvík, syn Klemův 382, 62. Majestát 26. 37... od Matky Boží Sněžné mniši 67a. Medek viz z Týnce. Michal z Smradař (= de Causis) 24r. 67s. Mikuláš, přítel Poggiův. 811; v. t. z Valdštajna. z Miličína Jan. řeč. Sádlo, podepsal český protest 50. Milota viz z Kravař. mistři 13a. z Mladenovic Petr (prvotisk mylně Mladěňovec) 21. s Mochova Mikuláš, podepsal český protest 50. Moravané, moravští páni, bránili Husa spolu s Čechy proti koncilu 5. 14. 40—51. mordéř (= nč. vrah) 10. mrzutý (= turpis) 52.

Strana 129
UKAZATEL 129 mše (plur.) (= missa) 26. Mucius (Scaevola), statečně si vedl 9146. Myška, pán český, statečně hájil Husa 137. Nabadač (= instigator) 67, 3... nabádanie (= impulsus, překl.) 68, 22. nákladný (býti) (= fovere) 5417. namluviti (= persuadere) 872s. Němec dobrý (= Vít sluha) 1613. Němci odešli 1409 s Prahy 60. neprávě (= minus iuste) 714s. neřád (= nč. nepořádek) 412. neroditi (= nč. nechtíti) 262. nezbednost (= inhumanitas) 89. nezbedný (= importunus) 51. nožíky (= forpex) 37. Obecná škola 64, v. škola. obelhati (= mentiri) 841s. oblačiti, oblačovati (= obláště (= nč. zvlášť) 82s. obrok (= nč. prebenda) 9s. obyčej (= nč. mrav) 12. odrhati (= lacessere) 89s0. ohyzda (= probrum) 82s. ochtáb (vochtáb) (= octava) 25. 66. Oldřich viz z Hradce. oltářník (= uč. kaplan) 30.. omlúvati (= persuadere) 82, 83s. opak (přivázati) 41102. z Opočna Jan ml., podepsal český protest 50. opustiti (= nč. vynechati) 45122. ovšem (= utique) 521s, 531s, 34... oznámiti (= nč. projeviti) 1116. Pachy (= nč. manšety, rukávce) 40m z Pálče, Štěpán, Husův odpůrce 22, 67. památno (jest = nondum e memoria hominum efflu- xerunt) 642. z Pappenheima Hoppe, říšský maršálek 421s. Paříž, universita 60, 63—63. pateř (= Pater noster) 43n3. z Perštajna Vylém, podepsal český protest 49. Petr, žák sv. Řehoře 8; v. t. z Kravař. de Piro Henricus, notář a prokurátor koncilu 27. Plato, trpěl pro přesvědčení 86. induere) 35.

Strana 130
130 UKAZATEL z Plumlova Jindřich, chránil Husa na koncilu 13. poctivost (= reverentia) 54is, 6837. poctivý (= venerandus) 64is, 514, 534. z Poděbrad viz z Kunštátu. podstrk (= calumniandum) 652. podtrhnúti (= fallere) 32es. Poggio florentinský 811, XVI1—XXI. pohádka (= quaestio překl.) 642. pohonič (= bedellus) 294. pohrabati (= nč. pohřbiti) 18s. pochotnost řeči (= eloquentia) 90.. pochotný (= suavis) 90s. pokútně (= clanculum) 66. Poláci, polští páni zastávali se Husa na koncilu, spolu s Čechy a Moravany 51s, 13, 14. poprávce (= lictor) 38. poručník (= procurator) 28s, 33s2. postonávati (= ingemiscere) 8933. posvátná věc (= sacramentum) 30ss, 314s. Póta viz z Častolovic. pótka (= casus překl.) 714. z Potštejna (Potenštejna) Bavor, Mikeš a Vylém, pode- psali český protest 49—50. povoliti, povolovati (= consentire) 72ss, 82s. Praha, Nové město 60. — — universita 60, 71. právo 9 (= církevní předpisy). Pražané, na Betlém mají býti laskavi 15. předsím (= nuper) 51. přejímati (= interpellare) 831, 891. přěpustiti 101 (= nč. dopustiti). přěpuštěnie 101 (= nč. dopuštění). přivisutie (= appensio) 56. prostraně (= diserte) 87, 24. prostraný (= apertus) 90se. Pruský zákon 261 (= křížoví rytíři pruští). Puška viz z Kunštátu. pýchati (= superbiam facere) 562. z Rájce viz z Kunštátu. řečník (= procurator) 27v. Rehoř svatý, trpěl nevinně. 8. z Richmburka Arnošt, podepsal český protest 50. Riga. Rižský arcibiskup (Konrád z Wallenrodu) 261s.

Strana 131
UKAZATEL 131 říza (nebo alba) (= alba) 35. rozumný (= intelligibilis) 41se, 43as. z Rožmitála Jan a Zdeněk, podepsali český protest 50. rufián (= scortator překl.) 74ss. rufiánstvo (= scortatio překl.) 71s3. rúhanie (= blasphemia) 37si. rúhavý (= contumeliosus překl.) 7662, 37, 38. Rutilius, statečně trpěl 86. Rýn, teče blízko popraviště Husova 78. Scestně, scestný 23r, 241s, 451s. směti 62, 1012... (nč. odvažovati se). Smil viz z Šternberka. z Smradař 22, 67... (= nč. Jircháře). V. Michal. smysl (= sententia) 882s, 89:s, 90ss... smysliti (= sentire) 75s1, 841a, 881a, 901s... Sokrates, statečně trpěl, nevinně odsouzen 86, 92. z Sovince Petr, podepsal český protest 50. stanu, státi 52. statečný (= efficax) 34. Stojkové, statečně trpěli 90. z Strálek (z Strálku) Zbyněk, podepsal protest 50. z Strážnice viz z Kravař. studnice 9 (= nč. pramen). stúliti usta 21 (stč. přísloví). Sulzbach (psáno: Zulepach), město bavorské 62. svolánie 2412 (= koncil). Šelmový (= pestifer) 71s (v překl. belluinus mylně). škola Antikristova (= koncil) 8. — obecná (scholae publicae) 64 (v překl. schola univer- salis; nč. universita). Škopek viz z Dubé. Štěpán viz z Vartemberka. z Štemberka (= Šternberka nč.) Smil a Jaroslav, pode- psali český protest 50. Švábové, pohoršeni sněmem 4. Tafat (= nč. dykyta) 40o3. teď (= nč. tuto) 770r. tlačiti (= nč. šlapati) 16n. tresktánie. tresktati (= corripere, vindicare) 7352, 54, 181... třiesla (= nč. rozkrok) 41. tudiež (= ibi) 61s. 411s, 25is... (= nč. také) 22s... z Tvorkova Milota, podepsal český protest 50.

Strana 132
132 UKAZATEL z Týnce Zd. Medek, podepsal český protest 50. ulyznúti se (= subridere) 39sa, 40so. úmysl (= nč. smýšlení) 282a. upřiemost (= nč. přímost) 32. utajiti se (= tumultum sedare) 63. utracenie (= interimere) 91. Václav král, dal Čechům vládu na pražské universitě 60, 71; v t. ze Zvířetic. s Valdštejna Jindřich, Mikuláš a Vok, podepsali český protest 50. Vaněk viz z Bozkovic. z Vartemberka Čeněk, nejv. purkrabí, Jindřich a Štěpán, podepsali český protest 49—50. vážiti sě 51 (= odvážiti se ně.). včkoma (= věčně nč.) 451m. z Veselé viz z Vartemberka, Štemberka. z Veteřova Arkleb, podepsal český protest 50. viera obecná (= Credo in unum Deum) 76ca, 77on. Viglef Jan (= Viklef, Wycleffe), spravedlivě učil, káral hříchy kněžské 71, 73, 74. Vylém. Vilém viz (= praesidentes) 68 (překl. praefecti). vládaři z Vlašimě Jan, podepsal český protest 50. vrah (= hostis) 84is (2X). vrch hlavy (= vertex) 78s. však (= tamen) 8517, 72... všeckeren 34... Vylém viz z Zvieřctic. vyměřiti se (= satisfacere překl.) 61r. vyměřovati se (= se purgare, překl.) 69. vymlúvati (= fateri překl.) 75s6, 81... vývrat (= quem evomuisti překl.) 74a3. Zajiec Vylém z Hasenburka, pán český v Kostnici, jeden s ochránců Husových 13. zákon pruský (= řád rytířský uč.) 261a. zákonnictvo (= religio) 551. zákonničie rota (= mnišská nč.) 63. zakrlivě (= indignanter) 35r0. zapýřiti se 33. Zhyněk viz z Dúhravice. (= nč. zbaviti se) 4n. zbýti Zdenčk viz z Týnce. Zdíslav viz z Zvieřetic.

Strana 133
UKAZATEL 133 Zeno, stíhán pro přesvědčení, statečně trpěl 86. zevně (= nč. zjevně) 101s. Zigmund, král římský a uherský, budoucí král český 9, 23, 38, 52, 54, 55, 61... zlost (= impietas překl.) 7600, 18s, I11, 413... zmazánie (= nota) 52s. zmužile 70. znésti (= deferre) 5415. zpustilý (= nč. zpustlý) 11. Zulopach viz Sulzbach. z Zvieřetic Petr, Václav, Vylém a Zdislav, podepsali český protest 49—50. z Žampachu viz z Potštejna.

Strana 134
OPRAVY A DOPLNKY. (Číslo první značí stránku, druhé řádek.) Str. 34, ř. 22 čti i jednoho. — 35, 28: 1558. — 37, 24: muoj. — 52, 20: podlé. — 61,24: bluduov. — 72, 20: Božím Vstúpením. — 96, 8: 1877. Na str. XII, za ř. 26, dodej: (dílo vzniklo někdy v letech 1417—1429; po napsání první redakce latinské Relace, již klade Palacký k r. 1417, a před prvním cito- váním, jež nalézáme již r. 1429). Tamtéž na ř. 28 čti: Není to nemožno, ale také není to příliš pravděpodobno... Na str. XV vlož za ř. 5: Byla to zároveň odpověď šlechty na psaní koncilu ze dne 26. července 1415, jímž Čechům oznamoval a ospravedlňoval smrt Husovu. Na str. 95, ř. 18 čti: snad majetek (ale Palacký to výslovně odmítá) Mladenovice... Na str. 113, ř. 17 dodej: A uprostřed Víd.: uprostřed P. — A tak Víd.: a když P. - Na str. 120, ř. 5 dodej: dále P: také F. — t. ř. 19 — nepřátelé F: nepřietelé P. -

Strana 135
OBSAH. PŘEDMLUVA . . . . . . . . STR. V. ÚVOD » VII. . . . . . . . . . . I. ČTYŘI EPIŠTOLY M. J. HUSI . . . » 1. II. UMUČENÍ M. J. HUSI . . . . . . 19. III. ČESKÝ PROTEST . . . . . . . . 47. IV. UMUČENÍ M. JERONYMA . . . . . 57. 79. V. EPIŠTOLA POGGIOVA . . . . . . 93. ZEVRUBNÉ DOKLADY . . . . » 107. ODCHYLKY PRAMENŮ . . . . 123. UKAZATEL » . . . . . . . OPRAVY A DOPLNKY » 134. . . . .