Strana I
FRANTOVA PRAVA. TEXT PRVOTISKU NORIMBERSKEHO Z R. 1518. VYDÁVÁ DR. ČENEK ZIBRT. V PRAZE. NAKLADEM CESKE AKADEMIE CISARE FRANTISKA JOSEFA PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENI. 1904.

Strana II
SВ/ÍEKA PRANMENOV KU POZNÁNÍ LITERÁRNÍHO ŽIVOTA V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A V SLEZSKU. VYDÁVÁ III. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE CÍSARE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. SKUPINA PRVNÍ. PAMÁTKY ŘEČI A LITERATURY CESKE. ŘADA: II. — ČÍSLO 6. FRANTOVA PRAVA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 1904.

Strana III

Strana IV

Strana V
Předmluva. Od začátku mých studií v oboru kulturní historie české zajímala mne knížka »Frantova Práva«.1) Shledával jsem si roztroušené zmínky o ní, byl bych se rád dopátral obsahu jejího. Pokusil jsem se odůvodniti dohad, že to byla asi kniha táž neb aspoň podobná, jako Dedekindův Grobianus, vydaný pak často u nás podle německého překladu s názvem obdobným »Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiana«. Všecko hledání bylo marné. Knížky »Frantova Práva« neznali mnozí starší i novější literární historikové naši vůbec ani podle jména. Všeobecně jest jen znám název »Franta« (jak bude pak vyloženo), jenž ustálil se jako přezdívka — ale po knížce ani potuchy, nikdež nic. Teprve před několika měsíci upozornil mne laskavě professor slavistiky na universitě v Berlíně p. dr. Al. Brückner (vzdávám za to upřímné díky), že v bibliothece Petro- hradské Akademie věd chová se exemplář českých »Frantových Práv«. Dr. Brückner ho neviděl, ale poznamenal si signaturu a podle ní po delším jednání svolilo sl. předsednictvo Petrohradské Akademie, aby mně byl sborník, v němž na konci jsou přivázána »Frantova Práva«, zapůjčen do bibliotheky Musea království Českého do Prahy ku vydání. Děkuji srdečně za vzornou ochotu bibliothekáři slovanského oddělení Petrohradské Akademie, p. E. A. Volterovi, jenž mně zároveň poslal z akademické bibliotheky i jiné vzácné tisky staročeské k libovolnému použití. Opsal jsem vzácný tisk, připojil úvod literárně-historický a předložil slavné třetí třídě České Akademie ku vydání. Vzdávám uctivý, srdečný dík slavné třetí třídě za obětavý náklad na toto vydání, zejména sl. komisi pro vydávání »Památek řeči a literatury české«. Radou i skutkem podporovali mne, pokud se týče zpráv literárně historických, pp. prof. dr. J. Bolte a dr. Al. Brückner v Berlíně, professor V. A. Francev ve Varšavě a professor M. Speranskij v Něžíně. Z kapi tolní knihovny svatovítské laskavostí adjunkta dp. Jindřicha Skopce těži jsem s úspěchem při hledání vzácných tisků, jichž se dovolávám v úvodě. Všem srdečně děkuji. V Praze, 19. března 1904. Č. Zibrt. 1) Viz Č. Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prosto- národní, v Praze, 1889, str. 228—231; týž, Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití po rozumu starých Čechů, v Praze 1890, str. 29—33.

Strana VI
Úvod. 1. Literatura »bláznovská«. »Vexatio dat intellectum.« Titulní list Frantových Práv. Na přechodu z kulturních poměrů středověkých k úsvitu nového věku pozbývají důvěry a působivosti společenské, umělecké a literární formy dvořského romantismu středověkého a uzrává, na podkladě nově vznikajících poměrů, zvláštní protiva mezi moudrým a bláznem, rozumem a bloudstvím. Protiva tato klestí si cestu v literatuře, v umění i ve spo- lečnosti a dochází líčení a představení její, ať slovem, neb obrazem, v pří- znivé náladě vrstevníků, odchovaných ideami humanistickými, neobyčejné obliby a hojného rozšíření. Z ubohého skutečného blázna vyvinul se za pohody těchto poměrů šašek vychytralý, jenž komičností strojenou udílel mírné šlehy i bolestné rány bez milosti všem, kdož zasloužili; s nebývalou smělostí stavěl před oči každému, koho si vybral za terč svých káravých úštipků, jasné zrcadlo, v němž s údivem spatřil, třeba nerad a hněvem popuzen, věrný obraz svého života, hlavně mravů a zvyků, náklonností a vášní. Uznal-li za vhodné, nakřivil blázen toto zrcadlo podle potřeby, aby se objevila směšná, odstrašující karikatura. Tímto nemilosrdným od- halením lidské křehkosti, osobní předpojatosti, tajené zbabělosti, směšné do- mýšlivosti domnělých moudrých, nábožných a vůbec před lidmi dokonalých výtečníků, jakož i zase strojenou chválou mravní převrácenosti, zvůle, ne- střídmosti v jídle a pití, rozkošnictví, neomalenosti v řeči i v jednání — tím vším nabývá bláznovská kuklice v této podobě, ověšená rolničkami rozpustile zvonícími, na konci věku XV. a na začátku věku XVI. zvláštního, důležitého významu v literatuře i v umění, jakožto rub vážného biretu mudrckého, jakožto stín nezbytný pro úplnost a srozumitelnost obrazu tehdejšího života.1) Z tohoto myšlénkového ovzduší vyrojilo se hejno satirických skladeb, jež směšností chtěly vésti současníky ku sebepoznání, vymaniti je z pout 1) Viz úvod: E. Goetzinger, Das Lob der Thorheit (Encomion Moriae), aus dem Lateinischen des Erasmus von Rotterdam, verdeutscht von Sebastian Frank, Leipzig, 1884, zvláště str. V—VII. Srv. Radlkofer, Brants Narrenschiff, Murners Narrenbeschwörung und Erasmi Stultitiae laus, Progr. 1877.

Strana VII
VII škodlivých návyků, neslušností i hrubství, vyvésti bičem palčivé satiry z klamu a mamu, ve kterých si libovali, před světem se ještě honosíce zdánlivými přednostmi. Ohlasem těchto nových proudů a zdravého ruchu stala se vedle jiných skladba pak všeobecně známá, Sebastiana Branta »Nar- renschiff«, vydaná poprvé r. 1494 a potom často znova otiskovaná, s vhod- nými obrázky, doplňujícími text, německy i v hojných překladech. Brantův blázen může nám býti vzorem, typem představy bláznovství ve smyslu již vylíčeném. Brantova skladba po celé XVI. století byla zdrojem zdařilých i nepodařených, ironických a karikujících napodobenin spisovatelů (básníků, kazatelů, mravokárců) západoevropských. Vliv její, zejména v německé literatuře, mocně působil (Fischart, Hans Sachs atd.) při tvorbě pozdějších příbuzných satir, při nichž ovšem nevábí tolik cena aesthetická nebo skutečný význam literární, jako snad spíše a někdy snad jen výlučně kulturně-historický obsah, zaobalený ve spoustě bezcenných plev slohových a bezohledných hrubostí, někdy až nezáživných pro cit a vkus moderního čtenáře. K rozšíření základní myšlénky Brantova »Narrenschiffu« nejvíce přispěl kazatel Geiler z Kaisersberka, jenž zdařile pokračoval v satiře Brantově a rozváděl šíře jeho líčení. 1) Také Wimpheling těžil vtipně z motivů Brantovy základní skladby.2) Jinou charakteristickou ukázku z vylíčené vlády kuklice bláznovské podávají rovněž pak rozšířená Chvála bláznovství Erasma Roterodamského, z r. 1500 a pověstné Epistolae obscurorum virorum. Rehoř Hrubý z Jelení, jenž se postaral záhy o český překlad díla Erasmova, 3) vhodně označuje v předmluvě stanovisko Chvály bláznovství, v ten rozum, jak jsme se již pokusili vylíčiti celkový ráz podobných skladeb: »Má nedospělost i jazyk český velmi mnoho ujal vtipnosti a výmluvnosti toho Erazmova náramně misterného složenie, v kterémž, neviem, co bych měl viece (kdy by byl ve mně k tomu dostatek) chváliti: vážné-li a pravdy plné smysly, či kumšty, či žerty, šprýmy, odbieranie či posměšné mluvenie, kterémuž se nazpátek musí rozuměti a kterýmž téměř všudy hemží s mnohú a rozličnú slov okrasú a s vtipu ostrostí i uměnie všelijakého dokonalú dospělostí. Ten Erazmus, kněz Římský a muž v mnohé múdrosti a v rozličném umění nad jiné všecky tyto časy dospělý, v řeči té své pod bláznovstvím lidským divnú, i božskú i lidskú múdrost jaksi skryl, kteréž žádný gruntovně a úplně s oblíbením nemuože v ní spatřiti, by pak jsa náramně učený, měl zrak vtipu nejvostřejší, nebude-li horlivý pravdy milovník a nepotupí-li 1) Navicula sive speculum fatuorum, 1498. Srv. Goedeke, Grundriss, I., str. 400, č. 16. 2) Jodoci Badii stultiferae naviculae seu scaphae fatuarum mulierum, Argen- tinae, 1502. 3) Erazima Roterdamského Encomium Moriae, čili Chvála bláznovství, překladem Rehoře Hrubého z Jelení podlé jediného rukopisu (z r. 1513) cís. král. veřejné knihovny v Praze uspořádal Ign. Jan Hanuš, v Praze, 1864, str. 2—3.

Strana VIII
VIII v pravdě tohoto světa marností a tělesných rozkoší. .. A jistě Erasmus ten divný v osobě bláznice nebo bláznovstvie zchválil naše všecky činy, ale zpátečně, v kterýchž když mnozí najviece bláznímy, za nejmúdřejšie se pokládámy.« Nepřehledná jest pak literatura toho druhu, jejíž charakteristika, po- daná od Rehoře Hrubého z Jelení při úvaze o Chvále bláznovství, neza- starala ani při pozdějších skladbách. Přední místo zaujímají tu rozmanitá ironická enkomia (vó 8yxóutov) v literatuře humanistické, potutelné velebení (často v přísné formě učených traktatů) všelijakých nicotností, směšností i také strastí, nemocí, rovněž i ohavností, zlozvyků. Působily tu formou i obsahem vzory klassické vlivem studia humanistického, zároveň však vloudil se do enkomií těchto komický živel zvláště z vrstev často nevybraného lidového humoru souvěkého, jenž se neodříkal někdy dosti ostrého výrazu, přirovnání, ba často neopovr- hoval sprostotou a surovostí, věrně v duchu tehdejší úrovně vzdělanostní. Tato enkomia (nazývaná také »Joco-seria«) vychvalují s netajeným přídechem vtipné čtveračivosti zjevy přírodní, zvířata, zvláště člověku nepohodlná (moucha, blecha, veš, štěnice), směšná, opovržená (osel, husa, vepř, svině). Jiná satirická enkomia velebí vlastnosti vína a piva, opilství a příbuzných neřestí. Jiná skupina týká se ironického vychvalování nemocí, člověka soužících, zimnice, dny, kulhavosti a pod. Každé toto odvětví zase dělí se v menší oddíly, jejichž přehled při množství podobných enkomií přilákal literárního historika ke zvláštnímu studiu.1) Oblíbenou látkou chvalořečí byla oslava pijanství. Mravokárci, ze- jména u Němců, vážně kárali pověstnou náruživost pijanskou u vrstevníků, na něž také staří Čechové rádi sváděli, že zanesli do Čech zálibu v ne- mírném pití. Na sněmích v Německu i u nás brojili zvláštními usneseními proti připíjení, opilství a hrozili pokutami. Vedle nich však bují zvláštní druh literatury pijanské, pod vlajkou s bláznovskou kuklicí. Prosou i veršem skládali satirikové žertovné zákony pro pijáky, řády pijácké, práva ce- chovní pro bratří z mokré čtvrti. Pijanská literatura zvláště v XVI. stol. tvoří zajímavé odvětví současné literární tvorby.2) 1) Adolf Hauffen, Zur Litteratur der ironischen Enkomien. Vierteljahrschrift für Litteraturgeschichte, VI., Weimar, 1893, str. 161—85 (s podrobnými odkazy literárně- historickými a bibliografickými): 1. Berüchtigte Persönlichkeiten. 2. Verachtete Thiere. 3. Laster und Sünden. 4. Körperliche Gebrechen und Krankheiten. 2) Viz Ad. Hauffen, Die Trinklitteratur in Deutschland bis zum Ausgang des sechzehnten Jahrhunderts. Vierteljahrschrift für Litteraturgeschichte II, Weimar, 1889, str. 481—516. Pokud se týká české literatury, viz podrobnosti Č. Zíbrt, Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití po rozumu starých Čechův, 1. c., str. 33 a d. § 12 (s výčtem »práv pijanských«); týž, Z dějin piva a pivovarství v zemích českých, v Praze,

Strana IX
IX První ironická snůška pijanských zákonův a práv (Jura poculorum, Jus potandi, Jus confraternitatis compotatoriae, Der nassen Bruderschaft Orden) v německé literatuře 1) byla vydána r. 1516 od Jana ze Schwar- zenberga, s názvem: »Der Zutrinker und Prasser Gesatze, Ordnung und Instruction«2) Pekelní stavové udělují opilcům práva, řády. Znova byla vydána kniha r. 1534 s názvem: »Ain Büchle wider das zutrincken mit sunderen Vorreden, Figuren unnd Reymen.«3) Mezi jednotlivými řády, právy pijanskými, podanými prosou, varuje vždy anděl rýmováním před zhoubným připíjením a opilstvím. Knihy Schwarzenbergovy z r. 1516 proto se dotýkáme, že by se mohla namanouti domněnka o příbuznosti Frantových Práv s Instrukcí Schwarzenbergovou. Proto hned dlužno zjistiti, že Instrukcí tato byla opravdu přeložena do češtiny, ale později, teprve roku 1538. České vydání má název: »Počíná se Instrukcí pana Hanuše z Švorc- perku, s předmluvami, artikulemi a rykmy, jakž tu pořád postaveny jsou. Leta Páně 1538.« Na rubu titulního listu týž znak p. Ondřeje Ungnada z Suneku, jako v překladu Franckova spisu (viz str. X.). Na konci: Excusum Pragae in aedibus Pauli Severini a Monte Cuculli, die prima Februarii, anno a nativitate Domini supra sequimillesimum trigesimo octavo. Formát 4°, 32 listy. Na I. H, (rub) vyobrazení: »Nejvyšší kanclíř pekelní.« Na l. H. vyobrazení anděla varujícího před opilostí, s výkladem vyobrazení pekelního kanclíře. Spis přeložil a rýmování upravil místopísař království Českého, Hynek Krabice z Vajtmile (viz o tom str. XI.). Obsah naznačuje překladatel záhlavím: »Instrukcí, jak a co zvyklí a věrní pitelé z poručení stavův pekelních jednati a předkem jak lidi oulisnými a falešnými řečmi k pití ohajbati mají.« Jednotlivé řády (pro- pletené rýmovanými výstrahami andělovými) takto jsou sestaveny: O těch, ježto proti připíjení mluví. Jak panny a paní píti mají. O tovarystvu, kteréž se pití protiví. Jak vysokého povolání světští i duchovní lidé k pití mají napomínáni a ohýbáni býti. Jak lidé divně a škodně k jídlu i také k pití se ponoukají, a při tom mnohé lehkomyslné věci působí nevážně i bez bázně přísahajíc. O mládencích. Omluva starých pitelův. Jestliže panny nebo paní pití pomlúvají. Jaké nezdraví a škoda skrze pití na těle i také rozumu a vtipu člověka přichází. Jakú škodu pití duši přináší. Jak se pití zpovídati máte. Jak císařské zápovědi slušně a poctivě brániti a ji léčiti budete moci. Jaká zkáza zemím a neposlušenství mezi poddanými skrze pití přichází. Jak člověk mnoho trpěti a zkázu i také smrt pro vlast pekelní podstúpiti má. O velikých divích pekelních, kteříž z pití přicházejí. 1894: č. 9. Pijanský závod; č. 22. Sněmovní zápovědi přípitků; č. 28. Kratochvilné roz- právky z oboru pijanství. Staročeská usnesení sněmovní proti pijanství otištěna jsou na konci knihy Potvorný drak apokalyptický, v Praze, 1642 (viz o knize na str. XI.). 1) Viz Goedeke, Grundriss II. (2. vyd.) str. 234—5, č. 2.; Hauffen, Die Trink- litteratur in Deutschland, I. c., str. 492—3. 2) Exemplář král. knihovny v Berlíně, sign.: Yz 2991. 1) Exemplář král. knihovny v Berlíně, sign.: Wr 4960.

Strana X
X Instrukcí tedy podává (stejně jako Frantova Práva) ve formě satiry řády pro bratří z mokré čtvrti, pro »pitele«, obojího pohlaví, s učenou neučeností rozebírajíc jednotlivé případy, jak kdy dlužno se zachovati. Obsahem shoduje se s privilejem Frantovským zvláště list, který po- sílají na svět všem pitelům nejvyšší ouředníci, správce a stavové království pekelního po shromážděné radě, pod pečetí boha pitelův, Bacha, prvního dne měsíce vinopile. Myšlenkový postup shoduje se v hlavních rysech s obvyklým tehdejším slohem listin veřejných. Stavové pekelní ohražují se proti zápovědi a po- kutám, jež císař Maximilian, sněmy a sjezdy říšské vydali proti pijanství a připíjení. Napomíná list z pekla věrné poddané a oddané pití, aby ne- ustávali v posavadních věrných službách a setrvali v poslušenství k pe- kelné říši. Slibují za to hojnou a věčnou odplatu v pekle podle zásluh jednoho každého. Český text tohoto listu jest přizpůsoben po domácku podle vzoru listin staročeských, se všemi zvláštnůstkami mnohomluvné úřední škrobe- nosti. Zasluhuje, aby byl vedle Frantovského privileje českého otištěn jako zajímavá příbuzná ukázka, jak se bavili staří »Frantové«, tropíce si v roz- jaření smíšky z mravokárných výstrah i z úředních zápovědí sněmovních, marně tepajících nemírné korbelářství a zvláště škodlivé připíjení. (Viz mezi přílohami č. 1.) Základní mravokárný spis německý proti připíjení a pijanství vydal Sebastian Franck teprve r. 1531 s názvem: »Von dem grew- lichen Laster der Trunckenheit.«1) Také tento spis záhy, již r. 1537, byl vydán v českém překladu, doslovném. Překladatel nečerpal ze starších, domácích Frantových Práv, kde by se byl dobral při jednotlivých roz- právkách osvěžení pro suchoparný, nezáživný překlad. Česká úprava knihy Frankovy má název: »O ukrutném a hanebném hříchu opilství.« Pod tím dřevorytina, znázorňující rozjařenou společnost mužů a žen při hodokvasu (nade dveřmi v kolečku letopočet 1537). Na rubu listu titulního znak (s českým nápisem) Ondřeje Ungnada, svobod- ného pána z Suneka a na Hluboké, jemuž kniha byla věnována. Na 1. 2. obšírnější titul: »O ukrutném a hanebném hříchu opilství, kteréž těchto našich posledních časův, s Franskú nemocí nastalo, jako ožralství, zby- tečné pití a přepíjení bídu, psotu a škodu tělu i duši činí, také jak nouzi a chudobu s sebou přináší, a jaká by rada proti tomu zlému býti měla, gruntovní zpráva z písma svatého skrze Šebestiana Fraňka německy sepsaná a v češtinu přeložená.« Na konci: »Vypsáno i z němčiny přeloženo k vůli a žádosti urozeného pána, pana Ondřeje z Suneku a na Hluboké, nejjasnějšího knížete a pána, pana Ferdinanda, z Boží milosti římského, uherského, českého etc. krále, infanta v Hispaný, arciknížete ) Viz obšírně: Goedeke, Grundriss II. (2. vyd.) 8 —14, zvláště 10, č. 8; Hauffen, Die Trinklitteratur in Deutschland, 1. c., str. 495. — Exemplář král. knihovny v Ber- líně, sign.: Db 4090.

Strana XI
XI rakouského etc. rady a jeho milosti královské najvyššího štablmistra etc. Dokonáno na Hradci den sv. Kateřiny Léta 1536. Vytištěno a dokonáno v Starém Městě Pražském, ten čtvrtek před sv. Vítem, léta 1537.« For- mát 4°, 1. 58. V předmluvě uvažuje nábožně překladatel Jan Petřík z Benešova o mrzkosti opilství, proti němuž Sebastian Frank z Verdu sepsal tuto vý- strahu. Překladatel vzpomíná, jak českou tuto úpravu Frankova spisu s pilností četl pan Volf z Krajku a na Lanštajně a chválil toto varování před šeredným hříchem opilství. Pan Ungnad požádal pana Hynka Krabice z Vajtmile, místopísaře království Českého, aby také přeložil Instrukcí (viz str. IX.), kterouž někdy »jeden pán z Švoroperku německy složil«, v český jazyk. Překlad český pořízen jest věrně podle originalu německého. Petřík z Benešova nepřidával z českého souvěkého života narážek, časových zmínek, jako to bylo zvykem u překladatelů mravokárné literatury cizí. Oba spisy uvedené byly čítány se zálibou. Tvrzení, že byla Frankova kniha vydána r. 1632 znova s názvem: »Sedmihlavý drak opilství«, a roku 1642 opět s názvem: »Potvorný drak apokalyptický«, 1) není správné. »Česká staroměstská konregací, pod titulem Na nebe vzetí nejsvětější Rodičky Boží« vydala r. 1642 knihu »Potvorný drak apokalyptický (12. kap.) s sed merou hlavou, to jest: hanebné a ohavné opilství živými barvami v sedmi knihách s svou rodinou, užitky a vlastnostmi rozpustilému světu k napra- vení vykontrfetované, na světlo v české řeči vydané, s dovolením J. M. pana vysoce osvíceného knížete a pána, pana kardinála z Harrachu, etc. arcibiskupa Pražského, etc. vytištěný v Starém Městě Pražském, v impressí akademické, Léta Páně 1643«, 12°, str. (18), 265 (2). V předmluvě, vě- nované »místo hromničné svíce« Jaroslavovi Bořitovi z Martinic, čteme zmínku o knížkách proti opilství a mezi nimi na prvním místě o knížce Frankově, v té době již vzácné, »jichžto nyní lze není dostati«. Není to však doslovný otisk Frankova spisu a Instrukcí pana Hanuše ze Švorc- perku, nýbrž vybrané části z obou i jiných pozdějších spisů mravokárných, českých2) i cizích proti opilství. Z výstražných hlasů proti pijanství zasluhuje povšimnutí veřejnosti české posud málo známé rýmování Alše Knoblocha z Pirnsdorfu v Lito- měřicích, tištěné r. 1561. Jungmann (Hist. Liter. Č. IV. č. 205) uvádí zkrá- cený titul, ale nejmenuje autora. Patrně knížky neznal. Zachoval se jediný exemplář (Hanka připsal na listu titulním: »posud neznámý«) v bibliothece Musea království Českého v Praze (sign. 36 B. 11, allig.). Zprávy životopisné zachoval o sobě málo posud známý v literární historii české Aleš Knobloch v jiné knize, v »Regimentu zprávy ovčího 1) Srv. Jungmann, Historie Liter. Č. IV. č. 670. 2) Na př. str. 115: Rozmlouvání o obyčejích a povahách nynějšího lidu na světě, t. j. Konrada Hosa spis, o němž viz na str. XV., pozn. 2.

Strana XII
XII dobytka«, vydané od Bartol. Netolického téhož roku 1561.1) V předmluvě líčí zkušenosti svoje hospodářské, že prý za mlada pobyl v cizině, v zemi »míšenský, durinský, marecký, pomorinský, pruský, slýzský zemi mezi Vratislaví a blíž k Svídnici u p. Vilkenaura«, dále u »p. Šelndorfa při Bunclavi«, potom byl úředníkem pana Jiříka Šlejnice na panství »Ruon- berském, Šlaknovském, Thollštejnském a Lovosickém«. Konečně hospo- dařil sám, »drže statek Kostelecký«, koupený od bratrů Holánů. Knížka nadepsaná »Písně o trunkopolství« vydána byla v Praze od Bartol. Netolického, r. 1561, 4°, 4 l. Pod titulem na první straně jest dřevorytina, představující život pijanský při pití a po něm, jak ohyzdné má následky. Vše to znázorněno s drastičností až z míry věrnou, ba ne- chutnou. »Trunkopolstvím« nazývá Knobloch podle německého názvu »Trunken- bold« 2) zálibu v opilství; »trunkopolec« — pijan, opilec. V první písni (o 26 strofách, s akrostichem na jméno skladatelovo) příkrými výčitkam i vyhrůžkami kárá hanebné ožralství, připíjení o půl, i vrchovatou, douškem. Hrozí strastí pozemskou, nemocí i zatracením v pekle. V písni druhé vede si volněji. Hádá, kudy se dostalo opilství z Němec do Čech a jak vůbec vzniklo. Názorně kreslí neutěšené obrázky ze života pijanského, přibíraje z lidového humoru úsloví a přirovnání. Na konci prozrazuje svoje plné jméno jakožto rýmovníka, skladatele obou písní. Jako příbuzné cizí, hlavně německé skladby, nemá Knoblochovo rý- mování zvláštní literární ceny, ale po stránce kulturně-historické není bez významu. Pro literární historii českou jest zároveň novinkou zjištění jména autorova se zprávami životopisnými. V návodech o zpívání bezděky za- chovaly se zmínky o národních písních tehdejších: »Ach ouveh na mé hoře, kam se obrátiti«; »Ej to zrádné neštěstí, coť mi učinilo«; »O králi Matyášovi, králi uherském«.3) Viz podrobnosti v otisku Knoblochových Písní. (Příloha č. 2.) V dalším (viz str. XX) podány jsou doklady, že měl knihtiskař Jiří Melantrich na skladě Frantova Práva, ale, pokud známo, nezachoval se ani jediný výtisk této oblíbené knížky. Byl však její obsah zpracován roz- manitým jiným způsobem. Jde tu o skladby, kde se rozmarně líčilo, jak marnotratník, nevěda na konec kudy kam, když ho pan Štěstí a Hojnost opustili, dostane se do poctivé »roty« na panství Vomizínském a může 1) Viz Alše Knoblocha z Pirnsdorfu r. 1561 návod ovčákům proti čárům a kou- zlům, Zíbrt Č., Český Lid XIII. 1904, č. 7, str. 293—7 (otisk z této knihy). 2) V Král. knihovně v Berlíně mezi letáky našel jsem »Ein Sendtbrief von einer warhafftigen und erschröcklichen Historien, wie der Teuffel an der behemischen grentz fünff trunckenbold habe umgebracht«, 1551. 3) Viz jiné zmínky o nich v abecedním přehledu: Zibrt, Bibliografický přehled českých národních písní, v Praze, 1895, s. v.

Strana XIII
XIII si tu vybrati nový domov v osadách: Drbohlav, Plačkov, Bezpenězy, Stajskalov, Skrovnětín, Hladonice, Zimavá, Vřaskočely 1) atd. Pražský knihtiskař Sebastian Oks z Kolovsi, vydavatel knih v letech 1563—77,2) podle vkusu tehdejšího prodával tuto skladbu sati- rickou o Vomizíně, z níž se zachovaly jen čtyři listy, 16°, v bibliothece Musea království Českého v Praze, signatura (staré tisky): 27. F. 2. Po- dobá se pravdě, že jest vytržen list titulní a list jeden s textem. Název mravokárné skladby není zachován. V. Hanka napsal na papírový obal: »Womizýn, Satyra, Posud neznámá.“ Vystupuje tu osoba známá ze satirických rozprávek staročeských Pán Štěstí, jenž jest nepřítelem vladaře na Vomizíně a jeho poddané roty, ať již dobrovolně zavítavší na panství Vomizínské nebo »přihnané« do Nouzova krušnou bídou od Pána Neštěstí. Od začátku do konce v zacho- vaném zlomku vane bezstarostná nálada, zakončená datem »Leta suchého i mokrého.« Patrným ohlasem lidového humoru souvěkého jsou podařené názvy hradů a měst v kraji Vomizínském (srv. nahoře), napovídající, jak se žije poddaným tohoto kraje v nouzi, nemoci a zoufání. Satira o Vomizíně není v české literární historii dosud známa. Dobrovský zapsal přísloví: »Dostal se do Vomizína,« k němuž dodává Jungmann ve Slovníku (s. v.): »místné jméno, lusus in verbo, na mizinu« a Čelakovský uvádí toto pořekadlo v Mudrosloví. Text neshoduje se do- slova s Frantovými Právy, ale obsahem a formou jest příbuzný. Poněvadž vedle toho dlužno musejní satiru o Vomizíně pokládati za unikát jediný zachovaný, otiskujeme nedlouhý zlomek doslovně a věrně podle originalu mezi přílohami (č. 3.). Z ovzduší rozšířené a oblíbené Brantovy skladby »Narrenschiff« vznikly další satiricko-didaktické návody, jež potutelně pod rouškou zá- bavného líčení zakrývaly bič, šlehající výstřelky o mravech a zvyklostech jednotlivých stavů a věků. Vedle vylíčené skupiny enkomií široce rozvět- vena je tak zvaná Grobianská literatura. 3) Snad ve všech literaturách i v české, kolovaly prosou i veršem po- kyny k slušnému podle tehdejších představ chování při jídie a pití. Ku vážným podobným návodům za vylíčené vlády kuklice bláznovské přidru- 1) Srv. jména advokátů v staročeské rozepři Masopusta s Postem: Suchánek z Chudobic, Stuchlík z Hladomře a pod. Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje l. c., str. 33. 2) A. Rybička, Čas. Č. Mus. 1865, str. 127. 3) Adolf Hauffen, Caspar Scheidt, der Lehrer Fischarts, Studien zur Geschichte der Grobianischen Litteratur in Deutschland (Quellen und Forschungen zur Sprach- und Culturgeschichte der Germanischen Völker, herausgegeben von Bernhard Ten- Brink, Ernst Martin, Erich Schmidt, LXVI.), Strassburg, 1889, 8°, str. VIII, (1), 136. Odtud čerpáme v dalším výkladu.

Strana XIV
XIV žily se návody převrácené, jež se snažily vésti neohrabané a nejapné ne- zdvořáky směšným líčením jejich zlozvyků a neuhlazených mravů k slušnosti. Pro naši úvahu o směru a obsahu literatury tak zv. »bláznovské« zajímavý jest začátek 72. kapitoly z Brantova Narrenschiffu, kde Brant dává pod patronát hrubce neslušně si vedoucí, sv. Grobianu: Ein nuer heilig heisst Grobian, den will ietz füren iederman. Jméno tohoto patrona tvořené obdobně ze slova domácího cizí, latinsky zabarvenou koncovkou jako: Dummrian, Schlendrian, u nás sv. Dlian, 1) vyskytuje se r. 1482 po- prvé ve smyslu rusticus, grob-ian. Z Brantovy skladby roznesla se pověst o cechu sv. Grobiana, o jeho chráněncích, o bratrech v klášteře sv. Gro- biana, do Murnerova spisu Schelmenzunftu (r. 1512, kap. 21), do her masopustních, do skladeb Hans Sachse, i do vážných skladeb nábožných a do kázání. Zejména pak stává se chráněnec sv. Grobiana, prostě pak pojmenovaný Grobian, představitelem lenocha, žrouta, neotesaného hromo- tluka, vůbec soubor všech necností. R. 1538 vyšla ve Wormsu knížka »Grobianus Tischzucht bin ich genant, den Brüdern im Seworden wolbekant.« Základem však celé pozdějši literatury Grobianské jest Dedekindův latinský Grobianus, vydaný r. 1549,2) ironický návod k mravnosti, o jehož rozšíření má potom zá- sluhu Kašpar Scheidt, jenž r. 1551 přeložil a vydal Grobiana Dede- kindova po německu. Scheidt byl již před tím složil dva letáky o pi- janství. Dedekindův Grobian v původní podobě byl po r. 1549 několikráte znova vydán, r. 1612 otištěn opět v Gruterově sbírce Delitiae poetarum germanorum, r. 1624 atd. 3) Uznal záhy Dedekind rozšířiti původní la- tinskou skladbu o 2400 verších, v novou, trojdílnou o 4600 verších, opa- třenou později kromě toho přídavkem o panně, zvané Grobiana. Vydání r. 1552 bylo doslovně pak otiskováno přečasto, až do r. 1704 a jest zá- kladem a východiskem všech pozdějších zpracování. Scheidtův německý překlad Dedekindova Grobiana byl rovněž často vydáván a čítán. Po smrti Scheidtově r. 1565 vyzval nakladatel Dedekin- 1) Sv. Jan Dlian, truňk sv. Jana Dliana. Tak nazýval se vtipně a řečí pi- janskou přípitek řádnými prodlouženými doušky na rozchodnou (od slovesa dlíti). Vy- kládá Jan Štelcar Želetavský ze Želetavy (Kniha duchovní o velikých skutcích Pána Boha všemohoucího, 1588, 1. B 8, C): Pohané, »když bylo po jídle, dříve než od stolu vstali,... ten poslední truňk ve jméno sv. Jana Dliana (jakž my říkáme) píjeli«. Shodně píše Leander Rvačovský (Masopust, 1580, l. 92): »Poslední truňk ve jméno sv. Jana Dliana (jakž říkáme) pijeme«. Souhlasně vtipkuje Tomáš Rešel Hradecký krčemní rváče (J. Jireček Čas. Č Mus. 1864, str. 27): »Umějí truňk sv. Jana Dlijana připiti a potom kordinou hlavu požehnati.« Srv. Zíbrt, Poctivé mravy a společenské řády při jídle a pití, 1. c., str. 47. 2) Fridericus Dedekind, Grobianus, de morum simplicitate libri duo in gratiam omnium rusticitatem amantium. Francofurti, 1549. 3) Viz Milchsack, Dedekinds Grobianus verdeutscht von Scheidt, úvod, s dů- kladnou bibliografií.

Strana XV
XV dova Grobiana faráře Vendelina Hellbacha, aby upravil na základě Dedekindovy sklady i Scheidtova překladu nové vydání německé, veršo- vané, jež vyšlo r. 1567.1) Z veršů Hellbachových sestavil prosaické zpracování německé r. 1607 Kienheckel, s názvem: Grobianus Redi- vivus: »Der Grobianer bin ich genant, manch groben gselln wol bewusst. In Grobheit bin ich Doctor worden,...« Znova přeložil do němčiny De- dekindova Grobiana (text některého pozdějšího vydání), neznaje obou pře- kladů posavadních (Scheidtova a Hellbachova) Václav Scherffer von Scherfferstein, varhaník v slezském městě Břehu, a vydal tamtéž r. 1640 s názvem: Der Grobianer und Grobianerin, das ist, drei Bücher von Ein- falt der Sitten. Kniha byla vydána (s novou obálkou) r. 1654 a r. 1708 otištěna s novým časovým titulem: Der unhöfliche Monsieur Klotz. Dedekindův Grobian byl hlavně podle německých překladův, prosai- ckých i veršovaných, přeložen též do řeči anglické, hollandské, francouzské, uherské a také do české. Nezachoval se sice český překlad již ze stol. XVI., ale nasvědčuje tomu, jak knížka o Krobianovi u nás zdomácněla, výčitka v knize české z r. 1585, jak sv. Petr putuje po zemi, setkal se na pivě se školmistry: »I přiblížím k nim se chtivě, řka: Posedím s nimi také pro naučení všelijaké, maje za to, že z zákona mezi nimi řeč se koná, neb něčemu z gramatiky učí se a berou zvyky. Byl jsem poslouchání pilen, ano jsem v tom velmi zmýlen; neb místo Ciziojánu — učili se Grobiánu, a čtli o Biancifoře — ach, nastojte na mé hoře!« 2) Vysvítá odtud, že byla knížka o Grobianu oblíbeným čtením u nás, byla-li jmenována zároveň se známou knížkou o Biancefoře. Nezachoval se žádný exemplář tohoto českého vydání ze stol. XVI. Jak u nás Grobian zdomácněl na sklonku století XVI. (vlivem české úpravy Dedekindova Grobiana), potvrzuje nejlépe Mikuláš Dačický 1) Grobianus, von unfletigen, groben, unhöflichen sitten und bäurischen ge- bärden (pak často vydáváno). 1) Konráda Hosa Rozmlouvání Petra svatého se Pánem o obyčejích a povahách nynějšího lidu na světě, 1585. Vydal Č. Zíbrt. Světová knihovna, č. 360, v Praze, 1904, str. 32. — Srv. v německém originale: Gesprech des Herrn mit S. Petro, Schade, Satiren und Pasquille aus der Reformationszeit, I. 1856 str. 158, 163: »statt den Ci- sioianum zu repetiren, decliniren sie den Grobianum,... statt fromme Lieder zu singen, declamiren sie den Grobianum.« Srv. o poměru českého překladu k německému ori- ginalu, Zíbrt, Český Lid XIII. 1904, č. 5. a 6.

Strana XVI
XVI z Heslova v »Tragedii masopusta«. Na masopustní kvas zavítal také Grobian a »jakž se posadil, dvě sklenice rozrazil«. Tropil nezbedné věci, připíjel, chlubil se, že má tovaryše dobrého, »na žádného nic nedbá, když pana Troupa s sebou má«. Tento s hurtem přikvačí: » . . . Pan Grobian mne s sebou vzal, že jsem blázen, k tomu se znám, však pak jím nejsem v světě sám, z vás také bláznův nadělám.« 1) »Krobiánův smutek« nosili u nás ti, kdož nečistili nehtů. Srv. Libertin, De educatione iuventutis, 1715, 1. c 4.: »Má takové (nehty) v osmi dnech ostříhati, neřád ale, který se za nimi drží, každodenně od- vundáti, aby při koncích černé linie, jenž smutek Krobianův slují, spatřené nebyly«. V první polovici století XVIII. byla patrně pořízena česká úprava doktora Grobiana znova, podle překladu německého od Hellbacha a Kien- heckla. Český rýmovník neřídil se přesně originalem. Rým vynucoval často násilně odchylky od textu německého. Všeobecné oblibě nasvědčuje vydávání Grobianových Práv v několika knihtiskárnách, rychle za sebou, se starším názvem: »Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiána, v nichžto pod žertem opravdově mnohé nynější nemravy směšné představuje. Jestli se to tejče tebe, zastyd se a naprav sebe.« Vydání pozdější (z konce XVIII. století a ze století XIX.) mají název změněný: »Užitečný spis od doktora Grobiana, všem vůbec z upřímnosti učiněný, v němž napomíná pilně k ostřihání svých mravů a znamenitých ctností, kterémužto kdo by dobře vyrozuměl, jistě nemalý užitek dosáhne.« Ze známých vydání (se jménem místa nebo tiskaře a roku) uvá- dím:2) 1. Ign. Hilgartnera v »Jindřicho Hradci«, bez roku, s dřevorytinou (drastické vyobrazení následků opilství a žroutství). 2. V Brně, 1748. 3. V Praze, u Fr. Jauernicha r. 1761. 4. Fr. Slerta, na Horách Kutných r. 1764. 5. J. Bartolomaidesa, v Olomouci r. 1768. 6. V Holomouci u Jos. Hirnlové r. 1786. 7. V Praze r. 1808, bez jména vydavatelova. 8. V Praze. u A. Zimy, bez roku. 9. Několik vydání v Uh. Skalici v tiskárně Škarniclově (»písmem F. X. Škarnicla«, pak »synův«). Překvapuje tu, že ještě r. 1873 vydává se na Slovensku pro lid v úpravě knížek jarmarečních a poutních skoro ve věrném otisku »Spis doktora Grobiana«. Text těchto vydání neshoduje se vzájemně. Snad nechybíme pravdy dohadem, že na začátku jednotlivé tiskárny opatřily si český překlad lá- kavého čtení od různých autorů, kteří pak text zkracovali, kapitoly pře- hazovali i některé vypouštěli a zase přidávali rýmování o víně, o pivě, o lázni, o rychtáři atd. Texty byly potom otiskovány starým pravopisem i s archaismy v řeči, nedosti srozumitelnými novějšímu čtenáři. Zajímavé je také, že hrubství bylo v pozdějších vydáních sesilováno přídavky až ohyzdnými a pro vkus nynější vůbec nesnesitelnými. Jízlivé líčení sati- 1) Zíbrt, Staročeské výroční obyčeje, 1. c., str. 37. 2) Srv. Jungmann, Historie Liter. Č. IV. č. 219.

Strana XVII
XVII rické a kousavé stručné úštipky Dedekindova původního Grobianu roz- třepávají se místy v pozdějších vydáních v podrobnosti sprosté, bez pů- sobivého vtipu a žádoucí břitkosti. S Frantovými Právy staročeskými mají Práva nepravá doktora Gro- biana mnoho shody a příbuznosti. Frantova Práva v původní podobě (jak text otiskujeme) byla kaceřována od mravokárcův i duchovních. Obsah vymyká se z rámce tehdejších představ — o zbožnosti, o víře (srv. líčení pobytu Paškova v nebi a pekle). Rozprávky čtveračivé jsou opepřeny řádnou špetkou rozpustilosti a bujnosti, neobvyklé v literatuře české z první polovice věku XVI. Není divu, že tento ráz docela potlačil původní snahu, zobraziti směšnosti a nejapnosti bezstarostných »Frantů« a že účel knihy se převrátil. Frantova Práva minula se s cílem mravokárným a stala se oblíbeným čtením přese všecky výstrahy vážných kazatelů. V této formě nemohla se udržeti dále. Ve století XVII. mizí stopa Frantových Práv. Neumíme si představiti, že by za tehdejších poměrů byla dopustila censura vydání rozmarných řádů bujného cechu Frantovského. Teprve na začátku století XVIII. vzrůstající obliba literatury Gro- bianské také u nás dala podnět k českému vydání Práv, nikoli sice Fran- tových, ale za to Krobianových. Vzájemná příbuznost dosvědčena je spo- lečným heslem »Vexatio dat intellectum«, čímž i stejná tendence obou Práv zřejmě jest naznačena. U Práv Frantových toto heslo čteme na listě titulním nad obrázkem — u Práv Grobianových zakončuje se tímto úslovím předmluva. Společné toto heslo předpokládá, že asi rýmovník Grobianových Práv mohl znáti heslo stejné z Práv Frantových. Škoda, že také text, obsahem příbuzný, neshoduje se úplně s jednotlivými pokyny Práv Frantových. Dlužno ovšem tu uvážiti, že dělí dvě století vydání obou Práv od sebe, že sloh, vtipy, narážky časové nezbytně od sebe se liší a jen obsahová příbuznost i tendence se shodují. Mezi přílohami (č. 4.) otiskujeme text Práv doktora Grobiana podle nejstaršího známého exempláře (Hilgartnerova, chovaného v universitní bibliothece pražské). Pod čarou jsou zaznamenány odchylky z výtisku Zimova, uloženého v bibliothece Musea království Českého (zkratka M.). Kapitoly 8, 10, 11, nejsou ve vydáních Jindřichohradeckých. Ty doplňu- jeme z vydání musejního. Ku předchozí skupině ironické literatury »bláznovské« druží se v XVI. století parodie předpisů lékařských a právnických. Zvláště vtipně jsou smyšleny sbírky práv pro jednotlivé stavy, kdež jsou směšně zobrazeny slabizny a nedůslednosti právních zřízení souvěkých, jakož i vůbec křehkosti a směšné stránky života tehdejšího. Na tomto základě vzniká zvláštní druh literatury satirické, žertovné artikule a zřízení, upravené podle vzoru vážných cechovních řádů pro cechy zábavné, bláznovské.

Strana XVIII
XVIII Z hojné literatury sem příslušné zasluhují zmínky Scheidt (Die volle Bruderschaft), Murner (vedle skladby Narrenbeschwörung 1512 — Schel- menzunft 1512,1) Bock (Der vollen Brüder Orden) a Jodocus Gallicus (Mo- nopolium a pod. 2) Zvláště tato Monopolia mohli bychom si představiti jakožto vzor pro obdobnou skladbu českou »Frantova Práva«, pro svod žertovných privilejí bujného, rozpustilého cechu Frantova. Rovněž »Bettler- orden, Liber vagatorum«, 3) »Ordo vagorum«, 4) »Bubenorden« 5) a podobné skladby žákovské, shodují se s rozpustilostí našich Práv Frantových, s vy- nalézavostí přezdívek a směšných příjmení u příslušníků těchto sdružení. Náš staročeský »Johan Franta« vydává tedy bratřím počestného svého cechu zvláštní, podobná »Práva«, vlivem příbuzné cizí literatury souvěké. Známý již cech sv. Grobiana má soupeře staršího, cech Fran- tovský, a k nim oběma připojují se v XVI. století v literatuře české, rovněž vlivem a ohlasem oblíbených knížek tehdejších cizích, Ezop, Najt- hart, Markolt, Enšpigl i částečně Slepý mládenec, jakož i Masopust se dvanácti syny »patriarchy pekelnými«, vylíčený slovem i obrázky od Vavřince Leandra Rvačovského ve zvláštní knize 6), a nezbedný Masopust s Troupem a Krobianem v rozpustilé Prostopravdě Mik. Dačického z Heslova. 7) Ve sborníku Dobřenského v Strahovské bibliothece poznamenal jsem si před lety podobné cechovní artikule žertovné. Bohužel nemohu v tomto vydání vzácného unikátu tohoto použiti, poněvadž na ten čas tento sborník unikátů (jsou to letáky časové, pozvání, noviny o přírodních 1) Die Schelmenzunft, Anzeygung alles weltleuffigen mutwills, Schalckheiten und biebereyen diser zeyt, Frankfurt a. M., 1512. Vydáno pak rychle znova a znova (1513, 1514, 1516 atd.) i v latinském překladě »Nebulo nebulonum« od J. Flittnera. Viz Scheible, Kloster I., Stuttgart, 1845, str. 815 — 903; Goedeke, Grundriss, II. 2. vyd., str. 214—20. Ve Frantových Právech, v úvodě zmiňuje se spisovatel o Neithartovi (viz text, str. 5.). S tím se shoduje Murnerův úvod (Vorrede der Schelmenzunft: »So wird es dich ein wunder nemen, das sich die schelmen gar nichts schemen. Das sie entferbten sich darab, ich weiss, das ich ein Neidthart hab«. Není to asi shoda nahodilá, že právě v úvodě obou skladeb v stejném pásmu myšlénkovém vyskytuje se Neidhart. 2) Monopolium et societas, vulgo das liechtschiff, a Jodoco Gallo; J. Schram, Monopolium der Schweinezunft; Barth. Gribi Monopolium philosophorum, vulgo die Schelmenzunft. Srv. Zarncke, str. XXXI. pozn. 1. 3) Viz Goedeke, Pamphilius Gengenbach, Hanover, str. 343; Weimarisches Jahr- buch 4, 65; Kluge, Rotwelsch. *) Carmina Burana, vyd Schmeller, str. 251, 7. 5) Srv. Campbell, Anzeiger f. Kunde der deutschen Vorzeit, Nürnberg, 1868, Nr. 4., str. 113—119. 6) Masopust, Kniha o uvedení v pravou a Bohu milou pobožnost skrz krato- chvilné o dvanácti synech Masopustových, patriarších pekelních, rozjímání, spasitedlná naučení dávajíc, proč se jejich tovaryšství všickni varovati mají, nově vydaná, v Starém Městě Pražském, 1580, 4°. Srv. Zibrt, Staročeské výroční obyčeje, 1. c. str. 18 ad. 7) Srv. na str. XVI.

Strana XIX
XIX zjevech a pod.) někde jest založen a není přístupný. Lituji toho zejména proto, že jsou tam dřevorytiny, kterých jsem mohl použiti při výkladu titulního obrázku Frantových Práv. 2. Frantova Práva vydaná v Norimberce r. 1518. Mravokárci naši ve století XVI. a na začátku století XVII. brojili proti oblibě některých knížek, jak soudili světských, daremných, škodlivých. Jmenují mezi nimi Bruncvíka, Meluzínu, Bianceforu, Markolta, Fortunata, Enšpigla a Frantova Práva.1) Rozhorlený Tomáš Bavorovský († 1562) žaluje r. 1557 na vrstevníky: »Žádnému ještě zbráneno a zapovědíno není, aby Práv Frantových, roz- právek Markoltových, kronik smyšlených a jiných světských někdy dosti oplzlých knih čítati neměl.«2) Vyčítá podobně Nathanael Vodňanský r. 1605 českému čtenářstvu, že nečte spisů vážných: ». . . nikdá poctivé práce lidské a spisův pro- spěšných (nevím, co pravím) netoliko nečtou, ale raději s Bruncvíkovými klevetami, Frantovými Právy a jinými daremnicemi se obírají, je zlehčují.«3) Rovněž Šimon Lomnický z Budče dobře znal a často cituje Frantova Práva. Zvláště r. 1609 trpce hartusí na převrácenou zálibu tehdejší v knížkách bezbožných: »Ale neníčky, tuším, lidé na takové pěkné, pří- kladné a pobožné historie málo dbají, jakž knihařky sobě stěžují, touží a zprávu dávají, že lepší odbyt na Frantova Práva, na ledajakés tlachy, machy mají, jen toliko, co jest směšného, lživého, světského, nemravného a sprosta dábelského, nežli na pobožné knihy.«4) Ještě r. 1620 doporučuje neznámý spisovatel výstražné rýmování svoje jako čtení slušné a nevrle dodává: »Pakliť se komu nelíbí, můž čísti, co se mu vidí. Mrzí-li ho písma svatá, může čísti Fortunata, Eilenšpigle a jiné básně, frejířské sepsané krásně, třebas i Frantova Práva, na vůli se všechněm dává.« 1) 1) Ant. Truhlář, O některých knihách prostonárodní četby české ve století XVI. Čas. Č. Mus. 1890, str. 42—65; 1901, str. 426—434. 2) Postilla česká, v Praze, 1557, I. 2b. Srv. J. Jireček, Zprávy o mravech staro- českých, Čas. Č. Mus. 1864, str. 34.; Dr. J. V. Novák, Sborník Histor. III., 1885, str. 140 3) Theatrum mundi minoris, Široký plac nebo zrcadlo světa, v Star. Městě Praž- ském, 1605, 1. 19b. *) Dětinský řápek neb čisté a krátké naučení, jak by se pobožné a křesťanské dítky k svým rodičům chovati, jich šanovati a náležitě je ctíti měli, v Star. Městě Pražském, 1609, str. 185—6. Srv. Č. Zíbrt, Český Lid XIII., 1904, str. 100. 5) O nebi a pekle, v Star. Městě Pražském, 1620, l. A.. Srv. Č. Zibrt, Fortunatus, Český Lid V. 1896, str. 589. v-

Strana XX
XX Z inventářů knihtiskárny Jiříka Melantricha z Aventinu z r. 1586 vysvítá, že Frantovy »Pranostiky« a »Práva« vydával tiskem a měl jich na skladě: »Frantových Práv 58, Pranostik Frantových 15,« v krámě: »Frantovy Práva«, »Pranostiky Frantovy 2,« dále »Frantovy Práva 20.« 1) »Pranostiky Frantovy« patrně obsahovaly žertovné a satirické prorokování o počasí a budoucích osudech. Jednak stesky mravokárců staročeských, jednak tímto inventářem Me- lantrichovým tedy zjištěno nade vši pochybnost, že čítali staří se zálibou v rozšířené knize obsahu rozmarného, veselého, ve Frantových Právech. Z oblíbené knížky vznikala řada úsloví lidových. V posměšné písni Adelfově proti Pavlu Kirmezerovi, děkanovi v Uh. Brodě, psané asi r. 1581, píše skladatel vyčítavě: »Mnou svých lží nedosvědčuj, ke mně neodsílej, dobrých lidí nezlehčuj, — čertem se nedělej měl's po frantovsku lži psáti, mně i Bratřím pokoj dáti, o nichž nic svých žvanic, by ty jich psal ještě víc, mnou sobě neozdobíš, své lži zle dovodíš.«2) »Tráviti své dni po frantovsku« — znamenalo starým, vésti si roz- mařile, neomaleně, světácky. Říkalo se tak ve druhé polovici věku XVI. o nevážném životě Matěje Kožky z Rynarce.3) V soudní rozepři v polovici věku XVI. s příhanou se mluví o zábavě, o hovoru, že by to bylo »hodno zapsati do Frantových Práv«.4) V »nápravě« básně faráře Čečelického, Jana Papouška Hradeckého (psána asi r. 1583) posmívají se kritikové »Bernhard Daôoòs xal Trgóovvog Aulicus« jízlivě:5) »Ale tu je cosi, že si farář Čečelický, Papoušek Hra- decký! Ale není divu, tvrdou máš hlavu, jako kterej Papoušek, jehož chce-li kdo mluviti naučiti, musíť železnejm prutem o hlavu bíti, neb kostí jest v hlavě převelmi tvrdejch, jakž snad znáš a čítal's o přirození pa- pouškovejm — ale bojím se, spíš Frantova Práva, nebo v svejch způsobích si jemu . . .« (vytrženo). 1) Kniha archivu král. hl. m. Prahy, č. 1173, 1. 81a, 82b, 83b, 86b. 2) Jindř. Skopec, Sborník skladeb hlavně českobratrských prosou i veršem v ka- pitolní knihovně svatovítské z let 1580—1612, Věstník Král. Č. Spol. Nauk, 1904, č. 2., strana 42. 3) Sedláček, Hrady a zámky III., str. 19. 4) Výpisky z Bílé knihy puohonné: Mezi Václavem Pařízkem z jedné a Václavem Hrabaní z Přerubenic ze strany druhé. Čas. Č. Mus. 1862, str. 93. 5) Jindř. Skopec, Sborník, I. c., str. 55.

Strana XXI
XXI Rozjařená společnost krčemní připíjela si lichocením: »A ty jsi dobrý Franta, připímť!« Podobá se pravdě, že ohlas tohoto významu posud udržuje se v staré písni lidové: »Šel jest Franta mezi Franty, prodal kabát, koupil karty. Lepší karty, nežli kabát, kartama si můžem' zahrát!«1) Podobá se dále pravdě, že i přísloví a úsloví »Z nouze Franta dobrý« »To jsi pěkný Franta« a pod. udržují paměť staročeského Franty ve smyslu vylíčeném. Tento a podobný význam slov »Franta«, »Frantovství« tak u nás zdomácněl, že se vloudil i do vážných polemik náboženských a politických V druhé Apologii2) stavů českých r. 1618 v souvislosti textové čteme: »Luter, pronevěřilý, vyběhlý a vykápěný mnich, hněvivý a pyšný Franta, nestydatý člověk.« V Ohlášení na spis Sam. Martinia z Dražova, r. 1635 v pásmu námitek charakterisuje Komenský šelmovské, potutelné jednání »Škoda, že takový rhetorikant nezachovává aequalitatem styli. Někdy čistě a vážně mluví jako theolog a z toho zase Frantovstvím zatrhá, t. j úštipkami lehkými, na muže vážného nepřipadajícími.«3) Z hojných těchto a podobných zmínek uvádím ještě zkrácenou formu (srv. dále názvy polský a ruský) »Frant«, jehož užívá rovněž s příhanou Lomnický na označenou světáka bezbožného, jehož klečení při modlitbě prý mrzí, ale k zábavám jest stále svěží a ochotný ... »Ježto jest nás mnoho sobě rovných, podobných lenochovými lýky svázaných, že mnohem spíše a snáze sedlák v lese velikou kládu navalí a naloží, nežli mnohý na svá kolena se skloní a se Pánu Bohu pomodlí. Leč ten některý Frant, když mu nedá přirození zaspati, musí povstati a o půl noci i na svítání své kejklzoky provozovati.«4) Veliké oblibě »Frantových Práv« nasvědčuje dále to, že vedle Franty i jiné osoby, vystupující v této skladbě, bývají uvozovány příslovím jakožto 1) Erben, Prostonárodní české písně a říkadla, nové vydání, v Praze, str. 438, č. 27. Srv. píseň moravskou u Sušila, Moravské národní písně, 2. vyd., v Brně, 1860, str. 608, č. 784 a jiné ještě varianty podle udajů: Zíbrt, Bibliografický přehled českých národních písní, 1. c. str. 268. 2) Druhá Apologie stavův království Českého, v Starém Městě Pražském, 1618 1. P., Q. 3) Na spis proti Jednotě bratrské od M. Sam. Martinia z Dražova sepsané Star- ších kněží, též Jednoty bratrské na ten čas, v Lešně Polském v exilium zůstávajících, ohlášení l. 1635, str. 111. 4) Výklad prostý na nejsvětější modlitbu Pánem Kristem vydanou »Otče náš« v Star. Městě Pražském, 1605, str. 59.

Strana XXII
XXII charakteristické typy, všeobecně známé. Na př. vypravuje se ve Frantových Právech o kováři Paškovi posud známá pohádka, jak uviděl v nebi zástěru svoji i usadil se na ni a hájil se sv. Petru, že sedí na svém. Lomnický v pásmu mravokárné úvahy zazlívá nešetrným manželům, »že mohou manželek svých (jako Paška kovář své zástěry), jako chtějí, užívati.«1) Název »frantovný« ve smyslu »žertovný, čtveračivý«, připomíná ještě r. 1820 Jiří Palkovič ve svém slovníku.2) Petrohradský sborník staročeských tisků má signaturu slovanského oddělení v bibliothece Akademie věd: XXX. 6., 287. Obsahuje 6 tisků: 1. Kuthenova Kronika o založení země české, 1539; 2. Aeneáše Sylvia Česká Kronika, 1510; 3. Brikcí z Licka, Regule, to jest, řeholy obecné z latinských učiteluov práv vybrané, na česko přeložené, k zpravení roz- umu, pro vyhledání raddy a upřímné spravedlnosti každému soudci nále- žité, v Praze, 1541; 4. Nové zřízení o vyzdvižení desk zemských poho- řelých království Českého, v Star. Městě Pražském, 1542; 5. Tito artyku- lové na sněmu obecním, kterýž držán byl na Hradě Pražském léta 1543. Rok 1543 naznačuje, kdy asi byl sborník svázán, kdy k uvedeným knihám byla přivázána jako č. 6. Frantova Práva. Očekával jsem, že to asi bude pozdní tisk ze století XVI. z Melan- trichovy knihtiskárny — zatím objevil se již titul, ozdobený sličnou dřevo- řezbou jako titulní list prvotisků norimberských a plzeňských. Na rubu jeho z věnování patrno, že knihu vydal a bez pochyby také do tisku upravil známý knihtiskař Jan Mantuan, příjmím Fencl (Fentzl), činný napřed v Norimberce, pak s Janem Pekkem v Plzni.3) Dedikace jest pode- psána v Norimberce r. 1518, tedy v době, kdy Mantuan vydával knihy v Norimberce (Enchiridion, Hortulus animae). Od r. 1520 do r. 1544 vy- skytuje se jméno Mantuanovo často v městských knihách plzeňských. Býval konšelem a starším obecním. Prof. J. Strnad soudí, že se přiženil do rodiny V. Fencla a tím že nabyl jakožto cizí přistěhovalec záhy tak vynikajícího vlivu v městské radě.4) Knihu »Hortulus animae« vydal r. 1520 Mantuan v Norimberku. Snad mohli bychom souditi podle použití stejného hesla Mantuanova dva roky před tím, r. 1518, na knize »Práva Frantova«, že v téže tiskárně také tato starší práce Mantuanova byla vydána. Dohad tento podporován jest příbuzností typů, zkratek, i shodnou technikou knihtiskařskou. 1) Kupidova střela, v Star. Městě Pražském, 1590, 121a. 2) Wörterbuch, 1820, I., str. 297. 3) Jul. Koráb, Vývoj knihtiskařství a české prvotisky, (Publikací spolku přátel vědy a literatury české v Plzni č. 3), v Plzni, 1880, str. 21; Hanka, Bibliografie prvo- tiskův českých od r. 1468 až do 1526 léta (Otisk z Čas. Č. Mus. XXVI. sv. 3 a 4.) v Praze, 1853, str. 61—2. 4) Památky Archaeol. XIV. str. 292—4.

Strana XXIII
XXIII Na dřevorytině titulní dole v pravo naznačují začáteční písmena J. M. patrně: Jan Mantuan. Kromě toho u hesla »Vexatio ... trápenie«, při- dána jsou písmena N. M. Z. W. Děkuji p. řed. Ant. Truhlářovi za po- učení, že jsou to začáteční písmena oblíbeného hesla Mantuanova, přelo- ženého z latinského: Spes mea ex alto, čili jak je umístil Jan Mantuan Fencl 1) na titulním listu uvedené knížky, vytištěné v Norimberce r. 1520 u Jana Stichsa nákladem Jana Schimara z Augsburka s titulem: »Hortulus anime, zahradka dussie, naboznymi modlytbami a pieknymi figurami ozdo- bena 1520« — »J. Nadiege ma z wyſoſtij. M.« Tu rovněž jsou začáteční písmena J. M. a vedle nich heslo Mantuanovo, naznačené začátečními písmeny na titulním listě Frantových Práv, jest otištěno plně a doslovně. (Signatura bibliotheky Musea král. Českého, staré tisky: 25, F. 8.) »Frantovy Práva« mají formát 4°, zachovalo se 17 listů (A.—E., zdá se, že asi 3 listy na konci jsou vytrženy). Titulní list vedle nadpisu »Frantowy Prawa« a hesla: »Vexatio dat intellectum. Trápenie dává rozum« označen nad obrázkem písmeny již objasněnými: N. M. Z. W. Pod tím jest dřevořezba, znázorňující průvod Frantovského cechu do roztrhané krčmy. Družina Frantova jde pod praporcem s věchtem, na praporci vymalován korbel. Franta v rozedraných šatech kráčí napřed, ukazuje v ruce privilej svého cechu. Za ním rozjaření spolutovaryši, z nichž kovář, označený jménem »Paška« (známý potom z rozprávky o jeho po- bytu v nebi a v pekle) má podle Frantovského předpisu lžíci prostrčenou za kloboukem, dále hrnou se »Paprle« a jiní »bratří“. V zadu vyhlédá snad Jíra z kádi. Posuňky a tváře prozrazují bujnost, bezstarostnost. Na prahu hospody vyřezán nápis: per deum sanctum. Na pravé straně pís- mena J. M. patrně vyložíme jménem a příjmením knihtiskaře Jana Man- tuana. Dřevořezbu pořídil si Mantuan novou, příhodnou, přizpůsobenou k obsahu Frantových Práv, na níž jsou zobrazeny osoby, vystupující v dalším textu. Jako při textu, podobně i při vyobrazení mohla míti vliv cizí předloha, cizí vzor, německý (název bratra z cechu Frantovského »Paprle«, zdá se, byl přenesen na český obrázek), ale přes to ráz celkový jest upraven zdařile ve shodě s líčením českých řádů Frantovského bratrstva a nepozbývá proto titulní list zajímavosti i důležitosti v dějinách illustrace českých knih. Dedikace Frantových Práv jest důležitá nejen pro tuto knihu, nýbrž vůbec pro dějiny knihtiskařství v Plzni. Mantuan věnoval »Práva Frantova« váženému měšťanu plzeňskému fanovi Jílkovi z Doubravky.2) 1) Srv. Hanka, Bibliografie prvotiskův českých, l. c., str. 61, č. 167; Patera Ad., Věstník Č. Akademie, III. 1894, str. 214, č. 77. 2) Jan Jílek kramář držel dům v Plzni v nynější Solní ulici č. 279, kterýž koupil r. 1487 od Jana Štelcara. Manželka jeho jmenuje se Marketa. Dům ten stojí na rohu Solní a Dominikánské ulice. V městské radě přichází podle archivních pramenů J. Jílek v letech 1487—8, 1492—3, 1493—4, 1494—5, 1495—6, 1496—7, 1497—8. Roku 1499—500 jest prvním mezi konšely, čili, jak zápis zní, první purkmistr, podobně i v le- tech 1500—3. Někdy bývá v městských zápisech jmenován Jílek, r. 1505 v listině

Strana XXIV
5.“ — ☞ Mrozenemu :lacicze Linbartowi Gákowi z Daubrawky Miefftieninu a Piſarżimie ſka Płżniⱥ vcźienemu a rozumnemu prżite limilemp.Ian Mantuan da= wa pozdrawenie. Kdłżfem onchda domuw przigiel abych (po ſmrti otcze ſwehd) ſwich wiecij porownal nachazel geſt kēnie Ioháneś Fráta phi= ſicnⱥ Plzēſki czlowiek iakoż ſam znaſs (y ginij) vcżieny a kratoch= wilny zprawugicz mnezießy weliku ſkaroſk a bedliwoſk mieło tⱥ czo by k vzitku Cechu a bratrſkwi prziſluſſelo. Obawagicz ſe aby cżim dal czech tē a bratrſkwo powſſi żemi rozhla ſſcmenedbaloſii z ginacieno a zlechcieno nebylo. Prawſcż żeſu mnozi/eiaw á rzehule w tō cechu nemagicż newiedi �kienáßaáchowack. Pro= toż ge�mneproſił (ſliffe że ſeiu ſe w to dⱥl)adyhrygeho prawa/ zaciti dal abytak doßrⱥ/ſuſſna a vzitecżnⱥ wiec rożhlaſſena a rozneſena byla. Neß podierżecżi pohanſkehomiſira.Dobre czim obecżnieiſ�i tim lepſſi.Ya geho�uſfne prożbienechtieodporebyti neß y wicz pro nieho hotow ſem vcżiniti.gemu klibofi/a prona= ſſeho cechn dobre kazal ſem getiſkntl. Y pro tu laſku aznamoſt Eteru ſem tobie mug zwlaſſtie dobriprżieeliod dietinſtwa ſpog= en tobie ge przipiſugi iakoż tomu ktery żertō a kūſſtō miſko Kái(w= mi/powahij oſob/miſk/cżaſuow znage.Acż ſnad mnozij budua ſu kterzi tyto ziertia zak5 od naſſcho P.Iana Fránti neiwyſſiho. Hayemáa zhanieti a ſlechciti chtiegij.Wſſak wnoſſē cechu toho== Kinie abychó za to dbali.neß myza pyſſne rzecij á twidetreſani Malo dbame.A iakoż każdy muoż naſſim ziertō ßeż vrazu miſko hef.Oeſtli pożnarzcżmudreho. Zie hraa ziert ſu cżło wieku po= trzeßnekżiwotuze. Protoż tebe mudą dobri prżiteli(nechczi rżecy ſkarſſi z cechu)profinßaby od tiech vtrhacżuow/pomluwacżuw nás y naſs cech ochranlowal podle twe możnoſi. Towariſſon ſiem czechunaſſeho wzkaż o dēnemnoho dobriho. Pozdraw o= dánernopfiniteße Vrßana w Maliczkim przedmieſi ktery podle= Czechu ſam trzeti ßedłiu ſukni ma a w puol żhnik giżbie ſeda. Kulezy Ianowl deſſueſkimu Cáplanawi naſſemu wiernimu w zkażte pozdrawenie ktery dirij w głzbie�amu aſenē zacpawa po wiezteneſenook piamia zachowa. Mieg ſe doßrze Wolfa panie Eßtorowa ſyna pkelene Kdokribo gßane pozdraw. Dan w Anberceyni.dan Rig ie Kitháktáwoſninacztcho.

Strana XXV
XXV Z věnování patrno, že Mantuan nebyl cizím přistěhovalcem do Plzně, nýbrž že byl rodákem tamějším, že měl v Plzni majetek po svém otci, po jehož smrti přišel z Norimberka urovnat dědictví. Jmenuje dále jiné svoje známé, vedle Jílka z Doubravky, s dokonalou místní znalostí. Do řady známých posud prvotisků českých, vydaných v No- rimberce, přibývá tímto zjištěním »Frantových Práv« nově nalezená inkunabule světského obsahu. První otázka, kterou dlužno řešiti v úvaze o Frantových Právech, vybízí k dohadu o vzniku tohoto názvu. Jest to žertovná sbírka »Práv«. Jde o vysvětlení, proč se nazývají »Frantova«. Podepsaný radil se o tom s p. řed. A. Truhlářem, vydavatelem Ezopových fabulí s obšírným úvodem literárně-historickým, — o literatuře příbuzné s Frantovými Právy. Podle dohadu p. řed. Truhláře byly u nás oblíbeny a překládány skladby, roz- právky autora »Narrenschiffu«, Sebastiana Branta, jehož příjmení po staro- česku vyslovovalo se Prant. Spisovatel záhy stal se populární snad ve všech literaturách evropských a jeho jméno stotožňovalo se pak s představou osobnosti čtveračivé, potutelně kárající. Prantovy rozprávky záhy byly také přeloženy do češtiny a často potom vydávány.1) Nebylo by divu, proč Mantuan pojmenoval žertovně Práva »Frantova«, když jméno Brant, Prant mělo vylíčený význam. V české výslovnosti od »Prant« k »Frant« není daleko. Zároveň pak tu mohl působiti a splynouti s názvem tím čtvera- čivý přídech zkráceného jména František-Franta, jenž se tímto postupem mohl státi zakladatelem bujného cechu, po něm pak pojmenovaného, Frantovského. Jinak vykládá název J. Černý:2) »Nápadno jest, že Franta nabyl vý- »slovutný muž Jan Jílek«. Roku 1506 dne 30. dubna v listu vladyky Mikuláše z Tu- padel a v Letkově uvádí se mezi svědky: Jan Jílek z Doubravky, měštěnín v Novém Plzni. Syn Jana Jílka, Linhart, uvádí se r. 1510—1 mezi staršími obecními. R. 1511—3 přichází mezi konšely. Roku 1518 (kdy »Frantova Práva« byla vydána) jmenuje se radním písařem. Rodinný dům č. 279 měl až do smrti své r. 1543, kdy byl prodán od poručníků Bílkovi kováři. Pokud se týče přídomku »z Doubravky«, poučuje A. Ry- bička (Jan z Doubravky a Hradiště, biskup Olomoucký, Čas. Č. Mus. 1874, str. 106), že před r. 1517 Kašpar Ebrzvín z Hradiště přijal mezi jinými přátely svými též Jana Skálu a jeho příbuzného L. Jílka k erbu a titulu svému »z Hradiště«, k němuž oni připojili titul »z Doubravky«, píšíce se potom »z Doubravky a z Hradiště«, vzdavše se příjmení svého Skálové. Za laskavé poučení podle archivních pramenů kr. města Plzně děkuji srdečně p. prof. Jos. Strnadovi, městskému archiváři v Plzni. Srv. Martin Hruška, Kniha pamětní král. krajského města Plzně od r. 775—1870, v Plzni, 1881, str. 64, 66; M. Šimona Plachého z Třebnice Paměti Plzeňské, vyd. Jos Strnad, v Plzni, str. 93 pozn. 1. 1) Viz Ant. Truhlář, Jana Albína Ezopovy fabule a Brantovy rozprávky (Sbírka pramenů, vyd. III. třída České Akademie, I, 2, č. 3), v Praze, 1901. 2) Příspěvky k české etymologii lidové, Knihovny Českého Lidu č. III, v Praze, 1894, str. 84.

Strana XXVI
XXVI znamu člověka zbytečného, lehkomyslného, veselého, ba i bláznivého . . . snad Franta není nic jiného, než Fanta, něm. Fant, o významu témž, a r vsuto, aby bylo získáno jméno křestné.« Jungmann vykládá podle Veleslavína ve Slovníku s. v. tento název »Fanta«: divokých myslí člověk, fučík, fučidlo, šílenec, pošetilec, vrtoch, hlupec, blázen, třeštík. Ko- menský (Janua linguarum) ztotožňuje název fantové s lat. fatui, kteréhožto pojmenování, jak bylo uvedeno, často se užívalo: scaphae fatuorum, spe- culum fatuorum a pod. Jde o vyšetření poměru staročeské skladby k souvěkým i pozdějším cizím knihám podobného obsahu. Nejdříve tane na mysli souhlasný poněkud obsah t. zv. literatury »Grobianské«, satiry na nemravy a nezpůsoby společenské. Na str. XIV. snažil jsem se dokázati, že literatura »Grobianská« mohla se do- stati do literatury české teprve po r. 1549, po vydání Dedekindova Grobiana. Staral jsem se tedy dále o zjištění, zdali knížka, tištěná r. 1518 v Norimberce, nebyla upravena z jiné předlohy, snad německé, jako Lu- cidář a některé jiné současné knížky české. Z německých příbuzných skladeb, zvláště z literatury »grobianské«, neshoduje se ani jediná1), pokud se týče osnovy, jejího provedení a pro- pletení lidovými zkazkami a vtipy, s českými Frantovými Právy. Nejlepší nynější znalec tohoto druhu literatury německé Dr. Jan Bolte (když jsem mu oznámil objev tak vzácné knihy), diví se tomu a překvapuje ho vy- dání staročeského tisku s tímto obsahem tak záhy, r. 1518. Řídě se radou p. řed. Ant. Truhláře pročítal jsem Goedekovu sbírku žertovných rozprávek ze XVI. století2) a zvláště byv od něho upozorněn na vydání Bebeliových facetií, z nichž některé jsou v Goedekově sbírce otištěny v pozdějších, ovšem německých zpracováních, pokusil jsem se hle- dati původní prameny Frantových Práv ve vydáních skladeb Bebeliových před r. 1518., aby byla záruka, že z nich mohl skladatel Čech čerpati. Pročítal jsem snad všecka vydání oblíbených tehdejších sbírek anekdot žertovných i bujných rozprávek, »facetií«, mezi nimi zvláště vzácnou sbírku »Margarita Facetiarum, Alfonsi Aragonum regis,... facetiae Adelphinae« Joannes Adelphus Mulingus), Argentinae, 1508. Když jsem však šel po stopě a došel, srovnávaje texty, k původnímu znění, přesvědčil jsem se zcela určitě, že skoro výhradně základním zdrojem čtveračivých a vtipných rozprávek ve Frantových Právech byl — Jindřich Bebelius (Bebel) 3. Henrici Bebelii Libri facetiarum — základní pramen Frantových Práv. Jako v cizích skladbách jsme poznali živel lidového humoru, tak i ve Frantova Práva spisovatel vplétal jadrné i zase někdy přihrublé prvky 1) Viz Ad. Hauffen, Die Trinkliteratur in Deutschland bis zum Ausgang des sechzehnten Jahrhunderts, l. c. Srv. Bolte, Wickram's Werke, 4, XXXII. 2) K. Goedeke, Schwänke des sechzehnten Jahrhunderts (Deutsche Dichter des sechzehnten Jahrhunderts, herausgeg. von K. Goedeke und Julius Tittmann, XII. Band), Leipzig, 1879.

Strana XXVII
XXVII prostonárodního humoru, jakým se tenkráte český lid i veselé společnosti ve městech bavily. Srší podobným vtipem již dedikace a zvláště úvodní výsada, kterou uděluje Johannes Franta svým věrným cechu lehké živnosti tovaryšům. Nemilosrdně šlehá zlořády a podvody řemeslnické. Příjmení bratří z Frantova cechu, od nejvyššího sekretáře Paprle až do Košty z Rokycan vedle názvů snad osob skutečných, prozrazuje dovádivou ná- ladu a patrnou škádlivost vtipného spisovatele, jenž hově vkusu tehdejšímu, sestrojil si rozmarně směšné přezdívky tovaryšů Frantových. Lidový humor domácí zachycen jest dále v pořekadlech a úslovích, jimiž pásmo celkového líčení jest oživeno a místy vhodně kořeněno. Po úvodním privilegiu Frantovském seznamuje autor s řády, »právy« bratří v cechu Frantovském při jídle a pití, s ledabylostí při opatrování chalupy a s lehkomyslností při řízení domácnosti, hospodářství. Přikazuje dále, aby nikdo nestřádal peněz, aby je promarnil. Chválí bezstarostný život a umírání toho, kdo peníze prohýřil. I bez peněz dojde všeho chy- trostí a lstivostí bratr cechu Frantovského. Odznakem cechu tohoto je prý birytec nebo klobouk zřezaný, neb s ušima a na nich aby byla pro- strčena lžíce, nebo skořápka, aby mohl hned jísti a neprosil za půjčení příboru, jakž také znázorněno na titulním obrázku. Na hrdle aby byl páteř, košile ať jest delší než sukně, tato ať jest napřed usmolená, nohavice roz- trhané, až lýtka prosvítají, a střevíce děravé, aby v nich bláto »krchtalo«. Pořádný Franta nepečuj o mytí, česání, aby ho každý z daleka poznal. Na díle aby se nikdo horlivostí a spěchem nepřetrhl. Ke zpovědi aby nechodil. Pro ženy v cechu Frantovském vydána byla zvláštní »práva«. Jejich povinností jest lenošení v domácnosti, šálení manželů, tajné pitky a hody, přetvářka v nemoci strojené, což vše doloženo kratochvilnými návrhy. »Práva« další předpisují lékařům z cechu Frantovského, jak dlužno chytře si vésti, zahrávati se na moudrého znalce, opatrně se vymlouvati, když někdo zemře. Opět doklad, delší žertovná rozprávka. Práva »o krčmářích« nejsou dokončena. Poslední listy jsou vy- trženy. Navádí Franta ku podvodu a těší nadějí na království nebeské. Kratochvilné rozprávky někdy přiléhají věcně do pásma celkového; většinou však jsou to odbočky, zahájené bez souvislosti s předchozím i dalším textem několika jen řádky, čerpanými z příběhu potom vypra- vovaného. Pokusíme se o vyšetření, jak čerpal český autor z Bebe- lovy sbírky. Jindřich Bebel narodil se r. 1475 (Justingen) a zemřel jako professor v Tubinkách r. 1516 (?). Vydal mimo jiné tři knihy rozprávek (Libri face- tiarum). Líčí v nich nemravy a hlupství, zhýralosti a přetvářky ve všech

Strana XXVIII
XXVIII stavech, na vsi i v městech, vtipně, v obrázcích živě kreslených v hlavních jen rysech. Knížky Bebelovy tohoto obsahu lákaly ke čtení širší kruhy kromě toho vždy buď mírnou nebo silnou dávkou netajené rozpustilosti i také smyslné dráždivosti. 1) Český upravovatel Frantových Práv nepřekládal z Bebela otrocky. Rozšiřoval si libovolně děj, počešťoval osoby i místa, spojoval dvě roz- právky v jednu. Vedl si tedy podobně, jako pozdější autoři německých žertovných rozprávek, čerpající ze snůšek Bebelových. Zachováme pořad rozprávek, jak je zařadil spisovatel Frantových Práv do artikulů cechu Frantovského. 1. Kovář Paška v nebi a v pekle (1. 9 b.) Paška obelstil v nebeské bráně sv. Petra přípitkem vína, vskočí do nebe a sedne si na tovaryšskou zástěru, kterou kdysi chudému tovaryšovi daroval. Sv. Petru, když ho vy- hání, vyčte, že zapřel třikrát Krista Pána. Smí zůstati v nebi. Tropí tam však nezbednosti. Když se nebešťané kamsi vzdálili, slídí po nebi a sku- linou se dívá na pozemšťany. Vida, jak na bělidle pradlí své družce ukradla rubáš, hodí po zlodějce stoličku, na kterou si klade Hospodin nohy, když sedí na trůně. Stihne ho trest, z nebe ho vyženou. Jde do pekla, kde perlíkem hřmotí na bránu, až se čerti zhrozili. Použije vhodné příležitosti, obstaví celé peklo dřevěnými křížky a čerti pak nemohou do pekla. Paška vynutí na nich, že smí všecky duše odvésti do nebe, kdež se slávou jest vítán. — U Bebela (1. b —b,: De sartore) dostane se do nebe prosbami a sliby sv. Petru krejčí. Hodí stoličkou na zlodějku pradlenu a jest pokárán (český text dosti věrně odtud byl přeložen). Pobyt Paškův v pekle upraven jest z jiné Bebelovy rozprávky (l. d Fabula de lanceariis). Lancknechti, zabití v bitvě, postupují v šiku s křížem na praporci ku branám pekelným. Čerti jich nepustí do pekla, zaženou je násilně a odkazují do nebe. Sv. Petr nechce jich vpustiti do nebe, že jsou krví poskvrněni. Lancknechti mu připomenou, že jsou hříšní, ale Boha že třikráte přece nezapřeli, jako sv. Petr. Tento se zastydi a otevře brány nebeské. Z této rozprávky o lancknechtech přibral spiso- vatel Práv motiv o zapření Krista Pána hned na začátek, kde Paška ob- měkčuje sv. Petra touto výčitkou, a ostatní látku povídky rozpředl si v lí- čení, jak Paška zvítězil nad čerty znamením sv. kříže. České zpracování shoduje se s pozdějším líčením Freyovým, Gartengesellschaft, 1556, (viz 1) Viz seznam vydání a německé překlady: Goedeke, Grundriss, 2. vyd. I., 437—40, II, 468—9, č. 6; Goedeke, Schwänke des XVI. Jhts, 1. c., str. XVI—XIX. Srv. J. Bolte ve vydání Freyovy knihy, Gartengesellschaft, 1896, v níž Frey čerpal motivy z Bebelových Facetií. Jejich vydání nové a rozbor i studii o Bebelovi chystá (podle sdělení p. prof. Dra J. Bolteho) prof. Roethe v Berlíně. Srv. též A. H. IышUнъ, Очеркъ литературной исторіи старинныхъ повѣстей и сказокъ русскихъ, С. Петербургъ (Учен. Зап. II. отд. Академіи Наукъ IV.), 1857, str. 249—78. — Použil jsem vydání: Henricus Bebelius Justingensis, Libri facetiarum iucundissimi atque fabulae admodum ridendae, Bebeliana Opuscula nova, Argentinae, Joannes Gruniger imprimebat, 1509 4°, 1. a.—k.

Strana XXIX
XXIX v pozn. 1. na str. XXVIII., nově vydal J. Bolte), otištěným od Goedeke, Schwänke des XVI. Jhts., 1. c., č. 2: Der Schneider im Himmel. 2. Lev, vlk a osel putují do Říma (l. 6 b). Vzájemně se zpovídají. Lev a vlk usvědčí osla, když se přiznal, jak snědl z hladu jedno stéblo slámy, vyčnívající ze škorně, že jest hoden smrti. Roztrhají ho a snědí. — Pramenem, jak výslovně český autor připomíná, jsou Ezopovy fabule. Čerpal z Bebelova zpracování. Rozprávka násilně v text vložena s úvod- ním napomenutím, aby žádný daleko neputoval. Bebel (1. ƒ—ƒ 2.: De poenitentia lupi et vulpis et asini) cituje Huga Trimberga 3. Měštka ve varech (lázních) (l. 7a). Obratem při chvále pití, zvláště vína, doporučují Frantova Práva koupání v lázních. Tu se navazuje líčení rozmluvy lékaře lázeňského se služkou sličné, zdravé, bezdětné paní, která se myje bez úspěchu v lázních. — Bebelovu rozprávku (l. g 2—g.3) Fabula facetissima de pulchra matrona, upravil si Čech mírněji. Potlačil vůbec na- rážky na studenty a kněžstvo i zkrátil obšírné rozvedení základní myšlénky. 4. Žena posílá nebožtíkovi muži na onen svět peníze a šaty (l. 7 b). Bratr Frantovského cechu oklame lehkověrnou ženu, podruhé vdanou, aby poslala do nebe nebožtíkovi peníze a šaty, že prý ho tam moří bída, šenkýřka na onom světě ho upomíná v hospodě, nedá mu na dluh píti. Šibal obelstí ještě druhého muže lítostivé ženy, jenž za ním na koni ujíždí, v lese o koně. — Z Bebelovy rozprávky (l. 8 b) De vetula quadam vy- pustil český skladatel důvod, proč stařena pokládala chuďasa studenta, jdoucího do Paříže na studie, za nebešťana (»Parrhisios« — rozuměla »Paradisum«). Česká rozprávka jest rozbředlá lidovým humorem, znázor- ňujícím život nebešťanů podle tehdejších vtipných představ bratra z cechu Frantovského. Goedeke, Schwänke des XVI. Jhts., 1. c., zařadil krato- chvilnou historku tuto pod č. 193: Das Paradies. 5. Peníze — smrt! (l. 9a.) Poustevník uvidí v jeskyni kožený pytel grošů, prchá, žalostně volaje: Smrt! Tři zběhové ho přinutí, aby jim ukázal nalezený poklad. Ukazuje, ale varuje opět: Smrt! Naberou si peněz Jednoho pošlou do města pro potravu. Ten se chce zmocniti peněz, otráví jídlo. Zatím se druzí dva lotříci smluvili, že se na polovic rozdělí o poklad, třetího, až se vrátí, že zabijí. Utloukli ho kamením, ale pak se jedem otrá- vili. Peníze — smrt! — U Bebela jsme nenašli této rozprávky. Jak byla rozšířena, svědčí J. Bolte ve vydání M. Montana, Schwankbücher, str. 564. V Kuldově sbírce moravských pohádek (Český Lid V. 1896, str. 367) vypravuje se táž skoro pohádka, jak ji čteme ve Frantových Právech. Poustevník nahrazen tu osobou Krista Pána, putujícího se sv. Petrem po zemi: Šli přes les a našli měch peněz. Sv. Petr řekl: »Toť máme štěstí, měch peněz!« Pán Kristus řekl: »To není štěstí, to je smrt!« Přišli tři mládenci, zastavili se u měchu a zaradovali se. Pak se do- mluvili, že se rozdělí o peníze na tři díly. Usypali jich a poslali toho jednoho do města kupovat vína a chleba. Tomu hned přišlo na pamět, koupit do vína jedu, aby ty dva otrávil a zůstalo mu všecko. A ti se zase

Strana XXX
XXX domluvili, že ho zabijí, až se vrátí, aby měli peníze sami. Jak přišel, hbitě jej zabili, a potom jedli a pili, ale také oba zhynuli tím jedem. Pán Kristus pravil: »Vidíš, Petře, že to je smrt!« 6. Nohavice oběšeného (1. 10b). Bratr z Frantovského cechu jde na svatbu v roztrhaném oděvu. Oběšenec má nohavice lepší. Vyleze na šibe- nici a nemoha nohavice stáhnouti, uřeže oběšenému obě nohy i s noha- vicemi. Hospodáři, kde noclehuje, otelí se v noci kráva. Telátko dají do tepla, do světnice, kde Franta leží na kamnech. Časně ráno obleče se Franta do nohavic, prchne a uřezané nohy vytáhne s kamen ráno hospo- dyně s ustrnutím, volá na poplach, že telátko snědlo nocležníka, jen nohy že zbyly. Městská rada stanoví ortel, aby za to bylo upáleno i s chalupou, kteráž shořela s 15 jinými domy. — Tresť čerpána z Bebelovy sbírky (l. b 3: De quodam histrione). 7. Poučování sedláka o nejsv. Trojici (1. 12 a). Farář přirovnává sedlá- kovi tři božské osoby v Trojici s jeho rodinou: otec, syn a matka (Duch svatý). Po čase při zpovědi odpovídá sedlák nejapně, že věří v otce i v syna, nikoli však v Ducha sv. a odůvodňuje proč. — Rozprávka shoduje se věrně s Bebelovou sbírkou (l. f 3: De simplici rustico). 3. Nalezený prsten připadne ze tří žen té, která nejchytřeji oklame svého muže (1. 12 b). První, předstírajíc, že churaví, přinutila muže, aby si dal trhati zdravé zuby. Druhá přesvědčila muže, že jest arcibiskupem. Třetí podařilo se muži dokázati, že umřel a že bude pochován. V kostele se muži vzpamatovali, když jeden ležel na marách, druhý sloužil mši a třetí nahý (domnívaje se podle tvrzení své ženy, že jest ošacen) šel k ofěře. — Látka této rozprávky jest všeobecně rozšířena v rozmanitých variantech, jak ukázal s podrobnostmi Felix Liebrecht, Von den drei Frauen, Ger- mania XXI. 1876, str. 385—99, přetištěno v knize téhož: Zur Volkskunde, Heilbronn, 1879, str. 124—41. U Bebela jest pramenem české verse Fa- bula de astutiis mulierum na l. e 4 9. Uhlíř zázračným doktorem a vševědem (l. 15b). Chudý uhlíř koupí si mistrovský úbor. Roznese se pověst o jeho moudrosti. Preláti jdou ho zkoušet a vykládaji si posuňky jeho za vhodné odpovědi na učené otázky. Vrátí ukradené peníze, když mu je ustrašení zlodějové, z bázně před jeho vševědoucností, přinesli a sami sebe prozradili. Poradí sedlákovi, jak najde ztracenou klisnu. Uzdraví volatou knížecí dcerku. Uzdraví slepé, kulhavé, málomocné, když jim pohrozil, nabrousiv si nože a sekyru, že musí upraviti masť hojivou ze dvou nemocných, které zabije. Nemocní se strachují, aby jim neublížil, a prohlašují, že již jim nic není, že jsou již zdrávi. — Roz- právka skládá se z několika prvků. Látku o prozrazení zlodějů vypravuje Bebel dosti obšírně (l. 12—i3: De quodam carbonario). Srv. Kirchhofovo zpracování, Goedeke, Schwänke, 1. c., č. 28: Der wahrsagende Köhler. 10. Sedlák peněžitý rozumí výhrůžkám vyděračného pána (l. 8 a). Pán hrozí sedlákovi, že přechovává ve svém domě spiklence proti němu. Sedlák vyrozumí, že se pánovi zachtělo peněz. Donese je ve dvou hrncích darem

Strana XXXI
XXXI pánovi. — Látka shoduje se s rozprávkou Poggiovou »De tiranno, qui ho- mini pecunioso causas iniustas iniecit«. (Poggii Florentini oratoris clarissimi Facetiarum liber, Venetiis, 1500, 4°, l. b 3.) Mimo uvedené rozprávky vpleteno jest do textu ještě několik jiných povídek, o zpovědi, o směšné odpovědi sedlákově, o nahluchlém atd. Doufám, že se podaří dalšímu hledání při nich také zjistiti prameny. Vymyká se z rámce tohoto návodu, abych šíře dokazoval, jak skla- datel Frantových Práv mohl čerpati vtipy a úsloví pijanské ze souvěké literatury.1) Mohly vzniknouti také samostatně u českých ctitelů pijanství jako u německých. Podobá se pravdě, že spisovatel sice čerpal podklad veselých i rozpustilých rozprávek z cizích pramenů, ale oděl cizí myšlénky rouchem domácím, okrášlil pěknými úslovími i jadrnými vtipy ryze domá- cími a vůbec zosnoval celek v duchu souvěkého českého humoru lidového (srv. zvláště místní narážky, hříčky slovné u jmen osobních původu českého, lokalisování jednotlivostí). Vděčná úloha kyne srovnavacímu studiu, jak byly varianty rozprávek, sebraných ve Frantových Právech, později jinde i u nás zpracovány a jak podnes tvoří nejedna rozprávka tato součásti lidových pohádek českých, slovanských i cizích. Nepochybuji, že látka, kterou tu znova otiskuji jakožto první snad tištěnou již r. 1518 českou sbírku podobných rozprávek, po- vzbudí odborníky ke studiím podrobnějším o jednotlivostech. Zdá se, že Frantova Práva, čtení tak oblíbené a rozšířené, mohla působiti svými prvky pohádkovitými při pozdějším vývoji českých pohádek. Kniha byla tištěna z rukopisu, který byl nejspíše opisem z jiné, starší předlohy. Na dvou místech opakuje se kus líčení. To se mohlo státi při sazbě (bývalo by to snad opraveno), nebo spíše při opisování a chyba potom byla převzata i do tisku. Vedle toho hemží se mnoho omylů a nedůsledností v jednotlivých slovech, což asi dlužno vysvětliti sazbou českého textu v Norimberce, v tiskárně, kde se také tiskla sazba německá a latinská.2) 4. Frantova Práva v literatuře polské a jejich vliv na Rusi. Poláci měli již v první polovici XVI. století knihu patrně stejného obsahu, stejně pojmenovanou »Frantowe Prawa«. Pan prof. Dr. A. Brückner poučil mne laskavě, že toliko název (jako u nás) jest znám, ale knihy nikdo 1) Jde zvláště o dva spisy: 1. Scheidt, De generibus ebriosorum et ebrietate vitanda, quaestio facetiarum et urbanitatis plena, Norimbergae, 1516, 4°; 2. Dialogus Hieron. Emser de origine propinandi, vulgo compotandi et an sit toleranda compotatio in republica bene instituta, nec ne, Lipsiae, 1513. Srv. též Jan Adelphus, Margarita face- tiarum, Argentinae, 1508 (viz str. XXVI.; Zarncke, Die deutschen Universitäten im Mittelalter, 1857, str. 116. 2) Srv. chybný text nově nalezené inkunabule, kalendáře českého, tištěného též v Norimberce (od J. Mantuana?) r. 1517, věnovaného od sl. ředitelství semináře v Praze tyto dny do Musea král. Českého. Viz o něm Zíbrt, Zvon, 1904, str. 464: J. Stejskal, Čas Č. Mus. 1904, č. 3.—4.

Strana XXXII
XXXII rovněž posud neměl v rukou. V inventáři knihtiskaře krakovského M. Scharf- ferbengra z r. 1547 pod č. 107 zapsána kniha »Jus Frantorum« a pod č. 772: »Frantowe Prawa«.1) V inventáři knihkupce lvovského Hanuše Brickyera († 1573) zapsána jsou »Frantowskie Prawa« a na skladě »biblio- pola« rovněž lvovského Baltazara Hubnerze († 1591) »Frantowe Prawa«.2 Pokud nebude text této staropolské knihy vypátrán, není možná rozhodovati o poměru tisku českého a polského. Podobá se jen pravdě již předem, že asi česká Frantova Práva z r. 1518 mohla býti předlohou pozdějšímu zpracování polskému. Z polských knih pozdějších, známých shoduje se s obsahem českých Frantových Práv skladba Jana Dzwonowského, Statut na lotry, chovaná v bibliothece Jagiellonské university v Krakově. Pode jménem Dzwonowski vydával pseudonym posud neznámý v letech 1620—1625 v Krakově knížky z tak zvané enšpiglovské (sowi- zdrzalska) literatury3), komické dialogy, milostné verše, satiry, jež byly pak pro rozpustilý obsah kaceřovány, ničeny (v Krakově pálil kat knížečku Dzwonowského veřejně na náměstí) a proto patří dnes mezi vzácnosti lite- ratury polské. Vedle hlavního názvu na listě titulním »Statut Jana Dzwo- nowského, to jest, artykuly prawne, jako sądzić łotry i kuglarze jawne, roku suchomokrego na pełni miesiąca, gdy ząb zęba nie doszedł, z wieł- kiego gorąca, w ten czas następowały gwałtowne powodzi, a żaden nie utonał, co sie wisieć godzi, pisano przy szynkwasie, tak rok iakoś o tym czasie« — shoduje se s úvodem českých Frantových Práv na l. 2a: »List wolny przywilej Frantowskiego cechu, kto go niema, powinna z niego kpić do zdechu«, věnovaný také všem Frantům a příbuzné družině, »wszystkim Frantom, Marchułtom i młodym Figlarzom, Sowizrzałom« (t. j. Enšpiglům) atd. V rozmarném tomto privileji uděluje se výsada cechu Frantovského, že »juž bezpiecznie figlować i frantować može«. Potom se uvádí dvacet artikulů cechu Frantovského, pokyny, jak se dlužno cho- vati »po frantowsku«. Připojeny jsou k tomu »artykuly kryminalne«, v nichž se stanoví s žertovnými důvody trest pijanům, kostkářům a karetníkům, čarodějníkům atd. Škoda, že se nezachoval (pokud známo) ani jediný výtisk pozdějšího, Melantrichova vydání Práv Frantových. Snad byla knížka uspořádána po- dobně, napřed řády cechovní a pak tresty, napodobením tehdejších ce- chovních artikulů řemeslnických. Z polských Frantovských Práv dostala se (rovněž jako u nás) do 1) Artur Benis, Materyaly do historyi drukarstwa i księgarstwa w Polsce, I. Inwentarz księgarń krakowskich Macieja Scharffenbergra i Floryana Unglera (1547—51), Archiwum do dziejów literatury i oświaty w Polsce, Kraków, VII., 1892, str. 9, 32. 2) Wł. Łoziński, Księgarstwo lwowskie, Kwartalnik historyczny, IV. Lwów, 1890, str. 454, 455. 3) Srv. A. Brückner, Sejm piekielny, satyra obyczajowa (1622 r.), Biblioteka pisarzów polskich, Nr. 45, Kraków, 1903, str. 8.

Strana XXXIII
XXXIII úsloví a přísloví lidu polského řada nárážek již ve století XVI. Na př.: Frant Franta rzadko w pole wywiedzie; Frant się swoja sztuka gubi; To może być nauka, gubie się Frant wlasna sztuka; Frant z królewskiej psiarni; Trafil frant na franta i wycial mu kuranta; Z cicha frant, z głupia frant; Z frantem abo po frantowsku, abo go zaniechaj, inaczej się sparzysz atd. 1) Značil polský význam Frant obdobně jako u nás: světák, lotřík, hýřil, ale také bloud, hlupák. Frantowski značilo světský, jakožto protiva: kostelní, církevní, nábožný. »Spiewki frantowskie« nazývají se písně světské, zvláště milostné. »Frantowka« slula žertovná anekdota.2) Podobně v kašubštině značí: fratovečka, fratóvka, piosnka światowa wesela; fratovsce žarté a pod 3) Z ruské literatury nemám dokladu pro podobnou knihu. 4) Zajímavé je však posavadní pojmenování toho, kdo se fintí, švihácky se šatí — »frant« (»рантъ), o ženské říká se »franticha« (»paнтиxa). Frantovskoj (»pантовской) značí švihácký. Frantovsky oděvajetsja (»рантовски одѣвается) — podle mody se vyšňořiti. Frantiť (»panтиTь) znamená fintiti se. Frantovstvo (фpаптовство) užívá se o šviháctvu přemrštěném 5) atd. Netroufám si odtud přímo vyvozovati (srv. pozn. 4.), že by měli Rusové knihu podobnou našim Frantovým Právům. Jisto však jest, že název Frant, Frantovský podnes koluje v ruské řeči v příbuzném výrazu, jako se ho užívalo u nás ve století XVI. a XVII. Snad se to do Ruska dostalo ze sousedstva vlivem polských Frantovských Práv, kde »Franta« byl příbuznou figurou s naším nezbedným, světáckým »Frantou«. V ten rozum také vykládá etymologii slova »panтъ ve svých jazyko- zpytných studiích prof. Grot. Před XVIII. stoletím se nevyskytuje název фраитъ v ruštině. Také prof. M. Speranskij soudí (zaslal mi list o té otázce), že do ruštiny se dostal název z Polska a dosti pozdě. Ujala se ho řeč jako pojmenování ve smyslu pohrdlivém, směšném (srv. nahoře), 1) Samuel Adalberg, Księga przysłów, przypowieści i wyrażeń przysłowiowych polskich, Warszawa, 1889—94, str. 127 (i dodatky), s podrobnými citaty. 2) Stefan Ramułt, Słownik języka pomorskiego czyli kaszubskiego, w Krakowie, 1893, str. 38. 3) Sprawozdania komisyi językowéj Akademii Umiejętności IV. Kraków, 1891, str. 343. Srv. jiné doklady: Jan Karłowicz, Słownik gwar polskich II., Kraków, 1901, str. 38. 4) Professor varšavské university, Vladimír Andrejevič Francev, k němuž jsem se obrátil s prosbou za radu, potvrdil mi, přeptav se zase u nejpřednějších literárních historiků ruských, že nebylo v literatuře ruské zvláštní knihy na způsob Frantových Prá�v. Srv. Владиміровъ, Велгкое Зерцало, Москва, 1884; tý�ž, Къ изслѣд. о Великомъ Зерцалѣ, Казань 1885. 5) Srv. ruské přísloví: Ходитъ грантомъ, сапоги съ рантомъ! III

Strana XXXIV
XXXIV do literatury ruské však nebyla přeložena ani Frantova ani Grobianova Práva. Ruská literatura příbuzná ve století XVIII. bují rozmanitými vý- střelky 1), ale ani zmínečky v ní není o žertech a satirách Frantovských a Grobiánských. 1) Srv. Ал. Н. Шынинъ, Очеркъ литературной исторіи старинныхъ повѣстей, 1. с; str. 249.—78. Str. 268: О шпинѣ, т. е. франтѣ и о демонѣ; Ровинскій, Народныя картинки, V, В. И. Покровскій, Щеголи въ сатирической литературѣ ХVIIІ го XХ. вѣка. Чтенія въ Импер. Обществѣ исторіи и древностей россійскихъ при Московскомъ университетѣ, Москва 1903, кH. 2, str. 88, 140; týž, Щеголихи . . . ibid., 1903, кu. 3., str. 100, 140.

Strana XXXV
Vrozenemu Wladicze Linbartorvi Gilkowi z Daubrawky Miefftieninu a Piſarżi mie ſka Plżnie.vcźienemu a rozumnemu prżite/ limilemu. Ian Mantuan da= wa pozdrawenie. Kdiż ſem onehda domuw przigiel abych (po ſmrti otczeſweho ) ſwich wiecij poro wnal nachazel geſt kēnie Iohánes Frátaphi= ſicus Plzēſki czlowiek iakoż ſam znaſe (y ginu) vcżieny a kratoch= wilny zprawugitz mnezießy weliku ſcaroſk a bedliwoſk miel o tō czo by k vzitku Cechu a bratrſkwi prziſluſſelo. Obawagicz ſe aby cżim dal czech tē a bratrſkwo powſſiżemi rozhla ſſenenedbaloſti z ginacieno a zlechcieno neßylo.Prawicżże ſu mnozij kterzipraw a rzehule w tō cechu nemagicż newiedi ſe kterak zachowati. Pro= toż geſkmneproſil (ſliffe że ſem ſe w to dal) abych tygeho prawa tlaciti dal aßytak doßra/ſluſſna a vżitecżnⱥ wiecż rożhlaſſena a rozneſena byla. Neß podlerżecżi pohanſkeho miſkra. Dobre czim obecżnieiſſi tim lepſſi. Ya gehoſluſfne prożbienechtie odporēbyti neb y wicz pro nieho hotow ſem vcżiniti.gemu kliboſki/a pro na= ſſeho cechu dobre kazal ſem getiſknuti. Y pro tu laſku a znamoſt kteru ſem tobie mug zwlaſſtie doßri prżiteli od dietinſkwa ſpog= en tobie geprzipiſugi iakoż tomu ktery żertō a kūſſtō miſko dati v= mi/powahij oſob/miſk/cżaſuo w znage.Acż ſnad mnozij budu a ſu kterzi tyto zierti a zakō od naſſeho P. Iana Franti neiwyſſiho Haytmáa zhanieti a ſlechciti chtiegij. Wſſak w naſſē cechu toho ninie abychó za to dbali.neß myza pyſſnerzecij a twede treſkani malo dbame.A iakoż każdy muoż naſſim ziertō bez vrazu miſko dati.Geſkli pozna rzecż mudreho. Zie hra a ziert ſu cżłowieku po trzeßne kżiwotu 7c. Protoż tebe muog dobri prżiteli(nechczi rżecy ſkarſſi z cechu) proſim aby od tiech vtrhacżuow/pomluwacżuw nas y nafs cech ochranlowal podle twe możnoſi. Towariſſō w ſſem czechu naſſeho wzkaż o dēnemnoho dobriho. Pozdraw o= dēne propſim tebe Vrbana w Maliczkim przedmieſki ktery podle Czechu ſam trzeti gednu ſukni ma a w puol żhnile giżbie ſeda. Kniezy Ianowi deſſinſkimu Caplanawi naſſemu wiernimu w zkażte pozdrawenie ktery dirij w gizbie �amu aſenē zacpawa po wiezte at ſe podli prawa zachowa.Mieg ſe dobrze Wolfa panie Cãtorowa ſyna przitele meho dobreho odēne pozdraw. Dan w Nornßercexvij.den Rżigna mieſice.Letha zc woſmnacztcho.

Strana 1
I Ienano dat itellectun Craxeme Anrozim M AROB

Strana 2

Strana 3
(L. Ib). Urozenemu Wladicze Linhartowi Gilkowi z Daubrawky, Mieſſtie- ninu a Piſarži mieſta Plžnie, vožienemu a rozumnemu pršiteli milemu. Jan Mantuan dawa pozdrawenie. Kdiž ſem onehda domuw przigiel, abych (po ſmrti otcze ſweho) ſwich wjecij porownal, nachazel geſt ke mnie Johannes Franta, phisicus Plzenſki. czlowiek, iakož ſam znaſs, (y ginij), vcžieny a kratochwilny, zprawugicz mne, zieby weliku ſtaroſt a bedliwoſt miel o tom, czo by k vzitku Cechu a bratrſtwi prziſluſſelo, obawagicz ſe, aby cžim dal czech ten a bratrſtwo, 5 po wſſi žemi rozhlaſſene, nedbaloſtj zginacieno a zlechcieno nebylo, prawicž, že ſu mnozij, kterzi praw a rzehule v tom cechu nemagicž, newiedi ſe, kterak zachowati. Protož geſt mne proſil (ſliſſe, že ſem ſe w to dal), abych ty geho prawa tlaciti dal, aby tak dobra, ſluffna a vžitecžna wiecž rožhla- ſſena a rozneſena byla. Neb podle ržecži pohanſkeho miſtra: Dobre czim 10 obecžnieiſſi, tim lepſſi. Ya geho ſluſſne prožbie nechtie odporen byti, neb y wicz pro nieho hotow ſem vožiniti, gemu k liboſti a pro naſſeho cechu dobre kazal ſem ge tiſknuti. Y pro tu laſku a znamoſt, kteru ſem tobie, mug zwlaſſtie dobri pržiteli, od dietinſtwa ſpogen, tobie ge przipiſugi, iakož tomu, ktery žertom a kunfſtom miſto dati vmi, powahij oſob, miſt, cža- fuow znage. Acž ſnad mnozij budu a ſu, kterzi tyto zierti a zakon od naſſeho P. Jana Franti neiwyſſiho Haytmana zhanieti a ſlechciti chtiegij, wſſak w naſſem cechu toho ninie,1) abychom za to dbali, neb my za pyſſne rzecij a twrde treſtani malo dbame. A iakož každy muož naſſim ziertom bez vrazu miſto dati, geſtli pozna rzecž mudreho, zie hra a žiert ſu czlo- 20 wieku potrzebne k žiwotu etc. Protož tebe, muog dobri pržiteli (nechci ržecy: ſtarſſi z cechu), proſim, aby od tiech vtrhacžuow, pomluwacžuw nas y naſs cech ochraniowal podle twe možnoſti. Towariſſom wſſem czechu naſſeho wzkaž ode mne mnoho dobriho. Pozdraw ode mne, pro- pſim 2) tebe, Urbana w Maliczkim przedmieſti, ktery podle Czechu ſam 25 trzeti gednu ſukni ma a w puol žhnile gižbie ſeda. Kniezy Janowi deſfin- ſkimu Caplanawi naſſemu wiernimu, wzkažte pozdrawenie, ktery dirij w gizbie ſlamu a ſenem zacpawa, powiezte, ať ſe podli prawa zachowa. Mieg ſe dobrze, Wolfa panie Cantorowa ſyna, przitele meho dobreho, ode mne pozdraw. Dan v Nornberce XVII. den Ržigna mieſice. Letha etc. 30 woſmnaczteho. 15 t Nenie, viz pozn. 4. na str. 9. Místo: prosim. 1 *

Strana 4
(L. 2 a). Johannes Franta ſweym wierneym z Czechu Lechkee siwnoſti Towaryſſom. Fozdrawenie a ziadoſt podle Czechu zachowanie. 5 15 20 25 Službu naſſy hotowu, wochotnu a wiernu s ſewſſy ſluſſnu powolnoſti Waſſim miloſtem przedſylam, naſſij milij a na naſ wzdycky laſkawij. Waſ- ſym miloſtem winſſuge wſſecko dobre zdrawie a ſczeſti, aby zdrawi gſucze, dobrze gſe miely, tohot bych wam wiernie przal. I wiernij mogi, byl ſem od was cžaſto ſtaran, nebrž od dawneho cziaſu napomínan o ſwobodach a prawich naſſich, na kterich ſme zuſtali a gich ſobie z gednoſteiny wuole potwrdily, abych wam ge wypfal a wypiſſe pod peczieti zboru naſſeho wam ge wydal. I hnuto geſt ſrdcze me k prozbie a k žadoſti waſſi a tak gſe powolen nalezam, že netoliko ty kuſy w dole ſepſane, ale mnohem 10 wicze, geſtly že Buoh poprzege zdrawi, hlub a ſfirz w nieiake knizki obra- czeny magi byti. I wiernij mily, znamenaw wſſecky wieczy, ktere k bu- ducim letom nam zuſtati magij, potrzebi mi bylo ty obdarowanie pamieti giſtau, totižto piſmem a peczieti naſſi utwrditi, kdež takowe wieczij pewne a ſtale bywagij a nikdy z pamieti lidſke, czo ſe piſmem vtwrdij, newychazegij a zwlaſſt, czo by bylo ke czti a k ozdobie zboru a czechu naſſeho bratrſkeho. Nebo wſſelika wiecz pocziata, aby konana mohla byti, ano by lipe bylo nepocinati, cziehož by kto nemiel ſkonati. Vtikaliſte ſe ke mnie ciaſu minuleho, przede mnu tužebnie žalugicz, mnie vtrhagicz, ginych proti mnie podriwagicz, prawicž, že by pro me wahanie a nedba- hwoſt iako prwe naſſeho czechu nebylo takowe rozhogenie, 1) ale vmenſſeni. Nebo mnozij neumiegicze ſe czim a keym zprawiti, tak ſu pocieli bluditi, že ſu ſe daly na robotu a na díla a ſkrze to po hrzichu pocziely gſu bo- hatieti. Tu ia zižen2) od was vznamenaw. Nedbacziwoſt3) wſſecku w tom opustiw, na každu hodinu wažnie pamatuge a w tom ſwe prace ani na- kladu nelituge, aby mnu wzdy nicz neſchazelo, a wam aby nebylo przy- ciny ruſſeni cechu, wedle waſſij žadoſti a me powinnoſti, czo mi bude za ſluſſne, prozbu a žadoſt waſſi chcy naplniti. Neb neſſkodi to nam wiedieti pro wyſtrahu buduczy. Neb brž kažme ſe przy (1. 2 b) hodami ginych, po- niewaž dan geſt rozum a opatrnoſt každemu wedle bytu geho. I staly mog 3o a v wiernoſti wzdy ſſlechetnie shledanij, aby wiediely a znaly, ziet fu mnozij, geſſto tyto naſſe ſpiſij a ſpolu kunfſtowanie iakžto nieiaku lechku wiecz a nehodnu poſmiwagice ſe, o to ſtogij, aby nam to zruſfily, za nemudroſt a za blaznoſtwi 4) nam to pocitagicz, a to ſnad proto, že naſſe ſkutky a 1) Subst. verb. od roz hojiti (subst. hoj = hojnost); zde archaism. Zižen, stč. žiezň. Ne bačivost, od nedbati, nedbalost. Místo: bláznovství.

Strana 5
rzecij neſrownawagij ſe s tiemi, kterzyz chti byti widieni velmi mudrzy wymluwni. Proti kterym muožme odpoviedieti przykladem, zie przed mno- hymi lethy, kterzij byli neyvoženeiſſij a neymudrzeyſſij, miewali ſu zierty a kratochwile, iako Sfalomon s Markoltem, 1) Neythart 2) s Sedlaky, y o gi- nych mnohych ſe cžte, že ſu ſobie k vtieſſeni a k kratochwily a zwlaſſt, czo gfe doteiczie ziertuow a kunſſtowanie poczeſtneho, Bohu bez ſſkody a Lydem bez hanby wſſem krom tiem, kto to ſpiſugij a tomu ſe radugij. Y protoż my pokornie proſyme zwlaſſt was mudrych, komuž by ſe naſs kunſſt nelibil a w nenawiſt byl, abyſſte aſpon nam toho przyli a na nas newrciely ani zuby ſwymi nas hryzly. Neb ſme my giž gednu od Boha 10 ſtworzeni, giz nas zadny platenik ginak neprzetože, ani kowarž ginak prže- kugie, poniewazd 3) wſſelyke kratochwilne wieczy ode wſſech gednak lydij oblybowany bywagi. A acz ſme wſſyczkni poſſly od giednoho otcze Adama, wſſak każdy ma ſwuog zwlaſſtni dar od przirozenie. A tak iako hrncze poznawame po zwuku, tiemz obycžegem lydi po ržeczi. Bychme ſe pak 15 chtiely velmi mudrzy cziniti anebo mudre wieczi wimluwati, ſnad bychme tepruw za welyke blazny pocztienij byly, neb nekaždemu ſluſſi mudroſt. Každy mudry muz 4) gieſti a piti a weſel byti a ſwau ziwnoſt a obchod pržedſe weſti k shromazdieni peniez, w kterychž ma roſkoſs a kochanie. Ale myt peniez nemame, abychme ſe w nich nebo wzbozi kochaly, než 20 tolyko wnaſſiem rzycztwij, 5) o kterem den ode dne myſlyme a onie ſto- gime. Nemluwime, acz by ſe niekto domniwal tolyko o naſſiem ſlawnem miestie, by ginde naſs czech nemiel byti, ale tak gie gſe rožſſierzil, necht ma gieden ſto vſt a tolyk iazykuow, at muoz o geho ſſyrokoſti powiedieti, ani zadny piſarz wipſati. A newim pod ſlunczem obchodu giednoho, abychme wniem nenalezly ſwe peczieti. Gine minicz wſſeczky rżady pocieſtne, tolyko ſtupim k duowodu na niſſie ržady. Vkazte nam mnicha, ktery gſe dal do klafftera, aby toho (l. 3a) niekdy nepykal. Ziaka, aby niekdy huſy neb kaczicze nevkradl. Mlynarže, aby wſſeczky otruby wratil nebo niektere mierzyczy muky nevgiel.6) Tkadlcze, aby niektereho klubka ſobie nepozuo- 30 ſtawil. Kreyczirze, aby vſſeczkny klyny wratil. Kramarže, aby niekdy pro ſwug zyſk krzywie neprzyſyhl. Hracze, aby nelal a neklyl ſe. Zida, aby s kržeſtianem wiernie a prawie byl. Liekarže, aby gich nekolyk nevmorzil. Sladownika, aby niekdy niekterych neczek ſladu s hromady czizi na ſwau neprzyſul. Rzieznika, aby niekdy panu ſwemu do ruozka nenahledl. Sedlaka, 35 aby nepržeſykl aneb nepržeworal pržes meze. Sſenkyerz, aby niektereho zeydlyku kradmo newypil aneb niektereho grofſie nezachowal. Sſwecz, aby niekomu trzewicz neſuzil.7) Gezdecz, aby nikda w nohawizce nenaſral Vržednik, aby ſe wſſem zachowal. Krczmarz, aby neprzypſal. Kucharz, 5 25 1) Viz Ant. Truhlář, Čas. Č. Mus. 1890, str. 53—65: O některých knihách prosto- národní četby české, 2, Markolt a Šalomoun. 2) Neythart (Nidhart) šlechtický básník německý, minnesinger, který se zálibou obral si látky ze života prostého lidu a líčil prostopášnosti tyto venkovské tak dra- sticky, že i sousedům našim neidhartovati znamenalo surově a selsky si počínati. Viz Truhlář Jos., Manuálník V. Korandy, v Praze, 1888, str. 198: »Než, že se tudy chce tobě vždy jedno na dvé zveličiti, neviem, by sám tomu chtěl obyknúti, leč by chtěl fryckovati neb najthartovati.« 2) Poněvadž; vyskytuje se tak ještě několikráte v dalším textu. 4) můž', může 5 řitství, řičství = smyslnost. Srv. Lomnický, Kupidova střela, I. 29a: Mladý frejíř hřeší těžce, když smilstva přestati nechce; starý pak jest zhola blázen, že nechce být řitství prázen. Srv. str. 6 ř. 16: Řitpich. neuja! nesúžil; neušil střevíc užší a tím kůže pro sebe ušetřil.

Strana 6
6 aby niekdy nicz neugel 1) a klyczniku nedal, a klycznik take zaſe, aby mu niektereho czbanu wina kradmo nedal, aby ſe doma s ženau ſwau napil. A tak o ginych, o kterych nynie pro teſknoſt ſlyſſienie nechczeme wiprawiti a ktere mame wſſeczky ſepſane w naſſych hlawnich knihach, ktere ſlowe Baralipton,2) tu, ktoz by miel miloſt a žadoſt ſlyſſieti, powino wati ſme kazdemu cziſti. Tiech wſsech wieczy nechage na ſtranie, Slyffte, zie ia Franta, neywiſſi Gubernator czechu naſſeho, ſpilnu waznoſti a wtipnu opatrnoſti, nedomnieweyſe žadny, bych ſam od ſebe to czinil, než s radu dobru, dobrych a mudrych lydij mnie poddanych, neyprwe meho 10 neywyſſieho ſecretarže Paprle w ſlawnem mieſtie w praze z Toczie- nicze a peniezka, pak hanuſſe zlatnika z hory a chochrdy, a Miſtra Jana rurarže3) z Thabora, Koſſty ſſewcze a hanuſſe z plznie, Giry z Benow blizko od Klatow, ktery nema gizby a ſeda w pinwiczy 4) w kadi, Slawka Bunby a wornata s Klatow, Mlynarže s czerweneho mlyna z Domazlicz, 15 Wochlema z Strziebra, Welda z Suſſycze, Pozrzyhuowno a zabka z Boru, Kofſtial z Sobieſlawi, Rzitpich z Taboru, Rumpolt z pieſku, Kotlaba z wodnan, Pelyha z Krumlowa, Rumprech z Kralowie hradcze, Kápſſar 57 z Kaurzyma, Nowacziek z Zacże, Sſeſtacziek z Kadanie, Perzyna z Laun, Stramota z Lytomierzicz, (z) Strachota z Chomutowa, Perdidorphar z moſtu, 20 Sraczka z Limburku, Kof�ta z Rokyczan, y ginij ſpolutowarzyſſie a bratrzie. Ted napominame wſſech, kto chczte zdrawy a pohodlny ziwot weſti (1. 3 b) a za geden czlowiek byti, nicz abychme chtiely koho bezdieczne nutiti, nez dobrowolnie, kterzizkoly diete za nami czeſtu naſſij, abyſte miely tu powolnoſt, tu ſwobodu a nicz wietſſij ani menſfij nez iako kteržy my, nez 25 muozte se welykeho bohatcztwie wyſtržeczi, kdoz to budete cziſti a ctucz ſkutkem plniti, Pro wietſſij a giſtieyſſij naſſeho czechu znamoſt, Naſſemu czechu ke czti a k ozdobie, Slovy kratkymi s pilnoſti a bedliwu pocti- woſti chcy wyprawiti a giſtym duowodem toho doweſti. Toto naprzed wieducz, w tom ſe vmiegte zachowati. Neyprw obdarugeme was, abyſſte wgidle a w pitij žadne miry ne- drželi a to pro to, zie ten zadny dluho neſtunie a take lechce vmrze. Iakož widate na woko, že mnohy s chuti ſe napil, ſpoleh na ſtuol neb na lawicy, a oni miely, že ſpi a on byl bez duſſe. A tak nebude trzeba welikeho nakladu na likarſtwie ani na ſwatoſti ani na hromnicze, ano ſwate piſmo prawi: Blaho- ſlawenij, kterich buoh brzich geſt. Mame taky Ezaie w V. Capitule: Blaze wam, kterzy wſtawate rano a naſledugete gidla a pitie až do nocy. Mame- tak w przyſlowi w XVIII. cap.: Cżlowiek weſely a ktery ſe cżaſto raduge geho wiek bywa dluho. Ale cžlowiek, ktery ſe ſtara a wdy 6) pecžuge wyſuſſeny mu bywagi koſti, zie nemuž dluho trwati. Item druhe propuſſtime wam, abiſſte byli tak žiwi a wzdicky dlužni byly a nikda z dluhuow newychazely a to geſtli zie ſi gednomu dlužen wezmi nieczo a zdluž ſe druhemu a prwnimu zaplat, a tak, iak geſ prziſlowi, wyraž klin klinem, až tam wſſickni oſtanu. A ſkrze to budu mit dlužnici daleko wieci 7) ſtaroſt a freſunek, bogicze ſe, aby gim ſnad neza- 45 platil, Než ty, aby myſlil, kudy miel zaplatiti. Toliko gen pobudte, kd wam lagij, trpedliwi. Oni po tom nahniewagicz ſe a nalagicz wam a na- 5 30 35 40 2) 3 4 5) 6) neujal. Tvořeno podle: Paralipomenon. rourař, kdo robí a řídí roury (rúra); vodák. Pivnice. Místo: Kašpar. vždy; tak i dále. 7) větší.

Strana 7
haniegicz ſe was do woli, potomt was nechagi s pokogem a ten dluh z myſli ſpuſti, jakož pak dlužnikow newieſye. Item na toto pomniete: Ziadni z naſſeho cechu aby nebyl, kteri by wiecz w neděli neutratil, než ge czeli teyden widielal, a k tomu geſſtie, aby ſe przidluzil. Item, toto przikazugem, aby žadny z naſſeho Cechu nemyſlil o žiw- noſti ſwe, ani o iakem platu k vzitku ſwemu. An prawi S. ctenie: Hledte na ptactwo nebeſke, že ani žnu, ani ſegi a kterak ge mili buoh krmi a odiwa. Opiet piſmo prawi: Zahin ten s prawa, kto ſe o zeitrzeilli den ſtara. Geſtli zbozij male, ale odpocinuti welike. Iob prawi I. c.: Nahy ſem (1. 4 a) wyſſel z brzicha matki ſwe a nahy fe nawratim. Ano czo geſt platno mnoho miti, geſtli že mnoho maſs, wicet potržebi a wzdy wic žadaſs. I budme my chudi, neb geſt tiech kralowſtwi nebeſke, iako S. ctenie ſwiedczi. Ale iat ſem ginak ſprawen od gednoho hodowierneho 1), zieby ge giz bohati vplatili a zaplatili, zie my chudij s tiezki czo budem mieti. 15 ale ia tomu newierzim. Item za to was proſime: ziadny z was nebud, aby wedne nepoſpal a to proto, aby tiem ſnaz w nocy dyle s towariſſi pokwaſiti, pohrati neb na freg giti mohl. Item ziadney nemieg pecže o chalupie ſwe, aby miel oprawowati 20 ſtrzechij, pudy, maſſtale a to pro to, kdiby paſtirz zatrubil a ziena dluho ſpala, aby mohl dobytek, neyſa prziwazan a zawrzen, ſliſſe paſtirze, ſam do ſtada wygiti, neb w naſſem cechu ženy nedogi zytra než vwecier. A geſtli zie by kde ſfindel wypadl, wytrhey gich wicz, neb geſt lip, že ſe weliku deru kropi, než kdi mala, geſſto ſe wſſecko k ni zbiehne y tecie potuckem. Pakli z naſſeho czechu pocne kto nieco ſtawieti, My prziſnie tomu przika- zugem, aby toho nedoſtawiel, ani dokonawal, až by to zhnigicz, zaſe padlo. Tak kto ſte z naſſeho cechu, nezawiraite v wecier (lecž pro burzku) ani woken, ani domu, a to proto, zie zlodiegij gducz tudy, budau rzeci: kdiž tie tak nechal, cziert tam gdi, an pro to nechal, zie tu niekde ſtogi aſtrzeže s oſſtipem, a kdiby zawrzel, tehdi by ſe oni lamali a dobywali do domu rzkucz: hledme ſwiho, neb wſſickni w domu ſpie. Item každy z czechu naſſeho radſſi propi wſſecko, než by ſobie czo przikupil do domu iako hrachowy hrnecz, mutwicy 2), miſu, talirz. A geſtli že by potrzebowal ſwietla, nekupug po gednu ani be(rz na) libru, než každi den gdi žwlaſſtie s penizem, neb geſt daleko ſporzegi. Take nepotrzebi wam mis, talirzuo, ſekir, pil, motyk neb ſekaczuow etc., kdiz toliko mate lziczy za klobukem, w gine wiecij mužte ſe obgiti. Take netrzeba wam hrdeho nadobi, iako ſtrzibrneho neb czinoweho, zahodilit ſe kto k wam, napiget ſe rad z karhanu3), budeli miti czo. Take nepotržebie wam miti 40 talirzuow, ſekyr, pil, motyk, neb fekaczuow, kdy toliko maſ lziczi za klo- bukem, w gine wieczi muožte ſe obgiti v ſauſeduow. Item žadny aby nechodil ſpat deſet hodin raniegie, pak kdyz gdete ſpat, neſtelte ſobie, lecž k welcženoczy 4), Ale lehniete tak w ſukni, wka- batie y w nohawiczech, aniekdy lehniete na prziecž lozie, druhdy kde hlawu, 45 tu nohami, a tak wzdyczky proti obyciegi a to pro to, abyſſte zytra prace nemieli, oblaciege ſe. (l. 4 b). Item ziadny z naſſeho Cechu nedaweite mnoho pro buoh, nebo ſme 10 25 30 35 místo: hodnověrný; snad úmyslně narážkou na hod. hody. mútev, demin. mútvice (moutev): trdlo, tlouk, tlukadlo, mútví vrtěti (máslnice). hrubý kuchyňský hrnec. k velikonocům, k velicě noci.

Strana 8
8 5 10 30 35 40 my chudij prwe a naſſe by mielo byti kralowſtwi nebeſke. Iakož ſe gest przihodilo w Puclicych. Byl geden kowarz, kteremu rzikali Paſſka. Ten iak ziw nedal nicz pro buoh, krom gednomu chudemu pacholku dal z laſky zaſtieru kowarzku, a tak kdy vmrzel, wzel perlik a ſſel k nebi. Wida nebe zawrzene, zatlaukl geſt perlikem na wrata nebeſka. Vſſliſſie to wratney, przibieh k wratom a zawola: kto tu tlucie. Ten odpowie: Ia ſem kowarz paſſka. Y rzekl k niemu wratny: Czo chceſs a procz tlucieſs, a pržihodil ſe k tomu ſwati matuſs, wece k niemu: Czo chceſs ſem a ty nicz dobreho na onom ſwietie nevczinil. Tak ſe paſſka rozhniewaw, tlaukl opiet horliwiegi. až ſe po nebi rozlehalo. Sliſſe to pan buoh, rzekl: kto tak nezbednie tlucie na nebe, kde geſt ſwaty petr, že mu neodewrze. A ſwaty petr polapiw ſudlicy, y przibiehl k wratom rzka: kto tu tak nezbednie tlucie. Ten od- powiediel: ia ſem paſſka. S. Petr: Y czo tlucieſs, wſsak nebudeſs puſſtien. I rzekl paſſka: mnoho ſe piſſe o waſſem miloſrdenſtwi a kaže, ted ſliſſie 15 tluczi, nechcete odewrziti. A byſſte mne pak nechtieli puſtiti, ale proto byſſte mieli otewrucz nieiake rozmluwenie ſemnu gmiti, abichom widieli a znali, zieg v waſ laſka. Tehdy S. Petr ſliſſe tu rzecz, pootiwrze drobet brany nebeſke. A paſſka pohlediel do nebe, y vzrzel ſwu zaſtieru, kteru dal pro buoh, ano lezi w nebi, y widie, wieczi ſe žadoſti zapalyl, aby byl 20 w nebi, y wiecze k S. Petrowi (neb gie ſebu przyneſl lawiczku 1) wina): Na napi ſe, S. Petrže, a Swaty Petr mložel. Tehda paſſka wecze: ty gſe ſnad bogiſs, bych tie neotrawil, necht ia gſe (przedſe) ale napiem, a tak napie ſe a zachowaw nieczo w vítech, y poſkyte S. Petru a kdy S. Petr pil, tehdy mu paſſka zaprſkne woczi a wſkoczi do nebe, y wſede na tu 25 zaſtieru, kteru gie na tomto ſwietie pro buoh dal, a S. Petr protržew ſobie woczi, y nuž ſe na paſſku, poczne gſe ſnim hanebnie trhati, nutie geho, aby žaſe ſſel wen ž nebe. Y ržekl geſt k niemu paſſka: Pomni, S. Petrže, že ſem ia geſſtie nikda nežapržel boha, iakos ty ho tržikrat žapržel. A take ſlychal ſem iak žiw, že na ſwem muož ſedieti, by bylo proſtred morže Tehdy S. Petr wida, že ho dotyka, y žaſtydiel ſe a wece: mili bratr 2) mlož, bohdat ia wicž žiadnemu hržifſniku nebudu protiwen ani tobie. Potom po male chwili vmržel geſt geden na tomto ſwietie welmi dobri a ſwaty cžlowiek. Y wyſſel geſt buoh proti gieho duſſy ſe wſſij ržiſſij ne (l. 5 a) beſku, tak že žadneho w nebi nežuoſtalo krom paſſka, paſſka wida, že by žadneho w nebi neoſtalo, y gide na to miſto, kde pan buoh ſeda, y ſpatržiw to mieſto, y poczie hledieti doluw na tento ſwiet, y vhledal, an na ble- lydle 3) gedna pradlij druhe vkradla rubaſs. Y rozhniewal ſe ge a popadl ſtolyczku, kteru pan buoh miewal pod nohami, y mrſſtil geſt tu ſtolyczkau na tu pradly, ale chibil gſe gie. po male chwily nawratil ſe gie pan buoh ſe wſſi ržiſſij nebeſku y s tu duſſy, y pohržeſſil geſt te ſtoliczky a tak tazal ſe, kto by gi wžel. 4) S. Petr ržek: žadny geſt zde nebyl krom hyn 5) iakys kowarž paſſka. y zawolal geſt ho pan buoh: paſſko, kto tie ſem puſtil do nebe. odpowiediel paſſka: S. Petr, a S. Petr wiecze: y czo kzywdu 6) mluwiſs, wſſak ſy bezdiecžnie ſem weſſel. Rzekl geſt pan buoh: Nikda ſe nam prwe 45 nicž netratilo, a iaks ty zde, giz ſme pohrzeſſili ſtoliczky. Odpowiediel 1) lahvičku; h vysuto ve skupině hv, archaism, Gebauer, Historická mluvnice I. str. 467. 2) Nominativ místo vokativu, zvláštnost syntaktická: milý bratře. 3 bělidle (viz níže). 4) vzal; plur. přehlas. vzeli, tvary přehlasované i nepřehlasované se pletly, kolí- saly, vzal i vzel, vzali i vzeli. tam. Omylem: křivdu.

Strana 9
a rzekl paſſka: mily bozie, nehniway ſe 1) Kdy twa miloſt s rziſſy wyſli ſte wſſickni z nebe, tehdy ſem ia opatrowal mieſto, kde ſedate, a vda mi ſe pohledieti dolu, y vhlydal ſem, an gedna baba pradly vkradla druhy na bielidle rubaſs, a ia vlitowaw ty newiery, nemohl ſem ſe zdrzieti, hodil ſem doluow na tu zlodiegku, byl bych gi rad zabil. Odpowiediel pan buoh: geſſtie zde gednoho dne neysy a giž chcefs haitmaniti a ffanty2) cziniti. Bych ia byl tak prchliwy a hniewiwy a chtiel wíſeho zleho po gednu mſtiti gižby žiadneho kachlyku w kamniech neoſtalo, giž bych dawno rozhazel lawicze y ſtolicze. A ted przykazugi, Petrze, aby ho hned wywed z nebe. Ale když geho S. Petr wywedl z nebe, paſſka newieda ſe kam obratiti, 10 y rzekl ſam k ſobie: Puogdu do pekla, budulij cžiertij treffnij, budu ale s nimi. A tak kdiž geſt prziſſel k peklu, poczel ſſturmowati perlikem na wrata, tak zie ſe po wſſem pekle rozlehalo. A tak luciper ſlyſſe ten hrzmot. lekl ſe geſt naramnie a neſmiege ſtrachem mluviti, zakywal geſt prſtem na Solferna a na Tartara, na radu ſwau, y rzekl geſt gim ſſepmo: Stiezky 15 opiet Buoh ſem netluczie a cheze nas opiet oblupiti, duſſe nam naſſie po- brati. Y tak zhledagicz geden na druheho, neſmiely ſe ozwati. Tehdy paſſka, tepruw poczne hmaždieti3) na wrata, zie bylo hrozno. Y rzekl gest Tartareus iako zmrzlimi vſty pro ſtrach: kto tluczie. wecze paſſka: ia ſem paſſka kowarz. Tehdy cziertij ſliſſicz, zie pan buoh neni a zie ge giny czlowiek, 20 iakoby okrzely. y rzekl k niemu Tartareus: Czo chceſs (l. 5 b). Paſſka rzekl: Newierzim, neż zie ſte gſe zeżrali, czo tluku a ziadny gſe neozwe. pak Tartareus mu otewrze wrata rzka: Wierzimt, dobry muzi, zie w pokog nas zachowaſs. Paſſka rzekl gim: Nebogte ſe nicz. Tehdy když paſíka ſtupil do pekla, vhleda na lewiczy lucipera na rzetieze, y wecze k niemu: To- wariſſi, ſſpatny to maſs rzetiez, pobudulit ya zde dyle, vdelamt ia tobie, to ſhledaſs, wieczi, že mi podekugeſs. Tehdy lucyper: Buoh gest mne vkowal, paſſka wece: Buoh chce gſe nam pleſti w rzemeſlo, geſſto ho neumi, ale ſhledaſs, pobuduli zde, že ia tobie cziſty ſkugi, že ſe s nieho neſtrhneſs na wieky. A tak kdy tu paſska pobyl den, tehdy obieſil ſe geden na tomto 30 ſwietie, a oni wſſiczkni cziertij wyſſly ſu z pekla pro tu duſſy, krom luci- pera, porucily ſu peklo paſſkowi. Paſſka pak wida, že ziadneho czierta w pekle nyni 4), y pocze ohledawati mieſta, kde ſe duſſe muczily, wſſeczko shledl. y potom pochwily wygide s pekla na prochazku, y vhleda, an geden karnik mimo peklo gede a weze dwie laky malwazi, y dal geſt pozdra- wenie paſſkowi a paſſka mu podiekowal. tehdy paſſka k niemu rzek, tieže gſe ho, odkud by byl, a karnik odpowiediel, že by byl z polzicz. y ržekl geſt k niemu paſſka: Ia gſem wydiel tepruw w pekle Otcze tweho y materz twu, an ſe welmi trapie wuohni. y ržekl geſt karnik k paſſkowi: Widim, že ſy muž mudry a rozſſaffny, proſym tebe, geſtly mozne, aby gie mohl 40 wyſwoboditi z muk, chtiel bych rad za to vcziniti. wecze k niemu paſſka: Day mi gednu laku malwazie,ia gie chczi wyſwoboditi z muk. y dal mu geſt hned karnik giednu laku malwazie a kdyz gi wſſeczku wypil, y vderzil geſt perlykem w tu laku y rozbil gi. y nadielal geſt z nie mnoho krzyſſkuw a obſtawiel geſt tiemi krziſſky wſſeczko peklo, po chwily czerti przigidechu 45 ſ tu duſſy, y widucze, an okolo wſſeho pekla krzyſſkuow plno, y neſmiely ſu do pekla. y mluwily ſu s paſſku: Procz nam to dielaſs. proſyme tebe, neczin nam toho a wotunday ty krzyſſky. Odpowiediel paſſka: tiech Místo: nehněvej se, hněvati, hnievati. šanta, klam, šalba; šantati, klamati. hmožditi, tlouci. není; ze zdlouženého nění úžením nýní. Gebauer, Historická mluvnice III. 2., 25 35 5 str. 419.

Strana 10
10 5 10 25 30 35 40 krzyzkuow ia neodlozim, lecz gednu wiecz vczinite. y ržekli gſu cziertie: yaku. ržekl geſt gim paſſka: lecz my wſſeczky duſſe propuſtite a date ge mnie w mocz. Tehdy czertie widucze, že gim nezbeyti a že ſtratiecz peklo, newiediely by gſe kam dieti, y vdielachu ſ nim ſmluwu, aby wſſeczky duſſe pobral, tolyko aby gim peklo poſtaupil a ty krzyſky odlozyl. A tak paſſka pogiel wſſeczky duſſe s pekla, y wedl ſe s nimi zaſe do nebe a kdy bylo blyſko od nebe, poſlal (l. 6 a) geſt gednu duſſi k nebi v poſelſtwi, aby powiediela napržed panu bohu y wſſem mieſſtienom nebeſkym, že paſſka wſſeczky duſſe wede z pekla, tu pan buoh ſe wſſy rziſſij a s takowu ra- doſti wzewſſe dary a poczty s koruhwiemi, s praporczi, z bubny, s rozli- cznimi hudbami s radoſti, s pleſanim wyſſly ſu proti paſſkowi ſ tiemi duſfſiemi a przygely ſu gey do kralowſtwie nebeſkeho, kdež gſe geſſtie podnes ra- duge a bude ſe radowati na wieky wiekom. O mogi milij bratržij, wizte, kterak geſt gmilemu panu bohu wzaczna 15 obiet nas chudych, ktož s ſebe da iaky ſſat bližniwemu 1) ſwemu, a geſt daleko wzaczniegie, než by bohaty dal mnoho kop. Neb gſam Chryftus mluwi: Nechtiegte wlaſti zlatem a strziebrem, ani dwau ſuken gmiwyate.2 Opiet pan kriſtus prawi: kto chcze za mnu, prodey wſſeczky ſwe wieczy, ktere maſs a naſledug mne. protoz was proſym, neſtugte o tu mamonu ani 20 o žadne zbozi. Item toto neypilneigi pomniete a to pod pokutú X lyber woſku, aby ſobie žadny negednal drew za čzaſu, než tepruw wzimie, kdy wam bude potržebie. Nebo drwa kdy dluho lezi, neyſu ſpora, gedno zie ge druhdy kradu, druhe velmi wiſchnucz, brzo shorzi czo ſlama. a toto kdy w zymie drew zgednaſs, ſu daleko ſporzeyſſy. Diel gich gedna hranicze nezhorzy, nez ſuchich piet hranicz. Krom ziet malo ſlamy w lozy oſtane pro podniet, nez ge zapalyſs. Item, kterzy mate konie a wozyte drwa, kdy przywezete, neſmiteyte gich po gednu, ale k kazdemu zatopu ſmitay a vſekaway pomalu, iako gſem ia na woko widiel, geda do Nepomuka, an ſedlka birže drwa ſ wozu a podawa muzi do wokna. A on �togie w gizbie ſekal na woknie, neb mu bylo zima a czo vtiel, to wſſeczko vpadlo do gizby a na tom gſem ia ho pochwalyl. Item pod miloſti žadny neſekay wicz drew, než ſ geden zatop, krom w ſwatek, neb w nediely, tu gſe nebrani a to pod V librami woſku, pakly by ſe komu przyhodilo w nediely nebo w ſwatek, že by drew nemiel tomu dawame ſwobodu, aby ſpuonebie wzel prkno neb od komory nebo lawiczi neb žleb z marſtale3) neb ſtoliczi a wneſl do pinwicze a tu ſekal na kantnieržy, aby lydee neſlyſſiely gducz ke mſſi neb ode mſſe. Item, kterzy mate diedinu, abyſte neworaly, ani ſiely, ani klydili s pole za cžas, a kdy ſ pole klydite, kladte obile gedno duchem napržed perni, a to pro dluzniky, kdyby vpominaly, abiſte mieli czo vkazati (1. 6b), pak kdy gſe giž tak mnoho zdluzite, tehdy kradmo wymlaticz a obily ginym za hotowy prodadicz, y na ocžiſtu zuoragicz pod jednu roly, ſegte na to 45 plewy bez zrna, a tak dlužniczy budau potieſſeni, rzkucze: Když ſem ne- mohl letos ſweho dluhu doſahnuti, ale na leto mu buohda neopuſtim. A když w ſtodole nicz nebude, tehdy wezma zienu a dietij na wuoz, gdetež k S. Iakubu na paut. ltem ziadny daleko neputug, aby gſe neprzyhodilo wam iako oniem 1) bližní. mívajte. 3 marštal, stáje, chlév.

Strana 11
11 za Ezopa, gieſto ſſel Lew, wlk a oſel na put do Rzyma, y przyſſly do gedny kraginy, w ktere naramnie velmi mržely, y mluwil geſt wlk k towarzizom 1) ſpolu pautnikom: Tuto ſme w mieſtie nebezpecznem a w moru take, mnet me ſwiedomi hryze. Y proſil geſt Lwa, aby ho ſpowiedal. a tak kdy ſe geſt ſpowiedal, tu gie prawil, czo gie komu zdawil Owecz a jinych howad 5 bez pocztu. Tehdy Lew rzekl k niemu: Ty ſy, wlcze, wzaczny czlowiek a mieſſtien2) opatrny. poniekud gſu tobie nizſſij poddani, zie czaſem mužeſs gie treſtati, neb kdyt by tobie toho buoh neprzal, nikda by ty na to miſto nemohl przygiti. Y dal mu za pokanie geden paterž kazdy den, ſpieti. Potom ziadal geſt y lew, aby ſlyſſan byl od wlka. a tak kdy gie wypra- wiel, czo gie lydij zdawil, howad, ginych ſſkod bez pocztu ze ge vdielal, y ržekl geſt k tomu wlk: Ty ſy lew a ty ſy yako kral, a kniže nade wſſemi ginymi. tobie to nema tak waženo byti, neb by tie mily buoh nad gine nemilowal, nikda by tie nad gine nepowyſſil. a tak dal geſt mu za pokanie každy tyden, aby rzykal gedno zdrawa Maria. Potom przyklekne 15 oſel k wlku, y klecže mležel geſt. Tehdy wlk wecze k niemu: co mlcziſs, praw, czo ſy zleho pachal. Odpowiediel oſel: rad bych prawil, newim czo. Tehdy wlk k niemu: nechczyt wierzieti, aby byl bez hrzichuow, prawiž, czo gſe mam s tebu meſſkati. Rzekl geſt k niemu oſel: buoh zna, že newim, czo prawiti. Než toto mi ſe przihodilo: byla gednoho dne welika zyma a my neſly pytle ze mleyna, muog pan ſſel przede mnu, y nandal ſobie ſlamy do ſskoren, a ſskornie byla ſtrhana, že mu ta ſlama wyhlidala z ſskornie, tu ya hladem przynuczen ſa, wytrhl ſem gemu gedno ſteblo ſlamy z ſskornie a ſniedl ſem ge, gineho nicz newim. Tehdy wlk ſpo- wiednik ſa zapalen hniewem, rzekl geſt k niemu: Ia wim, žeg' ten hoſpo- darz, kterimu ſy to vdielal, žeg' potom nohij oznobil, a žadny ho Likarz nemohl zhogiti a on za to hrdlo dal, kto tiem winen než ty, kterak ty maſs przi (l. 7.a) giti k ſpaſeni. Nebo piſmo dije: zub za zub, ruka za ruku etc., a tak zawolaw lwa, y roztrhachu woſla w kuſy a ſniedechu ho. Wizte, milij bratrzij, take ſe przihody ſtawagi, kto daleko putugij. Lew 30 s wlkem ſe ſpykly o woſla. Iakoż geſt przyſlowie: Wlk wlka neruge a wrana wranie oka newiklyne. Ani mrcha mrſſe neſmrdi. Item, kdy ge w ſwatek a kdyz giz wſtanete rano, Neyprw diete na palene wino a tu každy, czo wie, to powiez ginym, tu ziwich y mrtwych poſudte. a ſpigicz ſe tu, dietez na ocziſtu k koſtelu, tu tepruw ſpolehnucz na zeď na kerchowie, tu rozprawiegte. a kdyz pozwoni v maly zwonczek k boziemu tielu, tu tepruw druh druha porazieg, biezte a tlaczte gſe do koſtela; ale daleko nechodt ode dwerzy a yak bude po bozim tiele, hned diete na friyolt,3) a odtud newychazeyte až do ſwieta.4) Item pod libru woſku žadny nechod' na kazanie, ale kdiž kažie, 40 radſſi diete mezy brany, neb na pole, neb chodte okolo koſtela, neb na cech neiwicz kaži a nas neiwicz dotykagi, gednak o fregi, gednak o hrze, o pitij a o ginych wiecech, geſſto ſe nam to nelibi, neb by kazately wſſecko dobrze prawili, kdyby gen ty kufy mlczieli. Item každy z naſſeho cechu pod pokutu V liber woſku aby prw pil, 45 než gedl, Acž wy toho neznate, iak geſt toho weliky vzitek. Iakož prawi mistr Ippocras: zie ſe lip pitim naplniti než gidlem, neb napog geſt vſſlechti- 10 20 25 35 1 (měštěn) Omylem: tovařiš. měštěnín; dle tvarů náležitě přehlasovaných jest přehláska, místo měštan Srv. frynort, fryvort v Gebauerově Slovníku I. s. v. do svítání, do bílého dne.

Strana 12
12 5 35 40 45 leiſſy než gidlo, a take ſe w clowieku tak nezatwrdi, neb welmi miekcżi brzych. Take czini czlowieka plodneho a zwlaſſtie kdy ſe rano napi pale- neho wina a potom hned gde na wino neb na piwo. Komu by pak ne- bylo pomoczno, ale di do waruow. Iako ſe ted bylo przihodilo w nowie, byla gedna mieſſtka, pržigela do waruow doſti piekna, y byl geſt taky geden likarz w tiz lazni, y rzekl geſt k diwce te pani: Milacy,1) procz ſe twa pani myge, an piekna, neznati na ni ziadne nemoczy? Odpowiedela diwka: mily pane doctorze, geſt tak, že geſt zdrawa a że gi nicz neſſkodi, než že nemuoz miti plodu. Odpowiedel likarz: ia gi radim, nechceli darmo 10 peniez vtratiti, at ona gde domuow, tat gi lazna ditete nevdiela. Chczely miti ditje, ia gi radim, at nalozi na niektereho mladeho, tent gi k plodu ſpieſs pomuž, než ta lazna. y odpowi diwecžka: guž ſme wobie toho po- kufily a nicz platno nynie.2 Item z naſſeho cechu žadny newaž na mnoho krmij, nebo když (l. 7b) 15 ma gednu, muž na ni pržeſtati. widite na oko, mnoholy z meho czechu chodie k lekaržom, aniz oni potržebugi iakeho liekarſtwie, neb oni wſſeczko na poržad gedi hruſſky, hauby, dienie,3) ſurowe zely, an kdy przyde do krczmy, wobchazi okolo kuchynie, geſſto ho ſwiedi hladem w brzyſſe, ale bohaty pržegeda ſe, druheho dne hladie gſe po brzyſſe. an ſobie touzi 20 gednak k lekarži, gednak do apateky bieži, wydawage penize za lekarſtwie a žadage ſpomoczi. Item každy z naſſeho czechu, kto by czizie ženy wicze negmilowal, než ſwe, aby dal X. liber woſku. A kto by každy den ſwe ženy naymin tržikrate nezbil, day II. libry woſku. A žena take kdy gi ſtepe muž, aby 25 ſ nim naymen do tehodne nemluwila a na ſtudeno mu gieſti dawala. Ale ktera by žena muže zbila, tent nicz nepropadne. Nebo kde muz ſtepe ženu, tu tie byl angel, a kde žena ſtepe muže, tu tie byl cžert. Item kterzy mate diedinu a kdy wozyte ſ pole, abyſſte wſſeho ne- ſwozyly, ale nechaly niektere kopy ſena, a niekoliku mandelu obile a wo- 30 tawy, a to proto, že lyde widucz, ržeknu: ale ma tiech potržeb doſti, an giž nechawa potržeb na poli, nemage kam klaſti obile a wotawy. Item kterzy ſte z naſſeho czechu a ſedite mezi dobrymi lidmy, wy mluwte wſſiczkni pogednu, at žadny geden druheho nepoſlaucha, a take nedayte žadnemu mluwiti, než ſami mluwte, byt was pak ziadny nepo- ſluchal. A take kdy czo mluwite, by pak prawdu mluwili, wzdy hledte ſwu ržecz klamem a lžij zapeczetiti. Nedaleko od nas pržyhodilo ſe, byl geden z naſſeho czechu. ſlyſſel o gedne mieſſcze, ktere byl pržed čzaſem muoz vmržel, ale byla ſobie gineho pogiela, že wzdy plakala, zielegicz prwniho. ten gednoho cžaſu w kostele stal gest pržed stolyczi tee mieſſky, hledie vſtawicznie w ſtrop nahoru, ta pani ſe tomu diwila, ze tak wzdyczky w nebe hlediel, y kdyż ſe lydi rozeſſly ſ koſtela, mluwila geſt k niemu, tiezicz, procz by tak w ſtrop hlediel. odpowiediel geſt muz, rzka: Neb ſem tepruw z nebe przyſſel. Rżekla geſt k niemu mieſſka: y kdy gły z nebe, proſym tebe, znaſſly tam meho nebozczika Erharta kramarže. odpowie- diel ten muzik: znam, y czo že Erhart kramarz waſs manžel byl? Ržekla panij: bylt gest. Ržekl gest k nie ten muzik: an muog wlaſtni towarziſs. rzydko ktery den, abychme ſpolu nebyly w krozmie. Miefſtka ržekla: kterak gſe ma, proſym tebe, odpowediel muzik: iat powiem prawdu. Nemat gſe velmi dobrže, neb ſukni ztrhanu ma, tržewicze dierawe, že mu (1. 8.a) 2 milá dci (dcero). Viz pozn. 4., str. 9. dýně.

Strana 13
13 prſty wihlydagi, hladem take mrže, an mu giž po krezmach nechti wierzyti. a powiemt, ondy ſme byly w gedny hoſpodie na marczy 1) a tak ſîen- kyeržka ho poczne vpominati a on ſa przynapity, y poczne gi lati, hanieti a tu ſediely S. Michal a S. Raphael. potom S. Michal tak gſe nan roz- hniewa, byl nan wytrhl teſak, a by nebylo S. Raphaele, že gey zaſkoczil, 5 byl by zchromil, a nebo zabil. Ržekla geſt mieſſtka: ba wſſak tie nebož- czik, kdy geſſtie byl ziw, rad gſe wzdy przynapigel, geſſto gmiel hlawu mdlu. Geſſtie proſym, powiez mi, maly pak na czem lehati. Odpowedie muzik: nema, nez liežet2) tu v S. Kryſtophora w ſtodole na wotawie. Ržekla mieſſtka: ale kterak že to, že ho pan buoh neopatrzy fſaty? Odpo- 10 wiedel muzik: O mila pani, geden ly geſt w nebi, ale kde by ſe pan buoh dobral tolyk ſſatuow. Ržekla mieſſtka: to geſt tak, newiem, že ge tam mnoho lydi. Proſym tebe, brzo ly zaſe pugdeſs? Odpowiediel mužik: teto hodiny minim geſſtie byti doma w nebi. Rżekla mieſſtka: proſym tebe, chtiela ſem mu nieczo poſlati, mohli by mu doneſti. Odpowediel mužik: 15 chczi ia protie rad vcziniti, czo mu daſs, že mu doneſu. Y dala geſt mu mieſſka XV zlatych a rubaſs kmentowy a botky, a rzekla k niemu: Proſym, kdy by mu czo gſe nedo�tawalo w nebi, pros, at gey zalozie, ponie- wazd3) zde cżaſto bywaſs, chczi hned, czo by gſe zdluzil, zaplatiti. Tehdy požehnaw, y ſſel gest wen z mieſta, a tak z nahody muož druhy te mieſſtky gel geſt domuow ſ kupecztwie, y podkal gſe ſ tim mužikem. a kdy prży- giel domuow, rozhoſtiw gſe, kazal ſobie ženie przyneſti rubaſs a botky, chtie giti do lazny. I ržekla geſt mieſſtka: Mily pane, nemieg mi za zle, byl zde geden velmi dobry muzik z nebe. Y prawil mi o nebožczi mem muzi Erhartowi, kterak geſt welmi chudy, a kterak welyku nuzy trpij. A Ya 25 ſlyſſecz to, vwierzyla gſem tomu giſtemu muziku, y poſlala gſem mu do nebe patnaczte zlatych, k tomu Rubaſs kmentowy a nowe Botky. Slyſſe to ty giſty mieſſtky muož, y kazal geſt hned zaſe kuon ſwug woſedlati, neb gie toho muzika z nebe prwe nedaleko od mieſta podkal, hned geſt po- myſlyl, že ge ten giſty. a když za nim poſpiechal, Ten muzik z nebe 30 ohliedl gſe k mieſtu, y wida, že za nim biezi a honi ty miefſtky muož, a ten mužik wgide do leſa, y swrhl bržemiczko 4) s ſebe do krže, a wratil ſe na tu czeſtu zaſe, tehdy kdy ſe ſ nim podka kupecz, ržekl k niemu: proſim, podkallis iakeho mužika z bržemiczkem? (1. 8.b) Odpowiediel ten muzik: tepruow, pane, miel ſe ſe mnu podkati, ale prchl mi w ſtranu do 35 leſa. A kupecz: proſym tebe, mily muziku, podrž mi konie, nebo ſem ia tu ſwiedom, ſhledaſs, žet mi nevgde, y bieziel do leſa. A ten muzik przi- wedl konik k tomu krzy, kde bylo brzemiczko, y wlożiw brzemiczko na luk,5) gel geſt prycz, a ten kupecz nahledaw ſe, ſſel geſt po kuon, y nena- lezl ani konie, ani muzika, y porozumiel ge�t, že by ten byl z nebe, y wratil 40 ſe domuow. Rzekla geſt žena k muzi: Pane mily, kterak ſe wam zwedlo. Odpowieděl muž: dobrze. Tys poſlala ſwemu muzi nebozczy Erhartowi po- trzeby a ia nechticz, aby do nebe pieſſky ſſel, y przidal ſem mu kuon, aby gezdeczky gel, a taky aby erhart muz twuog miel ſe mezy dobrymi lydmi na czem progeti. Nu, mila ženo, nemiegž mi za zle a ia tobie take. Item kdy ge w nedieli neb w ſwatek, przikazugem wam, abyſſte 20 45 1) pivo vařené v březnu, »březňák». Viz Zíbrt, Z dějin piva a pivovarství v ze- mích českých, v Praze, 1894, str. 87—9. č. 20: »Proč mělo prý pivo »mařec« větší sílu než pivo jiné.« ležieť, leží. Viz str. 5., pozn. 3. břemíčko, malé břemeno luk u sedla, oblouk.

Strana 14
14 doma nebywaly a to pro dluzniky, neb w ſwatky neiwicz vpominagi, ale ty dny wezmucz kuſſy, (rucznicze ſu zapowiedeli), diete do leſa na myſli- wo�t, neb do wſy do maleſycz na piwo. Item pod miloſti przikazugem, abyſſte mnoho peniez nemiwaly, neb 5 mnozij wedly 1) peniez hrdlo wazie. Widite, mili bratrzi, kterak z naſſeho czechu mate bezpecžnoſt a kleyt na czeſtie, zie wam netrzeba žadne branie, ano kdy mate toliko huol w rukau pro pſij, nebogte ſe žadneho. Neb lupežnicij každeho z naſſeho cechu od daleka poznagi, rzkucz: Stugte a ne- hibayte, neb tie to naſs. Pak nechait bohaty ſam, a ha nepugde, lecž ma 10 s ſebu niekoliko ſtrzelczuow neb prowodnikuow, a geſſtie nepugde tak ſmiele iako z nas geden. Take z naſſeho cechu bezpecnie lehne a bude ſpati, tys2) w domu y w gyzbie, teež w hnogi, teež w marſſtali, tež na poly a ſpi bezpecznie. Ale bohaty mage ſklep pod trzimi zamky, geſſtie s ka- hanczem bude hledeti pod lozie, a okolo truhel, hledage, geſtli zieg' ſe 15 kto dal zawrziti. Jakož gſe geſt przihodilo okolo nas. Byl geden ſedlak welmi peniežity a ſycz nabożny, dobry y pokogny. Kdiž ge�t zwiediel geho pan, nemoha proti niemu nagiti przicziny, kterak by mu ge moh' pobrati, y poſlal pro- toho ſedlaka a mluwil k niemu hroznie, kterak by miel proti niemu panu ſwymu wlaſtnimu przechowawati lydi ty, kterzy to proti niemu ſložili piklik3), aby ho zamordowaly. Ten ſedlak dobry newieda o nicemž, wimluval ſe, že winen nynie 4), pan geho kazal wſaditi a hladem morziti. Tedy ſedlak proſil pana, aby ho (1. 9. a) dal na rukoymie, aby ſe lepe mohl wiptati, aſpon geſtly že by czeled o tom czo wiediela, a kdyz nemohl na czeledi nicz pržezwiedieti, ržekl geſt k ženie: giž ia rozumim panu ſwemu. pan zna, že ia mam penize a protož tyto oſyedla liecze na mne, kterak by mne gich zbawil. Tak wzew dwa hrncze geden zlatych a druhy peniez pod gednu pazdi a druhy pod druhu, y neſl geſt ge k panu ſwemu: Pane mily, giž ſem ia ſe vptal na ty, kterzi ſu proti waſſi miloſti pikel ſliewaly a ted ſem gie k waſſi miloſti przywedl wſſeczky, abyfſte raczily przygeti a ge podle ſwe wuble treftati, at potom y mne s waſſy milosti newadie, ani mne k waſſy miloſti wicze ſtudie. Ia take, pane, at pokoy mam. Pan wzew pe- nize, toho geſt propuſtil a byl nan potom wzdicky laſkaw. Mogi milij bratržie, nebud wam teſkno geſſtie malo poſlyſſeti. Stalo ſe geſt, staly ſu trzy zbiehowe na gednom leſe na gednoho kupcze, a tak kdy ſu ſtaly a cze kaly ho dwa neb trzi dny, Na tom leſe byſſe puſtenik a když ten puſtenik prochazel gſe po leſe po korženi, Z nahody przyſſel geſt k gedne geſkyni a w te geſkynie widll 5) geſt welky pytel koženy ſtarych grofſuow a iak gie wydiel ty groſſe, vlek ſe a prchl prycz. a vtikage krziczel geſt a wolal: o bieda Smrt, Smrt, ſmrt, tak vtikage treffil geſt na ty zbiehy a onij gey lapily a tazaly ſe, procz by tak wolal. Ržekl geſt k nim pauſtenik: O pro buh, pro matku bozij, vgdete, kam wite, neb tie hyn 6) naramnie welyka ſmrt. Ržekly ſu k niemu zbiehowe: mily otcze, okaž nam gi, proſsme tebe. wecze gim puſtenik: O pro buoh, pro matku bozi, nechodte tam, za to was proſym. Onij fu przynutily puſtenika, aby gim wokazal. kdy ge tam przywedl a ukazal, biežel opiet prycz wolal: ſmrt, ſmrt. Tehdy ty zbiehowe zaſmawſſe gſe, mlu- wily weſpolek: Giſtie tento pauſtenik blazni. wida welyky poklad, y nazwal 20 25 30 35 40 45 4 5 vedlé. Místo: též. pikel, úklad, demin. není, viz pozn. 4., str. 9. viděl. tam.

Strana 15
15 gey byti ſmrtij. A tak ſucze hladowiti, wzewſſe nieczo tiech groſſu, y poſlaly ſu giednoho do mieſta, aby nakaupil potrawy. A ten gda do mieſta, myſlyl geſt ſam w ſobie, kterak by miel cziniti, aby gſe ty peniże wſſeczky ſamemu doſtaly. A tyto dwa take o to rozmluwaly, aby toho tržetiho, kdy gſe zaſe nawrati, aby ho zabily, aby gſe gim wicze doſtalo. Tehdy ten ktery ſſel po 1) potrawu, nakaupil geſt gedu, y wložil gim w giedlo a w pitie a nawratil gſe zaſe k towaryſſom ſweym. A towaryſſe ržekly ſu k niemu: Nu ſegdi dolu a ponos take wen penize. Kdyz geſt ten ſtupil doluw do geſkynie, tehdy tij dwa vhazely ſu (1. 9. b) gey kamenim až do ſmrti. y ržekl geden k druhemu: Nu nageducz ſe a napigicz a naberucz peniez, poneſem domuw, a tak nez gſu prawie pocziely gieſti, že ſu oba dwa hned pro prukoſt2) giedu nahle žemrzely, y przyſllo geſt na ržecž a prorocztwie toho naboz- neho puſtenika, že ge byla ſmrt. A geſſtie po dnes komu ſe ſteyſſtie na fwietie byti, wem XX. neb XL. zlatych, at gen niekdo vzrzy, y diž na czeſtu, tudiž tie ſmrt potka, a protož ya wam radim, iako ſwym bratrom, nemi 15 waite gich mnoho, aniž gich chowayte. Item Toto abyſſte wiediely, mali kto iaky penize, aby nedielal nicž, lecž prwe ty hotowe vtrati, pakliby kto nemohl gich tak brzo vtratiti, Ale gdi mezy hraczie a prohray ge, ano tak dobrze ge prohrati, yako marnie vtratiti. Mnie ſe to, buoh zna, przihodilo, miel ſem newaznich zlatych XL., y nemohl ſem gich odbyti. gednoho ciaſu opiw ſe, prohral ſem ge wſſecky vplnie, ia prohraw ge, y ržekl ſem k hracžom: wſſak ziadny wahy nema, nadaw ſe, že mi ge zas wrati a oni powiediely: Nedbame za to neb my s wažkami na hru nechodime. Na tiech zlatych ſem ia nicž wicz nemiel, než to, že ſem ge vplnie prowedl, a ſicz mi za nie nechtiely hotoweich dati gen po dwau a po cztirziczeti groſſych. Pozorugtež, milij bratrzie, ktere geſt liepe, mnoholy gmieti czily nicz. widite, ktery ma mnoho, že nema žadneho odpoczinutie, ani od lydi, ani na ſwe myſli. Bohateho tudieſs vdielagi konſſelem, nebo neyakym auržednikem. ten we dne ma doſt cziniti s pany a s lydmi, a w noczi pak leže, myíli, aby ſwemu vrzadu doſt vczinil a tak nemuož vſnuti, ale obraczuge ſe ſem y tam, zytra opiet przidu ginij, aby ſſel kſſaftu dielat, w ſwatek aby pocžty dielal, w pondieli aby na meze ſſel, w vtery aby do prahy gel, w ſtrzedu k panu, we cztwrtek aby na berni ſediel, w patek aby niekoho s niekym mierzil, w ſobotu mage do lazny giti, tu opiet pro obecni potrzebu nebude moczy, a tak ziadneho odpo- cinuti w ſwatek iako w patek. Ale my wegducz do krczmy, na nicz ſe neſtarame, než tu ſme weſeli a ſpiwame, ziadny nam nekaže na rathauz, lecz pro dluh, ani k pocžtu, ani nikam. Než tu hledime, kdy hoſpodarz s ſwu hoſpodyni gie, Geſtli czo komu poſkyte. Nenie-li to welika laſka mezy nami, že tak weliku przyzen mame, zie bohaty toho nikdy neuczini, aby czo ſam ſniedl, ale proto gynych na to pobizy a o to ſe s nimi roz- dieli. Ale ſkupy ten nedaly nam, ale muſy pro hanbu. (L. 10. a). Item kdy kto bohaty ſtunie, tu lidee wſſiczkni k niemu biezij, žie muſy przed nimi dwerze zawirati, aby mohl odpocinuti a geſſtie neplatno bude, ale polezau k niemu wokny. Než kdy kto z naſſich ſtunie, chudie ſtunie, a ma, diekugicz bohu, dobre odpoczinuti, Neb budu wſſecky dwirze otewrzeny a ziadny k niemu neprzide. Item Bohaty vdiela kſfaft, tomuto odkaže ſto kop, A tomuto duom, tomu dwuor, onomu diedinu etc. A tij, kterym gie odkazano, acž toho nevkazi na ſobie, ale gizby radi, aby vmrzel, aby ſe gim ſtatek doſtal. 10 20 25 30 35 40 45 1) 2) pro místo: prudkost.

Strana 16
16 Pakli vmrze, tehdy vzrziſs tiech ſauduw o ſtatek, tak že pani konſſelij budau rzeczy: Cžert nam nahodil ty neſnaze. A tij, kterži proſaudi: Bohday gie cžert wzel na onom ſwietie. Pak, mogi neymileyſſi, wizte, czo pochazy z bohatſtwi. Ale w naſſem 5 toho cechu nebywa, žadny nas neklege, myt žadnemu nicz neodkazugem, Než kdy koho z cechu k hrobu neſau a mu zwoni, tu tepruw ſe tizij kdy gie ſtonal. Take nas žadny neklege, abichom komu czo vdielali, Než po ſmrti kde nas w reyſtrzich neydau 1) newymazane, tu diegij: Neboſſtik mi oſtal tolik a tolik. Nu pane Buože, mu odpuſt a ſmilug ſe na duſſi. 10 iatt mu odpauſſtim, a ginij tyž vczinij. Item kdy gdete na pitie, za neyprwni zeidlik, kdiž magi naliti, zawday a wrz hotowy, a tak hned ſſenkirz neb ſſenkirzka bude ochotnieyſſy, miegicz. že wdy budeſs hotowimi platiti. takt da ſpiſs nieczo pogiſti, tak ty zawdada, pi czeli den a k wycieru2), kdy ſſenkirzka gde toczit, vkradni ſe prycž, na 15 zaitrzy gdi ginam, do te ſe žas newraczug, at by tie nenapominaly, ažt pozapomenau. Item ſſenkirzky z naſſeho czechu kdy gdu toczit wina neb piwa, než do pinwicze pugde, ma s konwi poſtati mezy dwerzmi a wyhlidnuti, widily kde ſwyho mileho a tepruw giti do pinwicze3) toczie4). a kdy natoczi, prwe než przyde do ſwietnicże, aby opiet prwe vyhlidla z domu na wſſe ſtrany a tepruow neſla do ſwietnice a tak piwo oſtane s pienami. 20 Item zadny z naſſeho cechu aby neprodawal maſla, ani ſyruow a to proto, že kraw nechowame a take lide neradi plati. Iakož ſe ſtalo, letos prodal Koſſta ſſwecz achaczowi formanu maſla, ale podnes nemuož za nie nicz gmiti, aniž bude, Neb on prawi, že bylo wſſecko prožlukle, geſſto k niemu twarohu przidawal. a tak geſt ho nemohl prodati, ale že gim muſil wozij mazati. Item kterziſte z naſleho czechu, abyſſte wiedieli, iakky odiew neſti (1. 10. b). Neyprw aby každy miel na hlawie birytecz neb klobauk zržezany, 30 neb s vſſyma a na klobuku neb na birytu at geſt lžicze, neb neyaka ſſkorzipka, neiaky wdy troſſt a na hrdle paterz a koſſyle at geſt delíſi, než ſuknie, ſuknie at geſt naprzed vſmolena, nohawicze ſtrhane, aby laytky wihlydali, a tržewicze dirawe, kdy ge blato, aby w nich krchtalo, kukly wam netržeba. waczkuow wam take netržeba, muzte penize noſyti za 35 bierytem, neb za klobukem, neb za nadry, czo byſſte peniežily. Ano ſe ſtalo nedaleko od nas w gednom mieſteczku byl geden bratr z naſſeho czechu welmi wotrhany, y byl zwan od ſwych pržatel na ſwadbiſſtie, 5) y neſmiel geſt giti w tak ſſpatnych hadrzich gednoho gdne gde do mieſta na trh, y gide mimo ſlybenicze a toho dne gednoho obieſyly, a ten obieſſeny miel 40 dobre nohawicze, y pomyſlyl geſt ten bratr: bych ia mial ty nohawicze, tehdy bych mohl poczeſtnie mezi pržately na ſwadbiſſtie. a tak wohled ſe a newida nikde žadneho, przyſtawiw ržebrzik, y chtiel mu ſlieczi, y geſſto nedawno wyſel, neb byly gemu nohy ſtekly, že gich nemohl ſwlieczi. a tak chwatage a boge ſe, by ho niekto newidiel, winiaw ržezak, vržeže mu obie 45 nohy po ziwot. y wezme ty nohy, gednu pod gednu paždi a druhu pod druhu, y przygide do mieſta na gednu hoſpodu. necha noh w domu, ſam 25 25 3) 4 5 najdou, viz Gebauer, Histor. mluvnice, I. 135. k víčeru, k večeru. pivnice, viz pozn. 4., str. 6. místo: točit. svadba, svadbiště.

Strana 17
17 ſſel do gizby a proſyl odpoczinutie. Ržekl mu hoſpodarz: mily hoſti, geſtly že chczels obwyknuti, czo duom ma za prawo, chczit rad przieti. y podie- kowal mu bratr, a kdyz bylo v wecžer, vſtlaly ſu tomu bratru na kamnach. A hoſpodarz s hoſpodyni ſſel geſt ſpat. kdyz ſu ſe položily na lozi, vſlyſſeli ſu hrzmot w chlywie a rzwanie. Tehdy hoſpodarz kazal geſt ženie, aby wſtala chutnie a wohledala, czo by tu bylo. a žena do chlewa przibiehla, widiela, že gſe krawa otelyla. ona ſ takowu radoſti przybieže k hoſpodarzi, na niem geſt ziſkala kolacz. Tehdy k nij hoſpodarz wecze: ma mila ženo, widiſs dobrže, kterak geſt ninie welyka zima a chliew neni dobrže ohra- zeny, proſym tebe, wnes ty to tele do gizby, at by zimau nevmrželo. Tehdy hoſpodinie wzela to tele a neſla ge do gizby a ržekla: mili hoſti, nebud' proti myſli, my gſme ſe nenadaly, by ſe nam krawa miela oteliti, otelila ſe a geſt tam welka zima, my bogiecz gſe, aby to tele zymau nevmrželo, ſem gſme ge wneſly, giž tu nocz niekterak ſtrp, iak mužeſs odpoviedie ten bratr: Mila pani, czo wam lybo, wſſak geſt v waſſem, czinite, czo po- tržebi (l. 11. a) po waſſy wuoly, y gducz pani ſpat, požehnala hoſti, rzkucz: muog mily przitely, buoh day mi, zdraw ſpal, a bratr gi zaſe take. pochwily kdyż geſt bratr czil, že by giz wſſeczka cželed ſpala, wſtaw, y gide do domu po ty nohy. wyniew ge z drew, y neſl do gizby. tu rozparziw gie, y ſwliekl geſt nohawicze, a poſpaw do ſwieta, na vſwitie prwe, nezly kto wſtal, kdy gſu z mie�ta pauſſtiely wozi, ſſel prycz, nechaw tiech noh na kamnach. Tehdy zbudil hoſpodarz ženu, rzka k ni: proſym, mila ženo, dij a wezmi to tele a nes ge zaſe k krawie, neb wiem, že ge nedalo tomu hoſti ſpati, at aſpon ke dni po wuoly poſpi. žena rauzewſſi 1) ſwietlo, ſſla ge do gizby napržed, chtiecz zwiedieti, ſpally hoſt czi nicz. Ržekla hoſti: ſpiſſly? nu opie(t) po druhe. A ona trhne za nohu a noha ſe wlekla a ona druhu a ta take ſe wlece, y vzaſla ſe ge hoſpodynie a biežela k hoſpodarzy, aupiecz hlaſem welykym: O muog neymileyſſi muzi, bieda nam ſmutnym. a muz ſe take krziku tak nahleho lekl, proſyl: o mila ženo, powiez, czo geſt, ženo? o muog neymileyîſi muzi, bieda, bieda, newierzim, czo geſt ſe noczi narodilo, by bylo tele, ale žie gie niektera ſanie, a nebo dyjabel. Ten nebo- zateczko hoſt, ktery na kamnach ležel, to tele ſniedlo ho wſſeho, krom noh nechalo, y lekl ſe geſt naramnie hoſpodarz y geho wſſeczka czeled, tak že neſmiely ſu žadny w domu zuoſtati, bogicze ſe, by gich take neſniedlo. Tehdy biežel geſt k panu purgkmiſtru, radie ſe ſ nim, a ſprawiw, kterak ſe gest stalo. Pan purgkmiſtr ſwolal geſt radu, a tak panij konſſele o to chwily gſe radili. potom pak wſſeczka obecz zburzila ſe na pany, aby ſ tim nemeſſkaly a ortel widaly, bogicze ſe, aby gich take wſſech neſniedlo. panij vradiwſſe ſe, daly takowy ortel: poniewadze prwni nocz kdy gſe na- rodilo, hned gednoho czlowieka ſniedlo, by pak dluho ziwo pobylo, ſnad by nas wſſeczky ſezralo. potom weyneſu 2) pocznu niekterzi w zbrogi do gizbi giti a otewržewſſe dwierže, tele gſe leklo, y chtielo vteczi ze dwierzy a onij zachleſtiwſſe 3) dwierze, vtekly ſu wſſyczkni prycz, y tepruw wzgide rumreych po mieſtie, a takowy ſtrach, že wſſiczkni giz chtieli z mieſta vteczi. tehdy ſu v toho hoſpodarze ten duom wikupily se wſſym a potom gey zapalyly a tak podle toho domu shorželo ginych XV. domuw, a by byly nebranili tak pilnie, bylo by wſſecko mieſto zhorželo, y mili bratrzie, czo ſe mate welmi ſtarati, an ten bežze wſſech peniez zgednal ſobie dobre no- hawicze, tieſſte ſe take bohu (1. 11. b). 10 15 20 25 30 35 40 45 5 1) rozževši, rozžehši. výnos, usnesení. zatarasili. Dr. Zibrt: Frantova práva.

Strana 18
18 10 25 30 35 40 Y mily bratrzy, czo ſe mate mnoho ſtarati, an ten beze wſſech penicz zgednal ſobie dobry nohawicze, tieſſte wy gſe taky panu bohu. 1) Item žadny z naſſeho cechu nemey gſe, ani czeſs, lecž w ſobothu. Taky každy z nas mieg na tiele niektere znamenie, nebo ſſram na twarzy. 5 aby byl bez vcha, neb bez niektereho prſtu. Widite, kterak nas dobrzy lide w czeſt magij, an hned z daleka nas widucž, nam ſe ſmiegij a ožo mluwime, taky malo nam wierzij. Item, kterzy bywate na miestkem diele, neb nagemnym, dokud ho- ſpodarz ſtogi, nebo komu porucženo, muožte pilnie podielati. Ale kdy odegde, proſym was, nedielayte tiežcze neb rownie, teež wam musy wczele zaplatiti, iakoby pilnie dielal. A kdo by ſe koly na takowem diele prze- trhl, ſluſſi ho liky ſwazati a prdicz mu zwoniti a potom geho tielo v Petliže mlynarze pod waltroky 2) pohrzebiti. Item Mlinarzy abyſſte wiedieli, kterak ſe mate ſprawowati, a to abyſſte 15 drzieli za prawo, abyſſte z kazdeho ſtrichu braly obili mierziczy a mauky dwie a wotrub neczkami. Wy pak, kterzy mate koržecžniky,3) kdy pytel prazny wratite, doſti na niem magij. Item žiadny nechod brzo k ſpowiedi, neb mate doſti cziaſu na weliky patek neb w bielu ſobothu, geſſto maly ožas a kratky ſtaneſs w pokani. Také po ſpowiedi hned w bilu ſobothu, Neiprw v welyky patek, tu budete nabožnij, modlte ſe ten den, iak mužte cziniti po wuoly, teez iako prwe- muzte piti, hrati, y freyowati, y wizte, mili bratrzie, w naſſem czechu iak geſt kratke pokanie, przihodilo ſe w kragi, ſpowidal ſe geden ſedlak ffa- rarzi ſedlſkemu a kdyz mu giz wyprawil wſſeczky ſwe zle cziny, ffararz treſtal toho giſteho doſt obtieznie, potom geho rozhrzieſſil. tehda ſedlak, nemage waczku, noſyl geſt penize w poſſwie, y chtiel ffararzi dati od ſpo- wiedi peniez, wynimal geſt prwe ſſawly z poſſwy, aby moh' penize dobyti. Tehdy Ržekl geſt ffararz k ſedlaku, wida, an dobywa ſſawle: czo chczeſs cziniti. Odpowiediel ſedlak: Chczit zaplatiti. Ffararz ſlyſſe to, wyſkoczil s stolycze a prchl geſt, a ſedlak za nim wolage, aby gſe nebal. A on gestie wicz bieżel. A kdy byl prżed dworem, wohliedl gſe zaſe a Sedlak: Mily pane ffararzi, Nebog ſe, poczkey, ať toliko zaplatim. Odpowiediel ffararaz 4 plat czertom, ale ne mnie. Wiztez, kterak naſſij bratrzi dobrže proſpiwagi a kterak we wſſech wieczech magij s ſſtieſti. Take ſe przihodilo w naſſem mieſtie, ſpowiedal gſe geden (1. 12.a) Bratr z naſſeho czechu dosti zauf- faly. Ffararz ſlyſſe hrzychy rozlyſczne od nieho, ktere ge pachal. Neyprw ſe ho otazal, kterak mu rziekagi. Bratr odpowiediel, že koſtka. Rzekl geſt ffararz: zle znamení po menu. Potom ſe ho otazal, vmily wieru, odpowiediel koſtka: vmiem. Ržekl ffararz: piegz gi. tehdy koſtka pocze piti: 5) wiera gest wierne misslenie, tot mne neywicze wieze, ffararz wida, že wiery ne- vmie, ržekl geſt: ale mily bratrze, vmiſſly paterze? odpowiedel koſtka nevmiem. A ffararz: to tie zle, a koſtka: a ia gſe proto nevczil, že ge- zle. Tehdy ffararz wzdech, ržekl geſt koſtkowi: ale gmily ſynu, wierziſſly w ſwatu Trogiczi. odpowediel mu: newim, czo geſt. ffararz chtie naweſti na wieru kržeſtianſku, otažal 6) gſe: maſſly ženu. wecze koſtka: mam ffararz: maſſly ktere ditie, koſtka: mam gednoho ſyna. wecze mu ffararz 45 1) 3 43 5) opakuje se věta předchozí. vantroky, jimiž voda padá na kola mlýnská. Mlýn s korečníkem, s kolem na svrchní vodu. Omylem: farář. pěti, modliti se. Místo: otázal.

Strana 19
19 Synu mily, pozorug dobrze, aby wzal nauczenie ſpaſytedlne. Ty maſs ſyna a ſy otecz, iako by ty byl Buoh otecz, a ſyn twuog iako by byl buoh ſyn a žena twa, neb geſt waſs proſtržedek, iako by byl duch ſwaty. Iakozte wy trzi wſſiczkni za gednoho, tyz take Buoh otecz, buoh ſyn, buoh duch ſwaty, acz trzi oſoby, ale geden buoh nerozdielny. Y podiekowal gest koſtka ffararzi s dobreho navczenie a ſſel geſt domuow. w rok prziſſel geſt zaſe k ſpowiedi a mezi ſpowiedi tazal gſe geho ffararz o Swaty Tro- giczi, giżly w ni wierzi. Odpowiediel koſtka: Mily pane ffararzi, wierzim w boha otcze a w boha ſyna, ale w boha ducha ſwateno newierzim Ržekl mu fararz: procž. Mily pane ffararzi, czo buoh otecz a buoh ſyn widiela, 10 to duch ſwaty wſſeczo propij, k tomu geſſtie proſtiradla y miſy. Opiet w gednom Mieſteczku ſtalo gſe, že gſe geden ſpowiedal, A ffa- rarz gſe ho take ptal: vmyly wierziti w ſwatu Trogiczi. ten giſty powie- diel, že nevmie, wecze gemu ffararz: Swata Trogicze gſu trzi oſoby, Buoh otecz, Buoh ſyn, a Buoh duch ſwaty, gizly treffiſs? odpowediel ſedlak: giz. Ržekl mu ffararz: nu kterak? a ſedlak pocze ržiekati: Swata Trogicze geſt buoh otecz a duch ſwaty, tehdy ffararz k niemu, geſſto ne rzek: Buoh ſyn. A kdeže pak syn? otazal gſe, Sedlak odpowiediel: gest odsud mily, v ſſwagra meho mlati, ffararz wida hlaupoſt geho, puſtil ho. Wiztez, mili bratrzie, kterak ſu tij odbyly tee ſwatoſti. S. ſpowiedi wſſak mate doſti 20 cžaſu na ſmrtedlne poſtely, tu tepruw berzte ſwatoſt, neb tie buoh miloſtiw. (L. 12b.) Item Bratržie mogi wierni, geſtly by gſe vdalo koho k ubiedu pozwati niektereho dobreho przytele, tehdy kdy mate dati krmie na ſtuol, tu tepruw ſekeyte podniety1) a tepruw ſſelte2) po3) ſuol ſ penizem a k ſauſe- dowuom tepruw zagimat ſadla a maſla, a k kramarzom zbielym penizem 25 po korženi, aby miel czim hoſtem korženiti, prwe žadnu wieczi tiech po- tržeb ſobie negedneyte. 5 15 O zenach. Zeny z naſſeho czechu ktere ſu, ktera by do tyhodne wicze napržiedla nez puol lothu przyze, a kazdy den nepropila nejmen III groffu, dey II libry woſku do czechu. Item abyſſte znaly, ktere ženy gſu z naſſeho czechu: ktere wieži od gednoho plotu k druhemu powržeſla pro luniaky, neb di pržed mužem, že gi luniak birže 1) ſlepicze, kuržencze 5), czo ona neſe do krczmy za piwo. Opiet kdy pecze chlieb, vkradne cztirzi neb piet pecznuow chlyba, y bude žalowati pržed mužem na mlynarže a gey kliti, že malo muky dawa. a muž 35 gi zakaże pod zbitim, aby k tomu mlynarzi wicz nenoſila, ale dala k gi- nemu, ona opiet pekucz, odeyme V neb VI pecznu ſobie na piwo, a kdy ſe muž tieže, kterak ſe lybi giny mlynarz, Ona odgewſſi teež od gineho, odpowiediela: Cżert iako diabel, wſſiczkni malo dawagi muky, A czo ona od kazdeho pecženie vgme niekolik pecznuow, než muz zwie, ſobie na piwo. 40 Item ženy z naſſeho czechu kdy muz odegde na piwo, tehdy ona s dieweczku a s dczerau wezmucz pieſty a trdla, at vmlati kbelecz neb dwa pſſenice kradmo a to at donefe k ſauſedie, aby gi to prodala, aby miela nacz piti. 30 podpal, pod oheň. Imper. od šlu, sláti: pošlete. pro béře. kuřata. 25

Strana 20
20 5 10 15 20 25 30 35 40 Item geſtli že by ſe pak ktera opila, Iakož toho malo ſlychati a bala ſe, aby muz przida, nepoznal, tehdy poloz ſe na loze a kdyz muz przyde, ſton a praw, žet tie nadcha anebo žet ſe matka hnula. pržed lože pak nawieſſeyg obrazuow ſwatych, at by gſe muz wicze lekl a tak ſa w ſtrachu, boge ſe, by nevmržela, przidat geſſtie niekteri groſs na piwo, aby gſe zho- gila. (pak wſtan a pij znowa.) Przyhodilo gſe, przyſſly trżi ſedlky przed welykonoczi do mie�ta na trh. gedna przyneſla Smržuow, druha Krup a tržeti ſucheich Hub. a kdyz ſu toho wſſeho kupecztwie brzcze odbyli, tak že každa aſa 1) oſm peniez vtrzila, y mluwili ſu gedna k druhe: poniewazd 2) nam buoh toho popržel, že ſme takowi odbyt gmiely, podme niekde na (l. 13. a) stare piwo a pro- pime po penizy. Kdy ſu ſſli na piwo, to ſe gim lybilo a oni zapomniewſſe ſe, propili ty wſſecky penize, y ducz z mieſta, rzekla gedna z nich: Nuže mile kmoſſiczky3) a mile ſauſedy, wſſecky ſme giz penize propily, czo dime, kdyz ſe naſſi muzij nas otazi, kam ſme dieli penize, ktere ſme vtrzily. Odpowiediela druha: tieſsme ſe milemu bohu, bohda mily buoh nam to z gine ſtrany nahradi, a geſtli že by nam czo mily buoh nahodil, abychom to s ſpolu miely. A tak když ſu cze�tu ſſli, ſpolu rozprawiegicz, Vhledali ſu, an na ceſtie piekny zlaty prſtenek lezi. Tehdy gedna z nich vtekla ſe a popadla gey rzkucz: Nepik 4) ſpolu. Tehdy tyto dwie: mila ſauſedo, ſlibilij ſme ſobie, czo by nam mily buoh nahodil, abychom wſſickni ſpolu miely. Y když ſu gey ohledaly, mluwily ſau, aby gey rozdielily tak, aby každa ſwuog diel wzala. Tehdy gedna z nich: O mile kmoſſicky neymileiſſij neczinme toho, ani ho dielme, ale nechme ho tak w cele pro geho kraſu. y rzekla geſt gina: czo pak z nieho mame ciniti? odpowiediela trzetie: Chcete-li ſwoliti, vdielame takto. Kterakoli neilype muže ſweho zklama, at wezme ten prſtynek tak czeli a neporuſſeny. ſwolilij ſu k tomu gine, tak wlikli ſu ſteblce,5) kteraby neyprw miela zklamati. Ta prziſſla domuov, vdielala ſe nemocna a naramnie traudna. Tehdy muž ochazege okolo nie, rzekl mila ženo, geſtlit mohu czo proſpiti hrdlem a ſtatkem, nelitug mne, chcy wſſecko rad vcziniti. Rzekla k niemu ziena: mily muzi, ia ſem, wierz mi, widiela takee w nocy widienie, a kdyby fe to ſtalo, nepochybugi o tom než žebych giſtie zdrawa byla. Rzekl muž: powiez ma neymileyſſij žieno, czož ſy widiela, chcy wſſecko rad vciniti, bych miel ſtatek y to hrdlo naloziti pro twe zdrawie, ziena k muzi: Tak mi geſt we ſnach zgeweno, dyž bych mohla mieti zub geden zdrawy z hrdla twyho a ztlukla gey na prach a wypila, že bych hned ždrawa byla. Sliſſe to muž, y poſlal hned po barwirze a kazal ſobie hned trzenowni zub wytrhnuti, y podal ho zienie a ziena otazala ſe, ktery gie zub wytrhl, muž powiediel, zie trzenowni. tehdy ona zkrzikla: Ach naſtoyte, zapomniela ſem powiedieti, zie miel byti przedni. rzekl muž: O me mile ſrdcze, nerzku trzenowni, neb przedni. Ale aby byla zdrava, kažit ſobie wſſecky wytrhati. y dal geſt przedni zub wy- trhnuti, a ztlukſſie gey w moždirzi na prach, dali gi wypiti, ona ſe hned zhogila, geſſto gi prw nicz ſſkodilo. I ſſla k ſwym towariſſkam a powiedila gim (l. 13.b), kterak ge mužie ſweho ſklamala. ty dwie gi na tom po- chwalily, že ge dobrze dowedla. Potom druha, geſſto ſe gi prſtynek lybil, 45 asi. poněvadž. Demin. od kmoška, kmotra. Lomnický, Kupidova střela, 1. 59: »buď ,pik“ mezi všecky« (všem vespolek). »Nepik« značí asi protivu tohoto významu: nalezený prsten nebude společným majetkem. 5) vléci stébla, t. j. vytahují se stébla při rozhodování o přednosti, kdo vytáhne stéblo nejdelší, první zahájí činnost, hru.

Strana 21
21 myſlila, aby gſe gi doſtal. Y když gegi muž przigel z uratau 1), rzekl geſt: zieno, day chutnie giſti. ziena mu wecze: O mily muzi, diekug milemu bohu, zies' doma nebyl. Byli zde v nas iaczys Cardinalowe a proboſſtowe, chtiew, aby byl arcybiſkupem, muž wecze: Tot ge podobne a ia nevmim latinie ziadneho ſlowa. rzekla ziena: prawie, zie kdyz oblecieſs ſe w to 5 arczybiſkupſky rucho a wezmeſs knihy, zie w tebe ſtupi duch ſwaty, budeſs toliko vmieti, iako kto z nich. A byl gest nedaleko odtad klaſster a w tom klaſſterze opat, a ona vproſila prwy v nieho korunu, berlu, rukawiczky a prſteny. A tak dluho kdy ſe o to hadali: Muzi, giž widim, zie mi ne- wierzyſs, pod do komory, když muž weſſel do komory, ziena mu truhlu odewrzela a korunu, berlu, rukawiczky, prſteny vkazala, muž ſe tomu diwil rzka: Mily bozie, iak ſem žiw, nebyl ſem we ſſkole, a latinie nicz neumiem a mam byti arcybiſkupem, diwna wiecz. ziena k niemu: Mily muzi, neprotiw ſe tomu. Snad ſkrze tebe muož ſe mnoho dobreho ſtati w teto zemi a ſkrze twuog vrzad, byt takowij lide vczeni toho neznaly, tebe by o to nikda neſtarali. wecze muž: iat nedbam, ale budu gim. A wzew na ſe ty apparaty (a giž na gidlo byl zapomniel), y ſſel do gyzby, a tu ge ſediel, otewrzew knihy, nad nimi, ciekage ducha ſwateho. Tehdy ziena bieziela k ſauſedam a powiedala gim potagi, kterak ge ſklamala muže ſweho. ty ſu gi po- chwalily nad prwni. Potom trzetie kdiž gegi muž przygel z uratu, 2) kazal 20 ſobie dati giſti a žena k niemu: Ale, mili muzi, czo geſſtie chceſs giſti, muž k ni: A což nenie cžas a ia dnes pod cztyrzi kbelce3) zural 4), pak abych geſstie negedl, mnie ſe zda, zieby byl czias giſti. žiena k niemu: O muog mily muzi, tobie ſe tak zda, yako we ſnach, zie ſy na ſwietie, zie dielaſs a ziet ſe chce giſti, ty wieczij wſſecky widiſs w uotrapach 5), ale nicz z toho 25 nenie, neb ſy dawno vmrly. Muž k ni: Mam byti vmrli, tepruow przigew z uoratau?6) ziena rzekla: Gizſem ia tobie powiediela, zie ſy vmrly, ale widim, žie mi malo wierziſs. Mila zieno, vchoway buoh, abych nechtiel wierzyti a ty ſe mnu po wſſecky czaſy byla wierna, iak ſem ſtebu. A protož na to nemaſs myſlyti, at bych nechtiel wierziti, buoh toho neday. Protož giž ia 30 tobie wierzym. Než toto mi, ma mila zieno, welmi diwno, zie ſem dnes zuoral 6) s pacholkem ſwym pode cztyrzy kbelcze a mam byti vmrli. ziena mu: Nu poniewaz newierziſs (1. 14a), Proſim tebe, gdi k ſauſedom a otaž gſe gich, ſyli ziw cżi nicz. Muż: puogdu a wzdy prawdu zwiem. y ſſel neyprw k tomu, ktery ſobie dal wytrhati zuby. Y rzekl gest ſam k ſobie: Nepugdu k niemu do gizby, on wida mnie mrtweho, zahorlil by ſobie a lekl by ſe, y mohl by teež vmrziti iako ia. Ale poſtogim v dwerzy a vſliſſim, iake bude o mnie rozmluwanie. Tehdy ten hoſpodarz, geſſto ſobie dal zuby wytrhnuti, mage weliku boleſt, zkrzikl geſt: Mily bozie, ſmilug gſe, nad nebozczikem hrziſſneym, ma mila panno marie, milij wſſickni bozi 40 ſwietij. Ten ſtoge przede dwerzmi, ſliſſe ten hlas, lekl ſe naramnie, a rzekl ſam k ſobie: Miel ſem zienu wiernu, ta mi, iak ſem ziw, nicz neſklamala, y po ſmrti geſſtie widim, že geſt prawdomluwna. Giz widim zrzegemnie1), zie ſem vmrzel, ſliſſe ted, kterak muog ſauſed a muog dobry przitel oro- duge za mu duſſi k milemu bohu, k pannie marigi, ke wſſem bozim ſwatym. 45 10 15 35 1) z uratou, z orání. Orati, zdlouženě: uorati, urati (srv. dále: jsem dnes zural, zuoral); z toho výraz: uratú, uratou. Viz pozn. 1. míra obilí. Regesta IV. 470 (r. 1342). Viz pozn. 1. v omráčení, ve mdlobách, ve vidění. Viz pozn. 1. zřejmě.

Strana 22
22 10 20 30 35 40 45 Y rzekl opiet: pro lepſſi giſtotu wzdy, abych byl tiem giſt, zie ſem vmrzel, puogdu geſſtie k druhemu a wzdy zwim prawdu. Y prziſſel geſt k tomu, ktery byl Arcybiſkupem, Y pomyſlil geſt ſobie teež, aby neſſel do gizby, aby ſnad ten, wida geho mrtweho, nezateſkl ſobie a za to nedal take hrdla. y nahledl geſt woknem do gizby a wida geho w bilkupſkem ruſſe, w korunie, w rukawiczkach, s prſteny, s berlau a s knihami, wicze ſe lekl. A gda od okna wolal geſt: bieda mnie ſmutnemu, giz widim na woko, zie ſem vmrzel, an tento muog dobry przytel za mu duſſy zialtarz cžte. y wratil ſe zaſe domuow a rzekl: O ma przeneymileyſſi zieno, wſſecko, czos koliwiek pra- wila, wſſeczkos prawdu prawila, a ziadna leſt nenie nalezena w ustech twych. O ma mila gedina wewerziczko, ma mila holubiczko, zie tie, ma neymileiſſy, mam kdy opuſtiti. A kterak ſmutny na onom ſwietie cziniti mam. Tehdy rzekla ziena k niemu: Mily muzi, day ſobie pokog, czo z ſebe cziniſs, wſſak ſy vmrzel a ſy mrtwe tielo, nech toho narzikanie. Rzekl k ni muž: O me 15 mile liczko, Widim to ſam, zie ſem wſſecken vmrli. A wſſak pro tu laſku a miloſt, kteru mam k tobie, nemohu toho gmiti na ſobie, Abych gefftie mile a laſkawie s tebu nerozmluwal a tobie ſwe ſmrti potuzil, neb buoh zna, zie ſem geſſtie nerad vmrzel a wicze toho litugi, kdyz ſe rozpominam na twu wiernoſt, neb wim a znaam, zie mi ſmrti neprzegeſs, a wſſak giz ſam widim, zie ſem bez duſſe, geſſtie pro tu laſku, kteru ſem k tobie miel, kdy ſem ziwy byl, proſym tebe, zie mu duſſy opatrziſs a k hrobu prowodiſs. Ziena mu: (l. 14. b) Mily muzi, dey ſobie toliko pokog, neſtarey ſe o nicž, nebs mie, yak ſy žiw byl, w ziadne newierze neſhledal, a geſſtie buoh da, po ſmrt neſhledaſs. muž k ni: O ma neymileyſli ženo, to geſt tak, že ſem 25 tebe nikda w žadnem klamu neſhledal, než zies ſe mnu wiernie a prawie byla, a ted ſem ſe rozpomenul. Byl ſem bez twe wuole a bez tweho wie- domie ſto kop groſſuow zachowal a ty maſs w pinwicży pod zelnu ka- deczku, wezmi gie ſobie. Ziena rzekla: dobrzes vdielal, mily muzi, žes gich na ſwe duſſy nenechal, že ſy s tiem tak neumrzel. A tak zena kazala pržineſti mary a kazala gey na nie wloziti, a bradu mu ſwazala, rucze y nohy, a kdiz ſu ho tak na tiech marach k hrobu okazowali, Tehdy pacholek geho, gmenem prokop, pociel geſt k pani tuto rzecž mluwiti: ma mila pani, byl ſem na tie od dawneho czaſu laſkaw, take znalas, ziet ſem panu twemu, tudiž tobie wiernie ſlauzil a waſſe dobre opatrowal, nicz ginak než iakož ſwe wlaſtnie. Y teď giž hoſpodarz manžel twuog vmrzel, kteri przed ocžima twyma lezi. Vežin tak a przygmi ty mne za hoſpodarze a za manžiela ſweho a ia chcy po wſſe dnij žiwota meho tebe gmilowati a na tie laſkaw byti a twe dobre opatrowati, abychme ſpolu ſucze w laſcze a v wirze mohli ſe ſnaſſeti wedli buoha a dobrich lidij. Tehdy hospodarz vmrli ſliſſe tu rzecž k zienie ſwe, ſchopiw ſe a ztrhal ſwazkij na bradie a na rukau a na nohach, wſtal gest a pohroziw prſtem pacholku, mluwil geſt takto: O prokope, czo ted mluwiſs k my zienie, bych byl ziw, na wiekij by k ni toho neſmiel mluwiti, žiena k niemu: Muzi mily, proſym, dey ſobie pokog a nebud' zawiſtiwy, ziak ſy vmrly. Muž: Geſt tak, widim to ſam, že ſem vmrly, a bych nebyl vmrly, zwiedela by, že by on mne muſil zabiti neb ia geho. žena: Mily muzi, lehni zaſe a dey ſobie pokog. Y lehl geſt muž zas na mary, y ſwazali mu zas bradu, vſta a nohy. Po chwili przigdechu pon s krzižem a když ſu ho wezlij k ffarze mrtweho nedaleko od te wſy a ſedlacij ſſly za nim, Tehdy wezli ho ſkrz weliku 50 lauzi a geden ſpoluſauſeduow rzekl geſt k pacholku: Prokope, wez tuto opatrnie, aby nezwratil a nezmazal w blatie mrtweho tiela. A ten mrtwy ſchopil ſe a rzekl: Medle, prokope, ged tuto lechky. Iat ſem dnes tudito ſotwa ctyrzmi konmij wygel s pluhem. Tehda žena k niemu: Muzi, giż widim, 5

Strana 23
23 zie nemaſs rozumu, wida, zie ſy vmrly, wzdy ſe pokauſſiſs, chceſs mluwiti. Odpowiediel muž: geſt tak, mila zieno. A ted prziſaham, ziet giž nechcy wicze mluwiti, y polozil ſe zas. A kdy ho k (1. 15. a) ffarze prziwezli, tehdy ta ziena, ktery byl muž arczibiſkupem, rzekla geſt k muži: Muži mug mily, widiſs, kterak ted naſs dobry przytel a ſauſed vmrzel. Y cžoby ſſkodilo, poniewazd 1) nemame ffararze, aby ty tu ſwatu mſſy za geho duſſy a za wſſecky gine duſſie ſlauzil. Odpowiediel arcibiſkup rzka: ale iat nedbam. Y wſtaw, y wzel knihy, w tom biſkupſkym apparatie ſſel geſt k ſſarze, a kdy przyſſel, prziſtupil ku oltarzy a polozil knihy na oltarzi na pulpit. Obecz pak wſſecka domniwagicze ſe, že by odniekud nieiaky arczybiſkup 10 przigel, roziehli ſu wſſecky ſwicze a zażwonily we wſſecky zwony. Ta pak hoſpodynie, ktery muž dal ſobie zubij wytrhati, ktere mu byli drobet od- trnuly, nemohl prwe pro boleſt ſpati, toho cziaſu welmi twrdie vſnul a ziena prziffedſſe k niemu, da mu banku 2) na brzicho, rzkucz: O wygednany lenochu, newierzim, než že ſy swinie. Ted naſs dobry przytel vmrzel, a druhy 15 ſauſed takowau ſlawu ſwatu mſſy zan ſlauzi, a ty tu ležiſs czo ſwinie, ani ho prowodiſs ani zan k uofierze gdeſs, obud toho bohu žel. Ten wida hniew a treſtanie ženy ſwe, diel take pro laſku, kteru miel k ſauſedom, ſchopil ſe nahle, rzka: zieno, dey chutnie ſſaty me. ziena k niemu: Ne wierzym, než že ſes zblaznil, wieda, zies lehl s nuoczy w ſſatech, w kterich geſſtie ležiſs, pak ſe na nie ptaſs. A on ſa nahy, rzekl geſt k ženie: ia bych prziſihl a wzdy mi ſe zda, zie ſem nah. ziena rzekla: o mily muzi, bud maudr a ty ſam widiſs, kteraks vperzil ſukni, kabat, nohawicže leze w nich, a tak vtirala gey, iakoby z ſſatuow pyrzij ſtirala. On gi wierze a mnie, by byl w ſſatech, ſſel geſt do ffary, a kdy przyſſel do koſtela, miel geſt peniz w rucze, ktery mu zena dala, chtie giti k uofierze. kdy geſt ſſel okolo oltarze, tehdy pocznu ſe lide tak hrubie ſmiti a ten lezie na marach wſtal a rzekl: Ale key ſe cziert ſmiegete, a wida toho okolo oltarze naheho giti, rzekl geſt k niemu: y Mily ſauſede, zdas ſe zblaznil, zie nahy deſs k uofierze. Odpowiediel ten: ziena mie nawedla a prawila mi, že ſem w ſſatech. Ten pak na marach: a mne nawedla žiena ma, zie ſem vmrly. A ten v oltarze: a ia ſe ſwy dal namluwiti, zie ſem arczybiſkupem. A tak z tiech trzij mužuow ſſel geſt kazdy domuow. Pak buoh zna, newim, kterak ſu s zienami nalozily, ztiežkem geſt toho chiba, zieg' niktery z nich ſwu (s odpuſstienim) vſral, až ſe vprala. Wſſak to wiem, zeg' ſe te prſtynek doſtal, gako gi muž vmrzel. 5 20 25 30 35 O Lykarzich. Wy, kterzyſte z naſſeho czechu a vmiete drobet cžiſti neb dro(l. 15. b)bet latinie a nemohl by miti ziwnoſti, zgednagicze ſobie ſukni tiem lepſſy a biryt, dietež do mieſta, kde was neznagi a hogte. Geſtli koho zhogite, kažte ſobie dobrže zaplatiti. Pakli by ktery nemocny w tom likarzſtwi vmrzel, za ly- karzſtwi neberz nicz, ale korzenij kaž ſobie tiem lipe zaplatiti. A prawte, že geſt nevmrzel waſſij winnau, neb nevmieloſti, ale rzekniete, zieg' nechtiel likarſtwi przigimati, ani waſſi rady poſluchati. Stalo ſe gednau v naſſem kragi. Byl geden Vhlirz welmi praczowity a chudy. Gednoho cziaſu prziwezl wozecz vhly do mieſta. Y widiel Kumpany ſſkolnie, an chodie po mieſtie hladcze s vmytymi hlawami, A w pieknych a kraſnich reuerendach, y rzekl geſt ſam w ſobie: Bože mily, tij nicz nedielai, ſu hladczy a dobre ſſaty 40 45 poněvadž. 2) baňka (lazebnická), na pouštění krve; pak vůbec: rána, uhození.

Strana 24
24 5 15 20 40 45 magij, a ia dielage a robotuge we dne w noczy, mra zimau a hladem, wzdyczky ſem chud a nicz nemam. A tak prodaw vhlye, prodal geſt wuoz y konie a wzew ſobie czierweneho ſukna z ſukni a z biryt, kdy mu to bylo vſſito, ſſel geſt do lazny a pieknie ſe zmyw, kaupil ſobie iakes knižky a pacholika ſobie nayal, aby za nim chodil, y ſſel do gineho mieſta, kde ho neznali, prochazel ſe po rinku a lidee mu czinili pocztiwoſt takto mluwicz: Giſtie gest widieti, zieg' tento czlowiek mudry a vczieny a w niekterem vmienij gest doctorem a neyspiss w likarzkem. Tehdy po niekterem dni ſebraly ſe neivczeneiſſy miſtrzij a knieži, ſſly ſu k niemu na hadku, chtiec 10 o niem zwiedieti, czo vmi. Prziſſly gſu do toho domu, w kterem on byl ſobie nagel ſwietnicku, v te ſwietnicžky we dwerzech bylo kolecžko ſklene. A když ge widielo pachole ty miſtry a kniežij, porozumiel, že by przifſly na hadku a zie by chtiely ſkuſiti geho miſtra, rzekl geſt k nim: Pani prelati, Rozumim, ziebyſſte ſe chtiely s mym miſtrem hadati. Iat vam prwe powim puoloh 1) geho, než k niemu przidete. Ležel geſt rok v welike nemoczy a w te nemoczy odrzekl ſe mluwiti do roka krom po vkazani. Rzekly ſu prelati: bud to y po vkazanij. A když ſu przyſſly do ſwietnicžky, dalij ſu mu pozdrwenie 2) a on zaſe poklonil proti nim hlawy, y tehdy tij prelati wyſtawili ſu gednoho z ſebe, ktery byl mezy nimi neivczienieyſſy, aby ſe s nim hadal. A ten wyſtupiw z nich, zdwihl geſt ruku a na te rucze wyzdwihl prst geden, tak mysle, zie gest geden buoh neywyssi a neyswrchowanieyssi. Tehda vhlirz wida to, pomyſlil ſobie, zieby mu tiem prſtem hrozyl, chtiecz mu woko wyboſti. Y zdwihl geſt take ſwau ruku a na te rucze dwa prſty, pak wżdyczky k tiem prſtem przimieſyl pa(l. 16. a)lecz, y myſlil ſobie: Wy- 25 bodeſſly ty mi oko, wybodu ya tobie wobie. Wida to ten prelat, obratil ſe k ſpolutowariſſom ſwym a rzekl: zagiſte widim, zieg tento czlowiek vczieny. Ia ſem mu vkazal, zie geſt gediny buoh naywiſſi a nayiſwrcho- wanieyſſi, a on vkazal mi, že gie trogi w oſobach. Tehdy przynutily ſu prelati ſpolutowaryſſe ſwyho, aby ho geſſtie ſkuſil, a on zdwihnuw ſwu ruku, 30 vkazal mu pie�t, myſle, zieby buoh byl tak moczny, zie w ſwe moczy ma wſſecky wieczij a w ſwe hrſti muož zawrziti nebe y zemi. Vhlirz pak wida, zie gie wyzdwihl pie�t, pomyſlil, zie by mu chtiel dati pieſti. Rozczieperziw obie hrſti, myſlil ſobie, vderziſſli mie pieſti, vzrziſs, zie ia tebe wemu za paczieſy a zie tie tak zwlaczim, ziet ta ſwietnicka bude tieſkna. 3) Obratil 35 se ten mistr opiet k prelatom a rzekl: Newierzym, aby nan kto byl vczie- neiyſſy. Ia ſem gemu wydal, že ge buoh tak moczney, zie w ſwe hrſti muož zawrziti nebe y zemi, a on mi vkazal zaſe: Kto chce k niemu przigiti, aby zachowal deſatero bozi przykazanie. Od tee chwile neſmieli ſe s nim wicze hadati, ale odeſſly ſu prycz, chwalicz a welebicz gmeno toho vhlyrze. Y ſtalo gſe, zie toho cziaſu vkradlij ſu gednomu mieſſtienu tiſicz fl. rzekla geſt toho mieſſtienina ziena: Mily muzi, procz my neygdem k tomuto panu doctorowi, kterey gie zde; muožeſs znati, zie takowi vczieni lyde mnoho znagij, ano wiedi, na cziem ſwiet ſtogi. Odpowiediel muž: dobrze radiſs, zieno. Ale abychme s tak prazdnyma rukama przed takoweho czlowieka Sſly, wzel geſt pintu malwazy a ſſel k tomu vhlirzy, a kdy ſu s tiem mal- wazym k niemu przyſſlij, proſylij ſu ža radu a ſprawily ho o ſtratie ſwe. K tomu darowaly ho tu pintau malwazy. K nimžto vhlierz rzekl: trzeti den nawratte ſe, vzrzyte, czo ſe ſtane, a tak poziehnavſſy vhlirze, odeſſly ſu domuow. Tij pak, kterzij ty zlate pobrali, ſedieli ſu na beſedie na rynku 1 2) poloh, položení, situace. Místo: pozdravenie. těsná.

Strana 25
25 a byly trzie a wſſeckni rodiczij mieſſti. Widucz toho, komu ſu pobraly, zie gie byl v toho Doctora, y rzekl geden z nich: Nu trzeba nam na to myſliti. Tento byl v toho doctora a takowi lide vczieni mnoho vmiegij, hledmez, abychme neprzyſſli k hanbie a neb o hrdla ſwa. I z gednostayne wuole wyſlaly ſu gednoho z ſebe, aby ten ſſel a powiediel, czo cžini, a ten kdy ſtal v dwerzy, hledie ſkrze ſklenny kolecko, ktery bylo we dwerzech, zatiem ten vhlirz wzew konew s malwazym, vdielal dobry trunck, y vderzi w knihy a ržekl geſt ſam k ſobie: Ay tot geden, totižto, že gie ſe napil na fatku1) dobry trunck malwazy (l. 16. b). Ten zlodieg stoge za dwerzmi, lekl ſe geſt naramnie a bieziel k towaryſſom, powiediel gim wſſecko, czo ſe ſtalo. k tomu radil, aby vtekly a že wie giſtie o nas. Neb ſem malo v dwerzy poſtal a on napiw ſe, vderzil w knihy, rzekl: tot geden. Sſel gest potom giny, a on teez napiw ſe, vderzil w knihy, rzekl: tot druhy. a tak až do trzetiho. Ale vhlyrz wždyczky myſlil ſobie, zie ſe napil na ffatku. Potom tij trzy zlodiegij vſtraſſi ſe, zie chtiely vteczy, a geden mezy nimi neywtip- nieyſſi: Milij towariſſij, y czo bychme vtikaly a dielali ſe winni. Vdieleyme radiegi takto: Wezmeme ty zlatky a dayme gie y ſebe na miloſt. A on wezme rad ty zlatky a bude mlczieti, zie na nas neproneſe. ſchwalywſſe tu radu a wzewſſe zlate, ſſly ſu k vhlierzi a padly gſu pržed nohy geho rzkucz: Weyteczny pane doctorze, na bozitſme2) a na twe miloſti, wzeli ſme ged- nomu ſpolu ſauſſedu tiſicz zlateych, ktere ſme ted ſebu waſſi miloſti przi- neſly. waſſi miloſti wierzime, že ty zlate od nas ſobie wezmete a na nas neproneſete, aniz wam bud pile, abyſíte nas o hrdla ſtrogily. Ržekl k nim vhlierz, zakiwaw prſtem: diekugte bohu, dobreho ſte ſe domiſlyli, že ſte ke mnie prziſſly, nebylot by o was dobrže, ale ſtrach, byſſte nebyli prziſly napržed o cžeſt a potom o hrdla. Odpowiediely mladenczi: wſſak ſme dobrže rozumiely a znaly, že ſte o tom ſkrze ſwe vmieni wiediely. y geſſtie waſſe miloſti proſyme, že ſtiem budete mlczeti. ržekl vhlierz: nu wegmeno bozi, diete, kam ſe wam zda a vmiegte ſami mležeti, iat was rad chczi zacho- wati. potom poſlal geſt ſobie vhlierz po toho mieſſtiena3), ktery ge ty zlate 30 ztratil, a rozdielil ge na dwie hromadky w kazde piet ſet, y ržekl geſt: Nu, przitely, ted ſem ia optal zlate, wem ſobie, kteru hromadku chczeſs a mnie nech gedne polowicze, kterus mne slybil dati. Tehdy ten miestien3) wzew ty zlate, y ſſel geſt domu, diwnie mluwie o vhlierzi a geho az do nebe wychwaluge, kterak ſkrze ſwe vmieni wſſeczky wieczy wie a zna. 35 Y przihodilo gſe, že geden ſedlak ſtratil klyſnu dobru. ſlyſſe tak chwaliti toho vhlirže: pugdu take k tomu doctorowi, zda by mi take poradil, aby mi ſe klyſna zas wratila. y ſſel geſt k niemu: welebny pane doctorže, ſlyſſym o waſſem vmieni, že ſte muz mudry a vczeny. proſym, radte mi, ſtratil ſem klyſnu, geſſto mi za ni dawali XVI. kop, pak geſtli že by mohl 40 iaku radu dati, chtiel bich ia tobie zato doſti vdielati. Tehdy vhlierz dal gemu XV. pilul, aby na nocz wzel a zapil winem. geſtlyže ho proſko(l. 17. a)czie, zie gi neyde. 4) Pakly by ho neproſkoczie, aby ſe zas nawratil k niemu. y ſſel geſt ſedlak do wſy a przigimal ty pilule, kterak mu rozkažal, y ne- proſkoczily ho hned a on rzekl: pugdu k panu doctorowi a powim mu, 45 zie ſu mne neproſkoczili, kterak mi dal bude raditi. A když ge ſſel blizko k mieſtu, ty pilule ho tepruow napadnau a lydie ſem y tam wdy ſſlij. A on newida ſe kam dijti, y byl tu v mieſta rybnik, a v toho rybniku 5 10 15 20 25 1) darmo, na cizí vrub. na božíť jsme (milosti), a na tvé milosti: naše spása, záchrana rozhodne se boží vůlí a tvou. měštěnín. najde.

Strana 26
26 plno trztie, a on do toho trztie ſotwa vtekl a vdielaw ſwu potrzebu, vhlidal, an ſe tu Kliſna, kteru gie byl ſtratil, paſe w tom trztie, a on wſed na ni, gel geſt k tomu vhlierzy a zaplatil mu, a chodie po krczmach, gey wy- chwalowal, prawicz, zie wſſecky wieczij vmie a wie. Potom ſlyſſe to gedno knizie, ktery miel dczeru wolowatau, poſlal geſt pon a mluwil s nim takto Pane doctorze, ſliſſym o tobie powieſt weliku, kterak proſpiwaſs przed dobrymi lydmi w vmieni lykarzkym, proſim, mužieſſli dczeru mu zhogiti na wole, chcit dati dwa tiſicze. Vhlierz odpowiedie rzekl: Chczy ia na to pomyſliti. y kazal geſt ſobie dati dwa kotly a natrhaw ledaiakehos beylij, 10 warzyl geſt. potom z gednoho kotle wliel do wanny a kazie pannie do nie ſeſti, y warzil geſt druhy kotel a tak mage kratku ſukni, niekterak ſe ſehne pod kotel a wywieſy ſwy weymie, a panna gie vhlida, y tak ſe ſrdecznie zaſmiege, až ſe gi to wole propuklo. Tehdy ſluziebniczi biezieliſu k knie- zieti s kolaciem,1) zie ſie pannie wole propuklo. A hned knizie s weliku ra- doſti biežel k dczerzy a vhlyrze przituliw, diekowal mu welicze a dal mu dwa tiſicze fl. Potom ſliſficz ginij lydee takowau powie�t o niem biezieli ſau k niemu ze wſſech ſtran a od naczte 2) mil ſlepij, kulhawi, malomocžni etc. a ginij s rozlicznymi nemoczmi, kazdy mu zawdawage dwa zlatta, onen piet, onen deſet, tak zie mu zawdaly niekolik tificz. A on newieda, czo cžiniti, y kaupi 20 ſobie dwie ſekiry rezniczke a dwa hrube nozie ſſyroke. Potom ty nozie a ſekyry brauſil doſti dluho a tiem nemocznym kazal ſedieti wſſem porzad, a když tak dlauho brauſil, Rzeklij ſu nemoczni k vhlirzy: Mily pane doctorze, racztež nas tiem ſpieſs hogiti a neracžte nas dluho meſíkati. Y okrzikl ſe, rzka: Muſite wżdy pocżkati, ažt ſobie dobrze wybrauſim, 25 neb ia z was dwa neyprw muſym zſekati, a z tiech nadielati maſtij a potom ginee tu maſti hogiti. Tehdy kdy ſu tak porzad ſediely, prziſſiel k prwnimu s noziem a ſekirau a rzekl geſt k niemu: Czo tobie (l. 17.b) ſſkodi. Ten boge ſe, aby ho nerozſekal, rzekl: giž, diekuge bohu, neſſkodi mi nicz, acž ſem prwe byl nemoczen. Vhlierz k niemu: gdiž tehdy prycz. Nuž k druhemu, tržetimu, až do wſſech, každy prawil, že mu nicz neſſkodi, boge ſe, aby ho neroſekal. Ten pak vhlierz nawratil ſe zaſe domu k zienie a k dietem a když byl doma rzekl: diekugit, ma mila reuerendo, muog mily birete, Muſil bych ia dluho vhly palyti, než bych ia tolyk wypalil. Potom ſe ſtiehowal do mieſta a byl geſt z nieho muz welmi wzaczny. Y mily bratrzie, wizte, kterak ge ten ſnadno zbohatiel, ale giz ge toho cžaſu darmo, neb giz liekarzuow geſt plno po ſwietie, ano rzidko ktery ržemeſnik, rzidko ktera baba, wſſeczky wladyky, y kniezij lekarſtwie vmiegi, dokud ſu zdrawij. Nez iak gſu nemoczni, hned z nich wyprchne, zie ginych žadagij, A proſie za radu a za liekarſtwie. Mnie ſe to przyhodilo. gel ſem z Tyna horſſowſkeho a geden ryl ržepu. A ia geda mimo nieho, dal ſem mu pozdrawenie rzka: zdarz buoh. zdarz buoh, ten malo ſlyſſel a odpowiediel mi rzka: ted rygi ržepu. la k niemu, geſto mu ſtonala dczera: kterak gſe ma twa dezera Anna. odpo- wiediel: O muog mily pane ſauſede, geſt zreypana po horzeyſſim y po- doleyſſim konczi, že mrzij.3) on o ržepie miſlyl, A ia wiſſym hlaſem k niemu: wſſak ia ſe tyzi,4) kterak ſe ma twa dczera Anna. A on: o mily pane ſauſede, wierziſſly, že ſ ni od gitra až do wecžera nemohu pacholkuow ſehnati, an gſe ſſybale wzdiczky po nie wozie. A ia wida, že mi nerozumie, 15 30 35 40 5 45 3 dar, ve smyslu: radostná zpráva, vítaná novina. Neurčitá číslovka: více než deset. mrzeti, chatrněti. táži.

Strana 27
27 y zabodu konik, ržekl ſem: Nu geziz ale howna, A won ke mnie: tak mi dobrzi lyde radie za tepla, dokud nezamrzne. On miel, bych mu ržekl: Ale wireg gi. O krosmarziech. Item ktery krozmarz ſſenkuge we wſy, aby nevtikal, dokud ſe nezdluzi LXXX. neb ſto kop. Geſtly žet nechti wierziti w gednom mieſtie, ged do 5 druheho, tržetiho, az do pateho, a kdyz budeſs ſto kop dlužen a nechtit wicz wierziti, tehdy muozieſs ſeczti vteczi. O mogij wiernij towarzyſſie a bratrzie neymileyſſy, kterak mi mame zatraczeni biti, kdez ſtogi pſano, že ſkrze welyke zamutky a protiwenſtwie muſyme wgiti do kralowſtwi nebeſkeho, ktery ge ten zakon, aby tolik ſneſl zamutkuow a protiwenſtwie iako naſs. Widite na woko. Zakoniczi czaſem ſwym gedij gednu nebo dwakrat za den, ale my mnohoklat 1) 2a II za trzi dny nicz neſnime krom, czo pitim ſme ziwi... 10 1) mnohokrát.

Strana 28

Strana 29
PŘILOHY.

Strana 30

Strana 31
1. List od stavuov pekelních všem pitelům na svět poslaný. (Uvod knihy: »Hanuše ze Švorcperka Instrukcí,« 1538.) (List B2a.) List od Stawnow pekelnijch wſſem pitelum na ſwiet poſlany. Anděl mluwij: List tento pekelnij I Wffem Ctnoſtným dáwá naučenij! Cžehož gedem ſwým dowozuge! A tudy bez počtu mnoho lidij ſwozuge Pijſma Swatá Iſtiwě přemáhage ! A tak gim k wěčnému zatracenij pomahage Protož ſkrze takowé geho ffaleffné wnady! Následuy každý dobrý Andělſké rady Rozumu w tom ſpaſytedlného vžiwage! A dábelſkého včenij ſe wſſelivak waruge. Počiná ſe ſwrchu gmenowaný Liſt. My naywyžffij Auřednijcy, ſpráwce a Stawowé Králowſtwij pekelnijho, wſſem wůbec y gednomu každému, nafſim a Králowſtwij naſſeho wěrným milým, kteřijž gefítě žiwotně na zemi přebywagij, a w znamenitých y pilných potřebách naſſich z (list B2b) strany pitij (tak yakž ſme gim to Mandátem a poručenijm naffijm wyměřili a vložili) vſtawičně pracugij a weſele ſe kochagij, gichžto wíſech tytulůw a gmen nezwědomoſti a nezná- mosti, aneb žebychme ge ſobě málo wážili, ale toliko z ſluffných, hodných a y poctiwých přičin, gſme tuto doſtawiti pominuli. Prátelſtwij náſſe, miloſt a wſſecko dobré (tijm ge yakožto náſſe pilné a wěrné ſlužebnijky nawfſtewugic) wzkazugem. A dále nepochybné Naděje gſme, že w dobré wědomoſti mijti můžete, kterak 15 weliký dijl zemij a Kragin Niemeckých, giž pře sprawedliwá a podlé práwa wyměřená Léta, y také déle nežli pamětij lidſkau obſahnauti aneb wyhledati gſe může, vžijwanijm pitij w ſlužbách, a pod zprawowánijm naffijm gſme měli, kteréhožto tak pokoyně a vži- tečně gſme wdrženij byli, že ſme ſe také žádného od nás odſtaupenij nikdyž neobáwali, nýbrž že menffij počet wětčijho geſt náſledowal, a geho ſe wždycky přidržel y gim 20 zprawowal. Ale wſfak znage a wida, že některé proto Kraginy taychž zemij Niemeckých, A zwláftě Sſwábſká, Baworſká, též y wyžíij země při wodě Raynu ležicý, w tom kuſu neb Artykuli čas giž doſti dlauhý nám ſem ſe nemálo protiwili, a tak w proſtředku a towaryftwij ſwém negedna ſpuntowánij činijc, záwazky, pokuty a y treſtánij nám na potupu na lidi fau w-(list B3a)zkládali, a ge tijm nemálo obtěžowali, tak že od 25 dawnijho giž čaſu o to ſnažně, a welikau pilnoſtij vſylugijc, wſſak proto pod poſluſſen- ſtwij a spráwu naſſi ſme gich niyakž přiweſti nemohli. A geſtliže ſau pak někteřij (gichžto nemalý počet geft ſe nacházel) w giných yakýchžkoli wěcech, w ſlužbu a poddanoſt náſſi ſe poddali, tehdy ſlužebnijcy Kryſta, protiwnijka naſſeho widauc mnohého z těch, kteřijž ſau ſe pitij zdržowali, tak ſau ge proti nám natahowali a pozdwijhali, geſſto 30 kdyby pitij wůbyčey ſobě byli wzali, k tomu by niyakž přigijti bylo nemohlo, a nýbrž ſnadno by ſe toho bylo bránilo. Až teď teprw nepochybně, ode tři dcýti let ſkrze některé towaryfſe, y také zna- menité a poctiwé flužebnijky náſe, při mladých lidech (kterijž fau ne tak zatwrdilé myſli yako gich rodicowé byli) k tomu ſme přiwedli, že ſú ſe giž také ſwrchu dotčených 35 O 10

Strana 32
32 prwé odporných zemijch na wěčijm dijle (co ſe lidu ſlužebného, gizného v pěſſijho, y také těch, kterijž gich potřebugij aneb w dobrém towaryſtwij s nimi ſtáti chtěgij dotýče) w wayſs gmenomanau (sic) ſlužbau a powinnoſtij naſſij poddali, na čemž my weliké witěžſtwij a potěfenij, a při tom y nemalau Naděgi k potomnijmu dobrému naſſemu 5 měli ſme a máme. A nýbrž ty a takowé kteřijž ſau toho počátek, gednatelé a y zged- natelé a obdržitelé byli, na wěčné a buduaucý čafy z paměti naſſij wypuſtiti nemijnijme. (list B3b) Neb y mnozý z těch z zwláſſtnij náchylnoſti, a magic zřenij k ſláwě a wywayſſenij Stawu naſſeho y hrdel ſwých gfau nelitowali, a ge pro nás ztratiti ſobě neztěžowali, na to ſe nic neobracugic, že ſau protiwnijcy náſſi gim to tak wykládali, 10 yakauby zkázu a vgmu y také ſíkodu na duffy, poctiwoſti, žiwotijch y ſtatcých, a nay- wayſſe pak wěčnau múku neſti a trpěti měli, tudy a tijm ge z toho wyweſti vſylugijc. Ale poněwádž gfau ſe w tom nevſtupně, ſtále a wěrně zachowali, z té přijčiny za ta- kowau gich chwalitebnau a zmužilau vdatnoſt, nic méně než yako ginij Rytijři dworu naſſeho, magji poctiwě paſowáni býti. Ačkoli v nad to nadewſfecko, od některých z proftředku waſſeho, kteřijž ne- dávno minulých čafůw k nám ſau ſem dolůw sſtaupili, zpráwu s doſtatečnú waystrahau gſme měli, kterak že by Maximilián Cýfař Ržijmſký yakožto naywyſlij ochránce a zpráwce ſwětſký, wſfak také protiwnijk a nepřijtel náſs, mage nemalau nad takowým wěrným naſlich milých pitijm těžkost, na negedněch Sněmijch a sgezdijch Ržijſkých s radau 20 Stawůw ſwých zapowěděnij, a zwláfſtnij nařijzenij proti tomu včiniti měl, kteréž wſſak wěrných naſſich od nás geſt odwratiti nemohlo. Ale poněwádž y dále tomu ſme porozuměli, že by na nyněyffím nedáwno mi- nulým Sněmu (kteryž (list B4a) geft ſe w Týru začal, a na Rayně Kolině wykonal), dotčený Cýfař Ržijmſký ſpolu s Korffirſty, Knižaty a ginými ſtawy ſwými, opět dalſsij 25 přijínau zápowěd proti giž gménowanému pitij včiniti měl, geſſto té nepochybné a celé Naděge ſme, že newſſickni (a zwláfſtě pak Stawu a powolánij wyžílijho znage toho hodné přijčiny byti, takowé zápowědi ſe přijdržeti a gij zprawowati budau, A nýbrž y o tom dokonale držijme, že ſpijſſe w ſmijch a potupu (yakž geſt ſe pak prwé dálo) obrácená, a tak napoſledy nám wſſeliyak beze ſſkody bude. Ale wffak poněwádž proto y nás ſe w tom také nemálo dotayče, tak že některa Knijžata a ginij Stawowé, takowému připijgenij tayně a ſkrytě protiwnij a odporni gfauc, geſtližeby náſſe wěrne Rytijřſtwo (čehož geſt ſe obáwati) podlé wůle ſwé od nás odweſti neb odwratiti nemohli, ale na obecný lid (kterehož bychme také nerádi opuſtili že by něyakau pokutu a treſtánij vložiti chtěli, tudy a tak nám omyl a zmatek y také ííkodu 35 přiweſti vſylugic. Z té přijčiny widij ſe nám zwláſítně za potřebné býti, abychom ſobě proto toho tak lehce newážili. Ačkoli o to ſe přijliſs welmi neſtaráme, co ſyc někteřij Mniſſij a Kněžij na Kazatedlnicých, y také na zpowědi, proti dotčenému připijgenij wolagij a o to ſe wſtekagj, kdyby toliko hlawy wyžſſij a oſoby wážné w tom nám ſe neprotiwily: Neb kdyby ti (l. B4b) w tom také proti nám ſe zaſaditi a překážku nám činiti měli, bez pochyby, že by nám to ne k užitku, ale k weliké a znamenité ííkodě a zkáze (yakž pak ſami to v ſebe vwážiti můžete) wztahowati ſe mohlo. A protož ne bez přijčiny ſluffně nám náležeti chce, (yakž pak ſobě y také králowſtwij naſſemu tijm powinni gſe býti vznáwáme) dostatečně a w čas to opatřiti, zwláfítě, poněwádž welmi mnoho, a zna- 45 menitě nám na tom záležij. Neb když ten a takowý Artykul z ftrany připijgenij (yakž ſe nepochybně naděgeme) wſſelivak obdržijme, gey naprawijme, a w ſwau moc v pod- ſtatu zaſe přiwedeme, Tehdy nic ſe neobáwáme, aby yakékoli na Rayně Kolijně, neb kde ginde včiněné nařijzenij a zápowědi (kteréžby nám fíkodu přináſſely) ſtáloſt a pruochod ſwuog mijti mohly. Neb kdožkoli w této a takowé ſlužbě naſſij ſetrwá, a w nij ſe y vpewnij, tehdy giſtá a nepochybná Naděje geſt, že ke wſſeliyaké giné yakéžkoli flužbě naflij dobře způſobný, ſtálý, a nad giné trwánliwý nalezen bude. A nýbrž že v mnozý, čaſtým, 15 30 40 50

Strana 33
33 pilným a wtipným naprawowánijm, a spráwou y přijkladem geho hnuti ſauc, w ſlužbu náſli ſe poddati, gij ſe pewně přijdržeti, a w nij ſetrwati, meſſkati ani ſobě ztěžowati nebudau. A protož z zwláſſtnij a celé důwěrnoſti, kterauž ſte nad námi a k nám až poſawád (wěrně a práwě (l. Ca) flaužijc) zachowáwali, a vkazowali, poraučijme wám wſſem 5 wuobec y gednomu každému obwzláftně, a přijſně přikazugem, abyfſte k zachowánij a rozſſiřenij panſtwij a ſlužeb naſſijch (kdež pak welmi brzo wám též tam yakožto do wlaſtnij a otcowſké wlaſti waſfij přigijti, a tu wěčně s námi přebywati, vloženo a nám zřijzeno geft) podlé této w tomto liſtu zawřené Inftrukcý naſfij, proti protiwnijkům a nepřátelům nafijm, pokudž wám naywayfſe možné bude, vſylowali, gednali, a žádné 10 pilnoſti w tom nelitowali, to ſobě předkládagic, a v ſebe bedliwě rozgimagic, že nám daleko wijce (nežli bychom tuto krátce wyſlowiti a wypſati mohli) na tom záležeti chce gefíto na ſwětě žádně přijgemněgffij, wzácněgffij ani také vžitečněffij ſlužby nám nad a mijmo tuto včiniti nemůžete, kterauž my wám mnohým a dobrým na Swětě towa- ryſtwem potwrditi, a yakž nayprwé k dworu naſſemu wám přigijti ſe doſtane, hoynau 15 a wěčnau odplatau podlé zaſlauženij gednoho každého, nahražowati a wěrně ſpomijnati chceme, té nepochybné a celé naděge gſauc, že wſſeliyak tak a neginák zachowáte ſe, Ač chcete-li s námi wěčně w Králowſtwij naſſem pekelnijm kralowati. Dán w ſhro- mážděné raddě, pod pečetij naymileyflijho hoſtě naſſeho Bacha (totiž boha pitelův) prvnijho dne Miefýce Winopile a Králowſtwij naſſeho vſtawičně trwagijcýho Léta Sfeſti- 20 tiſycýho. Dr. Zibrt: Frantova Práva.

Strana 34
2. Alše Knoblocha z Pirnszdorfu Písně dvě nové o trunkopolství, jinak o puol a plnou douškem připíjení, r. 1561. (Unikát v bibliothece Musea království Českého.) (L. 1a.) Pijſnie Dwie Nowé, o tom hanebném a ne Křeſlianſkeem Trunkopolſtwij: Ginak o puol a plnau Dauſſkem připijgenij, A hanebnem Ožralſtwij. A zpijwá ſe dwogij Notau Prwnij, ſtarodáwnij, Yako: Ach auwech na mé hoře, kam ſe obrátiti. A druhau Zdwo- řilau, Ey to zradné neſſtěſtij, coť mi učinilo, etc. 5 (L. 1 b). ACh auwech, ach naſtogte, kde ſe obrátiti? Ožralſtwij ſe geſt rozmohlo wſſudy po Křeſtianſtwij. R. Pigij, žerau bez ſtřijdmoſti, Přičerniugijc ſwědomij, ſwé Kře- ſtanſké Duſſy. 10 Lagij, hragij, zžerauc ſe, zasſe wywracugij. Zapomněwſſe přijſahy, Diábla odře- čenij. R.° O puol ſtřebij, Daufſkem žerau, Ceſtu k Peklu strogijce, do něho ſe berau. Ey Křestianstwij weyborné, hřijchy přezprzněné. Smilſtwo, Frey, Cyzoložstwo, wſſe oſwobozené. R°. Wraždy, Sſybalſtwa, Mordýřſtwij, Podwody, oklamánij, z pauhého Ožralstwij. ſatanáſſem zmámeni, Sſelmau ſedmihlawau, Peychau, Hněwem, Lakomſtwijm, záwiſtij Diábelſku. R°. Tratijc powěſt, Statek, zdrawij, Přeruſſugij ſwědomij, Duſſy 15 w zatracenij. Zialobnijk ſe poſtawij, Beel před Swatým Bohem, Yak Lidſké pokolenij, zſleplo Trunkopolstwem. R°. Andělé Swědkowé budau, Že zprznili Křeſt Swatey, nad twárnost Howadſkau. K nocy ſe zchylugijc, Bohu magijc děkowati, Zie Bůh zdrawij tělu dal, y Duſſe 20 oſtřijhal. R°. Tepruw ſe dadij w Ožralſtwij, w hanebné rozmlauwánij, w žrawé Trunko- polſtwij. Nalijwati přikážij, wrchtitau Sklenicy, Přeplniugijce Wijna, Rywoly Konwicy. R°. Nutij, welij, s bezděčnoſtij, aby wyžral, wyſtřebal, proti ſwé možnoſti. Oſſálené opilſtwij, hanebné ožralſtwij, Že ſe Boha ne(l. 2 a)bogijfs, Anděluow 25 neſtydijſs. R°. Panen, Panij neffanugeſs, Auřaduow, dobreych Lidij, nic ſobie newážijſs. Blazniowěgſſij nad Blázna, y Howado hmotné, Wijce žereſs než muožeſs, nad přirozenij ſwé. R°. Pobijzegijc, přijliſs nutijſs, hurſſtugijc 1) y zlořečijc, aťby ſplnil, nechtijc. Lánijm, ſwadau dohánijſs, proklaté Ožralſtwij. Neſtatčijliť pohruožka, dokonáſs Mordéřftwij. R°. Wraždu ſtropě s Cyzoložſtwjm, pokreywáſs ſe před Bohem, y před 30 Práwem zemſkeym. 1) Hurt, lomoz činiti, naléhati.

Strana 35
35 O proklaté Ožralſtwij, že ſe nevſtydijſs. Přikázanij Božijho nic ſobě newážijís. R°. Yakoby Bůh Bohem nebyl, Lucypera do Pekel pro peychu neſtrčil. Chceſs gemu rownym býti w Propaſtech Pekelnijch, Gſa horſſij, hanebněgſſij, nežli on w peyſſe swé. R°. Ožralſtwijm y Trunkopolſtwijm přewyffugeſs howada, Diábly přežijránijm. Hroznát geſt wěc Thartharus, Propaſt Pekelnij. Wklauznefſli tam gedinau, ne- wegdeſs 1) na wěky. R°. Tu zwijfs, co vmij Sýra, Smola, doligeť celou plnú, sám Lu- cyper zhola. Zlořečené Opilſtwij, Ožralſtwij proklaté, Trunkopolſtwij ohyzdné, Diabelftwijm gſa yaté. R°. Bředeſs ſlepě do propaſti, howadſtwijm ohlufſené, nad Sfelmy zmámené. 10 Potracugeſs Klénoty, čtyři weyborněgſſij. Nemage na tom zyſku, gedné ſſpatné Myſfi. R°. Zdrawij, Statek, Powěst, Duffy, naposledy do Pekel s Beelem gijti muſý. (l.2b.) Y zápal Smilſtwa činij, přijčinau Fregijřftwij, Zlořečené ožralſtwij, puowod Cyzoložſtwij. R°. Podſtata wſfij ſmrtedlnoſti, přináffege wěřegné, přetěžké Nemocy. Rozum, pamět, wtip tratij, čině neſmyslného. Wýmluwnoſti zbawuge Cžlowěka 15 wážného. R°. Wede w poſměch, w lehkoſt, w hanbu, Tenť ožralſtwij vžitek, waž to zdráwě Cžlowěk. Nemáť ſtudu ni ctnoſti, žádné fflechetnoſti, Zpaniloſti, střijdmoſti, ani zdwoři- loſti. R°. Gen Howadſké ſwinſké řády, ruoznice. Wraždy ſtropij, začijnage ſwády. Sprawedlnoſt práwo ruſfij, Prawdu mocně duſý. Zaſlepuge rozumné, Muže mnoho 20 wtipné. R°. Trunkopolſtwij zlořečené, připijgenij howadſké, Ožralſtwij proklaté. Zrazuge ſkryté wěcy, pronáffij teynoſti. Wygewuge ſwěřené, přijfahau zawřené R°. Ržeſſijdko2) tijm propaluge, poctiwoſti priſſkrtij, y wijry se zbawij. Dobrotiwoſt preruſſugij, o puol plnau ſtřeba. Přewrátij gij w zuořiwoſt, dauſſkem Wijno žera. R°. Hněwem, Wijnem ſe roznijtij, yako Janka Kuoň vhlijř prchliwoſt 25 zapálij. O proklaté Ožralſtwij, prázdné ſtřijzliwoſti. Hanebné Trunkopolſtwij, kromě zpa- niloſti. R°. Zlořečené připijgenij, bud daufſkem, o puol, plnau, ztratils Křeſt Wijru ſwau. Radijmť wěrně přátelſky, Bratrſky, Otcowſky, Sausedsky y Křeſtianſky, nic méně Andělíky. R°. Zastaw záhy, přeſtaň častně, 3) zachowáſs ſtatek, zdrawij, Poctiwoſt 30 y Duſſy. (l. 3a.) Fučeloliť w Kotrbě ſkrz hanebné pitij, Cos činil z nerozumu, zpowijday ſe Bohu R°. Cžině přeſwaté pokánij, zbawijſs ſe zatracenij, přiſáhna k ſpaſenij. V Boha gſa wěčného, Gezu Kryſta geho, Spolu Ducha Swatého, w Trogicy gednoho. R.° S Anděly w Kuořijch bydlege, s Archangely w Králowſtwj Božijm pře- 35 beywage. Ožralſtwij neſtaudného, zbawě ſe Křeſtianſky, Pobožně y rozſſaffně, ſnikneſs Trunkopolſtwij. R.° Zlořečenij vſſech prokletij, oſtřežeſs Statek, zdrawij, poctiwost y Dussy. AMEN. 1) jednou, nevyjdeš. 2) Propáliti, propéci řešátko, řešítko (pánvičku) = zrušiti víru, slib, prozraditi tajemství svěřené. 3) časně.

Strana 36
36 (L. 3a.) Druhá Pijſen, o tom Swinſkém a zhowadilém Trunkopolſtwij, Dauſſkem a deffloribus připijgenij: Zpijwá ſe yako ſtarodáwnij Pijseń Wogenſká, o Králi Matyáſlowi, Králi Vherſkém, A nebo druhau Notau, Pane wſſemohaucý myť žádáme tebe, poſpěſs a rač dáti. 10 20 30 40 SLuffijť znamenati, přehrozné přijhody, rozmohlo se Ožralſtwij, po wſſij Cžeſké 5 Zemi, z Frankuow, z Sſwábůw, z Sſwaycarůw, do Cžech přineſeny. Začalo se w Maulprunu, w tom Kláfſteře Franſkém, Od Chodcůw a Žebrákuow w lidu Malomocném, Když ſobě připijgeli, z Cžijfſe skyltowali. Odtawád do Sſworcachu, Města přeneſſeno, Přetěžkau nemoc Franſkau, na Lidi vwedlo, (l. 3b.) Gijž prw nikdá wijdáno, sleycháno nebylo. Potom ſe rozífijřilo po mnoheych Národijch, hřijch Wſſudy po wſſem Křeſtian- ſtwu, to wſſe pro lidſkey, Že nedržij Přikázanij, wſſech Božijch Swateych. Preſtupugijc z Ožralſtwij, ten Dekalog Božſkey, Neb geſti ge oſlepil, Mammon w Trunkopolſtwij, Že nechodí do Chrámu, slyfſet ſlowo Božij. Nemohl weyborněgij, Lucyper podwéſti, Lidſkého pokolenij, než skrze ožralſtwij, 15 oſlepiw, zmámiw Aſtarot, Lid po wſſem Křeſtianſtwij. Wyſtawilt gijm za Bohy Epikuriáfſe, onť to s Beelem ožralſtwij, wždycky ſpolu páſſe, s gijch Bohem ožraleym, s Raddau Sſatanáſſe. Ne geden ſe vpige, prehanebně zblyge, A neb yako Pes wrčij, anť mu z hrdla chrčij, co by onen Wlk žrawý, mage Swinſké mrawy. Giného Kmotr Blažeg, poddeſſtil na Luoži, že Kuchařka ſe Panij o tom neylép přezwij, když po Ožralcy se Dčber ffatuow práti muſý. Mnohey se zle vklydij, vceydij w Komoře, nežli Swijně nebo Pes, hanebně y huoře, Nemoha vhoditi k záchodu na dwoře. Takť ſe přepil v přežral, Ožralec ohyzdný, že geſt zerwal Kanthora, za stolem 25 y w loži, až teklo skrz Podlahu, do druhé Komory. Vrážij ſe pět ſmyſluow, hanebneym ožralſtwijm, když přemuož' wijna pitij, hbage 1) rozumem ſwým, vſſy ſwé ohluſſywſſe, Oči oſlepiwſſe. Yazyk mu w trepkách chodij, anť mu z hrdla ſmrdij, z newážného ožralſtwij, paychaa, neb ſe hrdij, že mu ſe (1. 4a) ruce třeſau, nohy mnohdy kleſnau. Mnohdykrát Trunkopolſtwij, přemluwij neſtaudně, před Panijmi, Pannami, Pre- láty newážné, ledacos žwe fſtěbijce, ledayaks klewijce. Hadrugijc ſe plundruge, wſſudy ſwády ſtropě, zmijry bauřij, prokřikuge, na wſſe ſtrany kropě, to wſſe řijdij, puoſobij wehemot2) zlobiwě. Trunkopolſtwij ožralé z ſmijchu zamorduge, pro ledacos ſe hněwá, bige, ſeká, 35 lage, Boha vſſemahaucýho, w ſwém Srdcy nemage. Ožralec Konwij házý, Kofflijkem, Sklenicý, Hubatkú, Cžijífij také, y tau Mede- denicý, ztluče Kamna, Skla, Dwéře, potom platiť muſý. Mnohey wážney rozffafney, k tomu y přijſežney, zapomene wážnoſti, ſkrze trunko- polſtwij, propuogčijc gſe Chaſe, Chlapuom newážnoſtij. Zſeká Ručnijk, Vbruſec, nic méň Pláfft ſwé ženy, ztluče Hrnce y Mijſy, ožrálec fferedný, potom znowa chtěg nechtěg, kupowati muſý. W tom ſe Boha nebogij, ani Lidij stydij, ſwědomij neſsanuge, Duſsy zawozuge, na wěčné zatracenij, Opilec ohyzdney. Trunkopolec mrzutey, žere do němoty, vžera ſe, ztřeftj ſe, prožijře y Boty, 45 Sukni, Kabát, Ručnijcy, woſſtijp y Sſawlicy. 1) hýbaje. 2) Behemot.

Strana 37
37 Se zchoduow padna doluow, na zemi ſe wálij, hůře než Swijně neb Pes, ant ſe w Blátě kálij, tožť ten miley Křeſtian, genž ſe Boha wzdálij. Trunkopolec ofſkliwey wtip y rozum ztratij, bude Bohu klepati, Swatým zloře- řečiti, klijti ſe, přiſahati, owſſem w hrdlo lháti. (l. 4 b.) Zanicť ſe nevſtydij, Bohať ſe nebogij. Ožralec neſſlechetney, k Smrti ſe ne- 5 strogij, zbawiwſſy ſe Spaſenij, břede k zatracenij. Ožralec Boha prázney, wždy Hromy winſſuge, nic mu nikdá z auſt, z hrdla, dobrého nechrkne, wždy lage, hampayſuge1), až ſe wečijr Smrkne. Pokog, Láſku, Stud, Cžeſt, Ctnoſt, wſſechno wykořenij, w tom Modláři ožralém, žádné ctnoſti nenij, pro něgž Trunkopolcowé nepřijgdau k Spaſenij. Trunkopolec promrzý Bohu y wſſem Swateym, Gſaucy ſkrz Aſmodea, Diábla wěčně yateym, zde na ſwětě, po Smrti, w Saudný den proklateym. Leč bude hořké častně pokánij činiti, zbawě ſe Trunkopolſtwij, w ſtřijdmoſti bydleti, ctně, ſſlechetně, pobožně, hledě wždy žiw beyti. Pane Gezu Kryſte, genžs w Trogij oſobě, wſyckni wěrnij Křeſtiané, proſýme 15 tebe, odpuſtě nám Ožralſtwij, přijgmiž nás do Nebe. Aleſf Knobloch z Pirnſzdorffu, tyto Pijſně ſkládal, neb Geſt ſrdečnau lijtoſt, nad Ožralſtwijm mijwal, Propaſti zatracenij by wěrně wyſtřijhal. 10 AMEN. Wytiſſtěno w Menſfijm Mieſtě Pražſkém, v Bartholoměge netholického, Léta Páně M.° D.° Lxj°. 1) peskovati, hubovati

Strana 38
4 Právo a řád ve Vomizíně. Zlomek satirického skládání z let 1563—77. (Unikát v bibliothece Musea království Českého.) . ..(L. A 2a) ſtiwſſe, a zbožij y žiwnoſti ſwé dobrowolně odbywſſe, do Womizyny ſe ſtrogij, aby wezmautz od Pána Sítěftij, vakož to auhlawnijho naſſeho ſſkúdce od- puſſtěnij, tijm dřjw wyſtrogiti ſe mohli, A wſſeckny ze gména ſpjſſyce, poznamenané nám odeſlali. A kdyby ſe proti nim wyſlati (pro ochranu w Ceſtách před panem Sſtěſtij) mělo, aby oznámili, A to wſſeliyakých ſpuoſobuow lidij zbijragte, wſſech wáfſnij y Rže- meſl, obchoduow a yakychžkoli powah, žádného, na komž rozumijte, že by ſe ſtrogil newymustrugijc, přigijmagte, A kteřijžby geſítě hotowi nebyli, a ſwých Statkuow ne- odbyli, ſe wſſy pilnoſtij, což geſſtě magij, ba y toho, což by ſe odkud mijti měli, naděgij a na Roky potomnij wyzdwihowati chtěli, ſprodáwagte, a toho odbýwati a vtráceti 10 pilně po(l. A 2b.)mahayte, co dřijw tijm lijp, Nebo cožkoliwek gſau měli a toho od- byli, anebo mijti mohau, ať toho odbudau, ginač toho lepe požiti, nežli tak ſami ſwe vtratijce, by pak podlé toho y cyzy vtratili, wíſeho doſtatečněgij zažiti nemohau, nebo to, což by po nich zůſtalo, ginij by pobrati muſyli. Yakož pak w Mieſtie Womizyně toho tak mnoho zuoſtalo, že lidé, kteřijž tam tahnau, by Tiſyc Let žiwi byli, vtratiti 15 wſſeho nebudau nikoli mocy. Nebo powětřij tak zdrawé zasſe v nás geſt, by fuchý Chléb gedl a Wodu pil, tehdy ſe nenakazy. A zaſe, aby yak mnoho Statku sſebau při- neſl aneb přiwezl, wſfeckno pogednou to zmizy. Protož ať daremnij autraty na ſtěho- wánij nečinij, a darmo ſe y s penězy noſyti, neb v nas toho wſſeho zbytky gſau. A což ſe pak Urozených lidij do(l. A 3a.)týče, také ge sſebau přigjmayte, neb zám- 20 kowé w tom Kragi Womizynſkym znamenitij a wyſtaweni gſau, a někteřij blijzko Wo- mizyny, yako na zawolánij, gmenowitě tito: Drbohlaw, Wraſſťow, Smrko- wice, Bezpenezy, Plačkow, Bezweſelij, Freſuňk, Proſlibowice, Stayſkalow, Chybow, maly Mizyce, Nedobr, nedaleko od mých Zámkuow ſwrchu pſanych Nauzowa a Skrownětijna, A z druhé ſtrany Mieſta Poběžow, 25 Drtice, Třáfawá, Krčow, Vtratow, puſtice, malý y weliký Lžo- wice, Nemanice, Nehotow, Hladonice, Zymawá, Suchotiny, Wřa- ſkočely, Swrabowice, Lupawá, Mrchowice a Zěrowlky a ginych mnoho čiſtych zámkůw a twrzy, Na kterýchž se budau mocy zwoſazowati. Kteřjžby ſe pak chtěli rozpakowati, dawíſe ſe prwé wolně w tu (l. A 3b.) nafſý Rotu řádnau 30 y poctiwau, puſtijme na něho preys 1) nafleho nepřijtele Slowútného pana hognoſti, Aby gim nikdýž na ničemž žádného ſtánij nedal, aby ge wſſudy lapal a sSſacowal až do obnaženj, a potom naposledy aby ge biřicy, zatykači, Sfatlawami k nám přiháněl. A tak 5 1) Prejs pustiti: dáti na dračku, k volnému drancování, loupení.

Strana 39
39 z těch potom naděláme stracencuow. Nebo giſtě pán můg o ty a takowé y o gine wás wſſecky nic neſtogij. Než když dobrowolně ſe k němu ſtrogij, každému poctiwé mijſto vítele, a obzwlaſſtně má ho kde položiti. A zaſe kteřij gſau bezděk ku pánu mému od ſwych panuw přihnáni a dotiſknuti, těch w to nepogijmayte, nebo ti wſſyckni magij takowau lhútu, kolikrát k tomu bywagj přinuceni, zaſe od pána Neftěſtij, ač s pracý a welmi těžce wycházeti mohau. A z těch pak wſſech, y z (l. A 4a) nás napořád, dobřij lidé, prokurátorové, Ržečnijcy, práw wyhledawači, wýbornij bywagij, nebo kdož hořkých wěcý okuffuge, ten každý o ſladkých naylepe rozeznati vmij. Y toto wám známo buď, že někteřij chytře do mých kápij děti ſwé obláčegj, kteřj z mladoſti do Kláſſtera mého odſſýlagij, a gim Moſſnu na hrdlo dadij. A oni kofſtugije mého zákona, 10 na zámku mým Nauzově y na druhým Skrownětijně pobudúce, chytře mně y pánu mému potom hrdij bywagij. Ale wždy dobré ſlowo o nás prawij. Toto pak a wijce geſítě wám oznámiti muſým, že ſem tak w swém Ržádu pilný a bedliwý, že žádného člowěka we wſſem ſwětě nezmeſſkám, Ale y při Smrti geho ho nawſſtijwijm, a ni- kterakž gemu nedopuſtijm, žádného Bohatſtwij na onen Swět odſud wyneſti než (1. C 4b) 15 každého welmi chudého a ſmutného beze wſſeho bohatſtwij wyprawijm. Protož ſe nic neſtrachuogte mne, ale ke mně ſe wyprawte dobromyſlně, a za mne y Pána mého ſe nestyďte, wás proſym. Kdož pak s geho Miloſtij Pánem Sítěſtij nepřijtelem pána mého y waſſeho auhlawnjho chce yaké ſſyky mijti, pomněte mne, že ho brzy ſwámi ſrownam, a potom geho w tom Nauzově zámku mém poněkud nechám. W tom we wſſem wě 20 dauce toto giſté poručenij a wuoli, tak ſe a ne ginak chowayte. Dán před Komederem za geho dworem Léta Suchého y Mokrého. 5 Wytiſſtěna w Starém Mieſtie Pražſkém v Sſebeſtyána Okſa.

Strana 40
5. (L. 1a) Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiána, v nichžto pod žertem opravdově mnohé nynější nemravy směšné představuje. Jestli se to tejče tebe, zastyď se a naprav sebe. (L. 1b.) Předmluwa. Wſſeliký dobrý a upřimný Cžtenáři. Kdožkoliw 1) tuto knjžku čjſti neb slyſſeti budeſs,2) nehorfs ſe nad tím, že geſt tak žertowně a ſměííně ſepſaná. Aniž přičjtej toho k 3) Lehkomyflnosti tomu, kdo gi ſepſal; neb nenj z hola na žert a na ſmjch udělaná,4) ale pro tu 5) přičinu ſepsaná geft, aby ſe pěkně pod žertem oznámili nemrawowé6) a traupaſké Powahy mnohých 5 newycwjčených, 7) wzláfſtě pak mladých lidj. Gedenkaždý tedy bude mjti odtud pomoc, uwarovati ſe wſſelikého 8) Poſměchu a Hanby. (L. 2 a.) Kdoby pak ze zlých obyčegůw a Mrawůw*) wycházeti nechtěl, bude od giných tím dole položeným1°) Spůſobem čaſto11) stjhán tak dlauho, až ſe vždy nětčemu 12) naučj. A ſnad bude tento Spůsob Učení toho nemrawného užitečněgfý, nežli ſproſtý ſpůsob učených a maudrých Lidj w wyučowánj 10 Mrawůw a napomjnánj; 13) nebo to ſe w Skutku 14) nacházý, že když ſe co Lidem pilně přikazuge, 15) toho oni nerádj ffetřj; a co ſe zapowjdá, toho náramně chtiwý býwagj. 16) Protož tuto 17) Krobianus, genž ſe wykládá Hrubeſs, 13) učiti bude Spůſob ſwých Ne- mrawůw, aby budaucně tim spiſſe Lidé přidrželi ſe dobrých Mrawůw. 3 5 6 8) 97 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 1) M. kdykoliw. M. žádám tě uctiwě. M. k něgaké. M. a zhotowena. M. gedinkau. M. nemrawné. M. a způsoby lidj velmi hlaupých a newycwjčených. M. napřed řečeného. M. nemrawných obyčegůw. M. kunſtowným. M. dogjmán a. M. mrawněgſſjmu. M. k nim. M. často. M. a uſtanowuge. M. k tomu welmi chtiwj býwagj. M. Doktor. M. anebo traup. 2) 18)

Strana 41
41 Vexatio dat Intelectum. (L. 2b.) Kapitola Prwnj. Napomenutj Wůbec od Doktora Krobiána. Gá Krobián Peči mage, a o to se wždy ftarage, aby w ničemž mé uměnj, ne- přicházelo k zmeníenj. Uložil gſem u ſebe ſám, tak gakž toho Potřebu znám, učiniti 5 rychle Pſaní, wſſechněm wůbec bez meſſkánj, a tak wſſech napomenautj, aby ſe ne- dali hnauti, w ničem od Uměnj mého, genž nic nenj neſnadného; při mně aby wždycky ſtáli, byť gim třebas wſſyckni lali. 1) Nic ſe tu netřeba báti, ani na to mnoho2) dbáti, že to ſtaré mé Uměnj každému přigemné nenj: Žádný ſe wíſem nezachowá, nechť ſe dobře neb zlé chowá.3) Poſlechnětež tehdy pilně, dámť wíſem Raddu neomilně. 10 Kapitola Druhá. Oznamuge Krobián, kdo gſaut) z geho Rodu, a po čem magj poznani5) býti. Neyprw powjm o ſwém cechu, nebog 5) ſe nic Poſmechu. W mém Cechu gſau ze wſſech Stawu, genž ſe držj mých ctných (L. 3a.) Mrawůw, Wyšſſý, Nižſſý y Sedlácy, Ržemeſlnjci, ba y Žácy, Kteřjž ſe učj w mé Sſkole, wjce powjm o njch dole. Každý ten 15 geft též z Roty mé, kdož Sſkorně okljpeně7), Poctiwice rozwázané, a Střewice ne- witřené, tak králné umitý Ruce, gako wydlice u pece, tabákem Nos wždy zacpaný, a Klobauk newyčeſaný, hladce též frownané Wlaſy, co wětrem zmotaný klaſy. Slo- wem8) ty wſſyckni gſau mogj, kterj o ctnoſti neſtogj, a tak mému Pokolenj, počtu ani konce nenj, Nebo téměř we wíſech Stawjch, wždy někdo chodj w mých mrawých.2) 20 Kapitola Třetj. Naučenj dáwá Krobián, aby žádný ſluſſný čas a obyčeg nebyl zachowán. Giž každého 10) proſým za to, mladý, ſtarý 11) pomni na to, k čemu tě 12) teď na- pomenu, když ſwé 13) mrawy připomenu, při wſſelikerém Gednánj,14) a we wſſem ſwém obcowánj, nefletř čaſu nižádného, gakkoliw přiležitého, 15) též žádné Uſtanowenj, ku pře- 25 kážce w tom nechť nenj. Nehled času gjſti, pjti, ani ráno z lože wſtáti, 16) wol ſobě dél poležeti, wſtaná yhned 17) poſnjdati. Děleg, coť ſe kdy nahodj, nic to mým Mrawům ne- 1) M. byť gim třebas pořád káli. 2) M. mnohe. 3) M. Protož což geſt ſnadněgſſjho, A lenoſti zwolněgſſiho, Při tom ſlušj mužně ſtáti, Byť ſe měli wſſickni ſmáti. *) M. gest. 5) M. má poznán. M. neboge ſe. *) *) M. newytřené. M. Summau. 9) M. Neb gá dáwno wſſecky ſtawy, Obdařil sem ſwými mrawy. 10) M. pak wſſech wás 11) M. gedenkaždý. 12) M. wás. 13) M. mé. 14) M. při wſſelikém předsebránj. 15) M. kterakkoliw přjpadného. 16) M. Ani potom ráno wſtáti. 17) M. nežli ráno.

Strana 42
42 ſſkodj; nechť ſe gak chtj ginj (l.3b) řidj, ty čiň, gakť ſe kdy 1) co widj. Co do těch uſtanowenj a na čaſu rozměřenj. Ty obyčeg měg také ſwůg, při kterémž neuſtupně ſtůg. Také nagdeſs rowné ſobě, genž2) powolj y v tom tobě, aniž na to Pjſmo co dbeg, a gemu hned k ſobě nedeg: Že wſſecky Wěcy čas magj, ač to giž y Báby znagj. Takéť 5 twůg čas přigde tobě, když ho gen wywoljſs. 3) ſobě. Nebýweg ty ſwázán čaſem, ſpraw ſe raděgi mým hlaſem. Nech ať Ržádu hledj Mnjſſy, ty hled toho, coť teď pjíſý. Kapitola Cžtwrtá. Gak ſe má chowati Učedlnik Krobiánůw rannjho Cžaſu. Nechtěg nikdy ráno wſtáti,*) dokudž ſe tobě chce ſpáti, byť pak bylo do ſwj- 10 tánj, neb do ſamého ſnídánj.5) pakliby ſe y to zdálo,6) do ſnjdánj?) ſpáti málo, spj třebas8) do Poledne, aneb kdykoli chcefs we dne, Nech ať ſobě gak chtj zwonj, když tě gen s Bičem nehonj, gefítě ſe máſs troffku zhřjti, ačs neměl kde zymau mřjti. Mů- žeſſli, deg ſe zas w Spanj, aniž dbej na gaké3) lánj, pakliť zazwonj na Kůži, giž ſe ne- meſſkeg na Luži. Aneb když ſe bude chtjti, buď'to gjſti nebo pjti, tehdáž 1°) také mužeſs 15 wſtáti, a tu Prácy před ſe bráti. (l. 4a) Potom zýweg a ſe táhni, a pro ſſaty zlehká ſáhni, w Náručj ſwé ſſaty neſa, beř ſe tjſſe, co Wlk z leſa, 11) mage Dwéře otewřjti, takto ſe máſs při tom mjti: otwjreg ge s diwným hřmotem, zawaď o ně 12) třebas bokem; dobré gjtro pak neřjkeg,13) očima co Sowa blikeg, 14) a když wegdeſs do Swětnice, twé Sſkorně 15) a Nohawice po lawicých 16) ſobě rozklaď, ſám ſebe též někde poſaď, a roz- 20 práwěg, coť ſe zdálo, na djlo pak myſlj málo. Sſtercůg 7) ſe do ffatůw stroge, gako na Wogně do Zbroge,1s) tůze ſobě kaffli, ffaukeg, odpljweg a čiſtě chrkeg, odkafflůg též ſobě wolně, nos utjreg wždycky 19) hogně.20) Y k tomu tě napomjnám, pro Wodu ſobě nechoď ſám, nežli bys měl pro nj21) gjti, ſobě y giným whod býti, raděgi umjwánj nech, tím oſlawjſs mne y můg Cech. 1) М. сO. M. že. M. který ſy ty zwoljš. M. obyčeg ráno wſtáti Neměg. M. Byť pak bylo do ſnjdánj. Třebas bylo do swjtánj. M. ti dozdálo. M. do oběda. M. až. M. Aniž hned dbej na čj. M. tu gjž. M. Hleď ſe pěkně z byſtra néſti. Až ſe bude podlah třáſti. M. wně. M. neřjkage. M. ledwa očima blykage. M. tu boty. M. po lahwicých. M. Ssturcůg. M. A wſſak welmi nepoſpjchey, předce ſobě wolně zdychey. 19) M. přjliſs. 20) M. Na zem před ledakohos plyft, Giž ſe tu gakkoliw chce blyfíť: komu těžko naň hleděti. Nechť ſobě káže zatřjti, Nemáſs ſe nic ſtydět toho, byť ho bylo doſti mnoho. 217 2) 35 *) 8- 9v 109 11) 12 137 14) 15) 16) 17) 18) M. pro wodu.

Strana 43
43 Kapitola Pátá. Napomjná Krobián Sftudentůw, 1) gak ſe magi při Učenj chowati. K Učenj žádnému nekwap, hlawy ſwé tím darmo netrap, nečjň ſſkody ſwému Zdrawj, toť tobě Krobián prawj, newaž ho ſobě tak lehce, an Blázen Nemocy nechce. Pomni, proſým, pilně na to, že zdrawj dražíſý než zlato, wjís, žes (l. 4b.) ho w karty ne- 5 wyhral, aniž ho na kom wylhal. Sámť geft ge Bůh ráčil dáti, protož ſlufý toto znáti: Geſtliže ge2) zmrháfs fobě, Nebožtičku, Běda tobě! budeſs gako giný mnozý, ſkrz3) učenj Bláznj pauzý. Nic nenj po wſſem4) Uměnj, když mileho Zdrawj nenj. By pak geden wſfecko uměl, a rozličné wěcy wěděl, kdyby k tomu neměl zdrawj, neſtálby za Leyno Kráwj; Gakož ſe to těm přicházý, genž5) ge ſobě ſami kazý, když ſe učj we dne w nocy, wjce nežli magj mocy; tim mozek w ſwé Hlawě suſſý, čehož se ſſetřiti ſlufſý. A také co po uměnj, zdaliž to wſſem známé nenj, že učených Lidj doſti, ty bud pilen ſwé lenoſti. K tomu kdyby mnoho uměl, pokoge bys nikdy neměl, běželitby mnozý k tobě, ty bys nebyl wolen ſobě. Pakli by kdy přiſſlo k tomu, že by muſyl k vůli komu, *) nětčemu ſe wždy7) učiti, ſkrowně ſe hled' k tomu mjti. Obyčeg ten wždycky mjweg, do Sſkolys) w čas nechodjweg, geſtliže pak budú chtjti, w Sſkole?) tebe čaſně 10) mjti, neſtareg ſe, dočkagj tě, byť pak bylo y w půl létě. Necheg Mjſtra, nechť ſe ſtará, twá Lenoft buď předce ſtálá. Knjhy, Ssaty, giné wěcy, za kamny neb pod lawicy,11) wffudy ať gfau rozmetané, uwálené, uffyffmané; geſtliže překážj komu, chceli nechť ſe wyhne (l. 5a) tomu, pakli nechce, nechť odložj, kde býwá, nechť tam 12. položj. Pilnoſti ſe též wyſtrjheg, co mužeſs, neydele ljheg. Toto nechť gest wlaſtnj tobě, wſſudy ſe wſſym ſteſkni ſobě, nikdy we wſſem nebud ſtálý, tak ode mně dogdeſs chwály. Hleď wždy každý den giného, začiti nětco nowého. Tak y při Ržemeſle rowně učjílí ſe, uč ſe ſkrowně, wyſtřjheg ſe pilně toho, abys neměl práce mnoho, pomni na předeſſlau Raddu, nikdá neměg w ničem Ržádu. 10 15 20 25 Kapitola Sſeſtá. Mrawowé Krobiánowi při Stole. Když pak giž máſs gjti k Stolu, a s ginými gjíti spolu, tyto Wěcy na peči měg, nižádnýmu w tom nechoweg 13), za ſtul ſednj, kdeť ſe widj, nic neſſetři žádných Lidj, aniž deg na myſl tomu, aby měl k wůli někomu, čaſem mjſta podſtaupiti, ſobě Hanbu 30 učiniti: než raděgi ſežeň z něho, neſtydě ſe nižádného, by ſe měl na něg wſaditi, neb ſe s njm o to ſwaditi. Wſſak když máſs gjti ſeděti, toho ať ſluſſý hleděti, aby 14) ſedl na tom mjítě, kdebys mohl lehnaut čiſtě; nebs ſe doſti upachtowal, ſem tam chodě kdyžs 1) M. a žákůw. 2) M. geg. s) M. ač. 4 M. Čert-li geſt po tom uměnj. 5) M. když. 6) M. že by ſy měl wůli k tomu. 7) M. chtiť. 8) M. na lekcý. 25 M. na lekcy. 10) M. wždy tebe. 11) M. pod láhwicý. 12) M. a to zaſe tu položj. M nehowěg. 14) M. bys. 13)

Strana 44
44 5 10 25 pracowal. A protož můg milý Kmochu, abys odpočinul trochu, na tůl neb na ſtěnu (1. 5b) lehni, žádnému z mjíta ſe nehni, poſtraně1) a bezpečně ſeď, na žádného w tom nic nehleď. Mezy tím mluw, wolně ſe ſměg, za welikého ſe wždy měg. Swé maudroſti tu ukazůg, pjíſně a Panſky rozkazůg, podati Pjwo neb Chléba, aneb co giného třeba. Když pak geſt Poljwka2) huſtá, kydeg čiſtě na Stůl zhuſta; než doneſeſs 3) na ſwůg taljř, ukaž ſe w tom, že gſy maljř; na Lžjcy nabireg mnoho, a potom gak*) geſítě toho pogednau z Lžjce neſnjdeg, dwakrát krmj z Uſt wýnjmeg. Potom dále mau raddu wěz coť ſe zdá neylepſſýho gez; Zelj, Kaſſe nebo Hráchu, negez mnoho, milý Brachu, ne- ſlauži to k twému zdrawj, ſama chuť tobě to prawj, nechť na tebe gak chtj hledj, kteřjž tu za Stolem ſedj. Přes mjſu 5) ruku ſwau wztáhni, a pro lepſſý kus wždy ſáhni, wzláſsť geſtli Kuřátko, neb Pták, howězýho maſsa nech tak. Y toto čiň také zwjkem, pilně oblizůg Gazykem, Lžjcy, prſty y také nůž, Obyčeg náſs to sneſti můž. Poljwku y každau Gjchu, nic ſe w tom nebogjc ſmjchu, rozkydaweg po ubruſu, lepſſýho ſe chyteg Kuſu; a tak budeſs dobrý Maljř, kladauc6) pilně na ſwůg taljř. Třebas před 15 ginym wybjreg, daleko uſta otwjreg, aťby w uſta pohleděti, co w njch máſs, mohli widěti, wzláfſtě (l. 6.a) geſtli žlutá Kaſſe, wſſecko gſau to Mrawy naſſe. Páljli tě Krmě w Uſta, obraceg gj welmi zhuſta, mrzutě se též ofſklibůg"), tím naſſe mrawy ukazůg8), Nos twůg*) Ubruſem utjreg, na ſtul ſe Loktem podpjreg; pod Stolem wždy mel Nohama, z mjſy ſwjnſky beř s rukama, s dobrau krmj nemáſs hráti, než po plné lžjcy brátj, a noſyti 20 w uſta čaſto, bys pak měl zas wrátiti to. Wſſecky krmě 1°) gez s pilnoſtj, neſtyd ſe w tom ani hoſti. 11) Chceſſli Krobiánem býti, hleď tyto Rukáwy mjti 2), ať okolo Ruky wiſý, podobně gako uſſy pſy ochljpené až do pěſti, nebogíc 13) ſe zlé Powěſti. Y toto chcy powěditi, což hlediž na Peči mjti, a wyuč ſe těm mým 4) Ctnostem, Nožem, Nechtem nebo Prſtem, čaſto Zuby páreg ſobě, to geſt potřebná wěc tobě; Nebo Doktořj tak prawj, že geſt to nemalé zdrawj15), také howěg pilně Břichu, nebog ſe w tom ani hřjchu. Když ſe nagjíí hogně doíti, nečiň ſobě ſám těžkofti, popusť Páſu o tři djrky, rozepni wſſecky hakliky. 16) Fauſy dlauhé též hled mjti, mage gjſti nebo pjti, aby ge máče w Konwicy, aneb w Poljwce na Lžicy; obljžefſ ge dobře potom, teď máſs dobrau 17) Spráwu o tom. Chceffli toho wjc wěděti, můžeſs pilně pohleděti, že tak téměř wſfecko 30 nynj, Pá(l. 6.b)ni a Dwořané činj. Když pigeſs, ſrkeg ſkrz Zuby, napj ſe, neutřj1s) Huby, a otřj13) raděgi oči, žes nedopil, ať neplačj. Také zwikni dobře tomu, ljb ſe nebo neljb komu, chléba ſobě takto ukrog, čiſtau dlauhau ſkýwu přiſtrog; dagjli pak na ſtůl čemu, gaké 3y 4 5) 6) 7e 8 9) 10. 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 1) M. proſtraně. M. owſſem když poljwka huſtá. M. doſtaneſs M. pak. M. Z daleka. M. klada. M. mrzutě ſe oſſklebuge. M. naſſe mrawy ukazuge. M. též nos. M. wſſemi vſty. M. Y w tom tě chcy povčiti a tebe tak poprawiti. M. gaké máš rukávy mjti, chcešli Grobiánem býtj. M. neboge. M. těmto. M. Y w tom nechcy zanedbati, abych neměl zpráwy dáti. M. knoflijky. M. také. M. potom nevtjrey. M. fi. 2) 19)

Strana 45
45 Omáčky neb Křenu, mazeg 1) ty tak ten celý Kus, by měl kydat y na Ubrus, a po kauſku wždy ukuſůg, tak zachowáſs obyčeg můg. Buď též 2) weſel wolně ſedě, na žád- ného nic nehledě, gak ſe ginj při čem magj, kteřj lepíſý mrawy znagj. Poljwku wždy na mjſe3) toč, každému hned w geho Ržeč ſkoč, wſſecko mluw, coť ſe nahodj, tobě to nic neuſſkodj. Mluwjli kdo co při ſtolu, a ty ſedjſs s njm ſpolu, nepoſlaucheg ni- žádného, začni nětco znowu ſwého; mjweg w tom obyčeg wlčj, ten kdo začal, nechť pomlčj, ty hleď předce nětco žwáti, by měl někdo tobě lati.*) Rozpráwěg wždy ſwau řeč ſměle, hleď na Lidj gako Tele, byť pak byli na tě wyšílý, trheg njmi, ať tě ſlyffý, ten obyčeg wždy máſs mjti, za něg ſe nic neſtyděti, geſtližeť ſe bude zdáti, můžeſs ſe y wolně ſmáti; Budeli pak krmě daná, buď' pro Hoſta5) neb pro Pána, nedjweg ſe dlauho 10 na nj°), ſpěſſně v hned pro nj ſahnj. 7) Gez předce dokud co w mjſe, poněwadž proto strogj ſe, nikdá ne(l. 7.b)měg Nože ſwého, než wypůgč ho od gineho; budeſſli pak gaký mjti. nemáť welmi dobrý byti, zdaž ty tak dobrého třeba, leda ty užižlals) chleba. A neylepíý býwá kuſý, k tomu zuby mjti muſý, netřebať ho umýwati, mužeſs tak dobře ſchowati, do ſſkořeň9), neb pod Lawicy 10) ſpolu s umazanau Lžjcy, ohložit 11) geg myſſy giſtě, 15 gakobys ho umil čiſtě; paklit neučinj toho, neſtareg ſe o to mnoho, můžeſs to ſám tak ſprawiti, a Slynami geg umjti. Také můžeſs toho Nože, pobrauſyti o podnože. Nechty dlauhé wždy hleď mjti, aby za ně mohl wzýti, hnoge, bláta, nebo ſſpjny, zatim powjm Spůſob giny: Nech toho tak wſſeho ſpolu, Rukauch12) nemeg, kdyź gdeſs k ſtolu, wſſak w ſwé13) Uſta klaſti budeſs, a ſnad tak14) chuti nabudeſs, když gjſs, mlaſkeg gako 20 praſe, a co neſnjſs, wlož to zaſe, tak opiplané do miſy, wjdal ſem to také kdyſy. Y tomu máſs přiwyknauti, čaſto za ſtolem braukati 15), žádného ſe neoſlegcheg, kaſſli, prſkeg, čiſtě weyſkeg 6), koſti ohlozůg zubami, potom mec 17) pod Stůl na Zemi, oſtatek wſſak to pſy ſprawj, a tebe té Prácy zbawj; netřeba gich8) před ſe kláſti, Taljř gimi zaměst- knati. Prſty maſtné čaflo ljzeg, Taljř ſobě též utjreg Chlebem a potom geg hned sněz, to geſt mug mraw, (l. 7.b) o tom ty wěz. Když ſe giž pak zachce pjti, máſs ſe při tom takto mjti: Konew ſpěſſně aby'9) chopil, a na hlawu wjko wklopil, zapjgeg to, cos w Uſta wzal, bys pak y konwicy zmazal, nepřekážeg ty tím ſobě, že někdo toho při tobě welmi hrubě nenáwidj, geſtli kdy co toho widj2°). Též hleď můžefli dopjti, Konew prázdnau poſtawiti, před toho, kdož podlé ſedj, nechť on na tě, gak chce, hledj. Ty pohodlj 30 5 25 1) M. máčeg. M. A bud. M. na mjſy. M. y naláti. M. hoſtě. M. tomu. M. Speſſně také ſáhni k tomu. M. ledas ſy ořezal. M. do botů. M. pod lahwicy. M. ohlazyť. M. ruce. M. w twé. M. a ſkrz to. M. řjhnauti. M. dmýchey. M. met. M. ge. 19) M. abys. 10) M. Neb že mage ſ tebau pjti, Chce ſe mu raděg blijti: Tak gemu poſlaužiž k chuti, Až ſe y ſotwa přinutj, By ſe také s tebau napil, Neb ſe bogj, by nalapil Toho, cos ty zpuſtil z huby, nech ať pige zkrze zuby. 4) 5 10) 11) 12) 13) 16 15 16) 17) 18) 2

Strana 46
46 5 ſwého wždy hleď, a za Stolem neydéle ſeď, nedbeg, že chtj ginj wſtáti, a k ſwé prácy každý bráti, ty seď, co můžeſs, neydéle, a protáhni ſobě chwjle, kdybys1) giž pak muſyl wſtáti a giným w tom Mjſto dáti, užjweg ty ſweho Práwa, wſtáweg byſtře gako Kráwa, Stolicemi hřmotně2) strkeg, a giž ſobě wolně ſmrkeg, kaſſli, plj, y take frkeg3), odchá- zege Noh nezdwjheg . . . (L. 8.a). Kapitola Sedmá. Napomenutj Služebnjkůw,“) kteřj ſlaužj k ſtolu, 5) gak ſe při něm chowati magj. Wám, kteřiž na Stůl strogite, aneb před Stolem flaužjte, radjmť toto užitečné. což mi býwá welmi wděčné: prw než ſe w ſtrogenj dáte, o to ſwadte ſe třikráte. 10 Obyčeg pak tento měgte, dwě hodiny wždycky ſtrogte, a wſſak6) ledwa odpolu, při- strogeno býwá k Stolu, poněwádž tu neywjc třeba, Wjna, Pjwa, Soly, Chléba. Ať ſe tyto wſſecky kuſy, prwé ſnoſy než Ubruſy. Ztepljlit Pjwo, neb Wjno, budeť o tom powědjno. Ty ſe pak přiſtrog takto ſám, a před ſtolem ſtůg gako Pán, ſwleká z ſebe ſwrchnj ffaty, k tomu ať gfau nahé Paty, roztrhané poctiwice, ukálené zlé Střewice. Nezapjneg nikdy Niader, račj do njch nětco naber, coby ſe k gjdlu hodilo, a tobě po- třebné bylo. Rukama wždy nětco děleg, Klobaukem toč, neb ſe drbeg, kauſeg Nechty, páreg Zuby, Gazykem mel okolo Huby. Y toto geſt wýborný kus, ſtůg na gedné Noze (l. 8.a) co Hus, zatím druhá odpočjne, až čas Oběda pomine. Neohljdeg7) žádný k tomu, potřebali čeho komu, wzláſsť máli Pán gaké Hoſti, ſprawte ſe opatrnoſti, lekdes w kautě 20 ſe uzdrawte, s) dřjw než Hoſti ſe ožerte. Taljřůw neotjregte, a Koſti z njch nezbjregte; zůſtaneli kdy pak čeho, žeby nedogedli wſſeho, wy to rychle z Stolu zberte, a o to ſe wſſyckni derte. Když pak přigde čas k ſkljzenj, Taljřůw, Nožůw,2) zbjránj, to 10) bez wady neſkljzegte, weſpolek ſe 11) pobýzegte. Pakli wás přinutj k tomu, že muſýte ſklidit z Stolu, segmauc rychle wen wyneste, gestli tam co, nic nehledte; aneb takto ſe cho- 25 wegte, strhná Ubrus, newytřeste, nechte leckdes na Lawicy, 12) mezy Sſaty nebo Hrncy, wſſak potom kdo bude chtjti, k Wečeři na Stůl strogiti, trhná nim, na zem wytřeſe, tak nikdá nic neſtratí ſe. 15 Kapitola Osmá.13) Učj, 4) gak ſe máſs mjti při Náboženfluj. 30 K Náboženstwj když se zwonj, na kázanj neb k modlenj, každý ať ſe takto chowá, nebo ta wěc nenj nowá: neſtáweg, byť tě někdo budil, aby ſe ſnad nenaſtudil, aneb Hlawě neuſſkodil, Mdloby (l. 9.a) na ſe 15) neuwodil. Nehybeg ty ſe z Poſtele, až bude po Msſy 1) M. kdyžbys. M. zadkem. M. plj, y také řjhey. M. ſlužebnjkům. М. а. M. at. M. nedohljdeg. M. vzdrawte. M. lžjC. M. toho. M. jeden druhého. M. na lahwicy. M. dewátá. M. Grobián. 15) M. na tě. 10) 11) 12) 13) 14) 5 7 8)

Strana 47
47 w Koſtele. Pakli někdy z přinucenj, muſylby wſtáti k modlenj, aneb čaſem po zwoněnj, že by přiſſel na Kázanj, dáwámť přitom tuto raddu, abys chodil wždycky 1) zadu. Když pak do Koſtela wegdeſs, a w něm Towaryſſe nagdeſs, přiſtup k němu a taž ſe ho, co pak ſlyſſeti nowého, neumjli powěditi, hleď ty ho w tom wyučiti. Z twé kapſy y hned wytáhni negaké strhané pſanj, ge přewráceg, ge rozkládeg, přitomným ſe modlit nedeg. Na to ať nezapomenu, nebť to mému patřj Gménu, hned gak do Koſtela wkročjſs, a w něm mnoho lidj uzřjſs, těma ty ſem tam wſtrkeg, a na neuſtupné braukeg, ſpatřjííli gakau Madámu, gakobys giž padal w gámu, ſkloň před nj twé tělo cely, rozmlauweg s nj, genom chceli. K Oltáři hřbet ſwůg obracůg, w uměnj mých mrawůw pracůg. Y na to dobře pamatůg, přidauce do Koftela ſtůg. Pakli někdy také muſýfs kleknauti, když twůg čas widjſs, neſkloňůg kolena obě, neboť to neſluſſý tobě, doſtiť gest gedno ſklo- niti, a těm ſe připodobniti, kteřj ſe Kryſtu rauhali, když na Koleno klekali. Sedneſſli pak do Stolice, na wſſe Strany co Opice ohljžeg ſe po Koſtele, wywal Oči gako Tele- (1 9.b) Sſetř, kdo zadu, kdo po ſtraně, sedj, klečj, známj tobě, toho ty kynutjm Hlawy po- zdrawůg, ať tě gen chwálj. Klad twé Lokte na Stolicy, Hlawu na ně co palicy, neb 15 to wſſe w krčmě Sedlácy, činěgj wſſyckni Ožralcy. Mohauli dwa a tři ſedět, ty ge nech na tebe hledět, rozlož ſe, by k tobě žádný Přjſtup nemohl mjt wolný. Byť mnozý ſtáli, nic nedbeg, ty ſed a pohodlj hledeg. Budauli ſe heybat Fluſy, gichž ſe Tělo ſproſtit muſý, přes dwě y tři stolice, aneb třebas y přes wjce, wyhazůg ge wíſecky ſměle, ne- dbeg na to, žes w Koſtele. Máſſti Doma gakého pſa, nechť on pocházý y z Leſa, ſebau 20 do Koftela wem ho, aby ſítěkal na každého, kdo genom do něho wcházý, y kdo z něho wen wychazy. Sedjíſli, Křjžem Nohy ſlož, aneb ge na ſtolicy wlož, na njž gen ten má ſeděti, který nemůže klečeti. Nezaneprázdňug ſe žádným Modlenjm, neb Rozgjmánjm, neboť tobě to neſluſſy, gſa nad gine wzneſſeněgſſý. Přeg to Reptánj Sedlákům, y gakým- koliw Hlaupákům, též Kněžjm a Ržeholnjkům, wíechněm také Pauftewnjkům. Ty mrawy 25 hled zachowati, chceſíli Urozeným ſlauti. Gich wjce chceffli wěděti, kteřj magj Powahu twau, když ſe do koſtela ſegdau, taky tebe w tom, ſpro(l. 10.a)ſtáku, napomenaut chcy k poſledku: w koſtele ſeď, 2) čaſto zýweg, neb ſe ustawičně keyweg.3) Na Hlawě zgež Wlaſy twoge, zamauřug Oči oboge. Twůg ſpůſob ten ať wždy býwá, co*) kaže nebo ſpjwá, neměg o to 5) nic ſtaroſti, čekeg konce 5) wždy radoſti, budeliť ſe dlauho zdáti, wſſak 30 můžefs trofíku poſpati. Kdyžby?) pak giž měl kleknauti, hleď na nětco ſpolehnauti, na ſtěnu neb na ſtolicy, pakli Doma na Lawicy, 8) ku překažce nechť to nenj, že to nesluge modlenj, ale ſámo poklečenj, aneb Chwjlku Poleženj; ty wſſak9) s chutj buď rád tomu, a hned rychle běž do domu, žes giž odbyl roboty ſwé, budiž wděčen Swobody té. 5 10 Kapitola Dewátá. 10) Učj 1) čeládku, gak ſe má mjti w Djle, a k Hoſpodářům. Y tomu 12) tč chcy učiti, kdekoliw budeſs 13) ſlaužiti, nebuď poddán ſwému Pánu 35 11) 12) (8) 1) M. z zadu. 2) M. potom ſedě. 3) M. Neb ſeď co nadrchaný ſup, zgeže na ſobě každý chlup. 4) M. ſe. *) M. tom. ev M. konec. ) M. kdybys. 8) M. na lahwicy „) M. giž ty. 10) M. dwanáctá. M. Grobián. M. K tomu. M. budeſſli kdy kde ſlaužiti.

Strana 48
48 hleď wždy1) ginám na ſwau Stranu; káželiť kdy2) co dělati, ne hned máſs k tomu chwátati, pomyſli prw na to čiſtě, poſtůg chwjli na ſwém mjſtě, nenj dobré ſpěſſné djlo, mnohým ſe to přihodilo, když to ſpěííně udělali, potom toho ljtowali. Kdyžby gaký Rozkaz wyſſel, řekni, že (1.10.b) gſy ho neſlyſſel, nebudau tě mocti winiti, ty pak můžeſs práw zůſtati. Poddanoſti ſe wždy wzdalůg, a ſwobodu pilně ſchwalůg, powolnoſti též utjkeg, na každeho notně braukeg.3) Geſtliže zanedbáſs toho, přigdeť na tě mnoho zlého.) Summau powimť takto5) krátce, budeſs mjti mnoho práce, nebudeſs moct*) poſeděti giným w Zuby pohleděti, hned rozkážj někam gjti, pokoge nebudeſs mjti; 7) chcefſli pak ho wždy8) užjti, pilně toho hled2) ſſetřiti: zatwrzelé mjweg uſſy, 1°) nebo to wlaſtně 10 tomu ſluffy, když pak!1) tě budau wolati, a ty ſe 12) muſýfs ozwati, čerstwě13) ne hned běžeti máſs, nežby 14) zruffyl Obyčeg náſs, aniž prcheg gako Blázen, tak budefs mnohému 15) prázen, wzlafft ſſkodliwého aurazu, 16) ba y mnohého Rozkazu. Nebť Pán 17) než bude čekati, wolj tě radíſý 18) nechati, geſtli mu potřeba čeho, nechage giného wſſeho, wſtana ſám ſobě to ſprawj, a tebe 19) Práce zbawj, 20) po dobré chwjli k tomu wſtaň, mezy tím wždy to djlo haň, budefliho moct21) pozbýti, této raddy hleď užjti, řka: keyž 22) ge Cžert po tom djle, nemámť nynj k tomu Chwjle, aneb ukaž na giného, přihowjweg23) zdrawj ſwého. Pakli wzdy muſyſs dělati, hleď to čiſtě odreptati,2*) ničehož neděleg. s chutj, leč tě hned 25) k tomu přinutj, dělage, rozprá(l. 11.a)wěg pilně, 26) mých mrawůw oſtřjheg ſylně,27) kdo co 28) mluwj, pilně29) naň hleď, a můžefſli trofſku poſeď, budeli 20 tě kdo treſtati, pomniž zaſe odreptati, za gedno protiwné flowo, odpowěz zas giných mnoho, nedeg ſobě flowa řjcti, čiň gakoby ſe chtěl wſtýcti, nechť on proſý nebo lage, 30) ſe toho nedbage. Na ſwé řečj hleď wždy ſtáti, na Hoſpodáře nedbáti. Geſtli tě ukaž 5 15 2) 3) 4 5) 6) 8y 9 10) 11) 12) 13) 14) 15) 167 17) 18) 19) 20 21) 22 23) 24 25) 26) 27) 1) M. hlediž. M. ti. M. a gak můžeſs, tak gi znjkey. M. vezma na ſe něco z toho. M. toto. M. nebudeť čas. M. abys pak na to nepřiſſel, cos odemne tuto ſlyſſel. M. máš. M. pokoje. M. abys mjwal twrdé uſſy. M. pakli. M. že ſe wždy. M. potom. M. neb bys. M. mnohého. M. úřadu. M. mnohý. M. raděgj. M. té. M. protož pomyſli prw o tom, poſedě hned ſobě potom. M. ho moci. M. ký. M. přichowáwey. M. obreptati. M. kdo. M. wždycky rozprawěg. M. pilně oſtřjhey. M. když kdo. 29) M. ostře 20) M. učiň ſe. 28)

Strana 49
49 kdy z čeho treſce, ſměle naň s řeči uteč ſe,1) s hurtem gemu w řeč y hned2) wſkoč řkauc: Lageſs mi, a nemáſs proč, gefíto we dne w nocy dělám, ani ſe kdy nažrat ne- mám, tobě to pak nic nenj wděk, čert wj, gaký gsy ty čžlowěk. Hněweg ſe, ofſklebůg zuby, zhola nic nelitůg Huby, aneb naň gako Pes ſſtěkeg, hrozyliť, nic ſe nelekeg a ſnad tobě ſedne ſſtěſtj, poſápeg ſe naň y s pěſtj, řkauc: 3) minjís, že gſem malowaný, twůg chlap, aneb poddaný; nedámť sobě Křiwdy činjt, bych měl tu býti hned zabit, zaplať mi, půgdu od tebe, dobřeť gá opatřjm ſebe. Aneb tu Raddu naſledůg, *) někomu na něho žalůg,*) profýť, 6) ať tě w tom zaſtane, twau newinu2) mu oznámě, řka: když mi tak a tak činj, lagjce mi bez přeſtánj,3) žádné ſſkody neučinil, má ſe ke mně welmi přiſně, lage, bjge mne zaumyſlně, nechce hleděti na mau Twář, tak geſt whljdny můg2) 10 Hoſpodář, protož ſe (1. 11.b) chcy opatřiti, a někde ginde ſlaužiti. Hoſpodář twůg ſlyffet tu řeč, bude ſe bát, bys neſſel preč, muſy s tebau dobře býti, nemohauc giného mjti Ty pak rozuměg10) tomu, zůſtaň předce w geho domu, a nětco pomalu děleg, na Ho- 12) ſpodáře ſe hněweg, tak čiň, ugdeſs mnoho práce.11) a budeſs ſe mjti hladce. 5 Kapitola Desátá. Naučenj 3) dáwá Kuchařkám, a Děwkám, gak ſe w Službě a k Panjm ſwým14) chowati magj. 15 Wy Kuchařky, také Děwky, zdaliž negíte též mé Dcerky? y o wásť gá Peči ſwé15) mám, rowně gako o ſebe ſám. Protož tohoto učenj ſſetřte pilně, proſým, nynj. Neyprw když chcete ſlaužiti, dwě, tři Panj hledte mjti, od každé záwdawek16) wzýti, byſte w klecy17) měli býti. Když pak na ſlužbu přigdete, ochotně ſe zatáčegte, wſſak nedlauho než den neb dwa, potom ſe heybegte ledwa. Panjm ſwým na ſe braukati 18), hned z prwu 20 nemáte dáti; budauli wám kdy proč láti, hleďte na ně zas faukati, dobrého ſlowa ne- degte, na opak wſſecko dělegte. Pakli wás k Djlu přinutj, toho nedělegte s chutj, ale wſſecko odbublegte 19), každé flowo odreptegte. Tako(l. 12.a)wý2°) Obyčeg měgte21), hněw na gjdlo nedbegte22), na 23) mjſách, hrncých ſe mítěte, a každau ſſkodu24) zapřete. Neb 1) M. ſchápni ſe. M. wgeho. 3) M. řka. 4) M. anebo na druhau ſtranu. 5) M. žalůg na něho někomu. 6) M. proſýc. 7) M. newinnost. *) M. geſſto ſem nic neprowinil. 9) M. tento můg zlostný. 10) M. rozuměge. 11) M. potom ugdeſs mnohé práce. 12) M. Wffak ſem o tom napſal krátce, wyučil ſem mnohých tomu, cžehož zatagit nemohu, Zwláfſt pacholkůw, že ſe báti muſegj hlaupj ſedlácy: Protoz ſe tak každý chowey a mně w tom hanby neděley. 13) M. Grobián. 16) M. k panj ſwé. 15) M. ſwau. 16) M. ſi. 13) M. byťíte w ſſatlawě. 18) M. křjkati. 19) M. odbublugte. M. A ten M. mjwegte. M k gidlu nechodjwegte. M. A. 24) M. vdělagjc ſſkodu. 20) 21) 22) 23) 2)

Strana 50
50 5 15 20 raděgi ani k ſtolu nechodte, držte po ſpolu, na ſebe wſſak pamatůgte, dobrý kus w hrncy nechegte, aby Panj newiděla, poſylňte nim ſweho těla. Když wás Panj na Rynk wyffle, a penjze přitom wyčte, abyſte za ně kaupili, co potřeba krátké chwjli, wy pak ledakdes poſtúgte, na přikaz nepamatůgte, a newraťte ſe Domu zas, dokud' wáſs neuhljdáte čas, nýbrž trochu klewetegte, na mjmo gdaucý nedbegte, a gak Pána, tak Panj. třepegte až do uſtánj. Než ſe nawrátjte domu, wyuč ſe dobře tomu: budeli ſe tě tázati, Panj, nebo gegj Máti, co tak dlauho nepřichazyſs, twau prácy též y čas mařjſs? ty ſe na nj oboř ſměle, wywal Oči gako Tele, řka: nechť dělám geſítě wjc, nebudu z toho mjti nic, než pauhý od wás Sápánj, neb wjm, že gíte dobrá Panj, u který žádný z Cželádky 10 nemůže čaſu wyčkati, hryzete ſe s nj wſſým hlaſem, gen aby odeſſel před čaſem, abyſte mu nic nedali, wſſecku Cželeď darmo měli. Toto také pozorůgte, a mých mrawůw náſledůgte, wedne do kauta padněte, a w něm gſy notně poſpěte; budeli wás wolat Panj, neruſſte waſſeho ſpánj. Neozwete ſe žádnému, ba ani Pánu famému. Když prigde (l. 12.b) wečer, to ffetřete, Pána, Panj ſedět nechte, rozpráwět, a na ſe hledět, wy pak ſobě nelenůgte, k Poſteli ſe ubjregte, položte ſe rychle do nj. milúgte wečernj Spanj, nebť gedna Hodina geho, přináfý wjce dobrého, než ráno ſpát tři hodiny, aneb w některý čas giný. Dálegi tak ſe chowegte, na ſwjtánj nic nedbegte; čekegte, až wás Panj za- wolá po wſſem ſwjtánj. Y w tom mně wždy naſledůgte, waſſý Panj poſlechněte, wſtaňte, když ona wolá wás, když přeſtane, lehněte zas; tak čiňte každý wſſednj den, newſtá- wegte dřjw z lože wen, dokud na wás dwakrát, třikrát nezawolá, by y pětkrát. W Ne- děli pak y we Swátek, ať w tom nenj žádný Zmatek, wſtana Ráno, nelenůgte, pilně ſobě wyſſperkůgte, byſte ſe ljbili tomu, genž na wás čeká u domu. Z něho wykrad ſe čerſtwěgi, dokud geſſtě wſſyckni ſpěgj, poſpěſs za bránu w ſwém Kroku, magjc Miláčka po Boku. Tři hodiny na Den wrat ſe, tůze na Kněze hněweg ſe, že rannj Kázánj a Míſy 25 prodlaužil gest až pod Uſſy, bys pak w Koftele nebyla, gen ho z daleka widěla. Tím žehránjm (lži gen čiſtě) wſſe domluwě ugdeſſ giſtě. Budeſſli co kupowati, hled na ſe pamatowati, nikdá za penjze wſſecky, nekupůg ani ty Necky, ale z njch také wždy ſobě, nech, co ljbj tobě, domu přigda Panj řekni: Ba což dřau ti Lidé (l. 13.a) wſſechny, geden ljp než druhý cenj, proti dobrému Swědomj. Gindá gſem Groffů gen dwanáct dala, nynj 30 pak wſlech ſſeſtnáct. K poſledku to taky ſſetřte, a co powjm, wěřte, budeteli to činiti, dobře ſe budete mjti. Budeli kdy Pani chtjti wám lati, nebo wás bjti, wygdauc před dům na ulicy, neb na mazhauz před ſwětnicy, křičte, plačte, nařjkegte, gakby wás kdo byl, 1) ſtoňte, řkauc,2) že ſe wám křiwda činj, tak ſlyfſyc to lidé ginj, budau waſſým Panjm lati, wy 3) ſe můžete ſmáti; ona za to ſtydjce*), nebude5) wám láti wjce6). Muſý 35 s wámi dobře býti, bogjc ſe waſſeho ugjti. Také když ſe wáſs čas bljži ſwatý Hawel, nebo Giřj, když zůstat nemjnite, Pána, Panj pomlauwegte, Kuchařkám, nebo Děwkám raďte, co neywje můžete, haňte, aby u njch žádná dobrá nebyla, že Panj co čert zlá, by pak prawda nic nebyla, leda Kuchařky neměla. 40 Kapitola Gedenáctá. Wyprawugj ſe Mrawowé tý Mládeže, která ſe Pána Doktora Krobiána takto učjcýho přidržuge. Každý Mládku, ſetřiž toho, neb na tom záležj mnoho, žádafſli Chwály dogjti, wůbec ſměle wygewiti, že wſſudy kde gen chodjš, Tytul Krobiána noſyš, který ſe po- (1.13.b) znáwá doſti, z náſledugjcých mých Ctnoſti, ač gen toliko některé položil gſem zde *) 5) 1) M. zabil. 2) M. řkauce. 3) M. pak. M. panj waſſe za to ſe ſtydje. M nebudou. 6) M. pro wic.

Strana 51
51 pro tebe, kdo chceſs Krobiánem ſlauti, bys mohl do njch nahljdnouti a gim ſe dobře cwjčiti, wſſy chwály wůbec dogjti, která, wěř, nemine tebe, přidrž ſe gjch genom ſměle. Přiſtupmež tehdy k nim bljže, nedbagjc ani na Knjže. Pročež když Otec neb Máti, roz- káže nětco dělati, ty Wáwro, Lukffy, y Janku, Bartoni, Kubo neb Waňku, protahůg ſe, ſſkaredě hleď, wſtalli Tatik k prácy, ty ſeď, pobydneli tě, laudeg ſe, co Lifſka na Miſſy w Leſe. Když pak giž k Djlu přikročjſs, čiň to, co dáwno dobře wjſs: koneg obratně twau Prácy, gakobys neſpal tři nocy, čaſto ſobě odpočjweg, bys ſe nepřetrhl, pozor deg, můžeffli, nech čaſně djla, tať geft wěc mým mrawům milá, to týž hled pilně fſetřiti, chcefíli Krobiánem býti. Zawoláli na tě Otec, ty můžeffli, hned uteč, abys ne- ſlyffel rozkazu, a ſwau wůli nedal w Skázu. Tak dlauho ſe wzdalůg geho, dokud ne- potká giného; přideffli pak mu w čas předce, a on tě někam poſlat chce, měg wey- 10 mluwu pohotowě, ſkrz njž bys howil ſobě. Ržka: Tatičku, ať Wáwra gde, gá newjm tam, neb widjte, že gá kulhám. Přiftupůg bljžegj k Dweřům, otewřje ge, wygdi před dům, před njm ſobě trofíku pochoď, potom ſy z kopita wyhoď, běž, utjkeg, a ra(l. 14.a)důg ſe, že máſs twau ſwobodu w noze. Rwačku začni s Pacholaty, drž s leckerýma klukanty, klukůg ſe až do Wečera, čiň tak, gakožs činil wčera. Uwečer tápeg ſe domu, pokoge 15 nedeg žádnému, pokřikůg diwně w Ulicých, což také čiň y na Ryncých. Přigda pak k domu, obstaupeg, do něho wgjti nechwáteg, můžeſſli, kamenjm házeg, Střechy ſauſedům porážeg, tak dokážeſs těma Mrawy, žes z Sſkoli Krobiánowý. 5 Kapitola Dwanáctá.1) Radda Krobiánowa, kdoby Zdrawj magje2), rád ho pozbýti chtěl, co má činiti. 20 Geſſtě mi ſe toho3) widj, pro potřebu mnohých Lidj, nětco o zdrawj dotknauti a s některau Wěcy hnauti, chtěl-li by kdo nebýti zdráw, gen tímto ſe Regentem ſpraw: předně toto za obyčeg, ustawičně při ſobě měg, wožer ſe dwakráte za den, aneb neymen pětkrát w tegden, a w tom ſwády wždycky hledeg, žádnému pokoge nedeg, uzřjís, že tě někdo ſprawj, že tu giž přigdeſs o zdrawj. Ale nepotřeba mi toho, nynj ſhledáwati 25 mnoho, neb nedáwno kdo gſy čiſtě, wypſal o tom, wěř mi giſtě, gakby ſe měl každý mjti, kdoby nechtěl zdrawým býti. Což giž wfludy wůbec (1.14.b) weſſlo4), a mnohým užitku přiſílo. A nechť Ržečj wjc nemnožjm, pořádně to teď položjm. Kapitola Třináctá.5) Recepta, kterakby zdraweg mohl nemocen býti, a Nemocný Zdrawj nedogjti. Poſlyſſte wſſyckni, wzlafft Mladj, takto geden Lekař radj: Kdoby chtěl ne- 30 mocen býti, a dřjwe čaſu umřjti, před Bohem dogjti Hřjchu, před Lidmi Hanby a Smjchu, gen °) toto zachowáwati hleď7), podlé toho ſwůg žiwot ředs), gakž teď dole geſt napſáno, každému k naučenj dáno. Cžaſto do Lázně chodjweg, krew wždycky zhuſta paufftjweg, pětkrát w půl Létě žjlami, a každý tegden baňkami, neſmjrně hled gjſti, pjti, když gen kde co můžeſs mjti, a bud ſobě w tom ſwoboden, kolikrát chceſs 35 giſti za Den, wzlafſt když nagdeſs co dobrého, neſſetř w tom čaſu žádného. Wſſe, 1) M. čtrnáctá. M. mage. M. toto. 1) M. wyſſlo. M. patnáctá. 5) M. ten. 1) M. hled zachowati. 8) M. a ſwůg žiwot tak řjditi. 2) 3) 5) 43

Strana 52
52 kdyžť ſe co nahodj, gez, a Práce ſe s pilnoſtj ſſetř. 1) Nedbeg čaſto Lůže ſtláti, a ne- dáweg ſfatůw práti, tu Powahu dobrau mjweg, by neuſtal, odpočjweg. Spáweg netoliko w Nocy, ale když gen budeſs mocy, třebas we dne při ſwém djle, budeť ſe krátiti chwjle. Mezy tim na to Peči měg, po Lékařſtwj ſe wždycky pteg, Zdrawj ſwému (l. 15.a) hledeg Raddy, by pak neměl ſíkodné wady, hog ſe předce bez přeſtánj, neywjc wedlé ſwého zdánj. Piluli čaſto užjweg, rozličných Traňkůw požjweg, někdy také mjſto Traňku, mjweg páleného Baňku, aneb třebas Kakamerdu, pjweg ráno, dáwámť Raddu, neb ſe nj mnozý zhogili, že gjch wjc Hlawa nebolj, tímť ſe Žaludek zahřege, zatím chuť k Gjdlu přiſpěge. Pernjku nebo Letkwaře, užjweg mjíto Lékaře, to zapjweg wjnem fylným, 10 mazlým (malvazím) anebo giným. Gefítě toto radjm tobě, aby w tom howěl ſobě, pokogjček hled ſwůg mjt, po kautech ſe leckdes krýt, obwzláfſtnoſt wždy hledage, na ſpolečnoſt nic nedbage. Uč ſe též tomu Uměnj, mjti ňáké ſrozumněnj, kdežby ſe čaſem stawowal, při tom nětco wyholdowal; ſſýř té známoſti nabudeſs, když w tom polapen nebudeſs. A tak kohož mrzý zdrawj, nechť ſe tauto raddau ſprawj. Kdož pak tomuto 15 newěřj, nechť zkuſý gako někteřj, geſſto ſe tak dobře magj, gako Pes po Pſým zer- wánj, kteréž2) ſme my dobře znali, wjme, gak žiwot ſkonali. 5 Kapitola Cžtrnáctá.3) Zawjrá P. Doktor Krobián to ſwé Učenj.*) Až potud buď mé Učenj, mých mrawů wěrné popſánj 5), hlediž ge 6) tak zacho- wa(l. 15.b)ti, a nic přeſtupowati. Napoſledyť toto powjm, že papjru trochu howjm, nemáloť 20 gſem geſftě wěděl, coť bych tuto byl powěděl, newſſeho gſem chtěl wypſati, a pogednau wen wydati, toliko co předněgſſyho a trochu obecněgſlýho, kratičce gſem připomenul, a tebe napomenul. 7) Bychť měl při wſſem Spráwu dáti, muſelbych mnohém wjc pſáti. Zanechalť gſem geſítě mnoho, uwěřj mně každý toho, wzláſſtě, kdo to w ſkutku wjdal, s Zemany8), Sedláky gjdal, že mých mrawůw magj mnoho, ba y w měſtě doíti toho, 25 při některýchž Synech mětíkých, wjce nežli při těch Sedlſkých.2) S tjm zawjrám. Pfanj toto, a wſſech wůbec proſým za to, že tyto mé wſſecky mrawy s pilnoſti budau držanj, když pilnost při wás ſhledám, ginſſým čaſem wjc gich wydám. Kteřj Wjno rádi pigete, tyto ſobě Rytmy dolegſſý přehlidněte Opilcy mluwj k Wjnu: Neymilegſſý Wjno, nepoddáwegž nás hoři, zneg, že geſt těžko, když w hrdle hořj. Gfauc žjžnjwj, nemáme ſe čim brániti, gedině ať pigeme, deg ochotně nalýti. Neb gfau na to dáwnj Práwa, že ſe žjžniwým žádných Rokůw nepřidáwá. Nelzeť nám dnes trunku čerstwého dostačiti, lečby (l.16.a) nebylo odkud natočiti. Snad z Ssenkýřoweho neopatřenj, mohl by ten hrubý Sud přigjti k wopučenj, tak ať by nás to rozhněwalo 35 wſſecky, když by nám wen wyteklo z Bečky. Nezdá ſe, abychme o to wje mluwili, než neylép ſe nám zdá, abychme to wypili. Aniž tomu wěř, by ſe nám obránilo, leč tehdáž, když gſy geſítě w wjnném kořenu bylo. Ale nynj poněwádž gſy w Nádobě, 30 ) M. ſtřež. 2) M. kterýchž. 3) M. ſſeſſnáctá. 2) M. Záwěrek Doktora Grobiána na toto krátké Pſánj a Učenj. 5) M. to až podtud milý kmochu, Napomenul ſem tě trochu. 6) M. fe. M. ponapomenul. M. s Formany. 3) M. při ſedlſkých. 7) sy

Strana 53
53 oho ginák nemyſli giž ſobě, žeť my od ffturmu ginák neodſtaupjme, dokudž tebe do kolku newypjgeme. Též y twé kwaſnice, newegdau w ſtranu, dámť ſobě aupáliti Sublimátu, a budem ge ráno pjti, gruntu pro základ ſſetřiti. Poſnjdage budem opět pjti, až bude Slunce zapadati, pakliť ſe omeyljme z některé Přičjny, budem pjti až do dewáté hodiny. Wjno ſmutně odpowjdá: 5 Poznawſſý, že mu neproſpjwá wymluwa, co mu na myſl, tegné to zachowá, znage pitele, že oni nemohau být na ſuſſe, neb když neylép mohau pjti o gich Duſſe. Y dj ſamo w ſobě: nechám gá mnohé řeči, nebuduť práwo, nech třebas wíſe žjžeň necý. Y zatnauc Zuby, žádného ſlowa neprawice, a po dnes Wjno giž nemluwj wjce. Tehdy Družina k těm Truňkům podobná, když gedném od druhých bude radda daná, aby (l. 16.b) nechagjc mnohého Rokowánj, dobýwali Wjno ffturmem bez přeſtánj. Y přiſtaupil geſt geden w řezaném kabátě w Pláſſtj, a pjlby dobré Wjno, až uſty mlaſſtj, začal ke Dnu spuljřem ſeptati, tak že Wjno počalo wen z Lozumentu dobýwati. A do dneſſka lje to geſſtě předce wleče, když djru w Suda nezahradj že wen teče. Ten kdož wrtal, nedbal, že geg wjno oſtřjklo, neb on y ffaty geho Truňkům přiwyklo. Když pak dobré 15 Wjno přigde ku Počinku, hned Towaryffy učinj o němž zmjnku, řkauc: načal hyň dobré Wjno, chutné, kořenné, až geft mjlo. Dj mu druhý: Děkugiť, žes mně to oznámil, nebť za nic neſtogjm, když dobrého Wjna nepjm. Nu chcemeli tam, nežby ge wypili, gjti, byloby nám ljto, bychme ge měli zmeſſkati. 10 KONEC. Kapitola osmá.1) Naučenj Grobián dáwá, kterak ſe má meyti v Lázni. 20 Kterak ſe pak máſs chowati, když se budeſs w lázni meyti, O tomť teď chcy zpráwu dáti, Což geft užitečné, znáti. Wegda tam, neřjkey gim nic, Byť ſe gich mýlo gefítě wjc. Zatjm hleď přednjho mjíta, Neb tu býwá ſlužba giſtá. Při tom ten obyčeg mjweg, Noh ſobě hned neumýweg, Až ſe nayprwé zahřegj. Nechť na tě hledj, gak chtěgj; Ale hned na ſwrchnicy wlez. Zatím také y toto wěz: Máš tam s ſebau wody wzýti, Tam ſe čiſtě, wolně mýti, Nic ty na to nemáš dbáti, Budauli někteřj láti, že tak na ně ſtřjkáš s hůry, Čiň to geſſtě na wzdory, Wſſak tě zde bjti neſměgj, Půgdau na ſtranu raděgi. Když dole budeš seděti, máš též y o tom wěděti: Nechod ſobě ſám pro wodu, Bys nepadl, měl bys ſſkodu, Kdybys ſe nad wěc urazyl, Anebo kbelec roz- razyl; Než kdo podlé tebe ſedj, Wem mu wodu, když newidj; Chceli on zas wodu 30 mjti, mufý ſobě giné wzýti; Ty pak toho budeš prázen, Hádey, budešli w tom blázen? 25 Kapitola desátá. Gak ſe magj chowati před Pánem Rychtářem, neb Práwem. Když někdy přigdeš před pána, z botů ať wyhledá fláma; Stůg před njm byſtře gako buk, Objrage pilně klobúk. Tento také chowey mraw ſwůg, Na gednu ſtranu křiwě ſtůg. Čaſto pohybug rameny, Aneb potřáſeg nohami. Škorně ať gfau wymazané, 35 Slamau čiſtě podwázané, Wffak ne sadlem ani logem, Než něgakým koňſkým hnogem. Ať wždy z tebe piwo ſmrdj, Drbey ſe, kde tě neſwrbj. A pakliť ſe bude zdáti, že by bylo těžko ſtáti, Mášli kde nač polehnauti, Nedey s tebau odtud hnauti. Přigdeliť, že 1) Tyto tři kapitoly nejsou ve vydání Hilgartnerově.

Strana 54
54 máš mluwiti, Můžeš y w tom radu mjti: Neſſetř pána, ani práwa, Tuť radu ti Grobián dáwá. Tak ſnad dočkáš odpowědi, Že o tom ſauſedi zwědj. Kapitola gedenáctá. Grobián Swým Zpráwu dáwá, gak ſe magj chowati mezi Lidmi na Rýnku, neb na Trhu. 5 10 15 Gefítě tě chcy w tom zprawiti, A mrawy ſwé oznámiti: když wcházýš někde do domu, Aneb do měſta k někomu, Tu hleď wſfecko wyzwěděti, Do wſſech kautůw pohleděti, Na wſſecko ſe wyptey ſměle. Hled po ſtěnách gako tele. Trefjliť ſe lidé gacý, Buď přeſpolnj, neb domácý, Žeby odněkud přigeli, Zeptey ſe, gakby ſe měli, Dlauholi tu budou ſtáti, Neb co chtj před ſebe bráti. W garmark pak bud pilen toho, Gak na rýnku kramůw mnoho, A zaſtaw ſe u každého, Zwěz, magjli co nowého. Uzřjšli dwa neb tři ſpolu. Bud na rýnku neb u ſtolu, Přigda, ptey ſe, co gednagj, Aneb gakau radu magj. Když pak potkáš w ceſtě koho, Šetřiž pilně zwyku toho: Nepozdrawug nižádného, Známého, y neznámého, Ani poctiwoti nečiň, každého mlčenjm pomiň. Sukni mjwey newytřenau, Uſſmykanau, Hleď gi ſwěſyti na křiwo, Zwláštně pak když gdeš na piwo. A když budeš w krčmě pjti, Máš za ňadra také wljti; K tomu uſmolený kabát Od wěrných trunkůw mjwey rád; Hned ſe ožer gako ſwině, Potom w blátě, nebo hljně Budeſs se čiſtě káleti, Aneb po ceſtě wáleti, Pakli geſſtě můžeſs pjti, A do ſebe něco wljti, Woley, křič, a naljti kaž, A cos dlužen, můžeffli, zmaž.

Strana 55
SEZNAM AUTORŮ, SLOV A VECI.*) Ríimské číslice z úvodu. Arabská první číslice udává stránku a druhá číslice řádek textu. Adalberg S. (Księga przysłów polskich:: XXXIII. Adam: acz fme wffyczkni poffly od Ada- ma 5, 13. Adelfus (Mulingus) J., Facetiae Adelphi- nae: XXVI, viz Facetiae. Aeneas Sylvius (Ceská kronika): XXII Achác, forman: prodal koffta {fwecz acha- czowi formanu 16, 24. Alfonsi, Aragonum regis, Facetiae XXVI. viz Facetiae. Anna: kterak gfe ma twa dczera Anna 26, 43. apparát: w tom bifkupfkym apparatie 23, 8. Asmodeus, dábel: Gfaucy skrz Afmodea, Diábla wééné yateym 37, 11. Astarot: zmámiw Aflarot Lid po wffem Kreftiansftwij 36, 15. Bacchus: hofté naffeho Bacha 33, 19. Bachus viz Bacchus. banka: pro pousténi krve, rdna, uhozeni — nádoba. Da mu banku na brzicho 23, 14; krew paufftjwej každý tegden baň- kami 51, 34. — mjweg páleného Baňku 52, 7. Baralipton viz Paralipomena. Bartoň: Bartoni, protahug fe 51, 4. barvíř, lazebník, holič: poflal hned po barwirze 20, 38. Bavorovský Tomáš (Postilla): XIX. Bavorsko: A zwláffté (zemé) Sfwábfká, Baworfká 31, 22. Bebelius Jindřich: XXVI—XXVII, viz Facetiae. beéka: kdyZ by nám (víno) wyteklo z Be- éky 52, 35. Beel: Zialobnijk fe poftawij, Beel pred Swatym Bohem 34, 16; do Pekel s Bee- lem gijti mufy 35, 12; ont to s Beelem páffe 36, 16. Behémót, zvífe, jehoZ popis v knize Job 40, 15 a sl. Dle souhlasného výkladu moderního míněn tu hroch: puofobij wehemot zlobiwě 36, 33. bélidlo: na blelidle gedna pradlij vkradla rubafs 8, 36; an gedna baba pradly vkradla druhy na bielidle rubafs 9, 4. Benis A. (Materyały do historyi drukar- stwa): XXXII. , Beńov, viska nad Uhlavou, u Klatov: Giry z Benow blizko od Klatow 6, 12. berń: aby na berni fediel 15, 33. Bettlerorden: XVIII. Bezpenčzy, hrad v kraji Vomizínskémi: XIII; 38, 22. Bezveselí, hrad v kraji Vomizinském: 38, 22. birytec: miel na hlawie birytecz 16, 29. Blažej. Giného Kmotr Blažey poddefftil na Luoži 36, 20. blelidlo, viz bělidlo. blikati: očima co Sowa blikeg 42, 18; ledwa očima blykage 42, pozn. 14. bližnivý, bližní: ktož s febe da ffat bliZ- niwemu fwem;u 10, 15. Bock (Der vollen Brüder Orden): XVIII. Bolte Jan: XXVI, XXVIII, XXIX. Bor: Pozrzyhuowno a zabka z Boru 6, 15. Bořita Jaroslav z Martinic XI, viz Drak potvorný. Boží tělo (pozdvihování při mši): yak bude po bozim tiele 11, 38. braň, zbraň: netrzeba wam žadne branie 14, 6. Brant Sebastian (Narrenschiff): VII, XIII, XIV, XXV. bfemíCko: kde bylo brzemiczko; y wlo- Ziw brzemiczko na luk 13, 38. *) Panu PhC. Engelbertu Subertovi vzdávám díky za pomoc při sestavení Seznamu, jakož i při korrektuře. 

Strana 56
Brikcí z Licka (Regule): XXII. Brickner A. (Sejm piekielny : XXXII. Bruncvík: XIX Bubenorden: XVIII. bublati: wffecko odbublegte 49, 23 Bunba Slávek: Slawka Bunby 6, 14. Carmina Burana: XVIII. Cechy: po wífj CZefké Zemi 36, 4; do , Czech pfinefeny 36, 5. Černý J. (Příspěvky k české etymologii lidové): XXV. Dačický Mikuláš z Heslova (Tragedie masopusta): XV; (Prostopravda) XVIII. Dedekind F. (Grobianus) XIV, srv. Milch- sack. dědina, pole: odkaże onomu diedinu 15. 49. de floribus: Dauffkem a deffloribus při- pigenij 36, 1. Viz Scheidt, Emser. dekalog, desatero Božích přikázání: Pře- ftupugijc Dekalog Bozfkey 36, 12. Déšina viz Dýšina. Déšinský Jan: viz Dýšina. détinstvo: fem tobie od dietinftwa fpo gen 3, 14. Dlian, sv. Jan (ptípitek): XIV. dluhy: nikda z dluhuow newychazely 6, 41. dlužník, věřitel: a to pro dluzniky 14, 1. Dobírensky (sborník na Strahové): XVIII. doktor: pane doktorze 12, 8. Domažlice: Mlynarže s czerweneho mlyna z Domazlicz 6, 14. dousek: dauffkem pripigenij 36, 1. Drak, potvornÿ, apokalyptickÿ (spis proti opilstvi): IX, XI. drbati se: drbey fe, kde té nefwrbj 53, 37. Drbohlav, hrad u Vomizíny XIII; 38,21. Drtice, město u Vomizíny 38, 25. dyné: gedi hruffky... dienie 12, 17. Dýšina, ves v kraji Plzenském: kniezy Janowi deffinfkému 3, 26. Dzwonowski J. (Przywilej cechu Fran- towskiego): XXXII. Ebrzvín Kašpar z Hradiště: XXV. Eilenspigl, viz Enspigl. Emser H. (Dialogus de origine propi- nandi): XXXI. enkomia ironická: VIII. Enśpigl: XVIII, XIX. Epikuriás: Wyftawilt gijm za Bohy Epi- kuriáffe 36, 16. Epistolae obscurorum virorum: VII. Erasmus Roterdamsky (Chvála bláznov- ství): VII, viz Rehof Hrubý z Jelení. Erben K J. (Prostonárodní písně): XXI. Erhart, kramář: 12, 44; 12, 45; 13, 25; 13, 42; 13, 44. Ezop: XVIII; XXIX; oniem za Ezopa 11, 1. Facetiae: Margarita Facetiarum XXVI, XXXI; Facetiae Alphonsi, Aragonum 56 regis, Facetiae Adelphinae XXVI; Hen- rici Bebelii Libri facetiarum XXVI, XXVII; Poggii Florentini Facetiarum liber XXXI. Fanta, srv. Franta (vysvétlení jména). fatka, na fatku, darmo: Ze gie fe napil na fatku 25,8; zie fe napil na ffatku 25, 14. Fencl (Fentzl) viz Mantuan. Fischart: VIL Flittner (Nebulo nebulonum): XVIII, viz Murner. flus: budauly fe heybat Flufy: 47, 18. Fortunát, kníZka lidová: XIX. Francev V. A.: XXXIII. Frank Seb. (Von dem grewlichen Laster der Trunkenheit): X. Franky: z Frankuow 36, 5. Fransky: w Maulprunu, w tom kláfftere Franfkem 36, 6; přetěžkau nemoc Fran- fkau na Lidi uwedlo 36, 8. Franta (český): XVIII, XXI, vysvětlení jména XXV, XXVII, XXXII. - Frantova Práva: X, XVII, XVIII, XIX, XX, XXI, XXII, XXIII, XXV, 2; jich pramen XXVI; Frantovy pranostiky XX; Frant XXI; frantovný XXII; po frantovsku XX, XXXII; frantovství XXI. Franta (polský): Frant XXVII, Frantova prava polski XXI; frantowski XXXIII; Jus Frantorum XXXII; Frantowe prawa XXXII; Frantowskie prawa XXXII; pol. pfislovi o Frantovi XXXIII; fran- towskie Spiewki XXXIII; Frantowka XXXIII; frątowećka XXXIII; frątówka XXXIII; frątovsce żartć XXXIII. Franta (rusky): frant XXXIII; franticha XXXIII; frantovskoj XXXIII; frantov- sky XXXIII; frantit XXXII:; frantov- stvo XXXIII. Franta Johannes, phificus Plzenfki 3, 2; naffeho P. Jana Franti neiwyffiho Hayt- mana 3, 17; Johannes Franta, 4 (napis ; ia Franta, neywiffi Gubernator 6, 7. frej: na freg giti mohl 7, 19. fresunek, fresuńk (starost): ftaroft a frefunek 6, 44. Fresuńk, hrad u Vomiziny: 38, 22. Frey (Gartengesellschalt): XXVII. Friolt: hned diete na friyold 11, 39. fučeti: fučeloliť w kotrbé 35, 32. Gallus Jodocus (Monopolium): XVIII. Gebauer Tan: 8 9, 11, 16. Geiler z Kaisersberka (Navicula sive speculum fatuorum): VII. gleit: bezpecznoít a kleyt na czeftie 14, 6. Goedeke (Grundriss): VII, IX, X. XVIII. — (Schwänke des XVI. Jhts): XXVI, XXVIII, XXIX, XXX. Goertzinger E. (Lob der Thorheit des Erasmus von Roterdam): VI. Gribus(Monopolium der Schelmenzunft): XVIII. Grobián, viz Krobian. Grot K. J.: XXXIII. 

Strana 57
Hajtmaniti, viz hejtmaniti. haklik: rozepni wffecky hakliky 44, 27. hampaysovati, hubovati: Ožralec wždy hampayfuge 37, 8. Hanka (Bibliografie prvotiskü): XXXIII. Hans Sachs: VII. Hanuš: hanuffe z plznie 6, 12; hanuffe zlatnika z hory a chochrdy 6, 11. Hanuš I. J. (Rehoře Hrubého překlad Eraz. Rotterdamského) Chvála bláznov- ství: VII. Hauffen A. (Zur Litteratur der ironischen Enkomien; DieTrinklitteratur in Deutsch- land; Caspar Scheidt, der Lehrer Fi- scharts): VII, IX, X, XIII, XXVI. Havel sv.: kdyż fe wafs čas bljzi fwaty Hawel 50, 35. hejtmaniti: giż chcefs haitmaniti 9, 6. Hellbach Vend.: XV. Hippokrates: Jakoż prawi miftr Ippo- kras 11. 47. Hladonice: město u Vomiziny XIII, 38, 26. hodověrný, hodnověrný: iat fem fpra- wen od gednoho hodowierneho 7, 14. holdovati: kdeż by fe čafem ftawowal, při tom nétco wyholdowal 52, 13. Hora: hanuffe z hory a chochrdy 6, 11. Hos Konrád (Rozmlouváni Petra sv. s Pa- nem): XI, XV. Hradec Králové: Rumprech z Kralowie hradcze 6, 17. hráč: hracze, aby nelal 5. 32. hrditi se: paychaa neb fe hrdij 36, 29. hrdý: netrzeba wam hrdeho nadobi 7, 39. hrnec hrachový: by czo przikupil do domu iako hrachowy hrnec 7, 34. hromnice, svice na hromnice svécena, při umírání: nebude trzeba nakladu na hromnicze 6, 34. Hrubeš: Krobianus, genž fe wyklädä Hrubefs 40, 12. Hrubý Řehoř z Jelení (Chvála bláznov- ství Erasma Rotterdamského) : VII, VIII. huba: neutřj haby 44, 30 hubatka, nádoba: ožralec házý Hubatkú 36, 36. hurštovati, naléhati: hurfftueijc 34, 27. hurt: s hurtem gemu w feć wfkoć 49, 1. hyn, tam: Zadny geft zde nebyl krom hyn iakys kowarZ 8, 41; neb tie hyn, na- ramnie welika [mrt 14, 42; načal hyň dobrć wjno 53, 16. XXII, piijlifs nutijfs, Chochrda: hanuffe zlatnika z hory a chochrdy 6, 11. Chomütov: Strachota z Chomutowa 6, 19. chrkati: odpljweg a Cifté chrkeg 42, 21. chrknouti: nic z hrdla dohrého ncchrkne 37, 8 Chrystus viz Kristus. Chybov, hrad u Vomiziny 38, 23. 57 Ippokras, viz Hippokrates. Jakub Sv.: GdeteZ k S. Jakubu na paut 10, 48. Jan rüraf: Miftra Jana rurarZe, 6, 11. fan sv. Dlijan (pfipitek): XIV. Janek: Janku. protahüg fe 51, 4. jicha: Gjchu rozkydaweg po ubrufu 44, 18. Jílek Linhart z Doubravky, syn Jana Jilka: XXIII. Urozenemu Wladicze Lin- hartowi Gilkowi z Daubrawky 3 (napis). Jira: Giry z Benow 6, 12. Jireček J.: XIV, XIX. Jiří sv.: když fe wäfs cas bljżi fwaty Hawel nebo Giřj 50, 36. jizba: w puol žhnile gižbie feda 3, 26. Joco seria (enkomia): VIII. Jungmann J.: XI, XVI. Jura poculorum: IX. Jus confraternitatis compotatoriae: IX. Kadań: Sfeftaczek z Kadanie 6, 18. kadeécka: ty mafs pod zelnu kadeczku 22, 27. kachlík: giz by Ziadneho kachlyku nc. oftalo 9, 8. kalendář, 1517 v Norimberce vydaný: XXXI. kakamerda: mjweg páleného Baňku aneb třebas kakamerdu 52, 7. kantnéř, kantnýř ve sklepě pod sudy: fekal na kantnieržy 10, 39. kantor: že gelt zerwal Kanthora 36, 24. käpé: do mÿch kápij déti ohlácegj 39, 9. Kápšar viz Kašpar. karhan, hrubý kuchyňský hrnec: napiget fe rad z karhanu 7, 40. Karłowicz J. (Słownik gwar polskich): XXXIII. karaik, kda jezdt s kârou: geden karnik mimo pekio gede 9, 35; karnik odpo- wiediel 9, 37; rZekl geft karnik 9, 39; dal mu karnik giednu laku 9, 43. Kaśpar: kapffar z kaurzyma 6, 17. kázání: žadny nechoď na kazanie 11, 40. kbelec míra obilní: at vmlati kbelecz pffenice 19, 42; ia dnes pod cztyrzi kbelce zural 21, 22; pode cztyrzy kbelcze zuoral 21, 32; — kbelec, ná- doba: kdybys kbelec rozrazyl 53, 29. Kienheckl (Grobianus Redivivus): XV. Kirchhof: XXX. Klatovy: Giry z Benow blizko od Kla- tow 6, 13; wornata s Klatow 6, 14. klejt, viz glejt. klićnik, sklepnik: klicznik, aby kradmo nedal 6, 1. klin latky pfi Śiti odćvu: Kreyczirze, aby wffeczky klyny wratil 5, 31. klíti: y bude gey kliti 19, 35; — k. se: hracze. aby neklyl fe 5, 32. Kluge, Rotwclsch: XVIII. klukant: Rwaćku zaéni s Pacholaty, drZ s leckeryma klukanty 51, 15. 

Strana 58
klukovati se: klukug fe aZ do Wecera 51, 16. kmoch: můg milý kmochu 44, 1; milý kmochu 52, 43; srv. kmošička. kmošička, kmotra: mile kmofficzky 20, 14; 20, 23. Knobloch Aleš z Pirnsdorfu (Regiment zprávy ovčího dobytka, Písně o trunko- polstvi): XI, XI[; 34; 37, 17. koláč, pochvala, dobrá zpráva: na niem geft zıfkala kolacz 17, 8; biezieli fu k kniezieti s kolaciem 26, 14. kolek: dokudž tebe do kolku (t. j. do čepu, do dna) newypjgeme 53, 1. Kolín: na Rayně kolině wykonal 32, 23; 32, 47. Komeder: Dán (list) před Komederem za geho dworem 39, 21. Koráb J. (V$voj knihtiskafstvi): XXII. kofećnik, mlyn s kofecníkem, s kolem na svrchní vodu: kterzy mate korže- cžniky 18, 16. korfirst, viz kurfirst. Kostka: 18, 37; 18, 39; 18, 41; 18, 42; 18, 43; 18, 45; 18, 46; 19, 6; 19, 8. Kośta: XXVII; Koffty ffewcze 6, 12; Koffta z Rokyczan 6, 20; prodal Koffta ffwecz achaczowi formanu 16, 24. Košťál: Kofltial z Sobieflawi 6, 16. Kotlaba: Kotlaba z wodnan 6, 16. kotrba, hlava: Fučeloliť w kotrbě 35, 32. Koufim: kápffar z Kaurzyma 6, 18. Kozka Matéj z Rynarce: XX. Krabice Hynek z Vajtmile (Instrukce Hanu&ez Svorcperku .: IX, viz Schwarzen- berg. kramáf: KramarZe,aby niekdy neprzyfyhl 5, 31. krémáft: krczmarz, aby neprzypfal 5, 39; Oo krczmarziech 27 tit. Kréov, mésto u Vomiziny 38, 25. krejéíf: kreyczirze, aby wfleckny klyny wratil 5, 31. krchtati:trZewicze dirawe, kdy ge blato, aby w nich krchtalo 16, 33. Kristus: fluZebnjcy Kryíta 31, 32; neb gsam Chryftus mluwi 10, 16; opiet pan Kristus prawi 10, 18. Kristof sv.: lieZet tu v S. Krystophora 18, 9. Krobián doktor (Grobián): XIV, XV, XVI, XVII, XVIII; 40; 40, 12; 41, 3; 41,4; 41, 12; 41, 22; 42, 8; 43, 2; 43, 4; 43, 27; 44, 21; 44, pozn. 12; 46, pozn. 14; 47, pozn. 11; 49, pozn. 13; 50, 39; 50, 42; 51, 1; 51, 9; 51, 19; 51, 20; 52, 17; 52, pozn. 4; 53, 20; 54, 1; 54, 3. Krobiánův smutek, černé čáry za nehty: XVI. Krumlov: Pelyha z Krumlova 6, 17. Krystophor sv. viz Kristof. Kuba: Kubo, protahüg fe 51, 4. kuchař: kucharz, aby nicz neugel 5, 39. kukla: kukly wam netržeba 16. 33. Kulda B. M. (Mor. pohádky): XXIX. 58 kumpán: y widiel kumpany ffkolnie Z3, 45. kunst: Zertom a kunfftom miíto dati vmi 3, 15 kunátovánie: tyto nalfe fpifij a fpolu kumfftovanie 4, 31; czo gle doteiczie ziertuow a kunfftowanie 5, 6. kufe: Ze gi luniak birZe kurZencze 19, 33. kurfirst: Cyfaï Rzijmfkÿ fpolu s Korf- firfty 32, 24. kus, artikul: w tom kufu neb Artykuli 31, 22. kuśe. luk s napinadlem: ty dny wezmucz kuffy 14, 2. Kuthen M. (Kronika): XXII. Lahvice viz lavice. láhviéka: przynefl lawiczku wina 8, 20. láka, nádoba, soudek: dwie laky mal. wazi 9, 35; day mi gednu laku malwazie 9, 42; dal mu laku malwazie 9, 43; vderzil w tu laku 9, 44. lavice: po la(h)wicych fobé (Skorné) roz - klad 42, 19; Knjhy at jsou pod lá(h)wicy 43, 19: muzefs fchovati pod La(h)wicy 45, 15; nechte leckdes na La(h)wicy 46, 25; hled' fe fpolehnauti na La(h)wicy 47, 32. lávicka, viz láhviéka lázna: fpiefs pomuż, neż ta lazna 12, 12; chtie giti do lazny 13, 23; ffel geít do lazny 24, 4. lékař: liekarze 5, 33; o lykarzich 23, 36. lekcí: ua lekcy w čas nechodjwej 43, pozn. 8; na lekcy tebe čalně mjti 43, pozn. 9. lektvaf: Letkwafe uZjwey mjfto Lékaïe 52, 9. lenovati: wy pak fobé nelenugte 50, 15; wítana Ráno, nelenugte 50, 21. letkvať viz lektvaf. Liber vagatorum: XVIII. Liebrecht F. (Von den drei Frauen): XXX. Limburk (Nymburk?): Sraczka z Lim- burku 6, 20. literatura bláznovská VI; l. ská XIII. Litomérice: Stramota z Lytomierzicz 6, 19 Louny: Perzyna z Laun 6, 18. Loziński W. (Księgarstwo lwowskie): XXXII. lozument: Wjno pocalo wen z Lozu- mentu dobywati 53, 13. Lucifer: luciper flyffe 9, 13; vhleda na lewiczy lucipera 9, 25; luciper 9, 27; krom lucipera 9, 31; Lucypera do Pekel neftréil 35, 2; doliget sám Lucyper 35, 7; nemohl Lucyper podwéfti 36, 14. Luciper viz Lucifer. luk u sedla: wložiw brzemiczko na 13, 39. Lukeš: Lukfly, protahůg f 51, 4. Lupavá, město u Vomizíny: 38, 27. grobian - luk 

Strana 59
Lžovice Malé, město u Vomizíny: 38, 25. — L. Velké, město u Vomizíny, ibid. Madáma, madame: fpattjíffli gakau Ma- dámu 47, 8. Malesice, ves na břehu Berounky v kraji Plzenském: diete do wfy malesycz na piwo 14, 3. malvazí, viz pinta; srv. mazly. Mantuan Jan (Fencl, Fentzl:, vydavatel Frantovych Práv: XXII, XXIII, XXV, 3. Srv. Kalendář. Markolt: iako Sfalomon s Markoltem XVIII, XIX.; 5, 4. mar$tal, viz mas&tal. M artinius Sam. z Drazova: XXI. maśtal: Zleb z marítale 10, 38; teeż w marfftali 14, 12. Matouš sv.: pržihodie fe k tomu fwati matufs 8, 8. Maulbronn, mésto ve Virtembersku : Zatalo se w Maulprunu 36, 6. Maulprun viz Maulbronn. Maximilián: Maximilián Cýfař Ržijmfíký 32, 17. mazhaus: wygdeme na mazhauz před fwetnicy 50, 32. mazl*, malvazí: zapjwey wjnem fylným mazlym 52, 10. medenice: Ožralec házý Medenicÿ 36, 36. Melantrich Jiří, knihtiskař: XII, XX. Michal sv.: tu fediely S. Michal a S. Raphael 13, 4. Milchsack (Dedeckinds Grobianus) X[V. mířiti, smiřovati: aby niekoho s niekym mierzil 15, 34. Mizice Malé, zámek u Vomizíny: 38, 23. miádek: každý Mládku ffetfiZz toho 50, 41. mlynář: mlynarže, aby wífecky otruby wratil 5, 29; žalovati na mlynarže 19, 35; mnich: vkazte nam mnicha 5, 27. Montan M. (Schwankbůcher): XXIX. Most: Perdidorphar z moftu 6, 19. Mrchovice, město u Vomizíny: 38, 27. mrzeti, chatrněti: geft řepa zreypana, že mrzij 26, 45. Murner (Narrenbeschwörung, Schelmen- zunft): XVII. mutvice, tlukadlo: by fobie przikupil mutwicy 7, 34 myslivost, lov: diete do lefa na myfli- woft 14, 2. Nácte (neurč. číslovka, více než deset): ze wí(ech ftran a od naczte mil 26, 17. nádcha, nemoc: praw, Zet tie nadcha 20, 3. nadrchati, zjeZiti: fed fup 47, pozn. 3. nebożatećko: ten nebozateczko hoft, 17, 31. nebožec, nebožtík: prawil božczi 13, 24. co nadrchaný mi o ne- 59 neboZztíécek, uboZák: NeboZtiéku, béda tobé 43, 7. nedbačivost, nedbalost: nedbacziwoft wífecku w tom opuftiw 4, 23. nedbalivost: pro me wahanie a ne- dbaliwoft 4, 19. Nedobr, hrad u Vomizíny: 38, 23. Nehotov, mésto u Vomiziny: 38, 26. Neidhart: XVIII, XIX, Neythart s Sed- laky 5, 4. Nemanice, mésto u Vomizíny: 38, 26. německý: Kragin Niemeckych 31, 16; taychZ zemij Niemeckÿch 31, 21. nemoc franská, viz franský. neopatření: (nad z Sfenkÿfoweho ne- opatřenj 52, 34. nepik viz pik. Nepomuk: geda do Nepomuka 10, 30. Netholický viz Netolický. Netolický Bart, knihtiskař: XII; 37, 20. nevážný, lehký, bez náležité váhy (pe- níz): miel fem newaznich zlatych 15, 20. Norimberk: Dan v Nornberce XVII den Ržigna 3, 30; kalendář český 1517 v N. tištěný XXXI. Nouzov, zámek u Vomizíny; 38, 24; 39, 11; 39, 20 Nováček: Nowacziek z Zacže 6, 18. Novák J. V.: XIX. Obvyknouti: geftly chcefs obwyknauti, czo duom ma za prawo 17, 2. očista: y na ocżiftu zuoragicz 10, 44; dietez na ocziftu k koftelu 11, 35. odbublovati: wffecko odbublugte 49. pozn. 19 odtavad: odtawad do Sfworcachu pfe- neffeno 36, 8. ohlodati: ohlożit gey (nûz) myffy gifté 45, 15. oklípeny: kdoZ Sfkorné okljpené (nosí) 41, 16. oko: iako gfem ia na woko widiel 10, 30. opučení, rozbití: moh by ten Sud pfigjti k wopučenj 52, 34. orati: muž przigel z uratau 21, 1; muž przigel z uratu 21, 20; ia dnes pod cztyrzi kbelce zural 21,22; zie fem dnes zuoral 21, 32. Orden. Der nassen Bruderschaft: IX. Ordo vagatorum: XVIII. ortel: daly takowy ortel 17, 39. ošklebovati: offklebug zuby 49, 3. ośtin: ftrzeże s offtipem 7. 31; proźijie wofftyp 36, 45. otundati: (Gebauer, Hist. mluv |. 380): wotunday ty krzyffky 9, 48. Oks Seb. z Kolovsi, knihtiskaf: XIII; 39, 23. oznobiti: Zeg' potom nohij oznobil 11, 26. Pačesy, vlasy: tebe wemu za pacziefy 24, 34. Palkovič Jiří: XXII. Papoušek Jan Hradecký: XX. 

Strana 60
Paprle: XXVII; meho negwyffieho fecre- tarZe Paprle 6, 10. Paralipomena, dvé knihy Písma sv., které uzavírají St. Z., obsahující to, co v ostatních knihách bylo opomenuto: Baralipton 6, 5. parodie předpisů lékařských a práv- nickych: XVII. Paška, kovář: XVII, XXII, XXVIII; 8, 2; 8,7; 8, 9; 8, 13; 8, 14; 8, 18; 8,21; 8, 24; 8, 26; 8, 27; 8, 34; 8, 42; 8, 43; 9, 1; 9, 10; 9, 17; 9, 19; 9, 21; 9, 24; 9; 28; 9, 30; 9, 32; 9, 36; 9, 38; 9, 41; 9, 47; 9, 48; 10, 2; 10, 5; 10, 8; 10, 11. páteř, modlitba Otčenáš, růženec: dal mu za pokanie geden paterż 11, 9; na hrdle paterz 16, 31. Srv. pěti paychati, viz pychati. Pekk Jan, knihtiskar: XXII. peklo: 9, 11; 9, 12. Peliha: Pelyha z Krumlova 6, 17. penéZziti: czo byfíte penieZily 16, 35. Penízek: Paprle z Toczienicze a pe- niezka 6, 11. Perdidorphar: Perdidorphar z moftu 6, 19. Peřina: Perzyna z Laun 6, 18 pernik; pernjku nebo Letkwafe użjwey mjíto Lékaře 52, 9. péti: dal mu paterZ kaZdy den fpieti 11, 9. (Srv páteř.) — piegz gi 18, 39; kostka pocze piti 15, 39. Petliż: v Petliże mlynarze 18, 12. Petr sv.: 8, 11; 8, 17; 8, 20; 8, 21; 8, 23; 8, 25; 8, 27; 8, 30; 8, 41; 8, 43; 9, 9; 9, 10. Petřík lan z Benešova (O ukrutném a hanebném hfichu opilstvi): X, XI, viz Franck. pik, společný majetek: nepik spolu 20,20. piklík. úklad: proti niemu floZili piklik 14, 20. pinta, nádoba, míra: wzel gelt pintu malwazy 24, 45; darowaly ho tu pintau malwazy 24. 47. pinvice, viz pivnice. piplati: wloZ to tak opiplanć do mily 45, 21. z Pirnsdorfu viz Knobloch. Pisek: Rumpolt z piefku 6, 16. Písně národní (Ach ouveh. na mé hoře, Ej to zrádné neštěstí, O králi Matyá- šovi): XII; 34, 3- 4. píst na tlucení prádla: wezmucz piefty a trdla 19, 42. pitel, pijak: list vffem pitelum poflany 31, tit. (Bacha) boha piteliv 33, 19; znage pitele, Że nemohau b$t na fuffe 53, 7. pivnice: feda w pinwiczy w kadi 6, 13; wnesl do pinwicze 10, 38; neż do pin- wicze pugde 16, 18; tepruw Siti do pin: wicze 16, 19; ty mafs w pinwiczy 22, 27. pivo a pivovarstvi v zemích českých : VIII. Plaékov, hrad u Vomizíny: XIII; 38, 22. 60 pláteník: giz nas zadny platenik neprze- tcże 5, 11. pliśtiti: Na zem pfed ledakohos plyfft 42, pozn. 20. Plzeň: Pifarži miefta Plžnie 3 (nápis), phificus Plzeníki 3, 2. po, pro: ffel po potrawu 15, 5; ffelte po fuol 19, 24; przigdechu pon s krziżem 22, 48; poflal geft pon 26, 5. Pobézov, mésto u Vomizíny: 38, 24. poctivice, nohavice: poctiwice rozwá- zané (nosí) 41, 16. počinek: když pak dobré Wjno prigde ku Počinku 53, 16. podlah, podlaha: až fe bude podlah tfáľti 42, pozn. 11. podnět, podpal pod oheň: malo flamy oltane pro podnict 10. 27; tu tepruw fekeyte podniety 19, 24. podnoż: Noże pobraufyti o podncże 45, 17. podryvati: ginych proti mnie podriwa- gicz 4, 19. Poggius, XXXI, viz Facetiae. pohfresiti: pohrzeflil gelt te ftoliczky 8, 40; giz fme pohrzeffili ftoliczky 8, 45. Pckrovskij N. J: XXXIV. polehnouti: Mas-li kde na nać poleh- nauti 53, 38. poloh: powim puoloh geho 24, 15. ponebí, poschodí půda: s puonebie wzal prkno 10, 37. poněvadž: poniewazd oblybowany by- wagi 5, 12; poniewazd zde cžalto by- wafs 13, 18; poniewazd nam buoh toho popržel 20, 10; poniewazd nemame ffa: rarze 23, 6. potomní: k potomnijmu dobrému 32, 4. poustevník: Na tom lefe byffe puftenik 14, 36; rZekl geft k nim pauflenik 14, 41; onij fu przynutily puftenika 14, 45; tento pauftenik bldzni 14,47; prorocztwie toho pultenika 15, 13. povfeslo: powrżefla pro luniaky 19, 32. Pozfihovno, pfijmeni: Pozrzyhuowno a zabka z Boru 6, 15. pradli, pradlena: gedna pradlij druhe vkradla rubafs 8, 37; mrfitil gelt tu fto- lyczkau na tu pradly 8, 39; gedna baba pradly 9, 3. Praha: w flawnem miefte w praze 6, 10; do prahy gel 15, 33; 37, 20 (Menší Mě- sto); 39, 23 (Staré Město). Prant: viz Franta (vysvětlení jména). pfedsebrání: pfi wífelikém předsebránj 41, pozn. 14. prejs: puftijme na ného preys 38, 30. pietkáti: giz nas zadny platenik neprze- tcże 5, 11. prezvédéti: nemohl przezwiedieti 14, 25. Prokop: 22, 32; 22. 42; 22, 50; 22, 52. prokurator: prokurátorové 39, 7. propáliti viz fešítko. proskoéiti: geflyZe ho pilule profkoczie na czeledi nicz 

Strana 61
25, 42; y neprofkoczily ho hned 25, 45; zie fu mne neprofkoczily 25, 46. Proslibovice, hrad u Vomizíny: 38, 22. provésti, prohráti: fem ge vplnie pro- wedl 15, 25. provodník, průvodčí: niekoliko prowod- nikuow 14 10. prožluklý: (maflo) bylo wfífecko pro- žlukle 16, 25 Puclice (Pucnice) ves u Horšova Týna: Jakož fe geft przihodilo w Puclicych 8, 2. pústeník viz poustevník. P ustice, město u Vomizíny: 38, 25. pýchati: paychaa neb fe hrdij 36, 29. Pypin Al. N.: XXVIII, XXXIV. Radlkofer (Brants Narrenschiff, Mur- ners Narrenbeschwörung, Erasmi Stulti- tiae laus): VI. Ramult S. (Słownik języka pomorskiego czyli kaszubskiego). XXXTII. Raphael: fediely S. Michal a S. Raphael 13, 4. rathauz: ziadny nam nekaże na rathaus 15, 37. Rayn viz Ryn. regent: gen timto fe Regentem fpraw 51, 22. fehule: praw a rzehule nemagicź 3, 7. rejstra, registra: kde nas w reyftrzich neydau 16, 8. Resel Tomas Hradecky: XIV. fesitko: Rzeffijdko tijm propaluge 35, 23. reverenda, roucho duchovních a uče- ných: wpieknycha krafnich reuerendach 23, 46; ma mila reuerendo 26, 32. řezák, nůž: winiaw ržezak, vržeže 16, 44. řezaný kabát: w řezaném kabátě w Pláffíti 53, 12. řezník: Rzieznika, aby nenahledl 5, 35. Rím: put do Rzyma 11, 1. Ritpich, príjmení: Rzitpich z Taboru 6, 16. fitstvi, fićstvi, smyslnost: myt peniez nemame, abychme fe w nich kochaly, neż tolyko w naffiem rzycztwij 5, 21. rodić, rodak: byly wifeckni rodiczij mie- fíti 25, 1. rok, lhüta: Ze fe Zjzniwÿm žádných Ro- kůw nepřidáwá 52, 32. Rokycany: Koffta z Rokyczan 6, 20. rota: naffý Rotu fâdnau 38, 29; geft téz z Roty mé 41, 16. rozććpófiti: Rozczieperziw obie hrfti 24, 32. rozhojeni: nebylo takowe rozhogenie 4, 20. rozprávky kratochvilné o pijanstvi: IX. rubáš: gedna pradlij druhé ukradla ru- bafs 8, 37; baba pradlij vkradla druhy rubas 9, 4. ruénice: rucznicze fu zapowiedéli 14, 2. Rumpolt, pfijmeni: Rumpolt z piefku 6, 16. Rumprecht: Rumprech z Kralowie hrad- cze 6, 17. 61 rumreych, hluk, vfava: wzgide rumreych po mieftie 17, 44. rúrař, vodák: Mistra Jana rurarze 6, 12 růžek, nádobka z rohu na peníze: Rziez- nika, aby panu fwemu do ruozka nena- hledl 5, 35. Rvačovský Leander z Rvačova: XIV, XVIII. rváti (Gebauer, Hist. mluv. III. 383): wlk wlka neruge 11, 31. Rybička A.: XIII. Rýn: při wodě Raynu 31, 22; Kolině 32, 23; 32, 47. ryvoli, sladké víno: Přeplniugijce Wijna, Rywoly konwicy 34, 22. na Rayně Satanáš: s Raddau Sfatanáffe 36, 17. Sedláček A.: XX. sedlák: Neythart s Sedlaky 5, 4; Sedlaka, aby nepfefykl 5, 35. Severin Pavel, knihtiskaf; 1X. schápnouti se: s feci fchdpni fe 49, pozn. 1. Scharfenberger M.: XXXI. Scheible (Kloster L): XVIII. Scheidt (Die volle Bruderschaft : XVIII ; (De generibus ebriosorum) XXXI. Scherffer von Scherfferstein V. (Grobianer und Grobianerin): XV. Schimar Jan z Augsburka: XXIII. Schmeller (Carmina Burana): XVIII. Schramm T. (Monopolium der Schweine- zunft): XVIII. Schwarzach, jméno několika měst ně- meckych: odtawad do Sfworcachu méfta preneffeno 36, 8. ze Schwarzenberga Jan (Der Zutrin- ker und Prasser Gesatze, Ordnung und Instruktion): 1X, XI; překlad český, Kra- bice Hynek z Vajtmile, (Hanuš ze Švorc- perka, Instrukcí) 31, tit. sklo: Ožralec ztluče Skla 36, 37. Skopec J. (Sborník skladeb v kapitulní knihovně 1580—1612): XX. Skrovnétin, zámek u Vomizíny: XIII, 38, 24; 39, 11. skyltovati:fobé pripjgeli, z CZijffe skyl- towali 36, 7. sladovník: Sladownika, aby neczek ne- przyful 5, 34. sláti, Slu: tepruw ffelte po fuol 19, 24. smítati, shazovati: nefmiteyte gich (drev) po gednu 10, 28; k kazdemu zatopu imitay 10, 29. Smrkovice. hrad u Vomiziny: 38, 21. smutek Krobiśniv (lernć Cary za nehty): XVI. sněm: na sněmu, kterýz geft fe w Tyru začal 32, 23. sněmovní zápovědi přípitků : IX, X. Sobéslav: Kofftial z Sobieflawi 6, 16. Solfernus, rada Luciferova: zakywal geft prftem na Solferna 9, 15. spory: drwa neyfu fpora 10,23; w zymie fu fporzeyí(y 10, 25. spulif, viz Spuléf. 

Strana 62
spuntování: negedna fpuntowánij či- nije 31, 24. Sračka, příjmení: Sraczka z Limburku 6, 20. Stajskalov, viz Stýskalov. starati: byl fem od was ftaran 4, 5 stebélce: wlikli fu fteblce 20 28. Stejskal J.: XXXI Stichsa Jan: XXIII. stracenec: z těch potom naděláme ftracencuow 39, 1. Strachota: Strachota z Chomutowa 6, 19. Stramota: Stramota z Lytomierzicz 6, 19. stfebati: o puol ftfebij 34. 9; aby wy- ftfebal 34, 23; o puol plnau ftfeba 35, 24. stfelec: niekoliko ftrzelcuow 14, 10. Stfibro: Wochlema z Strziebra 6, 15. strich (mira obilni): z kazdeho ftrichu braly obili mierziczy 18, 15. Strnad J.: XXII. studiti: ani mne k waffy milofti wicze ftudie 14, 32. Stuchlik z Hladomfe: XIII. Styskalov, hrad u Vomiziny: XIII; 38, 23. sublimát: dámt fobé aupáliti Subli- mátu 53, 2. sudlice: 8, 12. Suchánek z Chudobic: XIII. Suchotiny. mésto u Vomiziny: 38, 26. Susice: Welda z Suffycze 6, 15. Sušil (Mor. nár. písně): XXI. svatbiště, svatba: y byl zwan na fwad- bifftie 16 37; tehdy bych mohl poczeftnie na fwatbifftie 16, 41. svět, světlo, svítání: newychazeyte až do fwieta 11, 39; pofpaw do fwieta 17, 20 Svrabovice, město u Vomizíny: 38, 27. svrchnice, potnice: hned na fwrchnicy wlez 53, 25. fwaty petr polapiw fudlicy Salomoun: iako Sfalomon s Markoltem 5, 4. $anovati: panen, panij neffanugefs 34, 25. Santa, klam, $alba: yiZ chcefs haitmaniti a ffanty cziniti 9, 6. satlava: bytfte w ffatlawé méli byti 49, pozn. 17. §enkyi: Sfenkyerz, aby newypil 5, 36. Sestätek: Sfeftacziek z Kadanie 6, 18 Skofipka: na birytu at geft lZicze neb neyaka ffkorzipka 16, 31. škorně: nandal fobie flamy do ffkoren 11. 22; fskornie byla ftrhana 11, 22: Z fskornie 11, 23; 11, 24; kdoZ Sfkorné oklipené (nosí) 41, 16; tvé Sfkorné roz- klad po lawicych 42, 19; muzefs tak dobfe fchowati do ffkofeń 45, 15; Skorné at gfau wymazané 53, 35. špuléř, nebozez k navrtání sudu: začal ke Dnu spuljfem feptati 53, 13. 62 Stelcar Jan Zeletavsky ze Ze'etavy : XIV, XXIII. Stercovati se: Sftercug fe do ffatiw ftroye, gako na Woyné do Zbroye 42, 20; viz sSturcovati se. śturcovati se: Sfturcug se do ffatiw ftroge 42, pozn. 17; viz Śtercovati se. Sturm: my od ffturmu ginak neodftau- pjme 52, 1; dobywali Wjno ffturmem 53, 11. Sturmovati: poczel ffturmowati perli- „ kem 9, 12. Svábsko: A zwláffté Sfwábfká (země) 31, 22; z Sfwábüw 36, 5. $vec: Sfwecz, aby niekomu trzewicz ne- , fuzil 5, 37; Svorcach viz Schwarzach. Svorcperk viz Schwarzenberg. Svÿcary: z Sfwaycarûw 36, 5. Tábor: Jana rurarze z Thabora 6, 12: Rzitpich z Taboru 6, 16. Tartareus, čert, rada Luciferova (viz Solfernu-): zakywal geft prítem na Tar- tara 9, 15; rzekl gelt Tartareus 9, 18; 9, 21; Tartareus otewrze wrata 9, 23. Tartarus, Cást pekla: hroznát geft wéc Thartharus 35, 6. tápati se: U weécer tápey fe domu 51, 16. těskný viz těsný. tésny: ta fwietnicka bude tiefkna 24, 34. Thartharus viz Tartarus. tkadlec:Tkadlcze, aby niektereho klubka fobie nepozuoftawil 5, 30. tlaCiti, tisknouti: protoZ geft mne profil, abych ty geho prawa tlaciti dal 3, 9. Točenice, příjmení: Paprle z Toczienicze a peniczka 6, 10 traňk: rozličných Traňkůw požjweg 52, 6; někdy mjíto Traňku mjweg páleného Baüku 52, 6. Srovn. trunck. Trasava, mésto u Vomiziny: 38, 25. trdlo na prádlo: wezmucz piefty a trdla 19, 42. trefny: budulij cZiertij treffnij 9, 11. tfevíc: aby niekomu trzewicz nefuzil 5, 38; trZewicze dirawe 16, 33. z Trimberga Hugo: XXIX. tro$t: neyaky wdy trofft 16, 31. troup: Hrubels anebo Traup 40, pozn. 18 XVI. troupasky: traupafké powahy 40, 9. trpedliv, trpéliv: toliko gen pobudte trpedliwi 6, 46. tfti, rákosí: v toho rybniku plno trztie 26, 1; fe pafe w tom trztie 26, 2; Truhlář Ant.: XIX, XXIII, XXV, XXVI; 5, 40. Truhlář Josef: 5, 45. trunck, trunk, truňk: dobry trunck malwazy 25, 9; trunku čerftwého dofta- čiti 52, 33; družina k těm Truňkům po- dobná 53, 10; neb on y ffaty geho Truñ- kům přiwyklo 53, 15; od wěrných trun- küw ufmoleny kabát 54, 15. 

Strana 63
Trunkenbold viz trunkopolec. trunkopolec: XII; trunkopolec mrzutey žere do němoty 36, 44; trunkopolec offkliwey wtip ztratij 37, 3; trunkopol- cowé nepřijgdau k Spafenij 37,10; trun- kopolec promrzlý 37, 11. trunkopolstvi: Trunkopolftwij, Ginak o puol a plnau Dauffkem ptipijgenij, 34, 1; 34, 17; 34, 20; 35, 4; 35, 9; 35, 21; 35, 27; 35, 38; 36, 1; 36, 13; 36, 30; 36, 37. Týn Horšovský: Gel fem z Tyna hor- ffowfkeho 26, 40. Ubrusec: zfeká Vbrufec 36, 40. ukázati: mluviti po vkazani 24, 16; 24, 17. Ungnad Ondiej z Suneku: IX, X, XI. upachtovati se: nebs fe dofti upachto- wal 43, 33. upefiti: kteraks vperzil fukni 23, 23. z uratau viz orati. urati viz orati. z uratu viz orati. Urban: Urbana w Maliczkim przedmiefti 3, 25. úředník: VrZednik, aby fe zachowal 5, 39. uši: aby miel klobauk zrżezany neb S uffyma 16, 30. uSismati: ffaty at gfau uffyffmané 43, 19. uśmykati: sukni mjwey Uffmykanau 54, 13. utéci se, pfedbéhnouti: gedna z nich vtek!a fe 20, 19. ütrap y, omrácení, vidéni: ty wieczij wífe- „cky widifs w uotrapach 21, 25. Utratov, mósto u Vomiziny: 38, 25. użiżlati: leda ty użiźlal chleba 45, 13. VáéCek: waczkuow wam take netrZeba 16, 34. vaditi: at potom y mne s waífy milofti rewadie 1.. 31. valtroky viz vantroky. vana: wliel do wanny 26, 10. Vaněk: Kubo neb Waňku, protahůg fe 51, 4. vantroky (pro vodu na kola mlynska): pod waltroky pohrzebiti 18, 13. vary, lázně: ale di do waruow 12, 4; mieffka prZigela do waruow 12, 5. Vávra: ty Wáwro, protahüg fe 51, 4; Tatićku, at Wawra gde 51, 12 vážiti na něco, dbáti o něco: rewaž na mnoho krmij 12, 14. vdy, vždy Gebauer, Hist. mluv. I. 519): neiaky wdy trofft 16, 31. Vehemot viz Behémót Veld: Welda z Suffycze 6, 15. z Veleslavína Dan. Adam: XXVI. velká noc: k welicZenoczy 7, 44. vhlídny (vlídny): geft whljdny müg Ho- fpodár 49, 10. víno pálené: Neyprw diete na palene 63 wino 11, 34; rano fe napi paleného wina 12, 3. vinopil (jméno mésíce): prwnijho dne Miefyce Winopile 33, 20. vinsovati hromy, hromovati : Hromy winffuge 37, 7. víra, vyznání víry: fe ho otazal, vmily wieru 18, 38; wida, Ze wiery neumie 18, 40. Vladimirov (Velikoe zercalo). XXXIIL Vodňanský N. (Theatrum mundi): XIX. Vodňany: Kotlaba z wodnan 6, 17. Vochlem: Wochlema z Strziebra 6, 15 Volf z Krajku: XI. Wolf: Wolfa panie Cantorowa fyna 3, 29. volovatý, volatý: miel dczeru wolowa- tau 26, 5. Vomizína.též Vomizín: XII, XIII; 38, 1; 38, 14; 38, 20. Viz Oks. vopuceni (o prasknuti sudu) viz opuceni. Vornát, příjmení: wornata s Klatow 6, 14. vozec: prziwezl wozecz vhly 23, 45. Vřaskočely, město u Vomizíny: XIII ; 38, 26. Vra&tov, hrad u Vomizíny: 38, 21. vrchtity: nalywati pfikażij wrchtitau Sklenicy 34, 22. vstÿcti se: Cii, gakoby fe chtél wftycti 48, 21. vyjednany: o wygednany lenochu 23, 14. Oźralec vymustrovati: ze by fe ftrogil newy- muftrugijic 38, 7. výnes, výnos: potom weynesu 17, 41. vyprchnouti: hned z nich wyprchne 26, 38. vytfiti: Sukni mjwey newytfenau 54,13. Wimpheling: VII. Zachlestiti: oni zachleftiwffe dwierze 17, 43. zajimati: k faufedowuom zagimat fadla 19, 25. zámutek: welyke zamutky a proti- wenítwie 27, 9; aby tolik fnefl zamut- kuow 27, 11. Zarncke (Die deutschen Universitäten im Mittelalter): XXXI. zátop: nefekay wicz drew neZ f geden zatop 10, 34. zatrFiti, zastříti: komu těžko naň hle- děti, nechť sobě káže zatřijti 42, pozn. 20. závdavek: od každé závdawek wzýti 49, 18. závod pijanský: IX. zavozovati: duffy zawozuge 36, 42. zbéh: ftaly fu trzy zbiehowe 14, 35; treffil geft na ty zbiehy 14, 40; ty zbie- howe 14, 46. zbohatéti: kterak ge ten fnadno zbo- hatiel 26, 35. Zibrt C.: VIII, XII, XIU, XIV, XV, XVI, XVIII, XIX, XXXI; 13. Zimavá, mésto u Vomizíny: XIII; 38,26. 

Strana 64
64 zoufalý: bratr z naſſeho czechu dosti zauffaly 18, 35. zpověď: žiadny nechoď brzo k ſpo- wiedi 18, 18. zřezaný klobouk: birytecz neb klobauk zržezany 16, 29; viz řezaný kabát. zřízení nové o vyzdvižení desk zem- ských: XXII. zvonček: když pozwoni v maly zwon- czek 11, 36 Žabka: Pozrzyhuowno a zabka z Boru 6, 15 žák: ziaka, aby husy nevkradl 5, 28. Žatec: Nowacziek z Zacže 6, 18. ženy v cechu Frantovském: 19, tit. Žerovlky, město u Vomizíny: 38, 27. žid: zida, aby wiernie byl, 5, 32 životně: gefítě žiwotně přebywagij 31, 8. živnost: aby žadny z naſse o Cechu ne- myſlil o žiwnoſti ſwe 7, 6. DODATKY A OPRAVY Ku pozn. 2) na str. VII, vynechán nedopatřením odkaz o Wimphelingovi: Goedeke, Grundriss I. (2. vyd.), str. 406—413. Str. XXIII, 1. ř. dole: Místo Janovi čti Linhartovi Jílkovi, jak také příslušná poznámka 2. jasně naznačuje. Str. 27, ř. 12 čti místo »2a« — za.

Strana 65
OBSAH. Stránka I. Předmluva II. Úvod: . . . . . V 1. Literatura »bláznovská«: Její vznik. Sebastian Brant, Narren- schiff; Geiler z Kaisersberka; Wimpheling; Erasma Roterodámského Chvála bláznovství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . a) Ironická enkomia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . b) Literatura pijanská: Jana ze Schwarzenberga Instruction 1516, vy- daná po česku r. 1538. Sebastiana Franka, Laster der Truncken- heit 1531, vydáno po česku r. 1537. Potvorný drak apokalyptický 1642. Alše Knoblocha z Pirnsdorfu Písně o trunkopolství 1561. Šebastian Ox z Kolovsi, satira o Vomizíně z let 1563—77. . . . . c) Grobiánská lileratura. Její vznik a vývoj od Dedekindova Grobiana r. 1549, pozdější překlady, mezi nimi: Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiana (Hrubeše). Příbuznost Frantových Práv s Právy Krobianovými . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . d: Parodie předpisů lékařských a právnických. Artikule pro cechy zábavné, bláznovské. Scheidt, Murner (Schelmenzunft), Bock (Der vollen Brüder Orden), Jodocus Gallus (Monopolium et societas vulgo das liechtschiff). Monopolia (bratrstva) rozmanitá: Gribus, Schelmenzunft; Schramm, Schweinezunft. Podobné skladby staro- české podle cizích vzorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII VI VIII VIII XIII 2. Frantova Práva, vydaná v Norimberce r. 1518. Brojení staro- českých mravokárců proti Frantovým Právům. Jiří Melantrich podle zachovaného inventáře prodával Frantova Práva a Pranostiky. Exemplář se nezachoval žádný. Franta, Frantovský, Frantovství v lidové tradici i v literatuře. Vydání Jana Mantuana v Norim- berce r. 1518, unikát ve sborníku bibliotheky Petrohradské aka- demie. Popis, výklad titulního listu, zkráceného hesla Mantuanova a vyobrazení, dedikace Linhartovi Jílkovi z Doubravky. Výklad názvu Franta, Frantova Práva . . . . . . . . . . . . . . . . XIX 3. Henrici Bebelii Libri facetiarum — základní pramen Frantových Práv. Rozbor Frantových Práv. Úvaha o jejich původu. Prvky domácího humoru a cizí prameny. Rozprávky hlavně čerpány z Bebelovy sbírky: 1. Kovář Paška v nebi a v pekle. 2. Lev, vlk a osel putující do Říma. 3. Měštka ve varech (lázních). 4. Žena posílá nebožtíku mužovi na onen svět peníze a šaty. 5. Pe-

Strana 66
66 Strana níze — smrt! 6. Nohavice oběšeného. 7. Poučování sedláka o nej- světější Trojici. 8. Nalezený prsten připadne ze tří žen té, která nejchytřeji oklame svého muže. 9. Uhlíř zázračným vševědem a doktorem. 10. Sedlák peněžitý rozumí výhrůžkám vyděračného pána (z Poggiovy sbírky Liber facetiarum). Význam rozprávek ve Franto- vých Právech pro studium lidových pohádek a vtipů . . . . . . XXVI 4. Frantova Práva v literatuře polské a jejich vliv na Rusi. Polská »Frantowa Prawa«, »Jus Frantorum«, známá jen podle jména, výtisk ze XVI. století se nezachoval. Skladba příbuzná Jana Dzwo- nowského (pseudonym), Statut na lotry (Przywilej Frantowskiego Cechu). Polská slova Frant, Frantowski, Frantowka, měla stejný význam jako v staročeštině. Na Rusi Frant, Frantovskij, Frantovstvo, Frantiti značí: švihák, moda přemrštěná, šatiti se podle mody, fintiti se. Působil tu vliv polský. Knížka známa není . . XXXI . . . . . . . . 3 III. Text »Frantových Práv« . . . IV. Přílohy: 1. List od stavův pekelních všem pitelům na svět poslaný. (Úvod knihy: Hanuše ze Švorcperka Instrukcí, 1538) . . . . . . 2. Alše Knoblocha z Pirnsdorfu, Písně dvě nové o trunko- polství, jinak o puol a plnou douškem připíjení r. 1561. (Unikát v bibliothece Musea království Českého) . . . . . . . . 3. Právo a řád ve Vomizíně, Zlomek satirického skládání z let 1563-77 (Unikát v bibliothece Musea království Českého) . . . . 4. Práva nepravá nezdvořilého doktora Krobiána, v nichžto pod žertem opravdově mnohé nynější nemravy směšné předsta- vuje . . 31 34 38 Seznam autorů, slov a věcí . . . . 40 . . . . . . . . . . . . 55