z 89 stránek
Titul
I
Předmluva
1
Rukopisy slovanské
2
3
4
5
Přehled kritických úvah
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Editio 1
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
Editio 2
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
Rejstřík
86
87
Obsah
88
Název:
Slovanská legenda o sv. Václavu (Věstník Královské české společnosti nauk)
Autor:
Pastrnek, František
Rok vydání:
1903
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
89
Počet stran předmluvy plus obsahu:
89
Obsah:
- I: Titul
- 1: Předmluva
- 2: Rukopisy slovanské
- 6: Přehled kritických úvah
- 25: Editio 1
- 39: Editio 2
- 86: Rejstřík
- 88: Obsah
upravit
Strana I
VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK TŘÍDA FILOSOFICKO-HISTORICKO-JAZYKOZPYTNÁ. ROČNÍK 1903. V PRAZE 1904. NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.
VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK TŘÍDA FILOSOFICKO-HISTORICKO-JAZYKOZPYTNÁ. ROČNÍK 1903. V PRAZE 1904. NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK. V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.
Strana 1
VI. Slovanská legenda o sv. Václavu. Podle rukopisu charvátsko hlaholského a Rumjancevského vydal, překladem a poznámkami, jakož i úvodem opatřil Dr. František Pastrnek. (Předloženo 20. dubna 1903.) Předmluva. V poslední době obrácena byla pozornost našich historiků a též slovanských filologů více než kdy jindy k slovanské legendě o sv. Václavu. Předně stalo se to Obranou knížete Václava svatého od prof. J. Kalouska (v Praze, 1901), v niž tato legenda, jak přirozeno, učiněna základem historického vypravování. Záhy potom vydal V. Jagić v článku Легндa o св. Внчеславѣ (Варшава, 1902) úplný text této legendy podle čtení v charvátsko-hlaholském breviáři lublanském. Dále sluší uvésti rozpravu Jos. Pekaře Nejstarší kro- nika česká (v Praze, 1903), v které celá řada pramenů pro dějiny sv. Václava důležitých podrobena jest kritickému rozboru a objas- nění. Na článek Jagićův připíná se pojednání V. Vondráka Nový text hlaholský církevněslovanské legendy o sv. Václavu (Čas. Mus. čes. 1903, 145—162). Konečně podává V. Jagić v článku Analecta ro- mana (Arch. f. sl. Phil., XXV, 1903, 9—20) nový hlaholský text, objevený v breviáři římském. Také mně dodán byl, prostřednictvím mons. Lehnera a prof. J. Kalouska, text slovanské legendy o sv. Václavu, který v charvátsko- hlaholském breviáři novljanském (Novi, město v charvátském Přímoři, v županiji modrušsko-rjecké), psaném ku konci XV. století (před r. 1496), objevil a odtud opsal P. Jos. Vajs. Srovnav čtení toho Třída fil.-hist. 1903.
VI. Slovanská legenda o sv. Václavu. Podle rukopisu charvátsko hlaholského a Rumjancevského vydal, překladem a poznámkami, jakož i úvodem opatřil Dr. František Pastrnek. (Předloženo 20. dubna 1903.) Předmluva. V poslední době obrácena byla pozornost našich historiků a též slovanských filologů více než kdy jindy k slovanské legendě o sv. Václavu. Předně stalo se to Obranou knížete Václava svatého od prof. J. Kalouska (v Praze, 1901), v niž tato legenda, jak přirozeno, učiněna základem historického vypravování. Záhy potom vydal V. Jagić v článku Легндa o св. Внчеславѣ (Варшава, 1902) úplný text této legendy podle čtení v charvátsko-hlaholském breviáři lublanském. Dále sluší uvésti rozpravu Jos. Pekaře Nejstarší kro- nika česká (v Praze, 1903), v které celá řada pramenů pro dějiny sv. Václava důležitých podrobena jest kritickému rozboru a objas- nění. Na článek Jagićův připíná se pojednání V. Vondráka Nový text hlaholský církevněslovanské legendy o sv. Václavu (Čas. Mus. čes. 1903, 145—162). Konečně podává V. Jagić v článku Analecta ro- mana (Arch. f. sl. Phil., XXV, 1903, 9—20) nový hlaholský text, objevený v breviáři římském. Také mně dodán byl, prostřednictvím mons. Lehnera a prof. J. Kalouska, text slovanské legendy o sv. Václavu, který v charvátsko- hlaholském breviáři novljanském (Novi, město v charvátském Přímoři, v županiji modrušsko-rjecké), psaném ku konci XV. století (před r. 1496), objevil a odtud opsal P. Jos. Vajs. Srovnav čtení toho Třída fil.-hist. 1903.
Strana 2
2 VI. Dr. Frant. Pastrnek: rukopisu s texty breviáře lublanského a římského, přesvědčil jsem se, že poskytuje několik pozoruhodných různočtení, jež dosvědčují, že plynulo z předlohy textu Rumjancevskému čili Vostokovskému ze všech hlaholských rukopisů snad nejbližší. Z té příčiny dopo- ručuje se při pramenu pro nás tak neobyčejně důležitém, vydati i tento nově objevený text úplně a přesně. Laskavostí p. P. Jos. Vajse, jenž nyní jest zaměstnán studiem hlaholských knih na ostrově Krku (Veglia) a též onen breviář novljanský po ruce má, opatřil jsem si úplné fotografie legendárního textu, jež u věrné reprodukci připojeny jsou. Chystaje se vydati charvátsko-hlaholský text slovanské legendy o sv. Václavu, snažil jsem se též, opatřiti si věrný opis textu Rumjancevského, který u nás dosud otištěn nebyl. Přání mému vy- hověl prof. A. Sobolevskij a pořídil pro mne vlastní rukou opis naší legendy z rukopisu Rumjancevského v Moskvě. Rukopisy slovanské legendy o sv. Václavu. 1. Legenda Rumjancevská čili Vostokovská. Legendu objevil slavný ruský filolog A. Ch. Vostokov v rukopise staroruském z konce XV. anebo z počátku XVI. století, jenž kdysi náležel do knihovny kancléře hraběte Rumjanceva a nyní jest v knihovně musea Rumjan- cevského v Moskvě. Obsah rukopisu jsou sváteční výklady na čtení evangelská t. zv. „slova“ (kázání) a životy svatých v pořádku kalen- dárním. Je to t. zv. toržestvenník. Číslo rukopisu ve sbírce Rumjan- cevské bylo 436, legenda se tu čte na 11. 54 — 60. Podle čtení toho rukopisu vydal legendu A. Vostokov v časopise Moskovskij Věstnik, 1827, č. XVII, str. 82—94. Český překlad této legendy podal V. Hanka v ČČM., 1830, seš. 4, 453—462 a též o sobě pod názvem „Petrohradská legenda o sv. Václavu“. Připomenutí, které tu čteme (na str. 453 a též v ČČM. 1837, na str. 407), že tato legenda otištěna byla v kterémsi časopise petrohradském, jest mylné. Název „petrohradská legenda", kterého užil V. Hanka, jest tudíž nená- ležitý. Podle vydání Vostokova otiskl pak legendu též Fr. Miklosich a připojil latinský překlad (Slavische Bibl. II, 1858, 271—279). Text legendy i se všemi projevy Vostokova vydal pak opět J. J.
2 VI. Dr. Frant. Pastrnek: rukopisu s texty breviáře lublanského a římského, přesvědčil jsem se, že poskytuje několik pozoruhodných různočtení, jež dosvědčují, že plynulo z předlohy textu Rumjancevskému čili Vostokovskému ze všech hlaholských rukopisů snad nejbližší. Z té příčiny dopo- ručuje se při pramenu pro nás tak neobyčejně důležitém, vydati i tento nově objevený text úplně a přesně. Laskavostí p. P. Jos. Vajse, jenž nyní jest zaměstnán studiem hlaholských knih na ostrově Krku (Veglia) a též onen breviář novljanský po ruce má, opatřil jsem si úplné fotografie legendárního textu, jež u věrné reprodukci připojeny jsou. Chystaje se vydati charvátsko-hlaholský text slovanské legendy o sv. Václavu, snažil jsem se též, opatřiti si věrný opis textu Rumjancevského, který u nás dosud otištěn nebyl. Přání mému vy- hověl prof. A. Sobolevskij a pořídil pro mne vlastní rukou opis naší legendy z rukopisu Rumjancevského v Moskvě. Rukopisy slovanské legendy o sv. Václavu. 1. Legenda Rumjancevská čili Vostokovská. Legendu objevil slavný ruský filolog A. Ch. Vostokov v rukopise staroruském z konce XV. anebo z počátku XVI. století, jenž kdysi náležel do knihovny kancléře hraběte Rumjanceva a nyní jest v knihovně musea Rumjan- cevského v Moskvě. Obsah rukopisu jsou sváteční výklady na čtení evangelská t. zv. „slova“ (kázání) a životy svatých v pořádku kalen- dárním. Je to t. zv. toržestvenník. Číslo rukopisu ve sbírce Rumjan- cevské bylo 436, legenda se tu čte na 11. 54 — 60. Podle čtení toho rukopisu vydal legendu A. Vostokov v časopise Moskovskij Věstnik, 1827, č. XVII, str. 82—94. Český překlad této legendy podal V. Hanka v ČČM., 1830, seš. 4, 453—462 a též o sobě pod názvem „Petrohradská legenda o sv. Václavu“. Připomenutí, které tu čteme (na str. 453 a též v ČČM. 1837, na str. 407), že tato legenda otištěna byla v kterémsi časopise petrohradském, jest mylné. Název „petrohradská legenda", kterého užil V. Hanka, jest tudíž nená- ležitý. Podle vydání Vostokova otiskl pak legendu též Fr. Miklosich a připojil latinský překlad (Slavische Bibl. II, 1858, 271—279). Text legendy i se všemi projevy Vostokova vydal pak opět J. J.
Strana 3
Slovanská legenda o sv. Václavu. 3 Sreznevskij v knize Filologičeskija nabljudenija A. Ch. Vostokova S.-Peterburg, 1865, IV, str. 91—103. (Rum.) 2. Tato legenda zachovala se však též v rukopisných breviářích charvátsko-hlaholských. Breviáře takové jsou dosud známy čtyři: a) Breviář moskevský z r. 1443, který se nyní nalézá v Rumjan- cevském museu v Moskvě; tento breviář zakoupen byl P. J. Sevast- janovem v Římě. Čtení podle tohoto rukopisu uvádí Jos. Kolář jako různočtení v Pram. děj. č. I, 127 sl. Legenda není zde obsažena celá, nýbrž jen začátek. (M.) b) Breviář lublanský z doby okolo 1400, jenž byl psán někde v Istrii a nachází se nyní v lycealní knihovně lublanské. Podle tohoto rukopisu vydal úplný text legendy V. Jagić v rozpravě: Легенда о Св. Вячеславѣ. Варшава. 1902. Zvl. otisk z Russk. filolog. věstníku. Úvodní a závěrečná čtení (antiphona, oratio, hymnus matut., antiphonae), jež v tomto rukopise předeslána a připojena jsou, otiskl Jagić v Arch. f. slav. Ph. XXV, 1903, 11—12 a 18—19. (L.) c) Breviář římský z roku 1379, nyní ve vatikanské knihovně v Římě, dříve v knihovně Propagandy. Text tento vydal úplně V Jagič v Arch. f. slav. Phil. XXV, 1903, 11—18. (R.) d) Breviář novljanský I. (Novi jest město v charv. Přimoři, v županiji modrušsko-rjecké). Rukopis tento psán jest asi před r. 1496, protože na zadní desce čísti lze přípis žakana Jakuba o moru panovavším v Novém s vročením 1496. Legenda o sv. Václavu nachází se zde na 1. 420—421. Sluší však dodati, že l. 371—462 (tímto listem breviář vůbec se končí), vzaty jsou od- jinud a později přivázány. Tytéž lekce byly svým časem i v breviáři II. (psaném popem Martincem v 1. 1493—1495), jak svědčí počátek na 1. 487. Ale následující listy jsou vytrženy, neboť na l. 488 čte se 7 řádek z officia sv. Michala, v 8. řádce pak „Na sv Eronima proz". Legendu v tomto breviáři nalezl P. Jos. Vajs, jenž ji též spolehlivě opsal. Mimo to zhotoveny velmi zdařilé fotografie, formátu jen málo zmenšeného. (N.) Srovnáním těchto čtyř hlaholských textů vychází na jevo, že text novljanský poskytuje v mnohé příčině čtení nejvíce zachovalé. Je na jevě, že písař tohoto rukopisu měl před sebou předlohu zvláště dobrou. Odkazuje na otisk, opatřený různočteními ostatních hlahol- ských (vesměs pergamenových) rukopisů, uvádím zde na doklad zvláště čtení: Тoужа же стерь притекь . . . Jméno Toyжa, které známe z cyrillského rukopisu Rum., není ani v Mak., ani v žádném
Slovanská legenda o sv. Václavu. 3 Sreznevskij v knize Filologičeskija nabljudenija A. Ch. Vostokova S.-Peterburg, 1865, IV, str. 91—103. (Rum.) 2. Tato legenda zachovala se však též v rukopisných breviářích charvátsko-hlaholských. Breviáře takové jsou dosud známy čtyři: a) Breviář moskevský z r. 1443, který se nyní nalézá v Rumjan- cevském museu v Moskvě; tento breviář zakoupen byl P. J. Sevast- janovem v Římě. Čtení podle tohoto rukopisu uvádí Jos. Kolář jako různočtení v Pram. děj. č. I, 127 sl. Legenda není zde obsažena celá, nýbrž jen začátek. (M.) b) Breviář lublanský z doby okolo 1400, jenž byl psán někde v Istrii a nachází se nyní v lycealní knihovně lublanské. Podle tohoto rukopisu vydal úplný text legendy V. Jagić v rozpravě: Легенда о Св. Вячеславѣ. Варшава. 1902. Zvl. otisk z Russk. filolog. věstníku. Úvodní a závěrečná čtení (antiphona, oratio, hymnus matut., antiphonae), jež v tomto rukopise předeslána a připojena jsou, otiskl Jagić v Arch. f. slav. Ph. XXV, 1903, 11—12 a 18—19. (L.) c) Breviář římský z roku 1379, nyní ve vatikanské knihovně v Římě, dříve v knihovně Propagandy. Text tento vydal úplně V Jagič v Arch. f. slav. Phil. XXV, 1903, 11—18. (R.) d) Breviář novljanský I. (Novi jest město v charv. Přimoři, v županiji modrušsko-rjecké). Rukopis tento psán jest asi před r. 1496, protože na zadní desce čísti lze přípis žakana Jakuba o moru panovavším v Novém s vročením 1496. Legenda o sv. Václavu nachází se zde na 1. 420—421. Sluší však dodati, že l. 371—462 (tímto listem breviář vůbec se končí), vzaty jsou od- jinud a později přivázány. Tytéž lekce byly svým časem i v breviáři II. (psaném popem Martincem v 1. 1493—1495), jak svědčí počátek na 1. 487. Ale následující listy jsou vytrženy, neboť na l. 488 čte se 7 řádek z officia sv. Michala, v 8. řádce pak „Na sv Eronima proz". Legendu v tomto breviáři nalezl P. Jos. Vajs, jenž ji též spolehlivě opsal. Mimo to zhotoveny velmi zdařilé fotografie, formátu jen málo zmenšeného. (N.) Srovnáním těchto čtyř hlaholských textů vychází na jevo, že text novljanský poskytuje v mnohé příčině čtení nejvíce zachovalé. Je na jevě, že písař tohoto rukopisu měl před sebou předlohu zvláště dobrou. Odkazuje na otisk, opatřený různočteními ostatních hlahol- ských (vesměs pergamenových) rukopisů, uvádím zde na doklad zvláště čtení: Тoужа же стерь притекь . . . Jméno Toyжa, které známe z cyrillského rukopisu Rum., není ani v Mak., ani v žádném
Strana 4
4 VI. Dr. Frant. Pastrnek: jiném (dosud známém) rukopise hlaholském zachováno než toliko v N. Tím dokladem přestává jméno Toyxa býti nejistým a od- padávají též všechny domněnky, že by snad původní tvar byl „Druža“, jak předpokládal V. Jagić (Arch. XXV, 1903, 19). Jak již připomenuto, byla tato legenda o sv. Václavu též v II. novljanském breviáři, ale z tohoto textu zachoval se jen začátek, na 1. 487b, jenž podle opisu p. P. Jos. Vajse zni: IK (BeTO)ro Бещеслака м(у) (еника). Gе н(и)не с'кист' же се по(о) (о)ч'- ское с(Аоко) . еже и с(а)MK г(оспод)K н(а)шь Ис(оу) Х(оист)k 9(в)че .КоАСТ' но �(с)че К посАХДНе Же Д'НИ . ЖКОЖе МНИМь н(и)не соуще. Естанет' ко крат' на крата. с(и)нь нь о(Тъ)ца. И КрАЗИ Ч(АОКК)КОV ДОМАШИ еГО. Ч(АОКЖ)ЦИ Ко ((е)КЪ КОVДОVТЪ HеМИAИ И кЗдА. .. Celkem tedy 8 řádků, s nápisem 9. Následující pak listy jsou vytrženy. Nadpis je psán suříkem. Počáteční písmě s jest vkusná inicialka (4 cm vysoká), ostatní písmena na počátku vět rovněž jsou přetažena červení, podobně jako v I. breviáři nov- ljanském. Písmo tohoto úryvku (v č. II.) jest mnohem úhlednější nežli v I. breviáři. Psán byl tento II. novljanský breviář popem Martincem v 1. 1493—1495. Přípis tohoto písaře uveřejnil M. Val- javec v Rad-u jugoslav. akad. znan. i umjetn., knj. XCVIII, u Za- grebu 1889, 1—2. 3. V jiné, poněkud rozšířenější, ale nikoliv obsažnější podobě nalézá se táž legenda o sv. Václavu v t. zv. Velikých Minejích Če- tijích, t. j. v objemné, dvanáctisvazkové sbírce životů svatých a mnohých jiných církevních textů, kterou pozdější všeruský metro- polita moskevský Makarij, když byl arcibiskupem novgorodským, v prodlení dvanácti let pořídil a r. 1553 cáři Ivanu IV. Vasiljeviči (Hroznému) odevzdal. Naše legenda čte se tu ke dni 28. září a jest tudíž v prvním (záříjovém) svazku. Tato záříjová mineje zachovala se v třech rukopisech: a) v rukopise carském, nyní v moskevské synodalní knihovně; podle tohoto rukopisu opsána a vydána byla legenda od Jos. Koláře v Pram. děj. č. I, 1873, 127—134; b) v ruko- pise uspenském, jenž nyní jest též v moskevské synod. knihovně; tento rukopis obsahem shoduje se bezmála úplně s dříve uvedeným; c) v rukopise sofijském, jenž byl dříve majetkem novgorodského sofijského chrámu a nyní se nachází v knihovně duchovní akademie petrohradské; tento rukopis sepsán byl dříve než oba uvedené a proto neobsahuje všech stati. Záříjová Mineje vydána byla Archaeo- grafickou kommissí v Petrohradě, 1868—1883. Za základ položen
4 VI. Dr. Frant. Pastrnek: jiném (dosud známém) rukopise hlaholském zachováno než toliko v N. Tím dokladem přestává jméno Toyxa býti nejistým a od- padávají též všechny domněnky, že by snad původní tvar byl „Druža“, jak předpokládal V. Jagić (Arch. XXV, 1903, 19). Jak již připomenuto, byla tato legenda o sv. Václavu též v II. novljanském breviáři, ale z tohoto textu zachoval se jen začátek, na 1. 487b, jenž podle opisu p. P. Jos. Vajse zni: IK (BeTO)ro Бещеслака м(у) (еника). Gе н(и)не с'кист' же се по(о) (о)ч'- ское с(Аоко) . еже и с(а)MK г(оспод)K н(а)шь Ис(оу) Х(оист)k 9(в)че .КоАСТ' но �(с)че К посАХДНе Же Д'НИ . ЖКОЖе МНИМь н(и)не соуще. Естанет' ко крат' на крата. с(и)нь нь о(Тъ)ца. И КрАЗИ Ч(АОКК)КОV ДОМАШИ еГО. Ч(АОКЖ)ЦИ Ко ((е)КЪ КОVДОVТЪ HеМИAИ И кЗдА. .. Celkem tedy 8 řádků, s nápisem 9. Následující pak listy jsou vytrženy. Nadpis je psán suříkem. Počáteční písmě s jest vkusná inicialka (4 cm vysoká), ostatní písmena na počátku vět rovněž jsou přetažena červení, podobně jako v I. breviáři nov- ljanském. Písmo tohoto úryvku (v č. II.) jest mnohem úhlednější nežli v I. breviáři. Psán byl tento II. novljanský breviář popem Martincem v 1. 1493—1495. Přípis tohoto písaře uveřejnil M. Val- javec v Rad-u jugoslav. akad. znan. i umjetn., knj. XCVIII, u Za- grebu 1889, 1—2. 3. V jiné, poněkud rozšířenější, ale nikoliv obsažnější podobě nalézá se táž legenda o sv. Václavu v t. zv. Velikých Minejích Če- tijích, t. j. v objemné, dvanáctisvazkové sbírce životů svatých a mnohých jiných církevních textů, kterou pozdější všeruský metro- polita moskevský Makarij, když byl arcibiskupem novgorodským, v prodlení dvanácti let pořídil a r. 1553 cáři Ivanu IV. Vasiljeviči (Hroznému) odevzdal. Naše legenda čte se tu ke dni 28. září a jest tudíž v prvním (záříjovém) svazku. Tato záříjová mineje zachovala se v třech rukopisech: a) v rukopise carském, nyní v moskevské synodalní knihovně; podle tohoto rukopisu opsána a vydána byla legenda od Jos. Koláře v Pram. děj. č. I, 1873, 127—134; b) v ruko- pise uspenském, jenž nyní jest též v moskevské synod. knihovně; tento rukopis obsahem shoduje se bezmála úplně s dříve uvedeným; c) v rukopise sofijském, jenž byl dříve majetkem novgorodského sofijského chrámu a nyní se nachází v knihovně duchovní akademie petrohradské; tento rukopis sepsán byl dříve než oba uvedené a proto neobsahuje všech stati. Záříjová Mineje vydána byla Archaeo- grafickou kommissí v Petrohradě, 1868—1883. Za základ položen
Strana 5
Slovanská legenda o sv. Václavu. 5 rukopis carský, z ostatních dvou připojena různočtení (velmi řídká). Legenda o sv. Václavě otištěna na sloupci 2186—2192. (Mak.) 4. V podobě velmi zkrácené, ač formálně samostatné, zachovala se táž legenda v t. zv. Prologu t. j. v knize, která obsahuje krátké životy svatých a „slova“ (kázání) sv. otců, jež se čtou při službách božích. Již Vostokov upozornil na rukopisné Prology z první polo- vice XV. století, v nichž se tato zkrácená legenda vyskytuje, uvá- děje na př. perg. rukopis cis. veř. knihovny petrohradské z r. 1432. Z tohoto rukopisu pořídil pak opis legendy o sv. Václavu Petr Preis pro Fr. Palackého, jenž jej vydal v Abhandlgen der kgl. böhm. Ges. d. Wiss., V. Folge, 2. Bd, S. 38. Podle tohoto vydání je pořízen otisk a latinský překlad Fr. Miklosiche v Slav. Bibl. II, 1858, 280—281. Text otištěn jest též ve Velikých (Makarijevských) Minejích, S.-Peterburg, 1868—1883, na sloupci 2169—2170. V Pram. děj. č. I, 125 a 126, vydal Jos. Kolář tuto zkrácenou legendu dle čtyř prologů synodální knihovny moskevské, a sice: a) dle perg. prologu z XIII. věku č. 247, s varianty: b) dle perg. prologu z XIV. věku č. 244; c) dle perg. prologu XIV. věku č. 248 a d) dle Makarjevských Četij-Minejí (z r. 1542—1564), měsíce září č. 986, list 948. Je to týž text, který otiskli Palacký a Miklosich. Po- drobné zprávy o vzniku a proměnách Prologu, též o jeho obsahu, účelu a povaze, podává kniha, kterou vydal A. J. Ponomarev pod názvem: Славяно�русскій прологъ, часть первая: Сентябрь — Декабрь v Petrohradě 1896 (při žurnále Странникъ), na str. VII—LXVI. Odtud čerpal již J. Kalousek, Obrana 33 — 34. 5. Dále máme slovanské přenesení ostatků sv. Václava, krátké vypravování, složené na základě legendy, které se nachází též v Prolozích, a sice na den 4. března. Na rukopisný prolog Rumjan- cevského musea z konce XV. anebo XVI. stol., v němž toto „Hou- несенïе моеи скѫтаго КАЧеСААКА КНАЗА“ se nalézá, upozornil již A. Vostokov v Oписанiи PyM. Mys., na str. 456. Tomuto „Pře- nesení" věnoval pak pozornost O. Bodjanskij ve spise O времени происхожденія слав. письменъ, 1855, LXXXVII, srovnávaje dva texty Makarijevských Čeť-Minejí. Vydáno bylo toto „Přenesení“ podle opisu prof. Duvernois, od J. Koláře v Pram. děj. č. I, 135, 6. Konečně zasluhuje náležité pozornosti též kanon sv. Václava, zachovaný v t. zv. služebných minejích ke dni 28. září. Vydán byl tento kanon již třikrát:
Slovanská legenda o sv. Václavu. 5 rukopis carský, z ostatních dvou připojena různočtení (velmi řídká). Legenda o sv. Václavě otištěna na sloupci 2186—2192. (Mak.) 4. V podobě velmi zkrácené, ač formálně samostatné, zachovala se táž legenda v t. zv. Prologu t. j. v knize, která obsahuje krátké životy svatých a „slova“ (kázání) sv. otců, jež se čtou při službách božích. Již Vostokov upozornil na rukopisné Prology z první polo- vice XV. století, v nichž se tato zkrácená legenda vyskytuje, uvá- děje na př. perg. rukopis cis. veř. knihovny petrohradské z r. 1432. Z tohoto rukopisu pořídil pak opis legendy o sv. Václavu Petr Preis pro Fr. Palackého, jenž jej vydal v Abhandlgen der kgl. böhm. Ges. d. Wiss., V. Folge, 2. Bd, S. 38. Podle tohoto vydání je pořízen otisk a latinský překlad Fr. Miklosiche v Slav. Bibl. II, 1858, 280—281. Text otištěn jest též ve Velikých (Makarijevských) Minejích, S.-Peterburg, 1868—1883, na sloupci 2169—2170. V Pram. děj. č. I, 125 a 126, vydal Jos. Kolář tuto zkrácenou legendu dle čtyř prologů synodální knihovny moskevské, a sice: a) dle perg. prologu z XIII. věku č. 247, s varianty: b) dle perg. prologu z XIV. věku č. 244; c) dle perg. prologu XIV. věku č. 248 a d) dle Makarjevských Četij-Minejí (z r. 1542—1564), měsíce září č. 986, list 948. Je to týž text, který otiskli Palacký a Miklosich. Po- drobné zprávy o vzniku a proměnách Prologu, též o jeho obsahu, účelu a povaze, podává kniha, kterou vydal A. J. Ponomarev pod názvem: Славяно�русскій прологъ, часть первая: Сентябрь — Декабрь v Petrohradě 1896 (při žurnále Странникъ), na str. VII—LXVI. Odtud čerpal již J. Kalousek, Obrana 33 — 34. 5. Dále máme slovanské přenesení ostatků sv. Václava, krátké vypravování, složené na základě legendy, které se nachází též v Prolozích, a sice na den 4. března. Na rukopisný prolog Rumjan- cevského musea z konce XV. anebo XVI. stol., v němž toto „Hou- несенïе моеи скѫтаго КАЧеСААКА КНАЗА“ se nalézá, upozornil již A. Vostokov v Oписанiи PyM. Mys., na str. 456. Tomuto „Pře- nesení" věnoval pak pozornost O. Bodjanskij ve spise O времени происхожденія слав. письменъ, 1855, LXXXVII, srovnávaje dva texty Makarijevských Čeť-Minejí. Vydáno bylo toto „Přenesení“ podle opisu prof. Duvernois, od J. Koláře v Pram. děj. č. I, 135, 6. Konečně zasluhuje náležité pozornosti též kanon sv. Václava, zachovaný v t. zv. služebných minejích ke dni 28. září. Vydán byl tento kanon již třikrát:
Strana 6
VI. Dr. Frant. Pastrnek: a) podle perg. rukopisu někdy sofijského chrámu novgorod- ského, nyní petrohradské duchovní akademie, z počátku XII. stol., od J. J. Sreznevského v Дополненіяхъ při Древніе памятники русск письма и языка (X—XIV. вв.), Общее повременное обозрѣніе, С. Петерб. 1861—1863, str. 189—191; tento rukopis podává nej- úplnější kanon sv. Václava; b) podle perg. rukopisu XII. století synodalní knihovny mo- skevské č. 159, 1. 242—247, odkud jej opsal prof. Duvernois, od Jos. Koláře v Pram. děj. č. I (1873), 136—139; toto vydání ne- podává úplného textu; c) podle perg. rukopisu synodalní knihovny moskevské č. 294, psaného r. 1095—1096, ve vydání Jagićově Menaea septembris, octobris, novembris, Petropoli 1886, str. 0213—0222; toto vydání podává úplný text (sědalna jest na str. 0213 a kondak se stichi- rami jest na str. 0213—0215, tyto části nejsou tudíž vynechány, jak omylem v Obraně knížete Václava sv. na str. 37 poznamenáno), úplnější než v Pramenech děj. č., doplněný, pokud není obsažen v rukopise synodalním, podle rukopisu sofijského. Přehled kritických úvah o slovanské legendě. Objevitel a první vydavatel slovanské legendy o sv. Václavu, A. Ch. Vostokov, obmezil se při první příležitosti (Mosk. Věstník, 1827, č. XVII, str. 82 sl.) na několik historicko-kritických po- známek, které textu samému předeslány byly. Po příkladu Miklosi- chově a Sreznevského, kteří oba tyto úvodné poznámky do slova otiskli, podávám je též úplně. Vostokov tedy připomenul toto: „V jednom rukopise z konce XV. století, jenž se chová v knihovně nebožtíka kancléře hraběte Rumjanceva a obsahuje sváteční kázání a životy svatých v pořádku kalendárním, nalezlo se toto vypravo- vání o mučedlnické smrti sv. Václava českého, zajímavé pro ně- které podrobnosti, o nichž čeští historikové nečiní zmínky. Táž rozprava, jak patrno, vložena byla do Prologu (ke dni 28. září), v podobě zkrácené a se změnami. Takové zkrácení, o němž se zmiňuji, nachází se již v rukopisných Prolozích z první polovice XV. století, ku př. v pergamenovém rukopise z r. 1432, jenž náleží cís. veř. knihovně. Podrobné vypravování, které se zde uveřejňuje,
VI. Dr. Frant. Pastrnek: a) podle perg. rukopisu někdy sofijského chrámu novgorod- ského, nyní petrohradské duchovní akademie, z počátku XII. stol., od J. J. Sreznevského v Дополненіяхъ při Древніе памятники русск письма и языка (X—XIV. вв.), Общее повременное обозрѣніе, С. Петерб. 1861—1863, str. 189—191; tento rukopis podává nej- úplnější kanon sv. Václava; b) podle perg. rukopisu XII. století synodalní knihovny mo- skevské č. 159, 1. 242—247, odkud jej opsal prof. Duvernois, od Jos. Koláře v Pram. děj. č. I (1873), 136—139; toto vydání ne- podává úplného textu; c) podle perg. rukopisu synodalní knihovny moskevské č. 294, psaného r. 1095—1096, ve vydání Jagićově Menaea septembris, octobris, novembris, Petropoli 1886, str. 0213—0222; toto vydání podává úplný text (sědalna jest na str. 0213 a kondak se stichi- rami jest na str. 0213—0215, tyto části nejsou tudíž vynechány, jak omylem v Obraně knížete Václava sv. na str. 37 poznamenáno), úplnější než v Pramenech děj. č., doplněný, pokud není obsažen v rukopise synodalním, podle rukopisu sofijského. Přehled kritických úvah o slovanské legendě. Objevitel a první vydavatel slovanské legendy o sv. Václavu, A. Ch. Vostokov, obmezil se při první příležitosti (Mosk. Věstník, 1827, č. XVII, str. 82 sl.) na několik historicko-kritických po- známek, které textu samému předeslány byly. Po příkladu Miklosi- chově a Sreznevského, kteří oba tyto úvodné poznámky do slova otiskli, podávám je též úplně. Vostokov tedy připomenul toto: „V jednom rukopise z konce XV. století, jenž se chová v knihovně nebožtíka kancléře hraběte Rumjanceva a obsahuje sváteční kázání a životy svatých v pořádku kalendárním, nalezlo se toto vypravo- vání o mučedlnické smrti sv. Václava českého, zajímavé pro ně- které podrobnosti, o nichž čeští historikové nečiní zmínky. Táž rozprava, jak patrno, vložena byla do Prologu (ke dni 28. září), v podobě zkrácené a se změnami. Takové zkrácení, o němž se zmiňuji, nachází se již v rukopisných Prolozích z první polovice XV. století, ku př. v pergamenovém rukopise z r. 1432, jenž náleží cís. veř. knihovně. Podrobné vypravování, které se zde uveřejňuje,
Strana 7
Slovanská legenda o sv. Václavu. muselo však sepsáno býti mnohem dříve. Některé známky, na něž poukážeme na svém místě, budí domněnku, že přeloženo bylo z če- štiny. Original mohl býti složen záhy po zavraždění Václavově, ještě před legendou Kristiánovou, s kterou jinak toto vypravování se shoduje. Přítomný opis z XV. století jest zkažen mnohými chy- bami a vynecháními, jež smysl zatemňuji. Vydavatel dovolil si pouze opraviti chyby pravopisné a zaměniti starobylé zkratky a titly úplným vypsáním slov. Text zůstal nedotknut. Žádoucno by bylo, najíti někde starší a správnější opisy, podle nichž by možno bylo obnoviti tuto západo-slovanskou legendu v původní podobě.“ Z těchto stručných úvodních slov vychází na jevo, že A. Vostokov zcela správné poznal neobyčejně vysokou historickou cenu nově objeve- ného pramene. Není zajisté pochyby, že původní sepsání této slovanské legendy dlužno položiti do doby, která vypravovaným ulálostem, zvláště pak mučedlnické smrti sv. Václava, jest velmi blízka, ba že tato legenda oné době jest nejbližší ze všech pří- slušných pramenů historických, jmenovitě latinských. Jeden z těchto pramenů jmenuje Vostokov přímo. To jest legenda Kristiánova. Vostokov správně poznal opět, že slovanská legenda sepsána byla před legendou Kristiánovou, a dobře též připomenul, že jinak oba tyto prameny se shodují. (O vzájemném poměru obou pramenů srv. poznámky při textě). Jiné důležité větě Vostokova však nelze při- svědčiti, ač i Miklosich, jak uvidíme, ji schvaloval. Není lze po- kládati slovanskou legendu za překlad z předlohy české. Nemáme žádné stopy českého písemnictví v X. století, naopak všechny okol- nosti vydávají svědectví, že tenkráte panovala u nás obecně latina a vedle ní, zajisté za podmínek mnohem nepříznivějších a snad jen na určitý kruh osobností obmezený, církevní jazyk slovanský, jako vzácné dědictví z dob cyrillomethodějských. Nieméně projevuje se česká vlast slovanské legendy některými latinismy a bohemismy, t. j. takovými výrazy, které vzaty byly z latinské církevní fraseo- logie a z lidového jazyka českého. Také tuto důležitou stránku nově objeveného pramene vytkl již Vostokov, a sice v historicko- filologických poznámkách, pod čarou k legendě připojených. Uvádím tu jen výrazy „vo cerkvi svjatyja Marija", „božija raby“, „mladenci“ které v těchto poznámkách naznačeným způsobem od Vostokova se vysvětlují, ponechávaje si bližší zřetel k těmto výkladům na pří- slušná místa. Vydání slovanské legendy a připojené výklady Vostokova
Slovanská legenda o sv. Václavu. muselo však sepsáno býti mnohem dříve. Některé známky, na něž poukážeme na svém místě, budí domněnku, že přeloženo bylo z če- štiny. Original mohl býti složen záhy po zavraždění Václavově, ještě před legendou Kristiánovou, s kterou jinak toto vypravování se shoduje. Přítomný opis z XV. století jest zkažen mnohými chy- bami a vynecháními, jež smysl zatemňuji. Vydavatel dovolil si pouze opraviti chyby pravopisné a zaměniti starobylé zkratky a titly úplným vypsáním slov. Text zůstal nedotknut. Žádoucno by bylo, najíti někde starší a správnější opisy, podle nichž by možno bylo obnoviti tuto západo-slovanskou legendu v původní podobě.“ Z těchto stručných úvodních slov vychází na jevo, že A. Vostokov zcela správné poznal neobyčejně vysokou historickou cenu nově objeve- ného pramene. Není zajisté pochyby, že původní sepsání této slovanské legendy dlužno položiti do doby, která vypravovaným ulálostem, zvláště pak mučedlnické smrti sv. Václava, jest velmi blízka, ba že tato legenda oné době jest nejbližší ze všech pří- slušných pramenů historických, jmenovitě latinských. Jeden z těchto pramenů jmenuje Vostokov přímo. To jest legenda Kristiánova. Vostokov správně poznal opět, že slovanská legenda sepsána byla před legendou Kristiánovou, a dobře též připomenul, že jinak oba tyto prameny se shodují. (O vzájemném poměru obou pramenů srv. poznámky při textě). Jiné důležité větě Vostokova však nelze při- svědčiti, ač i Miklosich, jak uvidíme, ji schvaloval. Není lze po- kládati slovanskou legendu za překlad z předlohy české. Nemáme žádné stopy českého písemnictví v X. století, naopak všechny okol- nosti vydávají svědectví, že tenkráte panovala u nás obecně latina a vedle ní, zajisté za podmínek mnohem nepříznivějších a snad jen na určitý kruh osobností obmezený, církevní jazyk slovanský, jako vzácné dědictví z dob cyrillomethodějských. Nieméně projevuje se česká vlast slovanské legendy některými latinismy a bohemismy, t. j. takovými výrazy, které vzaty byly z latinské církevní fraseo- logie a z lidového jazyka českého. Také tuto důležitou stránku nově objeveného pramene vytkl již Vostokov, a sice v historicko- filologických poznámkách, pod čarou k legendě připojených. Uvádím tu jen výrazy „vo cerkvi svjatyja Marija", „božija raby“, „mladenci“ které v těchto poznámkách naznačeným způsobem od Vostokova se vysvětlují, ponechávaje si bližší zřetel k těmto výkladům na pří- slušná místa. Vydání slovanské legendy a připojené výklady Vostokova
Strana 8
8 VI. Dr. Frant. Pastrnek: vzbudily kritiku S. Russova, která otištěna byla v časopise Sěvernyj Archiv r. 1827, č. 19, str. 239—254. Opíraje se o Dějiny Pavla Stránského (Respublica Bojema, 1634; 2. vyd. Lugduni Batav. ex officina Elzeviriana 1643) a důvěřuje zejména jeho zprávám o řecko- slovanské bohoslužbě v Čechách, mínil S. Russov, že sv. Václav podstoupil mučedlnickou smrt a připočten byl mezi svaté u víře řeckoslovanské, že legenda od Vostokova vydaná není překlad, nýbrž přímo opis ze staročeské předlohy, že jest literární památkou východoslovanskou, kterou nesepsal příslušník římsko-katolického, nýbrž řecko-slovanského vyznání, že opisovatel její, neznaje písmen řeckých, nesprávně opsal letopočet smrti Václavovy, jenž náležitě má zníti 6447 po stvoření světa čili 938 podle počítání východní církve, „ve shodě s Stránským, jenž se odvolává na Thietmara“, a t. d. Kritické námitky S. Russova byly tudíž plané, založené na vědomostech neúplných a jednostranných. Vostokov, který polemice se jinak vyhýbal, odpověděl v Moskevském Věstníku roku 1827, č. XXIII, str. 322—327. V této odpovědi, kterou námitky S. Rus- sova snadno byly vyvráceny, jest zajímavá předně věta, že legenda „byla přeložena či lépe říci přepracována z češtiny nějakým vý- chodním Slovanem“, kterou větou poněkud blíže byla naznačena představa Vostokova o vzniku tohoto pramene, a dále zasluhuje pozornosti též, že Vostokov legendární datum smrti Václavovy, totiž r. 929, hájí poukazem na kroniku Kosmovu, v níž je tentýž rok děje udán. Jinak historické výklady Vostokova čerpány jsou z těchto spisů: Paul Stransky's Staat von Böhmen, übersetzt, berichtigt und ergänzt von Ignaz Cornova etc. Prag, 1792—1801; Joseph Dobrowsky Slawin. Beiträge zur Kenntniss der slawischen Literatur, Prag, 1808 téhož Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur 1818 téhož Cyrill und Method, der Slaven Apostel v ruském překladě M. Pogodinově, 1825; Gelasii Dobner Monumenta historica Bohemiae 1764; Gebhardi Geschichte aller wendisch-slawischen Staaten, Halle 1790—1797. Na tyto výklady Vostokova odpověděl S. Russov v Sěv. Archivu 1828, č. 31, str. 352—370; Vostokov však neuznal již za vhodné, pokračovati v polemice, která věcných výsledků ne- poskytovala. Vydávaje pak r. 1842 „Описаніе Русскихъ и Славян- скихъ рукописей Румянцовскаго Музея“ trval A. Vostokov při svém původním mínění, jak viděti z poznámky: „Slovo MAAдCнецЪ klade se zde (v legendě) u významu knížecího hocha neboli pážete; z čehož jasně viděti překlad z češtiny.“ A k tomu dodal Vostokov:
8 VI. Dr. Frant. Pastrnek: vzbudily kritiku S. Russova, která otištěna byla v časopise Sěvernyj Archiv r. 1827, č. 19, str. 239—254. Opíraje se o Dějiny Pavla Stránského (Respublica Bojema, 1634; 2. vyd. Lugduni Batav. ex officina Elzeviriana 1643) a důvěřuje zejména jeho zprávám o řecko- slovanské bohoslužbě v Čechách, mínil S. Russov, že sv. Václav podstoupil mučedlnickou smrt a připočten byl mezi svaté u víře řeckoslovanské, že legenda od Vostokova vydaná není překlad, nýbrž přímo opis ze staročeské předlohy, že jest literární památkou východoslovanskou, kterou nesepsal příslušník římsko-katolického, nýbrž řecko-slovanského vyznání, že opisovatel její, neznaje písmen řeckých, nesprávně opsal letopočet smrti Václavovy, jenž náležitě má zníti 6447 po stvoření světa čili 938 podle počítání východní církve, „ve shodě s Stránským, jenž se odvolává na Thietmara“, a t. d. Kritické námitky S. Russova byly tudíž plané, založené na vědomostech neúplných a jednostranných. Vostokov, který polemice se jinak vyhýbal, odpověděl v Moskevském Věstníku roku 1827, č. XXIII, str. 322—327. V této odpovědi, kterou námitky S. Rus- sova snadno byly vyvráceny, jest zajímavá předně věta, že legenda „byla přeložena či lépe říci přepracována z češtiny nějakým vý- chodním Slovanem“, kterou větou poněkud blíže byla naznačena představa Vostokova o vzniku tohoto pramene, a dále zasluhuje pozornosti též, že Vostokov legendární datum smrti Václavovy, totiž r. 929, hájí poukazem na kroniku Kosmovu, v níž je tentýž rok děje udán. Jinak historické výklady Vostokova čerpány jsou z těchto spisů: Paul Stransky's Staat von Böhmen, übersetzt, berichtigt und ergänzt von Ignaz Cornova etc. Prag, 1792—1801; Joseph Dobrowsky Slawin. Beiträge zur Kenntniss der slawischen Literatur, Prag, 1808 téhož Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur 1818 téhož Cyrill und Method, der Slaven Apostel v ruském překladě M. Pogodinově, 1825; Gelasii Dobner Monumenta historica Bohemiae 1764; Gebhardi Geschichte aller wendisch-slawischen Staaten, Halle 1790—1797. Na tyto výklady Vostokova odpověděl S. Russov v Sěv. Archivu 1828, č. 31, str. 352—370; Vostokov však neuznal již za vhodné, pokračovati v polemice, která věcných výsledků ne- poskytovala. Vydávaje pak r. 1842 „Описаніе Русскихъ и Славян- скихъ рукописей Румянцовскаго Музея“ trval A. Vostokov při svém původním mínění, jak viděti z poznámky: „Slovo MAAдCнецЪ klade se zde (v legendě) u významu knížecího hocha neboli pážete; z čehož jasně viděti překlad z češtiny.“ A k tomu dodal Vostokov:
Strana 9
Slovanská legenda o sv. Václavu. 9 „Tento překlad existoval snad již v XII. stoleti, neboť spisovatel legendy o sv. mučedlnících Borisovi a Glěbovi vzpomíná utrpení knížete Václava: „ПожъААше но секъ ногоклаженъ Корисъ МОуЧЕНЙе сКАТАГО ПикїТЪ И СТрАСТИ сКАТАГО КАЧеСААКА КНАЗА (str. 693). Srv. J. Sreznevskij, Филол. наблюд. Востокова, IV. 107. Slovanskou legendu o sv. Václavu podle vydání Vostokova přeložil do češtiny V. Hanka; překlad opatřen několika poznámkami, čerpanými z výkladu Vostokova, a též parallelami z Vavřincovy legendy montekassinské, a vytištěn v Čas. Čes. Mus. 1830, IV, str. 453—462. Záhy potom následovala Frant. Palackého „O umučení kn. Vá- clava, podlé legendy slovanské, úvaha kritická", sepsaná r. 1834, vytištěná pak poprvé v Čas. Čes. Mus. 1837, IV, 406—417, s ně- kolika censurními mezerami, podruhé úplně v Radhosti, II, 1872, 131—145. Jazykový rozbor, v této rozpravě obsažený, jest od P. J. Šafaříka. Při nedostatku jiných historických dokladů spočíval důkaz, že tato legenda sepsána byla v Čechách již původně ja- zykem staroslovanským, úplně na důvodech jazykových. Takových se uvádí celá řada, totiž 16. Nutno je roztřiditi podle kategorií mluvnických. Hláskoslovné povahy jsou bohemismy, uvedené pod číslem 3. a 4. takto: „Počalo pachole růsti — nača otrok ,rosti“ — místo „rasti'. �I wdali je w rozličná knížectwi — i wdasta ja w rozna knjaženia“ — místo ,w razna“.“ Běží tedy o známou různost hlásko slovnou, kterou již Dobrovský uváděl na prvním místě jako znak obou řad slovanských jazyků: A. raz: razum; B. roz: rozum. Ša- fařík od tohoto znaku později upustil (srv. jeho Slov. Národopis, v Praze 1842, 3. vyd. 1849), zde však staví na něm domněnku, že tvary slov. legendy o sv. Václavu rosti, rozna zachovaly se jako původní bohemismy. Ve skutečnosti trvá sice ve slovanských ja- zycích dvojí tvar raz- a roz-, avšak rozdělení jest, podle Miklo- siche, Vergl. Gr. I, 30, takové, že raz- platí pouze u Jihoslovanů, kdežto roz- jest původním tvarem Slovanů jak západních, tak vý- chodních (ruských). A tak považuje A. Sobolevskij (Лекцiи по исторіи русск. яз., 2. изд. С.�Петерб. 1891, 26) jedině tvar 903- za původní ruský, kdežto psaní pa3yMY, pokud se vyskytuje, má za tvar knižný. Nacházíme-li tedy v ruských opisech naší legendy pocTH, 903HA, mohou to býti tvary ruské. V hlaholských opisech máme:
Slovanská legenda o sv. Václavu. 9 „Tento překlad existoval snad již v XII. stoleti, neboť spisovatel legendy o sv. mučedlnících Borisovi a Glěbovi vzpomíná utrpení knížete Václava: „ПожъААше но секъ ногоклаженъ Корисъ МОуЧЕНЙе сКАТАГО ПикїТЪ И СТрАСТИ сКАТАГО КАЧеСААКА КНАЗА (str. 693). Srv. J. Sreznevskij, Филол. наблюд. Востокова, IV. 107. Slovanskou legendu o sv. Václavu podle vydání Vostokova přeložil do češtiny V. Hanka; překlad opatřen několika poznámkami, čerpanými z výkladu Vostokova, a též parallelami z Vavřincovy legendy montekassinské, a vytištěn v Čas. Čes. Mus. 1830, IV, str. 453—462. Záhy potom následovala Frant. Palackého „O umučení kn. Vá- clava, podlé legendy slovanské, úvaha kritická", sepsaná r. 1834, vytištěná pak poprvé v Čas. Čes. Mus. 1837, IV, 406—417, s ně- kolika censurními mezerami, podruhé úplně v Radhosti, II, 1872, 131—145. Jazykový rozbor, v této rozpravě obsažený, jest od P. J. Šafaříka. Při nedostatku jiných historických dokladů spočíval důkaz, že tato legenda sepsána byla v Čechách již původně ja- zykem staroslovanským, úplně na důvodech jazykových. Takových se uvádí celá řada, totiž 16. Nutno je roztřiditi podle kategorií mluvnických. Hláskoslovné povahy jsou bohemismy, uvedené pod číslem 3. a 4. takto: „Počalo pachole růsti — nača otrok ,rosti“ — místo „rasti'. �I wdali je w rozličná knížectwi — i wdasta ja w rozna knjaženia“ — místo ,w razna“.“ Běží tedy o známou různost hlásko slovnou, kterou již Dobrovský uváděl na prvním místě jako znak obou řad slovanských jazyků: A. raz: razum; B. roz: rozum. Ša- fařík od tohoto znaku později upustil (srv. jeho Slov. Národopis, v Praze 1842, 3. vyd. 1849), zde však staví na něm domněnku, že tvary slov. legendy o sv. Václavu rosti, rozna zachovaly se jako původní bohemismy. Ve skutečnosti trvá sice ve slovanských ja- zycích dvojí tvar raz- a roz-, avšak rozdělení jest, podle Miklo- siche, Vergl. Gr. I, 30, takové, že raz- platí pouze u Jihoslovanů, kdežto roz- jest původním tvarem Slovanů jak západních, tak vý- chodních (ruských). A tak považuje A. Sobolevskij (Лекцiи по исторіи русск. яз., 2. изд. С.�Петерб. 1891, 26) jedině tvar 903- za původní ruský, kdežto psaní pa3yMY, pokud se vyskytuje, má za tvar knižný. Nacházíme-li tedy v ruských opisech naší legendy pocTH, 903HA, mohou to býti tvary ruské. V hlaholských opisech máme:
Strana 10
10 VI. Dr. Frant. Pastrnek: к'зраст'шоу, к'зрасте, фасташе фанотлющижь, ракоташе, раз- oVMYTK, pAзoVMK, paKa, tedy vesměs tvary jihoslovanské. Téže hláskoslovné povahy jest znak, který Šafařík uvádí pod č. 10. takto: „To wšecky odiwal a nasycowal — to wsja odjewaše i kormjaše, — m. b. kormljaše." Bohemis nus jevil by se tudiž ve vynechání vkladného čili epenthetického l. Avšak nutno míti na zřeteli, že běží o zvláštní, tak zvaný „staroruský“ tvar imperfekta, jehož znakem právě jest, že se ve všech slovesných třídách jednak tvoří — totiž vždy příponou axъ — a dále, že před touto kon- covkou souhlásky zubné a retné velmi často zůstávají nezměněny. Uvedu několik dokladů pro souhlásky retné: коушаше, прOCAAKаше (XII. stol., srv. Jagić, Крит. зам. по исторіи русск. яз, 97; А. Sobo- levskij, Лeкцiи 145). Vedle toho vyskytují se v staroruských pra- menech ovšem též tvary s vkladným l. Tak se vysvětluje, že v textu min. Makar. čteme tvar кop'MAAe (Pram. děj. č. I, 129). Ale nejen tvar, nýbrž i sloveso samo jest v této legendě, jak se podobá, pozdějšího původu; prvotně bylo zde sloveso питти, пH- TаTH (srv. Jagič, Лer. o Bяv. 7), jež se na několika místech za- chovalo též v rukop. Rum. a vůbec v ruk. hlaholských. Jest tedy na jevě, že tvar kormjaše vnesen byl do naší legendy teprve na půdě ruské a že nedostatek vkladného l není v žádném spojení s vlastí českou. Zvláštnost, kterou Šafařík uvádí pod číslem 15., je povahy kmenoslovné a označena je takto: „Ať najednou odoláš — da odi- nowa odoljeješi.“ — Odinowa, co do skončení ow jest bohemismus " jako nahoře domow; po cyrilsku jedinoju', po rusku ,odinoju'. Šafařík domníval se tudíž, že přípona rov je rázu českého, dovolá- vaje se příslovce domóv. Avšak příslovce domóv „domů“ jest staro bylé slovanské domovo (olxada domum), též v círk. slov. památkách vedle XOMORH, doložené, jež se člení v domov-i domov-b, od zná- mého u- kmene domu-. Tvar domov-b může býti lokal sing.* domeu-i, jako tvar domov-i jest zřetelný dativ sing. * domeu ai. Jinak se vy- světluje příslovce ruské одинова одновá (srv. slovník Daljův), jež náleží ku kmenům na -ov, jako přidavná одинаковый, таковый vedle тaковóй, koncovka pak -a jest zastoupena v příslovcích csl. HAKA, AKAI, HъlHIA, čes. sotva. Příslovce odinova jest tedy úplně ruské a žádná část jeho nemůže považována býti za zvláštnost českou. Není též pochybnosti, že příslovce odinova (v min. Mak. jedinoju) vniklo do textu naší legendy teprve na půdě ruské; neboť
10 VI. Dr. Frant. Pastrnek: к'зраст'шоу, к'зрасте, фасташе фанотлющижь, ракоташе, раз- oVMYTK, pAзoVMK, paKa, tedy vesměs tvary jihoslovanské. Téže hláskoslovné povahy jest znak, který Šafařík uvádí pod č. 10. takto: „To wšecky odiwal a nasycowal — to wsja odjewaše i kormjaše, — m. b. kormljaše." Bohemis nus jevil by se tudiž ve vynechání vkladného čili epenthetického l. Avšak nutno míti na zřeteli, že běží o zvláštní, tak zvaný „staroruský“ tvar imperfekta, jehož znakem právě jest, že se ve všech slovesných třídách jednak tvoří — totiž vždy příponou axъ — a dále, že před touto kon- covkou souhlásky zubné a retné velmi často zůstávají nezměněny. Uvedu několik dokladů pro souhlásky retné: коушаше, прOCAAKаше (XII. stol., srv. Jagić, Крит. зам. по исторіи русск. яз, 97; А. Sobo- levskij, Лeкцiи 145). Vedle toho vyskytují se v staroruských pra- menech ovšem též tvary s vkladným l. Tak se vysvětluje, že v textu min. Makar. čteme tvar кop'MAAe (Pram. děj. č. I, 129). Ale nejen tvar, nýbrž i sloveso samo jest v této legendě, jak se podobá, pozdějšího původu; prvotně bylo zde sloveso питти, пH- TаTH (srv. Jagič, Лer. o Bяv. 7), jež se na několika místech za- chovalo též v rukop. Rum. a vůbec v ruk. hlaholských. Jest tedy na jevě, že tvar kormjaše vnesen byl do naší legendy teprve na půdě ruské a že nedostatek vkladného l není v žádném spojení s vlastí českou. Zvláštnost, kterou Šafařík uvádí pod číslem 15., je povahy kmenoslovné a označena je takto: „Ať najednou odoláš — da odi- nowa odoljeješi.“ — Odinowa, co do skončení ow jest bohemismus " jako nahoře domow; po cyrilsku jedinoju', po rusku ,odinoju'. Šafařík domníval se tudíž, že přípona rov je rázu českého, dovolá- vaje se příslovce domóv. Avšak příslovce domóv „domů“ jest staro bylé slovanské domovo (olxada domum), též v círk. slov. památkách vedle XOMORH, doložené, jež se člení v domov-i domov-b, od zná- mého u- kmene domu-. Tvar domov-b může býti lokal sing.* domeu-i, jako tvar domov-i jest zřetelný dativ sing. * domeu ai. Jinak se vy- světluje příslovce ruské одинова одновá (srv. slovník Daljův), jež náleží ku kmenům na -ov, jako přidavná одинаковый, таковый vedle тaковóй, koncovka pak -a jest zastoupena v příslovcích csl. HAKA, AKAI, HъlHIA, čes. sotva. Příslovce odinova jest tedy úplně ruské a žádná část jeho nemůže považována býti za zvláštnost českou. Není též pochybnosti, že příslovce odinova (v min. Mak. jedinoju) vniklo do textu naší legendy teprve na půdě ruské; neboť
Strana 11
Slovanská legenda o sv. Václavu. 11 v hlah. rukopisech nacházíme HHCPAOv, což připomíná české inhed (srv. Jagić, Лeг. о Вяч. 7). Tvaroslovného rázu jest číslo 12. Šafařík tu praví: „I pozvali sobě Boleslawa — wozwaša sobě Boleslawa‘ — m. b. sebě. — Tak i dále: „slawa tobě gospodi, m. tebě.“ Mínění Šafaříkovo má ten smysl, že tvary sobě, tobě, jež se v ruských rukopisech naší legendy vyskytují (vedle tvarů тeкk, cekk), jsou bohemismy, které se tu z původního sepsání zachovaly. Takové mínění jest však bez pod- staty. Ony tvary zájmenné jsou doloženy též v ruských památkách (ve Sborn. Svjatoslavově z r. 1073, v evang. Archangelském z r. 1092, v minejích z r. 1095, 1097 a t. d., Sobolevskij, Lekciji 140), zvláště pak v památkách jihoruských (Jagić, Krit. zam. 92). Tyto tvary jsou, jak povědomo, obecny v nářečích malo- či ukrajino- ruských a částečně též běloruských, dále polských a českomoravských. Není tudíž pochybnosti, že Togk, coкk v ruských opisech naší le- gendy mnohem spíše platiti mohou za russismy nežli za bohemismy, jak vyložil již Vondrák (Zur Würdigung 18—19). Všechny ostatní bohemismy Šafaříkovy jsou povahy lexikalní. Mezi nimi jsou zajisté nejvážnější ty, které uvedl již Vostokov. Šafařik je vyjadřuje takto: 1. „Když odzpíwali liturgii w chrámě sw. Marie, — pěwšim liturgiju w cerkwi swjatyja Marija', — to způsob mluwy neslýchaný w legendách cyrilských, kdežto wždy se mluwiwá: ,w cerkwi prje- swjatyjä bogorodice christodjewy Marijä', nikdy jinak." 9. „Boží slúhy — božija raby — jest podle latinského ,famuli dei; w cyrilštině neobyčejné, na místě ,swjaštennici, popi'." 14. „Mládence jeho zbili — mladenci izbiša jego — má býti „knjažeskyje otroky“; patrný bohemismus". První a druhý z těchto tří výrazů jest skutečně latinsko- českého rázu, jak se též všeobecně uznává, ač i tu sluší uvážiti námitky Vondrákovy (Zur Würdigung 18) vzhledem na výraz „bo- žija raby“. Ale při třetím výraze třeba vytknouti, že výklad slova mladěnci, který podávají Vostokov, Šafařík, Bodjanskij a též Vondrák (Zur Würdigung 19), není správný; neběžíť, jak na svém místě vyložím, o nějaká „pážata“, nýbrž řeč jest o nemluvňatech, která při zavraždění Václavově nevinně utracena byla. Správně uvádí Šafařík jako bohemismy čísla 5. a 6, a sice: 5. „Lidi wše chudé i bohaté milowal — ljudi wsja ubogija
Slovanská legenda o sv. Václavu. 11 v hlah. rukopisech nacházíme HHCPAOv, což připomíná české inhed (srv. Jagić, Лeг. о Вяч. 7). Tvaroslovného rázu jest číslo 12. Šafařík tu praví: „I pozvali sobě Boleslawa — wozwaša sobě Boleslawa‘ — m. b. sebě. — Tak i dále: „slawa tobě gospodi, m. tebě.“ Mínění Šafaříkovo má ten smysl, že tvary sobě, tobě, jež se v ruských rukopisech naší legendy vyskytují (vedle tvarů тeкk, cekk), jsou bohemismy, které se tu z původního sepsání zachovaly. Takové mínění jest však bez pod- staty. Ony tvary zájmenné jsou doloženy též v ruských památkách (ve Sborn. Svjatoslavově z r. 1073, v evang. Archangelském z r. 1092, v minejích z r. 1095, 1097 a t. d., Sobolevskij, Lekciji 140), zvláště pak v památkách jihoruských (Jagić, Krit. zam. 92). Tyto tvary jsou, jak povědomo, obecny v nářečích malo- či ukrajino- ruských a částečně též běloruských, dále polských a českomoravských. Není tudíž pochybnosti, že Togk, coкk v ruských opisech naší le- gendy mnohem spíše platiti mohou za russismy nežli za bohemismy, jak vyložil již Vondrák (Zur Würdigung 18—19). Všechny ostatní bohemismy Šafaříkovy jsou povahy lexikalní. Mezi nimi jsou zajisté nejvážnější ty, které uvedl již Vostokov. Šafařik je vyjadřuje takto: 1. „Když odzpíwali liturgii w chrámě sw. Marie, — pěwšim liturgiju w cerkwi swjatyja Marija', — to způsob mluwy neslýchaný w legendách cyrilských, kdežto wždy se mluwiwá: ,w cerkwi prje- swjatyjä bogorodice christodjewy Marijä', nikdy jinak." 9. „Boží slúhy — božija raby — jest podle latinského ,famuli dei; w cyrilštině neobyčejné, na místě ,swjaštennici, popi'." 14. „Mládence jeho zbili — mladenci izbiša jego — má býti „knjažeskyje otroky“; patrný bohemismus". První a druhý z těchto tří výrazů jest skutečně latinsko- českého rázu, jak se též všeobecně uznává, ač i tu sluší uvážiti námitky Vondrákovy (Zur Würdigung 18) vzhledem na výraz „bo- žija raby“. Ale při třetím výraze třeba vytknouti, že výklad slova mladěnci, který podávají Vostokov, Šafařík, Bodjanskij a též Vondrák (Zur Würdigung 19), není správný; neběžíť, jak na svém místě vyložím, o nějaká „pážata“, nýbrž řeč jest o nemluvňatech, která při zavraždění Václavově nevinně utracena byla. Správně uvádí Šafařík jako bohemismy čísla 5. a 6, a sice: 5. „Lidi wše chudé i bohaté milowal — ljudi wsja ubogija
Strana 12
12 VI. Dr. Frant. Pastrnek: i bogatija milowaše — po cyrilsku „ljubljaše'.“ To je výklad správný, jak na svém místě připomenu. 6. „Ti pak namluwili Wáclavu, řkauce, — tiže namolwiša Wjačeslawu, rješa — má býti ,goworiša'. W cyrilském ,molwiti sja' znamená tumultuari, turbari, ,molwa' jest seditio; slowo ,mol- witi místo howořiti užíwá se jediné w češtině a w polštině.“ I tento výklad Šafaříkův může se přijmouti (srv. Jagić, Лer. o Вяч. 8), ačkoli Vondrák (Zur Würdigung 16) uvádí doklad z nejstarši ruské kroniky (Nestora): ti bo suti namolvili Davyda i těcho jest po- slušalo Davyd. Jest zajisté pozoruhodno, že výraz HAMOARHIIA HAчG- CAAKOV zachoval se pouze v rukopise Rum.; v min. Mak. čteme начаша постржкати БолеслAКA (počali poštivati Boleslava); v hla- holských rukopisech máme нaгокорнше БомесAAKа, ono sloveso, které očekával Šafařík. Podobá se tudíž, že v původním sepsání bylo HаMAЪRHШIA HAШTECAAKOV = namluvili Václavu, čili že tento výraz jest českého původu. Ostatní čísla Šafaříkova nemají rázu výlučně českého. Před- ložka vy-, kterou uvádí pod číslem 7. takto: „Naučili Wáclawa wy- dati máteř swau — naučili wydati mater swoju' — po cyrilsku má býti ,izdati““, jest sice po výtce západoslovanská, avšak též v ruštině hojně doložená. Je známo, že dvojici předložek KKl a 13- považoval Dobrovský též za znak obou pořadí slovanských jazyků. Šafařík však (Slovanský Národopis, 1842, 3. vyd. 1849) od toho znaku upustil a Miklosich soudil (Etym. Wörterb. p. 97), že před- ložka къl- byla kdysi všem slovanským jazykům společna. Ostatně svědčí srovnání rukopisného čtení, že sloveso кKAATH v ruk. Rum. není na tomto místě původní, nýbrž že nahradilo starší čtení KKl- ГKHATH (vyhnati), za něž v hlah. rukopisech máme právě изгънатИ. Co se týče staré církevní slovanštiny, podobá se, že vedle obecného 13. porůznu se vyskytující kxl- jest původu moravského (srv. Jagić Zur Entstehungsgesch. der ksl. Spr., 2. Hälfte, 58). V tomto smyslu možno tvrditi, předložka kyl byla zvláště rozšířena v církevní slovan- štině, která panovala na území česko-moravsko-slovenském. Dále uvádí Šafařík pod číslem 8. příslovce velomi jako bohe- mismus těmito slovy: „Přiwedl zpátky máteř swau, welmi pláče, — priwede paki mater swoju, welmi plakaše sja' — m. b. ,zjelo, wesma." Tvar RCAKMH (600doóg valde) je dobře doložen v staré círk. slovanštině, jmenovitě v rukop. supraslském a Clozově. V ru- štině je seльми původu církevního (Dalj, I, 179).
12 VI. Dr. Frant. Pastrnek: i bogatija milowaše — po cyrilsku „ljubljaše'.“ To je výklad správný, jak na svém místě připomenu. 6. „Ti pak namluwili Wáclavu, řkauce, — tiže namolwiša Wjačeslawu, rješa — má býti ,goworiša'. W cyrilském ,molwiti sja' znamená tumultuari, turbari, ,molwa' jest seditio; slowo ,mol- witi místo howořiti užíwá se jediné w češtině a w polštině.“ I tento výklad Šafaříkův může se přijmouti (srv. Jagić, Лer. o Вяч. 8), ačkoli Vondrák (Zur Würdigung 16) uvádí doklad z nejstarši ruské kroniky (Nestora): ti bo suti namolvili Davyda i těcho jest po- slušalo Davyd. Jest zajisté pozoruhodno, že výraz HAMOARHIIA HAчG- CAAKOV zachoval se pouze v rukopise Rum.; v min. Mak. čteme начаша постржкати БолеслAКA (počali poštivati Boleslava); v hla- holských rukopisech máme нaгокорнше БомесAAKа, ono sloveso, které očekával Šafařík. Podobá se tudíž, že v původním sepsání bylo HаMAЪRHШIA HAШTECAAKOV = namluvili Václavu, čili že tento výraz jest českého původu. Ostatní čísla Šafaříkova nemají rázu výlučně českého. Před- ložka vy-, kterou uvádí pod číslem 7. takto: „Naučili Wáclawa wy- dati máteř swau — naučili wydati mater swoju' — po cyrilsku má býti ,izdati““, jest sice po výtce západoslovanská, avšak též v ruštině hojně doložená. Je známo, že dvojici předložek KKl a 13- považoval Dobrovský též za znak obou pořadí slovanských jazyků. Šafařík však (Slovanský Národopis, 1842, 3. vyd. 1849) od toho znaku upustil a Miklosich soudil (Etym. Wörterb. p. 97), že před- ložka къl- byla kdysi všem slovanským jazykům společna. Ostatně svědčí srovnání rukopisného čtení, že sloveso кKAATH v ruk. Rum. není na tomto místě původní, nýbrž že nahradilo starší čtení KKl- ГKHATH (vyhnati), za něž v hlah. rukopisech máme právě изгънатИ. Co se týče staré církevní slovanštiny, podobá se, že vedle obecného 13. porůznu se vyskytující kxl- jest původu moravského (srv. Jagić Zur Entstehungsgesch. der ksl. Spr., 2. Hälfte, 58). V tomto smyslu možno tvrditi, předložka kyl byla zvláště rozšířena v církevní slovan- štině, která panovala na území česko-moravsko-slovenském. Dále uvádí Šafařík pod číslem 8. příslovce velomi jako bohe- mismus těmito slovy: „Přiwedl zpátky máteř swau, welmi pláče, — priwede paki mater swoju, welmi plakaše sja' — m. b. ,zjelo, wesma." Tvar RCAKMH (600doóg valde) je dobře doložen v staré círk. slovanštině, jmenovitě v rukop. supraslském a Clozově. V ru- štině je seльми původu církevního (Dalj, I, 179).
Strana 13
Slovanská legenda o sv. Václavu. 13 Pod číslem 11. čteme: „Chtěl jeti domůw ku Praze — chotě jechati domow k' Prazje' — m. ,wo svoja si, neb ,w dom swoj." — Tak i dále: „nejecha domow, nejel domů“. — Příslovce AOMORK je doloženo v památkách církevně-slovanských (Miklosich, Lex. palaeoslov.) a též v ruštině (Dalj, I, 479); nemůže tedy považo- váno býti za bohemismus. Podobně jest to při slovese o3KokTu cA, které Šafařík uvádí pod číslem 13. takto: „A Wáclaw ohlédna se, — Wjačeslawže ozrjew sja" — m. ogljanuw sja, wzgljanuw wspjat'". Sloveso o3k- okTu cA (respiscere) dokládá Miklosich (Lex. palaeosl.) z památek církevně-slovanských (starosrbských), a též v ruštině jest ospѣть, озрѣть ся, озрѣнье doloženo (Dalj, II, 600). Konečně nemůže ani slovo HCTKKA (jizba, izba) pokládáno býti za bohemismus. Šafařík tak činí pod číslem 16. takto: „W kněžské jizbě — w popowě izbě“ — m. b. ,w popowě gornici"". Slovo исTъка je cizí, avšak po všech slovanských (a vůbec evropských, cf. Miklosich, Et. Wörterb. 97) jazycích rozšířeno. Jmenovitě jest doloženo v círk. slov., a to u Jana exarcha bulh. a v starých leto- pisech ruských. Dále jest slovo u36á (s četnými odvozeninami zdrob- nělými, jako избенка, избушка, избочка a t. d.) všeobecně známo v ruštině (Dalj, II, 6). Domnělý bohemismus, který Šafařík uvádí pod číslem 2. takto: „I postřihli kněží jej — i postrigoša knjazi i' — po cyrilsku má býti „swjaštennici, popi““, zakládá se na pouhém omylu, neboť KHA3H znamená i zde, jako vůbec v círk. slovanštině (a též staré češtině před XIV. stol.) „knížata" principes. Z 16 známek češtiny, které Šafařík uváděl, zbývá tudíž jen ně- kolik, a to lexikálních dokladů: 1. къ ЦOKКъКИ сКАТЪПА ЖАриѭА, 2. кожни раки (ve smyslu „kněží“), 3. AЮДИ КKCA, OVKOГЪIА И когат'ѭя, милокаше (аmabat), 4. ТH Же НАМАЪКИША ЕАШТе- CAAROV (namluvili), tento poslední však již není tak spolehlivý. Všechny ostatní doklady nemohou za bohemismy uznány býti. Po- dobně soudil též P. Preis (v Журн. мин. нар. просв., 1839, č. XXII, oddíl VII, str. 2—4, v recensi článku Palackého), připouštěje jako bohemismy jen ty, které již Vostokov byl označil, ostatní pak, od Šafaříka uvedené, odmítaje. Nicméně jest závěr Šafaříkův správný: legenda tato sepsána byla, tehdejším církevně-slovanským jazykem, v Čechách. Uvidíme, že jsou ještě jiné, vážné důvody pro tuto větu, nyní všeobecně uznanou.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 13 Pod číslem 11. čteme: „Chtěl jeti domůw ku Praze — chotě jechati domow k' Prazje' — m. ,wo svoja si, neb ,w dom swoj." — Tak i dále: „nejecha domow, nejel domů“. — Příslovce AOMORK je doloženo v památkách církevně-slovanských (Miklosich, Lex. palaeoslov.) a též v ruštině (Dalj, I, 479); nemůže tedy považo- váno býti za bohemismus. Podobně jest to při slovese o3KokTu cA, které Šafařík uvádí pod číslem 13. takto: „A Wáclaw ohlédna se, — Wjačeslawže ozrjew sja" — m. ogljanuw sja, wzgljanuw wspjat'". Sloveso o3k- okTu cA (respiscere) dokládá Miklosich (Lex. palaeosl.) z památek církevně-slovanských (starosrbských), a též v ruštině jest ospѣть, озрѣть ся, озрѣнье doloženo (Dalj, II, 600). Konečně nemůže ani slovo HCTKKA (jizba, izba) pokládáno býti za bohemismus. Šafařík tak činí pod číslem 16. takto: „W kněžské jizbě — w popowě izbě“ — m. b. ,w popowě gornici"". Slovo исTъка je cizí, avšak po všech slovanských (a vůbec evropských, cf. Miklosich, Et. Wörterb. 97) jazycích rozšířeno. Jmenovitě jest doloženo v círk. slov., a to u Jana exarcha bulh. a v starých leto- pisech ruských. Dále jest slovo u36á (s četnými odvozeninami zdrob- nělými, jako избенка, избушка, избочка a t. d.) všeobecně známo v ruštině (Dalj, II, 6). Domnělý bohemismus, který Šafařík uvádí pod číslem 2. takto: „I postřihli kněží jej — i postrigoša knjazi i' — po cyrilsku má býti „swjaštennici, popi““, zakládá se na pouhém omylu, neboť KHA3H znamená i zde, jako vůbec v círk. slovanštině (a též staré češtině před XIV. stol.) „knížata" principes. Z 16 známek češtiny, které Šafařík uváděl, zbývá tudíž jen ně- kolik, a to lexikálních dokladů: 1. къ ЦOKКъКИ сКАТЪПА ЖАриѭА, 2. кожни раки (ve smyslu „kněží“), 3. AЮДИ КKCA, OVKOГЪIА И когат'ѭя, милокаше (аmabat), 4. ТH Же НАМАЪКИША ЕАШТе- CAAROV (namluvili), tento poslední však již není tak spolehlivý. Všechny ostatní doklady nemohou za bohemismy uznány býti. Po- dobně soudil též P. Preis (v Журн. мин. нар. просв., 1839, č. XXII, oddíl VII, str. 2—4, v recensi článku Palackého), připouštěje jako bohemismy jen ty, které již Vostokov byl označil, ostatní pak, od Šafaříka uvedené, odmítaje. Nicméně jest závěr Šafaříkův správný: legenda tato sepsána byla, tehdejším církevně-slovanským jazykem, v Čechách. Uvidíme, že jsou ještě jiné, vážné důvody pro tuto větu, nyní všeobecně uznanou.
Strana 14
14 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V legendě (podle rukopisu Rum.) nalézají se též russismy jako „Worotislaw“ místo „Wratislaw“ a jiné; o těch praví Šafařík, že spolu s zatemnělostí několika míst svědčí o tom, že legenda šla skrze ruce několika ruských přepisovatelů, nežli se dostala do toho rukopisu, ve kterémž ji pan Vostokov nalezl. Pročež jest prý se domýšleti, že původně stálo v legendě té i více bohemismů, ru- skými přepisovateli později změněných. Tato domněnka Šafaříkova se skutečně potvrdila rukopisy hlaholskými, jak níže doloženo bude. Důkazy Šafaříkovy byly v podstatě správné a poskytovaly skutečně jistotu, kde slovanská legenda o sv. Václavu povstala. Na základě tom jal se tudíž Palacký zkoumati, kdy asi sepsána byla. „Slowanská liturgie (dí) kwetla w Čechách dwakráte; nejprwé od časůw Swatopluka krále Morawského a Bořiwoja knížete Českého až do r. 1097; potom od wěku císaře Karla IV až po husitskau wálku.“ Na dobu císaře Karla a na klášter na Slovanech nebylo lze pomýšleti; nebylo lze pochybovati, že legenda náležeti musí do první doby slovanské liturgie v Čechách, která trvala do časů Svato- pluka, krále moravského, a Bořivoje, knížete českého, až do r. 1097 čili do konečného vypuzení mnichů slovanských z kláštera sázav- ského. Dále dokazuje Palacký, že slovanská legenda byla pramenem pro spisovatele latinské legendy montekassinské Laurencia, která zachována jest v pergamenovém rukopise z XI. stoleti. Palacký zná ovšem tvrzení Dobrovského, že slovanská liturgie teprve sv. Prokopem okolo r. 1030 do Čech uvedena byla; než nepřistupuje k tomuto mínění, nýbrž jest přesvědčen, „že símě víry, Cyrillem a Methodiem v říši Svatoplukově (jenž přes Čechy až do Míšně se vztahovala) rozsivané, i do Čech padlo a tu zdárné ovoce neslo," čehož „i sám staroslavný zpěv náš ,Hospodine pomiluj ny“, i první chrám v Čechách na knížecím sídle, Levém Hrádku, ke cti sv. Klimenta vystavený dostatečným jsou důkazem“. Legenda tedy původ svůj vzíti mohla v době, trvající od věku Methodiova až do konce XI. století, kdy vedle latinské držela se u nás též liturgie slovanská. Vzhledem na to, že v legendě se připomíná jen jediný zázrak a vyslovuje se naděje, že větší zázrak se ještě zjeví, ustano- vuje se konečně Palacký na tom, že slovanská legenda pochází z druhé polovice Xho století. Spisovatel mohl prý býti Čech řádu duchovního. Za zisk historický, vyplývající z legendy slovanské, považuje Palacký předně zprávu o tom, že staroslovanský obřad postřižin
14 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V legendě (podle rukopisu Rum.) nalézají se též russismy jako „Worotislaw“ místo „Wratislaw“ a jiné; o těch praví Šafařík, že spolu s zatemnělostí několika míst svědčí o tom, že legenda šla skrze ruce několika ruských přepisovatelů, nežli se dostala do toho rukopisu, ve kterémž ji pan Vostokov nalezl. Pročež jest prý se domýšleti, že původně stálo v legendě té i více bohemismů, ru- skými přepisovateli později změněných. Tato domněnka Šafaříkova se skutečně potvrdila rukopisy hlaholskými, jak níže doloženo bude. Důkazy Šafaříkovy byly v podstatě správné a poskytovaly skutečně jistotu, kde slovanská legenda o sv. Václavu povstala. Na základě tom jal se tudíž Palacký zkoumati, kdy asi sepsána byla. „Slowanská liturgie (dí) kwetla w Čechách dwakráte; nejprwé od časůw Swatopluka krále Morawského a Bořiwoja knížete Českého až do r. 1097; potom od wěku císaře Karla IV až po husitskau wálku.“ Na dobu císaře Karla a na klášter na Slovanech nebylo lze pomýšleti; nebylo lze pochybovati, že legenda náležeti musí do první doby slovanské liturgie v Čechách, která trvala do časů Svato- pluka, krále moravského, a Bořivoje, knížete českého, až do r. 1097 čili do konečného vypuzení mnichů slovanských z kláštera sázav- ského. Dále dokazuje Palacký, že slovanská legenda byla pramenem pro spisovatele latinské legendy montekassinské Laurencia, která zachována jest v pergamenovém rukopise z XI. stoleti. Palacký zná ovšem tvrzení Dobrovského, že slovanská liturgie teprve sv. Prokopem okolo r. 1030 do Čech uvedena byla; než nepřistupuje k tomuto mínění, nýbrž jest přesvědčen, „že símě víry, Cyrillem a Methodiem v říši Svatoplukově (jenž přes Čechy až do Míšně se vztahovala) rozsivané, i do Čech padlo a tu zdárné ovoce neslo," čehož „i sám staroslavný zpěv náš ,Hospodine pomiluj ny“, i první chrám v Čechách na knížecím sídle, Levém Hrádku, ke cti sv. Klimenta vystavený dostatečným jsou důkazem“. Legenda tedy původ svůj vzíti mohla v době, trvající od věku Methodiova až do konce XI. století, kdy vedle latinské držela se u nás též liturgie slovanská. Vzhledem na to, že v legendě se připomíná jen jediný zázrak a vyslovuje se naděje, že větší zázrak se ještě zjeví, ustano- vuje se konečně Palacký na tom, že slovanská legenda pochází z druhé polovice Xho století. Spisovatel mohl prý býti Čech řádu duchovního. Za zisk historický, vyplývající z legendy slovanské, považuje Palacký předně zprávu o tom, že staroslovanský obřad postřižin
Strana 15
Slovanská legenda o sv. Václavu: 15 i u křesťanských Čechů ještě v X. století se zachoval a slavnostně vykonáván byl. Dále upozorňuje na zprávu, že sv. Lidmila, bába Václavova, dala vnuka svého již za mládí naučiti písmu slovan- skému. V tom vidí Palacký o jeden důkaz více, že liturgie slo- vanská kvetla v Čechách i v X. století vedle latinské. Důležité zprávy obsahuje legenda o matce Václavově, Drahomíři. Usmrcení pak sv. Václava jeví se podle této legendy jako skutek nejen osobní mezi bratry Václavem a Boleslavem, ale rotničí, pošlý z rozbroje a spiknutí jedné strany proti druhé. Chorváty, do nichž se Drahomíř po smrti Václavově utekla, jsou ony, které cis. Konstantin Porfyro- genneta připomíná, na východu České země, v hořejším Slezsku, ano i v Haliči rozlehlé, jichž jméno arci již v X. století zaniklo. Zvláštní pozornost věnuje konečně Palacký roku, v kterém sv. Václav umučen byl. Slovanská legenda udává prý den a rok dosti přesně: 28 září 929 (vlastně 828!), a toto datum shoduje se též s Kosmasem a jinými starými kronikáři. Nicméně rozhoduje se Palacký, drže se při tom mínění Dobnera a Dobrovského, pro r. 936. V „dodatku z r. 1871“ opustil Palacký toto stanovisko a přidal se k těm dějezpytcům, kteří pokládali rok 935 za rok umučení sv. Václava, zaujav toto stanovisko již v Dějinách nár. č. 1, 1848, str. 237. R. 1855 vydal O. Bodjanskij v Moskvě spis: O времени про- исхожденіа славянскихъ письменъ, v němž (na str. LXXVI až LXXXVII) vyložil též dosti obšírně mínění své o původu slovanské legendy o sv. Václavu. Bodjanskému známo bylo vydání Vostokova a též poznámky jeho v Oпис. Румянц. муsея, a dále též překlad Hankův v Čas. čes. muz. 1830, avšak názory, které projevil S. Russov, a kritické úvahy Šafaříka a Palackého zůstaly mu, jak se podobá, neznámy. Podle mínění Bodjanského sepsána byla naše legenda ihned po smrti Václavově; původce její byl rodem Čech, jenž psal církevně slovansky, při čemž mimoděk užíval výrazů svého rodného jazyka, jak činili i srbští a ruští spisovatelé, píšíce církevním jazykem slovanským; podle jedné (třeba ovšem hned doložiti: nespolehlivé) známky byla vlastí jeho Morava. Na důkaz svého mínění uvádí Bodjanskij tyto historické důvody: 1. Výraz къ ЦрКК“КИ сКАТЪА ЖАрHѭА; 2. zprávu o nespokojenosti českých velmožů s Václavem, pro- tože prý jako horlivý katolík a ochránce „božích sluhů“, t. j. řím- ského duchovenstva držel s císařem Jindřichem Ptáčníkem, jemuž
Slovanská legenda o sv. Václavu: 15 i u křesťanských Čechů ještě v X. století se zachoval a slavnostně vykonáván byl. Dále upozorňuje na zprávu, že sv. Lidmila, bába Václavova, dala vnuka svého již za mládí naučiti písmu slovan- skému. V tom vidí Palacký o jeden důkaz více, že liturgie slo- vanská kvetla v Čechách i v X. století vedle latinské. Důležité zprávy obsahuje legenda o matce Václavově, Drahomíři. Usmrcení pak sv. Václava jeví se podle této legendy jako skutek nejen osobní mezi bratry Václavem a Boleslavem, ale rotničí, pošlý z rozbroje a spiknutí jedné strany proti druhé. Chorváty, do nichž se Drahomíř po smrti Václavově utekla, jsou ony, které cis. Konstantin Porfyro- genneta připomíná, na východu České země, v hořejším Slezsku, ano i v Haliči rozlehlé, jichž jméno arci již v X. století zaniklo. Zvláštní pozornost věnuje konečně Palacký roku, v kterém sv. Václav umučen byl. Slovanská legenda udává prý den a rok dosti přesně: 28 září 929 (vlastně 828!), a toto datum shoduje se též s Kosmasem a jinými starými kronikáři. Nicméně rozhoduje se Palacký, drže se při tom mínění Dobnera a Dobrovského, pro r. 936. V „dodatku z r. 1871“ opustil Palacký toto stanovisko a přidal se k těm dějezpytcům, kteří pokládali rok 935 za rok umučení sv. Václava, zaujav toto stanovisko již v Dějinách nár. č. 1, 1848, str. 237. R. 1855 vydal O. Bodjanskij v Moskvě spis: O времени про- исхожденіа славянскихъ письменъ, v němž (na str. LXXVI až LXXXVII) vyložil též dosti obšírně mínění své o původu slovanské legendy o sv. Václavu. Bodjanskému známo bylo vydání Vostokova a též poznámky jeho v Oпис. Румянц. муsея, a dále též překlad Hankův v Čas. čes. muz. 1830, avšak názory, které projevil S. Russov, a kritické úvahy Šafaříka a Palackého zůstaly mu, jak se podobá, neznámy. Podle mínění Bodjanského sepsána byla naše legenda ihned po smrti Václavově; původce její byl rodem Čech, jenž psal církevně slovansky, při čemž mimoděk užíval výrazů svého rodného jazyka, jak činili i srbští a ruští spisovatelé, píšíce církevním jazykem slovanským; podle jedné (třeba ovšem hned doložiti: nespolehlivé) známky byla vlastí jeho Morava. Na důkaz svého mínění uvádí Bodjanskij tyto historické důvody: 1. Výraz къ ЦрКК“КИ сКАТЪА ЖАрHѭА; 2. zprávu o nespokojenosti českých velmožů s Václavem, pro- tože prý jako horlivý katolík a ochránce „božích sluhů“, t. j. řím- ského duchovenstva držel s císařem Jindřichem Ptáčníkem, jemuž
Strana 16
16 VI. Dr. Frant. Pastrnek: se dal v poddanství a platil roční daň, kdežto matka Drahomíř byla ochránkyní „pravoslavi“, která tchýni Lidmilu dala usmrtiti nikoliv pro různou víru, nýbrž aby dosáhla moci; 3. výraz кожни раки (to jest německé duchovenstvo), který v témže smyslu se vyskytuje též ve zlomcích frisinských a v pann.— mor. legendě o sv. Methoději (кожни раки ткорѫште сА); 4. zprávu o tom, že sv. Václav byl obětován sv. Emmeramu, z čehož plyne, že Čechy tehdá po stránce církevní přináležely do diecése řezenské, kam též Boleslav, tři léta po usmrcení Václavově, poslal na vychování syna svého Strachkvasa (čili „Christana“, mnicha-spisovatele Života sv. Václava a sv. Lidmily, jak na jiných místech Bodjanskij dokládá); 5. název země Čechy, překrásné prý, samostatné a skutečně slovanské pojmenování, které prý nikde tak často a s takovou láskou se nespojuje s vlastí svého národa; a dále důvody jazykové (totiž lexikální): 1. zmínku o jediném pouze zázraku, který se stal při zavraž- dění Václavově, a významnou větu HAAKeMT CA; 2. výraz na CTOAK AkALHH, čistě prý západoslovanský; 3. spojku неже; 4. tvar 123AMш6 ve větě: НAЧеСААКЪ ЖЕ АЗДАШС ПО ГрАДОЖЪ; nepřehlasované jazda = jízda ukazuje prý na vlast moravskou; 5. příslovce AOMORK (domů); 6. slovesný tvar oторчесA ve větě: онъ же не оторче сА кратоу, не kXа дOMOEь; tvaru tomu Bodjanskij neporozuměl, vykládaje jej podivným způsobem z odstrčiti, kdežto je jasno, že pochází od slovesa 96Kѫ 9kKѫ (řku), tedy oт0-9hчe cA, jak vy- světlil již Sreznevskij, Фил. наблюд. Вост. 114; 7. výraz MAAACHKцИ jako knížecí hochy čili pážata; 8. výraz гокѣние ve větě: служи но емоу гокжнйеMъ и съ страхоwъ, kdež prý znamená „hovění“ ve smyslu českém, t. j. prokazování úcty. Všechny tyto důvody Bodjanskij tu stručněji, tu obšírněji vykládá a dokládá. Při tom byl první, který text Rum. srovnával s textem min. Mak. Názor jeho o původu legendy jest správný; též do- mněnka, že původce legendy byl z Moravy, ač jazykový důvod, který Bodjanskij uvádí, nemá podstaty, jest za tehdejších okolností dosti na snadě, tak že ji samostatně a nezávisle vyslovil též Vondrák (Zur Würdigung 32).
16 VI. Dr. Frant. Pastrnek: se dal v poddanství a platil roční daň, kdežto matka Drahomíř byla ochránkyní „pravoslavi“, která tchýni Lidmilu dala usmrtiti nikoliv pro různou víru, nýbrž aby dosáhla moci; 3. výraz кожни раки (to jest německé duchovenstvo), který v témže smyslu se vyskytuje též ve zlomcích frisinských a v pann.— mor. legendě o sv. Methoději (кожни раки ткорѫште сА); 4. zprávu o tom, že sv. Václav byl obětován sv. Emmeramu, z čehož plyne, že Čechy tehdá po stránce církevní přináležely do diecése řezenské, kam též Boleslav, tři léta po usmrcení Václavově, poslal na vychování syna svého Strachkvasa (čili „Christana“, mnicha-spisovatele Života sv. Václava a sv. Lidmily, jak na jiných místech Bodjanskij dokládá); 5. název země Čechy, překrásné prý, samostatné a skutečně slovanské pojmenování, které prý nikde tak často a s takovou láskou se nespojuje s vlastí svého národa; a dále důvody jazykové (totiž lexikální): 1. zmínku o jediném pouze zázraku, který se stal při zavraž- dění Václavově, a významnou větu HAAKeMT CA; 2. výraz na CTOAK AkALHH, čistě prý západoslovanský; 3. spojku неже; 4. tvar 123AMш6 ve větě: НAЧеСААКЪ ЖЕ АЗДАШС ПО ГрАДОЖЪ; nepřehlasované jazda = jízda ukazuje prý na vlast moravskou; 5. příslovce AOMORK (domů); 6. slovesný tvar oторчесA ve větě: онъ же не оторче сА кратоу, не kXа дOMOEь; tvaru tomu Bodjanskij neporozuměl, vykládaje jej podivným způsobem z odstrčiti, kdežto je jasno, že pochází od slovesa 96Kѫ 9kKѫ (řku), tedy oт0-9hчe cA, jak vy- světlil již Sreznevskij, Фил. наблюд. Вост. 114; 7. výraz MAAACHKцИ jako knížecí hochy čili pážata; 8. výraz гокѣние ve větě: служи но емоу гокжнйеMъ и съ страхоwъ, kdež prý znamená „hovění“ ve smyslu českém, t. j. prokazování úcty. Všechny tyto důvody Bodjanskij tu stručněji, tu obšírněji vykládá a dokládá. Při tom byl první, který text Rum. srovnával s textem min. Mak. Názor jeho o původu legendy jest správný; též do- mněnka, že původce legendy byl z Moravy, ač jazykový důvod, který Bodjanskij uvádí, nemá podstaty, jest za tehdejších okolností dosti na snadě, tak že ji samostatně a nezávisle vyslovil též Vondrák (Zur Würdigung 32).
Strana 17
Slovanská legenda o sv. Václavu. 17 Záhy potom, r. 1857, objevily se dvě kritické rozpravy o naší legendě. První sepsal Dr. Max Büdinger a vydal pod názvem: Zur Kritik altboehmischer Geschichte v Zeitschrift f. d. österr. Gymn., 1857, VII. Heft (zvl. otisk: Wien, 1857, 30 str.); druhou W. Wattenbach pod názvem: Die slavische Liturgie in Böhmen und die altrussische Legende vom heiligen Wenzel, Abhandl. d. hist. phil. Ges. in Breslau, I. Band (zvl. otisk: Breslau, 1857, 205—240) Krátká rozprava Büdingrova jest věnována pramenům k dě- jinám sv. Václava a sv. Lidmily a podává tudíž kritické ocenění: a) předně Gumpolda, b) obou slovanských legend, větší (Vosto- kovské) a menší (Preisovy) a c) Vavřince montekassinského. Vý- sledek shrnuje Büdinger do závěrečných vět, jež zní: „Ukázalo se, že mezi rozmanitými podáními o životě sv. Václava životopis Gum- poldův, biskupa mantuanského, jenž na počátku r. 981 sepsán byl, spočívá v hlavní části na dřívějším zápise, v dodatcích na ústním podání. Jest veskrz rhetoricky zbarven, pouze k (nábožnému) po- vzbuzení čtenářů sepsán, látka tak libovolně přeměněna, že jako historický pramen jest téměř bezcenný. Ještě více musí totéž platiti o četných zpracováních tohoto životopisu. Druhý životopis, jenž jest více než o století mladší, od mnicha Vavřince (Laurentia) monte kassinského, obsahuje lidová podání a jest pro pravé poznání skuteč- ných dějů též bezvýznamný. Jako jediné prameny jest mnohem spiše považovati oba slovan- ské životopisy sv. Václava. Sepsány jsou v Čechách samých ne- dlouho po událostech, které vyličují, a od osob, jež byly nejlépe o nich zpraveny. Některé zprávy o Václavově komorníku Podive- novi, od něhož pochází snad látka větší legendy, zachovaly se u pozdního kompilátora Kristiána, jiné u Gumpolda, avšak sluší z obou těžiti s opatrností. Ony dvě legendy jsou dále hlavní prameny pro dějiny Draho- míři a sv. Lidmily; avšak ve dvou legendách o této zachovaly se též ještě některé pravé rysy. Rozšířený názor, podle něhož Drahomíř dala podnět k zavraždění své tchýně, osvědčil se jako bezpodstatná od českých velmožů roznášená pověst. Jest úkolem dějepisce, v šťastné hodině z látky zde podané těžiti s účastenstvím tak vřelým, jak zasluhuje“. Z tohoto závěrečného projevu Büdingrova jest poznati, jak ve- likou historickou cenu přisuzoval slovanské legendě o sv. Václavu. Büdinger mluví sice o dvou slovanských legendách, avšak uznává Třída fil.-hist. 1903. 2
Slovanská legenda o sv. Václavu. 17 Záhy potom, r. 1857, objevily se dvě kritické rozpravy o naší legendě. První sepsal Dr. Max Büdinger a vydal pod názvem: Zur Kritik altboehmischer Geschichte v Zeitschrift f. d. österr. Gymn., 1857, VII. Heft (zvl. otisk: Wien, 1857, 30 str.); druhou W. Wattenbach pod názvem: Die slavische Liturgie in Böhmen und die altrussische Legende vom heiligen Wenzel, Abhandl. d. hist. phil. Ges. in Breslau, I. Band (zvl. otisk: Breslau, 1857, 205—240) Krátká rozprava Büdingrova jest věnována pramenům k dě- jinám sv. Václava a sv. Lidmily a podává tudíž kritické ocenění: a) předně Gumpolda, b) obou slovanských legend, větší (Vosto- kovské) a menší (Preisovy) a c) Vavřince montekassinského. Vý- sledek shrnuje Büdinger do závěrečných vět, jež zní: „Ukázalo se, že mezi rozmanitými podáními o životě sv. Václava životopis Gum- poldův, biskupa mantuanského, jenž na počátku r. 981 sepsán byl, spočívá v hlavní části na dřívějším zápise, v dodatcích na ústním podání. Jest veskrz rhetoricky zbarven, pouze k (nábožnému) po- vzbuzení čtenářů sepsán, látka tak libovolně přeměněna, že jako historický pramen jest téměř bezcenný. Ještě více musí totéž platiti o četných zpracováních tohoto životopisu. Druhý životopis, jenž jest více než o století mladší, od mnicha Vavřince (Laurentia) monte kassinského, obsahuje lidová podání a jest pro pravé poznání skuteč- ných dějů též bezvýznamný. Jako jediné prameny jest mnohem spiše považovati oba slovan- ské životopisy sv. Václava. Sepsány jsou v Čechách samých ne- dlouho po událostech, které vyličují, a od osob, jež byly nejlépe o nich zpraveny. Některé zprávy o Václavově komorníku Podive- novi, od něhož pochází snad látka větší legendy, zachovaly se u pozdního kompilátora Kristiána, jiné u Gumpolda, avšak sluší z obou těžiti s opatrností. Ony dvě legendy jsou dále hlavní prameny pro dějiny Draho- míři a sv. Lidmily; avšak ve dvou legendách o této zachovaly se též ještě některé pravé rysy. Rozšířený názor, podle něhož Drahomíř dala podnět k zavraždění své tchýně, osvědčil se jako bezpodstatná od českých velmožů roznášená pověst. Jest úkolem dějepisce, v šťastné hodině z látky zde podané těžiti s účastenstvím tak vřelým, jak zasluhuje“. Z tohoto závěrečného projevu Büdingrova jest poznati, jak ve- likou historickou cenu přisuzoval slovanské legendě o sv. Václavu. Büdinger mluví sice o dvou slovanských legendách, avšak uznává Třída fil.-hist. 1903. 2
Strana 18
18 VI. Dr. Frant. Pastrnek: sám (24—25), že kratši (proložná) legenda, ač formou jest samo- statná, obsahem se od obšírné neodchyluje, až na některé jednot- livosti, z nichž snad nejdůležitější jest, že Václav má tu dva bratry, Boleslava a Spytihněva, kdežto úplna legenda zná jen bratra Bole- slava. Nejvíce pozornosti zasluhuje, co Büdinger praví o vzájemném poměru těchto pramenů. Jak na příslušných místech blíže vyloženo bude, snaží se dokázati, že Kristián, jehož s Dobrovským má za kompilátora z první polovice XIV. století, slovanskou legendu znal a jí (na 4 místech) použil; při Gumpoldovi, jemuž upírá vše- likou historickou cenu, připouští pouze (na 3 místech) všeobecnou shodu, která ukazuje prý na společný pramen. Neméně pozoruhodno pak jest, že Büdinger zavražděni sv. Lidmily považuje za čin českých velmožů, při němž Drahomíř súčastněna nebyla. Klamnou pověst o vražednici Drahomíři rozšířili prý titéž velmožové, a Gumpold uvedl ji do písemnictví. Výklad Büdingrův ovšem není správný, jak zvláště ukázal V. V. Tomek v Čas. čes. mus. 1860, 273—275. Jiného rázu jest studie Wattenbachova. Hlavní věcí jest tu patrně vydání slovanské legendy o sv. Václavu, obšírné (Vostokova) a kratší (Preisovy), u věrném překladu. Německý překlad obšírné legendy pořízen jest sice podle latinského překladu Miklosichova, avšak se stálým zřetelem k předloze slovanské; latinský překlad kratší legendy poskytl též Miklosich. Předcházející studie jest ja- kýmsi historickým úvodem k textu legendárnímu. V tomto úvodě vylíčeny jsou děje slovanské bohoslužby na Moravě a v Čechách Část týkající se Čech jest nejdůležitější a v jistém smyslu kritická. Wattenbach stojí před otázkou, rozšířila-li se slovanská liturgie po Čechách již za časů Methodových a Svatoplukových a trvala-li tu před dobou sázavskou, či nebylo-li v Čechách v oné době, jak Dobrovský, Kopitar a posledně i Dümmler soudil, slovanské liturgie. Wattenbach poznal, že slovanská legenda o sv. Václavu, o níž se dokázati může, že vznikla v X. století v Čechách, jest spolehlivým dokladem pro existenci slovanské liturgie. Zkoumaje historický obsah slovanské legendy, přesvědčil se, že všemi zprávami a celým prostým vypravováním, všemi jmény a daty hlásí se do doby která následovala bezprostředně po smrti Václavově. Avšak závadou mu byly některé okolnosti. Nejvíce zajisté ta, že o jazykové stránce sám nemoha rozhodovati vyžádal si mínění Miklosichovo, jež uvádí takto: „und auch Miklosich, von dem eine Ausgabe des Original- textes binnen kurzem zu erwarten ist, hält denselben für eine
18 VI. Dr. Frant. Pastrnek: sám (24—25), že kratši (proložná) legenda, ač formou jest samo- statná, obsahem se od obšírné neodchyluje, až na některé jednot- livosti, z nichž snad nejdůležitější jest, že Václav má tu dva bratry, Boleslava a Spytihněva, kdežto úplna legenda zná jen bratra Bole- slava. Nejvíce pozornosti zasluhuje, co Büdinger praví o vzájemném poměru těchto pramenů. Jak na příslušných místech blíže vyloženo bude, snaží se dokázati, že Kristián, jehož s Dobrovským má za kompilátora z první polovice XIV. století, slovanskou legendu znal a jí (na 4 místech) použil; při Gumpoldovi, jemuž upírá vše- likou historickou cenu, připouští pouze (na 3 místech) všeobecnou shodu, která ukazuje prý na společný pramen. Neméně pozoruhodno pak jest, že Büdinger zavražděni sv. Lidmily považuje za čin českých velmožů, při němž Drahomíř súčastněna nebyla. Klamnou pověst o vražednici Drahomíři rozšířili prý titéž velmožové, a Gumpold uvedl ji do písemnictví. Výklad Büdingrův ovšem není správný, jak zvláště ukázal V. V. Tomek v Čas. čes. mus. 1860, 273—275. Jiného rázu jest studie Wattenbachova. Hlavní věcí jest tu patrně vydání slovanské legendy o sv. Václavu, obšírné (Vostokova) a kratší (Preisovy), u věrném překladu. Německý překlad obšírné legendy pořízen jest sice podle latinského překladu Miklosichova, avšak se stálým zřetelem k předloze slovanské; latinský překlad kratší legendy poskytl též Miklosich. Předcházející studie jest ja- kýmsi historickým úvodem k textu legendárnímu. V tomto úvodě vylíčeny jsou děje slovanské bohoslužby na Moravě a v Čechách Část týkající se Čech jest nejdůležitější a v jistém smyslu kritická. Wattenbach stojí před otázkou, rozšířila-li se slovanská liturgie po Čechách již za časů Methodových a Svatoplukových a trvala-li tu před dobou sázavskou, či nebylo-li v Čechách v oné době, jak Dobrovský, Kopitar a posledně i Dümmler soudil, slovanské liturgie. Wattenbach poznal, že slovanská legenda o sv. Václavu, o níž se dokázati může, že vznikla v X. století v Čechách, jest spolehlivým dokladem pro existenci slovanské liturgie. Zkoumaje historický obsah slovanské legendy, přesvědčil se, že všemi zprávami a celým prostým vypravováním, všemi jmény a daty hlásí se do doby která následovala bezprostředně po smrti Václavově. Avšak závadou mu byly některé okolnosti. Nejvíce zajisté ta, že o jazykové stránce sám nemoha rozhodovati vyžádal si mínění Miklosichovo, jež uvádí takto: „und auch Miklosich, von dem eine Ausgabe des Original- textes binnen kurzem zu erwarten ist, hält denselben für eine
Strana 19
Slovanská legenda o sv. Václavu. 19 Uebersetzung; mindestens sei es unmöglich aus der Sprache den Beweis zu führen, dass die Legende nicht in Russland geschrieben oder verfasst sei" (217). Tento autoritativni projev byl pro Watten- bacha těžkou překážkou, které odstraniti nedovedl, ač uznával, že silné důvody historické svědčí pro původnost slovanského textu (217). Z téže příčiny vznikly i jiné pochybnosti, jmenovitě, jestli zpráva, že sv. Václav se učil církevnímu slovanskému jazyku, byla již v původní legendě. Všechny tyto a podobné pochybnosti jsou nyní, zvláště charvátsko-hlaholskými texty naší legendy, odstraněny; avšak pro Wattenbacha mělo mínění Dobrovského, Kopitara, Miklo- siche ne-li rozhodující, tedy zajisté neobyčejně velikou váhu. Proto jest výsledek, ku kterému Wattenbach dospěl, neurčitý, ba spíše negativni: „Ein völlig beweisendes und stichhaltiges Argument für die Existenz slawischer Kirchensprache in Böhmen vor der Gründung des Klosters Sazawa haben wir demnach nicht aufzufinden vermocht. Wohl aber treffen vielerlei Umstände zusammen, welche dieselbe wahrscheinlich machen, und mindestens wird man wohl zugestehen müssen, dass die Gründe auf beiden Seiten sich die Wage halten“ (232). R. 1858 vyšel druhý svazek „Slawische Bibliothek oder Bei- träge zur slawischen Philologie und Geschichte, herausgeg. von Fr. Miklosich und J. Fiedler.“ Na str. 270—281 podává Fr. Miklosich otisk obou slovanských legend, obšírné podle vydání Vostokova a kratší podle textu Preisova, dále latinské překlady obou. K těmto otiskům a překladům chtěl Miklosich připojiti (v následujícím svazku) poznámky Vostokova, Palackého, Šafaříka a své vlastní, avšak k tomu nedošlo, svazek třetí „Slawische Bibliothek“ nikdá vydán nebyl. Úkolem těchto poznámek mělo též býti, vytknouti „některé známky“, že slovanská legenda přeložena byla z češtiny, a dále, že původní sepsání stalo se záhy po smrti Václavově, ještě před legendou Kristiánovou, s kterou prý vypravování jinak vůbec se shoduje. Miklosich přispěl tudiž k objasnění slovanské legendy pouze překladem, který na mnohých místech jest zároveň výkladem. Na překladech Miklosichových založeny jsou, jak již poznamenáno, též rozpravy Büdingrova a Wattenbachova. Vydání legendárního textu Vostokova, jakož i všech připojených poznámek, polemické námitky S. Russova, stručný obsah kritické úvahy Palackého a výkladů O. Bodjanského, M. Büdingra a Fr. Miklosiche poskytuje dále J. J. Sreznevskij v knize Филологическія наблюденія А. Х. Востокова, С.�Петербургъ, 1865, ІV, 91—114.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 19 Uebersetzung; mindestens sei es unmöglich aus der Sprache den Beweis zu führen, dass die Legende nicht in Russland geschrieben oder verfasst sei" (217). Tento autoritativni projev byl pro Watten- bacha těžkou překážkou, které odstraniti nedovedl, ač uznával, že silné důvody historické svědčí pro původnost slovanského textu (217). Z téže příčiny vznikly i jiné pochybnosti, jmenovitě, jestli zpráva, že sv. Václav se učil církevnímu slovanskému jazyku, byla již v původní legendě. Všechny tyto a podobné pochybnosti jsou nyní, zvláště charvátsko-hlaholskými texty naší legendy, odstraněny; avšak pro Wattenbacha mělo mínění Dobrovského, Kopitara, Miklo- siche ne-li rozhodující, tedy zajisté neobyčejně velikou váhu. Proto jest výsledek, ku kterému Wattenbach dospěl, neurčitý, ba spíše negativni: „Ein völlig beweisendes und stichhaltiges Argument für die Existenz slawischer Kirchensprache in Böhmen vor der Gründung des Klosters Sazawa haben wir demnach nicht aufzufinden vermocht. Wohl aber treffen vielerlei Umstände zusammen, welche dieselbe wahrscheinlich machen, und mindestens wird man wohl zugestehen müssen, dass die Gründe auf beiden Seiten sich die Wage halten“ (232). R. 1858 vyšel druhý svazek „Slawische Bibliothek oder Bei- träge zur slawischen Philologie und Geschichte, herausgeg. von Fr. Miklosich und J. Fiedler.“ Na str. 270—281 podává Fr. Miklosich otisk obou slovanských legend, obšírné podle vydání Vostokova a kratší podle textu Preisova, dále latinské překlady obou. K těmto otiskům a překladům chtěl Miklosich připojiti (v následujícím svazku) poznámky Vostokova, Palackého, Šafaříka a své vlastní, avšak k tomu nedošlo, svazek třetí „Slawische Bibliothek“ nikdá vydán nebyl. Úkolem těchto poznámek mělo též býti, vytknouti „některé známky“, že slovanská legenda přeložena byla z češtiny, a dále, že původní sepsání stalo se záhy po smrti Václavově, ještě před legendou Kristiánovou, s kterou prý vypravování jinak vůbec se shoduje. Miklosich přispěl tudiž k objasnění slovanské legendy pouze překladem, který na mnohých místech jest zároveň výkladem. Na překladech Miklosichových založeny jsou, jak již poznamenáno, též rozpravy Büdingrova a Wattenbachova. Vydání legendárního textu Vostokova, jakož i všech připojených poznámek, polemické námitky S. Russova, stručný obsah kritické úvahy Palackého a výkladů O. Bodjanského, M. Büdingra a Fr. Miklosiche poskytuje dále J. J. Sreznevskij v knize Филологическія наблюденія А. Х. Востокова, С.�Петербургъ, 1865, ІV, 91—114.
Strana 20
20 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Vlastní poznámky Sreznevského jsou velmi stručné. Předně podává několik textových oprav, které na příslušných místech uvádím. Dále upozorňuje na tyto výrazy: Ho ve smysle 1, Ad: EAAГOCAORGНИCMЪ СПИсКОпА Того, Но МОАИТРАМИ КААГОК'ХрнЪИМИ; КЕАМИ ПААКАШе CА, Но КААще СА; ТКИА Же vе smysle пО ТОМК: ТѣАЖе МНИМЪ (dvakrát), тѣмже чтAше; аздAше misto kздAше (anebo 63. AAIIE); KAAДKIKA misto KHA3h a j. Sreznevskij nevyslovuje se blíže o těchto zvláštnostech jazykových. O době, v které legenda vznikla, soudí jako Vostokov, totiž že sepsána byla nedlouho po smrti Václa- vově. Při tom upozorňuje, že kalendář spisovatele nebyl čisto pravo- slavno-slovanský: kromě dne sv. Emmerama (22. září) třeba prý si též povšimnouti pamětního dne sv. Kosmy a Damiána (27. září). Z toho prý ještě nenásleduje, že spisovatel byl katolíkem, nýbrž toliko, že žil v zemi, v které se užívalo též kalendáře katolického. Konečně poukazuje Sreznevskij na číselná data, zvláště na r. 928, s kterým prý se shodují Kosmas, letopisy pražské, Dalimil, Hájek a j. Původ a počátky slovanské liturgie v Čechách, její osudy a stopy, které zanechala, kriticky objasniti, to jest úkolem studie, kterou r. 1892 ve Vídni vydal Dr. V. Vondrák pod názvem „Zur- Würdigung der altslovenischen Wenzelslegende und der Legende vom heil. Prokop" (str. 68). Jest na jevě, že slovanská legenda o sv. Václavu jest obzvláště důležitým článkem této studie. Vondrák přicházi též k výsledku, že legenda sepsána byla v Čechách, a to záhy po smrti Václavově. Že by byla překladem z češtiny, jak my- slili Vostokov a Miklosich, právem zamítá. Obraceje důrazněji zřetel k jazykové stránce, uvádí předně takové výrazy, které prý právě v staroruských památkách se nevyskytují, jako eTe9ъ (quidam) ve rčeni епископа стера Rum., накъкнѫти (discere uauôávsv) ve rčeni: и накче разоужъ докрж Rum., и накъче фазоумоу RCеMOV в'ъ кор'з min. Mak, 563 кAA3HA (sine errore) ve rčeni: прочиташе (t. j. книги) Акънѣ кезъ клазна; dále upozorňuje na výrazy, které jsou prý významné pro nejstarší dobu jihoslovanskou, následovavší po době moravsko-pannonské, jako cToAъ (thronus) misto staršiho п9жстояъ, сице zа starší Тако, клижьнии místo искокнии, испяжнити (ксю пракдоу) zа starši съкончати, раз- Грлкити (depeculare) misto расхтити, кръмитн vеdlе питати; též na výrazy, které naše legenda má společně s památkami jiho- ruskými, jmenovitě s nejstaršími ruskými letopisy (Nestorovými), jako jsou 34OVTOKHIA (officium matutinum), nonn (kněz), výkřik
20 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Vlastní poznámky Sreznevského jsou velmi stručné. Předně podává několik textových oprav, které na příslušných místech uvádím. Dále upozorňuje na tyto výrazy: Ho ve smysle 1, Ad: EAAГOCAORGНИCMЪ СПИсКОпА Того, Но МОАИТРАМИ КААГОК'ХрнЪИМИ; КЕАМИ ПААКАШе CА, Но КААще СА; ТКИА Же vе smysle пО ТОМК: ТѣАЖе МНИМЪ (dvakrát), тѣмже чтAше; аздAше misto kздAше (anebo 63. AAIIE); KAAДKIKA misto KHA3h a j. Sreznevskij nevyslovuje se blíže o těchto zvláštnostech jazykových. O době, v které legenda vznikla, soudí jako Vostokov, totiž že sepsána byla nedlouho po smrti Václa- vově. Při tom upozorňuje, že kalendář spisovatele nebyl čisto pravo- slavno-slovanský: kromě dne sv. Emmerama (22. září) třeba prý si též povšimnouti pamětního dne sv. Kosmy a Damiána (27. září). Z toho prý ještě nenásleduje, že spisovatel byl katolíkem, nýbrž toliko, že žil v zemi, v které se užívalo též kalendáře katolického. Konečně poukazuje Sreznevskij na číselná data, zvláště na r. 928, s kterým prý se shodují Kosmas, letopisy pražské, Dalimil, Hájek a j. Původ a počátky slovanské liturgie v Čechách, její osudy a stopy, které zanechala, kriticky objasniti, to jest úkolem studie, kterou r. 1892 ve Vídni vydal Dr. V. Vondrák pod názvem „Zur- Würdigung der altslovenischen Wenzelslegende und der Legende vom heil. Prokop" (str. 68). Jest na jevě, že slovanská legenda o sv. Václavu jest obzvláště důležitým článkem této studie. Vondrák přicházi též k výsledku, že legenda sepsána byla v Čechách, a to záhy po smrti Václavově. Že by byla překladem z češtiny, jak my- slili Vostokov a Miklosich, právem zamítá. Obraceje důrazněji zřetel k jazykové stránce, uvádí předně takové výrazy, které prý právě v staroruských památkách se nevyskytují, jako eTe9ъ (quidam) ve rčeni епископа стера Rum., накъкнѫти (discere uauôávsv) ve rčeni: и накче разоужъ докрж Rum., и накъче фазоумоу RCеMOV в'ъ кор'з min. Mak, 563 кAA3HA (sine errore) ve rčeni: прочиташе (t. j. книги) Акънѣ кезъ клазна; dále upozorňuje na výrazy, které jsou prý významné pro nejstarší dobu jihoslovanskou, následovavší po době moravsko-pannonské, jako cToAъ (thronus) misto staršiho п9жстояъ, сице zа starší Тако, клижьнии místo искокнии, испяжнити (ксю пракдоу) zа starši съкончати, раз- Грлкити (depeculare) misto расхтити, кръмитн vеdlе питати; též na výrazy, které naše legenda má společně s památkami jiho- ruskými, jmenovitě s nejstaršími ruskými letopisy (Nestorovými), jako jsou 34OVTOKHIA (officium matutinum), nonn (kněz), výkřik
Strana 21
Slovanská legenda o sv. Václavu. 21 То тH, Когъ, крате, vугаz на сТOAK AХДКНИ, Sloveso НАMАЪКИТИ (s akkus. u Nestora), rčení ккложи Когъ къ сердце, НА АОHK ПRрААМАК . . . ПочикАЮТь, къдокиць не дддѫше окиджти, slо- vеsо расигти рѫсѣкати, гčеní къДАТИ ЗА Кого, КKсКДЪ НА КОНь, КHA3Ъ оVHÍ, HCTKКA a j., zvláště pak sloveso пOAORHTH, tedy na řadu pozoruhodných shod, které ukazují, že naše legenda nejspíše na půdě jihoruské přejata byla; konečné na bohemismy, z nichž uznává Vondrák jen tyto: MHAORAHe (amabat, u Nestora má MHAO- RATH vždy význam misereri), MAAдCHKцH (ve smyslu „pážata“, což není správné), též adj. чeckcK“li (kdežto v ruském opise bychom očekávali чeшkскlH), spojku нeжe (sed, kdežto v círk. slov. zna- mená � quam), nejvíce však výraz къ ЦерквИ СКАТЪА МАИА (u Nestora nejčastěji скAтъѫ Когофодиц4). Co se týče poměru naší legendy k jiným pramenům, připojuje se Vondrák k názoru, že jest jakási příbuznost mezi ní a legendou Gumpoldovou. K bodům od Büdingra uvedeným: 1. vychování v Budči, 2. příchod kněží odevšad k Václavovi, 3. trvání stop krvavých, přidává Vondrák: 1. že také u Gumpolda tělo sv. Václava na kusy bylo rozsekáno (c. 19: corpus labe vacuum minutatim quasi a canibus laceratur a v kratším znění: cum gladiis et lanceis multis vulneribus lani- antes occiderunt eum, Pram. děj. č. I, 187), 2. že v obou pramenech je zpráva o založení kostela sv. Víta a 3. že v obou se vyskytuje kněz Pavel. Opatrně však připomíná Vondrák, že při nabubřelém slohu Gumpoldově není snadno, závislost jeho na slovanské legendě jasně prokázati. Slovanské legendy o sv. Václavu dotknul se též A. Sobolevskij v rozpravě Церковно�славянскіе тексты моравскаго происхожденія (Варшава, 1900, zvl. otisk z Русск. Фил. Вѣст., na str. 27—28). Sobolevskij neodporuje všeobecně přijatému názoru, že legenda se- psána byla v X. století v Čechách. Při tom upozorňuje na některé jazykové zvláštnosti, jako: 4щ1е КожИА рАК'НИ И ДОМАШНА, Н АщIе СТрАн'НИКИ КсА, И Аше гАЖ ИНо ЗиМОИ сТрАЖОVТь; ДСНИ СКАТАГО БиърААМА, К неМоуже окцдАнъ скѫтъ КАчесАЛКЪ. Dále uvádí Ho (ve smyslu „et“), MHAORATH (ve smyslu „amare"), MAA- Аснець (ve smyslu „mladík"), ДOкITH ovTрA (ve smyslu „dosáh- nouti, dožíti se“), konečně slova, známá z jiných prý cyrillo-metho- dějských textů, jako: клнросъ, мнтоуогн, попъ, злоутрената, dále кожии раки (duchovenstvo), клазнь (chyba), къДАти, оучити СА КЪНИГАМЪ, СТрАНКНИK (zajatec).
Slovanská legenda o sv. Václavu. 21 То тH, Когъ, крате, vугаz на сТOAK AХДКНИ, Sloveso НАMАЪКИТИ (s akkus. u Nestora), rčení ккложи Когъ къ сердце, НА АОHK ПRрААМАК . . . ПочикАЮТь, къдокиць не дддѫше окиджти, slо- vеsо расигти рѫсѣкати, гčеní къДАТИ ЗА Кого, КKсКДЪ НА КОНь, КHA3Ъ оVHÍ, HCTKКA a j., zvláště pak sloveso пOAORHTH, tedy na řadu pozoruhodných shod, které ukazují, že naše legenda nejspíše na půdě jihoruské přejata byla; konečné na bohemismy, z nichž uznává Vondrák jen tyto: MHAORAHe (amabat, u Nestora má MHAO- RATH vždy význam misereri), MAAдCHKцH (ve smyslu „pážata“, což není správné), též adj. чeckcK“li (kdežto v ruském opise bychom očekávali чeшkскlH), spojku нeжe (sed, kdežto v círk. slov. zna- mená � quam), nejvíce však výraz къ ЦерквИ СКАТЪА МАИА (u Nestora nejčastěji скAтъѫ Когофодиц4). Co se týče poměru naší legendy k jiným pramenům, připojuje se Vondrák k názoru, že jest jakási příbuznost mezi ní a legendou Gumpoldovou. K bodům od Büdingra uvedeným: 1. vychování v Budči, 2. příchod kněží odevšad k Václavovi, 3. trvání stop krvavých, přidává Vondrák: 1. že také u Gumpolda tělo sv. Václava na kusy bylo rozsekáno (c. 19: corpus labe vacuum minutatim quasi a canibus laceratur a v kratším znění: cum gladiis et lanceis multis vulneribus lani- antes occiderunt eum, Pram. děj. č. I, 187), 2. že v obou pramenech je zpráva o založení kostela sv. Víta a 3. že v obou se vyskytuje kněz Pavel. Opatrně však připomíná Vondrák, že při nabubřelém slohu Gumpoldově není snadno, závislost jeho na slovanské legendě jasně prokázati. Slovanské legendy o sv. Václavu dotknul se též A. Sobolevskij v rozpravě Церковно�славянскіе тексты моравскаго происхожденія (Варшава, 1900, zvl. otisk z Русск. Фил. Вѣст., na str. 27—28). Sobolevskij neodporuje všeobecně přijatému názoru, že legenda se- psána byla v X. století v Čechách. Při tom upozorňuje na některé jazykové zvláštnosti, jako: 4щ1е КожИА рАК'НИ И ДОМАШНА, Н АщIе СТрАн'НИКИ КсА, И Аше гАЖ ИНо ЗиМОИ сТрАЖОVТь; ДСНИ СКАТАГО БиърААМА, К неМоуже окцдАнъ скѫтъ КАчесАЛКЪ. Dále uvádí Ho (ve smyslu „et“), MHAORATH (ve smyslu „amare"), MAA- Аснець (ve smyslu „mladík"), ДOкITH ovTрA (ve smyslu „dosáh- nouti, dožíti se“), konečně slova, známá z jiných prý cyrillo-metho- dějských textů, jako: клнросъ, мнтоуогн, попъ, злоутрената, dále кожии раки (duchovenstvo), клазнь (chyba), къДАти, оучити СА КЪНИГАМЪ, СТрАНКНИK (zajatec).
Strana 22
22 Vl. Dr. Frant. Pastrnek: Důležitá jest rozprava Dra Jos. Kalouska pod názvem: Obrana knížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze (vydání druhé, rozmnožené, v Praze 1901, str. 144), v které ovšem též o slovanské legendě jsou pozoruhodné výklady Vzhledem na jediný zázrak v legendě připomenutý, a zprávu korvej- ského mnicha Widukinda, soudí též Kalousek, že legenda sepsána býti musila před r. 967; ostatní pak obsah poskytuje tolik známek největší blízkosti k ději, že sepsání se státi musilo málo let po smrti Václavově. Spisovatel byl nejspíše Čech, jenž sice psal ja- zykem církevně-slovanským, avšak do toho jazyka „míchal češtinu“ (Tento výraz nepřiléhá dosti k věci; vždyť běží, jak víme, jen o ně- která slova a rčení, jinak dobře slovanská, která v této legendě mají význam, v jazyce českém obvyklý.) Kalousek poznal též, že legenda prvotně psána byla písmem hlaholským; objevem úplných textů v charvátsko-hlaholských rukopisech je tato věta nade vši po- chybnost zjištěna. Nesnadno jest však říci, kdy slovanské legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile rozšířily se mezi ostatními Slovany, jižními a východními. Kalousek domnívá se, že se to stalo při- činěním kláštera sázavského, tedy v letech 1033—1096. Podobá se však, že třeba pomýšleti na dobu starší, jmenovitě na X. století, v kterém cyrillo-methodějská tradice ještě žila a písmem hlaholským rozptýlené členy slovanské církve mezi západními a jižními Slovany spojovala. (Srv. můj referát o spisu Kalouskově v Archivu f. sl. Phil. XXIV, 1902, 287). Od jižních Slovanů dostaly se slovanské legendy též na jižní Rus, snad též ještě v X. stol. Co se týče histo- rické ceny, přijímá Kalousek slovanskou legendu o sv. Václavu za pramen poměrně nejspolehlivější, nezacházeje do krajnosti, považo- vati ji za pramen jediný. (O knize Kalouskově srv. též obširnou recensi V. A. Franceva v časopise petrohradské akademie Извѣстiя II. отд. Имп. Акад. Наукъ, VІІ, 1902, 383—401). Objev úplné slovanské legendy v charvátsko-hlaholských brevi- ářích poskytl příležitost především V. Jagičovi k dvěma článkům: Легенда о св. Вячеславѣ (Варшава, 1902, 17 str., zvl. otisk z PуссK. Фил. вѣст.) a Analecta romana, III (Arch. f slav. Phil. XXV, 1903 9—20). V těchto článcích uveřejněny jsou dva charv. hlaholské texty naší legendy, lublanský a římský, a připojeny některé vý- klady, na něž tuto pozornost obrátiti hodlám. Předně jest pozoru- hodno, co praví Jagić o poměru tří textů: Rumjancovského, hlahol- ského a minejního Makarijevského, které představují zároveň trojí
22 Vl. Dr. Frant. Pastrnek: Důležitá jest rozprava Dra Jos. Kalouska pod názvem: Obrana knížete Václava svatého proti smyšlenkám a křivým úsudkům o jeho povaze (vydání druhé, rozmnožené, v Praze 1901, str. 144), v které ovšem též o slovanské legendě jsou pozoruhodné výklady Vzhledem na jediný zázrak v legendě připomenutý, a zprávu korvej- ského mnicha Widukinda, soudí též Kalousek, že legenda sepsána býti musila před r. 967; ostatní pak obsah poskytuje tolik známek největší blízkosti k ději, že sepsání se státi musilo málo let po smrti Václavově. Spisovatel byl nejspíše Čech, jenž sice psal ja- zykem církevně-slovanským, avšak do toho jazyka „míchal češtinu“ (Tento výraz nepřiléhá dosti k věci; vždyť běží, jak víme, jen o ně- která slova a rčení, jinak dobře slovanská, která v této legendě mají význam, v jazyce českém obvyklý.) Kalousek poznal též, že legenda prvotně psána byla písmem hlaholským; objevem úplných textů v charvátsko-hlaholských rukopisech je tato věta nade vši po- chybnost zjištěna. Nesnadno jest však říci, kdy slovanské legendy o sv. Václavu a sv. Lidmile rozšířily se mezi ostatními Slovany, jižními a východními. Kalousek domnívá se, že se to stalo při- činěním kláštera sázavského, tedy v letech 1033—1096. Podobá se však, že třeba pomýšleti na dobu starší, jmenovitě na X. století, v kterém cyrillo-methodějská tradice ještě žila a písmem hlaholským rozptýlené členy slovanské církve mezi západními a jižními Slovany spojovala. (Srv. můj referát o spisu Kalouskově v Archivu f. sl. Phil. XXIV, 1902, 287). Od jižních Slovanů dostaly se slovanské legendy též na jižní Rus, snad též ještě v X. stol. Co se týče histo- rické ceny, přijímá Kalousek slovanskou legendu o sv. Václavu za pramen poměrně nejspolehlivější, nezacházeje do krajnosti, považo- vati ji za pramen jediný. (O knize Kalouskově srv. též obširnou recensi V. A. Franceva v časopise petrohradské akademie Извѣстiя II. отд. Имп. Акад. Наукъ, VІІ, 1902, 383—401). Objev úplné slovanské legendy v charvátsko-hlaholských brevi- ářích poskytl příležitost především V. Jagičovi k dvěma článkům: Легенда о св. Вячеславѣ (Варшава, 1902, 17 str., zvl. otisk z PуссK. Фил. вѣст.) a Analecta romana, III (Arch. f slav. Phil. XXV, 1903 9—20). V těchto článcích uveřejněny jsou dva charv. hlaholské texty naší legendy, lublanský a římský, a připojeny některé vý- klady, na něž tuto pozornost obrátiti hodlám. Předně jest pozoru- hodno, co praví Jagić o poměru tří textů: Rumjancovského, hlahol- ského a minejního Makarijevského, které představují zároveň trojí
Strana 23
Slovanská legenda o sv. Václavu. 23 redakci původní legendy. „Rumjancovský text“, dí Jagić (Лer. o Вяч. 4—5), „zůstává jako dříve hlavním rukopisem, jemu sluší i dále zaujímati první místo, protože jest obsahem bohatši nežli text hla- holský, na druhé straně pak že neutrpěl ve své soustavě pozdějšími vsuvkami, jak minejní rukopis. Avšak v jednotlivostech může býti text Rumjancovský opraven textem hlaholským, jenž zachoval mnohé starobylé rysy v jednotlivých slovech. Zvláště se to jeví na těch místech, kde i minejní rukopis, odstupuje od Rumjancovského, při- léhá k hlaholskému.“ Srovnání hlaholského textu s Rumjancovským ukazuje, že v něm vynechány tyto důležité zprávy: nejmenuje se chrám, v němž se konalo postřižení Václavovo; neuvádí se jménem bába Lidmila, nevzpomíná se jejího účastenství ve vyučování vnuka v písmě slovanském, též účast otce Vratislava při učení latinském v Budči jest vynechána; nemluví se nic o sestrách; nezaznamenáno 18leté stáří Václavovo, když mu bylo zaujmouti knížecí stolec po smrti svého otce; nezachován letopočet zavraždění Václavova. Vedle toho jsou i zprávy zkráceny. (Jer. o Bяч., 6.) Na druhé straně vyniká hlaholský text starobylostí jazykovou. V něm na- cházíme slovo Mkula, kdežto oba ruské texty mají AнTоV9гHA; dále čteme v hlah. textě кAгОДѫТЪ (суг. КААГОДАТЪ), пИТ“ТИ (суг. питати а též кръмити); vedle tvarů кри (pův. коъl místo кркь) a цожки (tvar charv. místo ц9Kl) nacházíme též český název KOCTeAK (misto xрамъ, цржкъ1); dále sloveso AAlаTH (2v- 6ôOвURv, v Rum. nOAORHMY, v min. Mak. OVKIEMK); slovesný tvar oxTe (pův. OTA, v Rum. oYAA9H, v min. Mak. oyckkHov, vesměs tvary aoristové); jednou čteme též v lublanském rukopise tvar кратръ (český tvar, cyr. vždy кpATK); v hlah. rukopisech je starší slovо искокнии (суг. клижнии); správné нек'джние (дyvota, v cyr. НЕКиAKHHе); příslovce инеГд у (půV. HHъГAОѭ, jež připomíná české inhed, cyr. OAHHORA, 6AHHOK); dále slovo nAAXTA (snad slovo české, ač se vyskytuje též v charvátštině, cyr. пAAЦIAницA); slovo oTрKHIA (суг. злоутркна); къ р'ѫснотоу (суг. въ истиноу); některé staro- bylé tvary, jako 1. osoba cкxkpk, přechodníky minulé, jako окраціь, поуцK, рождkш4, кложишOV, разкрацIKOV, prosté (ne- sigmatické) aoristy, jako pa3E'krov ce, oTHAOV a j. Zvláště důležity jsou bohemismy. Některé již byly uvedeny. K nim připojuje Jagić: протнкансткие (čes. „protivenstvi“), rčení RещIеСЛЛКА Же ОТHДV pAсkчена и несх9AHGнA (srv. čes. „zabitého ho odešli“), snad i rčení неЕрачи ккдЗеМАЮ иТИ (též v min. Mak. не pачи, v Rum. však
Slovanská legenda o sv. Václavu. 23 redakci původní legendy. „Rumjancovský text“, dí Jagić (Лer. o Вяч. 4—5), „zůstává jako dříve hlavním rukopisem, jemu sluší i dále zaujímati první místo, protože jest obsahem bohatši nežli text hla- holský, na druhé straně pak že neutrpěl ve své soustavě pozdějšími vsuvkami, jak minejní rukopis. Avšak v jednotlivostech může býti text Rumjancovský opraven textem hlaholským, jenž zachoval mnohé starobylé rysy v jednotlivých slovech. Zvláště se to jeví na těch místech, kde i minejní rukopis, odstupuje od Rumjancovského, při- léhá k hlaholskému.“ Srovnání hlaholského textu s Rumjancovským ukazuje, že v něm vynechány tyto důležité zprávy: nejmenuje se chrám, v němž se konalo postřižení Václavovo; neuvádí se jménem bába Lidmila, nevzpomíná se jejího účastenství ve vyučování vnuka v písmě slovanském, též účast otce Vratislava při učení latinském v Budči jest vynechána; nemluví se nic o sestrách; nezaznamenáno 18leté stáří Václavovo, když mu bylo zaujmouti knížecí stolec po smrti svého otce; nezachován letopočet zavraždění Václavova. Vedle toho jsou i zprávy zkráceny. (Jer. o Bяч., 6.) Na druhé straně vyniká hlaholský text starobylostí jazykovou. V něm na- cházíme slovo Mkula, kdežto oba ruské texty mají AнTоV9гHA; dále čteme v hlah. textě кAгОДѫТЪ (суг. КААГОДАТЪ), пИТ“ТИ (суг. питати а též кръмити); vedle tvarů кри (pův. коъl místo кркь) a цожки (tvar charv. místo ц9Kl) nacházíme též český název KOCTeAK (misto xрамъ, цржкъ1); dále sloveso AAlаTH (2v- 6ôOвURv, v Rum. nOAORHMY, v min. Mak. OVKIEMK); slovesný tvar oxTe (pův. OTA, v Rum. oYAA9H, v min. Mak. oyckkHov, vesměs tvary aoristové); jednou čteme též v lublanském rukopise tvar кратръ (český tvar, cyr. vždy кpATK); v hlah. rukopisech je starší slovо искокнии (суг. клижнии); správné нек'джние (дyvota, v cyr. НЕКиAKHHе); příslovce инеГд у (půV. HHъГAОѭ, jež připomíná české inhed, cyr. OAHHORA, 6AHHOK); dále slovo nAAXTA (snad slovo české, ač se vyskytuje též v charvátštině, cyr. пAAЦIAницA); slovo oTрKHIA (суг. злоутркна); къ р'ѫснотоу (суг. въ истиноу); některé staro- bylé tvary, jako 1. osoba cкxkpk, přechodníky minulé, jako окраціь, поуцK, рождkш4, кложишOV, разкрацIKOV, prosté (ne- sigmatické) aoristy, jako pa3E'krov ce, oTHAOV a j. Zvláště důležity jsou bohemismy. Některé již byly uvedeny. K nim připojuje Jagić: протнкансткие (čes. „protivenstvi“), rčení RещIеСЛЛКА Же ОТHДV pAсkчена и несх9AHGнA (srv. čes. „zabitého ho odešli“), snad i rčení неЕрачи ккдЗеМАЮ иТИ (též v min. Mak. не pачи, v Rum. však
Strana 24
24 VI. Dr. Frant. Pastrnek: не хотkти), též sloveso наMOAKHIIA (v Rum.) považuje Jagić za bohemismus, který v charv. textech nahrazen byl slovesem Ha- rокориmE. Konečně ukazuje Jagić, že v hlah. textech zachovala se nejen jednotlivá slova a rčení, nýbrž i celá místa, která poskytují čtení původnější, nežli nalézáme v rukopise Rumjancovském. (Místa ta uvádím v poznámkách k textu Rum.) Vyloživ takto v první roz- pravě (Лer. o cв. Bяч. 7—11) cenu hlaholskéko textu, obmezuje se Jagić (v Arch. f. slav. Phil. XXV, 9 sl.) na otisk druhého (řím- ského) znění a na srovnání s lublanským, dále na důrazné vytčení, jakou rozhodující důležitost má tato původně hlaholsky sepsaná legenda o sv. Václavu pro celý názor o vzniku slovanské liturgie v Čechách a pro otázku po prioritě písma hlaholského. „Nevěděl bych skutečně,“ praví na str. 10, „jaké další důkazy by se měly žádati, abychom trvali při přesvědčení, že v Čechách, na dvoře knížecím, slovanská liturgie od Lidmily jako dědictví zachována a též vnuku Václavu úcta její vštěpována byla, a že záhy po smrti jeho v Čechách samých složené ,vypravování o mučedlnictví sv. Václava hlaholským písmem napsáno bylo.“ Vydání lublanského textu bylo též pro Dra Václava Vondráka podnětem k článku: Nový text hlaholský církevněslovanské legendy o sv. Václavu (ČČM. 1903, 145—162), jenž dosud dokončen není. V části uveřejněné jest nejdůležitější důkaz, že „naše legenda vznikla na půdě, kde byl latinský, či lépe latinsko-německý ritus znám,“ dále „že původce legendy sám byl původně vlastně lati- níkem a že se pak přiučil církevní slovanštině“ (148). Tento důkaz nalézá Vondrák v tom, že původce použil zpovědní formule latinské, snad podle znění staroněmeckého. (Srv. poznámku na příslušném místě.) Konečně máme kritickou studii, kterou pod názvem „Nejstarší kronika česká“ vydal Jos. Pekař (v Praze 1903, 202 str.). V této studii má též slovanská legenda o sv. Václavu důležitou úlohu. Na rozdil od Budingra dokazuje Pekař, a v tom se shoduje s Ka- louskem (Obrana 45), že Kristián slovanské legendy neznal (str. 39), ač jest ji a době jejího sepsání blízek. Dále nachází Pekař jakési shody a podobnosti mezi slov. legendou a legendou „Crescente fide" (str. 47 a 61). Též mezi legendou montekassinského benediktina Vavřince a mezi slovanskou legendou jsou jakési shody (str. 62 až 63), avšak tu Pekař výslovně ku konci podotýká: „Dat však ča- sových nemá Vavřinec žádných; proto mám za vyloučené, že by
24 VI. Dr. Frant. Pastrnek: не хотkти), též sloveso наMOAKHIIA (v Rum.) považuje Jagić za bohemismus, který v charv. textech nahrazen byl slovesem Ha- rокориmE. Konečně ukazuje Jagić, že v hlah. textech zachovala se nejen jednotlivá slova a rčení, nýbrž i celá místa, která poskytují čtení původnější, nežli nalézáme v rukopise Rumjancovském. (Místa ta uvádím v poznámkách k textu Rum.) Vyloživ takto v první roz- pravě (Лer. o cв. Bяч. 7—11) cenu hlaholskéko textu, obmezuje se Jagić (v Arch. f. slav. Phil. XXV, 9 sl.) na otisk druhého (řím- ského) znění a na srovnání s lublanským, dále na důrazné vytčení, jakou rozhodující důležitost má tato původně hlaholsky sepsaná legenda o sv. Václavu pro celý názor o vzniku slovanské liturgie v Čechách a pro otázku po prioritě písma hlaholského. „Nevěděl bych skutečně,“ praví na str. 10, „jaké další důkazy by se měly žádati, abychom trvali při přesvědčení, že v Čechách, na dvoře knížecím, slovanská liturgie od Lidmily jako dědictví zachována a též vnuku Václavu úcta její vštěpována byla, a že záhy po smrti jeho v Čechách samých složené ,vypravování o mučedlnictví sv. Václava hlaholským písmem napsáno bylo.“ Vydání lublanského textu bylo též pro Dra Václava Vondráka podnětem k článku: Nový text hlaholský církevněslovanské legendy o sv. Václavu (ČČM. 1903, 145—162), jenž dosud dokončen není. V části uveřejněné jest nejdůležitější důkaz, že „naše legenda vznikla na půdě, kde byl latinský, či lépe latinsko-německý ritus znám,“ dále „že původce legendy sám byl původně vlastně lati- níkem a že se pak přiučil církevní slovanštině“ (148). Tento důkaz nalézá Vondrák v tom, že původce použil zpovědní formule latinské, snad podle znění staroněmeckého. (Srv. poznámku na příslušném místě.) Konečně máme kritickou studii, kterou pod názvem „Nejstarší kronika česká“ vydal Jos. Pekař (v Praze 1903, 202 str.). V této studii má též slovanská legenda o sv. Václavu důležitou úlohu. Na rozdil od Budingra dokazuje Pekař, a v tom se shoduje s Ka- louskem (Obrana 45), že Kristián slovanské legendy neznal (str. 39), ač jest ji a době jejího sepsání blízek. Dále nachází Pekař jakési shody a podobnosti mezi slov. legendou a legendou „Crescente fide" (str. 47 a 61). Též mezi legendou montekassinského benediktina Vavřince a mezi slovanskou legendou jsou jakési shody (str. 62 až 63), avšak tu Pekař výslovně ku konci podotýká: „Dat však ča- sových nemá Vavřinec žádných; proto mám za vyloučené, že by
Strana 25
Slovanská legenda o sv. Václavu. 25 snad slovanskou legendu v překladu měl před sebou.“ Také s Dali- milem jsou jisté styky, totiž jméno jednoho vraha Václavova, Hně- vysy neboli Hněvsy, jeden rukopis zná i jméno druhého vraha Štyrsy (srv. o tom mou poznámku na přísluš. místě), avšak jsou u Dali- mila ještě dvě místa, jež ukazují k slovanským pramenům (str. 69), avšak jinak jest vypravování Dalimilovo úplně podle tradice latinsko- německé. Z výkladů Pekařových by plynulo, že v historické literatuře české není lze najíti určitých stop, že by slovanská legenda o sv. Václavu, která jest zřídlem pro svou dobu nejhojnějším a zároveň též nejspolehlivějším, známa byla. Myslím však, že mezi Kristiánem a slovanskou legendou jsou některé pozoruhodné shody, které uka- zují alespoň na nějaký společný pramen. Znění legendy podle breviáře novljanského (N), s připojeným různočtením rukopisů lublanského (L), římského (R) a mo- skevského (M). H(4) c(Kе)тoго HеесА(А)КА НСП(ОККАКНИКА). (Чтение в.) Се нине з'кист' се (с'кнст' се L. кисТь R.) про ро)чское слоко, сже (ко L.) и (vynech. L.) ((a)ME r(oCпOдE H(4)шK Ис(оусь) Х(9истос)k (vynech. М.) рече коудет' но (vу- nech. R. M.) peчe (vynech. R.) E' пOсAkA'нее А'ни, сже мНИМь нине соушіе (коудоуще L.) к'станетъ кратъ на крата, с(и)нь На о(тъ)ца, и крази (přidáno сот' М.) ЧА(О)КнКОV ДОМАЦИ его Ч(АОК)ЦИ но (же М.) ((е) КОVАОVТь (БОVАVТK сек' L.) не МИАИ И К'ЗДАСТК ИМА К(ОF)К (ГОсПОДК R.) ПО ДЕЛОМК ИХК . КисИ (sic! кисть L. R.) же к'незь стерь (vynech. L. R. M.) R' He- с“уk, ИЖеНеМь БрАТиСААКь, жена же его нарицАеМА (ИМЕНЕМь К. НАрицдемА именемь М.) ДрагомирА. И (vynech. R.) родшА (ФОЖд'ША L. родик'ШИ R. М.) (и)нь скои пок'наць, и (vynech. L. �.) Ко'сТИсТА И И нАржстА (НАДсТА же R) нме емоу Бе- щIесллкь . К'зраст'шоу же емоу (кз'расте же М.), kко (přidáno кнстъ L. К. М.) пострици*) (под'стрии L. R. М.) И, призкА (жко �.) Кратисллкь о(тъ)ци его на под'стрижение (потстрн- *) Nad slovem připsáno A', aby se četlo noд'стрицн.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 25 snad slovanskou legendu v překladu měl před sebou.“ Také s Dali- milem jsou jisté styky, totiž jméno jednoho vraha Václavova, Hně- vysy neboli Hněvsy, jeden rukopis zná i jméno druhého vraha Štyrsy (srv. o tom mou poznámku na přísluš. místě), avšak jsou u Dali- mila ještě dvě místa, jež ukazují k slovanským pramenům (str. 69), avšak jinak jest vypravování Dalimilovo úplně podle tradice latinsko- německé. Z výkladů Pekařových by plynulo, že v historické literatuře české není lze najíti určitých stop, že by slovanská legenda o sv. Václavu, která jest zřídlem pro svou dobu nejhojnějším a zároveň též nejspolehlivějším, známa byla. Myslím však, že mezi Kristiánem a slovanskou legendou jsou některé pozoruhodné shody, které uka- zují alespoň na nějaký společný pramen. Znění legendy podle breviáře novljanského (N), s připojeným různočtením rukopisů lublanského (L), římského (R) a mo- skevského (M). H(4) c(Kе)тoго HеесА(А)КА НСП(ОККАКНИКА). (Чтение в.) Се нине з'кист' се (с'кнст' се L. кисТь R.) про ро)чское слоко, сже (ко L.) и (vynech. L.) ((a)ME r(oCпOдE H(4)шK Ис(оусь) Х(9истос)k (vynech. М.) рече коудет' но (vу- nech. R. M.) peчe (vynech. R.) E' пOсAkA'нее А'ни, сже мНИМь нине соушіе (коудоуще L.) к'станетъ кратъ на крата, с(и)нь На о(тъ)ца, и крази (přidáno сот' М.) ЧА(О)КнКОV ДОМАЦИ его Ч(АОК)ЦИ но (же М.) ((е) КОVАОVТь (БОVАVТK сек' L.) не МИАИ И К'ЗДАСТК ИМА К(ОF)К (ГОсПОДК R.) ПО ДЕЛОМК ИХК . КисИ (sic! кисть L. R.) же к'незь стерь (vynech. L. R. M.) R' He- с“уk, ИЖеНеМь БрАТиСААКь, жена же его нарицАеМА (ИМЕНЕМь К. НАрицдемА именемь М.) ДрагомирА. И (vynech. R.) родшА (ФОЖд'ША L. родик'ШИ R. М.) (и)нь скои пок'наць, и (vynech. L. �.) Ко'сТИсТА И И нАржстА (НАДсТА же R) нме емоу Бе- щIесллкь . К'зраст'шоу же емоу (кз'расте же М.), kко (přidáno кнстъ L. К. М.) пострици*) (под'стрии L. R. М.) И, призкА (жко �.) Кратисллкь о(тъ)ци его на под'стрижение (потстрн- *) Nad slovem připsáno A', aby se četlo noд'стрицн.
Strana 26
26 VI. Dr. Frant. Pastrnek: n E.О KRIR а MMMn uch ñ VOVD Jne anmeaa AtAnJ «дяшя. 33 итеи ЧA уNî W О/ЛьМр.уЖИнпи�г'и вмн! иж пьинD нькя. Dа акат FЕКА ТЕWЪ. ШOШVNII FhhUU Y hrhhund-�u phavh vuhihina ижѫ Шhѫнаwи руд. ТUнЯтЕ HРЖНhHII EMMHUbS. unDDuhdri ПрI И/Сй ЕI [IAпbа AMI Wlal�PWi? uin *OljnI anunbl MIKAHR/A!! EMDEDMI nlichmevillihunn. METиh Hin Faя иhbRUhnath lhhdhyax Shi� Двлп,шѣh Ти Тяи IBнh VI.ениънннdи и hhianíhh ☞2 J.Ж�MRdhu.(Pphth тшияиD иж ня штбйбеня 8. pimpnnch ulithunwe d hna á019 Та нѣриж ътѣи йикъ РЯтЪ. aa KcMYIdI VяnDchi-WrRhИUKE 273.чЙR ШK ОшЕнN &A thil Жл�шkh �ohan FуохѫИ жЖ 4�Jитшhunиg vthkhadbu fina nu apриcRe irstndan. chEcan apltincs ERI. LIF9NT Je3-FE SIERé MTTRUN2 I. snímek, jenž obsahuje část druhého sloupce listu 420a. Výška těchto 26 řádek ve skutečnosti měří: 0.172 m, šířka: 0.08 m. Snímek jest tudíž asi 3/4 skutečné velikosti.
26 VI. Dr. Frant. Pastrnek: n E.О KRIR а MMMn uch ñ VOVD Jne anmeaa AtAnJ «дяшя. 33 итеи ЧA уNî W О/ЛьМр.уЖИнпи�г'и вмн! иж пьинD нькя. Dа акат FЕКА ТЕWЪ. ШOШVNII FhhUU Y hrhhund-�u phavh vuhihina ижѫ Шhѫнаwи руд. ТUнЯтЕ HРЖНhHII EMMHUbS. unDDuhdri ПрI И/Сй ЕI [IAпbа AMI Wlal�PWi? uin *OljnI anunbl MIKAHR/A!! EMDEDMI nlichmevillihunn. METиh Hin Faя иhbRUhnath lhhdhyax Shi� Двлп,шѣh Ти Тяи IBнh VI.ениънннdи и hhianíhh ☞2 J.Ж�MRdhu.(Pphth тшияиD иж ня штбйбеня 8. pimpnnch ulithunwe d hna á019 Та нѣриж ътѣи йикъ РЯтЪ. aa KcMYIdI VяnDchi-WrRhИUKE 273.чЙR ШK ОшЕнN &A thil Жл�шkh �ohan FуохѫИ жЖ 4�Jитшhunиg vthkhadbu fina nu apриcRe irstndan. chEcan apltincs ERI. LIF9NT Je3-FE SIERé MTTRUN2 I. snímek, jenž obsahuje část druhého sloupce listu 420a. Výška těchto 26 řádek ve skutečnosti měří: 0.172 m, šířka: 0.08 m. Snímek jest tudíž asi 3/4 skutečné velikosti.
Strana 27
Slovanská legenda o sv. Václavu. 27 жение R., přidáno ero L. R., přidáno п9HSKA R., vynecháno Ha под'стрижение его М., přidáno кллженАго L. R. М.) кИсКоупА Именемь Потара и (vynech. L. R. М.) с кАнрики его (сь скоиMь EMOV KAHOOMK L. c' CROHME EMOY KAG9HKOMK R. CA CROHM' EMOV кАир'гоM' М.). (Чтение R.) И (vynech. L. R) Eсп“К'ШHMь (п'kк- шM' M.) же ИME MAIOY (MHCOY R.) EMOV (vynech. L. R. M.), КАЗАМК кис'коупь отрока (отроче в.), постаки и (га L.) НА крияж *) степенкнѣемь**) првдь оAтАдоMь, ІІ ПА(АГОCАО)КИ (sic! КAAГOCAОКH L. R. M.) и, реки ГoспOA)и к(oж)e (vynech. L.) Исоу Х(рист е (Изрлнявк' М.), кА(Агосло)ки отрока сего, жкоже КА(ЛГОCАО)ки (�нАK вси L. К. М.) к'се по(а)к(е дники (�ние L. R. М.) тков . Сице же (vynech. L) 3' (c' L. R. M.) EA(APOCAORe)- НИЕМь ПОДКСТрИЖЕНК КИСТь (К. п. L. К. М.). (ЧTени6 L. Též v N. má následující slovo velkou inicialku, na znamení, že se počíná nové čteni.) TKMже (тѣM'жде M.) M'НИMК, ко КА(4ГОслоке)НИеMь кис'коупА того по(4)K(е)ДНАГО И М(О)Лит'КАMи его (и м. 6. vynech. L.) начеть (нлче L.) ОТрОКК рАсТИ (И R М.), КАЛГОДКТНЮО Е(О)ЖИСЮ ХОАНИМК. ПАкиче же (vynech. R. М.) к'ниги слок'kн'ские и матин'ские (vynech. М.) Докр“ (ДOкро R. М. 3.KAо ДОкр* L.). (Чтение R.) OуM9'R'OY же о(тъ)цоу его, постакише Чеси к'неза сего Вещеслака (по- чтокаше и Чеси, постакише и к. с. Н. R.), сина сго. КоАССААК' же ко(а)тъ его расташе под' НИМь (п. H. р. L. R. М.). К'шета же още (vynech. L.) ОнА MАAА (ОКА МААДА L. ОщIе ОБА МААДА К. ОКа още МААА М.). На мати его (сю L. М.) Ддагомнра оу- ТврдИ 3(в)МАЮ И АюДИ (vynech. М.) строи, дондсже к'зрасте (и кзрАсть L.) ВецесА(а)кь и к'зраст'ши (vynech. L. R. М.) наче ((а)ь строити Аюди ское (н. с стр. А. с. vynech. R.). (Чтение R.) КААГОДЖТHЮ Же К(о)жнеЮ и истиноу (vynech. L.) Кецесллкь K'неЗь (К. К. М.) не т'КмО К'нИгИ НАкиче Докрѣ (АОЕро R.), НА (и připojeno L. R. M.) керою сккошень к . Ксkм' же ницИМь ДокрА ткораше (докро ткоре М.), нагне оджкаше, дачоушве (Алкающе М.) питжаше (питѣѣше L. питаше М.), стрлнкние приемаше по (скан)hеAскоу***) (�сKоMоу R. �скоM' M.) ГAACOY *) Po slově KoHAk napsáno gokкkke, avšak vodorovnou čarou uprostřed přeškrtnuto. **) s poslední slabiky je později připsáno nad řádkem, mezi k a M. ***) Řádek končí se předložkou no; na počátku následujícího řádku vy- nechána písmena 6каH.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 27 жение R., přidáno ero L. R., přidáno п9HSKA R., vynecháno Ha под'стрижение его М., přidáno кллженАго L. R. М.) кИсКоупА Именемь Потара и (vynech. L. R. М.) с кАнрики его (сь скоиMь EMOV KAHOOMK L. c' CROHME EMOY KAG9HKOMK R. CA CROHM' EMOV кАир'гоM' М.). (Чтение R.) И (vynech. L. R) Eсп“К'ШHMь (п'kк- шM' M.) же ИME MAIOY (MHCOY R.) EMOV (vynech. L. R. M.), КАЗАМК кис'коупь отрока (отроче в.), постаки и (га L.) НА крияж *) степенкнѣемь**) првдь оAтАдоMь, ІІ ПА(АГОCАО)КИ (sic! КAAГOCAОКH L. R. M.) и, реки ГoспOA)и к(oж)e (vynech. L.) Исоу Х(рист е (Изрлнявк' М.), кА(Агосло)ки отрока сего, жкоже КА(ЛГОCАО)ки (�нАK вси L. К. М.) к'се по(а)к(е дники (�ние L. R. М.) тков . Сице же (vynech. L) 3' (c' L. R. M.) EA(APOCAORe)- НИЕМь ПОДКСТрИЖЕНК КИСТь (К. п. L. К. М.). (ЧTени6 L. Též v N. má následující slovo velkou inicialku, na znamení, že se počíná nové čteni.) TKMже (тѣM'жде M.) M'НИMК, ко КА(4ГОслоке)НИеMь кис'коупА того по(4)K(е)ДНАГО И М(О)Лит'КАMи его (и м. 6. vynech. L.) начеть (нлче L.) ОТрОКК рАсТИ (И R М.), КАЛГОДКТНЮО Е(О)ЖИСЮ ХОАНИМК. ПАкиче же (vynech. R. М.) к'ниги слок'kн'ские и матин'ские (vynech. М.) Докр“ (ДOкро R. М. 3.KAо ДОкр* L.). (Чтение R.) OуM9'R'OY же о(тъ)цоу его, постакише Чеси к'неза сего Вещеслака (по- чтокаше и Чеси, постакише и к. с. Н. R.), сина сго. КоАССААК' же ко(а)тъ его расташе под' НИМь (п. H. р. L. R. М.). К'шета же още (vynech. L.) ОнА MАAА (ОКА МААДА L. ОщIе ОБА МААДА К. ОКа още МААА М.). На мати его (сю L. М.) Ддагомнра оу- ТврдИ 3(в)МАЮ И АюДИ (vynech. М.) строи, дондсже к'зрасте (и кзрАсть L.) ВецесА(а)кь и к'зраст'ши (vynech. L. R. М.) наче ((а)ь строити Аюди ское (н. с стр. А. с. vynech. R.). (Чтение R.) КААГОДЖТHЮ Же К(о)жнеЮ и истиноу (vynech. L.) Кецесллкь K'неЗь (К. К. М.) не т'КмО К'нИгИ НАкиче Докрѣ (АОЕро R.), НА (и připojeno L. R. M.) керою сккошень к . Ксkм' же ницИМь ДокрА ткораше (докро ткоре М.), нагне оджкаше, дачоушве (Алкающе М.) питжаше (питѣѣше L. питаше М.), стрлнкние приемаше по (скан)hеAскоу***) (�сKоMоу R. �скоM' M.) ГAACOY *) Po slově KoHAk napsáno gokкkke, avšak vodorovnou čarou uprostřed přeškrtnuto. **) s poslední slabiky je později připsáno nad řádkem, mezi k a M. ***) Řádek končí se předložkou no; na počátku následujícího řádku vy- nechána písmena 6каH.
Strana 28
28 VI. Dr. Frant. Pastrnek: diãns uuira fiurxa muns iin ynRM oha huu hevacu mamblíubиnuam vis Toihnes tibyh n EnТ„О. N MРИM Вхя� vUhiq ux u shia Juhyanhu (rmaat гиn ж ит oнита ſlinh? шn ней inn íiy и 'ѣxнwь/ита dy. :ъшшиh,ѫтя пуж енřктíтшí mud PъMun-upawontld in «жоѣѫт ьѣтти г'hd/дuhѣшири PHUEE.Tunnekinnk Tnidonnbe ehoy LnGHw WhHn TY. y. WRMHR. TLENRIE-IE JIT „☜ ñйxшиřŘи). иihomnкоRъ w Buhibn nosdnid nnh bhl „врянъй РмьпешъйиТИЯ H x h) Bfxems pux adium туи�шіиăиcuпиша ă☜ту Ъ жR BI TüaD HODUnнcи »onvrantn Duй ПU7а поüъРи dnuch 1'bF ☞.�huntwnium ſah(uжN daya P'ydbiro dhnimim rumra bla1 rѣ�niaxa venydlwh-ina ăТ�hАóайyíňiííR áш2 (пяпbииеІ�ЕZА áVth пиmara xnhu?иl поnа-vn WnndmDиwo Md Midbch-Pdi Одyг'иши мжнитhу ииизуя жа Aáma 1�. пbldKnihh æuulion тѫ ттж ДелиимйŘ нърfhvиииv нй viwan. uloba vutии пbaPhnS ſѫ (bohwvy.пuhimunadn à dichon ungbdre up umium-vnnijb 3ы Титя вииnewakin ъ iana «кнйшъ�нта та тъѣииши удѣш9 Доя и�� къгпѫтшhша лукъ tyhe sne Pluh dshEmnнjh nya Iokyhula. I xconhum orUaoя Eh ☞IANU Ia☞sIиrA unowarc uRDDIEEMEMIAIMPl buuhhi (txi Juna.7. LMal JeTt II. snímek, jenž obsahuje hořejší polovici listu 420b. Výška celých sloupců (na snímcích rozpůlených) jest 0.27 m, každý po 40 řádcích; šířka jest 0.09m. Snímek ukazuje tudíž téměř skutečnou velikost rukopisu. (САОКОV М.), К'ДОКИЦ (�ице М.) Же ОкИДЖТИ Не ДАдИШе (Не Дд- Аше овид“ти L. Не Д. ОЗАСКиТИ К. Не Дддеше оАИТИ М.), (u přidáno M.) AIAH (přidáno Kce L. R. K'cex' H M.) oxнore (oy- ногие L. R. М.) и когате (�тне L. H в. vynech. R. M.) MиAO- в(а)ше (МиAVе М.), Б ОF)ОV ФАЕОТАЮЦНИК САОVЖАШЕ (СAОVЖЕЦИМE фАКОТАШе К.), цокки м'НогИе ЗААТОМК крАшАше . НероVе оуко K' к(ог)а (ногоу L.) к'c(ж)Mь c9(Kдь)цeMь (přidáno CкоиMK L.) К'сА БА�ГАК ТворАше, КЖе КодИЖДО МоГАше (Можаше L.) К ЖИ-
28 VI. Dr. Frant. Pastrnek: diãns uuira fiurxa muns iin ynRM oha huu hevacu mamblíubиnuam vis Toihnes tibyh n EnТ„О. N MРИM Вхя� vUhiq ux u shia Juhyanhu (rmaat гиn ж ит oнита ſlinh? шn ней inn íiy и 'ѣxнwь/ита dy. :ъшшиh,ѫтя пуж енřктíтшí mud PъMun-upawontld in «жоѣѫт ьѣтти г'hd/дuhѣшири PHUEE.Tunnekinnk Tnidonnbe ehoy LnGHw WhHn TY. y. WRMHR. TLENRIE-IE JIT „☜ ñйxшиřŘи). иihomnкоRъ w Buhibn nosdnid nnh bhl „врянъй РмьпешъйиТИЯ H x h) Bfxems pux adium туи�шіиăиcuпиша ă☜ту Ъ жR BI TüaD HODUnнcи »onvrantn Duй ПU7а поüъРи dnuch 1'bF ☞.�huntwnium ſah(uжN daya P'ydbiro dhnimim rumra bla1 rѣ�niaxa venydlwh-ina ăТ�hАóайyíňiííR áш2 (пяпbииеІ�ЕZА áVth пиmara xnhu?иl поnа-vn WnndmDиwo Md Midbch-Pdi Одyг'иши мжнитhу ииизуя жа Aáma 1�. пbldKnihh æuulion тѫ ттж ДелиимйŘ нърfhvиииv нй viwan. uloba vutии пbaPhnS ſѫ (bohwvy.пuhimunadn à dichon ungbdre up umium-vnnijb 3ы Титя вииnewakin ъ iana «кнйшъ�нта та тъѣииши удѣш9 Доя и�� къгпѫтшhша лукъ tyhe sne Pluh dshEmnнjh nya Iokyhula. I xconhum orUaoя Eh ☞IANU Ia☞sIиrA unowarc uRDDIEEMEMIAIMPl buuhhi (txi Juna.7. LMal JeTt II. snímek, jenž obsahuje hořejší polovici listu 420b. Výška celých sloupců (na snímcích rozpůlených) jest 0.27 m, každý po 40 řádcích; šířka jest 0.09m. Snímek ukazuje tudíž téměř skutečnou velikost rukopisu. (САОКОV М.), К'ДОКИЦ (�ице М.) Же ОкИДЖТИ Не ДАдИШе (Не Дд- Аше овид“ти L. Не Д. ОЗАСКиТИ К. Не Дддеше оАИТИ М.), (u přidáno M.) AIAH (přidáno Kce L. R. K'cex' H M.) oxнore (oy- ногие L. R. М.) и когате (�тне L. H в. vynech. R. M.) MиAO- в(а)ше (МиAVе М.), Б ОF)ОV ФАЕОТАЮЦНИК САОVЖАШЕ (СAОVЖЕЦИМE фАКОТАШе К.), цокки м'НогИе ЗААТОМК крАшАше . НероVе оуко K' к(ог)а (ногоу L.) к'c(ж)Mь c9(Kдь)цeMь (přidáno CкоиMK L.) К'сА БА�ГАК ТворАше, КЖе КодИЖДО МоГАше (Можаше L.) К ЖИ-
Strana 29
Slovanská legenda o sv. Václavu. 29 ROTK CROGMK . (R. na místo posledních vět, od цoккn počínaje аž pо скоGшь, má pouze tato slova: цоккам же и ксжь слоу- жещимь к нихъ Докра твораше.) (ЧTение L. R. Též v N. počíná se následující slovo velkou iniciálkou.) PA3POAKR'шe (pA3'rOAkmG R.) жe ce (vynech. L. R.) ЧЕШККИ М(ОV)жи (чеш'ци МОужи L. Чеси R.) (přidáno и L. Имже R.), Д RAOV RAKЗKIIOY (A'RAOV ЮЖе RAOW'ШIOY L) R' C9'КДK)Це (�цА К.) нХК, Kкоже и пое (АркАе L) К' се(КДК)Це ИЮДЪK (�ДИ L) прeдATеAA Г(ОCПОД)КНA (slova kкоже — ГOсПОДКНA vynechána R.), R'CTAшe (ECTARIE R.) (přidáno жe L. R.) нA г(oспод)4 скоего ВещесААка (vynech. R.), “коже ИюдКи НА Х(9нст)А Г(оспод)А (vynech. R.). HHCAHO нo e(сTh), kKо RKCAки (-Kk L R.) R'CTARH (ксТАGи R.) НА Г(ОспоД)А скоего Июд“ ( ЖоMK R.) ПОДОКАНK е сть). И нагок(о)рише (о'kше R.) КолесА(л)ка (K КомесАЛкоу R.) рекоуше (vynech. R) хощет' (хоще в.) те коять Беше- СААКь (старѣи R.) оукити, с'кещiакь с материюо и с моужи ско- НАИ (с АруЗИМИ R). Ти п'сИ ЗААИ (přidáno и L. R.) ВеЦIеСААКА ккхоу пожжде (vynech. в.) нлоустнАн, матерь скою (vynech. R.) кез кини изигнати (иЗАгнати L. ИЗгнАТИ кез кини R.). На Бецеси(а)кь (Gа же R.), разоуwKEь (разоумK R.) сТрлХК К(О)жи, оуко (окоk R) се ((Aоке)се гA(AГоA)ющиа (Чтение в.) ч'Ти о(тъ)ЦА ткоего и матерь твою и кьзлюкиши (вЗАЮЕИ R.) нсконкнаго скоего (ткоего R.) kко (Како L.) ((а)Mь ((е)кk. Хотk (хоте L.) же испА'нити к' (а)коу по(акь)дДоу к(о)ж(и)Ю (vynech. R.), R'3крATHAK 6(сть) (в'ЗкрАти L. R) матерь скою (přidáno k Hoaгk R.), H (vynech. R.) R(е)AMи cе K4е (к4е cе L. R.) c' HAAчеME TA(APOAA)ше (гокораше L. H ГАAГOAе R.) (o- спод)И н(о)же (vynech. R.), не постаки м'нѣ сего (vynech. R.) за грхь . И поминаше (помин4е L. R.) СА(ОRО) ДАК(И)ДА по(о9)ока, гА(аголл)ше (гокофаше L.) грѣуk юноскти*) мове и некож)дениk моего не вьспожени (пожени, bеz не L., vyne- cháno vůbec R.), r(ocпoд)и . Кae же се ч'токаше (ч'тk'ше L. чтжаше в.) матерь скою . Она же рАдокаше се о в(k)рk его (vynech. R.) H o (vynech. R.) KAAPOAKTH (přidáno ero L. R.) южe твораше. Не т'кмо ко нициMь и оукогншь (vynech. L.) и *) Jedna část slova je na konci řádku, druhá na počátku; proto KHock, Tu, s mechanicky připojeným k na místě nenáležitém. Podobně klade se v rukopise velmi často apostrof mezi dvěma souhláskami, ku příkladu: r'pxk a pod.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 29 ROTK CROGMK . (R. na místo posledních vět, od цoккn počínaje аž pо скоGшь, má pouze tato slova: цоккам же и ксжь слоу- жещимь к нихъ Докра твораше.) (ЧTение L. R. Též v N. počíná se následující slovo velkou iniciálkou.) PA3POAKR'шe (pA3'rOAkmG R.) жe ce (vynech. L. R.) ЧЕШККИ М(ОV)жи (чеш'ци МОужи L. Чеси R.) (přidáno и L. Имже R.), Д RAOV RAKЗKIIOY (A'RAOV ЮЖе RAOW'ШIOY L) R' C9'КДK)Це (�цА К.) нХК, Kкоже и пое (АркАе L) К' се(КДК)Це ИЮДЪK (�ДИ L) прeдATеAA Г(ОCПОД)КНA (slova kкоже — ГOсПОДКНA vynechána R.), R'CTAшe (ECTARIE R.) (přidáno жe L. R.) нA г(oспод)4 скоего ВещесААка (vynech. R.), “коже ИюдКи НА Х(9нст)А Г(оспод)А (vynech. R.). HHCAHO нo e(сTh), kKо RKCAки (-Kk L R.) R'CTARH (ксТАGи R.) НА Г(ОспоД)А скоего Июд“ ( ЖоMK R.) ПОДОКАНK е сть). И нагок(о)рише (о'kше R.) КолесА(л)ка (K КомесАЛкоу R.) рекоуше (vynech. R) хощет' (хоще в.) те коять Беше- СААКь (старѣи R.) оукити, с'кещiакь с материюо и с моужи ско- НАИ (с АруЗИМИ R). Ти п'сИ ЗААИ (přidáno и L. R.) ВеЦIеСААКА ккхоу пожжде (vynech. в.) нлоустнАн, матерь скою (vynech. R.) кез кини изигнати (иЗАгнати L. ИЗгнАТИ кез кини R.). На Бецеси(а)кь (Gа же R.), разоуwKEь (разоумK R.) сТрлХК К(О)жи, оуко (окоk R) се ((Aоке)се гA(AГоA)ющиа (Чтение в.) ч'Ти о(тъ)ЦА ткоего и матерь твою и кьзлюкиши (вЗАЮЕИ R.) нсконкнаго скоего (ткоего R.) kко (Како L.) ((а)Mь ((е)кk. Хотk (хоте L.) же испА'нити к' (а)коу по(акь)дДоу к(о)ж(и)Ю (vynech. R.), R'3крATHAK 6(сть) (в'ЗкрАти L. R) матерь скою (přidáno k Hoaгk R.), H (vynech. R.) R(е)AMи cе K4е (к4е cе L. R.) c' HAAчеME TA(APOAA)ше (гокораше L. H ГАAГOAе R.) (o- спод)И н(о)же (vynech. R.), не постаки м'нѣ сего (vynech. R.) за грхь . И поминаше (помин4е L. R.) СА(ОRО) ДАК(И)ДА по(о9)ока, гА(аголл)ше (гокофаше L.) грѣуk юноскти*) мове и некож)дениk моего не вьспожени (пожени, bеz не L., vyne- cháno vůbec R.), r(ocпoд)и . Кae же се ч'токаше (ч'тk'ше L. чтжаше в.) матерь скою . Она же рАдокаше се о в(k)рk его (vynech. R.) H o (vynech. R.) KAAPOAKTH (přidáno ero L. R.) южe твораше. Не т'кмо ко нициMь и оукогншь (vynech. L.) и *) Jedna část slova je na konci řádku, druhá na počátku; proto KHock, Tu, s mechanicky připojeným k na místě nenáležitém. Podobně klade se v rukopise velmi často apostrof mezi dvěma souhláskami, ku příkladu: r'pxk a pod.
Strana 30
30 Vl. Dr. Frant. Pastrnek: шcWE IrhR�Phикxxy n. ăUни FR.TORNAD PAWHG! mat iih anuxbous-Ihyaxn ob Buodun.dhiewwan JuEnIR ćш2�т'ъйоникъ иизнаша и WrRD Junn. TUяиUD) AEIUbE GE Voubiſhaus Ium HHe2 ъlжyahuna Miduninum [Bhit annd esn odlmnth M2 VERRUDU «WAJAES BiheNUa MAdunmig. Fahжn m a unrin uSm TEVAM-Binth Pliinyhn ☞hun-лно,ѣ.„⁂х☜лпьиЅйньⱥя (и Iu шекининтѣ �паярM! ItlopſhinamaNnD WyI! AR.ws ubundta altaijni шa uтova иAl.Kattn-wjtn a Mirnen oyhB ſinidnonadhdh Jall'd-DiManMa PRad Gos TIN OMTJD WEDREMYRRANTANN TIжMHYS n.ndr t 2 fidhmean Trmned-Mpt In Edtbxindn ина лнѫ рда. ня 'ho у.NнрS! 1ИпJвthS. F.KY UyJ-веN AпćVYNCHENENY Муджи иѫдтр и� жаы ъ☞ hih II Mh ihun.иnRA [bhe IXB YREиBnEbIE. JERHRNNE E яDun u nich iiala phiſhal unanbMe UbAE dhl wrdemnanc Ptan mvla winunenodbe nendlis Ma кhйfa na Amин A mjuKi � udh Bойга muNhd len WihUBrEmEn! ☞ъяцтиая Fѣна-яbihl'd va nnawaathauuh�dlia nиsn Jмя Ртннтѣна. Тънѣрobl. чъни мпижр. une ninb opi IGitaadl burmdmr Hthunwayd- wOHa:GWI III. snímek, jenž obsahuje dolejší polovici listu 420b. Rozměry jako při snímku II. СТрАНКНИМК Н ПрОчHИК MнОГИMь, Ккоже с'прАK рѫХОМK, дОБрА ткораше, ( řidáno на L.) И онххъ ки проддни к'хоу (и про- AAHHC L.) ACKOVHOKAшe (R. má čtení zkrácené: Ne T'KMO HO нище, на и прочее милокаше, проддкан “ искоупокаше), цржк- (а)M' (Црккки L) же кk оVстроиТВАK («стрОнАK L.) Ка к'с(K)Yh грААKY' КСАMИ ДОБАрK (3Kло докрK L.) (R. má čtení odchylné: Црккам же к' кАасТи скоеи кеАми дбкро оустрон), и сАужителе (�ли L.) Б(о)жие к' нихъ оупрлкитеАь (vynech. L.) кСАКMИ крAC'HO, oT(K) MнOгь K3HKь (R. má opět kratší odchylné čtení: нерже к нихъ оупраки), иже (ки L.) сAоужьоу (přidáno horoy L. БоГОV К НиХъ R.) Ткорахоу Дань и ноцIь к(о)гoу (vynech. L. R.) оVстроениемь (строениемь L. R) Б(о)жимь (�немь L.) и флна его Кещеслака . К'ложи же еMOV E(оF)K К со(кАK)це (R.
30 Vl. Dr. Frant. Pastrnek: шcWE IrhR�Phикxxy n. ăUни FR.TORNAD PAWHG! mat iih anuxbous-Ihyaxn ob Buodun.dhiewwan JuEnIR ćш2�т'ъйоникъ иизнаша и WrRD Junn. TUяиUD) AEIUbE GE Voubiſhaus Ium HHe2 ъlжyahuna Miduninum [Bhit annd esn odlmnth M2 VERRUDU «WAJAES BiheNUa MAdunmig. Fahжn m a unrin uSm TEVAM-Binth Pliinyhn ☞hun-лно,ѣ.„⁂х☜лпьиЅйньⱥя (и Iu шекининтѣ �паярM! ItlopſhinamaNnD WyI! AR.ws ubundta altaijni шa uтova иAl.Kattn-wjtn a Mirnen oyhB ſinidnonadhdh Jall'd-DiManMa PRad Gos TIN OMTJD WEDREMYRRANTANN TIжMHYS n.ndr t 2 fidhmean Trmned-Mpt In Edtbxindn ина лнѫ рда. ня 'ho у.NнрS! 1ИпJвthS. F.KY UyJ-веN AпćVYNCHENENY Муджи иѫдтр и� жаы ъ☞ hih II Mh ihun.иnRA [bhe IXB YREиBnEbIE. JERHRNNE E яDun u nich iiala phiſhal unanbMe UbAE dhl wrdemnanc Ptan mvla winunenodbe nendlis Ma кhйfa na Amин A mjuKi � udh Bойга muNhd len WihUBrEmEn! ☞ъяцтиая Fѣна-яbihl'd va nnawaathauuh�dlia nиsn Jмя Ртннтѣна. Тънѣрobl. чъни мпижр. une ninb opi IGitaadl burmdmr Hthunwayd- wOHa:GWI III. snímek, jenž obsahuje dolejší polovici listu 420b. Rozměry jako při snímku II. СТрАНКНИМК Н ПрОчHИК MнОГИMь, Ккоже с'прАK рѫХОМK, дОБрА ткораше, ( řidáno на L.) И онххъ ки проддни к'хоу (и про- AAHHC L.) ACKOVHOKAшe (R. má čtení zkrácené: Ne T'KMO HO нище, на и прочее милокаше, проддкан “ искоупокаше), цржк- (а)M' (Црккки L) же кk оVстроиТВАK («стрОнАK L.) Ка к'с(K)Yh грААKY' КСАMИ ДОБАрK (3Kло докрK L.) (R. má čtení odchylné: Црккам же к' кАасТи скоеи кеАми дбкро оустрон), и сАужителе (�ли L.) Б(о)жие к' нихъ оупрлкитеАь (vynech. L.) кСАКMИ крAC'HO, oT(K) MнOгь K3HKь (R. má opět kratší odchylné čtení: нерже к нихъ оупраки), иже (ки L.) сAоужьоу (přidáno horoy L. БоГОV К НиХъ R.) Ткорахоу Дань и ноцIь к(о)гoу (vynech. L. R.) оVстроениемь (строениемь L. R) Б(о)жимь (�немь L.) и флна его Кещеслака . К'ложи же еMOV E(оF)K К со(кАK)це (R.
Strana 31
Slovanská legenda o sv. Václavu. 31 má zde jiné čtení: ŘCA докра скрши) и (vynech. R.) ca3дa (při- dáno же R.) цожки (цоккь R.) с(ке)того ЕндА. Чт(ен)и(е). КоАесААКОV же крАТоу его нлоущIеНоV Кик'ШОV (obě slova vynech. R.) H(4) HK, R'cY'k A'RAAK K' co(KAK)цe ero Злоноу, жкоже оукити и, да не ки (да нине R.) сп(а) (е)на A(V)ША еГо R к()KK КHAA (vynech. R. КHAА К к'kкь L.). При- ШАД'ШОV (приде L.) же Д'неки (Акнь L.) све)того ИMкрАМА (крАА в.), К' немоуже к окѣтань ВещесААКь, и кеселецгу се СМОу К' ТА ДАНК (К ДКНь ТА В.), ТИ ЗААИ КрАЗИ (ПсИ ЗАЛИИ R.) призкаше (призкак'ше L.) КодеслАка, с(кѫѣ)Ть ткорахоу не- прижзники (непризкн'ни L. и вещахоу na místě všech tří slov R.) Ш' НИК о кратѣ его (семь L.) Бещесллк'k (о оукои крата его R.), kкоже Июдkи пoke (vynech. R. Аркле ИюДkи L.) o (oсподk н(л)шеMь Исоу X(рист)k (o Христъ L. R.). Кикаю- qимь (�ем L.) же скецениемь цок'веннMь (�HОMь L R.) К RkYk (vynech. R.) rрA,Kk, ReICCAAКь (přidáno жe R.) k3дeшe (3де L. �.) по к'сKуK грАДКХК (По Ксе грАди L. По ксе грАде R.), к'ниде же (vynech. R.) К' КОЛЕСАЛКААК ГрАДК (К ГрЛАК БрА- TA скоего R. celá věta vynechána L.). E' недAю же кик'шV (соущу L. соуци �) прАЗАНИКОV (К прАЗдНиКь R.) КОVЗМИ И Дфж'жна, ПОСАОуШАКК МАше (и п. Мисе К.), отпрлки се (устр'мн ce L. R.) AOMOME (AOMORK L. vynech. R.) noиTH (HTH L. R.) R' ПрАГK. КоАесААК' же (přidáno крать его �.) ОVсТАКИ И сКEр'НK- нимь (kАнимь в.) оумомк, реки по ч'то отходиши (не от- ходи в.), крате ико и (vynech. R.) пико ЦЕлО ИМАМк . Са же не отрече крата (се кратоу L. се кратоу скоемоу R.), НА КСЖДК НА конь (�на R) начеть играти (играти наче L. нграше в.) са САОУТАMИ скОИMи (vynech. R.). Тоу же мниMь Аа (*ко L.) „(o)в(k)ужше смоу рекоуце (с' сАоуГАми К грАдK и рѫше емоу R.) kko (vynech. L. R) xошеTh (хоше R.) те крать КолG- сА(а)вь оукити . Gа же не кедока томоу (Т. не к. К.), на (Vу- nech. L.) на к(ог)А в'зложь сне (vynech. L. на на кога оупкаше не кити сие R.). Пришлдкши же нощи (Ноц' же приспѣ �.), сакраше се ти злли крази (и скрлкше се ти п'си К.) НА Дкорь втера крага Гнѣкисе (Гнкиши �) и призкаше же (vynech. L.) КоАСсААКА (slova п. К. vynech. R.), ОуТкрдише Ш' НИМА ТИ (ТА L.) неприжзнини с(кѫ)тъ о кратѣ его (и оуткодише зллне скѫти о господK сRоемь R.). Нкоже но (vynech. L.) H (vynech. L.) прже (АрѣкАе L.) с'нидоше се Жидоке на Х(рист)А MиСАС-
Slovanská legenda o sv. Václavu. 31 má zde jiné čtení: ŘCA докра скрши) и (vynech. R.) ca3дa (při- dáno же R.) цожки (цоккь R.) с(ке)того ЕндА. Чт(ен)и(е). КоАесААКОV же крАТоу его нлоущIеНоV Кик'ШОV (obě slova vynech. R.) H(4) HK, R'cY'k A'RAAK K' co(KAK)цe ero Злоноу, жкоже оукити и, да не ки (да нине R.) сп(а) (е)на A(V)ША еГо R к()KK КHAA (vynech. R. КHAА К к'kкь L.). При- ШАД'ШОV (приде L.) же Д'неки (Акнь L.) све)того ИMкрАМА (крАА в.), К' немоуже к окѣтань ВещесААКь, и кеселецгу се СМОу К' ТА ДАНК (К ДКНь ТА В.), ТИ ЗААИ КрАЗИ (ПсИ ЗАЛИИ R.) призкаше (призкак'ше L.) КодеслАка, с(кѫѣ)Ть ткорахоу не- прижзники (непризкн'ни L. и вещахоу na místě všech tří slov R.) Ш' НИК о кратѣ его (семь L.) Бещесллк'k (о оукои крата его R.), kкоже Июдkи пoke (vynech. R. Аркле ИюДkи L.) o (oсподk н(л)шеMь Исоу X(рист)k (o Христъ L. R.). Кикаю- qимь (�ем L.) же скецениемь цок'веннMь (�HОMь L R.) К RkYk (vynech. R.) rрA,Kk, ReICCAAКь (přidáno жe R.) k3дeшe (3де L. �.) по к'сKуK грАДКХК (По Ксе грАди L. По ксе грАде R.), к'ниде же (vynech. R.) К' КОЛЕСАЛКААК ГрАДК (К ГрЛАК БрА- TA скоего R. celá věta vynechána L.). E' недAю же кик'шV (соущу L. соуци �) прАЗАНИКОV (К прАЗдНиКь R.) КОVЗМИ И Дфж'жна, ПОСАОуШАКК МАше (и п. Мисе К.), отпрлки се (устр'мн ce L. R.) AOMOME (AOMORK L. vynech. R.) noиTH (HTH L. R.) R' ПрАГK. КоАесААК' же (přidáno крать его �.) ОVсТАКИ И сКEр'НK- нимь (kАнимь в.) оумомк, реки по ч'то отходиши (не от- ходи в.), крате ико и (vynech. R.) пико ЦЕлО ИМАМк . Са же не отрече крата (се кратоу L. се кратоу скоемоу R.), НА КСЖДК НА конь (�на R) начеть играти (играти наче L. нграше в.) са САОУТАMИ скОИMи (vynech. R.). Тоу же мниMь Аа (*ко L.) „(o)в(k)ужше смоу рекоуце (с' сАоуГАми К грАдK и рѫше емоу R.) kko (vynech. L. R) xошеTh (хоше R.) те крать КолG- сА(а)вь оукити . Gа же не кедока томоу (Т. не к. К.), на (Vу- nech. L.) на к(ог)А в'зложь сне (vynech. L. на на кога оупкаше не кити сие R.). Пришлдкши же нощи (Ноц' же приспѣ �.), сакраше се ти злли крази (и скрлкше се ти п'си К.) НА Дкорь втера крага Гнѣкисе (Гнкиши �) и призкаше же (vynech. L.) КоАСсААКА (slova п. К. vynech. R.), ОуТкрдише Ш' НИМА ТИ (ТА L.) неприжзнини с(кѫ)тъ о кратѣ его (и оуткодише зллне скѫти о господK сRоемь R.). Нкоже но (vynech. L.) H (vynech. L.) прже (АрѣкАе L.) с'нидоше се Жидоке на Х(рист)А MиСАС-
Strana 32
VI. Dr. Frant. Pastrnek: ‚а coro ns FAA Kb ÁNA- PDM COPIER PURE | seh geh |. ( př) 8 SATAY aww. gu AB nod bb! ‘i is Cocos fins panda e ани m gngsed LAD ER ja (hima at LO jeu B [TGA al НЙ СТ а, СУЕТЫ Zeh skie: Gs maps wsanium toje- M Spa a (srt НН v turpe (T3 ti [DIE ое (йа ТРО ЙО a TIER. 5 DRETERAU SAI! LIRA: | z a Ju NS mmi T j у E. o Pi dad edi "v T се $58.39 shan ws b: anam * I quar «aya uem gsm voe dure]. brně dám o vam a. sz -dhyodhbnn uhobdouzša: pay- sh a AND ER 3- Padum (raras er Vat od. aduersa ünerneh geadiraauhuram в [Баев Oz qodaje de asdhPobPeus 63 7d. vhf Ed Mag: dna SVD BRE: vupa LA jazda HP (HUE: GE Эд вок æ'uhb [UT dang M347) Mi On Ah YDAUB. , ana: 200 oa zrod FS htm aat amis hp; Biter Ts [rem pose IV. snímek, jenž obsahuje hořejší polovici listu 421a. Rozméry jako pii snimcich II. a II.
VI. Dr. Frant. Pastrnek: ‚а coro ns FAA Kb ÁNA- PDM COPIER PURE | seh geh |. ( př) 8 SATAY aww. gu AB nod bb! ‘i is Cocos fins panda e ани m gngsed LAD ER ja (hima at LO jeu B [TGA al НЙ СТ а, СУЕТЫ Zeh skie: Gs maps wsanium toje- M Spa a (srt НН v turpe (T3 ti [DIE ое (йа ТРО ЙО a TIER. 5 DRETERAU SAI! LIRA: | z a Ju NS mmi T j у E. o Pi dad edi "v T се $58.39 shan ws b: anam * I quar «aya uem gsm voe dure]. brně dám o vam a. sz -dhyodhbnn uhobdouzša: pay- sh a AND ER 3- Padum (raras er Vat od. aduersa ünerneh geadiraauhuram в [Баев Oz qodaje de asdhPobPeus 63 7d. vhf Ed Mag: dna SVD BRE: vupa LA jazda HP (HUE: GE Эд вок æ'uhb [UT dang M347) Mi On Ah YDAUB. , ana: 200 oa zrod FS htm aat amis hp; Biter Ts [rem pose IV. snímek, jenž obsahuje hořejší polovici listu 421a. Rozméry jako pii snimcich II. a II.
Strana 33
Slovanská legenda o sv. Václavu. 33 щи (мисдеще на Хрнста L.), т(а)ко ти (и си L.) Злли крази (n'си L.) сашадши (�ше L.) се с(кѫ)тъ сткорише, како ки оу- килИ Г(оспод)А скоего, кнеза БещесААка (vynech. L. na místo celého souvětí: kкoже — ReцIGCAAKA má R. pouze tato slova: коже ИюдКи о Христѣ, КаКо оукнт' H). Рkше же (přidáno К секK �.) СГДА (КАДА L.) ПОИДеТК НА ЮТОНЮ, ТАГДА ААТИИК (AAHME L. OVEHEM' R.) eгO. (ЧTение L. R. Velká iniciálka v prvním slově N.) ЮTOOV жe кик'шоу зконише (к'зконише L. R.) на ютрно . Кещиеслак' же CAHIIAКK 3ROHK (přidáno 1) pече XE(AIAA (CAARA L.) Teк'k, (o- сПОД)И, Иже ДААК еси (přidáno НАМК К.) ДОЖНКИТИ ДО (ДОКИТИ L. R.) юТрА сего . И к'СТАКК ПОИДе (ИД6 К.) НА ЮТрНЮ . fкие же (и лкие в.) сАстигноу (сАстиже L. R.) и (přidánо кратъ сго R.) КОАЕСАЛКК КА крлтkуk (přidáno цккнИk L.). КеЦIеСААК' Же озрk ( kk' L.) се к' немоу и рече (оече к' немоу L. И рече GМОV коАТъ ВещесААКК R.) коате (vynech. R.), ДОКАОK (ДOкОK R.) Ek (vynech. R.) H(A)MK CAОYжАК'НИKK (сAOужеНК КK R.) К'черА . КоАеСААКОV Же ПрИНИK'ШОV Д'ЖКАОУ (Д'ЖКАОV ПрИНИК'ШОV L. Д''KКAOV И ПрИНИKШV R.) КА ОVхО (К сОДКЦе К.) И рАЗкрЗШV (9A3'крA’шOV L. R.) c9(KAK)це cro (obě slova vynech. R. při- dáno 4ки ИюдK �.), ДА (и R.) изкмжки мечь откешA (vynech. R.) K' HeMOV (vynech. L. R.) оеки (оече R.); нине т(е)къ (�не L. Те �) хощюу оуни кити (оукити L. R.) . Gие (се L. R.) же рекь оуддфи и по ГААКИ MечеMь (M. п. г. L. MечеMK vynech. R.). ŘещесА(а)кь (přidáno же L. R.) окраці се к' немоу (vу- nech. в.) и рече ч'то еси оужислияk, крате и емь (přidáno И В.) поА'коже (покоже L. коже �.) И НА 3(6)МАЮ . ТоужА (сАоута L.) же етерь (и стерь дроужа в.) притекь и (vynech. L. R.) oуTе (VA9H R.) ReUIGCA(A)RA по pоуц“ (K' pOVKOY L. R.). Gа (Вещесл4к' в.) же вржждень (крkѣен R. крдАн L. při- dáno cи L. R.) pоукою, поуцК крАтА (крАтрА L.) покѣже к' цр*- КАКь (K' ЦрКки L. К.). ЗАОДЖK Же Е (А'КА L.), реКоМА ТИрА и Часта, оукиста и кя кратхуь цржк'квнихъ . Гнѣкиса (Коде- СААК R.) же етерь (vynech. R.) припАДК (приШААК L. ПриТЕКь R.) (přidáno K гHKKK R.) peкрA eMOV (obě slova vynech. R.) npo- коде (přidáno и в.) мечемь. Бещесллк' же лкие испоусти Доухъ скои, оеки к' роуцk ткои, г(оспод)и, преддю А(ОV)ХИ мои . Оукише же т(л)кое (тоуужжде L.) К' ТОMИ ГрАдK (Т. R. T. г. R.) и MACTHHOY (-HIO L. R.) етерA, чАCTHА M(OV)жА Třída fil.-hist. 1903. 3
Slovanská legenda o sv. Václavu. 33 щи (мисдеще на Хрнста L.), т(а)ко ти (и си L.) Злли крази (n'си L.) сашадши (�ше L.) се с(кѫ)тъ сткорише, како ки оу- килИ Г(оспод)А скоего, кнеза БещесААка (vynech. L. na místo celého souvětí: kкoже — ReцIGCAAKA má R. pouze tato slova: коже ИюдКи о Христѣ, КаКо оукнт' H). Рkше же (přidáno К секK �.) СГДА (КАДА L.) ПОИДеТК НА ЮТОНЮ, ТАГДА ААТИИК (AAHME L. OVEHEM' R.) eгO. (ЧTение L. R. Velká iniciálka v prvním slově N.) ЮTOOV жe кик'шоу зконише (к'зконише L. R.) на ютрно . Кещиеслак' же CAHIIAКK 3ROHK (přidáno 1) pече XE(AIAA (CAARA L.) Teк'k, (o- сПОД)И, Иже ДААК еси (přidáno НАМК К.) ДОЖНКИТИ ДО (ДОКИТИ L. R.) юТрА сего . И к'СТАКК ПОИДе (ИД6 К.) НА ЮТрНЮ . fкие же (и лкие в.) сАстигноу (сАстиже L. R.) и (přidánо кратъ сго R.) КОАЕСАЛКК КА крлтkуk (přidáno цккнИk L.). КеЦIеСААК' Же озрk ( kk' L.) се к' немоу и рече (оече к' немоу L. И рече GМОV коАТъ ВещесААКК R.) коате (vynech. R.), ДОКАОK (ДOкОK R.) Ek (vynech. R.) H(A)MK CAОYжАК'НИKK (сAOужеНК КK R.) К'черА . КоАеСААКОV Же ПрИНИK'ШОV Д'ЖКАОУ (Д'ЖКАОV ПрИНИК'ШОV L. Д''KКAOV И ПрИНИKШV R.) КА ОVхО (К сОДКЦе К.) И рАЗкрЗШV (9A3'крA’шOV L. R.) c9(KAK)це cro (obě slova vynech. R. při- dáno 4ки ИюдK �.), ДА (и R.) изкмжки мечь откешA (vynech. R.) K' HeMOV (vynech. L. R.) оеки (оече R.); нине т(е)къ (�не L. Те �) хощюу оуни кити (оукити L. R.) . Gие (се L. R.) же рекь оуддфи и по ГААКИ MечеMь (M. п. г. L. MечеMK vynech. R.). ŘещесА(а)кь (přidáno же L. R.) окраці се к' немоу (vу- nech. в.) и рече ч'то еси оужислияk, крате и емь (přidáno И В.) поА'коже (покоже L. коже �.) И НА 3(6)МАЮ . ТоужА (сАоута L.) же етерь (и стерь дроужа в.) притекь и (vynech. L. R.) oуTе (VA9H R.) ReUIGCA(A)RA по pоуц“ (K' pOVKOY L. R.). Gа (Вещесл4к' в.) же вржждень (крkѣен R. крдАн L. při- dáno cи L. R.) pоукою, поуцК крАтА (крАтрА L.) покѣже к' цр*- КАКь (K' ЦрКки L. К.). ЗАОДЖK Же Е (А'КА L.), реКоМА ТИрА и Часта, оукиста и кя кратхуь цржк'квнихъ . Гнѣкиса (Коде- СААК R.) же етерь (vynech. R.) припАДК (приШААК L. ПриТЕКь R.) (přidáno K гHKKK R.) peкрA eMOV (obě slova vynech. R.) npo- коде (přidáno и в.) мечемь. Бещесллк' же лкие испоусти Доухъ скои, оеки к' роуцk ткои, г(оспод)и, преддю А(ОV)ХИ мои . Оукише же т(л)кое (тоуужжде L.) К' ТОMИ ГрАдK (Т. R. T. г. R.) и MACTHHOY (-HIO L. R.) етерA, чАCTHА M(OV)жА Třída fil.-hist. 1903. 3
Strana 34
A Pav PU Ph ZD Kul "RU iR JUZ poda bh : DT ern Bry umd sr pm BE EH ga a
A Pav PU Ph ZD Kul "RU iR JUZ poda bh : DT ern Bry umd sr pm BE EH ga a
Strana 35
Slovanská legenda o sv. Václavu. 35 Вецесялкяа . Проче (�чее L. R.) же гнаше (акие гнак'ше L.) к' Прагъ, нѣкие (оки L.) извише, а нѫки (ови же L.) по 3(е)MАH раз'к'kгоше се (pазк'kгоу се по земAи L.) (misto slov нѣкне — ce čte se v R. pouze slovo изкиюце) (přidáno и R.) МАлденце же (vynech. R.) (přidáno нуh L.) издлкише (přidáno его ради R.), жени же (и жени в.) многие (vynech. R.) 3а иние (ине R.) м(у)жи (�же L.) кдаше, сАоужителе же (vynech. L.) в(о)жие изигнаше (из'гнаше L.) и всоу непризниностъ (неприжзАн'ноу L.) сТRорише (misto slov cAужителе — сткорише čtou se v R. pouze tato slova: H RCOV ROAI скршHшe, dále má R. věty, jichž není v L. N., totiž: скеть Бо моученикь, Христок'ѣ моуц при- Дрсужи се моука его . Чте(ние) . Кещахоу но о нем' Чеси како Жидоке о Христѣ.) Тира же рече Колесллкоу (vynech. R.) ПОидемь (�“мь L. пондИМо R.) ДА оукнемь и госпою матерь КАЮ (И ГоспОЮ М. К. ОУКнИМО К.), ДА ИН'ГДОV оКлеШИ КрАТА И матерk . КодесА(а)к' же (Он же в.) фече нѣ камо се Джж- АеТь, ДОсКдеже (ДОн'Деже L.) Доспжемь ннеи (инми L.) (R. celá odpověď pouze: nk ouie). (Чтение L. Velká iniciálka prvního slova v N.) ReIecA(A)RA же отнд V (отидоше в.) разсkчена и несхрлнена . КрАстѣи (Краснкй R) же врѣи етерь (vynech. R.), к'ЗAM' и (тло Be- щесАЛКАе R.) и (vynech. L.) положи и (е R.) пржд' црк'кою, покрик' га (vynech. L. R.) пАаХТОю . GАишакши же мати его kko (vynech. L. R) oVE'eHh e(cTH) (vynech. L. R.), coyцlk синь ве (скои L. R.) (přid. пок'н'ць в.), прншАд'ши искаше и. И ov 39(k)к'ши и (posledni slova, od пoumaд'mu počínaje, vynech. R.) припаде к' со(кдь)щоу eго (vynech. R.) пллчоуци cе (vynech. ce R.), и сакрак'ши к'се (vynech. R) уди то*k)лвсе его, не смѣ (přid. нк в.) нести и (vynech. R.) К' ДОК сКОИ, НА К ИЗдЛК (ка изк“ L. R.) ефвокѣ (ерисцѣ L. попокж в.) окѫжче и о- Мик'ШИ И (ОуМиК'ШИ ОКАжче и L. оу. ô. е К.) и нес'ши (кзамши R.) ПОЛОжИ и (е R.) К' цркАКь (K' црККки L. КцрКкk R.). И (vy- nech. L. R.) oyкokк'ши же се oук'ен'k, оукжа (к'жа L. R.) R' Xo'- кати (�те R.). КолесААКь (přidáno же ПОСААКК L.) не ЗАдесИ (Двси L.) се тоу (R. má čteni jiné: К . же посАя се ради и не нлиде е тоу) . Призка (призкак'ше L.) же срѣѣ етера име- HeMK (obě slova vynech. R.) H(AR)Ak (HIARAA L. R.), AA M(o)AH- TROV (MOAиTEK L.) сТкофитъ H(а)A' TелОMь ВещеСЛАКАИMК Погревоще же (vynech. L.) чACT'HO (-Hoe L.) (misto poslednich
Slovanská legenda o sv. Václavu. 35 Вецесялкяа . Проче (�чее L. R.) же гнаше (акие гнак'ше L.) к' Прагъ, нѣкие (оки L.) извише, а нѫки (ови же L.) по 3(е)MАH раз'к'kгоше се (pазк'kгоу се по земAи L.) (misto slov нѣкне — ce čte se v R. pouze slovo изкиюце) (přidáno и R.) МАлденце же (vynech. R.) (přidáno нуh L.) издлкише (přidáno его ради R.), жени же (и жени в.) многие (vynech. R.) 3а иние (ине R.) м(у)жи (�же L.) кдаше, сАоужителе же (vynech. L.) в(о)жие изигнаше (из'гнаше L.) и всоу непризниностъ (неприжзАн'ноу L.) сТRорише (misto slov cAужителе — сткорише čtou se v R. pouze tato slova: H RCOV ROAI скршHшe, dále má R. věty, jichž není v L. N., totiž: скеть Бо моученикь, Христок'ѣ моуц при- Дрсужи се моука его . Чте(ние) . Кещахоу но о нем' Чеси како Жидоке о Христѣ.) Тира же рече Колесллкоу (vynech. R.) ПОидемь (�“мь L. пондИМо R.) ДА оукнемь и госпою матерь КАЮ (И ГоспОЮ М. К. ОУКнИМО К.), ДА ИН'ГДОV оКлеШИ КрАТА И матерk . КодесА(а)к' же (Он же в.) фече нѣ камо се Джж- АеТь, ДОсКдеже (ДОн'Деже L.) Доспжемь ннеи (инми L.) (R. celá odpověď pouze: nk ouie). (Чтение L. Velká iniciálka prvního slova v N.) ReIecA(A)RA же отнд V (отидоше в.) разсkчена и несхрлнена . КрАстѣи (Краснкй R) же врѣи етерь (vynech. R.), к'ЗAM' и (тло Be- щесАЛКАе R.) и (vynech. L.) положи и (е R.) пржд' црк'кою, покрик' га (vynech. L. R.) пАаХТОю . GАишакши же мати его kko (vynech. L. R) oVE'eHh e(cTH) (vynech. L. R.), coyцlk синь ве (скои L. R.) (přid. пок'н'ць в.), прншАд'ши искаше и. И ov 39(k)к'ши и (posledni slova, od пoumaд'mu počínaje, vynech. R.) припаде к' со(кдь)щоу eго (vynech. R.) пллчоуци cе (vynech. ce R.), и сакрак'ши к'се (vynech. R) уди то*k)лвсе его, не смѣ (přid. нк в.) нести и (vynech. R.) К' ДОК сКОИ, НА К ИЗдЛК (ка изк“ L. R.) ефвокѣ (ерисцѣ L. попокж в.) окѫжче и о- Мик'ШИ И (ОуМиК'ШИ ОКАжче и L. оу. ô. е К.) и нес'ши (кзамши R.) ПОЛОжИ и (е R.) К' цркАКь (K' црККки L. КцрКкk R.). И (vy- nech. L. R.) oyкokк'ши же се oук'ен'k, оукжа (к'жа L. R.) R' Xo'- кати (�те R.). КолесААКь (přidáno же ПОСААКК L.) не ЗАдесИ (Двси L.) се тоу (R. má čteni jiné: К . же посАя се ради и не нлиде е тоу) . Призка (призкак'ше L.) же срѣѣ етера име- HeMK (obě slova vynech. R.) H(AR)Ak (HIARAA L. R.), AA M(o)AH- TROV (MOAиTEK L.) сТкофитъ H(а)A' TелОMь ВещеСЛАКАИMК Погревоще же (vynech. L.) чACT'HO (-Hoe L.) (misto poslednich
Strana 36
36 VI. Dr. Frant. Pastrnek: пdhyy. пhъK.ЕRi uи Fъ: nuih sdichnonbl †athandbonn &n! ☞р�ШRаМАта Шh ШhUUш.— пhйй пъж�пKЪM WуАИРВ Vodbna oů.J xnнdbB�hihpusY “UREI/tbřMí.kŘK áъ'шřřKříN 3 Lиж ЗЕиЛыl�айийти я пияDи нъ ѣпь Vьжщращ�[ижьнппулh „пиxy.�auhnищаM А(рЕ 3УА �еЯ ЖГЪи�О ЪЖИ Ш изъ (ишhПhшЕ SRhш Уw шни [ti�udſha хobUæ DчA [�kh ☞КR.Fъhl'Rdiпnии шо:W дн сбвт) пу�утъMѣ уВо'йТЕ ИШЕъЕаи ТиJАô�Vhипи) иbhl“Ж 3 кие и�ИЖПИ ЯНЕШПИГЯЯ БF Твин�шииАW ОFV ЖАаШ. ăГлАŽАШЕНШТОА ЖЕWR. ЯU'А ttth najhned ung F.atTobeum Wheh von ns oX.nvjonshoh KNER dis th orva Ty. Bchunt vul 3 Жя ъ aad bdha. PÉJVDE. a P.ära mJwanidnn Wnyul�MH. т'�Uh шKиеш нъd 3.* 2.Пhhu! РідиD [ижии ПhШlШ пуď�ШОпИRN пжиячъ�пштѣmя бпьияея. ăт'ни �ЪТТа Бbи ИДишТИЯ ТЖИ ш�Fъппиии РЖнъ�РижРпhunи ъйíа Р— ШVи(а —прпИЖДФтаVЯ uIO Yě]/Al. Pih tzplmun ornmиjn t туоини� [üиIя)бR жhMDVYh Т h БUФ�ИhрUжѣ�ИЯЯ ББФ ДиЖнЕРЯЪ! „ Vhnla . JUbhes xeiim шѫM Wя zѫйK1 Whih/al Tundbи. “РЖ иштам тшани пржNа тhийа Pиф пиh ъшияя а�[udbyky Wom neawnn dh d nud unsudrja1-J40a cßursad gátuug/al. FmlA 4d vn Elbn bENSINE Vl. snímek, jenž obsahuje hořejší polovici listu 421b. Rozměry jako při snímcích II.—V. slov, od Aa počinaje, má R. pouze: A4 H M(9)A(H)ТкаMИ погре- кеть) тож)ло КещесялкАе, докраго н по(а)к(в)днАго (прАКАГО МОужА И В.) Когоч'ТАЦА И Х(риСТ)ОЛЮКЦА. А(оу)щА же его к'зиде к' ь(ог)оу, емоуже и (vynech. R.) слоужи 3' гокореннеAь (c' PORKHHEME L. C AXORHKEMIK R.) H CA CTрAXOMK: Кок же 6го (А к. в. R.) до (nо L. R) три д'ни не рачи и 3(е)М ити (и. К. 3. R.). Трети же длнь (вечерь L.), к'сжѫь кидеЦиAK (obě slova vynech. R.), црkки к'зиде (к. Ц. R.) H(А)д НИAK, “ко ди- киТи се к'сжAь (МнОЗЖАК сИе КИДСЦНАК К.) . И още нАдукеA' сe (OVIКAGAK R.) ô (K R) КOЗK, А(О)AИТКААИ КААГОКЕD'НАГО И
36 VI. Dr. Frant. Pastrnek: пdhyy. пhъK.ЕRi uи Fъ: nuih sdichnonbl †athandbonn &n! ☞р�ШRаМАта Шh ШhUUш.— пhйй пъж�пKЪM WуАИРВ Vodbna oů.J xnнdbB�hihpusY “UREI/tbřMí.kŘK áъ'шřřKříN 3 Lиж ЗЕиЛыl�айийти я пияDи нъ ѣпь Vьжщращ�[ижьнппулh „пиxy.�auhnищаM А(рЕ 3УА �еЯ ЖГЪи�О ЪЖИ Ш изъ (ишhПhшЕ SRhш Уw шни [ti�udſha хobUæ DчA [�kh ☞КR.Fъhl'Rdiпnии шо:W дн сбвт) пу�утъMѣ уВо'йТЕ ИШЕъЕаи ТиJАô�Vhипи) иbhl“Ж 3 кие и�ИЖПИ ЯНЕШПИГЯЯ БF Твин�шииАW ОFV ЖАаШ. ăГлАŽАШЕНШТОА ЖЕWR. ЯU'А ttth najhned ung F.atTobeum Wheh von ns oX.nvjonshoh KNER dis th orva Ty. Bchunt vul 3 Жя ъ aad bdha. PÉJVDE. a P.ära mJwanidnn Wnyul�MH. т'�Uh шKиеш нъd 3.* 2.Пhhu! РідиD [ижии ПhШlШ пуď�ШОпИRN пжиячъ�пштѣmя бпьияея. ăт'ни �ЪТТа Бbи ИДишТИЯ ТЖИ ш�Fъппиии РЖнъ�РижРпhunи ъйíа Р— ШVи(а —прпИЖДФтаVЯ uIO Yě]/Al. Pih tzplmun ornmиjn t туоини� [üиIя)бR жhMDVYh Т h БUФ�ИhрUжѣ�ИЯЯ ББФ ДиЖнЕРЯЪ! „ Vhnla . JUbhes xeiim шѫM Wя zѫйK1 Whih/al Tundbи. “РЖ иштам тшани пржNа тhийа Pиф пиh ъшияя а�[udbyky Wom neawnn dh d nud unsudrja1-J40a cßursad gátuug/al. FmlA 4d vn Elbn bENSINE Vl. snímek, jenž obsahuje hořejší polovici listu 421b. Rozměry jako při snímcích II.—V. slov, od Aa počinaje, má R. pouze: A4 H M(9)A(H)ТкаMИ погре- кеть) тож)ло КещесялкАе, докраго н по(а)к(в)днАго (прАКАГО МОужА И В.) Когоч'ТАЦА И Х(риСТ)ОЛЮКЦА. А(оу)щА же его к'зиде к' ь(ог)оу, емоуже и (vynech. R.) слоужи 3' гокореннеAь (c' PORKHHEME L. C AXORHKEMIK R.) H CA CTрAXOMK: Кок же 6го (А к. в. R.) до (nо L. R) три д'ни не рачи и 3(е)М ити (и. К. 3. R.). Трети же длнь (вечерь L.), к'сжѫь кидеЦиAK (obě slova vynech. R.), црkки к'зиде (к. Ц. R.) H(А)д НИAK, “ко ди- киТи се к'сжAь (МнОЗЖАК сИе КИДСЦНАК К.) . И още нАдукеA' сe (OVIКAGAK R.) ô (K R) КOЗK, А(О)AИТКААИ КААГОКЕD'НАГО И
Strana 37
Slovanská legenda o sv. Václavu. 37 ДОЕрАГО М(оу)жа ВецесАлка (posledni slova, od МоЛИТКАMИ ро- činaje, vynech. R.) кецIKшеMOY чVдеси (веш'ше TOV HOVAG R.) жкити се. К р'снотоу (Р.снk R.) но*) (же L. R.) Х(ристо)R“ моуцѣ и с(ке)тихь м(оу)ч(ени)Кь (slova и с. M. vynech. R.) при- Аожи се (приддоужи се �) моука его . Св(ж)т но с'ткорише о неMь, жко (*коже L.) Июджи о Х(ист)k, раскс коше же и жкоже и**) Пет(о)а, и млдден'це его ради изддкише, жкоже и Х(рист)а ради. (Celé toto souvěti, od бкѣт но аž ро ради, vynech. R.) Oук'ень же киси (sic! кисТь L. кK R.) ВеЦIеСААКК кнезь (tato dvě slova vynech. R.) мисеца сек'темккрА 8 и .� . (вь 8�ни и с'А'мн L. 8 И ОсмИ R) ДАНК . К(oг)k Же покои А(оу)шоу его к' с(ве)тжемь поконци са к'сжми по(а)— в(в)днижи и са сижи, иже его рАди (Ш НИМК К.) из'к'ени (оу- к'вни в.) соутъ, некинкни соуце. Не остаки же (vynech. R.) Е(ог)k к(ж)рнихъ и пороугание некернихъ (�Имь в.), на призркь м(и).(о)стню (сти R.) сковю (vynech. R.) по ложи (приАОжи R.) ОКАMен'НА (ОКаMенСHА L. R) Ср(КДК)ЦА НА (К .) покание и разоужхние грхи (грха R.) Hь . И (vynech. R.) AA БOACCA(A)EE пOMCHOY (nOMCHOVEK L.), КОАНКК гржуk с'Ткори, „(о)M(О)АИ се в(ог)у и к'с'kАК (ве)ТИMь eгo (misto těchto slov čteme v R. po c'TRОри: И прИAKжно когоу и ске- ТHИь его сАоужаше) и прнесе (принесе R.) Т()ло кратА скоего, пр(A)K(е)AНAГо M(оV)жа (posledni tři slova vynech. R.) ReШеCAARA к' Прагъ (přidáno мхсецА млрчА % �Ти Дкнь R.), Г(ААГО)Ае (přidáno к ceк“ R.) 43K (vynech. R.) сагр.kшнхk и грхъ мои с'кѫуk . Положише (přidáno же L.) и к' костеАъ (И положише к цимитрѣ R) с(ке)тога (�аго L. R.) ВидА, о ужсноую стрАноу ОАТАрА окою н(а) двсете) Ап(осто)доу, идхже кѣ и с(4)мь ре- КААК (ИАеже се нѣ рекААК положити �.), САЗИДАТИ ЦрКИ (сКЗдДАКь Ц. L. R.). Пренесено же в' (vynech. L.) К нсТИНоу (přidáno кисть L) т(*)ло БещесА(а)кА к'неза х(рИС)КТОАЮКЦА (sic!) % Ти А(К)Нь мис(в)ца мар'чА (мѣсецА млрчак % �ти AhHk L.). (Slova tato, od IpeнeceHo počínaje, v R. nejsou obsa- žena.) На монѣ же ПкраМКАИ И ИсАКокАИ И НкокАИ Е(о)гK oу- МѣСТИ Д(у)Шу его, нужже (кдж L.) к'си по(а)КедНИ ПОчнКА- ютъ, чАюіе (чеклюще L.) к'скржшениk тож)(в)сь скоихи, о *) V rukopise omylem napsáno sov. **) Slova kkoжe u jsou v rukopise omylem dvakrát psána.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 37 ДОЕрАГО М(оу)жа ВецесАлка (posledni slova, od МоЛИТКАMИ ро- činaje, vynech. R.) кецIKшеMOY чVдеси (веш'ше TOV HOVAG R.) жкити се. К р'снотоу (Р.снk R.) но*) (же L. R.) Х(ристо)R“ моуцѣ и с(ке)тихь м(оу)ч(ени)Кь (slova и с. M. vynech. R.) при- Аожи се (приддоужи се �) моука его . Св(ж)т но с'ткорише о неMь, жко (*коже L.) Июджи о Х(ист)k, раскс коше же и жкоже и**) Пет(о)а, и млдден'це его ради изддкише, жкоже и Х(рист)а ради. (Celé toto souvěti, od бкѣт но аž ро ради, vynech. R.) Oук'ень же киси (sic! кисТь L. кK R.) ВеЦIеСААКК кнезь (tato dvě slova vynech. R.) мисеца сек'темккрА 8 и .� . (вь 8�ни и с'А'мн L. 8 И ОсмИ R) ДАНК . К(oг)k Же покои А(оу)шоу его к' с(ве)тжемь поконци са к'сжми по(а)— в(в)днижи и са сижи, иже его рАди (Ш НИМК К.) из'к'ени (оу- к'вни в.) соутъ, некинкни соуце. Не остаки же (vynech. R.) Е(ог)k к(ж)рнихъ и пороугание некернихъ (�Имь в.), на призркь м(и).(о)стню (сти R.) сковю (vynech. R.) по ложи (приАОжи R.) ОКАMен'НА (ОКаMенСHА L. R) Ср(КДК)ЦА НА (К .) покание и разоужхние грхи (грха R.) Hь . И (vynech. R.) AA БOACCA(A)EE пOMCHOY (nOMCHOVEK L.), КОАНКК гржуk с'Ткори, „(о)M(О)АИ се в(ог)у и к'с'kАК (ве)ТИMь eгo (misto těchto slov čteme v R. po c'TRОри: И прИAKжно когоу и ске- ТHИь его сАоужаше) и прнесе (принесе R.) Т()ло кратА скоего, пр(A)K(е)AНAГо M(оV)жа (posledni tři slova vynech. R.) ReШеCAARA к' Прагъ (přidáno мхсецА млрчА % �Ти Дкнь R.), Г(ААГО)Ае (přidáno к ceк“ R.) 43K (vynech. R.) сагр.kшнхk и грхъ мои с'кѫуk . Положише (přidáno же L.) и к' костеАъ (И положише к цимитрѣ R) с(ке)тога (�аго L. R.) ВидА, о ужсноую стрАноу ОАТАрА окою н(а) двсете) Ап(осто)доу, идхже кѣ и с(4)мь ре- КААК (ИАеже се нѣ рекААК положити �.), САЗИДАТИ ЦрКИ (сКЗдДАКь Ц. L. R.). Пренесено же в' (vynech. L.) К нсТИНоу (přidáno кисть L) т(*)ло БещесА(а)кА к'неза х(рИС)КТОАЮКЦА (sic!) % Ти А(К)Нь мис(в)ца мар'чА (мѣсецА млрчак % �ти AhHk L.). (Slova tato, od IpeнeceHo počínaje, v R. nejsou obsa- žena.) На монѣ же ПкраМКАИ И ИсАКокАИ И НкокАИ Е(о)гK oу- МѣСТИ Д(у)Шу его, нужже (кдж L.) к'си по(а)КедНИ ПОчнКА- ютъ, чАюіе (чеклюще L.) к'скржшениk тож)(в)сь скоихи, о *) V rukopise omylem napsáno sov. **) Slova kkoжe u jsou v rukopise omylem dvakrát psána.
Strana 38
VI. Dr. Fr d
VI. Dr. Fr d
Strana 39
Slovanská legenda o sv. Václavu: 39 Х(рист)* И(соу)с г�оспод)ж нашемь . Ти же (Těchto dvou slov v L. není.) (R. má konec poněkud odchylný: HA AOHO же скетихъ патрнАрхk оумѣсти когъ доушоу его, нджже кси пра- кедни почиклютъ, члющіе сплсениѣ тѣлеси сконхк о Христk.) Text slovanské legendy t. zv. Vostokovské, podle staroruského (Rumjancevského) rukopisu z konce XV. anebo z počátku XVI. století,*) opatřený českým překladem, důležitými různočteními z ostatních rukopisů, jmenovitě hlaholských, jakož i výklady a poznámkami věcnými. Zkratky rukopisné jsou roz- vedeny, text jest rozčleněn v náležité věty. 1. Мѣсѫца септекриѫ въ ки“ АенK ОVЕКЕние сВА- ТАГо КАЧеСААКА КHАЗА ЧесКСКа . ГосПОДИ ЕЛАГОСАОРИ, откче! Měsíce září 28. dne. Usmrcení svatého Václava, knížete českého. O Pane, žehnej, otče ! V min. Mak. zní nápis takto: Bъ TOH же ACHK (t. j. 28. září). ЖиТIе КААЖЕНАГО КНАЗА ВАЧеСААКА К'К'ШАГО (vаr. Чешскаго). *) Nový opis legendy z toho rukopisu (1. 54b —60b) pořídil pro mne vlastní rukou professor petrohradské university, A. J. Sobolevskij, jemuž za tuto vzácnou ochotu a laskavou službu vzdávám též veřejně díky. Jméno předního znalce staroruských rukopisů ručí samo za úplnou spolehlivost opisu. Při otisku zachován věrně pravopis předlohy. Některé zvláštnosti zůstaly však nevystiženy. Tak jmenovitě nečiním rozdílu dvojího 6, klada na všech místech obyčejné písmeno, jež po způsobu ruském se vyslovuje je. V rukopise však na několika místech se vyskytuje zvláštní s, tím od obyčejného odchylné, že jazýček jeho jest větší. Toto odchylné s se v ruk. Rum. nachází ve slovech: Sккение 54b, мати же вю 55b, кратъ вго 56а, не длдѫше 'его 56b, речено всть 56b, скѫтаго емъра'аа 57а, вха 57b, схатн 57b, отъ'вхати 57b, не вха 57b, cepAцe 'ero 58a a častěji v tom slově. V rukopise se píše dvojí u: ov a s, v otisku jest vždy v; v rukopise jest dvojí o: o a w, v otisku je vždy jen o; z příčin typografických otištěno dále vždy t, kdežto v rukopise jest k; konečně jsou v rukopise na samohláskách, kterými se siova a slabiky počínají, znaménka (jako řecký spiritus lenis, někdy též s akcentem spojený); tato znaménka jsou v otisku vynechána. Jiných odchylek od rukopisu není než ještě, že jména osobní a místní psána jsou velkými počátečnými písmeny.
Slovanská legenda o sv. Václavu: 39 Х(рист)* И(соу)с г�оспод)ж нашемь . Ти же (Těchto dvou slov v L. není.) (R. má konec poněkud odchylný: HA AOHO же скетихъ патрнАрхk оумѣсти когъ доушоу его, нджже кси пра- кедни почиклютъ, члющіе сплсениѣ тѣлеси сконхк о Христk.) Text slovanské legendy t. zv. Vostokovské, podle staroruského (Rumjancevského) rukopisu z konce XV. anebo z počátku XVI. století,*) opatřený českým překladem, důležitými různočteními z ostatních rukopisů, jmenovitě hlaholských, jakož i výklady a poznámkami věcnými. Zkratky rukopisné jsou roz- vedeny, text jest rozčleněn v náležité věty. 1. Мѣсѫца септекриѫ въ ки“ АенK ОVЕКЕние сВА- ТАГо КАЧеСААКА КHАЗА ЧесКСКа . ГосПОДИ ЕЛАГОСАОРИ, откче! Měsíce září 28. dne. Usmrcení svatého Václava, knížete českého. O Pane, žehnej, otče ! V min. Mak. zní nápis takto: Bъ TOH же ACHK (t. j. 28. září). ЖиТIе КААЖЕНАГО КНАЗА ВАЧеСААКА К'К'ШАГО (vаr. Чешскаго). *) Nový opis legendy z toho rukopisu (1. 54b —60b) pořídil pro mne vlastní rukou professor petrohradské university, A. J. Sobolevskij, jemuž za tuto vzácnou ochotu a laskavou službu vzdávám též veřejně díky. Jméno předního znalce staroruských rukopisů ručí samo za úplnou spolehlivost opisu. Při otisku zachován věrně pravopis předlohy. Některé zvláštnosti zůstaly však nevystiženy. Tak jmenovitě nečiním rozdílu dvojího 6, klada na všech místech obyčejné písmeno, jež po způsobu ruském se vyslovuje je. V rukopise však na několika místech se vyskytuje zvláštní s, tím od obyčejného odchylné, že jazýček jeho jest větší. Toto odchylné s se v ruk. Rum. nachází ve slovech: Sккение 54b, мати же вю 55b, кратъ вго 56а, не длдѫше 'его 56b, речено всть 56b, скѫтаго емъра'аа 57а, вха 57b, схатн 57b, отъ'вхати 57b, не вха 57b, cepAцe 'ero 58a a častěji v tom slově. V rukopise se píše dvojí u: ov a s, v otisku jest vždy v; v rukopise jest dvojí o: o a w, v otisku je vždy jen o; z příčin typografických otištěno dále vždy t, kdežto v rukopise jest k; konečně jsou v rukopise na samohláskách, kterými se siova a slabiky počínají, znaménka (jako řecký spiritus lenis, někdy též s akcentem spojený); tato znaménka jsou v otisku vynechána. Jiných odchylek od rukopisu není než ještě, že jména osobní a místní psána jsou velkými počátečnými písmeny.
Strana 40
40 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V charvátsko-hlaholských rukopisech jest pouze krátké označení: На скетого КещесААКА, испок'дКниКА N. НА ДКНК светаго Бе- qIЕсААКа моученика �. Тажде кечерь накечерие Кещесллка МОVЧЕНИКА L. 2. Gе нънѣ свѣстксѫ пророческое слоко, еже гллго- ААше ГоспОДК нашъ Іисоусъ Христосъ . Hle, nyní vyplnilo se prorocké slovo, jež mluvil Pán náš Ježíš Kristus. V ostatních rukopisech čte se týž text; jen vztažná věta se poněkud odchyluje: сже гллголаше оустъ Господа нашего Iи- covса Хфиста min. Мak. вже и самъ ГосПОДК НАШК Исоусь Хри- CTOcK peчe N. Čtení гAAPOAAIIA, jež nacházíme ve vydáních textu Rum. (Vostokov, Sreznevskij, Miklosich), je mylné; v rukopise jest správné rAAFOAAIe, jak opravoval již Sreznevskij (Filol. nabljud. Vost. 111). Časové určení, v prvních slovech obsažené: Hle, nyní vy- plnilo se . . ., ukazuje, že legenda složena byla bezprostředně po usmrceni sv. Václava. Srv. Büdinger, Zur Kritik altböhm. Gesch., str. 14; Vondrák, Zur Würdigung a t. d., str. 24. 3. БоУАСТь но, рече, въ ПосАѢДНАЯ ДНИ, аКоЖе АниМЪ соуциа въстанеть но вратъ на врата своего и сѫнъ на отеци скои, и врази домашни чловѣци во севѣ не Мили БОУДОУТК . ДА ЕКЗДАСТК НАТЪ БоГЪ ПО ДѣдОЖЪ иХЪ. Neboť bude, pravil, v poslední dni, které, jakož myslíme, (již) nastaly: povstane totiž bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a nepřátelé (budou člověku) domácí (jeho); neboť lidé budou sobě nemilosrdní. Ale odplatí jim Bůh podle skutkův jich. Celé místo je zachováno nejen v min. Mak., nýbrž i v hla- holských textech. Různočteni v Mak. jsou tato: и же мнимъ НЪlН соуцА ] на оТКцА скоего] и крАзи чеАоКХКОV ДОМАШНIИ его] сAми сскk Д4 къзд4. V hlaholských rukopisech jsou též některá důležitá různočteni: 6же м'нимь нине соуце и крази ЧAОR'KKOV AоMAЦИ 6гO ] H R'ZAACTh. Místo není doslovným citátem,
40 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V charvátsko-hlaholských rukopisech jest pouze krátké označení: На скетого КещесААКА, испок'дКниКА N. НА ДКНК светаго Бе- qIЕсААКа моученика �. Тажде кечерь накечерие Кещесллка МОVЧЕНИКА L. 2. Gе нънѣ свѣстксѫ пророческое слоко, еже гллго- ААше ГоспОДК нашъ Іисоусъ Христосъ . Hle, nyní vyplnilo se prorocké slovo, jež mluvil Pán náš Ježíš Kristus. V ostatních rukopisech čte se týž text; jen vztažná věta se poněkud odchyluje: сже гллголаше оустъ Господа нашего Iи- covса Хфиста min. Мak. вже и самъ ГосПОДК НАШК Исоусь Хри- CTOcK peчe N. Čtení гAAPOAAIIA, jež nacházíme ve vydáních textu Rum. (Vostokov, Sreznevskij, Miklosich), je mylné; v rukopise jest správné rAAFOAAIe, jak opravoval již Sreznevskij (Filol. nabljud. Vost. 111). Časové určení, v prvních slovech obsažené: Hle, nyní vy- plnilo se . . ., ukazuje, že legenda složena byla bezprostředně po usmrceni sv. Václava. Srv. Büdinger, Zur Kritik altböhm. Gesch., str. 14; Vondrák, Zur Würdigung a t. d., str. 24. 3. БоУАСТь но, рече, въ ПосАѢДНАЯ ДНИ, аКоЖе АниМЪ соуциа въстанеть но вратъ на врата своего и сѫнъ на отеци скои, и врази домашни чловѣци во севѣ не Мили БОУДОУТК . ДА ЕКЗДАСТК НАТЪ БоГЪ ПО ДѣдОЖЪ иХЪ. Neboť bude, pravil, v poslední dni, které, jakož myslíme, (již) nastaly: povstane totiž bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a nepřátelé (budou člověku) domácí (jeho); neboť lidé budou sobě nemilosrdní. Ale odplatí jim Bůh podle skutkův jich. Celé místo je zachováno nejen v min. Mak., nýbrž i v hla- holských textech. Různočteni v Mak. jsou tato: и же мнимъ НЪlН соуцА ] на оТКцА скоего] и крАзи чеАоКХКОV ДОМАШНIИ его] сAми сскk Д4 къзд4. V hlaholských rukopisech jsou též některá důležitá různočteni: 6же м'нимь нине соуце и крази ЧAОR'KKOV AоMAЦИ 6гO ] H R'ZAACTh. Místo není doslovným citátem,
Strana 41
Slovanská legenda o sv. Václavu. 41 nýbrž obsahuje pouze narážky na evang. Mat. X, 35—36, Mark. XIII, 12, Luk. XII, 53. Doslovně uvedena jsou jen slova Маt. Х, 36 и крази члок'коу домашткнии сго (Маr. еd. Jagić). Z hlaholských rukopisů vychází na jevo, že v původní le- gendě tato slova byla úplně obsažena. Čtení Hxk coyui6 Mak. je důležito, protože potvrzuje časové určení, na počátku legendy vyslovené. Srv. 2. 4. Бѣ же кнАЗь великъ сАлкою, въ Чехахъ жикъи, именежъ Коротислакъ, и жена его Дорогомиръ. Byl pak kníže veliký slávou, v Čechách žijící, jménem Vratislav, a žena jeho Drahomíř. Min. Mak. má čtení poněkud rozvedené: Bk ж6 HKKTO KHA3K келикъ и сллкою честенъ, къ Чехехъ жикъй, именемъ Бра- ТИСААКЪ, И ПОДрОуже еГо Зокомо (vаг. přid. ссТь) ДдАгожирЪ. Původně zněla snad celá věta prostě, jako jest v rkp. hlaholských: Кисть же кнезь етерь вь Чесkук, ИМенЕМь ЕрАТHСААКК, женА же его нафицдеМА ДрАГОМИрА. 5. РодистА же съlна перквен'ца, и ако крестиста и, НАреКОША ИАѫ ЕМу ЕАчесААКЪ. Zplodili pak syna prvo- rozeného, a když jej pokřtili, dali jemu jméno Václav. Min. Mak. má opět text rozšířený: И родистА же сѫнъ сокk пржкороднъій, и ако крестишА и, НАрСКОША ИМА ЕМОV КЪ СКА- ТОМЪ КрещеНИ КАЧеСААКЪ . сИЦе К'K ЗОкОуЧИ ИМЪ пО СRОСМOY окlч4 Ажтице. Hlaholské rukopisy shodují se s Rum. a uka- zují zároveň původní znění: И рождкшА синь скои покнАЦь, и костиста и нарстА име емоу ВещЕСАЛКК. 6. И възрасте отрокъ, ико в' оVати емОV водосъ и призка КоротисАакъ кнѫЗь епископа втера съ всѣжъ КАИрОсОМЪ, и пѣвшИМЪ АиТОУРГНЮ ВЪ ЦеркЕИ сЕАТЪА Ма- рнѫ, и вземъ отрока, постаки на степени предъ оятаремъ, И БААГОСАОЕИ н, се рекъ Господк Іисоусъ Христосъ БАd- ГОСАОЕИ ОтрОЧА Се БААГОСАОВЕНИСМK, ИА'ЖЕ БАаГОСАОКИАЪ есИ
Slovanská legenda o sv. Václavu. 41 nýbrž obsahuje pouze narážky na evang. Mat. X, 35—36, Mark. XIII, 12, Luk. XII, 53. Doslovně uvedena jsou jen slova Маt. Х, 36 и крази члок'коу домашткнии сго (Маr. еd. Jagić). Z hlaholských rukopisů vychází na jevo, že v původní le- gendě tato slova byla úplně obsažena. Čtení Hxk coyui6 Mak. je důležito, protože potvrzuje časové určení, na počátku legendy vyslovené. Srv. 2. 4. Бѣ же кнАЗь великъ сАлкою, въ Чехахъ жикъи, именежъ Коротислакъ, и жена его Дорогомиръ. Byl pak kníže veliký slávou, v Čechách žijící, jménem Vratislav, a žena jeho Drahomíř. Min. Mak. má čtení poněkud rozvedené: Bk ж6 HKKTO KHA3K келикъ и сллкою честенъ, къ Чехехъ жикъй, именемъ Бра- ТИСААКЪ, И ПОДрОуже еГо Зокомо (vаг. přid. ссТь) ДдАгожирЪ. Původně zněla snad celá věta prostě, jako jest v rkp. hlaholských: Кисть же кнезь етерь вь Чесkук, ИМенЕМь ЕрАТHСААКК, женА же его нафицдеМА ДрАГОМИрА. 5. РодистА же съlна перквен'ца, и ако крестиста и, НАреКОША ИАѫ ЕМу ЕАчесААКЪ. Zplodili pak syna prvo- rozeného, a když jej pokřtili, dali jemu jméno Václav. Min. Mak. má opět text rozšířený: И родистА же сѫнъ сокk пржкороднъій, и ако крестишА и, НАрСКОША ИМА ЕМОV КЪ СКА- ТОМЪ КрещеНИ КАЧеСААКЪ . сИЦе К'K ЗОкОуЧИ ИМЪ пО СRОСМOY окlч4 Ажтице. Hlaholské rukopisy shodují se s Rum. a uka- zují zároveň původní znění: И рождкшА синь скои покнАЦь, и костиста и нарстА име емоу ВещЕСАЛКК. 6. И възрасте отрокъ, ико в' оVати емОV водосъ и призка КоротисАакъ кнѫЗь епископа втера съ всѣжъ КАИрОсОМЪ, и пѣвшИМЪ АиТОУРГНЮ ВЪ ЦеркЕИ сЕАТЪА Ма- рнѫ, и вземъ отрока, постаки на степени предъ оятаремъ, И БААГОСАОЕИ н, се рекъ Господк Іисоусъ Христосъ БАd- ГОСАОЕИ ОтрОЧА Се БААГОСАОВЕНИСМK, ИА'ЖЕ БАаГОСАОКИАЪ есИ
Strana 42
42 VI. Dr. Frant. Pastrnek: всА праведники твоѭ и постригоша кнѫзи ини. I vzrostlo pachole, že mu bylo ujmouti vlasů; i pozval Vratislav kníže jakéhosi biskupa se vším duchovenstvem; a když odzpívali liturgii v chrámě svaté Marie, vzav pachole, po- stavil je na stupních před oltářem, a žehnal je, takto řka: Pane Ježíši Kriste, požehnej toto pachole požehnáním, jímž jsi požehnal všechny spravedlivé tvé; i postřihli (jej) knížata jiná. Min. Mak. má čtení odchylné a rozšířené. Hned první věta není tu úplně a správně zachována. Máme tu jen první část: къзрасте отрок; druhá část, v které se mluví o „ujetí vlasů" čili „postřižení“, nahrazena jest tu jiným výkladem: H lKO къICTh ОТкцоу его КраТисААКОV посАдиТИ ОтроКа НА скоемъ сТОАK, сажъ кѣ старъ, члаше смерти секk. Hlaholské texty mají tu čtení původni: H'зраст'шу же емоу, жко кистѣ пострици н . Dále jest čteni v min. Mak. opět rozvedené: и призкакъ Крати- CAAKЪ KHA3A (ve vydáni archaeogr. komm. čte se кHA3H), нже кk ТогдА къ скоеи окласти, н епископъ и кесь причетъ церкок- нй Докръй же н кАлгок'онъй епископ и Потарій со ксмъ KAHOOCOMY. V hlaholských textech je čtení kratší, původnímu velmi blízké: призка Братислакь отъць его на под'стрижение (původně bylo zajisté пострижение) кискоупа именемь Потара CK CKOHME EMOV KAHPOMK. Další čtení v min. Mak. je opět roz- šířené: отNKк'ше сКAТОVЮ АИТОУОГIЮ КЪ ЦерКЕH ПреСКАТЖА КАА- ДжчиЦА НАШеА КогородицА и присноджк ЖаріA. Hlaholské texty nezachovaly tu čtení původního, nýbrž mají jen: H R'cnkR'- ШнMь же иMь MAшоv, důležité a velmi charakteristické udáni chrámu, které čteme v rkp. Rum., v hlaholských rukopisech, dosud známých, se nenalézá. Další text v min. Mak. shoduje se s ostat- ními rukopisy: н къзвед'ше отрока, поставиша на степени предъ оятаремъ, и кАлГослоки его епископъ, сице рекъ . Тéž v hlaholských rukopisech je v podstatě týž text: RAЗAMK KHCKOVIK отрока, постАви и на коимж степеньнкемь предь оятарешь, и КAAГОCAОкИ и, феки: Slova, která žehnající biskup promluvil, jsou opět v min. Mak. rozvedena: Господь Когъ Iнсоусъ Христосъ КААГОСАОКИ ОТрочА сІе, ИАже ЕААГОСАОКИАЪ есИ КСА ПрАКЕДНИКИ ТКОА, ЯврЛАМА, ИСЛАКА Н ІКОКА, Н ВКНчААЪ есИ прАКОKКОНЪХЪ
42 VI. Dr. Frant. Pastrnek: всА праведники твоѭ и постригоша кнѫзи ини. I vzrostlo pachole, že mu bylo ujmouti vlasů; i pozval Vratislav kníže jakéhosi biskupa se vším duchovenstvem; a když odzpívali liturgii v chrámě svaté Marie, vzav pachole, po- stavil je na stupních před oltářem, a žehnal je, takto řka: Pane Ježíši Kriste, požehnej toto pachole požehnáním, jímž jsi požehnal všechny spravedlivé tvé; i postřihli (jej) knížata jiná. Min. Mak. má čtení odchylné a rozšířené. Hned první věta není tu úplně a správně zachována. Máme tu jen první část: къзрасте отрок; druhá část, v které se mluví o „ujetí vlasů" čili „postřižení“, nahrazena jest tu jiným výkladem: H lKO къICTh ОТкцоу его КраТисААКОV посАдиТИ ОтроКа НА скоемъ сТОАK, сажъ кѣ старъ, члаше смерти секk. Hlaholské texty mají tu čtení původni: H'зраст'шу же емоу, жко кистѣ пострици н . Dále jest čteni v min. Mak. opět rozvedené: и призкакъ Крати- CAAKЪ KHA3A (ve vydáni archaeogr. komm. čte se кHA3H), нже кk ТогдА къ скоеи окласти, н епископъ и кесь причетъ церкок- нй Докръй же н кАлгок'онъй епископ и Потарій со ксмъ KAHOOCOMY. V hlaholských textech je čtení kratší, původnímu velmi blízké: призка Братислакь отъць его на под'стрижение (původně bylo zajisté пострижение) кискоупа именемь Потара CK CKOHME EMOV KAHPOMK. Další čtení v min. Mak. je opět roz- šířené: отNKк'ше сКAТОVЮ АИТОУОГIЮ КЪ ЦерКЕH ПреСКАТЖА КАА- ДжчиЦА НАШеА КогородицА и присноджк ЖаріA. Hlaholské texty nezachovaly tu čtení původního, nýbrž mají jen: H R'cnkR'- ШнMь же иMь MAшоv, důležité a velmi charakteristické udáni chrámu, které čteme v rkp. Rum., v hlaholských rukopisech, dosud známých, se nenalézá. Další text v min. Mak. shoduje se s ostat- ními rukopisy: н къзвед'ше отрока, поставиша на степени предъ оятаремъ, и кАлГослоки его епископъ, сице рекъ . Тéž v hlaholských rukopisech je v podstatě týž text: RAЗAMK KHCKOVIK отрока, постАви и на коимж степеньнкемь предь оятарешь, и КAAГОCAОкИ и, феки: Slova, která žehnající biskup promluvil, jsou opět v min. Mak. rozvedena: Господь Когъ Iнсоусъ Христосъ КААГОСАОКИ ОТрочА сІе, ИАже ЕААГОСАОКИАЪ есИ КСА ПрАКЕДНИКИ ТКОА, ЯврЛАМА, ИСЛАКА Н ІКОКА, Н ВКНчААЪ есИ прАКОKКОНЪХЪ
Strana 43
Slovanská legenda o sv. Václavu. 43 царей, ракнъхъ Апостоложъ, Костѫн'тина и GАеноу . V hla- holských rukopisech je čtení původní: Гoсподи коже Иcoy Хри- сТе, КААГОСАОвИ отрока сего, жкоже КААГОсАОКНАК еси в'се прд- ведники твое. Hlaholskými rukopisy jest tudíž dosvědčen voc. Господи Iисоусе Христе, který podle Sreznevského (Фил. наблюд. BOCT., 111) má se čísti i v rukop. Rum. V rkpise Rum. následuje nyní krátká a důležitá věta: и постригошА кнАЗи ини t. j. vyko- nali obřad postřižení vlasů Václavovi knížata jiná. V min. Mak. této věty vůbec není; zpracovatel tohoto textu vynechal vůbec všechny narážky na obřad postřižení. Situace je tu úplně změněna. Kníže Vratislav nepozval biskupa Notaria s duchovenstvem na po- střižení, nýbrž protože octl se u vysokém stáří a očekával brzké smrti. Do vypravování legendy se tato situace ovšem nehodí. V hlaholských rukopisech je tato závěrná věta sice obsažena, avšak poněkud v jiném zněni: сице же с' кАдГослокениемь пострижень FHCTK. Důležité zmínky o jiných knížatech, kteří obřad postřižení Václavova vykonali, není v těchto rukopisech. Výraz, zachovaný v rukopise Rumjancevském: „v chrámě svaté Marie“ vzbudil záhy pozornost. Již Vostokov připomenul k těmto slovům: „Podle obecného obyčeje západní církve, přesvatá Boho- rodička nazvána prostě svatou Marií.“ A tak soudil též Šafařík (v článku Palackého ČČM. 1837, 410 = Radhost II, 135): „„Když odzpívali liturgii v chrámě sv. Marie, — pěvšim liturgiju v cerkvi svjatyja Marija“, — to spůsob mluvy neslýchaný v legendách cy- rilských, kdežto vždy se mluvívá: „v cerkvi prjesvjatyjä bogo- rodice christodjevy Marijä“, nikdy jinak.““ Podobně uznává Von- drák (Zur Würdigung der asl. Wenzelsleg. a t. d., str. 20), že výraz „vъ cerkvi svjatyja Marija“ budi největší pozornost, jako nad jiné zřetelný důkaz, že naše legenda vznikla na českém území. Upozorňuji při této příležitosti, že v moravsko-pannonské legendě o Konstantinovi, kap. XVII, čteme týž výraz: K Ц9KKЪКИ CEAТЪA MAфHLA in ecclesia sanctae Mariae (mé Dějiny slov. apošt. C. a M., str. 210). V rukopise Rum. není zaznamenáno jméno onoho biskupa, který na pozvání Vratislavovo obřad postřižení sv. Václava vy- konal. Hlaholské rukopisy však zachovaly jeho jméno, a též v Mak. min. je toto jméno obsaženo: Notar, Notarij, tedy v latinském tvaru: Notarius. Biskupem řezenským byl za oněch dob Tuto (od r. 893 až do 10. října 930). Vondrák (Zur Würdigg. 21—22) před-
Slovanská legenda o sv. Václavu. 43 царей, ракнъхъ Апостоложъ, Костѫн'тина и GАеноу . V hla- holských rukopisech je čtení původní: Гoсподи коже Иcoy Хри- сТе, КААГОСАОвИ отрока сего, жкоже КААГОсАОКНАК еси в'се прд- ведники твое. Hlaholskými rukopisy jest tudíž dosvědčen voc. Господи Iисоусе Христе, který podle Sreznevského (Фил. наблюд. BOCT., 111) má se čísti i v rukop. Rum. V rkpise Rum. následuje nyní krátká a důležitá věta: и постригошА кнАЗи ини t. j. vyko- nali obřad postřižení vlasů Václavovi knížata jiná. V min. Mak. této věty vůbec není; zpracovatel tohoto textu vynechal vůbec všechny narážky na obřad postřižení. Situace je tu úplně změněna. Kníže Vratislav nepozval biskupa Notaria s duchovenstvem na po- střižení, nýbrž protože octl se u vysokém stáří a očekával brzké smrti. Do vypravování legendy se tato situace ovšem nehodí. V hlaholských rukopisech je tato závěrná věta sice obsažena, avšak poněkud v jiném zněni: сице же с' кАдГослокениемь пострижень FHCTK. Důležité zmínky o jiných knížatech, kteří obřad postřižení Václavova vykonali, není v těchto rukopisech. Výraz, zachovaný v rukopise Rumjancevském: „v chrámě svaté Marie“ vzbudil záhy pozornost. Již Vostokov připomenul k těmto slovům: „Podle obecného obyčeje západní církve, přesvatá Boho- rodička nazvána prostě svatou Marií.“ A tak soudil též Šafařík (v článku Palackého ČČM. 1837, 410 = Radhost II, 135): „„Když odzpívali liturgii v chrámě sv. Marie, — pěvšim liturgiju v cerkvi svjatyja Marija“, — to spůsob mluvy neslýchaný v legendách cy- rilských, kdežto vždy se mluvívá: „v cerkvi prjesvjatyjä bogo- rodice christodjevy Marijä“, nikdy jinak.““ Podobně uznává Von- drák (Zur Würdigung der asl. Wenzelsleg. a t. d., str. 20), že výraz „vъ cerkvi svjatyja Marija“ budi největší pozornost, jako nad jiné zřetelný důkaz, že naše legenda vznikla na českém území. Upozorňuji při této příležitosti, že v moravsko-pannonské legendě o Konstantinovi, kap. XVII, čteme týž výraz: K Ц9KKЪКИ CEAТЪA MAфHLA in ecclesia sanctae Mariae (mé Dějiny slov. apošt. C. a M., str. 210). V rukopise Rum. není zaznamenáno jméno onoho biskupa, který na pozvání Vratislavovo obřad postřižení sv. Václava vy- konal. Hlaholské rukopisy však zachovaly jeho jméno, a též v Mak. min. je toto jméno obsaženo: Notar, Notarij, tedy v latinském tvaru: Notarius. Biskupem řezenským byl za oněch dob Tuto (od r. 893 až do 10. října 930). Vondrák (Zur Würdigg. 21—22) před-
Strana 44
44 VI. Dr. Frant. Pastrnek: pokládal tudíž, že jméno „Notar, Notarij“ vzniklo nedorozuměním; původně že bylo „episkopa jetera“ (episcopum quendam), jak sku- tečně čteme v Rum. Než taková domněnka, vzhledem na shodu mezi rukopisy hlaholskými a min. Mak., není pravdě nikterak po- dobna, což ostatně i Vondrák sám nyní uznává (ČČM. 1903, 147). Jméno „Notarius" není tak nebiskupské, jak Vondrák mínil. Jagić (Легенда о св. Вячеславѣ, 9) poukázal dobře na místo u našeho kronisty Kosmy, kde při r. 995 čteme: cum viro summae discre- tionis praesule nomine Nothario (Fontes rerum bohem. II, 45). Po- dobá se tudíž, že jmenovaný biskup Notarius byl koepiskopem čili chorepiskopem řezenským, jak soudí Pekař (Nejstarší kronika česká, 39). Srv. též zprávu legendy Kristiánovy, že biskup ře- zenský poslal do Prahy k vysvěcení kostela sv. Jiří svého spolu- biskupa: coepiscopum suum cum aliquantulis clericorum choris ablegavit .. . (t., 10). Čteni rkp. Rum. „episkopa jetera" je snad zkaženina (Kalousek, Obrana knížete Václava sv., 29). Možná však též, že místo znělo původně takto: eпископа 6Tвра, иMенеMь Ho- Tариla t. j. jakéhosi biskupa, jménem Notaria. Tomek pomýšlel — neznaje ovšem, že jméno Notarius jest zajištěno — na některého biskupa moravského, z těch, které papež Jan IX. r. 899 na Mo- ravu poslal (ČČM. 1860, 287). Zpráva legendy naší o postřižení vlasů knížete Václava je dů- ležita, jako doklad o tomto obřadě u Čechů. Již Vostokov to při- pomenul slovy: „Изъ сего видно что и у Чеховъ водились кня- жескіе постриги“. Hanka sice poznamenal, že slovanský obřad „postřižiny“ hned za pohanstva skoro všickni Slované hlučně sla- vívali, avšak dokladů neuvedl. Běží tu především o slovo „postři- žiny“*). Podobá se, že slovo uvedl do češtiny Hanka. V textech naši legendy vyskytuje se jen sloveso „postrišti“, což by česky znělo „postříci“, a slovesné jméno podstatné „postriženije“ = po- střižení. Slovesa постришти, постригати, постризати (tondere) a podstatná jména постригъ, пострнжение, пострнгание (tonsio), v hlah. památkách поджстрншти (tondere) а подъсТрижение (tonsio), jsou též v Miklosichově Lexicon palaeoslov. doložena, ovšem — snad všeobecně (srv. též Daničić, Рjечник из киж. стар. cpI., 1863) — ve smyslu tonsury mnišské. Staroruský název jest *) Glossa v „Mater Verborum": poſtriſini (tonsure) 348a 36 jest z padě- ných. ČČM. 1877, 504.
44 VI. Dr. Frant. Pastrnek: pokládal tudíž, že jméno „Notar, Notarij“ vzniklo nedorozuměním; původně že bylo „episkopa jetera“ (episcopum quendam), jak sku- tečně čteme v Rum. Než taková domněnka, vzhledem na shodu mezi rukopisy hlaholskými a min. Mak., není pravdě nikterak po- dobna, což ostatně i Vondrák sám nyní uznává (ČČM. 1903, 147). Jméno „Notarius" není tak nebiskupské, jak Vondrák mínil. Jagić (Легенда о св. Вячеславѣ, 9) poukázal dobře na místo u našeho kronisty Kosmy, kde při r. 995 čteme: cum viro summae discre- tionis praesule nomine Nothario (Fontes rerum bohem. II, 45). Po- dobá se tudíž, že jmenovaný biskup Notarius byl koepiskopem čili chorepiskopem řezenským, jak soudí Pekař (Nejstarší kronika česká, 39). Srv. též zprávu legendy Kristiánovy, že biskup ře- zenský poslal do Prahy k vysvěcení kostela sv. Jiří svého spolu- biskupa: coepiscopum suum cum aliquantulis clericorum choris ablegavit .. . (t., 10). Čteni rkp. Rum. „episkopa jetera" je snad zkaženina (Kalousek, Obrana knížete Václava sv., 29). Možná však též, že místo znělo původně takto: eпископа 6Tвра, иMенеMь Ho- Tариla t. j. jakéhosi biskupa, jménem Notaria. Tomek pomýšlel — neznaje ovšem, že jméno Notarius jest zajištěno — na některého biskupa moravského, z těch, které papež Jan IX. r. 899 na Mo- ravu poslal (ČČM. 1860, 287). Zpráva legendy naší o postřižení vlasů knížete Václava je dů- ležita, jako doklad o tomto obřadě u Čechů. Již Vostokov to při- pomenul slovy: „Изъ сего видно что и у Чеховъ водились кня- жескіе постриги“. Hanka sice poznamenal, že slovanský obřad „postřižiny“ hned za pohanstva skoro všickni Slované hlučně sla- vívali, avšak dokladů neuvedl. Běží tu především o slovo „postři- žiny“*). Podobá se, že slovo uvedl do češtiny Hanka. V textech naši legendy vyskytuje se jen sloveso „postrišti“, což by česky znělo „postříci“, a slovesné jméno podstatné „postriženije“ = po- střižení. Slovesa постришти, постригати, постризати (tondere) a podstatná jména постригъ, пострнжение, пострнгание (tonsio), v hlah. památkách поджстрншти (tondere) а подъсТрижение (tonsio), jsou též v Miklosichově Lexicon palaeoslov. doložena, ovšem — snad všeobecně (srv. též Daničić, Рjечник из киж. стар. cpI., 1863) — ve smyslu tonsury mnišské. Staroruský název jest *) Glossa v „Mater Verborum": poſtriſini (tonsure) 348a 36 jest z padě- ných. ČČM. 1877, 504.
Strana 45
Slovanská legenda o sv. Václavu. 45 пострHгK (srv. hořejší poznámku Vostokova), jenž znamenal (podle výkladu Dalja, Толк. словарь, III, 1882, str. 357) „občanské (ni- koliv duchovní) postřižení, obřad přiznání dítěte mužem, zákonitým synem a dědicem otcovým a budoucím členem společnosti.“ „Postrigy“ konaly se, když bylo chlapci tři léta. V nejstarších letopisech ruských (vulgo Nestorových) jsou doklady. Výraz je vždy stálý: къlA постригK (г. 1192) у кедИКАГО КНаЗ ЕССКОАОДА . . . СЪНУ его Георгеки (Лѣтопись по Лаврентіевскому списку, изд. археогр. комм. СІб. 1872, 388), кшша постригъ (г. 1194) у . . . кназ1а БсСкОАОДА . .. съну его Иросллку (t., 390), к'ъшша постриГъ (г. 1212) V КонстАнТиНА, съlнА БСеКОАОЖА, с“НОМА еГО БАСИАКу И ЕССКОЛОДОV (t., 416), къшшА пострниъ (г. 1302) V КнаЗ1 V ЖиХАНАА сѫнОКи его ДмитрнЮ (t, 462). Tedy vždy týž výraz a táž vazba: „byly postřihy u knížete (otce) synu (synům) jeho..“ (Mimo to vyskytují se v těchto nejstarších letopisech ruských jen slovesné tvary: постричи — dáti do kláštera, o kněžnách, str. 392, 399, постриже ся — vstoupila do kláštera, str. 422, 428, остригоша cя — přijali tonsuru str. 490.) Odtud tedy název „postřižin“ není, ale jest čerpán z polštiny. Linde (Słownik języka polskiego, IV, 1811) dokládá „postrzyžyny“ ve všech významech, nejen jako stři- hání vlny, zvláště ovčí, nýbrž též vlasů, a to jako obřad světský a duchovní. Doklady pro obřad „postřižin“ knížecích jsou tu dva: „Slepota Mieczysława trwać miała až do siódmego roku, kiedy mu ociec obrządkiem narodowym uroczyſte sprawił poſtrzyżyny“. Na- ruszewicz, Hiſtorya naroda Polſk. Warszawa, 1786; „Zwyczay był u Polaków w siedm lat ſtrzyc czupryny, i zwano to, sprawiwszy bankiet, poſtrzyżyny“. Potockiego Poczet herbów, w Krakowie 1696. „Postřižiny“ v nejstarších dějinách polských připomíná též Šafařík v Slov. Starožitnostech, II, 370 a 372. Že tento knížecí obřad v X. stol. též v Čechách se slavil, toho jediným dokladem jest naše slovanská legenda. Palacký (Radhost, II, 140) vystihl zprávy tohoto vzácného pramene takto: „Staroslovanský obřad postřižin zachoval se i u křesťanských Čechův ještě v obyčeji, a od kněží ve chrámě, jak se zdá, s větší slavností, nežli křest sám, vykonáván byl. Avšak jmena osobní již tehdáž hned při křestu, ne pak teprv o postřižinách, dětem dávána jsou“. K tomu jedině tolik dodati sluší, že zpráva naší legendy týká se pouze knížecí rodiny, a nikoliv Čechů vůbec, podobně jako doklady staropolské a staroruské. Büdinger (Zur Kritik altböhm. Gesch., 21) obával se
Slovanská legenda o sv. Václavu. 45 пострHгK (srv. hořejší poznámku Vostokova), jenž znamenal (podle výkladu Dalja, Толк. словарь, III, 1882, str. 357) „občanské (ni- koliv duchovní) postřižení, obřad přiznání dítěte mužem, zákonitým synem a dědicem otcovým a budoucím členem společnosti.“ „Postrigy“ konaly se, když bylo chlapci tři léta. V nejstarších letopisech ruských (vulgo Nestorových) jsou doklady. Výraz je vždy stálý: къlA постригK (г. 1192) у кедИКАГО КНаЗ ЕССКОАОДА . . . СЪНУ его Георгеки (Лѣтопись по Лаврентіевскому списку, изд. археогр. комм. СІб. 1872, 388), кшша постригъ (г. 1194) у . . . кназ1а БсСкОАОДА . .. съну его Иросллку (t., 390), к'ъшша постриГъ (г. 1212) V КонстАнТиНА, съlнА БСеКОАОЖА, с“НОМА еГО БАСИАКу И ЕССКОЛОДОV (t., 416), къшшА пострниъ (г. 1302) V КнаЗ1 V ЖиХАНАА сѫнОКи его ДмитрнЮ (t, 462). Tedy vždy týž výraz a táž vazba: „byly postřihy u knížete (otce) synu (synům) jeho..“ (Mimo to vyskytují se v těchto nejstarších letopisech ruských jen slovesné tvary: постричи — dáti do kláštera, o kněžnách, str. 392, 399, постриже ся — vstoupila do kláštera, str. 422, 428, остригоша cя — přijali tonsuru str. 490.) Odtud tedy název „postřižin“ není, ale jest čerpán z polštiny. Linde (Słownik języka polskiego, IV, 1811) dokládá „postrzyžyny“ ve všech významech, nejen jako stři- hání vlny, zvláště ovčí, nýbrž též vlasů, a to jako obřad světský a duchovní. Doklady pro obřad „postřižin“ knížecích jsou tu dva: „Slepota Mieczysława trwać miała až do siódmego roku, kiedy mu ociec obrządkiem narodowym uroczyſte sprawił poſtrzyżyny“. Na- ruszewicz, Hiſtorya naroda Polſk. Warszawa, 1786; „Zwyczay był u Polaków w siedm lat ſtrzyc czupryny, i zwano to, sprawiwszy bankiet, poſtrzyżyny“. Potockiego Poczet herbów, w Krakowie 1696. „Postřižiny“ v nejstarších dějinách polských připomíná též Šafařík v Slov. Starožitnostech, II, 370 a 372. Že tento knížecí obřad v X. stol. též v Čechách se slavil, toho jediným dokladem jest naše slovanská legenda. Palacký (Radhost, II, 140) vystihl zprávy tohoto vzácného pramene takto: „Staroslovanský obřad postřižin zachoval se i u křesťanských Čechův ještě v obyčeji, a od kněží ve chrámě, jak se zdá, s větší slavností, nežli křest sám, vykonáván byl. Avšak jmena osobní již tehdáž hned při křestu, ne pak teprv o postřižinách, dětem dávána jsou“. K tomu jedině tolik dodati sluší, že zpráva naší legendy týká se pouze knížecí rodiny, a nikoliv Čechů vůbec, podobně jako doklady staropolské a staroruské. Büdinger (Zur Kritik altböhm. Gesch., 21) obával se
Strana 46
46 VI. Dr. Frant. Pastrnek: poněkud, nebyl-li snad při překladu do ruštiny nějaký staročeský obřad za ruský zaměněn. Charv.-hlaholské texty naší legendy jsou bezpečným důkazem, že tato obava jest bezpodstatná. Bylo již připomenuto, že zavěrečná věta rukopisu Rum.: H постригошА кнАзи нни t. j. et totonderunt (eum) principes alii (Miklosich) und es schoren ihn andere Fürsten (Wattenbach) neni v žádném jiném rukopise zachována, nýbrž že hlaholské rukopisy mají pouze: „tak tedy s požehnáním postřižen byl“. Zpráva o úča- stenství jiných knížat jest ovšem velmi pozoruhodna. Ale třeba míti na mysli, že jest zde řeč o jiných knížatech a nikoliv o ně- kterém (určitém) knížeti. Vykládá-li Pekař, že „legenda Vostokova . . . má zprávu o postřižinách Václavových slavených v přítomnosti cizího vévody (patrně bavorského Arnulfa)“ a připojuje-li k tomu ještě v poznámce: „Toho si také nikdo nepovšiml, ač zprávu lze sotva vyložiti jinak než jako zajímavý doklad pro státoprávní zá- vislost tehdejšího pražského knížetstvi na Bavorsku" (Nejst. kro- nika česká, str. 39) — jest to domněnka, založená na kombinaci čtení Rum. s čtením min. Mak.: И приЗКАКЪ КрАТИСААКK КНАЗА (var. кнАзи), нже вѣ тогдА к'ъ скоей (sic) оБААСТH. V ruko- pise Rum. čteme pouze: и призка HОроТHСААКЪ КНАЗK . Vzhledem na texty hlaholské podobá se, že toto čtení jest původnější. Srv. též poznámky J. Kalouska v Osvětě 1903, str. 125—126. Pekař vůči tomu hájí své mínění (ČČH., IX, 1903, 157) a považuje čtení min. Mak. za zprávu velmi důležitou a poučnou, která z ji- ných pramenů přímo neb nepřímo může býti doložena. Nedotýkaje se historických důvodů pro větu, že Čechy za doby Václavovy náležely k poslušenství vévod bavorských, upozorňuji opět na to, že text min. Mak. jest na tomto místě zajisté změněn, ježto zpráva o postřižení Václavově, zajisté authentická, jest nahrazena vypra- vováním zcela jiným, jež se do souvislosti legendy nehodí. O „postřižinách“ srv. též Č. Zibrt, Dějiny kroje v zemích če- ských, I, 1891, 43; dále K. Potkański, Postrzyžyny u Słowian i Germanów, v Rozprawách Krakovské Akad., odd. hist.-filos. ř. II, sv. VII, 1895, str. 330—422. Rozprava K. Potkańského týká se jen v první části Slovanů (str. 330—352). Doklady staré jsou tu pouze z kronikářů polských (Gallus, Mon. Pol. hist. I, 390 a 398; mistr Vincenty, t., II, 272) a letopisů ruských. Naší legendy Pot- kański neuvádí. Ostatní výklady jeho vzaty jsou z lidových zvyků
46 VI. Dr. Frant. Pastrnek: poněkud, nebyl-li snad při překladu do ruštiny nějaký staročeský obřad za ruský zaměněn. Charv.-hlaholské texty naší legendy jsou bezpečným důkazem, že tato obava jest bezpodstatná. Bylo již připomenuto, že zavěrečná věta rukopisu Rum.: H постригошА кнАзи нни t. j. et totonderunt (eum) principes alii (Miklosich) und es schoren ihn andere Fürsten (Wattenbach) neni v žádném jiném rukopise zachována, nýbrž že hlaholské rukopisy mají pouze: „tak tedy s požehnáním postřižen byl“. Zpráva o úča- stenství jiných knížat jest ovšem velmi pozoruhodna. Ale třeba míti na mysli, že jest zde řeč o jiných knížatech a nikoliv o ně- kterém (určitém) knížeti. Vykládá-li Pekař, že „legenda Vostokova . . . má zprávu o postřižinách Václavových slavených v přítomnosti cizího vévody (patrně bavorského Arnulfa)“ a připojuje-li k tomu ještě v poznámce: „Toho si také nikdo nepovšiml, ač zprávu lze sotva vyložiti jinak než jako zajímavý doklad pro státoprávní zá- vislost tehdejšího pražského knížetstvi na Bavorsku" (Nejst. kro- nika česká, str. 39) — jest to domněnka, založená na kombinaci čtení Rum. s čtením min. Mak.: И приЗКАКЪ КрАТИСААКK КНАЗА (var. кнАзи), нже вѣ тогдА к'ъ скоей (sic) оБААСТH. V ruko- pise Rum. čteme pouze: и призка HОроТHСААКЪ КНАЗK . Vzhledem na texty hlaholské podobá se, že toto čtení jest původnější. Srv. též poznámky J. Kalouska v Osvětě 1903, str. 125—126. Pekař vůči tomu hájí své mínění (ČČH., IX, 1903, 157) a považuje čtení min. Mak. za zprávu velmi důležitou a poučnou, která z ji- ných pramenů přímo neb nepřímo může býti doložena. Nedotýkaje se historických důvodů pro větu, že Čechy za doby Václavovy náležely k poslušenství vévod bavorských, upozorňuji opět na to, že text min. Mak. jest na tomto místě zajisté změněn, ježto zpráva o postřižení Václavově, zajisté authentická, jest nahrazena vypra- vováním zcela jiným, jež se do souvislosti legendy nehodí. O „postřižinách“ srv. též Č. Zibrt, Dějiny kroje v zemích če- ských, I, 1891, 43; dále K. Potkański, Postrzyžyny u Słowian i Germanów, v Rozprawách Krakovské Akad., odd. hist.-filos. ř. II, sv. VII, 1895, str. 330—422. Rozprava K. Potkańského týká se jen v první části Slovanů (str. 330—352). Doklady staré jsou tu pouze z kronikářů polských (Gallus, Mon. Pol. hist. I, 390 a 398; mistr Vincenty, t., II, 272) a letopisů ruských. Naší legendy Pot- kański neuvádí. Ostatní výklady jeho vzaty jsou z lidových zvyků
Strana 47
Slovanská legenda o sv. Václavu. 47 a pověr, jmenovitě jihoslovanských (podle spisu F. Kraus, Haar- schurgodschaft, 1894). 7. ТѣАЖе АНИАЪ, ИКО ОVБО БААГОСАОЕЕНИЕАЪ СПИСКОПА того, но МОАиТкаMИ БАягокѣрнъжи, нача отрокъ рости, EAAPOДATKIO HOжHCH XPAHHAK. Myslíme tudíž, že požehnáním toho biskupa, a modlitbami pravověrnými, počalo pachole prospívati, milostí boží chráněno. Čtení v min. Mak. se poněkud odchyluje: Gице же peK'шv КААГОR'КОНОMOV ТОMОY еписКОпоV И МоАнТКАMИ его, НАЧАТЪ отрокъ (vynecháno рости), и кАлгодатно кожіею хоанижъ. Hlaholské texty shodují se více s Rum, neboť čteme v nich též: ТѣAЖе МНИМК, Ко КААГОСАОКЕННЕМК КИсКОуПА Того прАКЕА- нАГО И Молитками сго, начеть отрокь расти, КАаГоДКТHЮ Бо- ЖИЕЮ ХОАНИМА. 8. И КЪДА И БАБА СКОА ЛЮДМИ(АА) НАОУЧИТИ КНИГААЪ GАОКЕНКСКИАТЪ, ПО сАѢдОV ПОПОКОУ : И НАКЪ1Че РАЗОУАЪ ДО- врѣ . Отсади же БоротисАякъ в БоудОУЧК“ И нача отрокъ оучити сѫ книгажъ Хлтинкскияъ, и наоучи сѫ Доврѣ. I dala jej bába jeho Lidmila naučiti písmu slověnskému po návodu kněžském; i naučil se smyslu (jeho) dobře. Poslal pak (jej) Vratislav do Budče; i počal chlapec učiti se písmu latinskému, a naučil se (jemu) dobře. Pozn. V ruk. Rum. psáno AюAMHHAOYUHTH, tak že se čísti může buďto ЛЮДЛНАа (H оmylem místo 4) оучити, anebo AюдMи(Ad) наоучитH, při čemž se předpokládá, že koncová slabika -Aa omylem, před Há-, byla vynechána. Vo- stokov četl: ЛЮДМНАа наоуЧИТH. Čtení min. Mak. shoduje se celkem dobře s rukop. Rum., až na některé více slovní než věcné odchylky. Text min. Mak. zní: И К'ДА еГО КАКА СКОА ЛЮДМИАА ОУЧИТИ КНИГАМЪ САОКЕНКСКЪІМЪ, ПOCАКДОVА сКОЕMOV ОVчиТЕАЮ Докр и накче рАЗОVMOV все- MOV RK KO'3k (tak ve vyd. archaeogr. komm., kdežto ve vydání Kolářově jest к KOp'3k, snad jen chybou tiskovou). ОтсадИ же И КНАЗК БрАТиСААКЪ в'ъ Коудичь и нАчатѣ отрокъ оучити
Slovanská legenda o sv. Václavu. 47 a pověr, jmenovitě jihoslovanských (podle spisu F. Kraus, Haar- schurgodschaft, 1894). 7. ТѣАЖе АНИАЪ, ИКО ОVБО БААГОСАОЕЕНИЕАЪ СПИСКОПА того, но МОАиТкаMИ БАягокѣрнъжи, нача отрокъ рости, EAAPOДATKIO HOжHCH XPAHHAK. Myslíme tudíž, že požehnáním toho biskupa, a modlitbami pravověrnými, počalo pachole prospívati, milostí boží chráněno. Čtení v min. Mak. se poněkud odchyluje: Gице же peK'шv КААГОR'КОНОMOV ТОMОY еписКОпоV И МоАнТКАMИ его, НАЧАТЪ отрокъ (vynecháno рости), и кАлгодатно кожіею хоанижъ. Hlaholské texty shodují se více s Rum, neboť čteme v nich též: ТѣAЖе МНИМК, Ко КААГОСАОКЕННЕМК КИсКОуПА Того прАКЕА- нАГО И Молитками сго, начеть отрокь расти, КАаГоДКТHЮ Бо- ЖИЕЮ ХОАНИМА. 8. И КЪДА И БАБА СКОА ЛЮДМИ(АА) НАОУЧИТИ КНИГААЪ GАОКЕНКСКИАТЪ, ПО сАѢдОV ПОПОКОУ : И НАКЪ1Че РАЗОУАЪ ДО- врѣ . Отсади же БоротисАякъ в БоудОУЧК“ И нача отрокъ оучити сѫ книгажъ Хлтинкскияъ, и наоучи сѫ Доврѣ. I dala jej bába jeho Lidmila naučiti písmu slověnskému po návodu kněžském; i naučil se smyslu (jeho) dobře. Poslal pak (jej) Vratislav do Budče; i počal chlapec učiti se písmu latinskému, a naučil se (jemu) dobře. Pozn. V ruk. Rum. psáno AюAMHHAOYUHTH, tak že se čísti může buďto ЛЮДЛНАа (H оmylem místo 4) оучити, anebo AюдMи(Ad) наоучитH, při čemž se předpokládá, že koncová slabika -Aa omylem, před Há-, byla vynechána. Vo- stokov četl: ЛЮДМНАа наоуЧИТH. Čtení min. Mak. shoduje se celkem dobře s rukop. Rum., až na některé více slovní než věcné odchylky. Text min. Mak. zní: И К'ДА еГО КАКА СКОА ЛЮДМИАА ОУЧИТИ КНИГАМЪ САОКЕНКСКЪІМЪ, ПOCАКДОVА сКОЕMOV ОVчиТЕАЮ Докр и накче рАЗОVMOV все- MOV RK KO'3k (tak ve vyd. archaeogr. komm., kdežto ve vydání Kolářově jest к KOp'3k, snad jen chybou tiskovou). ОтсадИ же И КНАЗК БрАТиСААКЪ в'ъ Коудичь и нАчатѣ отрокъ оучити
Strana 48
48 VI. Dr. Frant. Pastrnek: СА К'НИГАМЪ ААТЪНАСККІАЪ, И НАОVЧИ СА ДОкрK. Тext min. Mak. ospravedlňuje též opravu J. Sreznevského, jenž žádal čtení: H Ha- кѫче разоумоу (Фил. наблюд. Вост., 111). Týž opravoval též къ КOVAoJK (t.). V hlah. rukopisech máme čtení až příliš zkrácené: ПАкиче Же К'НИГИ сАОКЖн'СКИе И ААТИн'СКИе ДОБрѣ. Vzácnou zprávu o bábě Václavově Lidmile vyjádřil Palacký (Radh. II, 140) takto: „Sv. Lidmila, bába Václavova, dala vnuka svého již za mládí naučiti písmu slovanskému, a sice návodem kněze domácího“. Je viděti, že slova „návodem kněze domácího“ nejsou pouhým překladem čtení legendárního, nýbrž výkladem, spojeným s určitou domněnkou. V rukop. Rum. čteme pouze: no cAKдOV nOHOROV, což doslovně asi znamená: „po stopě kněžské, podle návodu kněžského.“ V min. Mak. zní tato věta: nOcAkAOVA скоеMOV VчиTеAЮ Aoкр“k, t. j. následuje svého učitele dobře. Není pochybnosti, že čtení rukopisu Rum. je původnější. Sluší však připomenouti, že Miklosich tato slova překládal jinak, totiž „in modum presbyteri", a taktéž Wattenbach: „wie einen Priester". Podle tohoto překladu byl by smysl této zprávy ten, že Václav naučil se slovanskému písmu tak dokonale jako slovanský kněz. Srovnej pozdějši slova legendy „и нача же умѫти книги дд- ТъНКсКИа, ІаКоже ДОкдЪ спископъ иАИ попЪ.“ Srv. však výklad Vondrákův v ČČM. 1903, 156. O „domácím knězi-učiteli“ sv. Vá- clava legenda tudíž nemluví. Že to byl slovanský kněz, jenž sv. Václava učil slovanskému písmu, o tom nemůže býti pochybnosti. Byl-li člověkem domácím, anebo cizincem, není lze rozhodnouti. Vondrák (Zur Würd. 32) pomýšlel na některého z Moravy vypu- zeného žáka Methodova, jenž po přání sv. Lidmily stal se učitelem sv. Václava. Jagić (Zur Entstehungsgesch. der ksl. Spr. I., Wien 1900, 55) soudí o věci poněkud jinak. „Když vedle otce Vratislava a manželky jeho Drahomíři jakožto matky legenda výslovně ne- připisuje podnět k tomuto slovanskému vyučování ani otci ani matce, nýbrž bábě, jest v tom asi uložen zvláštní smysl. Nevysvětluji si věci pouhou náhodou, aniž jest náhodou, že vyskytují se pouze o sv. Václavu a jeho bábě Lidmile právě staroslovanské legendy. Jest dost možná, že týž nonk, jenž při sv. Václavu působil jako učitel staré církevní slovanštiny, byl též spisovatelem té aneb oné legendy.“ Takovým způsobem shledává Jagić jakousi souvislost mezi působením Metodějovým a žáků jeho na Moravě a tímto
48 VI. Dr. Frant. Pastrnek: СА К'НИГАМЪ ААТЪНАСККІАЪ, И НАОVЧИ СА ДОкрK. Тext min. Mak. ospravedlňuje též opravu J. Sreznevského, jenž žádal čtení: H Ha- кѫче разоумоу (Фил. наблюд. Вост., 111). Týž opravoval též къ КOVAoJK (t.). V hlah. rukopisech máme čtení až příliš zkrácené: ПАкиче Же К'НИГИ сАОКЖн'СКИе И ААТИн'СКИе ДОБрѣ. Vzácnou zprávu o bábě Václavově Lidmile vyjádřil Palacký (Radh. II, 140) takto: „Sv. Lidmila, bába Václavova, dala vnuka svého již za mládí naučiti písmu slovanskému, a sice návodem kněze domácího“. Je viděti, že slova „návodem kněze domácího“ nejsou pouhým překladem čtení legendárního, nýbrž výkladem, spojeným s určitou domněnkou. V rukop. Rum. čteme pouze: no cAKдOV nOHOROV, což doslovně asi znamená: „po stopě kněžské, podle návodu kněžského.“ V min. Mak. zní tato věta: nOcAkAOVA скоеMOV VчиTеAЮ Aoкр“k, t. j. následuje svého učitele dobře. Není pochybnosti, že čtení rukopisu Rum. je původnější. Sluší však připomenouti, že Miklosich tato slova překládal jinak, totiž „in modum presbyteri", a taktéž Wattenbach: „wie einen Priester". Podle tohoto překladu byl by smysl této zprávy ten, že Václav naučil se slovanskému písmu tak dokonale jako slovanský kněz. Srovnej pozdějši slova legendy „и нача же умѫти книги дд- ТъНКсКИа, ІаКоже ДОкдЪ спископъ иАИ попЪ.“ Srv. však výklad Vondrákův v ČČM. 1903, 156. O „domácím knězi-učiteli“ sv. Vá- clava legenda tudíž nemluví. Že to byl slovanský kněz, jenž sv. Václava učil slovanskému písmu, o tom nemůže býti pochybnosti. Byl-li člověkem domácím, anebo cizincem, není lze rozhodnouti. Vondrák (Zur Würd. 32) pomýšlel na některého z Moravy vypu- zeného žáka Methodova, jenž po přání sv. Lidmily stal se učitelem sv. Václava. Jagić (Zur Entstehungsgesch. der ksl. Spr. I., Wien 1900, 55) soudí o věci poněkud jinak. „Když vedle otce Vratislava a manželky jeho Drahomíři jakožto matky legenda výslovně ne- připisuje podnět k tomuto slovanskému vyučování ani otci ani matce, nýbrž bábě, jest v tom asi uložen zvláštní smysl. Nevysvětluji si věci pouhou náhodou, aniž jest náhodou, že vyskytují se pouze o sv. Václavu a jeho bábě Lidmile právě staroslovanské legendy. Jest dost možná, že týž nonk, jenž při sv. Václavu působil jako učitel staré církevní slovanštiny, byl též spisovatelem té aneb oné legendy.“ Takovým způsobem shledává Jagić jakousi souvislost mezi působením Metodějovým a žáků jeho na Moravě a tímto
Strana 49
Slovanská legenda o sv. Václavu. 49 vzplanutím v Čechách. Srv. též pozdější poznámku o „knězi Pa- vlovi". „Kdybychom měli úplnou jistotu, že zpráva o Václavově vy- učování ve slovanštině skutečně stála již v původní legendě, roz- umí se, že by tehdejší trvání slovanské liturgie v Čechách bylo nepochybné". Tak usuzoval Wattenbach (Die slaw. Liturgie in Böhmen, str. 224), dodávaje ihned, že této jistoty nemáme. Avšak shoda legendarních textů, najmě hlaholských, ukazuje, že tato tak neobyčejně důležitá zpráva již v původní společné předloze byla. Proto nemůže býti o tom pochybnosti, že tenkráte v Čechách, při dvoře knížecím, slovanská liturgie měla své zástupce, a jme- novitě že sv. Lidmila se jí věrně držela a též vnuka svého Vá- clava pro ni získati se snažila. (Srv. též Jagić, Arch. f. sl. Ph. XXV, 10.) Vzhledem na učení latinskému písmu v Budči poukázal již Vostokov na zprávu legendy Kristiánovy: Filium vero suum etatis preeuntis Wenceslaum estuantis animi in lege divina litteris im- buendum tradiderat in civitatem, que Budec vocabatur, ubi ab antecedente fratre suo Spitigneo in honore principis apostolorum beati Petri consecrata inerat et inest ecclesia (Pekař, 140). „Budeč" jmenuje se též výslovně v legendě Gumpoldově: eius transmissu in civitate Budec litteris addiscendis est positus (Fontes I, 149) a v legendě „Crescente fide“: misit eum in civitatem nuncupatam Budceam, ut ibi disceret psalterium a quodam presbytero nomine Uenno (Fontes I, 183). Mimo to vyskytuje se „Budeč" v krátké slovanské legendě o sv. Václavu (v Prologu) jako jméno místa, do něhož byla vyhnána Drahomíř: H oTTHA (sc. Václav) MATeCR CROЮ KK КOVAOJh (Fontes I, 125). Z toho všeho plyne, že původní církevněslov. tvar byl oVAKJh, rusky KOVдOчK, česky nom. Budeč, gen. Budče. O věci samé vhodně připomenul Tomek (ČČM. 1860, 287 až 288): „Vyhlíží to tak, jakoby při dvoře knížecím samém za času Vratislava slovanská řeč církevní bývala užívaná; pro naučení se řeči latinské musil kněžic poslán býti do venkovského župního hradu, kdež snad při kostele sv. Petra, založeném od Spytihněva, tedy brzy po uvedení poslušenství Řezenského, byli kněží němečtí. 9. Е то же времА оумре КоротисААКЪ КнАЗК . И по- СТАКИША КНАЗА БАЧЕСААКА НА СТОАЪ ДѢДКНИ . И ОТТОАе Бо- Třida fil.-hist. 1903.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 49 vzplanutím v Čechách. Srv. též pozdější poznámku o „knězi Pa- vlovi". „Kdybychom měli úplnou jistotu, že zpráva o Václavově vy- učování ve slovanštině skutečně stála již v původní legendě, roz- umí se, že by tehdejší trvání slovanské liturgie v Čechách bylo nepochybné". Tak usuzoval Wattenbach (Die slaw. Liturgie in Böhmen, str. 224), dodávaje ihned, že této jistoty nemáme. Avšak shoda legendarních textů, najmě hlaholských, ukazuje, že tato tak neobyčejně důležitá zpráva již v původní společné předloze byla. Proto nemůže býti o tom pochybnosti, že tenkráte v Čechách, při dvoře knížecím, slovanská liturgie měla své zástupce, a jme- novitě že sv. Lidmila se jí věrně držela a též vnuka svého Vá- clava pro ni získati se snažila. (Srv. též Jagić, Arch. f. sl. Ph. XXV, 10.) Vzhledem na učení latinskému písmu v Budči poukázal již Vostokov na zprávu legendy Kristiánovy: Filium vero suum etatis preeuntis Wenceslaum estuantis animi in lege divina litteris im- buendum tradiderat in civitatem, que Budec vocabatur, ubi ab antecedente fratre suo Spitigneo in honore principis apostolorum beati Petri consecrata inerat et inest ecclesia (Pekař, 140). „Budeč" jmenuje se též výslovně v legendě Gumpoldově: eius transmissu in civitate Budec litteris addiscendis est positus (Fontes I, 149) a v legendě „Crescente fide“: misit eum in civitatem nuncupatam Budceam, ut ibi disceret psalterium a quodam presbytero nomine Uenno (Fontes I, 183). Mimo to vyskytuje se „Budeč" v krátké slovanské legendě o sv. Václavu (v Prologu) jako jméno místa, do něhož byla vyhnána Drahomíř: H oTTHA (sc. Václav) MATeCR CROЮ KK КOVAOJh (Fontes I, 125). Z toho všeho plyne, že původní církevněslov. tvar byl oVAKJh, rusky KOVдOчK, česky nom. Budeč, gen. Budče. O věci samé vhodně připomenul Tomek (ČČM. 1860, 287 až 288): „Vyhlíží to tak, jakoby při dvoře knížecím samém za času Vratislava slovanská řeč církevní bývala užívaná; pro naučení se řeči latinské musil kněžic poslán býti do venkovského župního hradu, kdež snad při kostele sv. Petra, založeném od Spytihněva, tedy brzy po uvedení poslušenství Řezenského, byli kněží němečtí. 9. Е то же времА оумре КоротисААКЪ КнАЗК . И по- СТАКИША КНАЗА БАЧЕСААКА НА СТОАЪ ДѢДКНИ . И ОТТОАе Бо- Třida fil.-hist. 1903.
Strana 50
50 VI. Dr. Frant. Pastrnek: АЕсАаКЪ НачА подъ нижъ ходити. V ten pak čas umřel Vratislav kníže; i posadili knížete Václava na stolci dě- dičném; a od té doby počal mu Boleslav poddán býti. Čteni min. Mak jest jen poněkud rozvedeno: BK то же КрЕМА ОVАре КрАТИСААКЪ КНАЗК, Н ПОСАДИША КНАЗА НАЧЕСАЛКА НА СТОАК ОТКцА скоего ЕрАТИСААКАИ, А КоАеСААКЪ НАЧА ПОДЪ HHMЪ ХОДИTH. Text hlaholských rukopisů se sice odchyluje, ale nepodává zpráv jiných: Оумокшоу же откцоу его, постакише Чеси кнеза сего Бещесллка, сина его . Колесмлк же кратъ его рАСТ КАШе ПОА НИМК. Kníže Vratislav zemřel dne 13. února r. 921. Srv. Kalousek, Obrana 7. Výraz Ha CTOAK AKAKHH (na stolec dědský) vykládá V. V. Tomek, ČČM. 1860, 285, v ten smysl, že vydává vážné svědectví, že již děd neb lépe dědové, starší předkové Václavovi, byli knížaty českými. Podle této legendy měl sv. Václav jen jednoho, mladšího bratra jménem Boleslava. V Prologu však psáno jest, že Václav měl dva mladší bratry, Boleslava a Spytibněva: Gh к съlъ H9ATHCAAКAK, ЧеШКсКАГО КНАЗА, Имѣи по сок' ДКа крата, КОАССААКА И ОПЪ- THгHKKA (Fontes I, 125). Vostokov k tomu poznamenal, že Spyti- hněv byl strýcem Václavovým, starším bratrem otce Vratislava, chtěje asi naznačiti, jak omyl vzniknouti mohl. Nicméně zůstává podivno, odkud jméno Spytihněva čerpáno bylo, když v obšírné legendě se vůbec nevyskytuje. V téže krátké (proložné) legendě naráží se i dále na dva bratry Václavovy: Хоеть ТА оукитИ съ кратоMя — namlouvají totiž „zloradní bojaři“ Václavovi (Fontes I, 125). Kalousek (Obrana 13) přijímá tuto zprávu a při- pomíná: „To bylo nejspíš brzo na počátku samostatného panování Václavova, poněvadž později o třetím bratrovi, Spytihněvovi, není více zmínky; zemřel nejspíš nezletiletý“. Jiné prameny o tomto třetím bratrovi Spytihněvovi nic nevědí. 10. Бѫета но она Мала ' МаТи же сю ДорогожирK ОУТРЕРДИ ЗСМАЮ И АЮДИ сВОХ оустроИ, ИКО въснитѣ съшнъ СВОА, ИКо НаЧА КАЧеСАЛКЪ сТроити АЮДИ скОА. Byli pak oba malí; a máti jejich Drahomíř upevnila zemi a lidi své
50 VI. Dr. Frant. Pastrnek: АЕсАаКЪ НачА подъ нижъ ходити. V ten pak čas umřel Vratislav kníže; i posadili knížete Václava na stolci dě- dičném; a od té doby počal mu Boleslav poddán býti. Čteni min. Mak jest jen poněkud rozvedeno: BK то же КрЕМА ОVАре КрАТИСААКЪ КНАЗК, Н ПОСАДИША КНАЗА НАЧЕСАЛКА НА СТОАК ОТКцА скоего ЕрАТИСААКАИ, А КоАеСААКЪ НАЧА ПОДЪ HHMЪ ХОДИTH. Text hlaholských rukopisů se sice odchyluje, ale nepodává zpráv jiných: Оумокшоу же откцоу его, постакише Чеси кнеза сего Бещесллка, сина его . Колесмлк же кратъ его рАСТ КАШе ПОА НИМК. Kníže Vratislav zemřel dne 13. února r. 921. Srv. Kalousek, Obrana 7. Výraz Ha CTOAK AKAKHH (na stolec dědský) vykládá V. V. Tomek, ČČM. 1860, 285, v ten smysl, že vydává vážné svědectví, že již děd neb lépe dědové, starší předkové Václavovi, byli knížaty českými. Podle této legendy měl sv. Václav jen jednoho, mladšího bratra jménem Boleslava. V Prologu však psáno jest, že Václav měl dva mladší bratry, Boleslava a Spytibněva: Gh к съlъ H9ATHCAAКAK, ЧеШКсКАГО КНАЗА, Имѣи по сок' ДКа крата, КОАССААКА И ОПЪ- THгHKKA (Fontes I, 125). Vostokov k tomu poznamenal, že Spyti- hněv byl strýcem Václavovým, starším bratrem otce Vratislava, chtěje asi naznačiti, jak omyl vzniknouti mohl. Nicméně zůstává podivno, odkud jméno Spytihněva čerpáno bylo, když v obšírné legendě se vůbec nevyskytuje. V téže krátké (proložné) legendě naráží se i dále na dva bratry Václavovy: Хоеть ТА оукитИ съ кратоMя — namlouvají totiž „zloradní bojaři“ Václavovi (Fontes I, 125). Kalousek (Obrana 13) přijímá tuto zprávu a při- pomíná: „To bylo nejspíš brzo na počátku samostatného panování Václavova, poněvadž později o třetím bratrovi, Spytihněvovi, není více zmínky; zemřel nejspíš nezletiletý“. Jiné prameny o tomto třetím bratrovi Spytihněvovi nic nevědí. 10. Бѫета но она Мала ' МаТи же сю ДорогожирK ОУТРЕРДИ ЗСМАЮ И АЮДИ сВОХ оустроИ, ИКО въснитѣ съшнъ СВОА, ИКо НаЧА КАЧеСАЛКЪ сТроити АЮДИ скОА. Byli pak oba malí; a máti jejich Drahomíř upevnila zemi a lidi své
Strana 51
Slovanská legenda o sv. Václavu. 51 spravovala, až vychovala své syny, takže počal Václav spravovati lidi své. Text Mak. minejí jest poněkud rozvedený a nedosti přesný: К�сТА же еще юнъ И КъЗрасТОжЪ МААЪ МаТи же его Дра- ГОМИОЪ ОVТКЕР'ДИ ЗСМАЮ Н АЮДН СКОА ОVСТрОН Н ИАКО КЪсКОр'AИ съНА скоего ДроугАго, КодвСЛАКА, И НАчА КАЧеСААКЪ сТроиТИ AIOДH CROA. Text rukopisů hlaholských zachoval dobře původní čteni: Кѣшета же ока още МАлА (vаг. МААДА)“ НА МАТИ 6Ю (vаг. 6го) ДдагоМИрА ОVТЕрДИ ЗСМАЮ И АЮДИ сТрОИ, ДОНАСЖЕ К'ЗрАсТе БещеСААКК И К'ЗрАсТ'ШИ НАЧе сАМИ СТрОнТИ АЮДИ сков. Václavovi bylo, jak naše legenda později výslovně zaznamenává, při smrti otcově 18 let. Jest s podivením, že při takovém stáří praví se zde o Václavovi, že byl ještě malý (mladý) a že proto ujala se vlády matka jeho Drahomíř, až dospěl a chopil se správy země sám. Proto Pekař (Nejstarší kron. č., 31) předpokládá, že text slovanské legendy — podle rukop. Rum. a minejí Mak., neboť v hlaholských rukopisech toho udání let není, jak dále uvidíme — jest tu po- rušen a že 18 let vztahuje se snad k letům samostatného uchopení se vlády Václavem, nikoli k stáří jeho v době úmrtí otcova. Držíme-li se r. 929 jako roku usmrcení Václavova (srv. Pekař, t. 115 sl.), vychází na jevo, že Václav samostatně vládl jen čtyři léta, od r 925—929. Vláda Drahomířina trvala pak též čtyři léta, od r. 921 do r. 925. Při smrti otcově byl by Václav býval 14letý a Boleslav snad 12letý. A při takovém stáří mohlo o nich napsáno býti, jak čteme v naší legendě (a to ve všech rukopisech), že byli ještě malí (mladí). Podle slov naší legendy měli bychom předpokládati, že pře- nesení moci panovnické na matku Drahomíř událo se zcela hladce. V legendě Menkenově, která se klade do X. století, nalézáme však narážku, že vládnouti měla bába Lidmila: „Dicebat enim (Draho- míř): Ut quid mihi haec quasi domina? Perdam eam et heres ero omnis substantie eius, ac cum libertate regnabo; erat enim filius eius Wencezlaus adhuc iuvenis.“ Pekař, Nejst. kr. č. 30. Srv. též výklad Kalouskův (Obrana 52—53), jenž ostatně legendu Menke- novu klade do druhé polovice XII. stol. Do prvního roku vlády Drahomířiny padá zavraždění tchýně Lidmily, v sobotu dne 15. září r. 921, na hradě Tetíně (Kalousek, Obrana 8). O této události v naší legendě není žádné zmínky, za-
Slovanská legenda o sv. Václavu. 51 spravovala, až vychovala své syny, takže počal Václav spravovati lidi své. Text Mak. minejí jest poněkud rozvedený a nedosti přesný: К�сТА же еще юнъ И КъЗрасТОжЪ МААЪ МаТи же его Дра- ГОМИОЪ ОVТКЕР'ДИ ЗСМАЮ Н АЮДН СКОА ОVСТрОН Н ИАКО КЪсКОр'AИ съНА скоего ДроугАго, КодвСЛАКА, И НАчА КАЧеСААКЪ сТроиТИ AIOДH CROA. Text rukopisů hlaholských zachoval dobře původní čteni: Кѣшета же ока още МАлА (vаг. МААДА)“ НА МАТИ 6Ю (vаг. 6го) ДдагоМИрА ОVТЕрДИ ЗСМАЮ И АЮДИ сТрОИ, ДОНАСЖЕ К'ЗрАсТе БещеСААКК И К'ЗрАсТ'ШИ НАЧе сАМИ СТрОнТИ АЮДИ сков. Václavovi bylo, jak naše legenda později výslovně zaznamenává, při smrti otcově 18 let. Jest s podivením, že při takovém stáří praví se zde o Václavovi, že byl ještě malý (mladý) a že proto ujala se vlády matka jeho Drahomíř, až dospěl a chopil se správy země sám. Proto Pekař (Nejstarší kron. č., 31) předpokládá, že text slovanské legendy — podle rukop. Rum. a minejí Mak., neboť v hlaholských rukopisech toho udání let není, jak dále uvidíme — jest tu po- rušen a že 18 let vztahuje se snad k letům samostatného uchopení se vlády Václavem, nikoli k stáří jeho v době úmrtí otcova. Držíme-li se r. 929 jako roku usmrcení Václavova (srv. Pekař, t. 115 sl.), vychází na jevo, že Václav samostatně vládl jen čtyři léta, od r 925—929. Vláda Drahomířina trvala pak též čtyři léta, od r. 921 do r. 925. Při smrti otcově byl by Václav býval 14letý a Boleslav snad 12letý. A při takovém stáří mohlo o nich napsáno býti, jak čteme v naší legendě (a to ve všech rukopisech), že byli ještě malí (mladí). Podle slov naší legendy měli bychom předpokládati, že pře- nesení moci panovnické na matku Drahomíř událo se zcela hladce. V legendě Menkenově, která se klade do X. století, nalézáme však narážku, že vládnouti měla bába Lidmila: „Dicebat enim (Draho- míř): Ut quid mihi haec quasi domina? Perdam eam et heres ero omnis substantie eius, ac cum libertate regnabo; erat enim filius eius Wencezlaus adhuc iuvenis.“ Pekař, Nejst. kr. č. 30. Srv. též výklad Kalouskův (Obrana 52—53), jenž ostatně legendu Menke- novu klade do druhé polovice XII. stol. Do prvního roku vlády Drahomířiny padá zavraždění tchýně Lidmily, v sobotu dne 15. září r. 921, na hradě Tetíně (Kalousek, Obrana 8). O této události v naší legendě není žádné zmínky, za-
Strana 52
52 VI. Dr. Frant Pastrnek: jisté proto, že to podrobněji vyloženo bylo ve slovanské legendě o sv. Lidmile, jejíž spisovatel byl snad týž, který sepsal i naši legendu. Srv. výše uvedenou domněnku Jagićovu. Záhy po zavraždění Lidmilině, r. 922, podnikl vévoda Arnulf Bavorský válečnou výpravu do Čech. Kalousek (Obrana 10) do- mnívá se, že byl povolán od vévod Zlických, s nimiž byl sešvakřen, aby za rozbrojů, panujících pod Drahomíří, byl jim nápomocen k rozšíření jejich panství. 11. Имѫше же сестръ! Д“, И Вддста 1а Е роснА КнА- женкиа, и оустроисте и. Měl pak sestry čtyři, i provdali je (oba bratří) v různá knížectví, a vybavili je. Pozn. V rukopise psáno jest pocha. Vostokov již připomenul, že nejspíše náleží čísti po3Ha. A tak opravoval též Sreznevskij (Фил. наблюд. 111). Čtení Mak. shohuje se: Имѫстя же сестрш Д И КдАСТА И (!) ВЪ разна кнАжіѫ и оустроншА сA. V hlaholských rukopisech této věty není. Zpráva naší legendy o čtyřech sestrách Václavových odjinud doložena není. Z legendy Kristiánovy jest známa sestra Přibyslava (Pekař 161, 165). 12. И ЕЪЗАОЖИ БОГЪ БААГОДАТК ТаКОV НА ВАЧЕСААКА КнАЗА, И НаНа же оужѣти книги ХАТКсКИИа, Икоже до- вржи епискошъ или попъ, да апре и въЗмАе и ГрѣческиА книги или Gловенкскиѫ, прочиташе Авънѣ везъ БлаЗна. I vložil Bůh takovou milost na Václava knížete, i počal pak rozuměti písmu latinskému, jako dobrý biskup anebo kněz, že když vzal řeckou knihu anebo slověnskou, pře- čítal (ji) zřetelně bez chyby. Pozn. Slova ащe и къзмѫше t opravoval Sreznevskij (Фил. наблюд. 111) takto: alue iа къзмѫше, мко. — Vostokov četl прочиташе ѫ кънъ a podle toho čtení překládal pak Miklosich: recitabat eum memoriter, a podobně i Watten- bach: so recitirte er es aus dem Gedächtnisse. Avšak příslovce sъnk znamená doslovně: „vně, venku“, nemůže tedy přeloženo býti „memoriter, aus dem Gedächtnisse“. Proto třeba čísti «кънx t. j. jaкъn = zjevně, zřetelně, jak při- pomenul již Sreznevskij, Фил. набд. Bост. p. 111. Mylný jest též překlad: et
52 VI. Dr. Frant Pastrnek: jisté proto, že to podrobněji vyloženo bylo ve slovanské legendě o sv. Lidmile, jejíž spisovatel byl snad týž, který sepsal i naši legendu. Srv. výše uvedenou domněnku Jagićovu. Záhy po zavraždění Lidmilině, r. 922, podnikl vévoda Arnulf Bavorský válečnou výpravu do Čech. Kalousek (Obrana 10) do- mnívá se, že byl povolán od vévod Zlických, s nimiž byl sešvakřen, aby za rozbrojů, panujících pod Drahomíří, byl jim nápomocen k rozšíření jejich panství. 11. Имѫше же сестръ! Д“, И Вддста 1а Е роснА КнА- женкиа, и оустроисте и. Měl pak sestry čtyři, i provdali je (oba bratří) v různá knížectví, a vybavili je. Pozn. V rukopise psáno jest pocha. Vostokov již připomenul, že nejspíše náleží čísti po3Ha. A tak opravoval též Sreznevskij (Фил. наблюд. 111). Čtení Mak. shohuje se: Имѫстя же сестрш Д И КдАСТА И (!) ВЪ разна кнАжіѫ и оустроншА сA. V hlaholských rukopisech této věty není. Zpráva naší legendy o čtyřech sestrách Václavových odjinud doložena není. Z legendy Kristiánovy jest známa sestra Přibyslava (Pekař 161, 165). 12. И ЕЪЗАОЖИ БОГЪ БААГОДАТК ТаКОV НА ВАЧЕСААКА КнАЗА, И НаНа же оужѣти книги ХАТКсКИИа, Икоже до- вржи епискошъ или попъ, да апре и въЗмАе и ГрѣческиА книги или Gловенкскиѫ, прочиташе Авънѣ везъ БлаЗна. I vložil Bůh takovou milost na Václava knížete, i počal pak rozuměti písmu latinskému, jako dobrý biskup anebo kněz, že když vzal řeckou knihu anebo slověnskou, pře- čítal (ji) zřetelně bez chyby. Pozn. Slova ащe и къзмѫше t opravoval Sreznevskij (Фил. наблюд. 111) takto: alue iа къзмѫше, мко. — Vostokov četl прочиташе ѫ кънъ a podle toho čtení překládal pak Miklosich: recitabat eum memoriter, a podobně i Watten- bach: so recitirte er es aus dem Gedächtnisse. Avšak příslovce sъnk znamená doslovně: „vně, venku“, nemůže tedy přeloženo býti „memoriter, aus dem Gedächtnisse“. Proto třeba čísti «кънx t. j. jaкъn = zjevně, zřetelně, jak při- pomenul již Sreznevskij, Фил. набд. Bост. p. 111. Mylný jest též překlad: et
Strana 53
Slovanská legenda o sv. Václavu. 53 quando deponebat de manibus graecum librum vel slovenicum (Mikl.) und wenn er ein griechisches oder slavisches Buch aus der Hand legte (Watt.). Tvar къ3MAme je pravidelné staroruské imperfektum od slovesa къзKMѫ (srv. A. Sobolevskij, Lekciji po istor. rus. jaz., 2. vyd., str. 144) a význam slovesa KъзATH jest alosiv tollere, kaußávav sumere, tedy „vziti“ a nikoli „odložiti“. Text min. Mak. se neodchyluje: И кЗАОЖИ КАЛГОДАТК сИ- ЦеКоV НА КАЧеСААКА КНАЗА, И НАЧА ОVWКТИ К'НИГАМЪ ААТ'ЪНА- скижъ, ияи 1коже епнскопъ, или скѫценикъ, да 4ще къзѫше ГречесКъІА КниГЪІ И САОКСНКсКЪІА, ЧТАШе КЪ НK сОК“ СОКААЗНА pAAH. V hlaholských rukopisech celé této věty není. Jen slovo KAA- POKTI se v nich vyskytuje jako začátek následujících vět. Vzhledem na tuto okolnost může vzniknouti otázka, není-li ona věta rozšířením obou ruských textů, Rum. a Mak. Jest zajisté s podivením, že se zde opět bez náležité souvislosti vykládá o Václavově dokonalé znalosti písma latinského a slovanského, kdežto o tom již dříve, na svém místě, byla zpráva mnohem obsažnější. Dále se tu při- pojuje znalost písma řeckého, o níž dříve zmínky nebylo. Nevím, můžeme-li předpokládati, že sv. Václav naučil se též dokonale řecky. Podobá se spíše, že tato zpráva o písmě řeckém přidána byla při opisech a přepracováních naší legendy na Rusi. Zvláště podezřelé jest však ono „HAHA“. Po zprávách, že sv. Václav naučil se dobře písmu slovanskému a latinskému, že po smrti svého otce Vratislava a po vladařství své matky Drahomíři uchopil se sám vlády, že měl čtyři sestry, které provdány a vybaveny byly do různých knížectví, nemohla přece opět následovati věta: I dal Bůh knížeti Václavovi milost, že počal rozuměti písmu latinskému, ře- ckému a slovanskému. Proto soudím, že tato celá věta jest pozdější vsuvkou, která se do naši legendy dostala teprve na Rusi. Věc má zvláštní důležitost. Je-li tato domněnka správna, ne- představuje nám text Rum. — legenda t. zv. Vostokovská — ne- porušené původní znění naší legendy o sv. Václavu, nýbrž znění poněkud rozšířené. Původní text byl by bližší znění hlaholskému. 13. Не токмо же книгъ! оумѣѫше, но вѣроу свершаlа, всѣАЪ ОУБогиАЪ Довро творАше, вѣднъша напиташе и сдѣ- ВАШе ПО СГАНГСАKСКОМОV ОVЧЕНИЮ БОАКНЪА рАБЪ! ПИТаше, ЕДОВИЦК Не ДАДАШе ОБИДѢТИ, АЮДИ ВСА ОУВОГЪА И БОГАТЪА МНАОваше, церкки всѫ ЗАатожъ оукраси . Вѣроваше въ
Slovanská legenda o sv. Václavu. 53 quando deponebat de manibus graecum librum vel slovenicum (Mikl.) und wenn er ein griechisches oder slavisches Buch aus der Hand legte (Watt.). Tvar къ3MAme je pravidelné staroruské imperfektum od slovesa къзKMѫ (srv. A. Sobolevskij, Lekciji po istor. rus. jaz., 2. vyd., str. 144) a význam slovesa KъзATH jest alosiv tollere, kaußávav sumere, tedy „vziti“ a nikoli „odložiti“. Text min. Mak. se neodchyluje: И кЗАОЖИ КАЛГОДАТК сИ- ЦеКоV НА КАЧеСААКА КНАЗА, И НАЧА ОVWКТИ К'НИГАМЪ ААТ'ЪНА- скижъ, ияи 1коже епнскопъ, или скѫценикъ, да 4ще къзѫше ГречесКъІА КниГЪІ И САОКСНКсКЪІА, ЧТАШе КЪ НK сОК“ СОКААЗНА pAAH. V hlaholských rukopisech celé této věty není. Jen slovo KAA- POKTI se v nich vyskytuje jako začátek následujících vět. Vzhledem na tuto okolnost může vzniknouti otázka, není-li ona věta rozšířením obou ruských textů, Rum. a Mak. Jest zajisté s podivením, že se zde opět bez náležité souvislosti vykládá o Václavově dokonalé znalosti písma latinského a slovanského, kdežto o tom již dříve, na svém místě, byla zpráva mnohem obsažnější. Dále se tu při- pojuje znalost písma řeckého, o níž dříve zmínky nebylo. Nevím, můžeme-li předpokládati, že sv. Václav naučil se též dokonale řecky. Podobá se spíše, že tato zpráva o písmě řeckém přidána byla při opisech a přepracováních naší legendy na Rusi. Zvláště podezřelé jest však ono „HAHA“. Po zprávách, že sv. Václav naučil se dobře písmu slovanskému a latinskému, že po smrti svého otce Vratislava a po vladařství své matky Drahomíři uchopil se sám vlády, že měl čtyři sestry, které provdány a vybaveny byly do různých knížectví, nemohla přece opět následovati věta: I dal Bůh knížeti Václavovi milost, že počal rozuměti písmu latinskému, ře- ckému a slovanskému. Proto soudím, že tato celá věta jest pozdější vsuvkou, která se do naši legendy dostala teprve na Rusi. Věc má zvláštní důležitost. Je-li tato domněnka správna, ne- představuje nám text Rum. — legenda t. zv. Vostokovská — ne- porušené původní znění naší legendy o sv. Václavu, nýbrž znění poněkud rozšířené. Původní text byl by bližší znění hlaholskému. 13. Не токмо же книгъ! оумѣѫше, но вѣроу свершаlа, всѣАЪ ОУБогиАЪ Довро творАше, вѣднъша напиташе и сдѣ- ВАШе ПО СГАНГСАKСКОМОV ОVЧЕНИЮ БОАКНЪА рАБЪ! ПИТаше, ЕДОВИЦК Не ДАДАШе ОБИДѢТИ, АЮДИ ВСА ОУВОГЪА И БОГАТЪА МНАОваше, церкки всѫ ЗАатожъ оукраси . Вѣроваше въ
Strana 54
54 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Бога всѣмъ сердцемъ, все вАагое творАше в жикотѣ сво- 6AK. Ale nejen knihám rozuměl, nýbrž víru plně, všem chudým dobře činil, bídné krmil a jednal podle evangel- ského učení: nemocné sluhy nasycoval, vdovám nedával ubližovati, lidi všechny, chudé i bohaté, miloval, chrámy všechny zlatem ozdobil. Věřil v Boha vším srdcem, vše dobré konal v životě svém. Čteni min. Mak. zní: И He TOKMO же К'НИГаwЪ VAКАшЕТh, НO И кKоV сокефшАА, всжwъ оVногъъ Дбкро дАше, и кѣ- ДНЪIА НАКор'MААшЕ, а стрАн'НЪ А ПрШМАшЕ, ПО СUАНГСАКСКОMОV САОКОV КОЖІА рАК'ЪИ КОр'МААШе ИЗАИХА, И КДОКИЦК Не ДЛДАШе ОЕНАЖТИ НИКОМОVЖе, И АЮДИ КСА, ОVКОГКА Н КОГАТЪIА, КСКХЪ МИАОКАШеТь, И ЦерКкИ вСА ЗААТОМЪ ОуКрАСИ, И к'kрокАШе КЪ КогА кс'кwъ седдцемъ, и ксе Благое Ткорѫше къ жикотъ CKOGMъ. Jediné pozoruhodné různočtení jest zde: FOжIA 9AKЪI, kdežto v Rum. máme: БOAKНEIA pAKI. Z textu rukopisů hlahol- ských, který následuje, vysvítá, že čtení min. Mak. je tu původ- nější. Wattenbach překládal tudíž přímo: „die Diener Gottes sät- tigte er“. Je viděti, že Rum. i v jednotlivostech má odchylky od původního čtení, jež zachovala druhá písemní tradice ruská (min. Mak.). V hlaholských rukopisech máme pak celé místo ve znění jak se podobá, nejpůvodnějším: КАлгоД“ТHЮ же кожиеЮ Е исТи- ноу Вещесяякь к'незь не т'кмо к'ниги накиче докрk, на и ке- ро10 сккршень въ . Н'сkм' же нициь докра ткораше, нагие одѣкаше, мачоучсе питѣаше, странкние прнемаше по скан- hEACКОMOV CAОКOV, К'АОКИЦК Же окид“ТН Не ДддKше, АЮДИ все, оуноге и когате, МиАоКашС, Когоу фаноТАЮШIИМА CАОУЖашG, цожкки многне зАатомь крашаше. Вероуе оуно к Кога ксѫмь соАЦЕМь, вса кАга твораше, жже коднждо можаше к жи- коTK CRОCMь. Slova когоу фаКоТАЮЧНИА сAОужаше potvrzují, že původní čtení zde bylo кожиA 9AБ! „boží sluhy“ Chvála dobrých skutků sv. Václava, na tomto místě uvedená, připomíná, jak V. Vondrák v ČČM. 1903, 148 sl. dolíčil, t. zv. „sex opera misericordiae", jež se ovšem zakládaji na textu evan- gelském (srv. Mat. XXV, 35 sl.), avšak vyskytují se hlavně ve zpovědních formulích latinské či spíše latinsko-německé církve. Počet těchto dobrých skutků, a také pořádek jejich se mění, jak
54 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Бога всѣмъ сердцемъ, все вАагое творАше в жикотѣ сво- 6AK. Ale nejen knihám rozuměl, nýbrž víru plně, všem chudým dobře činil, bídné krmil a jednal podle evangel- ského učení: nemocné sluhy nasycoval, vdovám nedával ubližovati, lidi všechny, chudé i bohaté, miloval, chrámy všechny zlatem ozdobil. Věřil v Boha vším srdcem, vše dobré konal v životě svém. Čteni min. Mak. zní: И He TOKMO же К'НИГаwЪ VAКАшЕТh, НO И кKоV сокефшАА, всжwъ оVногъъ Дбкро дАше, и кѣ- ДНЪIА НАКор'MААшЕ, а стрАн'НЪ А ПрШМАшЕ, ПО СUАНГСАКСКОMОV САОКОV КОЖІА рАК'ЪИ КОр'МААШе ИЗАИХА, И КДОКИЦК Не ДЛДАШе ОЕНАЖТИ НИКОМОVЖе, И АЮДИ КСА, ОVКОГКА Н КОГАТЪIА, КСКХЪ МИАОКАШеТь, И ЦерКкИ вСА ЗААТОМЪ ОуКрАСИ, И к'kрокАШе КЪ КогА кс'кwъ седдцемъ, и ксе Благое Ткорѫше къ жикотъ CKOGMъ. Jediné pozoruhodné různočtení jest zde: FOжIA 9AKЪI, kdežto v Rum. máme: БOAKНEIA pAKI. Z textu rukopisů hlahol- ských, který následuje, vysvítá, že čtení min. Mak. je tu původ- nější. Wattenbach překládal tudíž přímo: „die Diener Gottes sät- tigte er“. Je viděti, že Rum. i v jednotlivostech má odchylky od původního čtení, jež zachovala druhá písemní tradice ruská (min. Mak.). V hlaholských rukopisech máme pak celé místo ve znění jak se podobá, nejpůvodnějším: КАлгоД“ТHЮ же кожиеЮ Е исТи- ноу Вещесяякь к'незь не т'кмо к'ниги накиче докрk, на и ке- ро10 сккршень въ . Н'сkм' же нициь докра ткораше, нагие одѣкаше, мачоучсе питѣаше, странкние прнемаше по скан- hEACКОMOV CAОКOV, К'АОКИЦК Же окид“ТН Не ДддKше, АЮДИ все, оуноге и когате, МиАоКашС, Когоу фаноТАЮШIИМА CАОУЖашG, цожкки многне зАатомь крашаше. Вероуе оуно к Кога ксѫмь соАЦЕМь, вса кАга твораше, жже коднждо можаше к жи- коTK CRОCMь. Slova когоу фаКоТАЮЧНИА сAОужаше potvrzují, že původní čtení zde bylo кожиA 9AБ! „boží sluhy“ Chvála dobrých skutků sv. Václava, na tomto místě uvedená, připomíná, jak V. Vondrák v ČČM. 1903, 148 sl. dolíčil, t. zv. „sex opera misericordiae", jež se ovšem zakládaji na textu evan- gelském (srv. Mat. XXV, 35 sl.), avšak vyskytují se hlavně ve zpovědních formulích latinské či spíše latinsko-německé církve. Počet těchto dobrých skutků, a také pořádek jejich se mění, jak
Strana 55
Slovanská legenda o sv. Václavu. 55 ukazují staroněmecké, latinské a též staročeské zpovědi, Vondrákem (t., 150 sl.) citované. K těmto skutkům milosrdenství vrací se pů- vodce naši legendy ještě jednou (srv. větu 17). Na půdě české byly takové zpovědní formule, obsahující ona „sex opera misericordiae“ zajisté dobře známy, buďto v textu latinském, anebo v překladě staroněmeckém anebo spíše církevním slovanském. Je známo, že bulharsko-hlaholský trěbnik sinajský (Euchologium sinaiticum) ob- sahuje překlad staroněmecké zpovědní modlitby, jenž se částečně objevuje též v staroslovinské památce t. zv. frisinské. Vondrák z těchto a mnohých jiných okolností soudí, že původce naší legendy byl chovancem západní, římské církve, původně latiníkem, jenž teprve později se přiučil církevní slovanštině (t, 153). Při těchto výkladech klade Vondrák velikou váhu na výraz: сТрАньн'ѭА прнимаше (peregrinos excipiebat, pocestné přijímal). Zasluhuje však povšimnutí, že tento výraz zachován jest v min. Mak. a v rukopisech hlaholských, ale nenalézá se v rkp. Rum. Je v tom další důkaz, že text rukopisu Rum. jest v jednotlivostech porušen. Po stránce jazykové vzbuzuje největší pozornost sloveso Mu- AORATH ve významu „amare“, kdežto v církevní slovanštině znamená „misereri“. Vytkl to již Šafařík (v článku Palackého ČČM. 1837 = Radhost II, 136), zvláště pak uvažoval o tomto slovese Vondrák, Zur Würdigung der asl. Wenzelsleg., str. 19. Výraz AЮAH ERCA. MHAORAII6 homines omnes .. amabat vyskytuje se ve všech ruko- pisech, jak cyrillských tak hlaholských, a proto nemůže býti o tom pochybnosti, že byl již v původním textu naší legendy. (V círk. slov. textech bývá sloveso AЮEHTH amare, tedy v tomto případě AЮEAKAшE amabat.) Sloveso MHAORATH amare považuje se tudíž obecně za bohemismus, čili za výraz, který dokazuje český původ skladatele naší legendy. 14. РАЗГОРДѢША Же МОУжИ ЧесъКъ И ККСТАША На СА, ОУНЪ БО ИАЪ БАШе КНАЗК “ АѣТЪ БО СМОУ ЕАше и , еГДА oуMре отецk eMoу. Hrdými stali se pak mužové čeští a povstali proti sobě, neboť mlád byl jim kníže; let mu bylo totiž 18, když mu zemřel otec. Pozn. Sreznevskij opravoval: моужи Чешстін (Фил. наблюд. 111).
Slovanská legenda o sv. Václavu. 55 ukazují staroněmecké, latinské a též staročeské zpovědi, Vondrákem (t., 150 sl.) citované. K těmto skutkům milosrdenství vrací se pů- vodce naši legendy ještě jednou (srv. větu 17). Na půdě české byly takové zpovědní formule, obsahující ona „sex opera misericordiae“ zajisté dobře známy, buďto v textu latinském, anebo v překladě staroněmeckém anebo spíše církevním slovanském. Je známo, že bulharsko-hlaholský trěbnik sinajský (Euchologium sinaiticum) ob- sahuje překlad staroněmecké zpovědní modlitby, jenž se částečně objevuje též v staroslovinské památce t. zv. frisinské. Vondrák z těchto a mnohých jiných okolností soudí, že původce naší legendy byl chovancem západní, římské církve, původně latiníkem, jenž teprve později se přiučil církevní slovanštině (t, 153). Při těchto výkladech klade Vondrák velikou váhu na výraz: сТрАньн'ѭА прнимаше (peregrinos excipiebat, pocestné přijímal). Zasluhuje však povšimnutí, že tento výraz zachován jest v min. Mak. a v rukopisech hlaholských, ale nenalézá se v rkp. Rum. Je v tom další důkaz, že text rukopisu Rum. jest v jednotlivostech porušen. Po stránce jazykové vzbuzuje největší pozornost sloveso Mu- AORATH ve významu „amare“, kdežto v církevní slovanštině znamená „misereri“. Vytkl to již Šafařík (v článku Palackého ČČM. 1837 = Radhost II, 136), zvláště pak uvažoval o tomto slovese Vondrák, Zur Würdigung der asl. Wenzelsleg., str. 19. Výraz AЮAH ERCA. MHAORAII6 homines omnes .. amabat vyskytuje se ve všech ruko- pisech, jak cyrillských tak hlaholských, a proto nemůže býti o tom pochybnosti, že byl již v původním textu naší legendy. (V círk. slov. textech bývá sloveso AЮEHTH amare, tedy v tomto případě AЮEAKAшE amabat.) Sloveso MHAORATH amare považuje se tudíž obecně za bohemismus, čili za výraz, který dokazuje český původ skladatele naší legendy. 14. РАЗГОРДѢША Же МОУжИ ЧесъКъ И ККСТАША На СА, ОУНЪ БО ИАЪ БАШе КНАЗК “ АѣТЪ БО СМОУ ЕАше и , еГДА oуMре отецk eMoу. Hrdými stali se pak mužové čeští a povstali proti sobě, neboť mlád byl jim kníže; let mu bylo totiž 18, když mu zemřel otec. Pozn. Sreznevskij opravoval: моужи Чешстін (Фил. наблюд. 111).
Strana 56
56 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V min. Mak. se čte: И разноуташе же моужіе ЧахокискА, И къстаа на сѫ кнѫзь же имъ кгаше (vаr. кіше) еще МАддъ, ѫѫтъ и, и егда оумре отець сго. Čtení obou ru- ských pramenů se tudíž shoduje. V rukopisech hlaholských však máme jen první část: Разгоджше же Чеш'ци моужи . . Zpráva, že Václavovi bylo při úmrtí otcově 18 let, vzbuzuje pochybnosti, jak výše bylo vyloženo. Podivná jest též zpráva, že mužové čeští, stavše se hrdými (pyšnými), povstali proti sobě. Z dal- šího vypravování vychází na jevo, že běží o povstání čili vzbou- ření pyšných pánů českých proti mladému knížeti. Podobá se tudíž, že toto místo v rukopise Rum. nezachovalo se neporušené. 15. ДА еГДА ВЪЗрАСТе И САГЖIСАd ДОБЪ И БраТЪ его, ТОГДА АКАКОАЪ ЕНИДС ВЪ СерАЦе ЗАЪХЪ съвѣТнИкъ его, ако же иногдА въ Июдоу предателА. Шисано во есть всѫкъ въсташи на господинъ свои, Июдѣ подоненъ ссТь . Ти же намодниша КѫчесАавоу, рѣша хощеть тѫ Бодв- сААВъ оувити, съ матеркіо съвѣшакъ и съ МОужи сконмИ. A když dorostl a rozumu nabyl i bratr jeho, tehdy dábel vešel v srdce zlých rádců jeho, jako kdysi v Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: Každý jenž povstává proti pánu svému, Jidáši jest podoben. Ti tedy namluvili Václavu (a) pravili: Chce tě Boleslav zabiti, s matkou se uradiv a s muži svými. Text min. Mak. z počátku se shoduje, později však má důle- žitá různočtení, týkající se obou osobních jmen; zní pak: Aa crAA КЪЗрАСТЕТК И СШЪСАА ДОКЪI И КрАТЪ (кратоу vе vyd. archaeogr. komm.) сго, тогдА Ддакояъ, нскони не хотѫ докра челокче- СКОМОV ФОДОУ, К'НИДС къ сердцА зАжX сокѣтникъ его, шкоже ИНОГДА КЪ ЮДОV ПрСДАТЕАА. ПИСАНо БО есТК КСАКЪ ПОСТААИ на господнна скоего, ПюдК подокенъ всть. Ти же начашА ПострКАТИ КОАеСАЛКА на 3л0, р'kшА хощетъ Тѫ оукити БА- чесАдкъ кнАзь, съкцлкъ сѫ съ матерно сковю и съ моужи CKOHMH. Hlavní tedy odchylka jest, že podle čtení min. Mak. „zlí rádcové“ nepůsobili na Václava, nýbrž na Boleslava, namlouvajíce mu, že jej panující bratr Václav, dohodnuv se s matkou Draho-
56 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V min. Mak. se čte: И разноуташе же моужіе ЧахокискА, И къстаа на сѫ кнѫзь же имъ кгаше (vаr. кіше) еще МАддъ, ѫѫтъ и, и егда оумре отець сго. Čtení obou ru- ských pramenů se tudíž shoduje. V rukopisech hlaholských však máme jen první část: Разгоджше же Чеш'ци моужи . . Zpráva, že Václavovi bylo při úmrtí otcově 18 let, vzbuzuje pochybnosti, jak výše bylo vyloženo. Podivná jest též zpráva, že mužové čeští, stavše se hrdými (pyšnými), povstali proti sobě. Z dal- šího vypravování vychází na jevo, že běží o povstání čili vzbou- ření pyšných pánů českých proti mladému knížeti. Podobá se tudíž, že toto místo v rukopise Rum. nezachovalo se neporušené. 15. ДА еГДА ВЪЗрАСТе И САГЖIСАd ДОБЪ И БраТЪ его, ТОГДА АКАКОАЪ ЕНИДС ВЪ СерАЦе ЗАЪХЪ съвѣТнИкъ его, ако же иногдА въ Июдоу предателА. Шисано во есть всѫкъ въсташи на господинъ свои, Июдѣ подоненъ ссТь . Ти же намодниша КѫчесАавоу, рѣша хощеть тѫ Бодв- сААВъ оувити, съ матеркіо съвѣшакъ и съ МОужи сконмИ. A když dorostl a rozumu nabyl i bratr jeho, tehdy dábel vešel v srdce zlých rádců jeho, jako kdysi v Jidáše zrádce. Neboť psáno jest: Každý jenž povstává proti pánu svému, Jidáši jest podoben. Ti tedy namluvili Václavu (a) pravili: Chce tě Boleslav zabiti, s matkou se uradiv a s muži svými. Text min. Mak. z počátku se shoduje, později však má důle- žitá různočtení, týkající se obou osobních jmen; zní pak: Aa crAA КЪЗрАСТЕТК И СШЪСАА ДОКЪI И КрАТЪ (кратоу vе vyd. archaeogr. komm.) сго, тогдА Ддакояъ, нскони не хотѫ докра челокче- СКОМОV ФОДОУ, К'НИДС къ сердцА зАжX сокѣтникъ его, шкоже ИНОГДА КЪ ЮДОV ПрСДАТЕАА. ПИСАНо БО есТК КСАКЪ ПОСТААИ на господнна скоего, ПюдК подокенъ всть. Ти же начашА ПострКАТИ КОАеСАЛКА на 3л0, р'kшА хощетъ Тѫ оукити БА- чесАдкъ кнАзь, съкцлкъ сѫ съ матерно сковю и съ моужи CKOHMH. Hlavní tedy odchylka jest, že podle čtení min. Mak. „zlí rádcové“ nepůsobili na Václava, nýbrž na Boleslava, namlouvajíce mu, že jej panující bratr Václav, dohodnuv se s matkou Draho-
Strana 57
Slovanská legenda o sv. Václavu. 57 míří, chce zavražditi. A týž smysl má i čtení v rukopisech hlahol- ských, které zni: Разгрдkше же Чешкци моужи, Д KRAY КАЖЗКШОV К' срце нхь, kкоже и прже к' соце ИюДИ предАТеАА ГоспОДКнА, на господа скоего ВещесАлка, жкоже Июджи на ХристА ГосПОДА. ПИСАНО КО есТК, ЖКО ККСАКИ КСТАКИ НА ГОСПОДА скоето ИЮДЖ ПОДСКАНК ССТК . И НАГОКОриШе КОАССААКА рекоущіе хощет' те крать Вещесллкь оукити, с'кещлкь е материю и C MOVжH CROHMH. S tímto výkladem shoduje se i kratší legenda (v Prologu), v níž čteme: ТOгДA ЗAОV9АДИ КОААре (vаг. Челок'цИ) начаше скажикати кратню. Перкоѭе же нлустишА КАчеСАаКА, да отженеть матерь скою, рекоушіе хощеть Тѫ оукити съ КрАТОМА, ТА (Vаг. ТАКО) Ко прежде оукиАА еСТК И КАКОV ТКОю ЛЮДКМИАОV . И оТГНА МАТерК сКОЮ КЪ КоудОЧК . И по MААK, ПОКАКЪ СА, ПрИКСДе Ю КЪ сОКЪ . Коре же ПОСААША КЪ ЕрАТОV него, оекоуце ащіе насъ не послоушдши, не оупереди оукити крата скоего, то теке хощеть оукити мъ токk прищемъ и теке паче сего хощемъ. И сткори съ ними съкѣтъ Коле- CAAK (Fontes I, 125). V tomto krátkém životě sv. Václava roz- lišují se tudíž přesně dva děje, napřed spiknutí proti matce Draho- míři a pak úklady těchže zlých rádců o bezživotí Václavovo. A tak pojímá věc též J. Kalousek (Obrana 13—14), vykládaje že „zlo- radní bojaři“ (to jest výraz krátké legendy v Prologu), „rozbujněli muži češti“ (tento výraz je z min. Mak.), nejprve přemluvili Vá- clava, že matka Drahomíř chce ho dáti zabiti v dorozumění s bratry ostatními, tak jako prý zabila bábu jejich Lidmilu. Kníže Václav uvěřil tomu a vypověděl matku ode dvora do hradu Budče; ale brzy prý se pokál a přivedl matku zpět ke dvoru svému s proka- zováním litosti a cti. (Vše podle krátké legendy v Prologu.) Tyto události klade Kalousek na počátek samostatného panování Václa- vova. Počátky druhého děje, totiž úklady oněch „zlých rádců“, líčí Kalousek též v tom smyslu, že podněcovali Boleslava, předstí- rajíce mu, že mu hrozí nebezpečí od bratra Václava, jenž jedná v dorozumění s matkou Drahomíři a muži svými. Srv. též výklad Pekařův (Nejstarší kron. č. 39). Z toho všeho tedy plyne, že vy- pravování v rukopise Rum. jest na tomto místě porušeno. Srv. V. Jagić, Лег. о Вяч. 9. 16. Пси ЗАИИ, Иже БѣША КАЧЕСАЯЕd НаОУЧНАИ, К'ЖIДАТИ МАТер скою ве3 вин . КАЧеСААВЪ Же раЗОУ�МѣВЪ СТрАХЪ
Slovanská legenda o sv. Václavu. 57 míří, chce zavražditi. A týž smysl má i čtení v rukopisech hlahol- ských, které zni: Разгрдkше же Чешкци моужи, Д KRAY КАЖЗКШОV К' срце нхь, kкоже и прже к' соце ИюДИ предАТеАА ГоспОДКнА, на господа скоего ВещесАлка, жкоже Июджи на ХристА ГосПОДА. ПИСАНО КО есТК, ЖКО ККСАКИ КСТАКИ НА ГОСПОДА скоето ИЮДЖ ПОДСКАНК ССТК . И НАГОКОриШе КОАССААКА рекоущіе хощет' те крать Вещесллкь оукити, с'кещлкь е материю и C MOVжH CROHMH. S tímto výkladem shoduje se i kratší legenda (v Prologu), v níž čteme: ТOгДA ЗAОV9АДИ КОААре (vаг. Челок'цИ) начаше скажикати кратню. Перкоѭе же нлустишА КАчеСАаКА, да отженеть матерь скою, рекоушіе хощеть Тѫ оукити съ КрАТОМА, ТА (Vаг. ТАКО) Ко прежде оукиАА еСТК И КАКОV ТКОю ЛЮДКМИАОV . И оТГНА МАТерК сКОЮ КЪ КоудОЧК . И по MААK, ПОКАКЪ СА, ПрИКСДе Ю КЪ сОКЪ . Коре же ПОСААША КЪ ЕрАТОV него, оекоуце ащіе насъ не послоушдши, не оупереди оукити крата скоего, то теке хощеть оукити мъ токk прищемъ и теке паче сего хощемъ. И сткори съ ними съкѣтъ Коле- CAAK (Fontes I, 125). V tomto krátkém životě sv. Václava roz- lišují se tudíž přesně dva děje, napřed spiknutí proti matce Draho- míři a pak úklady těchže zlých rádců o bezživotí Václavovo. A tak pojímá věc též J. Kalousek (Obrana 13—14), vykládaje že „zlo- radní bojaři“ (to jest výraz krátké legendy v Prologu), „rozbujněli muži češti“ (tento výraz je z min. Mak.), nejprve přemluvili Vá- clava, že matka Drahomíř chce ho dáti zabiti v dorozumění s bratry ostatními, tak jako prý zabila bábu jejich Lidmilu. Kníže Václav uvěřil tomu a vypověděl matku ode dvora do hradu Budče; ale brzy prý se pokál a přivedl matku zpět ke dvoru svému s proka- zováním litosti a cti. (Vše podle krátké legendy v Prologu.) Tyto události klade Kalousek na počátek samostatného panování Václa- vova. Počátky druhého děje, totiž úklady oněch „zlých rádců“, líčí Kalousek též v tom smyslu, že podněcovali Boleslava, předstí- rajíce mu, že mu hrozí nebezpečí od bratra Václava, jenž jedná v dorozumění s matkou Drahomíři a muži svými. Srv. též výklad Pekařův (Nejstarší kron. č. 39). Z toho všeho tedy plyne, že vy- pravování v rukopise Rum. jest na tomto místě porušeno. Srv. V. Jagić, Лег. о Вяч. 9. 16. Пси ЗАИИ, Иже БѣША КАЧЕСАЯЕd НаОУЧНАИ, К'ЖIДАТИ МАТер скою ве3 вин . КАЧеСААВЪ Же раЗОУ�МѣВЪ СТрАХЪ
Strana 58
58 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Кожни, ПОMАНОV САОВо АПосТОАА, ГААГОАЮЦА. ЧТИ ОТцА И МАТЕрК сЕОЮ, ИКо И САM СА, И ВЪЗАЮБИШИ БАИЖнАГО ско- его, юко и сам сА . ХотА ИСПОАНИТИ ЕСЮ ПрАКАV БОжню, и приведе паки Матерь свою, всяжи пАааше сѫ, но каѫше СА ГАаГОАА Господи Боже, не постаки ми грѣха сего . Помѫну же слово пророка ДдвидА грѣхъ оуНОСТИ МОвА и невидѣниА моего не пожАНи оуно, Господи. Psi zlí, kteří Václava naučili, vydati matku svou bez viny. Václav však, znaje bázeň Boží, pomněl na slovo apoštola, řkoucího: Cti otce i matku svou jako sám sebe, a milovati budeš bližního svého jako sám sebe. Chtě vyplniti všechnu pravdu Boží, přivedl matku svou nazpět, a plakal velmi a kál se, řka: Pane Bože, nepokládej mi toho hříchu. Pomněl pak na slovo proroka Davida: Hříchů mladosti mé a nevědomosti mé ne vzpomínej, o Pane. (Žalm XXIV, 7.) Z různočtení min. Mak. a hlahol. především vysvítá, že slo- veso HAOVЧHAH (Rum.) vzniklo z původního HAOYCTHAH (min. Mak. a rukop. hlah.), jež znamená právě: veloav suadere. Srv. HAоучACTh a HAоуITACTh v Kanonu sv. Václava. Dále nastala též změna ve slovese RIATH (Rum.); původně bylo zde къшжнати (vyhnati), jak dokazuje čteni min. Mak.: къшнати а hlah.: из'гнати. Teprve po těchto opravách první věta nabývá náležitého smyslu: Psi zlí, kteří navedli Václava, vyhnati matku svou bez viny. — Též do citovaných slov apoštola Pavla vloudilo se v ruk. Rum. několik nenáležitých slov, totiž slova: Ko H cAM cA, položená po první části přikázání: чти отца и маTерь скоЮ. V min. Mak. a v hlah. rukopisech je čteni správné. Srv. чти откца скоего и маТерь Ep. Pauli ad Ephes. VI, 2 (Christin., ed. Kałužniacki). Druhé při- kázání není z listů apoštolských, nýbrž z evangelia. Srv. чKTH ОТКЦА И МАТеОК, И въЗАЮКиШИ Искон'АГо скоего *ко самъ сА Mat. XIX, 19 (Mar., ed. Jagić). V krátké legendě (v Prologu) jest výslovně uvedeno místo vy- hnanství Drahomířina: H OTГHA MAТеСК сКОЮ КЪ КOVДОЧK. V jednom z hlaholských rukopisů (R) nacházíme zase jméno Prahy, do níž uvedena byla Drahomiř zpět: к'зкрати матерь скою ь ПрагK.
58 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Кожни, ПОMАНОV САОВо АПосТОАА, ГААГОАЮЦА. ЧТИ ОТцА И МАТЕрК сЕОЮ, ИКо И САM СА, И ВЪЗАЮБИШИ БАИЖнАГО ско- его, юко и сам сА . ХотА ИСПОАНИТИ ЕСЮ ПрАКАV БОжню, и приведе паки Матерь свою, всяжи пАааше сѫ, но каѫше СА ГАаГОАА Господи Боже, не постаки ми грѣха сего . Помѫну же слово пророка ДдвидА грѣхъ оуНОСТИ МОвА и невидѣниА моего не пожАНи оуно, Господи. Psi zlí, kteří Václava naučili, vydati matku svou bez viny. Václav však, znaje bázeň Boží, pomněl na slovo apoštola, řkoucího: Cti otce i matku svou jako sám sebe, a milovati budeš bližního svého jako sám sebe. Chtě vyplniti všechnu pravdu Boží, přivedl matku svou nazpět, a plakal velmi a kál se, řka: Pane Bože, nepokládej mi toho hříchu. Pomněl pak na slovo proroka Davida: Hříchů mladosti mé a nevědomosti mé ne vzpomínej, o Pane. (Žalm XXIV, 7.) Z různočtení min. Mak. a hlahol. především vysvítá, že slo- veso HAOVЧHAH (Rum.) vzniklo z původního HAOYCTHAH (min. Mak. a rukop. hlah.), jež znamená právě: veloav suadere. Srv. HAоучACTh a HAоуITACTh v Kanonu sv. Václava. Dále nastala též změna ve slovese RIATH (Rum.); původně bylo zde къшжнати (vyhnati), jak dokazuje čteni min. Mak.: къшнати а hlah.: из'гнати. Teprve po těchto opravách první věta nabývá náležitého smyslu: Psi zlí, kteří navedli Václava, vyhnati matku svou bez viny. — Též do citovaných slov apoštola Pavla vloudilo se v ruk. Rum. několik nenáležitých slov, totiž slova: Ko H cAM cA, položená po první části přikázání: чти отца и маTерь скоЮ. V min. Mak. a v hlah. rukopisech je čteni správné. Srv. чти откца скоего и маТерь Ep. Pauli ad Ephes. VI, 2 (Christin., ed. Kałužniacki). Druhé při- kázání není z listů apoštolských, nýbrž z evangelia. Srv. чKTH ОТКЦА И МАТеОК, И въЗАЮКиШИ Искон'АГо скоего *ко самъ сА Mat. XIX, 19 (Mar., ed. Jagić). V krátké legendě (v Prologu) jest výslovně uvedeno místo vy- hnanství Drahomířina: H OTГHA MAТеСК сКОЮ КЪ КOVДОЧK. V jednom z hlaholských rukopisů (R) nacházíme zase jméno Prahy, do níž uvedena byla Drahomiř zpět: к'зкрати матерь скою ь ПрагK.
Strana 59
Slovanská legenda o sv. Václavu. 59 K první větě: Psi zlí, kteří navedli Václava, vyhnati matku svou bez viny, připomenul Vostokov toto: „Skladatel této legendy na rozdíl od Kristiána a jiných spisovatelů, vyslovuje se o kněžně Drahomíři s pochvalou; kdežto ostatní ji vyličují jako zlou ctitelku pohanských model, jež bořila kostely křesťanské a byla společnicí Boleslavovou při zavraždění sv. Václava. Komu věřiti? Není snad nepřátelské smýšlení římsko-katolického duchovenstva odtud, že brala pod svou ochranu kněží řecko-východní církve?“ Domněnka Vostokovova, že Drahomíř byla ochránkyní řecko-slovanského obřadu v Čechách, nemá v pramenech žádného potvrzení. Nicméně je známo, že tento názor i u nás byl hájen. Srv. o tom oba články J. Kalouska v ČČM. 1882, 477—488 a 1883, 593—602. Zprávu o tom, že kníže Václav matku svou Drahomíř ze země vypověděl a po čase nazpět povolal, nacházíme též v legendě Kristi- ánově (Pekař, p. 146). Na rozdíl od naší legendy, která vypovědění klade na vrub zlých rádců, čteme u Kristiána: spiritu sibi sancto inspirante. V této motivaci zračí se zásadný rozdíl obou legend. Později však, při zmínce o zpětném povolání, obě legendy velmi pozoruhodně se shodují. V obou jest narážka na bázeň Boží a na přikázání: Cti otce svého a matku svou. M. Büdinger (Zur Kritik altböhm. Gesch., 14) vyslovil mínění, že Kristián na tomto místě čerpal z naší legendy. „Shoda v podstatných okolnostech: nesvor- nosti Čechů, vyhoštění matky Václavovy následkem strannictví, jejím zpětném povolání skrze syna, jenž si připomíná biblická při- kázání, jest zřejmá. Nezlořečí-li však Kristián rádcům, kteří k vy- hnanství radí, jako „zlým psům“, jak to činí původní pramen, činí tak proto, že vidí ve vyhnanství spravedlivý trest za Lidmilino za- vraždění, o němž slovanská legenda nic neví. Přecházeje pak k po- užiti jiného pramene, z něhož vynímá přenesení ostatků Lidmiliných z Tetína do Prahy, neponechává nás v nižádné pochybnosti o spo- jení (commissuře), ohlášením, že chce tohoto vypravování zanechati a navrátiti se k dřívějšímu (o Lidmile).“ J. Pekař, jenž trvá na tom, že Kristián slovanské legendy vůbec neznal (Nejst. kronika č. 39), pokládá ono vypravování za vlastní doplněk Kristiánův k tradici písemné o sv. Václavu, jehož cenu i spolehlivost ukazuje prý srovnání s legendou slovanskou (t. 59). Je viděti, že ani Pekař této pozoruhodné shody mezi naší legendou a Kristiánem nepopírá-
Slovanská legenda o sv. Václavu. 59 K první větě: Psi zlí, kteří navedli Václava, vyhnati matku svou bez viny, připomenul Vostokov toto: „Skladatel této legendy na rozdíl od Kristiána a jiných spisovatelů, vyslovuje se o kněžně Drahomíři s pochvalou; kdežto ostatní ji vyličují jako zlou ctitelku pohanských model, jež bořila kostely křesťanské a byla společnicí Boleslavovou při zavraždění sv. Václava. Komu věřiti? Není snad nepřátelské smýšlení římsko-katolického duchovenstva odtud, že brala pod svou ochranu kněží řecko-východní církve?“ Domněnka Vostokovova, že Drahomíř byla ochránkyní řecko-slovanského obřadu v Čechách, nemá v pramenech žádného potvrzení. Nicméně je známo, že tento názor i u nás byl hájen. Srv. o tom oba články J. Kalouska v ČČM. 1882, 477—488 a 1883, 593—602. Zprávu o tom, že kníže Václav matku svou Drahomíř ze země vypověděl a po čase nazpět povolal, nacházíme též v legendě Kristi- ánově (Pekař, p. 146). Na rozdíl od naší legendy, která vypovědění klade na vrub zlých rádců, čteme u Kristiána: spiritu sibi sancto inspirante. V této motivaci zračí se zásadný rozdíl obou legend. Později však, při zmínce o zpětném povolání, obě legendy velmi pozoruhodně se shodují. V obou jest narážka na bázeň Boží a na přikázání: Cti otce svého a matku svou. M. Büdinger (Zur Kritik altböhm. Gesch., 14) vyslovil mínění, že Kristián na tomto místě čerpal z naší legendy. „Shoda v podstatných okolnostech: nesvor- nosti Čechů, vyhoštění matky Václavovy následkem strannictví, jejím zpětném povolání skrze syna, jenž si připomíná biblická při- kázání, jest zřejmá. Nezlořečí-li však Kristián rádcům, kteří k vy- hnanství radí, jako „zlým psům“, jak to činí původní pramen, činí tak proto, že vidí ve vyhnanství spravedlivý trest za Lidmilino za- vraždění, o němž slovanská legenda nic neví. Přecházeje pak k po- užiti jiného pramene, z něhož vynímá přenesení ostatků Lidmiliných z Tetína do Prahy, neponechává nás v nižádné pochybnosti o spo- jení (commissuře), ohlášením, že chce tohoto vypravování zanechati a navrátiti se k dřívějšímu (o Lidmile).“ J. Pekař, jenž trvá na tom, že Kristián slovanské legendy vůbec neznal (Nejst. kronika č. 39), pokládá ono vypravování za vlastní doplněk Kristiánův k tradici písemné o sv. Václavu, jehož cenu i spolehlivost ukazuje prý srovnání s legendou slovanskou (t. 59). Je viděti, že ani Pekař této pozoruhodné shody mezi naší legendou a Kristiánem nepopírá-
Strana 60
60 VI. Dr. Frant. Pastrnek 17. ТѣM же чтѫше МаТерК сКоЮ ОНА Же РаДОКАШе сѫ кѣрѣ съlна скоего, и о Благодати, юже творѫше оуно- гижъ . Яще и мяламоцна, питаше, аще ян спрота гдѣ, то оБидѣти не дддѫше сго аще ми стран'нъмъ, Да Довро творѫше, икоже оуно и речено есть страненъ вѣх, къве- Досте мене. Яще Божиѫ равъ и ДоМаШнжа, и апре стран'- ники всѫ, и аще гдѣ ино зимои стражоуТь, то всѫ одѣ- ваще и коржѫше . Яще ми же которъши попинъ проданъ, приде к немоу, онъ искоупаше всѣяъ . Церкки же вѣ оустроияъ по всѣмъ градомъ Доврѣ веАМИ, БОЖИА рАВЪ! совравъ ото всѣхъ изъкъ . Но иноу слоужва идѫше по всѫ дни къ Богоу, юко и въ келицѣхъ изъщѣхъ, оустров- НИЕМЪ ДОБраГо и прАведнаГО ВААДЪКЪI КAЧеСАAВа. Ctil tedy matku svou; ona pak radovala se z víry syna svého a z milosti, již prokazoval chudým. Jestliže (nalezl) nemoc- ného, krmil (jej), jestliže (byl) kde sirotek, tu nedával mu ubližovati; jestliže pocestným, tu dobře činil, jakož totiž i řečeno jest: pocestným jsem byl, přijali jste mne. Jestliže (nalezl) služebníky Boží i domácí, a jestliže cizince (na- lezl), a jestliže kdekoli (nalezl, kteří) zimou trpí, tož všechny odíval a krmil. A jestliže některý kněz, prodán (byv), přišel k němu, on vykoupil jej vším (způsobem). Kostely pak vystavěl ve všech městech, velmi krásně, shromáždiv služebníky Boží ze všech národů. Neustále konala se služba po všechny dni k Bohu, jak u velikých národů, založením dobrého a spravedlivého knížete Václava. Pozn V rukopise čte se 2кo H къ келнцkхъ азъцѣхъ, jak opravoval Srez- nevskij (Фил. наблюд. Вост. 111), а nikoliv 1ако къ н квднцхъ азъщѣхъ, jak četl Vostokov a Miklosich. V min. Mak. je celkem týž text, jen poněkud rozšířen a roz- veden. Tak jmenovitě misto z evangelia sv. Matouše XXV, 41—43 jest citováno úplně. V rukopisech hlaholských jest znění stručnější, ale podstatně opět totéž. Srovnáním vychází též na jevo, že text
60 VI. Dr. Frant. Pastrnek 17. ТѣM же чтѫше МаТерК сКоЮ ОНА Же РаДОКАШе сѫ кѣрѣ съlна скоего, и о Благодати, юже творѫше оуно- гижъ . Яще и мяламоцна, питаше, аще ян спрота гдѣ, то оБидѣти не дддѫше сго аще ми стран'нъмъ, Да Довро творѫше, икоже оуно и речено есть страненъ вѣх, къве- Досте мене. Яще Божиѫ равъ и ДоМаШнжа, и апре стран'- ники всѫ, и аще гдѣ ино зимои стражоуТь, то всѫ одѣ- ваще и коржѫше . Яще ми же которъши попинъ проданъ, приде к немоу, онъ искоупаше всѣяъ . Церкки же вѣ оустроияъ по всѣмъ градомъ Доврѣ веАМИ, БОЖИА рАВЪ! совравъ ото всѣхъ изъкъ . Но иноу слоужва идѫше по всѫ дни къ Богоу, юко и въ келицѣхъ изъщѣхъ, оустров- НИЕМЪ ДОБраГо и прАведнаГО ВААДЪКЪI КAЧеСАAВа. Ctil tedy matku svou; ona pak radovala se z víry syna svého a z milosti, již prokazoval chudým. Jestliže (nalezl) nemoc- ného, krmil (jej), jestliže (byl) kde sirotek, tu nedával mu ubližovati; jestliže pocestným, tu dobře činil, jakož totiž i řečeno jest: pocestným jsem byl, přijali jste mne. Jestliže (nalezl) služebníky Boží i domácí, a jestliže cizince (na- lezl), a jestliže kdekoli (nalezl, kteří) zimou trpí, tož všechny odíval a krmil. A jestliže některý kněz, prodán (byv), přišel k němu, on vykoupil jej vším (způsobem). Kostely pak vystavěl ve všech městech, velmi krásně, shromáždiv služebníky Boží ze všech národů. Neustále konala se služba po všechny dni k Bohu, jak u velikých národů, založením dobrého a spravedlivého knížete Václava. Pozn V rukopise čte se 2кo H къ келнцkхъ азъцѣхъ, jak opravoval Srez- nevskij (Фил. наблюд. Вост. 111), а nikoliv 1ако къ н квднцхъ азъщѣхъ, jak četl Vostokov a Miklosich. V min. Mak. je celkem týž text, jen poněkud rozšířen a roz- veden. Tak jmenovitě misto z evangelia sv. Matouše XXV, 41—43 jest citováno úplně. V rukopisech hlaholských jest znění stručnější, ale podstatně opět totéž. Srovnáním vychází též na jevo, že text
Strana 61
Slovanská legenda o sv. Václavu. 61 rkp. Rum. je na mnohých místech pozměněn. Původní znění bylo zajisté: она же рАдОкаше сА о к'кр съlнА скоеГо и о КААГОДКТИ, jako opravoval již Sreznevskij (Filol. nabljud. Vost., 111). — Po- dobá se též, že další výklady o milosrdných skutcích jsou již v Rum. rozšířeny, kdežto původní, kratší znění zachovalo se v ruko- pisech hlaholských, s výslovným poukázáním na dřívější pochvalu těchto skutků: не Т'KMО Ко НиЦИИМК И ОУКОГИМК И СТрАНКНИМК И ПрОчИМК МнОгИМК, коже с'прkдk рѣхомь, ДОкра Ткораше. — Věta, v níž se zvláště jmenují „Boží služebníci“, není v rukop. hlaholských a zní též v min. Mak. poněkud jinak. Podobá se však, že ani čtení rkp. Rum. nezachovalo původního znění. Slova „EOжHLA pAKK!“ jsou sice jasná, avšak co znamená na tomto místě AOMAШIKHEALA (domácí)? Hanka spojoval takto: „jestliže boží sluhy jak domácí, tak cizí všecky“, pomýšlel tedy na domácí a cizí kněze. Miklosich překládal: si (inveniebat) famulos dei et domesticos (i. e. laicos) et si peregrinum a Wattenbach: Wenn er Diener Gottes, wenn er Einheimische oder Fremde fand . . . Kolik překladatelů, tolik různých výkladů. V min. Mak. zní místo jinak: 4!I0 KТО НИЦИИ ИAИ ДОMAШHAA H CT9AHHIA. Toto znění však potvrzuje jen větší původnost čtení Rum., neboť nom. HHцIM nehodí se k následujícímu akkus. ДOMAIIHAA И СТрАННЪIA. Opisovatel min. Mak. (anebo některý z jeho před- chůdců) nechápal snad náležitě výrazu „кожни флки“ a proto na- hradil jej výrazem ницни (chudí, žebráci). Srv. též, že v tomto textě i na druhém místě je slovo ницни připojeno: a кожіА рак! и ницих“ (Fontes I, 132). Čtení rukop. Rum., ačkoliv jeví se býti původnějším než čtení min. Mak., není přece dosti jasné. A proto nutno předpokládati nějakou porušenost. — Temné jest dále slovo ино vе větě и 4ще гуж ино зимои стрлжоуТK. Co má zde zna- menati 1Ho? V Miklosichově Lex. pal. jest uHo doloženo (z letopisů ruských) jako adv. ve významu „sed etiam“, jenž se ovšem sem nehodí. V překladě pak Miklosich položil za slovanskou větu pod- minkovou и дце гдж ино зимои стражоуть (tak otiskl ji sám podle Vostokova) latinskou větu místnou: et sicubi frigus patiuntur; Wattenbach dokonce pouhou větou vztažnou: die Kälte litten. Oba překladatelé vynechali slůvko HHO. Hanka pozměnil je v ини a pře- ložil: i jestli kde jiní zimou trpěli. Máme tudíž opět trojí různý překlad. V min. Mak. a v rkp. hlah. této věty vůbec není. — Další skutek milosrdenství, který se tu výslovně uvádí, jest vy- kupování prodaných. V hlah. rukopisech vypravuje se prostě:
Slovanská legenda o sv. Václavu. 61 rkp. Rum. je na mnohých místech pozměněn. Původní znění bylo zajisté: она же рАдОкаше сА о к'кр съlнА скоеГо и о КААГОДКТИ, jako opravoval již Sreznevskij (Filol. nabljud. Vost., 111). — Po- dobá se též, že další výklady o milosrdných skutcích jsou již v Rum. rozšířeny, kdežto původní, kratší znění zachovalo se v ruko- pisech hlaholských, s výslovným poukázáním na dřívější pochvalu těchto skutků: не Т'KMО Ко НиЦИИМК И ОУКОГИМК И СТрАНКНИМК И ПрОчИМК МнОгИМК, коже с'прkдk рѣхомь, ДОкра Ткораше. — Věta, v níž se zvláště jmenují „Boží služebníci“, není v rukop. hlaholských a zní též v min. Mak. poněkud jinak. Podobá se však, že ani čtení rkp. Rum. nezachovalo původního znění. Slova „EOжHLA pAKK!“ jsou sice jasná, avšak co znamená na tomto místě AOMAШIKHEALA (domácí)? Hanka spojoval takto: „jestliže boží sluhy jak domácí, tak cizí všecky“, pomýšlel tedy na domácí a cizí kněze. Miklosich překládal: si (inveniebat) famulos dei et domesticos (i. e. laicos) et si peregrinum a Wattenbach: Wenn er Diener Gottes, wenn er Einheimische oder Fremde fand . . . Kolik překladatelů, tolik různých výkladů. V min. Mak. zní místo jinak: 4!I0 KТО НИЦИИ ИAИ ДОMAШHAA H CT9AHHIA. Toto znění však potvrzuje jen větší původnost čtení Rum., neboť nom. HHцIM nehodí se k následujícímu akkus. ДOMAIIHAA И СТрАННЪIA. Opisovatel min. Mak. (anebo některý z jeho před- chůdců) nechápal snad náležitě výrazu „кожни флки“ a proto na- hradil jej výrazem ницни (chudí, žebráci). Srv. též, že v tomto textě i na druhém místě je slovo ницни připojeno: a кожіА рак! и ницих“ (Fontes I, 132). Čtení rukop. Rum., ačkoliv jeví se býti původnějším než čtení min. Mak., není přece dosti jasné. A proto nutno předpokládati nějakou porušenost. — Temné jest dále slovo ино vе větě и 4ще гуж ино зимои стрлжоуТK. Co má zde zna- menati 1Ho? V Miklosichově Lex. pal. jest uHo doloženo (z letopisů ruských) jako adv. ve významu „sed etiam“, jenž se ovšem sem nehodí. V překladě pak Miklosich položil za slovanskou větu pod- minkovou и дце гдж ино зимои стражоуть (tak otiskl ji sám podle Vostokova) latinskou větu místnou: et sicubi frigus patiuntur; Wattenbach dokonce pouhou větou vztažnou: die Kälte litten. Oba překladatelé vynechali slůvko HHO. Hanka pozměnil je v ини a pře- ložil: i jestli kde jiní zimou trpěli. Máme tudíž opět trojí různý překlad. V min. Mak. a v rkp. hlah. této věty vůbec není. — Další skutek milosrdenství, který se tu výslovně uvádí, jest vy- kupování prodaných. V hlah. rukopisech vypravuje se prostě:
Strana 62
62 VI. Dr. Frant. Pastrnek: и онххъ, ки проддни кхоу, искоупокаше. V obou cyrillských textech obmezuje se však toto vykupování na prodané kněze. Jest zajisté otázkou, jestli již v původní skladbě legendární takové ob- mezení bylo. Sluší vůbec míti na zřeteli, že se tu opakují tytéž skutky milosrdenství, o nichž již dříve v legendě řeč byla Shoda všech rukopisů jest sice důkazem, že také na tomto místě bylo těchto skutků vzpomínáno. Ale podobá se, že se to stalo poněkud struč- něji, tedy asi tak, jak se to děje v rukopisech hlaholských. Jmeno- vitě zasluhuje povšimnutí, jak často se zde uváději kněží. Na posledním místě, kde je řeč o vystavění kostelů, přirozeným způ- sobem vypravuje se, že sv. Václav staral se též o kněží, kteří by služby boži řádně konali, jako se děje u velikých národů. A na tomto místě uvádějí též všechny rukopisy výslovně kněží. Při vy- kupování prodaných jmenují se kněží jen v obou cyrillských ruko- pisech; rukopisy hlaholské takového obmezení nemají. Při odívání a nasycování jsou „sluhové boží“ připomenuti jen v rukop. Rum. jenž takto, při opětné chvále milosrdných skutků sv. Václava, třikrát výslovně uvádí kněží. Vidím v tom důkaz, že text rukopisu Rum. jest na tomto místě již poněkud rozšířený. Výraz кожни 94кH (boží sluhové), který se tu v textu Rum. ponejprve vyskytuje, vyložil již Vostokov v připojené poznámce takto: „Boжia pA“. Několikrát v tomto vypravování upotřebený výraz vyskytuje se též ve frisinském rukopise. Podobá se, že tak, jako tam, přikládá se tento název duchovenstvu: možná, že se tak nazývali u západních Slovanů latinští kazatelé víry? V Kristiánově legendě praví se též, že k Václavu „plurimique famuli Dei con- fluunt“. Balbin. pag. 55.““ Zprávy obou ruskoslovanských pramenů, Rum. a min. Mak., o tom, že Václav shromážďoval „služebníky Boží ze všech národů“ — кожия ракъ съкракъ отъ всхъ изъкъ — a že služba Boží konala se po všechny dni „jako u velikých národů“ — lako И КЪ веАнцѣх азъщKъ — jsou poněkud podivné. Podobá se, že vznikly z nepochopení původního čtení legendy, jež se zachovalo v rukopisech hlaholských: и слоужителе Кожие кь нихь (t. j. v kostelech od Václava vystavěných) oyп94ки RGAKMH крACHO, OTK MHOгK k3HKh. Toto čtení pak dává smysl: Václav zřídil při ko- stelech nově vystavěných kněží z mnohých národů, tedy nejen Slo- vanů, nýbrž snad i Němců a Vlachů, ba i Řeků, jak vykládá V.
62 VI. Dr. Frant. Pastrnek: и онххъ, ки проддни кхоу, искоупокаше. V obou cyrillských textech obmezuje se však toto vykupování na prodané kněze. Jest zajisté otázkou, jestli již v původní skladbě legendární takové ob- mezení bylo. Sluší vůbec míti na zřeteli, že se tu opakují tytéž skutky milosrdenství, o nichž již dříve v legendě řeč byla Shoda všech rukopisů jest sice důkazem, že také na tomto místě bylo těchto skutků vzpomínáno. Ale podobá se, že se to stalo poněkud struč- něji, tedy asi tak, jak se to děje v rukopisech hlaholských. Jmeno- vitě zasluhuje povšimnutí, jak často se zde uváději kněží. Na posledním místě, kde je řeč o vystavění kostelů, přirozeným způ- sobem vypravuje se, že sv. Václav staral se též o kněží, kteří by služby boži řádně konali, jako se děje u velikých národů. A na tomto místě uvádějí též všechny rukopisy výslovně kněží. Při vy- kupování prodaných jmenují se kněží jen v obou cyrillských ruko- pisech; rukopisy hlaholské takového obmezení nemají. Při odívání a nasycování jsou „sluhové boží“ připomenuti jen v rukop. Rum. jenž takto, při opětné chvále milosrdných skutků sv. Václava, třikrát výslovně uvádí kněží. Vidím v tom důkaz, že text rukopisu Rum. jest na tomto místě již poněkud rozšířený. Výraz кожни 94кH (boží sluhové), který se tu v textu Rum. ponejprve vyskytuje, vyložil již Vostokov v připojené poznámce takto: „Boжia pA“. Několikrát v tomto vypravování upotřebený výraz vyskytuje se též ve frisinském rukopise. Podobá se, že tak, jako tam, přikládá se tento název duchovenstvu: možná, že se tak nazývali u západních Slovanů latinští kazatelé víry? V Kristiánově legendě praví se též, že k Václavu „plurimique famuli Dei con- fluunt“. Balbin. pag. 55.““ Zprávy obou ruskoslovanských pramenů, Rum. a min. Mak., o tom, že Václav shromážďoval „služebníky Boží ze všech národů“ — кожия ракъ съкракъ отъ всхъ изъкъ — a že služba Boží konala se po všechny dni „jako u velikých národů“ — lako И КЪ веАнцѣх азъщKъ — jsou poněkud podivné. Podobá se, že vznikly z nepochopení původního čtení legendy, jež se zachovalo v rukopisech hlaholských: и слоужителе Кожие кь нихь (t. j. v kostelech od Václava vystavěných) oyп94ки RGAKMH крACHO, OTK MHOгK k3HKh. Toto čtení pak dává smysl: Václav zřídil při ko- stelech nově vystavěných kněží z mnohých národů, tedy nejen Slo- vanů, nýbrž snad i Němců a Vlachů, ba i Řeků, jak vykládá V.
Strana 63
Slovanská legenda o sv. Václavu. 63 Jagič, Jer. o Bяч 10. Na tehdejší poměry české by tento výklad se dobře hodil. Srv. slova poslů moravského knížete Rostislava u císaře východořímského v Cařihradě: и сѫтъ къ Нъ КШКАИ ОУЧИТЕЯе МКНОЗИ ХОКСТКАНИ И3 КАЛХЪ Н И3 ГркКЪ И И3 Н'КМКЦК, VЧAшITе нъI раЗAИчь (v mých Dějinách slov. apoštolů C. a M., str. 225). 18. И вАожи Богъ въ сердце, соЗдА ХрАМЪ сКАТаГО BиTA, He 3AG MKICAA. I vložil Bůh v srdce (jeho), (i) vy- stavěl chrám svatého Víta, nemysle zle. V min. Mak. není jméno sv. Víta zachováno, nýbrž nahrazeno jménem: CKATAPO HR9AAMA. Jméno to vzniklo mylným opisem jména sv. Emmerama, jak později poznáme. V hlah. rukopisech je celá věta správně zachována: К'Аожи же еМоу КогK К' соце и саЗдА Цржки сRETоrо EHAA. Jest pozoruhodno, že zpráva legendy Kristiánovy připomíná opět slova slovanského pramene; začínáť takto: Gracia deinde divina cordi eius inspirante, templum domino in honore beati Viti martyris condere meditans ... (Pekař, 153). 19. Неже оуно всѣа БОАеСААКОV ДКаВОАЪ вЪ сердце, Да НаоусТнШа и на врата своего, и ДА не въ спАСена ДОVША ePо ETIAA B' RѣKH. Avšak Boleslavu vsel dábel do srdce, by navedli jej proti bratru svému, a aby duše jeho ne- byla spasena na věky. V hlah. rukopisech je tato věta úplně zachována, jen poněkud v jiné podobě: КомесллкоV же кратоу его нлоущеноу кик'шоV НА НИ, К'с Д'жКААК К' срце его Злокоу, жкоже оукити и, дА Не ЕИ сПАСЕНА ДоVШIА 6Го К к'KКь К'AA. V min. Mak. však při- pojeno k této větě přirovnání knížete Boleslava českého s ruským knížetem Svatoplukem, jenž zavraždil své bratry, Borisa a Glěba. Celé misto zni: B' то же креМА КСКА ДIАКОАЪ, иже н3' НАЧААА НеНАКИДА рОДА ЧелОК'ЧА, БОАВСААКОУ АОУКАКАА КЪ сердце его и нлусти его на крлтА скоего, коже и оКАн'НАГО СRАТОПОАКА, иже сок'ціа злбе на кратно скою, и пршимъ класТь единъ к' Роустеи земди, А не к'дуще отъ мценIА КожІА, ІКо сАОуТИ Кожіа не тоуне мечь носѫтъ, но к' погнкеАk нечесТнкLмЪ.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 63 Jagič, Jer. o Bяч 10. Na tehdejší poměry české by tento výklad se dobře hodil. Srv. slova poslů moravského knížete Rostislava u císaře východořímského v Cařihradě: и сѫтъ къ Нъ КШКАИ ОУЧИТЕЯе МКНОЗИ ХОКСТКАНИ И3 КАЛХЪ Н И3 ГркКЪ И И3 Н'КМКЦК, VЧAшITе нъI раЗAИчь (v mých Dějinách slov. apoštolů C. a M., str. 225). 18. И вАожи Богъ въ сердце, соЗдА ХрАМЪ сКАТаГО BиTA, He 3AG MKICAA. I vložil Bůh v srdce (jeho), (i) vy- stavěl chrám svatého Víta, nemysle zle. V min. Mak. není jméno sv. Víta zachováno, nýbrž nahrazeno jménem: CKATAPO HR9AAMA. Jméno to vzniklo mylným opisem jména sv. Emmerama, jak později poznáme. V hlah. rukopisech je celá věta správně zachována: К'Аожи же еМоу КогK К' соце и саЗдА Цржки сRETоrо EHAA. Jest pozoruhodno, že zpráva legendy Kristiánovy připomíná opět slova slovanského pramene; začínáť takto: Gracia deinde divina cordi eius inspirante, templum domino in honore beati Viti martyris condere meditans ... (Pekař, 153). 19. Неже оуно всѣа БОАеСААКОV ДКаВОАЪ вЪ сердце, Да НаоусТнШа и на врата своего, и ДА не въ спАСена ДОVША ePо ETIAA B' RѣKH. Avšak Boleslavu vsel dábel do srdce, by navedli jej proti bratru svému, a aby duše jeho ne- byla spasena na věky. V hlah. rukopisech je tato věta úplně zachována, jen poněkud v jiné podobě: КомесллкоV же кратоу его нлоущеноу кик'шоV НА НИ, К'с Д'жКААК К' срце его Злокоу, жкоже оукити и, дА Не ЕИ сПАСЕНА ДоVШIА 6Го К к'KКь К'AA. V min. Mak. však při- pojeno k této větě přirovnání knížete Boleslava českého s ruským knížetem Svatoplukem, jenž zavraždil své bratry, Borisa a Glěba. Celé misto zni: B' то же креМА КСКА ДIАКОАЪ, иже н3' НАЧААА НеНАКИДА рОДА ЧелОК'ЧА, БОАВСААКОУ АОУКАКАА КЪ сердце его и нлусти его на крлтА скоего, коже и оКАн'НАГО СRАТОПОАКА, иже сок'ціа злбе на кратно скою, и пршимъ класТь единъ к' Роустеи земди, А не к'дуще отъ мценIА КожІА, ІКо сАОуТИ Кожіа не тоуне мечь носѫтъ, но к' погнкеАk нечесТнкLмЪ.
Strana 64
64 VI. Dr. Frant. Pastrnek: ТАКО И ТИИ ЗАЪИ сОККТ'НИЦЪТ ДІАКОАН, ИЖе сОк'ЦАША ЗААА КО ССрАЦИХЪ сКОнХЪ сЪ КодеСААКОМЪ НА КАЛЖЕННАГО КНАЗА КАче- CAARA. Toto přirovnání je důležité vzhledem na dobu, kdy vzniklo a rozšířeno bylo. Na ruské straně máme svědectví legendy o sv. mučedlnících bratřich Borisovi a Glěbovi: CEATOVю MOучеHHKOY Ho- риса и ГAXKа z XII. stol., v které se děje zmínka o umučení sv. Václavа: поwъшААше но секѣ когокАаженъи Корисъ Моученіе сКАТАГО Пикитъ и страсть скѫТаго КАЧесААКА КНАЗА (Рга- meny I, 130). Podle této zmínky soudil již Vostokov, že slovanská legenda o sv. Václavu byla známa na Rusi již v XII. stol. (Onи- саніе Русск. и Слав. рукописей Румянц. Музея, 1842, str. 693). Kanon k uctění sv. Václava, známý z otisku v Pramenech I, 136 až 139, nachází se však již v staroruské rukopisné mineji z r. 1096, která sestavena (přeložena) byla na území starobulharském. Otisk podle rukopisu z r. 1096 viz ve vydání Jagičově, Carminum christi- anorum versio palaeoslov.-ross. Petropoli, 1886, p. 0219—0222. Po- dobá se, že skladateli (překladateli) kanonu sv. Václava byla naše legenda známa. Srv. doklady Vondrákovy, Zur Würd. der altslov. Wenzelsleg. 25 sl. Můžeme tedy předpokládati, že vědomosti o sv. Václavě rozšířily se na Rusi již v XI. stol., v oné době, kdy též úcta sv. bratři Borisa a Glěba v Rusích se vzmáhala. V té době vznikly též ony ideelní vztahy mezi oběma událostmi, které jsme v legendách nalezli. Úcta bratří Borisa a Glěba pronikla v oné době též do Čech, jak dosvědčuje zpráva letopisce Sázavského. Srv. Kalousek, Obrana, str. 38 sl. 20. Приде же денк скѫтаго СAърдама, 6 немоуже ОБѣЦАНЪ сЕАТЪИ КАЧеСААЕ ВесеААШе сА о Боѣ. Онин Же ОVБО ТОГДА ЗАНИ ДКЮВОАИ КЪЗВАШIА БОАВСАЯЕа, съкѣТЪ творѫще неприязненъ о БечесАавѣ, икоже Жидове о Хрнстѣ в перваlа Aѣта. Přišel pak den sv. Emmerama (22. září 929), k němuž obětován (jsa) sv. Václav veselil se v Bohu. Oni však tehda zlí dáblové vyzvali Boleslava, radu činíce nepřátelskou o Václavu, jako Židé o Kristě v první léta. Pozn. Vostokov a též Miklosich četli oнн нже; třeba však čísti онни же, jak opravoval již Sreznevskij (Фил. наблюд. 111). Podle opisu prof. Sobolev- ského jest v rukop. Rum. psáno: TROpAш6, kdežto ve vydání Vostokova máme TRODAIJ6; dále psáno jest v rukopise RGqGCAAK'k, ve vyd. Vostokova RAqGCAdK'k.
64 VI. Dr. Frant. Pastrnek: ТАКО И ТИИ ЗАЪИ сОККТ'НИЦЪТ ДІАКОАН, ИЖе сОк'ЦАША ЗААА КО ССрАЦИХЪ сКОнХЪ сЪ КодеСААКОМЪ НА КАЛЖЕННАГО КНАЗА КАче- CAARA. Toto přirovnání je důležité vzhledem na dobu, kdy vzniklo a rozšířeno bylo. Na ruské straně máme svědectví legendy o sv. mučedlnících bratřich Borisovi a Glěbovi: CEATOVю MOучеHHKOY Ho- риса и ГAXKа z XII. stol., v které se děje zmínka o umučení sv. Václavа: поwъшААше но секѣ когокАаженъи Корисъ Моученіе сКАТАГО Пикитъ и страсть скѫТаго КАЧесААКА КНАЗА (Рга- meny I, 130). Podle této zmínky soudil již Vostokov, že slovanská legenda o sv. Václavu byla známa na Rusi již v XII. stol. (Onи- саніе Русск. и Слав. рукописей Румянц. Музея, 1842, str. 693). Kanon k uctění sv. Václava, známý z otisku v Pramenech I, 136 až 139, nachází se však již v staroruské rukopisné mineji z r. 1096, která sestavena (přeložena) byla na území starobulharském. Otisk podle rukopisu z r. 1096 viz ve vydání Jagičově, Carminum christi- anorum versio palaeoslov.-ross. Petropoli, 1886, p. 0219—0222. Po- dobá se, že skladateli (překladateli) kanonu sv. Václava byla naše legenda známa. Srv. doklady Vondrákovy, Zur Würd. der altslov. Wenzelsleg. 25 sl. Můžeme tedy předpokládati, že vědomosti o sv. Václavě rozšířily se na Rusi již v XI. stol., v oné době, kdy též úcta sv. bratři Borisa a Glěba v Rusích se vzmáhala. V té době vznikly též ony ideelní vztahy mezi oběma událostmi, které jsme v legendách nalezli. Úcta bratří Borisa a Glěba pronikla v oné době též do Čech, jak dosvědčuje zpráva letopisce Sázavského. Srv. Kalousek, Obrana, str. 38 sl. 20. Приде же денк скѫтаго СAърдама, 6 немоуже ОБѣЦАНЪ сЕАТЪИ КАЧеСААЕ ВесеААШе сА о Боѣ. Онин Же ОVБО ТОГДА ЗАНИ ДКЮВОАИ КЪЗВАШIА БОАВСАЯЕа, съкѣТЪ творѫще неприязненъ о БечесАавѣ, икоже Жидове о Хрнстѣ в перваlа Aѣта. Přišel pak den sv. Emmerama (22. září 929), k němuž obětován (jsa) sv. Václav veselil se v Bohu. Oni však tehda zlí dáblové vyzvali Boleslava, radu činíce nepřátelskou o Václavu, jako Židé o Kristě v první léta. Pozn. Vostokov a též Miklosich četli oнн нже; třeba však čísti онни же, jak opravoval již Sreznevskij (Фил. наблюд. 111). Podle opisu prof. Sobolev- ského jest v rukop. Rum. psáno: TROpAш6, kdežto ve vydání Vostokova máme TRODAIJ6; dále psáno jest v rukopise RGqGCAAK'k, ve vyd. Vostokova RAqGCAdK'k.
Strana 65
Slovanská legenda o sv. Václavu. 65 Čtení min. Mak. jest jen o několik slov rozšířeno, smysl však není pozměněn. Též v hlaholských rukopisech jest celé místo dobře zachováno. Jméno sv. Emmerama, jako již dříve, vyskytuje se v min. Mak. opět ve tvaru: CRATAPO E9AAMA, kterýžto tvar se nachází též v jednom rukopise hlaholském (R.: Hк9AM4), kdežto ostatní hlaholské rukopisy mají: ИMKPAMA. Čtení min. Mak. k' He- МОVЖе К'К КААЖЕННЖИ ОК'КТЪ СкоИ ТКорАше И КеССААШе СА o Kosk vzniklo patrně pozdější změnou, jak ukazuje již porušená vazba (g'k — TROpAe) a též odchylný smysl („k němuž blažený slib svůj činil ...“). Hlaholské rukopisy shodují se s ruk. Rum. majíce: К' неМOуже К'K ок'ТАНь ВещеСААКь. Adj ок'ТKHь (hlah.) dává lepší smysl (erat devotus) nežli partic. oFщIAHъ (Rum.). Jagić, Лer. o Вяч. 9. Slovesa призкаше v hlah. rukopise („pozvali k sobě") přiléhá lépe k ději nežli кK3KAlA („zavolali“, „vyzvali“). V obou cyr. rukopisech čteme ku konci: к' пeркAM AKTA; v hlah. máme tu pouhé příslovce AokKAc, noke (t. j. nokxдe) „dříve“ O sv. Emmeramovi poznamenal Vostokov toto: „Emeram, římsko- katolický svatý, byl biskupem ve Francii, potom missionářem v Řezně, kdež přijal korunu mučedlnickou 22. září r. 652. (L'art de vérifier les dates, etc. reimprimé avec de corrections et annotations et con- tinué jusqu'à nos jours par M. de Saint-Allais. Paris, 1818, 4, p. 199). Tento svatý byl zvláště ctěn v řezenské diecési, ku které tehda přináležely Čechy. V Řezně byl klášter sv. Emerama, do něhož bratrovrah Boleslav, tři léta po zabití Václavově, vypravil malo- letého syna svého Strachkvasa na vychování.“ Tato data jsou, jak se podobá, správná. Jen rok smrti Emmeramovy jest snad po- šinouti k r. 715. Dále sluší připomenouti, že sv. Emmeram byl před založením biskupství pražského patronem Čechů (Kalousek, Obrana 139). 21. БАхоу же свѫщение церкважъ въ всѣхъ гра- ДѣХЪ . ВАЧеСААКЪ Же ИЗдАШе по ГрадожЪ . вха по Болв- СААВАЮ ГрАДОУ . Е неДѣАЮ же вѣ АиТОУРГНА КоЗмъ И Дд- ААаНА, И САЪШШАКЪ АитоуРГНЮ, БАЧеСААКЪ ХОТѣ вХаТИ До- МоEъ къ Празъѣ. HOAGCAdEK HE ДA GMOY, MOAA CA HAA- ЧеВН'КАТЪ САVКIСАОАЪ, МОАА И ГААГОАА “ Како хощеши отъ- схати; пиво цѣло имѣю. Bylo pak svěcení chrámu ve všech městech. Václav pak jezdil po městech; zajel do
Slovanská legenda o sv. Václavu. 65 Čtení min. Mak. jest jen o několik slov rozšířeno, smysl však není pozměněn. Též v hlaholských rukopisech jest celé místo dobře zachováno. Jméno sv. Emmerama, jako již dříve, vyskytuje se v min. Mak. opět ve tvaru: CRATAPO E9AAMA, kterýžto tvar se nachází též v jednom rukopise hlaholském (R.: Hк9AM4), kdežto ostatní hlaholské rukopisy mají: ИMKPAMA. Čtení min. Mak. k' He- МОVЖе К'К КААЖЕННЖИ ОК'КТЪ СкоИ ТКорАше И КеССААШе СА o Kosk vzniklo patrně pozdější změnou, jak ukazuje již porušená vazba (g'k — TROpAe) a též odchylný smysl („k němuž blažený slib svůj činil ...“). Hlaholské rukopisy shodují se s ruk. Rum. majíce: К' неМOуже К'K ок'ТАНь ВещеСААКь. Adj ок'ТKHь (hlah.) dává lepší smysl (erat devotus) nežli partic. oFщIAHъ (Rum.). Jagić, Лer. o Вяч. 9. Slovesa призкаше v hlah. rukopise („pozvali k sobě") přiléhá lépe k ději nežli кK3KAlA („zavolali“, „vyzvali“). V obou cyr. rukopisech čteme ku konci: к' пeркAM AKTA; v hlah. máme tu pouhé příslovce AokKAc, noke (t. j. nokxдe) „dříve“ O sv. Emmeramovi poznamenal Vostokov toto: „Emeram, římsko- katolický svatý, byl biskupem ve Francii, potom missionářem v Řezně, kdež přijal korunu mučedlnickou 22. září r. 652. (L'art de vérifier les dates, etc. reimprimé avec de corrections et annotations et con- tinué jusqu'à nos jours par M. de Saint-Allais. Paris, 1818, 4, p. 199). Tento svatý byl zvláště ctěn v řezenské diecési, ku které tehda přináležely Čechy. V Řezně byl klášter sv. Emerama, do něhož bratrovrah Boleslav, tři léta po zabití Václavově, vypravil malo- letého syna svého Strachkvasa na vychování.“ Tato data jsou, jak se podobá, správná. Jen rok smrti Emmeramovy jest snad po- šinouti k r. 715. Dále sluší připomenouti, že sv. Emmeram byl před založením biskupství pražského patronem Čechů (Kalousek, Obrana 139). 21. БАхоу же свѫщение церкважъ въ всѣхъ гра- ДѣХЪ . ВАЧеСААКЪ Же ИЗдАШе по ГрадожЪ . вха по Болв- СААВАЮ ГрАДОУ . Е неДѣАЮ же вѣ АиТОУРГНА КоЗмъ И Дд- ААаНА, И САЪШШАКЪ АитоуРГНЮ, БАЧеСААКЪ ХОТѣ вХаТИ До- МоEъ къ Празъѣ. HOAGCAdEK HE ДA GMOY, MOAA CA HAA- ЧеВН'КАТЪ САVКIСАОАЪ, МОАА И ГААГОАА “ Како хощеши отъ- схати; пиво цѣло имѣю. Bylo pak svěcení chrámu ve všech městech. Václav pak jezdil po městech; zajel do
Strana 66
66 VI. Dr. Frant. Pastrnek: města Boleslavova. V neděli (27. září) pak byla liturgie Kosmy a Damiána, i slyšev liturgii chtěl Václav odjeti domů do Prahy. Boleslav nedal jemu, prose plačtivým hlasem, prose a řka: Proč chceš odjeti? Nápoj zdravý mám. Pozn. Čtení rukopisné кѫxоY жe CKAщIGHHe (Vostokov, Miklosich) opravova Sreznevskij (Фил. наблюд. 111) správně: кѫх же скѫщеннта. První věty nejsou v min. Mak. úplně zachovány; čtemeť zde pouze počátečná slova: Кѫхоу же скѫщене церкки ТогдА, která se shodují s čtením Rum. V hlah. rukopisech jest toto místo po- někud obšírnější, ovšem jen po stránce slovní: Кикающимь же скещениемь цржквенишь к ксkуk грАджхь, ВещеСААКь kЗдеше По КСКХЪ ГрАДЖХК, КНИДе Же К КоАеСААКААК ГрАдК. — Následu- jící věta má ve všech pramenech týž obsah: V neděli byl svátek svatých Kosmy a Damiána, Václav byl na mši a chtěl pak na- vrátiti se domů do Prahy. Pozoruhodné jsou jen různé výrazy pro mši svatou. Původní označení Mhla nalézáme v rukopisech hlahol- ských, kdežto v obou ruských pramenech máme výrazy AитоуогHla (Rum.) a oкkAHAA (min. Mak.). Podobá se, že tyto výrazy teprve na Rusi do textu vloženy byly. Srv. Jagić, Лer. o Вяч. 7. — Slova, která legenda klade do úst Boleslavovi, zní v hlaholských rukopisech prostě: по что отходиши, крате ико и пико цуkло HМAMь. V min. Mak. čteme však: Како хощеши отхати, крате — кино и меДЪ, ксе цѣло имѣю у секе. Záměna původního пико zа внно и медъ je zajisté pozdější. Výslovné jmenování města Boleslavova — nynější staré Bole- slavě — jest též předností naší legendy. Mimo to zřetelně je ozna- čuje též Kristián: Boleslaus igitur domum propriam seu curtim habens in urbe, cognomine vocitatam suo (Pekař, 154). Proto soudil Büdinger (Zur Kritik 18), že Kristián toto určité označení místnosti vzal z legendy slovanské. Avšak sluší připomenouti, že jméno města má též Vavřinec montekassinský: civitatem, cui Uollesclabus anti- quitus fuerat uocabulum inditum (Pram. dej. č. I, 173), tedy pramen, který snad též náleží do X. století (Pekař, 62). Z toho plyne, že Kristián, t. j. spisovatel X. století a nikoliv kompilátor XIV. století, jméno města Boleslavě neměl zapotřebí čerpati ze slovanské legendy.
66 VI. Dr. Frant. Pastrnek: města Boleslavova. V neděli (27. září) pak byla liturgie Kosmy a Damiána, i slyšev liturgii chtěl Václav odjeti domů do Prahy. Boleslav nedal jemu, prose plačtivým hlasem, prose a řka: Proč chceš odjeti? Nápoj zdravý mám. Pozn. Čtení rukopisné кѫxоY жe CKAщIGHHe (Vostokov, Miklosich) opravova Sreznevskij (Фил. наблюд. 111) správně: кѫх же скѫщеннта. První věty nejsou v min. Mak. úplně zachovány; čtemeť zde pouze počátečná slova: Кѫхоу же скѫщене церкки ТогдА, která se shodují s čtením Rum. V hlah. rukopisech jest toto místo po- někud obšírnější, ovšem jen po stránce slovní: Кикающимь же скещениемь цржквенишь к ксkуk грАджхь, ВещеСААКь kЗдеше По КСКХЪ ГрАДЖХК, КНИДе Же К КоАеСААКААК ГрАдК. — Následu- jící věta má ve všech pramenech týž obsah: V neděli byl svátek svatých Kosmy a Damiána, Václav byl na mši a chtěl pak na- vrátiti se domů do Prahy. Pozoruhodné jsou jen různé výrazy pro mši svatou. Původní označení Mhla nalézáme v rukopisech hlahol- ských, kdežto v obou ruských pramenech máme výrazy AитоуогHla (Rum.) a oкkAHAA (min. Mak.). Podobá se, že tyto výrazy teprve na Rusi do textu vloženy byly. Srv. Jagić, Лer. o Вяч. 7. — Slova, která legenda klade do úst Boleslavovi, zní v hlaholských rukopisech prostě: по что отходиши, крате ико и пико цуkло HМAMь. V min. Mak. čteme však: Како хощеши отхати, крате — кино и меДЪ, ксе цѣло имѣю у секе. Záměna původního пико zа внно и медъ je zajisté pozdější. Výslovné jmenování města Boleslavova — nynější staré Bole- slavě — jest též předností naší legendy. Mimo to zřetelně je ozna- čuje též Kristián: Boleslaus igitur domum propriam seu curtim habens in urbe, cognomine vocitatam suo (Pekař, 154). Proto soudil Büdinger (Zur Kritik 18), že Kristián toto určité označení místnosti vzal z legendy slovanské. Avšak sluší připomenouti, že jméno města má též Vavřinec montekassinský: civitatem, cui Uollesclabus anti- quitus fuerat uocabulum inditum (Pram. dej. č. I, 173), tedy pramen, který snad též náleží do X. století (Pekař, 62). Z toho plyne, že Kristián, t. j. spisovatel X. století a nikoliv kompilátor XIV. století, jméno města Boleslavě neměl zapotřebí čerpati ze slovanské legendy.
Strana 67
Slovanská legenda o sv. Václavu. 67 22. Онъ же не оторче сѫ вратоу, не вха дОMОВ'K. И въсѣдъ на кони, начА играти и веселити сѫ съ Ароути СКОнМИ НА ДКоре БОАССААКАС. ТѢАЖе МНИМЪ ИКО ПОВѢДАША ЕМоу на дворѣ, и рекоша хощет' ТА оувити БОАеСААКЪ . И не иа вѣръl томоу, на Бога възложи. On pak neodřekl bratru, nejel domů. I vsed na koně, počal hráti a veseliti se s družinou svou na dvoře Boleslavově. Pročež myslíme, že pověděli jemu na dvoře a řekli: Chce tě zabiti Bole- slav. I neuvěřil tomu, (nýbrž) na Boha vzložil. Čtení min. Mak. se valně neliší. Odchylka je jen v tom, že ti, s nimiž Václav na dvoře Boleslavově bojovné hry koňmo pro- váděl, nazývají se „sluhové" jeho: начатъ играти со слоугаMи СКОИMИ НА ДКОр“ КОЛВСAAКAИ. A v tom se shodují též hlaholské rukopisy: начеть играти са слоугаMИ сконми. Dlužno tedy po- važovati toto čtení za původní. Dále pak se podání rukopisná sho- dují. V min. Mak. jsou však některé dodatky. Tak zní slova služeb- níků: Кнѫже КАчеСААКЪ, Хоет' ТА ОУЕИТИ КомеСААКЪ. Podobně rozšířena byla poslední slova, která tu zni: Онъ же не иMAше К'Кр“Ъ) САОКЕСИ ТОМОV И КСЮ НАДЕЖДОV СКОЮ КЪЗАОЖИ НА КоГА И ТОИ ДСНК КЕсК ПИША И КЕССАНША СА V КОАССААКА. 23. Е ТоV же ноЦК СНИДОША СА раТницИ ЕЪ ГнѣВ'- съNъ Аворъ, и възкаша совѣ БодесАдва, и сотвориша ЗАЪИ тои съвѣтъ неприязненъ. Икоже и къ ШиАаТОУ съвра сА на Христа мъсмѫще, Тако же и онии Злни пси тѣM сА ПОДОвАще, съвѣціАша, како въша оувити господина своего. V touže noc sešli se nepřátelé v Hněvysově dvoře, i po- zvali k sobě Boleslava, a složili zlou onu, nepřátelskou radu. Jakož i k Pilatu sešli se (Židové), na Krista (zle) myslíce, takéž i oni zlí psi, těmto se podobajíce, radili se, jak by zabili pána svého. Pozn. Rukopisné čtení AKOже H Kъ IHAATOY съкра cA (Vostokov, Miklosich) opravuje Sreznevskij (Фил. наблюд. 112) takto: тко же н къ Пнлатоу съкраша сѫ. V rukopise Rum. jest oкuтH jako v min. Mak.; Vostokov má oкнAH, což jest zajisté původní, v hlaholském rukopise zachovalé čtení.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 67 22. Онъ же не оторче сѫ вратоу, не вха дОMОВ'K. И въсѣдъ на кони, начА играти и веселити сѫ съ Ароути СКОнМИ НА ДКоре БОАССААКАС. ТѢАЖе МНИМЪ ИКО ПОВѢДАША ЕМоу на дворѣ, и рекоша хощет' ТА оувити БОАеСААКЪ . И не иа вѣръl томоу, на Бога възложи. On pak neodřekl bratru, nejel domů. I vsed na koně, počal hráti a veseliti se s družinou svou na dvoře Boleslavově. Pročež myslíme, že pověděli jemu na dvoře a řekli: Chce tě zabiti Bole- slav. I neuvěřil tomu, (nýbrž) na Boha vzložil. Čtení min. Mak. se valně neliší. Odchylka je jen v tom, že ti, s nimiž Václav na dvoře Boleslavově bojovné hry koňmo pro- váděl, nazývají se „sluhové" jeho: начатъ играти со слоугаMи СКОИMИ НА ДКОр“ КОЛВСAAКAИ. A v tom se shodují též hlaholské rukopisy: начеть играти са слоугаMИ сконми. Dlužno tedy po- važovati toto čtení za původní. Dále pak se podání rukopisná sho- dují. V min. Mak. jsou však některé dodatky. Tak zní slova služeb- níků: Кнѫже КАчеСААКЪ, Хоет' ТА ОУЕИТИ КомеСААКЪ. Podobně rozšířena byla poslední slova, která tu zni: Онъ же не иMAше К'Кр“Ъ) САОКЕСИ ТОМОV И КСЮ НАДЕЖДОV СКОЮ КЪЗАОЖИ НА КоГА И ТОИ ДСНК КЕсК ПИША И КЕССАНША СА V КОАССААКА. 23. Е ТоV же ноЦК СНИДОША СА раТницИ ЕЪ ГнѣВ'- съNъ Аворъ, и възкаша совѣ БодесАдва, и сотвориша ЗАЪИ тои съвѣтъ неприязненъ. Икоже и къ ШиАаТОУ съвра сА на Христа мъсмѫще, Тако же и онии Злни пси тѣM сА ПОДОвАще, съвѣціАша, како въша оувити господина своего. V touže noc sešli se nepřátelé v Hněvysově dvoře, i po- zvali k sobě Boleslava, a složili zlou onu, nepřátelskou radu. Jakož i k Pilatu sešli se (Židové), na Krista (zle) myslíce, takéž i oni zlí psi, těmto se podobajíce, radili se, jak by zabili pána svého. Pozn. Rukopisné čtení AKOже H Kъ IHAATOY съкра cA (Vostokov, Miklosich) opravuje Sreznevskij (Фил. наблюд. 112) takto: тко же н къ Пнлатоу съкраша сѫ. V rukopise Rum. jest oкuтH jako v min. Mak.; Vostokov má oкнAH, což jest zajisté původní, v hlaholském rukopise zachovalé čtení.
Strana 68
68 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V první části má text min. Mak. dodatek, totiž: ратници, иже ті зАи сокѫтници. Není pochybnosti, že tento dodatek je pozdější. V druhé části je však čtení Rum. neúplné, podmět XHAORC, zachovaný v rukopisech hlaholských a též v min. Mak., byl tu vy- nechán. Původně věta zněla asi: акоже н къ ШИААТОV сНИДОША сѫ Жидове, на Христа мъсААцIе. Jinak shoduje se celé misto ve všech rukopisech. Místo je důležité vzhledem na poměr slovanské legendy k le- gendě Kristiánově. M. Büdinger (Zur Kritik 15) srovnával naše místo s následující poznámkou Kristiánovou: „Dum ista scribo, ecce ad mentem venit Judaeorum iniqua congressio, qui quidem ingressu praetorii Pilati contaminari, sed mortem Domini non perti- mescebant. Sic et iste proprii germani infelix carnifex parietes ec- clesiae sanguine polluere timet, qui manus a fraterna caede non abstinet“ (Pekař, 156) a soudil, že Kristián větu o žalobcích Kri- stových, která se mu líbila, ve formě poněkud změněné, přejal z legendy slovanské. Büdinger soudil tak podle textu Rum., v němž podmětu „Židové“ není; kdyby byl znal čtení ostatních rukopisů, s výslovným jmenováním Židů, byl by býval v přesvědčení svém zajisté ještě více utvrzen. Naproti tomu dovozuje J. Pekař (Nejst. kron. č. 39), „že u Kristiána je vlastně pověděno něco zcela jiného, než v legendě slovanské“ a tudíž, že Kristián z této legendy ne- čerpal a jí neznal. Nicméně zasluhuje tato shoda obou pramenů v přirovnání k Židům, ač se nevyskytuje na témže místě a za těchže okolností, jakési pozornosti, zvláště když i na místě dříve uvedeném (ve větě 16.) nebylo lze shodu Kristiána s naší legendou tak naprosto odmítnouti. 24. Рѣша же поидСТК На ЗАОУТрСНЮЮ, ТОГДА ПОАОКИАТЪ его . Оутроу же вѣЕшю, възвониша Заоутреню . КѫчесАавъ же оусмъакъ звонъ, и рече сАдва товѣ, Господи, ко Дамъ еси мнѣ довъти оутра сего. И въставъ поиде на 3A0уТренЮЮ. Řekli pak: Půjde na jitřní, tehda ulovíme jej. Když pak bylo ráno, zazvonili na jitřní. Václav pak uslyšev zvon, pravil: Sláva Tobě, Pane, že dal jsi mně dočkati se tohoto jitra. A vstav šel na jitřní. První věta jest v min. Mak. poněkud rozšířena a zní: Pkma аКо ПонАеТh на оутренюю къ церкки — вK но КАчеСААКЪ не
68 VI. Dr. Frant. Pastrnek: V první části má text min. Mak. dodatek, totiž: ратници, иже ті зАи сокѫтници. Není pochybnosti, že tento dodatek je pozdější. V druhé části je však čtení Rum. neúplné, podmět XHAORC, zachovaný v rukopisech hlaholských a též v min. Mak., byl tu vy- nechán. Původně věta zněla asi: акоже н къ ШИААТОV сНИДОША сѫ Жидове, на Христа мъсААцIе. Jinak shoduje se celé misto ve všech rukopisech. Místo je důležité vzhledem na poměr slovanské legendy k le- gendě Kristiánově. M. Büdinger (Zur Kritik 15) srovnával naše místo s následující poznámkou Kristiánovou: „Dum ista scribo, ecce ad mentem venit Judaeorum iniqua congressio, qui quidem ingressu praetorii Pilati contaminari, sed mortem Domini non perti- mescebant. Sic et iste proprii germani infelix carnifex parietes ec- clesiae sanguine polluere timet, qui manus a fraterna caede non abstinet“ (Pekař, 156) a soudil, že Kristián větu o žalobcích Kri- stových, která se mu líbila, ve formě poněkud změněné, přejal z legendy slovanské. Büdinger soudil tak podle textu Rum., v němž podmětu „Židové“ není; kdyby byl znal čtení ostatních rukopisů, s výslovným jmenováním Židů, byl by býval v přesvědčení svém zajisté ještě více utvrzen. Naproti tomu dovozuje J. Pekař (Nejst. kron. č. 39), „že u Kristiána je vlastně pověděno něco zcela jiného, než v legendě slovanské“ a tudíž, že Kristián z této legendy ne- čerpal a jí neznal. Nicméně zasluhuje tato shoda obou pramenů v přirovnání k Židům, ač se nevyskytuje na témže místě a za těchže okolností, jakési pozornosti, zvláště když i na místě dříve uvedeném (ve větě 16.) nebylo lze shodu Kristiána s naší legendou tak naprosto odmítnouti. 24. Рѣша же поидСТК На ЗАОУТрСНЮЮ, ТОГДА ПОАОКИАТЪ его . Оутроу же вѣЕшю, възвониша Заоутреню . КѫчесАавъ же оусмъакъ звонъ, и рече сАдва товѣ, Господи, ко Дамъ еси мнѣ довъти оутра сего. И въставъ поиде на 3A0уТренЮЮ. Řekli pak: Půjde na jitřní, tehda ulovíme jej. Když pak bylo ráno, zazvonili na jitřní. Václav pak uslyšev zvon, pravil: Sláva Tobě, Pane, že dal jsi mně dočkati se tohoto jitra. A vstav šel na jitřní. První věta jest v min. Mak. poněkud rozšířena a zní: Pkma аКо ПонАеТh на оутренюю къ церкки — вK но КАчеСААКЪ не
Strana 69
Slovanská legenda o sv. Václavu. 69 АНИКЪ КЪ Церкки — ГААГОАЮЦе К' сек' ТогДА оVкнемЪ его. Čtení hlaholských textů: Pkme же егда понлеть на Ютрню, TAPAA AAHME (var. OVEHEMK) cro ukazuje, že v Rum. zachovalo se původní znění velmi přesně. Jen v posledním slovese jsou různosti. Snad četlo se zde původně (srv. Jagić, Лer. o Вяч. 7): ТъгДА AAHMъ ero (hlah. L.). Srv. fraternae insidiae, paratae insidiae v legendě Kristiánově (Pekař 156, 157). Sloveso AAITH AAѭ (8v- sôosósiv insidiari) mohlo býti spisovatelům neznámo a proto je za- měňovali podle celkového smyslu: пOAORHMъ Rum. OVKHCMK min. Mak., hlah. R., AATHMK hlah. N. Poslední jest srbsko-charv. латити (schnell ergreifen, arripere Vuk). Další text Rum. dobře se shoduje s rukopisy hlaholskými; v min. Mak. nacházíme však opět některé dodatky, pro vnitřní obsah méně významné. Text min. Mak. zní tu: ОуТрОу Же КЪШН, К'ЪЗКОНИША ОVТрСНЮЮ НАЧеСААКЪ Же КНАЗК, оVсА“ШИАк зконене, и рече сице сАлка ти, Господи Коже МОИ ИаКО ДААЪ ЕСИ сКѫТЪ И ДОСТИГНОYТИ ОуТрА сего И К' ТОМЪ ЧАСЖ К'ЗЕМЪ САНДААА СКОА, ОКОУВ' СА Н АНЦе СКОС ОУМИ, И ПОНАе нА ЗлОуТрСНЮЮ. 25. СЪсТИЖе Же БОАССААКЪ В КороТѣХЪ . КАЧЕСААКЪ же озрѣк сѫ и рече довръ вѣ намъ господинъ вечеръ . Къ Водеслякоу же приниче ДКАвоNъ ко оухоу, и раЗкрати сердце его, да изкяск мечь, откѣца сице теве хощгоу ОУНЕИ Е“ТИ, И оу�ДАри МеЧЕАъ по ГААВѣ. Dostihl pak (jej) Boleslav ve vratech. Václav pak, ohlédnuv se, pravil: Dobrý byl jsi nám pán (hospodář, hostitel?) večer. K Bo- leslavu pak přiklonil se dábel k uchu i zkazil srdce jeho; i tasiv meč, pravil: Tak tobě chci lepší býti. A udeřil (jej) mečem po hlavě. Pozn. Čtení rukopisné състнже же Hолеслакъ (Vostokov, Miklosich) opra vnje Sreznevskij (Фил. наблюд, 112) takto: състиже же н КолвсАакъ. Druhá oprava Sreznevského však jest již interpretace; navrhujeť čísti: Aокръ Ek HаMъ, Tocno- Анне, кечеръ. V první větě vynecháno u (jej), jež nacházíme nejen v min. Маk.: и постиже и КодGсААКЪЪ ко кратk, nýbrž i v rukopisech hlaholských: 4кне же сАсТиже н КоAССААКК КА кратKYK. Pozdrav
Slovanská legenda o sv. Václavu. 69 АНИКЪ КЪ Церкки — ГААГОАЮЦе К' сек' ТогДА оVкнемЪ его. Čtení hlaholských textů: Pkme же егда понлеть на Ютрню, TAPAA AAHME (var. OVEHEMK) cro ukazuje, že v Rum. zachovalo se původní znění velmi přesně. Jen v posledním slovese jsou různosti. Snad četlo se zde původně (srv. Jagić, Лer. o Вяч. 7): ТъгДА AAHMъ ero (hlah. L.). Srv. fraternae insidiae, paratae insidiae v legendě Kristiánově (Pekař 156, 157). Sloveso AAITH AAѭ (8v- sôosósiv insidiari) mohlo býti spisovatelům neznámo a proto je za- měňovali podle celkového smyslu: пOAORHMъ Rum. OVKHCMK min. Mak., hlah. R., AATHMK hlah. N. Poslední jest srbsko-charv. латити (schnell ergreifen, arripere Vuk). Další text Rum. dobře se shoduje s rukopisy hlaholskými; v min. Mak. nacházíme však opět některé dodatky, pro vnitřní obsah méně významné. Text min. Mak. zní tu: ОуТрОу Же КЪШН, К'ЪЗКОНИША ОVТрСНЮЮ НАЧеСААКЪ Же КНАЗК, оVсА“ШИАк зконене, и рече сице сАлка ти, Господи Коже МОИ ИаКО ДААЪ ЕСИ сКѫТЪ И ДОСТИГНОYТИ ОуТрА сего И К' ТОМЪ ЧАСЖ К'ЗЕМЪ САНДААА СКОА, ОКОУВ' СА Н АНЦе СКОС ОУМИ, И ПОНАе нА ЗлОуТрСНЮЮ. 25. СЪсТИЖе Же БОАССААКЪ В КороТѣХЪ . КАЧЕСААКЪ же озрѣк сѫ и рече довръ вѣ намъ господинъ вечеръ . Къ Водеслякоу же приниче ДКАвоNъ ко оухоу, и раЗкрати сердце его, да изкяск мечь, откѣца сице теве хощгоу ОУНЕИ Е“ТИ, И оу�ДАри МеЧЕАъ по ГААВѣ. Dostihl pak (jej) Boleslav ve vratech. Václav pak, ohlédnuv se, pravil: Dobrý byl jsi nám pán (hospodář, hostitel?) večer. K Bo- leslavu pak přiklonil se dábel k uchu i zkazil srdce jeho; i tasiv meč, pravil: Tak tobě chci lepší býti. A udeřil (jej) mečem po hlavě. Pozn. Čtení rukopisné състнже же Hолеслакъ (Vostokov, Miklosich) opra vnje Sreznevskij (Фил. наблюд, 112) takto: състиже же н КолвсАакъ. Druhá oprava Sreznevského však jest již interpretace; navrhujeť čísti: Aокръ Ek HаMъ, Tocno- Анне, кечеръ. V první větě vynecháno u (jej), jež nacházíme nejen v min. Маk.: и постиже и КодGсААКЪЪ ко кратk, nýbrž i v rukopisech hlaholských: 4кне же сАсТиже н КоAССААКК КА кратKYK. Pozdrav
Strana 70
70 Vl. Dr. Frant. Pastrnek: Václavův má v rukopisech nestejné znění. Držíme-li se rukopisu Rum., oslovil Václav bratra svého takto: „Dobrý byl jsi nám pán (hospodář, hostitel?) večer.“ Jinými slovy a mnohem zřetelněji praví to Václav podle rukopisů hlaholských: краTе, AOкарK кk НАК СAОУЖАЕНИКK кчера = bratře, dobrý byl jsi nám služebník včera, dobře jsi nám posloužil, dobře jsi nás pohostil. Srv. v legendě Kristiánově: qui me heri tanta plenitudine et meos refecisti (Pekař, 157). Vystřídání slov POCПОДИНЪ — CAVЖКККНИK ukazuje ovšem, že pochopení působilo obtíže. Tak stalo se, že v min. Mak. máme čtení přímo nesrozumitelné: докръ день, господи, к'чера, соž se v Pram. I, 131 překládá takto: „Dobrý den, pane, (byl) včera ...“, totiž větou neúplnou. Ve vydání Archaeogr. kommisse naznačena jest jiná souvislost. Čteme tu: Докръ ДCHh, POCHOAH! Takto je věta ukončena; slovem Euepa začíná se pak následující souvěti. Shoda rukopisů Rum. a hlaholských je důkazem, že čtení min. Mak. od původního textu se odchýlilo. Ale připojiti dlužno, že i překlady textu Rum. se rozcházejí. Hanka překládal neurčitě: „Dobrý byl nám hospodář večer"; Miklosich: bonus erat nobis, domine, vesper", a podle toho též Wattenbach: „Das war uns ein guter Abend, Herr!“ Avšak roспoдинъ je nominativ a není zajisté třeba, bráti jej za vokativ. Tuto nejasnost zavinilo čteni Rum. rukopisu. Iro- nická odpověď Boleslavova je však v tomto pramenu dobře za- chována: сице теке (= тек) хощгоу оунѣи къти t. j. doslovně „tak tobě chci býti lepší (služebník)“ čili podle výkladu Jagićova (Лег. о Вяч. 10) „jestli ty jsi byl včera mou službou spokojen, dnes chci já ještě lépe tobě posloužiti.“ Srv. v legendě Kristiánově: Heri quidem prout tempus dedit, nunc autem sic frater fratri mini- strabit (Pekař, 157). Sloveso „ministrare“ ukazuje na původnost podstatného cAOYжKEKHEK". Tento smysl dávají sice též slova min- Маk.: нън текъ хоцно коми того кѣти, ale pozdější změny jsou patrny: BOMIH místo vnku, jež jest slovo církevně-slovanské, a přidané Toro. Největší důležitost má zde kompar. ovtků anebo ovnku pekvíov, xosívvov melior. V hlaholských rukopisech L. a R. se nezachoval; v těchto vzniklo čtení nesprávné: нине TCке xощIV oVкиTH. Důmyslně předpokládal Jagić (Лer. o Bяv. 10), že toto čtení vzniklo z původního: нине тек хощу оу(HKи) киTH. Ruko- pis N. toto čtení skutečně má: нине текk хощIу оVHИ EИTH. Tímto rukopisem jest tedy nade vši pochybnost potvrzeno, že původní text zněl: оунии (оунѣи) къти.
70 Vl. Dr. Frant. Pastrnek: Václavův má v rukopisech nestejné znění. Držíme-li se rukopisu Rum., oslovil Václav bratra svého takto: „Dobrý byl jsi nám pán (hospodář, hostitel?) večer.“ Jinými slovy a mnohem zřetelněji praví to Václav podle rukopisů hlaholských: краTе, AOкарK кk НАК СAОУЖАЕНИКK кчера = bratře, dobrý byl jsi nám služebník včera, dobře jsi nám posloužil, dobře jsi nás pohostil. Srv. v legendě Kristiánově: qui me heri tanta plenitudine et meos refecisti (Pekař, 157). Vystřídání slov POCПОДИНЪ — CAVЖКККНИK ukazuje ovšem, že pochopení působilo obtíže. Tak stalo se, že v min. Mak. máme čtení přímo nesrozumitelné: докръ день, господи, к'чера, соž se v Pram. I, 131 překládá takto: „Dobrý den, pane, (byl) včera ...“, totiž větou neúplnou. Ve vydání Archaeogr. kommisse naznačena jest jiná souvislost. Čteme tu: Докръ ДCHh, POCHOAH! Takto je věta ukončena; slovem Euepa začíná se pak následující souvěti. Shoda rukopisů Rum. a hlaholských je důkazem, že čtení min. Mak. od původního textu se odchýlilo. Ale připojiti dlužno, že i překlady textu Rum. se rozcházejí. Hanka překládal neurčitě: „Dobrý byl nám hospodář večer"; Miklosich: bonus erat nobis, domine, vesper", a podle toho též Wattenbach: „Das war uns ein guter Abend, Herr!“ Avšak roспoдинъ je nominativ a není zajisté třeba, bráti jej za vokativ. Tuto nejasnost zavinilo čteni Rum. rukopisu. Iro- nická odpověď Boleslavova je však v tomto pramenu dobře za- chována: сице теке (= тек) хощгоу оунѣи къти t. j. doslovně „tak tobě chci býti lepší (služebník)“ čili podle výkladu Jagićova (Лег. о Вяч. 10) „jestli ty jsi byl včera mou službou spokojen, dnes chci já ještě lépe tobě posloužiti.“ Srv. v legendě Kristiánově: Heri quidem prout tempus dedit, nunc autem sic frater fratri mini- strabit (Pekař, 157). Sloveso „ministrare“ ukazuje na původnost podstatného cAOYжKEKHEK". Tento smysl dávají sice též slova min- Маk.: нън текъ хоцно коми того кѣти, ale pozdější změny jsou patrny: BOMIH místo vnku, jež jest slovo církevně-slovanské, a přidané Toro. Největší důležitost má zde kompar. ovtků anebo ovnku pekvíov, xosívvov melior. V hlaholských rukopisech L. a R. se nezachoval; v těchto vzniklo čtení nesprávné: нине TCке xощIV oVкиTH. Důmyslně předpokládal Jagić (Лer. o Bяv. 10), že toto čtení vzniklo z původního: нине тек хощу оу(HKи) киTH. Ruko- pis N. toto čtení skutečně má: нине текk хощIу оVHИ EИTH. Tímto rukopisem jest tedy nade vši pochybnost potvrzeno, že původní text zněl: оунии (оунѣи) къти.
Strana 71
Slovanská legenda o sv. Václavu. 71 V poslední krátké větě vynechán jest v Rum. akkus. u (eum), tak že původní text zněl: И OVдAФИ И MечеMK пО ГААKK. Důkazem toho jest čtení rukopisů hlaholských: сие же рекь оVдлфи и по ГAAКИ MеЧеMK, ale též min. Mak.: HОVДАФИ КАЛЖЕННАГО МеЧСMЪ HIO TAAE'K. 26. КАЧЕСАdКК Же ократиЕ сА и рече чТо есИ ОV'МЪ!— сАияъ, и охапик и покрже, и паде над нижъ, н рече то тu Богъ, EрAT6. Václav pak obrátiv se řekl: Co jsi umy- slil? a chopiv se ho porazil (jej) a padl nad ním a pravil: Tedy ti Bůh (pomoz), bratře! První slova Václavova zní též v rukopisech hlaholských: 4TO еси оужъIсАнА“, крате; v min. Mak. však je přidáno nemístné отиче, tak že čteme: что еси оужъслияъ, отъче и крате, сте. Sloveso oxanHK (amplexus) není asi původní, neboť v hlaholských rukopisech nacházime: и емь и покоже и на зеMAю, a tak též v min. Мak.: имъ его покерже и сТА нАДЪ НИMЪ. Srv. v legendě Kristiánově: tandem ipsum, ut aiunt quidam, arripiens, pedibus suis substernens (Pekař, 157). Na shodu obou pramenů ukazuje zvláště J. Kalousek, s tím ovšem připomenutím, že Kristián nečerpal z naší legendy (Obrana, 45). Další pak slova Václavova vyskytují se jen v obou ruských pramenech, a i tu v nestejném znění. Rukopis Rum. má: то ти Богъ, крате. Hanka překládal: „to ti bůh, bratře! (odpusť)“; Miklosich: „per deum, frater“; Wattenbach: „Bei Gott, Bruder!“ Správný výklad podává však srovnání s podobnými vý- křiky v nejstarších letopisech ruských (Nestorových), jako: TO TH, крате, келико докро съткорити земди фоусьсти (Mikl. 177); TO Tъ (misto T'KI) Mia, крAжG, oVAOки (Mikl. 128). V min. Mak. máme však jiná slova: что твкk, крате, 3ло соткорихъ? Ро- dobá se tudíž, že v původní legendě nebylo těchto slov vůbec, jakož ani v hlaholských rukopisech zaznamenána nejsou. 27. ТОУжа приТсКъ ОУДАрИ Е'Ъ рОVКОУ . КАЧССААКЪ Же поусти врата и къ церкви повѣже . ДКАВОАА Же ДВа, ЧАСТА и Тира, оуѣиста въ церковнъхъ кратѣхъ. Гнѣвъlса же притекъ, проБоде емоу рсвра мечемъ . И испоVсТи ДОVХЪ
Slovanská legenda o sv. Václavu. 71 V poslední krátké větě vynechán jest v Rum. akkus. u (eum), tak že původní text zněl: И OVдAФИ И MечеMK пО ГААKK. Důkazem toho jest čtení rukopisů hlaholských: сие же рекь оVдлфи и по ГAAКИ MеЧеMK, ale též min. Mak.: HОVДАФИ КАЛЖЕННАГО МеЧСMЪ HIO TAAE'K. 26. КАЧЕСАdКК Же ократиЕ сА и рече чТо есИ ОV'МЪ!— сАияъ, и охапик и покрже, и паде над нижъ, н рече то тu Богъ, EрAT6. Václav pak obrátiv se řekl: Co jsi umy- slil? a chopiv se ho porazil (jej) a padl nad ním a pravil: Tedy ti Bůh (pomoz), bratře! První slova Václavova zní též v rukopisech hlaholských: 4TO еси оужъIсАнА“, крате; v min. Mak. však je přidáno nemístné отиче, tak že čteme: что еси оужъслияъ, отъче и крате, сте. Sloveso oxanHK (amplexus) není asi původní, neboť v hlaholských rukopisech nacházime: и емь и покоже и на зеMAю, a tak též v min. Мak.: имъ его покерже и сТА нАДЪ НИMЪ. Srv. v legendě Kristiánově: tandem ipsum, ut aiunt quidam, arripiens, pedibus suis substernens (Pekař, 157). Na shodu obou pramenů ukazuje zvláště J. Kalousek, s tím ovšem připomenutím, že Kristián nečerpal z naší legendy (Obrana, 45). Další pak slova Václavova vyskytují se jen v obou ruských pramenech, a i tu v nestejném znění. Rukopis Rum. má: то ти Богъ, крате. Hanka překládal: „to ti bůh, bratře! (odpusť)“; Miklosich: „per deum, frater“; Wattenbach: „Bei Gott, Bruder!“ Správný výklad podává však srovnání s podobnými vý- křiky v nejstarších letopisech ruských (Nestorových), jako: TO TH, крате, келико докро съткорити земди фоусьсти (Mikl. 177); TO Tъ (misto T'KI) Mia, крAжG, oVAOки (Mikl. 128). V min. Mak. máme však jiná slova: что твкk, крате, 3ло соткорихъ? Ро- dobá se tudíž, že v původní legendě nebylo těchto slov vůbec, jakož ani v hlaholských rukopisech zaznamenána nejsou. 27. ТОУжа приТсКъ ОУДАрИ Е'Ъ рОVКОУ . КАЧССААКЪ Же поусти врата и къ церкви повѣже . ДКАВОАА Же ДВа, ЧАСТА и Тира, оуѣиста въ церковнъхъ кратѣхъ. Гнѣвъlса же притекъ, проБоде емоу рсвра мечемъ . И испоVсТи ДОVХЪ
Strana 72
72 VI. Dr. Frant. Pastrnek: СКОИ ГААГОАА ВЪ роуци Твои, ГоспОдИ, ПреДАЮ ДОVХЪ МОИ. Tuža přiskočiv udeřil (jej) do ruky. Václav pak pustil bratra a běžel k chrámu. Dva dáblové pak, Čsta a Tira, zabili (jej) v chrámových vrátech. Hněvysa pak přiskočiv probodl mu žebra mečem. I vypustil ducha svého, řka: V ruce tvé, o Pane, odevzdávám ducha mého. Pozn. Po slovesech ovAapu a oygneTa vynecháno u (jej). Na druhém místě navrhoval již Sreznevskij (Фил. наблюд., 112) čísti окнста н. V rukopise čte se dále: a н6 noycтu, patrně chybou místo u HenovcTH, jak se všeobecně tiskne. V rukopise jest též въ poyun, kdežto Vostokov otiskl: къ povutk. V první větě je text min. Mak. rozšířený: и притекъ единъ ОТЪ сокътнИкъ тѣхЪ, оускноуR' доVKOV КлАЖЕннАГО КHАSА RAчеCAARA, avšak jména Tovxa tu není. Neznaje ještě textu Mak. pochyboval Vostokov o správnosti čtení rukopisu Rum. a soudil, že tu bylo něco vynecháno; původní znění že snad bylo takové: THod Же притекъ, ОVДАрИ КЪ рОуКИ КАЧеСААКА ВАЧеСЛАКЪ Же ПОVСТИ крата a t. d. Také ve dvou hlaholských rukopisech (L. R.) není jméno Tovжa zachováno; čteme tu v jednom: слоуга же стерh притекь (L.) a v druhém: и втерь дроужа притекь (R.). Proto domníval se V. Jagić (Arch. f. sl. Phil. XXV, 1903, 19), že původní čtení bylo snad Apужa, t. j. buď jako nomen proprium Apoyжa anebo jako appelativum дроужa = čes. druže (soudruh, tovaryš). Avšak hlaholský rukopis N. má zřetelné čtení: Тoyжа же сTврh понTекь, a proto není lze více o tom pochybovati, že Toyжa jest osobní jméno jednoho z vrahů Václavových. Čtení rukopisu Rum.: oVдAри (1) K poykov, vzhledem na text hlaholského rukopisu R.: OVA9H K' poVKov může považováno býti za původní, a odchylná čtení vznikla asi později: ovc kkHOVE' povKov min. Mak., ov Te no povnk N. Věta, která následuje, má v min. Mak. znění: oH' же испоустH и и покѣже къ цескки a neodchyluje se tudiž od textu Rum. V hlaholských rukopisech jest tato věta poněkud rozšířena a zní: ск же кржждень си роукою, поучь крлтра, понжже к' цокки, t. j. tento však, raněn jsa na ruce, pustiv bratra, běžel ku chrámu. Dokonalá pak shoda všech rukopisů ukazuje se v následující větě. Není pochyby, že jména obou vrahů zněla Čosta a Tira. Je pozoru- hodno, že také v min. Mak. (vyd. Archaeogr. komm.) se čtou tato jména takto: ЧисTа и Тuрa; čtení Pramenů dějin č., I, 132 ТHCTA
72 VI. Dr. Frant. Pastrnek: СКОИ ГААГОАА ВЪ роуци Твои, ГоспОдИ, ПреДАЮ ДОVХЪ МОИ. Tuža přiskočiv udeřil (jej) do ruky. Václav pak pustil bratra a běžel k chrámu. Dva dáblové pak, Čsta a Tira, zabili (jej) v chrámových vrátech. Hněvysa pak přiskočiv probodl mu žebra mečem. I vypustil ducha svého, řka: V ruce tvé, o Pane, odevzdávám ducha mého. Pozn. Po slovesech ovAapu a oygneTa vynecháno u (jej). Na druhém místě navrhoval již Sreznevskij (Фил. наблюд., 112) čísti окнста н. V rukopise čte se dále: a н6 noycтu, patrně chybou místo u HenovcTH, jak se všeobecně tiskne. V rukopise jest též въ poyun, kdežto Vostokov otiskl: къ povutk. V první větě je text min. Mak. rozšířený: и притекъ единъ ОТЪ сокътнИкъ тѣхЪ, оускноуR' доVKOV КлАЖЕннАГО КHАSА RAчеCAARA, avšak jména Tovxa tu není. Neznaje ještě textu Mak. pochyboval Vostokov o správnosti čtení rukopisu Rum. a soudil, že tu bylo něco vynecháno; původní znění že snad bylo takové: THod Же притекъ, ОVДАрИ КЪ рОуКИ КАЧеСААКА ВАЧеСЛАКЪ Же ПОVСТИ крата a t. d. Také ve dvou hlaholských rukopisech (L. R.) není jméno Tovжa zachováno; čteme tu v jednom: слоуга же стерh притекь (L.) a v druhém: и втерь дроужа притекь (R.). Proto domníval se V. Jagić (Arch. f. sl. Phil. XXV, 1903, 19), že původní čtení bylo snad Apужa, t. j. buď jako nomen proprium Apoyжa anebo jako appelativum дроужa = čes. druže (soudruh, tovaryš). Avšak hlaholský rukopis N. má zřetelné čtení: Тoyжа же сTврh понTекь, a proto není lze více o tom pochybovati, že Toyжa jest osobní jméno jednoho z vrahů Václavových. Čtení rukopisu Rum.: oVдAри (1) K poykov, vzhledem na text hlaholského rukopisu R.: OVA9H K' poVKov může považováno býti za původní, a odchylná čtení vznikla asi později: ovc kkHOVE' povKov min. Mak., ov Te no povnk N. Věta, která následuje, má v min. Mak. znění: oH' же испоустH и и покѣже къ цескки a neodchyluje se tudiž od textu Rum. V hlaholských rukopisech jest tato věta poněkud rozšířena a zní: ск же кржждень си роукою, поучь крлтра, понжже к' цокки, t. j. tento však, raněn jsa na ruce, pustiv bratra, běžel ku chrámu. Dokonalá pak shoda všech rukopisů ukazuje se v následující větě. Není pochyby, že jména obou vrahů zněla Čosta a Tira. Je pozoru- hodno, že také v min. Mak. (vyd. Archaeogr. komm.) se čtou tato jména takto: ЧисTа и Тuрa; čtení Pramenů dějin č., I, 132 ТHCTA
Strana 73
Slovanská legenda o sv. Václavu. 73 H THga zakládá se tudíž na nějakém omylu. Také následující věta má totéž znění ve všech rukopisech. Jméno Gněvysa, již dříve uve- dené, jest zabezpečeno shodou mezi Rum. a rukopisy hlaholskými L. a N.; v min. Mak. máme tvar THкKKa, jenž vznikl zajisté po- zdější změnou. Jsou tedy v slovanské legendě výslovně jmenováni čtyři účastníci vraždy: Gněvysa, nejpřednější z nich, v jehož domě se úkladné porady dály, Tuža, Čosta a Tira. Byli to zajisté předáci mezi bojary strany Boleslavovy. V latinských pramenech jmen vrahů nenalézáme. Teprve u Dalimila vyskytují se dvě jména: Hněvisa (var. Hněvsa, Hněza) a Štyrsa, toto pouze v rukopise Zebe- rerovském. Tvar jména Styrsa připomíná mimoděk obě jména Costa a Tira, jakoby byl vznikl nějakým sloučením obou, podle vzoru Hněvysa Hněvsa, tedy asi * Čost-tir-sa. Poslední věta má souhlasné znění ve všech rukopisech. Vypravování naší legendy o zabití Václavově srovnával M. Büdinger (Zur Kritik 16) s líčením Kristiánovým, vycházeje z pře- svědčení, že Kristiánovi slovanská legenda byla známa. V tomto případě však uznává, že prosté a věrné zprávy naší legendy mu nedostačovaly, nýbrž že se držel hlavně Gumpolda. 28. ОуниША же в тоМъ грАдѢ С НИАТЪ МКСТHNOV Сдиного, А инъѫ МОVжи идоша в ворзѣ. Окии же извишА, А АрОУЗИИ рАЗЕКГОША СА ПО ЗеМАААЪ, А МААДСНЦИ ИЗБИША его, а ножиѫ рав' раз'граниша, изгнаша А изъ градд . Я женъ их“ За ннъ Моужи вдаша . И всю неприАЗне- ноу сѫтвориша похоть ОуВиША КнАЗK свои. Zabili pak v tom městě s ním nějakého Mstinu, jiní však mužové utekli rychle. Ty pak pobili, druzí však rozběhli se po ze- mích, mládence jeho pak pobili, boží sluhy oloupili (a) vyhnali je z města. Ženy jejich pak provdali za jiné muže. A všechnu zlou žádost vykonali: zabili knížete svého. Pozn. Při překladu předpokládám některé tvaroslovné změny. Tak HнъA jest akkus. pl., kdežto Aoyxu jest nom. pl.: předpokládám však nom. pl. HHH MOYжH. Naopak beru ogни za akkus. pl, ačkoliv jest to vlastně nom. pl. Srez- nevskij (Фил наблюд, 112) navrhoval proto čisti окъI. Dále jest MAлдGнцИ nom. pl., ale smysl žádá akkus. MAdAGHKцA. Za akkus. pl. beru též ннъ Моужн = HНЪА MOужA. Tvary akkus. pl. jako Moужи vyskytují se v ruských památkách již od XIII. století. Srv. Sobolevskij, Lekciji, 2. vyd., 1891, 165.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 73 H THga zakládá se tudíž na nějakém omylu. Také následující věta má totéž znění ve všech rukopisech. Jméno Gněvysa, již dříve uve- dené, jest zabezpečeno shodou mezi Rum. a rukopisy hlaholskými L. a N.; v min. Mak. máme tvar THкKKa, jenž vznikl zajisté po- zdější změnou. Jsou tedy v slovanské legendě výslovně jmenováni čtyři účastníci vraždy: Gněvysa, nejpřednější z nich, v jehož domě se úkladné porady dály, Tuža, Čosta a Tira. Byli to zajisté předáci mezi bojary strany Boleslavovy. V latinských pramenech jmen vrahů nenalézáme. Teprve u Dalimila vyskytují se dvě jména: Hněvisa (var. Hněvsa, Hněza) a Štyrsa, toto pouze v rukopise Zebe- rerovském. Tvar jména Styrsa připomíná mimoděk obě jména Costa a Tira, jakoby byl vznikl nějakým sloučením obou, podle vzoru Hněvysa Hněvsa, tedy asi * Čost-tir-sa. Poslední věta má souhlasné znění ve všech rukopisech. Vypravování naší legendy o zabití Václavově srovnával M. Büdinger (Zur Kritik 16) s líčením Kristiánovým, vycházeje z pře- svědčení, že Kristiánovi slovanská legenda byla známa. V tomto případě však uznává, že prosté a věrné zprávy naší legendy mu nedostačovaly, nýbrž že se držel hlavně Gumpolda. 28. ОуниША же в тоМъ грАдѢ С НИАТЪ МКСТHNOV Сдиного, А инъѫ МОVжи идоша в ворзѣ. Окии же извишА, А АрОУЗИИ рАЗЕКГОША СА ПО ЗеМАААЪ, А МААДСНЦИ ИЗБИША его, а ножиѫ рав' раз'граниша, изгнаша А изъ градд . Я женъ их“ За ннъ Моужи вдаша . И всю неприАЗне- ноу сѫтвориша похоть ОуВиША КнАЗK свои. Zabili pak v tom městě s ním nějakého Mstinu, jiní však mužové utekli rychle. Ty pak pobili, druzí však rozběhli se po ze- mích, mládence jeho pak pobili, boží sluhy oloupili (a) vyhnali je z města. Ženy jejich pak provdali za jiné muže. A všechnu zlou žádost vykonali: zabili knížete svého. Pozn. Při překladu předpokládám některé tvaroslovné změny. Tak HнъA jest akkus. pl., kdežto Aoyxu jest nom. pl.: předpokládám však nom. pl. HHH MOYжH. Naopak beru ogни za akkus. pl, ačkoliv jest to vlastně nom. pl. Srez- nevskij (Фил наблюд, 112) navrhoval proto čisti окъI. Dále jest MAлдGнцИ nom. pl., ale smysl žádá akkus. MAdAGHKцA. Za akkus. pl. beru též ннъ Моужн = HНЪА MOужA. Tvary akkus. pl. jako Moужи vyskytují se v ruských památkách již od XIII. století. Srv. Sobolevskij, Lekciji, 2. vyd., 1891, 165.
Strana 74
74 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Počátečná věta je doložena též rukopisy hlaholskými, v nichž čteme: оукише же такожде к тошь грддѣ и Мастнноу стера, часТна Моужа ВещесАЛКАА. Přístavek часТна Моужа ВеЦеСААКАА jest pouze v rukopisech hlaholských. V min. Mak. však máme čtení potud jiné, že se uvádějí dvě jména: укишя же в' тожъ грАдИ с' НижЪ Ж'сТИНоу и САЛИНOV Jméno Jellina = Hellena není asi původní, nýbrž vzniklo snad z neurčitého zájmena 6дннY, které nacházíme v Rum. Starší výraz jest však erepъ (hlah.). Jméno Mostina jest zachováno pouze ve slovanské legendě; latinské pra- meny toho jména neznají. Pokračování první věty působí obtíže; podobá se, že čtení obou ruských pramenů jest porušeno, kdežto rukopisy hlaholské zachovaly větu původní: прочсе же гнакше к Прагъ оки извише, оки же разнгоу се по земли, t. j. ostatni pak hnavše do Prahy, jedny pobili, jiní pak rozprchli se po zemi. Možná tedy, že slova Rum. K HOp3k vznikla z původních kъ Hpas“k, jak domníval se již J. Kolář (Prameny I, 132). Miklosich překládal čtení rukopisu Rum. takto: „Occiderunt vero in ea urbe cum eo Mstinam quendam et alios viros, et abierunt cito.“ Tototo překladu držel se též Wattenbach. Hlaholské rukopisy podávají tudíž mnohem jasnější a přirozenější text, ku kterémuž se dobře pojí též následu- jící věta: МАЛАСнЦе Же нХЪ ИЗдАКИше еГо рлди (hlah.). V min. Маk. čteme též: А МААДенцА (= �цА akkus pl.) извиша сго ради, kdežto v rukopise Rum. nacházíme poněkud nejasná slova: a MAd- Аснци изкнша его. Béřeme-li МААденци zа akkus. pl., můžeme překládati: „mládence jeho pak pobili“, nabývajíce takto téhož smyslu, jaký se jeví v rukopisech hlaholských a též v min. Mak. Avšak Miklosich překládal onu větu v rukopise Rum. zcela jinak, totiž: „et servi fregerunt eum“, a podle toho též Wattenbach: „Und die Knechte zerbrachen seinen Leichnam". Není lze pochybovati o tom, že tento překlad je zhola nemožný. Předně MAAACHцH nejsou „servi, Knechte“, nýbrž buďto „mládenci“ ve smyslu českém, t. j. pážata (palatini), jak vykládal již Vostokov, anebo „děti“ vůbec. A dále nemůže sloveso изкиTH (àxoxvstvstv occidere) překládáno býti „fran- gere, zerbrechen“. Pravý smysl těchto slov podle čtení rukopisu Rum. tedy jest: „mládence jeho pak pobili" čili snad ještě lépe, podle rukopisů hlaholských: „děti jejich pak povraždili pro něho“. Výraz ero pAдH v hlaholském rukopise R a v min. Mak. jest velice pozoruhodný, neboť ukazuje, že pouhé ero v rukopise Rum. není původní. Důležitá jsou i další různočtení. V hlaholských rukopisech
74 VI. Dr. Frant. Pastrnek: Počátečná věta je doložena též rukopisy hlaholskými, v nichž čteme: оукише же такожде к тошь грддѣ и Мастнноу стера, часТна Моужа ВещесАЛКАА. Přístavek часТна Моужа ВеЦеСААКАА jest pouze v rukopisech hlaholských. V min. Mak. však máme čtení potud jiné, že se uvádějí dvě jména: укишя же в' тожъ грАдИ с' НижЪ Ж'сТИНоу и САЛИНOV Jméno Jellina = Hellena není asi původní, nýbrž vzniklo snad z neurčitého zájmena 6дннY, které nacházíme v Rum. Starší výraz jest však erepъ (hlah.). Jméno Mostina jest zachováno pouze ve slovanské legendě; latinské pra- meny toho jména neznají. Pokračování první věty působí obtíže; podobá se, že čtení obou ruských pramenů jest porušeno, kdežto rukopisy hlaholské zachovaly větu původní: прочсе же гнакше к Прагъ оки извише, оки же разнгоу се по земли, t. j. ostatni pak hnavše do Prahy, jedny pobili, jiní pak rozprchli se po zemi. Možná tedy, že slova Rum. K HOp3k vznikla z původních kъ Hpas“k, jak domníval se již J. Kolář (Prameny I, 132). Miklosich překládal čtení rukopisu Rum. takto: „Occiderunt vero in ea urbe cum eo Mstinam quendam et alios viros, et abierunt cito.“ Tototo překladu držel se též Wattenbach. Hlaholské rukopisy podávají tudíž mnohem jasnější a přirozenější text, ku kterémuž se dobře pojí též následu- jící věta: МАЛАСнЦе Же нХЪ ИЗдАКИше еГо рлди (hlah.). V min. Маk. čteme též: А МААДенцА (= �цА akkus pl.) извиша сго ради, kdežto v rukopise Rum. nacházíme poněkud nejasná slova: a MAd- Аснци изкнша его. Béřeme-li МААденци zа akkus. pl., můžeme překládati: „mládence jeho pak pobili“, nabývajíce takto téhož smyslu, jaký se jeví v rukopisech hlaholských a též v min. Mak. Avšak Miklosich překládal onu větu v rukopise Rum. zcela jinak, totiž: „et servi fregerunt eum“, a podle toho též Wattenbach: „Und die Knechte zerbrachen seinen Leichnam". Není lze pochybovati o tom, že tento překlad je zhola nemožný. Předně MAAACHцH nejsou „servi, Knechte“, nýbrž buďto „mládenci“ ve smyslu českém, t. j. pážata (palatini), jak vykládal již Vostokov, anebo „děti“ vůbec. A dále nemůže sloveso изкиTH (àxoxvstvstv occidere) překládáno býti „fran- gere, zerbrechen“. Pravý smysl těchto slov podle čtení rukopisu Rum. tedy jest: „mládence jeho pak pobili" čili snad ještě lépe, podle rukopisů hlaholských: „děti jejich pak povraždili pro něho“. Výraz ero pAдH v hlaholském rukopise R a v min. Mak. jest velice pozoruhodný, neboť ukazuje, že pouhé ero v rukopise Rum. není původní. Důležitá jsou i další různočtení. V hlaholských rukopisech
Strana 75
Slovanská legenda o sv. Václavu. 75 následuje tu hned věta: жени же многие за иние Моуже КдАше t. j. ženy pak mnohé (zajisté povražděných přívrženců Václavových) provdali za jiné muže, a pak teprve čteme větu: сAOужиTeAе жe кожне изгнAше t. j. služebníky pak boží (patrně kněze strany Václa- vovy, snad právě slovanské) vyhnali. V obou ruských rukopisech však jest pořádek obou těchto vět opačný. Jmenovitě též v min. Маk.: А кождА ракъ и ницих“ погрлкик'ше и к'ъгнакше ихъ 3' ЗеМАИ А ЖЕНЪ нХЪ ЗА Моужъ Д4ША. Podle těchto dvou textů běží tedy o ženy oněch „sluhů božích“ čili kněží — v min. Mak. připojeni též HHIHИ „chudí lidé“, ale to jest patrně pozdější do- datek —, kteří oloupeni a ze země vyhnáni byli. Vostokov do- mníval se, že již tenkráte platilo v římské církvi bezženství kněžské a že tudíž nemůže býti zde řeči o ženách vypuzených kněží, nýbrž oněch mužů, kteří pobiti a ze země vyhnáni byli. Ale sám po- ukázal na místo v legendě Kristiánově, kde se uvádí syn kněze Štěpána (nam presbyteri eiusdem, sc. Stephani, filius, Pekař, 165) na důkaz, že kněží tenkráte byli ženati. V tom tedy není obtíže. Ale přece jest rozhodnouti, které rukopisy věrněji zachovaly pů- vodní znění legendy. Uznáme-li text hlaholských rukopisů za věr- nější, máme takový postup vět: Při zavraždění Václavově zabit byl též jistý Mstina, vynikající muž z družiny Václavovy; ostatní pak dali se na útěk do Prahy. Z nich někteří byli pobiti, jiní rozprchli se po zemi, děti jich pak byly též pobity a mnohé ženy jich pro- vdány za jiné muže, služebníci boží pak byli vyhnáni. Podobá se, že právě toto vypravování vystihuje prostě a věrně skutečné udá- losti v přirozeném pořádku. Tak soudí též V. Jagič, Лer. o Bяч., 11. — V poslední větě rukopisu Rum. čteme: VкHШA КнАЗK скои t. j. zabili knížete svého. Avšak očekáváme spíše partic. оVкиRше (zabivše knížete svého). A skutečně nalézáme tento tvar v min. Маk.: ониже п'си непразнени, оукикше господина скоего. V hla- holských rukopisech posledních slov není; čteme tu pouze: H Rcov непризниность сткорише (N.). Dodatek hlaholského rukopisu R.: скеть ко моученикь, Христов'k моуцѣ прнддоужи се Моука вго � вещахоу ко о нем Чеси како Жидоке о Христѣ jest v rukopisu Rum. na jiném místě položen. Srv. větu 35. 29. Тира же рече идеяъ на ГосHОжЮ, ДА ОДИНОВА Одомѣеши вратя скоего и мАТерК скоЮ . БоЛеСАЛЕЪ же рече ни Ка(мо) нъ! сѫ дежеть, да же инѣми доспѣемъ. Тira
Slovanská legenda o sv. Václavu. 75 následuje tu hned věta: жени же многие за иние Моуже КдАше t. j. ženy pak mnohé (zajisté povražděných přívrženců Václavových) provdali za jiné muže, a pak teprve čteme větu: сAOужиTeAе жe кожне изгнAше t. j. služebníky pak boží (patrně kněze strany Václa- vovy, snad právě slovanské) vyhnali. V obou ruských rukopisech však jest pořádek obou těchto vět opačný. Jmenovitě též v min. Маk.: А кождА ракъ и ницих“ погрлкик'ше и к'ъгнакше ихъ 3' ЗеМАИ А ЖЕНЪ нХЪ ЗА Моужъ Д4ША. Podle těchto dvou textů běží tedy o ženy oněch „sluhů božích“ čili kněží — v min. Mak. připojeni též HHIHИ „chudí lidé“, ale to jest patrně pozdější do- datek —, kteří oloupeni a ze země vyhnáni byli. Vostokov do- mníval se, že již tenkráte platilo v římské církvi bezženství kněžské a že tudíž nemůže býti zde řeči o ženách vypuzených kněží, nýbrž oněch mužů, kteří pobiti a ze země vyhnáni byli. Ale sám po- ukázal na místo v legendě Kristiánově, kde se uvádí syn kněze Štěpána (nam presbyteri eiusdem, sc. Stephani, filius, Pekař, 165) na důkaz, že kněží tenkráte byli ženati. V tom tedy není obtíže. Ale přece jest rozhodnouti, které rukopisy věrněji zachovaly pů- vodní znění legendy. Uznáme-li text hlaholských rukopisů za věr- nější, máme takový postup vět: Při zavraždění Václavově zabit byl též jistý Mstina, vynikající muž z družiny Václavovy; ostatní pak dali se na útěk do Prahy. Z nich někteří byli pobiti, jiní rozprchli se po zemi, děti jich pak byly též pobity a mnohé ženy jich pro- vdány za jiné muže, služebníci boží pak byli vyhnáni. Podobá se, že právě toto vypravování vystihuje prostě a věrně skutečné udá- losti v přirozeném pořádku. Tak soudí též V. Jagič, Лer. o Bяч., 11. — V poslední větě rukopisu Rum. čteme: VкHШA КнАЗK скои t. j. zabili knížete svého. Avšak očekáváme spíše partic. оVкиRше (zabivše knížete svého). A skutečně nalézáme tento tvar v min. Маk.: ониже п'си непразнени, оукикше господина скоего. V hla- holských rukopisech posledních slov není; čteme tu pouze: H Rcov непризниность сткорише (N.). Dodatek hlaholského rukopisu R.: скеть ко моученикь, Христов'k моуцѣ прнддоужи се Моука вго � вещахоу ко о нем Чеси како Жидоке о Христѣ jest v rukopisu Rum. na jiném místě položen. Srv. větu 35. 29. Тира же рече идеяъ на ГосHОжЮ, ДА ОДИНОВА Одомѣеши вратя скоего и мАТерК скоЮ . БоЛеСАЛЕЪ же рече ни Ка(мо) нъ! сѫ дежеть, да же инѣми доспѣемъ. Тira
Strana 76
76 VI. Dr. Frant. Pastrnek: pak řekl: Jděme na paní, ať najednou přemůžeš bratra svého i matku svou. Boleslav pak řekl: Nikam se nám nepoděje, ale jinými (ji) dosáhneme. Pozn. V rukopise jest psáno: ника нъl сѫ дежвть. Vostokov doplnil: ни КажО нъ сѫ дсжеть, t. j. Авждвть, а vysvětlil slovy: „никуда отъ насъ не дѣ- нется“ t. j. nikam od nás se nepoděje. Podle toho výkladu překládal též Mi- klosich: „nusquam nobis evadet“ a Wattenbach : „Sie wird uns nirgends hin entkommen“. Sreznevskij (Фил. наблюд, 112) opravoval též: ни камъ (м bylo snad psáno nad řádkem) нъl сѫ двжвть. V min. Mak. jsou jen některé menší odchylky, jmenovitě: Ad СДИНОЮ ожамКешИ крАТА И маТерh. Sloveso rukopisu Rum. одO- AkcIIH mělo by se spojovati s dativem (oдoAkTH KOMOV vincere aliquem); také význam se dobře nehodí. Čtení min. Mak. oжANkemH zajisté lépe přiléhá ke smyslu věty. V hlaholských rukopisech na- cházime: Дд ин'ѣгдоу оклеши (оželiš) крата и матерK. — Od- pověď Boleslavova má celkem totéž znění ve všech rukopisech. V min. Mak. čteme: не камо сА си Дѣти, ДА Иже инkми до- cuikeTh. První část je dosti jasná: „Nikam nemůže se poděti“ druhá věta však jest patrně porušena. Hlaholské rukopisy mají: Нѣ КаМо се ДеждеТь, Дондеже доспkемь инѣми t. j. nikam se nepoděje, než dospějeme jinými. Čtení těchto rukopisů jest asi původní. 30. КАЧеСААВА же разсѣкше отидоша, и не с'ъХРАНИЕ- ше его. Крастѣи же попъ взеяъ и предъ цѣрковкю по- АОжи И И покръ ТонкоЮ ПААЦАНицеЮ. Václava pak rozse- kavše opustili, ne pochovavše ho. Kněz Krastěj pak vzav položil jej před chrámem a pokryl tenkou plachtou. V textu min. Mak. nahrazeno důležité sloveso pa3ckkme, které zde sluší bráti doslova, slovesem pek'me, jež nedává tu žádného smyslu. (V českém překladu jest oprava „rozsekše", Prameny I, 132). Též jméno kněze Krastěje nezachováno tu v původním tvaru, neboť zní: KoAceu. Naproti tomu poskytují rukopisy hlaholské text starobylý a jasný: Вецесялка же отид у разсkчена и несхфанена. Крлстжи же ерхи етерь, кзам' и и положи и пред' црккою, DOKOHR' TA HAAXTI. Zvláště poslední slovo HAAXTA může považo-
76 VI. Dr. Frant. Pastrnek: pak řekl: Jděme na paní, ať najednou přemůžeš bratra svého i matku svou. Boleslav pak řekl: Nikam se nám nepoděje, ale jinými (ji) dosáhneme. Pozn. V rukopise jest psáno: ника нъl сѫ дежвть. Vostokov doplnil: ни КажО нъ сѫ дсжеть, t. j. Авждвть, а vysvětlil slovy: „никуда отъ насъ не дѣ- нется“ t. j. nikam od nás se nepoděje. Podle toho výkladu překládal též Mi- klosich: „nusquam nobis evadet“ a Wattenbach : „Sie wird uns nirgends hin entkommen“. Sreznevskij (Фил. наблюд, 112) opravoval též: ни камъ (м bylo snad psáno nad řádkem) нъl сѫ двжвть. V min. Mak. jsou jen některé menší odchylky, jmenovitě: Ad СДИНОЮ ожамКешИ крАТА И маТерh. Sloveso rukopisu Rum. одO- AkcIIH mělo by se spojovati s dativem (oдoAkTH KOMOV vincere aliquem); také význam se dobře nehodí. Čtení min. Mak. oжANkemH zajisté lépe přiléhá ke smyslu věty. V hlaholských rukopisech na- cházime: Дд ин'ѣгдоу оклеши (оželiš) крата и матерK. — Od- pověď Boleslavova má celkem totéž znění ve všech rukopisech. V min. Mak. čteme: не камо сА си Дѣти, ДА Иже инkми до- cuikeTh. První část je dosti jasná: „Nikam nemůže se poděti“ druhá věta však jest patrně porušena. Hlaholské rukopisy mají: Нѣ КаМо се ДеждеТь, Дондеже доспkемь инѣми t. j. nikam se nepoděje, než dospějeme jinými. Čtení těchto rukopisů jest asi původní. 30. КАЧеСААВА же разсѣкше отидоша, и не с'ъХРАНИЕ- ше его. Крастѣи же попъ взеяъ и предъ цѣрковкю по- АОжи И И покръ ТонкоЮ ПААЦАНицеЮ. Václava pak rozse- kavše opustili, ne pochovavše ho. Kněz Krastěj pak vzav položil jej před chrámem a pokryl tenkou plachtou. V textu min. Mak. nahrazeno důležité sloveso pa3ckkme, které zde sluší bráti doslova, slovesem pek'me, jež nedává tu žádného smyslu. (V českém překladu jest oprava „rozsekše", Prameny I, 132). Též jméno kněze Krastěje nezachováno tu v původním tvaru, neboť zní: KoAceu. Naproti tomu poskytují rukopisy hlaholské text starobylý a jasný: Вецесялка же отид у разсkчена и несхфанена. Крлстжи же ерхи етерь, кзам' и и положи и пред' црккою, DOKOHR' TA HAAXTI. Zvláště poslední slovo HAAXTA může považo-
Strana 77
Slovanská legenda o sv. Václavu. 77 váno býti za původní, na české půdě obecný výraz (Jagić p. 7), který nahrazen byl v ruských opisech slovem плAAницA. Vý- znamná jest vazba Бечесллка же отидоV расѣчена, která je též česká, jak upozornil již V. Jagić (Jer. o Bяч. 8), uváděje na doklad: zabitého ho odešli Aesop. 81 (Jungm.). 31. Оусмжипавши же мати оуѣкение съна своего и притекши искаше его оу�зрѣвши же и припАде къ сердцоу его, и плачющи сѫ съвнраше оудж телеси сънА своего . Gовравши же и не сеѣ нести его въ дояъ свои, нъ по- нокѣ изъѣ ожъше и и онолкъше и положиша и по- среди церкки. Uslyševši pak máti o zabití syna svého a přispěchavši hledala ho; uzřevši pak jej padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého. Sebravši pak nesměla ho nésti do domu svého, nýbrž v kněžské jizbě umyvše a oblékše jej, položili (pochovali) jej upro- střed chrámu. Text min. Mak. a též hlaholských rukopisů neodchyluje se než v několika výrazech a vazbách. Hned na počátku čteme v min. Маk.: оусмъшлк'ша же мати его оувена соуще същна скоего a podobně též v hlah.: слншлкши же мати его оук'ень соуць CHHK CROH. Možná tudiž, že tato participialní vazba byla již v pů- vodním textě. Dále vyskytuje se v min. Mak. výraz: k' nonor“k ARO9k; avšak hlaholské rukopisy potvrzují, že původně bylo zde Slovо нсTъка (jizba): и издАК'K N. КА иЗEK L. R. Na místo пonъ v obou ruských pramenech máme v hlaholských jako dříve výraz 6pcH, což jest velmi pozoruhodné; výraz nepcn (isosús) jest za- jisté v cslov. písemnictví starší nežli nonu. O tomto místě soudil též Büdinger (Zur Kritik 17), že ho po- užil Kristián, jehož slova zni: Eiusque exanime corpus mater, quam nuper peccatis ipsius exigentibus pepulerat, rursumque in pace pro Christi amore revocaverat, quisbusdam cum fidelibus rapientes, in tumba tandem proicientes, humo cooperuerunt, non ut decebat mar- tyrem, sed ut assolet quisquam honoris aut beatitudinis mortalium expers sepeliri (Pekař, 158). Kristián prý, ačkoliv byl odpůrcem Drahomíři, nechtěl prý přece vynechati okolnosti, že syna svého
Slovanská legenda o sv. Václavu. 77 váno býti za původní, na české půdě obecný výraz (Jagić p. 7), který nahrazen byl v ruských opisech slovem плAAницA. Vý- znamná jest vazba Бечесллка же отидоV расѣчена, která je též česká, jak upozornil již V. Jagić (Jer. o Bяч. 8), uváděje na doklad: zabitého ho odešli Aesop. 81 (Jungm.). 31. Оусмжипавши же мати оуѣкение съна своего и притекши искаше его оу�зрѣвши же и припАде къ сердцоу его, и плачющи сѫ съвнраше оудж телеси сънА своего . Gовравши же и не сеѣ нести его въ дояъ свои, нъ по- нокѣ изъѣ ожъше и и онолкъше и положиша и по- среди церкки. Uslyševši pak máti o zabití syna svého a přispěchavši hledala ho; uzřevši pak jej padla na srdce jeho a plačíc sbírala údy těla syna svého. Sebravši pak nesměla ho nésti do domu svého, nýbrž v kněžské jizbě umyvše a oblékše jej, položili (pochovali) jej upro- střed chrámu. Text min. Mak. a též hlaholských rukopisů neodchyluje se než v několika výrazech a vazbách. Hned na počátku čteme v min. Маk.: оусмъшлк'ша же мати его оувена соуще същна скоего a podobně též v hlah.: слншлкши же мати его оук'ень соуць CHHK CROH. Možná tudiž, že tato participialní vazba byla již v pů- vodním textě. Dále vyskytuje se v min. Mak. výraz: k' nonor“k ARO9k; avšak hlaholské rukopisy potvrzují, že původně bylo zde Slovо нсTъка (jizba): и издАК'K N. КА иЗEK L. R. Na místo пonъ v obou ruských pramenech máme v hlaholských jako dříve výraz 6pcH, což jest velmi pozoruhodné; výraz nepcn (isosús) jest za- jisté v cslov. písemnictví starší nežli nonu. O tomto místě soudil též Büdinger (Zur Kritik 17), že ho po- užil Kristián, jehož slova zni: Eiusque exanime corpus mater, quam nuper peccatis ipsius exigentibus pepulerat, rursumque in pace pro Christi amore revocaverat, quisbusdam cum fidelibus rapientes, in tumba tandem proicientes, humo cooperuerunt, non ut decebat mar- tyrem, sed ut assolet quisquam honoris aut beatitudinis mortalium expers sepeliri (Pekař, 158). Kristián prý, ačkoliv byl odpůrcem Drahomíři, nechtěl prý přece vynechati okolnosti, že syna svého
Strana 78
78 VI. Dr. Frant. Pastrnek: pochovala; umývání a oblékání mrtvého těla v jizbě kněžské prý se mu nehodilo a proto je po svém způsobu pozměnil. Tak vyložil shodu mezi slovanskou legendou a Kristiánem, kompilátorem z po- čátku XIV. věku, Büdinger. Jinak ovšem jeví se nám tato shoda, uznáme-li, že Kristián psal 60 let po smrti Václavově (Pekař, 40); pak ovšem tato shoda ve věcech správných jest sice pochopitelna, avšak přece významna. (Srv. Kalousek, Obrana 46, a též Pekař, ČČH, IX, 1903, 144.) 32. Оуѣошвши же сѫ мати сго смерти нѣжа въ Хор- ВаТ'ж! . страшно но есть, отъ чюжею роукоу да сѫ не пре- ТрКПИТК . ПослАВЪ же, не Застиже иа БОAССАЯКK. Obávavši pak se máti jeho smrti, uprchla do Charvát; neboť strašné jest, aby jí od cizích rukou neutrpěla (?!). Poslav pak ne- zastihl jí Boleslav. První věta je všeobecně doložena v témže znění, jaké na- lézáme v rukopise Rum., jmenovitě též v hlah.: H оукоkкши же ce oук'сн k, кkжа K ХркаTH. Druhá věta, jejíž smysl jest ne- jasný, není v hlaholských rukopisech, nýbrž jen v obou ruských pramenech a zni v min. Mak. takto: страшна но есть сMертh отъ чждоую роукоу, да еѫ не хотѫше претер'пѣти, t. j. neboť strašná jest smrt ot cizích rukou, a ona jí nechtěla přetrpěti. Miklosich věty této nepřeložil, nýbrž nahradil tečkami; a totéž učinil Wattenbach. Sreznevskij opravoval takto: сTрAHO нO GH Бѣсть, отъ чюжею роукоу да не претръпитъ (Фил. наблюд., 112) t. j. neboť strašné jí bylo, od cizích rukou aby netrpěla. Ani touto opravou nevzniká jasný smysl. Jelikož věty není v rukopisech hlaholských, můžeme předpokládati, že v původním textě vůbec jí nebylo. Poslední pak věta zní v hlaholských rukopisech takto: КОлесЛАКК же посАЛКь не задеси се тоV. V min. Mak pak jest rozšiřena, patrně později: Комесялкъ же хотА оукити Ю, и послА по неА зАъи сокѫтници, и они же шедше, и не окретоша вл. 33. ПриЗвлЕ же попа ПАОVАА, ДА МОАИТВОУ СКТЕОрИТК НаД нижъ, погреноша честное его тѣло, Кѫчесяява довраго И ПрАВЕДНАГО БАЯДЖКОУ И БогоЧеТцА И ХрИСТОАЮЕЦА САОV- жи во смоу говѣниемъ и съ страхожъ. Zavolav pak kněze
78 VI. Dr. Frant. Pastrnek: pochovala; umývání a oblékání mrtvého těla v jizbě kněžské prý se mu nehodilo a proto je po svém způsobu pozměnil. Tak vyložil shodu mezi slovanskou legendou a Kristiánem, kompilátorem z po- čátku XIV. věku, Büdinger. Jinak ovšem jeví se nám tato shoda, uznáme-li, že Kristián psal 60 let po smrti Václavově (Pekař, 40); pak ovšem tato shoda ve věcech správných jest sice pochopitelna, avšak přece významna. (Srv. Kalousek, Obrana 46, a též Pekař, ČČH, IX, 1903, 144.) 32. Оуѣошвши же сѫ мати сго смерти нѣжа въ Хор- ВаТ'ж! . страшно но есть, отъ чюжею роукоу да сѫ не пре- ТрКПИТК . ПослАВЪ же, не Застиже иа БОAССАЯКK. Obávavši pak se máti jeho smrti, uprchla do Charvát; neboť strašné jest, aby jí od cizích rukou neutrpěla (?!). Poslav pak ne- zastihl jí Boleslav. První věta je všeobecně doložena v témže znění, jaké na- lézáme v rukopise Rum., jmenovitě též v hlah.: H оукоkкши же ce oук'сн k, кkжа K ХркаTH. Druhá věta, jejíž smysl jest ne- jasný, není v hlaholských rukopisech, nýbrž jen v obou ruských pramenech a zni v min. Mak. takto: страшна но есть сMертh отъ чждоую роукоу, да еѫ не хотѫше претер'пѣти, t. j. neboť strašná jest smrt ot cizích rukou, a ona jí nechtěla přetrpěti. Miklosich věty této nepřeložil, nýbrž nahradil tečkami; a totéž učinil Wattenbach. Sreznevskij opravoval takto: сTрAHO нO GH Бѣсть, отъ чюжею роукоу да не претръпитъ (Фил. наблюд., 112) t. j. neboť strašné jí bylo, od cizích rukou aby netrpěla. Ani touto opravou nevzniká jasný smysl. Jelikož věty není v rukopisech hlaholských, můžeme předpokládati, že v původním textě vůbec jí nebylo. Poslední pak věta zní v hlaholských rukopisech takto: КОлесЛАКК же посАЛКь не задеси се тоV. V min. Mak pak jest rozšiřena, patrně později: Комесялкъ же хотА оукити Ю, и послА по неА зАъи сокѫтници, и они же шедше, и не окретоша вл. 33. ПриЗвлЕ же попа ПАОVАА, ДА МОАИТВОУ СКТЕОрИТК НаД нижъ, погреноша честное его тѣло, Кѫчесяява довраго И ПрАВЕДНАГО БАЯДЖКОУ И БогоЧеТцА И ХрИСТОАЮЕЦА САОV- жи во смоу говѣниемъ и съ страхожъ. Zavolav pak kněze
Strana 79
Slovanská legenda o sv. Václavu. 79 Pavla, aby modlitbu vykonal nad ním, pochovali ctné tělo jeho, dobrého a spravedlivého panovníka Václava, ctitele Božího a milovníka Kristova, neboť sloužil jemu s nábož- ností a bázní. Pozn. Sreznevskij opravoval съ гокѣниемъ (Фил. наблюд., 112). V textu min. Mak. jsou jen některé slovní odchylky. V první větě jest plural: Tov призкашA . „ дd . . TROрATK; před jménem Václava jsou přidána epitheta: CKATAPO и EAAжCHHAPO; sloVO RAA- AXlKov je vynecháno; místo slovesa cAжи máme podstatné cAov- жHTEAK, místo zájmene eMov jest Horoy, takže poslední věta zní: САОУЖИТЕАК Ко К'K Когоу со КАдГогокѣнеМЪ И со страхоМЪ. V hlaholských rukopisech je týž text, a to úplně zachovalý. Po- slední věta je poněkud rozšiřena: Дoyшa же его кзиде k Кoгоv, СМОуже САОУЖИ е гов'нИеМК И са сТрАХОMK. Slovo nonk v hlah. rukopisech se nevyskytuje, nýbrž epku; dále vynecháno slovo RAAXKIKA, z čehož se může souditi, že ani v původním textu nebylo. Kněz Pavel, který podle naší legendy na vyzvání Boleslavovo konal modlitby nad tělem sv. Václava, je snad týž, jehož známe z latinských pramenů jako kněze sv. Lidmily. (Srv. Kalousek, Obrana 15). Tento kněz Pavel měl při dvoře sv. Lidmily vynika- jící postavení. Důkazem toho jest vypravování Gumpoldovo o snu sv. Václava, v němž viděl „cuiusdam atrium presbiteri Pauli, quod amoenis et vastis aedium munitur ambitibus“ (Prameny I, 153), kterážto nádherná sloupová síň náhle se zbořila: quoniam Pauli presbiteri porticum tota aedificiorum sublimitate ac hominum cultu videbam penitus desolatam (t., 154). Prorockým duchem poznal sv. Václav, že zboření tohoto domu kněze Pavla bylo předzvěstí úklad- ného zavraždění báby Lidmily a násilného vypuzení kněžstva roz- ličných řádů, které z dalekého okršku sousedních zemí v jeho (Václavovu) poddanost se utíkalo (t., 154). Vypravování v legendě „Crescente fide“ jest mnohem stručnější a prostší — bylo-li pra- menem pro Gumpolda, jak dokazuje J. Pekař (Nejstarší kr. č., 51), anebo je-li výtahem z něho, jak dosud obecně se za to mělo (srv. Kalousek, Obrana 27), ponechávám na váze —, přece však důležité tím, že slovy Václavovými „videtur mihi hoc atrium maioris Pauli presbyteri quasi desertum esse" označuje se dům staršiho Pavla kněze jako významná budova, kteráž jakýmsi tajemným způsobem
Slovanská legenda o sv. Václavu. 79 Pavla, aby modlitbu vykonal nad ním, pochovali ctné tělo jeho, dobrého a spravedlivého panovníka Václava, ctitele Božího a milovníka Kristova, neboť sloužil jemu s nábož- ností a bázní. Pozn. Sreznevskij opravoval съ гокѣниемъ (Фил. наблюд., 112). V textu min. Mak. jsou jen některé slovní odchylky. V první větě jest plural: Tov призкашA . „ дd . . TROрATK; před jménem Václava jsou přidána epitheta: CKATAPO и EAAжCHHAPO; sloVO RAA- AXlKov je vynecháno; místo slovesa cAжи máme podstatné cAov- жHTEAK, místo zájmene eMov jest Horoy, takže poslední věta zní: САОУЖИТЕАК Ко К'K Когоу со КАдГогокѣнеМЪ И со страхоМЪ. V hlaholských rukopisech je týž text, a to úplně zachovalý. Po- slední věta je poněkud rozšiřena: Дoyшa же его кзиде k Кoгоv, СМОуже САОУЖИ е гов'нИеМК И са сТрАХОMK. Slovo nonk v hlah. rukopisech se nevyskytuje, nýbrž epku; dále vynecháno slovo RAAXKIKA, z čehož se může souditi, že ani v původním textu nebylo. Kněz Pavel, který podle naší legendy na vyzvání Boleslavovo konal modlitby nad tělem sv. Václava, je snad týž, jehož známe z latinských pramenů jako kněze sv. Lidmily. (Srv. Kalousek, Obrana 15). Tento kněz Pavel měl při dvoře sv. Lidmily vynika- jící postavení. Důkazem toho jest vypravování Gumpoldovo o snu sv. Václava, v němž viděl „cuiusdam atrium presbiteri Pauli, quod amoenis et vastis aedium munitur ambitibus“ (Prameny I, 153), kterážto nádherná sloupová síň náhle se zbořila: quoniam Pauli presbiteri porticum tota aedificiorum sublimitate ac hominum cultu videbam penitus desolatam (t., 154). Prorockým duchem poznal sv. Václav, že zboření tohoto domu kněze Pavla bylo předzvěstí úklad- ného zavraždění báby Lidmily a násilného vypuzení kněžstva roz- ličných řádů, které z dalekého okršku sousedních zemí v jeho (Václavovu) poddanost se utíkalo (t., 154). Vypravování v legendě „Crescente fide“ jest mnohem stručnější a prostší — bylo-li pra- menem pro Gumpolda, jak dokazuje J. Pekař (Nejstarší kr. č., 51), anebo je-li výtahem z něho, jak dosud obecně se za to mělo (srv. Kalousek, Obrana 27), ponechávám na váze —, přece však důležité tím, že slovy Václavovými „videtur mihi hoc atrium maioris Pauli presbyteri quasi desertum esse" označuje se dům staršiho Pavla kněze jako významná budova, kteráž jakýmsi tajemným způsobem
Strana 80
80 VI. Dr. Frant. Pastrnek: souvisí s osudem kněžny Lidmily, věštíc svou opuštěnosti zavraždění její a vypuzení kněží a žákův ze země. V krátké legendě Menke- nově čteme o zbožném knězi Pavlovi, jehož sv. Lidmila, předvídajíc násilný svůj konec, zavolala, aby jí sloužil mši svatou, přijal její zpověď a posilnil ji tělem a krví Páně (Prameny, I, 145). Obě zprávy, Gumpoldovu a legendy Menkenovy, přijal do svého vy- pravování Kristián (Pekař, 141, 142) a mimo to dodal, jaké vy- nikající účastenství týž kněz Pavel, „cuius et superius mencionem fecimus, qui semper illi (Ludmilae), dum in terris deguit, in amici- ciis iunctus semperque in omni servicio obsecundatus est“, měl při otevření hrobu sv. Lidmily a odhalení jejího těla (Pekař, 147). Praví-li tedy prostě slovanská legenda, že Boleslav povolal kněze Pavla, aby nad mrtvým tělem Václavovým konal modlitby, můžeme předpokládati, že to byl týž důvěrník sv. Lidmily, o němž latinské legendy podávají zprávy. Můžeme tak předpokládati tím spíše, když přijmeme r. 929 jako datum smrti sv. Václava. Podobá se též, že tento kněz Pavel byl učitelem mladého Václava, jak myslil Vostokov; avšak historických zpráv o tom není. 34. Кроки же его не хотжи по три ДнИ Е ЗСМАЮ ити, въ третни же вечеръ, всиячъ кидѫщижъ, церкви взиде НАДЪ НИМЪ. И ДИЕнША СА ТОУ всИ, И СІе НАДѢеА сѫ Бозѣ, МОАИТВАМИ И БААГОКѢрИЕАЪ ДОБрАГО КАЧеСААВА, И БОАКШИ ЧЮДО витИ сA. Krev pak jeho nechtěla po tři dni v zem jíti, v třetí pak večer, an všichni viděli, chrám vzešel nad ním. I divili se tu všichni, a ještě nadějeme se v Boha, pro modlitby a pravověrnost dobrého Václava, že i větší zázrak se zjeví. Pozn. Sreznevskij opravoval кояkши чЮдО г�китъ сѫ (Фил. наблюд., 112). První věta zní v min. Mak. poněkud jinak: И к9OкK 61o no три Ани не фачи в' земАю ити въ � же дснь крокь сго по- Трвки сѫ, и церкки к'зиде нАдЪ нижъ, ксмъ АЮДеМЪ КИ- ДАЦИЪ Тоу И АнКАЦИM' сA. Shoda s hlaholskými rukopisy uka- zuje, že jmenovitě rčení: нe pачи je původní (srv. též Jagić, Jer. о Вяч. 8). Čteme totiž v hlah. taktéž: кок же его по три дни не рачи в 3еMAЮ HTH. Dále však jest text hlaholský: трети жe
80 VI. Dr. Frant. Pastrnek: souvisí s osudem kněžny Lidmily, věštíc svou opuštěnosti zavraždění její a vypuzení kněží a žákův ze země. V krátké legendě Menke- nově čteme o zbožném knězi Pavlovi, jehož sv. Lidmila, předvídajíc násilný svůj konec, zavolala, aby jí sloužil mši svatou, přijal její zpověď a posilnil ji tělem a krví Páně (Prameny, I, 145). Obě zprávy, Gumpoldovu a legendy Menkenovy, přijal do svého vy- pravování Kristián (Pekař, 141, 142) a mimo to dodal, jaké vy- nikající účastenství týž kněz Pavel, „cuius et superius mencionem fecimus, qui semper illi (Ludmilae), dum in terris deguit, in amici- ciis iunctus semperque in omni servicio obsecundatus est“, měl při otevření hrobu sv. Lidmily a odhalení jejího těla (Pekař, 147). Praví-li tedy prostě slovanská legenda, že Boleslav povolal kněze Pavla, aby nad mrtvým tělem Václavovým konal modlitby, můžeme předpokládati, že to byl týž důvěrník sv. Lidmily, o němž latinské legendy podávají zprávy. Můžeme tak předpokládati tím spíše, když přijmeme r. 929 jako datum smrti sv. Václava. Podobá se též, že tento kněz Pavel byl učitelem mladého Václava, jak myslil Vostokov; avšak historických zpráv o tom není. 34. Кроки же его не хотжи по три ДнИ Е ЗСМАЮ ити, въ третни же вечеръ, всиячъ кидѫщижъ, церкви взиде НАДЪ НИМЪ. И ДИЕнША СА ТОУ всИ, И СІе НАДѢеА сѫ Бозѣ, МОАИТВАМИ И БААГОКѢрИЕАЪ ДОБрАГО КАЧеСААВА, И БОАКШИ ЧЮДО витИ сA. Krev pak jeho nechtěla po tři dni v zem jíti, v třetí pak večer, an všichni viděli, chrám vzešel nad ním. I divili se tu všichni, a ještě nadějeme se v Boha, pro modlitby a pravověrnost dobrého Václava, že i větší zázrak se zjeví. Pozn. Sreznevskij opravoval кояkши чЮдО г�китъ сѫ (Фил. наблюд., 112). První věta zní v min. Mak. poněkud jinak: И к9OкK 61o no три Ани не фачи в' земАю ити въ � же дснь крокь сго по- Трвки сѫ, и церкки к'зиде нАдЪ нижъ, ксмъ АЮДеМЪ КИ- ДАЦИЪ Тоу И АнКАЦИM' сA. Shoda s hlaholskými rukopisy uka- zuje, že jmenovitě rčení: нe pачи je původní (srv. též Jagić, Jer. о Вяч. 8). Čteme totiž v hlah. taktéž: кок же его по три дни не рачи в 3еMAЮ HTH. Dále však jest text hlaholský: трети жe
Strana 81
Slovanská legenda o sv. Václavu. 81 КЕчерК, КсмИ КИДЕЦНМК, ЦрКИ ЕЗИДС НАДК НИМК, ЖКО ДНЕИТИ ce RCKMh shoduje se více s textem Rum. Podobně nacházíme i ku konci týž text v rukopisech hlaholských: u oще HAAKeM ce О КоЗ“, МОЛИТКАМИ КААГОККрНАГО И ДОКрАГО МОУЖА ВеЦIЕСААКА, кецшемоу чоудеси kкити ce. Čtení hlaholské jest tu zajisté nejpůvodnější; kdežto v min. Mak. jsou některé formální změny: А Н еще НАДХюЦе сА КоS И НА МОАИТКОV КААГОК'рНАГО БАЧе- CAARA HOA'IIO WIOдOV IARARIIOV CA. Při vypravování o krvi Václavově jest nutno zjistiti především pravý smysl slov legendárních. Na štěstí se všechny rukopisné texty shodují nejen v časovém udání, nýbrž též ve větě: ц9KKl RЗиД6 НАДЪ НИMK. Ale výklady této věty jsou různé. Hanka překládal: krev ... v chrámě vzešla nad ním, a podobně Kolář: a v chrámě vzešla nad ním (totiž krev). Tento výklad schvaluje též Vondrák (Zur Würdigung 20), maje цe9ккH obou ruských ruko- pisů za bezpředložkový lokal: in ccclesia. Hlaholské rukopisy uka- zují, že takový výklad je nemožný a že překlad Miklosichův je správný: ecclesia ambulavit super eum (wandelte die Kirche über ihn, Wattenbach). Uvádí se tudíž v slovanské legendě jen jeden, ovšem silný (Wattenbach) zázrak, postup chrámu, tak že stopy krve uvnitř na stěnách se objevily. Výraz „nad ním“ jest poněkud nejasný; ne- může se vztahovati na krev, nýbrž jen na sv. Václava čili na tělo jeho. Ale z dřívějšího vypravování víme, že tělo sv. Václava, byvši v jizbě kněžské umyto a oblečeno, zaneseno a položeno bylo v ko- stele (v chrámě). Jak tedy vysvětliti „nad ním“? Kdyby v slov. legendě byly stopy předlohy latinské, mohlo by se pomýšleti na vliv rčení latinského: super eum sc. sanguinem. Slovanská legenda nezná ještě jiných zázraků, kdežto na př. Gumpold jich zná již značný počet. Zvláště důležité jest v té pří- čině svědectví mnicha korvejského Widukinda, jenž počal psáti kroniku saskou na sklonku svého života r. 967; tento pravi o sv. Václavu, že se o něm vypravují některé zázraky, jichž neuvádí, protože pravdivosti jejich potvrzovati nemůže: de quo quaedam mirabilia praedicantur, quae quia non probamus silentio tegi iudi- camus I, 35 (Wattenbach, Die slav. Lit. in B., 219; Kalousek, Obrana 31). Z toho se obecně soudí, že slovanská legenda sepsána byla před r. 967. Nejspíše stalo se to při přenesení těla Václavova Třida fil.-hist. 1903. 6
Slovanská legenda o sv. Václavu. 81 КЕчерК, КсмИ КИДЕЦНМК, ЦрКИ ЕЗИДС НАДК НИМК, ЖКО ДНЕИТИ ce RCKMh shoduje se více s textem Rum. Podobně nacházíme i ku konci týž text v rukopisech hlaholských: u oще HAAKeM ce О КоЗ“, МОЛИТКАМИ КААГОККрНАГО И ДОКрАГО МОУЖА ВеЦIЕСААКА, кецшемоу чоудеси kкити ce. Čtení hlaholské jest tu zajisté nejpůvodnější; kdežto v min. Mak. jsou některé formální změny: А Н еще НАДХюЦе сА КоS И НА МОАИТКОV КААГОК'рНАГО БАЧе- CAARA HOA'IIO WIOдOV IARARIIOV CA. Při vypravování o krvi Václavově jest nutno zjistiti především pravý smysl slov legendárních. Na štěstí se všechny rukopisné texty shodují nejen v časovém udání, nýbrž též ve větě: ц9KKl RЗиД6 НАДЪ НИMK. Ale výklady této věty jsou různé. Hanka překládal: krev ... v chrámě vzešla nad ním, a podobně Kolář: a v chrámě vzešla nad ním (totiž krev). Tento výklad schvaluje též Vondrák (Zur Würdigung 20), maje цe9ккH obou ruských ruko- pisů za bezpředložkový lokal: in ccclesia. Hlaholské rukopisy uka- zují, že takový výklad je nemožný a že překlad Miklosichův je správný: ecclesia ambulavit super eum (wandelte die Kirche über ihn, Wattenbach). Uvádí se tudíž v slovanské legendě jen jeden, ovšem silný (Wattenbach) zázrak, postup chrámu, tak že stopy krve uvnitř na stěnách se objevily. Výraz „nad ním“ jest poněkud nejasný; ne- může se vztahovati na krev, nýbrž jen na sv. Václava čili na tělo jeho. Ale z dřívějšího vypravování víme, že tělo sv. Václava, byvši v jizbě kněžské umyto a oblečeno, zaneseno a položeno bylo v ko- stele (v chrámě). Jak tedy vysvětliti „nad ním“? Kdyby v slov. legendě byly stopy předlohy latinské, mohlo by se pomýšleti na vliv rčení latinského: super eum sc. sanguinem. Slovanská legenda nezná ještě jiných zázraků, kdežto na př. Gumpold jich zná již značný počet. Zvláště důležité jest v té pří- čině svědectví mnicha korvejského Widukinda, jenž počal psáti kroniku saskou na sklonku svého života r. 967; tento pravi o sv. Václavu, že se o něm vypravují některé zázraky, jichž neuvádí, protože pravdivosti jejich potvrzovati nemůže: de quo quaedam mirabilia praedicantur, quae quia non probamus silentio tegi iudi- camus I, 35 (Wattenbach, Die slav. Lit. in B., 219; Kalousek, Obrana 31). Z toho se obecně soudí, že slovanská legenda sepsána byla před r. 967. Nejspíše stalo se to při přenesení těla Václavova Třida fil.-hist. 1903. 6
Strana 82
82 VI. Dr. Frant. Pastrnek: ze Staré Boleslavě do Prahy, nedlouho, podle Gumpolda jen tři léta, po smrti jeho, tedy asi r. 932. 35. Въ истин'ноу во Христовѣ Моуци И СЕАТЪХЪ моученикъ приложи сѫ моука его съвѣтъ во сотвориша о немъ, акоже Июдѣи о Христѣ . РассѣкошА же еГо и МАd- денци сго (ради) извиша . Въ истин'ноу весь народъ чело- вѣческъ веджи сѫ каѭше и пАлкаше сѫ о немъ. Neboť v pravdě Kristově muce a svatých mučedlníkův vyrovnala se muka jeho; neboť radu konali o něm, jako Židé o Kristu. Rozsekali jej a děti pro něho pobili. V pravdě všechen rod lidský velmi truchlil a plakal pro něho. Text min. Mak. ukazuje jen několik menších odchylek. V první větě tu čteme: Христок моуцK аКАКШИ СА И сКАТЪХЪ МОуче- HHцK. Obě změny jsou zajisté pozdějšího původu, neboť v hlah. rukopisech máme: E pcHотоу но Христокѣ моуцѣ и скетнYh МоученИКь прнложн се моука сго, tedy týž text jako v rukopise Rum. V další větě shodují se všechny rukopisy, jmenovitě hlahol- ské, v nichž čteme též: ск'kT но сткорише о немь, жкоже Июдkи o Христk. Důležita jest věta, která následuje. Původní její znění není zachováno ani v rukopise Rum. ani v min. Mak. V tomto pramenu nacházíme: noc kkoma же, коже ПАкАА И МАA- ДенцА Христа изкишA, tedy větu zcela nejasnou. Náležitý smysl dává teprve čtení rukopisů hlaholských: packc kkome же н *коже Петра, и млдденце его ради изддкнше, жкоже и Христа ради. Podle tohoto textu lze opraviti též čtení rukopisu Rum: pacc'kkoma же его и мААденци его ради изкнА. Zároveň je též patrno, že slovo MAAдCHIцИ neznamená zde české „mládenci“ = pážata, nýbrž nemluvňata, jež tak jako pro Krista též pro sv. Václava zavražděna byla. Poslední věta, která také v min. Mak. zní: ко HCTHHOV ReCK НАрОДЪ челоК“чКсКИИ кеАмИ сА ПААКАше его рАди, nenachází se v rukopisech hlaholských a jest patrně později připojena. 36. ОVЕКенъ Же Б'сТь КАЧеСАЛЕЪ КнАЗК в мѣто S И Т.И'А въ 3 , индикта Е“, кроутъ F, въ ки Аень мѣсѫца семтѫврѫ: и Богъ покои его ДVUно въЪ
82 VI. Dr. Frant. Pastrnek: ze Staré Boleslavě do Prahy, nedlouho, podle Gumpolda jen tři léta, po smrti jeho, tedy asi r. 932. 35. Въ истин'ноу во Христовѣ Моуци И СЕАТЪХЪ моученикъ приложи сѫ моука его съвѣтъ во сотвориша о немъ, акоже Июдѣи о Христѣ . РассѣкошА же еГо и МАd- денци сго (ради) извиша . Въ истин'ноу весь народъ чело- вѣческъ веджи сѫ каѭше и пАлкаше сѫ о немъ. Neboť v pravdě Kristově muce a svatých mučedlníkův vyrovnala se muka jeho; neboť radu konali o něm, jako Židé o Kristu. Rozsekali jej a děti pro něho pobili. V pravdě všechen rod lidský velmi truchlil a plakal pro něho. Text min. Mak. ukazuje jen několik menších odchylek. V první větě tu čteme: Христок моуцK аКАКШИ СА И сКАТЪХЪ МОуче- HHцK. Obě změny jsou zajisté pozdějšího původu, neboť v hlah. rukopisech máme: E pcHотоу но Христокѣ моуцѣ и скетнYh МоученИКь прнложн се моука сго, tedy týž text jako v rukopise Rum. V další větě shodují se všechny rukopisy, jmenovitě hlahol- ské, v nichž čteme též: ск'kT но сткорише о немь, жкоже Июдkи o Христk. Důležita jest věta, která následuje. Původní její znění není zachováno ani v rukopise Rum. ani v min. Mak. V tomto pramenu nacházíme: noc kkoma же, коже ПАкАА И МАA- ДенцА Христа изкишA, tedy větu zcela nejasnou. Náležitý smysl dává teprve čtení rukopisů hlaholských: packc kkome же н *коже Петра, и млдденце его ради изддкнше, жкоже и Христа ради. Podle tohoto textu lze opraviti též čtení rukopisu Rum: pacc'kkoma же его и мААденци его ради изкнА. Zároveň je též patrno, že slovo MAAдCHIцИ neznamená zde české „mládenci“ = pážata, nýbrž nemluvňata, jež tak jako pro Krista též pro sv. Václava zavražděna byla. Poslední věta, která také v min. Mak. zní: ко HCTHHOV ReCK НАрОДЪ челоК“чКсКИИ кеАмИ сА ПААКАше его рАди, nenachází se v rukopisech hlaholských a jest patrně později připojena. 36. ОVЕКенъ Же Б'сТь КАЧеСАЛЕЪ КнАЗК в мѣто S И Т.И'А въ 3 , индикта Е“, кроутъ F, въ ки Аень мѣсѫца семтѫврѫ: и Богъ покои его ДVUно въЪ
Strana 83
Slovanská legenda o sv. Václavu. 83 вѣчнежъ поконщи, съ всѣми извран'нъми сго ради ве3 винъ, идѣже вси праведнии почивають въ свѣте живот- нежъ твовмъ, Господи. Zabit pak byl kníže Václav léta 6337, indikta 2, kruhu 3, 28. dne měsíce září; a Bůh uděliž pokoj duši jeho na místě věčného pokoje, se všemi vyvolenými pro něho (Boha) bez viny, kde všichni spra- vedliví ve světle života tvého odpočívají, o Pane. Pozn. Letopočet opravoval Sreznevskij (Фил. наблюд., 112) takto: къ AkT. STH V (=Y) H A H 3 t. j. 6437. Čtení min. Mak. má tyto odchylky: кроуTъ COAHЦЮ ř AVHY въ кѫчнеи жизни — slovа его фади кез кинъ jsou vy- nechána, tudíž odchylky jen formální. Text hlaholských rukopisů liší se nejvíce tím, že neudává roku, nýbrž jen den a měsíc, dále že poslední slova jsou vynechána; zní takto: oVF'eHь же кHCTh БещесААкь кнеЗь мисецА сектемкьра & и � (t. j. 28.) ДАНь. Когъ же покои доушоу его к скетжемь поконци са ксжми прлкедними и са сими, иже его рѫди изк'ени соуТь, некиньни coyuie. Hlaholský text má tudíž ca ксkми прлкедниMИ (se všemi spravedlivými), kdežto v rukopise Rum. a též v min. Mak. čteme съ ксѫми изкран'нъIMи. Miklosich slovanského textu nezměnil, avšak překládal: cum omnibus passis a tak i Wattenbach: mit allen, die für Ihn ohne Schuld gelitten haben. To však jest kon- jekturalní výklad, který hlaholské rukopisy též potvrzují, ale ni- koliv doslovný překlad slov textu Rum. Jinak je to s překladem imperativu noKoH; Miklosich jej správně přeložil rčením „donet requiem“ a výtka v Pram. I, 133 není oprávněna. Rok umučení sv. Václava jest podle obou textů staroruských 6337. Již Vostokov připomenul, že jest tu chyba ve stech, a po- čítal 6437 od stvoření světa čili podle cařihradské éry 929 po nar. Kr., poukazuje při tom na Kosmu, jenž má totéž datum. Opravy a výpočtu Vostokova drželi se Hanka, Büdinger, Kolář, zapomenuvše, že nový rok sluší počítati od 1. září. Datum slovanské legendy je tudíž vlastně 28. září 828 a rok jest nejen ve stech, nýbrž i v jed- notkách mylný, jak ukázal J. Pekař (Nejst. kr. č., 115 sl.). Vzhledem na spolehlivý údaj všech slovanských textů, že usmrcení sv. Vá- clava se stalo následujícího dne po neděli sv. Kosmy a Damiána,
Slovanská legenda o sv. Václavu. 83 вѣчнежъ поконщи, съ всѣми извран'нъми сго ради ве3 винъ, идѣже вси праведнии почивають въ свѣте живот- нежъ твовмъ, Господи. Zabit pak byl kníže Václav léta 6337, indikta 2, kruhu 3, 28. dne měsíce září; a Bůh uděliž pokoj duši jeho na místě věčného pokoje, se všemi vyvolenými pro něho (Boha) bez viny, kde všichni spra- vedliví ve světle života tvého odpočívají, o Pane. Pozn. Letopočet opravoval Sreznevskij (Фил. наблюд., 112) takto: къ AkT. STH V (=Y) H A H 3 t. j. 6437. Čtení min. Mak. má tyto odchylky: кроуTъ COAHЦЮ ř AVHY въ кѫчнеи жизни — slovа его фади кез кинъ jsou vy- nechána, tudíž odchylky jen formální. Text hlaholských rukopisů liší se nejvíce tím, že neudává roku, nýbrž jen den a měsíc, dále že poslední slova jsou vynechána; zní takto: oVF'eHь же кHCTh БещесААкь кнеЗь мисецА сектемкьра & и � (t. j. 28.) ДАНь. Когъ же покои доушоу его к скетжемь поконци са ксжми прлкедними и са сими, иже его рѫди изк'ени соуТь, некиньни coyuie. Hlaholský text má tudíž ca ксkми прлкедниMИ (se všemi spravedlivými), kdežto v rukopise Rum. a též v min. Mak. čteme съ ксѫми изкран'нъIMи. Miklosich slovanského textu nezměnil, avšak překládal: cum omnibus passis a tak i Wattenbach: mit allen, die für Ihn ohne Schuld gelitten haben. To však jest kon- jekturalní výklad, který hlaholské rukopisy též potvrzují, ale ni- koliv doslovný překlad slov textu Rum. Jinak je to s překladem imperativu noKoH; Miklosich jej správně přeložil rčením „donet requiem“ a výtka v Pram. I, 133 není oprávněna. Rok umučení sv. Václava jest podle obou textů staroruských 6337. Již Vostokov připomenul, že jest tu chyba ve stech, a po- čítal 6437 od stvoření světa čili podle cařihradské éry 929 po nar. Kr., poukazuje při tom na Kosmu, jenž má totéž datum. Opravy a výpočtu Vostokova drželi se Hanka, Büdinger, Kolář, zapomenuvše, že nový rok sluší počítati od 1. září. Datum slovanské legendy je tudíž vlastně 28. září 828 a rok jest nejen ve stech, nýbrž i v jed- notkách mylný, jak ukázal J. Pekař (Nejst. kr. č., 115 sl.). Vzhledem na spolehlivý údaj všech slovanských textů, že usmrcení sv. Vá- clava se stalo následujícího dne po neděli sv. Kosmy a Damiána,
Strana 84
84 VI. Dr. Frant. Pastrnek: podobá se, že správný rok jest 929, v kterém svátek Kosmy a Damiána skutečně připadl na neděli. R. 929 má též nejstarší tra- dice česká (Kristián, Kosmas). V hlaholských rukopisech není rok udán, nýbrž pouze den; pro církevní potřebu to stačilo. Původně snad rok vůbec udán nebyl, jak domníval se Wattenbach (Die slaw. Lit. in Böhmen, str. 220). 37. Не остави же Богъ изв'ран'нъХъ своихъ в по- роугание некѣрънкѭъ, но посѣти милосТкю свовю, и пре- Аожи и окамененйе сердца на покажние и разоужѣние грѣ- ХОвЪ своихъ . БОАССАЯЕЪ Же ПоМАНУЕ сА Къ Господоу Богоу, колика грѣха сътворивъ, помолиь сѫ къ Богоу и всѣмъ скѫтъжъ, и послдвъ слоуги принесе тѣло врата сЕОеГо ЕАЧЕСААВâ И3 БОАВСАЯВАА ГрАДА К СААКНОМОУ ГрАДОV Празѣ, гАагоАѫ азъ съгрѣшихъ, и грѣхъ мои и неЗако- HHA МOа 43ъ вѣMъ. Nezůstavil pak Bůh vyvolených svých v potupu nevěrným, ale navštívil milostí svou a obrátil i zatvrzení srdce na pokání a poznání hříchů svých. Bole- slav pak vzpomenuv k Pánu Bohu, jak veliký hřích spáchal, pomodliv se k Bohu a ku všem svatým, a poslav sluhy, přenesl tělo bratra svého Václava z Boleslavě hradu do slavného hradu Prahy, řka: „Zhřešil jsem, a hřích můj a nepravosti mé já znám“ V min. Mak. jsou některé odchylky. Hned z počátku čteme: Не остАкААеТь же Когъ изкраннъгмъ сконжъ к' пороугане нек'оNъlMъ. Změny jsou pozdější, jak ukazuje hlaholský text: Не остаки же Когъ кѫоннуh ь пофоуганне некернижь, jenž se s rukopisem Rum. lépe shoduje. Podobně čteme dále v min. Mak.: akk. MHAOCTh сROI za instr. MHAOCTKI сковю, jenž jest doložen texty hlaholskými, окамененое сердце ихъ a jiné odchylky po- vahy stilistické. Čtení Rum. se však potvrzuje texty hlaholskými. Podle slovanské legendy vykonal Boleslav sám přenesení sv. Václava z Boleslavě do Prahy. Jest pozoruhodno, že z latinských pramenů jediný Kristián má zprávu o tom, že tělo Václavovo pře- neseno bylo do Prahy na rozkaz knížete Boleslava. Srv. Pekař, Nejst. kr. č., 159 a ČČH IX, 1903, 137.
84 VI. Dr. Frant. Pastrnek: podobá se, že správný rok jest 929, v kterém svátek Kosmy a Damiána skutečně připadl na neděli. R. 929 má též nejstarší tra- dice česká (Kristián, Kosmas). V hlaholských rukopisech není rok udán, nýbrž pouze den; pro církevní potřebu to stačilo. Původně snad rok vůbec udán nebyl, jak domníval se Wattenbach (Die slaw. Lit. in Böhmen, str. 220). 37. Не остави же Богъ изв'ран'нъХъ своихъ в по- роугание некѣрънкѭъ, но посѣти милосТкю свовю, и пре- Аожи и окамененйе сердца на покажние и разоужѣние грѣ- ХОвЪ своихъ . БОАССАЯЕЪ Же ПоМАНУЕ сА Къ Господоу Богоу, колика грѣха сътворивъ, помолиь сѫ къ Богоу и всѣмъ скѫтъжъ, и послдвъ слоуги принесе тѣло врата сЕОеГо ЕАЧЕСААВâ И3 БОАВСАЯВАА ГрАДА К СААКНОМОУ ГрАДОV Празѣ, гАагоАѫ азъ съгрѣшихъ, и грѣхъ мои и неЗако- HHA МOа 43ъ вѣMъ. Nezůstavil pak Bůh vyvolených svých v potupu nevěrným, ale navštívil milostí svou a obrátil i zatvrzení srdce na pokání a poznání hříchů svých. Bole- slav pak vzpomenuv k Pánu Bohu, jak veliký hřích spáchal, pomodliv se k Bohu a ku všem svatým, a poslav sluhy, přenesl tělo bratra svého Václava z Boleslavě hradu do slavného hradu Prahy, řka: „Zhřešil jsem, a hřích můj a nepravosti mé já znám“ V min. Mak. jsou některé odchylky. Hned z počátku čteme: Не остАкААеТь же Когъ изкраннъгмъ сконжъ к' пороугане нек'оNъlMъ. Změny jsou pozdější, jak ukazuje hlaholský text: Не остаки же Когъ кѫоннуh ь пофоуганне некернижь, jenž se s rukopisem Rum. lépe shoduje. Podobně čteme dále v min. Mak.: akk. MHAOCTh сROI za instr. MHAOCTKI сковю, jenž jest doložen texty hlaholskými, окамененое сердце ихъ a jiné odchylky po- vahy stilistické. Čtení Rum. se však potvrzuje texty hlaholskými. Podle slovanské legendy vykonal Boleslav sám přenesení sv. Václava z Boleslavě do Prahy. Jest pozoruhodno, že z latinských pramenů jediný Kristián má zprávu o tom, že tělo Václavovo pře- neseno bylo do Prahy na rozkaz knížete Boleslava. Srv. Pekař, Nejst. kr. č., 159 a ČČH IX, 1903, 137.
Strana 85
Slovanská legenda o sv. Václavu. 85 38. И поАожишА и въ церкви свѫТаго КиТА, О ДеснОУЮ СТрАНОV ОАТАрА ДвОЮ НА 1 АПОСТОАОV, ИДѣЖе вѣ САМЪ рекъ сътворю церковь тоу . Пренесенъ же вѣсть БАче- СААВЪ КНАЗК МѣСАЦА МАрТа в'Ъ Г. ДСни . Богъ покои его ДОуШЮ На Аони Якрламяи, Исаяка, Имкова, идеже вси пра- веднни почиваютk, чающе въскресениѫ ГосподА нашего Iсоуса Христа, емоуже сАава в' вѣки аминь. I položili jej v chrámě svatého Víta, po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů, kdež sám byl řekl: Vystavím chrám tento. Pře- nesen pak byl kníže Václav měsíce března v 3. den. Bůh uděl pokoj jeho duši na lůně Abrahámově, Izáka (a) Ja- kuba, kdež všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkří- šení Pána našeho, Ježíše Krista, jemuž sláva na věky amen. První věta zní v min. Mak. poněkud odchylně: H пOAOжHшA еГО Къ ЦерКвИ сКАТАГО ЯкрЛАМА, юже вж сАмъ соЗдААЪ, о дес- HOVIO CTDAHOY OATADA RI:— T6 ADOCTOAOV. Znění Rum. potvrzuje se však rukopisy hlaholskými, v nichž čteme: нAжже кѣ и саMь рекаAK, сазидАТH цржKH. Z těch slov vysvítá, že sv. Václav měl úmysl, vystavěti kostel sv. Vita. To se dosti dobře shoduje se zprávou legendy „Crescente fide“. Srv. Pekař, Nejst. kr. č., 52. Hlaholské rukopisy správně zachovaly datum přenesení těla Václa- vova do Prahy, totiž dne 4. měsíce března. Odchylka obou staro- ruských textů vysvětluje se tím, že za hlaholské = 4 psáno cyrillské r = 3. Jelikož datum 4. března jest všeobecně dosvěd- čeno, ukazuje psaní cyrillských rukopisů, že pocházejí z předloh hlaholských, což poznal již J. Kolář (Prameny I, 135). Objevy úplných chorvatsko hlaholských textů naší legendy se tato věta do- konale potvrdila. I nemůže o tom býti více pochybnosti, že tato slovanská legenda původně sepsána byla na půdě české jazykem cyrillomethodějským a písmem hlaholským. Zakončení legendy jest v jednotlivých rukopisech poněkud odchylné, odchylky však ob- mezují se na stilistickou úpravu. Rum. a hlah. jsou si velmi blízké a podávají zajisté text původnímu znění nejbližší.
Slovanská legenda o sv. Václavu. 85 38. И поАожишА и въ церкви свѫТаго КиТА, О ДеснОУЮ СТрАНОV ОАТАрА ДвОЮ НА 1 АПОСТОАОV, ИДѣЖе вѣ САМЪ рекъ сътворю церковь тоу . Пренесенъ же вѣсть БАче- СААВЪ КНАЗК МѣСАЦА МАрТа в'Ъ Г. ДСни . Богъ покои его ДОуШЮ На Аони Якрламяи, Исаяка, Имкова, идеже вси пра- веднни почиваютk, чающе въскресениѫ ГосподА нашего Iсоуса Христа, емоуже сАава в' вѣки аминь. I položili jej v chrámě svatého Víta, po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů, kdež sám byl řekl: Vystavím chrám tento. Pře- nesen pak byl kníže Václav měsíce března v 3. den. Bůh uděl pokoj jeho duši na lůně Abrahámově, Izáka (a) Ja- kuba, kdež všichni spravedliví odpočívají, očekávajíce vzkří- šení Pána našeho, Ježíše Krista, jemuž sláva na věky amen. První věta zní v min. Mak. poněkud odchylně: H пOAOжHшA еГО Къ ЦерКвИ сКАТАГО ЯкрЛАМА, юже вж сАмъ соЗдААЪ, о дес- HOVIO CTDAHOY OATADA RI:— T6 ADOCTOAOV. Znění Rum. potvrzuje se však rukopisy hlaholskými, v nichž čteme: нAжже кѣ и саMь рекаAK, сазидАТH цржKH. Z těch slov vysvítá, že sv. Václav měl úmysl, vystavěti kostel sv. Vita. To se dosti dobře shoduje se zprávou legendy „Crescente fide“. Srv. Pekař, Nejst. kr. č., 52. Hlaholské rukopisy správně zachovaly datum přenesení těla Václa- vova do Prahy, totiž dne 4. měsíce března. Odchylka obou staro- ruských textů vysvětluje se tím, že za hlaholské = 4 psáno cyrillské r = 3. Jelikož datum 4. března jest všeobecně dosvěd- čeno, ukazuje psaní cyrillských rukopisů, že pocházejí z předloh hlaholských, což poznal již J. Kolář (Prameny I, 135). Objevy úplných chorvatsko hlaholských textů naší legendy se tato věta do- konale potvrdila. I nemůže o tom býti více pochybnosti, že tato slovanská legenda původně sepsána byla na půdě české jazykem cyrillomethodějským a písmem hlaholským. Zakončení legendy jest v jednotlivých rukopisech poněkud odchylné, odchylky však ob- mezují se na stilistickou úpravu. Rum. a hlah. jsou si velmi blízké a podávají zajisté text původnímu znění nejbližší.
Strana 86
86 REJSTŘÍK. Arnulf, bavorský vévoda 46. Hněvysa čili Hněvsa, jeden z vrahů sv. Václava 25, 67, 72. Bodjanskij O., ruský filolog 5, 11, Hrádek, Levý 14. 15, 16, 19. Boleslav, kníže, mladší bratr Vá- Jagić Vatr., slov. filolog 1, 3, 4, 6, clavův 18, 50, 51, 56, 63, 66 a j. 10, 11, 12, 22, 23, 24, 44, 48, 49, Boris a Glěb, svatí bratří ruští 9, 63, 64. 53, 57, 63, 64, 65, 69, 70 a j. Bořivoj, kníže český 14. Kalousek Jos., český historik 1, 5, Budeč, hrad 21, 47, 48, 49, 58. 22, 24, 44, 46, 50, 51, 52, 57, 59, Büdinger M., něm. historik 17, 18, 64, 65 a j. 19, 24, 40, 45, 59, 66, 68 a j. Kliment, svatý (papež) 14. Cornova Ignaz 8. Kolář Jos., český filolog 3, 4, 5, 6 a j. Cyrill a Methoděj, apoštolé slovan- Kopitar Bart., slovinský filolog 18, 19. ští 14. Kosmas, nejstarší český dějepisec Čechy, česká země 16, 21. 15, 20. Čьsta, jeden z vrahů sv. Václava 72. Kosmas a Damián, svatí 20, 65, 66. Dalimil (česká rýmovaná kronika) Krastěj, kněz 76. 20, 25. Krk (Veglia), ostrov 2. Dalj VI., spisovatel ruského slov- legendy o sv. Václavu: a) latinské: níku 10, 13, 45. Gumpoldova 17,21, 49, Kristianova Daničič Gj., srbský filolog 44. 17, 25, 49, 59, 62, 66, 68, 69, 70, Dobner Gel., český historik 8, 15. 75, 77, Menkenova 51, Vavřince Dobrovský Jos., slov. filolog 8, 9, montekassinského 17. b) slovan- 14, 15, 18, 19. ské: 1. charvátsko-hlaholské: lub- Drahomíř, kněžna, matka sv. Václava lanská 3, 25 sl., moskevská 3, 15, 17, 18, 41, 48, 49, 50, 57 a j. 25 sl., novljanská 3, 4, 25 sl., Dümmler E., něm. historik 18. římská 3, 25 sl. 2. cyrillské: Duvernois A. L., ruský filolog 5, 6. v min. Makar. 4, 39 sl., v rukop. Emmeram, svatý 16, 20, 63, 64, 65. Rumjancevském (Vostokova) 2, Fiedler J., český historik 19. 17, 39 sl., krátká (proložná) Preis- Francev V. A, ruský filolog 22. sova 5, 17, přenesení sv. Václava Gebhardi, historik 8. 5, Kanon sv. Václava 5, 6. Halič, země 15. Hanka V., český filolog 2, 9, 15, 61, Lidmila, sv. kněžna česká 15, 16, 17, 18, 47, 48, 51, 52. 70 a j.
86 REJSTŘÍK. Arnulf, bavorský vévoda 46. Hněvysa čili Hněvsa, jeden z vrahů sv. Václava 25, 67, 72. Bodjanskij O., ruský filolog 5, 11, Hrádek, Levý 14. 15, 16, 19. Boleslav, kníže, mladší bratr Vá- Jagić Vatr., slov. filolog 1, 3, 4, 6, clavův 18, 50, 51, 56, 63, 66 a j. 10, 11, 12, 22, 23, 24, 44, 48, 49, Boris a Glěb, svatí bratří ruští 9, 63, 64. 53, 57, 63, 64, 65, 69, 70 a j. Bořivoj, kníže český 14. Kalousek Jos., český historik 1, 5, Budeč, hrad 21, 47, 48, 49, 58. 22, 24, 44, 46, 50, 51, 52, 57, 59, Büdinger M., něm. historik 17, 18, 64, 65 a j. 19, 24, 40, 45, 59, 66, 68 a j. Kliment, svatý (papež) 14. Cornova Ignaz 8. Kolář Jos., český filolog 3, 4, 5, 6 a j. Cyrill a Methoděj, apoštolé slovan- Kopitar Bart., slovinský filolog 18, 19. ští 14. Kosmas, nejstarší český dějepisec Čechy, česká země 16, 21. 15, 20. Čьsta, jeden z vrahů sv. Václava 72. Kosmas a Damián, svatí 20, 65, 66. Dalimil (česká rýmovaná kronika) Krastěj, kněz 76. 20, 25. Krk (Veglia), ostrov 2. Dalj VI., spisovatel ruského slov- legendy o sv. Václavu: a) latinské: níku 10, 13, 45. Gumpoldova 17,21, 49, Kristianova Daničič Gj., srbský filolog 44. 17, 25, 49, 59, 62, 66, 68, 69, 70, Dobner Gel., český historik 8, 15. 75, 77, Menkenova 51, Vavřince Dobrovský Jos., slov. filolog 8, 9, montekassinského 17. b) slovan- 14, 15, 18, 19. ské: 1. charvátsko-hlaholské: lub- Drahomíř, kněžna, matka sv. Václava lanská 3, 25 sl., moskevská 3, 15, 17, 18, 41, 48, 49, 50, 57 a j. 25 sl., novljanská 3, 4, 25 sl., Dümmler E., něm. historik 18. římská 3, 25 sl. 2. cyrillské: Duvernois A. L., ruský filolog 5, 6. v min. Makar. 4, 39 sl., v rukop. Emmeram, svatý 16, 20, 63, 64, 65. Rumjancevském (Vostokova) 2, Fiedler J., český historik 19. 17, 39 sl., krátká (proložná) Preis- Francev V. A, ruský filolog 22. sova 5, 17, přenesení sv. Václava Gebhardi, historik 8. 5, Kanon sv. Václava 5, 6. Halič, země 15. Hanka V., český filolog 2, 9, 15, 61, Lidmila, sv. kněžna česká 15, 16, 17, 18, 47, 48, 51, 52. 70 a j.
Strana 87
Linde S., spisovatel polského slov- niku 45. Makarij, metropolita ruský 4. Martinac, charvátský pop 3, 4. Miklosich Frant., slov. filolog 2, 5, 6, 7, 9, 12, 13, 18, 19, 20, 40, 44, 46, 48, 52, 60, 61 a j. mineje 4, 5, 6. Morava, zemé 15, 16, 43. Msstina, český pán z družiny sv. Vá- clava 74. Nestor (nejstarší kronika ruská) 20, 21, 45. Notarij (Notarius, Notar), biskup 48, 44. Novi, mésto v charvátském Přímoří 1, 3. Palacky Frant., Gesky historik 5, 9, 13, 14, 15, 19, 43, 45, 48. Pavel, kněz při dvoře sv. Lidmily 21, 49, 78 sl. Pekař Jos., český historik 1, 24, 25, 46, 51, 57, 59, 63, 66, 68 69, 70 aj. Podiven, komorník sv. Václava 17. Pogodin M., ruský spisovatel 8. Ponomarev A. J., ruský cirk. hi- storik 5. Potkaňski Kar., polský historik 46. Preiss P., ruský filolog 5, 13. Přibyslava, sestra sv. Václava 52. prolog 5. Russov S., ruský spisovatel 8, 15, 19. Sevastjanov P. J., ruský spisovatel 3. Slezsko, země 15. Sobolevskij A. J., rusky filolog 2, 9, 10, 11, 21, 39, 53, 64 a j. Spytihnév, bratr sv. Václava 18, 50. Sreznevskij J. J., rusky filolog 3, 6, 9, 16, 19, 20, 40, 43, 48, 52, 60, 61, 64, 66, 67, 69 a j. Strachkvas (Kristián), syn Boleslavüv 16, 65. Stránský Pavel, český historik 8. Svatopluk, moravský král 14, 18. Šafařík P. J, český filolog 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 19, 43, 45, 55. Tira, jeden z vrahů sv. Václava 72. Tomek V. V., český historik 18, 44, 49, 50. Tuto, biskup řezenský 43. Tuža, jeden z vrahů sv. Václava 3, 4, 72. Uenno, presbyter 49. Václav, svatý: narození 41, postři- žení 43, 44, vyučování v jazyce slovanském 47, 52, učení v Budči 47, nastoupení na trůn 50, 51, vláda 51, dobré skutky 60, ná- vštěva hradu Boleslavova 65, usmrcení v Boleslavi 69, pocho- vání 78, zázrak 80, přenesení do Prahy 84. Vajs Jos., český kněz 1, 2, 3. Valjavec Mat., slovinský filolog 4. Wattenbach W., něm. historik 17, 18, 19, 48, 49, 52, 54, 61 a j. Víta sv. chrám 63. Vondrák V., český filolog 1, 11, 12, 16, 20, 24, 40, 43, 44, 48, 54, 55, 64 a j. Vostokov A. Ch., ruský filolog 2, 5, 6, 7, 8, 11, 13, 14, 19, 20, 40, 43, 50, 52, 59, 60, 64, 65 a j. Vratislav, kníže, otec sv. Václava <3, 41, 43, 47, 48, 49, 50 a j. Zíbrt Č., český historik 46. 87
Linde S., spisovatel polského slov- niku 45. Makarij, metropolita ruský 4. Martinac, charvátský pop 3, 4. Miklosich Frant., slov. filolog 2, 5, 6, 7, 9, 12, 13, 18, 19, 20, 40, 44, 46, 48, 52, 60, 61 a j. mineje 4, 5, 6. Morava, zemé 15, 16, 43. Msstina, český pán z družiny sv. Vá- clava 74. Nestor (nejstarší kronika ruská) 20, 21, 45. Notarij (Notarius, Notar), biskup 48, 44. Novi, mésto v charvátském Přímoří 1, 3. Palacky Frant., Gesky historik 5, 9, 13, 14, 15, 19, 43, 45, 48. Pavel, kněz při dvoře sv. Lidmily 21, 49, 78 sl. Pekař Jos., český historik 1, 24, 25, 46, 51, 57, 59, 63, 66, 68 69, 70 aj. Podiven, komorník sv. Václava 17. Pogodin M., ruský spisovatel 8. Ponomarev A. J., ruský cirk. hi- storik 5. Potkaňski Kar., polský historik 46. Preiss P., ruský filolog 5, 13. Přibyslava, sestra sv. Václava 52. prolog 5. Russov S., ruský spisovatel 8, 15, 19. Sevastjanov P. J., ruský spisovatel 3. Slezsko, země 15. Sobolevskij A. J., rusky filolog 2, 9, 10, 11, 21, 39, 53, 64 a j. Spytihnév, bratr sv. Václava 18, 50. Sreznevskij J. J., rusky filolog 3, 6, 9, 16, 19, 20, 40, 43, 48, 52, 60, 61, 64, 66, 67, 69 a j. Strachkvas (Kristián), syn Boleslavüv 16, 65. Stránský Pavel, český historik 8. Svatopluk, moravský král 14, 18. Šafařík P. J, český filolog 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 19, 43, 45, 55. Tira, jeden z vrahů sv. Václava 72. Tomek V. V., český historik 18, 44, 49, 50. Tuto, biskup řezenský 43. Tuža, jeden z vrahů sv. Václava 3, 4, 72. Uenno, presbyter 49. Václav, svatý: narození 41, postři- žení 43, 44, vyučování v jazyce slovanském 47, 52, učení v Budči 47, nastoupení na trůn 50, 51, vláda 51, dobré skutky 60, ná- vštěva hradu Boleslavova 65, usmrcení v Boleslavi 69, pocho- vání 78, zázrak 80, přenesení do Prahy 84. Vajs Jos., český kněz 1, 2, 3. Valjavec Mat., slovinský filolog 4. Wattenbach W., něm. historik 17, 18, 19, 48, 49, 52, 54, 61 a j. Víta sv. chrám 63. Vondrák V., český filolog 1, 11, 12, 16, 20, 24, 40, 43, 44, 48, 54, 55, 64 a j. Vostokov A. Ch., ruský filolog 2, 5, 6, 7, 8, 11, 13, 14, 19, 20, 40, 43, 50, 52, 59, 60, 64, 65 a j. Vratislav, kníže, otec sv. Václava <3, 41, 43, 47, 48, 49, 50 a j. Zíbrt Č., český historik 46. 87
Strana 88
88 OBSAH. Strana . . . . . . . . . . . . . 1 Rukopisy slovanské legendy o sv. Václavu . . . . . . . . . . . 2—6 Předmluva . . . . . 1. Legenda Rumjancevská čili Vostovská . . . . . . . . . . . . . 2 3 2. V rukopisných breviářích charvátsko-hlaholských . . . . . . . . 3. V minejích Makarijevských . . 4 . . . . . . . . . . . . . 4. Zkrácená legenda (proložná) . . . 5 . . . . . . . . . . . . . 5. Přenesení ostatků sv. Václava . . . . . . . . . . . . . . . . 5 6. Kanon sv. Václava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Přehled kritických úvah o slovanské legendě . . . . . . . . . 6—25 A. Ch. Vostokov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Fr. Palacký a P. Šafařík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 O. Bodjanskij . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 M. Büdinger a W. Wattenbach . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Fr. Miklosich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 J. J. Sreznevskij . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 V. Vondrák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 A. Sobolevskij . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 J. Kalousek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 V. Jagić, V. Vondrák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Jos. Pekař . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Znění legendy podle breviáře novljanského, s připojeným různočtením . . . . . . 25—39 rukopisů lubljanského, římského a moskevského Text slovanské legendy t. zv. Vostokovské . . . . . . . . . . . 39—85 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86—87 Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem Aloise Wiesnera v Praze.
88 OBSAH. Strana . . . . . . . . . . . . . 1 Rukopisy slovanské legendy o sv. Václavu . . . . . . . . . . . 2—6 Předmluva . . . . . 1. Legenda Rumjancevská čili Vostovská . . . . . . . . . . . . . 2 3 2. V rukopisných breviářích charvátsko-hlaholských . . . . . . . . 3. V minejích Makarijevských . . 4 . . . . . . . . . . . . . 4. Zkrácená legenda (proložná) . . . 5 . . . . . . . . . . . . . 5. Přenesení ostatků sv. Václava . . . . . . . . . . . . . . . . 5 6. Kanon sv. Václava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Přehled kritických úvah o slovanské legendě . . . . . . . . . 6—25 A. Ch. Vostokov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Fr. Palacký a P. Šafařík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 O. Bodjanskij . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 M. Büdinger a W. Wattenbach . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Fr. Miklosich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 J. J. Sreznevskij . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 V. Vondrák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 A. Sobolevskij . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 J. Kalousek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 V. Jagić, V. Vondrák . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Jos. Pekař . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Znění legendy podle breviáře novljanského, s připojeným různočtením . . . . . . 25—39 rukopisů lubljanského, římského a moskevského Text slovanské legendy t. zv. Vostokovské . . . . . . . . . . . 39—85 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86—87 Nákladem Král. České Společnosti Náuk — Tiskem Aloise Wiesnera v Praze.
- I: Array
- 1: Array
- 2: Array
- 6: Array
- 25: Array
- 39: Array
- 86: Array
- 88: Array