z 226 stránek
Titul
1
2
3
4
Úvod
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
Úryvky z Postilly
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
Z výkladu na evang. sv.Lukáše
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
Z výkladu na evang. sv. Jana
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
Z traktátu O přijímání krve
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
List proti Pikhartóm
213
214
215
216
217
218
Slovníček
219
220
221
222
223
224
225
Obsah
226
Název:
M. Jan Rokycana, obránce pravdy a zákona Božího, výbor z kázání, obrany kalicha a z listů
Autor:
Šimek, František
Rok vydání:
1949
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
226
Počet stran předmluvy plus obsahu:
226
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Úvod
- 25: Úryvky z Postilly
- 99: Z výkladu na evang. sv.Lukáše
- 139: Z výkladu na evang. sv. Jana
- 203: Z traktátu O přijímání krve
- 213: List proti Pikhartóm
- 219: Slovníček
- 226: Obsah
upravit
Strana 1
M. Jan Rokycana, obránce pravdy a zákona Božího VYBOR Z KAZANI OBRANY KALICHA A Z LISTŮ USPORADAL FRANTIŠEK ŠIMEK 1 9 4 9 VYDAL JAN LAICHTER V PRAZE
M. Jan Rokycana, obránce pravdy a zákona Božího VYBOR Z KAZANI OBRANY KALICHA A Z LISTŮ USPORADAL FRANTIŠEK ŠIMEK 1 9 4 9 VYDAL JAN LAICHTER V PRAZE
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
ÚVOD Nevděčně se zachovala dřívější historie k památce Rokycanově. Postava tohoto náčelníka strany pod- obojí, vynikající vysoko nad průměr, byla později obetkána hnusnými klevetami a jeho povaha na- dobro zkreslena a očerněna. A přece stál na svém místě v pohnutých dobách, kdy běželo o bytí a ne- bytí strany kališnické, stejně nepohnutě a čestně jako oba jeho slavní předchůdci ve vůdcovství jejím, mistr Jan Hus a Jakoubek ze Stříbra. Neodvážil-li se ni- kdo z vážných historiků doby pozdější upírati Hu- sovi a Jakoubkovi jejich svatý život a čistotu charak- teru, byl Rokycana vydán nedlouho po své smrti na pospas pomluvám nejhoršího druhu a zásluhy jeho byly pomíjeny mlčením, ačkoli téměř celé půlstoletí (tedy mnohem déle než Hus a Jakoubek) vedl obe- zřetně stádo sobě svěřené, plně si jsa vědom těžké odpovědnosti svého postavení vůči Bohu, národu i vlastním stoupencům. Rokycana projevuje neoby- čejné schopnosti státnické jak svými jednáními s kurií římskou, tak rovnáním sporů v lůně vlastní strany, snaže se sjednotiti radikální živly v ní s těmi, kdož v své slepotě až příliš nadbíhali církvi římské a byli ochotni zraditi i ideály, jimiž husitství vzniklo a stálo jen aby už byl mír v zemi. A za to za všechno byl nedlouho po svém skonu prohlašován za člověka
ÚVOD Nevděčně se zachovala dřívější historie k památce Rokycanově. Postava tohoto náčelníka strany pod- obojí, vynikající vysoko nad průměr, byla později obetkána hnusnými klevetami a jeho povaha na- dobro zkreslena a očerněna. A přece stál na svém místě v pohnutých dobách, kdy běželo o bytí a ne- bytí strany kališnické, stejně nepohnutě a čestně jako oba jeho slavní předchůdci ve vůdcovství jejím, mistr Jan Hus a Jakoubek ze Stříbra. Neodvážil-li se ni- kdo z vážných historiků doby pozdější upírati Hu- sovi a Jakoubkovi jejich svatý život a čistotu charak- teru, byl Rokycana vydán nedlouho po své smrti na pospas pomluvám nejhoršího druhu a zásluhy jeho byly pomíjeny mlčením, ačkoli téměř celé půlstoletí (tedy mnohem déle než Hus a Jakoubek) vedl obe- zřetně stádo sobě svěřené, plně si jsa vědom těžké odpovědnosti svého postavení vůči Bohu, národu i vlastním stoupencům. Rokycana projevuje neoby- čejné schopnosti státnické jak svými jednáními s kurií římskou, tak rovnáním sporů v lůně vlastní strany, snaže se sjednotiti radikální živly v ní s těmi, kdož v své slepotě až příliš nadbíhali církvi římské a byli ochotni zraditi i ideály, jimiž husitství vzniklo a stálo jen aby už byl mír v zemi. A za to za všechno byl nedlouho po svém skonu prohlašován za člověka
Strana 6
vrtkavého a ctižádostivce, který byl prý schopen pro úřad arcibiskupský vzdáti se své lepší minulosti, na druhé straně pak — od katolíků — byl nazýván ka- cířem nejhoršího zrna, jenž odvádí své ovečky od smíru s pravou církví. On, který se stal duchovním otcem slavné Jednoty českobratrské, byl od pozděj- ších jednotlivců této strany zcela neprávem prohla- šován za původce jejího pronásledování. A stejně nebyla dlouho uznávána cena jeho literární pozů- stalosti, jeho písemný odkaz byl z neznalosti pod- ceňováni, až nová doba ukázala, že Rokycana byl nejgeniálnějším kazatelem starší české doby a že jeho kázání náleží k nejskvělejším plodům naší literatury. I jeho charakter byl očištěn od pozdějšího nánosu špíny zejména pracemi Palackého, Gollovými, Krof- tovými, Urbánkovými, F. M. Bartošovými a Prokšo- vými. Kolébka Janova stála v Rokycanech — odtud i jeho jméno Rokycana podle rodiště, jak bylo tehdy obyčejem (na př. i Hus podle Husince; někdy se psávali podle většího místa, blízkého rodišti, na př. Jakoubek ze Stříbra). Narodil se asi někdy před ro- kem 1397. Jeho otec byl kovářem. Krátký čas pobyl Rokycana v klášteře augustiniánském v svém rodišti, načež odešel na studie do Prahy, na universitu. Žil zde skromně jako většina našich studentů, vydělával si chléb vyučováním v šlechtické rodině. Byl horli- 1 Ještě Palacký (Dějiny“ IV. str. 224) píše: Spisové hojní, po něm pozůstalí, nevynikají nikde ani obsahem, ani slohem svým. 6
vrtkavého a ctižádostivce, který byl prý schopen pro úřad arcibiskupský vzdáti se své lepší minulosti, na druhé straně pak — od katolíků — byl nazýván ka- cířem nejhoršího zrna, jenž odvádí své ovečky od smíru s pravou církví. On, který se stal duchovním otcem slavné Jednoty českobratrské, byl od pozděj- ších jednotlivců této strany zcela neprávem prohla- šován za původce jejího pronásledování. A stejně nebyla dlouho uznávána cena jeho literární pozů- stalosti, jeho písemný odkaz byl z neznalosti pod- ceňováni, až nová doba ukázala, že Rokycana byl nejgeniálnějším kazatelem starší české doby a že jeho kázání náleží k nejskvělejším plodům naší literatury. I jeho charakter byl očištěn od pozdějšího nánosu špíny zejména pracemi Palackého, Gollovými, Krof- tovými, Urbánkovými, F. M. Bartošovými a Prokšo- vými. Kolébka Janova stála v Rokycanech — odtud i jeho jméno Rokycana podle rodiště, jak bylo tehdy obyčejem (na př. i Hus podle Husince; někdy se psávali podle většího místa, blízkého rodišti, na př. Jakoubek ze Stříbra). Narodil se asi někdy před ro- kem 1397. Jeho otec byl kovářem. Krátký čas pobyl Rokycana v klášteře augustiniánském v svém rodišti, načež odešel na studie do Prahy, na universitu. Žil zde skromně jako většina našich studentů, vydělával si chléb vyučováním v šlechtické rodině. Byl horli- 1 Ještě Palacký (Dějiny“ IV. str. 224) píše: Spisové hojní, po něm pozůstalí, nevynikají nikde ani obsahem, ani slohem svým. 6
Strana 7
vým posluchačem Husovým v Betlemě. Roku 1415 dosáhl na universitě hodnosti bakaláře svobodných umění, ale mistrem se stal až r. 1430, kdy byly po dlouhé době obnoveny zkoušky universitní, přerušené na řadu let líticí válečnou. S jeho jménem se však setkáváme v tomto mezidobí několikrát, na konci pak už se z něho stává hlava podobojích. Roku 1422 měl nepřímo účast na zavraždění radikálního Jana Želivského; sám musil uprchnouti z Prahy před mstiteli oblíbeného kazatele, jinak by byl odpykal svou účast na tomto činu ne-li životem, tedy jistě aspoň vězením jako Jakoubek, Příbram, Křišťan z Prachatic a jiní. Ale nesetrval ve vyhnanství dlou- ho; již roku 1423 se s ním setkáváme na veřejném hádání v Konopišti. Roku 1424 byl vysvěcen na kněze a téhož roku zachránil Prahu před hněvem Žižkovým." Rokycana přilnul přímo synovskou láskou k Ja- koubkovi ze Stříbra, který přejal po Husovi nejen kazatelnu v Betlemské kapli, ale i vůdcovství strany utrakvistické. Jemu stál Rokycana věrně po boku až do jeho smrti r. 1429, jsa mu pomocníkem v nejtěž- ších dobách. Už roku 1427 — ještě za života Ja- koubkova — byl ustanoven správcem duchovenstva podobojí, po jeho smrti pak stal se uznaným vůdcem mírné strany kališnické, r. 1435 dokonce byl zvolen sněmem za arcibiskupa, ale papež ho v této hodnosti nikdy nepotvrdil. 2 Srv. krásnou báseň Sv. Čecha: Žižka.
vým posluchačem Husovým v Betlemě. Roku 1415 dosáhl na universitě hodnosti bakaláře svobodných umění, ale mistrem se stal až r. 1430, kdy byly po dlouhé době obnoveny zkoušky universitní, přerušené na řadu let líticí válečnou. S jeho jménem se však setkáváme v tomto mezidobí několikrát, na konci pak už se z něho stává hlava podobojích. Roku 1422 měl nepřímo účast na zavraždění radikálního Jana Želivského; sám musil uprchnouti z Prahy před mstiteli oblíbeného kazatele, jinak by byl odpykal svou účast na tomto činu ne-li životem, tedy jistě aspoň vězením jako Jakoubek, Příbram, Křišťan z Prachatic a jiní. Ale nesetrval ve vyhnanství dlou- ho; již roku 1423 se s ním setkáváme na veřejném hádání v Konopišti. Roku 1424 byl vysvěcen na kněze a téhož roku zachránil Prahu před hněvem Žižkovým." Rokycana přilnul přímo synovskou láskou k Ja- koubkovi ze Stříbra, který přejal po Husovi nejen kazatelnu v Betlemské kapli, ale i vůdcovství strany utrakvistické. Jemu stál Rokycana věrně po boku až do jeho smrti r. 1429, jsa mu pomocníkem v nejtěž- ších dobách. Už roku 1427 — ještě za života Ja- koubkova — byl ustanoven správcem duchovenstva podobojí, po jeho smrti pak stal se uznaným vůdcem mírné strany kališnické, r. 1435 dokonce byl zvolen sněmem za arcibiskupa, ale papež ho v této hodnosti nikdy nepotvrdil. 2 Srv. krásnou báseň Sv. Čecha: Žižka.
Strana 8
Obliba a vážnost Rokycanova rostla den ode dne mezi širokými vrstvami Pražanů, které oslňoval svými ohnivými kázáními v starobylém kostele Týnském — farářem se tu stal roku 1427. Jeho autoritu beze vší pochyby mocně posílila i jeho vynikající účast na poselstvu českém ke koncilu v Basileji roku 1432; stál v jeho čele a osobně se ujal obhajoby nejvý- znamnějšího ze čtyř artikulů, článku o nutnosti při- jímání krve Páně od lidu obecného. Jeho důvody byly takové, že ani koncil je nemohl zcela odmít- nouti a přiznal jejich oprávnění (ovšem s jistými výhradami). Hlavní zásluhu o schválení t. zv. kom- paktát mají ovšem ne tak přesvědčivé řeči členů čes- kého poselstva v Basileji jako spíše strach před ví- těznými voji husitskými. Kompaktáta znamenala pro husity minimum, na něž stlačili své požadavky, přes- to však jejich schválení znamenalo veliký průlom do autority všemocné církve římské; při předběžném jednání o ně musila se zavázati, že soudcem ve spor- ných otázkách bude: 1. zákon Boží (Písmo svaté), 2. život a skutky Kristovy, 3. příklad apoštolů a prvotní církve. Koncil po dlouhém jednání se usnesl schváliti dosti zmírněné znění čtyř artikulů; mnoho otázek zůstalo nedohodnutých, ale Čechové na to přistoupili, když se jim dostalo slibu, že i o nich bude jednáno na základě uvedených tří bodů. Byl to veliký ústupek koncilu — vzpomeňme, že v Kost- nici Hus marně žádal, aby mu bylo dokázáno z Pís- ma, že bloudí. Po bratrovražedné bitvě u Lipan, k níž došlo ple- 8
Obliba a vážnost Rokycanova rostla den ode dne mezi širokými vrstvami Pražanů, které oslňoval svými ohnivými kázáními v starobylém kostele Týnském — farářem se tu stal roku 1427. Jeho autoritu beze vší pochyby mocně posílila i jeho vynikající účast na poselstvu českém ke koncilu v Basileji roku 1432; stál v jeho čele a osobně se ujal obhajoby nejvý- znamnějšího ze čtyř artikulů, článku o nutnosti při- jímání krve Páně od lidu obecného. Jeho důvody byly takové, že ani koncil je nemohl zcela odmít- nouti a přiznal jejich oprávnění (ovšem s jistými výhradami). Hlavní zásluhu o schválení t. zv. kom- paktát mají ovšem ne tak přesvědčivé řeči členů čes- kého poselstva v Basileji jako spíše strach před ví- těznými voji husitskými. Kompaktáta znamenala pro husity minimum, na něž stlačili své požadavky, přes- to však jejich schválení znamenalo veliký průlom do autority všemocné církve římské; při předběžném jednání o ně musila se zavázati, že soudcem ve spor- ných otázkách bude: 1. zákon Boží (Písmo svaté), 2. život a skutky Kristovy, 3. příklad apoštolů a prvotní církve. Koncil po dlouhém jednání se usnesl schváliti dosti zmírněné znění čtyř artikulů; mnoho otázek zůstalo nedohodnutých, ale Čechové na to přistoupili, když se jim dostalo slibu, že i o nich bude jednáno na základě uvedených tří bodů. Byl to veliký ústupek koncilu — vzpomeňme, že v Kost- nici Hus marně žádal, aby mu bylo dokázáno z Pís- ma, že bloudí. Po bratrovražedné bitvě u Lipan, k níž došlo ple- 8
Strana 9
tichami Ríma, usiloval Rokycana všemi svými silami o smír mezi stranami utrakvistickými, což se mu po- dařilo roku 1436. Když byl konečně přijat za čes- kého krále Zikmund, zaručiv se za zachovávání kompaktát a slíbiv, že se zasadí u papežské stolice o potvrzení Rokycany za arcibiskupa, zdálo se, že nadejde mír v zemi, která tak dlouho trpěla váleč- nými strastmi. Ale věrolomný Zikmund nezapomněl, že Rokycana byl jeho hlavní odpůrce; zanedlouho byl zbaven fary v Týně, ba hrozila mu i ztráta ži- vota. Proto prchl do Hradce Králové r. 1437, kdež setrval až do roku 1448, kdy se Jiří Poděbradský zmocnil Prahy; tehdy se vrátil do ní i Rokycana. Za svého pobytu v Hradci Králové řídil pevnou ru- kou církev podobojí ve východních Čechách. Roku 1440 na sněmu byl znovu proklamován za voleného arcibiskupa, což bylo stvrzeno i na sjezdu čtyř výcho- dočeských krajů roku následujícího. Jeho autoritě se podařilo sjednotiti nesvorné kališníky ujednáním článků husitského vyznání víry; to byl další bezpečný krok na jeho dráze, kterou si vytkl — na semknutí všech stoupenců utrakvismu. Když pak roku 1452 dobyl Jiří Poděbradský mocí Tábora, byl i od tábo- ritů uznán Rokycana za duchovní hlavu podobojích. Je pochopitelné, že při řešení mnohých otázek — hlavně věroučných a liturgických — byl Rokycana nucen často ke kompromisům, aby překlenul roz- pory mezi husitskými stranami. Po vzoru svého mistra Jakoubka ze Stříbra činil zásadní rozdíl mezi pravdami podstatnými a vedlejšími (případnými): 9
tichami Ríma, usiloval Rokycana všemi svými silami o smír mezi stranami utrakvistickými, což se mu po- dařilo roku 1436. Když byl konečně přijat za čes- kého krále Zikmund, zaručiv se za zachovávání kompaktát a slíbiv, že se zasadí u papežské stolice o potvrzení Rokycany za arcibiskupa, zdálo se, že nadejde mír v zemi, která tak dlouho trpěla váleč- nými strastmi. Ale věrolomný Zikmund nezapomněl, že Rokycana byl jeho hlavní odpůrce; zanedlouho byl zbaven fary v Týně, ba hrozila mu i ztráta ži- vota. Proto prchl do Hradce Králové r. 1437, kdež setrval až do roku 1448, kdy se Jiří Poděbradský zmocnil Prahy; tehdy se vrátil do ní i Rokycana. Za svého pobytu v Hradci Králové řídil pevnou ru- kou církev podobojí ve východních Čechách. Roku 1440 na sněmu byl znovu proklamován za voleného arcibiskupa, což bylo stvrzeno i na sjezdu čtyř výcho- dočeských krajů roku následujícího. Jeho autoritě se podařilo sjednotiti nesvorné kališníky ujednáním článků husitského vyznání víry; to byl další bezpečný krok na jeho dráze, kterou si vytkl — na semknutí všech stoupenců utrakvismu. Když pak roku 1452 dobyl Jiří Poděbradský mocí Tábora, byl i od tábo- ritů uznán Rokycana za duchovní hlavu podobojích. Je pochopitelné, že při řešení mnohých otázek — hlavně věroučných a liturgických — byl Rokycana nucen často ke kompromisům, aby překlenul roz- pory mezi husitskými stranami. Po vzoru svého mistra Jakoubka ze Stříbra činil zásadní rozdíl mezi pravdami podstatnými a vedlejšími (případnými): 9
Strana 10
kdežto v podstatných věcech nepřipouštěl změny, o vedlejších tvrdil, že mohou býti měněny. Naprosto však neznal ústupků ve věcech mravních — čistý ži- vot křestana, podle vzoru Kristova a prvních vyzna- vačů jeho náboženství, byl u něho požadavkem, o kterém se nemohlo diskutovati. Proto nemohlo nikdy dojíti k opravdovému jeho smíru s církví římskou, jíž vnějškovost platila více než vnitřní ob- roda člověka. V boji s Římem nešlo husitům jen o kalich a ostatní požadavky, jak byly formulovány kompaktáty; mezi oběma stranami zela nepřeklenu- telná propast. Toho si byla římská kurie vědoma od počátku, kdežto důvěřiví husité stále doufali, že přesvědčí odpůrce o své svaté pravdě. Tak v samém boji o přijímání pod obojí neběželo tak o ně jako spíše o to, že se Čechové nechtěli v této otázce pod- robiti autoritě papežově. Dojemná víra husitů v moc a cenu kalicha se tu střetla s neoblomnou vůlí kurie. Utrakvisté prohlašují, že sluší Boha poslouchati více než lidí (míří se tu ovšem především právě na papeže a na církevní autority), ukládá-li se něco co se protiví vůli boží a jeho zákonu, církev pak na- prosto nemíní se vzdáti své autority, staletími vy- bojované, i kdyby jí bylo otřeseno důvody nejváž- nějšími. Šlo tu o celou soustavu církve, vybudované dlouhým vývojem; tato soustava církevní správy byla tak srostlá s celou církevní organisací, že změ- niti ji znamenalo pohnouti samými základy církve. To, proti čemu se obracelo celé reformní hnutí boj proti mravnímu úpadku církve římské, proti její 10
kdežto v podstatných věcech nepřipouštěl změny, o vedlejších tvrdil, že mohou býti měněny. Naprosto však neznal ústupků ve věcech mravních — čistý ži- vot křestana, podle vzoru Kristova a prvních vyzna- vačů jeho náboženství, byl u něho požadavkem, o kterém se nemohlo diskutovati. Proto nemohlo nikdy dojíti k opravdovému jeho smíru s církví římskou, jíž vnějškovost platila více než vnitřní ob- roda člověka. V boji s Římem nešlo husitům jen o kalich a ostatní požadavky, jak byly formulovány kompaktáty; mezi oběma stranami zela nepřeklenu- telná propast. Toho si byla římská kurie vědoma od počátku, kdežto důvěřiví husité stále doufali, že přesvědčí odpůrce o své svaté pravdě. Tak v samém boji o přijímání pod obojí neběželo tak o ně jako spíše o to, že se Čechové nechtěli v této otázce pod- robiti autoritě papežově. Dojemná víra husitů v moc a cenu kalicha se tu střetla s neoblomnou vůlí kurie. Utrakvisté prohlašují, že sluší Boha poslouchati více než lidí (míří se tu ovšem především právě na papeže a na církevní autority), ukládá-li se něco co se protiví vůli boží a jeho zákonu, církev pak na- prosto nemíní se vzdáti své autority, staletími vy- bojované, i kdyby jí bylo otřeseno důvody nejváž- nějšími. Šlo tu o celou soustavu církve, vybudované dlouhým vývojem; tato soustava církevní správy byla tak srostlá s celou církevní organisací, že změ- niti ji znamenalo pohnouti samými základy církve. To, proti čemu se obracelo celé reformní hnutí boj proti mravnímu úpadku církve římské, proti její 10
Strana 11
uvolněné kázni, proti bohatství duchovenstva, lakomství, rozmařilosti a zhýralosti kněží, proti hrabivosti papežů, kteří finančně vyssávali jednot- livé diecése zasahováním do voleb biskupů a opatů i do obsazování nižších úřadů duchovních, aby si zjednali co nejvíce příjmů, tento boj proti svato- kupčení, proti církevní centralisaci a nezřízenému fiskalismu byl předem marný. Církev nechtěla a ani dobře nemohla přistoupiti na změnu těchto zařízení, proto bylo marné volání stoupenců reformy po návratu k prostotě a chudobě prvotní církve apoštolské, proto nemohlo býti ani dovoleno volně a svobodně hlásati slovo boží, protože jeho hlasatelé byli nuceni bíti do celé této soustavy církevní. Rokycanovi se později vyčítalo, že dal souhlas k přijetí kompaktát jen proto, že měl naději státi se za tento ústupek arcibiskupem. Víme však dobře, že ho k tomu vedl jen ohled na pokoj a mír v zemích českých, tak dlouho a těžce válkami zkoušených. Budoucnost ovšem ukázala, jak neupřímně byly míněny smlouvy ty se strany církve římské. Za to však Rokycana nemohl, a jakmile přišel k poznání, že tomu tak je, vrhl se znovu vášnivě do boje proti papeži i proti císaři Zikmundovi. Přijal-li úřad arci- biskupský, nečinil tak z ješitnosti a osobní ctižádosti, ale především proto, aby mocí svého úřadu mohl zakročovati proti sektářství ve vlastní straně a aby měl jistou autoritu při jednání s kurií papežskou. Vytýkalo se dále Rokycanovi, že po smutných zkušenostech a jednáních s církví měl se s ní na- 11
uvolněné kázni, proti bohatství duchovenstva, lakomství, rozmařilosti a zhýralosti kněží, proti hrabivosti papežů, kteří finančně vyssávali jednot- livé diecése zasahováním do voleb biskupů a opatů i do obsazování nižších úřadů duchovních, aby si zjednali co nejvíce příjmů, tento boj proti svato- kupčení, proti církevní centralisaci a nezřízenému fiskalismu byl předem marný. Církev nechtěla a ani dobře nemohla přistoupiti na změnu těchto zařízení, proto bylo marné volání stoupenců reformy po návratu k prostotě a chudobě prvotní církve apoštolské, proto nemohlo býti ani dovoleno volně a svobodně hlásati slovo boží, protože jeho hlasatelé byli nuceni bíti do celé této soustavy církevní. Rokycanovi se později vyčítalo, že dal souhlas k přijetí kompaktát jen proto, že měl naději státi se za tento ústupek arcibiskupem. Víme však dobře, že ho k tomu vedl jen ohled na pokoj a mír v zemích českých, tak dlouho a těžce válkami zkoušených. Budoucnost ovšem ukázala, jak neupřímně byly míněny smlouvy ty se strany církve římské. Za to však Rokycana nemohl, a jakmile přišel k poznání, že tomu tak je, vrhl se znovu vášnivě do boje proti papeži i proti císaři Zikmundovi. Přijal-li úřad arci- biskupský, nečinil tak z ješitnosti a osobní ctižádosti, ale především proto, aby mocí svého úřadu mohl zakročovati proti sektářství ve vlastní straně a aby měl jistou autoritu při jednání s kurií papežskou. Vytýkalo se dále Rokycanovi, že po smutných zkušenostech a jednáních s církví měl se s ní na- 11
Strana 12
dobro rozejíti, jak učinili pozdější Čeští bratří. Ale takový krok by byl roznítil jen nové nesváry v lůně celého národa a nebyl dobře možný. Hlavním důvo- dem, proč tak nemohl učiniti, bylo, že i kněží pod- obojí mohli býti svěceni jen od biskupů římské církve. Proto usiloval Rokycana o důstojný smír s církví spolu s Jiřím Poděbradským, který se stal r. 1452 zemským správcem a r. 1458 českým králem. Oba proto vystupovali proti radikálním výstřelkům ve straně podobojí i proti nově vznikající Jednotě bratrské. Když však papež Pius II. vyhlásil r. 1462 kompaktáta za neplatná, Jiří Poděbradský se tomu vzepřel. Proto byl r. 1465 od papeže dán do klatby a naše země se opět stávají jevištěm nových bojů. Tak nebylo Rokycanovi dopřáno prožíti v klidu ani posledních několik let života; teprve smrt ho vysvo- bozuje r. 1471 z tohoto pro něj opravdu slzavého údolí. Síla a podmanivost kazatelské činnosti Rokycanovy tkvěla především v tom, že vycházel ze skutečných poměrů, projevoval živý smysl pro praktické po- třeby a zájmy širokých vrstev lidových, vyhýbaje se co možná theoretickým otázkám věroučným. Mezi nimi — praví několikrát — jsou nejedny, jež jsou nad rozum lidský, jak vyznali i sami největší učitelé církevní; zde nezbývá než prostě věřiti, že tomu tak jest — proč to jest, nemáme se ptáti. Tato slepá víra právě bude na onom světě zvláště odměněna; za to, co můžeme vyspekulovati a ověřiti vlastním roz- umem, nebude tak veliká odměna. To platí ovšem 12
dobro rozejíti, jak učinili pozdější Čeští bratří. Ale takový krok by byl roznítil jen nové nesváry v lůně celého národa a nebyl dobře možný. Hlavním důvo- dem, proč tak nemohl učiniti, bylo, že i kněží pod- obojí mohli býti svěceni jen od biskupů římské církve. Proto usiloval Rokycana o důstojný smír s církví spolu s Jiřím Poděbradským, který se stal r. 1452 zemským správcem a r. 1458 českým králem. Oba proto vystupovali proti radikálním výstřelkům ve straně podobojí i proti nově vznikající Jednotě bratrské. Když však papež Pius II. vyhlásil r. 1462 kompaktáta za neplatná, Jiří Poděbradský se tomu vzepřel. Proto byl r. 1465 od papeže dán do klatby a naše země se opět stávají jevištěm nových bojů. Tak nebylo Rokycanovi dopřáno prožíti v klidu ani posledních několik let života; teprve smrt ho vysvo- bozuje r. 1471 z tohoto pro něj opravdu slzavého údolí. Síla a podmanivost kazatelské činnosti Rokycanovy tkvěla především v tom, že vycházel ze skutečných poměrů, projevoval živý smysl pro praktické po- třeby a zájmy širokých vrstev lidových, vyhýbaje se co možná theoretickým otázkám věroučným. Mezi nimi — praví několikrát — jsou nejedny, jež jsou nad rozum lidský, jak vyznali i sami největší učitelé církevní; zde nezbývá než prostě věřiti, že tomu tak jest — proč to jest, nemáme se ptáti. Tato slepá víra právě bude na onom světě zvláště odměněna; za to, co můžeme vyspekulovati a ověřiti vlastním roz- umem, nebude tak veliká odměna. To platí ovšem 12
Strana 13
jen o těžkých problémech; naproti tomu to, co je jasné a co lze rozumem dokázati, musí kněz a ka- zatel lidu vyložiti a přivésti jej k chápání toho. Není na místě obírati se tu podrobněji učením Rokycanovým3, ukáži jen na několika příkladech, jak — mnohdy do podrobností — všímá si všed- ního života se všemi jeho zájmy a hledí z něho vy- mýtiti neřest, hřích a pověru. Především se upíná jeho zájem k rodině; ta je zá- kladem společnosti, proto usiluje Rokycana o to, aby život rodinný byl čistý a zbožný. Rodiče mají žíti vzorně; smilství a cizoložství je jeden z nejtěž- ších hříchů. Mají pečovati o výchovu svých dětí a vésti je k dobrému a ctnostnému životu, stejně tak i čeládku. Vymlouvá-li se někdo, že bude odpoví- dati jednou jen za sebe a za své hříchy, je na velikém omylu; rodiče budou trpěti na onom světě za hříchy svých dětí, stejně i hospodáři za hříchy své čeládky a páni za hříchy svých poddaných. Proto nejsnáze budou spaseni lidé prostí, kteří nikoho pod sebou nemají a nebudou nuceni odpovídati i za cizí viny. Rozmařilost vede k záhubě, proto mají rodiče učiti děti životu prostému: nemají jim dávati jídla a pití silná, jak často činívají měšťáci, kteří mají potom děti slabé, neduživé, ano i blázny; naproti tomu vesnické děti, které se živí často jen tvarohem a syrovátkou a běhají bosy, bývají silné tělesně a du- 3 Viz o něm můj spis Učení M. Jana Rokycany (Ces. aka- demie 1938). 13
jen o těžkých problémech; naproti tomu to, co je jasné a co lze rozumem dokázati, musí kněz a ka- zatel lidu vyložiti a přivésti jej k chápání toho. Není na místě obírati se tu podrobněji učením Rokycanovým3, ukáži jen na několika příkladech, jak — mnohdy do podrobností — všímá si všed- ního života se všemi jeho zájmy a hledí z něho vy- mýtiti neřest, hřích a pověru. Především se upíná jeho zájem k rodině; ta je zá- kladem společnosti, proto usiluje Rokycana o to, aby život rodinný byl čistý a zbožný. Rodiče mají žíti vzorně; smilství a cizoložství je jeden z nejtěž- ších hříchů. Mají pečovati o výchovu svých dětí a vésti je k dobrému a ctnostnému životu, stejně tak i čeládku. Vymlouvá-li se někdo, že bude odpoví- dati jednou jen za sebe a za své hříchy, je na velikém omylu; rodiče budou trpěti na onom světě za hříchy svých dětí, stejně i hospodáři za hříchy své čeládky a páni za hříchy svých poddaných. Proto nejsnáze budou spaseni lidé prostí, kteří nikoho pod sebou nemají a nebudou nuceni odpovídati i za cizí viny. Rozmařilost vede k záhubě, proto mají rodiče učiti děti životu prostému: nemají jim dávati jídla a pití silná, jak často činívají měšťáci, kteří mají potom děti slabé, neduživé, ano i blázny; naproti tomu vesnické děti, které se živí často jen tvarohem a syrovátkou a běhají bosy, bývají silné tělesně a du- 3 Viz o něm můj spis Učení M. Jana Rokycany (Ces. aka- demie 1938). 13
Strana 14
ševně nadané. Zvláště matky hřeší, že navykají své děti od mládí nádherným rouchům a ozdobám, vedouce je tak k pýše a marnivosti. Rodiče se mají varovati před dětmi zlých řečí, nadávek a oplzlých výroků; ale v své slepotě mnozí otcové a matky mají radost, když dítě jako špaček něco takového po nich opakuje. Nedostatek péče o děti zaviňuje jejich ne- kázeň a zkaženost; proto je viděti tak často mládež na ulici házet kamením, nadávati, povyrostlé chas- níky pak v krčmách baviti se hrou v kostky a tan- cem (tanec byl tehdy pokládán za těžký hřích). Vychovávati mají rodiče děti bez zbytečných křiků a lání, bez proklínání, jak se prý často děje; místo dlouhých řečí je nejlépe potrestati dítě metlou. Děti mají rodiče ctíti a ve všem poslouchati, pokud to není proti Bohu — tu ovšem mají dáti přednost příkazu božímu, ne rodičů. Nemají se za rodiče sty- děti ani je nechati trpěti nouzi, o poslední sousto se mají s nimi rozděliti. Manželky mají vždy dávati přednost ve všem svým mužům. Jako kdysi Milíč z Kroměříže, hlásá i Rokycana, že se pravý křestan nemá obírati kupectvím. Je v naší přirozenosti, že každý člověk prodá věc raději dráže, než zač stojí, jako naopak zase kupující hledí nabýti věci laciněji, než má opravdu cenu. Kupci zmeškávají pro své obchody službu boží. Jednají proti přikázání o lásce k bližnímu, protože ho chtějí při prodeji ošiditi. Zejména pak duchovním se ob- chod zakazuje, jsou na to i církevní zákony. Ale ani panny a vdovy, oddané Bohu, nemají se zaměstná- 14
ševně nadané. Zvláště matky hřeší, že navykají své děti od mládí nádherným rouchům a ozdobám, vedouce je tak k pýše a marnivosti. Rodiče se mají varovati před dětmi zlých řečí, nadávek a oplzlých výroků; ale v své slepotě mnozí otcové a matky mají radost, když dítě jako špaček něco takového po nich opakuje. Nedostatek péče o děti zaviňuje jejich ne- kázeň a zkaženost; proto je viděti tak často mládež na ulici házet kamením, nadávati, povyrostlé chas- níky pak v krčmách baviti se hrou v kostky a tan- cem (tanec byl tehdy pokládán za těžký hřích). Vychovávati mají rodiče děti bez zbytečných křiků a lání, bez proklínání, jak se prý často děje; místo dlouhých řečí je nejlépe potrestati dítě metlou. Děti mají rodiče ctíti a ve všem poslouchati, pokud to není proti Bohu — tu ovšem mají dáti přednost příkazu božímu, ne rodičů. Nemají se za rodiče sty- děti ani je nechati trpěti nouzi, o poslední sousto se mají s nimi rozděliti. Manželky mají vždy dávati přednost ve všem svým mužům. Jako kdysi Milíč z Kroměříže, hlásá i Rokycana, že se pravý křestan nemá obírati kupectvím. Je v naší přirozenosti, že každý člověk prodá věc raději dráže, než zač stojí, jako naopak zase kupující hledí nabýti věci laciněji, než má opravdu cenu. Kupci zmeškávají pro své obchody službu boží. Jednají proti přikázání o lásce k bližnímu, protože ho chtějí při prodeji ošiditi. Zejména pak duchovním se ob- chod zakazuje, jsou na to i církevní zákony. Ale ani panny a vdovy, oddané Bohu, nemají se zaměstná- 14
Strana 15
vati kupectvím, protože jim přísluší chudoba. Ro- kycana ovšem připouští, že i obchodníci musí existo- vati, ale mají míti na zřeteli jen obecné dobro a zisk při prodeji má býti jen přiměřený. Snadné výdělky při kupectví svádějí mnohé řemeslníky k tomu, aby zanechali řemesla a oddali se kupectví; přitom, jezdíce po trzích, cizoloží a jiné hříchy páchají. Soudcové mají míti lítost s vinníkem. Lidé často volají, aby byl zloděj oběšen, ale tím se stávají účastni krve, která se vylévá. Kristus neodsoudil ani cizoložnici, ač měla býti podle zákona ukameno- vána. Je-li kdo nucen souditi bližního, má tak činiti spravedlivě, nemá dát na sebe působit ani dary ani bázní ani příbuzenskými vztahy; má dále uvážiti, není-li sám hříšný stejně nebo ještě více než ten, koho soudí. Mnozí úředníci horlivě odsuzují sed- láky, aby z toho měli jejich páni užitek, aby se jim zalíbili; takový prostý člověk někdy jen něco málo nemoudře řekne, a už musí platiti pánovi pokutu. Mnoho chyb nachází Rokycana u pokolení žen- ského. Zatracuje nádherná roucha ženská, strojení, šperkování a krášlení žen a dívek pokládá za pod- něcování smyslnosti druhého pohlaví — at úmyslné nebo neúmyslné; takové ženy jsou vražednice duší svých bližních, protože je přivádějí do záhuby. Všechno zlo na světě by přestalo, kdyby lidé za- chovávali jediné přikázání — přikázání lásky k bližnímu. Kdyby se lidé milovali vespolek, jak Bůh přikázal, bylo by blaze na zemi: přestaly by vraždy, krádeže, nebylo by závisti a nespravedli- 15.
vati kupectvím, protože jim přísluší chudoba. Ro- kycana ovšem připouští, že i obchodníci musí existo- vati, ale mají míti na zřeteli jen obecné dobro a zisk při prodeji má býti jen přiměřený. Snadné výdělky při kupectví svádějí mnohé řemeslníky k tomu, aby zanechali řemesla a oddali se kupectví; přitom, jezdíce po trzích, cizoloží a jiné hříchy páchají. Soudcové mají míti lítost s vinníkem. Lidé často volají, aby byl zloděj oběšen, ale tím se stávají účastni krve, která se vylévá. Kristus neodsoudil ani cizoložnici, ač měla býti podle zákona ukameno- vána. Je-li kdo nucen souditi bližního, má tak činiti spravedlivě, nemá dát na sebe působit ani dary ani bázní ani příbuzenskými vztahy; má dále uvážiti, není-li sám hříšný stejně nebo ještě více než ten, koho soudí. Mnozí úředníci horlivě odsuzují sed- láky, aby z toho měli jejich páni užitek, aby se jim zalíbili; takový prostý člověk někdy jen něco málo nemoudře řekne, a už musí platiti pánovi pokutu. Mnoho chyb nachází Rokycana u pokolení žen- ského. Zatracuje nádherná roucha ženská, strojení, šperkování a krášlení žen a dívek pokládá za pod- něcování smyslnosti druhého pohlaví — at úmyslné nebo neúmyslné; takové ženy jsou vražednice duší svých bližních, protože je přivádějí do záhuby. Všechno zlo na světě by přestalo, kdyby lidé za- chovávali jediné přikázání — přikázání lásky k bližnímu. Kdyby se lidé milovali vespolek, jak Bůh přikázal, bylo by blaze na zemi: přestaly by vraždy, krádeže, nebylo by závisti a nespravedli- 15.
Strana 16
vosti... To, co nezmohou příkazy a práva králov- ská, panská, radniční, zmohlo by toto jediné přiká- zání. Marně podle jejich zákonů jsou lidé biti, žala- řováni, mučeni, na skřipce natahováni, věšeni — nepravosti trvají dále, a jediné přikázání boží by to vše zastavilo. Ale právě této lásky mezi lidmi není, naopak jeden druhého kde může oklame, na váze, na míře, přísahou, v trhu i jinde. Nadarmo jsou pak všecky pouti, posty, almužny, chození do kostela; nebude-li pravé lásky k bližnímu, nebude odplaty v nebi. Obecný lid už téměř nepokládá za hřích pýchu, lakomství, závist, nenávist, hněv, svár, ožral- ství, a domnívá se, že činí dosti, jde-li na službu boží a vyzpovídá-li se; kněží a mniši zase mají za to, že hlavním úkolem jejich je hojné modlení. Kdyby byla láska k bližnímu, tvořili by všichni lidé jednotu, byli by svorní. Jednotu v svazku pokoje doporučoval P. Ježíš a modlil se k Otci za ni. Svět se skládá z mnohých věcí, ale je jediný. Jsou v něm čtyři živly navzájem odporné — oheň, voda, vítr, země —, ale jimi stojí jediný svět. Včely tvoří svornou jednotu, ano i draví ptáci se drží dohro- mady, aby lépe honili. Proto i lidé mají tvořiti jed- notu v tichosti, pokoře a lásce. Sváry, křiky a rozdě- lení jsou v nenávisti u Boha; křestané, kteří se jich dopouštějí, trhají a rozdělují duchovní tělo Kristovo a jednají proti přikázání božímu. Není stavu, který by nepodrobil Rokycana přísné a zžíravé kritice: stejně neúprosně kárá hříchy a vady císařů a králů jako vesničanů a pastuchů, měšťanů, 16
vosti... To, co nezmohou příkazy a práva králov- ská, panská, radniční, zmohlo by toto jediné přiká- zání. Marně podle jejich zákonů jsou lidé biti, žala- řováni, mučeni, na skřipce natahováni, věšeni — nepravosti trvají dále, a jediné přikázání boží by to vše zastavilo. Ale právě této lásky mezi lidmi není, naopak jeden druhého kde může oklame, na váze, na míře, přísahou, v trhu i jinde. Nadarmo jsou pak všecky pouti, posty, almužny, chození do kostela; nebude-li pravé lásky k bližnímu, nebude odplaty v nebi. Obecný lid už téměř nepokládá za hřích pýchu, lakomství, závist, nenávist, hněv, svár, ožral- ství, a domnívá se, že činí dosti, jde-li na službu boží a vyzpovídá-li se; kněží a mniši zase mají za to, že hlavním úkolem jejich je hojné modlení. Kdyby byla láska k bližnímu, tvořili by všichni lidé jednotu, byli by svorní. Jednotu v svazku pokoje doporučoval P. Ježíš a modlil se k Otci za ni. Svět se skládá z mnohých věcí, ale je jediný. Jsou v něm čtyři živly navzájem odporné — oheň, voda, vítr, země —, ale jimi stojí jediný svět. Včely tvoří svornou jednotu, ano i draví ptáci se drží dohro- mady, aby lépe honili. Proto i lidé mají tvořiti jed- notu v tichosti, pokoře a lásce. Sváry, křiky a rozdě- lení jsou v nenávisti u Boha; křestané, kteří se jich dopouštějí, trhají a rozdělují duchovní tělo Kristovo a jednají proti přikázání božímu. Není stavu, který by nepodrobil Rokycana přísné a zžíravé kritice: stejně neúprosně kárá hříchy a vady císařů a králů jako vesničanů a pastuchů, měšťanů, 16
Strana 17
kupců, řemeslníků, úředníků a soudců, bezohledně vystavuje v kázáních na odiv přestupky panen, vdov i manželů, zejména pak stavu duchovního. Celkový obraz současné společnosti je u něho černý: vše je prosáklé sobectvím, chamtivostí, lakomstvím, pý- chou, smilstvím... Jak může doufati tento lid, že dojde věčné spásy? Zná snad jiné cesty do nebe než poslouchati přikázání božích a varovati se hříchů? Není jiné cesty, proto téměř vše spěje do horoucího pekla. Mravouka Rokycanova je křestanská a lidská. Církev oficiální sice velebila Kristův život, ale ne- řídila se jím. Chudoba, která vyznačovala Ježíše a první církev, byla zaměněna bohatstvím; pokora, kterou hlásal její zakladatel, byla nahrazena výsa- dami a mocí; čistota byla jen v ústech kněží, skutky mnozí z nich proti ní hřešili; křestanská láska, pro kterou našel veliký apoštol Pavel tak krásná slova, byla vzácností právě u vysokého kleru. Ulpívalo se na liteře, život a staletý vývoj vedl církev od vzne- šených ideálů Kristových. Byl-li Rokycana v různých otázkách hlasatelem zlaté střední cesty, ve věcech mravnosti neznal kompromisu, bouřil proti znemrav- nělosti kněží i laiků, neostýchaje se někdy uváděti i jménem na kázání zatvrzelé hříšníky. Abychom názorně ukázali, jak různě, a vždy pří- padně a přiléhavě dovedl mluviti Rokycana o témž předmětě a vždy s nového stanoviska k němu za- ujmouti postoj a navázati naň rozmanitá nová a nová poučení, uvádíme mezi ukázkami jeho kázání dvě, Rokycana 2 17
kupců, řemeslníků, úředníků a soudců, bezohledně vystavuje v kázáních na odiv přestupky panen, vdov i manželů, zejména pak stavu duchovního. Celkový obraz současné společnosti je u něho černý: vše je prosáklé sobectvím, chamtivostí, lakomstvím, pý- chou, smilstvím... Jak může doufati tento lid, že dojde věčné spásy? Zná snad jiné cesty do nebe než poslouchati přikázání božích a varovati se hříchů? Není jiné cesty, proto téměř vše spěje do horoucího pekla. Mravouka Rokycanova je křestanská a lidská. Církev oficiální sice velebila Kristův život, ale ne- řídila se jím. Chudoba, která vyznačovala Ježíše a první církev, byla zaměněna bohatstvím; pokora, kterou hlásal její zakladatel, byla nahrazena výsa- dami a mocí; čistota byla jen v ústech kněží, skutky mnozí z nich proti ní hřešili; křestanská láska, pro kterou našel veliký apoštol Pavel tak krásná slova, byla vzácností právě u vysokého kleru. Ulpívalo se na liteře, život a staletý vývoj vedl církev od vzne- šených ideálů Kristových. Byl-li Rokycana v různých otázkách hlasatelem zlaté střední cesty, ve věcech mravnosti neznal kompromisu, bouřil proti znemrav- nělosti kněží i laiků, neostýchaje se někdy uváděti i jménem na kázání zatvrzelé hříšníky. Abychom názorně ukázali, jak různě, a vždy pří- padně a přiléhavě dovedl mluviti Rokycana o témž předmětě a vždy s nového stanoviska k němu za- ujmouti postoj a navázati naň rozmanitá nová a nová poučení, uvádíme mezi ukázkami jeho kázání dvě, Rokycana 2 17
Strana 18
jež vykládají týž text Písma sv.: o svatbě v Káni Galilejské (Jan 2, 1—11). První ukázka je z Postily (kázání v první neděli po oktávu Božího křtění), druhá je z Výkladu na evangelium Janovo. V první ukázce jedná Rokycana o manželství: ukazuje na jeho obtíže a odpovědnost před Bohem; káže, že je to dobrovolné svolení dvou osob, muže a ženy (veliký hřích tedy je nutiti je, aby se vzali proti své vůli); matka má dceru uvědomiti, jak těžký úkol jí nastává, když se vdává (často bývá pravý opak — jen samé smíchy a žerty se vedou). Do stavu manželského mají vcházeti lidé jen proto, aby došli spasení a uvarovali se těžšího hříchu, i když poskvrní tělo, aby zachovali duši čistou. Proto hřeší i ti, kdož při vstupu do manželství hledí krásy nebo bohatství druhého nebo vcházejí do něho z chlípnosti. Často se stává, že se pro majetek berou lidé věkem nerovní — mladík si bere babu nebo mladice starce. Protože je manželství svátost, mají do něho vstupovati jen ti, kdo jsou bez smrtelného hříchu. Manželé nemají hned po oddavkách sou- ložiti; Rokycana se dovolává církevního ustanovení, že tak má býti až tři dni po sňatku, sám však je ještě přísnější a chce, aby se manželé káli po svatbě čtvrt roku a teprve potom manželsky obcovali. K svatbě nemají býti zváni lidé zlí — bývá však opak: zvou pištce, hudce, baby oplzle mluvící. To vše činí nepřítel člověka, ďábel, a tak se stává, že opravdu předejdou takové manžely do království nebeského lotři a nevěstky. 18
jež vykládají týž text Písma sv.: o svatbě v Káni Galilejské (Jan 2, 1—11). První ukázka je z Postily (kázání v první neděli po oktávu Božího křtění), druhá je z Výkladu na evangelium Janovo. V první ukázce jedná Rokycana o manželství: ukazuje na jeho obtíže a odpovědnost před Bohem; káže, že je to dobrovolné svolení dvou osob, muže a ženy (veliký hřích tedy je nutiti je, aby se vzali proti své vůli); matka má dceru uvědomiti, jak těžký úkol jí nastává, když se vdává (často bývá pravý opak — jen samé smíchy a žerty se vedou). Do stavu manželského mají vcházeti lidé jen proto, aby došli spasení a uvarovali se těžšího hříchu, i když poskvrní tělo, aby zachovali duši čistou. Proto hřeší i ti, kdož při vstupu do manželství hledí krásy nebo bohatství druhého nebo vcházejí do něho z chlípnosti. Často se stává, že se pro majetek berou lidé věkem nerovní — mladík si bere babu nebo mladice starce. Protože je manželství svátost, mají do něho vstupovati jen ti, kdo jsou bez smrtelného hříchu. Manželé nemají hned po oddavkách sou- ložiti; Rokycana se dovolává církevního ustanovení, že tak má býti až tři dni po sňatku, sám však je ještě přísnější a chce, aby se manželé káli po svatbě čtvrt roku a teprve potom manželsky obcovali. K svatbě nemají býti zváni lidé zlí — bývá však opak: zvou pištce, hudce, baby oplzle mluvící. To vše činí nepřítel člověka, ďábel, a tak se stává, že opravdu předejdou takové manžely do království nebeského lotři a nevěstky. 18
Strana 19
Mnozí manželé se domnívají, že mohou svých žen požívati, kdy chtějí a jak chtějí, dovolávajíce se práva manželského, a to je veliký hřích. Zejména se mají varovati soulože v pátek, kdy Kristus za nás umíral. Stejně veliký hřích je, když chce muž, aby mu byla žena po vůli, je-li těhotná; proto se jim potom rodí děti chorobné, prašivé, chromé — matka pak naříká, že má dítě zlé, že celé noci nemůže pro jeho křik usnouti. Hovada, když počnou, se už nepojí- mají, jen špatní lidé souloží i s těhotnou ženou, z toho pak se rodí děti malomocné, s padoucí ne- mocí nebo i nestvůry. (Rokycana uvádí jako odstra- šující příklad, že se v Praze narodilo jedné ženě medvídě!). Opět jiní mužové nedopřejí ženě klidu ani v šestinedělí; následek toho bývá, že se v man- želce udusí plodivá moc a že už dále nemůže míti děti. Muž nemá býti u ženy pacholkem ani žena děvkou, jeden jako druhý má stejně vládnouti ma- jetkem. Nemají býti skoupí; jako jim dopřál Bůh živobytí, dopřeje též dětem, i když nebudou pro ně hromaditi bohatství. Mají obcovati tělesně jen proto, aby měli děti, jinak nikoli; bouří-li se tělo proti tomu, má člověk méně jísti, zmrskati se metlou, vlíti na sebe kbel studené vody. Manželé mají býti věrni jeden druhému, jinak jsou cizoložníci. Mají se vzájemně ctíti; často se děje pravý opak, zvláště muž ženě nalaje a nabije jí. Děti mají vésti ke zbožnosti, ale často je vedou raději k lakomství. — Konečně připíná Rokycana ke Kristovu zázraku, jak proměnil vodu ve víno, 19
Mnozí manželé se domnívají, že mohou svých žen požívati, kdy chtějí a jak chtějí, dovolávajíce se práva manželského, a to je veliký hřích. Zejména se mají varovati soulože v pátek, kdy Kristus za nás umíral. Stejně veliký hřích je, když chce muž, aby mu byla žena po vůli, je-li těhotná; proto se jim potom rodí děti chorobné, prašivé, chromé — matka pak naříká, že má dítě zlé, že celé noci nemůže pro jeho křik usnouti. Hovada, když počnou, se už nepojí- mají, jen špatní lidé souloží i s těhotnou ženou, z toho pak se rodí děti malomocné, s padoucí ne- mocí nebo i nestvůry. (Rokycana uvádí jako odstra- šující příklad, že se v Praze narodilo jedné ženě medvídě!). Opět jiní mužové nedopřejí ženě klidu ani v šestinedělí; následek toho bývá, že se v man- želce udusí plodivá moc a že už dále nemůže míti děti. Muž nemá býti u ženy pacholkem ani žena děvkou, jeden jako druhý má stejně vládnouti ma- jetkem. Nemají býti skoupí; jako jim dopřál Bůh živobytí, dopřeje též dětem, i když nebudou pro ně hromaditi bohatství. Mají obcovati tělesně jen proto, aby měli děti, jinak nikoli; bouří-li se tělo proti tomu, má člověk méně jísti, zmrskati se metlou, vlíti na sebe kbel studené vody. Manželé mají býti věrni jeden druhému, jinak jsou cizoložníci. Mají se vzájemně ctíti; často se děje pravý opak, zvláště muž ženě nalaje a nabije jí. Děti mají vésti ke zbožnosti, ale často je vedou raději k lakomství. — Konečně připíná Rokycana ke Kristovu zázraku, jak proměnil vodu ve víno, 19
Strana 20
úvahu o tom, že se mnozí ptají, jak se ve svátosti oltářní mění chléb v tělo a víno v krev boží, ač je to nevyzpytatelné a nad rozum lidský — nutno prostě věřiti, a ne všechno chtíti všetečně vyzpy- tovati. Ve druhé ukázce, v souvislém Výkladu na evan- gelium sv. Jana, mluvě na totéž místo o svatbě v Káni, připojuje Rokycana ke zmínce o proměnění vody ve víno úvahu o tom, jak mnoho divů a zá- zraků Božích se děje podnes, ale my si je ani ne- uvědomujeme, protože nám zevšedněly. Není-li zázrak, vidíme-li každoročně, jak se mění v hroz- nech voda ve víno, jak se lidé rodí na svět, jak stromy rok co rok krásně kvetou? Pohleďme k nebi, jak velebný to pohled a pravý div, že se slunce a hvězdy den ode dne a rok od roku na obloze skvějí přese všechna povětří? — Přítomnost P. Marie na svatbě je svědectvím, že se manželstvím nemá opo- vrhovati; panny a vdovy žijí mnohem pohodlnějším životem než vdané ženy. Někteří kacíři zavrhují manželství, ale neprávem; kdyby bylo hříchem, ne- byl by se býval ani P. Ježíš zúčastnil svatby. — Dále ve výkladu horlí Rokycana proti fatalismu, zamítaje učení, jako by lidé, zrození pod určitou planetou, byli nuceni páchati zlo. Rokycana připouští — byl to názor tehdy všeobecný — jistou náchylnost tako- vých lidí, ale člověk má rozumem tuto náchylnost ke zlu překonávati. Máme svobodnou vůli, ale Bůh ve své vševědoucnosti je si předem vědom, kteří z lidí jsou předurčeni k spasení nebo k zatracení. 20
úvahu o tom, že se mnozí ptají, jak se ve svátosti oltářní mění chléb v tělo a víno v krev boží, ač je to nevyzpytatelné a nad rozum lidský — nutno prostě věřiti, a ne všechno chtíti všetečně vyzpy- tovati. Ve druhé ukázce, v souvislém Výkladu na evan- gelium sv. Jana, mluvě na totéž místo o svatbě v Káni, připojuje Rokycana ke zmínce o proměnění vody ve víno úvahu o tom, jak mnoho divů a zá- zraků Božích se děje podnes, ale my si je ani ne- uvědomujeme, protože nám zevšedněly. Není-li zázrak, vidíme-li každoročně, jak se mění v hroz- nech voda ve víno, jak se lidé rodí na svět, jak stromy rok co rok krásně kvetou? Pohleďme k nebi, jak velebný to pohled a pravý div, že se slunce a hvězdy den ode dne a rok od roku na obloze skvějí přese všechna povětří? — Přítomnost P. Marie na svatbě je svědectvím, že se manželstvím nemá opo- vrhovati; panny a vdovy žijí mnohem pohodlnějším životem než vdané ženy. Někteří kacíři zavrhují manželství, ale neprávem; kdyby bylo hříchem, ne- byl by se býval ani P. Ježíš zúčastnil svatby. — Dále ve výkladu horlí Rokycana proti fatalismu, zamítaje učení, jako by lidé, zrození pod určitou planetou, byli nuceni páchati zlo. Rokycana připouští — byl to názor tehdy všeobecný — jistou náchylnost tako- vých lidí, ale člověk má rozumem tuto náchylnost ke zlu překonávati. Máme svobodnou vůli, ale Bůh ve své vševědoucnosti je si předem vědom, kteří z lidí jsou předurčeni k spasení nebo k zatracení. 20
Strana 21
Proto je hříšné zjištovati před sňatkem, pod kterou planetou se který z nastávajících manželů narodil — nerozumní lidé mnohdy upouštějí od sňatku, když prý hvězdy nesvědčí pro spojení obou snoubenců. Z těchto ukázek vidíme, že Rokycana neunavoval posluchače výkladem těžkých problémů; jim se vy- hýbal, jak jsme pověděli výše, a zabýval se nejvíce otázkami časovými a praktickými. Co však strhovalo posluchače ještě více, byl ne tak obsah, jako jadrná mluva česká, která se stává v Rokycanových ústech nástrojem tak mistrným, že se mu ani Hus nemůže po této stránce vyrovnati, tím méně učený, ale suchý Jakoubek. Mluvil prostě, řečí lidovou, nerozpakoval se v zápalu řečnickém užíti leckdy slova vulgárního, protkával svá kázání hojnými příslovími a poře- kadly, krásnými a přiléhavými přirovnáními; i citáty ze svých předloh upravil tak, že se čtou mnohdy lépe než sám originál. Kázání tak, jak jsou zachována, sám asi nepsal, nýbrž zapsali je jeho posluchači, proto je máme do- chována s četnými různočteními; Rokycana měl pa- trně při kázání jen kostru, jíž se držel, proto, když kázání na týž den po čase opakoval, leccos měnil a doplňoval, a tak jsou nám dochována tato kázání často ve formě hodně odlišné. Ale právě proto, že posluchači zachytili a zapsali jeho řeči tak, jak byly proneseny, se všemi interjekcemi, řečnickými otáz- kami, anakoluty i se všemi hrubšími výrazy, jež by byl asi Rokycana obměnil, kdyby byl kázání sám psal, stala se jeho kazatelská pozůstalost nevyčerpa- 21
Proto je hříšné zjištovati před sňatkem, pod kterou planetou se který z nastávajících manželů narodil — nerozumní lidé mnohdy upouštějí od sňatku, když prý hvězdy nesvědčí pro spojení obou snoubenců. Z těchto ukázek vidíme, že Rokycana neunavoval posluchače výkladem těžkých problémů; jim se vy- hýbal, jak jsme pověděli výše, a zabýval se nejvíce otázkami časovými a praktickými. Co však strhovalo posluchače ještě více, byl ne tak obsah, jako jadrná mluva česká, která se stává v Rokycanových ústech nástrojem tak mistrným, že se mu ani Hus nemůže po této stránce vyrovnati, tím méně učený, ale suchý Jakoubek. Mluvil prostě, řečí lidovou, nerozpakoval se v zápalu řečnickém užíti leckdy slova vulgárního, protkával svá kázání hojnými příslovími a poře- kadly, krásnými a přiléhavými přirovnáními; i citáty ze svých předloh upravil tak, že se čtou mnohdy lépe než sám originál. Kázání tak, jak jsou zachována, sám asi nepsal, nýbrž zapsali je jeho posluchači, proto je máme do- chována s četnými různočteními; Rokycana měl pa- trně při kázání jen kostru, jíž se držel, proto, když kázání na týž den po čase opakoval, leccos měnil a doplňoval, a tak jsou nám dochována tato kázání často ve formě hodně odlišné. Ale právě proto, že posluchači zachytili a zapsali jeho řeči tak, jak byly proneseny, se všemi interjekcemi, řečnickými otáz- kami, anakoluty i se všemi hrubšími výrazy, jež by byl asi Rokycana obměnil, kdyby byl kázání sám psal, stala se jeho kazatelská pozůstalost nevyčerpa- 21
Strana 22
telnou pokladnicí staršího našeho jazyka a pravou perlou mezi dochovanými památkami stejného rázu. Ukázky, jež následují v tomto výboru, jsou čer- pány především z jeho Postily nedělní a sváteční, jež obsahuje kázání mistrova pronesená v Týnském chrámu. V nich tkví jádro jeho řečnické slávy. Tato kázání pocházejí z různých dob, poslední redakce Postily je asi z r. 1456—7. Následují výňatky z čes- kých Výkladů na evangelium sv. Lukáše a sv. Jana, které jsou theologicky hlubší, ale řečnicky méně cenné. Výklad na evangelium Lukášovo vznikl asi roku 1455, na evangelium Janovo nejspíše r. 1456. Dále je tu zařaděn úryvek z jeho Traktátu o přijí- mání krve; Rokycana jej napsal latinsky; český pře- klad, místy kostrbatý, není asi od něho. Je to reka- pitulace hádání, které měl Rokycana roku 1465 s Hilariem a Křižanovským na významné schůzi, již svolal a jíž předsedal sám král Jiří Poděbradský k odklizení stálých šarvátek mezi katolíky a utrak- visty. Na konec je tu otištěn i jeden z jeho českých listů. Z Rokycanových českých spisů je vydána dosud tiskem jen Postila (Františkem Šimkem v Praze roku 1928—29 ve dvou dílech nákladem České akade- mie), Traktát o přijímání krve (týmž vydavatelem ve Věstníku Královské české společnosti nauk, třída pro filosofii, historii a filologii r. 1940), české listy jeho jsou otištěny Jaroslavem Bidlem v Aktech Jed- noty bratrské (I. r. 1915, II. r. 1923). 22
telnou pokladnicí staršího našeho jazyka a pravou perlou mezi dochovanými památkami stejného rázu. Ukázky, jež následují v tomto výboru, jsou čer- pány především z jeho Postily nedělní a sváteční, jež obsahuje kázání mistrova pronesená v Týnském chrámu. V nich tkví jádro jeho řečnické slávy. Tato kázání pocházejí z různých dob, poslední redakce Postily je asi z r. 1456—7. Následují výňatky z čes- kých Výkladů na evangelium sv. Lukáše a sv. Jana, které jsou theologicky hlubší, ale řečnicky méně cenné. Výklad na evangelium Lukášovo vznikl asi roku 1455, na evangelium Janovo nejspíše r. 1456. Dále je tu zařaděn úryvek z jeho Traktátu o přijí- mání krve; Rokycana jej napsal latinsky; český pře- klad, místy kostrbatý, není asi od něho. Je to reka- pitulace hádání, které měl Rokycana roku 1465 s Hilariem a Křižanovským na významné schůzi, již svolal a jíž předsedal sám král Jiří Poděbradský k odklizení stálých šarvátek mezi katolíky a utrak- visty. Na konec je tu otištěn i jeden z jeho českých listů. Z Rokycanových českých spisů je vydána dosud tiskem jen Postila (Františkem Šimkem v Praze roku 1928—29 ve dvou dílech nákladem České akade- mie), Traktát o přijímání krve (týmž vydavatelem ve Věstníku Královské české společnosti nauk, třída pro filosofii, historii a filologii r. 1940), české listy jeho jsou otištěny Jaroslavem Bidlem v Aktech Jed- noty bratrské (I. r. 1915, II. r. 1923). 22
Strana 23
Výklady na evangelium Lukášovo a Janovo dosud tiskem vydány nebyly; ukázky v tomto výboru uve- řejněné jsou pořízeny přímo z rukopisů (Výklad na evangelium sv. Lukáše je dochován v rukopise univ. knihovny pražské sign. XVIII D 21 a v rukopise musejním sign. IV B 11. Výklad na evangelium sv. Jana je dochován rovněž dvakrát, v rukopise kapi- tulním A 109 a v rukopise františkánského kláštera v Bechyni sign. B 24). Kromě českých spisů napsal Rokycana mnoho la- tinských, zejména Výklady na všechna čtyři evan- gelia (z nich bohužel Výklad na Marka není za- chován). O Rokycanovi bylo mnoho psáno. Z novějších prací uvádím aspoň tyto: F. M. Bartoš, Z Husových a Žižkových časů. Črty a podobizny. Praha 1925. Kamil Krofta, Listy z náboženských dějin českých. Praha 1936. Frant. Simek, Soud Komenského o Rokycanovi. (Archiv pro bádání o životě a spisech J. A. Ko- menského, sešit 15.) Brno 1940. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928. Frant. Šimek, M. Jan Rokycana (Hrdinové a věštci českého národa, Přerov 1948, str. 246—268). 23
Výklady na evangelium Lukášovo a Janovo dosud tiskem vydány nebyly; ukázky v tomto výboru uve- řejněné jsou pořízeny přímo z rukopisů (Výklad na evangelium sv. Lukáše je dochován v rukopise univ. knihovny pražské sign. XVIII D 21 a v rukopise musejním sign. IV B 11. Výklad na evangelium sv. Jana je dochován rovněž dvakrát, v rukopise kapi- tulním A 109 a v rukopise františkánského kláštera v Bechyni sign. B 24). Kromě českých spisů napsal Rokycana mnoho la- tinských, zejména Výklady na všechna čtyři evan- gelia (z nich bohužel Výklad na Marka není za- chován). O Rokycanovi bylo mnoho psáno. Z novějších prací uvádím aspoň tyto: F. M. Bartoš, Z Husových a Žižkových časů. Črty a podobizny. Praha 1925. Kamil Krofta, Listy z náboženských dějin českých. Praha 1936. Frant. Simek, Soud Komenského o Rokycanovi. (Archiv pro bádání o životě a spisech J. A. Ko- menského, sešit 15.) Brno 1940. F. M. Bartoš, Literární činnost M. Jana Rokycany, M. Jana Příbrama, M. Petra Payna. Praha 1928. Frant. Šimek, M. Jan Rokycana (Hrdinové a věštci českého národa, Přerov 1948, str. 246—268). 23
Strana 24
Strana 25
I. ÚRYVKY Z POSTILLY. NEDĚLE V ADVENT TŘETÍ. (Postilla I. str. 58 nn.) Epištola sv. Pavla k Korintuom v prvním listu v IV. kapitole. Bratří! Tak se domnívaj o nás člověk, jakožto o služebnících Kristových a o vladařích služebností božích. Tuto se již nalézá, mezi vladaři bude-li který nalezen věrný. Ale mně za najmenší jest, abych byl odsauzen od vás aneb od člověčího dne; ale ani sám sebe saudím. Neb nic sebe svědom nejsem, avšak v tom spravedliv učiněn nejsem; ale ktož mě saudí, Pánt jest. Protož nechtějtež před časem súditi, do- kavadž nepřijde Pán, kterýž i osvítie skryté věci tem- ností a zjeví tajné rady srdcí. A tehdy chvála bude jednomu každému od Boha. Čtení sv. Matúše v XI. kapitole2. V ten čas, když uslyšel Jan v uokovách skutky Kristovy, poslav dva z učedlníkuov svých, vetce 1. Kor. 4, 1—5. 2 Mat. 11, 2—10. 1 25
I. ÚRYVKY Z POSTILLY. NEDĚLE V ADVENT TŘETÍ. (Postilla I. str. 58 nn.) Epištola sv. Pavla k Korintuom v prvním listu v IV. kapitole. Bratří! Tak se domnívaj o nás člověk, jakožto o služebnících Kristových a o vladařích služebností božích. Tuto se již nalézá, mezi vladaři bude-li který nalezen věrný. Ale mně za najmenší jest, abych byl odsauzen od vás aneb od člověčího dne; ale ani sám sebe saudím. Neb nic sebe svědom nejsem, avšak v tom spravedliv učiněn nejsem; ale ktož mě saudí, Pánt jest. Protož nechtějtež před časem súditi, do- kavadž nepřijde Pán, kterýž i osvítie skryté věci tem- ností a zjeví tajné rady srdcí. A tehdy chvála bude jednomu každému od Boha. Čtení sv. Matúše v XI. kapitole2. V ten čas, když uslyšel Jan v uokovách skutky Kristovy, poslav dva z učedlníkuov svých, vetce 1. Kor. 4, 1—5. 2 Mat. 11, 2—10. 1 25
Strana 26
jemu: »Ty-li jsi, jenž přijíti máš, čili jiného očeká- váme?« A odpověděv Ježíš, vetce jim: »Jdúce po- věztež Janovi ty věci, které jste viděli a slyšeli: slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní se čistí, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudí se čtením zpravují. A blahoslavený jest, kto se nepohorší na mne.« A když oni odešli, počal Ježíš mluviti k zástupuom o Janovi: »Co jste vyšli na púšt viděti? Trest větrem klácenau? Aneb co ste vyšli viděti? Člověka měkkým rúchem oděného? Nebo zajisté, kteří se měkkým rúchem odívají, v domích královských jsú. Ale co jste vyšli viděti? Proroka? Také, pravím vám, více nežli proroka. Nebo ten jest, o němž napsáno jest: Aj, já posílám anjela mého před tváří tvú, jenž při- praví cestu tvú před tebú.« 26
jemu: »Ty-li jsi, jenž přijíti máš, čili jiného očeká- váme?« A odpověděv Ježíš, vetce jim: »Jdúce po- věztež Janovi ty věci, které jste viděli a slyšeli: slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní se čistí, hluší slyší, mrtví z mrtvých vstávají, chudí se čtením zpravují. A blahoslavený jest, kto se nepohorší na mne.« A když oni odešli, počal Ježíš mluviti k zástupuom o Janovi: »Co jste vyšli na púšt viděti? Trest větrem klácenau? Aneb co ste vyšli viděti? Člověka měkkým rúchem oděného? Nebo zajisté, kteří se měkkým rúchem odívají, v domích královských jsú. Ale co jste vyšli viděti? Proroka? Také, pravím vám, více nežli proroka. Nebo ten jest, o němž napsáno jest: Aj, já posílám anjela mého před tváří tvú, jenž při- praví cestu tvú před tebú.« 26
Strana 27
Dnes dvě neděli pamatovali sme advent, to jest příštie Pána Ježíše, jenž jest se ráčil vtěliti pro nás pro hřiešné a přijíti na tento svět a takú psotu a biedu podstúpiti. Taký král a pán nebe a země tak se ráčil velmi ponížiti a pokořiti, služebníkem býti, divná utrhánie, haněnie, bičovánie, uplvánie, poličky trpěti a jiné trýzněnie a mauky, ješto kto by to vypravil, co jest pro nás podstúpil, taký Buoh nesmierný, jehož nebesa osáhnúti nemohú? V ten biedný a hanebný svět přišel a v úzkých jesliech ráčil se svinúti a těž- kým potom křížem saužen býti! Ó divná dobroto! A pro koho? Pro nás biedné, hřiešné lidi, pro své nepřátely! Ba, umieme-li jemu z toho poděkovati dobrodienie? Ach, nastojte, běda nám, hřiešným lidem, nebudem-li toho dobrodienie jeho a té práce vděčni! Nahlédněmež v to jeho pří- štie na tento svět, a nahlédnúc uzříme to příštie jeho plné milosti, plné dobroty a všie lásky i mnohých daruov rozličných a hojných, jediné se připravme a zpuosobme je přijíti. Dnes pak týden měli sme o druhém jeho příštie: to sme pamatovali, kteréž bude den saudný. A to bude mocné, hrozné, silné a všie bázni, bolesti, hruozy a strachu plné. Ah, milí křesťané, čeho my to čekáme? Pomyslíme-li na to? Povážíme-li sobě toho, kterak tu s námi bude, uslyšíme-li ten hlas k sobě:3 »Poďte, požehnaní!« — čili onen:4 »Od- 3 Mat. 25, 34. Mat. 25, 41. 27
Dnes dvě neděli pamatovali sme advent, to jest příštie Pána Ježíše, jenž jest se ráčil vtěliti pro nás pro hřiešné a přijíti na tento svět a takú psotu a biedu podstúpiti. Taký král a pán nebe a země tak se ráčil velmi ponížiti a pokořiti, služebníkem býti, divná utrhánie, haněnie, bičovánie, uplvánie, poličky trpěti a jiné trýzněnie a mauky, ješto kto by to vypravil, co jest pro nás podstúpil, taký Buoh nesmierný, jehož nebesa osáhnúti nemohú? V ten biedný a hanebný svět přišel a v úzkých jesliech ráčil se svinúti a těž- kým potom křížem saužen býti! Ó divná dobroto! A pro koho? Pro nás biedné, hřiešné lidi, pro své nepřátely! Ba, umieme-li jemu z toho poděkovati dobrodienie? Ach, nastojte, běda nám, hřiešným lidem, nebudem-li toho dobrodienie jeho a té práce vděčni! Nahlédněmež v to jeho pří- štie na tento svět, a nahlédnúc uzříme to příštie jeho plné milosti, plné dobroty a všie lásky i mnohých daruov rozličných a hojných, jediné se připravme a zpuosobme je přijíti. Dnes pak týden měli sme o druhém jeho příštie: to sme pamatovali, kteréž bude den saudný. A to bude mocné, hrozné, silné a všie bázni, bolesti, hruozy a strachu plné. Ah, milí křesťané, čeho my to čekáme? Pomyslíme-li na to? Povážíme-li sobě toho, kterak tu s námi bude, uslyšíme-li ten hlas k sobě:3 »Poďte, požehnaní!« — čili onen:4 »Od- 3 Mat. 25, 34. Mat. 25, 41. 27
Strana 28
stupte ode mne, zlořečení, do věčného ohně!«? A, na- stojte! A toto každý věz, že, jakž budeš na smrti za- stižen, tak budeš postaven den saudný, jinak se nikoli nenaděj! Jestliže tě smrt v milosti boží zastihne, tehdy dobře bude tvá věc; pakli nic, tehdy nikoli se nenaděj, aby mohl potom milosti božie dojíti. Ah, milí křestané, pro milého Boha, připravujme se k tomu a buďme hotovi, abychom v milosti boží ze- mřeli; nebo — bude-li to jinak —, byť všichni mniší, všichni kněžie ze všeho světa za tě se modlili, žaltáře, vigiljí, rekviem řiekali, kláštery stavěli, vše nic platno nebude. Protož každý má toho žádati, aby, když si najbližší spasenie, tehdáž aby tě milý Buoh pojal; ne, jako druzí blázni řiekají, když kto umře: »Bóhdaj nás tam dlúho čekal!« Oh, blázni nemaudří! Však jest to povaha pekelníkuov. Ale dnes pak již pamatujeme třetie příštie dra- hého Ježíše, jenž přicházie v duše věrných křestanóv a svých milých volených; a to příštie jeho jest plné svatosti, plné všeho dobrého, všeho blahoslavenstvie a divných daruov a milostí, že, v kterauž duši on zavítá a přijde, drahý Ježíš, toho člověka všecky věci sau svaté a požehnané; jeho duom, jeho komory, jeho pivnice, stodoly, rolé, pole, všechny věci, kteréž koli má, vše svaté a požehnané. A zase, ktož ho v sobě nemá, ten má čerta v sobě; a což koli má, všecko jest proklaté a zlořečené — byť všichni kněžie žehnali, nic platno nenie, nezavítá-lit on sám, drahý, milý Ježíš. Nuže, chceme-liž, aby k nám přišel a za- vítal, učiňmež takto: Beřme sobě často před oči a na- 28
stupte ode mne, zlořečení, do věčného ohně!«? A, na- stojte! A toto každý věz, že, jakž budeš na smrti za- stižen, tak budeš postaven den saudný, jinak se nikoli nenaděj! Jestliže tě smrt v milosti boží zastihne, tehdy dobře bude tvá věc; pakli nic, tehdy nikoli se nenaděj, aby mohl potom milosti božie dojíti. Ah, milí křestané, pro milého Boha, připravujme se k tomu a buďme hotovi, abychom v milosti boží ze- mřeli; nebo — bude-li to jinak —, byť všichni mniší, všichni kněžie ze všeho světa za tě se modlili, žaltáře, vigiljí, rekviem řiekali, kláštery stavěli, vše nic platno nebude. Protož každý má toho žádati, aby, když si najbližší spasenie, tehdáž aby tě milý Buoh pojal; ne, jako druzí blázni řiekají, když kto umře: »Bóhdaj nás tam dlúho čekal!« Oh, blázni nemaudří! Však jest to povaha pekelníkuov. Ale dnes pak již pamatujeme třetie příštie dra- hého Ježíše, jenž přicházie v duše věrných křestanóv a svých milých volených; a to příštie jeho jest plné svatosti, plné všeho dobrého, všeho blahoslavenstvie a divných daruov a milostí, že, v kterauž duši on zavítá a přijde, drahý Ježíš, toho člověka všecky věci sau svaté a požehnané; jeho duom, jeho komory, jeho pivnice, stodoly, rolé, pole, všechny věci, kteréž koli má, vše svaté a požehnané. A zase, ktož ho v sobě nemá, ten má čerta v sobě; a což koli má, všecko jest proklaté a zlořečené — byť všichni kněžie žehnali, nic platno nenie, nezavítá-lit on sám, drahý, milý Ježíš. Nuže, chceme-liž, aby k nám přišel a za- vítal, učiňmež takto: Beřme sobě často před oči a na- 28
Strana 29
hlédajme k tomu jeho příští v těle dobrotivém, mi- lostivém a vší lásky a milosti plném, jenž, takú milostí sa nachýlen k nám, takau psotu, biedu pod- stúpiti ráčil, tak se velmi ponížil a ničehuož jest ne- měl, by nám toho nedal, i tělo i božstvie i duši i všecko nám dal a pro nás, aby nám pomohl. Pak nahlédnúc k tomu, važmež a zamilujmež jeho v tom a snažme se, abychom se jemu zase láskau a milostí oplatili, plniece jeho všecka přikázanie, a cožkoli zvie- me jeho vuole, abychom ihned hotovi byli plniti, a což jest on zapověděl, abychom se varovali, a což jest přikázal, to milovali, tomu poddáni byli a to v skutku plnili; a nahlédnúc k jeho druhému příštie, jenž bude v saudný den, hroznému, abychom se jeho báli a tak varovali se z té bázně zle činiti, a nahlédnauc k uono- mu milostivému příští, i opláceli se jemu zase mi- lováním a z té milosti abychom činili dobré skutky. A tak konečně, bude-li to do nás, konečně bóhdá jeho třetie příštie dosáhneme, drahého Ježíše, žet při- jde a zavítá v naše duše bóhdá. Ej, snažmež se na to, milí křestané, abychom jemu miesto připravili, aby v nás zavítal a přišel drahý Ježíš. Dajž nám to milý, drahý Buoh! Ano za to bude modlitba — počnúce od středy až do Božieho narozenie — na každé mši takto: »Prosíme, milý Bože Otče, rač zbuditi srdce naše k připravovánie cest Syna tvého milého, aby- chom čistými myslmi a dušemi tobě slúžili.« I zdát se to malý dar, v kohožt on zavítá? Aha, zajisté velmi veliký! Což z toho dobrého bude? Toto: že, v kohož on, drahý Ježíš, zavítá, že všichni hřie- 29
hlédajme k tomu jeho příští v těle dobrotivém, mi- lostivém a vší lásky a milosti plném, jenž, takú milostí sa nachýlen k nám, takau psotu, biedu pod- stúpiti ráčil, tak se velmi ponížil a ničehuož jest ne- měl, by nám toho nedal, i tělo i božstvie i duši i všecko nám dal a pro nás, aby nám pomohl. Pak nahlédnúc k tomu, važmež a zamilujmež jeho v tom a snažme se, abychom se jemu zase láskau a milostí oplatili, plniece jeho všecka přikázanie, a cožkoli zvie- me jeho vuole, abychom ihned hotovi byli plniti, a což jest on zapověděl, abychom se varovali, a což jest přikázal, to milovali, tomu poddáni byli a to v skutku plnili; a nahlédnúc k jeho druhému příštie, jenž bude v saudný den, hroznému, abychom se jeho báli a tak varovali se z té bázně zle činiti, a nahlédnauc k uono- mu milostivému příští, i opláceli se jemu zase mi- lováním a z té milosti abychom činili dobré skutky. A tak konečně, bude-li to do nás, konečně bóhdá jeho třetie příštie dosáhneme, drahého Ježíše, žet při- jde a zavítá v naše duše bóhdá. Ej, snažmež se na to, milí křestané, abychom jemu miesto připravili, aby v nás zavítal a přišel drahý Ježíš. Dajž nám to milý, drahý Buoh! Ano za to bude modlitba — počnúce od středy až do Božieho narozenie — na každé mši takto: »Prosíme, milý Bože Otče, rač zbuditi srdce naše k připravovánie cest Syna tvého milého, aby- chom čistými myslmi a dušemi tobě slúžili.« I zdát se to malý dar, v kohožt on zavítá? Aha, zajisté velmi veliký! Což z toho dobrého bude? Toto: že, v kohož on, drahý Ježíš, zavítá, že všichni hřie- 29
Strana 30
chové budau jemu shlazeni a odpuštěni; druhé, že divnými milostmi a dary ta duše bude naplněna; třetie, že divné síly nabude, že všichni čertie z horú- cieho pekla i se vším peklem nebudau moci proti jediné duši odolati, a tak bude silna, že všem poku- šením ďábelským odolá a divné chuti vokusí zde v nábožném vobieraní s svým milým Bohem. Čtvrté, setrvá-li v tom, v té milosti, že, když bude na smrti, divné potěšenie mieti bude a žádného se strachu ne- bude báti. Protož to jest náramně drahá věc, Ježíš v kterauž duši zavítá. I mníte vy, by to bylo lehce komu dáno, ten drahý Ježíš? Ba, musít o to člověk pracovati, usilovati a žádati na milém Bohu, chce-lit toho dosáhnúti; nebo ne každému to dáno bývá. Neb die sv. Petr:5 »Nezjevilt jest toho Ježíše drahého Buoh Otec všemu lidu, ale nám, svědkuom zřízeným od Boha, nám jest jeho zjevil.« Ale tento lid tělesný a hovadný nemuož toho mieti ani právě žádati, aby v nich drahý Ježíš obýval; ač všickni žádají řečí, ale skutky odpierají. Proč to? Pro toto: že sau neokusili té chuti a té radosti, kteráž bývá z přítomnosti dra- hého Ježíše věrným dušém; nebo die sv. Petr:“ »Jest- liže ste vokusili, kterak jest chutný Pán.« Protož sv. Pavel, věda to, co dobrého přicházé těm dušém, v kteréž drahý Ježíš přicházie, žádal toho Korintóm řka:7 »Zádámt já toho na milým Bohu, aby drahý 5 Skutk. 10, 41. 6 1. Petr 2, 3. 7 Efez. 3, 17. 30
chové budau jemu shlazeni a odpuštěni; druhé, že divnými milostmi a dary ta duše bude naplněna; třetie, že divné síly nabude, že všichni čertie z horú- cieho pekla i se vším peklem nebudau moci proti jediné duši odolati, a tak bude silna, že všem poku- šením ďábelským odolá a divné chuti vokusí zde v nábožném vobieraní s svým milým Bohem. Čtvrté, setrvá-li v tom, v té milosti, že, když bude na smrti, divné potěšenie mieti bude a žádného se strachu ne- bude báti. Protož to jest náramně drahá věc, Ježíš v kterauž duši zavítá. I mníte vy, by to bylo lehce komu dáno, ten drahý Ježíš? Ba, musít o to člověk pracovati, usilovati a žádati na milém Bohu, chce-lit toho dosáhnúti; nebo ne každému to dáno bývá. Neb die sv. Petr:5 »Nezjevilt jest toho Ježíše drahého Buoh Otec všemu lidu, ale nám, svědkuom zřízeným od Boha, nám jest jeho zjevil.« Ale tento lid tělesný a hovadný nemuož toho mieti ani právě žádati, aby v nich drahý Ježíš obýval; ač všickni žádají řečí, ale skutky odpierají. Proč to? Pro toto: že sau neokusili té chuti a té radosti, kteráž bývá z přítomnosti dra- hého Ježíše věrným dušém; nebo die sv. Petr:“ »Jest- liže ste vokusili, kterak jest chutný Pán.« Protož sv. Pavel, věda to, co dobrého přicházé těm dušém, v kteréž drahý Ježíš přicházie, žádal toho Korintóm řka:7 »Zádámt já toho na milým Bohu, aby drahý 5 Skutk. 10, 41. 6 1. Petr 2, 3. 7 Efez. 3, 17. 30
Strana 31
Ježíš přebýval v vašich srdciech.« A potom, když sau byli naplněni tau milostí drahého Ježíše, opět mluví sv. Pavel a řka:8 »Dieky činím Bohu Otci v Kristu Ježíšovi za vás, Korintové, že ste ve všem bohati uči- něni, a nenie ničehuož, aby se vám nedostávalo v mi- losti boží.« Dajž to i nám také, milý, drahý Bože! Nebo nynie, tento čas, vždy cierkev svatá toho žádá, aby ráčil přijíti a zavítati milý, drahý Ježíš, ano teď opět bu- dau zpievati: »O Sapiencia!«, »Č Maudrosti!« — a mínie milého Syna božieho —, »kteráž si pošla z aust Najvyššieho, zavítaj v nás!« Ej, milí křestané, jak byšte vy měli nynie toho žádati na svých modlit- bách, aby ráčil v nás zavítati svau svatau milostí! A, pro milého Boha a pro vaše spasenie, nevažte sobě toho lehce a nezanetbávajte! Ale co die svaté čtenie k našemu naučenie, vizme: »Když uslyšal Jan v uokovách.« Kde jest byl Jan v uokovách? U Erodesa. Ó, ti všichni sau v uoko- vách a u vězení Erodesa — ďábla škaredého —, kteří sau přivázáni milováním a péčí náramnau to- hoto světa biedného, těkati, běhati, nad mieru fre- sovati se, lopotovati, a což jest božského a spasenie svého, toho zanetbávati a jako na stranu odložiti. Ó, co jest toho lidu, milý Bože, ješto tiem přílišným pečováním zaneprázdníce se, ono o hospodářstvie, ono o kupectvie, těkají, běhají, ale což jest božského, 8 Podle 1. Kor. 1, 4—7. 31
Ježíš přebýval v vašich srdciech.« A potom, když sau byli naplněni tau milostí drahého Ježíše, opět mluví sv. Pavel a řka:8 »Dieky činím Bohu Otci v Kristu Ježíšovi za vás, Korintové, že ste ve všem bohati uči- něni, a nenie ničehuož, aby se vám nedostávalo v mi- losti boží.« Dajž to i nám také, milý, drahý Bože! Nebo nynie, tento čas, vždy cierkev svatá toho žádá, aby ráčil přijíti a zavítati milý, drahý Ježíš, ano teď opět bu- dau zpievati: »O Sapiencia!«, »Č Maudrosti!« — a mínie milého Syna božieho —, »kteráž si pošla z aust Najvyššieho, zavítaj v nás!« Ej, milí křestané, jak byšte vy měli nynie toho žádati na svých modlit- bách, aby ráčil v nás zavítati svau svatau milostí! A, pro milého Boha a pro vaše spasenie, nevažte sobě toho lehce a nezanetbávajte! Ale co die svaté čtenie k našemu naučenie, vizme: »Když uslyšal Jan v uokovách.« Kde jest byl Jan v uokovách? U Erodesa. Ó, ti všichni sau v uoko- vách a u vězení Erodesa — ďábla škaredého —, kteří sau přivázáni milováním a péčí náramnau to- hoto světa biedného, těkati, běhati, nad mieru fre- sovati se, lopotovati, a což jest božského a spasenie svého, toho zanetbávati a jako na stranu odložiti. Ó, co jest toho lidu, milý Bože, ješto tiem přílišným pečováním zaneprázdníce se, ono o hospodářstvie, ono o kupectvie, těkají, běhají, ale což jest božského, 8 Podle 1. Kor. 1, 4—7. 31
Strana 32
to vlažně a tesklivě; páteřet nemohau spieti, aby se mysl nikam netrhla k tělesným věcem! Ale proč jest byl Jan v uokovách a u vězení u Ero- desa krále? Však die jiný evangelista, svatý Marek, že jest Erodes miloval Jana a rád jeho poslauchal a mnohé věci činil! Proto jest seděl, že jest Erodesa trestal z cizoložstva. Ach, nestojte! jaký jest to hřiech, cizoložstvo a smilstvo, neb náramně mnoho z toho jiných hřiechuov pochodí, ono vraždy, nenávisti, anat žena hledí muže otráviti, aby s uoniemno mohla vobývati svobodně; častokrát též muž ženu, ono ji bude práti, divně trápiti, aby spieše umřela, aby s uoněmino mohl vobývati. A takoví cizoložníci nic sobě neváží ani hrdla svého, ani duše své, ani statku, všehot se odváží, anit se Boha bojí, anit se lidí stydí — tak jest to náramně škodlivý hřiech a lidi osle- puje! A takoví hřiešníci mají druhé miesto v pekle v mukách ihned po kacířiech. Vidíš, k čemuť jest připravilo Erodesa cizoložstvo, že Janovi svatému, jenžto mezi syny lidskými větší nepovstal nad něj, hlavu jemu kázal srúbiti. Davi- dovi se žádný hřiech nezpomínal, jediné cizoložstvo; co jest mnoho jiného zlého činil (vraždu učinil, z pýchy lid kázal zčísti) — ač proto mnoho trpěl, avšak žádný jiný hřiech jemu nenie počtien, jakož o tom psáno stojí v knihách Královských:1° »Ve všech věcech chodil jest David vedlé vuole božie 9 Marek 6, 20. 10 1. (3.) Král. 15, 5. 32
to vlažně a tesklivě; páteřet nemohau spieti, aby se mysl nikam netrhla k tělesným věcem! Ale proč jest byl Jan v uokovách a u vězení u Ero- desa krále? Však die jiný evangelista, svatý Marek, že jest Erodes miloval Jana a rád jeho poslauchal a mnohé věci činil! Proto jest seděl, že jest Erodesa trestal z cizoložstva. Ach, nestojte! jaký jest to hřiech, cizoložstvo a smilstvo, neb náramně mnoho z toho jiných hřiechuov pochodí, ono vraždy, nenávisti, anat žena hledí muže otráviti, aby s uoniemno mohla vobývati svobodně; častokrát též muž ženu, ono ji bude práti, divně trápiti, aby spieše umřela, aby s uoněmino mohl vobývati. A takoví cizoložníci nic sobě neváží ani hrdla svého, ani duše své, ani statku, všehot se odváží, anit se Boha bojí, anit se lidí stydí — tak jest to náramně škodlivý hřiech a lidi osle- puje! A takoví hřiešníci mají druhé miesto v pekle v mukách ihned po kacířiech. Vidíš, k čemuť jest připravilo Erodesa cizoložstvo, že Janovi svatému, jenžto mezi syny lidskými větší nepovstal nad něj, hlavu jemu kázal srúbiti. Davi- dovi se žádný hřiech nezpomínal, jediné cizoložstvo; co jest mnoho jiného zlého činil (vraždu učinil, z pýchy lid kázal zčísti) — ač proto mnoho trpěl, avšak žádný jiný hřiech jemu nenie počtien, jakož o tom psáno stojí v knihách Královských:1° »Ve všech věcech chodil jest David vedlé vuole božie 9 Marek 6, 20. 10 1. (3.) Král. 15, 5. 32
Strana 33
krom toho, což učinil s ženau Uriášovau.« Ten hřiech cizoložstvo, když ty jinému s ženau obýváš! Méně by jemu uškodil, kdyby jemu za deset tisíc kop vzal aneb by jemu všecko spálil, a to proto, že sau man- želé jedno tělo, jenž, povedau-li to manželstvie řádně, budau tělo duchovnie a aud těla duchov- nieho Kristova, to jest cierkve svaté, kteréhožto těla hlava jest Kristus: a ty to dielo dělíš je od jich hlavy, Pána Ježíše. Ten hřiech, smilstvo a cizoložstvo, sau větší hřie- chové než kteří jiní; a to proto, neb jiní hřiechové poškvrňují duši toliko, ale tito poškvrňují těla i duše a tiem častokrát umenšují a ukracují sobě života a sami se mordují. I mníte vy, by ti jediné byli zatra- ceni, ješto se sami věsie aneb že se sám zabí? Uzříš v saudný den, cot jich bude s těmi odsauzeno, ješto se sami věsie, těch, kteří takovými věcmi života sobě ukracují; nebo častým smilstvem a těmi hřiechy naj- ušlechtilejšie krev v člověku schne, a tudy musí tiem dřieve umřieti, ano tak napsáno: »Všichni živoči- chové, kteří často smilstva požívají, krátkého sau ži- vota.« O nebohé cizoložnice a cizoložníci. A, na- stojte, nastojte! běda vám, nebudete-li se káti těžce! jak vy musíte těžkú múku na věky trpěti! Ó milí křestané! Poproste Pána Boha za ty cizo- ložnice a cizoložníky, za ty nevěstky biedné, at se jim milý Buoh dá poznati a právě se káti, a poželejte práce daremnie ukřižovaného Ježíše, že na nich zma- řena bude! Ale vizme dále: Kde jest byl Jan v uokovách? Rokycana 3 33
krom toho, což učinil s ženau Uriášovau.« Ten hřiech cizoložstvo, když ty jinému s ženau obýváš! Méně by jemu uškodil, kdyby jemu za deset tisíc kop vzal aneb by jemu všecko spálil, a to proto, že sau man- želé jedno tělo, jenž, povedau-li to manželstvie řádně, budau tělo duchovnie a aud těla duchov- nieho Kristova, to jest cierkve svaté, kteréhožto těla hlava jest Kristus: a ty to dielo dělíš je od jich hlavy, Pána Ježíše. Ten hřiech, smilstvo a cizoložstvo, sau větší hřie- chové než kteří jiní; a to proto, neb jiní hřiechové poškvrňují duši toliko, ale tito poškvrňují těla i duše a tiem častokrát umenšují a ukracují sobě života a sami se mordují. I mníte vy, by ti jediné byli zatra- ceni, ješto se sami věsie aneb že se sám zabí? Uzříš v saudný den, cot jich bude s těmi odsauzeno, ješto se sami věsie, těch, kteří takovými věcmi života sobě ukracují; nebo častým smilstvem a těmi hřiechy naj- ušlechtilejšie krev v člověku schne, a tudy musí tiem dřieve umřieti, ano tak napsáno: »Všichni živoči- chové, kteří často smilstva požívají, krátkého sau ži- vota.« O nebohé cizoložnice a cizoložníci. A, na- stojte, nastojte! běda vám, nebudete-li se káti těžce! jak vy musíte těžkú múku na věky trpěti! Ó milí křestané! Poproste Pána Boha za ty cizo- ložnice a cizoložníky, za ty nevěstky biedné, at se jim milý Buoh dá poznati a právě se káti, a poželejte práce daremnie ukřižovaného Ježíše, že na nich zma- řena bude! Ale vizme dále: Kde jest byl Jan v uokovách? Rokycana 3 33
Strana 34
U Erodesa. Erodes se vykládá jako »pyšný na kóži«. Pohleďmež, jest-li co těch, ješto jeho následují, pý- chajíc na kuoži. A ti všichni pýchají na kóži, ješto nad to, což jim Buoh dal krásy, polepšují a opravují a tiem dokazují, že jsú nevděčni toho, co jim Buoh dal od přirozenie. Ženy, ješto se líčie, ješto tvář na- tahují: bude drchta stará, anat vytáhne čelo, vrásky aby nebyly na čele aneb na tváři; anyt sobě čela trhají, šklubí, ono sobě lilíky dělají, ono také mužie vlasy s vajci, ono špice u třevíc aneb u škoreň. Ach, nastojte, kto by to vypravil, co jest té pajchy vymyš- lené tato léta! Mistr Matěj Paříský toho mnoho vy- pisuje,11 co lidé pro to budau trpěli na onom světě, kterak je budau bósti čertie divně temi špici tam v pekle. Rejmundus jurista, ten činí otázku,12 bu- dau-li ti za to trpěti a hřešie-li, ješto ku pýše dělají raucha aneb obuv, a ti, ješto toho požívají. Odpo- viedá: »Jestliže ti, kteříž toho požívají, požívají-li toho ku pýše a ne toliko jedno ku potřebě, že jedno- stajným hřiechem hřešie voboji, i ti, ktož to dělají, i ti, ktož v tom chodie.« Ale vám se to nezdá? Ale 11 Mistr Matěj Paří(ž)ský = Matěj z Janova († 1394), vý- znamný předchůdce Husův, doktor pařížského vysokého učení (od- tud jeho jméno); Rokycana tu má nejspíše na mysli z jeho díla Regulae Veteris et Novi testamenti lib. IV. c. V. (ve vydání Kybala—Odložilíka sv. 5 str. 42 n.). 12 Rejmundus jurista = Raymundus de Pennaforte (1180— 1275), proslulý znalec církevního práva. Sestavil v celek papežské zákony pod názvem Decretalium Gregorii P. IX. libri V (tvoří druhý díl sbírky Corpus iuris canonici). 34
U Erodesa. Erodes se vykládá jako »pyšný na kóži«. Pohleďmež, jest-li co těch, ješto jeho následují, pý- chajíc na kuoži. A ti všichni pýchají na kóži, ješto nad to, což jim Buoh dal krásy, polepšují a opravují a tiem dokazují, že jsú nevděčni toho, co jim Buoh dal od přirozenie. Ženy, ješto se líčie, ješto tvář na- tahují: bude drchta stará, anat vytáhne čelo, vrásky aby nebyly na čele aneb na tváři; anyt sobě čela trhají, šklubí, ono sobě lilíky dělají, ono také mužie vlasy s vajci, ono špice u třevíc aneb u škoreň. Ach, nastojte, kto by to vypravil, co jest té pajchy vymyš- lené tato léta! Mistr Matěj Paříský toho mnoho vy- pisuje,11 co lidé pro to budau trpěli na onom světě, kterak je budau bósti čertie divně temi špici tam v pekle. Rejmundus jurista, ten činí otázku,12 bu- dau-li ti za to trpěti a hřešie-li, ješto ku pýše dělají raucha aneb obuv, a ti, ješto toho požívají. Odpo- viedá: »Jestliže ti, kteříž toho požívají, požívají-li toho ku pýše a ne toliko jedno ku potřebě, že jedno- stajným hřiechem hřešie voboji, i ti, ktož to dělají, i ti, ktož v tom chodie.« Ale vám se to nezdá? Ale 11 Mistr Matěj Paří(ž)ský = Matěj z Janova († 1394), vý- znamný předchůdce Husův, doktor pařížského vysokého učení (od- tud jeho jméno); Rokycana tu má nejspíše na mysli z jeho díla Regulae Veteris et Novi testamenti lib. IV. c. V. (ve vydání Kybala—Odložilíka sv. 5 str. 42 n.). 12 Rejmundus jurista = Raymundus de Pennaforte (1180— 1275), proslulý znalec církevního práva. Sestavil v celek papežské zákony pod názvem Decretalium Gregorii P. IX. libri V (tvoří druhý díl sbírky Corpus iuris canonici). 34
Strana 35
zviete, vy řemeslníci, kdyžť přijde hodina poslednie, coť vás pro to potká! A obecně takoví říkají: »Au, kněže, musímet tak dělati, abychom mohli odbyti a živiti se s dítkami dobře.« Zvíte, musíte-li za to trpěti! Ale co die dále svaté čtenie, vizme k našemu na- učenie! »Poslal Jan dva z aučedlníkóv svých, aby otázali Ježíše: »Ty-li si, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?« Mnedle, zdaž jest Jan nevěděl, že jest on pravý Mesiáš a Syn boží? Né, věděl jest; neb jest najprvé, hned sa v životě matky své Alžběty zavřien, poznal jest jeho — jakož o tom svaté čtenie svědčí,13 a také se zpievá o něm, že poznal rytieř Pána svého, sa zavřien v životě matky své, rozveselil se; potom také, když jej křtil, mluvil ku Pánu Ježíšovi řka:14 »Však já mám od tebe křtěn býti.« A Ježíš mu řekl: »Nech tak nynie, tak nám slušie naplniti všelikau spravedlivost.« A tu ihned slyšal hlas z nebe:15 »Tentoť jest syn muoj milý, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho poslúchajte!« A tu také viděl Ducha svatého v zpuosobě holubičie, an nad ním odpočívá. Potom také sám naň prstem ukázal řka:16 »Aj, be- ránek boží, aj, jenž snímá hřiechy světa.« I protož vědělt jest Jan dobře. Ale pročež jest poslal? Proto, neb měl péči o své učedlníky; chtěl také i je přivésti 13 Luk. 1, 41. 14 Mat. 3, 14—15. 15 Mat. 3, 17. 16 Jan 1, 29. 35
zviete, vy řemeslníci, kdyžť přijde hodina poslednie, coť vás pro to potká! A obecně takoví říkají: »Au, kněže, musímet tak dělati, abychom mohli odbyti a živiti se s dítkami dobře.« Zvíte, musíte-li za to trpěti! Ale co die dále svaté čtenie, vizme k našemu na- učenie! »Poslal Jan dva z aučedlníkóv svých, aby otázali Ježíše: »Ty-li si, jenž přijíti máš, čili jiného čekáme?« Mnedle, zdaž jest Jan nevěděl, že jest on pravý Mesiáš a Syn boží? Né, věděl jest; neb jest najprvé, hned sa v životě matky své Alžběty zavřien, poznal jest jeho — jakož o tom svaté čtenie svědčí,13 a také se zpievá o něm, že poznal rytieř Pána svého, sa zavřien v životě matky své, rozveselil se; potom také, když jej křtil, mluvil ku Pánu Ježíšovi řka:14 »Však já mám od tebe křtěn býti.« A Ježíš mu řekl: »Nech tak nynie, tak nám slušie naplniti všelikau spravedlivost.« A tu ihned slyšal hlas z nebe:15 »Tentoť jest syn muoj milý, v němž mi se dobře zalíbilo, jeho poslúchajte!« A tu také viděl Ducha svatého v zpuosobě holubičie, an nad ním odpočívá. Potom také sám naň prstem ukázal řka:16 »Aj, be- ránek boží, aj, jenž snímá hřiechy světa.« I protož vědělt jest Jan dobře. Ale pročež jest poslal? Proto, neb měl péči o své učedlníky; chtěl také i je přivésti 13 Luk. 1, 41. 14 Mat. 3, 14—15. 15 Mat. 3, 17. 16 Jan 1, 29. 35
Strana 36
k drahému Ježíšovi, aby i oni jej poznali, neb sau oni vždy k Janovi hleděli a měli jej za Mesiáše, neb jest byl Jan života velmi převýšeného. Ale Jan nikoli sobě toho nechtěl osobiti, ale vše střel a hrnul k dra- hému Ježíšovi, aby jej poznali a tam zřenie k němu měli. O toť jest on péči měl a proto tyto učedlníky své poslal. Naučiž se tomuto, aby, najprvé sám poznaje Pána Ježíše, jiné také k témuž vedl a o to aby pracoval, máš-li sedláky, děvky, pacholky, aby toho velmi pilen byl, aby je přivedl k tomu, aby oni poznali Ježíše. A ktož to má do sebe, že se o to stará a pečuje i pra- cuje, aby, kohož kde jediné muož k Ježíšovi přivésti a ku poznání jeho, že se vší pilností a snažností o to se stará — to jest znamenie jisté, žet jest v tě milý Buoh zavítal. A kohož koli k drahému Ježíši přive- deš, což on koli dobrého povede, ty si toho všeho účasten a za to za vše odplatu mieti budeš v nebes- kém království; ano sv. Pavel, když vedlé jeho zprávy Korintové svatě živi byli, psal jim řka:17 »Vy ste má odplata, ba, vy ste má koruna!« I protož Jan teď, sedě v uokovách, měl péči o své učedlníky. Nuže, milí křestané, také-li vy máte péči o své podacie, o své děvky a pacholky a o své pak děti, abyšte je vedli k Ježíšovi a ku poznání jeho, čili k světu a k marnostem? A, běda bude! Právě jako za to odplata každému bude dána, ktož koho při- vede ku poznání Ježíše, tak zase, ktož, moha odvésti 17 Sr. 2. Kor. 1, 14, spíše však podle Filip. 4, 1. 36
k drahému Ježíšovi, aby i oni jej poznali, neb sau oni vždy k Janovi hleděli a měli jej za Mesiáše, neb jest byl Jan života velmi převýšeného. Ale Jan nikoli sobě toho nechtěl osobiti, ale vše střel a hrnul k dra- hému Ježíšovi, aby jej poznali a tam zřenie k němu měli. O toť jest on péči měl a proto tyto učedlníky své poslal. Naučiž se tomuto, aby, najprvé sám poznaje Pána Ježíše, jiné také k témuž vedl a o to aby pracoval, máš-li sedláky, děvky, pacholky, aby toho velmi pilen byl, aby je přivedl k tomu, aby oni poznali Ježíše. A ktož to má do sebe, že se o to stará a pečuje i pra- cuje, aby, kohož kde jediné muož k Ježíšovi přivésti a ku poznání jeho, že se vší pilností a snažností o to se stará — to jest znamenie jisté, žet jest v tě milý Buoh zavítal. A kohož koli k drahému Ježíši přive- deš, což on koli dobrého povede, ty si toho všeho účasten a za to za vše odplatu mieti budeš v nebes- kém království; ano sv. Pavel, když vedlé jeho zprávy Korintové svatě živi byli, psal jim řka:17 »Vy ste má odplata, ba, vy ste má koruna!« I protož Jan teď, sedě v uokovách, měl péči o své učedlníky. Nuže, milí křestané, také-li vy máte péči o své podacie, o své děvky a pacholky a o své pak děti, abyšte je vedli k Ježíšovi a ku poznání jeho, čili k světu a k marnostem? A, běda bude! Právě jako za to odplata každému bude dána, ktož koho při- vede ku poznání Ježíše, tak zase, ktož, moha odvésti 17 Sr. 2. Kor. 1, 14, spíše však podle Filip. 4, 1. 36
Strana 37
od zlého a přivésti k dobrému, i netbá a nechá, věčnú pomstu nad sebú uzří. Tito páni, ješto svých podaciech netbají vésti k dobrému, ale přepustí jim zlé činiti a nestavie toho — kostek, her, tancóv, vožralstvie a jiných neřáduov —, což koli toho do- pustí a mohúc staviti a nechají: všichni takoví páni musie pro to trpěti, jako by to sami činili. Ale mnozí řiekají: »Čiň každý na svój vrub, ját za ně nepo- nesu!« Ano, zvieš, neměj péče! přijdet hodina, žet tobě to vše na hrdlo vsede. I mnějí, že jest jim na to zbožie dáno, aby dobré bydlo měli; ba, na to, aby tiem Bohu poslaužili a zlé trápili a nuzili a dobré chválili. I řiekají mnozí: »Musím s svými lidmi mi- lostivě nakládati.« Toto věz: Učiníš-li jim křivdu, žet bude nad tebau mštěno, upřielišíš-li; také bu- deš-li viece milosrdný, než máš býti, a chtě milo- srdenstvie učiniti i nepomstíš nešlechetnosti, shledáš, že pomsty od Boha neujdeš. Blaze jemu, ktož umie v mieru uhoditi, aby neupřielišil! Též ktož má děvky, pacholky, anebo by měl jedinú děvku aneb pacholka, vy hospodáři, hospodyně, ješto máte děvky, pacholky aneb podruhy, nebudete-li jich vésti ku poznání Je- žíše, běda vám bude! Říkám to často, že ten naj- snáze spasen bude, ješto žádného mieti pod sebú ne- bude, a tak jest zajisté. Nu, mnedle, vy matery, velmi-li ste toho pilny? Najprvé, aby vaši děti znali Ježíše, řkauc: »Milý synu, milá dcerko, služ ráda milému Pánu Bohu a boj se jeho a děkuj jemu z jeho dobrodínie« — i klásti jim všecka dobrodínie božie před oči, táh- 37
od zlého a přivésti k dobrému, i netbá a nechá, věčnú pomstu nad sebú uzří. Tito páni, ješto svých podaciech netbají vésti k dobrému, ale přepustí jim zlé činiti a nestavie toho — kostek, her, tancóv, vožralstvie a jiných neřáduov —, což koli toho do- pustí a mohúc staviti a nechají: všichni takoví páni musie pro to trpěti, jako by to sami činili. Ale mnozí řiekají: »Čiň každý na svój vrub, ját za ně nepo- nesu!« Ano, zvieš, neměj péče! přijdet hodina, žet tobě to vše na hrdlo vsede. I mnějí, že jest jim na to zbožie dáno, aby dobré bydlo měli; ba, na to, aby tiem Bohu poslaužili a zlé trápili a nuzili a dobré chválili. I řiekají mnozí: »Musím s svými lidmi mi- lostivě nakládati.« Toto věz: Učiníš-li jim křivdu, žet bude nad tebau mštěno, upřielišíš-li; také bu- deš-li viece milosrdný, než máš býti, a chtě milo- srdenstvie učiniti i nepomstíš nešlechetnosti, shledáš, že pomsty od Boha neujdeš. Blaze jemu, ktož umie v mieru uhoditi, aby neupřielišil! Též ktož má děvky, pacholky, anebo by měl jedinú děvku aneb pacholka, vy hospodáři, hospodyně, ješto máte děvky, pacholky aneb podruhy, nebudete-li jich vésti ku poznání Je- žíše, běda vám bude! Říkám to často, že ten naj- snáze spasen bude, ješto žádného mieti pod sebú ne- bude, a tak jest zajisté. Nu, mnedle, vy matery, velmi-li ste toho pilny? Najprvé, aby vaši děti znali Ježíše, řkauc: »Milý synu, milá dcerko, služ ráda milému Pánu Bohu a boj se jeho a děkuj jemu z jeho dobrodínie« — i klásti jim všecka dobrodínie božie před oči, táh- 37
Strana 38
núce je k tomu, aby oni Boha zamilovali; čili ste toho pilnějšie, kterak se k světu mají mieti a jiným se zalíbiti, anebo kterak má utržiti, ukupčiti, vydříti? Hádaj! A, běda, běda bude, zlé matery, hanebné, a otcové též! I dávát vám Buoh statečné děti, jediné hned z mládi rozkoši naučí, ješto to škodie dětem jísti, a hned, ty krmě z mládi rozkošné a pití silné píti. Protož tak píší doktorové, že bývají děti mdli, bledi a blíkavi a blázni častokrát; ale ono ze vsi, ješto se tam tvarohem a syrovátkú vychová a boso běhá, leč u veliký svátek střeví obuje, obecně z těch múdřejší bývají než z oněchno v rozkoši zchovaných. Trefít se také někdy múdrý, ale řídko, z těch boha- tých, ano také mezi černými kavkami trefí se bílá. Ale najlépe jest dětem sprostné krmě a bosu běhati a na hlavě nemieti čepice, aby pruoduch byl, leč by zima byla. A také pilni-li ste své čeledi, vy hospodáři, hospo- dyně, aby oni znali Ježíše? umějí-li páteř právě a při- kázanie božie? Rci: »Myt velmi vieme!« Ale zviete, nemějte péče! Mníte, byšte z toho vy trestáni nebyli? Zviete a zmajlíte se zajisté! A vy baby, ješto nejednú mohauce pěkně naučiti jiné, i netbáte: než sedet baba, nadmúci se jako hajl, jako by babě kyselo z nosa kapalo, anat nebude mluviti zlostí! Nemějte péče! A vy, hospodáři, hospodyně, ješto nedbáte napomí- nati svých pacholkuov a dívek a vésti ku poznání Boha, ját vám slibuji, byšte žádného hříchu jiného neměli než ten, že jich nedbáte vésti k dobrému a odvoditi od zlého, že musíte za to trpěti v horúcím 38
núce je k tomu, aby oni Boha zamilovali; čili ste toho pilnějšie, kterak se k světu mají mieti a jiným se zalíbiti, anebo kterak má utržiti, ukupčiti, vydříti? Hádaj! A, běda, běda bude, zlé matery, hanebné, a otcové též! I dávát vám Buoh statečné děti, jediné hned z mládi rozkoši naučí, ješto to škodie dětem jísti, a hned, ty krmě z mládi rozkošné a pití silné píti. Protož tak píší doktorové, že bývají děti mdli, bledi a blíkavi a blázni častokrát; ale ono ze vsi, ješto se tam tvarohem a syrovátkú vychová a boso běhá, leč u veliký svátek střeví obuje, obecně z těch múdřejší bývají než z oněchno v rozkoši zchovaných. Trefít se také někdy múdrý, ale řídko, z těch boha- tých, ano také mezi černými kavkami trefí se bílá. Ale najlépe jest dětem sprostné krmě a bosu běhati a na hlavě nemieti čepice, aby pruoduch byl, leč by zima byla. A také pilni-li ste své čeledi, vy hospodáři, hospo- dyně, aby oni znali Ježíše? umějí-li páteř právě a při- kázanie božie? Rci: »Myt velmi vieme!« Ale zviete, nemějte péče! Mníte, byšte z toho vy trestáni nebyli? Zviete a zmajlíte se zajisté! A vy baby, ješto nejednú mohauce pěkně naučiti jiné, i netbáte: než sedet baba, nadmúci se jako hajl, jako by babě kyselo z nosa kapalo, anat nebude mluviti zlostí! Nemějte péče! A vy, hospodáři, hospodyně, ješto nedbáte napomí- nati svých pacholkuov a dívek a vésti ku poznání Boha, ját vám slibuji, byšte žádného hříchu jiného neměli než ten, že jich nedbáte vésti k dobrému a odvoditi od zlého, že musíte za to trpěti v horúcím 38
Strana 39
pekle těžkú múku; nébrž mnozí pacholci, dievky na vás žalují, kterak pro vaše dielo nikdy ke mši jíti na malú chvilku nemohau, ano hospodář, hospodyně zhajují: »A, á, meškáte mě i dielo!« Běda vám bude! Nu, mnedle, bylo-li by to spravedlivé, když by dva kaupila kuoň, a že by jeden dal kop dvadceti a druhý jednu kopu, a ten dada jednu kopu aneb jediný groš kdyby dal, i chtěl tak mnoho anebo více poží- vati toho koně jako onenno, ješto dal XXti kop — pravda-li, že díš, že by to rovně a věrně nebylo? Takt jest práv on, drahý Ježíš, za tvého pacholka, za tvú dievku dal vše: duši, tělo, božství, krev všecku dal z sebe vytočiti, ješto jest dražši nežli veškeren svět; a ty pak, dada kopu nebo dvě pacholku nebo dievce, i chceš ho tak mnoho požívati nebo více nežli Buoh, aby on byl pilnějí tvého statku, tvých sviň neb krav než Boha? Ano dí sv. Pavel:18 »Nejste svoji, neb jste kaupeni velikú mzdú!« I mníš, že tobě to tak splyne? Mýlíš se, shledáš to! A vy, ma- tery a otcové, ješto svých dětí nedbáte vésti k Ježí- šovi, a pak, ačt již řečí vésti a mluviti k nim budau, ale skutky odpírají, a budú řéci: »A, by teď bylo ještě pobyti živu sto let! Ah, že není druhé mládu býti!« Však by baba vždy řečí k Bohu chtěla, ale počátku se varuje, ba o smrti ihned nechce slyšeti. Ale pak dále: Když již ti učedlníci Janovi otázali drahého Pána Ježíše: »Ty-li si, čili jiného čekáme?« I die: »Jiného.« Milý! Tento lid nynější, to jest na 18 Podle 1. Kor. 6, 19—20. 39
pekle těžkú múku; nébrž mnozí pacholci, dievky na vás žalují, kterak pro vaše dielo nikdy ke mši jíti na malú chvilku nemohau, ano hospodář, hospodyně zhajují: »A, á, meškáte mě i dielo!« Běda vám bude! Nu, mnedle, bylo-li by to spravedlivé, když by dva kaupila kuoň, a že by jeden dal kop dvadceti a druhý jednu kopu, a ten dada jednu kopu aneb jediný groš kdyby dal, i chtěl tak mnoho anebo více poží- vati toho koně jako onenno, ješto dal XXti kop — pravda-li, že díš, že by to rovně a věrně nebylo? Takt jest práv on, drahý Ježíš, za tvého pacholka, za tvú dievku dal vše: duši, tělo, božství, krev všecku dal z sebe vytočiti, ješto jest dražši nežli veškeren svět; a ty pak, dada kopu nebo dvě pacholku nebo dievce, i chceš ho tak mnoho požívati nebo více nežli Buoh, aby on byl pilnějí tvého statku, tvých sviň neb krav než Boha? Ano dí sv. Pavel:18 »Nejste svoji, neb jste kaupeni velikú mzdú!« I mníš, že tobě to tak splyne? Mýlíš se, shledáš to! A vy, ma- tery a otcové, ješto svých dětí nedbáte vésti k Ježí- šovi, a pak, ačt již řečí vésti a mluviti k nim budau, ale skutky odpírají, a budú řéci: »A, by teď bylo ještě pobyti živu sto let! Ah, že není druhé mládu býti!« Však by baba vždy řečí k Bohu chtěla, ale počátku se varuje, ba o smrti ihned nechce slyšeti. Ale pak dále: Když již ti učedlníci Janovi otázali drahého Pána Ježíše: »Ty-li si, čili jiného čekáme?« I die: »Jiného.« Milý! Tento lid nynější, to jest na 18 Podle 1. Kor. 6, 19—20. 39
Strana 40
voko vídati, že se řiedko človíček nahodí, aby vedl a živ byl v svém stavu a v svém řádu vedlé Pána Ježíše, než vše vedlé jiného! Vedlé koho? Vedlé Antikrista! Pán Ježíš die:19 »Milujte nepřátely!« A když tomuto lidu o tom dieš: »Ano, rozkaž sobě, kněže, abych mu toho tak nechal, a on mi toto uči- nil! Nechci! Chcit se pomstiti!« A Buoh brání! Však rovně tento lid v posměch má přikázanie bo- žie, než jiného, to jest Antikrista, ješto se Kristu protiví, následuje. A co jest těch Antikristuov! Nebo jest řekl sv. Pavel, že mnozí sau Antikristové.20 I die dále svaté čtenie, jenž die Pán: »Povězte Janovi, ce ste slyšali a viděli.« Což jest tu k našemu naučenie? »Co ste slyšeli.« To, což koli slyšíme z zákona božieho, tomu abychom poddáni byli a to plnili a tak živi byli. A druhé: »Co ste viděli.« To, což koli jest on, drahý Pán, a jeho apoštolé a prvnie cierkev vedla, aby toho následovali a za vieru drželi. Nebo on jest řekl:21 »Ktož věří v mě«, jakož die zákon boží etc. A tak, kdež se to spolu sejde — zá- kon boží a skutkové Ježíše Krista a apoštolské prvnie cierkve —, tomu ihned buď poddán a měj za vieru a tiem se zpravuj. Jako teď máš o této svaté velebné pravdě přijímanie krve Pána Ježíše z kalicha: to zákon boží okazuje, jako dle sv. Jan:22 »Řekl Ježíš učedlníkuom svým a zástupóm židovským: Tělo mé 19 Mat. 5, 44; Luk. 6, 27, 35. 20 1. Jan 2, 18. 21 Jan 11, 25 a j. 22 Jan 6, 55. 40
voko vídati, že se řiedko človíček nahodí, aby vedl a živ byl v svém stavu a v svém řádu vedlé Pána Ježíše, než vše vedlé jiného! Vedlé koho? Vedlé Antikrista! Pán Ježíš die:19 »Milujte nepřátely!« A když tomuto lidu o tom dieš: »Ano, rozkaž sobě, kněže, abych mu toho tak nechal, a on mi toto uči- nil! Nechci! Chcit se pomstiti!« A Buoh brání! Však rovně tento lid v posměch má přikázanie bo- žie, než jiného, to jest Antikrista, ješto se Kristu protiví, následuje. A co jest těch Antikristuov! Nebo jest řekl sv. Pavel, že mnozí sau Antikristové.20 I die dále svaté čtenie, jenž die Pán: »Povězte Janovi, ce ste slyšali a viděli.« Což jest tu k našemu naučenie? »Co ste slyšeli.« To, což koli slyšíme z zákona božieho, tomu abychom poddáni byli a to plnili a tak živi byli. A druhé: »Co ste viděli.« To, což koli jest on, drahý Pán, a jeho apoštolé a prvnie cierkev vedla, aby toho následovali a za vieru drželi. Nebo on jest řekl:21 »Ktož věří v mě«, jakož die zákon boží etc. A tak, kdež se to spolu sejde — zá- kon boží a skutkové Ježíše Krista a apoštolské prvnie cierkve —, tomu ihned buď poddán a měj za vieru a tiem se zpravuj. Jako teď máš o této svaté velebné pravdě přijímanie krve Pána Ježíše z kalicha: to zákon boží okazuje, jako dle sv. Jan:22 »Řekl Ježíš učedlníkuom svým a zástupóm židovským: Tělo mé 19 Mat. 5, 44; Luk. 6, 27, 35. 20 1. Jan 2, 18. 21 Jan 11, 25 a j. 22 Jan 6, 55. 40
Strana 41
právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj« etc. K tomu také jest skutek jeho, že jest sám dával, po- tom také apoštolé, jakož o tom písmo máme v Sanctorale, že sau apoštolé rozdávali. Poněvadž jest to, mát tomu každý věřiti a poddán býti. Ale tento lid, tak-li vede své běhy a řády vedlé toho? Kto, kde? Mnedle, vy panny, panici, tak-li svuoj stav vedete, abyšte byli světí tělem i duší, po- korné, stydlivé? Ano, slibuj! Nu, vy manželé, tak-li vy vstupujete v ten stav, jako Buoh chce, aby to bylo pro chválu boží a pro plod, ale ne pro chlipnost a tělesné žádosti — tak-li jest? Ha! Než, bude lotr, rufián a ona bude neřádná lotryně, nevěstka; a při- jdauc k knězi, budau řieci: »Kněže, oddaj nás, chcemt v svaté manželstvie vstúpiti!« I plete se mezi svaté manžely, nešlechetný lotr, ješto bude vyhnán a vyprán jako onen, ješto se pletl na svatbu, nemaje raucha svatebnieho.23 Též vdovy rozkošné, ješto svau vuoli mají; též kněží svatokupci, ješto jim ře- čeno:24 »Darmo máte, darmo dajte!« — a tak vši- chni stavové, králuov, kniežat, pánuov, rytieřuov, pa- noší, měšťákuov i sedlákuov, kdež se který stav, řád aneb duostojenstvie nebo obchod sjedná s zákonem božím? Než každý, jakž komu líbo. I dobře tuto die: »Co ste slyšali.« Tento lid, sly- ší-li, ano Buoh velí:25 »Co sobě nechceš, nečiň jiné- mu! Miluj nepřátely!?« Slyší-li tento lid, že se Buoh 23 Mat. 22, 11 nn. 24 Mat. 10, 8. 25 Podle Mat. 7, 12 a Luk. 6, 31. 41
právě jest pokrm a krev má právě jest nápoj« etc. K tomu také jest skutek jeho, že jest sám dával, po- tom také apoštolé, jakož o tom písmo máme v Sanctorale, že sau apoštolé rozdávali. Poněvadž jest to, mát tomu každý věřiti a poddán býti. Ale tento lid, tak-li vede své běhy a řády vedlé toho? Kto, kde? Mnedle, vy panny, panici, tak-li svuoj stav vedete, abyšte byli světí tělem i duší, po- korné, stydlivé? Ano, slibuj! Nu, vy manželé, tak-li vy vstupujete v ten stav, jako Buoh chce, aby to bylo pro chválu boží a pro plod, ale ne pro chlipnost a tělesné žádosti — tak-li jest? Ha! Než, bude lotr, rufián a ona bude neřádná lotryně, nevěstka; a při- jdauc k knězi, budau řieci: »Kněže, oddaj nás, chcemt v svaté manželstvie vstúpiti!« I plete se mezi svaté manžely, nešlechetný lotr, ješto bude vyhnán a vyprán jako onen, ješto se pletl na svatbu, nemaje raucha svatebnieho.23 Též vdovy rozkošné, ješto svau vuoli mají; též kněží svatokupci, ješto jim ře- čeno:24 »Darmo máte, darmo dajte!« — a tak vši- chni stavové, králuov, kniežat, pánuov, rytieřuov, pa- noší, měšťákuov i sedlákuov, kdež se který stav, řád aneb duostojenstvie nebo obchod sjedná s zákonem božím? Než každý, jakž komu líbo. I dobře tuto die: »Co ste slyšali.« Tento lid, sly- ší-li, ano Buoh velí:25 »Co sobě nechceš, nečiň jiné- mu! Miluj nepřátely!?« Slyší-li tento lid, že se Buoh 23 Mat. 22, 11 nn. 24 Mat. 10, 8. 25 Podle Mat. 7, 12 a Luk. 6, 31. 41
Strana 42
velí modliti v duchu a v pravdě? A toto, přijda do kostela, »Otče náš!« — a mysl kdes! Než teď, když na tělo božie pohledí a u mše pobude — již všeho dosti. Ale přikázanie božie plniti? Ano, bude! A tot jest vše jiné, u mše býti a s těmi se svátostmi zevnitř- ními vobierati, nebude-lit plněnie přikázanie bo- žieho. Tento lid světí-li neděli a jiné svátky, jako Buoh velí? Teď diela tělesného nechá, ale taulá se, ožieře se, na hody, na posviecenie, na radovánky, na roky jede, ješto to nemá býti, ješto jedno jakýs po- směch vedú, ješto křestan, nežli by měl neděli svatú zrušiti a přikázanie božie přestúpiti, by měl sto tisíc kop ztratiti pro to, měl by to radše učiniti, než svú duši zavésti, jenž jest duše dražšie jednoho člověka než veškeren svět, protože jest krví drahau drahého Ježíše vykaupena. A pak uzříš, anit premují řkúc: »Musili sme v neděli jeti, byli by nás vozové ujeli«; aneb budau rieci: »Pro dobré sme to učinili, ono teď pro přátely, abychom se shledali, ješto sebe jindy vi- děti nemóžem.« Ano, veď-li? Pomni mě, že se ne- vymluvíš! Nuže, vy pak opět, co ste slyšeli? Slyšíte-li, ano kněžie volají, pro Buoh prosie, abyšte se připravili k hoduom, zpoviedali se? Kéž to učiníte? Ano, až bude poslední týden. O, běda bude! Milý Bože, co tento lid slyší té cesty božie, a nikdiež neznamenati, by kto tau cestau šel, kteráž vede k věčnému životu; než každý sobě onen jinak, onen jinak, ješto čert ná- ramně divně a rozličně klamá. Mnedle, co vy sly- šiete, kéž plníte? Proč jest to? Proto, neb Ježíše v vás 42
velí modliti v duchu a v pravdě? A toto, přijda do kostela, »Otče náš!« — a mysl kdes! Než teď, když na tělo božie pohledí a u mše pobude — již všeho dosti. Ale přikázanie božie plniti? Ano, bude! A tot jest vše jiné, u mše býti a s těmi se svátostmi zevnitř- ními vobierati, nebude-lit plněnie přikázanie bo- žieho. Tento lid světí-li neděli a jiné svátky, jako Buoh velí? Teď diela tělesného nechá, ale taulá se, ožieře se, na hody, na posviecenie, na radovánky, na roky jede, ješto to nemá býti, ješto jedno jakýs po- směch vedú, ješto křestan, nežli by měl neděli svatú zrušiti a přikázanie božie přestúpiti, by měl sto tisíc kop ztratiti pro to, měl by to radše učiniti, než svú duši zavésti, jenž jest duše dražšie jednoho člověka než veškeren svět, protože jest krví drahau drahého Ježíše vykaupena. A pak uzříš, anit premují řkúc: »Musili sme v neděli jeti, byli by nás vozové ujeli«; aneb budau rieci: »Pro dobré sme to učinili, ono teď pro přátely, abychom se shledali, ješto sebe jindy vi- děti nemóžem.« Ano, veď-li? Pomni mě, že se ne- vymluvíš! Nuže, vy pak opět, co ste slyšeli? Slyšíte-li, ano kněžie volají, pro Buoh prosie, abyšte se připravili k hoduom, zpoviedali se? Kéž to učiníte? Ano, až bude poslední týden. O, běda bude! Milý Bože, co tento lid slyší té cesty božie, a nikdiež neznamenati, by kto tau cestau šel, kteráž vede k věčnému životu; než každý sobě onen jinak, onen jinak, ješto čert ná- ramně divně a rozličně klamá. Mnedle, co vy sly- šiete, kéž plníte? Proč jest to? Proto, neb Ježíše v vás 42
Strana 43
nenie, ale ďábel v vás obývá. Rci: »Lžeš, kněže!«, a pakli toho nedieš, ale skutkové tvoji to mluvie. Kéž se vám chce toho drahého těla božieho, ano vás zovau a prosie kněží? Mníte vy, že jest vám na to dáno, abyšte se podívali? Ba, na tot jest je dal řka:26 »Vezměte a jezte« a »vezměte a píte!« — ale ne jedno, aby teď pohleděli; ačkoli člověku dobrému pohleděti na tělo božie dobré jest, ale mnohem lepšie jiesti a píti. Pak, slýcháte-li také, abyšte nevěrovali, nepřisahali, an sám Buoh die:27 »Buď vaše řeč, jest-li, jest, nenie-li, nenie; a což viece nad to, z ďábla jest«? Činíte-li tak? nebóhdákáte-li? nero- títe-li, čili jinak se máte? Ale vobecně takoví řiekají: »Kněže, navykl sem, nemohut toho zuostati!« Ját vám pravím: Dokudž toho nevostanete a nepokajete se toho, nikoli nechoďte k tělu božiemu! Nuže, pak dále po čem máte poznati, zavítal-li jest a přišel v vás drahý Ježíš? Teď on sám ta zna- menie vypravuje řka: »Slepí vidie.« Což to? Toto: Byl-li si prvé slepý v rozumu a ty k božským věcem neuměl prohlédati, co si slyšal vuole božie a zákona jeho, nict to k mysli nebylo, ani s' na to pomyslil právě, neb byl rozum zatměn: ale již zašel drahý Ježíš svú milostí, anot již mílo, již se chce dobrého, již se umie postaviti na modlitbě vážně před svým milým Bohem, neb slepí vidie. — Druhé znamenie: »Kulhaví chodie.« A ty dřieve jako kulhán kolébal 27 26 Marek 14, 22; 1. Kor. 11, 24. Mat. 5, 37. 43
nenie, ale ďábel v vás obývá. Rci: »Lžeš, kněže!«, a pakli toho nedieš, ale skutkové tvoji to mluvie. Kéž se vám chce toho drahého těla božieho, ano vás zovau a prosie kněží? Mníte vy, že jest vám na to dáno, abyšte se podívali? Ba, na tot jest je dal řka:26 »Vezměte a jezte« a »vezměte a píte!« — ale ne jedno, aby teď pohleděli; ačkoli člověku dobrému pohleděti na tělo božie dobré jest, ale mnohem lepšie jiesti a píti. Pak, slýcháte-li také, abyšte nevěrovali, nepřisahali, an sám Buoh die:27 »Buď vaše řeč, jest-li, jest, nenie-li, nenie; a což viece nad to, z ďábla jest«? Činíte-li tak? nebóhdákáte-li? nero- títe-li, čili jinak se máte? Ale vobecně takoví řiekají: »Kněže, navykl sem, nemohut toho zuostati!« Ját vám pravím: Dokudž toho nevostanete a nepokajete se toho, nikoli nechoďte k tělu božiemu! Nuže, pak dále po čem máte poznati, zavítal-li jest a přišel v vás drahý Ježíš? Teď on sám ta zna- menie vypravuje řka: »Slepí vidie.« Což to? Toto: Byl-li si prvé slepý v rozumu a ty k božským věcem neuměl prohlédati, co si slyšal vuole božie a zákona jeho, nict to k mysli nebylo, ani s' na to pomyslil právě, neb byl rozum zatměn: ale již zašel drahý Ježíš svú milostí, anot již mílo, již se chce dobrého, již se umie postaviti na modlitbě vážně před svým milým Bohem, neb slepí vidie. — Druhé znamenie: »Kulhaví chodie.« A ty dřieve jako kulhán kolébal 27 26 Marek 14, 22; 1. Kor. 11, 24. Mat. 5, 37. 43
Strana 44
se na obě straně, jednak se chtělo dobrého, jednak nic, jednak počal dobře živ býti, jednak zase padl v hřiechy; ale již pevně stojí, nevikle se, již počav dobře živ býti, trvá a prospievá v dobrém, neb kul- haví chodie. — Třetie znamenie: »Malomocní se čistie.« Dřieve duše byla jako malomocna, zmazána a zkálena nečistými hřiechy: již se čistí a tak se má jako onen Náman,28 kňéže malomocný, kterýž se zmyl v Jordáně, že očištěn jest od malomocenstvie svého. Takéž ta duše již se čistí od malomocenstvie, ano již hřiechové mrzie a jako vždy před očima stojie; s bolestí prohlédá k tomu, koho jest hněval, co jej proto potká a co jest ztratil, i želé toho, pláče, omývá malomocenstvie slzami hojnými jako v Jor- dáně. Jako David řiekal:29 »Milý Pane! Budut já umývati mé luože slzami mými po všecky noci«, a to tu chvíli, když se kál a želel. Dajž nám také, milý Bože, hojné slzy na naše na těžké hřiechy! Die dále: »Hluší slyšie.« Bylo-li to do tebe, že si nerad slova božieho poslúchal, ano jakás tesknost a ošklivost byla, malé chvilky nemohl na kázaní po- byti: a již jakás žádost v tobě se roznítila a milost divná, že, což dřiev nerad poslauchal, ba již i dále puojde, buď cesta necesta, slota, dešt, což koli — vždy jde na slovo božie i jiné k tomu napomíná, nebo hluší slyšie a drahý Ježíš zavítal. A dále die: »Mrtví z mrtvých vstávají.« Byla-li kdy jako mrtva duše tvá k dobrému, ano se nelze 28 2. (4.) Král. 5, 14. 29 Podle Z. 6, 7. 44
se na obě straně, jednak se chtělo dobrého, jednak nic, jednak počal dobře živ býti, jednak zase padl v hřiechy; ale již pevně stojí, nevikle se, již počav dobře živ býti, trvá a prospievá v dobrém, neb kul- haví chodie. — Třetie znamenie: »Malomocní se čistie.« Dřieve duše byla jako malomocna, zmazána a zkálena nečistými hřiechy: již se čistí a tak se má jako onen Náman,28 kňéže malomocný, kterýž se zmyl v Jordáně, že očištěn jest od malomocenstvie svého. Takéž ta duše již se čistí od malomocenstvie, ano již hřiechové mrzie a jako vždy před očima stojie; s bolestí prohlédá k tomu, koho jest hněval, co jej proto potká a co jest ztratil, i želé toho, pláče, omývá malomocenstvie slzami hojnými jako v Jor- dáně. Jako David řiekal:29 »Milý Pane! Budut já umývati mé luože slzami mými po všecky noci«, a to tu chvíli, když se kál a želel. Dajž nám také, milý Bože, hojné slzy na naše na těžké hřiechy! Die dále: »Hluší slyšie.« Bylo-li to do tebe, že si nerad slova božieho poslúchal, ano jakás tesknost a ošklivost byla, malé chvilky nemohl na kázaní po- byti: a již jakás žádost v tobě se roznítila a milost divná, že, což dřiev nerad poslauchal, ba již i dále puojde, buď cesta necesta, slota, dešt, což koli — vždy jde na slovo božie i jiné k tomu napomíná, nebo hluší slyšie a drahý Ježíš zavítal. A dále die: »Mrtví z mrtvých vstávají.« Byla-li kdy jako mrtva duše tvá k dobrému, ano se nelze 28 2. (4.) Král. 5, 14. 29 Podle Z. 6, 7. 44
Strana 45
vážně upokojiti k modlitbě — ano již, jako mrtvému tělu jiesti se již nechce ani píti, tak právě tobě, když duše mrtva — ano k slovu božiemu žádné chuti nenie ani se těla božieho chce, pak-lit přijímá, ano žádné chuti z toho Ducha svatého neňé: ale již jakás chtivost, chut divná, milost rozpálená, neb mrtví z mrtvých vstávají. A dále die svaté čtenie: »Chudí se čtením zpra- vují.« Bylo-li to, žes' byl prvé živ neřádně, nic se nezpravuje čtením svatým: ale již, přijde-lit jaká puotka, nesnáze, zámutek — o vše se uteče k zákonu božiemu řka: »Však jest muoj Pán řekl:3° Blaho- slavení, jenž se mútíte, nebo potěšeni budete.« Učiní- lit kto křivdu, nemstí se řka: »Muoj Pán kázal zlého za zlé nenavracovati, kázal milovati nepřátely své, nehněvati se neřádně, ale o vše se utéci ke čtení sva- tému.« Než pak tito chudí, ješto žebří, silní, mladí, neniet to dobře. Ktož sau sobě chudobu zvolili, trptež ji! Sv. Augustin, mluvě o mnišské zprávě, i die: »Mnišie a ti, ješto sau sobě chudobu zvolili, mají na paušti kromě lidí býti a tam rukama dělajíc na to se živiti.« A toto — vše do města! A tu mohau tak mnoho nažebrati, že na tu žebrotu mohú lepší bydlo mieti než některý zemenín tam na zemi, maje pluh nebo dva, dědiny. Nemělit by takoví žebrati! A toto — silní traupi, a nedělají a to pokánie s sebe skládají a tupie, kteréž jest Pán Kristus uložil řka:31 »V potu tváři tvé budeš sobě chleba dobývati!« Ktož 30 Podle Mat. 5, 11—12 a Luk. 6, 21. 31 1. M. 3, 19. 45
vážně upokojiti k modlitbě — ano již, jako mrtvému tělu jiesti se již nechce ani píti, tak právě tobě, když duše mrtva — ano k slovu božiemu žádné chuti nenie ani se těla božieho chce, pak-lit přijímá, ano žádné chuti z toho Ducha svatého neňé: ale již jakás chtivost, chut divná, milost rozpálená, neb mrtví z mrtvých vstávají. A dále die svaté čtenie: »Chudí se čtením zpra- vují.« Bylo-li to, žes' byl prvé živ neřádně, nic se nezpravuje čtením svatým: ale již, přijde-lit jaká puotka, nesnáze, zámutek — o vše se uteče k zákonu božiemu řka: »Však jest muoj Pán řekl:3° Blaho- slavení, jenž se mútíte, nebo potěšeni budete.« Učiní- lit kto křivdu, nemstí se řka: »Muoj Pán kázal zlého za zlé nenavracovati, kázal milovati nepřátely své, nehněvati se neřádně, ale o vše se utéci ke čtení sva- tému.« Než pak tito chudí, ješto žebří, silní, mladí, neniet to dobře. Ktož sau sobě chudobu zvolili, trptež ji! Sv. Augustin, mluvě o mnišské zprávě, i die: »Mnišie a ti, ješto sau sobě chudobu zvolili, mají na paušti kromě lidí býti a tam rukama dělajíc na to se živiti.« A toto — vše do města! A tu mohau tak mnoho nažebrati, že na tu žebrotu mohú lepší bydlo mieti než některý zemenín tam na zemi, maje pluh nebo dva, dědiny. Nemělit by takoví žebrati! A toto — silní traupi, a nedělají a to pokánie s sebe skládají a tupie, kteréž jest Pán Kristus uložil řka:31 »V potu tváři tvé budeš sobě chleba dobývati!« Ktož 30 Podle Mat. 5, 11—12 a Luk. 6, 21. 31 1. M. 3, 19. 45
Strana 46
to s sebe koli skládají — buď'to mnišie, kněžie tito, ješto s lidmi pracují —, tit mají jedno pracovati, učiti se a potom jiné lidi. Ale měštané, měšťky, jiní lidé bohatí, nebudú-li pracovati, oni nikoli bez po- msty nebudau od Boha. Párajte se v rukau, paní měštky, a ležte dlauho, nedělajte nic! Zviete, vsedne- lit vám to na hrdlo! Ale Pán tuto činí zmienku o chudobě, nebo chu- doba velmi pomáhá, když jest řádná, k spasení. Nebo to dvé, chudoba a maudrost — ale ne ta maudrost hovadnie, ale ta, ješto člověk jest maudr o svú duši — ta maudrost a chudoba řádná náramně jest pomocna k spasení; nebo člověk, maje tu maudrost, o to naj- viec pracuje a stará se, což jemu má věčně trváti, to jest o nebeské věci. A když k tomu jest chudoba, ihned se světa nechce, nechce se dlauho živu býti, ale hned se zbudí ta žádost, aby s Bohem byl, ant bude řieci: »Ó milý Bože, skuoro-li mě té biedy a psoty zbavíš? Bóhdá-li s tebú již budu v nebeském království?«, ješto toho bohatý nemuož mieti, ale vždy žádá déle živ býti, a ještě mnohý bude říci: »Oh, že nenie třikrát mládu býti!« A tito chudí rep- taví, když jim nedadie, anit zlají, zrepcí, zhanějí — tot sau čertovi chudí! Ale onino, ješto, dadie-lit jim, proto míle přijmú a děkují milému Bohu, a pakli jim nedadí, také nelají, ale ze všeho chválé Boha, tot sau chudí dobří to. Než pak dále die: »A blahoslavený jest, kto se nepohorší na mně.« A, blaze jemu zajisté! Tohoť má každý pilen býti, aby se nehoršil na Ježíšovi, aby 46
to s sebe koli skládají — buď'to mnišie, kněžie tito, ješto s lidmi pracují —, tit mají jedno pracovati, učiti se a potom jiné lidi. Ale měštané, měšťky, jiní lidé bohatí, nebudú-li pracovati, oni nikoli bez po- msty nebudau od Boha. Párajte se v rukau, paní měštky, a ležte dlauho, nedělajte nic! Zviete, vsedne- lit vám to na hrdlo! Ale Pán tuto činí zmienku o chudobě, nebo chu- doba velmi pomáhá, když jest řádná, k spasení. Nebo to dvé, chudoba a maudrost — ale ne ta maudrost hovadnie, ale ta, ješto člověk jest maudr o svú duši — ta maudrost a chudoba řádná náramně jest pomocna k spasení; nebo člověk, maje tu maudrost, o to naj- viec pracuje a stará se, což jemu má věčně trváti, to jest o nebeské věci. A když k tomu jest chudoba, ihned se světa nechce, nechce se dlauho živu býti, ale hned se zbudí ta žádost, aby s Bohem byl, ant bude řieci: »Ó milý Bože, skuoro-li mě té biedy a psoty zbavíš? Bóhdá-li s tebú již budu v nebeském království?«, ješto toho bohatý nemuož mieti, ale vždy žádá déle živ býti, a ještě mnohý bude říci: »Oh, že nenie třikrát mládu býti!« A tito chudí rep- taví, když jim nedadie, anit zlají, zrepcí, zhanějí — tot sau čertovi chudí! Ale onino, ješto, dadie-lit jim, proto míle přijmú a děkují milému Bohu, a pakli jim nedadí, také nelají, ale ze všeho chválé Boha, tot sau chudí dobří to. Než pak dále die: »A blahoslavený jest, kto se nepohorší na mně.« A, blaze jemu zajisté! Tohoť má každý pilen býti, aby se nehoršil na Ježíšovi, aby 46
Strana 47
se nezviklal u vieře jeho nikoli pro žádný strach, pro žádnú přiezen. Nebuď žádná řeč tak chytrá a maudrá nižádných lidí umělých, by tebau hnula od viery Ježíše Krista, ani žádné pokušenie d'ábelské jakžkoli chytré a misterné, žádné štěstie ani neštěstie, žádná moc papežská, ciesařská, královská ani jiná. Teď Jan v uokovách seděl a v žaláři, avšak jím nic nemohlo hnauti od Ježíše; ale tento lid, ba, leckamt se šine, jedno kam vietr, tam plášt. Ó, běda bude! Ano leci- mnich nebo kuklík se vyrazí, až hned čtenie svatého a pravdy jisté zapříme. Nalez'-li by byl teď ne- dávno i ještě, ano padají práv jako slepí?! Ba, teď Pán die: »Blahoslavený, ktož se nepohorší na mně!« A když oni odešli, jal se Jana chváliti řka: »Co ste vyšli viděti? Trest větrem klácenau?« Jako by řekl: »Mníte, byť Jan proto poslal ke mně, jako by jistoty nevěděl o mně, aneb že by pochyboval? Neniet Jan takový!« A pak tu dále drahý Pán nazývá jeho andělem. Die tu jeden doktor, že každý muož býti anjelem takto: uče dobrému a odvodě od zlého. Ale dieš-li »Ne- umiem«: ač málo umieš, když to povieš, což umieš, všet to milý Buoh přijme od tebe. Dajž nám milý Buoh tak uhoditi v to ve vše, jakž jemu líbo! 47
se nezviklal u vieře jeho nikoli pro žádný strach, pro žádnú přiezen. Nebuď žádná řeč tak chytrá a maudrá nižádných lidí umělých, by tebau hnula od viery Ježíše Krista, ani žádné pokušenie d'ábelské jakžkoli chytré a misterné, žádné štěstie ani neštěstie, žádná moc papežská, ciesařská, královská ani jiná. Teď Jan v uokovách seděl a v žaláři, avšak jím nic nemohlo hnauti od Ježíše; ale tento lid, ba, leckamt se šine, jedno kam vietr, tam plášt. Ó, běda bude! Ano leci- mnich nebo kuklík se vyrazí, až hned čtenie svatého a pravdy jisté zapříme. Nalez'-li by byl teď ne- dávno i ještě, ano padají práv jako slepí?! Ba, teď Pán die: »Blahoslavený, ktož se nepohorší na mně!« A když oni odešli, jal se Jana chváliti řka: »Co ste vyšli viděti? Trest větrem klácenau?« Jako by řekl: »Mníte, byť Jan proto poslal ke mně, jako by jistoty nevěděl o mně, aneb že by pochyboval? Neniet Jan takový!« A pak tu dále drahý Pán nazývá jeho andělem. Die tu jeden doktor, že každý muož býti anjelem takto: uče dobrému a odvodě od zlého. Ale dieš-li »Ne- umiem«: ač málo umieš, když to povieš, což umieš, všet to milý Buoh přijme od tebe. Dajž nám milý Buoh tak uhoditi v to ve vše, jakž jemu líbo! 47
Strana 48
NEDĚLE MEZI OCHTÁBEM BOŽIEHO KRTĚNIE. (Postilla I. str. 166 nn.) Epištola sv. Pavla k Rímanóm v dvanácté kapitole.32 Bratří! Pro posvátnú věc prosím vás, skrze milo- srdenství boží, abyšte vydali těla vaše v obět živú, svatú, Bohu libú, rozumna buď služba vaše. A ne- chtějte se srovnávati s tímto světem, ale obnovte se v novotě smysla vašeho, abyšte zkusili, která jest vuole boží dobrá a dobře líbezná a dokonalá. Nebo pravím skrze milost, kteráž dána jest mi, všem, kteří jsú mezi vámi, ne více smysliti, nežli by mělo smyš- leno býti, ale smysliti k střídmosti a jednomu kaž- dému, jakož oddělil Buoh míru víry. Nebo jako v jednom těle mnohé údy máme, ale ne všichni údové jeden skutek mají, tak mnozí tělo jedno jsme v Kristu, ale všichni jeden druhého audové v Kristu Ježíši, Pánu našem. Čtení sv. Lukáše v kapitole II.33 V ten čas, když učiněn jest Ježíš ve dvanácti letech, vstaupili sú do Jeruzalema vedlé obyčeje dne sváteč- ního. A když jsú se dokonali dnové a oni se navra- 32 Řím. 12, 1—5. 33 Luk. 2, 42—52. 48
NEDĚLE MEZI OCHTÁBEM BOŽIEHO KRTĚNIE. (Postilla I. str. 166 nn.) Epištola sv. Pavla k Rímanóm v dvanácté kapitole.32 Bratří! Pro posvátnú věc prosím vás, skrze milo- srdenství boží, abyšte vydali těla vaše v obět živú, svatú, Bohu libú, rozumna buď služba vaše. A ne- chtějte se srovnávati s tímto světem, ale obnovte se v novotě smysla vašeho, abyšte zkusili, která jest vuole boží dobrá a dobře líbezná a dokonalá. Nebo pravím skrze milost, kteráž dána jest mi, všem, kteří jsú mezi vámi, ne více smysliti, nežli by mělo smyš- leno býti, ale smysliti k střídmosti a jednomu kaž- dému, jakož oddělil Buoh míru víry. Nebo jako v jednom těle mnohé údy máme, ale ne všichni údové jeden skutek mají, tak mnozí tělo jedno jsme v Kristu, ale všichni jeden druhého audové v Kristu Ježíši, Pánu našem. Čtení sv. Lukáše v kapitole II.33 V ten čas, když učiněn jest Ježíš ve dvanácti letech, vstaupili sú do Jeruzalema vedlé obyčeje dne sváteč- ního. A když jsú se dokonali dnové a oni se navra- 32 Řím. 12, 1—5. 33 Luk. 2, 42—52. 48
Strana 49
covali domuov, zuostalo dítě Ježíš v Jeruzalemě a ne- poznali sú jeho rodičové jeho. Domnívajíce se jeho býti v hluku, i přišli jsú cestú jednoho dne. A hledali jsú ho mezi příbuznými a známými. A nenalezše ho, navrátili sú se do Jeruzalema, hledajíce ho. A stalo se jest po třech dnech, nalezli jsú ho v chrámě, sedí- cého uprostřed doktoruov, poslúchajícého jich a ota- zujícího. I báli jsú se všichni ti, kteříž ho poslúchali, nad múdrostí a nad odpovídkami jeho. A vidúce di- vili jsú se. A řekla mátě jeho k němu: »Synu, cos učinil nám tak? Aj, já i otec tvuoj s bolestí hledali jsme tebe.« I vetce k nim: »Což jest, že ste mne hle- dali? Zdali jste nevěděli, že v těch věcech, které jsú Otce mého, musím býti?« A oni jsú nerozuměli slovu, kteréž jest mluvil k nim. I sstaupil jest s nimi a byl s nimi přišel do Nazareta a byl poddán jim. Ale Maria zachovávala všecka slova ta, snášejíci je v srdci svém. A Ježíš prospíval múdrostí a věkem před Bohem i před lidmi. Rokycana 4 49
covali domuov, zuostalo dítě Ježíš v Jeruzalemě a ne- poznali sú jeho rodičové jeho. Domnívajíce se jeho býti v hluku, i přišli jsú cestú jednoho dne. A hledali jsú ho mezi příbuznými a známými. A nenalezše ho, navrátili sú se do Jeruzalema, hledajíce ho. A stalo se jest po třech dnech, nalezli jsú ho v chrámě, sedí- cého uprostřed doktoruov, poslúchajícého jich a ota- zujícího. I báli jsú se všichni ti, kteříž ho poslúchali, nad múdrostí a nad odpovídkami jeho. A vidúce di- vili jsú se. A řekla mátě jeho k němu: »Synu, cos učinil nám tak? Aj, já i otec tvuoj s bolestí hledali jsme tebe.« I vetce k nim: »Což jest, že ste mne hle- dali? Zdali jste nevěděli, že v těch věcech, které jsú Otce mého, musím býti?« A oni jsú nerozuměli slovu, kteréž jest mluvil k nim. I sstaupil jest s nimi a byl s nimi přišel do Nazareta a byl poddán jim. Ale Maria zachovávala všecka slova ta, snášejíci je v srdci svém. A Ježíš prospíval múdrostí a věkem před Bohem i před lidmi. Rokycana 4 49
Strana 50
Dnes týden praveno ze čtení svatého, kterak lidé mají toho velmi pilni býti, aby, jestliže sau milosti boží nabyli, aby jie nepotratili, nebo, jakož ktož koli zde milosti boží nenabude, na věky jie mieti nebude. I protož každý člověk, chce-li spasen býti, musí o to se vší pilností státi, pracovati a usilovati, aby té mi- losti božie mohl nabyti a tak své srdce celé na to napraviti, aby jie mohl dosieci. Neb die Eklesiasti- cus,34 že v srdci člověka záleží smrt i život; i protož musí celé srdce k Bohu obráceno býti, máš-li milosti božie nabyti, aby tvé srdce žádostí větčí nikam se ne- trhlo ani milostí nežli k Bohu, ani k zboží, ani k světu ani k které věci. A jestliže si již té milosti nabyl, máš toho tak pilen býti, aby jie nepotratil, jakož si byl pilen a snažen, aby jie dosáhl, a pilnějí. Nebo, komuž to Pán Buoh dá, nemni sobě malý dar! Většiet jest, nežli by byl pánem všeho světa. Bába tato škaredá, kteráž má mi- lost boží, většieho jest duostojenstvie před Bohem, nežli by byla královnú všeho světa. Ač toho nevidíš nynie ani znáš, cot se tam dobrého klade, jako nynie právě sedláci nevidié obilé, než snieh, ale až léto přijde, tož tepruv okáže se úžitek: takéž toto nynie vše skryto, ale až přijde léto, tož teprú uzříš za každý dobrý skutek najmenší hojnú odplatu; jakož die David:35 »Jdauce rozsievali semena svá s pláčem, ale přijdút s veselím, nesauce hojné snopy.« 34 Podle Eccli 37, 21. 35 Podle Z. 126, 6. 50
Dnes týden praveno ze čtení svatého, kterak lidé mají toho velmi pilni býti, aby, jestliže sau milosti boží nabyli, aby jie nepotratili, nebo, jakož ktož koli zde milosti boží nenabude, na věky jie mieti nebude. I protož každý člověk, chce-li spasen býti, musí o to se vší pilností státi, pracovati a usilovati, aby té mi- losti božie mohl nabyti a tak své srdce celé na to napraviti, aby jie mohl dosieci. Neb die Eklesiasti- cus,34 že v srdci člověka záleží smrt i život; i protož musí celé srdce k Bohu obráceno býti, máš-li milosti božie nabyti, aby tvé srdce žádostí větčí nikam se ne- trhlo ani milostí nežli k Bohu, ani k zboží, ani k světu ani k které věci. A jestliže si již té milosti nabyl, máš toho tak pilen býti, aby jie nepotratil, jakož si byl pilen a snažen, aby jie dosáhl, a pilnějí. Nebo, komuž to Pán Buoh dá, nemni sobě malý dar! Většiet jest, nežli by byl pánem všeho světa. Bába tato škaredá, kteráž má mi- lost boží, většieho jest duostojenstvie před Bohem, nežli by byla královnú všeho světa. Ač toho nevidíš nynie ani znáš, cot se tam dobrého klade, jako nynie právě sedláci nevidié obilé, než snieh, ale až léto přijde, tož tepruv okáže se úžitek: takéž toto nynie vše skryto, ale až přijde léto, tož teprú uzříš za každý dobrý skutek najmenší hojnú odplatu; jakož die David:35 »Jdauce rozsievali semena svá s pláčem, ale přijdút s veselím, nesauce hojné snopy.« 34 Podle Eccli 37, 21. 35 Podle Z. 126, 6. 50
Strana 51
Ale že pohřiechu lidé sobě to málo vážie, aby mi- losti božie nepotratili, aby jí mohli zachovati. I pro- tož, jestliže si ji potratil, kterak jie máš hledati a ji nalézti? Tot dnešnie svaté čtenie okazuje; a také okazuje, že nejednau lidé, plníce vuoli božie, i po- tracují milost boží, nebo teď Jozef a Panna Maria, plniece vuoli božie, i potratili drahého Ježíše. Nebo to jest byla vuole božie, aby oni tam šli do Jeruza- lema ke dni svátečniemu, aby se tam modlili a oběti obětovali, pamatujíce to dobrodienstvie božie, kteréž jim učinil, vyved je z Ejipta; nebo tak jim byl Buoh rozkázal, aby tak pamatovali ten hod velikonoční. A oni tam chodili do Jeruzalema, aby beránka jedli jakož jim bylo rozkázáno. A oni plniece to, i potratili Ježíše. Tak právě lidé častokrát, chtějíce plniti vuoli boží, i potracují milost boží, jako takto: Člověk dá se na modlitby, páteře řieká a jiné modlitby, a to jest vuole božie, a kněžie, mnišie hodiny, primu, tercí, sextu, nonu, kumplet, nešpor; ale že se nevážně modlé a nenábožně a nesebraně, vlažně, roztrženě, ano mysl jinam, srdce se kdes jinde taulá, jediné že se teď usty lomcuje a hledí, aby jediné spieše odbyl, toliko: »Vr, vr, vr«, leda se spieše odřiekalo. Ale toho nenie, jako Buoh přikázal:36 »Když se modlíte, neroďte mnoho mluviti, a modlte se v duchu a v pravdě« — toho nenie. Též postí-li se? — a to jest vuole božie! Ale co, postie se, jakž jim líbo, ač 36 Podle Mat. 6, 7 a Jana 4, 24. 51
Ale že pohřiechu lidé sobě to málo vážie, aby mi- losti božie nepotratili, aby jí mohli zachovati. I pro- tož, jestliže si ji potratil, kterak jie máš hledati a ji nalézti? Tot dnešnie svaté čtenie okazuje; a také okazuje, že nejednau lidé, plníce vuoli božie, i po- tracují milost boží, nebo teď Jozef a Panna Maria, plniece vuoli božie, i potratili drahého Ježíše. Nebo to jest byla vuole božie, aby oni tam šli do Jeruza- lema ke dni svátečniemu, aby se tam modlili a oběti obětovali, pamatujíce to dobrodienstvie božie, kteréž jim učinil, vyved je z Ejipta; nebo tak jim byl Buoh rozkázal, aby tak pamatovali ten hod velikonoční. A oni tam chodili do Jeruzalema, aby beránka jedli jakož jim bylo rozkázáno. A oni plniece to, i potratili Ježíše. Tak právě lidé častokrát, chtějíce plniti vuoli boží, i potracují milost boží, jako takto: Člověk dá se na modlitby, páteře řieká a jiné modlitby, a to jest vuole božie, a kněžie, mnišie hodiny, primu, tercí, sextu, nonu, kumplet, nešpor; ale že se nevážně modlé a nenábožně a nesebraně, vlažně, roztrženě, ano mysl jinam, srdce se kdes jinde taulá, jediné že se teď usty lomcuje a hledí, aby jediné spieše odbyl, toliko: »Vr, vr, vr«, leda se spieše odřiekalo. Ale toho nenie, jako Buoh přikázal:36 »Když se modlíte, neroďte mnoho mluviti, a modlte se v duchu a v pravdě« — toho nenie. Též postí-li se? — a to jest vuole božie! Ale co, postie se, jakž jim líbo, ač 36 Podle Mat. 6, 7 a Jana 4, 24. 51
Strana 52
jest to vuole božie, aby se postili; ale die prorok,37 že »v den postu vašeho nalézá se vuole vaše«. A tak lidé, plniece vuoli božie, ale že toho tak nevedau, jakož on chce, i potracují milost boží. Ba, nemni sobě, člověče, aby ty milost božie toliko potratil, když zjevně zlé činíš, smilníš neb cizoložíš; ale jestliže dobrého dobře nepovedeš, potratíš milost boží. Mnedle, jest-li toto vuole božie, neděli svatau svě- titi? Dieš: »Jest«. Ale že lidé nechtie aniž tbají tak světiti té svaté neděle, jakož Buoh chce; když oni diela nechají, již mnie, že světie. Ale hlediž, anit na radovánky, na posviecenie, v neděli do krčmy. Pro- tož, plniece vuoli božie, i potracují Ježíše a milost božie, když těch věcí nevedau, jakož zákon boží velí a vokazuje rozum; neb zákon boží nenie proti roz- umu. Nač jest milý Buoh ráčil ustaviti, aby byla ne- děle svěcena? Na to, aby lidé ten den vážnějí, snaž- nějí a pilnějie na službě božie se sebrali a pamato- vali jeho dobrodjenstvie; k tomu jest každý zavázán. A která sau to dobrodienje? Vtělenie, narozenje, krva- vým potem pocenie, těžkú smrt, zkřiešenie, na nebe vstaupenie, Ducha svatého seslánie, jenž jest jej kaž- dému ráčil na křtu seslati. Kterakžto máš pamatovati jeho smrt? Tak, jakož jest rozkázal skrze svatého Pavla řka:38 »Kolikrátž koli budete jiesti chléb tento a z kalicha píti, smrt Páně pamatovati budete, ažt i přijde«, to jest do saudného dne. I protož každý by 37 Iz. 58, 3. 38 Podle 1. Kor. 11, 26. 52
jest to vuole božie, aby se postili; ale die prorok,37 že »v den postu vašeho nalézá se vuole vaše«. A tak lidé, plniece vuoli božie, ale že toho tak nevedau, jakož on chce, i potracují milost boží. Ba, nemni sobě, člověče, aby ty milost božie toliko potratil, když zjevně zlé činíš, smilníš neb cizoložíš; ale jestliže dobrého dobře nepovedeš, potratíš milost boží. Mnedle, jest-li toto vuole božie, neděli svatau svě- titi? Dieš: »Jest«. Ale že lidé nechtie aniž tbají tak světiti té svaté neděle, jakož Buoh chce; když oni diela nechají, již mnie, že světie. Ale hlediž, anit na radovánky, na posviecenie, v neděli do krčmy. Pro- tož, plniece vuoli božie, i potracují Ježíše a milost božie, když těch věcí nevedau, jakož zákon boží velí a vokazuje rozum; neb zákon boží nenie proti roz- umu. Nač jest milý Buoh ráčil ustaviti, aby byla ne- děle svěcena? Na to, aby lidé ten den vážnějí, snaž- nějí a pilnějie na službě božie se sebrali a pamato- vali jeho dobrodjenstvie; k tomu jest každý zavázán. A která sau to dobrodienje? Vtělenie, narozenje, krva- vým potem pocenie, těžkú smrt, zkřiešenie, na nebe vstaupenie, Ducha svatého seslánie, jenž jest jej kaž- dému ráčil na křtu seslati. Kterakžto máš pamatovati jeho smrt? Tak, jakož jest rozkázal skrze svatého Pavla řka:38 »Kolikrátž koli budete jiesti chléb tento a z kalicha píti, smrt Páně pamatovati budete, ažt i přijde«, to jest do saudného dne. I protož každý by 37 Iz. 58, 3. 38 Podle 1. Kor. 11, 26. 52
Strana 53
se měl k tomu připraviti, aby na každau neděli jedl jeho drahé tělo a pil jeho krev drahú: toť by bylo podstatné pamatovánie umučenie božieho. Tak píše mistr Matěj Paříský,39 že jest to z podstaty svěcenie neděle, jiesti křestanóm jeho drahé tělo a píti jeho svatau krev. Sv. Augustin die:4° »Ani chválím ani hyzdím na každý den přijímati: ale na každú neděli napomínám a přikazuji.« Takt by mělo býti pod- statné pamatovánie umučenie božieho a tak by byla neděle právě svěcena. Ale toto — teď pohleděti na obraz umučenje božieho a pomlaštiti? Málot jest to! tot jest nápadnie teď a nepodstatnie. Die doktor de Cassia,41 mluvě na ona slova Davidova, ješto die:42 »Vysvobodím já jej od ďábelstva polednieho«: »Jsau na to ihned zvláštní ďáblové, ješto lidi vedau od toho, aby nepamatovali, co se jim jest dobrého stalo o poledni, to jest, když jest ráčil za nás o poledni duši na kříži vypustiti.« Ještě mnoho jiného lidé vedau, ješto jest vuole bo- žie. ale když toho rozumně nevedau, potracují milost boží, že již nejednau lidé mnějí, že sau na té cestě a že tau cestau kráčejí, kteráž vede k životu věčnému, a daleko budau od nie; neb všady dáblové hledie 39 Matěj z Janova, Regulae (ed. Kybal—Odložilík) V. p. 91. 40 Augustin, Liber de ecclesiasticis dogmatibus (apokr.) c. XXIII al. 53 (ML 42 c. 1217). 41 Simon de Cassia, Gesta Salvatoris, ed. Basiliensis 1517, De miraculis Salvatoris c. XXIV (fol. 111b). 42 Ž. 91, 6. 53
se měl k tomu připraviti, aby na každau neděli jedl jeho drahé tělo a pil jeho krev drahú: toť by bylo podstatné pamatovánie umučenie božieho. Tak píše mistr Matěj Paříský,39 že jest to z podstaty svěcenie neděle, jiesti křestanóm jeho drahé tělo a píti jeho svatau krev. Sv. Augustin die:4° »Ani chválím ani hyzdím na každý den přijímati: ale na každú neděli napomínám a přikazuji.« Takt by mělo býti pod- statné pamatovánie umučenie božieho a tak by byla neděle právě svěcena. Ale toto — teď pohleděti na obraz umučenje božieho a pomlaštiti? Málot jest to! tot jest nápadnie teď a nepodstatnie. Die doktor de Cassia,41 mluvě na ona slova Davidova, ješto die:42 »Vysvobodím já jej od ďábelstva polednieho«: »Jsau na to ihned zvláštní ďáblové, ješto lidi vedau od toho, aby nepamatovali, co se jim jest dobrého stalo o poledni, to jest, když jest ráčil za nás o poledni duši na kříži vypustiti.« Ještě mnoho jiného lidé vedau, ješto jest vuole bo- žie. ale když toho rozumně nevedau, potracují milost boží, že již nejednau lidé mnějí, že sau na té cestě a že tau cestau kráčejí, kteráž vede k životu věčnému, a daleko budau od nie; neb všady dáblové hledie 39 Matěj z Janova, Regulae (ed. Kybal—Odložilík) V. p. 91. 40 Augustin, Liber de ecclesiasticis dogmatibus (apokr.) c. XXIII al. 53 (ML 42 c. 1217). 41 Simon de Cassia, Gesta Salvatoris, ed. Basiliensis 1517, De miraculis Salvatoris c. XXIV (fol. 111b). 42 Ž. 91, 6. 53
Strana 54
lidi ve všem zklamati a svésti, jako die David:43 »Všady, po všech cestách plno sau mi vosídl nalé- celi«, totíž ďábli. Milí křestané, pomyslíme-li na to, jak jest to hrozné, že my nejednau mníme, že dobře stojíme, a ubezpečíme se, a zdá se nám již nětco, ano strach, že sme potratili milost boží? Jistě, žet jest to hrozné, ktož to umie vážiti! Ale, jestliže si milost boží po- tratil, kterak ji máš naleznúti? Pohled na Pannu Ma- riji a na Jozefa! Oni řekli: »Truchléce hledali sme tebe.« Nikoli ty jie nenalezneš, leč budeš truchliti, plakati a kvieliti; tak by ji mohl ještě naleznúti. Mnedle, zdá-lit se, že si po křtu potratil milost boží? Jestliže si smrtedlně shřešil, tehdy si potratil. Kéž dbáš jí hledati, aby plakal, želel, kvielil, že si ji kdy potratil? Ba, učiň, plač jednorozeného Syna a pros milého Boha, at jie ráčí dáti zase nabyti, a věz, že jie jinak nenabudeš, leč toto tré bude do tebe: aby měl zámutek v duši i v mysli — to jedno; druhé, aby byla bolest v srdci; a třetie, aby bylo nějaké trápe- nie těla, ono posty, metlami, žíní, jakž by komu Buoh dal. Ale vám se zdá, že vy jie snad nabudete kunštíky, žerty vedauc, veselu býti, jiesti, píti, spáti dobře — vše, jako by kuol nepohořal. Ano, bude, bude, zviete, nemějte péče, kdet bude déle býti! Ját neviem, zda vy viete jaká jiná vrata do nebe, kterými byšte tam šli, nežli oni světí, jenž skrze mnohé zá- mutky a nesnáze tam sau šli. 43 Podle Z. 140, 6(?) (Juxta iter scandalum posuerunt mihi.) 54
lidi ve všem zklamati a svésti, jako die David:43 »Všady, po všech cestách plno sau mi vosídl nalé- celi«, totíž ďábli. Milí křestané, pomyslíme-li na to, jak jest to hrozné, že my nejednau mníme, že dobře stojíme, a ubezpečíme se, a zdá se nám již nětco, ano strach, že sme potratili milost boží? Jistě, žet jest to hrozné, ktož to umie vážiti! Ale, jestliže si milost boží po- tratil, kterak ji máš naleznúti? Pohled na Pannu Ma- riji a na Jozefa! Oni řekli: »Truchléce hledali sme tebe.« Nikoli ty jie nenalezneš, leč budeš truchliti, plakati a kvieliti; tak by ji mohl ještě naleznúti. Mnedle, zdá-lit se, že si po křtu potratil milost boží? Jestliže si smrtedlně shřešil, tehdy si potratil. Kéž dbáš jí hledati, aby plakal, želel, kvielil, že si ji kdy potratil? Ba, učiň, plač jednorozeného Syna a pros milého Boha, at jie ráčí dáti zase nabyti, a věz, že jie jinak nenabudeš, leč toto tré bude do tebe: aby měl zámutek v duši i v mysli — to jedno; druhé, aby byla bolest v srdci; a třetie, aby bylo nějaké trápe- nie těla, ono posty, metlami, žíní, jakž by komu Buoh dal. Ale vám se zdá, že vy jie snad nabudete kunštíky, žerty vedauc, veselu býti, jiesti, píti, spáti dobře — vše, jako by kuol nepohořal. Ano, bude, bude, zviete, nemějte péče, kdet bude déle býti! Ját neviem, zda vy viete jaká jiná vrata do nebe, kterými byšte tam šli, nežli oni světí, jenž skrze mnohé zá- mutky a nesnáze tam sau šli. 43 Podle Z. 140, 6(?) (Juxta iter scandalum posuerunt mihi.) 54
Strana 55
A teď Maria a Jozef truchlili. A ihned-li sau jeho nalezli? Ba ne ihned, ale třetí den. Ale vy, když se zpovídáte, jižt jest všeho dosti, jižt mnie, že sau všeho prázdni. A bude se mnohý tázati řka: »Kněže, však již puojdu k tělu božiemu?«, ano truchlitit jest a kvieliti prvé. Teď Maria s Jozefem truchlila. Ale jakož die na počátku čtenie svaté, že Jozef a Maria, matka Ježíšova, vstúpili do Jeruzalema ke dni svátečniemu a dietě Ježíše pojali s sebau. Ne- zóstavili jeho po sobě, ale měli o něm péči, aby ihned z mládi vedli na službu boží. Toto věz, že každý otec i každá mátě zavázáni sau z viery vésti své děti jedno k tomu, aby Boha milovaly, a druhé, aby poslauchaly jeho a bály se; a jestliže sami neumějí aneb nemohú, ale aby jim zjednali lidi maudré a rozumné a bojície se Boha, aby jimi byli zpravováni. Jinak, budau-li zmeškáni v čem spasitedlném jich zmeškáním a ne- tbáním, všet to na jich hlavu puojde a musie i s nimi trpěti v horúciem pekle. Též páni, panoše, rytieři a ktož podacie mají, nebudú-li svých podaciech učiti zpravovati a k tomu vésti, aby se oni Boha báli a je milovali a poslauchali jeho — běda jim bude A kdežť jest běda, tut jest peklo. A nemohú-li sami, ale aby zjednali jiné, aby jimi k vuoli božie zpravo- váni byli. Ale mnedle, mnoho-li se oni o to starají? Nic, i drobte! Ach, nebozí páni, též i vy, ješto máte slu- žebníky, služebnice! Nu, vy otcové a matery, velmi-li ste pilni svých dětí, abyšte je k dobrému vedli? Než teď oni k tomu vedau, kde by co utržily a ukupčily, 55
A teď Maria a Jozef truchlili. A ihned-li sau jeho nalezli? Ba ne ihned, ale třetí den. Ale vy, když se zpovídáte, jižt jest všeho dosti, jižt mnie, že sau všeho prázdni. A bude se mnohý tázati řka: »Kněže, však již puojdu k tělu božiemu?«, ano truchlitit jest a kvieliti prvé. Teď Maria s Jozefem truchlila. Ale jakož die na počátku čtenie svaté, že Jozef a Maria, matka Ježíšova, vstúpili do Jeruzalema ke dni svátečniemu a dietě Ježíše pojali s sebau. Ne- zóstavili jeho po sobě, ale měli o něm péči, aby ihned z mládi vedli na službu boží. Toto věz, že každý otec i každá mátě zavázáni sau z viery vésti své děti jedno k tomu, aby Boha milovaly, a druhé, aby poslauchaly jeho a bály se; a jestliže sami neumějí aneb nemohú, ale aby jim zjednali lidi maudré a rozumné a bojície se Boha, aby jimi byli zpravováni. Jinak, budau-li zmeškáni v čem spasitedlném jich zmeškáním a ne- tbáním, všet to na jich hlavu puojde a musie i s nimi trpěti v horúciem pekle. Též páni, panoše, rytieři a ktož podacie mají, nebudú-li svých podaciech učiti zpravovati a k tomu vésti, aby se oni Boha báli a je milovali a poslauchali jeho — běda jim bude A kdežť jest běda, tut jest peklo. A nemohú-li sami, ale aby zjednali jiné, aby jimi k vuoli božie zpravo- váni byli. Ale mnedle, mnoho-li se oni o to starají? Nic, i drobte! Ach, nebozí páni, též i vy, ješto máte slu- žebníky, služebnice! Nu, vy otcové a matery, velmi-li ste pilni svých dětí, abyšte je k dobrému vedli? Než teď oni k tomu vedau, kde by co utržily a ukupčily, 55
Strana 56
vylhaly, jakož by jediné mohly, dobyly — k tomut vedau a učie; ba, matka sama vylže, vytantuje duši, natáhne, kdež muož, aby dcerku, synáčka připravila, frýžky, vobojky, perlové věnce zjednala, dobré bydlo učinila, a potom aby v nich větší zápal byl, aby smil- nili, cizoložili. A, nebohé matery! Nestojte, jak vy málo tbáte, aby vaši děti byli milí a libí milému Bohu! Ze sau oni v hněvu božím, nic toho netbají; ale když by se na ně král hněval, tuť by se staraly! Ale David, když měl syna Šalamúna, hned ho da Natanovi, proroku svatému, aby jeho zprávau byl zpravován. Též Anna svatá, když měla syna Samuele, ihned jej dala proroku Eli, tam od sebe, aby jej on vedl a zpravoval.44 I byly děti svaty a Bohu se líbily ale onen Eli, ješto svých synóv netbal vésti, dopustil milý Buoh, že oba syny zabita a sám hlavu slomil, kněžstva zbaven a duostojenstvie veliké jinam pře- neseno. 45 Ach, vy, kto ste děti měli, mělo by vám to na mysl tanauti, jestliže ste jich k dobrému nevedli! A kde jest viděti, aby své děti vedli, jako slušie, než ku pýše a k světu? A ještě budau mnozí řieci: »A co to dě- tem škodí?« Zvieš, babo, neměj péče! Milý, byl-li by hřiech, kdyby někdo vida, ano u sauseda hoří, a moha zhasiti, a nezhasil, ale přiložil, aby viece hořalo? Dieš: »Byl.« Takt jest toto veliký — a mno- hem větší — hřiech, že od Adama ihned ten oheň 44 1. Sam. 1, 25. 45 1. Sam. 4, 11. 56
vylhaly, jakož by jediné mohly, dobyly — k tomut vedau a učie; ba, matka sama vylže, vytantuje duši, natáhne, kdež muož, aby dcerku, synáčka připravila, frýžky, vobojky, perlové věnce zjednala, dobré bydlo učinila, a potom aby v nich větší zápal byl, aby smil- nili, cizoložili. A, nebohé matery! Nestojte, jak vy málo tbáte, aby vaši děti byli milí a libí milému Bohu! Ze sau oni v hněvu božím, nic toho netbají; ale když by se na ně král hněval, tuť by se staraly! Ale David, když měl syna Šalamúna, hned ho da Natanovi, proroku svatému, aby jeho zprávau byl zpravován. Též Anna svatá, když měla syna Samuele, ihned jej dala proroku Eli, tam od sebe, aby jej on vedl a zpravoval.44 I byly děti svaty a Bohu se líbily ale onen Eli, ješto svých synóv netbal vésti, dopustil milý Buoh, že oba syny zabita a sám hlavu slomil, kněžstva zbaven a duostojenstvie veliké jinam pře- neseno. 45 Ach, vy, kto ste děti měli, mělo by vám to na mysl tanauti, jestliže ste jich k dobrému nevedli! A kde jest viděti, aby své děti vedli, jako slušie, než ku pýše a k světu? A ještě budau mnozí řieci: »A co to dě- tem škodí?« Zvieš, babo, neměj péče! Milý, byl-li by hřiech, kdyby někdo vida, ano u sauseda hoří, a moha zhasiti, a nezhasil, ale přiložil, aby viece hořalo? Dieš: »Byl.« Takt jest toto veliký — a mno- hem větší — hřiech, že od Adama ihned ten oheň 44 1. Sam. 1, 25. 45 1. Sam. 4, 11. 56
Strana 57
jest v každém člověku — a ty pak k tomu přidávati a přičíněti, ku pýše, k světu vésti a k milování světa?! Ah, ubohé matery a otcové, nestojte! Milí, velikau-li o to péči máte, abyšte tu své děti dali, ješto by se k mravuom vedly a Boha se bály, čili ke dvoru? Ha! Nuže, milé matery a otcové, když vy vidíte, ano se vaši děti Boha nebojie, přikázanie božie přestu- pují, věrují, přisahají, jméno božie lehce berau — velmi-liž toho želéte, velmi-li se proto upláčete? Vezmi dva syny: jednoho ctnostného, dobrého, jenž se Boha bojí, a druhého trhlého, rozpustilého, jenž se Boha nic nebojí. Nu, tento dobrý tobě umře, že Buoh ráčil. Neplač, neželej, ale poruč Bohu a chval milého Boha; ale tohoto nerudného, jenž jest na duši umřel — tu plač, tu želej; nebo smrt duchovnie mnohem horší jest než tělesná. Ale že tuto čtenie svaté mluví o tom skutku, když jest byl Pán Ježíš ve dvanásti letech; ale co jest prvé činil — v pěti, v šesti, v desieti letech — o tom žádné zmienky nečiní. Proč to? Die Parisiensis: »Na to jest to, že což koli děti činie zlého do let rozum- ných, že to vše rodičóm na jich hlavu přijde.« Co děti oplzle mluvie, lají, zabylstvie neslušné plodie — všet to na vaši hlavu přijde. A, vy, biedné matery a ot- cové, ješto před nimi zle a neřádně mluvíte aneb činíte, zviete, nemějte péče! Ono psota naučí se též, a matka uslyšéci nebo tatík, ještě se zasměje tomu a bude řieci: »Ba, hle, zmilitkého, co špaček!« Oh, běda vám, zlí a nešlechetní rodičové! O toť by vám slušalo péči mieti, aby ani sami ani žádný nikdy před 57
jest v každém člověku — a ty pak k tomu přidávati a přičíněti, ku pýše, k světu vésti a k milování světa?! Ah, ubohé matery a otcové, nestojte! Milí, velikau-li o to péči máte, abyšte tu své děti dali, ješto by se k mravuom vedly a Boha se bály, čili ke dvoru? Ha! Nuže, milé matery a otcové, když vy vidíte, ano se vaši děti Boha nebojie, přikázanie božie přestu- pují, věrují, přisahají, jméno božie lehce berau — velmi-liž toho želéte, velmi-li se proto upláčete? Vezmi dva syny: jednoho ctnostného, dobrého, jenž se Boha bojí, a druhého trhlého, rozpustilého, jenž se Boha nic nebojí. Nu, tento dobrý tobě umře, že Buoh ráčil. Neplač, neželej, ale poruč Bohu a chval milého Boha; ale tohoto nerudného, jenž jest na duši umřel — tu plač, tu želej; nebo smrt duchovnie mnohem horší jest než tělesná. Ale že tuto čtenie svaté mluví o tom skutku, když jest byl Pán Ježíš ve dvanásti letech; ale co jest prvé činil — v pěti, v šesti, v desieti letech — o tom žádné zmienky nečiní. Proč to? Die Parisiensis: »Na to jest to, že což koli děti činie zlého do let rozum- ných, že to vše rodičóm na jich hlavu přijde.« Co děti oplzle mluvie, lají, zabylstvie neslušné plodie — všet to na vaši hlavu přijde. A, vy, biedné matery a ot- cové, ješto před nimi zle a neřádně mluvíte aneb činíte, zviete, nemějte péče! Ono psota naučí se též, a matka uslyšéci nebo tatík, ještě se zasměje tomu a bude řieci: »Ba, hle, zmilitkého, co špaček!« Oh, běda vám, zlí a nešlechetní rodičové! O toť by vám slušalo péči mieti, aby ani sami ani žádný nikdy před 57
Strana 58
nimi zle nemluvil. Ale toto, psota, nejednú přijde na zpověd, malé žábě hubené, a pliští slovo, že věrně hlava zabolí; a otiežeš-li jeho: »Kto tě tomu naučil?«, »tatík a matka tak řieká«. Pro milého Boha, pro vaše spasenie, mèjte ty děti, jako slušie, nechcete-li i s nimi na věky hořeti! A když tak bylo, že potratili Pána Ježíše tam, die dále svaté čtenie: »A když se dokonalo osm dní.« Neběželi oni ihned jako vy rauče, ale do osmi dní byli na službě boží; i zóstalo dietě Ježíš v Jeruzalemě a nepoznali sau rodičové jeho, domnievajíce se jeho býti v zástupu. Tak bylo, že ženy šly zvlášt a mu- žie zvlášt svým haufem. Nebylo jako nynie, ženy s mužmi všamo spolu do zahrad, na túlačky, pacholci mladí, ženy mladé, ano na trh. Nenie dobře po- hřiechu! I mněla Panna Maria, by on byl s Jozefem s mužmi, a Jozef mněl, by s ní byl mezi ženami; tak bylo vedlé litery, neb dětem nebylo bráněno, než měly svobodu, aby šly, s kterými by chtěly, buď s mužmi neb s ženami. Než toto, že sau jeho domnievali býti v zástupu. Který jest to zástup, ješto se lidé domnievají, že by tu Ježíš byl? Tento: tito skutkové dobří zevnitřní, jako postiti se, modliti se, do kostela jíti, tělo božie přijímati a jiné. Tot na to lidé hledie a mnějí, že by tu Ježíš byl, ano jeho nenie; neb se na ono neohléd nau, že zákona božieho neplnie, věrují, bóhdákají, nemilují nepřátel, lakomí, žádostiví sbožie, skaupí, hauževní — na toť se neozřie, než tuto na toto hle- die, na tento zástup dobrých skutkuov. A mníte, že 58
nimi zle nemluvil. Ale toto, psota, nejednú přijde na zpověd, malé žábě hubené, a pliští slovo, že věrně hlava zabolí; a otiežeš-li jeho: »Kto tě tomu naučil?«, »tatík a matka tak řieká«. Pro milého Boha, pro vaše spasenie, mèjte ty děti, jako slušie, nechcete-li i s nimi na věky hořeti! A když tak bylo, že potratili Pána Ježíše tam, die dále svaté čtenie: »A když se dokonalo osm dní.« Neběželi oni ihned jako vy rauče, ale do osmi dní byli na službě boží; i zóstalo dietě Ježíš v Jeruzalemě a nepoznali sau rodičové jeho, domnievajíce se jeho býti v zástupu. Tak bylo, že ženy šly zvlášt a mu- žie zvlášt svým haufem. Nebylo jako nynie, ženy s mužmi všamo spolu do zahrad, na túlačky, pacholci mladí, ženy mladé, ano na trh. Nenie dobře po- hřiechu! I mněla Panna Maria, by on byl s Jozefem s mužmi, a Jozef mněl, by s ní byl mezi ženami; tak bylo vedlé litery, neb dětem nebylo bráněno, než měly svobodu, aby šly, s kterými by chtěly, buď s mužmi neb s ženami. Než toto, že sau jeho domnievali býti v zástupu. Který jest to zástup, ješto se lidé domnievají, že by tu Ježíš byl? Tento: tito skutkové dobří zevnitřní, jako postiti se, modliti se, do kostela jíti, tělo božie přijímati a jiné. Tot na to lidé hledie a mnějí, že by tu Ježíš byl, ano jeho nenie; neb se na ono neohléd nau, že zákona božieho neplnie, věrují, bóhdákají, nemilují nepřátel, lakomí, žádostiví sbožie, skaupí, hauževní — na toť se neozřie, než tuto na toto hle- die, na tento zástup dobrých skutkuov. A mníte, že 58
Strana 59
jest tu Ježíš, ano ho tu nenie, a mají náději, ano je to zklamá. Ale ač tato drahá Panna byla potratila Pána Je- žíše, však pro to milost boží byla s ní. Tak volení boží, ač druhdy potratie milost božie, ale vždy ještě jiná milost boží v nich zóstává: tato, že želejí, pláčí, lkají a rauče zase hledie najíti milost boží, jako Panna Maria hledala, též oni pracují o to, usilují, mútie se. Nezdajt se to malá milost ještě, komuž to Buoh dá, aby právě želel, že Boha hněval. Ale pe- kelníci, tit se o to nepostarají; padnú-lit v hřiechy, ležie v nich, a z toho přijde zatvrzenie a zapeklenie, že těžce nebo nikda až do smrti z hřiechuov nevy- jdau, až i smrt přijde. Die dále čtenie: »Hledáchu jeho mezi příbuznými a známými, a nenalezli.« Milý Bože, co to přátelstvo lidí do pekla zavodí, ješto nejednau mátě neb otec pro dietě duši zavede, selže, vytantuje, Boha roz- hněvá! Přietel pro přietele učiní proti Bohu, ba ne- jednau pro tu přiezen jeden druhému k vuoli i od viery odstaupí a pravdy Ježíše Krista zapří. O biedné přátelstvo, to tělesné, hovadné, co lidí zavede! Ba, ještě toto činí to přátelstvo: Když dietě mateři po- stuoně aneb přietel milý, anit rauče žehnánie, nava- zovánie, čáry; ba, byť jej mohl čert z horaucieho pekla uzdraviti, všet by oni pro tu přiezen učinili a dopustili. Ale vizme, co dále die svaté čtenie: »I navrátili sau se do Jeruzalema, hledajíce jeho.« Hlédaj, jakaut sau práci měli! Ale my, když pošepceme knězi, 59
jest tu Ježíš, ano ho tu nenie, a mají náději, ano je to zklamá. Ale ač tato drahá Panna byla potratila Pána Je- žíše, však pro to milost boží byla s ní. Tak volení boží, ač druhdy potratie milost božie, ale vždy ještě jiná milost boží v nich zóstává: tato, že želejí, pláčí, lkají a rauče zase hledie najíti milost boží, jako Panna Maria hledala, též oni pracují o to, usilují, mútie se. Nezdajt se to malá milost ještě, komuž to Buoh dá, aby právě želel, že Boha hněval. Ale pe- kelníci, tit se o to nepostarají; padnú-lit v hřiechy, ležie v nich, a z toho přijde zatvrzenie a zapeklenie, že těžce nebo nikda až do smrti z hřiechuov nevy- jdau, až i smrt přijde. Die dále čtenie: »Hledáchu jeho mezi příbuznými a známými, a nenalezli.« Milý Bože, co to přátelstvo lidí do pekla zavodí, ješto nejednau mátě neb otec pro dietě duši zavede, selže, vytantuje, Boha roz- hněvá! Přietel pro přietele učiní proti Bohu, ba ne- jednau pro tu přiezen jeden druhému k vuoli i od viery odstaupí a pravdy Ježíše Krista zapří. O biedné přátelstvo, to tělesné, hovadné, co lidí zavede! Ba, ještě toto činí to přátelstvo: Když dietě mateři po- stuoně aneb přietel milý, anit rauče žehnánie, nava- zovánie, čáry; ba, byť jej mohl čert z horaucieho pekla uzdraviti, všet by oni pro tu přiezen učinili a dopustili. Ale vizme, co dále die svaté čtenie: »I navrátili sau se do Jeruzalema, hledajíce jeho.« Hlédaj, jakaut sau práci měli! Ale my, když pošepceme knězi, 59
Strana 60
mníme, že jest všeho dobrého dosti. I stalo se po třech dnech — po třech dnech teprú nalezli: ale nám se zdá, že my najdem, když nám líbo! Nalezli sau ho v chrámě prostřed doktoruov sedícieho. Tot rovně jako vaše děti by nalezl: na ulici, any kame- ním chrlejí, křičie, lají; nebo tyto jiné mladé lidi: v krčmách, v kostkách, u tance! Aha, nebohé ma- tery a otcové, popláčete-li, poželéte-li toho, když je vidíte, ty své děti, any zle živy sau, proti Pánu Bohu? Ba, ještě se spieše zasmějí! A ját pravím, že nejedna mátě, byť byla tele urodila než to dietě, žet by byla méně trpěla v horauciem pekle. Však, viete-li to, že ste k tomu zavázáni pod věčným zatracením, když je tělesně porodíte, abyšte je rodili druhým rozením, duchovním, k věčnému životu, vedauc je k tomu, aby ony Boha milovaly? Však byšte vy jim měli často před oči klásti dobrodienstvie božie řkauce: »Milý synu — milá dcerko —, otec náš málo měl, málo se nám po něm dostalo, a již nás teď milý Buoh nadě- lil, že se muožeme živiti. Milý synu, milá dcerko, milujž toho drahého Boha a služ jemu rád a ráda« — a tak i jiná dobrodienstvie klásti jim před oči a po- púzeti jich k zamilovánie Boha. Cili vy jinak činíte, ješto vás k tomu ta vaše čertova pýcha dme? »A, á, milý synu, naše bába byla Rožmberských a chlévcové nám ujci a krmníček teta« — ved-li, umiete-li to, ó biední rodičové, s vaší pýchau?! A když tak bylo, vece mátě jeho k němu: »Synu, cos' nám učinil tak?« Pohlediž této mateře — tot rovně jako tyto matery; ona pěkně, tíše: »Synu, cos' 60
mníme, že jest všeho dobrého dosti. I stalo se po třech dnech — po třech dnech teprú nalezli: ale nám se zdá, že my najdem, když nám líbo! Nalezli sau ho v chrámě prostřed doktoruov sedícieho. Tot rovně jako vaše děti by nalezl: na ulici, any kame- ním chrlejí, křičie, lají; nebo tyto jiné mladé lidi: v krčmách, v kostkách, u tance! Aha, nebohé ma- tery a otcové, popláčete-li, poželéte-li toho, když je vidíte, ty své děti, any zle živy sau, proti Pánu Bohu? Ba, ještě se spieše zasmějí! A ját pravím, že nejedna mátě, byť byla tele urodila než to dietě, žet by byla méně trpěla v horauciem pekle. Však, viete-li to, že ste k tomu zavázáni pod věčným zatracením, když je tělesně porodíte, abyšte je rodili druhým rozením, duchovním, k věčnému životu, vedauc je k tomu, aby ony Boha milovaly? Však byšte vy jim měli často před oči klásti dobrodienstvie božie řkauce: »Milý synu — milá dcerko —, otec náš málo měl, málo se nám po něm dostalo, a již nás teď milý Buoh nadě- lil, že se muožeme živiti. Milý synu, milá dcerko, milujž toho drahého Boha a služ jemu rád a ráda« — a tak i jiná dobrodienstvie klásti jim před oči a po- púzeti jich k zamilovánie Boha. Cili vy jinak činíte, ješto vás k tomu ta vaše čertova pýcha dme? »A, á, milý synu, naše bába byla Rožmberských a chlévcové nám ujci a krmníček teta« — ved-li, umiete-li to, ó biední rodičové, s vaší pýchau?! A když tak bylo, vece mátě jeho k němu: »Synu, cos' nám učinil tak?« Pohlediž této mateře — tot rovně jako tyto matery; ona pěkně, tíše: »Synu, cos' 60
Strana 61
nám učinil tak?«, ale tyto matery dětem svým: »Ó, Ó. neštastná čértata, čert mi vás nahodil! bóhda zabit, bóhdajž hlavu slomil, bóhdaj takto neb takto«, klnau neb rotie, ješto častokrát, jakož žádají, tak se stává. O zlé a nešlechetné a hanebné matery i otcové, zviete, co pro to trpěti budete, nemějte péče! Já to jistě pomním, že z mladu nikda nám tak nemluvily naše starosty; než, provinilo-li které, metlau to sňali ihned nerotiece. Neb die Duch svatý:46 »Ty jej metlau tepeš a duši jeho z pekla vysvobozuješ". I die dále: »Otec tvuoj a já bolestně hledali sme tebe.« Tu se vy naučte, ženy drzie a všetečné, abyšte své muže v čest měly. Tato drahá Panna předložila Jozefa před sebe řkúc: »Otec tvuoj« — totíž do- mnělý — »a já«. Neřekla: »Já a otec tvuoj«. Takt by mělo býti, aby ženy muže v čest měly, nečelily napřed. Což dále? »Vece jim Ježíš: Což jest, že ste hledali mne? Nevěděli ste, že v těch věcech, které sau Otce mého, musím já býti?« Tu se nauč, cožť jest koli vuole božie, aby nikoli pro žádnau hruozu, pro žádnú škodu, pro žádné násilé jinak nikoli neučinil, než jakž Buoh chce. Ba, přikazujte všichni — papež, ciesař, králi, kniežata, úředníci, konšelé — a ty vieš, že jinak Buoh velí, nikoli neposlúchaj řka: »Musímť já Boha poslúchati viece než lidí.« A tot jest dobré mušenie řka: »Musím do kostela jíti!« »Musím slova božieho poslúchati!«»Musím já pro Buoh dáti!« Ale: 46 Podle Přísl. 23, 14. 61
nám učinil tak?«, ale tyto matery dětem svým: »Ó, Ó. neštastná čértata, čert mi vás nahodil! bóhda zabit, bóhdajž hlavu slomil, bóhdaj takto neb takto«, klnau neb rotie, ješto častokrát, jakož žádají, tak se stává. O zlé a nešlechetné a hanebné matery i otcové, zviete, co pro to trpěti budete, nemějte péče! Já to jistě pomním, že z mladu nikda nám tak nemluvily naše starosty; než, provinilo-li které, metlau to sňali ihned nerotiece. Neb die Duch svatý:46 »Ty jej metlau tepeš a duši jeho z pekla vysvobozuješ". I die dále: »Otec tvuoj a já bolestně hledali sme tebe.« Tu se vy naučte, ženy drzie a všetečné, abyšte své muže v čest měly. Tato drahá Panna předložila Jozefa před sebe řkúc: »Otec tvuoj« — totíž do- mnělý — »a já«. Neřekla: »Já a otec tvuoj«. Takt by mělo býti, aby ženy muže v čest měly, nečelily napřed. Což dále? »Vece jim Ježíš: Což jest, že ste hledali mne? Nevěděli ste, že v těch věcech, které sau Otce mého, musím já býti?« Tu se nauč, cožť jest koli vuole božie, aby nikoli pro žádnau hruozu, pro žádnú škodu, pro žádné násilé jinak nikoli neučinil, než jakž Buoh chce. Ba, přikazujte všichni — papež, ciesař, králi, kniežata, úředníci, konšelé — a ty vieš, že jinak Buoh velí, nikoli neposlúchaj řka: »Musímť já Boha poslúchati viece než lidí.« A tot jest dobré mušenie řka: »Musím do kostela jíti!« »Musím slova božieho poslúchati!«»Musím já pro Buoh dáti!« Ale: 46 Podle Přísl. 23, 14. 61
Strana 62
»Musím se pomstiti!« »Musím do krčmy jíti!« — toť jest čertovo mušenie. Ba ještě, když by otec neb mátě tobě co proti Bohu veleli, nikoli neposlauchaj, nejsi zavázán! Ba, plač mátě, kvěl, ruj se za vrch, bí sebau vo zemi i s uotcem i se všemi přátely — nikoli neposlauchaj! Teď Pán Ježíš nechal své milé matky, aby plakala a truchlila, ana tak řekla: »Truchléce hledali sme tebe.« A on jie: »Což ste mne hledali? Nevěděli ste, že v těch věcech, které sau Otce mého, musím býti?« Die dále čtenie svaté: »Ale oni nesrozuměli sú slovu, které jest mluvil jim.« Běda nám s naší pý- chau! A my pak styděli bychom se, když bychom všemu nerozuměli, než abychom ihned všemu rozum dali. Teď tato drahá Panna svatá, plna jsúc Ducha svatého, a Jozef svatý — a nerozuměli. I dí dále: »I sstúpil jest s nimi (to jest Pán Ježíš) a přišli do Nazareta a bieše poddán jim.« Nuže, po- hleďtež a naučtež se! Tuto se vokazuje převeliká mi- lost jeho, Ježíše, že jest ráčil lidem poddán býti, a jsa Buoh všemohúcí, nesmierný. Druhé se vokazuje pře- vysoké duostojenstvie těchto vosob, té drahé dievky a Jozefa, že jim Buoh ráčil poddán býti. Tu by se měli naučiti nejedni, ješto žádnému nechtie poddáni býti; druhé, měli by se naučiti lidé, aby své rodiče a své starosty ctili a byli jim poddáni, nechtie-li za to věčně mučeni býti, tak, aby nikda svým materám a otcóm k žádné žalosti a tesknosti svau vólí nebyli, ani příčina k kterému zamúcení, ani řečí ani skut- kem, než poctivě se k nim měli, ve všem jsauce 62
»Musím se pomstiti!« »Musím do krčmy jíti!« — toť jest čertovo mušenie. Ba ještě, když by otec neb mátě tobě co proti Bohu veleli, nikoli neposlauchaj, nejsi zavázán! Ba, plač mátě, kvěl, ruj se za vrch, bí sebau vo zemi i s uotcem i se všemi přátely — nikoli neposlauchaj! Teď Pán Ježíš nechal své milé matky, aby plakala a truchlila, ana tak řekla: »Truchléce hledali sme tebe.« A on jie: »Což ste mne hledali? Nevěděli ste, že v těch věcech, které sau Otce mého, musím býti?« Die dále čtenie svaté: »Ale oni nesrozuměli sú slovu, které jest mluvil jim.« Běda nám s naší pý- chau! A my pak styděli bychom se, když bychom všemu nerozuměli, než abychom ihned všemu rozum dali. Teď tato drahá Panna svatá, plna jsúc Ducha svatého, a Jozef svatý — a nerozuměli. I dí dále: »I sstúpil jest s nimi (to jest Pán Ježíš) a přišli do Nazareta a bieše poddán jim.« Nuže, po- hleďtež a naučtež se! Tuto se vokazuje převeliká mi- lost jeho, Ježíše, že jest ráčil lidem poddán býti, a jsa Buoh všemohúcí, nesmierný. Druhé se vokazuje pře- vysoké duostojenstvie těchto vosob, té drahé dievky a Jozefa, že jim Buoh ráčil poddán býti. Tu by se měli naučiti nejedni, ješto žádnému nechtie poddáni býti; druhé, měli by se naučiti lidé, aby své rodiče a své starosty ctili a byli jim poddáni, nechtie-li za to věčně mučeni býti, tak, aby nikda svým materám a otcóm k žádné žalosti a tesknosti svau vólí nebyli, ani příčina k kterému zamúcení, ani řečí ani skut- kem, než poctivě se k nim měli, ve všem jsauce 62
Strana 63
jich poslušni, leč by co proti Bohu bylo — tu nejsi zavázán. Ale tuto si zavázán pod věčným zatrace- ním, aby je ctil a ve všem poslauchal. Učiň tobě jakau koli nelibost, staň se tobě jaká koli škoda od rodičóv: nikoli se proto nemáš hněvati, ale všecko míle snésti. Kde sau ty děti, kde? Blaze těm staros- tám, komuž takové děti Buoh dá! Věz, žet jest jim veliký dar dán! Ale ješto bývají děti, ješto svým starostám lají, peskují, ba i stepú, stydie se jimi, dadie jim i nauzi trpěti, ješto by měly s nimi po- slední kus rozděliti a nedati nauze trpěti. A, běda jim bude! Shledáte, jakého konce proto dojdú! Dajž nám milý Buoh, abychom to uměli, to vše, tak vésti my i vy, jakož by se jemu líbilo, milému, drahému Bohu! Amen. 63
jich poslušni, leč by co proti Bohu bylo — tu nejsi zavázán. Ale tuto si zavázán pod věčným zatrace- ním, aby je ctil a ve všem poslauchal. Učiň tobě jakau koli nelibost, staň se tobě jaká koli škoda od rodičóv: nikoli se proto nemáš hněvati, ale všecko míle snésti. Kde sau ty děti, kde? Blaze těm staros- tám, komuž takové děti Buoh dá! Věz, žet jest jim veliký dar dán! Ale ješto bývají děti, ješto svým starostám lají, peskují, ba i stepú, stydie se jimi, dadie jim i nauzi trpěti, ješto by měly s nimi po- slední kus rozděliti a nedati nauze trpěti. A, běda jim bude! Shledáte, jakého konce proto dojdú! Dajž nám milý Buoh, abychom to uměli, to vše, tak vésti my i vy, jakož by se jemu líbilo, milému, drahému Bohu! Amen. 63
Strana 64
NEDELE PRVNÍ PO OCHTABU BOŽIEHO KŘTĚNÍ. (Postilla I. str. 192 nn.) Epištola sv. Pavla k Rímanóm v dva- nácté kapitole.47 Bratří! Majíce rozličná obdarování vedlé milosti, kteráž jest nám dána rozdílně — buďto v proroctví, vedlé rozumu víry; buďto služba, v slúžení; buďto, ktož učí, v učení; buďto, kto napomíná, v napomí- naní; kto dává, v upřímnosti; kto nad jinými jest, v pečlivosti; kto se smiluje, s ochotností; milování bez pokrytství; nenávidíce zlého, přídržejíce se dob- rého; láska bratrská, vespolek se milujíce, v pocti- vosti se vespolek předcházejíce, v pečlivosti neleniví, duchem vraucím Pánu slaužíce, nadějí se radujíce, v zámutcích trpěliví, na modlitbě ustaviční, potře- bám svatých obcujíce, hospodářství následujíce. Dobrořečte těm, ješto se vám protiví, dobrořečte a nechtějte zlořečiti. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími, totéž vespolek čijíce, ne vysoké věci smýšlejíce, ale pokorným povolujíce. Čtení sv. Jana v druhé kapituli.48 V ten čas svatby staly sú se v Káni Galilejské a byla tu matka Ježíšova. A povolán jest Ježíš i učedl- 47 Řím. 12, 6—16. 48 Jan 2, 1—11. 64
NEDELE PRVNÍ PO OCHTABU BOŽIEHO KŘTĚNÍ. (Postilla I. str. 192 nn.) Epištola sv. Pavla k Rímanóm v dva- nácté kapitole.47 Bratří! Majíce rozličná obdarování vedlé milosti, kteráž jest nám dána rozdílně — buďto v proroctví, vedlé rozumu víry; buďto služba, v slúžení; buďto, ktož učí, v učení; buďto, kto napomíná, v napomí- naní; kto dává, v upřímnosti; kto nad jinými jest, v pečlivosti; kto se smiluje, s ochotností; milování bez pokrytství; nenávidíce zlého, přídržejíce se dob- rého; láska bratrská, vespolek se milujíce, v pocti- vosti se vespolek předcházejíce, v pečlivosti neleniví, duchem vraucím Pánu slaužíce, nadějí se radujíce, v zámutcích trpěliví, na modlitbě ustaviční, potře- bám svatých obcujíce, hospodářství následujíce. Dobrořečte těm, ješto se vám protiví, dobrořečte a nechtějte zlořečiti. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími, totéž vespolek čijíce, ne vysoké věci smýšlejíce, ale pokorným povolujíce. Čtení sv. Jana v druhé kapituli.48 V ten čas svatby staly sú se v Káni Galilejské a byla tu matka Ježíšova. A povolán jest Ježíš i učedl- 47 Řím. 12, 6—16. 48 Jan 2, 1—11. 64
Strana 65
níci jeho na svatbu. A když se vína nedostalo, vetce matka Ježíšova k němu: »Vína nemají«. Vetce jí Ježíš: »Co mně a tobě jest, ženo? Ještě jest nepřišla hodina má«. Tehdy vetce matka jeho k služební- kuom: »Což vám dí kolivěk, učiňte!« A bylo tu ka- menných stúdví šest, postavených vedlé očištování židovského, berúcí v se jedna každá měřice dvě nebo tři. Vetce jim Ježíš: »Naplňte stúdvě vodú!« A na- plnili jsú je až do vrchu. Vetce jim Ježíš: »Beřtež nyní a neste najpoctivějšímu hosti!« A nabrali sú. A jakž okusil najpoctivější host vody vínem učiněné (a nevěděl, odkud by bylo, ale služebníci jsú věděli, kteří jsú vážili vodu), i povolal ženicha najpoctivější host a řekl k němu: »Každý člověk najprvé víno dobré postaví, a když se zpijí, tehdy to, kteréž horší jest. Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.« Ten počátek učinil znamení Ježíš v Káni Galilejské a zjevil slávu svú. A uvěřili jsú v něho učedlníci jeho. Rokycana 5 65
níci jeho na svatbu. A když se vína nedostalo, vetce matka Ježíšova k němu: »Vína nemají«. Vetce jí Ježíš: »Co mně a tobě jest, ženo? Ještě jest nepřišla hodina má«. Tehdy vetce matka jeho k služební- kuom: »Což vám dí kolivěk, učiňte!« A bylo tu ka- menných stúdví šest, postavených vedlé očištování židovského, berúcí v se jedna každá měřice dvě nebo tři. Vetce jim Ježíš: »Naplňte stúdvě vodú!« A na- plnili jsú je až do vrchu. Vetce jim Ježíš: »Beřtež nyní a neste najpoctivějšímu hosti!« A nabrali sú. A jakž okusil najpoctivější host vody vínem učiněné (a nevěděl, odkud by bylo, ale služebníci jsú věděli, kteří jsú vážili vodu), i povolal ženicha najpoctivější host a řekl k němu: »Každý člověk najprvé víno dobré postaví, a když se zpijí, tehdy to, kteréž horší jest. Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.« Ten počátek učinil znamení Ježíš v Káni Galilejské a zjevil slávu svú. A uvěřili jsú v něho učedlníci jeho. Rokycana 5 65
Strana 66
Ode dne narozenie božieho vždycky jest k tomu lid křestanský byl napomínán a popauzien, aby dě- kovali milému Bohu z jeho dobrodienstvie a aby se radovali a veselili v svém milém Bohu. A to vždy bylo až do ochtábu Božieho křtěnie, vždy na mši za to modlitba byla i jinde na hodinách, aby milý Buoh ráčil nám dáti se tak obierati s svým milým Synem, jakož by jemu, milému Bohu, bylo líbo a našim dušém úžitečno. Nebo byla takto modlitba onen celý týden na mši: »Všemohúcí, věčný Bože, zpuosob všecky skutky naše v dobře líbezné vuoli tvé, at bychom ve jméno jednorozeného najmilej- šieho Syna tvého mohli se v dobrých skutciech roz- máhati.« Dajž nám to všem milý, drahý Buoh! Dnes pak přivodí se a klade před oči lidem to čtenie svaté o svadbě, jenž se stala v Kana Galilé, jenž tam drahý Ježíš ráčil přijíti a na té svatbě býti a těch chudých lidí nedostatek nahraditi, když se vína nedostalo a on, milý Pán, ráčil svú mocí bož- skú z vody vína nadělati. Ale co jest Galilea? nebo die: v Kana Galilejské byla svadba, v té vésce ně- jaké. Galilea vykládá se přestěhovánie a Kana mi- lovánie; nebo ti lidé, ješto o to pracují a o to stojie se vší silau, tu vuoli plnau mají, že se vždy stěhují z jedněch skutkuov dobrých do druhých, z dobrých v lepšie, a milováním celým se k Bohu obrátie a stě- hují. Tut milý Pán učiní svadbu a přijde v tu duši drahý Ježíš a spojí se s ní jako milý chot s nevěstau velmi míle. I tot teď dobré veliké klade se lidem před oči: 66
Ode dne narozenie božieho vždycky jest k tomu lid křestanský byl napomínán a popauzien, aby dě- kovali milému Bohu z jeho dobrodienstvie a aby se radovali a veselili v svém milém Bohu. A to vždy bylo až do ochtábu Božieho křtěnie, vždy na mši za to modlitba byla i jinde na hodinách, aby milý Buoh ráčil nám dáti se tak obierati s svým milým Synem, jakož by jemu, milému Bohu, bylo líbo a našim dušém úžitečno. Nebo byla takto modlitba onen celý týden na mši: »Všemohúcí, věčný Bože, zpuosob všecky skutky naše v dobře líbezné vuoli tvé, at bychom ve jméno jednorozeného najmilej- šieho Syna tvého mohli se v dobrých skutciech roz- máhati.« Dajž nám to všem milý, drahý Buoh! Dnes pak přivodí se a klade před oči lidem to čtenie svaté o svadbě, jenž se stala v Kana Galilé, jenž tam drahý Ježíš ráčil přijíti a na té svatbě býti a těch chudých lidí nedostatek nahraditi, když se vína nedostalo a on, milý Pán, ráčil svú mocí bož- skú z vody vína nadělati. Ale co jest Galilea? nebo die: v Kana Galilejské byla svadba, v té vésce ně- jaké. Galilea vykládá se přestěhovánie a Kana mi- lovánie; nebo ti lidé, ješto o to pracují a o to stojie se vší silau, tu vuoli plnau mají, že se vždy stěhují z jedněch skutkuov dobrých do druhých, z dobrých v lepšie, a milováním celým se k Bohu obrátie a stě- hují. Tut milý Pán učiní svadbu a přijde v tu duši drahý Ježíš a spojí se s ní jako milý chot s nevěstau velmi míle. I tot teď dobré veliké klade se lidem před oči: 66
Strana 67
a že, když se vína nedostalo, milý Ježíš z své božské milosti ráčil ten nedostatek nahraditi, nadělav z vody vína. Takt on, milý, drahý Ježíš, v kterauž duši za- jde, všecky nedostatky nahradí a naplní. Nebo, jakož voda bývá studená, ta znamená v duši nedostatky mnohé, jenž bývají, ano studenost jakás k dobrému a vlažnost — nenie horli- vého milovánie ani vraucie lásky. Ale když on, drahý Pán, přijde, nadělá z vody vína, nahradí ne- dostatek, anot se kdes vezme chtivost k dobrému jakás divná, horlivost milovánie jeho, ano práv jako víno, jenž obveseluje, hned jakés obieranie s veselím a s utěšením bude mieti ta duše na modlitbě, ješto toho prvé nebylo. I protož to dobrodienie milého Boha dnes se klade lidem před oči, že jest ráčil ten nedostatek nahraditi těch chudých lidí, když se vína nedostalo, aby lidé vzali doufánie s toho a veselili se a radovali, že mají tak milostivého Boha, že, když jedno budau mieti dobrú vuoli k němu, že on všecky nedostatky na- hradí. Ano se dnes takto svatá mše začínala: »Omnis terra adoret te, Deus!«49, »Ej, milý Bože, klaněj se tobě všechna země«, totíž lidé na zemi — v tom zavierá, aby se jemu srdcem klaněli a ctili toho dra- hého Boha. A dále50 die: »A chvaliž tě«, totíž usty svými aby jej chválili a velebili. A třetie dále die: »Psalmum dicite nomini tuo, altissime«, »Zpievajž 49 Podle Z. 66, 4. Tamtéž. 50 67
a že, když se vína nedostalo, milý Ježíš z své božské milosti ráčil ten nedostatek nahraditi, nadělav z vody vína. Takt on, milý, drahý Ježíš, v kterauž duši za- jde, všecky nedostatky nahradí a naplní. Nebo, jakož voda bývá studená, ta znamená v duši nedostatky mnohé, jenž bývají, ano studenost jakás k dobrému a vlažnost — nenie horli- vého milovánie ani vraucie lásky. Ale když on, drahý Pán, přijde, nadělá z vody vína, nahradí ne- dostatek, anot se kdes vezme chtivost k dobrému jakás divná, horlivost milovánie jeho, ano práv jako víno, jenž obveseluje, hned jakés obieranie s veselím a s utěšením bude mieti ta duše na modlitbě, ješto toho prvé nebylo. I protož to dobrodienie milého Boha dnes se klade lidem před oči, že jest ráčil ten nedostatek nahraditi těch chudých lidí, když se vína nedostalo, aby lidé vzali doufánie s toho a veselili se a radovali, že mají tak milostivého Boha, že, když jedno budau mieti dobrú vuoli k němu, že on všecky nedostatky na- hradí. Ano se dnes takto svatá mše začínala: »Omnis terra adoret te, Deus!«49, »Ej, milý Bože, klaněj se tobě všechna země«, totíž lidé na zemi — v tom zavierá, aby se jemu srdcem klaněli a ctili toho dra- hého Boha. A dále50 die: »A chvaliž tě«, totíž usty svými aby jej chválili a velebili. A třetie dále die: »Psalmum dicite nomini tuo, altissime«, »Zpievajž 49 Podle Z. 66, 4. Tamtéž. 50 67
Strana 68
písen jménu tvému převysokému!« To miení, aby lidé skutky dobrými ctili milého Boha. A jest to řeč Davida, jenž se lidé napomínají, aby tento čas i srd- cem i skutky i usty ctili, chválili, velebili a vyznávali milého, drahého Boha a tak aby se v něm veselili, v svém milém Bohu. Ale pohřiechu to veselé již jsau lidé obrátili v hřiech a v veselé světa tohoto. A, pro Buoh, milí křestané, nechte toho veselé, ne- srovnávajte se s tiem biedným světem, pro milého Boha a pro vaše spasenie! Však to tudiež mine a zde dlúho nebudeme, a z veselé do veselé a z radosti do radosti nikolit jest nelze přijíti. A toto, což jest ustaveno, aby se lidé veselili a radovali v svém mi- lém Bohu, tobě to pak obrátiti v radost světa a služ- bu boží v službu ďáblovu: hádaj, hádaj, bude-li za to pomsta, takovau křivdu Bohu učiniti? Nemni, by to byl malý hřiech a by t to splynulo bez pomsty, nebudeš-li se těžce káti! Milý člověče, pomysl na to někdy, zbera se v noci sám anebo když t Buoh dá, jak jest chytrý ďábel, kterak on rozličně lidi zavodí, že to, což jest ustaveno lidem k spasení, že jest té- měř vše tento lid k hřiechóm sobě obrátil; a pomysle porozomieš, tak-li jest toto křesťanstvo živo, jako Buoh chce mieti, a vedlé zákona jeho. A tu poro- zomieš, mnoho-lit lidí bude spaseno tohoto času nynějšieho. Než pak, že v tomto svatém čtení jest zmienka o svadbě, při tom obecně bývá kázáno o manželství. Rekl Pán Buoh skrze Ezechiele proroka51 o třech 31 Ezech. 14, 14. 68
písen jménu tvému převysokému!« To miení, aby lidé skutky dobrými ctili milého Boha. A jest to řeč Davida, jenž se lidé napomínají, aby tento čas i srd- cem i skutky i usty ctili, chválili, velebili a vyznávali milého, drahého Boha a tak aby se v něm veselili, v svém milém Bohu. Ale pohřiechu to veselé již jsau lidé obrátili v hřiech a v veselé světa tohoto. A, pro Buoh, milí křestané, nechte toho veselé, ne- srovnávajte se s tiem biedným světem, pro milého Boha a pro vaše spasenie! Však to tudiež mine a zde dlúho nebudeme, a z veselé do veselé a z radosti do radosti nikolit jest nelze přijíti. A toto, což jest ustaveno, aby se lidé veselili a radovali v svém mi- lém Bohu, tobě to pak obrátiti v radost světa a služ- bu boží v službu ďáblovu: hádaj, hádaj, bude-li za to pomsta, takovau křivdu Bohu učiniti? Nemni, by to byl malý hřiech a by t to splynulo bez pomsty, nebudeš-li se těžce káti! Milý člověče, pomysl na to někdy, zbera se v noci sám anebo když t Buoh dá, jak jest chytrý ďábel, kterak on rozličně lidi zavodí, že to, což jest ustaveno lidem k spasení, že jest té- měř vše tento lid k hřiechóm sobě obrátil; a pomysle porozomieš, tak-li jest toto křesťanstvo živo, jako Buoh chce mieti, a vedlé zákona jeho. A tu poro- zomieš, mnoho-lit lidí bude spaseno tohoto času nynějšieho. Než pak, že v tomto svatém čtení jest zmienka o svadbě, při tom obecně bývá kázáno o manželství. Rekl Pán Buoh skrze Ezechiele proroka51 o třech 31 Ezech. 14, 14. 68
Strana 69
osobách, že je chce spasiti, a jiného žádného: jed- noho Noe, jenž archu zpravoval, když byla potopa přišla na veškeren svět, druhého Daniele a třetieho Joba. »A tyť já spasím a žádného jiného.« Vykládají to doktorové a zvlášť svatý Bernart,52 že ty osoby tři, totíž Noe, Daniel a Job, znamenají trój stav: Noe, ten znamenává ty lidi, ješto jsau nad jinými postaveni, totíž zprávce duchovní i světští, jenž, jako Noe v potopu archu zpravoval, aby ti, ktož sú byli na nie, neztonuli a nezahynuli — tak tito zprávce duchovní i světští, budau-li právě a věrně zpravovati jiné lidi, jenž jako v bauřavém moři tápají v tomto světě, a oni právě zpravujíce, připlaví se k břehu královstvie nebeského a odplatu za to vezmau od Boha. Daniel pak znamenává lidi stavu panenského a vdovského a ty, ješto čistotu zachovávají a Bohu v čistotě slaužie řádně. Pomněte, panny a vdovy, abyšte Bohu slaužily řádně! Job pak znamenává stav manželský; neb jest Job ženu měl a v manželství obýval a Buoh řekl, že jej chce spasiti. Takéž man- želé, kteříž budau v tom stavu řádně manželském státi, budau moci spaseni býti. Protož takto mluví sv. Bernart,53 že onino lidé, kteréž Noe znamenává, jakožto zprávce světští i duchovní, ti jako na lodí se vezau k břehu královstvie nebeského. A tu bývá veliké nebezpečenstvie; nebo jako, ktož se na lodech plaví, častokrát přihodí se, že se ztopie a škodu 52 Bernard, Sermones de diversis, Sermo XXXV. De tribus ordinibus ecclesiae (ML 183 c. 634). 53 Bernard tamtéž c. 634 a 635. 69
osobách, že je chce spasiti, a jiného žádného: jed- noho Noe, jenž archu zpravoval, když byla potopa přišla na veškeren svět, druhého Daniele a třetieho Joba. »A tyť já spasím a žádného jiného.« Vykládají to doktorové a zvlášť svatý Bernart,52 že ty osoby tři, totíž Noe, Daniel a Job, znamenají trój stav: Noe, ten znamenává ty lidi, ješto jsau nad jinými postaveni, totíž zprávce duchovní i světští, jenž, jako Noe v potopu archu zpravoval, aby ti, ktož sú byli na nie, neztonuli a nezahynuli — tak tito zprávce duchovní i světští, budau-li právě a věrně zpravovati jiné lidi, jenž jako v bauřavém moři tápají v tomto světě, a oni právě zpravujíce, připlaví se k břehu královstvie nebeského a odplatu za to vezmau od Boha. Daniel pak znamenává lidi stavu panenského a vdovského a ty, ješto čistotu zachovávají a Bohu v čistotě slaužie řádně. Pomněte, panny a vdovy, abyšte Bohu slaužily řádně! Job pak znamenává stav manželský; neb jest Job ženu měl a v manželství obýval a Buoh řekl, že jej chce spasiti. Takéž man- želé, kteříž budau v tom stavu řádně manželském státi, budau moci spaseni býti. Protož takto mluví sv. Bernart,53 že onino lidé, kteréž Noe znamenává, jakožto zprávce světští i duchovní, ti jako na lodí se vezau k břehu královstvie nebeského. A tu bývá veliké nebezpečenstvie; nebo jako, ktož se na lodech plaví, častokrát přihodí se, že se ztopie a škodu 52 Bernard, Sermones de diversis, Sermo XXXV. De tribus ordinibus ecclesiae (ML 183 c. 634). 53 Bernard tamtéž c. 634 a 635. 69
Strana 70
nejednau vezmau: takéž právě ti, ktož jiné zpravují, že bývají u velikém nebezpečenstvie a že nejednau o duše přicházejí, když tak nezpravují, jakož Buoh chce mieti. Tito pak, kteříž sau v tomto stavu, kteréž Daniel znamenává, jako panny, panici a vdovy, ti jako po mostu jdau a ti jsau najbezpečnější a ti naj- snáze přijdau do nebe; nebo to každý vie, že jest najbezpečnějí po dobrém mostu jíti, bezpečnějí, než se vézti nebo plaviti aneb břísti. Pak stav manželský, kterýž Job znamená; ti, ktož sau v tom stavu, ti břdau jako přes vodu do hrdla, až se jako v austa nalévá: vybřde-li, dobře, pakli nevybřde, ten tam! A, ubozí manželé, jak ste u velikém nebezpečen- stvie! Pomáhajž vám milý Buoh, abyšte mohli vy- břísti! Ach, nebožátka, nebožátka manželé! nastojte! jak, vy neviete, kterak ste u velikém nebezpečenství, a nechcete slyšeti, co se vám praví?! Co jest pak manželstvie? Doktorové světí tak mluvie, že manželstvie jest dvau vosob svobodnau dobrovolné svolenie. Bývá-li to pak, že ona nejednau nebude o tom nic věděti, a oni ji vdadie a budau řieci: »To to to, aby přátel neposlauchala! Musíš zaň jíti!« A, běda bude! zviete, kto ste to kdy jed- nali, žet vám to na hrdlo vsede, nemějte péče! Matko, mnedle, když si měla dcerku vdáti a k tomu ji vedla — mnedle, pomyslila-li si řkúc: »Kam já ji toto vedu?«, pomodlila-li si se za ni, poprosila-li si Boha řkúc: »Milý Pane, račiž ty jim dáti svau po- moc, drahý Ježíši, aby oni v tom stavu mohli řádně státi, jakž by se tobě líbilo a jich dušém bylo úžiteč- 70
nejednau vezmau: takéž právě ti, ktož jiné zpravují, že bývají u velikém nebezpečenstvie a že nejednau o duše přicházejí, když tak nezpravují, jakož Buoh chce mieti. Tito pak, kteříž sau v tomto stavu, kteréž Daniel znamenává, jako panny, panici a vdovy, ti jako po mostu jdau a ti jsau najbezpečnější a ti naj- snáze přijdau do nebe; nebo to každý vie, že jest najbezpečnějí po dobrém mostu jíti, bezpečnějí, než se vézti nebo plaviti aneb břísti. Pak stav manželský, kterýž Job znamená; ti, ktož sau v tom stavu, ti břdau jako přes vodu do hrdla, až se jako v austa nalévá: vybřde-li, dobře, pakli nevybřde, ten tam! A, ubozí manželé, jak ste u velikém nebezpečen- stvie! Pomáhajž vám milý Buoh, abyšte mohli vy- břísti! Ach, nebožátka, nebožátka manželé! nastojte! jak, vy neviete, kterak ste u velikém nebezpečenství, a nechcete slyšeti, co se vám praví?! Co jest pak manželstvie? Doktorové světí tak mluvie, že manželstvie jest dvau vosob svobodnau dobrovolné svolenie. Bývá-li to pak, že ona nejednau nebude o tom nic věděti, a oni ji vdadie a budau řieci: »To to to, aby přátel neposlauchala! Musíš zaň jíti!« A, běda bude! zviete, kto ste to kdy jed- nali, žet vám to na hrdlo vsede, nemějte péče! Matko, mnedle, když si měla dcerku vdáti a k tomu ji vedla — mnedle, pomyslila-li si řkúc: »Kam já ji toto vedu?«, pomodlila-li si se za ni, poprosila-li si Boha řkúc: »Milý Pane, račiž ty jim dáti svau po- moc, drahý Ježíši, aby oni v tom stavu mohli řádně státi, jakž by se tobě líbilo a jich dušém bylo úžiteč- 70
Strana 71
no?« O, ó, slibuj za to! Než, povedet ji baba vesele, s smiechy a s kunštíky, jako by jie najlépe zjednala. A, nevieš, hanebná drchto, že, kdyby ji někde vedla do nějaké vody prudké a hluboké a strčila ji tam, až by se jie v austa nalévalo, řkúc: »Vyplyň, muo- žeš-li, anebo tam zóstaň!« — bylo-li by bezpečné, ha? Takt jest toto nebezpečné, dáti dietě své k man- želství. Vámť se to nezdá, ale zviete, kdyžt přijde hodina smrti! Ale že na této svadbě byl P. Ježíš a on se vykládá spasenie. Hlediž toho, aby pro spasenie v stav man- želský vstupoval, aby hleděl své duše spasenie tudy dojíti i jejieho tudiež, vida, že se nemuožeš zachovati v čistotě, ano tělo zlé, i boje se, aby duše nezavedl, i tiem aumyslem aby všel v stav manželský, aby mohl duši zachovati a spasen býti. Jinak vstaupíš-li kterým koli úmyslem, zle a neřádně vstupuješ, nevstupuješ dveřmi — již si zloděj a lotr; hledíš-li krásy, však tu nenie Ježíše, nenie pro spasenie — již si duši za- vedl; hledíš-li zbožie a hledíš-li, aby byla rodu vy- sokého a znamenitého (— jakož té pýchy čertovy velmi mnoho bývá —), nečiníš pro spasenie, nenie tu Ježíše; jestliže pak opět vstupuješ v manželstvie pro nasycenie žádosti tělesné a chlipnosti — běda, nastojte! Jako oněch sedm mužuov, ješto Sáru po- jímali pro chlipnost, všeckny ďábel Azmodeus zdá- vil,54 téžť se vám stane. Ačt nynie milý Buoh nemstí hned, ale shledáte, žet na vás těžšie a hroznějšie 54 Tobiáš 3, 7 a 8. 71
no?« O, ó, slibuj za to! Než, povedet ji baba vesele, s smiechy a s kunštíky, jako by jie najlépe zjednala. A, nevieš, hanebná drchto, že, kdyby ji někde vedla do nějaké vody prudké a hluboké a strčila ji tam, až by se jie v austa nalévalo, řkúc: »Vyplyň, muo- žeš-li, anebo tam zóstaň!« — bylo-li by bezpečné, ha? Takt jest toto nebezpečné, dáti dietě své k man- želství. Vámť se to nezdá, ale zviete, kdyžt přijde hodina smrti! Ale že na této svadbě byl P. Ježíš a on se vykládá spasenie. Hlediž toho, aby pro spasenie v stav man- želský vstupoval, aby hleděl své duše spasenie tudy dojíti i jejieho tudiež, vida, že se nemuožeš zachovati v čistotě, ano tělo zlé, i boje se, aby duše nezavedl, i tiem aumyslem aby všel v stav manželský, aby mohl duši zachovati a spasen býti. Jinak vstaupíš-li kterým koli úmyslem, zle a neřádně vstupuješ, nevstupuješ dveřmi — již si zloděj a lotr; hledíš-li krásy, však tu nenie Ježíše, nenie pro spasenie — již si duši za- vedl; hledíš-li zbožie a hledíš-li, aby byla rodu vy- sokého a znamenitého (— jakož té pýchy čertovy velmi mnoho bývá —), nečiníš pro spasenie, nenie tu Ježíše; jestliže pak opět vstupuješ v manželstvie pro nasycenie žádosti tělesné a chlipnosti — běda, nastojte! Jako oněch sedm mužuov, ješto Sáru po- jímali pro chlipnost, všeckny ďábel Azmodeus zdá- vil,54 téžť se vám stane. Ačt nynie milý Buoh nemstí hned, ale shledáte, žet na vás těžšie a hroznějšie 54 Tobiáš 3, 7 a 8. 71
Strana 72
pomsta přijde. Pohleď pak, proč tito vstupují, ješto pojme babu, drchtu starú, pro penieze, anebo ona kmetě — a by to bylo pro spasenie, a by tu Ježíš byl? Aha, nikoli se nenaděj! Ale že manželstvie jest svátost od Boha zjednaná a ustavená, i protož, poněvadž jest svátost, žádní nemají té svátosti požívati, než svatí lidé; ktož pak kolivěk, jsauce v smrtedlném hřiechu v kterém, a vstupují v manželstvie, žádnému se tomu to man- želstvie neobrátí k spasení, ale k horauciemu peklu. A jakož, ktož koli tělo božie nehodně přijímají, mají-li hřiech, jakož tito hřešie, tělo božie nehodně přijímajíce, tak tito hřešie, kteříž v svá manželstvie vstupují neřádně, jsauc v hřiešiech smrtedlných a ji- ným úmyslem, než pro své a jejie spasenie. A toto, přijde lotr, rufián neřádný, a bude řieci: »Kněže, chceme v svaté manželstvie vstúpiti«, a ona lotryně, nevěstka. Oh, rci: »V svobodu hřiechuov a v ru- fiánstvo chcem vstúpiti.« I nazývají svátostí, sauce neřádní; rovně jako by Boha čertem a ďáblem na- zýval — byl-li by to hřiech? »Oh«, dieš, »byl«. Takt jest toto hřiech praviti, že chtie v svaté man- želstvie vstúpiti, a vstaupie v pravé rufiánstvo a v svobodu hřiechuov, aby svau nešlechetnost svo- bodně páchali. Ale že tu před samým čtením die: »A po třech dnech svatby staly sú se.« Co je to? Toto, aby ne ihned ta skládanie byla, když se oddadie, ale aby prodlili. Nebo tak jest ustaveno, aby najméně do třetieho dne byli sebe prázdni pro poctivost svátosti 72
pomsta přijde. Pohleď pak, proč tito vstupují, ješto pojme babu, drchtu starú, pro penieze, anebo ona kmetě — a by to bylo pro spasenie, a by tu Ježíš byl? Aha, nikoli se nenaděj! Ale že manželstvie jest svátost od Boha zjednaná a ustavená, i protož, poněvadž jest svátost, žádní nemají té svátosti požívati, než svatí lidé; ktož pak kolivěk, jsauce v smrtedlném hřiechu v kterém, a vstupují v manželstvie, žádnému se tomu to man- želstvie neobrátí k spasení, ale k horauciemu peklu. A jakož, ktož koli tělo božie nehodně přijímají, mají-li hřiech, jakož tito hřešie, tělo božie nehodně přijímajíce, tak tito hřešie, kteříž v svá manželstvie vstupují neřádně, jsauc v hřiešiech smrtedlných a ji- ným úmyslem, než pro své a jejie spasenie. A toto, přijde lotr, rufián neřádný, a bude řieci: »Kněže, chceme v svaté manželstvie vstúpiti«, a ona lotryně, nevěstka. Oh, rci: »V svobodu hřiechuov a v ru- fiánstvo chcem vstúpiti.« I nazývají svátostí, sauce neřádní; rovně jako by Boha čertem a ďáblem na- zýval — byl-li by to hřiech? »Oh«, dieš, »byl«. Takt jest toto hřiech praviti, že chtie v svaté man- želstvie vstúpiti, a vstaupie v pravé rufiánstvo a v svobodu hřiechuov, aby svau nešlechetnost svo- bodně páchali. Ale že tu před samým čtením die: »A po třech dnech svatby staly sú se.« Co je to? Toto, aby ne ihned ta skládanie byla, když se oddadie, ale aby prodlili. Nebo tak jest ustaveno, aby najméně do třetieho dne byli sebe prázdni pro poctivost svátosti 72
Strana 73
manželské. A toto hned — leč by u dvoruov toho nebylo. Ano tut je večier oddadie a ihned spolu spat vedau; a mluv, co chceš, onit jinak neučinie — takt jest to dobrá družina! Ba, jakž sau navykli, učiniet; jinak učiniet, mluv, co chceš! Ale shledáte, ti vaši obyčejové a navyklosti k čemut vás přivedau, zviete, jaký konec proto vezmete! Jižť jest je tak dábek voslepil, že, mluv jim, co chceš, nic tomu neučiníš; a dieš-li co, budaut řieci: »Kněže, tak my máme vobyčej, takť sau naše práva.« I takť již rovně havají, koňové slepí, kamž je čert vede, až právě, jeliž jim múka oči otevře jako onomu bohatci;55 neviděl za- jisté Lazara před vraty, a když byl v mukách, tepruv jej zdaleka uzřel. Ba, ktož by chtěl řádně a právě v manželstvie vstúpiti a k svému spasenie, mělt by najméně po těch smluvách do čtvrti léta v pokání státi a potom tepruv, oželeje a opláče hřiechy, z bázní vstúpiti. Ale toto ledakdys, a žádného pokánie! A, běda bude! Ale že jest na této svatbě byl Pán Ježíš. Ty, když se ženíš, máš toho se vší pilností hleděti, aby, cožť jest na tobě, na tvé svatbě aby žádný zlý a neřádný člověk nebýval. Tak-li vy toho hledíte? Ano, slibuj za to! Anit szovau najpyšnějších lidí, pištcuov, hud- cuov, lidí neřádných, baby, drchty staré, oplzle mlu- viecé. Aha, nečisté biednice, nešlechetné, ješto jiné lidi k smilstvu popauziete, á, bědat bude, nestojte! Jestližes' svau řečí komu kdy byl (neb byla) ke zlé- 55 Luk. 16, 20 nn. 73
manželské. A toto hned — leč by u dvoruov toho nebylo. Ano tut je večier oddadie a ihned spolu spat vedau; a mluv, co chceš, onit jinak neučinie — takt jest to dobrá družina! Ba, jakž sau navykli, učiniet; jinak učiniet, mluv, co chceš! Ale shledáte, ti vaši obyčejové a navyklosti k čemut vás přivedau, zviete, jaký konec proto vezmete! Jižť jest je tak dábek voslepil, že, mluv jim, co chceš, nic tomu neučiníš; a dieš-li co, budaut řieci: »Kněže, tak my máme vobyčej, takť sau naše práva.« I takť již rovně havají, koňové slepí, kamž je čert vede, až právě, jeliž jim múka oči otevře jako onomu bohatci;55 neviděl za- jisté Lazara před vraty, a když byl v mukách, tepruv jej zdaleka uzřel. Ba, ktož by chtěl řádně a právě v manželstvie vstúpiti a k svému spasenie, mělt by najméně po těch smluvách do čtvrti léta v pokání státi a potom tepruv, oželeje a opláče hřiechy, z bázní vstúpiti. Ale toto ledakdys, a žádného pokánie! A, běda bude! Ale že jest na této svatbě byl Pán Ježíš. Ty, když se ženíš, máš toho se vší pilností hleděti, aby, cožť jest na tobě, na tvé svatbě aby žádný zlý a neřádný člověk nebýval. Tak-li vy toho hledíte? Ano, slibuj za to! Anit szovau najpyšnějších lidí, pištcuov, hud- cuov, lidí neřádných, baby, drchty staré, oplzle mlu- viecé. Aha, nečisté biednice, nešlechetné, ješto jiné lidi k smilstvu popauziete, á, bědat bude, nestojte! Jestližes' svau řečí komu kdy byl (neb byla) ke zlé- 55 Luk. 16, 20 nn. 73
Strana 74
mu a nečistému hnutí nebo myšlenie příčina, věz, že se máš čeho káti! Sámt jest Buoh na takové vydal biedu a kletbu — a kdežt jest bieda, tut jest peklo mínil — řka:56 »Běda tomu, skrze koho pohoršenie příde! Lépe by bylo jemu, aby byl zavěšen žernov osličí na hrdlo jeho a byl puštěn do hlubokosti moř- ské! Běda světu od pohoršenie!« Vy baby, na rado- vánkách a na svadbách co vy tu řečí zlých a zatrha- vých vyplískáte! Pomni mě, babo, žet Buoh na tě dopustí na smrti, že oněmieš v tvau najpilnější po- třebu. Oh, jak by ty svatby s velikú bázní měly od lidí jednány býti, aby o duše nepřišli! Ale všet jest to čert jináče zmieždil, anit budau řieci: »Tak-liž pak máme nechati, aby lidé na našie svadbě nebyli ve- seli?« Veď-li, že by byla hanba, kdyby se měli Boha báti a učinili, co Buoh chce mieti? Nebo ďábel ne- přietel dva jiná nepřietele zbuzuje proti člověku, tato: tělo a svět. A ktož těm nepřátelóm povolují, buď v manželském stavu nebo v kterém jiném, ti nikoli toho úžitka nedojdau, kterýž má dán býti těm, kteříž řádně svuoj stav vedau a v něm stojie. Který jest to úžitek? Věčné blahoslavenstvie. Oni toho nedójdau, ale pekla horaucieho, jako ktož povolují tělu, aby manželé sebe požívali, kdy chtie a kolikrát chtie, ješto takové manžely lotři a nevěstky předejdú do královstvie nebeského, neb ti manželé pod tau svátostí a pod přikrytím manželstvie pravé rufián- 56 Podle Mat. 18, 6 n. a Luk. 17, 1 n. 74
mu a nečistému hnutí nebo myšlenie příčina, věz, že se máš čeho káti! Sámt jest Buoh na takové vydal biedu a kletbu — a kdežt jest bieda, tut jest peklo mínil — řka:56 »Běda tomu, skrze koho pohoršenie příde! Lépe by bylo jemu, aby byl zavěšen žernov osličí na hrdlo jeho a byl puštěn do hlubokosti moř- ské! Běda světu od pohoršenie!« Vy baby, na rado- vánkách a na svadbách co vy tu řečí zlých a zatrha- vých vyplískáte! Pomni mě, babo, žet Buoh na tě dopustí na smrti, že oněmieš v tvau najpilnější po- třebu. Oh, jak by ty svatby s velikú bázní měly od lidí jednány býti, aby o duše nepřišli! Ale všet jest to čert jináče zmieždil, anit budau řieci: »Tak-liž pak máme nechati, aby lidé na našie svadbě nebyli ve- seli?« Veď-li, že by byla hanba, kdyby se měli Boha báti a učinili, co Buoh chce mieti? Nebo ďábel ne- přietel dva jiná nepřietele zbuzuje proti člověku, tato: tělo a svět. A ktož těm nepřátelóm povolují, buď v manželském stavu nebo v kterém jiném, ti nikoli toho úžitka nedojdau, kterýž má dán býti těm, kteříž řádně svuoj stav vedau a v něm stojie. Který jest to úžitek? Věčné blahoslavenstvie. Oni toho nedójdau, ale pekla horaucieho, jako ktož povolují tělu, aby manželé sebe požívali, kdy chtie a kolikrát chtie, ješto takové manžely lotři a nevěstky předejdú do královstvie nebeského, neb ti manželé pod tau svátostí a pod přikrytím manželstvie pravé rufián- 56 Podle Mat. 18, 6 n. a Luk. 17, 1 n. 74
Strana 75
stvo vedau a sodomské hřiechy, neřádně sebe poží- vajíce, nestydatě se mezi sebau dotýkajíce chlipně svých těl; ješto ta těla mazána sau křižmem svatým a sau chrám Ducha svatého, protož mají velikau poctivost mezi sebau zachovati. Ale kde sau ti man- želé, kde? Die doktor de Cassia:57 »Mnohá man- želstvie v cierkvi svaté sau, kteráž sau před Bohem pravá rufiánstvie.« A sv. Augustin praví,58 že by nejednau méně shřešil, dotkna se nevěstky, než své manželky neřádně; ač von proto nedie, by hřiech nebyl z nevěstky, ale méně vážen jest, a to proto, že manželstvie jest svátost. I mnie mnozí, že, když ženu pojme, že má s ní svau vuoli mieti a požívati jie, když ráčí, a budet říci: »Všaks' pak má a proto sem tě pojal!«, když jemu, biedníku, svoliti nechce. Budeš-li ty pak čertuov i s ní, ha?! A, nebozí man- želé, jak ste nebezpečni svými dušemi, a nechcete slyšeti! Opět, ješto svátkuov nezachovávají! Bartoloměje dřeli, Vavřince pekli, Pavlovi hlavu sraubili, Petra na kříži oběsili, a ty pak na ty dni tak hanebně tělu povoliti? Ah, v pátek, á, nestojte! tvuoj Pán na kříži rozpat, ano z něho krev všady bryše, an tě vykupuje a obmývá — a ty to činíš?! A, běda, na- stojte! Opět, když těhotna, nenechá jé, a mnohý bude řieci: »Nesvolíš-li mi, ale puojdut k jiné!« 57 Simon de Cassia, Gesta Salvatoris (ed. Basiliensis 1517 p. 437 a, De iustitia Christiana c. III). 58 Augustinus, De bono coniugali (ML 40 c. 382). 15
stvo vedau a sodomské hřiechy, neřádně sebe poží- vajíce, nestydatě se mezi sebau dotýkajíce chlipně svých těl; ješto ta těla mazána sau křižmem svatým a sau chrám Ducha svatého, protož mají velikau poctivost mezi sebau zachovati. Ale kde sau ti man- želé, kde? Die doktor de Cassia:57 »Mnohá man- želstvie v cierkvi svaté sau, kteráž sau před Bohem pravá rufiánstvie.« A sv. Augustin praví,58 že by nejednau méně shřešil, dotkna se nevěstky, než své manželky neřádně; ač von proto nedie, by hřiech nebyl z nevěstky, ale méně vážen jest, a to proto, že manželstvie jest svátost. I mnie mnozí, že, když ženu pojme, že má s ní svau vuoli mieti a požívati jie, když ráčí, a budet říci: »Všaks' pak má a proto sem tě pojal!«, když jemu, biedníku, svoliti nechce. Budeš-li ty pak čertuov i s ní, ha?! A, nebozí man- želé, jak ste nebezpečni svými dušemi, a nechcete slyšeti! Opět, ješto svátkuov nezachovávají! Bartoloměje dřeli, Vavřince pekli, Pavlovi hlavu sraubili, Petra na kříži oběsili, a ty pak na ty dni tak hanebně tělu povoliti? Ah, v pátek, á, nestojte! tvuoj Pán na kříži rozpat, ano z něho krev všady bryše, an tě vykupuje a obmývá — a ty to činíš?! A, běda, na- stojte! Opět, když těhotna, nenechá jé, a mnohý bude řieci: »Nesvolíš-li mi, ale puojdut k jiné!« 57 Simon de Cassia, Gesta Salvatoris (ed. Basiliensis 1517 p. 437 a, De iustitia Christiana c. III). 58 Augustinus, De bono coniugali (ML 40 c. 382). 15
Strana 76
Ktož tak kolivěk die, jižt jest cizoložník; nebo, když jest žena těhotna a ty jie požíváš, z toho bývá, že dietě bude blíkavé, nemocné, struplavé, prašlivé, chromé, ano božec lámá, ano jako by na nože bral, že mnohá bude řieci: »Tak mám zlé dietě, že ne- mohu celú noc s ním položiti hlavy!« Milá, i buďte dobře živi a buďte sebe prázdni, když ona počne, až i odchová: takt by byly děti, jako slušie; ale takto dařiet se vám! A opět, když jest nemocna59 a ty jie nenecháš — bědat bude! V Starém zákoně, když to učinil nevěda, za sedm dní byl nečist, nechodil do chrámu ani obětoval; pakli věda učinil, tehdy ihned i s ní byl ukamenován.60 Tak byl Pán Buoh rozkázal. Neb tak pravie, že, když by se tehdáž dietě počalo, když se tak manželé neřádně scházejí, že to dietě nebo potom bude malomocné nebo pa- dúcí nemoc bude mievati, a druhdy se přihodí, že potvoru urodí, jako se to bylo v uosadě svatohavel- ské61 stalo, že jedna žena nedvídě byla urodila. Takt milý Buoh nejednau dopauštie pro ty hřiechy, když sau lidé neřádně živi, hovadsky, a huoře než hovada: hovada sau sebe prázdna, když počne — ale lidé zlí vždy za jedno. Oh, běda bude! Však jest o tom těžko mluviti. Opět ti, ješto nedočekajíce, až by vyležala z šesti neděl; potom z toho bývá, že tu moc udusie, že viec potom dětí mievati nebude. 59 T. j., má-li periodu. 60 3. M. 15, 24. 61 Míní se osada svatohavelská v Starém městě pražském. 76
Ktož tak kolivěk die, jižt jest cizoložník; nebo, když jest žena těhotna a ty jie požíváš, z toho bývá, že dietě bude blíkavé, nemocné, struplavé, prašlivé, chromé, ano božec lámá, ano jako by na nože bral, že mnohá bude řieci: »Tak mám zlé dietě, že ne- mohu celú noc s ním položiti hlavy!« Milá, i buďte dobře živi a buďte sebe prázdni, když ona počne, až i odchová: takt by byly děti, jako slušie; ale takto dařiet se vám! A opět, když jest nemocna59 a ty jie nenecháš — bědat bude! V Starém zákoně, když to učinil nevěda, za sedm dní byl nečist, nechodil do chrámu ani obětoval; pakli věda učinil, tehdy ihned i s ní byl ukamenován.60 Tak byl Pán Buoh rozkázal. Neb tak pravie, že, když by se tehdáž dietě počalo, když se tak manželé neřádně scházejí, že to dietě nebo potom bude malomocné nebo pa- dúcí nemoc bude mievati, a druhdy se přihodí, že potvoru urodí, jako se to bylo v uosadě svatohavel- ské61 stalo, že jedna žena nedvídě byla urodila. Takt milý Buoh nejednau dopauštie pro ty hřiechy, když sau lidé neřádně živi, hovadsky, a huoře než hovada: hovada sau sebe prázdna, když počne — ale lidé zlí vždy za jedno. Oh, běda bude! Však jest o tom těžko mluviti. Opět ti, ješto nedočekajíce, až by vyležala z šesti neděl; potom z toho bývá, že tu moc udusie, že viec potom dětí mievati nebude. 59 T. j., má-li periodu. 60 3. M. 15, 24. 61 Míní se osada svatohavelská v Starém městě pražském. 76
Strana 77
I mníš to malý hřiech? Tak mnoho těch hřiechuov se jest rozmohlo, ješto kto by to vypravil? Druhého nepřietele, jakož sem řekl, že ďábel zbu- zuje proti člověku, a to jest svět, že manželé obecně viece s světem jdau vuokol než jiní lidé; a což koli učinie, die-li jim kto co, hned obecně řiekají: »My sme manželé, my musíme tak živi býti, my musíme dobývati, musíme hospodařovati.« Ale byt řekla: »Musím tak dělati, abych mohla (aneb mohl) chu- dým uděliti ve jméno božie« — toho nic; než bude manželka baba skaupá, hauževná, že by jie čert s kusem nemohl uletěti. A muž též neb huoř. Aniž ty máš, by pyšnějí a světštějie se měli buď v chodu neb v čem koli jako manželé. A hned se jim nezdá, by oni co měli s věcmi duchovními a božskými mieti činiti, než vše se tiem zamietají, že sau manželé. Ú, divná jest to věc, co jest to chytrý ďábel, co on umie chytře při všech věcech lidi klamati! Nebo to jest tak uvedl v lidi, že řiekají: »Chceme v svaté manželstvie vstúpiti«, ano rovně v svobodu hřiechóv vstupují, vše aby bylo k světu a pýchy. A budau řieci: »Na nás to manžely slušie.« A dieš-li co, anit se vymlauvají řkauce: »Musímt já muži svému k li- bosti choditi; bych tak chodila, však by s jinými dobře byl«, — že těch výmluv najdeš velikau věc. Ale přídet všemu hodina! Než pak toto poviem, ale bojím se, že darmo budu mluviti; ale abych z mlčenie trestán nebyl, proto poviem. Nebo víem, že se to vás chytí rovně, jako by na hladkau stěnu hrách metal — téžť se vás tyto 77
I mníš to malý hřiech? Tak mnoho těch hřiechuov se jest rozmohlo, ješto kto by to vypravil? Druhého nepřietele, jakož sem řekl, že ďábel zbu- zuje proti člověku, a to jest svět, že manželé obecně viece s světem jdau vuokol než jiní lidé; a což koli učinie, die-li jim kto co, hned obecně řiekají: »My sme manželé, my musíme tak živi býti, my musíme dobývati, musíme hospodařovati.« Ale byt řekla: »Musím tak dělati, abych mohla (aneb mohl) chu- dým uděliti ve jméno božie« — toho nic; než bude manželka baba skaupá, hauževná, že by jie čert s kusem nemohl uletěti. A muž též neb huoř. Aniž ty máš, by pyšnějí a světštějie se měli buď v chodu neb v čem koli jako manželé. A hned se jim nezdá, by oni co měli s věcmi duchovními a božskými mieti činiti, než vše se tiem zamietají, že sau manželé. Ú, divná jest to věc, co jest to chytrý ďábel, co on umie chytře při všech věcech lidi klamati! Nebo to jest tak uvedl v lidi, že řiekají: »Chceme v svaté manželstvie vstúpiti«, ano rovně v svobodu hřiechóv vstupují, vše aby bylo k světu a pýchy. A budau řieci: »Na nás to manžely slušie.« A dieš-li co, anit se vymlauvají řkauce: »Musímt já muži svému k li- bosti choditi; bych tak chodila, však by s jinými dobře byl«, — že těch výmluv najdeš velikau věc. Ale přídet všemu hodina! Než pak toto poviem, ale bojím se, že darmo budu mluviti; ale abych z mlčenie trestán nebyl, proto poviem. Nebo víem, že se to vás chytí rovně, jako by na hladkau stěnu hrách metal — téžť se vás tyto 77
Strana 78
řeči chopie. Toto má býti mezi manžely: nerozdielná svyklost viery pravé. Nebo právě, jako když by ne- měl pravé viery o těle božiem člověk, jist jest pek- lem — to jest viera naše —, též právě manželé, ne- budau-li k sobě mieti viery pravé, nic jiného jediné pekla čekajte. Nebo tak má manžel manželce věren býti, najprv o svau duši a o jejie, aby jie nezavedl a ona tebe; aby jie nebyl nikdy na překážku k dobré- mu, ale aby byl nápomocen, a ona zase též tobě, aby vše, což činie, z jednostajné vuole činili, aby žena u muže nebyla děvkau a muž u ženy aby nebyl pa- cholkem, než pravé, věrné tovarystvie aby mezi sebú zachovali. Ale bývá-li to, že muž ženě nedá ničímž vládnauti, poslední haléř sám má v rukau? a pakli co má, ale ze všeho se jemu vyčti! A, biední man- želé, to-li jest viera? Anebo sám puojde na víno aneb jinam na dobré bydlo, a ona jez, má-li co, nebo pí pivko nějakové řiedké aneb vodu; a nemnie, by to hřiech byl! Ale všet k konci přijde! Milí! Však manželé spolu — manžel s manžel- kau — sau jedno tělo; pak, poněvadž ona jest tvé tělo, i pročež jí nejsi tak věren jako svému tělu? Svému by tělu nic zlého nepřál, a jie dáš psotu trpěti? I nemníš, že z toho trestán budeš? Druhé mezi manžely má býti nerozdielná svyklost lásky: najprvé, aby Pána Boha milovali nade vše a k tomu jeden druhého napomínal. Tak-li bývá mezi vámi, že vy s sebú často o to rozmlauváte řkauce: »Milá manželko (aneb: Milý muži), hleďme toho, cot nám má věčně trváti; vieme, že nám milý 78
řeči chopie. Toto má býti mezi manžely: nerozdielná svyklost viery pravé. Nebo právě, jako když by ne- měl pravé viery o těle božiem člověk, jist jest pek- lem — to jest viera naše —, též právě manželé, ne- budau-li k sobě mieti viery pravé, nic jiného jediné pekla čekajte. Nebo tak má manžel manželce věren býti, najprv o svau duši a o jejie, aby jie nezavedl a ona tebe; aby jie nebyl nikdy na překážku k dobré- mu, ale aby byl nápomocen, a ona zase též tobě, aby vše, což činie, z jednostajné vuole činili, aby žena u muže nebyla děvkau a muž u ženy aby nebyl pa- cholkem, než pravé, věrné tovarystvie aby mezi sebú zachovali. Ale bývá-li to, že muž ženě nedá ničímž vládnauti, poslední haléř sám má v rukau? a pakli co má, ale ze všeho se jemu vyčti! A, biední man- želé, to-li jest viera? Anebo sám puojde na víno aneb jinam na dobré bydlo, a ona jez, má-li co, nebo pí pivko nějakové řiedké aneb vodu; a nemnie, by to hřiech byl! Ale všet k konci přijde! Milí! Však manželé spolu — manžel s manžel- kau — sau jedno tělo; pak, poněvadž ona jest tvé tělo, i pročež jí nejsi tak věren jako svému tělu? Svému by tělu nic zlého nepřál, a jie dáš psotu trpěti? I nemníš, že z toho trestán budeš? Druhé mezi manžely má býti nerozdielná svyklost lásky: najprvé, aby Pána Boha milovali nade vše a k tomu jeden druhého napomínal. Tak-li bývá mezi vámi, že vy s sebú často o to rozmlauváte řkauce: »Milá manželko (aneb: Milý muži), hleďme toho, cot nám má věčně trváti; vieme, že nám milý 78
Strana 79
Buoh z své milosti mnoho daruov a dobrého učinil; oplatme mu se láskau, dávajme rádi chudým jeho auduom, odievajme je; však, což po nás zóstane Buoh vie, kto toho bude požívati. A děti, budau-lit se Boha báti, takét je nadělí milý Buoh«, — bývá-li to mezi vámi? Ha, nezdá mi se! A k sobě takau lásku aby zachovali, aby jeden druhého v Bohu mi- loval? Bývá to, že řiekají: »Ba, milý kněže, náramněť jest na mě muoj muž laskav, mát ke mně převelikau lásku.« Oh, řiekám a jest tak, že to nenie láska, ale hovadná milost chlipná, zlá, ale ne láska. Neniet to dobře; mát býti láska řádná, taká, jako Pán Kristus cierkev miloval. Ale toto mnoho zlého z té milosti přicházie, a z té hovadné milosti nejednau se pojímají, aby svau vuoli naplnili, ješto, ktož koli požívají sebe, když chtie a kolikrát chtie a nezdržují se, než dadie tělu vuoli, ó běda jim! Jinak nemají sebe manželé požívati, jedno pro plod, druhé bojiece se většieho hřiechu. Jinak, jestliže se to tělo hanebné bauří, nedaj, nepovoluj, ujmi jemu, jez méně a vezma metlu zmrskaj a studené vody kbel vlí, at se to tělo biedné skrotí a hanebné! Než toto také pilně poslúchaj, aby manžel (a manželka též) k žádné jiné lásky a milovánie ne- obracel než k své nikoli; jinak si cizoložník neb cizo- ložnice, obrátíš-li kam jinam milost, k které jiné aneb ty k kterému jinému. Ale obecně řiekají — však poctivě oni toho za žádný hřiech nemají, když skutečně neučinie — a budau řieci: »Neškodít to, pannám a paniem slúžiti!« Certova služba z horau- 79
Buoh z své milosti mnoho daruov a dobrého učinil; oplatme mu se láskau, dávajme rádi chudým jeho auduom, odievajme je; však, což po nás zóstane Buoh vie, kto toho bude požívati. A děti, budau-lit se Boha báti, takét je nadělí milý Buoh«, — bývá-li to mezi vámi? Ha, nezdá mi se! A k sobě takau lásku aby zachovali, aby jeden druhého v Bohu mi- loval? Bývá to, že řiekají: »Ba, milý kněže, náramněť jest na mě muoj muž laskav, mát ke mně převelikau lásku.« Oh, řiekám a jest tak, že to nenie láska, ale hovadná milost chlipná, zlá, ale ne láska. Neniet to dobře; mát býti láska řádná, taká, jako Pán Kristus cierkev miloval. Ale toto mnoho zlého z té milosti přicházie, a z té hovadné milosti nejednau se pojímají, aby svau vuoli naplnili, ješto, ktož koli požívají sebe, když chtie a kolikrát chtie a nezdržují se, než dadie tělu vuoli, ó běda jim! Jinak nemají sebe manželé požívati, jedno pro plod, druhé bojiece se většieho hřiechu. Jinak, jestliže se to tělo hanebné bauří, nedaj, nepovoluj, ujmi jemu, jez méně a vezma metlu zmrskaj a studené vody kbel vlí, at se to tělo biedné skrotí a hanebné! Než toto také pilně poslúchaj, aby manžel (a manželka též) k žádné jiné lásky a milovánie ne- obracel než k své nikoli; jinak si cizoložník neb cizo- ložnice, obrátíš-li kam jinam milost, k které jiné aneb ty k kterému jinému. Ale obecně řiekají — však poctivě oni toho za žádný hřiech nemají, když skutečně neučinie — a budau řieci: »Neškodít to, pannám a paniem slúžiti!« Certova služba z horau- 79
Strana 80
cieho pekla! Však vy vždy nětco musíte najíti, abyšte hlaube byli v pekle! Také mezi manžely má býti nerozdielná svyklost spravedlivosti, aby, což slušie na Boha, tak se spra- vedlivě měli, aby jemu v jeho službě a v jeho při- kázaní, manžele, manželko, nic neujal, k sobě sami jeden k druhému spravedlivě se měli, k bližním svým též, jakž na koho slušie. Ale bylo by o tom mnoho mluviti, když by čas byl. Ctvrté, aby byla nerozdielná svyklost v poctivosti, aby žena muže v čest měla; jako ona Sára nazývala Abrahama pánem, tak také manželé aby se v čest měli, žena muže svého aby ctila jako anděla božieho, a zase muž ženu aby ctil a v čest měl. Tak-li vy činíte? Ano, slibuj! Zlaje, zpeskuje biedník muž jako pes, cti na ní za haléř neostaví. Oh, biední mužie, nevěrní a nešlechetní, utepe, upeskuje! By nevěstka byla, neměl by toho učiniti. I mníš, byť toho Pán Buoh nemstil? Zvieš, neměj péče! Menší by hřiech měl, kdyby jiné lál, cizie, a neuctil, než své. A takoví obecně řiekají: »Však jest pak má, mohu s ní učiniti, což chci!« A ty se muožeš voběsiti, a budeš-li ty čertuov, hádaj?! A též vy zase, ženy zlé, hanebné! Dajž, milý Bože, těm manželóm svau pomoc, zajisté u velikémt sau nebezpečenství! Páté má býti nerozdielná svyklost u chování těch dětí, kteréž jim dá milý Buoh, aby voba ty děti vedli ke cti a k chvále božie, napomínajíc k dobrému a odvodiece je od zlého, pečujíc, aby ony Boha ne- hněvaly a to, což sau na křtu Bohu slíbily, aby právě 80
cieho pekla! Však vy vždy nětco musíte najíti, abyšte hlaube byli v pekle! Také mezi manžely má býti nerozdielná svyklost spravedlivosti, aby, což slušie na Boha, tak se spra- vedlivě měli, aby jemu v jeho službě a v jeho při- kázaní, manžele, manželko, nic neujal, k sobě sami jeden k druhému spravedlivě se měli, k bližním svým též, jakž na koho slušie. Ale bylo by o tom mnoho mluviti, když by čas byl. Ctvrté, aby byla nerozdielná svyklost v poctivosti, aby žena muže v čest měla; jako ona Sára nazývala Abrahama pánem, tak také manželé aby se v čest měli, žena muže svého aby ctila jako anděla božieho, a zase muž ženu aby ctil a v čest měl. Tak-li vy činíte? Ano, slibuj! Zlaje, zpeskuje biedník muž jako pes, cti na ní za haléř neostaví. Oh, biední mužie, nevěrní a nešlechetní, utepe, upeskuje! By nevěstka byla, neměl by toho učiniti. I mníš, byť toho Pán Buoh nemstil? Zvieš, neměj péče! Menší by hřiech měl, kdyby jiné lál, cizie, a neuctil, než své. A takoví obecně řiekají: »Však jest pak má, mohu s ní učiniti, což chci!« A ty se muožeš voběsiti, a budeš-li ty čertuov, hádaj?! A též vy zase, ženy zlé, hanebné! Dajž, milý Bože, těm manželóm svau pomoc, zajisté u velikémt sau nebezpečenství! Páté má býti nerozdielná svyklost u chování těch dětí, kteréž jim dá milý Buoh, aby voba ty děti vedli ke cti a k chvále božie, napomínajíc k dobrému a odvodiece je od zlého, pečujíc, aby ony Boha ne- hněvaly a to, což sau na křtu Bohu slíbily, aby právě 80
Strana 81
zdržely. Činíte-li vy to mnedle, pane tatíku, neb ty, paní matko? Otiežeš-li ty synáčka svého řkúci: »Milý synu, dávno-lis ty tělo božie přijímal? a kdys' se zpoviedal?« Ano, slibuj! Spiešet se otáže řkúci: »Milý synu, mnoho-lis již varuov piva položil a mnoho-lis utržil a cot tento rok přibylo a mnoho-lis vsel pšenice nebo žita a koliko set máš voved a dobře-lit se dařie? A co letos přisadíš a co při- kaupíš?« O tot se oni starají, o to! Někdy se na- sytíte toho zbožie! A nechtie slyšeti ani prohlédnúti. Než ažt, babo, lucek duši z hrdla potiehne, tu tepruv zvieš! Uchovaj milý Buoh! Nuže, milí manželé, pomyslíte-li vy, jakž ste vstu- povali v ta manželstvie a jak v nich stojiete? Do- tkne-li se toto koho? Pro milého Boha, umějte sobě srozuměti! Dajž vám milý Buoh, abyšte o duše ne- přišli! Než pak, že tuto Pán Ježíš učinil z vody víno. Nebo to jest povaha našeho milého Boha, že on vždycky po dobrých věcech lepšie dává. Nebo to jest veliký dar a mnoho dobrého učinil, když jest člověka stvořil k uobrazu a ku podobenstvie svému, a potom v lepšie obrátil, když jest sám ráčil člově- kem býti a tak velmi zvelebiti lidské pokolenie, že již naše člověčenstvie povýšeno nade všecky kuory andělské. Když jest svět stvořil milý Buoh, velmi dobře učinil; ale když jest jej vykúpil a obnovil a obmyl jej svú drahau krví ode všech hřiechuov, mnohem lép učinil. Opět, když jest Židuom mannu na púšti dal a krmil je jí a vodu z skály vyvedl jim Rokycana 6 81
zdržely. Činíte-li vy to mnedle, pane tatíku, neb ty, paní matko? Otiežeš-li ty synáčka svého řkúci: »Milý synu, dávno-lis ty tělo božie přijímal? a kdys' se zpoviedal?« Ano, slibuj! Spiešet se otáže řkúci: »Milý synu, mnoho-lis již varuov piva položil a mnoho-lis utržil a cot tento rok přibylo a mnoho-lis vsel pšenice nebo žita a koliko set máš voved a dobře-lit se dařie? A co letos přisadíš a co při- kaupíš?« O tot se oni starají, o to! Někdy se na- sytíte toho zbožie! A nechtie slyšeti ani prohlédnúti. Než ažt, babo, lucek duši z hrdla potiehne, tu tepruv zvieš! Uchovaj milý Buoh! Nuže, milí manželé, pomyslíte-li vy, jakž ste vstu- povali v ta manželstvie a jak v nich stojiete? Do- tkne-li se toto koho? Pro milého Boha, umějte sobě srozuměti! Dajž vám milý Buoh, abyšte o duše ne- přišli! Než pak, že tuto Pán Ježíš učinil z vody víno. Nebo to jest povaha našeho milého Boha, že on vždycky po dobrých věcech lepšie dává. Nebo to jest veliký dar a mnoho dobrého učinil, když jest člověka stvořil k uobrazu a ku podobenstvie svému, a potom v lepšie obrátil, když jest sám ráčil člově- kem býti a tak velmi zvelebiti lidské pokolenie, že již naše člověčenstvie povýšeno nade všecky kuory andělské. Když jest svět stvořil milý Buoh, velmi dobře učinil; ale když jest jej vykúpil a obnovil a obmyl jej svú drahau krví ode všech hřiechuov, mnohem lép učinil. Opět, když jest Židuom mannu na púšti dal a krmil je jí a vodu z skály vyvedl jim Rokycana 6 81
Strana 82
k nápoji, mnoho jim dobrého učinil; teď mno- hem nesmierně lépe učinil, když nám dal své tělo a krev z boku svého a tiem svým drahým tělem nás dnešní den hotov jest nakrmiti a svú pře- drahú krví z svého boku napojiti: tot dobré vody dal a lepšie víno z nie učinil, potom ještě lépe činí, když nám z vína svau svatau krev dává. Toť jest zvláštnie povaha našeho milého Boha, vždycky po dobrých věcech lepšie dávati; an nám nynie mnoho dobrého dává, zde tělesnau potřebu obmajšlé, a dá nám bóhdá lepší věc, když nás uvede do nebeského královstvie. Než pak, že náramně lidí mnoho jest v Čechách a v Moravě, jenž sau divně zmiežděni a svedeni od pravé viery o tom drahém těle a o té drahé krvi Pána Ježíše, že nevěřie, by to bylo jeho drahé tělo a krev jeho svatá; v takový blud sau upadli! A také sau i mnozí kněžie, jenž chodie jako laici a svodie lidi; a bývajít i zde i jinde, lidi mieždiece a poklá- dajíce o jich duše. Byť zajisté čert přišel z horaucieho pekla, vždyť tovařiše najde v tomto nynějšiem lidu! Pro milého Boha, umějte se takových bludných vy- střiehati, nebo tak jest to náramně lpavý hřiech, žet tudiež člověka svede; nebo býti tu, tak v malé věci, celému Bohu — těžké věřenie, než komuž jediné milý Buoh to dá právě věřiti. I protož nehmatati tu mnoho, nemysliti, aby rozumem dosáhl, kterak jest tu tělo božie, nebo to jest nade všecheren rozum lidský, ale toliko tak věřiti řka: »Poněvadž jest to muoj Pán Ježíš řekl:62 Toť jest tělo mé a tot jest 82
k nápoji, mnoho jim dobrého učinil; teď mno- hem nesmierně lépe učinil, když nám dal své tělo a krev z boku svého a tiem svým drahým tělem nás dnešní den hotov jest nakrmiti a svú pře- drahú krví z svého boku napojiti: tot dobré vody dal a lepšie víno z nie učinil, potom ještě lépe činí, když nám z vína svau svatau krev dává. Toť jest zvláštnie povaha našeho milého Boha, vždycky po dobrých věcech lepšie dávati; an nám nynie mnoho dobrého dává, zde tělesnau potřebu obmajšlé, a dá nám bóhdá lepší věc, když nás uvede do nebeského královstvie. Než pak, že náramně lidí mnoho jest v Čechách a v Moravě, jenž sau divně zmiežděni a svedeni od pravé viery o tom drahém těle a o té drahé krvi Pána Ježíše, že nevěřie, by to bylo jeho drahé tělo a krev jeho svatá; v takový blud sau upadli! A také sau i mnozí kněžie, jenž chodie jako laici a svodie lidi; a bývajít i zde i jinde, lidi mieždiece a poklá- dajíce o jich duše. Byť zajisté čert přišel z horaucieho pekla, vždyť tovařiše najde v tomto nynějšiem lidu! Pro milého Boha, umějte se takových bludných vy- střiehati, nebo tak jest to náramně lpavý hřiech, žet tudiež člověka svede; nebo býti tu, tak v malé věci, celému Bohu — těžké věřenie, než komuž jediné milý Buoh to dá právě věřiti. I protož nehmatati tu mnoho, nemysliti, aby rozumem dosáhl, kterak jest tu tělo božie, nebo to jest nade všecheren rozum lidský, ale toliko tak věřiti řka: »Poněvadž jest to muoj Pán Ježíš řekl:62 Toť jest tělo mé a tot jest 82
Strana 83
krev má, věřím já jemu silně; věřímť já, žeť jest to jeho pravé tělo a jeho krev svatá.« Ale toto hmatati, kterak jest, radímt, nechaj! Protož hodnau pomstu na ty lidi Buoh dopauštie, ješto toho chtie rozumem dosáhnúti, jenž jest to nad veškeren rozum; i do- pauštie na ně, že oni potom v blud a v kacieřstvie upadají. A mnedle, tieži tebe, cot jest toho potřebie věděti, kterak jest tu tělo božie? Nic kusa nenie třeba! A by pak věděl, kterak jest, coť to platno? Nebylo by platno, ale škodno. Proč? Proto, nebť by odplaty ubylo — protot by škodilo; nebo lidé za to odplatu budau mieti, že nevědauc a neznajíc, jedno proto, že on, milý Pán, řekl, i věřie silně jemu — za tot bude odplata. Mnedle, když sau se ono Židé svářili řkauc:63 »Kterak nám tento muože dáti své tělo k jedení?«, — kéž jest jim vypravil, aby věřili? Zda jest neuměl, či co? Ba, uměl i mohl, taký mistr naj- lepší, ale nic jim toho nevypravil, než řekl:64 »Věru, věru, pravím vám, nebudete-li jiesti těla Syna člo- věka a píti jeho krve, věru nebudete mieti života věčného!« Když jest Petrovi nohy umýval, kéž jemu jest pověděl, proč mu nohy myje? Než řekl:65 »Ty nevieš nynie, potom zvieš.« Proč mu nepověděl? Proto, aby jemu odplaty neubylo. 64 65 62 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19. 63 Jan 6, 52. Podle Jana 6, 53. Jan 13, 7. 83
krev má, věřím já jemu silně; věřímť já, žeť jest to jeho pravé tělo a jeho krev svatá.« Ale toto hmatati, kterak jest, radímt, nechaj! Protož hodnau pomstu na ty lidi Buoh dopauštie, ješto toho chtie rozumem dosáhnúti, jenž jest to nad veškeren rozum; i do- pauštie na ně, že oni potom v blud a v kacieřstvie upadají. A mnedle, tieži tebe, cot jest toho potřebie věděti, kterak jest tu tělo božie? Nic kusa nenie třeba! A by pak věděl, kterak jest, coť to platno? Nebylo by platno, ale škodno. Proč? Proto, nebť by odplaty ubylo — protot by škodilo; nebo lidé za to odplatu budau mieti, že nevědauc a neznajíc, jedno proto, že on, milý Pán, řekl, i věřie silně jemu — za tot bude odplata. Mnedle, když sau se ono Židé svářili řkauc:63 »Kterak nám tento muože dáti své tělo k jedení?«, — kéž jest jim vypravil, aby věřili? Zda jest neuměl, či co? Ba, uměl i mohl, taký mistr naj- lepší, ale nic jim toho nevypravil, než řekl:64 »Věru, věru, pravím vám, nebudete-li jiesti těla Syna člo- věka a píti jeho krve, věru nebudete mieti života věčného!« Když jest Petrovi nohy umýval, kéž jemu jest pověděl, proč mu nohy myje? Než řekl:65 »Ty nevieš nynie, potom zvieš.« Proč mu nepověděl? Proto, aby jemu odplaty neubylo. 64 65 62 Mat. 26, 26; Marek 14, 22; Luk. 22, 19. 63 Jan 6, 52. Podle Jana 6, 53. Jan 13, 7. 83
Strana 84
Ale toto — vše změřiti, vše zmáceti! Ó biední lidé, drzí i všeteční! A najviece těch uzříš zchytra- lých, anot je svede čert, namietaje jim o tom. Jednot teď Bartalas6 počne čísti aneb bekyně — a hned chce rozumy všemu dávati a traktáty skládati a psáti — Ó biední lidé! — a mnoho o božských věcech máceti, a mnie, žet sau již nětco! A takoví obecně řiekají: »Již sme na pravau cestu uhodili o tom těle Kristově! Uhodili ste — k čertu do horaucieho pek- la! Světít sau tu nemnoho havali o těle božiem, o Trojici svaté a o předvědění a o vyvolení. O svaté Trojici když tam bývá, nic se tu nevypravuje, kterak jest aneb co, než jedno vždy chválé: »Požehnána buď, svatá Trojice, tobě chvála, tobě sláva, tobě diek činěnie« na všech mšéch, na nešpořiech, na hodinách — a vždy jedno chválé. O těle božiem též se zpievá: »Čeho nemuožeš stihnauti, věř věrau a chval!« A toto — vše chtieti změřiti — á, běda, běda bude! Die Innocencius papež in Summa sua:67 »Prv- ní a najvětší počátek jest bludu, chtieti měřiti bož- ské věci.« A Buoh die:68 »Zlapám já maudré v jich chytrování.« Ba, milý, nevěřiti tobě Bohu, co jest řekl! Poněvadž jest tuto, na této svadbě, pravé víno z pauhlé vody učinil slovem svým, opět slovem svět c6 Bartalas, potupná přezdívka (z Bartoloměj); snad má Ro- kycana na mysli určitou osobu, ale o nějakém určitém Bartalasovi není v historii zpráv. 67 Míní se asi dílo papeže Innocence IV.: Apparatus super quinque libros decretalium. 68 Podle Joba 5, 13 a 1. Kor. 3, 19. 84
Ale toto — vše změřiti, vše zmáceti! Ó biední lidé, drzí i všeteční! A najviece těch uzříš zchytra- lých, anot je svede čert, namietaje jim o tom. Jednot teď Bartalas6 počne čísti aneb bekyně — a hned chce rozumy všemu dávati a traktáty skládati a psáti — Ó biední lidé! — a mnoho o božských věcech máceti, a mnie, žet sau již nětco! A takoví obecně řiekají: »Již sme na pravau cestu uhodili o tom těle Kristově! Uhodili ste — k čertu do horaucieho pek- la! Světít sau tu nemnoho havali o těle božiem, o Trojici svaté a o předvědění a o vyvolení. O svaté Trojici když tam bývá, nic se tu nevypravuje, kterak jest aneb co, než jedno vždy chválé: »Požehnána buď, svatá Trojice, tobě chvála, tobě sláva, tobě diek činěnie« na všech mšéch, na nešpořiech, na hodinách — a vždy jedno chválé. O těle božiem též se zpievá: »Čeho nemuožeš stihnauti, věř věrau a chval!« A toto — vše chtieti změřiti — á, běda, běda bude! Die Innocencius papež in Summa sua:67 »Prv- ní a najvětší počátek jest bludu, chtieti měřiti bož- ské věci.« A Buoh die:68 »Zlapám já maudré v jich chytrování.« Ba, milý, nevěřiti tobě Bohu, co jest řekl! Poněvadž jest tuto, na této svadbě, pravé víno z pauhlé vody učinil slovem svým, opět slovem svět c6 Bartalas, potupná přezdívka (z Bartoloměj); snad má Ro- kycana na mysli určitou osobu, ale o nějakém určitém Bartalasovi není v historii zpráv. 67 Míní se asi dílo papeže Innocence IV.: Apparatus super quinque libros decretalium. 68 Podle Joba 5, 13 a 1. Kor. 3, 19. 84
Strana 85
i všechny věci stvořil, a by pak k jeho slovu nemohlo býti to jeho drahé tělo též opět k jeho rozkázaní? Ono v Ejiptě všechny se vody byly obrátily v krev— i nevěřiti tomu, že jest toto také jeho drahá krev svatá, kteráž jest z jeho boku plúla? Poněvadž všechny vody v krev byly obráceny po všem Ejiptě, pročež by tuto také z vína nemohla býti jeho drahá krev a tělo jeho drahé z Panny Marie narozené, Du- chem svatým počaté? O zlý a nevěrný člověče, že ty nechceš svému milému Bohu věřiti! O chytrý ďáble, co ty rozličnými lidi běhy klamáš a zavodíš! A tut jest ďábel najpilnějí svésti, ještoť se již na to dadie, chtiec Bohu slúžiti, a skrze tyť svá diela dělá a jiné svodí; skrze tyto opilce, ožralce — tut nemuož nic učiniti, neb by nebylo tak příjemno, ale tuto, ješto se nětco zdadie teď, že se pošmauřie. Neb die Duch boží:69 »Synu, když přistupuješ k službě božie, stuoj v bázni božie a připrav duši tvau ku pokušení!« — nebo o tyť se lidi najspieš ďábel pokusí, ješto by již rádi dobře živi byli, aby jim vždy překazil a nětco jiného v to uvrhl. Uzříš, ant jim namietá ono i ono, kterak toto, kterak ono. A jakž dábel porozomie, ani k čemu náchylni, povolují, myslé mnoho o těch věcech božských, jenž sau nad rozum, potom uzříš, anit otázky činie lecjakés nesnadné. Já to pravím, že mne nejednau tieží ledacos, oni i oni: »Kterak toto, kterak mi k tomu radíš?« A nejednau po- myslím sem i tam, ano bude na vobě straně nebez- 69 Eccli 2, 1. 85
i všechny věci stvořil, a by pak k jeho slovu nemohlo býti to jeho drahé tělo též opět k jeho rozkázaní? Ono v Ejiptě všechny se vody byly obrátily v krev— i nevěřiti tomu, že jest toto také jeho drahá krev svatá, kteráž jest z jeho boku plúla? Poněvadž všechny vody v krev byly obráceny po všem Ejiptě, pročež by tuto také z vína nemohla býti jeho drahá krev a tělo jeho drahé z Panny Marie narozené, Du- chem svatým počaté? O zlý a nevěrný člověče, že ty nechceš svému milému Bohu věřiti! O chytrý ďáble, co ty rozličnými lidi běhy klamáš a zavodíš! A tut jest ďábel najpilnějí svésti, ještoť se již na to dadie, chtiec Bohu slúžiti, a skrze tyť svá diela dělá a jiné svodí; skrze tyto opilce, ožralce — tut nemuož nic učiniti, neb by nebylo tak příjemno, ale tuto, ješto se nětco zdadie teď, že se pošmauřie. Neb die Duch boží:69 »Synu, když přistupuješ k službě božie, stuoj v bázni božie a připrav duši tvau ku pokušení!« — nebo o tyť se lidi najspieš ďábel pokusí, ješto by již rádi dobře živi byli, aby jim vždy překazil a nětco jiného v to uvrhl. Uzříš, ant jim namietá ono i ono, kterak toto, kterak ono. A jakž dábel porozomie, ani k čemu náchylni, povolují, myslé mnoho o těch věcech božských, jenž sau nad rozum, potom uzříš, anit otázky činie lecjakés nesnadné. Já to pravím, že mne nejednau tieží ledacos, oni i oni: »Kterak toto, kterak mi k tomu radíš?« A nejednau po- myslím sem i tam, ano bude na vobě straně nebez- 69 Eccli 2, 1. 85
Strana 86
pečné, i diem: »Neviem, kterak raditi, neumiem.« A tiem se nestydím, že neumiem a neviem toho; než, což by bylo vedlé zákona božieho, tu by člověk uměl spieše pověděti. Pro milého Boha, nechte těch všetečností a drzo- stí, nesahajte tu, kdež nemáte sahati! Všakt jest viera naše křestanská nade všeckeren rozum lidský; a protož, komužť jediné milý Buoh dá právě věřiti, tent věří. Dajž nám, milý Bože, abychom se v pravé vieře neviklali, ale v pravé tvé vieře stojíce silně, nedadúc sebau dáblu na stranu šinauti, štastně ze- mřeli a s tebau věcně kralovali. Amen. 86
pečné, i diem: »Neviem, kterak raditi, neumiem.« A tiem se nestydím, že neumiem a neviem toho; než, což by bylo vedlé zákona božieho, tu by člověk uměl spieše pověděti. Pro milého Boha, nechte těch všetečností a drzo- stí, nesahajte tu, kdež nemáte sahati! Všakt jest viera naše křestanská nade všeckeren rozum lidský; a protož, komužť jediné milý Buoh dá právě věřiti, tent věří. Dajž nám, milý Bože, abychom se v pravé vieře neviklali, ale v pravé tvé vieře stojíce silně, nedadúc sebau dáblu na stranu šinauti, štastně ze- mřeli a s tebau věcně kralovali. Amen. 86
Strana 87
NEDĚLE PO SV. TROJICI SEDMNÁCTA (Postilla II. str. 500 nn.) Epištola sv. Pavla k Efezským v čtvrté kapitole. 70 Bratří! Prosím vás já, vězeň, v P. Bohu, abyšte hodně chodili povoláním, jímžto povoláni jste, se vší pokorau a krotkostí, s trpělivostí, shovívajíce sobě vespolek v lásce. Pečlivi buďte zachovati jed- notu ducha v svazku pokoje. Jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni jste k jedné náději povolání vašeho. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Buoh a Otec všech, jenž jest nade všecky a po všecky a ve všech vás, kterýž jest požehnaný na věky věkuov. Amen. Čtení sv. Lukáše v kap. XIV.71 Za onoho času, když všel P. Ježíš do domu jed- noho knížete zákonnického v sobotu, aby jedl chléb, a oni stříhli jsú ho. A aj, člověk vodnotelný byl jest před ním. A odpověděl P. Ježíš v zákoně dospělým a k zákonníkuom řka: »Sluší-li v sobotu uzdravo- vati?« A oni jsú mlčeli. Ale on dosáhl ho, uzdravil a propustil. A odpověděv k nim, i řekl jest: »Cí z vás vosel nebo vuol, do studnice upadne-li, zdali 70 Efez. 4, 1—6. 71 Luk. 14, 1—11. 87
NEDĚLE PO SV. TROJICI SEDMNÁCTA (Postilla II. str. 500 nn.) Epištola sv. Pavla k Efezským v čtvrté kapitole. 70 Bratří! Prosím vás já, vězeň, v P. Bohu, abyšte hodně chodili povoláním, jímžto povoláni jste, se vší pokorau a krotkostí, s trpělivostí, shovívajíce sobě vespolek v lásce. Pečlivi buďte zachovati jed- notu ducha v svazku pokoje. Jedno tělo a jeden duch, jakož povoláni jste k jedné náději povolání vašeho. Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Buoh a Otec všech, jenž jest nade všecky a po všecky a ve všech vás, kterýž jest požehnaný na věky věkuov. Amen. Čtení sv. Lukáše v kap. XIV.71 Za onoho času, když všel P. Ježíš do domu jed- noho knížete zákonnického v sobotu, aby jedl chléb, a oni stříhli jsú ho. A aj, člověk vodnotelný byl jest před ním. A odpověděl P. Ježíš v zákoně dospělým a k zákonníkuom řka: »Sluší-li v sobotu uzdravo- vati?« A oni jsú mlčeli. Ale on dosáhl ho, uzdravil a propustil. A odpověděv k nim, i řekl jest: »Cí z vás vosel nebo vuol, do studnice upadne-li, zdali 70 Efez. 4, 1—6. 71 Luk. 14, 1—11. 87
Strana 88
ne ihned vytáhnete jej v den sváteční?« A nemohli jsú jemu k tomu odpověděti. A pravíše i k pozvaným podobenství (znamenaje, kterak první sedání vyvolují), řka k nim: »Když po- zván budeš na svadbu, neposazuj se na prvním místě, aby snad poctivější tebe nebyl pozván od onoho, a přijda ten, kterýž tebe pozval i onoho, řekl by tobě: „Daj tomuto místo!“ A tehdy počneš s za- pajřením najposlednější místo držeti. Ale když budes pozván na svadbu, jdi, posadiž se na najnižším místě, aby, přijda ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: „Příteli, vstup výše!“ A tehdy bude tobě chvála před spolustolícími. Nebo každý, kto se povyšuje, bude ponížen; a ktož se ponižuje, bude povýšen.« 88
ne ihned vytáhnete jej v den sváteční?« A nemohli jsú jemu k tomu odpověděti. A pravíše i k pozvaným podobenství (znamenaje, kterak první sedání vyvolují), řka k nim: »Když po- zván budeš na svadbu, neposazuj se na prvním místě, aby snad poctivější tebe nebyl pozván od onoho, a přijda ten, kterýž tebe pozval i onoho, řekl by tobě: „Daj tomuto místo!“ A tehdy počneš s za- pajřením najposlednější místo držeti. Ale když budes pozván na svadbu, jdi, posadiž se na najnižším místě, aby, přijda ten, kterýž tebe pozval, řekl by tobě: „Příteli, vstup výše!“ A tehdy bude tobě chvála před spolustolícími. Nebo každý, kto se povyšuje, bude ponížen; a ktož se ponižuje, bude povýšen.« 88
Strana 89
Měli jsme dnes týden čtení svaté o mrtvém mlá- denci. Dnes pak již máme o vodnotelném nemoc- ném a o těch, ješto jsú na hodech první místa vyvo- lovali. Nebo, ač již člověk z mrtvých povstává, totíž z hřiechuov — jako onen mládenec —, ale ještě tato dva hříchy, vodnotedlnost (jenž znamenává lakom- ství) a pýcha neb marná chlúba a zalíbenie samého sebe pozuostává, jenž se na těchto zákonníciech uka- zuje, kteréž jest trestal drahý Pán. Nebo ten hřích lakomství ba až do hrobu s člověkem vchází, neb všech jiných hříchův člověk zuostane snáze, ale la- komstvie přenáramně těžce. Nebo jakož vodnotelný, čím více v sobě má vlhkosti a čím více pí, tím více žízní, tak právě lakomý člověk, čím více zboží má a nepožívá ho řádně, tím ho více žádá a nadýmá se tau žádostí lakomú jako vodnotelný. I žaluje P. Buoh řka:72 »Od najvětčího až do najmenšího všickni stojí po lakomstvie.« Druhý hřích tento, ješto Pán z něho trestal, že se jedni nad druhé výšie, jest náramně těžký a veliký hřích. Jako dí sv. Bernart: »O převeliké zlé a hřích přetěžký, výšiti se jeden nad druhého!« A dává pří- klad: »Kdyby člověk vo jediný prst vyší byl nežli dveře a šel skrze ně neschýle se, mohl by se tak udeřiti, že by se za se odvrátil; takt jest zlé, výšiti se jeden nad druhého.« Nebo dveře jsú P. Ježíš, jakož sám dí:73 »Já sem dveře.« On pokorný, tichý 72 Podle Jer. 6, 13. 73 Jan 10, 9. 89
Měli jsme dnes týden čtení svaté o mrtvém mlá- denci. Dnes pak již máme o vodnotelném nemoc- ném a o těch, ješto jsú na hodech první místa vyvo- lovali. Nebo, ač již člověk z mrtvých povstává, totíž z hřiechuov — jako onen mládenec —, ale ještě tato dva hříchy, vodnotedlnost (jenž znamenává lakom- ství) a pýcha neb marná chlúba a zalíbenie samého sebe pozuostává, jenž se na těchto zákonníciech uka- zuje, kteréž jest trestal drahý Pán. Nebo ten hřích lakomství ba až do hrobu s člověkem vchází, neb všech jiných hříchův člověk zuostane snáze, ale la- komstvie přenáramně těžce. Nebo jakož vodnotelný, čím více v sobě má vlhkosti a čím více pí, tím více žízní, tak právě lakomý člověk, čím více zboží má a nepožívá ho řádně, tím ho více žádá a nadýmá se tau žádostí lakomú jako vodnotelný. I žaluje P. Buoh řka:72 »Od najvětčího až do najmenšího všickni stojí po lakomstvie.« Druhý hřích tento, ješto Pán z něho trestal, že se jedni nad druhé výšie, jest náramně těžký a veliký hřích. Jako dí sv. Bernart: »O převeliké zlé a hřích přetěžký, výšiti se jeden nad druhého!« A dává pří- klad: »Kdyby člověk vo jediný prst vyší byl nežli dveře a šel skrze ně neschýle se, mohl by se tak udeřiti, že by se za se odvrátil; takt jest zlé, výšiti se jeden nad druhého.« Nebo dveře jsú P. Ježíš, jakož sám dí:73 »Já sem dveře.« On pokorný, tichý 72 Podle Jer. 6, 13. 73 Jan 10, 9. 89
Strana 90
a trpělivý, on se nížil; tobě pak býti pyšnému, na- dutému, výšiti se nad jiné? Hlédaj, aby se o dveře neurazil a neodvrátil a nepadl do horúcího pekla! Uchovajž milý, drahý Buoh! Toto čtení svaté ukazuje nám, kterak P. Ježíš, když jest byl pozván od těchto zákonníkuov, stole s nimi, velmi úžitečné věci a potřebné mluvil k nim, sedě za stolem s nimi. Nám jest dal příklad a my máme z toho toto naučenie mieti, když za stolem se- díme, abychom mluvili a rozjímali o věcech spa- sitedlných a dobrodínstvích milého Boha a varovali se všech řečí prázdných a oplzlých a neřádných. Nebo, ktož kolivěk nevaruje se těch hříchů, mluvení zlého a oplzlého při stole, všechny krmě, kterýchž požívá, obrátí se mu k věčnému zatracení a jest jemu všeckno proklaté, čehož koli užívá, ješto, kdyby člo- věk jinde též řeči mluvil zlé, oplzlé, neřádné — kromě stolu —, menší hřích má a méně za to bude trpěti v horauciem pekle, nežli když je za stolem mluví, a to proto, neb tuto znamenitější dary béře od milého P. Boha, an tě krmí, napájí z své štědré mi- losti, a tobě se pak nemieti poctivě a vážně?! A, běda bude, nebožtíčku! A, nastojte, co jest toho u dvoruov, ješto se těžko slovo dobré z hrdla vypustí! A ti lidé o to najviece stojie, aby vše svěcené a žehnané měli o velice noci, a při stole zle, nešlechetně mluví, ješto jim to všecko proklaté bude a k jich se zlému obrátí! Vezmi takto dva člověky u příkladě: jednoho, ješto má všeckno žehnané a svěcené, ale sám zlosyn, lájce, cizoložník, zlomluvce, při stole i jinde zle, 90
a trpělivý, on se nížil; tobě pak býti pyšnému, na- dutému, výšiti se nad jiné? Hlédaj, aby se o dveře neurazil a neodvrátil a nepadl do horúcího pekla! Uchovajž milý, drahý Buoh! Toto čtení svaté ukazuje nám, kterak P. Ježíš, když jest byl pozván od těchto zákonníkuov, stole s nimi, velmi úžitečné věci a potřebné mluvil k nim, sedě za stolem s nimi. Nám jest dal příklad a my máme z toho toto naučenie mieti, když za stolem se- díme, abychom mluvili a rozjímali o věcech spa- sitedlných a dobrodínstvích milého Boha a varovali se všech řečí prázdných a oplzlých a neřádných. Nebo, ktož kolivěk nevaruje se těch hříchů, mluvení zlého a oplzlého při stole, všechny krmě, kterýchž požívá, obrátí se mu k věčnému zatracení a jest jemu všeckno proklaté, čehož koli užívá, ješto, kdyby člo- věk jinde též řeči mluvil zlé, oplzlé, neřádné — kromě stolu —, menší hřích má a méně za to bude trpěti v horauciem pekle, nežli když je za stolem mluví, a to proto, neb tuto znamenitější dary béře od milého P. Boha, an tě krmí, napájí z své štědré mi- losti, a tobě se pak nemieti poctivě a vážně?! A, běda bude, nebožtíčku! A, nastojte, co jest toho u dvoruov, ješto se těžko slovo dobré z hrdla vypustí! A ti lidé o to najviece stojie, aby vše svěcené a žehnané měli o velice noci, a při stole zle, nešlechetně mluví, ješto jim to všecko proklaté bude a k jich se zlému obrátí! Vezmi takto dva člověky u příkladě: jednoho, ješto má všeckno žehnané a svěcené, ale sám zlosyn, lájce, cizoložník, zlomluvce, při stole i jinde zle, 90
Strana 91
oplzle mluví; vezmi druhého, ješto jemu nižádný ne- žehnal, ale toho, což jemu dal milý Buoh, z bázní, s modlením požívá, děkuje milému Bohu, rozjímá jeho dobrodínstvie: který toho lépe požívá, onenno-li svěceného čili tento nesvěceného? Odpověd, že onen- no, ješto má vše svěcené, ale toho nevážně požívá, při tom oplzle mluví, neděkuje milému Bohu, tomu všecko jest proklaté, a čehož koli požívá, bezprávně požívá a z laupeže, k tomu práva nemaje, a musí za to těžce trpěti na onom světě v horauciem pekle. A tento, ješto mu žádný nežehnal, a on modlí se, děkuje milému Bohu, o dobrém rozmlúvá, tomu člo- věku všecko se obrátí k odplatě a všecko jest jemu požehnané a posvěcené, ba i duom jeho i stodola jeho i pole i dobytek. Neb dí sv. Pavel:74 »Skrze slovo boží a modlitbu pokrm bývá posvěcen.« Ah vy, pro Buoh, ješto se nemáte vážně při stole a při jiedle, radímt vám, kajte se a polepšte, nechcete-li za to těžce trpěti! Ale že tuto drahý Pán všel k tomuto zákonníku, aby jedl s ním. A on, milý Pán, učinil to z lásky a učil je spasitedlným věcem. A oni pak, dí čtení, ostří- hali jeho. Bývá-li co toho nyní, že nejedni na to jdú na kázaní, aby kněze v něčem popadli a obžalovali, jako sau to tito zákonníci učinili, šetřili drahého Pána, aby jej v něčem popadnúc i obžalovali? Ba, i nyniet to bývá, žet i sami i své posélají, aby po knězi psali, když káže, a mohli-li by v čem, aby po- 74 1. Tim. 4, 5. 91
oplzle mluví; vezmi druhého, ješto jemu nižádný ne- žehnal, ale toho, což jemu dal milý Buoh, z bázní, s modlením požívá, děkuje milému Bohu, rozjímá jeho dobrodínstvie: který toho lépe požívá, onenno-li svěceného čili tento nesvěceného? Odpověd, že onen- no, ješto má vše svěcené, ale toho nevážně požívá, při tom oplzle mluví, neděkuje milému Bohu, tomu všecko jest proklaté, a čehož koli požívá, bezprávně požívá a z laupeže, k tomu práva nemaje, a musí za to těžce trpěti na onom světě v horauciem pekle. A tento, ješto mu žádný nežehnal, a on modlí se, děkuje milému Bohu, o dobrém rozmlúvá, tomu člo- věku všecko se obrátí k odplatě a všecko jest jemu požehnané a posvěcené, ba i duom jeho i stodola jeho i pole i dobytek. Neb dí sv. Pavel:74 »Skrze slovo boží a modlitbu pokrm bývá posvěcen.« Ah vy, pro Buoh, ješto se nemáte vážně při stole a při jiedle, radímt vám, kajte se a polepšte, nechcete-li za to těžce trpěti! Ale že tuto drahý Pán všel k tomuto zákonníku, aby jedl s ním. A on, milý Pán, učinil to z lásky a učil je spasitedlným věcem. A oni pak, dí čtení, ostří- hali jeho. Bývá-li co toho nyní, že nejedni na to jdú na kázaní, aby kněze v něčem popadli a obžalovali, jako sau to tito zákonníci učinili, šetřili drahého Pána, aby jej v něčem popadnúc i obžalovali? Ba, i nyniet to bývá, žet i sami i své posélají, aby po knězi psali, když káže, a mohli-li by v čem, aby po- 74 1. Tim. 4, 5. 91
Strana 92
padnúc i obžalovali. Jako to bývalo za mistra Jana Husi svaté paměti, že s Malé Strany posélali, aby po něm psali, hledíce, zdali by jej mohli v čem po- lapiti a obžalovati. Pomníte-li to? Ját pomním, žet jest on sám, mistr, říkal, když co takového kázal: »Napiš to, Sysle! Napiš to, Poláku!75 A hledte, abyšte právě psali!« Tak tě se dálo i ještě se děje, že kněz dobrým úmyslem bude kázati, a onit hledie zle obrátiti, nebť jest to sám Pán řekl:76 »Poněvadžt jsú mé řeči šetřili, i vašít šetřiti budau!« Dále dí čtení svaté: »A aj, člověk vodnotelný stal před ním.« Milý, kde jest se byl vzal u kniežete v domu jeho, kterak jest byl tam všel, ano to bývá obecně, že k kniežatuom a k biskupuom a k těm lidem takovým neradi pauštějí, a zvláště takového vodnotelného, ješto jim rádo z hrdla smrdí? Dí Cyrillus in gloza:77 »Vuole boží byla, aby on tu při- šel.« Ah, běda bude vám bohatým, ješto neradi chu- dých do svých domuov pauštíte! Ba, kážít uzavierati všudy; a jestližet tam kudy vejde, anit se zbauří: 75 Mikuláš Sysel byl písařem konsistoře v 1. 1405—1416; byl též písař veřejný. (Sr. Tomkův Dějepis města Prahy V. str. 109). Polák; patrně písař konsistorní kanceláře v 1. 1404—1419, Petr z Mokrska, rodilý Polák (srv. Tomka uv. m. a str. 114 — zde je uveden výslovně pod jménem »Petr Polák, jinak Polsa, syn Matějův z Mokrska dioecesí Krakovské«). Oba byli patrně po- síláni nepřáteli Husovými (»s Malé Strany«) na jeho kázání, aby sebrali proti němu materiál k obžalobě. 76 Jan 15, 20. 77 Cyrillus, Comment. in Lucam c. XIV. v. 3 (MG 72 c. 786). 92
padnúc i obžalovali. Jako to bývalo za mistra Jana Husi svaté paměti, že s Malé Strany posélali, aby po něm psali, hledíce, zdali by jej mohli v čem po- lapiti a obžalovati. Pomníte-li to? Ját pomním, žet jest on sám, mistr, říkal, když co takového kázal: »Napiš to, Sysle! Napiš to, Poláku!75 A hledte, abyšte právě psali!« Tak tě se dálo i ještě se děje, že kněz dobrým úmyslem bude kázati, a onit hledie zle obrátiti, nebť jest to sám Pán řekl:76 »Poněvadžt jsú mé řeči šetřili, i vašít šetřiti budau!« Dále dí čtení svaté: »A aj, člověk vodnotelný stal před ním.« Milý, kde jest se byl vzal u kniežete v domu jeho, kterak jest byl tam všel, ano to bývá obecně, že k kniežatuom a k biskupuom a k těm lidem takovým neradi pauštějí, a zvláště takového vodnotelného, ješto jim rádo z hrdla smrdí? Dí Cyrillus in gloza:77 »Vuole boží byla, aby on tu při- šel.« Ah, běda bude vám bohatým, ješto neradi chu- dých do svých domuov pauštíte! Ba, kážít uzavierati všudy; a jestližet tam kudy vejde, anit se zbauří: 75 Mikuláš Sysel byl písařem konsistoře v 1. 1405—1416; byl též písař veřejný. (Sr. Tomkův Dějepis města Prahy V. str. 109). Polák; patrně písař konsistorní kanceláře v 1. 1404—1419, Petr z Mokrska, rodilý Polák (srv. Tomka uv. m. a str. 114 — zde je uveden výslovně pod jménem »Petr Polák, jinak Polsa, syn Matějův z Mokrska dioecesí Krakovské«). Oba byli patrně po- síláni nepřáteli Husovými (»s Malé Strany«) na jeho kázání, aby sebrali proti němu materiál k obžalobě. 76 Jan 15, 20. 77 Cyrillus, Comment. in Lucam c. XIV. v. 3 (MG 72 c. 786). 92
Strana 93
»Proč jste jej sem pustili? aby nětco ukradl? Bo, jdiž ven!« A to bývá dvojím obyčejem, že nejednau milý Buoh zjedná svým milým voleným a narazí, aby chudí přišli do jich domuov, údové Ježíše Krista, jeho chudí, jeho volení, aby k tomuto volenému při- šli a on, dada almužnu ve jméno milého Boha, tudy aby sobě odplaty zaslúžil, a nemá-li co dáti, ale po- želé, lítost má, pěkně odbude, s láskau, nehněvaje se; druhým pak, to pekelníkuom, narazí milý Buoh, aby chudí šli do jich domuov, a oni, jim lásky ne- okážíce, i hlaube za to trpěli v horauciem pekle. Takt se má milý Buoh! Oněmno to činí z své veliké milosti, a těmto z svého velikého hněvu. Jiní pak praví, že jsú zákonníci sami byli zjednali tohoto vodnotelného a postavili jej před Ježíšem proto, aby jej v tom popadli, jestliže by jej uzdravil, aby jej obžalovali řkúce, že svátek ruší a přestupuje, a pakli by ho neuzdravil, ale, prý, dieme, že jest nemilostivý a ukrutný. A tak sau jemu aurážku a vo- sídlo kladli. Pohleďmež my pak, jest-li co toho nyní v tomto lidu, klade-li jeden druhému aurážku a vo- sídlo, aby jeden druhého zklamal a popadl, jako tito zákonníci Pánu Ježíšovi? Pohlediž najprvé, bývá-li toho co v trhu, hledí-li jeden druhého zklamati, klade-li jeden druhému osídlo? Anit natáhnú, pěkně uhladí, učeší, zbarví, zbílí, aby se zdálo pěkné, a budau chváliti řkúc: »Dobrét jest,« ano, tak nebude! »Ba, samat mám za to! Na mú vieru, že jinémut bych nedala!« A lže, 93
»Proč jste jej sem pustili? aby nětco ukradl? Bo, jdiž ven!« A to bývá dvojím obyčejem, že nejednau milý Buoh zjedná svým milým voleným a narazí, aby chudí přišli do jich domuov, údové Ježíše Krista, jeho chudí, jeho volení, aby k tomuto volenému při- šli a on, dada almužnu ve jméno milého Boha, tudy aby sobě odplaty zaslúžil, a nemá-li co dáti, ale po- želé, lítost má, pěkně odbude, s láskau, nehněvaje se; druhým pak, to pekelníkuom, narazí milý Buoh, aby chudí šli do jich domuov, a oni, jim lásky ne- okážíce, i hlaube za to trpěli v horauciem pekle. Takt se má milý Buoh! Oněmno to činí z své veliké milosti, a těmto z svého velikého hněvu. Jiní pak praví, že jsú zákonníci sami byli zjednali tohoto vodnotelného a postavili jej před Ježíšem proto, aby jej v tom popadli, jestliže by jej uzdravil, aby jej obžalovali řkúce, že svátek ruší a přestupuje, a pakli by ho neuzdravil, ale, prý, dieme, že jest nemilostivý a ukrutný. A tak sau jemu aurážku a vo- sídlo kladli. Pohleďmež my pak, jest-li co toho nyní v tomto lidu, klade-li jeden druhému aurážku a vo- sídlo, aby jeden druhého zklamal a popadl, jako tito zákonníci Pánu Ježíšovi? Pohlediž najprvé, bývá-li toho co v trhu, hledí-li jeden druhého zklamati, klade-li jeden druhému osídlo? Anit natáhnú, pěkně uhladí, učeší, zbarví, zbílí, aby se zdálo pěkné, a budau chváliti řkúc: »Dobrét jest,« ano, tak nebude! »Ba, samat mám za to! Na mú vieru, že jinémut bych nedala!« A lže, 93
Strana 94
oklamá, přesáhne, selže, nedolí, nedováží, nedoměří. A tito kupujíce hledí též oklamati a budau se po- chlubovati řkúce: »Zklamach jej!« A toho oboji za hřích nemají, než rovně jeden druhému do pekla pomáhá, odře, oblúpí jeden druhého — a nic se za to nestydie, než ještě jim to s chlúbau: »Prodal sem své, jakž moha, a oklamach jej! Dal mi toto a toto, ano ledva za polovici stálo!« A on zase bude réci: »Zklamach jej, jinémut bych musil to dvé dáti!« Ale aby oni jedni druhým z lásky prodali, nepřesáhli, než při čemž mohú zuostati, to přijali, a tito, když ku- pují, také z lásky, vida, že za to stojí, i řekl: »Dámť já jemu, aby také darmo nepracoval!«? Ale onino, což najdráže mohú, prodadí, a tito, co najlacinějí mohú, kaupie, nižádné lásky nemajíce, a tak sobě oboji do pekla pomáhají. Nebo oni pod přikrytím spravedlnosti pravý laupež, zlodějstvie a faleš vedau; nebo to jest spravedlivost, miera, loket, váha, anit pod tú spravedlivostí natáhnú, nedoměří, nedováží — tožt faleš a laupež. Libra, váha — spravedlivost; anit opět nedovážie, zadržie palcem, zatrhnú — onit to umějí velmi dobře! Opět volají: »Daj pintu!« — a to jest spravedlivost —, a nedá málo víc než puol pinty! A tak máš ve všech obchodích! Pohlediž opět, kladú-li jedni druhým osídla! Tyto ženy přípravné, fiflovné, kladau-li mužuom osídla a mužie zase ženám svými přípravami, řečmi těmi ochotnými, lahodnými? Bývá-li toho co, hádaj?! Ale řeklt jest Buoh:78 »Běda tomu, skrze kohož pohor- Mat. 18, 7. 78 94
oklamá, přesáhne, selže, nedolí, nedováží, nedoměří. A tito kupujíce hledí též oklamati a budau se po- chlubovati řkúce: »Zklamach jej!« A toho oboji za hřích nemají, než rovně jeden druhému do pekla pomáhá, odře, oblúpí jeden druhého — a nic se za to nestydie, než ještě jim to s chlúbau: »Prodal sem své, jakž moha, a oklamach jej! Dal mi toto a toto, ano ledva za polovici stálo!« A on zase bude réci: »Zklamach jej, jinémut bych musil to dvé dáti!« Ale aby oni jedni druhým z lásky prodali, nepřesáhli, než při čemž mohú zuostati, to přijali, a tito, když ku- pují, také z lásky, vida, že za to stojí, i řekl: »Dámť já jemu, aby také darmo nepracoval!«? Ale onino, což najdráže mohú, prodadí, a tito, co najlacinějí mohú, kaupie, nižádné lásky nemajíce, a tak sobě oboji do pekla pomáhají. Nebo oni pod přikrytím spravedlnosti pravý laupež, zlodějstvie a faleš vedau; nebo to jest spravedlivost, miera, loket, váha, anit pod tú spravedlivostí natáhnú, nedoměří, nedováží — tožt faleš a laupež. Libra, váha — spravedlivost; anit opět nedovážie, zadržie palcem, zatrhnú — onit to umějí velmi dobře! Opět volají: »Daj pintu!« — a to jest spravedlivost —, a nedá málo víc než puol pinty! A tak máš ve všech obchodích! Pohlediž opět, kladú-li jedni druhým osídla! Tyto ženy přípravné, fiflovné, kladau-li mužuom osídla a mužie zase ženám svými přípravami, řečmi těmi ochotnými, lahodnými? Bývá-li toho co, hádaj?! Ale řeklt jest Buoh:78 »Běda tomu, skrze kohož pohor- Mat. 18, 7. 78 94
Strana 95
šení přijde!« A kdežť jest koli Pán Ježíš biedu po- ložil, tut jest všudy peklo položeno. Tak mluvie doktorové. Oh, co toho pohoršenie bývá od žen k mužuom a od mužuov k ženám fiflovným, ješto ty ženy fiflovné a přípravné jsau pravá vrše ď'áblova, ješto jimi lidi lapá! Ještě máš, anit jedni druhým osídla kladú. Na- poví jeden před druhým nětco a navrže, a on k tomu nětco odpoví; hlédajž, ant ho uhoní a hledí obžalo- vati a osočiti. Bývá-li co toho, hádaj!? A když tak bylo, že ten vodnotelný tu stál a zá- konníci myslili, co učiní Pán tuto, tehdy odpověděv k jich myšlení Ježíš, i řekl k umělým v zákoně a k zá- konníkuom: »Sluší-li v den sváteční uzdravovati?« A oni jsú mlčeli. Tehdy zákonníci myslili jsú sobě, jestliže tohoto uzdraví, že sobotu ruší; i domnívali se, že tím sobotu ruší, ana tím svěcena měla býti, skutky milosrdnými. Jako nyní domnívají se, by svá- tek světili, ani jej ruší, že díla tělesného nechají, ale zpijí se, sžerau se, rozpustilosti vedau, ješto všední den toho polovici neučinie. Ale Origenes super Nu- meri79 jinak učí, kterak má neděle svěcena býti; takto: v poslúchaní vážně slova božího, v modlení, v rozjímaní dobrodíní božích, v diek vzdávaní, v skutcích milosrdných. A tak široce on o tom píše. Ale někteří lidé bludní mluví řkúc, že má sobota svěcena býti. Tu bych já chtěl dovésti, že jest to blud a že neděle má býti svěcena. Nebo jakož jest i onen beránek v Starém zákoně byl figura těla božího, tak 79 'Origenes, In Numeros homil. XXIII (MG 12 c. 748 nn.). 95
šení přijde!« A kdežť jest koli Pán Ježíš biedu po- ložil, tut jest všudy peklo položeno. Tak mluvie doktorové. Oh, co toho pohoršenie bývá od žen k mužuom a od mužuov k ženám fiflovným, ješto ty ženy fiflovné a přípravné jsau pravá vrše ď'áblova, ješto jimi lidi lapá! Ještě máš, anit jedni druhým osídla kladú. Na- poví jeden před druhým nětco a navrže, a on k tomu nětco odpoví; hlédajž, ant ho uhoní a hledí obžalo- vati a osočiti. Bývá-li co toho, hádaj!? A když tak bylo, že ten vodnotelný tu stál a zá- konníci myslili, co učiní Pán tuto, tehdy odpověděv k jich myšlení Ježíš, i řekl k umělým v zákoně a k zá- konníkuom: »Sluší-li v den sváteční uzdravovati?« A oni jsú mlčeli. Tehdy zákonníci myslili jsú sobě, jestliže tohoto uzdraví, že sobotu ruší; i domnívali se, že tím sobotu ruší, ana tím svěcena měla býti, skutky milosrdnými. Jako nyní domnívají se, by svá- tek světili, ani jej ruší, že díla tělesného nechají, ale zpijí se, sžerau se, rozpustilosti vedau, ješto všední den toho polovici neučinie. Ale Origenes super Nu- meri79 jinak učí, kterak má neděle svěcena býti; takto: v poslúchaní vážně slova božího, v modlení, v rozjímaní dobrodíní božích, v diek vzdávaní, v skutcích milosrdných. A tak široce on o tom píše. Ale někteří lidé bludní mluví řkúc, že má sobota svěcena býti. Tu bych já chtěl dovésti, že jest to blud a že neděle má býti svěcena. Nebo jakož jest i onen beránek v Starém zákoně byl figura těla božího, tak 79 'Origenes, In Numeros homil. XXIII (MG 12 c. 748 nn.). 95
Strana 96
sobota byla jest figura neděle a znamenala jest ne- děli; a neděle znamenala odpočinutie, onen svátek, kterýž bude po saudném dni, ješto v ten svátek bu- deme bóhdá odpočívati na věky v nebeském králov- ství. Ale ktož koli zde nezachovávají toho svátku právě, této neděle, nenadějte se, by mohli dojíti onoho svátku, v kterémž budau odpočívati volení boží na věky. Nebo byla jsú přikázaní boží jiná mnohá, ješto jest je Buoh přikázal, alevšak sau na čas mohla ponechána býti. Jako Buoh se byl přikázal Židuom obřezovati, avšak sau toho byli Židé pone- chali, že, když byli na púšti čtyřidceti let, neobřezo- vali se. Ale těchto deset přikázaní vždycky jsú za- chovávali, a to proto, neb těch deset přikázaní jsú z podstaty přirozeného zákona, a proto nemají nikda opuštěna býti. Ale tento lid, plní-li je? kde? kto? Je- dau v neděli, rokují, puosobí, a budau se vymlúvati řkauc: »Však pro chválu boží neškodí!« Ba, ani pro chválu boží! Máme v duchovních právích, že v ne- děli nic nemá býti jednáno, ani žádní rokové; a jestliže by v neděli který saud vydán byl, buď o man- želství neb o čem koli, že se mohú jinam odvolati a že jest to křivý a nepravý saud, protože jest v ne- děli vydán. Ale kto jest, ješto by tomu věřil a tu boží neděli právě světil? Ale věziž, že tajž hřiech učině v neděli jako jiný den, že dvénásob musíš zaň trpěti než za onen, ješto s' jej jiný den učinil. Nebo jako onen Achor,8° ješto byl ukradl pravidlo zlaté, 80 Jozue 7, 1 nn. 96
sobota byla jest figura neděle a znamenala jest ne- děli; a neděle znamenala odpočinutie, onen svátek, kterýž bude po saudném dni, ješto v ten svátek bu- deme bóhdá odpočívati na věky v nebeském králov- ství. Ale ktož koli zde nezachovávají toho svátku právě, této neděle, nenadějte se, by mohli dojíti onoho svátku, v kterémž budau odpočívati volení boží na věky. Nebo byla jsú přikázaní boží jiná mnohá, ješto jest je Buoh přikázal, alevšak sau na čas mohla ponechána býti. Jako Buoh se byl přikázal Židuom obřezovati, avšak sau toho byli Židé pone- chali, že, když byli na púšti čtyřidceti let, neobřezo- vali se. Ale těchto deset přikázaní vždycky jsú za- chovávali, a to proto, neb těch deset přikázaní jsú z podstaty přirozeného zákona, a proto nemají nikda opuštěna býti. Ale tento lid, plní-li je? kde? kto? Je- dau v neděli, rokují, puosobí, a budau se vymlúvati řkauc: »Však pro chválu boží neškodí!« Ba, ani pro chválu boží! Máme v duchovních právích, že v ne- děli nic nemá býti jednáno, ani žádní rokové; a jestliže by v neděli který saud vydán byl, buď o man- želství neb o čem koli, že se mohú jinam odvolati a že jest to křivý a nepravý saud, protože jest v ne- děli vydán. Ale kto jest, ješto by tomu věřil a tu boží neděli právě světil? Ale věziž, že tajž hřiech učině v neděli jako jiný den, že dvénásob musíš zaň trpěti než za onen, ješto s' jej jiný den učinil. Nebo jako onen Achor,8° ješto byl ukradl pravidlo zlaté, 80 Jozue 7, 1 nn. 96
Strana 97
a to slušelo k chrámu, ku posvátné věci, kázal ho P. Buoh dvojí smrtí umrtviti, najprv ukamenovati a potom spáliti, takéž vy, přestupníci a přestupnice neděle svaté, zvíte, cot vás proto potká! Ale že tento vodnotelný stál před P. Ježíšem a mlčal. Nečte se, by ho prosil, aby jej uzdravil nebo by které slovo řekl. To jest snad proto učinil, neb se bál zákonníků, aby ho nekázali ukamenovati řkauc: »Svátek chceš rušiti?!« Tot jsú tito lidé, ješto pro bázen nesmějí pravdy vyznávati, poddací pro pány, aby jich neodřeli, jiní, aby milosti neztratili, a druzí, aby s úřaduov ssazeni nebyli. A, běda bude! Reklt jest Pán:81 »Ktož mě zapří před lidmi, za- přímť i já jeho před Otcem mým nebeským i před anjely božími.« A když tak bylo, že jich drahý Pán tázal, sluší-li v den sváteční uzdravovati, a oni mlčali, tehda on, uchopiv ho, uzdravil. Tento vodnotelný znamená lidi lakomé a jiné hříšníky. Jestliže jsi byl kterým hříchem poražen, učiniž jako tento vodnotelný; stuoj před P. Ježíšem takto: plň všecka jeho přikázaní a buď jim poddán a upevni se v nich a stuoj pevně, aby jich nikoli nepřestúpil, a uzdraví tě milý, drahý Buoh. A když tak bylo, že jej Pán uzdravil, tehdy jest řekl k zákonníkuom: »Čí z vás vuol aneb vosel upadne do studnice, a ne ihned vytáhnete jej v den sváteční?« Tu řeč mnozí lidé bludní a blázni berú 81 Podle Mat. 10, 33 a Luk. 12, 9. Rokycana 7 97
a to slušelo k chrámu, ku posvátné věci, kázal ho P. Buoh dvojí smrtí umrtviti, najprv ukamenovati a potom spáliti, takéž vy, přestupníci a přestupnice neděle svaté, zvíte, cot vás proto potká! Ale že tento vodnotelný stál před P. Ježíšem a mlčal. Nečte se, by ho prosil, aby jej uzdravil nebo by které slovo řekl. To jest snad proto učinil, neb se bál zákonníků, aby ho nekázali ukamenovati řkauc: »Svátek chceš rušiti?!« Tot jsú tito lidé, ješto pro bázen nesmějí pravdy vyznávati, poddací pro pány, aby jich neodřeli, jiní, aby milosti neztratili, a druzí, aby s úřaduov ssazeni nebyli. A, běda bude! Reklt jest Pán:81 »Ktož mě zapří před lidmi, za- přímť i já jeho před Otcem mým nebeským i před anjely božími.« A když tak bylo, že jich drahý Pán tázal, sluší-li v den sváteční uzdravovati, a oni mlčali, tehda on, uchopiv ho, uzdravil. Tento vodnotelný znamená lidi lakomé a jiné hříšníky. Jestliže jsi byl kterým hříchem poražen, učiniž jako tento vodnotelný; stuoj před P. Ježíšem takto: plň všecka jeho přikázaní a buď jim poddán a upevni se v nich a stuoj pevně, aby jich nikoli nepřestúpil, a uzdraví tě milý, drahý Buoh. A když tak bylo, že jej Pán uzdravil, tehdy jest řekl k zákonníkuom: »Čí z vás vuol aneb vosel upadne do studnice, a ne ihned vytáhnete jej v den sváteční?« Tu řeč mnozí lidé bludní a blázni berú 81 Podle Mat. 10, 33 a Luk. 12, 9. Rokycana 7 97
Strana 98
sobě řkúc: »Hle, žet jest Pán rozkázal vytáhnúti vola, když by do studnice upadl; takét muož v neděli uči- niti toto nebo ono, nežli by škodu vzal!« Ba, by ty měl veškeren statek i všecko zbožie tělesné ztratiti, pro to ty nemáš přikázaní božího přestúpiti, nebť jest jim toho Pán nekázal, ale trestal je, ty zákon- níky, z toho. Protož, ktož tak mluvie, blaudiet a bláznie. Dí dále čtení svaté, kterak jest mluvil P. Ježíš ku pozvaným řka: »Když pozván budeš na svadbu, ne- sedaj na prvním místě« etc. Tot jest proti těm, ješto hledí povýšení v tomto světě: onen aby byl kanovníkem, biskupem, prelátem vysokým, aby ctěn byl, anit se v to trau, vyprošují. I strach, že se sázejí na najvyšší místo sami, ano jich Buoh neposadil. A když přijde ten, kterýž jest nás pozval na onu svadbu věčnú, dí těm, kteříž se sami vajší: »Dajž tomuto místo, ješto se jest zde kořil a nížil!« — a tehdy budeš s hanbú najnižšie místo držeti v horaucím pekle z ďábly. Uchovajž nás všech, milý Bože! Amen. 98
sobě řkúc: »Hle, žet jest Pán rozkázal vytáhnúti vola, když by do studnice upadl; takét muož v neděli uči- niti toto nebo ono, nežli by škodu vzal!« Ba, by ty měl veškeren statek i všecko zbožie tělesné ztratiti, pro to ty nemáš přikázaní božího přestúpiti, nebť jest jim toho Pán nekázal, ale trestal je, ty zákon- níky, z toho. Protož, ktož tak mluvie, blaudiet a bláznie. Dí dále čtení svaté, kterak jest mluvil P. Ježíš ku pozvaným řka: »Když pozván budeš na svadbu, ne- sedaj na prvním místě« etc. Tot jest proti těm, ješto hledí povýšení v tomto světě: onen aby byl kanovníkem, biskupem, prelátem vysokým, aby ctěn byl, anit se v to trau, vyprošují. I strach, že se sázejí na najvyšší místo sami, ano jich Buoh neposadil. A když přijde ten, kterýž jest nás pozval na onu svadbu věčnú, dí těm, kteříž se sami vajší: »Dajž tomuto místo, ješto se jest zde kořil a nížil!« — a tehdy budeš s hanbú najnižšie místo držeti v horaucím pekle z ďábly. Uchovajž nás všech, milý Bože! Amen. 98
Strana 99
II. Z VÝKLADU NA EVANGELIUM SV. LUKÁŠE. A když mnohý zástup stáchu okolo něho, takže se spolu tlačiechu, poče řieci k učedlníkóm svým: »Pilně se varujte od kvasu zákonničieho, ješto jest pokryt- stvie. Neb nic nenie přikryto, by nebylo zjevno, ani skryto, jenž by nebylo zvěděno. Neb, co ste ve tmách pravili, na světle bude praveno, a co ste v ucho mlu- vili na ložiech, na střechách bude kázáno.« (Luk. 12, 1—3). Napřed před túto kapitulú v jedenásté kapitule učil, kterak křestané mají pilni býti modlitby, a dává příklad na onom, ješto ústavně tlaukl. Již pak v této kapitule učí k stálosti viery. A klade čtyry věci, ješto odtrhují od viery: Jedno kvas zákonničí, to jest to pokrytstvie a pošmúrnost pod podobenstvím dobroty zákonnie; a druhé to učenie falešné, ješto umějí lež svými vtipy opremovati — tot teď Pán kvasem na- zývá. Druhé odtahuje od viery hróza lidská; neb die dolejie:1 »Ale já pravím svým přátelóm: Ne- bojte se těch, ktož tělo zabíjejí«. Třetie odrazuje la- komstvie tělesných věcí; neb tam dolejie,2 když ká- zal Pán, jeden řekl: »Mistře, řci, at mi bratr mój 1 2 Luk. 12, 4. Luk. 12, 13. 99
II. Z VÝKLADU NA EVANGELIUM SV. LUKÁŠE. A když mnohý zástup stáchu okolo něho, takže se spolu tlačiechu, poče řieci k učedlníkóm svým: »Pilně se varujte od kvasu zákonničieho, ješto jest pokryt- stvie. Neb nic nenie přikryto, by nebylo zjevno, ani skryto, jenž by nebylo zvěděno. Neb, co ste ve tmách pravili, na světle bude praveno, a co ste v ucho mlu- vili na ložiech, na střechách bude kázáno.« (Luk. 12, 1—3). Napřed před túto kapitulú v jedenásté kapitule učil, kterak křestané mají pilni býti modlitby, a dává příklad na onom, ješto ústavně tlaukl. Již pak v této kapitule učí k stálosti viery. A klade čtyry věci, ješto odtrhují od viery: Jedno kvas zákonničí, to jest to pokrytstvie a pošmúrnost pod podobenstvím dobroty zákonnie; a druhé to učenie falešné, ješto umějí lež svými vtipy opremovati — tot teď Pán kvasem na- zývá. Druhé odtahuje od viery hróza lidská; neb die dolejie:1 »Ale já pravím svým přátelóm: Ne- bojte se těch, ktož tělo zabíjejí«. Třetie odrazuje la- komstvie tělesných věcí; neb tam dolejie,2 když ká- zal Pán, jeden řekl: »Mistře, řci, at mi bratr mój 1 2 Luk. 12, 4. Luk. 12, 13. 99
Strana 100
dá diel!« Ctvrté dotýká pečovánie neřádného, že to odražuje od viery, a kterak má poznati, že člověk nemá viery k Bohu: když nemá viery k bližniemu, že hledí, aby jej oklamal v obchodu, i nemá ani mi- losti k bližniemu, již pak ten pro žádnú věc nemá viery k Bohu. »Neb, poněvadž bližniemu viery ne- okáže, vida jej, což pak Bohu muož okázati, kteréhož nevidí?« (jest rozum svatého Jana v kanonice3). Neb, kdež lakomstvie zajde, těžce muož viera tu státi, aby věrně učinil svému bližniemu. Viz vieru k Bohu! Pomysl, kdyžs' slyšal: »Jižt tam- to krve Kristovy nedávají, a prvé dávali!« a zlost se již rozmáhá — viziž, kdet se viece stajště: tu-li, čili tu, když tvój obchod pod ruku nejde, že nemó- žeš prodati, odbyti; tu vieru najdeš, kterakú máš k Bohu. I viziž již: »Když mnohý zástup vókol stál, takže se tlačiechu.« Tak bylo, když napřed zákonníci měli se úrupně proti němu a v řeč jemu vpadali hlediec, aby v něčem popadnúc obžalovali; a to na to činili, aby jej zhyzdili lidu, aby jeho odpadli. A čím se jemu viece protivili, a lidé obecní viece k němu šli, jako teď, až se tlačili. Die tu Teofilus:4 »Neb, kdež jest pravda, ta jest větčie než úkladové a faleš lid- ský«. Neb, kdež chtěli od něho falšem lid odraziti, a oni pak k němu viec šli, neb jest větčie pravda než 3 1. Jan 4, 20. 4 Spr. Theophylactus (cituje ho Catena aurea Thomae Aqu. in Lucae evang. c. XII., ed. St. Ed. Fretté, vol. XVII., Parisiis 1876 p. 207). 100
dá diel!« Ctvrté dotýká pečovánie neřádného, že to odražuje od viery, a kterak má poznati, že člověk nemá viery k Bohu: když nemá viery k bližniemu, že hledí, aby jej oklamal v obchodu, i nemá ani mi- losti k bližniemu, již pak ten pro žádnú věc nemá viery k Bohu. »Neb, poněvadž bližniemu viery ne- okáže, vida jej, což pak Bohu muož okázati, kteréhož nevidí?« (jest rozum svatého Jana v kanonice3). Neb, kdež lakomstvie zajde, těžce muož viera tu státi, aby věrně učinil svému bližniemu. Viz vieru k Bohu! Pomysl, kdyžs' slyšal: »Jižt tam- to krve Kristovy nedávají, a prvé dávali!« a zlost se již rozmáhá — viziž, kdet se viece stajště: tu-li, čili tu, když tvój obchod pod ruku nejde, že nemó- žeš prodati, odbyti; tu vieru najdeš, kterakú máš k Bohu. I viziž již: »Když mnohý zástup vókol stál, takže se tlačiechu.« Tak bylo, když napřed zákonníci měli se úrupně proti němu a v řeč jemu vpadali hlediec, aby v něčem popadnúc obžalovali; a to na to činili, aby jej zhyzdili lidu, aby jeho odpadli. A čím se jemu viece protivili, a lidé obecní viece k němu šli, jako teď, až se tlačili. Die tu Teofilus:4 »Neb, kdež jest pravda, ta jest větčie než úkladové a faleš lid- ský«. Neb, kdež chtěli od něho falšem lid odraziti, a oni pak k němu viec šli, neb jest větčie pravda než 3 1. Jan 4, 20. 4 Spr. Theophylactus (cituje ho Catena aurea Thomae Aqu. in Lucae evang. c. XII., ed. St. Ed. Fretté, vol. XVII., Parisiis 1876 p. 207). 100
Strana 101
faleš a úkladové lidští. Též nápodobně dálo se Hu- sovi mistru Janovi: čím oni v Praze viece kleli, mše stavovali, obrazy hlavú dolóv věšeli,5 klnúce jej, a viece k němu lidé šli do Betléma na kázanie. I Pán Kristus tuto vystřiehá o prvniem: »Pilně se varujte od kvasu zákonničieho, jenž jest pokryt- stvie«. I nazývá Pán život ten pošmúrný, pokrytý, přivlečený jako svatostí, že sú zákonníci, že se postie rádi, modlé, teď Pán nazývá je pokrytstvím a učenie převrácené, jenž činí lakomstvie, chváléc svaté: »Tento tiemto a tento tiem svatý vládne«, a tudy hledie tobolek lidských. I nakažená pošmúrnost po- krytstvím, to jest kvas zákonničí Pán nazval, a druhé to uměnie naduté mistrovské, ješto umějí lež opre- movati. To dvé velmi lid svodí. Tak tu Hugo a Gor- ram“ vykládají. A tot jest kvas nepravosti a nešle- chetnosti, jakož svatý Pavel dotýká; a od toho dvého vystřiehá svatý Pavel Filipenské: »Žádný vás ne- svoď životem nábožným, byť andělský byl« etc. I die tu,“ že nadarmo chodí, nedrže se hlavy. I tot teď Pán vystřiehá, neb tito oboji, mistři i zá- 5 Sr. Husa, O šesti bludích, kap. pátá (vyd. Erben, M. Jana Husi Sebrané spisy české III., v Praze 1868 str. 225): A to ohlá- šenie (klatby) činí kněz neb jiný prelát napsáním, voláním, sviec hašením, zvoněním potvorným a jinými nálezky, jako lučením ka- menným, zpieváním, obraza umučenie božieho převrácením neb mrskáním ... 6 Gorrani Enarratio in evang. Lucae c. XII (ed. Lugduni 1692 p. 245). 7 Spr. podle Kolos. 2, 18. 8 Kolos. 2, 19. VATENDA DOLIGCDVTU V 101
faleš a úkladové lidští. Též nápodobně dálo se Hu- sovi mistru Janovi: čím oni v Praze viece kleli, mše stavovali, obrazy hlavú dolóv věšeli,5 klnúce jej, a viece k němu lidé šli do Betléma na kázanie. I Pán Kristus tuto vystřiehá o prvniem: »Pilně se varujte od kvasu zákonničieho, jenž jest pokryt- stvie«. I nazývá Pán život ten pošmúrný, pokrytý, přivlečený jako svatostí, že sú zákonníci, že se postie rádi, modlé, teď Pán nazývá je pokrytstvím a učenie převrácené, jenž činí lakomstvie, chváléc svaté: »Tento tiemto a tento tiem svatý vládne«, a tudy hledie tobolek lidských. I nakažená pošmúrnost po- krytstvím, to jest kvas zákonničí Pán nazval, a druhé to uměnie naduté mistrovské, ješto umějí lež opre- movati. To dvé velmi lid svodí. Tak tu Hugo a Gor- ram“ vykládají. A tot jest kvas nepravosti a nešle- chetnosti, jakož svatý Pavel dotýká; a od toho dvého vystřiehá svatý Pavel Filipenské: »Žádný vás ne- svoď životem nábožným, byť andělský byl« etc. I die tu,“ že nadarmo chodí, nedrže se hlavy. I tot teď Pán vystřiehá, neb tito oboji, mistři i zá- 5 Sr. Husa, O šesti bludích, kap. pátá (vyd. Erben, M. Jana Husi Sebrané spisy české III., v Praze 1868 str. 225): A to ohlá- šenie (klatby) činí kněz neb jiný prelát napsáním, voláním, sviec hašením, zvoněním potvorným a jinými nálezky, jako lučením ka- menným, zpieváním, obraza umučenie božieho převrácením neb mrskáním ... 6 Gorrani Enarratio in evang. Lucae c. XII (ed. Lugduni 1692 p. 245). 7 Spr. podle Kolos. 2, 18. 8 Kolos. 2, 19. VATENDA DOLIGCDVTU V 101
Strana 102
konníci, vdycky byli proti němu. A mèzi těmito čtyr- mi věcmi klade najprvé pokrytstvie. Neb mezi těmi čtyrmi věcmi nenie nic tieže ujíti nežli té mylné a pokryté svatosti a od toho nadutého uměnie. Nebo se, aby tě onei svodil, přijda z krčmy, a řekl: »Ne- máte píti krve Kristovy!« — nic ten tomu neučiní anebo ony také snáze pozná, ješto proto tepú, pálé, hubie — ty snáze pozná. Ale tito, anit pošmúrně pod svatostí: »O milý přieteli! pro své spasenie ne- chaj toho, pro svú duši! ba, nechť jest ten hřiech na mě!«, — i těch se jest těžko uvarovati. Protož svatý Bernart9 sermone 33., mluvě o tom kvasu a o té rotě šarlatné: »Běda nynějšiemu národu od kvasu zákonničieho! Ač se tají a přieliš ho, však má nazváno býti pokrytstvie«, i dotýká, že jest ho hojně, druhé pro nestydatost hojnosti; die: »Již se rozlilo to pokrytstvie po všie cierkvi svaté. Neb, kdyby byl kacieř zjevný, byl by vyvržen ven, anebo zloděj, vy- střehli by se jeho. Ale tuto kto vyvrže? Ano všichni přietelé, a všichni nepřietelé, a všichni potřební, a všichni škodie a tak všichni svého, což jest, hledie, a ne což Kristova; ano na nich pěknost a okrasa nevěstčie a oděv rufiánský a příprava královská, ano na uzdách, ano na ostrohách zlato se stkvie, ano stolové hojní, koflíci zlatí — a pravie, že sú služebníci Kristovi, a jsúce služebníci Antikristovi. A odkud to mají, ty hojnosti? Z sbožie Páně a z jeho 9 Bernardi Sermones in Cantica XXXIII. 15. 16. (ML 183 c. 958 s.). 102
konníci, vdycky byli proti němu. A mèzi těmito čtyr- mi věcmi klade najprvé pokrytstvie. Neb mezi těmi čtyrmi věcmi nenie nic tieže ujíti nežli té mylné a pokryté svatosti a od toho nadutého uměnie. Nebo se, aby tě onei svodil, přijda z krčmy, a řekl: »Ne- máte píti krve Kristovy!« — nic ten tomu neučiní anebo ony také snáze pozná, ješto proto tepú, pálé, hubie — ty snáze pozná. Ale tito, anit pošmúrně pod svatostí: »O milý přieteli! pro své spasenie ne- chaj toho, pro svú duši! ba, nechť jest ten hřiech na mě!«, — i těch se jest těžko uvarovati. Protož svatý Bernart9 sermone 33., mluvě o tom kvasu a o té rotě šarlatné: »Běda nynějšiemu národu od kvasu zákonničieho! Ač se tají a přieliš ho, však má nazváno býti pokrytstvie«, i dotýká, že jest ho hojně, druhé pro nestydatost hojnosti; die: »Již se rozlilo to pokrytstvie po všie cierkvi svaté. Neb, kdyby byl kacieř zjevný, byl by vyvržen ven, anebo zloděj, vy- střehli by se jeho. Ale tuto kto vyvrže? Ano všichni přietelé, a všichni nepřietelé, a všichni potřební, a všichni škodie a tak všichni svého, což jest, hledie, a ne což Kristova; ano na nich pěknost a okrasa nevěstčie a oděv rufiánský a příprava královská, ano na uzdách, ano na ostrohách zlato se stkvie, ano stolové hojní, koflíci zlatí — a pravie, že sú služebníci Kristovi, a jsúce služebníci Antikristovi. A odkud to mají, ty hojnosti? Z sbožie Páně a z jeho 9 Bernardi Sermones in Cantica XXXIII. 15. 16. (ML 183 c. 958 s.). 102
Strana 103
dědičstvie, ukřižovaného Krista«. Toť svatý Bernart vypisuje ty preláty a biskupy. A die, že pro ty věci chtie býti vládaři, preláti, konvrši, převorové, bisku- pové; né, kdyby již byl chudý biskup, zdál by se blud lidem — tak jest již slepý lid nastal, nepoznalý. »Protož plní se ono písmo, což die Ezechiáš král:10 Aj, pokoj mój v hořkosti. Někdy bylo hořko v cierk- vi svaté, když mordovali pro Krista křestany; a po- tom větčie hořkost byla, když kacieři povstali; tuto se již najvětčie zlost rozmohla a pokrytstvie, že jeho nelze ujíti, leč milý Buoh dá pomoc svú svatú komu«. A protož i oné pošmúrné svatosti i tomu umění vysokému chytrému i těm mocem velikým, prelá- tóm, biskupóm, nemáme jich viece poslúchati aniž sme povinni, jediné toliko, což nám zákon Kristóv okazuje a svědčí. 10 Iz. 38, 17. 103
dědičstvie, ukřižovaného Krista«. Toť svatý Bernart vypisuje ty preláty a biskupy. A die, že pro ty věci chtie býti vládaři, preláti, konvrši, převorové, bisku- pové; né, kdyby již byl chudý biskup, zdál by se blud lidem — tak jest již slepý lid nastal, nepoznalý. »Protož plní se ono písmo, což die Ezechiáš král:10 Aj, pokoj mój v hořkosti. Někdy bylo hořko v cierk- vi svaté, když mordovali pro Krista křestany; a po- tom větčie hořkost byla, když kacieři povstali; tuto se již najvětčie zlost rozmohla a pokrytstvie, že jeho nelze ujíti, leč milý Buoh dá pomoc svú svatú komu«. A protož i oné pošmúrné svatosti i tomu umění vysokému chytrému i těm mocem velikým, prelá- tóm, biskupóm, nemáme jich viece poslúchati aniž sme povinni, jediné toliko, což nám zákon Kristóv okazuje a svědčí. 10 Iz. 38, 17. 103
Strana 104
Ale pravím vám, přátelóm mým: »Nelekajte se těch, jenž zabíjejí tělo, a potom nemají viece, co by učinili. Ale ukáži vám, koho se máte báti: Bojte se toho, jenž, když zabie, má moc poslati u věčný oheň. Tak vám pravím, toho se bojte. Však pět vrabcóv prodávají za dva šarty, a jeden z nich nenie v zapo- menutí před Bohem. Ale i vlasové hlavy vašie ze- čteni sú. Protož neroďte se báti, mnohých vrabcóv lepší ste vy«. (Lukáš 12, 4—7). Když napřed mluvil o vieře, a položil, co odta- huje od viery: jedno že to pošmúrné, pokryté nábo- ženstvie, druhé to učenie převrácené mistrské na- duté, a třetie — jakož die svatý Bernart11 —, ač již má nazváno býti pokrytstvie že se jest rozmohlo, to jest pýcha prelátská, biskupská, ješto již okrasy na nich nevěstčie a rúcho rufiánské etc., a to na zbožie Páně, jenžto nadali za duše chudým; a již pak tú mocí lidi klamají, že moc mají preláti — již jediné, což oni pójčie, aby to bylo, již před nimi stojí Pán Kristus svázán jako někdy před Kaifášem, již, po- kad jemu pójčie jeho pravdy, aby potad bylo. I tot od těch kvasóv Pán vystřiehá a velí se varovati. Již pak v této řeči dotýká druhé věci, jenž odta- huje od viery: to jest ukrutnost lidská; i on to od- rážie od svých volených, aby se nelekali, nebáli té ukrutnosti, a to pro ten ušlechtilý skutek, že jest je 11 Bernardi Sermones in Cantica XXIII. 15, 16 (ML 183 c. 958 s.). 104
Ale pravím vám, přátelóm mým: »Nelekajte se těch, jenž zabíjejí tělo, a potom nemají viece, co by učinili. Ale ukáži vám, koho se máte báti: Bojte se toho, jenž, když zabie, má moc poslati u věčný oheň. Tak vám pravím, toho se bojte. Však pět vrabcóv prodávají za dva šarty, a jeden z nich nenie v zapo- menutí před Bohem. Ale i vlasové hlavy vašie ze- čteni sú. Protož neroďte se báti, mnohých vrabcóv lepší ste vy«. (Lukáš 12, 4—7). Když napřed mluvil o vieře, a položil, co odta- huje od viery: jedno že to pošmúrné, pokryté nábo- ženstvie, druhé to učenie převrácené mistrské na- duté, a třetie — jakož die svatý Bernart11 —, ač již má nazváno býti pokrytstvie že se jest rozmohlo, to jest pýcha prelátská, biskupská, ješto již okrasy na nich nevěstčie a rúcho rufiánské etc., a to na zbožie Páně, jenžto nadali za duše chudým; a již pak tú mocí lidi klamají, že moc mají preláti — již jediné, což oni pójčie, aby to bylo, již před nimi stojí Pán Kristus svázán jako někdy před Kaifášem, již, po- kad jemu pójčie jeho pravdy, aby potad bylo. I tot od těch kvasóv Pán vystřiehá a velí se varovati. Již pak v této řeči dotýká druhé věci, jenž odta- huje od viery: to jest ukrutnost lidská; i on to od- rážie od svých volených, aby se nelekali, nebáli té ukrutnosti, a to pro ten ušlechtilý skutek, že jest je 11 Bernardi Sermones in Cantica XXIII. 15, 16 (ML 183 c. 958 s.). 104
Strana 105
byl poslal kázat, jakož máme v X. kapitule.12 I žeť jest je poslal kázat a zvěstovat již připraveného a hotového královstvie božieho, i pro ten ušlechtilý skutek aby se nedali nikoli odtáhnúti žádnú bázní od toho dobrého. Ale die: »Pravím vám, přátelóm mým.« Teofi- lus:13 »Toť sú přátelé jeho, ktož již opovrhli tento svět a nedbají jeho.« Neb die svatý Jakub:14 »Přietel tohoto světa jest nepřietel boží.« A když lidé pro něho nechají marností světa, tyť on béře za přátely a tyť on zachová, že na smrti na ně neřádná bázen nepřijde. I ktož sú nepřietelé světa, tyť sobě Buoh béře za přátely a těm zvláště dává na smrti, že u vieře budú moci státi a setrvati a nebudú svedeni od ďáblóv; a tit jej milují z celého srdce a tit mohú řieci: »Kto nás odlúčí od lásky božie?«15 A die: »Nelekajte se těch, ješto zabíjejí tělo.« Crysostomus:16 »To jest veliké dobré, ktož se neleká neřádně smrti, a zase jest veliké zlé, ktož se leká smrti neřádně.« Neb, když smrt člověk podstúpí a na smrti bývá práce, múka, již za to milý Buoh dá odplatu; a když se naházie umřieti pro Krista a ty se lekáš, rozpakuješ, rozpomeň se, že se jie po- 12 Luk. 10, 1 nn. 13 Teofilus; spr. Theophylactus (ale citované místo u něho není; v lat. rkp. čteme: Hugo). 14 Jakub 4, 4. 15 Řím. 8, 35. 16 Chrysostomi Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.) ho- milia XXV (MG 56 c. 763). 105
byl poslal kázat, jakož máme v X. kapitule.12 I žeť jest je poslal kázat a zvěstovat již připraveného a hotového královstvie božieho, i pro ten ušlechtilý skutek aby se nedali nikoli odtáhnúti žádnú bázní od toho dobrého. Ale die: »Pravím vám, přátelóm mým.« Teofi- lus:13 »Toť sú přátelé jeho, ktož již opovrhli tento svět a nedbají jeho.« Neb die svatý Jakub:14 »Přietel tohoto světa jest nepřietel boží.« A když lidé pro něho nechají marností světa, tyť on béře za přátely a tyť on zachová, že na smrti na ně neřádná bázen nepřijde. I ktož sú nepřietelé světa, tyť sobě Buoh béře za přátely a těm zvláště dává na smrti, že u vieře budú moci státi a setrvati a nebudú svedeni od ďáblóv; a tit jej milují z celého srdce a tit mohú řieci: »Kto nás odlúčí od lásky božie?«15 A die: »Nelekajte se těch, ješto zabíjejí tělo.« Crysostomus:16 »To jest veliké dobré, ktož se neleká neřádně smrti, a zase jest veliké zlé, ktož se leká smrti neřádně.« Neb, když smrt člověk podstúpí a na smrti bývá práce, múka, již za to milý Buoh dá odplatu; a když se naházie umřieti pro Krista a ty se lekáš, rozpakuješ, rozpomeň se, že se jie po- 12 Luk. 10, 1 nn. 13 Teofilus; spr. Theophylactus (ale citované místo u něho není; v lat. rkp. čteme: Hugo). 14 Jakub 4, 4. 15 Řím. 8, 35. 16 Chrysostomi Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.) ho- milia XXV (MG 56 c. 763). 105
Strana 106
tom po několiko letech nemóžeš ukryti, a tutot se naházie s chválú pro Krista umřieti, i lépe jest než potom po několiko časiech umřieti, neb tebe nemuož minúti, a snad již nepřijde s takú libostí před Bo- hem. I tot nám Pán položil milost svú, že pro jeho milost nemáme pro nic pravdy ustúpiti, neb die: »Pravím svým přátelóm: Nebojte se těch, jenž tělo zabíjejí.« Druhé nemáme se báti pro jich mdlobu našich nepřátel. Neb, když tělo zabijí, duši nemají, co by jie učinili. Béda:17 »To sú lidé blázniví, ješto prchlivost okazují, když, již zmordujíc pro vieru Kristovu, potom ještě ta těla pálé neb zvěři rozmecí neb do vody. A to jest bláznovstvie, jako by se chtěli protiviti, aby Pán těl nevzkřiesil.« Neb teď die, že zabijíc nemají co viece učiniti. A u Hory,18 ješto ta těla vykopávali mrtvá u svaté Barbory a vá- leli je dolóv na Pách19 s stráně jich těla, ktož krev Kristovu pili — tot bláznivá prchlivost! Třetie, proč nemáme ustúpiti jeho pravdy: pro- Všemohúcieho. Neb on die: »Ukážit já vám, koho se máte báti. Bojte se toho, ktož, zabije tělo, má moc duši poslati v oheň věčný«, i má moc i duši zabiti. Protož ti lidé, ješto se bojie viece lidí nežli Boha, mají se báti, že na ně přijde hrozný súd. Neb 17 Beda Venerabilis, In Lucae evangelium expositio (ML 92 C. 488). 18 T. j. u Kutné Hory. 19 Pách = říčka Vrchlice. O této události, pokud mi známo, není nikde v historii zmínka. 106
tom po několiko letech nemóžeš ukryti, a tutot se naházie s chválú pro Krista umřieti, i lépe jest než potom po několiko časiech umřieti, neb tebe nemuož minúti, a snad již nepřijde s takú libostí před Bo- hem. I tot nám Pán položil milost svú, že pro jeho milost nemáme pro nic pravdy ustúpiti, neb die: »Pravím svým přátelóm: Nebojte se těch, jenž tělo zabíjejí.« Druhé nemáme se báti pro jich mdlobu našich nepřátel. Neb, když tělo zabijí, duši nemají, co by jie učinili. Béda:17 »To sú lidé blázniví, ješto prchlivost okazují, když, již zmordujíc pro vieru Kristovu, potom ještě ta těla pálé neb zvěři rozmecí neb do vody. A to jest bláznovstvie, jako by se chtěli protiviti, aby Pán těl nevzkřiesil.« Neb teď die, že zabijíc nemají co viece učiniti. A u Hory,18 ješto ta těla vykopávali mrtvá u svaté Barbory a vá- leli je dolóv na Pách19 s stráně jich těla, ktož krev Kristovu pili — tot bláznivá prchlivost! Třetie, proč nemáme ustúpiti jeho pravdy: pro- Všemohúcieho. Neb on die: »Ukážit já vám, koho se máte báti. Bojte se toho, ktož, zabije tělo, má moc duši poslati v oheň věčný«, i má moc i duši zabiti. Protož ti lidé, ješto se bojie viece lidí nežli Boha, mají se báti, že na ně přijde hrozný súd. Neb 17 Beda Venerabilis, In Lucae evangelium expositio (ML 92 C. 488). 18 T. j. u Kutné Hory. 19 Pách = říčka Vrchlice. O této události, pokud mi známo, není nikde v historii zmínka. 106
Strana 107
die2° (Proverbiorum XIX., tu o tom najdeš). Ale die tu Crysostomus:21 »Viz, co jest to Buoh učinil, že, když člověk shřešil, dal naň, aby se mnohých věcí bál: a my se bojíme zvěři, a my se bojíme urá- žek, a my se bojíme nemocí rozličných. Tiem chce Pán, aby se jeho najviece člověk bál.« Neb die: »Bojte se toho, jenž zabie tělo a má moc« etc. Pro- tož člověk, když se zde Boha nebojí, má to věděti, že, čehož se zde bojí, že to na něho tam přijde v pekle, i zimnice i padúcie nemoc i všecka psota, které se zde bojí. Ctvrté, proč se nemáme dáti odraziti od viery: pro božskú opatrnost; neb jest taková, že, což se děje voleným božím, že se to neděje náhodú, než jeho vuolí. A dává teď příklad na dvém: Jedno na vrabciech, že jich pět za dva šarty, a že z nich jeden nenie v zapomenutí; neb on od věčnosti věděl jest, který dnes neb zajtra má siesti aneb který má pokrm mieti — vše to zná drahá Múdrost. A dává druhý příklad na vlasiech, jenž jest najmenšie věc člověka a najposlednie, a že sú zečteni před ním, že on vie. I poněvadž ty věci nejsú v zapomenutí u něho, což pak vy, jenž ste mnohem větčí i vrabcóv i vlasóv?! Béda:22 »Ont má takú opatrnost, že, což nás zde potká, že jest to vše jeho vuole a že to činí pro naše dobré.« 20 Snad spr. Přísl. 29, 25. 21 Cf. Chrysostomus 1. c. c. 764. 22 Beda 1. c. c. 488. 107
die2° (Proverbiorum XIX., tu o tom najdeš). Ale die tu Crysostomus:21 »Viz, co jest to Buoh učinil, že, když člověk shřešil, dal naň, aby se mnohých věcí bál: a my se bojíme zvěři, a my se bojíme urá- žek, a my se bojíme nemocí rozličných. Tiem chce Pán, aby se jeho najviece člověk bál.« Neb die: »Bojte se toho, jenž zabie tělo a má moc« etc. Pro- tož člověk, když se zde Boha nebojí, má to věděti, že, čehož se zde bojí, že to na něho tam přijde v pekle, i zimnice i padúcie nemoc i všecka psota, které se zde bojí. Ctvrté, proč se nemáme dáti odraziti od viery: pro božskú opatrnost; neb jest taková, že, což se děje voleným božím, že se to neděje náhodú, než jeho vuolí. A dává teď příklad na dvém: Jedno na vrabciech, že jich pět za dva šarty, a že z nich jeden nenie v zapomenutí; neb on od věčnosti věděl jest, který dnes neb zajtra má siesti aneb který má pokrm mieti — vše to zná drahá Múdrost. A dává druhý příklad na vlasiech, jenž jest najmenšie věc člověka a najposlednie, a že sú zečteni před ním, že on vie. I poněvadž ty věci nejsú v zapomenutí u něho, což pak vy, jenž ste mnohem větčí i vrabcóv i vlasóv?! Béda:22 »Ont má takú opatrnost, že, což nás zde potká, že jest to vše jeho vuole a že to činí pro naše dobré.« 20 Snad spr. Přísl. 29, 25. 21 Cf. Chrysostomus 1. c. c. 764. 22 Beda 1. c. c. 488. 107
Strana 108
A die, že »mnohem větčí ste vy jich«. Béda:23 »Totížto větčieho zaslúženie a větčieho dóstojen- stvie.« A poněvadž tak k vrabcóm nahlédá, ovšemt nás neopustí; a když i vlasové jsú zečteni hlav na- šich, jenž jest menšie věc našeho těla, ovšem nic se nám nestane bez jeho vuole. 23 Beda 1. c. c. 489. 108
A die, že »mnohem větčí ste vy jich«. Béda:23 »Totížto větčieho zaslúženie a větčieho dóstojen- stvie.« A poněvadž tak k vrabcóm nahlédá, ovšemt nás neopustí; a když i vlasové jsú zečteni hlav na- šich, jenž jest menšie věc našeho těla, ovšem nic se nám nestane bez jeho vuole. 23 Beda 1. c. c. 489. 108
Strana 109
I vece Petr: »Aj, my opustili sme všecky věci a šli sme po tobě.« A on vece jemu: »Žádný nenie, jenž by opustil duom anebo starosty své nebo bratřie nebo ženu aneb syny pro královstvie božie a nevzal mnoho viece v tomto času, v budúcím pak věku život věčný.« I pojal Ježíš dvanáste učedlníkóv a vece jim: »Aj, vstupujeme do Jerusalema« (až dotud:) a nerozu- miechu o těch věcech, kteréž praveny biechu. (Luk. 18, 28—34). Když Pán položil veliké nebezpečenstvie při sboží, že těžko bohatý spasen bude, snáze velblúd projde skrze jehelnie uši,24 a lidé to slyšiece ulekli se řkúce: »Kto spasen bude?", a on die, že to, což jest u lidí nepodobné, že jest u Boha podobné, že, když budú mieti pomoc od Boha a řádně se budú mieti, že jest to podobné u Boha, a svatý Petr ulek se i die: »My opustili sme všecky věci a šli sme po tobě«, již tuto klade odplatu chudoby, že, když pro královstvie božie opustí časné věci, že zde mnoho viece vezme a potom život věčný. A dotýká té chudoby, kteráž v prvnie cierkvi svaté byla. A byla ta chudoba velmi zchopna, že jediné jich povolal, hned šli, všecko opustivše. To jedno, že všecko opustili, druhé, že šli po něm. Které jest větčie: všecko-li opustiti pro něho, čili jeho následovati? Větčie jest jeho následovati. Jakož die Ecclesiasticus,25 že jest veliké chvály, ktož ná- 24 25 Luk. 18, 25 n. Eccli 23, 38. 109
I vece Petr: »Aj, my opustili sme všecky věci a šli sme po tobě.« A on vece jemu: »Žádný nenie, jenž by opustil duom anebo starosty své nebo bratřie nebo ženu aneb syny pro královstvie božie a nevzal mnoho viece v tomto času, v budúcím pak věku život věčný.« I pojal Ježíš dvanáste učedlníkóv a vece jim: »Aj, vstupujeme do Jerusalema« (až dotud:) a nerozu- miechu o těch věcech, kteréž praveny biechu. (Luk. 18, 28—34). Když Pán položil veliké nebezpečenstvie při sboží, že těžko bohatý spasen bude, snáze velblúd projde skrze jehelnie uši,24 a lidé to slyšiece ulekli se řkúce: »Kto spasen bude?", a on die, že to, což jest u lidí nepodobné, že jest u Boha podobné, že, když budú mieti pomoc od Boha a řádně se budú mieti, že jest to podobné u Boha, a svatý Petr ulek se i die: »My opustili sme všecky věci a šli sme po tobě«, již tuto klade odplatu chudoby, že, když pro královstvie božie opustí časné věci, že zde mnoho viece vezme a potom život věčný. A dotýká té chudoby, kteráž v prvnie cierkvi svaté byla. A byla ta chudoba velmi zchopna, že jediné jich povolal, hned šli, všecko opustivše. To jedno, že všecko opustili, druhé, že šli po něm. Které jest větčie: všecko-li opustiti pro něho, čili jeho následovati? Větčie jest jeho následovati. Jakož die Ecclesiasticus,25 že jest veliké chvály, ktož ná- 24 25 Luk. 18, 25 n. Eccli 23, 38. 109
Strana 110
sleduje Pána. Neb, ač by již šel do kláštera anebo na púšt, opustě všecky věci, a jestliže by Krista ne- následoval — všecko darmo a zmařeno! Ale člověk, maje sbožie a neopustí jeho, muož pro to spasen býti. Neb — jakož stojí Mat.26 — když řekli: »My sme opustili všecko a šli sme po tobě«, a on jim před- ložil to: »Vy ste následovali«, a potom tepruv od- platu položil. Protož, ktož lezú do klášteróv a ne- následují jeho v skutciech a v mraviech — všecko darmo a zmařeno, ješto nedbají se učiti jeho zákonu, ješto jest to učenie najlepšie a pilnějie by se měl člověk jemu učiti a viece než kterému. A když toho zanedbají a jiného sú pilnější, již ten každý zle stojí. A to jest ď'áblova pilná starost, že hledí, kdež muož, aby ten zákon vytrhl z srdcí lidských. Jakož die sv. Pavel:27 »Buoh tohoto světa oslepil srdce nevěrných, aby jim nesvietilo čtenie pokoje." A znamenaj dvoje opuštěnie: jedno v žádosti a druhé v skutku. Ale opuštěnie v žádosti, to jest kaž- dému zapovědieno pod věčným zatracením, aby tak opustil duom, ženu, děti, že, v čem by překážely k spasení a táhly tě od Boha, aby je v žádosti opus- til, jich nenásleduje, ale aby je v nenávisti měl. Nebo Kristus sám řekl:28 »Ač kto chce přijíti po mně, a nebude nenáviděti otce svého i matky i bratří, nemuož býti křestanem.« Neb die, aby i tělo své 26 Mat. 19, 27 n. 27 2. Kor. 4, 4. 28 Podle Luk. 14, 26. 110
sleduje Pána. Neb, ač by již šel do kláštera anebo na púšt, opustě všecky věci, a jestliže by Krista ne- následoval — všecko darmo a zmařeno! Ale člověk, maje sbožie a neopustí jeho, muož pro to spasen býti. Neb — jakož stojí Mat.26 — když řekli: »My sme opustili všecko a šli sme po tobě«, a on jim před- ložil to: »Vy ste následovali«, a potom tepruv od- platu položil. Protož, ktož lezú do klášteróv a ne- následují jeho v skutciech a v mraviech — všecko darmo a zmařeno, ješto nedbají se učiti jeho zákonu, ješto jest to učenie najlepšie a pilnějie by se měl člověk jemu učiti a viece než kterému. A když toho zanedbají a jiného sú pilnější, již ten každý zle stojí. A to jest ď'áblova pilná starost, že hledí, kdež muož, aby ten zákon vytrhl z srdcí lidských. Jakož die sv. Pavel:27 »Buoh tohoto světa oslepil srdce nevěrných, aby jim nesvietilo čtenie pokoje." A znamenaj dvoje opuštěnie: jedno v žádosti a druhé v skutku. Ale opuštěnie v žádosti, to jest kaž- dému zapovědieno pod věčným zatracením, aby tak opustil duom, ženu, děti, že, v čem by překážely k spasení a táhly tě od Boha, aby je v žádosti opus- til, jich nenásleduje, ale aby je v nenávisti měl. Nebo Kristus sám řekl:28 »Ač kto chce přijíti po mně, a nebude nenáviděti otce svého i matky i bratří, nemuož býti křestanem.« Neb die, aby i tělo své 26 Mat. 19, 27 n. 27 2. Kor. 4, 4. 28 Podle Luk. 14, 26. 110
Strana 111
v nenávisti měl; tak vida, ano tělo překážie poku- šeními, a on se hněvá na ně, stýště sobě — již ten nenávidí tělo své. Též zbožie: hyn má někto kupeč- stvie, anebo moha kupčiti, a než by oklamal svého bližnieho, radši nechá toho kupečstvie a opustí — již ten zapierá. Druhé opuštěnie jest v skutku; ale k tomu ne každý jest zavázán, než mnišie, jeptišky a kněžie, ješto pro dokonalejší živnost svět opústějí. Viziž pak ty kněžie, ješto se otdávají k rolém a jsú jako jiní hospodáři; též mnišie, ješto se s forberky strojie, a již svět opustivše; též panny, oddané Bohu, těpati se po kupečstvích a jezditi; anebo mnišie a jeptišky, ješto ty věci lautečné připravují, čepce, rukavičky, kličníky — to by vše nemělo býti! »A žádný nenie, jenž by opustil otce, ženu, bratřie pro královstvie božie.« Svatý Matúš29 die: »pro jmé- no mé«, svatý Marek3° die: »pro čtenie svaté«. Neb sú nejednú bývali mudrci, jenž sú opúštěli sbožie pro múdrosti tělesné a pro uměnie, anebo mnich, ješto nechá světa, pro pecnec věčný dá se do kláš- tera. Ale on chce, aby opustil ty věci, die: »pro jmé- no mé«; a to jest opustiti svět pro jméno božie, to jest pro své spasenie anebo pro zprávu jeho. A ktož to učiní, žádný nenie, aby zde odplaty nevzal a po- tom v nebi věčné. Protož lidé, když kde znamenají dary božie a zprávu a jdú tam rádi, nebudú bez 29 Mat. 19, 29. Marek 10, 29. 30 111
v nenávisti měl; tak vida, ano tělo překážie poku- šeními, a on se hněvá na ně, stýště sobě — již ten nenávidí tělo své. Též zbožie: hyn má někto kupeč- stvie, anebo moha kupčiti, a než by oklamal svého bližnieho, radši nechá toho kupečstvie a opustí — již ten zapierá. Druhé opuštěnie jest v skutku; ale k tomu ne každý jest zavázán, než mnišie, jeptišky a kněžie, ješto pro dokonalejší živnost svět opústějí. Viziž pak ty kněžie, ješto se otdávají k rolém a jsú jako jiní hospodáři; též mnišie, ješto se s forberky strojie, a již svět opustivše; též panny, oddané Bohu, těpati se po kupečstvích a jezditi; anebo mnišie a jeptišky, ješto ty věci lautečné připravují, čepce, rukavičky, kličníky — to by vše nemělo býti! »A žádný nenie, jenž by opustil otce, ženu, bratřie pro královstvie božie.« Svatý Matúš29 die: »pro jmé- no mé«, svatý Marek3° die: »pro čtenie svaté«. Neb sú nejednú bývali mudrci, jenž sú opúštěli sbožie pro múdrosti tělesné a pro uměnie, anebo mnich, ješto nechá světa, pro pecnec věčný dá se do kláš- tera. Ale on chce, aby opustil ty věci, die: »pro jmé- no mé«; a to jest opustiti svět pro jméno božie, to jest pro své spasenie anebo pro zprávu jeho. A ktož to učiní, žádný nenie, aby zde odplaty nevzal a po- tom v nebi věčné. Protož lidé, když kde znamenají dary božie a zprávu a jdú tam rádi, nebudú bez 29 Mat. 19, 29. Marek 10, 29. 30 111
Strana 112
odplaty. Jako Maria, slyšiec31 od anděla, že jest v Alžbětě siemě milosti božie, šla tam k nie, též teď apoštolé opustili všecky věci a šli po něm. Bývá-li pak zpět, že žák, opustě mošnu s partékami, i běží, aby kněžstvie došel a dobré bydlo měl — již tu zle jest! A die sv. Marek:32 »Ktož opustí duom neb rolí pro mě, že stokrát viece vezme zde.« Zdaliž by zde sto domóv vzal za to, že jeden opustil? Nic; ale ktož má jednu milost boží líbeznú, jest ta větčie, než by zde sto domóv měl a mnohá sbožie. Neb člověk, když zde ujímá tělu neb statku, tehdy vdycky za to za každé velikú odplatu vezme. A druhé, opustí-li kto přátely, kteříž by tě chtěli táhnúti od Boha, a ty je opustíš, budeš mieti přátely všecky volené v cierkvi svaté. Jakož die Actuum,33 že bieše věří- cích jedno srdce; a sv. Pavel o těch die:34 »Jako nic nemajíce, a všemi věcmi vládnúce.« Též o ženě: někto, moha tělu povoliti, a nechce pro odplatu věčnú; již ten ženu opúštie, když se zdržuje pro své spasenie. A když by se pak oba svolila, muž s ženú, aby tak do smrti v čistotě stáli, již by to bylo Bohu milejšie, než by dvanáste dobrých synóv urodili a zplodili. Ale k tomu žádný nechvátaj, leč se dobře zkusí. 31 Luk. 1, 36 nn. 32 Podle Marka 10, 29 n. 33 Skutk. 4, 32. 34 2. Kor. 6, 10. 112
odplaty. Jako Maria, slyšiec31 od anděla, že jest v Alžbětě siemě milosti božie, šla tam k nie, též teď apoštolé opustili všecky věci a šli po něm. Bývá-li pak zpět, že žák, opustě mošnu s partékami, i běží, aby kněžstvie došel a dobré bydlo měl — již tu zle jest! A die sv. Marek:32 »Ktož opustí duom neb rolí pro mě, že stokrát viece vezme zde.« Zdaliž by zde sto domóv vzal za to, že jeden opustil? Nic; ale ktož má jednu milost boží líbeznú, jest ta větčie, než by zde sto domóv měl a mnohá sbožie. Neb člověk, když zde ujímá tělu neb statku, tehdy vdycky za to za každé velikú odplatu vezme. A druhé, opustí-li kto přátely, kteříž by tě chtěli táhnúti od Boha, a ty je opustíš, budeš mieti přátely všecky volené v cierkvi svaté. Jakož die Actuum,33 že bieše věří- cích jedno srdce; a sv. Pavel o těch die:34 »Jako nic nemajíce, a všemi věcmi vládnúce.« Též o ženě: někto, moha tělu povoliti, a nechce pro odplatu věčnú; již ten ženu opúštie, když se zdržuje pro své spasenie. A když by se pak oba svolila, muž s ženú, aby tak do smrti v čistotě stáli, již by to bylo Bohu milejšie, než by dvanáste dobrých synóv urodili a zplodili. Ale k tomu žádný nechvátaj, leč se dobře zkusí. 31 Luk. 1, 36 nn. 32 Podle Marka 10, 29 n. 33 Skutk. 4, 32. 34 2. Kor. 6, 10. 112
Strana 113
Ale že on, Pán, zde divné dary dává. Jako mno- hým předvěděným ku peklu hned zde dává psotu, biedu, že se jim zde peklo počíná a potom věčně, též zase svým voleným dává zde nejakú divnú svo- bodu v duši, že se nebojie králuov ani těch lidí, že před nimi svobodně mluvie. Jako někdy to dával apoštolóm, že jim to zde dává, a potom věčnú ra- dost. A sv. Marek die:35 »Opustí-li kto s protivenstvím, že opustí duom, ženu, rolí«, takže, co naň Buoh dopustí, míle trpí, a pakli toho nenie, ale sám sobě protivenstvie činí tvrdě léhaje, přimrště sobě, ráno vstana — již takový za to veliké bude odplaty před Bohem. Vizmež již pak páté, co slušie k nábožnému obie- raní s Bohem, jeho umučenie, neb to zapaluje ke všemu dobrému. I die: »Aj, vstupujeme do Jerusa- lema. A Syn člověka bude dán v ruce pohanóm« etc. Od počátka světa chtěl tomu milý Buoh, aby se vdycky dála památka umučenie Kristova, hned po- čtúc od Abele, kterýž beránky obětoval, Abraham a jiní; potom Židóm kázal zabiti beránky, když měli jíti z Ejipta, a krví podvoje zmazati, vše tiem chtě, aby byla památka umučenie Kristova; a potom sám u Veliký čtvrtek ráčil jiesti toho beránka, a tu již zavřieti ráčil všecky oběti Starého zákona. A vy- dal nám tu obět, jenž zavřela všecky oběti Starého zákona. A v nie, v té oběti, muož nesmierně viec 35 Marek 10, 30. Rokycana 8 113
Ale že on, Pán, zde divné dary dává. Jako mno- hým předvěděným ku peklu hned zde dává psotu, biedu, že se jim zde peklo počíná a potom věčně, též zase svým voleným dává zde nejakú divnú svo- bodu v duši, že se nebojie králuov ani těch lidí, že před nimi svobodně mluvie. Jako někdy to dával apoštolóm, že jim to zde dává, a potom věčnú ra- dost. A sv. Marek die:35 »Opustí-li kto s protivenstvím, že opustí duom, ženu, rolí«, takže, co naň Buoh dopustí, míle trpí, a pakli toho nenie, ale sám sobě protivenstvie činí tvrdě léhaje, přimrště sobě, ráno vstana — již takový za to veliké bude odplaty před Bohem. Vizmež již pak páté, co slušie k nábožnému obie- raní s Bohem, jeho umučenie, neb to zapaluje ke všemu dobrému. I die: »Aj, vstupujeme do Jerusa- lema. A Syn člověka bude dán v ruce pohanóm« etc. Od počátka světa chtěl tomu milý Buoh, aby se vdycky dála památka umučenie Kristova, hned po- čtúc od Abele, kterýž beránky obětoval, Abraham a jiní; potom Židóm kázal zabiti beránky, když měli jíti z Ejipta, a krví podvoje zmazati, vše tiem chtě, aby byla památka umučenie Kristova; a potom sám u Veliký čtvrtek ráčil jiesti toho beránka, a tu již zavřieti ráčil všecky oběti Starého zákona. A vy- dal nám tu obět, jenž zavřela všecky oběti Starého zákona. A v nie, v té oběti, muož nesmierně viec 35 Marek 10, 30. Rokycana 8 113
Strana 114
a lép pamatováno býti jeho umučenie než v oněch obětech, neb on tu obět ostavil nám najviec pro pa- mátku svého umučenie. A protož, když lidé jedie jeho tělo pro památku jeho umučenie, velmi mílo jest to milému Bohu. Nebo, jest-li co úžitečné, to jest to, aby s lítostí v srdci nábožně obieral se s bo- žím umučením. A toto třetie vezmi před oči při památce jeho umučenie: važ jeho práci velikú, kterúž jest vedl, druhé jeho veliké potupenie a zavrženie pro tě, a třetie jeho velikú bolest; neb toť velmi hýbá člově- kem a dává skrúšenie v srdci, když se rozpomíná, co jest tvój Pán pro tě trpěl. A rád-li by, aby tě slyšal na modlitbách milý Buoh? Prosiž pro umu- čenie Syna jeho Ježíše Krista, neb to velmi hýbá Bohem Otcem. A když si v zámutku, rád-li by měl potěšenie? Pohlediž na něho! Vida, kteraké sú jemu úkory činili, ano i o jeho sukni losovali36 — veliká křivda! — vida to, vzbudiž se k trpělivosti. A viz, na smrti že jeho umučenie již bude poslednie úto- čiště; ač by již neměl ctností hlavních, ještě se ute- češ k jeho umučenie, neb to na smrti poslednie úto- čiště. A die, že pojal je súkromě. Neb nenie to každému dáno, aby uměl živě pamatovati jeho umučenie. Neb die sv. Pavel:37 »Mnohým bláznovstvie jeho umučenie«, že je za bláznovstvie pokládali. A važ 37 36 Jan 19, 24. Podle 1. Kor. 1, 23. 114
a lép pamatováno býti jeho umučenie než v oněch obětech, neb on tu obět ostavil nám najviec pro pa- mátku svého umučenie. A protož, když lidé jedie jeho tělo pro památku jeho umučenie, velmi mílo jest to milému Bohu. Nebo, jest-li co úžitečné, to jest to, aby s lítostí v srdci nábožně obieral se s bo- žím umučením. A toto třetie vezmi před oči při památce jeho umučenie: važ jeho práci velikú, kterúž jest vedl, druhé jeho veliké potupenie a zavrženie pro tě, a třetie jeho velikú bolest; neb toť velmi hýbá člově- kem a dává skrúšenie v srdci, když se rozpomíná, co jest tvój Pán pro tě trpěl. A rád-li by, aby tě slyšal na modlitbách milý Buoh? Prosiž pro umu- čenie Syna jeho Ježíše Krista, neb to velmi hýbá Bohem Otcem. A když si v zámutku, rád-li by měl potěšenie? Pohlediž na něho! Vida, kteraké sú jemu úkory činili, ano i o jeho sukni losovali36 — veliká křivda! — vida to, vzbudiž se k trpělivosti. A viz, na smrti že jeho umučenie již bude poslednie úto- čiště; ač by již neměl ctností hlavních, ještě se ute- češ k jeho umučenie, neb to na smrti poslednie úto- čiště. A die, že pojal je súkromě. Neb nenie to každému dáno, aby uměl živě pamatovati jeho umučenie. Neb die sv. Pavel:37 »Mnohým bláznovstvie jeho umučenie«, že je za bláznovstvie pokládali. A važ 37 36 Jan 19, 24. Podle 1. Kor. 1, 23. 114
Strana 115
tak jeho umučenie, že netoliko byť tu měl trpěti tepruv u Veliký čtvrtek a pátek, ale celý jeho život vdy byl v bolesti, že jest řiekal:38 »Zlé pokolenie, převrácené, i dokad s vámi budu?«, takže jest on chvátal, aby spieše přišla ta smrt jeho, a některak rovnaje, že ta smrt jeho byla jemu jako obvlaženie. Nebo, když sem přišel na svět, žádného nenalezl, kde by měl odpočinutie, než bylo jemu náramně těžko na hřiechy hleděti, že, žádaje smrti, řiekal,39 maje již té noci trpěti: »S žádostí žádal sem jiesti tohoto beránka s vámi, než bych trpěl«; a z té žá- dosti řekl Jidášovi:40 »Co činíš, čiň spieše.« A die: »Syn člověka«; to miení Panny Marie. Neb byl jest on náramně ušlechtilého přirozenie, neb on jest byl od věčnosti u Boha Otce vedlé bož- stvie; a že jest to tělo v životě drahé panny Duchem svatým stvořeno, i bylo náramně ušlechtilé, a bylo jemu těžko trpěti a hleděti na ty lidské nepravosti. I žádal smrti, neb byl náramně ušlechtilých očí, i těžko bylo jemu hleděti na hřiechy. A že tuto vypravuje jako po zrnu, že bude zrazen, mrskán, poličkován, plván. Neb on hned věděl od počátku každú ránu, každý poliček, každé vychrk- nutie na něho, všecko jest on to věděl od počátku, věděl, kterak jeho hanebně obnažie, věděl, kterak se jemu budú posmievati: a tak rozjímaj i korunu jeho 36 Luk. 9, 41. 39 Luk. 22, 15. Jan 13, 27. 40 115
tak jeho umučenie, že netoliko byť tu měl trpěti tepruv u Veliký čtvrtek a pátek, ale celý jeho život vdy byl v bolesti, že jest řiekal:38 »Zlé pokolenie, převrácené, i dokad s vámi budu?«, takže jest on chvátal, aby spieše přišla ta smrt jeho, a některak rovnaje, že ta smrt jeho byla jemu jako obvlaženie. Nebo, když sem přišel na svět, žádného nenalezl, kde by měl odpočinutie, než bylo jemu náramně těžko na hřiechy hleděti, že, žádaje smrti, řiekal,39 maje již té noci trpěti: »S žádostí žádal sem jiesti tohoto beránka s vámi, než bych trpěl«; a z té žá- dosti řekl Jidášovi:40 »Co činíš, čiň spieše.« A die: »Syn člověka«; to miení Panny Marie. Neb byl jest on náramně ušlechtilého přirozenie, neb on jest byl od věčnosti u Boha Otce vedlé bož- stvie; a že jest to tělo v životě drahé panny Duchem svatým stvořeno, i bylo náramně ušlechtilé, a bylo jemu těžko trpěti a hleděti na ty lidské nepravosti. I žádal smrti, neb byl náramně ušlechtilých očí, i těžko bylo jemu hleděti na hřiechy. A že tuto vypravuje jako po zrnu, že bude zrazen, mrskán, poličkován, plván. Neb on hned věděl od počátku každú ránu, každý poliček, každé vychrk- nutie na něho, všecko jest on to věděl od počátku, věděl, kterak jeho hanebně obnažie, věděl, kterak se jemu budú posmievati: a tak rozjímaj i korunu jeho 36 Luk. 9, 41. 39 Luk. 22, 15. Jan 13, 27. 40 115
Strana 116
až i do duše puštěnie, že jest on to vše od počátku věděl. A die: »A oni sú nerozuměli tomu.« Pro velikú milost, kterúž sú měli k němu, nerozuměli, neb mněli, by jim něco mluvil v podobenství; i bylo jim to zastřeno pro milost velikú, ač jim i zjevně mluvil. A Židóm, když jediné řekl:41 »Když povýšen bude Syn člověka«, a oni hned srozuměli a řekli hned: »My sme slyšeli, že Kristus zóstává na věky.« Neb měli k němu závist, ihned z nějakého domyslu mlu- vili; neb, kdež k komu závist od koho zajde, máloť něco napovie, hned se viec vtipuje: »Totot miení tú řečí« — a to činí závist. 41 Jan 12, 32 a 34. 116
až i do duše puštěnie, že jest on to vše od počátku věděl. A die: »A oni sú nerozuměli tomu.« Pro velikú milost, kterúž sú měli k němu, nerozuměli, neb mněli, by jim něco mluvil v podobenství; i bylo jim to zastřeno pro milost velikú, ač jim i zjevně mluvil. A Židóm, když jediné řekl:41 »Když povýšen bude Syn člověka«, a oni hned srozuměli a řekli hned: »My sme slyšeli, že Kristus zóstává na věky.« Neb měli k němu závist, ihned z nějakého domyslu mlu- vili; neb, kdež k komu závist od koho zajde, máloť něco napovie, hned se viec vtipuje: »Totot miení tú řečí« — a to činí závist. 41 Jan 12, 32 a 34. 116
Strana 117
I řekl jim: »Kterak řkú, by Kristus byl syn Davi- dóv? A sám David die v kniehách žalmových42: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé!« (Čti až do konce kapitoly.) (Luk. 20, 41—47.) Když Pán měl otázky mnohé od těchto umělých, ješto ty otázky byly jim k veliké škodě, ale voleným božím k velikému dobrému a ku póžitku (— tak nejednú kněz bude kázati, svátostmi jiným posluho- vati, a sám pro to mnohý v pekle bude —), i když Pán dovedl jim o z mrtvých vstání, tehdy oni umlkli a žádný nesměl jeho viece tázati nic. A on, Pán, jal se tázati o múdrosti, o Mesiášovi před učedlníky svými; a potom učí učedlníky a vystřiehá, aby se zákonníkóv varovali. I tieže o Mesiášovi. Neb Židé měli za to, že Mesiáš, a kteréhož i oni čakají, že by on nebyl pravý Buoh, než člověk toliko, a on jal se dovoditi Davi- dem, že jest pravý Buoh; a treskce ne proto, že sú jej pravili synem Davidovým (neb vedlé těla byl syn Davidóv), ale nevěřili, že jest pravý Buoh, a on teď dovodí, že jest větčí než David, a tak že jest pravý Buoh, když die David: »Řekl Pán Pánu mému.« Neb nenie to vedlé přirozeného běhu, aby otec syna pánem nazýval, ale syn otce pánem na- zývá; i že jej nazývá pánem, tehdy větčí jest než David. A nad Davida nebylo jest větčieho, neb byl králem velikým. 42 Ž. 110, 1. 117
I řekl jim: »Kterak řkú, by Kristus byl syn Davi- dóv? A sám David die v kniehách žalmových42: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé!« (Čti až do konce kapitoly.) (Luk. 20, 41—47.) Když Pán měl otázky mnohé od těchto umělých, ješto ty otázky byly jim k veliké škodě, ale voleným božím k velikému dobrému a ku póžitku (— tak nejednú kněz bude kázati, svátostmi jiným posluho- vati, a sám pro to mnohý v pekle bude —), i když Pán dovedl jim o z mrtvých vstání, tehdy oni umlkli a žádný nesměl jeho viece tázati nic. A on, Pán, jal se tázati o múdrosti, o Mesiášovi před učedlníky svými; a potom učí učedlníky a vystřiehá, aby se zákonníkóv varovali. I tieže o Mesiášovi. Neb Židé měli za to, že Mesiáš, a kteréhož i oni čakají, že by on nebyl pravý Buoh, než člověk toliko, a on jal se dovoditi Davi- dem, že jest pravý Buoh; a treskce ne proto, že sú jej pravili synem Davidovým (neb vedlé těla byl syn Davidóv), ale nevěřili, že jest pravý Buoh, a on teď dovodí, že jest větčí než David, a tak že jest pravý Buoh, když die David: »Řekl Pán Pánu mému.« Neb nenie to vedlé přirozeného běhu, aby otec syna pánem nazýval, ale syn otce pánem na- zývá; i že jej nazývá pánem, tehdy větčí jest než David. A nad Davida nebylo jest větčieho, neb byl králem velikým. 42 Ž. 110, 1. 117
Strana 118
I die David, že jest řekl Pán Pánu mému: »Seď na pravici mé«, to jest Pán Buoh, Otec nebeský, řekl Pánu mému, to jest Mesiášovi: »Seď na pravici mé.« Seděnie nazývá moc súdu jeho; neb někdy, když sem přišel, přišel, aby súzen byl, ale již jemu jest dána ta stolice súdu. A die: »Až podložím nepřátely tvé.« Zdaliž jest on sám nemohl podložiti? Nic, však má moc rovnú a že jest s ním jednoho přirozenie, že, což činí Otec, též činí i Syn. Dále již učí tuto učedlníky své, aby se varovali od mistróv. A skrze mistry miení všecky umělé, kněžie i mistry. I učí Pán lid, aby byli velmi opatrni, aby od nich zklamáni nebyli; neb obecně jim lidé viece věřie, že sú mistři, a oni, v tom učení súc, svobodnějie mohú lháti. I velí Pán, aby při nich opatrnost měli. I dotýká jich falše a vypisuje jich život a vypravuje múku, že budú za to trpěti. I die evangelista: »Když lid vešken slyšal, a Pán jal se mluviti o nich.« Měl jest před lidmi netrestati lidí takových? Jakož řiekají: »Nemá kněží trestati na kázaní!« Ale Pán učinil to, jedno pro jich zlost zjevnú, že zjevně zle živi byli, neb, ktož hřeší zjevně, zjevně má trestán býti, druhé učinil to pro lid, neb lidu toho bylo potřebie, aby se vystřiehali, aby od nich zklamáni nebyli, a že byli pyšní a lakomí (Je- remiáš:43 »Od kazatelóv Jerusalema přišla poškvrna na všicku zemi«), třetie učinil to pro učedlníky, aby 43 Jer. 23, 15. 118
I die David, že jest řekl Pán Pánu mému: »Seď na pravici mé«, to jest Pán Buoh, Otec nebeský, řekl Pánu mému, to jest Mesiášovi: »Seď na pravici mé.« Seděnie nazývá moc súdu jeho; neb někdy, když sem přišel, přišel, aby súzen byl, ale již jemu jest dána ta stolice súdu. A die: »Až podložím nepřátely tvé.« Zdaliž jest on sám nemohl podložiti? Nic, však má moc rovnú a že jest s ním jednoho přirozenie, že, což činí Otec, též činí i Syn. Dále již učí tuto učedlníky své, aby se varovali od mistróv. A skrze mistry miení všecky umělé, kněžie i mistry. I učí Pán lid, aby byli velmi opatrni, aby od nich zklamáni nebyli; neb obecně jim lidé viece věřie, že sú mistři, a oni, v tom učení súc, svobodnějie mohú lháti. I velí Pán, aby při nich opatrnost měli. I dotýká jich falše a vypisuje jich život a vypravuje múku, že budú za to trpěti. I die evangelista: »Když lid vešken slyšal, a Pán jal se mluviti o nich.« Měl jest před lidmi netrestati lidí takových? Jakož řiekají: »Nemá kněží trestati na kázaní!« Ale Pán učinil to, jedno pro jich zlost zjevnú, že zjevně zle živi byli, neb, ktož hřeší zjevně, zjevně má trestán býti, druhé učinil to pro lid, neb lidu toho bylo potřebie, aby se vystřiehali, aby od nich zklamáni nebyli, a že byli pyšní a lakomí (Je- remiáš:43 »Od kazatelóv Jerusalema přišla poškvrna na všicku zemi«), třetie učinil to pro učedlníky, aby 43 Jer. 23, 15. 118
Strana 119
oni vidúce, ano Pán jich treskce, i také nemlčeli, ale trestali z hřiechóv. A vypisuje Pán jich života okazovánie, že chtie choditi v pěkném rúše. Lyra,44 Béda:45 »Aby je měli vážnějie, proto pěkně chodie.« Proto die Duch boží:46 »Nikda se nezalibuj v rúše, neb z něho mol pochodí«, marná chlúba, anebo již, ješto vzeli obyčej v krátkých třevíciech, kněžie neb žáci, aby se jim nohy blyštěly. To jest veliké zlé. Bylo-li by zlé, nohy ženám kdyby vyhlédaly a blštěly se? Jako někdy David tiem zklamán, že požádal Bersabé,47 vida nohy jejie, a dokonal cizoložstvo, tak jest mužóm zlé nohy tak obnažovati před ženami, neb z toho těžcí hřiechové pochodie. Druhé dotýká přiezni mistrovské, že hledie po- zdravovánie na ulici, a dále vypisuje, že hledie cti, neb die, že milují prvnie stolice v školách etc. Zlato- ustý:48 »Nesnadně ti Kristovi věřie, jenž zde cti a chvály hledie, aby jeho kázanie oblíbili.« A dále vypravuje jich jiný hřiech, rozkoš: »Prvnie miesta na hodech chtie mieti.« Ale udá-lit se na hody jíti, seď na najnižšiem miestě; ač by tě vysoko po- sadili, ale když se budeš kořiti a nehoden činiti, již 44 Lyra in Luc. XX. (Biblia sacra, Antverpiae 1634, V. p. Beda, In Lucae evang. expositio (ML 92 c. 582). Podle Eccli 42, 13. 47 2. Sam. (2. Král.) 11, 2 nn. 48 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matth. (apokr.), ho- milia XLIII (MG 56 c. 878). 952). 45 46 119
oni vidúce, ano Pán jich treskce, i také nemlčeli, ale trestali z hřiechóv. A vypisuje Pán jich života okazovánie, že chtie choditi v pěkném rúše. Lyra,44 Béda:45 »Aby je měli vážnějie, proto pěkně chodie.« Proto die Duch boží:46 »Nikda se nezalibuj v rúše, neb z něho mol pochodí«, marná chlúba, anebo již, ješto vzeli obyčej v krátkých třevíciech, kněžie neb žáci, aby se jim nohy blyštěly. To jest veliké zlé. Bylo-li by zlé, nohy ženám kdyby vyhlédaly a blštěly se? Jako někdy David tiem zklamán, že požádal Bersabé,47 vida nohy jejie, a dokonal cizoložstvo, tak jest mužóm zlé nohy tak obnažovati před ženami, neb z toho těžcí hřiechové pochodie. Druhé dotýká přiezni mistrovské, že hledie po- zdravovánie na ulici, a dále vypisuje, že hledie cti, neb die, že milují prvnie stolice v školách etc. Zlato- ustý:48 »Nesnadně ti Kristovi věřie, jenž zde cti a chvály hledie, aby jeho kázanie oblíbili.« A dále vypravuje jich jiný hřiech, rozkoš: »Prvnie miesta na hodech chtie mieti.« Ale udá-lit se na hody jíti, seď na najnižšiem miestě; ač by tě vysoko po- sadili, ale když se budeš kořiti a nehoden činiti, již 44 Lyra in Luc. XX. (Biblia sacra, Antverpiae 1634, V. p. Beda, In Lucae evang. expositio (ML 92 c. 582). Podle Eccli 42, 13. 47 2. Sam. (2. Král.) 11, 2 nn. 48 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matth. (apokr.), ho- milia XLIII (MG 56 c. 878). 952). 45 46 119
Strana 120
sedíš na najnižšiem miestě, a onen, nízko sedě tělem, a hněvá se z toho, nelíbo mu, již ten sedí na najvyš- šiem miestě. A jako rovně pánóm zdá se, že by po rodu měli pyšně choditi, též kněžím a mistróm zdá se, že pro jich uměnie a povýšenie měli by krásně choditi a hojně jiesti a píti rozkošně. A dále vypisuje jich žádost lakomú: »Neb zžie- rají domy vdovské.« Menuje vdovy, neb ony nemají tak dóvtipu v jich pokrytstvie, i brzo zklamány bý- vají jich pokrytstvím. A to jest zvláště zlé kněžím, ješto chodie mezi vdovy aneb panny nábožné, a slíbie se sobě a zalíbie v náboženství, a potom bývá, že upadají v tělesné, hovadné milosti. A dále Pán vypravuje jich pokryté modlenie dlú- hými modlitbami. Die tu Hugo: »Mnoho řečí, a málo náboženstvie, po stěnách hledie jediné.« A Pán řekl:49 »Kdy se modlíte, neroďte mnoho mluviti.« Hugo: »Když toho mnoho modlenie a zpievanie, hledie mnoho po kútech. Neb ty veliké hodiny ani jim ani jiným nepochodie ku póžitku.« Gorram:50 »Na to sú ty modlitby a ti oltáři velicí přípravní, aby lép lidi žertovali, neb to jest vše proti Bohu.« I die Pán teď, že pro ty věci (ut supra) zatraceni budú a větčie múky vezmú. Ale my tomu, mnišie a kněžie, nevěříme! 49 Mat. 6, 5. 50 Gorrani In evang. Lucae c. XX. (ed. Lugduni 1692, tomus II. p. 384). 120
sedíš na najnižšiem miestě, a onen, nízko sedě tělem, a hněvá se z toho, nelíbo mu, již ten sedí na najvyš- šiem miestě. A jako rovně pánóm zdá se, že by po rodu měli pyšně choditi, též kněžím a mistróm zdá se, že pro jich uměnie a povýšenie měli by krásně choditi a hojně jiesti a píti rozkošně. A dále vypisuje jich žádost lakomú: »Neb zžie- rají domy vdovské.« Menuje vdovy, neb ony nemají tak dóvtipu v jich pokrytstvie, i brzo zklamány bý- vají jich pokrytstvím. A to jest zvláště zlé kněžím, ješto chodie mezi vdovy aneb panny nábožné, a slíbie se sobě a zalíbie v náboženství, a potom bývá, že upadají v tělesné, hovadné milosti. A dále Pán vypravuje jich pokryté modlenie dlú- hými modlitbami. Die tu Hugo: »Mnoho řečí, a málo náboženstvie, po stěnách hledie jediné.« A Pán řekl:49 »Kdy se modlíte, neroďte mnoho mluviti.« Hugo: »Když toho mnoho modlenie a zpievanie, hledie mnoho po kútech. Neb ty veliké hodiny ani jim ani jiným nepochodie ku póžitku.« Gorram:50 »Na to sú ty modlitby a ti oltáři velicí přípravní, aby lép lidi žertovali, neb to jest vše proti Bohu.« I die Pán teď, že pro ty věci (ut supra) zatraceni budú a větčie múky vezmú. Ale my tomu, mnišie a kněžie, nevěříme! 49 Mat. 6, 5. 50 Gorrani In evang. Lucae c. XX. (ed. Lugduni 1692, tomus II. p. 384). 120
Strana 121
Přijde pak den chlebóv nekvašených, v nichžto potřebie bieše zabiti beránka velikonočnieho. I posla Petra a Jana (až dotud:) I připravili sú beránka. (Luk. 22, 7—13.) Dotýká hodu velikonočnieho; a tu měli jiesti be- ránek a celý týden chleby nekvašené. I Pán, že měli vedlé zákona jiesti beránka, i velí teď Janovi a Pet- rovi, aby šli a připravili jiesti beránka. Béda51 die, že on ani jeho učedlníci neměli žádného domu svého, než jinde teď šli, aby připravili. Béda dotýká toho hřiechu, jehož lidé nevážie sobě za nic, že stavějí a mají krásné domy, vysoké, malované. Někdy onen veliký člověk, Abraham patriarcha, píše o něm sv. Pavel k Židóm,52 že jest obýval v malých chalúp- kách a v katrčiech. A prorok Abakuk53 zjevně o tom mluví v kapitole II., že ti lidé, ješto lakomě peněz dobývají, aby domy dělali, že kamenie ze zdi bude na ně volati a lemiezi odpoviedati ku pomstě na ně k milému Bohu. Né pravie doktorové, že sú ti horší než ďábel: on chtěl, z kamenie aby Pán Ježíš chle- bóv nadělal,54 ale oni z chlebóv kamenie dělají — co by měli chudým dáti, to nakládají na přielišná stavenie! Aneb kto má za hřiech, ješto duom k domu skupují, aby měli prostranstvie? Ješto die prorok:55 51 52 53 54 55 Beda 1. c. c. 594. Žid. 11, 9. Abakuk 2, 9 a 11. Mat. 4, 3; Luk. 4, 3. Podle Micheáše 2, 1 n. a 3, 10 (srv. lz. 5, 8). 121
Přijde pak den chlebóv nekvašených, v nichžto potřebie bieše zabiti beránka velikonočnieho. I posla Petra a Jana (až dotud:) I připravili sú beránka. (Luk. 22, 7—13.) Dotýká hodu velikonočnieho; a tu měli jiesti be- ránek a celý týden chleby nekvašené. I Pán, že měli vedlé zákona jiesti beránka, i velí teď Janovi a Pet- rovi, aby šli a připravili jiesti beránka. Béda51 die, že on ani jeho učedlníci neměli žádného domu svého, než jinde teď šli, aby připravili. Béda dotýká toho hřiechu, jehož lidé nevážie sobě za nic, že stavějí a mají krásné domy, vysoké, malované. Někdy onen veliký člověk, Abraham patriarcha, píše o něm sv. Pavel k Židóm,52 že jest obýval v malých chalúp- kách a v katrčiech. A prorok Abakuk53 zjevně o tom mluví v kapitole II., že ti lidé, ješto lakomě peněz dobývají, aby domy dělali, že kamenie ze zdi bude na ně volati a lemiezi odpoviedati ku pomstě na ně k milému Bohu. Né pravie doktorové, že sú ti horší než ďábel: on chtěl, z kamenie aby Pán Ježíš chle- bóv nadělal,54 ale oni z chlebóv kamenie dělají — co by měli chudým dáti, to nakládají na přielišná stavenie! Aneb kto má za hřiech, ješto duom k domu skupují, aby měli prostranstvie? Ješto die prorok:55 51 52 53 54 55 Beda 1. c. c. 594. Žid. 11, 9. Abakuk 2, 9 a 11. Mat. 4, 3; Luk. 4, 3. Podle Micheáše 2, 1 n. a 3, 10 (srv. lz. 5, 8). 121
Strana 122
»Běda těm (to miení peklo), kto skupují duom k domu a dělají Sion ve krvi« (to na lidskú robotu dělají); a Izaiáš56 die: »Běda tomu, ktož dělá duom svój v nespravedlivosti!« Anebo co dieme tomu, ješto dělají města veliká hrazená, přiekopy hluboké, bašty veliké, valy, aby s nich odpierali, málo by jim co kto přeřekl, aby válku s ním vedli a tak miesta zákonu Kristovu aby nedali, než mstili se hned, ješto, by byli v plotiech, hned by pokornějie mluvili, ješto ta města vražedlník Kain zamyslil boje se, že bratra zabil.57 Ale vizmež, když Pán chtěl beránka jiesti a potom jim chtěl své tělo dáti, velí jíti po člověku, ješto nese čbán vody. Dotýká de Casia Simon: »Jedny sú, ješto tekú z hor a z skal od východu slunce; a ty vody sú velmi zdravé, zdravějšie než ony, ješto v údo- lích tekú na západ slunce. A ty vody znamenají ty zprávy, kteréž sú pošly shuory, s nebe, jenž vedú do nebe. A ktož by ty vody nesl, po tom by měli lidé jíti. A jsú od východu slunce, neb vedú k ctnostem a k najlepšiemu dokonání. Tot sú ty vody úžitečné. Jiné vody sú, ješto tekú z údolé; to sú múdrost to- hoto světa a zákonové nejistí. Neb obecně těmi vo- dami, kteréž shuory jdú, lép roste než těmi, kteréž v dole sú. Jako ty vody, kteréž sstupují shóry z ob- laku, kteréž taženy bývají z země a z řek nahoru, a když ty sstupují dolóv, lép po nich země plodí, po 56 Spr. Jer. 22, 13. 57 1. M. 4, 17. 122
»Běda těm (to miení peklo), kto skupují duom k domu a dělají Sion ve krvi« (to na lidskú robotu dělají); a Izaiáš56 die: »Běda tomu, ktož dělá duom svój v nespravedlivosti!« Anebo co dieme tomu, ješto dělají města veliká hrazená, přiekopy hluboké, bašty veliké, valy, aby s nich odpierali, málo by jim co kto přeřekl, aby válku s ním vedli a tak miesta zákonu Kristovu aby nedali, než mstili se hned, ješto, by byli v plotiech, hned by pokornějie mluvili, ješto ta města vražedlník Kain zamyslil boje se, že bratra zabil.57 Ale vizmež, když Pán chtěl beránka jiesti a potom jim chtěl své tělo dáti, velí jíti po člověku, ješto nese čbán vody. Dotýká de Casia Simon: »Jedny sú, ješto tekú z hor a z skal od východu slunce; a ty vody sú velmi zdravé, zdravějšie než ony, ješto v údo- lích tekú na západ slunce. A ty vody znamenají ty zprávy, kteréž sú pošly shuory, s nebe, jenž vedú do nebe. A ktož by ty vody nesl, po tom by měli lidé jíti. A jsú od východu slunce, neb vedú k ctnostem a k najlepšiemu dokonání. Tot sú ty vody úžitečné. Jiné vody sú, ješto tekú z údolé; to sú múdrost to- hoto světa a zákonové nejistí. Neb obecně těmi vo- dami, kteréž shuory jdú, lép roste než těmi, kteréž v dole sú. Jako ty vody, kteréž sstupují shóry z ob- laku, kteréž taženy bývají z země a z řek nahoru, a když ty sstupují dolóv, lép po nich země plodí, po 56 Spr. Jer. 22, 13. 57 1. M. 4, 17. 122
Strana 123
tom dešti, než by túto vodú poléval; a pak vzláště, když voda a dešt jde s hromobitím a s hřímaním a bleskem, že ta voda a ten dešt lép polévá než ten tichý dešt bez hřímanie — lép onen zemi napájie, lép se po něm plodí, nebo to hřímanie a blesk, ten prorážie tu vodu a čistí ji, a tak větčí úžitek dává. Též ty vody, jeho múdrost a zákon, sú shóry, s nebe, a ktož jich požívá, těch vod, budú jemu prospěšny k životu věčnému.« Tak sv. Petr řekl, když Pán řekl jim:58 »Zdali i vy chcete odjíti?«, a Petr řekl jemu: »Kam pó- jdem? Slova věčného života máš.« I ktož by tu vodu nesl, ty zprávy a učenie, po tom lidé měli by jíti. Neb tato jiná zpráva a uměnie sú marná a prázdná a jediné nadýmají člověka. A že, když s hromem a s deštěm59 jde dešť(!), úžitečnější jest. Též lidé, když s bázní a s strachem slyšie slovo božie, že tu velmi úžitečné jest (Ecci primo80 o tom najdeš). Neb to kázanie napájie velmi duši a úžitek přinášie, když jest s strachem, že se člověk slyše ulekne, zažehá se jako blesk. Neb žádné řeči tak nejsú, aby od hřiechóv odtahovaly, jako řeči jeho; ty čistie od hřiechóv. Tak Pán řekls1 u Veliký čtvrtek: »Již ste vy čísti pro řeč mú.« A žádné řeči tak neudušují a neuhašují žádosti rozpálené k hřiechu Jan 6, 67 n. Spr. asi: bleskem. 60 Eccli 1, 19; 1, 25; 1, 27; 1, 34. 61 Jan 15, 3. 58 59 123
tom dešti, než by túto vodú poléval; a pak vzláště, když voda a dešt jde s hromobitím a s hřímaním a bleskem, že ta voda a ten dešt lép polévá než ten tichý dešt bez hřímanie — lép onen zemi napájie, lép se po něm plodí, nebo to hřímanie a blesk, ten prorážie tu vodu a čistí ji, a tak větčí úžitek dává. Též ty vody, jeho múdrost a zákon, sú shóry, s nebe, a ktož jich požívá, těch vod, budú jemu prospěšny k životu věčnému.« Tak sv. Petr řekl, když Pán řekl jim:58 »Zdali i vy chcete odjíti?«, a Petr řekl jemu: »Kam pó- jdem? Slova věčného života máš.« I ktož by tu vodu nesl, ty zprávy a učenie, po tom lidé měli by jíti. Neb tato jiná zpráva a uměnie sú marná a prázdná a jediné nadýmají člověka. A že, když s hromem a s deštěm59 jde dešť(!), úžitečnější jest. Též lidé, když s bázní a s strachem slyšie slovo božie, že tu velmi úžitečné jest (Ecci primo80 o tom najdeš). Neb to kázanie napájie velmi duši a úžitek přinášie, když jest s strachem, že se člověk slyše ulekne, zažehá se jako blesk. Neb žádné řeči tak nejsú, aby od hřiechóv odtahovaly, jako řeči jeho; ty čistie od hřiechóv. Tak Pán řekls1 u Veliký čtvrtek: »Již ste vy čísti pro řeč mú.« A žádné řeči tak neudušují a neuhašují žádosti rozpálené k hřiechu Jan 6, 67 n. Spr. asi: bleskem. 60 Eccli 1, 19; 1, 25; 1, 27; 1, 34. 61 Jan 15, 3. 58 59 123
Strana 124
jako řeči jeho. David:62 »Mne sú očekávali hřiešníci (t. dáblé), aby mne zatratili, ale já sem tvá přiká- zanie vnitř rozjímal.« Též Pán, když ďábel chtěl v něm žádost lakoty rozpáliti, Písmem se bránil:63 »Ne v každém chlebu živ jest člověk.« A že jest Pán teď učedlníkóm rozkázal řka: »Ktož nese vodu, tu připravte beránka.« Neb ti lidé vdy nehodně jedie jeho tělo svaté, ktož nejdú po tom člověku, ktož tu vodu nese, uměnie svaté; ale když jdú po tom, tent ukáže sien, večeřadlo, to jest cierkev svatú, neb o nie mnozí blúdie, a tut bude hodné jedenie jeho těla, toho Beránka, Pána Krista. Neb mnozí vodu nesú, ješto nenie tak zdráva, učiec, kážíc mnohá učenie nejistá a nálezky, básně, životy sva- tých nejisté. Protož sv. Pavel k té řeči se sjednává,64 že, ktož jinak učí a káže a nepřídrží se zdravého na- učenie, že ten Krista nemá. I die: »Jdětež po něm, po tom člověku.« Řekl by někto: »Pane, všaks' ty řekl:65 Poďte ke mně, kto ste obtieženi!«; a jinde:66 »Ktož nevezme kříže a ne- jde po mně...« etc., a tuto velíš jíti po něm, ktož nese čbán vody, to jest učí ty řeči, které vedú k věč- nému životu!« Tak jest, že ktož jde po těch zpráv- ciech, ten jde po Pánu Ježíšovi; neb nenie rozdiel ktož jde po údech a následuje jich, ten následuje Ž. 119, 95. 63 Mat. 4, 4; Luk. 4, 4. 64 Podle 1. Tim. 6, 3 n. Mat. 11, 28. Mat. 10, 38. 66 65 62 124
jako řeči jeho. David:62 »Mne sú očekávali hřiešníci (t. dáblé), aby mne zatratili, ale já sem tvá přiká- zanie vnitř rozjímal.« Též Pán, když ďábel chtěl v něm žádost lakoty rozpáliti, Písmem se bránil:63 »Ne v každém chlebu živ jest člověk.« A že jest Pán teď učedlníkóm rozkázal řka: »Ktož nese vodu, tu připravte beránka.« Neb ti lidé vdy nehodně jedie jeho tělo svaté, ktož nejdú po tom člověku, ktož tu vodu nese, uměnie svaté; ale když jdú po tom, tent ukáže sien, večeřadlo, to jest cierkev svatú, neb o nie mnozí blúdie, a tut bude hodné jedenie jeho těla, toho Beránka, Pána Krista. Neb mnozí vodu nesú, ješto nenie tak zdráva, učiec, kážíc mnohá učenie nejistá a nálezky, básně, životy sva- tých nejisté. Protož sv. Pavel k té řeči se sjednává,64 že, ktož jinak učí a káže a nepřídrží se zdravého na- učenie, že ten Krista nemá. I die: »Jdětež po něm, po tom člověku.« Řekl by někto: »Pane, všaks' ty řekl:65 Poďte ke mně, kto ste obtieženi!«; a jinde:66 »Ktož nevezme kříže a ne- jde po mně...« etc., a tuto velíš jíti po něm, ktož nese čbán vody, to jest učí ty řeči, které vedú k věč- nému životu!« Tak jest, že ktož jde po těch zpráv- ciech, ten jde po Pánu Ježíšovi; neb nenie rozdiel ktož jde po údech a následuje jich, ten následuje Ž. 119, 95. 63 Mat. 4, 4; Luk. 4, 4. 64 Podle 1. Tim. 6, 3 n. Mat. 11, 28. Mat. 10, 38. 66 65 62 124
Strana 125
i hlavy. I velí, aby lidé ptali se, kde sú ti lidé, ješto tu vodu nosie, aby po nich šli. A kdež vidie takové, ano zdravé naučenie dávají, a ktož nejde po nich, ten na duši umře, neb ne jeho, ale samého Boha poslúchají, a nemuož ten žádný hodně jeho těla jiesti, neb tu jest dáno jeho tělo, kdež tento vodu nesl. Neb, ktož těch následují, ješto tu vodu nesú, tit hodně budú moci jeho tělo nésti. A že jest tu Pán myl nohy učedlníkóm, kde jest ta voda nesena. Neb žádný nevezme očištěnie hřie- chóm než tu, ktož těch následuje; a ktož těch vod nedbají a nejdú po nich, ti věčnú smrtí zemrú. 125
i hlavy. I velí, aby lidé ptali se, kde sú ti lidé, ješto tu vodu nosie, aby po nich šli. A kdež vidie takové, ano zdravé naučenie dávají, a ktož nejde po nich, ten na duši umře, neb ne jeho, ale samého Boha poslúchají, a nemuož ten žádný hodně jeho těla jiesti, neb tu jest dáno jeho tělo, kdež tento vodu nesl. Neb, ktož těch následují, ješto tu vodu nesú, tit hodně budú moci jeho tělo nésti. A že jest tu Pán myl nohy učedlníkóm, kde jest ta voda nesena. Neb žádný nevezme očištěnie hřie- chóm než tu, ktož těch následuje; a ktož těch vod nedbají a nejdú po nich, ti věčnú smrtí zemrú. 125
Strana 126
I stal se jest svár mezi učedlníky, kto by z nich zdál se věčí. I vece jim: »Králové pohanští panují nad svými, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodience slovú. Ale vy ne tak: kto větčí jest mezi vámi, budiž jako menší, a kto předchódce jest, budiž jako služeb- ník. Neb kto větčí jest: ten-li, ješto sedí, čili ten, ješto slúží? Však ten, ješto sedí. Ale já mezi vámi sem jako ten, ješto slúží. (Luk. 22, 24—27.) Móžem tu znamenati, co Pán činil a co učedlníci. Pán měl velikú žádost, když nám své tělo dával, a druhé, že jest dieky vzdával, dávaje jim své tělo. A viz učedlníky, že se svářili! Viz tu ještě o diekách vzdávaní. Najprvé dieky vzdával, když jim již dával píti po beránku, starý zákon dokonav; a když jim dal Beránka — tělo své zákona nového — a dával jim svú krev z kalicha, tu opět dieky vzdával; a když měl jíti na horu Olivet- skú s nimi, opět třetie dieky vzdával, jakož die jiný evangelista. Viz našie hanby veliké, často-li děku- jeme Bohu z toho dobrého, co on dává a činí vdycky? Sv. Pavel někdy učil tomu67 (k Efezským v kapitole V.): »Vdycky za všecky věci děkujte Bohu.« Vizme, děkujeme-li Bohu vdycky léhajíc, vstáva- jíc, chtiec jiesti aneb které jiné skutky činiti! Ano Seneka pohan die,68 že jest veliká nevděčnost nepa- 67 Efez. 5, 20. 68 Seneca, De benef. III. 1, 2. 126
I stal se jest svár mezi učedlníky, kto by z nich zdál se věčí. I vece jim: »Králové pohanští panují nad svými, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodience slovú. Ale vy ne tak: kto větčí jest mezi vámi, budiž jako menší, a kto předchódce jest, budiž jako služeb- ník. Neb kto větčí jest: ten-li, ješto sedí, čili ten, ješto slúží? Však ten, ješto sedí. Ale já mezi vámi sem jako ten, ješto slúží. (Luk. 22, 24—27.) Móžem tu znamenati, co Pán činil a co učedlníci. Pán měl velikú žádost, když nám své tělo dával, a druhé, že jest dieky vzdával, dávaje jim své tělo. A viz učedlníky, že se svářili! Viz tu ještě o diekách vzdávaní. Najprvé dieky vzdával, když jim již dával píti po beránku, starý zákon dokonav; a když jim dal Beránka — tělo své zákona nového — a dával jim svú krev z kalicha, tu opět dieky vzdával; a když měl jíti na horu Olivet- skú s nimi, opět třetie dieky vzdával, jakož die jiný evangelista. Viz našie hanby veliké, často-li děku- jeme Bohu z toho dobrého, co on dává a činí vdycky? Sv. Pavel někdy učil tomu67 (k Efezským v kapitole V.): »Vdycky za všecky věci děkujte Bohu.« Vizme, děkujeme-li Bohu vdycky léhajíc, vstáva- jíc, chtiec jiesti aneb které jiné skutky činiti! Ano Seneka pohan die,68 že jest veliká nevděčnost nepa- 67 Efez. 5, 20. 68 Seneca, De benef. III. 1, 2. 126
Strana 127
matovati na dobrodienstvie. Quarti Regum 20. tu najdeš,99 kterak Ezechiáš Bohu dieky vzdával. Ne- upaď'-lis' nikda v cizoložstvie, komu máš z toho dě- kovati? Milému Bohu, že tě zachoval. Protož, když člověk jest nevděčný daróv božích, odejme jemu milý Buoh své dary, kteréž má. A překážie ta ne- vděčnost, že nemuož vzéti jiných daróv od Boha. Vizme nedostatek učedlníkóv! Jest rozdiel mezi doktory v té řeči. Crysostomus, on die,7° že z pýchy byl ten svár; a jiní pravie, že z pokory. Z pokory tak, že, když slyšeli, an chce jíti z tohoto světa, že jako podávali jeden druhému: »Ty si vyší než já, ty buď nad námi!«, »Nechci já, tys' vyší!«, a tak svár byl mezi nimi. Crysostomus,71 že jest z nedo- statku ten svár byl, ale nenie jim to váženo za hřiech, neb se svářili, kto bude větčí v království nebeském, jakož die jiný evangelista.72 Ale my sme ještě ne- dosáhli jich toho nedostatku, abychme se svářili o královstvie nebeské; né my, že k němu máme malú žádost, málo jeho žádáme, ano řiekají: »Leda já ně- kde jediné za dveřmi byl v nebi!« Protož málo my se o to sváříme, abychme chvátali jeden před dru- hým, abychme tam vyší byli. Jako, uzře onoho, ano 69 2. (4.) Král. 20, 3. 70 Chrysostomus, Opus imperf. in Matth. (apokr.), homil. XXXV (MG 56 c. 829). 71 Tamtéž c. 828 a 830; srv. i téhož In Matth. homil. LVIII (al. LIX) (MG 58 c. 568). 72 Mat. 18, 1. 127
matovati na dobrodienstvie. Quarti Regum 20. tu najdeš,99 kterak Ezechiáš Bohu dieky vzdával. Ne- upaď'-lis' nikda v cizoložstvie, komu máš z toho dě- kovati? Milému Bohu, že tě zachoval. Protož, když člověk jest nevděčný daróv božích, odejme jemu milý Buoh své dary, kteréž má. A překážie ta ne- vděčnost, že nemuož vzéti jiných daróv od Boha. Vizme nedostatek učedlníkóv! Jest rozdiel mezi doktory v té řeči. Crysostomus, on die,7° že z pýchy byl ten svár; a jiní pravie, že z pokory. Z pokory tak, že, když slyšeli, an chce jíti z tohoto světa, že jako podávali jeden druhému: »Ty si vyší než já, ty buď nad námi!«, »Nechci já, tys' vyší!«, a tak svár byl mezi nimi. Crysostomus,71 že jest z nedo- statku ten svár byl, ale nenie jim to váženo za hřiech, neb se svářili, kto bude větčí v království nebeském, jakož die jiný evangelista.72 Ale my sme ještě ne- dosáhli jich toho nedostatku, abychme se svářili o královstvie nebeské; né my, že k němu máme malú žádost, málo jeho žádáme, ano řiekají: »Leda já ně- kde jediné za dveřmi byl v nebi!« Protož málo my se o to sváříme, abychme chvátali jeden před dru- hým, abychme tam vyší byli. Jako, uzře onoho, ano 69 2. (4.) Král. 20, 3. 70 Chrysostomus, Opus imperf. in Matth. (apokr.), homil. XXXV (MG 56 c. 829). 71 Tamtéž c. 828 a 830; srv. i téhož In Matth. homil. LVIII (al. LIX) (MG 58 c. 568). 72 Mat. 18, 1. 127
Strana 128
nábožný: »Takéť jemu nedám napřed, také budu ná- božný, také se ku pláči připravím!« A znamenaj! Když se tito svářili, hned Pán ukrotil to mezi nimi. Jest naučenie, aby, kdež by kto, vida svár a moha ukrotiti, hned ukrotil, neb i za to od- plata bude. A ktož pak, mohúc hněvy ukrotiti, a ne- dbají, zle činie; jako páni, konšelé, ješto nechají na jedné při dlúho státi, a vidúc, ano sú v kyselosti spolu, a dlúho jim súdu nevyřknú, hřešie. A přivodí teď Pán na pohanech, že oni panují nad nižšími. Crysostomus:73 »Rozdiel jest mezi knie- žaty světskými a duchovními. Světští, ti sú, aby jim slúžili jiní, ale duchovní, čím sú povýšenější, tiem mají viece slúžiti a práci vésti s lidem. A tak die svatý Pavel (II. Cor. IIII., tu najdeš).74« A die jim: »Kto jest větčí, bud menší. Neb ti, ktož moc mají nad nimi, úředníci slovú.« Ale die tu Cyrilus (in glosa continuata), vykládaje to:75 »Be- nefici sunt, jenž dobře činie a dávají; neb ti takoví, jenž zákona neznají, těm lidem lahodie.« Neb, ti v úřadech když sú, obecně chtie, aby jim lahozeno bylo: »A, Pane, Vaše Milost! A, Vašie Milosti má býti učiněno!«, ješto Pánu Bohu tak nemluvie: »Vaše Milost, Pane Bože!« — nic toho nenie, tak lahoze- nie. I tot jest proti našie vieře. 73 Chrysostomus, Opus imperf. 1. c. c. 830. 74 Spr. 2. Kor. 12, 15, jak uvádí i Chrysostomus. 75 Cyrilus in glosa continuata = Catena aurea Thomae Aqu. in Lucae evang. c. XXII, 1. c. p. 339). 128
nábožný: »Takéť jemu nedám napřed, také budu ná- božný, také se ku pláči připravím!« A znamenaj! Když se tito svářili, hned Pán ukrotil to mezi nimi. Jest naučenie, aby, kdež by kto, vida svár a moha ukrotiti, hned ukrotil, neb i za to od- plata bude. A ktož pak, mohúc hněvy ukrotiti, a ne- dbají, zle činie; jako páni, konšelé, ješto nechají na jedné při dlúho státi, a vidúc, ano sú v kyselosti spolu, a dlúho jim súdu nevyřknú, hřešie. A přivodí teď Pán na pohanech, že oni panují nad nižšími. Crysostomus:73 »Rozdiel jest mezi knie- žaty světskými a duchovními. Světští, ti sú, aby jim slúžili jiní, ale duchovní, čím sú povýšenější, tiem mají viece slúžiti a práci vésti s lidem. A tak die svatý Pavel (II. Cor. IIII., tu najdeš).74« A die jim: »Kto jest větčí, bud menší. Neb ti, ktož moc mají nad nimi, úředníci slovú.« Ale die tu Cyrilus (in glosa continuata), vykládaje to:75 »Be- nefici sunt, jenž dobře činie a dávají; neb ti takoví, jenž zákona neznají, těm lidem lahodie.« Neb, ti v úřadech když sú, obecně chtie, aby jim lahozeno bylo: »A, Pane, Vaše Milost! A, Vašie Milosti má býti učiněno!«, ješto Pánu Bohu tak nemluvie: »Vaše Milost, Pane Bože!« — nic toho nenie, tak lahoze- nie. I tot jest proti našie vieře. 73 Chrysostomus, Opus imperf. 1. c. c. 830. 74 Spr. 2. Kor. 12, 15, jak uvádí i Chrysostomus. 75 Cyrilus in glosa continuata = Catena aurea Thomae Aqu. in Lucae evang. c. XXII, 1. c. p. 339). 128
Strana 129
A dává se teď Pán na příklad, že větčí sedí a menší slúží, to jest vedlé světa. Ale on, Pán, opak vydává: že jest ten menší, ktož sedí, a větčí, ktož slúží. A klade jim sám svú službu před oči, že jim slúžil, nohy myl a jiné, aby jej tudy ctili a nesvářili se. Jest i to nám k naučení, abychom my jej ctili a chválili a děkovali jemu, že nám slúží. Kto nám dává obrody na zemi a jiné pokrmy? Jediné on a od něho máme všecko. Die tu také Parisiensis:76 »To jest také naučenie naše, abychom té křivdy, kteráž proti nám jest, abychme jí strpěli a nemstili; neb ten Boha zle ctí, ktož sváry vede pro svú křivdu. Nebo i to jest lékař- stvie proti sváru, když by člověk položil sobě tyto věci za lajna světa tohoto,77 hned by sváru takového nečinil pro věci časné, ješto se svářie před súdcemi o své křivdy. Ale to jest svár ještě horší, když se kto svářie o svú křivdu a o svú při bez súdcí. A to jest pak ještě horší svár, když se svářie nábožní — ti, ješto často jdú k tělu božiemu — a svářie se o své křivdy! To jest již velmi zlé; neb takový člověk, jest-li velmi pilen přijímanie jeho těla a nerad by opustil žádné neděle, tak má pilen býti, aby sváróv neměl o své pře.« Viziž jiný svár, kterýž byl mezi učedlníky! Vezmiž dobré kněžie, učedlníky Kristovy, kteříž káží právě 76 Parisiensis = Matěj z Janova; v dosud vydaných svazcích toto místo jsem nenašel. 77 Ohlas Filip. 3, 8. Rokycana 9 129
A dává se teď Pán na příklad, že větčí sedí a menší slúží, to jest vedlé světa. Ale on, Pán, opak vydává: že jest ten menší, ktož sedí, a větčí, ktož slúží. A klade jim sám svú službu před oči, že jim slúžil, nohy myl a jiné, aby jej tudy ctili a nesvářili se. Jest i to nám k naučení, abychom my jej ctili a chválili a děkovali jemu, že nám slúží. Kto nám dává obrody na zemi a jiné pokrmy? Jediné on a od něho máme všecko. Die tu také Parisiensis:76 »To jest také naučenie naše, abychom té křivdy, kteráž proti nám jest, abychme jí strpěli a nemstili; neb ten Boha zle ctí, ktož sváry vede pro svú křivdu. Nebo i to jest lékař- stvie proti sváru, když by člověk položil sobě tyto věci za lajna světa tohoto,77 hned by sváru takového nečinil pro věci časné, ješto se svářie před súdcemi o své křivdy. Ale to jest svár ještě horší, když se kto svářie o svú křivdu a o svú při bez súdcí. A to jest pak ještě horší svár, když se svářie nábožní — ti, ješto často jdú k tělu božiemu — a svářie se o své křivdy! To jest již velmi zlé; neb takový člověk, jest-li velmi pilen přijímanie jeho těla a nerad by opustil žádné neděle, tak má pilen býti, aby sváróv neměl o své pře.« Viziž jiný svár, kterýž byl mezi učedlníky! Vezmiž dobré kněžie, učedlníky Kristovy, kteříž káží právě 76 Parisiensis = Matěj z Janova; v dosud vydaných svazcích toto místo jsem nenašel. 77 Ohlas Filip. 3, 8. Rokycana 9 129
Strana 130
jeho slovo, jenž jest jako meč; neb jest pokoj dob- rým, ale zlým svár a rozdělenie, neb, když hřiešné treskce, hněvají se, svářie se. Nebo die Písmo:78 »Uslyší smilný a nebude se jemu líbiti.« Neb Kris- tovi kněžie, ti kážie slovo božie, jenž jest rozdělenie a meč; jakož sám Pán die:79 »Nepřišel sem pustiti pokoje na zemi, ale meč.« Protož ďábel věda, že jest to smrt pravá, jemu odporná, i hněvá se a popúzie svých údóv na věrné kněžie. Neb světí apoštolé, kdež sú přišli a kázali slovo božie, že hned v tu obec jako meč pustili, že jedni přijali, a druzí nechtěli, a tak hned rozdělenie bylo mezi nimi. Protož to jest zlý svár, pro naše křivdy když se sváříme. Ale když se kto sváří pro křivdu boží, tu jest dobrý, svatý svár, když vidí, ano se křivda Bohu děje — a tut by se měl každý svářiti. 78 79 Eccli 21, 18. Mat. 10, 34. 130
jeho slovo, jenž jest jako meč; neb jest pokoj dob- rým, ale zlým svár a rozdělenie, neb, když hřiešné treskce, hněvají se, svářie se. Nebo die Písmo:78 »Uslyší smilný a nebude se jemu líbiti.« Neb Kris- tovi kněžie, ti kážie slovo božie, jenž jest rozdělenie a meč; jakož sám Pán die:79 »Nepřišel sem pustiti pokoje na zemi, ale meč.« Protož ďábel věda, že jest to smrt pravá, jemu odporná, i hněvá se a popúzie svých údóv na věrné kněžie. Neb světí apoštolé, kdež sú přišli a kázali slovo božie, že hned v tu obec jako meč pustili, že jedni přijali, a druzí nechtěli, a tak hned rozdělenie bylo mezi nimi. Protož to jest zlý svár, pro naše křivdy když se sváříme. Ale když se kto sváří pro křivdu boží, tu jest dobrý, svatý svár, když vidí, ano se křivda Bohu děje — a tut by se měl každý svářiti. 78 79 Eccli 21, 18. Mat. 10, 34. 130
Strana 131
Tehda Pilát otáza ho řka: »Ty-li si král Židov- ský?« A on odpověděv vece: »Ty dieš.« Tehdy vece Pilát kniežatóm kněžským a k zástupuom: »Nic ne- nalézám...« (až dotud:) A když Erodes uzře Je- žíše, zradova se velmi. (Luk. 23, 3—8.) V kterémžkoli člověku toto dvé nenie zřiezeno, jedno že rozum nenie zřiezený tak, aby byl osviecený, a žádost aby zřiezená a napravená: rozum k těm věcem, k kterým má poznánie mieti, aby byl osvie- cen, a žádost aby byla napravena viece k nebeským věcem než k zemským. Pohlediž na obec jerusalem- skú! Neměla rozumu osvieceného, nepoznali Ježíše; a žádosti neměla napravené, i báli se Rímanóv, aby nepřijdúce nepobrali jich statkóv a v město se ne- uvázali. Die tu jeden doktor:8° »Na lid židovský shledává se nové bláznovstvie, že, z čehož měli chváliti Boha, tu pak hněvali se, že lid navracel a napravoval na pravú cestu.« Neb to bývá, že, když koho lidé vezmú v nenávist, všecko jemu ve zlé obrátie; jako teď Židé udělali, neb nebyl rozum napravený. A jakož starší se obořili naň, tak i obec; neb bývá to, že starší mnoho zavodie obec, že mnohokrát, vidúce obecní ano zlé, a rozum okazuje — a mlčie, nedbají; budú za to spolu trpěti v pekle! To již obec. Viz pak súdci, kterak se měl nějakú žádostí, ale nebyla plně napravena. Ač řekl: »Já viny nenalézám 80 Srv. Cassia 1. XIII. (1. c. II. p. 365). 131
Tehda Pilát otáza ho řka: »Ty-li si král Židov- ský?« A on odpověděv vece: »Ty dieš.« Tehdy vece Pilát kniežatóm kněžským a k zástupuom: »Nic ne- nalézám...« (až dotud:) A když Erodes uzře Je- žíše, zradova se velmi. (Luk. 23, 3—8.) V kterémžkoli člověku toto dvé nenie zřiezeno, jedno že rozum nenie zřiezený tak, aby byl osviecený, a žádost aby zřiezená a napravená: rozum k těm věcem, k kterým má poznánie mieti, aby byl osvie- cen, a žádost aby byla napravena viece k nebeským věcem než k zemským. Pohlediž na obec jerusalem- skú! Neměla rozumu osvieceného, nepoznali Ježíše; a žádosti neměla napravené, i báli se Rímanóv, aby nepřijdúce nepobrali jich statkóv a v město se ne- uvázali. Die tu jeden doktor:8° »Na lid židovský shledává se nové bláznovstvie, že, z čehož měli chváliti Boha, tu pak hněvali se, že lid navracel a napravoval na pravú cestu.« Neb to bývá, že, když koho lidé vezmú v nenávist, všecko jemu ve zlé obrátie; jako teď Židé udělali, neb nebyl rozum napravený. A jakož starší se obořili naň, tak i obec; neb bývá to, že starší mnoho zavodie obec, že mnohokrát, vidúce obecní ano zlé, a rozum okazuje — a mlčie, nedbají; budú za to spolu trpěti v pekle! To již obec. Viz pak súdci, kterak se měl nějakú žádostí, ale nebyla plně napravena. Ač řekl: »Já viny nenalézám 80 Srv. Cassia 1. XIII. (1. c. II. p. 365). 131
Strana 132
na něm«, jako by řekl: »Já, pohan, nenalézám viny na něm, a vy, Židé, nalézáte«; jakož řekl: »Zdali já sem Žid? Lid tvój a biskupové tvoji.« Neb domácí nepřietelé sú najhorší, jako teď Pánu byli. Též máš o jeho krvi svaté:81 najvětší sú domácí, Čechové, najhorší nepřietelé a najviece kaceřují. A z toho ne- napraveného rozumu žalovali, že převracie lid a že se činí Kristem, králem. A on, nechav toho, což die, že převracie lid, nic netázal, jakého jest zákona, než jal se tázati: »Jsi-li ty králem?«, neb hleděl dobrého svého pána, viec než tuto, kterak lid svodí; nic se na to netázal, než jest-li on králem. To ten nedostatek služebníkóv, když hledie viece dobrého pána svého nežli božieho dobrého — každý zle stojí! A dále jiné vyvinutie, že, když uslyšal, ani Galilei menují, poslal jej k Erodesovi. Neb die: »Poznav, že by byl Galilejský.« Galilea byla krajina nějaká v Židovstvu a v ní byl Nazaret, kdež Pán vzchoval se; i byla ta krajina Erodesa. I posla jej k němu vida, že by byl nevinen, a druhé, že byl jako jeho člověk, aby jej on súdil. A že byla spolu v hněvu, Pilát s Ero- desem, i chtěl se tudy některakým falšem k němu připochlebiti, a jakož se jest to i stalo. I vyvinul tento Pilát a zle učinil, neb učinil proti řádóm řím- ským a právóm, neb římské právo: Ktož kde hřeší, ten tu trp, a ktož kde hřeší, tu se kaj!82 I křivda se dála tu drahému Ježíšovi veliká. Die tu Hugo: »A, 81 T. j. o přijímání pod obojí způsobou. 82 Cassia 1. c. p. 375. 132
na něm«, jako by řekl: »Já, pohan, nenalézám viny na něm, a vy, Židé, nalézáte«; jakož řekl: »Zdali já sem Žid? Lid tvój a biskupové tvoji.« Neb domácí nepřietelé sú najhorší, jako teď Pánu byli. Též máš o jeho krvi svaté:81 najvětší sú domácí, Čechové, najhorší nepřietelé a najviece kaceřují. A z toho ne- napraveného rozumu žalovali, že převracie lid a že se činí Kristem, králem. A on, nechav toho, což die, že převracie lid, nic netázal, jakého jest zákona, než jal se tázati: »Jsi-li ty králem?«, neb hleděl dobrého svého pána, viec než tuto, kterak lid svodí; nic se na to netázal, než jest-li on králem. To ten nedostatek služebníkóv, když hledie viece dobrého pána svého nežli božieho dobrého — každý zle stojí! A dále jiné vyvinutie, že, když uslyšal, ani Galilei menují, poslal jej k Erodesovi. Neb die: »Poznav, že by byl Galilejský.« Galilea byla krajina nějaká v Židovstvu a v ní byl Nazaret, kdež Pán vzchoval se; i byla ta krajina Erodesa. I posla jej k němu vida, že by byl nevinen, a druhé, že byl jako jeho člověk, aby jej on súdil. A že byla spolu v hněvu, Pilát s Ero- desem, i chtěl se tudy některakým falšem k němu připochlebiti, a jakož se jest to i stalo. I vyvinul tento Pilát a zle učinil, neb učinil proti řádóm řím- ským a právóm, neb římské právo: Ktož kde hřeší, ten tu trp, a ktož kde hřeší, tu se kaj!82 I křivda se dála tu drahému Ježíšovi veliká. Die tu Hugo: »A, 81 T. j. o přijímání pod obojí způsobou. 82 Cassia 1. c. p. 375. 132
Strana 133
kterak my mnohé křivdy jeho suchým srdcem pama- tujeme!« I vyvinul tu Pilát, neb vida, že nevinen, měl ne- trmáceti jím, státi o to, aby jej pustil, když žádné viny na něm nenalezl. Neb, když žádné viny na něm nenalezl, proč jím trmácel darmo k Erodesovi? To jest ten nedostatek, ješto nejednú páni súdce, vidúc při pravú, a budú dlúho odtahovati,83 a mohúc pravdu učiniti, i dadie na ubrmany, že musí pravé pře sstúpiti, jakož najdú oni, neb budú dlúho súdem prodlévati, že, což by měl vysúditi právě, to naloží na pocty, na ubrmany. a mešká své dielo — a to jest hřiech veliký! Jako teď Pilát: viděl-li jest, že vinen, měl ho odsúditi, a jakož pravil, že žádné viny nenalézá, proč jest jím tehda trmácel k Erodesovi? Protož súdce, ten má vdy spravedlivosti hleděti, aby právě súdil, nebo súdce spravedlivý jest náměs- tek Boha. Neb v Starém zákoně súdce slúli bohové, jakož die:84 »Bohóm nebudeš utrhati«, totíž súdcém. Protož v súdci nemělo by býti žádné nepravosti, ani aby na dary hleděl, než prostě aby súdil a právě. Neb ta jest řehola súdciem vydaná, že, ktož chce sú- diti hřiešné, aby sám nebyl hřiešný; neb Pán řekl:85 »Kto z vás bez hřiechu, vrz na ni kamenem.« A že toto se božským jednáním dálo, že jest ode- slán k Erodesovi, aby žádní národové výmluvy ne- 83 T. j. odkládati rozsudek. 84 2. M. 22, 28. 85 Jan 8, 7. 133
kterak my mnohé křivdy jeho suchým srdcem pama- tujeme!« I vyvinul tu Pilát, neb vida, že nevinen, měl ne- trmáceti jím, státi o to, aby jej pustil, když žádné viny na něm nenalezl. Neb, když žádné viny na něm nenalezl, proč jím trmácel darmo k Erodesovi? To jest ten nedostatek, ješto nejednú páni súdce, vidúc při pravú, a budú dlúho odtahovati,83 a mohúc pravdu učiniti, i dadie na ubrmany, že musí pravé pře sstúpiti, jakož najdú oni, neb budú dlúho súdem prodlévati, že, což by měl vysúditi právě, to naloží na pocty, na ubrmany. a mešká své dielo — a to jest hřiech veliký! Jako teď Pilát: viděl-li jest, že vinen, měl ho odsúditi, a jakož pravil, že žádné viny nenalézá, proč jest jím tehda trmácel k Erodesovi? Protož súdce, ten má vdy spravedlivosti hleděti, aby právě súdil, nebo súdce spravedlivý jest náměs- tek Boha. Neb v Starém zákoně súdce slúli bohové, jakož die:84 »Bohóm nebudeš utrhati«, totíž súdcém. Protož v súdci nemělo by býti žádné nepravosti, ani aby na dary hleděl, než prostě aby súdil a právě. Neb ta jest řehola súdciem vydaná, že, ktož chce sú- diti hřiešné, aby sám nebyl hřiešný; neb Pán řekl:85 »Kto z vás bez hřiechu, vrz na ni kamenem.« A že toto se božským jednáním dálo, že jest ode- slán k Erodesovi, aby žádní národové výmluvy ne- 83 T. j. odkládati rozsudek. 84 2. M. 22, 28. 85 Jan 8, 7. 133
Strana 134
měli, než že všichni aby věděli o jeho umučení. Neb od pohana poslán k Erodesovi; neb Žid byl Erodes, i aby nemněli, že jej toliko Židé křižovali, ale i po- hané. A die, že jest byl tehda v Jerusalemě, neb byla blízko velika noc. Nebo třikrát do roka byli zavá- záni jíti do Jerusalema: na veliku noc, na letnice a hod stanóv na podzim; a tato dva svátky nebyli-li, ještě mohli vymluveni býti, ale na veliku noc každý byl zavázán pod zahynutím života, aby byl — leč by byl nemocen, tehdy vymluven. A ta velika noc znamenala vyvedenie z Ejipta, z vězenie; ale naše velika noc znamená vyvedenie z pekla a z moci ďábla. Protož, kterýž by křestan zvláště toho dne ne- přijímal těla božieho, neměl by u svatých pochován býti — tak sú práva — a takový má se báti, aby proto nebyl do pekla odsúzen! 134
měli, než že všichni aby věděli o jeho umučení. Neb od pohana poslán k Erodesovi; neb Žid byl Erodes, i aby nemněli, že jej toliko Židé křižovali, ale i po- hané. A die, že jest byl tehda v Jerusalemě, neb byla blízko velika noc. Nebo třikrát do roka byli zavá- záni jíti do Jerusalema: na veliku noc, na letnice a hod stanóv na podzim; a tato dva svátky nebyli-li, ještě mohli vymluveni býti, ale na veliku noc každý byl zavázán pod zahynutím života, aby byl — leč by byl nemocen, tehdy vymluven. A ta velika noc znamenala vyvedenie z Ejipta, z vězenie; ale naše velika noc znamená vyvedenie z pekla a z moci ďábla. Protož, kterýž by křestan zvláště toho dne ne- přijímal těla božieho, neměl by u svatých pochován býti — tak sú práva — a takový má se báti, aby proto nebyl do pekla odsúzen! 134
Strana 135
A rozdělivše rúcho jeho, i pustili sú losy. I stáše lid očekávaje. I posmieváchu se jemu kniežata kněž- ská s jinými řkúce: »Jiné jest uzdravoval, sám se zdráva učiň! (až dotud:) Jsi-li ty král Židovský, spas se samého.« (Luk. 23, 34—37.) Již dotýká jiné křivdy, kteráž se dála od rytieřóv Pilátových, že rúcho jeho dělili a losy o ně metali. A jakož se sjednávají doktorové, měl rúcho sukni a plášť. Plášť, ten sú rozdělili na čtvero, ale sukni vidúce, ano setkána, nezdálo se jim, aby ji rozdělili. V tom se okazuje chudoba drahého Pána, že jediné sukni a plášt měl. A kdež byl měšec s penězi aneb pás aneb obuv? Nic toho nebylo, aby to poručil zná- mým neb přátelóm. Doctor de Casia,86 že jest on nečinil poručenstvie obyčejem lidským, neb kéž jest komu poručil sukni a plášt? Nic žádnému; než činil poručenstvie o dobré skutky a ctnosti a to ostavil voleným, ktož zde světu umierají. Viz ctnost, an se modlil za nepřátely! Viz štědrost, an die lotru: »Bu- deš se mnú v ráji.« I o nebeské věci péči měl. Tiem dal naučenie, aby křestané viděli, kterak mají z toho světa jíti. Neb Pán Kristus chudý se narodil a chudý z tohoto světa šel. Naučenie: Kdyby křestané právě hleděli k svým dušiem, hleděli by své statky obrátiti jemu. Ale již sú křestané, že hledie, aby své statky obrátili, kam 86 Rozuměj: praví. Sr. Simon de Cassia 1. c. II. p. 405. 135
A rozdělivše rúcho jeho, i pustili sú losy. I stáše lid očekávaje. I posmieváchu se jemu kniežata kněž- ská s jinými řkúce: »Jiné jest uzdravoval, sám se zdráva učiň! (až dotud:) Jsi-li ty král Židovský, spas se samého.« (Luk. 23, 34—37.) Již dotýká jiné křivdy, kteráž se dála od rytieřóv Pilátových, že rúcho jeho dělili a losy o ně metali. A jakož se sjednávají doktorové, měl rúcho sukni a plášť. Plášť, ten sú rozdělili na čtvero, ale sukni vidúce, ano setkána, nezdálo se jim, aby ji rozdělili. V tom se okazuje chudoba drahého Pána, že jediné sukni a plášt měl. A kdež byl měšec s penězi aneb pás aneb obuv? Nic toho nebylo, aby to poručil zná- mým neb přátelóm. Doctor de Casia,86 že jest on nečinil poručenstvie obyčejem lidským, neb kéž jest komu poručil sukni a plášt? Nic žádnému; než činil poručenstvie o dobré skutky a ctnosti a to ostavil voleným, ktož zde světu umierají. Viz ctnost, an se modlil za nepřátely! Viz štědrost, an die lotru: »Bu- deš se mnú v ráji.« I o nebeské věci péči měl. Tiem dal naučenie, aby křestané viděli, kterak mají z toho světa jíti. Neb Pán Kristus chudý se narodil a chudý z tohoto světa šel. Naučenie: Kdyby křestané právě hleděli k svým dušiem, hleděli by své statky obrátiti jemu. Ale již sú křestané, že hledie, aby své statky obrátili, kam 86 Rozuměj: praví. Sr. Simon de Cassia 1. c. II. p. 405. 135
Strana 136
jediné tělo táhne, přátelóm a synóm. Augustinus:87 »Když otec řádně hněvá se na svého syna, muož jej na smrti i od statku vyděditi.« A die dále:88 »Má-li kto syna a dává jemu diel, mějž hned Krista druhého, a tak, by měl synóv deset, mějž Krista je- denástého.« Ale jakož starosty, jsúc jediné hnuti tě- lesnú, hovadnú milostí, porúčejí statky dětem, ješto jest to jediné jim zápal k věčím hřiechóm?! Ale otec, nauče syna řemeslu, a potom dal jemu diel na smrti skrovný, aby dělal potom: »A ostatek, synu, chcit já ostaviti a dáti svému Bohu za svú duši.« Ale že jest již to na lidi přišlo, že dobývají sbožie zle a zle jeho zde nechávají a ostavují, že zle bývá utraceno. A obecně v těch poručenstvích strach, aby své duše nezmeškali. Neb, když má umřieti, tepruv řiedí kšaft a počet, ješto by se tu již měla duše se- brati s Pánem Bohem, když má vyjíti — to pak s po- ručenstvím! A opět viz ten nedostatek: Když by který měště- nín svú dceru vdával, dal by po nie diel kop nádste; ale když umře, tu nedá po nie dielu Kristovi. »A, teď umřela mi dcera, dobře se vdala!« — ale nedá po nie dielu choti, kterýž ji vzal! A die: »Lid stál očekávaje.« Jedni očekávali konce smrti jeho, jiní stáli, žalost majíce a lítost nad ním, a jiní očekávali divóv, bude-li divy činiti, a čtvrtí 87 Augustinus, Sermones ad populum, classis IV. De diversis, sermo CCCLV. (De vita et moribus clericorum suorum), MI. 39 c. 1571. 88 Tamtéž c. 1572. 136
jediné tělo táhne, přátelóm a synóm. Augustinus:87 »Když otec řádně hněvá se na svého syna, muož jej na smrti i od statku vyděditi.« A die dále:88 »Má-li kto syna a dává jemu diel, mějž hned Krista druhého, a tak, by měl synóv deset, mějž Krista je- denástého.« Ale jakož starosty, jsúc jediné hnuti tě- lesnú, hovadnú milostí, porúčejí statky dětem, ješto jest to jediné jim zápal k věčím hřiechóm?! Ale otec, nauče syna řemeslu, a potom dal jemu diel na smrti skrovný, aby dělal potom: »A ostatek, synu, chcit já ostaviti a dáti svému Bohu za svú duši.« Ale že jest již to na lidi přišlo, že dobývají sbožie zle a zle jeho zde nechávají a ostavují, že zle bývá utraceno. A obecně v těch poručenstvích strach, aby své duše nezmeškali. Neb, když má umřieti, tepruv řiedí kšaft a počet, ješto by se tu již měla duše se- brati s Pánem Bohem, když má vyjíti — to pak s po- ručenstvím! A opět viz ten nedostatek: Když by který měště- nín svú dceru vdával, dal by po nie diel kop nádste; ale když umře, tu nedá po nie dielu Kristovi. »A, teď umřela mi dcera, dobře se vdala!« — ale nedá po nie dielu choti, kterýž ji vzal! A die: »Lid stál očekávaje.« Jedni očekávali konce smrti jeho, jiní stáli, žalost majíce a lítost nad ním, a jiní očekávali divóv, bude-li divy činiti, a čtvrtí 87 Augustinus, Sermones ad populum, classis IV. De diversis, sermo CCCLV. (De vita et moribus clericorum suorum), MI. 39 c. 1571. 88 Tamtéž c. 1572. 136
Strana 137
stáli, aby se posmievali jemu; jakož i die, že knie- žata posmievali se jemu a řiekali: »Pomoz sobě!« Jest tu ten hřiech, že, »ktož se posmievá těm lidem, ješto na smrt odsúzeni sú, že ten člověk neb jest blázen aneb jím čert klátí a lomcuje, neb jest dosti múky člověku, když hrdlo ztratí«. To doctor de Casia.89 Protož oni teď se jemu, an na kříži visí, posmievali — ďábel jimi lomcoval. Viz! Máš ne- přietele, ještoť málo přeje, a druhý úhlavný nepřietel, jenž by bylo hodné, aby se nad ním mstil; který věčí hřiech, tento-li, kdyby se nad nepřietelem mstil, čili kdyby se onomu posmieval, ani jej na smrt vedú?" A, větčí hřiech onomu se na smrt vedenému posmie- vati, než nad tiemto kdyby se mstil! A to sú učinili mistru Janovi Husovi, že se posmievali, korunu mu udělavše, a Roháčovi? červenú kytli etc. A řiekali: »Jiné vysvobozoval, sámť se nemuož vy- svoboditi!« Ale mohlt jest, kdyby byl ráčil; ale proto se ráčil nevysvoboditi, aby nás vysvobodil z věčných okov. Marek,91 že řiekali: »Sstup s kříže a uvěří- met!« Slibovali, ale byli by selhali, neb věčí div učinil, že z mrtvých vstal, a neuvěřili — ovšem by byli onomu, by byl s kříže sstúpil, neuvěřili. A dále, že se jemu i rytieři posmievali, přistupujíce a octa jemu podávajíce. Viz čtvero jeho posmievanie! Třikrát se jemu posmievali: tvář jemu zakrývajíc, 89 Cassia 1. c. II. p. 407. 90 O smrti Jana Roháče z Dubé viz Staré letopisy české (vyd. Šimek) str. 78. 91 Přidej: praví. Srv. Marek 16, 32. 137
stáli, aby se posmievali jemu; jakož i die, že knie- žata posmievali se jemu a řiekali: »Pomoz sobě!« Jest tu ten hřiech, že, »ktož se posmievá těm lidem, ješto na smrt odsúzeni sú, že ten člověk neb jest blázen aneb jím čert klátí a lomcuje, neb jest dosti múky člověku, když hrdlo ztratí«. To doctor de Casia.89 Protož oni teď se jemu, an na kříži visí, posmievali — ďábel jimi lomcoval. Viz! Máš ne- přietele, ještoť málo přeje, a druhý úhlavný nepřietel, jenž by bylo hodné, aby se nad ním mstil; který věčí hřiech, tento-li, kdyby se nad nepřietelem mstil, čili kdyby se onomu posmieval, ani jej na smrt vedú?" A, větčí hřiech onomu se na smrt vedenému posmie- vati, než nad tiemto kdyby se mstil! A to sú učinili mistru Janovi Husovi, že se posmievali, korunu mu udělavše, a Roháčovi? červenú kytli etc. A řiekali: »Jiné vysvobozoval, sámť se nemuož vy- svoboditi!« Ale mohlt jest, kdyby byl ráčil; ale proto se ráčil nevysvoboditi, aby nás vysvobodil z věčných okov. Marek,91 že řiekali: »Sstup s kříže a uvěří- met!« Slibovali, ale byli by selhali, neb věčí div učinil, že z mrtvých vstal, a neuvěřili — ovšem by byli onomu, by byl s kříže sstúpil, neuvěřili. A dále, že se jemu i rytieři posmievali, přistupujíce a octa jemu podávajíce. Viz čtvero jeho posmievanie! Třikrát se jemu posmievali: tvář jemu zakrývajíc, 89 Cassia 1. c. II. p. 407. 90 O smrti Jana Roháče z Dubé viz Staré letopisy české (vyd. Šimek) str. 78. 91 Přidej: praví. Srv. Marek 16, 32. 137
Strana 138
druhé u Erodesa, když v bielé rúcho oblečen — tu se vešken dvór jemu posmieval —, třetie u Piláta v rathúze rytieři Pilátovi, když jej korunovali, a čtvrté teď na kříži posmievali se rytieři. To čtvero posmie- vanie i dnes se od lidí zlých děje. Jakož teď jedno posmievanie dálo se u biskupa, též se děje od ny- nějších kněží: Buoh jich povýšil a dal jim úřad, a když, majíc ty úřady, nectie jeho, nehledie jeho chvály, již se jemu posmievají. Isaie XXVIII.:92 »Posměvači, slyšte...« etc. I také jeho křižují, když jeho zvelebenie nehledie. Druhé u Erodesa; tu se posmievá ruka světská, králi, kniežata. Ti se tak po- smievají: majíce sbožie a panstvie, aby tiem pan- stvím zpravovali lid a vedli k zákonu božiemu a pilni byli zákona božieho a ostřiehali jeho — a když toho nenie, již se jemu posmievají. Třetie rytieři se posmie- vali v rathúze; a ti lidé rytieřští i dnes se posmievají. Neb těm na to sú dáni platové, žoldové, aby chu- diny ostřiehali a nedřeli jie; i kdyžkoli viec drú chudinu, než mají dřieti, již se posmievají Pánu Kristu. Čtvrté, když na kříži visal, tu se jemu po- smievali vóbec; tu miení vešken lid obecní, jenž se posmievá. Neb on žieznil, a oni jemu octa podávali; též on žiezní našeho spasenie, a my jemu octa podá- váme — svých zlých skutkóv, hřiechóv a hanebných životóv! 92 Iz. 28, 14. 138
druhé u Erodesa, když v bielé rúcho oblečen — tu se vešken dvór jemu posmieval —, třetie u Piláta v rathúze rytieři Pilátovi, když jej korunovali, a čtvrté teď na kříži posmievali se rytieři. To čtvero posmie- vanie i dnes se od lidí zlých děje. Jakož teď jedno posmievanie dálo se u biskupa, též se děje od ny- nějších kněží: Buoh jich povýšil a dal jim úřad, a když, majíc ty úřady, nectie jeho, nehledie jeho chvály, již se jemu posmievají. Isaie XXVIII.:92 »Posměvači, slyšte...« etc. I také jeho křižují, když jeho zvelebenie nehledie. Druhé u Erodesa; tu se posmievá ruka světská, králi, kniežata. Ti se tak po- smievají: majíce sbožie a panstvie, aby tiem pan- stvím zpravovali lid a vedli k zákonu božiemu a pilni byli zákona božieho a ostřiehali jeho — a když toho nenie, již se jemu posmievají. Třetie rytieři se posmie- vali v rathúze; a ti lidé rytieřští i dnes se posmievají. Neb těm na to sú dáni platové, žoldové, aby chu- diny ostřiehali a nedřeli jie; i kdyžkoli viec drú chudinu, než mají dřieti, již se posmievají Pánu Kristu. Čtvrté, když na kříži visal, tu se jemu po- smievali vóbec; tu miení vešken lid obecní, jenž se posmievá. Neb on žieznil, a oni jemu octa podávali; též on žiezní našeho spasenie, a my jemu octa podá- váme — svých zlých skutkóv, hřiechóv a hanebných životóv! 92 Iz. 28, 14. 138
Strana 139
III. Z VÝKLADU NA EVANGELIUM SV. JANA. Na světě bieše a svět skrze něho učiněn jest, a svět jeho nepoznal etc. (Jan 1, 10). Když svatý Janl pověděl o tom Slovu věčném nestvořeném a pravil o jeho výsosti a velebnosti a kerak vešken svět nemohl by pochopiti toho světla, i ráčil poslati menšie světlo napřed, svatého Jana," jehož teď chválí euvangelista, kerak káže i zpósobo- val lid k tomu P. Kristu, a die, že nebieše on světlo, sv. Jan, ale Pán Kristus, že on jest pravé světlo; již pak tuto dovodí, že to světlo móž osvietiti každého přítomností, neb jest všudy přítomen, kdež die: »Na světě bieše«, neb jest všudy. Nápodobně příklad na králi: Král, ten jest mocí všudy, ale přítomností v jednom miestě jest, tu v komoře aneb na sieni. Ale bytem jest jen v tom miestě, kdež tělo jeho zaměst- nává; jako když sedí na jedné stolici, hned na druhé nenie jeho bytem. Ale Pán Bóh, ten jest mocí všudy, neb všecky stvořil. Protož David řiekal: »Quo ibo 1 Sv. Jan Evangelista. 2 Sv. Jana = Křtitele. 3 Žalm 139, 7 n. V č. překladě: Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? Jestliže bych vstou- pil na nebe ... (Rok. pozměnil začátek). 139
III. Z VÝKLADU NA EVANGELIUM SV. JANA. Na světě bieše a svět skrze něho učiněn jest, a svět jeho nepoznal etc. (Jan 1, 10). Když svatý Janl pověděl o tom Slovu věčném nestvořeném a pravil o jeho výsosti a velebnosti a kerak vešken svět nemohl by pochopiti toho světla, i ráčil poslati menšie světlo napřed, svatého Jana," jehož teď chválí euvangelista, kerak káže i zpósobo- val lid k tomu P. Kristu, a die, že nebieše on světlo, sv. Jan, ale Pán Kristus, že on jest pravé světlo; již pak tuto dovodí, že to světlo móž osvietiti každého přítomností, neb jest všudy přítomen, kdež die: »Na světě bieše«, neb jest všudy. Nápodobně příklad na králi: Král, ten jest mocí všudy, ale přítomností v jednom miestě jest, tu v komoře aneb na sieni. Ale bytem jest jen v tom miestě, kdež tělo jeho zaměst- nává; jako když sedí na jedné stolici, hned na druhé nenie jeho bytem. Ale Pán Bóh, ten jest mocí všudy, neb všecky stvořil. Protož David řiekal: »Quo ibo 1 Sv. Jan Evangelista. 2 Sv. Jana = Křtitele. 3 Žalm 139, 7 n. V č. překladě: Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl? Jestliže bych vstou- pil na nebe ... (Rok. pozměnil začátek). 139
Strana 140
a facie tua aut a spiritu tuo quo fugiam? Si ascen- dero in celum« etc. Též že je přítomností všudy, neb vidí všecky věci všudy. Sv. Pavel4 [die], že sú všecky věci obnaženy před očima jeho. A jako král, ten jest jen v jednom miestě bytem, ale Bóh jest všudy bytem, v každém miestě, tak, neb on dává každé věci přirozenie a každú věc zachovává a tak on všecky počátky jedná a pojí. A živlové sú počátkové všech věcí, že ze čtyř věcí sú spojeny ty všecky věci: z uohně, z větra, z vody a z země. A tak i člověk stvořen jest ze čtyř živlóv: z ohně, ani řie- kají: »Dal mi v líce, až mi jiskry prchly«,5 aneb z kostí oheň skáče, když tepe; z vody, an se upotí člověk aneb pláče, ano voda teče; vietr, an dýše; země, neb sme z země stvořeni. I tyť věci v hromadu pojí Bóh a žádného nenie prostředku mezi těmi živly a mezi Bohem. A dokudž ti živlové dobře stojie v člověku, dotud trvá, a když se rušie, tehdy i člověk se ruší. A ty živly pojí milý Bóh, a tak jest přítomností všudy. I tiem trojím obyčejem jest na světě: přítom- ností, mocí a bytem. A tudy to světlo móž osvietiti každého člověka, neb jest on pravé světlo, a tudy móž osvietiti každého člověka, neb jest všudy, a tudy, ješto žádný svatý nenie všudy ani anjelé; a třetí duo- vod, že móž osvietiti každého člověka z jeho skutku a z jeho diela. Neb on vešken svět stvořil, to je 4 5 Žid. 4, 13. Srv. nč.: Dal mi pohlavek, až se mi v očích zajiskřilo. 140
a facie tua aut a spiritu tuo quo fugiam? Si ascen- dero in celum« etc. Též že je přítomností všudy, neb vidí všecky věci všudy. Sv. Pavel4 [die], že sú všecky věci obnaženy před očima jeho. A jako král, ten jest jen v jednom miestě bytem, ale Bóh jest všudy bytem, v každém miestě, tak, neb on dává každé věci přirozenie a každú věc zachovává a tak on všecky počátky jedná a pojí. A živlové sú počátkové všech věcí, že ze čtyř věcí sú spojeny ty všecky věci: z uohně, z větra, z vody a z země. A tak i člověk stvořen jest ze čtyř živlóv: z ohně, ani řie- kají: »Dal mi v líce, až mi jiskry prchly«,5 aneb z kostí oheň skáče, když tepe; z vody, an se upotí člověk aneb pláče, ano voda teče; vietr, an dýše; země, neb sme z země stvořeni. I tyť věci v hromadu pojí Bóh a žádného nenie prostředku mezi těmi živly a mezi Bohem. A dokudž ti živlové dobře stojie v člověku, dotud trvá, a když se rušie, tehdy i člověk se ruší. A ty živly pojí milý Bóh, a tak jest přítomností všudy. I tiem trojím obyčejem jest na světě: přítom- ností, mocí a bytem. A tudy to světlo móž osvietiti každého člověka, neb jest on pravé světlo, a tudy móž osvietiti každého člověka, neb jest všudy, a tudy, ješto žádný svatý nenie všudy ani anjelé; a třetí duo- vod, že móž osvietiti každého člověka z jeho skutku a z jeho diela. Neb on vešken svět stvořil, to je 4 5 Žid. 4, 13. Srv. nč.: Dal mi pohlavek, až se mi v očích zajiskřilo. 140
Strana 141
všecka stvořenie. A vida člověk ta všecka stvořenie, pohledě, ano se v nich okazuje divná moc, divná múdrost, divná dobrota Trojice svaté, i hledě na to krásné stvořenie a na ta rozličná diela, měl by při- jíti ku poznání Stvořitele těch věcí; jakož die Sap.“ 13: »Od všelikého stvořenie bývá poznán Stvořitel.« Jako právě, kerak sú tam veliké ryby u moři a divné, i lidé, vidúc věci krásné — jako slunce a jiné úži- tečné věci nám — i přicházejí tudy ku poznání Boha. A tak on jest taký Pán, že osvěcuje, neb jest on světlo, druhé osvěcuje, neb jest přítomen všudy, třetie, že on každého osvěcuje, neb jest všech věcí stvořitel. Neb jako to bývá, že lidé z účinka lidi po- znávají, jako písaře po písmu a jiného dělníka po řemesle, ano řiekají: »Já znám, že je to jeho dielo«, též lidé vidúc, že je krásný svět, tudy poznávají Boha, že je od něho stvořen. Sv. Pavel7 die, že od člověka skrze vidomé věci bývají poznány nevidomé, to je, že Bóh poznán bývá, ale v sobě jest žádný Boha ne- viděl, než skrze jeho diela přicházejí ku poznání Boha. Ale ti lidé, ješto sú jako hovada, ješto netbají skrze věci vidomé znáti Boha a nepozdvihují se k němu, na takové lidi žaluje Duch boží (Sap.8 13) řka, že sú marní ti všichni. Neb vidíme věci dobré, a ty sú dobré účastenstvím Boha, že od něho dobrotu 6 Moudr. 13, 5. Řím. 1, 20. Moudr. 13, 1. 141
všecka stvořenie. A vida člověk ta všecka stvořenie, pohledě, ano se v nich okazuje divná moc, divná múdrost, divná dobrota Trojice svaté, i hledě na to krásné stvořenie a na ta rozličná diela, měl by při- jíti ku poznání Stvořitele těch věcí; jakož die Sap.“ 13: »Od všelikého stvořenie bývá poznán Stvořitel.« Jako právě, kerak sú tam veliké ryby u moři a divné, i lidé, vidúc věci krásné — jako slunce a jiné úži- tečné věci nám — i přicházejí tudy ku poznání Boha. A tak on jest taký Pán, že osvěcuje, neb jest on světlo, druhé osvěcuje, neb jest přítomen všudy, třetie, že on každého osvěcuje, neb jest všech věcí stvořitel. Neb jako to bývá, že lidé z účinka lidi po- znávají, jako písaře po písmu a jiného dělníka po řemesle, ano řiekají: »Já znám, že je to jeho dielo«, též lidé vidúc, že je krásný svět, tudy poznávají Boha, že je od něho stvořen. Sv. Pavel7 die, že od člověka skrze vidomé věci bývají poznány nevidomé, to je, že Bóh poznán bývá, ale v sobě jest žádný Boha ne- viděl, než skrze jeho diela přicházejí ku poznání Boha. Ale ti lidé, ješto sú jako hovada, ješto netbají skrze věci vidomé znáti Boha a nepozdvihují se k němu, na takové lidi žaluje Duch boží (Sap.8 13) řka, že sú marní ti všichni. Neb vidíme věci dobré, a ty sú dobré účastenstvím Boha, že od něho dobrotu 6 Moudr. 13, 5. Řím. 1, 20. Moudr. 13, 1. 141
Strana 142
berú; jako slunce dobré, jím se rodie jiné věci. »Homo hominem generat et sol«." A protož lidé, vidúc ta diela krásná a úžitečná, i netbají se skrze ně pozdvíhati k Bohu, a vidúc ta diela, i nepoznají mistra, to je velmi divná věc a ve- liký hřiech. Proč řiekají u stolu kněžie: »Gustate et videte, quoniam suavis est Dominus«?10 Zdaž jie má v polévce či v masu okusiti? Ano, že je sladký a chutný Bóh, také i té věci své dobroty udělil a od něho béře aučastnost. Ale my sme jako kuoň: mno- ho-li děkuje, když jemu pán dá dobrého ovsa? Nic! Též my, že sme hovadní a biední. 9 Člověk a slunce plodí člověka. Je to citát z Aristotela (vyd. Bekker), Qvotx�g axgoácsog B p. 194b, 13. 10 Zalm 34, 9; v nč. překladě: Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. 142
berú; jako slunce dobré, jím se rodie jiné věci. »Homo hominem generat et sol«." A protož lidé, vidúc ta diela krásná a úžitečná, i netbají se skrze ně pozdvíhati k Bohu, a vidúc ta diela, i nepoznají mistra, to je velmi divná věc a ve- liký hřiech. Proč řiekají u stolu kněžie: »Gustate et videte, quoniam suavis est Dominus«?10 Zdaž jie má v polévce či v masu okusiti? Ano, že je sladký a chutný Bóh, také i té věci své dobroty udělil a od něho béře aučastnost. Ale my sme jako kuoň: mno- ho-li děkuje, když jemu pán dá dobrého ovsa? Nic! Též my, že sme hovadní a biední. 9 Člověk a slunce plodí člověka. Je to citát z Aristotela (vyd. Bekker), Qvotx�g axgoácsog B p. 194b, 13. 10 Zalm 34, 9; v nč. překladě: Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. 142
Strana 143
A třetieho dne svatba stala se jest v Káně Gali- lejské... Ještě nepřišla hodina má. (Jan 2, 1—4). K každé věci, když jest, příleží k ní skutek. A že je sv. Jan vypravil v první kapitole, že je Kristus pravý Bóh, rodě se od věčnosti z Boha Otce, a po- ňavadž jest Bóh, hned skutku božského v této ka- pitole dotýká. A ti skutkové jeho přesahají svú mocí všecko stvořenie. A ty skutky vedl jest on na tré: jedny mezi lidmi obcuje, jako tuto, když vodu u víno obrátil; druhé před smrtí divní se skutkové dáli; třetie, když z mrtvých vstal, divné skutky oka- zoval, tiem dovodě slávy svého božstvie. A na to činil divy mezi lidmi jako tuto, jedno aby učedlníci u vieře se upevnili a lidé jiní aby se k němu spieše obrátili. I teď okázal tu moc božskú, když přiro- zenie změnil, že vodu u víno obrátil; a jiného skutku bude dotýkati v třetie kapitoleli o křtu, kerak jest to divný skutek ráčil učiniti. I skutky svými dokázal své velebnosti božské. Tu se shledává náš hřiech veliký, ješto my, vidúc divné skutky božské, kéž se divíme? Béda: »Zdali ten div každý rok neděje se od něho, an každý rok obracie vodu u víno? Neb co je víno v hrozniech? Jest voda horkostí slunečnú uvařená.« My netolik se máme diviti, ale radovati. A, kdyby mrtvého koho vzkřiesil, jak bychme se divili tomu velmi! Ale že se lidé rodie a dú na svět, tomu se nic nedivíme, 11 Jan 3, 2 nn. 143
A třetieho dne svatba stala se jest v Káně Gali- lejské... Ještě nepřišla hodina má. (Jan 2, 1—4). K každé věci, když jest, příleží k ní skutek. A že je sv. Jan vypravil v první kapitole, že je Kristus pravý Bóh, rodě se od věčnosti z Boha Otce, a po- ňavadž jest Bóh, hned skutku božského v této ka- pitole dotýká. A ti skutkové jeho přesahají svú mocí všecko stvořenie. A ty skutky vedl jest on na tré: jedny mezi lidmi obcuje, jako tuto, když vodu u víno obrátil; druhé před smrtí divní se skutkové dáli; třetie, když z mrtvých vstal, divné skutky oka- zoval, tiem dovodě slávy svého božstvie. A na to činil divy mezi lidmi jako tuto, jedno aby učedlníci u vieře se upevnili a lidé jiní aby se k němu spieše obrátili. I teď okázal tu moc božskú, když přiro- zenie změnil, že vodu u víno obrátil; a jiného skutku bude dotýkati v třetie kapitoleli o křtu, kerak jest to divný skutek ráčil učiniti. I skutky svými dokázal své velebnosti božské. Tu se shledává náš hřiech veliký, ješto my, vidúc divné skutky božské, kéž se divíme? Béda: »Zdali ten div každý rok neděje se od něho, an každý rok obracie vodu u víno? Neb co je víno v hrozniech? Jest voda horkostí slunečnú uvařená.« My netolik se máme diviti, ale radovati. A, kdyby mrtvého koho vzkřiesil, jak bychme se divili tomu velmi! Ale že se lidé rodie a dú na svět, tomu se nic nedivíme, 11 Jan 3, 2 nn. 143
Strana 144
ješto jest to větčie, než by mrtvého vzkřiesil. A proč se tomu nedivíme? Neb nám jest to všecko zleh- čeno. Kdyby lidé nikda květu na štěpu neviděli, a když by štěp znovu krásně zakvetl jako mléko, jak by to lidem velmi divno bylo! Ale že již lidé toho mnoho vídají, i zlehčelo nám to, netbáme. Protož die David:12 »Pane Bože, zdali tvé divné věci po- znány budú v temnostech?« Neb lidé sú zatmieni a zhovadilí, netbají. Však on na to tyto věci hojně dává rozličné, aby tudy poznán byl, jakož die Duch boží,13 že vidúc krásné věci zde, měli bychom skrze ně k Stvořiteli se pozdvíhati. A na tot je on div na svatbě učinil, aby učedlníci se u vieře potvrdili a lidé aby se k němu pozdvihli. Ano to divná věc a měli by se tomu lidé dívati, kerak on svój orloj zpravuje, totíž slunce a jiné hvězdy. Co tam bývá vichrovánie nahoře a povětřie divná — kéž se kdy zastaví aneb překazí tomu slunci a těm kolóm divným? Měli bychom se skrze ty věci velmi k němu pozdvíhati! Pomysl, mnoho-li se tomu divíš, jaké jest on to dielo udělal, když sú tě křtili, že si divně vytržen z moci ďábelské a z moci pe- kelnie, ano, kdy tě nesli ke křtu, a ty byl si syn hněvu božieho, a po křtu byl milý syn boží! Umie- me-li sobě to vážiti? Málo, než sme jako hovada! Kóň neb svině mnoho-li děkuje svým pánóm, že jim dávají dobrý obrok? Nic! Též my. Protož die 12 Ž. 88, 13. 13 Moudr. 13, 5. 144
ješto jest to větčie, než by mrtvého vzkřiesil. A proč se tomu nedivíme? Neb nám jest to všecko zleh- čeno. Kdyby lidé nikda květu na štěpu neviděli, a když by štěp znovu krásně zakvetl jako mléko, jak by to lidem velmi divno bylo! Ale že již lidé toho mnoho vídají, i zlehčelo nám to, netbáme. Protož die David:12 »Pane Bože, zdali tvé divné věci po- znány budú v temnostech?« Neb lidé sú zatmieni a zhovadilí, netbají. Však on na to tyto věci hojně dává rozličné, aby tudy poznán byl, jakož die Duch boží,13 že vidúc krásné věci zde, měli bychom skrze ně k Stvořiteli se pozdvíhati. A na tot je on div na svatbě učinil, aby učedlníci se u vieře potvrdili a lidé aby se k němu pozdvihli. Ano to divná věc a měli by se tomu lidé dívati, kerak on svój orloj zpravuje, totíž slunce a jiné hvězdy. Co tam bývá vichrovánie nahoře a povětřie divná — kéž se kdy zastaví aneb překazí tomu slunci a těm kolóm divným? Měli bychom se skrze ty věci velmi k němu pozdvíhati! Pomysl, mnoho-li se tomu divíš, jaké jest on to dielo udělal, když sú tě křtili, že si divně vytržen z moci ďábelské a z moci pe- kelnie, ano, kdy tě nesli ke křtu, a ty byl si syn hněvu božieho, a po křtu byl milý syn boží! Umie- me-li sobě to vážiti? Málo, než sme jako hovada! Kóň neb svině mnoho-li děkuje svým pánóm, že jim dávají dobrý obrok? Nic! Též my. Protož die 12 Ž. 88, 13. 13 Moudr. 13, 5. 144
Strana 145
David:14 »Neroď'te býti jako kóň a mezek.« I klade již tuto sv. Jan příčinu toho skutku, kerýž byl učinil Ježíš, že vína neměli. I die: »A třetí den«, totíž po povolání Natanaele. Byla tu někde blízko véska v Galilei, kdež svadba byla. I byla tu matka Ježíšova, byl také povolán i Ježíš. O matce jeho ne- čte se, by ona pozvána byla, než šla, jako ono někdy k Ažbětě přietelkyni šla,15 aby jí poslúžila; též tuto šla na svatbu, aby jim poslúžila jako přátelóm. I nešla ona pro hodovánie, ale pro poslúženie. A druhé, že ona, súci čistá panna, ráčila býti na svatbě, tiem dala naučenie, aby žádným panenstvím manželstvie nebylo opomietáno. Neb v panenství často se pýcha zarozuje. Neb Pán Kristus ráčil se z panny naroditi, aby panenstvie pochválil, že je jemu velmi milé a libé; ráčil chválen býti od vdovy,16 aby vdovstvie potvrdil; ráčil teď býti na svatbě, aby manželstvie potvrdil. Ale kdyžť jest pyšná panna, velmit se jemu nelíbí; mnoho viec líbí se jemu manželka pokorná než panna pyšná. Neb manželka, ta má velikú příčinu pokory, neb jest muži pod bázní, ano muž nejednú ztepe, zlaje, an pobiezé dělat etc., ano manželka musí těžce roditi a mnohé psoty podstúpiti; ale panna, súc svobodná, ana má příčinu života sodomského, když chce, vstane, když chce, jie, pie, kdy chce, ale manželka 14 Z. 32, 9. 15 Luk. 1, 39 nn. Luk. 11, 27(?). 16 Rokycana 10 145
David:14 »Neroď'te býti jako kóň a mezek.« I klade již tuto sv. Jan příčinu toho skutku, kerýž byl učinil Ježíš, že vína neměli. I die: »A třetí den«, totíž po povolání Natanaele. Byla tu někde blízko véska v Galilei, kdež svadba byla. I byla tu matka Ježíšova, byl také povolán i Ježíš. O matce jeho ne- čte se, by ona pozvána byla, než šla, jako ono někdy k Ažbětě přietelkyni šla,15 aby jí poslúžila; též tuto šla na svatbu, aby jim poslúžila jako přátelóm. I nešla ona pro hodovánie, ale pro poslúženie. A druhé, že ona, súci čistá panna, ráčila býti na svatbě, tiem dala naučenie, aby žádným panenstvím manželstvie nebylo opomietáno. Neb v panenství často se pýcha zarozuje. Neb Pán Kristus ráčil se z panny naroditi, aby panenstvie pochválil, že je jemu velmi milé a libé; ráčil chválen býti od vdovy,16 aby vdovstvie potvrdil; ráčil teď býti na svatbě, aby manželstvie potvrdil. Ale kdyžť jest pyšná panna, velmit se jemu nelíbí; mnoho viec líbí se jemu manželka pokorná než panna pyšná. Neb manželka, ta má velikú příčinu pokory, neb jest muži pod bázní, ano muž nejednú ztepe, zlaje, an pobiezé dělat etc., ano manželka musí těžce roditi a mnohé psoty podstúpiti; ale panna, súc svobodná, ana má příčinu života sodomského, když chce, vstane, když chce, jie, pie, kdy chce, ale manželka 14 Z. 32, 9. 15 Luk. 1, 39 nn. Luk. 11, 27(?). 16 Rokycana 10 145
Strana 146
nemá té vóle. A protož mnohé manželky předstihnú vdovy i panny v odplatě v nebi. Protož Bóh nebude súditi podlé toho, že s' panna, vdova, mnich, jeptiška, ale vedlé zaslúženie, podlé zaslúženie každého. To již máš, proč Panna Maria byla na svatbě. A P. Ježíš proč byl na svadbě? Proto, aby svú moc božskú okázal, neb, když ten skutek učinil, tu moc svú božskú okázal, a aby tajné božstvie okázalo se v tom člověčenství vidomém. Izaie:17 »Vere tu es Deus absconditus.« Druhé proto ráčil býti na svatbě, aby manželstvie potvrdil proti kacieřóm, jenž byli a pravili, že je z ďábla manželstvie; ale byť řádné manželstvie v sobě hřiech zavieralo, nikda by Ježíš nebyl na svatbě. A tu div ráčil učiniti, aby se učedlníci potvrdili u vieře a lidé aby se obrátili. Vezmiž z toho, ješto bývají na svatbách pyšní, hrdí, lakotní, a vymlúvají se Pánem Ježíšem a jeho matkú, že oni byli na svatbě: takoví všichni činie sobě rovného hřiešníka Pána Ježíše. Co toho bývá, té pýchy, na svatbách, ješto na se hojně naloží a nevěstě hojně vloží, ale co by měl dáti Pánu Ježíšovi, desáté strany toho ne- učiní! Proč onomu byla ruka uschla?18 Neb, což k pravici dáti, tu těžko! A když se vína nedostalo, řekla: »Vína nemají.« Zdaliž jest nevěděl, že je jemu připomenula? Nic, ale tiem dokázala, že je velmi milosrdného srdce 17 Iz. 45, 15 (Jistě ty jsi Bůh ... skrývající se). 18 1.(3.) Král. 13, 4. 146
nemá té vóle. A protož mnohé manželky předstihnú vdovy i panny v odplatě v nebi. Protož Bóh nebude súditi podlé toho, že s' panna, vdova, mnich, jeptiška, ale vedlé zaslúženie, podlé zaslúženie každého. To již máš, proč Panna Maria byla na svatbě. A P. Ježíš proč byl na svadbě? Proto, aby svú moc božskú okázal, neb, když ten skutek učinil, tu moc svú božskú okázal, a aby tajné božstvie okázalo se v tom člověčenství vidomém. Izaie:17 »Vere tu es Deus absconditus.« Druhé proto ráčil býti na svatbě, aby manželstvie potvrdil proti kacieřóm, jenž byli a pravili, že je z ďábla manželstvie; ale byť řádné manželstvie v sobě hřiech zavieralo, nikda by Ježíš nebyl na svatbě. A tu div ráčil učiniti, aby se učedlníci potvrdili u vieře a lidé aby se obrátili. Vezmiž z toho, ješto bývají na svatbách pyšní, hrdí, lakotní, a vymlúvají se Pánem Ježíšem a jeho matkú, že oni byli na svatbě: takoví všichni činie sobě rovného hřiešníka Pána Ježíše. Co toho bývá, té pýchy, na svatbách, ješto na se hojně naloží a nevěstě hojně vloží, ale co by měl dáti Pánu Ježíšovi, desáté strany toho ne- učiní! Proč onomu byla ruka uschla?18 Neb, což k pravici dáti, tu těžko! A když se vína nedostalo, řekla: »Vína nemají.« Zdaliž jest nevěděl, že je jemu připomenula? Nic, ale tiem dokázala, že je velmi milosrdného srdce 17 Iz. 45, 15 (Jistě ty jsi Bůh ... skrývající se). 18 1.(3.) Král. 13, 4. 146
Strana 147
byla, a druhé, že je ona věděla, že on móž ten ne- dostatek nahraditi, třetie řekla, znajíc jeho hojné milosrdenstvie. Neb ač byl chudičký, ale pro to znala ona jeho dobrotu, že on viec dává, než lidé mohú žádati; jakož die sv. Pavel19 (ad Efez.), že je velmi hojný v milosrdenství. A ona, vědúc to mi- losrdenstvie, i řekla: »Vína nemají.« Ale co je to, že je neučinila prosby, aby řekla: »Milý synu, učiň to, přátelét sú naši a chudit sú!«? Nic toho nebylo pro veliké doufánie; nám k na- učení, aby každý v svých nedostatciech k němu se obrátil, neb on jest mocný a divně milosrdný. A když se ona k němu tak utekla, řekl jí: »Co mně a tobě, ženo?« Crysostomus2° a jiní: »Divná věc! Přikázal svú matku ctíti každému, a tuto se okázal k ní, jako by matka nebyla! An někdy ctil ji, že s ní šel do Nazareta a byl jí poddán.« Gor- ram:21 »Nic se je tuto na ni neunáhlil, ani prchaje odpověděl, ale bylo naučenie, že ji učil i jiné. Viz to tré: matka prosila a za chudé přátely a divu pro- sila; a on odpověděl ke všemu trojiemu.« Prosila jako matka, a neměla prositi jako matka, neb jest prosila za to, zač jest nevěděla; neb, ač jest v ní byl Bóh, ale z nie nebyl Bóh, než člověčenstvie. A on jest vedlé božstvie divy činil, ne vedlé člověčenstvie. 19 Efez. 2, 4. 20 Chrysostomus (Jan Zlatoústý), In Ioann. homil. XXI (MG 59, c. 130). 21 Gorrani In ev. Ioannis c. II. (ed. Lugduni p. 504). I osta- tek odstavce a oba následující jsou vzdělány volně podle Gorrana. 10° 147
byla, a druhé, že je ona věděla, že on móž ten ne- dostatek nahraditi, třetie řekla, znajíc jeho hojné milosrdenstvie. Neb ač byl chudičký, ale pro to znala ona jeho dobrotu, že on viec dává, než lidé mohú žádati; jakož die sv. Pavel19 (ad Efez.), že je velmi hojný v milosrdenství. A ona, vědúc to mi- losrdenstvie, i řekla: »Vína nemají.« Ale co je to, že je neučinila prosby, aby řekla: »Milý synu, učiň to, přátelét sú naši a chudit sú!«? Nic toho nebylo pro veliké doufánie; nám k na- učení, aby každý v svých nedostatciech k němu se obrátil, neb on jest mocný a divně milosrdný. A když se ona k němu tak utekla, řekl jí: »Co mně a tobě, ženo?« Crysostomus2° a jiní: »Divná věc! Přikázal svú matku ctíti každému, a tuto se okázal k ní, jako by matka nebyla! An někdy ctil ji, že s ní šel do Nazareta a byl jí poddán.« Gor- ram:21 »Nic se je tuto na ni neunáhlil, ani prchaje odpověděl, ale bylo naučenie, že ji učil i jiné. Viz to tré: matka prosila a za chudé přátely a divu pro- sila; a on odpověděl ke všemu trojiemu.« Prosila jako matka, a neměla prositi jako matka, neb jest prosila za to, zač jest nevěděla; neb, ač jest v ní byl Bóh, ale z nie nebyl Bóh, než člověčenstvie. A on jest vedlé božstvie divy činil, ne vedlé člověčenstvie. 19 Efez. 2, 4. 20 Chrysostomus (Jan Zlatoústý), In Ioann. homil. XXI (MG 59, c. 130). 21 Gorrani In ev. Ioannis c. II. (ed. Lugduni p. 504). I osta- tek odstavce a oba následující jsou vzdělány volně podle Gorrana. 10° 147
Strana 148
I die jí: »Ženo, co mně a tobě?« Jako by řekl: »Což sem z tebe vzal, člověčenstvie, tot bude ukydáno, ubito a psotě a biedě poddáno; ale cožt mám od věčnosti, tiem já budu divy činiti.« Neb ač v ní byl Bóh, ale z nie nenie Bóh, než člověk. I jako by jí řekl: »Tohoť já od tebe nemám, čím já div okáži.« A druhé, že je prosila za přátely, a Pán Kristus, jako by v ní chtěl krotiti žádost, ku přátelóm aby nebyla příchylna, i die: »Co mně a tobě, ženo?« A žádala učiněnie divu, a div nenie pro ten ne- dostatek učiněn, ale pro okázanie té slávy, že je on pravý Bóh. I nedie jí: »Matko«, když divu žá- dala, totíž že »nemám toho z tebe, čímž budu divy a moc okazovati«. Avšak, ač jí tak odpověděl, ale že ona byla žena přesvatá a přátelé byli chudi a divu bylo potřebie, i ráčil jej okázati. Ale že die: »Ještě nepřišla hodina má.« Když ona to mluvila, ještě nebyla hodina ta divu okázati ani vedlé božstvie ani vedlé člověčenstvie; ale když v stúdvi vody nalili, teprv byla hodina, aby trpěl. A tak v té řeči zavřel dvoje přirozenie: božstvie a člověčenstvie. A die: »Ještě nepřišla hodina má.« Crysostomus:22 »Byli kacieři, že pravili, že jeho skut- kové byli pod úsudkem planét.« Jako řiekají, že někdo oběšen: »Tak mu usúzeno vedlé planét.« A to je klam a v tom lidé těžce hřešie.23 22 Chrysostomus I. c. homilia XXII (MG 59 c. 133 s.). 23 Rokycana fatalismus zásadně zamítá, ač připouští podle učení současných astrologů jakýsi vliv hvězd na lidskou povahu. Sr. Šimek, Učení m. Jana Rokycany str. 193. 148
I die jí: »Ženo, co mně a tobě?« Jako by řekl: »Což sem z tebe vzal, člověčenstvie, tot bude ukydáno, ubito a psotě a biedě poddáno; ale cožt mám od věčnosti, tiem já budu divy činiti.« Neb ač v ní byl Bóh, ale z nie nenie Bóh, než člověk. I jako by jí řekl: »Tohoť já od tebe nemám, čím já div okáži.« A druhé, že je prosila za přátely, a Pán Kristus, jako by v ní chtěl krotiti žádost, ku přátelóm aby nebyla příchylna, i die: »Co mně a tobě, ženo?« A žádala učiněnie divu, a div nenie pro ten ne- dostatek učiněn, ale pro okázanie té slávy, že je on pravý Bóh. I nedie jí: »Matko«, když divu žá- dala, totíž že »nemám toho z tebe, čímž budu divy a moc okazovati«. Avšak, ač jí tak odpověděl, ale že ona byla žena přesvatá a přátelé byli chudi a divu bylo potřebie, i ráčil jej okázati. Ale že die: »Ještě nepřišla hodina má.« Když ona to mluvila, ještě nebyla hodina ta divu okázati ani vedlé božstvie ani vedlé člověčenstvie; ale když v stúdvi vody nalili, teprv byla hodina, aby trpěl. A tak v té řeči zavřel dvoje přirozenie: božstvie a člověčenstvie. A die: »Ještě nepřišla hodina má.« Crysostomus:22 »Byli kacieři, že pravili, že jeho skut- kové byli pod úsudkem planét.« Jako řiekají, že někdo oběšen: »Tak mu usúzeno vedlé planét.« A to je klam a v tom lidé těžce hřešie.23 22 Chrysostomus I. c. homilia XXII (MG 59 c. 133 s.). 23 Rokycana fatalismus zásadně zamítá, ač připouští podle učení současných astrologů jakýsi vliv hvězd na lidskou povahu. Sr. Šimek, Učení m. Jana Rokycany str. 193. 148
Strana 149
»Ještě nepřišla hodina má.« Bývali sú kacieři, ješto řiekali a brali sobě tak, že skutkové Kristovi a jiných lidí sú na súdu planét a vedlé té zpuosoby planét že by se skutkové dáli, a když by nebylo té zpuosoby planét, že by skutkóv těch nemohli vésti. Ale nenie tak, neb to nezáleží na skutciech planét, a proto, neb skutkové lidští pocházejí z vuole svo- bodné. Ale ač planéty mohú činiti náchylnost v žá- dosti tělesné, ale nikoli člověka nenutie, aby on tomu nemohl rozumem odpierati; neb, ač již činí planéta, že jest náchylen člověk k smilstvu neb k krá- deži aneb k sváru a má k tomu žádost již, ale roz- umem móž tomu odolati. Protož die Ptolomeus in Centiloquio, ten hvězdář: »Sapiens dominabitur astris.«24 Ano někdo pod Marsem, tú planétú, a má náchylnost vlévanie té planéty, že svárlivý bude; ale móž tomu rozumem odolati. Neb člověk móž roz- umem zlému dobře odolati, a dobrého, ač se nechce, móž to přemoci, že bude moci dobrému. Protož sv. Augustinus (De civitate Dei libro 5. capitulo primo et 7°.)25 [die], že, když lidé zachovávají ty časy a ascensí planét, že těžce hřešie. Též v Decretě26 24 »Moudrý bude ovládati hvězdy.« Klaudios Ptolemaios byl slavný hvězdář a zeměpisec, jehož světová soustava platila až do Koperníka. Žil snad za císaře Marka Aurelia (161—180). Jeho spis Centiloquium commentario Ali Abenrudiani illustratum je dochován v univ. rukopise VIII G 27 na 1. 63—74. 25 Augustinus, De civitate Dei 1. V. c. I. (ed. Hoffmann I. p. 209 n.); 1. V. c. VII (ib. p. 219—221). 26 Decretum Gratiani II. pars, causa XXVI., c. XVI. et XVII. (ed. Friedberg c. 1045, 1046). 149
»Ještě nepřišla hodina má.« Bývali sú kacieři, ješto řiekali a brali sobě tak, že skutkové Kristovi a jiných lidí sú na súdu planét a vedlé té zpuosoby planét že by se skutkové dáli, a když by nebylo té zpuosoby planét, že by skutkóv těch nemohli vésti. Ale nenie tak, neb to nezáleží na skutciech planét, a proto, neb skutkové lidští pocházejí z vuole svo- bodné. Ale ač planéty mohú činiti náchylnost v žá- dosti tělesné, ale nikoli člověka nenutie, aby on tomu nemohl rozumem odpierati; neb, ač již činí planéta, že jest náchylen člověk k smilstvu neb k krá- deži aneb k sváru a má k tomu žádost již, ale roz- umem móž tomu odolati. Protož die Ptolomeus in Centiloquio, ten hvězdář: »Sapiens dominabitur astris.«24 Ano někdo pod Marsem, tú planétú, a má náchylnost vlévanie té planéty, že svárlivý bude; ale móž tomu rozumem odolati. Neb člověk móž roz- umem zlému dobře odolati, a dobrého, ač se nechce, móž to přemoci, že bude moci dobrému. Protož sv. Augustinus (De civitate Dei libro 5. capitulo primo et 7°.)25 [die], že, když lidé zachovávají ty časy a ascensí planét, že těžce hřešie. Též v Decretě26 24 »Moudrý bude ovládati hvězdy.« Klaudios Ptolemaios byl slavný hvězdář a zeměpisec, jehož světová soustava platila až do Koperníka. Žil snad za císaře Marka Aurelia (161—180). Jeho spis Centiloquium commentario Ali Abenrudiani illustratum je dochován v univ. rukopise VIII G 27 na 1. 63—74. 25 Augustinus, De civitate Dei 1. V. c. I. (ed. Hoffmann I. p. 209 n.); 1. V. c. VII (ib. p. 219—221). 26 Decretum Gratiani II. pars, causa XXVI., c. XVI. et XVII. (ed. Friedberg c. 1045, 1046). 149
Strana 150
psáno, aby žádný těch dní vyvržených nezachovával. Jako na Mlaďátka řiekají, že je den vyvržený; a ten den jest vždycky celý rok jeden v týden. A též i mě- siece zachovávati, a zvláště v tom, hlediec k skut- kóm lidským, jako když má kdo co dělati. I bude-li kdo ty časy a ty dni zachovávati, ten ne k svému zdraví bude zachovávati, ale k věčné smrti a zatra- cení. Anebo ješto pojímají ty lidi takové, tiežíce se na nich na ty časy planét a ascensóv; a jestliže kdo má tu pověru, ten jest již viery zapřel a poblúdil od viery, aniž móž křestanem býti, leč hrozné poká- nie učiní, neb die Písmo27 křestanóm: »Jiete-li, piete-li, všecko k chvále boží čiňte.« I když lidé k tomu vieru přičiňují, že to tak bude a ne jinak, zle činie, nebo sú ty planéty jako biřic u pánóv: něco dnes provolá, že páni učiniti chtie, a zítra to páni mohú zrušiti. Též, ač planéty činie náchylnost v člověku k někerému skutku, ale člověk, že má rozum, móž tomu odolati; quamvis inclinant planete, sed non necessitant.28 Protož sv. Augusti- nus psalmo 99:29 »Ješto se tudy lidé hřiechy vy- mlúvají a řiekají: Neb se pod tú planétú narodil, ti i musí býti taký (jako smilný aneb zloděj) — takoví Boha vinna činie, jenž jest tu planétu stvořil, a že, což od člověka žádá, že toho nespravedlivě žádá, jako aby byl dobrý, a on nemóž pro planéty. 27 1. Kor. 10, 31. 28 Ačkoli činí náchylnost (v člověku) planety, přece nemohou donutiti. 29 Sr. Augustini Enarratio in psalmum XCIII (ML 37 c. 1192). 150
psáno, aby žádný těch dní vyvržených nezachovával. Jako na Mlaďátka řiekají, že je den vyvržený; a ten den jest vždycky celý rok jeden v týden. A též i mě- siece zachovávati, a zvláště v tom, hlediec k skut- kóm lidským, jako když má kdo co dělati. I bude-li kdo ty časy a ty dni zachovávati, ten ne k svému zdraví bude zachovávati, ale k věčné smrti a zatra- cení. Anebo ješto pojímají ty lidi takové, tiežíce se na nich na ty časy planét a ascensóv; a jestliže kdo má tu pověru, ten jest již viery zapřel a poblúdil od viery, aniž móž křestanem býti, leč hrozné poká- nie učiní, neb die Písmo27 křestanóm: »Jiete-li, piete-li, všecko k chvále boží čiňte.« I když lidé k tomu vieru přičiňují, že to tak bude a ne jinak, zle činie, nebo sú ty planéty jako biřic u pánóv: něco dnes provolá, že páni učiniti chtie, a zítra to páni mohú zrušiti. Též, ač planéty činie náchylnost v člověku k někerému skutku, ale člověk, že má rozum, móž tomu odolati; quamvis inclinant planete, sed non necessitant.28 Protož sv. Augusti- nus psalmo 99:29 »Ješto se tudy lidé hřiechy vy- mlúvají a řiekají: Neb se pod tú planétú narodil, ti i musí býti taký (jako smilný aneb zloděj) — takoví Boha vinna činie, jenž jest tu planétu stvořil, a že, což od člověka žádá, že toho nespravedlivě žádá, jako aby byl dobrý, a on nemóž pro planéty. 27 1. Kor. 10, 31. 28 Ačkoli činí náchylnost (v člověku) planety, přece nemohou donutiti. 29 Sr. Augustini Enarratio in psalmum XCIII (ML 37 c. 1192). 150
Strana 151
Augustinus [die], že kdož k tomu vieru přikládají, že bude tak a ne jinak, nenie jiného, než ti lidé jako dáblóm se klanějí, neb sú ty všecky věci v ruce boží; byť co dnes planéty okazovaly, móž to Bóh zrušiti. A ptá-li se kdo na to a die: »Nemám já k tomu viery!«, — pročež se ptáš? Jiné jest to, když něco nezáleží na vóli člověka, jako sieti neb saditi, — to nenie na naší vuoli, než když jest toho lepší čas; ale což záleží na vuoli svobodné, tomu móž člověk odolati. Příklad: Hyn někdo de nad lúži a já před- věděl, že má do nie upadnúti, i řekl bych jinému: »Hlediž, až onenno upadne do té lúže!«, a on tehda upadl — již to mé předvěděnie nenutilo jeho, že je padl v lúži. Též, ač jest Pán předvěděl onoho, že bude zabit neb upálen neb oběšen, to předvěděnie nenutí k tomu člověka. 151
Augustinus [die], že kdož k tomu vieru přikládají, že bude tak a ne jinak, nenie jiného, než ti lidé jako dáblóm se klanějí, neb sú ty všecky věci v ruce boží; byť co dnes planéty okazovaly, móž to Bóh zrušiti. A ptá-li se kdo na to a die: »Nemám já k tomu viery!«, — pročež se ptáš? Jiné jest to, když něco nezáleží na vóli člověka, jako sieti neb saditi, — to nenie na naší vuoli, než když jest toho lepší čas; ale což záleží na vuoli svobodné, tomu móž člověk odolati. Příklad: Hyn někdo de nad lúži a já před- věděl, že má do nie upadnúti, i řekl bych jinému: »Hlediž, až onenno upadne do té lúže!«, a on tehda upadl — již to mé předvěděnie nenutilo jeho, že je padl v lúži. Též, ač jest Pán předvěděl onoho, že bude zabit neb upálen neb oběšen, to předvěděnie nenutí k tomu člověka. 151
Strana 152
A všel jest Ježíš do Jeruzalema. I nalezl jest v chrámě prodavače volóv i ovcí ... (usque ibi:) domu kupeckého. (Jan 2, 13—16). Znamenaj najprv o kupectví tělesném, jenž trhovci těchto časóv velmi své duše zavodie — i kupci i pro- davači —, neb die Mat.,3° že je, i kupce i prodavače, vyhnal. Neb těto dvě věci sú velmi nesnadné a ne- bezpečné, aby je člověk mohl vésti bez hřiechu — těžko to je, šenkéřstvie a kupectvie. Neb die (Eccli31 26): »Dva obyčeje sta, jimiž by se měli lidé živiti, velmi nesnadná sta a nebezpečná; to je to dvé: krčma a kupectvie.« Neb to dvé těžko člo- věk v spravedlivosti zachová, neb tiem dvojím duše velmi bývá raněna. A dává příklad Duch svatý:32 Když by byl kuol někde v hromadě kamenie, těžko to móž býti, aby tištěn nebyl se všech strán. Též v kupectví a v pro- dávaní těžko bude bez urážky duše, an prodavač hledí, aby dráž prodal, než stojí, a onen hledí, aby lacinějie kúpil, než stojí. Tento die: »Věru, nedám jinak!«; a kupec die: »Věru, nedám viec!« — a po- tom oba ulevíta a selžeta. Protož die33 Isaie 24, že taková oba máta se velmi nebezpečně. A protož každý, kdož by se chtěl právě káti, lépe jest jemu ujmu mieti na věcech tělesných nežli s kupectvím se 30 Mat. 21, 12. 31 Eccli 26, 28. 32 Eccli 27, 2. 33 Iz. 24, 2. 152
A všel jest Ježíš do Jeruzalema. I nalezl jest v chrámě prodavače volóv i ovcí ... (usque ibi:) domu kupeckého. (Jan 2, 13—16). Znamenaj najprv o kupectví tělesném, jenž trhovci těchto časóv velmi své duše zavodie — i kupci i pro- davači —, neb die Mat.,3° že je, i kupce i prodavače, vyhnal. Neb těto dvě věci sú velmi nesnadné a ne- bezpečné, aby je člověk mohl vésti bez hřiechu — těžko to je, šenkéřstvie a kupectvie. Neb die (Eccli31 26): »Dva obyčeje sta, jimiž by se měli lidé živiti, velmi nesnadná sta a nebezpečná; to je to dvé: krčma a kupectvie.« Neb to dvé těžko člo- věk v spravedlivosti zachová, neb tiem dvojím duše velmi bývá raněna. A dává příklad Duch svatý:32 Když by byl kuol někde v hromadě kamenie, těžko to móž býti, aby tištěn nebyl se všech strán. Též v kupectví a v pro- dávaní těžko bude bez urážky duše, an prodavač hledí, aby dráž prodal, než stojí, a onen hledí, aby lacinějie kúpil, než stojí. Tento die: »Věru, nedám jinak!«; a kupec die: »Věru, nedám viec!« — a po- tom oba ulevíta a selžeta. Protož die33 Isaie 24, že taková oba máta se velmi nebezpečně. A protož každý, kdož by se chtěl právě káti, lépe jest jemu ujmu mieti na věcech tělesných nežli s kupectvím se 30 Mat. 21, 12. 31 Eccli 26, 28. 32 Eccli 27, 2. 33 Iz. 24, 2. 152
Strana 153
obchoditi. A proto, neb hned z porušenie a z naka- ženie tělesného obecně člověk rád dráž prodá, než stojí, a on radče lacinějie kúpí, ano lép stane než za to — tot jest obecno u lidí —, protož málo jest těch lidí, aby řekl i kupec i prodavač: »Vezmi, zač stojí«, a druhý aby řekl: »Za totoť stojí, za to vezmu!« Ale již jest nynie přišlo na to, že, kdož umie najlépe v trhu oklamati, že, když prodá, což móž najdráže — to již jest čest a chvála: »Měhoděk, umie dobře prodati!« Též kupec, když umie lacino kúpiti, anat bude kupujíc hyzditi: »Však jest věru draho a nestojí za to!«; a když kúpí, anat chválí, že dobře kúpila, že lacino — a žádného hřiechu z toho nechce mieti, aniž se umějí lidé toho zpo- viedati. A protož die David:34 »Že sem nepoznal kupec- tvie, vejdu v sílu boží.« Neb ti lidé, keříž se ku- pectvie varují, dává jim milý Bóh divnú sílu, ješto jie lidé šantroční nemají, proto, neb die Duch svatý:35 »Těžko se najde kupec, aby nezmeškal« etc. Neb ti lidé kupečtí obecně zmeškávají službu boží, zmeškávají své spasenie, zmeškávají lásku bližních, zklamávajíc v trhu. A pak zvláště lidem duchov- ním, kněžím, zapoviedají se kupectvie. V Dekretu36 (causa 14, questione 4), že kněžie žádných trhóv nemají vésti, v nichž by hleděli zziskuov tělesných, 34 Podle Z. 71, 16. 35 Eccli 26, 28. 36 Decr. Gratiani pars II., c. XIV, qu. IV. c. I. IV. VIII. (ed. Friedberg c. 736 s.). Před »že« doplň: stojí. 153
obchoditi. A proto, neb hned z porušenie a z naka- ženie tělesného obecně člověk rád dráž prodá, než stojí, a on radče lacinějie kúpí, ano lép stane než za to — tot jest obecno u lidí —, protož málo jest těch lidí, aby řekl i kupec i prodavač: »Vezmi, zač stojí«, a druhý aby řekl: »Za totoť stojí, za to vezmu!« Ale již jest nynie přišlo na to, že, kdož umie najlépe v trhu oklamati, že, když prodá, což móž najdráže — to již jest čest a chvála: »Měhoděk, umie dobře prodati!« Též kupec, když umie lacino kúpiti, anat bude kupujíc hyzditi: »Však jest věru draho a nestojí za to!«; a když kúpí, anat chválí, že dobře kúpila, že lacino — a žádného hřiechu z toho nechce mieti, aniž se umějí lidé toho zpo- viedati. A protož die David:34 »Že sem nepoznal kupec- tvie, vejdu v sílu boží.« Neb ti lidé, keříž se ku- pectvie varují, dává jim milý Bóh divnú sílu, ješto jie lidé šantroční nemají, proto, neb die Duch svatý:35 »Těžko se najde kupec, aby nezmeškal« etc. Neb ti lidé kupečtí obecně zmeškávají službu boží, zmeškávají své spasenie, zmeškávají lásku bližních, zklamávajíc v trhu. A pak zvláště lidem duchov- ním, kněžím, zapoviedají se kupectvie. V Dekretu36 (causa 14, questione 4), že kněžie žádných trhóv nemají vésti, v nichž by hleděli zziskuov tělesných, 34 Podle Z. 71, 16. 35 Eccli 26, 28. 36 Decr. Gratiani pars II., c. XIV, qu. IV. c. I. IV. VIII. (ed. Friedberg c. 736 s.). Před »že« doplň: stojí. 153
Strana 154
ani v knihách nemají kupčiti k zzisku; pakli to činí, má s auřadu ssazen býti. Druhé, keří se lidé oddávají Bohu, jako panny, vdovy, nemají hleděti žádného kupectvie, aniž jest slušné vdovám a pannám. Protož die sv. Pavel:37 »Kdo chtie Bohu rytěřovati, neplette se v tělesné věci«, neb vdově, panně velmi dobře příslušie chu- doba. Panna Maria, jakož o ní píší, že jedva sukni mohla mieti pro velikú chudobu, ta královna ne- beská. Protož panny, vdovy, což rukama vydělají, tiem by měly živy býti a to prodati. Ale otázal by někdo: »Když pak nebude žádný kupčiti ani prodávati, kdež budem bráti? Ano i Aristoteles38 praví, že je potřebný obyčej kupčiti a prodati.« Dvojím obyčejem móž býti kupectvie: jedno řádně a poctivě, a druhé neřádně, zle. Vezmi dva kupce: Jeden hledí konce potřebného, jako vidí, ano se něčeho obci nedostává, a on tam jede do jiných zemí, aby přiveza i tiem obci poslúžil; a druhé přiveza, že nehledí za to zzisku velikého, než hledí jako žoldu toliko — to již hledí úžiteč- ného; a třetie, že hledí poctivého obchodu a z toho i chudých neopúštie. Jiný pak hledí, aby na miestě překúpě, ani kúpě přičiní ani polepší, a hned zase prodada chce mieti zzisk a nic nehledí, aby v tom obci poslúžil, aniž s tiem kerú práci má, než jen aby zzískal: takový puojde do pekla s tiem kupec- 37 2. Tim. 2, 4. 38 Aristoteles, Eth. Nikom. V. 7 (p. 1132b, 15). 154
ani v knihách nemají kupčiti k zzisku; pakli to činí, má s auřadu ssazen býti. Druhé, keří se lidé oddávají Bohu, jako panny, vdovy, nemají hleděti žádného kupectvie, aniž jest slušné vdovám a pannám. Protož die sv. Pavel:37 »Kdo chtie Bohu rytěřovati, neplette se v tělesné věci«, neb vdově, panně velmi dobře příslušie chu- doba. Panna Maria, jakož o ní píší, že jedva sukni mohla mieti pro velikú chudobu, ta královna ne- beská. Protož panny, vdovy, což rukama vydělají, tiem by měly živy býti a to prodati. Ale otázal by někdo: »Když pak nebude žádný kupčiti ani prodávati, kdež budem bráti? Ano i Aristoteles38 praví, že je potřebný obyčej kupčiti a prodati.« Dvojím obyčejem móž býti kupectvie: jedno řádně a poctivě, a druhé neřádně, zle. Vezmi dva kupce: Jeden hledí konce potřebného, jako vidí, ano se něčeho obci nedostává, a on tam jede do jiných zemí, aby přiveza i tiem obci poslúžil; a druhé přiveza, že nehledí za to zzisku velikého, než hledí jako žoldu toliko — to již hledí úžiteč- ného; a třetie, že hledí poctivého obchodu a z toho i chudých neopúštie. Jiný pak hledí, aby na miestě překúpě, ani kúpě přičiní ani polepší, a hned zase prodada chce mieti zzisk a nic nehledí, aby v tom obci poslúžil, aniž s tiem kerú práci má, než jen aby zzískal: takový puojde do pekla s tiem kupec- 37 2. Tim. 2, 4. 38 Aristoteles, Eth. Nikom. V. 7 (p. 1132b, 15). 154
Strana 155
tvím. A pak zvláště řemeslníci, nechajíc řemesla, nuž se v šantroky a v přemykánie kupectví, a tam jezdiec po trziech, anit cizoložie, divné hřiechy páší. Protož o takých die Crysostomus:39 »Žádný křestan nebývaj kupec takový!« Dále jest-li toto, že já potřebuji některé věci, že bez nie nemohu býti, než musím mieti, a ty, vida to, že musím, vydřeš na mně, což móžeš najviec; to prodavač. Druhé, jest-li kupec, an vidí, a ty ně- kerú kúpi máš a musíš ji prodati, neb si dlužen, a ten, jenž kupuje, ant poodtahuje, a vida, ano la- cino za to, zač pustil jemu, nedbát na to, než pro- dlévá, ponechá, a on, že má dáti penieze a dlužen, musí mnoho s toho sleviti, ant teprv vezme, anot již přieliš lacino, — á, nic to nenie jiného, než jed vlíti v lásku, anať tu láska zhyne. A věziž, by naj- spravedlivějie prodával, když se lží a s věrováním prodáváš, budeš v pekle! 39 Chrysostomus (Jan Zlatoústý), Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.), homilia XXXVIII (MG 56 c. 839). 155
tvím. A pak zvláště řemeslníci, nechajíc řemesla, nuž se v šantroky a v přemykánie kupectví, a tam jezdiec po trziech, anit cizoložie, divné hřiechy páší. Protož o takých die Crysostomus:39 »Žádný křestan nebývaj kupec takový!« Dále jest-li toto, že já potřebuji některé věci, že bez nie nemohu býti, než musím mieti, a ty, vida to, že musím, vydřeš na mně, což móžeš najviec; to prodavač. Druhé, jest-li kupec, an vidí, a ty ně- kerú kúpi máš a musíš ji prodati, neb si dlužen, a ten, jenž kupuje, ant poodtahuje, a vida, ano la- cino za to, zač pustil jemu, nedbát na to, než pro- dlévá, ponechá, a on, že má dáti penieze a dlužen, musí mnoho s toho sleviti, ant teprv vezme, anot již přieliš lacino, — á, nic to nenie jiného, než jed vlíti v lásku, anať tu láska zhyne. A věziž, by naj- spravedlivějie prodával, když se lží a s věrováním prodáváš, budeš v pekle! 39 Chrysostomus (Jan Zlatoústý), Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.), homilia XXXVIII (MG 56 c. 839). 155
Strana 156
Zajisté neposlal jest Bóh Syna svého na svět, aby súdil svět, ale aby svět spasen byl skrze něho. (Jan 3, 17.) Když P. Ježíš položil příčinu, proč jest Bóh Otec poslal Syna svého na svět, že z velikého milovánie, a netolik z milovánie, ale aby každý, kdož věří ve jméno jeho, nezahynul, ale měl život věčný, již pak teď klade, proč to bude: proto že je neposlal Bóh Syna svého, aby súdil svět, ale aby spasil. Nenie on dán k súdu, ale jest přijat k súdu a k odsúzení. Jako nožieř nedělá nože proto, aby jím zabili, ale kdož jej béře a zabie jím — již nenie vina nožieře: též Bóh Otec nedal svého Syna k odsúzení, ale zlí lidé, ti jej berú sobě k odsúzení. A že to nepravost lidská jedná, aby byli súzeni lidé zlí. Jako páni nešli by na rathúz v neděli, aby súdili, ale že někdo zlý, zlosyn, chtě město spáliti aneb něco učiniti zlého, již je ten nutí svú nepra- vostí, že musejí jíti, aby súdili: takt jest lidská zlost, že nutí Boha, aby súdil zlé lidi, jakož die Ezech.:40 »Nutili mě, abych pomstil«; ne, aby jeho nutili v sobě, neb nemóž on od žádného nuzen býti, neb jest svobodný, ale spravedlivost jeho, neb jemu v sobě múky se nelíbie, ale pro řád spravedlivosti musí pomstiti. Příklad: Jako hořec někomu nelíbí se, protože je protivný a hořký, ale že zdráv móž 40 Ezech. 24, 8. 156
Zajisté neposlal jest Bóh Syna svého na svět, aby súdil svět, ale aby svět spasen byl skrze něho. (Jan 3, 17.) Když P. Ježíš položil příčinu, proč jest Bóh Otec poslal Syna svého na svět, že z velikého milovánie, a netolik z milovánie, ale aby každý, kdož věří ve jméno jeho, nezahynul, ale měl život věčný, již pak teď klade, proč to bude: proto že je neposlal Bóh Syna svého, aby súdil svět, ale aby spasil. Nenie on dán k súdu, ale jest přijat k súdu a k odsúzení. Jako nožieř nedělá nože proto, aby jím zabili, ale kdož jej béře a zabie jím — již nenie vina nožieře: též Bóh Otec nedal svého Syna k odsúzení, ale zlí lidé, ti jej berú sobě k odsúzení. A že to nepravost lidská jedná, aby byli súzeni lidé zlí. Jako páni nešli by na rathúz v neděli, aby súdili, ale že někdo zlý, zlosyn, chtě město spáliti aneb něco učiniti zlého, již je ten nutí svú nepra- vostí, že musejí jíti, aby súdili: takt jest lidská zlost, že nutí Boha, aby súdil zlé lidi, jakož die Ezech.:40 »Nutili mě, abych pomstil«; ne, aby jeho nutili v sobě, neb nemóž on od žádného nuzen býti, neb jest svobodný, ale spravedlivost jeho, neb jemu v sobě múky se nelíbie, ale pro řád spravedlivosti musí pomstiti. Příklad: Jako hořec někomu nelíbí se, protože je protivný a hořký, ale že zdráv móž 40 Ezech. 24, 8. 156
Strana 157
býti z něho; též nikda se múky a pomsta nelíbí Bohu, než mstí-li, to činí pro řád božské spravedli- vosti. Neb to je jeho božská spravedlivost, aby pomstil nad zlým a dobrému aby odplatil. Neb on jest ta- kový, že jemu jest zvláštnie smilovati se, jakož i na modlitbě o mrtvých řiekají: »Deus, cui proprium est«41 etc.; ale když mstí, tu se již spravedlivost jeho okazuje. Béda:42 »Jako, co je na lékaři, on by chtěl, aby nemocný zdráv byl, a když nechce poslúchati nemocný a učiní proti jeho vuoli, již on nenie vinen, téžt jest u Boha: on by chtěl, aby všichni spaseni byli, ale když jeho neposlúchají, již nenie on vi- nen«, ale již naše zlosti nuzie jej, aby pomstil, jakož nahoře příklad o pániech (vide supra!).43 Hugo: »On jest nepřišel, aby lidé, což sú křivdy Bohu či- nili, aby za to dosti činili, ale aby on za lidi dosti učinil; nebo on jest dosti učinil za naše hřiechy, neb my nemohli sme dosti učiniti.« Doctor de Cassia: »By člověk všecky múky pekelné trpěl až do dne súdného, za jediný hřiech smrtedlný neučinil by dosti.« Nebo hřiech jest někerak nesmierný, neb jest proti Bohu nesmiernému, ale ty múky mají konec. Né by slzami krvavými plakal, vždycky se 41 Bože, jemuž je vlastní (stále se smilovávat a odpouštět); dodnes začátek modlitby při mši za zemřelé (sr. Schaller, Rímský misál, Praha 1935, str. 198*). 42 Beda, In s. Ioannis evang. expositio, ML 92 p. 672. 43 Viz nahoře. 157
býti z něho; též nikda se múky a pomsta nelíbí Bohu, než mstí-li, to činí pro řád božské spravedli- vosti. Neb to je jeho božská spravedlivost, aby pomstil nad zlým a dobrému aby odplatil. Neb on jest ta- kový, že jemu jest zvláštnie smilovati se, jakož i na modlitbě o mrtvých řiekají: »Deus, cui proprium est«41 etc.; ale když mstí, tu se již spravedlivost jeho okazuje. Béda:42 »Jako, co je na lékaři, on by chtěl, aby nemocný zdráv byl, a když nechce poslúchati nemocný a učiní proti jeho vuoli, již on nenie vinen, téžt jest u Boha: on by chtěl, aby všichni spaseni byli, ale když jeho neposlúchají, již nenie on vi- nen«, ale již naše zlosti nuzie jej, aby pomstil, jakož nahoře příklad o pániech (vide supra!).43 Hugo: »On jest nepřišel, aby lidé, což sú křivdy Bohu či- nili, aby za to dosti činili, ale aby on za lidi dosti učinil; nebo on jest dosti učinil za naše hřiechy, neb my nemohli sme dosti učiniti.« Doctor de Cassia: »By člověk všecky múky pekelné trpěl až do dne súdného, za jediný hřiech smrtedlný neučinil by dosti.« Nebo hřiech jest někerak nesmierný, neb jest proti Bohu nesmiernému, ale ty múky mají konec. Né by slzami krvavými plakal, vždycky se 41 Bože, jemuž je vlastní (stále se smilovávat a odpouštět); dodnes začátek modlitby při mši za zemřelé (sr. Schaller, Rímský misál, Praha 1935, str. 198*). 42 Beda, In s. Ioannis evang. expositio, ML 92 p. 672. 43 Viz nahoře. 157
Strana 158
postil, na trní léhal, v žíni chodil, neučiníš dosti za jediný hřiech smrtedlný, neb hřiech jest nesmierný. I přišel ten, jenž jest nesmierný, Syn boží, a dosti učinil za naše hřiechy. Neb, když jest v prvniem příští přišel, nepřišel jest, aby zpýtal hřiechy; ale v druhém příští, tut příde a každý hřiech bude po- mštěn a za každú nepravost odplatí pomstú, jakož sám die:44 »Když čas vezmu, buduť já súditi vaše spravedlivosti.« I nepřišel jest, aby on v tom příští prvniem nás súdil, ale aby se slitoval. Doctor de Casia:45 »By přišel na to, aby svět súdil, k čemu by tak mnoho zápovědí dával a k čemu by také vý- strahy dával, když by chtěl, aby lidé šli do pekla, k čemu by pokánie kázal a jiným rozkázal kázati, kdyby chtěl, abychme šli do pekla? K čemu by nám tolik kupadl zjednal, by chtěl, abychme byli v pekle? Nač by on sliboval milosrdenstvie, by nás chtěl za- tratiti? Nač by tolik volal skrze proroky:46 „Obratte se ke mně z celého srdce vašeho!«? I k čemu by svú svatú krev vylil, když by nás chtěl zatratiti? I k čemu by pro nás tolik pohaněnie trpěl a také múky a rúhanie, by nás chtěl do pekla poslati?« A protož sv. Jan poznal to dobrodienie božie (ibi respice!).4' Ale mníš-li, aby na tom dosti bylo, 44 Skutk. 17, 31. 45 Simon Fidatus de Cassia, Gesta Salvatoris 1. III. (ed. Ratisbonae p. 118) et 1. XI. (ib. p. 179 s.). 46 Joel 2, 12. 47 Viz tam. 158
postil, na trní léhal, v žíni chodil, neučiníš dosti za jediný hřiech smrtedlný, neb hřiech jest nesmierný. I přišel ten, jenž jest nesmierný, Syn boží, a dosti učinil za naše hřiechy. Neb, když jest v prvniem příští přišel, nepřišel jest, aby zpýtal hřiechy; ale v druhém příští, tut příde a každý hřiech bude po- mštěn a za každú nepravost odplatí pomstú, jakož sám die:44 »Když čas vezmu, buduť já súditi vaše spravedlivosti.« I nepřišel jest, aby on v tom příští prvniem nás súdil, ale aby se slitoval. Doctor de Casia:45 »By přišel na to, aby svět súdil, k čemu by tak mnoho zápovědí dával a k čemu by také vý- strahy dával, když by chtěl, aby lidé šli do pekla, k čemu by pokánie kázal a jiným rozkázal kázati, kdyby chtěl, abychme šli do pekla? K čemu by nám tolik kupadl zjednal, by chtěl, abychme byli v pekle? Nač by on sliboval milosrdenstvie, by nás chtěl za- tratiti? Nač by tolik volal skrze proroky:46 „Obratte se ke mně z celého srdce vašeho!«? I k čemu by svú svatú krev vylil, když by nás chtěl zatratiti? I k čemu by pro nás tolik pohaněnie trpěl a také múky a rúhanie, by nás chtěl do pekla poslati?« A protož sv. Jan poznal to dobrodienie božie (ibi respice!).4' Ale mníš-li, aby na tom dosti bylo, 44 Skutk. 17, 31. 45 Simon Fidatus de Cassia, Gesta Salvatoris 1. III. (ed. Ratisbonae p. 118) et 1. XI. (ib. p. 179 s.). 46 Joel 2, 12. 47 Viz tam. 158
Strana 159
že si vykúpen od něho, a sám aby pilně nehleděl svého spasenie, majlíš se, neb hned teď mluví proti tomu bludu: »Aby každý, kdož věří v něho, neza- hynul«; aby věřil v něho pravú věrú, a té pravé viery dokážeš milováním jeho, a milovánie nemóžeš lép dokázati než plněním všech přikázaní jeho. A po tom poznáš, kdož má pravú vieru k němu, kdož jeho přikázanie plní. Viz, věruješ-li, přisaháš-li, jméno božie nadarmo béřeš — ten žádný nemá pravé viery! Ale to je viera pravá k němu, když jeho miluješ a toho milovánie jeho přikázanie plně- ním dokazuješ. A tat viera zakrývá kořen pomsty; to sú hřiechové, že ti budú odraženi, že nebudeš súzen k věčnému odsúzení. A tak die sv. Jakub,48 že láska přikrývá množstvie hřiechóv. A kdož má tu vieru pravú k němu, všichni hřiechové oplakují se v jeho krvi. Včera něco člověk shřešil z křehkosti, přejedl, přepil neb přemluvil, a dnes nábožně se obierá s jeho umučením: již ti hřiechové oplakují se v jeho krvi. A dále, že, kdož se právě k Ježíšovi má, žádný jeho nebude súditi, ani ďáblové ani kerý svatý, k zatracení. Pakli lidé zlí budú súditi, že s' kacieř, že s' odřezanec a bludný, pikhart, neuškodiet tiem súdem tobě, ale sami sobě. Crysostomus49 (super 48 Podle Jak. 5, 20. 49 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matth. (apokr.), homil. XLVI ex cap. XXIV. (MG 56 c. 895 s.). 159
že si vykúpen od něho, a sám aby pilně nehleděl svého spasenie, majlíš se, neb hned teď mluví proti tomu bludu: »Aby každý, kdož věří v něho, neza- hynul«; aby věřil v něho pravú věrú, a té pravé viery dokážeš milováním jeho, a milovánie nemóžeš lép dokázati než plněním všech přikázaní jeho. A po tom poznáš, kdož má pravú vieru k němu, kdož jeho přikázanie plní. Viz, věruješ-li, přisaháš-li, jméno božie nadarmo béřeš — ten žádný nemá pravé viery! Ale to je viera pravá k němu, když jeho miluješ a toho milovánie jeho přikázanie plně- ním dokazuješ. A tat viera zakrývá kořen pomsty; to sú hřiechové, že ti budú odraženi, že nebudeš súzen k věčnému odsúzení. A tak die sv. Jakub,48 že láska přikrývá množstvie hřiechóv. A kdož má tu vieru pravú k němu, všichni hřiechové oplakují se v jeho krvi. Včera něco člověk shřešil z křehkosti, přejedl, přepil neb přemluvil, a dnes nábožně se obierá s jeho umučením: již ti hřiechové oplakují se v jeho krvi. A dále, že, kdož se právě k Ježíšovi má, žádný jeho nebude súditi, ani ďáblové ani kerý svatý, k zatracení. Pakli lidé zlí budú súditi, že s' kacieř, že s' odřezanec a bludný, pikhart, neuškodiet tiem súdem tobě, ale sami sobě. Crysostomus49 (super 48 Podle Jak. 5, 20. 49 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matth. (apokr.), homil. XLVI ex cap. XXIV. (MG 56 c. 895 s.). 159
Strana 160
Mat. 23,5° na ono: »Jeruzaleme, Jeruzaleme...«) [píšel, že tu klade dva Jeruzalemy, dvě cierkvi, jednu duchovní a druhú tělesnú, a že ta tělesná bude puditi tuto duchovní a haněti. Ale kdož věří v něho, nebudet súzen. I aby lidé neměli dosti na tom, že nás vykúpil, a že on chce, aby každý spasen byl, ale aby se k vieře jeho napravovali a v ní stáli; a to bude proti onomu bludu, ješto, kdož by tak držel neústupně, byl by kacieř: »Čiň já co chci, a sem-li předvěděný k nebi, budu spasen.« A to jest blud. Neb, jestliže tě Bóh předvěděl k spasení, dal t jest ty prostředky, keříž vedú k spasení a do nebe. Příklad: By ty měl pacholka a dnes u mysli položil, že má jíti zjitra do Brodu neb Kúřimě, a on vyjda, šel přes most ku Plzni, dlúho by tvé vóle nenaplnil, což s' rozkázal. Též ty, sa předvěděný, a nehledě té cesty, kerá vede do nebe, nenaplníš vóle božie, a tak nepřídeš do nebe. Sv. Pavel, ten jest věděl, že jest již předvěděný k spasení, a řiekal:51 »Já treskci tělo mé a v službu podrobuji.« Pročež to činil, sa předvěděný k spasení? A proto, si-li volený boží, toho volenie máš skutky dokázati. A proto každý, kdo jest volený boží, mát ty prostředky, keří vedú do nebe. A die dále: »A kdož nevěří, již jest odsúzen«, — že súd jest již vyrčen, jediné že nenie ohlášen. I vyrčen súd od toho, jenž zná, kdo jest volený a 50 Mat. 23, 37. 51 1 Kor. 9, 27. 160
Mat. 23,5° na ono: »Jeruzaleme, Jeruzaleme...«) [píšel, že tu klade dva Jeruzalemy, dvě cierkvi, jednu duchovní a druhú tělesnú, a že ta tělesná bude puditi tuto duchovní a haněti. Ale kdož věří v něho, nebudet súzen. I aby lidé neměli dosti na tom, že nás vykúpil, a že on chce, aby každý spasen byl, ale aby se k vieře jeho napravovali a v ní stáli; a to bude proti onomu bludu, ješto, kdož by tak držel neústupně, byl by kacieř: »Čiň já co chci, a sem-li předvěděný k nebi, budu spasen.« A to jest blud. Neb, jestliže tě Bóh předvěděl k spasení, dal t jest ty prostředky, keříž vedú k spasení a do nebe. Příklad: By ty měl pacholka a dnes u mysli položil, že má jíti zjitra do Brodu neb Kúřimě, a on vyjda, šel přes most ku Plzni, dlúho by tvé vóle nenaplnil, což s' rozkázal. Též ty, sa předvěděný, a nehledě té cesty, kerá vede do nebe, nenaplníš vóle božie, a tak nepřídeš do nebe. Sv. Pavel, ten jest věděl, že jest již předvěděný k spasení, a řiekal:51 »Já treskci tělo mé a v službu podrobuji.« Pročež to činil, sa předvěděný k spasení? A proto, si-li volený boží, toho volenie máš skutky dokázati. A proto každý, kdo jest volený boží, mát ty prostředky, keří vedú do nebe. A die dále: »A kdož nevěří, již jest odsúzen«, — že súd jest již vyrčen, jediné že nenie ohlášen. I vyrčen súd od toho, jenž zná, kdo jest volený a 50 Mat. 23, 37. 51 1 Kor. 9, 27. 160
Strana 161
kdo zatracený, jenž zná, kdo je kúkol a kdo pše- nice.52 Crysostomus53 dává příklad: »Někdy někdo zabie někoho nevinně a páni jeliž nazajtřie súd vy- dadie; ale již ta vina, kerúž jest učinil, ohlásí, že bude odsúzen. Též Adamovi když řečeno:54 Kerúž koli hodinu okusíte z tohoto dřeva, smrtí zemřete, — a když okusili z něho, však hned nezemřeli; ale již to přestúpenie přikázanie božieho předešlo jest smrt, že již měli umřieti a všecko lidské pokolenie.« Též sú mnozí lidé, žet hodují, jedie, pijí, tancují, rozkoši vedú, pajchají; a již sú odsúzeni ku peklu, jen že ještě súd neohlášen. Jako hyn vepř v krmníce jie, pie, nic netbá mrcha, a nevie, ano již s palicí chodie okolo chléva — takt sú zde mnozí lidé. »I již jest odsúzen«, neb nevěří v jednorozeného Syna božieho; neb kdož nedbá té milosti, keráž jest složena v Kristu Ježíši, nikoli nevezme hřiechóm odpuštěnie. Jakož v této kapitole dolejie55 nazývá Pána Krista ženichem: »Kdož jest ženich, má ne- věstu.« Neb jakož žena věrná má se právě, věrně, poslušně k svému choti, též my, když se máme k němu tak věrně, tak poslušně, tak poctivě; a když se tak nemáme, jinak se nenaděj odpuštěnie hřiechóm, aniž uhodíš jinak k té cestě. To bude proti těm kněžím, ješto ukazují kdes jinde odpuš- těnie hřiechóm, kostkářóm, ožralcóm, a Ježíšovo 52 Sr. Mat. 13, 25 nn. 53 Chrysostomus in Ioan. homil. XXVIII. (MG 59, c. 163). 54 Podle 1. M. 2, 17. 55 Jan 3, 29. Rokycana 11 161
kdo zatracený, jenž zná, kdo je kúkol a kdo pše- nice.52 Crysostomus53 dává příklad: »Někdy někdo zabie někoho nevinně a páni jeliž nazajtřie súd vy- dadie; ale již ta vina, kerúž jest učinil, ohlásí, že bude odsúzen. Též Adamovi když řečeno:54 Kerúž koli hodinu okusíte z tohoto dřeva, smrtí zemřete, — a když okusili z něho, však hned nezemřeli; ale již to přestúpenie přikázanie božieho předešlo jest smrt, že již měli umřieti a všecko lidské pokolenie.« Též sú mnozí lidé, žet hodují, jedie, pijí, tancují, rozkoši vedú, pajchají; a již sú odsúzeni ku peklu, jen že ještě súd neohlášen. Jako hyn vepř v krmníce jie, pie, nic netbá mrcha, a nevie, ano již s palicí chodie okolo chléva — takt sú zde mnozí lidé. »I již jest odsúzen«, neb nevěří v jednorozeného Syna božieho; neb kdož nedbá té milosti, keráž jest složena v Kristu Ježíši, nikoli nevezme hřiechóm odpuštěnie. Jakož v této kapitole dolejie55 nazývá Pána Krista ženichem: »Kdož jest ženich, má ne- věstu.« Neb jakož žena věrná má se právě, věrně, poslušně k svému choti, též my, když se máme k němu tak věrně, tak poslušně, tak poctivě; a když se tak nemáme, jinak se nenaděj odpuštěnie hřiechóm, aniž uhodíš jinak k té cestě. To bude proti těm kněžím, ješto ukazují kdes jinde odpuš- těnie hřiechóm, kostkářóm, ožralcóm, a Ježíšovo 52 Sr. Mat. 13, 25 nn. 53 Chrysostomus in Ioan. homil. XXVIII. (MG 59, c. 163). 54 Podle 1. M. 2, 17. 55 Jan 3, 29. Rokycana 11 161
Strana 162
poslušenstvie opovrhli a hledie jen, aby tobolku na- hnali. Běda těm bude! Nebo v něm jediném jest nám odpuštěnie hřiechóm.56 Apostolus:57 »V tom se jest zjevila láska božie, abychom, opovrhúce vše- likú nepravost, abychom střiezlivě, spravedlivě, svatě živi byli na tomto světě.« 56 Sr. Efez. 1, 7 a Kolos. 1, 14. 57 Podle Tit. 2, 11 a 12. 162
poslušenstvie opovrhli a hledie jen, aby tobolku na- hnali. Běda těm bude! Nebo v něm jediném jest nám odpuštěnie hřiechóm.56 Apostolus:57 »V tom se jest zjevila láska božie, abychom, opovrhúce vše- likú nepravost, abychom střiezlivě, spravedlivě, svatě živi byli na tomto světě.« 56 Sr. Efez. 1, 7 a Kolos. 1, 14. 57 Podle Tit. 2, 11 a 12. 162
Strana 163
A Ježíš, schýliv se na zemi, psal jest prstem. A když sú byli ustavičně tiežíce etc. (Jan 8, 6 n.). Odpoviedá drahý Pán, neb tito falešně chtěli ho podtrhnúti. Ale dřieve, než jim odpoviedá, psal prvé na zemi, že se jest prodlilo, a teprv zdvihl se i dal jim odpověd. Tiem, že je prodlil při tomto súdu, dal naučenie súdciem, aby, když mají súditi, aby nekva- pili súdem, než aby se dobře uptali. Druhé teď ráčil div učiniti, aby jimi hnul. Neb ten chrám, kdež jest Pán psal, byl jest podlažen mramorem; a jakož dok- torové pravie, že by prstem na mramoru psal, že, když tu psal nějaké litery, že se v mramor prst vlé- hal, aby oni, vidúc ten div, ano mdlá věc — prst proti mramoru! —a kterak tam se vléhal v mramor, i aby, vidúc to, i obrátili se od svého ukrutenstvie a nechali to ukrutenstvie. Ale že byli tak zatvrzeni, že žádná věc nemohla jimi hnúti. A když tak Pán psal nějaké litery, každý své hřiechy tu viděl, hlediec na to psánie; neviděli jeden druhého hřiechóv, ale každý sám své hřiechy viděl, a stydiec se Pána drahého a mnějíc, že jiní vidie jich hřiechy, i vyšli ven. Jako na seslánie Ducha svatého58 apoštolé mluvili jazykem židovským to- liko, a pro to v uší poslúchajících jedenkaždý zpuosob řeči své slyšel, též tuto bylo jedno písmo, a každý, hledě na ně, viděl své hřiechy, onen menšie, onen větčie, jakž kto hřešil. I ani tento div nemohl jimi 58 Skutk. 2, 4nn. 11° 163
A Ježíš, schýliv se na zemi, psal jest prstem. A když sú byli ustavičně tiežíce etc. (Jan 8, 6 n.). Odpoviedá drahý Pán, neb tito falešně chtěli ho podtrhnúti. Ale dřieve, než jim odpoviedá, psal prvé na zemi, že se jest prodlilo, a teprv zdvihl se i dal jim odpověd. Tiem, že je prodlil při tomto súdu, dal naučenie súdciem, aby, když mají súditi, aby nekva- pili súdem, než aby se dobře uptali. Druhé teď ráčil div učiniti, aby jimi hnul. Neb ten chrám, kdež jest Pán psal, byl jest podlažen mramorem; a jakož dok- torové pravie, že by prstem na mramoru psal, že, když tu psal nějaké litery, že se v mramor prst vlé- hal, aby oni, vidúc ten div, ano mdlá věc — prst proti mramoru! —a kterak tam se vléhal v mramor, i aby, vidúc to, i obrátili se od svého ukrutenstvie a nechali to ukrutenstvie. Ale že byli tak zatvrzeni, že žádná věc nemohla jimi hnúti. A když tak Pán psal nějaké litery, každý své hřiechy tu viděl, hlediec na to psánie; neviděli jeden druhého hřiechóv, ale každý sám své hřiechy viděl, a stydiec se Pána drahého a mnějíc, že jiní vidie jich hřiechy, i vyšli ven. Jako na seslánie Ducha svatého58 apoštolé mluvili jazykem židovským to- liko, a pro to v uší poslúchajících jedenkaždý zpuosob řeči své slyšel, též tuto bylo jedno písmo, a každý, hledě na ně, viděl své hřiechy, onen menšie, onen větčie, jakž kto hřešil. I ani tento div nemohl jimi 58 Skutk. 2, 4nn. 11° 163
Strana 164
hnúti, neb byli lidé tělesní, zemští. A, jak jest těm nesnadno z hřiechóv vyjíti! Ale my, bychom se zpo- viedali deset zpovědí, nestatčít z hřiechóv vyjíti. Zdát se lehko? Žádného člověka najumělejšieho nenie, žádného najsvětějšíeho, aby koho mohl z hřie- chóv vytáhnúti, než móž býti příčina k vyvedení. Teď Pán sám pracoval, chtě tyto navésti — nic nebylo platno! Ecclesiasticus59 dává příklad: »Když se sekyra zkazí a ztupne, kerak těžce bude moci na- pravena býti! Musí ji ocelovati i brúsiti a velikú práci s ní mieti.« A když padne člověk v hřiechy, á, kerak těžko bude moci napraven býti! Musí býti divná moc božie, aby z toho vyšel. Duch boží:60 »Milý Pane, počátek tvé spravedlivosti jest tvá moc.« Augustinus:61 »Větčie jest věc hřiešníka spravedliva učiniti než znovu nebe a zemi stvořiti.« Neb, když nebe a zemi stvořil, jen slovem řekl:2 »Buď!« a stalo se; ale tebe a mne kolikrát jest napomenul, aby byl dobrý a polepšil se — a nic platno nenie! Dále, že jest tuto Pán Kristus pokoru velikú učinil, když se sehnul na zemi. Neb, když psal, se- hnul se, a oni tu stáli okolo žalujíce a cizoložnice v prostředce. I shýbal se drahý Pán k nohám hřieš- ných lidí, když prstem psal. A když tak psal, oni byli ustavičně tiežíce. A on pozdvihl se i řekl: »Kto 59 Spr. Ecclesiastes 10, 10. 60 Moudr. 12, 16. 61 Augustini In Ioannis evang, tractatus LXXII. (MI. 35 c. 1823). 62 1. M. 1, 3 a 6 a j. 164
hnúti, neb byli lidé tělesní, zemští. A, jak jest těm nesnadno z hřiechóv vyjíti! Ale my, bychom se zpo- viedali deset zpovědí, nestatčít z hřiechóv vyjíti. Zdát se lehko? Žádného člověka najumělejšieho nenie, žádného najsvětějšíeho, aby koho mohl z hřie- chóv vytáhnúti, než móž býti příčina k vyvedení. Teď Pán sám pracoval, chtě tyto navésti — nic nebylo platno! Ecclesiasticus59 dává příklad: »Když se sekyra zkazí a ztupne, kerak těžce bude moci na- pravena býti! Musí ji ocelovati i brúsiti a velikú práci s ní mieti.« A když padne člověk v hřiechy, á, kerak těžko bude moci napraven býti! Musí býti divná moc božie, aby z toho vyšel. Duch boží:60 »Milý Pane, počátek tvé spravedlivosti jest tvá moc.« Augustinus:61 »Větčie jest věc hřiešníka spravedliva učiniti než znovu nebe a zemi stvořiti.« Neb, když nebe a zemi stvořil, jen slovem řekl:2 »Buď!« a stalo se; ale tebe a mne kolikrát jest napomenul, aby byl dobrý a polepšil se — a nic platno nenie! Dále, že jest tuto Pán Kristus pokoru velikú učinil, když se sehnul na zemi. Neb, když psal, se- hnul se, a oni tu stáli okolo žalujíce a cizoložnice v prostředce. I shýbal se drahý Pán k nohám hřieš- ných lidí, když prstem psal. A když tak psal, oni byli ustavičně tiežíce. A on pozdvihl se i řekl: »Kto 59 Spr. Ecclesiastes 10, 10. 60 Moudr. 12, 16. 61 Augustini In Ioannis evang, tractatus LXXII. (MI. 35 c. 1823). 62 1. M. 1, 3 a 6 a j. 164
Strana 165
z vás bez hřiechu, udeř na ni kamenem.« Tuto Pán položil řád, kerak se mají mieti súdce k lidem vin- ným. A najprv zavierá, aby byla lítost, kto mají súditi, neb Pán teď se schýlil k zemi. Nebo žádný by ne- měl žádného súdu vydati než s velikú bolestí a s ve- likú lítostí. Neb i náš Pán, ač již mstí nad zlými, má toho velikú lítost, že mstí, jakož die:63 »Ach, běda, potěším se nad svými nepřátely.« Že die: »Ach, běda«, tu lítost velikú okazuje; a když die: »Potěším se nad mými nepřátely«, to již, že tu pomstu učiní pro řád spravedlivosti. Nebo byť súdce byl již naj- světější a on hřiešník najvětčí, kohož súdíš, a vydá- váš-li súd, máš to s velikú lítostí učiniti, a že to musíš učiniti pro řád spravedlivosti. Neb Pán die:64 »Neroď'te súditi a nebudete súzeni.« Ale toto jest divná věc, že lidé řiekají: »Nedadie věsiti zlodějóv!« Kto jest ten, každý se činí aučasten té krve, kerá se vylévá. Byť byl najvětčí hřiešník, má býti veliká lítost nad ním. Však jest to proti Bohu, v takú ukrutnost vydati člověka a tak hned súditi snadně, ano jemu nic neporučeno, a súditi k smrti! A, by sám k sobě prozřel a k svým hřie- chóm, ano Pán Bóh tak nedie! Jakož die skrz Eze- chiele:65 »Nuzili mě, abych pomstil nad lidem mým.« Ne, aby mohl kto Boha nuziti, ale že Pán Bóh v sobě neoblibuje pomsty ani múky, ale jediné 63 Iz. 1, 24. 64 Mat. 7, 1; Luk. 6, 37. 65 Ezech. 13, 19. 165
z vás bez hřiechu, udeř na ni kamenem.« Tuto Pán položil řád, kerak se mají mieti súdce k lidem vin- ným. A najprv zavierá, aby byla lítost, kto mají súditi, neb Pán teď se schýlil k zemi. Nebo žádný by ne- měl žádného súdu vydati než s velikú bolestí a s ve- likú lítostí. Neb i náš Pán, ač již mstí nad zlými, má toho velikú lítost, že mstí, jakož die:63 »Ach, běda, potěším se nad svými nepřátely.« Že die: »Ach, běda«, tu lítost velikú okazuje; a když die: »Potěším se nad mými nepřátely«, to již, že tu pomstu učiní pro řád spravedlivosti. Nebo byť súdce byl již naj- světější a on hřiešník najvětčí, kohož súdíš, a vydá- váš-li súd, máš to s velikú lítostí učiniti, a že to musíš učiniti pro řád spravedlivosti. Neb Pán die:64 »Neroď'te súditi a nebudete súzeni.« Ale toto jest divná věc, že lidé řiekají: »Nedadie věsiti zlodějóv!« Kto jest ten, každý se činí aučasten té krve, kerá se vylévá. Byť byl najvětčí hřiešník, má býti veliká lítost nad ním. Však jest to proti Bohu, v takú ukrutnost vydati člověka a tak hned súditi snadně, ano jemu nic neporučeno, a súditi k smrti! A, by sám k sobě prozřel a k svým hřie- chóm, ano Pán Bóh tak nedie! Jakož die skrz Eze- chiele:65 »Nuzili mě, abych pomstil nad lidem mým.« Ne, aby mohl kto Boha nuziti, ale že Pán Bóh v sobě neoblibuje pomsty ani múky, ale jediné 63 Iz. 1, 24. 64 Mat. 7, 1; Luk. 6, 37. 65 Ezech. 13, 19. 165
Strana 166
pro spravedlivost, že ta jej jako nuzí. Ale jemu jest přirozené slitovati se, neb on jest od přirozenie lí- tostivý; ale mstí-li nad kým, to již on činí pro řád božské spravedlivosti, aby pro hřiechy bylo mštěno, ale on by nechtěl, aby mštěno bylo. Ale co je to, že sú lidé tak hotovi k smrti popú- zeti, žádajíc smrti bližnieho, a činie se aučastni krve vylitie? Neb mnie, že jest tu řád spravedlivosti. Teď Pán, ano zákon vydán, aby ukamenovali cizoložnici — a tak Bóh přikázal v zákoně — kéž jest řekl: »Hodnat jest ukamenovánie! Ukamenujte ji vyve- dúc!«, ano to bylo přikázanie z zákona? Ale lidé, hlediec k právóm svým, jenž sú velmi nejistá a ne- bezpečná, i tak lehce k smrti odsuzují člověka a mní, by toho několika pátky otbyl. Nezdajt se to tak lehko! Teď Pán, ano právo od Boha vydáno, a ne- kázal ukamenovati. A že jest tuto Pán psal prstem na zemi. Prstové, ti se dělé jeden od druhého, neb tu při súdu má býti veliká rozšafnost a pilné uptánie prvé. A dále okazuje, že, ktož chce jiné súditi, aby prvé v se velmi pilně nazřel. Neb teď Pán dvakrát psal na znamenie, aby, ktož chtie súditi, aby velmi pilně i před súdem i po súdu nazřel, právě-li jest súdil, pravým-li úmyslem, aby nebylo ani pro dary ani pro- bázen ani pro přiezen, než aby každému věrně a právě súdil a aby, nazře sám v své svědomie, jaký si, aby prozřel k svým hřiechóm, aby, sám jsa vin- 3 [die], aby nějí, súdem jiného neodsuzoval. Béda" 66 Beda uv. m. str. 736. 166
pro spravedlivost, že ta jej jako nuzí. Ale jemu jest přirozené slitovati se, neb on jest od přirozenie lí- tostivý; ale mstí-li nad kým, to již on činí pro řád božské spravedlivosti, aby pro hřiechy bylo mštěno, ale on by nechtěl, aby mštěno bylo. Ale co je to, že sú lidé tak hotovi k smrti popú- zeti, žádajíc smrti bližnieho, a činie se aučastni krve vylitie? Neb mnie, že jest tu řád spravedlivosti. Teď Pán, ano zákon vydán, aby ukamenovali cizoložnici — a tak Bóh přikázal v zákoně — kéž jest řekl: »Hodnat jest ukamenovánie! Ukamenujte ji vyve- dúc!«, ano to bylo přikázanie z zákona? Ale lidé, hlediec k právóm svým, jenž sú velmi nejistá a ne- bezpečná, i tak lehce k smrti odsuzují člověka a mní, by toho několika pátky otbyl. Nezdajt se to tak lehko! Teď Pán, ano právo od Boha vydáno, a ne- kázal ukamenovati. A že jest tuto Pán psal prstem na zemi. Prstové, ti se dělé jeden od druhého, neb tu při súdu má býti veliká rozšafnost a pilné uptánie prvé. A dále okazuje, že, ktož chce jiné súditi, aby prvé v se velmi pilně nazřel. Neb teď Pán dvakrát psal na znamenie, aby, ktož chtie súditi, aby velmi pilně i před súdem i po súdu nazřel, právě-li jest súdil, pravým-li úmyslem, aby nebylo ani pro dary ani pro- bázen ani pro přiezen, než aby každému věrně a právě súdil a aby, nazře sám v své svědomie, jaký si, aby prozřel k svým hřiechóm, aby, sám jsa vin- 3 [die], aby nějí, súdem jiného neodsuzoval. Béda" 66 Beda uv. m. str. 736. 166
Strana 167
súdce nazřel, aby jiného nesúdil z vraždy, a sám ne- návidě a hněvaje se na bratra svého, neb die sv. Jan:67 »Kto nenávidí bratra svého, vražedlník jest.« A dále viz, aby nesúdil z smilstva jiného, a sám sa pyšný. Job: »Ve všem svém svědomí nahlé- dal sem, a v ničemž mě netreskce mé svědomie.« Béda:68 »Má býti súdce vždy dobrý a vždy spraved- livý, neb jinak, jsa zlý, pohoršuje súdu, neb jiné súdě, sám jest téhož hoden. Druhé bývá, že takový, jsa zlý, sám se súditi zapomíná.« Sv. Václav, dědic český, když sú kolivěk měli koho na smrt odsúditi, nikda při tom súdu nechtěl býti,9 přivodě písmo:70 »Rekl jest Pán Bóh: Nezabieš!« A když již chtěl Pán odsudek vydati, opět po- zdvihl se nahoru; na znamenie, aby v pravosti pra- vost byla k súdu, aby ani pro dary ani pro bázen ani pro přiezen jinak nesúdil než právě. A vydal tuto Pán spravedlivost v tom: »Kto z vás bez hřie- chu, udeř na ni kamenem.« Jako by chtěl řieci: »Ve- dlé zákona mělat by ukamenována býti; ale vy, že ste také zlí, i vy vedlé zákona měli byšte ukameno- váni býti.« Neb, že ji přivedli k Ježíšovi, neučinili toho z spravedlivosti ani z nelibosti hřiecha, ale jedne proto, aby jeho popadli v něčem. I že neměli 67 1. Jan 3, 15. 68 Podle Bedy uv. m. 69 V. Passio s. Venceslai c. 5 (ed. Pekař, Drei bisher un- edierte Wenzelslegenden, Prag 1905, p. 393). Sr. i Pekařovu stat Svatý Václav ve Svatováclavském sborníku I. str. 51 a 52, pozn. 3. 70 2. M. 20, 13. 167
súdce nazřel, aby jiného nesúdil z vraždy, a sám ne- návidě a hněvaje se na bratra svého, neb die sv. Jan:67 »Kto nenávidí bratra svého, vražedlník jest.« A dále viz, aby nesúdil z smilstva jiného, a sám sa pyšný. Job: »Ve všem svém svědomí nahlé- dal sem, a v ničemž mě netreskce mé svědomie.« Béda:68 »Má býti súdce vždy dobrý a vždy spraved- livý, neb jinak, jsa zlý, pohoršuje súdu, neb jiné súdě, sám jest téhož hoden. Druhé bývá, že takový, jsa zlý, sám se súditi zapomíná.« Sv. Václav, dědic český, když sú kolivěk měli koho na smrt odsúditi, nikda při tom súdu nechtěl býti,9 přivodě písmo:70 »Rekl jest Pán Bóh: Nezabieš!« A když již chtěl Pán odsudek vydati, opět po- zdvihl se nahoru; na znamenie, aby v pravosti pra- vost byla k súdu, aby ani pro dary ani pro bázen ani pro přiezen jinak nesúdil než právě. A vydal tuto Pán spravedlivost v tom: »Kto z vás bez hřie- chu, udeř na ni kamenem.« Jako by chtěl řieci: »Ve- dlé zákona mělat by ukamenována býti; ale vy, že ste také zlí, i vy vedlé zákona měli byšte ukameno- váni býti.« Neb, že ji přivedli k Ježíšovi, neučinili toho z spravedlivosti ani z nelibosti hřiecha, ale jedne proto, aby jeho popadli v něčem. I že neměli 67 1. Jan 3, 15. 68 Podle Bedy uv. m. 69 V. Passio s. Venceslai c. 5 (ed. Pekař, Drei bisher un- edierte Wenzelslegenden, Prag 1905, p. 393). Sr. i Pekařovu stat Svatý Václav ve Svatováclavském sborníku I. str. 51 a 52, pozn. 3. 70 2. M. 20, 13. 167
Strana 168
té spravedlivosti, než měli srdce zlé, nakažené, ne- byli hodni, aby ji súdili. To bude proti těm úřední- kóm, ješto ne z té příčiny spravedlivosti, aby súdili, jedú po vsech a súdy osazují, ale proto, aby se svým pánóm slíbili; a na to osazují súdy o masopustě a lovie sedláky, měšťáky, aby, jen máloco z hlúposti propovie nemúdře, aby pánu propadl tunu herynkóv aneb centnéř fíkóv, aby měl pán nač hojně hodovati v puostě. A tiem se chtie pánóm slíbiti a počtú vinu na člověka, an neprovinil proti zákonu božiemu. Ale běda těm, ješto počítají viny na lidi a berú s nich viny, ani neprovinili proti zákonu božiemu, než to- liko hledie, aby pánu viny nahnali! Tito teď potratili súd spravedlivosti, ješto nesú- dili podlé přiemého srdce spravedlivosti. Protož Pán Bóh řekl:71 »Vy, ktož súdíte zemi, milujte spravedli- vost.« Neb, ktož má jiné súditi, má býti sám velmi řádný a dobrý; neb, by najlepšie, najspravedlivějšie súdy vydával, a když sám nejsi dobrý, vždycky sobě jako provaz na hrdlo cpáš a viežeš. De Casia:72 »Teď tato byla jest hodna smrti, a když se kála, ne- súdil jie Pán. Též, ač by byl někto hoden smrti, a když jest právě kající, má jej předjíti milosrdenstvie a ne spravedlivost.« A die, že vyšli všickni z chrámu, počevše od star- ších; neb starší mnohokrát bývají horší než poddací. Ano se přiházie: někdo chudý puojde s piva večer, 71 Moudr. 1, 1. 72 Sr. Cassia (Fidatus), Gesta Salvatoris 1. XI c. XXXIV (ed. Ratisbonae p. 224). 168
té spravedlivosti, než měli srdce zlé, nakažené, ne- byli hodni, aby ji súdili. To bude proti těm úřední- kóm, ješto ne z té příčiny spravedlivosti, aby súdili, jedú po vsech a súdy osazují, ale proto, aby se svým pánóm slíbili; a na to osazují súdy o masopustě a lovie sedláky, měšťáky, aby, jen máloco z hlúposti propovie nemúdře, aby pánu propadl tunu herynkóv aneb centnéř fíkóv, aby měl pán nač hojně hodovati v puostě. A tiem se chtie pánóm slíbiti a počtú vinu na člověka, an neprovinil proti zákonu božiemu. Ale běda těm, ješto počítají viny na lidi a berú s nich viny, ani neprovinili proti zákonu božiemu, než to- liko hledie, aby pánu viny nahnali! Tito teď potratili súd spravedlivosti, ješto nesú- dili podlé přiemého srdce spravedlivosti. Protož Pán Bóh řekl:71 »Vy, ktož súdíte zemi, milujte spravedli- vost.« Neb, ktož má jiné súditi, má býti sám velmi řádný a dobrý; neb, by najlepšie, najspravedlivějšie súdy vydával, a když sám nejsi dobrý, vždycky sobě jako provaz na hrdlo cpáš a viežeš. De Casia:72 »Teď tato byla jest hodna smrti, a když se kála, ne- súdil jie Pán. Též, ač by byl někto hoden smrti, a když jest právě kající, má jej předjíti milosrdenstvie a ne spravedlivost.« A die, že vyšli všickni z chrámu, počevše od star- ších; neb starší mnohokrát bývají horší než poddací. Ano se přiházie: někdo chudý puojde s piva večer, 71 Moudr. 1, 1. 72 Sr. Cassia (Fidatus), Gesta Salvatoris 1. XI c. XXXIV (ed. Ratisbonae p. 224). 168
Strana 169
anit jej vsadie; puojde bohatý krásně, s sviecemi, a nic neřkú: »Pán jde!« I odešli od Ježíše. A by byli ne- odcházeli od něho, než slyšeli jeho a vzeli od něho naučenie a milosti žádali od něho, byli by přišli k od- puštění hřiechóv. To věz, kolikrát s' se kolivě zpovie- dal a měl hanbu za své hřiechy, jako tito měli hanbu z svých hřiechóv, ale nezuostali u Ježíše, též ty, ko- likrát s' měl hanbu za své hřiechy na zpovědi a ne- zuostal s' u Ježíše věrú a milováním, nebudút hřie- chové odpuštěni, leč zuostaneš u něho věrú, kterú s jemu slíbil na křtu, a druhé milováním zuostaneš-li u něho tak, aby pro Ježíše a pro jeho milovánie vedl ctný život. A kdy toho dvojieho nemá člověk, nikdy právě kající nenie, ač se i s studem hřiechóv zpo- viedal. Což pak o těch dieme, ješto dú k zpovědi tu, kdež by se nestyděli? Ti sú ještě neuhodili na počátek kánie, neb počátek kánie jest stud. A dvój súd tuto Pán vydal. Jeden: »Kto z vás bez hřiechu, vrz na ni kamenem«; tu jest vydal súd spra- vedlnosti. Druhý súd milosrdenstvie spravedlnosti: »I já neodsuzuji tebe«; tu spravedlnost a milosrden- stvie: »Nechtěj viec hřešiti!« Ale toto věz, chceš-li se káti: jestliže na prvnie hřiechy s libostí zpomí- náš a jich neželéš, nenaděj se, aby se budúcích varo- val; a když máš žádost k hřešení, nenaděj se, byť Bóh minulé odpustil. Ale chceš-li se právě káti, ne- máš lepšieho pokánie nade všecka trápenie než toto, aby hřiechóv do smrti se varoval — to jest lepšie pokánie než puost, než žíně, než zpověd. I má-li se právě káti, aby se všech hřiechóv smrtedlných va- 169
anit jej vsadie; puojde bohatý krásně, s sviecemi, a nic neřkú: »Pán jde!« I odešli od Ježíše. A by byli ne- odcházeli od něho, než slyšeli jeho a vzeli od něho naučenie a milosti žádali od něho, byli by přišli k od- puštění hřiechóv. To věz, kolikrát s' se kolivě zpovie- dal a měl hanbu za své hřiechy, jako tito měli hanbu z svých hřiechóv, ale nezuostali u Ježíše, též ty, ko- likrát s' měl hanbu za své hřiechy na zpovědi a ne- zuostal s' u Ježíše věrú a milováním, nebudút hřie- chové odpuštěni, leč zuostaneš u něho věrú, kterú s jemu slíbil na křtu, a druhé milováním zuostaneš-li u něho tak, aby pro Ježíše a pro jeho milovánie vedl ctný život. A kdy toho dvojieho nemá člověk, nikdy právě kající nenie, ač se i s studem hřiechóv zpo- viedal. Což pak o těch dieme, ješto dú k zpovědi tu, kdež by se nestyděli? Ti sú ještě neuhodili na počátek kánie, neb počátek kánie jest stud. A dvój súd tuto Pán vydal. Jeden: »Kto z vás bez hřiechu, vrz na ni kamenem«; tu jest vydal súd spra- vedlnosti. Druhý súd milosrdenstvie spravedlnosti: »I já neodsuzuji tebe«; tu spravedlnost a milosrden- stvie: »Nechtěj viec hřešiti!« Ale toto věz, chceš-li se káti: jestliže na prvnie hřiechy s libostí zpomí- náš a jich neželéš, nenaděj se, aby se budúcích varo- val; a když máš žádost k hřešení, nenaděj se, byť Bóh minulé odpustil. Ale chceš-li se právě káti, ne- máš lepšieho pokánie nade všecka trápenie než toto, aby hřiechóv do smrti se varoval — to jest lepšie pokánie než puost, než žíně, než zpověd. I má-li se právě káti, aby se všech hřiechóv smrtedlných va- 169
Strana 170
roval a všedních což móž najviec. Teď jest této ře- čeno: »Di a neroď viec hřešiti!« Onomu u rybníka řečeno:73 »Viz, již si zdráv, neroď viec hřešiti, ať se nětco horšieho nepřihodí!« Neb člověku po pokání padnúti — mnohem těžší a hroznější pád nežli první! 73 Jan 5, 14. 170
roval a všedních což móž najviec. Teď jest této ře- čeno: »Di a neroď viec hřešiti!« Onomu u rybníka řečeno:73 »Viz, již si zdráv, neroď viec hřešiti, ať se nětco horšieho nepřihodí!« Neb člověku po pokání padnúti — mnohem těžší a hroznější pád nežli první! 73 Jan 5, 14. 170
Strana 171
»Já, což sem viděl u Otce mého, to mluvím; a vy, co ste viděli u otce vašeho« etc. (Jan 8, 38). Když P. Ježíš kázal Židóm, najviece je k tomu vedl, aby vieru o něm pravú měli. A kdy tak kázal, mnozí v něho uvěřili; a kteříž v něho uvěřili, těm řekl:74 »Zuostanete-li v mé řeči, v pravdě moji učedl- níci budete.« Nechtěl mieti dosti na vieře, než chtěl, aby se obrátila ta viera v jeho řeči, tak, aby v jeho řeči ostali: »Jestliže v mé řeči zuostanete...« etc. To je v jeho řeči zuostati, aby, což je kázal on, aby toho velmi pilen byl naplniti, a druhé, což jest zapo- věděl, aby se toho velmi pilně varoval až do smrti. A když tito Židé porozuměli, že jim mluví o skutku dobrém, řka: »Jste-li synové Abrahamovi, čiňte skutky Abrahamovy...« (neb žádný své šlechty nedokáže a urozenie svého nežli skutky dobrými a ctnostmi), a když se jich jal dotýkati, vrhli se k rodu, k Abrahamovi. Znamenaj tyto Židy! Nená- viděli Ježíše a hleděli k uotci svému, Abrahamovi, ješto v tom bludu jest tento lid nynější: Ježíše zavrhl a křižuje jej, a k svatým veliké zřenie má! Bude lájce nectný, kostkář, cizoložník, a velikú náději má v Panně Mariji a v svatých, posty vede i púti — a Ježíše křižuje svým nectným životem! Toť jest to zavedenie veliké. A klade jim před oči jich hřiech: »Vy hledáte mne zabiti, člověka, že pravdu vám pravím.« Neb on, 74 Jan 8, 31. 171
»Já, což sem viděl u Otce mého, to mluvím; a vy, co ste viděli u otce vašeho« etc. (Jan 8, 38). Když P. Ježíš kázal Židóm, najviece je k tomu vedl, aby vieru o něm pravú měli. A kdy tak kázal, mnozí v něho uvěřili; a kteříž v něho uvěřili, těm řekl:74 »Zuostanete-li v mé řeči, v pravdě moji učedl- níci budete.« Nechtěl mieti dosti na vieře, než chtěl, aby se obrátila ta viera v jeho řeči, tak, aby v jeho řeči ostali: »Jestliže v mé řeči zuostanete...« etc. To je v jeho řeči zuostati, aby, což je kázal on, aby toho velmi pilen byl naplniti, a druhé, což jest zapo- věděl, aby se toho velmi pilně varoval až do smrti. A když tito Židé porozuměli, že jim mluví o skutku dobrém, řka: »Jste-li synové Abrahamovi, čiňte skutky Abrahamovy...« (neb žádný své šlechty nedokáže a urozenie svého nežli skutky dobrými a ctnostmi), a když se jich jal dotýkati, vrhli se k rodu, k Abrahamovi. Znamenaj tyto Židy! Nená- viděli Ježíše a hleděli k uotci svému, Abrahamovi, ješto v tom bludu jest tento lid nynější: Ježíše zavrhl a křižuje jej, a k svatým veliké zřenie má! Bude lájce nectný, kostkář, cizoložník, a velikú náději má v Panně Mariji a v svatých, posty vede i púti — a Ježíše křižuje svým nectným životem! Toť jest to zavedenie veliké. A klade jim před oči jich hřiech: »Vy hledáte mne zabiti, člověka, že pravdu vám pravím.« Neb on, 74 Jan 8, 31. 171
Strana 172
Pán, pravdu jim mluvil: an jim pravdu mluvil na- před (5°. capitulo),75 že Boha svým otcem nazýval, a proto chtěli jeho zabiti; a druhé, že jim pravil o jich zlém životě, a proto jeho hledali zabiti, neb jim pravdu pravil. Tulius76 mudřec: »Služba činí přátely, ale pravda rodí nepřátely a závisti a nená- visti.« Teď se to Pánu stalo, a protož jim řekl: »Řeč má nechápá se vás.« Neb to je jeden těžký hřiech, když lidé řečem Kristovým miesta nedadie. A, mají se báti veliké pomsty! Neb lidé ledajakés řeči těžké s prací oblíbie spieš než řeči Kristovy; neb pán káže na vojnu sedláku, a radčit, cepy potřasa, chce jíti, než by řeči božie plnil. A pak zvláště ti neradi a nebrzy dadie miesta zdravému naučení Kristovu, ješto se za nětco mají, že sú umělí, jako mistři; tit těžko dadie zdravému naučení miesto. Druhé, ktož se zdají, že sú nábožní; tiť pak prchají a zhněvají se na řeči bo- žie, jako mnišie, jeptišky. Jako za Pána Ježíše mistři nepřijímali jeho řečí a zákonníci prchali, hněvali se. Neb pokrytstvie jest jako zloděj: zloděj, když má krásti a když vidí, ano svítá, hněvá se a nerad vidí; též, když se jich pokrytstvie obnažuje, anit se hně- vají, prchají. Nebo kdy člověk kerým jest hřiechem poražen a když se mluví proti tomu hřiechu, hned 75 Jan 5, 17. 76 Cicero, Laelius de amicitia 89 (Cicero však převzal sám citát z Terentia, Andria 68: obsequium amicos, veritas odium parit). 172
Pán, pravdu jim mluvil: an jim pravdu mluvil na- před (5°. capitulo),75 že Boha svým otcem nazýval, a proto chtěli jeho zabiti; a druhé, že jim pravil o jich zlém životě, a proto jeho hledali zabiti, neb jim pravdu pravil. Tulius76 mudřec: »Služba činí přátely, ale pravda rodí nepřátely a závisti a nená- visti.« Teď se to Pánu stalo, a protož jim řekl: »Řeč má nechápá se vás.« Neb to je jeden těžký hřiech, když lidé řečem Kristovým miesta nedadie. A, mají se báti veliké pomsty! Neb lidé ledajakés řeči těžké s prací oblíbie spieš než řeči Kristovy; neb pán káže na vojnu sedláku, a radčit, cepy potřasa, chce jíti, než by řeči božie plnil. A pak zvláště ti neradi a nebrzy dadie miesta zdravému naučení Kristovu, ješto se za nětco mají, že sú umělí, jako mistři; tit těžko dadie zdravému naučení miesto. Druhé, ktož se zdají, že sú nábožní; tiť pak prchají a zhněvají se na řeči bo- žie, jako mnišie, jeptišky. Jako za Pána Ježíše mistři nepřijímali jeho řečí a zákonníci prchali, hněvali se. Neb pokrytstvie jest jako zloděj: zloděj, když má krásti a když vidí, ano svítá, hněvá se a nerad vidí; též, když se jich pokrytstvie obnažuje, anit se hně- vají, prchají. Nebo kdy člověk kerým jest hřiechem poražen a když se mluví proti tomu hřiechu, hned 75 Jan 5, 17. 76 Cicero, Laelius de amicitia 89 (Cicero však převzal sám citát z Terentia, Andria 68: obsequium amicos, veritas odium parit). 172
Strana 173
se hněvá, těžko jemu slyšeti. Tak die Duch boží:77 »Uslyšít smilník, a nelíboť bude jemu.« Třetí sú ti, ješto se chtie svým rozumem zpravovati, jakž se jim vidí; a ti, když jim pravíš zdravé naučenie, nebrzyť přijmú. Neb die Duch boží:78 »Měli sú v nenávisti toho, kdož jest je zjevně tresktal.« A tak se jest teď Pánu dálo, když jest je tresktal. Ale to věz, ktož jeho řečí právě neoblíbí, nelze hodně těla božieho přijímati, dokud se nenapraví právě k jeho slovóm. Viziž každý, již-li se je napravil k jeho slovóm, již-li nepřisaháme, nevěrujeme etc.?! I tito Židé, když chtěli jeho zabiti, a praviec se synové Abraha- movi, a on jim die, že jest toho Abraham, jich otec, nečinil. I táhl je od toho, že náději měli v Abraha- movi; neb hleděli k Abrahamovi a teď netbali na Pána Ježíše, a on je táhl od toho. A když oni po- rozuměli, že on je odrážie od toho, že dotýká sy- novstvie, jenž záleží na následování skutkóv Abra- hamových, a řkú tito Židé: »My nejsme z smilstva.« Mienili pohany, neb pohané, ti sú se klaněli mod- lám, jakož die: »Smilnila si s dřevem i s kamenem« (zdá mi se Jeremie).79 » I my nejsme z smilstva (to- tíž bychmy se klaněli modlám), ale máme jednoho otce, Boha.« A když tak řekli, i to od nich odrazil, že ani Boha otce mají, ale okázal jim, že sú z uotce ďábla; a dovedl jim toho tudy: »Byšte Boha milo- 79 78 77 Podle Eccli 21, 18. Amos 5, 10 (?). Podle Jer. 3, 6. 173
se hněvá, těžko jemu slyšeti. Tak die Duch boží:77 »Uslyšít smilník, a nelíboť bude jemu.« Třetí sú ti, ješto se chtie svým rozumem zpravovati, jakž se jim vidí; a ti, když jim pravíš zdravé naučenie, nebrzyť přijmú. Neb die Duch boží:78 »Měli sú v nenávisti toho, kdož jest je zjevně tresktal.« A tak se jest teď Pánu dálo, když jest je tresktal. Ale to věz, ktož jeho řečí právě neoblíbí, nelze hodně těla božieho přijímati, dokud se nenapraví právě k jeho slovóm. Viziž každý, již-li se je napravil k jeho slovóm, již-li nepřisaháme, nevěrujeme etc.?! I tito Židé, když chtěli jeho zabiti, a praviec se synové Abraha- movi, a on jim die, že jest toho Abraham, jich otec, nečinil. I táhl je od toho, že náději měli v Abraha- movi; neb hleděli k Abrahamovi a teď netbali na Pána Ježíše, a on je táhl od toho. A když oni po- rozuměli, že on je odrážie od toho, že dotýká sy- novstvie, jenž záleží na následování skutkóv Abra- hamových, a řkú tito Židé: »My nejsme z smilstva.« Mienili pohany, neb pohané, ti sú se klaněli mod- lám, jakož die: »Smilnila si s dřevem i s kamenem« (zdá mi se Jeremie).79 » I my nejsme z smilstva (to- tíž bychmy se klaněli modlám), ale máme jednoho otce, Boha.« A když tak řekli, i to od nich odrazil, že ani Boha otce mají, ale okázal jim, že sú z uotce ďábla; a dovedl jim toho tudy: »Byšte Boha milo- 79 78 77 Podle Eccli 21, 18. Amos 5, 10 (?). Podle Jer. 3, 6. 173
Strana 174
vali, i mne byšte milovali, neb sem od něho přišel.« Neb žádný Boha nemóž milovati, leč Ježíše bude milovati; a žádný Ježíše nemiluje, leč bude jeho řeči plniti, neb on die:80 »Ktož mě miluje, řeči mé za- chovává.« Protož žádný nectí Otce, leč Ježíše uctí. A tot jest pocta Ježíšova najlepšie, aby jeho řeči plnil. A praví hned, proč by jeho měli milovati: neb jest od Otce poslán. To je druhé; ale toto prvnie, pro to by měli jeho milovati: že se tam rodí v nebi od věčnosti. A to dvé mělo by hnúti člověkem: jedno jeho velebnost, že se rodí od věčnosti z Boha Otce, a druhé, že je velikú pokoru okázal, že je ráčil býti člověkem. A sám tak řekl:81 »Exivi a Patre et veni in mundum.« A když by člověk to dvé rozjímal na modlitbách, zamiloval by jeho a pozdvihl by se k němu. Hilarius:82 »Každý zle, všetečně řieká: Otče náš!, ktož nemiluje Ježíše, a žádný nemiluje Ježíše, ktož jeho řečí neplní.« A dále jal se mluviti: »Proč mé řeči neznáte? Neb jie nemóžete slyšeti.« Neb jeho řeč jest velmi těžká a nesnadná: milovati své nepřátely83 těžkoť jest, ne- odpláceti zlého za zlé84 velmi těžko a nesnadno, 80 Jan 14, 23. 81 Jan 16, 28 (Vyšelt jsem od Otce a přišel jsem na svět). 82 Cf. Hilarii, Pictaviensis episcopi, Tractatus in CXVIII psalmum 3 (ML 9 c. 626). 83 Sr. Mat. 5, 44; Luk. 6, 27 a 35. 84 Řím. 12, 17; 1. Tes. 5, 15; 1. Petr 3, 9. 174
vali, i mne byšte milovali, neb sem od něho přišel.« Neb žádný Boha nemóž milovati, leč Ježíše bude milovati; a žádný Ježíše nemiluje, leč bude jeho řeči plniti, neb on die:80 »Ktož mě miluje, řeči mé za- chovává.« Protož žádný nectí Otce, leč Ježíše uctí. A tot jest pocta Ježíšova najlepšie, aby jeho řeči plnil. A praví hned, proč by jeho měli milovati: neb jest od Otce poslán. To je druhé; ale toto prvnie, pro to by měli jeho milovati: že se tam rodí v nebi od věčnosti. A to dvé mělo by hnúti člověkem: jedno jeho velebnost, že se rodí od věčnosti z Boha Otce, a druhé, že je velikú pokoru okázal, že je ráčil býti člověkem. A sám tak řekl:81 »Exivi a Patre et veni in mundum.« A když by člověk to dvé rozjímal na modlitbách, zamiloval by jeho a pozdvihl by se k němu. Hilarius:82 »Každý zle, všetečně řieká: Otče náš!, ktož nemiluje Ježíše, a žádný nemiluje Ježíše, ktož jeho řečí neplní.« A dále jal se mluviti: »Proč mé řeči neznáte? Neb jie nemóžete slyšeti.« Neb jeho řeč jest velmi těžká a nesnadná: milovati své nepřátely83 těžkoť jest, ne- odpláceti zlého za zlé84 velmi těžko a nesnadno, 80 Jan 14, 23. 81 Jan 16, 28 (Vyšelt jsem od Otce a přišel jsem na svět). 82 Cf. Hilarii, Pictaviensis episcopi, Tractatus in CXVIII psalmum 3 (ML 9 c. 626). 83 Sr. Mat. 5, 44; Luk. 6, 27 a 35. 84 Řím. 12, 17; 1. Tes. 5, 15; 1. Petr 3, 9. 174
Strana 175
vzieti kříž svój,85 dobrořečiti, když zlořečie,86 těžko a nesnadno. Ale toto věz, že, ktož jeho řečí netbá, že jest již ten předvěděný k zatracení a tàkový žádné věci dobré nemóž dobře učiniti; a všecko zlé příde na ty lidi, ktož netbají jeho řečí plniti. Viz Saule! Když jemu prorok pravil,87 že bude poražen, netbal jeho řeči, potom i s vojskem poražen. Pokolení deset vedeno do vězenie pod Salmanazarem;88 ti tam až do dnešnieho dne zuostali. Potom druhé pokolenie pod Nabuchodonozorem vedeni do Babylona89 pro neposlúchanie slova božieho a prorokóv. Milí Čechové, kdy se nadějete co dobrého a aby nepřišlo zlé? Jen vizte, kdo plní jeho řeči, Boha dra- hého? Zdali v trhu plníte jeho řeči? zdali kramáři? zdali kněžie lakomí, svatokupci plnie jeho řeči, ješto jim die Písmo:9 »Darmo ste vzeli, darmo dajte!« Protož nečekajte nic dobrého, ale všeho zlého če- kajte na se, neb sú ty řeči jeho velmi veliké; jakož die napřed,91 že jest on viděl ty řeči u Boha Otce. Proroci, ti sú mievali zjevenie, ale on jest je viděl u Boha Otce (ut supra).92 A protož, že sú tak veliké, najviec budú pro ně lidé trpěti. 86 87 88 89 90 91 92 85 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; 10, 21; Luk. 9, 23. Mat. 5, 44; Luk. 6, 28. Sam. 31, 1 nn. 2. (4.) Král. 17, 3 nn. 2. (4.) Král. 24, 10 nn. Mat. 10, 8. Jan 8, 38. č. = jako nahoře. 175
vzieti kříž svój,85 dobrořečiti, když zlořečie,86 těžko a nesnadno. Ale toto věz, že, ktož jeho řečí netbá, že jest již ten předvěděný k zatracení a tàkový žádné věci dobré nemóž dobře učiniti; a všecko zlé příde na ty lidi, ktož netbají jeho řečí plniti. Viz Saule! Když jemu prorok pravil,87 že bude poražen, netbal jeho řeči, potom i s vojskem poražen. Pokolení deset vedeno do vězenie pod Salmanazarem;88 ti tam až do dnešnieho dne zuostali. Potom druhé pokolenie pod Nabuchodonozorem vedeni do Babylona89 pro neposlúchanie slova božieho a prorokóv. Milí Čechové, kdy se nadějete co dobrého a aby nepřišlo zlé? Jen vizte, kdo plní jeho řeči, Boha dra- hého? Zdali v trhu plníte jeho řeči? zdali kramáři? zdali kněžie lakomí, svatokupci plnie jeho řeči, ješto jim die Písmo:9 »Darmo ste vzeli, darmo dajte!« Protož nečekajte nic dobrého, ale všeho zlého če- kajte na se, neb sú ty řeči jeho velmi veliké; jakož die napřed,91 že jest on viděl ty řeči u Boha Otce. Proroci, ti sú mievali zjevenie, ale on jest je viděl u Boha Otce (ut supra).92 A protož, že sú tak veliké, najviec budú pro ně lidé trpěti. 86 87 88 89 90 91 92 85 Mat. 16, 24; Marek 8, 34; 10, 21; Luk. 9, 23. Mat. 5, 44; Luk. 6, 28. Sam. 31, 1 nn. 2. (4.) Král. 17, 3 nn. 2. (4.) Král. 24, 10 nn. Mat. 10, 8. Jan 8, 38. č. = jako nahoře. 175
Strana 176
»Vy z uotce dábla ste a žádosti otce vašeho chcete činiti. On jest vražedlník...« etc. (Jan 8, 44). Vypravuje Pán povahy ďábla a ty povahy přirov- nává zlým lidem. A die jim: »Vy ste z otce ďábla.« Jako člověk, když činí hřiech, slúha jest hřiechu,93 též, když ďábla v skutciech následuje, jest syn jeho. Nebo méno ďábel nenie jeho méno přirozené, ale jest jméno skutka; a každý, ktož činí jeho skutky, jest syn ďáblóv. A totot jest dielo velmi znamenité ďáblovo, aby sobě lidé nevážili řečí božích, neb tam dále die,94 že »proto vy neslyšíte, neb z Boha nejste.« A řekl to slovo těm, jenž se rodem chlubili: »Vy jste z uotce ďábla.« A, jaká by byla nesnáze o to, kdyby řekl: »Ty si chlap!« pánu aneb »z uotce chlapa«. Ale co tomu řkú, až jim bude řečeno: »Ty si z uotce dábla«? A vypravuje jeho skutky a jeho žádost. On toho žádá a nepřestává toho, aby lidem škodil. A též lidé, když jeden druhému škodí a hledá toho, aby uško- dil jeden druhému, již má skutky ďábla a jest jeho syn. Ale křestan pravý, má-li býti křestan, má býti, jakož die sv. Pavel,95 že má býti prostý, přiemý, bez žaloby. Ale když má tu žádost, aby udřel, oklamal bližnieho, již to dielo ďáblovo. Též páni, ješto chu- dým přátelóm vydrú odúmrt, což by mělo býti a spadnúti na chudé přátely, to oni pak vydrú jim, 93 Jan 8, 34. 94 Jan 8, 47. 95 Filip. 2, 15. 176
»Vy z uotce dábla ste a žádosti otce vašeho chcete činiti. On jest vražedlník...« etc. (Jan 8, 44). Vypravuje Pán povahy ďábla a ty povahy přirov- nává zlým lidem. A die jim: »Vy ste z otce ďábla.« Jako člověk, když činí hřiech, slúha jest hřiechu,93 též, když ďábla v skutciech následuje, jest syn jeho. Nebo méno ďábel nenie jeho méno přirozené, ale jest jméno skutka; a každý, ktož činí jeho skutky, jest syn ďáblóv. A totot jest dielo velmi znamenité ďáblovo, aby sobě lidé nevážili řečí božích, neb tam dále die,94 že »proto vy neslyšíte, neb z Boha nejste.« A řekl to slovo těm, jenž se rodem chlubili: »Vy jste z uotce ďábla.« A, jaká by byla nesnáze o to, kdyby řekl: »Ty si chlap!« pánu aneb »z uotce chlapa«. Ale co tomu řkú, až jim bude řečeno: »Ty si z uotce dábla«? A vypravuje jeho skutky a jeho žádost. On toho žádá a nepřestává toho, aby lidem škodil. A též lidé, když jeden druhému škodí a hledá toho, aby uško- dil jeden druhému, již má skutky ďábla a jest jeho syn. Ale křestan pravý, má-li býti křestan, má býti, jakož die sv. Pavel,95 že má býti prostý, přiemý, bez žaloby. Ale když má tu žádost, aby udřel, oklamal bližnieho, již to dielo ďáblovo. Též páni, ješto chu- dým přátelóm vydrú odúmrt, což by mělo býti a spadnúti na chudé přátely, to oni pak vydrú jim, 93 Jan 8, 34. 94 Jan 8, 47. 95 Filip. 2, 15. 176
Strana 177
proti božiemu přikázaní činie. Neb, by nebylo nikda zákona, tehdy by to rozum okázal, že nemá tak býti; neb, co sobě nechceš, nečiň jinému! A ktož to činie, sú z uotce ďábla, neb mají jeho žádost. A že jest on, ďábel, vražedlník od počátka. Zdali mečem Adama zabil? Nic, ale vnuknutím. Neb toto věz, že když kolivě člověka čím pohoršíš, zlým slo- vem aneb zlým příkladem aneb žes' zapálil ve zlé žádosti koho, již si vražedlník. Ješto tyto mnohé ženy v cierkvi svaté, ješto, mohlo-li by co uškoditi, to tyto ženy škodie lidu padlému přípravné, ješto mnoho svými přípravami zmordují pohlavie mužského. Však to má býti z viery, aby každý křestan byl ukři- žován světu — a tyto ženy sú jen vražedlnice cizích mužóv, ješto svými přípravami nejedna nádcte jich zamorduje svú přípravnú tváří a oděvem krásným. Sv. Pavel:96 »Zjevní sú skutkové těla, pro kteréž ne- budú mieti královstvie božieho, smilstvie, smilnost.« Smilnost miení, jakož die Gorra,97 příprava krásná a ozdobná rúcha, jenž popúzejí k smilstvu; toť ti lidé ďábla následují, ktož se tak připravují. A die: »V pravdě jest nestál.« Dábel, ten jest vzal poznánie pravdy mnohé a veliké. Nebo ďábel, on jest to v pravdě poznal, že je z ničehuož stvořen. Druhé on jest poznal, že jest od Boha stvořen a od žádného jiného; a v té jest pravdě nestál, neb, po- něvadž byl stvořen od Boha, nebyl jest jemu poddán. 96 Podle Gal. 5, 19 až 21. 97 Gorrani Enarratio in epist. ad Galat. c. V. (ed Lugduni 1592, p. 437). Rokycana 12 177
proti božiemu přikázaní činie. Neb, by nebylo nikda zákona, tehdy by to rozum okázal, že nemá tak býti; neb, co sobě nechceš, nečiň jinému! A ktož to činie, sú z uotce ďábla, neb mají jeho žádost. A že jest on, ďábel, vražedlník od počátka. Zdali mečem Adama zabil? Nic, ale vnuknutím. Neb toto věz, že když kolivě člověka čím pohoršíš, zlým slo- vem aneb zlým příkladem aneb žes' zapálil ve zlé žádosti koho, již si vražedlník. Ješto tyto mnohé ženy v cierkvi svaté, ješto, mohlo-li by co uškoditi, to tyto ženy škodie lidu padlému přípravné, ješto mnoho svými přípravami zmordují pohlavie mužského. Však to má býti z viery, aby každý křestan byl ukři- žován světu — a tyto ženy sú jen vražedlnice cizích mužóv, ješto svými přípravami nejedna nádcte jich zamorduje svú přípravnú tváří a oděvem krásným. Sv. Pavel:96 »Zjevní sú skutkové těla, pro kteréž ne- budú mieti královstvie božieho, smilstvie, smilnost.« Smilnost miení, jakož die Gorra,97 příprava krásná a ozdobná rúcha, jenž popúzejí k smilstvu; toť ti lidé ďábla následují, ktož se tak připravují. A die: »V pravdě jest nestál.« Dábel, ten jest vzal poznánie pravdy mnohé a veliké. Nebo ďábel, on jest to v pravdě poznal, že je z ničehuož stvořen. Druhé on jest poznal, že jest od Boha stvořen a od žádného jiného; a v té jest pravdě nestál, neb, po- něvadž byl stvořen od Boha, nebyl jest jemu poddán. 96 Podle Gal. 5, 19 až 21. 97 Gorrani Enarratio in epist. ad Galat. c. V. (ed Lugduni 1592, p. 437). Rokycana 12 177
Strana 178
Neb každá věc, keráž jest, v pravdě jest, když se sjednává v prvé pravdě, totíž s Bohem. Buoh jest prvnie pravda; a to záleží na poslušenství, ktož prvnie pravdy poslúchá. I on, maje poznánie té prvnie pravdy, nesjednal se s prvú pravdú, neb ne- poslúchal Boha. A ten každý se s ním sjednává, ktož nenie poddán Bohu. Dále ďábel poznal tu pravdu, že je mohl státi a mohl neshřešiti. A poznal spra- vedlivost boží dřiev, než padl, že Bóh jest, jenž po- mstí nad hřiechem. I on měl poznánie to truoje: prvnie pravdy pozná- nie, druhé poznánie měl spravedlivosti božie, a po- znánie třetie, že je mohl státi a mohl nehřešiti. A toho trojieho maje poznánie, nestál v pravdě. A protož poznánie, keréž měl, to jest v něm zuostalo; jakož píše Dionysius,98 že všecky přirozené věci, ty sú v něm zuostaly, jako síla, múdrost, poznánie a obraz v sobě krásný; a síla veliká — jakož die Job99 —, že nenie síly na zemi proti jeho síle. Nebo on jest také síly (dabat exemplum magister),100 že by on mohl horu Petřín přenésti na druhú stranu Prahy; a toho by všichni lidé nemohli. A měl to poznánie, že je počat, maje podobenstvie Boha; a poznal on to, že je měl přirozenie dokonalé; a poznal, že nenie jinde blahoslavenstvie než v Bohu; poznal on to, že jest jeho Bóh velmi miloval; on 98 Dionysii Areopag. (apokr.), De divinis nominibus c. IV. (MG 3 c. 727 s.). 99 Job 41, 1 nn. 100 česky: dával příklad mistr (= Rokycana). 178
Neb každá věc, keráž jest, v pravdě jest, když se sjednává v prvé pravdě, totíž s Bohem. Buoh jest prvnie pravda; a to záleží na poslušenství, ktož prvnie pravdy poslúchá. I on, maje poznánie té prvnie pravdy, nesjednal se s prvú pravdú, neb ne- poslúchal Boha. A ten každý se s ním sjednává, ktož nenie poddán Bohu. Dále ďábel poznal tu pravdu, že je mohl státi a mohl neshřešiti. A poznal spra- vedlivost boží dřiev, než padl, že Bóh jest, jenž po- mstí nad hřiechem. I on měl poznánie to truoje: prvnie pravdy pozná- nie, druhé poznánie měl spravedlivosti božie, a po- znánie třetie, že je mohl státi a mohl nehřešiti. A toho trojieho maje poznánie, nestál v pravdě. A protož poznánie, keréž měl, to jest v něm zuostalo; jakož píše Dionysius,98 že všecky přirozené věci, ty sú v něm zuostaly, jako síla, múdrost, poznánie a obraz v sobě krásný; a síla veliká — jakož die Job99 —, že nenie síly na zemi proti jeho síle. Nebo on jest také síly (dabat exemplum magister),100 že by on mohl horu Petřín přenésti na druhú stranu Prahy; a toho by všichni lidé nemohli. A měl to poznánie, že je počat, maje podobenstvie Boha; a poznal on to, že je měl přirozenie dokonalé; a poznal, že nenie jinde blahoslavenstvie než v Bohu; poznal on to, že jest jeho Bóh velmi miloval; on 98 Dionysii Areopag. (apokr.), De divinis nominibus c. IV. (MG 3 c. 727 s.). 99 Job 41, 1 nn. 100 česky: dával příklad mistr (= Rokycana). 178
Strana 179
jest poznal, že Bóh jest pravda. A to poznánie maje, nestál jest v pravdě, když jest nestál s první pravdú. A lidé, keří se viklí v pravdě, jak jest to nebezpečná věc! V boji tělesném bude mnoho lidí raněno, a ostanú živi; ale u vieře — na jediném se kusu zvikleš viery, hned čekaj zatracenie věčného! I třeba múdře prohlédati. Protož řiekali apoštolé:101 »Pane, přispoř nám viery.« I velmit jest nebezpečná věc, maje poznánie viery, i postúpiti od nie. Teď ďábel, viz, jaké jest měl po- znánie, a nestál v tom! I kto bude sebú bezpečen? Jakož die Ecci 5°.:102 »Kerak muž dvojieho jazyku neřádný se shledává!« I mnozí lidé, když nestojie v pravdě, ďáblóv v povaze jich následují. Die: »A pravda v něm nenie.« Však v něm ta pravda jest, že on sám zná se a rozumie sobě, neb všecky věci přirozené v něm ostaly i rozumné; a roz- um nenie, než pravých věcí, i jest v něm pravda! Ale že die: »A pravda v něm nenie«, rozumě v úmysle jeho, nenie v něm pravdy, že by on rád každého oklamal; an P. Ježíše chtěl oklamati,103 i usilujet on o to, aby, kdež móž, člověka oklamal a zklamal. A tak jest on poznal každú cestu, kerúž by se člověk od Boha odchýlil, a zná on tu každú cestu, kerým obyčejem a kerú cestú jest člověk ná- chylen, a tak hledí, kde by tě mohl zklamati. A žádný lékař nezná tak dobře tvého přirozenie, jako 101 Luk. 17, 5. 102 Eccli 5, 17. 103 Mat. 4, 1 nn.; Marek 1, 12 nn.; Luk. 4, 2 nn. 12. 179
jest poznal, že Bóh jest pravda. A to poznánie maje, nestál jest v pravdě, když jest nestál s první pravdú. A lidé, keří se viklí v pravdě, jak jest to nebezpečná věc! V boji tělesném bude mnoho lidí raněno, a ostanú živi; ale u vieře — na jediném se kusu zvikleš viery, hned čekaj zatracenie věčného! I třeba múdře prohlédati. Protož řiekali apoštolé:101 »Pane, přispoř nám viery.« I velmit jest nebezpečná věc, maje poznánie viery, i postúpiti od nie. Teď ďábel, viz, jaké jest měl po- znánie, a nestál v tom! I kto bude sebú bezpečen? Jakož die Ecci 5°.:102 »Kerak muž dvojieho jazyku neřádný se shledává!« I mnozí lidé, když nestojie v pravdě, ďáblóv v povaze jich následují. Die: »A pravda v něm nenie.« Však v něm ta pravda jest, že on sám zná se a rozumie sobě, neb všecky věci přirozené v něm ostaly i rozumné; a roz- um nenie, než pravých věcí, i jest v něm pravda! Ale že die: »A pravda v něm nenie«, rozumě v úmysle jeho, nenie v něm pravdy, že by on rád každého oklamal; an P. Ježíše chtěl oklamati,103 i usilujet on o to, aby, kdež móž, člověka oklamal a zklamal. A tak jest on poznal každú cestu, kerúž by se člověk od Boha odchýlil, a zná on tu každú cestu, kerým obyčejem a kerú cestú jest člověk ná- chylen, a tak hledí, kde by tě mohl zklamati. A žádný lékař nezná tak dobře tvého přirozenie, jako 101 Luk. 17, 5. 102 Eccli 5, 17. 103 Mat. 4, 1 nn.; Marek 1, 12 nn.; Luk. 4, 2 nn. 12. 179
Strana 180
on zná. I zná hned od přirozenie, kto jest k kterému hřiechu náchylen; a jinak tebe pokúšie starého a ji- nak, když si byl mlád, jinak pokúšie chudého a jinak bohatého, jinak tebe pokúšie v zdraví a jinak v ne- moci, jinak tebe pokúšie lačného, jinak, když si syt. Neb i božské věci má on ku pomoci našeho zklamá- nie, an má milosrdenstvie božie na pomoc, ješto mnozí hledie na milosrdenstvie božie a nechtie se káti. Má naše srdce zlé, nezpytatedlné na pomoc, v němž sú semena všech zlostí; jakož die Pán,104 že z srdce pochodie cizoložstva, vraždy etc. Má na po- moc svět. Když by se jich mnoho bránilo na pevném zámce neb hradě, a vše oděnci, a když by jeden nahý člověk dobyl jich, byl-li by to div veliký? Takt jest div veliký, ktož přemóž ty nepřátely ďábly, ješto málo těch lidí jest. I že die: »Pravdy v něm nenie«, v úmyslu; ale pravda přirozená jest v něm. »A když mluví lež, z vlastních (totíž ustech) (!) mluví.« Vezmi Boha a dábla! Bóh jest prvnie pravda, a kdož pravdu mluví, jest od Ducha svatého. Též ďábel, on jest první lež nalezl. A jestliže člověk lže, sám od sebe aneb že má tu lež od druhého; pakli nemáš od ji- ného a sám lžeš, již věz, žet v tobě ďábel své dielo dělá, neb on jest první lež nalezl, když Adamovi mluvil:105 »Budete jako bohové.« A 31. Reg. ultimo106 řekl Pán Bóh: »Kto oklamá Achaba?« 104 Mat. 15, 19. 105 1. M. 3, 5; 3, 1. 106 1.(3.) Král. 22, 20 nn. 180
on zná. I zná hned od přirozenie, kto jest k kterému hřiechu náchylen; a jinak tebe pokúšie starého a ji- nak, když si byl mlád, jinak pokúšie chudého a jinak bohatého, jinak tebe pokúšie v zdraví a jinak v ne- moci, jinak tebe pokúšie lačného, jinak, když si syt. Neb i božské věci má on ku pomoci našeho zklamá- nie, an má milosrdenstvie božie na pomoc, ješto mnozí hledie na milosrdenstvie božie a nechtie se káti. Má naše srdce zlé, nezpytatedlné na pomoc, v němž sú semena všech zlostí; jakož die Pán,104 že z srdce pochodie cizoložstva, vraždy etc. Má na po- moc svět. Když by se jich mnoho bránilo na pevném zámce neb hradě, a vše oděnci, a když by jeden nahý člověk dobyl jich, byl-li by to div veliký? Takt jest div veliký, ktož přemóž ty nepřátely ďábly, ješto málo těch lidí jest. I že die: »Pravdy v něm nenie«, v úmyslu; ale pravda přirozená jest v něm. »A když mluví lež, z vlastních (totíž ustech) (!) mluví.« Vezmi Boha a dábla! Bóh jest prvnie pravda, a kdož pravdu mluví, jest od Ducha svatého. Též ďábel, on jest první lež nalezl. A jestliže člověk lže, sám od sebe aneb že má tu lež od druhého; pakli nemáš od ji- ného a sám lžeš, již věz, žet v tobě ďábel své dielo dělá, neb on jest první lež nalezl, když Adamovi mluvil:105 »Budete jako bohové.« A 31. Reg. ultimo106 řekl Pán Bóh: »Kto oklamá Achaba?« 104 Mat. 15, 19. 105 1. M. 3, 5; 3, 1. 106 1.(3.) Král. 22, 20 nn. 180
Strana 181
A ďábel stoje die: »Já puojdu a budu v ustech všech falešných prorokóv lživým duchem.« A tak se stalo, že potom jeli na vojnu a poraženi. I ktož rádi lhú, jest v těch všech lidech ďábel, jenž jest otec lži. A jako mnozí manželé starají se o to, kterak by mohli děti mieti, tak on stará se, aby měl dosti sy- nóv lhářóv, jakož jich má dosti — na trziech co je synóv lhářóv! I měl by se každý báti, aby jeho synem nebyl; neb, budeš-li zde jemu podoben v hřiechu, budeš jemu potom podoben v múce. A dále die: »A pravdu pravím vám, a nevěříte mi.« Jako by řekl: »Že máte skutky ďáblovy, i ne- věříte mi.« A proč jest to, že lidé řečem božím ne- věřie? Neb sú oblíbili věci světské, tělesné, i když jim pravíš nebeské věci, nemohú jich oblíbiti. Věci světské, tělesné sú toto: žádost těla, žádost očí, pajcha života.107 A řeči Kristovy chtie, aby lidé ne- následovali světa, ani jeho milovali. I my, když mi- lujem věci libé, a řeči Kristovy toho bránie, již pak proto sú nám nelibé, když nám sužují vuoli naši, že jich nemóžem přijímati, těch řečí Kristových. Ale kněžie at by oblíbili ty věci zákona, které by nás zdělávaly — jako svátosti, abychme nebrali od svá- tostí, a druhé orodovánie svatých a třetie očistec? To my oblíbíme, to nás zdělává v dobrém životě, ano, by ofěry bývaly, mše by zaprošovali. A lajkové, lid obecný? Také oblíbíme to, což by naše ohavnosti přikrývalo a nerušilo jich! Jako oblíbíme neděli svě- 107 1. Jan 2, 16. 181
A ďábel stoje die: »Já puojdu a budu v ustech všech falešných prorokóv lživým duchem.« A tak se stalo, že potom jeli na vojnu a poraženi. I ktož rádi lhú, jest v těch všech lidech ďábel, jenž jest otec lži. A jako mnozí manželé starají se o to, kterak by mohli děti mieti, tak on stará se, aby měl dosti sy- nóv lhářóv, jakož jich má dosti — na trziech co je synóv lhářóv! I měl by se každý báti, aby jeho synem nebyl; neb, budeš-li zde jemu podoben v hřiechu, budeš jemu potom podoben v múce. A dále die: »A pravdu pravím vám, a nevěříte mi.« Jako by řekl: »Že máte skutky ďáblovy, i ne- věříte mi.« A proč jest to, že lidé řečem božím ne- věřie? Neb sú oblíbili věci světské, tělesné, i když jim pravíš nebeské věci, nemohú jich oblíbiti. Věci světské, tělesné sú toto: žádost těla, žádost očí, pajcha života.107 A řeči Kristovy chtie, aby lidé ne- následovali světa, ani jeho milovali. I my, když mi- lujem věci libé, a řeči Kristovy toho bránie, již pak proto sú nám nelibé, když nám sužují vuoli naši, že jich nemóžem přijímati, těch řečí Kristových. Ale kněžie at by oblíbili ty věci zákona, které by nás zdělávaly — jako svátosti, abychme nebrali od svá- tostí, a druhé orodovánie svatých a třetie očistec? To my oblíbíme, to nás zdělává v dobrém životě, ano, by ofěry bývaly, mše by zaprošovali. A lajkové, lid obecný? Také oblíbíme to, což by naše ohavnosti přikrývalo a nerušilo jich! Jako oblíbíme neděli svě- 107 1. Jan 2, 16. 181
Strana 182
titi, tělesného diela nechaje, a do kostela jíti a pos- titi se a zpoviedati — a ktož to činí, již jest dobrý křestan! A tiem se přikryjí naše nešlechetnosti. Ale podaj tomu lidu desatera božieho přikázanie, podaj sedmera blahoslavenstvie! I to, což by lidi pochý- lilo od světa, to jest lidu nemilost veliká a těžko; ale to, což by naše ohavnosti přikrylo, to my ve- deme. Neb móž do kostela jíti, postiti se, k tělu božiemu jíti, vše to — a pro to bude kostkář, opilec, lájce! A kdy jen ono zevnitřnie učiní — tehdy dobrý křestan! A ten lid takový ani Ježíše ani zákona jeho ani odpustkóv jeho móž oblíbiti. A protož on jest řekl svým apoštolóm:108 »Byšte byli z světa, svět, což jeho jest, miloval by." 108 Jan 15, 19. 182
titi, tělesného diela nechaje, a do kostela jíti a pos- titi se a zpoviedati — a ktož to činí, již jest dobrý křestan! A tiem se přikryjí naše nešlechetnosti. Ale podaj tomu lidu desatera božieho přikázanie, podaj sedmera blahoslavenstvie! I to, což by lidi pochý- lilo od světa, to jest lidu nemilost veliká a těžko; ale to, což by naše ohavnosti přikrylo, to my ve- deme. Neb móž do kostela jíti, postiti se, k tělu božiemu jíti, vše to — a pro to bude kostkář, opilec, lájce! A kdy jen ono zevnitřnie učiní — tehdy dobrý křestan! A ten lid takový ani Ježíše ani zákona jeho ani odpustkóv jeho móž oblíbiti. A protož on jest řekl svým apoštolóm:108 »Byšte byli z světa, svět, což jeho jest, miloval by." 108 Jan 15, 19. 182
Strana 183
Tehdy mnozí z Židóv biechu přišli, a těšiece je o bratru jich Lazaru etc. (Jan 11, 19.) Die tuto evangelista, že mnozí se byli sešli z Ži- dóv k Mariji a k Martě. Glosa:109 »Neb byly tyto osoby šlechtičny vzácné.« A tut se lidé rádi scházejí a toho hledie, když jest co znamenitého a vzácného, velikého a bohatého, v urození: tut lidé hledie a jdú a toho za žádný hřiech nechtie mieti; ale jest těžký hřiech osob hleděti. Svatý Rehoř,110 váže ono, že a k synu krá- Pán k slúze centurionovu chtěl jíti,111 líka, an ho prosil otec, nechtěl jíti,112 i die, že tudy náš pych se porážie, když nehledíme přirozenie a toho, že i chudý krví Kristovú vykúpen, ale když bohatý, toho velmi pilně hledíme a k těm jdeme. A tak, co jest zevnitř, toho pilni sme a toho hledíme; neb, že jest bohatý a vzácný, urozený, to nám vězí, ale chudý, zavržený, toho netbáme — tot duovod našie hovadnosti. Neb když umře chudý úd Kristóv, ano bude mieti Ducha svatého a umře, tut žádný nejde; ale že bude vzácný, bohatý, toho hledíme. Gregorius:113 »A Spasitel náš, chtě to okázati, že, což jest svatého, že to od lidí a milovníkóv světa zavržené, teď tu pýchu porazil, když chtěl jíti k slúze, 109 Spr. Lyra ve výkl. na Jana 11, 19. 110 Gregorii Magni Homiliae XL in evang., homil. XXVIII. (ML 76 c. 1211 s.). 111 Mat. 8, 7; Luk. 7, 6. 112 Jan 4, 46 nn. 113 Gregorius na uv. m. 183
Tehdy mnozí z Židóv biechu přišli, a těšiece je o bratru jich Lazaru etc. (Jan 11, 19.) Die tuto evangelista, že mnozí se byli sešli z Ži- dóv k Mariji a k Martě. Glosa:109 »Neb byly tyto osoby šlechtičny vzácné.« A tut se lidé rádi scházejí a toho hledie, když jest co znamenitého a vzácného, velikého a bohatého, v urození: tut lidé hledie a jdú a toho za žádný hřiech nechtie mieti; ale jest těžký hřiech osob hleděti. Svatý Rehoř,110 váže ono, že a k synu krá- Pán k slúze centurionovu chtěl jíti,111 líka, an ho prosil otec, nechtěl jíti,112 i die, že tudy náš pych se porážie, když nehledíme přirozenie a toho, že i chudý krví Kristovú vykúpen, ale když bohatý, toho velmi pilně hledíme a k těm jdeme. A tak, co jest zevnitř, toho pilni sme a toho hledíme; neb, že jest bohatý a vzácný, urozený, to nám vězí, ale chudý, zavržený, toho netbáme — tot duovod našie hovadnosti. Neb když umře chudý úd Kristóv, ano bude mieti Ducha svatého a umře, tut žádný nejde; ale že bude vzácný, bohatý, toho hledíme. Gregorius:113 »A Spasitel náš, chtě to okázati, že, což jest svatého, že to od lidí a milovníkóv světa zavržené, teď tu pýchu porazil, když chtěl jíti k slúze, 109 Spr. Lyra ve výkl. na Jana 11, 19. 110 Gregorii Magni Homiliae XL in evang., homil. XXVIII. (ML 76 c. 1211 s.). 111 Mat. 8, 7; Luk. 7, 6. 112 Jan 4, 46 nn. 113 Gregorius na uv. m. 183
Strana 184
a k synu králíka nechtěl jíti. To proti těm lidem, ješto cti hledie a v tom pýchají, jdúc k bohatým, a chudé opustí, ješto příde to na ty lidi: Vy ste, jenž se spravedliví činíte před lidmi, ale srdce vaše zná Bóh.«114 A viz, co die David, že Pán Bóh ostřiehá maličkého, a vida to, i die:115 »Já ponížil sem se.« Protož velmi zlé znamenie do těch lidí, ješto žá- dají pohřebóv pyšných a hrdých, a pokory žádné i na smrti nenie. V Praze se pak zovú jedni druhé, aby ráčili přijíti na pochovávanie; k bohatým se sberú, ale k chudému? — aniž koho uzříš! A zdaliž jest to kto lidu pověda? zdali kněžie aneb mnišie? Ani se mají jako krkavci: dokudž kuoň táhne v blátě a těžce, nic on toho havran netbá; netbát on, ač i nemají ovsa; ale když již mrcha, umře, již teprv se sletie krkavci krkajíc a žerúc. Též kněžie: dokudž živ boháč, nic oni netbají, že v hřiešiech lidé tonú, den ode dne táhnú, aniž tbá, že nepřijímal jeho poddací těla božieho několik časóv; ale když umře, tut se kněžie sběhnú a volajíc: »Requiem!« — a prvé nic netbali, ješto všecko lakomstvie k tomu vede! I tyto, že byly šlechtičny, přišli Židé, aby je tě- šili. Těžcí potěšitelé, neb nemohli těšiti než jazykem a nemohli toho odjieti, co je mútilo. Smrt Lazarova, ta je mútila. Nebo v zamúcení jediný sám Bóh dává potěšenie. Lidé nejednú, chtiec potěšiti, viec ku pláči 114 Luk. 16. 15. 115 Ž. 116, 6. 184
a k synu králíka nechtěl jíti. To proti těm lidem, ješto cti hledie a v tom pýchají, jdúc k bohatým, a chudé opustí, ješto příde to na ty lidi: Vy ste, jenž se spravedliví činíte před lidmi, ale srdce vaše zná Bóh.«114 A viz, co die David, že Pán Bóh ostřiehá maličkého, a vida to, i die:115 »Já ponížil sem se.« Protož velmi zlé znamenie do těch lidí, ješto žá- dají pohřebóv pyšných a hrdých, a pokory žádné i na smrti nenie. V Praze se pak zovú jedni druhé, aby ráčili přijíti na pochovávanie; k bohatým se sberú, ale k chudému? — aniž koho uzříš! A zdaliž jest to kto lidu pověda? zdali kněžie aneb mnišie? Ani se mají jako krkavci: dokudž kuoň táhne v blátě a těžce, nic on toho havran netbá; netbát on, ač i nemají ovsa; ale když již mrcha, umře, již teprv se sletie krkavci krkajíc a žerúc. Též kněžie: dokudž živ boháč, nic oni netbají, že v hřiešiech lidé tonú, den ode dne táhnú, aniž tbá, že nepřijímal jeho poddací těla božieho několik časóv; ale když umře, tut se kněžie sběhnú a volajíc: »Requiem!« — a prvé nic netbali, ješto všecko lakomstvie k tomu vede! I tyto, že byly šlechtičny, přišli Židé, aby je tě- šili. Těžcí potěšitelé, neb nemohli těšiti než jazykem a nemohli toho odjieti, co je mútilo. Smrt Lazarova, ta je mútila. Nebo v zamúcení jediný sám Bóh dává potěšenie. Lidé nejednú, chtiec potěšiti, viec ku pláči 114 Luk. 16. 15. 115 Ž. 116, 6. 184
Strana 185
popudie, ano řiekají: »Milý, nech toho, nezpomínaj, všakt se spieš utají!« I plakaly tyto sestry, když byl pochován Lazar v hrobu. Neb tut slušie plakati, kerýž již duši má v hrobu čtvrtý den, když již navykl. Neb, když duše v hřiešiech a v zemských věcech navykne, již jest to přetěžký hřiech. Jako nepodobno jest, aby mrtvý mohl vstáti vzhuoru, leč mocí boží, takť jest nepodobné, aby ten člověk mohl již z té navyklosti vyjíti, leč milý Bóh divně svú milostí pomóž. Neb navyklost v hřiešiech, tat lidi zavodí do pekla a obyčej. Ale u nás se nezdá, aby to byl hřiech, což se činí z navyklosti; neb již takému v hřiešiech na- vyklému žádný nepomóž nežli milý Bóh. David:116 »Pane, tvá potěšenie, tat sú mě potěšila.« Sv. Pa- vel: 117 »Požehnaný Pán Bóh, Otec Pána našeho Je- žíše Krista, jenž nás těší v každém zámutku.« Neb žádnému nelze jest aniž móž vstáti z navyklostí, leč milý Buoh sám pomóž. Neb tak někdy plakal Jere- miáš,118 že nenie potěšitele jí ze všech milých je- jích. Ale kněžie falešní, tit takového potěšie hřieš- níka navyklého i rozhřešie, když jedno pošepce; ješto žaluje Pán Bóh na tu kněží řka:119 »Uzdravo- vali sú cierkev mú, a nenie uzdravena« etc. Protož nad žádnú škodú těla neměl by člověk tak plakati jako nad hřiechem navyklým. Neb, by vše- 116 Ž. 94, 19. 117 2. Kor. 1, 3 a 4. 118 Pláč 1, 2. 119 Podle Jer. 51, 9. 185
popudie, ano řiekají: »Milý, nech toho, nezpomínaj, všakt se spieš utají!« I plakaly tyto sestry, když byl pochován Lazar v hrobu. Neb tut slušie plakati, kerýž již duši má v hrobu čtvrtý den, když již navykl. Neb, když duše v hřiešiech a v zemských věcech navykne, již jest to přetěžký hřiech. Jako nepodobno jest, aby mrtvý mohl vstáti vzhuoru, leč mocí boží, takť jest nepodobné, aby ten člověk mohl již z té navyklosti vyjíti, leč milý Bóh divně svú milostí pomóž. Neb navyklost v hřiešiech, tat lidi zavodí do pekla a obyčej. Ale u nás se nezdá, aby to byl hřiech, což se činí z navyklosti; neb již takému v hřiešiech na- vyklému žádný nepomóž nežli milý Bóh. David:116 »Pane, tvá potěšenie, tat sú mě potěšila.« Sv. Pa- vel: 117 »Požehnaný Pán Bóh, Otec Pána našeho Je- žíše Krista, jenž nás těší v každém zámutku.« Neb žádnému nelze jest aniž móž vstáti z navyklostí, leč milý Buoh sám pomóž. Neb tak někdy plakal Jere- miáš,118 že nenie potěšitele jí ze všech milých je- jích. Ale kněžie falešní, tit takového potěšie hřieš- níka navyklého i rozhřešie, když jedno pošepce; ješto žaluje Pán Bóh na tu kněží řka:119 »Uzdravo- vali sú cierkev mú, a nenie uzdravena« etc. Protož nad žádnú škodú těla neměl by člověk tak plakati jako nad hřiechem navyklým. Neb, by vše- 116 Ž. 94, 19. 117 2. Kor. 1, 3 a 4. 118 Pláč 1, 2. 119 Podle Jer. 51, 9. 185
Strana 186
cka města hynula a sbožie všecko mizelo pryč, né by lidská těla hynula, že by mřeli lidé, a když jedno bez hřiechuov, tehdy toho všeho nemá člověk tak mnoho plakati jako toho, když sú lidé v navyklosti hřiechóv. Neb, když by se bořily a rušily tyto věci zevnitřnie, nenie jich tak mnoho želeti, neb sú proti ctnostem, jako města, ješto se v nich mnoho děje proti ctnostem; ale když duše hynú v navyklostech hřiechóv, tuť by slušelo plakati. A když Marta slyšela, že Pán přišel, šla tam; ne- chala i domu i sestry i přátel a šla k Ježíšovi. Ne- poradila se ani s sestrú ani s přátely, než šla. Na- učenie, že, což by bylo člověku k spasení, bez rady móž se toho člověk chopiti, i řemesla nechati i ji- ných obchodóv; a když vidí, ano jej co k Ježíšovi vede, rúče všeho nechaje, bez rady má se chopiti toho. Neb tot jest najpilnějšie, návětčie, Ježíše na- lézti, a lidé aby s tiem neváhali, než chutně se k tomu připravili, k najití Ježíše, neb Duch svatý, ten nechce zpozdilému váhaní. Svatý Ambrož:120 »Ten nechce zpozdilému, léniemu váhaní.« A přišedši řekla: »Pane, by ty byl zde, bratr mój nebyl by umřel.« Ona jest to slovo propověděla ne- věry i viery, nevěrně i věrně. A pověděla poraženě a vysoce. I kdy řekla: »Pane, by ty byl zde«, tu ne- bylo viery pravé, neb hleděla toliko k člověku a ne- hleděla k božství. I řekla: »Pane, by byl zde.« Však 120 Ambrosius, Expositio evang. sec. Lucam, ed. Carolus Schenkl, Corpus scriptorum eccl. Lat., vol. XXXII. pars IV. p. 52. 186
cka města hynula a sbožie všecko mizelo pryč, né by lidská těla hynula, že by mřeli lidé, a když jedno bez hřiechuov, tehdy toho všeho nemá člověk tak mnoho plakati jako toho, když sú lidé v navyklosti hřiechóv. Neb, když by se bořily a rušily tyto věci zevnitřnie, nenie jich tak mnoho želeti, neb sú proti ctnostem, jako města, ješto se v nich mnoho děje proti ctnostem; ale když duše hynú v navyklostech hřiechóv, tuť by slušelo plakati. A když Marta slyšela, že Pán přišel, šla tam; ne- chala i domu i sestry i přátel a šla k Ježíšovi. Ne- poradila se ani s sestrú ani s přátely, než šla. Na- učenie, že, což by bylo člověku k spasení, bez rady móž se toho člověk chopiti, i řemesla nechati i ji- ných obchodóv; a když vidí, ano jej co k Ježíšovi vede, rúče všeho nechaje, bez rady má se chopiti toho. Neb tot jest najpilnějšie, návětčie, Ježíše na- lézti, a lidé aby s tiem neváhali, než chutně se k tomu připravili, k najití Ježíše, neb Duch svatý, ten nechce zpozdilému váhaní. Svatý Ambrož:120 »Ten nechce zpozdilému, léniemu váhaní.« A přišedši řekla: »Pane, by ty byl zde, bratr mój nebyl by umřel.« Ona jest to slovo propověděla ne- věry i viery, nevěrně i věrně. A pověděla poraženě a vysoce. I kdy řekla: »Pane, by ty byl zde«, tu ne- bylo viery pravé, neb hleděla toliko k člověku a ne- hleděla k božství. I řekla: »Pane, by byl zde.« Však 120 Ambrosius, Expositio evang. sec. Lucam, ed. Carolus Schenkl, Corpus scriptorum eccl. Lat., vol. XXXII. pars IV. p. 52. 186
Strana 187
jest byl tu, když umieral Lazar; ač nebyl tělem, ale božstvím byl, neb Bóh jest všady, v každém miestě! A přišlo jí to aneb z zámutku, aneb že v ní malá viera byla pozdvihnúti se, že on tu byl. A druhé pověděla to věrně: »By ty byl zde, bratr mój byl by neumřel.« To jest věrně pověděla, neb on jest život, Pán Kristus, a kdež jest život, tu nenie smrti. I to slovo móž každému příležeti: »Pane, by ty byl zde, duše má nebyla by umřela.« Né duše umierá hřie- chem tiež, a tělo pro to živo bude. I pravú pravdu ona řekla, že, kdež jest on, tu nenie smrti; a když ot nás odejde, již v smrt padáme. Ale když sme mřeli, nežalujme naň, než sami na se. Neb, když Bóh nás opustí, spravedlivě nás opúštie; neb nikdy on nás neopustí, leč my prvé opustíme jeho. Jako my nikdy jeho prvé nezamilujem, než on nás prvé zamiluje, též on nás prvé neopustí, než my jeho. 187
jest byl tu, když umieral Lazar; ač nebyl tělem, ale božstvím byl, neb Bóh jest všady, v každém miestě! A přišlo jí to aneb z zámutku, aneb že v ní malá viera byla pozdvihnúti se, že on tu byl. A druhé pověděla to věrně: »By ty byl zde, bratr mój byl by neumřel.« To jest věrně pověděla, neb on jest život, Pán Kristus, a kdež jest život, tu nenie smrti. I to slovo móž každému příležeti: »Pane, by ty byl zde, duše má nebyla by umřela.« Né duše umierá hřie- chem tiež, a tělo pro to živo bude. I pravú pravdu ona řekla, že, kdež jest on, tu nenie smrti; a když ot nás odejde, již v smrt padáme. Ale když sme mřeli, nežalujme naň, než sami na se. Neb, když Bóh nás opustí, spravedlivě nás opúštie; neb nikdy on nás neopustí, leč my prvé opustíme jeho. Jako my nikdy jeho prvé nezamilujem, než on nás prvé zamiluje, též on nás prvé neopustí, než my jeho. 187
Strana 188
Tol jest mé přikázanie, abyšte se milovali vespolek. Jestliže vás svět nenávidí... (Jan 15, 7 n.) Též Pán napomíná a klade to přikázanie před oči, aby se vespolek milovali, napřed121 pravě, že »nové přikázanie dávám vám«; a toto již druhé122 v této kapitole mluví o tom přikázaní, jako by jiných za- netbal. Neb po tom jest seznati pravé učedlníky Kristovy, po milování. Neb milovánie jest také po- vahy, že jiné všecky věci nemohú se líbiti Bohu, že bez toho milovánie nic neprospěje, což člověk činí. Sv. Pavel:123 »Bych znal všecka tajemstvie, bych své tělo v uoheň dal a sbožie chudým rozdal, nic nebude bez té lásky.« Protož on toho velmi pilen byl, aby lidé měli to milovánie, neb bez něho žádné věci úžitečné k spa- sení se nehodie, bez toho milovánie; tak zase všecko dobré se děje, kdež jest to milovánie a ta láska kdež zajde. Sv. Pavel:124 »Láska nezávidí, nehněvá se, neraduje se zlému.« Neb, kdyby to bylo milovánie pravé, tehdy všecky moci králóv, kniežat, všech práv zemských, rathúzských nejsú tak veliké moci jako to přikázanie milovati bližnieho. Neb, by bylo to při- kázanie v lidech, staly by všecky vraždy, všichni krá- dežové, všecky závisti, všecky nespravedlivosti, ješto toho nemohú ani králi ani páni sstaviti ani práva 121 Jan 13, 34. 122 Po prvé Jan 15, 12. 123 1. Kor. 13, 2 n. 124 Sr. 1. Kor. 13, 4 až 6. 188
Tol jest mé přikázanie, abyšte se milovali vespolek. Jestliže vás svět nenávidí... (Jan 15, 7 n.) Též Pán napomíná a klade to přikázanie před oči, aby se vespolek milovali, napřed121 pravě, že »nové přikázanie dávám vám«; a toto již druhé122 v této kapitole mluví o tom přikázaní, jako by jiných za- netbal. Neb po tom jest seznati pravé učedlníky Kristovy, po milování. Neb milovánie jest také po- vahy, že jiné všecky věci nemohú se líbiti Bohu, že bez toho milovánie nic neprospěje, což člověk činí. Sv. Pavel:123 »Bych znal všecka tajemstvie, bych své tělo v uoheň dal a sbožie chudým rozdal, nic nebude bez té lásky.« Protož on toho velmi pilen byl, aby lidé měli to milovánie, neb bez něho žádné věci úžitečné k spa- sení se nehodie, bez toho milovánie; tak zase všecko dobré se děje, kdež jest to milovánie a ta láska kdež zajde. Sv. Pavel:124 »Láska nezávidí, nehněvá se, neraduje se zlému.« Neb, kdyby to bylo milovánie pravé, tehdy všecky moci králóv, kniežat, všech práv zemských, rathúzských nejsú tak veliké moci jako to přikázanie milovati bližnieho. Neb, by bylo to při- kázanie v lidech, staly by všecky vraždy, všichni krá- dežové, všecky závisti, všecky nespravedlivosti, ješto toho nemohú ani králi ani páni sstaviti ani práva 121 Jan 13, 34. 122 Po prvé Jan 15, 12. 123 1. Kor. 13, 2 n. 124 Sr. 1. Kor. 13, 4 až 6. 188
Strana 189
rathúzská. Co lidé škřipcují, mučie, věsie, tepú, vězie — a nemohú toho nikoli sstaviti, těch nepravostí! A kdyby bylo pravé milovánie, všecky ty věci staly by hned — tak jest on, ten lékař, úžitečné lékař- stvie vydal, že žádný nemóž takého zamysliti. Co bi- řici volají, aby se dály spravedlivosti, a nic nemohú učiniti, a když by bylo milovánie, všecko by hned stalo! Protož on teď chce to přikázanie v lidi uvésti, i napomíná, aby se milovali. A okazuje paterú věcí, jak jest on nás miloval. Neb pověděl napřed, že je miluje, aby zuostali v jeho milování. I pater obyčej položil, že nás miluje: Jedno, že je své tělo za nás vydal z veliké milosti a lásky (jakož řekl:125 »Žádný nemá větčie lásky, než kdo by ...« etc.). Druhé po- věděl, že nás miluje, a tudy toho dokázal, že je tajné věci zjevil těm lidem, kdož jeho milují126 (»A všecko, co sem slyšel od Otce mého, zjevil sem vám«). Třetie pověděl, že nás předcházie z velikého milovánie: »Ne vy ste mě volili, ale já sem vás volil«,127 že ne my móžem jeho voliti sobě za přie- tele, ale on nás sobě volil v přátelstvo. Ctvrté oka- zuje, kerým obyčejem nás miluje, že nám dává mnoho dobrého; die:128 »Ustavil sem vás, abyšte šli a úžitek přinesli«, že on k tomu člověka zpósobuje, aby úžitečné skutky činil a aby náš skutek zuostal, 125 Jan 15, 13. 126 Jan 15, 15. 127 Jan 15, 16. 128 Tamtéž. 189
rathúzská. Co lidé škřipcují, mučie, věsie, tepú, vězie — a nemohú toho nikoli sstaviti, těch nepravostí! A kdyby bylo pravé milovánie, všecky ty věci staly by hned — tak jest on, ten lékař, úžitečné lékař- stvie vydal, že žádný nemóž takého zamysliti. Co bi- řici volají, aby se dály spravedlivosti, a nic nemohú učiniti, a když by bylo milovánie, všecko by hned stalo! Protož on teď chce to přikázanie v lidi uvésti, i napomíná, aby se milovali. A okazuje paterú věcí, jak jest on nás miloval. Neb pověděl napřed, že je miluje, aby zuostali v jeho milování. I pater obyčej položil, že nás miluje: Jedno, že je své tělo za nás vydal z veliké milosti a lásky (jakož řekl:125 »Žádný nemá větčie lásky, než kdo by ...« etc.). Druhé po- věděl, že nás miluje, a tudy toho dokázal, že je tajné věci zjevil těm lidem, kdož jeho milují126 (»A všecko, co sem slyšel od Otce mého, zjevil sem vám«). Třetie pověděl, že nás předcházie z velikého milovánie: »Ne vy ste mě volili, ale já sem vás volil«,127 že ne my móžem jeho voliti sobě za přie- tele, ale on nás sobě volil v přátelstvo. Ctvrté oka- zuje, kerým obyčejem nás miluje, že nám dává mnoho dobrého; die:128 »Ustavil sem vás, abyšte šli a úžitek přinesli«, že on k tomu člověka zpósobuje, aby úžitečné skutky činil a aby náš skutek zuostal, 125 Jan 15, 13. 126 Jan 15, 15. 127 Jan 15, 16. 128 Tamtéž. 189
Strana 190
aby konečně daremní nebyl — tot on vše činí z té milosti a lásky. Páté, že je nás miloval velmi, že, což koli budem prositi Otce, že nám dá a uslyší nás. 128 Toť těch pět věcí položil nám před oči, abychom jeho zamilovali, vidúce takú dobrotu jeho. Ne, aby to nám chtěl zdvíhati někerak z hněvu, že je nám tak dobře učinil, ale z své dobroty, chtě nás uvésti v věčné milovánie. A to vypravuje skrze milovánie bližních; neb nelze nám právě jeho milovati, leč budem milovati bližnie. Protož tento lid kerak móž Boha milovati, když nemá té lásky k bližním? A tudy dokazuje, že nemá lásky k bližním, když žádné spravedlivosti nenie mezi lidmi, ano oklamá jeden druhého, kdež muož, v trhu, váze, mieře, věrová- ním, přisaháním, jakž muož, ješto žádné náděje ne- móž mieti pravé k životu věčnému. I tot die: »Tot jest mé přikázanie, abyšte se ve- spolek milovali.« Neb, kdyby bylo to milovánie, hned by všichni hřiechové stali; a když by to bylo v lidech, již pak z toho, co by koli činili, prospělo by ke všemu dobrému — buď do kostela jitie neb jiných dobrých věcí činěnie — vše by dobře bylo. Ale dokudž nebude milovánie, čiň co chceš jiného, všecko nadarmo! Co lidé mnoho práce vedú — púti, posty, almužny a jiné věci —, a doniž milovánie nezajde, všecko darmo k uodplatě věčné; ale když by zašlo pravé milovánie, tuť by obžili ti skutkové? Ale že je v lidech milost hovadná, i pomáhají sobě do pekla; a již lidé — nerci, by měli mezi sebú 190
aby konečně daremní nebyl — tot on vše činí z té milosti a lásky. Páté, že je nás miloval velmi, že, což koli budem prositi Otce, že nám dá a uslyší nás. 128 Toť těch pět věcí položil nám před oči, abychom jeho zamilovali, vidúce takú dobrotu jeho. Ne, aby to nám chtěl zdvíhati někerak z hněvu, že je nám tak dobře učinil, ale z své dobroty, chtě nás uvésti v věčné milovánie. A to vypravuje skrze milovánie bližních; neb nelze nám právě jeho milovati, leč budem milovati bližnie. Protož tento lid kerak móž Boha milovati, když nemá té lásky k bližním? A tudy dokazuje, že nemá lásky k bližním, když žádné spravedlivosti nenie mezi lidmi, ano oklamá jeden druhého, kdež muož, v trhu, váze, mieře, věrová- ním, přisaháním, jakž muož, ješto žádné náděje ne- móž mieti pravé k životu věčnému. I tot die: »Tot jest mé přikázanie, abyšte se ve- spolek milovali.« Neb, kdyby bylo to milovánie, hned by všichni hřiechové stali; a když by to bylo v lidech, již pak z toho, co by koli činili, prospělo by ke všemu dobrému — buď do kostela jitie neb jiných dobrých věcí činěnie — vše by dobře bylo. Ale dokudž nebude milovánie, čiň co chceš jiného, všecko nadarmo! Co lidé mnoho práce vedú — púti, posty, almužny a jiné věci —, a doniž milovánie nezajde, všecko darmo k uodplatě věčné; ale když by zašlo pravé milovánie, tuť by obžili ti skutkové? Ale že je v lidech milost hovadná, i pomáhají sobě do pekla; a již lidé — nerci, by měli mezi sebú 190
Strana 191
lásku, ale mluviti o ní neumějí — přezdějí hovadné milosti smilné láska, jako to bývá mezi manžely: »Má ke mně muoj muž lásku« — ano milost ho- vadná, smilná. Ale Bóh láska jest.129 Již tuto opět klade toho révie úžitek, keré se pří- drží toho kořene, Pána Krista; neb ještě tuto všicku řeč koná k tomu: »Já sem vinný kořen.«130 I keré se ratolesti přídržie toho vinného kořene, Ježíše, klade jich očištovánie, a tudy: »Jestliže vás svět nenávidí, vězte, žeť jest mne prvé nenáviděl.« Vypravuje jim počištovánie: když na ně puojdú zámutkové, ne- snáze, protivenstvie, že tudy budú čištěni. A klade se jim na příklad, aby stálejší v tom byli: »Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že je mě prvé nenáviděl.« Neb údové mají se srovnati, berúce zpuosob hlavy; a on jest hlava, Kristus, údóv cierkve svaté, i též má býti, aby údové byli jako hlava. Vezmiž takto! Dvě věci měli sú lidé světí od Boha: prvé měli sú z lí- bezné vuole božie lásku a milovánie k svým bližním, druhé měli od Boha dopuštěnie, že mnozí je budú v nenávisti mieti proto, neb i oni byli sú pravé révie toho kořene, Pána Krista. I dopustil na ně lidské nenávisti i chtěl, aby oni sobě nevážili nenávisti, a druhé chtěl, což z té nenávisti pocházelo, aby toho nezamietali; a z té nenávisti pocházely puotky, ne- snáze, haněnie, puzenie. Augustinus:131 »Ten křes- 129 1. Jan 4, 8 a 16. 130 Jan 15, 1. 131 Podle Augustina, In Ioannis evang. tract. CXXIV (ML 35 c. 1853). 191
lásku, ale mluviti o ní neumějí — přezdějí hovadné milosti smilné láska, jako to bývá mezi manžely: »Má ke mně muoj muž lásku« — ano milost ho- vadná, smilná. Ale Bóh láska jest.129 Již tuto opět klade toho révie úžitek, keré se pří- drží toho kořene, Pána Krista; neb ještě tuto všicku řeč koná k tomu: »Já sem vinný kořen.«130 I keré se ratolesti přídržie toho vinného kořene, Ježíše, klade jich očištovánie, a tudy: »Jestliže vás svět nenávidí, vězte, žeť jest mne prvé nenáviděl.« Vypravuje jim počištovánie: když na ně puojdú zámutkové, ne- snáze, protivenstvie, že tudy budú čištěni. A klade se jim na příklad, aby stálejší v tom byli: »Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že je mě prvé nenáviděl.« Neb údové mají se srovnati, berúce zpuosob hlavy; a on jest hlava, Kristus, údóv cierkve svaté, i též má býti, aby údové byli jako hlava. Vezmiž takto! Dvě věci měli sú lidé světí od Boha: prvé měli sú z lí- bezné vuole božie lásku a milovánie k svým bližním, druhé měli od Boha dopuštěnie, že mnozí je budú v nenávisti mieti proto, neb i oni byli sú pravé révie toho kořene, Pána Krista. I dopustil na ně lidské nenávisti i chtěl, aby oni sobě nevážili nenávisti, a druhé chtěl, což z té nenávisti pocházelo, aby toho nezamietali; a z té nenávisti pocházely puotky, ne- snáze, haněnie, puzenie. Augustinus:131 »Ten křes- 129 1. Jan 4, 8 a 16. 130 Jan 15, 1. 131 Podle Augustina, In Ioannis evang. tract. CXXIV (ML 35 c. 1853). 191
Strana 192
tan nechce býti údem v cierkvi svaté, toho těla, kdož nechce býti v závisti a nenávisti od milovníkóv světa.« Neb nenávist, to je počátek všeho zlého, a on toho dopúštie na své volené. Neb i volení, oni nejsú bez nedostatkóv, všedních hřiechóv. Sv. Jan:132 »Dieme-li, že hřiechu nemáme...« etc. I on na své volené dopúštie zámutky, závisti a ne- návisti, aby se tudy čistili od těch hřiechóv; a tut jest blahoslavenstvie, kdy puotky, nesnáze jdú na člověka. Ale v světě jiné jest blahoslavenstvie. Da- vid vypisuje,133 kerak synové jich zrostli, dcery jako chrámové připravení, okrášlené, špižierny jich plné, ovce plodné, hojná stáda — ten lid blahoslavený sú nazvali. Ale on die:134 »Blahoslavený, jehož jest Bóh pán jeho.« Ale on svým voleným divné blahoslaven- stvie zjednal, v psotě, v biedě, v nesnázi, a komuž se kolivě toho nechce, tomu se nechce věčné ra- dosti; ale zde haněnu, tupenu býti a súzenu, volení boží netbají mnoho na to. Sv. Pavel:135 »Mně je za najmenšie súzenu býti od lidí.« I voleným božím, těm se rovně děje jako Pánu Ježíšovi. Pán Kristus, on přišel pro hřiešné, aby je spasil, a oni, nemajíc k němu žádné příčiny, a měli jej v nenávisti divné: též se děje věrným kněžím, že, když lidu zlému cestu k spasení ukazují, vystřiehají od hřiechóv, a oni je berú proto v nenávist; kyselost mají k nim, když by 132 1. Jan 1, 8. 133 Z. 144, 12 nn. 134 Ž. 144, 15. 135 1. Kor. 4, 3. 192
tan nechce býti údem v cierkvi svaté, toho těla, kdož nechce býti v závisti a nenávisti od milovníkóv světa.« Neb nenávist, to je počátek všeho zlého, a on toho dopúštie na své volené. Neb i volení, oni nejsú bez nedostatkóv, všedních hřiechóv. Sv. Jan:132 »Dieme-li, že hřiechu nemáme...« etc. I on na své volené dopúštie zámutky, závisti a ne- návisti, aby se tudy čistili od těch hřiechóv; a tut jest blahoslavenstvie, kdy puotky, nesnáze jdú na člověka. Ale v světě jiné jest blahoslavenstvie. Da- vid vypisuje,133 kerak synové jich zrostli, dcery jako chrámové připravení, okrášlené, špižierny jich plné, ovce plodné, hojná stáda — ten lid blahoslavený sú nazvali. Ale on die:134 »Blahoslavený, jehož jest Bóh pán jeho.« Ale on svým voleným divné blahoslaven- stvie zjednal, v psotě, v biedě, v nesnázi, a komuž se kolivě toho nechce, tomu se nechce věčné ra- dosti; ale zde haněnu, tupenu býti a súzenu, volení boží netbají mnoho na to. Sv. Pavel:135 »Mně je za najmenšie súzenu býti od lidí.« I voleným božím, těm se rovně děje jako Pánu Ježíšovi. Pán Kristus, on přišel pro hřiešné, aby je spasil, a oni, nemajíc k němu žádné příčiny, a měli jej v nenávisti divné: též se děje věrným kněžím, že, když lidu zlému cestu k spasení ukazují, vystřiehají od hřiechóv, a oni je berú proto v nenávist; kyselost mají k nim, když by 132 1. Jan 1, 8. 133 Z. 144, 12 nn. 134 Ž. 144, 15. 135 1. Kor. 4, 3. 192
Strana 193
jim chtěli dobře učiniti. Ale těm nebude bez odplaty a oni mají se báti věčné pomsty. A ten, kdož trpí ty nesnáze, má věděti, že je podoben Pánu Ježíšovi. Neb, kdy jdú nesnáze a člověk je snášie, již jest po- doben Pánu Kristu, že své srdce křižuje, a lépe tudy pamatuje umučenie božie, trpě ty nesnáze a puotky, než by usty pomlaštěl aneb před obrazem pokléměl a poslinil. A když ty nesnáze jdú na člověka a člověk je sná- šie, již tudy se čistí, že je jemu netřeba zpovědi, neb se tudy hřiechové všední shlazují. Neb tak mluvie pekelníci proti spravedlivým (Sapiencie):136 »Ne- niet po naší vóli, odporný jest skutkóm našim, treskce nás a laje nám, kydá nám hřiechy před oči«. Neb to je věrnému knězi fík ohnojovati, lidské ne- pravosti před oči jim kydati jako hnuoj. Jako někdy sv. Pavel (Cor.),137 když hřešili, kladl jim jich hřiechy před oči, aby jich želeli. Nebo protivenstvie snášeti jest větčie než oběti činiti. Daniel tak mlu- vil,138 když obětí neměli v Babyloně: »Milý Pane, v duši ztrýzněné abychom se líbili jako v tisíci skop- ciech obětovaných.« Nebo nesnáze, puotky trpěti větčie jest, než by každý den několiko volóv pro Bóh dal. 136 Podle Moudr. 2, 12. 137 1. Kor. 5, 1 nn. 138 Dan. 3, 39n. Rokycana 13 193
jim chtěli dobře učiniti. Ale těm nebude bez odplaty a oni mají se báti věčné pomsty. A ten, kdož trpí ty nesnáze, má věděti, že je podoben Pánu Ježíšovi. Neb, kdy jdú nesnáze a člověk je snášie, již jest po- doben Pánu Kristu, že své srdce křižuje, a lépe tudy pamatuje umučenie božie, trpě ty nesnáze a puotky, než by usty pomlaštěl aneb před obrazem pokléměl a poslinil. A když ty nesnáze jdú na člověka a člověk je sná- šie, již tudy se čistí, že je jemu netřeba zpovědi, neb se tudy hřiechové všední shlazují. Neb tak mluvie pekelníci proti spravedlivým (Sapiencie):136 »Ne- niet po naší vóli, odporný jest skutkóm našim, treskce nás a laje nám, kydá nám hřiechy před oči«. Neb to je věrnému knězi fík ohnojovati, lidské ne- pravosti před oči jim kydati jako hnuoj. Jako někdy sv. Pavel (Cor.),137 když hřešili, kladl jim jich hřiechy před oči, aby jich želeli. Nebo protivenstvie snášeti jest větčie než oběti činiti. Daniel tak mlu- vil,138 když obětí neměli v Babyloně: »Milý Pane, v duši ztrýzněné abychom se líbili jako v tisíci skop- ciech obětovaných.« Nebo nesnáze, puotky trpěti větčie jest, než by každý den několiko volóv pro Bóh dal. 136 Podle Moudr. 2, 12. 137 1. Kor. 5, 1 nn. 138 Dan. 3, 39n. Rokycana 13 193
Strana 194
A přicházie hodina, aby každý, kdož zabije vás, bude se domnievati, že by tiem Bohu poslúžil etc. (Jan 16, 2). Dotýká slepoty a bludu lidského, že lidé, črtu slú- žiece, mnějí, by Bohu slúžili, a blúdiece mnějí, by na pravé cestě stáli. To je již nynie přišlo, že, kdož právě nazří v zákon boží, tehdy uzří, že tento vešken lid stojí na cestě pekla, neb již tento lid mnohý nepříde ku poznání sebe, až se konečně v pekle staví; jako bohatec jsa v pekle teprva uzřel Lazara.139 Nebo jakož se někdy na hlavě dálo — na Pánu Ježíšovi —, jakož někdy Židé řekli před Pilátem:140 »My zákon máme, a vedlé zákona má umřieti, neb se Synem bo- žím činil« — zastierali se zákonem, že podlé zákona súdie a právě činie —, tak ďábel zastierá lidu tomuto oči, že oni, protiviec se sluhám božím, a mnějí, by velmi dobře stáli; né již jest taká slepota zašla, aniž oni vědie kerého hřiechu do sebe, než mají se, jako by v ničemž Boha nehněvali, leč by se již kdo něco velikého dopustil, jako cizoložstva neb vraždy — tut by něco povážili toho aneb lehkú zpovědí odbyli. Ale ani pajcha ani lakomstvie ani závisti ani nená- visti ani hněvové ani svárové ani ožralstvie — nic toho tento lid neváží za hřiech; než že sú se již na- učili do kostela choditi a ty zevnitřnie věci vésti, již 139 Luk. 16, 23. 140 Jan 19, 7. 194
A přicházie hodina, aby každý, kdož zabije vás, bude se domnievati, že by tiem Bohu poslúžil etc. (Jan 16, 2). Dotýká slepoty a bludu lidského, že lidé, črtu slú- žiece, mnějí, by Bohu slúžili, a blúdiece mnějí, by na pravé cestě stáli. To je již nynie přišlo, že, kdož právě nazří v zákon boží, tehdy uzří, že tento vešken lid stojí na cestě pekla, neb již tento lid mnohý nepříde ku poznání sebe, až se konečně v pekle staví; jako bohatec jsa v pekle teprva uzřel Lazara.139 Nebo jakož se někdy na hlavě dálo — na Pánu Ježíšovi —, jakož někdy Židé řekli před Pilátem:140 »My zákon máme, a vedlé zákona má umřieti, neb se Synem bo- žím činil« — zastierali se zákonem, že podlé zákona súdie a právě činie —, tak ďábel zastierá lidu tomuto oči, že oni, protiviec se sluhám božím, a mnějí, by velmi dobře stáli; né již jest taká slepota zašla, aniž oni vědie kerého hřiechu do sebe, než mají se, jako by v ničemž Boha nehněvali, leč by se již kdo něco velikého dopustil, jako cizoložstva neb vraždy — tut by něco povážili toho aneb lehkú zpovědí odbyli. Ale ani pajcha ani lakomstvie ani závisti ani nená- visti ani hněvové ani svárové ani ožralstvie — nic toho tento lid neváží za hřiech; než že sú se již na- učili do kostela choditi a ty zevnitřnie věci vésti, již 139 Luk. 16, 23. 140 Jan 19, 7. 194
Strana 195
to mají za pravú službu boží, ano nenie jiného, než Antikristus se kryje pod tú zevnitřní věcí, pod okra- sami kostelóv a tú službú lidu tohoto. Viz kněžie, viz mnichy a jich službu boží — na jakéms' reptání a mnohomluvení založili službu boží. A viz pak lid obecný: na kolenú kleká, jda do kostela, Pánu Bohu, a črtu kleká srdcem, když jest naplněn marností! (Hec Origenes).141 Ale co je to řekl sv. Pavel:142 »Já klekám na kolena srdce mého«? I poněvadž se to dálo na hlavě, že, na smrt odsu- zujíce, zákonem se zastierali, ovšem to se též děje na volených božích, že někteří o zákon boží mnoho mluvie, jako by jej plnili, a voleným božím se pro- tivie a v nenávist je mají. Nebo, což jest voleným božím dáno k jich dobrému a na vstánie, to všecko zlým ku pádu: Pán Kristus, jeho zákon i poslové jeho. Sv. Pavel:143 »My sme dobrá vuoně, jedněm z smrti do smrti, a jiným z života do života.« I die Pán, že »budú vás z sboróv vymietati, když vás budú bráti v nenávist a v nechut.« Jako moře nemóž nic mrtvého v sobě chovati, tak tento lid, mrtvý na duši, nemóž trpěti sluh božích, vyvrže je z sebe. Vizte, Pražané, vyvrhli-li ste mistra Milíče, opět Kondráta, Matěje Pařížského v nenávisti měli, mistra Husi na smrt vydali, Jakuba, Matěje Chu- 141 Toto (praví) Origenes. Sr. Orig. In librum Iudicum homil. II, 3. (MG 12 c. 958). 142 Efez. 3, 14. 143 2. Kor. 2, 15 n. 13° 195
to mají za pravú službu boží, ano nenie jiného, než Antikristus se kryje pod tú zevnitřní věcí, pod okra- sami kostelóv a tú službú lidu tohoto. Viz kněžie, viz mnichy a jich službu boží — na jakéms' reptání a mnohomluvení založili službu boží. A viz pak lid obecný: na kolenú kleká, jda do kostela, Pánu Bohu, a črtu kleká srdcem, když jest naplněn marností! (Hec Origenes).141 Ale co je to řekl sv. Pavel:142 »Já klekám na kolena srdce mého«? I poněvadž se to dálo na hlavě, že, na smrt odsu- zujíce, zákonem se zastierali, ovšem to se též děje na volených božích, že někteří o zákon boží mnoho mluvie, jako by jej plnili, a voleným božím se pro- tivie a v nenávist je mají. Nebo, což jest voleným božím dáno k jich dobrému a na vstánie, to všecko zlým ku pádu: Pán Kristus, jeho zákon i poslové jeho. Sv. Pavel:143 »My sme dobrá vuoně, jedněm z smrti do smrti, a jiným z života do života.« I die Pán, že »budú vás z sboróv vymietati, když vás budú bráti v nenávist a v nechut.« Jako moře nemóž nic mrtvého v sobě chovati, tak tento lid, mrtvý na duši, nemóž trpěti sluh božích, vyvrže je z sebe. Vizte, Pražané, vyvrhli-li ste mistra Milíče, opět Kondráta, Matěje Pařížského v nenávisti měli, mistra Husi na smrt vydali, Jakuba, Matěje Chu- 141 Toto (praví) Origenes. Sr. Orig. In librum Iudicum homil. II, 3. (MG 12 c. 958). 142 Efez. 3, 14. 143 2. Kor. 2, 15 n. 13° 195
Strana 196
dého za blázny měli?144 I že Pražané, mrtví na duši, vymietali z sebe dobré zprávce. I ty věci spasitedlné, keréž Pán Bóh dává voleným, ty se obracejí lidu tomuto zlému k zatracení; né aniž jest co těžšieho ani bláznivějšieho, než když se dobrému protiví jako zlému, spravedlivému jako nespravedlivému a ctnost- nému jako nectnému — již to jest veliké zlé. Ale zajde-li tu trpělivost, že mají za kacieře, za bludného, a člověk to trpí, snášie míle, rád, již tu veliká od- plata za to bude. Neb, když Pán mluvil napřed,145 že bude Duch sv. svědectvie vydávati, hned jim toto pravil, že na ně přídú nesnáze. Neb, když se již kdo dá prostě na to, aby se řečí boží zpravoval, hned ďábel velmi jest pilen toho, jenž jest nepřietel Ježí- šóv, aby to zkazil v člověku, anebo sám skrze se, uveda takového člověka v těžké hřiechy, anebo skrze své údy, puotky a nesnáze na ně uvodě zlých lidí. (Hec Gregorius in omelia).146 Duovod toho: Když v Praze byla svoboda hampajsóm a nevěstkám zjevná dána, dotud slúli dobří lidé Pražané; a když přivolili zákonu Kristovu, to zlé zrušili a k krvi Kristově při- 144 Milíč = Milíč z Kroměříže; Kondrát = Konrád Wald- hauser; Matěj Pařížský = Matěj z Janova, Jakub = Jakoubek ze Stříbra. Matěj Chudý byl r. 1408 kaplanem arcibiskupa Zbyňka, zemřel 7. dubna 1415. Zmínku o něm činí Hus v dopise m. Mar- tinovi z Volyně 16./VI. 1415 (sr. Novotného M. Jana Husa Korespondence a dokumenty str. 278). Jeho osobu osvětlil F. M. Bartoš ve stati Husův učitel (Jihoč. sborník histor. VIII. 1935 str. 49—51). 145 Jan 15, 26. 146 Toto (praví) Rehoř v homilii. . 196
dého za blázny měli?144 I že Pražané, mrtví na duši, vymietali z sebe dobré zprávce. I ty věci spasitedlné, keréž Pán Bóh dává voleným, ty se obracejí lidu tomuto zlému k zatracení; né aniž jest co těžšieho ani bláznivějšieho, než když se dobrému protiví jako zlému, spravedlivému jako nespravedlivému a ctnost- nému jako nectnému — již to jest veliké zlé. Ale zajde-li tu trpělivost, že mají za kacieře, za bludného, a člověk to trpí, snášie míle, rád, již tu veliká od- plata za to bude. Neb, když Pán mluvil napřed,145 že bude Duch sv. svědectvie vydávati, hned jim toto pravil, že na ně přídú nesnáze. Neb, když se již kdo dá prostě na to, aby se řečí boží zpravoval, hned ďábel velmi jest pilen toho, jenž jest nepřietel Ježí- šóv, aby to zkazil v člověku, anebo sám skrze se, uveda takového člověka v těžké hřiechy, anebo skrze své údy, puotky a nesnáze na ně uvodě zlých lidí. (Hec Gregorius in omelia).146 Duovod toho: Když v Praze byla svoboda hampajsóm a nevěstkám zjevná dána, dotud slúli dobří lidé Pražané; a když přivolili zákonu Kristovu, to zlé zrušili a k krvi Kristově při- 144 Milíč = Milíč z Kroměříže; Kondrát = Konrád Wald- hauser; Matěj Pařížský = Matěj z Janova, Jakub = Jakoubek ze Stříbra. Matěj Chudý byl r. 1408 kaplanem arcibiskupa Zbyňka, zemřel 7. dubna 1415. Zmínku o něm činí Hus v dopise m. Mar- tinovi z Volyně 16./VI. 1415 (sr. Novotného M. Jana Husa Korespondence a dokumenty str. 278). Jeho osobu osvětlil F. M. Bartoš ve stati Husův učitel (Jihoč. sborník histor. VIII. 1935 str. 49—51). 145 Jan 15, 26. 146 Toto (praví) Rehoř v homilii. . 196
Strana 197
stúpili, již nenie větčích kacieřóv než oni, že již kně- žie okolních zemí nikda se tak neobořie haněním na lotry hampajsné a nevěstky jako na ty, kdož Kristovu krev nábožně pijí. A že die: »Tyto věci mluvil sem vám, abyšte se nehoršili.« Neb, když dú puotky a nesnáze na lidi pro pravdu, a oni v dobrém oblevují, ustávají, horšie se, nelepšie, již jest to velmi zlé! I má toho člověk pilně hleděti, aby se sám nehoršil a také jiným po- horšenie nedával. Neb, kdož mají Ducha svatého, vším obyčejem hledie, aby žádnému pohoršenie ne- dali. Neb my máme zákon:147 »Tak se svět světlo vaše před lidmi, aby, vidúce vaše skutky dobré« etc. I má se pilně varovati křestan, aby žádnému nedal pohoršenie a urážky na sobě. Sv. Pavel (Cor. X.):148 »Milá bratřie! Židóm i pohanóm buďte bez urážky.« Neb lidé dvojím obyčejem dávají pohoršenie: řečí a skutkem. Řečí, když řeči své neostřiehají. Mluviti bude někdo o smilstvu a jiný, uslyše to, i mievá pálenie z toho těžké smilstva, až potom v hřiech upadne: již ten svú řečí dal příčinu a pohoršenie hrozné. A skutkem dává pohoršenie takto: Když hyn onano žena připraví se jako ona modla Diana krásně, ač i nemiení zle, ale že tú krásnú přípravú dá onomuno příčinu zápalu zlého smilstva k sobě skrze svú přípravu, že již potom zle požádá — již si skutkem dala pohoršenie, již by bylo lép, aby 147 Mat. 5, 16. 148 1. Kor. 10, 32. 197
stúpili, již nenie větčích kacieřóv než oni, že již kně- žie okolních zemí nikda se tak neobořie haněním na lotry hampajsné a nevěstky jako na ty, kdož Kristovu krev nábožně pijí. A že die: »Tyto věci mluvil sem vám, abyšte se nehoršili.« Neb, když dú puotky a nesnáze na lidi pro pravdu, a oni v dobrém oblevují, ustávají, horšie se, nelepšie, již jest to velmi zlé! I má toho člověk pilně hleděti, aby se sám nehoršil a také jiným po- horšenie nedával. Neb, kdož mají Ducha svatého, vším obyčejem hledie, aby žádnému pohoršenie ne- dali. Neb my máme zákon:147 »Tak se svět světlo vaše před lidmi, aby, vidúce vaše skutky dobré« etc. I má se pilně varovati křestan, aby žádnému nedal pohoršenie a urážky na sobě. Sv. Pavel (Cor. X.):148 »Milá bratřie! Židóm i pohanóm buďte bez urážky.« Neb lidé dvojím obyčejem dávají pohoršenie: řečí a skutkem. Řečí, když řeči své neostřiehají. Mluviti bude někdo o smilstvu a jiný, uslyše to, i mievá pálenie z toho těžké smilstva, až potom v hřiech upadne: již ten svú řečí dal příčinu a pohoršenie hrozné. A skutkem dává pohoršenie takto: Když hyn onano žena připraví se jako ona modla Diana krásně, ač i nemiení zle, ale že tú krásnú přípravú dá onomuno příčinu zápalu zlého smilstva k sobě skrze svú přípravu, že již potom zle požádá — již si skutkem dala pohoršenie, již by bylo lép, aby 147 Mat. 5, 16. 148 1. Kor. 10, 32. 197
Strana 198
žrnov na hrdlo byl přivázán149 a aby v moře byla puštěna. Ale kdež jest Duch svatý, tut nedá pohoršenie, varujet se i v řeči i v skutku. Proč Duch svatý ženu nazývá150 vrší? Neb jako do vrše mnoho ryb vejde oněch i oněch, tak ženy svými přípravami ozdob- nými hromadu lidí uvedú do pekla; též panny svými přípravami ozdobnými, ješto již nejedna žena, dievka do pekla mnohonádcte duší zavedla svými oplzlostmi a přípravami. A zvláště ten lid dvorský, jenž bez studu hlásá: »Byli sme na freji! Poďme na frej!« Též řemeslníci i sedláci, dojdúce mezi ženy neb mezi dievky, tut každý s svú sedá; a dvořáci pak to mají sobě za velikú poctivost! Co tu těžkých, němých hřie- chóv napáší skrze rukú stískanie, jinak zlá, nectná dotýkanie, rozpálenie v žádostech zlých — a kdo by vypravil ty věci nectné? Ale běda bude takovým, nebude-li přehrozného pokánie, že sú se na svět narodili! 149 Sr. Mat. 18, 6; Marek 9, 42; Luk. 17, 2. 150 Sr. Eccl. 7, 27. 198
žrnov na hrdlo byl přivázán149 a aby v moře byla puštěna. Ale kdež jest Duch svatý, tut nedá pohoršenie, varujet se i v řeči i v skutku. Proč Duch svatý ženu nazývá150 vrší? Neb jako do vrše mnoho ryb vejde oněch i oněch, tak ženy svými přípravami ozdob- nými hromadu lidí uvedú do pekla; též panny svými přípravami ozdobnými, ješto již nejedna žena, dievka do pekla mnohonádcte duší zavedla svými oplzlostmi a přípravami. A zvláště ten lid dvorský, jenž bez studu hlásá: »Byli sme na freji! Poďme na frej!« Též řemeslníci i sedláci, dojdúce mezi ženy neb mezi dievky, tut každý s svú sedá; a dvořáci pak to mají sobě za velikú poctivost! Co tu těžkých, němých hřie- chóv napáší skrze rukú stískanie, jinak zlá, nectná dotýkanie, rozpálenie v žádostech zlých — a kdo by vypravil ty věci nectné? Ale běda bude takovým, nebude-li přehrozného pokánie, že sú se na svět narodili! 149 Sr. Mat. 18, 6; Marek 9, 42; Luk. 17, 2. 150 Sr. Eccl. 7, 27. 198
Strana 199
Otče svatý, zachovaj je v tvém jménu, aby byli jedno jako i my etc. (Jan 17, 21). Chtě se modliti drahý Pán, napřed položil po- vahu, proč jest hodné, aby jej uslyšal za ně. I již teď počíná modlitbu tuto a die: »Otče svatý.« V té modlitbě zavierá to, aby je zachoval ode zlého a za- choval je v dobrém. Tuto bude proti těm, kdož blú- diec řiekají: »Já se nemodlím tomu, kdož se modlil Pánu Bohu; neb co bych se modlil tomu, an se modlil jinému?« Tu má býti ten rozum, že se ne- modlím tomu, kdož jest uplně menší a nižší; tomu se nemodlím. Ale že Pán Kristus, ten se je modlil Bohu Otci, ale nenie uplně menší ani nižší. Neb, ač se modlil Bohu Otci, nižší jelikož člověk, když řekl: »Otče svatý, zachovaj je«, ale hned božstvie dotýká, když die: »Aby byli jedno jako i my«. I vedlé člo- věčenstvie modlí se jemu, ale vedlé božstvie jest rovný jemu. I tuť by se měla viera naše tvrditi. I modle se prosí, aby je zachoval ode zlého. Ale viz tuto zvláště, kam jest obrátil modlitbu svú: »Aby byli jedno jako i my.« Stál o jednotu a prosil za ni. Nebo jednota jest Bohu velmi milá a libá a lidem velmi potřebná; a kdož se od nie odrazí, již jest dokonce zle. Jako svět jest ze mnohých věcí, ale jediný jest, neb jest jediný, jenž jej zpravuje. Vizmež pak anjely v nebi! Když jediný odvrátil se a chtěl mieti chválu, aby byl roven Najvyššiemu, hned pro- to roztrženie jednoty sstrčen do pekla.151 Viz 151 Iz. 14, 11 až 15. 199
Otče svatý, zachovaj je v tvém jménu, aby byli jedno jako i my etc. (Jan 17, 21). Chtě se modliti drahý Pán, napřed položil po- vahu, proč jest hodné, aby jej uslyšal za ně. I již teď počíná modlitbu tuto a die: »Otče svatý.« V té modlitbě zavierá to, aby je zachoval ode zlého a za- choval je v dobrém. Tuto bude proti těm, kdož blú- diec řiekají: »Já se nemodlím tomu, kdož se modlil Pánu Bohu; neb co bych se modlil tomu, an se modlil jinému?« Tu má býti ten rozum, že se ne- modlím tomu, kdož jest uplně menší a nižší; tomu se nemodlím. Ale že Pán Kristus, ten se je modlil Bohu Otci, ale nenie uplně menší ani nižší. Neb, ač se modlil Bohu Otci, nižší jelikož člověk, když řekl: »Otče svatý, zachovaj je«, ale hned božstvie dotýká, když die: »Aby byli jedno jako i my«. I vedlé člo- věčenstvie modlí se jemu, ale vedlé božstvie jest rovný jemu. I tuť by se měla viera naše tvrditi. I modle se prosí, aby je zachoval ode zlého. Ale viz tuto zvláště, kam jest obrátil modlitbu svú: »Aby byli jedno jako i my.« Stál o jednotu a prosil za ni. Nebo jednota jest Bohu velmi milá a libá a lidem velmi potřebná; a kdož se od nie odrazí, již jest dokonce zle. Jako svět jest ze mnohých věcí, ale jediný jest, neb jest jediný, jenž jej zpravuje. Vizmež pak anjely v nebi! Když jediný odvrátil se a chtěl mieti chválu, aby byl roven Najvyššiemu, hned pro- to roztrženie jednoty sstrčen do pekla.151 Viz 151 Iz. 14, 11 až 15. 199
Strana 200
Adama! Dal jemu Pán Bóh v ráji přikázanie,152 aby nejedl ovoce zapověděného; a kdy hada uposlechl a ovoce jedl, 153 odvrátil se od přikázanie božieho — viz, co je byl na se uvedl i na nás! Neb, když jemu Buoh zjednal, aby vždy živ byl, a byl ustaven nad jiná stvořenie, a když se odtrhl od té jednoty a upo- slechl hada, upadl v biedu i nás uvedl, že teď Pán Kristus modlil se, abychme byli napraveni v tu jed- notu zase, krvavým potem potě se. Viz, když komu prst řeží, kerak velmi bolí, když se dělí od těla! A proč tak velmi bolí? Neb je jed- nota spojenie, z toho bolest de dělenie. Vezmi čtyři živly: oheň, vodu, vietr, zemi; a ti sú sobě velmi od- porni: voda studená a mokrá, a oheň horký a suchý též o jiných živlech; avšak sú sobě tak odporni, ale pro zachovánie jednoty sú tak, že jimi trvá svět; ač sú rozděleni od sebe, však jimi svět zachovává se. Viz! V člověku sú vlhkosti rozdělené odporné, avšak pro jednotu zachovávají člověka v přirození. A to vše pro jednotu! Včely pro milost a pro jednotu svornú, ty mají matku nad sebú, že po ní všudy letie. Vlcie, aby lépe honili a drali, ti se držie po- spolně. Též i v ptáciech, jastřábi držie se v hromadě pro jednotu, aby lép honili. A tak všecky věci — měsiec, slunce, hvězdy; sú okrúhlé, to pro jednotu, neb, což jest okrúhlého, viec táhne k jednotě než hranaté; krópě vody okrúhlé letie, a to vše jednota 152 1. M. 2, 17. 153 1. M. 3, 1 nn. 200
Adama! Dal jemu Pán Bóh v ráji přikázanie,152 aby nejedl ovoce zapověděného; a kdy hada uposlechl a ovoce jedl, 153 odvrátil se od přikázanie božieho — viz, co je byl na se uvedl i na nás! Neb, když jemu Buoh zjednal, aby vždy živ byl, a byl ustaven nad jiná stvořenie, a když se odtrhl od té jednoty a upo- slechl hada, upadl v biedu i nás uvedl, že teď Pán Kristus modlil se, abychme byli napraveni v tu jed- notu zase, krvavým potem potě se. Viz, když komu prst řeží, kerak velmi bolí, když se dělí od těla! A proč tak velmi bolí? Neb je jed- nota spojenie, z toho bolest de dělenie. Vezmi čtyři živly: oheň, vodu, vietr, zemi; a ti sú sobě velmi od- porni: voda studená a mokrá, a oheň horký a suchý též o jiných živlech; avšak sú sobě tak odporni, ale pro zachovánie jednoty sú tak, že jimi trvá svět; ač sú rozděleni od sebe, však jimi svět zachovává se. Viz! V člověku sú vlhkosti rozdělené odporné, avšak pro jednotu zachovávají člověka v přirození. A to vše pro jednotu! Včely pro milost a pro jednotu svornú, ty mají matku nad sebú, že po ní všudy letie. Vlcie, aby lépe honili a drali, ti se držie po- spolně. Též i v ptáciech, jastřábi držie se v hromadě pro jednotu, aby lép honili. A tak všecky věci — měsiec, slunce, hvězdy; sú okrúhlé, to pro jednotu, neb, což jest okrúhlého, viec táhne k jednotě než hranaté; krópě vody okrúhlé letie, a to vše jednota 152 1. M. 2, 17. 153 1. M. 3, 1 nn. 200
Strana 201
činí pro žádost jednoty. A ty všecky věci na to Bóh zjednal, aby lidé vidúc milovali jednotu. A on, Pán, teď modlil se za to, aby v jednotě byli a stáli učedlníci jeho. I on chce tomu velmi, aby lidé hleděli jednoty dobré a svaté, a zavazuje k jed- notě viery. Sv. Pavel (ad Efes. 4.154): »Buďte pilni, abyšte zachovávali jednotu Ducha v svazku pokoje.« A vypravuje tu dolejie,155 kerý jest svazek pokoje: tichost, pokora a láska. Že je pokora svazek pokoje, sám die:156 »Učte se ode mne, žet sem tichý a po- korný srdcem.« Druhé tichost, aby se snášeli vespo- lek; jakož die Šalomún:157 »Synu, hleď, aby v ti- chosti zachoval duši svú.« Třetie aby trpělivost byla; neb die Pán:158 »V trpělivosti zachováte duše vaše.« Vezměmež ono písmo:159 »Duch jest, jenž obži- vuje, ale tělo neprospievá.« Tak křestané mají hle- děti, aby viece chovali jednoty ducha než těla; a leká-li se člověk a bojí-li se, aby nebylo děleno tělo, tak se má báti — a mnohem viece! —, aby tvá duše nerušila jednoty u vieře a v lásce. Veliká-li jest škoda, když se dělé údové od těla, ještět větčie škoda, když se dělíš láskú, milostí od věrných. A těžko-li jest a bolest jest-li, když dělíš údy od těla, 154 Efez. 4, 3. 155 Sr. Efez. 4, 2. 156 Mat. 11, 29. 157 Eccli 10, 31. 158 Luk. 21, 19. 159 Jan 6, 63. 201
činí pro žádost jednoty. A ty všecky věci na to Bóh zjednal, aby lidé vidúc milovali jednotu. A on, Pán, teď modlil se za to, aby v jednotě byli a stáli učedlníci jeho. I on chce tomu velmi, aby lidé hleděli jednoty dobré a svaté, a zavazuje k jed- notě viery. Sv. Pavel (ad Efes. 4.154): »Buďte pilni, abyšte zachovávali jednotu Ducha v svazku pokoje.« A vypravuje tu dolejie,155 kerý jest svazek pokoje: tichost, pokora a láska. Že je pokora svazek pokoje, sám die:156 »Učte se ode mne, žet sem tichý a po- korný srdcem.« Druhé tichost, aby se snášeli vespo- lek; jakož die Šalomún:157 »Synu, hleď, aby v ti- chosti zachoval duši svú.« Třetie aby trpělivost byla; neb die Pán:158 »V trpělivosti zachováte duše vaše.« Vezměmež ono písmo:159 »Duch jest, jenž obži- vuje, ale tělo neprospievá.« Tak křestané mají hle- děti, aby viece chovali jednoty ducha než těla; a leká-li se člověk a bojí-li se, aby nebylo děleno tělo, tak se má báti — a mnohem viece! —, aby tvá duše nerušila jednoty u vieře a v lásce. Veliká-li jest škoda, když se dělé údové od těla, ještět větčie škoda, když se dělíš láskú, milostí od věrných. A těžko-li jest a bolest jest-li, když dělíš údy od těla, 154 Efez. 4, 3. 155 Sr. Efez. 4, 2. 156 Mat. 11, 29. 157 Eccli 10, 31. 158 Luk. 21, 19. 159 Jan 6, 63. 201
Strana 202
tak jest těžko Pánu Kristovi, když jeho údy trháš od toho těla duchovnieho. Protož svárové, křikové, roz- dělenie sú převelmi těžcí milému Bohu a velmi se na ně hněvá. Viz tu řeč sv. Pavla (2a. Cor. 11):160 »Zasnúbil sem vás pannu čistú jednomu choti.« Viz, že die: »Zasnúbil sem«; a die: »Vás mnohé«; a die pak: »Pannu«, jako jednu osobu menuje, a die: »Vás mnohé«. Nebo, ač sú mnohé vzláštnosti mezi volenými, že oni jiné ctnosti mají a oni jiné vzlášt- nosti, ale že die: »Pannu«, chtě, aby byli v jednotě, aby byla jednospolnost. Nebo, kdež jest ta jednota, tuť jest sláva veliká; jakož tu die potom Pán do- lejie:161 »Dal sem jim slávu, kerú si ty mi dal, aby byli jedno.« Nebo neniet to sláva tolik, že ty pannú zuostaneš aneb vdovú, když si svárlivá jezenka, je- dovatá, mstivá. A zvláště ti lidé, ješto se Bohu od- dávají, často dú k stolu božiemu, a pak, když sú mezi nimi svárové, křikové — veliké zlé! Neb takoví neláskú trhají tělo Kristovo duchovnie a činie proti přikázaní božiemu. 160 2. Kor. 11, 2. 161 Jan 17, 22. 202
tak jest těžko Pánu Kristovi, když jeho údy trháš od toho těla duchovnieho. Protož svárové, křikové, roz- dělenie sú převelmi těžcí milému Bohu a velmi se na ně hněvá. Viz tu řeč sv. Pavla (2a. Cor. 11):160 »Zasnúbil sem vás pannu čistú jednomu choti.« Viz, že die: »Zasnúbil sem«; a die: »Vás mnohé«; a die pak: »Pannu«, jako jednu osobu menuje, a die: »Vás mnohé«. Nebo, ač sú mnohé vzláštnosti mezi volenými, že oni jiné ctnosti mají a oni jiné vzlášt- nosti, ale že die: »Pannu«, chtě, aby byli v jednotě, aby byla jednospolnost. Nebo, kdež jest ta jednota, tuť jest sláva veliká; jakož tu die potom Pán do- lejie:161 »Dal sem jim slávu, kerú si ty mi dal, aby byli jedno.« Nebo neniet to sláva tolik, že ty pannú zuostaneš aneb vdovú, když si svárlivá jezenka, je- dovatá, mstivá. A zvláště ti lidé, ješto se Bohu od- dávají, často dú k stolu božiemu, a pak, když sú mezi nimi svárové, křikové — veliké zlé! Neb takoví neláskú trhají tělo Kristovo duchovnie a činie proti přikázaní božiemu. 160 2. Kor. 11, 2. 161 Jan 17, 22. 202
Strana 203
IV. Z TRAKTÁTU O PŘIJÍMÁNÍ KRVE. Jest ještě jiná, šestá řeč, kterúž tíž doktorové [t. j. Hilarius a Křižanovský] prostřed sněmu mluvili jsú, řkúce: »Po zápovědi papežově všickni, kteříž přijí- mají laikové pod obojí spósobú, hřeší smrtedlně.« Takové a k těm podobné řeči mluviece, plnost moci papežské nejednú nad mieru vyzdvihují. I slušie tu pilně znamenati, co die Izaiáš v třidcáté třetí kapi- tole:1 »Pán zákona přinositel náš jest, neb ot něho přijali sme zákon«, kterémužto — jako die doktor Simon de Casia2 — »Buoh věčný od věčnosti před- věděl jest a časem zjevil jest zákon, dal jest upevnění a moc zákonu. A na tom záleží toho zákona vítězilá moc, svatých Piesem, neb jsú od věčnosti od Boha přezvědína.« A die tu dále:3 »Veliká jest zajisté moc Piesma svatého, kterémuž ďáblové poctivost okazují a odpierati nesmějí.« A dává toho příklad na Kris- tovi, kterýž, pokúšín jsa od ďábla jelikož člověk, k duovodu své obrany Piesmo svaté vzal jest,4 je- mužto ďábel viece neodpieral aniž jeho odvracoval aneb kterak koli překážeti chtěl, neb dobře znal, že 1 Sr. Iz. 33. 22. 2 Cassia, Gesta Salvatoris 1. IX. c. VI (ed. 1734, II p. 12). 3 Ib. 4 Mat. 4, 4 a 7 a 10; Luk. 4, 4 a 8 a 10. 203
IV. Z TRAKTÁTU O PŘIJÍMÁNÍ KRVE. Jest ještě jiná, šestá řeč, kterúž tíž doktorové [t. j. Hilarius a Křižanovský] prostřed sněmu mluvili jsú, řkúce: »Po zápovědi papežově všickni, kteříž přijí- mají laikové pod obojí spósobú, hřeší smrtedlně.« Takové a k těm podobné řeči mluviece, plnost moci papežské nejednú nad mieru vyzdvihují. I slušie tu pilně znamenati, co die Izaiáš v třidcáté třetí kapi- tole:1 »Pán zákona přinositel náš jest, neb ot něho přijali sme zákon«, kterémužto — jako die doktor Simon de Casia2 — »Buoh věčný od věčnosti před- věděl jest a časem zjevil jest zákon, dal jest upevnění a moc zákonu. A na tom záleží toho zákona vítězilá moc, svatých Piesem, neb jsú od věčnosti od Boha přezvědína.« A die tu dále:3 »Veliká jest zajisté moc Piesma svatého, kterémuž ďáblové poctivost okazují a odpierati nesmějí.« A dává toho příklad na Kris- tovi, kterýž, pokúšín jsa od ďábla jelikož člověk, k duovodu své obrany Piesmo svaté vzal jest,4 je- mužto ďábel viece neodpieral aniž jeho odvracoval aneb kterak koli překážeti chtěl, neb dobře znal, že 1 Sr. Iz. 33. 22. 2 Cassia, Gesta Salvatoris 1. IX. c. VI (ed. 1734, II p. 12). 3 Ib. 4 Mat. 4, 4 a 7 a 10; Luk. 4, 4 a 8 a 10. 203
Strana 204
jest božské a věčné Piesmo, ač času Mojžiešova jest zjeveno. To ten doktor. A protož o Pánu Kristovi die se ve čtenie sv. Ma- túše:5 »Bieše zajisté uče jako moc maje a ne jako mistři a zákonníci.« Die sv. Jeronym: »Mistři to- liko ty věci učiechu, kteréž jsú psány v Mojžiešovi a prorociech; ale on, přinositel zákona náš, jenž jest pán zákona, sám mohl jest přidati a ujíti«; jakož jest zjevno, když jest přišel, Starého zákona věci pře- staly jsú. »Neb budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje,« die sv. Pavel.7 A dává příklad sv. Augustin (in De vera religione):8 »Jako plamen zahání dým a světlo temnosti a pán posla, tak svá- tosti Nového zákona zahánějí figury Starého zá- kona.« Také Pán Ježíš, že jest pán zákona, mohl jest přidati; jako ve čtení učini řka:? »Starým řčeno jest: Nezabieš« — přidal nadto řka: »Ale já vám pravím, aby se nehněvali.« A tak dále tudiež přidal jest svá přikázaní jiná nad přikázaní Starého zákona. Ale jiní lidé ani přidati ani ujíti mohú, kteréž jsú věci podstatné zákona; neb v kniehách Apokalypsis napsáno:1 »Kto by přidal k slovóm zákona tohoto, 5 Mat. 7, 29. 6 Hieronymi Comment. in evang. Matthaei 1. I. c. VII. (MI 26 c. 50). 7 Gal. 5, 2. 8 V díle De vera religione tento citát doslovně není; srv. však ib. c. XVII (ML 34 c. 136) a úvodní slova k Augustinovu spisu Speculum de scriptura sacra (ML 34 c. 889). 9 2. M. 20, 13; Mat. 5, 21 nn. 10 Zj. 22, 18 a 19. 204
jest božské a věčné Piesmo, ač času Mojžiešova jest zjeveno. To ten doktor. A protož o Pánu Kristovi die se ve čtenie sv. Ma- túše:5 »Bieše zajisté uče jako moc maje a ne jako mistři a zákonníci.« Die sv. Jeronym: »Mistři to- liko ty věci učiechu, kteréž jsú psány v Mojžiešovi a prorociech; ale on, přinositel zákona náš, jenž jest pán zákona, sám mohl jest přidati a ujíti«; jakož jest zjevno, když jest přišel, Starého zákona věci pře- staly jsú. »Neb budete-li se obřezovati, Kristus vám nic neprospěje,« die sv. Pavel.7 A dává příklad sv. Augustin (in De vera religione):8 »Jako plamen zahání dým a světlo temnosti a pán posla, tak svá- tosti Nového zákona zahánějí figury Starého zá- kona.« Také Pán Ježíš, že jest pán zákona, mohl jest přidati; jako ve čtení učini řka:? »Starým řčeno jest: Nezabieš« — přidal nadto řka: »Ale já vám pravím, aby se nehněvali.« A tak dále tudiež přidal jest svá přikázaní jiná nad přikázaní Starého zákona. Ale jiní lidé ani přidati ani ujíti mohú, kteréž jsú věci podstatné zákona; neb v kniehách Apokalypsis napsáno:1 »Kto by přidal k slovóm zákona tohoto, 5 Mat. 7, 29. 6 Hieronymi Comment. in evang. Matthaei 1. I. c. VII. (MI 26 c. 50). 7 Gal. 5, 2. 8 V díle De vera religione tento citát doslovně není; srv. však ib. c. XVII (ML 34 c. 136) a úvodní slova k Augustinovu spisu Speculum de scriptura sacra (ML 34 c. 889). 9 2. M. 20, 13; Mat. 5, 21 nn. 10 Zj. 22, 18 a 19. 204
Strana 205
přidaj Bóh rány na něho, popsané v těchto kniehách. A kto by ujal z slov kněh proroctví tohoto, odejmet Bóh diel jeho z kněh života.« A to proto, nebo mimo Krista žádný člověk jiný nenie pán zákona, ale zá- kon nade všemi panuje.11 Tak die sv. Pavel k Rí- manóm:12 »Vieme, které koli věci zákon mluví, těm, kteříž sú v zákoně, mluví, aby všeliká usta za- cpána byla a poddán byl veškeren svět Bohu.« A k témuž die sv. Jan Zlatoustý (supra Matheo de Opere imperfecto):13 »Každý doktor neb učitel slúha jest zákona, nebo ani nad zákon móž přidati nětco z svého smysla ani ujíti nětco vedlé svého roz- umu, ale to toliko káže, co jest v zákoně. Aniž móž mysl člověčí ujíti, což múdrost božská mluví. Neb tak Šalomún die:14 »Nepřidávaj k slovóm božím ani ujímaj od nich. A kto by to směl učiniti, za múdřejšíeho se má nežli Boha a počíná falešný svě- dek býti, neb to mluví, což ani oko vidělo ani ucho slyšalo.«15 Tot řeč Zlatých úst. I hodné jest tuto znamenati plnost moci apoštol- ské, kterú mějiechu k zákonu božiemu, a tak i u ji- ných lidí kterak koli velikých, a kterak skrovně od Boha dané jim moci požívali jsú. Mluví sv. Pavel jako múdrý tři slova znamenitá: jedno k Filipenským 11 Srv. Řím. 7, 1. 12 Řím. 3, 19. 13 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.), homilia XX. ex capite VII. (MG 56 c. 747). 14 Přísl. 30, 6. 15 Srv. 1. Kor. 2, 9. 205
přidaj Bóh rány na něho, popsané v těchto kniehách. A kto by ujal z slov kněh proroctví tohoto, odejmet Bóh diel jeho z kněh života.« A to proto, nebo mimo Krista žádný člověk jiný nenie pán zákona, ale zá- kon nade všemi panuje.11 Tak die sv. Pavel k Rí- manóm:12 »Vieme, které koli věci zákon mluví, těm, kteříž sú v zákoně, mluví, aby všeliká usta za- cpána byla a poddán byl veškeren svět Bohu.« A k témuž die sv. Jan Zlatoustý (supra Matheo de Opere imperfecto):13 »Každý doktor neb učitel slúha jest zákona, nebo ani nad zákon móž přidati nětco z svého smysla ani ujíti nětco vedlé svého roz- umu, ale to toliko káže, co jest v zákoně. Aniž móž mysl člověčí ujíti, což múdrost božská mluví. Neb tak Šalomún die:14 »Nepřidávaj k slovóm božím ani ujímaj od nich. A kto by to směl učiniti, za múdřejšíeho se má nežli Boha a počíná falešný svě- dek býti, neb to mluví, což ani oko vidělo ani ucho slyšalo.«15 Tot řeč Zlatých úst. I hodné jest tuto znamenati plnost moci apoštol- ské, kterú mějiechu k zákonu božiemu, a tak i u ji- ných lidí kterak koli velikých, a kterak skrovně od Boha dané jim moci požívali jsú. Mluví sv. Pavel jako múdrý tři slova znamenitá: jedno k Filipenským 11 Srv. Řím. 7, 1. 12 Řím. 3, 19. 13 Chrysostomus, Opus imperfectum in Matthaeum (apokr.), homilia XX. ex capite VII. (MG 56 c. 747). 14 Přísl. 30, 6. 15 Srv. 1. Kor. 2, 9. 205
Strana 206
řka:16 »Všecko mohu«; druhé k Korintóm:17 »Vše- cky věci mi slušejí«; třetí slovo:18 »A já pod žád- ného nebudu moc poddán«. Avšak hledě pilně k moci a upevnění svatého čtení, svú moc od Boha jemu danú uskrovnil a svatému čtení poddal, takto řka k Galatóm:19 »Bychom my aneb anděl z nebe kázali vám mimo to, což jsme kázali vám, proklatý buď!« Znamenajž tu horlivú milost sv. Pavla o Kris- tovo čtení, kterúžto i proti anjelóm se postavil, klatbu vydávaje, ač by co proti svatému čtenie řekli. A on sám svú moc poddává, pravě k Efezským v třetí kapitole,20 nazývaje se služebníkem čtení sva- tého a řka, že účastni budú zaslíbení božieho v Kristu Ježíšovi skrze svaté čtení, »jehož učiněn jsem já slu- žebník vedlé daru milosti boží, která jest mně dána«. A k Kolocenským die:21 »Ač ste stálí a trváte u vieře a nepohnuli ste se od naděje čtenie svatého, kteréž ste slyšeli a které jest vám kázáno, jehož učiněn jsem já, Pavel, služebníkem.« A k Rímanóm die (XV kapitole):22 »Zajisté nesmím mluviti nětco těch věcí, kteréž skrze mně(!) nečiní Kristus.« To znamenaj, kterak nechtěl panovati čtení svatému, ale slúžiti jemu. A ač jest řekl:23 »Všecky věci mo- 19 20 21 22 23 16 Filip 4, 13. 17 1. Kor. 6, 12; 1. Kor. 10, 23. 18 1. Kor. 6, 12. Gal. 1, 8. Efez. 3, 1 a 2; Efez. 3, 6 a 7. Kolos. 1, 23. Řím. 15, 18. Filip 4, 13. 206
řka:16 »Všecko mohu«; druhé k Korintóm:17 »Vše- cky věci mi slušejí«; třetí slovo:18 »A já pod žád- ného nebudu moc poddán«. Avšak hledě pilně k moci a upevnění svatého čtení, svú moc od Boha jemu danú uskrovnil a svatému čtení poddal, takto řka k Galatóm:19 »Bychom my aneb anděl z nebe kázali vám mimo to, což jsme kázali vám, proklatý buď!« Znamenajž tu horlivú milost sv. Pavla o Kris- tovo čtení, kterúžto i proti anjelóm se postavil, klatbu vydávaje, ač by co proti svatému čtenie řekli. A on sám svú moc poddává, pravě k Efezským v třetí kapitole,20 nazývaje se služebníkem čtení sva- tého a řka, že účastni budú zaslíbení božieho v Kristu Ježíšovi skrze svaté čtení, »jehož učiněn jsem já slu- žebník vedlé daru milosti boží, která jest mně dána«. A k Kolocenským die:21 »Ač ste stálí a trváte u vieře a nepohnuli ste se od naděje čtenie svatého, kteréž ste slyšeli a které jest vám kázáno, jehož učiněn jsem já, Pavel, služebníkem.« A k Rímanóm die (XV kapitole):22 »Zajisté nesmím mluviti nětco těch věcí, kteréž skrze mně(!) nečiní Kristus.« To znamenaj, kterak nechtěl panovati čtení svatému, ale slúžiti jemu. A ač jest řekl:23 »Všecky věci mo- 19 20 21 22 23 16 Filip 4, 13. 17 1. Kor. 6, 12; 1. Kor. 10, 23. 18 1. Kor. 6, 12. Gal. 1, 8. Efez. 3, 1 a 2; Efez. 3, 6 a 7. Kolos. 1, 23. Řím. 15, 18. Filip 4, 13. 206
Strana 207
hu«, moci od Boha sobě dané dotýkaje, avšak die k Korintóm v II. epištole:24 »Zajisté nemóžemy nic proti pravdě (t. čtenie svatého), ale o pravdu.« O, poněvadž i Kristus, jsa pán zákona, však podlé při- rozenie služebného učiněn jest pod zákonem, jako napsáno k Galatóm:25 »Poslal Bóh syna svého na- rozeného, z ženy učiněného pod zákonem«, i kto jest ten, aby chtěl nad zákonem býti a ten skládati i vy- kládati k své vóli a rozum dávati, a ne radějí zákona daného požívati a jemu poddánu býti, leč snad syn zatracení, kterýž se vedlé řeči sv. Pavla k Tesaloni- cenským26 povyšuje nade všecko, což slove Bóh? O němž se die (Apokalypsis VI°.):27 »Když otevřel pečet třetí, a aj, kuoň černý, a kterýž seděl na něm, mějieše závaží v ruce své.« Die výklad:28 »Váže a vykládaje Piesma k své vóli.« Ale onen věrný žid Nikodem okázal čest zákonu božiemu a ne lidem řka:2° »Zdali zákon náš súdí koho... etc.?!« A Židé u Veliký pátek před Pilátem čest i moc zákonu božiemu dáváchu, když řekli:3° »My zákon máme a vedlé zákona má umřieti,« tú řečí zavírajíc, že lidé zákonem mají súzeni býti, ale ne zákona súditi. Z těchto řečí tuto uvedených najprvé jest tuto zjevno, že upevnění a utvrzení mají slova zákona od 28 24 2. Kor. 13, 8. 25 Gal. 4, 4. 26. 2. Tes. 2, 3 n. 27 Zj. 6, 5. Cf. Strabi glos. ord. (ML 114 c. 722). 29 Jan 7, 51. 30 Jan 19, 7. 207
hu«, moci od Boha sobě dané dotýkaje, avšak die k Korintóm v II. epištole:24 »Zajisté nemóžemy nic proti pravdě (t. čtenie svatého), ale o pravdu.« O, poněvadž i Kristus, jsa pán zákona, však podlé při- rozenie služebného učiněn jest pod zákonem, jako napsáno k Galatóm:25 »Poslal Bóh syna svého na- rozeného, z ženy učiněného pod zákonem«, i kto jest ten, aby chtěl nad zákonem býti a ten skládati i vy- kládati k své vóli a rozum dávati, a ne radějí zákona daného požívati a jemu poddánu býti, leč snad syn zatracení, kterýž se vedlé řeči sv. Pavla k Tesaloni- cenským26 povyšuje nade všecko, což slove Bóh? O němž se die (Apokalypsis VI°.):27 »Když otevřel pečet třetí, a aj, kuoň černý, a kterýž seděl na něm, mějieše závaží v ruce své.« Die výklad:28 »Váže a vykládaje Piesma k své vóli.« Ale onen věrný žid Nikodem okázal čest zákonu božiemu a ne lidem řka:2° »Zdali zákon náš súdí koho... etc.?!« A Židé u Veliký pátek před Pilátem čest i moc zákonu božiemu dáváchu, když řekli:3° »My zákon máme a vedlé zákona má umřieti,« tú řečí zavírajíc, že lidé zákonem mají súzeni býti, ale ne zákona súditi. Z těchto řečí tuto uvedených najprvé jest tuto zjevno, že upevnění a utvrzení mají slova zákona od 28 24 2. Kor. 13, 8. 25 Gal. 4, 4. 26. 2. Tes. 2, 3 n. 27 Zj. 6, 5. Cf. Strabi glos. ord. (ML 114 c. 722). 29 Jan 7, 51. 30 Jan 19, 7. 207
Strana 208
samého Boha a ne od lidí; druhé, že ďáblové zá- konu božiemu poctivost činí a nesmějí se jemu zprotiviti, »jichžto moci jedna moc na zemi nemóž se přirovnati«, die sv. Job;31 třetie, že ani andělé světí nic odporného zákonu božiemu neučí; čtvrté, že lidé nemohú ujíti zákonu božiemu, neb sú služebníci zákona; páté, že ani apoštolé mohú proti pravdě čtení svatého, ale o pravdu majíce zákonu poslúchati; šesté Pán Ježíš vedlé zpósoby služebné zákonu jest byl poddán a on jediný muož přidati neb ujíti, jakož jest i učinil; sedmé, že jediné Anti- krist a falešný svědek pracuje zákona ujíti, jakož die Daniel v kapitole VII. o něm:32 »Bude mnieti, že by mohl změniti časy a zákony«; osné, že těžká múka očekává těch, kteříž chtějí zákona božieho ujíti neboli přidati, což nemá přidáno býti. Protož o moci lidské mluviece, za pravidlo po- kládají řkúce: »To toliko muožemy, což podlé práva a spravedlnosti a tak s Bohem můžeme.« A kterak prvnie Otcové a doktorové v skrovnosti veliké o moci papežově mluvili jsú, teď tato písma okazují: V Dekretě staré pravidlo položeno (25. questione prima):33 »Jsú někteří praviece, římskému biskupu vždycky že by slušelo nové zákony neboli práva usta- novovati. Toho i my netoliko nezapieráme, ale také velmi potvrzujeme. Ale má se vší pilností vědomo 31 Job 41, 24. 32 Dan. 7, 25. 33 Decreti secunda pars causa XXV. quest. 1. c. 6 (ed. Fried- berg c. 1008). 208
samého Boha a ne od lidí; druhé, že ďáblové zá- konu božiemu poctivost činí a nesmějí se jemu zprotiviti, »jichžto moci jedna moc na zemi nemóž se přirovnati«, die sv. Job;31 třetie, že ani andělé světí nic odporného zákonu božiemu neučí; čtvrté, že lidé nemohú ujíti zákonu božiemu, neb sú služebníci zákona; páté, že ani apoštolé mohú proti pravdě čtení svatého, ale o pravdu majíce zákonu poslúchati; šesté Pán Ježíš vedlé zpósoby služebné zákonu jest byl poddán a on jediný muož přidati neb ujíti, jakož jest i učinil; sedmé, že jediné Anti- krist a falešný svědek pracuje zákona ujíti, jakož die Daniel v kapitole VII. o něm:32 »Bude mnieti, že by mohl změniti časy a zákony«; osné, že těžká múka očekává těch, kteříž chtějí zákona božieho ujíti neboli přidati, což nemá přidáno býti. Protož o moci lidské mluviece, za pravidlo po- kládají řkúce: »To toliko muožemy, což podlé práva a spravedlnosti a tak s Bohem můžeme.« A kterak prvnie Otcové a doktorové v skrovnosti veliké o moci papežově mluvili jsú, teď tato písma okazují: V Dekretě staré pravidlo položeno (25. questione prima):33 »Jsú někteří praviece, římskému biskupu vždycky že by slušelo nové zákony neboli práva usta- novovati. Toho i my netoliko nezapieráme, ale také velmi potvrzujeme. Ale má se vší pilností vědomo 31 Job 41, 24. 32 Dan. 7, 25. 33 Decreti secunda pars causa XXV. quest. 1. c. 6 (ed. Fried- berg c. 1008). 208
Strana 209
býti, že ta nová práva muož ustanovovati, kdež evangelisty ničehéhož neřekli sú. Ale kde jest zjevně Pán neboli jeho apoštolé a jich následovníci, světí Otcové, rozumně nětco položili jsú, tu ne nové právo římský biskup dáti, ale viece, což jest kázáno, až do života a do krve má potvrzovati. Nebo zajisté, což sú učili apoštolé a proroci, zrušiti chtěl-li by, ne rozum by dával, ale byl by přemožen, že viece blúdí.« To tu napsáno. A k témuž v témž miestě takto napsáno:34 »Proti ustanovení Otcóv ustanoviti nětco neb změniti aniž zajisté této stolice muože moc. Nebo u nás zajisté nepohnutými kořeny trvá dávnost, kteréžto ustanovení otcovská upevnily sú poctivost.« To t tu napsáno. K témuž jest v Dekretě tudiež psáno:35 »Řád spravedlnosti a rozumu radí, aby, ktož od potomních náměstkóv žádá, přikázaní aby byla zachovávána, prvnieho předka svého bez po- chybení ostřéhaj vuole ustanovené.« A k témuž ještě tudiež psáno v Dekretě takto:36 »Které věci k věč- nému úžitku zřiezeny sú, nižádnú proměnú měněny nebuďte.« A poněvadž přijímaní pod obojí zpósobú všem věrným křestanóm jest od Krista ustanoveno, od apoštolóv a první cierkve držáno, jakož koncilium 34 Decreti secunda pars causa XXV quest. I. c. 7 (ed. Fried- berg c. 1008 s.). 35 Decreti secunda pars causa XXV quest. I. c. 15 (ed. Fried- berg c. 1010). 36 Decreti secunda pars causa XXV quest. l. c. 3 (ed. Fried- berg c. 1007). Rokycana 14 209
býti, že ta nová práva muož ustanovovati, kdež evangelisty ničehéhož neřekli sú. Ale kde jest zjevně Pán neboli jeho apoštolé a jich následovníci, světí Otcové, rozumně nětco položili jsú, tu ne nové právo římský biskup dáti, ale viece, což jest kázáno, až do života a do krve má potvrzovati. Nebo zajisté, což sú učili apoštolé a proroci, zrušiti chtěl-li by, ne rozum by dával, ale byl by přemožen, že viece blúdí.« To tu napsáno. A k témuž v témž miestě takto napsáno:34 »Proti ustanovení Otcóv ustanoviti nětco neb změniti aniž zajisté této stolice muože moc. Nebo u nás zajisté nepohnutými kořeny trvá dávnost, kteréžto ustanovení otcovská upevnily sú poctivost.« To t tu napsáno. K témuž jest v Dekretě tudiež psáno:35 »Řád spravedlnosti a rozumu radí, aby, ktož od potomních náměstkóv žádá, přikázaní aby byla zachovávána, prvnieho předka svého bez po- chybení ostřéhaj vuole ustanovené.« A k témuž ještě tudiež psáno v Dekretě takto:36 »Které věci k věč- nému úžitku zřiezeny sú, nižádnú proměnú měněny nebuďte.« A poněvadž přijímaní pod obojí zpósobú všem věrným křestanóm jest od Krista ustanoveno, od apoštolóv a první cierkve držáno, jakož koncilium 34 Decreti secunda pars causa XXV quest. I. c. 7 (ed. Fried- berg c. 1008 s.). 35 Decreti secunda pars causa XXV quest. I. c. 15 (ed. Fried- berg c. 1010). 36 Decreti secunda pars causa XXV quest. l. c. 3 (ed. Fried- berg c. 1007). Rokycana 14 209
Strana 210
konstanské vyznalo a druhé koncilium, basilejské, toho přijímaní potvrdilo praviece, že mocí Kristovú a pravé cierkve, choti jeho, slušné jest přijímati pod obojí spósobú, a práva duchovní psaná řkú, že pa- pež proti obecnému ustanovení cierkve nemóž oble- viti ani proti článkóm viery ustanoviti — nebo pak, by všickni jemu povolili, nebylo by platno ustano- vení, ale všickni kacieři by byli, nebo nemá potupeno býti, čehož Pravda první, totíž Buoh, potvrzuje: všeliké pravdy, tehda i této o přijímaní pod obojí spósobú, kteréž koncilium potvrdilo, i ta nemá po- tupována býti; nebo, potupíce pravdu, budú tvrditi tiem potupením faleš a lež, a řkúce, že všickni při- jímajíc pod dvojí zpósobú po zápovědi papežově smrtedlně hřeší, tehda i nemluvňátka, jenž svobodné vuole požívaní ještě nemají, kterážto vuole svobodná jest počátek a kořen zaslúžení a prohřešení člověka. A papež — jakož již pověděno — nemóž ustanoviti proti svatých některých ustanovení ani změniti, jako psáno v Dekretě XXV. questione prima;37 také aniž móž co proti čtenie svatému, jako tudiež jest psáno, a že, ačkoli cti hodna jest moc cierkve a papeže, neb všeliká moc jest od Pána Boha, však t tuto sluší přehlédnúti a pozorovati, co cierkev aneb papež móž při svátostech. V tom zajisté má držáno býti, že cierkev nemóž nic zdvihnúti ani změniti, což jest při svátostech podstatného, ačkoli ty věci, kteréž jsú 37 Decreti secunda pars causa XXV quest. I. c. 6 (ed. Fried- berg c. 1008). 210
konstanské vyznalo a druhé koncilium, basilejské, toho přijímaní potvrdilo praviece, že mocí Kristovú a pravé cierkve, choti jeho, slušné jest přijímati pod obojí spósobú, a práva duchovní psaná řkú, že pa- pež proti obecnému ustanovení cierkve nemóž oble- viti ani proti článkóm viery ustanoviti — nebo pak, by všickni jemu povolili, nebylo by platno ustano- vení, ale všickni kacieři by byli, nebo nemá potupeno býti, čehož Pravda první, totíž Buoh, potvrzuje: všeliké pravdy, tehda i této o přijímaní pod obojí spósobú, kteréž koncilium potvrdilo, i ta nemá po- tupována býti; nebo, potupíce pravdu, budú tvrditi tiem potupením faleš a lež, a řkúce, že všickni při- jímajíc pod dvojí zpósobú po zápovědi papežově smrtedlně hřeší, tehda i nemluvňátka, jenž svobodné vuole požívaní ještě nemají, kterážto vuole svobodná jest počátek a kořen zaslúžení a prohřešení člověka. A papež — jakož již pověděno — nemóž ustanoviti proti svatých některých ustanovení ani změniti, jako psáno v Dekretě XXV. questione prima;37 také aniž móž co proti čtenie svatému, jako tudiež jest psáno, a že, ačkoli cti hodna jest moc cierkve a papeže, neb všeliká moc jest od Pána Boha, však t tuto sluší přehlédnúti a pozorovati, co cierkev aneb papež móž při svátostech. V tom zajisté má držáno býti, že cierkev nemóž nic zdvihnúti ani změniti, což jest při svátostech podstatného, ačkoli ty věci, kteréž jsú 37 Decreti secunda pars causa XXV quest. I. c. 6 (ed. Fried- berg c. 1008). 210
Strana 211
naprosto případné při svátostech, mohla jest a muož z slušných příčin proměniti, a to zajisté ještě bez ujmy viery pravdy. Duovod toho: Nebo, poněvadž podstatné věci svátosti sú z článkóv viery, kteříž jsú z Kristova a apoštolského ustanovení, jakož tehdy cierkev nemóž těch věcí, kteréž jsú viery, změ- niti, tak ani, co jest podstatného při svátostech. K tomu jest sv. Cyprian (a jest napsáno v Dekretě distinccione L: Si quis etc.):38 »Smí-li kto přikázaní boží odjíti nebo porušiti, tiem netoliko nic nepro- spievá, ale jest na překážku hřiešným. Nebo popu- zovati k hněvu jest nezachovávati přikázaní ani mi- losrdenstvie najmilejšieho Boha uprositi, ale potupíc Boha svú mocí se všetečně mieti. A dolejí: Přika- zují-li některé věci mučedlníci, jestliže jest to spra- vedlivé, jestliže slušné a jestliže nenie proti Bohu ani proti knězi božiemu, mají učiněny býti; a přika- zují-li co mučedlníci a to nenie v zákoně božiem na- psáno, což přikazují, to má napřed býti, abychom věděli, že sú to na Bohu uprosili, což žádají, tehda učiniti, což přikazují. Nebo ne ihned móž věděno býti, aby od božské velebnosti pójčeno bylo, což by lidským zaslíběním(!) slíbeno bylo.« To sv. Cyprian. Z řeči tohoto svatého máme, jestliže kterak koli světí co rozkazují jiného, než psáno jest v božiem zákoně, má to zkušeno býti, což by bylo boží vuole. Nebo což v zákoně božiem položeno jest, jisto jest, že to jest z božie vuole; též neb nejisté jest nebo ne 38 Decreti prima pars dist. L c. 27 (Cyprianus de lapsis). 14. 211
naprosto případné při svátostech, mohla jest a muož z slušných příčin proměniti, a to zajisté ještě bez ujmy viery pravdy. Duovod toho: Nebo, poněvadž podstatné věci svátosti sú z článkóv viery, kteříž jsú z Kristova a apoštolského ustanovení, jakož tehdy cierkev nemóž těch věcí, kteréž jsú viery, změ- niti, tak ani, co jest podstatného při svátostech. K tomu jest sv. Cyprian (a jest napsáno v Dekretě distinccione L: Si quis etc.):38 »Smí-li kto přikázaní boží odjíti nebo porušiti, tiem netoliko nic nepro- spievá, ale jest na překážku hřiešným. Nebo popu- zovati k hněvu jest nezachovávati přikázaní ani mi- losrdenstvie najmilejšieho Boha uprositi, ale potupíc Boha svú mocí se všetečně mieti. A dolejí: Přika- zují-li některé věci mučedlníci, jestliže jest to spra- vedlivé, jestliže slušné a jestliže nenie proti Bohu ani proti knězi božiemu, mají učiněny býti; a přika- zují-li co mučedlníci a to nenie v zákoně božiem na- psáno, což přikazují, to má napřed býti, abychom věděli, že sú to na Bohu uprosili, což žádají, tehda učiniti, což přikazují. Nebo ne ihned móž věděno býti, aby od božské velebnosti pójčeno bylo, což by lidským zaslíběním(!) slíbeno bylo.« To sv. Cyprian. Z řeči tohoto svatého máme, jestliže kterak koli světí co rozkazují jiného, než psáno jest v božiem zákoně, má to zkušeno býti, což by bylo boží vuole. Nebo což v zákoně božiem položeno jest, jisto jest, že to jest z božie vuole; též neb nejisté jest nebo ne 38 Decreti prima pars dist. L c. 27 (Cyprianus de lapsis). 14. 211
Strana 212
tak jisté, což nenie v zákoně božiem. Protož ne ke všemu moc papežská má se ztáhnúti. Nebo — jakož die doktor Gorram na kapitolu jedenmezcietmú sv. Lukáše39 — Kristus při svátostech vydal jest jedny věci podstatné, a těch v cierkvi změniti nesluší, a druhé jakožto případné (jakož jsú čas a hodina), a ty z přiečiny změniti sluší. To ten. A poněvadž eukaristia, jenž jest svátost chleba a kalicha podlé řeči svatého Rehoře,40 oboji zpósobu z své podstaty zavierá, i nýnie slušné toho podstatného komu slo- žiti anebo změniti. 39 Spr. Gorrani Enarratio in evang. Lucae c. XXII. (ed. Lug- duni 1692, tomus II p. 404 s.). 40 Rehoř; srv. Decreti 2. pars causa I. qu. I c. 84 (ed. Fried- berg c. 388). 212
tak jisté, což nenie v zákoně božiem. Protož ne ke všemu moc papežská má se ztáhnúti. Nebo — jakož die doktor Gorram na kapitolu jedenmezcietmú sv. Lukáše39 — Kristus při svátostech vydal jest jedny věci podstatné, a těch v cierkvi změniti nesluší, a druhé jakožto případné (jakož jsú čas a hodina), a ty z přiečiny změniti sluší. To ten. A poněvadž eukaristia, jenž jest svátost chleba a kalicha podlé řeči svatého Rehoře,40 oboji zpósobu z své podstaty zavierá, i nýnie slušné toho podstatného komu slo- žiti anebo změniti. 39 Spr. Gorrani Enarratio in evang. Lucae c. XXII. (ed. Lug- duni 1692, tomus II p. 404 s.). 40 Rehoř; srv. Decreti 2. pars causa I. qu. I c. 84 (ed. Fried- berg c. 388). 212
Strana 213
V. LIST MISTRA ROKYCANY PROTI PIKHARTOM. Rozeslán po městech věrných a zapsán na rathouze Pražském Starého Města. (Bidlo, Akty Jednoty bratrské I. str. 488—491.) Milost a milosrdenství od Boha Otce a Krista Je- žíše, Pána našeho. Já, mistr Jan z Rokycan, v naději P. Ježíše Krista žádost maje k srdečnému spasení lidskému, zname- nám slovo svatého Pavla, jenž dí:1 »V poslední časy odstoupí někteří od víry, pilni jsouce duchuo, bluduo a naučení ďábelských v pokrytství, jenž mlu- viti budou lež«, proti nimžto a jich pokrytství a pošmúrnosti napomíná svatý Pavel řka:2 »Žádný vás nesvoď v pokoře a v náboženství andělském« a vy- pisuje je tudíž k Kolocenským a dí, že nepovolují tělu, nehledí cti které v světě, ani těla do nasycení krmí,3 že druzí i z takových smysly divné a nové o těle P. Ježíše Krista v svátosti velebné uvodí, od- vodíce lid od víry těla P. Ježíše Krista pravé, od klanění témuž Pánu v té svátosti etc., k tomuto vás napomínám, abyšte věřili a drželi, že u velebné svá- 1 1. Tim. 4, 1. 2. 2 Kol. 2, 18. Srv. Kol. 2, 3. 3 213
V. LIST MISTRA ROKYCANY PROTI PIKHARTOM. Rozeslán po městech věrných a zapsán na rathouze Pražském Starého Města. (Bidlo, Akty Jednoty bratrské I. str. 488—491.) Milost a milosrdenství od Boha Otce a Krista Je- žíše, Pána našeho. Já, mistr Jan z Rokycan, v naději P. Ježíše Krista žádost maje k srdečnému spasení lidskému, zname- nám slovo svatého Pavla, jenž dí:1 »V poslední časy odstoupí někteří od víry, pilni jsouce duchuo, bluduo a naučení ďábelských v pokrytství, jenž mlu- viti budou lež«, proti nimžto a jich pokrytství a pošmúrnosti napomíná svatý Pavel řka:2 »Žádný vás nesvoď v pokoře a v náboženství andělském« a vy- pisuje je tudíž k Kolocenským a dí, že nepovolují tělu, nehledí cti které v světě, ani těla do nasycení krmí,3 že druzí i z takových smysly divné a nové o těle P. Ježíše Krista v svátosti velebné uvodí, od- vodíce lid od víry těla P. Ježíše Krista pravé, od klanění témuž Pánu v té svátosti etc., k tomuto vás napomínám, abyšte věřili a drželi, že u velebné svá- 1 1. Tim. 4, 1. 2. 2 Kol. 2, 18. Srv. Kol. 2, 3. 3 213
Strana 214
tosti jest celý Kristus, pravý Buoh a pravý člověk v svém vlastním přirození a podstatě, kterou jest vzal z Panny Marie, jenž na kříži visal a sedí na pravici Boha Otce v nebi. Ta víra základ má, kdež jest řekl P. Ježíš:4 »Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude.« A že to tělo jest zrazeno, kteréž jest z Panny Marie vzato, protož to jest v svátosti velebné. A vedlé řeči sv. Augustina, kteréhož přivodí mistr hlubokých smysluov,5 jako osoba Kristova jest z Boha a člověka, neb jest pravý Buoh a člověk, tak jest chtěl obět tuto církve svaté ze dvojí věci míti, totiž z svátosti vidomé a pravdy těla jeho. Protož obět ta velebná přirození a pravdu těla Kristova v sobě zavírá. Tomu Pánu Ježíši Kristovi všickni věrní v té svá- tosti mají se klaněti. A proč? Pro nerozdílné spo- jení člověčenství s božstvím v té jeho osobě. A tak ona slova víry »sedí na pravici boží«, jimiž zle a bludně odvodí od víry těla božího, že na nebi jest a zde jeho není, doktorové praví, že to sedění na pravici zavírá pospolnost poctivosti, neb touž pocti- vostí ctí se tělo Kristovo, jelikožto spojeno jest s bož- stvím jako Buoh. A tak sv. Augustin dí: »Já božímu tělu i dokonalému v Kristu člověčenství proto se klaním, že od božství přijato jest a s božstvím spo- jeno.« 4 Mat. 26, 26. 5 Petrus Lombardus, Sententiarum libri quatuor, 1. IV. dist. X. (ML 192 c. 860). 214
tosti jest celý Kristus, pravý Buoh a pravý člověk v svém vlastním přirození a podstatě, kterou jest vzal z Panny Marie, jenž na kříži visal a sedí na pravici Boha Otce v nebi. Ta víra základ má, kdež jest řekl P. Ježíš:4 »Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, kteréž za vás zrazeno bude.« A že to tělo jest zrazeno, kteréž jest z Panny Marie vzato, protož to jest v svátosti velebné. A vedlé řeči sv. Augustina, kteréhož přivodí mistr hlubokých smysluov,5 jako osoba Kristova jest z Boha a člověka, neb jest pravý Buoh a člověk, tak jest chtěl obět tuto církve svaté ze dvojí věci míti, totiž z svátosti vidomé a pravdy těla jeho. Protož obět ta velebná přirození a pravdu těla Kristova v sobě zavírá. Tomu Pánu Ježíši Kristovi všickni věrní v té svá- tosti mají se klaněti. A proč? Pro nerozdílné spo- jení člověčenství s božstvím v té jeho osobě. A tak ona slova víry »sedí na pravici boží«, jimiž zle a bludně odvodí od víry těla božího, že na nebi jest a zde jeho není, doktorové praví, že to sedění na pravici zavírá pospolnost poctivosti, neb touž pocti- vostí ctí se tělo Kristovo, jelikožto spojeno jest s bož- stvím jako Buoh. A tak sv. Augustin dí: »Já božímu tělu i dokonalému v Kristu člověčenství proto se klaním, že od božství přijato jest a s božstvím spo- jeno.« 4 Mat. 26, 26. 5 Petrus Lombardus, Sententiarum libri quatuor, 1. IV. dist. X. (ML 192 c. 860). 214
Strana 215
Témuž Kristu a jeho člověčenství andělé se kla- nějí, jakož sv. Pavel“ dovodí v epištole k Židóm, a tak Origenes7 mluví na Ezaiáše proroka a dí: »Tělo zajisté boží jest božství plno« a výklad po- řádný na ta slova svatého Pavla:8 »Klanějte se jemu všickni anjelé boží.« »Hle, dí, jemu, kterýž jest trpěl a umřel. Ne o božství tato slova se praví, ale o člo- věku přijatém. Klanějte se jemu, dí, všickni anjelé boží vedlé člověčenství. Přikazuje se andělóm, aby se Kristu klaněli, poněvadž dokazuje tím vět- šího nad anjely, čím větší jest pán nad služebníky. Protož přikázal jest všem andělóm klaněti se Kris- tovi vedlé člověčenství.« Ale takoví drzí a všeteční lidé říkají: »Nikdež zákon aniž Kristus kde řekl, aby se jemu klaněli.« Ale k tomu odpověd: Kristus řekl jest ve čtení:9 »Věříte-li v Boha, i ve mne věřte«, v tom zavíraje, jako Buoh Otec jest nestvořený, všemohoucí, ne- smírný, věčný, tak i jeho Syn, neb dí:1° »Já a Otec jedno sme.« Tehdy jakož Boha Otce ctíme, máme také i jeho Syna Ježíše Krista, kdekoli jest. A tím muož odpovědíno býti k jich lehkému odporu: Kristus nikdýž zjevně neřekl v zákoně: »Posvěcujte těla mého před obědem ráno«, protož nemá ráno 6 Žid. 1, 1. 7 Origenes, In Isaiam homilia VI. (MG 13, 325). 8 Žid. 1, 6; sr. Walafridus Strabus, Glossa ord. (ML 114 c. 646). 9 Jan 14, 1. 10 Jan 10, 30. 215
Témuž Kristu a jeho člověčenství andělé se kla- nějí, jakož sv. Pavel“ dovodí v epištole k Židóm, a tak Origenes7 mluví na Ezaiáše proroka a dí: »Tělo zajisté boží jest božství plno« a výklad po- řádný na ta slova svatého Pavla:8 »Klanějte se jemu všickni anjelé boží.« »Hle, dí, jemu, kterýž jest trpěl a umřel. Ne o božství tato slova se praví, ale o člo- věku přijatém. Klanějte se jemu, dí, všickni anjelé boží vedlé člověčenství. Přikazuje se andělóm, aby se Kristu klaněli, poněvadž dokazuje tím vět- šího nad anjely, čím větší jest pán nad služebníky. Protož přikázal jest všem andělóm klaněti se Kris- tovi vedlé člověčenství.« Ale takoví drzí a všeteční lidé říkají: »Nikdež zákon aniž Kristus kde řekl, aby se jemu klaněli.« Ale k tomu odpověd: Kristus řekl jest ve čtení:9 »Věříte-li v Boha, i ve mne věřte«, v tom zavíraje, jako Buoh Otec jest nestvořený, všemohoucí, ne- smírný, věčný, tak i jeho Syn, neb dí:1° »Já a Otec jedno sme.« Tehdy jakož Boha Otce ctíme, máme také i jeho Syna Ježíše Krista, kdekoli jest. A tím muož odpovědíno býti k jich lehkému odporu: Kristus nikdýž zjevně neřekl v zákoně: »Posvěcujte těla mého před obědem ráno«, protož nemá ráno 6 Žid. 1, 1. 7 Origenes, In Isaiam homilia VI. (MG 13, 325). 8 Žid. 1, 6; sr. Walafridus Strabus, Glossa ord. (ML 114 c. 646). 9 Jan 14, 1. 10 Jan 10, 30. 215
Strana 216
posvěcováno býti. Item neřekl jest: »Před svátostí těla mého světla palte a rozžehejte, ubrusy zpuoso- bujte na oltáři«, protož nemáme ubrusuov zjedná- vati. Jakož toto jsú lehcí duovodové, tak i jich lehký důvod, že by se tělu božímu klaněti lidé neměli z toho, že zjevně v zákoně není položeno o klanění. Ale sv. Jeronym, když kněz na smrti jemu tělo boží přinesl, píše svatý Euzebius o smrti jeho, že by mluvil a řka:11 »Ó ušlechtilé hody, na nichžto pod zpuoso- bou chleba a vína Buoh a člověk se přijímá!« A dále potom: »Ó krmě přepřevýšená, jíž poctivost a modlení, klanění a velebení a chvalami všemi, jenž má oblíbeno býti.« A sv. Ambrož12 v modlitbě, v kteréž před sloužením mše modlil se takto Bohu: »Nauč mě skrze Ducha svatého tvého s tak velikou svátostí obírati se tou poctivostí, tím náboženstvím a bázní, jimiž jest hodné a slušné. Dej mi o tak ve- liké svátosti smysliti, rozuměti a pevně držeti, mlu- viti a mysliti, co se tobě líbí a užitečné duši by mé bylo!« Protož, milí křestané, víry, písmy zákona božího a svatých příklady i jich naučeními upevněné, držte se a v ní se zachovejte, a ono naučení sv. Pavla pa- matujte, jenž k Židóm píše die:13 »Naučeními roz- 11 Citováno z domnělého listu Jeronymova žáka Eusebia Da- masovi, biskupu Portskému, a římskému senátorovi Theodosiovi (ML 22 c. 272 s.). 12 Praecationes duae hactenus Ambrosio attributae. Praecatio prima. In praeparatione ad missam (ML 17 c. 830 s.). 13 Žid. 13, 9. 216
posvěcováno býti. Item neřekl jest: »Před svátostí těla mého světla palte a rozžehejte, ubrusy zpuoso- bujte na oltáři«, protož nemáme ubrusuov zjedná- vati. Jakož toto jsú lehcí duovodové, tak i jich lehký důvod, že by se tělu božímu klaněti lidé neměli z toho, že zjevně v zákoně není položeno o klanění. Ale sv. Jeronym, když kněz na smrti jemu tělo boží přinesl, píše svatý Euzebius o smrti jeho, že by mluvil a řka:11 »Ó ušlechtilé hody, na nichžto pod zpuoso- bou chleba a vína Buoh a člověk se přijímá!« A dále potom: »Ó krmě přepřevýšená, jíž poctivost a modlení, klanění a velebení a chvalami všemi, jenž má oblíbeno býti.« A sv. Ambrož12 v modlitbě, v kteréž před sloužením mše modlil se takto Bohu: »Nauč mě skrze Ducha svatého tvého s tak velikou svátostí obírati se tou poctivostí, tím náboženstvím a bázní, jimiž jest hodné a slušné. Dej mi o tak ve- liké svátosti smysliti, rozuměti a pevně držeti, mlu- viti a mysliti, co se tobě líbí a užitečné duši by mé bylo!« Protož, milí křestané, víry, písmy zákona božího a svatých příklady i jich naučeními upevněné, držte se a v ní se zachovejte, a ono naučení sv. Pavla pa- matujte, jenž k Židóm píše die:13 »Naučeními roz- 11 Citováno z domnělého listu Jeronymova žáka Eusebia Da- masovi, biskupu Portskému, a římskému senátorovi Theodosiovi (ML 22 c. 272 s.). 12 Praecationes duae hactenus Ambrosio attributae. Praecatio prima. In praeparatione ad missam (ML 17 c. 830 s.). 13 Žid. 13, 9. 216
Strana 217
ličnými a hostinnými neroď'te býti odvedeni!« A na- plňte Ducha svatého řeč, jenž dí v Ecclesiastiku:14 »Nechoď po každé cestě«, totiž po každém duomyslu (dí výklad), jednak jedné cesty, nuž druhé se pří- drže. Neb Písmo svaté dí dále tak:15 »Hříšník do- kázán bývá ve dvojím jazyku.« A dí dále:16 »Budiž pevný na cestě boží, jelikožto u víře, v kteréžto to- liko zviklati se jest smrtedlná rána.« (List tento byl psán asi r. 1469 nebo 1470.) 14 Eccli 5, 11. 15 Eccli 5, 11. 16 Eccli 5, 12. 217
ličnými a hostinnými neroď'te býti odvedeni!« A na- plňte Ducha svatého řeč, jenž dí v Ecclesiastiku:14 »Nechoď po každé cestě«, totiž po každém duomyslu (dí výklad), jednak jedné cesty, nuž druhé se pří- drže. Neb Písmo svaté dí dále tak:15 »Hříšník do- kázán bývá ve dvojím jazyku.« A dí dále:16 »Budiž pevný na cestě boží, jelikožto u víře, v kteréžto to- liko zviklati se jest smrtedlná rána.« (List tento byl psán asi r. 1469 nebo 1470.) 14 Eccli 5, 11. 15 Eccli 5, 11. 16 Eccli 5, 12. 217
Strana 218
Strana 219
SLOVNÍČEK 4 — ah, ach aby — abys al — jestliże, tfeba aus! v. usta básn, básen — smyšlenka, vý- mysl bekyné — svobodné dívky a vdovy, horlivé v pobožnosti, bydlící pohromadě ve zvlášt- ních domech biechu — byli blíkavý — chybného zraku blítieti se — blystéti se böhdäkati — jméno boží na- — darmo bráti (říkati »bóhdaj«, . »bóhdá«) bósti — bodati фойес — psotnik, padouci ne- moc brychati — stlikati bfisti — broditi se ceninéf — váha (100 liber) centurio — setnik éeliti — stavěti se (čelem) Ert — čert daremní — marný dievka — dívka; děvka, služeb- nice dokonánie — dokonalost doniż — dokud dospělý (v zákoně) — umělý, znalý drchta — Zvanıva žena, klevet. 'nice dřevo — strom fiflovný — fintivý figura — obraz, předobrazení forberk — dvůr frej — zálety, milkování fresovati se — lopotiti se, sta- rati se fryżek — ozdobny okolek pii ženském oděvu bampajs — nevéstinec bampajsnj — kdo chodi do ne: véstincû hauzevnÿ — skoupý, lakomý bavali — prázdné mluviti hluk — zástup: bod — svátek hodiny — modlitby kněžské, ustanovené na určité hodiny bostinnj — cizí bovadnost — zhovadilost hovadný, hovadní — zvířecí, zhovadilý bovadsky — zvifecky, zhovadile byn — tam byzditi — hanéti chlap — sedlák, prostý člověk, nešlechtic 219
SLOVNÍČEK 4 — ah, ach aby — abys al — jestliże, tfeba aus! v. usta básn, básen — smyšlenka, vý- mysl bekyné — svobodné dívky a vdovy, horlivé v pobožnosti, bydlící pohromadě ve zvlášt- ních domech biechu — byli blíkavý — chybného zraku blítieti se — blystéti se böhdäkati — jméno boží na- — darmo bráti (říkati »bóhdaj«, . »bóhdá«) bósti — bodati фойес — psotnik, padouci ne- moc brychati — stlikati bfisti — broditi se ceninéf — váha (100 liber) centurio — setnik éeliti — stavěti se (čelem) Ert — čert daremní — marný dievka — dívka; děvka, služeb- nice dokonánie — dokonalost doniż — dokud dospělý (v zákoně) — umělý, znalý drchta — Zvanıva žena, klevet. 'nice dřevo — strom fiflovný — fintivý figura — obraz, předobrazení forberk — dvůr frej — zálety, milkování fresovati se — lopotiti se, sta- rati se fryżek — ozdobny okolek pii ženském oděvu bampajs — nevéstinec bampajsnj — kdo chodi do ne: véstincû hauzevnÿ — skoupý, lakomý bavali — prázdné mluviti hluk — zástup: bod — svátek hodiny — modlitby kněžské, ustanovené na určité hodiny bostinnj — cizí bovadnost — zhovadilost hovadný, hovadní — zvířecí, zhovadilý bovadsky — zvifecky, zhovadile byn — tam byzditi — hanéti chlap — sedlák, prostý člověk, nešlechtic 219
Strana 220
cbrleti — hâzeti chtieti — chtíti; necbtéjte zlo- fečiti — nezlorecte chutně — s chutí, hbitě jedenmezcietný — jedenadva- cátý jedne, jedno — jen jednospolnost — jednota jelikož — jakožto jeliž — až jezenka — báječná zlá bytost ženská kdnie — pokání katri(e) — chatrč kéž — zda kléti — klnouti, v klatbu dávatí kličník — schránka na klíče kól, kuol — kul; jako by kuol nebobofal — jako by vóc ne- měla míti konce(?) konvr$ klášterní laik Korintové — Korintští kostkář — kdo hraje v kostky kostky — hra v kostky králík — (malý) král krkati — krákati kromě (lidí) — mimo (lidi) kuklík — mnich bulbán — kulhavý člověk kunstik — žertík kupadlo — místo ke koupání; prostředek k očištění (zde: k duchovnímu — svátost) kyselo — polévka z kvasu lakota — nadměrná žádost jídla a jiných požitků těles- ných 220 lakotný — kdo si dopřává po- žitkú lautečný — k loutkám příslu- šející lecimnich — lecjaky mnich leda — jen aby(ch) lékařstvie — lék lemiez — trám lilík — kadeř, zkadeřené vlasy lopotovati — lopotné, těžce pracovati losy pustiti — losovati lpavj — snadno lpící lucek — dábel máceti — omakávati matera — matka matka — muka, tryzeń mdloba — slabost méhodék (vlastnè: mèj toho dík) — díky! chvála, sláva miezditi — klamati, oCarovävati milost — láska mlád (f.) — mladost mnobonádcte — mnoho múka — muka mútiti se — rmoutiti se náboženstvie — nábožnost nadatí — nadaci učiniti, ob- dafiti nádste, nádcte — mnoho nabdzeti se — pfihazeti se naléceti — naliknouti, nastraziti ndpadni — nahodily, nepod- statný, vedlejší nastojte v. nestojte navazovánie — uvazování amu- letů
cbrleti — hâzeti chtieti — chtíti; necbtéjte zlo- fečiti — nezlorecte chutně — s chutí, hbitě jedenmezcietný — jedenadva- cátý jedne, jedno — jen jednospolnost — jednota jelikož — jakožto jeliž — až jezenka — báječná zlá bytost ženská kdnie — pokání katri(e) — chatrč kéž — zda kléti — klnouti, v klatbu dávatí kličník — schránka na klíče kól, kuol — kul; jako by kuol nebobofal — jako by vóc ne- měla míti konce(?) konvr$ klášterní laik Korintové — Korintští kostkář — kdo hraje v kostky kostky — hra v kostky králík — (malý) král krkati — krákati kromě (lidí) — mimo (lidi) kuklík — mnich bulbán — kulhavý člověk kunstik — žertík kupadlo — místo ke koupání; prostředek k očištění (zde: k duchovnímu — svátost) kyselo — polévka z kvasu lakota — nadměrná žádost jídla a jiných požitků těles- ných 220 lakotný — kdo si dopřává po- žitkú lautečný — k loutkám příslu- šející lecimnich — lecjaky mnich leda — jen aby(ch) lékařstvie — lék lemiez — trám lilík — kadeř, zkadeřené vlasy lopotovati — lopotné, těžce pracovati losy pustiti — losovati lpavj — snadno lpící lucek — dábel máceti — omakávati matera — matka matka — muka, tryzeń mdloba — slabost méhodék (vlastnè: mèj toho dík) — díky! chvála, sláva miezditi — klamati, oCarovävati milost — láska mlád (f.) — mladost mnobonádcte — mnoho múka — muka mútiti se — rmoutiti se náboženstvie — nábožnost nadatí — nadaci učiniti, ob- dafiti nádste, nádcte — mnoho nabdzeti se — pfihazeti se naléceti — naliknouti, nastraziti ndpadni — nahodily, nepod- statný, vedlejší nastojte v. nestojte navazovánie — uvazování amu- letů
Strana 221
návětčie — největší né — nikoli, ba, nýbrž nebožtíček — ubožáček nedvídé — medvídé zepoznalj — nevédomy neroditi — nechtíti; nerod mlu- viti — nemluv; nerodte sü- diti nesudte nerudnj — nehodny nesebrané — ne soustředěně nesmierny — bez míry, ne- zmérny nestofte, nastojte — béda netolik — netoliko nevidomý — neviditelný nezpytatedinj — nevyzpyta- telný nuzili — nutiti nuż (se) — vzhüru, ted, hle! njnie — není obcboditi se (s čím) — zaměst- návati se, Ziviti se obroda — úroda odjieti — odniti odpierati — odpor činiti, brá- niti se odpovidka — odpověď odsudek — rozsudek odúmrí — majetek, statek při- padlý někomu něčí smrtí ochtáb — oktáv oklamach — oklamal jsem opatrnost — prozřetelnost, moudrost opomietati — opovrhovati opremovati — okrášlití osáhbnúti — obsáhnouti ostříhati — hlídati, $pehovati ovíem — neiku.li, arci, tím spíše ozfieti se — ohlédnouti se parićka — krajíc chleba páteř — Otčenáš pecnec — pecen pekelník — človék predurčený peklu pikbart — kacif pinta — míra tekutin pivnice — komora plíftiti — žvaniti bloditi — tropiti poée — pocal počísti — vyčísti pod(d)aci — poddany podobný — možný, pravdě- podobný bodvoje — veřeje bójčití — půjčiti, připustiti pokléméti — pocivéti pokryty — pokrytecky pomlaśićti, pomlaśtiti — po- mlaskati, povzdychati ponechati — opustiti, nezacho- vati boručenstvie — závet porńteti — odkazovati porutiti — odkâzati posliniti — slinami potfisniti bosmievdchu se — posmivali se bostápiti — odstoupiti bofeptati (knézi) — vyzpovi- dati se poimiriti se — neumyti se, pfetväfeti se 221
návětčie — největší né — nikoli, ba, nýbrž nebožtíček — ubožáček nedvídé — medvídé zepoznalj — nevédomy neroditi — nechtíti; nerod mlu- viti — nemluv; nerodte sü- diti nesudte nerudnj — nehodny nesebrané — ne soustředěně nesmierny — bez míry, ne- zmérny nestofte, nastojte — béda netolik — netoliko nevidomý — neviditelný nezpytatedinj — nevyzpyta- telný nuzili — nutiti nuż (se) — vzhüru, ted, hle! njnie — není obcboditi se (s čím) — zaměst- návati se, Ziviti se obroda — úroda odjieti — odniti odpierati — odpor činiti, brá- niti se odpovidka — odpověď odsudek — rozsudek odúmrí — majetek, statek při- padlý někomu něčí smrtí ochtáb — oktáv oklamach — oklamal jsem opatrnost — prozřetelnost, moudrost opomietati — opovrhovati opremovati — okrášlití osáhbnúti — obsáhnouti ostříhati — hlídati, $pehovati ovíem — neiku.li, arci, tím spíše ozfieti se — ohlédnouti se parićka — krajíc chleba páteř — Otčenáš pecnec — pecen pekelník — človék predurčený peklu pikbart — kacif pinta — míra tekutin pivnice — komora plíftiti — žvaniti bloditi — tropiti poée — pocal počísti — vyčísti pod(d)aci — poddany podobný — možný, pravdě- podobný bodvoje — veřeje bójčití — půjčiti, připustiti pokléméti — pocivéti pokryty — pokrytecky pomlaśićti, pomlaśtiti — po- mlaskati, povzdychati ponechati — opustiti, nezacho- vati boručenstvie — závet porńteti — odkazovati porutiti — odkâzati posliniti — slinami potfisniti bosmievdchu se — posmivali se bostápiti — odstoupiti bofeptati (knézi) — vyzpovi- dati se poimiriti se — neumyti se, pfetväfeti se 221
Strana 222
poímárnost — pokrytstvi pośmirni — pokrytecky potiehne — potáhne potracovati — ztráceti potratiti — ztratiti potvora — obluda povédéti; zdali jest to kto po- véda — zdali to kdo poví bó£iteh — uzitek, zisk práv — právé pravidlo — pravítko premovati — okraślovati prcbati — prchlivé se chovati, vztekati se prodliti — protáhnouti prostranstvie — rozsáhlé místo brátelstvo — príbuzenstvo bredvédéný — predurčený predvédéti — předurčiti premluviti — nad míru mluviti bremykänie kupectvie — pieku- pování brepustiti — dopustiti, dovoliti bfesábniti — vyšší cenu za něco žádati, než zač stojí příetel — příbuzný bříiezen — příbuzenství příjemný — přijatelný biipochlebiti se — přilísati se případný — vedlejší, nepod- statný přípravný — vyfintěný prirozenie — příroda, přiroze- nost příštře — příchod i bjcbati — pyšně si vésti ratbúz — radní dům 222 ratbüzsbj — radniční rauëe — rychle révie — révovi rok — rokování, schüzka rokovati — na schüzi se radit: rotiti — klíti rozkošné — rozkośnicky rozkošný — liby, rozmařilý, rozkošnický roziriené — roztrzité rile, raute — rychle, spésné rufián — svüdník rufiänskÿ — svüdnicky rufiänstvo — svidnictvi, smil- stvo ruj v. rváti ruka, pod ruku jíti — šťastné se datiti rváti, imper. ruj— rvi rytěřovatí — jako rytíř bojovati, sloużiti řebola — pravidlo sbožie, zboží — majetek sebrati se — soustiediti se (v mysli) stesti, sedu — sednouti si śjednavati se — srovnóvati se skladanie — tělesné obcování, souloż skóro, skuoro — brzy slibiti se — zalibiti se sloZiti — zrusiti slufeti — piísluseti, nálezeti smieti — odvazovati se spadnäti (na koho) — dostati se (komu) spieli — zazpivati
poímárnost — pokrytstvi pośmirni — pokrytecky potiehne — potáhne potracovati — ztráceti potratiti — ztratiti potvora — obluda povédéti; zdali jest to kto po- véda — zdali to kdo poví bó£iteh — uzitek, zisk práv — právé pravidlo — pravítko premovati — okraślovati prcbati — prchlivé se chovati, vztekati se prodliti — protáhnouti prostranstvie — rozsáhlé místo brátelstvo — príbuzenstvo bredvédéný — predurčený predvédéti — předurčiti premluviti — nad míru mluviti bremykänie kupectvie — pieku- pování brepustiti — dopustiti, dovoliti bfesábniti — vyšší cenu za něco žádati, než zač stojí příetel — příbuzný bříiezen — příbuzenství příjemný — přijatelný biipochlebiti se — přilísati se případný — vedlejší, nepod- statný přípravný — vyfintěný prirozenie — příroda, přiroze- nost příštře — příchod i bjcbati — pyšně si vésti ratbúz — radní dům 222 ratbüzsbj — radniční rauëe — rychle révie — révovi rok — rokování, schüzka rokovati — na schüzi se radit: rotiti — klíti rozkošné — rozkośnicky rozkošný — liby, rozmařilý, rozkošnický roziriené — roztrzité rile, raute — rychle, spésné rufián — svüdník rufiänskÿ — svüdnicky rufiänstvo — svidnictvi, smil- stvo ruj v. rváti ruka, pod ruku jíti — šťastné se datiti rváti, imper. ruj— rvi rytěřovatí — jako rytíř bojovati, sloużiti řebola — pravidlo sbožie, zboží — majetek sebrati se — soustiediti se (v mysli) stesti, sedu — sednouti si śjednavati se — srovnóvati se skladanie — tělesné obcování, souloż skóro, skuoro — brzy slibiti se — zalibiti se sloZiti — zrusiti slufeti — piísluseti, nálezeti smieti — odvazovati se spadnäti (na koho) — dostati se (komu) spieli — zazpivati
Strana 223
sstaviti — zastaviti stáchu — stáli stal — stanul starosty — rodiče starší — předstávení, nadřízení state — stál statéiti — stačiti, dostačovati stdti, stanu — piestati struplavÿ — strupaty, prasivy strevi — stievic strieci, stfici — Cihati studev — Stoudev stvořenie — tvor stydëti se kÿm — styděti se za koho fantroënÿ — šibalský, kupecký Santrok — šejdířství (zvláště v kupectví) Jarlatný — šarlatem odény fart — malý peníz (haléř) fetfiti — Spehovati fblubati — Skubati | Skorně — bota, střevíc fbfipcovati — na skfipci muditi tdpati — tonouti ibáti — dbáti, pecovati ted — zde tépati se — toulati se, meskati se пей — tazi se Hatiechu se — tlačili se traup — trubec tres(k)tati — kârati irest — tftina ifeuí(c) — stievíc # — ou, béda ubrman (z ném. Obermann) — rozhodčí, kterého si sporné strany samy zvolily, aby je- jich při rozsoudil; z jeho rozhodnutí nebylo odvolání účinek — čin, skutek, dílo #jiti — ujmouti uleviti — sleviti (ulevíta, duál — oba sleví) umělý — učený upiieliśiti — upfilisiti, nad miru uCiniti uplânie — vyšetření upiałi se — vinu neb nevinu čí řádně (ptaním) zjistiti, vy- šetřití urozenie — urozenost úrupně — hryzavě, zuřivě usta, 2, pl. ist (aust) ústavné — ustavičně vajce — vejce velika noc — velkonoce Veliký čtvrtek — Zelený čtvr- tek vérovati —- víru« véska — vesnička véziti — vézniti vidomÿ — viditelný vigilie — pobožnost, konaná před velikým svátkem vlévanie — vliv volený — vyvolený vrše — košík z vrbového proutí pro lovení ryb vsiesti, vsedu — vsednouti 223 fikati »na mou
sstaviti — zastaviti stáchu — stáli stal — stanul starosty — rodiče starší — předstávení, nadřízení state — stál statéiti — stačiti, dostačovati stdti, stanu — piestati struplavÿ — strupaty, prasivy strevi — stievic strieci, stfici — Cihati studev — Stoudev stvořenie — tvor stydëti se kÿm — styděti se za koho fantroënÿ — šibalský, kupecký Santrok — šejdířství (zvláště v kupectví) Jarlatný — šarlatem odény fart — malý peníz (haléř) fetfiti — Spehovati fblubati — Skubati | Skorně — bota, střevíc fbfipcovati — na skfipci muditi tdpati — tonouti ibáti — dbáti, pecovati ted — zde tépati se — toulati se, meskati se пей — tazi se Hatiechu se — tlačili se traup — trubec tres(k)tati — kârati irest — tftina ifeuí(c) — stievíc # — ou, béda ubrman (z ném. Obermann) — rozhodčí, kterého si sporné strany samy zvolily, aby je- jich při rozsoudil; z jeho rozhodnutí nebylo odvolání účinek — čin, skutek, dílo #jiti — ujmouti uleviti — sleviti (ulevíta, duál — oba sleví) umělý — učený upiieliśiti — upfilisiti, nad miru uCiniti uplânie — vyšetření upiałi se — vinu neb nevinu čí řádně (ptaním) zjistiti, vy- šetřití urozenie — urozenost úrupně — hryzavě, zuřivě usta, 2, pl. ist (aust) ústavné — ustavičně vajce — vejce velika noc — velkonoce Veliký čtvrtek — Zelený čtvr- tek vérovati —- víru« véska — vesnička véziti — vézniti vidomÿ — viditelný vigilie — pobožnost, konaná před velikým svátkem vlévanie — vliv volený — vyvolený vrše — košík z vrbového proutí pro lovení ryb vsiesti, vsedu — vsednouti 223 fikati »na mou
Strana 224
všamo — všudy vtipovati se — dovtipovati, do- mýšleti se vyčísti — počet vydati vymietati — vyháněti, vypuzo- vati výšiti (vajšiti) se — povyšo- vati se vytantovati — obrati, okrásti, ošiditi vyvinúti — chybiti, prohřešiti se vyvinutie — vina, provinění vyvržený (den) — »černý«, v němž se prý nemá nic pod- nikati vzchovati se — býti vychován zabylstvie n. — bláznovství zaměstnávati — místo zaujímati zamietati se čím — oháněti se, ohrazovati se zamúcenie — zarmoucení zámutek — zármutek zapeklenie — zatvrzení zase — naopak zatrhavý — necudný zavierati — zahrnovati zboží v. sbožie zdadie se — zdají se zdvihnúti — zrušiti zeměnín, zemenín — zeman zhajovati — zbraňovati zklamach — oklamal jsem zlost — zloba, nešlechetnost zmáceti — omakati, ohmatati zmiežditi — očarovati, okouz- liti zmilitký — milý zóstati, zuostati — nechati zóstaviti — ponechati zovú — zvou zpět — naopak zradova se — zaradoval se žábě — malá žába (zde pře- zdívka dítěti) žák — čekatel kněžství, klerik žaltář — kniha žalmů žertovati (koho) — obírati, odírati žíně — žíněná tkanina živnost — život žrnov — žernov Poznámka. Zkratky pod čarou ML a MG označují Mignovu sbírku Patrologii, a to ML = Patrologii latinskou. MG = řeckou (cifra za tím označuje svazek, c = columna, sloupec). Ostatní zkratky označují jednotlivé knihy Písma sv. — Hugo, kterého Ro- kycana několikrát cituje v tištěných zde ukázkách, je Hugo a S. Caro († 1264), r. 1244 jmenovaný kardinálem (proto jeho spisy bývaly vydávány často pod jménem Hugo Cardinalis). Sr. práci Františka Šimka, O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evang. sv. Lukáše (Sborník filologický XII, 1946) str. 141 n. 224
všamo — všudy vtipovati se — dovtipovati, do- mýšleti se vyčísti — počet vydati vymietati — vyháněti, vypuzo- vati výšiti (vajšiti) se — povyšo- vati se vytantovati — obrati, okrásti, ošiditi vyvinúti — chybiti, prohřešiti se vyvinutie — vina, provinění vyvržený (den) — »černý«, v němž se prý nemá nic pod- nikati vzchovati se — býti vychován zabylstvie n. — bláznovství zaměstnávati — místo zaujímati zamietati se čím — oháněti se, ohrazovati se zamúcenie — zarmoucení zámutek — zármutek zapeklenie — zatvrzení zase — naopak zatrhavý — necudný zavierati — zahrnovati zboží v. sbožie zdadie se — zdají se zdvihnúti — zrušiti zeměnín, zemenín — zeman zhajovati — zbraňovati zklamach — oklamal jsem zlost — zloba, nešlechetnost zmáceti — omakati, ohmatati zmiežditi — očarovati, okouz- liti zmilitký — milý zóstati, zuostati — nechati zóstaviti — ponechati zovú — zvou zpět — naopak zradova se — zaradoval se žábě — malá žába (zde pře- zdívka dítěti) žák — čekatel kněžství, klerik žaltář — kniha žalmů žertovati (koho) — obírati, odírati žíně — žíněná tkanina živnost — život žrnov — žernov Poznámka. Zkratky pod čarou ML a MG označují Mignovu sbírku Patrologii, a to ML = Patrologii latinskou. MG = řeckou (cifra za tím označuje svazek, c = columna, sloupec). Ostatní zkratky označují jednotlivé knihy Písma sv. — Hugo, kterého Ro- kycana několikrát cituje v tištěných zde ukázkách, je Hugo a S. Caro († 1264), r. 1244 jmenovaný kardinálem (proto jeho spisy bývaly vydávány často pod jménem Hugo Cardinalis). Sr. práci Františka Šimka, O pramenech Rokycanova českého Výkladu na evang. sv. Lukáše (Sborník filologický XII, 1946) str. 141 n. 224
Strana 225
Poznámka. Kniha byla psána a přijata do ná- kladu v době, kdy platila ještě starší Pravidla čes- kého pravopisu; proto se tu čte boží, Starý zákon, Nový zákon (podle nových Pravidel: Boží, Starý [Novýl Zákon). Měniti to po vysazení bylo by zna- menalo znovu sázeti na sta řádek celých, proto byla ponechána forma původní.
Poznámka. Kniha byla psána a přijata do ná- kladu v době, kdy platila ještě starší Pravidla čes- kého pravopisu; proto se tu čte boží, Starý zákon, Nový zákon (podle nových Pravidel: Boží, Starý [Novýl Zákon). Měniti to po vysazení bylo by zna- menalo znovu sázeti na sta řádek celých, proto byla ponechána forma původní.
Strana 226
OBSAH: Uvod I. Uryvky z Postilly Z Výkladu na evangelium Lukášovo II. III. Z Výkladu na evangelium sv. Jana Z Traktátu o přijímání krve IV. V. List proti pikhartóm Slovníček . . 25 99 139 203 213 . 219
OBSAH: Uvod I. Uryvky z Postilly Z Výkladu na evangelium Lukášovo II. III. Z Výkladu na evangelium sv. Jana Z Traktátu o přijímání krve IV. V. List proti pikhartóm Slovníček . . 25 99 139 203 213 . 219
- 1: Array
- 5: Array
- 25: Array
- 99: Array
- 139: Array
- 203: Array
- 213: Array
- 219: Array
- 226: Array