z 115 stránek
Titel
1
2
3
4
Praefatio
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Editio
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
Index
112
113
114
115
Název:
Jana z Rabštejna Dialogus
Autor:
Ryba, Bohumil; Palacký, František
Rok vydání:
1946
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
115
Počet stran předmluvy plus obsahu:
115
Obsah:
- 1: Titel
- 5: Praefatio
- 16: Editio
- 112: Index
upravit
Strana 1
JANA Z RABŠTEJNA DIALOGUS 1 9 4 6 MATICE ČESKÁ - ORBIS- PRAHA
JANA Z RABŠTEJNA DIALOGUS 1 9 4 6 MATICE ČESKÁ - ORBIS- PRAHA
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
PŘEDMLUVA Cestné místo v našem písemnictví věku Poděbradova, ba přímo primát v dějinách našeho humanismu doby předvladislavské za- jistil si jediným svým větším literárním dílem, jež složil v 32 le- tech, čtyři roky před svou velmi předčasnou smrtí, humanisticky vzdělaný znalec církevního práva a diplomat českého královského dvora Jan z Rabštejna. Pocházel z vladycké větve mladších Rabštejnů, kteří byli pů- vodně sídlem na hrádku Sychrově u hradu Rabštejna nad Střelou na Manětínsku. Jeho otec, přísně katolický stoupenec Zikmundův, vladyka Jan čili Ješek z Rabštejna († před r. 1450), usadil se po jistou dobu v Žatci, kde byl obecním starším a sdílel velký nárožní dům na náměstí s manželkou měštanského původu Kateřinou. O jeho zámožnosti a zbožnosti svědčí, že si objednal r. 1416 v Praze od písaře Jana z Hradce Králové rukopisnou českou bibli. Ve srovnání s otcem vyznačoval již druhou generaci Rabštejnů veliký vzestup společenský. Z Janových synů z prvního manželství starší Jan († 1457) dosáhl za Zikmunda vyšehradského purkrab- ství a za vlády Ladislavovy hodnosti prvního královského pro- kurátora. Ještě výše se dopracoval Prokop; po působení v císař- ských kancelářích Zikmundově, Albrechtově a Fridrichově zastával dlouhou dobu skutečný úřad kancléřský na pražském královském dvoře Ladislavově a Jiříkově; rovněž se o něm uvažovalo jako o kandidátu pro chystané obsazení pražského stolce arcibiskup- ského. Značně mladší obou a stejnojmenný s prvním byl potomní humanista Jan, který se narodil r. 1437 z otcova druhého, tento- krát nejspíše šlechtického manželství. Životní dráha mladičkého Jana se začínala oslnivě. Již nad hlavou nadaného jinocha byly osnovány smělé plány, jakou úlohu by mohl hráti jako církevní hodnostář v chystané katolické restauraci pohusitských Čech. Jako šestnáctiletému mladíku, ještě bez kněžského svěcení, dostalo se 5
PŘEDMLUVA Cestné místo v našem písemnictví věku Poděbradova, ba přímo primát v dějinách našeho humanismu doby předvladislavské za- jistil si jediným svým větším literárním dílem, jež složil v 32 le- tech, čtyři roky před svou velmi předčasnou smrtí, humanisticky vzdělaný znalec církevního práva a diplomat českého královského dvora Jan z Rabštejna. Pocházel z vladycké větve mladších Rabštejnů, kteří byli pů- vodně sídlem na hrádku Sychrově u hradu Rabštejna nad Střelou na Manětínsku. Jeho otec, přísně katolický stoupenec Zikmundův, vladyka Jan čili Ješek z Rabštejna († před r. 1450), usadil se po jistou dobu v Žatci, kde byl obecním starším a sdílel velký nárožní dům na náměstí s manželkou měštanského původu Kateřinou. O jeho zámožnosti a zbožnosti svědčí, že si objednal r. 1416 v Praze od písaře Jana z Hradce Králové rukopisnou českou bibli. Ve srovnání s otcem vyznačoval již druhou generaci Rabštejnů veliký vzestup společenský. Z Janových synů z prvního manželství starší Jan († 1457) dosáhl za Zikmunda vyšehradského purkrab- ství a za vlády Ladislavovy hodnosti prvního královského pro- kurátora. Ještě výše se dopracoval Prokop; po působení v císař- ských kancelářích Zikmundově, Albrechtově a Fridrichově zastával dlouhou dobu skutečný úřad kancléřský na pražském královském dvoře Ladislavově a Jiříkově; rovněž se o něm uvažovalo jako o kandidátu pro chystané obsazení pražského stolce arcibiskup- ského. Značně mladší obou a stejnojmenný s prvním byl potomní humanista Jan, který se narodil r. 1437 z otcova druhého, tento- krát nejspíše šlechtického manželství. Životní dráha mladičkého Jana se začínala oslnivě. Již nad hlavou nadaného jinocha byly osnovány smělé plány, jakou úlohu by mohl hráti jako církevní hodnostář v chystané katolické restauraci pohusitských Čech. Jako šestnáctiletému mladíku, ještě bez kněžského svěcení, dostalo se 5
Strana 6
mu hodnosti probošta vyšehradského a spolu s tím čestného, ale prázdného titulu nejvyššího kancléře království Českého. Následu- jícího roku byl v prosinci vypraven na studia do Italie péčí Pro- kopovou, který uživ svých dávných a přátelských vztahů k Eneáši Silviovi z doby společného působení v kanceláři Fridrichově, do- sáhl toho, že si Jan vedle nadějí na brzké biskupství odvážel s sebou doporučující listy císařovy. Pro studium církevního práva se odebral na universitu v Bologni. Na tomto proslulém právnic- kém učilišti, jež si udržovalo dobrou tradici již od dob působení glossátorů i původce Dekreta, studoval, zprvu společně s Hilariem Litoměřickým, do začátku 1457, kdy byl nucen svůj pobyt z ro- dinných důvodů náhle přerušiti. Zdá se, že akademické hodnosti decretorum doctoris nabyl teprve při některém z příštích pobytů na italské půdě, snad až 1461 v Pavii. Ale již v Bologni rozvinul do šíře vedle odborného studia zájem o nové proudy humanis- tické, pro něž si přinášel pochopení již z domova působením bratra Prokopa, zasaženého irradiačním vlivem Eneášovým. Zatím byl Rabštejn doma v Praze 13. listopadu 1457 králem Ladislavem uveden ve skutečnou držbu proboštství vyšehrad- ského se slavností tak okázalou, že to budilo značnou nevoli u pražských utrakvistů. Ale brzy nato byl zvolen králem Jiří Po- děbradský, a tehdy se Jan, po příkladu Prokopově, postavil do jeho diplomatických služeb. Počátkem února 1459 zastihujeme Jana v čele Jiříkova poselství za Eneášem, novým papežem PiemII. Ústy Rabštejnovými bylo v Sieně tlumočeno královo blahopřání k papežovu nastoupení a toliko v soukromém slyšení složen 9. března tradiční slib poslušnosti za krále a jeho rodinu. Svého nesnadného diplomatického poslání, ztěžovaného slezským posel- stvem, Jiříkovi nepřátelským, i papežovým opatrnictvím, zhostil se dvacetiletý Jan celkem úspěšně a vracel se po více než měsíci do vlasti jako papežský protonotář a referendář, osobně nadto obo- hacen vydatnou zásobou rukopisů, jež nakoupiti mu umožnily proboštské příjmy a nedávná účast na dědictví po bezdětném stejnojmenném bratrovi. V službách Jiříkových vystupuje Jan r. 1462 v Čechách j ako latinsko-český tlumočník na sjezdě v Budě- jovicích a na sněmu v Praze, v Italii jako opětovný posel k papeži. 6
mu hodnosti probošta vyšehradského a spolu s tím čestného, ale prázdného titulu nejvyššího kancléře království Českého. Následu- jícího roku byl v prosinci vypraven na studia do Italie péčí Pro- kopovou, který uživ svých dávných a přátelských vztahů k Eneáši Silviovi z doby společného působení v kanceláři Fridrichově, do- sáhl toho, že si Jan vedle nadějí na brzké biskupství odvážel s sebou doporučující listy císařovy. Pro studium církevního práva se odebral na universitu v Bologni. Na tomto proslulém právnic- kém učilišti, jež si udržovalo dobrou tradici již od dob působení glossátorů i původce Dekreta, studoval, zprvu společně s Hilariem Litoměřickým, do začátku 1457, kdy byl nucen svůj pobyt z ro- dinných důvodů náhle přerušiti. Zdá se, že akademické hodnosti decretorum doctoris nabyl teprve při některém z příštích pobytů na italské půdě, snad až 1461 v Pavii. Ale již v Bologni rozvinul do šíře vedle odborného studia zájem o nové proudy humanis- tické, pro něž si přinášel pochopení již z domova působením bratra Prokopa, zasaženého irradiačním vlivem Eneášovým. Zatím byl Rabštejn doma v Praze 13. listopadu 1457 králem Ladislavem uveden ve skutečnou držbu proboštství vyšehrad- ského se slavností tak okázalou, že to budilo značnou nevoli u pražských utrakvistů. Ale brzy nato byl zvolen králem Jiří Po- děbradský, a tehdy se Jan, po příkladu Prokopově, postavil do jeho diplomatických služeb. Počátkem února 1459 zastihujeme Jana v čele Jiříkova poselství za Eneášem, novým papežem PiemII. Ústy Rabštejnovými bylo v Sieně tlumočeno královo blahopřání k papežovu nastoupení a toliko v soukromém slyšení složen 9. března tradiční slib poslušnosti za krále a jeho rodinu. Svého nesnadného diplomatického poslání, ztěžovaného slezským posel- stvem, Jiříkovi nepřátelským, i papežovým opatrnictvím, zhostil se dvacetiletý Jan celkem úspěšně a vracel se po více než měsíci do vlasti jako papežský protonotář a referendář, osobně nadto obo- hacen vydatnou zásobou rukopisů, jež nakoupiti mu umožnily proboštské příjmy a nedávná účast na dědictví po bezdětném stejnojmenném bratrovi. V službách Jiříkových vystupuje Jan r. 1462 v Čechách j ako latinsko-český tlumočník na sjezdě v Budě- jovicích a na sněmu v Praze, v Italii jako opětovný posel k papeži. 6
Strana 7
Rok 1463 znamenal pro Jana významný vzestup stavovského sebevědomí: Prokop byl totiž i se svými bratry od Jiříka povýšen do stavu panského. Přiostření nábožensko-politických poměrů v Čechách r. 1464 nutilo církevního hodnostáře do ústraní. Uchýlil se znovu do Italie, tentokrát soukromě, a to na dlouhou dobu (1464—1467) do Pavie. Na pavijské universitě, založené Karlem IV., Rabštejna asi obzvláště upoutal význačný autor repetic z oboru římského i církevního práva Giovanni Grassi, pozdější adresát díla, jež za- ložilo Rabštejnovu literární slávu. Své studijní otium v Pavii pře- rušil Jan několikaměsíčním zájezdem do Říma, kde ho nový papež Pavel II. obdaroval čekanectvím na prebendu v diecési frisinské a pasovské. Ze sklonku r. 1467 máme stopy Rabštejnova pobytu v Orléansu, kam zajel patrně proto, aby poznal stanovisko fran- couzského dvora Ludvíka XI. k přípravám na svolání koncilu proti papeži. Teprve v srpnu r. 1468 je dosvědčen Rabštejnův pobyt opět ve vlasti, a to v Prachaticích; toto město bylo v držení rabštejn- ském již od r. 1457, kdy je Prokopovi a Janovi postoupili Rožm- berkové. V Čechách zatím od r. 1467 propukl proti králi Jiřímu odboj katolických pánů, sdružených v jednotu zelenohorskou za vedení Zdeňka Konopištského a podporovaných uherským králem Ma- tyášem, který se souhlasem kurie katolické Čechy — podle slov Rabštejnových — „vzal pod svou zvláštní ochranu“. Jan se po nějakou dobu pokoušel udržeti si neutrální postavení mezi oběma nepřátelskými tábory. Když toto jeho stanovisko bylo různě vy- kládáno, zamýšlel je již na podzim 1468 obhájiti veřejně. Aspoň svého souseda Jana z Rožmberka, který již stál na straně Jiříko- vých odpůrců, ujišťoval v českém listě z 29. října: „žeť bohdá vždy jsem byl a chci býti a jsem křesťan dobrý a poslušný, ješto pak toho přede všemi učenými lidmi a zvlášť před otcem svatým bych dovésti chtěl.“ Učinil tak o několik měsíců později dochovaným latinským pro- slulým „Dialogem“. Dílo je zasazeno do vnějšího rámce dopisu, formálně adresovaného vzpomenutému italskému právníku Janu
Rok 1463 znamenal pro Jana významný vzestup stavovského sebevědomí: Prokop byl totiž i se svými bratry od Jiříka povýšen do stavu panského. Přiostření nábožensko-politických poměrů v Čechách r. 1464 nutilo církevního hodnostáře do ústraní. Uchýlil se znovu do Italie, tentokrát soukromě, a to na dlouhou dobu (1464—1467) do Pavie. Na pavijské universitě, založené Karlem IV., Rabštejna asi obzvláště upoutal význačný autor repetic z oboru římského i církevního práva Giovanni Grassi, pozdější adresát díla, jež za- ložilo Rabštejnovu literární slávu. Své studijní otium v Pavii pře- rušil Jan několikaměsíčním zájezdem do Říma, kde ho nový papež Pavel II. obdaroval čekanectvím na prebendu v diecési frisinské a pasovské. Ze sklonku r. 1467 máme stopy Rabštejnova pobytu v Orléansu, kam zajel patrně proto, aby poznal stanovisko fran- couzského dvora Ludvíka XI. k přípravám na svolání koncilu proti papeži. Teprve v srpnu r. 1468 je dosvědčen Rabštejnův pobyt opět ve vlasti, a to v Prachaticích; toto město bylo v držení rabštejn- ském již od r. 1457, kdy je Prokopovi a Janovi postoupili Rožm- berkové. V Čechách zatím od r. 1467 propukl proti králi Jiřímu odboj katolických pánů, sdružených v jednotu zelenohorskou za vedení Zdeňka Konopištského a podporovaných uherským králem Ma- tyášem, který se souhlasem kurie katolické Čechy — podle slov Rabštejnových — „vzal pod svou zvláštní ochranu“. Jan se po nějakou dobu pokoušel udržeti si neutrální postavení mezi oběma nepřátelskými tábory. Když toto jeho stanovisko bylo různě vy- kládáno, zamýšlel je již na podzim 1468 obhájiti veřejně. Aspoň svého souseda Jana z Rožmberka, který již stál na straně Jiříko- vých odpůrců, ujišťoval v českém listě z 29. října: „žeť bohdá vždy jsem byl a chci býti a jsem křesťan dobrý a poslušný, ješto pak toho přede všemi učenými lidmi a zvlášť před otcem svatým bych dovésti chtěl.“ Učinil tak o několik měsíců později dochovaným latinským pro- slulým „Dialogem“. Dílo je zasazeno do vnějšího rámce dopisu, formálně adresovaného vzpomenutému italskému právníku Janu
Strana 8
Grassovi. Tímto přihlášením k svému pavijskému učiteli chtěl asi Rabštejn zvýšiti váhu svých právnických dedukcí, nadto snad se i touto cestou postarati, aby prostřednictví osoby u kurie dobře zapsané uplatnilo tím účinněji spis právě na místě, na jehož infor- mování mu nepochybně především záleželo. Pro slovesný tvar dialogu, jímž je podáno vlastní jádro spisu, mohl míti Rabštejn nejbližší předchůdce v humanistických dialozích, zvláště Petrar- kových a Eneášových, pravděpodobně i v dialogu bývalého člena kanceláře Fridrichovy Jana Troestra (1454), v němž vystupoval také „učený rytíř český“, Janův bratr Prokop. Rabštejnův „Dialogus“ vychází z literární fikce: brzy po ná- vratu z Italie má autor příležitost setkat se se třemi jinými katolic- kými pány českými rozdílné politické linie, dát se zasvětit do příčin domácího rozbroje a zaujmout své stanovisko k válce roz- poutané proti Jiříkovi. Tuto fikci sice Rabštejn sám průběhem spisu znatelně porušuje jednak tím, že do rozmluvy začleňuje časové narážky i na události pozdější, než byla doba jeho návratu (nejpozdější narážka je až z ledna 1469), jednak tím, že se za roz- hovoru ukazuje dobře, ba v lecčems lépe zpraveným o současné situaci než jeho dialogičtí zasvěcovatelé: sám informuje o malých vyhlídkách na uskutečnění mezinárodního zásahu proti Čechům, jakého si přeje papež, o diplomatické činnosti uherského i pol- ského krále, i o pevnosti domácího postavení Jiříkova, s přesnými údaji o počtu jeho hrazených měst a tvrzí. Bylo by však přílišné žádati na autorovi, aby byl provedl literární fikci do všech dů- sledků. Zato s překvapujícím zdarem udržel až do konce živost a život- nost napjatého dialogu a s velikým uměním charakterisačním po- stavil před čtenáře vyhraněné postavy diskutujících šlechticů: krvežíznivého Zdeňka ze Šternberka, usvědčovaného z křiklavé nedůslednosti v poměru ke králi a nedokonale zastírajícího světské egoistické plány povinností slepého plnění papežských příkazů, o jejichž udělení se předtím vydatně přičinil; Viléma z Rabí, bod- rého, útočného a řízného odpůrce odbojných snah, projevujícího neklamné politické sympatie s utrakvisty; dobromyslného, ale mdle pasivního a ku podivu málo informovaného strakonického 8
Grassovi. Tímto přihlášením k svému pavijskému učiteli chtěl asi Rabštejn zvýšiti váhu svých právnických dedukcí, nadto snad se i touto cestou postarati, aby prostřednictví osoby u kurie dobře zapsané uplatnilo tím účinněji spis právě na místě, na jehož infor- mování mu nepochybně především záleželo. Pro slovesný tvar dialogu, jímž je podáno vlastní jádro spisu, mohl míti Rabštejn nejbližší předchůdce v humanistických dialozích, zvláště Petrar- kových a Eneášových, pravděpodobně i v dialogu bývalého člena kanceláře Fridrichovy Jana Troestra (1454), v němž vystupoval také „učený rytíř český“, Janův bratr Prokop. Rabštejnův „Dialogus“ vychází z literární fikce: brzy po ná- vratu z Italie má autor příležitost setkat se se třemi jinými katolic- kými pány českými rozdílné politické linie, dát se zasvětit do příčin domácího rozbroje a zaujmout své stanovisko k válce roz- poutané proti Jiříkovi. Tuto fikci sice Rabštejn sám průběhem spisu znatelně porušuje jednak tím, že do rozmluvy začleňuje časové narážky i na události pozdější, než byla doba jeho návratu (nejpozdější narážka je až z ledna 1469), jednak tím, že se za roz- hovoru ukazuje dobře, ba v lecčems lépe zpraveným o současné situaci než jeho dialogičtí zasvěcovatelé: sám informuje o malých vyhlídkách na uskutečnění mezinárodního zásahu proti Čechům, jakého si přeje papež, o diplomatické činnosti uherského i pol- ského krále, i o pevnosti domácího postavení Jiříkova, s přesnými údaji o počtu jeho hrazených měst a tvrzí. Bylo by však přílišné žádati na autorovi, aby byl provedl literární fikci do všech dů- sledků. Zato s překvapujícím zdarem udržel až do konce živost a život- nost napjatého dialogu a s velikým uměním charakterisačním po- stavil před čtenáře vyhraněné postavy diskutujících šlechticů: krvežíznivého Zdeňka ze Šternberka, usvědčovaného z křiklavé nedůslednosti v poměru ke králi a nedokonale zastírajícího světské egoistické plány povinností slepého plnění papežských příkazů, o jejichž udělení se předtím vydatně přičinil; Viléma z Rabí, bod- rého, útočného a řízného odpůrce odbojných snah, projevujícího neklamné politické sympatie s utrakvisty; dobromyslného, ale mdle pasivního a ku podivu málo informovaného strakonického 8
Strana 9
velkopřevora Jana ze Švamberka, ztotožňujícího se s neutrálním stanoviskem pisatelovým. Sám sebe uvedl Rabštejn jako čtvrtou rozmlouvající osobu. Zachovává si uznávanou převahu právnic- kého i humanistického vzdělání i myšlení nad ostatními účastníky hovoru, přejímaje s oblibou výklady theoretické i rozvážné vý- hledy z širší dějinné poučenosti. Vědomí této převahy mu také dovolovalo s humanistickou povýšeností a s netajeným opovrže- ním posuzovati chatrnost theologického i právnického vzdělání rádců strany Zdeňkovy, při čemž neušetřil ani nedávno zemřelého Hilaria z Litoměřic. Humanistická útočnost, zbarvená místy i ironií a sarkasmem, zpestřuje v „Dialogu“ široké plochy výkladu, neseného hlubokou vážností a opravdovostí. Rabštejn ve vlastním přesvědčení zhola nesouhlasil s tím, aby se kacířství potlačovalo „ohněm a mečem“, a znovu ukazoval na možnosti přijatelnějších cest „rozumnosti a humanity“. S nezaujatostí u katolického hierarchy pozoruhodnou byl si vědom, že již jednou, v době husitské, kdy byly Čechy tolik zpustošeny, „to vše způsobila neblahá válka proti kacířství, po- dobná válce nynější“, že tehdejší soudobý boj je mnohem ukrut- nější než předešlý a „takové spoušti ohněm a mečem nikdy nebylo za krutovlády Táborů“. Rovněž byl Rabštejn osobně přesvědčen, že nařizovati účast v náboženské válce, jak ji požadoval Zdeněk jménem kurie jako hejtman bojovné strany, je stejně neoprávněné, jako by bylo nutiti všechny panny ke vstupu do kláštera; neúčast na ní podle něho by neměla býti důvodem k exkomunikaci. Je- nomže všechny tyto a jiné názory, v nichž vyznívá ohlas dávných myšlenkových bojů proti krajnosti moci papežské, troufal si pro- nésti toliko jako disputační námět, nikoli formou určitého tvrzení, toliko ,causa disputacionis", nikoli „asserendo". Zde tedy přes humanistické podání stál Rabštejn na stanovisku zcela středově- kém, jež v scholastické terminologii rozlišovalo protiklad „dispu- tative" — „assertive". Byl si, pravda, jist, že náboženská válka přináší zemi jen zkázu a zničení pozemských statků jejích účastníků. Poněvadž však po- zemské statky nejsou dobrem o sobě, dobrem věčným, nezbývá než zachrániti duši poslušností papeže a podstoupiti všecku zkázu 9
velkopřevora Jana ze Švamberka, ztotožňujícího se s neutrálním stanoviskem pisatelovým. Sám sebe uvedl Rabštejn jako čtvrtou rozmlouvající osobu. Zachovává si uznávanou převahu právnic- kého i humanistického vzdělání i myšlení nad ostatními účastníky hovoru, přejímaje s oblibou výklady theoretické i rozvážné vý- hledy z širší dějinné poučenosti. Vědomí této převahy mu také dovolovalo s humanistickou povýšeností a s netajeným opovrže- ním posuzovati chatrnost theologického i právnického vzdělání rádců strany Zdeňkovy, při čemž neušetřil ani nedávno zemřelého Hilaria z Litoměřic. Humanistická útočnost, zbarvená místy i ironií a sarkasmem, zpestřuje v „Dialogu“ široké plochy výkladu, neseného hlubokou vážností a opravdovostí. Rabštejn ve vlastním přesvědčení zhola nesouhlasil s tím, aby se kacířství potlačovalo „ohněm a mečem“, a znovu ukazoval na možnosti přijatelnějších cest „rozumnosti a humanity“. S nezaujatostí u katolického hierarchy pozoruhodnou byl si vědom, že již jednou, v době husitské, kdy byly Čechy tolik zpustošeny, „to vše způsobila neblahá válka proti kacířství, po- dobná válce nynější“, že tehdejší soudobý boj je mnohem ukrut- nější než předešlý a „takové spoušti ohněm a mečem nikdy nebylo za krutovlády Táborů“. Rovněž byl Rabštejn osobně přesvědčen, že nařizovati účast v náboženské válce, jak ji požadoval Zdeněk jménem kurie jako hejtman bojovné strany, je stejně neoprávněné, jako by bylo nutiti všechny panny ke vstupu do kláštera; neúčast na ní podle něho by neměla býti důvodem k exkomunikaci. Je- nomže všechny tyto a jiné názory, v nichž vyznívá ohlas dávných myšlenkových bojů proti krajnosti moci papežské, troufal si pro- nésti toliko jako disputační námět, nikoli formou určitého tvrzení, toliko ,causa disputacionis", nikoli „asserendo". Zde tedy přes humanistické podání stál Rabštejn na stanovisku zcela středově- kém, jež v scholastické terminologii rozlišovalo protiklad „dispu- tative" — „assertive". Byl si, pravda, jist, že náboženská válka přináší zemi jen zkázu a zničení pozemských statků jejích účastníků. Poněvadž však po- zemské statky nejsou dobrem o sobě, dobrem věčným, nezbývá než zachrániti duši poslušností papeže a podstoupiti všecku zkázu 9
Strana 10
vezdejší. Odtud po všech rozumových námitkách, velmi realistic- kém posudku přítomnosti a pronikavém odhadu budoucnosti, a přes všechnu upřímně procítěnou bolest nad zbídačením milo- vané české vlasti, která je v „Dialogu“ pohnutě glorifikována, vy- znívá spis v poslední části bezútěšnou resignovaností: „Již několi- krát jsme nejsvětějšímu pánu našemu naznačili, co zlého, co dob- rého z toho vzejde. Nicméně on chce, aby se věc řešila ohněm a mečem. Přiznáváme, že to je naše zkáza, ale dějž se vůle papežova a stolice apoštolské!" Pravověrný probošt 15. století se asi ani nemohl nakonec roz- hodnouti jinak, ale celý obšírný předchozí výklad „Dialogu“, i při opětovných opatrných výhradách naprosté poslušnosti, ukazuje jasně, že tento závěr byl v bolestném, ba tragickém rozporu s Rab- štejnovým češstvím. K tomuto poznání vede již prostá četba „Dialogu“. Utvrditi je můžeme i leckterým pozorováním jiným. Tak výčtu jednotlivých složek odpůrců Jiřího (mezi nimiž se čtou i slova: „Jsou mezi nimi dále někteří rodáci čeští, ale neurození, chudí a opovržení, kteří nepoznali, co sladkého je vlast; a ti si přejí, aby byla rozvrácena a aby v rozbité a zničené mohli něco míti, když nemohli mít nic v kvetoucí a bohaté“) nepochybně úmyslně dodal Rabštejn barvy ze Sallustiova líčení spikleneckých Katilinovců. Tak Vilémova slova v „Dialogu“, v nichž proti Zdeňkovi snáší konkrétní doklady o „loupení, vraždění, požá- rech, boření klášterů a kažení panen, jakých by se nikdy nebyli dopustili husité, táboři a viklefisté“, a připojuje „Proč mlčím o vysvlékání počestných žen, pobíjení dětí a vypalování katolic- kých vesnic, pro něž mnoho pravověrných upadlo v bídu a nouzi, takže byli nuceni smyčkou ukončiti svůj život“, ozývají se nám později v zcela soukromé rukopisné charakteristice poměrů z ro- ku 1470, kterou si Rabštejn pro sebe latinsky zaznamenal na desce jednoho ze svých rukopisů: „Štasten byl, kdo mohl uniknouti těmto časům v království Českém, poněvadž pro řádného člověka tu nebylo místa, vládly krádeže, loupeže a kořistění, mladíci smutkem šedivěli a mnozí starci, připraveni jsouce lupem, ohněm i bořením o všechen nábytek, o všechen statek, o dům a veškeré zboží, byli nuceni ukončiti život smyčkou, vlastníma rukama 10
vezdejší. Odtud po všech rozumových námitkách, velmi realistic- kém posudku přítomnosti a pronikavém odhadu budoucnosti, a přes všechnu upřímně procítěnou bolest nad zbídačením milo- vané české vlasti, která je v „Dialogu“ pohnutě glorifikována, vy- znívá spis v poslední části bezútěšnou resignovaností: „Již několi- krát jsme nejsvětějšímu pánu našemu naznačili, co zlého, co dob- rého z toho vzejde. Nicméně on chce, aby se věc řešila ohněm a mečem. Přiznáváme, že to je naše zkáza, ale dějž se vůle papežova a stolice apoštolské!" Pravověrný probošt 15. století se asi ani nemohl nakonec roz- hodnouti jinak, ale celý obšírný předchozí výklad „Dialogu“, i při opětovných opatrných výhradách naprosté poslušnosti, ukazuje jasně, že tento závěr byl v bolestném, ba tragickém rozporu s Rab- štejnovým češstvím. K tomuto poznání vede již prostá četba „Dialogu“. Utvrditi je můžeme i leckterým pozorováním jiným. Tak výčtu jednotlivých složek odpůrců Jiřího (mezi nimiž se čtou i slova: „Jsou mezi nimi dále někteří rodáci čeští, ale neurození, chudí a opovržení, kteří nepoznali, co sladkého je vlast; a ti si přejí, aby byla rozvrácena a aby v rozbité a zničené mohli něco míti, když nemohli mít nic v kvetoucí a bohaté“) nepochybně úmyslně dodal Rabštejn barvy ze Sallustiova líčení spikleneckých Katilinovců. Tak Vilémova slova v „Dialogu“, v nichž proti Zdeňkovi snáší konkrétní doklady o „loupení, vraždění, požá- rech, boření klášterů a kažení panen, jakých by se nikdy nebyli dopustili husité, táboři a viklefisté“, a připojuje „Proč mlčím o vysvlékání počestných žen, pobíjení dětí a vypalování katolic- kých vesnic, pro něž mnoho pravověrných upadlo v bídu a nouzi, takže byli nuceni smyčkou ukončiti svůj život“, ozývají se nám později v zcela soukromé rukopisné charakteristice poměrů z ro- ku 1470, kterou si Rabštejn pro sebe latinsky zaznamenal na desce jednoho ze svých rukopisů: „Štasten byl, kdo mohl uniknouti těmto časům v království Českém, poněvadž pro řádného člověka tu nebylo místa, vládly krádeže, loupeže a kořistění, mladíci smutkem šedivěli a mnozí starci, připraveni jsouce lupem, ohněm i bořením o všechen nábytek, o všechen statek, o dům a veškeré zboží, byli nuceni ukončiti život smyčkou, vlastníma rukama 10
Strana 11
upletenou.“ Konečně stejně opětovně Vilémovi jako sobě vkládá Rabštejn v „Dialogu“ do úst významné „Kdyby to bylo známo papežovi...“, zřejmě uctivým výrazem přesvědčení, že by apoštol- ský otec při lepší informovanosti nebyl hnal věci na ostří meče, a spolu snad i — po všech nezdarech — nesmělým posledním po- kusem, odvrátiti kurii od její válečné politiky. Nadarmo. Ještě nejméně rok po napsání „Dialogu“ dařilo se Rabštejnovi a Švamberkovi uchovávati neutralitu, a to nějaký čas i po papežově potvrzení olomoucké volby Matyáše za krále čes- kého. Ale r. 1470 hrozba pražských administrátorů církevní klat- bou vehnala je do tábora Jiříkových protivníků. V pokračování výše vzpomenutých slov z tohoto roku si zapsal Rabštejn: „Za těch poměrů nemohlo se dostati člověku vítanějšího daru nežli smrti. A když nepřicházela, ač jsem si jí často, přečasto přál, byl jsem konečně donucen smutně opustiti nejdražší vlast.“ Patrně se uchýlil, ale ne na dlouho, k Matyášovi. Vrátil se poměrně brzy na Prachatice k svým rukopisům i panským záležitostem. Potom se ještě několikrát objevuje Rabštejn v diplomatické čin- nosti, vyžádané ze dvora Matyášova. R. 1471 tlumočil v Jihlavě do češtiny starší papežovo potvrzení královské volby Matyášovy a spolu s administrátorem Hanušem z Kolovrat se ubíral v čele Matyášova poselstva k sněmu řezenskému. Z r. 1472 je zachována latinská řeč Rabštejnova, kterou se chystal prosloviti, ale z nezná- mých důvodů neproslovil, když Matyášův spojenec Ludvík Ba- vorský otvíral universitu ingolštatskou. R. 1473 putoval Rabštejn s plnou mocí Matyášovou k jednání se slezskými stavy do Vrati- slavě, ale nezdar tohoto poslání dovršila nehoda při návratu, kdy Jan padl blíže Brna do rukou strany Vladislavovy a musil býti po několikaměsíční vazbě Matyášem draze vyplacen. Nedlouho po návratu do Budína — nevíme, zda tentokrát rovněž volána — zastihla šestatřicetiletého Rabštejna smrt. Tak byly přetaty všechny naděje v další vzestup vyšehradského probošta na církevní dráze, jež podle „Dialogu“ choval sám a jež v něj skládali někteří současníci, především však ochuzeno bylo o cenný talent a slibné možnosti naše humanistické písemnictví. Vedle latinského „Dialogu“, který nás došel jen ve dvou vad- 11
upletenou.“ Konečně stejně opětovně Vilémovi jako sobě vkládá Rabštejn v „Dialogu“ do úst významné „Kdyby to bylo známo papežovi...“, zřejmě uctivým výrazem přesvědčení, že by apoštol- ský otec při lepší informovanosti nebyl hnal věci na ostří meče, a spolu snad i — po všech nezdarech — nesmělým posledním po- kusem, odvrátiti kurii od její válečné politiky. Nadarmo. Ještě nejméně rok po napsání „Dialogu“ dařilo se Rabštejnovi a Švamberkovi uchovávati neutralitu, a to nějaký čas i po papežově potvrzení olomoucké volby Matyáše za krále čes- kého. Ale r. 1470 hrozba pražských administrátorů církevní klat- bou vehnala je do tábora Jiříkových protivníků. V pokračování výše vzpomenutých slov z tohoto roku si zapsal Rabštejn: „Za těch poměrů nemohlo se dostati člověku vítanějšího daru nežli smrti. A když nepřicházela, ač jsem si jí často, přečasto přál, byl jsem konečně donucen smutně opustiti nejdražší vlast.“ Patrně se uchýlil, ale ne na dlouho, k Matyášovi. Vrátil se poměrně brzy na Prachatice k svým rukopisům i panským záležitostem. Potom se ještě několikrát objevuje Rabštejn v diplomatické čin- nosti, vyžádané ze dvora Matyášova. R. 1471 tlumočil v Jihlavě do češtiny starší papežovo potvrzení královské volby Matyášovy a spolu s administrátorem Hanušem z Kolovrat se ubíral v čele Matyášova poselstva k sněmu řezenskému. Z r. 1472 je zachována latinská řeč Rabštejnova, kterou se chystal prosloviti, ale z nezná- mých důvodů neproslovil, když Matyášův spojenec Ludvík Ba- vorský otvíral universitu ingolštatskou. R. 1473 putoval Rabštejn s plnou mocí Matyášovou k jednání se slezskými stavy do Vrati- slavě, ale nezdar tohoto poslání dovršila nehoda při návratu, kdy Jan padl blíže Brna do rukou strany Vladislavovy a musil býti po několikaměsíční vazbě Matyášem draze vyplacen. Nedlouho po návratu do Budína — nevíme, zda tentokrát rovněž volána — zastihla šestatřicetiletého Rabštejna smrt. Tak byly přetaty všechny naděje v další vzestup vyšehradského probošta na církevní dráze, jež podle „Dialogu“ choval sám a jež v něj skládali někteří současníci, především však ochuzeno bylo o cenný talent a slibné možnosti naše humanistické písemnictví. Vedle latinského „Dialogu“, který nás došel jen ve dvou vad- 11
Strana 12
ných opisech, a několika menších příležitostných projevů, jakož i několika krátkých českých originálních dopisů, zachovala se bu- doucnosti značná část Rabštejnovy prachatické knihovny, která přešla koupí od jeho dědice Václava do majetku kláštera drkolen- ského. Na půl sta latinských rukopisů, namnoze opatřovaných sběratelovými přípisky a poznámkami, vydává znamenité svě- dectví o šíři humanistických zájmů Janových. Vedle soudobých přepisů českého nebo italského původu jsou tu i italské opisy ze stol. 13. a 14., vedle prostě vypravených studijních pomůcek, v ně- kolika případech přepisovaných Rabštejnem samým, stojí i díla bohatě iluminovaná a draze nakupovaná. Význačný podíl připadá na literaturu právnickou, zvláště kanonistickou, ale bohatě jsou zastoupeni i římští klasikové spolu s humanistickými překlady klasiků řeckých a středověká latinská díla filosofická i theologická. Méně časté jsou mezi rukopisy kdysi Rabštejnovými spisy ital- ských humanistů a domácí polemická díla náboženská. Nechybějí však ani spisy z exaktních věd a mediciny. Do slavné Mondinovy učebnice Anatomie zaznamenal si Rabštejn, že se účastnil r. 1466 v Pavii pitvy lidského těla za výkladu Mariglianova. Zvláště milý musil být Rabštejnovi rukopis učebnice perspektivy od anglického minority Peckhama: byl psán v Čechách 1456—1457 mistrem Janem Krčínem pro litoměřického probošta Beneše z Valdštejna na Hradištku; získal jej tedy Jan doma, odvezl si jej do Italie, kde r. 1466 v Pavii vlastní rukou do něho vkreslil obrázková schemata, ale studoval jej podle jiného přípisku i r. 1467 v Orléansu. Ruko- pisné přípisky poskytly odbornému bádání, o něž se v poslední době zasloužil zvláště univ. prof. Rudolf Urbánek, nejeden cenný údaj, obohacující kusou znalost Rabštejnovy biografie. Vedle toho, neurčeny pro veřejnost, promlouvají i o Rabštejnovi-člověku: prozrazují jeho chmurný pesimismus, jeho až okázalou hrdost z nového šlechtického i doktorského titulu, ale i jeho bytostně uvědomělé české vlastenectví.* Přítomné vydání úplného latinského Rabštejnova „Dialogu“ je přehlédnutým přetiskem kritického textu, který jsem v letech * V tomto úvodu v podstatě opakuji stať, kterou jsem napsal r. 1941 pro sborník „Vyšehrad“, chystaný za redakce Zd. Kalisty nakladatelstvím J. R. Vilímka. 12
ných opisech, a několika menších příležitostných projevů, jakož i několika krátkých českých originálních dopisů, zachovala se bu- doucnosti značná část Rabštejnovy prachatické knihovny, která přešla koupí od jeho dědice Václava do majetku kláštera drkolen- ského. Na půl sta latinských rukopisů, namnoze opatřovaných sběratelovými přípisky a poznámkami, vydává znamenité svě- dectví o šíři humanistických zájmů Janových. Vedle soudobých přepisů českého nebo italského původu jsou tu i italské opisy ze stol. 13. a 14., vedle prostě vypravených studijních pomůcek, v ně- kolika případech přepisovaných Rabštejnem samým, stojí i díla bohatě iluminovaná a draze nakupovaná. Význačný podíl připadá na literaturu právnickou, zvláště kanonistickou, ale bohatě jsou zastoupeni i římští klasikové spolu s humanistickými překlady klasiků řeckých a středověká latinská díla filosofická i theologická. Méně časté jsou mezi rukopisy kdysi Rabštejnovými spisy ital- ských humanistů a domácí polemická díla náboženská. Nechybějí však ani spisy z exaktních věd a mediciny. Do slavné Mondinovy učebnice Anatomie zaznamenal si Rabštejn, že se účastnil r. 1466 v Pavii pitvy lidského těla za výkladu Mariglianova. Zvláště milý musil být Rabštejnovi rukopis učebnice perspektivy od anglického minority Peckhama: byl psán v Čechách 1456—1457 mistrem Janem Krčínem pro litoměřického probošta Beneše z Valdštejna na Hradištku; získal jej tedy Jan doma, odvezl si jej do Italie, kde r. 1466 v Pavii vlastní rukou do něho vkreslil obrázková schemata, ale studoval jej podle jiného přípisku i r. 1467 v Orléansu. Ruko- pisné přípisky poskytly odbornému bádání, o něž se v poslední době zasloužil zvláště univ. prof. Rudolf Urbánek, nejeden cenný údaj, obohacující kusou znalost Rabštejnovy biografie. Vedle toho, neurčeny pro veřejnost, promlouvají i o Rabštejnovi-člověku: prozrazují jeho chmurný pesimismus, jeho až okázalou hrdost z nového šlechtického i doktorského titulu, ale i jeho bytostně uvědomělé české vlastenectví.* Přítomné vydání úplného latinského Rabštejnova „Dialogu“ je přehlédnutým přetiskem kritického textu, který jsem v letech * V tomto úvodu v podstatě opakuji stať, kterou jsem napsal r. 1941 pro sborník „Vyšehrad“, chystaný za redakce Zd. Kalisty nakladatelstvím J. R. Vilímka. 12
Strana 13
1937—1938 na podkladě nové kolace obou rukopisů vratislav- ských a srovnání s vydáním Jordanovým a Bachmannovým při- pravil pro Juhászovu „Bibliotheca scriptorum medii recentisque aevorum“ (vyšel po prvé v Budapešti 1942). Na protilehlých stra- nách je doprovázeno českým překladem vlastního objevitele „Dia- logu“ Františka Palackého. Tento překlad, byť zkrácený a pra- covaný jen podle horšího rukopisu, je pro nás při osobnosti pů- vodcově i při svých stilistických hodnotách dílem klasickým a již proto si zasluhuje, aby byl spolu s latinským textem humanistic- kého originálu předložen čtenářům sbírky, kterou „Matice česká“ slibně zahajuje. Bohumil Ryba V Praze v březnu 1945. 13
1937—1938 na podkladě nové kolace obou rukopisů vratislav- ských a srovnání s vydáním Jordanovým a Bachmannovým při- pravil pro Juhászovu „Bibliotheca scriptorum medii recentisque aevorum“ (vyšel po prvé v Budapešti 1942). Na protilehlých stra- nách je doprovázeno českým překladem vlastního objevitele „Dia- logu“ Františka Palackého. Tento překlad, byť zkrácený a pra- covaný jen podle horšího rukopisu, je pro nás při osobnosti pů- vodcově i při svých stilistických hodnotách dílem klasickým a již proto si zasluhuje, aby byl spolu s latinským textem humanistic- kého originálu předložen čtenářům sbírky, kterou „Matice česká“ slibně zahajuje. Bohumil Ryba V Praze v březnu 1945. 13
Strana 14
Strana 15
BIBLIOGRAFIE A. Bachmann, Bemerkungen zu Johann's von Rabenstein ,Dialogus". V. Jahres- bericht d. deutschen St. Real-Gymnasium in Prag 1877; J. Truhlář, Počátky humanismu v Čechách (Rozpravy České akademie věd a umění, III. třída, roč. I, čís. 3), Praha 1892, str. 29—36; H. Waltzer, Beziehungen des böhmischen Humanisten Joh. v. Rabenstein an Bayern. Mitteilungen d. Instit. f. österr. Gesch. XXIX, 1903, str. 630—645; G. Vielhaber — G. Indra, Catalogus codicum Plagensium (Cpl.) manuscriptorum, Linz 1918, passim; B. Mendl, Knihovna Jana z Rabštejna. Rozhledy po literatuře a umění I, 1932, str. 89—90; R. Urbánek, Tři Janové z Rabštejna. Sborník filologický XI, 1939, str. 199—238; B. Ryba, K biografii humanisty Jana z Rabštejna. Český časopis historický XLVI, 1940, str. 260—272. 15
BIBLIOGRAFIE A. Bachmann, Bemerkungen zu Johann's von Rabenstein ,Dialogus". V. Jahres- bericht d. deutschen St. Real-Gymnasium in Prag 1877; J. Truhlář, Počátky humanismu v Čechách (Rozpravy České akademie věd a umění, III. třída, roč. I, čís. 3), Praha 1892, str. 29—36; H. Waltzer, Beziehungen des böhmischen Humanisten Joh. v. Rabenstein an Bayern. Mitteilungen d. Instit. f. österr. Gesch. XXIX, 1903, str. 630—645; G. Vielhaber — G. Indra, Catalogus codicum Plagensium (Cpl.) manuscriptorum, Linz 1918, passim; B. Mendl, Knihovna Jana z Rabštejna. Rozhledy po literatuře a umění I, 1932, str. 89—90; R. Urbánek, Tři Janové z Rabštejna. Sborník filologický XI, 1939, str. 199—238; B. Ryba, K biografii humanisty Jana z Rabštejna. Český časopis historický XLVI, 1940, str. 260—272. 15
Strana 16
IOHANNIS DE RABENSTEIN DIALOGUS llClarissimo iuris utriusque consulto Iohanni Grasso preceptori 1 colendissimo Iohannes de Rabenstein salutem plurimam dicit. 2 Cum ex Urbe Bohemiam adveni, plerosque amicos dissiden- tes reperi; vario enim voto in diversa scindebantur, eosque, quos 3 amicos reliqui, in inimiciciam intrasse compertum est. Mirabar et quid inter se protenderent, tacite considerando musitabam. Fac- cioni autem Gibelline et Gelphe nescio quid simile ostendebatur. 4 Hii cum ecclesia sub specie fidei, hii cum rege suo, a summo pontifice dignitate privato, iurisiurandi, uti ipsi asserunt, memores persistentes bellum atrocissimum agebant, clades, latrocinia, rapi- nas, incendia, stupra virginum, matronarum enudaciones, puero- rum puellarumque homicidia ac cetera nepharia commitentes. 5 Sacre virgines monace e suis castis cellulis eiecte ludibrio aliis victum prostitucione querebant. 6 Et cum diversi inter se multa iactarent, forte inter viros nobiles et claros intercidi, qui secundum patrie consuetudines eruditi et prudentes appellantur, Zdenkonem Sternbergensem, qui per ecclesiam generalis imperator seu capitaneus parcium ecclesie erat constitutus, Wilhelmum de Rabie, non minime auctoritatis partis ecclesie Romane, Iohannem Sswambergensem, magistrum cruci- ferorum ordinis sancti Iohannis Ierosolimitani, qui inter utramque libram in equilibrio medias tenens partis stare volebat. 7 Me quoque intuentes: Quid tu, inquiunt, ex Latinis oris inter nos advenisti, Iohannes? 8 At EGO: Ideo veni, ut in patrie solo vitam meam degam cum litterali felici ocio. Loquitur SSWAMBERGENSIS: Longe quidem te fefellit opinio, nec nobis iam mirandum erit, si nos, qui non adeo veluti tu litterarum labori insudavimus, in hac perplexitate erramus, cum te, quem divinarum et humanarum rerum existimamus peritum, 9 16
IOHANNIS DE RABENSTEIN DIALOGUS llClarissimo iuris utriusque consulto Iohanni Grasso preceptori 1 colendissimo Iohannes de Rabenstein salutem plurimam dicit. 2 Cum ex Urbe Bohemiam adveni, plerosque amicos dissiden- tes reperi; vario enim voto in diversa scindebantur, eosque, quos 3 amicos reliqui, in inimiciciam intrasse compertum est. Mirabar et quid inter se protenderent, tacite considerando musitabam. Fac- cioni autem Gibelline et Gelphe nescio quid simile ostendebatur. 4 Hii cum ecclesia sub specie fidei, hii cum rege suo, a summo pontifice dignitate privato, iurisiurandi, uti ipsi asserunt, memores persistentes bellum atrocissimum agebant, clades, latrocinia, rapi- nas, incendia, stupra virginum, matronarum enudaciones, puero- rum puellarumque homicidia ac cetera nepharia commitentes. 5 Sacre virgines monace e suis castis cellulis eiecte ludibrio aliis victum prostitucione querebant. 6 Et cum diversi inter se multa iactarent, forte inter viros nobiles et claros intercidi, qui secundum patrie consuetudines eruditi et prudentes appellantur, Zdenkonem Sternbergensem, qui per ecclesiam generalis imperator seu capitaneus parcium ecclesie erat constitutus, Wilhelmum de Rabie, non minime auctoritatis partis ecclesie Romane, Iohannem Sswambergensem, magistrum cruci- ferorum ordinis sancti Iohannis Ierosolimitani, qui inter utramque libram in equilibrio medias tenens partis stare volebat. 7 Me quoque intuentes: Quid tu, inquiunt, ex Latinis oris inter nos advenisti, Iohannes? 8 At EGO: Ideo veni, ut in patrie solo vitam meam degam cum litterali felici ocio. Loquitur SSWAMBERGENSIS: Longe quidem te fefellit opinio, nec nobis iam mirandum erit, si nos, qui non adeo veluti tu litterarum labori insudavimus, in hac perplexitate erramus, cum te, quem divinarum et humanarum rerum existimamus peritum, 9 16
Strana 17
DIALOG JANA Z RABŠTEINA OD ROKU 1469 583 (Z rukopisu latinského Františkem Palackým přeložený a zkrácený) Slovútnému práv znateli Janovi Grassovi, ctěnému mistru své- mu, Jan z Rabšteina pozdravení vzkazuji. Když sem z Říma do Čech vrátil se, nalezl sem přátely své v různici a svádě, a ti, co dříve byli milovali se, brojili nyní proti sobě v záští otevřeném. Divil sem se a skoumal soukromí, kudy nám tu vzešlo cosi podobného Gibellinům a Welfům; ježto jedni s církví stojíce pro víru, druzí krále svého se držíce od papeže ssazeného, krutou vedli mezi sebou válku, a mnohé krveprolití, porážky, vraždy, loupeže, pálení a plenění, zádavy paní a panen i jiné nepravosti dály se. 584 Když o tom rozličné mezi lidmi probíhaly řeči, náhodou octnul sem se ve společnosti mužův urozených a slavných, ježto ve vlasti nad jiné moudrostí a vzdělaností vynikati se zdají: Zdeňka ze Šternberka, kterýž od církve za nejvyššího vůdce ve válce usta- noven jest, Viléma z Rabí, pána katolického požívajícího nemalé vůbec vážnosti, a Jana ze Švamberka, mistra křížovníkův strako- nických, jenž mezi nima stavil se jako uprostřed. Oni pak spatřivše mne, ptali se: Proč ty, Jene, přišel si k nám ze zemí latinských? RABŠTEIN: Chci ve vlasti oddati se studiem svým v pokoji. ŠVAMBERK: Toť se mýlíš velice. Ve hluku zbraní studiem pokojným není místa.1 2 Dialogus 17
DIALOG JANA Z RABŠTEINA OD ROKU 1469 583 (Z rukopisu latinského Františkem Palackým přeložený a zkrácený) Slovútnému práv znateli Janovi Grassovi, ctěnému mistru své- mu, Jan z Rabšteina pozdravení vzkazuji. Když sem z Říma do Čech vrátil se, nalezl sem přátely své v různici a svádě, a ti, co dříve byli milovali se, brojili nyní proti sobě v záští otevřeném. Divil sem se a skoumal soukromí, kudy nám tu vzešlo cosi podobného Gibellinům a Welfům; ježto jedni s církví stojíce pro víru, druzí krále svého se držíce od papeže ssazeného, krutou vedli mezi sebou válku, a mnohé krveprolití, porážky, vraždy, loupeže, pálení a plenění, zádavy paní a panen i jiné nepravosti dály se. 584 Když o tom rozličné mezi lidmi probíhaly řeči, náhodou octnul sem se ve společnosti mužův urozených a slavných, ježto ve vlasti nad jiné moudrostí a vzdělaností vynikati se zdají: Zdeňka ze Šternberka, kterýž od církve za nejvyššího vůdce ve válce usta- noven jest, Viléma z Rabí, pána katolického požívajícího nemalé vůbec vážnosti, a Jana ze Švamberka, mistra křížovníkův strako- nických, jenž mezi nima stavil se jako uprostřed. Oni pak spatřivše mne, ptali se: Proč ty, Jene, přišel si k nám ze zemí latinských? RABŠTEIN: Chci ve vlasti oddati se studiem svým v pokoji. ŠVAMBERK: Toť se mýlíš velice. Ve hluku zbraní studiem pokojným není místa.1 2 Dialogus 17
Strana 18
10 inter arma studio vacare comperimus. Cicero tuus te facile con- futat, cum inter arma silere iubet leges.1 11 ZDENKO: Error suus non cedit miraculo, cum divini Ieronimi 19b verba audiverim: Bonus in foro malus in thoro, bonus in thoro 12 malus in foro. Sed convenit tibi, Rabensteinensis, ut non custos solum cartarum existas, sed utrumque tempus, belli et pacis, per te bene geratur. 13 Tum EGO: Bella gerant alii,2 nobis nostra silencia proderunt; litterarum ocium semper per me summa cum diligencia affectatur. 14 (Ne autem ,inquam" et ,inquit" sepius interseratur, me ipsum et 15 omnes coram loquentes adducemus.) Etsi uterque modus me non fugiat, bellorum tamen viam summo persequor cum odio. 16 SSWAMBERGENSIS: Pro certo bene sentis. Et ego, qui religioni 17 deditus sum, pacem habere summopere cupio. Sed si pacem 18 diligis, inter utramque partem necessario distraheris. Bellum enim precepit legatus pontificis summi, et nisi bellum fiat, interdicit, anathematizat, excommunicat, dignitatibus privat, et hec omnia non sua auctoritate, sed illius, qui summus est, Romani scilicet pontificis, se peragere iurisiurando affirmat. 19 RABENSTEINENSIS: Bellum mandat? Audio et pavesco. Obe- diencia summe existit auctoritatis, bellum nunc contrarium, po- 20 testas Romani pontificis permaxima. Tu, Zdenko Sternbergensis, 21 oportune ades: es, ut audio, huius negocii prepositus. Rogamus, 788 edissere: quid tibi hac in re notum est? 22 ZDENKO: Iam per universum orbem christianum manifeste constat heresim Hussitarum et Wiglefistarum in conciliis et post per summos pontifices consistorialiter damnatam, cuius defensor Georgius de Podiebrad, quondam rex Bohemie, extat et propter sua demerita a sede apostolica et pontifice summo Pio Secundo citatus, contumax existens testibus vocatis deponentibus tanquam 23 hereticus condemnatus est. Quam condemnacionem execucioni mandare volens Paulus Secundus, presens pontifex maximus, eum publice hereticum sedi apostoliceque periurum denunciat, bellum cum diffidacione publica contra eum et eiusdem cum 1 Cicero, Pro Milone 10: silent enim leges inter arma. Srv. Ovidius, Her. 13, 84: Bella gerant alii, Protesilaus amet! 18
10 inter arma studio vacare comperimus. Cicero tuus te facile con- futat, cum inter arma silere iubet leges.1 11 ZDENKO: Error suus non cedit miraculo, cum divini Ieronimi 19b verba audiverim: Bonus in foro malus in thoro, bonus in thoro 12 malus in foro. Sed convenit tibi, Rabensteinensis, ut non custos solum cartarum existas, sed utrumque tempus, belli et pacis, per te bene geratur. 13 Tum EGO: Bella gerant alii,2 nobis nostra silencia proderunt; litterarum ocium semper per me summa cum diligencia affectatur. 14 (Ne autem ,inquam" et ,inquit" sepius interseratur, me ipsum et 15 omnes coram loquentes adducemus.) Etsi uterque modus me non fugiat, bellorum tamen viam summo persequor cum odio. 16 SSWAMBERGENSIS: Pro certo bene sentis. Et ego, qui religioni 17 deditus sum, pacem habere summopere cupio. Sed si pacem 18 diligis, inter utramque partem necessario distraheris. Bellum enim precepit legatus pontificis summi, et nisi bellum fiat, interdicit, anathematizat, excommunicat, dignitatibus privat, et hec omnia non sua auctoritate, sed illius, qui summus est, Romani scilicet pontificis, se peragere iurisiurando affirmat. 19 RABENSTEINENSIS: Bellum mandat? Audio et pavesco. Obe- diencia summe existit auctoritatis, bellum nunc contrarium, po- 20 testas Romani pontificis permaxima. Tu, Zdenko Sternbergensis, 21 oportune ades: es, ut audio, huius negocii prepositus. Rogamus, 788 edissere: quid tibi hac in re notum est? 22 ZDENKO: Iam per universum orbem christianum manifeste constat heresim Hussitarum et Wiglefistarum in conciliis et post per summos pontifices consistorialiter damnatam, cuius defensor Georgius de Podiebrad, quondam rex Bohemie, extat et propter sua demerita a sede apostolica et pontifice summo Pio Secundo citatus, contumax existens testibus vocatis deponentibus tanquam 23 hereticus condemnatus est. Quam condemnacionem execucioni mandare volens Paulus Secundus, presens pontifex maximus, eum publice hereticum sedi apostoliceque periurum denunciat, bellum cum diffidacione publica contra eum et eiusdem cum 1 Cicero, Pro Milone 10: silent enim leges inter arma. Srv. Ovidius, Her. 13, 84: Bella gerant alii, Protesilaus amet! 18
Strana 19
ZDENĚK: Omyl jeho jest bez viny, an, jakož prý řekl sv. Jero- nym: Bonus in foro, malus in thoro, a naopak. Však on nám i ve válce i v pokoji platně poslouží. RABŠTEIN: Války já všude nenávidím. ŠVAMBERK: Já bych také rád byl pokoji, ale papežův legát káže válčiti, a kdo by nechtěl, tomu služby Boží stavuje, klne, důsto- jenství odjímá, a to všecko jménem nejvyšším otce svatého. RABŠTEIN: Slyším a trnu podivením. Pane Zdeňku, však ty to prý vedeš, pověz, kterak se to děje? ZDENĚK: Známo jest již po celém světě husitské kacířství, ano řádně odsouzeno jest od koncilií i od papežův, jehož ochránce Jiří z Poděbrad, někdy král český, pohnán byv k soudu a nedo- staviv se, prohlášen jest za kacíře, opovězena mu válka, já jme- no ván jejím velitelem, a přikázáno všem věřícím, aby pomáhali 585 mně a ne jemu. 19
ZDENĚK: Omyl jeho jest bez viny, an, jakož prý řekl sv. Jero- nym: Bonus in foro, malus in thoro, a naopak. Však on nám i ve válce i v pokoji platně poslouží. RABŠTEIN: Války já všude nenávidím. ŠVAMBERK: Já bych také rád byl pokoji, ale papežův legát káže válčiti, a kdo by nechtěl, tomu služby Boží stavuje, klne, důsto- jenství odjímá, a to všecko jménem nejvyšším otce svatého. RABŠTEIN: Slyším a trnu podivením. Pane Zdeňku, však ty to prý vedeš, pověz, kterak se to děje? ZDENĚK: Známo jest již po celém světě husitské kacířství, ano řádně odsouzeno jest od koncilií i od papežův, jehož ochránce Jiří z Poděbrad, někdy král český, pohnán byv k soudu a nedo- staviv se, prohlášen jest za kacíře, opovězena mu válka, já jme- no ván jejím velitelem, a přikázáno všem věřícím, aby pomáhali 585 mně a ne jemu. 19
Strana 20
regno Bohemie me supremum imperatorem edixit, et omnibus orthodoxe fidei subditis sub penis maximis interminando mandata 20 a dat, quatenus eidem heretico assistere non audeant; quin pocius bellum dominicum mecum una contra eum et suos complices assumere et gerere precepit. 24 RABENSTEINENSIS: Ego certe semper sedi apostolice obediens esse volo. Sed hec adeo in admiracionem trahunt animum meum, ut, quid respondere debeam, ignorem, quomodo ille Georgius hereticus existens regiam dignitatem sit adeptus, quoniam tunc et abfui et in illa conspiracione presens non eram. 25 WILHELMUS RABIE: Id, quod queris, amice prestantissime, etsi Zdenko Sternbergensis clarius multo possit dicere, qui elec- cionis illius auctor et primus elector fuit, tamen exquo lunatico 26 more in aliam versus est provinciam, ego brevibus dicam. Alberto rege, cuius uxor ex Lucemburgensi erat prosapia, mortuo, in di- versa Bohemorum scindebantur vota, bella et prelia tum in domesticos tum in exteros concitabantur, multarumque parcium Georgius de Cunstat et Podiebrad electus est dux, et hic noster Zdenko Sternbergensis ad eiusdem Georgii mandata gratissimus 27 satelles militabat. Urbem regiam Pragam, quam et modo extare videmus, prothoconsules regebant, Menhardo Nove Domus do- mino pre aliis Prage auctoritatem habente, heresisque Hussitarum in urbe presertim Pragensi non pro mediocri parte corruerat. 28 Georgius et Zdenko noster Prage amicos faccionis constituentes urbem cum exercitu aggrediuntur, civibus faccionis consciis non contradicentibus, viris orthodoxis consulibus et prioribus eiectis, sacerdotibus fugatis in templis sacrosanctis hereticos reddentes Menhardum, virum catholicum, urbis prepositum, captum in car- 29 ceres coniciunt. Cuius officium burggraviatus Pragensis Zdenko accepit, quod et usque in hec iusto sub titulo dicit sibi durare tempora; Geórgius gubernatoris officium occupat. 30 Unus animus, una manus, unum consilium omniaque com- 31 munia Zdenkoni et Georgio fuerunt. Tunc Rokiczana archipresul dictus,4 tunc ex divo delubro arcis sancti Wenceslai decanus et 20b 2.—3. září 1448. 10. září 1448. 20
regno Bohemie me supremum imperatorem edixit, et omnibus orthodoxe fidei subditis sub penis maximis interminando mandata 20 a dat, quatenus eidem heretico assistere non audeant; quin pocius bellum dominicum mecum una contra eum et suos complices assumere et gerere precepit. 24 RABENSTEINENSIS: Ego certe semper sedi apostolice obediens esse volo. Sed hec adeo in admiracionem trahunt animum meum, ut, quid respondere debeam, ignorem, quomodo ille Georgius hereticus existens regiam dignitatem sit adeptus, quoniam tunc et abfui et in illa conspiracione presens non eram. 25 WILHELMUS RABIE: Id, quod queris, amice prestantissime, etsi Zdenko Sternbergensis clarius multo possit dicere, qui elec- cionis illius auctor et primus elector fuit, tamen exquo lunatico 26 more in aliam versus est provinciam, ego brevibus dicam. Alberto rege, cuius uxor ex Lucemburgensi erat prosapia, mortuo, in di- versa Bohemorum scindebantur vota, bella et prelia tum in domesticos tum in exteros concitabantur, multarumque parcium Georgius de Cunstat et Podiebrad electus est dux, et hic noster Zdenko Sternbergensis ad eiusdem Georgii mandata gratissimus 27 satelles militabat. Urbem regiam Pragam, quam et modo extare videmus, prothoconsules regebant, Menhardo Nove Domus do- mino pre aliis Prage auctoritatem habente, heresisque Hussitarum in urbe presertim Pragensi non pro mediocri parte corruerat. 28 Georgius et Zdenko noster Prage amicos faccionis constituentes urbem cum exercitu aggrediuntur, civibus faccionis consciis non contradicentibus, viris orthodoxis consulibus et prioribus eiectis, sacerdotibus fugatis in templis sacrosanctis hereticos reddentes Menhardum, virum catholicum, urbis prepositum, captum in car- 29 ceres coniciunt. Cuius officium burggraviatus Pragensis Zdenko accepit, quod et usque in hec iusto sub titulo dicit sibi durare tempora; Geórgius gubernatoris officium occupat. 30 Unus animus, una manus, unum consilium omniaque com- 31 munia Zdenkoni et Georgio fuerunt. Tunc Rokiczana archipresul dictus,4 tunc ex divo delubro arcis sancti Wenceslai decanus et 20b 2.—3. září 1448. 10. září 1448. 20
Strana 21
RABŠTEIN: Já jistě vždy chci poslušen býti stolice apoštolské, ale věc ta naplňuje mne takovým podivením, že nevím co říci. Kterak pak mohl onen Jiří, kacířem jsa, dosáhnouti důstojenství královského? Povězte mi o tom, neb já tehdáž nebyl sem v zemi. VILÉM: Toť by arci nejlépe vyložiti mohl Zdeněk sám, neb on byl přední toho původ i první volič; ale když již stal se převrátil- cem zuřivým, povímť já ti to krátce. Po smrti krále Albrechta, když mnohé byly v zemi rozbroje, Jiří z Kunstatu a z Poděbrad stal se náčelníkem strany jedné a Zdeněk tento náš připojil se k němu co druh jeho; oba tehdáž byli spolu jako jedna duše a jedna ruka; oba zmocnili se Prahy, vypudili tam katolíky a usa- dili Rokycanu zase.4 21
RABŠTEIN: Já jistě vždy chci poslušen býti stolice apoštolské, ale věc ta naplňuje mne takovým podivením, že nevím co říci. Kterak pak mohl onen Jiří, kacířem jsa, dosáhnouti důstojenství královského? Povězte mi o tom, neb já tehdáž nebyl sem v zemi. VILÉM: Toť by arci nejlépe vyložiti mohl Zdeněk sám, neb on byl přední toho původ i první volič; ale když již stal se převrátil- cem zuřivým, povímť já ti to krátce. Po smrti krále Albrechta, když mnohé byly v zemi rozbroje, Jiří z Kunstatu a z Poděbrad stal se náčelníkem strany jedné a Zdeněk tento náš připojil se k němu co druh jeho; oba tehdáž byli spolu jako jedna duše a jedna ruka; oba zmocnili se Prahy, vypudili tam katolíky a usa- dili Rokycanu zase.4 21
Strana 22
archipresbiteri pedibus fugam petentes sibi consuluerunt, tunc Smirziczky captus et capite truncatus est,5 cuius bona — et quid 20b dico ipsius, ymmo ecclesie Pragensis — non tutorio, sed tollitorio nomine Georgio auctore Zdenkoni cesserunt, pupillisque contutor paterno testamento datus Iohannes Rabensteinensis, nostri pre- 789 sentis Iohannis germanus, erat;' Zdenko tollebat, Iohannes tuta- batur, non equali passu college correspondendo. 32 Sicque Georgius et Zdenko preda ditati, modo moriturumnobi- lissime stirpis adolescentem indolis egregie Ladislaum, ex Austrie et Lucemburgensi genere principem, cui regnum Bohemie iure paterno obvenire debebat, veluti per eleccionem in regnum acci- 33 verunt. Georgius Ladislaum, Zdenko Georgii voluntatem guber- nabat; ubi multas ecclesiasticas possessiones Zdenko iniusto titulo acquisivit. Quid enim non quereret, cum omnia potens iure 34 amicicie sue dicioni subditus esset? Ladislaus sponsalia nequid- quam cum filia regis Francorum habiturus moritur tandem; cuius mortem' multi naturalem, multi veneno obtigisse dicunt; quam illis constare credimus, in quorum scola et regimine adolescens versabatur. 35 Potestas imperii Bohemorum iure gubernacionis apud Geor- gium extabat, qui concione vocata eleganti Bohemorum eloquencia, que sibi facile affluit, novelli regis eleccionem necessariam fore persuasit, et cum omnium maiorum in dubio vota tenerentur, per Zdenkonem primo omnium hesitacione dissoluta Georgius rex- 36 pronunciaturs; primus ei genuflexo salutacionem regiam exhibet; cui ob sua egregia milicie domique gesta facinora et auctoritatem ex prudencia quesitam non minimam ab omni nobilitate et facile assencienti vulgari populo acclamatum est: Vivat Bohemorum rex Georgius! Georgium regem veneracione cum subdita salu- 37 tamus! Qui laudibus Deo persolutis regia usus est potestate. 7. září 1453. Zdeněk ze Šternberka r. 1453 stal se byl poručníkem sirotkův Jana Smiřického, po němž i panství roudnické naň přešlo; spoluporučníkem byl Jan starší z Rabšteina, vyšehradský někdy purkrabě a kancléřův i proboštův vlastní bratr. (Pal) 23. listopadu 1457. 2. března 1458. 5 22
archipresbiteri pedibus fugam petentes sibi consuluerunt, tunc Smirziczky captus et capite truncatus est,5 cuius bona — et quid 20b dico ipsius, ymmo ecclesie Pragensis — non tutorio, sed tollitorio nomine Georgio auctore Zdenkoni cesserunt, pupillisque contutor paterno testamento datus Iohannes Rabensteinensis, nostri pre- 789 sentis Iohannis germanus, erat;' Zdenko tollebat, Iohannes tuta- batur, non equali passu college correspondendo. 32 Sicque Georgius et Zdenko preda ditati, modo moriturumnobi- lissime stirpis adolescentem indolis egregie Ladislaum, ex Austrie et Lucemburgensi genere principem, cui regnum Bohemie iure paterno obvenire debebat, veluti per eleccionem in regnum acci- 33 verunt. Georgius Ladislaum, Zdenko Georgii voluntatem guber- nabat; ubi multas ecclesiasticas possessiones Zdenko iniusto titulo acquisivit. Quid enim non quereret, cum omnia potens iure 34 amicicie sue dicioni subditus esset? Ladislaus sponsalia nequid- quam cum filia regis Francorum habiturus moritur tandem; cuius mortem' multi naturalem, multi veneno obtigisse dicunt; quam illis constare credimus, in quorum scola et regimine adolescens versabatur. 35 Potestas imperii Bohemorum iure gubernacionis apud Geor- gium extabat, qui concione vocata eleganti Bohemorum eloquencia, que sibi facile affluit, novelli regis eleccionem necessariam fore persuasit, et cum omnium maiorum in dubio vota tenerentur, per Zdenkonem primo omnium hesitacione dissoluta Georgius rex- 36 pronunciaturs; primus ei genuflexo salutacionem regiam exhibet; cui ob sua egregia milicie domique gesta facinora et auctoritatem ex prudencia quesitam non minimam ab omni nobilitate et facile assencienti vulgari populo acclamatum est: Vivat Bohemorum rex Georgius! Georgium regem veneracione cum subdita salu- 37 tamus! Qui laudibus Deo persolutis regia usus est potestate. 7. září 1453. Zdeněk ze Šternberka r. 1453 stal se byl poručníkem sirotkův Jana Smiřického, po němž i panství roudnické naň přešlo; spoluporučníkem byl Jan starší z Rabšteina, vyšehradský někdy purkrabě a kancléřův i proboštův vlastní bratr. (Pal) 23. listopadu 1457. 2. března 1458. 5 22
Strana 23
Pak obohativše se kořistmi, uvedli do království Ladislava ne co dědice, ale co voleného krále. Po jeho pak smrti, když na sněmu o krále nového jednáno bylos a jiní pochybovali ještě, koho by voliti měli, Zdeněk první pokleknuv před Jiřím pozdravil jeho co krále, po čemž lid obecný hned volati se jal: Živ buď Jiří, král náš český! 23
Pak obohativše se kořistmi, uvedli do království Ladislava ne co dědice, ale co voleného krále. Po jeho pak smrti, když na sněmu o krále nového jednáno bylos a jiní pochybovali ještě, koho by voliti měli, Zdeněk první pokleknuv před Jiřím pozdravil jeho co krále, po čemž lid obecný hned volati se jal: Živ buď Jiří, král náš český! 23
Strana 24
38 Audita tunc fuisset multorum fidelium catholicorum vox aliud 39 publice clamans et occulte inter amicos susurrans. Eleccionem calumniabantur, Zdenkonem accusabant, sed cum potenciam electi et eligentis considerarunt, timore et minis perculsi tacere 40 compellebantur. In quibus omnibus, viri prestantissimi, veritatem dixi eleccionis; sin autem Zdenkoni aliud videtur, dicere potest. 41 SSWAMBERGENSIS: Et idemtidem michi placet et Iohanni Rabensteinensi placiturum credo. 42 RABENSTEINENSIS: Cur displiceat, intelligere non possum. Ob hoc enim nos in unum Deus bonaque et secunda fors [ coniunxit, 21 a quemadmodum sepius accidere videmus quodam quasi ductu astrorum in unum homines convenire, ut ex mutuo convivio multa rei publice conveniencia proferantur. 43 ZDENKO: Exquo sic in unam transitis sentenciam, ego voluntati 44 vestre brevibus satisfacere laborabo. Wilhelmus vera falsis mis- cendo multa protulit; ea, que vera sunt, ab eo tamen, exquo partes fovet damnatas contrarias, invidie alicuius causa dicta fore arbitror. 45 Eam, quam illi damnato Georgio feci assistenciam, credens polli- citacionibus, credens pactis, credens stipulacionibus per eum sedi apostolice iureiurando confirmatis, me fecisse volo non ignoretis. 46 WILHELMUS : Quare igitur, cum sacerdotes catholici pellebantur, 47 non contradixisti? Quare, antequam ullam faceret sedi apostolice promissionem, tu sciens eius sectam damnatam, in Praga habenda, in barone nobili Rosembergensi sibi subdendo suus ] eras adiutor? 790 48 Dum in marchiam Misnensem exercitum duxit, nonne iura milicie per te sive tuos sibi exhibita fuere? et sub tanto sepius militasti imperatore decurio et miles, a quo nondum ullum iura- mentum unquam aut stipulacio sedi apostolice exhibita fuerunt? 49 RABENSTEINENSIS: Hec certo, Zdenko, si vera sunt et nota forent summo pontifici ceterisque prelatis et principibus, non mi- nimum dubium tui belli apud ipsos credo paritura. 50 ZDENKO: Etsi pontifici summo nichil promisit, michi tamen multa semper spondebat. 51 WILHELMUS: Cum facta vidisti contraria, facile non ipsum adiuvare debuisti, quinymmo si tantus, uti nunc asseris, fidei eras zelator, resistendum tibi erat. 24
38 Audita tunc fuisset multorum fidelium catholicorum vox aliud 39 publice clamans et occulte inter amicos susurrans. Eleccionem calumniabantur, Zdenkonem accusabant, sed cum potenciam electi et eligentis considerarunt, timore et minis perculsi tacere 40 compellebantur. In quibus omnibus, viri prestantissimi, veritatem dixi eleccionis; sin autem Zdenkoni aliud videtur, dicere potest. 41 SSWAMBERGENSIS: Et idemtidem michi placet et Iohanni Rabensteinensi placiturum credo. 42 RABENSTEINENSIS: Cur displiceat, intelligere non possum. Ob hoc enim nos in unum Deus bonaque et secunda fors [ coniunxit, 21 a quemadmodum sepius accidere videmus quodam quasi ductu astrorum in unum homines convenire, ut ex mutuo convivio multa rei publice conveniencia proferantur. 43 ZDENKO: Exquo sic in unam transitis sentenciam, ego voluntati 44 vestre brevibus satisfacere laborabo. Wilhelmus vera falsis mis- cendo multa protulit; ea, que vera sunt, ab eo tamen, exquo partes fovet damnatas contrarias, invidie alicuius causa dicta fore arbitror. 45 Eam, quam illi damnato Georgio feci assistenciam, credens polli- citacionibus, credens pactis, credens stipulacionibus per eum sedi apostolice iureiurando confirmatis, me fecisse volo non ignoretis. 46 WILHELMUS : Quare igitur, cum sacerdotes catholici pellebantur, 47 non contradixisti? Quare, antequam ullam faceret sedi apostolice promissionem, tu sciens eius sectam damnatam, in Praga habenda, in barone nobili Rosembergensi sibi subdendo suus ] eras adiutor? 790 48 Dum in marchiam Misnensem exercitum duxit, nonne iura milicie per te sive tuos sibi exhibita fuere? et sub tanto sepius militasti imperatore decurio et miles, a quo nondum ullum iura- mentum unquam aut stipulacio sedi apostolice exhibita fuerunt? 49 RABENSTEINENSIS: Hec certo, Zdenko, si vera sunt et nota forent summo pontifici ceterisque prelatis et principibus, non mi- nimum dubium tui belli apud ipsos credo paritura. 50 ZDENKO: Etsi pontifici summo nichil promisit, michi tamen multa semper spondebat. 51 WILHELMUS: Cum facta vidisti contraria, facile non ipsum adiuvare debuisti, quinymmo si tantus, uti nunc asseris, fidei eras zelator, resistendum tibi erat. 24
Strana 25
Mnozí tehdáž katolíci reptali proti tomu, ale vidouce velikou jejich obou moc, museli mlčeti. ZDENĚK: Vilém křivdu míchá s pravdou, z pouhé nechuti proti mně. Jáť byl Jiřímu arci nápomocen, ale jen proto, že sliboval poslušenství stolici apoštolské. VILÉM: A proč si tedy pomáhal jemu vyháněti kněží katolické? Proč bojoval si s ním proti Oldřichovi Rosenberskému, proti Mišenskému a jiným? Vždyť tehdáž ještě byl nepřisahal poslušen býti papeže. ZDENĚK: Ačkoli ještě papeži nic, ale vždy byl mně sliboval 586 mnoho. VILÉM: Proč tedy, když viděl si opak jeho skutkův, nepřestával si obcování s ním, a jsa horlitelem pro víru, nepostavil se proti němu? 25
Mnozí tehdáž katolíci reptali proti tomu, ale vidouce velikou jejich obou moc, museli mlčeti. ZDENĚK: Vilém křivdu míchá s pravdou, z pouhé nechuti proti mně. Jáť byl Jiřímu arci nápomocen, ale jen proto, že sliboval poslušenství stolici apoštolské. VILÉM: A proč si tedy pomáhal jemu vyháněti kněží katolické? Proč bojoval si s ním proti Oldřichovi Rosenberskému, proti Mišenskému a jiným? Vždyť tehdáž ještě byl nepřisahal poslušen býti papeže. ZDENĚK: Ačkoli ještě papeži nic, ale vždy byl mně sliboval 586 mnoho. VILÉM: Proč tedy, když viděl si opak jeho skutkův, nepřestával si obcování s ním, a jsa horlitelem pro víru, nepostavil se proti němu? 25
Strana 26
52 ZDENKO: Et his loco suo responsum dabitur oportunum. Nunc volo, an aliud michi faciendum erat nisi mandato sedis apostolice 53 obediendum, consideretis. Imperator et dux belli istius per sanc- tissimum dominum nostrum declaratus sum; maiorum meorum, quos nunquam errasse constat, fides nota fuit apostolice sedi; mandato accepto satisfacio, ad quod explendum omnes catholicos teneri confiteor. 54 WILHELMUS: Et de his, si placebit, paucis edisseram. Non autem opere precium est tibi illam maximam, quam tu dicis, 55 maiorum tuorum fidem in oculos nostros proicere. Quid Alsso Sternbergensis, patruus tuus, hereticis coniunctus contra regem Albertum egerit, te ipsum et hos nostros amicos fugere non 21b existimo. 56 ZDENKO: Quid egit? Profer in medium! Scis enim semper aliqua ficta et non vera in mortuos proicere. 57 WILHELMUS: Magis consultum michi videtur, ut taceam; multa enim dici possunt, nisi aliud tempus, locus et presencia amicorum nostrorum suaderent. 58 ZDENKO: Age, que scis, loquere! Nam dubito, quid hec sermonis suspensio operatur. 59 SSWAMBERGENSIS: Non sic convenit, viri amicissimi, non hec decent conventum nostrum, sed magis vos rerum experti nos 60 inexpertos veritatem docete! Alii obprobria, alii parve auctoritatis 61 homines maledicta conpingant. Hoc unum volo sciatis hanc ver- borum discordiam michi non esse consentaneam. 62 RABENSTEINENSIS: Michi quoque non mediocriter displicet, quoniam cum de aliquo tractandum est, non probris et iurgiis, sed 63 veritate, legibus et auctoritate certandum est. Sic placet iuri ca- nonico, sic homines moribus, virtute et sciencia edocti consulto 64 determinarunt. Dimittite, queso, illa obprobria, dimittite ma- ledicta, que non victoriam, non veritatis probacionem vobis dare possunt. 65 ZDENKO: Morem geram vobis, dummodo et Wilhelmus a ma- ledictis cesset. 66 WILHELMUS: Ego tacebo, quoniam disturbiorum auctor nun- quam esse volui. 26
52 ZDENKO: Et his loco suo responsum dabitur oportunum. Nunc volo, an aliud michi faciendum erat nisi mandato sedis apostolice 53 obediendum, consideretis. Imperator et dux belli istius per sanc- tissimum dominum nostrum declaratus sum; maiorum meorum, quos nunquam errasse constat, fides nota fuit apostolice sedi; mandato accepto satisfacio, ad quod explendum omnes catholicos teneri confiteor. 54 WILHELMUS: Et de his, si placebit, paucis edisseram. Non autem opere precium est tibi illam maximam, quam tu dicis, 55 maiorum tuorum fidem in oculos nostros proicere. Quid Alsso Sternbergensis, patruus tuus, hereticis coniunctus contra regem Albertum egerit, te ipsum et hos nostros amicos fugere non 21b existimo. 56 ZDENKO: Quid egit? Profer in medium! Scis enim semper aliqua ficta et non vera in mortuos proicere. 57 WILHELMUS: Magis consultum michi videtur, ut taceam; multa enim dici possunt, nisi aliud tempus, locus et presencia amicorum nostrorum suaderent. 58 ZDENKO: Age, que scis, loquere! Nam dubito, quid hec sermonis suspensio operatur. 59 SSWAMBERGENSIS: Non sic convenit, viri amicissimi, non hec decent conventum nostrum, sed magis vos rerum experti nos 60 inexpertos veritatem docete! Alii obprobria, alii parve auctoritatis 61 homines maledicta conpingant. Hoc unum volo sciatis hanc ver- borum discordiam michi non esse consentaneam. 62 RABENSTEINENSIS: Michi quoque non mediocriter displicet, quoniam cum de aliquo tractandum est, non probris et iurgiis, sed 63 veritate, legibus et auctoritate certandum est. Sic placet iuri ca- nonico, sic homines moribus, virtute et sciencia edocti consulto 64 determinarunt. Dimittite, queso, illa obprobria, dimittite ma- ledicta, que non victoriam, non veritatis probacionem vobis dare possunt. 65 ZDENKO: Morem geram vobis, dummodo et Wilhelmus a ma- ledictis cesset. 66 WILHELMUS: Ego tacebo, quoniam disturbiorum auctor nun- quam esse volui. 26
Strana 27
ZDENĚK: I na to časem svým dána bude odpověd. Nyní ale řekněte mi, co sem činiti měl, když mne otec nejsvětější ustanovil za velitele války této? 27
ZDENĚK: I na to časem svým dána bude odpověd. Nyní ale řekněte mi, co sem činiti měl, když mne otec nejsvětější ustanovil za velitele války této? 27
Strana 28
67 SSWAMBERGENSIS: Magis certe nobis bene consuletis, ut a vo- 68 bis de fundamento belli huius perdoceamur. Tu enim, Sternber- gensis, mandatum apostolicum dicere incepisti; a te, Wilhelme, plura dicenda promissa sunt, et post nescio in quas intrastis ambages. 69 ZDENKO: De precepto apostolico dixi, que et debui et dicere volui; si Wilhelmus aliud sentit, audiam libenter. 70 WILHELMUS: Aliud intelligo et credo veritatem. 71 RABENSTEINENSIS: Vobis et nobis multa instant agenda et Ovi- dio teste tempora labuntur "more fluentis aque".' Dic, sodes! 791 72 WILHELMUS: Agam, ut petitis. Zdenko noster belli causam non aliam nisi auctoritatem ecclesiasticam pro destruenda secta 73 damnata et heresi Hussitarum asserit. Sed pace tua, Zdenko, vir amice, ordiar rem alcius nec, credo, si veritatem dicam, inficias ibis. 74 ZDENKO: Ego veritatem suscipiam; falsitati, michi crede, con- tradicere volo. 75 SSWAMBERGENSIS: Sic fiat, Wilhelme; promissa perage! 76 WILHELMUS: Georgio opera Zdenkonis et consilio electo, epis- copis, qui ungere regem et coronare Bohemie, uti non ignoratis, 22. sunt soliti, deficientibus, ex Ungaria pontifices quibusdam cum 77 Mathia rege Ungarie pactis conclusis advocarunt. Eo coronato per Georgium prius iusiurandum sedi apostolice pro heresi exter- minanda prestitum est. 78 Et quamvis, Zdenko, ante ullam promissionem et coronacionem suus gratus fueris satelles, postquam regni gubernacionem potenti manu suscepit, nonne tu in omnibus suis consiliis interfuisti? 79 Cum affirmabat, et per te affirmabatur; cum negabat, negasti; ipse album, per te nix addita est; ipse nigrum, tu veluti corvum 80 aiebas. Post auctore Georgio monasteriorum et ecclesiarum dos per te distracta est, hereditas dominorum de Nova Domo, tuorum patruorum Sternbergensium itemque illorum de Smirzicz expilata 81 est. Cetera fiebant, que nunc, ne maledictis dem occasionem, ta- cere volo. ° Ovidius, Ars amat. II1 62: eunt anni more fluentis aquae. 28
67 SSWAMBERGENSIS: Magis certe nobis bene consuletis, ut a vo- 68 bis de fundamento belli huius perdoceamur. Tu enim, Sternber- gensis, mandatum apostolicum dicere incepisti; a te, Wilhelme, plura dicenda promissa sunt, et post nescio in quas intrastis ambages. 69 ZDENKO: De precepto apostolico dixi, que et debui et dicere volui; si Wilhelmus aliud sentit, audiam libenter. 70 WILHELMUS: Aliud intelligo et credo veritatem. 71 RABENSTEINENSIS: Vobis et nobis multa instant agenda et Ovi- dio teste tempora labuntur "more fluentis aque".' Dic, sodes! 791 72 WILHELMUS: Agam, ut petitis. Zdenko noster belli causam non aliam nisi auctoritatem ecclesiasticam pro destruenda secta 73 damnata et heresi Hussitarum asserit. Sed pace tua, Zdenko, vir amice, ordiar rem alcius nec, credo, si veritatem dicam, inficias ibis. 74 ZDENKO: Ego veritatem suscipiam; falsitati, michi crede, con- tradicere volo. 75 SSWAMBERGENSIS: Sic fiat, Wilhelme; promissa perage! 76 WILHELMUS: Georgio opera Zdenkonis et consilio electo, epis- copis, qui ungere regem et coronare Bohemie, uti non ignoratis, 22. sunt soliti, deficientibus, ex Ungaria pontifices quibusdam cum 77 Mathia rege Ungarie pactis conclusis advocarunt. Eo coronato per Georgium prius iusiurandum sedi apostolice pro heresi exter- minanda prestitum est. 78 Et quamvis, Zdenko, ante ullam promissionem et coronacionem suus gratus fueris satelles, postquam regni gubernacionem potenti manu suscepit, nonne tu in omnibus suis consiliis interfuisti? 79 Cum affirmabat, et per te affirmabatur; cum negabat, negasti; ipse album, per te nix addita est; ipse nigrum, tu veluti corvum 80 aiebas. Post auctore Georgio monasteriorum et ecclesiarum dos per te distracta est, hereditas dominorum de Nova Domo, tuorum patruorum Sternbergensium itemque illorum de Smirzicz expilata 81 est. Cetera fiebant, que nunc, ne maledictis dem occasionem, ta- cere volo. ° Ovidius, Ars amat. II1 62: eunt anni more fluentis aquae. 28
Strana 29
VILÉM: Odpusť, příteli Zdeňku, bylo v té věci ještě něco více, nežli rozkaz otce svatého. Počnu trochu výše a doufám, že mi pravdy odpírati nebudeš. Když Jiří rukou mocnou chopil se královského žezla, nebýval-lis ty ve všech jeho radách? Jistil-li on něco, ty potakal si; zapíral-li, zapíral si; on řekl, že bílo, ty dodal si, že jako sníh; on že černo, a tobě zdálo se jako havran. Potom s volí Jiřího ty hubil si nadání klášterská i kostelní, obloupil si dědictví pánův Hradeckých, tvých strýcův Šternberkův i Smiřických a mnoho jiného činil si, o čemž mlčeti chci, abych nedal příčiny ke zlolání. 29
VILÉM: Odpusť, příteli Zdeňku, bylo v té věci ještě něco více, nežli rozkaz otce svatého. Počnu trochu výše a doufám, že mi pravdy odpírati nebudeš. Když Jiří rukou mocnou chopil se královského žezla, nebýval-lis ty ve všech jeho radách? Jistil-li on něco, ty potakal si; zapíral-li, zapíral si; on řekl, že bílo, ty dodal si, že jako sníh; on že černo, a tobě zdálo se jako havran. Potom s volí Jiřího ty hubil si nadání klášterská i kostelní, obloupil si dědictví pánův Hradeckých, tvých strýcův Šternberkův i Smiřických a mnoho jiného činil si, o čemž mlčeti chci, abych nedal příčiny ke zlolání. 29
Strana 30
82 Post tamen tu bene iam nummatus, cum discordias pleras- que regni civiles, nonnullos subditos sibi rebellasse aliosque re- bellaturos cognosceres, spem tibi te fallituram ponens in eo, quod nephandum est, sociis novarum rerum cupidis ascitis novam quandam paccionem es ingressus. 83 ZDENKO: Semper sub quodam velamine pungis famam meam, 84 ceu nonnulla occultare vellem. Sic si progreditur, viri prestan- tissimi, ego non tacebo. 85 RABENSTEINENSIS: Color rethoricus est, quem occupacionem 86 appellant,1° ut se taciturum firmet et tamen proferat. Eas ob res, Wilhelme, palam loquere! Hec enim tendicula dyaleticis et sophi- stis dimittenda est. SSWAMBERGENSIS: Michi etsi artes tam dyaletica quam retho- rica sint incognite, hoc tamen unum non ignoro apud nostrates sermonem talem suspicionem generare, et idcirco equum esse iudico, ut aperte loquamur. 88 WILHELMUS: Loquar, et id, quod dixi sub velamine, dico aper- te: regium nomen et regiam dignitatem concupiscis. 89 ZDENKO: Deum testem invoco hec nunquam menti mee inci- 90 disse. Quid enim regnum affectem, cum id sapientissimis et 91 fortissimis et potentissimis viris solummodo obtingat? Exemplum in hoc vestro damnato Georgio nobis datur, qui quoniam indigne ascendit, dignissime a culmine regio repulsus est, iuxta illud Scripture: Eciam si ascendas ut aquila, tamen vento flante corrues. 221 92 Ne igitur turpius eiciar quam admittar rex, statu meo contentus alciora non appeto. Pro fide autem catholica omnia pati nunquam 93 recusaturus sum. Homines hec et cetera loquantur, quoniam tacere nesciunt: ego false dicta veritate semper duce Deo con- tundam. 94 WILHELMUS: Verba audivimus, facta accipimus. Quid egeris 95 ultra, prosequar. In castello tuo Viridi Monte, quod ex monasterio propter summam tuam erga clerum, sedem apostolicam sum- mumque Deum devocionem exedificatum occupas, episcopus 87 10 Pseudo-Cicero, Rhetor. ad Herennium IV 27, kde rukopisy čtou vskutku occupatio (teprve Spalding podle Quintiliana Inst. IX 3, 98 opravil správně: occul- tatio). 30
82 Post tamen tu bene iam nummatus, cum discordias pleras- que regni civiles, nonnullos subditos sibi rebellasse aliosque re- bellaturos cognosceres, spem tibi te fallituram ponens in eo, quod nephandum est, sociis novarum rerum cupidis ascitis novam quandam paccionem es ingressus. 83 ZDENKO: Semper sub quodam velamine pungis famam meam, 84 ceu nonnulla occultare vellem. Sic si progreditur, viri prestan- tissimi, ego non tacebo. 85 RABENSTEINENSIS: Color rethoricus est, quem occupacionem 86 appellant,1° ut se taciturum firmet et tamen proferat. Eas ob res, Wilhelme, palam loquere! Hec enim tendicula dyaleticis et sophi- stis dimittenda est. SSWAMBERGENSIS: Michi etsi artes tam dyaletica quam retho- rica sint incognite, hoc tamen unum non ignoro apud nostrates sermonem talem suspicionem generare, et idcirco equum esse iudico, ut aperte loquamur. 88 WILHELMUS: Loquar, et id, quod dixi sub velamine, dico aper- te: regium nomen et regiam dignitatem concupiscis. 89 ZDENKO: Deum testem invoco hec nunquam menti mee inci- 90 disse. Quid enim regnum affectem, cum id sapientissimis et 91 fortissimis et potentissimis viris solummodo obtingat? Exemplum in hoc vestro damnato Georgio nobis datur, qui quoniam indigne ascendit, dignissime a culmine regio repulsus est, iuxta illud Scripture: Eciam si ascendas ut aquila, tamen vento flante corrues. 221 92 Ne igitur turpius eiciar quam admittar rex, statu meo contentus alciora non appeto. Pro fide autem catholica omnia pati nunquam 93 recusaturus sum. Homines hec et cetera loquantur, quoniam tacere nesciunt: ego false dicta veritate semper duce Deo con- tundam. 94 WILHELMUS: Verba audivimus, facta accipimus. Quid egeris 95 ultra, prosequar. In castello tuo Viridi Monte, quod ex monasterio propter summam tuam erga clerum, sedem apostolicam sum- mumque Deum devocionem exedificatum occupas, episcopus 87 10 Pseudo-Cicero, Rhetor. ad Herennium IV 27, kde rukopisy čtou vskutku occupatio (teprve Spalding podle Quintiliana Inst. IX 3, 98 opravil správně: occul- tatio). 30
Strana 31
Pak nabyv již velikého bohatství, když předvídal si rozbroje domácí, an odboj u jedněch již počínal, u druhých počínati chtěl, položil si sobě klamlivé naděje v to, co neslušného jest, a připojiv 587 k sobě tovaryše chtivé novot, s nimi v nový jakýsi závazek vstou- pil si. ZDENĚK: Pod přikrytím dotýkáš mé dobré pověsti, jako bys co zlého tajiti chtěl. Budeš-li tak pokračovati, pánové, já mlčeti ne- budu. RABŠTEIN i ŠVAMBERK: Mluv zřejmě, Viléme, nechaje barev řečnických a sofistických. VILÉM: Řeknu tedy zjevně, co sem přikrýval: po novém pový- šení, po královském důstojenství zabažil si se. ZDENĚK: Bůh mi svědek, že mi to nikdy netanulo na mysli. Jakž bych na to myslil, když to jen mužům nejmoudřejším a nejsrdna- tějším dařiti se může? Příklad máte na tomto Jiřím, kterýž když nehodně povýšen, hodně zase svržen jest. Protož aby mi se nepřihodilo také, že bych s větší hanbou strůnu sehnán byl, nežli byla čest, s kterouž bych naň dosednul, spokojuji se stavem svým, aniž toužím po vyšším. Pro víru však katolickou všecko trpěti nikdy sem se nezdráhal. Lidé neumějíce jazykův svých míti na uzdě, mluvívají to i ono; já však nepravdy pravdou vždy porážeti budu. VILÉM: Slova slyšíme, na skutky se díváme. Povím dále, cos dělal. Na hradě tvém Zelené Hoře, jejž vystavený na klášterském záduší ty podle tvé svrchované k duchovenstvu, stolici apoštolské a Pánu Bohu lásky osáhnul si, sešli ste se biskup vratislavský 31
Pak nabyv již velikého bohatství, když předvídal si rozbroje domácí, an odboj u jedněch již počínal, u druhých počínati chtěl, položil si sobě klamlivé naděje v to, co neslušného jest, a připojiv 587 k sobě tovaryše chtivé novot, s nimi v nový jakýsi závazek vstou- pil si. ZDENĚK: Pod přikrytím dotýkáš mé dobré pověsti, jako bys co zlého tajiti chtěl. Budeš-li tak pokračovati, pánové, já mlčeti ne- budu. RABŠTEIN i ŠVAMBERK: Mluv zřejmě, Viléme, nechaje barev řečnických a sofistických. VILÉM: Řeknu tedy zjevně, co sem přikrýval: po novém pový- šení, po královském důstojenství zabažil si se. ZDENĚK: Bůh mi svědek, že mi to nikdy netanulo na mysli. Jakž bych na to myslil, když to jen mužům nejmoudřejším a nejsrdna- tějším dařiti se může? Příklad máte na tomto Jiřím, kterýž když nehodně povýšen, hodně zase svržen jest. Protož aby mi se nepřihodilo také, že bych s větší hanbou strůnu sehnán byl, nežli byla čest, s kterouž bych naň dosednul, spokojuji se stavem svým, aniž toužím po vyšším. Pro víru však katolickou všecko trpěti nikdy sem se nezdráhal. Lidé neumějíce jazykův svých míti na uzdě, mluvívají to i ono; já však nepravdy pravdou vždy porážeti budu. VILÉM: Slova slyšíme, na skutky se díváme. Povím dále, cos dělal. Na hradě tvém Zelené Hoře, jejž vystavený na klášterském záduší ty podle tvé svrchované k duchovenstvu, stolici apoštolské a Pánu Bohu lásky osáhnul si, sešli ste se biskup vratislavský 31
Strana 32
Wratislaviensis Iodocus, Iohannes Rosembergensis, Burianus uterque Gutssteinensis, Bohuslaus Sswambergensis et ceteri 96 " convenistis. Tu, quemadmodum prudenti habundas astucia, non- 792 nulla in regno emendanda, ita ut illius facinoris prefectus existas, facile illis persuasisti, ibi monetam, ibi iura, ibi nescio quas per Georgium occupatas nominasti libertates, et eas pro re publica tu, qui libertatem eras occupaturus, te defensurum spondebas; sicque sub tali colore primum potentes habens facinoris comites 97 in hanc perduellionis provinciam ingressus es. Nos autem, qui pacem dileximus, et quorsum hec tenderent intelligentes, ne tua itinera corrumpantur, ad hec minime vocati sumus. 98 Pro bono autem publice utilitatis in opido Nove Domus, ego 99 cum pluribus, ibi te convenimus. Inter collegas aderat nostri Iohannis germanus Procopius Rabensteinensis, cancellarius, vir 100 et humanitatis benigne et prudencie non parve. Consilio inito tu pro tua consuetudine pre aliis concionandi provinciam es ingressus; ea quoque supradicta contra Georgium tunc regem 101 cum non mediocri ampulositate adducta sunt. Que cum omnia nos emendacioni subdita profiteremur, nec ulla quidem pacis via per te amplexa est, quinymmo ex alto et basso, ac si te iam dia- demate fulgentem visuri essemus, omnia per nos ad publici boni utilitatem inventa reiecisti. 102 Et quod maximum est — audite queso, audite queso, viri, patres et amici! —Zdenko noster palam interrogatus, si pro fide 23a catholica contra heresim Hussitarum bellum sit gesturus, publice iure confirmans iurando professus est suum non esse fidem expe- dire, pontifici summo hoc esse concessum et hanc esse Bohemo- rum antiquam discordiam, quam, cum patres non potuerunt, nec ipsum se posse destruere, sed libertates, sed iura et monetam re- 103 gno convenientem habere se velle affirmabat. Hec illa tua pro- fessio moderne locucioni estne similis? Uniusne an duplicis 104 lingue te iudicare debemus? Rogo, responde, responde! Audiam pacienter. 105 ZDENKO: Multis hoc ex nature malicia inditum esse iudico, ut suam causam in medium afferre nesciant, nisi maledicant, obtrec- 106 tent et pungendo configant. Serpentina hec natura est; in te autem, 32
Wratislaviensis Iodocus, Iohannes Rosembergensis, Burianus uterque Gutssteinensis, Bohuslaus Sswambergensis et ceteri 96 " convenistis. Tu, quemadmodum prudenti habundas astucia, non- 792 nulla in regno emendanda, ita ut illius facinoris prefectus existas, facile illis persuasisti, ibi monetam, ibi iura, ibi nescio quas per Georgium occupatas nominasti libertates, et eas pro re publica tu, qui libertatem eras occupaturus, te defensurum spondebas; sicque sub tali colore primum potentes habens facinoris comites 97 in hanc perduellionis provinciam ingressus es. Nos autem, qui pacem dileximus, et quorsum hec tenderent intelligentes, ne tua itinera corrumpantur, ad hec minime vocati sumus. 98 Pro bono autem publice utilitatis in opido Nove Domus, ego 99 cum pluribus, ibi te convenimus. Inter collegas aderat nostri Iohannis germanus Procopius Rabensteinensis, cancellarius, vir 100 et humanitatis benigne et prudencie non parve. Consilio inito tu pro tua consuetudine pre aliis concionandi provinciam es ingressus; ea quoque supradicta contra Georgium tunc regem 101 cum non mediocri ampulositate adducta sunt. Que cum omnia nos emendacioni subdita profiteremur, nec ulla quidem pacis via per te amplexa est, quinymmo ex alto et basso, ac si te iam dia- demate fulgentem visuri essemus, omnia per nos ad publici boni utilitatem inventa reiecisti. 102 Et quod maximum est — audite queso, audite queso, viri, patres et amici! —Zdenko noster palam interrogatus, si pro fide 23a catholica contra heresim Hussitarum bellum sit gesturus, publice iure confirmans iurando professus est suum non esse fidem expe- dire, pontifici summo hoc esse concessum et hanc esse Bohemo- rum antiquam discordiam, quam, cum patres non potuerunt, nec ipsum se posse destruere, sed libertates, sed iura et monetam re- 103 gno convenientem habere se velle affirmabat. Hec illa tua pro- fessio moderne locucioni estne similis? Uniusne an duplicis 104 lingue te iudicare debemus? Rogo, responde, responde! Audiam pacienter. 105 ZDENKO: Multis hoc ex nature malicia inditum esse iudico, ut suam causam in medium afferre nesciant, nisi maledicant, obtrec- 106 tent et pungendo configant. Serpentina hec natura est; in te autem, 32
Strana 33
Jošt, Jan Rosenberský, Burianové oba Gutšteinští, Bohuslav Švamberský a jiní. Ty, jakož oplýváš opatrnou chytrostí, přemlu- vils je snadno, že všelicos ve království opravy potřebovalo, abys stal se ředitelem skutku takového: tu minci, tu práva, tu nevím jaké svobody že od Jiřího rušeny bývají, ohla šoval si a sliboval 588 hájiti jich, ty, kterýž si měl se státi sám hlavním jejich rušitelem. A tak přidruživ k sobě tovaryše mocné, dal si se v odboj. My ale, kteří sme milovali pokoj a rozuměli, kam to vše měřilo, nebyli sme k tomu nikoli voláni, abys neměl překážky. Z lásky k obecnému dobrému potom v městečku Jindřichově Hradci sešli sme se s tebou, já i jiní; byl tam s námi našeho Jana vlastní bratr Prokop Rabštein kancléř, muž nemalé vzdělanosti, vlídnosti a opatrnosti. Když počalo rokování, ty podle obyčeje svého před jinými jal si se řečniti, a proti Jiřímu všecko svrchu- dotčené s velikým nadsazováním přednešeno. Což když my že všecko má opraveno býti vyznávali sme, ty nižádné cesty ku po- koji přijíti si nechtěl, alebrž důrazem pánovitým, jako by již ko- runa na čele tvém blýskati se měla, všecko zavrhl si, cokoli sme my pro dobré obecné byli ustanovili. A což nejvážnějšího jest — slyšte, páni a přátelé! — Zdeněk náš veřejně otázán jsa, chce-li pro víru katolickou válku vésti s kacíř- stvím husitským, veřejně vyznával pod přísahou, že jeho věc není starati se o víru, to že zůstaveno papeži, a této různice české, kteréž nemohli předkové, že ani on vykořeniti nemůže, ale že o svobody, o práva i minci stojí, aby byly, jakovýchž království potřebuje, tak mluvil. Toto tvé vyznání snáší-li se s řečí tvou nynější? Má- me-li tě za jednojazykého či za dvojjazykého míti? Odpověz medle, rád to uslyším. ZDENĚK: Jsou lidé, kteří ničeho přednášeti neumějí, aby přitom neláli a neutrhali. Já i přátelé moji nedávali sme se v nijaké jed- noty neslušné, ale vidouce všeliké katolíkův útisky, když Jiřího 3 Dialogus 33
Jošt, Jan Rosenberský, Burianové oba Gutšteinští, Bohuslav Švamberský a jiní. Ty, jakož oplýváš opatrnou chytrostí, přemlu- vils je snadno, že všelicos ve království opravy potřebovalo, abys stal se ředitelem skutku takového: tu minci, tu práva, tu nevím jaké svobody že od Jiřího rušeny bývají, ohla šoval si a sliboval 588 hájiti jich, ty, kterýž si měl se státi sám hlavním jejich rušitelem. A tak přidruživ k sobě tovaryše mocné, dal si se v odboj. My ale, kteří sme milovali pokoj a rozuměli, kam to vše měřilo, nebyli sme k tomu nikoli voláni, abys neměl překážky. Z lásky k obecnému dobrému potom v městečku Jindřichově Hradci sešli sme se s tebou, já i jiní; byl tam s námi našeho Jana vlastní bratr Prokop Rabštein kancléř, muž nemalé vzdělanosti, vlídnosti a opatrnosti. Když počalo rokování, ty podle obyčeje svého před jinými jal si se řečniti, a proti Jiřímu všecko svrchu- dotčené s velikým nadsazováním přednešeno. Což když my že všecko má opraveno býti vyznávali sme, ty nižádné cesty ku po- koji přijíti si nechtěl, alebrž důrazem pánovitým, jako by již ko- runa na čele tvém blýskati se měla, všecko zavrhl si, cokoli sme my pro dobré obecné byli ustanovili. A což nejvážnějšího jest — slyšte, páni a přátelé! — Zdeněk náš veřejně otázán jsa, chce-li pro víru katolickou válku vésti s kacíř- stvím husitským, veřejně vyznával pod přísahou, že jeho věc není starati se o víru, to že zůstaveno papeži, a této různice české, kteréž nemohli předkové, že ani on vykořeniti nemůže, ale že o svobody, o práva i minci stojí, aby byly, jakovýchž království potřebuje, tak mluvil. Toto tvé vyznání snáší-li se s řečí tvou nynější? Má- me-li tě za jednojazykého či za dvojjazykého míti? Odpověz medle, rád to uslyším. ZDENĚK: Jsou lidé, kteří ničeho přednášeti neumějí, aby přitom neláli a neutrhali. Já i přátelé moji nedávali sme se v nijaké jed- noty neslušné, ale vidouce všeliké katolíkův útisky, když Jiřího 3 Dialogus 33
Strana 34
107 Wilhelme, id natura melius fingere non potuit. Ego una cum meis collegis non facciones, non ligas damnatas, quemadmodum videris asserere, fecimus; quinymmo videntes multas cleri et catholicorum oppressiones nostrisque metuentes capitibus, cum Georgium iam Deo et ecclesie sancte infidelem cognoveramus, bonum publi- cum privato anteponentes, concordiam, quam tu nobis maliciose exprobras, summo cum honore aggressi sumus et profecimus. 108 In conventu Nove Domus non conveniebat coram te et aliis in fide vacillantibus, quod et facto ostenditis, secreta fidei revelare, cum ante porcos margarite non sunt proiciende,11 nec adhuc 109 ullum expressum mandatum sedis apostolice acceperam. Sed mox cum advenit, tanquam filius obediens patri suo, pontifici summo, fore parendum iudicavi, feci, executus sum faciamque, 110 quoad vita fruar comite. Tu, qui te catholicum iudicas, cur obedire contemnis? 111 WILHELMUS: Cum te videro pontificem, tunc mandata tua suscipientur felixque erit Pragensis ecclesia tanto donata presule, et iam non incassum te archipresulem Rudnicensem arcem posse- 112 disse intelligam; fidei enim corrector ex illa nobis est ortus. Si communi] consilio causam fuissetis aggressi et vestra mala infor- 793 macione res apud pontificem summum infecta non fuisset, ab omnibus approbatum omnes tutarentur. 113 ZDENKO: Tene vel tui similes in consilium vocare debuimus? 114 RABENSTEINENSIS:1 Sue constancie racionem reddet Wilhel- 23b 115 mus. Hoc unum scimus multos viros clarissimos et catholicos hoc in regno existere, qui — pace vestra dicam — in hoc negocio eque 116 fideliter veluti vos consuluissent. Cur his causam fidei manifestam non dedistis, apostolo consulente corde credi ad iusticiam, ore autem fieri confessionem ad salutem?12 117 ZDENKO: Tacere in tempus summa prudencia est. 118 SSWAMBERGENSIS: Si tocius rei infeccio per vos timenda erat, fidelibus orthodoxis, quorum parvus extat numerus, sub sigillo confessionis, veluti mos secretorum est, saltem erat dicendum 11 Matouš 7, 6 neque mittatis margaritas vestras ante porcos. 12 Pavel k Rím. 10, 20 corde enim creditur ad iustitiam, ore autem confessio fit ad salutem. 34
107 Wilhelme, id natura melius fingere non potuit. Ego una cum meis collegis non facciones, non ligas damnatas, quemadmodum videris asserere, fecimus; quinymmo videntes multas cleri et catholicorum oppressiones nostrisque metuentes capitibus, cum Georgium iam Deo et ecclesie sancte infidelem cognoveramus, bonum publi- cum privato anteponentes, concordiam, quam tu nobis maliciose exprobras, summo cum honore aggressi sumus et profecimus. 108 In conventu Nove Domus non conveniebat coram te et aliis in fide vacillantibus, quod et facto ostenditis, secreta fidei revelare, cum ante porcos margarite non sunt proiciende,11 nec adhuc 109 ullum expressum mandatum sedis apostolice acceperam. Sed mox cum advenit, tanquam filius obediens patri suo, pontifici summo, fore parendum iudicavi, feci, executus sum faciamque, 110 quoad vita fruar comite. Tu, qui te catholicum iudicas, cur obedire contemnis? 111 WILHELMUS: Cum te videro pontificem, tunc mandata tua suscipientur felixque erit Pragensis ecclesia tanto donata presule, et iam non incassum te archipresulem Rudnicensem arcem posse- 112 disse intelligam; fidei enim corrector ex illa nobis est ortus. Si communi] consilio causam fuissetis aggressi et vestra mala infor- 793 macione res apud pontificem summum infecta non fuisset, ab omnibus approbatum omnes tutarentur. 113 ZDENKO: Tene vel tui similes in consilium vocare debuimus? 114 RABENSTEINENSIS:1 Sue constancie racionem reddet Wilhel- 23b 115 mus. Hoc unum scimus multos viros clarissimos et catholicos hoc in regno existere, qui — pace vestra dicam — in hoc negocio eque 116 fideliter veluti vos consuluissent. Cur his causam fidei manifestam non dedistis, apostolo consulente corde credi ad iusticiam, ore autem fieri confessionem ad salutem?12 117 ZDENKO: Tacere in tempus summa prudencia est. 118 SSWAMBERGENSIS: Si tocius rei infeccio per vos timenda erat, fidelibus orthodoxis, quorum parvus extat numerus, sub sigillo confessionis, veluti mos secretorum est, saltem erat dicendum 11 Matouš 7, 6 neque mittatis margaritas vestras ante porcos. 12 Pavel k Rím. 10, 20 corde enim creditur ad iustitiam, ore autem confessio fit ad salutem. 34
Strana 35
již Bohu a svaté církvi nevěrného býti poznali sme, stavili sme obecné dobré nad své vlastní, a jednotu, kterouž ty káráš, ve vší 589 cti sme založili. A věru na sjezdu Hradeckém neslušelo před tebou a jinými ve víře vrtkavými, jakož skutkem ukazujete, odkrývati tajemství její a metati perly před svině,11 aniž sem tehdáž ještě byl obdržel určitý od stolice apoštolské rozkaz. Ale jakmile došel, umínil sem poslušen býti otce svatého co syn věrný a budu rozkaz ten konati, pokud život mi postačí. Ty za katolíka se vydávaje, proč poslou- chati se zdráháš? VILÉM: Až tě uhlédám velikým prelátem, budu i já poslouchati tebe. Jaké to bude štěstí pro církev pražskou, když takového bude míti arcibiskupa! I již uznávám, že právem stal si se pánem roud- nickým, an odtud vyšel nám opravce víry. Však kdybyste s obec- nou poradou byli dali se do věci a neprznili jí nepravým ku papeži donášením, již by pomáhali provesti všichni, co všichni uchválili. ZDENĚK: A měli sme snad tebe aneb tobě podobné bráti do rady? RABŠTEIN: Ať Vilém se hájí, jak umí; já ovšem za to mám, že mnoho jest v této zemi katolíkův, kteříž by tak dobře byli raditi uměli, jako vy. Proč ste jim nezjevili úmyslu svého? ZDENĚK: Mlčeti vhod bývá někdy největší opatrnost. 35
již Bohu a svaté církvi nevěrného býti poznali sme, stavili sme obecné dobré nad své vlastní, a jednotu, kterouž ty káráš, ve vší 589 cti sme založili. A věru na sjezdu Hradeckém neslušelo před tebou a jinými ve víře vrtkavými, jakož skutkem ukazujete, odkrývati tajemství její a metati perly před svině,11 aniž sem tehdáž ještě byl obdržel určitý od stolice apoštolské rozkaz. Ale jakmile došel, umínil sem poslušen býti otce svatého co syn věrný a budu rozkaz ten konati, pokud život mi postačí. Ty za katolíka se vydávaje, proč poslou- chati se zdráháš? VILÉM: Až tě uhlédám velikým prelátem, budu i já poslouchati tebe. Jaké to bude štěstí pro církev pražskou, když takového bude míti arcibiskupa! I již uznávám, že právem stal si se pánem roud- nickým, an odtud vyšel nám opravce víry. Však kdybyste s obec- nou poradou byli dali se do věci a neprznili jí nepravým ku papeži donášením, již by pomáhali provesti všichni, co všichni uchválili. ZDENĚK: A měli sme snad tebe aneb tobě podobné bráti do rady? RABŠTEIN: Ať Vilém se hájí, jak umí; já ovšem za to mám, že mnoho jest v této zemi katolíkův, kteříž by tak dobře byli raditi uměli, jako vy. Proč ste jim nezjevili úmyslu svého? ZDENĚK: Mlčeti vhod bývá někdy největší opatrnost. 35
Strana 36
aliis; etsi vos summas raciones adducere nitimini, apud tamen homines scrupulosa semper existimatur vestra illa taciturnitas. 119 WILHELMUS: Magis est, quod dicere volo. Causam fidei, que per maiores semper est tractanda homines, Zdenko noster per nonnullos floccipendende auctoritatis apostatas homines in fo- lium belli involvit, veluti secundum hominum communem opi- nionem rapinis et incendiis suis magis consonum videtur, et bene nobis consultum existimat, si homines trium litterarum — non more Terencii,13 sed nostro more loquendo — ignaros pro sum- mis iurisconsultis habeamus. 120 ZDENKO: Multa loquuntur homines et multa producunt. Asse- veras, Wilhelme, que si fidem reperirent illam, quam tu profers, 121 facile nostra tota corruet veritas. Ego nec pontifex nec sacerdos existo. Sunt prelati, qui ceteris minoribus auctoritatem prestant. 122 WILHELMUS: Non de hoc modo in questione conveniat, per quem illi committantur errores, sed constat id per leves fieri ho- mines tibique amicissimos, quod ego utique nec bonum nec tante rei consonum iudicare possum. 123 RABENSTEINENSIS: Quis causa erroris tanti existat, ego ignoro. Si tamen arduissima causa fidei, veluti ait Wilhelmus, commit- titur parve auctoritatis et sciencie hominibus, detestabilem levi- 124 tatem esse scimus. Sicut enim secundum Platonem beata est res publica, que a doctis gubernatur,14 sic miserrima quippe erit, si indoctos presertim in causa fidei habere debet animarum pastores, et cum hoc regimen, canonica disciplina teste, ars existat arcium, non immerito illi magistri essent preponendi magistrorum; si autem cecus ceco prestat ducatum, fovea repleatur necesse est.15 125 Tripartitam historiam pre oculis ponamus Athanasii,1s ubi pre- 24 a sules Alexandrini sciencia, auctoritate, rerum experiencia et vite morumque sanctitate summma habundantes negocio heresis 13 Asi záměna s Plautem (Aulularia 326); u Plauta „homo trium litterarum“ je „fur“ (zloděj), zde však člověk, který nezná ani abc. 14 Cicero, Ad Quintum fratrem I 1, 29 Plato (Politeia V 473 D) tum denique fore beatas res publicas putavit, si aut docti et sapientes homines eas regere coepissent... 15 Matouš 15, 14 caecus autem si caeco ducatum praestet, ambo in foveam cadunt. 16 Míněny řecky psané apologie Contra Arianos, Ad Constantinum imperatorem, De fuga. 36
aliis; etsi vos summas raciones adducere nitimini, apud tamen homines scrupulosa semper existimatur vestra illa taciturnitas. 119 WILHELMUS: Magis est, quod dicere volo. Causam fidei, que per maiores semper est tractanda homines, Zdenko noster per nonnullos floccipendende auctoritatis apostatas homines in fo- lium belli involvit, veluti secundum hominum communem opi- nionem rapinis et incendiis suis magis consonum videtur, et bene nobis consultum existimat, si homines trium litterarum — non more Terencii,13 sed nostro more loquendo — ignaros pro sum- mis iurisconsultis habeamus. 120 ZDENKO: Multa loquuntur homines et multa producunt. Asse- veras, Wilhelme, que si fidem reperirent illam, quam tu profers, 121 facile nostra tota corruet veritas. Ego nec pontifex nec sacerdos existo. Sunt prelati, qui ceteris minoribus auctoritatem prestant. 122 WILHELMUS: Non de hoc modo in questione conveniat, per quem illi committantur errores, sed constat id per leves fieri ho- mines tibique amicissimos, quod ego utique nec bonum nec tante rei consonum iudicare possum. 123 RABENSTEINENSIS: Quis causa erroris tanti existat, ego ignoro. Si tamen arduissima causa fidei, veluti ait Wilhelmus, commit- titur parve auctoritatis et sciencie hominibus, detestabilem levi- 124 tatem esse scimus. Sicut enim secundum Platonem beata est res publica, que a doctis gubernatur,14 sic miserrima quippe erit, si indoctos presertim in causa fidei habere debet animarum pastores, et cum hoc regimen, canonica disciplina teste, ars existat arcium, non immerito illi magistri essent preponendi magistrorum; si autem cecus ceco prestat ducatum, fovea repleatur necesse est.15 125 Tripartitam historiam pre oculis ponamus Athanasii,1s ubi pre- 24 a sules Alexandrini sciencia, auctoritate, rerum experiencia et vite morumque sanctitate summma habundantes negocio heresis 13 Asi záměna s Plautem (Aulularia 326); u Plauta „homo trium litterarum“ je „fur“ (zloděj), zde však člověk, který nezná ani abc. 14 Cicero, Ad Quintum fratrem I 1, 29 Plato (Politeia V 473 D) tum denique fore beatas res publicas putavit, si aut docti et sapientes homines eas regere coepissent... 15 Matouš 15, 14 caecus autem si caeco ducatum praestet, ambo in foveam cadunt. 16 Míněny řecky psané apologie Contra Arianos, Ad Constantinum imperatorem, De fuga. 36
Strana 37
VILÉM: Povím něco ještě horšího. Zdeněk svěřil a poručil arci jednání o věcech víry mnohým katolíkům, ale lidem lehkým, ne- umělým, poběhlým a zlodějským. 37
VILÉM: Povím něco ještě horšího. Zdeněk svěřil a poručil arci jednání o věcech víry mnohým katolíkům, ale lidem lehkým, ne- umělým, poběhlým a zlodějským. 37
Strana 38
Ariane extirpande prepositi erant, et cum filii tenebrarum maiorem huius mundi habeant sapienciam filiis lucis, hii nobilissimi presules astucia hereticorum sepius a sede eiecti, ab ecclesiis quoque pulsi 126 fuere. Ibi, quomodo perierit heresis tanta mole fundata, et quid in rebus nostris sit agendum, veluti in speculo considerabimus. 127 Constantinus Augustus concilia multorum convocavit doctissi- morum episcoporum; de veritate homousion invenienda per 128 doctissimos theologos illic disputatum est. Simbolo concluso non 794 129 armis, non incendio, non ruina et clade fides probabatur. Sevie- runt heretici : non insurgebant, sed defendebant christiani; et cum defensio hominum defuit, lacrimis, oracione, ieiuniis prostrati, misericordiam implorantes gladii acuti, in manus hostium con- 130 versi sunt. Doctorum et sancte vite hominum hec provincia est, doctorum et civium, incolarum, qui mores consuetudinesque 131 patrie non ignorent. In ecclesiis enim, ubi cleri et fidei viget perse- cucio, statuunt de potentibus vel sciencia excellentibus solum in preturas accipiendis; bene validum esse iureconsultis et in sciencia 132 iuris peritis constat. Quantam autem persecucionem, quantam labem ecclesiarum hic habuerimus et usque quo habere non desinimus, nemo est, credo, qui dubitet, cum ruine quotidie oculis sint obiecte. 133 Nunquam igitur consilio meo persuasum erit hominibus mo- rum et scienciarum doctrina inexpertis tantam molem belli do- minici committendam, quorum nec labra non solum in fonte caballino,17 sed nec in fonte prophetarum, agiographorum, histo- rie sancte aut pontificii iuris doctrine probata sunt, cum de fide agitur et non de lana caprina,18 non de caprificio,19 sed de salute anime, sed de periculo vite agitur eterne, ubi non Aristotiles, non Plato, non Pithagoras sufficere potest, sed maius nescio quid que- rendum Aristotile, quoniam, que Diogenes nescierit, que Anax- agoram fugierunt, hec regenti animas nota esse debent et mani- 24b 134 festa oportet. An autem doctos vel indoctos, expertos vel inex- pertos, vite sancte vel thabernarie, valentes vel invalidos vestra- 17 18 19 Persius, prologus 1 Nec fonte labra prolui caballino. Horatius, Epist. I 18, 15 alter rixatur de lana saepe caprina. Srv. Persius I 25 rupto iecore exierit caprificus. 38
Ariane extirpande prepositi erant, et cum filii tenebrarum maiorem huius mundi habeant sapienciam filiis lucis, hii nobilissimi presules astucia hereticorum sepius a sede eiecti, ab ecclesiis quoque pulsi 126 fuere. Ibi, quomodo perierit heresis tanta mole fundata, et quid in rebus nostris sit agendum, veluti in speculo considerabimus. 127 Constantinus Augustus concilia multorum convocavit doctissi- morum episcoporum; de veritate homousion invenienda per 128 doctissimos theologos illic disputatum est. Simbolo concluso non 794 129 armis, non incendio, non ruina et clade fides probabatur. Sevie- runt heretici : non insurgebant, sed defendebant christiani; et cum defensio hominum defuit, lacrimis, oracione, ieiuniis prostrati, misericordiam implorantes gladii acuti, in manus hostium con- 130 versi sunt. Doctorum et sancte vite hominum hec provincia est, doctorum et civium, incolarum, qui mores consuetudinesque 131 patrie non ignorent. In ecclesiis enim, ubi cleri et fidei viget perse- cucio, statuunt de potentibus vel sciencia excellentibus solum in preturas accipiendis; bene validum esse iureconsultis et in sciencia 132 iuris peritis constat. Quantam autem persecucionem, quantam labem ecclesiarum hic habuerimus et usque quo habere non desinimus, nemo est, credo, qui dubitet, cum ruine quotidie oculis sint obiecte. 133 Nunquam igitur consilio meo persuasum erit hominibus mo- rum et scienciarum doctrina inexpertis tantam molem belli do- minici committendam, quorum nec labra non solum in fonte caballino,17 sed nec in fonte prophetarum, agiographorum, histo- rie sancte aut pontificii iuris doctrine probata sunt, cum de fide agitur et non de lana caprina,18 non de caprificio,19 sed de salute anime, sed de periculo vite agitur eterne, ubi non Aristotiles, non Plato, non Pithagoras sufficere potest, sed maius nescio quid que- rendum Aristotile, quoniam, que Diogenes nescierit, que Anax- agoram fugierunt, hec regenti animas nota esse debent et mani- 24b 134 festa oportet. An autem doctos vel indoctos, expertos vel inex- pertos, vite sancte vel thabernarie, valentes vel invalidos vestra- 17 18 19 Persius, prologus 1 Nec fonte labra prolui caballino. Horatius, Epist. I 18, 15 alter rixatur de lana saepe caprina. Srv. Persius I 25 rupto iecore exierit caprificus. 38
Strana 39
Strana 40
rum parcium habeatis in Bohemia ductores, nec prius scivi, nec usque modo dubio sum liberatus. 135 SSWAMBERGENSIS: Wilhemum indoctos et floccipendende aucto- 136 ritatis esse viros affirmantem audivi. Nescio si Sternbergensis noster idemtidem inficias non ibit. 137 ZDENKO: Egone falsitatem confirmare potero, cum his rebus 138 doctores egregios et electos sacerdotes prepositos habeamus? Et si, veluti in provebio habetur, baculum nobis pontifex summus preponeret,2° nonne illi obediendum fore censetis? 139 RABENSTEINENSIS: Ego una cum amico nostro Sswambergensi obediendum esse iudicamus et ideo clavis auctoritatis superiori data est, ut mandata ab eo rite et racionabiliter procedant; cla- vem discrecionis prelatis correquisitam esse non dubitamus. 140 WILHELMUS: Iam illud plane intelligo, quod sepius docti dicere consueverunt, mandato superioris semper obediendum, dum ta- men clave processerit non errante. Nec per hoc errorem pontifici 141 summo ascribo. In vos culpam conicio, qui vestras partes non 142 uti vultis, sed sicut potestis, tutari conamini. Si quis posicionem regni intelligens veritatem dicendo vos inconsulte rem aggressos affirmet bonumque et publicum et vestrum privatum, quod vel non vultis vel intelligere non potestis, persuadere laboret, mox per vestros subornatos obtrectatores infidelis, iniustus, fautor hereticorum, suspectus de errore, inexpertus appellatur. 143 Idcirco e plebe ignaros, inglorios vel nomine doctoris solum gloriantes eligitis; quibus ad vestras preces, ad vestram, ut it. 795 dicam, astutam et fallacem subornacionem vestris illis deceptus 144 sponsionibus presul summus provinciam hec curandi dat. Et per hoc causam vestram fundare firmiter volentes inbecillem ac nul- lam redditis, exquo multi homines graves indigestum consideran- tes vestrorum mandatum, levitatem vestram allegant auctorita- temque illudunt, scientes longe longeque melius, quid sit man- 25a 145 dandum, quam vestri mandantes, quo modo sit obediendum. Et quoniam homines gravitate preditos non accipitis, ideo causam vestram auctoritate redditis spoliatam. 20 Srv. bajku Phaedrovu 12. 40
rum parcium habeatis in Bohemia ductores, nec prius scivi, nec usque modo dubio sum liberatus. 135 SSWAMBERGENSIS: Wilhemum indoctos et floccipendende aucto- 136 ritatis esse viros affirmantem audivi. Nescio si Sternbergensis noster idemtidem inficias non ibit. 137 ZDENKO: Egone falsitatem confirmare potero, cum his rebus 138 doctores egregios et electos sacerdotes prepositos habeamus? Et si, veluti in provebio habetur, baculum nobis pontifex summus preponeret,2° nonne illi obediendum fore censetis? 139 RABENSTEINENSIS: Ego una cum amico nostro Sswambergensi obediendum esse iudicamus et ideo clavis auctoritatis superiori data est, ut mandata ab eo rite et racionabiliter procedant; cla- vem discrecionis prelatis correquisitam esse non dubitamus. 140 WILHELMUS: Iam illud plane intelligo, quod sepius docti dicere consueverunt, mandato superioris semper obediendum, dum ta- men clave processerit non errante. Nec per hoc errorem pontifici 141 summo ascribo. In vos culpam conicio, qui vestras partes non 142 uti vultis, sed sicut potestis, tutari conamini. Si quis posicionem regni intelligens veritatem dicendo vos inconsulte rem aggressos affirmet bonumque et publicum et vestrum privatum, quod vel non vultis vel intelligere non potestis, persuadere laboret, mox per vestros subornatos obtrectatores infidelis, iniustus, fautor hereticorum, suspectus de errore, inexpertus appellatur. 143 Idcirco e plebe ignaros, inglorios vel nomine doctoris solum gloriantes eligitis; quibus ad vestras preces, ad vestram, ut it. 795 dicam, astutam et fallacem subornacionem vestris illis deceptus 144 sponsionibus presul summus provinciam hec curandi dat. Et per hoc causam vestram fundare firmiter volentes inbecillem ac nul- lam redditis, exquo multi homines graves indigestum consideran- tes vestrorum mandatum, levitatem vestram allegant auctorita- temque illudunt, scientes longe longeque melius, quid sit man- 25a 145 dandum, quam vestri mandantes, quo modo sit obediendum. Et quoniam homines gravitate preditos non accipitis, ideo causam vestram auctoritate redditis spoliatam. 20 Srv. bajku Phaedrovu 12. 40
Strana 41
ZDENĚK: To řídili duchovní naši představení, mužové moudří a výborní. Však jakož nese přísloví, kdyby papež hůlku nám dal za pána, ještě bychom jí poslouchati měli.20 VILÉM: Neviním já papeže, ale vás, kteříž ho zle zpravujete, 590 a když kdo, znaje lépe věcí stav, jinak soudí než vy, hned jej za podezřelého, za nevěrného, za přítele kacířův osočujete. Proto potahujete k sobě z chátry povolné nedouky, třebas dok- tory se býti honosili, poroučíte je stolici římské a odjímáte tím váhu věci, kdež by jí přidávati bylo potřebí. 41
ZDENĚK: To řídili duchovní naši představení, mužové moudří a výborní. Však jakož nese přísloví, kdyby papež hůlku nám dal za pána, ještě bychom jí poslouchati měli.20 VILÉM: Neviním já papeže, ale vás, kteříž ho zle zpravujete, 590 a když kdo, znaje lépe věcí stav, jinak soudí než vy, hned jej za podezřelého, za nevěrného, za přítele kacířův osočujete. Proto potahujete k sobě z chátry povolné nedouky, třebas dok- tory se býti honosili, poroučíte je stolici římské a odjímáte tím váhu věci, kdež by jí přidávati bylo potřebí. 41
Strana 42
146 SSWAMBERGENSIS: Quorsum progrederis, Wilhelme? Sedes apostolica cum summa moderacione et prudencia facta sua solet 147 dispensare. Ideo prepositos huius rei, pontificis functos auctori- tate, nescio, quo modo salva auctoritate sedis apostolice vilipen- dere potes. 148 WILHELMUS: Factum narravi, iura nescio. 149 ZDENKO: Summum ius est pontifex summus, cui obedire omnes creaturas de necessitate salutis notum est, et in hac sen- tencia conclusionem firmam habeo. 150 RABENSTEINENSIS: Sedem apostolicam facta sua ita moderari debere manifestum est, ut difficile dictu existat maiorem diligen- 151 ciam adhiberi posse. Sed homines sunt mortales; quanta repe- ritur industria hominum ad reiciendum malicias, tante reperiun- 152 tur malicie ad fallendum prudenciam. Idcirco iure meritoque canon ecclesiastici iuris id edixit papam falli et fallere, oblivisci et errare posse, ecclesiam autem inmobilem, que sponsa dicitur 153 Jesu Christi, semper inmobilem constare! Utrum autem pontifex in facto Zdenkonis fefellit, id me fugit, quoniam homo privatus omnium rerum sum ignarus et ea, que facta sunt, vobis melius constare existimo. 154 WILHELMUS: Iam in hac re probanda multa verba protuli. Testimoniis utar factorum, quoniam hominis egregie vel impru- 155 denter facta hominis condicionem maxime declarant. Audistisne, viri, fratres et patres, unquam in iure fore clarum, ut pueri infan- tes in ventre matris excommunicentur et anathematizentur? pe- nitencia nisi pecunia soluta in articulo mortis tempore interdicti 156 negetur? interdicta sine quovis delicto inponantur? Que omnia per excommunicatores eorum commissa fuisse constat. ZDENKO: De his michi nulla noticia est. Dic, ubi contigerunt? 157 WILHELMUS: Ita esse factum scio, exemplisque probari potest. 158 Et ut de aliis taceamus, Helias vester, non tamen ille Carmelites propheta,21 sed illustris alborum Premonstratensium monacho- 25b rum apostata,22 cui ad vestras preces tocius ordinis istius summa 21 III Král. 18, 20 n. congregavit prophetas in monte Carmel. Accedens autem Elias... 22 Eliáš ten, někdy husita, byl nyní spolu farářem v Jindřichově Hradci a admi- nistrátorem biskupství litomyšlského. (Pal) 42
146 SSWAMBERGENSIS: Quorsum progrederis, Wilhelme? Sedes apostolica cum summa moderacione et prudencia facta sua solet 147 dispensare. Ideo prepositos huius rei, pontificis functos auctori- tate, nescio, quo modo salva auctoritate sedis apostolice vilipen- dere potes. 148 WILHELMUS: Factum narravi, iura nescio. 149 ZDENKO: Summum ius est pontifex summus, cui obedire omnes creaturas de necessitate salutis notum est, et in hac sen- tencia conclusionem firmam habeo. 150 RABENSTEINENSIS: Sedem apostolicam facta sua ita moderari debere manifestum est, ut difficile dictu existat maiorem diligen- 151 ciam adhiberi posse. Sed homines sunt mortales; quanta repe- ritur industria hominum ad reiciendum malicias, tante reperiun- 152 tur malicie ad fallendum prudenciam. Idcirco iure meritoque canon ecclesiastici iuris id edixit papam falli et fallere, oblivisci et errare posse, ecclesiam autem inmobilem, que sponsa dicitur 153 Jesu Christi, semper inmobilem constare! Utrum autem pontifex in facto Zdenkonis fefellit, id me fugit, quoniam homo privatus omnium rerum sum ignarus et ea, que facta sunt, vobis melius constare existimo. 154 WILHELMUS: Iam in hac re probanda multa verba protuli. Testimoniis utar factorum, quoniam hominis egregie vel impru- 155 denter facta hominis condicionem maxime declarant. Audistisne, viri, fratres et patres, unquam in iure fore clarum, ut pueri infan- tes in ventre matris excommunicentur et anathematizentur? pe- nitencia nisi pecunia soluta in articulo mortis tempore interdicti 156 negetur? interdicta sine quovis delicto inponantur? Que omnia per excommunicatores eorum commissa fuisse constat. ZDENKO: De his michi nulla noticia est. Dic, ubi contigerunt? 157 WILHELMUS: Ita esse factum scio, exemplisque probari potest. 158 Et ut de aliis taceamus, Helias vester, non tamen ille Carmelites propheta,21 sed illustris alborum Premonstratensium monacho- 25b rum apostata,22 cui ad vestras preces tocius ordinis istius summa 21 III Král. 18, 20 n. congregavit prophetas in monte Carmel. Accedens autem Elias... 22 Eliáš ten, někdy husita, byl nyní spolu farářem v Jindřichově Hradci a admi- nistrátorem biskupství litomyšlského. (Pal) 42
Strana 43
ŠVAMBERK: Kam to zabíháš, Viléme? Stolice římská vždy s nej- lepší rozvahou a moudrostí jednává, i nesluší lehčiti autority její. VILÉM: Skutky vypravuji, do práv se neznám. ZDENĚK: Nejvyšší právo jest vůle papežova, kteréžto lidé vši- chni z potřeby spasení mají poslušni býti. Ta pravda jest pevný základ můj. RABŠTEIN: Není pochyby, že stolice apoštolská věci své vždy tak vede, že sotva lze nalézti kromě ní moudrosti větší. Ale lidé jsou smrtelni, a kolik umění má moudrost k zamezení zlého, tolik umění má i zlost k podvedení moudrosti. Pročež ne neslušně zní kanon církevního práva, že papež může oklamán býti a klamati, zapomenouti a chybiti, církev ale, nevěsta Kristova, že vždy ne- omylna zůstává. Ve věci Zdeňkově papež-li či kdo jiný byl kla- matelem, já bych říci neuměl, nejsa jí dosti povědom. VILÉM: Já jen skutky za svědectví uvedu, podle nich suďte potom sami! Slyšeli-li ste kdy, páni a přátelé, že to v právích založeno, aby nezrozeňátka v břichu mateře do klatby dávána byla, za interdiktu aby umírajícím odpíráno bylo pokání, kromě za peníze, a interdikt sám aby ohlašován byl, kde nebylo nižád- ného provinění? ZDENĚK: O tom já nic nevím. Pověz, kde se to stalo? VILÉM: Stalo se toho dosti: ať zamlčím o jiných, váš Eliáš, ne 591 karmelský prorok,21 ale bílých premonstrákův odpadlec slavný,22 kterémužto k vaší prosbě, pro jeho zvláštní ztřeštěnost, celé řeholy zpráva svěřena jest, páchal věci takové nejednou. 43
ŠVAMBERK: Kam to zabíháš, Viléme? Stolice římská vždy s nej- lepší rozvahou a moudrostí jednává, i nesluší lehčiti autority její. VILÉM: Skutky vypravuji, do práv se neznám. ZDENĚK: Nejvyšší právo jest vůle papežova, kteréžto lidé vši- chni z potřeby spasení mají poslušni býti. Ta pravda jest pevný základ můj. RABŠTEIN: Není pochyby, že stolice apoštolská věci své vždy tak vede, že sotva lze nalézti kromě ní moudrosti větší. Ale lidé jsou smrtelni, a kolik umění má moudrost k zamezení zlého, tolik umění má i zlost k podvedení moudrosti. Pročež ne neslušně zní kanon církevního práva, že papež může oklamán býti a klamati, zapomenouti a chybiti, církev ale, nevěsta Kristova, že vždy ne- omylna zůstává. Ve věci Zdeňkově papež-li či kdo jiný byl kla- matelem, já bych říci neuměl, nejsa jí dosti povědom. VILÉM: Já jen skutky za svědectví uvedu, podle nich suďte potom sami! Slyšeli-li ste kdy, páni a přátelé, že to v právích založeno, aby nezrozeňátka v břichu mateře do klatby dávána byla, za interdiktu aby umírajícím odpíráno bylo pokání, kromě za peníze, a interdikt sám aby ohlašován byl, kde nebylo nižád- ného provinění? ZDENĚK: O tom já nic nevím. Pověz, kde se to stalo? VILÉM: Stalo se toho dosti: ať zamlčím o jiných, váš Eliáš, ne 591 karmelský prorok,21 ale bílých premonstrákův odpadlec slavný,22 kterémužto k vaší prosbě, pro jeho zvláštní ztřeštěnost, celé řeholy zpráva svěřena jest, páchal věci takové nejednou. 43
Strana 44
ob eius singularem stoliditatem commissa fuit, hec facinora omnia non semel perpetravit. 159 SSWAMBERGENSIS: Idemtidem audivi a pluribus. 160 RABENSTEINENSIS: Doli capax excommunicandus est. Pro pec- cato enim mortali et pro contemptu solummodo debet fieri ana- thema, sed in utero positi et infantes illa committere non possunt; et penitencia sine quovis accepto vel dato imparcienda est; inter- 161 dictum non nisi iustissima exigente causa feriendum. Eas ob res ego similia iuste fieri posse non reperio. 162 ZDENKO: Fabellas multi narrant, que in veritate reperiri non 163 possunt. Ubi unquam interdictum iniustum positum est? Audiam libenter. 164 WILHELMUS: Omnibus in locis, ubi dominus loci catholicus nullam partem adiuvando pace frui voluerit. 165 RABENSTEINENSIS: Dicite modo ea, que incepistis! De hoc, si sub pena interdicti bellum contra hereticos Romanus possit mandare pontifex, dabitur postea disputandi locus. 166 WILHELMUS: Aliud addere volo, vobisque, uti credo, mira- bilius: quicunque Zdenkovi nostro non favet, qui eum omni gloria 796 dignum fore non iudicat, publica feritur excommunicacione. 167 ZDENKO: Non michi, sed Deo datur gloria. Ille, qui me ac bel- lum, cui prepositus sum, maledicit, maledicit vicarium Christi et sic in Christum Deum obprobria transmittit; qui autem anathema dixerit Iesu, hic Paulo teste23 maledictus et excommunicatus est. 168 WILHELMUS: Utinam bellum Dei geras! Non tot latrocinia, cedes, incendia, ruine monasteriorum et virginum corruptele se- 169 querentur. Estne hoc Dei bellum, ut cenobium Chotissowiense Deo sacratarum virginum, per tot clades priores servatum, totum ruine incendioque patuerit? Virgines antistesque earum, quem prepositum appellant, quasi mendicitate victum querere compel- luntur, omnia bona mobilia et inmobilia per tue faccionis conscios 170 distracta sunt! Idem de Teplensi fecistis templo; non Hussite, non Thaborite, non Wiglefiste, quos vos omnes persequi dicitis, hec egissent nec fecissent. 23 Pavel, I. Kor. 12, 3 nemo in spiritu Dei loquens dicit anathema lesu. 44
ob eius singularem stoliditatem commissa fuit, hec facinora omnia non semel perpetravit. 159 SSWAMBERGENSIS: Idemtidem audivi a pluribus. 160 RABENSTEINENSIS: Doli capax excommunicandus est. Pro pec- cato enim mortali et pro contemptu solummodo debet fieri ana- thema, sed in utero positi et infantes illa committere non possunt; et penitencia sine quovis accepto vel dato imparcienda est; inter- 161 dictum non nisi iustissima exigente causa feriendum. Eas ob res ego similia iuste fieri posse non reperio. 162 ZDENKO: Fabellas multi narrant, que in veritate reperiri non 163 possunt. Ubi unquam interdictum iniustum positum est? Audiam libenter. 164 WILHELMUS: Omnibus in locis, ubi dominus loci catholicus nullam partem adiuvando pace frui voluerit. 165 RABENSTEINENSIS: Dicite modo ea, que incepistis! De hoc, si sub pena interdicti bellum contra hereticos Romanus possit mandare pontifex, dabitur postea disputandi locus. 166 WILHELMUS: Aliud addere volo, vobisque, uti credo, mira- bilius: quicunque Zdenkovi nostro non favet, qui eum omni gloria 796 dignum fore non iudicat, publica feritur excommunicacione. 167 ZDENKO: Non michi, sed Deo datur gloria. Ille, qui me ac bel- lum, cui prepositus sum, maledicit, maledicit vicarium Christi et sic in Christum Deum obprobria transmittit; qui autem anathema dixerit Iesu, hic Paulo teste23 maledictus et excommunicatus est. 168 WILHELMUS: Utinam bellum Dei geras! Non tot latrocinia, cedes, incendia, ruine monasteriorum et virginum corruptele se- 169 querentur. Estne hoc Dei bellum, ut cenobium Chotissowiense Deo sacratarum virginum, per tot clades priores servatum, totum ruine incendioque patuerit? Virgines antistesque earum, quem prepositum appellant, quasi mendicitate victum querere compel- luntur, omnia bona mobilia et inmobilia per tue faccionis conscios 170 distracta sunt! Idem de Teplensi fecistis templo; non Hussite, non Thaborite, non Wiglefiste, quos vos omnes persequi dicitis, hec egissent nec fecissent. 23 Pavel, I. Kor. 12, 3 nemo in spiritu Dei loquens dicit anathema lesu. 44
Strana 45
ŠVAMBERK: I já slýchal sem o tom od mnohých. ZDENĚK: Pouhé to klevety. Kdepak stal se interdikt bez práva? VILÉM: Všude, kde pán místní, chtě požívati pokoje, nepomáhá žádné ze stran válčících. A řeknu něco ještě podivnějšího: kdokoli neukáže se přítelem a chvalitelem Zdeňkovým, dáván bývá do klatby veřejně. ZDENĚK: Ne mně, ale Bohu dává se chvála. Kdo zlořečí mně a válce Boží, kterouž vedu, zlořečí náměstku Kristovu a tak i Kristu Bohu samému, a protož dle sv. Pavla23 právem bývá ve klatbě. VILÉM: Kéž by to Boží válka byla, kterouž vedeš! Nebylo by v ní tolik zlodějství, vražd, palictví, záhub klášterských a zádav panenských. Je-liž pak to boj Boží, kterýmž chotěšovský klášter panenský, zachovaný v tolikerých bouřech předešlých, celý v ohni a v ssutinách se octnul a panny nábožné i probošt jejich na žebrotu uvedeni, jelikož všecko jejich zboží movité i nemovité od tvých pomocníkův rozdrancováno? Totéž učinil si chrámu teplskému, 592 ježto by toho ani Husité, ani Táboři a Wiklefáci byli nedopus- tili se. 45
ŠVAMBERK: I já slýchal sem o tom od mnohých. ZDENĚK: Pouhé to klevety. Kdepak stal se interdikt bez práva? VILÉM: Všude, kde pán místní, chtě požívati pokoje, nepomáhá žádné ze stran válčících. A řeknu něco ještě podivnějšího: kdokoli neukáže se přítelem a chvalitelem Zdeňkovým, dáván bývá do klatby veřejně. ZDENĚK: Ne mně, ale Bohu dává se chvála. Kdo zlořečí mně a válce Boží, kterouž vedu, zlořečí náměstku Kristovu a tak i Kristu Bohu samému, a protož dle sv. Pavla23 právem bývá ve klatbě. VILÉM: Kéž by to Boží válka byla, kterouž vedeš! Nebylo by v ní tolik zlodějství, vražd, palictví, záhub klášterských a zádav panenských. Je-liž pak to boj Boží, kterýmž chotěšovský klášter panenský, zachovaný v tolikerých bouřech předešlých, celý v ohni a v ssutinách se octnul a panny nábožné i probošt jejich na žebrotu uvedeni, jelikož všecko jejich zboží movité i nemovité od tvých pomocníkův rozdrancováno? Totéž učinil si chrámu teplskému, 592 ježto by toho ani Husité, ani Táboři a Wiklefáci byli nedopus- tili se. 45
Strana 46
171 I Quid taceo enudaciones honestarum mulierum, infancium 26a mortem, villarum catholicarum exustiones, ob quas res inopia compulsi multi pauperes orthodoxi laqueo sibi vitam conscire 172 sunt coacti. Proh deum hominumque fidem, hocne tu bellum Dei vocas? hec provincia ex mandato vicarii Christi geritur? hicne datur extirpande heresis locus, ut loca Deo dicata homines- que fideles sic crudeliter, sic atrociter ac sine quavis humanitate in predam latronum ponantur? 173 ZDENKO: Gladio incepit hec secta, necessario gladio est destru- enda.24 Omnis enim res per quascumque causas nascitur, per 174 easdem venit dissolvenda. Humanitas nulla ostendenda est illis, 175 qui humanitate se indignos ostendunt. Heretici condemnati, ana- thematizati sunt, indulgencie crucis contra eos date; et si qui se catholicos appellant, hereticis favendo, adiuvando eos, heretico- 176 rum penas et merita sorciuntur. Si catholici sunt, cur ergo non adiuvant nos pro fide pugnantes? 177 WILHELMUS: Ignorantibus satis satisque persuadet tua oracio. Rem autem in fundamento cur non aggrederis? 178 ZDENKO: Verum fundamentum dico. 179 WILHELMUS: Non ita est. 180 RABENSTEINENSIS: Totam nostram vitam hec duo monosillaba 181 versant: est et non.25 Si non ita esse dicis, dic ergo, quid est? 182 SSWAMBERGENSIS: Bona hec est conclusio, ne tempus ocio conteramus. 183 WILHELMUS: Deus nobis dedit racionem nosque pre aliis ani- malibus racione dotavit, et cum ceteris animalibus arma et defen- dicula contrariorum a natura prestiterit, cervis cornua, apris den- tes, equis ungulas recalcitrantibus, nos nudi ex utero educimur, nudi manemus, nisi racione omnem nostrum defectum suppleri- 184 mus.2s Hinc nobis arma fabricantur, hinc vestes, hinc cetera nos- 185 tro victui necessaria. Ita ergo voluit omnes actus nostros cum pru- dencia, premeditacione et providencia geri, et quamvis presto sit Altissimus veritatem ad iuvandam, tamen, si nos periculo sine 25 26 2 Srv. Apokal. 13, 10 qui in gladio occiderit, oportet eum gladio occidi. Srv. Ausoniovu báseň Est et Non. Srv. předmluvu VII. knihy Pliniovy Naturalis historia. 46
171 I Quid taceo enudaciones honestarum mulierum, infancium 26a mortem, villarum catholicarum exustiones, ob quas res inopia compulsi multi pauperes orthodoxi laqueo sibi vitam conscire 172 sunt coacti. Proh deum hominumque fidem, hocne tu bellum Dei vocas? hec provincia ex mandato vicarii Christi geritur? hicne datur extirpande heresis locus, ut loca Deo dicata homines- que fideles sic crudeliter, sic atrociter ac sine quavis humanitate in predam latronum ponantur? 173 ZDENKO: Gladio incepit hec secta, necessario gladio est destru- enda.24 Omnis enim res per quascumque causas nascitur, per 174 easdem venit dissolvenda. Humanitas nulla ostendenda est illis, 175 qui humanitate se indignos ostendunt. Heretici condemnati, ana- thematizati sunt, indulgencie crucis contra eos date; et si qui se catholicos appellant, hereticis favendo, adiuvando eos, heretico- 176 rum penas et merita sorciuntur. Si catholici sunt, cur ergo non adiuvant nos pro fide pugnantes? 177 WILHELMUS: Ignorantibus satis satisque persuadet tua oracio. Rem autem in fundamento cur non aggrederis? 178 ZDENKO: Verum fundamentum dico. 179 WILHELMUS: Non ita est. 180 RABENSTEINENSIS: Totam nostram vitam hec duo monosillaba 181 versant: est et non.25 Si non ita esse dicis, dic ergo, quid est? 182 SSWAMBERGENSIS: Bona hec est conclusio, ne tempus ocio conteramus. 183 WILHELMUS: Deus nobis dedit racionem nosque pre aliis ani- malibus racione dotavit, et cum ceteris animalibus arma et defen- dicula contrariorum a natura prestiterit, cervis cornua, apris den- tes, equis ungulas recalcitrantibus, nos nudi ex utero educimur, nudi manemus, nisi racione omnem nostrum defectum suppleri- 184 mus.2s Hinc nobis arma fabricantur, hinc vestes, hinc cetera nos- 185 tro victui necessaria. Ita ergo voluit omnes actus nostros cum pru- dencia, premeditacione et providencia geri, et quamvis presto sit Altissimus veritatem ad iuvandam, tamen, si nos periculo sine 25 26 2 Srv. Apokal. 13, 10 qui in gladio occiderit, oportet eum gladio occidi. Srv. Ausoniovu báseň Est et Non. Srv. předmluvu VII. knihy Pliniovy Naturalis historia. 46
Strana 47
Co mám říci o obnažování počestných ženských, o vraždění nemluvňátek, o pálení vesnic katolických, pro kteréž nejedni věrní ze zoufalství oběšením se sami usmrtili? U všech všudy svatých, to-li ty nazýváš Boží válkou? Ty-li věci páchají se z rozkazu ná- městka Kristova? ZDENĚK: Mečem počala ta sekta, mečem zahynouti musí.24 Vlídnosti nezasluhuje, kdo lidství nehodným se býti ukazuje. Na kacíře vynešena klatba i prohlášen kříž; který katolík nepomáhá proti nim, pomáhá jim a zasluhuje trestán býti jako oni. VILÉM: Bůh dal všem zvířatům zbraně přirozené, jelenům pa- rohy, kancům kly a koňům kopyta, jen člověk rodí se nahý a bez- branný; ale dán mu rozum, který nahražuje zbraně všeliké.26 47
Co mám říci o obnažování počestných ženských, o vraždění nemluvňátek, o pálení vesnic katolických, pro kteréž nejedni věrní ze zoufalství oběšením se sami usmrtili? U všech všudy svatých, to-li ty nazýváš Boží válkou? Ty-li věci páchají se z rozkazu ná- městka Kristova? ZDENĚK: Mečem počala ta sekta, mečem zahynouti musí.24 Vlídnosti nezasluhuje, kdo lidství nehodným se býti ukazuje. Na kacíře vynešena klatba i prohlášen kříž; který katolík nepomáhá proti nim, pomáhá jim a zasluhuje trestán býti jako oni. VILÉM: Bůh dal všem zvířatům zbraně přirozené, jelenům pa- rohy, kancům kly a koňům kopyta, jen člověk rodí se nahý a bez- branný; ale dán mu rozum, který nahražuje zbraně všeliké.26 47
Strana 48
racione exponimus, cum eum quasi temptare videamur, suum auxilium a nobis avertit. Vos ergo contra stimulum nitimini calcitrare, et cum prius ma- 26b ximi Romanorum imperatores regesque Ungarie et Bohemie hanc provinciam nisi cum summis auxiliis principum et communita- tum sunt ingressi, vos nudi auxilio, sine aliorum consilio, qui eque ad hoc scisma extirpandum sunt inclinati, rem occipitis, non considerantes id, quod sepius a doctis historiographis dici audivi, Romanos ex inexplorato rem aggressos apud furculas 187 Caudinas sub] iugum missos.27 Primo quoad conventiculum abs- 797 que quavis fidei mencione celebratum, cur tunc cum aliis baro- 188 nibus et nobilibus res communicata non est? Te respondere ro- 189 garem, nisi in respondendo tuus michi notus sit animus. Cur, exquo pericula vultis esse communia, consilia privatim acticata fuere? 190 Sed „latebat anguis in herba".28 Hic rex, hic archiepiscopus, hic regni camerarius, hic cancellarius erat futurus. Fefellit opinio. 191 Eas ob res, ut iuvet, quod iuvare potest, fidem ad manus accipitis per nonnullos vestros prius acerrime impugnatam, et cum nullum iam vobis extet auxilium, tirannidem, Zdenko, accipitis, cedes 192 in Deum, sanctos iustosque committere non verendo. Non iste modus regni in fide restaurandi, sed destruendi, sed enervandi, 193 sed annichilandi est! Quod vos, dum solum malus vester animus impleatur, nichili penditis. 194. O utinam omnia male facta nota forent pontifici, utinam reve- rendissimis patribus sacri collegii cardinalibus, utinam reverendis 195 legatis! Sed vestro ex astu nota fieri non permittitis. Legatus mittitur, at in Bohemiam non intrat, circuit metas; vestris per- suasionibus nec aliquem conventum eciam partis vestre vobis 196 admittendum fore consultum est. Ita, quatenus absque libera contradiccione latrocinia impleantur vestra, dicere si quis veri- tatem conatur, vos, ne virus vestrum pateat, eum mox hereticum, scismaticum nuncupare non veremini. 186 27 28 Livius IX 2 n., Florus Epit. I 16, 9, Orosius Histor. III 5, 2 a j. Vergilius, Ecl. III 93 latet anguis in herba. 48
racione exponimus, cum eum quasi temptare videamur, suum auxilium a nobis avertit. Vos ergo contra stimulum nitimini calcitrare, et cum prius ma- 26b ximi Romanorum imperatores regesque Ungarie et Bohemie hanc provinciam nisi cum summis auxiliis principum et communita- tum sunt ingressi, vos nudi auxilio, sine aliorum consilio, qui eque ad hoc scisma extirpandum sunt inclinati, rem occipitis, non considerantes id, quod sepius a doctis historiographis dici audivi, Romanos ex inexplorato rem aggressos apud furculas 187 Caudinas sub] iugum missos.27 Primo quoad conventiculum abs- 797 que quavis fidei mencione celebratum, cur tunc cum aliis baro- 188 nibus et nobilibus res communicata non est? Te respondere ro- 189 garem, nisi in respondendo tuus michi notus sit animus. Cur, exquo pericula vultis esse communia, consilia privatim acticata fuere? 190 Sed „latebat anguis in herba".28 Hic rex, hic archiepiscopus, hic regni camerarius, hic cancellarius erat futurus. Fefellit opinio. 191 Eas ob res, ut iuvet, quod iuvare potest, fidem ad manus accipitis per nonnullos vestros prius acerrime impugnatam, et cum nullum iam vobis extet auxilium, tirannidem, Zdenko, accipitis, cedes 192 in Deum, sanctos iustosque committere non verendo. Non iste modus regni in fide restaurandi, sed destruendi, sed enervandi, 193 sed annichilandi est! Quod vos, dum solum malus vester animus impleatur, nichili penditis. 194. O utinam omnia male facta nota forent pontifici, utinam reve- rendissimis patribus sacri collegii cardinalibus, utinam reverendis 195 legatis! Sed vestro ex astu nota fieri non permittitis. Legatus mittitur, at in Bohemiam non intrat, circuit metas; vestris per- suasionibus nec aliquem conventum eciam partis vestre vobis 196 admittendum fore consultum est. Ita, quatenus absque libera contradiccione latrocinia impleantur vestra, dicere si quis veri- tatem conatur, vos, ne virus vestrum pateat, eum mox hereticum, scismaticum nuncupare non veremini. 186 27 28 Livius IX 2 n., Florus Epit. I 16, 9, Orosius Histor. III 5, 2 a j. Vergilius, Ecl. III 93 latet anguis in herba. 48
Strana 49
Proto chtěl Bůh, abychom rozumem vedli všecky věci své a ne- dávali se v nebezpečí všetečně, aniž pokoušeli nebes dožadováním pomoci zázračné. Čeho někdy císař římský, král uherský a český ve spolku s mnohými a velikými knížaty i obcemi sotva podnik- nouti směl, toho vy odvažujete se sami, beze vší cizí pomoci, bez porady a vůle jiných, kterým na vyplení kacířství záleželo ne- méně nežli vám. Proč neoznámili ste pánům a šlechticům vůbec úmyslu svého? Proč, když nebezpečí má býti obecné, porady a uzavření dály se soukromí? Ale arci pod pokličkou kryl se had.28 Ten králem, onen arci- biskupem, jiný komorníkem, jiný zase kancléřem měli se státi. Naděje sklamala. Protož, pomoz co pomoz, chytáte se víry, kterou někteří z vás dříve sami pronásledovali, a když již nic nepomáhá, provozujete se Zdeňkem tyranství a ukrutnosti neslý chané. Není 593 to cesta k obnovení a zvelebení, ale ke zkažení a zničení království a víry. Ó kéž by vše známo bylo papeži, co zlého děje se od vás! Kéž by jen o tom věděli kardinálové a legáti! Ale vy to umíte chytře zame- zovati. Přijde-li legát, musí dle vaší rady zvenku obcházeti hranice, aniž pouštěti se do země, ani jaké sjezdy míti s těmi, kdo vás ne- následují, abyste v lotrovství svém ani prozrazeni ani rušeni ne- byli; a chce-li kdo předce s pravdou k němu, tu vy hned jej vykřikujete za kacíře, za odtržence. 4 Dialogus 49
Proto chtěl Bůh, abychom rozumem vedli všecky věci své a ne- dávali se v nebezpečí všetečně, aniž pokoušeli nebes dožadováním pomoci zázračné. Čeho někdy císař římský, král uherský a český ve spolku s mnohými a velikými knížaty i obcemi sotva podnik- nouti směl, toho vy odvažujete se sami, beze vší cizí pomoci, bez porady a vůle jiných, kterým na vyplení kacířství záleželo ne- méně nežli vám. Proč neoznámili ste pánům a šlechticům vůbec úmyslu svého? Proč, když nebezpečí má býti obecné, porady a uzavření dály se soukromí? Ale arci pod pokličkou kryl se had.28 Ten králem, onen arci- biskupem, jiný komorníkem, jiný zase kancléřem měli se státi. Naděje sklamala. Protož, pomoz co pomoz, chytáte se víry, kterou někteří z vás dříve sami pronásledovali, a když již nic nepomáhá, provozujete se Zdeňkem tyranství a ukrutnosti neslý chané. Není 593 to cesta k obnovení a zvelebení, ale ke zkažení a zničení království a víry. Ó kéž by vše známo bylo papeži, co zlého děje se od vás! Kéž by jen o tom věděli kardinálové a legáti! Ale vy to umíte chytře zame- zovati. Přijde-li legát, musí dle vaší rady zvenku obcházeti hranice, aniž pouštěti se do země, ani jaké sjezdy míti s těmi, kdo vás ne- následují, abyste v lotrovství svém ani prozrazeni ani rušeni ne- byli; a chce-li kdo předce s pravdou k němu, tu vy hned jej vykřikujete za kacíře, za odtržence. 4 Dialogus 49
Strana 50
197 Vultis ergo, vultis catholicorum in excidio et destruccione regni vobis adesse auxilia, a quibus primordia consiliorum absconsa 27a 198 fuere? Non sic evenit; habent racionem et ceteri. Ferant senten- cias, interdictum anathemataque, quoad saltem aliquando, quid 199 per nos fiat, pontifici et prelatis innotescat! Non ergo ideo here- tici censendi sumus, si aliqui nostrum malis vestris conatibus resis- tere laborantes contradicimus, et aliqui interiorem viam eligentes in pace vos adiuvare nolunt. 200 SSWAMBERGENSIS: Inaudita res aures nostras tangit, quam lon- ga sua et bene limata oracione Wilhelmus disseruit. 201 ZDENKO: Modo quasi confricacione frequenti tritas falsa lo- cucione habeo, ut, cum prius succensere inceperim, iam in nullam 202 ducar admiracionem. Naturam enim hanc maledicam Wilhelmi intelligo, ut vera semper in deteriorem partem interpretetur. 203 Nunquam me tanto dignabor honore, quemadmodum prediximus, ut regium nomen dignitatemque regiam concupiverim, sed cum multas sentiremus damnato ab illo Georgio iniurias, has nos ligas contraximus, non sub nomine cuiusvis turbulente faccionis, sed gracia iuris et libertatis nostre tutande. 204 Supervenit mandatum apostolicum, quod exequor et exequi usque ad gladium sanguinemque sum paratus, pro perdicione temporalium a Deo inmortali me graciam sempiternam consecu- 205 turum sperans. Sacras edes aliquas destructas fatemur; conver- terant enim eas heretici suis incastellacionibus in speluncas latro- num, et ne maiora sequantur mala, fecimus, quod tempus et turbacio regni suadebant. Cetera pro tua incredibili temeritate te locutum iudico. 206 WILHELMUS: Deus bone! Ubi maior temeritas inveniri potest, quam in homine hoc, qui regna disponere, reges expellere, quod paucissimis gracia ex speciali concessit Altissimus, aggressus est, et iam fuco et colirio suo exquisito oculis nostris velamen inpo- 207 nere nititur? Quare, cum iniurie fiebant, viros saltem optimos ec- 798 208 clesie sancte fideles in concionem non advocasti? Quare consilio bonorum catholicorum usus non es? Cur expulsis hereticis ex 27b occupatis ecclesiis non, veluti officio tuo conveniebat, sanctimo- 209 nialibus et monacis saltem redditus et possessiones restituisti? Et, 50
197 Vultis ergo, vultis catholicorum in excidio et destruccione regni vobis adesse auxilia, a quibus primordia consiliorum absconsa 27a 198 fuere? Non sic evenit; habent racionem et ceteri. Ferant senten- cias, interdictum anathemataque, quoad saltem aliquando, quid 199 per nos fiat, pontifici et prelatis innotescat! Non ergo ideo here- tici censendi sumus, si aliqui nostrum malis vestris conatibus resis- tere laborantes contradicimus, et aliqui interiorem viam eligentes in pace vos adiuvare nolunt. 200 SSWAMBERGENSIS: Inaudita res aures nostras tangit, quam lon- ga sua et bene limata oracione Wilhelmus disseruit. 201 ZDENKO: Modo quasi confricacione frequenti tritas falsa lo- cucione habeo, ut, cum prius succensere inceperim, iam in nullam 202 ducar admiracionem. Naturam enim hanc maledicam Wilhelmi intelligo, ut vera semper in deteriorem partem interpretetur. 203 Nunquam me tanto dignabor honore, quemadmodum prediximus, ut regium nomen dignitatemque regiam concupiverim, sed cum multas sentiremus damnato ab illo Georgio iniurias, has nos ligas contraximus, non sub nomine cuiusvis turbulente faccionis, sed gracia iuris et libertatis nostre tutande. 204 Supervenit mandatum apostolicum, quod exequor et exequi usque ad gladium sanguinemque sum paratus, pro perdicione temporalium a Deo inmortali me graciam sempiternam consecu- 205 turum sperans. Sacras edes aliquas destructas fatemur; conver- terant enim eas heretici suis incastellacionibus in speluncas latro- num, et ne maiora sequantur mala, fecimus, quod tempus et turbacio regni suadebant. Cetera pro tua incredibili temeritate te locutum iudico. 206 WILHELMUS: Deus bone! Ubi maior temeritas inveniri potest, quam in homine hoc, qui regna disponere, reges expellere, quod paucissimis gracia ex speciali concessit Altissimus, aggressus est, et iam fuco et colirio suo exquisito oculis nostris velamen inpo- 207 nere nititur? Quare, cum iniurie fiebant, viros saltem optimos ec- 798 208 clesie sancte fideles in concionem non advocasti? Quare consilio bonorum catholicorum usus non es? Cur expulsis hereticis ex 27b occupatis ecclesiis non, veluti officio tuo conveniebat, sanctimo- 209 nialibus et monacis saltem redditus et possessiones restituisti? Et, 50
Strana 51
ZDENĚK: Již mi uši brní z toho, cos tu křivého natřepal; chtěl sem se hněvati, ale vidím, že od přírody nemůžeš, nežli vše vyklá- dati ve zlé. Nikdy já nebažil po království, ale vida křivdy, které se dály, zasadil sem se o hájení práv a svobod našich. Přišly potom rozkazy apoštolské, kteréž já konám a konati ne- přestanu až do krveprolití, doufaje, že za ztrátu jmění časného Bůh obdaří mne svou milostí věčnou. Nezapírám, že některé kostely zbořeny jsou, ježto kacíři posádkami svými obrátili je byli v peleše lotrovské; pro zamezení většího zlého učinili sme, čeho žádaly čas a bouře zemské. Vše ostatní, co pravíš, pochází jen z nevyrovnané drzosti tvé. VILÉM: A Bože milý! Kdepak může býti více drzosti, nežli u toho, kdo jme se rozhodovati osudy království a vyháněti krále, a pak bělmem umělým zastříti hledá oči naše? 51
ZDENĚK: Již mi uši brní z toho, cos tu křivého natřepal; chtěl sem se hněvati, ale vidím, že od přírody nemůžeš, nežli vše vyklá- dati ve zlé. Nikdy já nebažil po království, ale vida křivdy, které se dály, zasadil sem se o hájení práv a svobod našich. Přišly potom rozkazy apoštolské, kteréž já konám a konati ne- přestanu až do krveprolití, doufaje, že za ztrátu jmění časného Bůh obdaří mne svou milostí věčnou. Nezapírám, že některé kostely zbořeny jsou, ježto kacíři posádkami svými obrátili je byli v peleše lotrovské; pro zamezení většího zlého učinili sme, čeho žádaly čas a bouře zemské. Vše ostatní, co pravíš, pochází jen z nevyrovnané drzosti tvé. VILÉM: A Bože milý! Kdepak může býti více drzosti, nežli u toho, kdo jme se rozhodovati osudy království a vyháněti krále, a pak bělmem umělým zastříti hledá oči naše? 51
Strana 52
quod magis est, dicis mandatum sedis apostolice supervenisse: non venisset, nisi, quod michi certe persuasum teneo, malam ve- stram et frivolam informacionem apposuissetis. 210 RABENSTEINENSIS: Audivi certe patribus ex clarissimis, si hec res adeo difficilis nota reddita fuisset summo pontifici, nunquam 211 in hoc negocio adeo cita mandata data forent. Sed petitum scimus cum instancia ab aliquibus ex vestris; facillimum iudicatu credens 212 concessit pontifex Romanus. Quid enim denegaret, qui dudum illud, quatenus frons aliquorum conteratur Bohemorum, per- suadere laboravit! 213 Sed exquo iam periculum commune esse voluistis, equum erat consilia quoque communicata fuisse; quod omnes tangit, ab omnibus venit approbandum iurisconsultorum sentencia teste. 214 Non tamen eas ob res me os in celum ponere velle iudicandum 215 est. Summus extat pontifex, qui discernat et iudicet. 216 WILHELMUS: Et illius prime confederacionis testes advoco te ab eis omnibus in solidum ab apostolica sede capitaneum seu imperatorem non postulatum. 217 ZDENKO: Quot tu ponas confederaciones, ego nescio; unam catholicam ligam pro salute animarum nostrarum compositam 218 esse non ignoramus. Electus sum a meis condefensoribus fidei in certum tempus capitaneus seu imperator; post sedes apostolica motu proprio ad voluntatem suam me huic bello prefecit. 219 WILHELMUS: Prima confederacio in Viridi Monte peracta est, 220 ubi nec verbum de fide ullum. Secundam in Olomucensi civitate cum rege Ungarie, non inter omnes, sed inter aliquos, iam novi effecti zelatores fidei pro tutanda ecclesia Romana peregistis.29 221 Iam terciam aliqui vestrum inceperunt, quatenus pace fruantur 222 nullas partes foventes. Ut te motu pontificis proprio bello prefec- 28 a 223 tum credamus, multis persuasionibus opus est. Astu exquisitissi- mo ab omnibus tuis complicibus sigilla accepisti, uti litteras omnium nomine, aliis tamen ignorantibus, ad explendam tue mentis superbiam ad sedem apostolicam ceterasque partes pro tue voluntatis beneplacito mittas. 2° Míní se tu bezpochyby olomucký zápis dne 22. srpna 1468. (Pal) 52
quod magis est, dicis mandatum sedis apostolice supervenisse: non venisset, nisi, quod michi certe persuasum teneo, malam ve- stram et frivolam informacionem apposuissetis. 210 RABENSTEINENSIS: Audivi certe patribus ex clarissimis, si hec res adeo difficilis nota reddita fuisset summo pontifici, nunquam 211 in hoc negocio adeo cita mandata data forent. Sed petitum scimus cum instancia ab aliquibus ex vestris; facillimum iudicatu credens 212 concessit pontifex Romanus. Quid enim denegaret, qui dudum illud, quatenus frons aliquorum conteratur Bohemorum, per- suadere laboravit! 213 Sed exquo iam periculum commune esse voluistis, equum erat consilia quoque communicata fuisse; quod omnes tangit, ab omnibus venit approbandum iurisconsultorum sentencia teste. 214 Non tamen eas ob res me os in celum ponere velle iudicandum 215 est. Summus extat pontifex, qui discernat et iudicet. 216 WILHELMUS: Et illius prime confederacionis testes advoco te ab eis omnibus in solidum ab apostolica sede capitaneum seu imperatorem non postulatum. 217 ZDENKO: Quot tu ponas confederaciones, ego nescio; unam catholicam ligam pro salute animarum nostrarum compositam 218 esse non ignoramus. Electus sum a meis condefensoribus fidei in certum tempus capitaneus seu imperator; post sedes apostolica motu proprio ad voluntatem suam me huic bello prefecit. 219 WILHELMUS: Prima confederacio in Viridi Monte peracta est, 220 ubi nec verbum de fide ullum. Secundam in Olomucensi civitate cum rege Ungarie, non inter omnes, sed inter aliquos, iam novi effecti zelatores fidei pro tutanda ecclesia Romana peregistis.29 221 Iam terciam aliqui vestrum inceperunt, quatenus pace fruantur 222 nullas partes foventes. Ut te motu pontificis proprio bello prefec- 28 a 223 tum credamus, multis persuasionibus opus est. Astu exquisitissi- mo ab omnibus tuis complicibus sigilla accepisti, uti litteras omnium nomine, aliis tamen ignorantibus, ad explendam tue mentis superbiam ad sedem apostolicam ceterasque partes pro tue voluntatis beneplacito mittas. 2° Míní se tu bezpochyby olomucký zápis dne 22. srpna 1468. (Pal) 52
Strana 53
A co pravíš, že tě došly rozkazy apoštolské: však byly by ne- došly, jakož vím najisto, kdybyste jich byli nevyloudili zprávami svými křivými a nešlechetnými. RABŠTEIN: Jáť arci slyšel sem od otcův velmi slavných, kdyby papeži byla známa učiněna všecka nesnáze té věci, že by rozkazové nikdy byli tak kvapně nevyšli. Ale vědomo, že velmi pilně o to 594 žádali někteří z vašich, a že to pokládáno za věc snadničkou. Věře tomu, dal otec římský své svolení: neb proč by odpíral, an dávno žádostiv byl potření čela Čechův některých? VILÉM: Dokládám se i svědkův prvního vašeho spolčení, že ne všickni tovařišové tvoji rukou společnou žádali tebe od stolice apoštolské za nejvyššího vůdce. ZDENĚK: Kolikero ty spolčení počítáš, já nevím; znám jen jeden spolek katolický pro spasení duší našich. Moji spoluobránci víry volili mne sobě na čas za vůdce; potom stolice apoštolská ze vlastního hnutí ustanovila mne náčelníkem války. VILÉM: První spolčení stalo se na Zelené Hoře, kdež o víře nebylo ani zmínky. Po druhé spolčili ste se v Olomouci s králem uherským, vy již noví obráncové víry, k ochraně církve římské.29 Pak někteří z vašich zase do třetího dávají se závazku, aby nestra- níce nikomu požívati mohli pokoje. Abychom uvěřili, že papež ze vlastního hnutí jmenoval tebe náčelníkem, potřebí bylo by mnohých důkazův. Chytrostí nejsubtilnější sebral si pečeti všech tvých společníkův, abys psaní jménem všech, ale bez jich vědomí, pro nasycení tvé pýchy ke stolici římské a ji nam dle libosti roz- 595 posílal. 53
A co pravíš, že tě došly rozkazy apoštolské: však byly by ne- došly, jakož vím najisto, kdybyste jich byli nevyloudili zprávami svými křivými a nešlechetnými. RABŠTEIN: Jáť arci slyšel sem od otcův velmi slavných, kdyby papeži byla známa učiněna všecka nesnáze té věci, že by rozkazové nikdy byli tak kvapně nevyšli. Ale vědomo, že velmi pilně o to 594 žádali někteří z vašich, a že to pokládáno za věc snadničkou. Věře tomu, dal otec římský své svolení: neb proč by odpíral, an dávno žádostiv byl potření čela Čechův některých? VILÉM: Dokládám se i svědkův prvního vašeho spolčení, že ne všickni tovařišové tvoji rukou společnou žádali tebe od stolice apoštolské za nejvyššího vůdce. ZDENĚK: Kolikero ty spolčení počítáš, já nevím; znám jen jeden spolek katolický pro spasení duší našich. Moji spoluobránci víry volili mne sobě na čas za vůdce; potom stolice apoštolská ze vlastního hnutí ustanovila mne náčelníkem války. VILÉM: První spolčení stalo se na Zelené Hoře, kdež o víře nebylo ani zmínky. Po druhé spolčili ste se v Olomouci s králem uherským, vy již noví obráncové víry, k ochraně církve římské.29 Pak někteří z vašich zase do třetího dávají se závazku, aby nestra- níce nikomu požívati mohli pokoje. Abychom uvěřili, že papež ze vlastního hnutí jmenoval tebe náčelníkem, potřebí bylo by mnohých důkazův. Chytrostí nejsubtilnější sebral si pečeti všech tvých společníkův, abys psaní jménem všech, ale bez jich vědomí, pro nasycení tvé pýchy ke stolici římské a ji nam dle libosti roz- 595 posílal. 53
Strana 54
224 Transiit Dobrohostus Ramsberg; quid egerit, patet curie. Quid 225 ille tuus plus quam doctor apostatarum Helias, quid prior inbe- nignus sancte Benigne, quid frater Iohannes Cadanensis aliorum- que nullius auctoritatis hominum turba fecerit, credo non omnium 226 assensum intercessisse. Sed extant, fateor, omnium sigilla, quia in tua extant potestate! 227 ZDENKO: Nisi paciencie virtus me contineret et orbum robore infirmumque corpus tuum disuaderet, quid Zdenkonis valeat 228 manus, sentires, Wilhelme! Aut enim hec duelli racione preliaren- tur, aut tuo ore contuso, quid loquendum post in viros nobiles et 229 fortes foret, te perdocerem. Sed nolo sit michi cum garrulo accio, qui cicade more nil nisi vociferat. 230 WILHELMUS: Irascitur. Veritas odium parit. 30 ZDENKO: Age, pro tua, uti vis, stoliditate armis rem exequemur! 231 232 RABENSTEINENSIS: Deum testor me omnium fidelium catholi- 233 corum profectum summopere desiderare. Sed causari ex hoc plerosque nobiles et principes exteros intellexi absque eorum con- silio et voluntate rem inchoatam, apud quos nec illius revelacionis secreti timor, uti superius dixistis, extitit; idemtidem viris catho- 799 licis displicet Bohemie baronibus. 234 In consilio omnium communi prebendo secundum iuris nor- mam, si unus spernitur, multum multumque assistenciam cete- rorum distractam facimus. 235 Ante rerum conclusionem, advocatam concionem fidelium ma- luissem teque ex communi consilio imperatorem, quem vulgus nominat capitaneum, declaratum fuisse. 236 ZDENKO: De re preterita, ut irrecuperabili, verba facere vanum esse Aristotilem affirmantem audivi rerumque experiencia ma- 237 gistra docemur. Cause iam incepte bonum finem divinum dabit 28b adiutorium. 238 WILHELMUS: Siccine ad te contrahes catholicorum multitu- dinem, quatenus apud te concludat pro racione voluntas?31 239 ZDENKO: Vestrum est obedire, si catholici appellari et esse desideratis, domini nostri sanctissimi precipere. Nec olla dicit olli- 80 Terentius, Andria 68 veritas odium parit. 31 Iuvenalis 6, 223: Hoc volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas. 54
224 Transiit Dobrohostus Ramsberg; quid egerit, patet curie. Quid 225 ille tuus plus quam doctor apostatarum Helias, quid prior inbe- nignus sancte Benigne, quid frater Iohannes Cadanensis aliorum- que nullius auctoritatis hominum turba fecerit, credo non omnium 226 assensum intercessisse. Sed extant, fateor, omnium sigilla, quia in tua extant potestate! 227 ZDENKO: Nisi paciencie virtus me contineret et orbum robore infirmumque corpus tuum disuaderet, quid Zdenkonis valeat 228 manus, sentires, Wilhelme! Aut enim hec duelli racione preliaren- tur, aut tuo ore contuso, quid loquendum post in viros nobiles et 229 fortes foret, te perdocerem. Sed nolo sit michi cum garrulo accio, qui cicade more nil nisi vociferat. 230 WILHELMUS: Irascitur. Veritas odium parit. 30 ZDENKO: Age, pro tua, uti vis, stoliditate armis rem exequemur! 231 232 RABENSTEINENSIS: Deum testor me omnium fidelium catholi- 233 corum profectum summopere desiderare. Sed causari ex hoc plerosque nobiles et principes exteros intellexi absque eorum con- silio et voluntate rem inchoatam, apud quos nec illius revelacionis secreti timor, uti superius dixistis, extitit; idemtidem viris catho- 799 licis displicet Bohemie baronibus. 234 In consilio omnium communi prebendo secundum iuris nor- mam, si unus spernitur, multum multumque assistenciam cete- rorum distractam facimus. 235 Ante rerum conclusionem, advocatam concionem fidelium ma- luissem teque ex communi consilio imperatorem, quem vulgus nominat capitaneum, declaratum fuisse. 236 ZDENKO: De re preterita, ut irrecuperabili, verba facere vanum esse Aristotilem affirmantem audivi rerumque experiencia ma- 237 gistra docemur. Cause iam incepte bonum finem divinum dabit 28b adiutorium. 238 WILHELMUS: Siccine ad te contrahes catholicorum multitu- dinem, quatenus apud te concludat pro racione voluntas?31 239 ZDENKO: Vestrum est obedire, si catholici appellari et esse desideratis, domini nostri sanctissimi precipere. Nec olla dicit olli- 80 Terentius, Andria 68 veritas odium parit. 31 Iuvenalis 6, 223: Hoc volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas. 54
Strana 55
Šel ke dvoru Dobrohost Ronšperský, a co tam dělal, dobře jest vědomo; pak co ten tvůj apostatský doktor Eliáš, co převor kláš- tera sv. Dobrotivé, co bratr Jan Kadanský a jiných lehkých lidí celý hluk jednali, myslím, že k tomu nebyla všech vůle. Šestero pečetí máš arci ty sám ve své moci. ZDENĚK: Kdyby nebylo mé trpělivosti a já nehleděl na chura- vost slabého těla tvého, pocítil bys důrazu rukou Zdeňkových, Viléme! Musel bys aneb soubojem dokázati věci své, aneb potlu- čením ust tvých naučil bych tě, kterak o lidech šlechetných a sil- ných mluviti sluší. Však věru na cvrkání jednoho cvrčka nic ne- záleží. VILÉM: Hněvá se. Pověz pravdu a ubijí ti hlavu.30 ZDENĚK: Nuže tedy, bláhovče, když tak chceš, mečem rozhod- něme půtku! RABŠTEIN: Boha se dokládám, že mi prospěch všech věrných katolíkův velice na srdci leží. Ale již v cizině slyšel sem stěžování pánův a knížat všelikých, že válka tak krutá počata bez jejich vě- domí a rady; tím snáze pochopiti jest, že těžce to nesou čeští páni katoličtí. Kéž bys byl dříve svolal všecky ku poradě a kéž bys svolením všeobecným ustanoven byl za vůdce! ZDENĚK: Co se stalo, nemůže odestati se. Však věci počaté do- stane se Boží pomocí brzy konec žádoucí. VILÉM: Tak lehce vážíš množství katolíkův, jen abys libovolně sobě počínati mohl. ZDENĚK: Vám jest poslouchati, chcete-li zůstati katolíci, a pa- peži jest poroučeti, aniž hrnec říká hrnčíři: Proč mne tak kroužíš? 55
Šel ke dvoru Dobrohost Ronšperský, a co tam dělal, dobře jest vědomo; pak co ten tvůj apostatský doktor Eliáš, co převor kláš- tera sv. Dobrotivé, co bratr Jan Kadanský a jiných lehkých lidí celý hluk jednali, myslím, že k tomu nebyla všech vůle. Šestero pečetí máš arci ty sám ve své moci. ZDENĚK: Kdyby nebylo mé trpělivosti a já nehleděl na chura- vost slabého těla tvého, pocítil bys důrazu rukou Zdeňkových, Viléme! Musel bys aneb soubojem dokázati věci své, aneb potlu- čením ust tvých naučil bych tě, kterak o lidech šlechetných a sil- ných mluviti sluší. Však věru na cvrkání jednoho cvrčka nic ne- záleží. VILÉM: Hněvá se. Pověz pravdu a ubijí ti hlavu.30 ZDENĚK: Nuže tedy, bláhovče, když tak chceš, mečem rozhod- něme půtku! RABŠTEIN: Boha se dokládám, že mi prospěch všech věrných katolíkův velice na srdci leží. Ale již v cizině slyšel sem stěžování pánův a knížat všelikých, že válka tak krutá počata bez jejich vě- domí a rady; tím snáze pochopiti jest, že těžce to nesou čeští páni katoličtí. Kéž bys byl dříve svolal všecky ku poradě a kéž bys svolením všeobecným ustanoven byl za vůdce! ZDENĚK: Co se stalo, nemůže odestati se. Však věci počaté do- stane se Boží pomocí brzy konec žádoucí. VILÉM: Tak lehce vážíš množství katolíkův, jen abys libovolně sobě počínati mohl. ZDENĚK: Vám jest poslouchati, chcete-li zůstati katolíci, a pa- peži jest poroučeti, aniž hrnec říká hrnčíři: Proč mne tak kroužíš? 55
Strana 56
240 fici: Cur me ita plasmasti? Quam brevissime conspicietis serenis- simum dominum imperatorem Romanum et regem Ungarie ac imperii sacri principes valido cum exercitu nobis et fidei adiuto- rium in hoc regno prestantes. 241 SSWAMBERGENSIS: Quid dicit Zdenko, mi Iohannes? Intrabit in destruccionem nostram tanta multitudo gencium exterarum? 242 Omnem certe rusticorum turbam enervabunt, agros depopula- buntur, predam infinitam colligent, ab amicis et inimicis victum necessario fame compellente exigent; que an belli summam concludent hostiumque munitissima loca, arces, castella, opida an per hoc capientur, michi nondum notum extat. 243 RABENSTEINENSIS: Palam loqui volo, ne per nostram tacitam 244 susurracionem aliis fastidium et suspicionem generemus. Inter- rogor, viri optimi, a nostro Sswambergensi, utrumne illi quos 245 nominat exercitus Zdenko sint venturi. Hanc enim famam dudum divulgatam esse cognosco, que ut realem effectum sorciatur, do- 246 minus noster sanctissimus summopere laborat. Eas ob res regnum 247 hoc occupanti concessum, prede expositum est. Sed illa privati belli conclusione, consilio eorum non accito, principes plurimum 248 distrahentur. Odia rancorque intimus ipsorum eos patria exire non permittit: quilibet sue pertimescit patrie. 249 Pape Martini tempora ante oculos, si libet, ponamus! Crux contra hereticos predicata, indulgencie concesse fuerunt, intravit exercitus cruce signatus, principum potenti adiutus manu, cum quibus et apostolice sedis legatus; qui omnes in ludibrium fidei catholice partim spoliati, fugati et necati sunt, fauste et feliciter sibi consultum existimantes, si in fugam se suaque dedant. 250 Rex Unga rie Mathias omnes catholicos Bohemos suam in spe- 29 a cialem proteccionem suscepit, sed in litteris suis tacite clausule facilesque latent evasiones, quemadmodum diligenter perlegenti 251 apparet. Turcum hostem crucis et potentissimum et atrocissimum 252 non mediocriter pertimescit. Multas expensas, multas superiori 253 anno idem rex fecit impensas; id fatemur quidem. Pauca tamen 254 fidei extat utilitas: catholicos destructos aspicimus. Iam tepet, quoniam Hungarus est; Hunorum autem que virtus, que con- stancia, que fides, que presertim contra Bohemum victoria semper 56
240 fici: Cur me ita plasmasti? Quam brevissime conspicietis serenis- simum dominum imperatorem Romanum et regem Ungarie ac imperii sacri principes valido cum exercitu nobis et fidei adiuto- rium in hoc regno prestantes. 241 SSWAMBERGENSIS: Quid dicit Zdenko, mi Iohannes? Intrabit in destruccionem nostram tanta multitudo gencium exterarum? 242 Omnem certe rusticorum turbam enervabunt, agros depopula- buntur, predam infinitam colligent, ab amicis et inimicis victum necessario fame compellente exigent; que an belli summam concludent hostiumque munitissima loca, arces, castella, opida an per hoc capientur, michi nondum notum extat. 243 RABENSTEINENSIS: Palam loqui volo, ne per nostram tacitam 244 susurracionem aliis fastidium et suspicionem generemus. Inter- rogor, viri optimi, a nostro Sswambergensi, utrumne illi quos 245 nominat exercitus Zdenko sint venturi. Hanc enim famam dudum divulgatam esse cognosco, que ut realem effectum sorciatur, do- 246 minus noster sanctissimus summopere laborat. Eas ob res regnum 247 hoc occupanti concessum, prede expositum est. Sed illa privati belli conclusione, consilio eorum non accito, principes plurimum 248 distrahentur. Odia rancorque intimus ipsorum eos patria exire non permittit: quilibet sue pertimescit patrie. 249 Pape Martini tempora ante oculos, si libet, ponamus! Crux contra hereticos predicata, indulgencie concesse fuerunt, intravit exercitus cruce signatus, principum potenti adiutus manu, cum quibus et apostolice sedis legatus; qui omnes in ludibrium fidei catholice partim spoliati, fugati et necati sunt, fauste et feliciter sibi consultum existimantes, si in fugam se suaque dedant. 250 Rex Unga rie Mathias omnes catholicos Bohemos suam in spe- 29 a cialem proteccionem suscepit, sed in litteris suis tacite clausule facilesque latent evasiones, quemadmodum diligenter perlegenti 251 apparet. Turcum hostem crucis et potentissimum et atrocissimum 252 non mediocriter pertimescit. Multas expensas, multas superiori 253 anno idem rex fecit impensas; id fatemur quidem. Pauca tamen 254 fidei extat utilitas: catholicos destructos aspicimus. Iam tepet, quoniam Hungarus est; Hunorum autem que virtus, que con- stancia, que fides, que presertim contra Bohemum victoria semper 56
Strana 57
Však co nevidět uhlédáte, an nejjasnější císař římský, král uherský a knížata z říše s vojsky mocnými nám a víře ku pomoci do králov- 596 ství tohoto přibudou. ŠVAMBERK (stranou Rabšteinovi): Co to praví Zdeněk, milý Jene? Takové-li množství cizozemcův vstoupí k záhubě naší do země? Ti uvedou sedláky na mizinu, poplení pole, rozbitují vše- cko, pro hlad berouce u přítele jako u nepřítele; zdali ale tím rozhodnou osud války a dobudou nepřátel ve hradbách jejich, já pochybuji. RABŠTEIN: Chci mluviti nahlas, aby šeptání naše nebudilo po- dezření. Švamberk náš ptá se, zdali skutečně všichni ti přijdou Zdeňkovi ku pomoci. Pozoruji, že již drahně času mluví se o tom, a papež ovšem velice snaží se, aby tak se stalo; proto také podává se království toto za kořist každému, kdokoli v ně se uváže. Ale knížata mnozí, nespokojeni jsouce, jakož sem řekl, a bojíce se sami o vlasti své, nepřijdou. Rozpomeňme se, kolik jich za papeže Martina přitáhlo pod křížem i s legáty a s vojsky velikými, kteřížto pak po ztrátě cti a zboží, ku posměchu víry katolické za štastné pokládali se, bylo-li jim jen holý život zachovati outěkem. Král uherský Matyáš přijal sice všecky katolíky v Čechách pod svou zvláštní ochranu, ale v zápisu jeho na to daném mnoho na- jde pokrytých tůček a úskokův, kdokoli jej pilněji prohlédne. Mát on s Turky dosti činiti. Vloni mnohé sice vedl náklady, jakož uznáváme, ale malý byl z toho pro víru prospěch, ježto patříme na záhubu katolíkův. Již vlažně se má, jest Uher, a víte, mnoho-li lze spoléhati se na víru, stálost a statečnost Uhrův, zvláště na- 597 proti Čechům. A myslíte-li, že pomůže zlatem: však ani zlatem Uher neplýtvá, i jakkoli království bohaté jest na zlaté žíly, král 57
Však co nevidět uhlédáte, an nejjasnější císař římský, král uherský a knížata z říše s vojsky mocnými nám a víře ku pomoci do králov- 596 ství tohoto přibudou. ŠVAMBERK (stranou Rabšteinovi): Co to praví Zdeněk, milý Jene? Takové-li množství cizozemcův vstoupí k záhubě naší do země? Ti uvedou sedláky na mizinu, poplení pole, rozbitují vše- cko, pro hlad berouce u přítele jako u nepřítele; zdali ale tím rozhodnou osud války a dobudou nepřátel ve hradbách jejich, já pochybuji. RABŠTEIN: Chci mluviti nahlas, aby šeptání naše nebudilo po- dezření. Švamberk náš ptá se, zdali skutečně všichni ti přijdou Zdeňkovi ku pomoci. Pozoruji, že již drahně času mluví se o tom, a papež ovšem velice snaží se, aby tak se stalo; proto také podává se království toto za kořist každému, kdokoli v ně se uváže. Ale knížata mnozí, nespokojeni jsouce, jakož sem řekl, a bojíce se sami o vlasti své, nepřijdou. Rozpomeňme se, kolik jich za papeže Martina přitáhlo pod křížem i s legáty a s vojsky velikými, kteřížto pak po ztrátě cti a zboží, ku posměchu víry katolické za štastné pokládali se, bylo-li jim jen holý život zachovati outěkem. Král uherský Matyáš přijal sice všecky katolíky v Čechách pod svou zvláštní ochranu, ale v zápisu jeho na to daném mnoho na- jde pokrytých tůček a úskokův, kdokoli jej pilněji prohlédne. Mát on s Turky dosti činiti. Vloni mnohé sice vedl náklady, jakož uznáváme, ale malý byl z toho pro víru prospěch, ježto patříme na záhubu katolíkův. Již vlažně se má, jest Uher, a víte, mnoho-li lze spoléhati se na víru, stálost a statečnost Uhrův, zvláště na- 597 proti Čechům. A myslíte-li, že pomůže zlatem: však ani zlatem Uher neplýtvá, i jakkoli království bohaté jest na zlaté žíly, král 57
Strana 58
255 extiterit, vos ipsi iudicate! 'Sed auro subveniet'. Nec aurum proicere Hungaros videmus nec, etsi regnum venis auri non deficiat, rex tamen auro habundat. 256 Polonorum princeps iam a Prutenis exhaustus et summe debili- tatus quiescit et cum Georgio propter tacitum nescio quid pacis- 800 257 citur. Romanorum imperator seu induperator nondum somno excitus est; patres sui conscripti semper circumscribi bello et armis a vilissimis eciam latrunculis consueverunt. 258 Unde si convenient vel non venient, divinum esse arbitror iudicium; me in diversa trahit animus.32 259 ZDENKO: His periculis omnibus viam precludemus; quatenus eis iter pateat expeditum, commeatus procurabuntur ceteraque omni cum diligencia curabuntur. 260 WILHELMUS: Veniant, veniant: non adhuc causam licet in victoriam ponere; male inceptum vix bono concludetur fine. 261 SSWAMBERGENSIS: Michi certe persuasum est difficilem eorum 262 ad intrandum concordiam. Si intrabunt, damna facient, victoria 263 autem in manu Dei est. Nam sepe Dei permissione et pauci et mali bonos et multos vincunt, uti libros Iudeorum regum legenti et penthatheucon Moysi plerisque apparet in locis. 264 RABENSTEINENSIS: Pro utilitate communi — pace tua, Zden- 265 ko — dicam unum verbum. Detur modus, ut tu affirmas, quatenus omnes electores, omnes principes imperii cum suo intrent Bohe- miam imperatore; veniant Ungari, Poloni, Wandali, Si cambri, 29b 266 Itali et si lubet Gallifranci cum Anglis et Hibernicis. Quanto plures convenient, iam agris vastatis per vos, cicius necessario 267 exibunt. Ubi enim tante multitudinis pabulum agris desertis, ubi 268 commeatus villis in ruinam positis? Hec omnia in loca forcia castellaque munita comportata sunt, vallis loca circumdata firmis- sime, que Georgii fovent partes; vi illa accipere non unius diei, non unius anni, eciam si ultra Christianos Turcos accersias, sed plurium estatum labor extat. 269 Post enim urbem regiam Pragam Georgio in sola Bohemia sex 32 Z tohoto místa vysvítá zvláště, že rozmluva tato psána r. 1469, když na sněmu řezenském jednalo se o velikou výpravu z říše do Čech, a král Matyáš ještě nebyl v Olo- mouci zvolen na království české. (Pal) 58
255 extiterit, vos ipsi iudicate! 'Sed auro subveniet'. Nec aurum proicere Hungaros videmus nec, etsi regnum venis auri non deficiat, rex tamen auro habundat. 256 Polonorum princeps iam a Prutenis exhaustus et summe debili- tatus quiescit et cum Georgio propter tacitum nescio quid pacis- 800 257 citur. Romanorum imperator seu induperator nondum somno excitus est; patres sui conscripti semper circumscribi bello et armis a vilissimis eciam latrunculis consueverunt. 258 Unde si convenient vel non venient, divinum esse arbitror iudicium; me in diversa trahit animus.32 259 ZDENKO: His periculis omnibus viam precludemus; quatenus eis iter pateat expeditum, commeatus procurabuntur ceteraque omni cum diligencia curabuntur. 260 WILHELMUS: Veniant, veniant: non adhuc causam licet in victoriam ponere; male inceptum vix bono concludetur fine. 261 SSWAMBERGENSIS: Michi certe persuasum est difficilem eorum 262 ad intrandum concordiam. Si intrabunt, damna facient, victoria 263 autem in manu Dei est. Nam sepe Dei permissione et pauci et mali bonos et multos vincunt, uti libros Iudeorum regum legenti et penthatheucon Moysi plerisque apparet in locis. 264 RABENSTEINENSIS: Pro utilitate communi — pace tua, Zden- 265 ko — dicam unum verbum. Detur modus, ut tu affirmas, quatenus omnes electores, omnes principes imperii cum suo intrent Bohe- miam imperatore; veniant Ungari, Poloni, Wandali, Si cambri, 29b 266 Itali et si lubet Gallifranci cum Anglis et Hibernicis. Quanto plures convenient, iam agris vastatis per vos, cicius necessario 267 exibunt. Ubi enim tante multitudinis pabulum agris desertis, ubi 268 commeatus villis in ruinam positis? Hec omnia in loca forcia castellaque munita comportata sunt, vallis loca circumdata firmis- sime, que Georgii fovent partes; vi illa accipere non unius diei, non unius anni, eciam si ultra Christianos Turcos accersias, sed plurium estatum labor extat. 269 Post enim urbem regiam Pragam Georgio in sola Bohemia sex 32 Z tohoto místa vysvítá zvláště, že rozmluva tato psána r. 1469, když na sněmu řezenském jednalo se o velikou výpravu z říše do Čech, a král Matyáš ještě nebyl v Olo- mouci zvolen na království české. (Pal) 58
Strana 59
nicméně jím neoplývá. Polský král, zemdliv se bojem s Prušáky, již odpočívá, i s Jiřím nevím jaké tajné umluvy skládá. Římský císař nikdy k boji nebývá hotov, a páni jeho sotva nejšpatnějším lotrům ubrániti se umějí. Protož u Boha to jest, přijdou-li neb nic; jáť aspoň pochybuji velice. 32 ZDENĚK: Odstraníme všecky překážky a nesnáze, aby přijíti mohli; postaráme se o potravu a jiné pro ně potřeby co nejpilněji. VILÉM: Ať jen přijdou, ještěs proto nesvítězil; co zle počato, sotva dokoná se dobře. ŠVAMBERK: Já za to mám, že těžko bude nakloniti je všecky, aby přišli. Stane-li se však, bude zemi škoda od nich jistá, vítěz- ství jejich nejisté. RABŠTEIN: Nehoršiž se, Zdeňku, povím-li, co myslím. Dejme tomu, že jakož ty díš, kurfirstové a knížata s císařem všichni při- táhnou do Čech, že přijdou Uhři, Poláci, Slováci, Vlachové, a chceš-li také Francouzi, Angličané a jiní: čím více se jich sem na- 598 hrne, tím spíše budou muset couvati zase. Neb kde najde se potravy pro tak veliké množství, ježto krajiny celé v poušť obrá- ceny, vesnice všecky ve zříceninách jsou? Cokoli tam bylo jídla i píce, to vše snešeno jest do míst hražených, která Jiřího se pří- držejí, a kterýchž dobytí nebude ani snadné, ani brzké, třebas by křesťanům i Turci pomáhati chtěli. Neboť kromě hlavního města Prahy drží Jiří v Čechách 46 dob- 59
nicméně jím neoplývá. Polský král, zemdliv se bojem s Prušáky, již odpočívá, i s Jiřím nevím jaké tajné umluvy skládá. Římský císař nikdy k boji nebývá hotov, a páni jeho sotva nejšpatnějším lotrům ubrániti se umějí. Protož u Boha to jest, přijdou-li neb nic; jáť aspoň pochybuji velice. 32 ZDENĚK: Odstraníme všecky překážky a nesnáze, aby přijíti mohli; postaráme se o potravu a jiné pro ně potřeby co nejpilněji. VILÉM: Ať jen přijdou, ještěs proto nesvítězil; co zle počato, sotva dokoná se dobře. ŠVAMBERK: Já za to mám, že těžko bude nakloniti je všecky, aby přišli. Stane-li se však, bude zemi škoda od nich jistá, vítěz- ství jejich nejisté. RABŠTEIN: Nehoršiž se, Zdeňku, povím-li, co myslím. Dejme tomu, že jakož ty díš, kurfirstové a knížata s císařem všichni při- táhnou do Čech, že přijdou Uhři, Poláci, Slováci, Vlachové, a chceš-li také Francouzi, Angličané a jiní: čím více se jich sem na- 598 hrne, tím spíše budou muset couvati zase. Neb kde najde se potravy pro tak veliké množství, ježto krajiny celé v poušť obrá- ceny, vesnice všecky ve zříceninách jsou? Cokoli tam bylo jídla i píce, to vše snešeno jest do míst hražených, která Jiřího se pří- držejí, a kterýchž dobytí nebude ani snadné, ani brzké, třebas by křesťanům i Turci pomáhati chtěli. Neboť kromě hlavního města Prahy drží Jiří v Čechách 46 dob- 59
Strana 60
271 et quadraginta bene munita extant opida; post arcem Pragensem duo et septuaginta fortissima montana habet castella, fortaliciis 270 vallo, fossa, aquis inmunitis plerisque non numeratis. Uniusne anni expugnacio horum opus est? Plurium certe necessario confi- tebitur, qui animos, robur fortitudinemque Bohemorum cognoscit. Adde, quod unum ex his vix unus accipit annus. Agris ergo iam vastatis, annona in munitis existente locis, aut tantus exercitus vincat municiones, quod perdifficillimum, quin- ymmo parvo in tempore impossibile est, aut aliis ex provinciis adiacentibus commeatum habeat — et illis Bohemia victum solet dare —, aut ultimo, quod ridiculum pariet sancte matri ecclesie, 272 more transfugarum ab incepto discedat. Quod, si utilitati, honori et commodo cedet fidei catholice, tu, Zdenko, discerne! 273 ZDENKO: Prelatus ecclesie non mediocris dignitatis existis: eas ob res sentencia pontificis summi aliter meliusque per te foret comprobanda; que idcirco loquor, quoniam tuam dignitatem ob 274 amiciciam maiorum tuorum periclitari nollem. Usque modo nescio quid musitando in medio extas et nec nobis adiutorium, nec here- ticis resistenciam facis. 275 Iam dudum tu una cum Sswambergensi coram legato apostolico accusatus es vos hereticis commeatum salis ceterorumque non 276 prohibere, dietasque nescio quas cum hereticis facere. Ideo te 30a presertim, Rabensteinensis, in virtute amicicie hortor et moneo, 277 ne post vias Wilhelmi vester existat transitus. Vestras enim digni- tates ecclesiasticas, in quibus positi estis, nemo nostrum ignorat. 278 Dimittite ergo neutralitatem illam et nobiscum pro fidei confir- 801 macione vos unire, quemadmodum mandatum apostolicum est, non desistatis! 279 SSWAMBERGENSIS: Nunquam sentencia alia meo insedit pec- tori, postquam ad hoc officium selectus sum, nisi quatenus 280 precepta sedis apostolice nostra pro virili impleantur. Sed mani- festa sunt, que proxime noster Iohannes limata sua et tersa locu- 281 tus est oracione. Castellum quoque nostre religionis multa per in- commoda ab infidelium hucusque servatum extitit occupacione talique loco situm est, ut michi multa, ego nulla infidelibus damna possim afferre. 60
271 et quadraginta bene munita extant opida; post arcem Pragensem duo et septuaginta fortissima montana habet castella, fortaliciis 270 vallo, fossa, aquis inmunitis plerisque non numeratis. Uniusne anni expugnacio horum opus est? Plurium certe necessario confi- tebitur, qui animos, robur fortitudinemque Bohemorum cognoscit. Adde, quod unum ex his vix unus accipit annus. Agris ergo iam vastatis, annona in munitis existente locis, aut tantus exercitus vincat municiones, quod perdifficillimum, quin- ymmo parvo in tempore impossibile est, aut aliis ex provinciis adiacentibus commeatum habeat — et illis Bohemia victum solet dare —, aut ultimo, quod ridiculum pariet sancte matri ecclesie, 272 more transfugarum ab incepto discedat. Quod, si utilitati, honori et commodo cedet fidei catholice, tu, Zdenko, discerne! 273 ZDENKO: Prelatus ecclesie non mediocris dignitatis existis: eas ob res sentencia pontificis summi aliter meliusque per te foret comprobanda; que idcirco loquor, quoniam tuam dignitatem ob 274 amiciciam maiorum tuorum periclitari nollem. Usque modo nescio quid musitando in medio extas et nec nobis adiutorium, nec here- ticis resistenciam facis. 275 Iam dudum tu una cum Sswambergensi coram legato apostolico accusatus es vos hereticis commeatum salis ceterorumque non 276 prohibere, dietasque nescio quas cum hereticis facere. Ideo te 30a presertim, Rabensteinensis, in virtute amicicie hortor et moneo, 277 ne post vias Wilhelmi vester existat transitus. Vestras enim digni- tates ecclesiasticas, in quibus positi estis, nemo nostrum ignorat. 278 Dimittite ergo neutralitatem illam et nobiscum pro fidei confir- 801 macione vos unire, quemadmodum mandatum apostolicum est, non desistatis! 279 SSWAMBERGENSIS: Nunquam sentencia alia meo insedit pec- tori, postquam ad hoc officium selectus sum, nisi quatenus 280 precepta sedis apostolice nostra pro virili impleantur. Sed mani- festa sunt, que proxime noster Iohannes limata sua et tersa locu- 281 tus est oracione. Castellum quoque nostre religionis multa per in- commoda ab infidelium hucusque servatum extitit occupacione talique loco situm est, ut michi multa, ego nulla infidelibus damna possim afferre. 60
Strana 61
ře opevněných měst; kromě hradu pražského slouží mu 72 hradův pohorných velmi silných, nepočítaje množství tvrzí, chráněných zdmi a příkopy vodními. Mníte-li, že bude možná zmocniti se jich všech v běhu jednoho léta? Ba ani za kolik let, vyzná jistě každý, kdo zná zmužilost a sílu českou; vždyť jeden rok sotva sta- čívá k dobytí jediného hradu. Když tedy pole ladem leží a obilí vše uchráněno do měst hraže- ných, jichžto dobytí v krátkém čase nemožno, vojsko veliké buďto musí přivezti s sebou potravu — a země okolní z Čech jí nabývati zvykly —, aneb konečně nastane mu s nepořízenou zase návrat k outěku podobný. Bude-li to ku prospěchu a ke cti víry katolické, ty Zdeňku, suď sám! ZDENĚK: Požívaje mezi preláty církevními nemalého důstojen- ství, neměl bys, Rabšteine, tak lehce posuzovati nařízení otce svatého; pravím to co přítel, že bych nerad, aby to tvé důstojenství upadlo v nebezpečí. Až potud nevím co zamýšleje držíš se upro- střed, i nepomáháš ani nám, ani kacířům. 599 Dávno již žalováno na tebe i na Švamberka u legáta papežova, že nebráníte dovozu soli a jiných potřeb kacířům a míváte s nimi schůze jakési. Proto zvláště tebe, Rabšteine, co přítel napomínám, abys nechodil po cestách Vilémových; neboť víme, co na preláty sluší. I opusťte vy oba tu neutralitu a spojte se s námi, dle roz- kazu apoštolského. ŠVAMBERK: Od té doby, co stal sem se mistrem strakonickým, nikdy nemyslil sem jinak, nežli poslušen býti nařízení apoštol- ských; ale co Jan náš tak pěkně vyložil, jest pravá pravda. Hrad řádu mému náležitý posavad stíží před kacíři ubráněn byl a leží na tom místě, kde já jim nijak uškoditi nemohu. 61
ře opevněných měst; kromě hradu pražského slouží mu 72 hradův pohorných velmi silných, nepočítaje množství tvrzí, chráněných zdmi a příkopy vodními. Mníte-li, že bude možná zmocniti se jich všech v běhu jednoho léta? Ba ani za kolik let, vyzná jistě každý, kdo zná zmužilost a sílu českou; vždyť jeden rok sotva sta- čívá k dobytí jediného hradu. Když tedy pole ladem leží a obilí vše uchráněno do měst hraže- ných, jichžto dobytí v krátkém čase nemožno, vojsko veliké buďto musí přivezti s sebou potravu — a země okolní z Čech jí nabývati zvykly —, aneb konečně nastane mu s nepořízenou zase návrat k outěku podobný. Bude-li to ku prospěchu a ke cti víry katolické, ty Zdeňku, suď sám! ZDENĚK: Požívaje mezi preláty církevními nemalého důstojen- ství, neměl bys, Rabšteine, tak lehce posuzovati nařízení otce svatého; pravím to co přítel, že bych nerad, aby to tvé důstojenství upadlo v nebezpečí. Až potud nevím co zamýšleje držíš se upro- střed, i nepomáháš ani nám, ani kacířům. 599 Dávno již žalováno na tebe i na Švamberka u legáta papežova, že nebráníte dovozu soli a jiných potřeb kacířům a míváte s nimi schůze jakési. Proto zvláště tebe, Rabšteine, co přítel napomínám, abys nechodil po cestách Vilémových; neboť víme, co na preláty sluší. I opusťte vy oba tu neutralitu a spojte se s námi, dle roz- kazu apoštolského. ŠVAMBERK: Od té doby, co stal sem se mistrem strakonickým, nikdy nemyslil sem jinak, nežli poslušen býti nařízení apoštol- ských; ale co Jan náš tak pěkně vyložil, jest pravá pravda. Hrad řádu mému náležitý posavad stíží před kacíři ubráněn byl a leží na tom místě, kde já jim nijak uškoditi nemohu. 61
Strana 62
282 Cum ergo vobis nil prodesse possim, michi multi possint 283 obesse, nescio, cur michi damnum favetis? Sal hostibus non do, 284 pro concordia nulla cum iis laboro. Pax a me diligitur, quam vos summopere execramini; obtrectaciones, quas in nos proicitis, qui 285 talia dicunt, fingere nituntur. Hoc in causa mea dictum esse volo. Rabensteinensis vero amplius ampliusque veritatis verba faciet, cui et raciones in veritate confirmanda summas et verborum copiam non deesse minime dubito. 286 RABENSTEINENSIS: Omni cum animi moderacione his in tempe- statibus me gessi, sed iam superiorem Wilhelmi veram video oracionem, illum vestrum hostem, illum inimicum et unitatis, uti vos asseritis, destructorem, qui pacem, unitatem inducere la- 287 borat. Verba mea ita mediocria esse volui, itaque semper Dei cum adiutorio moderatus sum, ut nec sanctissimi domini nostri, sedis apostolice, dignitati quidquam derogem, ita, ut plane nescio, 288 quas ob res mea sit dignitas in periculo constituta. Sunt plerique, qui maledicentes nulla mendacia committunt, quibus cum Se- neca facile respondetur: Male loquuntur, qui bene loqui nesciunt.33 289 Senciant ergo de me, quidquid volunt; id nobis auri et argenti 30b copia carius existat, quod coram Altissimo his in factis nulla ma- la consciencia condemnor, quod, exquo nostro satis erat Augu- stino,34 et michi iuris merito sufficiet. 290 Nos in bella inducere vultis, quos summa egestas impedimen- torum omnium impedit, nec inermes nos prelia committere divina 291 suadet auctoritas.35 Nulli nobis extant milites, nec quibus ex locis 292 delectus ob eris carenciam haberi possit, scire possumus. Et si aliis gentibus presidia traduntur nostrarum municionum, cur 293 meam proiciam? Nemo dat racionem, sed dicitis: 'Facient fideliter et presidia vobis obedient, aut post bellum iam peractum in pace 294 tibi municionem tuam restituemus'. Pulcer sermo est, nec vestram fidem reicio; sed felices sumus, qui alienis periculis cauti red- 33 Seneca, De remediis fortuit. 7, 2 Male de te loquuntur, bene enim nesciunt; Ps.-Seneca, De moribus 41 Male de te loquuntur homines, bene autem loqui nesciunt. 34 Srv. De civitate Dei I 19 a j. 35 Judit 5, 27 Quis est iste, qui filios Israel posse diceret resistere regi Nabuchodo- nosori et exercitibus eius, homines inermes... 62
282 Cum ergo vobis nil prodesse possim, michi multi possint 283 obesse, nescio, cur michi damnum favetis? Sal hostibus non do, 284 pro concordia nulla cum iis laboro. Pax a me diligitur, quam vos summopere execramini; obtrectaciones, quas in nos proicitis, qui 285 talia dicunt, fingere nituntur. Hoc in causa mea dictum esse volo. Rabensteinensis vero amplius ampliusque veritatis verba faciet, cui et raciones in veritate confirmanda summas et verborum copiam non deesse minime dubito. 286 RABENSTEINENSIS: Omni cum animi moderacione his in tempe- statibus me gessi, sed iam superiorem Wilhelmi veram video oracionem, illum vestrum hostem, illum inimicum et unitatis, uti vos asseritis, destructorem, qui pacem, unitatem inducere la- 287 borat. Verba mea ita mediocria esse volui, itaque semper Dei cum adiutorio moderatus sum, ut nec sanctissimi domini nostri, sedis apostolice, dignitati quidquam derogem, ita, ut plane nescio, 288 quas ob res mea sit dignitas in periculo constituta. Sunt plerique, qui maledicentes nulla mendacia committunt, quibus cum Se- neca facile respondetur: Male loquuntur, qui bene loqui nesciunt.33 289 Senciant ergo de me, quidquid volunt; id nobis auri et argenti 30b copia carius existat, quod coram Altissimo his in factis nulla ma- la consciencia condemnor, quod, exquo nostro satis erat Augu- stino,34 et michi iuris merito sufficiet. 290 Nos in bella inducere vultis, quos summa egestas impedimen- torum omnium impedit, nec inermes nos prelia committere divina 291 suadet auctoritas.35 Nulli nobis extant milites, nec quibus ex locis 292 delectus ob eris carenciam haberi possit, scire possumus. Et si aliis gentibus presidia traduntur nostrarum municionum, cur 293 meam proiciam? Nemo dat racionem, sed dicitis: 'Facient fideliter et presidia vobis obedient, aut post bellum iam peractum in pace 294 tibi municionem tuam restituemus'. Pulcer sermo est, nec vestram fidem reicio; sed felices sumus, qui alienis periculis cauti red- 33 Seneca, De remediis fortuit. 7, 2 Male de te loquuntur, bene enim nesciunt; Ps.-Seneca, De moribus 41 Male de te loquuntur homines, bene autem loqui nesciunt. 34 Srv. De civitate Dei I 19 a j. 35 Judit 5, 27 Quis est iste, qui filios Israel posse diceret resistere regi Nabuchodo- nosori et exercitibus eius, homines inermes... 62
Strana 63
Jsa tedy neprospěšen vám, a jim jako na ráně, nevím, proč byste měli mé škody žádostivi býti. Soli nepřátelům nedávám, umluv žádných s nimi nehledám, ale o pokoj stojím, kterýž vám arci protimyslný jest. Kdo jinak o mně mluví, nepravdu mluví. RABŠTEIN: Já v okolnostech těchto vždy mírně choval se; ale již poznávám pravdu řeči Vilémovy, že pokládáte sobě za nepřítele a jmenujete rušitelem jednoty, kdokoli pokoje a jednoty pilen jest. Nikdy nemluvil sem nic, co by bylo k ujmě stolici apoštolské, a nevím naprosto, proč by mělo důstojenství mé býti v nebezpečí. Svědomí aspoň mám naskrze pokojné, a na tom mi dosti. Vy chcete, abychom válčili, ježto nemáme ani vojákův, ani mož- nosti odkud je vzíti. Pravíte arci, abychom vojáky cizí pustili na své posádky: ale snáze jest, dáti z rukou zboží, nežli nabyti ho zase. 63
Jsa tedy neprospěšen vám, a jim jako na ráně, nevím, proč byste měli mé škody žádostivi býti. Soli nepřátelům nedávám, umluv žádných s nimi nehledám, ale o pokoj stojím, kterýž vám arci protimyslný jest. Kdo jinak o mně mluví, nepravdu mluví. RABŠTEIN: Já v okolnostech těchto vždy mírně choval se; ale již poznávám pravdu řeči Vilémovy, že pokládáte sobě za nepřítele a jmenujete rušitelem jednoty, kdokoli pokoje a jednoty pilen jest. Nikdy nemluvil sem nic, co by bylo k ujmě stolici apoštolské, a nevím naprosto, proč by mělo důstojenství mé býti v nebezpečí. Svědomí aspoň mám naskrze pokojné, a na tom mi dosti. Vy chcete, abychom válčili, ježto nemáme ani vojákův, ani mož- nosti odkud je vzíti. Pravíte arci, abychom vojáky cizí pustili na své posádky: ale snáze jest, dáti z rukou zboží, nežli nabyti ho zase. 63
Strana 64
295 dimur. Videmus prodiciones innumeras, dispensaciones ab obli- gacione promissi conspiciuntur; illum rerum suarum moderato- rem et arbitrum iudico, qui sub sera fideli aut in concluso palmo sua possidet. 296 Rudnicenses presidia vestra susceperunt, et ecce de libertate, uti clamor eorum quotidianus manifestat, in summam servitutem 297 sunt redacti. Nos nullibi annonam, nullam predam, nullum pa- bulum ex hostium bonis ad castellum nostrum reportare possu- mus, et si que eorum propinque ville existunt, omnia ante per vos iam sunt occupata, ut bene cum Sswambergensi amicissimo meo dicere possim: Cur meum damnum, vestram nullam utilitatem 298 habere vultis? Sal nunquam in loca prohibita ducere permisi; unius testis citati iurati ac cum excepcione maioris contra me accipiam testimonium: deponat, penas mox luendas michi non 299 abnuam. Federis transigendi cum hostibus nullus michi labor fuit. 300 Hoc tamen unum est, in quo plurimum admiror: Si Georgius una cum familia sua fidem velit suscipere catholicam mandatisque apostolice sedis obe dire non rennuat iuratoria vel obsidum data 31 a caucione, cur, exquo pro fide bellum geri iactatur, is non susci- 802 pitur, presertim si sue promissioni mox in suscepcione sacramen- torum more Romane ecclesie satisfecerit et alia omnia reddat emendata? 301 SSWAMBERGENSIS: Ab uno viro claro partis ecclesie superiori- bus diebus accepi iure cautum esse eum ultra non suscipiendum, qui in abiuratam recidit heresim, sed curie seculari condemnatum uti puniatur tradendum. 302 RABENSTEINENSIS: Optime dicis, et hoc cautum esse non nega- mus, et post abiuracionem Georgium in heresim recidisse plerique 303 affirmant. Sed tempora, loca, persone, pericula rerum, multitudo populi rigorem iuris in utriusque legis censura suadent temperare; nec credo pontificem summum id abnuere, coram id ex pontifice me audiente ex tribus unum necessario fiendum: vel sedem apostolicam destrui oportere vel Georgium expellendum vel bonum catholicum futurum. 304 Verum enimvero consulcius foret, mandatis secundum ponti- 64
295 dimur. Videmus prodiciones innumeras, dispensaciones ab obli- gacione promissi conspiciuntur; illum rerum suarum moderato- rem et arbitrum iudico, qui sub sera fideli aut in concluso palmo sua possidet. 296 Rudnicenses presidia vestra susceperunt, et ecce de libertate, uti clamor eorum quotidianus manifestat, in summam servitutem 297 sunt redacti. Nos nullibi annonam, nullam predam, nullum pa- bulum ex hostium bonis ad castellum nostrum reportare possu- mus, et si que eorum propinque ville existunt, omnia ante per vos iam sunt occupata, ut bene cum Sswambergensi amicissimo meo dicere possim: Cur meum damnum, vestram nullam utilitatem 298 habere vultis? Sal nunquam in loca prohibita ducere permisi; unius testis citati iurati ac cum excepcione maioris contra me accipiam testimonium: deponat, penas mox luendas michi non 299 abnuam. Federis transigendi cum hostibus nullus michi labor fuit. 300 Hoc tamen unum est, in quo plurimum admiror: Si Georgius una cum familia sua fidem velit suscipere catholicam mandatisque apostolice sedis obe dire non rennuat iuratoria vel obsidum data 31 a caucione, cur, exquo pro fide bellum geri iactatur, is non susci- 802 pitur, presertim si sue promissioni mox in suscepcione sacramen- torum more Romane ecclesie satisfecerit et alia omnia reddat emendata? 301 SSWAMBERGENSIS: Ab uno viro claro partis ecclesie superiori- bus diebus accepi iure cautum esse eum ultra non suscipiendum, qui in abiuratam recidit heresim, sed curie seculari condemnatum uti puniatur tradendum. 302 RABENSTEINENSIS: Optime dicis, et hoc cautum esse non nega- mus, et post abiuracionem Georgium in heresim recidisse plerique 303 affirmant. Sed tempora, loca, persone, pericula rerum, multitudo populi rigorem iuris in utriusque legis censura suadent temperare; nec credo pontificem summum id abnuere, coram id ex pontifice me audiente ex tribus unum necessario fiendum: vel sedem apostolicam destrui oportere vel Georgium expellendum vel bonum catholicum futurum. 304 Verum enimvero consulcius foret, mandatis secundum ponti- 64
Strana 65
Roudničtí přijali oděnce vaše k sobě, a aj, byvše prvé svobodni, nyní v největší porobě se octli. My ze hradu svého nikam nemů- žeme choditi na picování, neb co tam bylo vesnic strany odporné, 600 to již vše vámi vydrancováno. Takž i já se Švamberkem mluviti mohu: proč hledáte mé škody, ana vám neposlouží ku prospěchu? Soli nedal sem nikomu voziti, na smlouvy s nepřátely ani nemyslil sem. Tomu však divím se, kdyby Jiří chtěl i s rodinou svou státi se katolíkem a poslušen býti stolice svaté, proč by to nemělo přijato býti bez války a záhuby? ŠVAMBERK: Nedávno slyšel sem od někoho ze slavnějších mužův strany církevní, že to býti nemůže, ale že musí za opětované od- padlství skutečně potrestán býti. RABŠTEIN: Odpadlství arci má trestati se, ale příležitosti času, míst a osob, nebezpečí věci, ohled na množství lidu káží mírniti přísnost zákonův, aniž tuším otec svatý odvracuje se od toho. Sám slyšel sem to z ust jeho, že ze tří věcí jedna státi se musí: buďto že stolice apoštolská přijde na zkázu, aneb že Jiří vyhnán bude, aneb že konečně stane se dobrým katolíkem. I byloť by ovšem dosti učiněno papeži, kdyby Jiří napravil se, 5 Dialogus 65
Roudničtí přijali oděnce vaše k sobě, a aj, byvše prvé svobodni, nyní v největší porobě se octli. My ze hradu svého nikam nemů- žeme choditi na picování, neb co tam bylo vesnic strany odporné, 600 to již vše vámi vydrancováno. Takž i já se Švamberkem mluviti mohu: proč hledáte mé škody, ana vám neposlouží ku prospěchu? Soli nedal sem nikomu voziti, na smlouvy s nepřátely ani nemyslil sem. Tomu však divím se, kdyby Jiří chtěl i s rodinou svou státi se katolíkem a poslušen býti stolice svaté, proč by to nemělo přijato býti bez války a záhuby? ŠVAMBERK: Nedávno slyšel sem od někoho ze slavnějších mužův strany církevní, že to býti nemůže, ale že musí za opětované od- padlství skutečně potrestán býti. RABŠTEIN: Odpadlství arci má trestati se, ale příležitosti času, míst a osob, nebezpečí věci, ohled na množství lidu káží mírniti přísnost zákonův, aniž tuším otec svatý odvracuje se od toho. Sám slyšel sem to z ust jeho, že ze tří věcí jedna státi se musí: buďto že stolice apoštolská přijde na zkázu, aneb že Jiří vyhnán bude, aneb že konečně stane se dobrým katolíkem. I byloť by ovšem dosti učiněno papeži, kdyby Jiří napravil se, 5 Dialogus 65
Strana 66
ficis summi sentenciam si Georgius satisfaceret, quam tot cladibus regnum istud nobile et potentissimum in risum lingue Bohe- morum involvatur. 305 ZDENKO: Vos id expeditum reddite cum pontifice summo; que dixi, mutue causa amicicie, non calumniandi causa dictum esse 306 volo. Si auxilia externa regum et principum, quemadmodum spero, habebimus, et illud optimum est; sin minus, prohibito commeatu salis et aliarum rerum per longum belli spacium heretici fautores et dux eorum Georgius adiuvante Deo pessum- dabuntur. 307 WILHELMUS: Videte pertinaciam in homine, ut nullam ac- 308 cipiat racionis persuasionem! Incassum laboras, Rabensteinensis! Unitatem summo persequitur odio, nec de pace cum eo verbum 309 fiat ullum. Omnem spem in armis ponit et in furore spiritus sui, ac si adamantinum ipse ceterique terrestre et humanum possi- 310 deant corpus. Gladio confidentes gladio feriuntur.36 311 ZDENKO: Si pertinax es, tu videto; ego sine quavis arrogancia 312 fortis et constans iure meritoque appellandus sum. Quem minaris exitum, acta probabunt. 313 SSWAMBERGENSIS: Abiciamus conquestiones! De illo constet, per quem modum heresis prohibito commeatu destrui potest; ego pro explorato persuasum teneo parum ad occupandas muni- ciones Georgii et adiutorum hanc proficere viam. 314. ZDENKO: Siccine existimas? Ergo et famem rem futilem ad expugnandum dices? 315 RABENSTEINENSIS: Inconvenienti uteris sillogismo. Hec, que conaris, etsi tibi centum manus totidemque pedes supersint, fer- 316 reus animus, minime poteris prohibere. Omnes oras confinium penes Bohemiam frumento, adipe, pinguedine in Bohemia collec- tis vivere oportet, quibus rebus commutacionis titulo sal, quo solum ad victum necessario egent, et cetera Bohemi facile ac- quirunt; et facient certe, quoniam absque frumento ille vulgaris Bohemie vicinus populus enervatur. 317 Et si vis intellectum obstinatum non habere, o Zdenko, me- 31b 36 Matouš 26, 25 Omnes enim, qui acceperint gladium, gladio peribunt. 66
ficis summi sentenciam si Georgius satisfaceret, quam tot cladibus regnum istud nobile et potentissimum in risum lingue Bohe- morum involvatur. 305 ZDENKO: Vos id expeditum reddite cum pontifice summo; que dixi, mutue causa amicicie, non calumniandi causa dictum esse 306 volo. Si auxilia externa regum et principum, quemadmodum spero, habebimus, et illud optimum est; sin minus, prohibito commeatu salis et aliarum rerum per longum belli spacium heretici fautores et dux eorum Georgius adiuvante Deo pessum- dabuntur. 307 WILHELMUS: Videte pertinaciam in homine, ut nullam ac- 308 cipiat racionis persuasionem! Incassum laboras, Rabensteinensis! Unitatem summo persequitur odio, nec de pace cum eo verbum 309 fiat ullum. Omnem spem in armis ponit et in furore spiritus sui, ac si adamantinum ipse ceterique terrestre et humanum possi- 310 deant corpus. Gladio confidentes gladio feriuntur.36 311 ZDENKO: Si pertinax es, tu videto; ego sine quavis arrogancia 312 fortis et constans iure meritoque appellandus sum. Quem minaris exitum, acta probabunt. 313 SSWAMBERGENSIS: Abiciamus conquestiones! De illo constet, per quem modum heresis prohibito commeatu destrui potest; ego pro explorato persuasum teneo parum ad occupandas muni- ciones Georgii et adiutorum hanc proficere viam. 314. ZDENKO: Siccine existimas? Ergo et famem rem futilem ad expugnandum dices? 315 RABENSTEINENSIS: Inconvenienti uteris sillogismo. Hec, que conaris, etsi tibi centum manus totidemque pedes supersint, fer- 316 reus animus, minime poteris prohibere. Omnes oras confinium penes Bohemiam frumento, adipe, pinguedine in Bohemia collec- tis vivere oportet, quibus rebus commutacionis titulo sal, quo solum ad victum necessario egent, et cetera Bohemi facile ac- quirunt; et facient certe, quoniam absque frumento ille vulgaris Bohemie vicinus populus enervatur. 317 Et si vis intellectum obstinatum non habere, o Zdenko, me- 31b 36 Matouš 26, 25 Omnes enim, qui acceperint gladium, gladio peribunt. 66
Strana 67
aniž by království celé hubeno a národ lehčen i ztenčován býti měli. ZDENĚK: O to vy urovnejte se s papežem, já co mluvil, řekl sem ze přátelství a ne pro utrhání. Budeme-li míti, jakož doufám, pomoc z ciziny ode králův a knížat, bude to tak nejlépe; nestane-li se pak, uvedeme kacíře a Jiřího jejich ochránce pomocí Boží na mizinu, když ve dlouhém běhu války jim ani soli ani jiných po- třeb dovážeti nedáme. VILÉM: Podivte se tvrdošijnosti jeho, kterak vše zamítá, co slušného býti se dokáže. Darmo snažíš se, Rabšteine, nenávidít on 601 pokoje, do zbraně klade všecky své naděje, jako by z železa byl a sám utrpěti ani nemohl. Kdo na meč se spoléhá, mečem zahyne. 36 ZDENĚK: Kdo tvrdošijnější, já-li nebo ty, jest otázka; jáť aspoň bez chlouby mohu nazývati se silným a stálým. Co do konce, kte- rým hrozíš, ten skutkem se ukáže. ŠVAMBERK: Nechme o tom hádky. On myslí, že kacířství dá se vyhubiti zápovědí dovozu: já však jsem přesvědčen, že ta věc vel- mi málo pomůže k dobytí pevností Jiříkových a jeho pomocníkův. ZDENĚK: Tak ty soudíš? A mníš tedy, že hlad nic nepomáhá k dobývání pevností? RABŠTEIN: Důvod tvůj nemá dosti podstaty. Čiň co čiň, dovozu předce nikdy cele nezastavíš. Všecky krajiny okolní živí se obilím a tukem v Čechách sbíraným, za něhož Čechové na výměnu snad- ničce dostávají soli a jiných věcí, bez kterýchž býti nemohou, s potřebu; to i dále tak bude, protože sousedé Čechův bez obilí od nich uživiti se nemohou. A nechceš-li odpírati rozumu, Zdeňku, povímť věc ještě váž- 67
aniž by království celé hubeno a národ lehčen i ztenčován býti měli. ZDENĚK: O to vy urovnejte se s papežem, já co mluvil, řekl sem ze přátelství a ne pro utrhání. Budeme-li míti, jakož doufám, pomoc z ciziny ode králův a knížat, bude to tak nejlépe; nestane-li se pak, uvedeme kacíře a Jiřího jejich ochránce pomocí Boží na mizinu, když ve dlouhém běhu války jim ani soli ani jiných po- třeb dovážeti nedáme. VILÉM: Podivte se tvrdošijnosti jeho, kterak vše zamítá, co slušného býti se dokáže. Darmo snažíš se, Rabšteine, nenávidít on 601 pokoje, do zbraně klade všecky své naděje, jako by z železa byl a sám utrpěti ani nemohl. Kdo na meč se spoléhá, mečem zahyne. 36 ZDENĚK: Kdo tvrdošijnější, já-li nebo ty, jest otázka; jáť aspoň bez chlouby mohu nazývati se silným a stálým. Co do konce, kte- rým hrozíš, ten skutkem se ukáže. ŠVAMBERK: Nechme o tom hádky. On myslí, že kacířství dá se vyhubiti zápovědí dovozu: já však jsem přesvědčen, že ta věc vel- mi málo pomůže k dobytí pevností Jiříkových a jeho pomocníkův. ZDENĚK: Tak ty soudíš? A mníš tedy, že hlad nic nepomáhá k dobývání pevností? RABŠTEIN: Důvod tvůj nemá dosti podstaty. Čiň co čiň, dovozu předce nikdy cele nezastavíš. Všecky krajiny okolní živí se obilím a tukem v Čechách sbíraným, za něhož Čechové na výměnu snad- ničce dostávají soli a jiných věcí, bez kterýchž býti nemohou, s potřebu; to i dále tak bude, protože sousedé Čechův bez obilí od nich uživiti se nemohou. A nechceš-li odpírati rozumu, Zdeňku, povímť věc ještě váž- 67
Strana 68
318 liorem racionem audi! Multos ipsi vestros captivos habent, et vos habetis, fateor; si tamen extrema venerit egestas salis, pro capti- vorum redempcione sal sufficiens eis vos oportet ministretis. 319 Veluti palam notum est, non sal solum, sed piper, crocum aliaque transmarina captivi et dediticii iis hucusque subministrarunt. 320 Pflug a Glatoviensibus captus mille persolvit magnas mensuras salis; villas, ne incendio pereant, omnem eis oportunitatem com- meatuum solvere compellunt. 321 Quid ergo egistis, considerate! Prius communitates opidorum sal emebant, nunc per exacciones gratis habent, et tanta caristia 322 salis in rusticos redundat. 'Sed prohibebimus,' dicetis, 'hominibus 323 nostris, ne talia eis solvantur.' Audio verba lubens, que nunquam 324 in effectum consumatura credo. Iob tibi testis citabitur: Pellem pro pelle et omnia, que habet homo, dabit pro salute sua.37 325 Quoad bellum durat, michi credite, incertum semper ludit alea fati: nunc vincent, nunc vincentur, et vobis idemtidem continget. 803 326 Victorie enim preliorum particularium nil nisi quoddam mutuum 327 est acceptorium. Committatur pugna generalis, exquo de fide agitur, in qua eis credunt salutem positam sempiternam, omnibus 328 viribus resistent. Si victoria pocientur, in quos fines seculorum 32a devenistis, cogitate! Si vincetis, quemadmodum et speratis et optatis, municionibus per eos habitis, exercituque ex agrestibus, quemadmodum facile possunt — et idem prius fecerunt —, 329 reintegrato, in priori consistimus certamine. De qua tamen victoria, 330 cui fors Deusque summus dabit, incertum est. Omnipotens inter- dum, ut magis mereantur, punit iustos, impios exaltat, ut maius 331 pro sceleribus supplicium habeant. Dicam ergo, dicam et dicam absque quovis terrore hanc in intestini attentatam salis opinionem. 332 ZDENKO: Quid ergo ? Permittemus durare hanc damnatam he- resim et nunquam principium arripiendum destruccionis est? 333 RABENSTEINENSIS: Absit, sed alter erat per vos, si cum inno- cencia processum fuisset, attentandus modus, et nunc, si in- tellectum habere vultis, aliud iter necessario aggrediendum est. 334 SSWAMBERGENSIS: Verum loqueris, nam et dominus et pater 37 Job 2, 4 Pellem pro pelle et cuncta, quae habet homo, dabit pro anima sua. 68
318 liorem racionem audi! Multos ipsi vestros captivos habent, et vos habetis, fateor; si tamen extrema venerit egestas salis, pro capti- vorum redempcione sal sufficiens eis vos oportet ministretis. 319 Veluti palam notum est, non sal solum, sed piper, crocum aliaque transmarina captivi et dediticii iis hucusque subministrarunt. 320 Pflug a Glatoviensibus captus mille persolvit magnas mensuras salis; villas, ne incendio pereant, omnem eis oportunitatem com- meatuum solvere compellunt. 321 Quid ergo egistis, considerate! Prius communitates opidorum sal emebant, nunc per exacciones gratis habent, et tanta caristia 322 salis in rusticos redundat. 'Sed prohibebimus,' dicetis, 'hominibus 323 nostris, ne talia eis solvantur.' Audio verba lubens, que nunquam 324 in effectum consumatura credo. Iob tibi testis citabitur: Pellem pro pelle et omnia, que habet homo, dabit pro salute sua.37 325 Quoad bellum durat, michi credite, incertum semper ludit alea fati: nunc vincent, nunc vincentur, et vobis idemtidem continget. 803 326 Victorie enim preliorum particularium nil nisi quoddam mutuum 327 est acceptorium. Committatur pugna generalis, exquo de fide agitur, in qua eis credunt salutem positam sempiternam, omnibus 328 viribus resistent. Si victoria pocientur, in quos fines seculorum 32a devenistis, cogitate! Si vincetis, quemadmodum et speratis et optatis, municionibus per eos habitis, exercituque ex agrestibus, quemadmodum facile possunt — et idem prius fecerunt —, 329 reintegrato, in priori consistimus certamine. De qua tamen victoria, 330 cui fors Deusque summus dabit, incertum est. Omnipotens inter- dum, ut magis mereantur, punit iustos, impios exaltat, ut maius 331 pro sceleribus supplicium habeant. Dicam ergo, dicam et dicam absque quovis terrore hanc in intestini attentatam salis opinionem. 332 ZDENKO: Quid ergo ? Permittemus durare hanc damnatam he- resim et nunquam principium arripiendum destruccionis est? 333 RABENSTEINENSIS: Absit, sed alter erat per vos, si cum inno- cencia processum fuisset, attentandus modus, et nunc, si in- tellectum habere vultis, aliud iter necessario aggrediendum est. 334 SSWAMBERGENSIS: Verum loqueris, nam et dominus et pater 37 Job 2, 4 Pellem pro pelle et cuncta, quae habet homo, dabit pro anima sua. 68
Strana 69
nější. Mnohoť oni mají jatých vašincův, a máteť vy jich sice také, toho já nezapírám: ale nastane-li jim největší potřeba, budete museti solí vykupovati své lidi, jakož již vůbec známo jest, že jatí od nich jim netoliko soli, ale i pepře, šafránu a jiného zámořského zboží dodávali. Pflug od Klatovských jat jsa musel jim tisíc veli- kých měr soli za výkup dáti; a podobná břemena ukládají se kato- lickým vesnicem na místě holdův. Čeho ste tedy dovedli, považte! Prvé obce městské kupovaly sůl, nyní holdováním mají ji darmo, a sedláci ji musejí kupovati draze. Ale řeknete, že lidem svým nedáte platiti solí, — kdyby se to jen provesti dalo! 602 Pokud válka trvati bude, zůstane vítězství nejisté, a v nouzi pomůže si každý, jak a čím bude uměti. ZDENĚK: Jak tedy? Máme-li nechati zatraceného kacířství, aby kvetlo dále, a nikdy o vyplenění jeho se nepřičiníme? RABŠTEIN: Nikoli, ale chtěli-li ste zůstati bez viny, měli ste jiných chápati se prostředkův, i nyní, budete-li rozumní, dáte se na jiné cesty. ŠVAMBERK: Pravdu díš. Neb i můj — ba co můj? — i tvůj a nás 69
nější. Mnohoť oni mají jatých vašincův, a máteť vy jich sice také, toho já nezapírám: ale nastane-li jim největší potřeba, budete museti solí vykupovati své lidi, jakož již vůbec známo jest, že jatí od nich jim netoliko soli, ale i pepře, šafránu a jiného zámořského zboží dodávali. Pflug od Klatovských jat jsa musel jim tisíc veli- kých měr soli za výkup dáti; a podobná břemena ukládají se kato- lickým vesnicem na místě holdův. Čeho ste tedy dovedli, považte! Prvé obce městské kupovaly sůl, nyní holdováním mají ji darmo, a sedláci ji musejí kupovati draze. Ale řeknete, že lidem svým nedáte platiti solí, — kdyby se to jen provesti dalo! 602 Pokud válka trvati bude, zůstane vítězství nejisté, a v nouzi pomůže si každý, jak a čím bude uměti. ZDENĚK: Jak tedy? Máme-li nechati zatraceného kacířství, aby kvetlo dále, a nikdy o vyplenění jeho se nepřičiníme? RABŠTEIN: Nikoli, ale chtěli-li ste zůstati bez viny, měli ste jiných chápati se prostředkův, i nyní, budete-li rozumní, dáte se na jiné cesty. ŠVAMBERK: Pravdu díš. Neb i můj — ba co můj? — i tvůj a nás 69
Strana 70
meus — et quid dico meus? tuus ymmo et noster — episcopus Wratislaviensis, vir prudencie egregie, idemtidem post iam rem inceptam et ante sepe sepiusque consulebat. 335 RABENSTEINENSIS: Et bene novi hominem, novi prudenciam eius. 336 ZDENKO: Nec ignoravi ego eius et mentem et opinionem. Quot capita, tot sensus,38 nec voto unitur uno; stat suum cuique velle. 337 Diversam ergo et magis fidei placentem sentenciam conclusi. 338 WILHELMUS: Non opus est dicto; me non fugit te ab omni pacem diligente diverse esse opinionis, et non immerito: pax te faciet privatum, nobis similem baronem, cum in bello in ungues sub fidei specie attolleris, ultra id, quod es, temet ipsum ele- 339 vando. Vide, ne perdas, quid es, dum queris id, quod habere non potes, veluti iam pridem incepisti! 340 ZDENKO: Magis tibi conveniret, Wilhelme, ut digitum ori appo- nens taceas; nos tuis nugis reiectis in fide catholica perseverare volumus et ex mandato apostolico tam censuris ecclesiasticis, quam manu armata ad insurgendum contra archihereticum Geor- gium omnes eciam nolentes insurgere compellemus. 341 Quomodo enim equo animo id paciendum sit, investigare non 32b possum, ut nobis dominicum bellum gerentibus alii, qui ad idemtidem tenentur, subsannando irrideant. 342 SSWAMBERGENSIS: Ergo omnis, qui eciam ab obediencia Geor- 343 gii recedens pacem tenet, per vos armis aggredietur? Sicque efficietis, ut ille, qui pacem diligendo neminem offendit, a vobis compulsus contra vos insurgere compellatur, et per hunc modum plerique vobis hostes fient! 344 ZDENKO: Nos sic agemus, uti dixi. Noster hostis et fidei hostis declarabitur. Nam qui nobiscum non est, contra nos est. 345 SSWAMBERGENSIS: Mei foret consilii persuasione et bona volun- tate homines ad vos adducere, quemadmodum sapientes et pollici- 346 tacionibus et sponsionibus id faciunt. Aliter tua dura cervix duriorem eque et superbam reperiet, quod iam in nonnullis catholicis ostensum est, qui a vobis repulsi se suaque tutantes 38 Terentius, Phormio 454 quot homines ,tot sententiae: suos quoique mos. 70
meus — et quid dico meus? tuus ymmo et noster — episcopus Wratislaviensis, vir prudencie egregie, idemtidem post iam rem inceptam et ante sepe sepiusque consulebat. 335 RABENSTEINENSIS: Et bene novi hominem, novi prudenciam eius. 336 ZDENKO: Nec ignoravi ego eius et mentem et opinionem. Quot capita, tot sensus,38 nec voto unitur uno; stat suum cuique velle. 337 Diversam ergo et magis fidei placentem sentenciam conclusi. 338 WILHELMUS: Non opus est dicto; me non fugit te ab omni pacem diligente diverse esse opinionis, et non immerito: pax te faciet privatum, nobis similem baronem, cum in bello in ungues sub fidei specie attolleris, ultra id, quod es, temet ipsum ele- 339 vando. Vide, ne perdas, quid es, dum queris id, quod habere non potes, veluti iam pridem incepisti! 340 ZDENKO: Magis tibi conveniret, Wilhelme, ut digitum ori appo- nens taceas; nos tuis nugis reiectis in fide catholica perseverare volumus et ex mandato apostolico tam censuris ecclesiasticis, quam manu armata ad insurgendum contra archihereticum Geor- gium omnes eciam nolentes insurgere compellemus. 341 Quomodo enim equo animo id paciendum sit, investigare non 32b possum, ut nobis dominicum bellum gerentibus alii, qui ad idemtidem tenentur, subsannando irrideant. 342 SSWAMBERGENSIS: Ergo omnis, qui eciam ab obediencia Geor- 343 gii recedens pacem tenet, per vos armis aggredietur? Sicque efficietis, ut ille, qui pacem diligendo neminem offendit, a vobis compulsus contra vos insurgere compellatur, et per hunc modum plerique vobis hostes fient! 344 ZDENKO: Nos sic agemus, uti dixi. Noster hostis et fidei hostis declarabitur. Nam qui nobiscum non est, contra nos est. 345 SSWAMBERGENSIS: Mei foret consilii persuasione et bona volun- tate homines ad vos adducere, quemadmodum sapientes et pollici- 346 tacionibus et sponsionibus id faciunt. Aliter tua dura cervix duriorem eque et superbam reperiet, quod iam in nonnullis catholicis ostensum est, qui a vobis repulsi se suaque tutantes 38 Terentius, Phormio 454 quot homines ,tot sententiae: suos quoique mos. 70
Strana 71
všech pán a otec biskup vratislavský, muž opatrnosti výtečné, často tak radíval i před početím války i potom. RABŠTEIN: Znal sem i osobu i moudrost jeho. ZDENĚK: Ani mně nebyla neznáma jeho mysl a zdání. Kolik hlav, tolik smyslův,36 a každý činí, co a jak za dobré uznává. Já ustanovil se na úmyslu jiném a víře přiměřenějším. VILÉM: Netřeba ti omlouvati se, víme, že s milovníkem pokoje žádným se nesnášíš, a máš toho dobrou příčinu: válka nese tě do výše, pokoj udělal by z tebe obyvatele nám rovného a soukromého. Však varuj se, abys neztratil, co máš, hledaje, čeho dosáhnouti nelze. ZDENĚK: Lépe by ti slušelo mlčeti, Viléme; aspoň já tvého reptá- ní nedbaje, každého poháněti budu k válce proti arcikacíři Jiřímu. Však nevím, jak bych to trpěti měl, aby když já Boží boj vedu, jiní, kteří též činiti povinni jsou, mně se posmívali. ŠVAMBERK: Tedy zbranně oboříš se na každého, kdo chtěje pokoji, Jiřího neposlouchá sice, ale s ním ani neválčí? Dovedeš toho, že mnozí obrátí se proti vám nutitelům svým, ježto by jinak 603 byli chovali se v pokoji. ZDENĚK: Učiníme, jakož sem řekl. Nepřítel náš bude i za ne- přítele víry prohlášen; neb kdo není s námi, jest proti nám. ŠVAMBERK: Já bych radil, abys po dobrém raději hleděl přivá- biti k sobě lidi; jináče tvrdá tvá hlava utkne na ještě tvrdší a ne- ustupnější, jakož již se vidí při některých katolících, ježto byvše uraženi od vás, již přídržejí se Jiřího a chrání svého jmění, aniž proto vůbec kaceřováni, ale ještě více chváleni bývají. 71
všech pán a otec biskup vratislavský, muž opatrnosti výtečné, často tak radíval i před početím války i potom. RABŠTEIN: Znal sem i osobu i moudrost jeho. ZDENĚK: Ani mně nebyla neznáma jeho mysl a zdání. Kolik hlav, tolik smyslův,36 a každý činí, co a jak za dobré uznává. Já ustanovil se na úmyslu jiném a víře přiměřenějším. VILÉM: Netřeba ti omlouvati se, víme, že s milovníkem pokoje žádným se nesnášíš, a máš toho dobrou příčinu: válka nese tě do výše, pokoj udělal by z tebe obyvatele nám rovného a soukromého. Však varuj se, abys neztratil, co máš, hledaje, čeho dosáhnouti nelze. ZDENĚK: Lépe by ti slušelo mlčeti, Viléme; aspoň já tvého reptá- ní nedbaje, každého poháněti budu k válce proti arcikacíři Jiřímu. Však nevím, jak bych to trpěti měl, aby když já Boží boj vedu, jiní, kteří též činiti povinni jsou, mně se posmívali. ŠVAMBERK: Tedy zbranně oboříš se na každého, kdo chtěje pokoji, Jiřího neposlouchá sice, ale s ním ani neválčí? Dovedeš toho, že mnozí obrátí se proti vám nutitelům svým, ježto by jinak 603 byli chovali se v pokoji. ZDENĚK: Učiníme, jakož sem řekl. Nepřítel náš bude i za ne- přítele víry prohlášen; neb kdo není s námi, jest proti nám. ŠVAMBERK: Já bych radil, abys po dobrém raději hleděl přivá- biti k sobě lidi; jináče tvrdá tvá hlava utkne na ještě tvrdší a ne- ustupnější, jakož již se vidí při některých katolících, ježto byvše uraženi od vás, již přídržejí se Jiřího a chrání svého jmění, aniž proto vůbec kaceřováni, ale ještě více chváleni bývají. 71
Strana 72
Georgio adherent, nec per hoc heretici, quinymmo a pluribus ca- tholici habentur et appellantur. 347 RABENSTEINENSIS: Hem, res miranda! Id, quod probandum est, semper pro concluso Zdenko narrat: fidei bello se prepositum dicit, quod iam diu narratum, nondum probatum accepimus. 348 Nec scio, qua auctoritate id fieri potest, ut quis ad bellum 349 damno suo eciam contra hereticos et infideles compellatur. Iuris normam confiteor esse hereticorum dominum per ecclesiam com- pelli posse, hereticos ut expellat, sed ob populum multum, ob periculum maximum, uti prediximus, alia utimur racione. 350 ZDENKO: Assistencia catholicorum, credo, nugis Wilhelmi est 804 preponenda, qui omnes pari voce christianorum catholicorum ducem in hoc facto me profitentur. Vos sentite, quod lubet! Sed ignoras ergo tu, quem doctum existimamus, papam imperatores regesque ungere, coronare et degradare posse, cum omnis regia potestas a domino Deo sit, cuius vicarium terrestrem pontificem Romanum, quilibet confi- 352 tetur catholicus? A depositorum principum fidelitate vasallos et subditos absolvere et absolutos a iuramentis denunciare potest. 353 Bellum generale cum diffidacione publica contra damnatum Georgium indictum est, indulgencie criminum maxime date. 354 Queris ergone aliud, cum ea et scire et aliis notificare debeas? 33a 355 RABENSTEINENSIS: Non ignoro ea, que dicis, et dudum hec per 356 me visa et subtili racione ponderata fuere. Sic contra Fridericum Primum et Secundum, sic contra Ludovicum, sic eciam contra 357 nonnullos reges processit Anglie. Hoc decisum, hoc iure canonico firmatum nemo dubitat. Tenebuntur ergo canones et sub pena peccati tenebuntur mortalis. 358 Si tamen cum quovis erudito causa disputacionis et exercicii, non affirmando nec a decisione sedis Romane recedendo, dispu- tandum foret, alcius pauco profundiusque rem scrutaremur et 359 multa in medium adducere possemus. Quid ille, quid egregius Accursius ceterique iuris legalis consulti quid responderent, facile 360 constaret. Sed quoniam cedit racio auctoritati legesque sacros canones non dedignantur ymitari, hoc sic esse, veluti debemus, confitemur. 351 72
Georgio adherent, nec per hoc heretici, quinymmo a pluribus ca- tholici habentur et appellantur. 347 RABENSTEINENSIS: Hem, res miranda! Id, quod probandum est, semper pro concluso Zdenko narrat: fidei bello se prepositum dicit, quod iam diu narratum, nondum probatum accepimus. 348 Nec scio, qua auctoritate id fieri potest, ut quis ad bellum 349 damno suo eciam contra hereticos et infideles compellatur. Iuris normam confiteor esse hereticorum dominum per ecclesiam com- pelli posse, hereticos ut expellat, sed ob populum multum, ob periculum maximum, uti prediximus, alia utimur racione. 350 ZDENKO: Assistencia catholicorum, credo, nugis Wilhelmi est 804 preponenda, qui omnes pari voce christianorum catholicorum ducem in hoc facto me profitentur. Vos sentite, quod lubet! Sed ignoras ergo tu, quem doctum existimamus, papam imperatores regesque ungere, coronare et degradare posse, cum omnis regia potestas a domino Deo sit, cuius vicarium terrestrem pontificem Romanum, quilibet confi- 352 tetur catholicus? A depositorum principum fidelitate vasallos et subditos absolvere et absolutos a iuramentis denunciare potest. 353 Bellum generale cum diffidacione publica contra damnatum Georgium indictum est, indulgencie criminum maxime date. 354 Queris ergone aliud, cum ea et scire et aliis notificare debeas? 33a 355 RABENSTEINENSIS: Non ignoro ea, que dicis, et dudum hec per 356 me visa et subtili racione ponderata fuere. Sic contra Fridericum Primum et Secundum, sic contra Ludovicum, sic eciam contra 357 nonnullos reges processit Anglie. Hoc decisum, hoc iure canonico firmatum nemo dubitat. Tenebuntur ergo canones et sub pena peccati tenebuntur mortalis. 358 Si tamen cum quovis erudito causa disputacionis et exercicii, non affirmando nec a decisione sedis Romane recedendo, dispu- tandum foret, alcius pauco profundiusque rem scrutaremur et 359 multa in medium adducere possemus. Quid ille, quid egregius Accursius ceterique iuris legalis consulti quid responderent, facile 360 constaret. Sed quoniam cedit racio auctoritati legesque sacros canones non dedignantur ymitari, hoc sic esse, veluti debemus, confitemur. 351 72
Strana 73
RABŠTEIN: Neznám zákonu, kterým by kdo nucen byl válčiti ke své škodě s kacíři. Vím sice, že platí za pravidlo ve právích, že pán nad kacíři může od církve doháněn býti, aby je vypudil; ale kde běží o celý národ a veliké jest nebezpečí, tam, jakož sem již řekl, jinak jest si počínati. ZDENĚK: Mluvte vy, jak se vám zdá. I cožpak ty, učený pane, nemníš, že papež může ssazovati i císaře i krále, ana každá moc panovničí jest od Boha, za jehožto náměstka na zemi každý katolík papeže uznávati musí? Ba můžeť on rozvázati i rozřešiti každého, kdo klatému mocnáři přísahal věrnost. Proti Jiřímu ohlášena řádně válka všeobecná i dány bojovníkům veliké odpustky. Máš-li ty co namítati proti tomu? RABŠTEIN: Vím já, co pravíš a co dálo se odedávna v tom ohle- du; vím, kterak proti Fridrichovi I. a II., proti Ludvíkovi a proti některým králům Anglie pokračovalo se, aniž kdo zapírá, že to vše zakládá se na právu kanonickém. Však kdyby věc pilněji skoumati se měla, mohl bych uvesti, co výtečný Accursius a jiní právníci namítají; ale věda, že rozum ustupuje autoritě a zákonové ne nerádi dle kanonův se řídí, ne- 604 chám toho tak. 73
RABŠTEIN: Neznám zákonu, kterým by kdo nucen byl válčiti ke své škodě s kacíři. Vím sice, že platí za pravidlo ve právích, že pán nad kacíři může od církve doháněn býti, aby je vypudil; ale kde běží o celý národ a veliké jest nebezpečí, tam, jakož sem již řekl, jinak jest si počínati. ZDENĚK: Mluvte vy, jak se vám zdá. I cožpak ty, učený pane, nemníš, že papež může ssazovati i císaře i krále, ana každá moc panovničí jest od Boha, za jehožto náměstka na zemi každý katolík papeže uznávati musí? Ba můžeť on rozvázati i rozřešiti každého, kdo klatému mocnáři přísahal věrnost. Proti Jiřímu ohlášena řádně válka všeobecná i dány bojovníkům veliké odpustky. Máš-li ty co namítati proti tomu? RABŠTEIN: Vím já, co pravíš a co dálo se odedávna v tom ohle- du; vím, kterak proti Fridrichovi I. a II., proti Ludvíkovi a proti některým králům Anglie pokračovalo se, aniž kdo zapírá, že to vše zakládá se na právu kanonickém. Však kdyby věc pilněji skoumati se měla, mohl bych uvesti, co výtečný Accursius a jiní právníci namítají; ale věda, že rozum ustupuje autoritě a zákonové ne nerádi dle kanonův se řídí, ne- 604 chám toho tak. 73
Strana 74
361 Que autem ex omni illo iterato facto bona evenerint, Sigibertum historiographum veridicum consulere potes, noviter papam dicen- tem istam auctoritatem sibi usurpasse, ob quod maxima bella, 362 clades et primum pessima in ecclesia Dei venit dissidio. Hoc sic perpetratum in Fridericis et Ludovicis dudum esse ex annalibus 363 constat. Hec deposicio Georgii ab aliis prioribus si degenerabit, audiam et intuebor lubens; sed vereor, veluti hucusque conspi- cimus, ne una cum prioribus penas scelerum nostrorum luamus. 364 Et, si placet, mox aliqua subiciam, que tui, quos tu iurisconsultos existimas, hucusque forte tacuerunt. 365 ZDENKO: Multa potes dicere; a nobis accipiuntur, que volumus. Hoc unum scio et firmum teneo bellum generale et diffidacionem non solum contra Georgium, sed omnes adiutores, fautores et hereticos emanasse, mandaturque omnibus, ut bello parati se 366 accingant. Ordire tamen et dic, que libet! 367 SSWAMBERGENSIS: Nil nocumento esse potest, quamvis tuo in consilio multi existant iurisconsulti, ut nos saltem, qui iuris- consultis caremus, intelligamus. 368 RABENSTEINENSIS: Promissis satisfaciam. Hoc tamen pre- 33b testatum esse volo nil me asserendo contrarium sedi apostolice dicturum. 369 Bellum contra hereticos indicere potest clave non errante ecclesia, nemo dubitat, indictumque bellum per imperatorem Ro- manum prosequi, cui idcirco gladium datum esse scimus, ut tan- 370 quam tutor, protector et patronus ecclesie existat Romane. Ideo tot terrarum terminos sibi domino Iesu Christo obtinet largiente per id, quod in evangelio dixit: Reddite ergo, que sunt cesaris, cesari et que sunt Dei, Deo! 33 371 Imperatore negligente eadem potestas ergo et onus apud Ro- 372 manum extat pontificem. Quo iure negligencie multe optimarum civitatum colonie ab Imperio presertim post Friderici vacacio- 373 nem ad ecclesiam defecerunt Romanam. Cum ergo noster impe- rator summam hucusque non omiserit committere negligenciam et ecclesia fere tota sua iam utatur potestate magnamque possideat 3° Matouš 22, 21 = Lukáš 20, 25 74
361 Que autem ex omni illo iterato facto bona evenerint, Sigibertum historiographum veridicum consulere potes, noviter papam dicen- tem istam auctoritatem sibi usurpasse, ob quod maxima bella, 362 clades et primum pessima in ecclesia Dei venit dissidio. Hoc sic perpetratum in Fridericis et Ludovicis dudum esse ex annalibus 363 constat. Hec deposicio Georgii ab aliis prioribus si degenerabit, audiam et intuebor lubens; sed vereor, veluti hucusque conspi- cimus, ne una cum prioribus penas scelerum nostrorum luamus. 364 Et, si placet, mox aliqua subiciam, que tui, quos tu iurisconsultos existimas, hucusque forte tacuerunt. 365 ZDENKO: Multa potes dicere; a nobis accipiuntur, que volumus. Hoc unum scio et firmum teneo bellum generale et diffidacionem non solum contra Georgium, sed omnes adiutores, fautores et hereticos emanasse, mandaturque omnibus, ut bello parati se 366 accingant. Ordire tamen et dic, que libet! 367 SSWAMBERGENSIS: Nil nocumento esse potest, quamvis tuo in consilio multi existant iurisconsulti, ut nos saltem, qui iuris- consultis caremus, intelligamus. 368 RABENSTEINENSIS: Promissis satisfaciam. Hoc tamen pre- 33b testatum esse volo nil me asserendo contrarium sedi apostolice dicturum. 369 Bellum contra hereticos indicere potest clave non errante ecclesia, nemo dubitat, indictumque bellum per imperatorem Ro- manum prosequi, cui idcirco gladium datum esse scimus, ut tan- 370 quam tutor, protector et patronus ecclesie existat Romane. Ideo tot terrarum terminos sibi domino Iesu Christo obtinet largiente per id, quod in evangelio dixit: Reddite ergo, que sunt cesaris, cesari et que sunt Dei, Deo! 33 371 Imperatore negligente eadem potestas ergo et onus apud Ro- 372 manum extat pontificem. Quo iure negligencie multe optimarum civitatum colonie ab Imperio presertim post Friderici vacacio- 373 nem ad ecclesiam defecerunt Romanam. Cum ergo noster impe- rator summam hucusque non omiserit committere negligenciam et ecclesia fere tota sua iam utatur potestate magnamque possideat 3° Matouš 22, 21 = Lukáš 20, 25 74
Strana 75
Jaký toho všeho byl účinek, můžeme dočísti se v historii; nasta- ne-li co lepšího ze ssazení Jiřího, teprv čas ukáže. Nikdo nepochybuje, že církev může proti kacířům ohlašovati válku a že císařova jest povinnost, vésti ji. Nedbáním svým spůsobili císařové, že moc papežská již také účastna jest toho, co původně náleželo císaři, takže když vláda světská mezi císařem a papežem rozdělena jest, výpravy proti kacířům již péčemi a náklady společnými díti se musejí. 75
Jaký toho všeho byl účinek, můžeme dočísti se v historii; nasta- ne-li co lepšího ze ssazení Jiřího, teprv čas ukáže. Nikdo nepochybuje, že církev může proti kacířům ohlašovati válku a že císařova jest povinnost, vésti ji. Nedbáním svým spůsobili císařové, že moc papežská již také účastna jest toho, co původně náleželo císaři, takže když vláda světská mezi císařem a papežem rozdělena jest, výpravy proti kacířům již péčemi a náklady společnými díti se musejí. 75
Strana 76
iam imperii partem — Bononiam, Perusiam civitatem, archatum Ravenne; Senarumque civitas nomen imperatorie urbis retinens papam pre aliis eciam in temporalibus veretur, Rudolffus Roma- norum rex et alii ecclesie multa largiti sunt, pontifexque summus Venetorum maximam et potentissimam communitatem, velut ipsi asserunt, ab imperiali in perpetuum absolvit obediencia. Avinione quoque Gallorum civitas, que nunquam in donacione Constanti- 805 niana comprehensa est, pontificio iuri subdita est—: eas ob res dominio iam temporali inter imperatorem et ecclesiam partito, sumptibus, laboribus et expensis communibus bella contra hereses agi debent. 374 Nec probabit vester, quem vos veluti Deum colebatis, Hilarius ignarus Pragensis decanus, iam perquam subita morte absumptus,âc aut omnis tuorum vulgaris iurisconsultorum turba, quibus bene fausteque consultum foret, si unum doctorem valere possent, ad hoc privatas teneri personas sub precepto pontificis, ut sumptibus, ut laboribus, ut sudoribus suis sub pena peccati mortalis et inter- dicti ac ex communicacionis agant bella contra quoscunque sedi 34a 375 apostolice inobedientes. Bellum tale voluntarium suadetur; impe- 376 rari non potest. Vidistisne umquam crucem contra heresim vel infideles suscipi ex precepto? Sed predicatores persuadent, merita et indulgencias enarrant, et sic nonnulli zelo pietatis ducti bellum se inituros per se vel per alios devovent, alii consilium non susci- 377 pientes salvantur tamen. Si hoc preciperet ecclesia nosque implere sub pena peccati teneremur mortalis, non maius meritum illud implens haberet, ac si non adulterando, non furando assequeretur. 378 Nulla enim libertas, ubi necessitas implendi; sed quoniam mere voluntarium, idcirco plures indulgencie quam non superbientibus, non invidentibusque promittuntur. 379 Et si precepti hoc fieret bellum, ergo ubicunque cruce predicata 380 eam non suscipiens damnaretur. Quot autem coniugatos virgini- tatem non suscipere, quot virgines et continentes monachalem habitum non accipere omniaque non vendere et pauperibus non 381 dare conspicimus? Quot vitam iustam in domibus suis degunt, 4° Děkan Hilarius umřel 31. Dec. 1468. (Pal) 76
iam imperii partem — Bononiam, Perusiam civitatem, archatum Ravenne; Senarumque civitas nomen imperatorie urbis retinens papam pre aliis eciam in temporalibus veretur, Rudolffus Roma- norum rex et alii ecclesie multa largiti sunt, pontifexque summus Venetorum maximam et potentissimam communitatem, velut ipsi asserunt, ab imperiali in perpetuum absolvit obediencia. Avinione quoque Gallorum civitas, que nunquam in donacione Constanti- 805 niana comprehensa est, pontificio iuri subdita est—: eas ob res dominio iam temporali inter imperatorem et ecclesiam partito, sumptibus, laboribus et expensis communibus bella contra hereses agi debent. 374 Nec probabit vester, quem vos veluti Deum colebatis, Hilarius ignarus Pragensis decanus, iam perquam subita morte absumptus,âc aut omnis tuorum vulgaris iurisconsultorum turba, quibus bene fausteque consultum foret, si unum doctorem valere possent, ad hoc privatas teneri personas sub precepto pontificis, ut sumptibus, ut laboribus, ut sudoribus suis sub pena peccati mortalis et inter- dicti ac ex communicacionis agant bella contra quoscunque sedi 34a 375 apostolice inobedientes. Bellum tale voluntarium suadetur; impe- 376 rari non potest. Vidistisne umquam crucem contra heresim vel infideles suscipi ex precepto? Sed predicatores persuadent, merita et indulgencias enarrant, et sic nonnulli zelo pietatis ducti bellum se inituros per se vel per alios devovent, alii consilium non susci- 377 pientes salvantur tamen. Si hoc preciperet ecclesia nosque implere sub pena peccati teneremur mortalis, non maius meritum illud implens haberet, ac si non adulterando, non furando assequeretur. 378 Nulla enim libertas, ubi necessitas implendi; sed quoniam mere voluntarium, idcirco plures indulgencie quam non superbientibus, non invidentibusque promittuntur. 379 Et si precepti hoc fieret bellum, ergo ubicunque cruce predicata 380 eam non suscipiens damnaretur. Quot autem coniugatos virgini- tatem non suscipere, quot virgines et continentes monachalem habitum non accipere omniaque non vendere et pauperibus non 381 dare conspicimus? Quot vitam iustam in domibus suis degunt, 4° Děkan Hilarius umřel 31. Dec. 1468. (Pal) 76
Strana 77
Nedokáže však toho ani ten váš, kterémuž jako Bohu ste se klaněli, nedouk Hilarius, pražský děkan, již náhlou smrtí sešlý,40 ani celý zástup obecných vašich právníkův, že by osoby soukromé povinny byly, pod ztrátou spasení a hříchem smrtelným aneb pod klatbou jíti do boje proti nepřátelům stolice apoštolské svými vlastními náklady a na vlastní zisk aneb ztrátu. Válka taková do- brovolně se podstupuje, přikázána býti nemůže. Viděli-li ste kdy, že kříž proti kacířům aneb nevěrným přijímán z přikázaní? Ale kazatelé namlouvají, zásluhy a odpustky vykládají, a tak jedni z pobožnosti berou na se kříž, jiní neberouce proto neupadají v zatracení. Kdyby v tom nebylo svobody, nebylo by ani zásluhy v po slouchání. 605 77
Nedokáže však toho ani ten váš, kterémuž jako Bohu ste se klaněli, nedouk Hilarius, pražský děkan, již náhlou smrtí sešlý,40 ani celý zástup obecných vašich právníkův, že by osoby soukromé povinny byly, pod ztrátou spasení a hříchem smrtelným aneb pod klatbou jíti do boje proti nepřátelům stolice apoštolské svými vlastními náklady a na vlastní zisk aneb ztrátu. Válka taková do- brovolně se podstupuje, přikázána býti nemůže. Viděli-li ste kdy, že kříž proti kacířům aneb nevěrným přijímán z přikázaní? Ale kazatelé namlouvají, zásluhy a odpustky vykládají, a tak jedni z pobožnosti berou na se kříž, jiní neberouce proto neupadají v zatracení. Kdyby v tom nebylo svobody, nebylo by ani zásluhy v po slouchání. 605 77
Strana 78
contra infideles et hereticos, quibus eciam bene suppetit res fami- 382 liaris, non accinguntur? Omnes hii, si talia sunt precepti, excom- municati, omnes damnati et suspecti de peccatis maximis secun- 383 dum vos iudicabuntur! Absit tantum errorem in ecclesiam Dei ponamus! Ut ideo iusti, continentes, vidue et coniugati virgines- que Dei peccatis innocentes, ita qui aut bellum iustum faciunt aut in pace unitatem amplexantur, omnes salvantur omnesque regnum 384 celeste istos nancisci credimus. Nec tante necessitatis, etsi maximi meriti, crux existit, ut nullum salvatum nisi cruce accepta bello- que inito contra infideles existimetur. 385 Interdicta ergo pacificis, non hereticorum fautoribus, qui ab obediencia recesserunt, ignoro, quare ponantur. Quid tui docent, 386 Zdenko? Ego nescio; forte alios condunt canones, alias fidei dant regulas, quas nos rerum illarum ignari intelligere desideramus. 387 Nam aut verum ignoratur aut scientes falsum predicare non ve- 388 rentur. Quibus si veritas nota est nec illam faciunt nec facientibus vera innotescunt, secundum evangelicam doctrinam plagis multis vapulabunt.41 389 SSWAMBERGENSIS: Intellexi hanc totam longa auctoritate fun- 390 datam oracionem. Sed demiror, exquo illis, quibus expensa, copia, res familiaris, sumptus copieque militum suppetunt, bellum hoc non imperatur, sed suaderi potest, quare nobis, quibus horum nil est, tot mandantur, cum tamen ex nostro bello nil nisi nostra destruccio sequi potest. 391 WILHELMUS: His facilem responsionem iudico. Nos cecos facere 392 volentes alia dicunt, et alia intuemur. Non que lesu Christi et sponse sue ecclesie sancte, sed que sua sunt, querentes, iam ex 393 presumptuositatis sue malicia multa perdiderunt. Idcirco his, qui aliquid habent, invidentes, eorum bona in pulverem redigi vellent nec de lucro aut damno tuo querunt, dummodo voluntas eorum impleatur. 394 SSWAMBERGENSIS: Multi id, quod dicis, testantur; quod si 395 tamen veritati innixum est, nondum satis persuasum teneo. Hoc 80 34 41 Lukáš 12, 47 Ille autem servus, qui cognovit voluntatem domini sui et non praeparavit et non fecit secundum voluntatem eius, vapulabit multis. 78
contra infideles et hereticos, quibus eciam bene suppetit res fami- 382 liaris, non accinguntur? Omnes hii, si talia sunt precepti, excom- municati, omnes damnati et suspecti de peccatis maximis secun- 383 dum vos iudicabuntur! Absit tantum errorem in ecclesiam Dei ponamus! Ut ideo iusti, continentes, vidue et coniugati virgines- que Dei peccatis innocentes, ita qui aut bellum iustum faciunt aut in pace unitatem amplexantur, omnes salvantur omnesque regnum 384 celeste istos nancisci credimus. Nec tante necessitatis, etsi maximi meriti, crux existit, ut nullum salvatum nisi cruce accepta bello- que inito contra infideles existimetur. 385 Interdicta ergo pacificis, non hereticorum fautoribus, qui ab obediencia recesserunt, ignoro, quare ponantur. Quid tui docent, 386 Zdenko? Ego nescio; forte alios condunt canones, alias fidei dant regulas, quas nos rerum illarum ignari intelligere desideramus. 387 Nam aut verum ignoratur aut scientes falsum predicare non ve- 388 rentur. Quibus si veritas nota est nec illam faciunt nec facientibus vera innotescunt, secundum evangelicam doctrinam plagis multis vapulabunt.41 389 SSWAMBERGENSIS: Intellexi hanc totam longa auctoritate fun- 390 datam oracionem. Sed demiror, exquo illis, quibus expensa, copia, res familiaris, sumptus copieque militum suppetunt, bellum hoc non imperatur, sed suaderi potest, quare nobis, quibus horum nil est, tot mandantur, cum tamen ex nostro bello nil nisi nostra destruccio sequi potest. 391 WILHELMUS: His facilem responsionem iudico. Nos cecos facere 392 volentes alia dicunt, et alia intuemur. Non que lesu Christi et sponse sue ecclesie sancte, sed que sua sunt, querentes, iam ex 393 presumptuositatis sue malicia multa perdiderunt. Idcirco his, qui aliquid habent, invidentes, eorum bona in pulverem redigi vellent nec de lucro aut damno tuo querunt, dummodo voluntas eorum impleatur. 394 SSWAMBERGENSIS: Multi id, quod dicis, testantur; quod si 395 tamen veritati innixum est, nondum satis persuasum teneo. Hoc 80 34 41 Lukáš 12, 47 Ille autem servus, qui cognovit voluntatem domini sui et non praeparavit et non fecit secundum voluntatem eius, vapulabit multis. 78
Strana 79
Proč tedy katolíci pokojní, kteříž nepřátelům nepomáhají, pod interdikt se dávají, já naprosto nepochopuji; snad že tvoji učení, pane Zdeňku, jiné mají kanony a jiná skládají pravidla víry. ŠVAMBERK: Rozumím řeči tvé a nedivím se, přikazuje-li se válčiti těm, kteří k válce mají potřeb dostatek: ale proč děje se to nám, kterým se jich nedostává a kteří z války nemáme očekávati nežli svou vlastní záhubu? VILÉM: Tomu snadno jest porozuměti. Lidé hledající užitku svého a ne Kristova, když pro spupnost svou připravili se již o své zboží sami, závidíce jiným, kteří ještě co mají, chtějí, aby stalo se jim tolikéž, aniž dbají na zisk jejich aneb ztrátu, když jen vyplní svou vůli. ŠVAMBERK: Tak mluví arci mnozí, nevím však, s pravdou-li- Přidám jen, co sem slyšel, že když kdo pomáhaje jim ztratí sta- 79
Proč tedy katolíci pokojní, kteříž nepřátelům nepomáhají, pod interdikt se dávají, já naprosto nepochopuji; snad že tvoji učení, pane Zdeňku, jiné mají kanony a jiná skládají pravidla víry. ŠVAMBERK: Rozumím řeči tvé a nedivím se, přikazuje-li se válčiti těm, kteří k válce mají potřeb dostatek: ale proč děje se to nám, kterým se jich nedostává a kteří z války nemáme očekávati nežli svou vlastní záhubu? VILÉM: Tomu snadno jest porozuměti. Lidé hledající užitku svého a ne Kristova, když pro spupnost svou připravili se již o své zboží sami, závidíce jiným, kteří ještě co mají, chtějí, aby stalo se jim tolikéž, aniž dbají na zisk jejich aneb ztrátu, když jen vyplní svou vůli. ŠVAMBERK: Tak mluví arci mnozí, nevím však, s pravdou-li- Přidám jen, co sem slyšel, že když kdo pomáhaje jim ztratí sta- 79
Strana 80
unum eciam addere ex relatu placet. Si aliquis partes eorum ad- iuvans castellum aut municionem perdit in manus hostium, cum iure belli revertitur in dicionem ipsorum, idem possessori red- 396 dere contradicunt, ex hoste predam quesitam dicentes. Tali auxi- lio male ad se adiutores attrahent. Perdidi, spem in sociis pono: at illi sibi tanquam ex hostibus captum servare volunt. 397 RABENSTEINENSIS: Factum narras; in Frunstinensi castello testimonium habes, sed iura postliminii parum retardantur. 398 WILHELMUS: Iuris gencium auctoritas et hec summe auctori- tatis, uti audio, apud celeberrimos iurisconsultos extat, quo iure 399 dominia esse distincta dicuntur. Et tamen absque diffidacione Popel Rosenbergense castellum sibi cum pacto retrovendendi datum perdidit, et cum in reformacione imperiali certa ante bel- lum inceptum ad diffidandum data sunt tempora, gentes armigere Zdenkonis et Iohannis Rosenbergensis iam in arce proditorie existentes possessori demum legittimo diffidarunt. 42 400 RABENSTEINENSIS: Hoc dictu nephas et apud infideles est. Ideo, 401 quid asseras tu, considera! Verum enimvero hereticorum omnia bona confiscata sunt, contra quos eciam papa aut imperator Ro- 402 manus diffidacionem publicam dare possunt. Sed si consideramus normam et formam diffidandi a iure civili inventam, equitatem autem illam, ob quam diffidacio est reperta, tum a iure naturali tum a iure gencium esse progressam (iure gencium equitas suadet, ut nemini suum auferatur; naturali iure defensio persone pro- prie cuilibet conceditur): sublatis his, que ius civile reperit, per quem modum ea, que iuris naturalis et gencium ex fundamento consistunt, eciam pontifex summus aut princeps secularis tollere 403 possit, nescio unde iuris istam acceperunt censuram. Etsi aucto- ritate suprema principis diffidacio contra hereticos publicata est et per id mandato iuris satisfactum creditur, tamen consuetudo laudabilis in iure gencium et naturali fundata, quam his in regio- nibus pro incommutabili semper ob summam fidem conservant, que eciam quemadmodum in promissa hosti captivitate etc. 35 42 Stalo se to 9. Januar. 1469. Zvláštní důraz, který na skutek tento se klade, slou- žiti může za důkaz, že spisovatel blízek byl i časem i místem. (Pal) 80
unum eciam addere ex relatu placet. Si aliquis partes eorum ad- iuvans castellum aut municionem perdit in manus hostium, cum iure belli revertitur in dicionem ipsorum, idem possessori red- 396 dere contradicunt, ex hoste predam quesitam dicentes. Tali auxi- lio male ad se adiutores attrahent. Perdidi, spem in sociis pono: at illi sibi tanquam ex hostibus captum servare volunt. 397 RABENSTEINENSIS: Factum narras; in Frunstinensi castello testimonium habes, sed iura postliminii parum retardantur. 398 WILHELMUS: Iuris gencium auctoritas et hec summe auctori- tatis, uti audio, apud celeberrimos iurisconsultos extat, quo iure 399 dominia esse distincta dicuntur. Et tamen absque diffidacione Popel Rosenbergense castellum sibi cum pacto retrovendendi datum perdidit, et cum in reformacione imperiali certa ante bel- lum inceptum ad diffidandum data sunt tempora, gentes armigere Zdenkonis et Iohannis Rosenbergensis iam in arce proditorie existentes possessori demum legittimo diffidarunt. 42 400 RABENSTEINENSIS: Hoc dictu nephas et apud infideles est. Ideo, 401 quid asseras tu, considera! Verum enimvero hereticorum omnia bona confiscata sunt, contra quos eciam papa aut imperator Ro- 402 manus diffidacionem publicam dare possunt. Sed si consideramus normam et formam diffidandi a iure civili inventam, equitatem autem illam, ob quam diffidacio est reperta, tum a iure naturali tum a iure gencium esse progressam (iure gencium equitas suadet, ut nemini suum auferatur; naturali iure defensio persone pro- prie cuilibet conceditur): sublatis his, que ius civile reperit, per quem modum ea, que iuris naturalis et gencium ex fundamento consistunt, eciam pontifex summus aut princeps secularis tollere 403 possit, nescio unde iuris istam acceperunt censuram. Etsi aucto- ritate suprema principis diffidacio contra hereticos publicata est et per id mandato iuris satisfactum creditur, tamen consuetudo laudabilis in iure gencium et naturali fundata, quam his in regio- nibus pro incommutabili semper ob summam fidem conservant, que eciam quemadmodum in promissa hosti captivitate etc. 35 42 Stalo se to 9. Januar. 1469. Zvláštní důraz, který na skutek tento se klade, slou- žiti může za důkaz, že spisovatel blízek byl i časem i místem. (Pal) 80
Strana 81
tek svůj, a ten potom nepřátelům zase odjat bude, že již nevracuje se předešlému majiteli, ale za kořist obecnou se pokládá. Něco toho stalo se i při hrádku Frumšteině. VILÉM: Ještě větší bezpraví stalo se Popelovi při vzetí hradu Rosenberka, jenž mu prodán byl do zástavy. Neb branní holomci Zdeňkovi a Jana Rosenberského teprv když již zradou na hrad se byli dostali, opověděli držiteli válku.42 RABŠTEIN: Rozvaž dobře, co pravíš, neb podobná nešlechetnost neděje se ani mezi nevěřícími. Obecný jest zákon práva, nezačí- nati války bez předešlé opovědi a dostáti závazku svému; ani papež od toho neosvo bozuje. 606 6 Dialogus 81
tek svůj, a ten potom nepřátelům zase odjat bude, že již nevracuje se předešlému majiteli, ale za kořist obecnou se pokládá. Něco toho stalo se i při hrádku Frumšteině. VILÉM: Ještě větší bezpraví stalo se Popelovi při vzetí hradu Rosenberka, jenž mu prodán byl do zástavy. Neb branní holomci Zdeňkovi a Jana Rosenberského teprv když již zradou na hrad se byli dostali, opověděli držiteli válku.42 RABŠTEIN: Rozvaž dobře, co pravíš, neb podobná nešlechetnost neděje se ani mezi nevěřícími. Obecný jest zákon práva, nezačí- nati války bez předešlé opovědi a dostáti závazku svému; ani papež od toho neosvo bozuje. 606 6 Dialogus 81
Strana 82
striccius quam iura fidem et observacionem promissi interpreta- 404 tur, hec vult neminem absque diffidacione aggrediendum. Illa in publica diffidacione ea, que statuti, consuetudinis et sic per con- sequens facti existunt, pontifex Romanus non tollit. Eas ob res an iure faciunt, ipsi iudicent. 405 Ius concedit prestanti iuramentum ob iustum metum non ser- vandum; consuetudo Bohemorum promissi tenacissima illud con- clusum habet, ut si simplicis stipulacionis promisso alteri quid promiseris et ex facto mortem tibi certam esse non ignoras, Marci more Reguli43 ut promissis satisfacias, gladiis, fustibus contisque 406 peracutis te obicere debeas. Quod Romani in uno Marco Regulo mirabantur, hac virtute totum genus Bohemorum magnaque pars 407 aliorum Germanorum prepollet. Bene igitur fieret, Zdenko, ut qui bellum dominicum vos agere dicitis, virtus hec a vobis non degeneraretur. 408 Hoc ergo in hereticis dictum esse arbitror. Popel catholicus 35b semper extitit, pacem diligebat et in carceres est coniectus; nun- quam hereticis favit, quamvis iam in eum quasi mortuum, quia 409 capite deminutus carceratusque est, multa conici possunt. Sed si res ita se habet, quemadmodum noster dixit Wilhelmus, multo atramento, multa cartha, non mediocrique eloquencia opus est, hoc in Popel factum ut ad bonam, ut ita dicam, limam tersamque virtutis viam redigi possit. 410 ZDENKO: Multis verbis paucis respondeo. Apud Romanum pon- 411 tificem est pro racione voluntas. Hec argumenta illis relinquo, 412 qui plus, quam oportet, sapere44 volunt. Nostra facta multorum obtrectacioni] exposita esse non ignoramus; odiunt, cum me- 807 413 tuant.45 Ego et Iohannes Rosenbergensis obediencie satisfecimus. 414. Sed ad te nunc michi sermo est, Rabensteinensis Iohannes! Magnum tempus vite tue in litteris consumpsisti et non dubito, si sedi apostolice recte officia prestes, licet iam in non mediocri 415 extes dignitate positus, te ad maiora longe ascensurum. His autem 3 Srv. Horatius, Carm. III5, 13 n., Livius, Perioch. XVIII aj. 4 Pavel k Rím. 12, 3 Non plus sapere quam oportet sapere. 45 Accius, Atreus (203 Ribb.) Oderint, dum metuant, a j. 82
striccius quam iura fidem et observacionem promissi interpreta- 404 tur, hec vult neminem absque diffidacione aggrediendum. Illa in publica diffidacione ea, que statuti, consuetudinis et sic per con- sequens facti existunt, pontifex Romanus non tollit. Eas ob res an iure faciunt, ipsi iudicent. 405 Ius concedit prestanti iuramentum ob iustum metum non ser- vandum; consuetudo Bohemorum promissi tenacissima illud con- clusum habet, ut si simplicis stipulacionis promisso alteri quid promiseris et ex facto mortem tibi certam esse non ignoras, Marci more Reguli43 ut promissis satisfacias, gladiis, fustibus contisque 406 peracutis te obicere debeas. Quod Romani in uno Marco Regulo mirabantur, hac virtute totum genus Bohemorum magnaque pars 407 aliorum Germanorum prepollet. Bene igitur fieret, Zdenko, ut qui bellum dominicum vos agere dicitis, virtus hec a vobis non degeneraretur. 408 Hoc ergo in hereticis dictum esse arbitror. Popel catholicus 35b semper extitit, pacem diligebat et in carceres est coniectus; nun- quam hereticis favit, quamvis iam in eum quasi mortuum, quia 409 capite deminutus carceratusque est, multa conici possunt. Sed si res ita se habet, quemadmodum noster dixit Wilhelmus, multo atramento, multa cartha, non mediocrique eloquencia opus est, hoc in Popel factum ut ad bonam, ut ita dicam, limam tersamque virtutis viam redigi possit. 410 ZDENKO: Multis verbis paucis respondeo. Apud Romanum pon- 411 tificem est pro racione voluntas. Hec argumenta illis relinquo, 412 qui plus, quam oportet, sapere44 volunt. Nostra facta multorum obtrectacioni] exposita esse non ignoramus; odiunt, cum me- 807 413 tuant.45 Ego et Iohannes Rosenbergensis obediencie satisfecimus. 414. Sed ad te nunc michi sermo est, Rabensteinensis Iohannes! Magnum tempus vite tue in litteris consumpsisti et non dubito, si sedi apostolice recte officia prestes, licet iam in non mediocri 415 extes dignitate positus, te ad maiora longe ascensurum. His autem 3 Srv. Horatius, Carm. III5, 13 n., Livius, Perioch. XVIII aj. 4 Pavel k Rím. 12, 3 Non plus sapere quam oportet sapere. 45 Accius, Atreus (203 Ribb.) Oderint, dum metuant, a j. 82
Strana 83
Právo dovoluje sice pro strach spravedlivý neplniti přísahy; obyčej ale český to za pravidlo drží, cos komu prostě slíbil, třebas by z toho měl i smrt před sebou, že máš jako Markus Regulus43 vydati se na muky jakékoli a plniti slib. Čemu Římané při jediném Regulovi obdivovali se, tou ctností vyniká celé pokolení české a veliká část jiných národův německých; varuj se, Zdeňku, aby ona neopustila tebe. To řečeno buď co do kacířův. Popel ale býval vždy katolíkem a miloval pokoj, aniž přál kacířům, ačkoli již naň jako na mrtvého, an nevolný vězením sklíčen jest, všelicos strkati se dá. Ale prav- da-li jest, že ste učinili jemu, co Vilém řekl, těžko bude vám ospra- vedlniti sebe. ZDENĚK: Na dlouhé řeči krátce odpovím. Papež přikazuje, co ráčí; ať o tom pak se hádají, kdo výše mudrovati chtějí, nežli sluší.44 Víme, že skutky naše ode mnohých pomlouvány bývají; ať si nenávidí, jen ať se bojí.45 Já i Jan Rosenberský učinili sme dosti poslušenství svému. Ale nyní k tobě mluvím, Jene Rabšteine! Velikou částku života ztrávil si v naukách, a jakkoli již vysoko stojíš, kdybys stolici apoštolské sloužil věrně, nepochybuji, že bys vystoupil ještě výše. 607 Ale tato slova tvá když Říma se donesou, bojím se, aby nebylo 83
Právo dovoluje sice pro strach spravedlivý neplniti přísahy; obyčej ale český to za pravidlo drží, cos komu prostě slíbil, třebas by z toho měl i smrt před sebou, že máš jako Markus Regulus43 vydati se na muky jakékoli a plniti slib. Čemu Římané při jediném Regulovi obdivovali se, tou ctností vyniká celé pokolení české a veliká část jiných národův německých; varuj se, Zdeňku, aby ona neopustila tebe. To řečeno buď co do kacířův. Popel ale býval vždy katolíkem a miloval pokoj, aniž přál kacířům, ačkoli již naň jako na mrtvého, an nevolný vězením sklíčen jest, všelicos strkati se dá. Ale prav- da-li jest, že ste učinili jemu, co Vilém řekl, těžko bude vám ospra- vedlniti sebe. ZDENĚK: Na dlouhé řeči krátce odpovím. Papež přikazuje, co ráčí; ať o tom pak se hádají, kdo výše mudrovati chtějí, nežli sluší.44 Víme, že skutky naše ode mnohých pomlouvány bývají; ať si nenávidí, jen ať se bojí.45 Já i Jan Rosenberský učinili sme dosti poslušenství svému. Ale nyní k tobě mluvím, Jene Rabšteine! Velikou částku života ztrávil si v naukách, a jakkoli již vysoko stojíš, kdybys stolici apoštolské sloužil věrně, nepochybuji, že bys vystoupil ještě výše. 607 Ale tato slova tvá když Říma se donesou, bojím se, aby nebylo 83
Strana 84
verbis, que in dies contra mentem profers pontificis, dum curiam ad Romanam defertur, omnem spem, timeo, dignitatis perdes. 416 Eas ob res adhuc tibi tanquam amico consulo, ut ab his verbis desistas, et maioribus eam provinciam commissam fac! 417 WILHELMUS: Iam mox respondebis, Iohannes, audi me parum- 418 per! Tacere statueram; sed cum ea, que dudum negata, iam erum- 419 pere video, nullo modo a verbis iam compesci possum. Zdenko negavit ob fastum glorie humane hoc inceptum bellum civile et plus quam civile, in destruccionem patrie truculentum et atrox; et iam tibi consilio subvenit, quatenus dignitatem magis tuam presentem et futuram, quam patriam, quam veritatem, quam bo- num publicum tuearis. 420 ZDENKO: Nichil michi tecum accionis est. Cum amico loquor; 421 ipse respondeat. Tu, loripes et verborum inops, alios incursa et eloquencia semper pro tua incredibili audacia superare coneris! 422 RABENSTEINENSIS: Gentis nostre patrieque amor summus est, adeo, ut maiores Romani sese pro patria devovere non dubitarint. 36 a 423 Hoc in Deciorum familia quasi gentile et familiare fuit. Ipsa 424 enim patria nos educat, moribus bonis inbuit, et ad esse, quod 425 postea querimus, patria inducit. Parentes dant esse, patri patria; 426 magister dat bene esse, magistro patria. Quam sic fede, sic crude- liter dilacerari, estne aliquis sane mentis, qui equo animo ferre 427 possit? Sunt, fateor, plerique viri, maximi auctores et coadiutores harum rerum, sed passionibus corrupti, quorum intellectus ob- 428 fuscatus est, et nesciunt nec volunt discernere verum. Sunt alii ex patria geniti, sed ignobiles, pauperes deiectique, qui patrie dulcedinem parum sunt experti; et hii malunt everti et in rupta ac destructa aliquid possidere, in qua prius bene culta, bene opi- 429 para nil possidere poterant. Exteri vicini, quibus Bohemorum po- tencia semper formidabilis est, Bohemiam submersam in pro- fundum abissi parum est quod certent, nilque bonus status Bo- hemorum cure extat remotis exteris, Hispanis, Gallis, Italis, Czimbris, Flandris aut Renensibus, dummodo aut episcopatu 46 Srv. Lucanus I1 Bella per Emathios plus quam civilia campos. 47 Srv. místa sebraná v Thesaurus Linguae Latinae, Onomast. I11 77. 84
verbis, que in dies contra mentem profers pontificis, dum curiam ad Romanam defertur, omnem spem, timeo, dignitatis perdes. 416 Eas ob res adhuc tibi tanquam amico consulo, ut ab his verbis desistas, et maioribus eam provinciam commissam fac! 417 WILHELMUS: Iam mox respondebis, Iohannes, audi me parum- 418 per! Tacere statueram; sed cum ea, que dudum negata, iam erum- 419 pere video, nullo modo a verbis iam compesci possum. Zdenko negavit ob fastum glorie humane hoc inceptum bellum civile et plus quam civile, in destruccionem patrie truculentum et atrox; et iam tibi consilio subvenit, quatenus dignitatem magis tuam presentem et futuram, quam patriam, quam veritatem, quam bo- num publicum tuearis. 420 ZDENKO: Nichil michi tecum accionis est. Cum amico loquor; 421 ipse respondeat. Tu, loripes et verborum inops, alios incursa et eloquencia semper pro tua incredibili audacia superare coneris! 422 RABENSTEINENSIS: Gentis nostre patrieque amor summus est, adeo, ut maiores Romani sese pro patria devovere non dubitarint. 36 a 423 Hoc in Deciorum familia quasi gentile et familiare fuit. Ipsa 424 enim patria nos educat, moribus bonis inbuit, et ad esse, quod 425 postea querimus, patria inducit. Parentes dant esse, patri patria; 426 magister dat bene esse, magistro patria. Quam sic fede, sic crude- liter dilacerari, estne aliquis sane mentis, qui equo animo ferre 427 possit? Sunt, fateor, plerique viri, maximi auctores et coadiutores harum rerum, sed passionibus corrupti, quorum intellectus ob- 428 fuscatus est, et nesciunt nec volunt discernere verum. Sunt alii ex patria geniti, sed ignobiles, pauperes deiectique, qui patrie dulcedinem parum sunt experti; et hii malunt everti et in rupta ac destructa aliquid possidere, in qua prius bene culta, bene opi- 429 para nil possidere poterant. Exteri vicini, quibus Bohemorum po- tencia semper formidabilis est, Bohemiam submersam in pro- fundum abissi parum est quod certent, nilque bonus status Bo- hemorum cure extat remotis exteris, Hispanis, Gallis, Italis, Czimbris, Flandris aut Renensibus, dummodo aut episcopatu 46 Srv. Lucanus I1 Bella per Emathios plus quam civilia campos. 47 Srv. místa sebraná v Thesaurus Linguae Latinae, Onomast. I11 77. 84
Strana 85
veta po tvých nadějích. Protož ještě radímt, jako přítel, abys ne- chaje takových řečí vložil všecku péči na své vyšší. VILÉM: Dříve, než mu odpovíš, Jene, poslyš mne trochu. Chtěl sem již mlčeti, ale vida, co dříve tajené již proskakuje, nemohu se zdržeti, abych nemluvil. Dříve zapíral Zdeněk, že by válku tuto více než občanskou4 byl počal z pouhé pýchy lidské k záhubě vlasti: nyní již radí tobě, abys více na zřeteli měl povýšení své, nežli vlast, nežli pravdu a dobré obecné. ZDENĚK: Nic já s tebou činiti nemám, když s přítelem svým mluvím. On ať odpoví sám, ty chovej řeči své pro ty, kdo jich potřebují. RABŠTEIN: Národu svého a vlasti milování jest to nejvyšší; jím vynikali někdy Římané, a v rodině Deciův bylo jako dědičné.47 Rodičové dávají nám jen život, vlast ale nás vychovává a učí dobrý život vésti; kterážto když tak krutě, tak hanebně rozsápána bývá, kdo zdravé mysli jsa patřil by na to bez žalosti? Jsouť arci přední někteří muži původové i pomocníci těchto věcí, ale jsou vášněmi tak zaslepeni, že pravdy ode křivdy rozeznávati ani neumějí ani nechtějí. Jsou i lehkého stavu lidé, ježto neokusivše slasti ve vlasti a nemohše v ní pokojné a pořádné s nic býti, hledají aspoň ve zbou- řené a pohubené uloviti něco. Zahraniční sousedé, kterýmž moc česká vždy bývá k ostrachu, nic o dobrý stav této země nedbají, aniž jí litují pohřízené do propasti. Vzdálenějším cizincům, kteří zde jakéhokoli důstojenství požívají, vše jedno jest, a vlast jim bývá tam, kde kuchyně libě zapáchá.48 85
veta po tvých nadějích. Protož ještě radímt, jako přítel, abys ne- chaje takových řečí vložil všecku péči na své vyšší. VILÉM: Dříve, než mu odpovíš, Jene, poslyš mne trochu. Chtěl sem již mlčeti, ale vida, co dříve tajené již proskakuje, nemohu se zdržeti, abych nemluvil. Dříve zapíral Zdeněk, že by válku tuto více než občanskou4 byl počal z pouhé pýchy lidské k záhubě vlasti: nyní již radí tobě, abys více na zřeteli měl povýšení své, nežli vlast, nežli pravdu a dobré obecné. ZDENĚK: Nic já s tebou činiti nemám, když s přítelem svým mluvím. On ať odpoví sám, ty chovej řeči své pro ty, kdo jich potřebují. RABŠTEIN: Národu svého a vlasti milování jest to nejvyšší; jím vynikali někdy Římané, a v rodině Deciův bylo jako dědičné.47 Rodičové dávají nám jen život, vlast ale nás vychovává a učí dobrý život vésti; kterážto když tak krutě, tak hanebně rozsápána bývá, kdo zdravé mysli jsa patřil by na to bez žalosti? Jsouť arci přední někteří muži původové i pomocníci těchto věcí, ale jsou vášněmi tak zaslepeni, že pravdy ode křivdy rozeznávati ani neumějí ani nechtějí. Jsou i lehkého stavu lidé, ježto neokusivše slasti ve vlasti a nemohše v ní pokojné a pořádné s nic býti, hledají aspoň ve zbou- řené a pohubené uloviti něco. Zahraniční sousedé, kterýmž moc česká vždy bývá k ostrachu, nic o dobrý stav této země nedbají, aniž jí litují pohřízené do propasti. Vzdálenějším cizincům, kteří zde jakéhokoli důstojenství požívají, vše jedno jest, a vlast jim bývá tam, kde kuchyně libě zapáchá.48 85
Strana 86
aut bene suffarcinata abbacia aut aliqua quavis seculari aut spiri- tuali dignitate ob sua, quemadmodum ipsi existimant, egregie gesta facinora hic vel alibi premineant, quibus cum Platone illic patria, non ubi bene, sed ubi pinguis fumat culina.4s 430 Nostra autem alia longe condicio est. Nos hic geniti, educati, parentum in sepulchris, que a nobis crebro conspiciuntur tumu- lando, non omnino pauperes, degeneres, ignavi aut ignobiles, non passionibus victi nec colirio malo obliniti, quin possimus discer- nere verum, patriam distrahi, enervari, corrumpi incendio, latro- ciniis, moneta iniqua et falsa destrui non est quomodo nobis pa- 431 cienter ferre consulamus. Et si modus talis extirpande heresis foret necessarius, et hunc suscipere non abnueremus; sed cum aliam pre manibus viam sine igne et clade habeatis, timeo, vestri successores et nati et qui nascentur ab eis, huius destruccionis 36b 432 penas sustinebunt. Nil est igitur, quo veritatem occultare pro maxima eciam dignitate aut possim aut timeam. 433 SSWAMBERGENSIS: Veritatem libere loquendam semper a nos- tris maioribus percepi; assentatorum mos, qui a nostro Iohanne, 808 scio, remotus existit, veritatem pro commodo adipiscendo occul- tam reddere, quod eodem scelere, veluti falsum dicere, condem- nat Scripture auctoritas. 434 ZDENKO: Nil contra veritatem me facere existimo. Sin autem vobis aliquod pro utilitate publica bonum consilium inest, bene rebus consulite, et nos, dummodo pontifex assenciat summus, parebimus. 435 WILHELMUS: In origine belli sic tibi loqui conveniebat. Pon- tifex, scio, Romanus omne phas licitumque susciperet, dummodo vestra malivola verba cum spe falsa persuasionis eum in aliam non trahant provinciam. 436 RABENSTEINENSIS: De hac loquor veritate, quam tibi superius dicere inceperam, at tu succensere iam volebas, et exquo iam 437 perquiris, ad hoc parumper attingam. Alter modus heresis ex- pellende, non ignis et gladii erat attemptandus, per quem regnum 48 Srv. Cicero, Tuscul. V 108 Teucri (Pacuviani) vox... Patria est, ubicunque bene est. Socrates quidem cum interrogaretur, cuiatem se esse diceret, mundanum inquit; Seneca, De remediis fortuit. 8, 2 Patria est, ubicunque bene est. 86
aut bene suffarcinata abbacia aut aliqua quavis seculari aut spiri- tuali dignitate ob sua, quemadmodum ipsi existimant, egregie gesta facinora hic vel alibi premineant, quibus cum Platone illic patria, non ubi bene, sed ubi pinguis fumat culina.4s 430 Nostra autem alia longe condicio est. Nos hic geniti, educati, parentum in sepulchris, que a nobis crebro conspiciuntur tumu- lando, non omnino pauperes, degeneres, ignavi aut ignobiles, non passionibus victi nec colirio malo obliniti, quin possimus discer- nere verum, patriam distrahi, enervari, corrumpi incendio, latro- ciniis, moneta iniqua et falsa destrui non est quomodo nobis pa- 431 cienter ferre consulamus. Et si modus talis extirpande heresis foret necessarius, et hunc suscipere non abnueremus; sed cum aliam pre manibus viam sine igne et clade habeatis, timeo, vestri successores et nati et qui nascentur ab eis, huius destruccionis 36b 432 penas sustinebunt. Nil est igitur, quo veritatem occultare pro maxima eciam dignitate aut possim aut timeam. 433 SSWAMBERGENSIS: Veritatem libere loquendam semper a nos- tris maioribus percepi; assentatorum mos, qui a nostro Iohanne, 808 scio, remotus existit, veritatem pro commodo adipiscendo occul- tam reddere, quod eodem scelere, veluti falsum dicere, condem- nat Scripture auctoritas. 434 ZDENKO: Nil contra veritatem me facere existimo. Sin autem vobis aliquod pro utilitate publica bonum consilium inest, bene rebus consulite, et nos, dummodo pontifex assenciat summus, parebimus. 435 WILHELMUS: In origine belli sic tibi loqui conveniebat. Pon- tifex, scio, Romanus omne phas licitumque susciperet, dummodo vestra malivola verba cum spe falsa persuasionis eum in aliam non trahant provinciam. 436 RABENSTEINENSIS: De hac loquor veritate, quam tibi superius dicere inceperam, at tu succensere iam volebas, et exquo iam 437 perquiris, ad hoc parumper attingam. Alter modus heresis ex- pellende, non ignis et gladii erat attemptandus, per quem regnum 48 Srv. Cicero, Tuscul. V 108 Teucri (Pacuviani) vox... Patria est, ubicunque bene est. Socrates quidem cum interrogaretur, cuiatem se esse diceret, mundanum inquit; Seneca, De remediis fortuit. 8, 2 Patria est, ubicunque bene est. 86
Strana 87
Naše ale jiné jest postavení. My zde zrození a vychovaní mezi hroby otcův svých, kteréž vždy před očima máme, ne ovšem chudí 608 a povrhlí, ne líní ani odrodilí, ani vášněmi tak zaslepení, abychom rozeznati nemohli, co dobrého jest, kterak bychom trpělivě dívati se mohli, ana vlast hubí se a hyne vraždami, ohněm, loupežemi a zlými penězi, nenacházím nikoli. Kdyby toho ještě k vyhlazení kacířství nevyhnutelně bylo potřebí, musili bychom i v to se podrobiti; ale když ono i bez ohně i bez ran krvavých provesti se dá, bojím se, aby potomci vaši sami někdy pokuty nésti za zkázy takové nemuseli. Já ostatně pravdu říci nebál bych se, třebas by mně šlo i o nejvyšší důstojenství. ZDENĚK: Já nebráním, aby pravda mluvena i obecné dobré v úvahu bráno bylo; buduť i já poslouchati, když svolí k tomu otec svatý. VILÉM: Před početím války měl si tak mluviti; vím, že papež ke všemu dobrému a slušnému svolil by, kdybyste ho nesvodili nepravými donáškami. RABŠTEIN: Chtěl jsem něco již dříve říci, ale tys počínal hněvati se; nyní tedy, když sám žádáš, dopovím. K vypuzení kacířství mělo jiných prostředkův, ne ohně a krveprolití, hledati se, aby slavné toto království a ušlechtilý národ náš český nebyli tak ne- 87
Naše ale jiné jest postavení. My zde zrození a vychovaní mezi hroby otcův svých, kteréž vždy před očima máme, ne ovšem chudí 608 a povrhlí, ne líní ani odrodilí, ani vášněmi tak zaslepení, abychom rozeznati nemohli, co dobrého jest, kterak bychom trpělivě dívati se mohli, ana vlast hubí se a hyne vraždami, ohněm, loupežemi a zlými penězi, nenacházím nikoli. Kdyby toho ještě k vyhlazení kacířství nevyhnutelně bylo potřebí, musili bychom i v to se podrobiti; ale když ono i bez ohně i bez ran krvavých provesti se dá, bojím se, aby potomci vaši sami někdy pokuty nésti za zkázy takové nemuseli. Já ostatně pravdu říci nebál bych se, třebas by mně šlo i o nejvyšší důstojenství. ZDENĚK: Já nebráním, aby pravda mluvena i obecné dobré v úvahu bráno bylo; buduť i já poslouchati, když svolí k tomu otec svatý. VILÉM: Před početím války měl si tak mluviti; vím, že papež ke všemu dobrému a slušnému svolil by, kdybyste ho nesvodili nepravými donáškami. RABŠTEIN: Chtěl jsem něco již dříve říci, ale tys počínal hněvati se; nyní tedy, když sám žádáš, dopovím. K vypuzení kacířství mělo jiných prostředkův, ne ohně a krveprolití, hledati se, aby slavné toto království a ušlechtilý národ náš český nebyli tak ne- 87
Strana 88
nostrum inclitum Bohemorum nobilemque gentis huius genealo- 438 giam non sic pessumdari obtingat. Iusticia cum equitate tempe- randa erat. Nam etsi strictissima existat iusticia, non est equum iustum perire cum impio; sed si triginta, sed si viginti, sed si decem Sodomis iustos reperisset antiquitus, nunquam tantam cladem in urbem illam permisisset Altissimus. 439 Quot igitur iusti et sancti hoc in bello destruuntur homines? 440 Non paucorum christianissimorum res familiaris enervatur, rum- pitur et annichilatur; non ab hostibus solum, qui nemini in pace 441 stanti nocent, sed a vobis, a vobis dico, Zdenko carissime! Est hominum non mediocris prudencia, que modos, condiciones et vias facile dedisset absque tot periculis successive hanc heresim destruendi. 442 SSWAMBERGENSIS: Micior hec via fuisset vobis, patrie tamque 443 rei publice quam private magis foret consultum. Sed non observa- cio pris tini pacti in concilio Basiliensi et Constanciensi habiti, 37a quod nos compactatum appellamus, Georgiique iusiurandum non servatum in variam suspicionem et diversam plerosque ducit sentenciam, semelque malum et Deo infidelem semper malum et infidelem presumunt. 444 ZDENKO: Dixisti, Sswambergensis, in quo versatur nostre ques- tionis substancia, vis et medulla. 445 RABENSTEINENSIS: Deus bone, nonne ultra iuratoriam et fide- iussoriam cauciones alia nobis remedia iura repererunt? pignora- ticiam promissionem, que est sub tocius cause perdicione? quibus succedit longe adhuc firmior obsidum dacio, hoc est familiarium, amicorum, necessariorum, propinquorum, fratrum, filiorum; itemque sub condicione datum condicione non impleta nullo mo- 446 do accipit vigorem. Si sub condicione stipulatus aut pactus fuisset Georgius, in eo deficiente condicione ei pactum in nichilum 447 redactum esset. Et cum multos alios modos habent iurisperiti, quorum apud sedem apostolicam et in orthodoxa christianitate non mediocris copia est, Bohemi nudi iurisperitorum sciencia potuissentne tot peritissimos decipere viros? 448 Certe nec verisimile nec vobis persuasum apparet, et nunc be- nignitate et humanitate ducti homines pleraque fecissent, quibus 88
nostrum inclitum Bohemorum nobilemque gentis huius genealo- 438 giam non sic pessumdari obtingat. Iusticia cum equitate tempe- randa erat. Nam etsi strictissima existat iusticia, non est equum iustum perire cum impio; sed si triginta, sed si viginti, sed si decem Sodomis iustos reperisset antiquitus, nunquam tantam cladem in urbem illam permisisset Altissimus. 439 Quot igitur iusti et sancti hoc in bello destruuntur homines? 440 Non paucorum christianissimorum res familiaris enervatur, rum- pitur et annichilatur; non ab hostibus solum, qui nemini in pace 441 stanti nocent, sed a vobis, a vobis dico, Zdenko carissime! Est hominum non mediocris prudencia, que modos, condiciones et vias facile dedisset absque tot periculis successive hanc heresim destruendi. 442 SSWAMBERGENSIS: Micior hec via fuisset vobis, patrie tamque 443 rei publice quam private magis foret consultum. Sed non observa- cio pris tini pacti in concilio Basiliensi et Constanciensi habiti, 37a quod nos compactatum appellamus, Georgiique iusiurandum non servatum in variam suspicionem et diversam plerosque ducit sentenciam, semelque malum et Deo infidelem semper malum et infidelem presumunt. 444 ZDENKO: Dixisti, Sswambergensis, in quo versatur nostre ques- tionis substancia, vis et medulla. 445 RABENSTEINENSIS: Deus bone, nonne ultra iuratoriam et fide- iussoriam cauciones alia nobis remedia iura repererunt? pignora- ticiam promissionem, que est sub tocius cause perdicione? quibus succedit longe adhuc firmior obsidum dacio, hoc est familiarium, amicorum, necessariorum, propinquorum, fratrum, filiorum; itemque sub condicione datum condicione non impleta nullo mo- 446 do accipit vigorem. Si sub condicione stipulatus aut pactus fuisset Georgius, in eo deficiente condicione ei pactum in nichilum 447 redactum esset. Et cum multos alios modos habent iurisperiti, quorum apud sedem apostolicam et in orthodoxa christianitate non mediocris copia est, Bohemi nudi iurisperitorum sciencia potuissentne tot peritissimos decipere viros? 448 Certe nec verisimile nec vobis persuasum apparet, et nunc be- nignitate et humanitate ducti homines pleraque fecissent, quibus 88
Strana 89
milosrdně hubeni. Vždyť Bůh sám, kdyby v Sodomě jen třicet, ba dvadcet, ba deset spravedlivých bylo nalezeno, byl by zkázy na to město nedopustil. A kolik svatých a spravedlivých lidí hubí se v této válce a uvodí na mizinu, nejen od nepřátel, kteří pokojným nic neškodívají, ale od vás, vás pravím, milý Zdeňku! Kdyby s opatrností bylo se počalo, bylo by našlo se prostředkův neškodných k tomu cíli dosti. ŠVAMBERK: Větší mírností bylo by arci jak vlasti vůbec, tak i jednotlivým obyvatelům lépe poslouženo. Bohužel že nezacho- 609 vání ani kompaktát, ani Jiříkovy přísahy, uvedlo vše v podezření, jako by ten, kdo jednou zlým byl, nikdy již dobrým bývati nemohl. ZDENĚK: Tos vyslovil pravé jádro veškeré pře naší. RABŠTEIN: I zdaliž pak kromě přísahy a rukojemství nezbývá spůsobův více ku pojištění práva? Proč nepožádán od Jiřího do zástavy nikdo? Kterak mohli Čechové, nezběhlí ve právích, pod- vesti římských právníkův celé zástupy? A laskavou vlídností byli by dali se získati mnozí, kteří nyní krutostí skutku popuzení na odpor se staví, takže z tak veliké 89
milosrdně hubeni. Vždyť Bůh sám, kdyby v Sodomě jen třicet, ba dvadcet, ba deset spravedlivých bylo nalezeno, byl by zkázy na to město nedopustil. A kolik svatých a spravedlivých lidí hubí se v této válce a uvodí na mizinu, nejen od nepřátel, kteří pokojným nic neškodívají, ale od vás, vás pravím, milý Zdeňku! Kdyby s opatrností bylo se počalo, bylo by našlo se prostředkův neškodných k tomu cíli dosti. ŠVAMBERK: Větší mírností bylo by arci jak vlasti vůbec, tak i jednotlivým obyvatelům lépe poslouženo. Bohužel že nezacho- 609 vání ani kompaktát, ani Jiříkovy přísahy, uvedlo vše v podezření, jako by ten, kdo jednou zlým byl, nikdy již dobrým bývati nemohl. ZDENĚK: Tos vyslovil pravé jádro veškeré pře naší. RABŠTEIN: I zdaliž pak kromě přísahy a rukojemství nezbývá spůsobův více ku pojištění práva? Proč nepožádán od Jiřího do zástavy nikdo? Kterak mohli Čechové, nezběhlí ve právích, pod- vesti římských právníkův celé zástupy? A laskavou vlídností byli by dali se získati mnozí, kteří nyní krutostí skutku popuzení na odpor se staví, takže z tak veliké 89
Strana 90
449 nunc propter attentati atrocitatem resistunt, contradicunt. Et ex tanto bello, tot ex periculis, tanta ex clade, videtis propter hostium firmissima habitacula non nisi predam hucusque actam. 450 WILHELMUS: Predam diligunt, ideo prede modos acceperunt. 451 ZDENKO: Semper sic agis, uti consuesti; si lubet, tace! WILHELMUS: Dixi, tacebo. 452 453 ZDENKO: Hoc unum volo audire, Iohannes! Superioribus verbis retulisti papam contra hereticos bellum ob indulgencias suadere, 454 sed non precipere posse. Quero, habesne in iure: si quis rex, princeps, prelatus, nobilis aut quelibet potestas suo sub dominio habet hereticos, an a superiore ad expellendum eos cogi potest? 455 SSWAMBERGENSIS: Et hec bona questio prius tacta[ est, pro nos- 37b tra collacione admodum utilis. 456 RABENSTEINENSIS: Scio hanc rem manifestam vobis non esse incognitam; nam si memoriam tenacem habetis, superioribus de 457 his aliquantulum dixi. Interrogatus tamen, ne aut nesciens aut 458 superbus iudicer, respondere volo. Iure cautum est, ut si monitus 809 dominus loci infra annum hereticos ex suo territorio non expellit, excommunicandus est; excommunicatus anno in excommunica- cione perseverans tanquam hereticus et fautor hereticorum con- demnatur. 459 Sed distinguenda sunt tempora et concordande Scripture: nemo ad impossibile unquam obligatur; difficile et impossibile in multis 460 locis Scripture equipollent. Quanta difficultas, quot pericula, qua- lia incommoda inabrupta et subita, eciam si possibile foret tot hominum expulsione aut morte pacem contingere, credo, si veri- tatem fateri volumus nos, qui Bohemie et Moravie fines non igno- ramus, facile cognoscetur; quas ob res querenda sunt remedia et 461 tot malorum antidota. Rigor iuris propter regni turbacionem se- cundum canonum et legum precepta temperandus est; aliter tirannus, aliter rex, aliter multitudo et populus, aliter unus vel pauci eciam in eodem scelere veniunt puniendi. 462 Hec igitur mea sentencia conclusa sit vobis, ob quam odium, magis odium quam ex assentacione favorem, reportare non recu- so: hac in heresis expulsione tante multitudinis non hanc gladii et ignis viam, sed prundencie et humanitatis fuisse arripiendam. 90
449 nunc propter attentati atrocitatem resistunt, contradicunt. Et ex tanto bello, tot ex periculis, tanta ex clade, videtis propter hostium firmissima habitacula non nisi predam hucusque actam. 450 WILHELMUS: Predam diligunt, ideo prede modos acceperunt. 451 ZDENKO: Semper sic agis, uti consuesti; si lubet, tace! WILHELMUS: Dixi, tacebo. 452 453 ZDENKO: Hoc unum volo audire, Iohannes! Superioribus verbis retulisti papam contra hereticos bellum ob indulgencias suadere, 454 sed non precipere posse. Quero, habesne in iure: si quis rex, princeps, prelatus, nobilis aut quelibet potestas suo sub dominio habet hereticos, an a superiore ad expellendum eos cogi potest? 455 SSWAMBERGENSIS: Et hec bona questio prius tacta[ est, pro nos- 37b tra collacione admodum utilis. 456 RABENSTEINENSIS: Scio hanc rem manifestam vobis non esse incognitam; nam si memoriam tenacem habetis, superioribus de 457 his aliquantulum dixi. Interrogatus tamen, ne aut nesciens aut 458 superbus iudicer, respondere volo. Iure cautum est, ut si monitus 809 dominus loci infra annum hereticos ex suo territorio non expellit, excommunicandus est; excommunicatus anno in excommunica- cione perseverans tanquam hereticus et fautor hereticorum con- demnatur. 459 Sed distinguenda sunt tempora et concordande Scripture: nemo ad impossibile unquam obligatur; difficile et impossibile in multis 460 locis Scripture equipollent. Quanta difficultas, quot pericula, qua- lia incommoda inabrupta et subita, eciam si possibile foret tot hominum expulsione aut morte pacem contingere, credo, si veri- tatem fateri volumus nos, qui Bohemie et Moravie fines non igno- ramus, facile cognoscetur; quas ob res querenda sunt remedia et 461 tot malorum antidota. Rigor iuris propter regni turbacionem se- cundum canonum et legum precepta temperandus est; aliter tirannus, aliter rex, aliter multitudo et populus, aliter unus vel pauci eciam in eodem scelere veniunt puniendi. 462 Hec igitur mea sentencia conclusa sit vobis, ob quam odium, magis odium quam ex assentacione favorem, reportare non recu- so: hac in heresis expulsione tante multitudinis non hanc gladii et ignis viam, sed prundencie et humanitatis fuisse arripiendam. 90
Strana 91
války a z tolikeré záhuby, když nepřátelé na hražených se místech drží, nepozůstává již nic než pouhé lapkování. VILÉM: Však to právě jim vhod, oni na lapkování se oddali. ZDENĚK: Ještě nepřestáváš, jakos počal. Prosím tě, mlč již! VILÉM: Dopověděl sem, budu mlčeti. 91
války a z tolikeré záhuby, když nepřátelé na hražených se místech drží, nepozůstává již nic než pouhé lapkování. VILÉM: Však to právě jim vhod, oni na lapkování se oddali. ZDENĚK: Ještě nepřestáváš, jakos počal. Prosím tě, mlč již! VILÉM: Dopověděl sem, budu mlčeti. 91
Strana 92
463 ZDENKO: Iam vestrum omnium sentencias plane intellexi. Nul- lum promissum humanum apud Georgium valet, qui Deo extitit 464 iam sepe sepiusque infidelis. Vos mentis mee propositum erga fidem orthodoxam eciam, iam credo, non ignoratis, quod vestre sentencie preponendum arbitror; meum enim in hac re iudicium obediencie sancte fidei catholice magis consentaneum et propin- quum est. 465 RABENSTEINENSIS: Ego de me dico — aliis dabitur locus mox loquendi — fidei et obediencie catholice esse tunc honorem, ubi 38 a 466 principium cum effectu attentatur. Alias risui et detrimento ob- tingit res altissimas attentare, et post in ymis delitescere, quod et poete moralissimo Oracio minime placet, cum inquit: Fortunam Priami cantabat nobile carmen; promittunt montes, parturietur 467 ridiculus mus. Meum consilium ab ymo incipit et in alta scan- dit; tuum grandiloquum, superbum, in adiutorio imperatoris 468 Romani, regum et principum deambulat. Utinam tandem, veluti iam incepit, ridiculo non exponatur! 469 SSWAMBERGENSIS: Tacitus rem considerando vestram disputa- 470 cionem summa cum animi delectacione audivi. Rabensteinensis nostri sentenciam, tum, quia moderacioni et discrecioni subiecta est, tum, quia utilitati, bono privato et publico magis applaudet, preeligendam fore duxi; cui summopere innitendum est necnon cogitandum, quibus cum remediis heresis istius secta destrui et hec bellorum incommoda reici possint. 471 ZDENKO: Et tu sentire permitteris, quod lubet; nos fidem et obedienciam omnibus mundi periculis anteponimus. 472 WILHELMUS: Idem nos vobiscum sentimus, dum racionabiliter non incassum fiat. Quod iam ultra queritis testimonium, viri ami- 473 ci ? Auditis sepius sepiusque hominis audaciam et pertinaciam repetitam; audebit, audebit, nisi unanimi voto omnes eius teme- 474 ritati resistamus. Iam enim et sue faccionis nonnulli socii virus 475 latere videntes ab eo recedunt. Iam et vos, viri prestantissimi, eius verbis sine racione auditis non solum sibi non adherendum, 49 Horatius, Ars poet. 137 fortunam Priami cantabo et nobile bellum; tamže 139 parturiunt montes, nascetur ridiculus mus. 92
463 ZDENKO: Iam vestrum omnium sentencias plane intellexi. Nul- lum promissum humanum apud Georgium valet, qui Deo extitit 464 iam sepe sepiusque infidelis. Vos mentis mee propositum erga fidem orthodoxam eciam, iam credo, non ignoratis, quod vestre sentencie preponendum arbitror; meum enim in hac re iudicium obediencie sancte fidei catholice magis consentaneum et propin- quum est. 465 RABENSTEINENSIS: Ego de me dico — aliis dabitur locus mox loquendi — fidei et obediencie catholice esse tunc honorem, ubi 38 a 466 principium cum effectu attentatur. Alias risui et detrimento ob- tingit res altissimas attentare, et post in ymis delitescere, quod et poete moralissimo Oracio minime placet, cum inquit: Fortunam Priami cantabat nobile carmen; promittunt montes, parturietur 467 ridiculus mus. Meum consilium ab ymo incipit et in alta scan- dit; tuum grandiloquum, superbum, in adiutorio imperatoris 468 Romani, regum et principum deambulat. Utinam tandem, veluti iam incepit, ridiculo non exponatur! 469 SSWAMBERGENSIS: Tacitus rem considerando vestram disputa- 470 cionem summa cum animi delectacione audivi. Rabensteinensis nostri sentenciam, tum, quia moderacioni et discrecioni subiecta est, tum, quia utilitati, bono privato et publico magis applaudet, preeligendam fore duxi; cui summopere innitendum est necnon cogitandum, quibus cum remediis heresis istius secta destrui et hec bellorum incommoda reici possint. 471 ZDENKO: Et tu sentire permitteris, quod lubet; nos fidem et obedienciam omnibus mundi periculis anteponimus. 472 WILHELMUS: Idem nos vobiscum sentimus, dum racionabiliter non incassum fiat. Quod iam ultra queritis testimonium, viri ami- 473 ci ? Auditis sepius sepiusque hominis audaciam et pertinaciam repetitam; audebit, audebit, nisi unanimi voto omnes eius teme- 474 ritati resistamus. Iam enim et sue faccionis nonnulli socii virus 475 latere videntes ab eo recedunt. Iam et vos, viri prestantissimi, eius verbis sine racione auditis non solum sibi non adherendum, 49 Horatius, Ars poet. 137 fortunam Priami cantabo et nobile bellum; tamže 139 parturiunt montes, nascetur ridiculus mus. 92
Strana 93
ZDENĚK: Poznal sem již smýšlení vaše, poznali ste i vy moje. U Jiřího všecky právní cesty jsou jalové, on nikdy Bohu věren nebude. Já pak za slušnější věc držím, poslušnu býti stolice apoštolské nežli zdání vašeho. 93
ZDENĚK: Poznal sem již smýšlení vaše, poznali ste i vy moje. U Jiřího všecky právní cesty jsou jalové, on nikdy Bohu věren nebude. Já pak za slušnější věc držím, poslušnu býti stolice apoštolské nežli zdání vašeho. 93
Strana 94
476 sed plus resistendum esse non ignoratis. Quas ob res vestrum est dare operam, ut hec nostra felix quondam patria tanta cum infe- licitate non vituperetur. 477 RABENSTEINENSIS: Per me dicta pro nostra mutua amicicia et 478 amore in patriam summo dicta esse volo. Mee navis tamen vela nunquam aborsum dabuntur, nisi ut mandatis apostolice sedis, eciam mea proiciendo,— non uti Zdenkoni, sed collegio cardina- 38 b — lium et, quod maximum est, pontifici summo obtemperetur, eciam mea proiciendo obedire non contradicam; cuius senten- ciam iustam sive iniustam omni cum reverencia obediendo susci- pere non reicio. SSWAMBERGENSIS: Nec ego mandatis apostolicis contradicam, sed quatenus religioni satisfiat, usque ad sanguinem] sanctissimi 810 domini nostri mandata exequar, cum tamen non mediocri dolore in enervacione et destruccione patrie nostre. 480 RABENSTEINENSIS: Dolendum certe, ut tante nobilitatis thesau- 481 rus pereat. Bohemie regnum inter nobilissima membra Imperii sacri annumerari scimus; potentissima patria et, nisi heresis pau- corum obsistat, christianissimus populus, in quo maxima religio- nis iacta fuerunt fundamenta, quemadmodum potentissima ceno- bia monachorum conspiciuntur, templa cleri et, quod maximum est, illa sacratissima edes arcis Pragensis; quot preterea maxima clericorum collegia, quot cenobitarum loca, quot parochiarum egregii conventus, quorum partem maiorem ruptam, desolatam 482 destructamque videmus! Et hec omnia simile huic contra heresim non fauste bellum attentatum perpetravit, ut certe sepius hec in me ipso considerans in fletum et lacrimas prorumpam. 483 Multos miseriam condicionis humane scribentes nobiles legi- mus auctores, sed nulla plane miserior conspici potest patria Bo- 484 hemie nostre comparata. Si enim excidionem queris Sagunti- nam,50 multas in Bohemia similes excidiones licet intueri; si Ro- manam, si Babilonicam, hec maior illis extat; ille unius urbis 485 fuerunt, hec multarum provinciarum est. Troiam decennalis tem- poris bellum consumpsit:51 viginti estatum tempora et amplius 479 5° Srv. Livius XXI 16,1 aj. 51 Hieronymus, Epist. 108, 3 decennali Troiam obsidione delevit. 94
476 sed plus resistendum esse non ignoratis. Quas ob res vestrum est dare operam, ut hec nostra felix quondam patria tanta cum infe- licitate non vituperetur. 477 RABENSTEINENSIS: Per me dicta pro nostra mutua amicicia et 478 amore in patriam summo dicta esse volo. Mee navis tamen vela nunquam aborsum dabuntur, nisi ut mandatis apostolice sedis, eciam mea proiciendo,— non uti Zdenkoni, sed collegio cardina- 38 b — lium et, quod maximum est, pontifici summo obtemperetur, eciam mea proiciendo obedire non contradicam; cuius senten- ciam iustam sive iniustam omni cum reverencia obediendo susci- pere non reicio. SSWAMBERGENSIS: Nec ego mandatis apostolicis contradicam, sed quatenus religioni satisfiat, usque ad sanguinem] sanctissimi 810 domini nostri mandata exequar, cum tamen non mediocri dolore in enervacione et destruccione patrie nostre. 480 RABENSTEINENSIS: Dolendum certe, ut tante nobilitatis thesau- 481 rus pereat. Bohemie regnum inter nobilissima membra Imperii sacri annumerari scimus; potentissima patria et, nisi heresis pau- corum obsistat, christianissimus populus, in quo maxima religio- nis iacta fuerunt fundamenta, quemadmodum potentissima ceno- bia monachorum conspiciuntur, templa cleri et, quod maximum est, illa sacratissima edes arcis Pragensis; quot preterea maxima clericorum collegia, quot cenobitarum loca, quot parochiarum egregii conventus, quorum partem maiorem ruptam, desolatam 482 destructamque videmus! Et hec omnia simile huic contra heresim non fauste bellum attentatum perpetravit, ut certe sepius hec in me ipso considerans in fletum et lacrimas prorumpam. 483 Multos miseriam condicionis humane scribentes nobiles legi- mus auctores, sed nulla plane miserior conspici potest patria Bo- 484 hemie nostre comparata. Si enim excidionem queris Sagunti- nam,50 multas in Bohemia similes excidiones licet intueri; si Ro- manam, si Babilonicam, hec maior illis extat; ille unius urbis 485 fuerunt, hec multarum provinciarum est. Troiam decennalis tem- poris bellum consumpsit:51 viginti estatum tempora et amplius 479 5° Srv. Livius XXI 16,1 aj. 51 Hieronymus, Epist. 108, 3 decennali Troiam obsidione delevit. 94
Strana 95
RABŠTEIN: Cokoli řekl sem, mluveno bylo z přátelství a z lásky k vlasti; však nebylo v úmyslu mém, staviti se na odpor nařízením apoštolským. Těch já konečně vždy poslušen budu, třebas i se ztrátou veškerého jmění svého, buďtež ona prava nebo křiva. ŠVAMBERK: Aniž já jiného mám úmyslu, nežli poslušen býti až do prolití vlastní krve své, ačkoli to s nemalou bolestí se stane, 610 když uhlédám skrze to vlast svou v záhubě. RABŠTEIN: Žalostná to jistě věc, že hynouti má tolikeré ušlechti- losti poklad, království České, vlast nejmocnější a národ, až na neveliký počet kacířův, nejkřestanštější. Patříce na slavné a skvost- né někdy ústavy nábožné v zemi této, na bohaté kláštery, na chrá- my kollegiátní a farní ouhledné, nyní válkou pro náboženství ne- šťastně vedenou s většího dílu v ssutiny obrácené, můžeme-li zdržeti se pláče a vzdychání? Cteme u spisovatelův mnohé zajímavé líčení pohrom lidských, ale krutějších nad české nenajdeme žádných. Kolik tu rozkotův a pádův saguntských!50 Kolik poboření Babylonu! U Troje svízel trval deset,51 v Čechách více než dvadceti let. Řím padl, neodolav jednomu Gallův outoku: Praha snesši jich více a těžších, ještě stojí neskrocená. Zkázu Jerusaléma líčili široce Josef a Hege- sippus:52 zkáza Čech u porovnání toho mnohem větší jest. Země 95
RABŠTEIN: Cokoli řekl sem, mluveno bylo z přátelství a z lásky k vlasti; však nebylo v úmyslu mém, staviti se na odpor nařízením apoštolským. Těch já konečně vždy poslušen budu, třebas i se ztrátou veškerého jmění svého, buďtež ona prava nebo křiva. ŠVAMBERK: Aniž já jiného mám úmyslu, nežli poslušen býti až do prolití vlastní krve své, ačkoli to s nemalou bolestí se stane, 610 když uhlédám skrze to vlast svou v záhubě. RABŠTEIN: Žalostná to jistě věc, že hynouti má tolikeré ušlechti- losti poklad, království České, vlast nejmocnější a národ, až na neveliký počet kacířův, nejkřestanštější. Patříce na slavné a skvost- né někdy ústavy nábožné v zemi této, na bohaté kláštery, na chrá- my kollegiátní a farní ouhledné, nyní válkou pro náboženství ne- šťastně vedenou s většího dílu v ssutiny obrácené, můžeme-li zdržeti se pláče a vzdychání? Cteme u spisovatelův mnohé zajímavé líčení pohrom lidských, ale krutějších nad české nenajdeme žádných. Kolik tu rozkotův a pádův saguntských!50 Kolik poboření Babylonu! U Troje svízel trval deset,51 v Čechách více než dvadceti let. Řím padl, neodolav jednomu Gallův outoku: Praha snesši jich více a těžších, ještě stojí neskrocená. Zkázu Jerusaléma líčili široce Josef a Hege- sippus:52 zkáza Čech u porovnání toho mnohem větší jest. Země 95
Strana 96
486 Bohemiam truculentissime vastarunt. Roma semel Gallorum non ferens impetum corruit: at Pragensis urbs quam plurimas Galli- canis maiores clades sustinens in hodiernum diem adhuc potens 487 perseverat. Ierosolimitanam] destruccionem et Iosephus et Egi- 39a sippus longo describunt apparatu:52 Bohemia illis comparata in 488 miseria longe antecellit. Quot vicini regno, tot hostes; sevit enim animis contra Bohemorum potentissimum populum ignobile vul- 489 gus. Hec autem Bohemia fortitudinem et robur populi pre se gestans veluti domina inter ceteras eminet gentes. 490 SSWAMBERGENSIS: Veras Bohemie laudes profers. Plura autem eius laudabilia facinora existunt, quam aut tu — pace tua dico — 491 eloqui aut ego audire possim. Nam nec id presertim hoc in bello postponendum esse arbitror, quod ipsa nutrix et alumna omnium vicinarum existit provinciarum. 492 Vides enim, quot pene corporales et pecuniarie Theotonis, ne comeatum salis permittant, infliguntur, quibus omnibus postpo- sitis sal in commutacionem frumenti dant, ne frumento ceteraque careant annona, cuius ob carenciam iam plerique fame compulsi suos dulcissimos penates fere relinquere compelluntur. 493 ZDENKO: Pauci videntur inter vicinos fame et inedia turbari; magnum autem salis defectum in Bohemia conspicimus. 494 RABENSTEINENSIS: Expertus loquar. In marchie Misnensis confinibus magna tocius annone existit caristia et tanta, quod clamore pauperum nimio Misnensibus ad aliquod tempus salis cum frumento commutacionem legatus concessit pontificis summi. 495 WILHELMUS: Sub specie boni videtis, quot mala committantur, et semper fide aut veritate nominata summa fiunt latrocinia. 496 RABENSTEINENSIS: Hoc presens bellum maiores nostri asserunt, quorum adhuc viridis extat memoria, preteritis illis atrocissimis quidem longe tamen crudelius esse et tantam igne ferroque factam desolacionem Thaboritis tirannidem exercentibus nunquam fuis- 497 se fatentur. Ideo ille, qui huic malo causam dedit, penas ne apud inferos luat, bene providendum est. 52 Míní se Ambrosiův překlad Hegesippova (Josefova) díla O válce židovské. 96
486 Bohemiam truculentissime vastarunt. Roma semel Gallorum non ferens impetum corruit: at Pragensis urbs quam plurimas Galli- canis maiores clades sustinens in hodiernum diem adhuc potens 487 perseverat. Ierosolimitanam] destruccionem et Iosephus et Egi- 39a sippus longo describunt apparatu:52 Bohemia illis comparata in 488 miseria longe antecellit. Quot vicini regno, tot hostes; sevit enim animis contra Bohemorum potentissimum populum ignobile vul- 489 gus. Hec autem Bohemia fortitudinem et robur populi pre se gestans veluti domina inter ceteras eminet gentes. 490 SSWAMBERGENSIS: Veras Bohemie laudes profers. Plura autem eius laudabilia facinora existunt, quam aut tu — pace tua dico — 491 eloqui aut ego audire possim. Nam nec id presertim hoc in bello postponendum esse arbitror, quod ipsa nutrix et alumna omnium vicinarum existit provinciarum. 492 Vides enim, quot pene corporales et pecuniarie Theotonis, ne comeatum salis permittant, infliguntur, quibus omnibus postpo- sitis sal in commutacionem frumenti dant, ne frumento ceteraque careant annona, cuius ob carenciam iam plerique fame compulsi suos dulcissimos penates fere relinquere compelluntur. 493 ZDENKO: Pauci videntur inter vicinos fame et inedia turbari; magnum autem salis defectum in Bohemia conspicimus. 494 RABENSTEINENSIS: Expertus loquar. In marchie Misnensis confinibus magna tocius annone existit caristia et tanta, quod clamore pauperum nimio Misnensibus ad aliquod tempus salis cum frumento commutacionem legatus concessit pontificis summi. 495 WILHELMUS: Sub specie boni videtis, quot mala committantur, et semper fide aut veritate nominata summa fiunt latrocinia. 496 RABENSTEINENSIS: Hoc presens bellum maiores nostri asserunt, quorum adhuc viridis extat memoria, preteritis illis atrocissimis quidem longe tamen crudelius esse et tantam igne ferroque factam desolacionem Thaboritis tirannidem exercentibus nunquam fuis- 497 se fatentur. Ideo ille, qui huic malo causam dedit, penas ne apud inferos luat, bene providendum est. 52 Míní se Ambrosiův překlad Hegesippova (Josefova) díla O válce židovské. 96
Strana 97
tato kolik má sousedův, tolik i nepřátel; neboť všude lid obecný vztěká se proti mocnému národu českému. Však Čechie hradíc se udatností a silou lidu svého vyniká co paní nad národy jiné. ŠVAMBERK: Pravé to pronášíš chvály české. A vskutku více tu chvály hodného, nežli buď ty vysloviti aneb já slyšeti můžeme. Neb ani toho, zvláště v této válce, lehce vážiti nesluší, že země tato jest krmitelkyně a živitelkyně všech krajin okolních. Vždyť vidíte, kolik pokut tělesných ukládá se Němcům, aby soli do Čech nepropouštěli, a přes to přese vše přiválžejí sůl na 611 výměnu za obilí; jehožto nedostatek donutil již mnohé vystěhovati se z vlasti. ZDENĚK: Málo spatřujeme mezi sousedy hladu, u nás ale vidíme veliký nedostatek soli. RABŠTEIN: Povím, co sem zkusil sám. Po kraji země mišenské taková jest drahota obilí, že pro křik chudiny legát papežský na některý čas dovolil vyměňovati za ně sůl. VILÉM: Vidíte tudy, kolik neřestí se páchá pod dobrými zámys- ly, a kterak největší lotrovství umějí zastírati se věrou a pravdou. RABŠTEIN: Přítomnou válku naši starší, kteří na to se pamatují, nad předešlou tak vzteklou pokládají za ještě mnohem ukrutnější, a seznávají, že pokud Táboři krutě panovali v zemi, nikdy tako- vého plenění mečem i ohněm vídáno nebylo. Protož kdo k tomu dal příčinu, opatř se, aby za to v pekle trpěti nemusel. 7 Dialogus 97
tato kolik má sousedův, tolik i nepřátel; neboť všude lid obecný vztěká se proti mocnému národu českému. Však Čechie hradíc se udatností a silou lidu svého vyniká co paní nad národy jiné. ŠVAMBERK: Pravé to pronášíš chvály české. A vskutku více tu chvály hodného, nežli buď ty vysloviti aneb já slyšeti můžeme. Neb ani toho, zvláště v této válce, lehce vážiti nesluší, že země tato jest krmitelkyně a živitelkyně všech krajin okolních. Vždyť vidíte, kolik pokut tělesných ukládá se Němcům, aby soli do Čech nepropouštěli, a přes to přese vše přiválžejí sůl na 611 výměnu za obilí; jehožto nedostatek donutil již mnohé vystěhovati se z vlasti. ZDENĚK: Málo spatřujeme mezi sousedy hladu, u nás ale vidíme veliký nedostatek soli. RABŠTEIN: Povím, co sem zkusil sám. Po kraji země mišenské taková jest drahota obilí, že pro křik chudiny legát papežský na některý čas dovolil vyměňovati za ně sůl. VILÉM: Vidíte tudy, kolik neřestí se páchá pod dobrými zámys- ly, a kterak největší lotrovství umějí zastírati se věrou a pravdou. RABŠTEIN: Přítomnou válku naši starší, kteří na to se pamatují, nad předešlou tak vzteklou pokládají za ještě mnohem ukrutnější, a seznávají, že pokud Táboři krutě panovali v zemi, nikdy tako- vého plenění mečem i ohněm vídáno nebylo. Protož kdo k tomu dal příčinu, opatř se, aby za to v pekle trpěti nemusel. 7 Dialogus 97
Strana 98
498 ZDENKO: Illarum rerum male operanti curam committo. 499 RABENSTEINENSIS: Contra illum versatur meus sermo; michi nichil nisi bonum tecum convenit. 500 WILHELMUS: Verba pro verbis dare solemus. Patria autem 811 quondam felix, nunc miserrima, nisi provideatur, ad finem tendit 39b 501 excidii. Exurgite igitur, exurgite, viri optimi, et tantam cladem patrie nostre reiectam facite! 502 Vobis convenit, vobis consentaneum est, qui regni aborigines et incole estis, dignitasque titulorum spiritualium vobis non 503 inmerito addita est. Nam nisi vestrum aut alicuius sapientissimi viri adsit auxilium, tota nostra necessario patria aut corruet aut latronibus et heresi longe maiori implebitur. SSWAMBERGENSIS: Nosne, — ut eciam pro amico meo loquar Iohanne, — de pace verbum faciemus, cum Zdenkoni et suis com- plicibus, veluti asserunt ipsi, victoria iam sit persuasa adeo, ut, si quisquam pacis verba in medium profert, veluti reipublice christiane destructor et hereticus ab eis palam nominetur? 505 WILHELMUS: Quid ergo agetis ? Bellum hoc nil boni apporta- turum per vos iam confirmatum est; pro pace ut laboretur, vobis 506 inconsultum apparet. In sordibus ergo sordescetis? Malum vi- 507 dentes voluntarie aggredimini? Hoc michi cum prudencia insa- nire — pace vestra dicam — videtur. 508 RABENSTEINENSIS: Non insanit Sswambergensis nec ego me delirare existimo, sed verba statui nostro conveniencia loquimur. 509 Nos spirituales, nos Christiani, nos mandatis sedis apostolice dediti, bona nostra pro virtute obediencie eciam scientes nos per- 510 dituros exponere non veremur. Et exquo voluntas nostra est in manibus vicarii Iesu Christi, et proprie voluntati in baptismo iam abnegavimus eiusque preceptum eciam nostris temporalibus nocumentum inferens nos sectari, imitari et tenere compel- limur. 511 ZDENKO: Iam veritati applaudet53 sentencia tua! Hoc tamen unum volo non ignores, Rabensteinensis: non perdicionem nos- 504 53 Srv. Tertullianus, De resurr. carn. 11 utrumque mihi applaudit (t.j. svědčí pro mé mínění); Rabštejn zde i § 470, 552 užíval patrně tvaru applaudeo místo applaudo. 98
498 ZDENKO: Illarum rerum male operanti curam committo. 499 RABENSTEINENSIS: Contra illum versatur meus sermo; michi nichil nisi bonum tecum convenit. 500 WILHELMUS: Verba pro verbis dare solemus. Patria autem 811 quondam felix, nunc miserrima, nisi provideatur, ad finem tendit 39b 501 excidii. Exurgite igitur, exurgite, viri optimi, et tantam cladem patrie nostre reiectam facite! 502 Vobis convenit, vobis consentaneum est, qui regni aborigines et incole estis, dignitasque titulorum spiritualium vobis non 503 inmerito addita est. Nam nisi vestrum aut alicuius sapientissimi viri adsit auxilium, tota nostra necessario patria aut corruet aut latronibus et heresi longe maiori implebitur. SSWAMBERGENSIS: Nosne, — ut eciam pro amico meo loquar Iohanne, — de pace verbum faciemus, cum Zdenkoni et suis com- plicibus, veluti asserunt ipsi, victoria iam sit persuasa adeo, ut, si quisquam pacis verba in medium profert, veluti reipublice christiane destructor et hereticus ab eis palam nominetur? 505 WILHELMUS: Quid ergo agetis ? Bellum hoc nil boni apporta- turum per vos iam confirmatum est; pro pace ut laboretur, vobis 506 inconsultum apparet. In sordibus ergo sordescetis? Malum vi- 507 dentes voluntarie aggredimini? Hoc michi cum prudencia insa- nire — pace vestra dicam — videtur. 508 RABENSTEINENSIS: Non insanit Sswambergensis nec ego me delirare existimo, sed verba statui nostro conveniencia loquimur. 509 Nos spirituales, nos Christiani, nos mandatis sedis apostolice dediti, bona nostra pro virtute obediencie eciam scientes nos per- 510 dituros exponere non veremur. Et exquo voluntas nostra est in manibus vicarii Iesu Christi, et proprie voluntati in baptismo iam abnegavimus eiusque preceptum eciam nostris temporalibus nocumentum inferens nos sectari, imitari et tenere compel- limur. 511 ZDENKO: Iam veritati applaudet53 sentencia tua! Hoc tamen unum volo non ignores, Rabensteinensis: non perdicionem nos- 504 53 Srv. Tertullianus, De resurr. carn. 11 utrumque mihi applaudit (t.j. svědčí pro mé mínění); Rabštejn zde i § 470, 552 užíval patrně tvaru applaudeo místo applaudo. 98
Strana 99
ZDENĚK: Pečuj o to, kdokoli zle jedná. RABŠTEIN: Proti tomu čelí řeč má; s tebou nejinak než dobře se chovám. VILÉM: Dáváme si slova za slova, mezitím pak ubohá naše vlast hyne naprosto. I zmužte se a vstaňte, přátelé, a odvratte od ní tu záhubu! Na vás to dobře sluší, ježto jste tuzemci a vynikáte duchovní hodností. Nebude-li přičinění vašeho a jiných lidí moudrých, dohubena i zničena bude vlast, aneb naplní se lotrovstvím a ka- cířstvím ještě větším, nežli kdy prvé. ŠVAMBERK: My-li pak o pokoj se Zdeňkem jednati máme, an 612 vítězství již drží jako v hrsti a nazývá každého zhoubcem křesťan- ství a kacířem, kdokoli o pokoji jen slovo pronese? VILÉM: Co tedy učiníte? Již chválíte válku, a zlé, kteréž zatra- covali ste, již sami páchati se chystáte. Takž již, s odpuštěním, za zdravého rozumu blázniti budete. RABŠTEIN: Neblázníme ani Švamberk ani já, ale mluvíme, jakž na stav náš sluší. My duchovní a stolici apoštolské zavázáni jsouce, z potřeby poslušenství statky své všecky ztrátě i předvídané obě- tovati se nerozpakujeme, i odříkajíc se vůle své v ruce náměstka Kristova, povinni jsme z rozkazu jeho podnikati škody všeliké. ZDENĚK: Již tedy obracuješ se ku pravdě. Však věz, Rabšteine, že uhledáš brzy záhubu ne naši, ale záhubu bohdá nepřátel víry. 99
ZDENĚK: Pečuj o to, kdokoli zle jedná. RABŠTEIN: Proti tomu čelí řeč má; s tebou nejinak než dobře se chovám. VILÉM: Dáváme si slova za slova, mezitím pak ubohá naše vlast hyne naprosto. I zmužte se a vstaňte, přátelé, a odvratte od ní tu záhubu! Na vás to dobře sluší, ježto jste tuzemci a vynikáte duchovní hodností. Nebude-li přičinění vašeho a jiných lidí moudrých, dohubena i zničena bude vlast, aneb naplní se lotrovstvím a ka- cířstvím ještě větším, nežli kdy prvé. ŠVAMBERK: My-li pak o pokoj se Zdeňkem jednati máme, an 612 vítězství již drží jako v hrsti a nazývá každého zhoubcem křesťan- ství a kacířem, kdokoli o pokoji jen slovo pronese? VILÉM: Co tedy učiníte? Již chválíte válku, a zlé, kteréž zatra- covali ste, již sami páchati se chystáte. Takž již, s odpuštěním, za zdravého rozumu blázniti budete. RABŠTEIN: Neblázníme ani Švamberk ani já, ale mluvíme, jakž na stav náš sluší. My duchovní a stolici apoštolské zavázáni jsouce, z potřeby poslušenství statky své všecky ztrátě i předvídané obě- tovati se nerozpakujeme, i odříkajíc se vůle své v ruce náměstka Kristova, povinni jsme z rozkazu jeho podnikati škody všeliké. ZDENĚK: Již tedy obracuješ se ku pravdě. Však věz, Rabšteine, že uhledáš brzy záhubu ne naši, ale záhubu bohdá nepřátel víry. 99
Strana 100
tram, uti asseris, vides manifestam, sed hostium fidei catholice in brevi Deo duce destruccionem intuebimur. 512 WILHELMUS: Ergo ex verbis tuis, Iohannes, si pontifex mandat adulterari, usuras exercere, interficere, furari, hec omnia facie- 513 mus? Quod, credo, nulli sane mentis placebit Christiano. 514 RABENSTEINENSIS: Veritatem fateamur, Wilhelme: longe in 515 diversam transis conclusionem. Est res damnum inferens bonis temporalibus, est damnum faciens bonis spiritualibus, est ex se bona et ex se mala, est occasionaliter bona et occasionaliter mala. 516 Mandato adulterio aut furto, sub pena anathematis, que ex se mala sunt, mandato peccato mortali, sub eadem pena, quod mor- tem infert anime, sentenciam eciam iniustam timere debemus, et 517 pacienter nos contradiccioni non ingerere. Non tamen aut furtum aut illud peccatum mortale faciendum, sed humili cum obedien- cia bene informandus est superior, ut a mandato illicito resipiscat. 518 Perdicio rerum temporalium non ex se mala, non mortem anime ingerens; idcirco cum damno eciam nostro facienda. 519 SSWAMBERGENSIS: Bonam theoricam nobis dedisti, que tamen absque tristicia non mediocri impleri non potest; bona enim tem- poralia si ad usum adaptantur teste Aristotile54 et scola Peripate- tica, sunt tanquam instrumenta virtutum. 520 RABENSTEINENSIS: Et hoc fateor; sed bonum temporale in eter- 521 num commutare licet. Exquo igitur nulla via pacis, nulla spes salutis temporalis, servata spirituali nisi nullam extat servare salutem, hanc firmam conclusi sentenciam, uti pontificis summi satisfaciens obediencie bona temporalia perdere non recusem. 522 Et exquo humanum nobis deficit consilium in hac tanta perple- xitate ob nostra scelera a Deo inmortali super nos permissa, ad divinum recurrendum est adiutorium. 523 SSWAMBERGENSIS: Peroptime supra disertum est divinum 524 auxilium in adiutorium prudencie humane solitum advenire. Mi- chi consultum est in divino auxilio sperare, a labore tamen pru- dencie nostre non desistendum. 525 RABENSTEINENSIS: Sanum tuum iudico consilium, sed pro ra- 40 a 54 Aristoteles, Eth. Nikom. 19, 1099bl. 100
tram, uti asseris, vides manifestam, sed hostium fidei catholice in brevi Deo duce destruccionem intuebimur. 512 WILHELMUS: Ergo ex verbis tuis, Iohannes, si pontifex mandat adulterari, usuras exercere, interficere, furari, hec omnia facie- 513 mus? Quod, credo, nulli sane mentis placebit Christiano. 514 RABENSTEINENSIS: Veritatem fateamur, Wilhelme: longe in 515 diversam transis conclusionem. Est res damnum inferens bonis temporalibus, est damnum faciens bonis spiritualibus, est ex se bona et ex se mala, est occasionaliter bona et occasionaliter mala. 516 Mandato adulterio aut furto, sub pena anathematis, que ex se mala sunt, mandato peccato mortali, sub eadem pena, quod mor- tem infert anime, sentenciam eciam iniustam timere debemus, et 517 pacienter nos contradiccioni non ingerere. Non tamen aut furtum aut illud peccatum mortale faciendum, sed humili cum obedien- cia bene informandus est superior, ut a mandato illicito resipiscat. 518 Perdicio rerum temporalium non ex se mala, non mortem anime ingerens; idcirco cum damno eciam nostro facienda. 519 SSWAMBERGENSIS: Bonam theoricam nobis dedisti, que tamen absque tristicia non mediocri impleri non potest; bona enim tem- poralia si ad usum adaptantur teste Aristotile54 et scola Peripate- tica, sunt tanquam instrumenta virtutum. 520 RABENSTEINENSIS: Et hoc fateor; sed bonum temporale in eter- 521 num commutare licet. Exquo igitur nulla via pacis, nulla spes salutis temporalis, servata spirituali nisi nullam extat servare salutem, hanc firmam conclusi sentenciam, uti pontificis summi satisfaciens obediencie bona temporalia perdere non recusem. 522 Et exquo humanum nobis deficit consilium in hac tanta perple- xitate ob nostra scelera a Deo inmortali super nos permissa, ad divinum recurrendum est adiutorium. 523 SSWAMBERGENSIS: Peroptime supra disertum est divinum 524 auxilium in adiutorium prudencie humane solitum advenire. Mi- chi consultum est in divino auxilio sperare, a labore tamen pru- dencie nostre non desistendum. 525 RABENSTEINENSIS: Sanum tuum iudico consilium, sed pro ra- 40 a 54 Aristoteles, Eth. Nikom. 19, 1099bl. 100
Strana 101
VILÉM: Tedy dle slov tvých, Jene, káže-li ti papež cizoložiti, lichviti, vražditi a krásti, učiníš to vše? Tohoť věru žádný rozum- ný křestan nepochválí. RABŠTEIN: Důvodem svým, Viléme, do křiva zabíháš. Jinak jest o škodě na statku, jinak o škodě na duši; jedny věci bývají zlé samy o sobě a naprosto, jiné jen pod výminkami. Poručení vrchnosti i nespravedlivé máme v bázni míti, nikoli však zle činiti, ale v pokoře a poslušenství lépe zpravovati vrchnost, aby ustoupila od zlého. Ztráta statku není sama o sobě zlá, neuvodí smrti na duši, protož máme i se škodou svou ji podnikati. ŠVAMBERK: Dobrou nám theorii podáváš, ale nelze jí plniti bez zármutku. Zboží světské náležitě uží vané, dle soudu starých 613 mudrcův,54 stává se i nástrojem ctnosti. RABŠTEIN: Nezapírám, ale ono časné dá se proměniti v zboží věčné. U stolice apoštolské nyní vůle stojí na místě důvodu 5. 101
VILÉM: Tedy dle slov tvých, Jene, káže-li ti papež cizoložiti, lichviti, vražditi a krásti, učiníš to vše? Tohoť věru žádný rozum- ný křestan nepochválí. RABŠTEIN: Důvodem svým, Viléme, do křiva zabíháš. Jinak jest o škodě na statku, jinak o škodě na duši; jedny věci bývají zlé samy o sobě a naprosto, jiné jen pod výminkami. Poručení vrchnosti i nespravedlivé máme v bázni míti, nikoli však zle činiti, ale v pokoře a poslušenství lépe zpravovati vrchnost, aby ustoupila od zlého. Ztráta statku není sama o sobě zlá, neuvodí smrti na duši, protož máme i se škodou svou ji podnikati. ŠVAMBERK: Dobrou nám theorii podáváš, ale nelze jí plniti bez zármutku. Zboží světské náležitě uží vané, dle soudu starých 613 mudrcův,54 stává se i nástrojem ctnosti. RABŠTEIN: Nezapírám, ale ono časné dá se proměniti v zboží věčné. U stolice apoštolské nyní vůle stojí na místě důvodu 5. 101
Strana 102
cione nunc militat apud summum pontificem voluntas,55 nosque apostolice sedis minime creature ollifici nostro dicere non possu- mus: Cur nos ita plasmas? 526 Iura determinant: si quid mandat pontifex summus, non statim faciendum, sed cur fieri non possit, racio sanctissimo domino 527 nostro reddenda est. Iam aliquociens, quid mali, quid boni his 40b ex rebus sit eventurum, sanctissimo domino nostro diximus; ni- 812 528 chilominus rem cum gladio et igne prosequi vult. Nostram esse destruccionem fatemur; sed fiat summi pontificis et sedis aposto- lice voluntas! Destruamur, vivemus tamen! 529 Is autem coram Altissimo videat, qui tot malorum occasionem 530 dedit. Pro tanto igitur rerum disturbine sedando exorandus est Deus omnipotens. 531 SSWAMBERGENSIS: Idemtidem michi summopere placet, ut saltem Deus gloriosus, a quo omnium rerum est sumendum prin- cipium, quid agendum sit, quid incipiendum et quid dimitten- dum, nobis suis fidelibus subditis inspiret. 532 WILHELMUS: Summa et mirabilis hec est vestra obediencia, ut rei male non ignari vestra in ignem propter obediencie virtutem, 533 veluti vos dicitis, proicere non dubitetis. Verum enimvero raciona- bile obsequium a vobis Deus requirit, quemquam catholicum erga suos superiores non existimo constrictum obediencie cathena. 534 ZDENKO: Inter hereticos iam articulos heresis suscepisti. Dudum 535 he gloselle per concilia repudiate sunt. Amici nostri hic presentes veluti catholici Christiani, quid agendum, non ignorant. 536 WILHELMUS: Tu de heresi videto, cui nosse tempora et mo- menta datum est; me catholicum esse scio. 537 RABENSTEINENSIS: De obediencia multa nobis in libris con- 538 stant; de ea tamen ad presens disputatum sit hactenus! Hoc unum replicatum esse volo: nos et nostra pro reverencia apostolice sedis in periculum devenisse, in quo tuum, Deus omnipotens, implo- 539 ramus auxilium. Tuos respice! Tuum vicarium in terris fuisse Pe- trum non ignoramus, successorem Paulum secundum pontificem eiusdem Petri verum et legittimum confitemur, cui subesse omnes 53 Srv. Iuvenalis 6, 223 Hoc volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas. 102
cione nunc militat apud summum pontificem voluntas,55 nosque apostolice sedis minime creature ollifici nostro dicere non possu- mus: Cur nos ita plasmas? 526 Iura determinant: si quid mandat pontifex summus, non statim faciendum, sed cur fieri non possit, racio sanctissimo domino 527 nostro reddenda est. Iam aliquociens, quid mali, quid boni his 40b ex rebus sit eventurum, sanctissimo domino nostro diximus; ni- 812 528 chilominus rem cum gladio et igne prosequi vult. Nostram esse destruccionem fatemur; sed fiat summi pontificis et sedis aposto- lice voluntas! Destruamur, vivemus tamen! 529 Is autem coram Altissimo videat, qui tot malorum occasionem 530 dedit. Pro tanto igitur rerum disturbine sedando exorandus est Deus omnipotens. 531 SSWAMBERGENSIS: Idemtidem michi summopere placet, ut saltem Deus gloriosus, a quo omnium rerum est sumendum prin- cipium, quid agendum sit, quid incipiendum et quid dimitten- dum, nobis suis fidelibus subditis inspiret. 532 WILHELMUS: Summa et mirabilis hec est vestra obediencia, ut rei male non ignari vestra in ignem propter obediencie virtutem, 533 veluti vos dicitis, proicere non dubitetis. Verum enimvero raciona- bile obsequium a vobis Deus requirit, quemquam catholicum erga suos superiores non existimo constrictum obediencie cathena. 534 ZDENKO: Inter hereticos iam articulos heresis suscepisti. Dudum 535 he gloselle per concilia repudiate sunt. Amici nostri hic presentes veluti catholici Christiani, quid agendum, non ignorant. 536 WILHELMUS: Tu de heresi videto, cui nosse tempora et mo- menta datum est; me catholicum esse scio. 537 RABENSTEINENSIS: De obediencia multa nobis in libris con- 538 stant; de ea tamen ad presens disputatum sit hactenus! Hoc unum replicatum esse volo: nos et nostra pro reverencia apostolice sedis in periculum devenisse, in quo tuum, Deus omnipotens, implo- 539 ramus auxilium. Tuos respice! Tuum vicarium in terris fuisse Pe- trum non ignoramus, successorem Paulum secundum pontificem eiusdem Petri verum et legittimum confitemur, cui subesse omnes 53 Srv. Iuvenalis 6, 223 Hoc volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas. 102
Strana 103
Práva učí, že když něco takového papež káže, nemá se hned činiti, ale má otci svatému důkaz předložen býti, proč se tak díti nemůže. My to již častěji učinili, a papež nicméně na svém stojí úmyslu, aby mečem a ohněm jednáno bylo. Vyznáváme, že to naše záhuba, ale staň se vůle stolice svaté, hyňme, však žíti předce budeme. VILÉM: Divné jest to vaše poslušenství, že znajíce to býti zlé, však své všecko do ohně metati se nerozmýšlíte. Vždyť Bůh jen rozumné poslušenství žádá od nás. ZDENĚK: Mezi kacíři již kacířstvím navřel si. Článek ten od koncilií dávno zavržen. Přátelé naši co praví katolíci dobře vědí, co činiti sluší. VILÉM: O kacířství suď, kdo časy a okolnosti rozeznávati umí; já vím, že katolík jsem. RABŠTEIN: O poslušenství najde se v knihách naučení dosti, a dosti také již nahádali sme se. To jediné opakuji, že z oddanosti ke stolici apoštolské octli sme se v časech nebezpečných, v nichžto již nemáme jiného útočiště, nežli k tobě, Bože všemohoucí! Rač ty shlednouti na nás a býti ochráncem i pomocníkem naším! Víme, že svatý Petr byl tvým na zemi náměstkem, jehožto pravým nástupcem vyznáváme býti Pavla II. papeže, a že každý tvor 103
Práva učí, že když něco takového papež káže, nemá se hned činiti, ale má otci svatému důkaz předložen býti, proč se tak díti nemůže. My to již častěji učinili, a papež nicméně na svém stojí úmyslu, aby mečem a ohněm jednáno bylo. Vyznáváme, že to naše záhuba, ale staň se vůle stolice svaté, hyňme, však žíti předce budeme. VILÉM: Divné jest to vaše poslušenství, že znajíce to býti zlé, však své všecko do ohně metati se nerozmýšlíte. Vždyť Bůh jen rozumné poslušenství žádá od nás. ZDENĚK: Mezi kacíři již kacířstvím navřel si. Článek ten od koncilií dávno zavržen. Přátelé naši co praví katolíci dobře vědí, co činiti sluší. VILÉM: O kacířství suď, kdo časy a okolnosti rozeznávati umí; já vím, že katolík jsem. RABŠTEIN: O poslušenství najde se v knihách naučení dosti, a dosti také již nahádali sme se. To jediné opakuji, že z oddanosti ke stolici apoštolské octli sme se v časech nebezpečných, v nichžto již nemáme jiného útočiště, nežli k tobě, Bože všemohoucí! Rač ty shlednouti na nás a býti ochráncem i pomocníkem naším! Víme, že svatý Petr byl tvým na zemi náměstkem, jehožto pravým nástupcem vyznáváme býti Pavla II. papeže, a že každý tvor 103
Strana 104
humanas creaturas de necessitate salutis per constituciones decla- 540 ratum est. Sedis eorum obediencia ex tuo precepto tenetur, et per nos in tantum tenetur, ut eciam nonnullis miraculum aliis genti- bus christianis imponamus. 541 Si tua est voluntas, divicias et paupertatem non des nobis, 41 a victui autem modo tribue necessaria, ut per bona temporalia transeuntes eterna consequamur; sin autem peccata nostra per perdicionem temporalium punire vis, et id grate ac pacienter suscipimus, dummodo ex tua misericordia eternis non subdamur 542 gehennis. Adesto facie tuis fideliter subditis, aut victoriam prebe temporalem, aut pro temporalibus perditis victoriam dona sempi- 543 ternam! Non nobis, domine, erit gloria, non nobis, sed tue maiestati honor et imperium. 544 Si nos vincere decreveris, continuo hostes fundentur. Cum autem peccatis exigentibus puniendi sumus et si nobis nulle sunt 545 evadendi vie, decreta tua ferre necessarium erit. Voluntate tua existente bello contraria revela, infunde superioribus graciam, quatenus te nolente prelia et ipsi pacem velint, ne ita dure et crudeliter populus tuus electus, populus christianus, populus catholicus distrahatur et enervetur! 546 SSWAMBERGENSIS: Bona precaris. O utinam Deus exaudiat, 547 quesumus. Sed vereor, ne peccatis exigentibus hoc pene genus a Deo summo et inmortali nobis sit datum in flagellum. 548 ZDENKO: De divino iudicio nostrum non est os in celum ponere. 549 Iam satis verbis contulimus; gladius et facta imponantur! Ego vado, dominicum bellum geram, vos bene valete! Tu, Wilhelme, iam aliquando ad viam patrum tuorum revertaris! 550 WILHELMUS: In via sto, verum iter gradior; tibi devio ductor foret necessarius. Et ego discedam. 551 SSWAMBERGENSIS: Et quid nos amicis discedentibus agemus, Iohannes ? 552 RABENSTEINENSIS: Domos et habitaciones nostras petamus temporum maliciam deploraturi, quemadmodum antiquo est in proverbio, tempori ut applaudeas. 553 SSWAMBERGENSIS: Vale igitur, vir amicissime! Tuam ami- ciciam nulla unquam etas delebit. 104
humanas creaturas de necessitate salutis per constituciones decla- 540 ratum est. Sedis eorum obediencia ex tuo precepto tenetur, et per nos in tantum tenetur, ut eciam nonnullis miraculum aliis genti- bus christianis imponamus. 541 Si tua est voluntas, divicias et paupertatem non des nobis, 41 a victui autem modo tribue necessaria, ut per bona temporalia transeuntes eterna consequamur; sin autem peccata nostra per perdicionem temporalium punire vis, et id grate ac pacienter suscipimus, dummodo ex tua misericordia eternis non subdamur 542 gehennis. Adesto facie tuis fideliter subditis, aut victoriam prebe temporalem, aut pro temporalibus perditis victoriam dona sempi- 543 ternam! Non nobis, domine, erit gloria, non nobis, sed tue maiestati honor et imperium. 544 Si nos vincere decreveris, continuo hostes fundentur. Cum autem peccatis exigentibus puniendi sumus et si nobis nulle sunt 545 evadendi vie, decreta tua ferre necessarium erit. Voluntate tua existente bello contraria revela, infunde superioribus graciam, quatenus te nolente prelia et ipsi pacem velint, ne ita dure et crudeliter populus tuus electus, populus christianus, populus catholicus distrahatur et enervetur! 546 SSWAMBERGENSIS: Bona precaris. O utinam Deus exaudiat, 547 quesumus. Sed vereor, ne peccatis exigentibus hoc pene genus a Deo summo et inmortali nobis sit datum in flagellum. 548 ZDENKO: De divino iudicio nostrum non est os in celum ponere. 549 Iam satis verbis contulimus; gladius et facta imponantur! Ego vado, dominicum bellum geram, vos bene valete! Tu, Wilhelme, iam aliquando ad viam patrum tuorum revertaris! 550 WILHELMUS: In via sto, verum iter gradior; tibi devio ductor foret necessarius. Et ego discedam. 551 SSWAMBERGENSIS: Et quid nos amicis discedentibus agemus, Iohannes ? 552 RABENSTEINENSIS: Domos et habitaciones nostras petamus temporum maliciam deploraturi, quemadmodum antiquo est in proverbio, tempori ut applaudeas. 553 SSWAMBERGENSIS: Vale igitur, vir amicissime! Tuam ami- ciciam nulla unquam etas delebit. 104
Strana 105
lidský má z potřeby spasení jemu poddán býti. Jest-li vůle tvá, zachovej nás při statcích časných, abychom jimi nabývati mohli věčných; pakli ale hříchy naše ztrátou jejich potrestati umínil si, přijmeme i to vděčně, když jen pokut věčných 614 zbaviti nás ráčíš. Nakloň se tváří svou k věrným poddaným a pro- půjč nám buďto časné vítězství, aneb za ztrátu časného vítězství věčné. Ne nám, Pane, ne nám, ale tobě buď chvála i sláva i krá- lovství na věky! Chceš-li, abychom vítězili my, nepřátelé naši neobstojí; má- me-li ale my potrestáni býti, staň se vůle tvá! Protivíš-li se válce, zjev to a vlij do srdce představených našich, aby oni také zami- lovali pokoj, a lid křesťanský aby okoušeti nemusel věcí tak zá- hubných a ukrutných! ŠVAMBERK: Dobře se modlíš, kéž Pán Bůh ráčí vyslyšeti mod- litbu tvou! Ale bojím se, aby nám to vše dáno nebylo na bič za hříchy naše. ZDENĚK: O soudu Božím nemáme ust svých povznášeti k nebi. Již dosti zabývali sme se slovy; čas jest, aby meč konal dílo své. Já jdu Boží boj vésti, vy zdrávi buďte! Ty, Viléme, navrať se již jednou na cestu otcův svých! VILÉM: Já s pravé cesty se nevyšinul, ty zbloudilý potřebuješ lepšího vůdce. Odejdu však i já. ŠVAMBERK: A co my učiníme, Jene milý? RABŠTEIN: Půjdeme domův a hořekovati budeme nad zlobou časův. ŠVAMBERK: Sbohem tedy buď a zůstaň mi vždy přítelem! 105
lidský má z potřeby spasení jemu poddán býti. Jest-li vůle tvá, zachovej nás při statcích časných, abychom jimi nabývati mohli věčných; pakli ale hříchy naše ztrátou jejich potrestati umínil si, přijmeme i to vděčně, když jen pokut věčných 614 zbaviti nás ráčíš. Nakloň se tváří svou k věrným poddaným a pro- půjč nám buďto časné vítězství, aneb za ztrátu časného vítězství věčné. Ne nám, Pane, ne nám, ale tobě buď chvála i sláva i krá- lovství na věky! Chceš-li, abychom vítězili my, nepřátelé naši neobstojí; má- me-li ale my potrestáni býti, staň se vůle tvá! Protivíš-li se válce, zjev to a vlij do srdce představených našich, aby oni také zami- lovali pokoj, a lid křesťanský aby okoušeti nemusel věcí tak zá- hubných a ukrutných! ŠVAMBERK: Dobře se modlíš, kéž Pán Bůh ráčí vyslyšeti mod- litbu tvou! Ale bojím se, aby nám to vše dáno nebylo na bič za hříchy naše. ZDENĚK: O soudu Božím nemáme ust svých povznášeti k nebi. Již dosti zabývali sme se slovy; čas jest, aby meč konal dílo své. Já jdu Boží boj vésti, vy zdrávi buďte! Ty, Viléme, navrať se již jednou na cestu otcův svých! VILÉM: Já s pravé cesty se nevyšinul, ty zbloudilý potřebuješ lepšího vůdce. Odejdu však i já. ŠVAMBERK: A co my učiníme, Jene milý? RABŠTEIN: Půjdeme domův a hořekovati budeme nad zlobou časův. ŠVAMBERK: Sbohem tedy buď a zůstaň mi vždy přítelem! 105
Strana 106
554 RABENSTEINENSIS: Nec tua oblitterabitur. 555 His dictis bona valitudine inter nos optata quilibet rem suam abiit acturus. 556 In tanta igitur, vir prestantissime, adversitate et diversitate 557 hoc in regno versamur. Te tuique similes felices iudicamus, qui- 41b bus et ocium litterale et gloria honosque ex virtutibus sciencie vestre ac bene docta achademia obtingit. 558 Vale, mi Grasse Iohannes! 106
554 RABENSTEINENSIS: Nec tua oblitterabitur. 555 His dictis bona valitudine inter nos optata quilibet rem suam abiit acturus. 556 In tanta igitur, vir prestantissime, adversitate et diversitate 557 hoc in regno versamur. Te tuique similes felices iudicamus, qui- 41b bus et ocium litterale et gloria honosque ex virtutibus sciencie vestre ac bene docta achademia obtingit. 558 Vale, mi Grasse Iohannes! 106
Strana 107
RABŠTEIN: Jáť jím vždy zůstanu. Sbohem! To řekše rozešli sme se. V takovýchto tedy protivenstvích a různicech, výtečný muži, trávíme nyní věk svůj ve království tomto a za štastného poklá- dáme tebe i tvé rovně, jimž dostalo se i chvíle ke studiem, i slávy a cti z umění, i učená akademie k obcování. Zdráv buď, můj milý Jene Krasse! 107
RABŠTEIN: Jáť jím vždy zůstanu. Sbohem! To řekše rozešli sme se. V takovýchto tedy protivenstvích a různicech, výtečný muži, trávíme nyní věk svůj ve království tomto a za štastného poklá- dáme tebe i tvé rovně, jimž dostalo se i chvíle ke studiem, i slávy a cti z umění, i učená akademie k obcování. Zdráv buď, můj milý Jene Krasse! 107
Strana 108
RUKOPISY: A = univ. knih. Vratislav, IV Fol 151a, str. 787 až 812, stol. XV. (lepší), B = univ. knih. Vratislav, I Qu 85, fol. 19a-41b, stol. XV. (horší). VYDANI: 1861 — Jor = Max Jordan, Das Königthum Georg's von Podě- brad, Leipzig 1861, Beilage N. IV. K, str. 452-513 (podle B), 1876 — Bach = A. Bachmann, Archiv f. österr. Gesch. LIV, 1876, str. 351-402 (podle AB), 1942 — Ry = Bohumil Ryba, Iohannes Raben- steinensis, Disputa- cio, Budapest (Bi- bliotheca scriptorum medii recentisque aevorum) 1942, str. V + 40 (podle AB). ČESKÝ PŘEKLAD VÝTAHU: 1860 — Pal = František Pa- lacký, Dějiny náro- du českého w Ce- chách a w Moravě, IV. 2., Praha 1860, str. 583-614 (podle B). 108
RUKOPISY: A = univ. knih. Vratislav, IV Fol 151a, str. 787 až 812, stol. XV. (lepší), B = univ. knih. Vratislav, I Qu 85, fol. 19a-41b, stol. XV. (horší). VYDANI: 1861 — Jor = Max Jordan, Das Königthum Georg's von Podě- brad, Leipzig 1861, Beilage N. IV. K, str. 452-513 (podle B), 1876 — Bach = A. Bachmann, Archiv f. österr. Gesch. LIV, 1876, str. 351-402 (podle AB), 1942 — Ry = Bohumil Ryba, Iohannes Raben- steinensis, Disputa- cio, Budapest (Bi- bliotheca scriptorum medii recentisque aevorum) 1942, str. V + 40 (podle AB). ČESKÝ PŘEKLAD VÝTAHU: 1860 — Pal = František Pa- lacký, Dějiny náro- du českého w Ce- chách a w Moravě, IV. 2., Praha 1860, str. 583-614 (podle B). 108
Strana 109
KRITICKÝ APARÁT: V následujícím aparátu uvádím jen odchylky svého textu od A; pro isolovaná čtení B a pro poměr ke starším vydáním odkazuji na zevrubnější Annotationes criticae svého budapeštského vydání, str. 32—36. 1 Iohannes de Rabenstein] přid. Pal - 4 dignitate] přid. Ry podle § 18 - uti B] ut A - rapinas Pal (srv. § 119)] rapine AB - 6 intercidi Pal] intercidit AB -9 Loquitur B] Dicit A-comperimus Ry] comperio AB - 12 geratur Ry] regatur AB - 13 gerant Ry. gerent AB - 14 celá věta v rukopisech teprve zde, v autografu byla pravděpodobně již o něco výse - 18 se Jor] te AB -27 pre aliis Prage B] chybí A - 31 divo delubro Ry] diuo delubro templi B, diuo templo A - 32 modo Ry] modum B, in breui A - 34 nequid- quam Ry] nec quidquam A - 35 vocata—eleccionem Ry] uocata eleccionem regis nouelli eleganti Bohemorum eloquentia, que sibi facile affluit, nouelli regis eleccionem AB - 42 fors Ry fors i. e. fortuna AB - 51 resistendum Ry (podle § 199 a 274) resiliendum AB - 56 Scis Ry] Scio AB - 60 conpingant Ry] conpi- gunt AB - 62 probris Jor] probiis A, probis B - 63 iuri cano- nico Ry (podle § 303)] iurisconsulto AB - 69 libenter B (srv. § 163) ] libens A - 76 ungere regem et coronare boemie B] ungere regem (škrt. touž rukou) et coronare regem bohemie A - 78 fue- ris Ry] fuerit AB - 79 album B] album et A - 83 ceu Jor] te AB - 84 Sic si B] Si sic A - 86 est Ry] sunt AB - 95 Gutssteinensis B] gusstinensis A - 96 te Jor] se AB - ingeressus es Pal (srv. § 100)] ingressus est A, ingressum est B - 101 te iam B] iam te A- omnia Pal] iam AB - 102 ipsum se Ry ] ipse se AB - 107 metuen- tes B] metuentibus A - 115 scimus Ry (podle § 123)] scis AB, scio Pal - 116 confessionem Ry (podle Vulg. Rím. 10, 10)] pro- fessionem AB - 124 regimen B] regimine A - existat B] existit A - 125 Athanasii Jor] Anathasii AB - 128 Simbolo Bach] simbola A, simbulo B - concluso B] conclusa A - 133 Diogenes Ry] Diodo- 109
KRITICKÝ APARÁT: V následujícím aparátu uvádím jen odchylky svého textu od A; pro isolovaná čtení B a pro poměr ke starším vydáním odkazuji na zevrubnější Annotationes criticae svého budapeštského vydání, str. 32—36. 1 Iohannes de Rabenstein] přid. Pal - 4 dignitate] přid. Ry podle § 18 - uti B] ut A - rapinas Pal (srv. § 119)] rapine AB - 6 intercidi Pal] intercidit AB -9 Loquitur B] Dicit A-comperimus Ry] comperio AB - 12 geratur Ry] regatur AB - 13 gerant Ry. gerent AB - 14 celá věta v rukopisech teprve zde, v autografu byla pravděpodobně již o něco výse - 18 se Jor] te AB -27 pre aliis Prage B] chybí A - 31 divo delubro Ry] diuo delubro templi B, diuo templo A - 32 modo Ry] modum B, in breui A - 34 nequid- quam Ry] nec quidquam A - 35 vocata—eleccionem Ry] uocata eleccionem regis nouelli eleganti Bohemorum eloquentia, que sibi facile affluit, nouelli regis eleccionem AB - 42 fors Ry fors i. e. fortuna AB - 51 resistendum Ry (podle § 199 a 274) resiliendum AB - 56 Scis Ry] Scio AB - 60 conpingant Ry] conpi- gunt AB - 62 probris Jor] probiis A, probis B - 63 iuri cano- nico Ry (podle § 303)] iurisconsulto AB - 69 libenter B (srv. § 163) ] libens A - 76 ungere regem et coronare boemie B] ungere regem (škrt. touž rukou) et coronare regem bohemie A - 78 fue- ris Ry] fuerit AB - 79 album B] album et A - 83 ceu Jor] te AB - 84 Sic si B] Si sic A - 86 est Ry] sunt AB - 95 Gutssteinensis B] gusstinensis A - 96 te Jor] se AB - ingeressus es Pal (srv. § 100)] ingressus est A, ingressum est B - 101 te iam B] iam te A- omnia Pal] iam AB - 102 ipsum se Ry ] ipse se AB - 107 metuen- tes B] metuentibus A - 115 scimus Ry (podle § 123)] scis AB, scio Pal - 116 confessionem Ry (podle Vulg. Rím. 10, 10)] pro- fessionem AB - 124 regimen B] regimine A - existat B] existit A - 125 Athanasii Jor] Anathasii AB - 128 Simbolo Bach] simbola A, simbulo B - concluso B] conclusa A - 133 Diogenes Ry] Diodo- 109
Strana 110
nus AB - 141 qui Ry] qui cum AB - 142 laboret Ry] laborat AB - subornatos Ry] subordinatos AB - 143 subornacionem Bach subordinacionem AB - deceptus B] deceptis A - 144 vestram B chybí A - 147 pontificis B] pontifices A - 151 reperitur Bach reperit AB - 153 facta B] facte A - 158 tamen Pal] tantum AB - 166 uti B] ut A - 167 maledicit, maledicit Ry] maledicit AB - 183 supplerimus B] suppleamus A - 185 ad iuvandam Ry] adiuuandam AB - cum eum B] cum A - 187 quoad Ry) quod AB - 191 accipitis B] accipis A - 196 si quis Ry] aliquis AB - 200 Inaudita Bach] inauditas A, Mandata B -203 damnato ab illo B] ab illo damnato A - 210 data Bach] dat A, chybí B - 211 iudicatu Ry] iudicatum AB - 213 voluistis Ry] uolumus AB - 220 226 Secundam B] Secunda A - Olomucensi B] Olomuncensi A - Sed Bach] Sex AB - 236 verba facere] přid. Ry - 238 pro racione Bach] per racionem AB - 242 agros Pal] agri AB - 248 patria Ry] patriam AB - 257 somno Ry] sencio AB - 259 diligen- cia B] indulgencia A - 260 licet Ry] sitam AB - 263 Iudeorum Ry] dierum AB - 265 veniant B] ueniunt A -268 accipere non B accipere A - 269 fortaliciis Pal] fretu licijs AB - 273 loquor B) loquar A - 275 facere Ry] facitis AB - 278 unire Ry] unite et AB - 280 que B (srv. § 305) ] ea que A - 282 possint Ryl possunt AB - 284 summopere B (srv. § 16, 232 a j.)] summo A - 285 Hoc Jor] Hec AB - 286 uti vos Ry] ut uos A, uos uti B - 292 meam Ry] mea AB - 293 Facient B] faciunt A - 295 dispensacio- nes Bach] disposiciones AB -298 abnuam B] obnuam A-299 transi- gendi B] transgrediendi A - 300 is Ry (podle § 301) ] id AB -301 uti B] ut A - 304 mandatis Jor] mandata AB - sentenciam] přid. Ry - 312 Quem minaris exitum Pal] que minaris exitus AB - 313 Abiciamus conquestiones Ry] Abicimus questiones A, Abi- cimus questiones illas B -316 acquirunt B] acquirent A -318 vos oportet B] non oportet A -319 dediticii B] dedicii A - 320 Glato- viensibus B] Glatouensibus A - 328 vincetis B] uincitis A - 329 fors Ry (podle § 42)] sors AB - 332 arripiendum Ry] accipien- dum AB - 333 attentandus B] attendandus A - 340 apponens Bach] appones AB - 347 Hem B] Heu A - 356 Ludovicum B) luduicum A - 357 mortalis B] mortales A - 362 Ludovicis B) 110
nus AB - 141 qui Ry] qui cum AB - 142 laboret Ry] laborat AB - subornatos Ry] subordinatos AB - 143 subornacionem Bach subordinacionem AB - deceptus B] deceptis A - 144 vestram B chybí A - 147 pontificis B] pontifices A - 151 reperitur Bach reperit AB - 153 facta B] facte A - 158 tamen Pal] tantum AB - 166 uti B] ut A - 167 maledicit, maledicit Ry] maledicit AB - 183 supplerimus B] suppleamus A - 185 ad iuvandam Ry] adiuuandam AB - cum eum B] cum A - 187 quoad Ry) quod AB - 191 accipitis B] accipis A - 196 si quis Ry] aliquis AB - 200 Inaudita Bach] inauditas A, Mandata B -203 damnato ab illo B] ab illo damnato A - 210 data Bach] dat A, chybí B - 211 iudicatu Ry] iudicatum AB - 213 voluistis Ry] uolumus AB - 220 226 Secundam B] Secunda A - Olomucensi B] Olomuncensi A - Sed Bach] Sex AB - 236 verba facere] přid. Ry - 238 pro racione Bach] per racionem AB - 242 agros Pal] agri AB - 248 patria Ry] patriam AB - 257 somno Ry] sencio AB - 259 diligen- cia B] indulgencia A - 260 licet Ry] sitam AB - 263 Iudeorum Ry] dierum AB - 265 veniant B] ueniunt A -268 accipere non B accipere A - 269 fortaliciis Pal] fretu licijs AB - 273 loquor B) loquar A - 275 facere Ry] facitis AB - 278 unire Ry] unite et AB - 280 que B (srv. § 305) ] ea que A - 282 possint Ryl possunt AB - 284 summopere B (srv. § 16, 232 a j.)] summo A - 285 Hoc Jor] Hec AB - 286 uti vos Ry] ut uos A, uos uti B - 292 meam Ry] mea AB - 293 Facient B] faciunt A - 295 dispensacio- nes Bach] disposiciones AB -298 abnuam B] obnuam A-299 transi- gendi B] transgrediendi A - 300 is Ry (podle § 301) ] id AB -301 uti B] ut A - 304 mandatis Jor] mandata AB - sentenciam] přid. Ry - 312 Quem minaris exitum Pal] que minaris exitus AB - 313 Abiciamus conquestiones Ry] Abicimus questiones A, Abi- cimus questiones illas B -316 acquirunt B] acquirent A -318 vos oportet B] non oportet A -319 dediticii B] dedicii A - 320 Glato- viensibus B] Glatouensibus A - 328 vincetis B] uincitis A - 329 fors Ry (podle § 42)] sors AB - 332 arripiendum Ry] accipien- dum AB - 333 attentandus B] attendandus A - 340 apponens Bach] appones AB - 347 Hem B] Heu A - 356 Ludovicum B) luduicum A - 357 mortalis B] mortales A - 362 Ludovicis B) 110
Strana 111
luduicis A -368 pretestatum B] protestatum A - 372 imperio B] imperatore A -373 hereses Jor] hereseos A, heresos B -382 iudi- cabuntur Ry] iudicabantur A, iudicabunt B -383 qui Ry] que AB- istos Bach] isto AB - 388 vera Ry] uelle AB - 396 perdidi B perdidii A - 399 retrovendendi Bach] retro uendendo AB - 402 a iure civili B] aut iure ciuili A - 403 mandato Jor] mandata AB — hec Bach] hoc AB - 405 si Jor] se AB - contisque Ry] contibusque AB - debeas Bach] debes AB - 406 Quod Jor] quid AB - 408 de- minutus Jor] diminutus AB - 424 nos B] chybí A - 426 dilacerari Bach] dilacerare A - 428 opipara Jor] opipata AB - 431 et nati Ry] muti AB - 434 aliquod Ry] aliquid AB - 435 non trahant Ry (podle § 541)] trahant AB - 436 iam B] chybí A - 438 non est equum] přid. Ry - 442 tamque B] tamquam A - 445 repererunt Bach] reperierunt A -453 suadere Jor] suaderi AB -460 inab- rupta Ry] inobrupta AB - possibile Ry] possibilis AB - pacem Ry] posse AB - 470 preeligendam Jor] preeligenda AB - 478 Mee Ry] nec AB - 479 exequar B] exequor A - 481 quod] přid. Ry - 482 in me Ry] in se AB - 503 Nam Jor] non AB- 519 Peripatetica Jor] paripotetica AB -534 heresis Bach (srov. § 172)] hereses AB- 535 he Bach] hec AB - 544 sunt B] sint A - 551 Iohannes B] chybí A - 554 tua B] chybí A. 111
luduicis A -368 pretestatum B] protestatum A - 372 imperio B] imperatore A -373 hereses Jor] hereseos A, heresos B -382 iudi- cabuntur Ry] iudicabantur A, iudicabunt B -383 qui Ry] que AB- istos Bach] isto AB - 388 vera Ry] uelle AB - 396 perdidi B perdidii A - 399 retrovendendi Bach] retro uendendo AB - 402 a iure civili B] aut iure ciuili A - 403 mandato Jor] mandata AB — hec Bach] hoc AB - 405 si Jor] se AB - contisque Ry] contibusque AB - debeas Bach] debes AB - 406 Quod Jor] quid AB - 408 de- minutus Jor] diminutus AB - 424 nos B] chybí A - 426 dilacerari Bach] dilacerare A - 428 opipara Jor] opipata AB - 431 et nati Ry] muti AB - 434 aliquod Ry] aliquid AB - 435 non trahant Ry (podle § 541)] trahant AB - 436 iam B] chybí A - 438 non est equum] přid. Ry - 442 tamque B] tamquam A - 445 repererunt Bach] reperierunt A -453 suadere Jor] suaderi AB -460 inab- rupta Ry] inobrupta AB - possibile Ry] possibilis AB - pacem Ry] posse AB - 470 preeligendam Jor] preeligenda AB - 478 Mee Ry] nec AB - 479 exequar B] exequor A - 481 quod] přid. Ry - 482 in me Ry] in se AB - 503 Nam Jor] non AB- 519 Peripatetica Jor] paripotetica AB -534 heresis Bach (srov. § 172)] hereses AB- 535 he Bach] hec AB - 544 sunt B] sint A - 551 Iohannes B] chybí A - 554 tua B] chybí A. 111
Strana 112
INDEX (Odkazuje se k číslicím umístěným na levém okraji latinského textu) Accursius 359 Albertus, rex Bohemie (t 1439) 26 55; eius uxor (Elisabeth, Sigismundi Lu- cemburgensis filia, t 1442) 26 Alexandrini presules 125 Alsso v, Sternbergensis Altissimus 185 206 289 438 528; v. Deus Anaxagoras 133 Angli 265 Anglia 356 Ariana heresis 125 Aristotiles 133 236 519 Athanasius 125 Augustinus 289 Austria 32 Avinione (Avignon) 373 Babilonica excidio 484 Basiliense concilium 443 Benigna s. 225 Bohemi 26 35 36 102 212 250 270 304 316 405 406 429 437 447 488; Bohe- mus 25 Bohemia 2 22 23 32 76 134 186 195 234 265 269 271 316 429 460 480 483 484 485 487 489 490 493 Bohuslaus v. Sswambergensis Bononia 373 Burianus v. Gutssteinensis Cadanensis Iohannes 235 Carmelites propheta 158 Caudine furcule 186 Chotissowiense monasterium (ord. Pre- monstr., Chotěšov) 169 Christiani 268 350 509 535 Christus 152 167 172 370 392 510 Cicero 10 Constanciense concilium 443 Constantiniana donacio 373 Constantinus Augustus 127 112 Cunstat (Kunštát), Georgius de v. Po- diebrad Czimbri 429 Decii 423 Deus 37 42 89 93 95 107 167 168 169 172 183 191 204 206 232 262 263 287 329 351 361 370 374 383 443 445 463 511 522 529 531 533 538 546 547; v. Altissi.nus Diogenes 133 Dobrohostus v. Ramsberg Egisippus (Hegesippus) 487 Flandri 429 Francogalli v. Gallifranci Francorum rex (Carolus VII.) 34 Fridericus I. imp. Rom. (t 1190) 356; Fridericus II. (t 1250) 356 372; Fri- derici 362 Frustinense castellum (Frumstein) 397 Galli 373 429 486 Gallicane clades 486 Gallifranci 265 Gelpha faccio 3 Georgius v. Podiebrad Germani 406 Gibellina faccio 3 Glatovienses (Clatovia, Klatovy) 320 Grassus Iohannes 1 558 Gutssteinensis Burianus (1 1488-89) 95 Hegesippus v. Egisippus Helias, ord. Premonstr., plebanus No- vodomensis 158 225 Hibernici 265 Hierosol- v. Ierosol- Hieronymus v. Ieronimus
INDEX (Odkazuje se k číslicím umístěným na levém okraji latinského textu) Accursius 359 Albertus, rex Bohemie (t 1439) 26 55; eius uxor (Elisabeth, Sigismundi Lu- cemburgensis filia, t 1442) 26 Alexandrini presules 125 Alsso v, Sternbergensis Altissimus 185 206 289 438 528; v. Deus Anaxagoras 133 Angli 265 Anglia 356 Ariana heresis 125 Aristotiles 133 236 519 Athanasius 125 Augustinus 289 Austria 32 Avinione (Avignon) 373 Babilonica excidio 484 Basiliense concilium 443 Benigna s. 225 Bohemi 26 35 36 102 212 250 270 304 316 405 406 429 437 447 488; Bohe- mus 25 Bohemia 2 22 23 32 76 134 186 195 234 265 269 271 316 429 460 480 483 484 485 487 489 490 493 Bohuslaus v. Sswambergensis Bononia 373 Burianus v. Gutssteinensis Cadanensis Iohannes 235 Carmelites propheta 158 Caudine furcule 186 Chotissowiense monasterium (ord. Pre- monstr., Chotěšov) 169 Christiani 268 350 509 535 Christus 152 167 172 370 392 510 Cicero 10 Constanciense concilium 443 Constantiniana donacio 373 Constantinus Augustus 127 112 Cunstat (Kunštát), Georgius de v. Po- diebrad Czimbri 429 Decii 423 Deus 37 42 89 93 95 107 167 168 169 172 183 191 204 206 232 262 263 287 329 351 361 370 374 383 443 445 463 511 522 529 531 533 538 546 547; v. Altissi.nus Diogenes 133 Dobrohostus v. Ramsberg Egisippus (Hegesippus) 487 Flandri 429 Francogalli v. Gallifranci Francorum rex (Carolus VII.) 34 Fridericus I. imp. Rom. (t 1190) 356; Fridericus II. (t 1250) 356 372; Fri- derici 362 Frustinense castellum (Frumstein) 397 Galli 373 429 486 Gallicane clades 486 Gallifranci 265 Gelpha faccio 3 Georgius v. Podiebrad Germani 406 Gibellina faccio 3 Glatovienses (Clatovia, Klatovy) 320 Grassus Iohannes 1 558 Gutssteinensis Burianus (1 1488-89) 95 Hegesippus v. Egisippus Helias, ord. Premonstr., plebanus No- vodomensis 158 225 Hibernici 265 Hierosol- v. Ierosol- Hieronymus v. Ieronimus
Strana 113
Hilarius (Litomericensis), Pragensis decanus (+ 1468) 374 Hinco v. Pflug Hispani 429 Horatius v. Oracius Hungar- v. Ungar- Huni 253 Hussite 22 27 72 102 170 Ieronimus (Hieronymus) 11 Ierosolimitana destruccio 487; Ieroso- limitani Iohannis s. ordo 6 Iesus v. Christus Imperium (Romanum) sacrum 372 481 Iob 324 Iodocus, ep. Wratislaviensis (+ 1467) 95 Iohannes v. Cadanensis, Grassus, Ra- bensteinensis. Rosenbergensis, Sswambergensis Iohannis s. Ierosolimitani ordo 6 Iosephus (Flavius) 487 Itali 265 Iudei reges 263 Ladislaus, rex Bohemie (+ 1457) 32 33 34; eius sponsa (Magdalena) filia regis Francorum (Caroli VII.) 34 Latine ore 7 Lobkowicz, Iohannes Popel de (t 1470) 399 408 409 Lucemburgense genus 26; L-sis pro- sapia 26 Ludovicus imp. Rom. (t 1346) 356, Ludovici 362 Marcus Regulus 406 Martinus (V.) papa (t 1431) 249 Mathias, rex Ungarie (1 1490) 76 250 Menhardus v. Nova Domus Misnenses 494 Misnensis marchia 48 494 Mons Viridis (Zelená Hora, castellum apud Nepomuk) 95 219 Moravia 460 Moyses 263 Nova Domus, oppidum (Jindřichův Hra- dec) 98 107; domini de Nova Domo80; Menhardus (t 1449) 27 28; plebanus v. Helias 8 Dialogus Olomucensis civitas 220 Oracius (Horatius) 466 Ovidius 71 Paulus apostolus 116 167 539 Paulus Secundus papa (t 1471) 23 Peripatetica schola 519 Perusia (Peruggia) 373 Petrus apostolus 539 Pflug (Hinco) 320 Pithagoras 133 Pius Secundus papa (t 1464) 22 Plato 124 133 429 Podiebrad (Poděbrady) et Cunstat (Kunitát), Georgius de, Bohemie rex 1 1471) 22 24 26 28 29 30 31 3 35 36 45 76 77 80 91 96 100 107 203 256 268 269 300 302 303 304 306 HT is 342 346 353 363 365 443 Poloni 256 265 Popel v. Lobkowicz Praga 26 27 28 47 269 Pragensis arx 269 481; burggraviatus 29; decanus (Hilarius) 374; ecclesia 31 111; urbs 27 486 Premonstratenses monachi 158 Priamus 466 Procopius v. Rabensteinensis Pruteni 256 Pythagoras v. Pithagoras Rabensteinensis Iohannes (senior, + 1457) 31 Rabensteinensis Iohannes (iunior, + 1473) 1 12 19 24 31 41 42 49 62 71 85 99 114 123 139 150 160 165 180 210 232 241 243 264 276 280 285 286 302 308 315 333 335 347 355 368 397 400 414 417 422 436 445 453 456 465 470 477 480 494 496 499 504 511 514 520 537 551 552 554 Rabensteinensis Procopius (+ 1470) 99 Rabie, Wilhelmus de (t 1479) 6 25 44 46 51 54 57 65 66 68 69 70 72 75 76 86 88 94 106 111 114 119 120 122 123 135 140 146 148 154 158 164 166 168 177 179 183 200 202 206 216 219 227 230 238 260 276 286 307 338 340 350 391 398 409 417 435 450 452 472 495 500 512 514 525 532 536 549 550 113
Hilarius (Litomericensis), Pragensis decanus (+ 1468) 374 Hinco v. Pflug Hispani 429 Horatius v. Oracius Hungar- v. Ungar- Huni 253 Hussite 22 27 72 102 170 Ieronimus (Hieronymus) 11 Ierosolimitana destruccio 487; Ieroso- limitani Iohannis s. ordo 6 Iesus v. Christus Imperium (Romanum) sacrum 372 481 Iob 324 Iodocus, ep. Wratislaviensis (+ 1467) 95 Iohannes v. Cadanensis, Grassus, Ra- bensteinensis. Rosenbergensis, Sswambergensis Iohannis s. Ierosolimitani ordo 6 Iosephus (Flavius) 487 Itali 265 Iudei reges 263 Ladislaus, rex Bohemie (+ 1457) 32 33 34; eius sponsa (Magdalena) filia regis Francorum (Caroli VII.) 34 Latine ore 7 Lobkowicz, Iohannes Popel de (t 1470) 399 408 409 Lucemburgense genus 26; L-sis pro- sapia 26 Ludovicus imp. Rom. (t 1346) 356, Ludovici 362 Marcus Regulus 406 Martinus (V.) papa (t 1431) 249 Mathias, rex Ungarie (1 1490) 76 250 Menhardus v. Nova Domus Misnenses 494 Misnensis marchia 48 494 Mons Viridis (Zelená Hora, castellum apud Nepomuk) 95 219 Moravia 460 Moyses 263 Nova Domus, oppidum (Jindřichův Hra- dec) 98 107; domini de Nova Domo80; Menhardus (t 1449) 27 28; plebanus v. Helias 8 Dialogus Olomucensis civitas 220 Oracius (Horatius) 466 Ovidius 71 Paulus apostolus 116 167 539 Paulus Secundus papa (t 1471) 23 Peripatetica schola 519 Perusia (Peruggia) 373 Petrus apostolus 539 Pflug (Hinco) 320 Pithagoras 133 Pius Secundus papa (t 1464) 22 Plato 124 133 429 Podiebrad (Poděbrady) et Cunstat (Kunitát), Georgius de, Bohemie rex 1 1471) 22 24 26 28 29 30 31 3 35 36 45 76 77 80 91 96 100 107 203 256 268 269 300 302 303 304 306 HT is 342 346 353 363 365 443 Poloni 256 265 Popel v. Lobkowicz Praga 26 27 28 47 269 Pragensis arx 269 481; burggraviatus 29; decanus (Hilarius) 374; ecclesia 31 111; urbs 27 486 Premonstratenses monachi 158 Priamus 466 Procopius v. Rabensteinensis Pruteni 256 Pythagoras v. Pithagoras Rabensteinensis Iohannes (senior, + 1457) 31 Rabensteinensis Iohannes (iunior, + 1473) 1 12 19 24 31 41 42 49 62 71 85 99 114 123 139 150 160 165 180 210 232 241 243 264 276 280 285 286 302 308 315 333 335 347 355 368 397 400 414 417 422 436 445 453 456 465 470 477 480 494 496 499 504 511 514 520 537 551 552 554 Rabensteinensis Procopius (+ 1470) 99 Rabie, Wilhelmus de (t 1479) 6 25 44 46 51 54 57 65 66 68 69 70 72 75 76 86 88 94 106 111 114 119 120 122 123 135 140 146 148 154 158 164 166 168 177 179 183 200 202 206 216 219 227 230 238 260 276 286 307 338 340 350 391 398 409 417 435 450 452 472 495 500 512 514 525 532 536 549 550 113
Strana 114
Ramsberg (Ronsperg), Dobrohostus de 224 Ravenna 373 Regulus, Marcus 406 Renenses 428 Rokiczana (Iohannes, archiepiscopus Pragensis electus, † 1471) 31 Roma 486; v. Urbs Romana curia 415; ecclesia 6 220 300 369 372; excidio 484; sedes 358 Romani 186 406 422 Romanorum imperator (Fridericus III., † 1493) 257 Romanus imperator 240 369 401 467; pontifex 18 19 165 211 351 372 404 410 435 433 442 444 455 469 479 490 504 508 519 523 531 546 551 553 Sternbergenses domini 80 Sternbergensis Alsso († 1455) 55 Sternbergensis Zdenko († 1476) 6 35 20 22 25 26 28 29 30 31 32 33 39 40 43 49 50 52 56 58 65 68 69 72 73 74 76 78 83 89 102 105 117 119 120 136 137 149 153 201 191 162 166 167 21 173 178 244 239 264 236 231 259 272 22 305 336 311 314 317 340 273 332 365 350 407 410 347 385 344 399 419 420 434 441 444 451 453 463 471 478 493 498 504 511 534 548 Ronsperg v. Ramsberg Rosenbergense castellum 399 Rosenbergensis baro Iohannes († 1472) 47 95 399 414 Rudnicenses 296; Rudnicensis arx 111 Rudolffus (I.) Romanorum rex († 1291) 373 Teplense templum (ord. Premonstr.) 170 Terencius 119 Thaborite 170 496 Theotoni 492 Troia 485 Turci 268; Turcus 251 Saguntina excidio 484 Scriptura 91 433 459 Sene (Siena) 373 Seneca 288 Sicambri 265 Sigibertus (Gemblacensis) 361 Smirzicz (Smiřice), domini de 80; Smi- rzicky (Iohannes, † 1453) 31 Sodoma 438 Sswambergensis Bohuslaus († 1490) 95 Sswambergensis Iohannes 6 9 16 41 59 67 75 87 118 135 139 146 159 182 200 241 244 261 275 279 297 301 313 334 342 345 367 389 394 Ungari (Hungari) 255 265; Ungarus (Hungarus) 253 Ungaria (Hungaria) 76 186 220 240 250 Urbs (Roma) 2; v. Roma Veneti 373 Wandali 268 Wenceslai s. templum in arce Pragen- si 31 Wiglefiste 22 170 Wilhelmus v. Rabie Wratislaviensis episcopus (Iodocus) 95 334 Zdenko v. Sternbergensis 114
Ramsberg (Ronsperg), Dobrohostus de 224 Ravenna 373 Regulus, Marcus 406 Renenses 428 Rokiczana (Iohannes, archiepiscopus Pragensis electus, † 1471) 31 Roma 486; v. Urbs Romana curia 415; ecclesia 6 220 300 369 372; excidio 484; sedes 358 Romani 186 406 422 Romanorum imperator (Fridericus III., † 1493) 257 Romanus imperator 240 369 401 467; pontifex 18 19 165 211 351 372 404 410 435 433 442 444 455 469 479 490 504 508 519 523 531 546 551 553 Sternbergenses domini 80 Sternbergensis Alsso († 1455) 55 Sternbergensis Zdenko († 1476) 6 35 20 22 25 26 28 29 30 31 32 33 39 40 43 49 50 52 56 58 65 68 69 72 73 74 76 78 83 89 102 105 117 119 120 136 137 149 153 201 191 162 166 167 21 173 178 244 239 264 236 231 259 272 22 305 336 311 314 317 340 273 332 365 350 407 410 347 385 344 399 419 420 434 441 444 451 453 463 471 478 493 498 504 511 534 548 Ronsperg v. Ramsberg Rosenbergense castellum 399 Rosenbergensis baro Iohannes († 1472) 47 95 399 414 Rudnicenses 296; Rudnicensis arx 111 Rudolffus (I.) Romanorum rex († 1291) 373 Teplense templum (ord. Premonstr.) 170 Terencius 119 Thaborite 170 496 Theotoni 492 Troia 485 Turci 268; Turcus 251 Saguntina excidio 484 Scriptura 91 433 459 Sene (Siena) 373 Seneca 288 Sicambri 265 Sigibertus (Gemblacensis) 361 Smirzicz (Smiřice), domini de 80; Smi- rzicky (Iohannes, † 1453) 31 Sodoma 438 Sswambergensis Bohuslaus († 1490) 95 Sswambergensis Iohannes 6 9 16 41 59 67 75 87 118 135 139 146 159 182 200 241 244 261 275 279 297 301 313 334 342 345 367 389 394 Ungari (Hungari) 255 265; Ungarus (Hungarus) 253 Ungaria (Hungaria) 76 186 220 240 250 Urbs (Roma) 2; v. Roma Veneti 373 Wandali 268 Wenceslai s. templum in arce Pragen- si 31 Wiglefiste 22 170 Wilhelmus v. Rabie Wratislaviensis episcopus (Iodocus) 95 334 Zdenko v. Sternbergensis 114
Strana 115
JANA Z RABŠTEJNA DIALOGUS Latinský úplný text spolu se zkráceným českým překladem Františka Palackého k vydání připravil a úvodem i poznámkami doprovodil Bohumil Ryba - Obálku navrhl Boris Hanš - Vyšlo jako 1. svazek řady A, knižnice Památky staré literatury české, kterou řídí A. Grund, B.Havránek, K. Hrdina, B. Ryba, V. Šmilauer, F. Trávníček, J. Vili- kovský - V srpnu 1946 vydala Matice česká v počtu 3500 výtisků nákladem Orbisu v Praze - Písmem Plantin vytiskla knihtiskárna Orbis, Praha XII, Stalinova 46 50 Kčs
JANA Z RABŠTEJNA DIALOGUS Latinský úplný text spolu se zkráceným českým překladem Františka Palackého k vydání připravil a úvodem i poznámkami doprovodil Bohumil Ryba - Obálku navrhl Boris Hanš - Vyšlo jako 1. svazek řady A, knižnice Památky staré literatury české, kterou řídí A. Grund, B.Havránek, K. Hrdina, B. Ryba, V. Šmilauer, F. Trávníček, J. Vili- kovský - V srpnu 1946 vydala Matice česká v počtu 3500 výtisků nákladem Orbisu v Praze - Písmem Plantin vytiskla knihtiskárna Orbis, Praha XII, Stalinova 46 50 Kčs
- 1: Array
- 5: Array
- 16: Array
- 112: Array