z 464 stránek
Titul
I
II
III
IV
V
VI
Úvod
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
Obsah
XVII
Předmluva
1
2
3
4
Síť víry
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
265
266
267
268
269
270
271
272
273
274
275
276
277
278
279
280
281
282
283
284
285
286
287
288
289
290
291
292
293
294
295
296
297
298
299
300
301
302
303
304
305
306
307
308
309
310
311
312
313
314
315
316
317
318
319
320
321
322
323
324
325
326
327
328
329
330
331
332
333
334
335
336
337
338
339
340
341
342
343
344
345
346
347
348
349
350
351
352
353
354
355
356
357
358
359
360
361
362
363
364
365
366
367
368
369
370
371
372
373
374
375
376
377
378
379
380
381
382
383
384
385
386
387
388
389
390
391
392
393
394
395
396
397
398
399
400
401
402
403
404
405
406
407
408
409
410
411
412
413
414
415
416
417
418
419
420
421
422
423
424
425
426
427
428
429
430
431
432
433
434
435
436
437
438
439
440
441
442
443
444
445
446
447
- s. VIII: ...psaný: Síť víry pravé aneb vrše ta, o nížto mluvil Pán Ježíš ve čtení svatém, a to vlastními ústy svými, a to...
- s. 1: ...jím je naplniti, aby, písmóm svatým zákona jeho podlé ducha Pána Ježíše rozumějíce, jiným také potomním památky těch daruov sobě svěřených pozuostavili....
- s. 2: ...ku Pánu přicházejí a v pravdě učedlníci Páně bývají, následujíc Pána Ježíše v pokoře a v tichosti, jakož tak sám ráčil vysloviti:...
- s. 2: ...se plnilo na prorocích svatých, na samém synu Boha najvyzšieho, Pánu Ježíšovi, na apoštolech svatých ze všeho světa vyvolených, když ne ze...
- s. 3: ...všecky roty jsú veliká překážka pra- vému poznání u vieře Pána Ježíše; neb jsú ducha pýchy oblekli na se, pokornému a chudému...
- s. 3: ...neb jsú ducha pýchy oblekli na se, pokornému a chudému Pánu Ježíši, pokudž mohú, se protiví. III a. 3 Kapitola prvnie. I...
- s. 11: ...duchovně. Nebo zjevno jest tuto i jinde ve čtenie, že Pán Ježíš, povolav jeho od lovu tělesného ryb tělesných, řekl jest: Poďte...
- s. 18: ...Protož on nechce tomu věření jako sobě protivnému15); nebo die Pán Ježíš: Mějte vieru boží. Mar. XI, [22]. 18 A poněvadž tak...
- s. 21: ...o jiných apoštolech, žeť jsú rybáři ustaveni takového lovu od Pána Ježíše a že on jim dal takovú siet viery v slovích...
- s. 21: ...chovního lovu, majíce sieti zpravené10) skrze Ducha, posláni jsú od Pána Ježíše, aby jdúce po všem světě kázali čte/niell) všemu stvoření rozumnému...
- s. 22: ...člověk dokonalý v Kristu Ježíšovi, protož, poněvadž jim jest řekl Pán Ježíš: Jáť sem vás zvolil, abyšte šli a úžitek přinesli a...
- s. 22: ...úžitek přinesli a úži- tek váš aby ostal, protož, poněvadž Pán Ježíš usta- vil14) a poslal Petra a jiné apoštoly s tau...
- s. 34: ...a tresk- tali5), žádajíce opravenie jich. A to rozumně učie/ Pán Ježíš, aby sám samého6) napomienal a potresktal7) a jestliže uposlúchá a...
- s. 61: ...hojně tomu světu a snadně, jakož sám svět chce; protož Pán Ježíš již ukřižovaný, na smiech připravený stojie před světem, ale jediné...
- s. 120: ...vuoli zlú, aby neměla moci odvésti vuole rozumné od následovánie Pána Ježíše. Protož nemuož jíti po Pánu Ježíšovi ni- žádný, leči4) chce...
- s. 120: ...vuole rozumné od následovánie Pána Ježíše. Protož nemuož jíti po Pánu Ježíšovi ni- žádný, leči4) chce sám z milosti15) a z do/bré...
- s. 121: ...najhoršie zlé. To obé před člověkem stojie. K najlepšímu dobrému Pán Ježíš volá a oznamuje, a k najhoršiemu zlému dábel a svět...
- s. 124: ...kto předchuodcelo), bud jako slúha. Tu zjevno jest, že, vida Pán Ježíš, ano učedlníci jeho vadí se o po- výšení anebo o...
- s. 124: ...v roz- košech byli a silně aby panovali. A protož Pán Ježíš zapovídá to učedlníkóm, to panovánie pohanské s jich úřady, s...
- s. 125: ...ďáblóm i pohanóm roven jest pýchú i jinými bludy. Protož Pán Ježíš, vida učedl- níky své, ani se vadie o povýšenie a...
- s. 126: ...nad těmi, které jest kúpil sobě, sám kra- loval. Protož Pán Ježíš zavrhl jest bláznový smysl po- hanský na učedlnících a die...
- s. 127: ...a ustavují je v dokonalosti ctnostné. Tak zpětně dobrotě učie Pán Ježíš; a přieklad toho na sobě praví, že on v tom...
- s. 142: ...potom jsú v jiných nižádné moci ne- měly. Jakožto když Pán Ježíš, očistiv malomocné, ká- zal jim, aby se kněžím ukázali a...
- s. 142: ...jest on zvláštnie věci měl činiti i mluviti, jichž jest Pán Ježíš nemluvil ani činil ani činiti přikazoval apoštolóm svým. Protož tak...
- s. 142: ...tak daleko dlužni sme řeči aneb skutky Janovy držeti, jakož Pán Ježíš, po něm přišed, jich nám k činění po- tvrdil řečie...
- s. 143: ...připravil, to jest lid zpuosobil ku pokání a k poznání Pána Ježíše, pravě, že má po něm přijíti silnějšie, nežli on jest,...
- s. 143: ...dokonalejšie skutky činiti, nežli Jan činil jest. Protož Jan, předcházeje Pána Je- žíše časem, byl jest ustaven17) pod zákonem Mojžíšo- vým, kterýžto v...
- s. 143: ...řečmi, kromě křtu a svědectvie, které jest měl vyznávati o Pánu Ježíšovi; to jest zvláštie18) bylo na něm mimo19) zákon. Ale co...
- s. 144: ...nemohl jest řieci rytieřom: Nechajíce rytieřstvie, poďte po mně. Ale Pán Ježíš kniežeti řekl: Prodaj všecko, což máš, a daj chudým a...
- s. 145: ...vieře s boji a s vylévaním krve, jakož jich daleko Pán Ježíš potvrdie s těmi krva- vostmi (jakožto) aneb s tiem mečem...
- s. 145: ...nivi, velí je krmiti a napájeti. V těch věcech ustavil Pán Ježíš lid svuoj. Což tehdy u těch lidí rytieři s mečem...
- s. 205: ...zabití v slovích Kristových a apoštolských položivše tu, ješto14) die Pán Ježíš „Nepřátely mé, 117 a. Luk. XIX, 127]. 205 kteříž jsú...
- s. 228: ...osobivše, služebnost bozskú položili sú jemu v zabití takových, kteréž Pán Ježíš na milost přijímal, a že, takové zmorduje ciesař aneb rytieř,...
- s. 229: ...zmeškaně6) skrze meč Bohu slúžie. Ale jakož sem řekl, že7) Pán Ježíš této cestě upřímo8) odporen jest na své čeledi a onu...
- s. 230: ...s nebe a spálil jest jich po dvakrát sto; ale Pán Ježíš proto vzlál těm učedl- níkóm řka: Nevíte, čieho ste duchu;...
- s. 231: ...svatý13) v člověku nazvaným14) „svatý, Ducha svatého plný“ Ale poněvadž Pán Ježíš má nám cesta ostatil5) vizme tuto, kterak na přieklad nám...
- s. 283: ...obecného dobrého ostřiehati a s nimi též54) jho táhnúti. Nebo Pán Ježíš dí: Nepřišel sem pustiti pokoje na zemi, ale meč, abych...
- s. 283: ...mateři jejie. Protož, jest-li jeden aneb mnoho ta- kových, kteréž Pán Ježíš dělí od přátel i od světa, takoviet musie opustiti v...
- s. 284: ...zahnati toho nepokoje, s tiem se spojí. Protož, kteréž by Pán Ježíš oddělil od jich pokoje tak škodného, kterak by se s...
- s. 294: ...města, aby jich břiemě těžké bylo v nepravostech jich. Protož Pán Ježíš, vida město v tak hrozné práci, plakal nad ním, vida,...
- s. 301: ...onde (tomu) mohú se zna- menati, a k tomu řeč Pána Ježíše položil o pravé jed- notě, v kterúž on uvojdí lid...
- s. 302: ...a. I. Jan. III, [11]. 301 171 b. hlavy své, Pána Ježíše. Aby pak proti tomu zpětně rozum byli9): Poněvadž Antikrist jest...
- s. 304: ...Anti- kristuo v sobě. Ty mocil) protivie se i životem Pánu Ježíšovi a brání té hlavy, aby pro ně2) nižádný ne- směl...
- s. 304: ...hlavě, a v sobě zvláštnie pyšností a životem sodomským potupují Pána Ježíše a všecka svá vymyšlenie převrácená proti jeho bolestem znova připravují....
- s. 304: ...města, hrady, tvrze i kláštery osadil svým duchem, protivným duchu Pána Ježíše, jeho životu i jeho zákonu. 304 Kapitola jedenáctá. Ještě pak...
- s. 305: ...roty svými zvláštnostmi po- svátnými a oku lidskému oslavenými ostaví Pána Je- žíše jako pometlo za dveřmi, an ani vysokého kláš- tera málo)...
- s. 305: ...způsobem náboženstvie a rozlévají jed svůj na svět a mrtvie Pána Ježíše a v zapomenutí dávají jeho lidem, aby, dívajíce se jich12)...
- s. 307: ...se mluvíl) o rotách mnichových2), přebývají tiemto smyslem3): Poněvadž 306 Pán Ježíš blaží4) chudobu, pokoru, modlitby a jiné věci, v nichž se...
- s. 309: ...slove pokora, a nenie. Takéž tu pokory nenie podlé řeči Pána Ježíše, ješto die o nich: Všecky své skutky činí, aby od...
- s. 333: ...bude pastýř jako vlk mezi ovcemi, aby je dávil. Protož Pán Ježíš, k té služebnosti pastýrské chtě mieti svatého Petra, třikrát jeho...
- s. 333: ...řekl: Pane, ty vieš, že tě miluji. I řekl jemu Pán Ježíš: Pasiž ovce mé. Najprvé se ujistil člověkem, má-li pravú milost...
- s. 347: ...ten úřad! Protož v toto padá takový každý, což die Pán Ježíš: Ktož nevchodí skrze dveře v ovčinec ovcí, lotr a zloděj...
- s. 354: ...živ jest, lotrovsky se vkupuje v ty úřady na potupení Pána Ježíše. A vždy to přezlé kupectví vede a pase život tělesný...
- s. 370: ...jim svaté v nebi s velikými milostmi, a najviece matku Pána Ježíše, ač všakl) o ní nemohú řéci v pravdě i jednoho...
- s. 371: ...řéci v pravdě i jednoho slova 370 takového jako o Pánu Ježíšovi, by2) ona byla cesta lidem a život. Ač jest jeho3)...
- s. 379: ...jest založena o modlenie, komu4) má býti. Kdyžto dábel řekl Pánu Ježíšovi: Tato všecka tobě dám, ač5) padna modliti se mně budeš,...
- s. 379: ...modliti se budeš a jemu samému slúžiti budeš. Ty věci Pán Ježíš mluvil jest o modlenie, kteréž má jíti6) k samému Bohu,...
- s. 383: ...řečmi odievá, aby jej39) blázni radějši kúpili, ale následujíce viery Pána Ježíše, pomoci od něho hledajíce. Tu vše- cko srdce jako u...
- s. 387: ...Též pohanka, ješto37) za- vrhl jest přímluvy učedlníkuov za ni Pán Ježíš a tak jest dlúho samu ustavičnú38) držal, až jeho přemohla...
- s. 413: ...první. Protož k takému obcování v svatých činech jest řeč Pána Ježíše, ješto die: Aj pravím vám: Vzdvihněte oči svoji a patřte...
- s. 413: ...jiný jest, ktož rozsívá, a jiný, ktož žne. Tu zjevně Pán Ježíš činí rozdiel mezi dělníky; jiný rozsievá, jiný žne, jiný do...
- s. 413: ...své bližní jako sám se, i své nepřátely, jakož přikazuje Pán Ježíš. A těmi přikázaniemi a věrú má svatý býti. A ktož...
Název:
Petra Chelčického Síť víry
Autor:
Smetánka, Emil
Rok vydání:
1929
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
464
Obsah:
- I: Titul
- VII: Úvod
- XVII: Obsah
- 1: Předmluva
- 5: Síť víry
upravit
Strana I
PETRA CHELČICKÉHO SIT VIRY K vydání nově upravil EMIL SMETÁNKA MELANTRICH - 1929
PETRA CHELČICKÉHO SIT VIRY K vydání nově upravil EMIL SMETÁNKA MELANTRICH - 1929
Strana II
Strana III
Strana IV
Strana V
Strana VI
Strana VII
Z UVODNÍHO SLOVA K PRVNÍMU VYDÁNÍ. „Síť víry“ náleží k těm spisům našeho svérázného selského myslitele, které jsou u nás jménem známy i širším vrstvám čtenářským. Přes to byla dosud přístupna jen velmi nesnadno, ježto její tisk starý, pořízený r. 1521 na klášteře vilémovském nákladem bratří Václava a Hynka z Perknoval) péčí Chvala Dubánka, náleží k bibliografickým vzácnostem, a nedávný otisk, opatřený prací J. S. Annenkova a V. Jagiće roku 1893 nákladem carské akademie nauk v Petrohradě, jednak těžko pro- nikal na náš knihkupecký trh, jednak je od nějaké doby již rozebrán. Proto se cítila a v tisku nejednou ozývala potřeba vydání nového. Vyhověti jí, aspoň v hlavní věci, jest úkolem této knihy. „Síť“ vznikla, jak ukázal Goll2), za bezkráloví po smrti Albrechta rakouského v letech 1440—14433). Chelčický, narozený kolem r. 1390, spíš před tím rokem než po něm, překročil tehdy již padesátý rok. Na „Síti“ je zralost jejího autora také znát. Myšlenky, které Petra činí v dě- jinách zjevem tak pozoruhodným a pro které se mu dostalo obdivu 1) Jména nakladatelů uvádí známý odpůrce Bratří Václav Šturm v Srovnání víry a učení Bratří starších, str. 190. 2) V Časopise Čes. musea 1881, str. 16. 3) Vidět je to ze slov „Síti“: „... hlavní pán, král, nemá nad kým panovati, aniž zbožie muož k tomu dosti mieti, aby se živil s svú čeledí. Nebo páni opatové osáhli jsú zemi široce, kanovníci, jeptišky města, hrady, krajiny, vsi, a páni korúhevní a panoše na druhú stranu, že zde v celém kraji ve mnoho mílech jediné vsi nemá král k svému panování. Protož ti páni zemané chtěli by králi nějakému ciziemu, Němci bohatému, ješto by cizie země dral k svému panství; nebo oni, osáhše královo panství, nepustie se jeho, než chtěli — by králi tomu, aby jim přidával, nadera na jiných zemiech“ (25 b). Goll, Quellen und Untersuchungen zur Gesch. der Böhm. Brüder II, 68, dovolávaje se úvodu, kterým Chelčický začíná v Postile (186 b) svůj výklad o zázračném lovu ryb (Luk. 5, 1—11) — úvod ten zní: „toto svaté čtenie mnohých věcí dotýče, kteréž by úžitečny býti mohly, když by rozum a dostatečnost k vypsání jich u mne byla a vážnost u těch, kteříž by toho požievati mohli“ —, vyslovil domněnku, že úmysl složit „Síť“ tanul Chelčickému na mysli snad už, když psal Postilu. VII
Z UVODNÍHO SLOVA K PRVNÍMU VYDÁNÍ. „Síť víry“ náleží k těm spisům našeho svérázného selského myslitele, které jsou u nás jménem známy i širším vrstvám čtenářským. Přes to byla dosud přístupna jen velmi nesnadno, ježto její tisk starý, pořízený r. 1521 na klášteře vilémovském nákladem bratří Václava a Hynka z Perknoval) péčí Chvala Dubánka, náleží k bibliografickým vzácnostem, a nedávný otisk, opatřený prací J. S. Annenkova a V. Jagiće roku 1893 nákladem carské akademie nauk v Petrohradě, jednak těžko pro- nikal na náš knihkupecký trh, jednak je od nějaké doby již rozebrán. Proto se cítila a v tisku nejednou ozývala potřeba vydání nového. Vyhověti jí, aspoň v hlavní věci, jest úkolem této knihy. „Síť“ vznikla, jak ukázal Goll2), za bezkráloví po smrti Albrechta rakouského v letech 1440—14433). Chelčický, narozený kolem r. 1390, spíš před tím rokem než po něm, překročil tehdy již padesátý rok. Na „Síti“ je zralost jejího autora také znát. Myšlenky, které Petra činí v dě- jinách zjevem tak pozoruhodným a pro které se mu dostalo obdivu 1) Jména nakladatelů uvádí známý odpůrce Bratří Václav Šturm v Srovnání víry a učení Bratří starších, str. 190. 2) V Časopise Čes. musea 1881, str. 16. 3) Vidět je to ze slov „Síti“: „... hlavní pán, král, nemá nad kým panovati, aniž zbožie muož k tomu dosti mieti, aby se živil s svú čeledí. Nebo páni opatové osáhli jsú zemi široce, kanovníci, jeptišky města, hrady, krajiny, vsi, a páni korúhevní a panoše na druhú stranu, že zde v celém kraji ve mnoho mílech jediné vsi nemá král k svému panování. Protož ti páni zemané chtěli by králi nějakému ciziemu, Němci bohatému, ješto by cizie země dral k svému panství; nebo oni, osáhše královo panství, nepustie se jeho, než chtěli — by králi tomu, aby jim přidával, nadera na jiných zemiech“ (25 b). Goll, Quellen und Untersuchungen zur Gesch. der Böhm. Brüder II, 68, dovolávaje se úvodu, kterým Chelčický začíná v Postile (186 b) svůj výklad o zázračném lovu ryb (Luk. 5, 1—11) — úvod ten zní: „toto svaté čtenie mnohých věcí dotýče, kteréž by úžitečny býti mohly, když by rozum a dostatečnost k vypsání jich u mne byla a vážnost u těch, kteříž by toho požievati mohli“ —, vyslovil domněnku, že úmysl složit „Síť“ tanul Chelčickému na mysli snad už, když psal Postilu. VII
Strana VIII
i v literatuře světové, od Tolstého4) a jiných, nejsou vysloveny v žádném z jeho spisů s takovou obšírnou důkladností, s takovým zřetelem k ná- mitkám a s takovou konkretností, jako právě v „Síti“. Thesí nových, které by se nenalézaly již v starších pracích Chelčického, zejména v Postile5), tu sice není; obsažný a stručný traktát z doby kolem r. 1425 „O trojím lidu“ mohl by se dokonce jmenovati „Malou Sítí“8): ale šíře, do níž „Síť“ zamilované ideje Petrovy rozkládá, způsob, jakým je zdůvodňuje, a mnohostrannost, s kterou je aplikuje, ukazují, jak se autor s lety prohloubil. Jména se knize dostalo podle začátečních kapitol7). Příběh vypra- vovaný v evangeliu Lukášově 5, 4—6, jak apoštol Petr s jinými ještě, loviv celou noc, nic nepopadl, a jak, rozestřev síť v slovu Ježíšovu, za- hrnul ryb množství veliké, až se síť trhala, vykládá se duchovně. Petr a jeho společníci jsou rybáři lidí, apoštolé a kazatelé; síť — víra, založená na zákoně Kristově; moře — svět se svými hříchy a svým ne- klidem; cizí, nežádoucí tělesa vcházející do sítě a trhající ji — zatracenci, kacíři a pohoršitelé, kteří jsou křesťany jen zevně, ale víry založené na zákoně božím v sobě nemají. Thematem „Síti“ je poměr křesťana a křesťanské církve k státu. První díl uvažuje o otázce té všeobecně, druhý aplikuje vývody prvého na jednotlivé stavy a třídy společnosti. Má-li člověk dojít spasení, vykládá Chelčický, je potřebí, aby — jako ryba sítí z moře — byl on věrou vytažen ze světa. Apoštolé v tom smyslu pracovali. Církev, kterou tak založili, byla dokonalá a má býti vzorem pro křesťany všech dob. Lid apoštolské církve vyloučil se z židů a po- hanů, žil mezi pohany a měl vrchnosti pohanské; těm platil daně a byl jim ve věcech služebných poddán i jinak. Obcováním svým byli první 4) Ve spise Spása ve vás (přeložil K. Štěpánek, Knihovna Rozhledů 2, 1896). Str. 21: „Jest to kniha v každém ohledu podivuhodná“. Str. 22: „Vedle toho, že jest zajímavá, ať hledíme na ni jakkoliv, kniha tato jest jedním z nejpozoruhodnějších plodů mysli jak hloubkou obsahu, tak i podivuhodnou silou a krásou národního jazyka i starobylosti. 5) Postilu vydalo Comenium, I. díl 1900, II. 1903. 8) Traktát „O trojím lidu“ vydal r. 1903 v petrohradské Akademii N. V. Jastrebov a r. 1911 v Ottově „Světové knihovně“ K. Krofta. 7) Ve vydání z r. 1521 uvedeno je jednak v předmluvě („Knicha tato v tyto velmi zavedené a zašlé časy potřebná jest. A obdržela jest jméno aneb titul Siet viery“ 1 a), jednak na konci („Skonávají se knichy, jenž slovú Siet viery“ 236 b). Tištěného titulního listu v dochovaných exemplářích z r. 1521 není. Nebylo ho ani v době Šturmově (na konci XVI. stol.); Šturm proto Síť, aby bylo podle čeho ji poznat, podrobně popisuje. — Klementinský exemplář Síti z r. 1521 má delší titul psaný: Síť víry pravé aneb vrše ta, o nížto mluvil Pán Ježíš ve čtení svatém, a to vlastními ústy svými, a to pravdivě, srozumitelně a dosti zřetelně, aby se v den saudný poslední žádný člověk neměl čím vymluviti a ne- mohl, nebo tu všem lžím a chytrostem budeť konec. Pod tímto titulem poněkud zkráceným — uvádí Síť Jungmann, Hist. lit. č., 2. vyd., III, č. 648. Z které doby delší název pochází, nelze stanoviti. VIII
i v literatuře světové, od Tolstého4) a jiných, nejsou vysloveny v žádném z jeho spisů s takovou obšírnou důkladností, s takovým zřetelem k ná- mitkám a s takovou konkretností, jako právě v „Síti“. Thesí nových, které by se nenalézaly již v starších pracích Chelčického, zejména v Postile5), tu sice není; obsažný a stručný traktát z doby kolem r. 1425 „O trojím lidu“ mohl by se dokonce jmenovati „Malou Sítí“8): ale šíře, do níž „Síť“ zamilované ideje Petrovy rozkládá, způsob, jakým je zdůvodňuje, a mnohostrannost, s kterou je aplikuje, ukazují, jak se autor s lety prohloubil. Jména se knize dostalo podle začátečních kapitol7). Příběh vypra- vovaný v evangeliu Lukášově 5, 4—6, jak apoštol Petr s jinými ještě, loviv celou noc, nic nepopadl, a jak, rozestřev síť v slovu Ježíšovu, za- hrnul ryb množství veliké, až se síť trhala, vykládá se duchovně. Petr a jeho společníci jsou rybáři lidí, apoštolé a kazatelé; síť — víra, založená na zákoně Kristově; moře — svět se svými hříchy a svým ne- klidem; cizí, nežádoucí tělesa vcházející do sítě a trhající ji — zatracenci, kacíři a pohoršitelé, kteří jsou křesťany jen zevně, ale víry založené na zákoně božím v sobě nemají. Thematem „Síti“ je poměr křesťana a křesťanské církve k státu. První díl uvažuje o otázce té všeobecně, druhý aplikuje vývody prvého na jednotlivé stavy a třídy společnosti. Má-li člověk dojít spasení, vykládá Chelčický, je potřebí, aby — jako ryba sítí z moře — byl on věrou vytažen ze světa. Apoštolé v tom smyslu pracovali. Církev, kterou tak založili, byla dokonalá a má býti vzorem pro křesťany všech dob. Lid apoštolské církve vyloučil se z židů a po- hanů, žil mezi pohany a měl vrchnosti pohanské; těm platil daně a byl jim ve věcech služebných poddán i jinak. Obcováním svým byli první 4) Ve spise Spása ve vás (přeložil K. Štěpánek, Knihovna Rozhledů 2, 1896). Str. 21: „Jest to kniha v každém ohledu podivuhodná“. Str. 22: „Vedle toho, že jest zajímavá, ať hledíme na ni jakkoliv, kniha tato jest jedním z nejpozoruhodnějších plodů mysli jak hloubkou obsahu, tak i podivuhodnou silou a krásou národního jazyka i starobylosti. 5) Postilu vydalo Comenium, I. díl 1900, II. 1903. 8) Traktát „O trojím lidu“ vydal r. 1903 v petrohradské Akademii N. V. Jastrebov a r. 1911 v Ottově „Světové knihovně“ K. Krofta. 7) Ve vydání z r. 1521 uvedeno je jednak v předmluvě („Knicha tato v tyto velmi zavedené a zašlé časy potřebná jest. A obdržela jest jméno aneb titul Siet viery“ 1 a), jednak na konci („Skonávají se knichy, jenž slovú Siet viery“ 236 b). Tištěného titulního listu v dochovaných exemplářích z r. 1521 není. Nebylo ho ani v době Šturmově (na konci XVI. stol.); Šturm proto Síť, aby bylo podle čeho ji poznat, podrobně popisuje. — Klementinský exemplář Síti z r. 1521 má delší titul psaný: Síť víry pravé aneb vrše ta, o nížto mluvil Pán Ježíš ve čtení svatém, a to vlastními ústy svými, a to pravdivě, srozumitelně a dosti zřetelně, aby se v den saudný poslední žádný člověk neměl čím vymluviti a ne- mohl, nebo tu všem lžím a chytrostem budeť konec. Pod tímto titulem poněkud zkráceným — uvádí Síť Jungmann, Hist. lit. č., 2. vyd., III, č. 648. Z které doby delší název pochází, nelze stanoviti. VIII
Strana IX
křesťané židům i pohanům příkladem. Obnoveni jsouce mravně v Kristu, byli si všickni rovni a povinni si jen láskou. Křesťan křesťanu nepanoval. Vyskytly-li se mezi nimi někdy neshody, vznikající z lidské nedokonalosti, urovnávali je naváděním k nápravě křivdy ti, kdo byli ve sboru mou- dřejší. O křesťanu, který by se za škodu způsobenou na majetku do- máhal náhrady u soudu, učí sv. Pavel, že mu smrt Kristova není nic platna. Kristus i Pavel přikazovali hříšníky dobrotivě napomínati; neposlechli-li by, jich se varovati; ale ne k dobrému je donucovat nebo dokonce snad smrtí je trestat. K dokonalosti stačil prvotním křesťanům zákon Kristův beze všech příměsků světských; Pavel proklíná každého, kdo by kázal jinak, i kdyby to byl anděl. Jak byla prvotní církev, jež se spravovala toliko zákonem Kristovým, dokonalá, je viděti z toho, kolik z ní pošlo mučedníků. Zákon Kristův stačí křesťanům i dnes. Názor, jako by církev nynější, obohacená v kultu i ve víře lecčím, čeho prvotní církev neznala, byla dokonalejší než církev stará, je blud; v církvi od dob apoštolských není a nemůže být vývoje k lepšímu. Dokonalost církve trvala tři sta let, až do obdarování papeže Sil- vestra císařem Konstantinem. Tehdy, jak Chelčický věří ve shodě se středověkou legendou o jedu za Konstantina do církve vlitém, vnikli dva velrybové, papež a císař, do síti víry a potrhali ji tak, že z ní visí jen hadry; od té doby zaváděny do církve zákony lidské, tehdy se začalo panování křesťana nad křesťanem a dělení církve na pány — obránce, kněží — modlitebníky a odíraný lid — pracovníky. Papež opustil chu- dobu, svízelný život a kázání, osobil si boží moc odpouštěti hříchy, uvedl zákony své Kristu odporné, zákon Kristův svrhl s jeho místa a šíří pohanství mezi všecko kněžstvo; odtud pak to, že zavedeny pouti do Říma, víra v očistec a prodávané odpustky, odtud i to, že zrušeno přijí- mání pod obojí, Kristem samým nařízené. Císař uvedl do církve pano- vání křesťana nad křesťanem a s tím i všecku nepravost panského slu- žebnictva, nahradil zákon Kristův právy světskými, od jeho dob odírají lid vrchnosti „křesťanské“ a honí jej do války. Sloučením moci světské s církví papež i císař zhřešili. Církev moci světské nepotřebuje. Byla dokonalá dřív, než se s ní spojila; chválí-li si kněží tělesní, že se má církev spojená s mocí světskou lépe, než se měla předtím, svědčí to o tom, že nerozumějí dokonalosti působené protivenstvími pro Krista trpělivě snášenými. Správa Kristova a moc světská jsou věci naprosto různorodé. Správu Kristovu ustanovil Bůh; světskou lidé. Správa světská týká se dobra tělesného a hmotného; Kristova vede člověka od věcí časných vnitřně k prospěchům duchovním a k blahoslavenství. Správa světská dosahuje cíle donucováním; víru vynutiti nelze a Kristus žádá dobrých skutků dobrovolných. Králové a úředníci panují, křesťan slouží. Jediným králem křesťanského lidu je Kristus. Kdyby ho měl za krále celý svět, králů světských by nebylo potřebí. Hřích by z lásky ke králi Kristu dobrou vůlí poddaných vyhynul, na zemi by byl pokoj, právo by se rozplynulo v lásce. Pro lid, který nestojí cele pod pano- váním Kristovým, je moc světská ovšem nutná. Nebýt mezi takovým lidem králů a moci donucující, která zlo mstí zlem, nastala by válka IX
křesťané židům i pohanům příkladem. Obnoveni jsouce mravně v Kristu, byli si všickni rovni a povinni si jen láskou. Křesťan křesťanu nepanoval. Vyskytly-li se mezi nimi někdy neshody, vznikající z lidské nedokonalosti, urovnávali je naváděním k nápravě křivdy ti, kdo byli ve sboru mou- dřejší. O křesťanu, který by se za škodu způsobenou na majetku do- máhal náhrady u soudu, učí sv. Pavel, že mu smrt Kristova není nic platna. Kristus i Pavel přikazovali hříšníky dobrotivě napomínati; neposlechli-li by, jich se varovati; ale ne k dobrému je donucovat nebo dokonce snad smrtí je trestat. K dokonalosti stačil prvotním křesťanům zákon Kristův beze všech příměsků světských; Pavel proklíná každého, kdo by kázal jinak, i kdyby to byl anděl. Jak byla prvotní církev, jež se spravovala toliko zákonem Kristovým, dokonalá, je viděti z toho, kolik z ní pošlo mučedníků. Zákon Kristův stačí křesťanům i dnes. Názor, jako by církev nynější, obohacená v kultu i ve víře lecčím, čeho prvotní církev neznala, byla dokonalejší než církev stará, je blud; v církvi od dob apoštolských není a nemůže být vývoje k lepšímu. Dokonalost církve trvala tři sta let, až do obdarování papeže Sil- vestra císařem Konstantinem. Tehdy, jak Chelčický věří ve shodě se středověkou legendou o jedu za Konstantina do církve vlitém, vnikli dva velrybové, papež a císař, do síti víry a potrhali ji tak, že z ní visí jen hadry; od té doby zaváděny do církve zákony lidské, tehdy se začalo panování křesťana nad křesťanem a dělení církve na pány — obránce, kněží — modlitebníky a odíraný lid — pracovníky. Papež opustil chu- dobu, svízelný život a kázání, osobil si boží moc odpouštěti hříchy, uvedl zákony své Kristu odporné, zákon Kristův svrhl s jeho místa a šíří pohanství mezi všecko kněžstvo; odtud pak to, že zavedeny pouti do Říma, víra v očistec a prodávané odpustky, odtud i to, že zrušeno přijí- mání pod obojí, Kristem samým nařízené. Císař uvedl do církve pano- vání křesťana nad křesťanem a s tím i všecku nepravost panského slu- žebnictva, nahradil zákon Kristův právy světskými, od jeho dob odírají lid vrchnosti „křesťanské“ a honí jej do války. Sloučením moci světské s církví papež i císař zhřešili. Církev moci světské nepotřebuje. Byla dokonalá dřív, než se s ní spojila; chválí-li si kněží tělesní, že se má církev spojená s mocí světskou lépe, než se měla předtím, svědčí to o tom, že nerozumějí dokonalosti působené protivenstvími pro Krista trpělivě snášenými. Správa Kristova a moc světská jsou věci naprosto různorodé. Správu Kristovu ustanovil Bůh; světskou lidé. Správa světská týká se dobra tělesného a hmotného; Kristova vede člověka od věcí časných vnitřně k prospěchům duchovním a k blahoslavenství. Správa světská dosahuje cíle donucováním; víru vynutiti nelze a Kristus žádá dobrých skutků dobrovolných. Králové a úředníci panují, křesťan slouží. Jediným králem křesťanského lidu je Kristus. Kdyby ho měl za krále celý svět, králů světských by nebylo potřebí. Hřích by z lásky ke králi Kristu dobrou vůlí poddaných vyhynul, na zemi by byl pokoj, právo by se rozplynulo v lásce. Pro lid, který nestojí cele pod pano- váním Kristovým, je moc světská ovšem nutná. Nebýt mezi takovým lidem králů a moci donucující, která zlo mstí zlem, nastala by válka IX
Strana X
všech proti všem a pokolení lidské samo by se vyhubilo. Pro svět, který nenáleží srdcem Kristu, je právo surogátem lásky. Z práva mají prospěch i křesťané. Pomáhá-li svou dobrotou spra- vedlnosti, pokoji a obecnému dobrému, jsou dobrých těchto věcí účastni; a utlačuje-li svou nepravostí, dává jim příležitost trpěti a získati si tak zásluhu k životu věčnému. Přes to, že je moc světská lidem zlým nutná a pravým křesťanům aspoň poněkud užitečná, křesťan se jí nesmí účastnit, ani kdyby jí chtěl zlé lidi polepšovat; Kristus nestojí o takové plnění svého zákona, které by bylo vynuceno, a úřední postavení uvádělo by křesťana v nebezpečí, že se z nevědomosti, přízně, nepřízně nebo touhy po zisku dopustí křivdy Církev římská má o světské moci názory nesprávné. Prý Jan Křtitel který radil žoldnéřům, aby žádného neutiskovali, podvodně nečinili a dosti měli na svých žoldech (Luk. 3, 14), žoldnéřství nezavrhuje. Ano, nezavrhuje, jako ho nezavrhoval Starý zákon, pod nímž Jan Křtitel stál; ale zavrhl je Kristus, který přikazoval nesplácet zlého zlým. — Prý dále apoštol Pavel napomíná křesťany, aby byli mocem poddáni (Řím. 13), a tím moci křesťanské schvaluje. Ano, napomíná; ale svými slovy, majícími za účel přivésti křesťany k opatrnosti, aby proti sobě nepoštvali pohanů a aby předešli nepřízeň pohanů k evangeliu, napo- míná k poddání, nikoli k panování; míní moci pohanské, jež vykoná- vajíce pomstu bývaly i zlé, nikoli moci křesťanské, kterých tehdy nebylo; a na mysli má poslušnost jen ve věcech, které nejsou proti přikázáním božím, neboť nařízením vrchnosti, která jsou v odporu s přikázáním božím, je dovoleno se protiviti. — Prý instituci křesťanských vrchností založiti lze na tom, že týž apoštol (1. Tim. 2) doporoučí se za vrchnosti modliti. Ano, doporoučí; ale zase za vrchnosti pohanské, nikoli kře- sťanské, a za to, aby měly myšlenky pokojné, ne válečné, neboť, prosí-li Boha křesťané, děti jednoho Otce, vykoupení jednou krví Kristovou, spojení v jedno tělo jednou věrou, jedním křtem a vzájemnou modli- tebnou přímluvou, za válečný úspěch strany proti straně, je to rouhání, jakého se nemohou dopustit ani pohané. — Prý, jak Jiljí Karlier, opíraje se o běžný výklad bible a církevní Otce i doktory, hlásal na koncilu basilejském proti Biskupcovi, vrchnost křesťanská smí podle zákona trestat smrtí. Ne; to úplně odporuje zákonu Kristovu. — A prý, konečně, jak vykládal týž Jiljí, moc světská, trestajíc jen ty hříchy, které jsou na újmu obecnému dobru, a o ostatní se nestarajíc, nekoná tím nic proti přikázáním božím, nýbrž vede si rozumně, poněvadž většina lidí je nedokonalá. Tak by mohl mluviti pohan, který by dokonalého zákona božího neznal; řečnil-li v tom smyslu křesťanský doktor, je to hotové zamítnutí zákona božího. Nezamítám moci světské úplně a zcela, končí Chelčický první díl „Síti“, bráně se tak proti možné výtce nějakého anarchismu; ona řídí celý svět ve věcech časných, aby nepadl; ale křesťan se jí činně ne- účastní. Svět, jak vidět, náleží podle Chelčického pohanům; křesťané byli a vždy budou nepatrnou menšinou. Jakou zkázu do církve přineslo sloučení moci světské s křesťanstvím, poznává se, pokračuje autor v druhém díle knihy, na tom, co všecko dnes se může nazývat jménem křesťanským. X
všech proti všem a pokolení lidské samo by se vyhubilo. Pro svět, který nenáleží srdcem Kristu, je právo surogátem lásky. Z práva mají prospěch i křesťané. Pomáhá-li svou dobrotou spra- vedlnosti, pokoji a obecnému dobrému, jsou dobrých těchto věcí účastni; a utlačuje-li svou nepravostí, dává jim příležitost trpěti a získati si tak zásluhu k životu věčnému. Přes to, že je moc světská lidem zlým nutná a pravým křesťanům aspoň poněkud užitečná, křesťan se jí nesmí účastnit, ani kdyby jí chtěl zlé lidi polepšovat; Kristus nestojí o takové plnění svého zákona, které by bylo vynuceno, a úřední postavení uvádělo by křesťana v nebezpečí, že se z nevědomosti, přízně, nepřízně nebo touhy po zisku dopustí křivdy Církev římská má o světské moci názory nesprávné. Prý Jan Křtitel který radil žoldnéřům, aby žádného neutiskovali, podvodně nečinili a dosti měli na svých žoldech (Luk. 3, 14), žoldnéřství nezavrhuje. Ano, nezavrhuje, jako ho nezavrhoval Starý zákon, pod nímž Jan Křtitel stál; ale zavrhl je Kristus, který přikazoval nesplácet zlého zlým. — Prý dále apoštol Pavel napomíná křesťany, aby byli mocem poddáni (Řím. 13), a tím moci křesťanské schvaluje. Ano, napomíná; ale svými slovy, majícími za účel přivésti křesťany k opatrnosti, aby proti sobě nepoštvali pohanů a aby předešli nepřízeň pohanů k evangeliu, napo- míná k poddání, nikoli k panování; míní moci pohanské, jež vykoná- vajíce pomstu bývaly i zlé, nikoli moci křesťanské, kterých tehdy nebylo; a na mysli má poslušnost jen ve věcech, které nejsou proti přikázáním božím, neboť nařízením vrchnosti, která jsou v odporu s přikázáním božím, je dovoleno se protiviti. — Prý instituci křesťanských vrchností založiti lze na tom, že týž apoštol (1. Tim. 2) doporoučí se za vrchnosti modliti. Ano, doporoučí; ale zase za vrchnosti pohanské, nikoli kře- sťanské, a za to, aby měly myšlenky pokojné, ne válečné, neboť, prosí-li Boha křesťané, děti jednoho Otce, vykoupení jednou krví Kristovou, spojení v jedno tělo jednou věrou, jedním křtem a vzájemnou modli- tebnou přímluvou, za válečný úspěch strany proti straně, je to rouhání, jakého se nemohou dopustit ani pohané. — Prý, jak Jiljí Karlier, opíraje se o běžný výklad bible a církevní Otce i doktory, hlásal na koncilu basilejském proti Biskupcovi, vrchnost křesťanská smí podle zákona trestat smrtí. Ne; to úplně odporuje zákonu Kristovu. — A prý, konečně, jak vykládal týž Jiljí, moc světská, trestajíc jen ty hříchy, které jsou na újmu obecnému dobru, a o ostatní se nestarajíc, nekoná tím nic proti přikázáním božím, nýbrž vede si rozumně, poněvadž většina lidí je nedokonalá. Tak by mohl mluviti pohan, který by dokonalého zákona božího neznal; řečnil-li v tom smyslu křesťanský doktor, je to hotové zamítnutí zákona božího. Nezamítám moci světské úplně a zcela, končí Chelčický první díl „Síti“, bráně se tak proti možné výtce nějakého anarchismu; ona řídí celý svět ve věcech časných, aby nepadl; ale křesťan se jí činně ne- účastní. Svět, jak vidět, náleží podle Chelčického pohanům; křesťané byli a vždy budou nepatrnou menšinou. Jakou zkázu do církve přineslo sloučení moci světské s křesťanstvím, poznává se, pokračuje autor v druhém díle knihy, na tom, co všecko dnes se může nazývat jménem křesťanským. X
Strana XI
Je tu šlechta, lidé pyšní na své urození a své směšné erby, rozkošničtí, líní, nad práci povznesení, libující si v nádherných, ale při tom komických krojích, v bohatých stolech, koupelích, měkkých lůžkách, zdvořilých formách konversačních i postojových, prázdném mluvení a novinkách, majitelé zvláštní „cti“, kterou prý třeba hádkou i rukou hájit, vyděrači a opovrhovatelé poddaného lidu, který je živí, někdy také dělatelé dluhů, zlí příkladové svým dětem, sluhům a měšťanům, a ti lidé prý jsou — aspoň to kněží a mistři říkají — křesťané! Pro to, že by se měli lidé lišit od sebe rodem, není v Písmě opory, to je idea pohanská. Jsou tu obyvatelé hrazených měst, podobní šlechtě. Pravého kře- — ti by rušili sťana mezi sebou nestrpí, natož věrného kazatele jejich jednotu a pokoj. Otcem měst je Kain, jejich základem vražda, loupež a násilí; kupčení a lichvaření potřebuje, aby bylo násilím bráněno. Lásky k bližnímu v městech není. Proti vnějšku pomýšlí se stále na obranu příkopy, hradbami a krveproléváním, uvnitř neustávají svády a soudy. V městech se přestupují všecka přikázání boží. Kvete v nich pomsta, pýcha, ziskuchtivost, obžerství, opilství, rozkošnictví, záliba v pěkném oděvu a nákladných domech, kupčení, výdělečné až zlodějské půjčování peněz na hypotéky i jinak, kvete tu i šizení malou měrou a váhou, vysokými cenami i paděláním zboží. Venkov má v městech zlý příklad; dobrý kněz se v nich spíš sám zkazí, než lidi polepší. A to vše Antikrist přikryl pláštěm křesťanství! Jsou tu mniši. Žebraví slibují chudobu, ale stojí o vlastní blahobyt a nádheru kláštera i bohoslužby v něm. Jejich lakota obtěžuje a po- horšuje společnost. Touhy po pokoji duchovním nemají, běhají po venku, modlí se roztržitě a bez vroucnosti. Za hmotné almužny nabízejí bohatství prý duchovní. Řády nežebravé, bohaté, poutají na sebe pozornost rozmanitými rouchy. Zámožní lidé dávají se u nich pohřbívat a pojišťují si u nich zádušní modlitby. Vymáhá-li král velikou berni na klášteře, klášter vydře ji z lidí usazených na jeho statcích. Mniši, doporučujíce lidem, aby o svém spasení měli důvěru k jejich modlitbám, odstavují Krista a rozlévají po světě ducha Antikristova. Rozmanitost jejich řeholí je nekřesťanská; zákon boží, nad nějž nemůže býti nic " dokonalejšího, je jediný, pro všecky lidi stejný, „evangelických rad není. Jsou tu universitní mistři, prý obránci víry Kristovy, vskutku však převracovatelé zákona božího. Nebýti jich, kdo by dovedl výmysly zavedené Antikristem tak bystře hájit? Kdo by dovedl tak vynášet kostelní pobožnosti kněžské, tak zlehčovat církev prvotní proti nynější, tak odpírat čtyřem pražským artikulům, tak sesazovat zákon Kristův s jeho místa? A jsou tu konečně faráři, stav velmi důležitý. Ale ti, místo aby získávali duše Kristu, dopomáhají k poddaným Antikristovi. Co je drží při kněžství, jsou tučná obročí; nebýt těch, stav farářský by vyhynul. Pro živnost obrací se ke kněžství množství lidí nehodných. Mezi knězem a lidem zaveden byl poměr právní; všichni platí, kněz proto musí sli- bovat všem spasení. Tím je znemožněno užívání moci klíčů. Právo patronátní vymyslil Antikrist. Povolení kostela kupuje se u papeže, hodnost kněžská u biskupa, obročí se vysluhuje nebo vyprošuje u pa- XI
Je tu šlechta, lidé pyšní na své urození a své směšné erby, rozkošničtí, líní, nad práci povznesení, libující si v nádherných, ale při tom komických krojích, v bohatých stolech, koupelích, měkkých lůžkách, zdvořilých formách konversačních i postojových, prázdném mluvení a novinkách, majitelé zvláštní „cti“, kterou prý třeba hádkou i rukou hájit, vyděrači a opovrhovatelé poddaného lidu, který je živí, někdy také dělatelé dluhů, zlí příkladové svým dětem, sluhům a měšťanům, a ti lidé prý jsou — aspoň to kněží a mistři říkají — křesťané! Pro to, že by se měli lidé lišit od sebe rodem, není v Písmě opory, to je idea pohanská. Jsou tu obyvatelé hrazených měst, podobní šlechtě. Pravého kře- — ti by rušili sťana mezi sebou nestrpí, natož věrného kazatele jejich jednotu a pokoj. Otcem měst je Kain, jejich základem vražda, loupež a násilí; kupčení a lichvaření potřebuje, aby bylo násilím bráněno. Lásky k bližnímu v městech není. Proti vnějšku pomýšlí se stále na obranu příkopy, hradbami a krveproléváním, uvnitř neustávají svády a soudy. V městech se přestupují všecka přikázání boží. Kvete v nich pomsta, pýcha, ziskuchtivost, obžerství, opilství, rozkošnictví, záliba v pěkném oděvu a nákladných domech, kupčení, výdělečné až zlodějské půjčování peněz na hypotéky i jinak, kvete tu i šizení malou měrou a váhou, vysokými cenami i paděláním zboží. Venkov má v městech zlý příklad; dobrý kněz se v nich spíš sám zkazí, než lidi polepší. A to vše Antikrist přikryl pláštěm křesťanství! Jsou tu mniši. Žebraví slibují chudobu, ale stojí o vlastní blahobyt a nádheru kláštera i bohoslužby v něm. Jejich lakota obtěžuje a po- horšuje společnost. Touhy po pokoji duchovním nemají, běhají po venku, modlí se roztržitě a bez vroucnosti. Za hmotné almužny nabízejí bohatství prý duchovní. Řády nežebravé, bohaté, poutají na sebe pozornost rozmanitými rouchy. Zámožní lidé dávají se u nich pohřbívat a pojišťují si u nich zádušní modlitby. Vymáhá-li král velikou berni na klášteře, klášter vydře ji z lidí usazených na jeho statcích. Mniši, doporučujíce lidem, aby o svém spasení měli důvěru k jejich modlitbám, odstavují Krista a rozlévají po světě ducha Antikristova. Rozmanitost jejich řeholí je nekřesťanská; zákon boží, nad nějž nemůže býti nic " dokonalejšího, je jediný, pro všecky lidi stejný, „evangelických rad není. Jsou tu universitní mistři, prý obránci víry Kristovy, vskutku však převracovatelé zákona božího. Nebýti jich, kdo by dovedl výmysly zavedené Antikristem tak bystře hájit? Kdo by dovedl tak vynášet kostelní pobožnosti kněžské, tak zlehčovat církev prvotní proti nynější, tak odpírat čtyřem pražským artikulům, tak sesazovat zákon Kristův s jeho místa? A jsou tu konečně faráři, stav velmi důležitý. Ale ti, místo aby získávali duše Kristu, dopomáhají k poddaným Antikristovi. Co je drží při kněžství, jsou tučná obročí; nebýt těch, stav farářský by vyhynul. Pro živnost obrací se ke kněžství množství lidí nehodných. Mezi knězem a lidem zaveden byl poměr právní; všichni platí, kněz proto musí sli- bovat všem spasení. Tím je znemožněno užívání moci klíčů. Právo patronátní vymyslil Antikrist. Povolení kostela kupuje se u papeže, hodnost kněžská u biskupa, obročí se vysluhuje nebo vyprošuje u pa- XI
Strana XII
— hotové svatokupectví. Takové prodávání lidu, který koupil trona Kristus svou krví sobě, bude Bůh trestat. Sborové v době apoštolské si své kněží volili. Dnes nemá věrný kněz kde kázat. Užitek „práce kněží je jalový; lid nemůže být lepší než oni. Hříchy odpouští Antikrist, svatí se přimlouvají, Kristus je pro „křesťanský“ lid zbytečný. Věříme v obcování svatých, končí se kniha. Všickni věřící od Abele až do konce světa jsou spojeni v jedno Kristovo tělo duchovní, v němž každý úd má radost ze všeho dobrého, co dělá druhý, a všem druhým je pro radost. Chceme-li tohoto obcování býti účastni, je potřebí pře- devším zachovati přikázání boží, aby člověk stál v milosti boží a zřízenou lásku zachoval k bližním. Pak půjde účastnost svatých k němu a od něho ke všem svatým ku prospěchu všem věřícím, k chvále i k radosti svatým k nebi. To je myšlenkový obsah „Síti“, reprodukovaný způsobem sice proti Petrovu urovnanějším, zároveň však ochuzený o Petrovu barvitost. Jako na jiných dílech Chelčického, je i na „Síti“ viděti, že Chelčický neměl školského vzdělání formálního. Anakoluty (vybočení z vazby, v nichž konec věty má jinou formu, než k jaké mířil začátek) nejsou u něho vzácností; někdy, zvláště na začátku kapitol, nemůže se dostat do proudu řeči; myšlenky se u něho často opakují: rozvláčnost není mu cizí. Zato však nebojí se pojmenovati každou věc pravým jménem, i když je ne- pěkné, ba hrubé; nevyhýbá se obratům lidovým; a dává se bez este- tických skrupulí cele unášeti myšlenkou, vroucí něžností neb spraved- livým hněvem. Tam, kde líčí křesťanství nepravé, na př. na hojných stranách druhého dílu, dosahuje jeho sloh mohutnosti, která strhuje i čtenáře moderního. není dílo zcela původní. Působili na její vznik nepochybně „Síť“ valdenští, náboženská společnost, která za mladých let Petrových byla rozšířena v Rakousích i v jižních Čechách a která vykládala slova evan- gelia o neodpírání zlému tak, jako později kvakeři a Tolstoj; od nich přejal Chelčický asi názor o nekřesťanskosti světské moci a všeho násilí. Přispěl dále Viklef. Chelčický nesouhlasí s jeho učením ve všem, ze- jména také ne s jeho dělením církve na pány, kněží a lid, dovolává se ho přece však jako autority nejednou; citáty uváděné v „Síti“ pode jménem Protivovým jsou z něho3). Idea, že křesťan se má živit jen prací, je snad trochu ohlasem demokratismu husitského. Některým místům „Síti“ byly přímou předlohou Husovy Knížky o svatokupectví?). Než, to vše ubírá „Síti“ jen nepatrnou část její původnosti. Vážení myšlenek a oceňování jejich poměrné důležitosti; nebojácné vyvozování krajních 8) Totožnost „Protivy“ s Viklefem prokázal K. Krofta, Č. Č. M. 1900, 190 násl. Mínění M. Svobody, že by Chelčický Protivou nazýval Jakoubka, překladatele Viklefova Dialogu (Svobodovo vydání tohoto překladu v Č. akad. 1909, str. XXXIII), pokládám za mylné. Na otázku, proč Chelčický Viklefa zve Protivou, je odpověděti velmi těžko. Snad chce tím říci, že byl Viklef protivný mistrům pražským (F. Bartoš v Čes. čas. histor. XVI, 426). 9) Knížky vydal naposledy V. Novotný, 1907, v Světové knihovně. O vlivu Knížek na „Síť“ V. Flajšhans, Sborník filol. I, 1910, str. 72. XII
— hotové svatokupectví. Takové prodávání lidu, který koupil trona Kristus svou krví sobě, bude Bůh trestat. Sborové v době apoštolské si své kněží volili. Dnes nemá věrný kněz kde kázat. Užitek „práce kněží je jalový; lid nemůže být lepší než oni. Hříchy odpouští Antikrist, svatí se přimlouvají, Kristus je pro „křesťanský“ lid zbytečný. Věříme v obcování svatých, končí se kniha. Všickni věřící od Abele až do konce světa jsou spojeni v jedno Kristovo tělo duchovní, v němž každý úd má radost ze všeho dobrého, co dělá druhý, a všem druhým je pro radost. Chceme-li tohoto obcování býti účastni, je potřebí pře- devším zachovati přikázání boží, aby člověk stál v milosti boží a zřízenou lásku zachoval k bližním. Pak půjde účastnost svatých k němu a od něho ke všem svatým ku prospěchu všem věřícím, k chvále i k radosti svatým k nebi. To je myšlenkový obsah „Síti“, reprodukovaný způsobem sice proti Petrovu urovnanějším, zároveň však ochuzený o Petrovu barvitost. Jako na jiných dílech Chelčického, je i na „Síti“ viděti, že Chelčický neměl školského vzdělání formálního. Anakoluty (vybočení z vazby, v nichž konec věty má jinou formu, než k jaké mířil začátek) nejsou u něho vzácností; někdy, zvláště na začátku kapitol, nemůže se dostat do proudu řeči; myšlenky se u něho často opakují: rozvláčnost není mu cizí. Zato však nebojí se pojmenovati každou věc pravým jménem, i když je ne- pěkné, ba hrubé; nevyhýbá se obratům lidovým; a dává se bez este- tických skrupulí cele unášeti myšlenkou, vroucí něžností neb spraved- livým hněvem. Tam, kde líčí křesťanství nepravé, na př. na hojných stranách druhého dílu, dosahuje jeho sloh mohutnosti, která strhuje i čtenáře moderního. není dílo zcela původní. Působili na její vznik nepochybně „Síť“ valdenští, náboženská společnost, která za mladých let Petrových byla rozšířena v Rakousích i v jižních Čechách a která vykládala slova evan- gelia o neodpírání zlému tak, jako později kvakeři a Tolstoj; od nich přejal Chelčický asi názor o nekřesťanskosti světské moci a všeho násilí. Přispěl dále Viklef. Chelčický nesouhlasí s jeho učením ve všem, ze- jména také ne s jeho dělením církve na pány, kněží a lid, dovolává se ho přece však jako autority nejednou; citáty uváděné v „Síti“ pode jménem Protivovým jsou z něho3). Idea, že křesťan se má živit jen prací, je snad trochu ohlasem demokratismu husitského. Některým místům „Síti“ byly přímou předlohou Husovy Knížky o svatokupectví?). Než, to vše ubírá „Síti“ jen nepatrnou část její původnosti. Vážení myšlenek a oceňování jejich poměrné důležitosti; nebojácné vyvozování krajních 8) Totožnost „Protivy“ s Viklefem prokázal K. Krofta, Č. Č. M. 1900, 190 násl. Mínění M. Svobody, že by Chelčický Protivou nazýval Jakoubka, překladatele Viklefova Dialogu (Svobodovo vydání tohoto překladu v Č. akad. 1909, str. XXXIII), pokládám za mylné. Na otázku, proč Chelčický Viklefa zve Protivou, je odpověděti velmi těžko. Snad chce tím říci, že byl Viklef protivný mistrům pražským (F. Bartoš v Čes. čas. histor. XVI, 426). 9) Knížky vydal naposledy V. Novotný, 1907, v Světové knihovně. O vlivu Knížek na „Síť“ V. Flajšhans, Sborník filol. I, 1910, str. 72. XII
Strana XIII
důsledků z myšlenek základních; aplikace všeobecných thesí na jednot- livé stavy; plán díla a slovesné roucho — to je majetek Petrův. — Toto vydání je určeno především čtenářům neodborným. Filologům, kteří zde nenajdou slovníku, a historikům, kteří zde budou pohřešovat — obšírnější úvod a index, posloužiti chce správným otiskem textu věrně v maličkostech, jako knězstvo, nětco a pod., snad až příliš věrně transkribovaného. Základem byl tisk z r. 1521. Jeho chyby, kterých není málo, hleděl jsem, pokud jsem to dovedl, opravovat. Že nejedno místo zůstalo porušeno i přes to, vím. Snad se emendace takových míst podaří někomu jinému. Co jsem přidal, na to upozorňuji závorkami [l; co doporučuji vynechat, dávám do závorek (). Opravuji-li něco v textu tak, že se to nedá poznamenat závorkami, otiskuji znění z r. 1521 (označuji je T.) v Poznámkách. Chyby v biblických citátech na okraji opravuji mlčky. Když byl text již otištěn, stal se mi přístupným kapi- tulní rukopis D 82 z počátku XVI. století (1508), v kterém je také ně- kolik kapitol ze „Síti“10) (označuji jej K); důležitější varianty z něho vybral jsem pro filology a historiky ve zvláštním dodatku11). Poznámky jazykové překládají slova zastaralá, naznačují, jak by bylo lze to a ono upraviti pro jazykové cítění novočeské (v nč. vynech = v nové češtině vynechej; Pokrač. = značí toliko, že se ve výkladu pokračuje, a že příslušné slovo může být vypuštěno; atp.), a upozorňuji na některé anakoluty. Aby se čtenáři ušetřilo hledání na listech předešlých, je poznámek opakovaných dosti mnoho. Kromě pomůcek jazykových jsou v Poznámkách také některé vysvětlivky věcné.12) Naše vydání je splátkou na veliký dluh, kterým jsme Chelčickému pořád ještě povinni. Provázím je srdečným přáním, aby lásku k naší reformační minulosti hodně u nás rozšířilo. Emil Smetánka. 10) Jsou to: kap. 2, 3, 4, začátek 5 a kus 6 (odst. 2—5). 11) Rukopis K, velmi chybný, je opis z předlohy, která byla velmi blízká tisku z r. 1521. Ukazují k tomu společné chyby, na př. přehození vět v 11 b pozn. 28, slušie místo slúze 2 b, dostatečných m. dostatečným 3 a, naplněný m. naplněn 6 b atp. Na několika místech má lepší čtení než T; o těch v Poznámkách. 12) Na konci díla octly se Poznámky z technických důvodů tiskař- ských. Toto umístění jich nebude vadit, nedá-li si je, kdo jich hodlá hojně užívat, svázat s ostatní knihou, nýbrž dá-li si na ně na vnitřní straně zadní desky udělat plátěnou torbičku. XIII
důsledků z myšlenek základních; aplikace všeobecných thesí na jednot- livé stavy; plán díla a slovesné roucho — to je majetek Petrův. — Toto vydání je určeno především čtenářům neodborným. Filologům, kteří zde nenajdou slovníku, a historikům, kteří zde budou pohřešovat — obšírnější úvod a index, posloužiti chce správným otiskem textu věrně v maličkostech, jako knězstvo, nětco a pod., snad až příliš věrně transkribovaného. Základem byl tisk z r. 1521. Jeho chyby, kterých není málo, hleděl jsem, pokud jsem to dovedl, opravovat. Že nejedno místo zůstalo porušeno i přes to, vím. Snad se emendace takových míst podaří někomu jinému. Co jsem přidal, na to upozorňuji závorkami [l; co doporučuji vynechat, dávám do závorek (). Opravuji-li něco v textu tak, že se to nedá poznamenat závorkami, otiskuji znění z r. 1521 (označuji je T.) v Poznámkách. Chyby v biblických citátech na okraji opravuji mlčky. Když byl text již otištěn, stal se mi přístupným kapi- tulní rukopis D 82 z počátku XVI. století (1508), v kterém je také ně- kolik kapitol ze „Síti“10) (označuji jej K); důležitější varianty z něho vybral jsem pro filology a historiky ve zvláštním dodatku11). Poznámky jazykové překládají slova zastaralá, naznačují, jak by bylo lze to a ono upraviti pro jazykové cítění novočeské (v nč. vynech = v nové češtině vynechej; Pokrač. = značí toliko, že se ve výkladu pokračuje, a že příslušné slovo může být vypuštěno; atp.), a upozorňuji na některé anakoluty. Aby se čtenáři ušetřilo hledání na listech předešlých, je poznámek opakovaných dosti mnoho. Kromě pomůcek jazykových jsou v Poznámkách také některé vysvětlivky věcné.12) Naše vydání je splátkou na veliký dluh, kterým jsme Chelčickému pořád ještě povinni. Provázím je srdečným přáním, aby lásku k naší reformační minulosti hodně u nás rozšířilo. Emil Smetánka. 10) Jsou to: kap. 2, 3, 4, začátek 5 a kus 6 (odst. 2—5). 11) Rukopis K, velmi chybný, je opis z předlohy, která byla velmi blízká tisku z r. 1521. Ukazují k tomu společné chyby, na př. přehození vět v 11 b pozn. 28, slušie místo slúze 2 b, dostatečných m. dostatečným 3 a, naplněný m. naplněn 6 b atp. Na několika místech má lepší čtení než T; o těch v Poznámkách. 12) Na konci díla octly se Poznámky z technických důvodů tiskař- ských. Toto umístění jich nebude vadit, nedá-li si je, kdo jich hodlá hojně užívat, svázat s ostatní knihou, nýbrž dá-li si na ně na vnitřní straně zadní desky udělat plátěnou torbičku. XIII
Strana XIV
Strana XV
ÚVODNÍ SLOVO K DRUHÉMU VYDÁNÍ. Toto vydání vychází, protože první (Comenium 1912) je rozebráno a protože „Melantrich“ mne o pořízení nového vydání požádal. Zájem o „Síť,“ který se takto projevil, je jistě zjev radostný. K úvodu, který jsem položil před vydání prvé, stůj zde několik do- datků. Ve výčtu vlivů, pod nimiž „Síť“ vznikla (str. X), třeba z hnutí husitského vytknouti zejména působení nauk a spisů strany táborské (o tom N. V. Jastrebov, Etudy o Petrě Chel'čickom i jego vremeni, I, Petrohrad 1908, str. 220 násl.). Otázku, proč Chelčický Viklefa nazývá mistrem Protivou (str. X, pozn. 8), lze pokládati za rozřešenou. Ryšánek (L. fil. 1915, 269 násl.) vyložil, že slovo „protiva“ znamená „odpůrce, protivník“; že Viklef je Chelčickému přímo vtělením odporu proti církvi středověké, „protivou katexochén; a že tedy, když Viklefovi dává jméno „mistr Protiva“, je to takový čestný název, jakým bývalo pouhé slovo apoštol pro apoštola Pavla, filosof pro Aristotela nebo mistr pro magistra Sententiarum Petra Lombarda. Roku 1926 vydal Zd. Tobolka „Síť víry“ fotomechanicky. K nákladné c edici té, která reprodukuje tisk z r. 1521 naprosto věrně, přidal o „Síti“ poučení s důležitou myšlenkou, že v tisku vilémovském se ozvala „menší stránka“, konservativní minorita Bratří, která na Vilémovsku měla počátkem XVI. stol. hojně stoupenců. — „Síť“ byla přeložena do ruštiny a do němčiny. Ruský překlad, volný, pořídil J. S. Annenkov a vydal spolu s textem českým (str. V); nověji vyšlo toto ruské zpracování nákladem „Posrednika“ v Moskvě 1907. Vzdělání německé, rovněž volné, je prací Karla Vogla a bylo vydáno pod titulem „Das Netz des Glaubens“ 1924 v Dachau u Mnichova. Vydání, které zde dostává čtenář do ruky, drží se v podstatě vydání z r. 1912. Bylo však znovu srovnáno s tiskem z r. 1521, a je v něm v po- drobnostech leccos vyloženo jinak než dřív. Mnoho poučení k své práci jsem našel v studii prof. J. Zubatého v L. fil. 1913, 26 násl., 102 násl., 262 násl.; za některá upozornění děkuji kolegům Fr. Ryšánkovi a F. M. Bartošovi. Emil Smetánka. XV
ÚVODNÍ SLOVO K DRUHÉMU VYDÁNÍ. Toto vydání vychází, protože první (Comenium 1912) je rozebráno a protože „Melantrich“ mne o pořízení nového vydání požádal. Zájem o „Síť,“ který se takto projevil, je jistě zjev radostný. K úvodu, který jsem položil před vydání prvé, stůj zde několik do- datků. Ve výčtu vlivů, pod nimiž „Síť“ vznikla (str. X), třeba z hnutí husitského vytknouti zejména působení nauk a spisů strany táborské (o tom N. V. Jastrebov, Etudy o Petrě Chel'čickom i jego vremeni, I, Petrohrad 1908, str. 220 násl.). Otázku, proč Chelčický Viklefa nazývá mistrem Protivou (str. X, pozn. 8), lze pokládati za rozřešenou. Ryšánek (L. fil. 1915, 269 násl.) vyložil, že slovo „protiva“ znamená „odpůrce, protivník“; že Viklef je Chelčickému přímo vtělením odporu proti církvi středověké, „protivou katexochén; a že tedy, když Viklefovi dává jméno „mistr Protiva“, je to takový čestný název, jakým bývalo pouhé slovo apoštol pro apoštola Pavla, filosof pro Aristotela nebo mistr pro magistra Sententiarum Petra Lombarda. Roku 1926 vydal Zd. Tobolka „Síť víry“ fotomechanicky. K nákladné c edici té, která reprodukuje tisk z r. 1521 naprosto věrně, přidal o „Síti“ poučení s důležitou myšlenkou, že v tisku vilémovském se ozvala „menší stránka“, konservativní minorita Bratří, která na Vilémovsku měla počátkem XVI. stol. hojně stoupenců. — „Síť“ byla přeložena do ruštiny a do němčiny. Ruský překlad, volný, pořídil J. S. Annenkov a vydal spolu s textem českým (str. V); nověji vyšlo toto ruské zpracování nákladem „Posrednika“ v Moskvě 1907. Vzdělání německé, rovněž volné, je prací Karla Vogla a bylo vydáno pod titulem „Das Netz des Glaubens“ 1924 v Dachau u Mnichova. Vydání, které zde dostává čtenář do ruky, drží se v podstatě vydání z r. 1912. Bylo však znovu srovnáno s tiskem z r. 1521, a je v něm v po- drobnostech leccos vyloženo jinak než dřív. Mnoho poučení k své práci jsem našel v studii prof. J. Zubatého v L. fil. 1913, 26 násl., 102 násl., 262 násl.; za některá upozornění děkuji kolegům Fr. Ryšánkovi a F. M. Bartošovi. Emil Smetánka. XV
Strana XVI
Strana XVII
OBSAH. . . . . V.—XV. . . . . . . . k Uvodní slova vydavatelova . Obsah. . . . .XVII. Předmluva k vydání z r. 1521 . . . 1—3 Síti díl první: spojení se světskou mocí příčinou zkázy církve . .5—263 . Zázračný lov ryb Luk. 5, 4—6 . . Výklad toho duchovní . . . . . . . . Církev apoštolská dokonalá a vzorná .. . . . . . Odmítnutí Palomarových výkladů o vývoji v církvi . Odstoupení církve od prvotní dokonalosti darováním Konstan- tinovým . . . . . . . . . . . . . . Vina papežova při tom . . . . . . . . . . . . . Vina císařova při tom . . . . . . . . . . . Církev a moc světská věci neslučitelné — . . . Vyvracení námitek, které se proti názoru Chelčického dělají z Písma, zejména: a) z Luk. 3, 14 . . . . . . . b) z Řím. 13, 1—2 . . c) z Řím. 13, 3—4 (v tom polemika proti Jiljímu Karlierovi o otázkách, je-li dovo- leno zabít člověka, a o tom, proč moc světská stíhá jen některé hříchy) . . . . . . 179 d) z Řím. 13, 5—7 . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 e) z 1. Tim. 2, 1— . . . . . . . . . 251 Stanovisko Chelčického k moci světské úhrnem . . . 261 . . . Síti díl druhý: o rotách, o každé zvláště . . . . . . . . .263—416 O pokoleních erby korunovaných . . . . . . . . . . . . . 265 O šibalstvích městských . . . . . . . 280 . . . . . O rotách mnichových . 296 . . . . . . . . . . . . . . O rotách mistruo kolejských . . . . . . . . . . . . . . . 320 O rotách farářských . - . . . . 328 . . . Poznámky . . . . . . . . . . . . . .417— 443 Varianty z rukopisu kapitulního . . . . . . . . . . . . 445—446 . . . . . . . . 140 147 . 20 40 A 66 81 XVII
OBSAH. . . . . V.—XV. . . . . . . . k Uvodní slova vydavatelova . Obsah. . . . .XVII. Předmluva k vydání z r. 1521 . . . 1—3 Síti díl první: spojení se světskou mocí příčinou zkázy církve . .5—263 . Zázračný lov ryb Luk. 5, 4—6 . . Výklad toho duchovní . . . . . . . . Církev apoštolská dokonalá a vzorná .. . . . . . Odmítnutí Palomarových výkladů o vývoji v církvi . Odstoupení církve od prvotní dokonalosti darováním Konstan- tinovým . . . . . . . . . . . . . . Vina papežova při tom . . . . . . . . . . . . . Vina císařova při tom . . . . . . . . . . . Církev a moc světská věci neslučitelné — . . . Vyvracení námitek, které se proti názoru Chelčického dělají z Písma, zejména: a) z Luk. 3, 14 . . . . . . . b) z Řím. 13, 1—2 . . c) z Řím. 13, 3—4 (v tom polemika proti Jiljímu Karlierovi o otázkách, je-li dovo- leno zabít člověka, a o tom, proč moc světská stíhá jen některé hříchy) . . . . . . 179 d) z Řím. 13, 5—7 . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 e) z 1. Tim. 2, 1— . . . . . . . . . 251 Stanovisko Chelčického k moci světské úhrnem . . . 261 . . . Síti díl druhý: o rotách, o každé zvláště . . . . . . . . .263—416 O pokoleních erby korunovaných . . . . . . . . . . . . . 265 O šibalstvích městských . . . . . . . 280 . . . . . O rotách mnichových . 296 . . . . . . . . . . . . . . O rotách mistruo kolejských . . . . . . . . . . . . . . . 320 O rotách farářských . - . . . . 328 . . . Poznámky . . . . . . . . . . . . . .417— 443 Varianty z rukopisu kapitulního . . . . . . . . . . . . 445—446 . . . . . . . . 140 147 . 20 40 A 66 81 XVII
Strana 1
Předmluva. Ia. Knieha tato v tyto velmi zavedené a zašlé časy potřebná jest. A obdržala jest jméno aneb titul Siet viery. Kteráž sepsána [ a] složena jest od muže ctného a šlechetného a v naději boží svatého, k tomu dary Páně a múdrostí Ducha svatého bohatě naplněného, jménem Petra z Chelčic. Kterýžto muž stkvěl se vnitř dary božími za času mistra Rokycana, mistru velmi známý, v časté přietomnosti jej mievaje. Kterýžto Petr mnoho jiných rozličných a velmi potřebně úžitečných knih z zákona Páně sepsal a zuostavil jest cierkvi svaté ku prospěchu proti Antikristu a zavedenie jeho. A protož, ktožkoli v knihách těchto často čítati a v ně se nahlédati budeš, řieci musíš, že všemohúcí Buoh a Pán nad předky našimi neráčil se zapomenúti, ale že jest ráčil v nich Ducha svého svatého složiti a jím je naplniti, aby, písmóm svatým zákona jeho podlé ducha Pána Ježíše rozumějíce, jiným také potomním památky těch daruov sobě svěřených pozuostavili. Ač 1) knichy téhož muže Petra z Chelčic na světle tak zhusta až dosavad nebyly, to ne- zcházelo jiným2), než knězstvem od Antikrista papeže svedeným, kteréžto knězstvo, sami nepřiekladně a nešlechetně mnozí živi jsúc, ne- přestávali jsú a i podnes nepřestávají mnozí Antikristovi kněží knih téhož muže výborného a dary božiemi naplněného hyzditi lidu obec- nému, bludnými a kacieřskými je nazievati, a to pro nic jinéſho, než že jim prebendy s taléřuov ujímá a od tučné polévky je odhání, pravě o nich, že by umění3) zákona božieho projedli za tučnými stoly a světlo přiekladného života že jsú ulili a zadusili drahým a rozkošným pitím. Ti a takoví kněží na Petra se hněvajíce za bludného jej z nenávisti odsuzují; ale dobří a ctnostní kněží, ti jej milují i knih jeho požievají4). Ale že5) všemohúcí Pán a velmi milosrdný Buch milostí svých hleda- jícím nezapierá, z štědrého obdaření svého vnuknutí jim ráčí dávati, aby Antikristových pohrůžek a strachuov jeho málo škodných daleko na stranu odložíc, pravdy v knihách těchto sepsané a složené Duchem I b. Chelčického „Síť víry“. 1.
Předmluva. Ia. Knieha tato v tyto velmi zavedené a zašlé časy potřebná jest. A obdržala jest jméno aneb titul Siet viery. Kteráž sepsána [ a] složena jest od muže ctného a šlechetného a v naději boží svatého, k tomu dary Páně a múdrostí Ducha svatého bohatě naplněného, jménem Petra z Chelčic. Kterýžto muž stkvěl se vnitř dary božími za času mistra Rokycana, mistru velmi známý, v časté přietomnosti jej mievaje. Kterýžto Petr mnoho jiných rozličných a velmi potřebně úžitečných knih z zákona Páně sepsal a zuostavil jest cierkvi svaté ku prospěchu proti Antikristu a zavedenie jeho. A protož, ktožkoli v knihách těchto často čítati a v ně se nahlédati budeš, řieci musíš, že všemohúcí Buoh a Pán nad předky našimi neráčil se zapomenúti, ale že jest ráčil v nich Ducha svého svatého složiti a jím je naplniti, aby, písmóm svatým zákona jeho podlé ducha Pána Ježíše rozumějíce, jiným také potomním památky těch daruov sobě svěřených pozuostavili. Ač 1) knichy téhož muže Petra z Chelčic na světle tak zhusta až dosavad nebyly, to ne- zcházelo jiným2), než knězstvem od Antikrista papeže svedeným, kteréžto knězstvo, sami nepřiekladně a nešlechetně mnozí živi jsúc, ne- přestávali jsú a i podnes nepřestávají mnozí Antikristovi kněží knih téhož muže výborného a dary božiemi naplněného hyzditi lidu obec- nému, bludnými a kacieřskými je nazievati, a to pro nic jinéſho, než že jim prebendy s taléřuov ujímá a od tučné polévky je odhání, pravě o nich, že by umění3) zákona božieho projedli za tučnými stoly a světlo přiekladného života že jsú ulili a zadusili drahým a rozkošným pitím. Ti a takoví kněží na Petra se hněvajíce za bludného jej z nenávisti odsuzují; ale dobří a ctnostní kněží, ti jej milují i knih jeho požievají4). Ale že5) všemohúcí Pán a velmi milosrdný Buch milostí svých hleda- jícím nezapierá, z štědrého obdaření svého vnuknutí jim ráčí dávati, aby Antikristových pohrůžek a strachuov jeho málo škodných daleko na stranu odložíc, pravdy v knihách těchto sepsané a složené Duchem I b. Chelčického „Síť víry“. 1.
Strana 2
Páně chytiece se, ji milovali a jí se zpravovali jakože) z daru Pána Boha všemohúcieho v časích těchto posledniech a ve dnech Antikristo- vých. Žalm XCIV, 112]. II a. Žalm LXXI, 117—18). Jan VI, 145]. Luk. X, [21]. Skut. IV, 113]. II b. Tyto kniehy i jiné Petra Chelčického mnozie lidé a téměř všech stavuov — stav kněží Kristových, stav panský i stav rytieřský, stav městský i mnohých učených i z lidu obecného — oblibují, přijímají a pravdě místo dávají, aniž sobě Petra voškliví proto, že by lajk a v latině neučený byl; nebo ač nebyl mistr sedmera umění, ale jistě byl plnitel osmera blahoslavenství i všech bozských přikázaní i byl jest také pravý doktor český, v zákoně Páně vyučený bez poblúzení od pravdy. Na něm se vyplnilo písmo proroka: Blahoslavený člověk, kteréhož by7) ty vyučil, Hospodine, a z zákona svého naučil by7) ho ; — a opět v jiném žalmu: Bože! učil si mě od mladosti mé, a až dosavad budu vypravovati divné věci tvé; až k starosti i do šedin, Bože, ne- opúštějž mne; — ano i sám Pán Ježíš die ve čtenie8) svatého Jana: Budau všickni učiti se od Boha; každý, ktož jest slyšel od Otce a na- učil se, přijde ke mně. — O, co to štastní a blahoslavení učedlníci jsú, kteříž se tak od Pána Boha učí ve škole Ducha svatého, mistra naj- lepšieho, v zákoně Páně se vyučují a smysl i rozum Kristuov mají! Ti a takoví ku Pánu přicházejí a v pravdě učedlníci Páně bývají, následujíc Pána Ježíše v pokoře a v tichosti, jakož tak sám ráčil vysloviti: Rozveseliv se v Duchu svatém řekl: Chválím tě, Otče, pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před múdrými a opatrnými, a zjevil jsi je maličkým; ovšem, Otče, neb se tak líbilo před tebú. — To se plnilo na prorocích svatých, na samém synu Boha najvyzšieho, Pánu Ježíšovi, na apoštolech svatých ze všeho světa vyvolených, když ne ze školy lidského učení toliko, ani z koleje lojkářského?) a pohanského umění, ale z řádu chudého a z řemesla rybářského, z prostých lidí jsú povoláni k apoštolství. Jakož v Skutcích apoštolských o tom svě- dectví máš: Vidúce přistálost10) Petrovu a Janovu, shledavše, že jsú lidé bez littery11) a sprostní, divili se — totiž takové moci v učení Páně a v diviech, kteréž Pán Buoh skrze ně puosobil; nebo velmi daleké a vysoké jest učení boží od lidského,/ jako nebe od země, nebo umění boží činí člověka tichého a pokorného, ale umění lidské, to na- dýmá a povyšuje se pýchú. A protož tento muž výborný, Petr Chel- čický, nádoba vyvolená Páně, maje dary veliké a sobě svěřené z mi- losti boží, učiv se také v té škole najvyzší Ducha svatého, vynáší staré i nové věci z pokladuov Páně 12), sepsav a složiv tyto přeúžitečné a velmi potřebné kníhy jednomu každému člověku ze všech stavuov. 2
Páně chytiece se, ji milovali a jí se zpravovali jakože) z daru Pána Boha všemohúcieho v časích těchto posledniech a ve dnech Antikristo- vých. Žalm XCIV, 112]. II a. Žalm LXXI, 117—18). Jan VI, 145]. Luk. X, [21]. Skut. IV, 113]. II b. Tyto kniehy i jiné Petra Chelčického mnozie lidé a téměř všech stavuov — stav kněží Kristových, stav panský i stav rytieřský, stav městský i mnohých učených i z lidu obecného — oblibují, přijímají a pravdě místo dávají, aniž sobě Petra voškliví proto, že by lajk a v latině neučený byl; nebo ač nebyl mistr sedmera umění, ale jistě byl plnitel osmera blahoslavenství i všech bozských přikázaní i byl jest také pravý doktor český, v zákoně Páně vyučený bez poblúzení od pravdy. Na něm se vyplnilo písmo proroka: Blahoslavený člověk, kteréhož by7) ty vyučil, Hospodine, a z zákona svého naučil by7) ho ; — a opět v jiném žalmu: Bože! učil si mě od mladosti mé, a až dosavad budu vypravovati divné věci tvé; až k starosti i do šedin, Bože, ne- opúštějž mne; — ano i sám Pán Ježíš die ve čtenie8) svatého Jana: Budau všickni učiti se od Boha; každý, ktož jest slyšel od Otce a na- učil se, přijde ke mně. — O, co to štastní a blahoslavení učedlníci jsú, kteříž se tak od Pána Boha učí ve škole Ducha svatého, mistra naj- lepšieho, v zákoně Páně se vyučují a smysl i rozum Kristuov mají! Ti a takoví ku Pánu přicházejí a v pravdě učedlníci Páně bývají, následujíc Pána Ježíše v pokoře a v tichosti, jakož tak sám ráčil vysloviti: Rozveseliv se v Duchu svatém řekl: Chválím tě, Otče, pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před múdrými a opatrnými, a zjevil jsi je maličkým; ovšem, Otče, neb se tak líbilo před tebú. — To se plnilo na prorocích svatých, na samém synu Boha najvyzšieho, Pánu Ježíšovi, na apoštolech svatých ze všeho světa vyvolených, když ne ze školy lidského učení toliko, ani z koleje lojkářského?) a pohanského umění, ale z řádu chudého a z řemesla rybářského, z prostých lidí jsú povoláni k apoštolství. Jakož v Skutcích apoštolských o tom svě- dectví máš: Vidúce přistálost10) Petrovu a Janovu, shledavše, že jsú lidé bez littery11) a sprostní, divili se — totiž takové moci v učení Páně a v diviech, kteréž Pán Buoh skrze ně puosobil; nebo velmi daleké a vysoké jest učení boží od lidského,/ jako nebe od země, nebo umění boží činí člověka tichého a pokorného, ale umění lidské, to na- dýmá a povyšuje se pýchú. A protož tento muž výborný, Petr Chel- čický, nádoba vyvolená Páně, maje dary veliké a sobě svěřené z mi- losti boží, učiv se také v té škole najvyzší Ducha svatého, vynáší staré i nové věci z pokladuov Páně 12), sepsav a složiv tyto přeúžitečné a velmi potřebné kníhy jednomu každému člověku ze všech stavuov. 2
Strana 3
Neb všech stavuov v nich dotýče13), počna od najvyzšiech: ciesař- ských, královských, kniežeciech, panských, rytieřských, městských, ře- meslných i všeho lidu rozličného stavu, i14) sedlákóm neodpúštěje — ale zvláště a nade všecky stavuov a všecky z neřáduov treskce15) duchovních jméno majíciech: papežuov, kardináluov, biskupuov, arci- biskupuov, opatuov i všech řeholniech mnichuov a bosákuov, také dě- kanuov, farářuov, střiedníkuov16) i všeho pokolenie knězského neřád- ného, nešlechetného, pyšného, lakomého, smilného, svatokupeckého, vožralého a všech hřiechuov smrtedlných a bluduov kacieřských, kteříž sú a neústupně v tom leží17), — proti takovým všem Petr píše a jich neřády ohlašuje, kazí a ruší je. Dobrých pak a ctných a věrných kněží — těch nedotýče. Ale proti nálezkóm papežským a ustaveníſm] lid- ským nejistým i proti jiným všem nejistotám zmužile píše a mluví; neb ti a takoví všickni svrchu jmenovaní trhají a dráti nepřestávají sietí apoštolských, až jich knoty a kvantery18) visí etc. První pak strana1 2) knih těchto zavierá v sobě, kudy a kterak za- vedení tak hrozné přišlo v cierkev svatú. A také, kto by chtěl pravého gruntu a základu, jenž jest Kristus Ježíš, dokopati se, musil by mnoho rumu, jenž jsú nálezkové v cierkev svatú lidmi vnešení a uve- dení, ven za město vyvézti, a tak se dobéřeš pravého gruntu. Druhá pak strana kněh těchto zavierá v sobě, kterak jsú povstaly a náramně se rozmnožily roty20) mnohotvárné rozličného učení a ne- křesťanského náboženství. A ty všecky roty jsú veliká překážka pra- vému poznání u vieře Pána Ježíše; neb jsú ducha pýchy oblekli na se, pokornému a chudému Pánu Ježíši, pokudž mohú, se protiví. III a. 3
Neb všech stavuov v nich dotýče13), počna od najvyzšiech: ciesař- ských, královských, kniežeciech, panských, rytieřských, městských, ře- meslných i všeho lidu rozličného stavu, i14) sedlákóm neodpúštěje — ale zvláště a nade všecky stavuov a všecky z neřáduov treskce15) duchovních jméno majíciech: papežuov, kardináluov, biskupuov, arci- biskupuov, opatuov i všech řeholniech mnichuov a bosákuov, také dě- kanuov, farářuov, střiedníkuov16) i všeho pokolenie knězského neřád- ného, nešlechetného, pyšného, lakomého, smilného, svatokupeckého, vožralého a všech hřiechuov smrtedlných a bluduov kacieřských, kteříž sú a neústupně v tom leží17), — proti takovým všem Petr píše a jich neřády ohlašuje, kazí a ruší je. Dobrých pak a ctných a věrných kněží — těch nedotýče. Ale proti nálezkóm papežským a ustaveníſm] lid- ským nejistým i proti jiným všem nejistotám zmužile píše a mluví; neb ti a takoví všickni svrchu jmenovaní trhají a dráti nepřestávají sietí apoštolských, až jich knoty a kvantery18) visí etc. První pak strana1 2) knih těchto zavierá v sobě, kudy a kterak za- vedení tak hrozné přišlo v cierkev svatú. A také, kto by chtěl pravého gruntu a základu, jenž jest Kristus Ježíš, dokopati se, musil by mnoho rumu, jenž jsú nálezkové v cierkev svatú lidmi vnešení a uve- dení, ven za město vyvézti, a tak se dobéřeš pravého gruntu. Druhá pak strana kněh těchto zavierá v sobě, kterak jsú povstaly a náramně se rozmnožily roty20) mnohotvárné rozličného učení a ne- křesťanského náboženství. A ty všecky roty jsú veliká překážka pra- vému poznání u vieře Pána Ježíše; neb jsú ducha pýchy oblekli na se, pokornému a chudému Pánu Ježíši, pokudž mohú, se protiví. III a. 3
Strana 4
Strana 5
Kapitola prvnie. I a. A když přestal Ježíš mluviti, vece k Šimonovi Pet- rovi: Vez na vysoko, a rozestřete sieti k lovu. A od- pověděv Šimon Petr vece jemu: Přikazateli, přes celú noc pracujíce nic sme nepopadli; avšak v slovu tvém rozestru siet. A když to učinichu, zahrnuli jsú ryb mnozstvie veliké, i trháše se siet jich. Ta slova pověděná jsú ve čteniel) napsána jakožto založenie2) těch věcí, kteréž by měly potom potřebně3) pověděny býti, snad některým k potřebě4), a některým k sváru a ku potupení a ku popuzení hněvuov a ne- přieznie. Alevšak5) nic jiného nebude jednáno v té věci s pomocí božie, jediné, že my poslední žádáme opatřiti6) prvnie věci a k nim se přivinúti, ač7) nám toho Buoh popřeje. Nebo již jest došel8) čas najhoršie, čas búře, čas volánie a pláče hodný a čas všelikého oklamánie, tak že by to mohlo býti, aby všickni do každého člověka [oklamáni byli] skrze znamenie a zá- zraky, kteříž jsú uvedeni od falešných Kristuov, před nimiž by nižádný neostál, kdyby Buoh pro své vy- volené těch časuov neukrátil. Protož my najposlednie [jsme] jako po spálení, když duom spálený sespe se9) a učiní se hromada ssutin a jediné znamenie nějaká zde i onde ještě se ukazují, že tu někdy pokoj stál jest, ale na základ se všecko ssulo a porostlo lesem, Luk. V, 14—6]. 5
Kapitola prvnie. I a. A když přestal Ježíš mluviti, vece k Šimonovi Pet- rovi: Vez na vysoko, a rozestřete sieti k lovu. A od- pověděv Šimon Petr vece jemu: Přikazateli, přes celú noc pracujíce nic sme nepopadli; avšak v slovu tvém rozestru siet. A když to učinichu, zahrnuli jsú ryb mnozstvie veliké, i trháše se siet jich. Ta slova pověděná jsú ve čteniel) napsána jakožto založenie2) těch věcí, kteréž by měly potom potřebně3) pověděny býti, snad některým k potřebě4), a některým k sváru a ku potupení a ku popuzení hněvuov a ne- přieznie. Alevšak5) nic jiného nebude jednáno v té věci s pomocí božie, jediné, že my poslední žádáme opatřiti6) prvnie věci a k nim se přivinúti, ač7) nám toho Buoh popřeje. Nebo již jest došel8) čas najhoršie, čas búře, čas volánie a pláče hodný a čas všelikého oklamánie, tak že by to mohlo býti, aby všickni do každého člověka [oklamáni byli] skrze znamenie a zá- zraky, kteříž jsú uvedeni od falešných Kristuov, před nimiž by nižádný neostál, kdyby Buoh pro své vy- volené těch časuov neukrátil. Protož my najposlednie [jsme] jako po spálení, když duom spálený sespe se9) a učiní se hromada ssutin a jediné znamenie nějaká zde i onde ještě se ukazují, že tu někdy pokoj stál jest, ale na základ se všecko ssulo a porostlo lesem, Luk. V, 14—6]. 5
Strana 6
1b. Ezdr. IV. v němžto zvieřata se pasú a přiebytek mají. Protož kto se základu dobéře u toho domu, kterýž jest spá- len a základ se/ hluboko zasul10) a svrchul1) dávno protivnými věcmi zarost? A najviece proto nesnadno v tom zasutí základ pravý muož nalezen býti, že ty věci protivné, kteréž sú na tom zasutí základu vy- rostly, nazvány bývají mnohých usty základ, aby mno- zie, táhnúce k sobě ten vzróst na ssutí12) zbořenie domového, i13) řiekali: Totoť jest základ a cesta, jíž majie všickni jíti, a jiní opět též. A tak do14) mno- hých jest, jenž základ zasutý v novinách15) vyrostlých a základu odporných ukazujie, rozdielně základ. Pro- tož to jest obtiežení k nalezení pravého základu. Nebo, byl6) jeho nižádný nikdieži7) neukazoval a byť18) pra- vili to, že se jest zasul základ i nenie nač stavěti, snad by mnozie kopali, chtiece se základu dobrati, aby pravé dielo zřiezeně19) mohli stavěti, jako po spá- lení Idumských pohanuov chrámu božieho Nemiáš a Zorobábel s proroky, po sedmdesáti letech vrátivše se z vězení babylonského, i20) dělali jsú nesnadno město a chrám po spálených zbořeninách. Ale tuto tieže duchovní obořenie21) dávno zašlé opraví se a zase navede22), k němuž základu jiného nižádný23) polo- žiti nemuož, jediné Krista Ježíše, od něhož jest mnoz- stvie uteklo k jiným bohuom a v nich jsú sobě zákla- duov nadělali, a24) zapřevše Jezukrista, syna božieho, pod pokrytstvím. Kapitola druhá. Ale majíce předloženie slov čtenie svatého, o nichž chceme mluviti, tři stránkyl) budem v nich zname- nati. Jednu, kdež die Šimon Petr: Přikazateli, přes O
1b. Ezdr. IV. v němžto zvieřata se pasú a přiebytek mají. Protož kto se základu dobéře u toho domu, kterýž jest spá- len a základ se/ hluboko zasul10) a svrchul1) dávno protivnými věcmi zarost? A najviece proto nesnadno v tom zasutí základ pravý muož nalezen býti, že ty věci protivné, kteréž sú na tom zasutí základu vy- rostly, nazvány bývají mnohých usty základ, aby mno- zie, táhnúce k sobě ten vzróst na ssutí12) zbořenie domového, i13) řiekali: Totoť jest základ a cesta, jíž majie všickni jíti, a jiní opět též. A tak do14) mno- hých jest, jenž základ zasutý v novinách15) vyrostlých a základu odporných ukazujie, rozdielně základ. Pro- tož to jest obtiežení k nalezení pravého základu. Nebo, byl6) jeho nižádný nikdieži7) neukazoval a byť18) pra- vili to, že se jest zasul základ i nenie nač stavěti, snad by mnozie kopali, chtiece se základu dobrati, aby pravé dielo zřiezeně19) mohli stavěti, jako po spá- lení Idumských pohanuov chrámu božieho Nemiáš a Zorobábel s proroky, po sedmdesáti letech vrátivše se z vězení babylonského, i20) dělali jsú nesnadno město a chrám po spálených zbořeninách. Ale tuto tieže duchovní obořenie21) dávno zašlé opraví se a zase navede22), k němuž základu jiného nižádný23) polo- žiti nemuož, jediné Krista Ježíše, od něhož jest mnoz- stvie uteklo k jiným bohuom a v nich jsú sobě zákla- duov nadělali, a24) zapřevše Jezukrista, syna božieho, pod pokrytstvím. Kapitola druhá. Ale majíce předloženie slov čtenie svatého, o nichž chceme mluviti, tři stránkyl) budem v nich zname- nati. Jednu, kdež die Šimon Petr: Přikazateli, přes O
Strana 7
celú noc pracujíce nic sme nepoſpadli. Druhé2) to, jenžto3) die: Však v slovu tvém rozestru siet. Třetie4) to, kdež se die: A když to učinichu, popadli jsú aneb zahrnuli sú ryb mnozstvie veliké, až se s nimi siet jich trháše. To tělesně položivše, obraťmež se k rozumu5) du- chovnímu při těch slovích, a zvláště, kdež ta slova duchovně nejsú jako tělesně6). Lovení pracovité7) Pet- rovo prázdné, v němž přes celú noc u vodách kúpě8) se nic nepopadl jest, znamení i příklad jest noci du- chovnie, v niež všeliké práce lidské daremnie jsú, tak že nic k odplatě nebeské nižádný uloviti nemuož. Protož nám k úžitku se praví: Noc jest pominula, a den se jest přiblížil; protož, odvrhúce skutky temnosti, oblecme se v odění světla, abychom ve dne poctivě chodili. Noc jest nevědomí pohanského a slepoty ži- dovské minula, když Kristus, Syn božie, pravé světlo, přišel na svět, aby osvietil ty, kteříž v stienu smrti bydléchu. Protož z řeči počaté ty věci k úžitku mnohému opatřme9). Najprvé přední řeč, že v noci slepoty duchovnie všeliké práce lidské daremnie jsú těch, kteříž jsú nedošli světla v Kristu jako dne jas- ného. A v tom se dotýče stránky najpotřebnější, k niežto křesťan rozumný prvotně1o) z viery má zřieti. Poněvadž všeliké pokolenie lidské zaneprázdněno jest úsilími těžkými, al1) těch úsilí čekaje úžitkuo časných, a mnozie věčných úžitkuo nadějí se, ale v noci to vše jednají12): protož rozumní lidé, ješto13) věří, že nynie jest čas práce, kterúž se zasluhuje věčné radosti, vždy se mají báti, aby v noci nevědomie a slepoty diela jich nebyla dělána, nebo daremná jsú. A tu se škoda pozná daremních děl, když se přestěhuje člověk na onu stranu s prázdnýma rukama. Čeho se chytí tu, Řím. XIII, 112—13]. 2 a. 2 b.
celú noc pracujíce nic sme nepoſpadli. Druhé2) to, jenžto3) die: Však v slovu tvém rozestru siet. Třetie4) to, kdež se die: A když to učinichu, popadli jsú aneb zahrnuli sú ryb mnozstvie veliké, až se s nimi siet jich trháše. To tělesně položivše, obraťmež se k rozumu5) du- chovnímu při těch slovích, a zvláště, kdež ta slova duchovně nejsú jako tělesně6). Lovení pracovité7) Pet- rovo prázdné, v němž přes celú noc u vodách kúpě8) se nic nepopadl jest, znamení i příklad jest noci du- chovnie, v niež všeliké práce lidské daremnie jsú, tak že nic k odplatě nebeské nižádný uloviti nemuož. Protož nám k úžitku se praví: Noc jest pominula, a den se jest přiblížil; protož, odvrhúce skutky temnosti, oblecme se v odění světla, abychom ve dne poctivě chodili. Noc jest nevědomí pohanského a slepoty ži- dovské minula, když Kristus, Syn božie, pravé světlo, přišel na svět, aby osvietil ty, kteříž v stienu smrti bydléchu. Protož z řeči počaté ty věci k úžitku mnohému opatřme9). Najprvé přední řeč, že v noci slepoty duchovnie všeliké práce lidské daremnie jsú těch, kteříž jsú nedošli světla v Kristu jako dne jas- ného. A v tom se dotýče stránky najpotřebnější, k niežto křesťan rozumný prvotně1o) z viery má zřieti. Poněvadž všeliké pokolenie lidské zaneprázdněno jest úsilími těžkými, al1) těch úsilí čekaje úžitkuo časných, a mnozie věčných úžitkuo nadějí se, ale v noci to vše jednají12): protož rozumní lidé, ješto13) věří, že nynie jest čas práce, kterúž se zasluhuje věčné radosti, vždy se mají báti, aby v noci nevědomie a slepoty diela jich nebyla dělána, nebo daremná jsú. A tu se škoda pozná daremních děl, když se přestěhuje člověk na onu stranu s prázdnýma rukama. Čeho se chytí tu, Řím. XIII, 112—13]. 2 a. 2 b.
Strana 8
Přísl. XX, 14]. Žalm XXXIII, [6, 8—9]. 3 a. kdež se die: Kopati nemohu, žebrati se stydím? Nebo tam bohatec nemohl jediné kruopěl4) mieti ani uže- brati. Protož co hroznějšího než to: upadnúti u věč- nost chudoby s prázdnýma rukama? Kteréžto věci lé- ním15) se přihodie, ješto čas úžitečný zameškají pro lenost; nebo léní nechtěl v létě dělati, protož v zimě bude žebrati, a nebude jemu dáno. A druhým se přihodí upadnúti u věčnost chudoby s prázdnýma rukama, o nichž jest již pověděno, jenžto, ač mnoho dělajie prací těch, o nichž se domnievají, že by radosti ne- beské za ně hodni byli, ale v noci hřiechuov a sle- poty přebývajíce, neuloví toho, což se domnievajie. Protož prvnějšiel6) potřeba jest: v tom se opatřiti slúzel7) pečlivému18), aby dělaje ve dne dělal. Ale k těm věcem, kteréž jsú povědieny o nedostatku lovu a práce daremní nočnie, dostatečna jest tato řeč svatého Petra, ješto die: Alevšak v slovu tvém ro- zestru siet. V tom oznamuje moc slov Kristových, že, což noc nemohla mieti, to slova Kristova v hoj- nost rozmnožila. Nebo jeho slova tak jsú dokonalá a mocná, že netoliko ty věci, kteréž jsú učiněny, skrze ně prospěch a úžitek mohú mieti, ale také i ty, kteréž nejsú, k jeho přikázaní musie býti, podlé Písma, ješto die: Slovem božím nebesa utvrzena jsú a duchem úst jeho všecka moc jich. Protož boj se Hospodina všecka země a před ním pohněte se všickni, kteříž bydlé na zemi na svě/tě. Nebo jest on řekl, a stalo se jest; přikázal jest, a stvořeno jest. Taková slova sama se oznamujie, kteraké moci jsú, aby mohla přikazo- vati takovému bytí na zemi a zřiezenie nebeskému a ustavení všeho světa s jeho plností. Protož písař to- hoto písma die: Boj se Hospodina všecka země a před ním pohněte se všickni, kteříž na světě bydlé. Nebo, Luk. XVI, [3]. 8
Přísl. XX, 14]. Žalm XXXIII, [6, 8—9]. 3 a. kdež se die: Kopati nemohu, žebrati se stydím? Nebo tam bohatec nemohl jediné kruopěl4) mieti ani uže- brati. Protož co hroznějšího než to: upadnúti u věč- nost chudoby s prázdnýma rukama? Kteréžto věci lé- ním15) se přihodie, ješto čas úžitečný zameškají pro lenost; nebo léní nechtěl v létě dělati, protož v zimě bude žebrati, a nebude jemu dáno. A druhým se přihodí upadnúti u věčnost chudoby s prázdnýma rukama, o nichž jest již pověděno, jenžto, ač mnoho dělajie prací těch, o nichž se domnievají, že by radosti ne- beské za ně hodni byli, ale v noci hřiechuov a sle- poty přebývajíce, neuloví toho, což se domnievajie. Protož prvnějšiel6) potřeba jest: v tom se opatřiti slúzel7) pečlivému18), aby dělaje ve dne dělal. Ale k těm věcem, kteréž jsú povědieny o nedostatku lovu a práce daremní nočnie, dostatečna jest tato řeč svatého Petra, ješto die: Alevšak v slovu tvém ro- zestru siet. V tom oznamuje moc slov Kristových, že, což noc nemohla mieti, to slova Kristova v hoj- nost rozmnožila. Nebo jeho slova tak jsú dokonalá a mocná, že netoliko ty věci, kteréž jsú učiněny, skrze ně prospěch a úžitek mohú mieti, ale také i ty, kteréž nejsú, k jeho přikázaní musie býti, podlé Písma, ješto die: Slovem božím nebesa utvrzena jsú a duchem úst jeho všecka moc jich. Protož boj se Hospodina všecka země a před ním pohněte se všickni, kteříž bydlé na zemi na svě/tě. Nebo jest on řekl, a stalo se jest; přikázal jest, a stvořeno jest. Taková slova sama se oznamujie, kteraké moci jsú, aby mohla přikazo- vati takovému bytí na zemi a zřiezenie nebeskému a ustavení všeho světa s jeho plností. Protož písař to- hoto písma die: Boj se Hospodina všecka země a před ním pohněte se všickni, kteříž na světě bydlé. Nebo, Luk. XVI, [3]. 8
Strana 9
poněvadž přikazuje tak mocně nebesóm i všemu světu, aby nebyvše ihned k jeho přikázanie ustavily jsú se se vší krású a plností svú, mnohem viece19) vám hli- něným lidem, ješto jste jako komáři před ním, muož přikazovati, a jako krůpě, ješto s okovu na zemi tekú. Ale snad slova Ježíšova nejsú tak mocna? Die svatý Pavel o moci slova jeho: Jenž jsa blesk slávy a zpuosoba potstaty jeho a nesa všecky věci slovem moci své . . . Všeckny věci nosie aneb zpravuje, nebo jim přikazuje, aby nebyvše k jeho slovu byly. Nebo skrze něho svět uči- něn jest; protož slova plná moci má20). Ale tuto svatý Petr o zvláštní moci jeho slov rozuměje21) die: Ale- však v slovu tvém rozestru siet. Opatřiv práci daremní celé noci i držie22), že v slovích jeho rozestra siet hojně uloví. Tyto věci jsú založenie23), na nichžto má pře- stati mysl lidí rozumných, že toliko v slovích Kristo- vých jest moc dobrým a zaslúžilým skutkóm, u věč- nosti k radování dostatečným24). Nebo jediné jsú mohla jeho slova přikazovati dobré skutky a moc jim dáti, aby bylo platné to, což se bude dělati. Druhé proto sú dostatečna slova jeho (dostatečna jsú) k zřiezení skutkuo/ dobrých, neb25) slova jeho jsú světlo v sobě podlé Písma, ješto die: Svítedlnice26) nohám mým jest slovo tvé, Pane Bože. To jest: kam bych měl kročiti nohami mými v světle slova tvého, to uzřím, uprostřed temností jsa postaven; zpravím kroky noh mých, abych nepadl a nezablúdil. A ne- toliko cestu dobrým skutkóm ukazuje světlo slova božího, ale také ukazuje to, kterakým zřiezením má člověk dobré skutky činiti, aby s nimi vzácen byl. Nebo ktož v boji bojuje, nebude korunován jinak, leč27) řádně bude bojovati. Třetí proto jsú dostatečna slova boží k dělání dobrých [Žid. I, 3.] 3 b. [Žalm CXIX, 105.] 9
poněvadž přikazuje tak mocně nebesóm i všemu světu, aby nebyvše ihned k jeho přikázanie ustavily jsú se se vší krású a plností svú, mnohem viece19) vám hli- něným lidem, ješto jste jako komáři před ním, muož přikazovati, a jako krůpě, ješto s okovu na zemi tekú. Ale snad slova Ježíšova nejsú tak mocna? Die svatý Pavel o moci slova jeho: Jenž jsa blesk slávy a zpuosoba potstaty jeho a nesa všecky věci slovem moci své . . . Všeckny věci nosie aneb zpravuje, nebo jim přikazuje, aby nebyvše k jeho slovu byly. Nebo skrze něho svět uči- něn jest; protož slova plná moci má20). Ale tuto svatý Petr o zvláštní moci jeho slov rozuměje21) die: Ale- však v slovu tvém rozestru siet. Opatřiv práci daremní celé noci i držie22), že v slovích jeho rozestra siet hojně uloví. Tyto věci jsú založenie23), na nichžto má pře- stati mysl lidí rozumných, že toliko v slovích Kristo- vých jest moc dobrým a zaslúžilým skutkóm, u věč- nosti k radování dostatečným24). Nebo jediné jsú mohla jeho slova přikazovati dobré skutky a moc jim dáti, aby bylo platné to, což se bude dělati. Druhé proto sú dostatečna slova jeho (dostatečna jsú) k zřiezení skutkuo/ dobrých, neb25) slova jeho jsú světlo v sobě podlé Písma, ješto die: Svítedlnice26) nohám mým jest slovo tvé, Pane Bože. To jest: kam bych měl kročiti nohami mými v světle slova tvého, to uzřím, uprostřed temností jsa postaven; zpravím kroky noh mých, abych nepadl a nezablúdil. A ne- toliko cestu dobrým skutkóm ukazuje světlo slova božího, ale také ukazuje to, kterakým zřiezením má člověk dobré skutky činiti, aby s nimi vzácen byl. Nebo ktož v boji bojuje, nebude korunován jinak, leč27) řádně bude bojovati. Třetí proto jsú dostatečna slova boží k dělání dobrých [Žid. I, 3.] 3 b. [Žalm CXIX, 105.] 9
Strana 10
4 a. skutkuov, nebo28) Buoh nic nemiluje aniž se jemu co líbí, jediné to, což on zvoluje a čemu chce. Protož nic nemiluje aniž se jemu co líbí, jediné to, což on při- kazuje, co velí a čemu učí; to jest zvolil, tomu chce a to se jemu líbí. Protož najprvé nalezl sám u sebe sobě libé věci. Těm chce a ty přikazuje a k těm jest všeliké slovo své vydal, aby činíce je vuoli jeho na- plnili; a netoliko aby vuoli jeho tak naplnili, ale aby z slov jeho mohli znáti, kde a v čem jeho vuoli plniti mají; a kdyby v čem odešli od jeho vuole nebo ji po- tupili přestúpením, aby věřili, že jsú jeho rozhněvali, milost jeho ztratili a v hřiech smrtedlný že jsú upadli. Protož ku poznání a k naplnění líbezné vuole božie jest slovo jeho. Protož kterakékoli skutky veliké sva- tosti anebo slavné pověsti měl by člověk, a29) ne- pošli-li jsú z pravdy slov Kristových, nemuož v nich vuole boží naplniti ani se jí slíbiti30). Nebo nižádný člověk ze všech lidí nebyl jest v radě božie, aby se otá/zal na dobré skutky a ukázal lidem pravější cestu než tu, kterúž jesti on prvotně31) sám u sebe nalezl, zvolil a v slovích přikázaní vydal a oznámil jest všem, ktož chtie jeho vuoli líbeznú naplniti a milost jeho nalézti, aby to činili, a pakli tiem pohrzejí32), aby jeho hněv nad sebú ustavili a jej věčně s ďábly protiv- nými nesli; na tom jest viera člověku zavázána. Protož tuto potřebné promluvenie jest svatého Petra, ješto die: Však v slovu tvém rozestru siet, aby nás naučil pravému úžitku v úsilí dobrých skutkuo, aby- chom se nepokúšeli siet púštěti k dielóm duchovním, jediné toliko v slovích Kristových, neb jinak daremná práce bude. Kterýchžto prací daremních nynie pln jest svět, ješto podlé zámysluo33) dávných a slovutných pokrytcuov tak je koná svět a naděje se spasenie v nich; 10
4 a. skutkuov, nebo28) Buoh nic nemiluje aniž se jemu co líbí, jediné to, což on zvoluje a čemu chce. Protož nic nemiluje aniž se jemu co líbí, jediné to, což on při- kazuje, co velí a čemu učí; to jest zvolil, tomu chce a to se jemu líbí. Protož najprvé nalezl sám u sebe sobě libé věci. Těm chce a ty přikazuje a k těm jest všeliké slovo své vydal, aby činíce je vuoli jeho na- plnili; a netoliko aby vuoli jeho tak naplnili, ale aby z slov jeho mohli znáti, kde a v čem jeho vuoli plniti mají; a kdyby v čem odešli od jeho vuole nebo ji po- tupili přestúpením, aby věřili, že jsú jeho rozhněvali, milost jeho ztratili a v hřiech smrtedlný že jsú upadli. Protož ku poznání a k naplnění líbezné vuole božie jest slovo jeho. Protož kterakékoli skutky veliké sva- tosti anebo slavné pověsti měl by člověk, a29) ne- pošli-li jsú z pravdy slov Kristových, nemuož v nich vuole boží naplniti ani se jí slíbiti30). Nebo nižádný člověk ze všech lidí nebyl jest v radě božie, aby se otá/zal na dobré skutky a ukázal lidem pravější cestu než tu, kterúž jesti on prvotně31) sám u sebe nalezl, zvolil a v slovích přikázaní vydal a oznámil jest všem, ktož chtie jeho vuoli líbeznú naplniti a milost jeho nalézti, aby to činili, a pakli tiem pohrzejí32), aby jeho hněv nad sebú ustavili a jej věčně s ďábly protiv- nými nesli; na tom jest viera člověku zavázána. Protož tuto potřebné promluvenie jest svatého Petra, ješto die: Však v slovu tvém rozestru siet, aby nás naučil pravému úžitku v úsilí dobrých skutkuo, aby- chom se nepokúšeli siet púštěti k dielóm duchovním, jediné toliko v slovích Kristových, neb jinak daremná práce bude. Kterýchžto prací daremních nynie pln jest svět, ješto podlé zámysluo33) dávných a slovutných pokrytcuov tak je koná svět a naděje se spasenie v nich; 10
Strana 11
a každý podlé svých zámysluov hledá Boha v činech soběvolných, jakž chce a když chce a v čem chce, nedbaje na to mnoho, líbí-li se Bohu s tiem, či nelíbí. Třetie stránka té řeči předložené34) jest toto: A když to učinichu, zahrnuli sú ryb mnozstvie veliké, i trháše se sít jich. Ta slova mají stránku divu tělesného z moci slov Kristových v polapenie mnozstvie ryb, pro něž se trhala siet Petrova. A mohú ty věci zevnitřnie tělesné Petrovy býti přieklad jiných duchovních jeho, jakožto lovu jeho duchovního, sietí jeho duchovních a dránie těch sítí duchovně. Nebo zjevno jest tuto i jinde ve čtenie, že Pán Ježíš, povolav jeho od lovu tělesného ryb tělesných, řekl jest: Poďte po mně35), a učiním vás rybáře lidské. Protož, poněvadž Petra a jiné apo- štoly zdělal jest rybáře, aby lidi lovili, tehdy36) i sieti k tomu lovenie dal jest jim. A ty sieti najprvé sú Kristovy a potom Petrovy, a ty sieti sú slovo Kristovo anebo zákon jeho a tak všeliké písmo svaté od Boha vydané, z něhož rozumnie lidé mohú naučeni býti. Protož ta svatá písma, podobně jako siet tělesná plete se a vieže, jeden uzlík k druhému, až veliká a celá siet bude: takéž37) pravda písma svatého jedna druhé se přídrží, až tak všecky spolu osáhnú38) mnozstvie věřících a každého zvláště se všemi jeho věcmi duchov- ními i tělesnými, aby, jsa celú okročen sietí, vytažen mohl býti z moře tohoto světa. A muož ta39) siet vy- táhnúti z moře hlubokých hřiechuo a těžkých, když se kto40) sietí táhnúti dá. Ale že se trhala siet pro mnozstvie, muožem roz- uměti, že ne pro mnozstvie věřících trhala se siet viery, jenž jest Petrova siet. Ale jako v moři tělesném v siet mnohé věci odporné vcházejie, takéž se namiesí zatracencuov, kacieřuo a pohoršiteluov, jenž najprvé Mat. IV, [19]. 4 b. II
a každý podlé svých zámysluov hledá Boha v činech soběvolných, jakž chce a když chce a v čem chce, nedbaje na to mnoho, líbí-li se Bohu s tiem, či nelíbí. Třetie stránka té řeči předložené34) jest toto: A když to učinichu, zahrnuli sú ryb mnozstvie veliké, i trháše se sít jich. Ta slova mají stránku divu tělesného z moci slov Kristových v polapenie mnozstvie ryb, pro něž se trhala siet Petrova. A mohú ty věci zevnitřnie tělesné Petrovy býti přieklad jiných duchovních jeho, jakožto lovu jeho duchovního, sietí jeho duchovních a dránie těch sítí duchovně. Nebo zjevno jest tuto i jinde ve čtenie, že Pán Ježíš, povolav jeho od lovu tělesného ryb tělesných, řekl jest: Poďte po mně35), a učiním vás rybáře lidské. Protož, poněvadž Petra a jiné apo- štoly zdělal jest rybáře, aby lidi lovili, tehdy36) i sieti k tomu lovenie dal jest jim. A ty sieti najprvé sú Kristovy a potom Petrovy, a ty sieti sú slovo Kristovo anebo zákon jeho a tak všeliké písmo svaté od Boha vydané, z něhož rozumnie lidé mohú naučeni býti. Protož ta svatá písma, podobně jako siet tělesná plete se a vieže, jeden uzlík k druhému, až veliká a celá siet bude: takéž37) pravda písma svatého jedna druhé se přídrží, až tak všecky spolu osáhnú38) mnozstvie věřících a každého zvláště se všemi jeho věcmi duchov- ními i tělesnými, aby, jsa celú okročen sietí, vytažen mohl býti z moře tohoto světa. A muož ta39) siet vy- táhnúti z moře hlubokých hřiechuo a těžkých, když se kto40) sietí táhnúti dá. Ale že se trhala siet pro mnozstvie, muožem roz- uměti, že ne pro mnozstvie věřících trhala se siet viery, jenž jest Petrova siet. Ale jako v moři tělesném v siet mnohé věci odporné vcházejie, takéž se namiesí zatracencuov, kacieřuo a pohoršiteluov, jenž najprvé Mat. IV, [19]. 4 b. II
Strana 12
5 a. Abak. [II, 4]. vcházejí u vrš4l) viery povolujíce některak vieře, a42) v času pokušení pohoršie se aneb v kacieřstvie se obrátie. A takoví siet viery trhají; a čiem viece takového zlosynstvie v siet viery vejde, tiem viece tu siet zderú, tak že mezi nimi viera božie spojená s slovy božími zahyne, tak že jediné usty vyznávajie Boha a Pána Jezukrista a znamenie posvátná na nich zuostanú ze- vnitř. Nebo dábel opatrně vuokol jde43) s těmi po- běhlými lidmi, jenž v siet viery vcházejí falešně a derú ji; však tak, aby některé/ stránky těch sietí na sobě měl, jakožto křest tělesný a jiné věci posvátné, aby tak hole44) náh neostal, jako zjevný pohan; ale jinak všeliké pravdy písma svatého déře. Ale mnozstvie věřících a vyvolených muož osáhnúti ta siet. A byť jich bylo bez čísla tisícuov, oniť pro to mnozstvie nederú sieti viery té, spojené z mnohých pravd písma svatého. Nebo se neumdlévá, ani súžena bývá viera mnozstvím věřících, ale viece se posiluje a pevnějšie i tvrdšie bývá; nebo každý z nich sám z sebe rozmáhá tu vieru a tvrdí ji, nebo z viery živ jest a jest příčina pomocná i přiekladná jiným k věření. Pakli by kto polehčil z nich viery, ihned jiní hledie opra- viti to. Protož mnozství věřících jest moc a síla viery. A že45) tato siet viery jediné ty vytáhne z moře tohoto světa a z hlubokosti hřiechuov, kteříž konečně46) ostanú v sieti, netrhajíce nižádné stránky těch sietí. Nebo kdežkoli protrhnú tu siet zrušením které pravdy, z nichž jest ta siet svázána, tuť tak neostanú aniž mohú ostati v té sieti, a hlubokost moře potopí je. Aniž také bude vytažen kto tauto sietí, jediné ten, ktož se dá táhnúti sietí tam, kamž zpráva47) rybářuov Kristových siet miení táhnúti; a nedá-li se kto táhnúti tau sietí viery, nemuož vytažen býti. 12
5 a. Abak. [II, 4]. vcházejí u vrš4l) viery povolujíce některak vieře, a42) v času pokušení pohoršie se aneb v kacieřstvie se obrátie. A takoví siet viery trhají; a čiem viece takového zlosynstvie v siet viery vejde, tiem viece tu siet zderú, tak že mezi nimi viera božie spojená s slovy božími zahyne, tak že jediné usty vyznávajie Boha a Pána Jezukrista a znamenie posvátná na nich zuostanú ze- vnitř. Nebo dábel opatrně vuokol jde43) s těmi po- běhlými lidmi, jenž v siet viery vcházejí falešně a derú ji; však tak, aby některé/ stránky těch sietí na sobě měl, jakožto křest tělesný a jiné věci posvátné, aby tak hole44) náh neostal, jako zjevný pohan; ale jinak všeliké pravdy písma svatého déře. Ale mnozstvie věřících a vyvolených muož osáhnúti ta siet. A byť jich bylo bez čísla tisícuov, oniť pro to mnozstvie nederú sieti viery té, spojené z mnohých pravd písma svatého. Nebo se neumdlévá, ani súžena bývá viera mnozstvím věřících, ale viece se posiluje a pevnějšie i tvrdšie bývá; nebo každý z nich sám z sebe rozmáhá tu vieru a tvrdí ji, nebo z viery živ jest a jest příčina pomocná i přiekladná jiným k věření. Pakli by kto polehčil z nich viery, ihned jiní hledie opra- viti to. Protož mnozství věřících jest moc a síla viery. A že45) tato siet viery jediné ty vytáhne z moře tohoto světa a z hlubokosti hřiechuov, kteříž konečně46) ostanú v sieti, netrhajíce nižádné stránky těch sietí. Nebo kdežkoli protrhnú tu siet zrušením které pravdy, z nichž jest ta siet svázána, tuť tak neostanú aniž mohú ostati v té sieti, a hlubokost moře potopí je. Aniž také bude vytažen kto tauto sietí, jediné ten, ktož se dá táhnúti sietí tam, kamž zpráva47) rybářuov Kristových siet miení táhnúti; a nedá-li se kto táhnúti tau sietí viery, nemuož vytažen býti. 12
Strana 13
Kapitola třetí. Ale tuto jest pochyba o rybářích, kteří jsú Kristovi. Nebo mnozie jsú, o nichž se zdá, že by Kristovi byli, a púštějí siet v moře v noci rok, dvě létě, deset let neb viece, a nic nemohú uloviti, ne/bo v noci loví a sieti majie zedrané a splácenél) provázky shnilými, s smysly smiešené rozličných lidí a nejisté, z nichžto sobě sieti vieží. A mnozie by mohli řieci: Po vše časy v noci loviece, nemuožem jisti býti, bychom jednoho ku pokání ulovili. A mnozie uloví celú obec sobě k úžitku, aby břicho pásli jich statky a aby vlny střihli a mléko dojili a stádo na roztrhánie najhoršie zvěři dali. Běda jim bude s takým lovem. Ale že2) tuto mluvíme, že sieti Petrovy jest viera Kristova, založená na sloviech jeho, kterúžtu sietí má člověk vytažen býti z moře hlubokého tohoto světa a z jeho nepravosti. Nebo podobně jako v moři těles- ném ryby kdes tam v hlubinách temných přebývají, takéž lidé zde v světě jakožto v husté tmě přebývajie, nemohúce viděti ani za se ani před se anižto na levo ani na pravo, ničehuož nic nikdiež nemohau jistiti3) ani jednú nohú bezpečně stúpiti, kdež by pád, úraz a blud nebyl jim přítomen. Protož Petrova siet viery jediná k zachování života ostává člověku v takovém nebezpečenstvie, aby v takové tmě jako v hlubokosti morské mohl se viery chytiti a utéci zlého, ješto jest obklíčilo člověka na každém miestě, aby jeho po- chytě4) v zahynutí postavilo. Nebo člověk naplněn(ý) [jest] proměn, jimiž se pudí5) sem i tam jako lodí prudkými větry, jemuž ty proměny nepřepustie za malú chvieli“) v témž postáti, vždy jím hýbají a jakás chtěnie nová jemu přinášejie, aby něčemu jinak chtěl, 5 b. 13
Kapitola třetí. Ale tuto jest pochyba o rybářích, kteří jsú Kristovi. Nebo mnozie jsú, o nichž se zdá, že by Kristovi byli, a púštějí siet v moře v noci rok, dvě létě, deset let neb viece, a nic nemohú uloviti, ne/bo v noci loví a sieti majie zedrané a splácenél) provázky shnilými, s smysly smiešené rozličných lidí a nejisté, z nichžto sobě sieti vieží. A mnozie by mohli řieci: Po vše časy v noci loviece, nemuožem jisti býti, bychom jednoho ku pokání ulovili. A mnozie uloví celú obec sobě k úžitku, aby břicho pásli jich statky a aby vlny střihli a mléko dojili a stádo na roztrhánie najhoršie zvěři dali. Běda jim bude s takým lovem. Ale že2) tuto mluvíme, že sieti Petrovy jest viera Kristova, založená na sloviech jeho, kterúžtu sietí má člověk vytažen býti z moře hlubokého tohoto světa a z jeho nepravosti. Nebo podobně jako v moři těles- ném ryby kdes tam v hlubinách temných přebývají, takéž lidé zde v světě jakožto v husté tmě přebývajie, nemohúce viděti ani za se ani před se anižto na levo ani na pravo, ničehuož nic nikdiež nemohau jistiti3) ani jednú nohú bezpečně stúpiti, kdež by pád, úraz a blud nebyl jim přítomen. Protož Petrova siet viery jediná k zachování života ostává člověku v takovém nebezpečenstvie, aby v takové tmě jako v hlubokosti morské mohl se viery chytiti a utéci zlého, ješto jest obklíčilo člověka na každém miestě, aby jeho po- chytě4) v zahynutí postavilo. Nebo člověk naplněn(ý) [jest] proměn, jimiž se pudí5) sem i tam jako lodí prudkými větry, jemuž ty proměny nepřepustie za malú chvieli“) v témž postáti, vždy jím hýbají a jakás chtěnie nová jemu přinášejie, aby něčemu jinak chtěl, 5 b. 13
Strana 14
pro nětco se rozpúštěl?), z sebe v daremnosti vycházeje, v lehkosti8) se obraceje,/ pro něco9) se popúzeje horli- vostí, bez moci ostávajelo) v lehkostil1), pro nětco se mútěl2), něčeho se boje a v něčem se bláznivě raduje, něčím obtiežen jsa, s tiem sobě stýštěl3). A tak tiem i jiným zlým vždy hýbán bývá a s tiem stojie v přieči- nách14) světa, pomocných tomu všemu zlému, a upro- střed dábluov, jenž patřie na člověka, aby jej v těch věcech umrtvili, nebo15) skrze zlé libosti anebo skrze zisk tělesný nebo skrze nemilosti nebo skrze zlé mi- losti16) a přiezně tělesné nebo skrze stud a útulnost17) nebo skrze pýchu a smělost nebo skrze bázeň a po- chybenie18) nebo skrze nevěru a zuofanie anebo skrze jiná přestúpenie chtiece člověka od Boha odraziti. To kromě těch osídl, kterážto v světě běžie skrze svody a bezpráví čitedlná19). Protož sieti viery Petrovy po- třebie jest, jiež on mnohé vytáhl jest z hlubokosti moře, ukrutných vlnobití dábelských. Protož ktož jsú v té sieti a ktož se jie dadie táh- núti z hlubokosti toho moře? A nemuož o jiném to řečeno býti, než o tom, ktož mysl'é a žádá z viery živ býti v každé stránce svých věcí, aby mohl poroz- uměti z viery, kam aneb kterými proměnami anebo dábly hýbán bývá, aby se v tom na vieře písma sva- tého zastavoval20) jako slepý, ješto by v husté tmě byl, že by nemohl nikam jistě kročiti, leč by kto jemu ruky podal a vedl jeho bezpečně. Tak jest viera, ješto ne- muožem bez nie21) ničemuž řieci zlé ani dobré, leč prvé na to skrze vieru pohledíme a poznáme skrze ni, co dobré anebo zlé jest. Takéž o duchovních a boz- ských věcech nic nemuožem jistiti právě, jediné věřiti, jakož die sva/tý Pavel: Viera jest o věcech nevidomých, 6 b. Žid. XI, t1. k nimžto naději máme. Věřieme, že Buoh jest Trojice 6 a. 14
pro nětco se rozpúštěl?), z sebe v daremnosti vycházeje, v lehkosti8) se obraceje,/ pro něco9) se popúzeje horli- vostí, bez moci ostávajelo) v lehkostil1), pro nětco se mútěl2), něčeho se boje a v něčem se bláznivě raduje, něčím obtiežen jsa, s tiem sobě stýštěl3). A tak tiem i jiným zlým vždy hýbán bývá a s tiem stojie v přieči- nách14) světa, pomocných tomu všemu zlému, a upro- střed dábluov, jenž patřie na člověka, aby jej v těch věcech umrtvili, nebo15) skrze zlé libosti anebo skrze zisk tělesný nebo skrze nemilosti nebo skrze zlé mi- losti16) a přiezně tělesné nebo skrze stud a útulnost17) nebo skrze pýchu a smělost nebo skrze bázeň a po- chybenie18) nebo skrze nevěru a zuofanie anebo skrze jiná přestúpenie chtiece člověka od Boha odraziti. To kromě těch osídl, kterážto v světě běžie skrze svody a bezpráví čitedlná19). Protož sieti viery Petrovy po- třebie jest, jiež on mnohé vytáhl jest z hlubokosti moře, ukrutných vlnobití dábelských. Protož ktož jsú v té sieti a ktož se jie dadie táh- núti z hlubokosti toho moře? A nemuož o jiném to řečeno býti, než o tom, ktož mysl'é a žádá z viery živ býti v každé stránce svých věcí, aby mohl poroz- uměti z viery, kam aneb kterými proměnami anebo dábly hýbán bývá, aby se v tom na vieře písma sva- tého zastavoval20) jako slepý, ješto by v husté tmě byl, že by nemohl nikam jistě kročiti, leč by kto jemu ruky podal a vedl jeho bezpečně. Tak jest viera, ješto ne- muožem bez nie21) ničemuž řieci zlé ani dobré, leč prvé na to skrze vieru pohledíme a poznáme skrze ni, co dobré anebo zlé jest. Takéž o duchovních a boz- ských věcech nic nemuožem jistiti právě, jediné věřiti, jakož die sva/tý Pavel: Viera jest o věcech nevidomých, 6 b. Žid. XI, t1. k nimžto naději máme. Věřieme, že Buoh jest Trojice 6 a. 14
Strana 15
svatá: Otec, Syn i Duch svatý, jeden Buoh, stvořitel nebe a země, a že Kristus, syn božie, jest pravý Buoh a pravý člověk, Duchem svatým počatý v životě panny Marije a z nie narozený; a tak i o jiných věcech du- chovních a nebeských a o budúcích, o vzkřiešenie dob- rých i zlých. A těch všech věcí dalekých a nevido- mých muožem se dotýkati skrze vieru, položenú v slo- viech božiech, postaveni jsúce jako ve tmě, daleko od těch věcí, o nichžto ani viděti ani co jistiti muožem, jediné skrze vieru mdle. Protož ke všem věcem viery potřebie jest, nebo bez nie nižádný se Bohu líbiti ne- žid. XI, 161. muože. Kamž se bez ní pohne člověk, jako by se v temnú propast vrazil, že ihned tudiež22) blud po- chytí člověka. Kapitola čtvrtá. Ale žel) se o vieře tato rozumnost potřebná2) před- kládá, že na sloviech božích stojie, aby snáze člověku bylo; když věřie Bohu, tehdy věřie i slovóm jeho. Jakož věřie, že jest pravý Buoh, takéž věřie, že jeho slova pravá jsú. A jakož věřie, že on neproměnný Buoh jest, takéž věří, že jeho slova nemohú se pro- měniti v tom, čehož potvrzujie, a že jinak nemuož býti to, čehož ona potvrzujie, jakožto3) v tom: kdo je učinie, má milost božie a jest požehnaný se vším, což má, a ktož přestupuje slova božie, hřešie smrte- dlně a padá v hněv boží a jest proklatý se vším, což má. A že4) tato jedna stránka viery mohla by mnoho do/brého přivésti lidem, aby takéž zavázanie5) drželi z viery, že nepochybně padají v hněv božie a v vinu hřiecha smrtedlného zrušeniem kteréhožkoli slova bo- žího, a zachováním jeho činie vuoli božie a mají 7 a. 15
svatá: Otec, Syn i Duch svatý, jeden Buoh, stvořitel nebe a země, a že Kristus, syn božie, jest pravý Buoh a pravý člověk, Duchem svatým počatý v životě panny Marije a z nie narozený; a tak i o jiných věcech du- chovních a nebeských a o budúcích, o vzkřiešenie dob- rých i zlých. A těch všech věcí dalekých a nevido- mých muožem se dotýkati skrze vieru, položenú v slo- viech božiech, postaveni jsúce jako ve tmě, daleko od těch věcí, o nichžto ani viděti ani co jistiti muožem, jediné skrze vieru mdle. Protož ke všem věcem viery potřebie jest, nebo bez nie nižádný se Bohu líbiti ne- žid. XI, 161. muože. Kamž se bez ní pohne člověk, jako by se v temnú propast vrazil, že ihned tudiež22) blud po- chytí člověka. Kapitola čtvrtá. Ale žel) se o vieře tato rozumnost potřebná2) před- kládá, že na sloviech božích stojie, aby snáze člověku bylo; když věřie Bohu, tehdy věřie i slovóm jeho. Jakož věřie, že jest pravý Buoh, takéž věřie, že jeho slova pravá jsú. A jakož věřie, že on neproměnný Buoh jest, takéž věří, že jeho slova nemohú se pro- měniti v tom, čehož potvrzujie, a že jinak nemuož býti to, čehož ona potvrzujie, jakožto3) v tom: kdo je učinie, má milost božie a jest požehnaný se vším, což má, a ktož přestupuje slova božie, hřešie smrte- dlně a padá v hněv boží a jest proklatý se vším, což má. A že4) tato jedna stránka viery mohla by mnoho do/brého přivésti lidem, aby takéž zavázanie5) drželi z viery, že nepochybně padají v hněv božie a v vinu hřiecha smrtedlného zrušeniem kteréhožkoli slova bo- žího, a zachováním jeho činie vuoli božie a mají 7 a. 15
Strana 16
Řím X, [171. 7 b. milost boží, a požehnánie jeho toliko těm sú, ješto tak věřie a tak činie. Ale ty věci mohú státi v těch, v nichž viera rozumná a živá jest, v nichž bázeň boží a milování jeho přebývá; mrtvá víra a slepá toho nemůž mieti. Ale že6) svatý Pavel o vieře die, že viera z slyšení jest, a slyšenie z slova Jezukristova. Tu rozum7) muož býti, že, ač viera na každém slovu božiem založena jest, ale toliko podlé úmysluo Kristových úžitečně nám viera na nich stojí, to jest: nám křesťanuom. Nebo zákon židovský má nedostatek v zákoně Kristově podlé následovánie tělesných v obětech a v jiných spravedlnostech těla, kteréž jim zákon starý tělestně8) v podobenstvie ukazoval; a jakož ta podobenství zna- menala sú Krista aneb ukazovala svým znamenáním, tak v Kristu pravdu mají. Protož k těm věcem hle- díce, můžem rozuměti, že mnohá slova božie v zákoně prvním nejsú víra nám k následování telat; ale jelikož telata znamenala sú Krista, obět pravú za hřiechy, protož v Kristu jsú nám viera telata, nebo on nám hodnú9) vieru těch telat přivedl jest sám sebú. Protož pravé jest, že viera z slyšenie [jest] slova Jezukristova, aby Piesma tak slyšal a tak držal, jakož jich smysl z slov Kristových a jeho pravdy nám k úžitku po- tvrdí, jakožto všemi věcmi, kteréž se k naučenie před- kládají, má/me se ujistiti v slovích Kristových, aby nám jako viera ostalo, uzřieme-li, že nám slova Kristova toho potvrdí, že ta naučenie mají spojenie s slovy Kristovými a v nich jsú založena neoklamaně10). Nebo i piesma židovská i jiná lidská mohú zakládána býti v slovích Kristových i v jeho přiekladu lstívě s oklamáním, jež proto přiměšují ta piesmal1) k Kristovi a k jeho slovům, aby lhali oděnějí12) lidu v těch písmích 16
Řím X, [171. 7 b. milost boží, a požehnánie jeho toliko těm sú, ješto tak věřie a tak činie. Ale ty věci mohú státi v těch, v nichž viera rozumná a živá jest, v nichž bázeň boží a milování jeho přebývá; mrtvá víra a slepá toho nemůž mieti. Ale že6) svatý Pavel o vieře die, že viera z slyšení jest, a slyšenie z slova Jezukristova. Tu rozum7) muož býti, že, ač viera na každém slovu božiem založena jest, ale toliko podlé úmysluo Kristových úžitečně nám viera na nich stojí, to jest: nám křesťanuom. Nebo zákon židovský má nedostatek v zákoně Kristově podlé následovánie tělesných v obětech a v jiných spravedlnostech těla, kteréž jim zákon starý tělestně8) v podobenstvie ukazoval; a jakož ta podobenství zna- menala sú Krista aneb ukazovala svým znamenáním, tak v Kristu pravdu mají. Protož k těm věcem hle- díce, můžem rozuměti, že mnohá slova božie v zákoně prvním nejsú víra nám k následování telat; ale jelikož telata znamenala sú Krista, obět pravú za hřiechy, protož v Kristu jsú nám viera telata, nebo on nám hodnú9) vieru těch telat přivedl jest sám sebú. Protož pravé jest, že viera z slyšenie [jest] slova Jezukristova, aby Piesma tak slyšal a tak držal, jakož jich smysl z slov Kristových a jeho pravdy nám k úžitku po- tvrdí, jakožto všemi věcmi, kteréž se k naučenie před- kládají, má/me se ujistiti v slovích Kristových, aby nám jako viera ostalo, uzřieme-li, že nám slova Kristova toho potvrdí, že ta naučenie mají spojenie s slovy Kristovými a v nich jsú založena neoklamaně10). Nebo i piesma židovská i jiná lidská mohú zakládána býti v slovích Kristových i v jeho přiekladu lstívě s oklamáním, jež proto přiměšují ta piesmal1) k Kristovi a k jeho slovům, aby lhali oděnějí12) lidu v těch písmích 16
Strana 17
a skrze Krista. Protož z potřeby13) musí všeliké učenie zkušeno býti skrze slova Kristova a skrze jeho život, měří-li se14) k jeho příkladóm i slovům. Ty věci opatře múdrý, srozumieť, stojí-li ta naučenie v slovích Kristo- vých; tehdyť budú viera. (Ale že ecetera.) Kapitola pátá. Ale žel) mnohé věci k věření přieslušejie a mnohé se o věření2) pravie nebo potvrzujie o věření, jenž ne- jsú viera ani k věření podobné. Nebo čas najhoršie přišel jest, že se tak zle na vieře lidé znají, že vieru pravú křesťanskú za blud a za kacieřstvie mají a ve mnohých stránkách púhé kacieřstvie za vieru držie. A o to3) jest rozdělenie veliké v lidu nynie, a dvě straně jsta, ješto se kaceřujeta jedna druhú.4) Nebo hnutí ve- liké stalo se jest od dávna a záští5) u vieře, že lid tak daleko zašel jest od viery, že jediné obyčeje lidmi uvedené, mrtvé a bludné za vieru má, a viery pravé tak velmi nezná, že se jemu zdá bludem kacieřským. A o to již bojové a svárové, mordové, pálenie a mnoſhé hřiechy stali jsú se mezi tiem lidem. A tiem viece zatvrdili jsú se zlí lidé s těžší nenávistí proti pravé vieře. A z té přiečiny nesnadně nynie poznajie vieru, ana již smrdí všicka kacieřstvím a nepřiezní, hanění pro ni všudy rozmnožené. Ale tento smysl dávný múdrých lidí potřeben6) jest zachovati v takových zapleteních, kdež se bludové ctie jako viera, aby ho- tovi byli rozumně věřiti všemu, což Buoh chce, aby věřeno bylo, a nic aby nevěřili, což Buoh nechce, aby věřeno bylo, a takť se sjednají7) s Bohem u vuoli u věře- ní, nic nechtiece držeti za vieru, což jim on nerozkázal za vieru mieti, a což jim on věřiti velí, tomu věřie[c]. 8 a. Chelčického „Sít víry“. 2. 17
a skrze Krista. Protož z potřeby13) musí všeliké učenie zkušeno býti skrze slova Kristova a skrze jeho život, měří-li se14) k jeho příkladóm i slovům. Ty věci opatře múdrý, srozumieť, stojí-li ta naučenie v slovích Kristo- vých; tehdyť budú viera. (Ale že ecetera.) Kapitola pátá. Ale žel) mnohé věci k věření přieslušejie a mnohé se o věření2) pravie nebo potvrzujie o věření, jenž ne- jsú viera ani k věření podobné. Nebo čas najhoršie přišel jest, že se tak zle na vieře lidé znají, že vieru pravú křesťanskú za blud a za kacieřstvie mají a ve mnohých stránkách púhé kacieřstvie za vieru držie. A o to3) jest rozdělenie veliké v lidu nynie, a dvě straně jsta, ješto se kaceřujeta jedna druhú.4) Nebo hnutí ve- liké stalo se jest od dávna a záští5) u vieře, že lid tak daleko zašel jest od viery, že jediné obyčeje lidmi uvedené, mrtvé a bludné za vieru má, a viery pravé tak velmi nezná, že se jemu zdá bludem kacieřským. A o to již bojové a svárové, mordové, pálenie a mnoſhé hřiechy stali jsú se mezi tiem lidem. A tiem viece zatvrdili jsú se zlí lidé s těžší nenávistí proti pravé vieře. A z té přiečiny nesnadně nynie poznajie vieru, ana již smrdí všicka kacieřstvím a nepřiezní, hanění pro ni všudy rozmnožené. Ale tento smysl dávný múdrých lidí potřeben6) jest zachovati v takových zapleteních, kdež se bludové ctie jako viera, aby ho- tovi byli rozumně věřiti všemu, což Buoh chce, aby věřeno bylo, a nic aby nevěřili, což Buoh nechce, aby věřeno bylo, a takť se sjednají7) s Bohem u vuoli u věře- ní, nic nechtiece držeti za vieru, což jim on nerozkázal za vieru mieti, a což jim on věřiti velí, tomu věřie[c]. 8 a. Chelčického „Sít víry“. 2. 17
Strana 18
8 Pak komuž se zdá v takých věcech pochybení8), že by řekl: nevím, co on chce, aby věřeno bylo, a čemu nechce, aby nebylo věřeno, — k tomu má pravý rozum požieván býti; nebo kdyby to nevědomé9) bylo, tehdy nikdy od nižádného nebylo by naplněno. Ale želo) jest mnozstvie věřiecích již přeběhlol1), ješto12) jsú věřili, jakož jest on chtěl, nebo viera, jednú daná svatým, mnoho jest již následovníkuov měla, a po- něvadž jednú dána jest viera, z tohoť muož známo býti, v čem a kterak dána jest, a že ne jinde, jediné skrze Jezukrista, rozmnožitele viery, a to v zákoně svém skrze apoštoly své. Protož toť chce, aby věřeno bylo, což jest v zákoně svém skrze apoštoly své za vieru ostavil, a co prvnie písma za vieru o Bohu neb o jiné pravdě za vieru věřícím v Krista ukázati mohú; toť jest viera božie a křesťanská. Nebo při těch při všech věcech, kteréž se přikazují a majie držány býti, vierať musí býti; nebo ani držeti ani plniti muož kto13), musíť najprvé věřiti Bohu a jeho slovóm, jakož ona učie a vedú člověka. Protož čině člověk tak a drže, jakožto jemu Kristus v zákoně svém přikazuje, z viery jest živ. Protož uptániel4) na vieru jest v zákoně božím ostaveno, a což jest on za vieru ostavil, to chce, aby věřeno bylo, a což nám ten zákon za vieru neukazuje, abychom nevěřili. Nebo jakož by viera od Boha vy- daná pohaněna byla, ktož by jie pohrzel, nechtě jie povoliti a jí držeti v skutku, takéž bývá pohaněna viera božie od toho, ktož držie za vieru věci cizie, vieře božie odporné. A poněvadž jest on vydal jednú vieru svatým dostatečnú, tehda každá viera, kteréž jest on nevydal jednú svatým, jest odporna vieře božie. Protož on nechce tomu věření jako sobě protivnému15); nebo die Pán Ježíš: Mějte vieru boží. Mar. XI, [22]. 18
8 Pak komuž se zdá v takých věcech pochybení8), že by řekl: nevím, co on chce, aby věřeno bylo, a čemu nechce, aby nebylo věřeno, — k tomu má pravý rozum požieván býti; nebo kdyby to nevědomé9) bylo, tehdy nikdy od nižádného nebylo by naplněno. Ale želo) jest mnozstvie věřiecích již přeběhlol1), ješto12) jsú věřili, jakož jest on chtěl, nebo viera, jednú daná svatým, mnoho jest již následovníkuov měla, a po- něvadž jednú dána jest viera, z tohoť muož známo býti, v čem a kterak dána jest, a že ne jinde, jediné skrze Jezukrista, rozmnožitele viery, a to v zákoně svém skrze apoštoly své. Protož toť chce, aby věřeno bylo, což jest v zákoně svém skrze apoštoly své za vieru ostavil, a co prvnie písma za vieru o Bohu neb o jiné pravdě za vieru věřícím v Krista ukázati mohú; toť jest viera božie a křesťanská. Nebo při těch při všech věcech, kteréž se přikazují a majie držány býti, vierať musí býti; nebo ani držeti ani plniti muož kto13), musíť najprvé věřiti Bohu a jeho slovóm, jakož ona učie a vedú člověka. Protož čině člověk tak a drže, jakožto jemu Kristus v zákoně svém přikazuje, z viery jest živ. Protož uptániel4) na vieru jest v zákoně božím ostaveno, a což jest on za vieru ostavil, to chce, aby věřeno bylo, a což nám ten zákon za vieru neukazuje, abychom nevěřili. Nebo jakož by viera od Boha vy- daná pohaněna byla, ktož by jie pohrzel, nechtě jie povoliti a jí držeti v skutku, takéž bývá pohaněna viera božie od toho, ktož držie za vieru věci cizie, vieře božie odporné. A poněvadž jest on vydal jednú vieru svatým dostatečnú, tehda každá viera, kteréž jest on nevydal jednú svatým, jest odporna vieře božie. Protož on nechce tomu věření jako sobě protivnému15); nebo die Pán Ježíš: Mějte vieru boží. Mar. XI, [22]. 18
Strana 19
A poněvadž tak mnohotvárná věřenie a cizie dávno rozsáta jsú a mnozstvie lidské pudí sel6) k ní a za- vazuje pod klatbami k těm novým a uvedeným věře- ním, pečlivým lidem o své duše se tiem pilnějic ptáti slušie na vieru božie v zákoně jeho a k nie se srdcem přivinúti a ta věřenie nová pilně opatrovatil7) a jim porozuměti, kamť mnozstvie lidí vedú. Neb papež chce, aby jemu věřili, listóm jeho a zákonóm jeho nad zá- kon božie. Nebo píše na svých listech zemiem a kraji- nám, posielaje jim na listech za pení/ze všem hřie- chóm odpuštěnie18) a muk zbavenie; a ktož by v tom nevěřil a on jeho dosáhl, upálil by jeho. Takéž o jeho listech a o zákoniech rozmnožených jest19), že chce, aby jim věřeno bylo viece nežli zákonu božímu; nebo on pro své zákony mstí, ale pro božie zákon nemstí, ale pálí lidi proň ty, ktož jej činie. A netoliko ta vě- řenie jsú, ale množstvie knih jest, ješto jsú zjevně proti zákonu božiemu, a ty se jako viera drží. Co divuov lživých v pasionáléch20) a v jiných nápisiech21), ješto je22) za vieru drží lidé svedenie! A co jest domnění nejistých v lidských písmiech a rozumuov nejistých i nepravých, ješto jsú za vieru utvrzeny lidem! A přie- liš23) jsú zapletli lid věrú i těmi rozumy a domněními nejistými, ješto pro dávné držení ti zápletkové jako viera utvrzená stojie, a viera živá zatmiena jest a pohrziena pro ně. Protož z potřeby apoštol die: Prosím, abyšte se vadili o vieře jednú dané svatým; nebo jsú podešli 4) někteří lidé, ješto někdy znamenáni jsú v tom saudě nemilostivi, Boha našeho milost přenášejíce v smil- stvie. Napomenuv anebo prosiv, aby se vadili o vieru jednú danú svatým, přiečinu pravie, proč by to měli učiniti, a že proto, poněvadž jsú vešli tak nemilostiví lidé, milosti Boha našeho přenosiece25) v smilstvie a 9 a. Jud. 3—4.
A poněvadž tak mnohotvárná věřenie a cizie dávno rozsáta jsú a mnozstvie lidské pudí sel6) k ní a za- vazuje pod klatbami k těm novým a uvedeným věře- ním, pečlivým lidem o své duše se tiem pilnějic ptáti slušie na vieru božie v zákoně jeho a k nie se srdcem přivinúti a ta věřenie nová pilně opatrovatil7) a jim porozuměti, kamť mnozstvie lidí vedú. Neb papež chce, aby jemu věřili, listóm jeho a zákonóm jeho nad zá- kon božie. Nebo píše na svých listech zemiem a kraji- nám, posielaje jim na listech za pení/ze všem hřie- chóm odpuštěnie18) a muk zbavenie; a ktož by v tom nevěřil a on jeho dosáhl, upálil by jeho. Takéž o jeho listech a o zákoniech rozmnožených jest19), že chce, aby jim věřeno bylo viece nežli zákonu božímu; nebo on pro své zákony mstí, ale pro božie zákon nemstí, ale pálí lidi proň ty, ktož jej činie. A netoliko ta vě- řenie jsú, ale množstvie knih jest, ješto jsú zjevně proti zákonu božiemu, a ty se jako viera drží. Co divuov lživých v pasionáléch20) a v jiných nápisiech21), ješto je22) za vieru drží lidé svedenie! A co jest domnění nejistých v lidských písmiech a rozumuov nejistých i nepravých, ješto jsú za vieru utvrzeny lidem! A přie- liš23) jsú zapletli lid věrú i těmi rozumy a domněními nejistými, ješto pro dávné držení ti zápletkové jako viera utvrzená stojie, a viera živá zatmiena jest a pohrziena pro ně. Protož z potřeby apoštol die: Prosím, abyšte se vadili o vieře jednú dané svatým; nebo jsú podešli 4) někteří lidé, ješto někdy znamenáni jsú v tom saudě nemilostivi, Boha našeho milost přenášejíce v smil- stvie. Napomenuv anebo prosiv, aby se vadili o vieru jednú danú svatým, přiečinu pravie, proč by to měli učiniti, a že proto, poněvadž jsú vešli tak nemilostiví lidé, milosti Boha našeho přenosiece25) v smilstvie a 9 a. Jud. 3—4.
Strana 20
9 b. Pána Ježíše Krista zapierajíce. Ti jsú přieliš škodlivě porušili vieru. A byť26) dnes měl kto ohledati, co jest takých odpuorcí našlo pod vieru a zrušili jsú ji mnoho- násobně a zapletli jsú, že jie počátka ani/ skonánie lidé nemohau věděti, a nasáli sú v ni zlých věcí, od- porných té vieře: toť by měl proč řieci: Vaďte se o vieru jednú danú svatým. Ale s kým by se o ni vadili, ano jsú velicí odpuorce, ješto panujie nad věrú i nad lidem, a viera jest to, což oni chtie? Protož nebude-li kto trpěti od nich pro vieru, krátký jest svár s nimi; nebo jsú mocnie nepřietelé viery pod koží viery, a malý se s nimi nevad, neb nalezneš odpovědi rovné. Ale- nemáť rozumieno býti tak, byť27) se kto měl vaditi o vieru kostkářským během28), ale muož-li kto pravdau přemoci nemúdré odpuorce viery, bez haněnie svár- livých, učiň to. Protož tuto z toho vazenie o vieru muožem sobě zachovati k úžitku, že odpierati29) nepo- volujíce takovým, ješto sú zedrali siet viery, každý chtě po sobě30) vieru táhnúti a nad ní panovati a jiné tak učiti vieře, jakž jest ji sobě vhod skrojil a obrúbil. Protož takovým nepovolovati, aby31) chtěl tak věřiti, tak viery následovati, jakož se mietežníkóm32) líbí. Znaje právě33) vieru, i34) šel by35) po nevěrném?36) Kapitola šestá. Ale této řeči následuje ihned nepřiezeň, poněvadž mocní odpuorce viery, ješto oni panujie nad věrau a cíle1) jie ukládají a činie z ní, což chtie, a nebude-li hubený2) věřiti, jakož jemu velicí odměřie, upadne jim v ruce jako kacieř soběvolný, ješto po své hlavě v blu- diech kálí se a staré a plné hlavy zamietá3); a tuť pod tiem stienem smrt sedie. A bude-li kto z nás, ješto 20
9 b. Pána Ježíše Krista zapierajíce. Ti jsú přieliš škodlivě porušili vieru. A byť26) dnes měl kto ohledati, co jest takých odpuorcí našlo pod vieru a zrušili jsú ji mnoho- násobně a zapletli jsú, že jie počátka ani/ skonánie lidé nemohau věděti, a nasáli sú v ni zlých věcí, od- porných té vieře: toť by měl proč řieci: Vaďte se o vieru jednú danú svatým. Ale s kým by se o ni vadili, ano jsú velicí odpuorce, ješto panujie nad věrú i nad lidem, a viera jest to, což oni chtie? Protož nebude-li kto trpěti od nich pro vieru, krátký jest svár s nimi; nebo jsú mocnie nepřietelé viery pod koží viery, a malý se s nimi nevad, neb nalezneš odpovědi rovné. Ale- nemáť rozumieno býti tak, byť27) se kto měl vaditi o vieru kostkářským během28), ale muož-li kto pravdau přemoci nemúdré odpuorce viery, bez haněnie svár- livých, učiň to. Protož tuto z toho vazenie o vieru muožem sobě zachovati k úžitku, že odpierati29) nepo- volujíce takovým, ješto sú zedrali siet viery, každý chtě po sobě30) vieru táhnúti a nad ní panovati a jiné tak učiti vieře, jakž jest ji sobě vhod skrojil a obrúbil. Protož takovým nepovolovati, aby31) chtěl tak věřiti, tak viery následovati, jakož se mietežníkóm32) líbí. Znaje právě33) vieru, i34) šel by35) po nevěrném?36) Kapitola šestá. Ale této řeči následuje ihned nepřiezeň, poněvadž mocní odpuorce viery, ješto oni panujie nad věrau a cíle1) jie ukládají a činie z ní, což chtie, a nebude-li hubený2) věřiti, jakož jemu velicí odměřie, upadne jim v ruce jako kacieř soběvolný, ješto po své hlavě v blu- diech kálí se a staré a plné hlavy zamietá3); a tuť pod tiem stienem smrt sedie. A bude-li kto z nás, ješto 20
Strana 21
by z toho stienu smrt vy stúpiec udávila4) jeho5), zstrašie se jiní. Protož u pokoji zdá se některým, že jsú boha- tější u vieře nežli velicí kněžie, ješto panujie nad věrú; ale když budau zrazeni, Buoh vládne tiem, kto ostojie v času pokušenie. Než bez pochyby6) diem: ktož nebude moci umřieti od domácích nepřátel pro vieru, neostane u vieře, leč Buoh ukrátí nad kým toho času zlého. Ale že7) tyto řeči, kteréž jsú povědieny napřed o vě- ření, na tom jsú založeny, že Petr jest rybář duchovnie, a siet jeho jest zákon Kristuov anebo viera Kristova na něm založená a na zákonu jeho svázaná nebo sple- tená uzlíky rozličné pravdy slov božiech, aby celá siet súci a dostatečná, i8) mohla uloviti hřiešné a vy- táhnúti je z hlubokosti morské hřiechuov a světa to- hoto a konečně ryby připraviti svatých lidí k úžitkóm Pána nebeského. To držme z viery o svatém Petru i o jiných apoštolech, žeť jsú rybáři ustaveni takového lovu od Pána Ježíše a že on jim dal takovú siet viery v slovích svých, jakož jest o nich řekl: Já sem jim dal řeč tvú; a oni jsú ji přijali, a svět je v nenávisti měl; a proto jim poslal Ducha svatého, kterýžto Duch svatý zpuosobil jest v nich všelikú řeč božie, v niežto viera dostatečná (i) ustavena9) jest v apoštolech k zpra- vování všeho světa anebo všech, kteříž jsú měli naučeni býti vieře k spasení dostatečně. Protož ti rybáři du- chovního lovu, majíce sieti zpravené10) skrze Ducha, posláni jsú od Pána Ježíše, aby jdúce po všem světě kázali čte/niell) všemu stvoření rozumnému lidskému, a ktož ze všech uvěří12) čtenie a bude křtěn, spasen bude, a ktož neuvěří a jeho skutkem nenaplní, za- tracen bude; nebo viera bez skutkuov mrtvá a marná jest, daremná a dábelská jest; viera skutečná jest živá, Jan XVII, [8, 14]. 10 b. Mar. XVI, [15—16]. 10 a. Jak. II, [26]. 21
by z toho stienu smrt vy stúpiec udávila4) jeho5), zstrašie se jiní. Protož u pokoji zdá se některým, že jsú boha- tější u vieře nežli velicí kněžie, ješto panujie nad věrú; ale když budau zrazeni, Buoh vládne tiem, kto ostojie v času pokušenie. Než bez pochyby6) diem: ktož nebude moci umřieti od domácích nepřátel pro vieru, neostane u vieře, leč Buoh ukrátí nad kým toho času zlého. Ale že7) tyto řeči, kteréž jsú povědieny napřed o vě- ření, na tom jsú založeny, že Petr jest rybář duchovnie, a siet jeho jest zákon Kristuov anebo viera Kristova na něm založená a na zákonu jeho svázaná nebo sple- tená uzlíky rozličné pravdy slov božiech, aby celá siet súci a dostatečná, i8) mohla uloviti hřiešné a vy- táhnúti je z hlubokosti morské hřiechuov a světa to- hoto a konečně ryby připraviti svatých lidí k úžitkóm Pána nebeského. To držme z viery o svatém Petru i o jiných apoštolech, žeť jsú rybáři ustaveni takového lovu od Pána Ježíše a že on jim dal takovú siet viery v slovích svých, jakož jest o nich řekl: Já sem jim dal řeč tvú; a oni jsú ji přijali, a svět je v nenávisti měl; a proto jim poslal Ducha svatého, kterýžto Duch svatý zpuosobil jest v nich všelikú řeč božie, v niežto viera dostatečná (i) ustavena9) jest v apoštolech k zpra- vování všeho světa anebo všech, kteříž jsú měli naučeni býti vieře k spasení dostatečně. Protož ti rybáři du- chovního lovu, majíce sieti zpravené10) skrze Ducha, posláni jsú od Pána Ježíše, aby jdúce po všem světě kázali čte/niell) všemu stvoření rozumnému lidskému, a ktož ze všech uvěří12) čtenie a bude křtěn, spasen bude, a ktož neuvěří a jeho skutkem nenaplní, za- tracen bude; nebo viera bez skutkuov mrtvá a marná jest, daremná a dábelská jest; viera skutečná jest živá, Jan XVII, [8, 14]. 10 b. Mar. XVI, [15—16]. 10 a. Jak. II, [26]. 21
Strana 22
Jan XV, [19]. 11 a. Jakoz svaty ravcí o sobe i o jimyen apostoreci vy- znává řka: Kristus Ježíš, jenž jest u vás; jehož my zvěstujeme vám, učiece a treskcíce každého člověka ve všie múdrosti, abychom vydali každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. Protož neumenšeně13) apoštolé skrze pravdu čtenie naučili sú lidi věřící. A poněvadž jsú tak naučili, aby skrze jich učenie byl každý člověk dokonalý v Kristu Ježíšovi, protož, poněvadž jim jest řekl Pán Ježíš: Jáť sem vás zvolil, abyšte šli a úžitek přinesli a úži- tek váš aby ostal, protož, poněvadž Pán Ježíš usta- vil14) a poslal Petra a jiné apoštoly s tau sietí viery, aby v tom lovu prospěli15) a úžitek mnohý přinesli a úžitek jich aby ostal: tu vizme, kde v kom jich práce padla, zuostala a prospěla k životu věčnému. Kterýžto lid, jsa skrze kázanie apoštolské dokonalý ustaven16) u vieře i v životě, ostal jest na přieklad všem věrným budúcím křesťanóm, aby se potomní jako k cíli utiekali na první, v nichžto neoklamaně17) práce/ kázanie apoštolského ostala a prospěla jest k úžitkóm u věč- nosti trvajíciem a k zastavenie budúciem na jich jistotě. Rozum to muož zpraviti18), že práce apoštolská tu19) jest ujištěna, od kterýchžto potomně jest přijata; kteříž vieru čtenie svatého od nich sú přijali a v nie prospěli podlé úmysluov apoštolských, v těch ujištěna jest viera Kristova a apoštolská. K níž potomnie přistúpíce mohú bezpečně čekati života věčného. Protož již dále slušie opatřiti20), kde by ten lid byl ujištěný skrze apoštoly u vieře a kterak by zřízen byl? Kolos. I, [27—28]. 22
Jan XV, [19]. 11 a. Jakoz svaty ravcí o sobe i o jimyen apostoreci vy- znává řka: Kristus Ježíš, jenž jest u vás; jehož my zvěstujeme vám, učiece a treskcíce každého člověka ve všie múdrosti, abychom vydali každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši. Protož neumenšeně13) apoštolé skrze pravdu čtenie naučili sú lidi věřící. A poněvadž jsú tak naučili, aby skrze jich učenie byl každý člověk dokonalý v Kristu Ježíšovi, protož, poněvadž jim jest řekl Pán Ježíš: Jáť sem vás zvolil, abyšte šli a úžitek přinesli a úži- tek váš aby ostal, protož, poněvadž Pán Ježíš usta- vil14) a poslal Petra a jiné apoštoly s tau sietí viery, aby v tom lovu prospěli15) a úžitek mnohý přinesli a úžitek jich aby ostal: tu vizme, kde v kom jich práce padla, zuostala a prospěla k životu věčnému. Kterýžto lid, jsa skrze kázanie apoštolské dokonalý ustaven16) u vieře i v životě, ostal jest na přieklad všem věrným budúcím křesťanóm, aby se potomní jako k cíli utiekali na první, v nichžto neoklamaně17) práce/ kázanie apoštolského ostala a prospěla jest k úžitkóm u věč- nosti trvajíciem a k zastavenie budúciem na jich jistotě. Rozum to muož zpraviti18), že práce apoštolská tu19) jest ujištěna, od kterýchžto potomně jest přijata; kteříž vieru čtenie svatého od nich sú přijali a v nie prospěli podlé úmysluov apoštolských, v těch ujištěna jest viera Kristova a apoštolská. K níž potomnie přistúpíce mohú bezpečně čekati života věčného. Protož již dále slušie opatřiti20), kde by ten lid byl ujištěný skrze apoštoly u vieře a kterak by zřízen byl? Kolos. I, [27—28]. 22
Strana 23
To z Skutkuov apoštolských a z jiných21) nápisuov22) muožem poznati, že lid věřície za časuov apoštol- ských, jakož i jich kázanie šlo jest po všem světě, a nebyl jest lid, v němž by slyšán nebyl hlas jich. Protož podlé toho řečeno muož býti, že všudy mezi každým národem a jazykem byl jest některý, ješto jest věřil čtenie v kázanie apoštolském. Neřku, byť23) všichni všudy věřili čtenie, kdež jsú je apoštolé kázali, ale někteří, které jest Buoh vyvolil, — někde viece, a někde méně. Protož podlé Skutkuov apoštolských sluli sú zborové věříciech po městech, po vsech a po krajích světa, kteřížto zborové [byli] a shromážděnie mnohých věří- ciech v jednu vieru. Ty zbory vylúčili sú apoštolé z ji- ných lidí nevěrných obláštně4). Ač neřku, byť25) tě- lesně miestem mohli mnozie věrní26) v jednu ulici v městě odlúčeni býti, ale v jedno tovarystvo viery aby se spojili a spolu účastnost miestem v duchovniech věcech a v slovu božiem mě/li. A podlé takového to- varystvie a účastenstvie u vieře a v duchovniech věcech nazváni jsú zborové věříciech. A že27) za času kázaní apoštolského Rímané a kniežata římská panovali jsú široce po světě, v zemi židovské, v Recích i v syrské zemi a jinde, kdež šlo kázanie apoštolské, jakožto se shledává z Skutkuov apoštolských28), že zmienku činie o Rímanech a o jich panstvie. A s tiem také všudy smiešeni byli Židé s pohany. Protož věřície třetí strán- ka29) byli, jakožto podruzi mezi pohany a mezi Židy, platíce dani Rímanuom. A když jsú apoštolé kázali, tehdy tomu dvojímu lidu kázali jsú čtenie30). Protož někteří uvěřili jsú z Židuov i z pohanuo kázanie jich, a ti věřície, odlúčení od pohanuov a od Židuov, byli jsú třetie lid a jiné viery. A ten lid věřície v Krista apoštolé zřídili jsú dvojím Žalm XIX, 151. 11 b. 23
To z Skutkuov apoštolských a z jiných21) nápisuov22) muožem poznati, že lid věřície za časuov apoštol- ských, jakož i jich kázanie šlo jest po všem světě, a nebyl jest lid, v němž by slyšán nebyl hlas jich. Protož podlé toho řečeno muož býti, že všudy mezi každým národem a jazykem byl jest některý, ješto jest věřil čtenie v kázanie apoštolském. Neřku, byť23) všichni všudy věřili čtenie, kdež jsú je apoštolé kázali, ale někteří, které jest Buoh vyvolil, — někde viece, a někde méně. Protož podlé Skutkuov apoštolských sluli sú zborové věříciech po městech, po vsech a po krajích světa, kteřížto zborové [byli] a shromážděnie mnohých věří- ciech v jednu vieru. Ty zbory vylúčili sú apoštolé z ji- ných lidí nevěrných obláštně4). Ač neřku, byť25) tě- lesně miestem mohli mnozie věrní26) v jednu ulici v městě odlúčeni býti, ale v jedno tovarystvo viery aby se spojili a spolu účastnost miestem v duchovniech věcech a v slovu božiem mě/li. A podlé takového to- varystvie a účastenstvie u vieře a v duchovniech věcech nazváni jsú zborové věříciech. A že27) za času kázaní apoštolského Rímané a kniežata římská panovali jsú široce po světě, v zemi židovské, v Recích i v syrské zemi a jinde, kdež šlo kázanie apoštolské, jakožto se shledává z Skutkuov apoštolských28), že zmienku činie o Rímanech a o jich panstvie. A s tiem také všudy smiešeni byli Židé s pohany. Protož věřície třetí strán- ka29) byli, jakožto podruzi mezi pohany a mezi Židy, platíce dani Rímanuom. A když jsú apoštolé kázali, tehdy tomu dvojímu lidu kázali jsú čtenie30). Protož někteří uvěřili jsú z Židuov i z pohanuo kázanie jich, a ti věřície, odlúčení od pohanuov a od Židuov, byli jsú třetie lid a jiné viery. A ten lid věřície v Krista apoštolé zřídili jsú dvojím Žalm XIX, 151. 11 b. 23
Strana 24
Řím XIII. 12 a. I. Petr. II, [12]. obyčejem31) aneb dvojí stránkú. Jednú zevnitř k pře- bývanie tělesnému, aby mezi tiem dvojím lidem ne- přieznivým, sobě protivným, mezi pohany a mezi Židy, mohli hodně32) přebývati, jakož slušie na svaté. Protož najprvé aby mocem najvyším daně platili a jinak v hodných33) věcech a služebných jim poddáni byli tak, jakož jsú je i učili apoštolé, aby odtud útoku na ně nemohli učiniti páni pohané těch zbožie34) řkúce: Pyšní jsú, chtie sami páni býti, v našich zbožích sediece; a tak by ihnedky sáhli na ně i na vieru a ne- dali by viery Kristovy v svých panstvích kázati. A protož to s pilností opatřili jsú35) apoštolé, aby jim poddáni/ byli u věcech služebných těla: dani a mýta jim platili a poctivost36) na ně slušnú jim činili. Druhé37) v obcování mezi pohany a Židy aby pokorně s dobrými přieklady byli. Jakož jim svatý Petr takové naučenie dával řka: Dobré obcovánie majíce mezi pohany, aby v tom, ješto mluví o vás jako o zlých, z dobrých skut- kuov vás poznajíce, chválili Boha z toho, když je Buoh také navštieví milostí svú. Protož tiem obcováním pra- vým a krotkým mohli jsú snáze mezi pohany přebý- vati a mezi Židy, aby neměli na ně útoku38) pro jich přiečiny nepokojné a žalobné, když by jim na čem škodili nebo jich popúzeli k hněvóm, rozbroje nepřie- kladné nebo nepoctivé před pohany jednajíce. Protož dobrotivé přebývanie a neškodné i pohany mohlo jest ukrotiti, aby se nepopúzeli a nesahali na ně. A to pře- bývanie pokorné a milostivé39) bylo jest přiečina k obrá- cení pohanuov i Židuov k vieře, nebo přiekladové dobří k obcování někdy hnú nevěrnými viece nežli zjevné kázaní samau řečí, nebo obecně skutkóm viece věří a hýbají se jimi nežli samau řečí. A apoštolé těmi přiečinami ustavili jsú40) je zevnitř, aby mezi tiem 24
Řím XIII. 12 a. I. Petr. II, [12]. obyčejem31) aneb dvojí stránkú. Jednú zevnitř k pře- bývanie tělesnému, aby mezi tiem dvojím lidem ne- přieznivým, sobě protivným, mezi pohany a mezi Židy, mohli hodně32) přebývati, jakož slušie na svaté. Protož najprvé aby mocem najvyším daně platili a jinak v hodných33) věcech a služebných jim poddáni byli tak, jakož jsú je i učili apoštolé, aby odtud útoku na ně nemohli učiniti páni pohané těch zbožie34) řkúce: Pyšní jsú, chtie sami páni býti, v našich zbožích sediece; a tak by ihnedky sáhli na ně i na vieru a ne- dali by viery Kristovy v svých panstvích kázati. A protož to s pilností opatřili jsú35) apoštolé, aby jim poddáni/ byli u věcech služebných těla: dani a mýta jim platili a poctivost36) na ně slušnú jim činili. Druhé37) v obcování mezi pohany a Židy aby pokorně s dobrými přieklady byli. Jakož jim svatý Petr takové naučenie dával řka: Dobré obcovánie majíce mezi pohany, aby v tom, ješto mluví o vás jako o zlých, z dobrých skut- kuov vás poznajíce, chválili Boha z toho, když je Buoh také navštieví milostí svú. Protož tiem obcováním pra- vým a krotkým mohli jsú snáze mezi pohany přebý- vati a mezi Židy, aby neměli na ně útoku38) pro jich přiečiny nepokojné a žalobné, když by jim na čem škodili nebo jich popúzeli k hněvóm, rozbroje nepřie- kladné nebo nepoctivé před pohany jednajíce. Protož dobrotivé přebývanie a neškodné i pohany mohlo jest ukrotiti, aby se nepopúzeli a nesahali na ně. A to pře- bývanie pokorné a milostivé39) bylo jest přiečina k obrá- cení pohanuov i Židuov k vieře, nebo přiekladové dobří k obcování někdy hnú nevěrnými viece nežli zjevné kázaní samau řečí, nebo obecně skutkóm viece věří a hýbají se jimi nežli samau řečí. A apoštolé těmi přiečinami ustavili jsú40) je zevnitř, aby mezi tiem 24
Strana 25
lidem protivným bez žaloby byli, aby svú nemúdrú příčinú41) zlých lidí proti sobě nepopúzeli k hněvóm, ale viece42) svú dobrotú aby jim k dobrému přiečina byli; pakli by jim ta dobrota neprospěla, že by z božího dopuštěnie na ně sáhli pohané s Židy, aby nebráníce se pokorně trpěli bezprávie od nich. To tak zevnitř usta/veni jsú, ale k Bohu zvláštními řády jsú ustaveni dostatečně. Jakož jsú sami apoštolé siet viery dokonále měli, tak jsú je v tu dokonalost z hlubokosti moře hřiechuov a bluduov táhli, aby v samé sieti viery ostali. Nebo, kohož jest ta siet vy- táhla z hlubokosti moře, jinde jest jeho neostavila než v sobě, aby z viery živ byl, čistě k Bohu vieru a milost43) zachoval a u sebe svědomie nevinné. Jakož se ty věci hojně v učení apoštolském jako v jich sieti nalézajie. Ale prvnie44) dobrota na obrácené z pohanuo k Kristovi slušie, aby obnoveni byli, svlekúce s sebe starý život Adamuov porušený a prokletý a přieliš žalobný před Bohem, i oblekli se v nového člověka Jezukrista. Jakož jsú prvé obtieženi byli modloslúžením a životem ne- stydatým v smilstvích, v hodováních, v opilstvích, v rozkošech těla, v nemilostech45), v svářiech i v vraž- dách a v jiných zlostech, jenž jsú skutkové starého člověka, prvnieho člověka prokletého, skrze něhož všickni mrau a v hněvu božím se rodí: protož toho hřiešníka poškvrněného s sebe aby najprvé svláčeli vždy (svlačiece svláčeli jeho) a v nového člověka Jezu- krista se oblekli, poctivost života jeho na se berúce, což kto najviece muože podlé obdarovánie milosti boží. Aby se podobnal46) kto takové poctivosti života jeho nevinného v pokoře, v pokloně bozské, v spravedli- vostech jemu podobných, toť muož někto hojnějí mieti nežli jiný, ješto47) menšie dar má; ale vždyť48) musí 12 b. Efez. IV, [22—24]. Řím XIII, 1133. 25
lidem protivným bez žaloby byli, aby svú nemúdrú příčinú41) zlých lidí proti sobě nepopúzeli k hněvóm, ale viece42) svú dobrotú aby jim k dobrému přiečina byli; pakli by jim ta dobrota neprospěla, že by z božího dopuštěnie na ně sáhli pohané s Židy, aby nebráníce se pokorně trpěli bezprávie od nich. To tak zevnitř usta/veni jsú, ale k Bohu zvláštními řády jsú ustaveni dostatečně. Jakož jsú sami apoštolé siet viery dokonále měli, tak jsú je v tu dokonalost z hlubokosti moře hřiechuov a bluduov táhli, aby v samé sieti viery ostali. Nebo, kohož jest ta siet vy- táhla z hlubokosti moře, jinde jest jeho neostavila než v sobě, aby z viery živ byl, čistě k Bohu vieru a milost43) zachoval a u sebe svědomie nevinné. Jakož se ty věci hojně v učení apoštolském jako v jich sieti nalézajie. Ale prvnie44) dobrota na obrácené z pohanuo k Kristovi slušie, aby obnoveni byli, svlekúce s sebe starý život Adamuov porušený a prokletý a přieliš žalobný před Bohem, i oblekli se v nového člověka Jezukrista. Jakož jsú prvé obtieženi byli modloslúžením a životem ne- stydatým v smilstvích, v hodováních, v opilstvích, v rozkošech těla, v nemilostech45), v svářiech i v vraž- dách a v jiných zlostech, jenž jsú skutkové starého člověka, prvnieho člověka prokletého, skrze něhož všickni mrau a v hněvu božím se rodí: protož toho hřiešníka poškvrněného s sebe aby najprvé svláčeli vždy (svlačiece svláčeli jeho) a v nového člověka Jezu- krista se oblekli, poctivost života jeho na se berúce, což kto najviece muože podlé obdarovánie milosti boží. Aby se podobnal46) kto takové poctivosti života jeho nevinného v pokoře, v pokloně bozské, v spravedli- vostech jemu podobných, toť muož někto hojnějí mieti nežli jiný, ješto47) menšie dar má; ale vždyť48) musí 12 b. Efez. IV, [22—24]. Řím XIII, 1133. 25
Strana 26
I. Kor. III, [11, 10]. 13 b. přijíti k novotě života, tak aby starý život miesta neměl, na němž by hřiech smrtedlný miesto měl. Nebo, kdežkoli ctnost bývá zrušena, kterúž člověk z nú- ze49) měl zachovati, tu na tom miestě vždy hřiech smrtedlný ostává. Protož tak mnoho člověk musie starého člověka s sebe svláčeti, aby jeho činové nestáli na člověku s přestúpením přikázanie božiech; nebo kteréž by přestúpil podlé žádosti starého člo- věka, vždy by smrtedlně hřešil. Ale v nový život se obléci, Krista následuje, muož jíti50) svrchovaným51) obyčejem52) a muož jíti nižším obyčejem, držíce při- kázanie boží v každé stránce, v které jest zavázán k němu pod pokutú hřiecha smrtedlného. Ty věci prvotně lidu tomu byly jsú předloženy, alevšak na základ Krista. Nebo by i Žid mohl takové věci nebo k těm podobné činiti, kteréž jsú povědieny. Ale, poněvadž nemá základu Krista, mrtvé by byly Židu. Protož základ Kristus musie založen býti, aby se na něm skrze vieru a milost ustavili, a živé věci naň dělati budú. Protož svatý Pavel ten základ těm prvot- niem lidem předkládal jest řka: Základu jiného ni- žádný nemuož položiti mimo ten, kterýž jest položen, jenž jest Kristus; ale každý viz, kterak na to stavie. Protož základ najpravější a najjistější položen jest tomu lidu, aby všeliké dielo dobré a jisté mohlo bezpečně naň bez oklamánie stavěno býti. Tak jim předkládá základ, naňž sú založeni pravie apoštolé Kristovi a proroci, jenž53), i ti prvotnie, byli jsú na Kristovi založeni. Pro- tož i my po/slednie tyto lidi prvotnie sobě předkládáme k ujištěnie: poněvadž oni na základu Krist[o]vi a na základu apoštoluov a prorokuov založeni sú byli, aby- chom na tom stáli, na čem nezklamaní skrze apoštoly oni založeni jsú byli. Nebo potom jiných základuov 13 a. 26
I. Kor. III, [11, 10]. 13 b. přijíti k novotě života, tak aby starý život miesta neměl, na němž by hřiech smrtedlný miesto měl. Nebo, kdežkoli ctnost bývá zrušena, kterúž člověk z nú- ze49) měl zachovati, tu na tom miestě vždy hřiech smrtedlný ostává. Protož tak mnoho člověk musie starého člověka s sebe svláčeti, aby jeho činové nestáli na člověku s přestúpením přikázanie božiech; nebo kteréž by přestúpil podlé žádosti starého člo- věka, vždy by smrtedlně hřešil. Ale v nový život se obléci, Krista následuje, muož jíti50) svrchovaným51) obyčejem52) a muož jíti nižším obyčejem, držíce při- kázanie boží v každé stránce, v které jest zavázán k němu pod pokutú hřiecha smrtedlného. Ty věci prvotně lidu tomu byly jsú předloženy, alevšak na základ Krista. Nebo by i Žid mohl takové věci nebo k těm podobné činiti, kteréž jsú povědieny. Ale, poněvadž nemá základu Krista, mrtvé by byly Židu. Protož základ Kristus musie založen býti, aby se na něm skrze vieru a milost ustavili, a živé věci naň dělati budú. Protož svatý Pavel ten základ těm prvot- niem lidem předkládal jest řka: Základu jiného ni- žádný nemuož položiti mimo ten, kterýž jest položen, jenž jest Kristus; ale každý viz, kterak na to stavie. Protož základ najpravější a najjistější položen jest tomu lidu, aby všeliké dielo dobré a jisté mohlo bezpečně naň bez oklamánie stavěno býti. Tak jim předkládá základ, naňž sú založeni pravie apoštolé Kristovi a proroci, jenž53), i ti prvotnie, byli jsú na Kristovi založeni. Pro- tož i my po/slednie tyto lidi prvotnie sobě předkládáme k ujištěnie: poněvadž oni na základu Krist[o]vi a na základu apoštoluov a prorokuov založeni sú byli, aby- chom na tom stáli, na čem nezklamaní skrze apoštoly oni založeni jsú byli. Nebo potom jiných základuov 13 a. 26
Strana 27
nejistých mnoho jest založeno, na nichž zle stojí množ- ství, a zle stojí. Papež chce býti základ cierkve svaté i hlava i kámen úhelnie; roty mnichové54) každá jed- noho mnicha prvního základu55) svého zákona56) má; a již mnoho základuov jiných. A lid poběhlý nehledá, jediné obyčejuov mrtvých následuje, jichžto následují jakož i jich otcové, kteréž jest nalezl, narodiv se v nich jako i pohané v svých modlách. Protož v takých mě- rách57) múdrým slušie najpilnějie hleděti k tomu zá- kladu, na němž jsú apoštolé prvotnie lidi založili, aby s nimi mohli jistě dobrá diela dělati. Kapitola sedmá. Dále muožem znáti, že jsú apoštolé ten lid v rov- nosti ustavili, aby ničím sobě dlužnil) nebyli, jediné aby se spolu milovali a skrze lásku sobě slúžili jako jedno tělo spojené z mnohých úduov, hlavu Krista majíce. Jakož sú učeni tomu, že mnozí jedno tělo jsme, jenž z jednoho chleba účastnost těla Kristova přijí- máme: protož aby jako mnozí údové jednoho těla spolu sobě povolně2), bez puzení bezděčného3) slúžili skrze lásku a úžitečni sobě byli, napomínajíce se jedni druhými. Nebo v ten čas panovánie pohanské s mocí připúzejície4) mezi tiem lidem/ nebylo jest, ani těch zprávcí s úřady pohanskými, rychtářuov, konšeluov k sauduom svárlivým. Ač jsú pod mocmi pohanskými byli, ti jsú kromě viery5) byli; a oni jim s platy pod- dáni byli. Ale moci viery a mravuov skrze moc po- hanskú neřídili jsú; protož úředníkuov pohanských, katuov, biřicuov a konšeluov, rychtářuov ani kniežat s panováním pohanským sú neměli z sebe, jenž by též viery byli, bratřie jich, spolu účastní Krista, ale ciziem Řím. XIII, [8]. 1. Kor. XII, [12). 14 a. 27
nejistých mnoho jest založeno, na nichž zle stojí množ- ství, a zle stojí. Papež chce býti základ cierkve svaté i hlava i kámen úhelnie; roty mnichové54) každá jed- noho mnicha prvního základu55) svého zákona56) má; a již mnoho základuov jiných. A lid poběhlý nehledá, jediné obyčejuov mrtvých následuje, jichžto následují jakož i jich otcové, kteréž jest nalezl, narodiv se v nich jako i pohané v svých modlách. Protož v takých mě- rách57) múdrým slušie najpilnějie hleděti k tomu zá- kladu, na němž jsú apoštolé prvotnie lidi založili, aby s nimi mohli jistě dobrá diela dělati. Kapitola sedmá. Dále muožem znáti, že jsú apoštolé ten lid v rov- nosti ustavili, aby ničím sobě dlužnil) nebyli, jediné aby se spolu milovali a skrze lásku sobě slúžili jako jedno tělo spojené z mnohých úduov, hlavu Krista majíce. Jakož sú učeni tomu, že mnozí jedno tělo jsme, jenž z jednoho chleba účastnost těla Kristova přijí- máme: protož aby jako mnozí údové jednoho těla spolu sobě povolně2), bez puzení bezděčného3) slúžili skrze lásku a úžitečni sobě byli, napomínajíce se jedni druhými. Nebo v ten čas panovánie pohanské s mocí připúzejície4) mezi tiem lidem/ nebylo jest, ani těch zprávcí s úřady pohanskými, rychtářuov, konšeluov k sauduom svárlivým. Ač jsú pod mocmi pohanskými byli, ti jsú kromě viery5) byli; a oni jim s platy pod- dáni byli. Ale moci viery a mravuov skrze moc po- hanskú neřídili jsú; protož úředníkuov pohanských, katuov, biřicuov a konšeluov, rychtářuov ani kniežat s panováním pohanským sú neměli z sebe, jenž by též viery byli, bratřie jich, spolu účastní Krista, ale ciziem Řím. XIII, [8]. 1. Kor. XII, [12). 14 a. 27
Strana 28
Efez. IV, 11—6]. 14 b. knížatóm poddáni jsú byli v věcech služebných podlé těla. Nebo ti zborové Kristovi trvali jsú mezi pohany bez moci světské viece než tři sta let až do Konstan- tina; ten najprvé umiesil6) se mezi křesťany s pano- vániem pohanským a s úředníky takými, jakož na pohany slušejí. Ale apoštolé ten lid k věcem vyším a dokonalejším přivedli sú, než je pohané mají k svým zprávám. Jakož se z učenie apoštolského shledává, ješto je učí, aby duostojně chodili v tom povolání se všie pokorú, s tichostí, s trpělivostí, shovívajíce sobě v lásce. „Pilni buďte zachovati jednotu ducha v svazku po- koje, nebo jste jedno tělo a jeden duch, jakož jste povoláni v jedné naději povolánie vašeho. Jeden Pán, 6 jedna viera, jeden křest, jeden Buoh a otec všech." Ta zpráva daleko jest od zprávy pohanské, jenž se děje skrze práva městská a skrze úředníky pohanské. Ale býti jedno tělo a všickni týmž duchem božím se zpravovati u věcech bozských a duchovních i mrav- ných, majíce jednoho Pána Jezukrista, toť jest vy- soko převýšenější zákon nežli mocí pohanských, ješto pravdu?) zemskú nemocnu8) činie s připúzením bez- děčným v lidu nemúdrém, dobrému nechtivém; ale aby skrze milost a dobrú vuoli dělali pravdu Bohu milú a lidem úžitečnú ku přebývanie zdejšiemu i k věč- nosti, toť9) daleko přesahá zprávu pohanskú a světskú. Kapitola osmá. A žel) křesťané nemohú viery Kristovy následovati podlé jiné zprávy, pohanské a městské, na rathauziech pod žalobami stojíce, nemohau Krista účastni býti aniž spaseni mohau býti v tom umierajíce. Ale t[e nto odpuorce, maje duch pohanský a světský, muož přicti 28
Efez. IV, 11—6]. 14 b. knížatóm poddáni jsú byli v věcech služebných podlé těla. Nebo ti zborové Kristovi trvali jsú mezi pohany bez moci světské viece než tři sta let až do Konstan- tina; ten najprvé umiesil6) se mezi křesťany s pano- vániem pohanským a s úředníky takými, jakož na pohany slušejí. Ale apoštolé ten lid k věcem vyším a dokonalejším přivedli sú, než je pohané mají k svým zprávám. Jakož se z učenie apoštolského shledává, ješto je učí, aby duostojně chodili v tom povolání se všie pokorú, s tichostí, s trpělivostí, shovívajíce sobě v lásce. „Pilni buďte zachovati jednotu ducha v svazku po- koje, nebo jste jedno tělo a jeden duch, jakož jste povoláni v jedné naději povolánie vašeho. Jeden Pán, 6 jedna viera, jeden křest, jeden Buoh a otec všech." Ta zpráva daleko jest od zprávy pohanské, jenž se děje skrze práva městská a skrze úředníky pohanské. Ale býti jedno tělo a všickni týmž duchem božím se zpravovati u věcech bozských a duchovních i mrav- ných, majíce jednoho Pána Jezukrista, toť jest vy- soko převýšenější zákon nežli mocí pohanských, ješto pravdu?) zemskú nemocnu8) činie s připúzením bez- děčným v lidu nemúdrém, dobrému nechtivém; ale aby skrze milost a dobrú vuoli dělali pravdu Bohu milú a lidem úžitečnú ku přebývanie zdejšiemu i k věč- nosti, toť9) daleko přesahá zprávu pohanskú a světskú. Kapitola osmá. A žel) křesťané nemohú viery Kristovy následovati podlé jiné zprávy, pohanské a městské, na rathauziech pod žalobami stojíce, nemohau Krista účastni býti aniž spaseni mohau býti v tom umierajíce. Ale t[e nto odpuorce, maje duch pohanský a světský, muož přicti 28
Strana 29
toho2) řka: Poněvadž ti zborové Kristovi nejsú zřiezeni skrze moci pohanské u věcech viery a mravuov, jediné toliko skrze lásku měli jsú všecky věci řiediti mezi sebú, kterakž tehdy, když se jim lásky nedostalo a bezprávie se jim přihodilo, čiem jsú to zřiedili? Však jsú saudy ně- kteří ještě mievali. Protož jim řiekal svatý Pavel: Bu- dete-li mieti světské saudy, potupnějšie3) jenž jsú v zboru, ty ustavte k sauzení. Protož jsú požievali úřadu po- hanského i úředníky k tomu jsú stavěli, a tu jim láska nestačila. K tomu tato odpověd muož býti: že jest pravé to, že apoštolé k dokonalým věcem ten lid přivedli jsú a v nich je ustavili, aby se v nich všecky věci skrze lásku božie jednaly4), alevšak ta zpráva není proto pohaněna, že sú v nie/ někteří nedokonalí jako mladé děti, ješto nemohau tvrdého pokrmu jísti, mléka žá- dajíce. Protož ten obrácený z pohanuov a z Židuov k vieře Kristově, zlému obvyklý a k časným věcem nezřiezeně přichýlený, ač5) jest uvěřil v Syna božího i pravdě jeho, alevšak v tom věřenie nebyl jest doko- nalý ihned. Ale při té vieře měli jsú někteří nedostatky ve mnohých stránkách, pro něž jsú tresktáni6) od apo- štoluov a diel?) shovieváni do času pro naději opra- vení potomnieho těch nedostatkuov. Jakož tuto svatý Pavel, vida neřád některých těch věřících, ještě ne- mocných8), ano křesťan s křesťanem na saud chodí před úředníky pohanské, tresktal je z toho, že oni vieru majíce i9) chodí ku pohanóm na saud s pohor- šením pohanuov, a řekl jest jim: Zdali neviete, že svatí tento svět sauditi budau? Protož, poněvadž skrze nás svět sauzen bude, nehodni jste, jenž byštelo) o naj- menších věcech súdili? A potresktav jich těmi slovy, ještě shovievaje jich nemocill) v naději polepšení, do- I. Kor. VI, 14]. 15 a. I. Kor. VI, [2]. 29
toho2) řka: Poněvadž ti zborové Kristovi nejsú zřiezeni skrze moci pohanské u věcech viery a mravuov, jediné toliko skrze lásku měli jsú všecky věci řiediti mezi sebú, kterakž tehdy, když se jim lásky nedostalo a bezprávie se jim přihodilo, čiem jsú to zřiedili? Však jsú saudy ně- kteří ještě mievali. Protož jim řiekal svatý Pavel: Bu- dete-li mieti světské saudy, potupnějšie3) jenž jsú v zboru, ty ustavte k sauzení. Protož jsú požievali úřadu po- hanského i úředníky k tomu jsú stavěli, a tu jim láska nestačila. K tomu tato odpověd muož býti: že jest pravé to, že apoštolé k dokonalým věcem ten lid přivedli jsú a v nich je ustavili, aby se v nich všecky věci skrze lásku božie jednaly4), alevšak ta zpráva není proto pohaněna, že sú v nie/ někteří nedokonalí jako mladé děti, ješto nemohau tvrdého pokrmu jísti, mléka žá- dajíce. Protož ten obrácený z pohanuov a z Židuov k vieře Kristově, zlému obvyklý a k časným věcem nezřiezeně přichýlený, ač5) jest uvěřil v Syna božího i pravdě jeho, alevšak v tom věřenie nebyl jest doko- nalý ihned. Ale při té vieře měli jsú někteří nedostatky ve mnohých stránkách, pro něž jsú tresktáni6) od apo- štoluov a diel?) shovieváni do času pro naději opra- vení potomnieho těch nedostatkuov. Jakož tuto svatý Pavel, vida neřád některých těch věřících, ještě ne- mocných8), ano křesťan s křesťanem na saud chodí před úředníky pohanské, tresktal je z toho, že oni vieru majíce i9) chodí ku pohanóm na saud s pohor- šením pohanuov, a řekl jest jim: Zdali neviete, že svatí tento svět sauditi budau? Protož, poněvadž skrze nás svět sauzen bude, nehodni jste, jenž byštelo) o naj- menších věcech súdili? A potresktav jich těmi slovy, ještě shovievaje jich nemocill) v naději polepšení, do- I. Kor. VI, 14]. 15 a. I. Kor. VI, [2]. 29
Strana 30
15 b. I. Kor. VI, 15—8]. pauští jim saudy doma, aby, nechodiece před pohany na saud, některé z sebe potupnějšie k sauzení ustavili. Poněvadž pro jich nemoc nemohl jich ovšem12) k do- konalosti přivésti ihned, aby, nechajíce těch sauduov, bezpráví trpěli na časném statku, aspoň tu vybierá, aby, zlé větčie opustiece, menšie zlé drželi, dokudž i toho neopustie. Větčie zlé křesťanóm sváry vésti na saudě před pohany o časné věci, ale menšie zlé jest doma před svými hanbu/ svú odkryti. Ale vždy jest zlé bylo. A že jich hanba byla takové zlé, ihned jim to pověděl, když jim dopustil saudu skrze domácí. Die: Toť k vašie hanbě pravím. Protož vám za zákon věčný nedo- pauštiem sauduov, ale hanbuť vám dopauštím, abyšte ji nesli, jeliž13) by mysl váše neobřezaná, k zemským věcem neřádně přiechylná, hanbu noseci, zarděla se studem a odešla od zlého, pro hanbu jsúci obtiežena, tak že by potom mohl rozumný samau hanbau od toho odehnán býti anebo pravějiel4) z daru milosti boží tiem pohrzeti, což jest jeho k saudóm táhlo. Protož z toho známol5) jest, že zákon věčný těch sauduov k hanbě jich nedopustil jest. Nebo, byťl6) jim za zákon saudy s hanbú ostavil, tak by věčně chtěl, aby, saudem svářiece se o zemské věci, i9) věčně se za ten zákon styděli, a stydiece se zaň nemohli by naděje mieti z něho budaucí odplaty, ale strach pekla. Ani svatý Pavel nemohl by se chlubiti v zbořiech božích pro jich vieru a poslušenstvie, když by vždy tak s hanbú stáli, svářiece se na saudě o statky tělesné. Protož potom jim pravějšie věc die a k opravení ruoznice mezi bratřími bližšie, i die jim: Tak nenie mezi vámi nižádný múdrý, jenž by mohl súditi řeč mezi bratrem a bratrem svým? Ale bratr s bratrem saudem se vadie, a to před nevěrnými?17) Již jistě 30
15 b. I. Kor. VI, 15—8]. pauští jim saudy doma, aby, nechodiece před pohany na saud, některé z sebe potupnějšie k sauzení ustavili. Poněvadž pro jich nemoc nemohl jich ovšem12) k do- konalosti přivésti ihned, aby, nechajíce těch sauduov, bezpráví trpěli na časném statku, aspoň tu vybierá, aby, zlé větčie opustiece, menšie zlé drželi, dokudž i toho neopustie. Větčie zlé křesťanóm sváry vésti na saudě před pohany o časné věci, ale menšie zlé jest doma před svými hanbu/ svú odkryti. Ale vždy jest zlé bylo. A že jich hanba byla takové zlé, ihned jim to pověděl, když jim dopustil saudu skrze domácí. Die: Toť k vašie hanbě pravím. Protož vám za zákon věčný nedo- pauštiem sauduov, ale hanbuť vám dopauštím, abyšte ji nesli, jeliž13) by mysl váše neobřezaná, k zemským věcem neřádně přiechylná, hanbu noseci, zarděla se studem a odešla od zlého, pro hanbu jsúci obtiežena, tak že by potom mohl rozumný samau hanbau od toho odehnán býti anebo pravějiel4) z daru milosti boží tiem pohrzeti, což jest jeho k saudóm táhlo. Protož z toho známol5) jest, že zákon věčný těch sauduov k hanbě jich nedopustil jest. Nebo, byťl6) jim za zákon saudy s hanbú ostavil, tak by věčně chtěl, aby, saudem svářiece se o zemské věci, i9) věčně se za ten zákon styděli, a stydiece se zaň nemohli by naděje mieti z něho budaucí odplaty, ale strach pekla. Ani svatý Pavel nemohl by se chlubiti v zbořiech božích pro jich vieru a poslušenstvie, když by vždy tak s hanbú stáli, svářiece se na saudě o statky tělesné. Protož potom jim pravějšie věc die a k opravení ruoznice mezi bratřími bližšie, i die jim: Tak nenie mezi vámi nižádný múdrý, jenž by mohl súditi řeč mezi bratrem a bratrem svým? Ale bratr s bratrem saudem se vadie, a to před nevěrnými?17) Již jistě 30
Strana 31
hřiech jest mezi vámi, poněvadž saudy máte mezi sebau. Proč radějši oklamánie netrpiete? Ale vy křivdu činiete i oklamánie, a to bratřím. Nenie mezi vámi nižádný ( múdrý, jenž by mohl sauditi mezi bratrem a bratrem? Tuť nemienie o saudu rathauzném po- hanském, aby někto múdrý z nich, rychtářem se učině, saud osadil18) mezi bratrem a bratrem; nebo k takému saudu musí býti moc připuzujície, z potřeby19), aby musili úředníkóm poddáni býti ti, ješto se chtie vaditi na saudě. Protož skrovnějšie věc toto jest a pravdy bližšie, ješto20) die: Nenie tak nižádný mezi vámi múdrý, aby mohl sauditi mezi bratrem a bratrem? Tak jste již chudi v múdrosti? A nemieníť toho, byť s to21) smysla neměli, poněvadž jim napřed die, Bohu za ně děkuje, že jsú se bohati ve všem učinili, v každém slovu i v každém umění. Protož bohatým v umění každém k trestání22) die: Proč, majíce múdrost a uměnie, nesaudíte mezi bratřími podlé rozumu čtenie rozděliti23) mezi bratry o bezprávie a ukrocenie toho bezprávie? Protož to súzenie jest rozeznánie bezprávie a ukrocení toho bezprávie najviece tresktáním a při- vésti potom bratry ku pokoji smířením a bezpráví odpuštěním. Pakli jest takové bezprávie, ješto24) je muož opraviti25) navrácením tělesné věci, to má učiniti bratr vinný druhému. A pakli jsú haněnie křivá, že jeden druhého na dobré pověsti ohyzdí26) před jinými křívě, má k tomu nucen býti, aby pro své svědomie to ha- něnie opravil tu27), kdež jest bratra ohyzdil, aby tu ohyzdu anebo pověst zlú s bratra sňal, muož-li opra- veno býti; pakli jest uteklo opravenie, rozlivši se po- věst po celém kraji, ale28) i to zlé majie sobě odpustiti. Nebo ke/ všelikému bezpráví, kteréž se mezi bratřími přiházie, najviece tresktánie má předcházeti vinného, 16 a. I. Kor. 1, 151. 16 b. 31
hřiech jest mezi vámi, poněvadž saudy máte mezi sebau. Proč radějši oklamánie netrpiete? Ale vy křivdu činiete i oklamánie, a to bratřím. Nenie mezi vámi nižádný ( múdrý, jenž by mohl sauditi mezi bratrem a bratrem? Tuť nemienie o saudu rathauzném po- hanském, aby někto múdrý z nich, rychtářem se učině, saud osadil18) mezi bratrem a bratrem; nebo k takému saudu musí býti moc připuzujície, z potřeby19), aby musili úředníkóm poddáni býti ti, ješto se chtie vaditi na saudě. Protož skrovnějšie věc toto jest a pravdy bližšie, ješto20) die: Nenie tak nižádný mezi vámi múdrý, aby mohl sauditi mezi bratrem a bratrem? Tak jste již chudi v múdrosti? A nemieníť toho, byť s to21) smysla neměli, poněvadž jim napřed die, Bohu za ně děkuje, že jsú se bohati ve všem učinili, v každém slovu i v každém umění. Protož bohatým v umění každém k trestání22) die: Proč, majíce múdrost a uměnie, nesaudíte mezi bratřími podlé rozumu čtenie rozděliti23) mezi bratry o bezprávie a ukrocenie toho bezprávie? Protož to súzenie jest rozeznánie bezprávie a ukrocení toho bezprávie najviece tresktáním a při- vésti potom bratry ku pokoji smířením a bezpráví odpuštěním. Pakli jest takové bezprávie, ješto24) je muož opraviti25) navrácením tělesné věci, to má učiniti bratr vinný druhému. A pakli jsú haněnie křivá, že jeden druhého na dobré pověsti ohyzdí26) před jinými křívě, má k tomu nucen býti, aby pro své svědomie to ha- něnie opravil tu27), kdež jest bratra ohyzdil, aby tu ohyzdu anebo pověst zlú s bratra sňal, muož-li opra- veno býti; pakli jest uteklo opravenie, rozlivši se po- věst po celém kraji, ale28) i to zlé majie sobě odpustiti. Nebo ke/ všelikému bezpráví, kteréž se mezi bratřími přiházie, najviece tresktánie má předcházeti vinného, 16 a. I. Kor. 1, 151. 16 b. 31
Strana 32
a vinný, poněvadž by nemohl jinak bratru křivdy od- činiti, má odprositi pokorně, a s tiem majie sobě od- pustiti z srdce a smířeni býti, aby tak zlé věci ukroceny byly a mezi bratřími aby milost29) a pokoj ostal. Tak rozumnějšie mezi bratrem a bratrem majieť bezpráví rozsúditi a k miestu nesnáze přivésti30). A ta věc jediné mezi lidmi dobré vuole muož býti, ješto pokoru a bázeň boží v sobě mají a mohú se pravdě pokorně poddati, kteráž jim od rozumných ukázána bývá o těch přech, kteréž mají mezi sebú. A k také dobrotě chýlí31) smysl apoštolský ty, ješto mají spolu bratřie v Kristu býti, jsúce od světa odlúčeni. Ale kozlové rohatí, ukrutní, lakomí a mstiví, ješto jsú oděni maud- rostí tělesnú, umějiece se z viny v saudiech vyvoditi, zlosti32) své přikrývati a na jiné je cpáti, tiť na rathauz slušejie na saud, kdežto je rovné33) potká, aby se za- pálili, stojiece před bohy, k nimž jsú se s žalobami utekli, ano je přemietají34) a šacují35), v kládu sázejí. Ale prvnie saud mezi bratřími byl by najpotřebnější podlé dobroty, nebo ten by ctnostně s polepšením svě- domí bratrských mohl jednán býti. Kapitola devátá. 17 a. I. Kor. VI, 17]. Ale rathauzní saudové s hřiechy se jednají, a ač1) v nich časných statkuov zase dobývají, ale2) na svě- domí v škody hřiechuov padají. Protož svatý Pavel, treskce3) mladé křesťany jako dietky v Kristu, protože jsú se saudili před nevěrnými pohany o statky tělesné, die jim: Již zajisté ovšem4) hřiech jest mezi vámi, po- něvadž saudy máte mezi sebú. Proč oklamánie ne- trpíte radějí? Tu je zjevně pokládá v hřiechu pro saudy o statky tělesné. A poněvadž jest hřiech na 32
a vinný, poněvadž by nemohl jinak bratru křivdy od- činiti, má odprositi pokorně, a s tiem majie sobě od- pustiti z srdce a smířeni býti, aby tak zlé věci ukroceny byly a mezi bratřími aby milost29) a pokoj ostal. Tak rozumnějšie mezi bratrem a bratrem majieť bezpráví rozsúditi a k miestu nesnáze přivésti30). A ta věc jediné mezi lidmi dobré vuole muož býti, ješto pokoru a bázeň boží v sobě mají a mohú se pravdě pokorně poddati, kteráž jim od rozumných ukázána bývá o těch přech, kteréž mají mezi sebú. A k také dobrotě chýlí31) smysl apoštolský ty, ješto mají spolu bratřie v Kristu býti, jsúce od světa odlúčeni. Ale kozlové rohatí, ukrutní, lakomí a mstiví, ješto jsú oděni maud- rostí tělesnú, umějiece se z viny v saudiech vyvoditi, zlosti32) své přikrývati a na jiné je cpáti, tiť na rathauz slušejie na saud, kdežto je rovné33) potká, aby se za- pálili, stojiece před bohy, k nimž jsú se s žalobami utekli, ano je přemietají34) a šacují35), v kládu sázejí. Ale prvnie saud mezi bratřími byl by najpotřebnější podlé dobroty, nebo ten by ctnostně s polepšením svě- domí bratrských mohl jednán býti. Kapitola devátá. 17 a. I. Kor. VI, 17]. Ale rathauzní saudové s hřiechy se jednají, a ač1) v nich časných statkuov zase dobývají, ale2) na svě- domí v škody hřiechuov padají. Protož svatý Pavel, treskce3) mladé křesťany jako dietky v Kristu, protože jsú se saudili před nevěrnými pohany o statky tělesné, die jim: Již zajisté ovšem4) hřiech jest mezi vámi, po- něvadž saudy máte mezi sebú. Proč oklamánie ne- trpíte radějí? Tu je zjevně pokládá v hřiechu pro saudy o statky tělesné. A poněvadž jest hřiech na 32
Strana 33
ně upadl pro saudy, což tehda5) viera jim platna jest?" Však proto jsú uvěřili v Syna božího, aby skrze smrt jeho vysvobozeni byli od hřiechuo a tak z moci dáb- lovy; a poněvadž pro zisk tělesný uvalé se v hřiechy, již to ztracují, čeho sú dobyli skrze smrt Kristovu, a smrt Kristova není jim nic platna, leč by k nie opět práva dosáhli skrze pokání. A z těch hřiechuo, v kteréž sú skrze saudy vpadli, nemohú jinak pokání činiti, leč konečně6) od sauduov přestanú. Protož z těch věcí muož známo?) býti, že člověk nemuož křesťanem býti v této straně, o níž mluvíme, leč by křivdy a oklamání nižádnému nečinil, a kteráž křivda a oklamánie na něho upadá od jiných, aby ji strpěl, zlého za zlé nečině podlé přikázanie Kristova; aniž smrt jeho nemá moci v nižádném. Tyto věci z přiečiny prodleny jsú8), aby mohlo známo býti, že apoštolé, dokonalé věci uvodíce v ty prvotnie lidi, ne ihned k té dokonalosti jich mohli jsú mieti, diem9) některých, protož shovievali jsú jim do času, majiece naději, že k lepšiemu přivedú ty lidi. Jakož teď svatý Pavel i sauduov těch dopúštie při- najméň doma, kromělo) ciziech pohanuov, a/ ještě i ty s hanbú jim ostavil; ale z posledních psání jeho k těm lidem shledává se, že jest to všecko opraveno na nich. A také tato věc tiemll) déle se píšel2), aby známo bylo, že všecky roty saudné zákon jsú sobě k saudóm a k sváróm v saudech ustavili na těch slovích, ješto die svatý Pavel: Máte-li saudy mezi sebú, po- tupnějšie v zboru obeřte k tomu sauzení. To k hanbě vašie pravím. Protož tyto roty saudné na té hanbě zákon svým sváróm v saudech jsú nalezli, jinak zpěti3) to obracujíce proti slovóm svatého Pavla. Najpotup- nějšiech nevybierají k saudóm, ale kteříž se zdají naj- 17 b. I. Kor. VI, [4]. Chelčického „Síť víry“. 3. 33
ně upadl pro saudy, což tehda5) viera jim platna jest?" Však proto jsú uvěřili v Syna božího, aby skrze smrt jeho vysvobozeni byli od hřiechuo a tak z moci dáb- lovy; a poněvadž pro zisk tělesný uvalé se v hřiechy, již to ztracují, čeho sú dobyli skrze smrt Kristovu, a smrt Kristova není jim nic platna, leč by k nie opět práva dosáhli skrze pokání. A z těch hřiechuo, v kteréž sú skrze saudy vpadli, nemohú jinak pokání činiti, leč konečně6) od sauduov přestanú. Protož z těch věcí muož známo?) býti, že člověk nemuož křesťanem býti v této straně, o níž mluvíme, leč by křivdy a oklamání nižádnému nečinil, a kteráž křivda a oklamánie na něho upadá od jiných, aby ji strpěl, zlého za zlé nečině podlé přikázanie Kristova; aniž smrt jeho nemá moci v nižádném. Tyto věci z přiečiny prodleny jsú8), aby mohlo známo býti, že apoštolé, dokonalé věci uvodíce v ty prvotnie lidi, ne ihned k té dokonalosti jich mohli jsú mieti, diem9) některých, protož shovievali jsú jim do času, majiece naději, že k lepšiemu přivedú ty lidi. Jakož teď svatý Pavel i sauduov těch dopúštie při- najméň doma, kromělo) ciziech pohanuov, a/ ještě i ty s hanbú jim ostavil; ale z posledních psání jeho k těm lidem shledává se, že jest to všecko opraveno na nich. A také tato věc tiemll) déle se píšel2), aby známo bylo, že všecky roty saudné zákon jsú sobě k saudóm a k sváróm v saudech ustavili na těch slovích, ješto die svatý Pavel: Máte-li saudy mezi sebú, po- tupnějšie v zboru obeřte k tomu sauzení. To k hanbě vašie pravím. Protož tyto roty saudné na té hanbě zákon svým sváróm v saudech jsú nalezli, jinak zpěti3) to obracujíce proti slovóm svatého Pavla. Najpotup- nějšiech nevybierají k saudóm, ale kteříž se zdají naj- 17 b. I. Kor. VI, [4]. Chelčického „Síť víry“. 3. 33
Strana 34
drahnějšiel4) mezi těmi poběhlci. A kněz, jenž by měl býti vuodce čtenie a ten blud měl by skrze čtení15) potupiti, vejda na rathúz, čtel6) jim tu hanbu za zákon a volí konšely k té hanbě, maje to za prospěch u vieře, když oni maudře tu hanbu provedau. Kapitole desátá. 18 a. Mat. XVIII, 115—171. I. Kor. V, [9—11]. Ale žel) počátek těchto řečí jest o tom, kterak apoštolé ten lid prvotnie u vieře zřiedili jsú skrze dokonalost práva bozského kromě2) těch řiezení, kte- ráž se skrze moci světské dějí podlé práv pohan- ských. To muože známo3) býti v tom, k čemu je zákon Kristuov učie tu4), kdež se zlá věc urodí mezi věrnými křesťany, z domácích svých když se zjevie odpuorce, pohoršitelé, kacieři. A k tomu přikázaní Kristovo jest, aby takové učili, napomienali a tresk- tali5), žádajíce opravenie jich. A to rozumně učie/ Pán Ježíš, aby sám samého6) napomienal a potresktal7) a jestliže uposlúchá a přijme tresktání, die Pán Ježíš, získal si bratra svého. A pakliť by se zatvrdil a ne- chtěl povoliti tresktánie, přijmi k sobě jednoho nebo dva, aby v ústech dvú nebo tří plné svědectvie bylo; a uposlúchá-liť těch, získal jsi jeho. Pakliť se na ty neobrátí, ale8) pověz celému zboru věrných, ať se mnozstvie věříciech ustydí, a mnohú pravdau jich pře- možen jsa, muož získán býti. Pakli mnohých napomie- nanie a tresktánie zhrzí, ale buď tobě jakožto pohan a zjevný hřiešník, varuj se jeho, neměj s ním tovaryství křesťanského. K témužť rozumu svatý Pavel die: Psal sem vám v epištole, abyšte se nepřiměšovali k smil- níkóm. Ovšem ne k smilníkóm tohoto světa anebo la- komcóm nebo dráčóm nebo modlosluhám. Ale nynie 34
drahnějšiel4) mezi těmi poběhlci. A kněz, jenž by měl býti vuodce čtenie a ten blud měl by skrze čtení15) potupiti, vejda na rathúz, čtel6) jim tu hanbu za zákon a volí konšely k té hanbě, maje to za prospěch u vieře, když oni maudře tu hanbu provedau. Kapitole desátá. 18 a. Mat. XVIII, 115—171. I. Kor. V, [9—11]. Ale žel) počátek těchto řečí jest o tom, kterak apoštolé ten lid prvotnie u vieře zřiedili jsú skrze dokonalost práva bozského kromě2) těch řiezení, kte- ráž se skrze moci světské dějí podlé práv pohan- ských. To muože známo3) býti v tom, k čemu je zákon Kristuov učie tu4), kdež se zlá věc urodí mezi věrnými křesťany, z domácích svých když se zjevie odpuorce, pohoršitelé, kacieři. A k tomu přikázaní Kristovo jest, aby takové učili, napomienali a tresk- tali5), žádajíce opravenie jich. A to rozumně učie/ Pán Ježíš, aby sám samého6) napomienal a potresktal7) a jestliže uposlúchá a přijme tresktání, die Pán Ježíš, získal si bratra svého. A pakliť by se zatvrdil a ne- chtěl povoliti tresktánie, přijmi k sobě jednoho nebo dva, aby v ústech dvú nebo tří plné svědectvie bylo; a uposlúchá-liť těch, získal jsi jeho. Pakliť se na ty neobrátí, ale8) pověz celému zboru věrných, ať se mnozstvie věříciech ustydí, a mnohú pravdau jich pře- možen jsa, muož získán býti. Pakli mnohých napomie- nanie a tresktánie zhrzí, ale buď tobě jakožto pohan a zjevný hřiešník, varuj se jeho, neměj s ním tovaryství křesťanského. K témužť rozumu svatý Pavel die: Psal sem vám v epištole, abyšte se nepřiměšovali k smil- níkóm. Ovšem ne k smilníkóm tohoto světa anebo la- komcóm nebo dráčóm nebo modlosluhám. Ale nynie 34
Strana 35
psal sem vám, abyšte se nepřiměšovali, jestliže ten, ješto bratrem slove mezi vámi, jest smilník nebo lako- mec nebo modlosluha neb zlomluvce nebo opilec neb dráč; s takovým ani pokrmu beřte. Velí s nimi ne- obcovati ani jiesti ani píti a tak se9) od nich lúčiti a je od sebe; kteříž by nemohli podlé prvnie zprávy Kris- tovy napomienaním a tresktáním opraveni býti z ta- kých hřiešníkuov, aby se od nich odlúčili a měli je za odpuorce svého stavu a své viery křesťanské. Též1o) mluvie o zahalečích, jenž by se mezi věrnými obraceli prázníce a dvorsky činiecell), aby s nimi neobcovali, nechtí-li dělati a s mlčením svého chleba jiesti, ne- hlediece na/ cizie chléb. Tyto věci povědieny jsú podlé čistoty a dokonalosti Kristovy, kteréž jsú apoštolé Kristovi řiedili v prvot- ních lidech, jenž jsú prostě na slovích Kristových za- loženi. Kteréžto věci když se řiedí podlé dokonalosti Kristovy, mohau rozumní poznati, kterak ta zpráva čtenie padlému pokolení lidskému jest úžitečna k opra- vení jich padlosti nad zprávu pohanskú skrze krále zemské a rychtáře městské. Nebo to12), což napřed povědieno jest o zlých, podlé zprávy Kristovy k ni- čemuž zlí po svém proviněnie hřiechuov nemajie pu- zeni býti, aniž čiem nad nimi přikazuje mstíti, jediné skrze dobrotivost bratrskú aby opraveni byli a ku po- kání přivedeni. A to jest prostě dobrá zpráva, podlé niež hřiešný muož milosti božie dobyti zase, kterúž jest ztratil svými hřiechy, a muož spasen býti, kdežto zpěti3) podlé zprávy městské všudy takovým smrt po- stavena jest za taková protivenie bez polepšení. A jest skutek nemilostivých14) lidí tohoto světa, ještol5), že- lejiece bezpráví a škod tělesných, hotovi jsú mnohé lidi umrtviti pro ně. Protož to mrtvenie lidí jest věc II. Tes. III, [11—121. 18 b. 35
psal sem vám, abyšte se nepřiměšovali, jestliže ten, ješto bratrem slove mezi vámi, jest smilník nebo lako- mec nebo modlosluha neb zlomluvce nebo opilec neb dráč; s takovým ani pokrmu beřte. Velí s nimi ne- obcovati ani jiesti ani píti a tak se9) od nich lúčiti a je od sebe; kteříž by nemohli podlé prvnie zprávy Kris- tovy napomienaním a tresktáním opraveni býti z ta- kých hřiešníkuov, aby se od nich odlúčili a měli je za odpuorce svého stavu a své viery křesťanské. Též1o) mluvie o zahalečích, jenž by se mezi věrnými obraceli prázníce a dvorsky činiecell), aby s nimi neobcovali, nechtí-li dělati a s mlčením svého chleba jiesti, ne- hlediece na/ cizie chléb. Tyto věci povědieny jsú podlé čistoty a dokonalosti Kristovy, kteréž jsú apoštolé Kristovi řiedili v prvot- ních lidech, jenž jsú prostě na slovích Kristových za- loženi. Kteréžto věci když se řiedí podlé dokonalosti Kristovy, mohau rozumní poznati, kterak ta zpráva čtenie padlému pokolení lidskému jest úžitečna k opra- vení jich padlosti nad zprávu pohanskú skrze krále zemské a rychtáře městské. Nebo to12), což napřed povědieno jest o zlých, podlé zprávy Kristovy k ni- čemuž zlí po svém proviněnie hřiechuov nemajie pu- zeni býti, aniž čiem nad nimi přikazuje mstíti, jediné skrze dobrotivost bratrskú aby opraveni byli a ku po- kání přivedeni. A to jest prostě dobrá zpráva, podlé niež hřiešný muož milosti božie dobyti zase, kterúž jest ztratil svými hřiechy, a muož spasen býti, kdežto zpěti3) podlé zprávy městské všudy takovým smrt po- stavena jest za taková protivenie bez polepšení. A jest skutek nemilostivých14) lidí tohoto světa, ještol5), že- lejiece bezpráví a škod tělesných, hotovi jsú mnohé lidi umrtviti pro ně. Protož to mrtvenie lidí jest věc II. Tes. III, [11—121. 18 b. 35
Strana 36
19 a. světských lidí, kteřížto svět obmýšlejí16), svět milují, světa želejí, která křivda se jim na něm děje, kteřížto Krista nemohú účastni býti. Ale u prvnie zprávě Kris- tově nemuož-li koho dobrota bratrská17) opraviti, ale18) muož jeho neškodně pominúti, varuje se jeho; když jest jemu nemohl dobře učiniti, ku pokání naveda, aby jemu také zle neučinil19), v hřiešiech jeho zabíjeje, ale aby se/ jeho zbavil, drže při tom nevinu. Ale zpráva městská a pohanská — ta zpět20) proti tomuto nic dob- rého zlému nečinie, jediné aby zlého umrtvila a hřiechy jeho prvotnie uvalila na ty, kteříž zlé za zlé činí. Kapitola jedenáctá. Protož, hledíce na ty křesťany prvotnie, viděti jest, že dostatečně u vieře byli jsú zřízeni skrze apoštoly podlé zákona Kristova. Nebo ten zákon prostě jest úžitečen k zprávě spasitedlné lidu božímu; nebo toliko skrze zprávu toho zákona muož přivedena býti ne- vinnost pravá lidu božiemu, kterúž Buoh miluje na nich, aby neomylně, plným srdcem hledali jeho a držali pravdul) a milost2) ke všem lidem, ku přátelóm i k nepřátelóm, nižádném u zlého nechtěli ani činili a bezprávie, sobě učiněná od jiných, strpěli bez pomsty, nečiníce zlého za zlé ani dobrému ani zlému, nebo takové věci i k těm podobné s pilností učie zákon Kristuov. A ktož takých věcí nechtí držeti, nemohau spravedlivi býti před Bohem. Protož nepodobné3) jest, by4) lid světský, ješto svět miluje a chce živ býti světu, aby5) ten zákon podnikls). Musieť se ovšem?) světa pustiti, chce-li ten zákon plniti. Nebo tak jsú pro- spěli prvotnie zborové božie v zákoně Kristově, opu- stivše8) úplně bludy pohanské i nevěru židovskú a 36
19 a. světských lidí, kteřížto svět obmýšlejí16), svět milují, světa želejí, která křivda se jim na něm děje, kteřížto Krista nemohú účastni býti. Ale u prvnie zprávě Kris- tově nemuož-li koho dobrota bratrská17) opraviti, ale18) muož jeho neškodně pominúti, varuje se jeho; když jest jemu nemohl dobře učiniti, ku pokání naveda, aby jemu také zle neučinil19), v hřiešiech jeho zabíjeje, ale aby se/ jeho zbavil, drže při tom nevinu. Ale zpráva městská a pohanská — ta zpět20) proti tomuto nic dob- rého zlému nečinie, jediné aby zlého umrtvila a hřiechy jeho prvotnie uvalila na ty, kteříž zlé za zlé činí. Kapitola jedenáctá. Protož, hledíce na ty křesťany prvotnie, viděti jest, že dostatečně u vieře byli jsú zřízeni skrze apoštoly podlé zákona Kristova. Nebo ten zákon prostě jest úžitečen k zprávě spasitedlné lidu božímu; nebo toliko skrze zprávu toho zákona muož přivedena býti ne- vinnost pravá lidu božiemu, kterúž Buoh miluje na nich, aby neomylně, plným srdcem hledali jeho a držali pravdul) a milost2) ke všem lidem, ku přátelóm i k nepřátelóm, nižádném u zlého nechtěli ani činili a bezprávie, sobě učiněná od jiných, strpěli bez pomsty, nečiníce zlého za zlé ani dobrému ani zlému, nebo takové věci i k těm podobné s pilností učie zákon Kristuov. A ktož takých věcí nechtí držeti, nemohau spravedlivi býti před Bohem. Protož nepodobné3) jest, by4) lid světský, ješto svět miluje a chce živ býti světu, aby5) ten zákon podnikls). Musieť se ovšem?) světa pustiti, chce-li ten zákon plniti. Nebo tak jsú pro- spěli prvotnie zborové božie v zákoně Kristově, opu- stivše8) úplně bludy pohanské i nevěru židovskú a 36
Strana 37
všelikú marnost tohoto světa; a rostli jsú v prospěchu duchovním a rostli jsú ve mnozstvie až do každého spravedlivého nebo až do počtu najvyzšieho mezi toliko protivenstvími bez práva/ městského a bez zákona kněze najvyzšího, toliko sprostně zpravováni sú[ce] zákonem Kristovým. Ale potom, když jsta tato dva zákony, městský a papežuov, umiešena9), ihned stav křesťanský v své pravé dobrotě menšil se a hynul. A to vážie10) ti, kteřiež píšie kroniky, a my to okem vidíme, že ta dva zá- kony jsta najškodlivější porušení a umrtvenie viery a zákona božího. Protož my poslední, sediece jako pod stienem těch zákonuov, mdle mluvíme o zákonu bo- žiem aneb o zprávě jeho, ano nám tma těch zákonuov zastřela oči. Protož nějak se šámajícell) a domýšlejíce se dieme: Jest-li zákon Kristuov dostatečný bez zá- konuo lidských přidaných založiti a zpraviti zde na cestě náboženstvie plné křesťanské? To snad třasúce se dieme, že tak jest, podlé toho, že ten zákon Kristuov byl jest dostatečný zpraviti12) člověčenstvie Kristovo se všemi jeho učedlníky bez přimiešení ustavení lidských. Protož ten zákon nenie méně nynie dostatečný, než jest v tu chvieli byl, aniž se umdlévá odporností nebo mnozstvím obrácených k tomu zákonu, ale tiem se posiluje. Protož vždy jest dostatečný. Opět poněvadž dostatečnost zákona Kristova nenie vyprázdněna z ob- cování, jímž jest obcoval lid velmi odporný v prvotnie cierkvi svaté, k životu apoštolskému byl jest dostatečen obrátiti jich viece, a tak až do každého vyvoleného božieho, neboť nemohau jinak, jediné skrze ten zákon obráceni býti. Protož dokavadž jest byl dostatečen obracovati nevěrné13) na vieru, také byl jest dosta- tečen v životě i v mraviech zpravovati, neb to jest leh- 19 b. 20 a. 37
všelikú marnost tohoto světa; a rostli jsú v prospěchu duchovním a rostli jsú ve mnozstvie až do každého spravedlivého nebo až do počtu najvyzšieho mezi toliko protivenstvími bez práva/ městského a bez zákona kněze najvyzšího, toliko sprostně zpravováni sú[ce] zákonem Kristovým. Ale potom, když jsta tato dva zákony, městský a papežuov, umiešena9), ihned stav křesťanský v své pravé dobrotě menšil se a hynul. A to vážie10) ti, kteřiež píšie kroniky, a my to okem vidíme, že ta dva zá- kony jsta najškodlivější porušení a umrtvenie viery a zákona božího. Protož my poslední, sediece jako pod stienem těch zákonuov, mdle mluvíme o zákonu bo- žiem aneb o zprávě jeho, ano nám tma těch zákonuov zastřela oči. Protož nějak se šámajícell) a domýšlejíce se dieme: Jest-li zákon Kristuov dostatečný bez zá- konuo lidských přidaných založiti a zpraviti zde na cestě náboženstvie plné křesťanské? To snad třasúce se dieme, že tak jest, podlé toho, že ten zákon Kristuov byl jest dostatečný zpraviti12) člověčenstvie Kristovo se všemi jeho učedlníky bez přimiešení ustavení lidských. Protož ten zákon nenie méně nynie dostatečný, než jest v tu chvieli byl, aniž se umdlévá odporností nebo mnozstvím obrácených k tomu zákonu, ale tiem se posiluje. Protož vždy jest dostatečný. Opět poněvadž dostatečnost zákona Kristova nenie vyprázdněna z ob- cování, jímž jest obcoval lid velmi odporný v prvotnie cierkvi svaté, k životu apoštolskému byl jest dostatečen obrátiti jich viece, a tak až do každého vyvoleného božieho, neboť nemohau jinak, jediné skrze ten zákon obráceni býti. Protož dokavadž jest byl dostatečen obracovati nevěrné13) na vieru, také byl jest dosta- tečen v životě i v mraviech zpravovati, neb to jest leh- 19 b. 20 a. 37
Strana 38
čejšie. Protož zákon Kristuov u sebe jest byl do- statečný založiti a zpraviti všicku cierkev Bohu v každé stránce tělesného zpuosobu i duchovního. A žel4) zpráva náboženstvie Kristova jest lepšie nežli zpráva lidských přimiešení. Protož kto pochybuje, že chot Kristova byla by dokonalejší, to jest podlé zprávy zákona božieho, než se napájejíci zákony přimiešenými jako jedem, dokonalejšie by byla podlé zpráv zákona Kristova? Aniž jie život boží jest bezpečný, v ty zá- kony se uměšujíci15), pro něž brzy nemuož srozuměti zákonu božiemu aneb jej opustitil6), zapletena a umdle- na jsúci zákony ciziemi. Kterýžto zákon Kristus při- kázal jest zachovati choti své pod pokutú hřiecha smrtedlného, to jest, že jeho nikdy nemuož opustiti anebo zrušiti jinak než s hřiechem smrtedlným. Kapitola dvanáctá. Filip. IV, [1]. 20 b. Protož my tuto, jakž muožem, mdle tak mluvíme o dostatečnosti zákona Kristova, přiměšujíce jej k bo- lestem raněných, jenž jsú kroměl) toho zákona, upadše mezi lotry pro holemé2) ranění. Ač však ten zákon všudy jako světlo ve tmách svietí jasně, ale apoštolé neomylně dostatečnost toho zákona oznámili sú tomu lidu protivnému prvotniemu. A v tom je ustavili tak jistě a tak daleko a tak široce postavili jsú je v zprávě toho zákona, že jsú potom mohli řieci: Tak stůjte, najmilejšie! Jinak/ by nemohli toho řieci, když by měli nedostatek v zprávě nebo v ctnostech aneb u vieře neb v čemkoli; stání bezpečného nemohli by jim potvrditi, když by již v tu chvieli dobře nestáli. A netoliko tak, jakož jest povědieno o stání jistém, ale ještě výše je zavazují, čemu jsú je naučili. Tak velikú 38
čejšie. Protož zákon Kristuov u sebe jest byl do- statečný založiti a zpraviti všicku cierkev Bohu v každé stránce tělesného zpuosobu i duchovního. A žel4) zpráva náboženstvie Kristova jest lepšie nežli zpráva lidských přimiešení. Protož kto pochybuje, že chot Kristova byla by dokonalejší, to jest podlé zprávy zákona božieho, než se napájejíci zákony přimiešenými jako jedem, dokonalejšie by byla podlé zpráv zákona Kristova? Aniž jie život boží jest bezpečný, v ty zá- kony se uměšujíci15), pro něž brzy nemuož srozuměti zákonu božiemu aneb jej opustitil6), zapletena a umdle- na jsúci zákony ciziemi. Kterýžto zákon Kristus při- kázal jest zachovati choti své pod pokutú hřiecha smrtedlného, to jest, že jeho nikdy nemuož opustiti anebo zrušiti jinak než s hřiechem smrtedlným. Kapitola dvanáctá. Filip. IV, [1]. 20 b. Protož my tuto, jakž muožem, mdle tak mluvíme o dostatečnosti zákona Kristova, přiměšujíce jej k bo- lestem raněných, jenž jsú kroměl) toho zákona, upadše mezi lotry pro holemé2) ranění. Ač však ten zákon všudy jako světlo ve tmách svietí jasně, ale apoštolé neomylně dostatečnost toho zákona oznámili sú tomu lidu protivnému prvotniemu. A v tom je ustavili tak jistě a tak daleko a tak široce postavili jsú je v zprávě toho zákona, že jsú potom mohli řieci: Tak stůjte, najmilejšie! Jinak/ by nemohli toho řieci, když by měli nedostatek v zprávě nebo v ctnostech aneb u vieře neb v čemkoli; stání bezpečného nemohli by jim potvrditi, když by již v tu chvieli dobře nestáli. A netoliko tak, jakož jest povědieno o stání jistém, ale ještě výše je zavazují, čemu jsú je naučili. Tak velikú 38
Strana 39
jistotu pravie a řkú: Ale bychom3) pak my neb anjel Gal. I, 18—9j. z nebe kázal vám jinak, než sme kázali vám, buď prokletý. Jakož sem napřed řekl; a nynie opět řku: Bude-li vám kto kázati mimo to, ješto4) jste od nás přijali, buď prokletý. Tu netoliko potvrzuje těch věcí, kterým jsú je naučili skrze čtenie5) Kristovo, aby v něm tak stáli, ale také klatbu na ty vydává, kto by jimi pohnul od toho kázanie nebo naučenie, jinak chtě na- učiti je. A netoliko ty klne, ale, bys) již sám jinak chtěl je čemu jinému učiti, než jest je prvé učil, aby i sám prokletý byl, a netoliko on sám, ale, by anjel z nebe chtěl je jinak učiti, aby i ten v klatbě ostal. Tiem utvrzuje to učenie v prvotniech, které jest šlo7) podlé zákona Kristova, že by anjel z nebe nemohl lépe učiti, nežli jest Syn boží učil a apoštolé jeho slovo učili jsú. Protož kde jest to slovo čtenie přijato od nich, tu8) jest viera jistá a zákon božie tu jest byl utvrzen. Kteřížto zborové Kristovi mezi pohany stáli jsú, následujíce čtenie, s velikými pokušeními viece než tři sta let po vstúpenie Kristovu na nebesa toliko v na- učenie apoštolském podlé učenie Kristova. A trvajíc v tom naučenie velmi prospieváchu v duchovních dob- rých věcech. Nebo stkviechu se v častých a vietěz- ných mučedlnictviech; nebo pro vieru trpiechu všickni najvyší biskupové, kteříž jsú byli od Petra až do Sil- vestra, jichžto jest bylo v římském městě pět a třidceti v počtu na miestě svatého Petra, jedni do druhých9) až do nadánie Silvestra trpiece mučedlnictva od knie- žat římských, a mnozstvie veliké kněžie a duchovních, také i sprostných obojieho pohlaví. Ti všickni pro- jméno Kristovo muky, ukrutenstvie směle až do naj- ukrutnějšie smrti s radostí jsú trpěli. A v těch doko- 21 a. 39
jistotu pravie a řkú: Ale bychom3) pak my neb anjel Gal. I, 18—9j. z nebe kázal vám jinak, než sme kázali vám, buď prokletý. Jakož sem napřed řekl; a nynie opět řku: Bude-li vám kto kázati mimo to, ješto4) jste od nás přijali, buď prokletý. Tu netoliko potvrzuje těch věcí, kterým jsú je naučili skrze čtenie5) Kristovo, aby v něm tak stáli, ale také klatbu na ty vydává, kto by jimi pohnul od toho kázanie nebo naučenie, jinak chtě na- učiti je. A netoliko ty klne, ale, bys) již sám jinak chtěl je čemu jinému učiti, než jest je prvé učil, aby i sám prokletý byl, a netoliko on sám, ale, by anjel z nebe chtěl je jinak učiti, aby i ten v klatbě ostal. Tiem utvrzuje to učenie v prvotniech, které jest šlo7) podlé zákona Kristova, že by anjel z nebe nemohl lépe učiti, nežli jest Syn boží učil a apoštolé jeho slovo učili jsú. Protož kde jest to slovo čtenie přijato od nich, tu8) jest viera jistá a zákon božie tu jest byl utvrzen. Kteřížto zborové Kristovi mezi pohany stáli jsú, následujíce čtenie, s velikými pokušeními viece než tři sta let po vstúpenie Kristovu na nebesa toliko v na- učenie apoštolském podlé učenie Kristova. A trvajíc v tom naučenie velmi prospieváchu v duchovních dob- rých věcech. Nebo stkviechu se v častých a vietěz- ných mučedlnictviech; nebo pro vieru trpiechu všickni najvyší biskupové, kteříž jsú byli od Petra až do Sil- vestra, jichžto jest bylo v římském městě pět a třidceti v počtu na miestě svatého Petra, jedni do druhých9) až do nadánie Silvestra trpiece mučedlnictva od knie- žat římských, a mnozstvie veliké kněžie a duchovních, také i sprostných obojieho pohlaví. Ti všickni pro- jméno Kristovo muky, ukrutenstvie směle až do naj- ukrutnějšie smrti s radostí jsú trpěli. A v těch doko- 21 a. 39
Strana 40
nalých skutcích křesťanských známo jest založenie pravé u vieře; nebo ta jest jistota pravé viery trpěti mučedlnictvo pro ni a jiná bezprávie od světa. Jakož nynie jistota jest velikého odstúpenie od viery ne- trpělivost knězská i jiného lidu; všecko1o) jakús oše- metíl1) a lstí jdau12) v tom, což viery dotýče, aby v ní lecjaks stáli a břicho hojně pásli; přiezni a pokoje s světem hledajíce, aby od něho nic netrpěli, libé věci světu mluvie. Protož náš běh13) nynie u vieře proti prvniemu jako tma proti světlu nejistý. Protož tuto sobě přivodíme na pamět ty prvnie, v nichž neomylně viera ustavena jest skrze apoštoly, zdali by ještě ně- kteří křesťané napravili se na ty cesty prvniech křesťa- nuov, aby beze lsti viery následovali v trpělivosti a v upřiemnosti srdce. Kapitola třináctá. 21 b. II. Mojž. XXVI, [14]. Ale což sem tuto pověděl pochvaly o prvnie cierkvi Kristově, to vše smrdie v cierkvi/ římské jako ohyzdné kacieřstvie. Nebo takoví duovodové v Bazilei potupeni jsú byli od mistra auditoral), kdyžto Čechové dovodili jsú kalichu božieho2) prvotní cierkví svatú, že ta cierkev v skutku držala jest tu pravdu o kalichu bo- žiem. Protož ten mistr posluchač sauduo papežových3) potupil jest ten duovod jako křehký, mdlý a škodlivý a mnoho chytrých odpor4) a těžkých proti tomu do- vodil jest5). A to die o cierkvi prvnie mezi mnohú jinú řečí, že cierkev svatá prvnie byla jest hlúpá a zarmúcená, ačkoli ve mnohých věcech svatých a v hor- livosti viery byla jest divná. Nebo jakožto po barve- ných kožiech stánku neb chrámu sláva jest přišla, takéž po sprostném naučenie první cierkve svaté stkvě- 40
nalých skutcích křesťanských známo jest založenie pravé u vieře; nebo ta jest jistota pravé viery trpěti mučedlnictvo pro ni a jiná bezprávie od světa. Jakož nynie jistota jest velikého odstúpenie od viery ne- trpělivost knězská i jiného lidu; všecko1o) jakús oše- metíl1) a lstí jdau12) v tom, což viery dotýče, aby v ní lecjaks stáli a břicho hojně pásli; přiezni a pokoje s světem hledajíce, aby od něho nic netrpěli, libé věci světu mluvie. Protož náš běh13) nynie u vieře proti prvniemu jako tma proti světlu nejistý. Protož tuto sobě přivodíme na pamět ty prvnie, v nichž neomylně viera ustavena jest skrze apoštoly, zdali by ještě ně- kteří křesťané napravili se na ty cesty prvniech křesťa- nuov, aby beze lsti viery následovali v trpělivosti a v upřiemnosti srdce. Kapitola třináctá. 21 b. II. Mojž. XXVI, [14]. Ale což sem tuto pověděl pochvaly o prvnie cierkvi Kristově, to vše smrdie v cierkvi/ římské jako ohyzdné kacieřstvie. Nebo takoví duovodové v Bazilei potupeni jsú byli od mistra auditoral), kdyžto Čechové dovodili jsú kalichu božieho2) prvotní cierkví svatú, že ta cierkev v skutku držala jest tu pravdu o kalichu bo- žiem. Protož ten mistr posluchač sauduo papežových3) potupil jest ten duovod jako křehký, mdlý a škodlivý a mnoho chytrých odpor4) a těžkých proti tomu do- vodil jest5). A to die o cierkvi prvnie mezi mnohú jinú řečí, že cierkev svatá prvnie byla jest hlúpá a zarmúcená, ačkoli ve mnohých věcech svatých a v hor- livosti viery byla jest divná. Nebo jakožto po barve- ných kožiech stánku neb chrámu sláva jest přišla, takéž po sprostném naučenie první cierkve svaté stkvě- 40
Strana 41
lost v bozské poctivosti6) a při obyčejích svátostí uhla- zená a rozkošná a krása přišla jest. Netoliko při po- ctivosti božské a obyčejích svátostí, ale i při vieře u prodlení časuov mnohé jsú věci oznámeny aneb vy- loženy, kteréžto v prvotnie cierkvi svaté v pochybení?) aneb v neznámosti byly jsú. Ty všecky věci od cierkve svaté až do konce světa oznámeny budú a jsú též8) moci a pevnosti, jako ty věci, kteréž jest držela a učila prvotnie cierkev svatá; nebo přietomnost Pána našeho Ježíše Krista pevně jest zaslíbila řkúci: S vámi sem až do skonánie světa. Neb to vykládá svatý Augustin, jehož přivodie9) svatý Tomáš: Celé cierkvi svaté1o), v niež jedni mrú a jiní se rodie, až do ny- nějšie chviele i do konce svě/ta řečeno jest: S vámi jsem až do konce světa. To vše auditor mluvie. Protož k těm věcem pověděným od toho mistra měla by vážnostl1) býti od rozumných lidí. Nebo, když tak smyslně12) dělí poslední stav cierkve od prvnie cierkve a povyšuje poslednie nad prvnie stav ve mnohých vě- cech slavně a přidávál3) prvnie ten nedostatek, že jest hlúpá byla, ale potomnie že jest ji přesáhla maudrostí a že v prodlenie časův mnohé věci sú oznámeny aneb vyloženy skrze múdrú cierkev, kteréžto věci v prvotní cierkvi svaté v pochybenie anebo v neznámosti byly jsú: protož to jest újma a škoda na prvnie cierkvi, hlú- post s pochybením14), pro nižto nebezpečně15) stála jest, poněvadž poslednie cierkev popravujel6) po ní hlúposti a pochybenie jejích. Viecel7) die ten mistr: Nebo jakožto po barvených kožiech stánku Mojžíšova sláva jest přišla, že jest jej opěknil kožemi rozličných barev, zlatem a jinými okra- sami, takéž po sprostném naučenie prvotnie cierkve svaté stkvělost v božských poctivostech a při obyče- Mat. XXVIII [201. 22 a. II. Mojž. XXVI, [14]. 41
lost v bozské poctivosti6) a při obyčejích svátostí uhla- zená a rozkošná a krása přišla jest. Netoliko při po- ctivosti božské a obyčejích svátostí, ale i při vieře u prodlení časuov mnohé jsú věci oznámeny aneb vy- loženy, kteréžto v prvotnie cierkvi svaté v pochybení?) aneb v neznámosti byly jsú. Ty všecky věci od cierkve svaté až do konce světa oznámeny budú a jsú též8) moci a pevnosti, jako ty věci, kteréž jest držela a učila prvotnie cierkev svatá; nebo přietomnost Pána našeho Ježíše Krista pevně jest zaslíbila řkúci: S vámi sem až do skonánie světa. Neb to vykládá svatý Augustin, jehož přivodie9) svatý Tomáš: Celé cierkvi svaté1o), v niež jedni mrú a jiní se rodie, až do ny- nějšie chviele i do konce svě/ta řečeno jest: S vámi jsem až do konce světa. To vše auditor mluvie. Protož k těm věcem pověděným od toho mistra měla by vážnostl1) býti od rozumných lidí. Nebo, když tak smyslně12) dělí poslední stav cierkve od prvnie cierkve a povyšuje poslednie nad prvnie stav ve mnohých vě- cech slavně a přidávál3) prvnie ten nedostatek, že jest hlúpá byla, ale potomnie že jest ji přesáhla maudrostí a že v prodlenie časův mnohé věci sú oznámeny aneb vyloženy skrze múdrú cierkev, kteréžto věci v prvotní cierkvi svaté v pochybenie anebo v neznámosti byly jsú: protož to jest újma a škoda na prvnie cierkvi, hlú- post s pochybením14), pro nižto nebezpečně15) stála jest, poněvadž poslednie cierkev popravujel6) po ní hlúposti a pochybenie jejích. Viecel7) die ten mistr: Nebo jakožto po barvených kožiech stánku Mojžíšova sláva jest přišla, že jest jej opěknil kožemi rozličných barev, zlatem a jinými okra- sami, takéž po sprostném naučenie prvotnie cierkve svaté stkvělost v božských poctivostech a při obyče- Mat. XXVIII [201. 22 a. II. Mojž. XXVI, [14]. 41
Strana 42
Tuto posmievá se Petr audi- torovi Bazi- lejskému. 22 b. jích svátostí uhlazená a rozkošná a krása přišla jest skrze múdřejšie cierkev poslední, ješto se uměla do- mysliti pravé poctivosti božie a řáduov při svátostech. Prvotnie hlaupá bez ornátuov slaužila a bez oltářuov i bez kosteluov, jediné páteř18) při slúžení řiekajíci. Ale poslednie, ješto19) umie Boha ctíti, kamenie veliké a nákladné kostely a oltáře zjednala jest a ornáty krásné a všecko zsvětila, modlit/by a zpievanie na mšech rozmnožila jest a to vše stkvostně ozdobila a zřiedila, aby poctivost božie hojná byla skrze okráš- lené kostely, malované stěny koberci oděné, s světly, zvony, varhany, písněmi s vysokými hlasy a s no- tami prolamovanými20). To vše opatřila maudrá cier- kev na čest Bohu. Nebo on velmi žádá tak čtěn21) býti a túžeben22) jest, když málo vosku shoří a stěny se nestkvie pěkně. Protož v takém čtěnie měl jest újmu v hlúpé cierkvi. A poslednie cierkev řád svá- tostem veliký vymyslila jest, aby všecko zsvětila, což slušie k těm svátostem, skrze vážné žehnánie a řie- kanie velikých biskupuo a po tom po všem užeh- nánie těch svátostí aby je sprostným lidem za penieze rozdávala. To jest veliká poctivost23) Bohu při těch svátostech, běh24) svatokupecký a kacieřský, a tiem smyslem bludným převyšuje cierkev hlúpú múdřejší po- slednie. Hlaupá bláznivJě darmo jest dávala svaté věci, ale maudrá umie se potržiti o ně25), aby své se- brala na nich. A die ten mistr, že prvnie cierkev byla jest za- rmúcená. Ale já řku, že jest nebyla zlá v zarmúce- ních svých. Nebo od času umučení Kristova až do času Konstantinova ciesaře všickni ti, nad kterými jest jméno Kristovo vzieváno bylo, byli jsú živi zavrženě a pod velikými pokušeními byli jsú jakéž26) od Ži- 42
Tuto posmievá se Petr audi- torovi Bazi- lejskému. 22 b. jích svátostí uhlazená a rozkošná a krása přišla jest skrze múdřejšie cierkev poslední, ješto se uměla do- mysliti pravé poctivosti božie a řáduov při svátostech. Prvotnie hlaupá bez ornátuov slaužila a bez oltářuov i bez kosteluov, jediné páteř18) při slúžení řiekajíci. Ale poslednie, ješto19) umie Boha ctíti, kamenie veliké a nákladné kostely a oltáře zjednala jest a ornáty krásné a všecko zsvětila, modlit/by a zpievanie na mšech rozmnožila jest a to vše stkvostně ozdobila a zřiedila, aby poctivost božie hojná byla skrze okráš- lené kostely, malované stěny koberci oděné, s světly, zvony, varhany, písněmi s vysokými hlasy a s no- tami prolamovanými20). To vše opatřila maudrá cier- kev na čest Bohu. Nebo on velmi žádá tak čtěn21) býti a túžeben22) jest, když málo vosku shoří a stěny se nestkvie pěkně. Protož v takém čtěnie měl jest újmu v hlúpé cierkvi. A poslednie cierkev řád svá- tostem veliký vymyslila jest, aby všecko zsvětila, což slušie k těm svátostem, skrze vážné žehnánie a řie- kanie velikých biskupuo a po tom po všem užeh- nánie těch svátostí aby je sprostným lidem za penieze rozdávala. To jest veliká poctivost23) Bohu při těch svátostech, běh24) svatokupecký a kacieřský, a tiem smyslem bludným převyšuje cierkev hlúpú múdřejší po- slednie. Hlaupá bláznivJě darmo jest dávala svaté věci, ale maudrá umie se potržiti o ně25), aby své se- brala na nich. A die ten mistr, že prvnie cierkev byla jest za- rmúcená. Ale já řku, že jest nebyla zlá v zarmúce- ních svých. Nebo od času umučení Kristova až do času Konstantinova ciesaře všickni ti, nad kterými jest jméno Kristovo vzieváno bylo, byli jsú živi zavrženě a pod velikými pokušeními byli jsú jakéž26) od Ži- 42
Strana 43
duov, takéž27) od pohanuov, tak že jméno Kristovo i jeho věrných u všech prokleté a všickni věrní Kris- tovi od jiných národuov trápeni až do smrti biechu. Protož/ ty věci měla jest prvotnie cierkev, jenž ne- múdrým bez pochybenie28) byly by veliké zarmúce- nie. Ale poslednie cierkev múdrá v Kristu, a prvnie bláznivá pro Krista a zarmúcená. Ale poslednie utě- šená zakvetla bohatstvím a chválú tohoto světa, utě- šená ohradila se mocí a obranú tohoto světa, aby za tiem v pokoji odpočievala, ano za ni meč poku- šení snášie. Utěšená, v kostele zpievající sladce Bohu na čest, utěšená za stoly rozkošnými a na ložích měk- kých, utěšená a maudrá cierkvi v Kristu, kterak si najlepšie stránku zvolila, dokud od tebe nebude od- jata! A die ten mistr, že což jest maudře vymyslila po- slednie cierkev, že takéž29) moci a pevnosti jsú ty věci jako ty, které jsú apoštolé drželi a učili. By30) to lež nebyla, přieliš31) by lidem rozmnoženo bylo spa- senie skrze poslednie cierkev a chvála božie široce by vzrostla od ní, kdyby ji Buoh přijímal od ní, od té škaredé cierkve, ješto jest sama plna nemilých věcí Bohu. A této řeči potvrzuje ten mistr, že s tau cier- kví přietomně jest Kristus a Duch svatý a nynie, u Bazilí se usadiv v té cierkvi, řiedí skrze ni spa- senie lidské. Jakož zbor ten píše na listu a die: Svato- svatý sněm obecný Bazilejský, v Duchu svatém zprávně sebraný, obecnú cierkev znamenaje.. protož ta cier- kev, kterážto se zpravuje Duchem pravdy, majiec jeho s sebú přebývajícieho na věky, a také s niežto Kristus přietomně jest až do skonánie světa ... By32) nelhal, dobrá by píseň byla. A ta cierkev, majjíci Ducha sva- tého, má řiediti a zpuosobiti spasenie lidské; nebo ta 23 a. 23 b. 43
duov, takéž27) od pohanuov, tak že jméno Kristovo i jeho věrných u všech prokleté a všickni věrní Kris- tovi od jiných národuov trápeni až do smrti biechu. Protož/ ty věci měla jest prvotnie cierkev, jenž ne- múdrým bez pochybenie28) byly by veliké zarmúce- nie. Ale poslednie cierkev múdrá v Kristu, a prvnie bláznivá pro Krista a zarmúcená. Ale poslednie utě- šená zakvetla bohatstvím a chválú tohoto světa, utě- šená ohradila se mocí a obranú tohoto světa, aby za tiem v pokoji odpočievala, ano za ni meč poku- šení snášie. Utěšená, v kostele zpievající sladce Bohu na čest, utěšená za stoly rozkošnými a na ložích měk- kých, utěšená a maudrá cierkvi v Kristu, kterak si najlepšie stránku zvolila, dokud od tebe nebude od- jata! A die ten mistr, že což jest maudře vymyslila po- slednie cierkev, že takéž29) moci a pevnosti jsú ty věci jako ty, které jsú apoštolé drželi a učili. By30) to lež nebyla, přieliš31) by lidem rozmnoženo bylo spa- senie skrze poslednie cierkev a chvála božie široce by vzrostla od ní, kdyby ji Buoh přijímal od ní, od té škaredé cierkve, ješto jest sama plna nemilých věcí Bohu. A této řeči potvrzuje ten mistr, že s tau cier- kví přietomně jest Kristus a Duch svatý a nynie, u Bazilí se usadiv v té cierkvi, řiedí skrze ni spa- senie lidské. Jakož zbor ten píše na listu a die: Svato- svatý sněm obecný Bazilejský, v Duchu svatém zprávně sebraný, obecnú cierkev znamenaje.. protož ta cier- kev, kterážto se zpravuje Duchem pravdy, majiec jeho s sebú přebývajícieho na věky, a také s niežto Kristus přietomně jest až do skonánie světa ... By32) nelhal, dobrá by píseň byla. A ta cierkev, majjíci Ducha sva- tého, má řiediti a zpuosobiti spasenie lidské; nebo ta 23 a. 23 b. 43
Strana 44
II. Tes. II, [4]. 24 a. v saudě nepoblaudí aniž umenšie rozmnožovati po- ctivosti33) božie a chvály jeho, když u ní odpočinul jest Duch svatý a poklady své složil jest v jejím pokoji, na věky mieně své utěšenie v jejích staních ustaviti hojnějí než v apoštolech. Lhánie tohoto! Kto jest jemu kdy podobně lhal, a který čert kdy výše a daremně a lžívě chlubiti se mohl jest, jediné ten, jenž se povy- šuje nade všecko, což slove Buoh? Protož muož-li kto rozuměti, pohleď, kterakát sú to znamenie — jimiž mnozství jako povodní velikú pojato bude — takú slávú a bohatstvím Ducha svatého přiděditi34) sobě, aby35) všecko Duchem svatým jich dielo zřiezeno bylo; a tak všem tu spasenie bez omyla36) jisto jest, kdežto Duch svatý s přiebytkem věčným složil se jest. A kto tu horu přeskočie z nynějšího lidu zapleteného, ješto37) po znameních leze, kteréžto znamenie s takým ble- skem se vleče jako puol nebes otevřených, aby se divili a báli všickni opilí země tak jasnému divadlu? Protož jest-li kto maličký, poď a viz tak vysoké zve- denie38) pýchy. Nebo zbor kurevníkuo všel jest v smlúvu z Duchem svatým a Duch svatý zpravuje je v zástu- piech kurev, prolevatele krve spravedlivých lidí, a těch zprávce jest Duch svatý, ješto39) jsú postaveni ve všelikých přestúpeních přikázaní božích. Avšak ten naháč hanby plný nechtěl se lacinějším odieti, než Duchem svatým, a zprávcí se činí všech dobrých věcí Kristových ne hlaupě, ale skrze Du/cha svatého, ne méň, ale nad apoštoly hojnějí a múdřejie. Protožť se má dábel več odievati, přebývaje tu jako pod stienem. A ktož odkryje tvář oděvu jeho, poněvadž jeho pod tiem stienem Duch svatý chránie, tvář svú jemu dávaje? 44
II. Tes. II, [4]. 24 a. v saudě nepoblaudí aniž umenšie rozmnožovati po- ctivosti33) božie a chvály jeho, když u ní odpočinul jest Duch svatý a poklady své složil jest v jejím pokoji, na věky mieně své utěšenie v jejích staních ustaviti hojnějí než v apoštolech. Lhánie tohoto! Kto jest jemu kdy podobně lhal, a který čert kdy výše a daremně a lžívě chlubiti se mohl jest, jediné ten, jenž se povy- šuje nade všecko, což slove Buoh? Protož muož-li kto rozuměti, pohleď, kterakát sú to znamenie — jimiž mnozství jako povodní velikú pojato bude — takú slávú a bohatstvím Ducha svatého přiděditi34) sobě, aby35) všecko Duchem svatým jich dielo zřiezeno bylo; a tak všem tu spasenie bez omyla36) jisto jest, kdežto Duch svatý s přiebytkem věčným složil se jest. A kto tu horu přeskočie z nynějšího lidu zapleteného, ješto37) po znameních leze, kteréžto znamenie s takým ble- skem se vleče jako puol nebes otevřených, aby se divili a báli všickni opilí země tak jasnému divadlu? Protož jest-li kto maličký, poď a viz tak vysoké zve- denie38) pýchy. Nebo zbor kurevníkuo všel jest v smlúvu z Duchem svatým a Duch svatý zpravuje je v zástu- piech kurev, prolevatele krve spravedlivých lidí, a těch zprávce jest Duch svatý, ješto39) jsú postaveni ve všelikých přestúpeních přikázaní božích. Avšak ten naháč hanby plný nechtěl se lacinějším odieti, než Duchem svatým, a zprávcí se činí všech dobrých věcí Kristových ne hlaupě, ale skrze Du/cha svatého, ne méň, ale nad apoštoly hojnějí a múdřejie. Protožť se má dábel več odievati, přebývaje tu jako pod stienem. A ktož odkryje tvář oděvu jeho, poněvadž jeho pod tiem stienem Duch svatý chránie, tvář svú jemu dávaje? 44
Strana 45
Kapitola čtrnáctá. Ale již při těch věcech pověděných k řeči počaté vrátím se, jenž jest o sieti Petrově, jenž jest siet viery, s niež jest poslán na lov duchovnie, v nižto jest mnoz- stvie ulovených vešlo. A kterak ti ulovení v té sieti viery skrze ty lovce apoštoly zřiezeni jsú byli, to již napřed povědieno jest. Ale žel) tu řeč jest, že pro mnozstvie ryb polapených siet se trháše. Ač2) nic v jich lovu přietomném nenie svědomo3), by4) mnozstvie odporných polapila ta siet viery; neb dlúho ulovení od Petra a jiných apoštoluov trvali jsú v celé sieti. Ale po nich u prodlenie časuov, když jsú lidé spali a ubezpečili se, přišel nepřietel jich v noci a nasál jest kaukole mezi pšenici. A potom ten kaukol vzrostl a rozmnožil se jest ve mnozstvie, tak že již přemohl jest pšenici a umdlil ji, že jedvy muože zde i onde nalezena býti pšenice pro mnozstvie silného kaukole. Protož kde by tak tvrdé spánie po apoštolech mohlo nalezeno býti, jako tu, kdež se jest nadánie kněze zbožím a panstvím stalo od ciesaře5)? Ti lidé spali jsú a snem těžkým otrapeni6) jsú, že jsú směli7) po své chudobě, kterúž jsú z viery drželi a to kázali o chudobě Kristově i všech je ho apoštoluov i jiných kněží věrných po apoštolech, a zavrhše tu chudobu přijali jsú panstvie a čest ciesařskú a výše nad ciesař- skú8). Kterúžto chudobu přijali jsú za vieru z přiká- zanie Kristova i jeho přiekladu. A když jest to ten kněz snadně a směle učinil, musilo jest to býti z veli- kého otrapenie9) sna a zatměnie srdce, aby se pokusil po té biednosti o takové zvelebenie a povýšenie v světě. Prvé1o) po jamách, po skal'éch, po lesiech se kryv pro- jméno Kristovo, nuž potom anoť jeho ciesaři1) po Mat. XIII, 125]. 24 b. 45
Kapitola čtrnáctá. Ale již při těch věcech pověděných k řeči počaté vrátím se, jenž jest o sieti Petrově, jenž jest siet viery, s niež jest poslán na lov duchovnie, v nižto jest mnoz- stvie ulovených vešlo. A kterak ti ulovení v té sieti viery skrze ty lovce apoštoly zřiezeni jsú byli, to již napřed povědieno jest. Ale žel) tu řeč jest, že pro mnozstvie ryb polapených siet se trháše. Ač2) nic v jich lovu přietomném nenie svědomo3), by4) mnozstvie odporných polapila ta siet viery; neb dlúho ulovení od Petra a jiných apoštoluov trvali jsú v celé sieti. Ale po nich u prodlenie časuov, když jsú lidé spali a ubezpečili se, přišel nepřietel jich v noci a nasál jest kaukole mezi pšenici. A potom ten kaukol vzrostl a rozmnožil se jest ve mnozstvie, tak že již přemohl jest pšenici a umdlil ji, že jedvy muože zde i onde nalezena býti pšenice pro mnozstvie silného kaukole. Protož kde by tak tvrdé spánie po apoštolech mohlo nalezeno býti, jako tu, kdež se jest nadánie kněze zbožím a panstvím stalo od ciesaře5)? Ti lidé spali jsú a snem těžkým otrapeni6) jsú, že jsú směli7) po své chudobě, kterúž jsú z viery drželi a to kázali o chudobě Kristově i všech je ho apoštoluov i jiných kněží věrných po apoštolech, a zavrhše tu chudobu přijali jsú panstvie a čest ciesařskú a výše nad ciesař- skú8). Kterúžto chudobu přijali jsú za vieru z přiká- zanie Kristova i jeho přiekladu. A když jest to ten kněz snadně a směle učinil, musilo jest to býti z veli- kého otrapenie9) sna a zatměnie srdce, aby se pokusil po té biednosti o takové zvelebenie a povýšenie v světě. Prvé1o) po jamách, po skal'éch, po lesiech se kryv pro- jméno Kristovo, nuž potom anoť jeho ciesaři1) po Mat. XIII, 125]. 24 b. 45
Strana 46
25 a. Rímu vodie, vsadiv jeho na bielú kobylu — aneb nechť jest bielý kuoň, vždy jest zle bylo —, učinil jemu čest na odivu12) všemu světu. Nebo tak praví ti, ješto sú ty věci na pamět budúcie psali, že mnozie v Římě běželi jsú na ten div řkúce: „Papa, papa! Co je to? Co je to? Ano13) ciesař, osedlav kuoň a vsadiv kněze, i14) vodie se s ním po městě.“ Protož zdá mi se, když jest to tak směle učinil, že jest tiem velmi pohaněl čistotu a nevinnost stavu apoštolského, že jest sám nic právě a upřiemol5) viery nenásledoval. A podobné16) jest k tomu, že jest sobě stýskal s tiem, kryje sel7) po jamách a po lesiech před pohany; neb sú je zabíjeli pro vieru Kristovu v tu chvieli, a protož jsú se kryli, kdež jsú mohli. A to i dnes těžké kněžím rozkošným18) s teplým srdcem, ješto19) jsú obvykli cti a svobodě těla, býti jako sběhem najpotupnějším na světě, a jsa zprávcie najvyzším v úřadu apoštolském, i20) býti miesto psa na světě, kryje se před Konstantinem. A k takému přebývaní v úřadu knězském vzali bychom, by21) dva chtěla22) v Čechách kněžími býti. Ale sytý a prázdný23) život mnozství jich nasvětí na knězstvie. Protož tuto srdci tělesnému Silvestrovu a neplnému u vieře libo bylo, ano již ciesař kuoň pod ním vede. Již v tu chvieli se jeho nebál jako prvé. Protož tu jest siet Petrova velmi zedrána, když jsta ta dva velryby veliká v ni vešla, to jest kněz najvyzší s panováním královským a se ctí nad ciesaře, a druhý velryb ciesař s panováním. s úřady a s mocí pohanskú pod kóži viery uvalil24) se. A když jsta se ta dva velryby hrozná v té sieti již obracela, tehda jsta ji tak zedrala, že jest jie málo co v celosti ostalo. A od tú dvú velrybú tak odpornú sieti Petrově narodilo se rot25) šibalských přieliš26) od- 46
25 a. Rímu vodie, vsadiv jeho na bielú kobylu — aneb nechť jest bielý kuoň, vždy jest zle bylo —, učinil jemu čest na odivu12) všemu světu. Nebo tak praví ti, ješto sú ty věci na pamět budúcie psali, že mnozie v Římě běželi jsú na ten div řkúce: „Papa, papa! Co je to? Co je to? Ano13) ciesař, osedlav kuoň a vsadiv kněze, i14) vodie se s ním po městě.“ Protož zdá mi se, když jest to tak směle učinil, že jest tiem velmi pohaněl čistotu a nevinnost stavu apoštolského, že jest sám nic právě a upřiemol5) viery nenásledoval. A podobné16) jest k tomu, že jest sobě stýskal s tiem, kryje sel7) po jamách a po lesiech před pohany; neb sú je zabíjeli pro vieru Kristovu v tu chvieli, a protož jsú se kryli, kdež jsú mohli. A to i dnes těžké kněžím rozkošným18) s teplým srdcem, ješto19) jsú obvykli cti a svobodě těla, býti jako sběhem najpotupnějším na světě, a jsa zprávcie najvyzším v úřadu apoštolském, i20) býti miesto psa na světě, kryje se před Konstantinem. A k takému přebývaní v úřadu knězském vzali bychom, by21) dva chtěla22) v Čechách kněžími býti. Ale sytý a prázdný23) život mnozství jich nasvětí na knězstvie. Protož tuto srdci tělesnému Silvestrovu a neplnému u vieře libo bylo, ano již ciesař kuoň pod ním vede. Již v tu chvieli se jeho nebál jako prvé. Protož tu jest siet Petrova velmi zedrána, když jsta ta dva velryby veliká v ni vešla, to jest kněz najvyzší s panováním královským a se ctí nad ciesaře, a druhý velryb ciesař s panováním. s úřady a s mocí pohanskú pod kóži viery uvalil24) se. A když jsta se ta dva velryby hrozná v té sieti již obracela, tehda jsta ji tak zedrala, že jest jie málo co v celosti ostalo. A od tú dvú velrybú tak odpornú sieti Petrově narodilo se rot25) šibalských přieliš26) od- 46
Strana 47
porných té sieti, od nichž jest tak velmi zedrána ta siet, že jediné jie znamení jsú ostala a jména křivá. A najprvé roty šibalské mnichové, mnohotvárného kroje a peřestiny, potom roty školnie kolejátské27) potom roty farářské, pak z neučených mnohé tváři erbové, potom roty a šibalstvie městská, a s těmi rotami šibalskými všel jest všecek svět v siet viery Petrovy se vším zlosynstvem, což jeho muož ten svět mieti v sobě. A že28) ta všecka šibalstvie těch rot mnohých všecka sobě osobujie panovánie pohanské a světské a táhnú se k němu všemi silami, chtiece každý panovati. Což najdále muož kto z nich zemi osáhnúti, o to usilujie, jakúžkoli mocí neb lstí neb násilím sobě osobují panství/ mdlejších, anebo29) kaupením, anebo po dědictví, chtiece vždy panovati, což najšíře muož kto. Protož v tom panovánie dělé se; jedni jsú páni duchovnie a druzí světští. Páni duchovní: papež, pán nad pány, kardinál pán, legát pán, arcibiskup pán, biskup pán, patriarcha pán, farář pán, opat pán, probošt pán. A těch opatuov a proboštuov tak mnoho jest pánuov, jakož mnoho jest klášteruov a zákonuov30) na- daných panstvím; jest provinciál pán, převor pán, mistr universitatis pán. Pak světský pán ciesař, král pán, knieže pán, páni korúhevní31), pán purkrabie, pán rytieř, pán panoše, pán rychtář, páni konšelé, pán purgmistr, páni měšťané. A ti všickni páni tak k sobě ta panování táhnú(ce), že netoliko jsú tak zedrali vieru mezi sebú, ale i královstvie zemské tak jsú roz- sápali mezi se, že hlavní pán, král, nemá nad kým panovati, aniž zbožie muož k tomu dosti mieti, aby se živil s svú čeledí. Nebo páni opatové osáhli jsú32) zemi široce, kanovníci, jeptišky města, hrady, krajiny, vsi, a páni korúhevní a panoše na druhú stranu, že 25 b. 47
porných té sieti, od nichž jest tak velmi zedrána ta siet, že jediné jie znamení jsú ostala a jména křivá. A najprvé roty šibalské mnichové, mnohotvárného kroje a peřestiny, potom roty školnie kolejátské27) potom roty farářské, pak z neučených mnohé tváři erbové, potom roty a šibalstvie městská, a s těmi rotami šibalskými všel jest všecek svět v siet viery Petrovy se vším zlosynstvem, což jeho muož ten svět mieti v sobě. A že28) ta všecka šibalstvie těch rot mnohých všecka sobě osobujie panovánie pohanské a světské a táhnú se k němu všemi silami, chtiece každý panovati. Což najdále muož kto z nich zemi osáhnúti, o to usilujie, jakúžkoli mocí neb lstí neb násilím sobě osobují panství/ mdlejších, anebo29) kaupením, anebo po dědictví, chtiece vždy panovati, což najšíře muož kto. Protož v tom panovánie dělé se; jedni jsú páni duchovnie a druzí světští. Páni duchovní: papež, pán nad pány, kardinál pán, legát pán, arcibiskup pán, biskup pán, patriarcha pán, farář pán, opat pán, probošt pán. A těch opatuov a proboštuov tak mnoho jest pánuov, jakož mnoho jest klášteruov a zákonuov30) na- daných panstvím; jest provinciál pán, převor pán, mistr universitatis pán. Pak světský pán ciesař, král pán, knieže pán, páni korúhevní31), pán purkrabie, pán rytieř, pán panoše, pán rychtář, páni konšelé, pán purgmistr, páni měšťané. A ti všickni páni tak k sobě ta panování táhnú(ce), že netoliko jsú tak zedrali vieru mezi sebú, ale i královstvie zemské tak jsú roz- sápali mezi se, že hlavní pán, král, nemá nad kým panovati, aniž zbožie muož k tomu dosti mieti, aby se živil s svú čeledí. Nebo páni opatové osáhli jsú32) zemi široce, kanovníci, jeptišky města, hrady, krajiny, vsi, a páni korúhevní a panoše na druhú stranu, že 25 b. 47
Strana 48
26 a. IV. Mojž. EXVIII, [20]. zde v celém kraji ve mnoho mílech jediné33) vsi nemá král k svému panování. Protož ti páni zemané chtěli by králi nějakému ciziemu34), Němci bohatému, ješto35) by cizie země dral k svému panství; nebo oni, osáhše královo panství, nepustie se jeho, než chtěli by králi tomu, aby jim přidával, nadera na jiných zemiech. Protož zjevno jest, že mezi pohany lépe stojie krá- lovstvie zemské/ nežli mezi těmito z(a)matenými36) křesťany, jenž jsú sobě osobili ta panstvie. Nebo mezi pohany nenie [tJěch duchovních pánuov rozmnožených a velmi zbytečných jako v těle hlíz, ješto jediné bolest přivodie. Protož králové pohanští snáze panují, ne- majíce nižádných pánuov duchovních, ješto sú boha- tější, osáhnúce sami zemi k svému panství. A u Židuov také nebylo těch panstvie rozlitých; jediný pán hlavní, král, býval jest. Pánuov korúhevných nebylo, jediné rytieřstvo aneb lid hrdinný, kterýž král držal k své ruce, viece anebo méně, a z těch sobě úředníkuov nadělal. Ale kněží židovští z přikázaní božího ne- měli jsú nižádného panování mieti, ani dědictvie na dědinách37), než toliko desátky na lidech jim k živení Pán Buoh oddal38). Protož u Židuov i u pohanuov snáze mohlo jíti39) královstvie zemské nežli mezi tě- mito změtenci, jenž se mnie40) nětco býti v Kristu, ne- dosahujíce najmenší pravdice41) s pohany, z nichžto se jest tak mnoho zvláštních pánuov nadělalo všelikému úmyslu Kristovu odporných. A poněvadž panování zemské nemuož státi42) právě43) pro mnozstvie pá- nuov, čiem viece44) viera nemuože státi ani zachována býti pro mnozstvie rot šibalských a pro mnozstvie pánuo zbytečných a vieře odporných, pro něž musí býti rozdělenie, nerovnost, pohrdánie, utieskanie, ne- návisti, svárové, sahání jedněch na druhé! Ač vy- 48
26 a. IV. Mojž. EXVIII, [20]. zde v celém kraji ve mnoho mílech jediné33) vsi nemá král k svému panování. Protož ti páni zemané chtěli by králi nějakému ciziemu34), Němci bohatému, ješto35) by cizie země dral k svému panství; nebo oni, osáhše královo panství, nepustie se jeho, než chtěli by králi tomu, aby jim přidával, nadera na jiných zemiech. Protož zjevno jest, že mezi pohany lépe stojie krá- lovstvie zemské/ nežli mezi těmito z(a)matenými36) křesťany, jenž jsú sobě osobili ta panstvie. Nebo mezi pohany nenie [tJěch duchovních pánuov rozmnožených a velmi zbytečných jako v těle hlíz, ješto jediné bolest přivodie. Protož králové pohanští snáze panují, ne- majíce nižádných pánuov duchovních, ješto sú boha- tější, osáhnúce sami zemi k svému panství. A u Židuov také nebylo těch panstvie rozlitých; jediný pán hlavní, král, býval jest. Pánuov korúhevných nebylo, jediné rytieřstvo aneb lid hrdinný, kterýž král držal k své ruce, viece anebo méně, a z těch sobě úředníkuov nadělal. Ale kněží židovští z přikázaní božího ne- měli jsú nižádného panování mieti, ani dědictvie na dědinách37), než toliko desátky na lidech jim k živení Pán Buoh oddal38). Protož u Židuov i u pohanuov snáze mohlo jíti39) královstvie zemské nežli mezi tě- mito změtenci, jenž se mnie40) nětco býti v Kristu, ne- dosahujíce najmenší pravdice41) s pohany, z nichžto se jest tak mnoho zvláštních pánuov nadělalo všelikému úmyslu Kristovu odporných. A poněvadž panování zemské nemuož státi42) právě43) pro mnozstvie pá- nuov, čiem viece44) viera nemuože státi ani zachována býti pro mnozstvie rot šibalských a pro mnozstvie pánuo zbytečných a vieře odporných, pro něž musí býti rozdělenie, nerovnost, pohrdánie, utieskanie, ne- návisti, svárové, sahání jedněch na druhé! Ač vy- 48
Strana 49
znánie jedné viery majie, ale nad pohany dále jsú jednotú a na ruozno ji trhajie svými šibalskými rotami. Nebo ačkoli/ viera náše muož osáhnúti mnozstvie věřících úžitečně k spasení, takové, jenž jsú jednoho srdce a jednoho duchu, kteréžto věci nikdiež45) viece nejsú vzdáleny od jednoty duchu nežli mezi těmi rotami rozdělenými46); daleko se dělé od duchu Ježí- šova, daleko jedni od druhých, daleko mezi těmi pány mnohými, ješto všickni žádajie dále a dále po- výšeni býti v panstvie nad jiné, pýchú se nadýmajíce, ješto47) jest to ihned z sebe věc najprotivnější vieře. A že48) ty všecky roty šibalské a ti páni mnozie všecky zvláštnosti mají na sobě a každá jiné a jiné, ješto jimi49) mieří na vieru, aby ji těmi zvláštnostmi po- rušili a zedrali siet Petrovu. Protož jakož ty roty jsú zřiezeny pod rozličné zákony a pod práva lidská, každá z nich jakož jest zvolila sobě zákon zvláštie50) nad zákon Kristuov, jako by pravější jich byl než Kristuo: tiem činem postúpá51) každá od zákona Kristova nebo od něho ovšem52) odstúpá. A jakož každá skrze svuoj zákon chýlí se od zákona božího, a53) tak se chýlí od viery; a jakož se od nie chýlí a dělí jedna rota od druhé, tak ji trhá aneb ji déře. A jakož muož každá chýliti se od zákona Kristova pro zvláštnost svých zá- konuov, tak se chýlí a dělí jedna rota od druhé, každá svuoj zákon velebieci nad jiné zákony, ano se jie zdá, by54) větčího zaslúžení jich zákon byl55) pro rúcho laciné, ješto jich zákon velí takové nositi, oni že masa nejedie, oni že nemluvie, oni že smutnými notami zpievají, oni že ráno56) vstávajie, oni se mnoho postí, oni dlúhé hodiny57)/ řiekajie. Ty i jiné zvláštnosti jich zákonuov dělé na ruozno ty roty, aby se každá sobě najlépe líbila skrze svuoj zákon a jiné roty aby 26 b. 27 a. Chelčického „Síť víry“. 4. 49
znánie jedné viery majie, ale nad pohany dále jsú jednotú a na ruozno ji trhajie svými šibalskými rotami. Nebo ačkoli/ viera náše muož osáhnúti mnozstvie věřících úžitečně k spasení, takové, jenž jsú jednoho srdce a jednoho duchu, kteréžto věci nikdiež45) viece nejsú vzdáleny od jednoty duchu nežli mezi těmi rotami rozdělenými46); daleko se dělé od duchu Ježí- šova, daleko jedni od druhých, daleko mezi těmi pány mnohými, ješto všickni žádajie dále a dále po- výšeni býti v panstvie nad jiné, pýchú se nadýmajíce, ješto47) jest to ihned z sebe věc najprotivnější vieře. A že48) ty všecky roty šibalské a ti páni mnozie všecky zvláštnosti mají na sobě a každá jiné a jiné, ješto jimi49) mieří na vieru, aby ji těmi zvláštnostmi po- rušili a zedrali siet Petrovu. Protož jakož ty roty jsú zřiezeny pod rozličné zákony a pod práva lidská, každá z nich jakož jest zvolila sobě zákon zvláštie50) nad zákon Kristuov, jako by pravější jich byl než Kristuo: tiem činem postúpá51) každá od zákona Kristova nebo od něho ovšem52) odstúpá. A jakož každá skrze svuoj zákon chýlí se od zákona božího, a53) tak se chýlí od viery; a jakož se od nie chýlí a dělí jedna rota od druhé, tak ji trhá aneb ji déře. A jakož muož každá chýliti se od zákona Kristova pro zvláštnost svých zá- konuov, tak se chýlí a dělí jedna rota od druhé, každá svuoj zákon velebieci nad jiné zákony, ano se jie zdá, by54) větčího zaslúžení jich zákon byl55) pro rúcho laciné, ješto jich zákon velí takové nositi, oni že masa nejedie, oni že nemluvie, oni že smutnými notami zpievají, oni že ráno56) vstávajie, oni se mnoho postí, oni dlúhé hodiny57)/ řiekajie. Ty i jiné zvláštnosti jich zákonuov dělé na ruozno ty roty, aby se každá sobě najlépe líbila skrze svuoj zákon a jiné roty aby 26 b. 27 a. Chelčického „Síť víry“. 4. 49
Strana 50
27 b. sobě zlehčila58) a jimi pohrdala, zle o nich mluvila a jich nenáviděla. A jakož se tak s pohrdáním dělé jedni od druhých, tak se dělé od jednoty, kterúž viera zvoluje a osahá59). A jakož se dělé od pravé jednoty, kterúž viera držie v sobě, tak daleko vieru urážejí a rušie ji. Takéž ti všickni páni, jenž jsú se vylehli z Konstantina a ustaveni jsú skrze lež pod vieru, po- něvadž milují panování pohanské i život pohanský sodomský a těmi skutky dělé se od Krista a nemohú jeho účastni býti a nadýmají se jedni nad druhé pýchú nad dábly a tisknú60) se mezi sebú bezprávím skrze moc a dávie61) mdlé násilím, ti všickni s svými zvlášt- nostmi odpornými urážejie vieru, derúce tu siet viery tak daleko, jakož jich zvláštnosti nepravé vzdáleny jsú od viery a jie odporny. Protož i to shodení82) a rozsúzení těla Kristova du- chovnieho aneb cierkve římské nebude pravé v této straně83) k vieře je64) přiměřiece65), kdežto66) se ta cierkev na tré dělí, majíci pány, krále, kniežata — stránku prvnie, ješto bránie, tepe a hájí; a druhú stránku má duchovnie knězstvo, ješto se modlí; třetie stránku má robotné dělníky, a ti mají chovati tělesnú potřebú těto67) dvě. A jest-li to tělo Kristovo duchovnie takým řádem rozdělené, kteraký nerovenstvie68) v něm jest! Dvěma stranoma chutno89) jest, nebo obě práz- níta a mnoho žéřeta a snadně utrácí/ta70), nebo ležíta na třetie stránce, podkasavše ji pod se, a ona nese na svých bolestech rozkoši těch dvojich žráčuov, jichžto přielišné mnozstvie jest. Nebo jako u veliké vedro71) žádají pocestní odpočinutie pod střechú v chla- du, takéž žádostivě chvátají k tomu, aby páni byli. A nemohau-li páni býti, ale72) žádajie sluhami u nich býti, aby jich stoluov hojných a rozkošných účastni 50
27 b. sobě zlehčila58) a jimi pohrdala, zle o nich mluvila a jich nenáviděla. A jakož se tak s pohrdáním dělé jedni od druhých, tak se dělé od jednoty, kterúž viera zvoluje a osahá59). A jakož se dělé od pravé jednoty, kterúž viera držie v sobě, tak daleko vieru urážejí a rušie ji. Takéž ti všickni páni, jenž jsú se vylehli z Konstantina a ustaveni jsú skrze lež pod vieru, po- něvadž milují panování pohanské i život pohanský sodomský a těmi skutky dělé se od Krista a nemohú jeho účastni býti a nadýmají se jedni nad druhé pýchú nad dábly a tisknú60) se mezi sebú bezprávím skrze moc a dávie61) mdlé násilím, ti všickni s svými zvlášt- nostmi odpornými urážejie vieru, derúce tu siet viery tak daleko, jakož jich zvláštnosti nepravé vzdáleny jsú od viery a jie odporny. Protož i to shodení82) a rozsúzení těla Kristova du- chovnieho aneb cierkve římské nebude pravé v této straně83) k vieře je64) přiměřiece65), kdežto66) se ta cierkev na tré dělí, majíci pány, krále, kniežata — stránku prvnie, ješto bránie, tepe a hájí; a druhú stránku má duchovnie knězstvo, ješto se modlí; třetie stránku má robotné dělníky, a ti mají chovati tělesnú potřebú těto67) dvě. A jest-li to tělo Kristovo duchovnie takým řádem rozdělené, kteraký nerovenstvie68) v něm jest! Dvěma stranoma chutno89) jest, nebo obě práz- níta a mnoho žéřeta a snadně utrácí/ta70), nebo ležíta na třetie stránce, podkasavše ji pod se, a ona nese na svých bolestech rozkoši těch dvojich žráčuov, jichžto přielišné mnozstvie jest. Nebo jako u veliké vedro71) žádají pocestní odpočinutie pod střechú v chla- du, takéž žádostivě chvátají k tomu, aby páni byli. A nemohau-li páni býti, ale72) žádajie sluhami u nich býti, aby jich stoluov hojných a rozkošných účastni 50
Strana 51
byli, u prázdnosti postávajíce a posedajíce. Takéž kněžie velmi v knězstvie pospiechají, mnozie i slúžie rádi u kněžie pro syté stoly. Protož ti dvoji prázdní73) žráči hojně pijí krev robotných lidí v svých rozkošech a tlačie74) je jako psy s velikým pohrdáním. Protož mělo-li by to tělo Kristovo býti neb jeho cierkev, vel- miť by to nepodobné bylo, hledíce k řeči svatého Pavla, ješto75) mluví o duchovním těle Kristově i o zvláštnosti úduov toho těla. A že76) v tom těle neukazuje takových bezpráví, aby jedni druhé tiskli, násilé jim činiece, ale die o nich: Raduje-li se jeden úd, radují se s ním všickni; pakli co trpí jeden, trpí s ním všickni. Nebo se milují spolu. A protož mají-li co dobrého mezi sebú, rozděl'é se o ně; pakli co hořkého na ně upadne, pijí spolu, litujíce jedni dru- hých. Ale v tom těle trérohém jedni se rmútí pla- čiece, a druzí se jim posmievají; jedni se potie v těž- kých robotách, a druzí v prázdnosti77) leží v chladu. Protož ty všecky věci nerovné a pravdě odporné stojie v těch rotách šibalských roztrhaných. Kteréžto roty těmi všemi zvláštnostmi dělé se od slov Kristo- vých, v nichžto viera křesťanóm jest postavena, a zvláštně o[d] těch slov78), kteréž mluvil jest na smrt se připravuje a modle se za své učedlníky, aby u vieře zuostali, i za všecky vyvolené, kteříž spaseni majie býti. Protož die v té modlitbě: A netoliko za ně pro- sím, to jest za učedlníky, ale i za ty, kteříž skrze jich řeč majie uvěřiti v mě, aby všickni byli jedno jakož ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby svět uvěřil, žes ty mě poslal. A já slávu, kterúž si mi dal, dal sem jim, aby byli jedno, jakožto i my jedno sme. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonalí v jednotu. V té řeči Kristově dává se I. Kor. XII, 126]. 28 a. Jan XVII, [20—23]. 51
byli, u prázdnosti postávajíce a posedajíce. Takéž kněžie velmi v knězstvie pospiechají, mnozie i slúžie rádi u kněžie pro syté stoly. Protož ti dvoji prázdní73) žráči hojně pijí krev robotných lidí v svých rozkošech a tlačie74) je jako psy s velikým pohrdáním. Protož mělo-li by to tělo Kristovo býti neb jeho cierkev, vel- miť by to nepodobné bylo, hledíce k řeči svatého Pavla, ješto75) mluví o duchovním těle Kristově i o zvláštnosti úduov toho těla. A že76) v tom těle neukazuje takových bezpráví, aby jedni druhé tiskli, násilé jim činiece, ale die o nich: Raduje-li se jeden úd, radují se s ním všickni; pakli co trpí jeden, trpí s ním všickni. Nebo se milují spolu. A protož mají-li co dobrého mezi sebú, rozděl'é se o ně; pakli co hořkého na ně upadne, pijí spolu, litujíce jedni dru- hých. Ale v tom těle trérohém jedni se rmútí pla- čiece, a druzí se jim posmievají; jedni se potie v těž- kých robotách, a druzí v prázdnosti77) leží v chladu. Protož ty všecky věci nerovné a pravdě odporné stojie v těch rotách šibalských roztrhaných. Kteréžto roty těmi všemi zvláštnostmi dělé se od slov Kristo- vých, v nichžto viera křesťanóm jest postavena, a zvláštně o[d] těch slov78), kteréž mluvil jest na smrt se připravuje a modle se za své učedlníky, aby u vieře zuostali, i za všecky vyvolené, kteříž spaseni majie býti. Protož die v té modlitbě: A netoliko za ně pro- sím, to jest za učedlníky, ale i za ty, kteříž skrze jich řeč majie uvěřiti v mě, aby všickni byli jedno jakož ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli, aby svět uvěřil, žes ty mě poslal. A já slávu, kterúž si mi dal, dal sem jim, aby byli jedno, jakožto i my jedno sme. Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonalí v jednotu. V té řeči Kristově dává se I. Kor. XII, 126]. 28 a. Jan XVII, [20—23]. 51
Strana 52
28 b. znáti, že ten lid, kterýž se má Bohu líbiti a spasen býti skrze smrt Kristovu, za kterýž se modlí tuto, má býti v jednotu bozskú sjednán79) a v té jednotě doko- nalý býti, za niž se tuto modlí Otci, aby ti všickni, kteříž jsú měli věřiti v něho skrze kázaní apoštolské až do nás, aby spolu jedno byli a v té jednotě do- konalí byli, podobní v té jednotě; jakož mnozie údové v těle mohú srovnáni býti milostí, povolností, pomocí, shovievaním, a což tu muož nalezeno býti zřiezeně80) v takové jednotě, to k nim přiesluší, aby měli ti jed- noho Boha, jednoho pána a otce všech, jednu vieru, jeden zákon k svým zprávám. Poněvadž jsú jedno všickni, všem jedna každá věc bozská přieslušie; nebo jinak by nemohli jedno býti, když by se dělili v boz- ských věcech, nějaké zvláštnosti v nich sobě osobu- jíce nebo se povyšujíce jedni nad druhé anebo se tisk- núce násilím. Takovúť jednotu/ z viery Kristovy máme za zprávu; a což z té viery vycházie81), všecko hřiech jest. Protož ty roty napřed pověděné, jenž se mezi sebú dělé zvláštnostmi svých zákonuov a panováním pohanským, žádajíce každá panovati a na jiných se voziti, takoví všickni82) nepřieslušejí k modlitbě Kris- tově, poněvadž nejsú spojeni v jeho duchu a v jeho zákoně s ním. Nebo, ač v také jednoty takovie šibalé vešli, ne pro tyť jednoty mohú Kristovi učedlníci býti, ale kterú jednotu muož uvésti zákon Kristuo a srovnati je u pravé dobrotě ctnostné, jakož má býti srovnán lid boží, skrze pravdu slova jeho u vieře a v milosti jako čeled jednoho hospodáře, u pravém poslušen- stvie božím stojíce, toliko všickni jeho za pána ma- jíce. A že83) nic tak nemuož ujistiti velikého odstú- penie od Boha a od jeho zákona, jakož to rozdělenie těch rot a osobení těch zvláštnostie, Bohu i jeho 52
28 b. znáti, že ten lid, kterýž se má Bohu líbiti a spasen býti skrze smrt Kristovu, za kterýž se modlí tuto, má býti v jednotu bozskú sjednán79) a v té jednotě doko- nalý býti, za niž se tuto modlí Otci, aby ti všickni, kteříž jsú měli věřiti v něho skrze kázaní apoštolské až do nás, aby spolu jedno byli a v té jednotě do- konalí byli, podobní v té jednotě; jakož mnozie údové v těle mohú srovnáni býti milostí, povolností, pomocí, shovievaním, a což tu muož nalezeno býti zřiezeně80) v takové jednotě, to k nim přiesluší, aby měli ti jed- noho Boha, jednoho pána a otce všech, jednu vieru, jeden zákon k svým zprávám. Poněvadž jsú jedno všickni, všem jedna každá věc bozská přieslušie; nebo jinak by nemohli jedno býti, když by se dělili v boz- ských věcech, nějaké zvláštnosti v nich sobě osobu- jíce nebo se povyšujíce jedni nad druhé anebo se tisk- núce násilím. Takovúť jednotu/ z viery Kristovy máme za zprávu; a což z té viery vycházie81), všecko hřiech jest. Protož ty roty napřed pověděné, jenž se mezi sebú dělé zvláštnostmi svých zákonuov a panováním pohanským, žádajíce každá panovati a na jiných se voziti, takoví všickni82) nepřieslušejí k modlitbě Kris- tově, poněvadž nejsú spojeni v jeho duchu a v jeho zákoně s ním. Nebo, ač v také jednoty takovie šibalé vešli, ne pro tyť jednoty mohú Kristovi učedlníci býti, ale kterú jednotu muož uvésti zákon Kristuo a srovnati je u pravé dobrotě ctnostné, jakož má býti srovnán lid boží, skrze pravdu slova jeho u vieře a v milosti jako čeled jednoho hospodáře, u pravém poslušen- stvie božím stojíce, toliko všickni jeho za pána ma- jíce. A že83) nic tak nemuož ujistiti velikého odstú- penie od Boha a od jeho zákona, jakož to rozdělenie těch rot a osobení těch zvláštnostie, Bohu i jeho 52
Strana 53
zákonu odporných: každá rota táhnúci sobě zvolené zvláštnosti, jimiž se děl'é od zákona Kristova a urážie jej. A že83) takové roty, v sobě rozdělené, nemohau podjíti pod zákon božie. Nebo zákon božie nepotvrdie jich zvláštností sobě odporných, aby každá rota po- táhla jeho k sobě, chtieci své zvláštnosti potvrditi zá- konem božím. Nebo zákon božie toliko těch věcí muož potvrditi, kteréž rostú z něho; a což z jiného kořene roste, toho nemuož potvrditi. A že84) zákon božie jest jeden a jedno má v sobě a má takovú dobrotu, v niež muož mnozstvie najvětčie ustaviti, aby všickni jedno byli. By85) celý/ svět věřil zákonu božímu a jemu po- volil, mohli by všickni jedno býti v Kristu; nebo to uvodí ve mnozstvie, aby rovností přistúpil jeden k dru- hému a miloval jeden druhého jako sám se, jeden dru- hého břímě nesl, a což každý chce od jiných, to aby jim činil. A ta věc mohla by učiniti z tisíce světuov jedno mnozstvie, jedno srdce a jednu duši. Protož nemuož lepšie zpráva býti pokolenie lidskému, putu- jícímu zde na světě; nebo uvodie člověka v najpravější život a činí člověka najvzácnějšího Bohu a činie člo- věka člověku v zisk, aby jemu druhý on byl. Protož kto by jej právě poznal, nesměl by jinJého zákona ustaviti ani jeho zvoliti ani v něm ostati; nebo ne- muož nižádný pravý býti. Když jeden pravý jest od Boha pošlý, nemuož jiný takýž býti, ale jemu odporný. A v tom se odpornost zákonuov lidských oznamuje zákonu božiemu, nebo, když sprva jeden věřící lid byl pod zákonem božím, potom, když jsú ti zákonové vznikli, nadělali jsú rot mnohotvárných pod jednú věrú s domněními a s uměním mnohotvárného smysla a zvláštnostmi, následováními od sebe rozdělenými, aby na ta rozdělenie, domněnie mohly mnohotvárné ne- 29 a. 53
zákonu odporných: každá rota táhnúci sobě zvolené zvláštnosti, jimiž se děl'é od zákona Kristova a urážie jej. A že83) takové roty, v sobě rozdělené, nemohau podjíti pod zákon božie. Nebo zákon božie nepotvrdie jich zvláštností sobě odporných, aby každá rota po- táhla jeho k sobě, chtieci své zvláštnosti potvrditi zá- konem božím. Nebo zákon božie toliko těch věcí muož potvrditi, kteréž rostú z něho; a což z jiného kořene roste, toho nemuož potvrditi. A že84) zákon božie jest jeden a jedno má v sobě a má takovú dobrotu, v niež muož mnozstvie najvětčie ustaviti, aby všickni jedno byli. By85) celý/ svět věřil zákonu božímu a jemu po- volil, mohli by všickni jedno býti v Kristu; nebo to uvodí ve mnozstvie, aby rovností přistúpil jeden k dru- hému a miloval jeden druhého jako sám se, jeden dru- hého břímě nesl, a což každý chce od jiných, to aby jim činil. A ta věc mohla by učiniti z tisíce světuov jedno mnozstvie, jedno srdce a jednu duši. Protož nemuož lepšie zpráva býti pokolenie lidskému, putu- jícímu zde na světě; nebo uvodie člověka v najpravější život a činí člověka najvzácnějšího Bohu a činie člo- věka člověku v zisk, aby jemu druhý on byl. Protož kto by jej právě poznal, nesměl by jinJého zákona ustaviti ani jeho zvoliti ani v něm ostati; nebo ne- muož nižádný pravý býti. Když jeden pravý jest od Boha pošlý, nemuož jiný takýž býti, ale jemu odporný. A v tom se odpornost zákonuov lidských oznamuje zákonu božiemu, nebo, když sprva jeden věřící lid byl pod zákonem božím, potom, když jsú ti zákonové vznikli, nadělali jsú rot mnohotvárných pod jednú věrú s domněními a s uměním mnohotvárného smysla a zvláštnostmi, následováními od sebe rozdělenými, aby na ta rozdělenie, domněnie mohly mnohotvárné ne- 29 a. 53
Strana 54
29 b. pravosti vzruosti, jako ze zlého semene aby rozličných snopuov kaukole narostlo a všecky aby poškvrnilo. Ale zákon božie jest nepoškvrněný, obracuje duše. Protož jest té dobroty a dokonalosti, aby, jakéžkoli poškvrny nebo hřiechy nalezne na lidech, přichýlí-li se k němu a uvěří/ jemu, očistí je ode všech hřiechuov a zachová je v nevinnosti bez hřiechuov a obrání 6) je, aby jich ne- mohli přemoci hřiechové. A muož opraviti a srovnati, jakéž koli roty rozdělené kacieřské nalezne; jestliže uvě- řie zákonu božiemu, on je ustavie u pravé vieře a spojie je v jeden lid, v jednu vieru, v jeden smysl viery, v jednu milost87), v jednu naději, aby všickni týmž věcem povo- lili, jakož Pán za to prosil, „aby všickni jedno byli jako my“, jakož Otec a Syn jedno jsú. Protož zákon božie muož obrátiti hřiešného člověka k Bohu a muož jeho očistiti od hřiechuo a všecky věci jeho zpraviti a ustaviti podlé vuole božie, jehožto88) zákonové lidští nemohú učiniti. Protož kterakúkoli dobrotú stkvěli by se lidé podlé zprávy zákonuov lidských, nebudú-li mieti té dobroty, kterúž jest Buoh zvolil v naplnění svého zákona, vždyt89) ostanú poběhlí a odděleni od Boha i od jeho zá- kona. Nebo Buoh zvolil jest jedinú dobrotu všelikému lidu, tomu, kterýž chce mieti milost jeho v naplnění zá- kona jeho, a jiných nižádných zákonuov neustavil jest ani zvolil, pod nimiž by se rovnaly ty roty mnohé, od sebe rozdělené domněnými90) obyčeji, smysly i skutky. Tyto věci povědieny jsú společně o rotách mnohých pod jednú koží viery, ješto jsú poběhli od zákona bo- žieho a zedrali jsú siet viery, toliko pod jménem viery a vyznávaním ústným stojiece, zakryvše se znameními posvátnými jako pod bleskem viery, pod nímž jsú při- kryti, jako by byli křesťané, jsúſce domácí nepřátelé viery i božiech zvolených. Žalm. XIX, 18]. 30 a. 54
29 b. pravosti vzruosti, jako ze zlého semene aby rozličných snopuov kaukole narostlo a všecky aby poškvrnilo. Ale zákon božie jest nepoškvrněný, obracuje duše. Protož jest té dobroty a dokonalosti, aby, jakéžkoli poškvrny nebo hřiechy nalezne na lidech, přichýlí-li se k němu a uvěří/ jemu, očistí je ode všech hřiechuov a zachová je v nevinnosti bez hřiechuov a obrání 6) je, aby jich ne- mohli přemoci hřiechové. A muož opraviti a srovnati, jakéž koli roty rozdělené kacieřské nalezne; jestliže uvě- řie zákonu božiemu, on je ustavie u pravé vieře a spojie je v jeden lid, v jednu vieru, v jeden smysl viery, v jednu milost87), v jednu naději, aby všickni týmž věcem povo- lili, jakož Pán za to prosil, „aby všickni jedno byli jako my“, jakož Otec a Syn jedno jsú. Protož zákon božie muož obrátiti hřiešného člověka k Bohu a muož jeho očistiti od hřiechuo a všecky věci jeho zpraviti a ustaviti podlé vuole božie, jehožto88) zákonové lidští nemohú učiniti. Protož kterakúkoli dobrotú stkvěli by se lidé podlé zprávy zákonuov lidských, nebudú-li mieti té dobroty, kterúž jest Buoh zvolil v naplnění svého zákona, vždyt89) ostanú poběhlí a odděleni od Boha i od jeho zá- kona. Nebo Buoh zvolil jest jedinú dobrotu všelikému lidu, tomu, kterýž chce mieti milost jeho v naplnění zá- kona jeho, a jiných nižádných zákonuov neustavil jest ani zvolil, pod nimiž by se rovnaly ty roty mnohé, od sebe rozdělené domněnými90) obyčeji, smysly i skutky. Tyto věci povědieny jsú společně o rotách mnohých pod jednú koží viery, ješto jsú poběhli od zákona bo- žieho a zedrali jsú siet viery, toliko pod jménem viery a vyznávaním ústným stojiece, zakryvše se znameními posvátnými jako pod bleskem viery, pod nímž jsú při- kryti, jako by byli křesťané, jsúſce domácí nepřátelé viery i božiech zvolených. Žalm. XIX, 18]. 30 a. 54
Strana 55
Kapitola patnáctá. Protož již o těch rotách šibalských o každé zvláště bude řeč, kterak každá zvláště urážie zákon boží svými zvláštnostmi, jimiž dělé se jedni od druhých a derú jimi siet viery. Ale najprvé o dvú velrybú silnú1), ješto2) jsta najtieže zedrala3) siet viery a vždy ji derú, to jest o pánu duchovním a hlavním a o pánu zem- ském a hlavniem. Najprvé o pánu duchovniem, jenž se jest uvalil v běhy zemské4) a v panovánie pohanské, chtě s tiem následovati viery apoštolské aneb úřadu apoštolského a chtě vlásti světem i věrú. Ale že5) ten kněz veliký tiem najprvé urazil jest zákon Kristuov, opustiv6) poctivost a nevinnost stavu apoštolského, kterúž jest měl z dluhu7) viery držeti do smrti, aby v chudobě jsa, práci, v kázaní a v ji- ných služebnostech, jenž příležie8) úřadu apoštolskému, v těch trval. Protož tu sprostnost pracovitú9) v chudobě a v pokoře zavrci nenie lehké uražení zákona božího a stavu apoštolského. A jinak by nemohl uraziti tiem tak velmi zákona božieho a stavu apoštolského, když by sám nebyl na miestě apoštolském v jich úřadu. A druhé10) proto nemohl by tak uraziti zákona božieho odstúpením od sprostnosti, od chudoby, od pokory a od práce, kdyby k těm věcem nebyl zákonem božím za- vázán, aby je do smrti držal; nebo to jest pohaněti zákon božie, opustíce jej, i11) činiti odporné věci jemu. A že jest/ zavázán člověk apoštolský k chudobě, ku pokoře a ku práci kázanie zákonem božím, příkladem Kristovým i apoštolským, to jest ve čtenie velmi zjevné, že jest tak povolal apoštoluo od věcí zemských a řekl jim: Poďte po mněl2), a učiním vás rybáře lidí. A oni tak Mat. IV, 119). 30 b. 55
Kapitola patnáctá. Protož již o těch rotách šibalských o každé zvláště bude řeč, kterak každá zvláště urážie zákon boží svými zvláštnostmi, jimiž dělé se jedni od druhých a derú jimi siet viery. Ale najprvé o dvú velrybú silnú1), ješto2) jsta najtieže zedrala3) siet viery a vždy ji derú, to jest o pánu duchovním a hlavním a o pánu zem- ském a hlavniem. Najprvé o pánu duchovniem, jenž se jest uvalil v běhy zemské4) a v panovánie pohanské, chtě s tiem následovati viery apoštolské aneb úřadu apoštolského a chtě vlásti světem i věrú. Ale že5) ten kněz veliký tiem najprvé urazil jest zákon Kristuov, opustiv6) poctivost a nevinnost stavu apoštolského, kterúž jest měl z dluhu7) viery držeti do smrti, aby v chudobě jsa, práci, v kázaní a v ji- ných služebnostech, jenž příležie8) úřadu apoštolskému, v těch trval. Protož tu sprostnost pracovitú9) v chudobě a v pokoře zavrci nenie lehké uražení zákona božího a stavu apoštolského. A jinak by nemohl uraziti tiem tak velmi zákona božieho a stavu apoštolského, když by sám nebyl na miestě apoštolském v jich úřadu. A druhé10) proto nemohl by tak uraziti zákona božieho odstúpením od sprostnosti, od chudoby, od pokory a od práce, kdyby k těm věcem nebyl zákonem božím za- vázán, aby je do smrti držal; nebo to jest pohaněti zákon božie, opustíce jej, i11) činiti odporné věci jemu. A že jest/ zavázán člověk apoštolský k chudobě, ku pokoře a ku práci kázanie zákonem božím, příkladem Kristovým i apoštolským, to jest ve čtenie velmi zjevné, že jest tak povolal apoštoluo od věcí zemských a řekl jim: Poďte po mněl2), a učiním vás rybáře lidí. A oni tak Mat. IV, 119). 30 b. 55
Strana 56
31 a. přijemšel3) slova Kristova, drželi jsú je do smrti; ob- choduov14) zemských v dědinách15) a v hospodářských pečlivostech, ani panství světského sobě sobiecel6), tak jsú drželi přikázanie Kristovo. Protož i ten dluh17) na Silvestra sáhl jest. A protož, čiem dlužen18) byl jest, to jest pohaněl, odstúpiv od toho. Druhé19) kněz veliký urážie zákon Kristuov a slu- žebnost apoštolskú tiem, že, vstúpiv u velmi odporné věci stavu apoštolskému, i20) domnievá se hodně2i) po- žievati22) služebnosti apoštolské, přijem23) panstvie cie- sařské a chválu světskú nad ciesaře, najvyzšie pýchú jsa obtiežen, aby před ním klekali, padali jako před Bohem, uplet(še)24) se v zpravování panstvie, v roz- koši tělesné. A s tiem se vším domnie se25) náměstek apoštolský býti a jich služebnost konati, tak odpor- nými věcmi zkydav knězstvie své a pohaněv těmi od- pornými zvláštnostmi tu služebnost. Neb čiem odpor- nější věci apoštolóm držie, tiem viece pohanění jich služebnosti26) uvodí, jichž se náměstkem nazievá, ješto27) málo jich služebnosti v skutku vede28): mšet řiedko slauží a nekáže nikdy, ani jiné práce s lidem vede, jediné jest sobě za práci ustavil29) žehnati a kléti ty, kto se jemu nelíbí. Protož obecně30) ležie v rozkošech a žéře jako svině, v krmníce ležeci./ Pakli se zdá, že Silvestr zprva31) v své osobě v takový svinský život ne- vcházel jest, ale32) uvedl jest po sobě všecko pohan- stvie. Přijav panovánie pohanské a slávu světskú nad ciesaře, tu všecko zlé vkořenil v tu stolici, jižto nazie- vajie stolicí svatého Petra, neviděvše, by33) on kdy tak pyšně seděl na nie. Protož, poněvadž jest štěpován od ciesaře v takovém panování pohanském ku požie- vaní34) najvyšieho knězstvie, to má větčie vážnosti býti, nebo v němt jest všecko štiepeno, cožť po něm roste 56
31 a. přijemšel3) slova Kristova, drželi jsú je do smrti; ob- choduov14) zemských v dědinách15) a v hospodářských pečlivostech, ani panství světského sobě sobiecel6), tak jsú drželi přikázanie Kristovo. Protož i ten dluh17) na Silvestra sáhl jest. A protož, čiem dlužen18) byl jest, to jest pohaněl, odstúpiv od toho. Druhé19) kněz veliký urážie zákon Kristuov a slu- žebnost apoštolskú tiem, že, vstúpiv u velmi odporné věci stavu apoštolskému, i20) domnievá se hodně2i) po- žievati22) služebnosti apoštolské, přijem23) panstvie cie- sařské a chválu světskú nad ciesaře, najvyzšie pýchú jsa obtiežen, aby před ním klekali, padali jako před Bohem, uplet(še)24) se v zpravování panstvie, v roz- koši tělesné. A s tiem se vším domnie se25) náměstek apoštolský býti a jich služebnost konati, tak odpor- nými věcmi zkydav knězstvie své a pohaněv těmi od- pornými zvláštnostmi tu služebnost. Neb čiem odpor- nější věci apoštolóm držie, tiem viece pohanění jich služebnosti26) uvodí, jichž se náměstkem nazievá, ješto27) málo jich služebnosti v skutku vede28): mšet řiedko slauží a nekáže nikdy, ani jiné práce s lidem vede, jediné jest sobě za práci ustavil29) žehnati a kléti ty, kto se jemu nelíbí. Protož obecně30) ležie v rozkošech a žéře jako svině, v krmníce ležeci./ Pakli se zdá, že Silvestr zprva31) v své osobě v takový svinský život ne- vcházel jest, ale32) uvedl jest po sobě všecko pohan- stvie. Přijav panovánie pohanské a slávu světskú nad ciesaře, tu všecko zlé vkořenil v tu stolici, jižto nazie- vajie stolicí svatého Petra, neviděvše, by33) on kdy tak pyšně seděl na nie. Protož, poněvadž jest štěpován od ciesaře v takovém panování pohanském ku požie- vaní34) najvyšieho knězstvie, to má větčie vážnosti býti, nebo v němt jest všecko štiepeno, cožť po něm roste 56
Strana 57
na té stolici. A o tom štiepení ciesařském též stolice kněz vyznává papež Melchiades35), že Konstantin, prvnie přijatý u vieru, dal jest odpuštění36) a svobodu po všem světě těm, kteříž jsú byli v jeho království, aby netoliko byli křesťané, ale aby dělali kostely a poplužie aby dávali k tomu kostelu37). Takéž týž ciesař dary veliké dal jest a kostel prvnie stolice svatého Petra jest usta- vil38). A takže39), stolici ciesařskú opustiv, svatému Petrovi a jeho náměstkóm ji budúcí m] ostavil. A tak kořen hluboký, silný a roští všeho jedu vsadil jest, aby z něho ovotce smrti mnohotvárnie silně rostlo a umrt- vilo svět. Kapitola šestnáctá. Protož z těch věcí i z jiných zjevno jest, že ten naj- vyzšie kněz skrze ciesaře štiepen jest a u panstvie uva- len a tak v najvětčím knězství moc přijal skrze pan- stvie ciesařské tak, aby netoliko sprostně najvyzšieho knězstvie k soběl) požie/val, ale aby z jeho moci všelikému aneb každému musilo jíti, aby jinak ni- žádný lid ani jazyk nemohl kněží mieti než toliko z jeho moci a z povolení. A muož zastaviti knězstvie, by pak2) najhodnějšie byli, jakž by proti jeho pyšné stolici mluvili. Protož musie téhož úmysla i téhož du- chu býti jako on, panstvie přijímajíce s kostely jako on a opravujíce vždy jeho stolici, aby všudy se ctí zuostali, a moci jeho vždy povyšujíce již nad Krista jako synové toho těla. Protož tu jest rána neuléčená3 vieře Kristově od toho kněze. A lidé bolesti té nečijí4) ani želejí, umrlí a nečitedlní všech škod5), v nichžto duše hynú. Protož ten kněz veliký jest studnice, z niežto moc knězstvie všelikému lidu teče, a netoliko moc 31 b. 57
na té stolici. A o tom štiepení ciesařském též stolice kněz vyznává papež Melchiades35), že Konstantin, prvnie přijatý u vieru, dal jest odpuštění36) a svobodu po všem světě těm, kteříž jsú byli v jeho království, aby netoliko byli křesťané, ale aby dělali kostely a poplužie aby dávali k tomu kostelu37). Takéž týž ciesař dary veliké dal jest a kostel prvnie stolice svatého Petra jest usta- vil38). A takže39), stolici ciesařskú opustiv, svatému Petrovi a jeho náměstkóm ji budúcí m] ostavil. A tak kořen hluboký, silný a roští všeho jedu vsadil jest, aby z něho ovotce smrti mnohotvárnie silně rostlo a umrt- vilo svět. Kapitola šestnáctá. Protož z těch věcí i z jiných zjevno jest, že ten naj- vyzšie kněz skrze ciesaře štiepen jest a u panstvie uva- len a tak v najvětčím knězství moc přijal skrze pan- stvie ciesařské tak, aby netoliko sprostně najvyzšieho knězstvie k soběl) požie/val, ale aby z jeho moci všelikému aneb každému musilo jíti, aby jinak ni- žádný lid ani jazyk nemohl kněží mieti než toliko z jeho moci a z povolení. A muož zastaviti knězstvie, by pak2) najhodnějšie byli, jakž by proti jeho pyšné stolici mluvili. Protož musie téhož úmysla i téhož du- chu býti jako on, panstvie přijímajíce s kostely jako on a opravujíce vždy jeho stolici, aby všudy se ctí zuostali, a moci jeho vždy povyšujíce již nad Krista jako synové toho těla. Protož tu jest rána neuléčená3 vieře Kristově od toho kněze. A lidé bolesti té nečijí4) ani želejí, umrlí a nečitedlní všech škod5), v nichžto duše hynú. Protož ten kněz veliký jest studnice, z niežto moc knězstvie všelikému lidu teče, a netoliko moc 31 b. 57
Strana 58
32 a. knězství, ale plné spasenie všem teče z té studnice odporné proti Kristovi. Protož, jakož on sám čtěn6) jest od ciesaře skrze panstvie v najvyzšie knězstvje, takéž on knězstvo v témž duchu štěpuje, aby u vieře Kristově knězstvo v služebnostech viery štiepeno bylo z kořene od ciesaře založené ho] na zemských věcech a na ciziem duchu, protivném a vzdáleném od duchu Ježíšova, ovšem plní duchu Antikristova. Protož, po- něvadž ciziem duchem vcházejie v ty služebnosti apo- štolské a křesťanské z moci toho kněze najvyzšieho, ktož muož při tom mluviti o škodách viery aneb o úra- ziech, poněvadž z něho plove jako z studnice všeliká rota toho knězstvie škodlivého, ješto se tiehne?) v kněz- stvie pro zemské věci, pro sytý život a prázdný, aby mohl v tom/ knězstvie ujíti úsilé těch, v nichž sobě lidé pracně chleba dobývají, ješto8) takovému lotrov- stvu, kromě dveřie v knězstvie vešlému, nenie nižádná péče o dušech lidských? Jediné, že jest kostelóm mrcha přidána, protož se havranové k mrše táhnú. Tu, kdež by měli státi svědkové Kristových utrpení, tu stojíe Jidášové, aby Krista a jeho pravdu zrazovali a pro- dávali a lid aby trávili jedem bluduov mnohých. A to vše stojie velikým knězem i rodí se z něho, nebo on sám takový jest, moc sobě osobiv mezi křesťany, aby jediné z jeho moci knězstvo křesťanóm mohlo pojíti. Protož, kterak jest skrze něho v té straně viera urá- žena, kto by to vypravil? Nebo již najsnáze to mohú všickni opatřiti9), že již viery nenie, že jest (skrze) takové lotrovstvo poběhlé a z ciesaře vyrostlé vieru umrtvilo na světě; kdež jest prvé byla, již uhašena jest. Protož hřiech hlavy všudy po údech rozlit jest. 58
32 a. knězství, ale plné spasenie všem teče z té studnice odporné proti Kristovi. Protož, jakož on sám čtěn6) jest od ciesaře skrze panstvie v najvyzšie knězstvje, takéž on knězstvo v témž duchu štěpuje, aby u vieře Kristově knězstvo v služebnostech viery štiepeno bylo z kořene od ciesaře založené ho] na zemských věcech a na ciziem duchu, protivném a vzdáleném od duchu Ježíšova, ovšem plní duchu Antikristova. Protož, po- něvadž ciziem duchem vcházejie v ty služebnosti apo- štolské a křesťanské z moci toho kněze najvyzšieho, ktož muož při tom mluviti o škodách viery aneb o úra- ziech, poněvadž z něho plove jako z studnice všeliká rota toho knězstvie škodlivého, ješto se tiehne?) v kněz- stvie pro zemské věci, pro sytý život a prázdný, aby mohl v tom/ knězstvie ujíti úsilé těch, v nichž sobě lidé pracně chleba dobývají, ješto8) takovému lotrov- stvu, kromě dveřie v knězstvie vešlému, nenie nižádná péče o dušech lidských? Jediné, že jest kostelóm mrcha přidána, protož se havranové k mrše táhnú. Tu, kdež by měli státi svědkové Kristových utrpení, tu stojíe Jidášové, aby Krista a jeho pravdu zrazovali a pro- dávali a lid aby trávili jedem bluduov mnohých. A to vše stojie velikým knězem i rodí se z něho, nebo on sám takový jest, moc sobě osobiv mezi křesťany, aby jediné z jeho moci knězstvo křesťanóm mohlo pojíti. Protož, kterak jest skrze něho v té straně viera urá- žena, kto by to vypravil? Nebo již najsnáze to mohú všickni opatřiti9), že již viery nenie, že jest (skrze) takové lotrovstvo poběhlé a z ciesaře vyrostlé vieru umrtvilo na světě; kdež jest prvé byla, již uhašena jest. Protož hřiech hlavy všudy po údech rozlit jest. 58
Strana 59
Kapitola sedmnáctá. Třetie zvláštnost kněze velikého, jíž jest vieru velmi pohaněl, a netoliko vieru, ale i samého Spasitele, roz- množitele viery, v toml), že v svém knězstvie boha- tém a velmi pyšném osobil jest sobě moc bozskú aneb moc samého Spasitele, aby hřiechy lidem odpúštěl, což jest sobě Buoh ostavil a osobil i lidem svědčil, že on sám hřiechy odpúštie a nepravosti lidské shlazuje a Kristus, Syn božie, jenž jest za hřiechy lidské umřel. O tom jest svědect/vie viery, že on jest beránek boží, jenž snímá hřiechy aneb je odpúštie světu, maje právo vlastnie k odpúštění hřiechuo, protože jest spolu Bohem i člověkem. A protož člověcky umřel jest za hřiechy a tak se v obět za hřiechy Bohu dal na křieži. Protož sebú a svými bolestmi dobyl jest odpuštěnie hřiechuov světu. A tak jediný on toliko má moc a právo odpúštěti hřiechy lidem. Protož kněz veliký lúpežem sáhl jest v to právo Kristovi z pýchy najvyzšie, jíž se povyšuje nade všecko, což slove Buoh. A to hojně vede2), otevřev paut do Ríma všem zemiem, kteréž pod jeho korúhev slušejie, dávaje a svědče všem k sobě putujícím odpu- štěnie všech hřiechuov a muk zbavení. Měj kto ktera- kékoli hřiechy najtěžšie a najvětčie, jediné jich dodaj tam, budeť čist od nich právě take3), jako by se z své mateře narodil. To se tak mluvie a tak se slibuje bláznu, jenž se jest opil vínem smilstvie kurvy ve- liké. Protož ze všech zemí běžie zástupové opilí, a on, otec všech zlostí, pěkně se připravě a opna ru- kavičky perlované na ruce, vysoko stoje, i4) dá po- žehnánie všem zástupóm, aby měli odpuštěnie všech hřiechuo a muk zbavenie; což by měli v očistci po smrti trpěti muky, ty již nepřijdú těm, kterýchž jest Izal. XL, [2]. 32 b. Jan I, 129). II. Tes. II, 14]. 59
Kapitola sedmnáctá. Třetie zvláštnost kněze velikého, jíž jest vieru velmi pohaněl, a netoliko vieru, ale i samého Spasitele, roz- množitele viery, v toml), že v svém knězstvie boha- tém a velmi pyšném osobil jest sobě moc bozskú aneb moc samého Spasitele, aby hřiechy lidem odpúštěl, což jest sobě Buoh ostavil a osobil i lidem svědčil, že on sám hřiechy odpúštie a nepravosti lidské shlazuje a Kristus, Syn božie, jenž jest za hřiechy lidské umřel. O tom jest svědect/vie viery, že on jest beránek boží, jenž snímá hřiechy aneb je odpúštie světu, maje právo vlastnie k odpúštění hřiechuo, protože jest spolu Bohem i člověkem. A protož člověcky umřel jest za hřiechy a tak se v obět za hřiechy Bohu dal na křieži. Protož sebú a svými bolestmi dobyl jest odpuštěnie hřiechuov světu. A tak jediný on toliko má moc a právo odpúštěti hřiechy lidem. Protož kněz veliký lúpežem sáhl jest v to právo Kristovi z pýchy najvyzšie, jíž se povyšuje nade všecko, což slove Buoh. A to hojně vede2), otevřev paut do Ríma všem zemiem, kteréž pod jeho korúhev slušejie, dávaje a svědče všem k sobě putujícím odpu- štěnie všech hřiechuov a muk zbavení. Měj kto ktera- kékoli hřiechy najtěžšie a najvětčie, jediné jich dodaj tam, budeť čist od nich právě take3), jako by se z své mateře narodil. To se tak mluvie a tak se slibuje bláznu, jenž se jest opil vínem smilstvie kurvy ve- liké. Protož ze všech zemí běžie zástupové opilí, a on, otec všech zlostí, pěkně se připravě a opna ru- kavičky perlované na ruce, vysoko stoje, i4) dá po- žehnánie všem zástupóm, aby měli odpuštěnie všech hřiechuo a muk zbavenie; což by měli v očistci po smrti trpěti muky, ty již nepřijdú těm, kterýchž jest Izal. XL, [2]. 32 b. Jan I, 129). II. Tes. II, 14]. 59
Strana 60
33 a. on požehnal a vše spolu jim odpustil. Protož on muož svú mocí zbaviti pekla i očistce, poněvadž hřiechy všecky odpauští; již nemajie proč do pekla jíti. A že5) očistec jediné proto jest: ktož jsú zde za hřiechy dosti neučinili po/káním, to již musí trpením v očistci do- plniti, aby se vždy6) dosti Bohu odestalo. Protož ty muky kněz veliký odpustí, i nepuojde nižádný ani do pekla, ani v očistec. A netoliko jest tak štědrú paut do Ríma otevřel všem zemiem, ale ještě jim domuov posielá na svých listech za z[l]até7) odpuštěnie všech hřiechuov a muk zbavenie, aby se netrudiece k němu, jediné jemu peněz dodali; on jim vše odpustie. Pakli se těch věcí nedostane, ale8) jest svoboda u něho, aby i jednomu člověku takové odpuštění za zlaté na listu napsal, aby hřešil svobodně kterými chce hřiechy za toliko9) let, jakož kto žádá, aneb jakož on léta polo- žie, anebo do smrti člověka. Protož na smrtedlné po- steli kterýžkoli kněz muož rozhřešiti těch všech hřie- chuov mocí papežovú. Na tu svobodu hřešení takové listy kupujie u kněze velikého. Protož z těch věcí jest známo: poněvadž Kristus má právo bozské a vlastnie, aby hřiechy odpúštěl světu, kterakéhoť má úředníka, jenž se činie úředníkem jeho služebnosti i uvázal se u právo pána svého? Což pánu vlastnie jest, to na se vzděl1o) a své moci to při- čítá ten úředník a z toho na se chválu béře, kteráž na pána slušie, a tiem bohatíl1) podlé světa, a zbohatěje skrze prodávanie odpustkuov, obrokuovi2) a jiných zá- duší, i13) uvede války na to, zavodí se14) s králi, vydá odpustky po zemiech, aby jemu pomohli penězi na války za ty odpustky. Jakož jest zjevno bylo za času toho, když válel15) Bonifacius16) s králem Napulským a klatbu naň vydal, aby/ ani se pohřebovati mohlii7); 33 b. 60
33 a. on požehnal a vše spolu jim odpustil. Protož on muož svú mocí zbaviti pekla i očistce, poněvadž hřiechy všecky odpauští; již nemajie proč do pekla jíti. A že5) očistec jediné proto jest: ktož jsú zde za hřiechy dosti neučinili po/káním, to již musí trpením v očistci do- plniti, aby se vždy6) dosti Bohu odestalo. Protož ty muky kněz veliký odpustí, i nepuojde nižádný ani do pekla, ani v očistec. A netoliko jest tak štědrú paut do Ríma otevřel všem zemiem, ale ještě jim domuov posielá na svých listech za z[l]até7) odpuštěnie všech hřiechuov a muk zbavenie, aby se netrudiece k němu, jediné jemu peněz dodali; on jim vše odpustie. Pakli se těch věcí nedostane, ale8) jest svoboda u něho, aby i jednomu člověku takové odpuštění za zlaté na listu napsal, aby hřešil svobodně kterými chce hřiechy za toliko9) let, jakož kto žádá, aneb jakož on léta polo- žie, anebo do smrti člověka. Protož na smrtedlné po- steli kterýžkoli kněz muož rozhřešiti těch všech hřie- chuov mocí papežovú. Na tu svobodu hřešení takové listy kupujie u kněze velikého. Protož z těch věcí jest známo: poněvadž Kristus má právo bozské a vlastnie, aby hřiechy odpúštěl světu, kterakéhoť má úředníka, jenž se činie úředníkem jeho služebnosti i uvázal se u právo pána svého? Což pánu vlastnie jest, to na se vzděl1o) a své moci to při- čítá ten úředník a z toho na se chválu béře, kteráž na pána slušie, a tiem bohatíl1) podlé světa, a zbohatěje skrze prodávanie odpustkuov, obrokuovi2) a jiných zá- duší, i13) uvede války na to, zavodí se14) s králi, vydá odpustky po zemiech, aby jemu pomohli penězi na války za ty odpustky. Jakož jest zjevno bylo za času toho, když válel15) Bonifacius16) s králem Napulským a klatbu naň vydal, aby/ ani se pohřebovati mohlii7); 33 b. 60
Strana 61
tak jim zemi zaklel. Protož takový učedlník Kristuov vyprázdnil jest pána svého a potlačil18) jeho. Nebo čemu19) jest nám Kristus, poněvažd kněz veliký, úřed- ník jeho, muož nám odpustiti všecky hřiechy i muk nás zbaviti, spravedlivy učiniti, posvětiti? Což nám Kristus viece přidá? Nebo nám k spasení jediné hřie- chové překážejie. Protož, když kněz veliký nám je od- pustie, což Pán Ježíš chudý ostane! Proč by jeho svět tak zanedbal a svého spasení u něho nehledal? Jediné proto, že tento kněz veliký svú velebností jeho zaslonil a postavil jeho jako tmu na světě, a sám ten kněz ve- likého jest jména a slávy převýšené, přijatý od světa, čině spasenie hojně tomu světu a snadně, jakož sám svět chce; protož Pán Ježíš již ukřižovaný, na smiech připravený stojie před světem, ale jediné toliko sám kněz veliký v ústech světu jest, u něhož svět spasenie hledá a věřie je tu20). Kapitola osmnáctá. Čtvrtá zvláštnost kněze velikého jest, jíž jest viery pohaněl nebo ji vyprázdnil, v tom, že jest zákony své rozmnožil, odporné zákonu božímu a tak i vieře, že za těmi zákony jeho zapomněli jsú lidé zákona božího a tak i viery, aniž již mnějíl) lidé, by2) co jiného viera byla než toliko ti zákonové kněze velikého. Nebo všecko duchovenstvie3) zevnitř čitedlné4) mezi všemi rotami těch duchovníkuov zpravuje se anebo řiedie podlé zákonuov jeího. Jakož on cestu nalezl jest kte- rým činóm5) v duchovenstvie, tak se dějí v služeb- nostech svátostí, v náboženstvích služeb, v modlení, v slúženích mší. Protož knězstvo ciesařské neumie se jinak modliti ani mší slúžiti, jediné podlé zákonuo jeho 34 a. 61
tak jim zemi zaklel. Protož takový učedlník Kristuov vyprázdnil jest pána svého a potlačil18) jeho. Nebo čemu19) jest nám Kristus, poněvažd kněz veliký, úřed- ník jeho, muož nám odpustiti všecky hřiechy i muk nás zbaviti, spravedlivy učiniti, posvětiti? Což nám Kristus viece přidá? Nebo nám k spasení jediné hřie- chové překážejie. Protož, když kněz veliký nám je od- pustie, což Pán Ježíš chudý ostane! Proč by jeho svět tak zanedbal a svého spasení u něho nehledal? Jediné proto, že tento kněz veliký svú velebností jeho zaslonil a postavil jeho jako tmu na světě, a sám ten kněz ve- likého jest jména a slávy převýšené, přijatý od světa, čině spasenie hojně tomu světu a snadně, jakož sám svět chce; protož Pán Ježíš již ukřižovaný, na smiech připravený stojie před světem, ale jediné toliko sám kněz veliký v ústech světu jest, u něhož svět spasenie hledá a věřie je tu20). Kapitola osmnáctá. Čtvrtá zvláštnost kněze velikého jest, jíž jest viery pohaněl nebo ji vyprázdnil, v tom, že jest zákony své rozmnožil, odporné zákonu božímu a tak i vieře, že za těmi zákony jeho zapomněli jsú lidé zákona božího a tak i viery, aniž již mnějíl) lidé, by2) co jiného viera byla než toliko ti zákonové kněze velikého. Nebo všecko duchovenstvie3) zevnitř čitedlné4) mezi všemi rotami těch duchovníkuov zpravuje se anebo řiedie podlé zákonuov jeího. Jakož on cestu nalezl jest kte- rým činóm5) v duchovenstvie, tak se dějí v služeb- nostech svátostí, v náboženstvích služeb, v modlení, v slúženích mší. Protož knězstvo ciesařské neumie se jinak modliti ani mší slúžiti, jediné podlé zákonuo jeho 34 a. 61
Strana 62
34 b. hodiny6) bublati skládané, že jich veliké kníhy se- psány jsú. Toť majie za modlitby, kdyžto vyrozpráví?) jeden kněz druhému, postíhaje8) jeden druhého slovy a verši. Protož světí, postí se i jiné řády a poklony tak jed- najie9), jakož jim kněz veliký zákon v tom ustavil10) Protož lid nevědomýll) zákona božieho a odešlý od něho; mnoho věkuov nevědí křesťané o zákonu božím nic. Poněvad[ž] ti zákonové papežovi jdú12) skrze zřie- zenie náboženstvie, chvály božie a pod jménem písem božích, jiného v tom neumie súditi lid nevědomý, je- diné vieru křesťanskú dostatečnú. Protož ty věci usta- vené vyplně, i13) mnie, že jest vieru vyplnil. Aniž div jest, že tak mnie lid. Nebo aniž jest kdy co jiného slýchal o vieře než to, aby Boha opatřili4) v kostele a v neděli aby orat nechodil, aniž jest věděl, byl5) kto jinak viery následoval neb16) co o ní smyslili7). Protož, na těch zákoních vykrmen jsa, za vieru je má. Protož, ač ti zákonové stkvie se zříiezJením velikým18), nábožen- stvím19), poklonú a poctivostí20) bozskú2í) zevnitř koku22) bláznóm, však jest pravé, že jest nebylo nižádného prostředka23) takového, ješto24) by stál na tom miestě: ovšem25) Boha zapřieti a od něho ovšem odstúpiti, anebo ovšem se jeho srdcem přiedržeti. A toho obého nesnadně/ lidé učinie; nebo nenie tak zlý člověk, byť26) chtěl ovšem Boha zapřieti a zbaviti se jeho, aniž opět mnohých nalezneš snadně, byť se chtěli celým srdcem Boha přiedržeti. Protož ten prostředek zlořečený po- slúží obojim, aby odpočinuli] na něm. A to jsú ty dobroty omylné a domněné27), v zákoniech papežo- vých zakryté, jenž se stkvie velikými řády, nábožen- stvími, poklonami bozskými zevnitř. Těm, ješto28) jsú Boha nikdy nepoznali, ti zákonové slavně uvedeni jsú, ten prostředek, aby všickni lstívě mohli na něm 62
34 b. hodiny6) bublati skládané, že jich veliké kníhy se- psány jsú. Toť majie za modlitby, kdyžto vyrozpráví?) jeden kněz druhému, postíhaje8) jeden druhého slovy a verši. Protož světí, postí se i jiné řády a poklony tak jed- najie9), jakož jim kněz veliký zákon v tom ustavil10) Protož lid nevědomýll) zákona božieho a odešlý od něho; mnoho věkuov nevědí křesťané o zákonu božím nic. Poněvad[ž] ti zákonové papežovi jdú12) skrze zřie- zenie náboženstvie, chvály božie a pod jménem písem božích, jiného v tom neumie súditi lid nevědomý, je- diné vieru křesťanskú dostatečnú. Protož ty věci usta- vené vyplně, i13) mnie, že jest vieru vyplnil. Aniž div jest, že tak mnie lid. Nebo aniž jest kdy co jiného slýchal o vieře než to, aby Boha opatřili4) v kostele a v neděli aby orat nechodil, aniž jest věděl, byl5) kto jinak viery následoval neb16) co o ní smyslili7). Protož, na těch zákoních vykrmen jsa, za vieru je má. Protož, ač ti zákonové stkvie se zříiezJením velikým18), nábožen- stvím19), poklonú a poctivostí20) bozskú2í) zevnitř koku22) bláznóm, však jest pravé, že jest nebylo nižádného prostředka23) takového, ješto24) by stál na tom miestě: ovšem25) Boha zapřieti a od něho ovšem odstúpiti, anebo ovšem se jeho srdcem přiedržeti. A toho obého nesnadně/ lidé učinie; nebo nenie tak zlý člověk, byť26) chtěl ovšem Boha zapřieti a zbaviti se jeho, aniž opět mnohých nalezneš snadně, byť se chtěli celým srdcem Boha přiedržeti. Protož ten prostředek zlořečený po- slúží obojim, aby odpočinuli] na něm. A to jsú ty dobroty omylné a domněné27), v zákoniech papežo- vých zakryté, jenž se stkvie velikými řády, nábožen- stvími, poklonami bozskými zevnitř. Těm, ješto28) jsú Boha nikdy nepoznali, ti zákonové slavně uvedeni jsú, ten prostředek, aby všickni lstívě mohli na něm 62
Strana 63
pod věrú státi, vyznávajíce Boha toliko usty samými, poklony a poctivosti činiece jemu tělem zevnitř, po- nižujíce těla trpením podlé nalezenie kněze velikého. Toť jest mohlo uvésti neznámost Boha a odstúpenie od jeho zákona takové, žeť nenie k tomu nic podob- ného, co by dábel mohl lstí vymysliti; neměl by ta- kové, kterúž by, tak zbavě lidi pravé dobroty, kte- rážto jest v následování zákona božího, ustavil29) je na dobrotě mylné a oklamané, kteráž30) se stkvie slavně v zákoniech kněze velikého, ozdobena jsúci písmy boz- skými, aby se zdála pod barvú písem, že se ta písma plnie pod tak slavným lháním skrze ta písma. Protož z toho se zná31), kterak velmi jsú zákonové papežovi proti zákonu božímu; berúce na se barvu zákona božieho, i32) sleptali jsú33) zákon božie ostřejí nežli zubové lvoví. Protož tak jest velmi pohaněl pa- pež zákony svými zákona božieho, jakožto daleko zá- kon boží zapomnien jest a v nerozum34) všel a pře- stúpen/ jest skrze následovánie jeho zákonuov. A ne- toliko tak jest pohaněl zákon boží, rozmnožuje35) zá- kony své, zákonu božímu odporné, ale také skládaje36) zákon boží. Nebo, poněvadž panuje nad věrú, v čemž chce, v tom ji ustaví37). Jakož čeled jeho vyznala jest v Bazilí o kalichu božím, že, by pak38) bylo přiká- zaní Kristovo k tomu, aby lid obecný pil z kalichu krev Kristovu, cierkev svatá muož to proměniti a slo- žiti39). Cierkev svatá muož složiti to, což zákon má anebo ukazuje, a muože ustaviti věci tomu odporné, kteréž nemohú jmieny býti nikdiež v zákoně božím. Protož, panujíce nad věrú i nad zákonem božím, sklá- dají40) jej, v čem se jim nelíbí, a činie z něho, což chtie. Protož viera a zákon boží jest u nich, což oni chtie; a jakož o něm saudie, tak o něm mohau jiným mlu- 35 a. 63
pod věrú státi, vyznávajíce Boha toliko usty samými, poklony a poctivosti činiece jemu tělem zevnitř, po- nižujíce těla trpením podlé nalezenie kněze velikého. Toť jest mohlo uvésti neznámost Boha a odstúpenie od jeho zákona takové, žeť nenie k tomu nic podob- ného, co by dábel mohl lstí vymysliti; neměl by ta- kové, kterúž by, tak zbavě lidi pravé dobroty, kte- rážto jest v následování zákona božího, ustavil29) je na dobrotě mylné a oklamané, kteráž30) se stkvie slavně v zákoniech kněze velikého, ozdobena jsúci písmy boz- skými, aby se zdála pod barvú písem, že se ta písma plnie pod tak slavným lháním skrze ta písma. Protož z toho se zná31), kterak velmi jsú zákonové papežovi proti zákonu božímu; berúce na se barvu zákona božieho, i32) sleptali jsú33) zákon božie ostřejí nežli zubové lvoví. Protož tak jest velmi pohaněl pa- pež zákony svými zákona božieho, jakožto daleko zá- kon boží zapomnien jest a v nerozum34) všel a pře- stúpen/ jest skrze následovánie jeho zákonuov. A ne- toliko tak jest pohaněl zákon boží, rozmnožuje35) zá- kony své, zákonu božímu odporné, ale také skládaje36) zákon boží. Nebo, poněvadž panuje nad věrú, v čemž chce, v tom ji ustaví37). Jakož čeled jeho vyznala jest v Bazilí o kalichu božím, že, by pak38) bylo přiká- zaní Kristovo k tomu, aby lid obecný pil z kalichu krev Kristovu, cierkev svatá muož to proměniti a slo- žiti39). Cierkev svatá muož složiti to, což zákon má anebo ukazuje, a muože ustaviti věci tomu odporné, kteréž nemohú jmieny býti nikdiež v zákoně božím. Protož, panujíce nad věrú i nad zákonem božím, sklá- dají40) jej, v čem se jim nelíbí, a činie z něho, což chtie. Protož viera a zákon boží jest u nich, což oni chtie; a jakož o něm saudie, tak o něm mohau jiným mlu- 35 a. 63
Strana 64
35 b. II. Tes. II, [3]. viti. A že jsú domácí najhoršie nepřietelé zákona bo- žího, protož o něm mlčie a lidi proň mučie. A protož ciesař, králové a páni, nadavše4l) a vyzdvihše mezi křesťany tak velikého kněze s panstvím a s zvelebením v světě nad ciesaře i nad krále světské, aby všelikú pýchú stoje panoval i nad králi: tak jeho nadávajíce, skrze pyšného dábla svedeni jsú, aby skrze ten blud dáblu poslúžili, takého pána k obořenie42) viery vy- zdvihše, aby tak silně mohl panovati nad věrú i nad zákonem božím, aby jej skládal a tupil a miesto něho aby své zákony odporné zákonu božímu množil a usta- voval, plné jedu a trávenin43), aby jimi lidi mořil a trávil. Protož nenieť malá věc povědie/na v čas počátku toho nadánie44): Dnes jest jed vlit v cierkev svatú. A když ten jed počátkem45) vlit jest v cierkev svatú, přieliš46) se jest rozmohl a rozšel u veškeren svět skrze toho kněze bohatého, v světě zvelebeného, a skrze jeho zákony jedovaté. Protož otekli jsú po něm a roz- duli jsú se přemnoženú47) zlostí48). Otekl jeho život otevřený bez studu v zlosti, život poběhlý49), v zuo- falstvie50) obrácený, život rúhavý všeliké poctivosti boz- ské,51) umrtvený, ztrativ život bozský, a vyrostlý z blu- duov trávenin kurvy veliké52). Protož svatý Pavel, patře k takovým věcem, nemohl jest tieže promluviti o něm, než to, že jest člověk hřiechu a syn zatracenie. Jakož jest Kristus Ježíš člověk ctnosti a přišel na zka- ženie hřiechuov, tento odporně jemu člověk hřiechu, jako břicho, ješto53) jiného rodu nemá v sobě, jediné hřiech. A všemi činy54) svými svět postaviv na cestě hřiechuov, ve všech svobodách k hřiechóm, všecky přiečiny55) dávaje, aby svobodně celý svět skrze ně hřešil, snadně požehnáním snímaje hřiechy s lidí bez pokánie, bez proměněnie vuole zlé, bez polepšenie ži- 64
35 b. II. Tes. II, [3]. viti. A že jsú domácí najhoršie nepřietelé zákona bo- žího, protož o něm mlčie a lidi proň mučie. A protož ciesař, králové a páni, nadavše4l) a vyzdvihše mezi křesťany tak velikého kněze s panstvím a s zvelebením v světě nad ciesaře i nad krále světské, aby všelikú pýchú stoje panoval i nad králi: tak jeho nadávajíce, skrze pyšného dábla svedeni jsú, aby skrze ten blud dáblu poslúžili, takého pána k obořenie42) viery vy- zdvihše, aby tak silně mohl panovati nad věrú i nad zákonem božím, aby jej skládal a tupil a miesto něho aby své zákony odporné zákonu božímu množil a usta- voval, plné jedu a trávenin43), aby jimi lidi mořil a trávil. Protož nenieť malá věc povědie/na v čas počátku toho nadánie44): Dnes jest jed vlit v cierkev svatú. A když ten jed počátkem45) vlit jest v cierkev svatú, přieliš46) se jest rozmohl a rozšel u veškeren svět skrze toho kněze bohatého, v světě zvelebeného, a skrze jeho zákony jedovaté. Protož otekli jsú po něm a roz- duli jsú se přemnoženú47) zlostí48). Otekl jeho život otevřený bez studu v zlosti, život poběhlý49), v zuo- falstvie50) obrácený, život rúhavý všeliké poctivosti boz- ské,51) umrtvený, ztrativ život bozský, a vyrostlý z blu- duov trávenin kurvy veliké52). Protož svatý Pavel, patře k takovým věcem, nemohl jest tieže promluviti o něm, než to, že jest člověk hřiechu a syn zatracenie. Jakož jest Kristus Ježíš člověk ctnosti a přišel na zka- ženie hřiechuov, tento odporně jemu člověk hřiechu, jako břicho, ješto53) jiného rodu nemá v sobě, jediné hřiech. A všemi činy54) svými svět postaviv na cestě hřiechuov, ve všech svobodách k hřiechóm, všecky přiečiny55) dávaje, aby svobodně celý svět skrze ně hřešil, snadně požehnáním snímaje hřiechy s lidí bez pokánie, bez proměněnie vuole zlé, bez polepšenie ži- 64
Strana 65
vota, tak vždy odpúští, a lid svědomie z hřiechuo nemá ani před tiem ani potom. Protož již hřiechové nejsú hřiechové, vyňato jest svědomie z lidí o všelikých hřieších; a pakli jsú komu hřiechové z čeho a svědo- mie z nich má, on vše odpustí za penieze. Protož otec hřiechuov jest, svými úřady i služebnostmi hřiechy rodí, a vyprázdniv z lidí zákon božie, postavil jest je ve všelikém přestúpení,/ aby jinak nemohli činiti než vždy hřešiti, přestupujíce zákon božie všemi cestami. Protož pravé jest, že člověk hřiechu jest, dav světu všelikú cestu k hřešení. Protož ten velryb zedral jest siet Petrovu, tak že jie loviti nemohau po jeho zedrá- nie. A pakli ji kto pracně spláceje56) s strachem chtěl by jie loviti lidi k spasení, hledíť jemu k hrdlu; nebo viery nenávidie, jenž jest siet Petrova. Protož, uvaliv se sám v tu siet viery, nedarmo jest ji ztrhal; nebo jest jeho hnetla a sužovala. Protož, chtě širokú cestú jíti, zedral jest siet viery, aby jeho zlé svobody nesužovala. Aniž chce toho trpěti, aby kto s celú sietí viery lovil, neboť by tiem lovem jeho obnažil a zbořil; nebo všecka siet viery jest hanba tváři jeho a jest smrt jeho pýchy a rozkoši jeho. Protož on, chtě panovati najvýše a zve- leben býti ctí a chválú a panstvím v světě nad ciesaře, i57) musie sobě uprostraniti tu siet ztrhaje ji; jediné hadry jejie znamená58); kde by se měla jeho nahota s hanbú ukázati, tu hanbu zakrývá záplatami té sieti. Ale jižť u něho tak dávno hanba přebývá, že se jest jemu v slá- vu obrátila, že za nic hanby nechce mieti; nebo Bohem jest, odien jsa všudy slávú, a sluší jemu učiniti, což chce. Protož, kdežť muož sobě loviti zisk tělesný sietí viery, tu nějakých ztrhání požievá59), mše a jiné svátosti peněžie60) cenú trhovú a klíčuov61) požievá, klna nevinné a mstě se skrze ně nad těmi, ktož by chtěli loviti celú sietí viery. 36 a. 36 b. Chelčického „Síť víry“. 5. 65
vota, tak vždy odpúští, a lid svědomie z hřiechuo nemá ani před tiem ani potom. Protož již hřiechové nejsú hřiechové, vyňato jest svědomie z lidí o všelikých hřieších; a pakli jsú komu hřiechové z čeho a svědo- mie z nich má, on vše odpustí za penieze. Protož otec hřiechuov jest, svými úřady i služebnostmi hřiechy rodí, a vyprázdniv z lidí zákon božie, postavil jest je ve všelikém přestúpení,/ aby jinak nemohli činiti než vždy hřešiti, přestupujíce zákon božie všemi cestami. Protož pravé jest, že člověk hřiechu jest, dav světu všelikú cestu k hřešení. Protož ten velryb zedral jest siet Petrovu, tak že jie loviti nemohau po jeho zedrá- nie. A pakli ji kto pracně spláceje56) s strachem chtěl by jie loviti lidi k spasení, hledíť jemu k hrdlu; nebo viery nenávidie, jenž jest siet Petrova. Protož, uvaliv se sám v tu siet viery, nedarmo jest ji ztrhal; nebo jest jeho hnetla a sužovala. Protož, chtě širokú cestú jíti, zedral jest siet viery, aby jeho zlé svobody nesužovala. Aniž chce toho trpěti, aby kto s celú sietí viery lovil, neboť by tiem lovem jeho obnažil a zbořil; nebo všecka siet viery jest hanba tváři jeho a jest smrt jeho pýchy a rozkoši jeho. Protož on, chtě panovati najvýše a zve- leben býti ctí a chválú a panstvím v světě nad ciesaře, i57) musie sobě uprostraniti tu siet ztrhaje ji; jediné hadry jejie znamená58); kde by se měla jeho nahota s hanbú ukázati, tu hanbu zakrývá záplatami té sieti. Ale jižť u něho tak dávno hanba přebývá, že se jest jemu v slá- vu obrátila, že za nic hanby nechce mieti; nebo Bohem jest, odien jsa všudy slávú, a sluší jemu učiniti, což chce. Protož, kdežť muož sobě loviti zisk tělesný sietí viery, tu nějakých ztrhání požievá59), mše a jiné svátosti peněžie60) cenú trhovú a klíčuov61) požievá, klna nevinné a mstě se skrze ně nad těmi, ktož by chtěli loviti celú sietí viery. 36 a. 36 b. Chelčického „Síť víry“. 5. 65
Strana 66
Kapitola devatenáctá. 37 a. Druhý velryb, jenž se jest uvalil v siet viery a zedral ji přielišl), jest ciesař s panováním pohanským i s úřady pohanskými a s právy neb s zákony pohanskými. A on jest kořen pohanstvie, v něž se jest obrátilo křesťan- stvie, a on jest ránu otevřel všeliké krve, kteráž jest vylita mezi křesťany až sem, i té, kteráž se vylé2) do konce. Protož, když se jest uvalil v tu siet viery s takými věcmi, jakož jest povědieno, zarmútil jest tu nevinnost a čistotu, kteráž jest stála na těch, kteříž jsú v sieti viery byli, tak u vieře zřiezeni jsúce skrze apoštoly. Jakož u prvních řečech bylo povědieno, že22) ti zborové boží, obrácení k vieře Kristově z pohanuov a z Židuov, stáli jsú všudy po zemiech, po krajích, po jazyciech mezi pohany viece než za3) tři sta let, toliko se zpravujíce k vuoli boží a k poctivosti4) jeho líbezné zákonem čtení5) Kristova bez přimišenie zákonuov papežských a zákonuov ciesařských, nemajíce z sebe pána krále s právy městkými, ale, jsúce podruhové mezi pohany pod jich pány, s daněmi a s jinými služebnostmi k úžitkóm jich tělesným toliko jsú poddáni byli až do ciesaře Konstantina. Protož ten když jest přijat u vieru, Konstantin ciesař, s panováním pohanským, s právy i s úřady pohanskými, tehda ta nevinnost pravých křesťanuo zarmúcena a pohaněna jest. Jako kdyby lotři a rufiáni6) čelednost7) s pannami poctivými a stydlivými přijali a moc nad nimi obdrželi, aby jimi vládli, jim cesty v jich příbytku panenském svými zákony rufiánskými uložili, aby čistotu svého panen- stvie podlé zprávy jich zákonuov drželi, — tu by v té příhodě panny poctivé a stydlivé velmi se zarmútily, vidúce, že nebrzy a velmi nesnadně tu čistotu a vierus), 66
Kapitola devatenáctá. 37 a. Druhý velryb, jenž se jest uvalil v siet viery a zedral ji přielišl), jest ciesař s panováním pohanským i s úřady pohanskými a s právy neb s zákony pohanskými. A on jest kořen pohanstvie, v něž se jest obrátilo křesťan- stvie, a on jest ránu otevřel všeliké krve, kteráž jest vylita mezi křesťany až sem, i té, kteráž se vylé2) do konce. Protož, když se jest uvalil v tu siet viery s takými věcmi, jakož jest povědieno, zarmútil jest tu nevinnost a čistotu, kteráž jest stála na těch, kteříž jsú v sieti viery byli, tak u vieře zřiezeni jsúce skrze apoštoly. Jakož u prvních řečech bylo povědieno, že22) ti zborové boží, obrácení k vieře Kristově z pohanuov a z Židuov, stáli jsú všudy po zemiech, po krajích, po jazyciech mezi pohany viece než za3) tři sta let, toliko se zpravujíce k vuoli boží a k poctivosti4) jeho líbezné zákonem čtení5) Kristova bez přimišenie zákonuov papežských a zákonuov ciesařských, nemajíce z sebe pána krále s právy městkými, ale, jsúce podruhové mezi pohany pod jich pány, s daněmi a s jinými služebnostmi k úžitkóm jich tělesným toliko jsú poddáni byli až do ciesaře Konstantina. Protož ten když jest přijat u vieru, Konstantin ciesař, s panováním pohanským, s právy i s úřady pohanskými, tehda ta nevinnost pravých křesťanuo zarmúcena a pohaněna jest. Jako kdyby lotři a rufiáni6) čelednost7) s pannami poctivými a stydlivými přijali a moc nad nimi obdrželi, aby jimi vládli, jim cesty v jich příbytku panenském svými zákony rufiánskými uložili, aby čistotu svého panen- stvie podlé zprávy jich zákonuov drželi, — tu by v té příhodě panny poctivé a stydlivé velmi se zarmútily, vidúce, že nebrzy a velmi nesnadně tu čistotu a vierus), 66
Strana 67
kterúž jsú uložily nebo slíbily Bohu do smrti držeti, tu jie nezachovají mezi těmi rufiány, ješto9) s nimi čelednělo) bydl'é a panujie nad nimi a mohú jim přikazovati, aby tak Bohu zachovaly čistotu, jakož jim rufiáni přikáží, — málo by tu panen ostalo pravých: tak podobně k tomu, když jest ciesař všel pod vieru s panováním pohanským, s právy a s úřady pohan- skými a přijal tovarystvie a účastnosti s křesťany u vieře a v bozských věcech jako jeden z nich. Protož, jsúce spolu jedno, il1) byli jsú sebe účastni, on jich a oni jeho, on jich věcí křesťanských a oni jeho po- hanských. Nebo kněz Silvestr, chtě jeho u vieru pustiti, neustavil12) na tom ciesaře, aby, chtě křesťanem býti, najprvé pohanstvie všecko úplně opustil, panovánie pohanské s úřady a s zákony pohanskými, ale s tiem se vším jako s jedem umiesili3) se mezi křesťany. Nebo, jsa již křesťanem, panoval jest nad pohany; nebo kromě toho zboru Kristova zvláštnieho pravých křesťanuov v Římě všecko jiné mnozstviel4) pohané jsú byli. Protož saudy a jiné nesnázel5) mezi těmi pohany řiedil jest skrze moc ciesařskú připuzujíciel6) podlé práv a záko/nuov pohanských, ačkoli potom dal jest svobodu všem, ktož chtie z pohanuov býti křesťané, že jich již zabíjeti nebude, jakož prvé krev křesťanskú proléval jest. Protož, jakž jest najprvé všel mezi křesťany pod vieru s panováním pohanským, s úřady i s právy, tak jest viecl7) ostal a potom jiní po něm, učiniv se účasten křesťanuov i jich věcí du- chovních křesťanských. A bez pochyby v tom on zase učinil jest je účastna svých věcí pohanských, kterými se jest umiesil mezi ně, dokudž jsú ovšem neobráceni větčie stranau v pohanstvie. A toho jest duovod18) skutkové pohanští; kto chce, počti19) počet té šelmy20) 37 b. 67
kterúž jsú uložily nebo slíbily Bohu do smrti držeti, tu jie nezachovají mezi těmi rufiány, ješto9) s nimi čelednělo) bydl'é a panujie nad nimi a mohú jim přikazovati, aby tak Bohu zachovaly čistotu, jakož jim rufiáni přikáží, — málo by tu panen ostalo pravých: tak podobně k tomu, když jest ciesař všel pod vieru s panováním pohanským, s právy a s úřady pohan- skými a přijal tovarystvie a účastnosti s křesťany u vieře a v bozských věcech jako jeden z nich. Protož, jsúce spolu jedno, il1) byli jsú sebe účastni, on jich a oni jeho, on jich věcí křesťanských a oni jeho po- hanských. Nebo kněz Silvestr, chtě jeho u vieru pustiti, neustavil12) na tom ciesaře, aby, chtě křesťanem býti, najprvé pohanstvie všecko úplně opustil, panovánie pohanské s úřady a s zákony pohanskými, ale s tiem se vším jako s jedem umiesili3) se mezi křesťany. Nebo, jsa již křesťanem, panoval jest nad pohany; nebo kromě toho zboru Kristova zvláštnieho pravých křesťanuov v Římě všecko jiné mnozstviel4) pohané jsú byli. Protož saudy a jiné nesnázel5) mezi těmi pohany řiedil jest skrze moc ciesařskú připuzujíciel6) podlé práv a záko/nuov pohanských, ačkoli potom dal jest svobodu všem, ktož chtie z pohanuov býti křesťané, že jich již zabíjeti nebude, jakož prvé krev křesťanskú proléval jest. Protož, jakž jest najprvé všel mezi křesťany pod vieru s panováním pohanským, s úřady i s právy, tak jest viecl7) ostal a potom jiní po něm, učiniv se účasten křesťanuov i jich věcí du- chovních křesťanských. A bez pochyby v tom on zase učinil jest je účastna svých věcí pohanských, kterými se jest umiesil mezi ně, dokudž jsú ovšem neobráceni větčie stranau v pohanstvie. A toho jest duovod18) skutkové pohanští; kto chce, počti19) počet té šelmy20) 37 b. 67
Strana 68
a hledaje nenaleznet na nie nic Kristova. Protož v tom umiešenie ciesaře u vieru s tiem pohanstvím pově- dieno jest: Dnes jest vlit jed v cierkev Kristovu. Kapitola dvadcátá. 38 a. Alevšak proto ty věci ciesařské a pohanské, s nimiž se jest umiesil mezi křesťany, neobrátily jsú se u věci křesťanské, aniž jsú se obrátily u vieru v tu chvieli aniž potom u prodlení časuov až do siel) chviele. Protož, jakož zprva byly jsú pohanské a z pohanuov pošlé, takéž2), jsúce přimiešené k vieře v tovarystvie i v ná- sledovánie křesťanóm uvedené, vždyť3) jsú proto po- hanské. A tiem činem4) všeliká přimiešenie cizie k vieře křesťanské a uvedená mezi křesťany jim k následování nejsú viera křesťanská, ale jsú lež oklamaná5) a jsú osiedlo zbarvené písmy, aby se skrze ně uráželi a6) přiečiny aby/ měli odchýliti se od Boha skrze ně (a skrze ně aby se uráželi). Protož ciesař, všed pod vieru v účastnost křesťanuov s pohanskými zvláštnostmi, uči- nil je účastny pohanských zvláštností a přijal moc nad nimi s panováním pohanským a vložil na ně břímě práva králova, aby jim ostaly jeho zvláštnosti i právo královo jakožto kteří7) článkové viery. Jakož nynie cierkev římská všech těch věcí potvrzuje za pravé kře- sťanóm jakožto viery, skrze apoštoly jednú dané svatým. Ale tuto muož někto řieci: Však ti křesťané, ješto jsú v Římě byli aneb jinde pod mocí Konstantinovú, když ještě pohanem byl, v tu chvieli musili jsú poddáni býti jeho panovánie pohanskému a břiemě práva králova nésti; což by pak mělo jim uškoditi jeho panovánie pohanské, když jest byl s nimi křesťanem, aneb co jest břímě práva králova viece je než prvé obtěžovati 68
a hledaje nenaleznet na nie nic Kristova. Protož v tom umiešenie ciesaře u vieru s tiem pohanstvím pově- dieno jest: Dnes jest vlit jed v cierkev Kristovu. Kapitola dvadcátá. 38 a. Alevšak proto ty věci ciesařské a pohanské, s nimiž se jest umiesil mezi křesťany, neobrátily jsú se u věci křesťanské, aniž jsú se obrátily u vieru v tu chvieli aniž potom u prodlení časuov až do siel) chviele. Protož, jakož zprva byly jsú pohanské a z pohanuov pošlé, takéž2), jsúce přimiešené k vieře v tovarystvie i v ná- sledovánie křesťanóm uvedené, vždyť3) jsú proto po- hanské. A tiem činem4) všeliká přimiešenie cizie k vieře křesťanské a uvedená mezi křesťany jim k následování nejsú viera křesťanská, ale jsú lež oklamaná5) a jsú osiedlo zbarvené písmy, aby se skrze ně uráželi a6) přiečiny aby/ měli odchýliti se od Boha skrze ně (a skrze ně aby se uráželi). Protož ciesař, všed pod vieru v účastnost křesťanuov s pohanskými zvláštnostmi, uči- nil je účastny pohanských zvláštností a přijal moc nad nimi s panováním pohanským a vložil na ně břímě práva králova, aby jim ostaly jeho zvláštnosti i právo královo jakožto kteří7) článkové viery. Jakož nynie cierkev římská všech těch věcí potvrzuje za pravé kře- sťanóm jakožto viery, skrze apoštoly jednú dané svatým. Ale tuto muož někto řieci: Však ti křesťané, ješto jsú v Římě byli aneb jinde pod mocí Konstantinovú, když ještě pohanem byl, v tu chvieli musili jsú poddáni býti jeho panovánie pohanskému a břiemě práva králova nésti; což by pak mělo jim uškoditi jeho panovánie pohanské, když jest byl s nimi křesťanem, aneb co jest břímě práva králova viece je než prvé obtěžovati 68
Strana 69
mohlo? Ovšem pravé jest: jelikož8) o právu královu mluvíce9), tak jest; jakéž prvélo), takéži1) potom stáli jsú pod břemenem práva králova. Nebo, poněvadž ti křesťané byli jsú v jeho panství a drželi neb užievali jeho zbožie a byli mezi pohany jako podruzi a jako vytržení lidé z jich cíluovi2), velmi jim protivní, pro- tož apoštolé přikázali jim v těch věcech poddati se těm mocem pohanským v poslušenstvie s daní a s tú služebností, kterážto k jich úžitkóm tělesným přiesluší, aby takovým poddáním dosti učinili tomu zřiezenie božímu, kteréž v těch mocech stojie anebo se děje skrze ně,/ a také aby jich proti sobě (k sobě) k hněvóm nepopúzeli, odpor činiece v poslušenstvie jich v hod- ných věcech. Ale jich zákonuov a úřaduov pohan- ských k saudóm neb k jiným právóm nepožievali jsú13). Nebo ta nevinnost na těch křesťanech, kteráž jest skrze vieru byla zřiezena v nich, bez žaloby je ustavivši před Bohem i mezi pohany, neměla jest po- třeby polepšena býti skrze pravdu14) úřaduov a zá- konuov pohanských; nebo skrze pravdu viery jich nevinnost dokonále jest uvedena, aby se stkvěla svú jasností nad spravedlnost, kteráž skrze moc a zprávu ciesařskú jde, jako den jasný nad noc. Protož kře- sťané, ač jsú stáli pod mocí ciesařskú, ale nemiesili sú se k jich zvláštnostem pohanským k zprávě svého bytu křesťanského. Ale když ciesař všel jest pod vieru s pa- nováním pohanským, s právy a s úřady pohanskými, ty všecky zvláštnosti pohanské přimiešeny jsú k vieře a křesťané jsú se umiesili v ty zvláštnosti následováním. Protož tiem jsú pohoršeni. Proč oni prvnie křesťané trpěli sú od mocí pohanských, toho nynie křesťané následujie jako viery. Protož těmi zvláštnostmi Kon- stantin pohaněl jest viery, že, kteréž jsú věci zvláštiel4a) 38 b. 69
mohlo? Ovšem pravé jest: jelikož8) o právu královu mluvíce9), tak jest; jakéž prvélo), takéži1) potom stáli jsú pod břemenem práva králova. Nebo, poněvadž ti křesťané byli jsú v jeho panství a drželi neb užievali jeho zbožie a byli mezi pohany jako podruzi a jako vytržení lidé z jich cíluovi2), velmi jim protivní, pro- tož apoštolé přikázali jim v těch věcech poddati se těm mocem pohanským v poslušenstvie s daní a s tú služebností, kterážto k jich úžitkóm tělesným přiesluší, aby takovým poddáním dosti učinili tomu zřiezenie božímu, kteréž v těch mocech stojie anebo se děje skrze ně,/ a také aby jich proti sobě (k sobě) k hněvóm nepopúzeli, odpor činiece v poslušenstvie jich v hod- ných věcech. Ale jich zákonuov a úřaduov pohan- ských k saudóm neb k jiným právóm nepožievali jsú13). Nebo ta nevinnost na těch křesťanech, kteráž jest skrze vieru byla zřiezena v nich, bez žaloby je ustavivši před Bohem i mezi pohany, neměla jest po- třeby polepšena býti skrze pravdu14) úřaduov a zá- konuov pohanských; nebo skrze pravdu viery jich nevinnost dokonále jest uvedena, aby se stkvěla svú jasností nad spravedlnost, kteráž skrze moc a zprávu ciesařskú jde, jako den jasný nad noc. Protož kře- sťané, ač jsú stáli pod mocí ciesařskú, ale nemiesili sú se k jich zvláštnostem pohanským k zprávě svého bytu křesťanského. Ale když ciesař všel jest pod vieru s pa- nováním pohanským, s právy a s úřady pohanskými, ty všecky zvláštnosti pohanské přimiešeny jsú k vieře a křesťané jsú se umiesili v ty zvláštnosti následováním. Protož tiem jsú pohoršeni. Proč oni prvnie křesťané trpěli sú od mocí pohanských, toho nynie křesťané následujie jako viery. Protož těmi zvláštnostmi Kon- stantin pohaněl jest viery, že, kteréž jsú věci zvláštiel4a) 38 b. 69
Strana 70
39 a. pohanské, z pohan pošlé, ty věci jsú učiněny vlastnie křesťanské skrze něho, aby ty zvláštnosti pohanské, sprva nečitedlné15), u prodlenie časuov snědly vieru v křesťanech, aby v nich byla nečitedlná a umrlá, a samy dostatečnosti pohanské živy byly v nich jako viera. Protož daleký rozdiel/ oněch křesťanuov, kteříž, trvajíce pod panováním pohanským, tak jsú byli vzdáleni od jich zvláštností, pro něž vždy jsú trpěli od těch mocí nátisky veliké i smrti, alel6) nynější, při- dědivšel7) sobě nezřiezeně18) pány pohanské, nemajíť proč trpěti od nich pro vieru, nebo těch pánuov po- hanských nevěru drželi za vieru tak daleko, aby19) pro ni uběhli20) v neznámost bozskú, v neznámost viery, aby již nevěděli, co jest viera, toliko majíce vážnost k zákonóm pánuov rozmnožených pohanských. Kapitola jedenmezcietmá. Ale jakož sem řekl o zvláštnostech pohanských, jimiž jest pohaněna viera a poslušenstvie k Bohu za- vrženo jest, poctivostl) jeho oblúpena jest a dána jest ciziem, — ty zvláštnosti jsú mnohé, kteréž by dlúho bylo všecky šířiti. Ale tyto z mnohých, jakožto mluviece k2) vážnosti a ku poctivosti3) pána hlav- nieho, kterýž by slušně anebo spravedlívě chtěl pano- vati nad křesťany jim k polepšení a k přiekladu dob- rých věcí, poněvadž křesťané podlé svého povo- lánie měli by převyšovati svatým obcováním pohany i Židy. Protož kteraké pohanění takové poctivosti mezi křesťany skrze Konstantina a skrze takové potomnie jeho náměstky, jenž, chtiece býti křesťany a hlavními pány mezi křesťany, k najvyzšie poctivosti bozské 70
39 a. pohanské, z pohan pošlé, ty věci jsú učiněny vlastnie křesťanské skrze něho, aby ty zvláštnosti pohanské, sprva nečitedlné15), u prodlenie časuov snědly vieru v křesťanech, aby v nich byla nečitedlná a umrlá, a samy dostatečnosti pohanské živy byly v nich jako viera. Protož daleký rozdiel/ oněch křesťanuov, kteříž, trvajíce pod panováním pohanským, tak jsú byli vzdáleni od jich zvláštností, pro něž vždy jsú trpěli od těch mocí nátisky veliké i smrti, alel6) nynější, při- dědivšel7) sobě nezřiezeně18) pány pohanské, nemajíť proč trpěti od nich pro vieru, nebo těch pánuov po- hanských nevěru drželi za vieru tak daleko, aby19) pro ni uběhli20) v neznámost bozskú, v neznámost viery, aby již nevěděli, co jest viera, toliko majíce vážnost k zákonóm pánuov rozmnožených pohanských. Kapitola jedenmezcietmá. Ale jakož sem řekl o zvláštnostech pohanských, jimiž jest pohaněna viera a poslušenstvie k Bohu za- vrženo jest, poctivostl) jeho oblúpena jest a dána jest ciziem, — ty zvláštnosti jsú mnohé, kteréž by dlúho bylo všecky šířiti. Ale tyto z mnohých, jakožto mluviece k2) vážnosti a ku poctivosti3) pána hlav- nieho, kterýž by slušně anebo spravedlívě chtěl pano- vati nad křesťany jim k polepšení a k přiekladu dob- rých věcí, poněvadž křesťané podlé svého povo- lánie měli by převyšovati svatým obcováním pohany i Židy. Protož kteraké pohanění takové poctivosti mezi křesťany skrze Konstantina a skrze takové potomnie jeho náměstky, jenž, chtiece býti křesťany a hlavními pány mezi křesťany, k najvyzšie poctivosti bozské 70
Strana 71
prvotně4) zavázáni jsú mezi křesťany, proti tomu zpět5) stojie mezi nimi v najvyzší poběhlosti a v naj- těžšiech odpornostech proti Bohu k/ najtěžším úra- zóm viery! Takéž i služebníky a čeledi držie při sobě najodpornější obcování6) a poctivosti křesťanské, naj- vyzšie poběhlosti lotrovské, nepoctivé, nestydaté, pýchy a ukrutenstvie plné, jichžto oči otevřené sta na vše, což kde vidí, aby k sobě přitáhli bezprávně, plní dvor- ností7), hesovánie8) a vymyšlovánie za obyčej9) nová nalézajíce v těch potvořováních10) a nepoctivých11) hesováních, v prázdnosti a v lakotě za obyčej, v řečech smilných, v obcováních nestydatých, postavy vzteklé a nestydaté a pyšné, všecky lidi s pohrdáním v smiech majíce. Protož mluvíce jelikož o poctivosti12), kteráž přiesluší na křesťany a na pány hlavní křesťanské i na jich služebníky, zpěti3) jsú pravá mrcha mrtvá, z po- hanuov skrze Konstantina přivlečená mezi křesťany, jenž svým smradem muož mořiti všelikého nemoc- ného, povoněním kteříž se jie dotknú14), plní pohor- šených15) úrazuov škodných i břemen lidských, o[d nichžto přieliš jest mnohé uraženie na mraviech mezi křesťany přišlo pro jich škaredé obcovánie. A jest těch rot dvorových všudy plno, ješto16) tak mořie vieru vymyšlenými zlostmi nad jiné rufiánstvo, ješto se obracují17) v poběhlostech mezi křesťany. Tyto roty dvorské všecky ty poběhlosti převyšujie. A to všecko s panováním pohanským pod vieru uvlečeno jest, jakožto trpkého smradu mrcha, na veliké potupenie viery. Ale všeť to omlúvajie kněží a mistrové jako třetí stranu18) cierkve satanovy, řkúce: Takť na jich řád slušie; tiť/ lidé dvorští musí tak býti, veselí, svobodní a dvorští, ale ne božští. Musíť tak býti, jakož je mistři zpravují a svého života19) za nimi kryjie. Ale nám jest 39 b. 40 a. 71
prvotně4) zavázáni jsú mezi křesťany, proti tomu zpět5) stojie mezi nimi v najvyzší poběhlosti a v naj- těžšiech odpornostech proti Bohu k/ najtěžším úra- zóm viery! Takéž i služebníky a čeledi držie při sobě najodpornější obcování6) a poctivosti křesťanské, naj- vyzšie poběhlosti lotrovské, nepoctivé, nestydaté, pýchy a ukrutenstvie plné, jichžto oči otevřené sta na vše, což kde vidí, aby k sobě přitáhli bezprávně, plní dvor- ností7), hesovánie8) a vymyšlovánie za obyčej9) nová nalézajíce v těch potvořováních10) a nepoctivých11) hesováních, v prázdnosti a v lakotě za obyčej, v řečech smilných, v obcováních nestydatých, postavy vzteklé a nestydaté a pyšné, všecky lidi s pohrdáním v smiech majíce. Protož mluvíce jelikož o poctivosti12), kteráž přiesluší na křesťany a na pány hlavní křesťanské i na jich služebníky, zpěti3) jsú pravá mrcha mrtvá, z po- hanuov skrze Konstantina přivlečená mezi křesťany, jenž svým smradem muož mořiti všelikého nemoc- ného, povoněním kteříž se jie dotknú14), plní pohor- šených15) úrazuov škodných i břemen lidských, o[d nichžto přieliš jest mnohé uraženie na mraviech mezi křesťany přišlo pro jich škaredé obcovánie. A jest těch rot dvorových všudy plno, ješto16) tak mořie vieru vymyšlenými zlostmi nad jiné rufiánstvo, ješto se obracují17) v poběhlostech mezi křesťany. Tyto roty dvorské všecky ty poběhlosti převyšujie. A to všecko s panováním pohanským pod vieru uvlečeno jest, jakožto trpkého smradu mrcha, na veliké potupenie viery. Ale všeť to omlúvajie kněží a mistrové jako třetí stranu18) cierkve satanovy, řkúce: Takť na jich řád slušie; tiť/ lidé dvorští musí tak býti, veselí, svobodní a dvorští, ale ne božští. Musíť tak býti, jakož je mistři zpravují a svého života19) za nimi kryjie. Ale nám jest 39 b. 40 a. 71
Strana 72
tuto řeč o vieře, kterážto nestojí podlé poběhlosti dvorských lidí, ale podlé pravdy Kristovy, želejíce toho zlosynstva zpohanilého, ješto jsú v ni napustili a učinili je účastna viery, jenž toliko všech dábluov mohau účastni býti s nimi. Kapitola dvamezdcietmá. 40 b. Druhá zvláštnost jest, kterauž jest Konstantin po- haněl pravé viery a následovánie Boha v prvotních křesťanech pravých, kterúž já mezi jinými za těžkú mám, když jest všel pod vieru s panováním pohan- ským a vzal moc nad křesťany i tovarystvie s nimi, jakožto domácí jeden z nich učiněn jsa, že jest toho nepovážill) nic, že stav těch křesťanuov zavázán jest v poslušenstvie Bohu tak tvrdě, aby nemohli se po- chýliti nikamež od zákona božieho, skrze kterýž zá- kon má2) vyplniti poslušenstvie k Bohu, k nižádným zákonóm jiným se neobracujíce, jimiž by byli odve- deni od zákona božího a tak od jeho poslušenstvie. Protož Konstantin, všed pod vieru s úřady i s právy pohanskými a vzav moc nad křesťany, i3) podvedl je pod práva pohanská, aby podlé těch práv městských a pohanských obvykli] ty potřebnosti řiediti, ješto4) se u bezprávie přiházejí — kteréžto potřebnosti dlužni sú byli řiediti jinak, podlé zprávy zákona božieho — tak že, když se jim přihodie ža/loba anebo pře v kte- rém bezpráví, aby s těmi bezprávími utiekali se k úřed- níkóm pohanským v saudy, aby ta bezpráví místo nebo poklid brala5) skrze moc a práva pohanská. A netoliko tomu jsú obvykli, ale i pomoci hledajie v ciesaři k obraně svých bezpráví, aby se bránili a mstili skrze jeho moc nad těmi, ktož na ně sahají, činíce jim bez- 72
tuto řeč o vieře, kterážto nestojí podlé poběhlosti dvorských lidí, ale podlé pravdy Kristovy, želejíce toho zlosynstva zpohanilého, ješto jsú v ni napustili a učinili je účastna viery, jenž toliko všech dábluov mohau účastni býti s nimi. Kapitola dvamezdcietmá. 40 b. Druhá zvláštnost jest, kterauž jest Konstantin po- haněl pravé viery a následovánie Boha v prvotních křesťanech pravých, kterúž já mezi jinými za těžkú mám, když jest všel pod vieru s panováním pohan- ským a vzal moc nad křesťany i tovarystvie s nimi, jakožto domácí jeden z nich učiněn jsa, že jest toho nepovážill) nic, že stav těch křesťanuov zavázán jest v poslušenstvie Bohu tak tvrdě, aby nemohli se po- chýliti nikamež od zákona božieho, skrze kterýž zá- kon má2) vyplniti poslušenstvie k Bohu, k nižádným zákonóm jiným se neobracujíce, jimiž by byli odve- deni od zákona božího a tak od jeho poslušenstvie. Protož Konstantin, všed pod vieru s úřady i s právy pohanskými a vzav moc nad křesťany, i3) podvedl je pod práva pohanská, aby podlé těch práv městských a pohanských obvykli] ty potřebnosti řiediti, ješto4) se u bezprávie přiházejí — kteréžto potřebnosti dlužni sú byli řiediti jinak, podlé zprávy zákona božieho — tak že, když se jim přihodie ža/loba anebo pře v kte- rém bezpráví, aby s těmi bezprávími utiekali se k úřed- níkóm pohanským v saudy, aby ta bezpráví místo nebo poklid brala5) skrze moc a práva pohanská. A netoliko tomu jsú obvykli, ale i pomoci hledajie v ciesaři k obraně svých bezpráví, aby se bránili a mstili skrze jeho moc nad těmi, ktož na ně sahají, činíce jim bez- 72
Strana 73
právie na statku aneb na životě. A provedúce takové věci skrze moc ciesařovu a skrze jeho úředníky, i6) po- ložie naději v ciesaři, kterúž jsú měli položiti v samém Bohu. I budú nešlechetnie jako pohané, kladúce na- ději v člověku a poctivost7) na něho vznášejíce, kterúž sú měli na Pána Boha vznésti a v něm samém naději mieti a8) všecka svá bezpráví podlé jeho zákona řiediti, jinak, zpět9) nežli práva ciesařská a pohanská řiedie, trpiece bezpráví a nižádnému zlého za zlé ne- činíce. Protož tomu lidé odporně10) činiece skrze moc pohanskú, bezprávie zahánějíce skrze sváry v saudech, těmi činy odstupujie od Boha a od jeho zákona. A ob- vykše tomu křesťané, jižl1) z těch věcí svědomie ne- majie. A tu ránu vzali jsú skrze Konstantina, jenžto, všed mezi ně, přijal s nimi účastnost viery a vzděl12) na ně účastnost bluduo pohanských. A žel3) vždy i po- dnes učie kněžie a mistři křesťany tomu, aby se ne- dali svésti ciziemu učenie. Protož toto jest cizie učenie, ačkoli skrze moc uvedeno jest. Protož mistr Protival4) die, že, kdyžkoli člověk zvo- luje sobě viece ustavenie15) nebo zákony lidské nežli zákon božie, v tom so/bě zvoluje jiné a cizie bohy; nebo, cožkoli člověk miluje, zvoluje viece nežli Krista Ježíše, to jest jeho buoh. A protož člověk, zvoluje sobě práva ciesařská k svým zprávám pro milost statku svého16), aby jeho dobýval aneb bránil skrze práva a moc ciesařovu a v tom opúštějíce zákon Kristuov, tiem činem17) sobě zvoluje cizího boha ciesaře a jeho zákony. Kterážto věc mezi křesťany tak jest vlastnie, že netoliko z nie svědomie nemajie, ale nechtie sly- šeti ani věřiti tomu, co by jim proti tomu řečeno bylo. Opět die mistr Protiva, že nenie pochybení18), kdyby všecko lidské pokolenie zachovalo zákon nebo zprávu 41 a. 73
právie na statku aneb na životě. A provedúce takové věci skrze moc ciesařovu a skrze jeho úředníky, i6) po- ložie naději v ciesaři, kterúž jsú měli položiti v samém Bohu. I budú nešlechetnie jako pohané, kladúce na- ději v člověku a poctivost7) na něho vznášejíce, kterúž sú měli na Pána Boha vznésti a v něm samém naději mieti a8) všecka svá bezpráví podlé jeho zákona řiediti, jinak, zpět9) nežli práva ciesařská a pohanská řiedie, trpiece bezpráví a nižádnému zlého za zlé ne- činíce. Protož tomu lidé odporně10) činiece skrze moc pohanskú, bezprávie zahánějíce skrze sváry v saudech, těmi činy odstupujie od Boha a od jeho zákona. A ob- vykše tomu křesťané, jižl1) z těch věcí svědomie ne- majie. A tu ránu vzali jsú skrze Konstantina, jenžto, všed mezi ně, přijal s nimi účastnost viery a vzděl12) na ně účastnost bluduo pohanských. A žel3) vždy i po- dnes učie kněžie a mistři křesťany tomu, aby se ne- dali svésti ciziemu učenie. Protož toto jest cizie učenie, ačkoli skrze moc uvedeno jest. Protož mistr Protival4) die, že, kdyžkoli člověk zvo- luje sobě viece ustavenie15) nebo zákony lidské nežli zákon božie, v tom so/bě zvoluje jiné a cizie bohy; nebo, cožkoli člověk miluje, zvoluje viece nežli Krista Ježíše, to jest jeho buoh. A protož člověk, zvoluje sobě práva ciesařská k svým zprávám pro milost statku svého16), aby jeho dobýval aneb bránil skrze práva a moc ciesařovu a v tom opúštějíce zákon Kristuov, tiem činem17) sobě zvoluje cizího boha ciesaře a jeho zákony. Kterážto věc mezi křesťany tak jest vlastnie, že netoliko z nie svědomie nemajie, ale nechtie sly- šeti ani věřiti tomu, co by jim proti tomu řečeno bylo. Opět die mistr Protiva, že nenie pochybení18), kdyby všecko lidské pokolenie zachovalo zákon nebo zprávu 41 a. 73
Strana 74
41 b. lásky, zbytečné anebo nepotřebné bylo by přiedržeti se ciesařských a městských práv aneb zákonuov. Pro- tož, čiem viece pokolenie lidské vzdaluje se od zprávy čtenie19) Kristova, tiem viece potřebuje, aby těch práv městských a ciesařských se přídrželo a v nich se pod- pieralo, tak že by se mohlo přihoditi, jakožto20) krme- ným jedem, (jakožto) že by toliko ta2i) vydánie lidská přijal lid jakožto spravedlivá, za tiem zavrha zákon čtenie Kristova jako neúžitečný22) V těch sloviech dobře rozumné věci oznamuje v tom, že die: Nenie pochybenie... Nebo mnozie z poko- lenie lidského, kdyby právě23) zachovali zákon lásky, nepotřebné by bylo jim přiedržeti se zákonuov měst- ských a lidských k svým zprávám, nebo zákon lásky tak by je dokonále zpravil24) ve všech věcech, že by jim té zprávy městské nebylo potřebie. Protož jediné přestupníkóm/ zákona lásky ocet kyselý zprávy měst- ské jest potřebie. Protož od hřiechu přišla jest po- třebnost úřaduov králových a jich zákonuo na pomstu hřiecha a neposlušenstvie Boha. A čiem viece poko- lenie lidské vzdaluje se od Boha a od jeho zákona, tiem viece potřebie jest, aby se těch práv přiedržalo a v nich podpieralo. Nedie, by25) v nich stálo právě26) pokolenie lidské, ale podpierá se jimi, aby ovšem27) nepadlo. Nebo, odstúpivši od Boha pokolenie lidské, i28) má toliko život tělesný, velmi umdlený a na všech stranách schromený. Protož, nemoha29) státi ani před se jíti, (i) jako trest30) nepevnú práva lidská vezma v ruku, [i] podpierá se jimi, aby nepadl podlé časných úžitkuov. Když jich jemu potáhnú bezprávně z rukú, poběhne na žalobu před moc, a moc osadie saud31) a připudí32) obě straně mocí k saudu a rozdělé33) je o to bezprávie podlé práv městských. A tak zpod- 74
41 b. lásky, zbytečné anebo nepotřebné bylo by přiedržeti se ciesařských a městských práv aneb zákonuov. Pro- tož, čiem viece pokolenie lidské vzdaluje se od zprávy čtenie19) Kristova, tiem viece potřebuje, aby těch práv městských a ciesařských se přídrželo a v nich se pod- pieralo, tak že by se mohlo přihoditi, jakožto20) krme- ným jedem, (jakožto) že by toliko ta2i) vydánie lidská přijal lid jakožto spravedlivá, za tiem zavrha zákon čtenie Kristova jako neúžitečný22) V těch sloviech dobře rozumné věci oznamuje v tom, že die: Nenie pochybenie... Nebo mnozie z poko- lenie lidského, kdyby právě23) zachovali zákon lásky, nepotřebné by bylo jim přiedržeti se zákonuov měst- ských a lidských k svým zprávám, nebo zákon lásky tak by je dokonále zpravil24) ve všech věcech, že by jim té zprávy městské nebylo potřebie. Protož jediné přestupníkóm/ zákona lásky ocet kyselý zprávy měst- ské jest potřebie. Protož od hřiechu přišla jest po- třebnost úřaduov králových a jich zákonuo na pomstu hřiecha a neposlušenstvie Boha. A čiem viece poko- lenie lidské vzdaluje se od Boha a od jeho zákona, tiem viece potřebie jest, aby se těch práv přiedržalo a v nich podpieralo. Nedie, by25) v nich stálo právě26) pokolenie lidské, ale podpierá se jimi, aby ovšem27) nepadlo. Nebo, odstúpivši od Boha pokolenie lidské, i28) má toliko život tělesný, velmi umdlený a na všech stranách schromený. Protož, nemoha29) státi ani před se jíti, (i) jako trest30) nepevnú práva lidská vezma v ruku, [i] podpierá se jimi, aby nepadl podlé časných úžitkuov. Když jich jemu potáhnú bezprávně z rukú, poběhne na žalobu před moc, a moc osadie saud31) a připudí32) obě straně mocí k saudu a rozdělé33) je o to bezprávie podlé práv městských. A tak zpod- 74
Strana 75
pieraje se na tu trest, nepadne ovšem škoden jsa vše- ho, ale ukrotie se hněvy, jako pes lačný lapě kost ohlodanú. Nebo, nebylo-li by toho podpieranie tomu pokolenie odešlému od Boha, padlo by tak v čas bez- právie, nemaje34) se na čem zastaviti, padlo by jedno na druhé pomstú a zabilo by jedno druhé, a tak by se spolu zabíjeli, až by pokolenie lidské zahynulo. Protož tiem podpieraním nějak se kolébe a trvá po- dlé prospěchu tělesných věcí. Ale ktož stojie podlé zákona lásky, tiť majie život duchovní zdravý a silný. Protož v čas bezprávie, pokušenie a zlých přiehod mohau státi silně, strpiece bezprávie a neči/níce zlého za zlé; nepotřebujie saudce žalobných sauduov, aby v čas zlé přiehody jimi se podpierali. Die viece35) mistr Protiva: Tak že by se mohlo při- hoditi, jakožto36) krmeným jedem, že by toliko ta vy- dánie nebo ustavenie lidská přijal lid jakožto spra- vedlivá, a37) za tiem zavrha zákon38) čtenie Kristova jako neúžitečný39). — Rozum40) tento chce oznámiti, že pokolenie lidské anebo zmatené křesťanské tolik má těch ustavenie41) a zákonuov ciesařských, městských a pohanských, jimiž se jest přivyklo krmiti jako je- dem42). Po kterémžto jedu život vnitřnie pravý mře, vzdaluje se od Boha a od jeho milosti. A již po tom otrávení toho jedu, ješto jsú jej43) vždy píti obvykli a jím se krmiti v těch zákoních lidských rozmno- žených, (a) vykrmivše se jedem bluduov v těch zá- koních, přeneseni sú v to, aby se přiedrželi těch zá- konuov jako spravedlivých anebo od Boha vydaných, aby s chválú a s úžitky pod nimi stáli. Nebo, krmiece se jedem bluduov z těch zákonuov, okúšejí z nich své vuole a svobody tělesné, aby podlé nich netrpěli pro- tivenstvie křieže Kristova, bráníce se bezprávie v sau- 42 a. 75
pieraje se na tu trest, nepadne ovšem škoden jsa vše- ho, ale ukrotie se hněvy, jako pes lačný lapě kost ohlodanú. Nebo, nebylo-li by toho podpieranie tomu pokolenie odešlému od Boha, padlo by tak v čas bez- právie, nemaje34) se na čem zastaviti, padlo by jedno na druhé pomstú a zabilo by jedno druhé, a tak by se spolu zabíjeli, až by pokolenie lidské zahynulo. Protož tiem podpieraním nějak se kolébe a trvá po- dlé prospěchu tělesných věcí. Ale ktož stojie podlé zákona lásky, tiť majie život duchovní zdravý a silný. Protož v čas bezprávie, pokušenie a zlých přiehod mohau státi silně, strpiece bezprávie a neči/níce zlého za zlé; nepotřebujie saudce žalobných sauduov, aby v čas zlé přiehody jimi se podpierali. Die viece35) mistr Protiva: Tak že by se mohlo při- hoditi, jakožto36) krmeným jedem, že by toliko ta vy- dánie nebo ustavenie lidská přijal lid jakožto spra- vedlivá, a37) za tiem zavrha zákon38) čtenie Kristova jako neúžitečný39). — Rozum40) tento chce oznámiti, že pokolenie lidské anebo zmatené křesťanské tolik má těch ustavenie41) a zákonuov ciesařských, městských a pohanských, jimiž se jest přivyklo krmiti jako je- dem42). Po kterémžto jedu život vnitřnie pravý mře, vzdaluje se od Boha a od jeho milosti. A již po tom otrávení toho jedu, ješto jsú jej43) vždy píti obvykli a jím se krmiti v těch zákoních lidských rozmno- žených, (a) vykrmivše se jedem bluduov v těch zá- koních, přeneseni sú v to, aby se přiedrželi těch zá- konuov jako spravedlivých anebo od Boha vydaných, aby s chválú a s úžitky pod nimi stáli. Nebo, krmiece se jedem bluduov z těch zákonuov, okúšejí z nich své vuole a svobody tělesné, aby podlé nich netrpěli pro- tivenstvie křieže Kristova, bráníce se bezprávie v sau- 42 a. 75
Strana 76
42 b. Mat. V, [39—40]. diech, nejsúce škodni tělesných věcí, a mohú se po- dlé nich mstíti a zlé za zlé činiti. Protož vuole tělesná tiem jedem krmie se z těch zákonuov, aby svobod- ně prošla v zlých věcech, a nemuož takovému řádu pohanskému jinak řieci, jediné že dobrý a spraved- livý jest, protože volně procházejie po svých cestách zřiezením těch zákonuov. Protož nebude div, že tak otrávení jedem krmeným/ mohau potupiti a zavrci zákon čtenie Kristova jako neúžitečný. Nebo tenť by je opak44) obrátil a zarmútil by je tu, kdežto onen je- dovatý utěší je. Zákon čtenie45) chtěl by, aby trpěli poličky, a kto by chtěl saudem uvázati se v sukni, aby, nechaje saudu i pomsty, přidal i plášť a tak aby škodu k škodě přidal. Protož vykrmení jedem, kterýž vlit jest v cierkev svatú, ukydajie takový zá- kon jako slinami česenkovými haněními múdrých mu- žuov rathauzných, jenž smrdí múdrostí rathauznú jako česenkem na štítrobu46) jedeným, aby múdře uměli uhaněti sprostnost čtenie Kristova v jeho zprávách dostatečných a životných. Protož, vrátiece se ku počaté řeči, co dieme o tom, že jest ciesař všel pod vieru s panováním pohanským a s právy a s úřady pohanskými? A z skutkuov po- znánie47), že jest to ten jed, ješto48) jest v ten čas ohlášen, že „dnes jest vlit jed v cierkev svatú". Pro- tož, když jest vlit jed v cierkev svatú, (protož když jest vlit), ne darmo vlit jest, ale aby jej pijíce pili, krmiece se vykrmilo se mnozstvie zemí, lidí i jazy- kuov49), aby ztráveni byli a zemřeli, aby z toho otrá- venie opili se maudrostí tělesnú a světskú. Kterýžto jed maudrosti tělesné a světské stojie v moci ciesařské a v jeho zákoních, aby z nich pijíce tu múdrost jako jed, i50) všechen smysl obrátili k ostřiehaní těla v jeho 76
42 b. Mat. V, [39—40]. diech, nejsúce škodni tělesných věcí, a mohú se po- dlé nich mstíti a zlé za zlé činiti. Protož vuole tělesná tiem jedem krmie se z těch zákonuov, aby svobod- ně prošla v zlých věcech, a nemuož takovému řádu pohanskému jinak řieci, jediné že dobrý a spraved- livý jest, protože volně procházejie po svých cestách zřiezením těch zákonuov. Protož nebude div, že tak otrávení jedem krmeným/ mohau potupiti a zavrci zákon čtenie Kristova jako neúžitečný. Nebo tenť by je opak44) obrátil a zarmútil by je tu, kdežto onen je- dovatý utěší je. Zákon čtenie45) chtěl by, aby trpěli poličky, a kto by chtěl saudem uvázati se v sukni, aby, nechaje saudu i pomsty, přidal i plášť a tak aby škodu k škodě přidal. Protož vykrmení jedem, kterýž vlit jest v cierkev svatú, ukydajie takový zá- kon jako slinami česenkovými haněními múdrých mu- žuov rathauzných, jenž smrdí múdrostí rathauznú jako česenkem na štítrobu46) jedeným, aby múdře uměli uhaněti sprostnost čtenie Kristova v jeho zprávách dostatečných a životných. Protož, vrátiece se ku počaté řeči, co dieme o tom, že jest ciesař všel pod vieru s panováním pohanským a s právy a s úřady pohanskými? A z skutkuov po- znánie47), že jest to ten jed, ješto48) jest v ten čas ohlášen, že „dnes jest vlit jed v cierkev svatú". Pro- tož, když jest vlit jed v cierkev svatú, (protož když jest vlit), ne darmo vlit jest, ale aby jej pijíce pili, krmiece se vykrmilo se mnozstvie zemí, lidí i jazy- kuov49), aby ztráveni byli a zemřeli, aby z toho otrá- venie opili se maudrostí tělesnú a světskú. Kterýžto jed maudrosti tělesné a světské stojie v moci ciesařské a v jeho zákoních, aby z nich pijíce tu múdrost jako jed, i50) všechen smysl obrátili k ostřiehaní těla v jeho 76
Strana 77
soběvolné svobodě a k dobytí časných věcí, maudře je osahujíce51) a ziskujíce52) a rozmnožujíce v úraziech nebo skrze svobody53) ztracených skrze/ moc krá- lovskú zase jich dobývajíce anebo jich mstíce, a na to aby múdře obrany a ohrady vymyšlovali, aby se za těmi věcmi bránili. Ten jed leje se z moci světské a z jich zákonuov v křesťany a obrátil je v pohany. Pro kterýžto jed nelze jest krmeným tiem jedem pod- dati se zákonu Kristovu, přieliš protivnému těm, kteříž jsú nakrmeni tiem jedem múdrosti zemské a tělesné. Jest jim to bláznovstvie posměšné ten zákon a bezživotie jich teřichuov54) tučných. Protož netoliko by jím pohrzeli55) jako neúžitečným, ale hotovi jsú proti tomu každému postaviti se, kto by jim pod- kúřil pod nosem zákonem Kristovým nelibým jako hutrýchem56). A v tom se oznamuje57) jed múdrosti tělesné, kterak raní škodně lidi a odlúčí je od smysla božího nenávistně, aby mohli s hněvy povstati proti pravdě, ana se jim zdá najhoršie, těm, v nichž pa- nuje jed múdrosti zemské, rodě se z zákonuo cie- sařských a městských, jenž jest umrtvil křesťanstvo v pravé dobrotě jich a odvedl je od viery, že58) ještě i to muožem řieci, že to vstúpenie ciesařovo pod vieru s panováním pohanským jest pravé siemě vsáté, aby mnozstvie přestupníkuov vyrostlo mnohotvárných z něho pod věrú, aby se tak silně ujali a rozmno- žili až do najvyzšieho vrchu všecka zlosynstva, kte- rýchž se jest dábel mohl domysliti, a všecky roty šibalské a posvátné, zmalované svatostí lstivú, aby toliko přestúpení mohlo nalezeno býti, že by viery řiedký59) následoval a jiné všecko mnozstvie v pol- hanstvie se obrátilo. Nebo se jiného nic nemohlo uro- diti než to, což jest vsáto. Ciesař s panováním vsát 43 a. 43 b. 77
soběvolné svobodě a k dobytí časných věcí, maudře je osahujíce51) a ziskujíce52) a rozmnožujíce v úraziech nebo skrze svobody53) ztracených skrze/ moc krá- lovskú zase jich dobývajíce anebo jich mstíce, a na to aby múdře obrany a ohrady vymyšlovali, aby se za těmi věcmi bránili. Ten jed leje se z moci světské a z jich zákonuov v křesťany a obrátil je v pohany. Pro kterýžto jed nelze jest krmeným tiem jedem pod- dati se zákonu Kristovu, přieliš protivnému těm, kteříž jsú nakrmeni tiem jedem múdrosti zemské a tělesné. Jest jim to bláznovstvie posměšné ten zákon a bezživotie jich teřichuov54) tučných. Protož netoliko by jím pohrzeli55) jako neúžitečným, ale hotovi jsú proti tomu každému postaviti se, kto by jim pod- kúřil pod nosem zákonem Kristovým nelibým jako hutrýchem56). A v tom se oznamuje57) jed múdrosti tělesné, kterak raní škodně lidi a odlúčí je od smysla božího nenávistně, aby mohli s hněvy povstati proti pravdě, ana se jim zdá najhoršie, těm, v nichž pa- nuje jed múdrosti zemské, rodě se z zákonuo cie- sařských a městských, jenž jest umrtvil křesťanstvo v pravé dobrotě jich a odvedl je od viery, že58) ještě i to muožem řieci, že to vstúpenie ciesařovo pod vieru s panováním pohanským jest pravé siemě vsáté, aby mnozstvie přestupníkuov vyrostlo mnohotvárných z něho pod věrú, aby se tak silně ujali a rozmno- žili až do najvyzšieho vrchu všecka zlosynstva, kte- rýchž se jest dábel mohl domysliti, a všecky roty šibalské a posvátné, zmalované svatostí lstivú, aby toliko přestúpení mohlo nalezeno býti, že by viery řiedký59) následoval a jiné všecko mnozstvie v pol- hanstvie se obrátilo. Nebo se jiného nic nemohlo uro- diti než to, což jest vsáto. Ciesař s panováním vsát 43 a. 43 b. 77
Strana 78
jest mezi křesťany, maje silný vzróst, aby brzce vzrostlo, až by se ujalo, a rozmnožilo se to, což jest vsáto, až by se bezmála všecko v pohanství obrá- tilo, aby pak již ta moc s panováním, s právy a s úřady pohanskými stála uprostřed. Nebo, poněvadž to po- hanstvie poběhlé od viery a od zákona Kristova všicku vieru a čtenie Kristovo zamietá a jí se po- smievá, a60) bydle61) v také smělosti pyšné a v smě- losti a v zúfalství lotrovém82) beze všie miery a srov- nání, již z potřeby83) takým poběhlostem jest ta moc ukrutná, aby trápila, drala, šacovala64), vězela 5), aby mysl neobřezaná takového zlosynstva poběhlého mu- sila se ukrotiti a na rovném66) přestati. Ale ten běh67) neniet viera ani cesta spasenie, ale toliko úžitečné jest k ukrocení nepravých68) lidí v časném životě a v dob- rých věcech těla, aby v těch věcech ovšem69) nepadli a nezahynuli pro svú přielišnú70) nemúdrost a zlost. Kapitola třimezcietmá. 44 a. Třetie zvláštnost jest, s niež ciesař, všed pod vieru, skrze ni pohaněl viery v těch, kteří následují viery, to jest požievajel) moci pohanské soběvolně s pyšnú hojností a smělostí, neváže2) nic toho, že jest křesťan a že moci požievá nad křesťany, jenž jsú kúpeni krví Kristovů, aby jemu v slúhy byli, a že jsú pod mocí najvyzšieho pána nad pány a on najprvé chce nad nimi panovati, jimi vládnú/ti a je zpravovati. Protož pýcha smělá ciesařuov, králuov a jiných pánuov, (jest) kdyby na to pomyslila, nesměla by3) nad tiem lidem tak soběvolně panovati, jako když v čem zamyslé4), — bojíce se5) toho, že ten lid má pána nade všecky pány zemské, a jestliže tito páni budú panovati so- 78
jest mezi křesťany, maje silný vzróst, aby brzce vzrostlo, až by se ujalo, a rozmnožilo se to, což jest vsáto, až by se bezmála všecko v pohanství obrá- tilo, aby pak již ta moc s panováním, s právy a s úřady pohanskými stála uprostřed. Nebo, poněvadž to po- hanstvie poběhlé od viery a od zákona Kristova všicku vieru a čtenie Kristovo zamietá a jí se po- smievá, a60) bydle61) v také smělosti pyšné a v smě- losti a v zúfalství lotrovém82) beze všie miery a srov- nání, již z potřeby83) takým poběhlostem jest ta moc ukrutná, aby trápila, drala, šacovala64), vězela 5), aby mysl neobřezaná takového zlosynstva poběhlého mu- sila se ukrotiti a na rovném66) přestati. Ale ten běh67) neniet viera ani cesta spasenie, ale toliko úžitečné jest k ukrocení nepravých68) lidí v časném životě a v dob- rých věcech těla, aby v těch věcech ovšem69) nepadli a nezahynuli pro svú přielišnú70) nemúdrost a zlost. Kapitola třimezcietmá. 44 a. Třetie zvláštnost jest, s niež ciesař, všed pod vieru, skrze ni pohaněl viery v těch, kteří následují viery, to jest požievajel) moci pohanské soběvolně s pyšnú hojností a smělostí, neváže2) nic toho, že jest křesťan a že moci požievá nad křesťany, jenž jsú kúpeni krví Kristovů, aby jemu v slúhy byli, a že jsú pod mocí najvyzšieho pána nad pány a on najprvé chce nad nimi panovati, jimi vládnú/ti a je zpravovati. Protož pýcha smělá ciesařuov, králuov a jiných pánuov, (jest) kdyby na to pomyslila, nesměla by3) nad tiem lidem tak soběvolně panovati, jako když v čem zamyslé4), — bojíce se5) toho, že ten lid má pána nade všecky pány zemské, a jestliže tito páni budú panovati so- 78
Strana 79
běvolně v které věci nad tiem lidem proti najvyzšiemu pánu, upadnú jemu v ruce s tiem6). Nebo jest to vě- domé?), že ne tolik(o) by toho požievali, [kdyby na to pomyslili,] že jsú křesťané a že pána v nebi majie. Ale svini nebo psa viece váží než člověka. A to v nich stojie z pýchy a z přielišného pohrdánie stvořením sobě podobným. Ale já bych nic tak mnoho nevážil, co činie lidem bezprávie u věcech tělesných, platy s nich berúce anebo šacuňky8) na ně vzkládajíce v služebnosti děl robot- ných. Ty věci sú podlé těla přiečina k ochuzení a umenšenie statku a k obtieženie pracovitému9) těla roboty jich, ale tyť by věci na svědomí neurazily jich, kdyby pokorně strpěli. Ale totoť má viece váženo býti, že ty moci a věci tak jsú poběhlé a od dobroty vzdálené jelikožto k vieře hlediece10); té dlel1) nic nechtie dělati ani k12) svému svědomí ani k těm, jimiž vládnú, jenž jsú křesťané, jenž asi13) někteří podlé viery majie svědomie zle činiti zabíjejíce a násilé činiti jiným a je lúpiti z jich statkuov. A žel4) ty moci u sebe nemajie těch věcí za hřiech. Protož z pýchy svadiece se s jinými o zboží, o čest světskú, anebo někdo sáhne jim na zboží, a oni ihned válku o to zdvihnú spolu, a zajmúce lid jako stádo, i ženú je na boj, kdež to se dějie mordové, luopežové jedni druhých. Protož kterakť nebezpečné jest křesťanóm dobrým pod takými mocmi přebývati, aby skrze ně puzeni byli k činění zlého, aby pro jich přikázanie přestupoval[i] přiká- zanie božie! A to ještě horšie jest, že k těm bojóm ženú křesťany, jenž s obú stranú mohú někteří dobřie býti, majíce svědomie zabíjeti a lúpiti jiné. I puojde bratr na bratra, aby jemu bezprávie činil; jenž by něl z viery zaň umřieti, i15) jde jeho zabíjet a lúpit, 44 b. 79
běvolně v které věci nad tiem lidem proti najvyzšiemu pánu, upadnú jemu v ruce s tiem6). Nebo jest to vě- domé?), že ne tolik(o) by toho požievali, [kdyby na to pomyslili,] že jsú křesťané a že pána v nebi majie. Ale svini nebo psa viece váží než člověka. A to v nich stojie z pýchy a z přielišného pohrdánie stvořením sobě podobným. Ale já bych nic tak mnoho nevážil, co činie lidem bezprávie u věcech tělesných, platy s nich berúce anebo šacuňky8) na ně vzkládajíce v služebnosti děl robot- ných. Ty věci sú podlé těla přiečina k ochuzení a umenšenie statku a k obtieženie pracovitému9) těla roboty jich, ale tyť by věci na svědomí neurazily jich, kdyby pokorně strpěli. Ale totoť má viece váženo býti, že ty moci a věci tak jsú poběhlé a od dobroty vzdálené jelikožto k vieře hlediece10); té dlel1) nic nechtie dělati ani k12) svému svědomí ani k těm, jimiž vládnú, jenž jsú křesťané, jenž asi13) někteří podlé viery majie svědomie zle činiti zabíjejíce a násilé činiti jiným a je lúpiti z jich statkuov. A žel4) ty moci u sebe nemajie těch věcí za hřiech. Protož z pýchy svadiece se s jinými o zboží, o čest světskú, anebo někdo sáhne jim na zboží, a oni ihned válku o to zdvihnú spolu, a zajmúce lid jako stádo, i ženú je na boj, kdež to se dějie mordové, luopežové jedni druhých. Protož kterakť nebezpečné jest křesťanóm dobrým pod takými mocmi přebývati, aby skrze ně puzeni byli k činění zlého, aby pro jich přikázanie přestupoval[i] přiká- zanie božie! A to ještě horšie jest, že k těm bojóm ženú křesťany, jenž s obú stranú mohú někteří dobřie býti, majíce svědomie zabíjeti a lúpiti jiné. I puojde bratr na bratra, aby jemu bezprávie činil; jenž by něl z viery zaň umřieti, i15) jde jeho zabíjet a lúpit, 44 b. 79
Strana 80
45 a. připuzen jsa nešlechetnú mocí k tomu, a rozumu a milosti16) nemá s tolik, aby radějí sám od pána umřel, než by takovú věc zlú učinil. Protož takové moci vzteklé jsú osiedlo dobrým křesťanóm; v tom, což najhoršieho zamyslé, k tomu pudie poddané, aby jich zlý zámysly skutečně17) dokonali. Ale tuto jest k najhoršímu přišla ta moc: v najvětčie poběhlosti a v pohanstvie pod pokrytstvím uběhla18) v tom, že již byvši mnohotvárně odporna Kristovi, naposledy mrtvie spravedlivé křesťany pro vieru a krev jich pro- lévá. Nebo apoštolé Antikristovi slísali jsú se19) s tau mocí a ji sobě osobili jsú k svým úmyslóm a k úžitkóm a vždy s ní v radách ležie. Protož pravé křesťany zradili jsú tý moci, zkydavše je kacieřstvím. Ona sama, jakož neví, co jest viera, takéž neví, co by kacieřstvie bylo; ale duchovní slídníci20), ješto21) ne- návidie sluh Kristových i jeho zákona, což chtí, to kacieřstvím spraví22) a vnesú je v ucho té moci a naučie ji, aby nábožnú ostrostí ta kacieřství vy/plenila. Protož ta moc jest síla Antikristova proti Kristovi a proti jeho zvoleným. Aniž Antikrist skrze odpornosti tajně pod duchovenstvím mohl by tak daleko proti Kristovi tisknúti, by23) tak silné moci světské sobě na pomoc neměl. Protož ta moc, majíci kořen mezi křesťany z Konstantina, k čemu z toho kořene do- rostla jest? Aby skrze ni všecky odpornosti proti Kristu konaly se, aby všecka zarmúcenie a pokušení stála v ní svatým jeho. Tak daleko zlost Antikristova k hněvóm se popúzie proti Kristovi a proti zvoleným jeho, aby ten hněv Antikrist vyléval na zvolené Kri- stovy skrze tu moc svěckú, kterúžto moc příliš24) velebí Antikrist, pravě, že cierkev svatá stojie v své pevnosti a v dobrotě skrze tu moc. 80
45 a. připuzen jsa nešlechetnú mocí k tomu, a rozumu a milosti16) nemá s tolik, aby radějí sám od pána umřel, než by takovú věc zlú učinil. Protož takové moci vzteklé jsú osiedlo dobrým křesťanóm; v tom, což najhoršieho zamyslé, k tomu pudie poddané, aby jich zlý zámysly skutečně17) dokonali. Ale tuto jest k najhoršímu přišla ta moc: v najvětčie poběhlosti a v pohanstvie pod pokrytstvím uběhla18) v tom, že již byvši mnohotvárně odporna Kristovi, naposledy mrtvie spravedlivé křesťany pro vieru a krev jich pro- lévá. Nebo apoštolé Antikristovi slísali jsú se19) s tau mocí a ji sobě osobili jsú k svým úmyslóm a k úžitkóm a vždy s ní v radách ležie. Protož pravé křesťany zradili jsú tý moci, zkydavše je kacieřstvím. Ona sama, jakož neví, co jest viera, takéž neví, co by kacieřstvie bylo; ale duchovní slídníci20), ješto21) ne- návidie sluh Kristových i jeho zákona, což chtí, to kacieřstvím spraví22) a vnesú je v ucho té moci a naučie ji, aby nábožnú ostrostí ta kacieřství vy/plenila. Protož ta moc jest síla Antikristova proti Kristovi a proti jeho zvoleným. Aniž Antikrist skrze odpornosti tajně pod duchovenstvím mohl by tak daleko proti Kristovi tisknúti, by23) tak silné moci světské sobě na pomoc neměl. Protož ta moc, majíci kořen mezi křesťany z Konstantina, k čemu z toho kořene do- rostla jest? Aby skrze ni všecky odpornosti proti Kristu konaly se, aby všecka zarmúcenie a pokušení stála v ní svatým jeho. Tak daleko zlost Antikristova k hněvóm se popúzie proti Kristovi a proti zvoleným jeho, aby ten hněv Antikrist vyléval na zvolené Kri- stovy skrze tu moc svěckú, kterúžto moc příliš24) velebí Antikrist, pravě, že cierkev svatá stojie v své pevnosti a v dobrotě skrze tu moc. 80
Strana 81
Kapitola čtrmezcietmá. Potom již dále jiné puojdú řečil) podlé toho, jakož někteří křesťané rozumějí a za to majie, hlediece k upřiemnosti viery: že moc světská, nebyvši sprva v cierkvi, po dlúhém času potom již přicházie k cierkvi Kristově nebo v nie jest umiešena po jejiem plném a dokonalém bytu2). Protož moc světská cierkvi Kri- stově jest přiepadná3), nebo, cožkoli přicházie některé věci po jejiem prvotním a dokonalém bytu, toť jest jie přiepadné a nenie jie vlastnie věc. A že cierkev Kri- stova prvé, než jest k nie moc světská přimiešena, měla jest svuoj byt dokonalý aneb plnost svú od času umučenie Kristova, v kterémžto stavu a v své celosti trvala jest za4)/ dlúhý čas až do Konstantina ciesaře, protož chce tato řeč, aby rozumieno bylo o cierkvi Kristově toto: Poněvadž o ní to smyslé5) někteří, že jejie pevnost a plnost stojie skrze moc světskú, protož tomu odporna jest řeč napřed pověděná, že cierkev Kristova prvé, nežli jest moc ciesařská a papežská přišla pod vieru v tovarystvie a v účastnost s kře- sťany, že jest cierkev Kristova měla svuoj byt doko- nalý a plný a že jest dostatečně stála anebo přebý- vala ve všech věcech, kteréž jie viera ukazovala a kterým8) ji Buoh zavázal zákonem svým; ty všecky neumenšeně měla jest. A to jest byt jejie prvotní, dokonalý a vlastnie, na němž jest od Boha založena prvé, nežli jest k ní moc světská přimiešena. Protož jest jie ta moc přiepadná, nebo jest jie po jejie plné dokonalosti přišla, a mohla by ta moc odlúčena býti od cierkve Kristovy beze všeho umenšení jejího u vieře a v dobrotě, skrze niž cierkev Kristova má svú plnost dokonalú, kteréž Buoh žádá od té cierkve a k ní ji 45 b. Chelčického „Sít víry“. 6. 81
Kapitola čtrmezcietmá. Potom již dále jiné puojdú řečil) podlé toho, jakož někteří křesťané rozumějí a za to majie, hlediece k upřiemnosti viery: že moc světská, nebyvši sprva v cierkvi, po dlúhém času potom již přicházie k cierkvi Kristově nebo v nie jest umiešena po jejiem plném a dokonalém bytu2). Protož moc světská cierkvi Kri- stově jest přiepadná3), nebo, cožkoli přicházie některé věci po jejiem prvotním a dokonalém bytu, toť jest jie přiepadné a nenie jie vlastnie věc. A že cierkev Kri- stova prvé, než jest k nie moc světská přimiešena, měla jest svuoj byt dokonalý aneb plnost svú od času umučenie Kristova, v kterémžto stavu a v své celosti trvala jest za4)/ dlúhý čas až do Konstantina ciesaře, protož chce tato řeč, aby rozumieno bylo o cierkvi Kristově toto: Poněvadž o ní to smyslé5) někteří, že jejie pevnost a plnost stojie skrze moc světskú, protož tomu odporna jest řeč napřed pověděná, že cierkev Kristova prvé, nežli jest moc ciesařská a papežská přišla pod vieru v tovarystvie a v účastnost s kře- sťany, že jest cierkev Kristova měla svuoj byt doko- nalý a plný a že jest dostatečně stála anebo přebý- vala ve všech věcech, kteréž jie viera ukazovala a kterým8) ji Buoh zavázal zákonem svým; ty všecky neumenšeně měla jest. A to jest byt jejie prvotní, dokonalý a vlastnie, na němž jest od Boha založena prvé, nežli jest k ní moc světská přimiešena. Protož jest jie ta moc přiepadná, nebo jest jie po jejie plné dokonalosti přišla, a mohla by ta moc odlúčena býti od cierkve Kristovy beze všeho umenšení jejího u vieře a v dobrotě, skrze niž cierkev Kristova má svú plnost dokonalú, kteréž Buoh žádá od té cierkve a k ní ji 45 b. Chelčického „Sít víry“. 6. 81
Strana 82
46 a. zavazuje. Protož moc světská nenie vlastnie dosta- tečnost cierkvi7) Kristově, bez niež by nemohla mieti toho, což potřebuje k své dokonalosti aneb k naplněnie dlužné vuole božie. Ale toto, což se pravie8), nenie svobodné ani lehké, ale zapletené a bolesti plné. Protož tuto puojdú9) řeči obyčejem10) sváru aneb hádanie mezi osobami sobě odpornými; jedna se rodie z čeledi Kristovy, a to bude Pavel řečený a v hádanie umělý, a druhá se osoba rodí z čeledi An/tikristovy, a to bude kněz svatokupecký, náměstek Jidášuov. Protož Pavel po- tvrzuje a zpravujell) nesnázel2) v té při, o niež na- před povědieno jest, o tom13), že cierkev Kristova měla jest svuoj byt anebo dostatečnost plnú u vieře a v pravdě bez moci světské; ale kněz silně bránie moci, jenž se pod níl4) válí s velikým břichem jako v chladu pod stienem. Protož ten kněz zuořivě od- pierá Pavlovi a15) řka o tom: Kterak muožeš jistiti, že cierkev Kristova měla jest svuoj byt dokonalý za času apoštoluov a jiných po nich učedlníkuov Kri- stových, dokudž jest moci od ciesaře nepřijala? To zajisté jest zjevný faleš a blud a nepodobné všem písmóm, kteráž o tom mluvie. Nebo od času umučenie Kristova až do času Konstantina ciesaře všickni ti, nad kterými jest vzieváno jméno Kristovo, byli jsú živi zavrženě aneb biedně a pod velikými pokušeními trvali sú, jakož od Židuo, takéž od pohanuov, tak že jméno Kristovo a jeho učedlníkuov bieše mezi všemi pro- kleté a všickni jeho věrnie od jiných národuov trá- peni až do smrti biechu, tak že netoliko jsú pano- vánie neměli, ale biednějšie jsú byli než slúhy; neb slúhy od svých pánuo zbraňovánil6) bývají, aby ne- byli zbiti od jiných, ale křesťané, toho času jsúce, 82
46 a. zavazuje. Protož moc světská nenie vlastnie dosta- tečnost cierkvi7) Kristově, bez niež by nemohla mieti toho, což potřebuje k své dokonalosti aneb k naplněnie dlužné vuole božie. Ale toto, což se pravie8), nenie svobodné ani lehké, ale zapletené a bolesti plné. Protož tuto puojdú9) řeči obyčejem10) sváru aneb hádanie mezi osobami sobě odpornými; jedna se rodie z čeledi Kristovy, a to bude Pavel řečený a v hádanie umělý, a druhá se osoba rodí z čeledi An/tikristovy, a to bude kněz svatokupecký, náměstek Jidášuov. Protož Pavel po- tvrzuje a zpravujell) nesnázel2) v té při, o niež na- před povědieno jest, o tom13), že cierkev Kristova měla jest svuoj byt anebo dostatečnost plnú u vieře a v pravdě bez moci světské; ale kněz silně bránie moci, jenž se pod níl4) válí s velikým břichem jako v chladu pod stienem. Protož ten kněz zuořivě od- pierá Pavlovi a15) řka o tom: Kterak muožeš jistiti, že cierkev Kristova měla jest svuoj byt dokonalý za času apoštoluov a jiných po nich učedlníkuov Kri- stových, dokudž jest moci od ciesaře nepřijala? To zajisté jest zjevný faleš a blud a nepodobné všem písmóm, kteráž o tom mluvie. Nebo od času umučenie Kristova až do času Konstantina ciesaře všickni ti, nad kterými jest vzieváno jméno Kristovo, byli jsú živi zavrženě aneb biedně a pod velikými pokušeními trvali sú, jakož od Židuo, takéž od pohanuov, tak že jméno Kristovo a jeho učedlníkuov bieše mezi všemi pro- kleté a všickni jeho věrnie od jiných národuov trá- peni až do smrti biechu, tak že netoliko jsú pano- vánie neměli, ale biednějšie jsú byli než slúhy; neb slúhy od svých pánuo zbraňovánil6) bývají, aby ne- byli zbiti od jiných, ale křesťané, toho času jsúce, 82
Strana 83
i od svých pánuov byli jsú mučeni až do smrti, roz- ličnými mukami jsúce zabíjieni. Protož posměšné17) jest řieci to, že cierkev Kristova měla jest svuoj byt dokonalý za času apoštoluov a jiných učedlníkuov. Ale dosti jest tobě řieci,/ odpuorce, že cierkev Kri- stova v těch časích prvotních počínala se jest, nemajíci svého bytu dokonalého, ale v tu chvieli jest cierkev Kristova počala mieti svuoj byt dokonalý, když jest moc světskú od ciesaře přijala. Protož ta moc, od ciesaře přijatá, zvláště slove potstatná v cierkvi Kri- stově, nebo jest skrze tu moc svuoj byt dokonalý měla, takéž i dnes skrze tu moc má své dostatečen- stvie18) dokonalé. To vše mluvie kněz, náměstek Ji- dášuov, proti Pavlovi a ukazuje dobré cierkvi Kri- stově v moci ciesaře. Protož z těch řečí umrlých Pavel s jinú čeledí Kristovú rozuměje, co ležie v srdci Anti- kristovi i jeho rotám i všemu mnozstvie slepých a tělesných křesťanuov, protož odporné věci proti knězi Pavel oznamuje, že kněz bludně proti pravdě moci pohanské tak silně brání a mnoho dobrého v nie skládá, dostatečnost i duostojenstvie viery i cierkvi19) svaté v ní ukazuje, a že cierkev Kristova bez té moci ciesaře neměla jest své dostatečnosti plné. Tomu kněz zuořivě odpierá, že jest to faleš a blud proti písmóm, by20) cierkev Kristova, trvajíci v chudobě bez panstvie a v pokušeních mnohých, měla svuoj byt dokonalý, ale velmě biedný byt měla jest. Protož Pavel proti knězi odpieraje die, že jest to v sobě bludné a vieře odporné řieci, že dostatečnost cierkve božie jest dostatečnost z moci ciesařovy a z moci jiných krá- luov a pánuov, ale dostatečnost cierkve svaté z Boha jest a z moci kříže/ Kristova. Protož ten smysl21) kně- zuov, v němž potvrzuje prospěchu a dostatečnosti 46 b. II. Kor. III, 151. 47 a. 83
i od svých pánuov byli jsú mučeni až do smrti, roz- ličnými mukami jsúce zabíjieni. Protož posměšné17) jest řieci to, že cierkev Kristova měla jest svuoj byt dokonalý za času apoštoluov a jiných učedlníkuov. Ale dosti jest tobě řieci,/ odpuorce, že cierkev Kri- stova v těch časích prvotních počínala se jest, nemajíci svého bytu dokonalého, ale v tu chvieli jest cierkev Kristova počala mieti svuoj byt dokonalý, když jest moc světskú od ciesaře přijala. Protož ta moc, od ciesaře přijatá, zvláště slove potstatná v cierkvi Kri- stově, nebo jest skrze tu moc svuoj byt dokonalý měla, takéž i dnes skrze tu moc má své dostatečen- stvie18) dokonalé. To vše mluvie kněz, náměstek Ji- dášuov, proti Pavlovi a ukazuje dobré cierkvi Kri- stově v moci ciesaře. Protož z těch řečí umrlých Pavel s jinú čeledí Kristovú rozuměje, co ležie v srdci Anti- kristovi i jeho rotám i všemu mnozstvie slepých a tělesných křesťanuov, protož odporné věci proti knězi Pavel oznamuje, že kněz bludně proti pravdě moci pohanské tak silně brání a mnoho dobrého v nie skládá, dostatečnost i duostojenstvie viery i cierkvi19) svaté v ní ukazuje, a že cierkev Kristova bez té moci ciesaře neměla jest své dostatečnosti plné. Tomu kněz zuořivě odpierá, že jest to faleš a blud proti písmóm, by20) cierkev Kristova, trvajíci v chudobě bez panstvie a v pokušeních mnohých, měla svuoj byt dokonalý, ale velmě biedný byt měla jest. Protož Pavel proti knězi odpieraje die, že jest to v sobě bludné a vieře odporné řieci, že dostatečnost cierkve božie jest dostatečnost z moci ciesařovy a z moci jiných krá- luov a pánuov, ale dostatečnost cierkve svaté z Boha jest a z moci kříže/ Kristova. Protož ten smysl21) kně- zuov, v němž potvrzuje prospěchu a dostatečnosti 46 b. II. Kor. III, 151. 47 a. 83
Strana 84
47 b. cierkvi22) svaté z moci ciesaře, přieleží23) lidem zem- ským a tělesným, ješto24) milujie svět, milujie život tělesný, milujie rozkoši tělesné a milujie zbohacenie a zvelebenie v světě a vždy myslé utéci zlých věcí na těle i na statku. A že moc světská a panovánie jich těch všech věcí25) dopomáhá lidem milujícím svět a brání jich, aby jim nebyly odjaty nižádným bez- právím, protož kněz, toho duchu jsa a napájeje se z lochu26) studeného, i27) potvrzuje moci ciesaře28) cierkvi svaté ku prospěchóm a tu stránku zvláště po- tupuje za biednú na prvotní cierkvi svaté, že, nema- jíci obrany v moci světské, byla jest povržena a po- tlačena29) ode všech miesto psa na světě, ode všech mučena, lúpena a vždy ode všech prokleta pro jméno Kristovo a v smiech poddána; aleť jest kyselo píti knězi z toho korbelíka nalezeno30), ano nenie tak ni- žádný lid biedný jako ten; a která sláva aneb doko- nalost u vieře jeho, ano31) nelze Bohu poslúžiti u po- koji? Ale poslednie cierkev, dosáhši moci ciesaře a panstvie, ode všech od těch zlých věcí odpočinula jest, aniž se toho bojic, by32) ji vodili před krále pro- jméno Kristovo, neboť má dosti měst a hraduov tvrdých a ciesařovu moc s rytieřstvem i muož dobře života chovati a brániti se všelikému bezprávie bojem, pomstami. Protož všickni milovníci světa poodpočinú pod stienem té cierkve přemúdré v Kristu, že se jest tak opatřila33), aby všechen svět/ ukojila pod věrú, aby nebyl truchliv, nasazuje líce a lúpež statku trpě, ale aby odehnal od svých vrát toho, ktož chce naň sáhnúti a na jeho věci, maje moc světskú na to, aby se bránil všemu zlému skrze moc a v saudech do- býval těch věcí, na kterýchž škodu béře. Protož v tomto prospěchu pod mocí odpočívajie milovníci 84
47 b. cierkvi22) svaté z moci ciesaře, přieleží23) lidem zem- ským a tělesným, ješto24) milujie svět, milujie život tělesný, milujie rozkoši tělesné a milujie zbohacenie a zvelebenie v světě a vždy myslé utéci zlých věcí na těle i na statku. A že moc světská a panovánie jich těch všech věcí25) dopomáhá lidem milujícím svět a brání jich, aby jim nebyly odjaty nižádným bez- právím, protož kněz, toho duchu jsa a napájeje se z lochu26) studeného, i27) potvrzuje moci ciesaře28) cierkvi svaté ku prospěchóm a tu stránku zvláště po- tupuje za biednú na prvotní cierkvi svaté, že, nema- jíci obrany v moci světské, byla jest povržena a po- tlačena29) ode všech miesto psa na světě, ode všech mučena, lúpena a vždy ode všech prokleta pro jméno Kristovo a v smiech poddána; aleť jest kyselo píti knězi z toho korbelíka nalezeno30), ano nenie tak ni- žádný lid biedný jako ten; a která sláva aneb doko- nalost u vieře jeho, ano31) nelze Bohu poslúžiti u po- koji? Ale poslednie cierkev, dosáhši moci ciesaře a panstvie, ode všech od těch zlých věcí odpočinula jest, aniž se toho bojic, by32) ji vodili před krále pro- jméno Kristovo, neboť má dosti měst a hraduov tvrdých a ciesařovu moc s rytieřstvem i muož dobře života chovati a brániti se všelikému bezprávie bojem, pomstami. Protož všickni milovníci světa poodpočinú pod stienem té cierkve přemúdré v Kristu, že se jest tak opatřila33), aby všechen svět/ ukojila pod věrú, aby nebyl truchliv, nasazuje líce a lúpež statku trpě, ale aby odehnal od svých vrát toho, ktož chce naň sáhnúti a na jeho věci, maje moc světskú na to, aby se bránil všemu zlému skrze moc a v saudech do- býval těch věcí, na kterýchž škodu béře. Protož v tomto prospěchu pod mocí odpočívajie milovníci 84
Strana 85
světa a milovníci rozkoši; nebo v těch věcech, kteréž milujie, ostřiehá jich moc světská. A k tomuto smyslu přistúpie mistři i všecko knězstvo ciesařské, nebo to kněz- stvo toliko mocí ciesařskú a královskú stojie nepevně jako na písku a jako pod stienem v chladu chovaje34) života a pasa jej hojně; a kdež se té moci nedostane, tudiežt35) prchnú jako olšoví klíni, když zaslábnú36); malá rána přijde, ažť37) vypadnú. Na skále nezaložili jsú se, ale na zemských věcech nepevně jako na písku. Kapitola pětmezcietmá. A toto jest rozumné, což Pavel odpoviedá knězi sytému k jeho smyslóml), řka jemu: Tohoť puojčím2), že apoštolé a jiní učedlníci Kristovi od času umučenie jeho až do času Konstantina a papeže Silvestra, kte- rýžto čas trval jest za3) tři sta let a ještě viece, v tom ve všem času velmi zarmúceně živi jsú byli a u ve- likých osiedlech a v mukách až do vylitie krve životy své jsú konali4), nižádného panstvie časného nemajíce ani se skrze kterú věc bezprávie bráníce, ale naj- tvrdšie služebnost trpiece. Ale z těch věcí protivných nemuož se dovésti5), že by/ pro ně cierkev Kristova neměla svého bytu dokonalého anebo duostojenstvie plného až dotud, když jest moc světskú od ciesaře přijala; toť nenie pravé. Protož, jakožť sem tobě prvé řekl, že6) dobré věci skrze Krista slíbené duchovnie7) toliko, ne časné, kteréžto zajisté dobré věci duchovní převyšujie v duostojenství a v pravém úžitku všechny dobré věci časné. Protož moci anebo královstvie svět- ská prostě anebo ovšem8) jsú zemská a časná. Protož, jakož sem řekl, že9) Kristus vyznává, že nepřieslušie k němu v jeho prvním přieští královstvie světské. Pro- 48 a. 85
světa a milovníci rozkoši; nebo v těch věcech, kteréž milujie, ostřiehá jich moc světská. A k tomuto smyslu přistúpie mistři i všecko knězstvo ciesařské, nebo to kněz- stvo toliko mocí ciesařskú a královskú stojie nepevně jako na písku a jako pod stienem v chladu chovaje34) života a pasa jej hojně; a kdež se té moci nedostane, tudiežt35) prchnú jako olšoví klíni, když zaslábnú36); malá rána přijde, ažť37) vypadnú. Na skále nezaložili jsú se, ale na zemských věcech nepevně jako na písku. Kapitola pětmezcietmá. A toto jest rozumné, což Pavel odpoviedá knězi sytému k jeho smyslóml), řka jemu: Tohoť puojčím2), že apoštolé a jiní učedlníci Kristovi od času umučenie jeho až do času Konstantina a papeže Silvestra, kte- rýžto čas trval jest za3) tři sta let a ještě viece, v tom ve všem času velmi zarmúceně živi jsú byli a u ve- likých osiedlech a v mukách až do vylitie krve životy své jsú konali4), nižádného panstvie časného nemajíce ani se skrze kterú věc bezprávie bráníce, ale naj- tvrdšie služebnost trpiece. Ale z těch věcí protivných nemuož se dovésti5), že by/ pro ně cierkev Kristova neměla svého bytu dokonalého anebo duostojenstvie plného až dotud, když jest moc světskú od ciesaře přijala; toť nenie pravé. Protož, jakožť sem tobě prvé řekl, že6) dobré věci skrze Krista slíbené duchovnie7) toliko, ne časné, kteréžto zajisté dobré věci duchovní převyšujie v duostojenství a v pravém úžitku všechny dobré věci časné. Protož moci anebo královstvie svět- ská prostě anebo ovšem8) jsú zemská a časná. Protož, jakož sem řekl, že9) Kristus vyznává, že nepřieslušie k němu v jeho prvním přieští královstvie světské. Pro- 48 a. 85
Strana 86
Jan XVIII, [36). 48 b. tož die: Královstvie mé nenie z tohoto světa. A o tom zjevnějie mluvě učedlníkóm svým, jenž se svářiechu o velikost, takto praví: Králové pohanští panují nad nimilo), kterýmiž vládnú, ale vy ne tak. Z toho zjevno jest, že duostojenstvie cierkve Kristovy nezáležie u ve- likosti časných věcí. A netoliko dosti jest na tom, aby nezáleželo u velikosti časných věcí jejie duostojenstvie aneb pevnost jejie, ale záležie dokonalost jejie v pro- tivenstvích bezprávných od světa pro jméno Kristovo trpělívě snesených. A v tom duostojenstvie cierkev Kristova najzvláštnějie prospievá. Jakožto někdy tato slova oni mudrci tvořili řkúce: Tuto má zvláštnost cierkev svatá, když protivenstvie trpí, ktvell), a když se utieská, roste; když se tupí, prospievá; když se urážie, přemáhá; když se treskce, srozumievá, a tehda stojie, když se jie zdá, že by byla přemožena. Po tom12) ukazuje se, že Kristus učil sloſvem i přiekladem, že blahoslavenstvie člověka záležie v ztracení zemských věcí a v přiedržení nebeských, kterýchžto v naučeních jeho pravie učedlníci následovali jsú. A žel3) v prvot- nie cierkvi svaté, kdežto nižádné moci světské věrníl4) neměli jsú, dokonalejšie s větčie strany15) biechu nebo se nalézali v cierkvi, nežli nynie, kdyžto královstvími a mocmi světskými cierkev se jest rozmohla aneb jich hojnost má. Protož Kristus zjevně a světle mluvil jest a učil tomu, že poslední věci, kterýchž žádáme anebo kteréž žádány bývajie od rozumného stvořenie, ne- toliko [ne záležie v jedné16) věci časné, ale viecel7) záležie v opuštěnie mnohých věcí časných nebo v pohrze- nie jich a v trpenie protivenstvie až do smrti pro jméno Jezukrista. Protož blahoslavenstvie, jenž jest poslednie věc žádostivál8), ne v zemských, ale v nebeských vě- cech záležie. A protož učedlníky své, v nichžto zákla- Luk. XXII, [25—26]. 86
Jan XVIII, [36). 48 b. tož die: Královstvie mé nenie z tohoto světa. A o tom zjevnějie mluvě učedlníkóm svým, jenž se svářiechu o velikost, takto praví: Králové pohanští panují nad nimilo), kterýmiž vládnú, ale vy ne tak. Z toho zjevno jest, že duostojenstvie cierkve Kristovy nezáležie u ve- likosti časných věcí. A netoliko dosti jest na tom, aby nezáleželo u velikosti časných věcí jejie duostojenstvie aneb pevnost jejie, ale záležie dokonalost jejie v pro- tivenstvích bezprávných od světa pro jméno Kristovo trpělívě snesených. A v tom duostojenstvie cierkev Kristova najzvláštnějie prospievá. Jakožto někdy tato slova oni mudrci tvořili řkúce: Tuto má zvláštnost cierkev svatá, když protivenstvie trpí, ktvell), a když se utieská, roste; když se tupí, prospievá; když se urážie, přemáhá; když se treskce, srozumievá, a tehda stojie, když se jie zdá, že by byla přemožena. Po tom12) ukazuje se, že Kristus učil sloſvem i přiekladem, že blahoslavenstvie člověka záležie v ztracení zemských věcí a v přiedržení nebeských, kterýchžto v naučeních jeho pravie učedlníci následovali jsú. A žel3) v prvot- nie cierkvi svaté, kdežto nižádné moci světské věrníl4) neměli jsú, dokonalejšie s větčie strany15) biechu nebo se nalézali v cierkvi, nežli nynie, kdyžto královstvími a mocmi světskými cierkev se jest rozmohla aneb jich hojnost má. Protož Kristus zjevně a světle mluvil jest a učil tomu, že poslední věci, kterýchž žádáme anebo kteréž žádány bývajie od rozumného stvořenie, ne- toliko [ne záležie v jedné16) věci časné, ale viecel7) záležie v opuštěnie mnohých věcí časných nebo v pohrze- nie jich a v trpenie protivenstvie až do smrti pro jméno Jezukrista. Protož blahoslavenstvie, jenž jest poslednie věc žádostivál8), ne v zemských, ale v nebeských vě- cech záležie. A protož učedlníky své, v nichžto zákla- Luk. XXII, [25—26]. 86
Strana 87
dové cierkve záleželi, k tomu blahoslavenství zpra- voval skrze duchovnie věci, kteréžto v potupenie čas- ných věcí pro milost nebeských záleží. Kteréhožto za- jisté naučenie Kristus přiekladem zjevným skrze život svuoj a smrt najsvětější potvrdil jest. Potom die: Z toho se jest ukázalo, že moc viery a čistoty jest v nich, kte- réžto věci sú pravé a najlepšie dobré duchovnie v cierkvi svaté. Protož v tom času velmi se rozmáhali věřiecí v dobrém duchovním v času těch protivenství, když jest cierkev svatá neměla mocí světských, viece než potom, když se jest/ moc ciesařská umiesila mezi ně. Ale potom cierkev bohat[ěl]a, zapletši se v panství světské a rozmnoživši se široce v královstvie světská. Těmi řečmi Pavel oznamuje prospěch a plnost i do- konalost prvotnie cierkve svaté v chudobě, v trpěli- vosti a v jiných činech duchovních hojnějí nad bohatú cierkev potomnie. To proti knězi velikého břicha tvrdie, kterýžto kněz odporně proti tomu potupuje cierkev prvotnie v jejiech biednostech, že jest byla poražena mezi pohany i mezi Židy v nenávisti, v ne- přiezni, ano ji tepau, laupí, honí, mrtví; protož v těch biednostech byla jest umenšena a potlačena19), ale potomnie cierkev skrze moc světskú jest povýšena panstvím světským a stkví se ctí a chválú v světě. Z těch řečie znáti jest kněze tučného, co jemu v srdci ležie; že jemu smrdí, ano20) cierkev chuda a s zedranými boky a s zbitú hlavú; tohoť nenávidí jeho život měkký, rozkošný; ale poslednie cierkev bezpečna, pokojna, za niž meč ciesařuov pokušení snášie, majíc muže apoš- tolské poctivé, rumné21), plášťuov dlúhých a čepic vy- sokých; tuť jest srdce knězi vychovalému v chladu22) Protož Pavel, hledě k upřiemnosti viery, die proti knězi, že jest to byl pravý prospěch té cierkve prvnie, 49 a. 87
dové cierkve záleželi, k tomu blahoslavenství zpra- voval skrze duchovnie věci, kteréžto v potupenie čas- ných věcí pro milost nebeských záleží. Kteréhožto za- jisté naučenie Kristus přiekladem zjevným skrze život svuoj a smrt najsvětější potvrdil jest. Potom die: Z toho se jest ukázalo, že moc viery a čistoty jest v nich, kte- réžto věci sú pravé a najlepšie dobré duchovnie v cierkvi svaté. Protož v tom času velmi se rozmáhali věřiecí v dobrém duchovním v času těch protivenství, když jest cierkev svatá neměla mocí světských, viece než potom, když se jest/ moc ciesařská umiesila mezi ně. Ale potom cierkev bohat[ěl]a, zapletši se v panství světské a rozmnoživši se široce v královstvie světská. Těmi řečmi Pavel oznamuje prospěch a plnost i do- konalost prvotnie cierkve svaté v chudobě, v trpěli- vosti a v jiných činech duchovních hojnějí nad bohatú cierkev potomnie. To proti knězi velikého břicha tvrdie, kterýžto kněz odporně proti tomu potupuje cierkev prvotnie v jejiech biednostech, že jest byla poražena mezi pohany i mezi Židy v nenávisti, v ne- přiezni, ano ji tepau, laupí, honí, mrtví; protož v těch biednostech byla jest umenšena a potlačena19), ale potomnie cierkev skrze moc světskú jest povýšena panstvím světským a stkví se ctí a chválú v světě. Z těch řečie znáti jest kněze tučného, co jemu v srdci ležie; že jemu smrdí, ano20) cierkev chuda a s zedranými boky a s zbitú hlavú; tohoť nenávidí jeho život měkký, rozkošný; ale poslednie cierkev bezpečna, pokojna, za niž meč ciesařuov pokušení snášie, majíc muže apoš- tolské poctivé, rumné21), plášťuov dlúhých a čepic vy- sokých; tuť jest srdce knězi vychovalému v chladu22) Protož Pavel, hledě k upřiemnosti viery, die proti knězi, že jest to byl pravý prospěch té cierkve prvnie, 49 a. 87
Strana 88
49 b. Luk. XXI, [191. když jest ta moc pohanská ukrutná kromě23) cierkve vně byla; majíci cierkev Kristovu v nenávisti, i24) byla jest příčina cierkvi svú nenávistí a ukrutností, aby, od nie trpieci bezprávie, byla hojná v dobrých věcech duchovních/ a stkvěla se v častých vietězstvích mu- čedlnictva. To ukazuje u vietězství a trpělivosti pro- spěch. Protož bližšie přiečina k prospěchu pravému cierkvi Kristově nenávist a ukrutnost moci pohanské nežli přiezeň moci domácí pod věrú. Již25) má s ní pokoj a přiezeň od nie. A skrze to zašla jest v roz- mařilost lénieho života a v pokrytstvie a v čas po- kušenie26) nenese kříže svého, nebo miesto polička meč má moci ciesařské a sama již boje vede a bránie se zlým věcem skrze moc; protož vietězstvie v mučedl- nictvie ztratila jest. A poněvadž vždy do saudného dne zavázána jest cierkev Kristova, aby v trpělivosti vládla duší svú a přemáhala bezprávie skrze trpělivost, takéž poslednie cierkev jako i prvnie pod pokutú hřiechu smrtedlného a pod pokutú ztracenie milosti božie zavázána jest k tomu, aby svuoj kříž nesla a skrze trpělivost přemohla všeliká bezprávie, kteráž na ni přepuštěna bývajie. Protož poslední cierkev, oso- bivši sobě moc světskú k obraně v času zlých věcí, svrhla jest kříž s sebe, opúštějíci trpělivost, a v času bezprávie mstí se sama a činie zlé za zlé; a v tom přestupuje přikázanie božie; nebo požievaní obrany skrze moc jest opuštěnie trpělivosti v té věci, kteráž jest z dluhu27) viery měla strpěna býti; a opustieci cierkev to, což z dluhu viery jest měla držeti, shřešie smrtedlně a odstupuje od Boha. Protož každá netrpě- livost, pro niž se opúštie anebo přestupuje přikázanie božie, jest hřiech smrtedlný a ztracenie/ milosti bo- žie. Protož cierkev poslednie nemohla dále zahnati 50 а. 88
49 b. Luk. XXI, [191. když jest ta moc pohanská ukrutná kromě23) cierkve vně byla; majíci cierkev Kristovu v nenávisti, i24) byla jest příčina cierkvi svú nenávistí a ukrutností, aby, od nie trpieci bezprávie, byla hojná v dobrých věcech duchovních/ a stkvěla se v častých vietězstvích mu- čedlnictva. To ukazuje u vietězství a trpělivosti pro- spěch. Protož bližšie přiečina k prospěchu pravému cierkvi Kristově nenávist a ukrutnost moci pohanské nežli přiezeň moci domácí pod věrú. Již25) má s ní pokoj a přiezeň od nie. A skrze to zašla jest v roz- mařilost lénieho života a v pokrytstvie a v čas po- kušenie26) nenese kříže svého, nebo miesto polička meč má moci ciesařské a sama již boje vede a bránie se zlým věcem skrze moc; protož vietězstvie v mučedl- nictvie ztratila jest. A poněvadž vždy do saudného dne zavázána jest cierkev Kristova, aby v trpělivosti vládla duší svú a přemáhala bezprávie skrze trpělivost, takéž poslednie cierkev jako i prvnie pod pokutú hřiechu smrtedlného a pod pokutú ztracenie milosti božie zavázána jest k tomu, aby svuoj kříž nesla a skrze trpělivost přemohla všeliká bezprávie, kteráž na ni přepuštěna bývajie. Protož poslední cierkev, oso- bivši sobě moc světskú k obraně v času zlých věcí, svrhla jest kříž s sebe, opúštějíci trpělivost, a v času bezprávie mstí se sama a činie zlé za zlé; a v tom přestupuje přikázanie božie; nebo požievaní obrany skrze moc jest opuštěnie trpělivosti v té věci, kteráž jest z dluhu27) viery měla strpěna býti; a opustieci cierkev to, což z dluhu viery jest měla držeti, shřešie smrtedlně a odstupuje od Boha. Protož každá netrpě- livost, pro niž se opúštie anebo přestupuje přikázanie božie, jest hřiech smrtedlný a ztracenie/ milosti bo- žie. Protož cierkev poslednie nemohla dále zahnati 50 а. 88
Strana 89
od sebe ničímž všeliké trpělivosti, kterúž z dluhu viery měla nésti, než tu, kdež sobě osobila moc světskú k obraně v času pokušenie, aby se mstila a zlé za zlé činila. A tak v každém pokušenie, kteréž jest měla z dluhu viery trpěti, hřešila jest smrtedlně a tak skrze moc, aby28) od Boha odstúpila. Protož sem řekl na- před, že nenávist a ukrutnost kniežat pohanských cierkvi prvnie byla jest bližšie přiečina ku pravé dob- rotě ctnostné, aby, majíci přiečinu29) jich nenávisti ukrutné, skrze trpělivost vietězila a zkušena byla, a skrze to vietězstvie přemáhajíci zlé a bezprávné věci, tak se Bohu l'ébila a bezprávie trpěla a jeho vuoli plnila, zdržujíci30) přikázanie jeho v času protivných věcí. Kapitola šestmezcietmá. Ale proti tomu poslednie cierkev, majíci moc svú doma, i1) má s ní pokoj a přiezeň tělesnú. A ta přie- zeň jest jie přiečina škodná, aby, bráněci se skrze ni zlým věcem, i2) odvrhla jho boží od sebe, kteréž jie Buoh přikázal nésti; a tak, tratieci trpělivost, i Boha ztratila jest. Protož z skutkuov se zná3), že nenávist pohanských kniežat věrné cierkvi Kristově blízká přie- čina jest, aby viera jistá a zkušená v ní nalezena byla, ale přiezeň domáciech kniežat cierkve poslednie bohaté a netrpělivé přiečina jest nevěry, aby v ní hojně usta- vena4) byla a shledána a bez pochyby aby umrtvena viera byla a/ zapomenuta ostala. Jako blud pověst jejie hořká ostala, nebo úplně činové pohanští křes- tanóm přiestojie5) skrze tu moc z pohan kořenem vy- rostlú. Protož Pavel knězi konečně odpověd činí o tom, že cierkev Kristova prvotnie, stojeci u vieře kromě 50 b. 89
od sebe ničímž všeliké trpělivosti, kterúž z dluhu viery měla nésti, než tu, kdež sobě osobila moc světskú k obraně v času pokušenie, aby se mstila a zlé za zlé činila. A tak v každém pokušenie, kteréž jest měla z dluhu viery trpěti, hřešila jest smrtedlně a tak skrze moc, aby28) od Boha odstúpila. Protož sem řekl na- před, že nenávist a ukrutnost kniežat pohanských cierkvi prvnie byla jest bližšie přiečina ku pravé dob- rotě ctnostné, aby, majíci přiečinu29) jich nenávisti ukrutné, skrze trpělivost vietězila a zkušena byla, a skrze to vietězstvie přemáhajíci zlé a bezprávné věci, tak se Bohu l'ébila a bezprávie trpěla a jeho vuoli plnila, zdržujíci30) přikázanie jeho v času protivných věcí. Kapitola šestmezcietmá. Ale proti tomu poslednie cierkev, majíci moc svú doma, i1) má s ní pokoj a přiezeň tělesnú. A ta přie- zeň jest jie přiečina škodná, aby, bráněci se skrze ni zlým věcem, i2) odvrhla jho boží od sebe, kteréž jie Buoh přikázal nésti; a tak, tratieci trpělivost, i Boha ztratila jest. Protož z skutkuov se zná3), že nenávist pohanských kniežat věrné cierkvi Kristově blízká přie- čina jest, aby viera jistá a zkušená v ní nalezena byla, ale přiezeň domáciech kniežat cierkve poslednie bohaté a netrpělivé přiečina jest nevěry, aby v ní hojně usta- vena4) byla a shledána a bez pochyby aby umrtvena viera byla a/ zapomenuta ostala. Jako blud pověst jejie hořká ostala, nebo úplně činové pohanští křes- tanóm přiestojie5) skrze tu moc z pohan kořenem vy- rostlú. Protož Pavel knězi konečně odpověd činí o tom, že cierkev Kristova prvotnie, stojeci u vieře kromě 50 b. 89
Strana 90
Řím. XIII, [101. 51 a. mocí světských, měla jest byt dokonalý a dostatečnost plnú v každé pravdě, kterúž jest Bohu i lidem dlužna byla. Protož tiem se dovodie6), že moc světská nenie věc podstatná cierkvi Kristově, nebo bez ní mohla jest i nynie muož svú pravdu držeti i vésti i svú pevnost i plnost mieti bez nie, ale, kdyby byla potstatná věc moc světská cierkvi Kristově, nemohla by bez té po- čieti viery vésti, jakož jsú klíčové z potstaty nebo z základu potřebnie biskupóm a kněžím, bez nichž nemohau počíti viery vésti, nebo bez nich nemohau děliti zlého od dobrého, nemohau zlým zavřieti krá- lovstvie nebeského ani dobrým otevřieti. Protož tuto o moci nenie taková věc. Protož die, že nenie z pot- staty viery; ač7) jest přimiešena k vieře, protoť nenie vlastnie jejie potřebnost. Nebo moc držie úřad pro- skutek sobě hodný8), kterýž se skrze moc s připu- zením koná, a držie pomstu pro přestúpenie spravedl- nosti. Protož kterak muož potřebně státi9) svým úřa- dem skutkóm viery, jenž jsú duchovnie a nevidomí1o) a nemohú děláni býti skrze přiezně aneb připuzenie bezděčné moci, ale toliko z dobré a z svobodné vuole a z milosti božie? Nebo činové viery jsúť milování Boha a bližnieho, plnost zákona jest milostl1) a té mi- losti nemuož uroditi v srdci lidském meč moci svět- ské, ale jest sstupujície s huory od Otce světlosti v srdce dobré vuole, ješto jim12) jest rozkoš milovati Boha a činiti vuoli jeho v přikázaních jeho. A opět kterak úřad moci světské přieležie k těmi3), kteříž jsú zavá- záni přikázáním božím, aby v čas bezprávie sami se nebránili zlému, aby, jsúce zášijkovánil4) a poličko- váni, aby i druhého líce nasadili a nižádnému zlým se za zlé neodpláceli a pomstu Bohu poručili, nepřá- tely aby milovali, dobře jim činili, jsú-li lační a žiez- 90
Řím. XIII, [101. 51 a. mocí světských, měla jest byt dokonalý a dostatečnost plnú v každé pravdě, kterúž jest Bohu i lidem dlužna byla. Protož tiem se dovodie6), že moc světská nenie věc podstatná cierkvi Kristově, nebo bez ní mohla jest i nynie muož svú pravdu držeti i vésti i svú pevnost i plnost mieti bez nie, ale, kdyby byla potstatná věc moc světská cierkvi Kristově, nemohla by bez té po- čieti viery vésti, jakož jsú klíčové z potstaty nebo z základu potřebnie biskupóm a kněžím, bez nichž nemohau počíti viery vésti, nebo bez nich nemohau děliti zlého od dobrého, nemohau zlým zavřieti krá- lovstvie nebeského ani dobrým otevřieti. Protož tuto o moci nenie taková věc. Protož die, že nenie z pot- staty viery; ač7) jest přimiešena k vieře, protoť nenie vlastnie jejie potřebnost. Nebo moc držie úřad pro- skutek sobě hodný8), kterýž se skrze moc s připu- zením koná, a držie pomstu pro přestúpenie spravedl- nosti. Protož kterak muož potřebně státi9) svým úřa- dem skutkóm viery, jenž jsú duchovnie a nevidomí1o) a nemohú děláni býti skrze přiezně aneb připuzenie bezděčné moci, ale toliko z dobré a z svobodné vuole a z milosti božie? Nebo činové viery jsúť milování Boha a bližnieho, plnost zákona jest milostl1) a té mi- losti nemuož uroditi v srdci lidském meč moci svět- ské, ale jest sstupujície s huory od Otce světlosti v srdce dobré vuole, ješto jim12) jest rozkoš milovati Boha a činiti vuoli jeho v přikázaních jeho. A opět kterak úřad moci světské přieležie k těmi3), kteříž jsú zavá- záni přikázáním božím, aby v čas bezprávie sami se nebránili zlému, aby, jsúce zášijkovánil4) a poličko- váni, aby i druhého líce nasadili a nižádnému zlým se za zlé neodpláceli a pomstu Bohu poručili, nepřá- tely aby milovali, dobře jim činili, jsú-li lační a žiez- 90
Strana 91
nivi, aby je krmili a napájeli a Boha za ně prosili? Toť jsú činové viery našie a sú přikázanie božie. Protož úřad moci světské kdež k nim stanel5)? Nebo násle- dovánie Kristovo všecko se v pokoře děje a v trpěli- vosti koná, v poslušenstvie, v pokoji a v povolenie dobrým věcem, v obcovánie poctivém, bez žaloby mezi lidem přebývanie (následovánie). Protož úřad moci světské skrze svú tvrdost ukrutnú nemuož řiediti ta- kých činuov následovánie Kristova. Nebo ne každému řemeslu každý přiestroj se hodie, ale každé sobě hod- ného16) přiestroje potřebuje; kovář vřetenem v ohni nemuož železa držeti a baba nemuož na kleště přiesti; protož kováři kleště dobře slušejie a babě vřeteno. Také podobně moc světská k jiným dielóm jest při- pravena nežli k řiezení následovánie Krista, kteréž se koná v pokoře, v trpělivosti a ve všeliké nevinnosti. Než toliko z přiečinyl7) muož moc světská prospěti v následování Krista, bezprávím tisknú/ci slúhy Kris- tovy anebo je mrtvieci pro jméno Kristovo; tak ne- vinně trpiecí od nie dobře následujie Krista. Také pro- spievá dobrým, jelikož18) jest všem dobrá v obecném dobrém, rovnost a pokoj řieděci a jemu chtěci; tak zlým i dobrým jest dobrá. Ale najviece potřebnost té moci přiestojie19) odpuorcem soběvolným, ješto20) chtie nemilostívě21) činiti, jiné bezprávím utískati, aby ta- kové krotila a pudila, v zemských věcech řiedila. Pro- tož22) jest světská, ješto, pro chlipnost23) panovánie zem- ského, pro chválu světskú osáhnúce mnozstvie hřiešní- kuov, chtie nad nimi panovati pro své zbohacenie a zvelebenie v světě a pro své mnohé rozkoši. Protož ta moc, z potřeby chtieci tak panovati nad mnozstvím přestupníkuov, ješto24) chtie neprávě činiti, jiné rušiti a bezprávím tisknúti, spolu sobě krásti, bráti, zabíjeti 51 b. 91
nivi, aby je krmili a napájeli a Boha za ně prosili? Toť jsú činové viery našie a sú přikázanie božie. Protož úřad moci světské kdež k nim stanel5)? Nebo násle- dovánie Kristovo všecko se v pokoře děje a v trpěli- vosti koná, v poslušenstvie, v pokoji a v povolenie dobrým věcem, v obcovánie poctivém, bez žaloby mezi lidem přebývanie (následovánie). Protož úřad moci světské skrze svú tvrdost ukrutnú nemuož řiediti ta- kých činuov následovánie Kristova. Nebo ne každému řemeslu každý přiestroj se hodie, ale každé sobě hod- ného16) přiestroje potřebuje; kovář vřetenem v ohni nemuož železa držeti a baba nemuož na kleště přiesti; protož kováři kleště dobře slušejie a babě vřeteno. Také podobně moc světská k jiným dielóm jest při- pravena nežli k řiezení následovánie Krista, kteréž se koná v pokoře, v trpělivosti a ve všeliké nevinnosti. Než toliko z přiečinyl7) muož moc světská prospěti v následování Krista, bezprávím tisknú/ci slúhy Kris- tovy anebo je mrtvieci pro jméno Kristovo; tak ne- vinně trpiecí od nie dobře následujie Krista. Také pro- spievá dobrým, jelikož18) jest všem dobrá v obecném dobrém, rovnost a pokoj řieděci a jemu chtěci; tak zlým i dobrým jest dobrá. Ale najviece potřebnost té moci přiestojie19) odpuorcem soběvolným, ješto20) chtie nemilostívě21) činiti, jiné bezprávím utískati, aby ta- kové krotila a pudila, v zemských věcech řiedila. Pro- tož22) jest světská, ješto, pro chlipnost23) panovánie zem- ského, pro chválu světskú osáhnúce mnozstvie hřiešní- kuov, chtie nad nimi panovati pro své zbohacenie a zvelebenie v světě a pro své mnohé rozkoši. Protož ta moc, z potřeby chtieci tak panovati nad mnozstvím přestupníkuov, ješto24) chtie neprávě činiti, jiné rušiti a bezprávím tisknúti, spolu sobě krásti, bráti, zabíjeti 51 b. 91
Strana 92
se, sahajíce jedni na druhé, musíť proti nim tvrdě moci požievati a v těch zlých věcech je krotiti a řiediti skrze moc a skrze pravdu takovú, kteráž zevnitř k čas- ným věcem dobrým úžitečna jest. A tak v těch mo- cech zřiezenie božie stojie podlé časných a dobrých zemských věcí, za nimiž pokolenie lidská chovajie se v časném životě a v časných věcech těla. Kapitola sedmmezcietmá. 52 a. Protož ještě i to muožem řieci, z viery hlediece na takové věci napřed pověděné, že veliké zlé a rána lidu božiemu stala se jest skrze to, když ta moc svět- ská s panováním, s úřady i s prá/vy pohanskými puš- těna jest pod vieru, byvši prvé kromě nie, a přičtena jest pod vieru s tiem se vším v účastnost křesťanských a duchovních věcí (ješto) s takými věcmi aneb běhyl) nadutými a ukrutnými, ješto v nich2) nic poctivého podlé viery nemuože vidieno býti než jako i v zjevných pohanech. Protož k nim nepřieslušejí křesťanské a du- chovnie věci, aniž jich mohú spasitedlně požievati, s těmi pohanskými mrzkostmi účastnost majíce. Pro- tož ti, ktož sú sprva tu moc s jejiem pohanstvím pod vieru pustili, bez viny jsú býti nemohli, poněvadž ta dvoje věc na ruozno jest stála, každá v svých cíl'éch3), jakož na její stav přieleželo: pohané nic neměli jsú s křesťany a křesťané s pohany kromě přebývanie tě- lesného miestem. Protož pohané v slepotě a v blu- diech a v nepoctivosti života podlé žádostí svých, jakož se jim chce, tak přebývajie. A mohli jsú tak vždy býti, k vieře se nepřiměšujíce, jako již4), pod vieru všedše, i5) nechtie jinak státi než jako zjevní pohané, aniž co chtie mieti Krista z viery, jediné křest u vodě 92
se, sahajíce jedni na druhé, musíť proti nim tvrdě moci požievati a v těch zlých věcech je krotiti a řiediti skrze moc a skrze pravdu takovú, kteráž zevnitř k čas- ným věcem dobrým úžitečna jest. A tak v těch mo- cech zřiezenie božie stojie podlé časných a dobrých zemských věcí, za nimiž pokolenie lidská chovajie se v časném životě a v časných věcech těla. Kapitola sedmmezcietmá. 52 a. Protož ještě i to muožem řieci, z viery hlediece na takové věci napřed pověděné, že veliké zlé a rána lidu božiemu stala se jest skrze to, když ta moc svět- ská s panováním, s úřady i s prá/vy pohanskými puš- těna jest pod vieru, byvši prvé kromě nie, a přičtena jest pod vieru s tiem se vším v účastnost křesťanských a duchovních věcí (ješto) s takými věcmi aneb běhyl) nadutými a ukrutnými, ješto v nich2) nic poctivého podlé viery nemuože vidieno býti než jako i v zjevných pohanech. Protož k nim nepřieslušejí křesťanské a du- chovnie věci, aniž jich mohú spasitedlně požievati, s těmi pohanskými mrzkostmi účastnost majíce. Pro- tož ti, ktož sú sprva tu moc s jejiem pohanstvím pod vieru pustili, bez viny jsú býti nemohli, poněvadž ta dvoje věc na ruozno jest stála, každá v svých cíl'éch3), jakož na její stav přieleželo: pohané nic neměli jsú s křesťany a křesťané s pohany kromě přebývanie tě- lesného miestem. Protož pohané v slepotě a v blu- diech a v nepoctivosti života podlé žádostí svých, jakož se jim chce, tak přebývajie. A mohli jsú tak vždy býti, k vieře se nepřiměšujíce, jako již4), pod vieru všedše, i5) nechtie jinak státi než jako zjevní pohané, aniž co chtie mieti Krista z viery, jediné křest u vodě 92
Strana 93
jakožto kuoži ovčie svrchu, a pod tú koží chtie vždy vlcí hltaví býti. A křesťané také jsú stáli v té dobrotě, kteréžto dobrotě viera Kristova učila jest je, a stáli jsú právě a bezpečně v té čistotě a v nevinnosti, které jsú skrze milost Krista Ježíše dosáhli, odlúčeni súce od všelikého tovarystva hřiešniekuov, od pohanuov i od Židuov i od domácích přestupníkuov, kteříž jsú se mezi nimi zjevili. Ač pak v úzkosti a v ne/přízni veliké mezi pohany i Židy zevnitř podlé těla byli jsú, ale podlé vnitřnieho člověka z viery živi jsúce v naději budúcieho života, tak jsúce i mřieti od pohanuov ne- lekali jsú se. Protož tak stojíce mohli jsú až do dnes státi, byť6) ten jed nebyl mezi ně vlit, dvoje panovánie pohanské skrze jednánie satanovo a slepotu těch lidí, kterými jest vešlo to7) dvoje panovánie pod vieru ja- kožto jed, jímžto otráveno jest všecko křesťanstvo v cierkvi římské. Protož jakož někdy Židé, jsúce uve- deni do země slíbené, stáli jsú bezpečně v obraně samého Pána Boha a v zprávě čisté jeho zákona a v svobodě, nemajíce nižádného pána zemského s prá- vem pohanským, jenž by jemu úroky8) dlužni byli. A trvali jsú v té svobodě, jakož muož z Písma shle- dáno býti, jako za9) čtyři sta let. Ale potom skrze jednánie satanovo a skrze zaslúžení jich hřiechuov zavrhše Pána Boha svého s jeho obranú, aby nad nimi nekraloval, prosili jsú krále od proroka Samuele řkúce: Ustav1o) nám krále, ať nás sa[u die, jakožto všickni pohané okolo nás majie. Ta řeč neslíbil1) se Samuelovi. I pověděl to Pánu Bohu. A Pán Buoh die k němu: Poslúchaj všech řečí, kteréžť jsú mluvili k tobě, ustav jim krále, jakožť žádajie; nebo, žádajíce krále takéž jako pohané, ne tebeť toliko zavrhli jsú, ale i mne, abych nekraloval nad nimi podlé všech 52 b. I. Sam. VIII, 15—8]. 93
jakožto kuoži ovčie svrchu, a pod tú koží chtie vždy vlcí hltaví býti. A křesťané také jsú stáli v té dobrotě, kteréžto dobrotě viera Kristova učila jest je, a stáli jsú právě a bezpečně v té čistotě a v nevinnosti, které jsú skrze milost Krista Ježíše dosáhli, odlúčeni súce od všelikého tovarystva hřiešniekuov, od pohanuov i od Židuov i od domácích přestupníkuov, kteříž jsú se mezi nimi zjevili. Ač pak v úzkosti a v ne/přízni veliké mezi pohany i Židy zevnitř podlé těla byli jsú, ale podlé vnitřnieho člověka z viery živi jsúce v naději budúcieho života, tak jsúce i mřieti od pohanuov ne- lekali jsú se. Protož tak stojíce mohli jsú až do dnes státi, byť6) ten jed nebyl mezi ně vlit, dvoje panovánie pohanské skrze jednánie satanovo a slepotu těch lidí, kterými jest vešlo to7) dvoje panovánie pod vieru ja- kožto jed, jímžto otráveno jest všecko křesťanstvo v cierkvi římské. Protož jakož někdy Židé, jsúce uve- deni do země slíbené, stáli jsú bezpečně v obraně samého Pána Boha a v zprávě čisté jeho zákona a v svobodě, nemajíce nižádného pána zemského s prá- vem pohanským, jenž by jemu úroky8) dlužni byli. A trvali jsú v té svobodě, jakož muož z Písma shle- dáno býti, jako za9) čtyři sta let. Ale potom skrze jednánie satanovo a skrze zaslúžení jich hřiechuov zavrhše Pána Boha svého s jeho obranú, aby nad nimi nekraloval, prosili jsú krále od proroka Samuele řkúce: Ustav1o) nám krále, ať nás sa[u die, jakožto všickni pohané okolo nás majie. Ta řeč neslíbil1) se Samuelovi. I pověděl to Pánu Bohu. A Pán Buoh die k němu: Poslúchaj všech řečí, kteréžť jsú mluvili k tobě, ustav jim krále, jakožť žádajie; nebo, žádajíce krále takéž jako pohané, ne tebeť toliko zavrhli jsú, ale i mne, abych nekraloval nad nimi podlé všech 52 b. I. Sam. VIII, 15—8]. 93
Strana 94
1. Sam. XII, [18—19]. zlostí jich, které jsú činili od tohoto času, jakž sem je vyvedl z země ejiptské, až do tohoto dne. Protož lid, chtě králi zemskému12), najprvé/ zavrhl jest krále nebeského, aby on sám nekraloval nad nimi doko- nále a pravějí nežli král zemský. Protož, tak prosíce krále nad sebú, těžce sú shřešili a na znamenie jich hřiechu div se veliký stal ku prozbě Samuelově na svědectvie jich hřiechu; déšť a hromobitie se stalo. Pro kterúžto věc řekl jest ten lid židovský: Dnes při- činili sme všem našim hřiechóm tento hřiech, prosíce krále nad sebú. Protož nemuož to nikdy malý hřiech býti, kdyžto Pán Buoh lid který sobě odlúčí od jiných lidí [zla zvláštie lid a chce sám nad ním kralovati a jím vlásti. Jakož teďi3) Židy byl sobě zvolil, a oni, jím pohrzevše, i zechtěli králi člověku14), tak podobně anebo ovšem15) tak právě tomuto lidu přihodilo se jest, kterýž jest sobě Pán Buoh zvolil a vybral z Židuov i z pohanuov. Ale to slovo, ješto16) sem řekl: tak po- dobně se přihodilo tomuto lidu jako i Židóm, to slušie vážnějí rozuměti nebo s jedné strany jinak v tomto, nebol7) Židé z sebe jsú hnuti k tomu, aby, zavrhúce kralovánie bozské nad sebú, i18) žádali jsú krále člo- věka, hnuti jsúce z žádosti nezřiezeného přichýlenie k zemským věcem, domnievajíce se, že jim puojdú prospěšně u pokoji skrze krále zemské lépe nežli skrze krále nebeského. Protož jsú řekli: Daj nám krále, ať nás saudie, jakož všickni pohané okolo nás majie. Ale v tomto lidu nenie taková pře, aby, pohrdaje Bohem, žádal krále s panováním pohanským, aby mezi ně umiešen byl s takým panováním. Ale to jim jest přišlo jiným obyčejem19), pod/ zpuosobem dobroty, aby ciesař, přichýle se věrú jich k nim, uchýlil se mezi ně s panováním pohanským. Protož tuto miením, že se 53 a. 53 b. 94
1. Sam. XII, [18—19]. zlostí jich, které jsú činili od tohoto času, jakž sem je vyvedl z země ejiptské, až do tohoto dne. Protož lid, chtě králi zemskému12), najprvé/ zavrhl jest krále nebeského, aby on sám nekraloval nad nimi doko- nále a pravějí nežli král zemský. Protož, tak prosíce krále nad sebú, těžce sú shřešili a na znamenie jich hřiechu div se veliký stal ku prozbě Samuelově na svědectvie jich hřiechu; déšť a hromobitie se stalo. Pro kterúžto věc řekl jest ten lid židovský: Dnes při- činili sme všem našim hřiechóm tento hřiech, prosíce krále nad sebú. Protož nemuož to nikdy malý hřiech býti, kdyžto Pán Buoh lid který sobě odlúčí od jiných lidí [zla zvláštie lid a chce sám nad ním kralovati a jím vlásti. Jakož teďi3) Židy byl sobě zvolil, a oni, jím pohrzevše, i zechtěli králi člověku14), tak podobně anebo ovšem15) tak právě tomuto lidu přihodilo se jest, kterýž jest sobě Pán Buoh zvolil a vybral z Židuov i z pohanuov. Ale to slovo, ješto16) sem řekl: tak po- dobně se přihodilo tomuto lidu jako i Židóm, to slušie vážnějí rozuměti nebo s jedné strany jinak v tomto, nebol7) Židé z sebe jsú hnuti k tomu, aby, zavrhúce kralovánie bozské nad sebú, i18) žádali jsú krále člo- věka, hnuti jsúce z žádosti nezřiezeného přichýlenie k zemským věcem, domnievajíce se, že jim puojdú prospěšně u pokoji skrze krále zemské lépe nežli skrze krále nebeského. Protož jsú řekli: Daj nám krále, ať nás saudie, jakož všickni pohané okolo nás majie. Ale v tomto lidu nenie taková pře, aby, pohrdaje Bohem, žádal krále s panováním pohanským, aby mezi ně umiešen byl s takým panováním. Ale to jim jest přišlo jiným obyčejem19), pod/ zpuosobem dobroty, aby ciesař, přichýle se věrú jich k nim, uchýlil se mezi ně s panováním pohanským. Protož tuto miením, že se 53 a. 53 b. 94
Strana 95
jim přihodilo podobně anebo takým nebezpečenstvím jako Židóm, a to jest podlé zpuosobu odlúčenie a zvolenie božieho. Jakož onen lid ze všech národuov lidských sobě zvláště odlúčil a zvolil, aby sám nad nimi kraloval a zprávy zvláštie k svému kralování na ně vzložil, aby jim mohl přikazovati to, což chce od nich mieti, protož k tomu podobně nebo tak právě jest 020) prvotnie cierkvi Kristově, že ji jest odlúčil ode všech hřiešníkuo tohoto světa, ač ne miestem, ale čistotú a nevinností, a postavil ji jako pannu čistú, jakož jsú k nim apoštolé mluvili, že jsú je usnúbili jako pannu čistú jednomu choti Kristovi, aby již nebyli svoji, ale toho, kterýž jest umřel za ně. Protož zde na světě aneb v práviech k vuoli božie líbosti nemohl jest lid k lepšiemu přijíti než tak, aby v té celosti viery jemu odlúčen byl z prostředka hřieš- níkuov, drže plné poslušenstvie k Bohu, každý podlé zprávy, kterú jim Kristus, Syn božie, ustavil21) v zákoně svém, aby, tak stojíce k líbosti božie, byli jemu lid a on jim Buoh, aby jemu byli jakožto chrám zvolený ku přebývaní. A tak stojíce mohli by vždy státi; by22) nebyli zklamáni pod dobrotú a pod přieznie společ- ného tovarystvie u vieře, z toho by vyprázdněni ne- byli. Protož nižádný jest neměl smieti23) uvésti v ně to, což jsú od pohanuov trpěli, břemene panovánie pohanského, aby to jich vlastnie bylo. A jakož na ně to panovánie uvedeno jest a v ně umiešeno, tak skrze to poškvrny pohanské k porušenie jich čistoty a nevinnosti. Jehož24) ciesař nemohl mukami uvésti, to pak pod přiezní uvedl jest; věrú se s nimi spojiv, i25) uvlekl jest v ně nevěru svého pohanstvie. Protož jelikož se lidí dotýče ten běh, lidé jsú shřešili. A kto vie velikost jich hřiechuov a kdy jim konec bude? II. Kor. XI, [2]. Zjev. XXI, [31. 54 а. 95
jim přihodilo podobně anebo takým nebezpečenstvím jako Židóm, a to jest podlé zpuosobu odlúčenie a zvolenie božieho. Jakož onen lid ze všech národuov lidských sobě zvláště odlúčil a zvolil, aby sám nad nimi kraloval a zprávy zvláštie k svému kralování na ně vzložil, aby jim mohl přikazovati to, což chce od nich mieti, protož k tomu podobně nebo tak právě jest 020) prvotnie cierkvi Kristově, že ji jest odlúčil ode všech hřiešníkuo tohoto světa, ač ne miestem, ale čistotú a nevinností, a postavil ji jako pannu čistú, jakož jsú k nim apoštolé mluvili, že jsú je usnúbili jako pannu čistú jednomu choti Kristovi, aby již nebyli svoji, ale toho, kterýž jest umřel za ně. Protož zde na světě aneb v práviech k vuoli božie líbosti nemohl jest lid k lepšiemu přijíti než tak, aby v té celosti viery jemu odlúčen byl z prostředka hřieš- níkuov, drže plné poslušenstvie k Bohu, každý podlé zprávy, kterú jim Kristus, Syn božie, ustavil21) v zákoně svém, aby, tak stojíce k líbosti božie, byli jemu lid a on jim Buoh, aby jemu byli jakožto chrám zvolený ku přebývaní. A tak stojíce mohli by vždy státi; by22) nebyli zklamáni pod dobrotú a pod přieznie společ- ného tovarystvie u vieře, z toho by vyprázdněni ne- byli. Protož nižádný jest neměl smieti23) uvésti v ně to, což jsú od pohanuov trpěli, břemene panovánie pohanského, aby to jich vlastnie bylo. A jakož na ně to panovánie uvedeno jest a v ně umiešeno, tak skrze to poškvrny pohanské k porušenie jich čistoty a nevinnosti. Jehož24) ciesař nemohl mukami uvésti, to pak pod přiezní uvedl jest; věrú se s nimi spojiv, i25) uvlekl jest v ně nevěru svého pohanstvie. Protož jelikož se lidí dotýče ten běh, lidé jsú shřešili. A kto vie velikost jich hřiechuov a kdy jim konec bude? II. Kor. XI, [2]. Zjev. XXI, [31. 54 а. 95
Strana 96
54 b. Oni jsú nasáli, a široce po nich roste. A protož Buoh zná, co sú zlého lidu božímu učinili Silvester a Kon- stantin. Nebo (u)právě26) jsú napsali vinu Konstanti- novu z toho27), řkúce: Konstantin nemohl jest při- nésti panování ciesařské na svrchního biskupa. Jiní řkú: Ač jest to mohl učiniti, ale neměl jest toho učiniti, poněvadž zlé jest; ovšem28) neměl jest učiniti tak velikého zlého. Protož kto vie, v čie radě byl jest i s knězem, to čině? Poněvadž ciesař pro hřiech neměl jest toho učiniti, aby kněze chudého v panování ciesařské uvedl, a kněz chudý a k chudobě jsa věrú zavázán neměl jest nijakž takového panstvie přijíti, a poněvadž sám se jest upletl29) v panovánie pohanské, aby stál s ním hlavní zprávce30) viery, jed vlit jest, [když] ciesař s druhým panov[á]ním ciesařským umísil se jest k té nevinnosti, kteráž jest stála na sluhách Kristových. Protož ta dva pány s panováním po- hanským umíšena jsta mezi ně, abyšta jimi vládla podlé těla i podlé duše. Protož v čie jsta radě stála, tak zlé věci jednajíce, aby [se] v jich osobách ne- skonaly31)? Ale počátek v nich vzevše, mnoho set let trvají,/ přezlými diely se konajíce. Ale to by ještě tak veliký div na nich nebyl, že by jsúce zklamáni bez rady boží to činili. Ale viecet32) to protivné jest, že potomní křesťané, ješto33) se zdajie najlepšie a naj- múdřejšie v smyslu viery, ješto jsú ji převrhli na ruby i na líce svými smysly, jakožto jsú najvětčie dokto- rové34), ti jsú toho panování potvrzovali i sami v něm byli a tak velmi moci světské potvrzují u vieře k úžitkóm viery, že by bez té moci nemohla viera v své pevnosti a v dobrotě státi ani cierkev v své spravedlnosti, by35) jí moc ciesařova neštěpovala a nehájila. A ještě viece vedú36), že, ktož by tak nesmyslil37) anebo proti tomuto 96
54 b. Oni jsú nasáli, a široce po nich roste. A protož Buoh zná, co sú zlého lidu božímu učinili Silvester a Kon- stantin. Nebo (u)právě26) jsú napsali vinu Konstanti- novu z toho27), řkúce: Konstantin nemohl jest při- nésti panování ciesařské na svrchního biskupa. Jiní řkú: Ač jest to mohl učiniti, ale neměl jest toho učiniti, poněvadž zlé jest; ovšem28) neměl jest učiniti tak velikého zlého. Protož kto vie, v čie radě byl jest i s knězem, to čině? Poněvadž ciesař pro hřiech neměl jest toho učiniti, aby kněze chudého v panování ciesařské uvedl, a kněz chudý a k chudobě jsa věrú zavázán neměl jest nijakž takového panstvie přijíti, a poněvadž sám se jest upletl29) v panovánie pohanské, aby stál s ním hlavní zprávce30) viery, jed vlit jest, [když] ciesař s druhým panov[á]ním ciesařským umísil se jest k té nevinnosti, kteráž jest stála na sluhách Kristových. Protož ta dva pány s panováním po- hanským umíšena jsta mezi ně, abyšta jimi vládla podlé těla i podlé duše. Protož v čie jsta radě stála, tak zlé věci jednajíce, aby [se] v jich osobách ne- skonaly31)? Ale počátek v nich vzevše, mnoho set let trvají,/ přezlými diely se konajíce. Ale to by ještě tak veliký div na nich nebyl, že by jsúce zklamáni bez rady boží to činili. Ale viecet32) to protivné jest, že potomní křesťané, ješto33) se zdajie najlepšie a naj- múdřejšie v smyslu viery, ješto jsú ji převrhli na ruby i na líce svými smysly, jakožto jsú najvětčie dokto- rové34), ti jsú toho panování potvrzovali i sami v něm byli a tak velmi moci světské potvrzují u vieře k úžitkóm viery, že by bez té moci nemohla viera v své pevnosti a v dobrotě státi ani cierkev v své spravedlnosti, by35) jí moc ciesařova neštěpovala a nehájila. A ještě viece vedú36), že, ktož by tak nesmyslil37) anebo proti tomuto 96
Strana 97
mluvil, že jest kacieř a tak oddělený od viery. Protož méně muož divno býti na Konstantinovi takové jed- nánie, že by je skrze blud jednal, toliko38) knih o vieře nepsav39) jako doktorové. Protož tau řečie čieho jsú duchu ti doktorové, tak silně potvrzujíce toho pohan- stvie mezi křesťany? Kapitola osmmezcietmá. Protož mistr Protival) znamenaje, kterak škodlivě ta panovánie pohanská umiešena sú u vieru, že již bezmála všecka viera zahynula jest skrze ta pano- vánie a všecko veliké mnozstvie křesťanuov opilo se jest jedem a umřelo a od viery odešlo a někteřie jsú tak zemdleni od toho jedu, že se jedva kolébí2) podlé viery a3) ještě pochybujíce o upřiemnosti viery, ana se jim zdá podlé své upřiemnosti viece bludem než věrú a jed vypitý zdá se jim,/ by viera byl4), protože jest zbarven svatostí mylnú5), protož mistr Protiva žádaje, zdali by ktos) tak škodlivému umiešenie těch panování urozuměl, a7) dělí ta panování, že jsú jedna podlé pravdy Kristovy a jiná podlé toho umiešenie těch pánuov z pohan vyrostlých, škodně umiešených u vieru. A die8): Jiné jest panovánie bozské, jiné lidské a jiné anjelské. A lidské se dělí na dvé, nebo jiné jest městské připuzujície a jiné čtením zpravujície. Prvním oby- čejem9), městským s připuzením, kostelní(m to)10) nemá panovati, to jest zprávce čtenie. Protož pro- rokové byli sú králové těch, jimž jsú byli Bohem předloženi anebo za zprávce dáni, a prelátové praví času zákona milosti jsú králové těch, jimžto duchov- něl1) sú předloženi aneb v zprávu12) dáni (a prelátové praví), a tiem pravějie13) zprávu jednajie14) nežli krá- 55 a. Chelčického „Siť víry“. 7. 97
mluvil, že jest kacieř a tak oddělený od viery. Protož méně muož divno býti na Konstantinovi takové jed- nánie, že by je skrze blud jednal, toliko38) knih o vieře nepsav39) jako doktorové. Protož tau řečie čieho jsú duchu ti doktorové, tak silně potvrzujíce toho pohan- stvie mezi křesťany? Kapitola osmmezcietmá. Protož mistr Protival) znamenaje, kterak škodlivě ta panovánie pohanská umiešena sú u vieru, že již bezmála všecka viera zahynula jest skrze ta pano- vánie a všecko veliké mnozstvie křesťanuov opilo se jest jedem a umřelo a od viery odešlo a někteřie jsú tak zemdleni od toho jedu, že se jedva kolébí2) podlé viery a3) ještě pochybujíce o upřiemnosti viery, ana se jim zdá podlé své upřiemnosti viece bludem než věrú a jed vypitý zdá se jim,/ by viera byl4), protože jest zbarven svatostí mylnú5), protož mistr Protiva žádaje, zdali by ktos) tak škodlivému umiešenie těch panování urozuměl, a7) dělí ta panování, že jsú jedna podlé pravdy Kristovy a jiná podlé toho umiešenie těch pánuov z pohan vyrostlých, škodně umiešených u vieru. A die8): Jiné jest panovánie bozské, jiné lidské a jiné anjelské. A lidské se dělí na dvé, nebo jiné jest městské připuzujície a jiné čtením zpravujície. Prvním oby- čejem9), městským s připuzením, kostelní(m to)10) nemá panovati, to jest zprávce čtenie. Protož pro- rokové byli sú králové těch, jimž jsú byli Bohem předloženi anebo za zprávce dáni, a prelátové praví času zákona milosti jsú králové těch, jimžto duchov- něl1) sú předloženi aneb v zprávu12) dáni (a prelátové praví), a tiem pravějie13) zprávu jednajie14) nežli krá- 55 a. Chelčického „Siť víry“. 7. 97
Strana 98
55 b. lové světa, nebo15) úřad zprávy jednají k16) dušem, ale králové zprávu činie k věcem těla. A jakožto krá- lové pohanští a světští požievajie práv městských k své zprávě, takéž majie králové duchovní požievati k své zprávě zákona čtenie svatého nesmiešeně. A tak má se rozuměti Písmo, kdežto přidává se17) Kristu nápis18) zprávy aneb jméno královské, nebo on převýšeně19) slove král, jakožto syn přirozený k přirovnání jiných synuov, vyvolených. — Najprvé z té řeči jako ještě zavřené potřebno jest rozuměti, že zprávce čtenie jsú duchovní králové a že zprávu čtenie přidává samému králi Kristovi, nebo od něho jest/ ta zpráva vydána. A král jméno má od zpravování jiných aneb mnohých. Protož Kristus najpravějie jest králem, nebo najpravějie zpravuje člo- věka k spasení, aby se mohli ještě někteří zastaviti na té zprávě pro jed umiešený se dvěma pánoma. Protož tuto nazievá krále ty duchovnie, jenž majie zpravovati lid podlé rozumu čtení Kristova. To se má rozuměti, že úřad krále najvyzšieho, Krista, držie a od něho zprávu jednají jako úředníci jeho služeb- ností. Protož, jakož král najvyzšie zprávu položil jest, takéž úředníci majie zpravovati duše lidské čtením svatým a páni nebo králi jich býti. Protož těm pánóm die, aby lid čtením zpravovali nesmiešeně. A tuť se má praviti oklamánie nebezpečné u miešení dvú pá- nuov s zákony pohanskými, ješto se miesíta ke čtení Kristovu jako jed. Protož to přidal jest těm, kteříž majie zpravovati lid božie čtením Kristovým, aby k němu nemiesili zprávy těch pánuov pohanských. Protož jich dva zákony přimiešena jsta u vieru: zákon městský anebo pohanský a zákon papežský, aby ten, jenž má čtenie kázati, namiesil20) ve čtenie těch zá- 98
55 b. lové světa, nebo15) úřad zprávy jednají k16) dušem, ale králové zprávu činie k věcem těla. A jakožto krá- lové pohanští a světští požievajie práv městských k své zprávě, takéž majie králové duchovní požievati k své zprávě zákona čtenie svatého nesmiešeně. A tak má se rozuměti Písmo, kdežto přidává se17) Kristu nápis18) zprávy aneb jméno královské, nebo on převýšeně19) slove král, jakožto syn přirozený k přirovnání jiných synuov, vyvolených. — Najprvé z té řeči jako ještě zavřené potřebno jest rozuměti, že zprávce čtenie jsú duchovní králové a že zprávu čtenie přidává samému králi Kristovi, nebo od něho jest/ ta zpráva vydána. A král jméno má od zpravování jiných aneb mnohých. Protož Kristus najpravějie jest králem, nebo najpravějie zpravuje člo- věka k spasení, aby se mohli ještě někteří zastaviti na té zprávě pro jed umiešený se dvěma pánoma. Protož tuto nazievá krále ty duchovnie, jenž majie zpravovati lid podlé rozumu čtení Kristova. To se má rozuměti, že úřad krále najvyzšieho, Krista, držie a od něho zprávu jednají jako úředníci jeho služeb- ností. Protož, jakož král najvyzšie zprávu položil jest, takéž úředníci majie zpravovati duše lidské čtením svatým a páni nebo králi jich býti. Protož těm pánóm die, aby lid čtením zpravovali nesmiešeně. A tuť se má praviti oklamánie nebezpečné u miešení dvú pá- nuov s zákony pohanskými, ješto se miesíta ke čtení Kristovu jako jed. Protož to přidal jest těm, kteříž majie zpravovati lid božie čtením Kristovým, aby k němu nemiesili zprávy těch pánuov pohanských. Protož jich dva zákony přimiešena jsta u vieru: zákon městský anebo pohanský a zákon papežský, aby ten, jenž má čtenie kázati, namiesil20) ve čtenie těch zá- 98
Strana 99
konuov jedovatých, pro něž jest lid od viery čtenie odstúpil a ztrávil21) se jimi smrtedlně. Protož nesměšuj jedu s medem; nebo jed, ač i22) s dobrú věcí bývá přijat, neproměníť se v lékařský pokrm, ale vždyť23) jedem ostane. A jinéhoť nemuož učiniti jed, jediné lidi mrtviti. A tuť se jeho najtieže ostřehú, když se ve čtení uměšuje a když/ čtenie tomu jedu svú tvář dává, aby jej pili jako zprávu čtenie, k níž se obecně každý věrný24) táhne a na ní by chtěl konečně od- počinúti; a nemuož-li toho zkusiti, když pod slovy čtenie smysl křivý a jedovatý se vylévá, tehdy skrze čtení jedu se napí25). Protož s namiešením jedu zpráva čtení. Nerozumný, táhna se k ní, neuteče jedu; vypí jej jako čtenie. A protož nynie, miesíce toliko26) jedu ve čtenie, viece mohú jeho vypojiti27) nežli sám holý jed načali by28), a mohú pod jménem Ježíšovým všechen svět v pohanstvie uvésti, nebo skrze něho na- pájejie svět jedem. Protož zprávce čtení praví neměli by tak miesiti jedu v najdražšie pití, jako apoštolé Antikristovi všechen duch Antikristuov, odporný duchu Ježíšovu, propojí29) skrze čtenie. Protož panovánie městské s připuzením podlé práv městských nepřie- slušie panujícím skrze čtenie, nebo jest zpráva po- hanská skrze ciesaře uvedena mezi křesťany jako jed. 56 a. Kapitola devětmezcietmá. Ale v této řeči počátek jest o králi Ježíšovi, jehož zpráva ovšeml) odporna jest zprávě králuov světských a zprávě městské. A jeho zpráva jest zpráva života a královstvie jeho právem bozským uvedené a všeliké dostatečnosti plné. Protož jeho královstvie od Boha opověděné jest, když skrze anjela zvěstován jest matce 99
konuov jedovatých, pro něž jest lid od viery čtenie odstúpil a ztrávil21) se jimi smrtedlně. Protož nesměšuj jedu s medem; nebo jed, ač i22) s dobrú věcí bývá přijat, neproměníť se v lékařský pokrm, ale vždyť23) jedem ostane. A jinéhoť nemuož učiniti jed, jediné lidi mrtviti. A tuť se jeho najtieže ostřehú, když se ve čtení uměšuje a když/ čtenie tomu jedu svú tvář dává, aby jej pili jako zprávu čtenie, k níž se obecně každý věrný24) táhne a na ní by chtěl konečně od- počinúti; a nemuož-li toho zkusiti, když pod slovy čtenie smysl křivý a jedovatý se vylévá, tehdy skrze čtení jedu se napí25). Protož s namiešením jedu zpráva čtení. Nerozumný, táhna se k ní, neuteče jedu; vypí jej jako čtenie. A protož nynie, miesíce toliko26) jedu ve čtenie, viece mohú jeho vypojiti27) nežli sám holý jed načali by28), a mohú pod jménem Ježíšovým všechen svět v pohanstvie uvésti, nebo skrze něho na- pájejie svět jedem. Protož zprávce čtení praví neměli by tak miesiti jedu v najdražšie pití, jako apoštolé Antikristovi všechen duch Antikristuov, odporný duchu Ježíšovu, propojí29) skrze čtenie. Protož panovánie městské s připuzením podlé práv městských nepřie- slušie panujícím skrze čtenie, nebo jest zpráva po- hanská skrze ciesaře uvedena mezi křesťany jako jed. 56 a. Kapitola devětmezcietmá. Ale v této řeči počátek jest o králi Ježíšovi, jehož zpráva ovšeml) odporna jest zprávě králuov světských a zprávě městské. A jeho zpráva jest zpráva života a královstvie jeho právem bozským uvedené a všeliké dostatečnosti plné. Protož jeho královstvie od Boha opověděné jest, když skrze anjela zvěstován jest matce 99
Strana 100
jeho. Rekl jest anjel: A budeš nazievati jméno jeho Ježíš. Ten bude veliký a syn Najvyzšieho bude na- zván; a dá/ jemu Pán Buoh stolici Davida, otce jeho. A bude kralovati v domu Jakobově na věky, a krá- Mat. II, 161. lovstvie jeho nebude konce. A jinde die Pán Buoh: Mich. v. 12). Onť bude zpravovati lid muoj Izrahelský. A on sám Jan XVIII, jest to vyznal. Když Pilát řekl jemu: Ty jsi král ži- [37]. dovský? odpověděl Ježíš řka: Ty dieš, že já král sem. Já sem se k tomu narodil a proto sem přišel na svět, abych svědectví vydal pravdě. Každý, ktož z pravdy jest, slyší hlas muoj. Ta všecka Písma ujišťujie všemu světu, že Kristus Ježíš jest pravý král nad králi a pán nad pány a že jest král na věky a že má kralovati v domu Jakobovu. Duom Jakobuov byli jsú najprvé synové Izrahelští podlé těla a podlé slibuov, a nynie jsú duom Jakobuo duchovní vyvolení božie z křesťa- nuov, jsúce v držení slibuov božích. Protož, kdež jsú koli z viery Kristovy živi, jsút vespolek duom Jakobuo. Protož onť jest králem v tom lidu najvyzším právem, nebo Bohem jest a stvořitel všech, král nad králi zemskými, a sauditi bude všecky podlé upřiemnosti své. A jest zvláště králem věčným v domu Jakobovu podlé moci života pravého, obživiv a dobyv sobě toho lidu v krvi své, v najsilnějším vítězstvie trpké smrti. A dobyl jich sobě z moci dáblovy a ze všeho vězenie jeho i ze všech zlostí2) tohoto světa, dav se sám za ně, aby je vyprostil od každé zlosti a očistil je v krvi své, lid sobě vzácný a následovný dobrých skutkuo. Protož, kraluje nad tiem lidem s velikú mocí života du/chovního, mrtvým život milosti dal jest a vždy dává a muož brániti lidu svého od bezprávie lidského i ďá- belského úplně, aby vlas s nich nebyl sňat bez jeho vuole. A ten král Ježíš má zprávu k tomu lidu, nad Tit. II, 114]. 57 a. Luk. 1, [31—33]. 56 b. 100
jeho. Rekl jest anjel: A budeš nazievati jméno jeho Ježíš. Ten bude veliký a syn Najvyzšieho bude na- zván; a dá/ jemu Pán Buoh stolici Davida, otce jeho. A bude kralovati v domu Jakobově na věky, a krá- Mat. II, 161. lovstvie jeho nebude konce. A jinde die Pán Buoh: Mich. v. 12). Onť bude zpravovati lid muoj Izrahelský. A on sám Jan XVIII, jest to vyznal. Když Pilát řekl jemu: Ty jsi král ži- [37]. dovský? odpověděl Ježíš řka: Ty dieš, že já král sem. Já sem se k tomu narodil a proto sem přišel na svět, abych svědectví vydal pravdě. Každý, ktož z pravdy jest, slyší hlas muoj. Ta všecka Písma ujišťujie všemu světu, že Kristus Ježíš jest pravý král nad králi a pán nad pány a že jest král na věky a že má kralovati v domu Jakobovu. Duom Jakobuov byli jsú najprvé synové Izrahelští podlé těla a podlé slibuov, a nynie jsú duom Jakobuo duchovní vyvolení božie z křesťa- nuov, jsúce v držení slibuov božích. Protož, kdež jsú koli z viery Kristovy živi, jsút vespolek duom Jakobuo. Protož onť jest králem v tom lidu najvyzším právem, nebo Bohem jest a stvořitel všech, král nad králi zemskými, a sauditi bude všecky podlé upřiemnosti své. A jest zvláště králem věčným v domu Jakobovu podlé moci života pravého, obživiv a dobyv sobě toho lidu v krvi své, v najsilnějším vítězstvie trpké smrti. A dobyl jich sobě z moci dáblovy a ze všeho vězenie jeho i ze všech zlostí2) tohoto světa, dav se sám za ně, aby je vyprostil od každé zlosti a očistil je v krvi své, lid sobě vzácný a následovný dobrých skutkuo. Protož, kraluje nad tiem lidem s velikú mocí života du/chovního, mrtvým život milosti dal jest a vždy dává a muož brániti lidu svého od bezprávie lidského i ďá- belského úplně, aby vlas s nich nebyl sňat bez jeho vuole. A ten král Ježíš má zprávu k tomu lidu, nad Tit. II, 114]. 57 a. Luk. 1, [31—33]. 56 b. 100
Strana 101
nímž chce kralovati, přivázánu tak, aby skrze ni jediné k němu samému přivázáni byli, aby jemu samému živi byli, nikam se neuchylujíce, všelikú mocí těla i duše k němu se obrátiece, všecky věci těla i duše k němu a jemu v službu poddávajíce, a najpilnějie aby jemu celé srdce s milováním poddali. Protož taková zpráva jeho k tomu lidu jest ostřiehajície člověka, aby pod nižádnú moc neupadl jemu protivnú, pod moc dáblovu, pod moc hřiechuo, pod moc stvořenie, které- koli mohlo by odjíti3) člověka Kristu, aby on ne- kraloval nad ním; nebo všeliká moc aneb stvořenie, které by vzalo moc nad člověkem s přimiešením zlosti odporné Kristovi, to by odjalo člověka Kristu skrze poškvrnu hřiecha, kteráž se přiměšuje k člověku skrze stvořenie poddané(ho) pod moc hřiechu (člověka). Tak mnoho a tak daleko svú zprávú král Ježíš sahá na ten lid, nad nímž chce kralovati, každú cestu za- stúpaje4) jim svým učením, kterúž by se mohli od něho odchýliti. Protož i moci světské mohú v to uvésti, aby skrze ně odjat byl člověk Kristu. Protož v časných věcech má jim člověk poddán býti s vuolí Kristovú. A pakli obdržie právo aneb moc nad člověkem, kte- rýmžto právem a mocí má Kristus panovati nad člo- věkem, tiem moc svět/ská odejme člověka Kristu, a ostane člověku ta moc bohem, to v něm obdrževši, což na Buoh sluší. Protož, jakož prvé povědieno jest, že5) učenie anebo zpráva Kristova zastúpá člověku každú cestu, kterúž by od něho mohl odjíti a kralo- váním jeho nad sebú pohrzeti. Protož, cožkoli člověk smyslí) o svém spasenie, to má smysliti o tomto kralo- vání Ježíšovu; nebo, nad kýmť stojie jeho královstvie aneb kralovánie, tomu bude božie spasenie. A to vše jest zavázáno na pravém poslušenstvie krále Ježíše. 57 b. 101
nímž chce kralovati, přivázánu tak, aby skrze ni jediné k němu samému přivázáni byli, aby jemu samému živi byli, nikam se neuchylujíce, všelikú mocí těla i duše k němu se obrátiece, všecky věci těla i duše k němu a jemu v službu poddávajíce, a najpilnějie aby jemu celé srdce s milováním poddali. Protož taková zpráva jeho k tomu lidu jest ostřiehajície člověka, aby pod nižádnú moc neupadl jemu protivnú, pod moc dáblovu, pod moc hřiechuo, pod moc stvořenie, které- koli mohlo by odjíti3) člověka Kristu, aby on ne- kraloval nad ním; nebo všeliká moc aneb stvořenie, které by vzalo moc nad člověkem s přimiešením zlosti odporné Kristovi, to by odjalo člověka Kristu skrze poškvrnu hřiecha, kteráž se přiměšuje k člověku skrze stvořenie poddané(ho) pod moc hřiechu (člověka). Tak mnoho a tak daleko svú zprávú král Ježíš sahá na ten lid, nad nímž chce kralovati, každú cestu za- stúpaje4) jim svým učením, kterúž by se mohli od něho odchýliti. Protož i moci světské mohú v to uvésti, aby skrze ně odjat byl člověk Kristu. Protož v časných věcech má jim člověk poddán býti s vuolí Kristovú. A pakli obdržie právo aneb moc nad člověkem, kte- rýmžto právem a mocí má Kristus panovati nad člo- věkem, tiem moc svět/ská odejme člověka Kristu, a ostane člověku ta moc bohem, to v něm obdrževši, což na Buoh sluší. Protož, jakož prvé povědieno jest, že5) učenie anebo zpráva Kristova zastúpá člověku každú cestu, kterúž by od něho mohl odjíti a kralo- váním jeho nad sebú pohrzeti. Protož, cožkoli člověk smyslí) o svém spasenie, to má smysliti o tomto kralo- vání Ježíšovu; nebo, nad kýmť stojie jeho královstvie aneb kralovánie, tomu bude božie spasenie. A to vše jest zavázáno na pravém poslušenstvie krále Ježíše. 57 b. 101
Strana 102
II. Jan. [9]. 58 a. Jinakť nemuož kralovati podlé dobroty a úžitka nad nižádným, jediné skrze poddání pravého poslušenstvie; a za tiem poslušenstvím spasenie. A v kterékoli straně zrušie kto poslušenstvie jeho, ztracuje spasenie; nebo ktož odcházie a neostává v naučení Kristovu, ten Boha nemá. Protož z těchto řečí rozumný muož znamenati ve- likú dokonalost krále Ježíše, a s kterakú pilností každý měl by jeho za krále mieti, poněvadž každé dobré člověka i všech lidí v jeho rukú jest, aby všecko dobré?) prošlo8) každému skrze moc a dokonalost toho krále zde, na tomto světě, i na budúciem. A také mohli by lidé z těchto věcí snadně rozdiel mieti mezi pano- váním králuov tohoto světa a mezi panováním Kristo- vým, kterak jest převýšené9) a životné, lepšie člověka na duši i na těle a mocně jeho zpravuje na cestě puto- vánie jeho, aby bez úrazu i bez bludu mohl dojíti do své vlasti a bezpečen jsa, všudy pod jeho obranú stoje. Ale kterak malé a jalové/ jest panovánie králuo po- hanských proti Kristovu panování! Nebo viece bře- mene a bolesti přichodie skrze ně poddaným nežli svobody a utěšení; a velmi řiedko se s tiem potkajie, což v nich hledají; a čeho se nadějie obecně, to utieká před nimi ta věc. Ale panovánie Kristovo tak jest mocné a dokonalé, že, když by celý svět chtěl jeho za krále mieti, mohl by pokoj mieti a všecky jich věci dobře by prošly. Aniž by jim králuov zemských potřebí bylo; nebo by všickni stáli podlé milosti a pravdy. Nebo od zlé viny jest potřebnost královská10) pro přestupníky, ještol1) by chtěli mnoho zlého činiti, kdyby jich moc nesetřela. Ale kdyby král Ježíš panoval, všecko by zlé padlo. Nebo té moci a dobroty jest kralovánie Kristovo, aby skrze ně hřiech zahynul; 102
II. Jan. [9]. 58 a. Jinakť nemuož kralovati podlé dobroty a úžitka nad nižádným, jediné skrze poddání pravého poslušenstvie; a za tiem poslušenstvím spasenie. A v kterékoli straně zrušie kto poslušenstvie jeho, ztracuje spasenie; nebo ktož odcházie a neostává v naučení Kristovu, ten Boha nemá. Protož z těchto řečí rozumný muož znamenati ve- likú dokonalost krále Ježíše, a s kterakú pilností každý měl by jeho za krále mieti, poněvadž každé dobré člověka i všech lidí v jeho rukú jest, aby všecko dobré?) prošlo8) každému skrze moc a dokonalost toho krále zde, na tomto světě, i na budúciem. A také mohli by lidé z těchto věcí snadně rozdiel mieti mezi pano- váním králuov tohoto světa a mezi panováním Kristo- vým, kterak jest převýšené9) a životné, lepšie člověka na duši i na těle a mocně jeho zpravuje na cestě puto- vánie jeho, aby bez úrazu i bez bludu mohl dojíti do své vlasti a bezpečen jsa, všudy pod jeho obranú stoje. Ale kterak malé a jalové/ jest panovánie králuo po- hanských proti Kristovu panování! Nebo viece bře- mene a bolesti přichodie skrze ně poddaným nežli svobody a utěšení; a velmi řiedko se s tiem potkajie, což v nich hledají; a čeho se nadějie obecně, to utieká před nimi ta věc. Ale panovánie Kristovo tak jest mocné a dokonalé, že, když by celý svět chtěl jeho za krále mieti, mohl by pokoj mieti a všecky jich věci dobře by prošly. Aniž by jim králuov zemských potřebí bylo; nebo by všickni stáli podlé milosti a pravdy. Nebo od zlé viny jest potřebnost královská10) pro přestupníky, ještol1) by chtěli mnoho zlého činiti, kdyby jich moc nesetřela. Ale kdyby král Ježíš panoval, všecko by zlé padlo. Nebo té moci a dobroty jest kralovánie Kristovo, aby skrze ně hřiech zahynul; 102
Strana 103
nebo on na zkaženie hřiechuov přišel jest i královstvie přijal. Protož, kdežkoli jeho královstvie stojie, tu musí hřiech vyvržen býti; ne s připuzením moci pohanské vymietá se hřiech v jeho království, ale z vuole svo- bodné puštěn bývá, aby každý sám od sebe opustil hřiech pro milost krále12), chtě dáti miesto kralování Kristovu v sobě. Protož buď jeden nebo dva anebo jich viece, kteříž by chtěli se poddati jeho kralovánie, musie dobrovolně od hřiechuov odstúpiti; nebo on tak chce panovati nad lidmi s jich polepšením, aby dobrovolně k jeho přikázanie od hřiechuov odstúpili a jich nenáviděli. Protož počátek jeho kralování v lidech jest hřiechuov z vuole vyvrženie. Nebo proto jest sobě dobyl lidu z moci/ dáblovy, aby jej omyl od hřiechuov jich ve krvi své a ustavil je v milosti své, aby vždy skrze milost lúčili13) hřiech od sebe. Protož jeho kralování činie, aby bylo z vuole hřiechuov vy- vrženie skrze milosti4), kterúžto milostí majie se jeho přiedržeti, nad nimiž on kraluje. Ale, když bývá po- hrzieno kralovánie jeho, tak hřiechové ihned zrostú a rozmnožie se. Protož ihned bude potřebie panování králuo zemských, kteréž na pomstu hřiechuov uvedeno jest, aby skrze moc ukrutnú ukrotila [se] taková bez- právie, aby se všecko nezetřelo, aby lid na lid neupadl15) násilím, až by všickni jedni od druhých zhynuli. Protož moc ukrutná to ukrotí a mstí nad přestupníky bez milosti. To již potom, když jest pohrzieno královstvie Kristovo, kteréž jest mělo jietil6) podlé milosti s úžitkem spasenie, ihned přicházie ukrutné tresktánie královské, jenž často bývá počátek zatracenie. Jakož se jest při- házelo Židóm tvrdé šíje, ješto jsú, pyšně pohrzevšel7 kralováním božím nad sebú a sobě k velikému dobré- mu, 118) chtěli jsú králi člověku19) i musili mnoho zlého 58 b. Zjev. I, 15]. 103
nebo on na zkaženie hřiechuov přišel jest i královstvie přijal. Protož, kdežkoli jeho královstvie stojie, tu musí hřiech vyvržen býti; ne s připuzením moci pohanské vymietá se hřiech v jeho království, ale z vuole svo- bodné puštěn bývá, aby každý sám od sebe opustil hřiech pro milost krále12), chtě dáti miesto kralování Kristovu v sobě. Protož buď jeden nebo dva anebo jich viece, kteříž by chtěli se poddati jeho kralovánie, musie dobrovolně od hřiechuov odstúpiti; nebo on tak chce panovati nad lidmi s jich polepšením, aby dobrovolně k jeho přikázanie od hřiechuov odstúpili a jich nenáviděli. Protož počátek jeho kralování v lidech jest hřiechuov z vuole vyvrženie. Nebo proto jest sobě dobyl lidu z moci/ dáblovy, aby jej omyl od hřiechuov jich ve krvi své a ustavil je v milosti své, aby vždy skrze milost lúčili13) hřiech od sebe. Protož jeho kralování činie, aby bylo z vuole hřiechuov vy- vrženie skrze milosti4), kterúžto milostí majie se jeho přiedržeti, nad nimiž on kraluje. Ale, když bývá po- hrzieno kralovánie jeho, tak hřiechové ihned zrostú a rozmnožie se. Protož ihned bude potřebie panování králuo zemských, kteréž na pomstu hřiechuov uvedeno jest, aby skrze moc ukrutnú ukrotila [se] taková bez- právie, aby se všecko nezetřelo, aby lid na lid neupadl15) násilím, až by všickni jedni od druhých zhynuli. Protož moc ukrutná to ukrotí a mstí nad přestupníky bez milosti. To již potom, když jest pohrzieno královstvie Kristovo, kteréž jest mělo jietil6) podlé milosti s úžitkem spasenie, ihned přicházie ukrutné tresktánie královské, jenž často bývá počátek zatracenie. Jakož se jest při- házelo Židóm tvrdé šíje, ješto jsú, pyšně pohrzevšel7 kralováním božím nad sebú a sobě k velikému dobré- mu, 118) chtěli jsú králi člověku19) i musili mnoho zlého 58 b. Zjev. I, 15]. 103
Strana 104
59 a. Jer. XXV, I11j. Jer. XXIX, [10]. trpěti. Jimžto k trestání20) Pán Buoh die: Zhynutie tvé, Izraheli, od tebe jest, ale ode mne jest toliko spomoc tvá anebo spasenie tvé. Kdež jest král tvuoj? Nynie vysvoboď tě ve všech městech tvých! A saudce tvoji, o nichž ste řekli: daj nám krále a kniežata? Dám tobě krále v prchlivosti mé. Protož, poněvadž tomu lidu dával jest krále v prchlivosti své, tehda na pomstu jich mnohých a těžkých hřiechuo, aby byli tresktáni člověcky odpuorce zákonuo bozſských v lidu Izrahelském, uvedena jest moc královská, ne[b] ovšem pro hřiechy lidu rostla jsú ukrutenství královská, že netoliko domácie králi trápili jsú je svú ukrutností, ale i pohanské krále na ně uvedl jest, aby je súžili násilím a nedali jim nižádného odpočinutí. A že21) ani po- krmuov mohli jsú22) mieti někdy, ano jim sleptali23) pohané jako kobylky. A pro hřiechy modloslužebné i pro jiné byli jsú u vězenie krále babylonského sedm- desáte let. Protož toť jest dielo králuov zemských na ta nevděčná pohrzenie, jimiž pohrzien jest král Ježíš s svým královstvím bozským, milostivým a spasitedl- ným, pro kteréžto pohrzenie a potupenie [a] hřešenie proti Kristu netoliko spaseni nebudú přestupníci, mi- lostí jeho mnohých24) nevděčnie, ale i podlé těla musí mnoho trpěti. A mohl by i svět zahynúti pro jich mnohú zlost. Protož mocmi ukrutnými kroceni bý- vajie anebo zachováváni jako plotem opleteni, aby ten svět mohl do vuole boží postáti. A někdy Buoh pro hřiechy i tu pomoc odejme světu, aby ani ta dobrota mohla25) nalezena býti, kteráž se děje skrze moc knie- žat, aby jedni proti druhým povstávali, aby se spolu tiskli násilím, sahali na se, jímali se, lúpili se, zabíjeli se, v zbožie26) se vázali jedni druhým, jakož to zjevno jest nynie v této zemi27), a to vše pro mnohé hřiechy Ozeáš XIII, [9—11]. 104
59 a. Jer. XXV, I11j. Jer. XXIX, [10]. trpěti. Jimžto k trestání20) Pán Buoh die: Zhynutie tvé, Izraheli, od tebe jest, ale ode mne jest toliko spomoc tvá anebo spasenie tvé. Kdež jest král tvuoj? Nynie vysvoboď tě ve všech městech tvých! A saudce tvoji, o nichž ste řekli: daj nám krále a kniežata? Dám tobě krále v prchlivosti mé. Protož, poněvadž tomu lidu dával jest krále v prchlivosti své, tehda na pomstu jich mnohých a těžkých hřiechuo, aby byli tresktáni člověcky odpuorce zákonuo bozſských v lidu Izrahelském, uvedena jest moc královská, ne[b] ovšem pro hřiechy lidu rostla jsú ukrutenství královská, že netoliko domácie králi trápili jsú je svú ukrutností, ale i pohanské krále na ně uvedl jest, aby je súžili násilím a nedali jim nižádného odpočinutí. A že21) ani po- krmuov mohli jsú22) mieti někdy, ano jim sleptali23) pohané jako kobylky. A pro hřiechy modloslužebné i pro jiné byli jsú u vězenie krále babylonského sedm- desáte let. Protož toť jest dielo králuov zemských na ta nevděčná pohrzenie, jimiž pohrzien jest král Ježíš s svým královstvím bozským, milostivým a spasitedl- ným, pro kteréžto pohrzenie a potupenie [a] hřešenie proti Kristu netoliko spaseni nebudú přestupníci, mi- lostí jeho mnohých24) nevděčnie, ale i podlé těla musí mnoho trpěti. A mohl by i svět zahynúti pro jich mnohú zlost. Protož mocmi ukrutnými kroceni bý- vajie anebo zachováváni jako plotem opleteni, aby ten svět mohl do vuole boží postáti. A někdy Buoh pro hřiechy i tu pomoc odejme světu, aby ani ta dobrota mohla25) nalezena býti, kteráž se děje skrze moc knie- žat, aby jedni proti druhým povstávali, aby se spolu tiskli násilím, sahali na se, jímali se, lúpili se, zabíjeli se, v zbožie26) se vázali jedni druhým, jakož to zjevno jest nynie v této zemi27), a to vše pro mnohé hřiechy Ozeáš XIII, [9—11]. 104
Strana 105
toho lidu poběhlého od Krista, nevděčného jeho mno- hých milostí. I dopúští na ně Pán Buoh násilníkuov pokrytých, aby je drali mezi sebú, aby panovali nad nimi k jich zatracení. A někdy nižád/ných nedá, aby se sami spolu drali, ktož s koho muož býti, aby se ne- měli na koho zpodpierati, opustivše Pána Boha svého a spomocníka úfajících v se28). Protož všecko29), což- koli takového bezprávie trpí ten lid nemúdrý od těch mocí násilných, nespomuož jim k spasení, poněvadž jsú odvrhli kralování Kristovo nad sebú. Nebo jakož napřed povědieno jest, že30) jest v něm toliko život věčný dán lidem dobré vuole. Protož, nad kýmť on kraluje, tomuť muož prospěti k spasení dobrota i zlost31) králuov zemských. Nebo, budú-li dobří králi, mohú svú přiečinú dobrotivú pomocni býti ku pokoji čas- nému, jehož spravedliví dobře poživú32) ku prospěchu časnému. Pakli jsú zlí králové nebo jiné moci a protiví se dobrotě spravedlivých, strpie-li je pokorně, budú jim přiečina k velikému zaslúženie. Ale nad kýmť ne- kraluje král Ježíš ukřižovaný, tomuť nebude nic platno, byť pak33) svatý Petr nad ním kraloval obyčejem34) králuov zemských. Protož ani zlí, ani dobří páni zlým lidem neprospějie; vždyť35) po tom po všem musejie do pekla jíti. Protož nic na světě jiného nenie úžitečné člověku rozumnému, jediné to, aby byl na službě u krále Ježíše, aby se přikázal k jeho dvoru a rád jemu slúžil a za krále jeho měl, věda, že se jemu dobře stane, setrvá-li na jeho službě. Protož z těch věcí pověděných muož známo býti, co jsú ta pano- vánie světská a co jest panovánie Kristovo, ješto usta- vuje v pravé dobrotě člověka k Bohu zde na světě a řiedie jeho u věcech duchovních i v tělesných i v svět- ských pravějie36) než řád králuov zemských. 59 b. 60 а. 105
toho lidu poběhlého od Krista, nevděčného jeho mno- hých milostí. I dopúští na ně Pán Buoh násilníkuov pokrytých, aby je drali mezi sebú, aby panovali nad nimi k jich zatracení. A někdy nižád/ných nedá, aby se sami spolu drali, ktož s koho muož býti, aby se ne- měli na koho zpodpierati, opustivše Pána Boha svého a spomocníka úfajících v se28). Protož všecko29), což- koli takového bezprávie trpí ten lid nemúdrý od těch mocí násilných, nespomuož jim k spasení, poněvadž jsú odvrhli kralování Kristovo nad sebú. Nebo jakož napřed povědieno jest, že30) jest v něm toliko život věčný dán lidem dobré vuole. Protož, nad kýmť on kraluje, tomuť muož prospěti k spasení dobrota i zlost31) králuov zemských. Nebo, budú-li dobří králi, mohú svú přiečinú dobrotivú pomocni býti ku pokoji čas- nému, jehož spravedliví dobře poživú32) ku prospěchu časnému. Pakli jsú zlí králové nebo jiné moci a protiví se dobrotě spravedlivých, strpie-li je pokorně, budú jim přiečina k velikému zaslúženie. Ale nad kýmť ne- kraluje král Ježíš ukřižovaný, tomuť nebude nic platno, byť pak33) svatý Petr nad ním kraloval obyčejem34) králuov zemských. Protož ani zlí, ani dobří páni zlým lidem neprospějie; vždyť35) po tom po všem musejie do pekla jíti. Protož nic na světě jiného nenie úžitečné člověku rozumnému, jediné to, aby byl na službě u krále Ježíše, aby se přikázal k jeho dvoru a rád jemu slúžil a za krále jeho měl, věda, že se jemu dobře stane, setrvá-li na jeho službě. Protož z těch věcí pověděných muož známo býti, co jsú ta pano- vánie světská a co jest panovánie Kristovo, ješto usta- vuje v pravé dobrotě člověka k Bohu zde na světě a řiedie jeho u věcech duchovních i v tělesných i v svět- ských pravějie36) než řád králuov zemských. 59 b. 60 а. 105
Strana 106
Kapitola třidcátá. 60 b. Ale žel) jsú nynie mnohé nesnáze2) a těžké pře o tu moc s panováním pohanským a mohúť ještě těžšic býti. A ty nesnáze z toho se rodí, že nynějšie křesťan- stvo oslepené jediné toliko své dobré podlé časných věcí v té moci skládá, ač i nemá toho úžitka skrze tu moc tak, jakož se domnievá. A ještě větčie přiečina a těžšie stojie v duchovním knězstvu a v mistřích, že tu moc (viery) držie jakožto vlastní věc viery z naj- vyzšie potřebnosti viery, a že by bez té moci pro- spěchové cierkve svaté nemohli státi. Protož podlé takového rozumu položili sú tu moc třetie stránku3) cierkve svaté a tak sú ji v se večtli4) jako vlastní věc viery z najvyzšie potřebnosti, aby se viera skrze ni řiedila a zachována v své pravdě byla. A poněvadž jie stojie prospěchové cierkve svaté, tehda ze třie stránek těch tato najpotřebnější jest, aby skrze ni viera silně stála. A dělé ty strany, čím která pro- spievá: Páni, aby bránili a bili a pálili [a] věsili, aby nižádný vieře nepřekážel; kněžie, aby se modlili; a sedláci, aby dělali a krmili tato dva Béle5) širokás) a přieliš nesytá7), ješto8) žéřeta a zžieráta všicku zemi. Jeden Bél široký a rozmnožený: páni světští; druhý Bél široký a rozmnožený: páni duchovní. Ta spolu Béle hltáta zemi a krev píta9) potu z třetie stránky, kteráž, potem se zalévajíci, plní rozkoši/ dvú Bélí. Protož z prvního založenie10) ti duchovní mistrové a kněží dále myslé, aby ti králové, kniežata a jiní páni rozmnožení byli dobří, k zákonu božiemu při- chýlení, jakož slušie na věrné křesťany, aby skrze věrné moci prospěšně šel řád božie a chvála božie, jakož od starodávna od starých svatých uveden jest; 106
Kapitola třidcátá. 60 b. Ale žel) jsú nynie mnohé nesnáze2) a těžké pře o tu moc s panováním pohanským a mohúť ještě těžšic býti. A ty nesnáze z toho se rodí, že nynějšie křesťan- stvo oslepené jediné toliko své dobré podlé časných věcí v té moci skládá, ač i nemá toho úžitka skrze tu moc tak, jakož se domnievá. A ještě větčie přiečina a těžšie stojie v duchovním knězstvu a v mistřích, že tu moc (viery) držie jakožto vlastní věc viery z naj- vyzšie potřebnosti viery, a že by bez té moci pro- spěchové cierkve svaté nemohli státi. Protož podlé takového rozumu položili sú tu moc třetie stránku3) cierkve svaté a tak sú ji v se večtli4) jako vlastní věc viery z najvyzšie potřebnosti, aby se viera skrze ni řiedila a zachována v své pravdě byla. A poněvadž jie stojie prospěchové cierkve svaté, tehda ze třie stránek těch tato najpotřebnější jest, aby skrze ni viera silně stála. A dělé ty strany, čím která pro- spievá: Páni, aby bránili a bili a pálili [a] věsili, aby nižádný vieře nepřekážel; kněžie, aby se modlili; a sedláci, aby dělali a krmili tato dva Béle5) širokás) a přieliš nesytá7), ješto8) žéřeta a zžieráta všicku zemi. Jeden Bél široký a rozmnožený: páni světští; druhý Bél široký a rozmnožený: páni duchovní. Ta spolu Béle hltáta zemi a krev píta9) potu z třetie stránky, kteráž, potem se zalévajíci, plní rozkoši/ dvú Bélí. Protož z prvního založenie10) ti duchovní mistrové a kněží dále myslé, aby ti králové, kniežata a jiní páni rozmnožení byli dobří, k zákonu božiemu při- chýlení, jakož slušie na věrné křesťany, aby skrze věrné moci prospěšně šel řád božie a chvála božie, jakož od starodávna od starých svatých uveden jest; 106
Strana 107
najprvé skrze Ducha svatého řád boží uveden jest a nynie skrze moc s panováním pohanským. Protož zdá se jim podlé toho založenie, že by najlepšie křesťan měl králem býti mezi křesťany, aby viera prospěch najvětčí skrze krále vzala. Tuto znamenaj pilně, ktož má rozum, coť ten myslí a v čemť brodiell). Protož, znamenajíce taková založení v lidech, stuojmež v ta- kové při podlé viery, a seznámel2), žeť nám viera ta- kových zámysluov nepotvrdí, a najviece toho základu držiece se, kterýž již prošel jest13) o králi Kristovi, že ten král Bohem opovědien jest anebo osvědčen cierkvi Kristově tiem svědectvím, že on bude kralovati v domě Jakobově na věky a bude zpravovati čeled Jakobovu. A tu nemuož jiného mluvenie býti o domu Jakobovu než toliko o zboru spravedlivých, jenž sú ovce Kristovy, kteréž jeho hlas slyšie. A tak on, králem se znaje, die: A ktož z pravdy jest, ten slyšie hlas muoj. A opět: Ovce mé slyšie hlas muoj. Protož kozluov smrdutých aneb křesťanuov poběhlých ne- muož zpravovati, poněvadž hlasu jeho neslyšie, ani jemu věřie. A protož svět nemuož jeho zprávy přijíti pro převýšenú14)/ dokonalost; nebo nemuož nikdiež tak úžitečně zpravován býti člověk v tom, což k Bohu slušie, i v tom, což k lidem slušie, i v tom, což k duši i k tělu slušie, jakožto muož zpraven býti skrze krále Ježíše. Protož zpráva královská nemá nižádné stránky k tomu podobné v svých zprávách, což má král Ježíš. A ty věci z viery muožem o něm vyznávati. Protož, jakožto prvél5) řečeno jest o dobrém křesťanu, kterýž z viery živ jest a následuje Krista v skutcích, a že podlé prvnie řeči mistruov měl by takový křesťan králem býti s panováním pohanským nad jeho ovcemi: ne- muož se podobně srovnati s jich řečmi v toml6), že Luk. I, 133]. Jan. XVIII, [371. Jan. X, [271. 61 а. 107
najprvé skrze Ducha svatého řád boží uveden jest a nynie skrze moc s panováním pohanským. Protož zdá se jim podlé toho založenie, že by najlepšie křesťan měl králem býti mezi křesťany, aby viera prospěch najvětčí skrze krále vzala. Tuto znamenaj pilně, ktož má rozum, coť ten myslí a v čemť brodiell). Protož, znamenajíce taková založení v lidech, stuojmež v ta- kové při podlé viery, a seznámel2), žeť nám viera ta- kových zámysluov nepotvrdí, a najviece toho základu držiece se, kterýž již prošel jest13) o králi Kristovi, že ten král Bohem opovědien jest anebo osvědčen cierkvi Kristově tiem svědectvím, že on bude kralovati v domě Jakobově na věky a bude zpravovati čeled Jakobovu. A tu nemuož jiného mluvenie býti o domu Jakobovu než toliko o zboru spravedlivých, jenž sú ovce Kristovy, kteréž jeho hlas slyšie. A tak on, králem se znaje, die: A ktož z pravdy jest, ten slyšie hlas muoj. A opět: Ovce mé slyšie hlas muoj. Protož kozluov smrdutých aneb křesťanuov poběhlých ne- muož zpravovati, poněvadž hlasu jeho neslyšie, ani jemu věřie. A protož svět nemuož jeho zprávy přijíti pro převýšenú14)/ dokonalost; nebo nemuož nikdiež tak úžitečně zpravován býti člověk v tom, což k Bohu slušie, i v tom, což k lidem slušie, i v tom, což k duši i k tělu slušie, jakožto muož zpraven býti skrze krále Ježíše. Protož zpráva královská nemá nižádné stránky k tomu podobné v svých zprávách, což má král Ježíš. A ty věci z viery muožem o něm vyznávati. Protož, jakožto prvél5) řečeno jest o dobrém křesťanu, kterýž z viery živ jest a následuje Krista v skutcích, a že podlé prvnie řeči mistruov měl by takový křesťan králem býti s panováním pohanským nad jeho ovcemi: ne- muož se podobně srovnati s jich řečmi v toml6), že Luk. I, 133]. Jan. XVIII, [371. Jan. X, [271. 61 а. 107
Strana 108
Efez. I, [22—23]. 61 b. jsú pominuvšel7) krále Ježíše s jeho plností, jenž jest hlava cierkve svaté, jiežto všeliká dostatečnost i zpráva pocházie od té hlavy jakožto vlastním údóm těla té hlavy. Ty věci mistři pominuvše, i18) myslé krále křesťana dobrého zjednati s panováním pohanským, aby skrze něho jednáni byli úžitkové a prospěchové cierkve svaté. To se hodie cierkvi římské, ješto na to moci královské hledá, aby jie hájil mečem a zahnal od nie protivné věci, nepřátely jejie silně bil, nebo ta cierkev nechce nic protivného trpěti, vždy chce zasel9) bíti a krev z lidí cediti. A k tomu prospěchu jest jí lepí20) král šibalský, člověk, ješto21) se jest opil tráveni- nami22) jejiemi; také pevnějie udeří pro ni nežli po- korný křesťan. Nebo křesťan dobrý nesměl23) by se s panováním pohanským uvázati v úřad královský k zpravováním a ku prospěchóm cierkve Kri/stovy, aby jie bránil mocí světskú od nepřátel, věda křesťan dobrý, že král Ježíš jinak chce mieti cierkev svú, aby ona svú krev prolévala pro jméno jeho. Protož pravý křesťan nesměl by tak odporných věcí proti Kristu činiti. Jedno24) proto, že by rozumu nemohl mieti k tomu. Druhé proto nesměl by toho učiniti, jakož25) toho učiniti nesmie, k čemuž moci nemá. Třetie proto by nesměl, jako by nesměl pro svědomie dělati toho, čiem by mnoho zlého uvedl a mnoho dobrého porazil nebo zkazil. Také proto by nesměl, jako by toho pro svědomí učiniti nesměl, čiem by velmi Boha potupiti měl. Protož slúha věrný Kristuo i kterak by mohl, hledě na krále pána svého, an právě26) kraluje nad svým lidem zvoleným, i chtěl by27) nad tiem lidem osobiti sobě královstvie s odpornými úřady i s zprávami tomu králi i lidu jeho? To lidsky mlu- viece podlé světa nesměl by opatrný takové věci uči- 108
Efez. I, [22—23]. 61 b. jsú pominuvšel7) krále Ježíše s jeho plností, jenž jest hlava cierkve svaté, jiežto všeliká dostatečnost i zpráva pocházie od té hlavy jakožto vlastním údóm těla té hlavy. Ty věci mistři pominuvše, i18) myslé krále křesťana dobrého zjednati s panováním pohanským, aby skrze něho jednáni byli úžitkové a prospěchové cierkve svaté. To se hodie cierkvi římské, ješto na to moci královské hledá, aby jie hájil mečem a zahnal od nie protivné věci, nepřátely jejie silně bil, nebo ta cierkev nechce nic protivného trpěti, vždy chce zasel9) bíti a krev z lidí cediti. A k tomu prospěchu jest jí lepí20) král šibalský, člověk, ješto21) se jest opil tráveni- nami22) jejiemi; také pevnějie udeří pro ni nežli po- korný křesťan. Nebo křesťan dobrý nesměl23) by se s panováním pohanským uvázati v úřad královský k zpravováním a ku prospěchóm cierkve Kri/stovy, aby jie bránil mocí světskú od nepřátel, věda křesťan dobrý, že král Ježíš jinak chce mieti cierkev svú, aby ona svú krev prolévala pro jméno jeho. Protož pravý křesťan nesměl by tak odporných věcí proti Kristu činiti. Jedno24) proto, že by rozumu nemohl mieti k tomu. Druhé proto nesměl by toho učiniti, jakož25) toho učiniti nesmie, k čemuž moci nemá. Třetie proto by nesměl, jako by nesměl pro svědomie dělati toho, čiem by mnoho zlého uvedl a mnoho dobrého porazil nebo zkazil. Také proto by nesměl, jako by toho pro svědomí učiniti nesměl, čiem by velmi Boha potupiti měl. Protož slúha věrný Kristuo i kterak by mohl, hledě na krále pána svého, an právě26) kraluje nad svým lidem zvoleným, i chtěl by27) nad tiem lidem osobiti sobě královstvie s odpornými úřady i s zprávami tomu králi i lidu jeho? To lidsky mlu- viece podlé světa nesměl by opatrný takové věci uči- 108
Strana 109
niti proti králi člověku; nebo o to války bývajie, když jeden pán druhému vieže se28) v lidi a chce nad nimi panovati. Ale tuto větčie hněv bývá, kdyby čeledín králuov29) pode lstí chtěl se uvázati v královstvie pána svého; nebo pro takový účinek Absolon zabit jest, že, pode lstí získav sobě lid židovský, i30) chtěl otce odtisknúti od královstvie a sám miesto něho kralo- vati chtěl. Protož ovšem viece31) pravý křesťan pro poctivost32) pána svého Krista Ježíše jemu na potupu nesměl by toho učiniti, aby s panováním pohanským chtěl kralovati nad jeho lidem, nad nímž on sám kra/- luje právě a dokonále jakožto pravý Buoh a pravý člověk, aby pak směle chtěl v ten lid kročiti s pano- váním pohanským, nad nímž on sám kraluje právě a dokonále. Protož chtieti králi zemskému33) kralovati nad takým lidem s panováním pohanským, s takú mrz- kostí, aby jemu lid naprznil tiem panováním, nebo úřadové pohanští odporní jsú zprávě Kristově a ne- hodie se k nim34) (k) zřiezení království Ježíšova: pro- tož člověk Ježíšuov, chtě se zpravovati právy pohan- skými, poškvrnil by se jimi. A protož nižádný z křesťa- nuov pravých pro ty věci pověděné nesměl by v ta- kovú odpornost Kristovi protivnú uplésti35) se. Než úředníci jeho duchovní potřebni jsú k zprávě du- chovnímu království, jakož jest prvé o nich řečeno bylo, že také jsú králové zprávce36) praví čtení37) Kristova, majiece zprávu převýšenú38) nad zprávu králuov pohanských, aby duchy rozumné lidské zpravo- vali, nic jiného jim nemluvíce než slova života krále jich Ježíše, aby je tomu králi v poslušenstvie uvedli a oznámili jim krále jich v jeho mnohých milostech, které jim jest ukázal mra za ně, a kterak jest dokonalý v těch věcech, kterýchž ten lid potřebuje od toho II. Sam. XV. 62 а. 109
niti proti králi člověku; nebo o to války bývajie, když jeden pán druhému vieže se28) v lidi a chce nad nimi panovati. Ale tuto větčie hněv bývá, kdyby čeledín králuov29) pode lstí chtěl se uvázati v královstvie pána svého; nebo pro takový účinek Absolon zabit jest, že, pode lstí získav sobě lid židovský, i30) chtěl otce odtisknúti od královstvie a sám miesto něho kralo- vati chtěl. Protož ovšem viece31) pravý křesťan pro poctivost32) pána svého Krista Ježíše jemu na potupu nesměl by toho učiniti, aby s panováním pohanským chtěl kralovati nad jeho lidem, nad nímž on sám kra/- luje právě a dokonále jakožto pravý Buoh a pravý člověk, aby pak směle chtěl v ten lid kročiti s pano- váním pohanským, nad nímž on sám kraluje právě a dokonále. Protož chtieti králi zemskému33) kralovati nad takým lidem s panováním pohanským, s takú mrz- kostí, aby jemu lid naprznil tiem panováním, nebo úřadové pohanští odporní jsú zprávě Kristově a ne- hodie se k nim34) (k) zřiezení království Ježíšova: pro- tož člověk Ježíšuov, chtě se zpravovati právy pohan- skými, poškvrnil by se jimi. A protož nižádný z křesťa- nuov pravých pro ty věci pověděné nesměl by v ta- kovú odpornost Kristovi protivnú uplésti35) se. Než úředníci jeho duchovní potřebni jsú k zprávě du- chovnímu království, jakož jest prvé o nich řečeno bylo, že také jsú králové zprávce36) praví čtení37) Kristova, majiece zprávu převýšenú38) nad zprávu králuov pohanských, aby duchy rozumné lidské zpravo- vali, nic jiného jim nemluvíce než slova života krále jich Ježíše, aby je tomu králi v poslušenstvie uvedli a oznámili jim krále jich v jeho mnohých milostech, které jim jest ukázal mra za ně, a kterak jest dokonalý v těch věcech, kterýchž ten lid potřebuje od toho II. Sam. XV. 62 а. 109
Strana 110
62 b. krále. A těmi zprávami majie těšiti ten lid, aby se rád přiedržel svého krále, aby milost měl k němu a naději plnú položil v něm jakožto v mocném králi, ješto39) muož všecko hojně učiniti, což ten lid žádá a potřebuje od něho, muož darovati a obrániti před každým jich a vysvoboditi je z rukú nepřá/tel jich, aby vlas i40) jeden nebyl sňat s hlavy jich bez vuole královy. Protož takových duchovních múdrých úřed- níkuov potřebuje král Ježíš k zřiezení královstvie svého; nebo úřadové pohanských králuo nepřieleží41) k zřiezení těch věcí. Protož co hýbá tělesnými a sle- pými kněžími a mistry, aby těch věcí potvrzovali a za vieru je v lid rozsívali, velebíce moc pohanskú k takým úžitkóm viery? Nic jiného, jediné to, že se s tělem rozkošným42) chovajie za tú mocí jako pod stínem, aby na ně nemohlo nic protivného přijíti pro tu moc, s níž sú se slili v jeden duch, praviece v ní úžitek cierkve svaté, dosáhše jich svému tělu v té moci. A druhé43) proto, že zprávu majie smiešenú k lidu; práva papežská a práva městská skydavše s věrú, i44) držie lid v cíl'éch45) tělesných podlé těch smiešení na tělesných obyčejích mrtvých, kterýchž sú jim natvořili z těch zákonuov smiešených. Protož pa- nujiece nad věrú i nad lidem tělesně, poskýtajie lidu viery v tom smiešení, jakož chtie, nebo ta smiešení nejistá jako vieru v nich tvrdí. A jestliže by kto jie nechtěl tak držeti, jakož jsú ji oni vhod světu při- pravili, aby naň mohli tisknúti mocí, spraviece46) ka- cieřství naň, že řáduov božiech nedrží a chválu božie tupí. Protož vědúce, že by ani lid tělesný k těm zprávám a břemenóm, kteréž jsú na ně uvázali, nestál (by), kdyby jich moci se nebál, 147) předkládají jim moc světskú veliké potřebnosti48) cierkvi svaté. Nebo ty 110
62 b. krále. A těmi zprávami majie těšiti ten lid, aby se rád přiedržel svého krále, aby milost měl k němu a naději plnú položil v něm jakožto v mocném králi, ješto39) muož všecko hojně učiniti, což ten lid žádá a potřebuje od něho, muož darovati a obrániti před každým jich a vysvoboditi je z rukú nepřá/tel jich, aby vlas i40) jeden nebyl sňat s hlavy jich bez vuole královy. Protož takových duchovních múdrých úřed- níkuov potřebuje král Ježíš k zřiezení královstvie svého; nebo úřadové pohanských králuo nepřieleží41) k zřiezení těch věcí. Protož co hýbá tělesnými a sle- pými kněžími a mistry, aby těch věcí potvrzovali a za vieru je v lid rozsívali, velebíce moc pohanskú k takým úžitkóm viery? Nic jiného, jediné to, že se s tělem rozkošným42) chovajie za tú mocí jako pod stínem, aby na ně nemohlo nic protivného přijíti pro tu moc, s níž sú se slili v jeden duch, praviece v ní úžitek cierkve svaté, dosáhše jich svému tělu v té moci. A druhé43) proto, že zprávu majie smiešenú k lidu; práva papežská a práva městská skydavše s věrú, i44) držie lid v cíl'éch45) tělesných podlé těch smiešení na tělesných obyčejích mrtvých, kterýchž sú jim natvořili z těch zákonuov smiešených. Protož pa- nujiece nad věrú i nad lidem tělesně, poskýtajie lidu viery v tom smiešení, jakož chtie, nebo ta smiešení nejistá jako vieru v nich tvrdí. A jestliže by kto jie nechtěl tak držeti, jakož jsú ji oni vhod světu při- pravili, aby naň mohli tisknúti mocí, spraviece46) ka- cieřství naň, že řáduov božiech nedrží a chválu božie tupí. Protož vědúce, že by ani lid tělesný k těm zprávám a břemenóm, kteréž jsú na ně uvázali, nestál (by), kdyby jich moci se nebál, 147) předkládají jim moc světskú veliké potřebnosti48) cierkvi svaté. Nebo ty 110
Strana 111
věci, kteréž oni tak jednajie na veliké oklamání svě/tu tomuto, majie za prospěch cierkve svaté, nebo sami i se všemi těmi řády a služebnostmi mohú skrze moc státi a k tomu, což za vieru ohlašují, mocí světskú puditi.49). Druhé50) proto pravý křesťan nesměl by se vázati v královstvie pána svého Ježíše, jelikožto s strany zprávy odporné51), kterú majie králové s panováním a s právy pohanskými, nebo ta zpráva jich ovšem aneb úplně jest odporna zprávě krále Ježíše Krista. Protož slúha věrný Kristuov, kterýž by z viery měl čeled krále Kristovu napomienati i ostřieci, aby se chovala toho, aby nepřijiemala zprávy odporné svému králi, ovšem52) sám takový nesměl by králem býti nad lidem pána svého s tú zprávú, ješto se jie53) pohané zpravujie, aby skrze moc pudil je tak živu býti, jakož sú živi pohané, zákony odporné majiece zákonu Krista krále Ježíše. 63 a. Kapitola třidcátá prvnie. To mistr Protiva široce oznamuje, děle zprávy měst- ské, jenž jsú zprávy králuov pohanských nebo svět- ských, od zprávy čtení Krista Ježíše, skrze něž on zpravuje své královstvie hodněl) k libosti božie a k spasení lidu jeho. A najprvé v tom se oznamuje odpornost zprávy králuov pohanských zprávě krále Ježíše, jenž jest čte- nie2) jeho, nebo3) Buoh jest ustavitel4) jejie i syn jeho jednorozený, jenž jest tu zprávu ustavil lidu svému zvláštnímu a jinú pohanskú zprávu zavrhl jest. Proti tomu zpráva pohanská má své uvedenie z zámysla5) aneb z domněnie slepých hřiešníkuov, jenž podlé múdrosti zemské mysléce zachovati se u pokoji a pro- 63 b. 111
věci, kteréž oni tak jednajie na veliké oklamání svě/tu tomuto, majie za prospěch cierkve svaté, nebo sami i se všemi těmi řády a služebnostmi mohú skrze moc státi a k tomu, což za vieru ohlašují, mocí světskú puditi.49). Druhé50) proto pravý křesťan nesměl by se vázati v královstvie pána svého Ježíše, jelikožto s strany zprávy odporné51), kterú majie králové s panováním a s právy pohanskými, nebo ta zpráva jich ovšem aneb úplně jest odporna zprávě krále Ježíše Krista. Protož slúha věrný Kristuov, kterýž by z viery měl čeled krále Kristovu napomienati i ostřieci, aby se chovala toho, aby nepřijiemala zprávy odporné svému králi, ovšem52) sám takový nesměl by králem býti nad lidem pána svého s tú zprávú, ješto se jie53) pohané zpravujie, aby skrze moc pudil je tak živu býti, jakož sú živi pohané, zákony odporné majiece zákonu Krista krále Ježíše. 63 a. Kapitola třidcátá prvnie. To mistr Protiva široce oznamuje, děle zprávy měst- ské, jenž jsú zprávy králuov pohanských nebo svět- ských, od zprávy čtení Krista Ježíše, skrze něž on zpravuje své královstvie hodněl) k libosti božie a k spasení lidu jeho. A najprvé v tom se oznamuje odpornost zprávy králuov pohanských zprávě krále Ježíše, jenž jest čte- nie2) jeho, nebo3) Buoh jest ustavitel4) jejie i syn jeho jednorozený, jenž jest tu zprávu ustavil lidu svému zvláštnímu a jinú pohanskú zprávu zavrhl jest. Proti tomu zpráva pohanská má své uvedenie z zámysla5) aneb z domněnie slepých hřiešníkuov, jenž podlé múdrosti zemské mysléce zachovati se u pokoji a pro- 63 b. 111
Strana 112
64 а. spěchu časných věcí, nalezli jsú6) zákony těm věcem posluhujícé, aby skrze moc mohli připuditi mnozstvie k zřiezenie pod ty zákony. Protož Buoh takový běh?) zavrhl jest jako nemocný8) aneb ovšem9) nespraved- livý jelikožto10) k zprávě toho lidu, kterýž sobě jest za zvláštní lid vyvolil a zákon svuoj převýšené1) spra- vedlnosti k zprávě tomu lidu ustavili2), aby, činiece 13) Ale onoho ten zákon, mohli se úplně Bohu slíbiti. zákona, ješto14) jest nalezen skrze smysl15) hřiešníkuov slepých, nechal jest pohanóm, aby se řídiece skrze něj zachováni byli při životě tělesném některak pracně, jako nemocný, ješto jedva leze, podpieraje se holí. Protož nad to zákon božie má býti veliké vážnosti, nebo Buoh jest ustavitel jeho s takým zámyslem16) který jest nalezl v radě své, s takú vážností, aby jinak nižádného člověka nepřijal, aby se jemu nižádný člo- věk nemohl slíbiti ani spasen býti jinak, jediné pod- nikna ten zákon a plně jej. A žel7) na tom zákonu má dosti každý člověk k svému spasenie i k časnému přebývaní na světě, nepleta se v jiné zákony. Aniž Buoh a Kristus, syn jeho, žádá co viece od člověka, jediné toho, aby ostal v tom, což jemu přikazuje. Protož Kristus, pravý Buoh a pravý člověk, v němžto všecka plnost a dokonalost přebývá, nic nežádá od člo- věka, jediné lásky a prostředkuov k ní. Ale že18) všecky ty prostředky zpravu je úplně a mocně zákon Kristuov. A protož, cožkoli Kristus žádá od člověka, to jest do- konalé a plné. Nebo, poněvadž Kristus jest mistr naj- lepšie a saudce najspravedlivějšie, cožkolivěk má či- niti, bývá zpraven najmocnějie zákonem Kristovým, nebo on najmistrnějie uměl jest naučiti člověka tomu, čiem by se Bohu slíbil ve všech věcech, kteréž má či- niti, a čiem by člověk sám sobě prospěl. Protož mlu- 112
64 а. spěchu časných věcí, nalezli jsú6) zákony těm věcem posluhujícé, aby skrze moc mohli připuditi mnozstvie k zřiezenie pod ty zákony. Protož Buoh takový běh?) zavrhl jest jako nemocný8) aneb ovšem9) nespraved- livý jelikožto10) k zprávě toho lidu, kterýž sobě jest za zvláštní lid vyvolil a zákon svuoj převýšené1) spra- vedlnosti k zprávě tomu lidu ustavili2), aby, činiece 13) Ale onoho ten zákon, mohli se úplně Bohu slíbiti. zákona, ješto14) jest nalezen skrze smysl15) hřiešníkuov slepých, nechal jest pohanóm, aby se řídiece skrze něj zachováni byli při životě tělesném některak pracně, jako nemocný, ješto jedva leze, podpieraje se holí. Protož nad to zákon božie má býti veliké vážnosti, nebo Buoh jest ustavitel jeho s takým zámyslem16) který jest nalezl v radě své, s takú vážností, aby jinak nižádného člověka nepřijal, aby se jemu nižádný člo- věk nemohl slíbiti ani spasen býti jinak, jediné pod- nikna ten zákon a plně jej. A žel7) na tom zákonu má dosti každý člověk k svému spasenie i k časnému přebývaní na světě, nepleta se v jiné zákony. Aniž Buoh a Kristus, syn jeho, žádá co viece od člověka, jediné toho, aby ostal v tom, což jemu přikazuje. Protož Kristus, pravý Buoh a pravý člověk, v němžto všecka plnost a dokonalost přebývá, nic nežádá od člo- věka, jediné lásky a prostředkuov k ní. Ale že18) všecky ty prostředky zpravu je úplně a mocně zákon Kristuov. A protož, cožkoli Kristus žádá od člověka, to jest do- konalé a plné. Nebo, poněvadž Kristus jest mistr naj- lepšie a saudce najspravedlivějšie, cožkolivěk má či- niti, bývá zpraven najmocnějie zákonem Kristovým, nebo on najmistrnějie uměl jest naučiti člověka tomu, čiem by se Bohu slíbil ve všech věcech, kteréž má či- niti, a čiem by člověk sám sobě prospěl. Protož mlu- 112
Strana 113
více o dokonalosti uměnie jeho mistrovstvie, žel9) ne- toliko bývá všemu naučen úplně, což má činiti, člo- věk, v jeho zákoně to nalezne, ale také i to, čím by odšel od pravé dobroty, to zví. Nebo nemuož nižádný hřiech učiněn býti, jediné tak, když žádáme těch věcí, kteréž jest Kristus potupil, anebo utiekáme těch věcí, kteréž jest on podstúpil. Nebo veškeren zajisté život jeho na zemi skrze člověka, kteréhož na zemi ráčil jest přijieti, kázeň neb naučenie mravuov byl jest. Poně- vadž tehda všecky věci, kteréž jest činil v skutku, a20) učil je v řeči, jakožto čtenie ukazuje, a každý hřiech, jehož jest zbraňoval, učil jest, kterak se jeho máme varovati: také každú pravdu, kteréž žádá, učil ji naplniti. A z toho rozum21) jest, že najmocnějie a naj- pilnějie učil jest v zákoně svém nespravedlnosti se va- rovati a ctnosti konati. Protož, poněvadž jiný zákon nemuož takéž22) ani viece učiniti, z toho zjevno jest, že nižádný zákon nemuož dokonalejšie býti, než jest zákon Kristuov. Protož křesťan věrný, znamenaje pev- nost utvrzenú a dokonalost/ zákona božieho, kterúž jest Buoh nalezl v radě své a přivázal tiem zákonem k sobě lid svuoj, aby se jinam nemohl hnúti pod ztra- cením milosti jeho, pravý křesťan nesměl by s pano- váním pohanským kralovati nad tiem lidem, nad nímž on sám kraluje, s tú zprávú, která jest nalezena od slepých hřiešníkuov, proto, aby v tom lidu neporušil zprávy samého Boha zprávú hřiešníkuov slepých, podlé niež pohané pracně život konajie. 64 b. Kapitola třidcátá druhá. Druhý rozdiel mezi zprávú zákona Kristova a mezi zprávú pohanskú. Die mistr Protiva o tom rozdielu Chelčického „Síť víry“. 8. 113
více o dokonalosti uměnie jeho mistrovstvie, žel9) ne- toliko bývá všemu naučen úplně, což má činiti, člo- věk, v jeho zákoně to nalezne, ale také i to, čím by odšel od pravé dobroty, to zví. Nebo nemuož nižádný hřiech učiněn býti, jediné tak, když žádáme těch věcí, kteréž jest Kristus potupil, anebo utiekáme těch věcí, kteréž jest on podstúpil. Nebo veškeren zajisté život jeho na zemi skrze člověka, kteréhož na zemi ráčil jest přijieti, kázeň neb naučenie mravuov byl jest. Poně- vadž tehda všecky věci, kteréž jest činil v skutku, a20) učil je v řeči, jakožto čtenie ukazuje, a každý hřiech, jehož jest zbraňoval, učil jest, kterak se jeho máme varovati: také každú pravdu, kteréž žádá, učil ji naplniti. A z toho rozum21) jest, že najmocnějie a naj- pilnějie učil jest v zákoně svém nespravedlnosti se va- rovati a ctnosti konati. Protož, poněvadž jiný zákon nemuož takéž22) ani viece učiniti, z toho zjevno jest, že nižádný zákon nemuož dokonalejšie býti, než jest zákon Kristuov. Protož křesťan věrný, znamenaje pev- nost utvrzenú a dokonalost/ zákona božieho, kterúž jest Buoh nalezl v radě své a přivázal tiem zákonem k sobě lid svuoj, aby se jinam nemohl hnúti pod ztra- cením milosti jeho, pravý křesťan nesměl by s pano- váním pohanským kralovati nad tiem lidem, nad nímž on sám kraluje, s tú zprávú, která jest nalezena od slepých hřiešníkuov, proto, aby v tom lidu neporušil zprávy samého Boha zprávú hřiešníkuov slepých, podlé niež pohané pracně život konajie. 64 b. Kapitola třidcátá druhá. Druhý rozdiel mezi zprávú zákona Kristova a mezi zprávú pohanskú. Die mistr Protiva o tom rozdielu Chelčického „Síť víry“. 8. 113
Strana 114
65 a. dvú zprávú1): Ale že2) právo městské aneb králuov pohanských jest právo z přiečiny hřiechu od lidí vy- myšlené k učinění spravedlivé věci obecnie s připu- zením skrze moc jelikožto3) k dobrým věcem těla a statku tělesného; ale právo čtenie4) svatého zpravuje člověka podlé duše ctnostně v dobrých věcech milosti a prospěchuov duchovních v zasluhování blahosla- venstvie. — Protož ta dvoje strana v rozdielu těch zpráv daleko sta5) od sebe. A že6) ta zpráva městská a královská, poněvadž stojie s připuzením7) k učinění spravedlnosti, k dobrým věcem těla a statku tělesného, tehda i pohané na té zprávě stojie podlé dobrých věcí těla a statku, nebo jediné ty věci milujie a za své dobré je majie. Takéž i křesťané poběhlí, v pohanství obrá- cení a najhoršie, zahnavše Boha od sebe i zá/kon jeho zavrhše, moci pohanské hledajie s jejími právy. Nebo, poněvadž jsú tělesní a podlé žádostí tělesných chodie jako pohané, hledajície rozkoší tělesných, svobody a pokoje na světě i zbohacení mnohého, a8) protivných věcí se kryjie a utiekají před nimi, kdež mohú a kterak- koli mohú, protož na to založenie moci světské žádají a hledají, nebo ta moc posluhuje jich žádostem, ač však tak, jakož a dokudž vuole božie dopustie k tomu prospěti v žádostech jeho skrze moc neb jinak. Ale jediné k tomu jest zřieti, že tělesný lid tak žádá moci a někdy jim přijde9) jich žádost, aby v tuku rozkoší ležali za10) mocí, pokoj a prospěch posluhujície roz- košem jich majíce, jakož žádajie, a pakli se přihodí protivenstvie a bezprávie na životě nebo na statku, aby se tomu bránili skrze moc královu bojem anebo jiným zlého odehnáním, pomstami, jakož práva uka- zujie; pakli domácie bezpráví sausedské přihodie se, to moci obžalujie a saudem se vadie o to a dobývajie 114
65 a. dvú zprávú1): Ale že2) právo městské aneb králuov pohanských jest právo z přiečiny hřiechu od lidí vy- myšlené k učinění spravedlivé věci obecnie s připu- zením skrze moc jelikožto3) k dobrým věcem těla a statku tělesného; ale právo čtenie4) svatého zpravuje člověka podlé duše ctnostně v dobrých věcech milosti a prospěchuov duchovních v zasluhování blahosla- venstvie. — Protož ta dvoje strana v rozdielu těch zpráv daleko sta5) od sebe. A že6) ta zpráva městská a královská, poněvadž stojie s připuzením7) k učinění spravedlnosti, k dobrým věcem těla a statku tělesného, tehda i pohané na té zprávě stojie podlé dobrých věcí těla a statku, nebo jediné ty věci milujie a za své dobré je majie. Takéž i křesťané poběhlí, v pohanství obrá- cení a najhoršie, zahnavše Boha od sebe i zá/kon jeho zavrhše, moci pohanské hledajie s jejími právy. Nebo, poněvadž jsú tělesní a podlé žádostí tělesných chodie jako pohané, hledajície rozkoší tělesných, svobody a pokoje na světě i zbohacení mnohého, a8) protivných věcí se kryjie a utiekají před nimi, kdež mohú a kterak- koli mohú, protož na to založenie moci světské žádají a hledají, nebo ta moc posluhuje jich žádostem, ač však tak, jakož a dokudž vuole božie dopustie k tomu prospěti v žádostech jeho skrze moc neb jinak. Ale jediné k tomu jest zřieti, že tělesný lid tak žádá moci a někdy jim přijde9) jich žádost, aby v tuku rozkoší ležali za10) mocí, pokoj a prospěch posluhujície roz- košem jich majíce, jakož žádajie, a pakli se přihodí protivenstvie a bezprávie na životě nebo na statku, aby se tomu bránili skrze moc královu bojem anebo jiným zlého odehnáním, pomstami, jakož práva uka- zujie; pakli domácie bezpráví sausedské přihodie se, to moci obžalujie a saudem se vadie o to a dobývajie 114
Strana 115
zase skrze moc podlé práv městských. A nad to jiných ctností neuvodí zpráva městská a královská na ty, kteříž jsú dobří toliko podlé zprávy královské, kromě této stránky, že jim zbraňujie bezpráví jiným činiti: zlodějstva, násilé, aby jedni na druhé nesahali, tepúce je neb jinak bezprávie činíce jedni druhým; nebo to již musí král sám pro se učiniti, aby jemu králov- ství nepadlo; když by jeden lid druhý zkazil, tak by jeho panstvie přestalo. Kromě takových hřiechuov jinéť všecky mohú/ přestupníci činiti, pro něž ani moc králova ani práva městská nasáhnú na člověka; všecko zlé muož činiti prol1) ně. Protož tu jest rozuml2) po- třebný, kdež se die, že právo městské jest k učinění pravdy na těch věcech, ješto prospějie toliko tělu, v jeho svobodě a statku jeho chráněci, aby nebyl odjat bezprávím. Protož křesťané poběhlí od Jezukrista i od jeho zákona pod těmi právy toliko mohú dobřie býti a potud chtie spravedlivi býti jako i pohané, pokudž jim mužie rathúzní odměřie. Ale s pravdú Ježíšovú nic nechtí mieti činiti, ani jie na sobě nositi, nebo prokyselela jest u nich nechutí protivnú; pravda Je- žíšova nic jiného nenie než bláznovstvie pyšných, od- pornost, pohoršenie, bolest a hanba. Ale o tom potřebno jest znamenati: čiem jest zpráva Kristova lepšie než ta zpráva těla pohanská? Tiem, že se člověk řiedí podlé duše v ctnostech skrze ni a uvodie takovú nevinnost na člověka, skrze niž muož se člověk Bohu líbiti a u věčnosti odplaty zaslúžiti. Nebo uměnie, kteréž tento skutek, to jest spasení duší, zpravuje a jej rozsuzuje, jest nad jiná uměnie naj- vlastnějšie a najdokonalejšie. A to jest uměnie čtenie Kristova, jenž muož od duše odlúčiti škodu a poškvrnu a muož ji zpuosobiti dokonále skrze dary milosti božie 65 b. 115
zase skrze moc podlé práv městských. A nad to jiných ctností neuvodí zpráva městská a královská na ty, kteříž jsú dobří toliko podlé zprávy královské, kromě této stránky, že jim zbraňujie bezpráví jiným činiti: zlodějstva, násilé, aby jedni na druhé nesahali, tepúce je neb jinak bezprávie činíce jedni druhým; nebo to již musí král sám pro se učiniti, aby jemu králov- ství nepadlo; když by jeden lid druhý zkazil, tak by jeho panstvie přestalo. Kromě takových hřiechuov jinéť všecky mohú/ přestupníci činiti, pro něž ani moc králova ani práva městská nasáhnú na člověka; všecko zlé muož činiti prol1) ně. Protož tu jest rozuml2) po- třebný, kdež se die, že právo městské jest k učinění pravdy na těch věcech, ješto prospějie toliko tělu, v jeho svobodě a statku jeho chráněci, aby nebyl odjat bezprávím. Protož křesťané poběhlí od Jezukrista i od jeho zákona pod těmi právy toliko mohú dobřie býti a potud chtie spravedlivi býti jako i pohané, pokudž jim mužie rathúzní odměřie. Ale s pravdú Ježíšovú nic nechtí mieti činiti, ani jie na sobě nositi, nebo prokyselela jest u nich nechutí protivnú; pravda Je- žíšova nic jiného nenie než bláznovstvie pyšných, od- pornost, pohoršenie, bolest a hanba. Ale o tom potřebno jest znamenati: čiem jest zpráva Kristova lepšie než ta zpráva těla pohanská? Tiem, že se člověk řiedí podlé duše v ctnostech skrze ni a uvodie takovú nevinnost na člověka, skrze niž muož se člověk Bohu líbiti a u věčnosti odplaty zaslúžiti. Nebo uměnie, kteréž tento skutek, to jest spasení duší, zpravuje a jej rozsuzuje, jest nad jiná uměnie naj- vlastnějšie a najdokonalejšie. A to jest uměnie čtenie Kristova, jenž muož od duše odlúčiti škodu a poškvrnu a muož ji zpuosobiti dokonále skrze dary milosti božie 65 b. 115
Strana 116
66 a. a tak ji uvésti v účastnost Boha, aby jeden duch spolu byla. Ale když duše přijde k umění podlé zprávy čte- nie, kterakť nazpětl3) stojie při škodách časných věcí proti oněm, ješto14) se právy a mocí pohanskú řiedí při svých škodách! Nebo takoví, majiece uměnie po- dlé čtenie, protož městské ostřiehanie zamietajie a všicku pečlivost na Buoh vzkládajie. Městské ostřie- hanie jest časných věcí, nedati se oklamati o ně; pakli budú oklamáni o ně, ale15) mocí v saudě zase jich do- bývajie. Protož ten, ktož uměnie podlé čtenie má, jenž tak neostřiehá věcí zemských, — ale16) radějie na nich škodu trpí, než by, jich městsky dobývaje, urazil duši tiem. Protož se přidává, aby takový všecku pečlivost u Buoh uvrhl, maje naději v něm, když ztratie bezprávím časné věci, že Buoh jeho opravíl7), opatřie a zživí jeho po těch škodách. Ta zpráva prostě duše ostřiehá, aby skrze škody zemských věcí neurazil duše své a škody na ni neuvedl takové, ješto18) převyšuje škody na zbožích všeho světa. Protož takový čistě anebo prostě nade všecky jiné věci Boha miluje, a časné věci jakožto po tom přieležie.19) Protož pro zemské zbožie pracně neusiluje, nebo jeho nenásleduje20), aniž jeho zase dobývá v saudech s svárem a s právem podlé práv městských; ale věda, že ne těmi právy aneb podlé těch práv městských jimi vládne, ale z lásky lúpež, když se jemu stane na těch věcech, radostně přijímá, neboť nedie, by bylo21) zbavenie; když lásku zacho- vává, strpí bezprávie, bude mieti za časnú škodu věčný zisk. Protož všecka kupectvie městská a jiná zisko- vánie zamietá, aby v nich nezašel v škodu duše. Protož tuto se prostě chýlí22) zpráva k zachování duše od úra/- zuov mnohých, pohrzejíce zemskými věcmi, strpěti na nich škody, aby pro ně v sváry nezašel a v jiná zaple- 66 b. 116
66 a. a tak ji uvésti v účastnost Boha, aby jeden duch spolu byla. Ale když duše přijde k umění podlé zprávy čte- nie, kterakť nazpětl3) stojie při škodách časných věcí proti oněm, ješto14) se právy a mocí pohanskú řiedí při svých škodách! Nebo takoví, majiece uměnie po- dlé čtenie, protož městské ostřiehanie zamietajie a všicku pečlivost na Buoh vzkládajie. Městské ostřie- hanie jest časných věcí, nedati se oklamati o ně; pakli budú oklamáni o ně, ale15) mocí v saudě zase jich do- bývajie. Protož ten, ktož uměnie podlé čtenie má, jenž tak neostřiehá věcí zemských, — ale16) radějie na nich škodu trpí, než by, jich městsky dobývaje, urazil duši tiem. Protož se přidává, aby takový všecku pečlivost u Buoh uvrhl, maje naději v něm, když ztratie bezprávím časné věci, že Buoh jeho opravíl7), opatřie a zživí jeho po těch škodách. Ta zpráva prostě duše ostřiehá, aby skrze škody zemských věcí neurazil duše své a škody na ni neuvedl takové, ješto18) převyšuje škody na zbožích všeho světa. Protož takový čistě anebo prostě nade všecky jiné věci Boha miluje, a časné věci jakožto po tom přieležie.19) Protož pro zemské zbožie pracně neusiluje, nebo jeho nenásleduje20), aniž jeho zase dobývá v saudech s svárem a s právem podlé práv městských; ale věda, že ne těmi právy aneb podlé těch práv městských jimi vládne, ale z lásky lúpež, když se jemu stane na těch věcech, radostně přijímá, neboť nedie, by bylo21) zbavenie; když lásku zacho- vává, strpí bezprávie, bude mieti za časnú škodu věčný zisk. Protož všecka kupectvie městská a jiná zisko- vánie zamietá, aby v nich nezašel v škodu duše. Protož tuto se prostě chýlí22) zpráva k zachování duše od úra/- zuov mnohých, pohrzejíce zemskými věcmi, strpěti na nich škody, aby pro ně v sváry nezašel a v jiná zaple- 66 b. 116
Strana 117
tenie osídl. Protož ta zpráva odporna jest zprávám městským a pohanským, nebo ctnosti ostřiehá na člo- věku, aby duše, v nevinnosti ostanúci, zachovávala milost božie. Kapitola třidcátá třetie. Ale ona zpráva jediné škody na těle a na statku ostřiehá nezřiezeně s hřiechem. A protož potom s ni- žádným ziskem neostaví člověka ta zpráva, když jeho skrze hřiech Boha zbaví. Protož tato zpráva podlé zákona Kristova proto lepší jest, nebol), čiem viece zpráva v stavu pádu bližší jest stavu nevinnosti, tiem lepšie a dokonalejšie. Ale zpráva ta podlé zákona Kristova byla by stavu nevinnosti podobnějšie než zpráva městská. A že2) se tuto dotýče stavu pádu a stavu nevinnosti, to jest, že jsú lidé poraženi pá- dem a že sú skrze ten padlý život vždy hotovi padati a od nevinnosti se vzdalovati. Protož v tom majie padúcí3) život, jímž se chýlé zlými žádostmi k roz- ličným zlostem4), k zemským věcem, aby je osáhli ne- zřiezeně, zle jich dobývali, zle požievali, po ztracení zle jich zase dobývali lakomú žádostí skrze boje, te- púce se, mstiece se jedni nad druhými, zabíjejíce se a v saudiech o ně svárem hanějíce se, lsti proti sobě vymýšlejíce, křivá svědectvie, přiesahy jedni proti dru- hým jednajíce. Ti i jiní hřiechové z prvního pádu člověčieho rostú. Protož padlý vždy padá a z/ jed- noho pádu ve mnohé požřenie klopoce5). Protož zpráva městská a králuov pohanských tomu pádu lidskému posluhuje a v pádu je rozmáhá a od nevinnosti je da- leko činie, nebo skrze zprávu městskú vždy koná svuoj pád, lakomie se, saudí, mstí, zlé za zlé činí, křivá 67 a. 117
tenie osídl. Protož ta zpráva odporna jest zprávám městským a pohanským, nebo ctnosti ostřiehá na člo- věku, aby duše, v nevinnosti ostanúci, zachovávala milost božie. Kapitola třidcátá třetie. Ale ona zpráva jediné škody na těle a na statku ostřiehá nezřiezeně s hřiechem. A protož potom s ni- žádným ziskem neostaví člověka ta zpráva, když jeho skrze hřiech Boha zbaví. Protož tato zpráva podlé zákona Kristova proto lepší jest, nebol), čiem viece zpráva v stavu pádu bližší jest stavu nevinnosti, tiem lepšie a dokonalejšie. Ale zpráva ta podlé zákona Kristova byla by stavu nevinnosti podobnějšie než zpráva městská. A že2) se tuto dotýče stavu pádu a stavu nevinnosti, to jest, že jsú lidé poraženi pá- dem a že sú skrze ten padlý život vždy hotovi padati a od nevinnosti se vzdalovati. Protož v tom majie padúcí3) život, jímž se chýlé zlými žádostmi k roz- ličným zlostem4), k zemským věcem, aby je osáhli ne- zřiezeně, zle jich dobývali, zle požievali, po ztracení zle jich zase dobývali lakomú žádostí skrze boje, te- púce se, mstiece se jedni nad druhými, zabíjejíce se a v saudiech o ně svárem hanějíce se, lsti proti sobě vymýšlejíce, křivá svědectvie, přiesahy jedni proti dru- hým jednajíce. Ti i jiní hřiechové z prvního pádu člověčieho rostú. Protož padlý vždy padá a z/ jed- noho pádu ve mnohé požřenie klopoce5). Protož zpráva městská a králuov pohanských tomu pádu lidskému posluhuje a v pádu je rozmáhá a od nevinnosti je da- leko činie, nebo skrze zprávu městskú vždy koná svuoj pád, lakomie se, saudí, mstí, zlé za zlé činí, křivá 67 a. 117
Strana 118
67 b. svědectvie, lsti, lži, přiesahy jednajíce, v nenávisti a v sváry padajíce, trpělivost ztracujíce. A kto by ta pa- dánie lidská početl6), kteřížto, nemohúce a nechtiece bezprávie trpěti na životě nebo na zbožie, podnikajie pod ta práva, ješto?) posluhujie jich padúciem žá- dostem, kteréžto majie k zemským věcem? Protož toto muožem vzieti netoliko o zprávě městské, že ona posluhuje8) padlosti lidské, aby skrze ni rostli v padá- ních mnohých, ale muožem to vzieti o každé zprávě, o každém zákonu, o každém naučenie, o každé radě, kterážto naučenie anebo rady oslabujie a měkčí pravú upřiemnost a trpělivost9) kříže Kristova, pod nimiž ta padlost lidská muož pokoj mieti a odpočinúti u vě- cech slabých, nejistých. A takými věcmi roste ta pad- lost a rozmáhá se, nebo, kdežkoli nic protivného ne- ruší té padlosti, tu pokoj má, a kdež pokoj má, tu roste, a čiem viece roste, tiem viece od nevinnosti se zda- luje. Protož založenielo) těchto věcí jest, že zpráva zá- kona Kristova lidem v stavu pádu najpotřebnějšie jest, nebo ta zpráva držie odpornost té padlosti lidské, a jakož daleko odpierá té padlosti v nich, tak se mohú mnoho přiblížiti k nevinnosti. A žell) ta padlost má v lidech kořen smrti, z kteréhožto kořene všecky smrte/dlné věci rostú; přichýlení k zlému, chtivost žá- dosti, líbosti ve zlém, nestydatost, oplzlost, vylití12) k zlosti, hněvové, svárové, nenávisti, pomsty, lakom- stvie, pýcha, vraždy, lotrovské poběhlosti, nevěry a všeliké převrácenie kořenem v té padlosti stojie. Pro- tož zpráva čtenie Kristova postavena jest proti té pad- losti i proti všem činóm, kteříž se rodie z té padlosti; ty všecky zpráva čtenie zapovídá a velí jich nenávi- děti, mrtviti a křižovati je a jim umřieti. A v tom 118
67 b. svědectvie, lsti, lži, přiesahy jednajíce, v nenávisti a v sváry padajíce, trpělivost ztracujíce. A kto by ta pa- dánie lidská početl6), kteřížto, nemohúce a nechtiece bezprávie trpěti na životě nebo na zbožie, podnikajie pod ta práva, ješto?) posluhujie jich padúciem žá- dostem, kteréžto majie k zemským věcem? Protož toto muožem vzieti netoliko o zprávě městské, že ona posluhuje8) padlosti lidské, aby skrze ni rostli v padá- ních mnohých, ale muožem to vzieti o každé zprávě, o každém zákonu, o každém naučenie, o každé radě, kterážto naučenie anebo rady oslabujie a měkčí pravú upřiemnost a trpělivost9) kříže Kristova, pod nimiž ta padlost lidská muož pokoj mieti a odpočinúti u vě- cech slabých, nejistých. A takými věcmi roste ta pad- lost a rozmáhá se, nebo, kdežkoli nic protivného ne- ruší té padlosti, tu pokoj má, a kdež pokoj má, tu roste, a čiem viece roste, tiem viece od nevinnosti se zda- luje. Protož založenielo) těchto věcí jest, že zpráva zá- kona Kristova lidem v stavu pádu najpotřebnějšie jest, nebo ta zpráva držie odpornost té padlosti lidské, a jakož daleko odpierá té padlosti v nich, tak se mohú mnoho přiblížiti k nevinnosti. A žell) ta padlost má v lidech kořen smrti, z kteréhožto kořene všecky smrte/dlné věci rostú; přichýlení k zlému, chtivost žá- dosti, líbosti ve zlém, nestydatost, oplzlost, vylití12) k zlosti, hněvové, svárové, nenávisti, pomsty, lakom- stvie, pýcha, vraždy, lotrovské poběhlosti, nevěry a všeliké převrácenie kořenem v té padlosti stojie. Pro- tož zpráva čtenie Kristova postavena jest proti té pad- losti i proti všem činóm, kteříž se rodie z té padlosti; ty všecky zpráva čtenie zapovídá a velí jich nenávi- děti, mrtviti a křižovati je a jim umřieti. A v tom 118
Strana 119
slovu všecka odpornost se zavierál3): To vědúce, že Řím. VI, 16). náš starý člověk spolu ukřižován jest až do smrti hřie- chuov. Protož ta zp r]áva jest smrt té padlosti a zdraví života pravého, nebo, když hyne moc té padlosti skrze zprávu čtenie, tehda novota a nevinnost života roste, ona nepravost padúciel4) ukřižovaná pod nú- zemi stojie v mukách, a život milosti roste a rozmáhá se. Protož ta zpráva prostě jest dobrá, ješto tak člo- věka polepšuje, aby se skrze ni Bohu líbil a blaho- slavenstvie skrze ni dojíti mohl. Protož přieliš jest pro- tivna ta zpráva zprávě městské a daleko od nie i od každé jiné zprávy, pod niež život padúcie muož státi na svých cestách. Kapitola třidcátá čtvrtá. Třetí zvláštnost, v niež se dělí odporně zpráva čte- nie1) od zprávy městské a od zprávy králuov pohan- ských, to jest v tom, že, což žádá pravého zpráva městská aneb královská, k tomu mocí pudí bezděky2) Protož slove moc světská při/puzujície, že ona pudí k té dobrotě, bez niež by svět nemohl státi v své ce- losti ani trvati. A to ona ještě muož učiniti, když chce tomu moc svrchní3) bozská, aby svět stál v své celosti. A4) když Buoh chce zetřieti ten svět na zemi pro jeho zlost5), všickni králové zemští6) toho nezastaví svú mocí. Protož oni jediné chrání světa u pokoji, dokudž se naň hněv božie nevylé7). A ta dobrota, kteráž skrze krále k úžitku světu muož jíti8), ta skrze připuzenie bezděčné9) děje se a protož nenie dokonalá k zaslúžení blahoslavenství. Protož proti tomu odpornú zprávu čtenie Kristova budeme znamenati, že on svrchovanu dobrotu chce mieti od svého lidu, nad nímž kraluje, 68 а. 119
slovu všecka odpornost se zavierál3): To vědúce, že Řím. VI, 16). náš starý člověk spolu ukřižován jest až do smrti hřie- chuov. Protož ta zp r]áva jest smrt té padlosti a zdraví života pravého, nebo, když hyne moc té padlosti skrze zprávu čtenie, tehda novota a nevinnost života roste, ona nepravost padúciel4) ukřižovaná pod nú- zemi stojie v mukách, a život milosti roste a rozmáhá se. Protož ta zpráva prostě jest dobrá, ješto tak člo- věka polepšuje, aby se skrze ni Bohu líbil a blaho- slavenstvie skrze ni dojíti mohl. Protož přieliš jest pro- tivna ta zpráva zprávě městské a daleko od nie i od každé jiné zprávy, pod niež život padúcie muož státi na svých cestách. Kapitola třidcátá čtvrtá. Třetí zvláštnost, v niež se dělí odporně zpráva čte- nie1) od zprávy městské a od zprávy králuov pohan- ských, to jest v tom, že, což žádá pravého zpráva městská aneb královská, k tomu mocí pudí bezděky2) Protož slove moc světská při/puzujície, že ona pudí k té dobrotě, bez niež by svět nemohl státi v své ce- losti ani trvati. A to ona ještě muož učiniti, když chce tomu moc svrchní3) bozská, aby svět stál v své celosti. A4) když Buoh chce zetřieti ten svět na zemi pro jeho zlost5), všickni králové zemští6) toho nezastaví svú mocí. Protož oni jediné chrání světa u pokoji, dokudž se naň hněv božie nevylé7). A ta dobrota, kteráž skrze krále k úžitku světu muož jíti8), ta skrze připuzenie bezděčné9) děje se a protož nenie dokonalá k zaslúžení blahoslavenství. Protož proti tomu odpornú zprávu čtenie Kristova budeme znamenati, že on svrchovanu dobrotu chce mieti od svého lidu, nad nímž kraluje, 68 а. 119
Strana 120
Mat. XVI, [24]. Luk. IX, [23]. 68 b. I. Mojž. IV, [7]. a tu dobrotu aby každý z milosti a z dobré vuole činil, a nechce k ní nižádného bezděky puditi. Protož všem, ktož chtie u jeho dvoru slúžiti, podal1o) jest té služby na vuoli každému řka: Ač11) kto chce po mněl2) při- jíti, zapřiž sám sebe a vezmi svuoj kříž, podiž po mně, maje v tom svobodnú vuoli, chce-li to učiniti; jáť tebe puditi nebudu. A nechce-liť tvá vuole tělesná a odpierá tomu, sám ji k tomu připuď, zapři sám sebe, odejmi se sám té vuoli, následuj rozumu, drž se Boha skrze milost a naplň jeho vuoli dobrú, odejma se své vuoli zlé pro milovánie Pána Boha svého. Protož u každého na dobré vuoli stojiel3) bez připuzenie ku pravé dob- rotě, aby ta sama od sebe připudila vuoli zlú, aby neměla moci odvésti vuole rozumné od následovánie Pána Ježíše. Protož nemuož jíti po Pánu Ježíšovi ni- žádný, leči4) chce sám z milosti15) a z do/bré vuole. Pakli v sobě má odpornost, sám ji kaz a protiv se jie. A nebude-li sám v sobě té odpornosti kaziti a nepo- sadie jí na chvostě16), kto jiný mohl by ji zkaziti? Protož sám, chce-li moci své požievati17) nad vuolí zlú tělesnú, muož ji podrobiti pravděl8), nebo die Pán Buoh: Pod tebú bude žádost tvá a ty nad nie pano- vati budeš. Jinak jie nižádný nepřipudie k tomu aniž muože, čemuži9) ona nechce, leč sám nad nie pano- vati budeš; nižádná moc jie k tomu nepřipudí, aby se zlosti pustila, k níž jest líbostí a obyčejem přivázána, nepustí-li jie sama od sebe. Život muož moc odjíti20), ale vuole přenésti v jiné21) nemuož. Protož ani Buoh chce22) puditi bezděky k své dobrotě, nebo u něho nenie ta dobrota vzácna, kteráž by mušením připuzena byla. Nebo ta dobrota, kteréž on chce, ne- muož nižádný dobrý býti23), leč ji z dobré a z svobodné vuole chce učiniti, aby svobodná súci, z té svobody 120
Mat. XVI, [24]. Luk. IX, [23]. 68 b. I. Mojž. IV, [7]. a tu dobrotu aby každý z milosti a z dobré vuole činil, a nechce k ní nižádného bezděky puditi. Protož všem, ktož chtie u jeho dvoru slúžiti, podal1o) jest té služby na vuoli každému řka: Ač11) kto chce po mněl2) při- jíti, zapřiž sám sebe a vezmi svuoj kříž, podiž po mně, maje v tom svobodnú vuoli, chce-li to učiniti; jáť tebe puditi nebudu. A nechce-liť tvá vuole tělesná a odpierá tomu, sám ji k tomu připuď, zapři sám sebe, odejmi se sám té vuoli, následuj rozumu, drž se Boha skrze milost a naplň jeho vuoli dobrú, odejma se své vuoli zlé pro milovánie Pána Boha svého. Protož u každého na dobré vuoli stojiel3) bez připuzenie ku pravé dob- rotě, aby ta sama od sebe připudila vuoli zlú, aby neměla moci odvésti vuole rozumné od následovánie Pána Ježíše. Protož nemuož jíti po Pánu Ježíšovi ni- žádný, leči4) chce sám z milosti15) a z do/bré vuole. Pakli v sobě má odpornost, sám ji kaz a protiv se jie. A nebude-li sám v sobě té odpornosti kaziti a nepo- sadie jí na chvostě16), kto jiný mohl by ji zkaziti? Protož sám, chce-li moci své požievati17) nad vuolí zlú tělesnú, muož ji podrobiti pravděl8), nebo die Pán Buoh: Pod tebú bude žádost tvá a ty nad nie pano- vati budeš. Jinak jie nižádný nepřipudie k tomu aniž muože, čemuži9) ona nechce, leč sám nad nie pano- vati budeš; nižádná moc jie k tomu nepřipudí, aby se zlosti pustila, k níž jest líbostí a obyčejem přivázána, nepustí-li jie sama od sebe. Život muož moc odjíti20), ale vuole přenésti v jiné21) nemuož. Protož ani Buoh chce22) puditi bezděky k své dobrotě, nebo u něho nenie ta dobrota vzácna, kteráž by mušením připuzena byla. Nebo ta dobrota, kteréž on chce, ne- muož nižádný dobrý býti23), leč ji z dobré a z svobodné vuole chce učiniti, aby svobodná súci, z té svobody 120
Strana 121
zvolila sobě pravé a najlepšie dobré aneb najhoršie zlé. To obé před člověkem stojie. K najlepšímu dobrému Pán Ježíš volá a oznamuje, a k najhoršiemu zlému dábel a svět volá. Protož zvol radost anebo peklo; máš volenie v své ruce k obému. A protož z těchto řečí porozumíme, kterak zpráva Kristova jde k dobrotě dokonalé, kterážto ne všem obecně se přihodie24) aniž jie všickni povol'é. Protož na onom ohlášenie anjelském zpráva Kristova zuo- stane, kdežto v den narozenie jeho provolána jest: Po- koj všem na zemi skrze Jezukrista, jenž jsú dobré vuole, ješto25) z milosti poddadie/ své vuole Kristově vuoli a jeho pravdě, tak dobrú vuoli majíce, aby vše- liké dobré a libé tělu, kteréž s hřiechem jest, vypustili z vuole a zvolili mieti líbost a utěšenie v samé dob- rotě bozské a v Kristu Ježíši ukřižovaném. Těmť takovým provolán jest pokoj na zemi skrze něho, nic26) jiným. A toť se jediné stane ovcem jeho, kteřiež radostně hlas jeho slyšie a následují jeho a zde na světě jediné v tom hlasu pastvu nalézajie, a jinde všudy jed smrte- dlný vidie, v němžto svět mře, jím se napájeje ve všech cestách svých. Ale ovce jeho hlas jeho slyšie a násle- dujie jeho, a on jim dává život věčný, a nižádný jich nevydře z rukú jeho; hlas jeho slyšie a pastvu v něm nalézajie vší chutnosti, všech ctností a následujie jeho v času zámutkuov a radují se, jdúce od tváři rady, z toho, že jsú hodni jmieni trpěti pro jméno jeho po- haněnie, potupenie. Protož toť jest pokolenie těch, kte- říž dobrú vuoli majie, za malú věc majíce mnoho zlého podstúpiti pro jméno Ježíšovo, nebo dobrú vuolí a milostí pravú přivázáni jsú k Ježíšovi, vědúce, že jediné v něm odpočinú a v něm život věčný obdržie. Protož i onoť Písmo nám toho rozumu27) potvrdie, Luk. II, [14]. 69 a. Jan X [3—4]. Skut. V, [41]. Sirach III, [1]. 121
zvolila sobě pravé a najlepšie dobré aneb najhoršie zlé. To obé před člověkem stojie. K najlepšímu dobrému Pán Ježíš volá a oznamuje, a k najhoršiemu zlému dábel a svět volá. Protož zvol radost anebo peklo; máš volenie v své ruce k obému. A protož z těchto řečí porozumíme, kterak zpráva Kristova jde k dobrotě dokonalé, kterážto ne všem obecně se přihodie24) aniž jie všickni povol'é. Protož na onom ohlášenie anjelském zpráva Kristova zuo- stane, kdežto v den narozenie jeho provolána jest: Po- koj všem na zemi skrze Jezukrista, jenž jsú dobré vuole, ješto25) z milosti poddadie/ své vuole Kristově vuoli a jeho pravdě, tak dobrú vuoli majíce, aby vše- liké dobré a libé tělu, kteréž s hřiechem jest, vypustili z vuole a zvolili mieti líbost a utěšenie v samé dob- rotě bozské a v Kristu Ježíši ukřižovaném. Těmť takovým provolán jest pokoj na zemi skrze něho, nic26) jiným. A toť se jediné stane ovcem jeho, kteřiež radostně hlas jeho slyšie a následují jeho a zde na světě jediné v tom hlasu pastvu nalézajie, a jinde všudy jed smrte- dlný vidie, v němžto svět mře, jím se napájeje ve všech cestách svých. Ale ovce jeho hlas jeho slyšie a násle- dujie jeho, a on jim dává život věčný, a nižádný jich nevydře z rukú jeho; hlas jeho slyšie a pastvu v něm nalézajie vší chutnosti, všech ctností a následujie jeho v času zámutkuov a radují se, jdúce od tváři rady, z toho, že jsú hodni jmieni trpěti pro jméno jeho po- haněnie, potupenie. Protož toť jest pokolenie těch, kte- říž dobrú vuoli majie, za malú věc majíce mnoho zlého podstúpiti pro jméno Ježíšovo, nebo dobrú vuolí a milostí pravú přivázáni jsú k Ježíšovi, vědúce, že jediné v něm odpočinú a v něm život věčný obdržie. Protož i onoť Písmo nám toho rozumu27) potvrdie, Luk. II, [14]. 69 a. Jan X [3—4]. Skut. V, [41]. Sirach III, [1]. 121
Strana 122
ješto die: Synové múdrosti zbor spravedlivých jest, a jich národ28) poslušenstvie a milování, aby známi po svém rodu byli. To jest sláva jich, jich rodu poslu- šenstvie pravé přikázanie Kristových a milovánie pra- Kol. I, [20]. vého. Toť jsú synové té múdrosti vtělené a jsú zbor těch 69 b. spravedlivých, které jest on sprave/dlivy učinil v krvi své. Moudr. III, Opět ona řeč přieleží tomu29), ješto30) die Písmo: Ktož [91. úfají v Pána Boha, srozumějí pravdě, a věrní v milo- vánie přivolí jemu to, což chce král Ježíš. Kto jest, aby to učinil? Ten, ktož jest věrný v milování, muož při- voliti úmyslóm jeho; a ktož nenie takový, nechť jeho31) rychtář připraví32) k tomu kladú33), ať přivolí Ježíšovi... Protož z těchto řečí muožem poznati rozdiel zprávy městské a králuo pohanských, že jináč jich zpráva prokysala jako šťáva, jenž34) by neměli nižádné moci v poddaných, kdyby jich mocí nepřipudili k tomu, což chtí. Ale zpráva Ježíše, krále nebeského, na těch ostává, ješto35) z milosti přivolé jeho pravdě nesmrtedlné a vděč- ně rádi přivol'é jemu. A to jest pravá ctnost, ješto ji36) Buoh vzácně přijímá od lidí, z milosti přivoliti jemu [a pravdě jeho. Protož věrný křesťan, slúha Kristuov, s strany37) té zprávy dokonalé nesměl by38) tu králem býti s panováním pohanským, správy odpornými právu Ježí- šovu, aby v sluhách jeho nezarmútil utěšení vinného kvasu pomyjemi smrdutými. Tak veliký jest rozdiel mezi úřady pohanskými a městskými a mezi těmi úřady, jimiž se řiedí královstvie Ježíšovo podlé zprávy čtenie jeho. Kapitola třidcátá pátá. Ctvrté1) se praví, že křesťan dobrý, slúha Kristuov, nesměl by2) se v to vázati, aby králem byl v tom lidu, nad nímž sám Kristus kraluje, s panováním pohanským, 122
ješto die: Synové múdrosti zbor spravedlivých jest, a jich národ28) poslušenstvie a milování, aby známi po svém rodu byli. To jest sláva jich, jich rodu poslu- šenstvie pravé přikázanie Kristových a milovánie pra- Kol. I, [20]. vého. Toť jsú synové té múdrosti vtělené a jsú zbor těch 69 b. spravedlivých, které jest on sprave/dlivy učinil v krvi své. Moudr. III, Opět ona řeč přieleží tomu29), ješto30) die Písmo: Ktož [91. úfají v Pána Boha, srozumějí pravdě, a věrní v milo- vánie přivolí jemu to, což chce král Ježíš. Kto jest, aby to učinil? Ten, ktož jest věrný v milování, muož při- voliti úmyslóm jeho; a ktož nenie takový, nechť jeho31) rychtář připraví32) k tomu kladú33), ať přivolí Ježíšovi... Protož z těchto řečí muožem poznati rozdiel zprávy městské a králuo pohanských, že jináč jich zpráva prokysala jako šťáva, jenž34) by neměli nižádné moci v poddaných, kdyby jich mocí nepřipudili k tomu, což chtí. Ale zpráva Ježíše, krále nebeského, na těch ostává, ješto35) z milosti přivolé jeho pravdě nesmrtedlné a vděč- ně rádi přivol'é jemu. A to jest pravá ctnost, ješto ji36) Buoh vzácně přijímá od lidí, z milosti přivoliti jemu [a pravdě jeho. Protož věrný křesťan, slúha Kristuov, s strany37) té zprávy dokonalé nesměl by38) tu králem býti s panováním pohanským, správy odpornými právu Ježí- šovu, aby v sluhách jeho nezarmútil utěšení vinného kvasu pomyjemi smrdutými. Tak veliký jest rozdiel mezi úřady pohanskými a městskými a mezi těmi úřady, jimiž se řiedí královstvie Ježíšovo podlé zprávy čtenie jeho. Kapitola třidcátá pátá. Ctvrté1) se praví, že křesťan dobrý, slúha Kristuov, nesměl by2) se v to vázati, aby králem byl v tom lidu, nad nímž sám Kristus kraluje, s panováním pohanským, 122
Strana 123
chtě povýšen a zveleben býti/ mezi nimi; toho by neučinil jelikožto s strany3) zřiezení toho lidu, nebo v tom lidu, v němž on sám kraluje, jest převýšené4) zřiezenie nad jiné lidi. Ač mnohým obyčejem5) to zřie- zenie jiné lidi převyšuje, však zvláště v rovnosti usta- veni6) jsú, aby se jedni nad druhé nepovyšovali nižád- ným nadutím pýchy, aniž také mezi se uvodili úřa- duov s panováním pohanským ku pohrzení a k ob- tiežení mnohých. Protož dobrý křesťan, jsa jeden z nich, nesměl by pomysliti na jiné než na to, aby se všemi rovnost držal bratrskú, nemaje nižádného skutku, s nímž by pravú rovnost bratrskú držal s kaž- dým, jediné aby každého z nich miloval jako sám se, a netoliko tak, ale aby se ctí předcházeli a jeden dru- hého za duostojnějšieho sebe aby měl. A ty věci mysle, kterak by směl povýšiti sebe úřadem královým nad ty, kteréž za hodnější má, než sám jest? Spieše by dobrý křesťan hodnějším sebe chtěl slúžiti nežli nad nimi panovati. A opět mezi dobrými křesťany toto přiká- zanie stojí: Jeden druhého břiemě neste, a tak naplníte zákon Kristuov. A poněvadž dobrý křesťan, to přiká- zanie drže, měl by břímě bratrské nésti, jich těžkosti s nimi děle, i kterak by jim sám chtěl břemenem býti, uvale na ně úřad s právem králuo pohanských? A že ten úřad jest břiemě těžké s právem králuov pohan- ských i židovských, toto se oznamuje na Šalomúnovi. Kterýžto když jest umřel a syn jeho měl po něm kra- lovati, přistúpil jest lid židovský předeň prosíce, aby jim byl milostiv a umenšil přikazování a břemen těž- kých, kteráž jest otec tvuoj na nás vzložil. A on, po- radiv se s blázny, jakýmž jest sám byl, odpověděl jest lidu tvrdě řka, že muoj prst bude vám těžšie nežli hřbet otce mého/, mieně ještě viece břemen na ně Mat. XXII, [39]. Fil. II, [3]. Gal. VI, [2]. 1. Král. XII. 70 a. 70 b. 123
chtě povýšen a zveleben býti/ mezi nimi; toho by neučinil jelikožto s strany3) zřiezení toho lidu, nebo v tom lidu, v němž on sám kraluje, jest převýšené4) zřiezenie nad jiné lidi. Ač mnohým obyčejem5) to zřie- zenie jiné lidi převyšuje, však zvláště v rovnosti usta- veni6) jsú, aby se jedni nad druhé nepovyšovali nižád- ným nadutím pýchy, aniž také mezi se uvodili úřa- duov s panováním pohanským ku pohrzení a k ob- tiežení mnohých. Protož dobrý křesťan, jsa jeden z nich, nesměl by pomysliti na jiné než na to, aby se všemi rovnost držal bratrskú, nemaje nižádného skutku, s nímž by pravú rovnost bratrskú držal s kaž- dým, jediné aby každého z nich miloval jako sám se, a netoliko tak, ale aby se ctí předcházeli a jeden dru- hého za duostojnějšieho sebe aby měl. A ty věci mysle, kterak by směl povýšiti sebe úřadem královým nad ty, kteréž za hodnější má, než sám jest? Spieše by dobrý křesťan hodnějším sebe chtěl slúžiti nežli nad nimi panovati. A opět mezi dobrými křesťany toto přiká- zanie stojí: Jeden druhého břiemě neste, a tak naplníte zákon Kristuov. A poněvadž dobrý křesťan, to přiká- zanie drže, měl by břímě bratrské nésti, jich těžkosti s nimi děle, i kterak by jim sám chtěl břemenem býti, uvale na ně úřad s právem králuo pohanských? A že ten úřad jest břiemě těžké s právem králuov pohan- ských i židovských, toto se oznamuje na Šalomúnovi. Kterýžto když jest umřel a syn jeho měl po něm kra- lovati, přistúpil jest lid židovský předeň prosíce, aby jim byl milostiv a umenšil přikazování a břemen těž- kých, kteráž jest otec tvuoj na nás vzložil. A on, po- radiv se s blázny, jakýmž jest sám byl, odpověděl jest lidu tvrdě řka, že muoj prst bude vám těžšie nežli hřbet otce mého/, mieně ještě viece břemen na ně Mat. XXII, [39]. Fil. II, [3]. Gal. VI, [2]. 1. Král. XII. 70 a. 70 b. 123
Strana 124
Luk. XXII, [25—26]. 71 a. uvaliti nežli otec jeho. A pro tu odpověd bláznivú deset pokolení odstúpilo od něho, a on v jediném pokolení králem ostal. Protož z toho známo?) jest, že i najmúd- řejší Salomún s tiem úřadem břemena těžká na lid uvalil jest. A protož křesťan dobrý, maje břiemě bratr- ské nésti, nesměl by sám na ně břemene8) králuov po- hanských uvaliti. A netoliko podlé těchto řečí, kteréž jsú povědieny, nesměl by toho učiniti, ale viece9) po- dlé zjevné zápovědi Kristovy. Když se jest byl stal svár mezi učedlníky o tom, kto by z nich větčie byl, vece jim Ježíš: Viete-li, že králové pohanští panují nad nimi, a kteříž moc majie, úředníci slovú? Ale vy ne tak; ale, ktož větší jest mezi vámi, buď jako menší, a kto předchuodcelo), bud jako slúha. Tu zjevno jest, že, vida Pán Ježíš, ano učedlníci jeho vadí se o po- výšení anebo o velikost, kto z nich nad jiné měl by povýšen býti, řekl jim: Viete-li to, že tak králové po- hanštie panujie nad mnozstvíml1), povýšení, cti a zbohacenie v světě hledajíce? Protož žádajie kralo- vati, nebo pohané to za dobré majie zde v světě, aby cti a chvály hledali a zbožiel2) velikého, aby v roz- košech byli a silně aby panovali. A protož Pán Ježíš zapovídá to učedlníkóm, to panovánie pohanské s jich úřady, s právy i s jich pýchú a s ukrutnojstí, skrze niž pudí poddané své, k čemuž oni zamyslé. Kteréžto věci nepříslušejí na učedlníky Kristovy, aby se v takové panov[ální pohanské pletli. Jednol3) proto, že on jest králem nad nimi hodnějí nežli pohané, kralujíce nad pohany. Druhé14) proto, poněvadž král Ježíš tak jest zřiedil čeled svého království, aby pokorně a srovnaně, jako sluší na bratřie, spolu se milovali, nepovyšujíce se jedni nad druhé pýchú, cti a chvály hledajíce a úřaduov pohanských k svému zvelebení v světě. Třetie proto, 124
Luk. XXII, [25—26]. 71 a. uvaliti nežli otec jeho. A pro tu odpověd bláznivú deset pokolení odstúpilo od něho, a on v jediném pokolení králem ostal. Protož z toho známo?) jest, že i najmúd- řejší Salomún s tiem úřadem břemena těžká na lid uvalil jest. A protož křesťan dobrý, maje břiemě bratr- ské nésti, nesměl by sám na ně břemene8) králuov po- hanských uvaliti. A netoliko podlé těchto řečí, kteréž jsú povědieny, nesměl by toho učiniti, ale viece9) po- dlé zjevné zápovědi Kristovy. Když se jest byl stal svár mezi učedlníky o tom, kto by z nich větčie byl, vece jim Ježíš: Viete-li, že králové pohanští panují nad nimi, a kteříž moc majie, úředníci slovú? Ale vy ne tak; ale, ktož větší jest mezi vámi, buď jako menší, a kto předchuodcelo), bud jako slúha. Tu zjevno jest, že, vida Pán Ježíš, ano učedlníci jeho vadí se o po- výšení anebo o velikost, kto z nich nad jiné měl by povýšen býti, řekl jim: Viete-li to, že tak králové po- hanštie panujie nad mnozstvíml1), povýšení, cti a zbohacenie v světě hledajíce? Protož žádajie kralo- vati, nebo pohané to za dobré majie zde v světě, aby cti a chvály hledali a zbožiel2) velikého, aby v roz- košech byli a silně aby panovali. A protož Pán Ježíš zapovídá to učedlníkóm, to panovánie pohanské s jich úřady, s právy i s jich pýchú a s ukrutnojstí, skrze niž pudí poddané své, k čemuž oni zamyslé. Kteréžto věci nepříslušejí na učedlníky Kristovy, aby se v takové panov[ální pohanské pletli. Jednol3) proto, že on jest králem nad nimi hodnějí nežli pohané, kralujíce nad pohany. Druhé14) proto, poněvadž král Ježíš tak jest zřiedil čeled svého království, aby pokorně a srovnaně, jako sluší na bratřie, spolu se milovali, nepovyšujíce se jedni nad druhé pýchú, cti a chvály hledajíce a úřaduov pohanských k svému zvelebení v světě. Třetie proto, 124
Strana 125
aby se nepletli v panovánie pohanské, aby pohanóm rovni nebyli; nebo, s kýmž rovnost kto v skutciech a v úmyslech drží, s těmi jho nosie a těm roven jest a v též věci jest všel, jako i ten, jemuž se rovná. Protož křesťané dávno poběhlí od Krista i od jeho zákona, hledajíce se uvésti v pýchu všemi cestami, kterýmiž by mohli se v ni uvaliti, podobni jsú dáblom pyšným i pohanóm, jenž15) najviece pohané po dáblech lezú v pýchu, chtiece zvelebeni býti v světě. Protož kře- sťané již přieliš stuchlí, v nichž téměř nižádné vláhy Kristovy nenie číti, již ti nad pohany dále jsú utonuli v pýše, jediné o to stojie jeden mimol6) druhého, aby se nadýmali pýchú a výšili se nad jiné. Protož na to myslé ti lidé zpohanilí, kde by kto kterého úřadu po- hanského mohl dosíci, aby tiem zvelebenie v světě do- sáhl. Protož takový lid ďáblóm i pohanóm roven jest pýchú i jinými bludy. Protož Pán Ježíš, vida učedl- níky své, ani se vadie o povýšenie a chtí seděti na pra- vici/ a na levici podlé krále a kniežaty najvyzšími býti u něho, řekl jest jim: Viete-li, že králové pohanští tak činie? A vy chcete jim rovni býti v tom? Ne- viete, co prosíte, ani toho, oč stojíte. Protož jim zapo- viedaje die: Ale vy ne tak. Ale takové panovánie po- hanské neslušie na čeled Ježíšovu, ješto má v rovnosti bratrského milovánie státi a ješto má nad sebú krále Ježíše. A toho nám věrný Žid potvrdí, Gedeon. Byl jest věrný Žid. A když veliké vítězstvie a pobitie nad pohany učinil, potom lid, vysvobozen jsa z ruky po- hanuov skrze něho, přišel k němu, žádaje toho, aby nad nimi kraloval on i synové jeho po něm. I řekl jest k nim: Nebudu já kralovati nad vámi ani synové moji, ale Pán Buoh váš budeť kralovati nad vámi. Viz šlechetnosti v člověku věrném, kterakť jest jemu to 71 b. Luk. XXII, [25]. Soud. VIII, [22—23]. 125
aby se nepletli v panovánie pohanské, aby pohanóm rovni nebyli; nebo, s kýmž rovnost kto v skutciech a v úmyslech drží, s těmi jho nosie a těm roven jest a v též věci jest všel, jako i ten, jemuž se rovná. Protož křesťané dávno poběhlí od Krista i od jeho zákona, hledajíce se uvésti v pýchu všemi cestami, kterýmiž by mohli se v ni uvaliti, podobni jsú dáblom pyšným i pohanóm, jenž15) najviece pohané po dáblech lezú v pýchu, chtiece zvelebeni býti v světě. Protož kře- sťané již přieliš stuchlí, v nichž téměř nižádné vláhy Kristovy nenie číti, již ti nad pohany dále jsú utonuli v pýše, jediné o to stojie jeden mimol6) druhého, aby se nadýmali pýchú a výšili se nad jiné. Protož na to myslé ti lidé zpohanilí, kde by kto kterého úřadu po- hanského mohl dosíci, aby tiem zvelebenie v světě do- sáhl. Protož takový lid ďáblóm i pohanóm roven jest pýchú i jinými bludy. Protož Pán Ježíš, vida učedl- níky své, ani se vadie o povýšenie a chtí seděti na pra- vici/ a na levici podlé krále a kniežaty najvyzšími býti u něho, řekl jest jim: Viete-li, že králové pohanští tak činie? A vy chcete jim rovni býti v tom? Ne- viete, co prosíte, ani toho, oč stojíte. Protož jim zapo- viedaje die: Ale vy ne tak. Ale takové panovánie po- hanské neslušie na čeled Ježíšovu, ješto má v rovnosti bratrského milovánie státi a ješto má nad sebú krále Ježíše. A toho nám věrný Žid potvrdí, Gedeon. Byl jest věrný Žid. A když veliké vítězstvie a pobitie nad pohany učinil, potom lid, vysvobozen jsa z ruky po- hanuov skrze něho, přišel k němu, žádaje toho, aby nad nimi kraloval on i synové jeho po něm. I řekl jest k nim: Nebudu já kralovati nad vámi ani synové moji, ale Pán Buoh váš budeť kralovati nad vámi. Viz šlechetnosti v člověku věrném, kterakť jest jemu to 71 b. Luk. XXII, [25]. Soud. VIII, [22—23]. 125
Strana 126
72 a. Mar. X, 144]. vážno bylo, kdež sám Buoh kraluje a kdež on sám kra- lovati má, jakož nad nimi kraloval jest, nebo v tu chvieli nižádného krále zemského neměli jsú než sa- mého Boha za krále. Protož, kdyžto na něho podáno jest toho17), aby on kraloval nad těmi, nad nimiž sám Buoh kraluje, odrazil jest to tiem od sebe, že proto nechce nad nimi kralovati, poněvadž sám Buoh kra- luje nad nimi dokonále, aby on svým kralováním ne- zastúpil miesta Bohu17a) jako noc temná polednímu svět- lu. A to jest poctivost pravá k Bohu od člověka věrného, kdež on sám miesto držie v panování nebo v přebý- vaní anebo v kterém dělání, aby v to nevcházel anebo se v to nepletl, což jest sobě Buoh/ osobil a k čemu on právo bozské má. Protož z tohoť muož známo býti, žeť nepřieležie18) křesťanóm panování pohanské v tom lidu, v kterém sám král Ježíš kraluje, maje právo od Boha, aby nad těmi, které jest kúpil sobě, sám kra- loval. Protož Pán Ježíš zavrhl jest bláznový smysl po- hanský na učedlnících a die jim: Ale vy ne tak jako pohané; ale, ktož mezi vámi jest větčie a chce býti první, budiž slúha jiných. Jakožto Syn člověka veliký, avšak nepřišel jest, aby jemu slúžili jako králi pohan- skému, padajíce před ním, ale aby on slúžil a dal duši svú na vykúpenie mnohých. Protož zpětnú19) řeč po- kládá20) k naučení učedlníkuov proti běhu pohanskému. Oni svú dobrotu nebo všelikost duostojenstvie v tom majie, když moc a panovánie majie a podrazí jiné mocí pod se a dělajie se jako bohové nad nimi, aby třasúce se padali před nimi; ale vy ne tak myslete o svém duo- stojenství, ale ktož jest větčie v smysle21) a v ctnosti a chce býti úředníkem mezi vámi, ten buď slúha ji- ných a buď najpokornější a uměj jiným prospěti svú služebností, ať tebú rostú a prospěch vezmú v dob- 126
72 a. Mar. X, 144]. vážno bylo, kdež sám Buoh kraluje a kdež on sám kra- lovati má, jakož nad nimi kraloval jest, nebo v tu chvieli nižádného krále zemského neměli jsú než sa- mého Boha za krále. Protož, kdyžto na něho podáno jest toho17), aby on kraloval nad těmi, nad nimiž sám Buoh kraluje, odrazil jest to tiem od sebe, že proto nechce nad nimi kralovati, poněvadž sám Buoh kra- luje nad nimi dokonále, aby on svým kralováním ne- zastúpil miesta Bohu17a) jako noc temná polednímu svět- lu. A to jest poctivost pravá k Bohu od člověka věrného, kdež on sám miesto držie v panování nebo v přebý- vaní anebo v kterém dělání, aby v to nevcházel anebo se v to nepletl, což jest sobě Buoh/ osobil a k čemu on právo bozské má. Protož z tohoť muož známo býti, žeť nepřieležie18) křesťanóm panování pohanské v tom lidu, v kterém sám král Ježíš kraluje, maje právo od Boha, aby nad těmi, které jest kúpil sobě, sám kra- loval. Protož Pán Ježíš zavrhl jest bláznový smysl po- hanský na učedlnících a die jim: Ale vy ne tak jako pohané; ale, ktož mezi vámi jest větčie a chce býti první, budiž slúha jiných. Jakožto Syn člověka veliký, avšak nepřišel jest, aby jemu slúžili jako králi pohan- skému, padajíce před ním, ale aby on slúžil a dal duši svú na vykúpenie mnohých. Protož zpětnú19) řeč po- kládá20) k naučení učedlníkuov proti běhu pohanskému. Oni svú dobrotu nebo všelikost duostojenstvie v tom majie, když moc a panovánie majie a podrazí jiné mocí pod se a dělajie se jako bohové nad nimi, aby třasúce se padali před nimi; ale vy ne tak myslete o svém duo- stojenství, ale ktož jest větčie v smysle21) a v ctnosti a chce býti úředníkem mezi vámi, ten buď slúha ji- ných a buď najpokornější a uměj jiným prospěti svú služebností, ať tebú rostú a prospěch vezmú v dob- 126
Strana 127
rotě duchovnie. Králi pohanští čekajie skrze poddané dokonánie22) své dobroty, aby vždy strojili jich pýchu, rozkoši a nezbednosti23), nosíce jedno tam a jiné pryč, obcházejíce jako okolo modly; ale tito svú pokornú služebností biedné táhnú z jich hubenstvie24) a ustavují je v dokonalosti ctnostné. Tak zpětně dobrotě učie Pán Ježíš; a přieklad toho na sobě praví, že on v tom své dobroty požieval25), jsa veliký, a k potupným věcem při- stúpil jest26), aby biedným poslúžil, dav se na smrt za ně, aby jich z moci dáblovy dobyl. Protož z těch ne- přemožených27) řečí Spasitele muožeme poznati, kte- rak daleko jest od pravých křesťanuov panovánie po- hanské, ač pak28) nynie vieře křesťanské tak k úžitku přičteno jest, že by ona bez něho nemohla státi v své pevnosti a v dobrotě, a to ještě Duchem svatým za- pečetěno jest skrze staré a plné až do vrchu. Než vlk oblekl se v kóži ovčí i hltá a dáví; avšak mléka jako ovce dojiti nebude. 72 b. Kapitola třidcátá šiestá. Páté ještě odporal), že dobrý křesťan nesměl by kralovati ani nad zlými, jakož jsú nynie křesťané po- běhlí. A to řku, polože úmysl najlepšie, aby tím kra- lováním prospěl těm zlým lidem a opravil je anebo navedl k některaké dobrotě, a2) odvrha od sebe všecky přiečiny nepodobné3), kteréž se přiedržie králuov po- hanských. A to diem, proto že by toho4) učiniti ne- směl i5) s pravým úmyslem, vida6) takovú odpornost a dalekost, že i jeho najlepší úmysl daremný by byl, a netoliko daremný, ale i sám by mohl zahynúti upleta se v osiedla, z nichž by snadně nevyšel. A že7), měl-li by jim prospěti ku polepšení podlé dobrého úmysla, 127
rotě duchovnie. Králi pohanští čekajie skrze poddané dokonánie22) své dobroty, aby vždy strojili jich pýchu, rozkoši a nezbednosti23), nosíce jedno tam a jiné pryč, obcházejíce jako okolo modly; ale tito svú pokornú služebností biedné táhnú z jich hubenstvie24) a ustavují je v dokonalosti ctnostné. Tak zpětně dobrotě učie Pán Ježíš; a přieklad toho na sobě praví, že on v tom své dobroty požieval25), jsa veliký, a k potupným věcem při- stúpil jest26), aby biedným poslúžil, dav se na smrt za ně, aby jich z moci dáblovy dobyl. Protož z těch ne- přemožených27) řečí Spasitele muožeme poznati, kte- rak daleko jest od pravých křesťanuov panovánie po- hanské, ač pak28) nynie vieře křesťanské tak k úžitku přičteno jest, že by ona bez něho nemohla státi v své pevnosti a v dobrotě, a to ještě Duchem svatým za- pečetěno jest skrze staré a plné až do vrchu. Než vlk oblekl se v kóži ovčí i hltá a dáví; avšak mléka jako ovce dojiti nebude. 72 b. Kapitola třidcátá šiestá. Páté ještě odporal), že dobrý křesťan nesměl by kralovati ani nad zlými, jakož jsú nynie křesťané po- běhlí. A to řku, polože úmysl najlepšie, aby tím kra- lováním prospěl těm zlým lidem a opravil je anebo navedl k některaké dobrotě, a2) odvrha od sebe všecky přiečiny nepodobné3), kteréž se přiedržie králuov po- hanských. A to diem, proto že by toho4) učiniti ne- směl i5) s pravým úmyslem, vida6) takovú odpornost a dalekost, že i jeho najlepší úmysl daremný by byl, a netoliko daremný, ale i sám by mohl zahynúti upleta se v osiedla, z nichž by snadně nevyšel. A že7), měl-li by jim prospěti ku polepšení podlé dobrého úmysla, 127
Strana 128
73 a. musil by se přiedržeti některého zákona, ješto by jej8) přikazoval, a9) přikazuje takovú věc, kterúž by jich polepšiti mohl; nebo bez toho nižádný král ne- muož kralovati, ale musí vždy nějaký zákon mieti, aby podlé něho přikazoval, a10) přikazuje takovú věc, kterúž by jich polepšiti mohl a řiedil lid v té pravdě, kteráž skrze krále bývá. Protož dobrý křesťan, chtě býti nad zlými králem pro jich polepšenie, k tomu cíli nemuož býti jiný zákon, než jest božie, neb jinak ni- žádný nemuož polepšen býti na svědomie skrze jiný kterýžkoli zákon lidský než toliko skrze zákon boží, ještol1) obracuje duše k Bohu, — protož řku: tiem polepšením, s nímž by se mohl Bohu slíbiti.12) Jiná polepšení, ješto se lidem zdajie, že by se někdo po- lepšil, to muože před Bohem odporné býti, že v po- krytstvie a v slepotu najškodnější uběhl jest13), i má za to, že by polepšen byl.14). A protož pravé polep- šení zlých lidí nemuož jinak jíti15), než skrze jistú zprávu zákona božieho. A protož ten, ktož chce králem býti pro polepšenie zlých lidí, vezme-li zákon starý k zprávě? To jest zákon dobrý, nebo jest jej Buoh vydal lidu svému zvláštnímu. A někteřie králi židovští dobře jsú sami stáli, činiece ten zákon. A úřad svuoj mohli jsú dobře k16) lidem vyplniti podlé slov zákona božího, saudy spravedlivé činíce, jakož jim zákon božie ukázal, též i pomsty nad přestupníky. Též i bojovati mohli jsú podlé naučení toho zákona a tak zlé moci připuditil7) mohli jsú k tomu, aby zákon činili; pakli jsú nechtěli, mohli jsú je zbíti. Protož úřad králuov mohl jest úplně vyměřen býti zákonem božím, a protož sobě i jiným mohl jest král ku polepšení požievati18) toho zákona. Ale pak19) křesťan, chtěl-li by tiem zákonem se 73 b. 128
73 a. musil by se přiedržeti některého zákona, ješto by jej8) přikazoval, a9) přikazuje takovú věc, kterúž by jich polepšiti mohl; nebo bez toho nižádný král ne- muož kralovati, ale musí vždy nějaký zákon mieti, aby podlé něho přikazoval, a10) přikazuje takovú věc, kterúž by jich polepšiti mohl a řiedil lid v té pravdě, kteráž skrze krále bývá. Protož dobrý křesťan, chtě býti nad zlými králem pro jich polepšenie, k tomu cíli nemuož býti jiný zákon, než jest božie, neb jinak ni- žádný nemuož polepšen býti na svědomie skrze jiný kterýžkoli zákon lidský než toliko skrze zákon boží, ještol1) obracuje duše k Bohu, — protož řku: tiem polepšením, s nímž by se mohl Bohu slíbiti.12) Jiná polepšení, ješto se lidem zdajie, že by se někdo po- lepšil, to muože před Bohem odporné býti, že v po- krytstvie a v slepotu najškodnější uběhl jest13), i má za to, že by polepšen byl.14). A protož pravé polep- šení zlých lidí nemuož jinak jíti15), než skrze jistú zprávu zákona božieho. A protož ten, ktož chce králem býti pro polepšenie zlých lidí, vezme-li zákon starý k zprávě? To jest zákon dobrý, nebo jest jej Buoh vydal lidu svému zvláštnímu. A někteřie králi židovští dobře jsú sami stáli, činiece ten zákon. A úřad svuoj mohli jsú dobře k16) lidem vyplniti podlé slov zákona božího, saudy spravedlivé činíce, jakož jim zákon božie ukázal, též i pomsty nad přestupníky. Též i bojovati mohli jsú podlé naučení toho zákona a tak zlé moci připuditil7) mohli jsú k tomu, aby zákon činili; pakli jsú nechtěli, mohli jsú je zbíti. Protož úřad králuov mohl jest úplně vyměřen býti zákonem božím, a protož sobě i jiným mohl jest král ku polepšení požievati18) toho zákona. Ale pak19) křesťan, chtěl-li by tiem zákonem se 73 b. 128
Strana 129
v úřadu zpraviti anebo k němu lid puditi mocí, aby jím polepšen byl, nemuož, nebo jest zákon přenesen a konec zákona židovského jest Kristus k spravedl- nosti věřících. Protož svatý Pavel die: Ktož se obře- zuje podlé toho zákona, Kristus jim neprospívá; a die, že jsú vypadli od milosti božie. A poněvadž pro jeden skutek zákona starého, obřezánie, ztratil by milost boží a Kristus by jim nebyl platen, ovšem viece20) když války vedú a mordy i lúpeže jednajie21) podlé zprávy toho zákona aneb kteréžkoli pomsty, to jsú vše22) těžšie věci a větčie potupy nežli to obřezování tělesné. A poněvadž ti lidé věřili jsú v Krista, jediné toliko toho obřezování požievali jsú podlé zákona židovského, avšak těm lidem to věřenie v Krista ne- prospělo a všecko ztratili jsú pro samo obřezánie, tak aby jim Kristus svú smrtí nic platen nebyl: ovšem viece bojové, mordové, lúpežové a jiná prolévanie krve, jenž se dějie podlé toho zákona, ty řeči mnohem tieže odděl'é od Krista, aby těm mordéřóm nebyl platen Kristus k spasení. Protož křesťan pravý, chtě králem býti pro polepšení zlých lidí, nemuož toho učiniti podlé zprávy zákona židovského. Nebo již jest zákon Kristuo ostaven k zprávě a k polepšení zlých lidí i dobrých; nebo ten zákon má moc, aby pohany obrátil na vieru, a má moc, aby hřiešné a zašlé obrátil ku pokání a opravil je v životě dostatečně. Protož, jestliže by král chtěl opraviti a polepšiti zlého lidu, v tom by dobrý skutek ukázal podlé toho zákona;/ nebo jediné ten zákon mezi všemi zákony jest, ješto23) lepší a muož polepšiti lidi podlé svědomie. A že24) ten zákon všechen záležie na milování Boha a bližního svého. Protož král, navede-li zlé lidi na to, aby milovali Pána Boha ze všeho srdce svého a bližního svého Gal. V, [2, 1]. 74 a. Chelčického „Síť víry“. . 129
v úřadu zpraviti anebo k němu lid puditi mocí, aby jím polepšen byl, nemuož, nebo jest zákon přenesen a konec zákona židovského jest Kristus k spravedl- nosti věřících. Protož svatý Pavel die: Ktož se obře- zuje podlé toho zákona, Kristus jim neprospívá; a die, že jsú vypadli od milosti božie. A poněvadž pro jeden skutek zákona starého, obřezánie, ztratil by milost boží a Kristus by jim nebyl platen, ovšem viece20) když války vedú a mordy i lúpeže jednajie21) podlé zprávy toho zákona aneb kteréžkoli pomsty, to jsú vše22) těžšie věci a větčie potupy nežli to obřezování tělesné. A poněvadž ti lidé věřili jsú v Krista, jediné toliko toho obřezování požievali jsú podlé zákona židovského, avšak těm lidem to věřenie v Krista ne- prospělo a všecko ztratili jsú pro samo obřezánie, tak aby jim Kristus svú smrtí nic platen nebyl: ovšem viece bojové, mordové, lúpežové a jiná prolévanie krve, jenž se dějie podlé toho zákona, ty řeči mnohem tieže odděl'é od Krista, aby těm mordéřóm nebyl platen Kristus k spasení. Protož křesťan pravý, chtě králem býti pro polepšení zlých lidí, nemuož toho učiniti podlé zprávy zákona židovského. Nebo již jest zákon Kristuo ostaven k zprávě a k polepšení zlých lidí i dobrých; nebo ten zákon má moc, aby pohany obrátil na vieru, a má moc, aby hřiešné a zašlé obrátil ku pokání a opravil je v životě dostatečně. Protož, jestliže by král chtěl opraviti a polepšiti zlého lidu, v tom by dobrý skutek ukázal podlé toho zákona;/ nebo jediné ten zákon mezi všemi zákony jest, ješto23) lepší a muož polepšiti lidi podlé svědomie. A že24) ten zákon všechen záležie na milování Boha a bližního svého. Protož král, navede-li zlé lidi na to, aby milovali Pána Boha ze všeho srdce svého a bližního svého Gal. V, [2, 1]. 74 a. Chelčického „Síť víry“. . 129
Strana 130
74 b. jako sami se, tehda bez pochyby25) velmi jest polepšil zlých lidí. Tutoť má těžkost ta věc, že k milování božímu pu- zením26) skrze moc nesnadně muož zlý člověk přiveden býti, nebo to milovánie božie u vuoli svobodné záleží na srdci Boha milovném, jenž se rodie z slova bo- žího. Protož ve zlé lidi nesnadně [se] uvede puzením, nebo zlí lidé majie v sobě slepotu, [p]ro niž nemohú rozuměti milování božímu, a majie k vuoli přivázánu zlost27). Protož, když král nemuož připuzením jim dáti světla vnitřnieho v duši, aby srozuměli tomu mi- lování, aniž muož připuzením proměniti jich vuole, aby se pustila zlosti a dala miesto milování božímu, protož skrze puzenie nedostává se jemu moci, aby lid přivedl k milování božímu a tak jeho polepšil, leč by chtěl kázati slovo boží lidu zlému, aby, světlo múdrosti božie přijma skrze slovo božie, z toho by srozuměl milovánie božiemu a opraven byl u vuoli, nebo muož vuoli opraviti, nebo slovo božie jest jako oheň zapalujície, ješto28) muož vuoli zapáliti ohněm milosti božie, aby se v ní ihned milování božie za- rodilo. Protož král tak, káže slovo božie, muož zlý lid některý navésti k milování božímu; jinak, puze- ním, nic tomu neučinie. A má-li kázaním tak polepšiti lid zlý, téměř/ by29) knězem byl, nechaje toho úřadu, ješto skrzeň30) nemuož zlých polepšiti, než je zvěsiti. Nebo jest prvé povědieno, že nemuož takový zámysl dojíti31) nižádnému králi, by pak 2) najlepší byl, aby chtěl lid zlý opraviti jinak než skrze zákon Kristuov, jenž33) on sám tu moc má, aby lidi hřiešné na svě- domích opravoval. Pakli král nemá moci připuditi lidí k tomu zákonu, takéť nemá moci připuzením jich na svědomí polepšiti, ovšem34) pak nemá té moci, aby je 130
74 b. jako sami se, tehda bez pochyby25) velmi jest polepšil zlých lidí. Tutoť má těžkost ta věc, že k milování božímu pu- zením26) skrze moc nesnadně muož zlý člověk přiveden býti, nebo to milovánie božie u vuoli svobodné záleží na srdci Boha milovném, jenž se rodie z slova bo- žího. Protož ve zlé lidi nesnadně [se] uvede puzením, nebo zlí lidé majie v sobě slepotu, [p]ro niž nemohú rozuměti milování božímu, a majie k vuoli přivázánu zlost27). Protož, když král nemuož připuzením jim dáti světla vnitřnieho v duši, aby srozuměli tomu mi- lování, aniž muož připuzením proměniti jich vuole, aby se pustila zlosti a dala miesto milování božímu, protož skrze puzenie nedostává se jemu moci, aby lid přivedl k milování božímu a tak jeho polepšil, leč by chtěl kázati slovo boží lidu zlému, aby, světlo múdrosti božie přijma skrze slovo božie, z toho by srozuměl milovánie božiemu a opraven byl u vuoli, nebo muož vuoli opraviti, nebo slovo božie jest jako oheň zapalujície, ješto28) muož vuoli zapáliti ohněm milosti božie, aby se v ní ihned milování božie za- rodilo. Protož král tak, káže slovo božie, muož zlý lid některý navésti k milování božímu; jinak, puze- ním, nic tomu neučinie. A má-li kázaním tak polepšiti lid zlý, téměř/ by29) knězem byl, nechaje toho úřadu, ješto skrzeň30) nemuož zlých polepšiti, než je zvěsiti. Nebo jest prvé povědieno, že nemuož takový zámysl dojíti31) nižádnému králi, by pak 2) najlepší byl, aby chtěl lid zlý opraviti jinak než skrze zákon Kristuov, jenž33) on sám tu moc má, aby lidi hřiešné na svě- domích opravoval. Pakli král nemá moci připuditi lidí k tomu zákonu, takéť nemá moci připuzením jich na svědomí polepšiti, ovšem34) pak nemá té moci, aby je 130
Strana 131
lepšil skrze práva ciesařská a městská; nebo jako zaktvení35) štěpuov v času zimním s mrazy ukrutnými nemá moci ani prospěchu, tak pravá dobrota nemá moci skrze práva ciesařská, pod nimiž pohané jed- nají své dobré protož36), ne aby dobře živi býti uměli pod nimi, ale aby méně truchlivi byli skrze ně, když padnú v škody na statku tělesném, bráníce se škodám skrze ta práva. Protož křesťan, hledě k svědomí svému, nesměl by se plésti v ten úřad, poněvadž jiných lepšiti nemuož, ovšem pak37) aby nic zlého k škodě svědomí nedo- konal skrze ten úřad, jakožto38) sauduov nepravých aby nekonal, ješto jsú hotovi podlé nevěry lidské. Nebo saudce najmúdřejší pochybuje39) o nespravedlnosti toho, jenž žaluje, i o spravedlnosti toho, kterýž brání ža- loby40), protož pochybuje o spravedlnosti saudu i ža- loby. Ale že nižádný bez poznánie spravedlnosti sú- diti neměl by, to jest vědomé41) z zákona božieho; nebo to Pán Buoh přikazuje saudcóm, aby spraved- livý saud saudili sirotku, vdově i jiným všem. Protož saudce neb pán hlavní, král, v osídlo padá při saudech pro nevědomie42) spravedlnosti. Nebo, nevěda o ne- spravedlnosti toho, ktož žaluje, ani o spravedlnosti pře toho, kterýž žalobě odpierá, i43) musí konati saud po- dlé svědkuov, kteréž postavie na saudě k svědomí44) každý své pravdy, jenž45) mohú všickni lháři býti. Ten, ktož žaluje v saudě na druhého, muož křívě ža- lovati a na to křívě svědky postaviti najaté aneb po přiezni křivdy pomáhajícé46); takéž47) na druhú stranu muož býti na tom, ješto48) žalobě odpierá. Jakož ten běh49) nynie se zjevuje mezi tak přezlými a zpraži- lými chytrci50), ješto51) znajie běhy saudné, že na se navodie taková svědomie52) a převýšie onen tohoto 75 a. 131
lepšil skrze práva ciesařská a městská; nebo jako zaktvení35) štěpuov v času zimním s mrazy ukrutnými nemá moci ani prospěchu, tak pravá dobrota nemá moci skrze práva ciesařská, pod nimiž pohané jed- nají své dobré protož36), ne aby dobře živi býti uměli pod nimi, ale aby méně truchlivi byli skrze ně, když padnú v škody na statku tělesném, bráníce se škodám skrze ta práva. Protož křesťan, hledě k svědomí svému, nesměl by se plésti v ten úřad, poněvadž jiných lepšiti nemuož, ovšem pak37) aby nic zlého k škodě svědomí nedo- konal skrze ten úřad, jakožto38) sauduov nepravých aby nekonal, ješto jsú hotovi podlé nevěry lidské. Nebo saudce najmúdřejší pochybuje39) o nespravedlnosti toho, jenž žaluje, i o spravedlnosti toho, kterýž brání ža- loby40), protož pochybuje o spravedlnosti saudu i ža- loby. Ale že nižádný bez poznánie spravedlnosti sú- diti neměl by, to jest vědomé41) z zákona božieho; nebo to Pán Buoh přikazuje saudcóm, aby spraved- livý saud saudili sirotku, vdově i jiným všem. Protož saudce neb pán hlavní, král, v osídlo padá při saudech pro nevědomie42) spravedlnosti. Nebo, nevěda o ne- spravedlnosti toho, ktož žaluje, ani o spravedlnosti pře toho, kterýž žalobě odpierá, i43) musí konati saud po- dlé svědkuov, kteréž postavie na saudě k svědomí44) každý své pravdy, jenž45) mohú všickni lháři býti. Ten, ktož žaluje v saudě na druhého, muož křívě ža- lovati a na to křívě svědky postaviti najaté aneb po přiezni křivdy pomáhajícé46); takéž47) na druhú stranu muož býti na tom, ješto48) žalobě odpierá. Jakož ten běh49) nynie se zjevuje mezi tak přezlými a zpraži- lými chytrci50), ješto51) znajie běhy saudné, že na se navodie taková svědomie52) a převýšie onen tohoto 75 a. 131
Strana 132
75 b. podobnějším53) svědomím, a54) jsa křiv jako dábel, až se saudci steskne s tiem saudem, že jeho nemuož snadně skonati, ano se bránie jedni chytrci druhým skrze svědky křivé. Protož saudce kterak muož ta- kové saudy konati a jich potvrditi, stoje při nich jako ve tmě? A netoliko nevědomie muož uškoditi saudci, pro něž muož poblúditi v saudě, ale i přiezeň anebo nenávist, lakomstvie mohú v něm zlámati prav- du55) saudu. Jsú-li přátelé aneb tovaryšie a stojie před ním na saudě, žalujiece na někoho, tu přiezeň chýl'é56) srdce saudce, aby těm přemohl57) a pravdu saudu při- súdil proti pravějším; a tuť přiezeň zlámá v něm prav- du58) saudu. A pak-li se ti saudie před ním, z nichž některých nenávidie, takéžť saud pravý pryč bude pro nenávist. A jest-li lakomý, tehda po dařiech puojde59) saud, nebo darové oslepujie oči mú/drých a převracujie slova spravedlivých, a nenie-li múdrý ani spravedlivý a jest lakomý, tehda ještě převrácenějšie saud povede; chtě někoho odřieti, položie naň šacuňky80), jakéž chce, a osadie81) saud proti němu a položie žaloby naň a posadie konšely takové, ješto 2), bojiece se jeho, odsaudie podlé vuole jeho a doženú jemu saudem šacuňku 3). Protož k těmto věcem majiece založenie64) toto, aby65) dobrý křesťan vázal se v úřad královský nad zlými lidmi pro jich polepšenie, k tomu jest povědieno, že skrze služebnost toho úřadu nemuož zlých po- lepšiti a je opraviti jinak, jediné přiveda 6) je k tomu zákonu, který muož hřiešných na svědomie polepšiti a je opraviti, a že s tolik67) nemá moci, aby je k tomu zákonu přivedl puzením anebo hruozami88). Protož jeho úmysl nemuož dojíti89). Tehda takový, pustě ten úmysl, i70) ostane v tom úřadu podlé práv ciesař- 132
75 b. podobnějším53) svědomím, a54) jsa křiv jako dábel, až se saudci steskne s tiem saudem, že jeho nemuož snadně skonati, ano se bránie jedni chytrci druhým skrze svědky křivé. Protož saudce kterak muož ta- kové saudy konati a jich potvrditi, stoje při nich jako ve tmě? A netoliko nevědomie muož uškoditi saudci, pro něž muož poblúditi v saudě, ale i přiezeň anebo nenávist, lakomstvie mohú v něm zlámati prav- du55) saudu. Jsú-li přátelé aneb tovaryšie a stojie před ním na saudě, žalujiece na někoho, tu přiezeň chýl'é56) srdce saudce, aby těm přemohl57) a pravdu saudu při- súdil proti pravějším; a tuť přiezeň zlámá v něm prav- du58) saudu. A pak-li se ti saudie před ním, z nichž některých nenávidie, takéžť saud pravý pryč bude pro nenávist. A jest-li lakomý, tehda po dařiech puojde59) saud, nebo darové oslepujie oči mú/drých a převracujie slova spravedlivých, a nenie-li múdrý ani spravedlivý a jest lakomý, tehda ještě převrácenějšie saud povede; chtě někoho odřieti, položie naň šacuňky80), jakéž chce, a osadie81) saud proti němu a položie žaloby naň a posadie konšely takové, ješto 2), bojiece se jeho, odsaudie podlé vuole jeho a doženú jemu saudem šacuňku 3). Protož k těmto věcem majiece založenie64) toto, aby65) dobrý křesťan vázal se v úřad královský nad zlými lidmi pro jich polepšenie, k tomu jest povědieno, že skrze služebnost toho úřadu nemuož zlých po- lepšiti a je opraviti jinak, jediné přiveda 6) je k tomu zákonu, který muož hřiešných na svědomie polepšiti a je opraviti, a že s tolik67) nemá moci, aby je k tomu zákonu přivedl puzením anebo hruozami88). Protož jeho úmysl nemuož dojíti89). Tehda takový, pustě ten úmysl, i70) ostane v tom úřadu podlé práv ciesař- 132
Strana 133
ských a městských. Tak již sám padá v osídla mnohá tak, jakož při tom úřadu mnohá osídla mohú upad- núti na člověka skrze zlé požievanie moci, skrze zlá přikazovánie a skrze saudy převrácené. Nebo nelze jest utéci nikdyž pravdy a upřiemnosti zákona bo- žího; buď71) člověk kde chce, drž stav aneb úřad aneb zákon jaký chce, všeckoť to na něm změřeno jest zákonem božím. Protož, cožkoli odporného jedná skrze ten stav, úřad anebo zákon, zákonu božímu odporný, to vše zákon boží nám za hřiech přestú- penie odsaudie. Protož neskryje se před zákonem božím král, kniežata, páni pod svými právy, úřa/dy; cožkoli skrze ta práva, úřady etc. jednajie odporného zá- konu božiemu, to jest hřiech, nebo nenie z viery, a vše, což nenie z viery Kristovy, to jest hřiech. Protož dobrý křesťan nesměl by se v ta osídla plésti a těch hřiechuov na se bráti, kteříž při tom úřadu mohú na člověka upadnúti. Nebo břímě těžké jest ten úřad; obtěžuje hřiechy netoliko svými, ale i poddaných hřiechové na něho upadnú, kteréž sú jeho přikázaním anebo připuzením činili a kterých jest dopustil, moha zbrániti jich. Protož podlé těchto řečí za podobné72) se zdá, že v těch úřadech s panováním pohanským jediné ti s utěšením pokoj mohú mieti, kteříž pravdy nedbajie a milosrdenstvie nemají, aby jim moc zákon nespravedlnosti byla, aby činili, což se jim líbie a což podlé moci a zbožie mohú, nevkládajíce v to svědomie nižádného, aby jich nermútilo ani na jich vuoli pře- káželo73); cožkoli ukrutenstvie a násilé jednajie a která- koli přestúpenie pášie, ta na jich řád slušejie. Protož nižádnému svědomí řád nedopustí na jich mysl vstú- piti. Ač by je kto i74) mnoho haněl pro jich přestúpenie mnohá, ale řád je utěšie v tom a die: „Pane, takť na 76 a. [Řím. XIV, 23.] 133
ských a městských. Tak již sám padá v osídla mnohá tak, jakož při tom úřadu mnohá osídla mohú upad- núti na člověka skrze zlé požievanie moci, skrze zlá přikazovánie a skrze saudy převrácené. Nebo nelze jest utéci nikdyž pravdy a upřiemnosti zákona bo- žího; buď71) člověk kde chce, drž stav aneb úřad aneb zákon jaký chce, všeckoť to na něm změřeno jest zákonem božím. Protož, cožkoli odporného jedná skrze ten stav, úřad anebo zákon, zákonu božímu odporný, to vše zákon boží nám za hřiech přestú- penie odsaudie. Protož neskryje se před zákonem božím král, kniežata, páni pod svými právy, úřa/dy; cožkoli skrze ta práva, úřady etc. jednajie odporného zá- konu božiemu, to jest hřiech, nebo nenie z viery, a vše, což nenie z viery Kristovy, to jest hřiech. Protož dobrý křesťan nesměl by se v ta osídla plésti a těch hřiechuov na se bráti, kteříž při tom úřadu mohú na člověka upadnúti. Nebo břímě těžké jest ten úřad; obtěžuje hřiechy netoliko svými, ale i poddaných hřiechové na něho upadnú, kteréž sú jeho přikázaním anebo připuzením činili a kterých jest dopustil, moha zbrániti jich. Protož podlé těchto řečí za podobné72) se zdá, že v těch úřadech s panováním pohanským jediné ti s utěšením pokoj mohú mieti, kteříž pravdy nedbajie a milosrdenstvie nemají, aby jim moc zákon nespravedlnosti byla, aby činili, což se jim líbie a což podlé moci a zbožie mohú, nevkládajíce v to svědomie nižádného, aby jich nermútilo ani na jich vuoli pře- káželo73); cožkoli ukrutenstvie a násilé jednajie a která- koli přestúpenie pášie, ta na jich řád slušejie. Protož nižádnému svědomí řád nedopustí na jich mysl vstú- piti. Ač by je kto i74) mnoho haněl pro jich přestúpenie mnohá, ale řád je utěšie v tom a die: „Pane, takť na 76 a. [Řím. XIV, 23.] 133
Strana 134
76 b. Soud. IX, 18—15]. váši milost slušie, toť jest řád váš“. Tu pak ani Buoh ani jeho apoštol nepřistúpaj s jiným naučením! Protož takoví ukrutníci poběhlí od viery najpravějie75) přie- slušejí k tomu panování pohanskému, aby lid nemúdrý, od Krista poběhlý, všech milostí jeho nevděčný, ješto 76) v ničemž Boha nectí ani se jeho bojie, dřeli ukrutně, šacovali77), drali78)/ a rozkoši sladké sobě jednali na jich bolesti. Protož podobně79) muož o nich státi toto podobenstvie v zákoně židovském napsané, kteréž se takto vypravuje řka: Smluvilo se dřieví80) se dřievím, aby ustavilo81) nad sebú krále. I řeklo jest dřieví k olivě: Kraluj nad námi! Jimžto jest odpověděla: Zdali mohu ostati 2) tučnosti své, jiežto bohové požie- vajie i lidé, a přijieti, abych mezi dřievím povýšena byla? I řeklo jest dřieví k stromu fíkovému: Poď a přijmi nad námi královstvie! Jenž jest odpověděl jim: Zdali mohu ostati sladkosti své i ovotce přechutného a jíti, abych nad jiným dřievím povýšen byl? I mlu- vilo jest dřieví k kořenu vinnému řka: Poď a kraluj nad námi! Jenž odpověděl jim řka: Zdali mohu ostati vína svého, ješto těší Boha i lidi, a mezi jiným dřievím povýšen býti? I řeklo jest všecko dřieví k bodláku: Poď a kraluj nad námi! Jimž odpověděl bodlák: Že jste mě věrně83) králem ustavili sobě, poďte a pod stínem mým odpočievajte; a pakli nechcete, vyjdi oheň z bodláku, a sehlti dřievi cedrové libánské. Kapitola třidcátá sedmá. Najprvé dřieví k olivě přišlo chtěl), aby nad ním kralovala. A nechtěla jest oliva; má tučnost, ješto se u pokrmiech lidem hodie, a lékařstvie2) úžitečná; a zna- menává3) lidi tučné v milosti božie, v niež nasycenie 134
76 b. Soud. IX, 18—15]. váši milost slušie, toť jest řád váš“. Tu pak ani Buoh ani jeho apoštol nepřistúpaj s jiným naučením! Protož takoví ukrutníci poběhlí od viery najpravějie75) přie- slušejí k tomu panování pohanskému, aby lid nemúdrý, od Krista poběhlý, všech milostí jeho nevděčný, ješto 76) v ničemž Boha nectí ani se jeho bojie, dřeli ukrutně, šacovali77), drali78)/ a rozkoši sladké sobě jednali na jich bolesti. Protož podobně79) muož o nich státi toto podobenstvie v zákoně židovském napsané, kteréž se takto vypravuje řka: Smluvilo se dřieví80) se dřievím, aby ustavilo81) nad sebú krále. I řeklo jest dřieví k olivě: Kraluj nad námi! Jimžto jest odpověděla: Zdali mohu ostati 2) tučnosti své, jiežto bohové požie- vajie i lidé, a přijieti, abych mezi dřievím povýšena byla? I řeklo jest dřieví k stromu fíkovému: Poď a přijmi nad námi královstvie! Jenž jest odpověděl jim: Zdali mohu ostati sladkosti své i ovotce přechutného a jíti, abych nad jiným dřievím povýšen byl? I mlu- vilo jest dřieví k kořenu vinnému řka: Poď a kraluj nad námi! Jenž odpověděl jim řka: Zdali mohu ostati vína svého, ješto těší Boha i lidi, a mezi jiným dřievím povýšen býti? I řeklo jest všecko dřieví k bodláku: Poď a kraluj nad námi! Jimž odpověděl bodlák: Že jste mě věrně83) králem ustavili sobě, poďte a pod stínem mým odpočievajte; a pakli nechcete, vyjdi oheň z bodláku, a sehlti dřievi cedrové libánské. Kapitola třidcátá sedmá. Najprvé dřieví k olivě přišlo chtěl), aby nad ním kralovala. A nechtěla jest oliva; má tučnost, ješto se u pokrmiech lidem hodie, a lékařstvie2) úžitečná; a zna- menává3) lidi tučné v milosti božie, v niež nasycenie 134
Strana 135
ducha majie a jsú lékařstvie zámutkuo a bolestí lid- ských. Ale fík přechut/né ovotce má, jenž mnozstvie jadérek má a strdí4) sladkosti své v jedno je spojuje; a jest milovánie bratrství, aby mnozie jedno tělo Kristovo byli. Vinný kořen utěšenie má; a to přieleží5) k dobrému svědomí, aby toliko v tom ostalo utěšenie bozské jakožto hodování kvasu na víně, nebo to samo svědomie jest ustavičné hodovánie a mysl tu bezpečna muož býti. Protož ta přechutná ovotce nechtěla kralo- vati a povýšena býti nad jiným dřievím planým proto, aby své tučnosti a sladkosti a svého utěšenie pro po- výšenie neztratila.6). Vizme, coť by to podobenstvie mohlo dobrého uká- zati, — že ti lidé, ješto?) jsú bozských daruov účastni, neopustie8) jich pro dobré věci těla a světa, pro pan- stvie a povýšenie a pro rozkoši zde v světě, vidúce, že v tom panování ukrutenstvie, nemilosrdenstvie, násilé, drání?) nad bratřími děje se. Protož fík, jenž má své utěšenie v milovánie bratrském, nechtěl při- voliti k takému panování zběhóm podobnému1o) ještol1) jsú násilím lidským živi. Ani oliva k tomu při- voli 2) , aby se posmívala bolestem lidským, obvykši je léčiti a hojiti a nad nimi se rmúti ti]. Ale bodlák, jako hloh ostrý a ukrutný, ten směle die: Poněvadž jste mne za pána zvolili, zviete, žeť sem já pán váš a žeť nad vámi tak panovati budu, žeť na některých kuože celá neostane; ujmuť jemu, odruť chlapa jako lípu. A druhý die: Deř sedláky, neboť se otaví brzy jako vrba u vody stojeci. Protož taková poběhlost, ješto jest kroměl3) lidského pokolenie s dábly duch přija/la, muožť taková ukrutenstvie s chutí dělati a vždy jako hloh ostrý buosti14) a hroziti. Ale die k těmto věcem člověk rozkošný15) širokého břicha a tukem 77 a. 77 b. 135
ducha majie a jsú lékařstvie zámutkuo a bolestí lid- ských. Ale fík přechut/né ovotce má, jenž mnozstvie jadérek má a strdí4) sladkosti své v jedno je spojuje; a jest milovánie bratrství, aby mnozie jedno tělo Kristovo byli. Vinný kořen utěšenie má; a to přieleží5) k dobrému svědomí, aby toliko v tom ostalo utěšenie bozské jakožto hodování kvasu na víně, nebo to samo svědomie jest ustavičné hodovánie a mysl tu bezpečna muož býti. Protož ta přechutná ovotce nechtěla kralo- vati a povýšena býti nad jiným dřievím planým proto, aby své tučnosti a sladkosti a svého utěšenie pro po- výšenie neztratila.6). Vizme, coť by to podobenstvie mohlo dobrého uká- zati, — že ti lidé, ješto?) jsú bozských daruov účastni, neopustie8) jich pro dobré věci těla a světa, pro pan- stvie a povýšenie a pro rozkoši zde v světě, vidúce, že v tom panování ukrutenstvie, nemilosrdenstvie, násilé, drání?) nad bratřími děje se. Protož fík, jenž má své utěšenie v milovánie bratrském, nechtěl při- voliti k takému panování zběhóm podobnému1o) ještol1) jsú násilím lidským živi. Ani oliva k tomu při- voli 2) , aby se posmívala bolestem lidským, obvykši je léčiti a hojiti a nad nimi se rmúti ti]. Ale bodlák, jako hloh ostrý a ukrutný, ten směle die: Poněvadž jste mne za pána zvolili, zviete, žeť sem já pán váš a žeť nad vámi tak panovati budu, žeť na některých kuože celá neostane; ujmuť jemu, odruť chlapa jako lípu. A druhý die: Deř sedláky, neboť se otaví brzy jako vrba u vody stojeci. Protož taková poběhlost, ješto jest kroměl3) lidského pokolenie s dábly duch přija/la, muožť taková ukrutenstvie s chutí dělati a vždy jako hloh ostrý buosti14) a hroziti. Ale die k těmto věcem člověk rozkošný15) širokého břicha a tukem 77 a. 77 b. 135
Strana 136
Žalm XXIV, [1J. 78 a. prorostlého: Však jsú náši lidé; otcové náši kúpili je k dědictvie věčnému16) nám; máme je ve dokách17) a zápisy pevné na ně. Proč bychom nepožievali moci a panovánie nad nimi? Kto nám již18) brániti muož, abychom chlapuov svých nekázali19), jakž se nám hodí? Ta řeč s některé strany20) muož velmi pravá21) býti, že právě22) dědicky přieležie23) ta zbožie a pan- stvie k nim24), kterýchž jich první otcové dobyli jsú a zápisy pevné na ně ujistili jsú vám, aby se nazí z nich rodiece nazí odsud šli. A k tomu smrt a peklo v zápisích ostavili, a vždy z těch zápisuov neusta- vičnost25), hubenstvie26), prokletie, bolest a hanba, zámutky, dokudž smrt nerozdělí27) s těmi biednostmi. To dědictvie přirozené máte od svých otcuov: bieda a hoře, smrt a po ní peklo. Tuť jsú vám otcové erby zavěsili. A mimo to niti jedné28) k dědictví na zemi nemáte. Pakli otcové váši kúpili jsú vám lidi s dě- dictvím, s dědinami, to cizie a na ciziem kaupili sú vám, nebo toto jest pravá řeč božie: Páně jest země i plnost jejie, hory i doly, zemè, krajiny, neb on jest pán, ješto29) vládne zemí i nebem najpravějie30) jako stvořitel jich. Protož co jsú otcové váši dali za jeho zemi, aby vás dědicky nám nepřátely jeho usadili? Však ktož sám nenie božie, nic božieho nemuož právě požievati ani držeti, než jako násilník cizie bezprávně držie a požievá. Protož zmatečně31) na ciziem kaupi/li jsú vám otcové váši, nevyhostivše32) u Boha vám k dě- dictví. A toť vás potká33) v den smrti vaší. Z toho34) napomenuti budete, že ste bezprávně boží věci drželi a užievali jich, tupiece pána těch zboží pravého, na jeho velikú potupu jeho dobrých věcí požievajíce. Protož Pán Buoh obleče to všecko stvořenie v odění35) a bude bojovati s nepřátely svými, ješto36) jsú, jeho 136
Žalm XXIV, [1J. 78 a. prorostlého: Však jsú náši lidé; otcové náši kúpili je k dědictvie věčnému16) nám; máme je ve dokách17) a zápisy pevné na ně. Proč bychom nepožievali moci a panovánie nad nimi? Kto nám již18) brániti muož, abychom chlapuov svých nekázali19), jakž se nám hodí? Ta řeč s některé strany20) muož velmi pravá21) býti, že právě22) dědicky přieležie23) ta zbožie a pan- stvie k nim24), kterýchž jich první otcové dobyli jsú a zápisy pevné na ně ujistili jsú vám, aby se nazí z nich rodiece nazí odsud šli. A k tomu smrt a peklo v zápisích ostavili, a vždy z těch zápisuov neusta- vičnost25), hubenstvie26), prokletie, bolest a hanba, zámutky, dokudž smrt nerozdělí27) s těmi biednostmi. To dědictvie přirozené máte od svých otcuov: bieda a hoře, smrt a po ní peklo. Tuť jsú vám otcové erby zavěsili. A mimo to niti jedné28) k dědictví na zemi nemáte. Pakli otcové váši kúpili jsú vám lidi s dě- dictvím, s dědinami, to cizie a na ciziem kaupili sú vám, nebo toto jest pravá řeč božie: Páně jest země i plnost jejie, hory i doly, zemè, krajiny, neb on jest pán, ješto29) vládne zemí i nebem najpravějie30) jako stvořitel jich. Protož co jsú otcové váši dali za jeho zemi, aby vás dědicky nám nepřátely jeho usadili? Však ktož sám nenie božie, nic božieho nemuož právě požievati ani držeti, než jako násilník cizie bezprávně držie a požievá. Protož zmatečně31) na ciziem kaupi/li jsú vám otcové váši, nevyhostivše32) u Boha vám k dě- dictví. A toť vás potká33) v den smrti vaší. Z toho34) napomenuti budete, že ste bezprávně boží věci drželi a užievali jich, tupiece pána těch zboží pravého, na jeho velikú potupu jeho dobrých věcí požievajíce. Protož Pán Buoh obleče to všecko stvořenie v odění35) a bude bojovati s nepřátely svými, ješto36) jsú, jeho 136
Strana 137
dobré věci osobivše sobě, jakožto zrádce37) jeho zle jsú těch věcí požievali k rozkošem svým a k jiným hřiechóm na jeho potupu. Kdež sú jemu měli chválu vzdávati z dobrých věcí jeho a viece jeho milovati pro ně, to zpět38) na zlé věci jsú je obraceli a skrze ně větčiemi nepřátely jeho sú se zdělali. Protož nechlubte se tiem, že jsú vám to otcové kúpili na ciziem, ne- očistivše vám toho nižádnými listy ani svědomím39) ), že vám Buoh své dobré propúští za svobodné a vašemu rúhavému životu, abyšte jej vedli na jeho panství a skrze jeho panstvie. A že49) dieš, člověče tukem pro- rostlý: Otcové náši kúpili sú ty lidi i s dědinami k dě- dictví. Tu sú ovšem zlý trh vzděli a těžký okup41) Nebo kto muož lidi kúpiti s takým bezprávím, aby je tak robil42) a trápil bezprávími jako dobytek, k zabití připravený, a tak se pásl rozkošně na jich bolesti a tak jimi pyšně hrdal, psy ochotnějí43) maje než ty lidi kú- pené, chlapaje jim44), frceje45), tepa, sázeje, šacuje, lově šacuňky46)? A psu svému dieš: Myslivý47), pod sem, lež tuto na polštáři! Protož tak lidi kupovati48) pohleď, tučný, kohos kúpil a čehos kúpil. Však ti lidé prvé jsú boží, nežs ty je/ kúpil. On je sobě k líbosti stvořil, jakož jest chtěl, a váží sobě viece jednoho člo- věka nežli zbožie, což jeho celá země má. A Kristus Ježíš, ten jest kúpil sobě lidi ty ne střiebrem ani zlatem, ale krví svú drahú a bolestmi těžkými. Protož kto jest měl takovú kúpi kupovati tak protivně prvniemu kú- pení? Prvé pán nebeský, i sám skrze se kupuje je, umřel za ně a tau smrtí ukrutnú kúpil je sobě k dě- dictví. A druhý pán, zemský, opět je kupuje k tomu, aby jich bolestmi své rozkoši rozmnožil, aby sobě z nich most udělal, posteli měkkú ustlal jimi a stuol bohatcuo skvostný ustavil49) a oděvy světlé a měkké 78 b. 137
dobré věci osobivše sobě, jakožto zrádce37) jeho zle jsú těch věcí požievali k rozkošem svým a k jiným hřiechóm na jeho potupu. Kdež sú jemu měli chválu vzdávati z dobrých věcí jeho a viece jeho milovati pro ně, to zpět38) na zlé věci jsú je obraceli a skrze ně větčiemi nepřátely jeho sú se zdělali. Protož nechlubte se tiem, že jsú vám to otcové kúpili na ciziem, ne- očistivše vám toho nižádnými listy ani svědomím39) ), že vám Buoh své dobré propúští za svobodné a vašemu rúhavému životu, abyšte jej vedli na jeho panství a skrze jeho panstvie. A že49) dieš, člověče tukem pro- rostlý: Otcové náši kúpili sú ty lidi i s dědinami k dě- dictví. Tu sú ovšem zlý trh vzděli a těžký okup41) Nebo kto muož lidi kúpiti s takým bezprávím, aby je tak robil42) a trápil bezprávími jako dobytek, k zabití připravený, a tak se pásl rozkošně na jich bolesti a tak jimi pyšně hrdal, psy ochotnějí43) maje než ty lidi kú- pené, chlapaje jim44), frceje45), tepa, sázeje, šacuje, lově šacuňky46)? A psu svému dieš: Myslivý47), pod sem, lež tuto na polštáři! Protož tak lidi kupovati48) pohleď, tučný, kohos kúpil a čehos kúpil. Však ti lidé prvé jsú boží, nežs ty je/ kúpil. On je sobě k líbosti stvořil, jakož jest chtěl, a váží sobě viece jednoho člo- věka nežli zbožie, což jeho celá země má. A Kristus Ježíš, ten jest kúpil sobě lidi ty ne střiebrem ani zlatem, ale krví svú drahú a bolestmi těžkými. Protož kto jest měl takovú kúpi kupovati tak protivně prvniemu kú- pení? Prvé pán nebeský, i sám skrze se kupuje je, umřel za ně a tau smrtí ukrutnú kúpil je sobě k dě- dictví. A druhý pán, zemský, opět je kupuje k tomu, aby jich bolestmi své rozkoši rozmnožil, aby sobě z nich most udělal, posteli měkkú ustlal jimi a stuol bohatcuo skvostný ustavil49) a oděvy světlé a měkké 78 b. 137
Strana 138
[Mat. XXV, 40.] 79 a. a všicku líbost tělesnú tu aby v nich složil. Protož pohlediž, tučný, v čém jsi lidu založil tak sodomský život! Co dieš v ten den, když on na saudě sede50) proti tobě a všecka ta bezprávie postavie proti tobě, která jsi činil tomu lidu, který jest on sobě stvořil a kúpil krví svú? A die tobě: Co si mému najmenšímu učinil, mněs učinil; jdiž do pekla. Protož bez pochyby51) poněvadž tu lidé z lehkých slov musí počet vydati, mnohem viece52) z takých tvrdých věcí, kteréžto saudce sobě přičte řka: Mně jste učinili. Protož ty všecky věci tak tvrdě súzeny budú, jakož jsú zceněny tú smrtí a bolestmi Kristovými a jakožto mnoho odporny jsú byly přikázaním božím. A nepomuož tu nic kaupení ani zápisové ve doky vepsaní, aniž to spomuož, že jsú se lidé velikými pány zdělali, a53) v takových kupo- váních lidí, prvé od Krista vykúpených krví jeho. Všeckoť tu bude súze/no na těch pániech a kupciech lidu božího, a změřeno bude každé jich bezpráví při- kázaním božím. Co jsú tu proti němu učinili lidu božiemu bezpráví ti hlavatí54) páni, tu budú počteni55) v těch ukrutnostech přikázaními božími, a ta Buoh po- staví na jich odsúzenie. Kapitola třidcátá osmá. Ty všecky věci, kteréž tuto od počátku jsú, pově- dieny proto, aby známo bylo, v kteraké čistotě a ne- vinnosti ustavena jest cierkev Kristova prvotně skrze apoštoly podlé zprávy čtenie Kristova. A v té zprávě čtenie Kristova stála jest v té nevinnosti třista let a dvadceti let. A po těch letech umiešenol) jest v tu cierkev dvoje panovánie pohanské, dva pány veliká umiešena jsta mezi ně: pán světský, ciesař, pán du- 138
[Mat. XXV, 40.] 79 a. a všicku líbost tělesnú tu aby v nich složil. Protož pohlediž, tučný, v čém jsi lidu založil tak sodomský život! Co dieš v ten den, když on na saudě sede50) proti tobě a všecka ta bezprávie postavie proti tobě, která jsi činil tomu lidu, který jest on sobě stvořil a kúpil krví svú? A die tobě: Co si mému najmenšímu učinil, mněs učinil; jdiž do pekla. Protož bez pochyby51) poněvadž tu lidé z lehkých slov musí počet vydati, mnohem viece52) z takých tvrdých věcí, kteréžto saudce sobě přičte řka: Mně jste učinili. Protož ty všecky věci tak tvrdě súzeny budú, jakož jsú zceněny tú smrtí a bolestmi Kristovými a jakožto mnoho odporny jsú byly přikázaním božím. A nepomuož tu nic kaupení ani zápisové ve doky vepsaní, aniž to spomuož, že jsú se lidé velikými pány zdělali, a53) v takových kupo- váních lidí, prvé od Krista vykúpených krví jeho. Všeckoť tu bude súze/no na těch pániech a kupciech lidu božího, a změřeno bude každé jich bezpráví při- kázaním božím. Co jsú tu proti němu učinili lidu božiemu bezpráví ti hlavatí54) páni, tu budú počteni55) v těch ukrutnostech přikázaními božími, a ta Buoh po- staví na jich odsúzenie. Kapitola třidcátá osmá. Ty všecky věci, kteréž tuto od počátku jsú, pově- dieny proto, aby známo bylo, v kteraké čistotě a ne- vinnosti ustavena jest cierkev Kristova prvotně skrze apoštoly podlé zprávy čtenie Kristova. A v té zprávě čtenie Kristova stála jest v té nevinnosti třista let a dvadceti let. A po těch letech umiešenol) jest v tu cierkev dvoje panovánie pohanské, dva pány veliká umiešena jsta mezi ně: pán světský, ciesař, pán du- 138
Strana 139
chovnie, kněz veliký, papež, kterážto dva pány pa- nujeta nad věrú i nade vším lidem podlé zjednání2) satanova odporně proti Kristovi. A ta pány svými odpornostmi pohanskými tu cierkev porušila jsta, jejie panenský stav a čistotu, naprznivše ji tiem jedem, kterým otrávena jest ta cierkev. Protož aby známo bylo3), že to umiešenie tú dvú pánuov s tiem pano- váním pohanským, ač jest přijato od lidu mnohého dávno jako úžitek viery a prospěch, všakť proto to po- hanstvie odporné a ten jed k trávení4) vylitý, jakož ihned na počátku nebyl věrú ani pomoc viery, takéž vždy5) potom nebude věrú ani pomoc viery, ale vždy bude jedem k trávení lidí a k umrtvení viery. A to/ má býti památné6), že křesťané, viery následujíce a věrú se zpravujíce, nemohú v pravdě panovati jedni nad druhými obyčejem7) panování pohanského, jakož napřed povědieno jest, aby pán křesťan kupoval jiné křesťany a panoval nad nimi jako jiný pohan s ukru- tenstvím, dera je a jiné bezpráví čině a věře spolu s nimi, že jest je všecky spolu kúpil Kristus a váží sobě tak mnoho pastýře jako pána, nebo jest tolikéž8) krve vylil za pastýře jako za pána. Protož nijakž z viery toho nemohú dělati, aby jedni druhé sobě kupovali a vozili se na nich tak soběvolně a tak s po- tupným pohrdáním a činili sobě takové rozkoši z jich bolestí. Protož aby známo bylo9), žeť to již jdelo) podlé převrácenie a podlé poběhlosti zběhovéli) a podlé odstúpení od viery, žeť v tom samého pohanstvie následujie. A apoštolé Antikristovi takové násilníky, ješto12) jsú posedli lid křesťanský s takými bezprávími, počtli jsú třetie stránku13) cierkve svaté jako vlky pastýřel4) ovcí. 79 b. 139
chovnie, kněz veliký, papež, kterážto dva pány pa- nujeta nad věrú i nade vším lidem podlé zjednání2) satanova odporně proti Kristovi. A ta pány svými odpornostmi pohanskými tu cierkev porušila jsta, jejie panenský stav a čistotu, naprznivše ji tiem jedem, kterým otrávena jest ta cierkev. Protož aby známo bylo3), že to umiešenie tú dvú pánuov s tiem pano- váním pohanským, ač jest přijato od lidu mnohého dávno jako úžitek viery a prospěch, všakť proto to po- hanstvie odporné a ten jed k trávení4) vylitý, jakož ihned na počátku nebyl věrú ani pomoc viery, takéž vždy5) potom nebude věrú ani pomoc viery, ale vždy bude jedem k trávení lidí a k umrtvení viery. A to/ má býti památné6), že křesťané, viery následujíce a věrú se zpravujíce, nemohú v pravdě panovati jedni nad druhými obyčejem7) panování pohanského, jakož napřed povědieno jest, aby pán křesťan kupoval jiné křesťany a panoval nad nimi jako jiný pohan s ukru- tenstvím, dera je a jiné bezpráví čině a věře spolu s nimi, že jest je všecky spolu kúpil Kristus a váží sobě tak mnoho pastýře jako pána, nebo jest tolikéž8) krve vylil za pastýře jako za pána. Protož nijakž z viery toho nemohú dělati, aby jedni druhé sobě kupovali a vozili se na nich tak soběvolně a tak s po- tupným pohrdáním a činili sobě takové rozkoši z jich bolestí. Protož aby známo bylo9), žeť to již jdelo) podlé převrácenie a podlé poběhlosti zběhovéli) a podlé odstúpení od viery, žeť v tom samého pohanstvie následujie. A apoštolé Antikristovi takové násilníky, ješto12) jsú posedli lid křesťanský s takými bezprávími, počtli jsú třetie stránku13) cierkve svaté jako vlky pastýřel4) ovcí. 79 b. 139
Strana 140
Kapitola třidcátá devátá. 80 a. Než tyto věci pověděné jsú posmievaní a rúhanie a k hněvóm popúzenie pro dávní držení od slavných mužuov cierkve římské. Protož tuto1) již puojdú2) od- porné věci tomu, co jest napřed povědieno o moci světské připuzujície. Nebo cierkev římská zpět3) proti tomu všecko vede o moci světské připuzujície. A na čtenie4) ji zakládajie a na písmiech apoštolských tak tvrdě jako úřad apoštolský, u vieře potřebný, a že by cierkev ta nemohla bez té moci zuostati v své pevnosti a v spravedlnosti. A toho puojčíme5) cierkvi římské, ješto se jest jedem opila a chce války vésti a z lidí krev točiti a zlé za zlé činiti, i jest jie veliká moc královská potřebna, aby s celú hlavú mohla ostati a z bojuov na města se a na hrady vrátiti. Protož z potřeby se v tom na čtenie zakládá. Najprvé tuto sobě na čtenie cestu stele k bojóm, kdežto rytieři tá- zali jsú Jana řkúce: Což učiníme i my? Vece jim Jan: Nižádného nepotlačujte ani hanějte a dosti mějte na svých žoldiech. Luk. III, [14]. Kapitola čtyřidcátá. Augustin. Ale ty věci samy v sobě nic by velmi nemohly meče nabrúsiti křesťanóm, aby jím hojně krev cedili z lidí. Ale veliký slúp cierkve římské, ješto1) ji silně držie, aby nepadla, dal jest tomu čtenie duch ostrého meče mezi křesťany, řka takto: By2) křesťanská kázeň ovšem3) boje hyzdila, viece4) tato rada spasitedlná prosícím ve čtenie5) dána by byla, aby oděnie složili a rytieřstvie opustili; ale kterýmž na zvláštním žoldu velí dosti mieti, rytieřstvie nezamietá a bojuov netupí. — Takť jest 140
Kapitola třidcátá devátá. 80 a. Než tyto věci pověděné jsú posmievaní a rúhanie a k hněvóm popúzenie pro dávní držení od slavných mužuov cierkve římské. Protož tuto1) již puojdú2) od- porné věci tomu, co jest napřed povědieno o moci světské připuzujície. Nebo cierkev římská zpět3) proti tomu všecko vede o moci světské připuzujície. A na čtenie4) ji zakládajie a na písmiech apoštolských tak tvrdě jako úřad apoštolský, u vieře potřebný, a že by cierkev ta nemohla bez té moci zuostati v své pevnosti a v spravedlnosti. A toho puojčíme5) cierkvi římské, ješto se jest jedem opila a chce války vésti a z lidí krev točiti a zlé za zlé činiti, i jest jie veliká moc královská potřebna, aby s celú hlavú mohla ostati a z bojuov na města se a na hrady vrátiti. Protož z potřeby se v tom na čtenie zakládá. Najprvé tuto sobě na čtenie cestu stele k bojóm, kdežto rytieři tá- zali jsú Jana řkúce: Což učiníme i my? Vece jim Jan: Nižádného nepotlačujte ani hanějte a dosti mějte na svých žoldiech. Luk. III, [14]. Kapitola čtyřidcátá. Augustin. Ale ty věci samy v sobě nic by velmi nemohly meče nabrúsiti křesťanóm, aby jím hojně krev cedili z lidí. Ale veliký slúp cierkve římské, ješto1) ji silně držie, aby nepadla, dal jest tomu čtenie duch ostrého meče mezi křesťany, řka takto: By2) křesťanská kázeň ovšem3) boje hyzdila, viece4) tato rada spasitedlná prosícím ve čtenie5) dána by byla, aby oděnie složili a rytieřstvie opustili; ale kterýmž na zvláštním žoldu velí dosti mieti, rytieřstvie nezamietá a bojuov netupí. — Takť jest 140
Strana 141
vytáhl ten slúp veliký ze čtenie miesto mléka krev. A kdyby náše viera založena byla na takových krva- vostech, kteréž jsú rytieři jednali a co jsú krve vylili po tomto naučenie, tak by tehdy pravý výklad tento byl. Pakli viera náše zavazuje ránu, aby z nie krev/ netekla, skrze čtenie, tehda násilím bez práva táhne se krev z lidí skrze čtenie. I die tuto o kázni křestanské: Kdyby ta kázeň aneb dobrota měla ovšem boje u vieře tupiti, tehda Jan byl by rytieře tomu naučil anebo jim poradil, aby toho rytieřstvie nechali, že se nehodí kázni křesťanské to (ho) rytieřstvie s oděním železným; ale poněvadž Jan ostavil je při tom rytieřstvie i při žoldiech, darmo kázeň předčí hyzděci6) dielo rytieřské; nebo, když jsú řemeslníci umělí k kterému7) dielu přivedeni, i ktož by jim hyzdil dielo jich potřebné? — Protož podlé těchto duovoduov dielo potřebné jest cierkvi římské bojovati a krev z lidí vylívati a mečem pokoje dobývati. Protož k takým dielóm potřebie jest úředníkuov rytieřuov, aby boje konali za cierkev svatú a za svú vlast. A podlé toho již jest dobrý boj mezi křesťany a na čtenie založený. Protož nevytasuj se, kázni křesťanská, aby směla8) boje potupiti založené na čtenie, nebo tak by musila i čtenie potupiti, chtieci viece nábožná býti, nežli tobě čte- nie ukazuje. Protož, když tento slúp stál jest v Římě, drže a podpieraje cierkev římskú a opatruje ji bojem ve čtenie, jakožto dobré té cierkve u bojích obmýšleje, pro- tož někteří za něho vytasili sú se s tú kázní, hyzdiece boje a jiné krvavosti mezi křesťany, a on je potupil za kacieře a odvolal9) jich kázeň za kacieřský blud. Protož i nynie s tú kázní dušno10) bude, bude-liť v kom — kteréžto kázni bojové a jiné krvavosti se nelíbí —, nebo tento slúp silně drží boje/ na čtenie založené, že všecko to 80 b. 81 a. 141
vytáhl ten slúp veliký ze čtenie miesto mléka krev. A kdyby náše viera založena byla na takových krva- vostech, kteréž jsú rytieři jednali a co jsú krve vylili po tomto naučenie, tak by tehdy pravý výklad tento byl. Pakli viera náše zavazuje ránu, aby z nie krev/ netekla, skrze čtenie, tehda násilím bez práva táhne se krev z lidí skrze čtenie. I die tuto o kázni křestanské: Kdyby ta kázeň aneb dobrota měla ovšem boje u vieře tupiti, tehda Jan byl by rytieře tomu naučil anebo jim poradil, aby toho rytieřstvie nechali, že se nehodí kázni křesťanské to (ho) rytieřstvie s oděním železným; ale poněvadž Jan ostavil je při tom rytieřstvie i při žoldiech, darmo kázeň předčí hyzděci6) dielo rytieřské; nebo, když jsú řemeslníci umělí k kterému7) dielu přivedeni, i ktož by jim hyzdil dielo jich potřebné? — Protož podlé těchto duovoduov dielo potřebné jest cierkvi římské bojovati a krev z lidí vylívati a mečem pokoje dobývati. Protož k takým dielóm potřebie jest úředníkuov rytieřuov, aby boje konali za cierkev svatú a za svú vlast. A podlé toho již jest dobrý boj mezi křesťany a na čtenie založený. Protož nevytasuj se, kázni křesťanská, aby směla8) boje potupiti založené na čtenie, nebo tak by musila i čtenie potupiti, chtieci viece nábožná býti, nežli tobě čte- nie ukazuje. Protož, když tento slúp stál jest v Římě, drže a podpieraje cierkev římskú a opatruje ji bojem ve čtenie, jakožto dobré té cierkve u bojích obmýšleje, pro- tož někteří za něho vytasili sú se s tú kázní, hyzdiece boje a jiné krvavosti mezi křesťany, a on je potupil za kacieře a odvolal9) jich kázeň za kacieřský blud. Protož i nynie s tú kázní dušno10) bude, bude-liť v kom — kteréžto kázni bojové a jiné krvavosti se nelíbí —, nebo tento slúp silně drží boje/ na čtenie založené, že všecko to 80 b. 81 a. 141
Strana 142
Luk. XVII, [141. 81 b. knězstvo ciesařské, ramenem se zapřevšell), držie silně boje, pomáhajíce tomu slúpu, aby nepadl s svým na- učením. Protož nevíme, coť se kázni přihodie od toho mnozstvie, ještoť v krvi tápá skrze čtenic o rytieřiech. Než všakť vždy sluší z potřeby ke čtenie hleděti, ačt sú jemu pak i12) velmi múdrý duch krvavosti vdechli. A toto jedno jest potřebné: ač velmi máme čtenie věřiti, však s tiemto rozumem13), abychom ty všecky věci, kteréž sú ve čtenie napsány, múdře opatřili, coť nás učie a k čemuť táhnú a žeť ne všecky nás k ná- sledování Krista vedú. Nebo některé věci ve čtenie napsány jsú, ješto sú tu14) ostaly, komu a o kom po- vědieny15) sú, a potom jsú v jiných nižádné moci ne- měly. Jakožto když Pán Ježíš, očistiv malomocné, ká- zal jim, aby se kněžím ukázali a obětovali dary podlé zákona Mojžíšova kněžím. Protož takový skutek stal se jest tělesně na těch, kterým jest mluvil a o čem jest mluvil, a potom nižádný apoštol téhož jest ne- učinil, aby odsílal malomocné k biskupóm židovským, ani kto z křesťanuo potom byl zavázán obětovati takých obětí podlé zákona Mojžíšova za své očištěnie. Protož, ač jest ve čtenie napsáno to, ne16) k činění budúciem křesťanóm, neb to jest skutek kněží starého zákona a jest skutek moci Kristovy v uzdravení malomocných. Ale oběti biskupóm slušely podlé toho zákona. Protož potom, když knězstvie přeneseno jest, nižádných lidí nevieže k takovým věcem. Takéž o Janovi i o jeho rytieřiech má rozumieno býti, že jest on zvláštnie věci měl činiti i mluviti, jichž jest Pán Ježíš nemluvil ani činil ani činiti přikazoval apoštolóm svým. Protož tak daleko dlužni sme řeči aneb skutky Janovy držeti, jakož Pán Ježíš, po něm přišed, jich nám k činění po- tvrdil řečie aneb přiekladem. A z toho muožem roz- 142
Luk. XVII, [141. 81 b. knězstvo ciesařské, ramenem se zapřevšell), držie silně boje, pomáhajíce tomu slúpu, aby nepadl s svým na- učením. Protož nevíme, coť se kázni přihodie od toho mnozstvie, ještoť v krvi tápá skrze čtenic o rytieřiech. Než všakť vždy sluší z potřeby ke čtenie hleděti, ačt sú jemu pak i12) velmi múdrý duch krvavosti vdechli. A toto jedno jest potřebné: ač velmi máme čtenie věřiti, však s tiemto rozumem13), abychom ty všecky věci, kteréž sú ve čtenie napsány, múdře opatřili, coť nás učie a k čemuť táhnú a žeť ne všecky nás k ná- sledování Krista vedú. Nebo některé věci ve čtenie napsány jsú, ješto sú tu14) ostaly, komu a o kom po- vědieny15) sú, a potom jsú v jiných nižádné moci ne- měly. Jakožto když Pán Ježíš, očistiv malomocné, ká- zal jim, aby se kněžím ukázali a obětovali dary podlé zákona Mojžíšova kněžím. Protož takový skutek stal se jest tělesně na těch, kterým jest mluvil a o čem jest mluvil, a potom nižádný apoštol téhož jest ne- učinil, aby odsílal malomocné k biskupóm židovským, ani kto z křesťanuo potom byl zavázán obětovati takých obětí podlé zákona Mojžíšova za své očištěnie. Protož, ač jest ve čtenie napsáno to, ne16) k činění budúciem křesťanóm, neb to jest skutek kněží starého zákona a jest skutek moci Kristovy v uzdravení malomocných. Ale oběti biskupóm slušely podlé toho zákona. Protož potom, když knězstvie přeneseno jest, nižádných lidí nevieže k takovým věcem. Takéž o Janovi i o jeho rytieřiech má rozumieno býti, že jest on zvláštnie věci měl činiti i mluviti, jichž jest Pán Ježíš nemluvil ani činil ani činiti přikazoval apoštolóm svým. Protož tak daleko dlužni sme řeči aneb skutky Janovy držeti, jakož Pán Ježíš, po něm přišed, jich nám k činění po- tvrdil řečie aneb přiekladem. A z toho muožem roz- 142
Strana 143
uměti, že Jan poslán jest před Pánem Ježíšem, aby jemu cestu jeho připravil, to jest lid zpuosobil ku pokání a k poznání Pána Ježíše, pravě, že má po něm přijíti silnějšie, nežli on jest, a že má dokonalejšie skutky činiti, nežli Jan činil jest. Protož Jan, předcházeje Pána Je- žíše časem, byl jest ustaven17) pod zákonem Mojžíšo- vým, kterýžto v tu chvieli měl zachován býti se všemi skutky svými i s řečmi, kromě křtu a svědectvie, které jest měl vyznávati o Pánu Ježíšovi; to jest zvláštie18) bylo na něm mimo19) zákon. Ale co jest měl obci ži- dovské mluviti potřebných věcí, to najviece o pokání a o křtu, kterýž ku pokání byl zpuosoba20). Ale, aby stavóm aneb úřadóm zákon který jiný ustavil než ten, pod kterým jest sám byl a který lid v tu chvieli měl zachovávati, toho jest Jan nemohl proměniti ani jiného mohl jest ustaviti stavóm a řádóm ani k vinám ani k spravedlnostem jiným, než jim zákon učil. Protož toho toliko, pod nímž jest lid stál, potvrdil jim a k němu napomienal jest, dokudž jest živ byl, v němž lid měl státi, dokudž čtenie Kristovo nebylo ohlášeno skrze apoštoly. Jan. 1, [15]. Kapitola čtyřidcátá prvnie. 82 a. Protož rytieři, kteříž sú Jana tázali o tom, co by Luk. III, 114). měli činiti, byli jsú kromě viery křestné. A on vida, že sú lidé, ješto1) moci požievajie a slúžie u vyzšiech pánuov aneb u vladařuov, k tomu stavu naučenie hodné2) dal jim podlé zákona Mojžíšova, aby nižád- ného mocí a násilím nepotlačovali, ani z pýchy koho haněli, a dosti aby na svých platech měli, aby ne- lúpili na cestách, ani jinak mocí chudiny drali, neboť ti hřiechové najviece těch se držie, ktož moci požie- 143
uměti, že Jan poslán jest před Pánem Ježíšem, aby jemu cestu jeho připravil, to jest lid zpuosobil ku pokání a k poznání Pána Ježíše, pravě, že má po něm přijíti silnějšie, nežli on jest, a že má dokonalejšie skutky činiti, nežli Jan činil jest. Protož Jan, předcházeje Pána Je- žíše časem, byl jest ustaven17) pod zákonem Mojžíšo- vým, kterýžto v tu chvieli měl zachován býti se všemi skutky svými i s řečmi, kromě křtu a svědectvie, které jest měl vyznávati o Pánu Ježíšovi; to jest zvláštie18) bylo na něm mimo19) zákon. Ale co jest měl obci ži- dovské mluviti potřebných věcí, to najviece o pokání a o křtu, kterýž ku pokání byl zpuosoba20). Ale, aby stavóm aneb úřadóm zákon který jiný ustavil než ten, pod kterým jest sám byl a který lid v tu chvieli měl zachovávati, toho jest Jan nemohl proměniti ani jiného mohl jest ustaviti stavóm a řádóm ani k vinám ani k spravedlnostem jiným, než jim zákon učil. Protož toho toliko, pod nímž jest lid stál, potvrdil jim a k němu napomienal jest, dokudž jest živ byl, v němž lid měl státi, dokudž čtenie Kristovo nebylo ohlášeno skrze apoštoly. Jan. 1, [15]. Kapitola čtyřidcátá prvnie. 82 a. Protož rytieři, kteříž sú Jana tázali o tom, co by Luk. III, 114). měli činiti, byli jsú kromě viery křestné. A on vida, že sú lidé, ješto1) moci požievajie a slúžie u vyzšiech pánuov aneb u vladařuov, k tomu stavu naučenie hodné2) dal jim podlé zákona Mojžíšova, aby nižád- ného mocí a násilím nepotlačovali, ani z pýchy koho haněli, a dosti aby na svých platech měli, aby ne- lúpili na cestách, ani jinak mocí chudiny drali, neboť ti hřiechové najviece těch se držie, ktož moci požie- 143
Strana 144
Jan. I, [8.] IJan. V, 35]. 82 b. Mat. XIX, 1211. vajie. Protož jakož jest viděl, čiem ti lidé najviece Boha hněvajie, proti tomu jim zákon božie položil; nebo takové věci zákon Mojžíšuo zapoviedal jest, aby násilé nečinili jedni druhým, ani mocí sužovali koho. A že3) jich Jan netáhl od rytieřstvie; nebo Židé podlé zákona mohli rytieřstvie požievati aneb moci a skrze moc mohli boje vésti a nepřátelóm se brániti, protož nepoložil za zlé rytieřství, ale hřiechuov jich zbránil, kteréž jsú mohli činiti skrze moc rytieřskú. Protož, ustaviv4) je na přikázaní zákona Mojžíšova, dále jich pod nižádný zákon nemohl vésti ani jim zákona jiného ustaviti, nebo on nebyl jest ustavitel zákonuov; nebo čtenie jeho5) chválí v tom, že jest byl poslán od Boha na to, aby svědectvie vydal o světlu, ale to ihned za- mietá čtení řka: Nebieše6) on světlo, ale aby svědectvie vydal o světlu. A Pán Ježíš sám, chvále jeho, die o něm, že jest byl svietedlnice7) hořiecie a svítiecie, ale vy jste se nechtěli veseliti na čas v světlu jeho. Die o něm, že jest byl/ svietedlnice hořiecie a svítiecie na čas; ale světlo světa nebyl jest; to již samému Pánu Ježíšovi ostalo jest, aby on byl světlo světa, moha všem na světě svietiti dokonále jako slunce životem svatým a nevin- ným a učením přepravým zákona svého. Protož jemu jakožto Bohu toliko přieležie zákony ustavovati všem lidem o všech věcech jich: k stavóm, k úřadóm i ke všelikým skutkóm; nebo on jest proměnil zákon ži- dovský tělesný a ustavil duchovní dokonalý. Protož Jan nemohl jest řieci rytieřom: Nechajíce rytieřstvie, poďte po mně. Ale Pán Ježíš kniežeti řekl: Prodaj všecko, což máš, a daj chudým a poď a následuj mne. I stav na něm mohl změniti kniežecí i od ženy jeho mohl odvésti a za sebú jemu kázati choditi. A nepři- kázal jemu, aby on mečem oháněl cierkev svatú, aby 144
Jan. I, [8.] IJan. V, 35]. 82 b. Mat. XIX, 1211. vajie. Protož jakož jest viděl, čiem ti lidé najviece Boha hněvajie, proti tomu jim zákon božie položil; nebo takové věci zákon Mojžíšuo zapoviedal jest, aby násilé nečinili jedni druhým, ani mocí sužovali koho. A že3) jich Jan netáhl od rytieřstvie; nebo Židé podlé zákona mohli rytieřstvie požievati aneb moci a skrze moc mohli boje vésti a nepřátelóm se brániti, protož nepoložil za zlé rytieřství, ale hřiechuov jich zbránil, kteréž jsú mohli činiti skrze moc rytieřskú. Protož, ustaviv4) je na přikázaní zákona Mojžíšova, dále jich pod nižádný zákon nemohl vésti ani jim zákona jiného ustaviti, nebo on nebyl jest ustavitel zákonuov; nebo čtenie jeho5) chválí v tom, že jest byl poslán od Boha na to, aby svědectvie vydal o světlu, ale to ihned za- mietá čtení řka: Nebieše6) on světlo, ale aby svědectvie vydal o světlu. A Pán Ježíš sám, chvále jeho, die o něm, že jest byl svietedlnice7) hořiecie a svítiecie, ale vy jste se nechtěli veseliti na čas v světlu jeho. Die o něm, že jest byl/ svietedlnice hořiecie a svítiecie na čas; ale světlo světa nebyl jest; to již samému Pánu Ježíšovi ostalo jest, aby on byl světlo světa, moha všem na světě svietiti dokonále jako slunce životem svatým a nevin- ným a učením přepravým zákona svého. Protož jemu jakožto Bohu toliko přieležie zákony ustavovati všem lidem o všech věcech jich: k stavóm, k úřadóm i ke všelikým skutkóm; nebo on jest proměnil zákon ži- dovský tělesný a ustavil duchovní dokonalý. Protož Jan nemohl jest řieci rytieřom: Nechajíce rytieřstvie, poďte po mně. Ale Pán Ježíš kniežeti řekl: Prodaj všecko, což máš, a daj chudým a poď a následuj mne. I stav na něm mohl změniti kniežecí i od ženy jeho mohl odvésti a za sebú jemu kázati choditi. A nepři- kázal jemu, aby on mečem oháněl cierkev svatú, aby 144
Strana 145
na ni zlý vietr nevál. Protož tuť jest o rytieřiech řieci, že tak velikú jistotu majie u vieře s boji a s vylévaním krve, jakož jich daleko Pán Ježíš potvrdie s těmi krva- vostmi (jakožto) aneb s tiem mečem k obraně pravdy své s boji a s pomstami. Tak-li jest on lid svuoj stavěl, aby skrze moc rytieřskú bránil se bezprávím svým? Ale tohoť nesnadně kto pravdú Ježíšovú ukáže, leč8) bude mečem a žalářem dovoditi9). Protož již by dosti bylo povědieno o těch rytieřiech, kterým jest Jan na- učenie dával podlé zákona Mojžíšova, jakož v tu chvieli jemu přieleželo10) i těm rytieřóm. Kto by chtěl, mohl by porozuměti, žeť to nenie ve čtenie proto napsáno, aby z toho rytieři mezi křesťany základ měli, leč by prvé z viery Kristovy ukázáno bylo, by bylal1) po- třebnost rytieřuov k obraně viery nebo některých při vieře. Nebo najprvé to musí býti ukázáno z viery, na čem služebnost rytieřská státi má. Učie-li viera bojovati, mocí se bezprávím brániti, zlé za zlé činiti, tehda snadný duovod12) o rytieřiech bude podlé zprávy Janovy; pakli bojuov a prolévanie krve nepřátel svých z viery neukáží, darmo rytieřuov k tomu hledajie. Nebo, hlediece toho13) k samému Kristovi, coť14) on tu o rytieřích myslé, když poliček velí trpěti, když v jedno líce udeří, aby hotov byl též i na druhém trpěti? A velí, aby se nebránili všelikému15) bezpráví, aby nižádnému zlým za zlé se neodpláceli; velí ne- přátely milovati a dobře jim činiti; jsú-li lačni a žíz- nivi, velí je krmiti a napájeti. V těch věcech ustavil Pán Ježíš lid svuoj. Což tehdy u těch lidí rytieři s mečem učinie? Však16) dielo zabitie v nich padlo jest, po- něvadž se zlým věcem nemajie mečem ani palicí brániti. Protož dovodiece rytieřuov17) k obraně takému lidu, pustili jsú se břehu i plovú bez vesla, kam je vietr nese. 83 a. Mat. V, I39]. Luk. VI, [29]. Mat. V, [44]. Chelčického „Síť víry“. 10. 145
na ni zlý vietr nevál. Protož tuť jest o rytieřiech řieci, že tak velikú jistotu majie u vieře s boji a s vylévaním krve, jakož jich daleko Pán Ježíš potvrdie s těmi krva- vostmi (jakožto) aneb s tiem mečem k obraně pravdy své s boji a s pomstami. Tak-li jest on lid svuoj stavěl, aby skrze moc rytieřskú bránil se bezprávím svým? Ale tohoť nesnadně kto pravdú Ježíšovú ukáže, leč8) bude mečem a žalářem dovoditi9). Protož již by dosti bylo povědieno o těch rytieřiech, kterým jest Jan na- učenie dával podlé zákona Mojžíšova, jakož v tu chvieli jemu přieleželo10) i těm rytieřóm. Kto by chtěl, mohl by porozuměti, žeť to nenie ve čtenie proto napsáno, aby z toho rytieři mezi křesťany základ měli, leč by prvé z viery Kristovy ukázáno bylo, by bylal1) po- třebnost rytieřuov k obraně viery nebo některých při vieře. Nebo najprvé to musí býti ukázáno z viery, na čem služebnost rytieřská státi má. Učie-li viera bojovati, mocí se bezprávím brániti, zlé za zlé činiti, tehda snadný duovod12) o rytieřiech bude podlé zprávy Janovy; pakli bojuov a prolévanie krve nepřátel svých z viery neukáží, darmo rytieřuov k tomu hledajie. Nebo, hlediece toho13) k samému Kristovi, coť14) on tu o rytieřích myslé, když poliček velí trpěti, když v jedno líce udeří, aby hotov byl též i na druhém trpěti? A velí, aby se nebránili všelikému15) bezpráví, aby nižádnému zlým za zlé se neodpláceli; velí ne- přátely milovati a dobře jim činiti; jsú-li lačni a žíz- nivi, velí je krmiti a napájeti. V těch věcech ustavil Pán Ježíš lid svuoj. Což tehdy u těch lidí rytieři s mečem učinie? Však16) dielo zabitie v nich padlo jest, po- něvadž se zlým věcem nemajie mečem ani palicí brániti. Protož dovodiece rytieřuov17) k obraně takému lidu, pustili jsú se břehu i plovú bez vesla, kam je vietr nese. 83 a. Mat. V, I39]. Luk. VI, [29]. Mat. V, [44]. Chelčického „Síť víry“. 10. 145
Strana 146
83 b. Protož co nám již prospěje táhnúti se v takovú při na základ Krista, poněvadž ten slúp, ješto1s) držie cierkev římskú v jejiech krvavostech, chce, aby kázeň křesťanská nekvapila s hyžděním bojuov? Ten prostě široce zakládá boje u vieře křesťanské na králéch židovských i na jich zákonu a ještě i na králéch pohanských a to přieliš19) široce vypisuje, uče krále křesťanské přiekladem králuo ži/dovských moci požie- vati k obraně cierkve svaté, aby se bojem postavila proti zjevným nepřátelóm a domácie kacieře z báznie křesťanskú ven plenila, aby bojuov bláznivě netupili. Protož již protrhl siet široce, lově ve čtenie z smysluo onde i onde, aby na čtenie ustavil to hovado s desíti rohy a s sedmi hlavami s jeho krvavostmi2o), aby, jsa21) opatřeno skrze zákon starý i nový, nelekaje22) se cedilo krev z lidí, ano jemu plní23) Ducha svatého dosti Písma na to shromáždili. Protož tuto jest těžkost, když již nemuož prospěti lidem to, aby se zastavili na základu Kristovi s pravú dobrotú, poněvadž pohan- stvie púhé pevně odpočievá na ní tvrdě, ano již jemu také základ Kristus tak pevný jako stavu apoštolskému. Poněvadž Duchem svatým štípeno jest pohanství na ten základ, ktož tehda co šlechetnějšího muož na tom základu chváliti, než to pohanství chválí? A již tak silně stojie na tom základu Kristovi to pohanství, že chce již samo chválu mieti na něm, jako by ono samo viery následovalo, stoje24) na základu Kristovi. A jestli- že by kto chtěl co jiného stavěti nebo chváliti na tom základu, již to oslavené pohanství na základu Kristovi chce jeho tisknúti25) a praví o něm, že blúdí, vytrhaje26) se z pravých šlápějí cierkve svaté. Protož co jest mlu- viti a komu, ano již nenie sláva pravému Kristu, ale ti, kteříž přestupují, zvelebeni jsú v něm? 146
83 b. Protož co nám již prospěje táhnúti se v takovú při na základ Krista, poněvadž ten slúp, ješto1s) držie cierkev římskú v jejiech krvavostech, chce, aby kázeň křesťanská nekvapila s hyžděním bojuov? Ten prostě široce zakládá boje u vieře křesťanské na králéch židovských i na jich zákonu a ještě i na králéch pohanských a to přieliš19) široce vypisuje, uče krále křesťanské přiekladem králuo ži/dovských moci požie- vati k obraně cierkve svaté, aby se bojem postavila proti zjevným nepřátelóm a domácie kacieře z báznie křesťanskú ven plenila, aby bojuov bláznivě netupili. Protož již protrhl siet široce, lově ve čtenie z smysluo onde i onde, aby na čtenie ustavil to hovado s desíti rohy a s sedmi hlavami s jeho krvavostmi2o), aby, jsa21) opatřeno skrze zákon starý i nový, nelekaje22) se cedilo krev z lidí, ano jemu plní23) Ducha svatého dosti Písma na to shromáždili. Protož tuto jest těžkost, když již nemuož prospěti lidem to, aby se zastavili na základu Kristovi s pravú dobrotú, poněvadž pohan- stvie púhé pevně odpočievá na ní tvrdě, ano již jemu také základ Kristus tak pevný jako stavu apoštolskému. Poněvadž Duchem svatým štípeno jest pohanství na ten základ, ktož tehda co šlechetnějšího muož na tom základu chváliti, než to pohanství chválí? A již tak silně stojie na tom základu Kristovi to pohanství, že chce již samo chválu mieti na něm, jako by ono samo viery následovalo, stoje24) na základu Kristovi. A jestli- že by kto chtěl co jiného stavěti nebo chváliti na tom základu, již to oslavené pohanství na základu Kristovi chce jeho tisknúti25) a praví o něm, že blúdí, vytrhaje26) se z pravých šlápějí cierkve svaté. Protož co jest mlu- viti a komu, ano již nenie sláva pravému Kristu, ale ti, kteříž přestupují, zvelebeni jsú v něm? 146
Strana 147
Kapitola čtyřidcátá druhá. Jiži) po tom budem se svářiti skrze svatého Paſvla 84 a. v těchto sloviech, ješto die: Všeliká duše mocem vyz- Řím. XIII, I1J. ším bud poddána, nebo nenie moc, jediné od Boha, a které věci od Boha sú, zřiezené jsú. V těch sloviech jakožto2) hlavnie založenie3) majie ciesařští kněží té moci světské u vieře křesťanské, z toho berúce4), že nápis tento5) pošel jest od svatého Pavla k věrným křesťanóm římského města a že podlé toho písma mají zpravována býti knížata křesťanská v svých úřadiech. A to chtie mistrové, aby tak držáno bylo za vieru ode všech křesťanuov. Jakož mně to jest řekl jeden mistr prazského učenie, že tak mám držeti; pakli bych tomu nevěřil, že sem kacieř. Protož tiem pilnějí mělo by rozumieno býti těm slovóm svatého Pavla, což on tu mluví, že to pravé6) jest, že zboru věrných7) lidí, kterýž jest byl sebrán v Rímě v Kristu za pohanuov a Židuo k vieře křesťan- ské Kristově, těm jest psal napomínaje je, aby mocem vyzším poddáni byli, ciesařom pohanským, kteříž v tu chvieli v Římě panovali, jsúce kromě viery. Protož rozdiel veliký jest mezi tiem: učiti tomu věrné křesťany, aby těm mocem pohanským poddáni byli v hodných8) věcech, v jichž jsú panství přebývali, a jiné jest, aby tomu učil apoštol ty křesťany, aby z sebe jednoho křesťana vyzdvihli za pána aneb za krále, aby nad nimi kraloval obyčejem9) králuo po- hanských, bráně jich od bezprávie. Těch věcí ne- naleznú mistři v slovích svatého Pavla. Nebo jiné jest učiti věrné křesťany, aby poddáni byli mocem ciziem v hojdných věcech, a jiné jest panovati a pány ustavovati odporné těm pánóm, pod nimiž dávno pře- 84 b. 147
Kapitola čtyřidcátá druhá. Jiži) po tom budem se svářiti skrze svatého Paſvla 84 a. v těchto sloviech, ješto die: Všeliká duše mocem vyz- Řím. XIII, I1J. ším bud poddána, nebo nenie moc, jediné od Boha, a které věci od Boha sú, zřiezené jsú. V těch sloviech jakožto2) hlavnie založenie3) majie ciesařští kněží té moci světské u vieře křesťanské, z toho berúce4), že nápis tento5) pošel jest od svatého Pavla k věrným křesťanóm římského města a že podlé toho písma mají zpravována býti knížata křesťanská v svých úřadiech. A to chtie mistrové, aby tak držáno bylo za vieru ode všech křesťanuov. Jakož mně to jest řekl jeden mistr prazského učenie, že tak mám držeti; pakli bych tomu nevěřil, že sem kacieř. Protož tiem pilnějí mělo by rozumieno býti těm slovóm svatého Pavla, což on tu mluví, že to pravé6) jest, že zboru věrných7) lidí, kterýž jest byl sebrán v Rímě v Kristu za pohanuov a Židuo k vieře křesťan- ské Kristově, těm jest psal napomínaje je, aby mocem vyzším poddáni byli, ciesařom pohanským, kteříž v tu chvieli v Římě panovali, jsúce kromě viery. Protož rozdiel veliký jest mezi tiem: učiti tomu věrné křesťany, aby těm mocem pohanským poddáni byli v hodných8) věcech, v jichž jsú panství přebývali, a jiné jest, aby tomu učil apoštol ty křesťany, aby z sebe jednoho křesťana vyzdvihli za pána aneb za krále, aby nad nimi kraloval obyčejem9) králuo po- hanských, bráně jich od bezprávie. Těch věcí ne- naleznú mistři v slovích svatého Pavla. Nebo jiné jest učiti věrné křesťany, aby poddáni byli mocem ciziem v hojdných věcech, a jiné jest panovati a pány ustavovati odporné těm pánóm, pod nimiž dávno pře- 84 b. 147
Strana 148
85 a. bývali sú. Protož musíť býti odporný smysl apoštolóm zakládati tu panovánie, kdež oni přikazujie pokorné poslušenstvie pánóm. Protož divná jest věc a přieliš hrozná do těch mistruov1o) některých, ještol1) tak slavně mohú kázati pravé věci z viery Jezukrista světu protivné, že jsú blízko k mučedlnictvu, a učie křesťany, aby byli hotovi k smrti pro vieru, a hlásíl2) jim, aby neúfalii3) v kniežata, neboť v nich nenie spa- senie, a že lépe jest úfati v Pána Boha než úfati v knie- žata, jakož Písmo ty věci praví. Ty i jiné věci svrcho- vané mluviece k lidem, i14) chápajie se křívě pravých Písem, aby v nich vytáhli odpornosti pravdě, aby na nich založili moc světskú připuzujície15) s pano- váním pohanským mezi křesťany, aby je posedla jako lev a prodávala je jedna druhým jako hovada k zabití. Protož musíť v nich veliká tma býti z toho duovodu. Protož podlé těch kázanie tak slavných zdá se, že křesťany i sami se připravují od kniežat přezlých k smrti pro vieru, kterážto kniežata majie již u vieře, a vidí v nich nebezpečenstvie smrti pravých křesťanuov pro vieru, na něž sú mohli očima hleděti, ano je stienají pro vieru a v žalářiech držie, a někteří z těch mistruov spáleni sú pro vieru od těch najhorších kniežat, která sú pod věrú hotova k vylití krve svatých, když by jim Buoh dopustil16). Avšak i podnes hotovi sú mistři s kně- žími ciesařskými, pominuvše to vše/cko bezpráví, ještě lstívě z Písma duovody činitil7) k založení takových kniežat u vieře, ano18) ji již tak sežrala ta kniežata, v zlosti přemnožené19) stojíce pod věrú, že, což na jich zlosti záležie, již by pro ně neostal živ nižádný křesťan pravý. Nebo tak jest zrazena pravá dobrota křesťa- nuov věrných před těmi kniežaty a mocmi skrze apoštoly Antikristovy, že již tu majie pilnost, zda by 148
85 a. bývali sú. Protož musíť býti odporný smysl apoštolóm zakládati tu panovánie, kdež oni přikazujie pokorné poslušenstvie pánóm. Protož divná jest věc a přieliš hrozná do těch mistruov1o) některých, ještol1) tak slavně mohú kázati pravé věci z viery Jezukrista světu protivné, že jsú blízko k mučedlnictvu, a učie křesťany, aby byli hotovi k smrti pro vieru, a hlásíl2) jim, aby neúfalii3) v kniežata, neboť v nich nenie spa- senie, a že lépe jest úfati v Pána Boha než úfati v knie- žata, jakož Písmo ty věci praví. Ty i jiné věci svrcho- vané mluviece k lidem, i14) chápajie se křívě pravých Písem, aby v nich vytáhli odpornosti pravdě, aby na nich založili moc světskú připuzujície15) s pano- váním pohanským mezi křesťany, aby je posedla jako lev a prodávala je jedna druhým jako hovada k zabití. Protož musíť v nich veliká tma býti z toho duovodu. Protož podlé těch kázanie tak slavných zdá se, že křesťany i sami se připravují od kniežat přezlých k smrti pro vieru, kterážto kniežata majie již u vieře, a vidí v nich nebezpečenstvie smrti pravých křesťanuov pro vieru, na něž sú mohli očima hleděti, ano je stienají pro vieru a v žalářiech držie, a někteří z těch mistruov spáleni sú pro vieru od těch najhorších kniežat, která sú pod věrú hotova k vylití krve svatých, když by jim Buoh dopustil16). Avšak i podnes hotovi sú mistři s kně- žími ciesařskými, pominuvše to vše/cko bezpráví, ještě lstívě z Písma duovody činitil7) k založení takových kniežat u vieře, ano18) ji již tak sežrala ta kniežata, v zlosti přemnožené19) stojíce pod věrú, že, což na jich zlosti záležie, již by pro ně neostal živ nižádný křesťan pravý. Nebo tak jest zrazena pravá dobrota křesťa- nuov věrných před těmi kniežaty a mocmi skrze apoštoly Antikristovy, že již tu majie pilnost, zda by 148
Strana 149
mohli vypleniti ta kacieřstva sobě nelibá. Nebo jim jinak nevoní ta pře pravých křesťanuov, než toliko kacieřstvím. Protož těch všech zaslepení na mistřích i na jiných kněžích a lidech nenie nižádná větčí přiečina, než staří a plní ducha něčího, ješto20) jsú přieliš oslavili tu moc najhoršie pohanskú pod věrú na věčné osídlo spravedli- vých křesťanuov, že jim bude nelze ostati s věrú jinak, leč21) se strhnú s těch22) plných ducha nětčího a zeprú23) proti jich jednáním mnohým a duovodóm křivým. Protož jich24) duovodové u veliké tmě stojie, kteříž chtie moc světskú s panováním pohanským utvrditi mezi křesťany k jich prospěchu u vieře, stavějíce ji na těch mocech, kteréž tu svatý Pavel jmenuje a napomíná věrné křesťa- ny, aby byli poddáni těm mocem pohanským v hodných věcech. Nebo ty moci ciesařské v Rímě v tom času byly jsú pohanské, kromě viery, protož panování pohanské má pravé založení na pohanech. Protož to panovánie pohanské založiti u vieře k úžitku viery, — jako by čerta založil u vieře ku prospěchu viery. Nebo, když koho pokúšeti budau dáblové, přemůž-li jich pokušenie, tehdy prospějie jemu ďáblové, že bude skrze ně zkušen u vieře a bude dokázán, že jest dokonalý u vieře. Takéž moc ukrutná s panováním pohanským, osiedl mnohých naplněná, křesťanóm pravým zakryvši se věrú lstívě, muož býti věrným přiečina k trpělivosti a k mučedlnictvu, jako věrnému Husovi a Jeronymovi král uherský, vydav je na smrt, i25) byl jim veliká přiečina, aby skrze ruce jeho došli slávy nebeské. Řím. XIII, [1]. 85 b. Kapitola čtyřidcátá třetie. A že jest toto tak, že ty moci v Římě, kterýmž svatý Pavel poslušenství přikázal, byly sú moci po- 149
mohli vypleniti ta kacieřstva sobě nelibá. Nebo jim jinak nevoní ta pře pravých křesťanuov, než toliko kacieřstvím. Protož těch všech zaslepení na mistřích i na jiných kněžích a lidech nenie nižádná větčí přiečina, než staří a plní ducha něčího, ješto20) jsú přieliš oslavili tu moc najhoršie pohanskú pod věrú na věčné osídlo spravedli- vých křesťanuov, že jim bude nelze ostati s věrú jinak, leč21) se strhnú s těch22) plných ducha nětčího a zeprú23) proti jich jednáním mnohým a duovodóm křivým. Protož jich24) duovodové u veliké tmě stojie, kteříž chtie moc světskú s panováním pohanským utvrditi mezi křesťany k jich prospěchu u vieře, stavějíce ji na těch mocech, kteréž tu svatý Pavel jmenuje a napomíná věrné křesťa- ny, aby byli poddáni těm mocem pohanským v hodných věcech. Nebo ty moci ciesařské v Rímě v tom času byly jsú pohanské, kromě viery, protož panování pohanské má pravé založení na pohanech. Protož to panovánie pohanské založiti u vieře k úžitku viery, — jako by čerta založil u vieře ku prospěchu viery. Nebo, když koho pokúšeti budau dáblové, přemůž-li jich pokušenie, tehdy prospějie jemu ďáblové, že bude skrze ně zkušen u vieře a bude dokázán, že jest dokonalý u vieře. Takéž moc ukrutná s panováním pohanským, osiedl mnohých naplněná, křesťanóm pravým zakryvši se věrú lstívě, muož býti věrným přiečina k trpělivosti a k mučedlnictvu, jako věrnému Husovi a Jeronymovi král uherský, vydav je na smrt, i25) byl jim veliká přiečina, aby skrze ruce jeho došli slávy nebeské. Řím. XIII, [1]. 85 b. Kapitola čtyřidcátá třetie. A že jest toto tak, že ty moci v Římě, kterýmž svatý Pavel poslušenství přikázal, byly sú moci po- 149
Strana 150
86 а. hanské, mordujíce křesťany pro vieru, oznamuje to čas, v kterém sú trvaly moci pohanské v Římě. Jakož praví ti, jenž majie v paměti popsáno o mučedlníciech a o těch běziechl), kteréž jsú v těch časiech byly, že2) od kázanie apoštolského třinácte ciesařuov, jeden po druhém až do Konstantina trvajíce v Římě v po- hanstvie a křesťany věrné mordujíce pro vieru Kristovu, najprvé apoštoly pro kázanie čtenie zmordovali sú- a po nich náměstkuo svatého Petra, najvyzších bisku- puov, pět a třidceti do Silvestra; ty všecky zmordovali sú pro vieru; a jiných kněží i z obce lidí mnozstvie, jimž počtu nesnadně muož býti, jakož knihy jedné prorokyně ukazujie i jiní nápisové3). A čas ten, v němž jsú ti ciesařové pohanští trvali, byl jest tři sta let a dva- dceti let až do Konstantina. V němžto věrní Kristovi nižá/dné moci světské nepožievali, ani vyzdvihujíce z sebe pána zemského, ale všudy po světu mezi po- hany a pod jich mocí trvajíce s mnohými zámutky a s pokušeními, toliko v naději utěšení svá majíce skrze vieru Jezukristovu. Protož na těch slovích, která jest tu svatý Pavel promluvil o moci ciesařuov pohanských v Rímě panujících, založiti moc světskú u vieře Kristově a ji těmi Písmy tvrditi — to pravdě nepodobné jest. To muož býti toliko od těch kněží mluveno, kteří jsú se opili jedem vlitým v cierkev boží, ješto dovodie té moci4) sobě k úžitkóm a skrze niž5) dovodie, což chtie, ano jich nižádný nemuož tresktati z jich duovoduov, nebo oni panujie nad věrú a ukládajie o ní duovody6) jako o Je- žíšovi v radném sněmu židovském. Oniť jsú obdrželi? proti spravedlnosti chudého Ježíše a ven jsú jeho vystrči- li; již on ničím nevládne. A oni z jeho viery nadělali jsú sobě rozkošie tělesných, panstvie a chvály na světě a vždy a všudy praví jsú skrze moc, kteréž jsú sobě dovedli8) 150
86 а. hanské, mordujíce křesťany pro vieru, oznamuje to čas, v kterém sú trvaly moci pohanské v Římě. Jakož praví ti, jenž majie v paměti popsáno o mučedlníciech a o těch běziechl), kteréž jsú v těch časiech byly, že2) od kázanie apoštolského třinácte ciesařuov, jeden po druhém až do Konstantina trvajíce v Římě v po- hanstvie a křesťany věrné mordujíce pro vieru Kristovu, najprvé apoštoly pro kázanie čtenie zmordovali sú- a po nich náměstkuo svatého Petra, najvyzších bisku- puov, pět a třidceti do Silvestra; ty všecky zmordovali sú pro vieru; a jiných kněží i z obce lidí mnozstvie, jimž počtu nesnadně muož býti, jakož knihy jedné prorokyně ukazujie i jiní nápisové3). A čas ten, v němž jsú ti ciesařové pohanští trvali, byl jest tři sta let a dva- dceti let až do Konstantina. V němžto věrní Kristovi nižá/dné moci světské nepožievali, ani vyzdvihujíce z sebe pána zemského, ale všudy po světu mezi po- hany a pod jich mocí trvajíce s mnohými zámutky a s pokušeními, toliko v naději utěšení svá majíce skrze vieru Jezukristovu. Protož na těch slovích, která jest tu svatý Pavel promluvil o moci ciesařuov pohanských v Rímě panujících, založiti moc světskú u vieře Kristově a ji těmi Písmy tvrditi — to pravdě nepodobné jest. To muož býti toliko od těch kněží mluveno, kteří jsú se opili jedem vlitým v cierkev boží, ješto dovodie té moci4) sobě k úžitkóm a skrze niž5) dovodie, což chtie, ano jich nižádný nemuož tresktati z jich duovoduov, nebo oni panujie nad věrú a ukládajie o ní duovody6) jako o Je- žíšovi v radném sněmu židovském. Oniť jsú obdrželi? proti spravedlnosti chudého Ježíše a ven jsú jeho vystrči- li; již on ničím nevládne. A oni z jeho viery nadělali jsú sobě rozkošie tělesných, panstvie a chvály na světě a vždy a všudy praví jsú skrze moc, kteréž jsú sobě dovedli8) 150
Strana 151
Kapitola čtyřidcátá čtvrtá. Ale žel) svatý Pavel řka: Všeliká duše mocem vyz- Řím. XIII, IIJ. ším buď poddána, těmi slovy napomenul jest ten zbor věrných křesťanuo v Římě, z pohan i z Židuo k vieře Kristově obrácených, pod mocí ciesařuov pohanských trvajíce; ty učie, aby poddáni byli. A to jest učinil svatý Pavel z potřebných přiečin tomu lidu, opatruje2) jich potřebnost, kteráž jim přieležela jest3) v tom pře- bývaní mezi pohany a Židy a pod mocí pohanuov, aby se tak ohradili spravedlností mezi nimi, aby ni- žádná žaloba na ně nemohla upadnúti před ty moci ani před jiné lidi jich přiečinami4) nemúdrými, ne- přiekladnými. Nebo, súce odlúčeni od pohanuo i od Židuov zvláště věrú a obcováním, v nenávisti sú byli, a brzy z té nenávisti5) mohli jsú je uloviti6) s vinami, ač by i7) nebyli vinni, neboť nenávist brzy nazbierá zaviněnie a žalob křivých. Protož tu jest bylo potřebí múdře choditi před těmi, ješto vně jsú, krom viery, aby svú neopatrností nedali přiečiny proti sobě po- hanóm zlobiti se a popúzeti se na se. A což sú nemohli svú dobrotú ukrotiti zlosti pohanské, již jsú musili ostatek dotrpěti. Jakož jsú trpěli i mřeli od nich, netepúce zase8) pohanuov, nebo je tomu učil v epištole svatý Pavel, aby se sami nebránili a ni- žádnému zlým za zlé se neodpláceli. Protož pak po- dlé té opatrnosti, kteréž požievajíce mezi pohany (a)by některak mohli státi s těmi pokušeními, na to je vede, aby poddáni byli těm mocem, a to u věcech rovných9), jenž by neurazily pravého poddání a pocti- vostií0) božie, jakož sú služebnosti tělesné a dávaní platuov, kteréžto věci neurážejí svědomie ani viery v dobrých lidech, když těm pánóm dani platí, těm mo- Řím. XII, [17]. 86 b. 151
Kapitola čtyřidcátá čtvrtá. Ale žel) svatý Pavel řka: Všeliká duše mocem vyz- Řím. XIII, IIJ. ším buď poddána, těmi slovy napomenul jest ten zbor věrných křesťanuo v Římě, z pohan i z Židuo k vieře Kristově obrácených, pod mocí ciesařuov pohanských trvajíce; ty učie, aby poddáni byli. A to jest učinil svatý Pavel z potřebných přiečin tomu lidu, opatruje2) jich potřebnost, kteráž jim přieležela jest3) v tom pře- bývaní mezi pohany a Židy a pod mocí pohanuov, aby se tak ohradili spravedlností mezi nimi, aby ni- žádná žaloba na ně nemohla upadnúti před ty moci ani před jiné lidi jich přiečinami4) nemúdrými, ne- přiekladnými. Nebo, súce odlúčeni od pohanuo i od Židuov zvláště věrú a obcováním, v nenávisti sú byli, a brzy z té nenávisti5) mohli jsú je uloviti6) s vinami, ač by i7) nebyli vinni, neboť nenávist brzy nazbierá zaviněnie a žalob křivých. Protož tu jest bylo potřebí múdře choditi před těmi, ješto vně jsú, krom viery, aby svú neopatrností nedali přiečiny proti sobě po- hanóm zlobiti se a popúzeti se na se. A což sú nemohli svú dobrotú ukrotiti zlosti pohanské, již jsú musili ostatek dotrpěti. Jakož jsú trpěli i mřeli od nich, netepúce zase8) pohanuov, nebo je tomu učil v epištole svatý Pavel, aby se sami nebránili a ni- žádnému zlým za zlé se neodpláceli. Protož pak po- dlé té opatrnosti, kteréž požievajíce mezi pohany (a)by některak mohli státi s těmi pokušeními, na to je vede, aby poddáni byli těm mocem, a to u věcech rovných9), jenž by neurazily pravého poddání a pocti- vostií0) božie, jakož sú služebnosti tělesné a dávaní platuov, kteréžto věci neurážejí svědomie ani viery v dobrých lidech, když těm pánóm dani platí, těm mo- Řím. XII, [17]. 86 b. 151
Strana 152
87 a. cem, a jiné služebnosti k nim ukazujie, kteréž přie- slušejie k dobrému těch pánuo. Taková poddání na dobrých lidech sú z pokory a z trpělivosti pocházejíceli) a12) jsúce v sobě pokora. Kteréžto věci na slúhy božie slušejí, aby z pokory poddáni byli těm, ješto13) u po- výšení jsú, netoli ko dobrým, ale i zlým v těch vě- cech rovných, kteréž slušejí na lidi poddané, jenž ne- rušie poslušenstvie Bohu v nich, než toliko pokoru ukazujie v nich jakožto v sluhách božiech. Z toho sú ty služebnosti pracovité podlé těla a jsú umen- šenie statku, když se rozmnožie právo královo, že časté dani berú na lidech; někdy chtie dva úrokyl4) pojednú15) a berně časté a nové zámysly16) naplněnie ustavičné: jdi, přines ono, udělaj to; a těmi břemeny zchudí lidi chudé a obtieží velmi. A žel7) zvláště k takovému poddánie zavazuje je svatý Pavel mocem pohanským, ty věrné18) lidi, jakožto z prával9), poně- vadž, v jich panstviech přebývajíce, požievali jsú jeho, domy, dědiny a jiné požitky tělesné majíce za nimi. Tím činem20) z práva sú byli zavázáni pánóm poha- nóm, aby je za pány jměli a platili jim dani s jich panství a jiné služebnosti i poctivosti hodné21) na ně jim ukazovali. Kapitola čtyřidcátá pátá. Druhá přiečina potřebná byla jest a ještě jest, pro niž mají poddáni býti mocem, jakožto1) pro dobré to, kteréž se děje aneb mělo by se dieti skrze ty moci, že oni někdy dobrým věcem2) chtie na poddaných, aby pokoj měli spolu, jedni druhým nepřekážejíce a bezpráví nižádných nečiníce, silnějšie mdlejších ne- tlačiece. A to ovšem3) poddaní mají činiti, nebo4) i viera 152
87 a. cem, a jiné služebnosti k nim ukazujie, kteréž přie- slušejie k dobrému těch pánuo. Taková poddání na dobrých lidech sú z pokory a z trpělivosti pocházejíceli) a12) jsúce v sobě pokora. Kteréžto věci na slúhy božie slušejí, aby z pokory poddáni byli těm, ješto13) u po- výšení jsú, netoli ko dobrým, ale i zlým v těch vě- cech rovných, kteréž slušejí na lidi poddané, jenž ne- rušie poslušenstvie Bohu v nich, než toliko pokoru ukazujie v nich jakožto v sluhách božiech. Z toho sú ty služebnosti pracovité podlé těla a jsú umen- šenie statku, když se rozmnožie právo královo, že časté dani berú na lidech; někdy chtie dva úrokyl4) pojednú15) a berně časté a nové zámysly16) naplněnie ustavičné: jdi, přines ono, udělaj to; a těmi břemeny zchudí lidi chudé a obtieží velmi. A žel7) zvláště k takovému poddánie zavazuje je svatý Pavel mocem pohanským, ty věrné18) lidi, jakožto z prával9), poně- vadž, v jich panstviech přebývajíce, požievali jsú jeho, domy, dědiny a jiné požitky tělesné majíce za nimi. Tím činem20) z práva sú byli zavázáni pánóm poha- nóm, aby je za pány jměli a platili jim dani s jich panství a jiné služebnosti i poctivosti hodné21) na ně jim ukazovali. Kapitola čtyřidcátá pátá. Druhá přiečina potřebná byla jest a ještě jest, pro niž mají poddáni býti mocem, jakožto1) pro dobré to, kteréž se děje aneb mělo by se dieti skrze ty moci, že oni někdy dobrým věcem2) chtie na poddaných, aby pokoj měli spolu, jedni druhým nepřekážejíce a bezpráví nižádných nečiníce, silnějšie mdlejších ne- tlačiece. A to ovšem3) poddaní mají činiti, nebo4) i viera 152
Strana 153
takovým věcem učie, jiež se od Boha učí věrní křesťané. Ale páni pohané takové spravedlnosti přikazujie a k nim pudí5) a pro ně mstí pro své panování; nebo, kdyby nepřipudili poddaných k takovým/ spravedl- nostem, nemohla by státi jich panstvie, nebo lid proti lidu zdvihna se zkazil by jeden druhý a tiem by jich panstvie zahynulo. Ale lidé ti, kteříž viery následujie, bez připuzení moci z milosti6) a z viery takové spra- vedlnosti i vyzší činie, prvé Boha v tom poslúchajíce nežli pánuov pohanuo. Než pak ještě tato přiečina byla jest s strany těch lidí věrných, pro niž je napomiená svatý Pavel, že vyzším mocem mají poddáni býti, jakožto7) pro dobré to, které se děje aneb mělo by se dieti skrze ty moci, že oni někdy dobrým věcem chtie na poddaných, aby pokoj měli spolu, jedni druhým v ničemž neškodiece. Nebo někteří z nich hýbali jsú se k nepoddání těm mocem8) svobodú, v nížto sú ustaveni9) skrze Pána Jezukrista, jsúce skrze něho vysvobozeni z moci dá- belské a z služebnosti břemene zákona starého, kte- réžto břiemě těžce sú nesli, až sú z něho vyproštěni skrze milost Pána Jezukrista, v svobodu povoláni jsúce. Protož z toho mohli jsú se hnúti i tuto k svobodě, aby pánóm pohanským nebyli poddáni a pod jich bře- mena aby nepodnikali1o). Takými myšleními mohú i podnes hýbáni býti dobří lidé i zlí, chtiece svobodě veliké; a mnozí jsú myslili pány bíti a s sebe je ssaditi, aby se na nich nevozili. Protož svatý Petr, vida v té straně takovú svobodu, i11) nazievá ji zástěrú zlosti, že, zastierajíce se pravú svobodú neprávě, uběhli12) by v zlé věci: chtiece svobody Kristovy příliš tělesně po- žievati, odpierali by mocem vyzším poddáni býti i upadli by jim v ruce s vinú a ztratili by kaſždú svo- 87 b. Řím XIII, [1]. II. Petr. II, 16.] 88 a. 153
takovým věcem učie, jiež se od Boha učí věrní křesťané. Ale páni pohané takové spravedlnosti přikazujie a k nim pudí5) a pro ně mstí pro své panování; nebo, kdyby nepřipudili poddaných k takovým/ spravedl- nostem, nemohla by státi jich panstvie, nebo lid proti lidu zdvihna se zkazil by jeden druhý a tiem by jich panstvie zahynulo. Ale lidé ti, kteříž viery následujie, bez připuzení moci z milosti6) a z viery takové spra- vedlnosti i vyzší činie, prvé Boha v tom poslúchajíce nežli pánuov pohanuo. Než pak ještě tato přiečina byla jest s strany těch lidí věrných, pro niž je napomiená svatý Pavel, že vyzším mocem mají poddáni býti, jakožto7) pro dobré to, které se děje aneb mělo by se dieti skrze ty moci, že oni někdy dobrým věcem chtie na poddaných, aby pokoj měli spolu, jedni druhým v ničemž neškodiece. Nebo někteří z nich hýbali jsú se k nepoddání těm mocem8) svobodú, v nížto sú ustaveni9) skrze Pána Jezukrista, jsúce skrze něho vysvobozeni z moci dá- belské a z služebnosti břemene zákona starého, kte- réžto břiemě těžce sú nesli, až sú z něho vyproštěni skrze milost Pána Jezukrista, v svobodu povoláni jsúce. Protož z toho mohli jsú se hnúti i tuto k svobodě, aby pánóm pohanským nebyli poddáni a pod jich bře- mena aby nepodnikali1o). Takými myšleními mohú i podnes hýbáni býti dobří lidé i zlí, chtiece svobodě veliké; a mnozí jsú myslili pány bíti a s sebe je ssaditi, aby se na nich nevozili. Protož svatý Petr, vida v té straně takovú svobodu, i11) nazievá ji zástěrú zlosti, že, zastierajíce se pravú svobodú neprávě, uběhli12) by v zlé věci: chtiece svobody Kristovy příliš tělesně po- žievati, odpierali by mocem vyzším poddáni býti i upadli by jim v ruce s vinú a ztratili by kaſždú svo- 87 b. Řím XIII, [1]. II. Petr. II, 16.] 88 a. 153
Strana 154
Řím. XIII [1—2]. 88 b. bodu v svědomie i v těle. Protož, vida to svatý Pavel, co by zlého vyšlo z nepoddání jich, vede je k němu; nebo ihned pohanóm a mocem jich z té přiečiny byla by viera v nenávisti, tak že by pohané za to měli, že ti, ktož se k nim táhnú, chtie svoji páni býti, pro- tož nedali by jie v svých panstvích kázati, aby jim nenarostlo mnozstvie panství takých pánuov skrze to kázanie, a tak by všecky plenili napořád s tú věrú. A protož velmi hodněl3) jim přikazuje to poddánie, kteréž u dobrých muož ctnostně držáno býti a bude přiečina i pomoc k držení dobroty i ctnosti, poněvadž by, opustíce to poddání, byli by přiečina a odpornost ctnostem i vieře, kdyby jie pro to neposlušenství po- hané nedali kázati v svých panstvích. Protož i posledními řečmi ještě viece v nich po- tvrzuje toho poslušenstvie k mocem vyzším řka: Nebo nenie moc, jediné od Boha; a které věci sú od Boha, zřiezené sú. Protož, ktož se moci protiví, božímu zřie- zenie se protiví; a ktož se protiví, sami sobě zatra- cenie dobývajie. A těmi všemi řečmi v těch věrných lidech potvrzuje poslušenstvie k vyzším mocem, pod zatracením pravě jim, že, ktož se moci protiví, zřie- zenie božiemu se protiví a proto sobě zatracenie do- bývají. A žel4) die: Nenie moc, jediné od Boha. To jest, že z sebe nenie nižádná moc, aniž muož býti, dobrá ani zlá, pohanská ani kacieřská, nebo nic nemuož býti, čemu on nechce, podlé Písma. Alevšak ne každý, ktož se v moc vieže aneb jie požievá, Bohem se v to vedel5), ač i při tom z dopuštěnie božího toliko muož/ se vázati v moc. Nebo některé moci od Boha sú k zřie- zení země, a některé povstávajie k zetření země, aby Buoh hněv svuoj skrze ně vylil na zemi jako přieval 154
Řím. XIII [1—2]. 88 b. bodu v svědomie i v těle. Protož, vida to svatý Pavel, co by zlého vyšlo z nepoddání jich, vede je k němu; nebo ihned pohanóm a mocem jich z té přiečiny byla by viera v nenávisti, tak že by pohané za to měli, že ti, ktož se k nim táhnú, chtie svoji páni býti, pro- tož nedali by jie v svých panstvích kázati, aby jim nenarostlo mnozstvie panství takých pánuov skrze to kázanie, a tak by všecky plenili napořád s tú věrú. A protož velmi hodněl3) jim přikazuje to poddánie, kteréž u dobrých muož ctnostně držáno býti a bude přiečina i pomoc k držení dobroty i ctnosti, poněvadž by, opustíce to poddání, byli by přiečina a odpornost ctnostem i vieře, kdyby jie pro to neposlušenství po- hané nedali kázati v svých panstvích. Protož i posledními řečmi ještě viece v nich po- tvrzuje toho poslušenstvie k mocem vyzším řka: Nebo nenie moc, jediné od Boha; a které věci sú od Boha, zřiezené sú. Protož, ktož se moci protiví, božímu zřie- zenie se protiví; a ktož se protiví, sami sobě zatra- cenie dobývajie. A těmi všemi řečmi v těch věrných lidech potvrzuje poslušenstvie k vyzším mocem, pod zatracením pravě jim, že, ktož se moci protiví, zřie- zenie božiemu se protiví a proto sobě zatracenie do- bývají. A žel4) die: Nenie moc, jediné od Boha. To jest, že z sebe nenie nižádná moc, aniž muož býti, dobrá ani zlá, pohanská ani kacieřská, nebo nic nemuož býti, čemu on nechce, podlé Písma. Alevšak ne každý, ktož se v moc vieže aneb jie požievá, Bohem se v to vedel5), ač i při tom z dopuštěnie božího toliko muož/ se vázati v moc. Nebo některé moci od Boha sú k zřie- zení země, a některé povstávajie k zetření země, aby Buoh hněv svuoj skrze ně vylil na zemi jako přieval 154
Strana 155
krupný k zetření semena na zemi. Jakož teď16) za nás to stalo se jest: jednak17) patnácte let vzteklá moc ukrutná k zetření všech věcí, nedbajíci aneb péče o tom nemajíci, aby dědiny osazeny byly a saudy aby prošly18) k srovnání lidu spravedlívě, ale viece19) k tomu horlivost té moci20), aby vše zetřela, bořila a pálila, zabíjela, lúpila, u vězenie sázela a všecko jako ko- bylka sleptala a opustila21); nebo Pán Buoh dopustil jest takové moci22), aby prchlivost svú vylil na lid hřiešný, ješto23) v ničemž Boha nectí a ve mnohém pokrytství stojie tupíc Boha. A ta moc nemohla by povstati ani trvati, by24) on nechtěl; nebo die prorok, že nebude zlé v městě, by jeho neučinil Pán. A že25) knězstvo ciesařské nechce povoliti26), by27) jiná moc v pohanech aneb jiná jim protivná byla od Boha, jediné ta, kteráž jich a stolice římské hájie, za kte- rúžto oni sedí jako pod stínem; ta jest zvolena cierkvi římské. A tak každé šibalstvie utvrzené od jiných sobí28) [sobě] moc zřiezenú (chtě) od Boha a chtie jiné roty skrze ni třieti29), jako by Buoh každé rotě zvláštie30) moc řiedil, aby spolu války vedli, majíce moc zřie- zenú a pravdu3í) napřed, aby tiem lépe bili jedni druhé. Protož v těch slovích svatého Pavla již najsilnějšie založenie mají moci světské mezi křesťany pod věrú a utvrzují z toho, že die „A které věci od Boha jsú, zřiezené jsú. A ktož se moci protiví, zřie/zenie bo- žímu se protiví“, majíce za to, že k nižádné moci, kteráž prvé32) kromě viery před tiem byla jest, že nepříležie33) ta slova svatého Pavla k ní, by34) od Boha byla zřiezena, než toliko tu přiestojie35) zřiezení božie moci, když křesťané poběhlí od Krista chtie se krvaviti a jedni z druhých krev točiti skrze moc, tu již těm mocem přiestojie zřiezení božie a ty sú od [Amos III, 6.] Řím. XIII, [1, 2]. 89 a. 155
krupný k zetření semena na zemi. Jakož teď16) za nás to stalo se jest: jednak17) patnácte let vzteklá moc ukrutná k zetření všech věcí, nedbajíci aneb péče o tom nemajíci, aby dědiny osazeny byly a saudy aby prošly18) k srovnání lidu spravedlívě, ale viece19) k tomu horlivost té moci20), aby vše zetřela, bořila a pálila, zabíjela, lúpila, u vězenie sázela a všecko jako ko- bylka sleptala a opustila21); nebo Pán Buoh dopustil jest takové moci22), aby prchlivost svú vylil na lid hřiešný, ješto23) v ničemž Boha nectí a ve mnohém pokrytství stojie tupíc Boha. A ta moc nemohla by povstati ani trvati, by24) on nechtěl; nebo die prorok, že nebude zlé v městě, by jeho neučinil Pán. A že25) knězstvo ciesařské nechce povoliti26), by27) jiná moc v pohanech aneb jiná jim protivná byla od Boha, jediné ta, kteráž jich a stolice římské hájie, za kte- rúžto oni sedí jako pod stínem; ta jest zvolena cierkvi římské. A tak každé šibalstvie utvrzené od jiných sobí28) [sobě] moc zřiezenú (chtě) od Boha a chtie jiné roty skrze ni třieti29), jako by Buoh každé rotě zvláštie30) moc řiedil, aby spolu války vedli, majíce moc zřie- zenú a pravdu3í) napřed, aby tiem lépe bili jedni druhé. Protož v těch slovích svatého Pavla již najsilnějšie založenie mají moci světské mezi křesťany pod věrú a utvrzují z toho, že die „A které věci od Boha jsú, zřiezené jsú. A ktož se moci protiví, zřie/zenie bo- žímu se protiví“, majíce za to, že k nižádné moci, kteráž prvé32) kromě viery před tiem byla jest, že nepříležie33) ta slova svatého Pavla k ní, by34) od Boha byla zřiezena, než toliko tu přiestojie35) zřiezení božie moci, když křesťané poběhlí od Krista chtie se krvaviti a jedni z druhých krev točiti skrze moc, tu již těm mocem přiestojie zřiezení božie a ty sú od [Amos III, 6.] Řím. XIII, [1, 2]. 89 a. 155
Strana 156
Moudr. VI, [71. 89 b. Boha; a že na té moci stojie toliko zřízení boží a již tolikéž muož36) jako blahoslavenstvie anebo jako ctnost, skrze niž se zasluhuje blahoslavenstvie; a že jinde nestojí nikdiež37) ctnost zasluhujície blahoslaven- stvie, jediné mezi křesťany. Protož takové zřiezení ctnostné a zaslúžilé a od Boha pošlé nikdiež jinde ne- muož státi než na mocech, kteréž jsú nazvali najkřes- ťanštější, ješto svatú cierkev mají spasitedlně zříditi a jí hájiti od zlých lidí, aby svaté matky našie ne- zarmucovali a nerušili jejieho pokoje a v svatých ná- boženstvích a v božských řádiech aby ona na věky zpívala Bohu na čest. Protož těmi slovy najslavnějie muož moc u vieru umiešena býti, jako by ona vlastní byla vieře, poněvadž v ní přiestojí zřiezení boží jako ctnost zasluhujície blahoslavenství. A poněvadž taková ctnost stojí na té moci, s nížto muož vjíti král do blahoslavenství, tím činem38) nižádný z těch, ktož moci požívá, nebude zatracen, nebo zřiezení božie stojí v něm s tau mocí od Boha pošlú. A tak ono Písmo vypadne39), ješto die: Mocní mocné muky trpěti musí. Neboť mnozí násilníci seděli sú na stoliciech povýšení, Bohu ne/milí, i dnes sedí, protož nepřiedrží se ctnost zasluhující spasenie toho zřiezeňé, kteréž na mocech stojí, leč by prvé tu moc od Boha měli, aby jim dal syny božími býti. Nebo viera Kristova vyzšie jest nežli to zřiezenie, kteréž na mocech světských stojie, a ne- bude-li na kom synovstvie boží státi, nebude spasen, ač jest i věřil v Syna božieho. Protož muož tuto na při40) býti to zřiezenie, a brzo bude shledáno, žeť i na pekelnících muož státi, když přijdem k slovóm sva- tého Pavla, ješto die, že nenie moc jinak, jediné od Boha, a kteréž věci od Boha sú, zřízené sú. Protož těmi slovy i na mocech pohanských potvrzuje zřie- Řím. XIII, [1]. 156
Moudr. VI, [71. 89 b. Boha; a že na té moci stojie toliko zřízení boží a již tolikéž muož36) jako blahoslavenstvie anebo jako ctnost, skrze niž se zasluhuje blahoslavenstvie; a že jinde nestojí nikdiež37) ctnost zasluhujície blahoslaven- stvie, jediné mezi křesťany. Protož takové zřiezení ctnostné a zaslúžilé a od Boha pošlé nikdiež jinde ne- muož státi než na mocech, kteréž jsú nazvali najkřes- ťanštější, ješto svatú cierkev mají spasitedlně zříditi a jí hájiti od zlých lidí, aby svaté matky našie ne- zarmucovali a nerušili jejieho pokoje a v svatých ná- boženstvích a v božských řádiech aby ona na věky zpívala Bohu na čest. Protož těmi slovy najslavnějie muož moc u vieru umiešena býti, jako by ona vlastní byla vieře, poněvadž v ní přiestojí zřiezení boží jako ctnost zasluhujície blahoslavenství. A poněvadž taková ctnost stojí na té moci, s nížto muož vjíti král do blahoslavenství, tím činem38) nižádný z těch, ktož moci požívá, nebude zatracen, nebo zřiezení božie stojí v něm s tau mocí od Boha pošlú. A tak ono Písmo vypadne39), ješto die: Mocní mocné muky trpěti musí. Neboť mnozí násilníci seděli sú na stoliciech povýšení, Bohu ne/milí, i dnes sedí, protož nepřiedrží se ctnost zasluhující spasenie toho zřiezeňé, kteréž na mocech stojí, leč by prvé tu moc od Boha měli, aby jim dal syny božími býti. Nebo viera Kristova vyzšie jest nežli to zřiezenie, kteréž na mocech světských stojie, a ne- bude-li na kom synovstvie boží státi, nebude spasen, ač jest i věřil v Syna božieho. Protož muož tuto na při40) býti to zřiezenie, a brzo bude shledáno, žeť i na pekelnících muož státi, když přijdem k slovóm sva- tého Pavla, ješto die, že nenie moc jinak, jediné od Boha, a kteréž věci od Boha sú, zřízené sú. Protož těmi slovy i na mocech pohanských potvrzuje zřie- Řím. XIII, [1]. 156
Strana 157
zenie božieho41); nebo v tu chvieli nižádných mocí křesťanských nebylo jest, než samy pohanské, od po- čátku panujíce, a v těch mocech stálo jest vždy42) zřie- zení božie, jakož i moc jich od Boha jest vždy byla. A byť43) tak nebylo, nemohl by svatý Pavel lidu věr- ného44) v Římě zavazovati u poslušenstvie ciesaře řím- ského, Nero pohana, a řieci jim: Nenieť moc jinak, jediné od Boha, a které věci od Boha jsú, zřiezené jsú. Protož to zřiezenie, ješto45) skrze ty moci jest, [kterakkoli] velebiti mnoho aneb jich povyšovati u vieře chtie, všakť nemohú viece nad moci pohanské jim dobroty přidati46) skrze to zřiezenie božie, kteréž skrze moc v nich stojí, leč skrze vieru kto z nich co viece dobroty dosáhl by, že by Syna božieho přijal živú a skutečnú věrú, aby jemu Buoh dal moc, aby synem božím byl; tiem by mohl lepšie býti než pohan s tú mocí. Ale v skutku toho nevidíme, by47) takovú dobrotú/ pohany přesáhli, ale spíše zlostí48) pohany přesahují. Neb, ač u vieře zevnitř jsú tovarystvím, vyznáním ústním Krista Ježíše, ale49) v pravdě viery nenávidie a nic nechtie Krista na sobě mieti, jediné vodu židkú50), aby se v ní máčeli ve jméno Ježíšovo a tau samú vodú aby se přivázali k němu jakožto k umrlci, když jeho k hrobu nesú; tak se jeho držie, žádajíce, aby spíše do kostela došli a tu postaviece v zemi spieše uvalili jej, a tak jsú jeho přerádi s očí prázdni. Takéž ten lid vyprázdněný z Boha, jimž Kristus Ježíš jako mrtvý jest; všudy jim smrdí, všudy je mrzí, všudy jim hanbú jest, všudy jako bezpráví života jich, protož jako pohřebený umrlec smrdutý odvržen jest od srdce jich. Pakli jim bývá v pamět uveden, tu najspieš k sváru, aby se ihned vyvodili51) řády a právy svými, že na ně slušie pýcha, lenost, 90 a. 157
zenie božieho41); nebo v tu chvieli nižádných mocí křesťanských nebylo jest, než samy pohanské, od po- čátku panujíce, a v těch mocech stálo jest vždy42) zřie- zení božie, jakož i moc jich od Boha jest vždy byla. A byť43) tak nebylo, nemohl by svatý Pavel lidu věr- ného44) v Římě zavazovati u poslušenstvie ciesaře řím- ského, Nero pohana, a řieci jim: Nenieť moc jinak, jediné od Boha, a které věci od Boha jsú, zřiezené jsú. Protož to zřiezenie, ješto45) skrze ty moci jest, [kterakkoli] velebiti mnoho aneb jich povyšovati u vieře chtie, všakť nemohú viece nad moci pohanské jim dobroty přidati46) skrze to zřiezenie božie, kteréž skrze moc v nich stojí, leč skrze vieru kto z nich co viece dobroty dosáhl by, že by Syna božieho přijal živú a skutečnú věrú, aby jemu Buoh dal moc, aby synem božím byl; tiem by mohl lepšie býti než pohan s tú mocí. Ale v skutku toho nevidíme, by47) takovú dobrotú/ pohany přesáhli, ale spíše zlostí48) pohany přesahují. Neb, ač u vieře zevnitř jsú tovarystvím, vyznáním ústním Krista Ježíše, ale49) v pravdě viery nenávidie a nic nechtie Krista na sobě mieti, jediné vodu židkú50), aby se v ní máčeli ve jméno Ježíšovo a tau samú vodú aby se přivázali k němu jakožto k umrlci, když jeho k hrobu nesú; tak se jeho držie, žádajíce, aby spíše do kostela došli a tu postaviece v zemi spieše uvalili jej, a tak jsú jeho přerádi s očí prázdni. Takéž ten lid vyprázdněný z Boha, jimž Kristus Ježíš jako mrtvý jest; všudy jim smrdí, všudy je mrzí, všudy jim hanbú jest, všudy jako bezpráví života jich, protož jako pohřebený umrlec smrdutý odvržen jest od srdce jich. Pakli jim bývá v pamět uveden, tu najspieš k sváru, aby se ihned vyvodili51) řády a právy svými, že na ně slušie pýcha, lenost, 90 a. 157
Strana 158
III. Ezdr. IV, 1371. 90 b. prázdnost52) a všeliká poběhlost a že nemohú býti tak pokorní, jakož slušie na křesťany, a by53) tak mělo býti, tehdy by nižádný spasen nebyl. Protož vyčtú se z něho jako z dluhu54), jehož nemají čiem platiti. Protož zřiezenie božie samo v sobě, kteréž v jich moci stojie, nemuož převýšiti pohanuov, v nichž též zřiezení božie stojie, nebo jich moc s týmž zřiezením božím stojí. Poněvadž nic nad pohany nemají, tehda55) nemohú skrze to zřiezenie božie spaseni býti, nebudú-li jeho z viery hledati, nebo die Písmo: Nepravým jest král a nebude spasen král v moci síly své. Die, že jest ne- pravý, ač i56) zřiezenie božie stojie v jeho moci; i s tiem zřieze/ním muož nepravý býti a pro tu nepravost ne- bude spasen. Kapitola čtyřidcátá šiestá. ím .XIII, [1]. Než, mluvícel) o tom zřiezení božím, to stojie u velikém zapletení. A protož muož2) se chybiti pravdy při něm a škodu vzieti, nebo má jakés přivázanie k svrchovaným věcem, k nimž přilípá3) smysl tělesný těch, kteříž své dobré v moci světské jsú složili v křes- ťanském přebývaní. Protož těchto slov4) jímají se5) ty6) moci k svým úmyslóm, jako by ta slova úplně slúžila jich úmyslóm tělesným. Protož, hledíce7) k slo- vóm svatého Pavla, ješto die: Nenie moc, jediné od Boha, a kteréž věci od Boha jsú, zřiezené jsú — to slovo [ne] toliko k moci světské patří, ale ke všem věcem, kteréž jsú od Boha zřiezené, a jsúce zřiezené, řády jednajie8) anebo zřiezení nějaké v nebi aneb v zemi, v lidech anebo v jiných svořeních. Protož, poněvadž úzko9) jest při tom, musí tiem viece řeči o tom šířeno býti a o některých zřiezeních, ješto od 158
III. Ezdr. IV, 1371. 90 b. prázdnost52) a všeliká poběhlost a že nemohú býti tak pokorní, jakož slušie na křesťany, a by53) tak mělo býti, tehdy by nižádný spasen nebyl. Protož vyčtú se z něho jako z dluhu54), jehož nemají čiem platiti. Protož zřiezenie božie samo v sobě, kteréž v jich moci stojie, nemuož převýšiti pohanuov, v nichž též zřiezení božie stojie, nebo jich moc s týmž zřiezením božím stojí. Poněvadž nic nad pohany nemají, tehda55) nemohú skrze to zřiezenie božie spaseni býti, nebudú-li jeho z viery hledati, nebo die Písmo: Nepravým jest král a nebude spasen král v moci síly své. Die, že jest ne- pravý, ač i56) zřiezenie božie stojie v jeho moci; i s tiem zřieze/ním muož nepravý býti a pro tu nepravost ne- bude spasen. Kapitola čtyřidcátá šiestá. ím .XIII, [1]. Než, mluvícel) o tom zřiezení božím, to stojie u velikém zapletení. A protož muož2) se chybiti pravdy při něm a škodu vzieti, nebo má jakés přivázanie k svrchovaným věcem, k nimž přilípá3) smysl tělesný těch, kteříž své dobré v moci světské jsú složili v křes- ťanském přebývaní. Protož těchto slov4) jímají se5) ty6) moci k svým úmyslóm, jako by ta slova úplně slúžila jich úmyslóm tělesným. Protož, hledíce7) k slo- vóm svatého Pavla, ješto die: Nenie moc, jediné od Boha, a kteréž věci od Boha jsú, zřiezené jsú — to slovo [ne] toliko k moci světské patří, ale ke všem věcem, kteréž jsú od Boha zřiezené, a jsúce zřiezené, řády jednajie8) anebo zřiezení nějaké v nebi aneb v zemi, v lidech anebo v jiných svořeních. Protož, poněvadž úzko9) jest při tom, musí tiem viece řeči o tom šířeno býti a o některých zřiezeních, ješto od 158
Strana 159
Boha jsú, porozuměti. Nebo to slovo zřiezení božie někdy sahá k věcem svrchovaným nebeským a duchov- ním a pravým; a někdy také k duchovním a pravým, alevšak nieže stojí nežli nebeské; a někdy to slovo stojie10) ke všem stvořením, nebo všecky stojie a trvajie podlé zřiezení božího a nemohú z něho ničímž od- chylována býti, nebo v tom řádu, v kterém je Buoh postavil, přirozeně trvajie al1) nemohúce proti svému přirození v neřád. Protož o těch zřiezeních božích mnohých nemíniem aniž umiem šířiti řeči, než o lidech zde přebývajících, u nichž by/ mělo dokonále zřie- zení boží státi u věcech duchovních i v nizších zem- ských. Jakož jest je Buoh najprvé od počátku zřiedil, ten řád jsú již ztratili; protož po ztracení toho řádu ostali jsú u velikém neřádu. A i v tom neřádu jsúce, ſoště potřebují nějakého zřiezení aneb řádu, aby, ne- muož-li jich dále uzdraviti aneb ovšem12), aby skrzeň mohli trvati a zachováni býti při životě tělesném. Nebo, poněvadž Buoh chce, aby svět trval tak dlúhé věky, a chce, aby na něm lidé trvali po všecky věky, do- kudž ten svět trvá: protož k takovému trvání dlú- hému pokolení lidskému z potřeby13) nějaký řád od Boha měl jest zjednán býti, aby to pokolení skrze ten řád trvati mohlo, dokudž Buoh chce mieti ten svět s tiem pokolením lidským. Protož toto jest první zřízení14) od Boha tomu po- kolení k trvání dlúhověkému, aby se rodilo ze dvú člověkú, aby jedno hynulo a druhé povstávalo skrze rození, až by tak setrvalo po všecky věky skrze rození. A to by jinak státi15) nemohlo, byl6) toho zřiezení nebylo, jakožto17) dvú člověkú, aby každým dětem ostali otec a mátě, aby, je zrodivše, chovali jich a vy- chovali je do jich síly a opět o ně18) myslili, aby je 91 a 159
Boha jsú, porozuměti. Nebo to slovo zřiezení božie někdy sahá k věcem svrchovaným nebeským a duchov- ním a pravým; a někdy také k duchovním a pravým, alevšak nieže stojí nežli nebeské; a někdy to slovo stojie10) ke všem stvořením, nebo všecky stojie a trvajie podlé zřiezení božího a nemohú z něho ničímž od- chylována býti, nebo v tom řádu, v kterém je Buoh postavil, přirozeně trvajie al1) nemohúce proti svému přirození v neřád. Protož o těch zřiezeních božích mnohých nemíniem aniž umiem šířiti řeči, než o lidech zde přebývajících, u nichž by/ mělo dokonále zřie- zení boží státi u věcech duchovních i v nizších zem- ských. Jakož jest je Buoh najprvé od počátku zřiedil, ten řád jsú již ztratili; protož po ztracení toho řádu ostali jsú u velikém neřádu. A i v tom neřádu jsúce, ſoště potřebují nějakého zřiezení aneb řádu, aby, ne- muož-li jich dále uzdraviti aneb ovšem12), aby skrzeň mohli trvati a zachováni býti při životě tělesném. Nebo, poněvadž Buoh chce, aby svět trval tak dlúhé věky, a chce, aby na něm lidé trvali po všecky věky, do- kudž ten svět trvá: protož k takovému trvání dlú- hému pokolení lidskému z potřeby13) nějaký řád od Boha měl jest zjednán býti, aby to pokolení skrze ten řád trvati mohlo, dokudž Buoh chce mieti ten svět s tiem pokolením lidským. Protož toto jest první zřízení14) od Boha tomu po- kolení k trvání dlúhověkému, aby se rodilo ze dvú člověkú, aby jedno hynulo a druhé povstávalo skrze rození, až by tak setrvalo po všecky věky skrze rození. A to by jinak státi15) nemohlo, byl6) toho zřiezení nebylo, jakožto17) dvú člověkú, aby každým dětem ostali otec a mátě, aby, je zrodivše, chovali jich a vy- chovali je do jich síly a opět o ně18) myslili, aby je 91 a 159
Strana 160
91 b. Efez. II, [2]. k témuž přivedli, co jsú sami, aby jich synové po- jímali se s ženami jiných lidí a dcery jich s mužmi jiných lidí. A tak puojdú tiem řádem pokolenie lidská jedna po druhých, majíce základ takého zřiezenie v otci a v mateři. Nebo, když by každé děti neměly man- žel[s]ky otce a mateře, jenž by svazkem jednoho těla nebyli v manželství spojeni, aby/ sobě vlastní byli jako jedno tělo, nemohly by jinak ty děti odchovány býti ani jistého otce mieti, lecjaks by přebývaly jako psi, a což by se od nich narodilo v tom psím běhu19), ni- žádný by nechtěl dětí chovati, maje za to, že nejsú jeho, poněvadž mátě jich jest účastna jiných mužuov. A tak by nižádný nechtěl dědice syna po sobě ostaviti ani o něho péče mieti. A tak by se pokolenie lidské zpletlo tiem neřádem, že by musilo zahynúti. Protož k tomu konečnému trvání na dlúhé věky pokolenie lidskému potřebí bylo jest zřiezení manželského, aby otec a mátě byli sobě vlastnie jako jedno tělo a děti aby měly otce a máteř vlastní, aby je milovali a od- chovali a obmyslili jich byt20) k dalšímu trvání v dob- rých věcech časných. A měli by jim pilnějie ob- nysliti dobré věci věčné, kdyby je sami znali a z viery v nich stáli. A to mnozie činili z viery dětem svým. Protož v této straně21) takové zřiezení od Boha jest, jenž zřiedi22) pokolenie lidské skrze rozenie tak, aby mohlo vždy trvati. Ale, poněvadž v hřiechu se rodí ta pokolenie a jsú naplněna23) zlosti24), tak že dáblové je osobujie sobě a vládnú jimi — protož svatý Pavel die o dáblech, že sú kniežata povětřie, kteříž dělají nynie svú zlost v synech nevěrných, a jsú kniežata temnosti a vla- daři světa a jich nenávistí vešla jest zlost a smrt na okršlek všie země —, protož die o nich Písmo: Ne- [III. Ezdr. IV, 37.] 160
91 b. Efez. II, [2]. k témuž přivedli, co jsú sami, aby jich synové po- jímali se s ženami jiných lidí a dcery jich s mužmi jiných lidí. A tak puojdú tiem řádem pokolenie lidská jedna po druhých, majíce základ takého zřiezenie v otci a v mateři. Nebo, když by každé děti neměly man- žel[s]ky otce a mateře, jenž by svazkem jednoho těla nebyli v manželství spojeni, aby/ sobě vlastní byli jako jedno tělo, nemohly by jinak ty děti odchovány býti ani jistého otce mieti, lecjaks by přebývaly jako psi, a což by se od nich narodilo v tom psím běhu19), ni- žádný by nechtěl dětí chovati, maje za to, že nejsú jeho, poněvadž mátě jich jest účastna jiných mužuov. A tak by nižádný nechtěl dědice syna po sobě ostaviti ani o něho péče mieti. A tak by se pokolenie lidské zpletlo tiem neřádem, že by musilo zahynúti. Protož k tomu konečnému trvání na dlúhé věky pokolenie lidskému potřebí bylo jest zřiezení manželského, aby otec a mátě byli sobě vlastnie jako jedno tělo a děti aby měly otce a máteř vlastní, aby je milovali a od- chovali a obmyslili jich byt20) k dalšímu trvání v dob- rých věcech časných. A měli by jim pilnějie ob- nysliti dobré věci věčné, kdyby je sami znali a z viery v nich stáli. A to mnozie činili z viery dětem svým. Protož v této straně21) takové zřiezení od Boha jest, jenž zřiedi22) pokolenie lidské skrze rozenie tak, aby mohlo vždy trvati. Ale, poněvadž v hřiechu se rodí ta pokolenie a jsú naplněna23) zlosti24), tak že dáblové je osobujie sobě a vládnú jimi — protož svatý Pavel die o dáblech, že sú kniežata povětřie, kteříž dělají nynie svú zlost v synech nevěrných, a jsú kniežata temnosti a vla- daři světa a jich nenávistí vešla jest zlost a smrt na okršlek všie země —, protož die o nich Písmo: Ne- [III. Ezdr. IV, 37.] 160
Strana 161
praví sú všickni synové lidští a nepraví jsú všickni skutkové jich a nenie v nich pravdy a v své nepra- vosti zahynú. A protož podlé takové poroze/né25) zlosti ďábel dělá v nich zlosti rozmnožené, a zvláště nená- visti, nesvornosti, rozdělenie, svády, boje, zabíjení a povstávaní lidu proti lidu, tak že, kdyby nižádné po- moci a zastavení neměli, ten lid zhynul by jeden od druhého, protož to pokolenie lidské podlé takových zlostí přestalo by býti na zemi. A protož k tomu jest moc světská Bohem uvedena, aby mohla pokolenie lid- ská skrze ni trvati v časném životě, dokudž vuole božie chce. Protož k tomu rozumu26) mluvie svatý Pavel, že nenie moc jinak, jediné od Boha, a které věci od Boha jsú, zřiezené sú. Protož poněvadž zřiezené sú, tehdy zřiezenie jednajie, aby skrze jednoho mnozstvie mohli27) se srovnati a k něčemu jednomyslně táhnúti. Protož Pán Buoh poddal králóm a kniežatóm země krajiny i s lidem ku panství, aby mnozstvie zástupuo mohlo se srovnati v přebývaních svých a u věcech časných pokojně. Nebo jinak by řád ve mnozstvie nemohl býti, kdyby všickni jednostajně rovné moci byli, a nic by se srovnati nemohli aniž by sobě povoliti chtěli. A ne- mohúce se srovnati, svadili by se a zrotili jedni proti druhým a nebyl by nižádný řád ani zastavení ani ukrocenie. Protož k takému mnozstvie, kteréž se mi- lostí28) a pravdú boží nemuož srovnati ani na čem pravém přestati, musí býti jeden hlavnie pán, knieže neb král s mocí velikú, aby, což on všem k úžitku pochce, mohl je mocí připuditi k tomu. Nebo jinak takové zlosynstvo poběhlé a soběvolné neobrátilo by se i29) na krále, kdyby se nebálo moci jeho. Protož slove/ moc světská připuzujície, puděci všecky sobě- volné, aby na rovném30) přestali. Pakli kto se zpiečí, Řím. XIII, [1]. 92 a. 92 b. Chelčického „Síť víry“. 11. 161
praví sú všickni synové lidští a nepraví jsú všickni skutkové jich a nenie v nich pravdy a v své nepra- vosti zahynú. A protož podlé takové poroze/né25) zlosti ďábel dělá v nich zlosti rozmnožené, a zvláště nená- visti, nesvornosti, rozdělenie, svády, boje, zabíjení a povstávaní lidu proti lidu, tak že, kdyby nižádné po- moci a zastavení neměli, ten lid zhynul by jeden od druhého, protož to pokolenie lidské podlé takových zlostí přestalo by býti na zemi. A protož k tomu jest moc světská Bohem uvedena, aby mohla pokolenie lid- ská skrze ni trvati v časném životě, dokudž vuole božie chce. Protož k tomu rozumu26) mluvie svatý Pavel, že nenie moc jinak, jediné od Boha, a které věci od Boha jsú, zřiezené sú. Protož poněvadž zřiezené sú, tehdy zřiezenie jednajie, aby skrze jednoho mnozstvie mohli27) se srovnati a k něčemu jednomyslně táhnúti. Protož Pán Buoh poddal králóm a kniežatóm země krajiny i s lidem ku panství, aby mnozstvie zástupuo mohlo se srovnati v přebývaních svých a u věcech časných pokojně. Nebo jinak by řád ve mnozstvie nemohl býti, kdyby všickni jednostajně rovné moci byli, a nic by se srovnati nemohli aniž by sobě povoliti chtěli. A ne- mohúce se srovnati, svadili by se a zrotili jedni proti druhým a nebyl by nižádný řád ani zastavení ani ukrocenie. Protož k takému mnozstvie, kteréž se mi- lostí28) a pravdú boží nemuož srovnati ani na čem pravém přestati, musí býti jeden hlavnie pán, knieže neb král s mocí velikú, aby, což on všem k úžitku pochce, mohl je mocí připuditi k tomu. Nebo jinak takové zlosynstvo poběhlé a soběvolné neobrátilo by se i29) na krále, kdyby se nebálo moci jeho. Protož slove/ moc světská připuzujície, puděci všecky sobě- volné, aby na rovném30) přestali. Pakli kto se zpiečí, Řím. XIII, [1]. 92 a. 92 b. Chelčického „Síť víry“. 11. 161
Strana 162
Asverus. [Ester XIII, 2]. ihned ruka moci světské naň s pomstú, a někdy musí i hlava doluov. Protož skrze moc zbraňuje, aby jedni proti druhým nemohli povstati k svádám a k mordóm, aby se roty nepozdvihly a násilím mdlých netlačily. Protož rovná mnozstvie, aby svorně u pokoji mohla státi, bezpráví jeden druhému nečiníce. A musí k tomu práva městská mieti, aby žaloby a bezpráví skrze ně saudil a nesnáze31) a žalobám konec učinil a pře dělil32) mezi tiem lidem nemúdrým, maje smysl33) vyzší a moc k tomu, aby, těmi věcmi ukroceni jsúce, nepovstávali jedni proti druhým a měli dosti každý na svém. A tyto věci musí každá moc pohanská mieti k zprávě lidu, aby tiem lid nemúdrý řiedila a krotila, aby mohl skrze moc královú při životiech a při statku do vuole božie státi, jakož se ukazuje, když král Asverus, sa pohanem, avšak dobře to znal, kterak skrze jeho panovánie mnozstvie národuov koná své věci u pokoji; protož die: Když mnozie národové mému přikázanie jsú pod- dáni a vešken svět mému panstvie jest podroben, ni- koli sem nechtěl moci velikosti své s ukrutenstvím po- žievati, ale milostívě a dobrotívě zpravovati sobě pod- dané, aby oni beze všeho strachu, věk svého života pokojně přeběhnúce, žádajícieho34) ode všech smrtedl- ných odpočinutie požievali. Kapitola čtyřidcátá sedmá. 93 a. Protož z toho známol) jest, v čem a k čemu ti králové pohanští pokolenie lidská zřiedili jsú skrze ty moci své: aby je u pokoji zachovali, až by žáda- jící2) věc všech smrtedlných přišla, to jest, aby je u pokoji zachovali, až by odpočinuli skrze smrt od běhu nynějšího zeneprázdnění. A tak se skrze tu moc 162
Asverus. [Ester XIII, 2]. ihned ruka moci světské naň s pomstú, a někdy musí i hlava doluov. Protož skrze moc zbraňuje, aby jedni proti druhým nemohli povstati k svádám a k mordóm, aby se roty nepozdvihly a násilím mdlých netlačily. Protož rovná mnozstvie, aby svorně u pokoji mohla státi, bezpráví jeden druhému nečiníce. A musí k tomu práva městská mieti, aby žaloby a bezpráví skrze ně saudil a nesnáze31) a žalobám konec učinil a pře dělil32) mezi tiem lidem nemúdrým, maje smysl33) vyzší a moc k tomu, aby, těmi věcmi ukroceni jsúce, nepovstávali jedni proti druhým a měli dosti každý na svém. A tyto věci musí každá moc pohanská mieti k zprávě lidu, aby tiem lid nemúdrý řiedila a krotila, aby mohl skrze moc královú při životiech a při statku do vuole božie státi, jakož se ukazuje, když král Asverus, sa pohanem, avšak dobře to znal, kterak skrze jeho panovánie mnozstvie národuov koná své věci u pokoji; protož die: Když mnozie národové mému přikázanie jsú pod- dáni a vešken svět mému panstvie jest podroben, ni- koli sem nechtěl moci velikosti své s ukrutenstvím po- žievati, ale milostívě a dobrotívě zpravovati sobě pod- dané, aby oni beze všeho strachu, věk svého života pokojně přeběhnúce, žádajícieho34) ode všech smrtedl- ných odpočinutie požievali. Kapitola čtyřidcátá sedmá. 93 a. Protož z toho známol) jest, v čem a k čemu ti králové pohanští pokolenie lidská zřiedili jsú skrze ty moci své: aby je u pokoji zachovali, až by žáda- jící2) věc všech smrtedlných přišla, to jest, aby je u pokoji zachovali, až by odpočinuli skrze smrt od běhu nynějšího zeneprázdnění. A tak se skrze tu moc 162
Strana 163
muož zachovati pokolenie lidské v časném životě do vuole božie; nebo, kdyby to pokolenie lidské ztratilo skrze svú zlost3) všelikú pravdu4), musilo by zahynúti; zlost by je ztrávila. Protož, poněvadž jiné pravdy ne- zná, aniž by jie přijalo, tehdy té pravdě musí poddáno býti, kteráž se skrze moc uvodie. Protož všeliká moc, když chce panovati, musí mezi mnozstvie tu pravdu uvésti, aby skrze ni mnozství mohlo se srovnati v běhu zemském a v té dobrotě aby jedni na druhé nesahali zlostně, násilím bezpráví mdlejším činíce, a jedni dru- hým aby musili právi býti v učiněnie křivdy podlé nálezu5) pravdy královské a městské. A pakli kto zruší cíle pravdy6) jich, na to oni meč nosí a moci po- žievajie, aby mstili smrtí nad přestupníky zákonuov svých. A protož to zřiezenie božie, kteréž se děje skrze moc králuov zemských a pohanských, jest ta- ková dobrota, skrze niž se řiedí a zachovává poko- lenie lidské v časném dobrém těla a statku, bez kte- réžto dobroty pokolení lidské již tak padlé a strávené?) a dáblom poddané, od Boha odlúčené, nemohlo by živo na zemi přielišnú zlostí ostati. Nebo dva vlastní bratry prvních lidí uvedl jest dábel v tu zlost, aby jeden druhého zabil z nenávisti; a potom v jiných pokoleních vždy tak dělá, veda je v za/bití. Protož zřiezením božím ta moc světská uvedena jest jako plot aneb ohrada, ješto skrze ni8) muož se zachovati to po- kolenie padlé jako ovce ztracená podlé svrchnieho9) života a dobroty jim1o) pohodlné kl1) času nynějšímu, těm, ješto12) o životu pravém a budúcím nic nevědie. Ale to diem, že nic13) jinak nemuož moc světská za- chovati v té dobrotě časného života a v prospěchu čas- ných věcí pokolenie lidského, jediné tak a dotud, do- kudž pokolení lidské nepopudie proti sobě prchlivosti I. Mojž. IV. 93 b. 163
muož zachovati pokolenie lidské v časném životě do vuole božie; nebo, kdyby to pokolenie lidské ztratilo skrze svú zlost3) všelikú pravdu4), musilo by zahynúti; zlost by je ztrávila. Protož, poněvadž jiné pravdy ne- zná, aniž by jie přijalo, tehdy té pravdě musí poddáno býti, kteráž se skrze moc uvodie. Protož všeliká moc, když chce panovati, musí mezi mnozstvie tu pravdu uvésti, aby skrze ni mnozství mohlo se srovnati v běhu zemském a v té dobrotě aby jedni na druhé nesahali zlostně, násilím bezpráví mdlejším činíce, a jedni dru- hým aby musili právi býti v učiněnie křivdy podlé nálezu5) pravdy královské a městské. A pakli kto zruší cíle pravdy6) jich, na to oni meč nosí a moci po- žievajie, aby mstili smrtí nad přestupníky zákonuov svých. A protož to zřiezenie božie, kteréž se děje skrze moc králuov zemských a pohanských, jest ta- ková dobrota, skrze niž se řiedí a zachovává poko- lenie lidské v časném dobrém těla a statku, bez kte- réžto dobroty pokolení lidské již tak padlé a strávené?) a dáblom poddané, od Boha odlúčené, nemohlo by živo na zemi přielišnú zlostí ostati. Nebo dva vlastní bratry prvních lidí uvedl jest dábel v tu zlost, aby jeden druhého zabil z nenávisti; a potom v jiných pokoleních vždy tak dělá, veda je v za/bití. Protož zřiezením božím ta moc světská uvedena jest jako plot aneb ohrada, ješto skrze ni8) muož se zachovati to po- kolenie padlé jako ovce ztracená podlé svrchnieho9) života a dobroty jim1o) pohodlné kl1) času nynějšímu, těm, ješto12) o životu pravém a budúcím nic nevědie. Ale to diem, že nic13) jinak nemuož moc světská za- chovati v té dobrotě časného života a v prospěchu čas- ných věcí pokolenie lidského, jediné tak a dotud, do- kudž pokolení lidské nepopudie proti sobě prchlivosti I. Mojž. IV. 93 b. 163
Strana 164
94 a. I. Sam. XII, [13, 25]. Moudr. XIII, [1]. Pána Boha všemohúcieho svými hřiechy tvrdými; do- tud moc královská jim prospievá k pokoji a k jinému řiezení zemských věcí. Ale, kdyžto na se hněv božie přivolají, tehdy se od králuov počne jich obořeniel4) aby jednáním15) dábelským králové, jedni s druhými se svadíce, proti sobě boje zdvihli, a shromáždíce mnozstvie zástupuov, táhli jedni proti druhým a spolu se zmordovali a mnoho tisícuov jich pojednú16) aby zhynulo, aby sobě lid zhubili na těle i na statku, zbo- řili a zlúpili krajiny, země do zahynutie, jakož o ta- kových věcech v Písmích zjevno jest v knihách Krá- lových i jinde a před očima nám se děje. Protož to zřiezení božie skrze moc královskú tak mnoho chrá- nie pokolenie lidského v časném dobrém, kterak dlúho hněv boží nebude popuzen na něl7) hřiechy jich; nebo Pán Buoh jest král nad králi všie země a nad národy všech zemí, onť ustavuje18) krále a ssazuje. Protož v rukú božiech jest moc zemská a ohavna jest vše- liká nepravost národuov, a úžitečného zprávce neb krále svým/ časem ustaví nad nimi. Protož onť usta- vuje krále národóm k dobrému časem svým a také jeho ssadí pro nepravost ohavnú národuov proto, že jeho samého, krále najvyzšího, nectie a věděti o něm nechtie toho, že on jest král nad králi zemskými a nade všemi národy panuje a vládne jimi a že jím toliko stojí všecko dobré všech národuov. A když na něm potupí všecka dobrodiení jeho a popudí na se hněvu jeho, králť tělesný neodvede hněvu božího od nich, ale i s nimi zetřien bude. Jakož prorok řekl jest lidu židovskému: Aj toť váš král, jemuž jste chtěli; a nebudete-li se Boha báti, zahynete vy i s králem vaším. Protož marni sú všickni lidé i s králi svými, v nichžto nenie uměnie božího, jenž, opúštějíce Boha, krále nebe i všie země, 164
94 a. I. Sam. XII, [13, 25]. Moudr. XIII, [1]. Pána Boha všemohúcieho svými hřiechy tvrdými; do- tud moc královská jim prospievá k pokoji a k jinému řiezení zemských věcí. Ale, kdyžto na se hněv božie přivolají, tehdy se od králuov počne jich obořeniel4) aby jednáním15) dábelským králové, jedni s druhými se svadíce, proti sobě boje zdvihli, a shromáždíce mnozstvie zástupuov, táhli jedni proti druhým a spolu se zmordovali a mnoho tisícuov jich pojednú16) aby zhynulo, aby sobě lid zhubili na těle i na statku, zbo- řili a zlúpili krajiny, země do zahynutie, jakož o ta- kových věcech v Písmích zjevno jest v knihách Krá- lových i jinde a před očima nám se děje. Protož to zřiezení božie skrze moc královskú tak mnoho chrá- nie pokolenie lidského v časném dobrém, kterak dlúho hněv boží nebude popuzen na něl7) hřiechy jich; nebo Pán Buoh jest král nad králi všie země a nad národy všech zemí, onť ustavuje18) krále a ssazuje. Protož v rukú božiech jest moc zemská a ohavna jest vše- liká nepravost národuov, a úžitečného zprávce neb krále svým/ časem ustaví nad nimi. Protož onť usta- vuje krále národóm k dobrému časem svým a také jeho ssadí pro nepravost ohavnú národuov proto, že jeho samého, krále najvyzšího, nectie a věděti o něm nechtie toho, že on jest král nad králi zemskými a nade všemi národy panuje a vládne jimi a že jím toliko stojí všecko dobré všech národuov. A když na něm potupí všecka dobrodiení jeho a popudí na se hněvu jeho, králť tělesný neodvede hněvu božího od nich, ale i s nimi zetřien bude. Jakož prorok řekl jest lidu židovskému: Aj toť váš král, jemuž jste chtěli; a nebudete-li se Boha báti, zahynete vy i s králem vaším. Protož marni sú všickni lidé i s králi svými, v nichžto nenie uměnie božího, jenž, opúštějíce Boha, krále nebe i všie země, 164
Strana 165
i19) kladú náději o své dobré v králi, člověku smrtedl- ném. A když se nebojie krále nejvyzšieho, málo a řiedko20) naleznú to v králi zemském, čehož se nadějie v něm; spieše jeho metlu tvrdú uzřie nad sebú. Ale muož k těmto věcem řečeno býti: Kterak ti krá- lové pohanští, slepoty a bluduov plní súce, mohú řie- diti lid sobě poddaný v té dobrotě, v níž by mohl asa21) v časném dobrém zachován býti? Však22) oni s tiem nehledie k Bohu aniž jeho znajie! A na to muož rozum23) býti, že jest to pravé24), že on je ustavuje s tú mocí k řiezení běhuov zemských a národuov25) lidských, ač oni na to i26) nemyslé, což skrze ně Buoh myslí. Protož při jedné věci puojde Buoh, a počnú lidé; Buoh jiné myslé při té věci a lidé jiné; avšak při té věci duojde27) úmysl boží. Ale lidé v tom/ hledajie svých věcí zemských. Králové zemští, chtiece kralovati nad mnozstvím, žádajie bohatstvie a mnohého pový- šení vysoko nad mnohé, žádají cti, chvály a zvelebe- nie v světě, žádajie rozkošie sladkých hojnost bez ne- dostatkuov mieti a svobody tělu ve všem. Protož mistr Protiva28) die, že počátek moci královské a městské počal se z chlipnosti29) panování, nebo v prvních kni- hách Mojžíšových psáno jest, že Kain pro vraždu bratra svého udělal jest město. Jehožto30) vzdělání přiečina podlé kroniky Jozefa byla jest, že, lúpežem a násilím zboží shromažďuje, svých měst k zlodějstvie jest požieval, města zdmi ohrazoval jest, a boje se těch, kteréž jest urážel a zlúpil s svú rotú, v svých městech jest shromažďoval. Protož počátek moci aneb panování s strany žádosti lidské ihned lúpežem a násilím kvetl jest. A Šalomún králóm die: Protož slyšte, králové, a srozu- mějte, učte se, saudce31) krajin zemských, přikloňte svoji uši vy, ješto92) panujete nad mnohým lidem a líbí se vám 94 b. I. Mojž. IV, 1171. Žalm. I1, [10]. Moudr. VI, [2—3]. 165
i19) kladú náději o své dobré v králi, člověku smrtedl- ném. A když se nebojie krále nejvyzšieho, málo a řiedko20) naleznú to v králi zemském, čehož se nadějie v něm; spieše jeho metlu tvrdú uzřie nad sebú. Ale muož k těmto věcem řečeno býti: Kterak ti krá- lové pohanští, slepoty a bluduov plní súce, mohú řie- diti lid sobě poddaný v té dobrotě, v níž by mohl asa21) v časném dobrém zachován býti? Však22) oni s tiem nehledie k Bohu aniž jeho znajie! A na to muož rozum23) býti, že jest to pravé24), že on je ustavuje s tú mocí k řiezení běhuov zemských a národuov25) lidských, ač oni na to i26) nemyslé, což skrze ně Buoh myslí. Protož při jedné věci puojde Buoh, a počnú lidé; Buoh jiné myslé při té věci a lidé jiné; avšak při té věci duojde27) úmysl boží. Ale lidé v tom/ hledajie svých věcí zemských. Králové zemští, chtiece kralovati nad mnozstvím, žádajie bohatstvie a mnohého pový- šení vysoko nad mnohé, žádají cti, chvály a zvelebe- nie v světě, žádajie rozkošie sladkých hojnost bez ne- dostatkuov mieti a svobody tělu ve všem. Protož mistr Protiva28) die, že počátek moci královské a městské počal se z chlipnosti29) panování, nebo v prvních kni- hách Mojžíšových psáno jest, že Kain pro vraždu bratra svého udělal jest město. Jehožto30) vzdělání přiečina podlé kroniky Jozefa byla jest, že, lúpežem a násilím zboží shromažďuje, svých měst k zlodějstvie jest požieval, města zdmi ohrazoval jest, a boje se těch, kteréž jest urážel a zlúpil s svú rotú, v svých městech jest shromažďoval. Protož počátek moci aneb panování s strany žádosti lidské ihned lúpežem a násilím kvetl jest. A Šalomún králóm die: Protož slyšte, králové, a srozu- mějte, učte se, saudce31) krajin zemských, přikloňte svoji uši vy, ješto92) panujete nad mnohým lidem a líbí se vám 94 b. I. Mojž. IV, 1171. Žalm. I1, [10]. Moudr. VI, [2—3]. 165
Strana 166
Moudr. VI, [5]. 95 a. prvními býti v zástupích národuov. V tom oznamuje, co tiehne33) k panování nad mnohými národy krále a knie- žata. Nic jiného než to, aby prvními v najvětčie cti a v rozkoši byli. Protož jiné mysl'é, chtiece kralovati, nežli Buoh. Ale měli by ovšem tak mysliti spolu s Bo- hem, aby podlé jeho vuole kralovali. Nebo tím budú potkáni 4) najposléze, když se otieže35) na jich skutky a přeptá se na jich myšlenie a dá jim vinu z toho, že sú neprávě36) saudili a zákona spravedlnosti neostřie- hali sú. A to jim tie/že puojde po libém panování, nežli by37) zde stádo sviní pásli. Kapitola čtyřidcátá osmá. Než v tom ku první řeči patřiecel), že oni, súce da- leko od úmysluov božích, když chtie kralovati, avšak toho nemohú minúti: vždyť2) musí lid srovnati k té spravedlnosti, v niež by se mohli upokojiti vespolek skrze jich připuzení, aby, pod jich bázní stojiece, ne- směli jiným překážeti ani škoditi. Bez také spravedl- nosti nemohli by kralovati ani lidu sobě poddaného zachovati, kdyby lid nebyl ukrocen mocí pod práva saudná a pod tu spravedlnost, jíž se muož mnozstvie srovnati pokojně pod jednoho pána hlavního. Protož bez toho byl by křik a rozdělenie v lidu, jakž by pří žalobných nepokojil pomštěním nad těmi, jenž činie bezpráví, a3) saudem pravým rozděluje4) žalobné pře podlé práv, skrze něž řiedí lidi v saudech. Protož bud pohan aneb jakýžkoli poběhlec, bez těch věcí nemuož kralovati ani lidu srovnati k svému panování, než vždy se mocí postaviti proti zlým o všecky poddané až do najmenšího člověka, aby jemu nižádným bez- právím od jiných nezhynul, aby jemu panstvie ne- 166
Moudr. VI, [5]. 95 a. prvními býti v zástupích národuov. V tom oznamuje, co tiehne33) k panování nad mnohými národy krále a knie- žata. Nic jiného než to, aby prvními v najvětčie cti a v rozkoši byli. Protož jiné mysl'é, chtiece kralovati, nežli Buoh. Ale měli by ovšem tak mysliti spolu s Bo- hem, aby podlé jeho vuole kralovali. Nebo tím budú potkáni 4) najposléze, když se otieže35) na jich skutky a přeptá se na jich myšlenie a dá jim vinu z toho, že sú neprávě36) saudili a zákona spravedlnosti neostřie- hali sú. A to jim tie/že puojde po libém panování, nežli by37) zde stádo sviní pásli. Kapitola čtyřidcátá osmá. Než v tom ku první řeči patřiecel), že oni, súce da- leko od úmysluov božích, když chtie kralovati, avšak toho nemohú minúti: vždyť2) musí lid srovnati k té spravedlnosti, v niež by se mohli upokojiti vespolek skrze jich připuzení, aby, pod jich bázní stojiece, ne- směli jiným překážeti ani škoditi. Bez také spravedl- nosti nemohli by kralovati ani lidu sobě poddaného zachovati, kdyby lid nebyl ukrocen mocí pod práva saudná a pod tu spravedlnost, jíž se muož mnozstvie srovnati pokojně pod jednoho pána hlavního. Protož bez toho byl by křik a rozdělenie v lidu, jakž by pří žalobných nepokojil pomštěním nad těmi, jenž činie bezpráví, a3) saudem pravým rozděluje4) žalobné pře podlé práv, skrze něž řiedí lidi v saudech. Protož bud pohan aneb jakýžkoli poběhlec, bez těch věcí nemuož kralovati ani lidu srovnati k svému panování, než vždy se mocí postaviti proti zlým o všecky poddané až do najmenšího člověka, aby jemu nižádným bez- právím od jiných nezhynul, aby jemu panstvie ne- 166
Strana 167
sešlo5) na něm. Protož ten král pohan aneb kterýkoli poběhlý křesťan v takých zřiezeních lidí, svých věcí6) v tom hledaje, také při tom ostřiehá, což Buoh chce skrze něho mieti, jakožto7) zachování lidu v časném dobrém. A to diem najnieže: v tom časném dobrém. Ale David i jiní králové spravedliví, ješto8) jsú měli známost boží v sobě a milost k němu, následujíce zá- kona/ božího, mohli jsú i podlé svědomie lid řiediti skrze zákon boží, učiece jemu lid, a podlé zákonó mohl jest král spravedlivý moci připuzujície požievati nad neposlušnými. Nebo zákon židovský tělesný byl jest, protož tělesně mohli jsú k němu puditi mocí ne- poslušné. 95 b. Kapitola čtyřidcátá devátá. Též tuto jest řeč o králích, kteříž, súce pod zákonem starým, mohli jsú lid řiediti i podlé svědomie, i o těch, kteříž sú kromě viery i pohané byli, mohúce lid řie- diti zevnitř podlé dobrých věcí těla a statku těles- ného. Protož pak ty moci, kteréžto pod věrú stojie samým jménem, ty nedrží ani zákona starého ani no- vého ani v pomstách ani v súdech, nebo to všecko rovně s pohany rovnají aneb jednajiel) podlé zpráv něstských a ciesařských. A ještě by nětco bylo, by2) s s králi pohanskými srovnali v řádu saudném. Ne- byl by taký křik od vdov, sirotkuov a od jiné chu- diny, ano se jim téměř nižádná pravda3) nemuož sáti od těch mocí, jediné najviece mstí zlodějstvie vě- šmím a tú pomstú, ješto4) zákon starý minul jest. Neb vtom zákoně nedal Buoh mrtviti zlodějuo, ale škodu na- vátiti; to čtvero5), což jest ukradl, aby navrátil, když v tom byl popaden. A v zákoně novém jest naučenie: III. Mojž. XXII, 1.] 167
sešlo5) na něm. Protož ten král pohan aneb kterýkoli poběhlý křesťan v takých zřiezeních lidí, svých věcí6) v tom hledaje, také při tom ostřiehá, což Buoh chce skrze něho mieti, jakožto7) zachování lidu v časném dobrém. A to diem najnieže: v tom časném dobrém. Ale David i jiní králové spravedliví, ješto8) jsú měli známost boží v sobě a milost k němu, následujíce zá- kona/ božího, mohli jsú i podlé svědomie lid řiediti skrze zákon boží, učiece jemu lid, a podlé zákonó mohl jest král spravedlivý moci připuzujície požievati nad neposlušnými. Nebo zákon židovský tělesný byl jest, protož tělesně mohli jsú k němu puditi mocí ne- poslušné. 95 b. Kapitola čtyřidcátá devátá. Též tuto jest řeč o králích, kteříž, súce pod zákonem starým, mohli jsú lid řiediti i podlé svědomie, i o těch, kteříž sú kromě viery i pohané byli, mohúce lid řie- diti zevnitř podlé dobrých věcí těla a statku těles- ného. Protož pak ty moci, kteréžto pod věrú stojie samým jménem, ty nedrží ani zákona starého ani no- vého ani v pomstách ani v súdech, nebo to všecko rovně s pohany rovnají aneb jednajiel) podlé zpráv něstských a ciesařských. A ještě by nětco bylo, by2) s s králi pohanskými srovnali v řádu saudném. Ne- byl by taký křik od vdov, sirotkuov a od jiné chu- diny, ano se jim téměř nižádná pravda3) nemuož sáti od těch mocí, jediné najviece mstí zlodějstvie vě- šmím a tú pomstú, ješto4) zákon starý minul jest. Neb vtom zákoně nedal Buoh mrtviti zlodějuo, ale škodu na- vátiti; to čtvero5), což jest ukradl, aby navrátil, když v tom byl popaden. A v zákoně novém jest naučenie: III. Mojž. XXII, 1.] 167
Strana 168
[Efez. IV, 28.) 96 a. Jan III, [16]. Ktož jest kradl, již aby nekradl viece, ale dělal ru- kama svýma to, což dobrého jest, a z toho dobytí k potřebě nuzným dával. Protož ty moci, jenž slovú křesťanské, nižádnému zloději káti se nadadí; vše zvěsí. Protož ani starého ani nového zákona nedržie v / po- mstách ani v saudiech ani v bojích ani v mravích, ale všecko dělajie podlé zákona svých ukrutenství a po- dlé zákona lakomstvie nestydatého a podlé zákona rozkoší tělesných a podlé zákona pýchy Luciperovy. Protož to zřiezenie božie, kteréž v jich mocech stojie ve mnohých stránkách nemocnějí“) stojie nežli v mc- cech pohanských, nebo v některých často nene smysla?), aby dva sedláky umélif)) o malá nesnáa rozdéliti?). Protoz kryk!?) a svárové vzdy v jih lidech sú a vždy neřáduov plno v jich panstvích jest. A protož to obé zřiezenie, skrze manželstvic a skrze moc světskú, jenž se děje na pokolení lidsk:'m podlé dobrých věcí časných a tělesných, nedosaja- jíce dokonalosti, v níž by mohlo pokolenie lidiké spaseno býti, protož s takým zřiezením, skrze něž se spasenie koná, poslal jest Buoh Syna svéhch), spasitele světa, abychom skrze něho živi byli. A ktož má Syna božího, má život věčný. Protož on doxo- nalejí skrze pravdu Zivotnü fiedí královstvie své nežli králové zemští, mnozstvie věříciech uvodě v jednotv taková, aby jednoho srdce a jedné duše byli, aby sobě skrze lásku slúžili a činili spravedlnost k Bohu i k lidem bez připuzení bezděčného!?), ale z mi lostil a z dobré vuole. Protož takého zfezenr každý by měl pilen býti, aby podlé něho řiedil Z- vot svuoj tau spravedlností, kterúž Kristus řiedí lid svuoj, ktož chce život věčný mieti a zhynutie věčnéb ujíti. 168
[Efez. IV, 28.) 96 a. Jan III, [16]. Ktož jest kradl, již aby nekradl viece, ale dělal ru- kama svýma to, což dobrého jest, a z toho dobytí k potřebě nuzným dával. Protož ty moci, jenž slovú křesťanské, nižádnému zloději káti se nadadí; vše zvěsí. Protož ani starého ani nového zákona nedržie v / po- mstách ani v saudiech ani v bojích ani v mravích, ale všecko dělajie podlé zákona svých ukrutenství a po- dlé zákona lakomstvie nestydatého a podlé zákona rozkoší tělesných a podlé zákona pýchy Luciperovy. Protož to zřiezenie božie, kteréž v jich mocech stojie ve mnohých stránkách nemocnějí“) stojie nežli v mc- cech pohanských, nebo v některých často nene smysla?), aby dva sedláky umélif)) o malá nesnáa rozdéliti?). Protoz kryk!?) a svárové vzdy v jih lidech sú a vždy neřáduov plno v jich panstvích jest. A protož to obé zřiezenie, skrze manželstvic a skrze moc světskú, jenž se děje na pokolení lidsk:'m podlé dobrých věcí časných a tělesných, nedosaja- jíce dokonalosti, v níž by mohlo pokolenie lidiké spaseno býti, protož s takým zřiezením, skrze něž se spasenie koná, poslal jest Buoh Syna svéhch), spasitele světa, abychom skrze něho živi byli. A ktož má Syna božího, má život věčný. Protož on doxo- nalejí skrze pravdu Zivotnü fiedí královstvie své nežli králové zemští, mnozstvie věříciech uvodě v jednotv taková, aby jednoho srdce a jedné duše byli, aby sobě skrze lásku slúžili a činili spravedlnost k Bohu i k lidem bez připuzení bezděčného!?), ale z mi lostil a z dobré vuole. Protož takého zfezenr každý by měl pilen býti, aby podlé něho řiedil Z- vot svuoj tau spravedlností, kterúž Kristus řiedí lid svuoj, ktož chce život věčný mieti a zhynutie věčnéb ujíti. 168
Strana 169
Kapitola padesátá. A žel) to zřiezení Syna božího sahá na člověka/ v duši i v těle, aby se celú duší i celým srdcem zřie- dil v milování božím a bližních svých a všecko tělo i moci jeho aby poddal pod kázeň zřiezení jeho, aby celý člověk zřiezen byl ke cti boží. Protož to zřiezení, skrze Syna božieho uvedené pokolení lidskému, jest životné, ctnostné a zasluhujície života věčného a uvodie člověka v tovarystvie božie a činie člověka jednoho ducha z Bohem, mrzkost všicku snímaje2) s člověka, kteráž upadla jest na pokolení lidské skrze prvního člověka, a uvodí pravý život milosti člověku hledají- ciemu milosti. Protož (z) zavázaní všelikého dluhu3) pokolení lidskému jest, aby pod to zřiezení božie skrze vieru Kristovu vešlo a život jím zřiedilo k4) vuoli božie, nebo malá věc jest chovati života tělesného pod stie- nem zřiezenie božího, kteréž se skrze moci světské koná, nebude-li potom náděje věčného života v bla- hoslavenství. Tentoť život rychle zhyne, ale onen věčně ostane. A že5) zřiezenie boží, kteréž skrze moci stojie, najviece anebo ovšem6) patří k časnému životu podlé těla; ale zřiezenie, kteréž jest uvedeno skrze Syna bo- žího, málo patří k časným věcem a někdy nic. To zřie- zenie die: Majíce pokrm a oděv, na tom dosti mějte; pakli se přihodie bezpráví na oděvu a na jiném statku a chce-li se kto sukně jíti7) v saudě, opusť sukni a při- daj radějí i plášť k té škodě. A poberú-li násilím statek, raduj se věře, že nenie ztracenie, když v nebi hojnějšie statek ostává za ten časný. Protož to zřízení Kristovo ostavuje člověka v náději boží, aby,/ všicku pečlivost u Buoh uvrhna, nikdy nehřešil pro statek časný, věře, že jemu jest péče o člověku8). Protož beze všeho při- [I. Tim. VI, 8.] Mat. V, 140]. 96 b. 97 a. 169
Kapitola padesátá. A žel) to zřiezení Syna božího sahá na člověka/ v duši i v těle, aby se celú duší i celým srdcem zřie- dil v milování božím a bližních svých a všecko tělo i moci jeho aby poddal pod kázeň zřiezení jeho, aby celý člověk zřiezen byl ke cti boží. Protož to zřiezení, skrze Syna božieho uvedené pokolení lidskému, jest životné, ctnostné a zasluhujície života věčného a uvodie člověka v tovarystvie božie a činie člověka jednoho ducha z Bohem, mrzkost všicku snímaje2) s člověka, kteráž upadla jest na pokolení lidské skrze prvního člověka, a uvodí pravý život milosti člověku hledají- ciemu milosti. Protož (z) zavázaní všelikého dluhu3) pokolení lidskému jest, aby pod to zřiezení božie skrze vieru Kristovu vešlo a život jím zřiedilo k4) vuoli božie, nebo malá věc jest chovati života tělesného pod stie- nem zřiezenie božího, kteréž se skrze moci světské koná, nebude-li potom náděje věčného života v bla- hoslavenství. Tentoť život rychle zhyne, ale onen věčně ostane. A že5) zřiezenie boží, kteréž skrze moci stojie, najviece anebo ovšem6) patří k časnému životu podlé těla; ale zřiezenie, kteréž jest uvedeno skrze Syna bo- žího, málo patří k časným věcem a někdy nic. To zřie- zenie die: Majíce pokrm a oděv, na tom dosti mějte; pakli se přihodie bezpráví na oděvu a na jiném statku a chce-li se kto sukně jíti7) v saudě, opusť sukni a při- daj radějí i plášť k té škodě. A poberú-li násilím statek, raduj se věře, že nenie ztracenie, když v nebi hojnějšie statek ostává za ten časný. Protož to zřízení Kristovo ostavuje člověka v náději boží, aby,/ všicku pečlivost u Buoh uvrhna, nikdy nehřešil pro statek časný, věře, že jemu jest péče o člověku8). Protož beze všeho při- [I. Tim. VI, 8.] Mat. V, 140]. 96 b. 97 a. 169
Strana 170
rovnánie jest svrchovanějšie zřiezenie skrze Syna bo- žieho uvedené nežli to, kteréž [skrze] moci světské jde; nebo ono, kteréž skrze Jezukrista jde, muož úplně uzdraviti lidi v duši i v těle, u plné9) spravedlnosti Bohu libé i světu úžitečné, aniž co muož přidati ta spravedlnost, kteráž skrze moci jde, těm, kteří se řiedí skrze Jezukrista. A to zřiezení, jímž svět pod bezděčí10) se řiedí s připuzením mocí světských, to oni pravějín“ a ctnostnějí s zaslúžením plní a nesú a nebývajie horší, když padne zřiezení skrze moci; nebo najviece pro- přestupníky, ješto12) by chtěli mnoho zlého činiti, byl3) se nebáli moci, stojí zřiezení mocí světských. Kapitola padesátá prvnie. 97 b. Ještě viece té mocil) řečí potvrzuje svatý Pavel řka: Protož, ktož se moci protiví, božiemu zřiezení se pro- tiví; a ktož se protiví, sami sobě zatracenie dobývajie. Aby to rozumně vzato bylo „ktož se moci protiví, božiemu zřiezení se protiví“: tak se protiví škodně, když to potupuje, což moci podlé zřiezení božího jednají, a čím by dlužen2) byl poslúchati moci podlé zřiezenie božieho, to poslušenstvie ktož by zhrzel3) zatracenie by sobě sám dobýval. Ale, což by ty moci činily skrze blud, skrze pýchu a skrze jinú kterúkoli zlost4) převrácenú proti Bohu, toť nenie zřiezení boží v nich, ale pyšná smělost v dělání bludu a požievanie neprávě5) moci proti zřiezení božímu a jest v sobě hřiech. V šeliké požívanie moci nepravé jest, v čemž- kolivěk rušíc) přikázaní božie skrze moc; vždy jest nepravé požievaní moci a vždy hřeší smrtedlně. A že?) v hřiech smrtedlný jinak nemuož skrze moc uběh- núti, jediné přestúpením přikázaní božích skrze moc, Řím. XIII, [2]. 170
rovnánie jest svrchovanějšie zřiezenie skrze Syna bo- žieho uvedené nežli to, kteréž [skrze] moci světské jde; nebo ono, kteréž skrze Jezukrista jde, muož úplně uzdraviti lidi v duši i v těle, u plné9) spravedlnosti Bohu libé i světu úžitečné, aniž co muož přidati ta spravedlnost, kteráž skrze moci jde, těm, kteří se řiedí skrze Jezukrista. A to zřiezení, jímž svět pod bezděčí10) se řiedí s připuzením mocí světských, to oni pravějín“ a ctnostnějí s zaslúžením plní a nesú a nebývajie horší, když padne zřiezení skrze moci; nebo najviece pro- přestupníky, ješto12) by chtěli mnoho zlého činiti, byl3) se nebáli moci, stojí zřiezení mocí světských. Kapitola padesátá prvnie. 97 b. Ještě viece té mocil) řečí potvrzuje svatý Pavel řka: Protož, ktož se moci protiví, božiemu zřiezení se pro- tiví; a ktož se protiví, sami sobě zatracenie dobývajie. Aby to rozumně vzato bylo „ktož se moci protiví, božiemu zřiezení se protiví“: tak se protiví škodně, když to potupuje, což moci podlé zřiezení božího jednají, a čím by dlužen2) byl poslúchati moci podlé zřiezenie božieho, to poslušenstvie ktož by zhrzel3) zatracenie by sobě sám dobýval. Ale, což by ty moci činily skrze blud, skrze pýchu a skrze jinú kterúkoli zlost4) převrácenú proti Bohu, toť nenie zřiezení boží v nich, ale pyšná smělost v dělání bludu a požievanie neprávě5) moci proti zřiezení božímu a jest v sobě hřiech. V šeliké požívanie moci nepravé jest, v čemž- kolivěk rušíc) přikázaní božie skrze moc; vždy jest nepravé požievaní moci a vždy hřeší smrtedlně. A že?) v hřiech smrtedlný jinak nemuož skrze moc uběh- núti, jediné přestúpením přikázaní božích skrze moc, Řím. XIII, [2]. 170
Strana 171
lakomstvie, násilé, vraždy, pomsty jednaje8). A že9) die: Ktož se protiví moci, zatracenie sobě dobývají. To múdrý vždy těžce má vážitilo), čím by koli měl sobě zatracenie dobývati. Prol1) celý svět neměl by sobě zatracenie dobývati, ani pro svuoj život; nebo nic jemu neprospěje svět ani život, upadne-li proň v zatra- cenie. Protož ani to protivenstvie prospějel2), jímž by se moci protivě upadl proto v zatracení. A chudému pak nenie zdrávo takové protivenstvie; někdy se zpro- tiví slovem nemúdrým, i sedel3) pro ně den nebo dva v kládě anebo bit bude i utracen14) pro ně. Ale těžším během15) protivenstvie proti16) moci býti muož, když z (této) nenávisti pochodie17), že 18), poněvadž od Boha jest každá moc zřiezeně uvedena na pomstu hřiechuov, nemá-li kto vážnosti v tom19), ani poctivosti k těm mocem ihned přidává20); potupě takovú moc, zřie- zenie božímu se protiví, utrhá, hanie, poklíná, nená- vidí, mrzkost má k nim a zlého žádá těm pánóm21) A to zlé z slepoty muož jednati, neváže Boha v tom ani těchto slov, ješto die: Zřiezenie božímu se protiví, a u něho jest jako zlá věc a škodná. A příčina takého protivení někdy muož býti, že jemu někdy nelibého nětco stane se od moci. Protož nižádnú lehkostí22) nemá potupovati moci z nenávisti, maje za to, že by nepotřebna anebo škodna byla. Řím. XIII, [2]. 98 a. Kapitola padesátá druhá. Opět v tomto těžké jest protivení moci, když sú od nich spravedlivá přikazování k poddaným, aby pokoj a svornost mezi sebú měli a spravedlivost sobě činili, smlúvy sobě drželi, al) zapovídá jim, aby nižádného bezpráví jeden druhému nečinil, a přihodie-li se mezi 171
lakomstvie, násilé, vraždy, pomsty jednaje8). A že9) die: Ktož se protiví moci, zatracenie sobě dobývají. To múdrý vždy těžce má vážitilo), čím by koli měl sobě zatracenie dobývati. Prol1) celý svět neměl by sobě zatracenie dobývati, ani pro svuoj život; nebo nic jemu neprospěje svět ani život, upadne-li proň v zatra- cenie. Protož ani to protivenstvie prospějel2), jímž by se moci protivě upadl proto v zatracení. A chudému pak nenie zdrávo takové protivenstvie; někdy se zpro- tiví slovem nemúdrým, i sedel3) pro ně den nebo dva v kládě anebo bit bude i utracen14) pro ně. Ale těžším během15) protivenstvie proti16) moci býti muož, když z (této) nenávisti pochodie17), že 18), poněvadž od Boha jest každá moc zřiezeně uvedena na pomstu hřiechuov, nemá-li kto vážnosti v tom19), ani poctivosti k těm mocem ihned přidává20); potupě takovú moc, zřie- zenie božímu se protiví, utrhá, hanie, poklíná, nená- vidí, mrzkost má k nim a zlého žádá těm pánóm21) A to zlé z slepoty muož jednati, neváže Boha v tom ani těchto slov, ješto die: Zřiezenie božímu se protiví, a u něho jest jako zlá věc a škodná. A příčina takého protivení někdy muož býti, že jemu někdy nelibého nětco stane se od moci. Protož nižádnú lehkostí22) nemá potupovati moci z nenávisti, maje za to, že by nepotřebna anebo škodna byla. Řím. XIII, [2]. 98 a. Kapitola padesátá druhá. Opět v tomto těžké jest protivení moci, když sú od nich spravedlivá přikazování k poddaným, aby pokoj a svornost mezi sebú měli a spravedlivost sobě činili, smlúvy sobě drželi, al) zapovídá jim, aby nižádného bezpráví jeden druhému nečinil, a přihodie-li se mezi 171
Strana 172
98 b. nimi jaké bezpráví, aby ne o vše ihned ku pánu na žalobu nebo na saud běhali, ale sami mezi sebú o tom dobrotívě naložili2) a odpustili sobě, — a oni z pýchy pohrzejí takovými přikázaními a zápovědmi. Tuť ne- toliko pánem pohrzejí, ale i Bohem, nebo takové věci Buoh přikazuje lidem. Protož k tomu3) měříce4) najblíže puojde5): ktož se moci protiví, zřiezenie bo- žímu se protiví, nebo k té stránce najblíže zřiezení božie přiestojie6) skrze moc srovnati lid v dobrém při- kazování dobrých věcí a pravých, a7) přestupníky mocí pudě8) k tomu, aby převráceně nesměli činiti a jiných rušiti. Ale tuto jest najvětčie přiečena, pro niž se moci protiví mnozie, že jim jest těžka svým ukrutenstvím a že je dáví9) platy velikými, šacuňky1o), robotami těžkými a mnohými bezprávími, pro něž netrpěliví stóní11), repcí, hanějí a poklínají, a, byl2) mohli po- mysliti zlé pána svého, to by jich radost byla. A žel3) i v tomto hřešie netrpěliví, mstiece se nad svými pány a poklínajíce jich; a nic sobě nevyklnú. Páni hřešie nad nimi, bezpráví jim činiece; a oni hřeší, nad pány se mstíce. Ale to jest těžké na váhu14) převésti a to sobě k vuoli pochotně připraviti15). Když by jednoho člověka kto/ měl, ješto by jednú rukú jeho16) krmi a druhú jeho poličkoval, nětco by musil zvoliti: nebo17) krmení opustiti a poličkuo zniknúti18), aneb se krmiti a poličky trpěti. Chce-li kto ujíti ukrutenstvie toho pána, nemějž nic za ním19); a pakliť se20) líbí dědiny a oprava za21) pánem, trpiž roboty a platy. A budeš-li pokorně trpěti, ta bezpráví přijdút k dobrému; pakli nebudeš trpělivý a budeš se protiviti, reptati, kl'éti, nic tiem neuléčíš toho neduhu, ale neobrátíť se na to, že ty repceš. Nechceš-li jeti do lesa v čas metelice 172
98 b. nimi jaké bezpráví, aby ne o vše ihned ku pánu na žalobu nebo na saud běhali, ale sami mezi sebú o tom dobrotívě naložili2) a odpustili sobě, — a oni z pýchy pohrzejí takovými přikázaními a zápovědmi. Tuť ne- toliko pánem pohrzejí, ale i Bohem, nebo takové věci Buoh přikazuje lidem. Protož k tomu3) měříce4) najblíže puojde5): ktož se moci protiví, zřiezenie bo- žímu se protiví, nebo k té stránce najblíže zřiezení božie přiestojie6) skrze moc srovnati lid v dobrém při- kazování dobrých věcí a pravých, a7) přestupníky mocí pudě8) k tomu, aby převráceně nesměli činiti a jiných rušiti. Ale tuto jest najvětčie přiečena, pro niž se moci protiví mnozie, že jim jest těžka svým ukrutenstvím a že je dáví9) platy velikými, šacuňky1o), robotami těžkými a mnohými bezprávími, pro něž netrpěliví stóní11), repcí, hanějí a poklínají, a, byl2) mohli po- mysliti zlé pána svého, to by jich radost byla. A žel3) i v tomto hřešie netrpěliví, mstiece se nad svými pány a poklínajíce jich; a nic sobě nevyklnú. Páni hřešie nad nimi, bezpráví jim činiece; a oni hřeší, nad pány se mstíce. Ale to jest těžké na váhu14) převésti a to sobě k vuoli pochotně připraviti15). Když by jednoho člověka kto/ měl, ješto by jednú rukú jeho16) krmi a druhú jeho poličkoval, nětco by musil zvoliti: nebo17) krmení opustiti a poličkuo zniknúti18), aneb se krmiti a poličky trpěti. Chce-li kto ujíti ukrutenstvie toho pána, nemějž nic za ním19); a pakliť se20) líbí dědiny a oprava za21) pánem, trpiž roboty a platy. A budeš-li pokorně trpěti, ta bezpráví přijdút k dobrému; pakli nebudeš trpělivý a budeš se protiviti, reptati, kl'éti, nic tiem neuléčíš toho neduhu, ale neobrátíť se na to, že ty repceš. Nechceš-li jeti do lesa v čas metelice 172
Strana 173
zpívaje, ale2) musíš pláče jeti, ant po hlavě tepe. Protož darmo se protivíš praudu řiečnému; nepoži- veš-li jeho23) pokorú, nic reptáním neoslabíš. Protož takými přiečinami24) protiví se moci mnozie a někteří se i mstí nad mocí, hledajíce jiné moci proti nim. Protož lidé zle živi jsú, nectí Boha v ničemž, aniž jeho chtie mieti za pána v které moci, nikdy nic nechtí na něho podati25). Protož takový lid poběhlý a všemi stranami26) odešlý od Boha zaslúží svými hřiechy pánuov tak ukrutných a nemúdrých jako někdy lid židovský, aby je tiskli a drali27) opak drtí28) a vše jim činili, což oni nechtí a čehož nenávidí a čehož vždy repcíce želejí. A z toho jich hřiechové opět zrostú noví, aby, netrpiece pokorně bezpráví, zlostně se proti- vili moci; a tak sobě zatracení dobývají neúžitečnými hřiechy. Protož tuť ledva pokorní a trpěliví lidé utekú zatracenie; nebo ty moci ukrutné na pomstu hřiechuo bývajie uvedeny od Boha a toliko29) bezpráví od nich puojde mnoho, že, nebude-li trpělivosti v lidu, bu dau se protiviti těm ranám, v nichžto se posmievajie jich bolestem, a nepřestanú proto, že je bolí velmi. 99 a. Kapitola padesátá třetie. Také mnozie se protiví moci i my se protivíme moci z některých přiečin, majíce tol) z viery, že sú hodné2) přiečiny. Nebo nepřejem té moci tu, kdež nenie a kdež nebude a kdež býti nemuož; a tu jie přejem, kdež jest, a tu, kdež má býti, a tu, kdež musí býti z potřeby. Nebo, poněvadž knězstvo ciesařské, skrze ciesaře v světě zvelebené, zbohacené a skrze ciesaře štiepené, spojilo se jest s tú mocí a chová za3) ní svého zlého a pokry- tého4) života: tak tu moc k úžitkóm viery velebí 173
zpívaje, ale2) musíš pláče jeti, ant po hlavě tepe. Protož darmo se protivíš praudu řiečnému; nepoži- veš-li jeho23) pokorú, nic reptáním neoslabíš. Protož takými přiečinami24) protiví se moci mnozie a někteří se i mstí nad mocí, hledajíce jiné moci proti nim. Protož lidé zle živi jsú, nectí Boha v ničemž, aniž jeho chtie mieti za pána v které moci, nikdy nic nechtí na něho podati25). Protož takový lid poběhlý a všemi stranami26) odešlý od Boha zaslúží svými hřiechy pánuov tak ukrutných a nemúdrých jako někdy lid židovský, aby je tiskli a drali27) opak drtí28) a vše jim činili, což oni nechtí a čehož nenávidí a čehož vždy repcíce želejí. A z toho jich hřiechové opět zrostú noví, aby, netrpiece pokorně bezpráví, zlostně se proti- vili moci; a tak sobě zatracení dobývají neúžitečnými hřiechy. Protož tuť ledva pokorní a trpěliví lidé utekú zatracenie; nebo ty moci ukrutné na pomstu hřiechuo bývajie uvedeny od Boha a toliko29) bezpráví od nich puojde mnoho, že, nebude-li trpělivosti v lidu, bu dau se protiviti těm ranám, v nichžto se posmievajie jich bolestem, a nepřestanú proto, že je bolí velmi. 99 a. Kapitola padesátá třetie. Také mnozie se protiví moci i my se protivíme moci z některých přiečin, majíce tol) z viery, že sú hodné2) přiečiny. Nebo nepřejem té moci tu, kdež nenie a kdež nebude a kdež býti nemuož; a tu jie přejem, kdež jest, a tu, kdež má býti, a tu, kdež musí býti z potřeby. Nebo, poněvadž knězstvo ciesařské, skrze ciesaře v světě zvelebené, zbohacené a skrze ciesaře štiepené, spojilo se jest s tú mocí a chová za3) ní svého zlého a pokry- tého4) života: tak tu moc k úžitkóm viery velebí 173
Strana 174
99 b. a chce ji včiesti5) u vieru jako vlastní věc viery, ja- kožto takovú dostatečnost viery, že by bez té moci viera v své pevnosti a v spravedlnosti nemohla státi, by6) jie ta moc neoháněla. Ale toho jediné nastrká?) jako cizieho líce to knězstvo ciesařské [na miesto] po- ctivosti8) božie a řáduo jeho i viery; že to vše dobře stojie skrze moc, to oni praví. Ale spíše jest to jen úžitek, že oni za tú mocí břicha svá tukem rozšiřují a hojně je pasú. Protož my v ten smysl moci nepřijí- majme s nimi, neboť to nenie pravé9), byť10) takoví úžitci viery a poctivosti boží v moci světské stáli; nebo viera a poctivost Bohu stála jest prvél1), když ta moc kromě viery byla jest a zjevně se vieře protivila, ale nynie, jsúci pod věrú, mnohá osiedla vieře i těm, ktož se viery přiedržie, uvedla jest a mnozstvie křesťanstva v pohanstvie obrátila jest. Protož my dieme, že jest to moc světská,/ jakož to jméno ode všech má, že jest světská moc připuzujície. Kterážto netoliko by [neJmohla vieře mnoho prospěti, ale velmi nemocně12) řiedie ten svět v jeho bězích aneb v malých dobrotách, aby ovšem13) nepadl ten svět poběhlý pro svú rozmno- ženú nepravost, jenž jest odvrhl jho božie od sebe. Protož světu jest ta moc jako základ a pevnost, ně- jaký velmi mdlý základ, na němž stojie svět, dokudž vietr neudeří naň, jenž hory boří a základy zemské z kořen vyvracie. Protož někdy muož za časi4) ta moc pozdržeti ten svět, aby ovšem15) nepadlo jedno na druhé, a muož popásti hřiešníkuo tohoto světa me- čem svým, aby se nevylili jako povodeň veliká z břehuo svú mnohú nepravostí. Takové věci moc(i) krotie s ně- kterých stráni6). A17) někdy mnohým zlostem18) svo- boda a pomoc jsú19) přiečinú20), kteráž jest21) jie k utě- šení aneb k zbohacení. Protož daleko jest ta moc od 174
99 b. a chce ji včiesti5) u vieru jako vlastní věc viery, ja- kožto takovú dostatečnost viery, že by bez té moci viera v své pevnosti a v spravedlnosti nemohla státi, by6) jie ta moc neoháněla. Ale toho jediné nastrká?) jako cizieho líce to knězstvo ciesařské [na miesto] po- ctivosti8) božie a řáduo jeho i viery; že to vše dobře stojie skrze moc, to oni praví. Ale spíše jest to jen úžitek, že oni za tú mocí břicha svá tukem rozšiřují a hojně je pasú. Protož my v ten smysl moci nepřijí- majme s nimi, neboť to nenie pravé9), byť10) takoví úžitci viery a poctivosti boží v moci světské stáli; nebo viera a poctivost Bohu stála jest prvél1), když ta moc kromě viery byla jest a zjevně se vieře protivila, ale nynie, jsúci pod věrú, mnohá osiedla vieře i těm, ktož se viery přiedržie, uvedla jest a mnozstvie křesťanstva v pohanstvie obrátila jest. Protož my dieme, že jest to moc světská,/ jakož to jméno ode všech má, že jest světská moc připuzujície. Kterážto netoliko by [neJmohla vieře mnoho prospěti, ale velmi nemocně12) řiedie ten svět v jeho bězích aneb v malých dobrotách, aby ovšem13) nepadl ten svět poběhlý pro svú rozmno- ženú nepravost, jenž jest odvrhl jho božie od sebe. Protož světu jest ta moc jako základ a pevnost, ně- jaký velmi mdlý základ, na němž stojie svět, dokudž vietr neudeří naň, jenž hory boří a základy zemské z kořen vyvracie. Protož někdy muož za časi4) ta moc pozdržeti ten svět, aby ovšem15) nepadlo jedno na druhé, a muož popásti hřiešníkuo tohoto světa me- čem svým, aby se nevylili jako povodeň veliká z břehuo svú mnohú nepravostí. Takové věci moc(i) krotie s ně- kterých stráni6). A17) někdy mnohým zlostem18) svo- boda a pomoc jsú19) přiečinú20), kteráž jest21) jie k utě- šení aneb k zbohacení. Protož daleko jest ta moc od 174
Strana 175
prospěchuov viery, mnohá osiedla a úrazy víeře činěci a neb uvoděci. Protož knězstvo lstivé křívě nastrká22) na to miesto viery a poctivosti božie a úžitkuo cierkve svaté, že by ty věci stály dobře skrze moc světskú v svém pokoji. A to muož býti tak, jakož oni smyslé23) o cierkvi svaté, nazievajíce všecko mnozstvie hřiešní- kuov, oklíčené světem, a24) že by takové mnozství zlosynstva byla cierkev svatá. A jest-li to cierkev svatá, přielišť daleko jest od skutkuov viery, že jie již všickni25) kněžie nemohú ukrotiti ani zkázati26) skrze vieru, aby stála u pokoji a v pravdě viery; již ledva moc s mečem, s ukrutností, poběhlost toho zlo- synstva nětco27)/ pokrotí, aby se nezkazilo spolu. A jest-li to prospěch té cierkve, tehdy28) moc světská toliko té cierkvi29) jest k zprávě potřebna, ale úřad knězský, jenž by měl skrze vieru cierkev svatú zpraviti a ukro- titi, ten odvržen jest. Kněžie! Nejezte chleba darmo, poručte stádo pánóm, ať oni skrze meč popásají kozluo smrdutých! A vy, synové holí, seďte, kajte se v rolí toho30), co31) ste lid klamali o duše i o statky! A pániť s mečem lípe upasú tu cierkev příliš drsnú, neboť jim toliko příleží to dielo mocí dáviti32) zpupnost nebo- jatú33) takových hřiešníkuo. 100 a. Kapitola padesátá čtvrtá. Ale ještě té řečil) povážíme, ješto2) die svatý Pavel: Ktož se moci protiví, zřiezení božímu se protiví; a ktož se protiví, sami sobě zatracenie dobývajie. Tu sem napřed řekl, že, což moc podlé zřízení božího chce aneb přikazuje, tiem činem pohrzeti neposlúcha- jíce3) — jest se zřiezení božímu protiviti. Ale co by ta4) moc podlé bluduov, podlé pýchy a podlé jiných Řím. XIII [2]. 175
prospěchuov viery, mnohá osiedla a úrazy víeře činěci a neb uvoděci. Protož knězstvo lstivé křívě nastrká22) na to miesto viery a poctivosti božie a úžitkuo cierkve svaté, že by ty věci stály dobře skrze moc světskú v svém pokoji. A to muož býti tak, jakož oni smyslé23) o cierkvi svaté, nazievajíce všecko mnozstvie hřiešní- kuov, oklíčené světem, a24) že by takové mnozství zlosynstva byla cierkev svatá. A jest-li to cierkev svatá, přielišť daleko jest od skutkuov viery, že jie již všickni25) kněžie nemohú ukrotiti ani zkázati26) skrze vieru, aby stála u pokoji a v pravdě viery; již ledva moc s mečem, s ukrutností, poběhlost toho zlo- synstva nětco27)/ pokrotí, aby se nezkazilo spolu. A jest-li to prospěch té cierkve, tehdy28) moc světská toliko té cierkvi29) jest k zprávě potřebna, ale úřad knězský, jenž by měl skrze vieru cierkev svatú zpraviti a ukro- titi, ten odvržen jest. Kněžie! Nejezte chleba darmo, poručte stádo pánóm, ať oni skrze meč popásají kozluo smrdutých! A vy, synové holí, seďte, kajte se v rolí toho30), co31) ste lid klamali o duše i o statky! A pániť s mečem lípe upasú tu cierkev příliš drsnú, neboť jim toliko příleží to dielo mocí dáviti32) zpupnost nebo- jatú33) takových hřiešníkuo. 100 a. Kapitola padesátá čtvrtá. Ale ještě té řečil) povážíme, ješto2) die svatý Pavel: Ktož se moci protiví, zřiezení božímu se protiví; a ktož se protiví, sami sobě zatracenie dobývajie. Tu sem napřed řekl, že, což moc podlé zřízení božího chce aneb přikazuje, tiem činem pohrzeti neposlúcha- jíce3) — jest se zřiezení božímu protiviti. Ale co by ta4) moc podlé bluduov, podlé pýchy a podlé jiných Řím. XIII [2]. 175
Strana 176
Dan. III. 100 b. Ester III, [1—6]. zlostí jednala5) aneb přikazovala nětco proti Bohu nebo pudila6) k kterým?) bludóm aneb zlostem, toť všes) nenie zřiezení božie na té moci, ale jest odpornost zřie- zení božímu a jsú jich vlastní hřiechové. Protož člověk, protivě se moci v takových odpornostech převrácených, nehřešil by, aniž by sobě zatracenie dobýval, nebo z Písma muožem mieti přieklady o tom na dobrých lidech. Nabochodonozor, král pohanský, pýchú sa podnesen, kázal sochu vysokú v poli udělati a po- svěcení slavné kázal jie učiniti; všelikú hudbu a pištbu jie na/ čest připravil a lidi všecky na posvěcení k sobě přivolati kázal, a když jsú počali pískati a hústi na čest soše, aby všecko mnozstvie padlo před sochú a modlilo se jie, a ktož by nechtěl v tom krále poslú- chati, aby byl vvržen do peci hořícieho ohně. Protož všickni sú uposlúchali krále v tom, jediné třie mlá- denci nechtěli se klaněti soše. Protož kázal je vme- tati král do peci hořícieho ohně. A ti mládenci proti- vili se moci, a3) nezhřešili jsú; a byť10) byli krále upo- slúchali v tom bludu, byli by modlosluhami a upadli by v božie hněv. Protož radějše se odvážili životuov, než by upadli v boží hněv. Jiný přieklad máme na Mardocheovi. A takto se praví: Tehda král Asverus zpaněl jest11) Amana, syna Amadaty, jenž jest byl z pokolenie Agag; a postavil jest stolici jeho nade- všecka kniežata, kteráž mějíše12). A všickni komor- níci královi klaněli se Amanovi, klekajíce na svú ko- lenú; nebo tak jim byl přikázal ciesař. Jediné Mardo- cheus neklekal před ním na kolenú, ani se jemu kla- něl. Jemužto pověděli slúhy královy, ti, kteříž dveřie síní králových ostřiehali, řkúce: Proč ty jediný ne- zachováváš přikázanie králova? A kdyžto též jemu pravili a on jich nechtěl poslúchati, i povědèli to Ama- 176
Dan. III. 100 b. Ester III, [1—6]. zlostí jednala5) aneb přikazovala nětco proti Bohu nebo pudila6) k kterým?) bludóm aneb zlostem, toť všes) nenie zřiezení božie na té moci, ale jest odpornost zřie- zení božímu a jsú jich vlastní hřiechové. Protož člověk, protivě se moci v takových odpornostech převrácených, nehřešil by, aniž by sobě zatracenie dobýval, nebo z Písma muožem mieti přieklady o tom na dobrých lidech. Nabochodonozor, král pohanský, pýchú sa podnesen, kázal sochu vysokú v poli udělati a po- svěcení slavné kázal jie učiniti; všelikú hudbu a pištbu jie na/ čest připravil a lidi všecky na posvěcení k sobě přivolati kázal, a když jsú počali pískati a hústi na čest soše, aby všecko mnozstvie padlo před sochú a modlilo se jie, a ktož by nechtěl v tom krále poslú- chati, aby byl vvržen do peci hořícieho ohně. Protož všickni sú uposlúchali krále v tom, jediné třie mlá- denci nechtěli se klaněti soše. Protož kázal je vme- tati král do peci hořícieho ohně. A ti mládenci proti- vili se moci, a3) nezhřešili jsú; a byť10) byli krále upo- slúchali v tom bludu, byli by modlosluhami a upadli by v božie hněv. Protož radějše se odvážili životuov, než by upadli v boží hněv. Jiný přieklad máme na Mardocheovi. A takto se praví: Tehda král Asverus zpaněl jest11) Amana, syna Amadaty, jenž jest byl z pokolenie Agag; a postavil jest stolici jeho nade- všecka kniežata, kteráž mějíše12). A všickni komor- níci královi klaněli se Amanovi, klekajíce na svú ko- lenú; nebo tak jim byl přikázal ciesař. Jediné Mardo- cheus neklekal před ním na kolenú, ani se jemu kla- něl. Jemužto pověděli slúhy královy, ti, kteříž dveřie síní králových ostřiehali, řkúce: Proč ty jediný ne- zachováváš přikázanie králova? A kdyžto též jemu pravili a on jich nechtěl poslúchati, i povědèli to Ama- 176
Strana 177
novi, chtiece zvěděti, setrval-li by proti přikázanie krá- lovu. A když to uslyšel Aman a tiem se ujisti13), že Mardocheus nekleká před ním na svú kolenú, ani se jemu klanie, rozhněval se jest velmi. A z toho hněvu umienil netoliko na Mardochea sáhnúti, ale i na všecky Židy. A tak dobude povole/nie od krále svú lstivú a mnohú řečí, aby všickni Židé po všem panstvie Asve- rovu byli zmordováni jeden den, byl4) toho byl Buoh jinak nezměnil. Protož vizme vieru svatých lidí, kte- rakť jest jeden člověk zavrhl přikázanie krále velikého, ješto15) všechen svět nesměl16) odpoviedati jeho ustóm; on jediný pohrzel jím, nechtě cti na člověka hřiešného vznésti. Takéž17) král Antiochus, ukrutník veliký a vrah židovský18), vjev s velikú mocí do jich země, učinil na nich veliké potřenie a mnohý lid zmordoval z nich. A zapověděl jim činiti zákon božie, obřezovánie dietek, obětování obětí, a hoduov přikázaných od Boha svě- titi nedal a přikázal jim držeti zákony, kteréž jsú drželi národové pohanštie, aby, nechajíce zákona božieho, srovnali se s pohany. A mnozie, báznie jsúce při- puzeni skrze jeho ukrutnost, povolili sú bludóm pohan- ským. A mnozie také z lidu židovského, jenž jsú úplně vieru Bohu drželi a zákon jeho milovali, zvolili sobě radějše zemřieti nežli od zákona božieho odstúpiti a bludy pohanskými pohrzeli sú; a protož jsú zmordo- váni od ukrutníka. A protož z těch přiekladuo svatých lidí znáti jest, že jsú se moci královské protivili v tom, což jsú oni podlé svých bluduov odporně proti Bohu přikazovali. Ale takové odpornosti proti mocem ukrut- ným činiti nenieť cesta lehkých a bláznivých lidí, ješto jimi19) bázeň vládne a strach mýlí těch věcí, ješto20) nevědí, přijdú-li, [a] povrže21) je. Protož tací u malé věci nemohú se moci v zlém protiviti; polezú po ní22), 101 а. II. Machab. VI. Chelčického „Sít víry“. 12. 177
novi, chtiece zvěděti, setrval-li by proti přikázanie krá- lovu. A když to uslyšel Aman a tiem se ujisti13), že Mardocheus nekleká před ním na svú kolenú, ani se jemu klanie, rozhněval se jest velmi. A z toho hněvu umienil netoliko na Mardochea sáhnúti, ale i na všecky Židy. A tak dobude povole/nie od krále svú lstivú a mnohú řečí, aby všickni Židé po všem panstvie Asve- rovu byli zmordováni jeden den, byl4) toho byl Buoh jinak nezměnil. Protož vizme vieru svatých lidí, kte- rakť jest jeden člověk zavrhl přikázanie krále velikého, ješto15) všechen svět nesměl16) odpoviedati jeho ustóm; on jediný pohrzel jím, nechtě cti na člověka hřiešného vznésti. Takéž17) král Antiochus, ukrutník veliký a vrah židovský18), vjev s velikú mocí do jich země, učinil na nich veliké potřenie a mnohý lid zmordoval z nich. A zapověděl jim činiti zákon božie, obřezovánie dietek, obětování obětí, a hoduov přikázaných od Boha svě- titi nedal a přikázal jim držeti zákony, kteréž jsú drželi národové pohanštie, aby, nechajíce zákona božieho, srovnali se s pohany. A mnozie, báznie jsúce při- puzeni skrze jeho ukrutnost, povolili sú bludóm pohan- ským. A mnozie také z lidu židovského, jenž jsú úplně vieru Bohu drželi a zákon jeho milovali, zvolili sobě radějše zemřieti nežli od zákona božieho odstúpiti a bludy pohanskými pohrzeli sú; a protož jsú zmordo- váni od ukrutníka. A protož z těch přiekladuo svatých lidí znáti jest, že jsú se moci královské protivili v tom, což jsú oni podlé svých bluduov odporně proti Bohu přikazovali. Ale takové odpornosti proti mocem ukrut- ným činiti nenieť cesta lehkých a bláznivých lidí, ješto jimi19) bázeň vládne a strach mýlí těch věcí, ješto20) nevědí, přijdú-li, [a] povrže21) je. Protož tací u malé věci nemohú se moci v zlém protiviti; polezú po ní22), 101 а. II. Machab. VI. Chelčického „Sít víry“. 12. 177
Strana 178
101 b. Dan. III. byť23)/ jim kázala stolici Trojice svaté zvrátiti, byť24) to mohlo býti, a před sochami padati. Co je tu tisí- cuov bylo, když Nabochodonozor, sochu postaviv, kázal před ní padati! A jediné třie nepadali před ní. Pane Bože! Ty víš, kdoť dnes nalezen bude, by25) pro bázeň smrti neklaněl se šelmě a obrazu jejímu26) a(by)27) v tom pohrzeje přikázaním mocí najhoršiech, nebo tu jest modla taková, převyšujície sochu Nabo- donozora krále, v těžšiem bludu postavená. Kapitola padesátá pátá. Gal. I, [8]. 102 a. Také někteří z doktoruov1) o těch věcech sú učili lidi a řkúce: Pokorní napomenuti mají býti, aby ne viece nežli sluší poddáni byli, také aby hřiechuov jich připuzením ctíti nebyli povinni, když by chtěli viece nežli slušie lidem poddáni býti; nebo vědomo má býti, že skrze poslušenství nikdy nemá zlé činěno býti. — A opět k témuž rozum2) jest: Učiniti zlého cožkoli- věk, ač3) přikázanie velí, zjevno jest, že to poslušen- stvie nenie, ale viece4) neposlušenstvie proti zprávě; v nehodných5) věcech nižádný nenie povinen poslú- chati. — A opět: Ač6) ten, jenž nad jiné povýšen jest, přikázal by nětco, ješto od Boha jest zapovědieno, anebo učiniti bránil, což Buoh přikazuje, svatého Pavla saud vydán buď proti němu, jenž die: Bychom7) my nebo anjel z nebe jinak vám kázal, než sme my vám kázali, buď prokletý. — Z těch řečí muož známo8) býti, že boží zřiezení v mocech světských nemá od- pornosti u vuoli božie, jestliže se ty moci samy zpravujie zřie/zením božím podlé vuole boží. Pakli co proti Bohu přikazují, to jest jich smělost pyšná a zámysl9) bludný, proti zřiezení božímu odporný. 178
101 b. Dan. III. byť23)/ jim kázala stolici Trojice svaté zvrátiti, byť24) to mohlo býti, a před sochami padati. Co je tu tisí- cuov bylo, když Nabochodonozor, sochu postaviv, kázal před ní padati! A jediné třie nepadali před ní. Pane Bože! Ty víš, kdoť dnes nalezen bude, by25) pro bázeň smrti neklaněl se šelmě a obrazu jejímu26) a(by)27) v tom pohrzeje přikázaním mocí najhoršiech, nebo tu jest modla taková, převyšujície sochu Nabo- donozora krále, v těžšiem bludu postavená. Kapitola padesátá pátá. Gal. I, [8]. 102 a. Také někteří z doktoruov1) o těch věcech sú učili lidi a řkúce: Pokorní napomenuti mají býti, aby ne viece nežli sluší poddáni byli, také aby hřiechuov jich připuzením ctíti nebyli povinni, když by chtěli viece nežli slušie lidem poddáni býti; nebo vědomo má býti, že skrze poslušenství nikdy nemá zlé činěno býti. — A opět k témuž rozum2) jest: Učiniti zlého cožkoli- věk, ač3) přikázanie velí, zjevno jest, že to poslušen- stvie nenie, ale viece4) neposlušenstvie proti zprávě; v nehodných5) věcech nižádný nenie povinen poslú- chati. — A opět: Ač6) ten, jenž nad jiné povýšen jest, přikázal by nětco, ješto od Boha jest zapovědieno, anebo učiniti bránil, což Buoh přikazuje, svatého Pavla saud vydán buď proti němu, jenž die: Bychom7) my nebo anjel z nebe jinak vám kázal, než sme my vám kázali, buď prokletý. — Z těch řečí muož známo8) býti, že boží zřiezení v mocech světských nemá od- pornosti u vuoli božie, jestliže se ty moci samy zpravujie zřie/zením božím podlé vuole boží. Pakli co proti Bohu přikazují, to jest jich smělost pyšná a zámysl9) bludný, proti zřiezení božímu odporný. 178
Strana 179
A že v těch odporných věcech poslúchati vyzších kniežat neb prelátuov jest jich hřiechy ctíti a tak i dábly, protož, položíce10) tyto rozumy doktoruov o tom, že nemají poddaní poslúchati v tom vyzších, což jest Buoh zapověděl, s kým by páni na vojnu jeli? Nebo na vojny běží, aby činili to, což jest Buoh za- pověděl, bližním, co by od nich neradi doma trpěli. Nebo to přikázanie božie jest: Což chcete, aby vám lidé činili, takéž i vy jim čiňte. A že by každý chtěl ode všech, aby jemu dobře činili, takéž on všem by měl dobře činiti. A běhaje na vojnu, činí zlé takovým, od nichž by vždy rád dobrému; a čemuž by nerad doma byl, to jiným činí z přikázanie pánuov svých. Protož snadno jest hýbati přikázaním božím bez váž- nosti. Ale, byť11) měl lid křesťanský konečně 2) zavřien býti na přikázaních božích, musiliť by potokové krve jíti od mučedlníkuov od těch mocí zpohanilých. Ne- honilit by se s nimi jako s stádem ke zdi, k šturmóm13) a k bořením, k mordóm a k lúpežóm; nebo podlé viery radějše by šli pod meč, nežli by takové věci odporné zákonu božiemu činili. Ale tento dobytek bláznivý, v boží vodu omáčený, odvržený od Boha i od jeho zákona, všecko zlé s radostí činie jakožto dávno sve- dení od cierkve římské a opilí z vína kurvy veliké14) kteráž skrze slavné muže postavila jest svět ve krvi a ve všem svodu nepravosti. Mat. VII, [12]. Luk. VI, [31]. 102 b. Kapitola padesátá šiestá. Potom dále die svatý Pavel: Nebo kniežata nejsú k bázni dobrého skutku, ale zlého. Chceš-li se nebáti moci, činiž dobře, a budeš mieti chválu z něho, nebo slúha božie jest, tobě k dobrému. Tu všudy vězíme Řím. XIII, [3—4]. 179
A že v těch odporných věcech poslúchati vyzších kniežat neb prelátuov jest jich hřiechy ctíti a tak i dábly, protož, položíce10) tyto rozumy doktoruov o tom, že nemají poddaní poslúchati v tom vyzších, což jest Buoh zapověděl, s kým by páni na vojnu jeli? Nebo na vojny běží, aby činili to, což jest Buoh za- pověděl, bližním, co by od nich neradi doma trpěli. Nebo to přikázanie božie jest: Což chcete, aby vám lidé činili, takéž i vy jim čiňte. A že by každý chtěl ode všech, aby jemu dobře činili, takéž on všem by měl dobře činiti. A běhaje na vojnu, činí zlé takovým, od nichž by vždy rád dobrému; a čemuž by nerad doma byl, to jiným činí z přikázanie pánuov svých. Protož snadno jest hýbati přikázaním božím bez váž- nosti. Ale, byť11) měl lid křesťanský konečně 2) zavřien býti na přikázaních božích, musiliť by potokové krve jíti od mučedlníkuov od těch mocí zpohanilých. Ne- honilit by se s nimi jako s stádem ke zdi, k šturmóm13) a k bořením, k mordóm a k lúpežóm; nebo podlé viery radějše by šli pod meč, nežli by takové věci odporné zákonu božiemu činili. Ale tento dobytek bláznivý, v boží vodu omáčený, odvržený od Boha i od jeho zákona, všecko zlé s radostí činie jakožto dávno sve- dení od cierkve římské a opilí z vína kurvy veliké14) kteráž skrze slavné muže postavila jest svět ve krvi a ve všem svodu nepravosti. Mat. VII, [12]. Luk. VI, [31]. 102 b. Kapitola padesátá šiestá. Potom dále die svatý Pavel: Nebo kniežata nejsú k bázni dobrého skutku, ale zlého. Chceš-li se nebáti moci, činiž dobře, a budeš mieti chválu z něho, nebo slúha božie jest, tobě k dobrému. Tu všudy vězíme Řím. XIII, [3—4]. 179
Strana 180
103 a. jako mezi ploty zapleteni, hlediece k smyslóm1) cierkve římské, z ciesaře vyrostlé, i nesnadno muožem pra- viti těchto řečie podlé rozumu2) svatého Pavla, o nichž cierkev římská smyslí3), že jí vhod kniežata řiedí těmi slovy, jako by o jiných nic nepravil než o těch, skrze něž se ona krvaví a z lidí krev točí, jako by prvé kniežat v Rímě nebylo, než se jest ta cierkev na stolici ciesařské rozhostila. Ale že4) všecka slova svatého Pavla, pověděná v této epištole, jsú o těch kniežatech, kteráž od počátka římského města byla v něm daleko před narozením Kristovým, kromě viery v pohanství stojíce, a o křesťanech ještě nic nebylo slýcháno. Protož z této epištoly svatého Pavla cierkev římská nemuož sobě jinak kniežat dovésti5) a vieře je při- čiesti, leč6) také kniežata pod věrú chce mieti, jakož sú je?) pohané v Římě měli, o nichž jsú ta slova v epi- štole. Jakož se vidí z skutkuov, že8) takáž ona má, jakáž i pohané majie. Ale že9) jiné jest při těch slovích svatého Pavla rozuměti, že ona mluví o ciziech knie- žatech věrným10) lidem, kteráž jsú byla kromě viery, a jiné jest věřiti to, že on zpravujel1) těmi slovy běh12) těch kniežat, kteráž uprostřed věříciech stála sú aneb státi měla/ spolu s jinými křesťany, zákona Kristova následujíc(i). Nebo měli by13) všickni puojčiti14), kdyby chtěli, že nižádný lid zprval5) nebýval jest púštien u vieru, leč byl6) prvé17) svolil pod zákon Kristuov podniknúti18). Protož jsú-li ty zprávy k následovníkóm zákona Kristova, to by mělo rozsúzeno býti, bylo-li by od koho. Ale z skutku, kterýž následoval jest apoštoluo podlé času přítomného jich přebývaní a ká- zaní v Římě čtení19), musili by puojčiti, že ta kniežata, o nichž tuto mluví svatý Pavel, byli jsú pohané kromě viery Kristovy, mitviece vèrné krestany pro vieru. 180
103 a. jako mezi ploty zapleteni, hlediece k smyslóm1) cierkve římské, z ciesaře vyrostlé, i nesnadno muožem pra- viti těchto řečie podlé rozumu2) svatého Pavla, o nichž cierkev římská smyslí3), že jí vhod kniežata řiedí těmi slovy, jako by o jiných nic nepravil než o těch, skrze něž se ona krvaví a z lidí krev točí, jako by prvé kniežat v Rímě nebylo, než se jest ta cierkev na stolici ciesařské rozhostila. Ale že4) všecka slova svatého Pavla, pověděná v této epištole, jsú o těch kniežatech, kteráž od počátka římského města byla v něm daleko před narozením Kristovým, kromě viery v pohanství stojíce, a o křesťanech ještě nic nebylo slýcháno. Protož z této epištoly svatého Pavla cierkev římská nemuož sobě jinak kniežat dovésti5) a vieře je při- čiesti, leč6) také kniežata pod věrú chce mieti, jakož sú je?) pohané v Římě měli, o nichž jsú ta slova v epi- štole. Jakož se vidí z skutkuov, že8) takáž ona má, jakáž i pohané majie. Ale že9) jiné jest při těch slovích svatého Pavla rozuměti, že ona mluví o ciziech knie- žatech věrným10) lidem, kteráž jsú byla kromě viery, a jiné jest věřiti to, že on zpravujel1) těmi slovy běh12) těch kniežat, kteráž uprostřed věříciech stála sú aneb státi měla/ spolu s jinými křesťany, zákona Kristova následujíc(i). Nebo měli by13) všickni puojčiti14), kdyby chtěli, že nižádný lid zprval5) nebýval jest púštien u vieru, leč byl6) prvé17) svolil pod zákon Kristuov podniknúti18). Protož jsú-li ty zprávy k následovníkóm zákona Kristova, to by mělo rozsúzeno býti, bylo-li by od koho. Ale z skutku, kterýž následoval jest apoštoluo podlé času přítomného jich přebývaní a ká- zaní v Římě čtení19), musili by puojčiti, že ta kniežata, o nichž tuto mluví svatý Pavel, byli jsú pohané kromě viery Kristovy, mitviece vèrné krestany pro vieru. 180
Strana 181
K kterýmžto knížatóm zavázal svatý Pavel věrné křesťany v poslušenstvie z hodných20) přiečin, poněvadž jsú přebývali v jich panstvie. A tomu je učil, kterak se mají k nim mieti opatrně s dobrými skutky, s dobrým obcováním, aby jim nebyli k bázni, ale snad k úžitku, aby se tak spravedlívě jměli před nimi jako před cizími u vieře a před těmi, ješto21) sú páni jich, aby jich ničímž nepohoršili, ani jich proti sobě popúzeli s hněvy kterú nemúdrostí svú. Ale toto najpilnější by mělo rozumieno býti při této řeči, ješto22) die, že kniežata nejsú k bázni dobrého skutku, ale zlého. A poněvadž sú byli pohané, kterak sú mohli znáti skutky dobré nebo zlé, aby se zlým protivili a dobré chválili? Těm slovóm delšie řeči po- třebie jest, nebo rozličně muož rozumieno býti i mlu- veno o dobrých skutcích. Jsú někteří svrchovaní23) skutkové, jimž viera učí; a někteří jsú, ješto bez nich i24) pohané nemohli by býti aneb státi v ro/vnosti25) života tělesného. Protož kniežata pohanská a zvláště římská měla jsú známost dobrých skutkuov té spra- vedlnosti, skrze niž kniežata musí mnozstvie řiediti a srovnati k přebývaní pokojnému. Ačkoli skrze moc musí připuditi k té spravedlnosti, skrze niž majie mnoz- stvie řiediti a srovnati pokojně v jednotu, — a26) to puojde27), v tom ukrotí všeliké bezpráví: násilé, zlo- dějství, svády, vraždy, roty šibalské a zbězské28 , pa- dúchové29) i cizoložstva. To musí každé knieže znáti a rušiti ty věci mocí, neb by jinak nemohl panovati, pustě cestu těm zlým věcem; povstal by lid proti lidu, město proti městu, a zhynulo by jemu království. Protož toť muož snadno znáti knieže, kto sú bez žaloby v jeho panství; nebo všeliké bezpráví aneb křivota nespravedlivá uvodí žalobu a křik. A ty všecky Řím. XIII, [3]. 103 b. 181
K kterýmžto knížatóm zavázal svatý Pavel věrné křesťany v poslušenstvie z hodných20) přiečin, poněvadž jsú přebývali v jich panstvie. A tomu je učil, kterak se mají k nim mieti opatrně s dobrými skutky, s dobrým obcováním, aby jim nebyli k bázni, ale snad k úžitku, aby se tak spravedlívě jměli před nimi jako před cizími u vieře a před těmi, ješto21) sú páni jich, aby jich ničímž nepohoršili, ani jich proti sobě popúzeli s hněvy kterú nemúdrostí svú. Ale toto najpilnější by mělo rozumieno býti při této řeči, ješto22) die, že kniežata nejsú k bázni dobrého skutku, ale zlého. A poněvadž sú byli pohané, kterak sú mohli znáti skutky dobré nebo zlé, aby se zlým protivili a dobré chválili? Těm slovóm delšie řeči po- třebie jest, nebo rozličně muož rozumieno býti i mlu- veno o dobrých skutcích. Jsú někteří svrchovaní23) skutkové, jimž viera učí; a někteří jsú, ješto bez nich i24) pohané nemohli by býti aneb státi v ro/vnosti25) života tělesného. Protož kniežata pohanská a zvláště římská měla jsú známost dobrých skutkuov té spra- vedlnosti, skrze niž kniežata musí mnozstvie řiediti a srovnati k přebývaní pokojnému. Ačkoli skrze moc musí připuditi k té spravedlnosti, skrze niž majie mnoz- stvie řiediti a srovnati pokojně v jednotu, — a26) to puojde27), v tom ukrotí všeliké bezpráví: násilé, zlo- dějství, svády, vraždy, roty šibalské a zbězské28 , pa- dúchové29) i cizoložstva. To musí každé knieže znáti a rušiti ty věci mocí, neb by jinak nemohl panovati, pustě cestu těm zlým věcem; povstal by lid proti lidu, město proti městu, a zhynulo by jemu království. Protož toť muož snadno znáti knieže, kto sú bez žaloby v jeho panství; nebo všeliké bezpráví aneb křivota nespravedlivá uvodí žalobu a křik. A ty všecky Řím. XIII, [3]. 103 b. 181
Strana 182
104 a. Luk. I, [6]. věci musí knieže aneb jeho úředník věděti a slyšeti a skrze moc krotiti a skrze práva městská o nich súditi; nebo, což se kde bezprávného přihodí aneb stane, s tiem běžie na žalobu a saud před úředníky kniežecí. Protož znajie lidi žalobné, ješto30) sobě bez- práví činie, svády jednajie, tepú se, lajie sobě, hanějie se, hrozie sobě, tepú děti aneb slúhy jedni druhým, škody sobě činie na poli pastvami, krádeží, meze jedni druhým rušie, ploty boří, přeorují, přesekají meze v lu- kách a jiná bezpráví těm podobná sobě činie, ženy cizie žádají k cizoložství, a to vše k svádám a k svá- róm táhne a těmi věcmi31) vždy běžie žaloby před úředníky kniežecí, ano32) to žalostné pokolenie kyše jako kvas zlý v svých nepravostech, bez pokoje, bez dobrotivosti, bez pravdy, v samých dáblech pře- bývaje33). A protož kniežata s mocí a s mnohú múd- rostí pracně na saudech musí ty zlé věci jednati, rovnati a děliti34) mezi tiem nemúdrým lidem skrze práva ustavená k ukrácení těch bezpráví, aby mohli panovati pokojně nad mnozstvím. Protož i mezi po- hany jest vzácná ctnost, ktož bez žaloby muož mezi lidem býti pokojně, spravedlívě a poctivě. Nebo i ve čtenie35) svatým lidem Zachariášovi a Alžbětě z toho chvála jest, nebo36) oba spravedliva byla před Bohem i před lidmi, chodíce ve všech přikázaních a v spra- vedlnostech bez žaloby. Tak právě37) přebývali jsú, že nižádná žaloba nebyla nalezena na nich,aniž komu škodili jsú aniž sú koho horšili38); protož nižádný ne- mohl na ně žalovati pro vinu, leč z nenávisti lžívě. Protož k takovým skutkóm dobrým puojde39) řeč svatého Pavla, ješto tu40) die, že kniežata nejsú k bázni dobrého skutku, ale zlého; chceš-li se nebáti moci, čiň dobře, a budeš mieti chválu z ní. Nebo on nemuož se protiviti takové Řím. XIII, [3]. 182
104 a. Luk. I, [6]. věci musí knieže aneb jeho úředník věděti a slyšeti a skrze moc krotiti a skrze práva městská o nich súditi; nebo, což se kde bezprávného přihodí aneb stane, s tiem běžie na žalobu a saud před úředníky kniežecí. Protož znajie lidi žalobné, ješto30) sobě bez- práví činie, svády jednajie, tepú se, lajie sobě, hanějie se, hrozie sobě, tepú děti aneb slúhy jedni druhým, škody sobě činie na poli pastvami, krádeží, meze jedni druhým rušie, ploty boří, přeorují, přesekají meze v lu- kách a jiná bezpráví těm podobná sobě činie, ženy cizie žádají k cizoložství, a to vše k svádám a k svá- róm táhne a těmi věcmi31) vždy běžie žaloby před úředníky kniežecí, ano32) to žalostné pokolenie kyše jako kvas zlý v svých nepravostech, bez pokoje, bez dobrotivosti, bez pravdy, v samých dáblech pře- bývaje33). A protož kniežata s mocí a s mnohú múd- rostí pracně na saudech musí ty zlé věci jednati, rovnati a děliti34) mezi tiem nemúdrým lidem skrze práva ustavená k ukrácení těch bezpráví, aby mohli panovati pokojně nad mnozstvím. Protož i mezi po- hany jest vzácná ctnost, ktož bez žaloby muož mezi lidem býti pokojně, spravedlívě a poctivě. Nebo i ve čtenie35) svatým lidem Zachariášovi a Alžbětě z toho chvála jest, nebo36) oba spravedliva byla před Bohem i před lidmi, chodíce ve všech přikázaních a v spra- vedlnostech bez žaloby. Tak právě37) přebývali jsú, že nižádná žaloba nebyla nalezena na nich,aniž komu škodili jsú aniž sú koho horšili38); protož nižádný ne- mohl na ně žalovati pro vinu, leč z nenávisti lžívě. Protož k takovým skutkóm dobrým puojde39) řeč svatého Pavla, ješto tu40) die, že kniežata nejsú k bázni dobrého skutku, ale zlého; chceš-li se nebáti moci, čiň dobře, a budeš mieti chválu z ní. Nebo on nemuož se protiviti takové Řím. XIII, [3]. 182
Strana 183
dobrotě, ale chválí ji. Nebo ta dobrota činie pokoj a svobodu kniežatóm a mnohých teskností a lopoty i úsilé zbaví je. Nebo, když nenie žalob, nenie po- třebie seděti na saudě puol dne aneb celý den, slyše žaloby, sváry, svědectvie nerovná41) jedněch proti dru- hým, ano sedú42) někdy potiec se, nemohúc k miestu přivésti nesnadných43) lidí, a někdy rokovati musí o jich svády a o vraždy s jinými mocmi, s pracmi a s ná- klady. Pakli pomsty je/dná44) nad kým, musí se s nimi katovati45), až se jemu steskne s tiem. Protož ktožť jest bez žaloby v takových spravedlnostech, tenť ve- liké břímě a zaneprázdněnie snímá s kniežat a s ji- ných saudcí, kteréž žalobný lid na ně uvodí. Protož oni takým činem46) pokojně a snadně panují, když se žaloby utají v jich panství; ale když žaloby vzniknú a křik se rozmnožie v jich lidu, tehda se oni obtieží tiem, krotiece, rovnajiece, saudiece, rokujiece a někdy i boje jednajiece. Protož neupadá bázeň od nich na toho, ktož jest bez žaloby v jich panstvie podlé těch spravedlností, jimiž pokojně stojie panství jich, ale viece chvály má od nich i milosti. Protož právě47) die: Chceš-li se nebáti moci, činiž dobře, a budeš mieti chválu z ní. To pak pověděl svatý Pavel o té pravdě48), skrze niž mohli jsú pohané v Římě i jinde pokojně panovati nad mnozstvím a zřiediti je v takých činech, o nichž jest napřed povědieno, a člověk49) jich, čině takovú spravedlnost, mohl se jim slíbiti skrze ni. 104 b. Řím. XIII, [3]. Kapitola padesátá sedmá. Ale o té pravděl), kteráž z viery Kristovy jest, a o těch dobrých skutcích, kteréž Buoh přikazuje, nenie2) tak. Ač jest svrchovaná spravedlnost, že by ji i po- 183
dobrotě, ale chválí ji. Nebo ta dobrota činie pokoj a svobodu kniežatóm a mnohých teskností a lopoty i úsilé zbaví je. Nebo, když nenie žalob, nenie po- třebie seděti na saudě puol dne aneb celý den, slyše žaloby, sváry, svědectvie nerovná41) jedněch proti dru- hým, ano sedú42) někdy potiec se, nemohúc k miestu přivésti nesnadných43) lidí, a někdy rokovati musí o jich svády a o vraždy s jinými mocmi, s pracmi a s ná- klady. Pakli pomsty je/dná44) nad kým, musí se s nimi katovati45), až se jemu steskne s tiem. Protož ktožť jest bez žaloby v takových spravedlnostech, tenť ve- liké břímě a zaneprázdněnie snímá s kniežat a s ji- ných saudcí, kteréž žalobný lid na ně uvodí. Protož oni takým činem46) pokojně a snadně panují, když se žaloby utají v jich panství; ale když žaloby vzniknú a křik se rozmnožie v jich lidu, tehda se oni obtieží tiem, krotiece, rovnajiece, saudiece, rokujiece a někdy i boje jednajiece. Protož neupadá bázeň od nich na toho, ktož jest bez žaloby v jich panstvie podlé těch spravedlností, jimiž pokojně stojie panství jich, ale viece chvály má od nich i milosti. Protož právě47) die: Chceš-li se nebáti moci, činiž dobře, a budeš mieti chválu z ní. To pak pověděl svatý Pavel o té pravdě48), skrze niž mohli jsú pohané v Římě i jinde pokojně panovati nad mnozstvím a zřiediti je v takých činech, o nichž jest napřed povědieno, a člověk49) jich, čině takovú spravedlnost, mohl se jim slíbiti skrze ni. 104 b. Řím. XIII, [3]. Kapitola padesátá sedmá. Ale o té pravděl), kteráž z viery Kristovy jest, a o těch dobrých skutcích, kteréž Buoh přikazuje, nenie2) tak. Ač jest svrchovaná spravedlnost, že by ji i po- 183
Strana 184
Řím. XIII, [3]. 105 a. hané měli ctíti, ale neznajít jie, daleko jest od nich a pro jich nemuodrost zdá se jim převrácená a škodná; protož hotovi sú pro ni zmordovati najnevinnějšie lidi. A tuť nenie3) řieci: Čiň dobře, a budeš mieti chválu z ní. Kristus i jeho apoštolé dobře jsú činili; a ne- slíbili jsú4) se těm mocem, ale zmordováni sú/ od nich pro své dobré činy. Svatý Pavel dobře činil, vy- znávaje jméno Kristovo v Římě; a neslíbil se Nerovi ciesaři ani chvály obdržel od něho, ale hrdlo ztratil od něho pro své dobré činy. Zbor ten spravedlivý v Římě, kterýž svatý Pavel přivedl k vieře skrze ká- zanie čtenie a kte ré muž psal jest tuto epištolu, dobře jest učinil podlé viery Kristovy; a5) nedošel jest chvály aniž milosti nalezl u ciesařuo římských pro své dobré skutky, nebo ti ciesaři pohanští v Římě najprvé apoštoly zmordovali sú pro jich dobré činy a po nich viec6) vylévali sú krev těch křesťanuo věrných, za7) tři sta let a za dvadceti let ty moci v Římě od apoštoluov trvajíce v pohanství a vždy vylévajíce krev nevinných pro jich dobré činy. Protož těm skutkóm, kteříž z viery Kristovy sú, již zbývá řieci8) to: čiň dobře, a budeš mieti chválu z něho. Nebo ti činové z viery Kristovy daleko jsú od mysli kniežat pohanských, a netoliko pohanských, ale i od těch mocí pokrytých9) kteréž pod věrú jsú. Nebo ty moci dávno mrtví lidi spravedlivé, pro jich dobré skutky pál'é, stienajie a jinak mrtví zjevně pro čtenie Kristovo. A nynie, v tento čas, velmi blízko jest k tomu namieřeno: když by Buoh dopustil těm mocem, mnohá krev spravedlivých byla by od nich vylita. Protož nicť viece nemajie známosti o dobrých skutcích, kteříž z viery Kristovy sú, než jako kniežata pohanská. Protož svatý Pavel daleko dělí pravdu viery od kniežat tohoto 184
Řím. XIII, [3]. 105 a. hané měli ctíti, ale neznajít jie, daleko jest od nich a pro jich nemuodrost zdá se jim převrácená a škodná; protož hotovi sú pro ni zmordovati najnevinnějšie lidi. A tuť nenie3) řieci: Čiň dobře, a budeš mieti chválu z ní. Kristus i jeho apoštolé dobře jsú činili; a ne- slíbili jsú4) se těm mocem, ale zmordováni sú/ od nich pro své dobré činy. Svatý Pavel dobře činil, vy- znávaje jméno Kristovo v Římě; a neslíbil se Nerovi ciesaři ani chvály obdržel od něho, ale hrdlo ztratil od něho pro své dobré činy. Zbor ten spravedlivý v Římě, kterýž svatý Pavel přivedl k vieře skrze ká- zanie čtenie a kte ré muž psal jest tuto epištolu, dobře jest učinil podlé viery Kristovy; a5) nedošel jest chvály aniž milosti nalezl u ciesařuo římských pro své dobré skutky, nebo ti ciesaři pohanští v Římě najprvé apoštoly zmordovali sú pro jich dobré činy a po nich viec6) vylévali sú krev těch křesťanuo věrných, za7) tři sta let a za dvadceti let ty moci v Římě od apoštoluov trvajíce v pohanství a vždy vylévajíce krev nevinných pro jich dobré činy. Protož těm skutkóm, kteříž z viery Kristovy sú, již zbývá řieci8) to: čiň dobře, a budeš mieti chválu z něho. Nebo ti činové z viery Kristovy daleko jsú od mysli kniežat pohanských, a netoliko pohanských, ale i od těch mocí pokrytých9) kteréž pod věrú jsú. Nebo ty moci dávno mrtví lidi spravedlivé, pro jich dobré skutky pál'é, stienajie a jinak mrtví zjevně pro čtenie Kristovo. A nynie, v tento čas, velmi blízko jest k tomu namieřeno: když by Buoh dopustil těm mocem, mnohá krev spravedlivých byla by od nich vylita. Protož nicť viece nemajie známosti o dobrých skutcích, kteříž z viery Kristovy sú, než jako kniežata pohanská. Protož svatý Pavel daleko dělí pravdu viery od kniežat tohoto 184
Strana 185
světa a die: Ale my pak múdrost mluvíme me/zi do- konalými; ale ne muodrost tohoto světa, ani kniežat tohoto světa, kteříž zkaženi bývají; ale mluvíme božie muodrost v tajemství, ješto jest skryta, kterúžto jest předjednal Buoh před věky k naší slávě; kteréžto jest nižádný z kniežat tohoto světa nepoznal; nebo, bylo) byli poznali, nikdy by nebyli pána slávy ukřižovali. A protož tu příčinu najtěžší oznamuje, proč by ten lid svatý kniežata pohanská v Římě mordovali: jediné proto, že ta múdrost viery Kristovy skryta jest od nich a nižádný z nich nepoznal jie, ani z jiných knie- žat tohoto světa, ani celý svět nepoznal Spasitele ani jeho múdrosti. Protož neuctili sú ani samého Spasitele s najpravějšími činy. Ač jest i mrtvé křiesil, vždyťl1) sú jeho ukřižovali. A potom komu sú odpustili z jeho čeledi? A protož tak jest protivna ta múdrost viery kniežatóm pohanským i všem zkažením křesťanským, že by je úplně zkazila v tom panování pohanském; kdyby se jie poddali, musili by to panstvie násilné a dravé opustiti. Protož ten zbor v Rímě mnohými stra- namil2) musil se jest děliti od kniežat pohanských i od jiných pohanuo pro svú vieru, kterúž jest od Boha poznal, a v tom prvotněl3) a zvláštně, že sú podlé své viery nemohli se poddati jich poslušenství u věcech bludných pohanských, jako jiní pohané poddávajie se kniežatóm beze všeho svědomie, k čemužkoli jich ponuknú, i k najhoršímu. Jakožto i Nabochodonozor pudil všecky lidi i Židy, aby se jeho soše klaněli, padajíce před ní. Takéž14) Asverus přikázal, aby jeho Ester III. úředníku najvyzšiemu klaněli se, klekajíce před ním 106 a. na svú kolenú jako před Bohem. Též opět Antiochus II. Machab. VI. lidu božímu zapověděl činiti zákon božie a přikázal jim, aby následovali zákonuo pohanských. Protož Dan. III. 105 b. I. Kor. II, [6—8]. 185
světa a die: Ale my pak múdrost mluvíme me/zi do- konalými; ale ne muodrost tohoto světa, ani kniežat tohoto světa, kteříž zkaženi bývají; ale mluvíme božie muodrost v tajemství, ješto jest skryta, kterúžto jest předjednal Buoh před věky k naší slávě; kteréžto jest nižádný z kniežat tohoto světa nepoznal; nebo, bylo) byli poznali, nikdy by nebyli pána slávy ukřižovali. A protož tu příčinu najtěžší oznamuje, proč by ten lid svatý kniežata pohanská v Římě mordovali: jediné proto, že ta múdrost viery Kristovy skryta jest od nich a nižádný z nich nepoznal jie, ani z jiných knie- žat tohoto světa, ani celý svět nepoznal Spasitele ani jeho múdrosti. Protož neuctili sú ani samého Spasitele s najpravějšími činy. Ač jest i mrtvé křiesil, vždyťl1) sú jeho ukřižovali. A potom komu sú odpustili z jeho čeledi? A protož tak jest protivna ta múdrost viery kniežatóm pohanským i všem zkažením křesťanským, že by je úplně zkazila v tom panování pohanském; kdyby se jie poddali, musili by to panstvie násilné a dravé opustiti. Protož ten zbor v Rímě mnohými stra- namil2) musil se jest děliti od kniežat pohanských i od jiných pohanuo pro svú vieru, kterúž jest od Boha poznal, a v tom prvotněl3) a zvláštně, že sú podlé své viery nemohli se poddati jich poslušenství u věcech bludných pohanských, jako jiní pohané poddávajie se kniežatóm beze všeho svědomie, k čemužkoli jich ponuknú, i k najhoršímu. Jakožto i Nabochodonozor pudil všecky lidi i Židy, aby se jeho soše klaněli, padajíce před ní. Takéž14) Asverus přikázal, aby jeho Ester III. úředníku najvyzšiemu klaněli se, klekajíce před ním 106 a. na svú kolenú jako před Bohem. Též opět Antiochus II. Machab. VI. lidu božímu zapověděl činiti zákon božie a přikázal jim, aby následovali zákonuo pohanských. Protož Dan. III. 105 b. I. Kor. II, [6—8]. 185
Strana 186
Ester III. v Římě aby toliko15) bylo vylito krve svatých od těch ciesařuov pohanských velikého panstvie a veliké pýchy, jako kohož nechtiel6) mieti, což najhoršího zamyslé, nebyla17) jest tak veliká přiečina a tak blízká k vy- lévaní krve jako neposlušenství takových převráce- ných přikazovánie těch pyšných ciesařuov. Ač sú ne- pomeškaně poslúchali jich v hodných přikazováních, ale, byť18) se jednú19) zpíčili nepravému20) přikázanie podlé své viery, tehda ta pýcha tak se jest zakrvavila, že mnoha tisícuov krev vylili proto. Jako Aman — tak se rozhněval velmi proto, že jeden21) Mardocheus nechtěl klekati na svú kolenú před ním, že to za malú věc položil sobě netoliko na samého Mardochea ztáh- núti ruce svoji, ale na všecky Židy, co jich bylo v panstvi Asverově ve stu a v sedmmezcietma krajinách; co tu22) krve vylito bylo pro jednoho neklaněnie! Kapitola padesátá osmá. 106 b. Také ta přiečina — kterú jest viera Kristova učinila na těch křesťanech v Římě —, pro niž sú upadli v ne- návist ciesařóm i všem pohanóm, to jest rozdělenie veliké1) od nich všemi zvláštnostmi, tak na pohanech majíce všecka obcovánie nepoctivá2) jako mrzkost a nečistotu a od těch (z) jich zvláštností se odchylujíce jakožto od nečistot, jich bo/hy (jich) za ďábly majíce a všecko jich jednánie poběhlé cestú zatracenie vyzná- vajíce. Protož málo lidí proti mnozstvie pohanuo ve- likého města římského odděliti se s takými odpor- nostmi a býti uprostřed nich: tehda podlé jich zlosti div jest, že jest kto z křesťanuo mohl živ potrvati. Ale i tu jest Buoh pánem byl a vládl i pohany i jich ciesaři silnými. Protož bez jeho vuole nemohli sú vlasu 186
Ester III. v Římě aby toliko15) bylo vylito krve svatých od těch ciesařuov pohanských velikého panstvie a veliké pýchy, jako kohož nechtiel6) mieti, což najhoršího zamyslé, nebyla17) jest tak veliká přiečina a tak blízká k vy- lévaní krve jako neposlušenství takových převráce- ných přikazovánie těch pyšných ciesařuov. Ač sú ne- pomeškaně poslúchali jich v hodných přikazováních, ale, byť18) se jednú19) zpíčili nepravému20) přikázanie podlé své viery, tehda ta pýcha tak se jest zakrvavila, že mnoha tisícuov krev vylili proto. Jako Aman — tak se rozhněval velmi proto, že jeden21) Mardocheus nechtěl klekati na svú kolenú před ním, že to za malú věc položil sobě netoliko na samého Mardochea ztáh- núti ruce svoji, ale na všecky Židy, co jich bylo v panstvi Asverově ve stu a v sedmmezcietma krajinách; co tu22) krve vylito bylo pro jednoho neklaněnie! Kapitola padesátá osmá. 106 b. Také ta přiečina — kterú jest viera Kristova učinila na těch křesťanech v Římě —, pro niž sú upadli v ne- návist ciesařóm i všem pohanóm, to jest rozdělenie veliké1) od nich všemi zvláštnostmi, tak na pohanech majíce všecka obcovánie nepoctivá2) jako mrzkost a nečistotu a od těch (z) jich zvláštností se odchylujíce jakožto od nečistot, jich bo/hy (jich) za ďábly majíce a všecko jich jednánie poběhlé cestú zatracenie vyzná- vajíce. Protož málo lidí proti mnozstvie pohanuo ve- likého města římského odděliti se s takými odpor- nostmi a býti uprostřed nich: tehda podlé jich zlosti div jest, že jest kto z křesťanuo mohl živ potrvati. Ale i tu jest Buoh pánem byl a vládl i pohany i jich ciesaři silnými. Protož bez jeho vuole nemohli sú vlasu 186
Strana 187
s věrných sníti. Protož i mrtveni jsú podlé vuole božie tak, jakož on chtěl zkusiti sluh svých a slávu jich roz- množiti skrze časné muky, a jakož viece nebo méně viděl stálosti na nich, aby s pokušením učinil prospěch, aby mohli úžitečně strpěti. A protož z těchto věcí muožem znáti zvláštnost (z) skutkuov viery, kterak daleko jest skryta3) před kniežaty i přede vším světem a ovšem4) před zkaženými křesťany, kteřížto zka- ženci slavní skrze Boha v dáblech ustaveni sú, cestu najvyzších bluduov nazievajíce spasenie své. Od takých, jenž se Boha držie jako malování stěny5), a od kniežat i ode všeho světa daleko jest skryta známost a múdrost u vieře Kristově, kteréž z viery sú. A protož nižádný toho skrytí nemuož poznati, jediné podlé samého daru božího, shuory od Boha daného. Protož jsúci skryta a oddělena odporně od světa6), i7) musí býti vždy světu protivna. A což se jie drží svět zmalovaný Bohem světu protivna. A což se jie drží svět zmalovaný Bohem8), to zevnitř kóru9) hlozelo) jako koza na vrbě, ale tajnost, moc a úžitek viery skryta jest od očí jich. Protož o pravých činech viery vzdaluje sell) řieci: „Čiň dobře, a budeš mieti chválu z ní“,/ leč by ten sám z viery živ byl; u toho by chválu měli věrní z dobrých činuov, ale nic12) u ciesaře Nery. I. Kor. X, [13]. 107 a. Kapitola padesátá devátá. Protož ještě k tomu přidává svatý Pavel řka: Neb Řím. XIII, [4]. slúha boží jest tobě k dobrému. Tuť na tom slovu všecko ujištění cierkve římské i s doktory1) stojí i všecko knězstvo ciesařské utěšenie své skládá v slovích sva- tého Pavla, že jim jest těmi slovy ohlásil, potvrdil i ujistil u vieře Kristově slúhu božího s mečem, pána 187
s věrných sníti. Protož i mrtveni jsú podlé vuole božie tak, jakož on chtěl zkusiti sluh svých a slávu jich roz- množiti skrze časné muky, a jakož viece nebo méně viděl stálosti na nich, aby s pokušením učinil prospěch, aby mohli úžitečně strpěti. A protož z těchto věcí muožem znáti zvláštnost (z) skutkuov viery, kterak daleko jest skryta3) před kniežaty i přede vším světem a ovšem4) před zkaženými křesťany, kteřížto zka- ženci slavní skrze Boha v dáblech ustaveni sú, cestu najvyzších bluduov nazievajíce spasenie své. Od takých, jenž se Boha držie jako malování stěny5), a od kniežat i ode všeho světa daleko jest skryta známost a múdrost u vieře Kristově, kteréž z viery sú. A protož nižádný toho skrytí nemuož poznati, jediné podlé samého daru božího, shuory od Boha daného. Protož jsúci skryta a oddělena odporně od světa6), i7) musí býti vždy světu protivna. A což se jie drží svět zmalovaný Bohem světu protivna. A což se jie drží svět zmalovaný Bohem8), to zevnitř kóru9) hlozelo) jako koza na vrbě, ale tajnost, moc a úžitek viery skryta jest od očí jich. Protož o pravých činech viery vzdaluje sell) řieci: „Čiň dobře, a budeš mieti chválu z ní“,/ leč by ten sám z viery živ byl; u toho by chválu měli věrní z dobrých činuov, ale nic12) u ciesaře Nery. I. Kor. X, [13]. 107 a. Kapitola padesátá devátá. Protož ještě k tomu přidává svatý Pavel řka: Neb Řím. XIII, [4]. slúha boží jest tobě k dobrému. Tuť na tom slovu všecko ujištění cierkve římské i s doktory1) stojí i všecko knězstvo ciesařské utěšenie své skládá v slovích sva- tého Pavla, že jim jest těmi slovy ohlásil, potvrdil i ujistil u vieře Kristově slúhu božího s mečem, pána 187
Strana 188
107 b hlavního ciesaře, k velikému dobrému té svaté ma- teři, cierkvi římské, i všem jejím synóm, ješto2) se z nie rodí, aby cierkev s svými syny protivenství kříže netrpěla, nebo slúha boží mečem jí brání od zlého větru, aby nesl za ni pokušenie na svém meči, aby ona u pokoji svaté hodiny3) řiekala, řády božie a chválu jeho zpievala a řiedila. Protož slúhy božího s mečem netreskci4) nižádný, neb slúha božie jest k velmi velikému dobrému cierkvi; nebo meč slúhy božieho jestiť život pokojný té cierkve. Netreskci ni- žádný mnozstvie oděncuo, neb sú k dobrému cierkve. Netreskci nižádný rychtářuo, konšeluov, biřicuov, ka- tuov, rathúzuov, šatlav, klad, škřipcuov, neb sú to vše nástrojové slúhy božího, aby tiem a skrze to Bohu slúžil k dobrému cierkve. Protož ty věci rathúzní a katovské skrze slúhu božieho jsú bohatstvie a do- statečnost cierkve. Apoštolé a prvotní cierkev Kristova nástroje rathúznie a katovské a meč slúhy božieho nosili jsú na/ svých hrdlech, na bocích i na všem těle, jsúce v krev obaleni i v smrti ustaveni5) pro jméno božie skrze nástroje katovské; a nynie sú k dobrému cierkve, vylévajíce krev z těch, kteříž se protiví cierkvi, hanějíce její lakomství svatokupecké skrze pravdu čtení Kristova. Petr se po- smívá tuto církvi řínske. Kapitola šedesátá. Řím. XIII, [4). [Zalm CXIX, 90—91.] Než ještě přistúpíce k tomu slovu, ješto die: Nebo slúha božie jest tobě k dobrému — rozumul) viery písem božích k tomu požívajme2). Nebo to slovo „slúha boží“ nemuožť k jedné věci vzato býti, ale ke mnohé. Jakožto Písmo praví: Ustavil3) si zemi, i stojíť; zřie- zením tvým trvajíť dnové; nebo všecky věci slúžie tobě. 188
107 b hlavního ciesaře, k velikému dobrému té svaté ma- teři, cierkvi římské, i všem jejím synóm, ješto2) se z nie rodí, aby cierkev s svými syny protivenství kříže netrpěla, nebo slúha boží mečem jí brání od zlého větru, aby nesl za ni pokušenie na svém meči, aby ona u pokoji svaté hodiny3) řiekala, řády božie a chválu jeho zpievala a řiedila. Protož slúhy božího s mečem netreskci4) nižádný, neb slúha božie jest k velmi velikému dobrému cierkvi; nebo meč slúhy božieho jestiť život pokojný té cierkve. Netreskci ni- žádný mnozstvie oděncuo, neb sú k dobrému cierkve. Netreskci nižádný rychtářuo, konšeluov, biřicuov, ka- tuov, rathúzuov, šatlav, klad, škřipcuov, neb sú to vše nástrojové slúhy božího, aby tiem a skrze to Bohu slúžil k dobrému cierkve. Protož ty věci rathúzní a katovské skrze slúhu božieho jsú bohatstvie a do- statečnost cierkve. Apoštolé a prvotní cierkev Kristova nástroje rathúznie a katovské a meč slúhy božieho nosili jsú na/ svých hrdlech, na bocích i na všem těle, jsúce v krev obaleni i v smrti ustaveni5) pro jméno božie skrze nástroje katovské; a nynie sú k dobrému cierkve, vylévajíce krev z těch, kteříž se protiví cierkvi, hanějíce její lakomství svatokupecké skrze pravdu čtení Kristova. Petr se po- smívá tuto církvi řínske. Kapitola šedesátá. Řím. XIII, [4). [Zalm CXIX, 90—91.] Než ještě přistúpíce k tomu slovu, ješto die: Nebo slúha božie jest tobě k dobrému — rozumul) viery písem božích k tomu požívajme2). Nebo to slovo „slúha boží“ nemuožť k jedné věci vzato býti, ale ke mnohé. Jakožto Písmo praví: Ustavil3) si zemi, i stojíť; zřie- zením tvým trvajíť dnové; nebo všecky věci slúžie tobě. 188
Strana 189
Tak všecky věci slúžie jemu, jakož konajie to, což on chce. Než ta služba Bohu, v niež oni činí líbeznú vuoli boží, zasluhujíce blahoslavenství, ta jest zvlá- štie4). A nemuož státi nikdiež5), než tus), kdež jest jí ukázal Kristus, Syn božie. Jiné služebnosti Bohu mohú státi některými stránkami i na ciesařích pohan- ských v Římě i jinde, a tiem činem7) všecko stvoření muož slúžiti Bohu, konaje8) každé to, což on chce v něm mieti. Protož Buoh chce, aby ptáci do sko- nánie trvali; a pták, navlače hniezdo, i9) nanese vajec a vysedí ptáčence, i poslúží vuoli boží, ješto jest chtěla, aby ptáci do skonánie světa rodíce se jedni z druhých trvali. Chce Buoh, aby lidé byli skrze rozenie; protož žena, roděci děti lidí, činí vuoli boží a slúží Bohu. A tak o všech věcech vezměm, že jemu slúží činiece to, což on chce, a musíc činiti. Protož lidé zlí i dobří slúží Bohu. Ale velmi nerovně a daleko od sebe vyplnie vuoli božie; a zlí vyplní vuoli boží, a10) nevědúce Boha; vyplní pravú vuoli boží, hledajíce své vuole, i vyplní s tiem vuoli boží a poslúžie jemu. Protož téži1) věci muožem shledati v těchto slovích svatého Pavla, ješto die: Nebo slúha boží jest tobě k dobrému. Tak jakož z prvních12) řečí muožem jistě držeti13), žel4) ta knie- žata v Římě byla sú pohanská, o nichž tato slova svatý Pavel pověděl jest: Nebo slúha božie jest tobě k dob- rému. A protož kterak římský ciesař pohan, modlo- sluha nevěrný, mordéř a prolevatel krve svatých apoš- toluov i jiných mnohých křesťanuo, takový kterak muož býti slúha božie? Takéž15) beřme ta slova o ta- kých sluhách božích, že i takoví najhoršie mohli sú mieti velikú stranu16), v niež jest služebnost boží mohla státi podlé těch věcí, kteréž sú napřed povědíny, žel7) v zřiezení lidu v spravedlnostech svrchních a zem- 108 a. Řím. XIII, [4]. 189
Tak všecky věci slúžie jemu, jakož konajie to, což on chce. Než ta služba Bohu, v niež oni činí líbeznú vuoli boží, zasluhujíce blahoslavenství, ta jest zvlá- štie4). A nemuož státi nikdiež5), než tus), kdež jest jí ukázal Kristus, Syn božie. Jiné služebnosti Bohu mohú státi některými stránkami i na ciesařích pohan- ských v Římě i jinde, a tiem činem7) všecko stvoření muož slúžiti Bohu, konaje8) každé to, což on chce v něm mieti. Protož Buoh chce, aby ptáci do sko- nánie trvali; a pták, navlače hniezdo, i9) nanese vajec a vysedí ptáčence, i poslúží vuoli boží, ješto jest chtěla, aby ptáci do skonánie světa rodíce se jedni z druhých trvali. Chce Buoh, aby lidé byli skrze rozenie; protož žena, roděci děti lidí, činí vuoli boží a slúží Bohu. A tak o všech věcech vezměm, že jemu slúží činiece to, což on chce, a musíc činiti. Protož lidé zlí i dobří slúží Bohu. Ale velmi nerovně a daleko od sebe vyplnie vuoli božie; a zlí vyplní vuoli boží, a10) nevědúce Boha; vyplní pravú vuoli boží, hledajíce své vuole, i vyplní s tiem vuoli boží a poslúžie jemu. Protož téži1) věci muožem shledati v těchto slovích svatého Pavla, ješto die: Nebo slúha boží jest tobě k dobrému. Tak jakož z prvních12) řečí muožem jistě držeti13), žel4) ta knie- žata v Římě byla sú pohanská, o nichž tato slova svatý Pavel pověděl jest: Nebo slúha božie jest tobě k dob- rému. A protož kterak římský ciesař pohan, modlo- sluha nevěrný, mordéř a prolevatel krve svatých apoš- toluov i jiných mnohých křesťanuo, takový kterak muož býti slúha božie? Takéž15) beřme ta slova o ta- kých sluhách božích, že i takoví najhoršie mohli sú mieti velikú stranu16), v niež jest služebnost boží mohla státi podlé těch věcí, kteréž sú napřed povědíny, žel7) v zřiezení lidu v spravedlnostech svrchních a zem- 108 a. Řím. XIII, [4]. 189
Strana 190
108 b. Moudr. VI, [2—5]. Přísl. XXI, [1]. ských, řieděci mnozstvie v rovnost18) spojenie, aby pod jich opatrností mnozství národuov běh života nyněj- šího pokojně konati mohli, ješto19) by jinak bez nich nemohli. A protož v takových požievaních20) moci ve- likú služebnost Bohu mohú ukazovati nad jiné lidi. Ač se jinak v slepotě své bludy mnohými Bohu pro- tiví, ale tiem, že skrze [ně] řád zemský stojí v poko- leních lidských, slúžie Bohu. A jsú-li živi z viery, tehdy svrchovaně a líbezně slúžie Bohu. Protož najprvé založíce21) z viery, že sám Buoh jest král najmocnější všeho světa i nad králi vší země pa- nuje mocně a chce panova/ti nade všemi, — protož on králóm jako úředníkóm poddal jest svět, krajiny, národy. Jakož die Písmo: Slyšte králové a přikloňte svoji uši vy, ješto22) panujete nad mnozstvím a líbie se vám prvními býti v zástupiech národových, nebo vám dáno jest vládnutí od Pána a moc od Najvyz- šího, a když ste byli úředníci jeho království, neprávě ste súdili: protož otiežeť se na váše skutky a zeptáť se na váše myšlenie. Ta slova přiestojí králóm a knie- žatóm23) všie země, jenžto Písmo o nich24) vyznává, že panují nad mnohými národy a že jest to panování po(d)dáno od Pána Boha nad mnozstvím národuov a že oni sú úředníci jeho královstvie. On sám králem všeho světa jest. Protož skrze ně kraluje, aby oni člo- věcky vládli a řiedili to královstvie. On skrze ně muož činiti cožkoli chce s těmi národy, ješto25) jeho neznají a nectí: anebo26) je zřiediti, anebo je zetřieti a s světa zahladiti pro jich hřiechy. A protož Písmo die: Srdce královo v ruce boží jest; a kamžkoli chce, tam jím pohne, — napravo nebo nalevo; nebo ustaví27), anebo zkazie skrze něho, což chce. A protož znamenitě28) muož býti slúha boží jako úředník královstvie jeho; 190
108 b. Moudr. VI, [2—5]. Přísl. XXI, [1]. ských, řieděci mnozstvie v rovnost18) spojenie, aby pod jich opatrností mnozství národuov běh života nyněj- šího pokojně konati mohli, ješto19) by jinak bez nich nemohli. A protož v takových požievaních20) moci ve- likú služebnost Bohu mohú ukazovati nad jiné lidi. Ač se jinak v slepotě své bludy mnohými Bohu pro- tiví, ale tiem, že skrze [ně] řád zemský stojí v poko- leních lidských, slúžie Bohu. A jsú-li živi z viery, tehdy svrchovaně a líbezně slúžie Bohu. Protož najprvé založíce21) z viery, že sám Buoh jest král najmocnější všeho světa i nad králi vší země pa- nuje mocně a chce panova/ti nade všemi, — protož on králóm jako úředníkóm poddal jest svět, krajiny, národy. Jakož die Písmo: Slyšte králové a přikloňte svoji uši vy, ješto22) panujete nad mnozstvím a líbie se vám prvními býti v zástupiech národových, nebo vám dáno jest vládnutí od Pána a moc od Najvyz- šího, a když ste byli úředníci jeho království, neprávě ste súdili: protož otiežeť se na váše skutky a zeptáť se na váše myšlenie. Ta slova přiestojí králóm a knie- žatóm23) všie země, jenžto Písmo o nich24) vyznává, že panují nad mnohými národy a že jest to panování po(d)dáno od Pána Boha nad mnozstvím národuov a že oni sú úředníci jeho královstvie. On sám králem všeho světa jest. Protož skrze ně kraluje, aby oni člo- věcky vládli a řiedili to královstvie. On skrze ně muož činiti cožkoli chce s těmi národy, ješto25) jeho neznají a nectí: anebo26) je zřiediti, anebo je zetřieti a s světa zahladiti pro jich hřiechy. A protož Písmo die: Srdce královo v ruce boží jest; a kamžkoli chce, tam jím pohne, — napravo nebo nalevo; nebo ustaví27), anebo zkazie skrze něho, což chce. A protož znamenitě28) muož býti slúha boží jako úředník královstvie jeho; 190
Strana 191
slúže jeho vuoli, řiedí to království v běhu svrchním29) podlé pravdy30), k tomu potřebné. Ač snad mnohý i nezná jeho, krále nebeského, najvyzšieho nad sebú, však, jsa jako pluh v rukú rataje31), nerozumie, co jím rataj dělá. A někteří sú také znali vuoli boží a z dobroty jsú slúžili Bohu těmi úřady, řídiece královstvie jeho podlé pravdy svrchované. Kteříž/ jsú stáli pod zákonem sta- rým. A že 32) tato strana33) najvětčí má potřebnost jich služebnosti: hřiech přemnožený a zúfalý34) v pokolenie lidském. Nebo tak jest Bohu protiven, že, by35) neměl ni- jakého zastavení a trestání skrze tu moc připuzující, ne- trpěl by Buoh těch národuov přezlých na té zemi, aniž oni sami mohli by vládnúti tú zemí pro svú zlost36), ale jedni druhé by zkazili. Ale, když on sám kraluje nad nimi a chce, aby lidé trvali do skonánie světa, přisadil jest ten flastr k tomu nežitu, aby tak nemohl soběvolně a svobodně kysati hnisem svých šeredstvie rozmnožených, kterýchž žádá konati, aby se krotili skrze moc ukrutnú královskú, aby nemohli tak daleko prospěti v svých zlostech, jako by chtěli. Pakli i to lékařstvie37) nepro- spěje takovému pokolenie přezlému, ale38) pošle na ně jiné krále, aby jako pomyje nečisté s zemi splákli je i s jich králi, jakož jest to Židóm tvrdohlavým činil, aby je pohané zmordovali i s jich králi a do vězenie vodili. Protož on jest králem nade vší zemí a sám rozumí, kterak to pokolenie má zpravovati, a on sám ví, proč ten svět39) vždy trpí, zaneprázdněný40) hřieš- níky poběhlými, ješto41) jediné jeho potupují. 109 a. Kapitola šedesátá prvnie. Ale že byl) králové pohanští ukrutní v takových bě- zích2) byli3) slúhy božie, to máme z slov božích ozná- 191
slúže jeho vuoli, řiedí to království v běhu svrchním29) podlé pravdy30), k tomu potřebné. Ač snad mnohý i nezná jeho, krále nebeského, najvyzšieho nad sebú, však, jsa jako pluh v rukú rataje31), nerozumie, co jím rataj dělá. A někteří sú také znali vuoli boží a z dobroty jsú slúžili Bohu těmi úřady, řídiece královstvie jeho podlé pravdy svrchované. Kteříž/ jsú stáli pod zákonem sta- rým. A že 32) tato strana33) najvětčí má potřebnost jich služebnosti: hřiech přemnožený a zúfalý34) v pokolenie lidském. Nebo tak jest Bohu protiven, že, by35) neměl ni- jakého zastavení a trestání skrze tu moc připuzující, ne- trpěl by Buoh těch národuov přezlých na té zemi, aniž oni sami mohli by vládnúti tú zemí pro svú zlost36), ale jedni druhé by zkazili. Ale, když on sám kraluje nad nimi a chce, aby lidé trvali do skonánie světa, přisadil jest ten flastr k tomu nežitu, aby tak nemohl soběvolně a svobodně kysati hnisem svých šeredstvie rozmnožených, kterýchž žádá konati, aby se krotili skrze moc ukrutnú královskú, aby nemohli tak daleko prospěti v svých zlostech, jako by chtěli. Pakli i to lékařstvie37) nepro- spěje takovému pokolenie přezlému, ale38) pošle na ně jiné krále, aby jako pomyje nečisté s zemi splákli je i s jich králi, jakož jest to Židóm tvrdohlavým činil, aby je pohané zmordovali i s jich králi a do vězenie vodili. Protož on jest králem nade vší zemí a sám rozumí, kterak to pokolenie má zpravovati, a on sám ví, proč ten svět39) vždy trpí, zaneprázdněný40) hřieš- níky poběhlými, ješto41) jediné jeho potupují. 109 a. Kapitola šedesátá prvnie. Ale že byl) králové pohanští ukrutní v takových bě- zích2) byli3) slúhy božie, to máme z slov božích ozná- 191
Strana 192
Jer. XXV, 18—10]. meno. Nabochodonozor, král babylonský, byl jest ve- liký král a velmi zlý ukrutník. A Pán Buoh přikázal všie zemi, aby se poddali moci krále/ babylonského; pakli by se který zpíčil4), že chce Pán Buoh zetříti jej rukú krále babylonského. Protož když sú se Židé za- tvrdili a nechtěli sú poddáni býti Bohu, toto jest kázal mluviti k Židóm proroku Jeremiášovi řka: Protože ste neuposlúchali slov mých, aj toť já pošli a puojmu všecky národy od puolnoční strany, praví Hospodin, a Nabochodonozora, krále babylonského, slúhu mého, a přivedu jeho na tu zemi i na bydlitele jejie i na všecky národy, kteříž okolo ní sú, i ztepu je a po- ložím je na odivu5) a na pohvízdaní6) a v puštiny věčné a zatratím z nich hlas radosti a hlas veselé. Tak jest poslúžil Bohu Nabochodonozor král, zetřev a zkaziv to zlé pokolenie, nevděčné všeho dobrého Pánu Bohu svému, položiv zemi jich v puštiny a na po- hvízdanie, aby každý, ktož puojde přes ni, podivil se a pohvízdal nad ní řka: Proč jest učinil Pán Buoh toto zkaženie zemi této? Proto, že neposlúchali hlasu Pána Boha svého. Protož pomysl rozumný služeb takových7 Pánu Bohu, a že v té službě božie nepřekáží zlost8) králova. Nebo tento zlý král byl jest, jehož Pán Buoh nazývá sluhú svým; to vězňové u něho jsúce vyzná- vají, pokořujíce se u vězení Bohu, řkúce: Učinil si to pravým saudem tvým a poddal si nás v ruce nepřátel nepravých9) a najhorších přestupníkuov a králi ne- pravému a přezlému nade všicku zemi. Avšak ten naj- horší, převyšuje všecky na zemi zlostí, mohl býti slúha boží v takových činech. Protože Židé nechtěli sú z mi- losti1o) Bohu slúžiti, ustavil1) sobě služeb/níka12) krále najhoršího, aby jemu v tom poslúžil, al3) tiem, zmor- dujel4) ty soběvolné a tvrdohlavé Židy a zkazel5) je 109 b. 110 a. 192
Jer. XXV, 18—10]. meno. Nabochodonozor, král babylonský, byl jest ve- liký král a velmi zlý ukrutník. A Pán Buoh přikázal všie zemi, aby se poddali moci krále/ babylonského; pakli by se který zpíčil4), že chce Pán Buoh zetříti jej rukú krále babylonského. Protož když sú se Židé za- tvrdili a nechtěli sú poddáni býti Bohu, toto jest kázal mluviti k Židóm proroku Jeremiášovi řka: Protože ste neuposlúchali slov mých, aj toť já pošli a puojmu všecky národy od puolnoční strany, praví Hospodin, a Nabochodonozora, krále babylonského, slúhu mého, a přivedu jeho na tu zemi i na bydlitele jejie i na všecky národy, kteříž okolo ní sú, i ztepu je a po- ložím je na odivu5) a na pohvízdaní6) a v puštiny věčné a zatratím z nich hlas radosti a hlas veselé. Tak jest poslúžil Bohu Nabochodonozor král, zetřev a zkaziv to zlé pokolenie, nevděčné všeho dobrého Pánu Bohu svému, položiv zemi jich v puštiny a na po- hvízdanie, aby každý, ktož puojde přes ni, podivil se a pohvízdal nad ní řka: Proč jest učinil Pán Buoh toto zkaženie zemi této? Proto, že neposlúchali hlasu Pána Boha svého. Protož pomysl rozumný služeb takových7 Pánu Bohu, a že v té službě božie nepřekáží zlost8) králova. Nebo tento zlý král byl jest, jehož Pán Buoh nazývá sluhú svým; to vězňové u něho jsúce vyzná- vají, pokořujíce se u vězení Bohu, řkúce: Učinil si to pravým saudem tvým a poddal si nás v ruce nepřátel nepravých9) a najhorších přestupníkuov a králi ne- pravému a přezlému nade všicku zemi. Avšak ten naj- horší, převyšuje všecky na zemi zlostí, mohl býti slúha boží v takových činech. Protože Židé nechtěli sú z mi- losti1o) Bohu slúžiti, ustavil1) sobě služeb/níka12) krále najhoršího, aby jemu v tom poslúžil, al3) tiem, zmor- dujel4) ty soběvolné a tvrdohlavé Židy a zkazel5) je 109 b. 110 a. 192
Strana 193
do konce aneb do kořen. Nebo v takové službě boží čím najukrutnější jest, tiem najlépe poslúží Bohu, beze všeho smilovánie zabíjejíce, pál'éce, stínajíce, oči lú- pajíce, po kusiech sekajíce, ty trýzně činiece té na- duté a nepoddalé poběhlosti, ješto se nechce styděti Pána Boha svého. A v tom se oznamuje16) služebnost králuo pohanských i ciesařuov římských, že v těch věcech činie služebnosti Bohu, činiece17) hněv jeho nad těmi, kteříž se protiví Bohu. Protož svatý Pavel k tomu rozumu18) nazievá ty ciesaře římské, pohany ukrutné, sluhami božími, že sú postaveni od Boha jako úřed- níci jeho království na pomstu hřiechuov a neposlu- šenství mnohých v takých národech, ješto Boha ne- vědí, nectí a protiví se jemu. Najprvé dobrotívě řídí je v rovnosti19) a v pokoji podlé spravedlnosti k tomu zřiezení posluhujície; pakli jsú hřiechové povstali k zkažení obecného dobrého aneb k zkažení lidu, nad tiem sú mstili podlé zákonuov městských a ciesařských. Ty věci široce sú psány protož20), aby srozuměl, kto chce, v čem ta služebnost Bohu záleží ciesařuov po- hanských v Římě i jinde, a žeť sú ty slúhy božie da- leko od sluh božích, kteréž21) podlé naděje budúcie slúží Bohu v jiných činech než tito. Protož to vše22) neprospěje knězstvu ciesařskému, že tu moc pohanskú večtli sú23) u vieru a velebí ji za najpilnější slúhy boží u vieře k obraně cierkve svaté, aby jí bránili/ od nepřátel jejiech a od násilníkuov, aby nezahynula. 110 b. Kapitola šedesátá druhá. Ti všickni duovodové anebo smyslovél), co jich ta cierkev se všemi doktory má, vyvoděci sobě moc po- hanskú k obraně, nejsú nám viera křesťanská. Ač by2) Chelčického „Síť víry“. 13. 193
do konce aneb do kořen. Nebo v takové službě boží čím najukrutnější jest, tiem najlépe poslúží Bohu, beze všeho smilovánie zabíjejíce, pál'éce, stínajíce, oči lú- pajíce, po kusiech sekajíce, ty trýzně činiece té na- duté a nepoddalé poběhlosti, ješto se nechce styděti Pána Boha svého. A v tom se oznamuje16) služebnost králuo pohanských i ciesařuov římských, že v těch věcech činie služebnosti Bohu, činiece17) hněv jeho nad těmi, kteříž se protiví Bohu. Protož svatý Pavel k tomu rozumu18) nazievá ty ciesaře římské, pohany ukrutné, sluhami božími, že sú postaveni od Boha jako úřed- níci jeho království na pomstu hřiechuov a neposlu- šenství mnohých v takých národech, ješto Boha ne- vědí, nectí a protiví se jemu. Najprvé dobrotívě řídí je v rovnosti19) a v pokoji podlé spravedlnosti k tomu zřiezení posluhujície; pakli jsú hřiechové povstali k zkažení obecného dobrého aneb k zkažení lidu, nad tiem sú mstili podlé zákonuov městských a ciesařských. Ty věci široce sú psány protož20), aby srozuměl, kto chce, v čem ta služebnost Bohu záleží ciesařuov po- hanských v Římě i jinde, a žeť sú ty slúhy božie da- leko od sluh božích, kteréž21) podlé naděje budúcie slúží Bohu v jiných činech než tito. Protož to vše22) neprospěje knězstvu ciesařskému, že tu moc pohanskú večtli sú23) u vieru a velebí ji za najpilnější slúhy boží u vieře k obraně cierkve svaté, aby jí bránili/ od nepřátel jejiech a od násilníkuov, aby nezahynula. 110 b. Kapitola šedesátá druhá. Ti všickni duovodové anebo smyslovél), co jich ta cierkev se všemi doktory má, vyvoděci sobě moc po- hanskú k obraně, nejsú nám viera křesťanská. Ač by2) Chelčického „Síť víry“. 13. 193
Strana 194
takových ciesařuo mnoho vešlo pod vieru s pano- váním pohanským, protoť by nebyli ustavitelé té viery ani základové. Protoť nemá nižádný od Kristovy cesty odstúpiti a ciesaře s jeho mečem následovati, neboť nenie odvolána cesta Kristova proto, že jest ciesař křesťanem. A protož, jakož sú před tiem křestané za- vázáni byli následovati Krista Ježíše v trpělivosti a v pokoře, takéž za ciesaře dlužni3) jsú. Pakli sú od- vrhli trpělivost a pokoru pro obranu ciesaře, tehda sú svedeni od viery skrze ciesaře a již nejsú viery Kri- stovy, ale ciesařovy, a on jest mečovú vieru přijal mezi křesťany i navedl na ni křesťany. Prvé4) jsú na po- ličcích stáli a na poličky vykúpeni sú od Krista. Ale již5) s mečem stojie, ciesařovy odplaty čekajíce. A kdež ciesař bude, tus) oni s ním; komu jest kto věřil, čiem ten bude platiti, ta odplata jeho bude. Kapitola šedesátá třetie. III a. Ale žel) těchto řečí počátek jest o sluhách božiech. Tu by rozumu2) potřebí bylo, zvláště proto, poněvadž cierkev římská všecek svět s jeho poběhlostmi zřiedila jest slavně v službě božie a mnozstvie rozličných rot natvořila pod věrú a při/svědčila3) jim zvláštie4) slu- žebnosti Bohu. Protož pravá služebnost Bohu velmi jest skryta mezi takovým mnozstvím, mnohotvárným pokolením sluh božích. Protož má rozumný člověk pilně se ptáti na tu službu boží, ješto se muož líbiti v ní5) Bohu jakožto syn otci, v naději budúciech sli- buov čekaje. A že6) taková služba Bohu nenie jinde ukázána lidem, jediné7) z viery Kristovy živu býti. A ještě i to položíce8), mohú oklamáni býti někteří. Nebo cierkev římská, řieděci celý svět i s mnohými 194
takových ciesařuo mnoho vešlo pod vieru s pano- váním pohanským, protoť by nebyli ustavitelé té viery ani základové. Protoť nemá nižádný od Kristovy cesty odstúpiti a ciesaře s jeho mečem následovati, neboť nenie odvolána cesta Kristova proto, že jest ciesař křesťanem. A protož, jakož sú před tiem křestané za- vázáni byli následovati Krista Ježíše v trpělivosti a v pokoře, takéž za ciesaře dlužni3) jsú. Pakli sú od- vrhli trpělivost a pokoru pro obranu ciesaře, tehda sú svedeni od viery skrze ciesaře a již nejsú viery Kri- stovy, ale ciesařovy, a on jest mečovú vieru přijal mezi křesťany i navedl na ni křesťany. Prvé4) jsú na po- ličcích stáli a na poličky vykúpeni sú od Krista. Ale již5) s mečem stojie, ciesařovy odplaty čekajíce. A kdež ciesař bude, tus) oni s ním; komu jest kto věřil, čiem ten bude platiti, ta odplata jeho bude. Kapitola šedesátá třetie. III a. Ale žel) těchto řečí počátek jest o sluhách božiech. Tu by rozumu2) potřebí bylo, zvláště proto, poněvadž cierkev římská všecek svět s jeho poběhlostmi zřiedila jest slavně v službě božie a mnozstvie rozličných rot natvořila pod věrú a při/svědčila3) jim zvláštie4) slu- žebnosti Bohu. Protož pravá služebnost Bohu velmi jest skryta mezi takovým mnozstvím, mnohotvárným pokolením sluh božích. Protož má rozumný člověk pilně se ptáti na tu službu boží, ješto se muož líbiti v ní5) Bohu jakožto syn otci, v naději budúciech sli- buov čekaje. A že6) taková služba Bohu nenie jinde ukázána lidem, jediné7) z viery Kristovy živu býti. A ještě i to položíce8), mohú oklamáni býti někteří. Nebo cierkev římská, řieděci celý svět i s mnohými 194
Strana 195
rotami v spasení, takéť9) v to miesí vieru Kristovu a všecka svá oklamání zavěšuje na Kristu, na jeho slovích, že ta oklamání tak sú okrášlena slovy Kristo- vými, Písmy i Duchem svatým, že se zdá úplně, bylo) ta slova Kristova byla a tak i služba Bohu zvolená od něho. Jedinéť toto zastavení 11) k jistotě zuostává těm, ktož by chtěli v takových tenetích oklamánie utéci, že to mnozstvie rot lživých, kterak12) své slu- žebnosti slavné Bohu vedú, zákony povýšené k nim vy- mýšlejí a velmi se na slovích Kristových zavěšují a Du- chem svatým jim barvu dávají, že se zdá jich služba Bohu u vieře Kristově jako bleskové světla anjelského, a13) že všecko mnozstvie to, vyrostlé z té cierkve — s těmi službami, v tom chybál4), že jest daleko od šlápějí Kristových a od jeho přiekladuo. V svět a v hřiechy se příliš všecko zapletlo, v pýchu, v po- výšení, v lakomstvie, v panstvie, a protivenstvie kříže nechtí trpěti; všecko chce bíti od sebe, zlé za zlé činiti, moci proti moci hledá všecko mnozství. Protož, jakž- koli15) slúží/ Bohu, však tak nechtie slúžiti, jakož jest Kristus přikázal a příklad na sobě dal. A přikázal těm, ktož chtie jemu slúžiti, řka: Ktož mně slúží, následujž mne; a kdež sem já, tu i slúha muoj bude. Protož slúžiti Bohu z viery Kristovy jest následovati jeho v trpělivosti, v pokoře, v chudobě a v práci spasi- tedlné. To jest tak zvláštní věc, že jí svět nijakž ne- muož poznati ani přijíti ani žádný zlý člověk, jediné zvolený jeho; nebo stojí ta služba Bohu v pravém mi- lování božím, jehož svět nemá ani zná ani jeho v se přijíti muož, nebo jest naplněn zlých milostí, protiv- ných milovánie božiemu. Jako sud nečistý s pomyjemi smrdutými nehodí se k vínu novému, tak slúžení Bohu, podlé milosti poddánu jemu býti a vuoli líbeznú jeho I1I b. Jan XII, 126] 195
rotami v spasení, takéť9) v to miesí vieru Kristovu a všecka svá oklamání zavěšuje na Kristu, na jeho slovích, že ta oklamání tak sú okrášlena slovy Kristo- vými, Písmy i Duchem svatým, že se zdá úplně, bylo) ta slova Kristova byla a tak i služba Bohu zvolená od něho. Jedinéť toto zastavení 11) k jistotě zuostává těm, ktož by chtěli v takových tenetích oklamánie utéci, že to mnozstvie rot lživých, kterak12) své slu- žebnosti slavné Bohu vedú, zákony povýšené k nim vy- mýšlejí a velmi se na slovích Kristových zavěšují a Du- chem svatým jim barvu dávají, že se zdá jich služba Bohu u vieře Kristově jako bleskové světla anjelského, a13) že všecko mnozstvie to, vyrostlé z té cierkve — s těmi službami, v tom chybál4), že jest daleko od šlápějí Kristových a od jeho přiekladuo. V svět a v hřiechy se příliš všecko zapletlo, v pýchu, v po- výšení, v lakomstvie, v panstvie, a protivenstvie kříže nechtí trpěti; všecko chce bíti od sebe, zlé za zlé činiti, moci proti moci hledá všecko mnozství. Protož, jakž- koli15) slúží/ Bohu, však tak nechtie slúžiti, jakož jest Kristus přikázal a příklad na sobě dal. A přikázal těm, ktož chtie jemu slúžiti, řka: Ktož mně slúží, následujž mne; a kdež sem já, tu i slúha muoj bude. Protož slúžiti Bohu z viery Kristovy jest následovati jeho v trpělivosti, v pokoře, v chudobě a v práci spasi- tedlné. To jest tak zvláštní věc, že jí svět nijakž ne- muož poznati ani přijíti ani žádný zlý člověk, jediné zvolený jeho; nebo stojí ta služba Bohu v pravém mi- lování božím, jehož svět nemá ani zná ani jeho v se přijíti muož, nebo jest naplněn zlých milostí, protiv- ných milovánie božiemu. Jako sud nečistý s pomyjemi smrdutými nehodí se k vínu novému, tak slúžení Bohu, podlé milosti poddánu jemu býti a vuoli líbeznú jeho I1I b. Jan XII, 126] 195
Strana 196
Řím. XIII, [4]. 112 a. v tom činiti, tohoť svět nemuož znáti ani přijíti. Protož pravá služebnost božie totoť má v sobě, žeť lidi odlúčie ode všech věcí poškvrněných tohoto světa i těla a po- staví je u pravé nevinnosti svědomie i života podlé zprávy Kristovy a podlé přiekladu jeho. Jiné všecky služby Bohu vzdalujie sel6) od této, neboť stojie na těch lidech s poškvrněným srdcem a s přestúpením přiká- zanie božích a stojie na zlých smyslech17) Písem a na základu lidí slovutných. Kniežata a rytieřstvo zmalo- vané viery má založení své služby na pohanu, ciesaři římském Nerovi, a na tom se základu tvrdíl8) v své službě těmito slovy svatého Pavla, o niež teď19) řeč máme, že slúha božie jest tobě k dobrému; nebo k němu i k jeho náměstkóm tu řeč svatý Pavel pověděl jest, že oni s mečem Bohu slúžili sú jako úředníci krále naj- vyzšího. A všecko mnichovstvo na dávných mniších slovutných, kteříž sú jim ty zákony zvláštie zamyslili20), majie na nich založení služby své Bohu. A jiné mnoz- stvie na papeži a jeho zá [ko]niech rozmnožených mají založenie služby božie. Kapitola šedesátá čtvrtá. Řím. XIII, 14]. Potom viecel) die svatý Pavel o těch služebnících: Pakli zle učiníš, boj se; neboť nedarmo meč nosí; ne- boť slúha božie jest, mstitel hněvu božieho nad tiem, ktož zle činie. A tak jest již2) zjevno: co jest tuto s. Pavel pověděl věrným3) křesťanóm o pohanu, ciesaři římském, z přiečiny hodné těch křesťanuov4), to již jest náše vlastnie; což jest byla dostatečnost pohanuov k zřiezení jich, to již jest dostatečnost křesťanuo k zřie- zení jich, meč ciesaře římského pohanského, aby sláva jich mravuo byla vyměřena skrze moc pohanuov, jakož 196
Řím. XIII, [4]. 112 a. v tom činiti, tohoť svět nemuož znáti ani přijíti. Protož pravá služebnost božie totoť má v sobě, žeť lidi odlúčie ode všech věcí poškvrněných tohoto světa i těla a po- staví je u pravé nevinnosti svědomie i života podlé zprávy Kristovy a podlé přiekladu jeho. Jiné všecky služby Bohu vzdalujie sel6) od této, neboť stojie na těch lidech s poškvrněným srdcem a s přestúpením přiká- zanie božích a stojie na zlých smyslech17) Písem a na základu lidí slovutných. Kniežata a rytieřstvo zmalo- vané viery má založení své služby na pohanu, ciesaři římském Nerovi, a na tom se základu tvrdíl8) v své službě těmito slovy svatého Pavla, o niež teď19) řeč máme, že slúha božie jest tobě k dobrému; nebo k němu i k jeho náměstkóm tu řeč svatý Pavel pověděl jest, že oni s mečem Bohu slúžili sú jako úředníci krále naj- vyzšího. A všecko mnichovstvo na dávných mniších slovutných, kteříž sú jim ty zákony zvláštie zamyslili20), majie na nich založení služby své Bohu. A jiné mnoz- stvie na papeži a jeho zá [ko]niech rozmnožených mají založenie služby božie. Kapitola šedesátá čtvrtá. Řím. XIII, 14]. Potom viecel) die svatý Pavel o těch služebnících: Pakli zle učiníš, boj se; neboť nedarmo meč nosí; ne- boť slúha božie jest, mstitel hněvu božieho nad tiem, ktož zle činie. A tak jest již2) zjevno: co jest tuto s. Pavel pověděl věrným3) křesťanóm o pohanu, ciesaři římském, z přiečiny hodné těch křesťanuov4), to již jest náše vlastnie; což jest byla dostatečnost pohanuov k zřiezení jich, to již jest dostatečnost křesťanuo k zřie- zení jich, meč ciesaře římského pohanského, aby sláva jich mravuo byla vyměřena skrze moc pohanuov, jakož 196
Strana 197
i pohané aby zle nečinili4a), bojíce se meče. Ale že5) jest to pověděl svatý Pavel těm věrným lidem z přiečiny potřebné jim, tak jakož jim příleželo6) v tom přebý- vaní mezi pohany a pod jich mocí ukrutnú, ne aby v nich jediné v tom dobroty ostřiehal, aby bojíce se meče ciesařova dobré věci činili a zlých se chovali; nebo to by malá dobrota byla, pohanóm podobná, dobře činiti pro bázeň meče ciesařova, aby proto dobré věci činili a zlých se chovali. Byť7) svatý Pavel nevěděl lepšího založení k dobrým činóm v těch lidech, aniž by jich mohl8) úžitečně k spasení v té do/brotě mečové ostřiehati, aby, toliko pod bázní meče stojíce, řiedili se v dobrotě křesťanské. Nebo napřed v epištole psal jest o bázni pravě jim, že sú tak prvé pod bázní stáli; i die jim o vyzšie dobrotě: Nebo nepřijali jste ducha služebnosti opět v bázni; ale vzali ste ducha zvolenie synuov, v němžto voláme: Otče, Otče! Protož věděl jest, že v nich jest založenie ducha milosti synovské, aby jako synové z milosti Otce nebeského dobře činili. Nebo jediné takoví činové dobří líbí se Bohu a statčie k spasení; ale ktož ostřiehá dobroty pro bázeň meče, ten ostřichá života tělesného od zabití meče. Protož sem řekl, že svatý Pavel, maje v těch lidech založenie lepšie z Boha k dobrým činóm, toto z příčiny9) pověděl jest o bázni meče ciesařova, jelikožto1o) zevnitř přie- leželal1) jim opatrnost zvláštiel2) dobroty pro pány, pod nimiž sú obývali. Ale, byl3) ti lidé byli v zemi slíbené, jakož sú byli synové Izrahelští sprva v svo- bodě, nemajíce nižádného pána světského s právem královým, nikoli svatý Pavel této zprávy nepsal by jim, aby se bojíce meče dobré činili a zlého se cho- vali; nebo k tomu, aby se od zlého chovali a činili dobré, příliš dokonalú zprávu měli sú od apoštoluov, 112 b. Řím. VIII, [15]. 197
i pohané aby zle nečinili4a), bojíce se meče. Ale že5) jest to pověděl svatý Pavel těm věrným lidem z přiečiny potřebné jim, tak jakož jim příleželo6) v tom přebý- vaní mezi pohany a pod jich mocí ukrutnú, ne aby v nich jediné v tom dobroty ostřiehal, aby bojíce se meče ciesařova dobré věci činili a zlých se chovali; nebo to by malá dobrota byla, pohanóm podobná, dobře činiti pro bázeň meče ciesařova, aby proto dobré věci činili a zlých se chovali. Byť7) svatý Pavel nevěděl lepšího založení k dobrým činóm v těch lidech, aniž by jich mohl8) úžitečně k spasení v té do/brotě mečové ostřiehati, aby, toliko pod bázní meče stojíce, řiedili se v dobrotě křesťanské. Nebo napřed v epištole psal jest o bázni pravě jim, že sú tak prvé pod bázní stáli; i die jim o vyzšie dobrotě: Nebo nepřijali jste ducha služebnosti opět v bázni; ale vzali ste ducha zvolenie synuov, v němžto voláme: Otče, Otče! Protož věděl jest, že v nich jest založenie ducha milosti synovské, aby jako synové z milosti Otce nebeského dobře činili. Nebo jediné takoví činové dobří líbí se Bohu a statčie k spasení; ale ktož ostřiehá dobroty pro bázeň meče, ten ostřichá života tělesného od zabití meče. Protož sem řekl, že svatý Pavel, maje v těch lidech založenie lepšie z Boha k dobrým činóm, toto z příčiny9) pověděl jest o bázni meče ciesařova, jelikožto1o) zevnitř přie- leželal1) jim opatrnost zvláštiel2) dobroty pro pány, pod nimiž sú obývali. Ale, byl3) ti lidé byli v zemi slíbené, jakož sú byli synové Izrahelští sprva v svo- bodě, nemajíce nižádného pána světského s právem královým, nikoli svatý Pavel této zprávy nepsal by jim, aby se bojíce meče dobré činili a zlého se cho- vali; nebo k tomu, aby se od zlého chovali a činili dobré, příliš dokonalú zprávu měli sú od apoštoluov, 112 b. Řím. VIII, [15]. 197
Strana 198
I. Sam. VIII. 113 a. cožkoli slušie k dokonalým skutkóm dobrým i ke všeliké poctivosti bozské bez puzení mečového. Aniž by v také svobodě lidem božím svatý Pavel ustavil krále s panováním pohanským a jich právem násil- ným; nebo Samuel prorok želel jest takové věci, kdyžto lid nemúdrý židovský, neváže té svobody, kterúž jest měl bez/ krále, i14) chtěl vždy králi15) s jeho právem. Protož tuto svatý Pavel z příčiny16) klade na lidi věrné bázeň moci světské, poněvadž sú jich páni byli a oni v jich panství měli sú časné zbožie a přebývaní své; protož aby za nimi přebývali s dobrými skutky bez žaloby, aby nižádnú zpurností jim se nezpíčili17) ani co žalobného před nimi jednali. Nebo oni, chtiece po- kojně panovati nad mnozstvím, proto meč nosí, aby pomstili žaloby smrtí, kterážto žaloba k smrti odsú- zena jest jich právy. Protož pohané, bojíce se smrti aneb jiné pomsty od jich meče, i18) nesmějí přestupovati práv králových. Protož oni tím činem19) pokojně pa- nujie, držiece20) lid pod bázní meče, a tak i Bohu slúží, jelikož21) mstí nad hřiechy. A s tiem také zachovávají pokolenie lidské padlé a vždy pada- jící, aby mohlo trvati na zemi podlé časného života, a tiem velikú služebnost Bohu činie, ostříhajíce22) těch pokolení pod mečem, když je on chce mieti; onť ví, proč ta pokolení v pohanství zadržená chce míti. Kapitola šedesátá pátá. Takéž i tito ještě pod věrú stojie v slepotě s každú nevěrú; s každým přestúpením, jedva pod mečem držáni súce, na zemi stojie. Onť vie, čemu1) jsú jemu taká mnozství nemilostivých2), po vše časy svět sebú 198
I. Sam. VIII. 113 a. cožkoli slušie k dokonalým skutkóm dobrým i ke všeliké poctivosti bozské bez puzení mečového. Aniž by v také svobodě lidem božím svatý Pavel ustavil krále s panováním pohanským a jich právem násil- ným; nebo Samuel prorok želel jest takové věci, kdyžto lid nemúdrý židovský, neváže té svobody, kterúž jest měl bez/ krále, i14) chtěl vždy králi15) s jeho právem. Protož tuto svatý Pavel z příčiny16) klade na lidi věrné bázeň moci světské, poněvadž sú jich páni byli a oni v jich panství měli sú časné zbožie a přebývaní své; protož aby za nimi přebývali s dobrými skutky bez žaloby, aby nižádnú zpurností jim se nezpíčili17) ani co žalobného před nimi jednali. Nebo oni, chtiece po- kojně panovati nad mnozstvím, proto meč nosí, aby pomstili žaloby smrtí, kterážto žaloba k smrti odsú- zena jest jich právy. Protož pohané, bojíce se smrti aneb jiné pomsty od jich meče, i18) nesmějí přestupovati práv králových. Protož oni tím činem19) pokojně pa- nujie, držiece20) lid pod bázní meče, a tak i Bohu slúží, jelikož21) mstí nad hřiechy. A s tiem také zachovávají pokolenie lidské padlé a vždy pada- jící, aby mohlo trvati na zemi podlé časného života, a tiem velikú služebnost Bohu činie, ostříhajíce22) těch pokolení pod mečem, když je on chce mieti; onť ví, proč ta pokolení v pohanství zadržená chce míti. Kapitola šedesátá pátá. Takéž i tito ještě pod věrú stojie v slepotě s každú nevěrú; s každým přestúpením, jedva pod mečem držáni súce, na zemi stojie. Onť vie, čemu1) jsú jemu taká mnozství nemilostivých2), po vše časy svět sebú 198
Strana 199
zanepraždňujíce3). Protož tuto svatý Pavel viece4) ostřiehá dobré lidi, aby jim s žalobú v ruce neupadli a jich meče na se neuvedli. Nebo škodlivější věc byla by upadnúti v ruce nevěrným lidem těm lidem5) kteříž se z viery učie takové dobro tě, aby s ní bez žaloby byli před Bohem i před lidmi, než by6) táž žaloba na pohanech byla. Nebo žaloba nevěrných před nevěrnými nenie takové popuzenie, ale tuto netoliko hněv proti věrným7) pro žalobu, ale jest i horšenie nevěrných a pohaněnie viery od nevěr- ných, poněvadž věrní, z viery dobrotě se učiece, padajie v žaloby, kteréž i pohané nenávidí a mstí pro ni; tím zlehčie svú dobrotu před pohany. Protož s. Pavel, ty věci znaje, co činie žaloba stojeci na věrných před nevěrnými, tyto věci věrným k opatr- nosti psal jest o moci kniežat pohanských, aby se pilně chovali8) žaloby před nimi, té, kterú by meč jich na se uvedli, dokudž by mohli, jich vuoli činiece, od vuole božie se nepohnúti; a najviece aby věr- ných ta přiečina neodtrhla od poslušenstvie kniežat pohanských, jakož napřed povědieno jest, že9) svo- boda, kteréž sú věrní dosáhli skrze Krista Ježíše, aby jimi nehýbala od poslušenství kniežat, jako by je Kristus i z moci kniežat vysvobodil, poněvadž jest je z moci dáblovy vysvobodil i z břemene zákona sta- rého, a10) s tiem tak mysléce o svobodě veliké skrze Krista podlé těla, pohrdali by i kniežaty, a spíčiece sell) jim s hodnými2) poslušenstvím, kteréž by k nim měli zachovati, upadli by jim v ruce a ztratili by svo- bodu, kteréž by chtěli neřádně dobyti s nadutím duchu a s zrušením zřízení božího, které v mocech světských stojí. K tomu sú tyto řeči s. Pavla k věrným lidem o mocech pohanských. 113 b. 199
zanepraždňujíce3). Protož tuto svatý Pavel viece4) ostřiehá dobré lidi, aby jim s žalobú v ruce neupadli a jich meče na se neuvedli. Nebo škodlivější věc byla by upadnúti v ruce nevěrným lidem těm lidem5) kteříž se z viery učie takové dobro tě, aby s ní bez žaloby byli před Bohem i před lidmi, než by6) táž žaloba na pohanech byla. Nebo žaloba nevěrných před nevěrnými nenie takové popuzenie, ale tuto netoliko hněv proti věrným7) pro žalobu, ale jest i horšenie nevěrných a pohaněnie viery od nevěr- ných, poněvadž věrní, z viery dobrotě se učiece, padajie v žaloby, kteréž i pohané nenávidí a mstí pro ni; tím zlehčie svú dobrotu před pohany. Protož s. Pavel, ty věci znaje, co činie žaloba stojeci na věrných před nevěrnými, tyto věci věrným k opatr- nosti psal jest o moci kniežat pohanských, aby se pilně chovali8) žaloby před nimi, té, kterú by meč jich na se uvedli, dokudž by mohli, jich vuoli činiece, od vuole božie se nepohnúti; a najviece aby věr- ných ta přiečina neodtrhla od poslušenstvie kniežat pohanských, jakož napřed povědieno jest, že9) svo- boda, kteréž sú věrní dosáhli skrze Krista Ježíše, aby jimi nehýbala od poslušenství kniežat, jako by je Kristus i z moci kniežat vysvobodil, poněvadž jest je z moci dáblovy vysvobodil i z břemene zákona sta- rého, a10) s tiem tak mysléce o svobodě veliké skrze Krista podlé těla, pohrdali by i kniežaty, a spíčiece sell) jim s hodnými2) poslušenstvím, kteréž by k nim měli zachovati, upadli by jim v ruce a ztratili by svo- bodu, kteréž by chtěli neřádně dobyti s nadutím duchu a s zrušením zřízení božího, které v mocech světských stojí. K tomu sú tyto řeči s. Pavla k věrným lidem o mocech pohanských. 113 b. 199
Strana 200
Kapitola šedesátá šiestá. Řím. XIII, [3]. Ale již sú náše moci pohanské. Protož se jich drží kněží ciesařští tvrdě jako břehu, nebo sú za nimi ustlali cestu svým rozkošem a svobodám tělesným nad pány. A tak jsú se s tú mocí slísalil) přiezní tělesnú, že jim nic nenie potřebí této zprávy, kterú jest svatý Pavel učinil k zboru věrných, v Římě přebývajíciech pod mocí Nerovú a jiných ciesařuo pohanských. Nebo již nenie2) těmto řieci: Chceš-li se nebáti moci, čiň dobře. Tak jedno3) proto, že sú kněží skrze ciesaře dosáhli moci světské a sami sú se zdělali pány mnoho- tvárnými, aby byl pán papež, kardinál pán, legát pán, arcibiskup pán, opat pán, probošt pán, pán farář. A téměř všickni chtie moci požievati a páni býti. Protož se jiné moci nebojí zle činíce, nebo se mohú brániti svú mocí moci sobě protivné a mocí moc za- hnati. Protož nepřistupaj, svatý Pavle, k nim řka: Pakli zle činíš, boj se, neboť nedarmo meč nosí. Jižť se pro svú zlost4) nižádného meče cizieho nebojí, ma- jiece svuoj na obranu hřiechuo svých, aby se nižád- ného meče nebojíce páchali všecky zlosti svobodně, směle a bez studu: kurevstvie, cizoložstvie, opilství, hodovánie, kacieřstvie svatokupecké a všeliké okla- mání lidu o duše i o statky. A druhé5) proto nenie potřebie řieci: Chceš-li se nebáti moci, čiň dobře, neboť) tak sú pojali moc na svú stranu svými dobrými skutky, že již ta moc nemá jim proč hroziti z přestúpenie dobrých skutkuov, poněvadž s jiné strany nemá ná- děje k svému spasení, jediné toliko skrze jich dobré skutky, skrze jich mše, žaltáře, vijiljí, hodiny?) a skrze jiná náboženství. Na to na vše zpoléhá ta moc svým spasením netoliko na tomto světě, ale i po tomto ži- 114 a. 114 b. 200
Kapitola šedesátá šiestá. Řím. XIII, [3]. Ale již sú náše moci pohanské. Protož se jich drží kněží ciesařští tvrdě jako břehu, nebo sú za nimi ustlali cestu svým rozkošem a svobodám tělesným nad pány. A tak jsú se s tú mocí slísalil) přiezní tělesnú, že jim nic nenie potřebí této zprávy, kterú jest svatý Pavel učinil k zboru věrných, v Římě přebývajíciech pod mocí Nerovú a jiných ciesařuo pohanských. Nebo již nenie2) těmto řieci: Chceš-li se nebáti moci, čiň dobře. Tak jedno3) proto, že sú kněží skrze ciesaře dosáhli moci světské a sami sú se zdělali pány mnoho- tvárnými, aby byl pán papež, kardinál pán, legát pán, arcibiskup pán, opat pán, probošt pán, pán farář. A téměř všickni chtie moci požievati a páni býti. Protož se jiné moci nebojí zle činíce, nebo se mohú brániti svú mocí moci sobě protivné a mocí moc za- hnati. Protož nepřistupaj, svatý Pavle, k nim řka: Pakli zle činíš, boj se, neboť nedarmo meč nosí. Jižť se pro svú zlost4) nižádného meče cizieho nebojí, ma- jiece svuoj na obranu hřiechuo svých, aby se nižád- ného meče nebojíce páchali všecky zlosti svobodně, směle a bez studu: kurevstvie, cizoložstvie, opilství, hodovánie, kacieřstvie svatokupecké a všeliké okla- mání lidu o duše i o statky. A druhé5) proto nenie potřebie řieci: Chceš-li se nebáti moci, čiň dobře, neboť) tak sú pojali moc na svú stranu svými dobrými skutky, že již ta moc nemá jim proč hroziti z přestúpenie dobrých skutkuov, poněvadž s jiné strany nemá ná- děje k svému spasení, jediné toliko skrze jich dobré skutky, skrze jich mše, žaltáře, vijiljí, hodiny?) a skrze jiná náboženství. Na to na vše zpoléhá ta moc svým spasením netoliko na tomto světě, ale i po tomto ži- 114 a. 114 b. 200
Strana 201
votě, když sstúpí do pekla v očistec. Tu jsú již plnú naději zavěsili na jich mšech a na věčných prozbách, že oni věčně za ně zpívají žaltáře za jich duše a vždy8) je konečně vyzpívají z pekla. A na tu náději i zbožie jim přidávají9), aby tiem silnějí modlitby jich táhly k Bohu za duše panské, čím sytější bude břicho kněz- ské. Protož již ta moc nemá proč hroziti jim, že by opúštěli dobré skutky, poněvadž je z pekla mohú vy- kúpiti svými dobrými skutky. Kapitola šedesátá sedmá. Protož již1) k těm slovóm hledíce2), která (sú) z pří- činy3) potřebné svatý Pavel pověděl věrným křesťa- nóm Kristovým v Římě přebývajícím o mocech po- hanských, kterak ony stojí s mečem ku pomstě zlých a k zřiezení lidu odporného dobrotě a spravedlnosti přinajméň4) takové, bez niež pokolení lidské nemohlo by trvati na zemi na dlúhé časy, že pak5) to pověděnie svatého Pavla o těch mocech pohanských jest zalo- žení6) mocí těch, o nichž se zdá, že sú křesťanské a že tak majie vieru křesťanskú s mečem provésti, aby jdúci na dlúhé časy nepadla nikdí7) v bláto, když by jie moc cesty neprázdnila mečem. Protož, aby tak ujištěna byla k úžitkóm viery mezi křesťany, tak jest moc ta na ciesaři římském, na pohanu založena. To utvrzenie a pevnost má skrze doktory najmúdřejšie, najsvětějšie a Boha najpilnějšie. Kteřížto/ ji najprvé u vieře mezi křesťany zakládají na tom pověděnie sva- tého Pavla o mocech pohanských, na ciesařovi Nerovi a po něm na jiných založenú. A potom ji odievají piesmy zákona starého i nového tak hojně, aby u vieře křesťanské stála tak úžitečně a poctivě8) jako 115 a. 201
votě, když sstúpí do pekla v očistec. Tu jsú již plnú naději zavěsili na jich mšech a na věčných prozbách, že oni věčně za ně zpívají žaltáře za jich duše a vždy8) je konečně vyzpívají z pekla. A na tu náději i zbožie jim přidávají9), aby tiem silnějí modlitby jich táhly k Bohu za duše panské, čím sytější bude břicho kněz- ské. Protož již ta moc nemá proč hroziti jim, že by opúštěli dobré skutky, poněvadž je z pekla mohú vy- kúpiti svými dobrými skutky. Kapitola šedesátá sedmá. Protož již1) k těm slovóm hledíce2), která (sú) z pří- činy3) potřebné svatý Pavel pověděl věrným křesťa- nóm Kristovým v Římě přebývajícím o mocech po- hanských, kterak ony stojí s mečem ku pomstě zlých a k zřiezení lidu odporného dobrotě a spravedlnosti přinajméň4) takové, bez niež pokolení lidské nemohlo by trvati na zemi na dlúhé časy, že pak5) to pověděnie svatého Pavla o těch mocech pohanských jest zalo- žení6) mocí těch, o nichž se zdá, že sú křesťanské a že tak majie vieru křesťanskú s mečem provésti, aby jdúci na dlúhé časy nepadla nikdí7) v bláto, když by jie moc cesty neprázdnila mečem. Protož, aby tak ujištěna byla k úžitkóm viery mezi křesťany, tak jest moc ta na ciesaři římském, na pohanu založena. To utvrzenie a pevnost má skrze doktory najmúdřejšie, najsvětějšie a Boha najpilnějšie. Kteřížto/ ji najprvé u vieře mezi křesťany zakládají na tom pověděnie sva- tého Pavla o mocech pohanských, na ciesařovi Nerovi a po něm na jiných založenú. A potom ji odievají piesmy zákona starého i nového tak hojně, aby u vieře křesťanské stála tak úžitečně a poctivě8) jako 115 a. 201
Strana 202
který9) apoštol, řídieci pomsty a boje podlé piesem sobě připravených10) skrze múdré doktory. Ač paku1) nevidíme, by kterého12) následovala zákona ta moc v pomstách aneb v bojích, než13) má v něml4) zalo- žení. Jakž chce a jakž muože viece aneb méně zá- stupuov mieti sobě na pomoc, tak tepe a zabíjí. Kapitola šedesátá osmá. Ale k těm potvrzením, kteráž má od doktoruo ta moc, poznáme v sváru, který jest šel1) mezi mistrem Jiljím2) v Bazilei a mezi knězem Mikulášem3), bisku- pem pieseckým4), na ten artikul o kažení hřiechuo3), kteraké duovody a moci6) skrze doktory a jiné roz- umy7) činil jest ten miestr Jiljí, vydaný od zboru8) proti knězi Mikulášovi. Těch věcí některý diel poviem, aby ty věci lépe poznány byly, kteréž jsú se tak dávno tkaly9), ale ne skrze duch muoj, die Pán. I die mezi mnohými duovody10) mistr Jiljí, že zákon lidský muož mstíti některých věcí skrze moc připuzu- jície slušně11) smrtí a v tom neprotiví se zákonu čte- nie12). A toho jest důvod tento13), nebo14) výklad15) die na slovo „nezabieš“, že saudce nezabíjé vinného, ale zákon, ponúkaje aneb ukazuje to, že moci spravedl- nosti slušné jest16). Nebo, by17) nižádnú mocí toho ne- slušalo učiniti, nadarmo by dořekl18) výklad: protož muož Buoh zabiti, poněvadž jest rozmnožitel života i smrti, jakož sám praví: Já zabím a živa učiním. Protož králové, jimž Buoh puojčil jest19), aby kralovali, to mohú učiniti skrze spravedlnost, to jest smrtiti. Takéž k Rímanóm die, že, ktož činie takové věci, hodni sú smrti. A o súdci die, že darmo meče nenosí, Řím. XIII, 14. v tom Bohu slúžie. Protož kteréž jest Buoh odsúdil Řím. I, 132]. V. Mojž. XXXII, [39]. 115 b. 202
který9) apoštol, řídieci pomsty a boje podlé piesem sobě připravených10) skrze múdré doktory. Ač paku1) nevidíme, by kterého12) následovala zákona ta moc v pomstách aneb v bojích, než13) má v něml4) zalo- žení. Jakž chce a jakž muože viece aneb méně zá- stupuov mieti sobě na pomoc, tak tepe a zabíjí. Kapitola šedesátá osmá. Ale k těm potvrzením, kteráž má od doktoruo ta moc, poznáme v sváru, který jest šel1) mezi mistrem Jiljím2) v Bazilei a mezi knězem Mikulášem3), bisku- pem pieseckým4), na ten artikul o kažení hřiechuo3), kteraké duovody a moci6) skrze doktory a jiné roz- umy7) činil jest ten miestr Jiljí, vydaný od zboru8) proti knězi Mikulášovi. Těch věcí některý diel poviem, aby ty věci lépe poznány byly, kteréž jsú se tak dávno tkaly9), ale ne skrze duch muoj, die Pán. I die mezi mnohými duovody10) mistr Jiljí, že zákon lidský muož mstíti některých věcí skrze moc připuzu- jície slušně11) smrtí a v tom neprotiví se zákonu čte- nie12). A toho jest důvod tento13), nebo14) výklad15) die na slovo „nezabieš“, že saudce nezabíjé vinného, ale zákon, ponúkaje aneb ukazuje to, že moci spravedl- nosti slušné jest16). Nebo, by17) nižádnú mocí toho ne- slušalo učiniti, nadarmo by dořekl18) výklad: protož muož Buoh zabiti, poněvadž jest rozmnožitel života i smrti, jakož sám praví: Já zabím a živa učiním. Protož králové, jimž Buoh puojčil jest19), aby kralovali, to mohú učiniti skrze spravedlnost, to jest smrtiti. Takéž k Rímanóm die, že, ktož činie takové věci, hodni sú smrti. A o súdci die, že darmo meče nenosí, Řím. XIII, 14. v tom Bohu slúžie. Protož kteréž jest Buoh odsúdil Řím. I, 132]. V. Mojž. XXXII, [39]. 115 b. 202
Strana 203
k smrti, muož súdce slušně zabiti, a zvláště ty, kteřížto zákonem božím odsúzeni sú k smrti, jakož die čtenie: Nepřátely mé, kteříž sú nechtěli mně, abych nad nimi kraloval, zbíte je přede mnú. Potom přivodie20) Cyp- riana, kterýž mluví na to písmo starého zákona, ješto21) Buoh přikazuje, řka obci: Uslyšíš-li v jednom z měst tvých, an die jeden druhému: Podme a služme bohóm ciziem, ztepa zabíš jeho; všickni, kteříž sú v městě, ranú meče zabijí jeho. To vykládaje die na to slovo: Přikázanie pamatuje, Matatiáš22) zbil jest ty, kteříž na oltáři modlám obětovali. A poněvadž před přieštím23) Kristovým tyto věci přikázány sú, mnohem viece24) po jeho přieští mají zachovány býti. Pakli kto die, že jest to saudné přikázaní, ješto25) již nemá zachováno býti, nebo jest umřelo: ale buď26) to, že tiem rozumem, poněvadž27) súdné jest, nemá zachováno býti, ale je- likož s té strany28), že jest v zákoně novém založeno, má zachováno býti, jakož jest již dovedeno z řeči sva- tého Pavla: Ktož činí hřiechy, hodni sú smrti. Luk. XIX, 127]. Cyprian. V. Mojž. XIII. 6, 9.] Kapitola šedesátá devátá. Již pak svatý Augustin, o městu božím mluvě,/ sta- vil1) se ve krvi i die: Když kto zabit bývá spravedlívě, zákon zabíjí jeho, ale ne súdce. Svatý Jeronym die: Nenie ukrutnost — hřiechuov pro Boha mstíti, ale milo- stivost2). A že o mštění smrtí miení3), z toho jest zjevno, nebo4) jest předložil pomstu Finesovu5) a Eliá- šovu horlivost6), Simona Kananejského, kterýž na dva čarodějníky ohnivé hady poslal jest?), (pro) Petrovu smělost na Ananiáše a na Zafiru8), Pavlovu ustavič- nost9), kterýžto Elmiáše čarodějníka potupil jest10), a potom tato slova přidává: Jestliže bratr tvuoj nebo 116 a. 203
k smrti, muož súdce slušně zabiti, a zvláště ty, kteřížto zákonem božím odsúzeni sú k smrti, jakož die čtenie: Nepřátely mé, kteříž sú nechtěli mně, abych nad nimi kraloval, zbíte je přede mnú. Potom přivodie20) Cyp- riana, kterýž mluví na to písmo starého zákona, ješto21) Buoh přikazuje, řka obci: Uslyšíš-li v jednom z měst tvých, an die jeden druhému: Podme a služme bohóm ciziem, ztepa zabíš jeho; všickni, kteříž sú v městě, ranú meče zabijí jeho. To vykládaje die na to slovo: Přikázanie pamatuje, Matatiáš22) zbil jest ty, kteříž na oltáři modlám obětovali. A poněvadž před přieštím23) Kristovým tyto věci přikázány sú, mnohem viece24) po jeho přieští mají zachovány býti. Pakli kto die, že jest to saudné přikázaní, ješto25) již nemá zachováno býti, nebo jest umřelo: ale buď26) to, že tiem rozumem, poněvadž27) súdné jest, nemá zachováno býti, ale je- likož s té strany28), že jest v zákoně novém založeno, má zachováno býti, jakož jest již dovedeno z řeči sva- tého Pavla: Ktož činí hřiechy, hodni sú smrti. Luk. XIX, 127]. Cyprian. V. Mojž. XIII. 6, 9.] Kapitola šedesátá devátá. Již pak svatý Augustin, o městu božím mluvě,/ sta- vil1) se ve krvi i die: Když kto zabit bývá spravedlívě, zákon zabíjí jeho, ale ne súdce. Svatý Jeronym die: Nenie ukrutnost — hřiechuov pro Boha mstíti, ale milo- stivost2). A že o mštění smrtí miení3), z toho jest zjevno, nebo4) jest předložil pomstu Finesovu5) a Eliá- šovu horlivost6), Simona Kananejského, kterýž na dva čarodějníky ohnivé hady poslal jest?), (pro) Petrovu smělost na Ananiáše a na Zafiru8), Pavlovu ustavič- nost9), kterýžto Elmiáše čarodějníka potupil jest10), a potom tato slova přidává: Jestliže bratr tvuoj nebo 116 a. 203
Strana 204
116 b. přietel anebo žena tvá chtěli by pravdu11) potupiti, buď ruka tvá na ně a vylíš krev jich. To Jeronym. Shrnuli staří plní12) ztravu meči, aby krvi lačen nebyl. A již se tuto strhli s onoho13) slúhy božího s mečem u prolití krve. Již bratr[a] na bratra i na přítele, muže proti ženě popúzejí na prolitie krve, kteříž pravdu potu- pujie. A nyní řiedký14) člověk na zemi živý ostal by podlé jich učenie, nebo sú na zemi pravdu potlačili všickni. Svatý Augustin, o hoře božie mluvě, stavil se dole nízko; die: Eliáš mnohé smrtí zbil vlastnie rukú svú a ohněm od Boha uprošeným; o kterémžto zjevno jest, že jest byl Duchem svatým naplněn, jakož se čte o Janovi křtiteli, že on předejde jeho v duchu Eliášovu. A jiní mnozie světí15) velicí, týmž duchem radíce vě- cem lidským, ne všetečně toho sú činili. Tu již Duch svatý a svatost velikých svatých odvierá ránu krve. Čehož by se vražedlníci s velikými hněvy někdy po- lekli, tu na ně Duch svatý ruku vzkládá, aby se ne- lekajíce/ krev z lidí cedili. Svatý Jeronym die: Ktož zlé zabíjie, jelikož16) sú zlí, a má přiečinu aneb moc zabití, aby zabil nejhoršie: slúha boží jest. Blaze nám těch sluh17), kteréž jest Duch svatý vyseděl! Kapitola sedmdesátá. Svatý Rehoř die: Bránie se aneb zapoviedá tímto přikázaním „nezabíš“, aby každý1) svú mocí k zabití jiného nestrojil se, ale ne přikázaním zákona vinné smrti vydati. Nebo ktož, zjevné moci požievaje, při- kázaním zákona zlé treskce, aniž toho přikázanie „ne- zabíš“ přestúpník jest, ani od věčné vlasti cizie jmien bude2). Svatý Augustin, o městu božím mluvě, ve krvi se kálí řka: Rytieř, když, posluhuje moci, pod niež Rehoř. 204
116 b. přietel anebo žena tvá chtěli by pravdu11) potupiti, buď ruka tvá na ně a vylíš krev jich. To Jeronym. Shrnuli staří plní12) ztravu meči, aby krvi lačen nebyl. A již se tuto strhli s onoho13) slúhy božího s mečem u prolití krve. Již bratr[a] na bratra i na přítele, muže proti ženě popúzejí na prolitie krve, kteříž pravdu potu- pujie. A nyní řiedký14) člověk na zemi živý ostal by podlé jich učenie, nebo sú na zemi pravdu potlačili všickni. Svatý Augustin, o hoře božie mluvě, stavil se dole nízko; die: Eliáš mnohé smrtí zbil vlastnie rukú svú a ohněm od Boha uprošeným; o kterémžto zjevno jest, že jest byl Duchem svatým naplněn, jakož se čte o Janovi křtiteli, že on předejde jeho v duchu Eliášovu. A jiní mnozie světí15) velicí, týmž duchem radíce vě- cem lidským, ne všetečně toho sú činili. Tu již Duch svatý a svatost velikých svatých odvierá ránu krve. Čehož by se vražedlníci s velikými hněvy někdy po- lekli, tu na ně Duch svatý ruku vzkládá, aby se ne- lekajíce/ krev z lidí cedili. Svatý Jeronym die: Ktož zlé zabíjie, jelikož16) sú zlí, a má přiečinu aneb moc zabití, aby zabil nejhoršie: slúha boží jest. Blaze nám těch sluh17), kteréž jest Duch svatý vyseděl! Kapitola sedmdesátá. Svatý Rehoř die: Bránie se aneb zapoviedá tímto přikázaním „nezabíš“, aby každý1) svú mocí k zabití jiného nestrojil se, ale ne přikázaním zákona vinné smrti vydati. Nebo ktož, zjevné moci požievaje, při- kázaním zákona zlé treskce, aniž toho přikázanie „ne- zabíš“ přestúpník jest, ani od věčné vlasti cizie jmien bude2). Svatý Augustin, o městu božím mluvě, ve krvi se kálí řka: Rytieř, když, posluhuje moci, pod niež Rehoř. 204
Strana 205
zprávně3) postaven jest, zabí člověka, nižádným miesta svého zákonem vinen vraždú nebude; ale jediné leč to učinie, aby nezabil, vinen bude přikázaní opustiv4) Rytieř má zákon, aby vždy zlé lidi bez milosti zabíjel; pakli se slituje, přestupník zákona bude. Toť praví plný5). Opět svatý Augustin die, že duom Daviduov pokoje nemohl jest mieti, leč jest Absolon uhašen; i die: Poněvadž muží svatí, zjevně boje podlé moci vedúce, nebyli sú přestupníci toho přikázaní „nezabieš“, ačkoli nad některými hřiešníky mstili jsú hodnú6) smrtí: protož, když rytieř moci své posluhuje, nenie vinen vraždú, jestliže přikázaním jejím každého hřiešníka zabie. Poněvadž vražedlníky a smilníky zabiti nenie vylití krve, ale služebnost zákonuov, když pokoj cierkvi svaté jedná se, když oni horlivojstí matky cierkve svaté zapáleni súce kleté a vražedlníky zabíjeli sú, a s tiem nesúdie se aneb nemají súzeni býti za vra- žedlníky: z toho zjevno jest, že zlých netoliko mrskati, ale zabiti je sluší. Těch i jiných duovoduov mnoho jest přivedl ten mistr Jiljí, tvrdě7) moc světskú u prolévaní krve skrze doktory. Kterýchž sem některý diel tuto popsal, jenže) by bylo nač hleděti, by9) byl kto, kamť jest krev sáhla mezi křesťany skrze doktory. A želo) ti doktorové, kterakkoli svobodně a široce vylévaní krve dovodili súll) mezi křesťany, však se v tom smyslně12) tarasují13) a ohrady takové činie v tom, aby jim nižádný za zlé těch věcí nepřičetl. Najprvé králóm, kniežatóm, rytieřóm a rychtářóm a jiným rat- húzným mužóm to přikázaní „nezabíš“ s očí sú uprázd- nili, aby zabíjejíce nebáli se přestupníci jeho býti. Jiný zákon k zabití v slovích Kristových a apoštolských položivše tu, ješto14) die Pán Ježíš „Nepřátely mé, 117 a. Luk. XIX, 127]. 205
zprávně3) postaven jest, zabí člověka, nižádným miesta svého zákonem vinen vraždú nebude; ale jediné leč to učinie, aby nezabil, vinen bude přikázaní opustiv4) Rytieř má zákon, aby vždy zlé lidi bez milosti zabíjel; pakli se slituje, přestupník zákona bude. Toť praví plný5). Opět svatý Augustin die, že duom Daviduov pokoje nemohl jest mieti, leč jest Absolon uhašen; i die: Poněvadž muží svatí, zjevně boje podlé moci vedúce, nebyli sú přestupníci toho přikázaní „nezabieš“, ačkoli nad některými hřiešníky mstili jsú hodnú6) smrtí: protož, když rytieř moci své posluhuje, nenie vinen vraždú, jestliže přikázaním jejím každého hřiešníka zabie. Poněvadž vražedlníky a smilníky zabiti nenie vylití krve, ale služebnost zákonuov, když pokoj cierkvi svaté jedná se, když oni horlivojstí matky cierkve svaté zapáleni súce kleté a vražedlníky zabíjeli sú, a s tiem nesúdie se aneb nemají súzeni býti za vra- žedlníky: z toho zjevno jest, že zlých netoliko mrskati, ale zabiti je sluší. Těch i jiných duovoduov mnoho jest přivedl ten mistr Jiljí, tvrdě7) moc světskú u prolévaní krve skrze doktory. Kterýchž sem některý diel tuto popsal, jenže) by bylo nač hleděti, by9) byl kto, kamť jest krev sáhla mezi křesťany skrze doktory. A želo) ti doktorové, kterakkoli svobodně a široce vylévaní krve dovodili súll) mezi křesťany, však se v tom smyslně12) tarasují13) a ohrady takové činie v tom, aby jim nižádný za zlé těch věcí nepřičetl. Najprvé králóm, kniežatóm, rytieřóm a rychtářóm a jiným rat- húzným mužóm to přikázaní „nezabíš“ s očí sú uprázd- nili, aby zabíjejíce nebáli se přestupníci jeho býti. Jiný zákon k zabití v slovích Kristových a apoštolských položivše tu, ješto14) die Pán Ježíš „Nepřátely mé, 117 a. Luk. XIX, 127]. 205
Strana 206
kteříž jsú nechtěli, abych nad nimi kraloval, zbíte je přede mnú“, to již přikázaní mají samého Krista, aby zabíjeli nepřátely jeho; ktož koli jemu nepřeje, aby živ neostal. A postavivše tu moc na tom přikázaní, s pilností to ohánějí ti doktorové, aby po zabití vražda na nich neostala, ani hřiech vraždy na svědomí, alebrž naplněnie zákona a služebnost Bohu. A tak chtí učiniti Boha se dvěma usty, aby jedněmi řekl: nezabieš, a druhými: zabieš. Kto by věděl, co Buoh chce, polože dvě cestě, sobě odporné lidem? Vzdalujeť sel5) to od něho. 117 b. Kapitola sedmdesátá prvnie. [Řím. I, 32.] Druhé se tarasujíl) při svém učenie o vylití krve ve- likými a slovutnými muži a s vysokú svatostí a těmi, jenž sú byli plni Ducha svatého, a ti svýma rukama zbili sú mnohé, nevšetečně to jednajíce, a tak sú Du- chem svatým zapečetili všelikú krev, co jie ta cierkev prolévá a co jí prolévají milovníci její, zapáleni súce horlivostí její; za pokoj svaté matky cierkve té všeliké krvi Duch svatý žíly otevřel. Protož aby ti duovodové2) doktoruo slušně a jistě stáli mezi křesťany, múdře sú založili zákon k jistotě svých učení v sloviech svatého Pavla, ješto3), mnohé hřiechy vyčítaje, die: Kteřížto, poznavše spravedlivost boží, neurozuměli sú, že ti, kteříž takové věci činie, hodni sú smrti. Tu chtie mieti doktorové, že by, to řka „hodni sú smrti“, tím vydal súd na přestupníky a tak otevřený zákon zabíjenie. Ale tak by i na se súd smrti vydal, byv veliký protivník Kristuov, hoden byv smrti i pekla, jakož každý přestupník zákona bo- žieho hoden jest smrti i pekla. A jestliže Kristus Ježíš 206
kteříž jsú nechtěli, abych nad nimi kraloval, zbíte je přede mnú“, to již přikázaní mají samého Krista, aby zabíjeli nepřátely jeho; ktož koli jemu nepřeje, aby živ neostal. A postavivše tu moc na tom přikázaní, s pilností to ohánějí ti doktorové, aby po zabití vražda na nich neostala, ani hřiech vraždy na svědomí, alebrž naplněnie zákona a služebnost Bohu. A tak chtí učiniti Boha se dvěma usty, aby jedněmi řekl: nezabieš, a druhými: zabieš. Kto by věděl, co Buoh chce, polože dvě cestě, sobě odporné lidem? Vzdalujeť sel5) to od něho. 117 b. Kapitola sedmdesátá prvnie. [Řím. I, 32.] Druhé se tarasujíl) při svém učenie o vylití krve ve- likými a slovutnými muži a s vysokú svatostí a těmi, jenž sú byli plni Ducha svatého, a ti svýma rukama zbili sú mnohé, nevšetečně to jednajíce, a tak sú Du- chem svatým zapečetili všelikú krev, co jie ta cierkev prolévá a co jí prolévají milovníci její, zapáleni súce horlivostí její; za pokoj svaté matky cierkve té všeliké krvi Duch svatý žíly otevřel. Protož aby ti duovodové2) doktoruo slušně a jistě stáli mezi křesťany, múdře sú založili zákon k jistotě svých učení v sloviech svatého Pavla, ješto3), mnohé hřiechy vyčítaje, die: Kteřížto, poznavše spravedlivost boží, neurozuměli sú, že ti, kteříž takové věci činie, hodni sú smrti. Tu chtie mieti doktorové, že by, to řka „hodni sú smrti“, tím vydal súd na přestupníky a tak otevřený zákon zabíjenie. Ale tak by i na se súd smrti vydal, byv veliký protivník Kristuov, hoden byv smrti i pekla, jakož každý přestupník zákona bo- žieho hoden jest smrti i pekla. A jestliže Kristus Ježíš 206
Strana 207
poslal jest Pavla svatého na to, aby provolal na pře- stupníky saud smrti, i4) kdež5) by místo mělo pokánie, k němuž všudy všecky lidi, hodné smrti i pekla, volal jest svatý Pavel, aby pokánie činili, klada se jim na příklad, že jest byl vražedlník, protivník a že nad ním Kristus Ježíš ukázal všicku trpělivost, přijav jeho na milost pro naučení těch, kteříž majie uvěřiti v Syna božího a pokání činiti za to, ješto6) sú zaslúžili smrti i pekla? Protož, vydán sa na přieklad kajícím hřieš- níkóm, nepodobně7) by na ně saud smrti provolal. Pro- tož doktorové nepravé založení mají k mrtvenie lidí na těch sloviech a zákon z nich učinili sú k vylévaní svobodnému krve a přidědili8) ten zákon úředníkóm všeliké krve. 118 a. Kapitola sedmdesátá druhá. Druhý duovod o úředníku krve také zavěšen jest na té řeči svatého Pavla, ještol) die: Pakli zle činíš, boj se; neboť nedarmo meč nosí; slúha božie jest, mstitel hněvu božího nad těmi, ješto2) zle činie. Tuť nic3) zá- kona jistějšieho nemohú té moci po(d)dati než toho, kterýž jest Nero, ciesař pohanský, v Římě sa držel; nebo o něm i o jiných ciesařích to jest pověděl s. Pavel vyznávaje, že on jest s svým mečem slúha božie a mstitel nad těmi, na kteréž se Buoh hněvá; i on sám, rozhněvav se na Pavla, smrštil jemu hlavu. Než maláť jest náše řeč proti široké cierkvi a proti jejím dokto- róm přemúdrým. Onať s nimi muož založiti na čem chce mrtvení lidí. Poněvadž spravedlivé lidi pálí pro kázaní čtenie4), tehda5) u ní v rukú saud smrti proti všem, ktož jejie kurevství obnažují6). Protož snadné jest u ní zákon založiti na Nerovi pohanu ke všelikému Řím. XIII, [4]. 207
poslal jest Pavla svatého na to, aby provolal na pře- stupníky saud smrti, i4) kdež5) by místo mělo pokánie, k němuž všudy všecky lidi, hodné smrti i pekla, volal jest svatý Pavel, aby pokánie činili, klada se jim na příklad, že jest byl vražedlník, protivník a že nad ním Kristus Ježíš ukázal všicku trpělivost, přijav jeho na milost pro naučení těch, kteříž majie uvěřiti v Syna božího a pokání činiti za to, ješto6) sú zaslúžili smrti i pekla? Protož, vydán sa na přieklad kajícím hřieš- níkóm, nepodobně7) by na ně saud smrti provolal. Pro- tož doktorové nepravé založení mají k mrtvenie lidí na těch sloviech a zákon z nich učinili sú k vylévaní svobodnému krve a přidědili8) ten zákon úředníkóm všeliké krve. 118 a. Kapitola sedmdesátá druhá. Druhý duovod o úředníku krve také zavěšen jest na té řeči svatého Pavla, ještol) die: Pakli zle činíš, boj se; neboť nedarmo meč nosí; slúha božie jest, mstitel hněvu božího nad těmi, ješto2) zle činie. Tuť nic3) zá- kona jistějšieho nemohú té moci po(d)dati než toho, kterýž jest Nero, ciesař pohanský, v Římě sa držel; nebo o něm i o jiných ciesařích to jest pověděl s. Pavel vyznávaje, že on jest s svým mečem slúha božie a mstitel nad těmi, na kteréž se Buoh hněvá; i on sám, rozhněvav se na Pavla, smrštil jemu hlavu. Než maláť jest náše řeč proti široké cierkvi a proti jejím dokto- róm přemúdrým. Onať s nimi muož založiti na čem chce mrtvení lidí. Poněvadž spravedlivé lidi pálí pro kázaní čtenie4), tehda5) u ní v rukú saud smrti proti všem, ktož jejie kurevství obnažují6). Protož snadné jest u ní zákon založiti na Nerovi pohanu ke všelikému Řím. XIII, [4]. 207
Strana 208
118 b. vylévaní krve a nazvati to založení v zákoně novém, v naučenie apoštolském a v tom ustaviti7) úředníky krve u vieře Kristově a tu je ujistiti, že tak mstiece a krev z lidí točíce, že tak slavně Bohu slúžie a že v tom nižádného oklamání nemohú mieti, když jim jest apoštol Kristuov potvrdil v pomstě/ zlých služebností Bohu. A kto jest ten, ješto8) by směl9) řieci, že kniežata zle činie, zabíjejíce zlé, poněvadž tiem slavně Bohu slúžie a v té službě božie utvrzeni sú skrze apoštoly, skrze doktory a skrze všicku cierkev? Protož nemuož nižádná vina upadnúti na rytieře, když plní zákon sobě daný od Boha skrze apoštoly, a 10) vóli jeho v tom či- niece. Bezpečně sú mohli odvrci všeliké svědomí rych- táři a jiní súdcell) věsíce, stínajíce, pál'éce a na škřip- ciech mučíce, poněvadž je tomu učie doktorové a v tom je bezpečie, řkúce jim k utěšení: Ne ty zabíš, ale zá- kon, ještoť12) velí zlé mrtviti. Též rytieři tu nižádného svědomie nemohú na se bráti, poněvadž vražedlníky, smilníky, kacieře aneb kterékoli jiné přestupníky zbíti nenie vylití krve, ale služebnost zákonuo těch, kteříž učie zabíjeti, a tak i Bohu slúžie. A na to na vše jako zámky tvrdé přijíti13) svatost velikých svatých a plných Ducha svatého, — to vše odejme svědomie zlé, ale je v naději ustaví14) takové rathúzné slúhy božie. Kapitola sedmdesátá třetie. Již pak puojdel) řeč o pomstách Velikého Albrechta2) nějakého doktora, a ta rovně na nás upadne a ža- bami nás ostaví3). Die, že z hlubokosti propasti, to jest z hlubokosti dábelského nalezenie, pošla jest za našich časuov křesťanského hovoru nebo štěbetánie žabka smělost mající škřehtati proti božie spravedlnosti a zá- 208
118 b. vylévaní krve a nazvati to založení v zákoně novém, v naučenie apoštolském a v tom ustaviti7) úředníky krve u vieře Kristově a tu je ujistiti, že tak mstiece a krev z lidí točíce, že tak slavně Bohu slúžie a že v tom nižádného oklamání nemohú mieti, když jim jest apoštol Kristuov potvrdil v pomstě/ zlých služebností Bohu. A kto jest ten, ješto8) by směl9) řieci, že kniežata zle činie, zabíjejíce zlé, poněvadž tiem slavně Bohu slúžie a v té službě božie utvrzeni sú skrze apoštoly, skrze doktory a skrze všicku cierkev? Protož nemuož nižádná vina upadnúti na rytieře, když plní zákon sobě daný od Boha skrze apoštoly, a 10) vóli jeho v tom či- niece. Bezpečně sú mohli odvrci všeliké svědomí rych- táři a jiní súdcell) věsíce, stínajíce, pál'éce a na škřip- ciech mučíce, poněvadž je tomu učie doktorové a v tom je bezpečie, řkúce jim k utěšení: Ne ty zabíš, ale zá- kon, ještoť12) velí zlé mrtviti. Též rytieři tu nižádného svědomie nemohú na se bráti, poněvadž vražedlníky, smilníky, kacieře aneb kterékoli jiné přestupníky zbíti nenie vylití krve, ale služebnost zákonuo těch, kteříž učie zabíjeti, a tak i Bohu slúžie. A na to na vše jako zámky tvrdé přijíti13) svatost velikých svatých a plných Ducha svatého, — to vše odejme svědomie zlé, ale je v naději ustaví14) takové rathúzné slúhy božie. Kapitola sedmdesátá třetie. Již pak puojdel) řeč o pomstách Velikého Albrechta2) nějakého doktora, a ta rovně na nás upadne a ža- bami nás ostaví3). Die, že z hlubokosti propasti, to jest z hlubokosti dábelského nalezenie, pošla jest za našich časuov křesťanského hovoru nebo štěbetánie žabka smělost mající škřehtati proti božie spravedlnosti a zá- 208
Strana 209
konu, že by nižádným obyčejem4) a z nižádné přiečiny neslušelo zabiti člověka tělesného./ Protož jakožto velmi tresktáni5) mají býti a velmi nespravedliví mají býti nazváni ti, kteřížto spravedlnosti činiti zapierají6) a jakožto nespravedliví a nepřietelé spravedlnosti mají jmieni7) býti: tak velmi mají trestáni býti, kteříž tresk- tání pro nespravedlnost zapierají8) a kázni odpírají. Protož všecka spravedlnost a kázeň proti té nespravedl- nosti a nekázni všelikú pilností a všemi mocmi jakožto v oděnie9) má se obléci; nebo co jiného chce tohoto bludu bláznovství, jediné10) aby každá spravedlnost byla nespravedlnost a každá kázeň byla nepravá ukrut- nost? Nebo poněvadž nenie spravedlivé, jakož oni praví, ale nespravedlivé, tehdy bez pochybyll) každá spravedlnost bude nespravedlnost. A takové věci velmi široce vede pan Albrecht proti žabce, ješto jemu tak nelibě škřehce. Ještě dále die: Ale žel2) každý život vzal jest od Boha. A když se jemu protiví, má jej zatratiti13). Ale žel4) každý, zlostně15) sa živ, protiví se Bohu; a zvláště kacieř aneb pohan, neb ti zjevně se Bohu protiví, odjímajíce jemu dědictví duše své i jiných, jeho chválu a poctivost rušíce. Protož takovým má býti odjat život tělesný, i duše, kdyby byla smrtedl- na, ještě viece. Poněvadž smrt věčná dává se za hřiech, čiem viecel6) tělesná muož učiněna býti! Protož tie- žem17) žabky, má-li bojováno býti proti nepřátelóm božím čili nic? Jestliže má, tehda18) spravedlivý boj proti nim jest a tak dlúho má bojováno býti proti nim, jakož se dlúho protiví. A jestliže bojují až do smrti těl svých, nechtiece přestati od/ bezpráví božieho, má býti bojováno proti nim až do smrti, jakož se dlúho protiví. A protož zjevno jest, že spravedlivým bojem maji zbiti býti. Pakli die žabka, že nemá býti 119b. 119 a. Chelčického „Síť víry“. 14. 209
konu, že by nižádným obyčejem4) a z nižádné přiečiny neslušelo zabiti člověka tělesného./ Protož jakožto velmi tresktáni5) mají býti a velmi nespravedliví mají býti nazváni ti, kteřížto spravedlnosti činiti zapierají6) a jakožto nespravedliví a nepřietelé spravedlnosti mají jmieni7) býti: tak velmi mají trestáni býti, kteříž tresk- tání pro nespravedlnost zapierají8) a kázni odpírají. Protož všecka spravedlnost a kázeň proti té nespravedl- nosti a nekázni všelikú pilností a všemi mocmi jakožto v oděnie9) má se obléci; nebo co jiného chce tohoto bludu bláznovství, jediné10) aby každá spravedlnost byla nespravedlnost a každá kázeň byla nepravá ukrut- nost? Nebo poněvadž nenie spravedlivé, jakož oni praví, ale nespravedlivé, tehdy bez pochybyll) každá spravedlnost bude nespravedlnost. A takové věci velmi široce vede pan Albrecht proti žabce, ješto jemu tak nelibě škřehce. Ještě dále die: Ale žel2) každý život vzal jest od Boha. A když se jemu protiví, má jej zatratiti13). Ale žel4) každý, zlostně15) sa živ, protiví se Bohu; a zvláště kacieř aneb pohan, neb ti zjevně se Bohu protiví, odjímajíce jemu dědictví duše své i jiných, jeho chválu a poctivost rušíce. Protož takovým má býti odjat život tělesný, i duše, kdyby byla smrtedl- na, ještě viece. Poněvadž smrt věčná dává se za hřiech, čiem viecel6) tělesná muož učiněna býti! Protož tie- žem17) žabky, má-li bojováno býti proti nepřátelóm božím čili nic? Jestliže má, tehda18) spravedlivý boj proti nim jest a tak dlúho má bojováno býti proti nim, jakož se dlúho protiví. A jestliže bojují až do smrti těl svých, nechtiece přestati od/ bezpráví božieho, má býti bojováno proti nim až do smrti, jakož se dlúho protiví. A protož zjevno jest, že spravedlivým bojem maji zbiti býti. Pakli die žabka, že nemá býti 119b. 119 a. Chelčického „Síť víry“. 14. 209
Strana 210
bojováno proti božím nepřátelóm, tehdy před nimi utéci nebo ustúpiti má. Protož z toho puojde19) vy- hlazenie poctivosti20) boží. A tak ustúpiece mohú upad- núti a zkaženi býti. A to sú věci nepodobné21) a hřbetu rozkošnému22) velmi těžké23). Protož z toho zjevno jest, že takové žabky bludné, pod způsobem falešné milosti24) chtiece trpěti na svých tělech, tuto najnešlechetnějšie ne- milostivost25) myslé uvésti, kaziece zjevně chválu boží a křesťanské náboženství z prostředka26) chtiece vy- pleniti. Nebo toho hledá ta nemilostivost té žabky, aby město božie zuostalo bez obrany a lúpeži a roztrháním násilníkuov aby bylo vydáno a život těl smrtedlných, každý dne mrúcích, život biedný aby byl předložen životu blahoslavenému27). Viece28) die pan Albrecht: Jest-li to, že drahota života jest přiečina, aby nebyl zabit, tedy mnohem drazšie jest život duchovní, pro- kterýžto, aby byl zachován, nemá býti odpúštieno tělesnému. Kapitola sedmdesátá čtvrtá. 120 a. Již z těchto věcí zjevno jest, kterakú nemilost(í)1) proti Bohu i dušem lidským tyto bludné žabky pod zpuosobem milosti2) činie praviece, aby bylo odpúštieno tělóm lidským, neznamenajíce toho, že jim nesmierně více odpúštějí, časně jich těla zabíjejíce. Nebo, což by koli zlého učinili, živi súce a muky věčné zasluhu- jíce, to jim vše stavujie3), těla jich zabíjejíce, ne/bo, súce živi hřiechóm, hřiechuov by přičíněli4) a tak i muk k mukám. A protož, aby viece nebyli mučeni netoliko na duši, ale i na těle, života se jim ukracuje smrtí tělesnú. Ale že každá muka pekelná nesmierně těžší jest nežli smrtedlná tělesná, protož viece se jim od- 210
bojováno proti božím nepřátelóm, tehdy před nimi utéci nebo ustúpiti má. Protož z toho puojde19) vy- hlazenie poctivosti20) boží. A tak ustúpiece mohú upad- núti a zkaženi býti. A to sú věci nepodobné21) a hřbetu rozkošnému22) velmi těžké23). Protož z toho zjevno jest, že takové žabky bludné, pod způsobem falešné milosti24) chtiece trpěti na svých tělech, tuto najnešlechetnějšie ne- milostivost25) myslé uvésti, kaziece zjevně chválu boží a křesťanské náboženství z prostředka26) chtiece vy- pleniti. Nebo toho hledá ta nemilostivost té žabky, aby město božie zuostalo bez obrany a lúpeži a roztrháním násilníkuov aby bylo vydáno a život těl smrtedlných, každý dne mrúcích, život biedný aby byl předložen životu blahoslavenému27). Viece28) die pan Albrecht: Jest-li to, že drahota života jest přiečina, aby nebyl zabit, tedy mnohem drazšie jest život duchovní, pro- kterýžto, aby byl zachován, nemá býti odpúštieno tělesnému. Kapitola sedmdesátá čtvrtá. 120 a. Již z těchto věcí zjevno jest, kterakú nemilost(í)1) proti Bohu i dušem lidským tyto bludné žabky pod zpuosobem milosti2) činie praviece, aby bylo odpúštieno tělóm lidským, neznamenajíce toho, že jim nesmierně více odpúštějí, časně jich těla zabíjejíce. Nebo, což by koli zlého učinili, živi súce a muky věčné zasluhu- jíce, to jim vše stavujie3), těla jich zabíjejíce, ne/bo, súce živi hřiechóm, hřiechuov by přičíněli4) a tak i muk k mukám. A protož, aby viece nebyli mučeni netoliko na duši, ale i na těle, života se jim ukracuje smrtí tělesnú. Ale že každá muka pekelná nesmierně těžší jest nežli smrtedlná tělesná, protož viece se jim od- 210
Strana 211
púštie, když se tepú5) na těle, než by6) živi ostali. Protož kdežkoli nemilostiví7) rostú na zkaženie aneb na umenšenie lidu božího, mají býti vyhlazeni, a to skrze smrt tělesnú. Tyto věci mluvíme o žabkách, kteréž pod zpuosobem svatosti zklamávají svú ne- pravostí věrné8) a chtie zkaziti vinnici pána všech zástupuov. Kapitola sedmdesátá pátá. To vše veliký pan Albrecht praví. Protož jižl) z těchto řečí velikého pana Albrechta znamenaj roz- umný, od počátka apoštoluov u prodlení časuov jede- nácti set let a viece kdet2) se jest stavil3) lid po vy- litie jedu v cierkev Kristovu jedem krmený(m), za také časy kterak jest všecko zteklo4) a opuchlo a od zdraví prvního5) tak daleko odešlo, že o něm již nic nečije6) lid! A již sám jed jest život lidem, a lékařstvie7) k za- puzení jedu jest jed tak smrtedlný, že již ti, kteříž sú vykrmeni jedem, pravé zdraví v nenávisti mají a vy- rostlé věci z jedu životem nazievají. Nebo mysl ta ihned s počátku jedem tráveným8) se jest opila. Protož v tom jedu život chvalitebný u vieře zakládá, ale od- porně proti vieře, proti apoštolóm i proti všem mučedl- níkóm ten jed z sebe vylévá9). Nebo jest-li smysl1o) Albrechtuov právl1), tehdal2) Kristus a apoštolé i všickni mučedlníci blúdili sú. Ale žel3) zjevno jest, že apoštolé tak sú posláni od Krista na všicek svět, aby všem kázali čtenie, i potomní všickni mučedlníci, a na tom aby všecky lidi ustavili14), aby skrze mnohé zá- mutky vešli do královstvie božího, trpiece všeliká bez- práví až do vylití krve. A jinak nižádným obyčejem15) lidí u vieru nepřijímali jsú, aniž sú jim které náděje 120 b. 211
púštie, když se tepú5) na těle, než by6) živi ostali. Protož kdežkoli nemilostiví7) rostú na zkaženie aneb na umenšenie lidu božího, mají býti vyhlazeni, a to skrze smrt tělesnú. Tyto věci mluvíme o žabkách, kteréž pod zpuosobem svatosti zklamávají svú ne- pravostí věrné8) a chtie zkaziti vinnici pána všech zástupuov. Kapitola sedmdesátá pátá. To vše veliký pan Albrecht praví. Protož jižl) z těchto řečí velikého pana Albrechta znamenaj roz- umný, od počátka apoštoluov u prodlení časuov jede- nácti set let a viece kdet2) se jest stavil3) lid po vy- litie jedu v cierkev Kristovu jedem krmený(m), za také časy kterak jest všecko zteklo4) a opuchlo a od zdraví prvního5) tak daleko odešlo, že o něm již nic nečije6) lid! A již sám jed jest život lidem, a lékařstvie7) k za- puzení jedu jest jed tak smrtedlný, že již ti, kteříž sú vykrmeni jedem, pravé zdraví v nenávisti mají a vy- rostlé věci z jedu životem nazievají. Nebo mysl ta ihned s počátku jedem tráveným8) se jest opila. Protož v tom jedu život chvalitebný u vieře zakládá, ale od- porně proti vieře, proti apoštolóm i proti všem mučedl- níkóm ten jed z sebe vylévá9). Nebo jest-li smysl1o) Albrechtuov právl1), tehdal2) Kristus a apoštolé i všickni mučedlníci blúdili sú. Ale žel3) zjevno jest, že apoštolé tak sú posláni od Krista na všicek svět, aby všem kázali čtenie, i potomní všickni mučedlníci, a na tom aby všecky lidi ustavili14), aby skrze mnohé zá- mutky vešli do královstvie božího, trpiece všeliká bez- práví až do vylití krve. A jinak nižádným obyčejem15) lidí u vieru nepřijímali jsú, aniž sú jim které náděje 120 b. 211
Strana 212
121 a. k životu věčnému slibovali jinak, jediné tak, aby, bezpráví trpiece, vládli dušemi svými v trpělivosti, nasazujíce těla na smrt pro jméno božie. Proto zna- menajme již z řečí pověděných Albrechta Velikého, apoštolóm odporných, ješto16) jest za slavného mistra v umění křesťanském počten, že se již mní kněz mnohý bohat býti v umění, když ptýlé17) smysly18) Albrechta Velikého na kázaní mezi sedláky; již tu chyby nelze19) než tak, že jest umělý kněz, zbohatěv20) knihami Albrechtovými, i nezdá se tu knězi, by která21) chu- doba byla v jeho knihách — protož vizme, kterakt daleko stojí od apoštoluov! že, kdež oni utěšení měli sú a naději v tom, že jich práce daremná nebude v těch, kteříž sú pro vieru nasadili těl svých na smrt, a22) tento zpět23) pak nalezl nějaké lidi, ani24) jediné mluvie o tom, že by křesťané měli trpěti bezpráví na tělech do smrti, nebráníce se a zlého za zlé nečiníce. Vizte, jakúť jest kuopu na ně skladl! Žabkú z pro- pasti vyšlú nazval je, jenž velikú smělostí škřehce proti boží spravedlnosti a chce učiniti, aby boží spravedlnost byla nespravedlnost a nepravá ukrutnost. Protož kydá25) tu žabku bludy najtěžšími,/ že nižádný blud nemohl by tak škodně spravedlnosti božie zkaziti, jako ta žabka pod zpuosobem falešné milostivosti26) chtiecí na těle trpěti, aby pak z té trpělivosti dále vyšlo vy- hlazení poctivosti27) boží. Jakž by obrana cierkve me- čová padla, tak by mužie velicí musili kostela ustú- pati a pokrývati se28) před nepřátely; nemohli by tak mnoho Bohu na čest zpívati. Protož z toho by mnoho zlého pošlo, že by lúpežem a roztrháním násilníkuov bylo (by) město boží zpuštěno, nemaje29) obrany me- čové, a život těl smrtedlných, na každý den mrúcích, život biedný aby byl předložen životu blahoslave- 212
121 a. k životu věčnému slibovali jinak, jediné tak, aby, bezpráví trpiece, vládli dušemi svými v trpělivosti, nasazujíce těla na smrt pro jméno božie. Proto zna- menajme již z řečí pověděných Albrechta Velikého, apoštolóm odporných, ješto16) jest za slavného mistra v umění křesťanském počten, že se již mní kněz mnohý bohat býti v umění, když ptýlé17) smysly18) Albrechta Velikého na kázaní mezi sedláky; již tu chyby nelze19) než tak, že jest umělý kněz, zbohatěv20) knihami Albrechtovými, i nezdá se tu knězi, by která21) chu- doba byla v jeho knihách — protož vizme, kterakt daleko stojí od apoštoluov! že, kdež oni utěšení měli sú a naději v tom, že jich práce daremná nebude v těch, kteříž sú pro vieru nasadili těl svých na smrt, a22) tento zpět23) pak nalezl nějaké lidi, ani24) jediné mluvie o tom, že by křesťané měli trpěti bezpráví na tělech do smrti, nebráníce se a zlého za zlé nečiníce. Vizte, jakúť jest kuopu na ně skladl! Žabkú z pro- pasti vyšlú nazval je, jenž velikú smělostí škřehce proti boží spravedlnosti a chce učiniti, aby boží spravedlnost byla nespravedlnost a nepravá ukrutnost. Protož kydá25) tu žabku bludy najtěžšími,/ že nižádný blud nemohl by tak škodně spravedlnosti božie zkaziti, jako ta žabka pod zpuosobem falešné milostivosti26) chtiecí na těle trpěti, aby pak z té trpělivosti dále vyšlo vy- hlazení poctivosti27) boží. Jakž by obrana cierkve me- čová padla, tak by mužie velicí musili kostela ustú- pati a pokrývati se28) před nepřátely; nemohli by tak mnoho Bohu na čest zpívati. Protož z toho by mnoho zlého pošlo, že by lúpežem a roztrháním násilníkuov bylo (by) město boží zpuštěno, nemaje29) obrany me- čové, a život těl smrtedlných, na každý den mrúcích, život biedný aby byl předložen životu blahoslave- 212
Strana 213
nému30). To by již najvětší škoda byla: život biedný předložiti životu blahoslavenému. Zdá se Albrechtovi, že by bylo lépe předložiti blahoslavenství život sytý a rozkošný a tukem prorostlý, širokého břicha a rum- ných31) lící a bezpečný, ješto32) sedí na hradě pod obranú meče, neboje se pokušenie, zavěsiv svá proti- venstvie na meči, i vede řády božie v pokoji, šíře chválu boží a poctivost33) jeho. Takový život zdá se Albrechtovi podobnější k dobrému nežli Silvestruo, ješto34) se kryl po jamách a po lesích před mečem ciziem, až jest svého meče i dosáhl a po něm Albrecht, jakožto múdřie muží v Kristu. Ale apoštolé — blázni pro Krista, ješto35) sú drželi takový život biedný, po- krývajíce se, ustúpajíce, honěni súce z města do města, řkúce: Pro tě mrtvíme se36) celý den a jako ovce zbité domněni jsme! A jakž by nynie k témuž se táhlo, tak by město boží bylo opuštěno, a chvála boží a řádové, kteříž se v písních/ a v lámaných notováních37) konají, padli by; nebo moc těch řáduo a té chvály notované stojí na mnohých kopách platuov a na sytých teři- ších38), a když se těch věcí nedostane, tehda chvála přestane a kantorové39) se rozletie jako motýli. Protož jiného tu nevidím, jediné40) že tento rozum41) tělesný Albrechtuov upřiemo42) jest odporný vieře apoštolské. Nebo za blud potupuje to, což viera apoštolská při- kazuje; a což pohané za dobré mají, to on za boží spravedlnost nazievá. Oni se tepú o život tělesný, aby v pokoji svým bohóm slúžili. A tento také netrvá [v] službě božie dále, jediné dotud, dokudž meč nad ní stojí, oháněje slúhy božího; a bez toho město božie bylo by zpuštěno43) a slúhy44) boží by se rozběhli ná- sledujíce bídného života, a chvála boží a poctivost45) jeho by zhynula. Protož dosti mdle stojie ta chvála, [Řím. VIII, 36.] 121 b. 213
nému30). To by již najvětší škoda byla: život biedný předložiti životu blahoslavenému. Zdá se Albrechtovi, že by bylo lépe předložiti blahoslavenství život sytý a rozkošný a tukem prorostlý, širokého břicha a rum- ných31) lící a bezpečný, ješto32) sedí na hradě pod obranú meče, neboje se pokušenie, zavěsiv svá proti- venstvie na meči, i vede řády božie v pokoji, šíře chválu boží a poctivost33) jeho. Takový život zdá se Albrechtovi podobnější k dobrému nežli Silvestruo, ješto34) se kryl po jamách a po lesích před mečem ciziem, až jest svého meče i dosáhl a po něm Albrecht, jakožto múdřie muží v Kristu. Ale apoštolé — blázni pro Krista, ješto35) sú drželi takový život biedný, po- krývajíce se, ustúpajíce, honěni súce z města do města, řkúce: Pro tě mrtvíme se36) celý den a jako ovce zbité domněni jsme! A jakž by nynie k témuž se táhlo, tak by město boží bylo opuštěno, a chvála boží a řádové, kteříž se v písních/ a v lámaných notováních37) konají, padli by; nebo moc těch řáduo a té chvály notované stojí na mnohých kopách platuov a na sytých teři- ších38), a když se těch věcí nedostane, tehda chvála přestane a kantorové39) se rozletie jako motýli. Protož jiného tu nevidím, jediné40) že tento rozum41) tělesný Albrechtuov upřiemo42) jest odporný vieře apoštolské. Nebo za blud potupuje to, což viera apoštolská při- kazuje; a což pohané za dobré mají, to on za boží spravedlnost nazievá. Oni se tepú o život tělesný, aby v pokoji svým bohóm slúžili. A tento také netrvá [v] službě božie dále, jediné dotud, dokudž meč nad ní stojí, oháněje slúhy božího; a bez toho město božie bylo by zpuštěno43) a slúhy44) boží by se rozběhli ná- sledujíce bídného života, a chvála boží a poctivost45) jeho by zhynula. Protož dosti mdle stojie ta chvála, [Řím. VIII, 36.] 121 b. 213
Strana 214
122 a. když jediné mečem dobře stojí a v něm prospěch svůj má. Ale toto jaks neodievá46) Albrechta Velikého, že na jiné hojně smrti popúzie, ale které47) se zdaleka domnievaje48) na se čeká, že by snad se na něho mohla přiblížiti skrze žabky škřehot, jakž by meč odpadl, pod nímž on života chová. Protož smělost žabky k zemi tlačí49) a volá proti ní, aby všelikú pilností a mocí jako v odění se oblekli a usta jejieho škřehotu zavřeli, aby snad její škřehot meče neodvolal a Albrechta na cestě utiekaní a pokrývaní50) nepostavil u biedném životě, jehož by se rád pochoval51), dokudž meč v zdraví jest. A nastrká52) proti žabce chvály božie a poctivosti53) jeho jako cizieho líce, pravě, že by tu padla pro jejie štěbet. Jaks / poctivějí54) se zdá jemu, než by55) svého boku naskýtal56) řka, že „na tom se úrazu lekám, protože trpělivosti nemám, neobvykl sem bit býti, ale proti jiným saudy k bití vydávati“. Protož v té při poctivé jest pod chválú boží svú hanbu zakrývati a svým bezprávím řiekati, že sú bezpráví chvály boží, ne(ž) toliko bezpráví Albrechtova, aby se lidé tiem spieše hnuli proti žabce, želejíce zkažení chvály božie. A tiemto hlasem velmi popúzie proti žabce, že ona směle štěbece proti spravedlnosti boží a chce přivésti svým škřehotem potlačení spravedlnosti boží, aby spravedlnost boží byla nespravedlnost a nepravá ukrutnost. A mieníť tu spravedlnost boží, kterúž- to cierkev římská vede v bojích, v pomstách a v smrtech kterýchžkoli, odhánějíci od sebe bezpráví, kterážkoli proti ní povstávají, mocí světskú, boji, pomstami i smrtmi, což najdále muož. A to teď57) Albrecht za boží spravedlnost pokládá, nebo jest syn té cierkve a napil se jest z jejího koflíka trávenin58) jejích. 214
122 a. když jediné mečem dobře stojí a v něm prospěch svůj má. Ale toto jaks neodievá46) Albrechta Velikého, že na jiné hojně smrti popúzie, ale které47) se zdaleka domnievaje48) na se čeká, že by snad se na něho mohla přiblížiti skrze žabky škřehot, jakž by meč odpadl, pod nímž on života chová. Protož smělost žabky k zemi tlačí49) a volá proti ní, aby všelikú pilností a mocí jako v odění se oblekli a usta jejieho škřehotu zavřeli, aby snad její škřehot meče neodvolal a Albrechta na cestě utiekaní a pokrývaní50) nepostavil u biedném životě, jehož by se rád pochoval51), dokudž meč v zdraví jest. A nastrká52) proti žabce chvály božie a poctivosti53) jeho jako cizieho líce, pravě, že by tu padla pro jejie štěbet. Jaks / poctivějí54) se zdá jemu, než by55) svého boku naskýtal56) řka, že „na tom se úrazu lekám, protože trpělivosti nemám, neobvykl sem bit býti, ale proti jiným saudy k bití vydávati“. Protož v té při poctivé jest pod chválú boží svú hanbu zakrývati a svým bezprávím řiekati, že sú bezpráví chvály boží, ne(ž) toliko bezpráví Albrechtova, aby se lidé tiem spieše hnuli proti žabce, želejíce zkažení chvály božie. A tiemto hlasem velmi popúzie proti žabce, že ona směle štěbece proti spravedlnosti boží a chce přivésti svým škřehotem potlačení spravedlnosti boží, aby spravedlnost boží byla nespravedlnost a nepravá ukrutnost. A mieníť tu spravedlnost boží, kterúž- to cierkev římská vede v bojích, v pomstách a v smrtech kterýchžkoli, odhánějíci od sebe bezpráví, kterážkoli proti ní povstávají, mocí světskú, boji, pomstami i smrtmi, což najdále muož. A to teď57) Albrecht za boží spravedlnost pokládá, nebo jest syn té cierkve a napil se jest z jejího koflíka trávenin58) jejích. 214
Strana 215
Kapitola sedmdesátá šiestá. Ale žel) ta spravedlnost, kterú ta cierkev vede v pomstách a v vylévaní krve, jest pohanská i to- hoto světa. Nebo i ta cierkev jest svět, stojeci v šlá- pějích pohanských. Nebo pohané i tento svět toliko tu spravedlnost má, krvavě se po vše časy o svá bezpráví. V kteréžto krvavosti ta cierkev hojnějie pohanuo následuje. Protož přiměříce2) k té spra- vedlnosti cierkve spravedlnost Kristovu dokonalú a hojnú, kterú jest přikázal, aby milovali nepřátely a dobře jim činili, nižádnému zlého za zlé nečinili: proti té spravedlnosti Albrechtova spravedlnost bude před Bohem počtena veliká3) nespravedlnost a ohav- nost před očima božíma. Protož jestiť bezpečnějí s žabkú držeti, ačt4) i mdle škřehce v drvích5) seděci, nežli s Albrechtem, ještoť6) velmi silně vyje. Nebo i Ježíš ukřižovaný potvrdie hlasu mdlého žabky a oznámí všemu světu, že Albrechtova spravedlnost jest před Bohem nespravedlnost, ač on, o ní jako žalostívě mluvě, nazievá ji spravedlností zpětně?) proti bratrskému milování, poštívaje na krev lid- skú bez miery, nad mistry pohanské i židovské. Aniž jest mezi křesťany nalezen taký lítý kat na krev lidskú jako ten Albrecht Veliký, by8) tak svo- bodně otevřel cestu k vylití krve lidské tak odpor- ným smyslem lásce bratrské, za lepšie klada zbití přestupníkóm nežli živu býti, jimž Buoh za lepšie položil z milosti své cestu pokánie v životě zdejším, aby nezahynuli zatracením bez pokánie, a die: Nechci smrti hřiešného, ale aby se obrátil a živ byl. Ale Albrecht nic jináč, než aby vše zmordo- vali. 122 b. [Ezech. XXXIII, 11.] 215
Kapitola sedmdesátá šiestá. Ale žel) ta spravedlnost, kterú ta cierkev vede v pomstách a v vylévaní krve, jest pohanská i to- hoto světa. Nebo i ta cierkev jest svět, stojeci v šlá- pějích pohanských. Nebo pohané i tento svět toliko tu spravedlnost má, krvavě se po vše časy o svá bezpráví. V kteréžto krvavosti ta cierkev hojnějie pohanuo následuje. Protož přiměříce2) k té spra- vedlnosti cierkve spravedlnost Kristovu dokonalú a hojnú, kterú jest přikázal, aby milovali nepřátely a dobře jim činili, nižádnému zlého za zlé nečinili: proti té spravedlnosti Albrechtova spravedlnost bude před Bohem počtena veliká3) nespravedlnost a ohav- nost před očima božíma. Protož jestiť bezpečnějí s žabkú držeti, ačt4) i mdle škřehce v drvích5) seděci, nežli s Albrechtem, ještoť6) velmi silně vyje. Nebo i Ježíš ukřižovaný potvrdie hlasu mdlého žabky a oznámí všemu světu, že Albrechtova spravedlnost jest před Bohem nespravedlnost, ač on, o ní jako žalostívě mluvě, nazievá ji spravedlností zpětně?) proti bratrskému milování, poštívaje na krev lid- skú bez miery, nad mistry pohanské i židovské. Aniž jest mezi křesťany nalezen taký lítý kat na krev lidskú jako ten Albrecht Veliký, by8) tak svo- bodně otevřel cestu k vylití krve lidské tak odpor- ným smyslem lásce bratrské, za lepšie klada zbití přestupníkóm nežli živu býti, jimž Buoh za lepšie položil z milosti své cestu pokánie v životě zdejším, aby nezahynuli zatracením bez pokánie, a die: Nechci smrti hřiešného, ale aby se obrátil a živ byl. Ale Albrecht nic jináč, než aby vše zmordo- vali. 122 b. [Ezech. XXXIII, 11.] 215
Strana 216
Kapitola sedmdesátá sedmá. 123 a. Ještě tuto položím některé řeči mistra Jiljí, z nichžto pilné anebo potřebné věci mohú seznány býti a ne- bezpečenství, v něž lid křesťanský dávno jest uve- den a bez Boha ustavenl) jest. I die ten mistr Jiljí mezi mnohými svými duovody2) tento. Rozum vymlúvá3) Zákon položen neb vydán má býti lidem podlé jich položení4) neb povah. Protož podlé rozličných lid/- ských obyčejuov5) rozliční zákonové mají uloženi býti neb podlé rozličnosti časuov majie změněni býti. A že nenie jednostajné položenic aneb povaha dokonalých a nedokonalých a některé věci podobné6) sú doko- nalým, kteréžto nejsú podobné nedokonalým: protož vydavač zákona, jenž mnozstvím vládne, jemuž i zá- kon vydává, v němž by obcovalo mnozstvie, a že větčie strana jest nedokonalých, protož podobné věci mnozstvie musí přikazovati, nebo jinak učinil by je horšie, kdyby přikázanie dokonalosti přestupovali. Pro- tož ten, ktož zákony ustavuje, těchť věcí zbraňuje, od nichžto podobně?) a lehce mnozstvie muož se zdržeti. Protož zákon má býti poctivý8), spravedlivý, podobný podlé obyčeje vlasti, miestu i času podobný, úžitečný, zjevný, aby nic skrytého k polapení nedržel v sobě, pro nižádný zvláštní úžitek, ale pro obecný(ch) všech popsaný. Nebo kdyby zákon mnozství, v němžto větčie jest strana9) nedokonalých, těžké věci nebo ne- snadné přikazoval, přieliš by chtěl vytáhnúti krev od- porností a potupenie aneb zarmúcenie pokoje; nebo kdyby mnozstvie dokonalých a nedokonalých takový zákon těžký a nepodobný byl uložen, bylo by to vlito víno nové v sudy staré a bylo by víno rozlito. Nebo kteřížto sú starému životu poddáni a v hřieších jsú 216
Kapitola sedmdesátá sedmá. 123 a. Ještě tuto položím některé řeči mistra Jiljí, z nichžto pilné anebo potřebné věci mohú seznány býti a ne- bezpečenství, v něž lid křesťanský dávno jest uve- den a bez Boha ustavenl) jest. I die ten mistr Jiljí mezi mnohými svými duovody2) tento. Rozum vymlúvá3) Zákon položen neb vydán má býti lidem podlé jich položení4) neb povah. Protož podlé rozličných lid/- ských obyčejuov5) rozliční zákonové mají uloženi býti neb podlé rozličnosti časuov majie změněni býti. A že nenie jednostajné položenic aneb povaha dokonalých a nedokonalých a některé věci podobné6) sú doko- nalým, kteréžto nejsú podobné nedokonalým: protož vydavač zákona, jenž mnozstvím vládne, jemuž i zá- kon vydává, v němž by obcovalo mnozstvie, a že větčie strana jest nedokonalých, protož podobné věci mnozstvie musí přikazovati, nebo jinak učinil by je horšie, kdyby přikázanie dokonalosti přestupovali. Pro- tož ten, ktož zákony ustavuje, těchť věcí zbraňuje, od nichžto podobně?) a lehce mnozstvie muož se zdržeti. Protož zákon má býti poctivý8), spravedlivý, podobný podlé obyčeje vlasti, miestu i času podobný, úžitečný, zjevný, aby nic skrytého k polapení nedržel v sobě, pro nižádný zvláštní úžitek, ale pro obecný(ch) všech popsaný. Nebo kdyby zákon mnozství, v němžto větčie jest strana9) nedokonalých, těžké věci nebo ne- snadné přikazoval, přieliš by chtěl vytáhnúti krev od- porností a potupenie aneb zarmúcenie pokoje; nebo kdyby mnozstvie dokonalých a nedokonalých takový zákon těžký a nepodobný byl uložen, bylo by to vlito víno nové v sudy staré a bylo by víno rozlito. Nebo kteřížto sú starému životu poddáni a v hřieších jsú 216
Strana 217
se vykrmili, když by k novému životu ctnosti při- kázaním dokonalosti byli súženi, v horší by věci upadli a víno přikázaní dokonalosti skrze nevážení10) bylo by vylito. Protož cizoložstvie, zlodějstvie, vraždy, že zarmucují/ obecné dobré, od nichžto mnozstvie (ne-) muož se snadně zdržeti, lidský a městský zákon zbra- ňuje a mstí proto. Ale prostého smilství aneb kurev- stvie, ačkoli jest hřiech smrtedlný a urážie velebnost božskú, to trpí zákon městský a nemstí nad tiem, nebo skrze to nezarmucuje se obecné dobré. Aniž také mnozstvie, poddané rozkošem a marnostem, muož se snadně zdržeti od toho; nebo svatý Jeronym die: Břicho, pálel1) se nápojem opilým12), klopocel3) k smil- ství. Protož kdyby bylo mštěno nad tiem hřiechem, dalo by přiečinu větčiem hřiechóm a zpuosobilo by v obecném dobrém veliký úraz anebo pohoršenie. A k tomuto rozumul4) mistr Jiljí přivodí15) staré plné16), Augustina, Tomáše, že oni řkú: Vyprázdníš-li kurvy z obce a všecky naplníš chlipnosti? — Staří plní ob- mýšleli sú17) obecné dobré kurvami18) aneb kurev- stvím; aby se nezarmútila obec, túžeci po smilstvie, kurvy to upokojie. Takých věcí potvrzuje mistr Jiljí těmi doktory. A opět die mistr Jiljí: Protož tu nenie odpornosti19); nebo nenalézá se, by20) zákon lidský pravil, že by ku- revství bylo slušné, kteréž zákon božie nazievá ne- slušné. Nebo pravda jest, že zákon božie v svém obec- ném dobrém duchovním, podlé něhož kto21) skrze lásku řiedie se k22) Bohu aneb k bližním, ten zákon netrpí nižádného smrtedlného hřiechu; ale zákon lid- ský v svém obecném dobrém, kterýžto v spravedlnosti a přátelství a v ctnostech zakládá se, ten trpí hřiechy smrtedlné. — [V] tak veliké spravedlnosti a v ctno- 123 b. 217
se vykrmili, když by k novému životu ctnosti při- kázaním dokonalosti byli súženi, v horší by věci upadli a víno přikázaní dokonalosti skrze nevážení10) bylo by vylito. Protož cizoložstvie, zlodějstvie, vraždy, že zarmucují/ obecné dobré, od nichžto mnozstvie (ne-) muož se snadně zdržeti, lidský a městský zákon zbra- ňuje a mstí proto. Ale prostého smilství aneb kurev- stvie, ačkoli jest hřiech smrtedlný a urážie velebnost božskú, to trpí zákon městský a nemstí nad tiem, nebo skrze to nezarmucuje se obecné dobré. Aniž také mnozstvie, poddané rozkošem a marnostem, muož se snadně zdržeti od toho; nebo svatý Jeronym die: Břicho, pálel1) se nápojem opilým12), klopocel3) k smil- ství. Protož kdyby bylo mštěno nad tiem hřiechem, dalo by přiečinu větčiem hřiechóm a zpuosobilo by v obecném dobrém veliký úraz anebo pohoršenie. A k tomuto rozumul4) mistr Jiljí přivodí15) staré plné16), Augustina, Tomáše, že oni řkú: Vyprázdníš-li kurvy z obce a všecky naplníš chlipnosti? — Staří plní ob- mýšleli sú17) obecné dobré kurvami18) aneb kurev- stvím; aby se nezarmútila obec, túžeci po smilstvie, kurvy to upokojie. Takých věcí potvrzuje mistr Jiljí těmi doktory. A opět die mistr Jiljí: Protož tu nenie odpornosti19); nebo nenalézá se, by20) zákon lidský pravil, že by ku- revství bylo slušné, kteréž zákon božie nazievá ne- slušné. Nebo pravda jest, že zákon božie v svém obec- ném dobrém duchovním, podlé něhož kto21) skrze lásku řiedie se k22) Bohu aneb k bližním, ten zákon netrpí nižádného smrtedlného hřiechu; ale zákon lid- ský v svém obecném dobrém, kterýžto v spravedlnosti a přátelství a v ctnostech zakládá se, ten trpí hřiechy smrtedlné. — [V] tak veliké spravedlnosti a v ctno- 123 b. 217
Strana 218
IMat. V, 27, 28.] stech zakládá se zákon lidský, že muož strpěti všecky hřie/chy smrtedlné; nenie rozdělen od hřiechuo smrte- dlných, muož s nimi pokoj mieti a protož jest odporný zákonu božímu. Viece23) die mistr Jiljí: Nebo24) každý, který vydává zákon, miení některý25) konec26) přivésti, protož všecky věci, kteréž k tomu konci slušejí, řiediti má podlé žá- dosti aneb zpuosobu toho konce. Ale že27) konec bo- žího zákona jest věčné blahoslavenstvie, jemužto každý hřiech smrtedlný jest odporen, zjevný i tajný. Protož ten zákon každého hřiechu smrtedlného zbraňuje, ne- toliko zjevného, ale i v duši tajného. Jakož die Pán- Kristus: Rečeno jest starým: Nesesmilníš; ale já pravím vám: Ktož uzřie ženu ku požádaní jie, již jest sesmilnil jie v srdci svém. Protož tomu odporně činie zákon lid- ský, neb konec zákona lidského jest upokojení obce, k kterémužto upokojení ctnosti mravné přieslušejie anebo pomáhají. Protož ten zákon těch věcí zbraňuje, kteréž by tomu pokoji odporny byly, ale ty věci trpí, jichžto zbráněnie aneb mštěnie zarmútilo by ten po- koj. Ale že28) mštěnie obecného29) smilstvie dalo by příčinu cizoložstvu nedokonalým a z toho by nemalé zarmúcení povstalo aneb jiné věci těžší, tajné, jimiž by Buoh byl viece uražen nežli kurevstvím. 124 a. Kapitola sedmdesátá osmá. 124 b. Již1) po tom aby mohlo rozumieno býti, co jest tu od toho mistra praveno, ktož je bude čísti2). Nebo ty věci šly sú obyčejem hádanie odporného3) v zboru Ba- zilejském mezi mistrem Jiljím a mezi knězem Miku- lášem z Písku. Jedna strana držela jest při zá/kona božieho řkúci, že mezi křesťany měly by všecky věci 218
IMat. V, 27, 28.] stech zakládá se zákon lidský, že muož strpěti všecky hřie/chy smrtedlné; nenie rozdělen od hřiechuo smrte- dlných, muož s nimi pokoj mieti a protož jest odporný zákonu božímu. Viece23) die mistr Jiljí: Nebo24) každý, který vydává zákon, miení některý25) konec26) přivésti, protož všecky věci, kteréž k tomu konci slušejí, řiediti má podlé žá- dosti aneb zpuosobu toho konce. Ale že27) konec bo- žího zákona jest věčné blahoslavenstvie, jemužto každý hřiech smrtedlný jest odporen, zjevný i tajný. Protož ten zákon každého hřiechu smrtedlného zbraňuje, ne- toliko zjevného, ale i v duši tajného. Jakož die Pán- Kristus: Rečeno jest starým: Nesesmilníš; ale já pravím vám: Ktož uzřie ženu ku požádaní jie, již jest sesmilnil jie v srdci svém. Protož tomu odporně činie zákon lid- ský, neb konec zákona lidského jest upokojení obce, k kterémužto upokojení ctnosti mravné přieslušejie anebo pomáhají. Protož ten zákon těch věcí zbraňuje, kteréž by tomu pokoji odporny byly, ale ty věci trpí, jichžto zbráněnie aneb mštěnie zarmútilo by ten po- koj. Ale že28) mštěnie obecného29) smilstvie dalo by příčinu cizoložstvu nedokonalým a z toho by nemalé zarmúcení povstalo aneb jiné věci těžší, tajné, jimiž by Buoh byl viece uražen nežli kurevstvím. 124 a. Kapitola sedmdesátá osmá. 124 b. Již1) po tom aby mohlo rozumieno býti, co jest tu od toho mistra praveno, ktož je bude čísti2). Nebo ty věci šly sú obyčejem hádanie odporného3) v zboru Ba- zilejském mezi mistrem Jiljím a mezi knězem Miku- lášem z Písku. Jedna strana držela jest při zá/kona božieho řkúci, že mezi křesťany měly by všecky věci 218
Strana 219
podlé zákona božieho jednány4) býti, a což by odpor- ného bylo tomu zákonu, aby ty věci rušeny byly mezi křesťany, aby nebyli jako pohané v mrzkostech. A těch věcí5) tu podává, kteréž sú neslušné mezi křesťany a sú zjevně odporné zákonu božiemu. Ale druhá strana, zdá se, že tomu múdře odpierá, že by prostředkem chtěla jíti: ani chutně6) zamietá7), ani chutně svoluje8) té při prvnie. Nebo mistru křesťanskému hanba by byla a snad i proti svědomí pohaněti aneb zavrci tak poctivú při, zákon boží, protož lisím9) duchem upadl jest v to, aby některak puojčil té pře1o) zákona božího a některak ji odvrhl jakožto oděným smyslem11). Roz- děliv lid na dvé, i12) položil jedny v tom dokonalé, a druhé nedokonalé; a položil těch nedokonalých mnoz- stvie takových, ješto13) mohú o sobě miesto zavřítil4) Protož dokonalým toliko puojčie zákona božieho15), při- dávaje16) tomu zákonu pravdu17) svrchovanú a že ten zákon brání18) každého hřiechu smrtedlného, zjev- ného i tajného, a že ten zákon vede upřiemo19) k cíli blahoslavenstvie věčného. Ale o nedokonalých jinak mluvie: že těm toliko k zprávě zákon lidský příslušie; a ten zákon má jim ustaviti20) ten, ktož nad nimi pa- nuje, vhod podlé jich povahy a obyčeje a kraje; a skrze ten zákon nic jiného nemínie jednati21) v nedo- konalých, jediné upokojenie obecného dobrého; čím ta obec nedokonalá upokojena muož býti, k tomu po- koji zákon přiměřený aby jim ustavil pán jich. A že22) se (ne)nalé/zá mezi zlými věcmi, co by takové upo- kojenie nedokonalých zarmútilo, jakožto23) zloděj- stvo, vražda, cizoložstvo; těch věcí mstí zákon lidský. Ale jiné věci zlé trpí ten zákon, když se o ně muož obec nebo mnozství pokojně srovnati, ač24) by bylo modlo- slúžení, rúhaní, kacieřstvie, sodomští hřiechové, pýcha, 125 a. 219
podlé zákona božieho jednány4) býti, a což by odpor- ného bylo tomu zákonu, aby ty věci rušeny byly mezi křesťany, aby nebyli jako pohané v mrzkostech. A těch věcí5) tu podává, kteréž sú neslušné mezi křesťany a sú zjevně odporné zákonu božiemu. Ale druhá strana, zdá se, že tomu múdře odpierá, že by prostředkem chtěla jíti: ani chutně6) zamietá7), ani chutně svoluje8) té při prvnie. Nebo mistru křesťanskému hanba by byla a snad i proti svědomí pohaněti aneb zavrci tak poctivú při, zákon boží, protož lisím9) duchem upadl jest v to, aby některak puojčil té pře1o) zákona božího a některak ji odvrhl jakožto oděným smyslem11). Roz- děliv lid na dvé, i12) položil jedny v tom dokonalé, a druhé nedokonalé; a položil těch nedokonalých mnoz- stvie takových, ješto13) mohú o sobě miesto zavřítil4) Protož dokonalým toliko puojčie zákona božieho15), při- dávaje16) tomu zákonu pravdu17) svrchovanú a že ten zákon brání18) každého hřiechu smrtedlného, zjev- ného i tajného, a že ten zákon vede upřiemo19) k cíli blahoslavenstvie věčného. Ale o nedokonalých jinak mluvie: že těm toliko k zprávě zákon lidský příslušie; a ten zákon má jim ustaviti20) ten, ktož nad nimi pa- nuje, vhod podlé jich povahy a obyčeje a kraje; a skrze ten zákon nic jiného nemínie jednati21) v nedo- konalých, jediné upokojenie obecného dobrého; čím ta obec nedokonalá upokojena muož býti, k tomu po- koji zákon přiměřený aby jim ustavil pán jich. A že22) se (ne)nalé/zá mezi zlými věcmi, co by takové upo- kojenie nedokonalých zarmútilo, jakožto23) zloděj- stvo, vražda, cizoložstvo; těch věcí mstí zákon lidský. Ale jiné věci zlé trpí ten zákon, když se o ně muož obec nebo mnozství pokojně srovnati, ač24) by bylo modlo- slúžení, rúhaní, kacieřstvie, sodomští hřiechové, pýcha, 125 a. 219
Strana 220
125 b. rozpuštění25), nestydatá veselé, pohoršení, lakomstvie, lest, lichvy i cožkoli takového jest; o toť o vše mnoz- stvie nedokonalých muož se pokojně srovnati, strpěti26) i miesto o tom o všem zavříti27), když v tom jediné k upokojení obce miesto má zavřieno býti28), bohatce ovšem chyba29) Protož ti všickni duovodové30), ač se zdají múdřie, však nic viece nad pohany nemají, nebo všickni krá- lové pohanštie pod takové ctnosti musí mnozstvie, nad nimiž panují, podvésti a srovnati v jednotu po- koje skrze zákony městské, aby mezi nimi mohlo státi obecné dobré v tom pokoji, kterýž se muož skrze moc mečovú mezi pohany řiediti. Tuť nic viery nedotýče31) , ani těch, kteříž viery následují, než32) těch nedoko- nalých a zpohanilých lidí, ješto33) skrze puzení34) moci musí nětco dobrého činiti a těch zlých věcí nechati, pro něž by na se pomstu meče uvedli. Protož tako- vým poběhlým ač35) by kto podal zákona božího, všetečně a nemúdře by učinil, kterýžto zákon má v sobě dokonalost nad povahy a nad obyčeje36) po- běhlých. Protož kto by takovú nemúdrost chtěl jed- nati37), aby takovým podával dokonalosti zákona bo- žieho, jako by víno nové v sudy staré vl'éval, i bylo by víno rozlito a sudové staří zlúpali by se; nebo ti, kteříž sú starému životu poddáni a v hřieších sú se vykrmili, když by k novému životu ctnosti přiká- zaními dokonalými byli súženi38) neb obtieženi, v horší by věci upadli. Toť jest smysl39) cierkve, jenž jest božie zákon opovrhla jako daremný a pohanuo násle- duje v hřieších tohoto světa. Protož zdá se tomu mistru, jenž jest řečníkem40) té cierkve, podobná odpora41) skrze nedokonalost mnozstvie42) poběhlého, aby tiem zákon božie mohl odvrci jako neúžitečný a podati 220
125 b. rozpuštění25), nestydatá veselé, pohoršení, lakomstvie, lest, lichvy i cožkoli takového jest; o toť o vše mnoz- stvie nedokonalých muož se pokojně srovnati, strpěti26) i miesto o tom o všem zavříti27), když v tom jediné k upokojení obce miesto má zavřieno býti28), bohatce ovšem chyba29) Protož ti všickni duovodové30), ač se zdají múdřie, však nic viece nad pohany nemají, nebo všickni krá- lové pohanštie pod takové ctnosti musí mnozstvie, nad nimiž panují, podvésti a srovnati v jednotu po- koje skrze zákony městské, aby mezi nimi mohlo státi obecné dobré v tom pokoji, kterýž se muož skrze moc mečovú mezi pohany řiediti. Tuť nic viery nedotýče31) , ani těch, kteříž viery následují, než32) těch nedoko- nalých a zpohanilých lidí, ješto33) skrze puzení34) moci musí nětco dobrého činiti a těch zlých věcí nechati, pro něž by na se pomstu meče uvedli. Protož tako- vým poběhlým ač35) by kto podal zákona božího, všetečně a nemúdře by učinil, kterýžto zákon má v sobě dokonalost nad povahy a nad obyčeje36) po- běhlých. Protož kto by takovú nemúdrost chtěl jed- nati37), aby takovým podával dokonalosti zákona bo- žieho, jako by víno nové v sudy staré vl'éval, i bylo by víno rozlito a sudové staří zlúpali by se; nebo ti, kteříž sú starému životu poddáni a v hřieších sú se vykrmili, když by k novému životu ctnosti přiká- zaními dokonalými byli súženi38) neb obtieženi, v horší by věci upadli. Toť jest smysl39) cierkve, jenž jest božie zákon opovrhla jako daremný a pohanuo násle- duje v hřieších tohoto světa. Protož zdá se tomu mistru, jenž jest řečníkem40) té cierkve, podobná odpora41) skrze nedokonalost mnozstvie42) poběhlého, aby tiem zákon božie mohl odvrci jako neúžitečný a podati 220
Strana 221
jeho43) dokonalým, jichžto nevie, kde by byli, a44) sám zákonu božímu lidu neučí ani ví, kto z té cierkve učil by jemu. Protož nic nevěda o té dokonalosti, kteráž stojie na lidech skrze zákon boží, a22) těch nedokonalých vidí všudy plny kúty: po městech, po zemiech, po krajích; i znikají odpory45) jako poctivé46) těmi nedokonalými; i mně47), že jest tiem najlépe zákonu znikl48), jako v lúži pokrytě49) vrhl jím. A usta- vil všeliké mnozství městské všudy pod zákony rych- tářskými, ješto pod nimi50) se řiedí mnozství městské, toliko ostřiehaje51) zuostati v pokoji jednoty městské, jako i pohané túž zprávu majíce. A to mnozstvie po- běhlé od Krista zákony pohanskými se zpravuje i slo- ve cierkev svatá. Protož kdyby tento mistr Jiljí po- hanem byl, nic by to veliký div nebyl, kdyby se kto52) s ním o zákon boží potkal53), že by jeho tak posměšně a rúhavě znikl anebo jej zjevně potupil. To by pohan mohl učiniti z nevěry a z nevědomie54), nebo nevěřil by v Boha, ani55) by věřil jeho zákonu, aniž by věděl potřebnosti zákona božího, to jest té potře/bnosti, že nižádný bez něho nemuož spasen býti; druhé56), že by slyše, které břímě klade na člověka zákon boží, nechtěl by jeho podstúpiti, protož by jím zjevně po- hrzel, to by vše malá věc byla na pohanu. Ale na mistru křesťanském těžká věc jest, na tom ovšem57), ješto58) se zdá plný umění až do samé obruby a známost o Bohu a o jeho zákonu, velmě pravé věci, vyznal jest i vrhl jím na ty, ješto jich neví59). A jiné mnozstvie pod zákony rychtářskými ostavil a zákon boží jim osídlo60) k uobtiežení a k zarmúcení oznámil, jenž61) jest z viery měl vyznati, že té potřebnosti jest zákon božie, že bez něho nižádný spasen býti nemuož, ne- vkládaje v to vykrmených v hřieších a přivyklých 126 a. 221
jeho43) dokonalým, jichžto nevie, kde by byli, a44) sám zákonu božímu lidu neučí ani ví, kto z té cierkve učil by jemu. Protož nic nevěda o té dokonalosti, kteráž stojie na lidech skrze zákon boží, a22) těch nedokonalých vidí všudy plny kúty: po městech, po zemiech, po krajích; i znikají odpory45) jako poctivé46) těmi nedokonalými; i mně47), že jest tiem najlépe zákonu znikl48), jako v lúži pokrytě49) vrhl jím. A usta- vil všeliké mnozství městské všudy pod zákony rych- tářskými, ješto pod nimi50) se řiedí mnozství městské, toliko ostřiehaje51) zuostati v pokoji jednoty městské, jako i pohané túž zprávu majíce. A to mnozstvie po- běhlé od Krista zákony pohanskými se zpravuje i slo- ve cierkev svatá. Protož kdyby tento mistr Jiljí po- hanem byl, nic by to veliký div nebyl, kdyby se kto52) s ním o zákon boží potkal53), že by jeho tak posměšně a rúhavě znikl anebo jej zjevně potupil. To by pohan mohl učiniti z nevěry a z nevědomie54), nebo nevěřil by v Boha, ani55) by věřil jeho zákonu, aniž by věděl potřebnosti zákona božího, to jest té potře/bnosti, že nižádný bez něho nemuož spasen býti; druhé56), že by slyše, které břímě klade na člověka zákon boží, nechtěl by jeho podstúpiti, protož by jím zjevně po- hrzel, to by vše malá věc byla na pohanu. Ale na mistru křesťanském těžká věc jest, na tom ovšem57), ješto58) se zdá plný umění až do samé obruby a známost o Bohu a o jeho zákonu, velmě pravé věci, vyznal jest i vrhl jím na ty, ješto jich neví59). A jiné mnozstvie pod zákony rychtářskými ostavil a zákon boží jim osídlo60) k uobtiežení a k zarmúcení oznámil, jenž61) jest z viery měl vyznati, že té potřebnosti jest zákon božie, že bez něho nižádný spasen býti nemuož, ne- vkládaje v to vykrmených v hřieších a přivyklých 126 a. 221
Strana 222
126 b. starému životu ani toho mnozstvie městského, ješto chce zákonu podobnému82) svobodě těla svého, ani vkládaje63) jako osídlo zákon k slúžení vuole tělesné. Všeho toho obina se64), jediné tu pravdu poviedá o zákonu božím, že z núze jest potřeben zachovati65) od každého, ktož chce spasen býti. A jestliže by se kto zepřel jemu, že jeho nemuož držeti pro svú ne- dokonalost, pohleď66) mistr, koho zpravuje u vieře a čiem87) púští zákon božie, jenž v něm88) viera stojie a jenž jest dán k zprávě věříciech. Pakli by měl opuš- těn býti pro nedokonalost lidskú, tehdy“9) prvé neměl jest od Boha vydán býti ani kázán od apoštoluov li- dem pohanským pro jich přielišnú nedokonalost; nebo všickni lidé přivázáni sú k zlosti70) žádostmi, libostmi od svého narození a zákon boží všem jich žádostem a rozkošem nepravým jest protiven a brání71) / jich pod pokutú věčného zatracenie. Protož to jest viera svatých, aby věřili Bohu a jeho zákonu sami proti sobě a proti svým žádostem, proti rozkošem, proti oby- čejóm i proti svému životu, aby hotově jej vydali k smrti prvé72), než by co chtěli zvoliti proti zákonu božímu; nebo dokud se jeho kto drží, dotud viera živá v něm stojí, a bez zákona božího viera mrtva jest a dábelská v lidech stojie. Protož nepříleží73) ta věc k vieře odvrci zákon božie od lidí pro jich nedokona- lost; takť jest je v smrti ostaviti a na věky zklamati o jich duše. A z těch věcí muož snadně známo74) býti, kterakť tito lidé učenie u veliké tmě stojie, jsúce plní jako sudové trávenin75) kurvy veliké. Ledajaks s lidem stojie, trávíce jej a držiece jej pod zákony rychtář- skými ve všelikém přestúpenie zákona božieho. A na to je křtí a pokánie falešná na jich hřešící život vklá- 222
126 b. starému životu ani toho mnozstvie městského, ješto chce zákonu podobnému82) svobodě těla svého, ani vkládaje63) jako osídlo zákon k slúžení vuole tělesné. Všeho toho obina se64), jediné tu pravdu poviedá o zákonu božím, že z núze jest potřeben zachovati65) od každého, ktož chce spasen býti. A jestliže by se kto zepřel jemu, že jeho nemuož držeti pro svú ne- dokonalost, pohleď66) mistr, koho zpravuje u vieře a čiem87) púští zákon božie, jenž v něm88) viera stojie a jenž jest dán k zprávě věříciech. Pakli by měl opuš- těn býti pro nedokonalost lidskú, tehdy“9) prvé neměl jest od Boha vydán býti ani kázán od apoštoluov li- dem pohanským pro jich přielišnú nedokonalost; nebo všickni lidé přivázáni sú k zlosti70) žádostmi, libostmi od svého narození a zákon boží všem jich žádostem a rozkošem nepravým jest protiven a brání71) / jich pod pokutú věčného zatracenie. Protož to jest viera svatých, aby věřili Bohu a jeho zákonu sami proti sobě a proti svým žádostem, proti rozkošem, proti oby- čejóm i proti svému životu, aby hotově jej vydali k smrti prvé72), než by co chtěli zvoliti proti zákonu božímu; nebo dokud se jeho kto drží, dotud viera živá v něm stojí, a bez zákona božího viera mrtva jest a dábelská v lidech stojie. Protož nepříleží73) ta věc k vieře odvrci zákon božie od lidí pro jich nedokona- lost; takť jest je v smrti ostaviti a na věky zklamati o jich duše. A z těch věcí muož snadně známo74) býti, kterakť tito lidé učenie u veliké tmě stojie, jsúce plní jako sudové trávenin75) kurvy veliké. Ledajaks s lidem stojie, trávíce jej a držiece jej pod zákony rychtář- skými ve všelikém přestúpenie zákona božieho. A na to je křtí a pokánie falešná na jich hřešící život vklá- 222
Strana 223
dajie a jiné svátosti za peníze jim prodávají a vylévají na ně hojně tráveniny kurvy veliké, odpustky a jiný jed jim píti dávajíce a skrze očistec naději spasenie po tomto životě jim v pekle slibujíce. Protož ten lid du- chovní, velmi slepý a tělesný, jako cizie u vieře, tak na- lezl v prvních76) ten běh odvržený od viery, a sám také, ani jiný lid, jejž zpravuje, nižádného zastavenie ani zřiezenie kterého skrze vieru nemajíce, z núze se již chytají(ce) moci světské, aby asa77) skrze tu nějaký poklidec78) mohli mieti, a což předloží lidu za dobré, k tomu aby mohli mocí připuditi. A když by toho již neměli, aniž by těch bluduov, kteréž za cestu spasení majjí, bez připuzení mohli by přivésti; nebo ten lid, vykrmený tráveninami, již v takové lotrovství a v po- běhlost všel jest až do zúfanie bez kázně, bez pocti- vosti, že ten, což by nemusil bezděky, pro bázeň moci, v nižádných věcech jiným poddán by nebyl, ale v ši- balství se zbera jeden proti druhému, tak by se spolu zkazil. Nebo nenie toho málo vážiti, že lid tak dávno u velikém opuštěnie79) stojie a vždy čas od času u větčie opuštěnie vcházie a nižádného opravení skrze vieru nebéře ani světla božího v se přijímá, protož vždy jako mrcha počnúci smrděti dále a viece smrdí, až se pak červy rozleze. 127 a. Kapitola sedmdesátá devátá. Takéž ten lid, uběhlýl) v najvětčie zkaženie, vždy v dobrotě hyne, stoje pod zákony rychtářskými a pod těmi najslepějšími pokrytci, ješto2) je vždy moří svým jedem. Protož ani ještě o té moci mohú co3) stálého ukázati, ač v ní své dobré skládají. Jedno chtie skrze ni provésti, a opět jiným duovodem i to by zkazili. 223
dajie a jiné svátosti za peníze jim prodávají a vylévají na ně hojně tráveniny kurvy veliké, odpustky a jiný jed jim píti dávajíce a skrze očistec naději spasenie po tomto životě jim v pekle slibujíce. Protož ten lid du- chovní, velmi slepý a tělesný, jako cizie u vieře, tak na- lezl v prvních76) ten běh odvržený od viery, a sám také, ani jiný lid, jejž zpravuje, nižádného zastavenie ani zřiezenie kterého skrze vieru nemajíce, z núze se již chytají(ce) moci světské, aby asa77) skrze tu nějaký poklidec78) mohli mieti, a což předloží lidu za dobré, k tomu aby mohli mocí připuditi. A když by toho již neměli, aniž by těch bluduov, kteréž za cestu spasení majjí, bez připuzení mohli by přivésti; nebo ten lid, vykrmený tráveninami, již v takové lotrovství a v po- běhlost všel jest až do zúfanie bez kázně, bez pocti- vosti, že ten, což by nemusil bezděky, pro bázeň moci, v nižádných věcech jiným poddán by nebyl, ale v ši- balství se zbera jeden proti druhému, tak by se spolu zkazil. Nebo nenie toho málo vážiti, že lid tak dávno u velikém opuštěnie79) stojie a vždy čas od času u větčie opuštěnie vcházie a nižádného opravení skrze vieru nebéře ani světla božího v se přijímá, protož vždy jako mrcha počnúci smrděti dále a viece smrdí, až se pak červy rozleze. 127 a. Kapitola sedmdesátá devátá. Takéž ten lid, uběhlýl) v najvětčie zkaženie, vždy v dobrotě hyne, stoje pod zákony rychtářskými a pod těmi najslepějšími pokrytci, ješto2) je vždy moří svým jedem. Protož ani ještě o té moci mohú co3) stálého ukázati, ač v ní své dobré skládají. Jedno chtie skrze ni provésti, a opět jiným duovodem i to by zkazili. 223
Strana 224
127 b. Najprve ji písmy utvrdivše jako zákon viery křesťan- ské v těch slovích, že darmo meče nenosí a že slúha božie mstitel jest hněvu nad těmi, ktož zle činie, i po- ložili sú ke mštění tomu slúze všeliký hřiech smrtedlný nebo všeliké přestúpení přikázanie božích, nebo na to na všecko se Buoh hněvá. A pohleděvše na to opatr- nějí, uzřeli, že by jim to dobře nestálo, kdyby se roz- nábožnil slúha boží s mečem a jal se Bohu slúžiti a mstíti hřiechuov smrtedlných, pro něž se Buoh hněvá na každého. Tak by jich položil hroma/du, že by celá krajina pustá ostala, né4) v celých Čechách málo by lidí živých ostalo, i těch pokrytcuov, ješto se pod me- čem kryjí a proti jiným jeho směle popúzejí, jenž sú plni hřiechuo smrtedlných, lakomstvie a svatokupectvie kacieřského, kuběnářství, oklamání lidí o duše i o stat- ky. Kdyby podlé jich saudu tento slúha boží, mstitel hněvu na jich hrdléch, jal se Bohu slúžiti a zpráskal mečem takové lotrovstvo, děrami vešlé5), zdá mi se, že by málo toho knězstva falešného v Čechách ostalo. A podlé jich saudu poněvadž jest mstitel hněvu nad přestupníky, tehdy6) oni najprvé na se přivolali by ten meč k pomstě svých najtěžších hřiechuov smrtedlných a přestúpení mnohých. Protož pohleděvše na ten zákon, kterýž sú v meči postavili všem přestupníkóm, opět sú jinak ten zákon předělali v jiné smysly; ulevili sú prvnie spravedlnosti, vidúce, že by meč hltavý všicku zemi zpustil7) i na jich hrdla by upadl pravějším duovodem nežli na zloděje. Protož vybrali sú z toho, aby ten slúha nade třmi hřiechy stál, slúže Bohu s mečem, mstě hněvu božieho nad těmi, kteříž obecné dobré rušie zlodějstvím, vraždú a cizoložstvím, ale jiné přemnožené8) hřiechy, což jimi Boha tupí, na něž se Buoh hněvá tak mnoho jako na ony tři aneb Řím. XIII, [4]. 224
127 b. Najprve ji písmy utvrdivše jako zákon viery křesťan- ské v těch slovích, že darmo meče nenosí a že slúha božie mstitel jest hněvu nad těmi, ktož zle činie, i po- ložili sú ke mštění tomu slúze všeliký hřiech smrtedlný nebo všeliké přestúpení přikázanie božích, nebo na to na všecko se Buoh hněvá. A pohleděvše na to opatr- nějí, uzřeli, že by jim to dobře nestálo, kdyby se roz- nábožnil slúha boží s mečem a jal se Bohu slúžiti a mstíti hřiechuov smrtedlných, pro něž se Buoh hněvá na každého. Tak by jich položil hroma/du, že by celá krajina pustá ostala, né4) v celých Čechách málo by lidí živých ostalo, i těch pokrytcuov, ješto se pod me- čem kryjí a proti jiným jeho směle popúzejí, jenž sú plni hřiechuo smrtedlných, lakomstvie a svatokupectvie kacieřského, kuběnářství, oklamání lidí o duše i o stat- ky. Kdyby podlé jich saudu tento slúha boží, mstitel hněvu na jich hrdléch, jal se Bohu slúžiti a zpráskal mečem takové lotrovstvo, děrami vešlé5), zdá mi se, že by málo toho knězstva falešného v Čechách ostalo. A podlé jich saudu poněvadž jest mstitel hněvu nad přestupníky, tehdy6) oni najprvé na se přivolali by ten meč k pomstě svých najtěžších hřiechuov smrtedlných a přestúpení mnohých. Protož pohleděvše na ten zákon, kterýž sú v meči postavili všem přestupníkóm, opět sú jinak ten zákon předělali v jiné smysly; ulevili sú prvnie spravedlnosti, vidúce, že by meč hltavý všicku zemi zpustil7) i na jich hrdla by upadl pravějším duovodem nežli na zloděje. Protož vybrali sú z toho, aby ten slúha nade třmi hřiechy stál, slúže Bohu s mečem, mstě hněvu božieho nad těmi, kteříž obecné dobré rušie zlodějstvím, vraždú a cizoložstvím, ale jiné přemnožené8) hřiechy, což jimi Boha tupí, na něž se Buoh hněvá tak mnoho jako na ony tři aneb Řím. XIII, [4]. 224
Strana 225
viece, protož ten slúha boží s mečem má s těmi hřiechy pokoj a smlúvu, na něž se Buoh hněvá. Protož ne- právě Bohu slúží svým úřadem, opúštěje skutky svého úřadu, sveden sa od mistruov, ješto sú jeho ustavili na službě božie jediné při těch hřieších. A když by slúha kostelní, ješto se mní býti náměstek apoštolský, pochtěl podlé přikázaní Kristova hřiešníky zjevné i tajné vésti ku pokání řka, že jest nepřišel Kristus pro spravedlivé, ale pro hřiešné, aby je obrátil a na- vedl ku pokání; a9) potiehne-li takých hřiešníkuov ku pokání, nad kterýmiž onen slúha boží [má] s mečem poslúžiti, provodě je na onen svět: tiem by slúha chrá- mový překazil slúze mečovému, obrátě ku pokání ty, nad nimiž on měl by Bohu poslúžiti s mečem. Pakli slúha mečový smrská hlavy těm, kteréž jest měl slúha chrámový k pokání přivésti, zbaví jeho služebnosti spasitedlné. A tak ta dva služebníky božie budeta sobě překážeti a jeden druhému služebnost rušiti, a10) jsúce jednoho pána služebníci; a ten neřád odporný v jedné čeledi bude pánu k hanbě. Ale tato posměšnostl1) v skutku se shledává. Když slúhy rathúzné některé chtie zvěsiti, tehda slúhy chrámové běží tam, chtiece to staviti a hřiešníky k pokání napraviti, a chtí, by tu smilování stalo se, kdež slúha mečový z úřadu s hně- vem stojé na těmi, kteříž saudem svatého Pavla smrti hodni sú. Protož onen má Písmo plniti, života hledaje těm, kteréž onen z přikázaní Písma má mrtviti; protož nerovně jednomu pánu služebnost u kazujetal2). Aprotož z toho posmievanie muož známo13) býti, že, když se lidé spravdú chybie, jako slepí ve tmách točie se a šámají se, chytajíce se toho i onoho, ano jim oba kraje krátká14) protož již z núze dělají, jakž kdy mohú a jakž v ruce připadnel5), i duovoduo i písem/ i doktoruo nechajíce. 128 a. 128 b. Chelčického „Síť víry“. 15. 225
viece, protož ten slúha boží s mečem má s těmi hřiechy pokoj a smlúvu, na něž se Buoh hněvá. Protož ne- právě Bohu slúží svým úřadem, opúštěje skutky svého úřadu, sveden sa od mistruov, ješto sú jeho ustavili na službě božie jediné při těch hřieších. A když by slúha kostelní, ješto se mní býti náměstek apoštolský, pochtěl podlé přikázaní Kristova hřiešníky zjevné i tajné vésti ku pokání řka, že jest nepřišel Kristus pro spravedlivé, ale pro hřiešné, aby je obrátil a na- vedl ku pokání; a9) potiehne-li takých hřiešníkuov ku pokání, nad kterýmiž onen slúha boží [má] s mečem poslúžiti, provodě je na onen svět: tiem by slúha chrá- mový překazil slúze mečovému, obrátě ku pokání ty, nad nimiž on měl by Bohu poslúžiti s mečem. Pakli slúha mečový smrská hlavy těm, kteréž jest měl slúha chrámový k pokání přivésti, zbaví jeho služebnosti spasitedlné. A tak ta dva služebníky božie budeta sobě překážeti a jeden druhému služebnost rušiti, a10) jsúce jednoho pána služebníci; a ten neřád odporný v jedné čeledi bude pánu k hanbě. Ale tato posměšnostl1) v skutku se shledává. Když slúhy rathúzné některé chtie zvěsiti, tehda slúhy chrámové běží tam, chtiece to staviti a hřiešníky k pokání napraviti, a chtí, by tu smilování stalo se, kdež slúha mečový z úřadu s hně- vem stojé na těmi, kteříž saudem svatého Pavla smrti hodni sú. Protož onen má Písmo plniti, života hledaje těm, kteréž onen z přikázaní Písma má mrtviti; protož nerovně jednomu pánu služebnost u kazujetal2). Aprotož z toho posmievanie muož známo13) býti, že, když se lidé spravdú chybie, jako slepí ve tmách točie se a šámají se, chytajíce se toho i onoho, ano jim oba kraje krátká14) protož již z núze dělají, jakž kdy mohú a jakž v ruce připadnel5), i duovoduo i písem/ i doktoruo nechajíce. 128 a. 128 b. Chelčického „Síť víry“. 15. 225
Strana 226
129 a. Ale i v tom jest škoda mnohá, rozmnoženie hřiechuo a zahynutie lidu, když se jest tak mnoho pánuov na- dělalo pod jednú věrú, majíce všickni jednoho pána a otce v nebi, a oni jako jedna čeled měla by býti. Tu jsú mnozie páni duchovní i světští a všickni sobě oso- bují meč k službě božie a chtie jej všickni včísti v zá- hubí16) cierkve svaté, jako by každý chtěl opravovati podolky cierkve svaté svým mečem; i činí se každý práv17) s svým mečem na tu při, že příleží18) ten meč vlastně cierkvi svaté. Ale ta lež vždy v té sukni chodí, aby každý, úfaje v svuoj meč, i19) nadul se pýchú a byl hotov k sváróm a k bojóm proti jiným o všeliké bezpráví, aby nižádný s druhým rovně20) nenaložil, než s velikými sváry, s povyky, s nesnadnými rokováními, s svádami. Protož tiem činem21) přílišné rozmnoženie sváruov, hřiechuo narodí ten meč mnohotvárných a pyšných pánuov, pod jednú věrú stojíce. A muožť po- hany v zlosti převýšiti, nebo oni skrovnějie tím mečem miesto zaměstknávají22), nemajíce tolik pánuov těch zbytečných duchovních: křižovníkuov, opatuo, bisku- puo, papežuo, ješto držie panstvie veliká a vedú války s mečem jako i jiní páni světští a všickni chtí po meči slúhy božie býti; kde kto kterú jeskyni zběhovú23) vo- sadí zloději, násilé, lúpeže, mordéřstvie jednajíce, a vždy slúha božie jest a meče darmo nenosí. A ovšem pravé24) jest, že jeho darmo nenosí, ale ke všelikému bezpráví, k násilí, k lúpežóm a k potlačení chudiny ro- botné. A s tiem ti páni! mnozie roztrhali sú lid a roz- lítili jeden proti druhému a každý svuoj lid žene stá- dem v boj proti jinému. Protož skrze ty mnohé pány již všechen lid sedlský v mordéřstvie uveden jest, chodě v zástupiech s brannú rukú, připravě se s střelbami i s jinú braní šibalsky, jako k boji připravený. A skrze 226
129 a. Ale i v tom jest škoda mnohá, rozmnoženie hřiechuo a zahynutie lidu, když se jest tak mnoho pánuov na- dělalo pod jednú věrú, majíce všickni jednoho pána a otce v nebi, a oni jako jedna čeled měla by býti. Tu jsú mnozie páni duchovní i světští a všickni sobě oso- bují meč k službě božie a chtie jej všickni včísti v zá- hubí16) cierkve svaté, jako by každý chtěl opravovati podolky cierkve svaté svým mečem; i činí se každý práv17) s svým mečem na tu při, že příleží18) ten meč vlastně cierkvi svaté. Ale ta lež vždy v té sukni chodí, aby každý, úfaje v svuoj meč, i19) nadul se pýchú a byl hotov k sváróm a k bojóm proti jiným o všeliké bezpráví, aby nižádný s druhým rovně20) nenaložil, než s velikými sváry, s povyky, s nesnadnými rokováními, s svádami. Protož tiem činem21) přílišné rozmnoženie sváruov, hřiechuo narodí ten meč mnohotvárných a pyšných pánuov, pod jednú věrú stojíce. A muožť po- hany v zlosti převýšiti, nebo oni skrovnějie tím mečem miesto zaměstknávají22), nemajíce tolik pánuov těch zbytečných duchovních: křižovníkuov, opatuo, bisku- puo, papežuo, ješto držie panstvie veliká a vedú války s mečem jako i jiní páni světští a všickni chtí po meči slúhy božie býti; kde kto kterú jeskyni zběhovú23) vo- sadí zloději, násilé, lúpeže, mordéřstvie jednajíce, a vždy slúha božie jest a meče darmo nenosí. A ovšem pravé24) jest, že jeho darmo nenosí, ale ke všelikému bezpráví, k násilí, k lúpežóm a k potlačení chudiny ro- botné. A s tiem ti páni! mnozie roztrhali sú lid a roz- lítili jeden proti druhému a každý svuoj lid žene stá- dem v boj proti jinému. Protož skrze ty mnohé pány již všechen lid sedlský v mordéřstvie uveden jest, chodě v zástupiech s brannú rukú, připravě se s střelbami i s jinú braní šibalsky, jako k boji připravený. A skrze 226
Strana 227
takové běhy25) všecka láska bratrská vražedlnú krva- vostí jest prolita, aby z takých namieřenie snadně bo- jové povstávali a jiní mordové aby všudy husti byli; nebo na to jest připraven ten lid, poněvadž s pány musí hotov býti na vojnu a na to sobě braň kupovati, aby pak vždy tak chodil jako rytieřský lid šibalský v zástupiech a v rotách, zpuosobený26) k mordéřství, a po posvíceních, po jarmarcích, po svadbách hotový sa krev prolévati. Protož tím všiem viera náše poní- žena jest a ohyžděna i před Židy. A v sobě jest lid tak porušen a obtiežen hřiechy těžkými a slepotú a zápletky osídl těžkých, že viera již v něm nemuož nižádného diclu mieti; aniž jest podobné u lidí, by27) ten lid kterak věrú mohl opraven býti, mnohonásobkrát zkažen sa skrze Boha i skrze svět. Protož v tom jiného viděti nemuožem, jediné jed rozlitý v cierkvi boží skrze papeže a ciesaře, aby z nich narostlo sluh božích na meči ustavených, aby tak dlúho a široce rostli, až by se všecko v meč obrátilo a oteklo ranú zpuchlú a zsinalú, až by ohyzdno bylo pohanóm pohleděti na to, aby jediné samo jméno prázdné bez pravdy nazváno bylo křesťan malovaný na stěně, i28) ustaveni súce na tom jedu trá/veném29). Protož jinéhoť nevidím v těch ve všech věcech podlé duovoduov doktoruov, v prvních30) i v nynějších, jediné zjevné odstúpenie od viery. Nebo podlé jich smysla31) nijakž viera Kristova nemuož státi, poněvadž on přišel pro hřiešné na svět jako pravý lékař pro nemocné, aby je k pokání navedl svú dobrotivostí. A to jest v skutku ukázal, jeda a pije s nimi; a rep- tavým zákoníkóm odpoviedaje za ně, i32) die, že nenie potřebie zdravým lékaře, ale nemocným, „nepřišel sem pro spravedlivé, ale pro hřiešné, volati je ku pokání“. A ty, kteréž zákon starý kázal mrtviti pro přestúpení, 129 b. (Luk. V, 31-32.) 227
takové běhy25) všecka láska bratrská vražedlnú krva- vostí jest prolita, aby z takých namieřenie snadně bo- jové povstávali a jiní mordové aby všudy husti byli; nebo na to jest připraven ten lid, poněvadž s pány musí hotov býti na vojnu a na to sobě braň kupovati, aby pak vždy tak chodil jako rytieřský lid šibalský v zástupiech a v rotách, zpuosobený26) k mordéřství, a po posvíceních, po jarmarcích, po svadbách hotový sa krev prolévati. Protož tím všiem viera náše poní- žena jest a ohyžděna i před Židy. A v sobě jest lid tak porušen a obtiežen hřiechy těžkými a slepotú a zápletky osídl těžkých, že viera již v něm nemuož nižádného diclu mieti; aniž jest podobné u lidí, by27) ten lid kterak věrú mohl opraven býti, mnohonásobkrát zkažen sa skrze Boha i skrze svět. Protož v tom jiného viděti nemuožem, jediné jed rozlitý v cierkvi boží skrze papeže a ciesaře, aby z nich narostlo sluh božích na meči ustavených, aby tak dlúho a široce rostli, až by se všecko v meč obrátilo a oteklo ranú zpuchlú a zsinalú, až by ohyzdno bylo pohanóm pohleděti na to, aby jediné samo jméno prázdné bez pravdy nazváno bylo křesťan malovaný na stěně, i28) ustaveni súce na tom jedu trá/veném29). Protož jinéhoť nevidím v těch ve všech věcech podlé duovoduov doktoruov, v prvních30) i v nynějších, jediné zjevné odstúpenie od viery. Nebo podlé jich smysla31) nijakž viera Kristova nemuož státi, poněvadž on přišel pro hřiešné na svět jako pravý lékař pro nemocné, aby je k pokání navedl svú dobrotivostí. A to jest v skutku ukázal, jeda a pije s nimi; a rep- tavým zákoníkóm odpoviedaje za ně, i32) die, že nenie potřebie zdravým lékaře, ale nemocným, „nepřišel sem pro spravedlivé, ale pro hřiešné, volati je ku pokání“. A ty, kteréž zákon starý kázal mrtviti pro přestúpení, 129 b. (Luk. V, 31-32.) 227
Strana 228
[Jan. VIII, 10, 11.] 130 a. ty vysvobodil z ruky slédníkuov33) duchovních řka: Kto z vás bez hřiechu jest, ten vrz na ni kamenem. I nenie nalezen nižádný, kdo by to odsúzení naplnil; všickni zlosynové, vinnější súce, utekli sú pryč hanbú, a on sám ostal s vinnú ženú. I vece jie Ježíš: Ženo, kde sú ti, jenž na tě žalovali? Nižádný tebe neodsúdil? Kterážto vece: Pane, nižádný. I řekl jest jie Ježíš: Aniž já tebe odsúdím; jdi a již viece nerod hřešiti34) Toť jest zákon Ježíšuov, kterýž sám nad hřiešnými plnil jest skutkem a tak činiti přikázal a vieru na tom postavil všem, ktož jemu slúžiti chtí. A ktož z té viery nejsú, hřiech nevěry na nich zuostává a v pohanství uběhli sú35), následujíce doktoruov v jich učení. Nebo oni, moc ciesařskú s mečem sobě osobivše, služebnost bozskú položili sú jemu v zabití takových, kteréž Pán Ježíš na milost přijímal, a že, takové zmorduje ciesař aneb rytieř, poslúží Bohu v tom a že potom neo/stává36) vražedníkem ani prolevatelem krve, ale služebník záko- nuo sobě daných od Boha, jsa slúha božie, mstitel hně- vu božího, a že nemá býti pro to zabití zlých súzen jako cizie aneb zavržený od vlasti nebeské, ale jako vlastnie měštěnín svatých. Protož jeho služebnost Bohu v zabití zlých tak poctivá ujištěna blahoslavenstvím věčným jako služba kněze u oltáře, ač pak vždy na šlépěji pohanuo stojí s tú služebností. Protož toť sta37) dvě cestě velmi dalecie38) od sebe a ovšem39) odporné sobě: jedna Ježíšova a druhá doktorská. Protož kto nynie jest v pochybě a nevie, komu jest uvěřil, Ježíšovi-li čili doktoróm, v zámutku ostane. (Jan. VIII, 7.] Kapitola osmdesátá. Ale že1) Ježíš nynie velmi jest chud, nemá zástupuov valných, ješto by po něm2) chodili, jediné jest-li kto 228
[Jan. VIII, 10, 11.] 130 a. ty vysvobodil z ruky slédníkuov33) duchovních řka: Kto z vás bez hřiechu jest, ten vrz na ni kamenem. I nenie nalezen nižádný, kdo by to odsúzení naplnil; všickni zlosynové, vinnější súce, utekli sú pryč hanbú, a on sám ostal s vinnú ženú. I vece jie Ježíš: Ženo, kde sú ti, jenž na tě žalovali? Nižádný tebe neodsúdil? Kterážto vece: Pane, nižádný. I řekl jest jie Ježíš: Aniž já tebe odsúdím; jdi a již viece nerod hřešiti34) Toť jest zákon Ježíšuov, kterýž sám nad hřiešnými plnil jest skutkem a tak činiti přikázal a vieru na tom postavil všem, ktož jemu slúžiti chtí. A ktož z té viery nejsú, hřiech nevěry na nich zuostává a v pohanství uběhli sú35), následujíce doktoruov v jich učení. Nebo oni, moc ciesařskú s mečem sobě osobivše, služebnost bozskú položili sú jemu v zabití takových, kteréž Pán Ježíš na milost přijímal, a že, takové zmorduje ciesař aneb rytieř, poslúží Bohu v tom a že potom neo/stává36) vražedníkem ani prolevatelem krve, ale služebník záko- nuo sobě daných od Boha, jsa slúha božie, mstitel hně- vu božího, a že nemá býti pro to zabití zlých súzen jako cizie aneb zavržený od vlasti nebeské, ale jako vlastnie měštěnín svatých. Protož jeho služebnost Bohu v zabití zlých tak poctivá ujištěna blahoslavenstvím věčným jako služba kněze u oltáře, ač pak vždy na šlépěji pohanuo stojí s tú služebností. Protož toť sta37) dvě cestě velmi dalecie38) od sebe a ovšem39) odporné sobě: jedna Ježíšova a druhá doktorská. Protož kto nynie jest v pochybě a nevie, komu jest uvěřil, Ježíšovi-li čili doktoróm, v zámutku ostane. (Jan. VIII, 7.] Kapitola osmdesátá. Ale že1) Ježíš nynie velmi jest chud, nemá zástupuov valných, ješto by po něm2) chodili, jediné jest-li kto 228
Strana 229
zavržený a nemúdrý, ješto se po něm vleče jako múcha z pomyjí hubeně přieliš3). Ale doktorové sú přieliš bo- hatí a slavní na světě, mnoho jsú porodili sluh božích s mečem, protož k nim všechen svět hledí. A protož, pohledě múdrý světa na Ježíše, an všechen opuštěný život má, všechen hubenstvím4) oděný a nebezpečen- stvie naplněný, nechá jeho a puojde k doktoróm, ješto podlé učenie valně Bohu slúží v kosteléch, na vojnách, u biřice, na škřipciech, na rathúziech, pod pranéři i na šibeniciech. Takové služby boží široké chytíť se vše- liký múdrý světa, ale za Ježíšem leč blázen púhý obrátí se na pohvízdanie5) všemu světu. Kapitola osmdesátá prvnie./ 130 b. A žel) ještě v tomto viece ukáže se odpornost Ježí- šovi2), založíce3) služebnost mečovú. Ta najvíce na to zří sobě protivné věci zahnati od sebe skrze boj nebo skrze jiné pomsty a odbití. Protož mocí postaviti se proti nepřátelóm a bojovati proti nim a činiti jim zlé za zlé a zmordovati je pro své bezpráví a pro pokoj, aby jej sobě učinili před nimi, to jest úsilé služby mečové. Ačkoli tento nálepec4) napřed vždy běží „ne pro svú při, ale pro boží“. Ten nálepec Buoh zná a lidé také, že, bylo-li by pro při božie tak skrze moc Bohu slúžiti, jisté by bylo, kdyby pro svú při trpěli bezpráví a pro boží při bili; tak by lidé srozuměli, že ti lidé na Boha laskavi sú, mnoho jich ztepúce pro- jméno jeho; ale, že doma slova lehkého5) bez pomsty minúti nemohú a proti Bohu rúhanie i mnohého potu- pení zanedbají, v tom ukazují, že lží a zmeškaně6) skrze meč Bohu slúžie. Ale jakož sem řekl, že7) Pán Ježíš této cestě upřímo8) odporen jest na své čeledi a onu 229
zavržený a nemúdrý, ješto se po něm vleče jako múcha z pomyjí hubeně přieliš3). Ale doktorové sú přieliš bo- hatí a slavní na světě, mnoho jsú porodili sluh božích s mečem, protož k nim všechen svět hledí. A protož, pohledě múdrý světa na Ježíše, an všechen opuštěný život má, všechen hubenstvím4) oděný a nebezpečen- stvie naplněný, nechá jeho a puojde k doktoróm, ješto podlé učenie valně Bohu slúží v kosteléch, na vojnách, u biřice, na škřipciech, na rathúziech, pod pranéři i na šibeniciech. Takové služby boží široké chytíť se vše- liký múdrý světa, ale za Ježíšem leč blázen púhý obrátí se na pohvízdanie5) všemu světu. Kapitola osmdesátá prvnie./ 130 b. A žel) ještě v tomto viece ukáže se odpornost Ježí- šovi2), založíce3) služebnost mečovú. Ta najvíce na to zří sobě protivné věci zahnati od sebe skrze boj nebo skrze jiné pomsty a odbití. Protož mocí postaviti se proti nepřátelóm a bojovati proti nim a činiti jim zlé za zlé a zmordovati je pro své bezpráví a pro pokoj, aby jej sobě učinili před nimi, to jest úsilé služby mečové. Ačkoli tento nálepec4) napřed vždy běží „ne pro svú při, ale pro boží“. Ten nálepec Buoh zná a lidé také, že, bylo-li by pro při božie tak skrze moc Bohu slúžiti, jisté by bylo, kdyby pro svú při trpěli bezpráví a pro boží při bili; tak by lidé srozuměli, že ti lidé na Boha laskavi sú, mnoho jich ztepúce pro- jméno jeho; ale, že doma slova lehkého5) bez pomsty minúti nemohú a proti Bohu rúhanie i mnohého potu- pení zanedbají, v tom ukazují, že lží a zmeškaně6) skrze meč Bohu slúžie. Ale jakož sem řekl, že7) Pán Ježíš této cestě upřímo8) odporen jest na své čeledi a onu 229
Strana 230
131 a. Luk. IX, 154—561. II. Král. I. druhú pohanóm ostavil jest a pokrytcóm zmalovaným věrú lstívě. Protož přikazuje svým sluhám, aby nepřá- tely své milovali a dobře jim činili za jich zlé činy; když by lační a žiezniví byli, aby je krmili, napájeli a za ně se Bohu modlili řkúce: Pane Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činie. Protož tať pře nepopúzie k boji nepřátely, ale krotí v nich hněv i boj. A protož tu jest člověku pomysliti, s Ježíšem-li má ostati v ta- kové při čili s doktory a s tiemto světem. Podlé těchto řečí s Ježíšem jiného nenalezneš, jediné/ pohlavek aneb kyjovú ránu, ale, drže s doktory, natepa se jiných ještě s tiem slavně Bohu poslúžíš. Ale těch věcí všech, kteréž se praví o při Ježíšově, ktož se chtie ujistiti pravdú toho, najpilnějí mají zříti na jeho přieklad, kterú cestu držal jest v času bez- práví svých: a9) že jest on počal činiti a potom učiti; protož prvé sám bezpráví trpěl a potom nám přikázal. A když sú jeho nepřijali Samaritánové, Jan a Jakub řekli sú: Pane, chceš-li, ať dieme, ať by oheň sstúpil a spálil je, jakož jest Eliáš učinil? A obrátiv se řekl jima: Nevíte, čieho jste duchu. Nebo Syn člověka ne- přišel jest duší lidských zatratiti, ale spasiti. Tuť jest zjevno, co by v té boží při jistého bylo zachovati: že když jemu samému bezpráví se dálo nebo nemilosrden- stvie od nemúdrých, na to podali sú jemu učedlníci Eliáše, že on na zlé uprosil oheň s nebe a spálil jest jich po dvakrát sto; ale Pán Ježíš proto vzlál těm učedl- níkóm řka: Nevíte, čieho ste duchu; zdali vy mniete, že bych přišel na svět lidi páliti? nepřišel sem duší lidských zatratiti, ale spasiti. Těm, ješto jemu zle uči- nili, hospody s cesty přišlému nedali sú, chce dobře učiniti, duše jich spasiti. Protož nechť přijde anjel s nebe a nalezne lepší cestu lidem k spasení, nežť jest 230
131 a. Luk. IX, 154—561. II. Král. I. druhú pohanóm ostavil jest a pokrytcóm zmalovaným věrú lstívě. Protož přikazuje svým sluhám, aby nepřá- tely své milovali a dobře jim činili za jich zlé činy; když by lační a žiezniví byli, aby je krmili, napájeli a za ně se Bohu modlili řkúce: Pane Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činie. Protož tať pře nepopúzie k boji nepřátely, ale krotí v nich hněv i boj. A protož tu jest člověku pomysliti, s Ježíšem-li má ostati v ta- kové při čili s doktory a s tiemto světem. Podlé těchto řečí s Ježíšem jiného nenalezneš, jediné/ pohlavek aneb kyjovú ránu, ale, drže s doktory, natepa se jiných ještě s tiem slavně Bohu poslúžíš. Ale těch věcí všech, kteréž se praví o při Ježíšově, ktož se chtie ujistiti pravdú toho, najpilnějí mají zříti na jeho přieklad, kterú cestu držal jest v času bez- práví svých: a9) že jest on počal činiti a potom učiti; protož prvé sám bezpráví trpěl a potom nám přikázal. A když sú jeho nepřijali Samaritánové, Jan a Jakub řekli sú: Pane, chceš-li, ať dieme, ať by oheň sstúpil a spálil je, jakož jest Eliáš učinil? A obrátiv se řekl jima: Nevíte, čieho jste duchu. Nebo Syn člověka ne- přišel jest duší lidských zatratiti, ale spasiti. Tuť jest zjevno, co by v té boží při jistého bylo zachovati: že když jemu samému bezpráví se dálo nebo nemilosrden- stvie od nemúdrých, na to podali sú jemu učedlníci Eliáše, že on na zlé uprosil oheň s nebe a spálil jest jich po dvakrát sto; ale Pán Ježíš proto vzlál těm učedl- níkóm řka: Nevíte, čieho ste duchu; zdali vy mniete, že bych přišel na svět lidi páliti? nepřišel sem duší lidských zatratiti, ale spasiti. Těm, ješto jemu zle uči- nili, hospody s cesty přišlému nedali sú, chce dobře učiniti, duše jich spasiti. Protož nechť přijde anjel s nebe a nalezne lepší cestu lidem k spasení, nežť jest 230
Strana 231
Syn boží nalezl! A ktož pak nenie anjel s nebe, ale člověk vyrostlý z ciesaře, neuměje Krista, ale ciesaře, protož vracuje ciesaři, což jest od ciesaře vzal; vzav od něho panstvie světské, i vracuje jemu za dieku10) meč jeho, služ/bu boží utvrzuje k obraně panstvie jeho a k obraně života toho, kto jemu tak pěkně líčí meč k službě Bohu skrze písma mnohá a skrze opatrnú umělost smysluov mnohých. Protož takovému, jenž jest štiepen skrze ciesaře, ačť slove plný Ducha sva- tého a sstaralého smyslali), méně má věřeno býti než anjelu s nebe; neboť muož pochybiti, zaplet se v svět a daleko se pustiv od sprostnosti Kristovy, opravujel2) cesty ciesařovy s mečem jeho a šlápěje bosie Jezu- kristovy nohú zasýpaje, aby jich nižádný nemohl opat- řiti, ano již Duch svatý na tom zasutí sedí, ostřiehaje toho, aby nižádný mimo Ducha svatého neptal se na šlépěje Ježíšovy, jako Lában nemohl se uptati na své bohy, ano Ráchel na nich seděla. Protož ont cesta jest; a kto ji zakrývá svatostí svú a Duchem svatým zape- četěnú, ten křivdu činí těm lidem, kteříž žádají cestú jíti, protože jim ji zastínil aneb zatměl Duch svatý13) v člověku nazvaným14) „svatý, Ducha svatého plný“ Ale poněvadž Pán Ježíš má nám cesta ostatil5) vizme tuto, kterak na přieklad nám požievá zřiezenie milosti16) sám proti sobě, když se jemu bezpráví při- hodilo od nemúdrých lidí. Opustiv své bezpráví, obrátil milování k vinným, viece váže duše těch sobě vin- ných17) než své bezpráví, a tak viece drahú věc pře- výšil milostí nad méně18) drahú věc. A žel9) duše Sa- maritánuov, kteříž sú jím pohrzeli a hospody jemu ne- dali, drazšie sú byly aneb větčie vážnosti nežli to bez- práví tělesné kratičkého času, kteréž jemu/ učinili. Protož, minuv svú při velikú, kročil k jich dušem, viece 131 b. I. Mojž. XXXI, [34]. 132 a. 231
Syn boží nalezl! A ktož pak nenie anjel s nebe, ale člověk vyrostlý z ciesaře, neuměje Krista, ale ciesaře, protož vracuje ciesaři, což jest od ciesaře vzal; vzav od něho panstvie světské, i vracuje jemu za dieku10) meč jeho, služ/bu boží utvrzuje k obraně panstvie jeho a k obraně života toho, kto jemu tak pěkně líčí meč k službě Bohu skrze písma mnohá a skrze opatrnú umělost smysluov mnohých. Protož takovému, jenž jest štiepen skrze ciesaře, ačť slove plný Ducha sva- tého a sstaralého smyslali), méně má věřeno býti než anjelu s nebe; neboť muož pochybiti, zaplet se v svět a daleko se pustiv od sprostnosti Kristovy, opravujel2) cesty ciesařovy s mečem jeho a šlápěje bosie Jezu- kristovy nohú zasýpaje, aby jich nižádný nemohl opat- řiti, ano již Duch svatý na tom zasutí sedí, ostřiehaje toho, aby nižádný mimo Ducha svatého neptal se na šlépěje Ježíšovy, jako Lában nemohl se uptati na své bohy, ano Ráchel na nich seděla. Protož ont cesta jest; a kto ji zakrývá svatostí svú a Duchem svatým zape- četěnú, ten křivdu činí těm lidem, kteříž žádají cestú jíti, protože jim ji zastínil aneb zatměl Duch svatý13) v člověku nazvaným14) „svatý, Ducha svatého plný“ Ale poněvadž Pán Ježíš má nám cesta ostatil5) vizme tuto, kterak na přieklad nám požievá zřiezenie milosti16) sám proti sobě, když se jemu bezpráví při- hodilo od nemúdrých lidí. Opustiv své bezpráví, obrátil milování k vinným, viece váže duše těch sobě vin- ných17) než své bezpráví, a tak viece drahú věc pře- výšil milostí nad méně18) drahú věc. A žel9) duše Sa- maritánuov, kteříž sú jím pohrzeli a hospody jemu ne- dali, drazšie sú byly aneb větčie vážnosti nežli to bez- práví tělesné kratičkého času, kteréž jemu/ učinili. Protož, minuv svú při velikú, kročil k jich dušem, viece 131 b. I. Mojž. XXXI, [34]. 132 a. 231
Strana 232
132 b. Jan 1, [10]. váže prospěch jich duší než svú velikost, i chce jich duše spasiti k své nelibosti20), chce zlým a nevděčným dobře učiniti, chce se dobrým za zlé odpláceti. A to slove zřiezená milost přichýliti se prvé k té věci, kteráž větčie drahoty a vážnosti jest, a tu minúti, kteráž méně vážna jest. Protož chot die: Zřiedil jest ve mně lásku. I jest tuto smysl: následujíce Spasitele, jest pominúti škody tělesné a bezpráví, která se přiházejí, a milovati nepřátely a dobře jim činiti za jich zlé, viece jich škody na duši želejíce než své na těle. A na tomtoť všecka pře meče stojie a odpornost všeho křesťanstva svede- ného a od Krista dávno poběhlého, ješto nechce ni- žádného bezpráví bez pomsty pominúti a Krista Je- žíše v pokoře a v trpělivosti následovai. A žel9) pro jiné pro nic o meč se nesvářie a duovoduov mnohých z písem a z doktoruov k vyvedení2) meče pro jiné nehromaždí a moci nepovyšujie, než tak, že sú již Krista zavrhše22) i s jeho přikázaním, v pohanství chtie státi, jakož sú dávno obvykli. Protož tutoť všecka těžkost křesťanuov poběhlých stojí, jiežto se dělé od Krista, to přikázaní milovánie nepřátel. Nebo kdyby věřili tomu přikázaní a dali jemu miesto mezi sebú, ihned sám od sebe vypadl by jim meč z rukú a tak by všickni svárové, bojové přestali mezi nimi, nižádný by na druhého s bitiem meče nesahal, ale s milosti by dobře činil za zlé, a pakli by kto křivdu učinil komu, trpěl by bezprávie nete/pa mečem a viece23) želeje jeho škody duchovnie než své tělesné. Protož ihned by mír a pokoj byl o to bezpráví. Ale svět ne- poznal ani přijal Spasitele, aniž také těch jeho při- kázaní převýšených přijme. Vždyť4) v krvavostech meče stane25). Nebo meč vždy stíhá přestúpenie a opuštěnie toho přikázanie jako chvoštiště26); což uro- 232
132 b. Jan 1, [10]. váže prospěch jich duší než svú velikost, i chce jich duše spasiti k své nelibosti20), chce zlým a nevděčným dobře učiniti, chce se dobrým za zlé odpláceti. A to slove zřiezená milost přichýliti se prvé k té věci, kteráž větčie drahoty a vážnosti jest, a tu minúti, kteráž méně vážna jest. Protož chot die: Zřiedil jest ve mně lásku. I jest tuto smysl: následujíce Spasitele, jest pominúti škody tělesné a bezpráví, která se přiházejí, a milovati nepřátely a dobře jim činiti za jich zlé, viece jich škody na duši želejíce než své na těle. A na tomtoť všecka pře meče stojie a odpornost všeho křesťanstva svede- ného a od Krista dávno poběhlého, ješto nechce ni- žádného bezpráví bez pomsty pominúti a Krista Je- žíše v pokoře a v trpělivosti následovai. A žel9) pro jiné pro nic o meč se nesvářie a duovoduov mnohých z písem a z doktoruov k vyvedení2) meče pro jiné nehromaždí a moci nepovyšujie, než tak, že sú již Krista zavrhše22) i s jeho přikázaním, v pohanství chtie státi, jakož sú dávno obvykli. Protož tutoť všecka těžkost křesťanuov poběhlých stojí, jiežto se dělé od Krista, to přikázaní milovánie nepřátel. Nebo kdyby věřili tomu přikázaní a dali jemu miesto mezi sebú, ihned sám od sebe vypadl by jim meč z rukú a tak by všickni svárové, bojové přestali mezi nimi, nižádný by na druhého s bitiem meče nesahal, ale s milosti by dobře činil za zlé, a pakli by kto křivdu učinil komu, trpěl by bezprávie nete/pa mečem a viece23) želeje jeho škody duchovnie než své tělesné. Protož ihned by mír a pokoj byl o to bezpráví. Ale svět ne- poznal ani přijal Spasitele, aniž také těch jeho při- kázaní převýšených přijme. Vždyť4) v krvavostech meče stane25). Nebo meč vždy stíhá přestúpenie a opuštěnie toho přikázanie jako chvoštiště26); což uro- 232
Strana 233
dilo opuštění a přestúpení toho přikázanie, toť vše meč smete; což sváruov a jiných zlostí narodilo opu- štění toho přikázanie, to meč musí rovnati. A některé hrdla zbavie v bojích nebo jinde. Protož bojové a jiní mordové a nezřiezené sahánie jedněch na druhé a všeliké činěnie zlého za zlé jinde se nepočíná, jediné z nemilování nepřátel a z netrpenie bezpráví. A to jde z nezřiezeného milování samého sebe a z nezřie- zeného přichýlenie k časným věcem. Toť všecky ne- snáze27) uvodie na svět proto, že nevěří Synu božímu a jeho přikázanie nechtie držeti. I musí ihned na tom miestě zlé a hořké držeti; nebo když pohynú pravé věci, tehdy ihned musí na tom miestě zlé vzruosti a meč je ihned stíhá, hladě28) z světa. Protož křesťané slepí a odlúčení od pravdy Ježíšovy, jenž svět jsú, již jediné ta diela mezi nimi stojie29): přestúpenie a stí- hanie meče mstivého neb jiné rány od Boha k tres- tánie jich přestúpenie. Kapitola osmdesátá druhá. Než pak odporně tomu hlediecel) k zřiezenie, kteréž z viery Kristovy příleží k2) pravým křesťanóm podlé povolání a dobroty, kteráž na ně slušie: vzdalu jeť se3) meč od nich s svými diely, jakožto4) s boji a s jinými krvavostmi odpornými jich povolání. Nebo čím sú vyzšie podlé dobroty bozských věcí, tiem majie vzdále- nější býti od věcí odporných té dobrotě. A že5) se činie vlastní jedni druhým skrze vieru, v túž rovnost dob- roty bozské spolu vchodíce, jakožto vyznávaní, kteréž spolu řkúce praví: Věřím v Boha otce všemohúcího, stvořitele nebe i země, i v Jezukrista, syna jeho jediného, pána našeho etc6). Tiem se spolu sčítají7) v jednom vě- 133 a. 233
dilo opuštění a přestúpení toho přikázanie, toť vše meč smete; což sváruov a jiných zlostí narodilo opu- štění toho přikázanie, to meč musí rovnati. A některé hrdla zbavie v bojích nebo jinde. Protož bojové a jiní mordové a nezřiezené sahánie jedněch na druhé a všeliké činěnie zlého za zlé jinde se nepočíná, jediné z nemilování nepřátel a z netrpenie bezpráví. A to jde z nezřiezeného milování samého sebe a z nezřie- zeného přichýlenie k časným věcem. Toť všecky ne- snáze27) uvodie na svět proto, že nevěří Synu božímu a jeho přikázanie nechtie držeti. I musí ihned na tom miestě zlé a hořké držeti; nebo když pohynú pravé věci, tehdy ihned musí na tom miestě zlé vzruosti a meč je ihned stíhá, hladě28) z světa. Protož křesťané slepí a odlúčení od pravdy Ježíšovy, jenž svět jsú, již jediné ta diela mezi nimi stojie29): přestúpenie a stí- hanie meče mstivého neb jiné rány od Boha k tres- tánie jich přestúpenie. Kapitola osmdesátá druhá. Než pak odporně tomu hlediecel) k zřiezenie, kteréž z viery Kristovy příleží k2) pravým křesťanóm podlé povolání a dobroty, kteráž na ně slušie: vzdalu jeť se3) meč od nich s svými diely, jakožto4) s boji a s jinými krvavostmi odpornými jich povolání. Nebo čím sú vyzšie podlé dobroty bozských věcí, tiem majie vzdále- nější býti od věcí odporných té dobrotě. A že5) se činie vlastní jedni druhým skrze vieru, v túž rovnost dob- roty bozské spolu vchodíce, jakožto vyznávaní, kteréž spolu řkúce praví: Věřím v Boha otce všemohúcího, stvořitele nebe i země, i v Jezukrista, syna jeho jediného, pána našeho etc6). Tiem se spolu sčítají7) v jednom vě- 133 a. 233
Strana 234
Mat. VI, [9, 12]. Luk. XI, [2, 4]. 133 b. řenie a jednoho všech spolu Pána Jezukrista vyznávají. Jeden spolu křest mají a jiné dobroty duchovní aneb dobré věci duchovnie. A spolu jedinú krví Kristovú vykúpeni a obmyti sú, spolu se modléce jeden za druhého řkúce: Otče náš, jenž si v nebesích, odpusť nám náše viny, jako i my odpúštíme svým vinníkóm. A tak spolu jednoho otce vyznávajíce řiekají: Odpust nám, jako i my odpúštíme. Protož jedno sú učiněni v Bohu a jsú sobě vlastní v jeho8) dobrotě a účastni dobroty jeho. Protož okročiece9) takovú účastnost bra- trskú svazkem milování a pokoje, kto jest takový ze všech mnichuo dávních, slovutných v svatosti, aby mohli z viery dovésti bojuov a morduo1o) mezi ta- kými křesťany, svazkem lásky spojenými? Pakli die kněz ciesařský „I nejsú tak všickni, ale sú odporní a neposlušní a jinak zlostníl1), ješto spolu zdvihajie války a zabíjejie se spolu“: tohoť puojčím12) zlostným, ješto sú od viery odstúpili, Boha neposlúchajíce v jeho při- kázaní. Tiť nemohú/ býti v pravdě křesťané než sa- mým jménem; tiť v poběhlosti lotrové následujíce po- hanuo, mohú to činiti, a následujíce bludu pohanuov mnohotvárných, sobě odporných, následují rot šibal- ských mnohých pod jednú věrú, jenž sú víru rozsápaly mezi sebú a ustavily sú lid proti lidu. Protož takoví, pustivše se ovšem13) od úmysluov viery Kristovy i od jeho zákona, obrátie se v běh lotrový, v boje, v mordy, v lúpeže, svadiece se o zbožie a o čest tohoto světa, i činie násilé jedni druhým a potlačují14), chtiece zbo- hatěti15) lúpežem, bratří svých16), i učinie násilé jedni druhým skrze najodpornější zlost17) a poběhlost své dobroty, kterúž sú z viery měli mieti spolu jako vlastní, jednú krví Kristovú kúpení. Protož jich bojové a lú- pežové nemohú takoví býti, jako jsú lúpežové a bo- 234
Mat. VI, [9, 12]. Luk. XI, [2, 4]. 133 b. řenie a jednoho všech spolu Pána Jezukrista vyznávají. Jeden spolu křest mají a jiné dobroty duchovní aneb dobré věci duchovnie. A spolu jedinú krví Kristovú vykúpeni a obmyti sú, spolu se modléce jeden za druhého řkúce: Otče náš, jenž si v nebesích, odpusť nám náše viny, jako i my odpúštíme svým vinníkóm. A tak spolu jednoho otce vyznávajíce řiekají: Odpust nám, jako i my odpúštíme. Protož jedno sú učiněni v Bohu a jsú sobě vlastní v jeho8) dobrotě a účastni dobroty jeho. Protož okročiece9) takovú účastnost bra- trskú svazkem milování a pokoje, kto jest takový ze všech mnichuo dávních, slovutných v svatosti, aby mohli z viery dovésti bojuov a morduo1o) mezi ta- kými křesťany, svazkem lásky spojenými? Pakli die kněz ciesařský „I nejsú tak všickni, ale sú odporní a neposlušní a jinak zlostníl1), ješto spolu zdvihajie války a zabíjejie se spolu“: tohoť puojčím12) zlostným, ješto sú od viery odstúpili, Boha neposlúchajíce v jeho při- kázaní. Tiť nemohú/ býti v pravdě křesťané než sa- mým jménem; tiť v poběhlosti lotrové následujíce po- hanuo, mohú to činiti, a následujíce bludu pohanuov mnohotvárných, sobě odporných, následují rot šibal- ských mnohých pod jednú věrú, jenž sú víru rozsápaly mezi sebú a ustavily sú lid proti lidu. Protož takoví, pustivše se ovšem13) od úmysluov viery Kristovy i od jeho zákona, obrátie se v běh lotrový, v boje, v mordy, v lúpeže, svadiece se o zbožie a o čest tohoto světa, i činie násilé jedni druhým a potlačují14), chtiece zbo- hatěti15) lúpežem, bratří svých16), i učinie násilé jedni druhým skrze najodpornější zlost17) a poběhlost své dobroty, kterúž sú z viery měli mieti spolu jako vlastní, jednú krví Kristovú kúpení. Protož jich bojové a lú- pežové nemohú takoví býti, jako jsú lúpežové a bo- 234
Strana 235
jové mezi pohany. Nebo pohané skrze takové povýšenie v bozských dobrotách nejsú sebe účastni, k nimž křesťané přiznávají se, aniž známosti boží v nich jest; protož to podlé slepoty z pýchy a z lakomství mohú se o zemské věci vaditi, spolu o ně bojovati, lúpiti jedni druhé a sahati mocí jedni druhým na zbožie. To vše v nich lehká věc jest proti křesťanóm, když by mohli požievati svého povolánie k vieře. Ale když sú za- vázáni u velikém svedení skrze cierkev, nemohú se pohnúti od šlápěje pohanuov. Aniž také ti bojové křesťanuov podobni sú bojóm židovským, neb jim jest bylo dopuštěno bojuov i zabitie u bojích skrze zákon, ale nám netoliko zabití zapovědieno jest skrze zákon, ale i hněv srdečný. 134 a. Kapitola osmdesátá třetie. Druhél) boj židovský tiem se dělí od bojuov po- běhlých křesťanuo, nebo2) oni toliko proti pohanóm měli sú bojovati, ale sami mezi sebú neměli sú bo- jovati z bozské zápovědi proti svým bratřím Židóm. Nebo když po Šalomúnovi deset pokolení odstúpilo od stolice Davidovy a krále Jeroboam ustavili sú nad sebú, chtěl jest Roboam, syn Šalomúnuov, bojovati s desíti pokoleními, a prorok boží, vyšed k nim, řekl jim: Nebudete bojovati proti bratřím vašim; vraťte se domuo. Protož bojové mezi křesťany, jenž by měli sobě vlastní býti skrze vieru v bozských věcech, vzdalují se3) netoliko od zákona Kristova dokonalého, ale i od židovského. Protož chybivši[!] se pravdy zá- kona nového i starého, i převyšují lotrovú4) poběh- lostí bojuov pohanských, hanějíce najpotupnějí tau po- běhlostí Jezukrista a své povolánie. Nebo kdyžto dva I. Král. XII. II. Paral. XI, [4]. 235
jové mezi pohany. Nebo pohané skrze takové povýšenie v bozských dobrotách nejsú sebe účastni, k nimž křesťané přiznávají se, aniž známosti boží v nich jest; protož to podlé slepoty z pýchy a z lakomství mohú se o zemské věci vaditi, spolu o ně bojovati, lúpiti jedni druhé a sahati mocí jedni druhým na zbožie. To vše v nich lehká věc jest proti křesťanóm, když by mohli požievati svého povolánie k vieře. Ale když sú za- vázáni u velikém svedení skrze cierkev, nemohú se pohnúti od šlápěje pohanuov. Aniž také ti bojové křesťanuov podobni sú bojóm židovským, neb jim jest bylo dopuštěno bojuov i zabitie u bojích skrze zákon, ale nám netoliko zabití zapovědieno jest skrze zákon, ale i hněv srdečný. 134 a. Kapitola osmdesátá třetie. Druhél) boj židovský tiem se dělí od bojuov po- běhlých křesťanuo, nebo2) oni toliko proti pohanóm měli sú bojovati, ale sami mezi sebú neměli sú bo- jovati z bozské zápovědi proti svým bratřím Židóm. Nebo když po Šalomúnovi deset pokolení odstúpilo od stolice Davidovy a krále Jeroboam ustavili sú nad sebú, chtěl jest Roboam, syn Šalomúnuov, bojovati s desíti pokoleními, a prorok boží, vyšed k nim, řekl jim: Nebudete bojovati proti bratřím vašim; vraťte se domuo. Protož bojové mezi křesťany, jenž by měli sobě vlastní býti skrze vieru v bozských věcech, vzdalují se3) netoliko od zákona Kristova dokonalého, ale i od židovského. Protož chybivši[!] se pravdy zá- kona nového i starého, i převyšují lotrovú4) poběh- lostí bojuov pohanských, hanějíce najpotupnějí tau po- běhlostí Jezukrista a své povolánie. Nebo kdyžto dva I. Král. XII. II. Paral. XI, [4]. 235
Strana 236
134 b. křesťany jednu vieru máta5) a jednú krví Kristovú vy- kúpeni jsta a tak spojena jstas) tu krví v svazek mi- losti, aby dlužen byl umříti jeden za druhého: protož, odstúpíce od té milosti bratrské a od účastnosti krve Kristovy, v niež jsta spolu osviecena a umyta, kteráž stojie na každém z nich, potom potupíce tu krev na sobě, pro malú věc tělesnú svadíce se, obrátíta se v běh lotrový i chceta spolu boj vésti, spolu se za- bíjeti. Což jsta měla velmi ctíti jeden na druhém jakož tu věc drahú, kteréž jim Kristus dobyl svú smrtí a položil to dobré na nich a tím jich po/výšil jest nade všecko stvořenie, to jsta měla ctíti jeden na druhém a pro nižádné věci zemské nesahati jeden na druhého mečem ani bojem, aby nezkazil jeden na druhém diela Kristova, poněvadž on každého z nich sobě jest kúpil a dielo bolestí svých na nich jest položil a jim to poručil, aby toho ostřiehali každý jakož na sobě, takéž na bratru. Protož nižádnú příčinú nemá diela Kristova kaziti jeden na druhém. V těch věcech dokonalých měla by státi viera a pravda Kristova mezi křesťany, kdyby nebyli svedeni od Antikrista a nezpili se z vína kurvy veliké. Ale nynie opivše se odstúpili sú od viery Kristovy a obrátili sú se v boje jedni proti druhým během lotrovým7), převyšujíce pohany blu- dem svým. Nebo čiem bližší účastností kto se při- pojí bozské dobrotě, tím viece tu dobrotu pohanie, čiem odpornějšie věci té dobrotě činie. A protož méně jsú zlí ti pohané, tak proti sobě boje vedú- ce, nebo sú nikdy nepoznali Boha, ani sú účastni milosti jeho. Protož mezi křesťany nic protivnějšího nenie smrti Kristově než to: zabiti bratra z hněvu a z nenávisti, za něhož jest Kristus umřel z veliké milosti. 236
134 b. křesťany jednu vieru máta5) a jednú krví Kristovú vy- kúpeni jsta a tak spojena jstas) tu krví v svazek mi- losti, aby dlužen byl umříti jeden za druhého: protož, odstúpíce od té milosti bratrské a od účastnosti krve Kristovy, v niež jsta spolu osviecena a umyta, kteráž stojie na každém z nich, potom potupíce tu krev na sobě, pro malú věc tělesnú svadíce se, obrátíta se v běh lotrový i chceta spolu boj vésti, spolu se za- bíjeti. Což jsta měla velmi ctíti jeden na druhém jakož tu věc drahú, kteréž jim Kristus dobyl svú smrtí a položil to dobré na nich a tím jich po/výšil jest nade všecko stvořenie, to jsta měla ctíti jeden na druhém a pro nižádné věci zemské nesahati jeden na druhého mečem ani bojem, aby nezkazil jeden na druhém diela Kristova, poněvadž on každého z nich sobě jest kúpil a dielo bolestí svých na nich jest položil a jim to poručil, aby toho ostřiehali každý jakož na sobě, takéž na bratru. Protož nižádnú příčinú nemá diela Kristova kaziti jeden na druhém. V těch věcech dokonalých měla by státi viera a pravda Kristova mezi křesťany, kdyby nebyli svedeni od Antikrista a nezpili se z vína kurvy veliké. Ale nynie opivše se odstúpili sú od viery Kristovy a obrátili sú se v boje jedni proti druhým během lotrovým7), převyšujíce pohany blu- dem svým. Nebo čiem bližší účastností kto se při- pojí bozské dobrotě, tím viece tu dobrotu pohanie, čiem odpornějšie věci té dobrotě činie. A protož méně jsú zlí ti pohané, tak proti sobě boje vedú- ce, nebo sú nikdy nepoznali Boha, ani sú účastni milosti jeho. Protož mezi křesťany nic protivnějšího nenie smrti Kristově než to: zabiti bratra z hněvu a z nenávisti, za něhož jest Kristus umřel z veliké milosti. 236
Strana 237
Kapitola osmdesátá čtvrtá. Ale k těmto věcem muož někto řieci: Všakl) ti křes- tané, ješto se v bojích tepú, nejsú účastni bozských věcí, ješto ani jich znají2) aniž mohú s těmi odpor- nými vražedlnostmi účastni býti bozských milostí. — Těch věcí já na ně podávám3), aby se sami k nim znali aneb se jich odsuzovali4). A řkú-li oni, že5) „my s těmi/ věcmi duchovními nemáme nic činiti ani6) těm účastnostem bozským muožem rozuměti; máme mnoho s světem činiti a během rytieřským sme se zaneprázd- nili, protož duchovním věcem nemuožem rozuměti ani se na ně mnoho ptáti“: k těm věcem krátká odpověd jest. Jest-li kto křesťanem a má účastnosti s hřiechy a jiné věci světské na péči maje, opúští Krista a pro ty věci nemuož rozuměti úžitkóm viery Kristovy, ani?) jich účastnosti má kdy hledati pro jiné pilnosti, tehda jest daremná viera jeho, darmo se křtí, darmo v očistec věří. Nebo, nebude-li účasten Krista skrze vieru a milost, aniž jeho z očistce vyprostí. A pakli se oni znají k té účastnosti bolestí Kristových a úžitek krve Kristovy táhnú na se, chtiece v tom dobrém diel mieti, což jest on věrným lidem dobyl svú prací a smrtí k jich spasení, tehda bez pochybení) padá na ně pomsta a prokletí větčie nežli na pohany, když tak vražedlnými hřiechy v bojích křižují v sobě Krista; a všecky milosti, kteréž by vzali, o nichž vyznávají neb praví, že je majie, ty pohrzením potu- pují. A protož s těmi potupnými hřiechy, leč zapří ovšem9) Jezukrista, aneb leč se k němu tak potup- ně přiměšují s takovými krvavostmi, jeho bolestem protivnými, vždylo) v něm naděje nemohú mieti budúcie. 135 a. 237
Kapitola osmdesátá čtvrtá. Ale k těmto věcem muož někto řieci: Všakl) ti křes- tané, ješto se v bojích tepú, nejsú účastni bozských věcí, ješto ani jich znají2) aniž mohú s těmi odpor- nými vražedlnostmi účastni býti bozských milostí. — Těch věcí já na ně podávám3), aby se sami k nim znali aneb se jich odsuzovali4). A řkú-li oni, že5) „my s těmi/ věcmi duchovními nemáme nic činiti ani6) těm účastnostem bozským muožem rozuměti; máme mnoho s světem činiti a během rytieřským sme se zaneprázd- nili, protož duchovním věcem nemuožem rozuměti ani se na ně mnoho ptáti“: k těm věcem krátká odpověd jest. Jest-li kto křesťanem a má účastnosti s hřiechy a jiné věci světské na péči maje, opúští Krista a pro ty věci nemuož rozuměti úžitkóm viery Kristovy, ani?) jich účastnosti má kdy hledati pro jiné pilnosti, tehda jest daremná viera jeho, darmo se křtí, darmo v očistec věří. Nebo, nebude-li účasten Krista skrze vieru a milost, aniž jeho z očistce vyprostí. A pakli se oni znají k té účastnosti bolestí Kristových a úžitek krve Kristovy táhnú na se, chtiece v tom dobrém diel mieti, což jest on věrným lidem dobyl svú prací a smrtí k jich spasení, tehda bez pochybení) padá na ně pomsta a prokletí větčie nežli na pohany, když tak vražedlnými hřiechy v bojích křižují v sobě Krista; a všecky milosti, kteréž by vzali, o nichž vyznávají neb praví, že je majie, ty pohrzením potu- pují. A protož s těmi potupnými hřiechy, leč zapří ovšem9) Jezukrista, aneb leč se k němu tak potup- ně přiměšují s takovými krvavostmi, jeho bolestem protivnými, vždylo) v něm naděje nemohú mieti budúcie. 135 a. 237
Strana 238
Kapitola osmdesátá pátá. Druhé1) řekl jsem, že ti bojové mezi křesťany o časné věci ani o jiné na Buoh zamyšlené2) pře nemohú státi mezi nimi podlé zřiezenie milosti, kterúž/ oni mají se spojiti v jednotě viery a pravdy Kristovy podlé na- učení a přiekladu jeho. Nebo v takových věcech těž- kých, jimiž pojednú3) mohú z viery vyvráceni býti křesťané, musí z potřeby4) řeči Kristovy sobě v tom (je) předložiti a přieklady jeho, aby po něm5) bezpečně mohli kročiti, uchylujíce se od nejistých a nebezpečných věcí. A že6) tato jedna řeč k zprávě potřebna jest všem, aby nižádnému ze všech lidí křivdy nižádné neučinil na těle i na duši, na statku, na cti ani na řeči, ani skutkem ani přiečinami7) škodě pomocnými, a tak by8) nežádal, nebral, násilím neodjal ani lstí koho zkla- mal tak mnoho, jakož by sám tiem ničímž nechtěl zkla- mán býti od jiných. Druhá řeč jest Kristova a jeho apoštoluov, škodu a bezpráví sobě učiněné aby strpěl nemstě se, ani zlého za zlé čině. A nemuož-li pokojně v rovnosti9) o škody naložitilo) a smířiti se s druhým, bezpráví odpúštěje jeden druhému, a ostává vždy od- porný nepřátelóm o kteréž koli věci, tu jest řeč Kri- stova: založícel1) nepřiezně bližního trpěti bezpráví a milovati nepřietele a dobře jemu činiti, majíce sli- tování nad ním, nebo u něho škoda duchovnie těžší ostává; protož viece milovati jeho duši než své tělo a jeho tělo viece než svuoj statek tělesný. A tiemť či- nem12) muož ukrocen býti nepřietel a polepšen. Ty věci z viery Kristovy sú k ukrocení všech sváruov i bo- juov mezi křesťany i mezi pohany o časné věci, o kteréž- koli bezpráví. A na to slibové božie sú; cožkoli strpí 136 a. škod na těle nebo na statku proſtivenstvie, za to jim 135 b. 238
Kapitola osmdesátá pátá. Druhé1) řekl jsem, že ti bojové mezi křesťany o časné věci ani o jiné na Buoh zamyšlené2) pře nemohú státi mezi nimi podlé zřiezenie milosti, kterúž/ oni mají se spojiti v jednotě viery a pravdy Kristovy podlé na- učení a přiekladu jeho. Nebo v takových věcech těž- kých, jimiž pojednú3) mohú z viery vyvráceni býti křesťané, musí z potřeby4) řeči Kristovy sobě v tom (je) předložiti a přieklady jeho, aby po něm5) bezpečně mohli kročiti, uchylujíce se od nejistých a nebezpečných věcí. A že6) tato jedna řeč k zprávě potřebna jest všem, aby nižádnému ze všech lidí křivdy nižádné neučinil na těle i na duši, na statku, na cti ani na řeči, ani skutkem ani přiečinami7) škodě pomocnými, a tak by8) nežádal, nebral, násilím neodjal ani lstí koho zkla- mal tak mnoho, jakož by sám tiem ničímž nechtěl zkla- mán býti od jiných. Druhá řeč jest Kristova a jeho apoštoluov, škodu a bezpráví sobě učiněné aby strpěl nemstě se, ani zlého za zlé čině. A nemuož-li pokojně v rovnosti9) o škody naložitilo) a smířiti se s druhým, bezpráví odpúštěje jeden druhému, a ostává vždy od- porný nepřátelóm o kteréž koli věci, tu jest řeč Kri- stova: založícel1) nepřiezně bližního trpěti bezpráví a milovati nepřietele a dobře jemu činiti, majíce sli- tování nad ním, nebo u něho škoda duchovnie těžší ostává; protož viece milovati jeho duši než své tělo a jeho tělo viece než svuoj statek tělesný. A tiemť či- nem12) muož ukrocen býti nepřietel a polepšen. Ty věci z viery Kristovy sú k ukrocení všech sváruov i bo- juov mezi křesťany i mezi pohany o časné věci, o kteréž- koli bezpráví. A na to slibové božie sú; cožkoli strpí 136 a. škod na těle nebo na statku proſtivenstvie, za to jim 135 b. 238
Strana 239
jest slíbeno královstvie nebeské. A protož těm křes- ťanóm, kteříž slibuov božích čekají za svá bezpráví, bylo by hanba bojovati aneb které sváry vésti o bez- práví těla aneb statku tělesného, poněvadž po ztracení těch věcí trpělivým slíbeno jest království nebeské; aniž jim tu ztracenie má počteno13) býti, v čemž jim jest rozmnoženie slávy připraveno. Neb ti křesťané, kteříž sú svět, a14) také slovú cierkev svatá; a poně- vadž ta cierkev svět jest, ten svět nepřijme těch věcí, nebo sú smrt tomu světu; protož svět v své nákvase bude kysati a z jedné mrzkosti v druhú bude pospie- chati, až i splyne jako voda v zatracenie. Protož tyto věci z viery Kristovy jsú povědieny, aby opatřil15), ktož muož, že bludové tohoto světa najsvrchovanější, kteříž se dějí v bojích a v jiných krvavostech, ustaveni sú službú boží a prospěchem cierkve svaté skrze staré16) a plné ducha něčieho. Kapitola osmdesátá šiestá. Potom dokonává řeč svatý Pavel a die: A protož z potřeby poddáni buďte netoliko pro hněv, ale i pro svědomie. Nebo proto i dani dáváte, nebť slúhy božie sú, z toho slúžíce. Protož dávajte všem dluhyl): komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest. Již2) z těchto slov svatého Pavla konečně3) mohú rozumní poznati, že tato zpráva, kterúžto činí svatý Pavel túto epištolú k zboru božiemu, kterýž jest v Římě byl sebrán ve jméno božie uprostřed pohanstva, že ta zprá/va ne- chýl'é se k4) kniežatóm domácím viery, jenž by s nimi z počtu věřících byli, ale že sú kromě viery, cizie byli. Protož takovú zprávu dává jim o nich, jakožto slušie 136 b. Řím. XIII, 15—71. 239
jest slíbeno královstvie nebeské. A protož těm křes- ťanóm, kteříž slibuov božích čekají za svá bezpráví, bylo by hanba bojovati aneb které sváry vésti o bez- práví těla aneb statku tělesného, poněvadž po ztracení těch věcí trpělivým slíbeno jest království nebeské; aniž jim tu ztracenie má počteno13) býti, v čemž jim jest rozmnoženie slávy připraveno. Neb ti křesťané, kteříž sú svět, a14) také slovú cierkev svatá; a poně- vadž ta cierkev svět jest, ten svět nepřijme těch věcí, nebo sú smrt tomu světu; protož svět v své nákvase bude kysati a z jedné mrzkosti v druhú bude pospie- chati, až i splyne jako voda v zatracenie. Protož tyto věci z viery Kristovy jsú povědieny, aby opatřil15), ktož muož, že bludové tohoto světa najsvrchovanější, kteříž se dějí v bojích a v jiných krvavostech, ustaveni sú službú boží a prospěchem cierkve svaté skrze staré16) a plné ducha něčieho. Kapitola osmdesátá šiestá. Potom dokonává řeč svatý Pavel a die: A protož z potřeby poddáni buďte netoliko pro hněv, ale i pro svědomie. Nebo proto i dani dáváte, nebť slúhy božie sú, z toho slúžíce. Protož dávajte všem dluhyl): komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest. Již2) z těchto slov svatého Pavla konečně3) mohú rozumní poznati, že tato zpráva, kterúžto činí svatý Pavel túto epištolú k zboru božiemu, kterýž jest v Římě byl sebrán ve jméno božie uprostřed pohanstva, že ta zprá/va ne- chýl'é se k4) kniežatóm domácím viery, jenž by s nimi z počtu věřících byli, ale že sú kromě viery, cizie byli. Protož takovú zprávu dává jim o nich, jakožto slušie 136 b. Řím. XIII, 15—71. 239
Strana 240
137 a. k5) ciziem a jakožto k těm, jenž sú povýšeni nad mnozstvím a jsú páni jich a6) vládnúce zemí a zpra- vujíce svět. Protož ti věřící, majíce svá bydla za7) nimi v jich panství — dědiny, domy a jiné úžitky tělesné — byli jsú dlužni k svým pánóm tělesným zachovati ty věci, kterým jest je učil tuto svatý Pavel, jakožto8) pod- dánie9) anebo poslušenstvie hodné10), kteréž na lidi povýšené sluší podlé vuole božie, dokudž a pokudž muož státi — ne viece než Boha, ale dotudi1) lidé mohú poslúchati podlé vuole božie — a tak dále, což sú dlužni byli, takovým dávati: dani, platy neb jiné služebnosti, mýta nebo cla; pak bázeň a poctivost12) aby k nim zachovali skrovnú, jakož na lidi povýšené slušie; ne tak se jich báti jako Boha, ani takové pocti- vosti k nim ukazovati jako k Bohu. A tiemto slovem je zavazuje, aby z potřeby poddáni byli netoliko pro hněv, ale i pro svědomie. Jednol3) die: pro hněv. Nebo, poněvadž páni sú, moci požievajíce nad poddanými, jestliže by poddaní kterúkoli přiečinú jim se zpíčilil4), nechtiece poddáni býti, ihned jich hněv na se uvedú s jich mocí, žeť právem panství svého sáhnú na ně jako na své s po- mstú meče svého, na hrdla anebo na statek, aneb u vě- zení dadí, a zvláště v té při, jelikož sú křesťané byli odděleni věrú zvláštní a obyčeji zvláštními od svých pánuov i od jich bohuov i od tovarystva jiných po- ha/nuov, svých súseduo. A pro takové oddělenie pro- tivné pohanóm spěšně by těch mocí popudili na se s hněvy nad jiné lidi, že by ti páni za to měli, že to šibalstvo křesťanské nechce nižádného za pána mieti na světě, chtí sami páni býti. A tak pro to samo zmor- dovali by je. Jakožto jest Pilát učinil oněm Židóm, ješto15) sú nižádného na světě za pána nechtěli mieti, 240
137 a. k5) ciziem a jakožto k těm, jenž sú povýšeni nad mnozstvím a jsú páni jich a6) vládnúce zemí a zpra- vujíce svět. Protož ti věřící, majíce svá bydla za7) nimi v jich panství — dědiny, domy a jiné úžitky tělesné — byli jsú dlužni k svým pánóm tělesným zachovati ty věci, kterým jest je učil tuto svatý Pavel, jakožto8) pod- dánie9) anebo poslušenstvie hodné10), kteréž na lidi povýšené sluší podlé vuole božie, dokudž a pokudž muož státi — ne viece než Boha, ale dotudi1) lidé mohú poslúchati podlé vuole božie — a tak dále, což sú dlužni byli, takovým dávati: dani, platy neb jiné služebnosti, mýta nebo cla; pak bázeň a poctivost12) aby k nim zachovali skrovnú, jakož na lidi povýšené slušie; ne tak se jich báti jako Boha, ani takové pocti- vosti k nim ukazovati jako k Bohu. A tiemto slovem je zavazuje, aby z potřeby poddáni byli netoliko pro hněv, ale i pro svědomie. Jednol3) die: pro hněv. Nebo, poněvadž páni sú, moci požievajíce nad poddanými, jestliže by poddaní kterúkoli přiečinú jim se zpíčilil4), nechtiece poddáni býti, ihned jich hněv na se uvedú s jich mocí, žeť právem panství svého sáhnú na ně jako na své s po- mstú meče svého, na hrdla anebo na statek, aneb u vě- zení dadí, a zvláště v té při, jelikož sú křesťané byli odděleni věrú zvláštní a obyčeji zvláštními od svých pánuov i od jich bohuov i od tovarystva jiných po- ha/nuov, svých súseduo. A pro takové oddělenie pro- tivné pohanóm spěšně by těch mocí popudili na se s hněvy nad jiné lidi, že by ti páni za to měli, že to šibalstvo křesťanské nechce nižádného za pána mieti na světě, chtí sami páni býti. A tak pro to samo zmor- dovali by je. Jakožto jest Pilát učinil oněm Židóm, ješto15) sú nižádného na světě za pána nechtěli mieti, 240
Strana 241
jediné samého Boha; ti odlúčivše se obětovali jsú oběti Bohu, a Pilát je zbil a smiesil krev jich s obětmi jich. Protož takové věci vystřiehá svatý Pavel lidi věrné, aby takým duomyslem16) nemúdrým nepopúzeli hněvu jich na se, ciesaře Nero pohana aneb jiných poha- nuov, ješto sú prolévali krev věrných křesťanuov. Druhé17) die: ale i pro svědomí aby pánóm těm pod- Řím. XIII, 15). dáni byli, tak že křesťan, opustě jich poslušenstvie, ne- tolik18) by jich hněv na se uvedl, ale také podlé svě- domie by upadl, nedrže při tom pravdy19), k niež jesti Bohem zavázán. Nebo s. Pavel to teď20) dluhem na- zývá a velí jej platiti v tom, že sú páni jich, a věci své tělesné za21) nimi mají, a páni ti i péči o nich mají jako o své, aby za nimi dobře probyli22). Protož již dluhem zavázáni sú všecko to zachovati k svým pá- nóm, což jim tuto jmenuje svatý Pavel, nebo jinak, zrušíce to, svědomí by uvinili aneb urazili hřiechem, a druhé proto, že v těch věcech zřiezení boží stojie, jímž se mnozství světa řiedí v dobrých věcech nyněj- šího života, zdejšího přiebytka. Protož jelikož23) podlé toho zřiezenie božího dobrým věcem chtí, dobré věci přikazují poddaným svým, tomu se protiviti, tiem po- hrdati — jestiť i božím přikázaním zhrzeti. Neboť Buoh takové věci přikazuje, aby se všemi pokoj měli, což na nich jest, a ke všem spravedlnost, tichost a pokoru zachovávali. Protož ty moci pro úžitek svého pano- vánie musí takové věci poddaným přikazovati, aby spravedlnost jedni k druhým drželi a pokoj aby mezi sebú měli, nebo jinak by nad mnozstvím nemohli pa- novati úžitečně, kdyby jedni proti druhým povstali v rotách šibalských a tak by kazili jedni druhé. A jich panstvie nad pohany nemúdrými nemohlo by státi a nad křesťany poběhlými od viery, ješto by z milosti Řím. XII, [18]. 137 b. [Luk. XIII, 1.] Bhelčického „Štt víry . 16. 241
jediné samého Boha; ti odlúčivše se obětovali jsú oběti Bohu, a Pilát je zbil a smiesil krev jich s obětmi jich. Protož takové věci vystřiehá svatý Pavel lidi věrné, aby takým duomyslem16) nemúdrým nepopúzeli hněvu jich na se, ciesaře Nero pohana aneb jiných poha- nuov, ješto sú prolévali krev věrných křesťanuov. Druhé17) die: ale i pro svědomí aby pánóm těm pod- Řím. XIII, 15). dáni byli, tak že křesťan, opustě jich poslušenstvie, ne- tolik18) by jich hněv na se uvedl, ale také podlé svě- domie by upadl, nedrže při tom pravdy19), k niež jesti Bohem zavázán. Nebo s. Pavel to teď20) dluhem na- zývá a velí jej platiti v tom, že sú páni jich, a věci své tělesné za21) nimi mají, a páni ti i péči o nich mají jako o své, aby za nimi dobře probyli22). Protož již dluhem zavázáni sú všecko to zachovati k svým pá- nóm, což jim tuto jmenuje svatý Pavel, nebo jinak, zrušíce to, svědomí by uvinili aneb urazili hřiechem, a druhé proto, že v těch věcech zřiezení boží stojie, jímž se mnozství světa řiedí v dobrých věcech nyněj- šího života, zdejšího přiebytka. Protož jelikož23) podlé toho zřiezenie božího dobrým věcem chtí, dobré věci přikazují poddaným svým, tomu se protiviti, tiem po- hrdati — jestiť i božím přikázaním zhrzeti. Neboť Buoh takové věci přikazuje, aby se všemi pokoj měli, což na nich jest, a ke všem spravedlnost, tichost a pokoru zachovávali. Protož ty moci pro úžitek svého pano- vánie musí takové věci poddaným přikazovati, aby spravedlnost jedni k druhým drželi a pokoj aby mezi sebú měli, nebo jinak by nad mnozstvím nemohli pa- novati úžitečně, kdyby jedni proti druhým povstali v rotách šibalských a tak by kazili jedni druhé. A jich panstvie nad pohany nemúdrými nemohlo by státi a nad křesťany poběhlými od viery, ješto by z milosti Řím. XII, [18]. 137 b. [Luk. XIII, 1.] Bhelčického „Štt víry . 16. 241
Strana 242
nic dobrého neučinili, což nemusejí bezděky, mocí při- puzeni súce jako i pohané nemúdří; protož ostré a múdré moci potřebují, aby je za obyčej24) rovnala. A když se nedostane mezi nimi spravedlnosti té svrch- ní25), k níž moc pudí, ale26) proto meč nosí, aby mstil nad těmi poběhlými od viery pokrytci, ješto jsú dávno utekli od Jezukrista. Protož k tomu jde27) tato řeč svatého Pavla, aby v těch pravých věcech, kterýmž moci28) chtí a je přikazují, poddáni jim byli pro svě- domie, aby jeho neurazili odporností pravdy, kterúž sú podlé vuole boží dlužni byli činiti, a29) pro takové pravdy zrušení, urazíce svědomí, ztratili by milost boží a viera by jim nic neprospěla. Kapitola osmdesátá sedmá. 138 a. Ale při těchto věcech jest tiemto nynie najpilnějí1): aby té pravdě bylo srozumieno, co by s. Pavel z zá- kladu viery učil2) křesťany, bez niež by oni/ nemohli křesťany býti ani v Kristu úžitku mieti v přebývaní společném sami mezi sebú; a druhé, tomu aby mohli rozuměti, čemu3) jest učil z přiečin potřebných zacho- vati k4) těm, kteří sú vně, kromě viery. Protož po- něvadž věci ty v prodlenie časuov, kteréž jest z přie- čin hodných5) přikazoval zachovati k pohanóm, uči- něny sú již vlastnie křesťanóm skrze křivý smysl,6) tuť se jest stal veliký pád křesťanóm, kdyby snad chtěli mieti7) za pád. Ale nynie, majíce pád za stálost utvrzenie svého, i8) daleko sú od toho, by9) to měli za pád, že sú zvláštnosti pohanské sobě osobili jako vieru apoštolskú. To kdyby mohli seznati, musili by řieci, že sú odstúpili od viery Kristovy pro ta osobení zvláštností pohanských a ustaveni10) sú ve všelikých 242
nic dobrého neučinili, což nemusejí bezděky, mocí při- puzeni súce jako i pohané nemúdří; protož ostré a múdré moci potřebují, aby je za obyčej24) rovnala. A když se nedostane mezi nimi spravedlnosti té svrch- ní25), k níž moc pudí, ale26) proto meč nosí, aby mstil nad těmi poběhlými od viery pokrytci, ješto jsú dávno utekli od Jezukrista. Protož k tomu jde27) tato řeč svatého Pavla, aby v těch pravých věcech, kterýmž moci28) chtí a je přikazují, poddáni jim byli pro svě- domie, aby jeho neurazili odporností pravdy, kterúž sú podlé vuole boží dlužni byli činiti, a29) pro takové pravdy zrušení, urazíce svědomí, ztratili by milost boží a viera by jim nic neprospěla. Kapitola osmdesátá sedmá. 138 a. Ale při těchto věcech jest tiemto nynie najpilnějí1): aby té pravdě bylo srozumieno, co by s. Pavel z zá- kladu viery učil2) křesťany, bez niež by oni/ nemohli křesťany býti ani v Kristu úžitku mieti v přebývaní společném sami mezi sebú; a druhé, tomu aby mohli rozuměti, čemu3) jest učil z přiečin potřebných zacho- vati k4) těm, kteří sú vně, kromě viery. Protož po- něvadž věci ty v prodlenie časuov, kteréž jest z přie- čin hodných5) přikazoval zachovati k pohanóm, uči- něny sú již vlastnie křesťanóm skrze křivý smysl,6) tuť se jest stal veliký pád křesťanóm, kdyby snad chtěli mieti7) za pád. Ale nynie, majíce pád za stálost utvrzenie svého, i8) daleko sú od toho, by9) to měli za pád, že sú zvláštnosti pohanské sobě osobili jako vieru apoštolskú. To kdyby mohli seznati, musili by řieci, že sú odstúpili od viery Kristovy pro ta osobení zvláštností pohanských a ustaveni10) sú ve všelikých 242
Strana 243
přestúpeních zákona Kristova. A napřed kněží se vším mnozstvím té poběhlosti, jenž se pod věrú obracie ), naplněni sú krve skrze to osobenie zvláštností pohan- ských jako viery. Protož tato slova svatého Pavla, kte- rýmiž učil jest zbor věřících v Krista, v Římě trva- jících pod mocí pohanskú, z přiečin hodných je zpuo- sobujel1) k poslušenství těch mocí pohanských, aby před nimi bez žaloby stáli, což najviece mohú, držíce k nim pravdu13), kteráž přikázána jest k nim zachovati jako k svým pánóm, — protož ty věci, kteréž jsú měli z přie- činy14) zachovati k pohanóm, ty věcí sú nebyly zákon od Boha daný mezi nimi doma tak, aby bratr k bratru požieval těch práv, kterýchž moc pohanská požievá ke všemu mnozství pohanuo aneb jiných národuo. Ne/bo svatý Pavel sám o sobě die, že jest nesměl15), jsa v poslušenství Krista, ničehož jednatil6) slovem ani skutkem, kterýchž věcí Kristus jemu jednati nepři- kázal. A žel7) v domácích viery neporučil jemu pánuov takových nadělati, aby bratřím svým k strachu a k bře- meni byli. Nebo panovánie pohanské sám pán za- pověděl jest čeledi své. Vida, ani se k panování strojí, řekl jim: Králové pohanští panují nad těmi, kteréž sú mocí osáhli; ale vy ne tak. A poněvadž čeled Kristova jinak má živa býti a svrchovanějí18) zřiezena než po- hané, tehdy19) musí k nim zpráva býti jinaká než k po- hanóm, aby v rovnosti bratrské spojili se milováním, nejsúce jedni druhým k bázni, ale k utěšení a k po- moci, ani súce jedni druhým břímě, ale zpět20) jedni druhého břemena nesúce, tak aby naplnili zákon Kristuov. Ale byla-li by tato slova s. Pavla k zprávě čeledi Kristovy, tehda svatý Pavel z potřeby21) podlé těchto slov měl by22) v každém zboru Kristovu, kterýž jest 138 b. Luk. XXII, [25—26]. [Gal. VI, 2.] 243
přestúpeních zákona Kristova. A napřed kněží se vším mnozstvím té poběhlosti, jenž se pod věrú obracie ), naplněni sú krve skrze to osobenie zvláštností pohan- ských jako viery. Protož tato slova svatého Pavla, kte- rýmiž učil jest zbor věřících v Krista, v Římě trva- jících pod mocí pohanskú, z přiečin hodných je zpuo- sobujel1) k poslušenství těch mocí pohanských, aby před nimi bez žaloby stáli, což najviece mohú, držíce k nim pravdu13), kteráž přikázána jest k nim zachovati jako k svým pánóm, — protož ty věci, kteréž jsú měli z přie- činy14) zachovati k pohanóm, ty věcí sú nebyly zákon od Boha daný mezi nimi doma tak, aby bratr k bratru požieval těch práv, kterýchž moc pohanská požievá ke všemu mnozství pohanuo aneb jiných národuo. Ne/bo svatý Pavel sám o sobě die, že jest nesměl15), jsa v poslušenství Krista, ničehož jednatil6) slovem ani skutkem, kterýchž věcí Kristus jemu jednati nepři- kázal. A žel7) v domácích viery neporučil jemu pánuov takových nadělati, aby bratřím svým k strachu a k bře- meni byli. Nebo panovánie pohanské sám pán za- pověděl jest čeledi své. Vida, ani se k panování strojí, řekl jim: Králové pohanští panují nad těmi, kteréž sú mocí osáhli; ale vy ne tak. A poněvadž čeled Kristova jinak má živa býti a svrchovanějí18) zřiezena než po- hané, tehdy19) musí k nim zpráva býti jinaká než k po- hanóm, aby v rovnosti bratrské spojili se milováním, nejsúce jedni druhým k bázni, ale k utěšení a k po- moci, ani súce jedni druhým břímě, ale zpět20) jedni druhého břemena nesúce, tak aby naplnili zákon Kristuov. Ale byla-li by tato slova s. Pavla k zprávě čeledi Kristovy, tehda svatý Pavel z potřeby21) podlé těchto slov měl by22) v každém zboru Kristovu, kterýž jest 138 b. Luk. XXII, [25—26]. [Gal. VI, 2.] 243
Strana 244
k vieře navedl kázaním svým z pohanuo a z Ži- duo, pána jednoho z nich ustaviti nad nimi s me- čem, aby se jeho báli bázní obtieženější23) nad zákon starý. A druhé24) aby je zavázal25) tomu pánu pod právo královo, podlé něhož by jemu daň nenasycenú26) dá- vali, což by kdy na nich pochtěl; neb tak právo krá- lovo žádá, žádost maje27) bezednú. Kapitola osmdesátá osmá. 139 a. Třetiel), poněvadž mýta přikazuje dávati, tehdy jest z práva2), aby přikázaním tiem ten pán mohl položiti mýta na přievoziech, na silniciech a v branách. A byla-li by ta zpráva čeledi Kristově společné mezi bratry, tehdy by těžšie byla nad zákon starý a nic převýšenější3) by nebyla nad pohany. Ale že4) ty všecky věci vzdalují se5) od viery Kristovy i od jeho sluh. Ačkoli viera Kristova učí ty věci nésti a trpěti od po- hanuo z pokory, ale neučí takých věcí činiti spolu- kúpeným bratřím jeden druhému, ani jednoho i mno- hým bratřím. Aniž opět mohlo by to státi6), aby s. Pavel, káže čtenie7) v panstvie ciesaře římského, obrátě k vieře dva tisíce neb tři jeho lidu, i ustavil8) jednoho pána z nich s mečem proti ciesaři a tak by válku počal o vieru Kristovu. Protož toť sú věci k smiechu podobné. Avšak mistrové chtie na nich základ najpevnějšie aneb najpravější králóm u vieře Kristově založiti a řkú, že svatý Pavel tím, což mluví tuto o knížatech, dává zprávu kniežatóm křesťanským. A již to bude pravé9), poněvadž tato kniežata, zmalovaná jménem kře- sťanským, stojie na šlépějích kniežat pohanských i mohú na nich zakládati svuoj byt10) 244
k vieře navedl kázaním svým z pohanuo a z Ži- duo, pána jednoho z nich ustaviti nad nimi s me- čem, aby se jeho báli bázní obtieženější23) nad zákon starý. A druhé24) aby je zavázal25) tomu pánu pod právo královo, podlé něhož by jemu daň nenasycenú26) dá- vali, což by kdy na nich pochtěl; neb tak právo krá- lovo žádá, žádost maje27) bezednú. Kapitola osmdesátá osmá. 139 a. Třetiel), poněvadž mýta přikazuje dávati, tehdy jest z práva2), aby přikázaním tiem ten pán mohl položiti mýta na přievoziech, na silniciech a v branách. A byla-li by ta zpráva čeledi Kristově společné mezi bratry, tehdy by těžšie byla nad zákon starý a nic převýšenější3) by nebyla nad pohany. Ale že4) ty všecky věci vzdalují se5) od viery Kristovy i od jeho sluh. Ačkoli viera Kristova učí ty věci nésti a trpěti od po- hanuo z pokory, ale neučí takých věcí činiti spolu- kúpeným bratřím jeden druhému, ani jednoho i mno- hým bratřím. Aniž opět mohlo by to státi6), aby s. Pavel, káže čtenie7) v panstvie ciesaře římského, obrátě k vieře dva tisíce neb tři jeho lidu, i ustavil8) jednoho pána z nich s mečem proti ciesaři a tak by válku počal o vieru Kristovu. Protož toť sú věci k smiechu podobné. Avšak mistrové chtie na nich základ najpevnějšie aneb najpravější králóm u vieře Kristově založiti a řkú, že svatý Pavel tím, což mluví tuto o knížatech, dává zprávu kniežatóm křesťanským. A již to bude pravé9), poněvadž tato kniežata, zmalovaná jménem kře- sťanským, stojie na šlépějích kniežat pohanských i mohú na nich zakládati svuoj byt10) 244
Strana 245
Kapitola osmdesátá devátá. Než o tom, ještol) se praví, že právo královo aby2) chtěl svatý Pavel uvésti na lid boží, na němž by3) nestálo prvé4) skrze panování pohanské; to nenie pra- vé5). Však6) jest věděl, že na Židech prvé nestálo jest?) právo královo, ale když sú chtěli králi8), tehda na pomstu hřiechuo jich osvědčeno jim právo královo, jehož9) se domnievají naši páni křesťané, že jim to právo jich nesmiernému drání10) položil za zákon, a na tom/ právu své panovánie mezi křesťany tvrdí. Ale majíce v rukú panování, nemnohoť se na písma ptají, která je panovati učí. Dostiť mají k tomu naučenie břicho své; to jim svědectvie vydává, že jest dobro panovati, poněvadž těmi panováními lahodnými roz- košemi břicho obecně pasú na bolesti robotné chu- diny. Ale aby na to myslili, kterak panují nehodněl1) nad křesťany kroměl2) rozumu viery, toť jest daleko od nich. 139 b. Kapitola devaddesátá. Než pak žel) jest tuto zmienka o právu královu. A že2) tak se jest přihodilo u Židuov, že prvé3) krále s právem pohanským neměli sú za dnuo Samuele pro- roka. Sebravše se všickni urozenější Židovstva do Ra- meta, i řekli k němu: Aj, toťs ty se sstaral již, a syny tvá nedržíta4) se těch cest, jakos ty činil; ustav5) nám krále, ať nás súdí, jakožto všickni národové mají. Tehda se ta řeč Samuelovi neslíbilas), protože bie- chu7) řekli: Ustav nám krále, ať nás saudí. I pomodlil se jest Samuel Bohu. I vece Pán k Samuelovi: Po- slúchaj hlasu lidí těchto ve všem, což mluvie k tobě; ne- I. Sam. VIII, [4—20]. 245
Kapitola osmdesátá devátá. Než o tom, ještol) se praví, že právo královo aby2) chtěl svatý Pavel uvésti na lid boží, na němž by3) nestálo prvé4) skrze panování pohanské; to nenie pra- vé5). Však6) jest věděl, že na Židech prvé nestálo jest?) právo královo, ale když sú chtěli králi8), tehda na pomstu hřiechuo jich osvědčeno jim právo královo, jehož9) se domnievají naši páni křesťané, že jim to právo jich nesmiernému drání10) položil za zákon, a na tom/ právu své panovánie mezi křesťany tvrdí. Ale majíce v rukú panování, nemnohoť se na písma ptají, která je panovati učí. Dostiť mají k tomu naučenie břicho své; to jim svědectvie vydává, že jest dobro panovati, poněvadž těmi panováními lahodnými roz- košemi břicho obecně pasú na bolesti robotné chu- diny. Ale aby na to myslili, kterak panují nehodněl1) nad křesťany kroměl2) rozumu viery, toť jest daleko od nich. 139 b. Kapitola devaddesátá. Než pak žel) jest tuto zmienka o právu královu. A že2) tak se jest přihodilo u Židuov, že prvé3) krále s právem pohanským neměli sú za dnuo Samuele pro- roka. Sebravše se všickni urozenější Židovstva do Ra- meta, i řekli k němu: Aj, toťs ty se sstaral již, a syny tvá nedržíta4) se těch cest, jakos ty činil; ustav5) nám krále, ať nás súdí, jakožto všickni národové mají. Tehda se ta řeč Samuelovi neslíbilas), protože bie- chu7) řekli: Ustav nám krále, ať nás saudí. I pomodlil se jest Samuel Bohu. I vece Pán k Samuelovi: Po- slúchaj hlasu lidí těchto ve všem, což mluvie k tobě; ne- I. Sam. VIII, [4—20]. 245
Strana 246
140 a. boť sú ne tebe zavrhli, ale mne, abych nekraloval nad nimi. Podlé všelikých skutkuov jich, kteréž sú činili od toho dne, v němžto sem je vyvedl z země Ejiptské, až do toho dne, v němžto sú mne nechavše i slúžili sú cizím bohóm, takéž8) tobě tak činie. A protož poslúchaj nynie hlasu jich; alevšak osvědči jim právo královo, jenž má kralovati nad nimi. Tehda Samuel pověděl ta všecka slova božie k lidu, kterýžto u něho krále prosil, i vece: Toť bude královo právo, kterýž má nad vámi kralo- vati: Vezmeť syny v[ájše a upřežeť9) je v své vozy a učiníť sobě z nich jezdce a předběhače vozuo svých; a ustavíť sobě z nich starosty a vladaře a oráče rolí svých a žence obilé a kováře odění10) a vozuo svých. A dceryť vaše učinie sobě mastidělnicell) a ohněně- ticel2), pekařky, súkennice. A roleť váše i vinnice i najlepší dřívie13) olivové pobéře i dá svým sluhám a nad to símě [pole] vašeho i vinnic vašich; s platuov vašich desátky bude bráti, aby dal sluhám svým. A váše slúhy i děvky i lepší mládence i osly vám odejme a oddá je na své dielo. A na vášeť stáda de- sátky položie, a vy budete poddaní jeho. I přijdeť tento den, že zvoláte na vašeho krále, jehož ste sobě zvolili; a neuslyší vás Pán toho dne, protože ste sobě krále uprosili. Tehdy lid nechtěl uposlechnúti hlasu Samuelova, ale vece: Nijakž, ale vždyl4) král nad námi bude, a my budeme jakožto všickni národové pohan- ští. Ty věci teď15) Písmo široce vypravuje, kterakým během16) král s svým právem všel mezi Židy: že když sú byli dobře zpravováni skrze súdce podlé zákona božího, jednak17) za18) tři sta let svobodu majíce beze všeho práva králova, nebo sám Pán Bóh kraloval jest nad nimi, dobře jim čině a bráně jich od jich ne- přátel, když sú toho neztratili na něm hřiechy svými; 246
140 a. boť sú ne tebe zavrhli, ale mne, abych nekraloval nad nimi. Podlé všelikých skutkuov jich, kteréž sú činili od toho dne, v němžto sem je vyvedl z země Ejiptské, až do toho dne, v němžto sú mne nechavše i slúžili sú cizím bohóm, takéž8) tobě tak činie. A protož poslúchaj nynie hlasu jich; alevšak osvědči jim právo královo, jenž má kralovati nad nimi. Tehda Samuel pověděl ta všecka slova božie k lidu, kterýžto u něho krále prosil, i vece: Toť bude královo právo, kterýž má nad vámi kralo- vati: Vezmeť syny v[ájše a upřežeť9) je v své vozy a učiníť sobě z nich jezdce a předběhače vozuo svých; a ustavíť sobě z nich starosty a vladaře a oráče rolí svých a žence obilé a kováře odění10) a vozuo svých. A dceryť vaše učinie sobě mastidělnicell) a ohněně- ticel2), pekařky, súkennice. A roleť váše i vinnice i najlepší dřívie13) olivové pobéře i dá svým sluhám a nad to símě [pole] vašeho i vinnic vašich; s platuov vašich desátky bude bráti, aby dal sluhám svým. A váše slúhy i děvky i lepší mládence i osly vám odejme a oddá je na své dielo. A na vášeť stáda de- sátky položie, a vy budete poddaní jeho. I přijdeť tento den, že zvoláte na vašeho krále, jehož ste sobě zvolili; a neuslyší vás Pán toho dne, protože ste sobě krále uprosili. Tehdy lid nechtěl uposlechnúti hlasu Samuelova, ale vece: Nijakž, ale vždyl4) král nad námi bude, a my budeme jakožto všickni národové pohan- ští. Ty věci teď15) Písmo široce vypravuje, kterakým během16) král s svým právem všel mezi Židy: že když sú byli dobře zpravováni skrze súdce podlé zákona božího, jednak17) za18) tři sta let svobodu majíce beze všeho práva králova, nebo sám Pán Bóh kraloval jest nad nimi, dobře jim čině a bráně jich od jich ne- přátel, když sú toho neztratili na něm hřiechy svými; 246
Strana 247
a když Samuel súdil je podlé zákona božího a potom se sstarav nemohl té práce nésti i zjednal syny své k těm saudóm a ta jsta dary brala19) a saudy neprávě jednala: a20) z té příčiny lid sebra/v se21) ihned králi22) zechtěl, jako želeje bezpráví, kteréž se jim dálo od synuov Samuelových v tom, že sú dary brali od nich. A protož když sú pro ta bezpráví krále žádali, ihned Pán Buoh kázal Samuelovi, aby jim osvědčil právo královo, kterýž má nad nimi kralovati. A že23) přieliš daleko přesáhlo jest to právo svú těžkostí onu těžkost daruo, kteréž sú brali od nich synové Samuelovi; nebo dránie24), násilé a podrobení ejiptského plno jest to právo. A to ještě před ně položil, chtě ještě je odhro- ziti25), zda by pustili od krále, slyšíce právo plné bez- práví, když je má tak podrobiti: „syny a dcery pobera jim, i obrátí je k svým službám a k úžitkóm; děvky a pacholky, osly pobera, obrátie na své dielo, a vy po- hledíte po nich26); a desátky položí na všecky statky váše; některéť tak, neceně se o to27), pobéře.“ Protož ten lid bláznivý, přeslyšev to právo bezprávné, i ne- pohnul se; vždy dále mluvil: Nijakž, ale vždy28) král nad námi bude. Protož ten lid těžce jest shřešil, krále nad sebú žádaje. V tom najviece shřešil, že jest Boha zavrhl, aby nekraloval nad nimi; viece29) ten lid zvolil jest člověka než Boha, chtě náději položiti v králi o ta- kovú věc, jiež jest velmi řiedko došel. Nebo přieliš30) sú u veliké hřiechy modloslužebné zašli skrze krále své, a velmi sú je obtěžovali tiem právem nepravým31), a málokdy pokoje požili sú32) skrze krále, nebo na pomstu jich hřiechuov těžkých v prchlivosti své Pán Buoh dával jim krále přezlé s tiem právem, pod nímž sú velmi stonali33) Protož ty věci, tam přeběhše34) tiem neřádem35) 140 b. 247
a když Samuel súdil je podlé zákona božího a potom se sstarav nemohl té práce nésti i zjednal syny své k těm saudóm a ta jsta dary brala19) a saudy neprávě jednala: a20) z té příčiny lid sebra/v se21) ihned králi22) zechtěl, jako želeje bezpráví, kteréž se jim dálo od synuov Samuelových v tom, že sú dary brali od nich. A protož když sú pro ta bezpráví krále žádali, ihned Pán Buoh kázal Samuelovi, aby jim osvědčil právo královo, kterýž má nad nimi kralovati. A že23) přieliš daleko přesáhlo jest to právo svú těžkostí onu těžkost daruo, kteréž sú brali od nich synové Samuelovi; nebo dránie24), násilé a podrobení ejiptského plno jest to právo. A to ještě před ně položil, chtě ještě je odhro- ziti25), zda by pustili od krále, slyšíce právo plné bez- práví, když je má tak podrobiti: „syny a dcery pobera jim, i obrátí je k svým službám a k úžitkóm; děvky a pacholky, osly pobera, obrátie na své dielo, a vy po- hledíte po nich26); a desátky položí na všecky statky váše; některéť tak, neceně se o to27), pobéře.“ Protož ten lid bláznivý, přeslyšev to právo bezprávné, i ne- pohnul se; vždy dále mluvil: Nijakž, ale vždy28) král nad námi bude. Protož ten lid těžce jest shřešil, krále nad sebú žádaje. V tom najviece shřešil, že jest Boha zavrhl, aby nekraloval nad nimi; viece29) ten lid zvolil jest člověka než Boha, chtě náději položiti v králi o ta- kovú věc, jiež jest velmi řiedko došel. Nebo přieliš30) sú u veliké hřiechy modloslužebné zašli skrze krále své, a velmi sú je obtěžovali tiem právem nepravým31), a málokdy pokoje požili sú32) skrze krále, nebo na pomstu jich hřiechuov těžkých v prchlivosti své Pán Buoh dával jim krále přezlé s tiem právem, pod nímž sú velmi stonali33) Protož ty věci, tam přeběhše34) tiem neřádem35) 140 b. 247
Strana 248
Mich. III, [1—4]. 141 b. / s hřiechy těžkými, u nás sú tím zákon učinily, aby na nich ta moc usnula s těmi bezprávími, kteráž činie lidu křesťanskému. Ač v ta slova nejdú36) ta bezpráví, jakož37) právo židovské jmenuje, ale jinak je derú38) šacují39), ne jako zle činiece, ale jako práva božího ná- sledujíce, (Ale) jakož mistrové řkú. [Ale] že 40) jediné41) toliko jménem právo slove, ale sstíhá42) ukrutnost, bezpráví a násilé, jímž jest chtěl43) odhroziti od krále ten lid. Ale, byt44) jim to za právo dal, aby je ctnostně s zaslúžením činili, derúce tak lid, králi židovští, tehdy45) by jim viny nedával z těch ukrutenství, řka skrze proroka: Slyšte, kniežata domu Jákobova a vý- vody domu Izrahelského! Zdali ne na vás sluší uměti saud, ješto v nenávisti máte dobré a milujete zlé, ješto násilím déřete kuože jich s nich a maso jich s kostí jich? Ješto sú jedli maso lidu mého a kóže jich sedrali sú s nich; a kosti zlámali sú a zsekali sú jako v kotle a jakožto maso prostřed hrnce. A protož volati budú k Hospodinu, a neuslyší jich a skryje tvář svú od nich v tom času, jakož sú nešlechetně činili v zamyšleních svých. Toť jim odplatí za to, že sú plnili právo královo nad jeho lidem. A tuť konečně králové, kniežata a páni okusí práva králova, podlé něhož sú násilím drali lid boží a činili sú u něho, což sú chtěli. Tuť poznají každé bezpráví, kteréž sú učinili lidu božiemu. Tak měrně převáženo46) bude, jakož velmě odporné jest lásce bra- trské a jakož velmi to bezpráví pohanělo jest bolesti Kristovy v tom každém chlapu47), na něhož pyšné oko pro mrz kost nemuož hleděti nynie; toť vše Buoh počte u mieru48) i u váhu. Nynieť jest sladko právo královo, nebo hojně teřichy49) sádlem prorostlé v rozkošech a v svobodách těla ustavuje50), ano51) „výrové“52) nesú a vezú a stojie zapalujíce se53), ano se pýcha sápá na 141 a. 248
Mich. III, [1—4]. 141 b. / s hřiechy těžkými, u nás sú tím zákon učinily, aby na nich ta moc usnula s těmi bezprávími, kteráž činie lidu křesťanskému. Ač v ta slova nejdú36) ta bezpráví, jakož37) právo židovské jmenuje, ale jinak je derú38) šacují39), ne jako zle činiece, ale jako práva božího ná- sledujíce, (Ale) jakož mistrové řkú. [Ale] že 40) jediné41) toliko jménem právo slove, ale sstíhá42) ukrutnost, bezpráví a násilé, jímž jest chtěl43) odhroziti od krále ten lid. Ale, byt44) jim to za právo dal, aby je ctnostně s zaslúžením činili, derúce tak lid, králi židovští, tehdy45) by jim viny nedával z těch ukrutenství, řka skrze proroka: Slyšte, kniežata domu Jákobova a vý- vody domu Izrahelského! Zdali ne na vás sluší uměti saud, ješto v nenávisti máte dobré a milujete zlé, ješto násilím déřete kuože jich s nich a maso jich s kostí jich? Ješto sú jedli maso lidu mého a kóže jich sedrali sú s nich; a kosti zlámali sú a zsekali sú jako v kotle a jakožto maso prostřed hrnce. A protož volati budú k Hospodinu, a neuslyší jich a skryje tvář svú od nich v tom času, jakož sú nešlechetně činili v zamyšleních svých. Toť jim odplatí za to, že sú plnili právo královo nad jeho lidem. A tuť konečně králové, kniežata a páni okusí práva králova, podlé něhož sú násilím drali lid boží a činili sú u něho, což sú chtěli. Tuť poznají každé bezpráví, kteréž sú učinili lidu božiemu. Tak měrně převáženo46) bude, jakož velmě odporné jest lásce bra- trské a jakož velmi to bezpráví pohanělo jest bolesti Kristovy v tom každém chlapu47), na něhož pyšné oko pro mrz kost nemuož hleděti nynie; toť vše Buoh počte u mieru48) i u váhu. Nynieť jest sladko právo královo, nebo hojně teřichy49) sádlem prorostlé v rozkošech a v svobodách těla ustavuje50), ano51) „výrové“52) nesú a vezú a stojie zapalujíce se53), ano se pýcha sápá na 141 a. 248
Strana 249
ně křikající, ano jí „chlap“54) v ústech brní. Protož dokudž tak chlapati55) muož, dotud právo královo sladko jest. Ale když na ně přijde upřiemnost těchto řečie božích, ješto jim položie násilím56) a bezprávím to právo, a co jsú komu učinili bezprávného, zpolé- hajíce na to právo, to vše ku pomstě přisúzeno bude, 157) přijde na ně za to právo přílišné58) nezdraví; — „auvech, hoře, běda, že nás kdy mátě na svět po- rodila!" Protož ovšemť se to vzdaluje59) od svatého Pavla, aby on, přikazuje zboru Kristovu přebývajíciemu v Ří- mě, aby ciesaři Nerovi dani a mýta dávali, aby pak takovými slovy chtěl mezi křesťany uvésti a potvrditi práva králova, aby podlé toho práva věřící v Krista jedni druhé násilím tiskli a lúpili je z jich statkuov. Odstup to od svatého Pavla mezi pohany! A když jest přišlo od pohanuo mezi křesťany, tak jsú pro ně odešli daleko od viery křesťanské, jakož jest to právo daleko od lásky bratrské. Protož chtie-li, nechť toho práva uleví, nebo se pro ně na věky v pekle šklebie, tu60), kdežto bude pláč očima1) a škřehot zubuom82). Protož toto jest pravé63), že s. Pavel přikázal tu věc věříciem v Krista, trvajícím pod mocí ciesaře řím- ského, pohana, aby jemu dani dávali, to jest proto, že nemohl s nich sníti těch/ daní, kteréž prvé64) cie- saři dávali sú, nežli sú křesťané byli, a měli sú zbožie svá65) na jeho panstvie. Protož těch věcí nemohl jest na jiné zvésti66), než aby poddáni byli s těmi daňmi ciesaři. A tiem jest je ohradil před ciziemi, [aby právě87) bez žaloby přebývali, aby neměli přiečiny sa- hati na vieru. A že68) jsú tiem i dlužni69) byli podlé zřiezenie božího. Protož ty věci, kterým i]ž k ciziem dlužni sú byli, v těchto sloviech učil jest je: Dávajte Řím. XIII, 171. 142 a. 249
ně křikající, ano jí „chlap“54) v ústech brní. Protož dokudž tak chlapati55) muož, dotud právo královo sladko jest. Ale když na ně přijde upřiemnost těchto řečie božích, ješto jim položie násilím56) a bezprávím to právo, a co jsú komu učinili bezprávného, zpolé- hajíce na to právo, to vše ku pomstě přisúzeno bude, 157) přijde na ně za to právo přílišné58) nezdraví; — „auvech, hoře, běda, že nás kdy mátě na svět po- rodila!" Protož ovšemť se to vzdaluje59) od svatého Pavla, aby on, přikazuje zboru Kristovu přebývajíciemu v Ří- mě, aby ciesaři Nerovi dani a mýta dávali, aby pak takovými slovy chtěl mezi křesťany uvésti a potvrditi práva králova, aby podlé toho práva věřící v Krista jedni druhé násilím tiskli a lúpili je z jich statkuov. Odstup to od svatého Pavla mezi pohany! A když jest přišlo od pohanuo mezi křesťany, tak jsú pro ně odešli daleko od viery křesťanské, jakož jest to právo daleko od lásky bratrské. Protož chtie-li, nechť toho práva uleví, nebo se pro ně na věky v pekle šklebie, tu60), kdežto bude pláč očima1) a škřehot zubuom82). Protož toto jest pravé63), že s. Pavel přikázal tu věc věříciem v Krista, trvajícím pod mocí ciesaře řím- ského, pohana, aby jemu dani dávali, to jest proto, že nemohl s nich sníti těch/ daní, kteréž prvé64) cie- saři dávali sú, nežli sú křesťané byli, a měli sú zbožie svá65) na jeho panstvie. Protož těch věcí nemohl jest na jiné zvésti66), než aby poddáni byli s těmi daňmi ciesaři. A tiem jest je ohradil před ciziemi, [aby právě87) bez žaloby přebývali, aby neměli přiečiny sa- hati na vieru. A že68) jsú tiem i dlužni69) byli podlé zřiezenie božího. Protož ty věci, kterým i]ž k ciziem dlužni sú byli, v těchto sloviech učil jest je: Dávajte Řím. XIII, 171. 142 a. 249
Strana 250
aneb plaťte všem dluhy; komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest. Kapitola devadesátá prvnie. 142 b. Ale toto pak domácím bratřím svým, sluhám Kris- tovým, ihned po oněch die: Nižádnému nic nebudete dlužni, jediné, abyšte se spolu milovali; nebo, ktož miluje bližního, zákon jest naplnil. To svým. Odtud vyvrženo jest právo královo se všemi šacuňkyl), s ro- botami, s desátky ze všech statkuo svých, s podro- bením bratra svého, aby jeho sehnal(i) s jeho diela i hnal jeho na své. Nebo milování bližního nic tako- vého zlého neučinie bližniemu. Také bázeň nenie v lásce bratrské; vyhoní ven bázeň láska bratrská. Aniž mýta na bratru; nebo spieše by jeho na plecí pře- nesla přes vodu, než by s něho mýta brala. Protož z těchto věcí mohli by známi2) býti skutkové viery a skutkové panovánie pohanského, že ono nemuož býti toto a toto ono. Protož přičiesti pohanstvie křesťan- stvie nemohlo3) jest prvé4) státi5) spolu. Jelikož se jest křesťanství obrátilo v pohanství, tehdas) již spolu volně kvasíta7) na jednom/ řádu, spolu sobě nalévajíce z vinnice Sodomských, točíce hrozen jich hořký; žluč draková víno jich a najhroznějšie opití jich, aby spolu z jednoho kalichu pili krev Kristovu a z jednoho boku cedili krev bratrovu. Byšta asi8) podál v sausedstvie kvasila! Jeden by za utěšenie měl píti krev Kristovu z kalichu a druhý v krvi lidské kochal by se jako pes krámný9). Ale jiží0) spolu vše dělátal1) a již spolu všudy Bohu slúžíta, krev Kristovu pijíce i z bratřie krev točíce. [Řím. XIII, 8.] 250
aneb plaťte všem dluhy; komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest. Kapitola devadesátá prvnie. 142 b. Ale toto pak domácím bratřím svým, sluhám Kris- tovým, ihned po oněch die: Nižádnému nic nebudete dlužni, jediné, abyšte se spolu milovali; nebo, ktož miluje bližního, zákon jest naplnil. To svým. Odtud vyvrženo jest právo královo se všemi šacuňkyl), s ro- botami, s desátky ze všech statkuo svých, s podro- bením bratra svého, aby jeho sehnal(i) s jeho diela i hnal jeho na své. Nebo milování bližního nic tako- vého zlého neučinie bližniemu. Také bázeň nenie v lásce bratrské; vyhoní ven bázeň láska bratrská. Aniž mýta na bratru; nebo spieše by jeho na plecí pře- nesla přes vodu, než by s něho mýta brala. Protož z těchto věcí mohli by známi2) býti skutkové viery a skutkové panovánie pohanského, že ono nemuož býti toto a toto ono. Protož přičiesti pohanstvie křesťan- stvie nemohlo3) jest prvé4) státi5) spolu. Jelikož se jest křesťanství obrátilo v pohanství, tehdas) již spolu volně kvasíta7) na jednom/ řádu, spolu sobě nalévajíce z vinnice Sodomských, točíce hrozen jich hořký; žluč draková víno jich a najhroznějšie opití jich, aby spolu z jednoho kalichu pili krev Kristovu a z jednoho boku cedili krev bratrovu. Byšta asi8) podál v sausedstvie kvasila! Jeden by za utěšenie měl píti krev Kristovu z kalichu a druhý v krvi lidské kochal by se jako pes krámný9). Ale jiží0) spolu vše dělátal1) a již spolu všudy Bohu slúžíta, krev Kristovu pijíce i z bratřie krev točíce. [Řím. XIII, 8.] 250
Strana 251
Kapitola devadesátá druhá. Též ještě tuto znamenitěl) moc světskú s panováním pohanským u vieře zakládají, ješto2) přikazuje svatý Pavel, aby se modlili za všecky lidi, za krále i za všecky, kteříž sú v povýšení postaveni, abychom pokojný a tichý život činili ve všie dobrotě a čistotě, nebo to dobré jest a vzácné před spasitelem Bohem naším. I zdá se tu základ pravý tomu všemu, což u nás vře, jako by s. Pavel, již nakřtiv sobě králuov a kniežat, i připomáhal jim svú modlitbú a jiných k témuž že3) by napomínal, aby pilně za svých časuov králové křesťanští bránili mečem matku svú, cierkev svatú, z niež sú urozeni, aby ona na římské stolici seděla, pokojný a tichý život činila, aby seděci na hradě spala a nebyl by kto jie probudě4); na toť rovně chýl'é5) slova , se7) mocí ohradě jako zdí, i kázal s. Pavla, ať byť) pokojně čtenie8) za přiekopy9). Ale tohoť rozumu1o) mistři neukážiel1) o apoštoléch tiem, že tak sami stojie, byl2) oni sobě moc tak k obraně osobili, aby řiekali / po kázaní: Poprostež Boha za pána poddacieho13), za jeho paní i za jeho dietky i za jeho věrné slúhy. Tak opětuje cierkev nynějšie motlidby (!) své za ty, ješto14) u povýšenie jsú. A to jest zdrávo bokuom jejiem a břicho jí proróstá tukem po takých prozbách u stoluov panských. Protož, byť15) svatý Pavel mieřil v ten pytlík, netrpěl by byl od mocí světských, ani jiní apoštolé, ani po nich krev mučedlníkuov prolévala by se po všem světě více než zal6) tři sta let od mocí pohan- ských, kdež nižádné moci ani panovánie pohanského křesťané mezi sebú neměli sú, vždy ciziem mocem byli sú poddáni a trpěli jsú od nich, když jest vuole božie chtěla. Protož jiný smysl jest o motlidbě (!) té, 143 a. [I. Tim. II, 1—3.] 251
Kapitola devadesátá druhá. Též ještě tuto znamenitěl) moc světskú s panováním pohanským u vieře zakládají, ješto2) přikazuje svatý Pavel, aby se modlili za všecky lidi, za krále i za všecky, kteříž sú v povýšení postaveni, abychom pokojný a tichý život činili ve všie dobrotě a čistotě, nebo to dobré jest a vzácné před spasitelem Bohem naším. I zdá se tu základ pravý tomu všemu, což u nás vře, jako by s. Pavel, již nakřtiv sobě králuov a kniežat, i připomáhal jim svú modlitbú a jiných k témuž že3) by napomínal, aby pilně za svých časuov králové křesťanští bránili mečem matku svú, cierkev svatú, z niež sú urozeni, aby ona na římské stolici seděla, pokojný a tichý život činila, aby seděci na hradě spala a nebyl by kto jie probudě4); na toť rovně chýl'é5) slova , se7) mocí ohradě jako zdí, i kázal s. Pavla, ať byť) pokojně čtenie8) za přiekopy9). Ale tohoť rozumu1o) mistři neukážiel1) o apoštoléch tiem, že tak sami stojie, byl2) oni sobě moc tak k obraně osobili, aby řiekali / po kázaní: Poprostež Boha za pána poddacieho13), za jeho paní i za jeho dietky i za jeho věrné slúhy. Tak opětuje cierkev nynějšie motlidby (!) své za ty, ješto14) u povýšenie jsú. A to jest zdrávo bokuom jejiem a břicho jí proróstá tukem po takých prozbách u stoluov panských. Protož, byť15) svatý Pavel mieřil v ten pytlík, netrpěl by byl od mocí světských, ani jiní apoštolé, ani po nich krev mučedlníkuov prolévala by se po všem světě více než zal6) tři sta let od mocí pohan- ských, kdež nižádné moci ani panovánie pohanského křesťané mezi sebú neměli sú, vždy ciziem mocem byli sú poddáni a trpěli jsú od nich, když jest vuole božie chtěla. Protož jiný smysl jest o motlidbě (!) té, 143 a. [I. Tim. II, 1—3.] 251
Strana 252
143 b. [Skut. IV, 24—31.] Žalm II, [1). kterúž přikazuje svatý Pavel, aby se dály od věrných křesťanuov za krále a za jiné, kteříž u povýšení posta- veni jsú. A tím známo17) jest, že jiný smysl svatý Pavel měl jest při té motlidbě(!), než cierkev nynějšie má, po- něvadž jsú moci pod věrú neměli aniž sú obrany mečové od moci hledali. Tehda za ty moci, kteréž jsú vně byly, krev křesťanskú prolévajíce, motlidba (!) jich v tu chvíli šla jest, jinak úžitka v mocech protivných hledajíce nežli toho, aby skrze jich moc bránili se jiným mocem; ale pravějšího úžitka svú motlidbú (!) hledali jsú v nich nežli obrany těla svého skrze bití meče jich. A že18) motlidba (!) věrných19) lidí muož vlásti i protivnú mocí a ukrotiti zlost jich více nežli meč. Protož motlidba (!) věrných lidí před Bohem mnoho muož, a on vládne mocmi najhoršími a má je jako/ sekeru v ruce. Protož sekera prvé20) neudeří nižádného, jeli (ko)ž21) on chce; pakli on chce, muož sekerú brániti, kohož chce. Protož kterak22) velikú nepřízeň měla jest viera mezi pohany, však podlé23) miery Bohem uměřené mohli sú jie po- hané škoditi a na věrné sahati; nebo tento štít měli sú, modlitbu k Bohu, aby on učinil pokušenie vhod, aby prospěch z něho byl, když by je mohli strpěti. Jakož se praví o věřících v Jeruzalémě, na něžto sú [se] po- hané sebrali. Tu die Písmo, že mnozie z věrných po- zdvihli sú hlasu svého k Bohu a řekli sú: Pane! ty [jsi], jenž si učinil nebe i zemi, moře i všecky věci, ješto v nich sú; jenž s Duchem svatým skrze usta otce na- šeho Davida, slúhy24) svého, řekl si: „Proč sú prchali25) národové a lidé vymyslili sú marné věci? Sjeli sú se králi zemští a kniežata, sjeli sú se v jednotu proti Pánu a proti Kristu jeho." Nebo sú se zajisté sebrali v tomto městě proti svatému dietěti tvému Ježíšovi, jehož si pomazal, Erodes a Pontský Pilát s pohany a s lidem 252
143 b. [Skut. IV, 24—31.] Žalm II, [1). kterúž přikazuje svatý Pavel, aby se dály od věrných křesťanuov za krále a za jiné, kteříž u povýšení posta- veni jsú. A tím známo17) jest, že jiný smysl svatý Pavel měl jest při té motlidbě(!), než cierkev nynějšie má, po- něvadž jsú moci pod věrú neměli aniž sú obrany mečové od moci hledali. Tehda za ty moci, kteréž jsú vně byly, krev křesťanskú prolévajíce, motlidba (!) jich v tu chvíli šla jest, jinak úžitka v mocech protivných hledajíce nežli toho, aby skrze jich moc bránili se jiným mocem; ale pravějšího úžitka svú motlidbú (!) hledali jsú v nich nežli obrany těla svého skrze bití meče jich. A že18) motlidba (!) věrných19) lidí muož vlásti i protivnú mocí a ukrotiti zlost jich více nežli meč. Protož motlidba (!) věrných lidí před Bohem mnoho muož, a on vládne mocmi najhoršími a má je jako/ sekeru v ruce. Protož sekera prvé20) neudeří nižádného, jeli (ko)ž21) on chce; pakli on chce, muož sekerú brániti, kohož chce. Protož kterak22) velikú nepřízeň měla jest viera mezi pohany, však podlé23) miery Bohem uměřené mohli sú jie po- hané škoditi a na věrné sahati; nebo tento štít měli sú, modlitbu k Bohu, aby on učinil pokušenie vhod, aby prospěch z něho byl, když by je mohli strpěti. Jakož se praví o věřících v Jeruzalémě, na něžto sú [se] po- hané sebrali. Tu die Písmo, že mnozie z věrných po- zdvihli sú hlasu svého k Bohu a řekli sú: Pane! ty [jsi], jenž si učinil nebe i zemi, moře i všecky věci, ješto v nich sú; jenž s Duchem svatým skrze usta otce na- šeho Davida, slúhy24) svého, řekl si: „Proč sú prchali25) národové a lidé vymyslili sú marné věci? Sjeli sú se králi zemští a kniežata, sjeli sú se v jednotu proti Pánu a proti Kristu jeho." Nebo sú se zajisté sebrali v tomto městě proti svatému dietěti tvému Ježíšovi, jehož si pomazal, Erodes a Pontský Pilát s pohany a s lidem 252
Strana 253
Izrahelským učiniti to, což jest ruka tvá a rada tvá zpuosobila učiniti. A již, Pane, zezdři26) na hrůzy27) jich a daj sluhám svým se vším doufáním mluviti slovo tvé v tom, aby28) ruku tvú rozprostřel k uzdravenie a k znamením a k zázrakóm, aby dáli se skrze jméno svatého syna tvého, Ježíše. A když se pomodlichu29), pohnulo se jest miesto, v němžto sú se byli sebrali, i naplněni sú všickni Ducha svatého a mluviechu slovo božie s doufáním. Tytoť věci sú k vieře podobné a prostě ji ukazují. Poněvadž má úžitek pokoje skrze modli/tbu přijíti, tehda nikdíž30) lépe nemuož poznán býti, než zlá kniežata ukrotiti a bezpráví skrze modlitbu viery. Pravější a spasitedlný úžitek jest modlitbú viery ukro- titi bezpráví zlých, nežli ten: odpierati mečem, chtiece se odbiti bezpráví zlých31). A to teď32) přieklad viery ukazuje, k němuž dluhem33) viery přivázáni sme, že, když sú se sebrali králi s kniežaty proti Kristu Ježíši, aby jeho slúhy rozptýlili anebo je s krví smiesili, a34) Buoh skrze jich modlitbu proměnil radu nepravých. Protož hledati pokoje skrze moc světskú jest věc světská. Ale odvésti bezpráví zlých kniežat skrze modlitbu viery jest věc duchovnie a přiestojí k35) vieře; nebo tuto prostě Boha ku pomoci se hledá, aby on, ráčí-li, vysvobodil, pakli se jemu líbí, aby slúhy jeho trpěli a zkušeni byli skrze bezpráví zlých, aby jemu v tom povolili. Protož to na váze36) má býti v sluhách bo- žích, aby se tak modlili a tak pomoci od Boha hledali v svých pokušeních, aby s nimi podlé vuole své učinil, že on muož je vysvoboditi, vidí-li jich dobré v tom. A jest takových přiekladuov dosti v Písmě, ješto37) sú věrní lidé skrze modlitbu mohli sobě přivésti nevěrná a ukrutná kniežata k úžitku a zlost jich ukrotiti proti sobě. 144 a. 253
Izrahelským učiniti to, což jest ruka tvá a rada tvá zpuosobila učiniti. A již, Pane, zezdři26) na hrůzy27) jich a daj sluhám svým se vším doufáním mluviti slovo tvé v tom, aby28) ruku tvú rozprostřel k uzdravenie a k znamením a k zázrakóm, aby dáli se skrze jméno svatého syna tvého, Ježíše. A když se pomodlichu29), pohnulo se jest miesto, v němžto sú se byli sebrali, i naplněni sú všickni Ducha svatého a mluviechu slovo božie s doufáním. Tytoť věci sú k vieře podobné a prostě ji ukazují. Poněvadž má úžitek pokoje skrze modli/tbu přijíti, tehda nikdíž30) lépe nemuož poznán býti, než zlá kniežata ukrotiti a bezpráví skrze modlitbu viery. Pravější a spasitedlný úžitek jest modlitbú viery ukro- titi bezpráví zlých, nežli ten: odpierati mečem, chtiece se odbiti bezpráví zlých31). A to teď32) přieklad viery ukazuje, k němuž dluhem33) viery přivázáni sme, že, když sú se sebrali králi s kniežaty proti Kristu Ježíši, aby jeho slúhy rozptýlili anebo je s krví smiesili, a34) Buoh skrze jich modlitbu proměnil radu nepravých. Protož hledati pokoje skrze moc světskú jest věc světská. Ale odvésti bezpráví zlých kniežat skrze modlitbu viery jest věc duchovnie a přiestojí k35) vieře; nebo tuto prostě Boha ku pomoci se hledá, aby on, ráčí-li, vysvobodil, pakli se jemu líbí, aby slúhy jeho trpěli a zkušeni byli skrze bezpráví zlých, aby jemu v tom povolili. Protož to na váze36) má býti v sluhách bo- žích, aby se tak modlili a tak pomoci od Boha hledali v svých pokušeních, aby s nimi podlé vuole své učinil, že on muož je vysvoboditi, vidí-li jich dobré v tom. A jest takových přiekladuov dosti v Písmě, ješto37) sú věrní lidé skrze modlitbu mohli sobě přivésti nevěrná a ukrutná kniežata k úžitku a zlost jich ukrotiti proti sobě. 144 a. 253
Strana 254
Est. XIV, [3, 11—13]. 144 b. t. XIV, I11]. Est. VII. Jakož to Ester s jiným lidem židovským v svém pokušenie učinila jest, a toto mluví k Bohu v své modlitbě řkuci: Pane Bože Abrahamuo, Bože silný nade všecky! Uslyš hlas těch, ještoť38) nižádné jiné nemají naděje kromě tebe! Vysvoboď nás z rukú ne- přátel nepravých39), ať se neposmievají našemu spa- dení, ale obratiž jich/ radu proti nim a toho, jenž se jest počal na nás zlobiti, zatrat. Vzpomeň na nás, Pane, a ukaž se v smutném našem času! Králi židovský vše- liké moci! Daj mi řeč zpuosobenú v má usta před obličejem lvovým a přenes jeho srdce v nenávist vraha našeho, aby i on zahynul. Mnoho pravého uměla k Bohu mluviti tato žena Ester, a to právě40) znala jest, že rada zlých na vuoli božie stojí a v jeho moci; že, když ji41) skladú proti spravedlivým, spadne na ně, a sami v ní zahynú. Protož se směle Bohu mod- lila řkuci: Obrat jich radu proti nim, ať to sami nesú, což sú nenávistně na nás uvaliti chtěli. Také to právě a rozumně znala jest, že srdce ukrutné královo v rukú boží jest, a kamžkoli pochce, nakloní je. A protož mluví k Bohu řkúci: Přenes srdce lva v nenávist vraha našeho Amana, kterýž první po králi byl a najvětčí jest i přiezeň od krále měl, aby se na toho nenávist králova obrátila pro jejie modlitbu. A kto by takú věc mohl aneb směl42) pomysliti, aby43) se ta nenávist v králi urodila k tomu, ješto44) se zdálo, že všecko dobré královo jím stojí45)? Avšak ona se toho do- mluvi46) na Bohu, že král, naspěch vstav od stolu a od kvasu radostného, i kázal král vésti jeho a obě- siti na šibenici padesáti loket zvýši; a všickni zpro- štěni sú, jimž Aman byl smrt zjednal. Protož z těch věcí múdrým mohlo by známo47) býti, že nepřiezeň zlých lidí viece jest v moci boží nežli u vuoli jich 254
Est. XIV, [3, 11—13]. 144 b. t. XIV, I11]. Est. VII. Jakož to Ester s jiným lidem židovským v svém pokušenie učinila jest, a toto mluví k Bohu v své modlitbě řkuci: Pane Bože Abrahamuo, Bože silný nade všecky! Uslyš hlas těch, ještoť38) nižádné jiné nemají naděje kromě tebe! Vysvoboď nás z rukú ne- přátel nepravých39), ať se neposmievají našemu spa- dení, ale obratiž jich/ radu proti nim a toho, jenž se jest počal na nás zlobiti, zatrat. Vzpomeň na nás, Pane, a ukaž se v smutném našem času! Králi židovský vše- liké moci! Daj mi řeč zpuosobenú v má usta před obličejem lvovým a přenes jeho srdce v nenávist vraha našeho, aby i on zahynul. Mnoho pravého uměla k Bohu mluviti tato žena Ester, a to právě40) znala jest, že rada zlých na vuoli božie stojí a v jeho moci; že, když ji41) skladú proti spravedlivým, spadne na ně, a sami v ní zahynú. Protož se směle Bohu mod- lila řkuci: Obrat jich radu proti nim, ať to sami nesú, což sú nenávistně na nás uvaliti chtěli. Také to právě a rozumně znala jest, že srdce ukrutné královo v rukú boží jest, a kamžkoli pochce, nakloní je. A protož mluví k Bohu řkúci: Přenes srdce lva v nenávist vraha našeho Amana, kterýž první po králi byl a najvětčí jest i přiezeň od krále měl, aby se na toho nenávist králova obrátila pro jejie modlitbu. A kto by takú věc mohl aneb směl42) pomysliti, aby43) se ta nenávist v králi urodila k tomu, ješto44) se zdálo, že všecko dobré královo jím stojí45)? Avšak ona se toho do- mluvi46) na Bohu, že král, naspěch vstav od stolu a od kvasu radostného, i kázal král vésti jeho a obě- siti na šibenici padesáti loket zvýši; a všickni zpro- štěni sú, jimž Aman byl smrt zjednal. Protož z těch věcí múdrým mohlo by známo47) býti, že nepřiezeň zlých lidí viece jest v moci boží nežli u vuoli jich 254
Strana 255
aneb v moci jich, a jest-li těžka nepřiezeň spravedli- vým zlých lidí, že k Bohu o to mají zřieti, u Boha přiezně pohledati, a/ on, jenž vládne nepřiezní zlých lidí, uvalí ji v moře aneb na ty, ktož sú kopali jámu spravedlivým, aby v ni sami upadli. Protož i zlá knie- žata k dobrému spravedlivým mohú býti, když toho od Boha umějí hledati. Toto pak vězňové Židé, jsúce v moci krále baby- lonského, ti vězňové vzkázali sú Židóm do Jeruza- léma, aby za ně oběti Bohu obětovali a modlili se za ně a také aby se modlili za život Nabochodono- zora, krále babylonského48), a za život Baltazara, syna jeho, aby byli dnové jich jakožto dnové nebeští na zemi, „aby dal Hospodin ctnost a osvietil oči náše, abychom živi byli pod stienem Nabochodonozora, krále babylonského, a pod stienem Baltazara, syna jeho, abychom slúžili jim mnoho dní a nalezli milost před jich obličejem.“ Toho sú žádali ti vězňové, aby i ti králové pohanští šťastně prošli za49) mnoho dní pro jich dobré, aby oni v jich pokoji mohli pokoje po- žiti — a měli jsú sedmdesáte let v jich vězení býti — a pod jich mocí jako pod stienem aby odpočinuli a milost u nich by nalezli jako u nepřátel, aby, nějakú nelibost křivú skladúce na ně50), nezmordovali jich, jakož sú jich bratří mnoho zmordovali v zemi ži- dovské. Protož aby některak s pokojem jako věz- ňové za51) nimi mohli potrvati, toho od Boha skrze modlitbu teď hledají, aby jim sám Buoh zjednal milost u těch pohanuo ukrutných, ješto52) vládne králi pohanskými i jich srdcem a učinie je vhod komuž chce, aby oni milost měli k tomu, k komuž on káže53), a nenávist k tomu, kohož on nená- vidí. [Bar. I, 10—12.] 145 a. 145 b. 255
aneb v moci jich, a jest-li těžka nepřiezeň spravedli- vým zlých lidí, že k Bohu o to mají zřieti, u Boha přiezně pohledati, a/ on, jenž vládne nepřiezní zlých lidí, uvalí ji v moře aneb na ty, ktož sú kopali jámu spravedlivým, aby v ni sami upadli. Protož i zlá knie- žata k dobrému spravedlivým mohú býti, když toho od Boha umějí hledati. Toto pak vězňové Židé, jsúce v moci krále baby- lonského, ti vězňové vzkázali sú Židóm do Jeruza- léma, aby za ně oběti Bohu obětovali a modlili se za ně a také aby se modlili za život Nabochodono- zora, krále babylonského48), a za život Baltazara, syna jeho, aby byli dnové jich jakožto dnové nebeští na zemi, „aby dal Hospodin ctnost a osvietil oči náše, abychom živi byli pod stienem Nabochodonozora, krále babylonského, a pod stienem Baltazara, syna jeho, abychom slúžili jim mnoho dní a nalezli milost před jich obličejem.“ Toho sú žádali ti vězňové, aby i ti králové pohanští šťastně prošli za49) mnoho dní pro jich dobré, aby oni v jich pokoji mohli pokoje po- žiti — a měli jsú sedmdesáte let v jich vězení býti — a pod jich mocí jako pod stienem aby odpočinuli a milost u nich by nalezli jako u nepřátel, aby, nějakú nelibost křivú skladúce na ně50), nezmordovali jich, jakož sú jich bratří mnoho zmordovali v zemi ži- dovské. Protož aby některak s pokojem jako věz- ňové za51) nimi mohli potrvati, toho od Boha skrze modlitbu teď hledají, aby jim sám Buoh zjednal milost u těch pohanuo ukrutných, ješto52) vládne králi pohanskými i jich srdcem a učinie je vhod komuž chce, aby oni milost měli k tomu, k komuž on káže53), a nenávist k tomu, kohož on nená- vidí. [Bar. I, 10—12.] 145 a. 145 b. 255
Strana 256
Kapitola devadesátá třetí. 146 a. Protož z těchto věcí, kteréž se praví, poznáme úmysl svatého Pavla, proč jest napomínal k tomu, aby se modlili za povýšené, a že proto, nebol) jest měl veliké mnozstvie věříciech lidí v Syna božieho po světě pod mocmi pohanskými s tú věrú nenávistnú pohanuom2). Protož, vida ustavičně rychlé pokušenie tomu lidu věří- címu mezi pohany trvajíciemu, k tomu jich napomíná, aby se modlili za krále i za všecky postavené v po- výšenie, aby jim Buoh milost dal nalézti před nimi, aby se na ně nepopudili nenávistí krvavú jako sobě na mrzké3), a také aby milý Buoh zachoval, aby ďábel těch mocí nezdvihl k válkám jedněch proti druhým, tak že by se lid proti lidu zdvihl v sváry, v mordy, tak že by se krve všickni naplnili, búřenie, roztrhánie4). A to by těm křesťanóm uprostřed těch rozdělenie5) veliká osiedla povstala. Nebo dábelská nenávist najvíce pat- řie6) k těm hlavním7) lidem, k králóm a k jiným; nebo snadně muož mnozstvie poddaných uloviti skrze ně, když jimi zatočí v pýchu, aby z pýchy povstali jedni proti druhým v boje anebo v jiná osiedla dábelská aby upadli na škodu podaných. Protož na Saule všecka síla boje najtěžšie obořila se, aby mnozstvie snáze pora- ženo bylo jeho pádem. Takéž i nynie na hlavnie lidi najvíce ďáblové tisknú8) na škody jich poddaných, nebo jimi muož mnoho dobrého v poddaných státi9), a10) když se popudí skrze jednánie dábelské proti pravé dobrotě a skrze zrady služeb/níkuov a slédníkuovi1) Antikristových, takéť12) mohú mnohým věcem dobrým silně překážeti anebo je rozptýleti13) i na lidi dobré sahati, jakož to nynie skutek ukazuje. A protož těm dobrým křesťanóm, ješto14) sú tak pod mocmi pohan- 256
Kapitola devadesátá třetí. 146 a. Protož z těchto věcí, kteréž se praví, poznáme úmysl svatého Pavla, proč jest napomínal k tomu, aby se modlili za povýšené, a že proto, nebol) jest měl veliké mnozstvie věříciech lidí v Syna božieho po světě pod mocmi pohanskými s tú věrú nenávistnú pohanuom2). Protož, vida ustavičně rychlé pokušenie tomu lidu věří- címu mezi pohany trvajíciemu, k tomu jich napomíná, aby se modlili za krále i za všecky postavené v po- výšenie, aby jim Buoh milost dal nalézti před nimi, aby se na ně nepopudili nenávistí krvavú jako sobě na mrzké3), a také aby milý Buoh zachoval, aby ďábel těch mocí nezdvihl k válkám jedněch proti druhým, tak že by se lid proti lidu zdvihl v sváry, v mordy, tak že by se krve všickni naplnili, búřenie, roztrhánie4). A to by těm křesťanóm uprostřed těch rozdělenie5) veliká osiedla povstala. Nebo dábelská nenávist najvíce pat- řie6) k těm hlavním7) lidem, k králóm a k jiným; nebo snadně muož mnozstvie poddaných uloviti skrze ně, když jimi zatočí v pýchu, aby z pýchy povstali jedni proti druhým v boje anebo v jiná osiedla dábelská aby upadli na škodu podaných. Protož na Saule všecka síla boje najtěžšie obořila se, aby mnozstvie snáze pora- ženo bylo jeho pádem. Takéž i nynie na hlavnie lidi najvíce ďáblové tisknú8) na škody jich poddaných, nebo jimi muož mnoho dobrého v poddaných státi9), a10) když se popudí skrze jednánie dábelské proti pravé dobrotě a skrze zrady služeb/níkuov a slédníkuovi1) Antikristových, takéť12) mohú mnohým věcem dobrým silně překážeti anebo je rozptýleti13) i na lidi dobré sahati, jakož to nynie skutek ukazuje. A protož těm dobrým křesťanóm, ješto14) sú tak pod mocmi pohan- 256
Strana 257
skými přebývali, veliké15) potřebie bylo jest, aby se modlili Bohu za ty povýšené lidi, aby je zachoval Buoh od skutkuov satanových, chtě skrze ně překážeti dob- rotě té, v niež věrní lidé žádali se Bohu líbiti, jakož teď16) die: Abychom pokojný a tichý život vedli ve všie dobrotě a v čistotě. Protož mohli jsú tak i těmi mocmi povládnúti, když jsú boží milost k tomu obdrželi, aby k jich pravým úžitkóm obrátil ty moci zal7) některé časy, aby věrní lidé za18) nimi v své dobrotě mohli trvati a prospěti do vuole boží. Též19) věci i nám jest potřebie, pod kterýmiž koli mocmi sme, aby za ně každý múdrý modlil se Bohu, aby oni šťastně prošli20) a dobře živi byli a zachováni byli od dábelských osídl, od sváruov, od bojuo i od jiných hřiechuo, aby se i nám toho nedostalo; abychom za nimi nějakého po- kojíka21) požiti mohli; i za všecky povýšené lidi; nebo všudy věrní22) lidé za nimi přebývají a žádají poko- jíka za nimi požívati, aby jimi dábel k bojóm nehýbal neb jich proti pravdě skrze zrádce pravdy nepopúzel. Kapitola devadesátá čtvrtá. Jiné sú příčiny v této přil), o nichž řeč máme: moc světskú sobě u vieře založíce duovody2) křivými, i3) chtieti tělesně vítěziti skrze moc každý proti svým ne- přátelóm a vésti moc proti moci v boje. A/ modlí-li se ona strana za své pány, a4) tato za své modlí se, aby přemohla, a ona proti těmto, aby je přemohli. A oboji křesťané sú, a5) každá svým přejíci. Oboji křesťané nespravedlívě bojují prosíce, aby ony zbili, a oni zase6) též; i kteréž7) Buoh uslyšie? Protož, súce oboji křesťané, nespravedlívě bojují proti sobě a mod- litba jich nenie z viery; neuslyší jich Buoh. Protož ze- 146 b. Chelčického „Sít víry“. 17. 257
skými přebývali, veliké15) potřebie bylo jest, aby se modlili Bohu za ty povýšené lidi, aby je zachoval Buoh od skutkuov satanových, chtě skrze ně překážeti dob- rotě té, v niež věrní lidé žádali se Bohu líbiti, jakož teď16) die: Abychom pokojný a tichý život vedli ve všie dobrotě a v čistotě. Protož mohli jsú tak i těmi mocmi povládnúti, když jsú boží milost k tomu obdrželi, aby k jich pravým úžitkóm obrátil ty moci zal7) některé časy, aby věrní lidé za18) nimi v své dobrotě mohli trvati a prospěti do vuole boží. Též19) věci i nám jest potřebie, pod kterýmiž koli mocmi sme, aby za ně každý múdrý modlil se Bohu, aby oni šťastně prošli20) a dobře živi byli a zachováni byli od dábelských osídl, od sváruov, od bojuo i od jiných hřiechuo, aby se i nám toho nedostalo; abychom za nimi nějakého po- kojíka21) požiti mohli; i za všecky povýšené lidi; nebo všudy věrní22) lidé za nimi přebývají a žádají poko- jíka za nimi požívati, aby jimi dábel k bojóm nehýbal neb jich proti pravdě skrze zrádce pravdy nepopúzel. Kapitola devadesátá čtvrtá. Jiné sú příčiny v této přil), o nichž řeč máme: moc světskú sobě u vieře založíce duovody2) křivými, i3) chtieti tělesně vítěziti skrze moc každý proti svým ne- přátelóm a vésti moc proti moci v boje. A/ modlí-li se ona strana za své pány, a4) tato za své modlí se, aby přemohla, a ona proti těmto, aby je přemohli. A oboji křesťané sú, a5) každá svým přejíci. Oboji křesťané nespravedlívě bojují prosíce, aby ony zbili, a oni zase6) též; i kteréž7) Buoh uslyšie? Protož, súce oboji křesťané, nespravedlívě bojují proti sobě a mod- litba jich nenie z viery; neuslyší jich Buoh. Protož ze- 146 b. Chelčického „Sít víry“. 17. 257
Strana 258
drána jest viera těch křesťanuov a modlitba jich chro- ma jest, žádajíce vylití krve bratří svých. Pakli nejsú bratří, ale8) sú nepřietelé, a Buoh se velí za ně mod- liti a dobře jim činiti; ale tuto puojde zpět9) modlitba, na obě straně žádajíce, aby jich nepřietelé zbiti byli. A protož ten smysl vzdaluje selo) od slov s. Pavla, aby se za krále modlili, aby zal1) nimi tichý život vedli; osobujíce sobě moc světskú jedni proti druhým, aby skrze ni války vedli, tiem činem12) se modlé za krále, aby skrze něho aneb skrze jiné moci vedli život zbě- hový13), svárlivý a mordéřský. A tak tiem činem mno- hé roty pod jednú věrú osobují sobě moc ku prospěchu viery a k úbraně pravdy. I puojde jedna rota, bráněci cierkve svaté staré. A druhá puojde, bráněci pravdy zákona božího. A jiná puojde, bráněci řáduov božiech, kterúžto chtí zkaziti kacieři ti vytržení14), po svých hlavách vše jednajíce15) a staré svaté tupíce. A jiná rota puojde, bráněci obecného dobrého, aby tak chu- dina hanebně nebyla hubena. Puojdú pak králové a kniežata, bráněci (!) své vlasti, aby jim panství nezahy- nulo; ti proti všem války vedú, nebo milují panovánie 147 a. a/ zvelebenie v světě. A ta všecka zběř těch rot roz- Mat. vI, t9. dělených slovú křesťané, spolu řiekajíce Bohu: Otče Luk. XI, 124. náš, jenž si v nebesích. Všickni přejie Bohu skrze zka- žení jiných, majíce za to, že když jedni druhé s krví smiesí, že tiem Bohu poslúží. A to vždy spolu řiekají: Odpusť nám, jakož i my odpúštieme. A na to každá rota vojska hledá a hromaždie je, nemieněci odpu- stiti nižádnému, s kohož muož býti. Protož jich mod- litby sú veliké rúhaní Bohu. Protož taková osobenie moci proti moci přieliš16) sú odporna slovóm svatého Pavla v tom, ješto17) se velí modliti za všecky, kteříž jsú postaveni v povýšenie, aby tak jich přiečinú18) po- 258
drána jest viera těch křesťanuov a modlitba jich chro- ma jest, žádajíce vylití krve bratří svých. Pakli nejsú bratří, ale8) sú nepřietelé, a Buoh se velí za ně mod- liti a dobře jim činiti; ale tuto puojde zpět9) modlitba, na obě straně žádajíce, aby jich nepřietelé zbiti byli. A protož ten smysl vzdaluje selo) od slov s. Pavla, aby se za krále modlili, aby zal1) nimi tichý život vedli; osobujíce sobě moc světskú jedni proti druhým, aby skrze ni války vedli, tiem činem12) se modlé za krále, aby skrze něho aneb skrze jiné moci vedli život zbě- hový13), svárlivý a mordéřský. A tak tiem činem mno- hé roty pod jednú věrú osobují sobě moc ku prospěchu viery a k úbraně pravdy. I puojde jedna rota, bráněci cierkve svaté staré. A druhá puojde, bráněci pravdy zákona božího. A jiná puojde, bráněci řáduov božiech, kterúžto chtí zkaziti kacieři ti vytržení14), po svých hlavách vše jednajíce15) a staré svaté tupíce. A jiná rota puojde, bráněci obecného dobrého, aby tak chu- dina hanebně nebyla hubena. Puojdú pak králové a kniežata, bráněci (!) své vlasti, aby jim panství nezahy- nulo; ti proti všem války vedú, nebo milují panovánie 147 a. a/ zvelebenie v světě. A ta všecka zběř těch rot roz- Mat. vI, t9. dělených slovú křesťané, spolu řiekajíce Bohu: Otče Luk. XI, 124. náš, jenž si v nebesích. Všickni přejie Bohu skrze zka- žení jiných, majíce za to, že když jedni druhé s krví smiesí, že tiem Bohu poslúží. A to vždy spolu řiekají: Odpusť nám, jakož i my odpúštieme. A na to každá rota vojska hledá a hromaždie je, nemieněci odpu- stiti nižádnému, s kohož muož býti. Protož jich mod- litby sú veliké rúhaní Bohu. Protož taková osobenie moci proti moci přieliš16) sú odporna slovóm svatého Pavla v tom, ješto17) se velí modliti za všecky, kteříž jsú postaveni v povýšenie, aby tak jich přiečinú18) po- 258
Strana 259
kojný život vedli. Nebo takové roty, jakož prvé19) povědieno jest, odporně20) myslé: každá s mocí proti jiným připravuje se k válkám; tať již ovšem21) nemyslí pokojného života vésti, ale zběhový a válečný, aniž myslí svú modlitbú pokoji22) všech, kteříž u povýšení postaveni sú, ale každého modlitba mieří k svým voj- skóm, aby oni přemohli proti jiným. Protož jich mod- litby nepříleží k rozumu23) s. Pavla, nebo on sobě nesobil jest nižádné moci k tomu, aby skrze ni vietězil proti svým nepřátelóm, aby, tak potepa je, vedl po- tom život pokojný; ale zpět24) proti tomu, nehledě k nižádné moci o to, aby se o něho bila a pokoj jed- nala skrze svuoj meč, ale aby všecky moci všudy spolu pokoj měly, a aby jich dábel proti pravdě nepopúzel, a tak by25) jie kaziti bránili — za to jest jeho modlitba s jinými věrnými byla, a to aby Buoh ráčil jednati26) pro úžitek sluh svých, aby ukrotil ty moci,/ aby mohl[i] svobodně slovo božie mluviti mezi těmi lítými pohany, pod jich mocmi jdúce po všem světě, aby všickni všudy po krajích mohli prospěti v počatém dobrém, majíce pokoj jakýž takýž mezi takým pohan- stvem. Protož všecko27) knězstvo ciesařské nemuož při- vésti k témuž cíli své modlitby, každá rota z nich moci hledajíci, aby skrze moc provedla to, k čemuž mieří úmyslem — jakž by chtěla Bohu slúžiti, aby toho mocí bránila a k tomu pudila28). Aniž také podobně29) muož lid poběhlý od viery svých modliteb provésti k Bohu za pokoj, poněvadž nemienie pokoje právě požievati30) k tomu úžitku, o němž tuto svatý Pavel mluví o po- kojném životě, přiečinu oznamuje, proč by chtěl ta- kému pokoji — die: Abychom pokojný a tichý život vedli ve všie dobrotě a v čistotě —, aby v takovém ži- votě pokoje požili, kterýž jest Bohu milý. Ale tato po- 147 b. [I. Tim. II, 2.] 259
kojný život vedli. Nebo takové roty, jakož prvé19) povědieno jest, odporně20) myslé: každá s mocí proti jiným připravuje se k válkám; tať již ovšem21) nemyslí pokojného života vésti, ale zběhový a válečný, aniž myslí svú modlitbú pokoji22) všech, kteříž u povýšení postaveni sú, ale každého modlitba mieří k svým voj- skóm, aby oni přemohli proti jiným. Protož jich mod- litby nepříleží k rozumu23) s. Pavla, nebo on sobě nesobil jest nižádné moci k tomu, aby skrze ni vietězil proti svým nepřátelóm, aby, tak potepa je, vedl po- tom život pokojný; ale zpět24) proti tomu, nehledě k nižádné moci o to, aby se o něho bila a pokoj jed- nala skrze svuoj meč, ale aby všecky moci všudy spolu pokoj měly, a aby jich dábel proti pravdě nepopúzel, a tak by25) jie kaziti bránili — za to jest jeho modlitba s jinými věrnými byla, a to aby Buoh ráčil jednati26) pro úžitek sluh svých, aby ukrotil ty moci,/ aby mohl[i] svobodně slovo božie mluviti mezi těmi lítými pohany, pod jich mocmi jdúce po všem světě, aby všickni všudy po krajích mohli prospěti v počatém dobrém, majíce pokoj jakýž takýž mezi takým pohan- stvem. Protož všecko27) knězstvo ciesařské nemuož při- vésti k témuž cíli své modlitby, každá rota z nich moci hledajíci, aby skrze moc provedla to, k čemuž mieří úmyslem — jakž by chtěla Bohu slúžiti, aby toho mocí bránila a k tomu pudila28). Aniž také podobně29) muož lid poběhlý od viery svých modliteb provésti k Bohu za pokoj, poněvadž nemienie pokoje právě požievati30) k tomu úžitku, o němž tuto svatý Pavel mluví o po- kojném životě, přiečinu oznamuje, proč by chtěl ta- kému pokoji — die: Abychom pokojný a tichý život vedli ve všie dobrotě a v čistotě —, aby v takovém ži- votě pokoje požili, kterýž jest Bohu milý. Ale tato po- 147 b. [I. Tim. II, 2.] 259
Strana 260
148 a. běhlost zpětně31) proti tomu pokoje žádá, aby se roz- šířila ve všeliké nepravosti a v nečistotě, aby, majíci pokoj, i chodila v rotách po jarmaciech kupujíce a pro- dávajíce, po posvieceních žerúce, pijíce a tepúce se, freje a tance jednajíce32); a což najhoršieho mohú, to jednají v čas pokoje. Protož dalekoť jest řeč svatého Pavla od toho lidu, kterýž jest příliš33) zablúdil od viery. Protož kněžie ciesařovi nedovedú34) tiem moci u vieře, že on se velí modliti za povýšené. Než tiem snáze mohú oni dovoditi35), poněvadž ji již pod věrú majie a již se jest ujala silně, již dávno hájí pokrytcuov protivných Kristu. Protož, majíce moc k uobraně, čímžkoli/ chtie, tiem moci96) potvrdie u vieře. Vše jim slušie; leč37) pohany, leč Židy, leč pochodní, leč škřip- cem, leč mečem dovodie, vždy sú jich duovodové praví, ale toliko u nich. Ale když by takové duovody položili nemajíce moci k nim, ktožkoli pohaněl by jim těch duovoduov řka, že sú bludné, i38) nemohli by bez moci brániti jich a snad by se zastyděli za některé duovody; nebo o té věci jinak pravých duovoduov nikdiež39) nenaleznú, jediné leč by tiem potvrdili, že ty věci právě40) z viery Kristovy sú založeny41), kteréž oni k tomu skrze moc dělají. Než, jakož jest řečeno, když moc mají k uobraně, nemnohoť na duovody myslé, ale, kteréžkoli bludy sklekcí42) v radách a v sněmích, tyť provedú43) skrze moc a vystaví je na světlo jako vieru lidu od nich svedenému. Pro- tož pilni sú moci, aby jí sobě vieru zmalovali a pravili o ní sobě rovným, že cierkev svatá nemohla by zuostati v své spravedlnosti, by44) jie moc svět- ská nebránila, a viera by zkažena byla od násil- níkuov. Ale muož býti, že ta cierkev římská ne- mohla by zuostati v té spravedlnosti, kterúž ona 260
148 a. běhlost zpětně31) proti tomu pokoje žádá, aby se roz- šířila ve všeliké nepravosti a v nečistotě, aby, majíci pokoj, i chodila v rotách po jarmaciech kupujíce a pro- dávajíce, po posvieceních žerúce, pijíce a tepúce se, freje a tance jednajíce32); a což najhoršieho mohú, to jednají v čas pokoje. Protož dalekoť jest řeč svatého Pavla od toho lidu, kterýž jest příliš33) zablúdil od viery. Protož kněžie ciesařovi nedovedú34) tiem moci u vieře, že on se velí modliti za povýšené. Než tiem snáze mohú oni dovoditi35), poněvadž ji již pod věrú majie a již se jest ujala silně, již dávno hájí pokrytcuov protivných Kristu. Protož, majíce moc k uobraně, čímžkoli/ chtie, tiem moci96) potvrdie u vieře. Vše jim slušie; leč37) pohany, leč Židy, leč pochodní, leč škřip- cem, leč mečem dovodie, vždy sú jich duovodové praví, ale toliko u nich. Ale když by takové duovody položili nemajíce moci k nim, ktožkoli pohaněl by jim těch duovoduov řka, že sú bludné, i38) nemohli by bez moci brániti jich a snad by se zastyděli za některé duovody; nebo o té věci jinak pravých duovoduov nikdiež39) nenaleznú, jediné leč by tiem potvrdili, že ty věci právě40) z viery Kristovy sú založeny41), kteréž oni k tomu skrze moc dělají. Než, jakož jest řečeno, když moc mají k uobraně, nemnohoť na duovody myslé, ale, kteréžkoli bludy sklekcí42) v radách a v sněmích, tyť provedú43) skrze moc a vystaví je na světlo jako vieru lidu od nich svedenému. Pro- tož pilni sú moci, aby jí sobě vieru zmalovali a pravili o ní sobě rovným, že cierkev svatá nemohla by zuostati v své spravedlnosti, by44) jie moc svět- ská nebránila, a viera by zkažena byla od násil- níkuov. Ale muož býti, že ta cierkev římská ne- mohla by zuostati v té spravedlnosti, kterúž ona 260
Strana 261
vede, majíci panstvie veliké; neostalo by jie v rukú, by45) jie králové zemští neoháněli mečem. Protož vlastnie potřebnost jest jie moc. Kapitola devaddesátá pátá. Ale z těchto věcí muož někto řieci, že já moc po- tupuji. Nic toho neříkaj, ač chce-li; nebo já jí nepo- tupuji, ale ctím ji, jakož na ni slušie. A řku, že jest dobra tak, jakož jie Buoh dobře požívál) a jakož skrze ni provede, cožkoli on za dobré má. Ale což v tom lidé/ zlí skrze ni zlého jednají a to chtí provésti, to- hoť lidem nechválím. Protož mám moc za to, jakž jest křtěna; tak jie řiekám. Moc světská svět zpravuje a řiedí jej u věcech časných a zemských a tak jest světu potřebna jako silná ohrada, aby nepadl, nebo ten svět nemohl by bez ní v své pevnosti a v prospěchu státi. To řku z přiečiny mluvíce2) lidské. Ale jelikožto3) Buoh pán jest světa a mohl by jej bez té moci zpraviti i držeti, jakž by chtěl, ale zalo- žíce4) to, že on chce skrze moci zachovati ten svět, aby oni lidsky řiedili ten svět jakožto úředníci jeho panství: protož, majíce moc nad tiem světem, mohú jej krotiti a přikazovati snadně, když to, což vidie dobrého světu, řídí. Ale bylo-li by řieci5) o křesťanech — byli-li by co6) šlechetnějšie a skrze vieru co zkázanějšie7), krotčejšie než svět? Nic8). Nebo skutek svědčie, že sú opustili Pána Boha a učiněni sú svět, poběhlý od Boha, a svět jest je v se pojal a oni již jedno sú s světem. Neb což- koli svět nalezne právě9) marného k utěšení, k roz- košem, k zbohacení, k zvelebení, k zablúzení, k rúhaní Bohu, to všecko křesťané jedním duchem s tiemto 148 b. 261
vede, majíci panstvie veliké; neostalo by jie v rukú, by45) jie králové zemští neoháněli mečem. Protož vlastnie potřebnost jest jie moc. Kapitola devaddesátá pátá. Ale z těchto věcí muož někto řieci, že já moc po- tupuji. Nic toho neříkaj, ač chce-li; nebo já jí nepo- tupuji, ale ctím ji, jakož na ni slušie. A řku, že jest dobra tak, jakož jie Buoh dobře požívál) a jakož skrze ni provede, cožkoli on za dobré má. Ale což v tom lidé/ zlí skrze ni zlého jednají a to chtí provésti, to- hoť lidem nechválím. Protož mám moc za to, jakž jest křtěna; tak jie řiekám. Moc světská svět zpravuje a řiedí jej u věcech časných a zemských a tak jest světu potřebna jako silná ohrada, aby nepadl, nebo ten svět nemohl by bez ní v své pevnosti a v prospěchu státi. To řku z přiečiny mluvíce2) lidské. Ale jelikožto3) Buoh pán jest světa a mohl by jej bez té moci zpraviti i držeti, jakž by chtěl, ale zalo- žíce4) to, že on chce skrze moci zachovati ten svět, aby oni lidsky řiedili ten svět jakožto úředníci jeho panství: protož, majíce moc nad tiem světem, mohú jej krotiti a přikazovati snadně, když to, což vidie dobrého světu, řídí. Ale bylo-li by řieci5) o křesťanech — byli-li by co6) šlechetnějšie a skrze vieru co zkázanějšie7), krotčejšie než svět? Nic8). Nebo skutek svědčie, že sú opustili Pána Boha a učiněni sú svět, poběhlý od Boha, a svět jest je v se pojal a oni již jedno sú s světem. Neb což- koli svět nalezne právě9) marného k utěšení, k roz- košem, k zbohacení, k zvelebení, k zablúzení, k rúhaní Bohu, to všecko křesťané jedním duchem s tiemto 148 b. 261
Strana 262
149 a. světem držie zjevně bez hanby i bez svědomí. Protož úplně sú odstúpili od Boha a učiněni sú svět poběhlý a zlotřelý, nic na Boha nechtiece podati10) ani se v čem Bohem zastaviti ani jeho v čem poctiti. A to neřkul1) jeden z nich, ale jeden z tisiece nesnadně nalezen bude, aby se nesmieřil12) podobně k světu a netáhl s ním jha v nepravostech jeho. Protož takéž13) neumenšeně ta moc světská potřebna jest té poběhlosti těch změten- cuo14), jakož jest potřebna mezi pohany; nebo neučiní viery dlý15) nic lépe než pohané. Protož když svět [jsú], odporný Bohu, musí skrze meč moci světské kázáni 1) býti tak, jakož na jich odpornost tvrdú slušie. Ale kdyby kde byli praví křesťané, ješto17) Boha milují a své bližnie jako se sami, tuť z milosti božie zle nečinie; těch jest nepotřebí puditi18) mocí k dob- rotě, nebo sami se pravějí19) domyslé pravých skutkuo, než by20) jim moc přikazovala aneb je k nim pudila; nebo mají známost boží v sobě, známost přikázaní jeho a mají milování boží v sobě i činí vuoli jeho z mi- losti21) a držie spravedlivost k lidem podlé přikázaní božích tak, aby moc, jenž řiedí svět, nenalezla na nich snadně zlosti22). Ale když zhyne viera a milost v lidech, ješto muož skrze lásku dělati pravé věci v nich a uči- niti na nich poctivost takovú, aby se líbili Bohu i lidem, po ztracení takových daruov budú ustaveni23) ti lidé v takovém lotrovstvie, že jim ledva moc ukrutná statčí, aby v nějaké rovnosti24) zuostali, aby nemohli tolik zlí býti, jako by na světě před lidmi chtěli býti. Protož viera od Boha dána jest k činění dobrých skutkuo a Bohu vzácných a úžitečných všemu světu. A když odstúpí lidé od viery, ihned je popadne zlost tohoto světa a ihned meč musí řiediti cesty jich. Nebo po ztracení viery neostává na lidech nic jiného než pře- 262
149 a. světem držie zjevně bez hanby i bez svědomí. Protož úplně sú odstúpili od Boha a učiněni sú svět poběhlý a zlotřelý, nic na Boha nechtiece podati10) ani se v čem Bohem zastaviti ani jeho v čem poctiti. A to neřkul1) jeden z nich, ale jeden z tisiece nesnadně nalezen bude, aby se nesmieřil12) podobně k světu a netáhl s ním jha v nepravostech jeho. Protož takéž13) neumenšeně ta moc světská potřebna jest té poběhlosti těch změten- cuo14), jakož jest potřebna mezi pohany; nebo neučiní viery dlý15) nic lépe než pohané. Protož když svět [jsú], odporný Bohu, musí skrze meč moci světské kázáni 1) býti tak, jakož na jich odpornost tvrdú slušie. Ale kdyby kde byli praví křesťané, ješto17) Boha milují a své bližnie jako se sami, tuť z milosti božie zle nečinie; těch jest nepotřebí puditi18) mocí k dob- rotě, nebo sami se pravějí19) domyslé pravých skutkuo, než by20) jim moc přikazovala aneb je k nim pudila; nebo mají známost boží v sobě, známost přikázaní jeho a mají milování boží v sobě i činí vuoli jeho z mi- losti21) a držie spravedlivost k lidem podlé přikázaní božích tak, aby moc, jenž řiedí svět, nenalezla na nich snadně zlosti22). Ale když zhyne viera a milost v lidech, ješto muož skrze lásku dělati pravé věci v nich a uči- niti na nich poctivost takovú, aby se líbili Bohu i lidem, po ztracení takových daruov budú ustaveni23) ti lidé v takovém lotrovstvie, že jim ledva moc ukrutná statčí, aby v nějaké rovnosti24) zuostali, aby nemohli tolik zlí býti, jako by na světě před lidmi chtěli býti. Protož viera od Boha dána jest k činění dobrých skutkuo a Bohu vzácných a úžitečných všemu světu. A když odstúpí lidé od viery, ihned je popadne zlost tohoto světa a ihned meč musí řiediti cesty jich. Nebo po ztracení viery neostává na lidech nic jiného než pře- 262
Strana 263
stúpení, a přestúpení nebude-li opraveno pokáním, tehdy25) ihned v tu odpornost sahá meč. Ač26) jiný meč nebude sahati každých přestúpení27), ale28) pošle pán lotra/ vnáhle s mečem zvláště odněkud, ješto29) jsú jeho nečekali, aby dral3o), lúpil, jímal, vězel3i) mordoval, že tak konečně Buoh nenechá nižádných přestúpení bez meče mstivého neb bez jiných pomst. Ale poněvadž ta moc světská pod věrú jest a přičtena vieře skrze křivý smysl32) Písem, již Antikrist usnúbil jest ji sobě za chot a všecka moc jeho proti Kristovi a proti zvoleným jeho skrze tu moc světskú. A již Antikrist zkazil jest vieru skrze tu moc a nadělal z ní objedí33) dáblových, aby již jediné znamení víry mrtvá na lidech stála a jména křivá, a všecko pohanství zjevně v zlých skutcích stojí na nich. 149 b. POČINÁ SE DRUHÁ STRANA: O ROTÁCH, O KAŽDE ZVLÁŠTĚ. Kapitola první. A žel) počátek těchto všech věcí jest o síti Petrově a bude se konati o tom řeč do konce. A že2) Petr tú sítí viery mnozství věřících vytáhl jest z moře tohoto světa, z bluduov a z nevěry, a u vieře božie ustavil jest3) je jako sítí oblečené4); k zachování zpuosobil5) je, aby mnostvie věříciech jednoho srdce a jedné duše byli. Ale u prodlenie6) časuo skrz jednánie šato- novo (!) našlo jest ryb odporných té síti aneb rot lidí odporných vieře, ješto7) sú ztrhali tu siet viery, že již viera nemá moci podlé své pravdy8), jediné zna- menie omylná viery na lidech poběhlých stojí. Nebo 263
stúpení, a přestúpení nebude-li opraveno pokáním, tehdy25) ihned v tu odpornost sahá meč. Ač26) jiný meč nebude sahati každých přestúpení27), ale28) pošle pán lotra/ vnáhle s mečem zvláště odněkud, ješto29) jsú jeho nečekali, aby dral3o), lúpil, jímal, vězel3i) mordoval, že tak konečně Buoh nenechá nižádných přestúpení bez meče mstivého neb bez jiných pomst. Ale poněvadž ta moc světská pod věrú jest a přičtena vieře skrze křivý smysl32) Písem, již Antikrist usnúbil jest ji sobě za chot a všecka moc jeho proti Kristovi a proti zvoleným jeho skrze tu moc světskú. A již Antikrist zkazil jest vieru skrze tu moc a nadělal z ní objedí33) dáblových, aby již jediné znamení víry mrtvá na lidech stála a jména křivá, a všecko pohanství zjevně v zlých skutcích stojí na nich. 149 b. POČINÁ SE DRUHÁ STRANA: O ROTÁCH, O KAŽDE ZVLÁŠTĚ. Kapitola první. A žel) počátek těchto všech věcí jest o síti Petrově a bude se konati o tom řeč do konce. A že2) Petr tú sítí viery mnozství věřících vytáhl jest z moře tohoto světa, z bluduov a z nevěry, a u vieře božie ustavil jest3) je jako sítí oblečené4); k zachování zpuosobil5) je, aby mnostvie věříciech jednoho srdce a jedné duše byli. Ale u prodlenie6) časuo skrz jednánie šato- novo (!) našlo jest ryb odporných té síti aneb rot lidí odporných vieře, ješto7) sú ztrhali tu siet viery, že již viera nemá moci podlé své pravdy8), jediné zna- menie omylná viery na lidech poběhlých stojí. Nebo 263
Strana 264
150 b. ty roty odporné nechtí/ u vieře zuostati ani po vieře9) jíti, ale táhnú vieru po sobě1o), aby jich šeradství ně- kterak chránila, jako oděv poctivýll) život malo- mocných chrání. Ale jinakť života nechtí od viery přijíti; toho nenávidí, kdež by jim viera života pravého chtěla podati. Ale tiem se pak viera ztratie mezi těmi rotami, že každá z nich, všedše pod siet viery s jakús zvláštiel2) odporností, chce ji vieře přičísti, jako by ta odpornost věc viery byla a že by neměla trestána13) býti od viery jako vlastnie věc viery, jako by viera taková byla v jakémžkoli plášti; kto by se k ní při- miesil, aby ona řekla: ten plášť mně vhod jest a sluší mi. Protož ty roty, v jakéžkoli poběhlosti odporné vieře přimiešeny sú k ní, chtí to vše za pravé mieti, jako by tomu od viery učeni byli a jako by jim toho14) viera pomáhala. Nebo má viera zlé vladaře, že, což- koli přimiešeno jest púhým bludem k vieře, oni nic toho neohlédají15), dobře-li to u vieře stojie a má-li život viery v sobě, ale na všecko pořád16) kuoži viery vtáhnú a všemu tvárnost viery zevnitř dávají, nebo slepí sú a vuodce17) slepých a diela jich převrácená a ve tmě postavena sú. Protož tiem všecka známost i moc viery zahynula, nebo18) ke zlým lidem při- miešena jest a vuoni své dobroty skrze ně19) ztratila jest, nebo všeliký20) odpuorce viery oslavuje a krásny je činie, aby se zdáli z počtu viery. Protož náše viera nenie nic velebného, ješto21) by mohla chválu mieti podlé své pravdy22) a podlé moci duchovní, nebo mrzuté23) zlosynstvo přídrží se jie všudy, vieru s hanbú posta/vilo jest a moc její pravú umrtvilo jest, a oni falešně krásu viery na se táhnú, všecky své odpornosti ustavivše pod ni, upěknivše24) je okrasú víry; alevšak z toho okrášlení jich odpornosti, kteréž vedú proti 150 a. 264
150 b. ty roty odporné nechtí/ u vieře zuostati ani po vieře9) jíti, ale táhnú vieru po sobě1o), aby jich šeradství ně- kterak chránila, jako oděv poctivýll) život malo- mocných chrání. Ale jinakť života nechtí od viery přijíti; toho nenávidí, kdež by jim viera života pravého chtěla podati. Ale tiem se pak viera ztratie mezi těmi rotami, že každá z nich, všedše pod siet viery s jakús zvláštiel2) odporností, chce ji vieře přičísti, jako by ta odpornost věc viery byla a že by neměla trestána13) býti od viery jako vlastnie věc viery, jako by viera taková byla v jakémžkoli plášti; kto by se k ní při- miesil, aby ona řekla: ten plášť mně vhod jest a sluší mi. Protož ty roty, v jakéžkoli poběhlosti odporné vieře přimiešeny sú k ní, chtí to vše za pravé mieti, jako by tomu od viery učeni byli a jako by jim toho14) viera pomáhala. Nebo má viera zlé vladaře, že, což- koli přimiešeno jest púhým bludem k vieře, oni nic toho neohlédají15), dobře-li to u vieře stojie a má-li život viery v sobě, ale na všecko pořád16) kuoži viery vtáhnú a všemu tvárnost viery zevnitř dávají, nebo slepí sú a vuodce17) slepých a diela jich převrácená a ve tmě postavena sú. Protož tiem všecka známost i moc viery zahynula, nebo18) ke zlým lidem při- miešena jest a vuoni své dobroty skrze ně19) ztratila jest, nebo všeliký20) odpuorce viery oslavuje a krásny je činie, aby se zdáli z počtu viery. Protož náše viera nenie nic velebného, ješto21) by mohla chválu mieti podlé své pravdy22) a podlé moci duchovní, nebo mrzuté23) zlosynstvo přídrží se jie všudy, vieru s hanbú posta/vilo jest a moc její pravú umrtvilo jest, a oni falešně krásu viery na se táhnú, všecky své odpornosti ustavivše pod ni, upěknivše24) je okrasú víry; alevšak z toho okrášlení jich odpornosti, kteréž vedú proti 150 a. 264
Strana 265
Kristovi, vyhlédají jako škaredí drakové s velikými zuby, ješto stěrují25) kosti všeliké pravdy. Protož viera náše zdá se, že jest mátě drakuo a že jest zrodila ta všecka pokolenie sobě odporná. A že26) tuto o rotách a o pokoleních erby koruno- vaných. Narození jich v hnisu a sláva jich na sko- nánie v smradu a velebnosti jich v hanbě. O těch řeč nějaká bude. Ač pak27) velmi zjevny jsú svú od- porností kříži Kristovu a jeho haněním, ale28) nemohú se znáti29) v té odpornosti, nebo falešný prorok, jenž mluví lež ve jméno božie, přistúpil jest k nim, jich rúhaní řiekaje: Tak na váš řád sluší. A proto, že sú povýšeni na světě, všeliká odpornost Kristovi na ně slušie a odjato jest od nich svědomie skrze usta lživá falešného proroka, ješto přístojí30) u stoluo jich roz- košných. Ač pýchú Lucipera převyšují, ač násilé a drání31) plni jsú, ač sodomský život vedú a kterúžkoli svobodu zlú mají, vše jim sluší a všecko bez svědomie jest u nich. Ale to všecko, což by Bohu anebo Kristovi škoditi mohlo, nic by to nebylo divné s té strany32) když by byli pohané anebo Židé aneb kteříkolivěk lidé ovšem33) odporní vieře Kristově; když by nebyli křesťané, s takým životem sodomským nemohli by býti tak protivní Kristu Ježíši ukřižovanému. Ale že jsú křesťané, přičtení vieře, a chtí mie/ti první právo k vieře a chtí páni viery býti, aby služebnost apoš- tolská miesta neměla, leč u nich kostel vykúpen nebo vyslúžen bude34): také35) osobenie a právo k vieře ob- drželi sú s takými odpornostmi Kristovi, ješto36) nevím, sú-li na ďáblech takové odpornosti Kristovi potupnému, posměšnému, bolesti plnému, aby se jeho taková rú- hava37) přídržela a pod jeho bolestmi se kryla. Nebo poněvadž nižádný jeho nemuož účasten býti, ktož sebe 151 a. 265
Kristovi, vyhlédají jako škaredí drakové s velikými zuby, ješto stěrují25) kosti všeliké pravdy. Protož viera náše zdá se, že jest mátě drakuo a že jest zrodila ta všecka pokolenie sobě odporná. A že26) tuto o rotách a o pokoleních erby koruno- vaných. Narození jich v hnisu a sláva jich na sko- nánie v smradu a velebnosti jich v hanbě. O těch řeč nějaká bude. Ač pak27) velmi zjevny jsú svú od- porností kříži Kristovu a jeho haněním, ale28) nemohú se znáti29) v té odpornosti, nebo falešný prorok, jenž mluví lež ve jméno božie, přistúpil jest k nim, jich rúhaní řiekaje: Tak na váš řád sluší. A proto, že sú povýšeni na světě, všeliká odpornost Kristovi na ně slušie a odjato jest od nich svědomie skrze usta lživá falešného proroka, ješto přístojí30) u stoluo jich roz- košných. Ač pýchú Lucipera převyšují, ač násilé a drání31) plni jsú, ač sodomský život vedú a kterúžkoli svobodu zlú mají, vše jim sluší a všecko bez svědomie jest u nich. Ale to všecko, což by Bohu anebo Kristovi škoditi mohlo, nic by to nebylo divné s té strany32) když by byli pohané anebo Židé aneb kteříkolivěk lidé ovšem33) odporní vieře Kristově; když by nebyli křesťané, s takým životem sodomským nemohli by býti tak protivní Kristu Ježíši ukřižovanému. Ale že jsú křesťané, přičtení vieře, a chtí mie/ti první právo k vieře a chtí páni viery býti, aby služebnost apoš- tolská miesta neměla, leč u nich kostel vykúpen nebo vyslúžen bude34): také35) osobenie a právo k vieře ob- drželi sú s takými odpornostmi Kristovi, ješto36) nevím, sú-li na ďáblech takové odpornosti Kristovi potupnému, posměšnému, bolesti plnému, aby se jeho taková rú- hava37) přídržela a pod jeho bolestmi se kryla. Nebo poněvadž nižádný jeho nemuož účasten býti, ktož sebe 151 a. 265
Strana 266
151 b. Řím. VIII, [29]. I. Kor. XV, [49]. nepřiměří38) k jeho bolestem a na sobě jich nenosí a jeho potupenie sobě za čest nemá, toliko se chlubě v jeho kříži a jeho posměšný39) život aby sláva jeho byl: což se tehda40) mýlí to rúhaní vyvrácené41), jenž se všiem tím42) stydie a v nenávisti to vše má! Však on se neobrátie43) na to, že sú oni sobě tak křivú čest na světě osobili a ji erby zkorunovali a přičtli sobě takú pýchu za slušnost — a řád jich urozenie z dábluo a z mrzkosti hřiechuov — a taký rod pro- kletý aby erby zkorunovali, chtiece z něho slávu mieti nade všecky lidi na světě a vždy „dobří“44) nazváni i jmenováni po rodu býti. Nebo ani králi ani knížeti ani pánu ani panoši neslušie taková nižádná odpornost potupení Kristovu, ktož chce křesťanem býti. Pakli se líbí pýcha anebo rozkoši odporné bolestem Kristovým, proč na svú škodu plete se takový u vieru a činie se účasten bolestí Kristových, aby skrze ty odpornosti, v nichž chce státi, vždy křižoval Jezukrista v sobě, hřiechy těžkého potupenie na se bral? Však by ta- kovým lehčejší zatracenie přišlo, by45) byli pohany ne- vědomý/mi46) Krista Ježíše, než takto; změteně47) při- miešeni jsúce jeho vieře, křtíce se ve jméno jeho, tělo a krev jeho přijímajíce a jiná dobrodienstvie jeho, i po- tupí to všecko velikými a těžkými odpornostmi a tím aneb skrze to křižují Syna božieho v sobě. Nebo k víře křesťanské, u pravdě jí držeti, příslušie toto, což dí svatý Pavel, že, kteréž jest předvěděl, ty jest i vyvolil podobny býti obrazu Syna jeho tak, jakož sme nosili obraz člověka zemského, Adama, takéž abychme nosili obraz člověka nebeského, Jezukrista. Tyto věci, ač se zdajie nerozumné a tak i nepotřebné, alevšak sú tak přiblížené k člověku, jelikož48) člověk křesťan jest, že nemuož bez toho viery následovati, 266
151 b. Řím. VIII, [29]. I. Kor. XV, [49]. nepřiměří38) k jeho bolestem a na sobě jich nenosí a jeho potupenie sobě za čest nemá, toliko se chlubě v jeho kříži a jeho posměšný39) život aby sláva jeho byl: což se tehda40) mýlí to rúhaní vyvrácené41), jenž se všiem tím42) stydie a v nenávisti to vše má! Však on se neobrátie43) na to, že sú oni sobě tak křivú čest na světě osobili a ji erby zkorunovali a přičtli sobě takú pýchu za slušnost — a řád jich urozenie z dábluo a z mrzkosti hřiechuov — a taký rod pro- kletý aby erby zkorunovali, chtiece z něho slávu mieti nade všecky lidi na světě a vždy „dobří“44) nazváni i jmenováni po rodu býti. Nebo ani králi ani knížeti ani pánu ani panoši neslušie taková nižádná odpornost potupení Kristovu, ktož chce křesťanem býti. Pakli se líbí pýcha anebo rozkoši odporné bolestem Kristovým, proč na svú škodu plete se takový u vieru a činie se účasten bolestí Kristových, aby skrze ty odpornosti, v nichž chce státi, vždy křižoval Jezukrista v sobě, hřiechy těžkého potupenie na se bral? Však by ta- kovým lehčejší zatracenie přišlo, by45) byli pohany ne- vědomý/mi46) Krista Ježíše, než takto; změteně47) při- miešeni jsúce jeho vieře, křtíce se ve jméno jeho, tělo a krev jeho přijímajíce a jiná dobrodienstvie jeho, i po- tupí to všecko velikými a těžkými odpornostmi a tím aneb skrze to křižují Syna božieho v sobě. Nebo k víře křesťanské, u pravdě jí držeti, příslušie toto, což dí svatý Pavel, že, kteréž jest předvěděl, ty jest i vyvolil podobny býti obrazu Syna jeho tak, jakož sme nosili obraz člověka zemského, Adama, takéž abychme nosili obraz člověka nebeského, Jezukrista. Tyto věci, ač se zdajie nerozumné a tak i nepotřebné, alevšak sú tak přiblížené k člověku, jelikož48) člověk křesťan jest, že nemuož bez toho viery následovati, 266
Strana 267
nebo v těch sloviech všecka moc viery záleží. Jestliže vieru přij[í má, chtě v ní spasen býti, to musí ihned mysliti, že spasení v Kristu záleží49) těm, ktož jemu podobni budú, jako50) týž obraz neb podobnost života jeho na se berúce v pokoře, v trpělivosti, v tichosti a v pohrzení světa i jeho chvály i jeho rozkoši i všech marností jeho, to jest odvrhúce všicku chlipnost51), v niež se svět obracie podlé hřiechuo a žádostí těla, jenž váží52) člověka k zlosti53); ty věci složiece, potom bráti na se podobnost novoty života Kristova, duch poniežený jeho a jinú spravedlnost, kterúž jest na svém životě měl a ji lidem přikazoval, ty věci z núze54) musí mieti křesťan, chce-li, aby jemu viera Kristova pro- spěla k spasenie, a bez těch věcí jest křesťan jako s. Petr malovaný na stěně, nemaje života v sobě ani rozumu. Protož ta pokolenie mnohotvárná erby zkoruno- vaná tomuto všemu sú odporna, což jest povědieno, ne tak jako jiní lidé, ale mnohonásob přesahujíce jiné lidi v potupenie Syna božieho. Nebo dvuojnásob mají rozenie: Z hřiechu Adamova, a sahají skrze ně ke všeliké nepravosti; ale55) tito s jinými v túž cestu prokletí padají, rodiece se v smrt z hřiechu Adamova. A druhé rozenie z hřiechu majie podlé rodu nazva- ného56), aby po tom57) rodu byli vládykami urozenie dobrého a po tom urození aby měli jméno „dobří lidé“, „počestní“ a „najušlechtilejšie“, „poctiví“, „mú- dří“ a s tiem urozením z zámysla58) zvelebeným v světě aby se oddělili ode všech lidí a vytkli59) se nade všecky lidi jako korúhev všemi zvláštnostmi, kte- réž k bytu60) lidskému příslušejí: jmény, postavú61) oděvy, pokrmy, stavením 2); a všeliké mravuov a obco- vánie požievaní kromě jiných lidí3) mají, měříce vše- 152 a. 267
nebo v těch sloviech všecka moc viery záleží. Jestliže vieru přij[í má, chtě v ní spasen býti, to musí ihned mysliti, že spasení v Kristu záleží49) těm, ktož jemu podobni budú, jako50) týž obraz neb podobnost života jeho na se berúce v pokoře, v trpělivosti, v tichosti a v pohrzení světa i jeho chvály i jeho rozkoši i všech marností jeho, to jest odvrhúce všicku chlipnost51), v niež se svět obracie podlé hřiechuo a žádostí těla, jenž váží52) člověka k zlosti53); ty věci složiece, potom bráti na se podobnost novoty života Kristova, duch poniežený jeho a jinú spravedlnost, kterúž jest na svém životě měl a ji lidem přikazoval, ty věci z núze54) musí mieti křesťan, chce-li, aby jemu viera Kristova pro- spěla k spasenie, a bez těch věcí jest křesťan jako s. Petr malovaný na stěně, nemaje života v sobě ani rozumu. Protož ta pokolenie mnohotvárná erby zkoruno- vaná tomuto všemu sú odporna, což jest povědieno, ne tak jako jiní lidé, ale mnohonásob přesahujíce jiné lidi v potupenie Syna božieho. Nebo dvuojnásob mají rozenie: Z hřiechu Adamova, a sahají skrze ně ke všeliké nepravosti; ale55) tito s jinými v túž cestu prokletí padají, rodiece se v smrt z hřiechu Adamova. A druhé rozenie z hřiechu majie podlé rodu nazva- ného56), aby po tom57) rodu byli vládykami urozenie dobrého a po tom urození aby měli jméno „dobří lidé“, „počestní“ a „najušlechtilejšie“, „poctiví“, „mú- dří“ a s tiem urozením z zámysla58) zvelebeným v světě aby se oddělili ode všech lidí a vytkli59) se nade všecky lidi jako korúhev všemi zvláštnostmi, kte- réž k bytu60) lidskému příslušejí: jmény, postavú61) oděvy, pokrmy, stavením 2); a všeliké mravuov a obco- vánie požievaní kromě jiných lidí3) mají, měříce vše- 152 a. 267
Strana 268
152 b. chen běh svuoje4) poctivostí zamyšlenú85) skrze svět, kterážto poctivost všecka pýchú vymyšlenú od světa smrdí jako trpkého smradu mrcha; nebo všechen zpuo- sob života, obyčejuov i řeči pýchu ukazujie a svěd- čí(ce). A že jsú tak „dobři“ skrze urození vládyčie, ihned té dobroty chopila se jest mnohotvárná nepra- vost. Nebo té dobrotě nižádná zlá věc nepřísluší6) kteréž pokolení lidské musí nésti jako prokleté a padlé pod zlé věci z pomsty božie. Protož ta dobrota uro- zenie vládyčieho táhne na se dobré věci těla a světa, aby vždy ve všem čtěna67) a chválena byla; by68) mohla na se chválu božie vtáhnúti, o to usiluje. Nebo všeho se hodna činí,/ což na Boha slušie; a což lidé mohú mieti k zvelebení a ke cti, v to se najvýše pne; což k rozkošem těla libých věcí muož nalezeno býti vymyšleného, v těch odpočívá dobrota vládyčie. A zlé věci každé nenávidí a varuje se jie ta dobrota vlády- čie. Neslušie na ně nižádná práce úsilná 9) ani trpenie ani haněnie ani která sprostnost ani poníženie ani ji- ným poslúžení, než toliko život svobodný, prázdný70) lehký, sytý lahodných věcí, čistota a lepota a oděv krojuo zvláštních, vymyšlených a dvorných71), drahých hesování72) nových na odivu73) všem jako bohové a bohyně slávú a vokrasú nade všecky vymyšlenú, jakož na bohy slušie. Také na tu dobrotu slušie stolové bo- hatcovi stkvostně ozdobení, luože čistá a měkká, řeč sladká a lísavá, pochlebenstvie plná s přidáním: „Rač váše milost počíti“, a vždy aby kvetla pěknými umý- vaními v lázniech, rozkošným, častým a nezbedným74) mytím s obtieženie[m] služebníkuov až do mrzkosti 75) vždy se bielíce, perúce76), těmi cestami život sodomský konajíce. Také na tu dobrotu slušie panovánie po- hanské, nebo to pokolenie erby zkorunované osáhlo 268
152 b. chen běh svuoje4) poctivostí zamyšlenú85) skrze svět, kterážto poctivost všecka pýchú vymyšlenú od světa smrdí jako trpkého smradu mrcha; nebo všechen zpuo- sob života, obyčejuov i řeči pýchu ukazujie a svěd- čí(ce). A že jsú tak „dobři“ skrze urození vládyčie, ihned té dobroty chopila se jest mnohotvárná nepra- vost. Nebo té dobrotě nižádná zlá věc nepřísluší6) kteréž pokolení lidské musí nésti jako prokleté a padlé pod zlé věci z pomsty božie. Protož ta dobrota uro- zenie vládyčieho táhne na se dobré věci těla a světa, aby vždy ve všem čtěna67) a chválena byla; by68) mohla na se chválu božie vtáhnúti, o to usiluje. Nebo všeho se hodna činí,/ což na Boha slušie; a což lidé mohú mieti k zvelebení a ke cti, v to se najvýše pne; což k rozkošem těla libých věcí muož nalezeno býti vymyšleného, v těch odpočívá dobrota vládyčie. A zlé věci každé nenávidí a varuje se jie ta dobrota vlády- čie. Neslušie na ně nižádná práce úsilná 9) ani trpenie ani haněnie ani která sprostnost ani poníženie ani ji- ným poslúžení, než toliko život svobodný, prázdný70) lehký, sytý lahodných věcí, čistota a lepota a oděv krojuo zvláštních, vymyšlených a dvorných71), drahých hesování72) nových na odivu73) všem jako bohové a bohyně slávú a vokrasú nade všecky vymyšlenú, jakož na bohy slušie. Také na tu dobrotu slušie stolové bo- hatcovi stkvostně ozdobení, luože čistá a měkká, řeč sladká a lísavá, pochlebenstvie plná s přidáním: „Rač váše milost počíti“, a vždy aby kvetla pěknými umý- vaními v lázniech, rozkošným, častým a nezbedným74) mytím s obtieženie[m] služebníkuov až do mrzkosti 75) vždy se bielíce, perúce76), těmi cestami život sodomský konajíce. Také na tu dobrotu slušie panovánie po- hanské, nebo to pokolenie erby zkorunované osáhlo 268
Strana 269
jest zemi a panování nad jinými obdržalo jest všemi lidmi. Protož skrze bolest a pot chlapuov a „výruov“77) mohú dokázati té dobroty78) vládyčie, aby na jich po- tupení a bolesti pýchú velikú se nadýmali a rozkoši své v jich krvi a v potu trudném složili. Tuť jich dobrota základ má. A79) jakž by chlapské úsilé80) padlo, tak by jich urození biedně s pastýři za roveň81) schřadlo. Kapitola druhá. 153 a. A žel) ta všecka dobrota urozenie vládyčího zalo- žena jest skrze zámysl2) nepravý, od pohanuov nale- zený k dobytí erbuov jich od ciesařuo a od králuov. Skrze služebnost hrdinství nějakých za dar mají a někteří kupují ty erby k své cti: bránu, vlčí aneb psí hlavu neb řebřík anebo puol koně neb trubici aneb nože aneb jelito svinské neb nětco k tomu podobného. V takých erbiech stojí dobrota aneb duostojenství uro- zení vládyčieho. I jest to urozenie též3) slávy jako i er- bové, od nichž dobrotu svého urozenie mají. A4) když by se nedostalo peněz k tomu urození, hlad by je při- pravil5), že by, nechajíce erbuov, i chytili se pluhuo. Protož samy penieze opravují6) čest erbuov jich a při- vodie slávu urozenie jich. Protož se viece štěpuje sláva urozenie jich penězi mnohými nežli erby slavnými, a kdež peněz nenie, tu s chlapy za roveň7) sedie, die- lem8) se stydiece, často chleba k uobědu nemajíce. A že9) těch rot mnoho jest vládyčiech, ješto každá po svých erbích se počítá a své pokolenie za nimi; nebo jinak by nižádný nesměl se vládykú vzievatil0), když by jemu erbové nesvědčili té dobroty ctného urozenie kromě pokolenie Adamoval1). Protož, ktož svědky má a dovésti12) muož, že se jest „dobře“ urodil a13) řebřík 269
jest zemi a panování nad jinými obdržalo jest všemi lidmi. Protož skrze bolest a pot chlapuov a „výruov“77) mohú dokázati té dobroty78) vládyčie, aby na jich po- tupení a bolesti pýchú velikú se nadýmali a rozkoši své v jich krvi a v potu trudném složili. Tuť jich dobrota základ má. A79) jakž by chlapské úsilé80) padlo, tak by jich urození biedně s pastýři za roveň81) schřadlo. Kapitola druhá. 153 a. A žel) ta všecka dobrota urozenie vládyčího zalo- žena jest skrze zámysl2) nepravý, od pohanuov nale- zený k dobytí erbuov jich od ciesařuo a od králuov. Skrze služebnost hrdinství nějakých za dar mají a někteří kupují ty erby k své cti: bránu, vlčí aneb psí hlavu neb řebřík anebo puol koně neb trubici aneb nože aneb jelito svinské neb nětco k tomu podobného. V takých erbiech stojí dobrota aneb duostojenství uro- zení vládyčieho. I jest to urozenie též3) slávy jako i er- bové, od nichž dobrotu svého urozenie mají. A4) když by se nedostalo peněz k tomu urození, hlad by je při- pravil5), že by, nechajíce erbuov, i chytili se pluhuo. Protož samy penieze opravují6) čest erbuov jich a při- vodie slávu urozenie jich. Protož se viece štěpuje sláva urozenie jich penězi mnohými nežli erby slavnými, a kdež peněz nenie, tu s chlapy za roveň7) sedie, die- lem8) se stydiece, často chleba k uobědu nemajíce. A že9) těch rot mnoho jest vládyčiech, ješto každá po svých erbích se počítá a své pokolenie za nimi; nebo jinak by nižádný nesměl se vládykú vzievatil0), když by jemu erbové nesvědčili té dobroty ctného urozenie kromě pokolenie Adamoval1). Protož, ktož svědky má a dovésti12) muož, že se jest „dobře“ urodil a13) řebřík 269
Strana 270
I. Mojž. IV, [2]. 153 b. nebo puol koně maje, listy jemu na to dávál4), že se jest lépe urodil nežli Abel, druhý syn Adamuo, a jméno obdržel jest, aby vždy „dobrý“ nazván i jmien byl; by pak15) najhuoře činil, erb jemu nedá zlým býti. Než pak, aby právěl6) „dobře“ urozený byl, to musí vyvéstil7) túto jisto/tú, aby ukázal, že po mateři bábu a děda vládyky měl jest a po otci bábu a děda měl jest; tehda se jest právě bez zmatku18) urodil z psí hlavy. Pakli tiem řádem nemůž psí hlava jeho „dob- rého" urozenie svědčiti, ihned chlapem smrdí19) a ne- muož tak vysoko výti o svém rodu a hanba jeho nutie a ponižuje k zemi, protože čtyři kútové20) nedávajie svědectví jeho dobrotě. Ale, by21) se poptal na sú- sedech na svú dobrotu, tu by jiné svědectvie uslyšel o svém peském a násilném22) životě; nesměl by23) hanbú oči zvésti24), kdyby hanbu za hanbu měl. Protož sláva dobroty vládyčie jsú jich erbové. A jakož sami erbové veliké slávy sú, takúž slávu těm uvodie, ktož se z nich rodí. Protož veliké slávy jest puol koně malovaného, a ktož od něho rod vládyčie má, též25) slávy jest jako puol koně malovaného. Kapitola třetie. Ale žel) sem řekl, že ta pokolenie dvakrát se z hřie- chu porozují. Prvnie rození mají z Adama skrze hřiech. A to rození první ostavuje přirozeně hřiech v těle každému, aby tiem přirozením vždy se chýlil k hřie- chóm mnohým, kteréž sú k libosti těla a ke cti světa. Ale druhé rozenie z hřiecha na vládykách stojí v tom založenie, to jest2), že podlé křivého nazvánie a po- dlé založenie na erbiech dobrota vládyčí a jich uro- zenie nalezeno3) jest sprva od pohanuov. A to, což 270
I. Mojž. IV, [2]. 153 b. nebo puol koně maje, listy jemu na to dávál4), že se jest lépe urodil nežli Abel, druhý syn Adamuo, a jméno obdržel jest, aby vždy „dobrý“ nazván i jmien byl; by pak15) najhuoře činil, erb jemu nedá zlým býti. Než pak, aby právěl6) „dobře“ urozený byl, to musí vyvéstil7) túto jisto/tú, aby ukázal, že po mateři bábu a děda vládyky měl jest a po otci bábu a děda měl jest; tehda se jest právě bez zmatku18) urodil z psí hlavy. Pakli tiem řádem nemůž psí hlava jeho „dob- rého" urozenie svědčiti, ihned chlapem smrdí19) a ne- muož tak vysoko výti o svém rodu a hanba jeho nutie a ponižuje k zemi, protože čtyři kútové20) nedávajie svědectví jeho dobrotě. Ale, by21) se poptal na sú- sedech na svú dobrotu, tu by jiné svědectvie uslyšel o svém peském a násilném22) životě; nesměl by23) hanbú oči zvésti24), kdyby hanbu za hanbu měl. Protož sláva dobroty vládyčie jsú jich erbové. A jakož sami erbové veliké slávy sú, takúž slávu těm uvodie, ktož se z nich rodí. Protož veliké slávy jest puol koně malovaného, a ktož od něho rod vládyčie má, též25) slávy jest jako puol koně malovaného. Kapitola třetie. Ale žel) sem řekl, že ta pokolenie dvakrát se z hřie- chu porozují. Prvnie rození mají z Adama skrze hřiech. A to rození první ostavuje přirozeně hřiech v těle každému, aby tiem přirozením vždy se chýlil k hřie- chóm mnohým, kteréž sú k libosti těla a ke cti světa. Ale druhé rozenie z hřiecha na vládykách stojí v tom založenie, to jest2), že podlé křivého nazvánie a po- dlé založenie na erbiech dobrota vládyčí a jich uro- zenie nalezeno3) jest sprva od pohanuov. A to, což 270
Strana 271
se přiedržie té dobroty nebo ji utvrzuje, všecko v nové a ve mnohé hřiechy porozuje, aby po tom rodu měli nepřestávajície hřiechy nesmierné. A poněvadž základ té/ dobroty, postavené na erbiech, poctivost4), pýchú prokvetla jest, ta vždy roste, držeci se té dobroty, táhnúci na se křívě to, což na Boha slušie, aby ve všem s chválú ostala podlé své dobroty a nic zlého na se vzieti nechtěla, což na hřiešníky slušie. I puo- jde5) podlé té dobroty, chluběci se rodem, poctivostí6) a jinými věcmi, jimiž ta dobrota muož se ctí hlásána býti. A na druhú stranu vždy se ohánie zlému, aby na něho nepřišlo nikudyž, čiem by ta dobrota měla haněna býti. Protož vždy se vyvodie7) z pohaněnie skrze hřiech nepokory a netrpělivosti, vadí se i tepe o ně. A kto by jemu řekl: „Hubený!“8) aneb „Chla- pe!“9), hned se o to chce dáti v súd, aby se z „chlapa" vyvodil1o) a „hubeným“ neostal. Ti hřieši urodí se skrze dobrotu vládyčie, na erbiech založenú. A potom, poněvadž té dobrotě přístojí prázdnostl1), rozkoši, panování pohanské, ukrutenstvie, násilé bezprávná, a to přivázanie stojie s tiem rodem a s tú dobrotú, to jest rod hřiechuov mnohých neústupných, bez svě- domie postavených: protož vládyctvie jest druhá mátě hřiechuo a spoříl2) je v rozenie hřiechuo, nebo rychle na nich porodí všecky věci v hřiech, když má u nich základ hřiech mnohého bludu na erbiech založeného. A poněvadž ti bludové dú na světě s poctivostí, s chválú, s rozkoší, s utěšením a s libostmi těla, tehdy mnoho mohú hřiechuo naroditi. A když ty hřiechy kněz okasuje13), okolo ocházejel4), řieká jim: „Toť ne- škodie, slušíť to“ aneb „toť jest váš řád“; tiem neb takým mluvením svlažuje ty hříchy, aby spořel5) rostli. A dlúhým trváním v ctnost se ob/rátie, aby slušali 154 a. 154 b. 271
se přiedržie té dobroty nebo ji utvrzuje, všecko v nové a ve mnohé hřiechy porozuje, aby po tom rodu měli nepřestávajície hřiechy nesmierné. A poněvadž základ té/ dobroty, postavené na erbiech, poctivost4), pýchú prokvetla jest, ta vždy roste, držeci se té dobroty, táhnúci na se křívě to, což na Boha slušie, aby ve všem s chválú ostala podlé své dobroty a nic zlého na se vzieti nechtěla, což na hřiešníky slušie. I puo- jde5) podlé té dobroty, chluběci se rodem, poctivostí6) a jinými věcmi, jimiž ta dobrota muož se ctí hlásána býti. A na druhú stranu vždy se ohánie zlému, aby na něho nepřišlo nikudyž, čiem by ta dobrota měla haněna býti. Protož vždy se vyvodie7) z pohaněnie skrze hřiech nepokory a netrpělivosti, vadí se i tepe o ně. A kto by jemu řekl: „Hubený!“8) aneb „Chla- pe!“9), hned se o to chce dáti v súd, aby se z „chlapa" vyvodil1o) a „hubeným“ neostal. Ti hřieši urodí se skrze dobrotu vládyčie, na erbiech založenú. A potom, poněvadž té dobrotě přístojí prázdnostl1), rozkoši, panování pohanské, ukrutenstvie, násilé bezprávná, a to přivázanie stojie s tiem rodem a s tú dobrotú, to jest rod hřiechuov mnohých neústupných, bez svě- domie postavených: protož vládyctvie jest druhá mátě hřiechuo a spoříl2) je v rozenie hřiechuo, nebo rychle na nich porodí všecky věci v hřiech, když má u nich základ hřiech mnohého bludu na erbiech založeného. A poněvadž ti bludové dú na světě s poctivostí, s chválú, s rozkoší, s utěšením a s libostmi těla, tehdy mnoho mohú hřiechuo naroditi. A když ty hřiechy kněz okasuje13), okolo ocházejel4), řieká jim: „Toť ne- škodie, slušíť to“ aneb „toť jest váš řád“; tiem neb takým mluvením svlažuje ty hříchy, aby spořel5) rostli. A dlúhým trváním v ctnost se ob/rátie, aby slušali 154 a. 154 b. 271
Strana 272
Řím. XIV, [23]. a se ctí se konali. Aniž kto mnil6), žeť já toliko mám za hřiech ty věci; ale já každú tu věc skrze vieru mohu hřiechem ukázati. Ač17) mně toho nemnozí za pravé puojčie18), to nenie div. Nebo ve všech lidech, i v učených, řiedek19) jest hřiech a téměř nic nikdiež20) hřiech nenie v těchto časích, protož jemu i tuto ne- povolí21), a najviece učení, ješto22) hřiechóm řiekají: „Neškodie, slušie“. Nebo, poněvadž lidé nevěří při- kázaním božím aniž jim rozumějí, aniž vieře Kristově mohú rozuměti; ovšem nikdy nevědie, co sú hřie- chové, aniž tomu uvěřie, že to všecko, což nenie z viery Kristovy, hřiech jest. Nad to viece hřiech jest, což zjevně odpierá Kristu skrze přestúpenie zákona jeho a skrze potupení přiekladuo jeho života svatého a což se rúhá jeho bolestem a jeho potupuje svým pyšným životem i obyčeji23) rúhavými, jeho kříži po- hanění. Kapitola čtvrtá. 155 a. A že ono prvnie rozeniel) v hřiechu Adamovu, ješto2) teče jako rána nezavázaná krví, takéž3) to rozenie hřiechy vždy teče. A když v vládykách má ono prvnie rozenie toto druhé rozenie hřiechuov skrze rod erbový, tehdy4) prvnie skrze druhé jako rána otevřená teče hřiech[y], nebo první urozenie pase se v druhém urození v hřieších; nebo kteříž hřiechové v těle stojí skrze prvnie urození, ti rostú skrze ten rod vládyčí, erbový. Poněvadž ten rod erbový stojí podlé libosti těla s rozkošmi a s chválú, tehdy jediné v tom pase [se] hřiech těla a moc má hřiech skrze ten rod vlá/dyčie jakožto oheň, když k němu drev přikládají, aby silně hořal. Nebo to vládyctví po- 272
Řím. XIV, [23]. a se ctí se konali. Aniž kto mnil6), žeť já toliko mám za hřiech ty věci; ale já každú tu věc skrze vieru mohu hřiechem ukázati. Ač17) mně toho nemnozí za pravé puojčie18), to nenie div. Nebo ve všech lidech, i v učených, řiedek19) jest hřiech a téměř nic nikdiež20) hřiech nenie v těchto časích, protož jemu i tuto ne- povolí21), a najviece učení, ješto22) hřiechóm řiekají: „Neškodie, slušie“. Nebo, poněvadž lidé nevěří při- kázaním božím aniž jim rozumějí, aniž vieře Kristově mohú rozuměti; ovšem nikdy nevědie, co sú hřie- chové, aniž tomu uvěřie, že to všecko, což nenie z viery Kristovy, hřiech jest. Nad to viece hřiech jest, což zjevně odpierá Kristu skrze přestúpenie zákona jeho a skrze potupení přiekladuo jeho života svatého a což se rúhá jeho bolestem a jeho potupuje svým pyšným životem i obyčeji23) rúhavými, jeho kříži po- hanění. Kapitola čtvrtá. 155 a. A že ono prvnie rozeniel) v hřiechu Adamovu, ješto2) teče jako rána nezavázaná krví, takéž3) to rozenie hřiechy vždy teče. A když v vládykách má ono prvnie rozenie toto druhé rozenie hřiechuov skrze rod erbový, tehdy4) prvnie skrze druhé jako rána otevřená teče hřiech[y], nebo první urozenie pase se v druhém urození v hřieších; nebo kteříž hřiechové v těle stojí skrze prvnie urození, ti rostú skrze ten rod vládyčí, erbový. Poněvadž ten rod erbový stojí podlé libosti těla s rozkošmi a s chválú, tehdy jediné v tom pase [se] hřiech těla a moc má hřiech skrze ten rod vlá/dyčie jakožto oheň, když k němu drev přikládají, aby silně hořal. Nebo to vládyctví po- 272
Strana 273
sluhuje žádostem hřiechuov jako běh5) sodomských lidí, ješto8) sú v sobě cestu hřiechóm připravili. Ale snad těch pokolenie vládyčiech tento najvětšie hřiech v dětech ostane, ješto?) je v tom rodu tak vychovají a vyučí týmž hřiechóm a bluduom, v nichž sami stojí, mysléce je konečně8) ostaviti po sobě ve cti, v roz- koši podlé běhu tohoto světa. A protož takový úmysl velmi protivný jest Bohu, nebo tiem činem9) odjímají Bohu to stvoř[e]nie člověčí, kteréž zrodie, že v něm místa nemuože mieti. Vsadí děti své v duch ďábelský, jako by je k modle přisadili a obětovali je modlám, aby skrze ten běh1o) vládyčie, tak odporný Bohu, kla- něli se modlám, aby Buoh nemohl mieti k nim nižád- ného práva, ani aby Duch jeho mohl v nich přebý- vati jako v Židech nevěrných. Nebo děti jich, zro- díce se v hřiechu otcuov a mater svých, opět skrze svuoj rod vládyčie budú krmeni hřiechy mnohými a chováni budú v nich a učeni budú hřiechóm: aby po rodu pýchu, rozkoš a prázdnostl1) umělo a té obvykna12) v ní se staralo13); aby podlé toho urozenie slušelo ke dvoróm dáti je do Němec, aby se tam učili pýchám naj [s vrchovanějším a jiným mrzkostem, dvornostem, stavením poctivým14) s poklonami a tiem jedem aby se opili, kterýž u dvoruov šeňkují; a to vše pýcha činí v nich, že příliš milují zvelebenie na světě; i nemohú k tomu podobnějí15) přijíti doma, než aby, k velikým lidem přimísíce se, aby16) skrze ně k nějaké cti mohli přijíti, aby se staří měli čím po- chlubiti, že syn u krále komorníkem jest a dcera po králové ocasy zpravuje17) aneb nosí. Protož ten lid z kořen jest marná chvála, vypilá jako slina nechutná, od mysli božie odstrčená, všecka smradem dychající; má sobě to za čest, což jest ohavnost před tváří božie! 155 b. Chelčického „Siť víry“. 18. 273
sluhuje žádostem hřiechuov jako běh5) sodomských lidí, ješto8) sú v sobě cestu hřiechóm připravili. Ale snad těch pokolenie vládyčiech tento najvětšie hřiech v dětech ostane, ješto?) je v tom rodu tak vychovají a vyučí týmž hřiechóm a bluduom, v nichž sami stojí, mysléce je konečně8) ostaviti po sobě ve cti, v roz- koši podlé běhu tohoto světa. A protož takový úmysl velmi protivný jest Bohu, nebo tiem činem9) odjímají Bohu to stvoř[e]nie člověčí, kteréž zrodie, že v něm místa nemuože mieti. Vsadí děti své v duch ďábelský, jako by je k modle přisadili a obětovali je modlám, aby skrze ten běh1o) vládyčie, tak odporný Bohu, kla- něli se modlám, aby Buoh nemohl mieti k nim nižád- ného práva, ani aby Duch jeho mohl v nich přebý- vati jako v Židech nevěrných. Nebo děti jich, zro- díce se v hřiechu otcuov a mater svých, opět skrze svuoj rod vládyčie budú krmeni hřiechy mnohými a chováni budú v nich a učeni budú hřiechóm: aby po rodu pýchu, rozkoš a prázdnostl1) umělo a té obvykna12) v ní se staralo13); aby podlé toho urozenie slušelo ke dvoróm dáti je do Němec, aby se tam učili pýchám naj [s vrchovanějším a jiným mrzkostem, dvornostem, stavením poctivým14) s poklonami a tiem jedem aby se opili, kterýž u dvoruov šeňkují; a to vše pýcha činí v nich, že příliš milují zvelebenie na světě; i nemohú k tomu podobnějí15) přijíti doma, než aby, k velikým lidem přimísíce se, aby16) skrze ně k nějaké cti mohli přijíti, aby se staří měli čím po- chlubiti, že syn u krále komorníkem jest a dcera po králové ocasy zpravuje17) aneb nosí. Protož ten lid z kořen jest marná chvála, vypilá jako slina nechutná, od mysli božie odstrčená, všecka smradem dychající; má sobě to za čest, což jest ohavnost před tváří božie! 155 b. Chelčického „Siť víry“. 18. 273
Strana 274
Sir. XIII, [23]. 156 а. [Moudr. VII, 1, 3—5.] A žel6) jest tolik těch pokolenie erbových rozmno- ženo po všech kútech, že sú jim všecka dědictví krátká, úzká. Panovati by chtěli bohatě, byl9) mohli, všickni, i není nač; hubenství20) a chudoba mnohé tiskne21) a22) dělati nechtie, dílem23) se stydie; a24) hrdlo ve- liké majie. Protož na zámky zlodějsky jdú, aby drali25) a lúpili chudý lid, aby svého rodu vysokého požievali v rozkošech a u prázdnosti26), majíce zboží27) mnoho. Velmi zlý a protivný život majie v pýchách nad dábly a v rozkošech jako lid sodomský hnijí. A pakli sú chudi, příliš28) prokleta chudoba jest v ústech jich i v skutciech jich, ihned příčina hotová lotrovská29) a mnohého bezpráví lidského: slúžie-li, aby lecjaks leckdes u zlých slúžili, neb lúpili, nebo se bez konce dlužili, kdež by co na kom jediné vymluviti mohli krásnými řečmi a sliby mnohými. A tak odpolu vy- lháním a odpolu žebráním se obchodí30) a31) dělati pro32) nic nechtí, aby svého urozenie dielem33) nepohaněli. Dědiny34) velmi široké a najlepšie osáhli35) jsú mocí, i ležie úlehlemi36) a vlcí po nich běhají7); a oni dvor- sky38) činíce, postávají, posedají, v řečech nesmier- ných39) a v novinách40) časy tráviece. A v těch vě- cech zlých jich urozenie druhé, z erbuov rodě4l) se, držie je. Ale z písma boží/ho nikdiež42) nemají aniž mohú ukázati, by43) oni proč lepšího rodu byli než jiní lidé. To král slavný Salomún vyznává o sobě i o jiných a die: Sem zajisté i já smrtedlný člověk, podobný k li- dem z plodu zemského. Já, urodiv se, přijal sem obecné povětřie44) a podobně k jiným lidem padl sem na zemi a první hlas podobný všem vypustil sem na zemi s pláčem. A v plénkách sem krmen s velikú pilností. Nebo nižádný z králuo neměl jest jiného narozenie. 274
Sir. XIII, [23]. 156 а. [Moudr. VII, 1, 3—5.] A žel6) jest tolik těch pokolenie erbových rozmno- ženo po všech kútech, že sú jim všecka dědictví krátká, úzká. Panovati by chtěli bohatě, byl9) mohli, všickni, i není nač; hubenství20) a chudoba mnohé tiskne21) a22) dělati nechtie, dílem23) se stydie; a24) hrdlo ve- liké majie. Protož na zámky zlodějsky jdú, aby drali25) a lúpili chudý lid, aby svého rodu vysokého požievali v rozkošech a u prázdnosti26), majíce zboží27) mnoho. Velmi zlý a protivný život majie v pýchách nad dábly a v rozkošech jako lid sodomský hnijí. A pakli sú chudi, příliš28) prokleta chudoba jest v ústech jich i v skutciech jich, ihned příčina hotová lotrovská29) a mnohého bezpráví lidského: slúžie-li, aby lecjaks leckdes u zlých slúžili, neb lúpili, nebo se bez konce dlužili, kdež by co na kom jediné vymluviti mohli krásnými řečmi a sliby mnohými. A tak odpolu vy- lháním a odpolu žebráním se obchodí30) a31) dělati pro32) nic nechtí, aby svého urozenie dielem33) nepohaněli. Dědiny34) velmi široké a najlepšie osáhli35) jsú mocí, i ležie úlehlemi36) a vlcí po nich běhají7); a oni dvor- sky38) činíce, postávají, posedají, v řečech nesmier- ných39) a v novinách40) časy tráviece. A v těch vě- cech zlých jich urozenie druhé, z erbuov rodě4l) se, držie je. Ale z písma boží/ho nikdiež42) nemají aniž mohú ukázati, by43) oni proč lepšího rodu byli než jiní lidé. To král slavný Salomún vyznává o sobě i o jiných a die: Sem zajisté i já smrtedlný člověk, podobný k li- dem z plodu zemského. Já, urodiv se, přijal sem obecné povětřie44) a podobně k jiným lidem padl sem na zemi a první hlas podobný všem vypustil sem na zemi s pláčem. A v plénkách sem krmen s velikú pilností. Nebo nižádný z králuo neměl jest jiného narozenie. 274
Strana 275
Teď45) svědek jest veliký a slavný král, že on neměl jest jiného narozenie než toliko všem lidem podobné a všecky příčiny46) toho narození podobné všem li- dem. A ještě viece47) dí o králích všeho světa, že jsú jiného rození neměli než to, jako jiní lidé. Protož kde se jest vzalo to mnohotvářné rození, na erbích založené, a nestydí se chlubiti takovú lží, vymyšlenú od pohanuo, a vytknúti48) se s ní nad jiné lidi a pro- ni pohrdati jinými, aby všecko „chlapové“ a „vý- rové“, „hamúsi“ a „bídníci“49) byli jako psi potupení na oči?50). Aniž k tomu urození přimířej se kto51) že v obojím zákoně, v starém i v novém, nalezl sem těch slov mnoho o urození, byť43) se tato urození er- bová mínila tu. Nebo říká Písmo: „urozenější z Izra- hele“, „urozenější města“, „urozenější ženy“ aneb „mnohé ženy urozené uvěřily jsú“, a „v městě Beroe urozenější sú než ti, kteří sú v Tesalonice byli.“ To vše52) Písma urození kladú podlé ctnostného života a podlé múdrosti, k níž příleží poctivost starosti mrav- né53), ješto i mezi pohany někteří jsú obdarováni múd- rostí a/ hodili se k saudóm a k zprávám městským i byli sú takoví urozenější města. A Mojžíš zjevně takové najvyšie vybieral k zprávě lidu, a ti vždy sluli urozenějšie anebo ušlechtilejšie v lidu. A mohlo jest to v pravdě státi54), aby podlé múdrosti božie nebo i lidské urozenie bylo přidáno55). Nebo Židé ovšem56) jsú nic nevěděli o tom urozenie erbovém ani o vládykách, nebo dvanácte pokolenie bylo z jednoho otce a ti sú v rovnosti bratrské byli, nemajíce ani vládyk roduov mnohých erbových, ani pánuo korú- hevných57). Krále jsú měli Saule; od rolé vzal jeho Pán Buoh a zvolil jeho králem, a Davida od stáda ovec. Protož hledíce58) k těm věcem pověděným, ne- V. Mojž. Skut. XVII, [4, 11]. 156 b. I. Sam. XVI, [11). 275
Teď45) svědek jest veliký a slavný král, že on neměl jest jiného narozenie než toliko všem lidem podobné a všecky příčiny46) toho narození podobné všem li- dem. A ještě viece47) dí o králích všeho světa, že jsú jiného rození neměli než to, jako jiní lidé. Protož kde se jest vzalo to mnohotvářné rození, na erbích založené, a nestydí se chlubiti takovú lží, vymyšlenú od pohanuo, a vytknúti48) se s ní nad jiné lidi a pro- ni pohrdati jinými, aby všecko „chlapové“ a „vý- rové“, „hamúsi“ a „bídníci“49) byli jako psi potupení na oči?50). Aniž k tomu urození přimířej se kto51) že v obojím zákoně, v starém i v novém, nalezl sem těch slov mnoho o urození, byť43) se tato urození er- bová mínila tu. Nebo říká Písmo: „urozenější z Izra- hele“, „urozenější města“, „urozenější ženy“ aneb „mnohé ženy urozené uvěřily jsú“, a „v městě Beroe urozenější sú než ti, kteří sú v Tesalonice byli.“ To vše52) Písma urození kladú podlé ctnostného života a podlé múdrosti, k níž příleží poctivost starosti mrav- né53), ješto i mezi pohany někteří jsú obdarováni múd- rostí a/ hodili se k saudóm a k zprávám městským i byli sú takoví urozenější města. A Mojžíš zjevně takové najvyšie vybieral k zprávě lidu, a ti vždy sluli urozenějšie anebo ušlechtilejšie v lidu. A mohlo jest to v pravdě státi54), aby podlé múdrosti božie nebo i lidské urozenie bylo přidáno55). Nebo Židé ovšem56) jsú nic nevěděli o tom urozenie erbovém ani o vládykách, nebo dvanácte pokolenie bylo z jednoho otce a ti sú v rovnosti bratrské byli, nemajíce ani vládyk roduov mnohých erbových, ani pánuo korú- hevných57). Krále jsú měli Saule; od rolé vzal jeho Pán Buoh a zvolil jeho králem, a Davida od stáda ovec. Protož hledíce58) k těm věcem pověděným, ne- V. Mojž. Skut. XVII, [4, 11]. 156 b. I. Sam. XVI, [11). 275
Strana 276
[Sir. XV, 7.] 157 a. viem, na čem chtí vládyky své urozenie založiti výše nad sedláky; podlé počtu Adamova59) nemohúť nic výše roditi se, a podlé múdrosti božie a ctnostného života málo by jich nalezl. Nebo pýcha, ješto s nimi z břicha jde a provodie je do hrobu, nedopustíť k nim pravé múdrosti; nebo die Piesmo: Daleko jest múdrost od pýchy. Protož jediné mají založenie60) na erbiech svého urozenie. A to jest z pohanuo pošlo a z zámysla nazvaného61). Nebo každý erb tu 2) jest počátek mohl mieti, že někdy někdo u ciesaře neb u krále slúžil a nějaké hrdinstvie v bojích nebo v šturmiech83) ukázal i dosáhl cti a chvály nad jiné i přišel jemu erb po tom84), čímž hrdinstvie ukázal; aneb jinak se vslú- žil a úřadu dosáhl a po tom65) od krále k nějakému erbu přišel jest; tu se jest lépe urodil než chlap, i pójde rod jeho po tom, sa již urozenějšie nad/ chlapa skrze- ten erb. A protož toť jest zámysl66) lidí marných. Hádaj, kde se jest ten zámysl stavil67), co jest hřie- chuov narodil pod tiem erbem! Nedalekot sedie(li) od modly anebo se ovšem88) srovnává s modlami, jenž69) v sobě jest též70) vážnosti jako puol koně malovaného. Avšak zámysl bludu lidského ctí modlu dřevěnú bozskú ctí, jako by nětco velikého byla ta modla. Též tuto puol71) koně jaké srdce učinil jest72) v témž bludu v blázních, aby skrze ten kuoň napoly73) přetatý takú pýchú mohli se nadýmati a mnohú nepra- vostí a domnievati74) se jakés dobroty v sobě tak ne- duovodné jako v uoné modle mrtvé, ješto jie nemá, a podlé té dobroty domněné a zamyšlené75) kráčeti tak daleko v nespravedlnosti mnohé, jakož ten rod- jeho vede v ně! A jakož skrze erby urození a dob- rotu nazvanú a domněnú76) mají ve lži ustavenu77), takéž78), což skrze to urození a dobrotu zamyšlenú 276
[Sir. XV, 7.] 157 a. viem, na čem chtí vládyky své urozenie založiti výše nad sedláky; podlé počtu Adamova59) nemohúť nic výše roditi se, a podlé múdrosti božie a ctnostného života málo by jich nalezl. Nebo pýcha, ješto s nimi z břicha jde a provodie je do hrobu, nedopustíť k nim pravé múdrosti; nebo die Piesmo: Daleko jest múdrost od pýchy. Protož jediné mají založenie60) na erbiech svého urozenie. A to jest z pohanuo pošlo a z zámysla nazvaného61). Nebo každý erb tu 2) jest počátek mohl mieti, že někdy někdo u ciesaře neb u krále slúžil a nějaké hrdinstvie v bojích nebo v šturmiech83) ukázal i dosáhl cti a chvály nad jiné i přišel jemu erb po tom84), čímž hrdinstvie ukázal; aneb jinak se vslú- žil a úřadu dosáhl a po tom65) od krále k nějakému erbu přišel jest; tu se jest lépe urodil než chlap, i pójde rod jeho po tom, sa již urozenějšie nad/ chlapa skrze- ten erb. A protož toť jest zámysl66) lidí marných. Hádaj, kde se jest ten zámysl stavil67), co jest hřie- chuov narodil pod tiem erbem! Nedalekot sedie(li) od modly anebo se ovšem88) srovnává s modlami, jenž69) v sobě jest též70) vážnosti jako puol koně malovaného. Avšak zámysl bludu lidského ctí modlu dřevěnú bozskú ctí, jako by nětco velikého byla ta modla. Též tuto puol71) koně jaké srdce učinil jest72) v témž bludu v blázních, aby skrze ten kuoň napoly73) přetatý takú pýchú mohli se nadýmati a mnohú nepra- vostí a domnievati74) se jakés dobroty v sobě tak ne- duovodné jako v uoné modle mrtvé, ješto jie nemá, a podlé té dobroty domněné a zamyšlené75) kráčeti tak daleko v nespravedlnosti mnohé, jakož ten rod- jeho vede v ně! A jakož skrze erby urození a dob- rotu nazvanú a domněnú76) mají ve lži ustavenu77), takéž78), což skrze to urození a dobrotu zamyšlenú 276
Strana 277
nepravosti množie, v tom ve všem se ďáblóm klanějí; oslavujíce takú lež zamyšlenú takými hřiechy, berúce na se čest bozskú skrze tak mrzkú a domněnú a zamyšlenú lež, všecko zlé činiece, vždy chtí čtěni79) a chváleni býti jako dobří a pro nižádnú věc nechtí haněni ani tresktáni býti podlé urození dobroty své a všudy chtí dovésti80) své dobroty81) skrze bludy a hřiechy těžké. A na jich dobrotu nikdy neslušie pokora a trpělivost; nebo, jakž by co pokorně strpěl, tak by jemu řekli: „Hubený82)! Nesmí83) se brániti, dá na sobě jezditi hubenějšímu, než sám jest“. Protož, aby vždy dobrý ostal, což najpyšnějie muož, postavuje se o všecko svárem, haněním i všelikú/ pomstú, hro- žením, saudem, bitím, sedáním84), aby takými činy odehnal od svých vrát protivné věci a ostal „dobrý“ ješto smí udeřiti, aby hubení naň nekrkali85); a čímž najviece muož zlým býti skrze takové hřiechy, to86) najlepšie podlé erbuo a tak slušie na jeho uro- zenie. Protož jakož kurva jediné pro smilstvie přídržie se člověka, takéž urození erbového87) na každé cestě stíhá taká nepravost, chtěci z něho88) chválu křivú89) mieti. A tak se již přesáhne90), že púhú hanbu chce za čest mieti, jakož poběhlost jich duovod(uo) uka- zuje91) na pohaněnie i na smiech přirozenie člověčen- ství. Na mužích rubáši22) do země93); suknice otáhlá94) málo zadku kryje — a kukla sedlo koni kryje95) s kuklicí mnichovú96) i s radlicí97); nebo kloček98) krátký, a vlasy dlúhé, až ramena odievají, a klobúček chlupatý99) na to jako homoli; i vyhlédá z něho jako z krbu, ješto již nevědí, jakých potvor z sebe chtí na- dělati. Takéž ženy mrzké navěšejí na se toho sukna, že se již jedva vleče v něm, s vymyšlenými kroji a s le- 157 b. 277
nepravosti množie, v tom ve všem se ďáblóm klanějí; oslavujíce takú lež zamyšlenú takými hřiechy, berúce na se čest bozskú skrze tak mrzkú a domněnú a zamyšlenú lež, všecko zlé činiece, vždy chtí čtěni79) a chváleni býti jako dobří a pro nižádnú věc nechtí haněni ani tresktáni býti podlé urození dobroty své a všudy chtí dovésti80) své dobroty81) skrze bludy a hřiechy těžké. A na jich dobrotu nikdy neslušie pokora a trpělivost; nebo, jakž by co pokorně strpěl, tak by jemu řekli: „Hubený82)! Nesmí83) se brániti, dá na sobě jezditi hubenějšímu, než sám jest“. Protož, aby vždy dobrý ostal, což najpyšnějie muož, postavuje se o všecko svárem, haněním i všelikú/ pomstú, hro- žením, saudem, bitím, sedáním84), aby takými činy odehnal od svých vrát protivné věci a ostal „dobrý“ ješto smí udeřiti, aby hubení naň nekrkali85); a čímž najviece muož zlým býti skrze takové hřiechy, to86) najlepšie podlé erbuo a tak slušie na jeho uro- zenie. Protož jakož kurva jediné pro smilstvie přídržie se člověka, takéž urození erbového87) na každé cestě stíhá taká nepravost, chtěci z něho88) chválu křivú89) mieti. A tak se již přesáhne90), že púhú hanbu chce za čest mieti, jakož poběhlost jich duovod(uo) uka- zuje91) na pohaněnie i na smiech přirozenie člověčen- ství. Na mužích rubáši22) do země93); suknice otáhlá94) málo zadku kryje — a kukla sedlo koni kryje95) s kuklicí mnichovú96) i s radlicí97); nebo kloček98) krátký, a vlasy dlúhé, až ramena odievají, a klobúček chlupatý99) na to jako homoli; i vyhlédá z něho jako z krbu, ješto již nevědí, jakých potvor z sebe chtí na- dělati. Takéž ženy mrzké navěšejí na se toho sukna, že se již jedva vleče v něm, s vymyšlenými kroji a s le- 157 b. 277
Strana 278
158 a. potami ovšem nelepými100), a hlavy široké a nahoru vysoké s rohem101), i chodí jako kurvy slovutné pa- pežovy na odivu102) a na úraz všemu světu. A to vše jest dobrota jich urození, ješto dychá nepravostí. Pro- tož nikdí103) viera nemuož tak velmi přieliš104) poha- něna býti od pohanuo ani od Židuo, jako od těch po- kolenie na erbiech založených a neprávě1o5) u vieře přimiešených. A želo6) najzvláštějí Ježíšovi ukřižova- nému sú odporni107), jenž všechen byt jich108) jest pro- tivné rúhanie jeho potupnému kříži, jenž odporně jemu109) v/šecko činie, podlé slávy světa jednajíce; i se- dají s ním za stuol, chtiece účastni býti jeho bolestí! A pro ty pro všecky věci sú Bohu nemilí a lidem škod- liví a těžcí. Nebo obec všecka robotná těžce nese břemenal10) jich rodu, a oni sehltí chudinu a vše, což se nalézá na zemi dobrého, to oni osáhnúli1) a sehltí. A přieliš112) škodí všemu lidu, nebo oni vše na se zobla- čiel13), horšiecel14) je jako mrcha trpkého smradu, ješto lidi moří. A jako malomocný spěšně všecky sebú poruší, tak jich dobrota vládyčie, břicho zlosti, rodí pokolenie lidské [a] v zlosti je obláčí115). Najprvé děti své a slúhy oblekú v se, aby se naučili jich rodu pyš- nému a dvorskému, a lid městský viece než napoly116) dělí [se] s nimi, v ně se obláčie, život rozkošný, pyšný, lísavý, pochlebenstvie obvyklý, s poklonami, s lakotú, s pýchú. Protož veliké uražení sú pokolenie lidskému jako uvedenie modloslužby. Ač se nezdá lidem, ale přieliš mnohál17) lež se ctí skrze jich urození zamy- šlené118) a na lži slepě založené. A oni všicku sprost- nost a ponížení Kristovo zavrhli sú, a lid po nich leze v též119). Protož k vieře je přiměřiecel20), pravá sú smrt viery. A poněvadž anjelové s pýchú smiešenie ne- mohli sú pro ni v nebi ostati, ovšeml21) tito hřiešníci 278
158 a. potami ovšem nelepými100), a hlavy široké a nahoru vysoké s rohem101), i chodí jako kurvy slovutné pa- pežovy na odivu102) a na úraz všemu světu. A to vše jest dobrota jich urození, ješto dychá nepravostí. Pro- tož nikdí103) viera nemuož tak velmi přieliš104) poha- něna býti od pohanuo ani od Židuo, jako od těch po- kolenie na erbiech založených a neprávě1o5) u vieře přimiešených. A želo6) najzvláštějí Ježíšovi ukřižova- nému sú odporni107), jenž všechen byt jich108) jest pro- tivné rúhanie jeho potupnému kříži, jenž odporně jemu109) v/šecko činie, podlé slávy světa jednajíce; i se- dají s ním za stuol, chtiece účastni býti jeho bolestí! A pro ty pro všecky věci sú Bohu nemilí a lidem škod- liví a těžcí. Nebo obec všecka robotná těžce nese břemenal10) jich rodu, a oni sehltí chudinu a vše, což se nalézá na zemi dobrého, to oni osáhnúli1) a sehltí. A přieliš112) škodí všemu lidu, nebo oni vše na se zobla- čiel13), horšiecel14) je jako mrcha trpkého smradu, ješto lidi moří. A jako malomocný spěšně všecky sebú poruší, tak jich dobrota vládyčie, břicho zlosti, rodí pokolenie lidské [a] v zlosti je obláčí115). Najprvé děti své a slúhy oblekú v se, aby se naučili jich rodu pyš- nému a dvorskému, a lid městský viece než napoly116) dělí [se] s nimi, v ně se obláčie, život rozkošný, pyšný, lísavý, pochlebenstvie obvyklý, s poklonami, s lakotú, s pýchú. Protož veliké uražení sú pokolenie lidskému jako uvedenie modloslužby. Ač se nezdá lidem, ale přieliš mnohál17) lež se ctí skrze jich urození zamy- šlené118) a na lži slepě založené. A oni všicku sprost- nost a ponížení Kristovo zavrhli sú, a lid po nich leze v též119). Protož k vieře je přiměřiecel20), pravá sú smrt viery. A poněvadž anjelové s pýchú smiešenie ne- mohli sú pro ni v nebi ostati, ovšeml21) tito hřiešníci 278
Strana 279
obalení pýchú. A po rodu sobě pýchu přidědivše v každé věci své, kterak s ní do nebe chtí? Ale aby ti, kteříž by čtli tyto věci, mohli tomu roz- uměti, proč se to vše vypisuje o těch rotách erbových a jich přetvrdé odpornosti Jezukristu a jeho bolest- nému kříži. A najviece proto, aby v nich znám122) byl Antikrist,/ jenž jest uvedl všeliké odpornosti proti Kristu. A tu jest najtěžšie odpornost uvedl, místo u vieře těm dav123), ješto viery v nich124) nenie aniž muože býti s těmi zvláštnostmi, kteréž na nich sú; a zřiedil je věrú skrze svuoj duch, odporný Kristu, a po- stavil je na cestě spasenie skrze svú lež a přičetl je Bohu, najtvrdšie nepřátely kříže jeho, jemu nemilé. V tom stojí slova s. Pavla, jenž125) die mluvě o Anti- kristu; nazievá jeho člověkem hřiecha, synem zatra- cenie, jenž jest přišel ve všelikém svodu nepravosti podlé činuov satanových. Tuť všeliké svedení muož známo býti, že poběhlé pohanstvie zmaloval jest věrú, aby se zdálo křesťanstvie, a tak celý svět odešlý od Boha posvětil Bohu skrze svuoj duch lživý, Kristu od- porný, aby tiem odstrčil Jezukrista, aby on nemohl spasenie v lidech dělati. Nebo Antikrist všecky jest osáhl126) a dělá spasenie všemu světu skrze svú lež po- krytú127) a smrtedlnú; snadně, jakž ten svět sám chce, tak má spasenie z jeho rukú. Protož svět neuvěří o spa- sení tak, jakož jeho Kristus podává těm, kteříž na úzké cestě stojie. Protož pak Antikrist proti němu všecky přestupníky tohoto světa, ješto jsú na široké cestě, zřiedil jim spasenie128) skrze svú lež, oděnú svatostí lstivú, a tiem jest odvrhl Jezukrista a odjal jemu lid, aby v něm nemohl dělati spasenie skrze svú pravdu129) a skrze svú moc, kterauž muož spasiti ty, kteříž jemu povol'é. Protož i ty roty erbové, z kořen svedené skrze 158 b. II. Tes. II, [31. 279
obalení pýchú. A po rodu sobě pýchu přidědivše v každé věci své, kterak s ní do nebe chtí? Ale aby ti, kteříž by čtli tyto věci, mohli tomu roz- uměti, proč se to vše vypisuje o těch rotách erbových a jich přetvrdé odpornosti Jezukristu a jeho bolest- nému kříži. A najviece proto, aby v nich znám122) byl Antikrist,/ jenž jest uvedl všeliké odpornosti proti Kristu. A tu jest najtěžšie odpornost uvedl, místo u vieře těm dav123), ješto viery v nich124) nenie aniž muože býti s těmi zvláštnostmi, kteréž na nich sú; a zřiedil je věrú skrze svuoj duch, odporný Kristu, a po- stavil je na cestě spasenie skrze svú lež a přičetl je Bohu, najtvrdšie nepřátely kříže jeho, jemu nemilé. V tom stojí slova s. Pavla, jenž125) die mluvě o Anti- kristu; nazievá jeho člověkem hřiecha, synem zatra- cenie, jenž jest přišel ve všelikém svodu nepravosti podlé činuov satanových. Tuť všeliké svedení muož známo býti, že poběhlé pohanstvie zmaloval jest věrú, aby se zdálo křesťanstvie, a tak celý svět odešlý od Boha posvětil Bohu skrze svuoj duch lživý, Kristu od- porný, aby tiem odstrčil Jezukrista, aby on nemohl spasenie v lidech dělati. Nebo Antikrist všecky jest osáhl126) a dělá spasenie všemu světu skrze svú lež po- krytú127) a smrtedlnú; snadně, jakž ten svět sám chce, tak má spasenie z jeho rukú. Protož svět neuvěří o spa- sení tak, jakož jeho Kristus podává těm, kteříž na úzké cestě stojie. Protož pak Antikrist proti němu všecky přestupníky tohoto světa, ješto jsú na široké cestě, zřiedil jim spasenie128) skrze svú lež, oděnú svatostí lstivú, a tiem jest odvrhl Jezukrista a odjal jemu lid, aby v něm nemohl dělati spasenie skrze svú pravdu129) a skrze svú moc, kterauž muož spasiti ty, kteříž jemu povol'é. Protož i ty roty erbové, z kořen svedené skrze 158 b. II. Tes. II, [31. 279
Strana 280
159 a. Antikrista, přilepeny sú k vieře se všemi odpornostmi pohanskými, aby v / nich velmi známo130) bylo dielo Antikristovo, že jinak podlé jich běhu131) odporného Kristu najmenší stránka viery k nim nepřieleží132) aniž jí mohú požiti133) čiem dobrým, tak bydléce. A podlé toho rozumu134) puojde135) řeč i o jiných šibalstvích, která jest Antikrist zřiedil skrze Boha v bludích tohoto světa a oslavil jest pohanstvie a svá mnohá kacieřství jako víru a jako službu boží. Kapitola pátá. Jižl) tuto puojde2) řeč o šibalstvích městských, jenž sú moc Antikristova proti Kristu, zlé spřeženie, plné smělosti k dokonání zlých věcí, sobě spomocné silně bojovati proti pravdě a utískati ji lstívě pod po- krytstvím, mluvíce poctivě o ní pohostinu v zbořiech pokolenie zlého a smělého šibalstva na cestě Jidášově. A protož ta šibalstva městská příliš3) těžce ztrhala sú siet viery, když přičtena vieře s svými zvláštnostmi městskými, podobná panování pohanskému a utvrzená tiem panováním, podobná rotám erby korunovaným, a4) spolu mnohé věci v jednom jhu táhnú. A přieliš sú rozmnožena šibalství městská a sú silné založení“) světa a síla Antikristova; onť skrze ně prospievá proti Kristu. Protož viera jako siet nemohla jest okročiti těch šibalství mnohých6) a celá ostati; zedrali sú ji svými odpornostmi pravdě Kristově; jediné znamenie viery lživá a mrtvá ostala sú na nich a jméno křivé") křesťanské. A že8) město všeliké tak mnohé odpornosti vieře v svém základu a v svém spojenie má, že ono9) nemuož 159 b. pravé viery při/jíti ani pokojně snésti. Jako, aby ká- 289
159 a. Antikrista, přilepeny sú k vieře se všemi odpornostmi pohanskými, aby v / nich velmi známo130) bylo dielo Antikristovo, že jinak podlé jich běhu131) odporného Kristu najmenší stránka viery k nim nepřieleží132) aniž jí mohú požiti133) čiem dobrým, tak bydléce. A podlé toho rozumu134) puojde135) řeč i o jiných šibalstvích, která jest Antikrist zřiedil skrze Boha v bludích tohoto světa a oslavil jest pohanstvie a svá mnohá kacieřství jako víru a jako službu boží. Kapitola pátá. Jižl) tuto puojde2) řeč o šibalstvích městských, jenž sú moc Antikristova proti Kristu, zlé spřeženie, plné smělosti k dokonání zlých věcí, sobě spomocné silně bojovati proti pravdě a utískati ji lstívě pod po- krytstvím, mluvíce poctivě o ní pohostinu v zbořiech pokolenie zlého a smělého šibalstva na cestě Jidášově. A protož ta šibalstva městská příliš3) těžce ztrhala sú siet viery, když přičtena vieře s svými zvláštnostmi městskými, podobná panování pohanskému a utvrzená tiem panováním, podobná rotám erby korunovaným, a4) spolu mnohé věci v jednom jhu táhnú. A přieliš sú rozmnožena šibalství městská a sú silné založení“) světa a síla Antikristova; onť skrze ně prospievá proti Kristu. Protož viera jako siet nemohla jest okročiti těch šibalství mnohých6) a celá ostati; zedrali sú ji svými odpornostmi pravdě Kristově; jediné znamenie viery lživá a mrtvá ostala sú na nich a jméno křivé") křesťanské. A že8) město všeliké tak mnohé odpornosti vieře v svém základu a v svém spojenie má, že ono9) nemuož 159 b. pravé viery při/jíti ani pokojně snésti. Jako, aby ká- 289
Strana 281
zána byla v slovech upřímnosti, — tohoť nestrpí město; nebo v základu svém jest odporné pravdě Kristově a tak i vieře. Takéž netrpí těch v sobě, kteříž by se upřiemo10) viery chytili, chtiece jie následovati v skutku; nebo ten musil by podlé viery ihned se děliti od mnozství městského následováním, srovnáním, pomocí i povo- lením. A že jich dobré jest podlé toho, jakož žádají, pokojně přebývati, aby mezi nimi svornost městská byla, aby všickni spolu svorně v jednom jhu táhli, protož všeliká rozdělenie a zrocenie v městě sú proti jednotě městské, pro niž by brzo sami se zkazili anebo by město ztratili. Protož jich všecka opatrnost, pilnost i rady jich na tom založeny sú, aby města neztratili skrze svú domácí nesvornost a skrze jiné nepřiezně cizie. Tu pomyslll) rozumný, kdeť ta zmítka12) padá. Protož, kdyby to myšlenie jich viera byla od Boha jim daná, v tom jediné pokoje městského ostřiehati, jakž by koli mohli, tehdyl3) by snadně u vieře ostali. Ale položiece vieru zpětně14), že ona neostřiehá takové svornosti městské, žádá (ku) plnění své vuole a ještě ani pokoje života vždy neostřiehá viera: protož tehdy s věrú jíti do města mezi jich svornost — jako by jim chtěl příkopy zasúti15) a zdi položitil6) a o hrdla je připraviti, takť by mielel7) vieru přijali; nebo viera Kristova upřiemo18) jest proti těm zvláštnostem měst- ským. Protož kazatele viery Kristovy město nepřijme, než kazatele doktoruov19) a kazatele papežuo. Přijme kazatele, kteříž se20)/ kážie a příkopy městské a zdi; tyť ono přijme, jenž řkú: Neohradíte-li města druhú zdí, jáť s vámi neostanu. Takovéť kazatele přijme město místo následovnieka viery. A to město jiného ne- strpí, leč slepé báby a chromé dědy, ješto u kostela sedíce žebří, ješto nemají domuo v městě, ani dědin21) 160 а. 281
zána byla v slovech upřímnosti, — tohoť nestrpí město; nebo v základu svém jest odporné pravdě Kristově a tak i vieře. Takéž netrpí těch v sobě, kteříž by se upřiemo10) viery chytili, chtiece jie následovati v skutku; nebo ten musil by podlé viery ihned se děliti od mnozství městského následováním, srovnáním, pomocí i povo- lením. A že jich dobré jest podlé toho, jakož žádají, pokojně přebývati, aby mezi nimi svornost městská byla, aby všickni spolu svorně v jednom jhu táhli, protož všeliká rozdělenie a zrocenie v městě sú proti jednotě městské, pro niž by brzo sami se zkazili anebo by město ztratili. Protož jich všecka opatrnost, pilnost i rady jich na tom založeny sú, aby města neztratili skrze svú domácí nesvornost a skrze jiné nepřiezně cizie. Tu pomyslll) rozumný, kdeť ta zmítka12) padá. Protož, kdyby to myšlenie jich viera byla od Boha jim daná, v tom jediné pokoje městského ostřiehati, jakž by koli mohli, tehdyl3) by snadně u vieře ostali. Ale položiece vieru zpětně14), že ona neostřiehá takové svornosti městské, žádá (ku) plnění své vuole a ještě ani pokoje života vždy neostřiehá viera: protož tehdy s věrú jíti do města mezi jich svornost — jako by jim chtěl příkopy zasúti15) a zdi položitil6) a o hrdla je připraviti, takť by mielel7) vieru přijali; nebo viera Kristova upřiemo18) jest proti těm zvláštnostem měst- ským. Protož kazatele viery Kristovy město nepřijme, než kazatele doktoruov19) a kazatele papežuo. Přijme kazatele, kteříž se20)/ kážie a příkopy městské a zdi; tyť ono přijme, jenž řkú: Neohradíte-li města druhú zdí, jáť s vámi neostanu. Takovéť kazatele přijme město místo následovnieka viery. A to město jiného ne- strpí, leč slepé báby a chromé dědy, ješto u kostela sedíce žebří, ješto nemají domuo v městě, ani dědin21) 160 а. 281
Strana 282
160 b. okolo města. Ale s takými statky jsa následovniek viery, jda upřímo, aby chtěl s nimi jho roztrhnúti22) a řieci, že oni zle pokoje požievají skrze hřiechy, nezsediet se23) mezi nimi; leč nějakým placením nezřetedlným24) muožť někto méně zlý než oni s nimi trvati. Protož mistrové bazilejštie staré cierkve, dobře pře- běhše neb rozsúdivše zvláštnosti městské a zvláštnosti zákona božieho, ihned nelekajíce se zavrhli sú zákon božie od mnozstvie městského a toliko je ostavili na- zákoniech lidských řkúce, že mnozstvie25) městskému má ustavovati zákony ten, ktož jimi vládne, podobné26), jenž27) mnozství městské snadně je28) muož zachovati, aby nic odporného nebylo v těch zákoních k zarmú- cení obecného dobrého; a že obecné dobré jest upo- kojení mnozstvie městského; a kterýž zákon zarmútil by obec a roztrhal její pokoj a obtížil by ji břemenem, jehož obec nedokonalá nemóž přijíti, více by zlého učinil. Protož zákon boží sú zavrhli od mnozstvie měst- ského jako víno nové od lahvic starých, jenž by se od vína zpukaly. A to jest pravé29), založiece30) to, že mnostvie měst- ské nepotřebuje Boha, jediné má dosti na obecném dobrém, a k tomu jediné svornosti a upokojenie dosti bude. A jestli ta řeč křesťanóm/ dosti marná jest, aby zavříni byli na obecném dobrém u pokoji tělesném, dosti jest pohanóm taková zpráva, ješto31) naděje ne- mají v Bohu ani věřie zákonu božiemu, aby32) jej měli z potřeby33) držeti. Ale křesťanóm ta zpráva nemóž mluvena býti, než toliko k jich oklamánie. Ale jakož na ty příleží 4), ješto35) podlé těla stojí, městsky ostřie- hajíce obecného dobrého, ti sú na těch zákoniech tak zavříni, že ničehož z viery nepřijmú mimo radu bazi- lejskú, aby toliko pod zákony rychtářskými řídili mno- 282
160 b. okolo města. Ale s takými statky jsa následovniek viery, jda upřímo, aby chtěl s nimi jho roztrhnúti22) a řieci, že oni zle pokoje požievají skrze hřiechy, nezsediet se23) mezi nimi; leč nějakým placením nezřetedlným24) muožť někto méně zlý než oni s nimi trvati. Protož mistrové bazilejštie staré cierkve, dobře pře- běhše neb rozsúdivše zvláštnosti městské a zvláštnosti zákona božieho, ihned nelekajíce se zavrhli sú zákon božie od mnozstvie městského a toliko je ostavili na- zákoniech lidských řkúce, že mnozstvie25) městskému má ustavovati zákony ten, ktož jimi vládne, podobné26), jenž27) mnozství městské snadně je28) muož zachovati, aby nic odporného nebylo v těch zákoních k zarmú- cení obecného dobrého; a že obecné dobré jest upo- kojení mnozstvie městského; a kterýž zákon zarmútil by obec a roztrhal její pokoj a obtížil by ji břemenem, jehož obec nedokonalá nemóž přijíti, více by zlého učinil. Protož zákon boží sú zavrhli od mnozstvie měst- ského jako víno nové od lahvic starých, jenž by se od vína zpukaly. A to jest pravé29), založiece30) to, že mnostvie měst- ské nepotřebuje Boha, jediné má dosti na obecném dobrém, a k tomu jediné svornosti a upokojenie dosti bude. A jestli ta řeč křesťanóm/ dosti marná jest, aby zavříni byli na obecném dobrém u pokoji tělesném, dosti jest pohanóm taková zpráva, ješto31) naděje ne- mají v Bohu ani věřie zákonu božiemu, aby32) jej měli z potřeby33) držeti. Ale křesťanóm ta zpráva nemóž mluvena býti, než toliko k jich oklamánie. Ale jakož na ty příleží 4), ješto35) podlé těla stojí, městsky ostřie- hajíce obecného dobrého, ti sú na těch zákoniech tak zavříni, že ničehož z viery nepřijmú mimo radu bazi- lejskú, aby toliko pod zákony rychtářskými řídili mno- 282
Strana 283
stvie městcké v obecném dobrém, pokojiece mnoství, aby se nezpukali od zákona božího jako lahvice staré od vína silného. Protož viera v nich stojí jako kostnice s mrtvými kostmi, ješto na ně36) péče nemají, vidúce, že se na ně v odění37) nepřipravie v noci. A protož tak u nich smíšeně jde viera pod jménem zákonuov papežových, aby jim čtenie38) a epištoly zpí- vány byly, aby po nich neplakali ani kterých nesnází měli39) a tím aby zjevno bylo, že čtenie u piesmích, pokojně s nimi stoje40), neruše jim příkopův, zdí s uli- cemi a puškami nehýbá, k šturmu41) zvoniti nezapo- vídá, tučných stoluo nepřevracie a jiných trávenin42) jedem43) neohlašuje; jakýmižkoli44) notami v kostele zpíváno bývá, nepopúzie k hněvóm mužuov rathúzních. Protož viera čtenie Kristova jest mrtva u nich a ne- čitedlna45), jíž se ani lekají46) ani radují aniž jí poznati mohú ti mužie břichatí, ješto47) pivem smrdie. Poněvadž těmi běhy mítežnými48) a smíšenými u49) nich se obra- cie50) v písniech a znameniech lživých a mrtvých a v zna/meních posvátných, pod nimiž všecka lež po- ctivějí51) prójde nežli pod zjevnú modlú, to jedno lúpí je z viery: mylnosti duchovní a posvátné, v nichž se jim lež stkvie jako cesta spasenie. A druhé52) proto viera v nich místa nemuož mieti, poněvadž v nich takové ostříhanie obecného dobrého stojí, aby vše- liký přebyvač města měl tu věrnost spoluměšťanóm držeti, mysle53) s nimi toliko jich obecného dobrého ostřiehati a s nimi též54) jho táhnúti. Nebo Pán Ježíš dí: Nepřišel sem pustiti pokoje na zemi, ale meč, abych rozdělil člověka proti otci jeho a dceru proti mateři jejie. Protož, jest-li jeden aneb mnoho ta- kových, kteréž Pán Ježíš dělí od přátel i od světa, takoviet musie opustiti v městě obecné dobré, kteréž 161 a. Mat. X, [34, 35]. 283
stvie městcké v obecném dobrém, pokojiece mnoství, aby se nezpukali od zákona božího jako lahvice staré od vína silného. Protož viera v nich stojí jako kostnice s mrtvými kostmi, ješto na ně36) péče nemají, vidúce, že se na ně v odění37) nepřipravie v noci. A protož tak u nich smíšeně jde viera pod jménem zákonuov papežových, aby jim čtenie38) a epištoly zpí- vány byly, aby po nich neplakali ani kterých nesnází měli39) a tím aby zjevno bylo, že čtenie u piesmích, pokojně s nimi stoje40), neruše jim příkopův, zdí s uli- cemi a puškami nehýbá, k šturmu41) zvoniti nezapo- vídá, tučných stoluo nepřevracie a jiných trávenin42) jedem43) neohlašuje; jakýmižkoli44) notami v kostele zpíváno bývá, nepopúzie k hněvóm mužuov rathúzních. Protož viera čtenie Kristova jest mrtva u nich a ne- čitedlna45), jíž se ani lekají46) ani radují aniž jí poznati mohú ti mužie břichatí, ješto47) pivem smrdie. Poněvadž těmi běhy mítežnými48) a smíšenými u49) nich se obra- cie50) v písniech a znameniech lživých a mrtvých a v zna/meních posvátných, pod nimiž všecka lež po- ctivějí51) prójde nežli pod zjevnú modlú, to jedno lúpí je z viery: mylnosti duchovní a posvátné, v nichž se jim lež stkvie jako cesta spasenie. A druhé52) proto viera v nich místa nemuož mieti, poněvadž v nich takové ostříhanie obecného dobrého stojí, aby vše- liký přebyvač města měl tu věrnost spoluměšťanóm držeti, mysle53) s nimi toliko jich obecného dobrého ostřiehati a s nimi též54) jho táhnúti. Nebo Pán Ježíš dí: Nepřišel sem pustiti pokoje na zemi, ale meč, abych rozdělil člověka proti otci jeho a dceru proti mateři jejie. Protož, jest-li jeden aneb mnoho ta- kových, kteréž Pán Ježíš dělí od přátel i od světa, takoviet musie opustiti v městě obecné dobré, kteréž 161 a. Mat. X, [34, 35]. 283
Strana 284
161 b. toliko pokoje tělesného ostřiehá, kterak koli muož, dobře neb zle. Nebo, když nic nepřekážie ani ruší pokoje, vděčni sú jeho55), ač jeho zle požievají56), pro- spievajíce v zlých věcech za57) tiem pokojem. Pakli se vzdvihne zlé, chtě58) jim pokoj rušiti, tehdy rovnú zlostí chtí se obrániti tomu nepokoji, a kto najhoršie po- mohl by jim zahnati toho nepokoje, s tiem se spojí. Protož, kteréž by Pán Ježíš oddělil od jich pokoje tak škodného, kterak by se s nimi sjednali aneb jim věrnost v také dobrotě drželi? Protož, když by vieru právě59) někteří přijali, tak rozdělení v obci bude. Protož mnostvie zlých ihned na Kristovu čeled sáhne, a nezmordují-li jich, ale60) zlúpíce je vymecí1) je z sebe. Protož když v městě nižádné odpornosti viera nekazí jich svornosti, tehdy jest duovod'2), že viery pravé v ni/žádném nenie, než ta zpráchnivělá jako dřevo od červuov snědené, ješto v něm83) moci ani úžitku nenie, kterážto viera, tak marná, jest škodna pravé vieře Kristově, jako tma světlo zastěňujíci a osídla mnohá jie roděci a ji utískajíci a již ven ji vy- mietajíci, jako bludem postrkujíci jí. Nebo ta viera z bludu skovaná, ješto mnozstvie hřiešníkuo pěstuje64), [pěstuje] toliko domácí nepřátely kříže Kristova a jeho všech zvolených, domácie zrádce jako psy slédné po zvěři, umějícé je po sledu čenichati, pokryté65) lidi a lsti plné, oděné múdrostí zemskú, najškodlivější vieře Kristově a jeho sprostnosti. Protož mnozství městské tu vieru móž držeti a z ní se roditi v odpornost Kristovu jakožto najhoršie šibalstvie srovnané v jeden svazek odporností nerozdielné66), aby mohli silně pomocni sobě býti proti Kristu i proti všeliké upřiemnosti jeho všelikými odpornostmi, jichžto jest naplněno mnoz- stvie. A ktož zamyslé najhorší67) v tom mnozství, 284
161 b. toliko pokoje tělesného ostřiehá, kterak koli muož, dobře neb zle. Nebo, když nic nepřekážie ani ruší pokoje, vděčni sú jeho55), ač jeho zle požievají56), pro- spievajíce v zlých věcech za57) tiem pokojem. Pakli se vzdvihne zlé, chtě58) jim pokoj rušiti, tehdy rovnú zlostí chtí se obrániti tomu nepokoji, a kto najhoršie po- mohl by jim zahnati toho nepokoje, s tiem se spojí. Protož, kteréž by Pán Ježíš oddělil od jich pokoje tak škodného, kterak by se s nimi sjednali aneb jim věrnost v také dobrotě drželi? Protož, když by vieru právě59) někteří přijali, tak rozdělení v obci bude. Protož mnostvie zlých ihned na Kristovu čeled sáhne, a nezmordují-li jich, ale60) zlúpíce je vymecí1) je z sebe. Protož když v městě nižádné odpornosti viera nekazí jich svornosti, tehdy jest duovod'2), že viery pravé v ni/žádném nenie, než ta zpráchnivělá jako dřevo od červuov snědené, ješto v něm83) moci ani úžitku nenie, kterážto viera, tak marná, jest škodna pravé vieře Kristově, jako tma světlo zastěňujíci a osídla mnohá jie roděci a ji utískajíci a již ven ji vy- mietajíci, jako bludem postrkujíci jí. Nebo ta viera z bludu skovaná, ješto mnozstvie hřiešníkuo pěstuje64), [pěstuje] toliko domácí nepřátely kříže Kristova a jeho všech zvolených, domácie zrádce jako psy slédné po zvěři, umějícé je po sledu čenichati, pokryté65) lidi a lsti plné, oděné múdrostí zemskú, najškodlivější vieře Kristově a jeho sprostnosti. Protož mnozství městské tu vieru móž držeti a z ní se roditi v odpornost Kristovu jakožto najhoršie šibalstvie srovnané v jeden svazek odporností nerozdielné66), aby mohli silně pomocni sobě býti proti Kristu i proti všeliké upřiemnosti jeho všelikými odpornostmi, jichžto jest naplněno mnoz- stvie. A ktož zamyslé najhorší67) v tom mnozství, 284
Strana 285
toho88) musí pomoci i najlepšie aneb mnozstvie zlému v ruce upadnúti. Protož běh69) svazku jich všechen zpuosob i byt70) šibalský71) má, jenžto72) svorně a po- mocně zlé věci jednají73) s mnohú smělostí zlú. A ti vždy na útisk a na potupu viery sú; jelikož74) znají ji, tak šibalskú svorností na ni tisknú a ji porážejie a úrazy jí kladú a v ohyzdu75) jí podávají svými zvlášt- nostmi, pohanóm podobnými, všem nepřátelóm viery, jenž kromě76) viery sú, pohanóm i77) Židóm. Pod přikrytím té viery bludné a mrtvé všecko dělají jako otevření pohané. A že78) založení79) / svého šibalstvie mají na zlém základě, na Kainovi. Tak jakož zle stojie a zle jdú, to jim musí od základu ruosti. Ale by80) byli kromě viery jako zjevní pohané, že by nelezli pod bolesti Kristovy, činíce se jich účastni stránkami81) a sobiece82) sobě spolek s Kristem, bez toho pohany byli: nic by to div nebyl, že by to šibalstvie sobě pomocné k úžitku těla a světa vedli, když by jediné za dobré měli zemský a časný život, jakož pohané nevědomí mají ty věci za dobré. 183) kto by je mohl pohaněti z toho84) jakž by koli85) mohli provésti dobré věci těla podlé svého nevědomie86), buďto87) mocí aneb takým šibal- stvem a nevědomím? Za nevědomé já bych je měl, Boha v to neuměšuje, kterak on súditi bude nevě- domie pohanská podlé své upřiemnosti. Protož jáť tuto vážím88) za škodu viery umiešené89) pohanstvie k vieře, ješto chce spolčiti aneb účastno býti viery i dábluo, aby podlé tovarystva, kteréž s dábly majie, utieskali90) to, což z viery nazievají za dobré, aby vždy viera menšila se a hynula a bezprávím utieskána byla od těch, ješto91) s dábly držie a viery lstívě po- zdravují jako Jidášové; zakrývajiece svá šeredstvie 1621. 285
toho88) musí pomoci i najlepšie aneb mnozstvie zlému v ruce upadnúti. Protož běh69) svazku jich všechen zpuosob i byt70) šibalský71) má, jenžto72) svorně a po- mocně zlé věci jednají73) s mnohú smělostí zlú. A ti vždy na útisk a na potupu viery sú; jelikož74) znají ji, tak šibalskú svorností na ni tisknú a ji porážejie a úrazy jí kladú a v ohyzdu75) jí podávají svými zvlášt- nostmi, pohanóm podobnými, všem nepřátelóm viery, jenž kromě76) viery sú, pohanóm i77) Židóm. Pod přikrytím té viery bludné a mrtvé všecko dělají jako otevření pohané. A že78) založení79) / svého šibalstvie mají na zlém základě, na Kainovi. Tak jakož zle stojie a zle jdú, to jim musí od základu ruosti. Ale by80) byli kromě viery jako zjevní pohané, že by nelezli pod bolesti Kristovy, činíce se jich účastni stránkami81) a sobiece82) sobě spolek s Kristem, bez toho pohany byli: nic by to div nebyl, že by to šibalstvie sobě pomocné k úžitku těla a světa vedli, když by jediné za dobré měli zemský a časný život, jakož pohané nevědomí mají ty věci za dobré. 183) kto by je mohl pohaněti z toho84) jakž by koli85) mohli provésti dobré věci těla podlé svého nevědomie86), buďto87) mocí aneb takým šibal- stvem a nevědomím? Za nevědomé já bych je měl, Boha v to neuměšuje, kterak on súditi bude nevě- domie pohanská podlé své upřiemnosti. Protož jáť tuto vážím88) za škodu viery umiešené89) pohanstvie k vieře, ješto chce spolčiti aneb účastno býti viery i dábluo, aby podlé tovarystva, kteréž s dábly majie, utieskali90) to, což z viery nazievají za dobré, aby vždy viera menšila se a hynula a bezprávím utieskána byla od těch, ješto91) s dábly držie a viery lstívě po- zdravují jako Jidášové; zakrývajiece svá šeredstvie 1621. 285
Strana 286
znameními viery a ústním vyznáním, vždy tak vieru moří a hasí v sobě i v jiných a v zapomenutí ji dávají; skrze lež se jí92) přičítajíce, sú domácí a smrtedlní ne- přietelé viery. Kapitola šiestá. 162 b. I. Mojž. IV, [8, 14]. Ale mistr Protival), mluvě o základu měst, toto praví, že Kain pro vraždu bratra svého udělal jest město. Jehožto vzdělání přiečina jest byla, že/ lúpe- žem a násilím zboží2) shromáždil jest. Protož svých zlodějstvie jest požieval a sprostnost života lidského nalezením cíle3) země, vah a mír v chytrost nebo ve lstivost proměnil jest a v porušenie přivedl. Cíle země prvnie položil jest a mèsta zdmi ohrazoval jest, a boje se těch, kteréž jest urazil a zlúpil s svú rotú, v svých městech jest shromažďoval. Tak Písmo i mistrové základ první měst oznamují. — Protož Kainovi se přidává4) počátek měst a hraduo dělánie, a to z přie- činy vraždy, lúpeže a násilé. Nebo Kain pro nenávist zabil jest bratra svého Abele a učiněn zbèhem5) a tu- lákem na zemi, boje se zas) život. Protož najprvé město udělal jest a potom jiné lúpil a násilé jim činil; a těmi lúpeži zbožie shromáždili. A lid zlý sobě k zlo- dějstvie sebral. A potom jiná města dělal jest, aby je osadě zlodějským lidem, mohl se brániti těm, které jest násilím zlúpil. Protož vražda jeho přivedla k dě- lánie měst, a města jeho vedla k lúpežóm bezprávným; nebo nemuož se mnostvie zavřieti na městě k válkám jinak než jiné lúpíce násilím i žráti lúpeže, bráníce se jiným. Protož jaké mají založenie7) města a hradové v Kainovi, tak stojí, v též šlépěji kráčejíce; nebo jiní by nemohli měst a hraduo osiesti8), jedno9) vražedl- 286
znameními viery a ústním vyznáním, vždy tak vieru moří a hasí v sobě i v jiných a v zapomenutí ji dávají; skrze lež se jí92) přičítajíce, sú domácí a smrtedlní ne- přietelé viery. Kapitola šiestá. 162 b. I. Mojž. IV, [8, 14]. Ale mistr Protival), mluvě o základu měst, toto praví, že Kain pro vraždu bratra svého udělal jest město. Jehožto vzdělání přiečina jest byla, že/ lúpe- žem a násilím zboží2) shromáždil jest. Protož svých zlodějstvie jest požieval a sprostnost života lidského nalezením cíle3) země, vah a mír v chytrost nebo ve lstivost proměnil jest a v porušenie přivedl. Cíle země prvnie položil jest a mèsta zdmi ohrazoval jest, a boje se těch, kteréž jest urazil a zlúpil s svú rotú, v svých městech jest shromažďoval. Tak Písmo i mistrové základ první měst oznamují. — Protož Kainovi se přidává4) počátek měst a hraduo dělánie, a to z přie- činy vraždy, lúpeže a násilé. Nebo Kain pro nenávist zabil jest bratra svého Abele a učiněn zbèhem5) a tu- lákem na zemi, boje se zas) život. Protož najprvé město udělal jest a potom jiné lúpil a násilé jim činil; a těmi lúpeži zbožie shromáždili. A lid zlý sobě k zlo- dějstvie sebral. A potom jiná města dělal jest, aby je osadě zlodějským lidem, mohl se brániti těm, které jest násilím zlúpil. Protož vražda jeho přivedla k dě- lánie měst, a města jeho vedla k lúpežóm bezprávným; nebo nemuož se mnostvie zavřieti na městě k válkám jinak než jiné lúpíce násilím i žráti lúpeže, bráníce se jiným. Protož jaké mají založenie7) města a hradové v Kainovi, tak stojí, v též šlépěji kráčejíce; nebo jiní by nemohli měst a hraduo osiesti8), jedno9) vražedl- 286
Strana 287
níci a násilníci, lichevníci, kupci, trhovci, šantroč- nícil0), ještol1) se najviec nevěrami a lakomstvím pickují12). Protož založíce města a hrady a ustavíce13) mnostvie městské na takých křivotách14), takéť15) jich ostříhati musie skrze násilé a bezprávie jiných,/ na každý čas připraveni súce k vraždě, neb vždy na ně běží nepřiezně, bezpráví od jiných i zrady, a oni takové nepřiezně vždy hotovi sú dělitil6) se krví, či- níce zlé za zlé. Mají-li město tvrdé k bráněnie, tehdy lúpí a násilé jiným činie, aby zbohatěli17), a těmi bez- právími popudie na se mnohých a tak válku proti sobě zbudí. I přijde jim na to18), že se tak zapletú, aby jediné ve krvi a v lúpežích usilovali19), tepúce se a k bití ohrady20) připravujíce. A pakli takové síly nemají a smělosti, aby jiné skrze násilé lúpili a války začínali, ale21) to v sobě mají, aby netrpěli násilé od jiných. Protož na to všecko mnozství městské připraveno jest, aby se bránili těm bezprávím s poddáním životuo svých k smrti; jiné zbíti chtiece, sami se22) k zabití poddávají. Protož pro zachování životuov23) a statkuo město udě- lajíce, musí krev prolévati, a chtiece cizie prolévati, musí své k témuž poskýtati. Protož to pokolenie městské a erbové, ješto kryje životuo na hradiech, na tvrziech a na městech, vždy lká ve krvi bratra svého a násilím je dáví24). Protož jest pokolenie Kainovo, prvního vražedlníka. A s tiem bytem25) nemuož se jeho vražda pustiti; nebo, založíce26) pokoj života tě- lesného a prospěch statku časného i dělati na to města a mnostvím je osaditi, i27) musí přidati přiečiny28) k městu, aby úmysl prvnie došel29), aby je vždy hra- dili, vždy nad ním bděli v noci i ve dne, aby jeho nižádný neztekl a jim životuo nezmordoval a zboží jim nepobral. Pakli se kto zjeví, svú nepřiezní chtě 163 a. 287
níci a násilníci, lichevníci, kupci, trhovci, šantroč- nícil0), ještol1) se najviec nevěrami a lakomstvím pickují12). Protož založíce města a hrady a ustavíce13) mnostvie městské na takých křivotách14), takéť15) jich ostříhati musie skrze násilé a bezprávie jiných,/ na každý čas připraveni súce k vraždě, neb vždy na ně běží nepřiezně, bezpráví od jiných i zrady, a oni takové nepřiezně vždy hotovi sú dělitil6) se krví, či- níce zlé za zlé. Mají-li město tvrdé k bráněnie, tehdy lúpí a násilé jiným činie, aby zbohatěli17), a těmi bez- právími popudie na se mnohých a tak válku proti sobě zbudí. I přijde jim na to18), že se tak zapletú, aby jediné ve krvi a v lúpežích usilovali19), tepúce se a k bití ohrady20) připravujíce. A pakli takové síly nemají a smělosti, aby jiné skrze násilé lúpili a války začínali, ale21) to v sobě mají, aby netrpěli násilé od jiných. Protož na to všecko mnozství městské připraveno jest, aby se bránili těm bezprávím s poddáním životuo svých k smrti; jiné zbíti chtiece, sami se22) k zabití poddávají. Protož pro zachování životuov23) a statkuo město udě- lajíce, musí krev prolévati, a chtiece cizie prolévati, musí své k témuž poskýtati. Protož to pokolenie městské a erbové, ješto kryje životuo na hradiech, na tvrziech a na městech, vždy lká ve krvi bratra svého a násilím je dáví24). Protož jest pokolenie Kainovo, prvního vražedlníka. A s tiem bytem25) nemuož se jeho vražda pustiti; nebo, založíce26) pokoj života tě- lesného a prospěch statku časného i dělati na to města a mnostvím je osaditi, i27) musí přidati přiečiny28) k městu, aby úmysl prvnie došel29), aby je vždy hra- dili, vždy nad ním bděli v noci i ve dne, aby jeho nižádný neztekl a jim životuo nezmordoval a zboží jim nepobral. Pakli se kto zjeví, svú nepřiezní chtě 163 a. 287
Strana 288
Řím. XII, [19—20]. 164 a. nětco vzíti neb poškoditi, i/hned bez pomeškánie zvon svolá všecky, to mnozství městské, k zabití. Pakli zlapají zloděje aneb zrádce, těm neodpustí aniž se upokojí, dokudž jich krve neprolejí. Protož od založení počnúce, mnozstvie městské, aby u pokoji života a zbožie chovali, musí státi na krev každému30), kto by jim chtěl na to bezpráví sáhnúti, a na to všecku péči města přidati31), aby mnostvie, maje32) se za čím krýti, mohlo se všelikému neštěstí odbiti33). A položíce34) takový zámysl35) mnoství měst- ského k zachovánie života a statku u pokoji, jakož žádají, tehdy36) neostane v nich žádné přikázaní božie, kteréž příleží7) k milovánie bližních; nebo pro svój pokoj, kterýž chtí za zdí sytý zachovati, některé ná- silím budú lúpiti, některé lstívě rozličně oklamávati a na protivné sobě sahati, hrdla jim odjímajíce. Nebo poněvadž proto hradí se a okopávajie38), aby bez- právie netrpěli na životě a na statku, musí vždy zlé za zlé činiti, bráníce se bezprávie. Protož ta všecka přikázaní musí přestúpena býti, kteráž trpělivost při- kazuje křesťanóm a obranu života a pomstu zapovídají: Ne sami se bráníce, najmilejšie, neboť dí Pán Buoh: Mně pomsta a ját odplatím. Protož jest-li lačen ne- přítel tvuoj, nakrm jeho, a jest-li žiezniv, napoj jeho. Ta všecka přikázanie božie musí přestúpena býti, když tak za zdí u pokoji to mnostvie chce života chovati. A co sami mezi sebú bezprávie mají, v súdiech s sváry dělé39) skrze práva pohanská, pravdu40) často sobě ne- pravú41) činíce, přestupujíce přikázaní Kristovo, ješto velí přidati plášť k sukni a nechati sváruo v sau- diech42). Protož ani k bližním ani k Bohu neostane nižádné přikázanie Kristovo na tom lidu městském; tak se zlé za zdí chová a v to šibalstvie svorné se 163 b. 288
Řím. XII, [19—20]. 164 a. nětco vzíti neb poškoditi, i/hned bez pomeškánie zvon svolá všecky, to mnozství městské, k zabití. Pakli zlapají zloděje aneb zrádce, těm neodpustí aniž se upokojí, dokudž jich krve neprolejí. Protož od založení počnúce, mnozstvie městské, aby u pokoji života a zbožie chovali, musí státi na krev každému30), kto by jim chtěl na to bezpráví sáhnúti, a na to všecku péči města přidati31), aby mnostvie, maje32) se za čím krýti, mohlo se všelikému neštěstí odbiti33). A položíce34) takový zámysl35) mnoství měst- ského k zachovánie života a statku u pokoji, jakož žádají, tehdy36) neostane v nich žádné přikázaní božie, kteréž příleží7) k milovánie bližních; nebo pro svój pokoj, kterýž chtí za zdí sytý zachovati, některé ná- silím budú lúpiti, některé lstívě rozličně oklamávati a na protivné sobě sahati, hrdla jim odjímajíce. Nebo poněvadž proto hradí se a okopávajie38), aby bez- právie netrpěli na životě a na statku, musí vždy zlé za zlé činiti, bráníce se bezprávie. Protož ta všecka přikázaní musí přestúpena býti, kteráž trpělivost při- kazuje křesťanóm a obranu života a pomstu zapovídají: Ne sami se bráníce, najmilejšie, neboť dí Pán Buoh: Mně pomsta a ját odplatím. Protož jest-li lačen ne- přítel tvuoj, nakrm jeho, a jest-li žiezniv, napoj jeho. Ta všecka přikázanie božie musí přestúpena býti, když tak za zdí u pokoji to mnostvie chce života chovati. A co sami mezi sebú bezprávie mají, v súdiech s sváry dělé39) skrze práva pohanská, pravdu40) často sobě ne- pravú41) činíce, přestupujíce přikázaní Kristovo, ješto velí přidati plášť k sukni a nechati sváruo v sau- diech42). Protož ani k bližním ani k Bohu neostane nižádné přikázanie Kristovo na tom lidu městském; tak se zlé za zdí chová a v to šibalstvie svorné se 163 b. 288
Strana 289
uplete43). Nebo die miláček Ježíšů: Toť jest láska I. Jan. v. 131. božie, abychom v přikázanie jeho chodili. A jinak mi- losti jeho nemuožem mieti, jediné zachovávajíce všecka přikázaní božie. A když pak jediného44) nenie na mnoz- stvie městském, tehda ovšem milosti božie nemají aniž jie mohú mieti, tak bydléce ve mnohých přestúpeních a v zapleteních takových, pro něž nižádnú stranú ne- muož přikázanie božie přistúpiti. Protož hroznú věc prorok die o nich: Viděl sem zlost a protivnost v městě. Ve dne i v noci na zdech jeho zlost; a práce prostřed něho a nespravedlnost a násilé; z ulic jeho nesešla lichva a lest. Dosti tvrdý nápis a nesličná pověst45) na ty, ješto46) chtí všecko se ctí provésti. Nechť to smaží s sebe tuční a múdří města! Ale by47) jim kto rovný48) poslal do rady takový list, toť by se naduli; ta srdce, pýchú prorostlá, řekla by: Haní dobré, haní pány rathúzní. Protož nepochybně49) muož řečeno býti to písmo, že jest viděl zlost a protivenství v městě, všelikého pokolenie zlost, ješto jest každá protivna velmi Bohu, že takové mnozství, šibalsky spojené, v němž nižádné přikázanie božie neostává aniž muož miesta mieti v něm podlé toho běhu, v němžto mnoz- stvie městské založeno jest, nelze jest s jich úmysly nižádnému přikázanie božímu ostati v nich50). A po- něvadž nenie v nich přikázanie božích, tehda jest přestúpení všech. Protož/ musí v nich býti všelikého plemene hřiech hojně rozmnožený. Pomsta a krev, ta ihned od základu příkopuov a zdí na ně vlita jest. Potom pýcha za erby u patách kráčí za nimi k lakom- ství — tím město stojí —, obžerstvie, opilství, rozkoši tělesné — smilství, cizolozství, plzkých milostí51), fre- juov — k úrazóm jedni druhým, ohyzdně obcujíce, peská52) spolu mluvenie majíce, jedni druhým jako Rády vypravuje mestske. [Zalm. LV, 10—12.] 164 b. Chelčického „Síť víry“. 19. 289
uplete43). Nebo die miláček Ježíšů: Toť jest láska I. Jan. v. 131. božie, abychom v přikázanie jeho chodili. A jinak mi- losti jeho nemuožem mieti, jediné zachovávajíce všecka přikázaní božie. A když pak jediného44) nenie na mnoz- stvie městském, tehda ovšem milosti božie nemají aniž jie mohú mieti, tak bydléce ve mnohých přestúpeních a v zapleteních takových, pro něž nižádnú stranú ne- muož přikázanie božie přistúpiti. Protož hroznú věc prorok die o nich: Viděl sem zlost a protivnost v městě. Ve dne i v noci na zdech jeho zlost; a práce prostřed něho a nespravedlnost a násilé; z ulic jeho nesešla lichva a lest. Dosti tvrdý nápis a nesličná pověst45) na ty, ješto46) chtí všecko se ctí provésti. Nechť to smaží s sebe tuční a múdří města! Ale by47) jim kto rovný48) poslal do rady takový list, toť by se naduli; ta srdce, pýchú prorostlá, řekla by: Haní dobré, haní pány rathúzní. Protož nepochybně49) muož řečeno býti to písmo, že jest viděl zlost a protivenství v městě, všelikého pokolenie zlost, ješto jest každá protivna velmi Bohu, že takové mnozství, šibalsky spojené, v němž nižádné přikázanie božie neostává aniž muož miesta mieti v něm podlé toho běhu, v němžto mnoz- stvie městské založeno jest, nelze jest s jich úmysly nižádnému přikázanie božímu ostati v nich50). A po- něvadž nenie v nich přikázanie božích, tehda jest přestúpení všech. Protož/ musí v nich býti všelikého plemene hřiech hojně rozmnožený. Pomsta a krev, ta ihned od základu příkopuov a zdí na ně vlita jest. Potom pýcha za erby u patách kráčí za nimi k lakom- ství — tím město stojí —, obžerstvie, opilství, rozkoši tělesné — smilství, cizolozství, plzkých milostí51), fre- juov — k úrazóm jedni druhým, ohyzdně obcujíce, peská52) spolu mluvenie majíce, jedni druhým jako Rády vypravuje mestske. [Zalm. LV, 10—12.] 164 b. Chelčického „Síť víry“. 19. 289
Strana 290
Žalm LV, [12]. Mich. VII, [2]. 165 a. jáma prokopaná k slomení hlavy. Pýcha jako siet osáhla je ve všech věcech jako pokolenie erby zkoru- novaná. Všecky věci s poctivostí53) a s chválú tohoto světa chtí provésti, vládykám se rovnajíce postavú54), oděvy, pokrmy, nápoji, domy, pokoji, světnicemi, loži. A cožkoli jednají55), vždy řiekají: Ať jest počestno! Jediné žeť jich záchodové nepočestnějie smrdí nežli vesních „výruov“56), — jinéť vše se ctí chtí mieti. A lakomství, to jim přirozenie, aby každý honil, kdež muož. Nebo57) to mnozství zdí okročené58) málo dědin59) k tomu mnozstvie má, a založili sú60) mieti stoly tučné bohatcovy, domy vysoké a nákladné a jiná zboží mnohá, protož na to musí dobývati, jakžkoli budú moci, obchody, trhy, kupectvím, krčmami, ře- mesly, lichvami, lstí, jako teď61) Písmo die, že ne- sešla z ulic jeho lichva a lest. Každý mieří lstívě na bratra svého, aby jeho ujal 2) a sobě nahnal; aby jeho lúpil v tom, oč s ním má [se] děliti; a což u něho vidí sobě libého, aby o to skrze lest hlédal63) k němu, aby jeho zklamal na tom. Nebo jest všecka věrnost a milost bratrská umrtvena. Protož muž bratra svého loví až do smrti, die Pán Buoh./ Protož lichva tu jest hojná i zjevná i v puojčenie peněz na dědiny64), na lúky na určený rok65), aby užil dotud66); a nemuož-li vy- platiti na ten rok, ztratie drahú věc za malé puojčenie. A těch běhuov67) lichevných mnoho mezi sebú mají, ješto bohatějí88) jedni druhými skrze lichvu a bohatí chudé sehltí těmi běhy lichevnými; ač69) nebude zjevná lichva, ale70) bude zmalována nějakým milosrden- stvím nazvaným71) aneb spravedlností. Protož toho lidu městského pravý jest byl otec Kain na mnohých kusích72); nebo on sprostnost života proměnil jest v lest nalezením vah a měr, jenž73) před tiem tak 290
Žalm LV, [12]. Mich. VII, [2]. 165 a. jáma prokopaná k slomení hlavy. Pýcha jako siet osáhla je ve všech věcech jako pokolenie erby zkoru- novaná. Všecky věci s poctivostí53) a s chválú tohoto světa chtí provésti, vládykám se rovnajíce postavú54), oděvy, pokrmy, nápoji, domy, pokoji, světnicemi, loži. A cožkoli jednají55), vždy řiekají: Ať jest počestno! Jediné žeť jich záchodové nepočestnějie smrdí nežli vesních „výruov“56), — jinéť vše se ctí chtí mieti. A lakomství, to jim přirozenie, aby každý honil, kdež muož. Nebo57) to mnozství zdí okročené58) málo dědin59) k tomu mnozstvie má, a založili sú60) mieti stoly tučné bohatcovy, domy vysoké a nákladné a jiná zboží mnohá, protož na to musí dobývati, jakžkoli budú moci, obchody, trhy, kupectvím, krčmami, ře- mesly, lichvami, lstí, jako teď61) Písmo die, že ne- sešla z ulic jeho lichva a lest. Každý mieří lstívě na bratra svého, aby jeho ujal 2) a sobě nahnal; aby jeho lúpil v tom, oč s ním má [se] děliti; a což u něho vidí sobě libého, aby o to skrze lest hlédal63) k němu, aby jeho zklamal na tom. Nebo jest všecka věrnost a milost bratrská umrtvena. Protož muž bratra svého loví až do smrti, die Pán Buoh./ Protož lichva tu jest hojná i zjevná i v puojčenie peněz na dědiny64), na lúky na určený rok65), aby užil dotud66); a nemuož-li vy- platiti na ten rok, ztratie drahú věc za malé puojčenie. A těch běhuov67) lichevných mnoho mezi sebú mají, ješto bohatějí88) jedni druhými skrze lichvu a bohatí chudé sehltí těmi běhy lichevnými; ač69) nebude zjevná lichva, ale70) bude zmalována nějakým milosrden- stvím nazvaným71) aneb spravedlností. Protož toho lidu městského pravý jest byl otec Kain na mnohých kusích72); nebo on sprostnost života proměnil jest v lest nalezením vah a měr, jenž73) před tiem tak 290
Strana 291
[byl] sprostný lid, že snadně směnili sú jedny věci za druhé nevážíce ani měřiece, až on jim položil, těm zlým, aby pod vahú a pod měrú ceny šly. Protož tento lid v tom má múdrost velikú, aby, váhy a miery ma- jíce, někde k sobě74) větčie [měli] a od sebe75) menšie. A pakli miery a váhy pod vyrčením rychtářským musí jíti anebo76) že jsú pravé, ale nasadí77) cenu přieliš78) drahú. A což vážie anebo měří, to umějí vše zfalšovati: kořenie v vlhce chovati nebo kameníčka do něho na- miesiti, aby těžka na váze malá věc byla; též obilé s plevami zezpod smiesí. Tak dábelskú lest jednají jedni proti druhým k oklamání, umějí jednati v trzích, v řemeslech. Protož z samého břicha Kainovi ten lid se všelikú lstí vyšel jest. Nebo synové Agar, umějíce múdrost, kteráž z země jest, byli sú kupci zemští a Temanští79), ale múdrosti boží sú nepoznali; takéž tento lid pln jest múdrosti zemské smiešené se lstí, ješto posluhuje jich/ lakomství a ku polapení bratra, aby jeho škodami šťastnějie na světě a prospěšnějí uměl býti, čiem lstivějie bratra umie ujíti80) Protož veliká rána vieře stala se jest, když tak od- porná šibalstva skrze jednání Antikristovo u vieru umiešena jsú se všelikými přestúpeními a odpornostmi Kristu Ježíšovi, aby, jsúce pod koží viery, tak škodně ji na zemi potlačili81) a k sobě ji přitáhli, aby stála podlé nich na jedné šlápěji, až by ji najposléze ujmúce mezi se ta šibalstva, uvedla ji po sobě82), rozkazujíce jí, aby jim shovívala, jha těžká na ně nevzkládajíci. Protož všecka ztracena jest pro ta mnohá zlosynstva, přimiešená k ní skrze lež Antikristovu, jenž sú moc ujala pod věrú a táhnú ji po sobě, a ona nižádné moci v své pravdě83) nemuož ukázati. A že84) ta šibalstvie sú základové zemští. Protož viery se nesnadně pustí, 165 b. 291
[byl] sprostný lid, že snadně směnili sú jedny věci za druhé nevážíce ani měřiece, až on jim položil, těm zlým, aby pod vahú a pod měrú ceny šly. Protož tento lid v tom má múdrost velikú, aby, váhy a miery ma- jíce, někde k sobě74) větčie [měli] a od sebe75) menšie. A pakli miery a váhy pod vyrčením rychtářským musí jíti anebo76) že jsú pravé, ale nasadí77) cenu přieliš78) drahú. A což vážie anebo měří, to umějí vše zfalšovati: kořenie v vlhce chovati nebo kameníčka do něho na- miesiti, aby těžka na váze malá věc byla; též obilé s plevami zezpod smiesí. Tak dábelskú lest jednají jedni proti druhým k oklamání, umějí jednati v trzích, v řemeslech. Protož z samého břicha Kainovi ten lid se všelikú lstí vyšel jest. Nebo synové Agar, umějíce múdrost, kteráž z země jest, byli sú kupci zemští a Temanští79), ale múdrosti boží sú nepoznali; takéž tento lid pln jest múdrosti zemské smiešené se lstí, ješto posluhuje jich/ lakomství a ku polapení bratra, aby jeho škodami šťastnějie na světě a prospěšnějí uměl býti, čiem lstivějie bratra umie ujíti80) Protož veliká rána vieře stala se jest, když tak od- porná šibalstva skrze jednání Antikristovo u vieru umiešena jsú se všelikými přestúpeními a odpornostmi Kristu Ježíšovi, aby, jsúce pod koží viery, tak škodně ji na zemi potlačili81) a k sobě ji přitáhli, aby stála podlé nich na jedné šlápěji, až by ji najposléze ujmúce mezi se ta šibalstva, uvedla ji po sobě82), rozkazujíce jí, aby jim shovívala, jha těžká na ně nevzkládajíci. Protož všecka ztracena jest pro ta mnohá zlosynstva, přimiešená k ní skrze lež Antikristovu, jenž sú moc ujala pod věrú a táhnú ji po sobě, a ona nižádné moci v své pravdě83) nemuož ukázati. A že84) ta šibalstvie sú základové zemští. Protož viery se nesnadně pustí, 165 b. 291
Strana 292
166 a. by85) jie zjevně zapřeli, a86) právě87) jí také držeti ne- budú aniž mohú podlé svého založenie a podlé svých zámysluov88) odporných Kristu. Nebo kdyby chtěli v pravdě vieře povoliti, ona by jim příkopy zasula89) a okolo měst, hraduov a tvrzí zdi by jim položila90 a z všeho mordéřství i z jiných zvláštností městských by je vyvlekla, v nichž jest moc Antikristova proti Kristovi silna; nebo, kdyby chtěli v pravdě vieře po- voliti, musili by se těch všech věcí pustiti. Protož nyní tak lstívě se viery přídržiece, najspieše s ní tak falešně vuokol puojdú"1), usty ji a prstem ukazujíce, aby ji držali a opatrně na šibenici vedli. Protož město jest nádoba jedu mnohotvárného, aby/ trávilo mnoho- tvárnú tráveninú92) své přebyvatele i jiné všecky okolo sebe, aby v smrt uběhli?3) ti, ktož se k nim přivinú jako k sodomským lidem, jenž plá smilstvím, opilstvím a rozkošmi. A všecky pohostinu vcházející bláznivé okolo sebe ztráví svým opilstvím a zlými a porušenými příklady; téměř všechen lid sedlský v jich pýchu a v la- kotu se obláčie a jich lstivým kupectvím se učie a ob- vyká jich okrase a v ro[z]koši jich leze. Protož město jako94) malomocný mnohotvárné barvy malomocen- stvie, ješto rozličně mohú zkaženi býti lidé jich malo- mocenstvím. Nebo v městě jsú pochotné95) věci žá- dostem tělesným, bezpečenství těla, rozkoši, poctivost křivá96) s ochotenstvím lahodným, ale jediné na potkání a těm, ješto97) pohostinu vcházejí, ale na trh s vlčím zubem proti všem. Protož se na bydlo táhnú mnozie do měst i tovarystvie jich obvykají ti, kteříž okolo nich jsú, pasúce se lahodami jich. Protož musíť silný muž podlé98) viery býti, ktož jedem rot erbových a měst- ských nebu[de] otráven. A kněz, vejda mezi ně na to, aby je navedl na pravú cestu, a99) prvé než on 292
166 a. by85) jie zjevně zapřeli, a86) právě87) jí také držeti ne- budú aniž mohú podlé svého založenie a podlé svých zámysluov88) odporných Kristu. Nebo kdyby chtěli v pravdě vieře povoliti, ona by jim příkopy zasula89) a okolo měst, hraduov a tvrzí zdi by jim položila90 a z všeho mordéřství i z jiných zvláštností městských by je vyvlekla, v nichž jest moc Antikristova proti Kristovi silna; nebo, kdyby chtěli v pravdě vieře po- voliti, musili by se těch všech věcí pustiti. Protož nyní tak lstívě se viery přídržiece, najspieše s ní tak falešně vuokol puojdú"1), usty ji a prstem ukazujíce, aby ji držali a opatrně na šibenici vedli. Protož město jest nádoba jedu mnohotvárného, aby/ trávilo mnoho- tvárnú tráveninú92) své přebyvatele i jiné všecky okolo sebe, aby v smrt uběhli?3) ti, ktož se k nim přivinú jako k sodomským lidem, jenž plá smilstvím, opilstvím a rozkošmi. A všecky pohostinu vcházející bláznivé okolo sebe ztráví svým opilstvím a zlými a porušenými příklady; téměř všechen lid sedlský v jich pýchu a v la- kotu se obláčie a jich lstivým kupectvím se učie a ob- vyká jich okrase a v ro[z]koši jich leze. Protož město jako94) malomocný mnohotvárné barvy malomocen- stvie, ješto rozličně mohú zkaženi býti lidé jich malo- mocenstvím. Nebo v městě jsú pochotné95) věci žá- dostem tělesným, bezpečenství těla, rozkoši, poctivost křivá96) s ochotenstvím lahodným, ale jediné na potkání a těm, ješto97) pohostinu vcházejí, ale na trh s vlčím zubem proti všem. Protož se na bydlo táhnú mnozie do měst i tovarystvie jich obvykají ti, kteříž okolo nich jsú, pasúce se lahodami jich. Protož musíť silný muž podlé98) viery býti, ktož jedem rot erbových a měst- ských nebu[de] otráven. A kněz, vejda mezi ně na to, aby je navedl na pravú cestu, a99) prvé než on 292
Strana 293
je navede, až100) oni jeho otráví a svedú jeho svými stoly, podtočujíce hustčieho101), zasílajíce, lahodíce, až pomalu nezřetedlně102) kněz ostane103) na jich cestě. Prvé než on je múdrosti naučie, až104) oni z něho blázna učiní, až i přijde na to105), že oni počnú se jemu posmievati řkúce: Toť se kněz snoci106) na kvasu opil, že nemohl s nemocnými mluviti. Protož takový stojé mezi nimi jako umrlec; navedeť šibenici na hrdlo ten lid zpražilý107),/ ješto108) prvé urozumí knězi nežli kněz jim. A protož z těchto věcí muožem srozuměti, coť ne- trpělivost móž zlého na lidi uvésti a kterak daleko muož je od viery i ode všech ctností odsúditi. Jakož muož známo109) býti na lidu městském a hradském, že chtiece u pokoji životy a statky zachovati, aby jim na to nemohl nižádný snadně sahati, i ohradí město a okopají110) a osadí je mnozstvím, aby za zdí a za příkopy mohli sebe uchovati od zlých věcí, jichž trpěti nechtí, — pakli se nepřízeň zdvihne, aby se mnozství silně brániti mohlo. A založíce ten zá- mysllll), musí v to ve všecko uběhnúti, nač je pře- bývanie města vede. Protož přebývaní města obalí je v ty nepravosti, kteréž se města přídržie a z něho se rodí. A toho všeho jest základ netrpělivostl12), že ne- chtí nižádných bezpráví trpěti ani pro Buoh, ani pro své spasenie. A protož ta netrpělivost jich se nepustí; dokudž zdi na místě stojí, vždy se budú bíti pro svá bez- práví. A dokudž se tak bíti budú, dotud viery následovati nemohú. Protož nemuož tak mnoho viery odvrci jedna věc od lidí, jako takový bytl13) mnoství městského odvrhl trpělivost, nebo bez trpělivosti nelze jest viery pravé držeti. A protož město, ohrazené k uobraně, jest najodpornějšie věc trpělivosti, a najvětčí osídlo jest 166 b. 293
je navede, až100) oni jeho otráví a svedú jeho svými stoly, podtočujíce hustčieho101), zasílajíce, lahodíce, až pomalu nezřetedlně102) kněz ostane103) na jich cestě. Prvé než on je múdrosti naučie, až104) oni z něho blázna učiní, až i přijde na to105), že oni počnú se jemu posmievati řkúce: Toť se kněz snoci106) na kvasu opil, že nemohl s nemocnými mluviti. Protož takový stojé mezi nimi jako umrlec; navedeť šibenici na hrdlo ten lid zpražilý107),/ ješto108) prvé urozumí knězi nežli kněz jim. A protož z těchto věcí muožem srozuměti, coť ne- trpělivost móž zlého na lidi uvésti a kterak daleko muož je od viery i ode všech ctností odsúditi. Jakož muož známo109) býti na lidu městském a hradském, že chtiece u pokoji životy a statky zachovati, aby jim na to nemohl nižádný snadně sahati, i ohradí město a okopají110) a osadí je mnozstvím, aby za zdí a za příkopy mohli sebe uchovati od zlých věcí, jichž trpěti nechtí, — pakli se nepřízeň zdvihne, aby se mnozství silně brániti mohlo. A založíce ten zá- mysllll), musí v to ve všecko uběhnúti, nač je pře- bývanie města vede. Protož přebývaní města obalí je v ty nepravosti, kteréž se města přídržie a z něho se rodí. A toho všeho jest základ netrpělivostl12), že ne- chtí nižádných bezpráví trpěti ani pro Buoh, ani pro své spasenie. A protož ta netrpělivost jich se nepustí; dokudž zdi na místě stojí, vždy se budú bíti pro svá bez- práví. A dokudž se tak bíti budú, dotud viery následovati nemohú. Protož nemuož tak mnoho viery odvrci jedna věc od lidí, jako takový bytl13) mnoství městského odvrhl trpělivost, nebo bez trpělivosti nelze jest viery pravé držeti. A protož město, ohrazené k uobraně, jest najodpornějšie věc trpělivosti, a najvětčí osídlo jest 166 b. 293
Strana 294
167 a. Luk. XIX, [41]. to město těm, ktož sú z viery dlužnil14) trpěti bezpráví. Protož s. David viděl jest zlost a protivenstvie v městě a uprostřed něho práci, nebo město své přebyvatele napne na mnohú práci a obtieží je mnohými břemeny, aby města stavěli, hradili, střiehli jeho ve dne i v noſci, bili se a války vedli pro ně. Takých prací mnoho v městech obcel15) trpí. Než pak116) v hřieších, kteří v městech sú, velikú práci mají, a lakomstvie každý v svých obchodiech dosti učiní, že mnohú práci musí na se vzíti. A než pýše dosti učiní, co nákladu, co práce na ní naloží! Co pak práce obžerstvie a opilstvie na ně uvede! Co svárové a nenávist(i) práce na konšely uvede! Co na kněžiech práce neúžitečné přeběhne! A tu všelikú práci hřiechové uvodí na města, aby jich břiemě těžké bylo v nepravostech jich. Protož Pán Ježíš, vida město v tak hrozné práci, plakal nad ním, vida, že v té zlé práci již pokoj má, — bito jsal17) bolestí již nečije. Ale to by mělo váženol18) býti, kdyby mohli lidé škody viery znáti, odkud jejie zkaženie přišlo jest. Je- diné z toho, co se praví o městech. A kto jest takovú poběhlost těch šibalských rot vieřel19) přičetl a zřiedil je věrú skrze lež se všemi odpornostmi jich, ten jest člověk hřiecha, syn zatracenie, ješto120) pohanství zjev- ného za hřiech nemá, anebo jinak: Antikrist domácí, úhlavní nepřietel Jezukristuov, ješto121) všemi cestami mrtví Jezukrista. Tenť jest ta šibalství odporná měst- ská a jiná včetl u vieru skrze lež, aby ta oklamanál22) lež, nazvaná věrú, chránila ta všecka zlosynstva, při- čtená lžívě Jezukristovi, aby jeho viera pravá ven vy- vržena byla skrze ta zlosynstvie šibalská, jenž oni123) sú síla Antikristova proti Jezukristovi. Protož Anti- krist zřiedil jest města pod věrú skrze svú lež se všemi 294
167 a. Luk. XIX, [41]. to město těm, ktož sú z viery dlužnil14) trpěti bezpráví. Protož s. David viděl jest zlost a protivenstvie v městě a uprostřed něho práci, nebo město své přebyvatele napne na mnohú práci a obtieží je mnohými břemeny, aby města stavěli, hradili, střiehli jeho ve dne i v noſci, bili se a války vedli pro ně. Takých prací mnoho v městech obcel15) trpí. Než pak116) v hřieších, kteří v městech sú, velikú práci mají, a lakomstvie každý v svých obchodiech dosti učiní, že mnohú práci musí na se vzíti. A než pýše dosti učiní, co nákladu, co práce na ní naloží! Co pak práce obžerstvie a opilstvie na ně uvede! Co svárové a nenávist(i) práce na konšely uvede! Co na kněžiech práce neúžitečné přeběhne! A tu všelikú práci hřiechové uvodí na města, aby jich břiemě těžké bylo v nepravostech jich. Protož Pán Ježíš, vida město v tak hrozné práci, plakal nad ním, vida, že v té zlé práci již pokoj má, — bito jsal17) bolestí již nečije. Ale to by mělo váženol18) býti, kdyby mohli lidé škody viery znáti, odkud jejie zkaženie přišlo jest. Je- diné z toho, co se praví o městech. A kto jest takovú poběhlost těch šibalských rot vieřel19) přičetl a zřiedil je věrú skrze lež se všemi odpornostmi jich, ten jest člověk hřiecha, syn zatracenie, ješto120) pohanství zjev- ného za hřiech nemá, anebo jinak: Antikrist domácí, úhlavní nepřietel Jezukristuov, ješto121) všemi cestami mrtví Jezukrista. Tenť jest ta šibalství odporná měst- ská a jiná včetl u vieru skrze lež, aby ta oklamanál22) lež, nazvaná věrú, chránila ta všecka zlosynstva, při- čtená lžívě Jezukristovi, aby jeho viera pravá ven vy- vržena byla skrze ta zlosynstvie šibalská, jenž oni123) sú síla Antikristova proti Jezukristovi. Protož Anti- krist zřiedil jest města pod věrú skrze svú lež se všemi 294
Strana 295
nepravostmi jich; a krvavosti/ městské, co jich jed- nají, mrtviece lidi, to jim za službu božie počítá; a124) tu lstivú chválu boží, kterúž jest zřiedil mezi křesťany skrze svú vysokú lež, jižto najsilnějí vede v městech: kostely veliké staví, zvony veliké slévá, kněží a žákuov125) mnoho jest nasvětil, aby upro- střed těch vražedlníkuo zdála se najslavnější služba Bohu, ale nic výšel26) než samými křiky a noto- váním v hlasích vymyšlených od kněží a žákuo pyš- ných a smilných. Protož ten člověk hřiecha oslavuje takové mnoství hřiešníkuov chválú boží a řády jeho skrze lež a pokojí127) jich svědomí, aby svých hřie- chuov neměli za hřiechy, ale aby najtěžšie hřiechy měli za službu boží, a sú-li kteří proti svědomí jich, na to jim odpustkuo dosti dá a vody jim nasvětí a postaví kropáč u dveří, aby ty hřiechy smývali s sebe. Protož kto muož mluviti o zkaženie viery anebo počístil28) odpornosti, jimiž jest viera zkažena skrze ta šibalství městská i jiná? Nebo člověk hřie- cha, pasa se a bohatěje129) hřiechy, řiedí svú lží takové mnoství hřiešníkuov pod vieru. Protož tolik jest mohl úrazuov a odporností vieře uvésti, že jest z lidí vypadla a v neznámost a v zapomenutí jest vešla, jako by nebývala na světě. A najviece proto, že ten člověk hřiecha své úrazy a odpornosti vie- ry oslavil jest světu jako vieru s velmi velikú chvá- lú, aby mohl své úrazy jako chválu a řád boží světu ohlašovati. Protož jemu zisk jest hřiechuo mnozství. Protož mohl jest své bludy za vieru světu uvésti i pase se na ně hojně a bohatě a/ cti a chvály tiem sobě na světě dobývá a mnohé národy svú omylností spo- kojil jest130) v hřiešiech a oslavil jim svú lež jako službu božie. 168 a. 167 b. 295
nepravostmi jich; a krvavosti/ městské, co jich jed- nají, mrtviece lidi, to jim za službu božie počítá; a124) tu lstivú chválu boží, kterúž jest zřiedil mezi křesťany skrze svú vysokú lež, jižto najsilnějí vede v městech: kostely veliké staví, zvony veliké slévá, kněží a žákuov125) mnoho jest nasvětil, aby upro- střed těch vražedlníkuo zdála se najslavnější služba Bohu, ale nic výšel26) než samými křiky a noto- váním v hlasích vymyšlených od kněží a žákuo pyš- ných a smilných. Protož ten člověk hřiecha oslavuje takové mnoství hřiešníkuov chválú boží a řády jeho skrze lež a pokojí127) jich svědomí, aby svých hřie- chuov neměli za hřiechy, ale aby najtěžšie hřiechy měli za službu boží, a sú-li kteří proti svědomí jich, na to jim odpustkuo dosti dá a vody jim nasvětí a postaví kropáč u dveří, aby ty hřiechy smývali s sebe. Protož kto muož mluviti o zkaženie viery anebo počístil28) odpornosti, jimiž jest viera zkažena skrze ta šibalství městská i jiná? Nebo člověk hřie- cha, pasa se a bohatěje129) hřiechy, řiedí svú lží takové mnoství hřiešníkuov pod vieru. Protož tolik jest mohl úrazuov a odporností vieře uvésti, že jest z lidí vypadla a v neznámost a v zapomenutí jest vešla, jako by nebývala na světě. A najviece proto, že ten člověk hřiecha své úrazy a odpornosti vie- ry oslavil jest světu jako vieru s velmi velikú chvá- lú, aby mohl své úrazy jako chválu a řád boží světu ohlašovati. Protož jemu zisk jest hřiechuo mnozství. Protož mohl jest své bludy za vieru světu uvésti i pase se na ně hojně a bohatě a/ cti a chvály tiem sobě na světě dobývá a mnohé národy svú omylností spo- kojil jest130) v hřiešiech a oslavil jim svú lež jako službu božie. 168 a. 167 b. 295
Strana 296
[Kapitola sedmá.] 168 b. Jižl) pak o rotách mnichových2) řeč nějaká bude. Ačkoli na jich způsob hlediece3), mělo4) by nic pro- tivného mluveno býti; nebo, jakožto5) svět opustivše pro jméno božie, k svrchovaným a duchovním věcem jsú se obrátili, místa i všecky příčiny k náboženstvie6) zvolivše sobě, jako umrlí světu odlúčeni jsú. To jest mnoho povědieno a daleko jest sáhlo7); nebo svět ani k takové službě Bohu nesvolé. Protož aniž bych já co protivného o nich mluviti mohl, kdyby zjevně něco protivného neměli tomu zpuosobu, v kterémž zevnitř dělé se od obce8) místem, oděvem, zákonem9) a mno- hými zvláštnostmi toho zákona, jímž se dělé od obce tak znamenitě10) jako najblizšiel1) v těch služebnostech božích. Ale žel2) to móž jim i všem jiným lidem ško- diti. Bude-li jméno veliké a zpuosob posvátný, ale vinami obžalované, tak všecky věci jiné upadnú na zemi; nespomůž ani jméno veliké, ani zákon posvát- ný13), ani která snaženstviel4) v tom zákoně. Protož i těm zákonníkóm15) jich obláštnostil6), jimiž se dělé od světa: místem, rúchem a zákony zvláštními, — když mohú nalezeni býti, že žádostí nezřiezenú se držie světa, jemu se přiměřují17) některými stranami18) aneb ovšem19) a chtí v něm diel veliký mieti a s ním chvály marné hledati, zemské věci pansky sobě při- děditi20) a chudobu jm[é]nem toliko osobiti a na nie zákon přijímati i sliby k nie či/nie, aby dobrovolně chu- dobu nesli a o zbožie aby nestáli, zvláštnosti neměli, a tak v tu chudobu vstupují, aby nižádných obcho- duov nevedli ani řemesel zjevných dělali, než aby se prostě na žebránie21) spustili se všemi věcmi. A to jest těžká věc a nebezpečná na obec upadnúti22) se všemi O řeholi mni- Chovske reč. 296
[Kapitola sedmá.] 168 b. Jižl) pak o rotách mnichových2) řeč nějaká bude. Ačkoli na jich způsob hlediece3), mělo4) by nic pro- tivného mluveno býti; nebo, jakožto5) svět opustivše pro jméno božie, k svrchovaným a duchovním věcem jsú se obrátili, místa i všecky příčiny k náboženstvie6) zvolivše sobě, jako umrlí světu odlúčeni jsú. To jest mnoho povědieno a daleko jest sáhlo7); nebo svět ani k takové službě Bohu nesvolé. Protož aniž bych já co protivného o nich mluviti mohl, kdyby zjevně něco protivného neměli tomu zpuosobu, v kterémž zevnitř dělé se od obce8) místem, oděvem, zákonem9) a mno- hými zvláštnostmi toho zákona, jímž se dělé od obce tak znamenitě10) jako najblizšiel1) v těch služebnostech božích. Ale žel2) to móž jim i všem jiným lidem ško- diti. Bude-li jméno veliké a zpuosob posvátný, ale vinami obžalované, tak všecky věci jiné upadnú na zemi; nespomůž ani jméno veliké, ani zákon posvát- ný13), ani která snaženstviel4) v tom zákoně. Protož i těm zákonníkóm15) jich obláštnostil6), jimiž se dělé od světa: místem, rúchem a zákony zvláštními, — když mohú nalezeni býti, že žádostí nezřiezenú se držie světa, jemu se přiměřují17) některými stranami18) aneb ovšem19) a chtí v něm diel veliký mieti a s ním chvály marné hledati, zemské věci pansky sobě při- děditi20) a chudobu jm[é]nem toliko osobiti a na nie zákon přijímati i sliby k nie či/nie, aby dobrovolně chu- dobu nesli a o zbožie aby nestáli, zvláštnosti neměli, a tak v tu chudobu vstupují, aby nižádných obcho- duov nevedli ani řemesel zjevných dělali, než aby se prostě na žebránie21) spustili se všemi věcmi. A to jest těžká věc a nebezpečná na obec upadnúti22) se všemi O řeholi mni- Chovske reč. 296
Strana 297
potřebami, tak mnoho těch mnichuov mnohotvár- ných žebravých v každém klášteře i s čeledmi aby všickni stáli na žebránie, založíce na to žebrání život sytý — aby jiedla, pití hojnost byla, oděvu dosti — stavení mnohá a nákladné jako dráhy23) a domy jako domy kniežecí, náklady na služby chrámové, aby mnoho bylo ornátuov, kalichuo drahých, ubrusuov, obrazuov, zvonuov, varhanuov, a jiných pomocí k těm službám aby dosti bylo, a to všecko aby žebráním dobýváno bylo. Toť musí býti žebrání bez miery usta- vičné a nesyté24), aby nikdy miery ani dna nemělo; nebo ty věci pověděné, když jich má dosti býti u že- brákuo, nemohú jinak trvati, leč25) vždy žebráno bude. A to nemuož státi právě26) na těch, kteříž by právě27) svět opustili, a28) viery následovati chtěli s takovými náklady a s lapáním statkuo ciziech, chudobu zvláštní zamysléce29) vésti, nikdy nenasycenú a nenažebranú. Však takové žebránie neukrocené30), bez miery ne- stydlivé, nemuože státi31) bez lakomstvie a bez obtie- ženie obce a bez pohoršenie. Však to žebránie kradú mezi sebú ti, ješto32) žebří; na svú mísu najpilnějí hledí dosti nažebrati. A když pak těch zákonuo mnoho jest žebravých, tehda33) musí robotami obec velmi ob- tiežiti, prvé než v/šecky nadadí34), ani vždy lačnějí nebo35) hrachu, nebo semence, nebo máku, nebo sý- ruov, nebo snopuov, nebo ryb, aneb což kde na trhu uzřie. Protož takové lakomé a nesyté žebránie ne- přieleží36) ani Židóm ani křesťanóm. Nebo u Židuov neměl jest žebrák býti podlé přikázanie božího; ač37) sú i byli, to proti přikázanie božímu šlo38) z nepo- slušenstvie. A mezi křesťany tu39) se nezaloží věčné žebránie, ješto40) die apoštol: Ktož nedělá, ten ne- jez. Protož silní mnišie jako koňové někteří neměli 169 a. II. Tes. III, [10]. 297
potřebami, tak mnoho těch mnichuov mnohotvár- ných žebravých v každém klášteře i s čeledmi aby všickni stáli na žebránie, založíce na to žebrání život sytý — aby jiedla, pití hojnost byla, oděvu dosti — stavení mnohá a nákladné jako dráhy23) a domy jako domy kniežecí, náklady na služby chrámové, aby mnoho bylo ornátuov, kalichuo drahých, ubrusuov, obrazuov, zvonuov, varhanuov, a jiných pomocí k těm službám aby dosti bylo, a to všecko aby žebráním dobýváno bylo. Toť musí býti žebrání bez miery usta- vičné a nesyté24), aby nikdy miery ani dna nemělo; nebo ty věci pověděné, když jich má dosti býti u že- brákuo, nemohú jinak trvati, leč25) vždy žebráno bude. A to nemuož státi právě26) na těch, kteříž by právě27) svět opustili, a28) viery následovati chtěli s takovými náklady a s lapáním statkuo ciziech, chudobu zvláštní zamysléce29) vésti, nikdy nenasycenú a nenažebranú. Však takové žebránie neukrocené30), bez miery ne- stydlivé, nemuože státi31) bez lakomstvie a bez obtie- ženie obce a bez pohoršenie. Však to žebránie kradú mezi sebú ti, ješto32) žebří; na svú mísu najpilnějí hledí dosti nažebrati. A když pak těch zákonuo mnoho jest žebravých, tehda33) musí robotami obec velmi ob- tiežiti, prvé než v/šecky nadadí34), ani vždy lačnějí nebo35) hrachu, nebo semence, nebo máku, nebo sý- ruov, nebo snopuov, nebo ryb, aneb což kde na trhu uzřie. Protož takové lakomé a nesyté žebránie ne- přieleží36) ani Židóm ani křesťanóm. Nebo u Židuov neměl jest žebrák býti podlé přikázanie božího; ač37) sú i byli, to proti přikázanie božímu šlo38) z nepo- slušenstvie. A mezi křesťany tu39) se nezaloží věčné žebránie, ješto40) die apoštol: Ktož nedělá, ten ne- jez. Protož silní mnišie jako koňové někteří neměli 169 a. II. Tes. III, [10]. 297
Strana 298
169 b. by jiesti, ješto by mohli snáze dělati než staří sedláci. Ale die najopatrnější mnich: Ač neděláme tělesného diela, ale děláme pilnější, duchovní, zpívajíce a řie- kajíce svaté hodiny za duše, a mše slúžíme za ty, kteréž trpí v očistci. Poslyš dále, mniše: Svatý Pavel a jiní s ním, úřad apoštolský vedúce v kázanie čte- nie41) a jinú práci duchovní vedúce, toho úřadu hodnú konajíce, však k tomu také chvieli anebo čas nalezl jest, aby sobě i jiným potřebu vydělal bez takového žebránie. Protož ani mezi Židy ani mezi křesťany v zá- koně božím nemají založenie42) k takovému beze- dnému žebrání, než toliko svuoj starý obvyklý zá- mysl43), jenž posluhuje jich lakomství, lenosti a životu svému sodomskému bez práce. A škoda veliká těch mnichuov žebravých; zlotřejí při tom žebrání a v smilství i v opilství zacházejie a již i bez žebrání přieliš lehcí44) a vyprázdnění sú od duchovních vážností z lehkosti života i srdce; běžie bez studu po uliciech, po domiech, v trhu sem i tam, na výhlediech45), na okniech neb/ jinde proti svému zvláštniemu odlúčenie od světa pro upokojenie s Bo- hem. Ale již46) pohřiechu mezi všemi těmi rotami mni- chovými nenalezne se i47) jedna, aby vedlé48) své té zamyšlené49) řeholy stála, nerci podlé zákona božieho. Protož již u nich pořiedku pokoj duchovní muož na- lezen býti a vážnost samoty pro pokoj srdce aneb pro- náboženství50). Již sú to všudy lidé ztratili, že již, teskností aneb rovnú lehkostí51) vyběhnúce z pokoje, i hledají nepokoje srdci svému a naplní je zlých věcí, svým úmyslóm odporných. A modlitby jich lotrových52) skokuov, roztrhané53), zstydlé54), nechutné55), s nimiž sobě stesknúce, utekú od nich jako od haněnie. Pro- tož o žebrání řkúce56): Když tak ustavičné jest, aby 298
169 b. by jiesti, ješto by mohli snáze dělati než staří sedláci. Ale die najopatrnější mnich: Ač neděláme tělesného diela, ale děláme pilnější, duchovní, zpívajíce a řie- kajíce svaté hodiny za duše, a mše slúžíme za ty, kteréž trpí v očistci. Poslyš dále, mniše: Svatý Pavel a jiní s ním, úřad apoštolský vedúce v kázanie čte- nie41) a jinú práci duchovní vedúce, toho úřadu hodnú konajíce, však k tomu také chvieli anebo čas nalezl jest, aby sobě i jiným potřebu vydělal bez takového žebránie. Protož ani mezi Židy ani mezi křesťany v zá- koně božím nemají založenie42) k takovému beze- dnému žebrání, než toliko svuoj starý obvyklý zá- mysl43), jenž posluhuje jich lakomství, lenosti a životu svému sodomskému bez práce. A škoda veliká těch mnichuov žebravých; zlotřejí při tom žebrání a v smilství i v opilství zacházejie a již i bez žebrání přieliš lehcí44) a vyprázdnění sú od duchovních vážností z lehkosti života i srdce; běžie bez studu po uliciech, po domiech, v trhu sem i tam, na výhlediech45), na okniech neb/ jinde proti svému zvláštniemu odlúčenie od světa pro upokojenie s Bo- hem. Ale již46) pohřiechu mezi všemi těmi rotami mni- chovými nenalezne se i47) jedna, aby vedlé48) své té zamyšlené49) řeholy stála, nerci podlé zákona božieho. Protož již u nich pořiedku pokoj duchovní muož na- lezen býti a vážnost samoty pro pokoj srdce aneb pro- náboženství50). Již sú to všudy lidé ztratili, že již, teskností aneb rovnú lehkostí51) vyběhnúce z pokoje, i hledají nepokoje srdci svému a naplní je zlých věcí, svým úmyslóm odporných. A modlitby jich lotrových52) skokuov, roztrhané53), zstydlé54), nechutné55), s nimiž sobě stesknúce, utekú od nich jako od haněnie. Pro- tož o žebrání řkúce56): Když tak ustavičné jest, aby 298
Strana 299
vždy na něco žebráno bylo, to se velmi vzdaluje57) od pravdy58) křesťanské ... Nebo na oko59) jest viděti, že tak žebřiece i musí vždy před lidmi vykládati svú chudobu a své nedostatky, že toho se jim nedostává, nemají co jiesti a píti; a na druhú stranu vykládají lidem své dobré skutky, kterak za ně Boha prosí ve dne i v noci na svatých hodinách a na mšech. A tak s jedné strany svú chudobu oznamují a s druhé strany duchovnie bohatství v náboženstvích i chtěli by skrze duchovnie bohatstvie opraviti chudobu tělesnú, zda by se ustrnúce60) na jich modlitby časné a rané i dali nětco sýruov neb jiných pokrmuo. Ale u svědomých61) viery nepodobný62) jest to obchod, hanby hodný. By byl kto stydě se63) zaň, utekl by od něho hanbú, jako by v zlodějství nalezen byl; nebo i lotru se někdy stesk- ne s takým žebráním ča/stým. Protož aniž sú k vieře podobni skutkové ti ani světu vzácní, ale najspieš jdú diel64) z poběhlosti zlotřilé a diel z zápletku, že sú vešli v ty zákony žebravé i nevědí, kterak změniti těch věcí; a opustiti jich nesmějí pro svědomie, zapletše se sliby k těm zákonóm, a také se bojí jiných mnichuov: jakž by poběhli65) od jich zákona, tak by chytiece je u vě- zení vsadili; protož i táhnú jako koni zapřeženie v těch žebráních, ač jim pak66) někdy s těžkem i s hanbú při[c]hodí ten běh nepodobný67). To ti žebraví mnoho- tvární88), na škodu viery súce i na zkažení lidu po- dlé duše i69) na oklamání podlé těla na statku. 170 a. Kapitola osmá. Ale jiné roty těch mnichuov křižovníkuo, kanov- níkuov1). Takoví múdřejí sú zákony nalezli s pano- váním a s bohatstvím, aby veliká zbožie2) přichýlili 299
vždy na něco žebráno bylo, to se velmi vzdaluje57) od pravdy58) křesťanské ... Nebo na oko59) jest viděti, že tak žebřiece i musí vždy před lidmi vykládati svú chudobu a své nedostatky, že toho se jim nedostává, nemají co jiesti a píti; a na druhú stranu vykládají lidem své dobré skutky, kterak za ně Boha prosí ve dne i v noci na svatých hodinách a na mšech. A tak s jedné strany svú chudobu oznamují a s druhé strany duchovnie bohatství v náboženstvích i chtěli by skrze duchovnie bohatstvie opraviti chudobu tělesnú, zda by se ustrnúce60) na jich modlitby časné a rané i dali nětco sýruov neb jiných pokrmuo. Ale u svědomých61) viery nepodobný62) jest to obchod, hanby hodný. By byl kto stydě se63) zaň, utekl by od něho hanbú, jako by v zlodějství nalezen byl; nebo i lotru se někdy stesk- ne s takým žebráním ča/stým. Protož aniž sú k vieře podobni skutkové ti ani světu vzácní, ale najspieš jdú diel64) z poběhlosti zlotřilé a diel z zápletku, že sú vešli v ty zákony žebravé i nevědí, kterak změniti těch věcí; a opustiti jich nesmějí pro svědomie, zapletše se sliby k těm zákonóm, a také se bojí jiných mnichuov: jakž by poběhli65) od jich zákona, tak by chytiece je u vě- zení vsadili; protož i táhnú jako koni zapřeženie v těch žebráních, ač jim pak66) někdy s těžkem i s hanbú při[c]hodí ten běh nepodobný67). To ti žebraví mnoho- tvární88), na škodu viery súce i na zkažení lidu po- dlé duše i69) na oklamání podlé těla na statku. 170 a. Kapitola osmá. Ale jiné roty těch mnichuov křižovníkuo, kanov- níkuov1). Takoví múdřejí sú zákony nalezli s pano- váním a s bohatstvím, aby veliká zbožie2) přichýlili 299
Strana 300
170 b. k každým těm rotám ono3) jiného zákona, a ono ji- ného4) s oděvy jinak potvornými, jako by oni viece pokory a svatosti měli pod tú šeří potvorně skrojenú. Ale k té šeři viece platuov jsú přitáhli nežli k bílým sukním s jinými potvornostmi a s bílým křížem na červeném plášti. Tak sú se ty roty zerbovaly zvlášt- ními potvornostmi, jako by ty potvornosti posměšné5) na každých zvláštní svatost ukazovaly, jedny roty druhé pravějšie svatosti; to má kříž bielý aneb čer- vený svědčiti, kto jest světějí z nich živ. Tak jsú se ty roty zpřetvářely znameními pokory, trpělivosti a čistoty i osáhli sú6) panství k těm klášteróm bohatým. Někde celú krajinu majie, ješto7) se čber pojednú8) grošuov vezmú úroka9) a co obilé ssutého všech obilí Tiť múdře Bohu slúžie, aby mlčiece nábožni byli mohú tolik sluh mieti, aby mlčíce mohli jiesti a píti. A ti u pokoji silné modlitby majie. U těch králové, kniežata a páni korúhevní pohřeby mají1o), nebo těml mlčelivým úfají svých duší lépe než žebravým12); nebo tito bližšie sú Boha za velikými platy, ustavičně jsú na modlitbách, protož jich věčné prozby vždy13) musí dojíti14), aby ty lidi rozkošné15) z třetieho pekla vy- zpievali. Nebo ti lidé rozkošní dlúho sú, za stoly roz- košnými hodujíce, sedali i neměli sú kdy Bohu slú- žiti, protož těm mnichóm sú mnoho platuo nadali, aby vždy za jich duše Bohu zpívali. A žel6) ty roty bohaté mnichové osáhly sú zemi, že málo králové a knížata k svému panování zboží mají. A někdy kladú veliké břímě na ty kláštery; a mnišie lidi své zedrú i dadí králi berni, a své úroky vždy úplně berú. A byť17) je král držell8), jedním platem by jeho snáze zbyli19). Protož tieže lidé za20) nimi sedí než za králi. 300
170 b. k každým těm rotám ono3) jiného zákona, a ono ji- ného4) s oděvy jinak potvornými, jako by oni viece pokory a svatosti měli pod tú šeří potvorně skrojenú. Ale k té šeři viece platuov jsú přitáhli nežli k bílým sukním s jinými potvornostmi a s bílým křížem na červeném plášti. Tak sú se ty roty zerbovaly zvlášt- ními potvornostmi, jako by ty potvornosti posměšné5) na každých zvláštní svatost ukazovaly, jedny roty druhé pravějšie svatosti; to má kříž bielý aneb čer- vený svědčiti, kto jest světějí z nich živ. Tak jsú se ty roty zpřetvářely znameními pokory, trpělivosti a čistoty i osáhli sú6) panství k těm klášteróm bohatým. Někde celú krajinu majie, ješto7) se čber pojednú8) grošuov vezmú úroka9) a co obilé ssutého všech obilí Tiť múdře Bohu slúžie, aby mlčiece nábožni byli mohú tolik sluh mieti, aby mlčíce mohli jiesti a píti. A ti u pokoji silné modlitby majie. U těch králové, kniežata a páni korúhevní pohřeby mají1o), nebo těml mlčelivým úfají svých duší lépe než žebravým12); nebo tito bližšie sú Boha za velikými platy, ustavičně jsú na modlitbách, protož jich věčné prozby vždy13) musí dojíti14), aby ty lidi rozkošné15) z třetieho pekla vy- zpievali. Nebo ti lidé rozkošní dlúho sú, za stoly roz- košnými hodujíce, sedali i neměli sú kdy Bohu slú- žiti, protož těm mnichóm sú mnoho platuo nadali, aby vždy za jich duše Bohu zpívali. A žel6) ty roty bohaté mnichové osáhly sú zemi, že málo králové a knížata k svému panování zboží mají. A někdy kladú veliké břímě na ty kláštery; a mnišie lidi své zedrú i dadí králi berni, a své úroky vždy úplně berú. A byť17) je král držell8), jedním platem by jeho snáze zbyli19). Protož tieže lidé za20) nimi sedí než za králi. 300
Strana 301
Kapitola devátá. A žel) toto rozpravenie2) o bludích mnichových3) dosti jest jalové4) samo v sobě. Ale že5) pro dalšie se- znánie jiných věcí mělo6) by se snad hoditi. Protož chtěl bych, mohlo-li by býti, ješto by?) nětco potřeb- ného8) z těch věcí rozmnoženo9) bylo. Napřed sem nětco napsal o těch o všech rotách šibalských, která sú v siet viery vešla a ta ztrhali sú tu siet viery, že jí již jediné knoty1o) zde i onde (tomu) mohú se zna- menati, a k tomu řeč Pána Ježíše položil o pravé jed- notě, v kterúž on uvojdí lid svuoj, a že ty roty a šibal- stva ovšeml1) odporna sú té jednotě Jezukristově. Ale tuto pak zvláště ty roty oznamujil2) v těch odporno- stech, kterými která rota odporna jest Kristu a jeho zákonu. Protož při těchto psáních z potřeby mělo by porozumíno13) býti tomu, co jest aneb které jest dílo najvětčí Antikrista, jenž jest najtěžší odpuorce Kristu, jenž jest ta mnohá šibalstvie zřiedil pod věrú, každé zvláštních odporností Kristu, a on Antikrist jako hla- va14) toho těla roztrhaného a zlámaného v rotu duchu mnohotvárného, odporného duchu Ježíšovu. A to se lépe sezná, předložíce15) Krista Ježíše, hlavu všech vy- volených, jenž sú spolu mnozie jeho tělo duchovnie. A žel6) to tělo jeho duchovnie má pravé spojenie a jed- notu bozskú v sobě skrze vieru a milost17), jako mnozí údové jednoho těla sú svoji a vlastnie sobě, jiného ne- myslíce, jediné služebnost a pomoc jedni druhým uka- zovati v témž smysle. Těmi skutky se oznamuje18) to tělo duchovní Kristovo, aby jedni druhým byli pomoc a úžitek skrze lásku, slúžíce sobě spolu, ničímž sobě dlužni nebývajíce, jediné tiem, aby se spolu milovali božím milováním, a všicku moc duchovní berúce od 171 a. I. Jan. III, [11]. 301
Kapitola devátá. A žel) toto rozpravenie2) o bludích mnichových3) dosti jest jalové4) samo v sobě. Ale že5) pro dalšie se- znánie jiných věcí mělo6) by se snad hoditi. Protož chtěl bych, mohlo-li by býti, ješto by?) nětco potřeb- ného8) z těch věcí rozmnoženo9) bylo. Napřed sem nětco napsal o těch o všech rotách šibalských, která sú v siet viery vešla a ta ztrhali sú tu siet viery, že jí již jediné knoty1o) zde i onde (tomu) mohú se zna- menati, a k tomu řeč Pána Ježíše položil o pravé jed- notě, v kterúž on uvojdí lid svuoj, a že ty roty a šibal- stva ovšeml1) odporna sú té jednotě Jezukristově. Ale tuto pak zvláště ty roty oznamujil2) v těch odporno- stech, kterými která rota odporna jest Kristu a jeho zákonu. Protož při těchto psáních z potřeby mělo by porozumíno13) býti tomu, co jest aneb které jest dílo najvětčí Antikrista, jenž jest najtěžší odpuorce Kristu, jenž jest ta mnohá šibalstvie zřiedil pod věrú, každé zvláštních odporností Kristu, a on Antikrist jako hla- va14) toho těla roztrhaného a zlámaného v rotu duchu mnohotvárného, odporného duchu Ježíšovu. A to se lépe sezná, předložíce15) Krista Ježíše, hlavu všech vy- volených, jenž sú spolu mnozie jeho tělo duchovnie. A žel6) to tělo jeho duchovnie má pravé spojenie a jed- notu bozskú v sobě skrze vieru a milost17), jako mnozí údové jednoho těla sú svoji a vlastnie sobě, jiného ne- myslíce, jediné služebnost a pomoc jedni druhým uka- zovati v témž smysle. Těmi skutky se oznamuje18) to tělo duchovní Kristovo, aby jedni druhým byli pomoc a úžitek skrze lásku, slúžíce sobě spolu, ničímž sobě dlužni nebývajíce, jediné tiem, aby se spolu milovali božím milováním, a všicku moc duchovní berúce od 171 a. I. Jan. III, [11]. 301
Strana 302
171 b. hlavy své, Pána Ježíše. Aby pak proti tomu zpětně rozum byli9): Poněvadž Antikrist jest najvětčí nepřietel Kristuov domácí pod jednú koží viery zevnitř, tehda20) má hlavu najhorší a tělo sobě podobné v též zlosti21) a odpornosti najvětčie Kristovi. A že22) ty roty šibalské sú to tělo Antikristovo proti sobě rozdělené, zákony zvláštní každá / majíci, aby jinak každá domnievala se Bohu slúžiti, každá, což svého jest, hledajíci, chválu a úžitky mimo23) jiné sobě každá osobujíci, jiných ne- náviděci, jediné s hlavú svú duch týž spíojlu odporný Kristu majíce a v tom duchu silně proti Kristovi tisk- núce24). A že25) sem ty hlavnie nepřátely Kristovy po- ložil moc ciesařskú a papežskú, ješto26) jedna z druhé moc má a jedním duchem táhneta27) proti Ježíšovi s moci světskú i duchovnie; nebo ten najvětšie Anti- krist nemohl by tak silně býti proti Kristovi, kdyby světské moci neměl na pomoc. Protož v tú ve dvú hlavú stojí všecka odpornost Kristu. A ta odpornost rozlévá se v tělo Antikristovo mnohých rot šibalských, aby každá z těch rot šla zvláštními odpornostmi proti Kristu, jenž28) najprvé od tú dvú hlavú vyšla sta dva zákony, odporná zákonu Kristovu: zákon ciesařský a zákon papežský, jimiž se zpravuje to tělo Antikristovo mnohých rot šibalských, ješto se rodie z těch hlav všelikú odporností proti Kristovi a jsú moc těch hlav, a ty hlavy sú moc těch rot jako údóv svých. A v tom spolu i zvláště jsú odporni Kristovi i tělu jeho duchov- nímu tiem, že se dělé v sobě a rotie se, že dosti má moc světská krotiti, bráněci jedněm na druhé sahati; nebo tak sú porušené zlosti29) ty roty, aby jedny druhé kazily a břiemě jim byly a zisk svuoj v škodě jiných skládaly. A některé z nich moci požievajie; ti jiné derú30) a mocí a násilím tisknú31). Někteří pak ob- 302
171 b. hlavy své, Pána Ježíše. Aby pak proti tomu zpětně rozum byli9): Poněvadž Antikrist jest najvětčí nepřietel Kristuov domácí pod jednú koží viery zevnitř, tehda20) má hlavu najhorší a tělo sobě podobné v též zlosti21) a odpornosti najvětčie Kristovi. A že22) ty roty šibalské sú to tělo Antikristovo proti sobě rozdělené, zákony zvláštní každá / majíci, aby jinak každá domnievala se Bohu slúžiti, každá, což svého jest, hledajíci, chválu a úžitky mimo23) jiné sobě každá osobujíci, jiných ne- náviděci, jediné s hlavú svú duch týž spíojlu odporný Kristu majíce a v tom duchu silně proti Kristovi tisk- núce24). A že25) sem ty hlavnie nepřátely Kristovy po- ložil moc ciesařskú a papežskú, ješto26) jedna z druhé moc má a jedním duchem táhneta27) proti Ježíšovi s moci světskú i duchovnie; nebo ten najvětšie Anti- krist nemohl by tak silně býti proti Kristovi, kdyby světské moci neměl na pomoc. Protož v tú ve dvú hlavú stojí všecka odpornost Kristu. A ta odpornost rozlévá se v tělo Antikristovo mnohých rot šibalských, aby každá z těch rot šla zvláštními odpornostmi proti Kristu, jenž28) najprvé od tú dvú hlavú vyšla sta dva zákony, odporná zákonu Kristovu: zákon ciesařský a zákon papežský, jimiž se zpravuje to tělo Antikristovo mnohých rot šibalských, ješto se rodie z těch hlav všelikú odporností proti Kristovi a jsú moc těch hlav, a ty hlavy sú moc těch rot jako údóv svých. A v tom spolu i zvláště jsú odporni Kristovi i tělu jeho duchov- nímu tiem, že se dělé v sobě a rotie se, že dosti má moc světská krotiti, bráněci jedněm na druhé sahati; nebo tak sú porušené zlosti29) ty roty, aby jedny druhé kazily a břiemě jim byly a zisk svuoj v škodě jiných skládaly. A některé z nich moci požievajie; ti jiné derú30) a mocí a násilím tisknú31). Někteří pak ob- 302
Strana 303
chody světské mají; ti pak jiných statky loví skrze své obchody. Jiné pak/ duchovenství požievají; ty roty skrze to duchovenství jiné žerú a svodí. A ty všecky roty, poněvadž sú tělo Antikristovo, a všecky ty odporné zvláštnosti Kristu, kteréžto na sobě majie, těmi Krista Ježíše tlačí a mrtvie, jelikož32) jsú pod koží viery jeho a mají některé účastnosti s ním. Pro- tož, majíce duch Antikristuo a dábelský v sobě, všemi svými zvláštnostmi mieří proti Kristovi, aby on svú33) mocí duchovnie a ctnostmi byl tak utištěn, aby v tom lidu, jenž slove křesťanský, neměl nižádného práva ani moci, ani také ten, kto by smyslil34) podlé Krista, aby nemohl miesta požiti35) mezi těmi údy Antikristo- vými. Jakož jest to zjevno nynie, že ani zákon Kristuo ani jeho zvolenie nemohú tudiež36) místa mieti, leč37) skrze vieru kde kto přidrží se Krista, a38) zákon jeho mlčí. Nebo ty roty, jenž sú tělo Antikristovo odporné Kristovi, všecky kúty po zemi sú osáhly, úřady světské i duchovnie, hrady, tvrze i města, kláštery, fary i všiem svým bytem39) mieří proti Ježíšovi ukřižovanému; nebo mají v sobě duch té hlavy najodpornějšie Ježíšovi a všelikú skutečnost odpornú zákonu jeho. Protož sem nětco málo oznámil40) té hlavy odpornost, kterúž vede proti Kristu Ježíšovi a najviece v tom, že moc a právo Ježíšovo křívě jest osáhla sobě41) ta hlava, aby všecky hřiechy odpúštěla a jinak plné spasenie hřiešníkuom tohoto světa jednala42), aby o všecko, což slušie k spa- senie, k té hlavě zřieno bylo a Kristus Ježíš aby jako nebožátko jeho za dveřmi stál (i) vystrčen sa ven, nemoha spasenie lidského dě/lati podlé své pravdy43) nebo Antikrist, hlava najhoršie, dělá křívě spasenie skrze svú lež hřiešníkóm tohoto světa z moci své, kterúž sobě křívě osob[u]je. 172 b. 172 a. 303
chody světské mají; ti pak jiných statky loví skrze své obchody. Jiné pak/ duchovenství požievají; ty roty skrze to duchovenství jiné žerú a svodí. A ty všecky roty, poněvadž sú tělo Antikristovo, a všecky ty odporné zvláštnosti Kristu, kteréžto na sobě majie, těmi Krista Ježíše tlačí a mrtvie, jelikož32) jsú pod koží viery jeho a mají některé účastnosti s ním. Pro- tož, majíce duch Antikristuo a dábelský v sobě, všemi svými zvláštnostmi mieří proti Kristovi, aby on svú33) mocí duchovnie a ctnostmi byl tak utištěn, aby v tom lidu, jenž slove křesťanský, neměl nižádného práva ani moci, ani také ten, kto by smyslil34) podlé Krista, aby nemohl miesta požiti35) mezi těmi údy Antikristo- vými. Jakož jest to zjevno nynie, že ani zákon Kristuo ani jeho zvolenie nemohú tudiež36) místa mieti, leč37) skrze vieru kde kto přidrží se Krista, a38) zákon jeho mlčí. Nebo ty roty, jenž sú tělo Antikristovo odporné Kristovi, všecky kúty po zemi sú osáhly, úřady světské i duchovnie, hrady, tvrze i města, kláštery, fary i všiem svým bytem39) mieří proti Ježíšovi ukřižovanému; nebo mají v sobě duch té hlavy najodpornějšie Ježíšovi a všelikú skutečnost odpornú zákonu jeho. Protož sem nětco málo oznámil40) té hlavy odpornost, kterúž vede proti Kristu Ježíšovi a najviece v tom, že moc a právo Ježíšovo křívě jest osáhla sobě41) ta hlava, aby všecky hřiechy odpúštěla a jinak plné spasenie hřiešníkuom tohoto světa jednala42), aby o všecko, což slušie k spa- senie, k té hlavě zřieno bylo a Kristus Ježíš aby jako nebožátko jeho za dveřmi stál (i) vystrčen sa ven, nemoha spasenie lidského dě/lati podlé své pravdy43) nebo Antikrist, hlava najhoršie, dělá křívě spasenie skrze svú lež hřiešníkóm tohoto světa z moci své, kterúž sobě křívě osob[u]je. 172 b. 172 a. 303
Strana 304
Kapitola desátá. 173 a. Než pak o těch rotách, ješto jsú tělo Antikristovo, zvláště o těch erby zkorunovaných řekl sem, že mnohé sú a velmi odporné Kristu Ježíši, majíce duch Anti- kristuo v sobě. Ty mocil) protivie se i životem Pánu Ježíšovi a brání té hlavy, aby pro ně2) nižádný ne- směl ani mluviti ani čím hnúti proti té hlavě, a v sobě zvláštnie pyšností a životem sodomským potupují Pána Ježíše a všecka svá vymyšlenie převrácená proti jeho bolestem znova připravují. Takéž3) ta městská šibal- ství, ta jsú pak stolice Antikristova, aby mezi nimi najsvobodnějie svuoj duch vyléval. Nebo se přihodí4) duch Antikristuo mnozství městskému, ješto5), odvrha od nich zákon Kristuo tesklivý, ustaví je pod zákony rychtářskými, aby skrze ně dále v ctnosti nezacházeli, jediné obecné dobré v pokoji drželi, jinak v těle plnú svobodu majíce jako pohané. Nebo Antikrist, místo Boha sa na světě, ten jim spasenie připraví kromě6) zákona Kristova z své moci; řády kostelní jim roz- množie a zsvětí jim všecko, odpustkuo jim dosti dá. Protož ta šibalství městská velmi sú pochopna?) duchu Antikristova, ješto je staví v těle podlé žá- dostí jich. Také sú lítí nepřietelé proti duchu Je- žíšovu, v komž by jeho počili8) mezi sebú; a že9 by1o) jimi málo pohnul od zákonuo/ Antikristových aneb od jich pohanských, takť se zdrastíl1) a ihned počnú o to rady svolávati mysléce, kterak by po- koj sobě před ním učinili, aby jich nehaněl a búře aby jim v obcil2) nečinil. Protož jest Antikrist silně města, hrady, tvrze i kláštery osadil svým duchem, protivným duchu Pána Ježíše, jeho životu i jeho zákonu. 304
Kapitola desátá. 173 a. Než pak o těch rotách, ješto jsú tělo Antikristovo, zvláště o těch erby zkorunovaných řekl sem, že mnohé sú a velmi odporné Kristu Ježíši, majíce duch Anti- kristuo v sobě. Ty mocil) protivie se i životem Pánu Ježíšovi a brání té hlavy, aby pro ně2) nižádný ne- směl ani mluviti ani čím hnúti proti té hlavě, a v sobě zvláštnie pyšností a životem sodomským potupují Pána Ježíše a všecka svá vymyšlenie převrácená proti jeho bolestem znova připravují. Takéž3) ta městská šibal- ství, ta jsú pak stolice Antikristova, aby mezi nimi najsvobodnějie svuoj duch vyléval. Nebo se přihodí4) duch Antikristuo mnozství městskému, ješto5), odvrha od nich zákon Kristuo tesklivý, ustaví je pod zákony rychtářskými, aby skrze ně dále v ctnosti nezacházeli, jediné obecné dobré v pokoji drželi, jinak v těle plnú svobodu majíce jako pohané. Nebo Antikrist, místo Boha sa na světě, ten jim spasenie připraví kromě6) zákona Kristova z své moci; řády kostelní jim roz- množie a zsvětí jim všecko, odpustkuo jim dosti dá. Protož ta šibalství městská velmi sú pochopna?) duchu Antikristova, ješto je staví v těle podlé žá- dostí jich. Také sú lítí nepřietelé proti duchu Je- žíšovu, v komž by jeho počili8) mezi sebú; a že9 by1o) jimi málo pohnul od zákonuo/ Antikristových aneb od jich pohanských, takť se zdrastíl1) a ihned počnú o to rady svolávati mysléce, kterak by po- koj sobě před ním učinili, aby jich nehaněl a búře aby jim v obcil2) nečinil. Protož jest Antikrist silně města, hrady, tvrze i kláštery osadil svým duchem, protivným duchu Pána Ježíše, jeho životu i jeho zákonu. 304
Strana 305
Kapitola jedenáctá. Ještě pak viecel) řku, že ta šibalstvie mnichová2) mnohotv[á řná, proti sobě rozdělená, lstivým duchem jdú proti Kristu i proti jeho zákonu pod tvářností zá- konnie dobroty, pod tvárností pokory a svatosti omyl- né3). Ale že4) mají srdce Antikristovo v sobě a duch jeho. A jakož lid učí a zakládají svět svými modlitbami a svým náboženstvím, připravujíce světu spasenie v svém náboženstvie, protož oni hojně rozlévají duch Antikristóv na svět a mnohými bludy trávie5) ten svět pro své břicho. Ale i to jest škoda hlúposti lidské, že sú mnohé roty od sebe rozdělené zvláštními zákony, oděvy, obyčeji6), poklonami, a každá rota z nich svú svatost před lidmi připravuje, aby se zdálo lidu, že sú lepšie svatosti než oni, ješto7) maso jedí; a tak těmi nálepy8) zvláštními vnadie lid k sobě pro své úžitky a zrotí lid, aby jedni tyto chválili a jiní jiné; a tak se jich nádržie9), domnívajíce se u nich své spa- sení nalézti. Protož ty roty svými zvláštnostmi po- svátnými a oku lidskému oslavenými ostaví Pána Je- žíše jako pometlo za dveřmi, an ani vysokého kláš- tera málo) ani zvonuov velikých ani varhanuov hla- sitých s velikými bardúnyll) aniž mnoho notuje u pul- pituo. A protož oni s takými slávami jsú zjevní údové Antikristovi, ješto tak trhají lid a vnadí jej k sobě těmi slávami duchem lstivým a la komým pod způsobem náboženstvie a rozlévají jed svůj na svět a mrtvie Pána Ježíše a v zapomenutí dávají jeho lidem, aby, dívajíce se jich12) čarování, nazvanému chválú boží a službú jeho, nepomyslili na to, sú-li Bohu kterú jinú službú dlužnil3) než tiem, aby jemu ke cti pili tráve- niny14) těch přezlých pokrytcuov. 173 b. Chelčického „Síť víry“. 20. 305
Kapitola jedenáctá. Ještě pak viecel) řku, že ta šibalstvie mnichová2) mnohotv[á řná, proti sobě rozdělená, lstivým duchem jdú proti Kristu i proti jeho zákonu pod tvářností zá- konnie dobroty, pod tvárností pokory a svatosti omyl- né3). Ale že4) mají srdce Antikristovo v sobě a duch jeho. A jakož lid učí a zakládají svět svými modlitbami a svým náboženstvím, připravujíce světu spasenie v svém náboženstvie, protož oni hojně rozlévají duch Antikristóv na svět a mnohými bludy trávie5) ten svět pro své břicho. Ale i to jest škoda hlúposti lidské, že sú mnohé roty od sebe rozdělené zvláštními zákony, oděvy, obyčeji6), poklonami, a každá rota z nich svú svatost před lidmi připravuje, aby se zdálo lidu, že sú lepšie svatosti než oni, ješto7) maso jedí; a tak těmi nálepy8) zvláštními vnadie lid k sobě pro své úžitky a zrotí lid, aby jedni tyto chválili a jiní jiné; a tak se jich nádržie9), domnívajíce se u nich své spa- sení nalézti. Protož ty roty svými zvláštnostmi po- svátnými a oku lidskému oslavenými ostaví Pána Je- žíše jako pometlo za dveřmi, an ani vysokého kláš- tera málo) ani zvonuov velikých ani varhanuov hla- sitých s velikými bardúnyll) aniž mnoho notuje u pul- pituo. A protož oni s takými slávami jsú zjevní údové Antikristovi, ješto tak trhají lid a vnadí jej k sobě těmi slávami duchem lstivým a la komým pod způsobem náboženstvie a rozlévají jed svůj na svět a mrtvie Pána Ježíše a v zapomenutí dávají jeho lidem, aby, dívajíce se jich12) čarování, nazvanému chválú boží a službú jeho, nepomyslili na to, sú-li Bohu kterú jinú službú dlužnil3) než tiem, aby jemu ke cti pili tráve- niny14) těch přezlých pokrytcuov. 173 b. Chelčického „Síť víry“. 20. 305
Strana 306
174 a. Protož mním, že by to z potřebyl5) bylo rozumným lidem rozuměti těm rotám, kterak sú (silně) tělo Anti- kristovo, všudy rozmnožené, a16) pilni súce duchu jeho, odporného Kristu Ježíši, ješto silně vždy dělají odpor- nosti Jezukristu podlé svých zvláštností a podlé duchu jedovatého Antikristova. Před nímžto málo kto anebo řiedký muož nalezen býti, ješto17) by ostál; nebo ani mistr ani kněz ani duchovní ani světský ani múdrý ani nemúdrý — všickni sú pryč, jediné sama milost boží nad kým jako div ukázána jest, skrze niž mohl jest ostáti před tím duchem rozlitým Antikristovým, jenž jest přišel ve všelikém svodu nepravosti až do vyvolených všech a maje ten duch rozlitý všudy, aby toho potvrzoval kat, biřic, rychtář, pústevník. Protož ze všech divuo div jest, kto uteče duchu Antikristova, jenž se obrací18) mezi všemi pod koží Ducha svatého, všech nohy stavěje na šlápějích Ducha svatého, a19) sám Antikrist,/ vzav na se moc boží, a20) z té moci všem spasení skýtá. Protož rozumnie tím pilnějí měli by pomysliti o těch rotách, v nichž najvět- čie má moc Antikrist a duch svuoj rozlitý. A že21) spě nižádný nenie před ním bezpečen. Nebo na počátku Antikrista apoštolé s velikú pilností ostřichali sú se od něho, a22) my již jako objedí23) jeho co dieme k tomu, ješto24) ze mnoha tisícuo lidí nesnadně nalezne kto člo- věka, by25) od jeho duchu nebyl raněn smrtedlně? Aniž komu příleží26) tak podobně27), aby mohl ujíti duchu jeho, jediné ten muož, kto by měl duch Ježíšuov osviecení duchovního a sílu boží; takovýť muož ujíti toho duchu. Kapitola dvanáctá. Ale při těchto věcech, kteréž se mluvíl) o rotách mnichových2), přebývají tiemto smyslem3): Poněvadž 306
174 a. Protož mním, že by to z potřebyl5) bylo rozumným lidem rozuměti těm rotám, kterak sú (silně) tělo Anti- kristovo, všudy rozmnožené, a16) pilni súce duchu jeho, odporného Kristu Ježíši, ješto silně vždy dělají odpor- nosti Jezukristu podlé svých zvláštností a podlé duchu jedovatého Antikristova. Před nímžto málo kto anebo řiedký muož nalezen býti, ješto17) by ostál; nebo ani mistr ani kněz ani duchovní ani světský ani múdrý ani nemúdrý — všickni sú pryč, jediné sama milost boží nad kým jako div ukázána jest, skrze niž mohl jest ostáti před tím duchem rozlitým Antikristovým, jenž jest přišel ve všelikém svodu nepravosti až do vyvolených všech a maje ten duch rozlitý všudy, aby toho potvrzoval kat, biřic, rychtář, pústevník. Protož ze všech divuo div jest, kto uteče duchu Antikristova, jenž se obrací18) mezi všemi pod koží Ducha svatého, všech nohy stavěje na šlápějích Ducha svatého, a19) sám Antikrist,/ vzav na se moc boží, a20) z té moci všem spasení skýtá. Protož rozumnie tím pilnějí měli by pomysliti o těch rotách, v nichž najvět- čie má moc Antikrist a duch svuoj rozlitý. A že21) spě nižádný nenie před ním bezpečen. Nebo na počátku Antikrista apoštolé s velikú pilností ostřichali sú se od něho, a22) my již jako objedí23) jeho co dieme k tomu, ješto24) ze mnoha tisícuo lidí nesnadně nalezne kto člo- věka, by25) od jeho duchu nebyl raněn smrtedlně? Aniž komu příleží26) tak podobně27), aby mohl ujíti duchu jeho, jediné ten muož, kto by měl duch Ježíšuov osviecení duchovního a sílu boží; takovýť muož ujíti toho duchu. Kapitola dvanáctá. Ale při těchto věcech, kteréž se mluvíl) o rotách mnichových2), přebývají tiemto smyslem3): Poněvadž 306
Strana 307
Pán Ježíš blaží4) chudobu, pokoru, modlitby a jiné věci, v nichž se služebnost Bohu děje, tehda5) mniši, takové ctnosti činiece, sú blahoslavení a činí zákon Kristuo, takové ctnosti zvolivše. — K tomuť řku, že chvalitebné jest, ktož činí zákon Kristuo. Než lehceť6) to nemá mluveno býti, by7) mnozství rot mnichových, proti sobě rozdělených ve mnohý duch roztrhaný8), mohli v pravdě zákon Kristuov činiti. Nebo zákon Kristuov, kto jemu věří, činí mnozstvie lidí jednoho srdce a jedné duše; ale roty mnichové musí každá jiný zákon mieti k svému zámyslu9) a jiné zákony těch rot zamietá. Protož mnozie jich zákonové zdělali sú zvláštní roty těch mnichuo, učinili sú je proti zákonu Kristo/vu. A protož muož zákon boží činěn býti v ně- kterých stránkách, jemuž nepovolé10) lidé. Nebo smysll1) lidé na to majie, že v činěnie zákona Kristova zmatek bývá v některých lidech tak, že mohú činiti některé věci položené v sloviech zákona Kristova v duchu ciziem nebo nepravém, že jediné muož po- chopl2) a přiečinu mieti duch cizie, lživý, v zákoně Kristově, aby pod ním lépe a poctivějí prošel duch cizie, lživý, než byl3) tak sám shola o púhú lež se pokusil, chtě s zákonníkem14) na nie státi s křivými zámysly15) a s životem pokrytým16). Ale zodievati úmysly křivé a následovánie pokryté zákonníkóm jest poctivějí17) písmy a zákonem Kristovým; nebo velikú lež mni- chovú i jich lidi muož chrániti zákon Kristuo skrze cizie duch aneb smysl křivý. Aniž by jinak mohlo takové mnostvie křesťanuo falešných býti, když by viery v ciziem duchu lživém nenásledovali, aniž sám Antikrist mohl by tak dávno mezi křesťany obraceti se18), byť19) se věrú skrze cizie duch neprodával, skrze nějžto viery následují falešně, a zakryt jsa věrú v svých Skutk. IV, [32]. 174 b. 307
Pán Ježíš blaží4) chudobu, pokoru, modlitby a jiné věci, v nichž se služebnost Bohu děje, tehda5) mniši, takové ctnosti činiece, sú blahoslavení a činí zákon Kristuo, takové ctnosti zvolivše. — K tomuť řku, že chvalitebné jest, ktož činí zákon Kristuo. Než lehceť6) to nemá mluveno býti, by7) mnozství rot mnichových, proti sobě rozdělených ve mnohý duch roztrhaný8), mohli v pravdě zákon Kristuov činiti. Nebo zákon Kristuov, kto jemu věří, činí mnozstvie lidí jednoho srdce a jedné duše; ale roty mnichové musí každá jiný zákon mieti k svému zámyslu9) a jiné zákony těch rot zamietá. Protož mnozie jich zákonové zdělali sú zvláštní roty těch mnichuo, učinili sú je proti zákonu Kristo/vu. A protož muož zákon boží činěn býti v ně- kterých stránkách, jemuž nepovolé10) lidé. Nebo smysll1) lidé na to majie, že v činěnie zákona Kristova zmatek bývá v některých lidech tak, že mohú činiti některé věci položené v sloviech zákona Kristova v duchu ciziem nebo nepravém, že jediné muož po- chopl2) a přiečinu mieti duch cizie, lživý, v zákoně Kristově, aby pod ním lépe a poctivějí prošel duch cizie, lživý, než byl3) tak sám shola o púhú lež se pokusil, chtě s zákonníkem14) na nie státi s křivými zámysly15) a s životem pokrytým16). Ale zodievati úmysly křivé a následovánie pokryté zákonníkóm jest poctivějí17) písmy a zákonem Kristovým; nebo velikú lež mni- chovú i jich lidi muož chrániti zákon Kristuo skrze cizie duch aneb smysl křivý. Aniž by jinak mohlo takové mnostvie křesťanuo falešných býti, když by viery v ciziem duchu lživém nenásledovali, aniž sám Antikrist mohl by tak dávno mezi křesťany obraceti se18), byť19) se věrú skrze cizie duch neprodával, skrze nějžto viery následují falešně, a zakryt jsa věrú v svých Skutk. IV, [32]. 174 b. 307
Strana 308
175 a. II. Kor. IV, [2]. nevěrách, Kristovi odporných. Protož mnohoť sahá k nepravosti cizie duch aneb rozum20) lživý v pies- miech nebo v zákoně božiem, jenž se také vykládá21) „cizoložný“22) smysl nebo rozum23) v Piesmě aneb u vieře, ješto naň24) dábel najviece mieřie, aby skrze zlý a cizoložný smysl viera požievána byla, aby mnostvie zřiezeno bylo skrze lež cizieho smysla u vieře a tak aby ve lži ustavena25) byla mnozství skrze cizoložný smysl viery aneb Písma. Protož i svátosti, kteréž sú od Boha dány, jako/ křest, pokánie, tělo a krev Kristova, to sú pravé věci, avšak se dějie ne vlastním aneb pravým rozumem26), nemají přiečin sobě hodných27); protož neprospějí, — poněvadž se dávajie na mrtvú vieru zlým lidem, jenž sú bez milování božího a jdú toliko v či- tedlných28) skutcích zevnitř, ješto29) nebude zvědieno o moci duchovnie těch skutkuov posvátných od těch, ješto30) v slepotě stojie s mrtvú věrú. Jediné u nich ostává — tknúti se tělesně svátosti a řiekati: Přijímám Boha, opatřím31) Boha, mám píti32) pět páteřuov33) za pokání do letnic. Protož tu musí býti zlý smysl cizie, neproměnný34) života hřešícieho ani vuole zlé, podlé zklamánie. Mní, že se kaje pro pět páteřuov! Protož svatý Pavel, váže35) za těžkú věc smysl cizoložný u vieře, die o sobě: My nechodíme ve lsti ani cizoložíme36) slova božieho, ale v upřímnosti a v zjevenie pravdy. I jest v cizie luože uvésti37) slovo božie: v cizie rozum neb v skutek je uvésti aneb položiece odporný rozum38) aneb skutek pravdě, i obléci jej Písmem pravým aneb z Písma vytáhnúti rozum jemu odporný a řieci na tu lež: Toť die Písmo. Protož nevlastnie rozum aneb sku- tek Písma jest cizoložný, jímž někdy cizoložie někto, k sobě neprávě chýle39) Písmo aneb z něho táhna smysl ne jeho, hlasem Písma se obrážeje, aneb40) 308
175 a. II. Kor. IV, [2]. nevěrách, Kristovi odporných. Protož mnohoť sahá k nepravosti cizie duch aneb rozum20) lživý v pies- miech nebo v zákoně božiem, jenž se také vykládá21) „cizoložný“22) smysl nebo rozum23) v Piesmě aneb u vieře, ješto naň24) dábel najviece mieřie, aby skrze zlý a cizoložný smysl viera požievána byla, aby mnostvie zřiezeno bylo skrze lež cizieho smysla u vieře a tak aby ve lži ustavena25) byla mnozství skrze cizoložný smysl viery aneb Písma. Protož i svátosti, kteréž sú od Boha dány, jako/ křest, pokánie, tělo a krev Kristova, to sú pravé věci, avšak se dějie ne vlastním aneb pravým rozumem26), nemají přiečin sobě hodných27); protož neprospějí, — poněvadž se dávajie na mrtvú vieru zlým lidem, jenž sú bez milování božího a jdú toliko v či- tedlných28) skutcích zevnitř, ješto29) nebude zvědieno o moci duchovnie těch skutkuov posvátných od těch, ješto30) v slepotě stojie s mrtvú věrú. Jediné u nich ostává — tknúti se tělesně svátosti a řiekati: Přijímám Boha, opatřím31) Boha, mám píti32) pět páteřuov33) za pokání do letnic. Protož tu musí býti zlý smysl cizie, neproměnný34) života hřešícieho ani vuole zlé, podlé zklamánie. Mní, že se kaje pro pět páteřuov! Protož svatý Pavel, váže35) za těžkú věc smysl cizoložný u vieře, die o sobě: My nechodíme ve lsti ani cizoložíme36) slova božieho, ale v upřímnosti a v zjevenie pravdy. I jest v cizie luože uvésti37) slovo božie: v cizie rozum neb v skutek je uvésti aneb položiece odporný rozum38) aneb skutek pravdě, i obléci jej Písmem pravým aneb z Písma vytáhnúti rozum jemu odporný a řieci na tu lež: Toť die Písmo. Protož nevlastnie rozum aneb sku- tek Písma jest cizoložný, jímž někdy cizoložie někto, k sobě neprávě chýle39) Písmo aneb z něho táhna smysl ne jeho, hlasem Písma se obrážeje, aneb40) 308
Strana 309
slovy svrchními41) pravdy jeho nedošel. A zlým lidem ; neboť ne- jest obecno Písmo cizoložně požievati42) mnoho hledí pravdy Písma, než viece43) napomáhají své zlé vuoli Písmem a bludu svému a táhnú je k svým ziskóm nebo k hanění jiných nebo k svobo/dě těla. Protož vždy musí býti cizie smysl zlý, ješto44) sobě i jiným lže skrze Písmo. Protož nemuož Písma právě45) činiti; bezděky je činí, ani obyčeje v něm následuje46) splniti jeho právě nemuož, aniž muož jeho v pravdě činiti, sa lidmi marnými nebo nejistými přiveden k následování Písma; nechtě z lidí býti, aby od nich pohaněn nebyl, i plní je s nimi v nějakých činech ne- jistých, to Písmo. Protož takéž47) muož i o mniších48) býti, že oni mohú mnoho Písma plniti a na nich se zakládati duchem cizoložným a lživým, ješto49) někdy jediné slove a zdá se plnění Písma, jakož jich pokora v oděvu potupném, z lidí vytrženém, ku po- směchu hodném50). I zdá se po takém oděvu, že jest tu hluboká pokora a zavržení světa. Pohniž málo tú pokorú jedním slovem protivným, uzřieš, žeť se zdra- stí51) a ošklebíť se na tě vlčími zuby, hroze bitím, maje meč aneb kord pod kápí52), štěkaje: Chlape, nehaněj mne, neboť tě rovné potká! Protož tuť jediné znamení lživé pokory jest, a slove pokora, a nenie. Takéž tu pokory nenie podlé řeči Pána Ježíše, ješto die o nich: Všecky své skutky činí, aby od lidí vidieni a chváleni byli. A ještě lidem spasenie slibují skrze své dobré skutky. Protož tiť mnoho smyslé53) o svých dobrých skutciech, poněvadž v nich jiným naději spa- senie slibují. Ale pokorný člověk leká se za své dobré skutky, aby snad nebyli nehodné dělánie zkřiveným úmyslem aneb jiným něčím nehodným před Bohem. Neb Pán Ježíš svým die: Když všecko učiníte, což 175 b. Mat. XXIII, [5]. Luk. XVII, [10]. 309
slovy svrchními41) pravdy jeho nedošel. A zlým lidem ; neboť ne- jest obecno Písmo cizoložně požievati42) mnoho hledí pravdy Písma, než viece43) napomáhají své zlé vuoli Písmem a bludu svému a táhnú je k svým ziskóm nebo k hanění jiných nebo k svobo/dě těla. Protož vždy musí býti cizie smysl zlý, ješto44) sobě i jiným lže skrze Písmo. Protož nemuož Písma právě45) činiti; bezděky je činí, ani obyčeje v něm následuje46) splniti jeho právě nemuož, aniž muož jeho v pravdě činiti, sa lidmi marnými nebo nejistými přiveden k následování Písma; nechtě z lidí býti, aby od nich pohaněn nebyl, i plní je s nimi v nějakých činech ne- jistých, to Písmo. Protož takéž47) muož i o mniších48) býti, že oni mohú mnoho Písma plniti a na nich se zakládati duchem cizoložným a lživým, ješto49) někdy jediné slove a zdá se plnění Písma, jakož jich pokora v oděvu potupném, z lidí vytrženém, ku po- směchu hodném50). I zdá se po takém oděvu, že jest tu hluboká pokora a zavržení světa. Pohniž málo tú pokorú jedním slovem protivným, uzřieš, žeť se zdra- stí51) a ošklebíť se na tě vlčími zuby, hroze bitím, maje meč aneb kord pod kápí52), štěkaje: Chlape, nehaněj mne, neboť tě rovné potká! Protož tuť jediné znamení lživé pokory jest, a slove pokora, a nenie. Takéž tu pokory nenie podlé řeči Pána Ježíše, ješto die o nich: Všecky své skutky činí, aby od lidí vidieni a chváleni byli. A ještě lidem spasenie slibují skrze své dobré skutky. Protož tiť mnoho smyslé53) o svých dobrých skutciech, poněvadž v nich jiným naději spa- senie slibují. Ale pokorný člověk leká se za své dobré skutky, aby snad nebyli nehodné dělánie zkřiveným úmyslem aneb jiným něčím nehodným před Bohem. Neb Pán Ježíš svým die: Když všecko učiníte, což 175 b. Mat. XXIII, [5]. Luk. XVII, [10]. 309
Strana 310
176 a. vám jest přikázáno, rcete, že sme neúžitečné slú/hy. A tuť chlúba místa nemá, když se člověk neúžitečným zná; viece54) se leká a nesmí mnoho výti o svých dobrých skutcích ani lidem spasenie slibovati skrze ně. Kapitola třinástá. Takéť jest o chudobě mnichověl): když by byla práva2), byla by blahoslavena; pakli jest nesyta3) a ne- dostatkuo netrpí, tehda jediné4) slove. Ač nemá po- kladuo dobrých mnohých, ale5) muož tolik nazbie- rati, že tak život v hojnosti ustavís) jako ten, ješto7) poklady má; protož slove chudý, vyprázdniv z sebe nedostatek chudoby. Ano by té chudobě8) druzí mě- šťané svolili, aby, založíce zákon9) věčného žebránie, i nažebrali tak mnoho, že by mohli hojnějšic stoly mieti nežli jich sausedé, ješto1o) mnoho lichvíl1). A žel2) když se chudý mnich dovržel3) takové hojnosti u svého stola, že masa hovězího nechce, a hrách rozkošný, cezený s tučnými slaninami, nosí od něho, an mrdál4) nad ním, hledě zvěřiny15), ptákuo a jiných kusuov la- hodnějších, nežli jest hrách: ten se jest dobře do- žebral i s jinými mnichy svými, lépe svú věc na žebrá- nie přivedl nežli mnohý panoše maje s pluh16) neb se dva rolé a hospodářství veliké. A ještě dále jest od chudoby taký mnich žebravý. Poněvadž vždy žebře, ten by nepohrzel, když by jemu kdy zlata po- dali; přijal by je mnich lakomý a vtasil by je v pytel a nakúpil by sobě platuov17) a tak by vzdal zákon18) žebrání a byl by radějí pánem, u pokoji Bohu zpí- vaje. Protož, ač i19) vuole k tomu nemá, musí v zá- koně žebravém býti, kdež po málu semence dávají, bezděky20), když zlata nedávajjí. Protož bezděky, bez 176 b. 310
176 a. vám jest přikázáno, rcete, že sme neúžitečné slú/hy. A tuť chlúba místa nemá, když se člověk neúžitečným zná; viece54) se leká a nesmí mnoho výti o svých dobrých skutcích ani lidem spasenie slibovati skrze ně. Kapitola třinástá. Takéť jest o chudobě mnichověl): když by byla práva2), byla by blahoslavena; pakli jest nesyta3) a ne- dostatkuo netrpí, tehda jediné4) slove. Ač nemá po- kladuo dobrých mnohých, ale5) muož tolik nazbie- rati, že tak život v hojnosti ustavís) jako ten, ješto7) poklady má; protož slove chudý, vyprázdniv z sebe nedostatek chudoby. Ano by té chudobě8) druzí mě- šťané svolili, aby, založíce zákon9) věčného žebránie, i nažebrali tak mnoho, že by mohli hojnějšic stoly mieti nežli jich sausedé, ješto1o) mnoho lichvíl1). A žel2) když se chudý mnich dovržel3) takové hojnosti u svého stola, že masa hovězího nechce, a hrách rozkošný, cezený s tučnými slaninami, nosí od něho, an mrdál4) nad ním, hledě zvěřiny15), ptákuo a jiných kusuov la- hodnějších, nežli jest hrách: ten se jest dobře do- žebral i s jinými mnichy svými, lépe svú věc na žebrá- nie přivedl nežli mnohý panoše maje s pluh16) neb se dva rolé a hospodářství veliké. A ještě dále jest od chudoby taký mnich žebravý. Poněvadž vždy žebře, ten by nepohrzel, když by jemu kdy zlata po- dali; přijal by je mnich lakomý a vtasil by je v pytel a nakúpil by sobě platuov17) a tak by vzdal zákon18) žebrání a byl by radějí pánem, u pokoji Bohu zpí- vaje. Protož, ač i19) vuole k tomu nemá, musí v zá- koně žebravém býti, kdež po málu semence dávají, bezděky20), když zlata nedávajjí. Protož bezděky, bez 176 b. 310
Strana 311
vuole chudý jest, když nevie, kudy bohat býti, aniž muož cesty nalézti k zboží21). Protož marná jest chu- doba a velmi lstivá, aby mohla mnohé lháti. A že22) jich skutkové tím sú nebezpečnějšie, poněvadž z zá- mysla23) pocházejí. Nebo zákonové jich z zámysla lid- ského pošli jsú, jediné že mají nálepek23) nějaký z zá- kona božieho, že ti nálepkové a zámyslové těch zá- konuo zbarveni sú ciziem smyslem24), křivým, zákona božího, aby měli tvárnost posvátnú, jako by se rodili z zákona božího. Aby ti zámyslové lidští nestáli tak, protož přiodíni sú onde jménem svaté chudoby, onde bosým chozením, onde provazem miesto pásu, onde potupnú kápí, onde tím nebo jiným křížem, onde no- tami smutnými předierání v písniech s vyskakováním nahoru i doluo25), onde delší písně nežli u jiných, onde masa nejedenie, onde mlčení, onde nějaká kla- nění a padání na tvář, onde zvláštnie utrpení nad jiné, onde sliby k čistotě nebo k jiným nálepkóm. Těmi mnohotvárnými ozdobami zuodieváni sú ti za- myšlenie zákonové, v nichžto nenie moci k spasení, poněvadž sú z Boha nepošli, nebo nemohli sú z Boha pojíti. Protož poněvadž Buoh všem věřícím sobě26) jeden zákon ustavil jest27) tak pravý a dostatečný k spa- sení každému, aby již nemohl potom lepší ani takýž ustaven býti: protož jiných zvláštních a mnohých zá- konuo nemohl jest ustavovati proto, aby prvnieho zá- kona nepohaněl anebo neodvolal, a28) tak by i sám se pohaněl: uveda29) pravú věc a dokonalú, i30) chtěl by na to jinú uvésti k zkažení první./ Protož mno- hých zákonuov, jednomu odporných, nemohl jest usta- vovati, aby mnohých rot nadělal pod mnohými zá- kony, sobě odpornými, poněvadž jich nenávidie v své 177 a. 311
vuole chudý jest, když nevie, kudy bohat býti, aniž muož cesty nalézti k zboží21). Protož marná jest chu- doba a velmi lstivá, aby mohla mnohé lháti. A že22) jich skutkové tím sú nebezpečnějšie, poněvadž z zá- mysla23) pocházejí. Nebo zákonové jich z zámysla lid- ského pošli jsú, jediné že mají nálepek23) nějaký z zá- kona božieho, že ti nálepkové a zámyslové těch zá- konuo zbarveni sú ciziem smyslem24), křivým, zákona božího, aby měli tvárnost posvátnú, jako by se rodili z zákona božího. Aby ti zámyslové lidští nestáli tak, protož přiodíni sú onde jménem svaté chudoby, onde bosým chozením, onde provazem miesto pásu, onde potupnú kápí, onde tím nebo jiným křížem, onde no- tami smutnými předierání v písniech s vyskakováním nahoru i doluo25), onde delší písně nežli u jiných, onde masa nejedenie, onde mlčení, onde nějaká kla- nění a padání na tvář, onde zvláštnie utrpení nad jiné, onde sliby k čistotě nebo k jiným nálepkóm. Těmi mnohotvárnými ozdobami zuodieváni sú ti za- myšlenie zákonové, v nichžto nenie moci k spasení, poněvadž sú z Boha nepošli, nebo nemohli sú z Boha pojíti. Protož poněvadž Buoh všem věřícím sobě26) jeden zákon ustavil jest27) tak pravý a dostatečný k spa- sení každému, aby již nemohl potom lepší ani takýž ustaven býti: protož jiných zvláštních a mnohých zá- konuo nemohl jest ustavovati proto, aby prvnieho zá- kona nepohaněl anebo neodvolal, a28) tak by i sám se pohaněl: uveda29) pravú věc a dokonalú, i30) chtěl by na to jinú uvésti k zkažení první./ Protož mno- hých zákonuov, jednomu odporných, nemohl jest usta- vovati, aby mnohých rot nadělal pod mnohými zá- kony, sobě odpornými, poněvadž jich nenávidie v své 177 a. 311
Strana 312
čeledi. Nebo on chce, aby jeho čeled byla jednoho svazku, spojená láskú, mající skutky sobě31) podobné, zřiezené jedním zákonem, aby mnozství jich bylo spolu jedno tělo Kristovo, jedúce z jednoho chleba tělo Kristovo a z jednoho kalicha pijíce krev jeho. Protož z těch věcí rozumní lidé mohú znáti, že, čehož Buoh nemuož učiniti sám pro se a pro svuoj lid, že jest to prostě z lidí musilo jíti odporně proti Bohu. Protož na tom založiti službu Bohu — to jest jed- náno odporně proti němu a velmi neuptalá32) jest ta služba. Pak ještě takovú službu Bohu odpornú ohla- šovati nad jiné služby boží, a že by netoliko těm mnichóm spasení přivésti mohla ta služba, ale že i ji- ným mohú uprodati k spasení — protož hrozné a ne- bezpečné věci sú při těch zbarvených zákoních. O nichž die mistr Protiva33): Kapitola čtrnáctá. 177 b. Viděti jest zjevně, že ti sú bez potvrzení božího ty zákony ustavovali, nebo ti, ještol) jich brání aneb jim povolují, u veliký hřiech se uvodí. A protož ti, ješto sú najprvé ty zákony uvedli a zamyslili2) bez božího potvrzenie, hřešili sú; nebo člověk, ustavuje3) zvláštnie zákon věčný, z úmysla porúhá se v tom Bohu, kdežto4) se v to plete, což na samého Boha sluší, a v tom také potupuje Pána Jezukrista, a5) na něm nechce dosti mieti. Opět k témuž die: Poněvadž tehdy8) Kristus/ zjednal7) jest jeden zákon pravý a plný všemu lidu i všem stavóm toho lidu bez jiných zákonuov zvláštních, aby na něm dosti měli jeho lidé až do súdného dne: protož, nechajíce Kristova zá- kona, i8) držeti jiné zákony jest těžký hřiech; též 312
čeledi. Nebo on chce, aby jeho čeled byla jednoho svazku, spojená láskú, mající skutky sobě31) podobné, zřiezené jedním zákonem, aby mnozství jich bylo spolu jedno tělo Kristovo, jedúce z jednoho chleba tělo Kristovo a z jednoho kalicha pijíce krev jeho. Protož z těch věcí rozumní lidé mohú znáti, že, čehož Buoh nemuož učiniti sám pro se a pro svuoj lid, že jest to prostě z lidí musilo jíti odporně proti Bohu. Protož na tom založiti službu Bohu — to jest jed- náno odporně proti němu a velmi neuptalá32) jest ta služba. Pak ještě takovú službu Bohu odpornú ohla- šovati nad jiné služby boží, a že by netoliko těm mnichóm spasení přivésti mohla ta služba, ale že i ji- ným mohú uprodati k spasení — protož hrozné a ne- bezpečné věci sú při těch zbarvených zákoních. O nichž die mistr Protiva33): Kapitola čtrnáctá. 177 b. Viděti jest zjevně, že ti sú bez potvrzení božího ty zákony ustavovali, nebo ti, ještol) jich brání aneb jim povolují, u veliký hřiech se uvodí. A protož ti, ješto sú najprvé ty zákony uvedli a zamyslili2) bez božího potvrzenie, hřešili sú; nebo člověk, ustavuje3) zvláštnie zákon věčný, z úmysla porúhá se v tom Bohu, kdežto4) se v to plete, což na samého Boha sluší, a v tom také potupuje Pána Jezukrista, a5) na něm nechce dosti mieti. Opět k témuž die: Poněvadž tehdy8) Kristus/ zjednal7) jest jeden zákon pravý a plný všemu lidu i všem stavóm toho lidu bez jiných zákonuov zvláštních, aby na něm dosti měli jeho lidé až do súdného dne: protož, nechajíce Kristova zá- kona, i8) držeti jiné zákony jest těžký hřiech; též 312
Strana 313
také i jiných ustavenie9) viece pilnu býti než zákona božieho jest Boha zavrci a nětco jiného zvoliti za Boha. — Z těch řečí lidé rozumní veliké dobré měli by sobě vzieti, znamenajíce slávu zevnitř těch zákonuo, jimž1o) se svět dívá a pochyceni1) jest tiem divadlem jako bleskem anjelským, aniž mní, byl2) co Boha bližšího bylo, protož tu13) svých statkuov podávál4), tu své duše v modlitby zákonničí15) porúčie. Aj viz, když ta sláva lžmi skovaná skrze pravdu ohlášena bude, aby známo bylo rozumně to, co jest člověk bez božieho potvr- zenie uvedl, — co jest učinil? Těžký hřiech a Bohu se v tom rúhal. Založil klášter na tom. Na čem? Na těžkém hřiechu a na rúhaní Bohu. I muožť podobně16) jedno k druhému býti; jakéž založenie, takéž i slú- ženie. A založenie jest rúhaní Bohu a služba také. Ale tyto věci nynie daleko sú od duchu lidského jako velmi nepodobné17). Ale tu by múdrý pomyslil18) kterak jest nynie neznáma služba pravá Bohu, po- něvadž těch služeb mnoho jest založených na bludiech lidských, ješto i ty služby bludné sú odieny svatostí lživú, slavností jsou odieny a ještě viece odieny Du- chem svatým a již, dávno stojíce tak, sú od lidí při- jaty jako věc Bohu najbližší a od něho zvolená, ano19) najškodnějšie modla, zakrytá svatostí lživú, pro niž mnozství odstúpilo/ jest od Boha i od jeho zákona a klanějí se dáblóm v té modle přikryté. Protož po- třebné jest to slovo, ješto die, že, opustíce zákon Kristuo, i20) držeti se jiných zákonuov nebo jiných ustavenie z zámysla21) hřiešníkuov uvedených mezi lid — tím jest Boha zavrci a nětco jiného sobě za Boha zvoliti. Tě dvě věci vážné jsta22). Než že23) nemuož se člověk od zákona božího pohnúti jinak, než vždy musí Na čem klášter založen? 178 a. 313
také i jiných ustavenie9) viece pilnu býti než zákona božieho jest Boha zavrci a nětco jiného zvoliti za Boha. — Z těch řečí lidé rozumní veliké dobré měli by sobě vzieti, znamenajíce slávu zevnitř těch zákonuo, jimž1o) se svět dívá a pochyceni1) jest tiem divadlem jako bleskem anjelským, aniž mní, byl2) co Boha bližšího bylo, protož tu13) svých statkuov podávál4), tu své duše v modlitby zákonničí15) porúčie. Aj viz, když ta sláva lžmi skovaná skrze pravdu ohlášena bude, aby známo bylo rozumně to, co jest člověk bez božieho potvr- zenie uvedl, — co jest učinil? Těžký hřiech a Bohu se v tom rúhal. Založil klášter na tom. Na čem? Na těžkém hřiechu a na rúhaní Bohu. I muožť podobně16) jedno k druhému býti; jakéž založenie, takéž i slú- ženie. A založenie jest rúhaní Bohu a služba také. Ale tyto věci nynie daleko sú od duchu lidského jako velmi nepodobné17). Ale tu by múdrý pomyslil18) kterak jest nynie neznáma služba pravá Bohu, po- něvadž těch služeb mnoho jest založených na bludiech lidských, ješto i ty služby bludné sú odieny svatostí lživú, slavností jsou odieny a ještě viece odieny Du- chem svatým a již, dávno stojíce tak, sú od lidí při- jaty jako věc Bohu najbližší a od něho zvolená, ano19) najškodnějšie modla, zakrytá svatostí lživú, pro niž mnozství odstúpilo/ jest od Boha i od jeho zákona a klanějí se dáblóm v té modle přikryté. Protož po- třebné jest to slovo, ješto die, že, opustíce zákon Kristuo, i20) držeti se jiných zákonuov nebo jiných ustavenie z zámysla21) hřiešníkuov uvedených mezi lid — tím jest Boha zavrci a nětco jiného sobě za Boha zvoliti. Tě dvě věci vážné jsta22). Než že23) nemuož se člověk od zákona božího pohnúti jinak, než vždy musí Na čem klášter založen? 178 a. 313
Strana 314
178 b. Bohem zhrzeti. A odchýlenie od Boha vždy musí pro nětco stvořeného býti; a jakž Boha pro stvořenie kto zavrže, tak jemu stvořenie za Boha ostane24). Ale vše jest to snáze lidem poznati, když prostě stvořenie pro libost hřiecha zvoluje sobě i zavrže Boha pro ně; a lekl by se toho dosti lehký25) člověk. Ale když se v to uvalí člověk pod věcmi duchovními, pod jménem služby boží a pod jménem svatého poslušenství, pod jménem svaté pokory, že tak se poddá zákonóm a ustavením lidským, chtě v nich Bohu slúžiti, vida zpuo- sob jako služby chvalitebné Bohu podlé těch záko- nuov, a nemuož takové služby Bohu tak slavné nikdiež26) jinde nalézti: kterak tomu svolí27), že by v tom Boha zavrhli? Protož toť slomí hlavu netoliko dobytku ne- múdrému, ale mnohomúdrým mistróm. A zákonníci28) ovšem29) nesnadně té řeky přebředú, aby takú slávu a svá náboženstvie30) mnohá, založená na jich záko- ních, chtěli míti aneb tomu svoliti, že jest Bohu rúhaní jich služba; ta věc nevejde jim v srdce. Protož tomu móž svoleno býti od někoho, ješto31) má smysl zdravý v zákoně božím podlé této přiečiny anebo pře32) že ten, ktož jest/ najprvé takové zákony nalezl33) a vedl34) je za věčný zákon všem, kteříž budú následov- níci těch zákonuo, nemohl jest toho jinak učiniti, než prvotně35) Boha zavrci a jeho zákon, smělost maje v tom, jako by nětco pravějšího chtěl uvésti lidem k spasení než Buoh. Protož v tom musí býti pohrzenie Bohem a rúhaní jemu. A že36) poslední následovníci těch zákonuov, ač sú počátkem37) neuvedli toho rú- hanie Bohu, ale svolují jemu38) v skutku a potvrzují jeho mnohem viece nežli ti mnozí mnichové, ješto39) sú ty zákony uvedli najprvé. Protož měl by tento smysl40) býti o zákonu božím, aby se jeho nepúštěl 314
178 b. Bohem zhrzeti. A odchýlenie od Boha vždy musí pro nětco stvořeného býti; a jakž Boha pro stvořenie kto zavrže, tak jemu stvořenie za Boha ostane24). Ale vše jest to snáze lidem poznati, když prostě stvořenie pro libost hřiecha zvoluje sobě i zavrže Boha pro ně; a lekl by se toho dosti lehký25) člověk. Ale když se v to uvalí člověk pod věcmi duchovními, pod jménem služby boží a pod jménem svatého poslušenství, pod jménem svaté pokory, že tak se poddá zákonóm a ustavením lidským, chtě v nich Bohu slúžiti, vida zpuo- sob jako služby chvalitebné Bohu podlé těch záko- nuov, a nemuož takové služby Bohu tak slavné nikdiež26) jinde nalézti: kterak tomu svolí27), že by v tom Boha zavrhli? Protož toť slomí hlavu netoliko dobytku ne- múdrému, ale mnohomúdrým mistróm. A zákonníci28) ovšem29) nesnadně té řeky přebředú, aby takú slávu a svá náboženstvie30) mnohá, založená na jich záko- ních, chtěli míti aneb tomu svoliti, že jest Bohu rúhaní jich služba; ta věc nevejde jim v srdce. Protož tomu móž svoleno býti od někoho, ješto31) má smysl zdravý v zákoně božím podlé této přiečiny anebo pře32) že ten, ktož jest/ najprvé takové zákony nalezl33) a vedl34) je za věčný zákon všem, kteříž budú následov- níci těch zákonuo, nemohl jest toho jinak učiniti, než prvotně35) Boha zavrci a jeho zákon, smělost maje v tom, jako by nětco pravějšího chtěl uvésti lidem k spasení než Buoh. Protož v tom musí býti pohrzenie Bohem a rúhaní jemu. A že36) poslední následovníci těch zákonuov, ač sú počátkem37) neuvedli toho rú- hanie Bohu, ale svolují jemu38) v skutku a potvrzují jeho mnohem viece nežli ti mnozí mnichové, ješto39) sú ty zákony uvedli najprvé. Protož měl by tento smysl40) býti o zákonu božím, aby se jeho nepúštěl 314
Strana 315
člověk pro nižádný zisk tohotó světa ani pro kterú libost těla ani pro kterúkoli dobrotu duchovnie neb spasitedlnú, kteréž by sám zákon boží neučil a jie ne- přikazoval. A to by učinil ten, ktož by o tom rozum41) božie měl, ale jiný nic42). A že by tak mělo býti, to z slov božiech muožem znáti, nebo to mluví Pán Buoh k Jozuc, náměstku Mojžíšovu: Ostřiehaj a plň veš- ken zákon, kterýž jest přikázal tobě Mojžíš, slúha muoj, a nepochyluj se proto od něho ani na pravici ani na levici. Ta slova dvě cestě43) oznamují: jednu na pravici a druhú na levici, a na nikterú se nedá odchýliti od zákona svého. A že44) pravice ukazuje dobré věci, ale levice zlé, a ty mohú jíti45) u věcech těch, jenž lidem přístojí46) jakožto štěstí pravice a ne- štěstí levice, aby se člověk neodchýlil od zákona bo- žieho pro věci libé tělu, ani pro věci odporné a ne- šťastné na tomto světě. A jinak opět, jelikož k du- chovním věcem zřie/ce47), pravice sú věci slavné, spa- sitedlné, majíce následovánie poctivé, a posvátné, ješto mají tvářnost dobroty duchovnie, pod níž lež při- kryta jest; ale levice jest odchýlenie ke zlým a od- porným věcem viery, jakožto jest kacieřstvie, modlo- slúženie, čárové, kúzla a jiné nevěrnosti, jimiž se od viery muož odchýliti člověk aneb mnostvie lidí. Protož k tomu povědění vezmúce řeč boží, i48) bude pravé49) aby se neodchyloval člověk od zákona božieho na levici v nižádné ty bludy pověděné, kteříž se levicí nazievají, ani na pravici těch věcí oklamaných50), kteréž se stkví duchovenstviem51) spasitedlným, aby ta ni- žádná dobrota, pod níž jest přikryta křivota52), ne- pohnula člověkem od zákona božieho. Tím dlužen53) jest člověk. Ale daleko jest od něho znáti skrytú ne- věru pod svatostí, leč tiemto činem, kto54) muož po- Joz. I, [7]. 179 a. 315
člověk pro nižádný zisk tohotó světa ani pro kterú libost těla ani pro kterúkoli dobrotu duchovnie neb spasitedlnú, kteréž by sám zákon boží neučil a jie ne- přikazoval. A to by učinil ten, ktož by o tom rozum41) božie měl, ale jiný nic42). A že by tak mělo býti, to z slov božiech muožem znáti, nebo to mluví Pán Buoh k Jozuc, náměstku Mojžíšovu: Ostřiehaj a plň veš- ken zákon, kterýž jest přikázal tobě Mojžíš, slúha muoj, a nepochyluj se proto od něho ani na pravici ani na levici. Ta slova dvě cestě43) oznamují: jednu na pravici a druhú na levici, a na nikterú se nedá odchýliti od zákona svého. A že44) pravice ukazuje dobré věci, ale levice zlé, a ty mohú jíti45) u věcech těch, jenž lidem přístojí46) jakožto štěstí pravice a ne- štěstí levice, aby se člověk neodchýlil od zákona bo- žieho pro věci libé tělu, ani pro věci odporné a ne- šťastné na tomto světě. A jinak opět, jelikož k du- chovním věcem zřie/ce47), pravice sú věci slavné, spa- sitedlné, majíce následovánie poctivé, a posvátné, ješto mají tvářnost dobroty duchovnie, pod níž lež při- kryta jest; ale levice jest odchýlenie ke zlým a od- porným věcem viery, jakožto jest kacieřstvie, modlo- slúženie, čárové, kúzla a jiné nevěrnosti, jimiž se od viery muož odchýliti člověk aneb mnostvie lidí. Protož k tomu povědění vezmúce řeč boží, i48) bude pravé49) aby se neodchyloval člověk od zákona božieho na levici v nižádné ty bludy pověděné, kteříž se levicí nazievají, ani na pravici těch věcí oklamaných50), kteréž se stkví duchovenstviem51) spasitedlným, aby ta ni- žádná dobrota, pod níž jest přikryta křivota52), ne- pohnula člověkem od zákona božieho. Tím dlužen53) jest člověk. Ale daleko jest od něho znáti skrytú ne- věru pod svatostí, leč tiemto činem, kto54) muož po- Joz. I, [7]. 179 a. 315
Strana 316
179 b. znati, že zákon božie má v sobě dostatečné následo- vánie každé dobroty pravé, kterúž člověk dlužen jest učiniti; nemuož jeho v takúž ani v lepšie dobrotu uvésti, v kterúžto dobrotu zákon boží uvodí lidi. Pro- tož ze všech lidí najlepší člověk by55) byl, kterak koli najslavnější zákon ustavil by ke mnohým ctnostem, k utrpením, k čistotě, ku pokoře, k chudobě neb k ji- ným náboženstvím: však ten zákon není boží aniž muož býti takýž. Tehda má nedostatek v sobě pro- tivný Bohu i jeho zákonu; a protoť musie býti pro- tivný Bohu i zákonu božiemu, nebo se z něho nerodí ani s ním zajedno z Boha pocházie. A pro ty věci zá- konové lidští uvodí následovnickóm svým odpornosti mnohé Bohu i jeho zákonu. A že56) ti zákonové lidští, jenž se stkvějí slávú velikú zevnitř, sú bleskové sata- novi. Jichž blesku chytí se člověk nedovtipný a ne- múdrý i domnievá se, že by tím svat byl, kdež zkla- mán jest. Ale potom ten zákon ostaví člověka na ze- mi, nebo v sobě jalový jest a má lež smrtedlnú v sobě. Protož ten každý zákon lidský to zlé uvodí člověku aneb mnohým, aby, pustíce se57) na ten zákon, na božie zákon péče neměl ani naň myslil, zaneprázniv se skutky zákona lidmi zamyšleného58), i odpočinul na něm s svým spaseniem. A to jest veliká věc, že pro tu posvátnost svrchnie59) zákona lidského a pro jich poklony nábožné mohú tak daleko zákon boží pustiti od sebe a péče o něm nemieti, že naň nemyslé aniž jeho vědí60). Protož tomu jest nelze býti bez veliké po- tupy Pána Boha a nelze jest člověku dobře státi bez zákona božieho; musí býti všechen jalový a slepý bez něho, nebo nemuož vuole sama sebe v životě pravém ustaviti61) se, když se nepřídržie Pána Boha. A že62) se jeho nemuož nikterakž přídržeti, leč3) zvolí to, 316
179 b. znati, že zákon božie má v sobě dostatečné následo- vánie každé dobroty pravé, kterúž člověk dlužen jest učiniti; nemuož jeho v takúž ani v lepšie dobrotu uvésti, v kterúžto dobrotu zákon boží uvodí lidi. Pro- tož ze všech lidí najlepší člověk by55) byl, kterak koli najslavnější zákon ustavil by ke mnohým ctnostem, k utrpením, k čistotě, ku pokoře, k chudobě neb k ji- ným náboženstvím: však ten zákon není boží aniž muož býti takýž. Tehda má nedostatek v sobě pro- tivný Bohu i jeho zákonu; a protoť musie býti pro- tivný Bohu i zákonu božiemu, nebo se z něho nerodí ani s ním zajedno z Boha pocházie. A pro ty věci zá- konové lidští uvodí následovnickóm svým odpornosti mnohé Bohu i jeho zákonu. A že56) ti zákonové lidští, jenž se stkvějí slávú velikú zevnitř, sú bleskové sata- novi. Jichž blesku chytí se člověk nedovtipný a ne- múdrý i domnievá se, že by tím svat byl, kdež zkla- mán jest. Ale potom ten zákon ostaví člověka na ze- mi, nebo v sobě jalový jest a má lež smrtedlnú v sobě. Protož ten každý zákon lidský to zlé uvodí člověku aneb mnohým, aby, pustíce se57) na ten zákon, na božie zákon péče neměl ani naň myslil, zaneprázniv se skutky zákona lidmi zamyšleného58), i odpočinul na něm s svým spaseniem. A to jest veliká věc, že pro tu posvátnost svrchnie59) zákona lidského a pro jich poklony nábožné mohú tak daleko zákon boží pustiti od sebe a péče o něm nemieti, že naň nemyslé aniž jeho vědí60). Protož tomu jest nelze býti bez veliké po- tupy Pána Boha a nelze jest člověku dobře státi bez zákona božieho; musí býti všechen jalový a slepý bez něho, nebo nemuož vuole sama sebe v životě pravém ustaviti61) se, když se nepřídržie Pána Boha. A že62) se jeho nemuož nikterakž přídržeti, leč3) zvolí to, 316
Strana 317
což on zvoluje. A že84) jest on zvolil ten zákon, který jest ustavil65) a kterýž přikazuje a chce to mieti, aby jej činil každý, ktož chce milost jeho mieti. Protož, ktož chce v jednu vuoli s ním vjíti, chyť se zákona jeho, a staneš v jedné vuoli s ním a66) maje právo k jeho dobrým věcem, k jeho slibóm i ke mnohým milostem jeho, které on jediné těm dává, kteříž se jeho bojí a činie vuoli jeho. Protož, sa v jedné vuoli s Bohem, i67) má život milosti a pomoc od něho, kteréž nemóž dosíci pod/ nižádným zákonem lidským. Nebo musí následovníkuov lidských mysl spojena býti s tiem zá- konem lidským, který sú zvolili, v němžto pracují, chtiece skrze něj spaseni býti; a tak mysl jich spojena jest s tiem člověkem, jehož zákon zvolili sú; a poně- vadž ten člověk nenie život milosti, nemuož jich duší obživiti ani jim milosti přidati68). Protož následov- níci těch zákonuov uběhnú69) v jalovost a v opuštění70) duše své a v slepotu, jediné břímě roboty tělesné pracně trpí těch zákonuo. Protož nemohú dobře státi, ani s utěšením, nebo jediné zákon božie dává rozum ma- Žalm. XIX, 181. litkým a osvěcuje oči těch, ktož svú vuoli ustaví71) v něm. Druhé zlé uvodí zákonové lidští následovníkóm svým, aby skrze ně zapleteni byli v osiedla taková, aby těmi osiedly byli připuzeni přestupovati zákon boží ve mno- hých věcech. Jakožto ta jedna věc bývá, že, vlúdíce robence nebo děvečku72) do svých zákonuo, i za- je sliby k zákonu i k čistotě, a potom na to viežie73) přijde74), že se uval'é v smilstvie i v hřiechy sodomské, rozpasúce se jako koni na obroce. A kdyby stáli v man- želství, s té strany75) mohliť by snad, kdyby chtěli, uchovati se hřiechuov smrtedlných, ješto76) v těch zákoních nevědí, kde se staví77) v nich. Protož, ma- 180 a. 317
což on zvoluje. A že84) jest on zvolil ten zákon, který jest ustavil65) a kterýž přikazuje a chce to mieti, aby jej činil každý, ktož chce milost jeho mieti. Protož, ktož chce v jednu vuoli s ním vjíti, chyť se zákona jeho, a staneš v jedné vuoli s ním a66) maje právo k jeho dobrým věcem, k jeho slibóm i ke mnohým milostem jeho, které on jediné těm dává, kteříž se jeho bojí a činie vuoli jeho. Protož, sa v jedné vuoli s Bohem, i67) má život milosti a pomoc od něho, kteréž nemóž dosíci pod/ nižádným zákonem lidským. Nebo musí následovníkuov lidských mysl spojena býti s tiem zá- konem lidským, který sú zvolili, v němžto pracují, chtiece skrze něj spaseni býti; a tak mysl jich spojena jest s tiem člověkem, jehož zákon zvolili sú; a poně- vadž ten člověk nenie život milosti, nemuož jich duší obživiti ani jim milosti přidati68). Protož následov- níci těch zákonuov uběhnú69) v jalovost a v opuštění70) duše své a v slepotu, jediné břímě roboty tělesné pracně trpí těch zákonuo. Protož nemohú dobře státi, ani s utěšením, nebo jediné zákon božie dává rozum ma- Žalm. XIX, 181. litkým a osvěcuje oči těch, ktož svú vuoli ustaví71) v něm. Druhé zlé uvodí zákonové lidští následovníkóm svým, aby skrze ně zapleteni byli v osiedla taková, aby těmi osiedly byli připuzeni přestupovati zákon boží ve mno- hých věcech. Jakožto ta jedna věc bývá, že, vlúdíce robence nebo děvečku72) do svých zákonuo, i za- je sliby k zákonu i k čistotě, a potom na to viežie73) přijde74), že se uval'é v smilstvie i v hřiechy sodomské, rozpasúce se jako koni na obroce. A kdyby stáli v man- želství, s té strany75) mohliť by snad, kdyby chtěli, uchovati se hřiechuov smrtedlných, ješto76) v těch zákoních nevědí, kde se staví77) v nich. Protož, ma- 180 a. 317
Strana 318
180 b. jíce sliby k zákonóm lidským, by pak73) najpravějšic věc poznali podlé zákona božího, nemohú k tomu svo- body mieti, by to naplnili, aniž zákona svého smějí opustiti pro boží, ale boží opustí pro svuoj. A jestliže sú bohatí mniší, chtiece dosti těm zákonóm učiniti, které sú pro panství přijali, zapletú se v svět/ a v hřiechy mnohé, zboží zle utracujíce, zle požievajíce, a jinak v úřady světské se všudy upletú79) i v katovstvie ukrut- né nad světské; a jsú-li chudí, ti pak nepomeškajíce v pokrytstvie nad jiné zvláště uběhnú, v svatokupectvie, v lovení lakomé, ve lži, v oklamání mnohá, v pochle- benstvie i v jiné hříchy pro chudobu nenažebranú80) se uvaléc81). Protož ustaví je zákon lidský v takých odpornostech zákonu božiemu, že málo mohú pobyti, v čem by pro zápletky svých zákonuov božího zákona nepřestupovali. Protož muož řeč boží znamenitější82) býti, ješto dí: Nepochyluj se na pravo ani na levo od zákona božieho? A že83) se zdá na levo pohnutí škodné od zákona božieho v kacierstvie a v jiné bludy vieře odporné, ale na pravo k službě božie a k náboženství chutné84) se zdá. Aj viz, že ta pravice vzdálí od zákona bo- žího tak daleko jako levice a tak oddělí od Boha jako i nahý hřiech. Nebo, což z Boha není, ač by to 185) najkrazšie86) Bohem zodieval, naposledy vždy čert z něho vykloní hlavy. Nebo, což z Boha nepochodí, to vše najviece z lidí a z dábla pochodí, a co kto z dábla s lidmi založí, takéť87) stavěti dílo své bude. A dílať svého ihned neokáže, až prvé pohledí88) dá- bel, pevně-li základové jeho stojí. Protož zakládát89), Boha na pomoc vzev, jeho dobrotami se odievaje, aby se jeho nelekali, nebo najprvé shlédna, že nějaká dob- rota muož jemu prospěšná býti k tomu, aby skrz ni 318
180 b. jíce sliby k zákonóm lidským, by pak73) najpravějšic věc poznali podlé zákona božího, nemohú k tomu svo- body mieti, by to naplnili, aniž zákona svého smějí opustiti pro boží, ale boží opustí pro svuoj. A jestliže sú bohatí mniší, chtiece dosti těm zákonóm učiniti, které sú pro panství přijali, zapletú se v svět/ a v hřiechy mnohé, zboží zle utracujíce, zle požievajíce, a jinak v úřady světské se všudy upletú79) i v katovstvie ukrut- né nad světské; a jsú-li chudí, ti pak nepomeškajíce v pokrytstvie nad jiné zvláště uběhnú, v svatokupectvie, v lovení lakomé, ve lži, v oklamání mnohá, v pochle- benstvie i v jiné hříchy pro chudobu nenažebranú80) se uvaléc81). Protož ustaví je zákon lidský v takých odpornostech zákonu božiemu, že málo mohú pobyti, v čem by pro zápletky svých zákonuov božího zákona nepřestupovali. Protož muož řeč boží znamenitější82) býti, ješto dí: Nepochyluj se na pravo ani na levo od zákona božieho? A že83) se zdá na levo pohnutí škodné od zákona božieho v kacierstvie a v jiné bludy vieře odporné, ale na pravo k službě božie a k náboženství chutné84) se zdá. Aj viz, že ta pravice vzdálí od zákona bo- žího tak daleko jako levice a tak oddělí od Boha jako i nahý hřiech. Nebo, což z Boha není, ač by to 185) najkrazšie86) Bohem zodieval, naposledy vždy čert z něho vykloní hlavy. Nebo, což z Boha nepochodí, to vše najviece z lidí a z dábla pochodí, a co kto z dábla s lidmi založí, takéť87) stavěti dílo své bude. A dílať svého ihned neokáže, až prvé pohledí88) dá- bel, pevně-li základové jeho stojí. Protož zakládát89), Boha na pomoc vzev, jeho dobrotami se odievaje, aby se jeho nelekali, nebo najprvé shlédna, že nějaká dob- rota muož jemu prospěšná býti k tomu, aby skrz ni 318
Strana 319
aneb pod ní mohl zlosti90) na lidi uvésti. Tot on umie, neb jest najprvé na lidi a proti lidem počal: Boha jim podá/vaje, sobě je podobny udělal. Protož svatý Pavel, za potřebnú věc maje, die věrným lidem: Ni- žádný vás nesvoď chtěním u pokoře a v duchovenství anjelském. Nebo mysl lidská jest toho pochopna91) kdyby co duchovního nového se zjevilo blíž k anjelóm, aby92) se svatostí stkvělo, aby, to vše s chutí vezmúce, odpadli od viery pod tiem bleskem satanovým. Jakož teď muožem znamenati na těch mnohých zákonících, kterak, pod jeho bleskem stojíce, a93) nelekají(ce) se zjev- ně přestupovati přikázanie božieho a zjevně se pravdě Kristově protiviti. Protož na nich se zjevně dielo Anti- kristovo ukazuje jako na jeho čeledi v rotách roztr- haných a posvátnými zpuosoby oděných zákony zvlášt- ními, od sebe rozdělených na zkažení zákona Kristova i jeho dobroty pravé, kterú jest uvedl svú mnohú prací a bolestmi svými. Toho miesto94) již jich dobrota chodí, spasení lidské jednajíci95) a duše z pekla vykupujíci. Jakož jich hlava, Antikrist, svým panováním a roz- košným životem potupil jest jeho život pokorný, pra- covitý96), trpělivý, bolestný: takéž s svými zákony roz- množenými zavrhl jest jeho zákon, aby všecky věci jednány97) byly podlé zprávy zákonuov jeho, aby viec nižádný netázal se o nic na zákon božie mimo jeho zákony, a tiem jest umrtvil Pána Krista v lidu a lid jemu odjal. A to on muož jednati široce všudy po zemiech skrze své údy a skrze roty mnichové silně muož jeho zlost proti Kristu protiviti se, nebo oni sú veliká moc Antikristova, plni jsú duchu jeho, pod mnohú/ tvárností rozlitého ku polapení všelikých ná- roduov v jeho teneta a k rozlití trávenin98) jeho na všeliký lid. 181 a. [Kol. II, 18.] 181 b. 319
aneb pod ní mohl zlosti90) na lidi uvésti. Tot on umie, neb jest najprvé na lidi a proti lidem počal: Boha jim podá/vaje, sobě je podobny udělal. Protož svatý Pavel, za potřebnú věc maje, die věrným lidem: Ni- žádný vás nesvoď chtěním u pokoře a v duchovenství anjelském. Nebo mysl lidská jest toho pochopna91) kdyby co duchovního nového se zjevilo blíž k anjelóm, aby92) se svatostí stkvělo, aby, to vše s chutí vezmúce, odpadli od viery pod tiem bleskem satanovým. Jakož teď muožem znamenati na těch mnohých zákonících, kterak, pod jeho bleskem stojíce, a93) nelekají(ce) se zjev- ně přestupovati přikázanie božieho a zjevně se pravdě Kristově protiviti. Protož na nich se zjevně dielo Anti- kristovo ukazuje jako na jeho čeledi v rotách roztr- haných a posvátnými zpuosoby oděných zákony zvlášt- ními, od sebe rozdělených na zkažení zákona Kristova i jeho dobroty pravé, kterú jest uvedl svú mnohú prací a bolestmi svými. Toho miesto94) již jich dobrota chodí, spasení lidské jednajíci95) a duše z pekla vykupujíci. Jakož jich hlava, Antikrist, svým panováním a roz- košným životem potupil jest jeho život pokorný, pra- covitý96), trpělivý, bolestný: takéž s svými zákony roz- množenými zavrhl jest jeho zákon, aby všecky věci jednány97) byly podlé zprávy zákonuov jeho, aby viec nižádný netázal se o nic na zákon božie mimo jeho zákony, a tiem jest umrtvil Pána Krista v lidu a lid jemu odjal. A to on muož jednati široce všudy po zemiech skrze své údy a skrze roty mnichové silně muož jeho zlost proti Kristu protiviti se, nebo oni sú veliká moc Antikristova, plni jsú duchu jeho, pod mnohú/ tvárností rozlitého ku polapení všelikých ná- roduov v jeho teneta a k rozlití trávenin98) jeho na všeliký lid. 181 a. [Kol. II, 18.] 181 b. 319
Strana 320
Kapitola patnáctá. 182 a. Jižl) pak o rotách mistruo kolejských2), že ti mezi křesťany jsú, o nichž se zdá, že by jako světla světa byli, a že by viera Kristova najsilnější zástavu3) měla v pravé rozumnosti skrze ně a ovšem v ctnos- tech; a konečně4) v času pokušenie lid věrný měl by se tu podepřieti: když v pokušení lehcí5) poběhnú, ale6) oni by, silnější u vieře, měli břímě na se uchy- titi, jakož se zdá, že jediné proto mnoho pracují v umění, a toho napovídají?), že to pro vieru činie, aby jí mohli brániti od kacieřuov a před jinými od- puorcemi pravdy křesťanské. Než ty řeči jich, když se jimi chlubíce je rozprávějí, nejsú jisté aniž jich mají čiem dovésti8) v času nynějšího pokušenie. Ne- vím, koho by zpodepřeli u vieře svým uměním. Teď živý duovod9) proti nim. Co jest Hus viery měl v sobě, bylo) byl neměl zvláštní síly od Boha, bylo by umění všech kolejíl1), co jich jest v cierkvi římské, udusilo v něm vieru, nebo sú se do Konstancí sletěly ty všecky koleje proti němu. Ale milý Buoh dal jemu umění svatých, aby těch všech krkavcuov duch Antikristuo neměl tolik umění, aby v něm uhasilo vieru. Protož hlediece12) k obraně viery skrze umění těch koleátuo13) tuť jest zjevno, kterak by oni viery obránili v času pokušenie, aby14) mohlo v pravdě řečeno býti, že by takové bezpráví vieře nemohlo dojíti15), byl6) jich tolik s tiem uměním nebylo. Ani ukrujtenství krá- lovo tolik svými hněvy nemohlo by bylo tak těžko vieře býti. V tom spravedlivém člověku17) i v druhém s ním18) i v jiných všech, kteříž některú jiskru viery v sobě mají, lehčejie by jich pokušení šla19), by20) jich tolik s tiem uměním neobtiežilo jich pokušení. O rotách mistruo. 320
Kapitola patnáctá. 182 a. Jižl) pak o rotách mistruo kolejských2), že ti mezi křesťany jsú, o nichž se zdá, že by jako světla světa byli, a že by viera Kristova najsilnější zástavu3) měla v pravé rozumnosti skrze ně a ovšem v ctnos- tech; a konečně4) v času pokušenie lid věrný měl by se tu podepřieti: když v pokušení lehcí5) poběhnú, ale6) oni by, silnější u vieře, měli břímě na se uchy- titi, jakož se zdá, že jediné proto mnoho pracují v umění, a toho napovídají?), že to pro vieru činie, aby jí mohli brániti od kacieřuov a před jinými od- puorcemi pravdy křesťanské. Než ty řeči jich, když se jimi chlubíce je rozprávějí, nejsú jisté aniž jich mají čiem dovésti8) v času nynějšího pokušenie. Ne- vím, koho by zpodepřeli u vieře svým uměním. Teď živý duovod9) proti nim. Co jest Hus viery měl v sobě, bylo) byl neměl zvláštní síly od Boha, bylo by umění všech kolejíl1), co jich jest v cierkvi římské, udusilo v něm vieru, nebo sú se do Konstancí sletěly ty všecky koleje proti němu. Ale milý Buoh dal jemu umění svatých, aby těch všech krkavcuov duch Antikristuo neměl tolik umění, aby v něm uhasilo vieru. Protož hlediece12) k obraně viery skrze umění těch koleátuo13) tuť jest zjevno, kterak by oni viery obránili v času pokušenie, aby14) mohlo v pravdě řečeno býti, že by takové bezpráví vieře nemohlo dojíti15), byl6) jich tolik s tiem uměním nebylo. Ani ukrujtenství krá- lovo tolik svými hněvy nemohlo by bylo tak těžko vieře býti. V tom spravedlivém člověku17) i v druhém s ním18) i v jiných všech, kteříž některú jiskru viery v sobě mají, lehčejie by jich pokušení šla19), by20) jich tolik s tiem uměním neobtiežilo jich pokušení. O rotách mistruo. 320
Strana 321
Protož k tomu slovu, jakož21) jich pře praví, že, když by nebylo těch mistruo s těmi kolejmi, zahy- nula by viera a nebyl by kto postavě se22) proti bludóm kacieřským: a23) jestliže by na počátku naší viery měla ta řeč pravdú kdy shledána býti, to by nynie v těchto časiech mělo pravé24) býti, poněvadž v tom najvětčím zatmění a zapletenie u vieře některaké hnutí o pravdě boží stalo se jest, jakéž milý Buoh ráčil jest dáti, aby pravda boží ohlášena byla proti Antikristu a proti jeho rotám. Tu se zná25), kde práce učených mistruo ukáže se, když se Antikrist zdrastí26) hněvaje se, ano naň kydají jako blátem, oznamujíce jeho odpornosti, které vede proti Kristu pod přikrytím svatosti lživé, a jeho panování pohanské, obnažujíce jej odporně27) proti chudobě Kristově i jeho apoštoluo — a proti jeho pýše, Luciperovi podobné, proti jeho smilstvie so- domskému a rozkošem těla, podobnému bohatci v pekle pohřebenému, i proti jeho svatokupectví nestydatému, i proti všem zlostem28) jeho29) .. . Protož tuť jest zná- mo30), čehoť brání umění mistrovské, a31) že čest blu- duov Antikristových jich umění ostřiehá najsmyslně- jie32). Čehož by ti hlavní33) Antikristové neuměli vy- vésti34), papežové, kardinálové, biskupové, opatové, roty mnichové a farářské k úžit/kóm svým a k svým křivým35) přem, odporným pravdě Kristově, to jsú vyvedli mistrové z kolejí. Protož ti kolejníci, jako36) želejíce otce svého, Antikrista, jeho zhaněnie skrze ohlášení pravdy, všecko umění svého mistrovstvie slo- žili jsú na to a sněmy dva, jeden v Konstancí a druhý v Bazilí, několiko let trvajície, aby múdře skrze umění své osídla na pravdu uvedli, a na to moci světské hle- dali, aby, což jich umění nalezne a oč se uradí v ně- kolice letech, aby mocí toho dovedli 7) a pravdu umění 182 b. Chelčického „Síť víry“. 21. 321
Protož k tomu slovu, jakož21) jich pře praví, že, když by nebylo těch mistruo s těmi kolejmi, zahy- nula by viera a nebyl by kto postavě se22) proti bludóm kacieřským: a23) jestliže by na počátku naší viery měla ta řeč pravdú kdy shledána býti, to by nynie v těchto časiech mělo pravé24) býti, poněvadž v tom najvětčím zatmění a zapletenie u vieře některaké hnutí o pravdě boží stalo se jest, jakéž milý Buoh ráčil jest dáti, aby pravda boží ohlášena byla proti Antikristu a proti jeho rotám. Tu se zná25), kde práce učených mistruo ukáže se, když se Antikrist zdrastí26) hněvaje se, ano naň kydají jako blátem, oznamujíce jeho odpornosti, které vede proti Kristu pod přikrytím svatosti lživé, a jeho panování pohanské, obnažujíce jej odporně27) proti chudobě Kristově i jeho apoštoluo — a proti jeho pýše, Luciperovi podobné, proti jeho smilstvie so- domskému a rozkošem těla, podobnému bohatci v pekle pohřebenému, i proti jeho svatokupectví nestydatému, i proti všem zlostem28) jeho29) .. . Protož tuť jest zná- mo30), čehoť brání umění mistrovské, a31) že čest blu- duov Antikristových jich umění ostřiehá najsmyslně- jie32). Čehož by ti hlavní33) Antikristové neuměli vy- vésti34), papežové, kardinálové, biskupové, opatové, roty mnichové a farářské k úžit/kóm svým a k svým křivým35) přem, odporným pravdě Kristově, to jsú vyvedli mistrové z kolejí. Protož ti kolejníci, jako36) želejíce otce svého, Antikrista, jeho zhaněnie skrze ohlášení pravdy, všecko umění svého mistrovstvie slo- žili jsú na to a sněmy dva, jeden v Konstancí a druhý v Bazilí, několiko let trvajície, aby múdře skrze umění své osídla na pravdu uvedli, a na to moci světské hle- dali, aby, což jich umění nalezne a oč se uradí v ně- kolice letech, aby mocí toho dovedli 7) a pravdu umění 182 b. Chelčického „Síť víry“. 21. 321
Strana 322
183 a. skrze moc ukázali. A již sú sobě byli na miesto38) moc ciesařskú připravili, aby, pravdu zkaceřovavše a od- súdivše, mohli ji silú ciesařskú potřieti. Ale Buoh, jenž opatruje39) myšlenie a rady nepravých40), nedal jim přijíti k tomu, oč sú se radili a oč svá umění sklá- dají. Protož z jich skutkuo znáti jest, že oni svým umě- ním a svými vtipy pohanskými sú moc najsilnější Anti- kristova, jako štít nepřemožený41) proti pravdě Kris- tově a proti jeho zvoleným. Nebo on sám, Antikrist, bez nich neuměl by se42) a svých bluduo napoly43) brániti, byť44) těch kolejí s uměním pohanským neměl na pomoc. Protož hledíce45) k jich při, že by nebyl kto kacieřstvie bráně46), by těch kolejí nebylo, ovšem tak muož pravé47) býti, sukni na ruby obrátíce48), že těch kacieřstvie, která jest Antikrist rozsál široce, ne- mohl by jich sedlák tak múdře brániti49), vymlúvaje každé a chtě z toho kacieřství vieru křesťanóm učiniti, jakož oni to umějí opremovati, ze lži pravdu činíce. Aniž by sedlák uměl šperkuo a trávenin50)/ Antikristo- vých sduchovniti, jako v jíšce51) sladké připravuje je, aby s chutí pili všickni, aby všecko, což jest uvedl, veliké moci duchovnie i (k) spasitedlné bylo; což on osvětí, aby mělo moc hřiechy smývati, a kříže, kteréž jest na mši žehnati kázal, aby mistr, vzdechna s po- divením, mohl řieci o nich52): Ha! Veliké věci du- cho[vlní a skryté tají se v těch křížiech! Protož53) vážně mají žehnány býti, aby tajné moci duchovní s náboženstvím čtěny54) byly, aby v křížiech moci du- chovní skryty byly a v nás hovadství tělesné aby se svrchu vozilo zjevně. Protož kto by takový život dal těm čáróm mrtvým, jakož to žákovství55) školní, vy- učivše se v pohanstvie, s takú chválú, aby v nich toliko 322
183 a. skrze moc ukázali. A již sú sobě byli na miesto38) moc ciesařskú připravili, aby, pravdu zkaceřovavše a od- súdivše, mohli ji silú ciesařskú potřieti. Ale Buoh, jenž opatruje39) myšlenie a rady nepravých40), nedal jim přijíti k tomu, oč sú se radili a oč svá umění sklá- dají. Protož z jich skutkuo znáti jest, že oni svým umě- ním a svými vtipy pohanskými sú moc najsilnější Anti- kristova, jako štít nepřemožený41) proti pravdě Kris- tově a proti jeho zvoleným. Nebo on sám, Antikrist, bez nich neuměl by se42) a svých bluduo napoly43) brániti, byť44) těch kolejí s uměním pohanským neměl na pomoc. Protož hledíce45) k jich při, že by nebyl kto kacieřstvie bráně46), by těch kolejí nebylo, ovšem tak muož pravé47) býti, sukni na ruby obrátíce48), že těch kacieřstvie, která jest Antikrist rozsál široce, ne- mohl by jich sedlák tak múdře brániti49), vymlúvaje každé a chtě z toho kacieřství vieru křesťanóm učiniti, jakož oni to umějí opremovati, ze lži pravdu činíce. Aniž by sedlák uměl šperkuo a trávenin50)/ Antikristo- vých sduchovniti, jako v jíšce51) sladké připravuje je, aby s chutí pili všickni, aby všecko, což jest uvedl, veliké moci duchovnie i (k) spasitedlné bylo; což on osvětí, aby mělo moc hřiechy smývati, a kříže, kteréž jest na mši žehnati kázal, aby mistr, vzdechna s po- divením, mohl řieci o nich52): Ha! Veliké věci du- cho[vlní a skryté tají se v těch křížiech! Protož53) vážně mají žehnány býti, aby tajné moci duchovní s náboženstvím čtěny54) byly, aby v křížiech moci du- chovní skryty byly a v nás hovadství tělesné aby se svrchu vozilo zjevně. Protož kto by takový život dal těm čáróm mrtvým, jakož to žákovství55) školní, vy- učivše se v pohanstvie, s takú chválú, aby v nich toliko 322
Strana 323
byla“6) hlásána chvála božie a řád jeho, aby lid v tom oslnul57), za to maje, že jediné v kostele chvála božie hlučně stojie, ale doma a jinde všudy Buoh s hanbú stojí a lidé všudy k hanbě Bohu přebývají, jediné žáci58) jemu v kostele ke cti vyjí? A protož z pod- pažie vyhlédajíce Antikristu, okasujie najmúdřejí jeho podolky, aby na ně nižádný nešlapal, a kroky jeho stavějí, aby nepadl, jakož se jest zjevně shledalo v těchto časích. Co jest přeběhlo59) těch rokuo60) a sněmuov, v nichž někteří, majíce v sobě upřiemnost viery a zákona Kristova, stáli sú stranú81) proti dokto- róm Antikristovým! Co jest tu křivých odpor a duo- voduo82) pravdě vysáto v Bazilí i zde v Čechách! A z těch pří cierkev Kristova prvotnie zpřesievána jest mezi nimi, a ještě i té utrhali sú doktorové, že jest hlúpá byla a mnohé věci v nejistotě držela jest, a to praví, že nynějšie cierkev múdřejie své věci činí nežli ona hlúpá a s lepším uptáním83) Bohu slúžie nežli ona hlúpá. A co jest tu i jiných pří zákona bo- žího přeběhlo o kalichu božím, o kázaní slova bo- žího, o panování knězském, o kažení hřiechuov64)! To všecko téměř bludem počteno65) jest. Ač66) sú zjevně těch věcí nepotupili, ale67) také sú tomu všemu po- hrdlky88) dávali jako bludu; duovody potupnými a viece69) rúhavými puojčejíce70), některak sú to vždy na stranu odsadili anebo, na svú cestu to navedúce, za pravé toho puojčili sú71) jako nepřietelé lstiví, ješto72) nechtí vidieni býti v nepřiezni Krista Ježíše, a73) všudy ve všem chtí nepřátelsky proti němu činiti až do po- tlačenie jeho; nebo to jest nepřiezeň Antikristova, aby vždy s ústy hotov k líbání byl jako předek jeho Jidáš a tiem líbaním aby zástup uvedl naň [k] chvátaní74) krve jeho. A že75) v těch odpornostech, co sú s Čechy 183 b. 323
byla“6) hlásána chvála božie a řád jeho, aby lid v tom oslnul57), za to maje, že jediné v kostele chvála božie hlučně stojie, ale doma a jinde všudy Buoh s hanbú stojí a lidé všudy k hanbě Bohu přebývají, jediné žáci58) jemu v kostele ke cti vyjí? A protož z pod- pažie vyhlédajíce Antikristu, okasujie najmúdřejí jeho podolky, aby na ně nižádný nešlapal, a kroky jeho stavějí, aby nepadl, jakož se jest zjevně shledalo v těchto časích. Co jest přeběhlo59) těch rokuo60) a sněmuov, v nichž někteří, majíce v sobě upřiemnost viery a zákona Kristova, stáli sú stranú81) proti dokto- róm Antikristovým! Co jest tu křivých odpor a duo- voduo82) pravdě vysáto v Bazilí i zde v Čechách! A z těch pří cierkev Kristova prvotnie zpřesievána jest mezi nimi, a ještě i té utrhali sú doktorové, že jest hlúpá byla a mnohé věci v nejistotě držela jest, a to praví, že nynějšie cierkev múdřejie své věci činí nežli ona hlúpá a s lepším uptáním83) Bohu slúžie nežli ona hlúpá. A co jest tu i jiných pří zákona bo- žího přeběhlo o kalichu božím, o kázaní slova bo- žího, o panování knězském, o kažení hřiechuov64)! To všecko téměř bludem počteno65) jest. Ač66) sú zjevně těch věcí nepotupili, ale67) také sú tomu všemu po- hrdlky88) dávali jako bludu; duovody potupnými a viece69) rúhavými puojčejíce70), některak sú to vždy na stranu odsadili anebo, na svú cestu to navedúce, za pravé toho puojčili sú71) jako nepřietelé lstiví, ješto72) nechtí vidieni býti v nepřiezni Krista Ježíše, a73) všudy ve všem chtí nepřátelsky proti němu činiti až do po- tlačenie jeho; nebo to jest nepřiezeň Antikristova, aby vždy s ústy hotov k líbání byl jako předek jeho Jidáš a tiem líbaním aby zástup uvedl naň [k] chvátaní74) krve jeho. A že75) v těch odpornostech, co sú s Čechy 183 b. 323
Strana 324
184 a. měli ti doktorové o ty pře viery, mnoho jsú potupných věcí o zákonu božím mluvili. Když sú oni zmienku mezi sebú činili o kalichu božím, sú řekli: Ač by76) přikázanie božie bylo, aby obecný lid přijímal krev Kristovu z kalichu, to cierkev římská muož zkaziti ty věci, kteréž sú v zákoně božím psány, a jiné miesto nich ustaviti. Protož v těch věcech najlépe muož býti známo77), kterak mistrové z kolejie viery brání, že tak, aby nemohla vzhuoru na jevo povstati. Tak dávno potlačena78) jest, aby nižádné moci neměla; nebo Antikrist s mocí doktoruo svých panuje nad věrú a/ činí z ní, co chce. A když by se kto nahodil, chtě ji jako z močidla zhuoru potáhnúti, tehdy mistrové své umění na to připraví, aby jie nedali z močidla po- vstati. Nebo Antikrist rozumie tomu, jakž by viera po- vstala, tak?9) by on spadl s římské stolice i s svými korunami. Nebo, když by mnostvie uvěřilo v Syna bo- žieho plnú a bozskú věrú, tak by on s panováním po- hanským a s pýchú Luciperovú nemohl mezi nimi ostati, aniž by jeho kto viece80) dbal jako i jiného pohana. Protož, dokudž jest viera potlačena jako mrtvá od něho a u něho stojie svázána, dotud on na- dýmá se pýchú a prchás1) hněvívě proti ní, kdež by směla82) usta proti němu otevřieti. Protož jediné An- tikrist hledie, aby věrú svú hanbu přikrýval a těžel penieze skrze ni. Protož má vždy váženo83) býti, když umění mi- struov tak na zákon božie sahá, a84) že muož od nich skládán85) býti. Tehdy86) nenie pravé, by87) se proto učili, aby viery a zákona božího bránili, ale proto, aby vieru kazili svým uměním lstivým, aby jie osídla při- pravovali. Nebo viera zavřiena jest v zákoně božím, a když by zákon boží byl skládán, tehdy i viera musí 324
184 a. měli ti doktorové o ty pře viery, mnoho jsú potupných věcí o zákonu božím mluvili. Když sú oni zmienku mezi sebú činili o kalichu božím, sú řekli: Ač by76) přikázanie božie bylo, aby obecný lid přijímal krev Kristovu z kalichu, to cierkev římská muož zkaziti ty věci, kteréž sú v zákoně božím psány, a jiné miesto nich ustaviti. Protož v těch věcech najlépe muož býti známo77), kterak mistrové z kolejie viery brání, že tak, aby nemohla vzhuoru na jevo povstati. Tak dávno potlačena78) jest, aby nižádné moci neměla; nebo Antikrist s mocí doktoruo svých panuje nad věrú a/ činí z ní, co chce. A když by se kto nahodil, chtě ji jako z močidla zhuoru potáhnúti, tehdy mistrové své umění na to připraví, aby jie nedali z močidla po- vstati. Nebo Antikrist rozumie tomu, jakž by viera po- vstala, tak?9) by on spadl s římské stolice i s svými korunami. Nebo, když by mnostvie uvěřilo v Syna bo- žieho plnú a bozskú věrú, tak by on s panováním po- hanským a s pýchú Luciperovú nemohl mezi nimi ostati, aniž by jeho kto viece80) dbal jako i jiného pohana. Protož, dokudž jest viera potlačena jako mrtvá od něho a u něho stojie svázána, dotud on na- dýmá se pýchú a prchás1) hněvívě proti ní, kdež by směla82) usta proti němu otevřieti. Protož jediné An- tikrist hledie, aby věrú svú hanbu přikrýval a těžel penieze skrze ni. Protož má vždy váženo83) býti, když umění mi- struov tak na zákon božie sahá, a84) že muož od nich skládán85) býti. Tehdy86) nenie pravé, by87) se proto učili, aby viery a zákona božího bránili, ale proto, aby vieru kazili svým uměním lstivým, aby jie osídla při- pravovali. Nebo viera zavřiena jest v zákoně božím, a když by zákon boží byl skládán, tehdy i viera musí 324
Strana 325
s ním zahynúti. Protož to jest dávné dielo Antikris- tovo, že jest zákon boží zavrhl a své zákony uvedl na to miesto. Protož zákon boží dávno mlčie a Anti- krist vyje, provolávaje své odpustky a milostivá léta, aby tudy88) penížky shrnul. Protož, když tak zá- kon boží mlčí, i89) jest jako pohřebený mrtvý pod zemí a nedí nic těm, ktož naň šlapají, a stařie lidé, chodíce tudy, nevědie již pro dávnost, kto kdy/ jest tu90) pohřeben; protož aniž se jeho bojí aniž o něm co jistého mluviti umějí; tak i mají pokoj s tiem umrl- cem. Ale kdyby ten umrlec hlavú pohnul, řekli by: Toť dábel, z hrobu vyšed, děsí nás, pravě to, že, ne- budem-li tak živi jakož on, nesnadné91) noviny jakés praví nám, že v pekle budem. A zaslyše toho92) umění školní, těch nechutných řečí, všecky doktory na to shledá, aby toho umrlce zase pohřeblo a u mlčenie jej zase uvedlo a nestydě93) se mohlo řieci: Však94) cier- kev svatá muož skládati zákon boží, neb má větčí moc cierkev svatá než zákon boží, a muož spasení světu dělati kromě95) zákona božího; a ktož po jejie radě nebude spasenie hledati, muožť na něho sáhnúti ta cierkev. Jakožť o to pracuje i s těmi doktory, ať by96) sobě pokoj učinila před zákonem božím i před těmi, ktož se jeho přídrží. Nebo, dobude-liť se nahoru jako z hrobu zákon boží, složít97) on tu cierkev a muožť ji uvésti v takéž zapomenutí, jakožto ona zá- kon boží uvedla jest v zapomenutí světu, aby ještě pohviezdali na ni98) řkuci(!): Kde jest ta cierkev, ješto se chlubila řkuci: Vdovú nejsem a pláče neuzřím? Protož ti mistrové, ješto99) tak mluví o moci cierkve, zamietajíce jej, súť cesta ke všelikým osídlóm, kteréž muož konečně Antikrist na zvolené božie uvésti; toť puojde100) skrze jich umění. Neboť tolik umějí, žeť 184 b. [Zjev. XVIII, 7.] Žákon božíe kterak jest za- vrzen skrze zprávce Anti- kristovy ctc. 325
s ním zahynúti. Protož to jest dávné dielo Antikris- tovo, že jest zákon boží zavrhl a své zákony uvedl na to miesto. Protož zákon boží dávno mlčie a Anti- krist vyje, provolávaje své odpustky a milostivá léta, aby tudy88) penížky shrnul. Protož, když tak zá- kon boží mlčí, i89) jest jako pohřebený mrtvý pod zemí a nedí nic těm, ktož naň šlapají, a stařie lidé, chodíce tudy, nevědie již pro dávnost, kto kdy/ jest tu90) pohřeben; protož aniž se jeho bojí aniž o něm co jistého mluviti umějí; tak i mají pokoj s tiem umrl- cem. Ale kdyby ten umrlec hlavú pohnul, řekli by: Toť dábel, z hrobu vyšed, děsí nás, pravě to, že, ne- budem-li tak živi jakož on, nesnadné91) noviny jakés praví nám, že v pekle budem. A zaslyše toho92) umění školní, těch nechutných řečí, všecky doktory na to shledá, aby toho umrlce zase pohřeblo a u mlčenie jej zase uvedlo a nestydě93) se mohlo řieci: Však94) cier- kev svatá muož skládati zákon boží, neb má větčí moc cierkev svatá než zákon boží, a muož spasení světu dělati kromě95) zákona božího; a ktož po jejie radě nebude spasenie hledati, muožť na něho sáhnúti ta cierkev. Jakožť o to pracuje i s těmi doktory, ať by96) sobě pokoj učinila před zákonem božím i před těmi, ktož se jeho přídrží. Nebo, dobude-liť se nahoru jako z hrobu zákon boží, složít97) on tu cierkev a muožť ji uvésti v takéž zapomenutí, jakožto ona zá- kon boží uvedla jest v zapomenutí světu, aby ještě pohviezdali na ni98) řkuci(!): Kde jest ta cierkev, ješto se chlubila řkuci: Vdovú nejsem a pláče neuzřím? Protož ti mistrové, ješto99) tak mluví o moci cierkve, zamietajíce jej, súť cesta ke všelikým osídlóm, kteréž muož konečně Antikrist na zvolené božie uvésti; toť puojde100) skrze jich umění. Neboť tolik umějí, žeť 184 b. [Zjev. XVIII, 7.] Žákon božíe kterak jest za- vrzen skrze zprávce Anti- kristovy ctc. 325
Strana 326
185 a. Skut. XIX, [28]. v jich uměnie nynie ostává zámutek spravedlivých. Nebo, poněvadž ti doktorové sú srdce Antikristovo a na to svá umění skládají, aby zákon boží zrušili, sklá- dali a osídla jemu připravovali svým/ uměním a zá- kony Antikristovy opravovali a barvili svými vtipy101) aby se zdáli veliké slávy, majíce moc dostatečnú k dě- lánie spasení lidského: protož toho nemuož102) k ji- nýmu cíli táhnúti103), což na nich jest, než aby skrz ně břímě na lidi spravedlivé uvaleno bylo, kteříž, při- chýléce se k zákonu božiemu, zanetbávají zákonuov jeho jedovatých, Antikristových. Protož leč by1o4) ne- mohli, že by jim Buoh moci s tolik nedopustil, tehda105) nedotisknú na spravedlivé zámutkuov nebo i smrti. Nebo, poněvadž hlásie zákony Antikristovy, že jsú chvála božie, řád božie, viera stará křesťanská a pro- spěch a spasenie duší, tím hlásaním popúzejí svět- ských a mocných, někdy žalobně jako želejíce, že ně- kteří vytržení po svých hlavách nevěří starým sva- tým, ruší a nedrží řáduo božiech a ruší starú vieru kře- sťanskú. Tím hlasem velmi rozdráždí duše pohanské proti bratřím, aby zvolali řevúce s hněvy: Velikáť jest Diana Efeských! A poněvadž pro modlu toliko 106) jest mohl hněv bláznivých pohanuo býti, čiem viece pro modlu najhorší nevidomú107), v níž domnievá se sle- pota svedených chvály boží a spasenie svého! Dálelo3) ti se hněvají pro tu modlu, v níž lež ctí najškodnějí. Protož cierkev i s doktory pohryze zubuo109) hněvy na ty, kto by takých řáduov a chvály božie porušili aneb tak s nimi Bohu slúžiti nechtěli. Protož leč by jim Buoh cestu zastúpil, tehdy se nedovolají110), aby se velikým mužóm, ještoll1) Boha ctí s velikými pá- teřil12), zželelo bezpráví božieho a rušení chvály jeho. A tu vždy musie býti po púzenie k hněvóm, a najviece 185 b. 326
185 a. Skut. XIX, [28]. v jich uměnie nynie ostává zámutek spravedlivých. Nebo, poněvadž ti doktorové sú srdce Antikristovo a na to svá umění skládají, aby zákon boží zrušili, sklá- dali a osídla jemu připravovali svým/ uměním a zá- kony Antikristovy opravovali a barvili svými vtipy101) aby se zdáli veliké slávy, majíce moc dostatečnú k dě- lánie spasení lidského: protož toho nemuož102) k ji- nýmu cíli táhnúti103), což na nich jest, než aby skrz ně břímě na lidi spravedlivé uvaleno bylo, kteříž, při- chýléce se k zákonu božiemu, zanetbávají zákonuov jeho jedovatých, Antikristových. Protož leč by1o4) ne- mohli, že by jim Buoh moci s tolik nedopustil, tehda105) nedotisknú na spravedlivé zámutkuov nebo i smrti. Nebo, poněvadž hlásie zákony Antikristovy, že jsú chvála božie, řád božie, viera stará křesťanská a pro- spěch a spasenie duší, tím hlásaním popúzejí svět- ských a mocných, někdy žalobně jako želejíce, že ně- kteří vytržení po svých hlavách nevěří starým sva- tým, ruší a nedrží řáduo božiech a ruší starú vieru kře- sťanskú. Tím hlasem velmi rozdráždí duše pohanské proti bratřím, aby zvolali řevúce s hněvy: Velikáť jest Diana Efeských! A poněvadž pro modlu toliko 106) jest mohl hněv bláznivých pohanuo býti, čiem viece pro modlu najhorší nevidomú107), v níž domnievá se sle- pota svedených chvály boží a spasenie svého! Dálelo3) ti se hněvají pro tu modlu, v níž lež ctí najškodnějí. Protož cierkev i s doktory pohryze zubuo109) hněvy na ty, kto by takých řáduov a chvály božie porušili aneb tak s nimi Bohu slúžiti nechtěli. Protož leč by jim Buoh cestu zastúpil, tehdy se nedovolají110), aby se velikým mužóm, ještoll1) Boha ctí s velikými pá- teřil12), zželelo bezpráví božieho a rušení chvály jeho. A tu vždy musie býti po púzenie k hněvóm, a najviece 185 b. 326
Strana 327
na ty, kteříž mluví o zákonu božiem aneb jej vyklá- dají jiným, zanetbavše zákonuov Antikristových, a ně- kterým sprostným k haněnie řkúce: Co vy se pletete v zákon božie sami po svých hlavách, nerozumějíce jemu? Rozsieváte z něho nové bludy, a rozumyll3) starých svatých zamítajíce! Nebo, ač zjevně neřkú, že by zákon božie blud byl, ale mlčí o něm anebo sprostné zkydají bludy skrze něj, přidávajícel14) jim, že bludy rozsievajie skrze zákon božie. Byl15) oni, múdřej[šlí, nehanějíce hlúpých, sami se pokusili o zá- kon božie, aby jej lidu oznámili, hlúpí by jim toho ne- záviděli, ale Boha by pochválili z toho, že jim, veli- kým, otevřel usta v zákoně svém. Kapitola šestnáctá. Ale poněvadž sú synové Antikristovi, radějšieť řkú, že cierkev svatá móž zákon skládatil) a spasenie lidské jednati kromě2) zákona božieho podlé zprávy záko- nuov té cierkve a muož cierkev římská mnostvie měst- ské ustaviti3) pod zprávú zákonuo městských, ješto v to mnostvie nemuož se zákon božie přihoditi4), jako víno nové v staré sudy, jenž by se zpukali s tiem vínem silným, mnostvie světa protivným. A poněvadž veliký sněm mistruov bazilejských z mnohých kolejí5) cierkve římské ten smysl6) má o zákonu božiem, muožť jej lehce skládati tu7), kdežto jeho i prvés) nebylo jest v jich krajiech ani v kterých zbořiech nebýval slýchán. A že9) mají taková mnostvie přezlá, že, kdyby po(d)dán byl jich mnostvie zákon božie, že by jeſmu uškodil jako nové víno starým lahviciem, že by je zarmútil a súžil; protož řkú, že by horší byli pro zákon božie. A protož tak mluvíce, již sú všechen 186 a. 327
na ty, kteříž mluví o zákonu božiem aneb jej vyklá- dají jiným, zanetbavše zákonuov Antikristových, a ně- kterým sprostným k haněnie řkúce: Co vy se pletete v zákon božie sami po svých hlavách, nerozumějíce jemu? Rozsieváte z něho nové bludy, a rozumyll3) starých svatých zamítajíce! Nebo, ač zjevně neřkú, že by zákon božie blud byl, ale mlčí o něm anebo sprostné zkydají bludy skrze něj, přidávajícel14) jim, že bludy rozsievajie skrze zákon božie. Byl15) oni, múdřej[šlí, nehanějíce hlúpých, sami se pokusili o zá- kon božie, aby jej lidu oznámili, hlúpí by jim toho ne- záviděli, ale Boha by pochválili z toho, že jim, veli- kým, otevřel usta v zákoně svém. Kapitola šestnáctá. Ale poněvadž sú synové Antikristovi, radějšieť řkú, že cierkev svatá móž zákon skládatil) a spasenie lidské jednati kromě2) zákona božieho podlé zprávy záko- nuov té cierkve a muož cierkev římská mnostvie měst- ské ustaviti3) pod zprávú zákonuo městských, ješto v to mnostvie nemuož se zákon božie přihoditi4), jako víno nové v staré sudy, jenž by se zpukali s tiem vínem silným, mnostvie světa protivným. A poněvadž veliký sněm mistruov bazilejských z mnohých kolejí5) cierkve římské ten smysl6) má o zákonu božiem, muožť jej lehce skládati tu7), kdežto jeho i prvés) nebylo jest v jich krajiech ani v kterých zbořiech nebýval slýchán. A že9) mají taková mnostvie přezlá, že, kdyby po(d)dán byl jich mnostvie zákon božie, že by jeſmu uškodil jako nové víno starým lahviciem, že by je zarmútil a súžil; protož řkú, že by horší byli pro zákon božie. A protož tak mluvíce, již sú všechen 186 a. 327
Strana 328
zákon složili1o) i odpověděli sú jemull) a ovšem12) jsú jej odstrčili od toho mnozstvie, kteréž sú unosili v blu- dích jako krahujeci3) na rukú, že již podá, nač oni jej upustí14). Protož před tiem mnozstvím, vykrmeným v bludiech, mohú mlčeti o zákonu božím anebo mlu- viti o něm ohyzdyl5), kteréž chtí. Poněvadž pálé lidi pro zákon boží, kacieřstvím jej ohlásivše před mnoz- stvím, tehdal6) potom vždy takové pře zákona bo- žího kacieřstvím hlásiti budú. Protož tiem činem17) mistři z těch kolejí dokáží svých řečí, že se učí proto, aby mohli viery brániti, tak rozumějíce, aby nikdiež18) nemohla pro jich umění hlavy pozdvihnúti. Nebo v nich cesta Antikristova muož najvětčie sílu mieti, poněvadž jeho přieští19) jest podlé tajností skrytých pod pokrytstvím lživé dobroty aneb svatosti, aby podlé činuov satanových šel, všecky nepřiezně a odpornosti proti Kristu jednaje20) pod hlavú falešného duchoven- stvie21), jako by jemu služebnost a poctivost22) uka- zoval. A protož mistrové přieliš23) mohú cesty jeho vyvoditi24) barvíce a život jemu podobný majíce, přieliš pyšný a uměním nadutý a v rukú rozkoší rozpasený, velmi podobný vládykám, ješto25) sú sobě po rodu při- dě[di]li26) pýchu a rozkoš, velmi odporný život bole- stem Kristovým, majíce takéž27) o spasení svém i lid- ském smysl28) podlé duchu Antikristova na jeho trá- veninách ustavený29). Protož ji mi(ž) lež Antikristova silně proskočí30) 186 b. Kapitola sedmnáctá. O rotách Jižl) pak o rotách farářských mnohých, ješto farářuo a ji- ného knězstva, na místech pastýřských stojí, o těch řeč nějaká bude. Hledíce ku příkladu apoštoluov Kristových, takoví 328
zákon složili1o) i odpověděli sú jemull) a ovšem12) jsú jej odstrčili od toho mnozstvie, kteréž sú unosili v blu- dích jako krahujeci3) na rukú, že již podá, nač oni jej upustí14). Protož před tiem mnozstvím, vykrmeným v bludiech, mohú mlčeti o zákonu božím anebo mlu- viti o něm ohyzdyl5), kteréž chtí. Poněvadž pálé lidi pro zákon boží, kacieřstvím jej ohlásivše před mnoz- stvím, tehdal6) potom vždy takové pře zákona bo- žího kacieřstvím hlásiti budú. Protož tiem činem17) mistři z těch kolejí dokáží svých řečí, že se učí proto, aby mohli viery brániti, tak rozumějíce, aby nikdiež18) nemohla pro jich umění hlavy pozdvihnúti. Nebo v nich cesta Antikristova muož najvětčie sílu mieti, poněvadž jeho přieští19) jest podlé tajností skrytých pod pokrytstvím lživé dobroty aneb svatosti, aby podlé činuov satanových šel, všecky nepřiezně a odpornosti proti Kristu jednaje20) pod hlavú falešného duchoven- stvie21), jako by jemu služebnost a poctivost22) uka- zoval. A protož mistrové přieliš23) mohú cesty jeho vyvoditi24) barvíce a život jemu podobný majíce, přieliš pyšný a uměním nadutý a v rukú rozkoší rozpasený, velmi podobný vládykám, ješto25) sú sobě po rodu při- dě[di]li26) pýchu a rozkoš, velmi odporný život bole- stem Kristovým, majíce takéž27) o spasení svém i lid- ském smysl28) podlé duchu Antikristova na jeho trá- veninách ustavený29). Protož ji mi(ž) lež Antikristova silně proskočí30) 186 b. Kapitola sedmnáctá. O rotách Jižl) pak o rotách farářských mnohých, ješto farářuo a ji- ného knězstva, na místech pastýřských stojí, o těch řeč nějaká bude. Hledíce ku příkladu apoštoluov Kristových, takoví 328
Strana 329
měli by býti najpotřebnějšie lidu křesťanskému, ja- kožto péči o dušech lidských majíce míti, kterážto věc převyšuje jiné dobroty křesťanské tu, kdež se v pravdě podlé přiekladu apoštoluo děje, jenž sú, od Krista přijavše úřady pastýřstvie, nelestně služebnost v skutku ukazovali; vytáhše mnostvie z pohanstva věříciech, kázaním čtení2) u vieře boží ustavili jsú3), aby to mno- stvie věříciech na slovu božiem stálo, čině4) vuoli jeho podlé slova jeho. Ale poněvadž po nich měl přijieti naj- silnějšie hlavní Antikrist ve všelikém svodu nepravosti všem národuom lidským, po tvářnosti viery a dobroty křesťanské postaven sa mezi nimi v úřadech a v služeb- nostech apoštolských, v pokrytstvie skrze lež: ihned za tiem uvleklo5) se jest túž cestú, aby apoštolé Antikristovi osáhli6) ta místa s auřady apoštolskými, plní duchu Antikristova, aby odtud najvětšie odpornost Kristovi i jeho zvoleným došla7). Nebo bez těch úředníkuov nemohl by tak Antikrist veliké moci mieti aniž tak mohl by všie země mieti a všech kútuov aneb krajin osáhnúti8) k svému poslušenstvie, by9) neměl svého duchu apoštoluov svých široce po všech krajiech země rozsátých, aby tak všecky lidi i jazyky1o) jeho duch odporný Kristovi posedl a postavil je proti Kristovi i projti jeho zákonu, aby tak vyprázdnil z nich Krista Ježíše se vším životem jeho duchovním a vnitřním, jenž jest život milosti rodě se z viery Kristovy. A žell) ten duch odporný Antikristuov ustavili2) lid křesťanský proti Kristu prázdný, opuštěný od daruo Ducha sva- tého a od světla duchovního; a postaven jest v přielišné13) slepotě a v odstúpení od zákona božího ve všelikém přestúpení, kteréž by mohlo jmenováno býti přestú- pení anebo odpornost Bohu; ta jest nalezena v tom lidu, kterýž Antikrist skrze své apoštoly nalévá duchu 187 a. 329
měli by býti najpotřebnějšie lidu křesťanskému, ja- kožto péči o dušech lidských majíce míti, kterážto věc převyšuje jiné dobroty křesťanské tu, kdež se v pravdě podlé přiekladu apoštoluo děje, jenž sú, od Krista přijavše úřady pastýřstvie, nelestně služebnost v skutku ukazovali; vytáhše mnostvie z pohanstva věříciech, kázaním čtení2) u vieře boží ustavili jsú3), aby to mno- stvie věříciech na slovu božiem stálo, čině4) vuoli jeho podlé slova jeho. Ale poněvadž po nich měl přijieti naj- silnějšie hlavní Antikrist ve všelikém svodu nepravosti všem národuom lidským, po tvářnosti viery a dobroty křesťanské postaven sa mezi nimi v úřadech a v služeb- nostech apoštolských, v pokrytstvie skrze lež: ihned za tiem uvleklo5) se jest túž cestú, aby apoštolé Antikristovi osáhli6) ta místa s auřady apoštolskými, plní duchu Antikristova, aby odtud najvětšie odpornost Kristovi i jeho zvoleným došla7). Nebo bez těch úředníkuov nemohl by tak Antikrist veliké moci mieti aniž tak mohl by všie země mieti a všech kútuov aneb krajin osáhnúti8) k svému poslušenstvie, by9) neměl svého duchu apoštoluov svých široce po všech krajiech země rozsátých, aby tak všecky lidi i jazyky1o) jeho duch odporný Kristovi posedl a postavil je proti Kristovi i projti jeho zákonu, aby tak vyprázdnil z nich Krista Ježíše se vším životem jeho duchovním a vnitřním, jenž jest život milosti rodě se z viery Kristovy. A žell) ten duch odporný Antikristuov ustavili2) lid křesťanský proti Kristu prázdný, opuštěný od daruo Ducha sva- tého a od světla duchovního; a postaven jest v přielišné13) slepotě a v odstúpení od zákona božího ve všelikém přestúpení, kteréž by mohlo jmenováno býti přestú- pení anebo odpornost Bohu; ta jest nalezena v tom lidu, kterýž Antikrist skrze své apoštoly nalévá duchu 187 a. 329
Strana 330
187 b. svého jedovatého14), ješto15) moří16) Krista Ježíše k tomu v lidech; a učinil z nich púšť dáblovu, kdežto17) ani rozum ani pravda18) Kristova v nich neostane; i budú jako zvieřata nerozumná, plná hovadstvie a mrzkosti, jakož skutkové ukazují. Protož pak v takovém lidu prázdném a slepém Antikrist odpočívá volně, ano se jemu nižádný neprotiví aniž jemu rozumie, ač on všecky žéře, jako vuol bylinu obvykl jest hltati, a ni- žádný se nezarmútí, když všecky do zatracenie valem žene. Neb proto Krista, světlo pravé, moří, aby, lekaje se někto pekla, nezarmútil se, ale pospiechal do něho, v naději spasenie jsa ustaven19) bezpečně skrze apo- štoly Antikristovy; nebo toť má jich křivá20) služebnost v úřadech nebo na miestech apoštolských, aby v blu- diech lid slepý zpokojila21) a v naději oklamánie s světa je provodila. Nebo bez takých apoštoluov nemohl by Antikrist tak dlúho pokojně panovati mezi kře- sťany, by22) jich úřad tomu neposluhoval. Jinak, kdyby zjevně/ duch Ježíšuo23) v kom jsa pohnul zemí, a24) tresktal25) by svět z hřiechuo. Nebo to jest dielo Ducha svatého, když přijde v kom, aby tresktal a rušil26) je v každém člověku a tajnosti pokryté svatostí lživú Antikristovú aby je obnažil. Ale tomu odporně Anti- kristuov duch činí, aby zpokojil svět v hřieších, skrze lež svú odjímaje svědomie hřiechuo lidem slepým. Nebo on jest člověk hřiechuo, rodě a rozlívaje hřiechy na svět skrze své apoštoly, skrze něž osáhl jest zemi a vy- lévá lež svú skrze ně na svět, a oni skrze lstivá okla- mánie, skrze pochlebenství, skrze sladké řeči a žeh- nání vylévají duch lživý jeho a bezpečenství na svět, aby se v hřieších pokojil a od hřiechuo dále a dále odcházel, aby ponenáhlu hřiech umřel, aby nikdiež27) v ničemž hřiech nebyl, jako i mezi pohany nic hřiech 330
187 b. svého jedovatého14), ješto15) moří16) Krista Ježíše k tomu v lidech; a učinil z nich púšť dáblovu, kdežto17) ani rozum ani pravda18) Kristova v nich neostane; i budú jako zvieřata nerozumná, plná hovadstvie a mrzkosti, jakož skutkové ukazují. Protož pak v takovém lidu prázdném a slepém Antikrist odpočívá volně, ano se jemu nižádný neprotiví aniž jemu rozumie, ač on všecky žéře, jako vuol bylinu obvykl jest hltati, a ni- žádný se nezarmútí, když všecky do zatracenie valem žene. Neb proto Krista, světlo pravé, moří, aby, lekaje se někto pekla, nezarmútil se, ale pospiechal do něho, v naději spasenie jsa ustaven19) bezpečně skrze apo- štoly Antikristovy; nebo toť má jich křivá20) služebnost v úřadech nebo na miestech apoštolských, aby v blu- diech lid slepý zpokojila21) a v naději oklamánie s světa je provodila. Nebo bez takých apoštoluov nemohl by Antikrist tak dlúho pokojně panovati mezi kře- sťany, by22) jich úřad tomu neposluhoval. Jinak, kdyby zjevně/ duch Ježíšuo23) v kom jsa pohnul zemí, a24) tresktal25) by svět z hřiechuo. Nebo to jest dielo Ducha svatého, když přijde v kom, aby tresktal a rušil26) je v každém člověku a tajnosti pokryté svatostí lživú Antikristovú aby je obnažil. Ale tomu odporně Anti- kristuov duch činí, aby zpokojil svět v hřieších, skrze lež svú odjímaje svědomie hřiechuo lidem slepým. Nebo on jest člověk hřiechuo, rodě a rozlívaje hřiechy na svět skrze své apoštoly, skrze něž osáhl jest zemi a vy- lévá lež svú skrze ně na svět, a oni skrze lstivá okla- mánie, skrze pochlebenství, skrze sladké řeči a žeh- nání vylévají duch lživý jeho a bezpečenství na svět, aby se v hřieších pokojil a od hřiechuo dále a dále odcházel, aby ponenáhlu hřiech umřel, aby nikdiež27) v ničemž hřiech nebyl, jako i mezi pohany nic hřiech 330
Strana 331
nenie, a naposledy skrze dlúhé trvánie a zastaralé obyčeje aby se hřiechové v ctnosti obrátili, v řády a v poctivosti28), v slušnost a v potřeby, v obchody po- třebné, v práva, v obecné dobré; tak každý vyjde z hřiechuov pod těmi jmény a ostaví se29) bez svě- domie a před lidmi se ctí. V těch dielech prospěli sú apoštolé Antikristovi, jenž sú osáhli zemi a osedli sú kostely a počtli sú30) lid k těm kostelóm s jich dvory i s dědinami31), aby nemohl nižádný ujíti duchu Anti- kristova, kteříž32) šeňkují aneb rozlévají apoštoli jeho skrze svatost kostela i skrze služebnost svú jedu na- míšenú33), aby pili z vína kurvy veliké všickni náro- dové země i krajiny s chutí sladkosti připravené. Kapitola osmnáctá./ 188 a. A žel) apoštolé Antikristovi, rozsátí po zemi, mají první založenie2) v přistúpenie k lidu, odporné3) Kristu i jeho apoštolóm, z ciesaře Konstantina pošlé v na- dání zbožie4), že ten ciesař, zpaniv5) papeže panstvím královským a čest slávy ciesařské dav jemu, také při- kázal všudy v svém panstvie, aby kostely dělali a rolé s pluh6) k nim přidávali. Potom pak apoštolé Antikri- stovi, osedše ty kostely, jakožto múdřie mužie a hos- podářní rozmnožili sú v hojnosti přikázaní Konstan- tinovo a dobyli sobě daruo panských k těm poplužím: lesuov, rybníkuo, platuo na lidech, desátkuo hojných, a všecky svátosti a služebnost svú zcenili sú a na pe- níze přivedli; zvony i se všie zemie kostelní okolo vždy znova prodávají u7) pohřeb mrtvým. Protož nad panoše8), jenž právem zemským panují, muží apo- štolští mnohem viece osahují9) zemských věcí skrze ne- slušné kupčení a osobení panství. Protož počátek jich, 331
nenie, a naposledy skrze dlúhé trvánie a zastaralé obyčeje aby se hřiechové v ctnosti obrátili, v řády a v poctivosti28), v slušnost a v potřeby, v obchody po- třebné, v práva, v obecné dobré; tak každý vyjde z hřiechuov pod těmi jmény a ostaví se29) bez svě- domie a před lidmi se ctí. V těch dielech prospěli sú apoštolé Antikristovi, jenž sú osáhli zemi a osedli sú kostely a počtli sú30) lid k těm kostelóm s jich dvory i s dědinami31), aby nemohl nižádný ujíti duchu Anti- kristova, kteříž32) šeňkují aneb rozlévají apoštoli jeho skrze svatost kostela i skrze služebnost svú jedu na- míšenú33), aby pili z vína kurvy veliké všickni náro- dové země i krajiny s chutí sladkosti připravené. Kapitola osmnáctá./ 188 a. A žel) apoštolé Antikristovi, rozsátí po zemi, mají první založenie2) v přistúpenie k lidu, odporné3) Kristu i jeho apoštolóm, z ciesaře Konstantina pošlé v na- dání zbožie4), že ten ciesař, zpaniv5) papeže panstvím královským a čest slávy ciesařské dav jemu, také při- kázal všudy v svém panstvie, aby kostely dělali a rolé s pluh6) k nim přidávali. Potom pak apoštolé Antikri- stovi, osedše ty kostely, jakožto múdřie mužie a hos- podářní rozmnožili sú v hojnosti přikázaní Konstan- tinovo a dobyli sobě daruo panských k těm poplužím: lesuov, rybníkuo, platuo na lidech, desátkuo hojných, a všecky svátosti a služebnost svú zcenili sú a na pe- níze přivedli; zvony i se všie zemie kostelní okolo vždy znova prodávají u7) pohřeb mrtvým. Protož nad panoše8), jenž právem zemským panují, muží apo- štolští mnohem viece osahují9) zemských věcí skrze ne- slušné kupčení a osobení panství. Protož počátek jich, 331
Strana 332
188 b. Jan X, [12, 13]. odporný apoštolóm, v přistúpení k lidu jest žádost pa- novánie, svobody panování, svobody těla, rozkoši, : přijíti úřad jenž10) jest najodpornějšie běh Kristull) pastýřský, a péči o dušech předložíce12) úžitek pano- vání světského, svobodu a rozkoši těla. Kde jest jistota té věci, že tak jest to, že by nebyl pastýři3) stáda toho, byl4) panstvie k tomu kostelu nebylo a pokoje k tomu, aby pastýř bezpečen byl životem? Odejmi to dvé, a ne- budeť pastýř v kraji nalezen. A toho nynie zjevný duo- vod15) jest, nebo16) nynie mnoho pustých kosteluo jest proto, že nenie panovánie, neb je odjali. Nesmí17) ná- jemník/ pro vlka k ovcím, a nenie jemu péče o ovcích. Protož co pase, když volně panuje a za18) život se ne- bojie? Najviece naň křivda svědčí, že břicho pase, penieze loví a lidi svodí. Nebo, byť která19) jiskra mi- losti20) k dušem lidským byla, tehdy by kromě21) tě- lesných přiečin22) vždy nalezl přieliš23) tělesnú potřebu duší lidských opatřenie, aby nezahynuly a nešly na zatracenie, aniž24) toho muož zanedbati, co se dušem zlého děje! Když havran mrchy nevidí a nečije, o ži- vých koních25) péče nemá; leč26) táhnú, leč hladem mrú, on toho nežel'é. Ale když s nich kuoži stáhnú, ihned havran obletuje, počne jemu vijiljí zpívati řiekaje: rach, rach! Takéž27) sú pastýři, jenž sú předložili28) se pásti z tuku ovec. Dotud se zdá, že sú pastýři, dokud ovce střihú, mléko dojí, tučné29) žerú. A když nenie co stříci ani dojiti, tak pastýř die: Nemohu nic pro- spěti30) u toho kostela. Protož živých i mrtvých za- nedbá, nižádnému vijiljí nezpívá, ani duše jeho v pekle podbá; jest havran, ješto31) koní živých nemuož hltati; radějí sede32) vysoko, bude mrtvých čekati. A protož najjedovatější příčinú33) jest tomu úřadu apoštolskému přidánie panství knězstvu té služebnosti 332
188 b. Jan X, [12, 13]. odporný apoštolóm, v přistúpení k lidu jest žádost pa- novánie, svobody panování, svobody těla, rozkoši, : přijíti úřad jenž10) jest najodpornějšie běh Kristull) pastýřský, a péči o dušech předložíce12) úžitek pano- vání světského, svobodu a rozkoši těla. Kde jest jistota té věci, že tak jest to, že by nebyl pastýři3) stáda toho, byl4) panstvie k tomu kostelu nebylo a pokoje k tomu, aby pastýř bezpečen byl životem? Odejmi to dvé, a ne- budeť pastýř v kraji nalezen. A toho nynie zjevný duo- vod15) jest, nebo16) nynie mnoho pustých kosteluo jest proto, že nenie panovánie, neb je odjali. Nesmí17) ná- jemník/ pro vlka k ovcím, a nenie jemu péče o ovcích. Protož co pase, když volně panuje a za18) život se ne- bojie? Najviece naň křivda svědčí, že břicho pase, penieze loví a lidi svodí. Nebo, byť která19) jiskra mi- losti20) k dušem lidským byla, tehdy by kromě21) tě- lesných přiečin22) vždy nalezl přieliš23) tělesnú potřebu duší lidských opatřenie, aby nezahynuly a nešly na zatracenie, aniž24) toho muož zanedbati, co se dušem zlého děje! Když havran mrchy nevidí a nečije, o ži- vých koních25) péče nemá; leč26) táhnú, leč hladem mrú, on toho nežel'é. Ale když s nich kuoži stáhnú, ihned havran obletuje, počne jemu vijiljí zpívati řiekaje: rach, rach! Takéž27) sú pastýři, jenž sú předložili28) se pásti z tuku ovec. Dotud se zdá, že sú pastýři, dokud ovce střihú, mléko dojí, tučné29) žerú. A když nenie co stříci ani dojiti, tak pastýř die: Nemohu nic pro- spěti30) u toho kostela. Protož živých i mrtvých za- nedbá, nižádnému vijiljí nezpívá, ani duše jeho v pekle podbá; jest havran, ješto31) koní živých nemuož hltati; radějí sede32) vysoko, bude mrtvých čekati. A protož najjedovatější příčinú33) jest tomu úřadu apoštolskému přidánie panství knězstvu té služebnosti 332
Strana 333
jako přiloženie mrchy havranóm, aby najprvé nehodné táhlo zbožím24) k nim, aby odporně35) apoštolóm vchá- zeli k těm služebnostem. Apoštolé najprvé, než sú počeli služebnost pastýřskú vésti, zemské věci sú opustili, aby hodni byli nebeské věci zvěstovati; neboť jediné těm příleží36) služebnost nebeských věcí, kteříž sú zhrdali zemskými věcmi. Protož to/mu najodpornějšie cesta37) jest, aby39) ti, jenž jsú neměli zemských věcí, aby39) nechtěli té služebnosti vésti. Protož co jest mohlo takú ránu uvésti na tu služebnost najpoctivějšie? Je- diné tak otevříti bránu nepravým lidem k ní, aby mnostvie najhoršiech táhlo se v kněstvie pro panstvie a tělesné rozkoše, nemajíce k tomu ani života hod- ného ani umění ani které milosti k dušem lidským. Protož kterak takoví mohú vieru Kristovu (nebo) stádu ukázati, jenž v sobě nižádné způsoby života ani rozumu hodného40) k tomu nemají, a41) žádost po- rušenú a tělesnú ku panstvie a k rozkošem majíce? Protož bude pastýř jako vlk mezi ovcemi, aby je dávil. Protož Pán Ježíš, k té služebnosti pastýrské chtě mieti svatého Petra, třikrát jeho tázal: Petře, miluješ-li mne? A on jemu řekl: Pane, ty vieš, že tě miluji. I řekl jemu Pán Ježíš: Pasiž ovce mé. Najprvé se ujistil člověkem, má-li pravú milost k němu, teprv jemu stádo to poručil, kteréhož jest těžce svými bolestmi a smrtí ukrutnú sobě dobyl. Nebo jediné ten jemu vieru ukáže nad tím stá- dem, ktož jeho miluje tak, aby nižádné věci na světě nemiloval ani svého života, než nad to nade všecko Pána Ježíše a jeho bolesti složené v stádu jeho. Protož těmto věcem nic neučiní vlk, jenž se vieže42) v úřad pa- stýřství pro zdávení ovec, aby mrchu hltal. Ani v radě Ježíšově nebyv, aniž jeho kdy poznal ani má milosti k němu. Protož připraven jest k tomu, aby odporně 189 a. Jan XXI, [16, 17]. 333
jako přiloženie mrchy havranóm, aby najprvé nehodné táhlo zbožím24) k nim, aby odporně35) apoštolóm vchá- zeli k těm služebnostem. Apoštolé najprvé, než sú počeli služebnost pastýřskú vésti, zemské věci sú opustili, aby hodni byli nebeské věci zvěstovati; neboť jediné těm příleží36) služebnost nebeských věcí, kteříž sú zhrdali zemskými věcmi. Protož to/mu najodpornějšie cesta37) jest, aby39) ti, jenž jsú neměli zemských věcí, aby39) nechtěli té služebnosti vésti. Protož co jest mohlo takú ránu uvésti na tu služebnost najpoctivějšie? Je- diné tak otevříti bránu nepravým lidem k ní, aby mnostvie najhoršiech táhlo se v kněstvie pro panstvie a tělesné rozkoše, nemajíce k tomu ani života hod- ného ani umění ani které milosti k dušem lidským. Protož kterak takoví mohú vieru Kristovu (nebo) stádu ukázati, jenž v sobě nižádné způsoby života ani rozumu hodného40) k tomu nemají, a41) žádost po- rušenú a tělesnú ku panstvie a k rozkošem majíce? Protož bude pastýř jako vlk mezi ovcemi, aby je dávil. Protož Pán Ježíš, k té služebnosti pastýrské chtě mieti svatého Petra, třikrát jeho tázal: Petře, miluješ-li mne? A on jemu řekl: Pane, ty vieš, že tě miluji. I řekl jemu Pán Ježíš: Pasiž ovce mé. Najprvé se ujistil člověkem, má-li pravú milost k němu, teprv jemu stádo to poručil, kteréhož jest těžce svými bolestmi a smrtí ukrutnú sobě dobyl. Nebo jediné ten jemu vieru ukáže nad tím stá- dem, ktož jeho miluje tak, aby nižádné věci na světě nemiloval ani svého života, než nad to nade všecko Pána Ježíše a jeho bolesti složené v stádu jeho. Protož těmto věcem nic neučiní vlk, jenž se vieže42) v úřad pa- stýřství pro zdávení ovec, aby mrchu hltal. Ani v radě Ježíšově nebyv, aniž jeho kdy poznal ani má milosti k němu. Protož připraven jest k tomu, aby odporně 189 a. Jan XXI, [16, 17]. 333
Strana 334
II. Petr. II, [171. Jud. 112, 19]. Luk. VI, [39]. 190 a. činil proti Ježíšovi, aby se učinil nepřítelem bolestí jeho první po/ dáblu nade všecky jiné nepřízně, kte- réž se pod nebem dějí proti Ježíšovi. Jsa hovadem sle- pým a ciziem od viery a ode všech účastností Kristových, i víže se v takú služebnost duchovní, posluhujícé ne- beské slávě, předloživ43) také v tom svobodu a roz- koši těla — žádostí hovadskú puzen jsa k tomu — které by v takové lehkosti44) prázného45) života na světě nalezl; té46) po službě boží dosahá. Protož svatý Petr a svatý Judas, apoštolé Kristovi, o takých sú pro- rokovali příliš47) hrozné věci, a48) nazievajíce je stud- nice bez vody a oblaky bez dešťuo, hovadských du- chuo, nemajíce nižádné múdrosti ani žádosti Kristovy. Jakožto hovada po tělu lezú, a49) jakožto studnice bez vody úžitka v sobě duchovnieho nemajíce, aby za- múcené a v osídla zapletené radami a naučením spa- sitedlným utěšili a zpravili jich nesnáze, jakož bývá utěšen a svlažen žieznivý vodú studnice dobré. Ale když sú studnice bez takých vod živých, sú jámy k slo- mení hlavy slepých, aby se jich životem peským hor- šili50) a naučením jich křivým v bludiech ztonuli, aby tak slepý slepého veda v jámu zatracení spolu upadli. Protož škoda nad škodami jest přidánie mrchy k těm kostelóm, aby havranové, ješto51) mrchu milují, vázali se v kostely pro mrchu. Ale jiné přiečiny 2) v tom není, jediné to, že cesta a moc Antikristova, jenž jest měl přijíti ve všelikém svodu nepravostí, i53) nemohl by54) nikdiež55) s takú odporností Kristovi státi v nižádném jiném úřadu ani v jiných skutečnostech, jakož stojí v úřadu pastýřským a v služebnostech, v nichž mno- stvie spasenie čenichá, aby tím činem56) moh podkasati po[d] svuoj duch všecky větčí i menšic, vládna jich svědomím, aby, procházeje jich svědomie, i směřil 7) je 334 189 b.
II. Petr. II, [171. Jud. 112, 19]. Luk. VI, [39]. 190 a. činil proti Ježíšovi, aby se učinil nepřítelem bolestí jeho první po/ dáblu nade všecky jiné nepřízně, kte- réž se pod nebem dějí proti Ježíšovi. Jsa hovadem sle- pým a ciziem od viery a ode všech účastností Kristových, i víže se v takú služebnost duchovní, posluhujícé ne- beské slávě, předloživ43) také v tom svobodu a roz- koši těla — žádostí hovadskú puzen jsa k tomu — které by v takové lehkosti44) prázného45) života na světě nalezl; té46) po službě boží dosahá. Protož svatý Petr a svatý Judas, apoštolé Kristovi, o takých sú pro- rokovali příliš47) hrozné věci, a48) nazievajíce je stud- nice bez vody a oblaky bez dešťuo, hovadských du- chuo, nemajíce nižádné múdrosti ani žádosti Kristovy. Jakožto hovada po tělu lezú, a49) jakožto studnice bez vody úžitka v sobě duchovnieho nemajíce, aby za- múcené a v osídla zapletené radami a naučením spa- sitedlným utěšili a zpravili jich nesnáze, jakož bývá utěšen a svlažen žieznivý vodú studnice dobré. Ale když sú studnice bez takých vod živých, sú jámy k slo- mení hlavy slepých, aby se jich životem peským hor- šili50) a naučením jich křivým v bludiech ztonuli, aby tak slepý slepého veda v jámu zatracení spolu upadli. Protož škoda nad škodami jest přidánie mrchy k těm kostelóm, aby havranové, ješto51) mrchu milují, vázali se v kostely pro mrchu. Ale jiné přiečiny 2) v tom není, jediné to, že cesta a moc Antikristova, jenž jest měl přijíti ve všelikém svodu nepravostí, i53) nemohl by54) nikdiež55) s takú odporností Kristovi státi v nižádném jiném úřadu ani v jiných skutečnostech, jakož stojí v úřadu pastýřským a v služebnostech, v nichž mno- stvie spasenie čenichá, aby tím činem56) moh podkasati po[d] svuoj duch všecky větčí i menšic, vládna jich svědomím, aby, procházeje jich svědomie, i směřil 7) je 334 189 b.
Strana 335
v svuoj duch a ukládal jim cesty podlé duchu svého. A z čehož chce, z toho jim hřiechy činie, a což bez hřiechuo usúdí, to bez hřiechuo bude, aby spasenie světu jednal58) sám z sebe, z své moci kromě59) Krista. Ač60) napřed podává Krista, barvie jim svuoj duch pod jménem Krista, domnievajíce se61) spasenie při- jíti tu, kdež jim smrti podává, opěkniv ji Kristem. Nebo všecko podkasal jest pod svú moc a pod svuoj duch: lidi i vieru, aby se mohl silně protiviti Kristu a odjíti jemu lidi, žehnaje je Kristem. I dosáhl jich sobě a po- dal jich dáblóm. Vyživ je62) prvé sám a rozkoši své proved skrze ně, i63) vehnal je dáblu v hrdlo. A ty věci dělá skrze apoštoly své, skrze něž osáhl jest 4) zemi pod svú moc a pod svuoj duch smrtedlný, jenž jest Krista umrtvil v lidech. Kapitola devatenáctá. Druhál) odpornost Kristu o2) té služebnosti pastýř- ské jest v těch, kteříž tak duchem Antikristovým při- jímají kostely a vieží3) se ve mnoství lidí pod jménem pastýřstvie jako vlcí hltaví ovec. A v tom stojie ta odpornost jich: tělesné spojenie s lidem svázaním3) smlú- vy trhové, aby sobě lid zavázali dluhem4) dávanie tě- lesných úžitkuov, desátkuo, ofer a jiných placení, a oni lidu zase posvátné věci, aby kněz z práva napomínal z těch věcí5), kterýchž jest dosáhl za právo na tom lidu, a netoliko aby napomienal, ale aby mocí/ při- puditis) mohl, také kléti i pohoniti7) do ciziech zemí, aby mohl, před vyzšieho Antikrista8) připudě, dobý- vati úžitkuov, které jest sobě osobil právem křivým a lakomým. Takéž9) zase lid slepý a svedený táhnelo) na kněží, aby jim jich právo činil1); takéž12) duchovní 190 b. 335
v svuoj duch a ukládal jim cesty podlé duchu svého. A z čehož chce, z toho jim hřiechy činie, a což bez hřiechuo usúdí, to bez hřiechuo bude, aby spasenie světu jednal58) sám z sebe, z své moci kromě59) Krista. Ač60) napřed podává Krista, barvie jim svuoj duch pod jménem Krista, domnievajíce se61) spasenie při- jíti tu, kdež jim smrti podává, opěkniv ji Kristem. Nebo všecko podkasal jest pod svú moc a pod svuoj duch: lidi i vieru, aby se mohl silně protiviti Kristu a odjíti jemu lidi, žehnaje je Kristem. I dosáhl jich sobě a po- dal jich dáblóm. Vyživ je62) prvé sám a rozkoši své proved skrze ně, i63) vehnal je dáblu v hrdlo. A ty věci dělá skrze apoštoly své, skrze něž osáhl jest 4) zemi pod svú moc a pod svuoj duch smrtedlný, jenž jest Krista umrtvil v lidech. Kapitola devatenáctá. Druhál) odpornost Kristu o2) té služebnosti pastýř- ské jest v těch, kteříž tak duchem Antikristovým při- jímají kostely a vieží3) se ve mnoství lidí pod jménem pastýřstvie jako vlcí hltaví ovec. A v tom stojie ta odpornost jich: tělesné spojenie s lidem svázaním3) smlú- vy trhové, aby sobě lid zavázali dluhem4) dávanie tě- lesných úžitkuov, desátkuo, ofer a jiných placení, a oni lidu zase posvátné věci, aby kněz z práva napomínal z těch věcí5), kterýchž jest dosáhl za právo na tom lidu, a netoliko aby napomienal, ale aby mocí/ při- puditis) mohl, také kléti i pohoniti7) do ciziech zemí, aby mohl, před vyzšieho Antikrista8) připudě, dobý- vati úžitkuov, které jest sobě osobil právem křivým a lakomým. Takéž9) zase lid slepý a svedený táhnelo) na kněží, aby jim jich právo činil1); takéž12) duchovní 190 b. 335
Strana 336
191 a. věci chce z práva13) mieti, jako i kněz desátky, a k tomu právu aby byli zavázáni všickni lidé té osady i každý člověk a kněz z práva každému člověku. Protož mezi nimi již nestojí milostl4) ani viera ani svoboda vuole dobré, ale právo připuzujíciel5), od lidí lakomých a světských nalezené16), a to o věci, které by měly býti věci viery a spasenie duší, aby z viery Jezukristovy šlo s obú stranú z milosti a z viery. Protož tuto již všecko zpět odporněl7) proti pravdě Kristově jdel8) podlé těla pod právem tělesným, jakož běh panovánie světského jde pod právy, která sú mezi pánem a jeho lidem, že sú sobě z práva něčím dlužni19). Pak slu- žebnost apoštolskú zvésti na též20) — to již musí kromě21) viery býti, cesta Antikristova, odporná Kristu a jalová, v nížto není života ani polepšenie svědomie lidského, ale právo světské a pohanské a obyčej22) mrtvý nemaje života v sobě. Kterýžto obyčej mrtvý stíhá23) slepota a lakomstvie v tom, že lid, z práva světského žádaje duchovních věcí aneb se táhna na ně tiem právem nepodobným24), to z slepoty činí, ne- znaje toho, kterak stojí o duchovní věci, dobře-li čili zle, jest-li jich hoden neb nehoden; toho súditi ne- umie, jediné na to hledí, že jest obyčej všem tak činiti a právo sjednané k tomu mají s kněžími./ Takéž i kněží, na to právo davajíce duchovnie věci, v té slu- žebnosti slepotú se zpravují a lakomstvie jich k tomu je zavazuje; poněvadž toliko šacuňky25) za práva na lidi sú uvedli, musie jedno za druhé odložiti26), aby svému lakomstvie a neslušným šacuňkóm mohli řiekati zaslúžení a potřeba. A netoliko v tomto nedostává se pravdy27) té slu- žebnosti knězské, že tak pod právem bludným, skrze lakomstvie uvedeným, kromě viery jednají28) tu slu- 336
191 a. věci chce z práva13) mieti, jako i kněz desátky, a k tomu právu aby byli zavázáni všickni lidé té osady i každý člověk a kněz z práva každému člověku. Protož mezi nimi již nestojí milostl4) ani viera ani svoboda vuole dobré, ale právo připuzujíciel5), od lidí lakomých a světských nalezené16), a to o věci, které by měly býti věci viery a spasenie duší, aby z viery Jezukristovy šlo s obú stranú z milosti a z viery. Protož tuto již všecko zpět odporněl7) proti pravdě Kristově jdel8) podlé těla pod právem tělesným, jakož běh panovánie světského jde pod právy, která sú mezi pánem a jeho lidem, že sú sobě z práva něčím dlužni19). Pak slu- žebnost apoštolskú zvésti na též20) — to již musí kromě21) viery býti, cesta Antikristova, odporná Kristu a jalová, v nížto není života ani polepšenie svědomie lidského, ale právo světské a pohanské a obyčej22) mrtvý nemaje života v sobě. Kterýžto obyčej mrtvý stíhá23) slepota a lakomstvie v tom, že lid, z práva světského žádaje duchovních věcí aneb se táhna na ně tiem právem nepodobným24), to z slepoty činí, ne- znaje toho, kterak stojí o duchovní věci, dobře-li čili zle, jest-li jich hoden neb nehoden; toho súditi ne- umie, jediné na to hledí, že jest obyčej všem tak činiti a právo sjednané k tomu mají s kněžími./ Takéž i kněží, na to právo davajíce duchovnie věci, v té slu- žebnosti slepotú se zpravují a lakomstvie jich k tomu je zavazuje; poněvadž toliko šacuňky25) za práva na lidi sú uvedli, musie jedno za druhé odložiti26), aby svému lakomstvie a neslušným šacuňkóm mohli řiekati zaslúžení a potřeba. A netoliko v tomto nedostává se pravdy27) té slu- žebnosti knězské, že tak pod právem bludným, skrze lakomstvie uvedeným, kromě viery jednají28) tu slu- 336
Strana 337
žebnost, ale i v tom příliš29) sú ztratili pravdu při té služebnosti, že při nie klíčuo nepožievají30) aniž jich mají aniž jich mohú mieti, s takú slepotú stojíce v té služebnosti. A že31) ta služebnost pastýřská bez těch klíčuo, které jest dal Pán Ježíš svatému Petru a jiným apoštolóm, nemuož jednána býti v nižádné stránce své aniž jie muož32) počieti právě33) dělati, a což koli tkne té služebnosti34) bez klíčuo, to vše zkazie a v hřiech obrátí. Kapitola dvadcátá. A žel) klíčové ti měli by býti umění božie v zákoně božiem položené, aby kněz, maje je, mohl skrze to umění odděliti čisté od nečistého, aby měl rozdiel mezi svatým a prokletým, aby mohl právě2) otevříti spra- vedlivým královstvie nebeské a zlým zavříti. Ale, po- něvadž Antikrist s svými apoštoly dávno jest zavrhl zákon božie, protož nemohú míti toho umění, jímž by dělil čisté věci od nečistých. Protož bez klíčuov skrze práva nepravá a od lidí nalezená mnostvie hřiešní- kuov řiedí a v oklamánie drží pod tú služebností a řiedí skrz ni v domnění spasenie/ zlé a najhoršie hřiešníky všecky napořád, což jich svět má, a všecky přestupníky zákona božieho činí účastny Boha skrze svú lež, odpornú Kristovi. Protož klíčové Petrovi ne- padnú aniž se přihodí3) na to dílo převrácené, kte- rýchžto klíčuo se všie pilností požieval4) jest svatý Petr, děle zlé lidi od svatých věcí a zavieraje jim královstvie božie a samy čisté púštěje do něho. A to aby ne z domněnie činil, ale z ujištěnie dobrých svě- domie a (z)pravých činuo, ani také zlých čině zá- myslem5) z své vlastnie nepřízně ani se na koho do- 191 b. Chelčického „Síť víry“. 22. 337
žebnost, ale i v tom příliš29) sú ztratili pravdu při té služebnosti, že při nie klíčuo nepožievají30) aniž jich mají aniž jich mohú mieti, s takú slepotú stojíce v té služebnosti. A že31) ta služebnost pastýřská bez těch klíčuo, které jest dal Pán Ježíš svatému Petru a jiným apoštolóm, nemuož jednána býti v nižádné stránce své aniž jie muož32) počieti právě33) dělati, a což koli tkne té služebnosti34) bez klíčuo, to vše zkazie a v hřiech obrátí. Kapitola dvadcátá. A žel) klíčové ti měli by býti umění božie v zákoně božiem položené, aby kněz, maje je, mohl skrze to umění odděliti čisté od nečistého, aby měl rozdiel mezi svatým a prokletým, aby mohl právě2) otevříti spra- vedlivým královstvie nebeské a zlým zavříti. Ale, po- něvadž Antikrist s svými apoštoly dávno jest zavrhl zákon božie, protož nemohú míti toho umění, jímž by dělil čisté věci od nečistých. Protož bez klíčuov skrze práva nepravá a od lidí nalezená mnostvie hřiešní- kuov řiedí a v oklamánie drží pod tú služebností a řiedí skrz ni v domnění spasenie/ zlé a najhoršie hřiešníky všecky napořád, což jich svět má, a všecky přestupníky zákona božieho činí účastny Boha skrze svú lež, odpornú Kristovi. Protož klíčové Petrovi ne- padnú aniž se přihodí3) na to dílo převrácené, kte- rýchžto klíčuo se všie pilností požieval4) jest svatý Petr, děle zlé lidi od svatých věcí a zavieraje jim královstvie božie a samy čisté púštěje do něho. A to aby ne z domněnie činil, ale z ujištěnie dobrých svě- domie a (z)pravých činuo, ani také zlých čině zá- myslem5) z své vlastnie nepřízně ani se na koho do- 191 b. Chelčického „Síť víry“. 22. 337
Strana 338
192 a. mnievaje křívě zlých věcí ani jich súdě zlých6) skrze na- rčenie a obžalovánie křivé, ale skrze jisté uptání7) hřie- chóv v přestúpenie přikázanie božích anebo podlé ne- věry, že by někteří nevěřili v Syna božího; a bez takého uptání že by8) súdil některé nečisté, to by ne- bylo požievaní umění, ale domnění ošemetného nebo žalob křivých aneb svých nenávistí zvláštních, a v ta- kových klíče nemohú státi9). Protož všelikého člověka i každého při jeho musí súditi podlé jistého rozumu1o) zákona božieho. Protož, kto jsú uptalíl) a neústupní přestupníci zákona božieho a nemohú přivedeni býti skrze pilnost knězskú, aby za to pokánie hodné2) či- nili, jakož viera učí, takýmť má zavřieti královstvie božie, odvrha je od tovarystvie spravedlivých a ode všech účastností Kristových, řka jim: Nemějte naděje nižádné v odplatě spravedlivých, poněvadž se Bohu protivíte a zákonu jeho nevěříte a pokání činiti ne- chcete a protož ste na cestě zatracenie. A když/ by tak kněz klíčuo požieval, nemohl by následovati tako- vých práv zamyšlených v služebnosti knězské, nebo podlé viery nemohl by nižádných úžitkuov tělesných bráti k své nuzné13) potřebě od zlých lidí, ješto14) se Bohu protiví a zákona jeho nedržie. Poněvadž je vy- mietá od účastnosti bozské, protož nepodobně15) chtěl by mieti účastnost v jich zemských věcech, nebo oni ihned by chtěli skrze něho účastni býti bozských věcí, jichž hodni nejsú, protiviece se Bohu. Protož nižádným právem nemohli] by od něho dobývati věcí duchov- ních, když by on na ně nevzložil práva svých šacuň- kuo16). A protož, odvrha práva zlá a následuje viery v své služebnosti, musíť od viery [lúčiti] všecky hřiešníky, kteříž přestupují přikázaní božie, od sva- tých věcí. A na to by měl mieti [moc] klíčuov17), jenž18) 338
192 a. mnievaje křívě zlých věcí ani jich súdě zlých6) skrze na- rčenie a obžalovánie křivé, ale skrze jisté uptání7) hřie- chóv v přestúpenie přikázanie božích anebo podlé ne- věry, že by někteří nevěřili v Syna božího; a bez takého uptání že by8) súdil některé nečisté, to by ne- bylo požievaní umění, ale domnění ošemetného nebo žalob křivých aneb svých nenávistí zvláštních, a v ta- kových klíče nemohú státi9). Protož všelikého člověka i každého při jeho musí súditi podlé jistého rozumu1o) zákona božieho. Protož, kto jsú uptalíl) a neústupní přestupníci zákona božieho a nemohú přivedeni býti skrze pilnost knězskú, aby za to pokánie hodné2) či- nili, jakož viera učí, takýmť má zavřieti královstvie božie, odvrha je od tovarystvie spravedlivých a ode všech účastností Kristových, řka jim: Nemějte naděje nižádné v odplatě spravedlivých, poněvadž se Bohu protivíte a zákonu jeho nevěříte a pokání činiti ne- chcete a protož ste na cestě zatracenie. A když/ by tak kněz klíčuo požieval, nemohl by následovati tako- vých práv zamyšlených v služebnosti knězské, nebo podlé viery nemohl by nižádných úžitkuov tělesných bráti k své nuzné13) potřebě od zlých lidí, ješto14) se Bohu protiví a zákona jeho nedržie. Poněvadž je vy- mietá od účastnosti bozské, protož nepodobně15) chtěl by mieti účastnost v jich zemských věcech, nebo oni ihned by chtěli skrze něho účastni býti bozských věcí, jichž hodni nejsú, protiviece se Bohu. Protož nižádným právem nemohli] by od něho dobývati věcí duchov- ních, když by on na ně nevzložil práva svých šacuň- kuo16). A protož, odvrha práva zlá a následuje viery v své služebnosti, musíť od viery [lúčiti] všecky hřiešníky, kteříž přestupují přikázaní božie, od sva- tých věcí. A na to by měl mieti [moc] klíčuov17), jenž18) 338
Strana 339
jest umění zákona božieho aneb smysl19) jeho, aby mohl súditi při všelikého člověka a vinu podlé roz- umu viery a zákona božieho, nebo20) že přestupují přikázaní boží anebo že je drží, a to by nebo21) ku pokání měl navésti anebo neústupné přestupníky od- lúčiti. A že22) k těmto věcem stojí23) boží slova. Toto jest přikázal Pán Buoh knězi prvnímu zákona starého, aby, chtě služebnost Bohu činiti podlé svého úřadu, nepil nižádné věci, kterú by se opiti mohl, aby moh poznati aneb súditi mezi čistým a nečistým, mezi svatým a prokletým, nebo opilý a blázen, jenž smysla nemá, toho nemuož Bohu k libosti dělati. A potom knězstvo některé nalezl, ani to přikázaní boží zrušili, i žaluje na ně řka: Kněží opustili sú zákon muoj a neměli24) jsú/ rozeznání mezi čistým a nečistým, mezi svatým a prokletým. A tak zjevno jest z slov božích, že jest to zákon od Boha daný kněžím, aby vždy ve všem dělili čisté od nečistého a tu klíčuo právě po- žievali; nebo Pán Buoh nenávidí všeliké nečistoty na lidech, a na komž jest co nečistého, každého zamietá a u mrzkost25) má. A ta všeliká nečistota, která na lidi padá aneb kteráž muož upadnúti, ta skrze pře- stúpení přikázaní božiech upadá. Protož služebnost knězova jest řiediti lidi ke cti Bohu podlé přikázaní jeho, a což by nemohl k té čistotě přivésti svú pil- ností, to aby odlúčil a svázal jako prokleté před Bohem, a jinak aby nic nečinil, aby koho nečistého chtěl Bohu přičísti anebo v účastnost bozských věcí přijíti26); tiem by přestúpil zákon sobě daný od Boha a po- tupil by jeho a pohaněl by služebnost svú a mrzkú by ji Bohu učinil a pomsty by od Boha zaslúžil, jed- naje27) mrzkú služebnost před ním. Protož z těch věcí muož známo28) býti, že služeb- III. Mojž. X, [8—10]. Ezech. XXII, [26]. 192 b. 339
jest umění zákona božieho aneb smysl19) jeho, aby mohl súditi při všelikého člověka a vinu podlé roz- umu viery a zákona božieho, nebo20) že přestupují přikázaní boží anebo že je drží, a to by nebo21) ku pokání měl navésti anebo neústupné přestupníky od- lúčiti. A že22) k těmto věcem stojí23) boží slova. Toto jest přikázal Pán Buoh knězi prvnímu zákona starého, aby, chtě služebnost Bohu činiti podlé svého úřadu, nepil nižádné věci, kterú by se opiti mohl, aby moh poznati aneb súditi mezi čistým a nečistým, mezi svatým a prokletým, nebo opilý a blázen, jenž smysla nemá, toho nemuož Bohu k libosti dělati. A potom knězstvo některé nalezl, ani to přikázaní boží zrušili, i žaluje na ně řka: Kněží opustili sú zákon muoj a neměli24) jsú/ rozeznání mezi čistým a nečistým, mezi svatým a prokletým. A tak zjevno jest z slov božích, že jest to zákon od Boha daný kněžím, aby vždy ve všem dělili čisté od nečistého a tu klíčuo právě po- žievali; nebo Pán Buoh nenávidí všeliké nečistoty na lidech, a na komž jest co nečistého, každého zamietá a u mrzkost25) má. A ta všeliká nečistota, která na lidi padá aneb kteráž muož upadnúti, ta skrze pře- stúpení přikázaní božiech upadá. Protož služebnost knězova jest řiediti lidi ke cti Bohu podlé přikázaní jeho, a což by nemohl k té čistotě přivésti svú pil- ností, to aby odlúčil a svázal jako prokleté před Bohem, a jinak aby nic nečinil, aby koho nečistého chtěl Bohu přičísti anebo v účastnost bozských věcí přijíti26); tiem by přestúpil zákon sobě daný od Boha a po- tupil by jeho a pohaněl by služebnost svú a mrzkú by ji Bohu učinil a pomsty by od Boha zaslúžil, jed- naje27) mrzkú služebnost před ním. Protož z těch věcí muož známo28) býti, že služeb- III. Mojž. X, [8—10]. Ezech. XXII, [26]. 192 b. 339
Strana 340
Žalm CXIX, [1]. 193 a. Luk. VI, [39]. nost knězská jediné v klíčiech moc má a prospěch, kteříž by je měli, když skrze ně mohú súditi mezi čistým a nečistým a lúčiti29) nečisté od čistého. A že22) té moci ani umění jinde nemohú se naučiti, jediné v zákoně božím; nebo sám zákon boží jest nepoškvr- něný; protož jsú blaženi nepoškvrnění, kteříž chodí v zákoně božím. A protož jiné uměnie nemuož dáti knězi aneb jinému člověku toho poznání, co by čisté neb nečisté bylo, jediné sám zákon boží, v němž Buoh ukázal jest, co jest před ním nečisté a co čisté. Což přestupuje ten zákon, to nečisté, a což/ činí ten zákon, to před ním čisté jest. Protož dokudž služebnost knězská řiedí se podlé zákona božího, líbí se Bohu a prospievá spasenie lidskému. A pakli není rozum3o) zákona božieho v kněžích, že jeho nevědí31) a jinak lid Bohu přičítají po svých právích zamyšlených32) nebo po přízni tělesné, sdobříce se s lidem zlým, přestu- plujjícím zákon ten, jenž sedají o dobré stoly33) i žeh- nají jej a Bohu jej přičítají, an jest zlořečený před Bohem: tehdy jich služebnost jest slepá, poběhlá a lotrová34), ješto zpět35) proti úmyslóm božím jednají to, což se jim líbí, na oklamání lidu toho, kterýž zpra- vují. Nebo opustiti saud zákona božieho při té služeb- nosti knězské jest jámu zatracenie lidu kopati věč- ného i sobě, aby, slepý slepého veda, oba v jámu za- tracenie upadla36). Protož, poněvadž klíčové Petrovi daní stojí podlé súdu zákona božieho a podlé pravé rozumnosti jeho, aby skrze to poznáno bylo prokleté a svaté, aby děleno bylo: tehda37) ti klíčové vzda- lují38) se od širokých osad, které sú faráři osáhli39 každý k svému kostelu, což najviece mohl: někteří veliké město a k tomu vsí několik a některý veliký okolek vsí, a v těch osadách plno jest přestupníkuov. 340
Žalm CXIX, [1]. 193 a. Luk. VI, [39]. nost knězská jediné v klíčiech moc má a prospěch, kteříž by je měli, když skrze ně mohú súditi mezi čistým a nečistým a lúčiti29) nečisté od čistého. A že22) té moci ani umění jinde nemohú se naučiti, jediné v zákoně božím; nebo sám zákon boží jest nepoškvr- něný; protož jsú blaženi nepoškvrnění, kteříž chodí v zákoně božím. A protož jiné uměnie nemuož dáti knězi aneb jinému člověku toho poznání, co by čisté neb nečisté bylo, jediné sám zákon boží, v němž Buoh ukázal jest, co jest před ním nečisté a co čisté. Což přestupuje ten zákon, to nečisté, a což/ činí ten zákon, to před ním čisté jest. Protož dokudž služebnost knězská řiedí se podlé zákona božího, líbí se Bohu a prospievá spasenie lidskému. A pakli není rozum3o) zákona božieho v kněžích, že jeho nevědí31) a jinak lid Bohu přičítají po svých právích zamyšlených32) nebo po přízni tělesné, sdobříce se s lidem zlým, přestu- plujjícím zákon ten, jenž sedají o dobré stoly33) i žeh- nají jej a Bohu jej přičítají, an jest zlořečený před Bohem: tehdy jich služebnost jest slepá, poběhlá a lotrová34), ješto zpět35) proti úmyslóm božím jednají to, což se jim líbí, na oklamání lidu toho, kterýž zpra- vují. Nebo opustiti saud zákona božieho při té služeb- nosti knězské jest jámu zatracenie lidu kopati věč- ného i sobě, aby, slepý slepého veda, oba v jámu za- tracenie upadla36). Protož, poněvadž klíčové Petrovi daní stojí podlé súdu zákona božieho a podlé pravé rozumnosti jeho, aby skrze to poznáno bylo prokleté a svaté, aby děleno bylo: tehda37) ti klíčové vzda- lují38) se od širokých osad, které sú faráři osáhli39 každý k svému kostelu, což najviece mohl: někteří veliké město a k tomu vsí několik a některý veliký okolek vsí, a v těch osadách plno jest přestupníkuov. 340
Strana 341
Pod kteréžto osady nebo kostely osáhli jsú celý svět hřiešníkuo a rozměřili sú je k těm kostelóm; jakož z nich mohl najviece přiděditi40) k svému kostelu, to šťastnější, lepší los naň spadl než na jeho súseda: naveze plnú stodolu desátkuo! Protož, osáhnúce to- liké mnozství hřiešníkuov, kterak k nim požievati41) budú klíčuo podlé súdu zákona božího, aby nečisté přestupníky odvrhl/ a zavřel jim královstvie nebeské? Nebo ti všickni hřiešníci povstanú proti faráři, který [ji ]m jest zavřel královstvie nebeské a od svatých věcí je zamítá jako pekelníky. A snad muož řiedký42) nalezen býti čistý z toho mnostvie osady. A půjde-li farář podlé klíčuo, musie všem zavříti královstvie nebeské; nebo sú bez mála přestupníci přikázaní božiech a tak jsú nečistí a Boha nehodni i všech účastností jeho. Protož co jim ten farář bude, do pekla je odsúdiv? Nic jiného, než mrzák43) vražedlný a nemilec. Protož nijakž k takému rozumu44) lid světský a neznámý Bohu nedbal by kostela s takým panstviem a s těmi mno- hými úžitky tomu knězi45), který by je Boha odsúdil46) i všech věcí křesťanských, ani proto kostel dělali i zbožie47) k němu přidali a osadili na tom kněze jako havrana na mrše, aby, hltaje mrchu, nezaletěl48) jim, ale spasení jim dohodil, křtil, oddával, mazal, žehnal a, což oni chtí, činil jim, pokojně se usadiv na jich mrše. Protož to spasení aby49) jim bylo zapřieno50) pro něž sú kněze najali na tolikých úžitciech, hněv veliký toho lidu; aniž by strpěli takého kněze. Protož kněžie, jediné vezmúce51) klíče svatého Petra, tehdy nebrzy kde52) který ostane u kostela a musie mnoho kněží mučedlníkuo býti od nynějších křesťanuo po- běhlých a dávno svedených v bludy Antikristovy. A protož z těch věcí pověděných muož známo53) býti, 193 b. 341
Pod kteréžto osady nebo kostely osáhli jsú celý svět hřiešníkuo a rozměřili sú je k těm kostelóm; jakož z nich mohl najviece přiděditi40) k svému kostelu, to šťastnější, lepší los naň spadl než na jeho súseda: naveze plnú stodolu desátkuo! Protož, osáhnúce to- liké mnozství hřiešníkuov, kterak k nim požievati41) budú klíčuo podlé súdu zákona božího, aby nečisté přestupníky odvrhl/ a zavřel jim královstvie nebeské? Nebo ti všickni hřiešníci povstanú proti faráři, který [ji ]m jest zavřel královstvie nebeské a od svatých věcí je zamítá jako pekelníky. A snad muož řiedký42) nalezen býti čistý z toho mnostvie osady. A půjde-li farář podlé klíčuo, musie všem zavříti královstvie nebeské; nebo sú bez mála přestupníci přikázaní božiech a tak jsú nečistí a Boha nehodni i všech účastností jeho. Protož co jim ten farář bude, do pekla je odsúdiv? Nic jiného, než mrzák43) vražedlný a nemilec. Protož nijakž k takému rozumu44) lid světský a neznámý Bohu nedbal by kostela s takým panstviem a s těmi mno- hými úžitky tomu knězi45), který by je Boha odsúdil46) i všech věcí křesťanských, ani proto kostel dělali i zbožie47) k němu přidali a osadili na tom kněze jako havrana na mrše, aby, hltaje mrchu, nezaletěl48) jim, ale spasení jim dohodil, křtil, oddával, mazal, žehnal a, což oni chtí, činil jim, pokojně se usadiv na jich mrše. Protož to spasení aby49) jim bylo zapřieno50) pro něž sú kněze najali na tolikých úžitciech, hněv veliký toho lidu; aniž by strpěli takého kněze. Protož kněžie, jediné vezmúce51) klíče svatého Petra, tehdy nebrzy kde52) který ostane u kostela a musie mnoho kněží mučedlníkuo býti od nynějších křesťanuo po- běhlých a dávno svedených v bludy Antikristovy. A protož z těch věcí pověděných muož známo53) býti, 193 b. 341
Strana 342
194 a. že takové osáhnutí mnostvie lidí zlých k jednomu kostelu pod práva připuzujície54) skrze moc nijakž nemuož to státi na jiných lidech pokojně, jediné/ na těch, kteříž sú odstúpili od Boha a od jeho zákona, aby kněží byli vlcí hltaví a havranové krkaví, milovníci mrchy, aby pano- vati mohli, svobodu a rozkoši těla, život prázný55), lehký, sytý, smilný aby vedli, a lid jich, kteréž žerú slepé, pře- stúpenie zákonuo božských naplněný, ničehéhož dobré- ho nevědomý, jenž sobě úplně pokoj učiní(ce) před zá- konem božiem, aby toliko pod právy stáli a pod mocí světskú. Neb farář chce sobě tak osadu osedlati k takým šacuňkóm a ke mnohým úžitkóm, aby jemu je musili bez újmy vyplniti jako úroky56) pánóm svým, i musie moc světskú k tomu mieti těch pánuov, kteříž sú jemu kostel prodali aneb na dařích dali, u těch57), ješto jich58) lidé ti k jeho kostelu slušejí, aby jediné lid pudili59) k svým úrokóm a k farářovým desátkóm. Protož nemohú výše té služebnosti zvésti 0), než pod práva světská s lidem vjíti a na ta práva moci světské připuzujície61) požie- vati a z práva82) napomínati 3) jedni druhých. Lid z práva chce od kněze tomu84), co se Boha a svého spasení naděje, uplativ to hojně, v čemž sobě spasení skládá u něho; a kněz, poněvadž pán i pastýř, na obě straně65) přikazuje a chce míti, aby jemu domuo snesli a svezli to, čehož66) on najpilnějí pase u toho kostela. Protož k tomu běhu podobně67) klíčuo po- žievá aneb, [by]68) jinak jemu protiven byl, aby69) mocí na něho tiskl70), klel, pohonil; tu moci klíčuo požievá. Kapitola jedenmezcietmá. Druhé1) klíčuo požievá2) při ohlédanie3) svědomie 194 b. na spovědi, pokánie ukládajíce. A moci klíčů/ v roz- 342
194 a. že takové osáhnutí mnostvie lidí zlých k jednomu kostelu pod práva připuzujície54) skrze moc nijakž nemuož to státi na jiných lidech pokojně, jediné/ na těch, kteříž sú odstúpili od Boha a od jeho zákona, aby kněží byli vlcí hltaví a havranové krkaví, milovníci mrchy, aby pano- vati mohli, svobodu a rozkoši těla, život prázný55), lehký, sytý, smilný aby vedli, a lid jich, kteréž žerú slepé, pře- stúpenie zákonuo božských naplněný, ničehéhož dobré- ho nevědomý, jenž sobě úplně pokoj učiní(ce) před zá- konem božiem, aby toliko pod právy stáli a pod mocí světskú. Neb farář chce sobě tak osadu osedlati k takým šacuňkóm a ke mnohým úžitkóm, aby jemu je musili bez újmy vyplniti jako úroky56) pánóm svým, i musie moc světskú k tomu mieti těch pánuov, kteříž sú jemu kostel prodali aneb na dařích dali, u těch57), ješto jich58) lidé ti k jeho kostelu slušejí, aby jediné lid pudili59) k svým úrokóm a k farářovým desátkóm. Protož nemohú výše té služebnosti zvésti 0), než pod práva světská s lidem vjíti a na ta práva moci světské připuzujície61) požie- vati a z práva82) napomínati 3) jedni druhých. Lid z práva chce od kněze tomu84), co se Boha a svého spasení naděje, uplativ to hojně, v čemž sobě spasení skládá u něho; a kněz, poněvadž pán i pastýř, na obě straně65) přikazuje a chce míti, aby jemu domuo snesli a svezli to, čehož66) on najpilnějí pase u toho kostela. Protož k tomu běhu podobně67) klíčuo po- žievá aneb, [by]68) jinak jemu protiven byl, aby69) mocí na něho tiskl70), klel, pohonil; tu moci klíčuo požievá. Kapitola jedenmezcietmá. Druhé1) klíčuo požievá2) při ohlédanie3) svědomie 194 b. na spovědi, pokánie ukládajíce. A moci klíčů/ v roz- 342
Strana 343
hřešovánie požievajíce, ukazujíce a4) řkú, že nějaká ří- kajíce slova, moc rozhřiešenie mají; když ruce kladúce řiekají ta slova, tehda všecko odpuštěno bude. Ale takové rozhřešují, kteříž mají nepřestávajície hřiechy v sobě, že ty hřiechy, kterýchž5) je rozhřešují, potom je ihned dělají, nebo ani vuole ani úmysla ani života hřešícieho sú neproměnili; zač sú pokání na spovědi přijali, to i s pokáním bez přestání dělají. Protož to jest lež Antikristova6), nebo ani zpoviedanie7) roz- hřiešení jest klíčuo požievánie, ale zjevným bludem zklamánie. Nebo neodpustí Buoh nižádnému hřiechuo, jediné leč prvé odstúpí od nich volí, úmyslem i skutkem. Protož jich rozhřešovánie a při tom klíčuo požievanie jestiť jako skutek kejklířů a čarodějníkuov, ješto se do nich8) zdá, by nětco bylo, ano9) lež. Protož kněží, odvrhše zákon božie v požievanie klíčuo, v nižádném rozumu1o) ani v skutku ani v kterých sloviech ne- mají moci ku požievanie klíčuo aniž jich mohú mieti jinak; nebo v ničemž jinak nemohú poznati čistého a nečistého před Bohem, než toliko v rozumiechl1) zákona božieho, aniž muož kto ustavitil2) člověka čistého na zpovědi aneb jinde, leč jeho ustavíl3) v zá- koně božiem plným srdcem; jinak rozhřešuje-li jeho, vždy nad ním velikú lež koná. Protož to osáhnutí14) osad k kostelóm a pod práva připuzujície15) skrze moc světskú jest zapletenie Anti- kristovo, ke všelikým odpornostem Kristu Ježíšovi hotové, a jest najprotivnějšie služebnosti apoštolské a jich svobodě;/ nejsú posláni k takým zarúbením16), ale ke všem lidem na světě, aby jim vieru zákona božího kázali, a ktož ze všech uvěřie čtenie Kristovu, ten aby ostal17) člověk Kristuov. A k takovým sú apoštolé ukázali služebnost úřadu svého z milosti18), odvrhše 195 a. 343
hřešovánie požievajíce, ukazujíce a4) řkú, že nějaká ří- kajíce slova, moc rozhřiešenie mají; když ruce kladúce řiekají ta slova, tehda všecko odpuštěno bude. Ale takové rozhřešují, kteříž mají nepřestávajície hřiechy v sobě, že ty hřiechy, kterýchž5) je rozhřešují, potom je ihned dělají, nebo ani vuole ani úmysla ani života hřešícieho sú neproměnili; zač sú pokání na spovědi přijali, to i s pokáním bez přestání dělají. Protož to jest lež Antikristova6), nebo ani zpoviedanie7) roz- hřiešení jest klíčuo požievánie, ale zjevným bludem zklamánie. Nebo neodpustí Buoh nižádnému hřiechuo, jediné leč prvé odstúpí od nich volí, úmyslem i skutkem. Protož jich rozhřešovánie a při tom klíčuo požievanie jestiť jako skutek kejklířů a čarodějníkuov, ješto se do nich8) zdá, by nětco bylo, ano9) lež. Protož kněží, odvrhše zákon božie v požievanie klíčuo, v nižádném rozumu1o) ani v skutku ani v kterých sloviech ne- mají moci ku požievanie klíčuo aniž jich mohú mieti jinak; nebo v ničemž jinak nemohú poznati čistého a nečistého před Bohem, než toliko v rozumiechl1) zákona božieho, aniž muož kto ustavitil2) člověka čistého na zpovědi aneb jinde, leč jeho ustavíl3) v zá- koně božiem plným srdcem; jinak rozhřešuje-li jeho, vždy nad ním velikú lež koná. Protož to osáhnutí14) osad k kostelóm a pod práva připuzujície15) skrze moc světskú jest zapletenie Anti- kristovo, ke všelikým odpornostem Kristu Ježíšovi hotové, a jest najprotivnějšie služebnosti apoštolské a jich svobodě;/ nejsú posláni k takým zarúbením16), ale ke všem lidem na světě, aby jim vieru zákona božího kázali, a ktož ze všech uvěřie čtenie Kristovu, ten aby ostal17) člověk Kristuov. A k takovým sú apoštolé ukázali služebnost úřadu svého z milosti18), odvrhše 195 a. 343
Strana 344
ty zisky zemské, to panování ohyzdné, přimiešené k služebnosti pastýřské. Protož nižádných zápletkuov těch rozměřených osad, ani skrze věci zemské komu přivázanie bezděčného19) majíce20), i21) mohli sú svo- bodně klíčuo požievati ke všem lidem a všecky, i pro- tivné vieře svázati a odvrci od svatých věcí. A z tohoto muož známo22) býti, že vždy musí svoboda býti ku požievanie klíčuo těch23), kteříž sú došli pravého rozumu v zákoně božím a věří, že jinak ani jinde ne- muož státi24) moc klíčuo, jediné toliko podlé súdu a rozumnosti zákona božieho. Pak takoví musí svo- bodni býti od zápletkuov Antikristových v tom, což napřed povědieno jest o nich, že ti, kteříž pod právy světskými a lidskými vedú služebnost pastýřskú, za- ple[tJše se s světem, nemohú klíčuo požívati, aniž jich mají takoví havranové osedlí na mrše. Kapitola dvamezcietmá. 195 b. Takéž musí svoboden býti od smysla kúzedlničího1), kterýž držie cierkev římská o klíčiech, v nějakých slo- vích je majíci, nad hřiešníky nepřestávajícími hřie- chuov2) jich požievajíci3), a4) v kletbách nepravých a v jiných pomstách požievá klíčuo, do pekla posílajíci ty, ktož se jie protiví. Opět musí svoboden býti, ktož chce klíčuo požievati podlé súdu zákona boží/ho a svazku nevinnosti, od milosti5) a přiezně nepravé. Nebo, sa raněn nenávistí proti některýmž, křiví rozum pravdy6) proti nim, sahaje nemilostí7) ukrutnú na ně, tieže jim hřiechy váže nežli Buoh. Protož tu nemuož státi rozum8) zákona božího, a tak klíčové zhynú, když chýlí prvé9) k zavřenílo); nežli súd vydá zákon boží, aži1) se jeho hněv na saudě posadí. Takéž mi- 344
ty zisky zemské, to panování ohyzdné, přimiešené k služebnosti pastýřské. Protož nižádných zápletkuov těch rozměřených osad, ani skrze věci zemské komu přivázanie bezděčného19) majíce20), i21) mohli sú svo- bodně klíčuo požievati ke všem lidem a všecky, i pro- tivné vieře svázati a odvrci od svatých věcí. A z tohoto muož známo22) býti, že vždy musí svoboda býti ku požievanie klíčuo těch23), kteříž sú došli pravého rozumu v zákoně božím a věří, že jinak ani jinde ne- muož státi24) moc klíčuo, jediné toliko podlé súdu a rozumnosti zákona božieho. Pak takoví musí svo- bodni býti od zápletkuov Antikristových v tom, což napřed povědieno jest o nich, že ti, kteříž pod právy světskými a lidskými vedú služebnost pastýřskú, za- ple[tJše se s světem, nemohú klíčuo požívati, aniž jich mají takoví havranové osedlí na mrše. Kapitola dvamezcietmá. 195 b. Takéž musí svoboden býti od smysla kúzedlničího1), kterýž držie cierkev římská o klíčiech, v nějakých slo- vích je majíci, nad hřiešníky nepřestávajícími hřie- chuov2) jich požievajíci3), a4) v kletbách nepravých a v jiných pomstách požievá klíčuo, do pekla posílajíci ty, ktož se jie protiví. Opět musí svoboden býti, ktož chce klíčuo požievati podlé súdu zákona boží/ho a svazku nevinnosti, od milosti5) a přiezně nepravé. Nebo, sa raněn nenávistí proti některýmž, křiví rozum pravdy6) proti nim, sahaje nemilostí7) ukrutnú na ně, tieže jim hřiechy váže nežli Buoh. Protož tu nemuož státi rozum8) zákona božího, a tak klíčové zhynú, když chýlí prvé9) k zavřenílo); nežli súd vydá zákon boží, aži1) se jeho hněv na saudě posadí. Takéž mi- 344
Strana 345
lost a přiezeň nepravá v hotově12) od pravdy odstúpí. Ač velmi nehodni před Bohem budú, ale13), že sú kněží přietelé, zovú jeho k stolóm a některých daruo po- dávají, starého piva konve posielají14), pěkně v oči mluvie, kněze pochvalují: tuť mnohé srdce knězovo odměkne jako Samsonovo, když o něm Dalida chlá- cholila15). Protož, neodpustí-liť jim všeho, alel6) na- polyť17) přehne jich hřiechy a dáť jim své požehnánie a přičteť18) je Bohu. Protož ku [p]ožievaní klíčuov musíť býti svobodné srdce od přiezní tělesných a od nenávisti a od slepoty, v niež stojie nevědomí pravdy, kteráž jest v zákoně božím. Protož čarují mnozie, ale ne klíčuov požievajie. Kapitola třimezcietmá. Ještě o těch osadách mluvíce, muožem znáti (že) ten zápletek najhotovějšie a přezlý u těch osad k okla- mání všeho světa, jenž jest změřen pod ty kostely, v nichž slúhy Antikristovy vládnú, majíce duch naj- odpornější Kristu Ježíši, aby všecky prolili tiem du- chem jedovatým, majíce moc nad tiem lidem učiti jej, což chtí, aby jim nižádnýl) nesměl2) odepříti, ani jich duchu v čem zkušovati, jakžkoli oni budú lháti, aby na/ pořád pili jed Antikristuov z jich úst, nesmějíce ničemuž řieci zlé ani pomysliti o vieře jináč než tak, jakož Antikrist chce. Tak sú sobě lid podmanili a pod- kasali sú je pod ty kostely, aby jeden nesnadně ušel3) jich duchu, i unosili4) sú je v svých bludích jako krahujec5). Tak jest prospěl6) Antikrist skrze ty osady, a to múdře, jako pilnost o jich spasenie maje, aby ni- žádná duše neblúdila, majíci svého pastýře doma u svého kostela. 196 a. 345
lost a přiezeň nepravá v hotově12) od pravdy odstúpí. Ač velmi nehodni před Bohem budú, ale13), že sú kněží přietelé, zovú jeho k stolóm a některých daruo po- dávají, starého piva konve posielají14), pěkně v oči mluvie, kněze pochvalují: tuť mnohé srdce knězovo odměkne jako Samsonovo, když o něm Dalida chlá- cholila15). Protož, neodpustí-liť jim všeho, alel6) na- polyť17) přehne jich hřiechy a dáť jim své požehnánie a přičteť18) je Bohu. Protož ku [p]ožievaní klíčuov musíť býti svobodné srdce od přiezní tělesných a od nenávisti a od slepoty, v niež stojie nevědomí pravdy, kteráž jest v zákoně božím. Protož čarují mnozie, ale ne klíčuov požievajie. Kapitola třimezcietmá. Ještě o těch osadách mluvíce, muožem znáti (že) ten zápletek najhotovějšie a přezlý u těch osad k okla- mání všeho světa, jenž jest změřen pod ty kostely, v nichž slúhy Antikristovy vládnú, majíce duch naj- odpornější Kristu Ježíši, aby všecky prolili tiem du- chem jedovatým, majíce moc nad tiem lidem učiti jej, což chtí, aby jim nižádnýl) nesměl2) odepříti, ani jich duchu v čem zkušovati, jakžkoli oni budú lháti, aby na/ pořád pili jed Antikristuov z jich úst, nesmějíce ničemuž řieci zlé ani pomysliti o vieře jináč než tak, jakož Antikrist chce. Tak sú sobě lid podmanili a pod- kasali sú je pod ty kostely, aby jeden nesnadně ušel3) jich duchu, i unosili4) sú je v svých bludích jako krahujec5). Tak jest prospěl6) Antikrist skrze ty osady, a to múdře, jako pilnost o jich spasenie maje, aby ni- žádná duše neblúdila, majíci svého pastýře doma u svého kostela. 196 a. 345
Strana 346
[Kapitola čtyřmezcietmá. Skut. VIII, 120]. 196 b. Třetiel) rána jest na těch, jenž chtí faráři býti nebo sú u těch kosteluo, k nimž jest mnozství hřiešníkuov přivázáno duchem Antikristovým i sami kněží. Nebo kněží nesnadně mohú dveřmi vjíti k těm kostelóm s té strany, nebo2) najvyzší Antikrist tu moc sobě jest osobil, aby bez něho dobřie skutkové nebyli platni, když by on k nim svého požehnání nedal a neod- pustil3). Protož ani služebnost farářská anebo pas- týřská státi by nemohla bez jeho odpuštění4) a po- tvrzenie. A tomu řiekajie péče duše5). A ta péče duší jest u prodaji; musí ji kúpiti u biskupa. A kúpě ji, i6) nemá péče o dušech7) ani biskup ani farář. Protož, tak kupuje nezřiezeně duchovní služebnost, jest svato- kupec a padá v prokletí s. Petra, jenž jest proklel Ši- mona, když podal peněz za moc Ducha svatého, i řekl jemu: Penieze tvoji buďte s tebú na zatracenie, žes se domněl dar Ducha svatého za penieze kúpiti. A tuto se kupuje úřad služebností duchovních skutkuov, jenž přieslušejí k spasení duší; i péči o těch dušech má kupo- vati! A některým se udá kupovati několikrát to/ zá- duší aneb služebnost pastýřskú. Nebo u papeže kupují listy s jeho mocí a s povolením ten kostel8), a potom opět od biskupa kupují potvrzení a péči duší, a potom od pána poddacieho9) skrze službu nebo skrze prozbu aneb skrze dary dosáhne kostela. A ty věci, poněvadž duchovních věcí dotýkají10) aneb k nim příslušejie, ne- měly by býti ani kupovány ani prodávány podlé žá- dosti lakomé, proti Bohu chtiece tu panovati a rozkoši vésti i jíti v to svatokupecky, duchovní věc za tělesnú kúpíce. A opět skrze duchovní v zemské lézti věci, skrze duchovní služebnosti dosáhnúti panování pohan- 346
[Kapitola čtyřmezcietmá. Skut. VIII, 120]. 196 b. Třetiel) rána jest na těch, jenž chtí faráři býti nebo sú u těch kosteluo, k nimž jest mnozství hřiešníkuov přivázáno duchem Antikristovým i sami kněží. Nebo kněží nesnadně mohú dveřmi vjíti k těm kostelóm s té strany, nebo2) najvyzší Antikrist tu moc sobě jest osobil, aby bez něho dobřie skutkové nebyli platni, když by on k nim svého požehnání nedal a neod- pustil3). Protož ani služebnost farářská anebo pas- týřská státi by nemohla bez jeho odpuštění4) a po- tvrzenie. A tomu řiekajie péče duše5). A ta péče duší jest u prodaji; musí ji kúpiti u biskupa. A kúpě ji, i6) nemá péče o dušech7) ani biskup ani farář. Protož, tak kupuje nezřiezeně duchovní služebnost, jest svato- kupec a padá v prokletí s. Petra, jenž jest proklel Ši- mona, když podal peněz za moc Ducha svatého, i řekl jemu: Penieze tvoji buďte s tebú na zatracenie, žes se domněl dar Ducha svatého za penieze kúpiti. A tuto se kupuje úřad služebností duchovních skutkuov, jenž přieslušejí k spasení duší; i péči o těch dušech má kupo- vati! A některým se udá kupovati několikrát to/ zá- duší aneb služebnost pastýřskú. Nebo u papeže kupují listy s jeho mocí a s povolením ten kostel8), a potom opět od biskupa kupují potvrzení a péči duší, a potom od pána poddacieho9) skrze službu nebo skrze prozbu aneb skrze dary dosáhne kostela. A ty věci, poněvadž duchovních věcí dotýkají10) aneb k nim příslušejie, ne- měly by býti ani kupovány ani prodávány podlé žá- dosti lakomé, proti Bohu chtiece tu panovati a rozkoši vésti i jíti v to svatokupecky, duchovní věc za tělesnú kúpíce. A opět skrze duchovní v zemské lézti věci, skrze duchovní služebnosti dosáhnúti panování pohan- 346
Strana 347
ského a panovánie a bohatství a s tiem vběhnúti v ži- vot rozkošný a sodomský, v poběhlý skrze přiečiny du- chovenstvíl1) — tu s té strany nové hřiechy na se berú. A jelikoži2) ta služebnost duchovních věcí dotýče, tak skrze Boha hřešie, v hřiechy tělesné lezúce; skrze jeho věci duchovnie, kteréžto věci Bohem zpuosobeny jsú na zkažení hřiechuo, skrze ty svatokupce sobě cestu hřiechóm připravují. Protož ti hřiechové musí těžšie býti než jiní hřiechové. A ten, uvale se v ty hřiechy, i13) bude úředníkem, který by skrze ten úřad měl rušiti hřiechy na mnohých. Protož kterak nepodobně14) ten úřad povede na zkaženie, poněvadž sám skrze hřiechy násobniel5) uvalil se jest v ten úřad! Protož v toto padá takový každý, což die Pán Ježíš: Ktož nevchodí skrze dveře v ovčinec ovcí, lotr a zloděj jest; a zloděj nepřijde pro jiné, jediné proto, aby kradl, mordoval a zatratil. To jest prospěch u kosteluov lotruo/ svato- kupeckých, aby lid zmordovali na dušech skrze duch lživý a jedovatý Antikristuov a v zatracenie jej ve- hnali. A netoliko tak hřešie kněží, kosteluov svatokupecky dobývajíce, ale i páni světští i panošel6) hřešie svato- kupectvím mnohými obyčeji17). Najprvé a najzjevnějí — vezmúce peníze mnohé aneb dary nebo krmě nebo jiné věci, i18) dávají za to kostely. A někteří páni dávají pro přiezeň kostely nehodným; a v tom bludu mnoho jest vládyk, ješto19) dávají kostely nestatečným20) přá- telóm, jenž by nebyli hodni sviní pásti, neřku duší lid- ských. A někteří dávají z prozby pochlebné nebo pro jiné přiečiny nehodné, skrze něž se koná hřiech svato- kupecký, ač jich takoví nevážie21). A někteří vetují aneb se zakládají22) o kostely takto řkúce: Oč platí23), pane, že nedáš synu mému kostela? A pán die: Platí o pa- Jan X, [1, 10]. 197 a. 347
ského a panovánie a bohatství a s tiem vběhnúti v ži- vot rozkošný a sodomský, v poběhlý skrze přiečiny du- chovenstvíl1) — tu s té strany nové hřiechy na se berú. A jelikoži2) ta služebnost duchovních věcí dotýče, tak skrze Boha hřešie, v hřiechy tělesné lezúce; skrze jeho věci duchovnie, kteréžto věci Bohem zpuosobeny jsú na zkažení hřiechuo, skrze ty svatokupce sobě cestu hřiechóm připravují. Protož ti hřiechové musí těžšie býti než jiní hřiechové. A ten, uvale se v ty hřiechy, i13) bude úředníkem, který by skrze ten úřad měl rušiti hřiechy na mnohých. Protož kterak nepodobně14) ten úřad povede na zkaženie, poněvadž sám skrze hřiechy násobniel5) uvalil se jest v ten úřad! Protož v toto padá takový každý, což die Pán Ježíš: Ktož nevchodí skrze dveře v ovčinec ovcí, lotr a zloděj jest; a zloděj nepřijde pro jiné, jediné proto, aby kradl, mordoval a zatratil. To jest prospěch u kosteluov lotruo/ svato- kupeckých, aby lid zmordovali na dušech skrze duch lživý a jedovatý Antikristuov a v zatracenie jej ve- hnali. A netoliko tak hřešie kněží, kosteluov svatokupecky dobývajíce, ale i páni světští i panošel6) hřešie svato- kupectvím mnohými obyčeji17). Najprvé a najzjevnějí — vezmúce peníze mnohé aneb dary nebo krmě nebo jiné věci, i18) dávají za to kostely. A někteří páni dávají pro přiezeň kostely nehodným; a v tom bludu mnoho jest vládyk, ješto19) dávají kostely nestatečným20) přá- telóm, jenž by nebyli hodni sviní pásti, neřku duší lid- ských. A někteří dávají z prozby pochlebné nebo pro jiné přiečiny nehodné, skrze něž se koná hřiech svato- kupecký, ač jich takoví nevážie21). A někteří vetují aneb se zakládají22) o kostely takto řkúce: Oč platí23), pane, že nedáš synu mému kostela? A pán die: Platí o pa- Jan X, [1, 10]. 197 a. 347
Strana 348
197 b. desát kop, že dám. A on die: Platí. A pán dí: Já dávám synu tvému kostel; dajž mi padesát kop! Podobný se trh24) nahodí, ješto25) muož mnoho lichvy26) přinésti; zpeněží on mnoho mší a svatých hodin27) postiehaje28) svých padesáti kop. Tuť očisce potřebí bude. Protož hledíce k tomu násobnému29) hřešení skrze ta záduší, nebezpečné jest a strašlivé světskému člo- věku, knížeti nebo pánu mieti poddacie30) biskupstvie aneb farářstvie; nebo, dá-li je zlému pro penieze, pro- dary, pro službu tělesnú, pro přiezeň světskú, pro přá- telstvie, pro pochlebenstvie, běda jemu s tím poddaciem bude. Neboť má vědieno býti, že poddacie není toliko kostel kamenný nebo oltář, ale jest moc k duchovním slu/žebnostem. Protož poněvadž duchovní věc jest, ne- slušie prodávati ani kupovati, ale darmo dávati hodným, aby prospěli skrze ni, poněvadž jest k službě na spasenie dušie připravena. Ale31) kdež sú odstúpili od víry páni i kněží, protož kupují a prodávají poddacie jako voly nebo krávy k zabitie a těží na všem zisky tělesné. A protož těmi běhy32) zapleteno jest to duchovenstvie a smíšeno s těžkými hřiechy. Kapitola pětmezcietmá. Ale najprvé mezi křesťany nebylo takých osiedl ani osobenie kosteluov pod moc světskú; nebo obce prv- niech křesťanuo měly sú svobodu k volenie biskupa aneb jiného kněze hodného1) k zprávě duchovní. Pro- tož mezi nimi nemělo jest miesta takové prodávaní a kupování svatokupecké. Ale potom, když Antikrist naj- většie sílu vzal jest skrze moc světskú, tak jest země počtena2) a rozměřena pod kostely, a kniežata světská a páni — tak se jim líbilo k jich panstvie v světě, aby 348
197 b. desát kop, že dám. A on die: Platí. A pán dí: Já dávám synu tvému kostel; dajž mi padesát kop! Podobný se trh24) nahodí, ješto25) muož mnoho lichvy26) přinésti; zpeněží on mnoho mší a svatých hodin27) postiehaje28) svých padesáti kop. Tuť očisce potřebí bude. Protož hledíce k tomu násobnému29) hřešení skrze ta záduší, nebezpečné jest a strašlivé světskému člo- věku, knížeti nebo pánu mieti poddacie30) biskupstvie aneb farářstvie; nebo, dá-li je zlému pro penieze, pro- dary, pro službu tělesnú, pro přiezeň světskú, pro přá- telstvie, pro pochlebenstvie, běda jemu s tím poddaciem bude. Neboť má vědieno býti, že poddacie není toliko kostel kamenný nebo oltář, ale jest moc k duchovním slu/žebnostem. Protož poněvadž duchovní věc jest, ne- slušie prodávati ani kupovati, ale darmo dávati hodným, aby prospěli skrze ni, poněvadž jest k službě na spasenie dušie připravena. Ale31) kdež sú odstúpili od víry páni i kněží, protož kupují a prodávají poddacie jako voly nebo krávy k zabitie a těží na všem zisky tělesné. A protož těmi běhy32) zapleteno jest to duchovenstvie a smíšeno s těžkými hřiechy. Kapitola pětmezcietmá. Ale najprvé mezi křesťany nebylo takých osiedl ani osobenie kosteluov pod moc světskú; nebo obce prv- niech křesťanuo měly sú svobodu k volenie biskupa aneb jiného kněze hodného1) k zprávě duchovní. Pro- tož mezi nimi nemělo jest miesta takové prodávaní a kupování svatokupecké. Ale potom, když Antikrist naj- většie sílu vzal jest skrze moc světskú, tak jest země počtena2) a rozměřena pod kostely, a kniežata světská a páni — tak se jim líbilo k jich panstvie v světě, aby 348
Strana 349
sobě osáhli3) poddacie4) a tak aby jedni prodávati je mohli druhým, draho je zcenivše; a kněží také tím obyčejem5), jakož jest povědieno, kupují u pánuo aneb jinak křívě dosáhají kosteluo od nich. A po tom již u právo6) kostelové vešli sú?), aby je kněží tak nepo- řádně kupovali a k nim přicházeli, a páni aby již bez hanby prodávali je anebo na dařiech po přiezni dávali je zlým a nehodným. A poněvadž všecka země jest počtena a směřena8) pod ty kostely, jimiž svatokupečtí páni [a] kněží vládnú, jisto jest, že ne/ostává kněžím pravým miesta k kázaní čtení9) v pravdě. Nebo páni sú se sešli v jedno s kněžími svatokupeckými v duchu Antikristovu proti Kristu, pochlebují sobě a pomáhají jedni druhým a požievají10) jedni druhých a tak sú silní nepřítelé Kristovi. Osáhšeli) ta místa posvátná, k nimž jest všecka země změřena, nedadie místa pravdě Kris- tově. Protož nynie nemohl by Kristus poslati apoštoluo svých, aby kázali čtenie všemu stvoření. Nebo moc dvoje, osáhši všecky kúty země pod kostely a pod svá panstvie v jednom duchu Antikristovu, nedopustí nikdyž kázati čtení světu proti zlostem12), v kterých jest Anti- krist zpokojil13) svět. Proto jiži4) apoštolé Antikristovi v pokoji zpievají čtení latině15) světu, pro něž se svět nehněvá, že sú jemu čtení uvedli v sladké písnice s vy- sokými hlasy a nábožnými notami, kadíce čtení a světla mnohá zapalujíce, zvoníce. Tak v sladké jíšcel6) při- pravili sú čtení světu, aby, slyšiece v ciziem jazyku a v zvuku [s] pochotnými17) notami, nemútili se pro ně ani se k hněvu popúzeli, poněvadž jemu neuvodí bolesti tak ta pieseň. Než oni apoštolé, když jsú kázali čtení proti světu a trestali18) svět z19) jeho zlosti, zemřeli sú od něho. Protož mnohé věci nyní Antikrist činí nad apošto- ly pro čtení, jenž velmi ctí čtení a přeje jemu skrze 198 a. 349
sobě osáhli3) poddacie4) a tak aby jedni prodávati je mohli druhým, draho je zcenivše; a kněží také tím obyčejem5), jakož jest povědieno, kupují u pánuo aneb jinak křívě dosáhají kosteluo od nich. A po tom již u právo6) kostelové vešli sú?), aby je kněží tak nepo- řádně kupovali a k nim přicházeli, a páni aby již bez hanby prodávali je anebo na dařiech po přiezni dávali je zlým a nehodným. A poněvadž všecka země jest počtena a směřena8) pod ty kostely, jimiž svatokupečtí páni [a] kněží vládnú, jisto jest, že ne/ostává kněžím pravým miesta k kázaní čtení9) v pravdě. Nebo páni sú se sešli v jedno s kněžími svatokupeckými v duchu Antikristovu proti Kristu, pochlebují sobě a pomáhají jedni druhým a požievají10) jedni druhých a tak sú silní nepřítelé Kristovi. Osáhšeli) ta místa posvátná, k nimž jest všecka země změřena, nedadie místa pravdě Kris- tově. Protož nynie nemohl by Kristus poslati apoštoluo svých, aby kázali čtenie všemu stvoření. Nebo moc dvoje, osáhši všecky kúty země pod kostely a pod svá panstvie v jednom duchu Antikristovu, nedopustí nikdyž kázati čtení světu proti zlostem12), v kterých jest Anti- krist zpokojil13) svět. Proto jiži4) apoštolé Antikristovi v pokoji zpievají čtení latině15) světu, pro něž se svět nehněvá, že sú jemu čtení uvedli v sladké písnice s vy- sokými hlasy a nábožnými notami, kadíce čtení a světla mnohá zapalujíce, zvoníce. Tak v sladké jíšcel6) při- pravili sú čtení světu, aby, slyšiece v ciziem jazyku a v zvuku [s] pochotnými17) notami, nemútili se pro ně ani se k hněvu popúzeli, poněvadž jemu neuvodí bolesti tak ta pieseň. Než oni apoštolé, když jsú kázali čtení proti světu a trestali18) svět z19) jeho zlosti, zemřeli sú od něho. Protož mnohé věci nyní Antikrist činí nad apošto- ly pro čtení, jenž velmi ctí čtení a přeje jemu skrze 198 a. 349
Strana 350
198 b. kadidlo a světla mnohá, když se zpívá latině a po něm se ofěra vleče. Ale když se česky káže na jeho pýchu, tu přeje žaláře smrdutého s hovny. Ale že20) tyto věci dosti známy jsú. Protož jediné tuto pohled me, v jaká osiedla viera upadla jest, že ty všecky věci světské i duchovní na to sú zvedeny21) aneb příilpraveny, aby vieru tak utiskli, aby nemohla dchnúti ani místa mieti! Protož jest-lit v kom, musie jemu s ní teskno býti od toho lidu najhoršieho, jenž, pod jménem viery jsa, usty ji líbá a blaží tu22), kdež o ní nic neví aniž její vuoně v čem číti můž, a23 když se zjeví v kom v sloviech pravdy, tu pohrdlky24) dává a kacírstvím ji kydá. Protož najlstivějšie lid a najod- trženějšie od duchu Ježíšova a najhotovějšie vždy kři- žovati Jezukrista a prázniti ven moc kříže jeho a jeho v posměch mieti. Kapitola šestmezcietmá. Ale ještě o prodávanie poddacieho1) světských pánuo apoštoluom Antikristovým jest vážné povědění, že těžké hřiechy na se berú, nepřátelóm křieže Kristova tak ne- zřízeně prodávajíce neb dávajíce za věci zemské a hřích veliký svatokupecký na se berúce; druhé2), že nepřátelóm kříže Kristova prodávají neb pak darmo zlým dáv[a]jí. Co dávají? Kostel, ne holých zdí, ale ten kostel, k němuž sú osáhli3) mnoho lidu. A když má zlý kněz ten kostel v své moci, tehda má4) ten všechen lid v své moci, který sú k tomu kostelu právem zem- ským přidědili5). Což tehdy ten lid jest? Stvoření bo- žie jest, kteréž on sobě k libosti i ke cti stvořil, a jest ten lid kúpen od Krista a zceněn bolestmi jeho. Komu jest pán prodal ten lid, kterýž jest Kristus sobě kúpil 350
198 b. kadidlo a světla mnohá, když se zpívá latině a po něm se ofěra vleče. Ale když se česky káže na jeho pýchu, tu přeje žaláře smrdutého s hovny. Ale že20) tyto věci dosti známy jsú. Protož jediné tuto pohled me, v jaká osiedla viera upadla jest, že ty všecky věci světské i duchovní na to sú zvedeny21) aneb příilpraveny, aby vieru tak utiskli, aby nemohla dchnúti ani místa mieti! Protož jest-lit v kom, musie jemu s ní teskno býti od toho lidu najhoršieho, jenž, pod jménem viery jsa, usty ji líbá a blaží tu22), kdež o ní nic neví aniž její vuoně v čem číti můž, a23 když se zjeví v kom v sloviech pravdy, tu pohrdlky24) dává a kacírstvím ji kydá. Protož najlstivějšie lid a najod- trženějšie od duchu Ježíšova a najhotovějšie vždy kři- žovati Jezukrista a prázniti ven moc kříže jeho a jeho v posměch mieti. Kapitola šestmezcietmá. Ale ještě o prodávanie poddacieho1) světských pánuo apoštoluom Antikristovým jest vážné povědění, že těžké hřiechy na se berú, nepřátelóm křieže Kristova tak ne- zřízeně prodávajíce neb dávajíce za věci zemské a hřích veliký svatokupecký na se berúce; druhé2), že nepřátelóm kříže Kristova prodávají neb pak darmo zlým dáv[a]jí. Co dávají? Kostel, ne holých zdí, ale ten kostel, k němuž sú osáhli3) mnoho lidu. A když má zlý kněz ten kostel v své moci, tehda má4) ten všechen lid v své moci, který sú k tomu kostelu právem zem- ským přidědili5). Což tehdy ten lid jest? Stvoření bo- žie jest, kteréž on sobě k libosti i ke cti stvořil, a jest ten lid kúpen od Krista a zceněn bolestmi jeho. Komu jest pán prodal ten lid, kterýž jest Kristus sobě kúpil 350
Strana 351
krví svú? Ten lid pán prodal jest apoštolu Antikristovu, nepříteli úhlavnímu Kristovu, aby to, což/ chtěl mieti Kristus v tom lidu, to aby posel Antikristóv zkazil v nich. A Kristus je kúpil svú krví a smrtí svú těžkú k tomu, aby život dal jim. A apoštol Antikris- tuos) kúpil je u papeže, u biskupa i u pána na to, aby pro svój rozkošný7) život zmořil8) [život], kteréhož jim Kristus bolestně dobyl. Nebo ten, jenž se jest tak ne- šlechetně toho lidu dokupčil, dveřmi jest nevšel, ale jinudy, kromě dveří. Protož lotr a zloděj jest, a to dielo jeho jest, aby kradl, mordoval a zatratil, a s tím nemá v svú rukú jiného než smrt a zatracenie. A to dielo ihned padne na úsilé Kristovo, aby on dělal v li- dech svú smrtí život, a pak posel Antikristuo tomu životu aby dělal smrt, aby zabil a zatratil. Protož Kris- tus kupuje, a pán prodává; což Kristus kupuje, to pán prodává. K čemu Kristus kupuje? K životu a k spa- sení. A k čemu pán prodává? K smrti a k zatracenie. A to jest příliš9) hrozná věc a nečitedlná1o), jako by ne- byla. A jest bez vypravení11) těžká odpornost: člověku proti Bohu vésti12). Ten člověk nemá nižádných hřie- chuo na sobě tak odporných, ješto by jimi13) mohl tak zlú věc provésti proti bolestem Kristovým, jako tímto během14). Nebo jinými hřiechy muož v sobě křižovati Pána Krista, ale tímto prodávaním mnohého lidu v moc nepříteli Kristovu zabie ve všech ten život, kterého jim Kristus dobyl svú smrtí, — pakli jest v kom nebyl ten život, ale15) také aby nemohl býti pro toho, jenž přišel kupecky, aby kradl sobě v svój duch, aby život smrti Kristovy nemohl tam. Nebo ten nepřítel zastúpil jest cestu všem/ milostem božím v tom lidu odporným duchem Antikristovým, jedu nalévaje. Protož pravé16) jest, aby kradl a jiné aby zmordoval a všecky zatratil. 199 a. 199 b. 351
krví svú? Ten lid pán prodal jest apoštolu Antikristovu, nepříteli úhlavnímu Kristovu, aby to, což/ chtěl mieti Kristus v tom lidu, to aby posel Antikristóv zkazil v nich. A Kristus je kúpil svú krví a smrtí svú těžkú k tomu, aby život dal jim. A apoštol Antikris- tuos) kúpil je u papeže, u biskupa i u pána na to, aby pro svój rozkošný7) život zmořil8) [život], kteréhož jim Kristus bolestně dobyl. Nebo ten, jenž se jest tak ne- šlechetně toho lidu dokupčil, dveřmi jest nevšel, ale jinudy, kromě dveří. Protož lotr a zloděj jest, a to dielo jeho jest, aby kradl, mordoval a zatratil, a s tím nemá v svú rukú jiného než smrt a zatracenie. A to dielo ihned padne na úsilé Kristovo, aby on dělal v li- dech svú smrtí život, a pak posel Antikristuo tomu životu aby dělal smrt, aby zabil a zatratil. Protož Kris- tus kupuje, a pán prodává; což Kristus kupuje, to pán prodává. K čemu Kristus kupuje? K životu a k spa- sení. A k čemu pán prodává? K smrti a k zatracenie. A to jest příliš9) hrozná věc a nečitedlná1o), jako by ne- byla. A jest bez vypravení11) těžká odpornost: člověku proti Bohu vésti12). Ten člověk nemá nižádných hřie- chuo na sobě tak odporných, ješto by jimi13) mohl tak zlú věc provésti proti bolestem Kristovým, jako tímto během14). Nebo jinými hřiechy muož v sobě křižovati Pána Krista, ale tímto prodávaním mnohého lidu v moc nepříteli Kristovu zabie ve všech ten život, kterého jim Kristus dobyl svú smrtí, — pakli jest v kom nebyl ten život, ale15) také aby nemohl býti pro toho, jenž přišel kupecky, aby kradl sobě v svój duch, aby život smrti Kristovy nemohl tam. Nebo ten nepřítel zastúpil jest cestu všem/ milostem božím v tom lidu odporným duchem Antikristovým, jedu nalévaje. Protož pravé16) jest, aby kradl a jiné aby zmordoval a všecky zatratil. 199 a. 199 b. 351
Strana 352
200 a. Pane! Chceš-li, pomni, žes na to zlé prodal kostel poslu Antikristovu a dal si jemu moc tím trhem17) nad lidem, který jest sobě kúpil Kristus svú krví, aby, tu nepravú moc maje od tebe, odjal skrz ni Bohu lid a nedopustil na něm ostati bolestem Kristovým. Protož pochlub se tím, že máš poddacie a že tvé panství drašie jest sto kopami18) pro poddacie! Pakli, jsa potrestán19), rozhněváš se a(ni) mluviti budeš z hněvu „ha! já dám mnichu neb leckýmus čertu“, neprchaj20) mno- ho; ještěť sú tebe nepotkaly ty věci, kteréť ukázány budú; a když přijdú, volil by ty radějí býti poddaciem záchodu smrdutého snáze, než vzíti na se břímě po- msty, kterú si utěžal21) na kostele, podávaje jeho na potupu bolestí Kristových, odjímaje právo Kristu nad tím lidem, který jest osáhl kostel tvuoj, který si poddal v moc nepříteli Kristovu i s tím lidem, který ste při- dědili tomu kostelu. Protož to jest předivné myšlení a nedomněné22) oslepení v těch křesťanech, v kně- žích i v pániech, že tak kupčie v tom lidu bez strachu. Toť je Kristus kúpil sobě mzdú najdraší krve své. Po- tom je pán opět kupuje a ten bez milosti vozí [se] na nich, zapřahá je jako hovada, več zamyslí23). Pak již třetí kupec na túž kúpi, farář. Ten u papeže kupuje lid ten; a papež jej prodává v moc tomu, jehož ne- zná, aniž ví, člověk-li jest čili dábel vtělený, a tak ani lidu zná24), ani toho, jemuž lid prodává, leda25) on zlaté26)/ vzal od vlka, aby lid dral. Takéž u biskupa doma kupuje je. A ještě ta dva trhy neprospějeta27) musie pána poddacieho hledati s třetím. Protož pán na kúpení Kristovu i na svém třetímu kupci prodává ty lidi, jedné28) také, aby dral29), moc maje nad nimi jako i pán; také do klády sázie pro úroky30) a pro jiné úžitky pohoní, klne31). Protož jiného v těch třech ne- 352
200 a. Pane! Chceš-li, pomni, žes na to zlé prodal kostel poslu Antikristovu a dal si jemu moc tím trhem17) nad lidem, který jest sobě kúpil Kristus svú krví, aby, tu nepravú moc maje od tebe, odjal skrz ni Bohu lid a nedopustil na něm ostati bolestem Kristovým. Protož pochlub se tím, že máš poddacie a že tvé panství drašie jest sto kopami18) pro poddacie! Pakli, jsa potrestán19), rozhněváš se a(ni) mluviti budeš z hněvu „ha! já dám mnichu neb leckýmus čertu“, neprchaj20) mno- ho; ještěť sú tebe nepotkaly ty věci, kteréť ukázány budú; a když přijdú, volil by ty radějí býti poddaciem záchodu smrdutého snáze, než vzíti na se břímě po- msty, kterú si utěžal21) na kostele, podávaje jeho na potupu bolestí Kristových, odjímaje právo Kristu nad tím lidem, který jest osáhl kostel tvuoj, který si poddal v moc nepříteli Kristovu i s tím lidem, který ste při- dědili tomu kostelu. Protož to jest předivné myšlení a nedomněné22) oslepení v těch křesťanech, v kně- žích i v pániech, že tak kupčie v tom lidu bez strachu. Toť je Kristus kúpil sobě mzdú najdraší krve své. Po- tom je pán opět kupuje a ten bez milosti vozí [se] na nich, zapřahá je jako hovada, več zamyslí23). Pak již třetí kupec na túž kúpi, farář. Ten u papeže kupuje lid ten; a papež jej prodává v moc tomu, jehož ne- zná, aniž ví, člověk-li jest čili dábel vtělený, a tak ani lidu zná24), ani toho, jemuž lid prodává, leda25) on zlaté26)/ vzal od vlka, aby lid dral. Takéž u biskupa doma kupuje je. A ještě ta dva trhy neprospějeta27) musie pána poddacieho hledati s třetím. Protož pán na kúpení Kristovu i na svém třetímu kupci prodává ty lidi, jedné28) také, aby dral29), moc maje nad nimi jako i pán; také do klády sázie pro úroky30) a pro jiné úžitky pohoní, klne31). Protož jiného v těch třech ne- 352
Strana 353
můžem shledati, jediné žeť trhy dějí32) o lidi jako o hovada a jako o voly, aby jimi orali, a o krávy, aby je dojili a jiné úžitky tělesné aby jimi jednali. Nebo ta dva pány, světský a duchovní, k jinému nemieříta, jediné porobení lidu pod břemena těžká, aby vždy stonali33) pod nimi. Ale až třetí kupec přijde a otieže34) těchto, kterak sú jeho kúpi kupovali, nepotázavše se s ním o to ani jeho poctivše na tom, a, svým kupo- váním zkazivše jeho kúpení na tom lidu a odjavše jeho kúpení, i35) činili sú z něho zisk dáblu: ó, byť bylo36) tu chvíli řieci horám: zakrýte nás, ať nehledíme na tak hrozného súdci! Ale nynie vše se to zdá smiech a blud. Kapitola sedmmezcítmá. Ale jakožto tuto1) služebnost pastýrská aneb dobytie úřaduov jich žalostně s mnohými vinami vypravuje se2), tak práce služby jich a úžitkové té práce s poha- něním jaloví3) jako dřevo snědené a prolezlé od čer- vuo, nemajíce nižádné chvály ani úžitka, jediné hoře a bídu a pláč na jich dílo; nebo všecko porušeno4) a v smrti postaveno dílo jich. Nebo, mluvíce o pravé dobrotě skutkóv(é) zaslúžilých, podlé sloſva božieho musíme mieti kořen dobrý. Protož on dí: Já sem kořen pravý vinný, a vy jste ratolesti. A že5) ratolest sama od sebe nemuož ovoce dobrého nésti, nestojí-li ži- votně při kořenu; a nebéře-li moci z něho, uschne. A toť nám všem jest, když v něm živú věrú a milostí nestojíme: života milosti nemáme v sobě. Aniž muo- žem mieti kromě něho. Protož nižádných skutkuo za- slúžilých a Bohu milých nemůžem činiti. Protož i ten lid protivný Bohu, v dáblu stoje, ovoce smrti dělá. 200 b. [Jan XV, 5.] Chelčického „Siť víry“. 23. 353
můžem shledati, jediné žeť trhy dějí32) o lidi jako o hovada a jako o voly, aby jimi orali, a o krávy, aby je dojili a jiné úžitky tělesné aby jimi jednali. Nebo ta dva pány, světský a duchovní, k jinému nemieříta, jediné porobení lidu pod břemena těžká, aby vždy stonali33) pod nimi. Ale až třetí kupec přijde a otieže34) těchto, kterak sú jeho kúpi kupovali, nepotázavše se s ním o to ani jeho poctivše na tom, a, svým kupo- váním zkazivše jeho kúpení na tom lidu a odjavše jeho kúpení, i35) činili sú z něho zisk dáblu: ó, byť bylo36) tu chvíli řieci horám: zakrýte nás, ať nehledíme na tak hrozného súdci! Ale nynie vše se to zdá smiech a blud. Kapitola sedmmezcítmá. Ale jakožto tuto1) služebnost pastýrská aneb dobytie úřaduov jich žalostně s mnohými vinami vypravuje se2), tak práce služby jich a úžitkové té práce s poha- něním jaloví3) jako dřevo snědené a prolezlé od čer- vuo, nemajíce nižádné chvály ani úžitka, jediné hoře a bídu a pláč na jich dílo; nebo všecko porušeno4) a v smrti postaveno dílo jich. Nebo, mluvíce o pravé dobrotě skutkóv(é) zaslúžilých, podlé sloſva božieho musíme mieti kořen dobrý. Protož on dí: Já sem kořen pravý vinný, a vy jste ratolesti. A že5) ratolest sama od sebe nemuož ovoce dobrého nésti, nestojí-li ži- votně při kořenu; a nebéře-li moci z něho, uschne. A toť nám všem jest, když v něm živú věrú a milostí nestojíme: života milosti nemáme v sobě. Aniž muo- žem mieti kromě něho. Protož nižádných skutkuo za- slúžilých a Bohu milých nemůžem činiti. Protož i ten lid protivný Bohu, v dáblu stoje, ovoce smrti dělá. 200 b. [Jan XV, 5.] Chelčického „Siť víry“. 23. 353
Strana 354
201 a. Ač se stkví úřady a duchovenstviem pokrytým8) a myl- ným zevnitř, ale v tom zjeven7) jest, že lotrovsky živ jest, lotrovsky se vkupuje v ty úřady na potupení Pána Ježíše. A vždy to přezlé kupectví vede a pase život tělesný na to8). Protož o nich mluví apoštol Kristuov, že sú stromové podzimní, neplodní, dvakrát umrlí, z kořen vyvrácení, vlnobitie ukrutného moře, píny vznosie[c] hanby9). A poněvadž sú umrlí bez života božie milosti, nemohúť dělati skutkóv libých Bohu, než ovotce smrti dělají, rozlévajíce jed Antikristuo na svět a mrtvíce jim lidi, a služebnosti ty zevnitř z samých obyčejuo umrlých podlé zákona hlavy své, Antikrista, vyměřené. A ty věci konají s jakýms zvukem bublavým, se řváním v chrámiech, ješto1o) jiný lid obecný ne- modlí se tak hanebně, chodíce s knihami velikými po dvoru, bubnujíce „fam frr, fam frr“, rozkazujíce če- ledi posty, túlajíce se okolo vsí, jakás zamyšlení umrlál1) z obyčeje zavázaného12) páchajíce, ano hanba dívat se takému13) zabývaní masopustniemu. A to by i těch věcí posměšných14) neuměli, byl5) to vše nebylo na- psáno a ustaveno16) jim. Ti pak jiné mají vésti, i nemohú jinam vésti, než tam, kamž sami jdú. A těmi modli- tbami smíchu hodnými a prodávanými aby jimi ještě z pekla pomáhali dušem, to vše skrze diela Antikristova mohlo jest svatostí slavnú postaveno býti. A žel7) to vše, což jednají18) v tom knězství, penězi zceněno jest bě- hem svatokupeckým. Mše prodávají, vijiljí, žaltáře, od- dávanie, křest, zpovědi, olej, pohřeb, zvony; a což od nich žádají, toho jim darmo19) nedávajie; nebo sú darmo nevzali od svého otce, Antikrista. Takéž darmo od kněze nenaděj se smilovánie, toť jest v Čechách dávné zpívanie. Nebo najprvé20), chtiece Bohu tak slúžiti, nabrali sú na to dědin21), platuo, desátkuo, ša- 354
201 a. Ač se stkví úřady a duchovenstviem pokrytým8) a myl- ným zevnitř, ale v tom zjeven7) jest, že lotrovsky živ jest, lotrovsky se vkupuje v ty úřady na potupení Pána Ježíše. A vždy to přezlé kupectví vede a pase život tělesný na to8). Protož o nich mluví apoštol Kristuov, že sú stromové podzimní, neplodní, dvakrát umrlí, z kořen vyvrácení, vlnobitie ukrutného moře, píny vznosie[c] hanby9). A poněvadž sú umrlí bez života božie milosti, nemohúť dělati skutkóv libých Bohu, než ovotce smrti dělají, rozlévajíce jed Antikristuo na svět a mrtvíce jim lidi, a služebnosti ty zevnitř z samých obyčejuo umrlých podlé zákona hlavy své, Antikrista, vyměřené. A ty věci konají s jakýms zvukem bublavým, se řváním v chrámiech, ješto1o) jiný lid obecný ne- modlí se tak hanebně, chodíce s knihami velikými po dvoru, bubnujíce „fam frr, fam frr“, rozkazujíce če- ledi posty, túlajíce se okolo vsí, jakás zamyšlení umrlál1) z obyčeje zavázaného12) páchajíce, ano hanba dívat se takému13) zabývaní masopustniemu. A to by i těch věcí posměšných14) neuměli, byl5) to vše nebylo na- psáno a ustaveno16) jim. Ti pak jiné mají vésti, i nemohú jinam vésti, než tam, kamž sami jdú. A těmi modli- tbami smíchu hodnými a prodávanými aby jimi ještě z pekla pomáhali dušem, to vše skrze diela Antikristova mohlo jest svatostí slavnú postaveno býti. A žel7) to vše, což jednají18) v tom knězství, penězi zceněno jest bě- hem svatokupeckým. Mše prodávají, vijiljí, žaltáře, od- dávanie, křest, zpovědi, olej, pohřeb, zvony; a což od nich žádají, toho jim darmo19) nedávajie; nebo sú darmo nevzali od svého otce, Antikrista. Takéž darmo od kněze nenaděj se smilovánie, toť jest v Čechách dávné zpívanie. Nebo najprvé20), chtiece Bohu tak slúžiti, nabrali sú na to dědin21), platuo, desátkuo, ša- 354
Strana 355
cuňkuo22), a druhé23) znova musí jim všecko platiti. Protož jich služebnost všecka svatokupectvím a kacieř- stvím prolita jest. A to podlé saudu doktoruo a pa- pežuo i sněmů za najvětčí kacieřství odsúzeno jest mezi křesťany. A někteří z doktoruov řkú, že svatokupci sú kacieři a knězstvo v nich neostává, to jest, že tratí knězství moc pro svatokupecké kacieřství. Ty věci přieliš24) hrozné sú mezi křesťany, zjevně sebú uka- zujíce, že Antikrist, najvětčí odpuorce Kristuo, svými diely mezi nimi panuje. Když všecko mnozství křes- ťanuov oklamaných a slepých v domněnie Krista hledá, nediem v pravdě a v jistotě, ale v ošemeti omylné, muož25) se domnievati, že někde nějak hledá, kdež nenalezne. A ovšem u Anti krista a u jeho čeledi ne- nalezne, ješto moří26) Krista a sám se27) v úžitek spa- sení slepým klade. Krista jim nastrká k voku28), ale sám se29) klade v úžitek lidu. A podlé těch věcí Kristus nemuož jinak cesty k lidu mieti, než tak, jakož jeho Antikrist ukáže aneb podá lidu. A on jeho vždy tak podá lidu, aby pod ním sám se získal30) lidu, a tak skrze Krista dosáhne lidu. Protož jeho nepřiezeň ne- muož poznána býti, kterú proti Kristu vede. Nebo před ním jde proti němu; ukazuje zevnitř přiezeň k němu, a pod tau vylévá nepřiezeň proti němu. Jako Jidáš, líbaje jeho, ukazoval znamení přiezně, a pod tiem líbaním svú úhlavní nepřiezeň vylil a uvalil jesti na něho: též tuto31) s velikými náboženstvími32), s po- klonami, s slavnostmi, s posvěcováním, s žehnáním a s najvětčími znameními svatosti mylné puojde, povy- šuje jména Kristova s velikými hlasy, s klekáním, s níz- kými33) hlavami, s poklonami vážně všecko, a za tím hledá vykořeniti srdce33a) Ježíše Krista v jeho pravdě podlé moci jeho duchovní, aby pravda čtení 4) jeho a 201 b. 5
cuňkuo22), a druhé23) znova musí jim všecko platiti. Protož jich služebnost všecka svatokupectvím a kacieř- stvím prolita jest. A to podlé saudu doktoruo a pa- pežuo i sněmů za najvětčí kacieřství odsúzeno jest mezi křesťany. A někteří z doktoruov řkú, že svatokupci sú kacieři a knězstvo v nich neostává, to jest, že tratí knězství moc pro svatokupecké kacieřství. Ty věci přieliš24) hrozné sú mezi křesťany, zjevně sebú uka- zujíce, že Antikrist, najvětčí odpuorce Kristuo, svými diely mezi nimi panuje. Když všecko mnozství křes- ťanuov oklamaných a slepých v domněnie Krista hledá, nediem v pravdě a v jistotě, ale v ošemeti omylné, muož25) se domnievati, že někde nějak hledá, kdež nenalezne. A ovšem u Anti krista a u jeho čeledi ne- nalezne, ješto moří26) Krista a sám se27) v úžitek spa- sení slepým klade. Krista jim nastrká k voku28), ale sám se29) klade v úžitek lidu. A podlé těch věcí Kristus nemuož jinak cesty k lidu mieti, než tak, jakož jeho Antikrist ukáže aneb podá lidu. A on jeho vždy tak podá lidu, aby pod ním sám se získal30) lidu, a tak skrze Krista dosáhne lidu. Protož jeho nepřiezeň ne- muož poznána býti, kterú proti Kristu vede. Nebo před ním jde proti němu; ukazuje zevnitř přiezeň k němu, a pod tau vylévá nepřiezeň proti němu. Jako Jidáš, líbaje jeho, ukazoval znamení přiezně, a pod tiem líbaním svú úhlavní nepřiezeň vylil a uvalil jesti na něho: též tuto31) s velikými náboženstvími32), s po- klonami, s slavnostmi, s posvěcováním, s žehnáním a s najvětčími znameními svatosti mylné puojde, povy- šuje jména Kristova s velikými hlasy, s klekáním, s níz- kými33) hlavami, s poklonami vážně všecko, a za tím hledá vykořeniti srdce33a) Ježíše Krista v jeho pravdě podlé moci jeho duchovní, aby pravda čtení 4) jeho a 201 b. 5
Strana 356
život chudý, pracovitý35), pokorný jeho nikdež miesta neměl ani kázán byl. Protož tyto věci velmi jsú skryté u té nepřiezně Antikristovy, nebo se odievá službú a poctivostí Kristovú. A že36) ty nepřiezně a odpornosti proti Kristu jdú37) najviece skrze apoštoly Antikristovy kostelní, ješto38) sú všecku zemi osáhli39) a směřili40) pod ty kostely, a skrze ně41) všechen jed rozlit jest Antikristuov na zemi k otrávení lidí mnohých po zemi. 202 a. Kapitola osmezcietmá. Těch věcí teď1) stránku2) pravím, jakž mohu, velmi dávno zašlých3) a od světa přijatých, jimiž svět za- pleten jest a vězí v slepotě a v bludiech od toho, jenž jest člověk hřiecha, jenž porodil všecku zemi v hřiechu mnohotvárném. A o tom bylo by najpilnějí rozuměti, kde najzjevnějí potýká se s Kristem s svými odpor- nostmi, s křivú svatostí oděnú. Nebo proto má jméno Antikrist, že drží odpornost proti Kristu takovú, aby zkazil aneb ven vyvrhl Krista a sám aby zuostal na jeho místě. A to vše má rozumieno býti pod pokryt- stvím takovým, aby lid na něho hleděl jako na službu Kristovu a na jeho poctivost4) a5) chvále takovú po- ctivost. Ač také mnozí mohú znáti nepřiezně a od- pornosti v tom, že slúhy Kristovy pálí, stínají, v ža- lářiech hnojí a moří6); a při tom jeho život peský"), rufiánský8) a lotrovský, s kterýmžto vede odpornost proti Kristu a čtení jeho odsuzuje, (a) v těch věcech zjeven jest9). A v tom také velmi odporně stojí proti Kristu, že sobě osobuje moc boží a moc Kristovu ja- kožto1o) v tom, abyll) lidé neměli moci dobrých skut- kuov činiti: kdež by on nedopustil, nepožehnal a nedal své moci, aby ti dobří skutkové nebyli platni k spa- 356
život chudý, pracovitý35), pokorný jeho nikdež miesta neměl ani kázán byl. Protož tyto věci velmi jsú skryté u té nepřiezně Antikristovy, nebo se odievá službú a poctivostí Kristovú. A že36) ty nepřiezně a odpornosti proti Kristu jdú37) najviece skrze apoštoly Antikristovy kostelní, ješto38) sú všecku zemi osáhli39) a směřili40) pod ty kostely, a skrze ně41) všechen jed rozlit jest Antikristuov na zemi k otrávení lidí mnohých po zemi. 202 a. Kapitola osmezcietmá. Těch věcí teď1) stránku2) pravím, jakž mohu, velmi dávno zašlých3) a od světa přijatých, jimiž svět za- pleten jest a vězí v slepotě a v bludiech od toho, jenž jest člověk hřiecha, jenž porodil všecku zemi v hřiechu mnohotvárném. A o tom bylo by najpilnějí rozuměti, kde najzjevnějí potýká se s Kristem s svými odpor- nostmi, s křivú svatostí oděnú. Nebo proto má jméno Antikrist, že drží odpornost proti Kristu takovú, aby zkazil aneb ven vyvrhl Krista a sám aby zuostal na jeho místě. A to vše má rozumieno býti pod pokryt- stvím takovým, aby lid na něho hleděl jako na službu Kristovu a na jeho poctivost4) a5) chvále takovú po- ctivost. Ač také mnozí mohú znáti nepřiezně a od- pornosti v tom, že slúhy Kristovy pálí, stínají, v ža- lářiech hnojí a moří6); a při tom jeho život peský"), rufiánský8) a lotrovský, s kterýmžto vede odpornost proti Kristu a čtení jeho odsuzuje, (a) v těch věcech zjeven jest9). A v tom také velmi odporně stojí proti Kristu, že sobě osobuje moc boží a moc Kristovu ja- kožto1o) v tom, abyll) lidé neměli moci dobrých skut- kuov činiti: kdež by on nedopustil, nepožehnal a nedal své moci, aby ti dobří skutkové nebyli platni k spa- 356
Strana 357
sení; ač12) by ty skutky dobré Buoh přikazoval činiti, a13) když by je on zapověděl a bránil jich činiti, aby platni k spasení nebyli. A tak kázati čtenie14) Kristovo proti jeho pýše a píti krev Kristovu z kalicha on toho brání15), a 16) Kristus to velí; protož nemá platno býti k spasení, protože on se tomu protiví, což Kristus při- kazuje. A tak/ svátosti nemohú požievány býti aniž mohú býti, když jich on nezsvětí a odpuštěnie17) k nim nedá neb činiti je zapovídá. Protož nemohú křtíti ani mší slúžiti ani zpoviedati ani mrtvých pohřebovati, kdež on zapoví. Protož toť na Boha sluší takým činem18) moci požievati19) a ještě nad Boha. Nebo v takových věcech moci nepožievá, aby dobré věci mocí rušil. Poněvadž dobré věci přikazuje činiti, kterak by zřie- zeně moci požieval proti svému přikázanie? Toť ne- muož jemu příslušeti, aby co činil odporně sám20) sobě; tak by se sám zkazil, ač to nemuož býti ani21) toho řieci. Ale že22) ještě moci k tomu nechce požievati, aby bezděky23) zlého nechali lidé, ješto24) se nám to zdá dobře, aby mnozství zlých zastavil mocí, aby nehře- šili. A on to velí, aby nehřešili, ale bezděky k tomu nepudí25), než26) kto chce, aby z své svobodné vuole zlého nechal. Protož, poněvadž Buoh, najvyzší moci požievaje, v tom jie nepožievá, tehdy27) nenávist a vše- tečnost pyšná Antikristova má takovú smělost, aby se nad Boha povyšovala a zjevně proti dobrým skutkóm povstávala. Jedno28) proto, že jeho hnetú dobří skut- kové. Zvláště kázaní pravdy proti jeho zlému životu, to jest jemu těžko. Protož kacieřstvím to zkydaje, rád by to stavil29), aby se jemu ta zlost30) nedála. Druhé31) proto, poněvadž chce, aby dobrota všeliká toliko šla32 z moci jeho povolením. Tehda má z toho hnutí33), aby potupil každú dobrotu, kteráž kromě34) jeho potazu35) 202 b. 357
sení; ač12) by ty skutky dobré Buoh přikazoval činiti, a13) když by je on zapověděl a bránil jich činiti, aby platni k spasení nebyli. A tak kázati čtenie14) Kristovo proti jeho pýše a píti krev Kristovu z kalicha on toho brání15), a 16) Kristus to velí; protož nemá platno býti k spasení, protože on se tomu protiví, což Kristus při- kazuje. A tak/ svátosti nemohú požievány býti aniž mohú býti, když jich on nezsvětí a odpuštěnie17) k nim nedá neb činiti je zapovídá. Protož nemohú křtíti ani mší slúžiti ani zpoviedati ani mrtvých pohřebovati, kdež on zapoví. Protož toť na Boha sluší takým činem18) moci požievati19) a ještě nad Boha. Nebo v takových věcech moci nepožievá, aby dobré věci mocí rušil. Poněvadž dobré věci přikazuje činiti, kterak by zřie- zeně moci požieval proti svému přikázanie? Toť ne- muož jemu příslušeti, aby co činil odporně sám20) sobě; tak by se sám zkazil, ač to nemuož býti ani21) toho řieci. Ale že22) ještě moci k tomu nechce požievati, aby bezděky23) zlého nechali lidé, ješto24) se nám to zdá dobře, aby mnozství zlých zastavil mocí, aby nehře- šili. A on to velí, aby nehřešili, ale bezděky k tomu nepudí25), než26) kto chce, aby z své svobodné vuole zlého nechal. Protož, poněvadž Buoh, najvyzší moci požievaje, v tom jie nepožievá, tehdy27) nenávist a vše- tečnost pyšná Antikristova má takovú smělost, aby se nad Boha povyšovala a zjevně proti dobrým skutkóm povstávala. Jedno28) proto, že jeho hnetú dobří skut- kové. Zvláště kázaní pravdy proti jeho zlému životu, to jest jemu těžko. Protož kacieřstvím to zkydaje, rád by to stavil29), aby se jemu ta zlost30) nedála. Druhé31) proto, poněvadž chce, aby dobrota všeliká toliko šla32 z moci jeho povolením. Tehda má z toho hnutí33), aby potupil každú dobrotu, kteráž kromě34) jeho potazu35) 202 b. 357
Strana 358
a povolenie puojde, za to maje36), že všecko prokleté jest, čehož on nežehná a což jeho/ povolením ne- půjde37). Protož ostaví lid v tom, aby, opustíce Boha i Pána Jezukrista, k němu se obrátili, té dobroty to- liko súce pilni, kteráž jest u něho vážna38), a tak ji dělajíce, jakož on jie cestu uložil v té dobrotě. Protož, poněvadž jest protivník Kristuov, tehdy neuvede lidu na tu dobrotu, kteráž jest Kristova, ale na mylnú, ve lži postavenú, Kristu odpornú, a ostaví lid u sebe tak jakož ten, ješto z něho39) dobrota pocházie jako od studnice pramenité, ješto přeschnúti nemuož. A tiem činem40) odnese Pána Jezukrista, aby on jako pověst daleká jediné v hlasích a v písněch obrážel se v lidu, ale v moci své aby vyprázdněn byl jakožto matoliny jahódek vinných vydávených41) a neúžitečných; ale Antikristovi již jako hroznu plnému všecka moc dob- roty ostává v rukú, aby svato všecko bylo, což on posvětí. Protož posvěcení knězstva jediné v něm má moc, takého, kteréž jeho duchu jest; ale jiné zamietá, kterýž42) by kalich jeho dávati chtěli aneb čtenie proti němu kázati, a tiem by chtěl pravdě cestu zastaviti, aby nebyla kázána proti jeho zlostem43). A že44) on toliko hlavních kněží posvěcuje, a oni pak menších sebe, a ti, od hlavy moc majíce, světie svátosti, aby v nich mohlo odpuštěnie hřiechuov některých nebo všech býti. A z té moci světie kostely, oltáře, ker- chovy, ornáty, kalichy a jiné věci k službě připravené. Pak posvěcují pokrmuov, masa, vajec, sýruov, mazan- cuov, berancuov, slanin, svěc, popeluov, ohně, ovsa, vody. A tak všecko, což on chce, svato muož býti z jeho moci; a kterak chce mieti svato, tak svato bude; a což klne45), zlořečí (klne), tupí, čertuom po- rúčí, do pekla posielá, to do pekla jdi; což oslaví, 203 a. 203 b. 358
a povolenie puojde, za to maje36), že všecko prokleté jest, čehož on nežehná a což jeho/ povolením ne- půjde37). Protož ostaví lid v tom, aby, opustíce Boha i Pána Jezukrista, k němu se obrátili, té dobroty to- liko súce pilni, kteráž jest u něho vážna38), a tak ji dělajíce, jakož on jie cestu uložil v té dobrotě. Protož, poněvadž jest protivník Kristuov, tehdy neuvede lidu na tu dobrotu, kteráž jest Kristova, ale na mylnú, ve lži postavenú, Kristu odpornú, a ostaví lid u sebe tak jakož ten, ješto z něho39) dobrota pocházie jako od studnice pramenité, ješto přeschnúti nemuož. A tiem činem40) odnese Pána Jezukrista, aby on jako pověst daleká jediné v hlasích a v písněch obrážel se v lidu, ale v moci své aby vyprázdněn byl jakožto matoliny jahódek vinných vydávených41) a neúžitečných; ale Antikristovi již jako hroznu plnému všecka moc dob- roty ostává v rukú, aby svato všecko bylo, což on posvětí. Protož posvěcení knězstva jediné v něm má moc, takého, kteréž jeho duchu jest; ale jiné zamietá, kterýž42) by kalich jeho dávati chtěli aneb čtenie proti němu kázati, a tiem by chtěl pravdě cestu zastaviti, aby nebyla kázána proti jeho zlostem43). A že44) on toliko hlavních kněží posvěcuje, a oni pak menších sebe, a ti, od hlavy moc majíce, světie svátosti, aby v nich mohlo odpuštěnie hřiechuov některých nebo všech býti. A z té moci světie kostely, oltáře, ker- chovy, ornáty, kalichy a jiné věci k službě připravené. Pak posvěcují pokrmuov, masa, vajec, sýruov, mazan- cuov, berancuov, slanin, svěc, popeluov, ohně, ovsa, vody. A tak všecko, což on chce, svato muož býti z jeho moci; a kterak chce mieti svato, tak svato bude; a což klne45), zlořečí (klne), tupí, čertuom po- rúčí, do pekla posielá, to do pekla jdi; což oslaví, 203 a. 203 b. 358
Strana 359
z hrobu pozdvihna, a svatým nazove, to svatým ostane; a svátky k svěcení zahájí46): tím nazváním svatým světte všickni; protož z toho jest47), že z jeho rukú spasení i zatracení světa jest. Protož úplně místo Kristovo jest sobě osobil v posvěcování všelikém a v dělání spasení plném, aby to křívě a zpětně48) proti Kristovi činil, což Kristus v moci má a což on v pravdě činiti muož. Protož na potupení Kristovi najhoršího kněstva nasvětil jest přílišné49) mnostvie po zemích a dal jim moc nad lidem v úřadech apoštolských, aby skrze ně vylil svój duch odporný Kristovi na zemi. Protož jeho posvěcování zlého knězstva jest potla- čení50) Jezukrista a posvěcení živlův jest otrávení lidu, aby všecko svaté chtěli mieti od něho, a51) sami ve všech věcech súce poškvrněni skrze něho. Protož to sú úhlavní odpornosti Kristovi v Antikristovi, jenž jest odvrhl Jezukrista s jeho pravú mocí, kterúž muož dě- lati spasení lidem, a sám aby ostal lidu spasením svú křivú mocí. A to nade všecko zlé jest, že jest sobě osobil od- puštění všech hřiechuo a muk zbavení, aby bez mu- čení a bez pokání měli hřiechóm52) odpuštění a potom spasení. Protož těm dává odpuštění, kterýmž Buoh neodpúští; nebo Buoh nižádnému neodpustí, ktož po- kání nečiní a tak konečně53) od hřiechóv neodstúpí volí, úmyslem i skutkem, a, ktož v tom pokání do smr/ti ostane bez hřiechuo smrtedlných, ten bude mieti od Boha odpuštěnie hřiechuo. Ale že Antikr[i]st dává od- puštění všech hřiechuo a muk zbavení těm, ješto54) po- kání nečiní, to jest zjevno55), že po zemích mnohé listy své rozsielá za zlaté56) na odpuštění všech hřiechuo takovému lidu, ješto57) se nikdy hřiechuo58) v pravdě nekaje aniž ví, co jest pravé pokání, aniž muož znáti, 204 a. 359
z hrobu pozdvihna, a svatým nazove, to svatým ostane; a svátky k svěcení zahájí46): tím nazváním svatým světte všickni; protož z toho jest47), že z jeho rukú spasení i zatracení světa jest. Protož úplně místo Kristovo jest sobě osobil v posvěcování všelikém a v dělání spasení plném, aby to křívě a zpětně48) proti Kristovi činil, což Kristus v moci má a což on v pravdě činiti muož. Protož na potupení Kristovi najhoršího kněstva nasvětil jest přílišné49) mnostvie po zemích a dal jim moc nad lidem v úřadech apoštolských, aby skrze ně vylil svój duch odporný Kristovi na zemi. Protož jeho posvěcování zlého knězstva jest potla- čení50) Jezukrista a posvěcení živlův jest otrávení lidu, aby všecko svaté chtěli mieti od něho, a51) sami ve všech věcech súce poškvrněni skrze něho. Protož to sú úhlavní odpornosti Kristovi v Antikristovi, jenž jest odvrhl Jezukrista s jeho pravú mocí, kterúž muož dě- lati spasení lidem, a sám aby ostal lidu spasením svú křivú mocí. A to nade všecko zlé jest, že jest sobě osobil od- puštění všech hřiechuo a muk zbavení, aby bez mu- čení a bez pokání měli hřiechóm52) odpuštění a potom spasení. Protož těm dává odpuštění, kterýmž Buoh neodpúští; nebo Buoh nižádnému neodpustí, ktož po- kání nečiní a tak konečně53) od hřiechóv neodstúpí volí, úmyslem i skutkem, a, ktož v tom pokání do smr/ti ostane bez hřiechuo smrtedlných, ten bude mieti od Boha odpuštěnie hřiechuo. Ale že Antikr[i]st dává od- puštění všech hřiechuo a muk zbavení těm, ješto54) po- kání nečiní, to jest zjevno55), že po zemích mnohé listy své rozsielá za zlaté56) na odpuštění všech hřiechuo takovému lidu, ješto57) se nikdy hřiechuo58) v pravdě nekaje aniž ví, co jest pravé pokání, aniž muož znáti, 204 a. 359
Strana 360
[za. XLIII, 25.] 204 b. čeho by se měl káti, poněvadž nezná toho, co jest hřiech; nebo poznání hřiechóv musie skrze zákon bo- žie pojíti59), aby, znajíce zákon božie, věděli to, že přestúpení kteréhožkoli přikázaní jeho jest hřiech smr- tedlný; a poněvadž nic nevědí o přikázaních božích, tehdy jinde neostávají, jediné v přestúpení přemno- ženém80) těch přikázaní a v tom se neznají a tak se káti nemohú bez poznání svých hřiechuo. A takovým hřiešným a slepým lidem Antikrist dává odpuštění všech hříchuo a muk zbavení, jimžto Buoh neodpúští. Druhé61) plete se v odpúštění hřiechuo neprávě62), kte- réžto odpúštění hřiechuo Pán Buoh sobě jest ostavil a dí: Já sám odpúštím a shlazuji hřiechy lidské. Protož, tak odpúštěje Antikrist bez pokání, lidi oklamává a Bohu se rúhá, pleta se v to, což jest sobě samému Buoh ostavil a synu svému Jezukristu. Nebo on má právo odpúštěti hřiechy těm, ktož se jich káti chtí; nebo on jest umřel za hřiechy lidské, on jest beránek boží, jenž snímá hřiechy světa, a ví, komu má od- pustiti, neboť zná srdce lidská. Protož Antikrist ne- muož dávati tím obyčejem63) odpustkóv ani jiných mi- lostí bo/žích, jakož se jemu nynie zdá, že muož dávati jakž chce a komuž chce; neb té moci nemá ani práva komu, nebo nemuož věděti každého člověka založení a kterak jest kto zpuosoben64): k větčie-li čili k menší milosti, k menšímu-li odpuštěnie hřiechuov čili k plné- mu odpuštěnie. Poněvadž tehda5) nemuož právě66) Antikrist v to uhoditi67), neb nevidí srdcí lidských aniž jich znáti muož, nebo nenie Bohem, protož nemuož dávati nižádných milostí božích ani kterých68) pravých odpustkuov tiem během69), jakož se nynie zdá, byť je dával70). Protož z těch věcí odporných muož viece vážno71) býti k vieře, kteráž v Kristu jest, že On biskup 360
[za. XLIII, 25.] 204 b. čeho by se měl káti, poněvadž nezná toho, co jest hřiech; nebo poznání hřiechóv musie skrze zákon bo- žie pojíti59), aby, znajíce zákon božie, věděli to, že přestúpení kteréhožkoli přikázaní jeho jest hřiech smr- tedlný; a poněvadž nic nevědí o přikázaních božích, tehdy jinde neostávají, jediné v přestúpení přemno- ženém80) těch přikázaní a v tom se neznají a tak se káti nemohú bez poznání svých hřiechuo. A takovým hřiešným a slepým lidem Antikrist dává odpuštění všech hříchuo a muk zbavení, jimžto Buoh neodpúští. Druhé61) plete se v odpúštění hřiechuo neprávě62), kte- réžto odpúštění hřiechuo Pán Buoh sobě jest ostavil a dí: Já sám odpúštím a shlazuji hřiechy lidské. Protož, tak odpúštěje Antikrist bez pokání, lidi oklamává a Bohu se rúhá, pleta se v to, což jest sobě samému Buoh ostavil a synu svému Jezukristu. Nebo on má právo odpúštěti hřiechy těm, ktož se jich káti chtí; nebo on jest umřel za hřiechy lidské, on jest beránek boží, jenž snímá hřiechy světa, a ví, komu má od- pustiti, neboť zná srdce lidská. Protož Antikrist ne- muož dávati tím obyčejem63) odpustkóv ani jiných mi- lostí bo/žích, jakož se jemu nynie zdá, že muož dávati jakž chce a komuž chce; neb té moci nemá ani práva komu, nebo nemuož věděti každého člověka založení a kterak jest kto zpuosoben64): k větčie-li čili k menší milosti, k menšímu-li odpuštěnie hřiechuov čili k plné- mu odpuštěnie. Poněvadž tehda5) nemuož právě66) Antikrist v to uhoditi67), neb nevidí srdcí lidských aniž jich znáti muož, nebo nenie Bohem, protož nemuož dávati nižádných milostí božích ani kterých68) pravých odpustkuov tiem během69), jakož se nynie zdá, byť je dával70). Protož z těch věcí odporných muož viece vážno71) býti k vieře, kteráž v Kristu jest, že On biskup 360
Strana 361
budúcího dobrého jest, jenž skrze Ducha svatého sám se72) jest obětoval nepoškvrněného Bohu, aby očistil svědomie náše od skutkuov mrtvých k službě Bohu živému. A on, sa pravý Buoh a pravý člověk, má právo a moc k takému odpúštění a k dávaní milosti, nebo vidie srdce všech lidí; a ktož jest viece zpuosoben, tomu viece dává účastnu býti svých daruov a svého vykúpení; a kohož vidí, an viece jeho miluje a jemu se viece pokořuje, tomu ihned viece odpúštie hřiechuov, jakož sám die: Odpúštějíť se jie mnozí hřiechové, nebo jest mnoho zamilovala. A ktoť také pokorně trpí, což jeho potýká73) protivného, a proti tomu nerepce a nečiní zlého za zlé, tomuť se mnoho hřiechuov snímá; a ktož lépe a lépe v polepšenie života prospievá, den ode dne viece a častějí želé hřiechuov svých, ten najvětčí obdrží odpuštěnie hřiechuov od toho biskupa, ješto74) má moc a prá/vo k odpuštění hřiechuov podlé toho, jakž koho v čem hodna vidí. [Luk. VII, 47.] 205 a. [Kapitola devětmezcietmá.] Protož při těchto věcech jakožto1) kořen viery stojí, najvětších věcí dotýkaje2), jakožto3) čistoty4) od hřie- chóv lidí hledajících milosti k odpuštění hřiechuo, kte- ráž z viery v Kristu Ježíšovi teď5) se oznamuje proti nepříteli jeho, Antikristovi, jenž jest bezprávně utiskl jeho v té při a lúpežem to na se táhne a svět jest na tom ustavil6), aby mnohé země jazykuo7) běžely v zá- stupích do Ríma, hledajíce odpuštění všech hřiechuov u Antikrista, a po zemiech aby posvěcoval let milo- stivých k takému odpuštěnie všech hřiechuov a muk zbavenie a listy aby dával za zlaté8) na svobodu hřiechóm, aby několik let měl svobodu hřešiti, kterými 361
budúcího dobrého jest, jenž skrze Ducha svatého sám se72) jest obětoval nepoškvrněného Bohu, aby očistil svědomie náše od skutkuov mrtvých k službě Bohu živému. A on, sa pravý Buoh a pravý člověk, má právo a moc k takému odpúštění a k dávaní milosti, nebo vidie srdce všech lidí; a ktož jest viece zpuosoben, tomu viece dává účastnu býti svých daruov a svého vykúpení; a kohož vidí, an viece jeho miluje a jemu se viece pokořuje, tomu ihned viece odpúštie hřiechuov, jakož sám die: Odpúštějíť se jie mnozí hřiechové, nebo jest mnoho zamilovala. A ktoť také pokorně trpí, což jeho potýká73) protivného, a proti tomu nerepce a nečiní zlého za zlé, tomuť se mnoho hřiechuov snímá; a ktož lépe a lépe v polepšenie života prospievá, den ode dne viece a častějí želé hřiechuov svých, ten najvětčí obdrží odpuštěnie hřiechuov od toho biskupa, ješto74) má moc a prá/vo k odpuštění hřiechuov podlé toho, jakž koho v čem hodna vidí. [Luk. VII, 47.] 205 a. [Kapitola devětmezcietmá.] Protož při těchto věcech jakožto1) kořen viery stojí, najvětších věcí dotýkaje2), jakožto3) čistoty4) od hřie- chóv lidí hledajících milosti k odpuštění hřiechuo, kte- ráž z viery v Kristu Ježíšovi teď5) se oznamuje proti nepříteli jeho, Antikristovi, jenž jest bezprávně utiskl jeho v té při a lúpežem to na se táhne a svět jest na tom ustavil6), aby mnohé země jazykuo7) běžely v zá- stupích do Ríma, hledajíce odpuštění všech hřiechuov u Antikrista, a po zemiech aby posvěcoval let milo- stivých k takému odpuštěnie všech hřiechuov a muk zbavenie a listy aby dával za zlaté8) na svobodu hřiechóm, aby několik let měl svobodu hřešiti, kterými 361
Strana 362
205 b. chce hřiechy, a potom, který se nahodí kněz, aby je mohl papežovú mocí rozhřiešiti, toho9), jenž sobě u něho kúpil svobodu hřešenie. Protož toliko roz- hřešením těch odpustkuov po zemiech vyhladil jest Jezukrista z lidí, aby nevěděli, kterak on odpúští hříchy, majíce přítomna Antikrista s jeho snadným odpuštěním, jenž přístojí všelikému lidu10) skrze své apoštoly, ještol1) těží penieze skrze jeho odpustky, jako Simon mámil lid samarský svými čáry. Protož v této straněl2) najzjev- nějí Antikrist vymietá Pána Krista skrze takové od- puštěnie hřiechuov světu, nepřestávajíciemu13) od hřie- chuov, jednajel4) to odpuštění odporné Kristu. Nebo, když v této straně Antikrist dosáhl jest práva, kteréž Kristus má, potom nemá lid ni/žádné strany15) v Kristu, pro niž by se měl táhnúti k němu. Poněvadž má od- puštěnie hřiechuo u Antikrista, tehdyl6) všecko jiné snáze; nebo u něho již nenie nedostatek, poněvadž z najvětčí moci vysadil jest Jezukrista a na se jest ji vzal lúpežem. Protož jiné všeliké právo Kristovo muož sobě osobiti, aby, jakož mocně odpúští všecky hřiechy a muky snímá, tak plné spasenie muož17) konati všemu světu, mocně posvěcuje všeho, čisto18) a spravedlivo čině všecko, a muož milosti mnohé šířiti a množiti a řády uvoditi Bohu ke cti, kteréž chce najchvali- tebnějí, aby Buoh19) v nich chválil jeho duchem, plným smrti a plným všech odporností Kristu Ježíši. Protož takovú chválu Bohu uvodí v lid, aby skrze ni dal v zapomenutí Ježíše Krista jako mrtvého a aby skrze tu slávu umrtvil lid podlé života milosti a viery. Pro- tož tolik20) muož řečen21) býti Antikrist22) pod jménem Krista, kterak23) nemuož řečen býti Antikrist nižádný cizie pohan, násilník viery, jenž by mnohú krev sva- tých prolil a zjevně Jezukrista potupil do24) shlazenie 362
205 b. chce hřiechy, a potom, který se nahodí kněz, aby je mohl papežovú mocí rozhřiešiti, toho9), jenž sobě u něho kúpil svobodu hřešenie. Protož toliko roz- hřešením těch odpustkuov po zemiech vyhladil jest Jezukrista z lidí, aby nevěděli, kterak on odpúští hříchy, majíce přítomna Antikrista s jeho snadným odpuštěním, jenž přístojí všelikému lidu10) skrze své apoštoly, ještol1) těží penieze skrze jeho odpustky, jako Simon mámil lid samarský svými čáry. Protož v této straněl2) najzjev- nějí Antikrist vymietá Pána Krista skrze takové od- puštěnie hřiechuov světu, nepřestávajíciemu13) od hřie- chuov, jednajel4) to odpuštění odporné Kristu. Nebo, když v této straně Antikrist dosáhl jest práva, kteréž Kristus má, potom nemá lid ni/žádné strany15) v Kristu, pro niž by se měl táhnúti k němu. Poněvadž má od- puštěnie hřiechuo u Antikrista, tehdyl6) všecko jiné snáze; nebo u něho již nenie nedostatek, poněvadž z najvětčí moci vysadil jest Jezukrista a na se jest ji vzal lúpežem. Protož jiné všeliké právo Kristovo muož sobě osobiti, aby, jakož mocně odpúští všecky hřiechy a muky snímá, tak plné spasenie muož17) konati všemu světu, mocně posvěcuje všeho, čisto18) a spravedlivo čině všecko, a muož milosti mnohé šířiti a množiti a řády uvoditi Bohu ke cti, kteréž chce najchvali- tebnějí, aby Buoh19) v nich chválil jeho duchem, plným smrti a plným všech odporností Kristu Ježíši. Protož takovú chválu Bohu uvodí v lid, aby skrze ni dal v zapomenutí Ježíše Krista jako mrtvého a aby skrze tu slávu umrtvil lid podlé života milosti a viery. Pro- tož tolik20) muož řečen21) býti Antikrist22) pod jménem Krista, kterak23) nemuož řečen býti Antikrist nižádný cizie pohan, násilník viery, jenž by mnohú krev sva- tých prolil a zjevně Jezukrista potupil do24) shlazenie 362
Strana 363
křesťanuov všech podlé těla, až do zkaženie všech věcí křesťanských, do spálenie knih zákona božieho. Nebo, tak čině, mohl by učiniti, aby křesťanuo nebylo podlé těla živých. A že25), zmorduje je pro vieru, nemohl by jich na duši učiniti (v) mrtvých. Protož to by byl Antikrist, veliký nepřítel Kristuov. Ale ještě takový nedosáhl by takové odpornosti proti Kristu, aby pod jménem jeho, pod zpuosobem svátosti služebnosti apoš- tolské, k spasení zjednané26), vyvlekl lid/ z viery a ustavil jej proti Kristu a uvedl jim Jezukrista v smrt a v zabití duší, aby jim dábluo nebylo potřebí k jich zatracenie, než toliko sám Kristus, omočený v duch Antikristuov najjedovatější, jehož Antikrist podává lidu tak, kdež by sám najsmrtedlnějí mohl skrze Krista kro- čiti v lid, aby on Krista ustavil v lidu svými bludy, odpornými Kristu. 206 a. Kapitola třidcátá. Než pa[k] mluviti o takové neznámél) nepřiezni Anti- kristově tomu lidu, ješto2) se jest opil duchem jeho a v smrt neznámú uběhl3) skrze něho, nic vážno4) nenie. Aniž toho muož5) za zlé mieti, že Antikrist pode lstí, přikrytú svatostí mylnú6), mrtví v nich Jezukrista. Ač které7) zjevné a veliké odpornosti vede proti Kristu, lid opilý duchem jeho spí v tom, zavřien sa u veliké tmě, a Antikrist na cestě smrti ustavie8) je i slibuje jim život, a oni ze tmy nepohledí na to. Ale že9) na- před jest povědieno, že on své nepřiezně odporné Kristu provede skrze apoštoly své, skrze něž osáhl jest1o) všicku zemi a rozměřil ji pod kostely, aby oni rozlili všechen jed jeho na národy, podmanivše je sobě skrze moc. Protož pak ti apoštolé jeho rozličné 363
křesťanuov všech podlé těla, až do zkaženie všech věcí křesťanských, do spálenie knih zákona božieho. Nebo, tak čině, mohl by učiniti, aby křesťanuo nebylo podlé těla živých. A že25), zmorduje je pro vieru, nemohl by jich na duši učiniti (v) mrtvých. Protož to by byl Antikrist, veliký nepřítel Kristuov. Ale ještě takový nedosáhl by takové odpornosti proti Kristu, aby pod jménem jeho, pod zpuosobem svátosti služebnosti apoš- tolské, k spasení zjednané26), vyvlekl lid/ z viery a ustavil jej proti Kristu a uvedl jim Jezukrista v smrt a v zabití duší, aby jim dábluo nebylo potřebí k jich zatracenie, než toliko sám Kristus, omočený v duch Antikristuov najjedovatější, jehož Antikrist podává lidu tak, kdež by sám najsmrtedlnějí mohl skrze Krista kro- čiti v lid, aby on Krista ustavil v lidu svými bludy, odpornými Kristu. 206 a. Kapitola třidcátá. Než pa[k] mluviti o takové neznámél) nepřiezni Anti- kristově tomu lidu, ješto2) se jest opil duchem jeho a v smrt neznámú uběhl3) skrze něho, nic vážno4) nenie. Aniž toho muož5) za zlé mieti, že Antikrist pode lstí, přikrytú svatostí mylnú6), mrtví v nich Jezukrista. Ač které7) zjevné a veliké odpornosti vede proti Kristu, lid opilý duchem jeho spí v tom, zavřien sa u veliké tmě, a Antikrist na cestě smrti ustavie8) je i slibuje jim život, a oni ze tmy nepohledí na to. Ale že9) na- před jest povědieno, že on své nepřiezně odporné Kristu provede skrze apoštoly své, skrze něž osáhl jest1o) všicku zemi a rozměřil ji pod kostely, aby oni rozlili všechen jed jeho na národy, podmanivše je sobě skrze moc. Protož pak ti apoštolé jeho rozličné 363
Strana 364
206 b. tráveninyl1) jedu Antikristova vylévají na národy lid- ské12), kterýchžto trávenin hojnost mají v moci Anti- kristově podlé toho, což jest o nich napřed povědieno. Ale nad to pak mají všecky svaté v nebi: apoštoly, mučedlníky, panny svaté, anjely i matku Jezukristovu, aby skrze ně rozlévali jed smrtedlný Antikristuov na svět odlúčený od/ Krista, dobrotu a milosti svatých vzkládajíce v ucho skrze lež lidu bláznivému, lidu mi- lujícímu lež u výmluvách pochotných13), jako hudbici na kvasu vinném rád slyší lid poběhlý od tovarystvie a účastnosti svatých. Nechtí zde nic s svatými mieti: ani s nimi hřiechuov nechati chtíl4), ani se jich15) káti, ani s svatými chce světa opustiti, aniž s nimi kterých bezpráví chce trpěti, ani mučedlnictva s nimi chce pod- stúpiti, ani které svatosti jich na se bráti; ale všech dábluov zlosti16) chce na sobě nositi a v jich tova- rystvie státi. Protož pak apoštolé Antikristovi kostelní a mnichovští takový lid těší svatými nebeskými, mnohé dobroty a zaslúženie jich vykládajíce jim a zvláště jich milosti veliké a mnohé, které majie k hřiešným lidem, a že sú pilni jich spasenie a jich na světě štěstí, protož velmi silně modlé se Bohu za ně a z těch mi- lostí velikých, kteréž majie k hřiešným, také z núze jim pomáhajie; nebo někteří svatí vládnú ohněm, ně- kteří vodú, někteří světskú hanbú, někteří chudobú, ně- kteří náhlú smrtí, někteří zimnicí, někteří padúcí ne- mocí, někteří vězením nebo okovy, někteří zuby, ně- kteří očima, někteří vlky, někteří hady, někteří sviněmi; a tak všecky zlé věci, kteréž lidem škodie a núzi jim , světí18) v moci mají a vládnú jimi. A protož provodie17) , postí se jim, světla jim na čest pálí, ofě- jim slúží19“ ruje, mše zaprošuje, světí jich svaté dni, nábožně se jim modl'é; toho vyprostí z těch věcí zlých, jimiž 364
206 b. tráveninyl1) jedu Antikristova vylévají na národy lid- ské12), kterýchžto trávenin hojnost mají v moci Anti- kristově podlé toho, což jest o nich napřed povědieno. Ale nad to pak mají všecky svaté v nebi: apoštoly, mučedlníky, panny svaté, anjely i matku Jezukristovu, aby skrze ně rozlévali jed smrtedlný Antikristuov na svět odlúčený od/ Krista, dobrotu a milosti svatých vzkládajíce v ucho skrze lež lidu bláznivému, lidu mi- lujícímu lež u výmluvách pochotných13), jako hudbici na kvasu vinném rád slyší lid poběhlý od tovarystvie a účastnosti svatých. Nechtí zde nic s svatými mieti: ani s nimi hřiechuov nechati chtíl4), ani se jich15) káti, ani s svatými chce světa opustiti, aniž s nimi kterých bezpráví chce trpěti, ani mučedlnictva s nimi chce pod- stúpiti, ani které svatosti jich na se bráti; ale všech dábluov zlosti16) chce na sobě nositi a v jich tova- rystvie státi. Protož pak apoštolé Antikristovi kostelní a mnichovští takový lid těší svatými nebeskými, mnohé dobroty a zaslúženie jich vykládajíce jim a zvláště jich milosti veliké a mnohé, které majie k hřiešným lidem, a že sú pilni jich spasenie a jich na světě štěstí, protož velmi silně modlé se Bohu za ně a z těch mi- lostí velikých, kteréž majie k hřiešným, také z núze jim pomáhajie; nebo někteří svatí vládnú ohněm, ně- kteří vodú, někteří světskú hanbú, někteří chudobú, ně- kteří náhlú smrtí, někteří zimnicí, někteří padúcí ne- mocí, někteří vězením nebo okovy, někteří zuby, ně- kteří očima, někteří vlky, někteří hady, někteří sviněmi; a tak všecky zlé věci, kteréž lidem škodie a núzi jim , světí18) v moci mají a vládnú jimi. A protož provodie17) , postí se jim, světla jim na čest pálí, ofě- jim slúží19“ ruje, mše zaprošuje, světí jich svaté dni, nábožně se jim modl'é; toho vyprostí z těch věcí zlých, jimiž 364
Strana 365
vládnú a jichž lidé neradi trpí. Když koho zuby bo- lejí,/ těmi svatá Apolona vládne; a obdržala jest ten úřad nad bolestí zubuov, že jí otec jejie zuby vybil20) pro jméno Ježíšovo. Protož rozdělili jsú úřady mezi sebú nad tiem, aby lidé netrpěli těch věcí zlých, kteréž na ně Buoh spravedlívě dopúštie pro jich hřiechy; to světí opravují21). Buoh ztepe, a světí uléčí22). A tak jsú proti Bohu. Buoh uvodí světskú hanbu, padúcí nemoc, slepotu, chudobu pro jich hřiechy. To vše světí opat- řie23), aby toho ani onoho netrpěli jich služebníci. Pro- tož vnesenie24) takých domněnie o svatých lidu hřieš- nému, ješto25) Boha neposlúchá ani jeho ctí v čem, nepošlo jest takové bánie26) svodné jinak, než jediné z duchu Antikristova skrze apoštoly jeho kostelní, roz- sáté po všie zemi, jenž pro své lakomstvie povyšují svatých mnohými lžmi, svatosti jim přidávajíce27) před lidem bláznivým, aby jej zlúpili v kostelích skrze svaté na statku i na dušech, ješto28) by nemohli tak snadně lháti lidu, by29) neměli tolik svatých v nebi, aby, po- skytnúce svatosti svatých, dosáhli skrze to jich měš- cuov30) a z toho aby spořili31) a ctili své lakomstvie pod svatostí svatých a rozmnožovali modloslúžení mezi lidem nemúdrým, jenž všudy ve všech věcech Boha lúpí, čest bozskú na stvořenie vnášejíce, chýléce32) (se) to k stvořenie, což slušie na stvořitele, hledajíce toho od stvořenie, což sú měli z dluhu33) viery hledati od stvořitele. A netoliko tato modloslúženie spoří ten slepý Antikrist, ješto34) pivem smrdí a hotov jest Boha i svaté propiti a opíjeti se na ně jako na slaný he- ryňk. Neto/liko ten tak svodí, ale i ti, ješto35) se zdají múdřejší anebo jako by chtěli najpravějie Boha oslaviti. Ti pak najsmyslnějie36) pracují o to, aby rúhanie Bohu toho a modloslúženie najmúdřejie dovedli37) a je opra- 207 b. 207 a. 365
vládnú a jichž lidé neradi trpí. Když koho zuby bo- lejí,/ těmi svatá Apolona vládne; a obdržala jest ten úřad nad bolestí zubuov, že jí otec jejie zuby vybil20) pro jméno Ježíšovo. Protož rozdělili jsú úřady mezi sebú nad tiem, aby lidé netrpěli těch věcí zlých, kteréž na ně Buoh spravedlívě dopúštie pro jich hřiechy; to světí opravují21). Buoh ztepe, a světí uléčí22). A tak jsú proti Bohu. Buoh uvodí světskú hanbu, padúcí nemoc, slepotu, chudobu pro jich hřiechy. To vše světí opat- řie23), aby toho ani onoho netrpěli jich služebníci. Pro- tož vnesenie24) takých domněnie o svatých lidu hřieš- nému, ješto25) Boha neposlúchá ani jeho ctí v čem, nepošlo jest takové bánie26) svodné jinak, než jediné z duchu Antikristova skrze apoštoly jeho kostelní, roz- sáté po všie zemi, jenž pro své lakomstvie povyšují svatých mnohými lžmi, svatosti jim přidávajíce27) před lidem bláznivým, aby jej zlúpili v kostelích skrze svaté na statku i na dušech, ješto28) by nemohli tak snadně lháti lidu, by29) neměli tolik svatých v nebi, aby, po- skytnúce svatosti svatých, dosáhli skrze to jich měš- cuov30) a z toho aby spořili31) a ctili své lakomstvie pod svatostí svatých a rozmnožovali modloslúžení mezi lidem nemúdrým, jenž všudy ve všech věcech Boha lúpí, čest bozskú na stvořenie vnášejíce, chýléce32) (se) to k stvořenie, což slušie na stvořitele, hledajíce toho od stvořenie, což sú měli z dluhu33) viery hledati od stvořitele. A netoliko tato modloslúženie spoří ten slepý Antikrist, ješto34) pivem smrdí a hotov jest Boha i svaté propiti a opíjeti se na ně jako na slaný he- ryňk. Neto/liko ten tak svodí, ale i ti, ješto35) se zdají múdřejší anebo jako by chtěli najpravějie Boha oslaviti. Ti pak najsmyslnějie36) pracují o to, aby rúhanie Bohu toho a modloslúženie najmúdřejie dovedli37) a je opra- 207 b. 207 a. 365
Strana 366
208 a. vovali38) Písmy i doktory jeho bránili. Protož ti velmi povyšují svatých skrze lež oděnú s jich mnohými mi- lostmi, které mají k hřiešným lidem, a řkú: Poněvadž, súce zde v těle, měli sú péči velikú o spasení lidské, ještě majíce na překážku tělo své, ovšem39) viece a hojnějie mají milosti, zbyvše40) již těla a súce již s Kris- tem. Tuť již mají velikú milost, a Buoh s tú jich ve- likú milostí v ničem jim neodpoví4l); což oni poprosí za hřiešné, ihned bude hřiešným vše dáno. A ovšem42) pak matka Pána Ježíše, tať již převyšuje všecky svaté i všecky kuory anjelské převyšuje ctí a chválú; protož že43) přeslavné panny ovšem neoslyší jejie milý Syn, za kohož ona poprosí. A ještě viece bajie44) o jejie lásce k hřiešným, že do pekla chodí a s čerty se tam saudí o hřiešné a dobývá jich z moci dábluov; proto že45) jie řiekají „Zdráva Maria, milosti plná“. A puojde-li tak ještě milosrdenstvie jejie k hřiešným, aby jich z moci dábluo a z zatracenie pekla dobývala, tehdy46) nižádný v pekle neostane; všech ona dobude. Protož k těmto věcem, kteréž tak mistři a jiní po- slové Antikristovi o svatých mluví, o jich velikých mi- lostech a pomocech, skrze lež potvrzujíce, protož i tuť viera musí na súdě státi. Nemohúť tak mnoho hlúbati a hýbati nebem i peklem, zákony mnohé vyná/šejíce z nebe i z pekla skrze lež oklamanú47); vždyt48) se viera nahodí49), založená na sloviech božích, ještoť50) ty zákony vynese jako jed na svět. Protož vneste ty všecky najvětčí milosti na svaté, žeť jimi jednají 1) pečlivě spasenie hřiešných aneb prospěch života na světě, a povyšte matky Kristovy nad Boha v milosrden- stvie jejím k hřiešným: vždyť viera k tomu stane52) a okáže ta všecka lhánie svodná! Protož k těm milostem, kteréž tak hojně přidávají svatým, potiehnem33) vieru
208 a. vovali38) Písmy i doktory jeho bránili. Protož ti velmi povyšují svatých skrze lež oděnú s jich mnohými mi- lostmi, které mají k hřiešným lidem, a řkú: Poněvadž, súce zde v těle, měli sú péči velikú o spasení lidské, ještě majíce na překážku tělo své, ovšem39) viece a hojnějie mají milosti, zbyvše40) již těla a súce již s Kris- tem. Tuť již mají velikú milost, a Buoh s tú jich ve- likú milostí v ničem jim neodpoví4l); což oni poprosí za hřiešné, ihned bude hřiešným vše dáno. A ovšem42) pak matka Pána Ježíše, tať již převyšuje všecky svaté i všecky kuory anjelské převyšuje ctí a chválú; protož že43) přeslavné panny ovšem neoslyší jejie milý Syn, za kohož ona poprosí. A ještě viece bajie44) o jejie lásce k hřiešným, že do pekla chodí a s čerty se tam saudí o hřiešné a dobývá jich z moci dábluov; proto že45) jie řiekají „Zdráva Maria, milosti plná“. A puojde-li tak ještě milosrdenstvie jejie k hřiešným, aby jich z moci dábluo a z zatracenie pekla dobývala, tehdy46) nižádný v pekle neostane; všech ona dobude. Protož k těmto věcem, kteréž tak mistři a jiní po- slové Antikristovi o svatých mluví, o jich velikých mi- lostech a pomocech, skrze lež potvrzujíce, protož i tuť viera musí na súdě státi. Nemohúť tak mnoho hlúbati a hýbati nebem i peklem, zákony mnohé vyná/šejíce z nebe i z pekla skrze lež oklamanú47); vždyt48) se viera nahodí49), založená na sloviech božích, ještoť50) ty zákony vynese jako jed na svět. Protož vneste ty všecky najvětčí milosti na svaté, žeť jimi jednají 1) pečlivě spasenie hřiešných aneb prospěch života na světě, a povyšte matky Kristovy nad Boha v milosrden- stvie jejím k hřiešným: vždyť viera k tomu stane52) a okáže ta všecka lhánie svodná! Protož k těm milostem, kteréž tak hojně přidávají svatým, potiehnem33) vieru
Strana 367
čtenie54) svatého, kde čtenie svaté ukáže najvětčí mi- losti všem lidem, kteříž hledají milosti v pravdě a kteříž hodni sú přijíti milosti božie. O nichž die čtenie, že zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Jezukrista stala se jest. A i toť o milostech bo- žích čtenie mluví, že ty všecky dobyty jsú a dány sva- tým skrze Jezukrista, nebo on jest všem dobyl svú smrtí každé milosti. Protož světí55) apoštolé se všemi svatými znají se k tomu, že, které sú koli milosti měli a dary, že sú to všecko z plnosti Kristovy vzali. A poněvadž světí z jeho plnosti všecko majie, což- koli mají, ti, kteříž sú v nebi: i ti, kteříž konečně56) mají býti v nebi, také z jeho plnosti mají vzieti. Nebo, kteřížkoli mají býti v nebi, musie všickni světí býti a musie býti údové hlavy, Krista, a z té hlavy všicku moc duchovnieho života mají vzieti; nebo kteřížkoli mají v nebi býti, ti musie všickni světí býti. A že57) jest on kořen plný všech milostí a všech sladkostí vína utěšenie bozského, a všickni světí v nebi sú ratolesti, jenž,/ stojiece na tom kořenu, všecku moc duchovnie k rozmnožení58) spravedlnosti ovotce mnohého z něho berú. A nebéře-li kto z plnosti kořene všeliké milosti života duchovního, jest větev suchá, k ohni připra- vená. A poněvadž od kořene vlastního, stojeci na něm, nemohla jest života z něho vzieti, od kohož jej vezme, jsúci mrtva? Nemním59), byť60) světí s pytel61) milosti na ni] vsuli 2), byť63) ožila. Nebo, poněvadž by, tu na kořeni stojeci a života milosti z něho nevezmúci, mohla se vně64) jinde objíti a život milosti nalézti kromě tohoto kořene vinného, nepravilť by toho Spa- sitel o té ratolesti řka: A která větev, na mně stojeci, nenese ovotce, uschne a v oheň bude vržena a [s hoří. Protož, kteráž nemohla života z kořene vzieti, neza- [Jan I, 17.] 208 [Jan XV, 6.] 367
čtenie54) svatého, kde čtenie svaté ukáže najvětčí mi- losti všem lidem, kteříž hledají milosti v pravdě a kteříž hodni sú přijíti milosti božie. O nichž die čtenie, že zákon skrze Mojžíše dán jest, ale milost a pravda skrze Jezukrista stala se jest. A i toť o milostech bo- žích čtenie mluví, že ty všecky dobyty jsú a dány sva- tým skrze Jezukrista, nebo on jest všem dobyl svú smrtí každé milosti. Protož světí55) apoštolé se všemi svatými znají se k tomu, že, které sú koli milosti měli a dary, že sú to všecko z plnosti Kristovy vzali. A poněvadž světí z jeho plnosti všecko majie, což- koli mají, ti, kteříž sú v nebi: i ti, kteříž konečně56) mají býti v nebi, také z jeho plnosti mají vzieti. Nebo, kteřížkoli mají býti v nebi, musie všickni světí býti a musie býti údové hlavy, Krista, a z té hlavy všicku moc duchovnieho života mají vzieti; nebo kteřížkoli mají v nebi býti, ti musie všickni světí býti. A že57) jest on kořen plný všech milostí a všech sladkostí vína utěšenie bozského, a všickni světí v nebi sú ratolesti, jenž,/ stojiece na tom kořenu, všecku moc duchovnie k rozmnožení58) spravedlnosti ovotce mnohého z něho berú. A nebéře-li kto z plnosti kořene všeliké milosti života duchovního, jest větev suchá, k ohni připra- vená. A poněvadž od kořene vlastního, stojeci na něm, nemohla jest života z něho vzieti, od kohož jej vezme, jsúci mrtva? Nemním59), byť60) světí s pytel61) milosti na ni] vsuli 2), byť63) ožila. Nebo, poněvadž by, tu na kořeni stojeci a života milosti z něho nevezmúci, mohla se vně64) jinde objíti a život milosti nalézti kromě tohoto kořene vinného, nepravilť by toho Spa- sitel o té ratolesti řka: A která větev, na mně stojeci, nenese ovotce, uschne a v oheň bude vržena a [s hoří. Protož, kteráž nemohla života z kořene vzieti, neza- [Jan I, 17.] 208 [Jan XV, 6.] 367
Strana 368
[Jak. I, 17.] 209 a. [Kol. II, 9.] Jan VII, 1371. IJan XV, 13—14.] stali sú85) jí světí velikými milostmi, aby jie život uvedli s jiné strany. A která jest přistúpila k studnici živých vod, aby, pijíci z plnosti jejie, nežieznila ani kam vážit chodila, co jí přidá kruopě66) rosná, jenž na trávu padá? Tak sú světí proti Kristu, studnici, plné živých vod. Proto to svatý Jakub, mluvě o milostech božiech, die: Všeliké dánie najlepšie a každý dar s huory jest sstupující od otce světlosti. Těmi slovy svatý Jakub shromažďuje všecky milosti a dary Ducha svatého dokonalé, kterýchžto lidé potřebují k zasluhování ži- vota věčného, a že ti všickni darové dáni bývají s huory od otce světlosti skrze zaslúženie Ježíše Krista těm, kteříž stojie v něm věrú živú a milostí67) jakožto v svém vlastním kořenu, všicku plnost v něm majíce. Jakož svatý Pavel tvrdě/ na tom ustavil68) věrné lidi, aby jinde milosti aneb dostatečnosti sobě k spasenie ne- hledali. Die jim: Nebo v Kristovi máte všicku plnost a hojnost milosti. Nebo v něm přebývá tělesně plnost bozstvie. Protož studnice živé vody jest plná. A ktož žieznie — netúlaje se, rosy hledaje na bylinách — pí z studnice plné. A že69) tuto jest pře o milostech velikých, že světí, zbyvše těla, již sú dosáhli milostí velikých, protož hojně jich mohú udávati70) hřiešným, a najviece matka Kristova, k niež jest povědieno, že jest plna milosti. To vše již zvýšíce71) tak, jakož se komu najlépe líbí mluviti o milostech svatých aneb matky Kristovy, však ty všecky milosti nedosáhnú této milosti, o niež die Spasitel: Větčieho milování nižádný nemá než ten, ktož duši svú položil jest za své přátely. A vy přátelé moji ste, ač72) učiníte to, co já vám přikazuji. Aj teď73) zjevno jest, kto najvětčí milost má a najdále s ní k člověku sáhnúti muož: ten, ktož stvořil jest člověka a ktož, sa Bohem, chtěl býti 368
[Jak. I, 17.] 209 a. [Kol. II, 9.] Jan VII, 1371. IJan XV, 13—14.] stali sú85) jí světí velikými milostmi, aby jie život uvedli s jiné strany. A která jest přistúpila k studnici živých vod, aby, pijíci z plnosti jejie, nežieznila ani kam vážit chodila, co jí přidá kruopě66) rosná, jenž na trávu padá? Tak sú světí proti Kristu, studnici, plné živých vod. Proto to svatý Jakub, mluvě o milostech božiech, die: Všeliké dánie najlepšie a každý dar s huory jest sstupující od otce světlosti. Těmi slovy svatý Jakub shromažďuje všecky milosti a dary Ducha svatého dokonalé, kterýchžto lidé potřebují k zasluhování ži- vota věčného, a že ti všickni darové dáni bývají s huory od otce světlosti skrze zaslúženie Ježíše Krista těm, kteříž stojie v něm věrú živú a milostí67) jakožto v svém vlastním kořenu, všicku plnost v něm majíce. Jakož svatý Pavel tvrdě/ na tom ustavil68) věrné lidi, aby jinde milosti aneb dostatečnosti sobě k spasenie ne- hledali. Die jim: Nebo v Kristovi máte všicku plnost a hojnost milosti. Nebo v něm přebývá tělesně plnost bozstvie. Protož studnice živé vody jest plná. A ktož žieznie — netúlaje se, rosy hledaje na bylinách — pí z studnice plné. A že69) tuto jest pře o milostech velikých, že světí, zbyvše těla, již sú dosáhli milostí velikých, protož hojně jich mohú udávati70) hřiešným, a najviece matka Kristova, k niež jest povědieno, že jest plna milosti. To vše již zvýšíce71) tak, jakož se komu najlépe líbí mluviti o milostech svatých aneb matky Kristovy, však ty všecky milosti nedosáhnú této milosti, o niež die Spasitel: Větčieho milování nižádný nemá než ten, ktož duši svú položil jest za své přátely. A vy přátelé moji ste, ač72) učiníte to, co já vám přikazuji. Aj teď73) zjevno jest, kto najvětčí milost má a najdále s ní k člověku sáhnúti muož: ten, ktož stvořil jest člověka a ktož, sa Bohem, chtěl býti 368
Strana 369
člověkem pro člověka a ktož na smrt ukrutnú život svój dal pro člověka hřiešného, aby jeho dobyl od za- tracenie věčného, a umyl jeho v krvi své od hřiechuo jeho a smířil jeho s Bohem a dobyl jemu milosti božie a zaslúžil jest jemu života věčného. A protož k74) těmto věcem on teď sám die, že větčieho milování nad to nemá nižádný, aby tolik mohl z milosti komu ukázati dobrého a tak úžitečně jako Syn boží. Protož nižádný v nebi ani v zemi té milosti ani té moci mohl75) jest mieti: ani apoštolé, ani matka Kristova, ani všickni an/jelové z nebe, jako sám Syn božie. Protož, velebíce svaté s jich velikými milostmi, chybují se této76) a okla- mávají hřiešné lidi skrze milosti svatých, lúdiece je od najvětčie milosti Syna božieho, pominuvše se s ní. 209 b. Kapitola třidcátá prvnie. Ale tuto jest již dořécil) o těch milostech božích, kdeť mohú padnúti aneb přijaty býti od koho a komu jich Syn boží podává. A die svatý Pavel o něm, ozna- muje, kde ostanú jeho najvětčie milosti, a praví, že se jest ukázala milost Boha a Spasitele našeho všem lidem, učeci nás, abychom se odřeknúce každé zlosti2) a tělesných žádostí spravedlívě živi byli na tomto světě. I jest rozum3), proč těm věcem učí ta najvětčí milost božie. Nic pro jiné4), než proto, neb5) nemuož od jiných přijata býti ani miesta v nich mieti ani jim prospěti, kteříž se nenaučie od té milosti tomu učení, aby najprvé, chtiece tu velikú milost boží mieti v sobě k úžitku, miesto jí připravili u sebe tiem, odpovědúce se6) protiv- ných věcí té milosti, a to jest každá zlost a tělesné žádosti, s nimiž nemuož milost božie místa mieti v jedné duši, že nebo7) v ní musí zlost hřiechuov býti Tit. II, [11, 12]. Chelčického „Síť víry“. 24. 369
člověkem pro člověka a ktož na smrt ukrutnú život svój dal pro člověka hřiešného, aby jeho dobyl od za- tracenie věčného, a umyl jeho v krvi své od hřiechuo jeho a smířil jeho s Bohem a dobyl jemu milosti božie a zaslúžil jest jemu života věčného. A protož k74) těmto věcem on teď sám die, že větčieho milování nad to nemá nižádný, aby tolik mohl z milosti komu ukázati dobrého a tak úžitečně jako Syn boží. Protož nižádný v nebi ani v zemi té milosti ani té moci mohl75) jest mieti: ani apoštolé, ani matka Kristova, ani všickni an/jelové z nebe, jako sám Syn božie. Protož, velebíce svaté s jich velikými milostmi, chybují se této76) a okla- mávají hřiešné lidi skrze milosti svatých, lúdiece je od najvětčie milosti Syna božieho, pominuvše se s ní. 209 b. Kapitola třidcátá prvnie. Ale tuto jest již dořécil) o těch milostech božích, kdeť mohú padnúti aneb přijaty býti od koho a komu jich Syn boží podává. A die svatý Pavel o něm, ozna- muje, kde ostanú jeho najvětčie milosti, a praví, že se jest ukázala milost Boha a Spasitele našeho všem lidem, učeci nás, abychom se odřeknúce každé zlosti2) a tělesných žádostí spravedlívě živi byli na tomto světě. I jest rozum3), proč těm věcem učí ta najvětčí milost božie. Nic pro jiné4), než proto, neb5) nemuož od jiných přijata býti ani miesta v nich mieti ani jim prospěti, kteříž se nenaučie od té milosti tomu učení, aby najprvé, chtiece tu velikú milost boží mieti v sobě k úžitku, miesto jí připravili u sebe tiem, odpovědúce se6) protiv- ných věcí té milosti, a to jest každá zlost a tělesné žádosti, s nimiž nemuož milost božie místa mieti v jedné duši, že nebo7) v ní musí zlost hřiechuov býti Tit. II, [11, 12]. Chelčického „Síť víry“. 24. 369
Strana 370
Jan VII, [371. Iza. XXVIII, aneb sama milost boží. Nebo die Písmo: Uzké jest [20]. luože: dva na něm ostati nemuožta8); krátký jest plášť: obú přikryti nemuož. Protož k těm věcem mieří tato řeč, že milost Boha našeho přišla jest na svět, chtieci se dáti lidem, ale s příčinami k tomu hodnými9). A ty přiečiny v tom záležé10), aby ten, ktož chce tu božie milost sobě k úžitku mieti, odpověděl se milostíll) zlých tohoto světa i/ svého těla proto, poněvadž ta milost božie nemuož státi v duši jedné s nižádnú mi- lostí zlostnú12) a tělesnú, než sama toliko chce mieti miesto v člověku. Protož na to jest přišla milost Boha našeho, aby nás tomu uměnie naučila. A naučíme-li se od ní tomu umění, abychom, vyvrhúce z vuole všecky milosti k zlostem, jí samé miesto dali: ostanet s námi ke všem úžitkóm a prospěchóm spasitedlným. Pakli kto pohrdá tú milostí s jejím učením, pro svú zlost povoliti nechtě učení jejiemu, i obrátí se do nebe, u někoho nějakých milostí hledaje: kterak se s nimi potká? Však13) všickni nebeští měštané křiknú na něho řkúce, že Pán nebeský na zemi sstúpil jest se všemi mi- lostmi, což jich lidé potřebujie, a, volaje k těm milo- stem všecky, die: Ač kto žiezní, podiž ke mně a pí do- syta. Protož on jest cesta všech milostí, cesta budúcie odplaty, a nižádný nevejde do nebe jinak, než skrze něho, ani kterých milostí božiech najde jinde, než toliko v něm a skrze něho. 210 a. Kapitola třidcátá druhá. Protož nevěrně činí kněží a mistři proti pravdě Kris- tově, vnadiece lid jinam, sladiece jim svaté v nebi s velikými milostmi, a najviece matku Pána Ježíše, ač všakl) o ní nemohú řéci v pravdě i jednoho slova 370
Jan VII, [371. Iza. XXVIII, aneb sama milost boží. Nebo die Písmo: Uzké jest [20]. luože: dva na něm ostati nemuožta8); krátký jest plášť: obú přikryti nemuož. Protož k těm věcem mieří tato řeč, že milost Boha našeho přišla jest na svět, chtieci se dáti lidem, ale s příčinami k tomu hodnými9). A ty přiečiny v tom záležé10), aby ten, ktož chce tu božie milost sobě k úžitku mieti, odpověděl se milostíll) zlých tohoto světa i/ svého těla proto, poněvadž ta milost božie nemuož státi v duši jedné s nižádnú mi- lostí zlostnú12) a tělesnú, než sama toliko chce mieti miesto v člověku. Protož na to jest přišla milost Boha našeho, aby nás tomu uměnie naučila. A naučíme-li se od ní tomu umění, abychom, vyvrhúce z vuole všecky milosti k zlostem, jí samé miesto dali: ostanet s námi ke všem úžitkóm a prospěchóm spasitedlným. Pakli kto pohrdá tú milostí s jejím učením, pro svú zlost povoliti nechtě učení jejiemu, i obrátí se do nebe, u někoho nějakých milostí hledaje: kterak se s nimi potká? Však13) všickni nebeští měštané křiknú na něho řkúce, že Pán nebeský na zemi sstúpil jest se všemi mi- lostmi, což jich lidé potřebujie, a, volaje k těm milo- stem všecky, die: Ač kto žiezní, podiž ke mně a pí do- syta. Protož on jest cesta všech milostí, cesta budúcie odplaty, a nižádný nevejde do nebe jinak, než skrze něho, ani kterých milostí božiech najde jinde, než toliko v něm a skrze něho. 210 a. Kapitola třidcátá druhá. Protož nevěrně činí kněží a mistři proti pravdě Kris- tově, vnadiece lid jinam, sladiece jim svaté v nebi s velikými milostmi, a najviece matku Pána Ježíše, ač všakl) o ní nemohú řéci v pravdě i jednoho slova 370
Strana 371
takového jako o Pánu Ježíšovi, by2) ona byla cesta lidem a život. Ač jest jeho3) porodila, jenž jest cesta a život lidem, ale toho ona nemá, aby4) Kristem byla, aby svět vykúpila krví svú od zatracenie. Té moci ona ani žádný nemohl jest mieti, ktož není pravým/ Bohem a spolu pravým člověkem, aby mohl smieřiti lidi s Bohem ve krvi své. Protož matka Kristova, ne- jsúci Bohem a člověkem, nemohla jest lidí smieřiti s Bohem ve krvi své, jediné, že Syn boží tělo pravé člo- věcské z ní jest vzal, v němž jest lidi s Bohem smieřil. Protož ona tú přiečinú najvyzší prospěla spasení lid- skému nad jiné svaté, že z ní vzal jest tělo hodné5) k vykúpení pokolení lidského. Protož z toho6) má chválu nad jiné svaté. Ale moci té k dělání spasenie lidského jako Syn boží nemá. Protož bezprávie se vieře děje ukazovati milosti bozské tu, kdež jich nenie, a minúti7) je tu, kde sú, v Kristu Ježíšovi, a slibovati milosti veliké v svatých těm hřiešníkóm, ješto8) Kris- tovi nevěří, jeho neposlúchají a přikázaní jeho ne- držie, nehodní všech milostí božích, stojíce v hřieších a v slepotě. Protož pak Jidášové zrádní všeho lidu9) o jich spasenie zvázali sú jim matku Kristovu jako na taras1o), aby skrze ni nad mieru mohli lháti tomu lidu hřiešnému, pravíce jim milosrdenstvie jejie k hřiešným, jemuži1) sami miery nevědí, aniž by jeho v Kristu Ježíši uměli vypraviti tolik. Protož připravili sú ji lidu hřieš- nému jako výmě kraví, aby z ní ssali; tak široké a rozmnožené bez miery milosti jako Jidášové hlásí12) o ní, tak nevěrní13), že podlé toho, kdyby to mohlo pravé14) býti, Kristus s svými milostmi musil by býti daremný. A když jest lid uvěřil milostem [u] matce Kristově a v svatých těm, kteréž v Kristu jsú v pravdě, v těch lidech daremný jest Kristus svýmil5) milost/mi. 210 b. 211 a. 371
takového jako o Pánu Ježíšovi, by2) ona byla cesta lidem a život. Ač jest jeho3) porodila, jenž jest cesta a život lidem, ale toho ona nemá, aby4) Kristem byla, aby svět vykúpila krví svú od zatracenie. Té moci ona ani žádný nemohl jest mieti, ktož není pravým/ Bohem a spolu pravým člověkem, aby mohl smieřiti lidi s Bohem ve krvi své. Protož matka Kristova, ne- jsúci Bohem a člověkem, nemohla jest lidí smieřiti s Bohem ve krvi své, jediné, že Syn boží tělo pravé člo- věcské z ní jest vzal, v němž jest lidi s Bohem smieřil. Protož ona tú přiečinú najvyzší prospěla spasení lid- skému nad jiné svaté, že z ní vzal jest tělo hodné5) k vykúpení pokolení lidského. Protož z toho6) má chválu nad jiné svaté. Ale moci té k dělání spasenie lidského jako Syn boží nemá. Protož bezprávie se vieře děje ukazovati milosti bozské tu, kdež jich nenie, a minúti7) je tu, kde sú, v Kristu Ježíšovi, a slibovati milosti veliké v svatých těm hřiešníkóm, ješto8) Kris- tovi nevěří, jeho neposlúchají a přikázaní jeho ne- držie, nehodní všech milostí božích, stojíce v hřieších a v slepotě. Protož pak Jidášové zrádní všeho lidu9) o jich spasenie zvázali sú jim matku Kristovu jako na taras1o), aby skrze ni nad mieru mohli lháti tomu lidu hřiešnému, pravíce jim milosrdenstvie jejie k hřiešným, jemuži1) sami miery nevědí, aniž by jeho v Kristu Ježíši uměli vypraviti tolik. Protož připravili sú ji lidu hřieš- nému jako výmě kraví, aby z ní ssali; tak široké a rozmnožené bez miery milosti jako Jidášové hlásí12) o ní, tak nevěrní13), že podlé toho, kdyby to mohlo pravé14) býti, Kristus s svými milostmi musil by býti daremný. A když jest lid uvěřil milostem [u] matce Kristově a v svatých těm, kteréž v Kristu jsú v pravdě, v těch lidech daremný jest Kristus svýmil5) milost/mi. 210 b. 211 a. 371
Strana 372
Ale skrze vieru dokonalý jest všem věřícím s nimi; nebo, jakož nemuož nižádný Krista odvolati, takéž ani těch milostí, kteréž jsú v něm položeny věřícím k spa- sení. A jestliže kto z něho milostí nebéře tak, jakož on jich podává lidem, tehdal6) jinde nikdiež17) nic ne- vezme, tolikéž18) v nebi, jako v pekle. Nebo, ktož nenie skrze Krista požehnaný, ten skrze všecko stvoření jeho jest prokletý. Nebo všecko stvořenie Buoh obleče v odě- nie19) na pomstu proti němu; protož nikdiež nemuož vzieti jiného, než ve všem své prokletie. Nebo, ktož má Syna, i Otce má. Protož, nemaje Boha, ani Syna jeho Jezukrista, což má? Nic prostě nemá ani v nebi ani v zemi, jediné, sa zlořečený, pekla čeká. Protož Antikrist s svými apoštoly, nepřítel Kristuo, všech mi- lostí z nebe přeje světu a povyšuje jich rozličnými vy- myšleními, aby v nich svět uspil2o), aby zaspal pravé milosti v Kristu. Nebť na to dábel vede apoštoly Anti- kristovy, aby lid hřiešný kojili21) těmi milostmi, ješto nejsú aniž jim přijdú, a ty milosti, které sú v Kristu pravé, jenž by jim prospěti mohly, těch aby tajili a zasypali je jako umrlce v hrobě, aby nižádný nic o nich nerozuměl ani věděl; nebo to příleží22) odpor- nosti Antikristově milosti jedovaté rozlévati hojně na svět a cizí z nebe podávati, o nichž neví23), aby za tím24) umrtvil Krista s jeho milostmi a v zapomenutí dal. Kapitola třidcátá třetí. 211 b. Ale žel) jest mnohé mluvení a zaneprázdnění2) o sva- tých. A kto by všemu odpoviedati mohl, co/ jest domnění o nich podlé zprávy posluov Antikristových, ješto sú silný zákon o nich skovali z domnění lživých 372
Ale skrze vieru dokonalý jest všem věřícím s nimi; nebo, jakož nemuož nižádný Krista odvolati, takéž ani těch milostí, kteréž jsú v něm položeny věřícím k spa- sení. A jestliže kto z něho milostí nebéře tak, jakož on jich podává lidem, tehdal6) jinde nikdiež17) nic ne- vezme, tolikéž18) v nebi, jako v pekle. Nebo, ktož nenie skrze Krista požehnaný, ten skrze všecko stvoření jeho jest prokletý. Nebo všecko stvořenie Buoh obleče v odě- nie19) na pomstu proti němu; protož nikdiež nemuož vzieti jiného, než ve všem své prokletie. Nebo, ktož má Syna, i Otce má. Protož, nemaje Boha, ani Syna jeho Jezukrista, což má? Nic prostě nemá ani v nebi ani v zemi, jediné, sa zlořečený, pekla čeká. Protož Antikrist s svými apoštoly, nepřítel Kristuo, všech mi- lostí z nebe přeje světu a povyšuje jich rozličnými vy- myšleními, aby v nich svět uspil2o), aby zaspal pravé milosti v Kristu. Nebť na to dábel vede apoštoly Anti- kristovy, aby lid hřiešný kojili21) těmi milostmi, ješto nejsú aniž jim přijdú, a ty milosti, které sú v Kristu pravé, jenž by jim prospěti mohly, těch aby tajili a zasypali je jako umrlce v hrobě, aby nižádný nic o nich nerozuměl ani věděl; nebo to příleží22) odpor- nosti Antikristově milosti jedovaté rozlévati hojně na svět a cizí z nebe podávati, o nichž neví23), aby za tím24) umrtvil Krista s jeho milostmi a v zapomenutí dal. Kapitola třidcátá třetí. 211 b. Ale žel) jest mnohé mluvení a zaneprázdnění2) o sva- tých. A kto by všemu odpoviedati mohl, co/ jest domnění o nich podlé zprávy posluov Antikristových, ješto sú silný zákon o nich skovali z domnění lživých 372
Strana 373
shromážděný, položivše úžitek spasenie lidského [a] téměř od polu3) na nich zavěsivše? Protož jimi lid za- neprazdňují4), aby jim mnohé svátky světili, postili se jim, obětovali a modlili se jim, pravíce mnoho o jich milostech, že sú pilni hřiešných, přimlúvajíce se za ně, a že již mají větčí milost k hřiešným, nežli jsú ji zde jsúce měli, a že se jim máme modliti za ty přímluvy, kteréž oni činí za ny5) před Bohem. A jiní pak, ulevujíce těch řečí, něco lehčejšího o nich řkú, že nemuožem toho zapříti o svatých, byť6) nám dobrého nežádali od Boha. Protož takové všecky věci nevím kto by je zpravil7), co sú rozsíli o nich nesmierných do- mnění křivých, ješto z viery Kristovy nejsú, ale hřie- chové mnozie sú a podvrtel nohám slepých, aby skrze ně se uráželi8) a padali v jámu bluduov mnohých, za pravdu držiece lež oslavenú svatými. A cožkoli sú na ně poctivostí?) vznesli, kteréž slušejí na samého Boha, tím sú uvedli zvláštní modloslužebnost, jakožto modlení, posty, oběti, svěcení svátkuov, světel pálení, mší slúžení, klekání a jiná náboženství10), ješto se dějí tělem neb duchem. Ty všecky poctivosti a služebnosti utrpení slušejí na samého Stvořitele; tak daleko k nim zavazuje, jakožii) každý lid zákonem svým, aby kle- káním, padáním, klaněním a kterýmkoli těla nebo duchu ponižováním před samým Stvořitelem to činili jemu ke cti, jakož jest přikázal. A protož ty věci obrá titi na stvoření jest modloslúžení. Židé nižádnému stvo- ření slavných dní nesvětili ani světel pálili ani sú se komu postili, než toliko samému Bohu. A to i dnes činí, přikázaní božího v tom ostřicehajíce. Pakli sú kdy takové věci modlám činili, pro to jest nad nimi mstil. Protož jakož daleko s takými služebnostmi zavázáni sú křesťané k samému Stvořiteli, tak daleko jsú roz- 212 a. 373
shromážděný, položivše úžitek spasenie lidského [a] téměř od polu3) na nich zavěsivše? Protož jimi lid za- neprazdňují4), aby jim mnohé svátky světili, postili se jim, obětovali a modlili se jim, pravíce mnoho o jich milostech, že sú pilni hřiešných, přimlúvajíce se za ně, a že již mají větčí milost k hřiešným, nežli jsú ji zde jsúce měli, a že se jim máme modliti za ty přímluvy, kteréž oni činí za ny5) před Bohem. A jiní pak, ulevujíce těch řečí, něco lehčejšího o nich řkú, že nemuožem toho zapříti o svatých, byť6) nám dobrého nežádali od Boha. Protož takové všecky věci nevím kto by je zpravil7), co sú rozsíli o nich nesmierných do- mnění křivých, ješto z viery Kristovy nejsú, ale hřie- chové mnozie sú a podvrtel nohám slepých, aby skrze ně se uráželi8) a padali v jámu bluduov mnohých, za pravdu držiece lež oslavenú svatými. A cožkoli sú na ně poctivostí?) vznesli, kteréž slušejí na samého Boha, tím sú uvedli zvláštní modloslužebnost, jakožto modlení, posty, oběti, svěcení svátkuov, světel pálení, mší slúžení, klekání a jiná náboženství10), ješto se dějí tělem neb duchem. Ty všecky poctivosti a služebnosti utrpení slušejí na samého Stvořitele; tak daleko k nim zavazuje, jakožii) každý lid zákonem svým, aby kle- káním, padáním, klaněním a kterýmkoli těla nebo duchu ponižováním před samým Stvořitelem to činili jemu ke cti, jakož jest přikázal. A protož ty věci obrá titi na stvoření jest modloslúžení. Židé nižádnému stvo- ření slavných dní nesvětili ani světel pálili ani sú se komu postili, než toliko samému Bohu. A to i dnes činí, přikázaní božího v tom ostřicehajíce. Pakli sú kdy takové věci modlám činili, pro to jest nad nimi mstil. Protož jakož daleko s takými služebnostmi zavázáni sú křesťané k samému Stvořiteli, tak daleko jsú roz- 212 a. 373
Strana 374
212 b. množili modloslužebnost, obrátivše ty poctivosti a služby na stvoření, ač sú pak12) nebeská a slavná stvo- ření. A on své cti a chvály nedá nižádnému, Izajáš die, v nebi ani v zemi. A žel3) muož múdrý14) spieše uraziti velebnost bozskú skrze duostojné stvoření nežli skrze potupné15); nebo se nelíbí potupné a úžitka ne- nese milosti. Protož se nelíbí, a tak se milostí16) k němu nenaváží17). A že18) nebeská stvoření sú slavna, a úžitek spasení, milosti rozmnožení v něm19) se slibuje. Protož hotově20) se k němu milostí21) přichýlé a nemeškajíce poctivost22) všelikú, kteráž slušie na Stvořitele, na to stvoření vnesú. A jestliže se Stvořitele bojí ti hřiešníci pro své mnohé hřiechy, aby jich do pekla neposlal, a proto naděje v něm mieti nemohú: a23) v svatých, ješto24) jsú milostivi hřiešným, velikú naději mají. Protož milosti, pomoci, přímluvy u nich hledají jako před králem uherským. Protož tu ovšem přichýlé25) poctivost bozskú k tomu, ktož krotí proti nim hněv náhlý26) boží. Protož nyní nic nečijí27) kněží, čemuť učí a v čemť sú lid ustavili28). Nebo mají staré29) plné s to30); což koli pojí31), vždy řkú, že z jich plných suduov točí; na jich svatosti sú odpočinuli. Takéž opět, cožkoli hledají v svatých, jehož32) sú měli z dlu- hu33) viery hledati v samém Bohu, vždy jiných bohuov hledají aneb je sobě zvolují, jsúce zklamáni mnohými a falešnými slibováními skrze apoštoly Antikristovy, jenž lid lúpí na těle i na duši, skrze svaté všecko dobré slibujíce lidu bláznivému v svatých, netoliko přimlúvaní před Bohem tak bludné jako před hrozným králem, ješto jeho34) hněv jedva mohú ukrotiti slúhy jeho proti někomu. Takéž o pomocech mnohých svatých jim bají35), o nichž napřed povědieno jest, že, což koli trpí zlého ti lidé blázniví, ke všemu jest [Izai. XLII, 8.] 374
212 b. množili modloslužebnost, obrátivše ty poctivosti a služby na stvoření, ač sú pak12) nebeská a slavná stvo- ření. A on své cti a chvály nedá nižádnému, Izajáš die, v nebi ani v zemi. A žel3) muož múdrý14) spieše uraziti velebnost bozskú skrze duostojné stvoření nežli skrze potupné15); nebo se nelíbí potupné a úžitka ne- nese milosti. Protož se nelíbí, a tak se milostí16) k němu nenaváží17). A že18) nebeská stvoření sú slavna, a úžitek spasení, milosti rozmnožení v něm19) se slibuje. Protož hotově20) se k němu milostí21) přichýlé a nemeškajíce poctivost22) všelikú, kteráž slušie na Stvořitele, na to stvoření vnesú. A jestliže se Stvořitele bojí ti hřiešníci pro své mnohé hřiechy, aby jich do pekla neposlal, a proto naděje v něm mieti nemohú: a23) v svatých, ješto24) jsú milostivi hřiešným, velikú naději mají. Protož milosti, pomoci, přímluvy u nich hledají jako před králem uherským. Protož tu ovšem přichýlé25) poctivost bozskú k tomu, ktož krotí proti nim hněv náhlý26) boží. Protož nyní nic nečijí27) kněží, čemuť učí a v čemť sú lid ustavili28). Nebo mají staré29) plné s to30); což koli pojí31), vždy řkú, že z jich plných suduov točí; na jich svatosti sú odpočinuli. Takéž opět, cožkoli hledají v svatých, jehož32) sú měli z dlu- hu33) viery hledati v samém Bohu, vždy jiných bohuov hledají aneb je sobě zvolují, jsúce zklamáni mnohými a falešnými slibováními skrze apoštoly Antikristovy, jenž lid lúpí na těle i na duši, skrze svaté všecko dobré slibujíce lidu bláznivému v svatých, netoliko přimlúvaní před Bohem tak bludné jako před hrozným králem, ješto jeho34) hněv jedva mohú ukrotiti slúhy jeho proti někomu. Takéž o pomocech mnohých svatých jim bají35), o nichž napřed povědieno jest, že, což koli trpí zlého ti lidé blázniví, ke všemu jest [Izai. XLII, 8.] 374
Strana 375
jim slibován některý svatý, ješto36) vládne jich neštěstím a muož pomoci z něho tomu, ktož jemu tak slúží, jakož se tobolce knězské hodí a jich břicho sytí; ihned svatý k té službě hne se a neopustí věrných sluh břicha knězského, než37) knězť vždy die: Svatémus dal, cožť sem já sežral. A blázen vida, že kněz žéře, však mní38), že svatému tiem slúží. Ale k těmto věcem, kteréž se mluví o tom, že, hle- dajíce u svatých toho, čehož u samého Boha majie hledati, jiné bohy sobě zvolují a odstupují od Pána Boha! A v těch věcech, skrze něž odstupují od Boha, domnievají se, že spasení duší hledají, a služebnost svatým ukazují, v nich viece přiezni čijí nežli v samém Bohu, jsúce opojeni tiem jedem skrze múdré mistry a jiné apoštoly Antikristovy, ješto39) jiného neumějí roz- lévati než něčí svatost cizie lstívě na oklamání lidu hřiešnému, jenž jest zaslúžil hněvu božieho, množíce jim vždy duovody, a najvie/ce o těch věcech, jenž sú kromě viery. Protož v těch nesmierných40) věcech, ješto jim41) nižádný dna nemuož naleznúti, jiného ne- vidím, by42) co mohlo prospěti, než, ktož by se mohl viery chytiti při těch nesmierných naučeních. A snad konečně nic neostane lidem z poznání viery, jediné trpěti s ní od zlých lidí, a ktož nebude moci trpěti s ní, musí zahynúti s nevěrnými43) lidmi. Protož ku první44) řeči hledíce, že tak svatých hledají, mysléce skrze ně zlých věcí podlé těla zniknúti45), jakož jsú o nich zpraveni, že oni vládnú zlými věcmi, kteréž by mohly lidem núze činiti, jakožto chudoba, svěcká hanba, padúcí nemoc, vězenie a jiné nemoci aneb núze, ješto sú obecny lidem: protož k těm mnohým bá- sněm46) tato viera jest, aby jich pohaněla, ješto47) die Pán Buoh: Obětuj Pánu Bohu obět chvály a naplň Naj- 213 a. [Zalm L, 14—15.] 375
jim slibován některý svatý, ješto36) vládne jich neštěstím a muož pomoci z něho tomu, ktož jemu tak slúží, jakož se tobolce knězské hodí a jich břicho sytí; ihned svatý k té službě hne se a neopustí věrných sluh břicha knězského, než37) knězť vždy die: Svatémus dal, cožť sem já sežral. A blázen vida, že kněz žéře, však mní38), že svatému tiem slúží. Ale k těmto věcem, kteréž se mluví o tom, že, hle- dajíce u svatých toho, čehož u samého Boha majie hledati, jiné bohy sobě zvolují a odstupují od Pána Boha! A v těch věcech, skrze něž odstupují od Boha, domnievají se, že spasení duší hledají, a služebnost svatým ukazují, v nich viece přiezni čijí nežli v samém Bohu, jsúce opojeni tiem jedem skrze múdré mistry a jiné apoštoly Antikristovy, ješto39) jiného neumějí roz- lévati než něčí svatost cizie lstívě na oklamání lidu hřiešnému, jenž jest zaslúžil hněvu božieho, množíce jim vždy duovody, a najvie/ce o těch věcech, jenž sú kromě viery. Protož v těch nesmierných40) věcech, ješto jim41) nižádný dna nemuož naleznúti, jiného ne- vidím, by42) co mohlo prospěti, než, ktož by se mohl viery chytiti při těch nesmierných naučeních. A snad konečně nic neostane lidem z poznání viery, jediné trpěti s ní od zlých lidí, a ktož nebude moci trpěti s ní, musí zahynúti s nevěrnými43) lidmi. Protož ku první44) řeči hledíce, že tak svatých hledají, mysléce skrze ně zlých věcí podlé těla zniknúti45), jakož jsú o nich zpraveni, že oni vládnú zlými věcmi, kteréž by mohly lidem núze činiti, jakožto chudoba, svěcká hanba, padúcí nemoc, vězenie a jiné nemoci aneb núze, ješto sú obecny lidem: protož k těm mnohým bá- sněm46) tato viera jest, aby jich pohaněla, ješto47) die Pán Buoh: Obětuj Pánu Bohu obět chvály a naplň Naj- 213 a. [Zalm L, 14—15.] 375
Strana 376
213 b. vyzšímu sliby své a volaj ke mně v den zarmúcení svého, a já zprostím tě. Toť jest viera na slovích bo- žích založená o všech zármutcích, kteréž se mohú přihoditi člověku. Teď48) přikazuje, aby se k němu utekl s tiem, modle se jemu za to, aby on podlé vuole své dobrotu učinil s člověkem v těch zámutciech a zprostil jeho z nich, a zvláště z těch, kteříž k hřiechóm pudí člověka nebo osídla přivodí nebezpečná a ku pádu hotová. A za takové zámutky má Boha pilně ku po- moci hledati rozumný člověk. Protož toho přikázaní božího člověk věrný49) poslúchaje, odpočine na vieře ve všech zámutcích svých a dá jíti básněm lživým mimo se jako přívalóm krupným, pod střechú/ stoje. Pakli opustí to přikázaní božie, a50) pustí se u vietr jako na moři bez vesla, nemoha se zastaviti v času zahy- nutí svého. Jakož jest zjevno, že nestojí v nižádném zámutku bez pádu, kteříž s nimi pomoci v svatých hledají. Ti netoliko bludně svatých v zámutciech hle- dají, ale i týmž domněním bludným kúzedlníkuov a hadačuov hledajie v času pokušení svých, túž váž- nost kúzedlníkóm51) majíce v té při, jako i k svatým: též52) do Kyjova k matce boží, do Temelína k kúzedl- níku a nynie do Týna a k svatému Prokopu, k za- klinačovi53), ktož by koli polehčil, Buoh nebo dábel, nebo bez viery bludem se pudí'4) jako větrem, jemuž není zákon. Kapitola třidcátá čtvrtá. A žel) o svatých tato pře jest mezi jinými přemi, že se jim máme modliti za ty pomoci a za přímluvy, o kterýchž nejistě bají2). Tu vždy vieru boží držeti máme, že takové modlení, k němuž sú přikázaní boží, 376
213 b. vyzšímu sliby své a volaj ke mně v den zarmúcení svého, a já zprostím tě. Toť jest viera na slovích bo- žích založená o všech zármutcích, kteréž se mohú přihoditi člověku. Teď48) přikazuje, aby se k němu utekl s tiem, modle se jemu za to, aby on podlé vuole své dobrotu učinil s člověkem v těch zámutciech a zprostil jeho z nich, a zvláště z těch, kteříž k hřiechóm pudí člověka nebo osídla přivodí nebezpečná a ku pádu hotová. A za takové zámutky má Boha pilně ku po- moci hledati rozumný člověk. Protož toho přikázaní božího člověk věrný49) poslúchaje, odpočine na vieře ve všech zámutcích svých a dá jíti básněm lživým mimo se jako přívalóm krupným, pod střechú/ stoje. Pakli opustí to přikázaní božie, a50) pustí se u vietr jako na moři bez vesla, nemoha se zastaviti v času zahy- nutí svého. Jakož jest zjevno, že nestojí v nižádném zámutku bez pádu, kteříž s nimi pomoci v svatých hledají. Ti netoliko bludně svatých v zámutciech hle- dají, ale i týmž domněním bludným kúzedlníkuov a hadačuov hledajie v času pokušení svých, túž váž- nost kúzedlníkóm51) majíce v té při, jako i k svatým: též52) do Kyjova k matce boží, do Temelína k kúzedl- níku a nynie do Týna a k svatému Prokopu, k za- klinačovi53), ktož by koli polehčil, Buoh nebo dábel, nebo bez viery bludem se pudí'4) jako větrem, jemuž není zákon. Kapitola třidcátá čtvrtá. A žel) o svatých tato pře jest mezi jinými přemi, že se jim máme modliti za ty pomoci a za přímluvy, o kterýchž nejistě bají2). Tu vždy vieru boží držeti máme, že takové modlení, k němuž sú přikázaní boží, 376
Strana 377
a to, ješto dotýká3) služby božie, spasení duší aneb zpravování člověka v životě ctnostném a duchovním aneb dobývaní daruo duchovních aneb k kterémuž koli zpravování aneb polepšení člověka, nepříslušie k4) nižádnému stvořenie, než toliko k samému Stvo- řiteli. Jiné věci lidské zde na zemi, jimiž sú sobě lidé dlužni5) z lásky odměn(ě) né6), těch mohú prositi lidé od lidí, ješto jimi7) spolu sobě slúžie a pomoci činie, darujie8) se jimi, puojčují jich sobě: seker, pytluov, soli, chleba, oděvuo, peněz a jiných věcí, v nichž sobě lásku ukazují. Protož to9) sú věci lidské, kteréž to či- níce jedni druhým z lásky, plní v nich přikázanie boží. Ale modlenie svatým v nebi nenie sausedsky pytel k trhu u nich uprositi, ale věcí vyzších nad zemské, ješto jich10) lidé v moci nemají, nežl1) sám Buoh, kteréž spasenie duší dotýkají. A poněvadž ty prostě v moci samého Boha sú, za ty se modliti svatým — předlo- žíce napřed12) neupřiemnost a odstúpenie od Boha v těch modlitebnících svatým13), neboť z jiného ko- řeniel4) nemohú počíti toho modlenie svatým než z toho, že nevěřie Bohu v tom, že jest zavázal každého člověka s modlitbú k sobě samému a zavázal jest jeho s každú věcí, kteréž potřebuje, tělesné neb du- chovnie, aby se za ni Bohu modlil — protož, to opustě a jinde toho hledaje, přestupuje přikázaní boží15) A druhé16), z toho kořene to modlení svatým apoštolé Antikristovi uvedli sú v lid: Chtiece, aby podobně17) stálo, ponížili sú velmi lidu18), že sú zlí a hřiešníci velicí a že jich modlitby Buoh neuslyšie; pak s tiem ohyzdili sú jim Boha, že se na ně náramně hněvá velikým hněvem; protož svaté jsú jim v jíšcel9) me- dové připravili, bez miery jim je schválivše20), že sú milostivi a pilni sú hřiešných, přimlúvajíce se za ně2), 214 a. 377
a to, ješto dotýká3) služby božie, spasení duší aneb zpravování člověka v životě ctnostném a duchovním aneb dobývaní daruo duchovních aneb k kterémuž koli zpravování aneb polepšení člověka, nepříslušie k4) nižádnému stvořenie, než toliko k samému Stvo- řiteli. Jiné věci lidské zde na zemi, jimiž sú sobě lidé dlužni5) z lásky odměn(ě) né6), těch mohú prositi lidé od lidí, ješto jimi7) spolu sobě slúžie a pomoci činie, darujie8) se jimi, puojčují jich sobě: seker, pytluov, soli, chleba, oděvuo, peněz a jiných věcí, v nichž sobě lásku ukazují. Protož to9) sú věci lidské, kteréž to či- níce jedni druhým z lásky, plní v nich přikázanie boží. Ale modlenie svatým v nebi nenie sausedsky pytel k trhu u nich uprositi, ale věcí vyzších nad zemské, ješto jich10) lidé v moci nemají, nežl1) sám Buoh, kteréž spasenie duší dotýkají. A poněvadž ty prostě v moci samého Boha sú, za ty se modliti svatým — předlo- žíce napřed12) neupřiemnost a odstúpenie od Boha v těch modlitebnících svatým13), neboť z jiného ko- řeniel4) nemohú počíti toho modlenie svatým než z toho, že nevěřie Bohu v tom, že jest zavázal každého člověka s modlitbú k sobě samému a zavázal jest jeho s každú věcí, kteréž potřebuje, tělesné neb du- chovnie, aby se za ni Bohu modlil — protož, to opustě a jinde toho hledaje, přestupuje přikázaní boží15) A druhé16), z toho kořene to modlení svatým apoštolé Antikristovi uvedli sú v lid: Chtiece, aby podobně17) stálo, ponížili sú velmi lidu18), že sú zlí a hřiešníci velicí a že jich modlitby Buoh neuslyšie; pak s tiem ohyzdili sú jim Boha, že se na ně náramně hněvá velikým hněvem; protož svaté jsú jim v jíšcel9) me- dové připravili, bez miery jim je schválivše20), že sú milostivi a pilni sú hřiešných, přimlúvajíce se za ně2), 214 a. 377
Strana 378
214 b. [ktož] jim svatú obět položie na oltář. A z toho pá- teře pochotného22) lid hřiešný za to má, že světí23) Boha u krotí, jakožto purkrabie a maršálci krále ukrut- ného s hněvy ukrutnými krotí proti člověku obžalo- vanému, — taková domněnie bludná majíce o Bohu i o svatých jako o králi tělesném ukrutném, a že světí, přijmúce dary a služby od hřiešných, i24) stojie s přímluvami snažně za hřiešné, krotíce hněv boží proti nim. A tiemto rozumem25) tělesným brání zjevně modlenie a přímluv svatých, rovnajíce Boha králi hněvivému a svaté jako purkrabie jeho milostné, ješto26), berúce dary od hřiešných, milosti jim hledají u Boha. Protož jedni bludové druhých narodí. Bludem súce přivedeni k takovému modlenie svatým, ihned z toho zle myslé a věřie o Bohu i o svatých, tak je rovnajíce králi tělesnému a hněvivému. Takéž27) [o svatých myslé, že by na dařiech ty přímluvy jednali28) za hřiešné, ktož jich milost nalezne, ofěry jim činí, světla jim pálí, postí se, jich svaté dni světí jim a jiné pocty jim činie, že ten jich přímluv zaslúží, že oni, súce udarováni29), pilni sú hřiešných. Tolikéž30) o nich smyslé31) jako o rychtářích, ješto32) pro dary na saudě nakládají33) křivým34). Protož z toho bludu ihned se v nich štípí jiný, aby, tolik úžitkuov slyšiece o svatých, že mohú jich přiezni požievati na dařiech, i35) oblíbí36) je sobě nad Buoh a položí v nich naději o těch věcech, o nichž sú měli naději položiti v samém Bohu, hle- dajíce těch věcí v svatých; a tak svú naději odnesú od Boha na stvořenie, to slyšiece, že on se hněvá, a světí milost mají k nim. Protož hřiešníci, nepřestá- vající37) hřiechuov svých a neopravení nižádnými milostmi božími, opustivše Boha, stvořitele svého, studnici živých vod, všecko své dobré majíce v něm, 378
214 b. [ktož] jim svatú obět položie na oltář. A z toho pá- teře pochotného22) lid hřiešný za to má, že světí23) Boha u krotí, jakožto purkrabie a maršálci krále ukrut- ného s hněvy ukrutnými krotí proti člověku obžalo- vanému, — taková domněnie bludná majíce o Bohu i o svatých jako o králi tělesném ukrutném, a že světí, přijmúce dary a služby od hřiešných, i24) stojie s přímluvami snažně za hřiešné, krotíce hněv boží proti nim. A tiemto rozumem25) tělesným brání zjevně modlenie a přímluv svatých, rovnajíce Boha králi hněvivému a svaté jako purkrabie jeho milostné, ješto26), berúce dary od hřiešných, milosti jim hledají u Boha. Protož jedni bludové druhých narodí. Bludem súce přivedeni k takovému modlenie svatým, ihned z toho zle myslé a věřie o Bohu i o svatých, tak je rovnajíce králi tělesnému a hněvivému. Takéž27) [o svatých myslé, že by na dařiech ty přímluvy jednali28) za hřiešné, ktož jich milost nalezne, ofěry jim činí, světla jim pálí, postí se, jich svaté dni světí jim a jiné pocty jim činie, že ten jich přímluv zaslúží, že oni, súce udarováni29), pilni sú hřiešných. Tolikéž30) o nich smyslé31) jako o rychtářích, ješto32) pro dary na saudě nakládají33) křivým34). Protož z toho bludu ihned se v nich štípí jiný, aby, tolik úžitkuov slyšiece o svatých, že mohú jich přiezni požievati na dařiech, i35) oblíbí36) je sobě nad Buoh a položí v nich naději o těch věcech, o nichž sú měli naději položiti v samém Bohu, hle- dajíce těch věcí v svatých; a tak svú naději odnesú od Boha na stvořenie, to slyšiece, že on se hněvá, a světí milost mají k nim. Protož hřiešníci, nepřestá- vající37) hřiechuov svých a neopravení nižádnými milostmi božími, opustivše Boha, stvořitele svého, studnici živých vod, všecko své dobré majíce v něm, 378
Strana 379
mohú tolik bludem zklamáni býti skrze apoštoly Antikristovy, ač by co38) kdy dobrého pochtěli, aby v tom zklamáni byli skrze ně/ a s tiem odstrčeni byli od Stvořitele k stvoření, ješto tu39) nenaleznú toho, čemuž se nadějí v tom stvoření, zavrhše Stvořitele s jeho plným dobrým. 215 a. Kapitola třidcátá pátá. Protož, poněvadž jest zmienka o modlení svatým, tu vždy k vieře Kristově stuojme, již vidúce, že zlého nikdiež1) neutečem, pustíme-li se viery. A že2) ve čte- nie3) viera jest založena o modlenie, komu4) má býti. Kdyžto dábel řekl Pánu Ježíšovi: Tato všecka tobě dám, ač5) padna modliti se mně budeš, tehda vece jemu Ježíš: Jdiž, satane, neboť psáno jest: Pánu Bohu tvému modliti se budeš a jemu samému slúžiti budeš. Ty věci Pán Ježíš mluvil jest o modlenie, kteréž má jíti6) k samému Bohu, maje příčinu k tomu znamenitú7) když jeho dábel potáhl jest k jinému modlení nežli samému Bohu, ale k stvoření, kteréžto modlení bylo jest odporné božímu modlení. Protož toliko8) o tom jest pověděl, že má býti samému Bohu modlení. A to všecka písma starého i nového zákona ukazujie vždy, že modlenie samému Bohu má býti. A mohl by to rozum viery ukázati, kdyby po rozumu šli. Poněvadž Buoh stvořil jest člověka, z toho chce nad ním práva najvyzšieho požievati. Neb, jakož jest sám mohl jeho stvořiti, jakž jest chtěl, takéž sám chce nad ním práva najvyzšieho požievati, takéž sám chce nad ním vlád- núti sobě k vuoli9), sám jeho provésti a zpraviti1o) chce a on sám jemu dobře muož učiniti v každé věci. Pro- tož, stvořiv jeho sobě ke cti, chce jím sám/ vládnúti, 215 b. V. Mojžíš. X. [20]. Mat. IV, [9—10]. 379
mohú tolik bludem zklamáni býti skrze apoštoly Antikristovy, ač by co38) kdy dobrého pochtěli, aby v tom zklamáni byli skrze ně/ a s tiem odstrčeni byli od Stvořitele k stvoření, ješto tu39) nenaleznú toho, čemuž se nadějí v tom stvoření, zavrhše Stvořitele s jeho plným dobrým. 215 a. Kapitola třidcátá pátá. Protož, poněvadž jest zmienka o modlení svatým, tu vždy k vieře Kristově stuojme, již vidúce, že zlého nikdiež1) neutečem, pustíme-li se viery. A že2) ve čte- nie3) viera jest založena o modlenie, komu4) má býti. Kdyžto dábel řekl Pánu Ježíšovi: Tato všecka tobě dám, ač5) padna modliti se mně budeš, tehda vece jemu Ježíš: Jdiž, satane, neboť psáno jest: Pánu Bohu tvému modliti se budeš a jemu samému slúžiti budeš. Ty věci Pán Ježíš mluvil jest o modlenie, kteréž má jíti6) k samému Bohu, maje příčinu k tomu znamenitú7) když jeho dábel potáhl jest k jinému modlení nežli samému Bohu, ale k stvoření, kteréžto modlení bylo jest odporné božímu modlení. Protož toliko8) o tom jest pověděl, že má býti samému Bohu modlení. A to všecka písma starého i nového zákona ukazujie vždy, že modlenie samému Bohu má býti. A mohl by to rozum viery ukázati, kdyby po rozumu šli. Poněvadž Buoh stvořil jest člověka, z toho chce nad ním práva najvyzšieho požievati. Neb, jakož jest sám mohl jeho stvořiti, jakž jest chtěl, takéž sám chce nad ním práva najvyzšieho požievati, takéž sám chce nad ním vlád- núti sobě k vuoli9), sám jeho provésti a zpraviti1o) chce a on sám jemu dobře muož učiniti v každé věci. Pro- tož, stvořiv jeho sobě ke cti, chce jím sám/ vládnúti, 215 b. V. Mojžíš. X. [20]. Mat. IV, [9—10]. 379
Strana 380
II. Paral. VI, [30]. II. Kor. XI. chce od něho milování, modlení. Nebo on móž na- plniti modlení jeho. Nebo on sám jediný jest svědoml1) člověka i všech jeho položenie i tajností srdce, a nižádný v nebi nemuož znáti všech zvláštností a tajností člo- věka každého, aniž sám člověk muož sebe úplně svě- dom býti, než toliko sám Pán Buoh zná srdce lidské a jich zvláštní věci, jakožto Salomún jest řekl k Bohu na modlitbě mluvě: Ty sám jediný znáš srdce lidská. Protož k němu příleží12) modlenie, nebo on pán, stvo- řitel jest všech a chce, aby k němu zřeli o všecky věci, nebo on všecko učiniti muož, zač prošen bývá v hod- ném13) prosení (!), a ví, kdy komu má dobře učiniti, lépe než ten, komuž dobře činí. Nebo někdy i svatý člověk modlí se jemu za některé věci, ješto se jemu zdají dobré, a on jeho neuslyšie, věda, že jemu nejsú tak dobré, jakož se člověku zdajie dobré. Jakož zjevno jest na svatém Pavlu a na Mojžíšovi. Protož v takových věcech tajných, jenž sú toliko samému Bohu známy a skryty mnohé věci od najvyšších14) anjeluov, jakož die Dionyzius15), kterakž by mohla tehdy modlitba k svatým státil6) v také při, jiež Buoh neuslyší i17) od dobrého člověka, vida, že jemu nenie to dobré, zač on prosí? Protož světí18), nevědúce tak, jakož Buoh sám zná, komu co dobrého aneb zlého jest, kterakž by oni naplnili takové nejisté prozby, nevědúce, hodí-li se to člověku, zač jich prosí? Kapitola třidcátá šiestá. 216 a. A opět, poněvadž všecky modlitby svatým jdú/ v po- krytstvie neupřímém — nebo ti modlitebníci svatých kterak by se právěl) mohli modliti svatým? tupíce Boha svými hřiechy těžkými, i2) hledají přízni u sva- 380
II. Paral. VI, [30]. II. Kor. XI. chce od něho milování, modlení. Nebo on móž na- plniti modlení jeho. Nebo on sám jediný jest svědoml1) člověka i všech jeho položenie i tajností srdce, a nižádný v nebi nemuož znáti všech zvláštností a tajností člo- věka každého, aniž sám člověk muož sebe úplně svě- dom býti, než toliko sám Pán Buoh zná srdce lidské a jich zvláštní věci, jakožto Salomún jest řekl k Bohu na modlitbě mluvě: Ty sám jediný znáš srdce lidská. Protož k němu příleží12) modlenie, nebo on pán, stvo- řitel jest všech a chce, aby k němu zřeli o všecky věci, nebo on všecko učiniti muož, zač prošen bývá v hod- ném13) prosení (!), a ví, kdy komu má dobře učiniti, lépe než ten, komuž dobře činí. Nebo někdy i svatý člověk modlí se jemu za některé věci, ješto se jemu zdají dobré, a on jeho neuslyšie, věda, že jemu nejsú tak dobré, jakož se člověku zdajie dobré. Jakož zjevno jest na svatém Pavlu a na Mojžíšovi. Protož v takových věcech tajných, jenž sú toliko samému Bohu známy a skryty mnohé věci od najvyšších14) anjeluov, jakož die Dionyzius15), kterakž by mohla tehdy modlitba k svatým státil6) v také při, jiež Buoh neuslyší i17) od dobrého člověka, vida, že jemu nenie to dobré, zač on prosí? Protož světí18), nevědúce tak, jakož Buoh sám zná, komu co dobrého aneb zlého jest, kterakž by oni naplnili takové nejisté prozby, nevědúce, hodí-li se to člověku, zač jich prosí? Kapitola třidcátá šiestá. 216 a. A opět, poněvadž všecky modlitby svatým jdú/ v po- krytstvie neupřímém — nebo ti modlitebníci svatých kterak by se právěl) mohli modliti svatým? tupíce Boha svými hřiechy těžkými, i2) hledají přízni u sva- 380
Strana 381
tých svým modlením a Boha popúzejí proti sobě k hně- vu, přestupujíce jeho přikázanie —, kterak tu modlitbu lstivú přijmú světí3)? Jedno4) proto, že k nim5) mod- litby lidské nepříleží6). A druhé?), že nepřítelé božie lstívě jich přiezni hledají svými modlitbami, pána jich tupíce; chtěli by toliko pomsty ujíti pána jich skrze jich přiezeň. Anebo snad najduovodnějie8) muož ře- čeno býti, že slepí a svedení nevědí, kam jdú. A opět nižádný z viery nemuož ukázati, by9) světí na se po- ctivosti10) bozské brali, a zvláště modlenie, kteréž slušie samému Bohu, aby jell) přijímali. Nebo zde súce ani klaněnie ani obětovánie ani modlenie sú nepřijímali, menší poznánie Boha měvše, než tam v nebi mají. Protož nepochybně12) taková věc dále jest od nich nynie, než zde byla. A tyto věci se praví o svatém Pe- trovi. Když jest přišel k Korneliovi, vyšel jest v potkání proti němu Kornelius a padl k nohám jeho a poklonil se jemu. A Petr pozdvihl jeho řka: Vstaň, neb já sem člověk jako i ty. K témuž podobné věci praví se o sva- tém Pavlu a o Barnabášovi. Když jsú jim chtěli obě- tovati, to když uslyšeli apoštolé Barnabáš a Pavel, rozedřeli sukně své a vyskočili mezi zástupy volajíce a řkúce: Muží, co činíte? Však i my smrtedlni sme, rovní vám lidé, zvěstujíce vám, abyšte se od těchto marných bohuov obrátili k Bohu ži/vému, jenž jest učinil nebe i zemi, moře i to vše, což v nich jest. To i jiné mnohé věci jim mluvíce, jedva sú ukrotili zástupy, aby jim neobětovali. To jsú zde měli, že jsú nic na se nebrali, což slušie na Boha. Protož viece toho o nich věříme, když sú tam přítomni velebnosti bozské, jenž13) padajie před jeho velebností, chválu jemu vzdá- vajíce. A žel4) i zde lidem jsú to okazovali, že klaněnie a modlenie i najvětčie anjelové nepřijímají od lidí. Skut. XIV, [25—26]. Skut. , [13—15, 18]. 216 b. 381
tých svým modlením a Boha popúzejí proti sobě k hně- vu, přestupujíce jeho přikázanie —, kterak tu modlitbu lstivú přijmú světí3)? Jedno4) proto, že k nim5) mod- litby lidské nepříleží6). A druhé?), že nepřítelé božie lstívě jich přiezni hledají svými modlitbami, pána jich tupíce; chtěli by toliko pomsty ujíti pána jich skrze jich přiezeň. Anebo snad najduovodnějie8) muož ře- čeno býti, že slepí a svedení nevědí, kam jdú. A opět nižádný z viery nemuož ukázati, by9) světí na se po- ctivosti10) bozské brali, a zvláště modlenie, kteréž slušie samému Bohu, aby jell) přijímali. Nebo zde súce ani klaněnie ani obětovánie ani modlenie sú nepřijímali, menší poznánie Boha měvše, než tam v nebi mají. Protož nepochybně12) taková věc dále jest od nich nynie, než zde byla. A tyto věci se praví o svatém Pe- trovi. Když jest přišel k Korneliovi, vyšel jest v potkání proti němu Kornelius a padl k nohám jeho a poklonil se jemu. A Petr pozdvihl jeho řka: Vstaň, neb já sem člověk jako i ty. K témuž podobné věci praví se o sva- tém Pavlu a o Barnabášovi. Když jsú jim chtěli obě- tovati, to když uslyšeli apoštolé Barnabáš a Pavel, rozedřeli sukně své a vyskočili mezi zástupy volajíce a řkúce: Muží, co činíte? Však i my smrtedlni sme, rovní vám lidé, zvěstujíce vám, abyšte se od těchto marných bohuov obrátili k Bohu ži/vému, jenž jest učinil nebe i zemi, moře i to vše, což v nich jest. To i jiné mnohé věci jim mluvíce, jedva sú ukrotili zástupy, aby jim neobětovali. To jsú zde měli, že jsú nic na se nebrali, což slušie na Boha. Protož viece toho o nich věříme, když sú tam přítomni velebnosti bozské, jenž13) padajie před jeho velebností, chválu jemu vzdá- vajíce. A žel4) i zde lidem jsú to okazovali, že klaněnie a modlenie i najvětčie anjelové nepřijímají od lidí. Skut. XIV, [25—26]. Skut. , [13—15, 18]. 216 b. 381
Strana 382
217 a. Nebo tyto věci sú psány v Zevení svatého Jana a die toto sám o sobě: A já, Jan, jenž sem slyšel a viděl tyto věci, padl sem, abych se modlil před nohama anjela, jenž mi tyto věci ukazováše; i vece mi: Viz, abyl5) toho nečinil, nebo sem já spoluslúha tvuoj a bratřie tvých, majících svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj a jemu se modl. Protož od svatých apoštoluov i od naj- větčiech anjeluov máme svědectví, že nižádných po- ctivostí, kteréž slušejí na samého Boha, nepřijímajie na se: ani klaněnie ani modlenie ani obětovánie; a když bez vuole jich podány jsú jim takové poctivosti, že jsú jich nedopúštěli k sobě, ale Bohu jsú je činiti kázali. Protož dosti by bylo múdrým k věření takové věcil6), kdyby apoštolé Antikristovi nestáli při tom osý- pajíce vše Písmy, doktory a svými vtipy pohanskými, ješto jsú nebe i peklo změřili a všicku sprostnost Jezu- kristovu jsú vyprázdnili. Protož o těchto věcech mnoho přemlevše neupřímných věcí, také sú ukrátili někte- rých věcí17). Majíce stranu dosti ostrú proti so/bě, již jsú potom propustili18) modlitbu samému Bohu, ale světí aby jie ocas19) opravovali20) přimlúvajíce se, aby ta chromá a nemocná modlitba některak pracně21) před Buoh přikothala se22) z přímluvy svatých, a23) samať by tomu nic neučinila, nedoprosili-li by o ní světí. Protož toto jich vajpis24) jest, v němžto řkú: Vě- říme a z Písma shledávajíce držíme, že světí v ne- besích křesťanóm zde věrným svými prozbami a laska- vými pomocmi podlé jich zpuosoby pomáhají; jichžto křesťané mohú hodně žádati i prositi za pomoc i za přímluvu, při tom však poctivost, kteráž na samého Boha slušie, na ně nevznášejíce, ale v mieru25), jakož slušie k svatým se mieti, k nim se majíce a, což koli by bylo neřádného zřenie k svatým a nad mieru žádaní, Zjev. XIX, [10]. 382
217 a. Nebo tyto věci sú psány v Zevení svatého Jana a die toto sám o sobě: A já, Jan, jenž sem slyšel a viděl tyto věci, padl sem, abych se modlil před nohama anjela, jenž mi tyto věci ukazováše; i vece mi: Viz, abyl5) toho nečinil, nebo sem já spoluslúha tvuoj a bratřie tvých, majících svědectví Ježíšovo. Bohu se klaněj a jemu se modl. Protož od svatých apoštoluov i od naj- větčiech anjeluov máme svědectví, že nižádných po- ctivostí, kteréž slušejí na samého Boha, nepřijímajie na se: ani klaněnie ani modlenie ani obětovánie; a když bez vuole jich podány jsú jim takové poctivosti, že jsú jich nedopúštěli k sobě, ale Bohu jsú je činiti kázali. Protož dosti by bylo múdrým k věření takové věcil6), kdyby apoštolé Antikristovi nestáli při tom osý- pajíce vše Písmy, doktory a svými vtipy pohanskými, ješto jsú nebe i peklo změřili a všicku sprostnost Jezu- kristovu jsú vyprázdnili. Protož o těchto věcech mnoho přemlevše neupřímných věcí, také sú ukrátili někte- rých věcí17). Majíce stranu dosti ostrú proti so/bě, již jsú potom propustili18) modlitbu samému Bohu, ale světí aby jie ocas19) opravovali20) přimlúvajíce se, aby ta chromá a nemocná modlitba některak pracně21) před Buoh přikothala se22) z přímluvy svatých, a23) samať by tomu nic neučinila, nedoprosili-li by o ní světí. Protož toto jich vajpis24) jest, v němžto řkú: Vě- říme a z Písma shledávajíce držíme, že světí v ne- besích křesťanóm zde věrným svými prozbami a laska- vými pomocmi podlé jich zpuosoby pomáhají; jichžto křesťané mohú hodně žádati i prositi za pomoc i za přímluvu, při tom však poctivost, kteráž na samého Boha slušie, na ně nevznášejíce, ale v mieru25), jakož slušie k svatým se mieti, k nim se majíce a, což koli by bylo neřádného zřenie k svatým a nad mieru žádaní, Zjev. XIX, [10]. 382
Strana 383
to zamietajíce. Múdřejších lidí26)! Kterakť jsú se oka- sali přepěkně, bředúce přes veliké bláto! Mohli by vietr učiti, aby u mieru vál, aby chalup nebořil. I chtí, aby v mieru svatých prosili, jako by to škoda byla, kdyby jich velmi aneb srdečně prosili. Než pak27) rozum jest při tom28): poněvadž chtí od nich mieti pomoc a přímluvu, musíť tak pilně prositi, ať by29) mohli uprositi, a tak, aby je uslyšeli, vidúce jich veliké a srdečné žádosti; ale, jakž by prosili mdle, dřie- míce30), tak by jich neuslyšeli, ale řekli by jim: Po- krytci, a vy se nám posmieváte, špoty31) z nás ma- jíce! Protož co jest jiného, než ďábel na pánvi pra- žený, coť z lidí činie? Jakéť jim miery velejí zacho- vávati, při tom tomu je učiece, že to z viery mají a z Písma jsú to shledali, že/ jich mají prositi za po- moc a za přiemluvu, i klásti jim nebezpečenstvie při té vieře? A mají-li to z viery Kristovy, tať32) nemá nižádných takových zvrtluo33) ošemetných, byť čemu34) učila, bojeci se škody v tom. Protož, čemuť učí, chceť, aby bez pochybování, bez bánie, srdečně, s velikú žá- dostí a s velikým snaženstvím dělali, aby toho hodni byli, oč stojí. Pakli sú modlení svých z viery Anti- kristovy shledali a snesli sú tu vieru z domnění mno- hých jako kúzedlníci, tať jest plna ošemetností po- chybných, nejistých, i mohú to k ní vymluviti35), aby u mieru vhod36) to dělali jakožto nejistú věc a po- chybnú. A nesmějí37) pro Antikrista řieci lidu, že jest to viera zlá, jakožto38) od čápuo sklektaná, v stienu smrti proti ní postavená. Protož se pěknými a múdrými řečmi odievá, aby jej39) blázni radějši kúpili, ale následujíce viery Pána Ježíše, pomoci od něho hledajíce. Tu vše- cko srdce jako u přiekladě: Někto by vuoz zvrátil v bahno, i prosí jiných za pomoc; ten jich nenapo- 217 b. 383
to zamietajíce. Múdřejších lidí26)! Kterakť jsú se oka- sali přepěkně, bředúce přes veliké bláto! Mohli by vietr učiti, aby u mieru vál, aby chalup nebořil. I chtí, aby v mieru svatých prosili, jako by to škoda byla, kdyby jich velmi aneb srdečně prosili. Než pak27) rozum jest při tom28): poněvadž chtí od nich mieti pomoc a přímluvu, musíť tak pilně prositi, ať by29) mohli uprositi, a tak, aby je uslyšeli, vidúce jich veliké a srdečné žádosti; ale, jakž by prosili mdle, dřie- míce30), tak by jich neuslyšeli, ale řekli by jim: Po- krytci, a vy se nám posmieváte, špoty31) z nás ma- jíce! Protož co jest jiného, než ďábel na pánvi pra- žený, coť z lidí činie? Jakéť jim miery velejí zacho- vávati, při tom tomu je učiece, že to z viery mají a z Písma jsú to shledali, že/ jich mají prositi za po- moc a za přiemluvu, i klásti jim nebezpečenstvie při té vieře? A mají-li to z viery Kristovy, tať32) nemá nižádných takových zvrtluo33) ošemetných, byť čemu34) učila, bojeci se škody v tom. Protož, čemuť učí, chceť, aby bez pochybování, bez bánie, srdečně, s velikú žá- dostí a s velikým snaženstvím dělali, aby toho hodni byli, oč stojí. Pakli sú modlení svých z viery Anti- kristovy shledali a snesli sú tu vieru z domnění mno- hých jako kúzedlníci, tať jest plna ošemetností po- chybných, nejistých, i mohú to k ní vymluviti35), aby u mieru vhod36) to dělali jakožto nejistú věc a po- chybnú. A nesmějí37) pro Antikrista řieci lidu, že jest to viera zlá, jakožto38) od čápuo sklektaná, v stienu smrti proti ní postavená. Protož se pěknými a múdrými řečmi odievá, aby jej39) blázni radějši kúpili, ale následujíce viery Pána Ježíše, pomoci od něho hledajíce. Tu vše- cko srdce jako u přiekladě: Někto by vuoz zvrátil v bahno, i prosí jiných za pomoc; ten jich nenapo- 217 b. 383
Strana 384
Žalm CXXI, [2]. míná, aby se nezmazali, ale žádá, aby silně tiskli40) Takéž41) viery boží následovník; upadne-li v bahno hřiechuov, nikam se neohlédaje, rychle se vrci na Boha s doufáním, jenž jest pomocník pravý z (Boha) hřiechuo a síla jest všech dobrých činuov. Nebo pravé jest: Spomoc má od Hospodina, jenž jest učinil nebe i zemi. Tenť muož silně pomoci z bláta, byť kto42) do hrdla43) v něm vězel. Kapitola třidcátá sedmá. Modlitba a poklona nemá býti činěna žádnému než Kristu Pánu v nebesích sedicimu na pravici Otce. Než tuto se jinak krumpujel) při modlitbách sva tým za pomoc: bude-li k nim veliká žádost nad mieru, a2) uškodí. A spavé žádosti neuslyší, a veliká z miery vyskočí3); a tak nikdiež4) neprospěje. Ale kto pohledie na tuto lest, jakúť rozsívají na svět a v jakémť uměnie chtí mistři velicí býti, mohli by se podiviti tomu učenie. Nechť jemu sedláky naučie, ať, se v prsi tepúce, vhod a u mieru5) modlé se, porúčejíce se matce Kristově, majiece větčí náději v ní než v samém Bohu! Se vším náboženstvím8), klekáním, s poklonami se modlé i s pláči; nechajť té miery podadie7) takým modlitbám, ješto8) mluví, aby9) poctivosti, kteráž slušie na samého Boha, na svaté nevznášeli1o)! Všakl1) modlenie, postové, svátkuov svěcenie, mší slúženie, obětovánie, utrpenie — slušie na samého Boha to všecko. A tomu všemu mistrové učí i sami to činí svatým. Protož kdy jest větčí sláva v kostelích než v svátky svatých? Zvo- nóm a varhanóm neodpustí na čest svatým, a písnie mnoho vždy slavnějšiech nežli Bohu. Ledas mnich ně- jaký12) svatým slul, ten lepší má než svatá neděle. A protož, vážíce13) ta slova o poctivosti14) svatých nad Boha, daleko jsú zašli od miery tau poctivostí. Protož 218 a. 384
Žalm CXXI, [2]. míná, aby se nezmazali, ale žádá, aby silně tiskli40) Takéž41) viery boží následovník; upadne-li v bahno hřiechuov, nikam se neohlédaje, rychle se vrci na Boha s doufáním, jenž jest pomocník pravý z (Boha) hřiechuo a síla jest všech dobrých činuov. Nebo pravé jest: Spomoc má od Hospodina, jenž jest učinil nebe i zemi. Tenť muož silně pomoci z bláta, byť kto42) do hrdla43) v něm vězel. Kapitola třidcátá sedmá. Modlitba a poklona nemá býti činěna žádnému než Kristu Pánu v nebesích sedicimu na pravici Otce. Než tuto se jinak krumpujel) při modlitbách sva tým za pomoc: bude-li k nim veliká žádost nad mieru, a2) uškodí. A spavé žádosti neuslyší, a veliká z miery vyskočí3); a tak nikdiež4) neprospěje. Ale kto pohledie na tuto lest, jakúť rozsívají na svět a v jakémť uměnie chtí mistři velicí býti, mohli by se podiviti tomu učenie. Nechť jemu sedláky naučie, ať, se v prsi tepúce, vhod a u mieru5) modlé se, porúčejíce se matce Kristově, majiece větčí náději v ní než v samém Bohu! Se vším náboženstvím8), klekáním, s poklonami se modlé i s pláči; nechajť té miery podadie7) takým modlitbám, ješto8) mluví, aby9) poctivosti, kteráž slušie na samého Boha, na svaté nevznášeli1o)! Všakl1) modlenie, postové, svátkuov svěcenie, mší slúženie, obětovánie, utrpenie — slušie na samého Boha to všecko. A tomu všemu mistrové učí i sami to činí svatým. Protož kdy jest větčí sláva v kostelích než v svátky svatých? Zvo- nóm a varhanóm neodpustí na čest svatým, a písnie mnoho vždy slavnějšiech nežli Bohu. Ledas mnich ně- jaký12) svatým slul, ten lepší má než svatá neděle. A protož, vážíce13) ta slova o poctivosti14) svatých nad Boha, daleko jsú zašli od miery tau poctivostí. Protož 218 a. 384
Strana 385
ta poctivost svatým, ješto by jí15) mohli ciesaře svět- ského ctíti, hlasy s notami sladkými a píštalami, zvony, světly nesmiernými16), ta sláva svatým oblúpila jest Boha z jeho pravé poctivosti, kterúž chce mieti v du- šech lidských. A skrze to velebení svatých zmámeni jsú lidé slepotú, že nic nevědí o pravé službě boží, aniž mohú rozuměti, chce-li Buoh/ jiné pocty mimo to pískaní a notování, kterýmiž sú se zaneprázdnili17) v kosteléch poslové Antikristovi na oklamánie světu. 218 b. Kapitola třidcátá osmá. Protož hlediecel) na ty zápletky, kteréž tak mistři rozsívají na svět k velikým škodám, kto jest, aby napravil ten svět na pravú cestu? Nebo malým svět neuvěří proti mistróm velikým; nebo, což velikého a slavného jest v oči světu, toť přijme. Alevšak jich múdrost, ač se muož stkvieti světu slavně, a2) když na ni viera přijde a pohledí na ni, rozstele ji jako bláto pod nohami. Protož nám při takých zápletciech potřebí jest držeti se viery apoštolské, kdež se jie muožem ujistiti, a jich3) zjevných naučenie. Protož k těm věcem, o kteréž4) tuto máme řeči, upřímně mieří řeč svatého Jakuba, ješto die: Jestliže kto z vás po- třebuje múdrosti, žádaj jie od Boha, jenž dává všem hojně a nemá za zlé; a bude jemu dáno. Ale žádaj u vieře, nic nepochybuje; neb, ktož pochybuje, po- doben jest vlnobití morskému, jenž se od větra vznášie a okolo nosí. Protož nemni člověk ten, že by přijal co od Pána etc. Toť muož znáti5), kto chce, že toho, ješto6) má nedostatek v múdrosti boží, přivodí s mod- litbú k samému Bohu, ješto7) dává múdrost hojně všem, ktož jí od něho hledajie, a nemá za zlé, neopětuje8) Jak. I, 15—71. Chelčického „Síť víry“. 25. 385
ta poctivost svatým, ješto by jí15) mohli ciesaře svět- ského ctíti, hlasy s notami sladkými a píštalami, zvony, světly nesmiernými16), ta sláva svatým oblúpila jest Boha z jeho pravé poctivosti, kterúž chce mieti v du- šech lidských. A skrze to velebení svatých zmámeni jsú lidé slepotú, že nic nevědí o pravé službě boží, aniž mohú rozuměti, chce-li Buoh/ jiné pocty mimo to pískaní a notování, kterýmiž sú se zaneprázdnili17) v kosteléch poslové Antikristovi na oklamánie světu. 218 b. Kapitola třidcátá osmá. Protož hlediecel) na ty zápletky, kteréž tak mistři rozsívají na svět k velikým škodám, kto jest, aby napravil ten svět na pravú cestu? Nebo malým svět neuvěří proti mistróm velikým; nebo, což velikého a slavného jest v oči světu, toť přijme. Alevšak jich múdrost, ač se muož stkvieti světu slavně, a2) když na ni viera přijde a pohledí na ni, rozstele ji jako bláto pod nohami. Protož nám při takých zápletciech potřebí jest držeti se viery apoštolské, kdež se jie muožem ujistiti, a jich3) zjevných naučenie. Protož k těm věcem, o kteréž4) tuto máme řeči, upřímně mieří řeč svatého Jakuba, ješto die: Jestliže kto z vás po- třebuje múdrosti, žádaj jie od Boha, jenž dává všem hojně a nemá za zlé; a bude jemu dáno. Ale žádaj u vieře, nic nepochybuje; neb, ktož pochybuje, po- doben jest vlnobití morskému, jenž se od větra vznášie a okolo nosí. Protož nemni člověk ten, že by přijal co od Pána etc. Toť muož znáti5), kto chce, že toho, ješto6) má nedostatek v múdrosti boží, přivodí s mod- litbú k samému Bohu, ješto7) dává múdrost hojně všem, ktož jí od něho hledajie, a nemá za zlé, neopětuje8) Jak. I, 15—71. Chelčického „Síť víry“. 25. 385
Strana 386
Jak. I, [61. svého daru slovy hanebnými9), jako člověk lakomý, dada dar chudému, uhanie jeho s tiem. Protož dání ne- pravých10) nebude tobě úžitečno. Ale Buoh své dob/ré dává hojně a příznivě a chtě, aby člověk polepšen byl jeho darem. A die, aby, od Boha chtě prositi múdrosti, nic nepochyboval u vieře, to jest v té vieře, že, zač prosí Boha, aby věřil tomu, že vezme od Boha, za něžl1) prosí; ale ktož od něho prosí což koli a po- chybuje na tom12), byl3) jemu to Buoh dal, ten nic nevezme od něho. Protož tu jest zmietka jistál4) ktožť k ní muož kulí dokotiti: aby člověk, potřebný múdrosti, milosti nebo jiných daruov, uměl se za to modliti Bohu s nadějí, že to vezme od Boha sám skrze svú vlastní modlitbu, ano se světí15) k tomu nepřičí- nějí16) svými přímluvami, jediné sama jeho modlitba, spojená s doufáním a s věrú. Kde budú krumpování17) mistrovská, jenž jedva propustí18) modlenie Bohu, po- stavíce jí19) u 20) patách přímluvy svatých, aby ji oni dopracovali před Boha? A ještě i ty přímluvy zchro- mie, že musí na úskok21) pod měrú22) jich žádati, aby, chtiece přímluvě svatých, aby jich pracná23) aneb ze- draná modlitba došla24) skrze ně, aby jich prosili za přímluvu, ale srdcem v nich neostávali, aby jich bez srdce prosili, nepodobně25) pod nějakými měrami je ustavíce26). Tuť k Bohu modlitby nemohú bez sva- tých provésti, protože sú nehodni; a přímluvy od sva- tých nesmějí prositi horlivú žádostí ani srdcem u nich ostávati. Což budú na té modlitbě? Jako ten na chodbě cesty27), jemuž jsú nohy i ruce usekali. Protož kde taký lid mohl by k slovóm apoštolským přistú- piti, aby se modlil nepochybuje nic u vieře? Poněvadž nesmí sám před Buoh s mod/litbú, než prvé uprose28) nětčie přímluvu, aby jeho modlitba skrze ni došla, 219 a. 219 b. 386
Jak. I, [61. svého daru slovy hanebnými9), jako člověk lakomý, dada dar chudému, uhanie jeho s tiem. Protož dání ne- pravých10) nebude tobě úžitečno. Ale Buoh své dob/ré dává hojně a příznivě a chtě, aby člověk polepšen byl jeho darem. A die, aby, od Boha chtě prositi múdrosti, nic nepochyboval u vieře, to jest v té vieře, že, zač prosí Boha, aby věřil tomu, že vezme od Boha, za něžl1) prosí; ale ktož od něho prosí což koli a po- chybuje na tom12), byl3) jemu to Buoh dal, ten nic nevezme od něho. Protož tu jest zmietka jistál4) ktožť k ní muož kulí dokotiti: aby člověk, potřebný múdrosti, milosti nebo jiných daruov, uměl se za to modliti Bohu s nadějí, že to vezme od Boha sám skrze svú vlastní modlitbu, ano se světí15) k tomu nepřičí- nějí16) svými přímluvami, jediné sama jeho modlitba, spojená s doufáním a s věrú. Kde budú krumpování17) mistrovská, jenž jedva propustí18) modlenie Bohu, po- stavíce jí19) u 20) patách přímluvy svatých, aby ji oni dopracovali před Boha? A ještě i ty přímluvy zchro- mie, že musí na úskok21) pod měrú22) jich žádati, aby, chtiece přímluvě svatých, aby jich pracná23) aneb ze- draná modlitba došla24) skrze ně, aby jich prosili za přímluvu, ale srdcem v nich neostávali, aby jich bez srdce prosili, nepodobně25) pod nějakými měrami je ustavíce26). Tuť k Bohu modlitby nemohú bez sva- tých provésti, protože sú nehodni; a přímluvy od sva- tých nesmějí prositi horlivú žádostí ani srdcem u nich ostávati. Což budú na té modlitbě? Jako ten na chodbě cesty27), jemuž jsú nohy i ruce usekali. Protož kde taký lid mohl by k slovóm apoštolským přistú- piti, aby se modlil nepochybuje nic u vieře? Poněvadž nesmí sám před Buoh s mod/litbú, než prvé uprose28) nětčie přímluvu, aby jeho modlitba skrze ni došla, 219 a. 219 b. 386
Strana 387
protož ten prvé29) pochybuje, než ji počne, a tak k ní přídruhy30) hledá, aby ji nětčí přímluvú podepřel. Kterak mnoho muož úfati tomu31), že vezme od Boha za tu modlitbu po trubách vedenú, poněvadž z viery sám nemuož ustaviti32) modlitby k Bohu? Však nikdy ta- ková modlitba zpletená před Buoh nepřijde; nebo z viery nenie aniž muož u vieře založena býti. Nebo z viery boží zavázán jest každý člověk, buď pak33) najhorší, aby, chtě se Bohu modliti a milosti od něho hledati, aby sám u sebe měl vieru a naději k Bohu věře, že jeho uslyší a k milosti jeho navrátí, u po- kánie jeho34) ustaví35) i spasí konečně36). Nebo zjevný hřiešník tú cestú přistúpil jest před Buoh s modlitbú, věře Bohu, že jeho uslyšie bez přímluvy všech jiných a smiluje se nad ním; a nalezl jest milost před Bo- hem prostě po své modlitbě. Též pohanka, ješto37) za- vrhl jest přímluvy učedlníkuov za ni Pán Ježíš a tak jest dlúho samu ustavičnú38) držal, až jeho přemohla svú věrú, že jí nemohl smlčeti39) řka: O ženo! Ve- Mat. XV, [28). liká jest viera tvá; staň se tobě, jakož chceš. Též Mat. XXVII, lotr na kříži s ním vise, vida, ano se jemu k smrti Mark. XV, blíží, s věrú velikú řekl: Pane! Vzpomeň na mě, když Luk. XXIII, [42—431, Jan XIX, [18]. budeš v království tvém. Řekl jemu Ježíš: Věrně4o) pravím tobě: Dnes se mnú budeš v ráji. Protož ta- koví hřiešníci tak sú sáhli daleko věrú na Boha, že po lotrovém41) životě hodni jsú ráje ihned byli. Pro- tož tuto svatý Jakub každého modlitebníka k samému Bohu podává s věrú nepochybnú, aby jemu věřil, že od něho vezme, což hodného42) u něho prositi bude. Protož zajíkanie mistrská nižádného dielu nemají v ře- čech božích, jenž lidem skrze ně43) hyzdie Boha před lidem a skrze cizie šermy44) chtí před ním lidské mod- litby ustaviti45), jako by nemohli lidé skrze vieru své Luk. XVIII, [14]. Jakub I, 15—7]. 220 a. 387
protož ten prvé29) pochybuje, než ji počne, a tak k ní přídruhy30) hledá, aby ji nětčí přímluvú podepřel. Kterak mnoho muož úfati tomu31), že vezme od Boha za tu modlitbu po trubách vedenú, poněvadž z viery sám nemuož ustaviti32) modlitby k Bohu? Však nikdy ta- ková modlitba zpletená před Buoh nepřijde; nebo z viery nenie aniž muož u vieře založena býti. Nebo z viery boží zavázán jest každý člověk, buď pak33) najhorší, aby, chtě se Bohu modliti a milosti od něho hledati, aby sám u sebe měl vieru a naději k Bohu věře, že jeho uslyší a k milosti jeho navrátí, u po- kánie jeho34) ustaví35) i spasí konečně36). Nebo zjevný hřiešník tú cestú přistúpil jest před Buoh s modlitbú, věře Bohu, že jeho uslyšie bez přímluvy všech jiných a smiluje se nad ním; a nalezl jest milost před Bo- hem prostě po své modlitbě. Též pohanka, ješto37) za- vrhl jest přímluvy učedlníkuov za ni Pán Ježíš a tak jest dlúho samu ustavičnú38) držal, až jeho přemohla svú věrú, že jí nemohl smlčeti39) řka: O ženo! Ve- Mat. XV, [28). liká jest viera tvá; staň se tobě, jakož chceš. Též Mat. XXVII, lotr na kříži s ním vise, vida, ano se jemu k smrti Mark. XV, blíží, s věrú velikú řekl: Pane! Vzpomeň na mě, když Luk. XXIII, [42—431, Jan XIX, [18]. budeš v království tvém. Řekl jemu Ježíš: Věrně4o) pravím tobě: Dnes se mnú budeš v ráji. Protož ta- koví hřiešníci tak sú sáhli daleko věrú na Boha, že po lotrovém41) životě hodni jsú ráje ihned byli. Pro- tož tuto svatý Jakub každého modlitebníka k samému Bohu podává s věrú nepochybnú, aby jemu věřil, že od něho vezme, což hodného42) u něho prositi bude. Protož zajíkanie mistrská nižádného dielu nemají v ře- čech božích, jenž lidem skrze ně43) hyzdie Boha před lidem a skrze cizie šermy44) chtí před ním lidské mod- litby ustaviti45), jako by nemohli lidé skrze vieru své Luk. XVIII, [14]. Jakub I, 15—7]. 220 a. 387
Strana 388
Modlitby vy- pravuje nyněj- šieho lidu kře- štanského. modlitby předeň uvésti. Ale tuto já jich múdrost za nevěrnú46) súdím, jenž sem jim velmi mál v očích, ale- však sezná[vá]m na lidu, kterýž oni zpravují, že bez múdrosti božie jest aniž jich šermuom47) rozumie. Pro- tož vše napořád oblo48) hltá jako svině nepřežívající49) jednak50) Bohu se počne modliti, jednak matce Kris- tově, jednak svatým, jednak Otče náš, jednak Věřím v Boha, jednak Zdráva Maria, a totéž na jednom miestě v jednu chvieli páchá; všecko v hromadu skydav, bla- bolí usty, nevěda, co lepší aneb chutnější51): Buoh-li čili světí, Zdráva-li Maria čili Věřím v Boha, nebo vše52) napořád; chvoště53) modlitbami, tepa se v prsi. A to vše na jich učenie zmateno jest jako rohoží54) , všem věcem v ústa rovně dávaje55), což se naměte56). Kapitola třidcátá devátá. Žalm CXXI, [1—2]. 220 b. Žalm CXXIII, 11—2]. Žalm LXII, 17—9]. Ale mluvícel) o těch pomocech, kterýchž tak mistři velejí hledati u svatých a za ně se jim modliti, pro- tož ani proroci ani apoštolé k takým pomocem nevedli jsú aniž jsú jich sami hledali, ale v Pánu Bohu jsú všecku pomoc skládali. Protož v žaltáři toto mluví: Pozdvihl sem očí mých na hory, odkud/ by mi přišla pomoc. Spomoc má od Hospodina, jenž jest uči ni] nebe i zemi. A opět die: K tobě sem pozdvihl očí svých, jenž bydlíš v nebesích. A jakož oči služeb- níkuov v rukú jich pánuov jsú a jakožto oči děvky2) v rukú paní jejie, takéž3) oči náše ku Pánu Bohu na- šemu, dokudž se nesmiluje nad námi. A opět die: Nebo on Buoh muoj jest a spasitel muoj, pomocník muoj, a protož nezahynuť. V Bohu spasenie mé, a chvála má Buoh pomoci mé, a naděje má v Bohu jest. Ufaj4) v něho každé sebránie5) lidu, vylíte před ním srdce 388
Modlitby vy- pravuje nyněj- šieho lidu kře- štanského. modlitby předeň uvésti. Ale tuto já jich múdrost za nevěrnú46) súdím, jenž sem jim velmi mál v očích, ale- však sezná[vá]m na lidu, kterýž oni zpravují, že bez múdrosti božie jest aniž jich šermuom47) rozumie. Pro- tož vše napořád oblo48) hltá jako svině nepřežívající49) jednak50) Bohu se počne modliti, jednak matce Kris- tově, jednak svatým, jednak Otče náš, jednak Věřím v Boha, jednak Zdráva Maria, a totéž na jednom miestě v jednu chvieli páchá; všecko v hromadu skydav, bla- bolí usty, nevěda, co lepší aneb chutnější51): Buoh-li čili světí, Zdráva-li Maria čili Věřím v Boha, nebo vše52) napořád; chvoště53) modlitbami, tepa se v prsi. A to vše na jich učenie zmateno jest jako rohoží54) , všem věcem v ústa rovně dávaje55), což se naměte56). Kapitola třidcátá devátá. Žalm CXXI, [1—2]. 220 b. Žalm CXXIII, 11—2]. Žalm LXII, 17—9]. Ale mluvícel) o těch pomocech, kterýchž tak mistři velejí hledati u svatých a za ně se jim modliti, pro- tož ani proroci ani apoštolé k takým pomocem nevedli jsú aniž jsú jich sami hledali, ale v Pánu Bohu jsú všecku pomoc skládali. Protož v žaltáři toto mluví: Pozdvihl sem očí mých na hory, odkud/ by mi přišla pomoc. Spomoc má od Hospodina, jenž jest uči ni] nebe i zemi. A opět die: K tobě sem pozdvihl očí svých, jenž bydlíš v nebesích. A jakož oči služeb- níkuov v rukú jich pánuov jsú a jakožto oči děvky2) v rukú paní jejie, takéž3) oči náše ku Pánu Bohu na- šemu, dokudž se nesmiluje nad námi. A opět die: Nebo on Buoh muoj jest a spasitel muoj, pomocník muoj, a protož nezahynuť. V Bohu spasenie mé, a chvála má Buoh pomoci mé, a naděje má v Bohu jest. Ufaj4) v něho každé sebránie5) lidu, vylíte před ním srdce 388
Strana 389
svá, nebo Buoh pomocník náš jest na věky. Vytaste se, mistři, a vyšermujte6) nám tolikéž7) na svatých svú múdrostí pohanskú! Protož proroci jsúť staří světí8), ještoť9) jasnějí o Bohu promlúvají nežli tito noví kúzedlníci, ješto10) hyzdí a moříli) Boha v lidech. Protož viera slavná, na Bohu založená jest pomocí všelikých hledati v něm. Neboť mnozí jsú zámutkové spravedlivých, a z těch ze všech Buoh vysvobodí je. Ostřieháť Hospodin všech kostí jich, jedna12) z nich nebude zetřiena. Kosti i vlasy jich počietá, aby i13) jeden z nich neupadl bez vuole jeho. A protož u něho najvětčí jest pomoc člověčí, jenž má moc nade všemi věcmi, kteréž člověka utieskají14) aneb naň zámutky uvodí; z těch ze všech muož pomoci. A on najviece muož lítosti mieti k spomožení v núzi jeho a muož pomoci nemoci člověčí; když by nemohl k dobrému mieti moci proč kolil5), on jemu muož pomoc dáti. Protož mnoho jest tu řekl: Spomoc má od Hospo/dina jest, jenž učinil nebe i zemi. Najlepšie diel vybral ku pomoci, nebo jiný nižádný tolik nemuož pomáhati jako ten, ktožť jest mohl nebe i zemi svú mocí učiniti. Ne- nieť taká nesnáze, byť s ni nemohl býtil6) a člověka z ní vyprostiti, kterýž jeho pomoci hledá. I mnohem viece z malých nesnází muož pomoci, když naději v něm mají a někdy s malú nesnází mnoho sobě stesknú s malú věrú; nebo on muož mdlého posilniti proti tvrdým věcem. A nemuož-li kto duostojně jemu slúžiti a jemu statečně se modliti, on jemu muož po- moci. A nemuož-li se káti hřiechuov17) a zvolá k němu na pomoc, ke všem těm věcem jest hotový pomocník. A k těm pomocem bozským dosti by mohlo přiekladuov býti z viery písma svatého, když by toho potřebí bylo šieřiti viece. Žalm XXXIV, [21]. Žalm. CXXI, 12]. 221 a. 389
svá, nebo Buoh pomocník náš jest na věky. Vytaste se, mistři, a vyšermujte6) nám tolikéž7) na svatých svú múdrostí pohanskú! Protož proroci jsúť staří světí8), ještoť9) jasnějí o Bohu promlúvají nežli tito noví kúzedlníci, ješto10) hyzdí a moříli) Boha v lidech. Protož viera slavná, na Bohu založená jest pomocí všelikých hledati v něm. Neboť mnozí jsú zámutkové spravedlivých, a z těch ze všech Buoh vysvobodí je. Ostřieháť Hospodin všech kostí jich, jedna12) z nich nebude zetřiena. Kosti i vlasy jich počietá, aby i13) jeden z nich neupadl bez vuole jeho. A protož u něho najvětčí jest pomoc člověčí, jenž má moc nade všemi věcmi, kteréž člověka utieskají14) aneb naň zámutky uvodí; z těch ze všech muož pomoci. A on najviece muož lítosti mieti k spomožení v núzi jeho a muož pomoci nemoci člověčí; když by nemohl k dobrému mieti moci proč kolil5), on jemu muož pomoc dáti. Protož mnoho jest tu řekl: Spomoc má od Hospo/dina jest, jenž učinil nebe i zemi. Najlepšie diel vybral ku pomoci, nebo jiný nižádný tolik nemuož pomáhati jako ten, ktožť jest mohl nebe i zemi svú mocí učiniti. Ne- nieť taká nesnáze, byť s ni nemohl býtil6) a člověka z ní vyprostiti, kterýž jeho pomoci hledá. I mnohem viece z malých nesnází muož pomoci, když naději v něm mají a někdy s malú nesnází mnoho sobě stesknú s malú věrú; nebo on muož mdlého posilniti proti tvrdým věcem. A nemuož-li kto duostojně jemu slúžiti a jemu statečně se modliti, on jemu muož po- moci. A nemuož-li se káti hřiechuov17) a zvolá k němu na pomoc, ke všem těm věcem jest hotový pomocník. A k těm pomocem bozským dosti by mohlo přiekladuov býti z viery písma svatého, když by toho potřebí bylo šieřiti viece. Žalm XXXIV, [21]. Žalm. CXXI, 12]. 221 a. 389
Strana 390
Kapitola čtyřidcátá. 221 b. Než pak1) o jistotě těch řečí, kteréž mistři tvrdí o velikých milostech svatých, které k hřiešným mají a také se za ně snažně modlé neb přimlúvají! A jest-li to tak, což o nich mistři tvrdí, pravda, tehda2) v tom se ukáže: Slyší-li Buoh přímluvy svatých za hřiešné, tehdyť zjevně prospievají modlitby svatých hřiešným, že se obrátíce od hřiechuov svatý život vésti musí. Ale k jinému cíli nikoli světí3) za hřiešné nepřimlúvali by se. A jakož světí majie těch služebníkuov a modli- tebníkuov pln svět, již by neměl nižádný hřiešník býti; všem by milost uprosili. Ale když vždy hřiešníci jsú ti, ješto4) najviece svatým slúží, a/ najhoršie jsú, protož neboť5) modlitba svatých za hřiešné neprospievá před Bohem, aneboť6) jie není. A tak u vietr duovody své jednajie7) o těch věcech, kterýmž8) skutkové od- porní selhánie dávajie9). A ještě viecel0) cožkoli řkú mistři o těch milostech velikých, kteréž světí mají k hřiešným, tohoto řieci nemohú o nich, byll) prvé12) byla milost svatých k hřiešným, nežli milost samého Boha jest k nim. Nebo Buoh nesmierná dobrota jest, ale světí mají dob- roty u mieru13), a což jí koli mají, to od něho mají. Protož, poněvadž prvé musí býti milost od Boha k hřiešným než svatých, tehda se muož prvé smilo- vati než světí. Ale to činí zřiezeně, jakož jest uložil dáti milost hřiešným, budú-li se hřiechuov káti. Dru- hél4), žel5) větčí jest lítost i milost v Bohu hřiešným než v svatých, nebo on nesmierné dobré jest. Protož on, prvé přístoje hřiešným16) svú nesmiernú dobrotú, muož jim dáti milost tajnú v srdce předcházející a hnúti jimi ku pokání prvé, než se světí za ně při- 390
Kapitola čtyřidcátá. 221 b. Než pak1) o jistotě těch řečí, kteréž mistři tvrdí o velikých milostech svatých, které k hřiešným mají a také se za ně snažně modlé neb přimlúvají! A jest-li to tak, což o nich mistři tvrdí, pravda, tehda2) v tom se ukáže: Slyší-li Buoh přímluvy svatých za hřiešné, tehdyť zjevně prospievají modlitby svatých hřiešným, že se obrátíce od hřiechuov svatý život vésti musí. Ale k jinému cíli nikoli světí3) za hřiešné nepřimlúvali by se. A jakož světí majie těch služebníkuov a modli- tebníkuov pln svět, již by neměl nižádný hřiešník býti; všem by milost uprosili. Ale když vždy hřiešníci jsú ti, ješto4) najviece svatým slúží, a/ najhoršie jsú, protož neboť5) modlitba svatých za hřiešné neprospievá před Bohem, aneboť6) jie není. A tak u vietr duovody své jednajie7) o těch věcech, kterýmž8) skutkové od- porní selhánie dávajie9). A ještě viecel0) cožkoli řkú mistři o těch milostech velikých, kteréž světí mají k hřiešným, tohoto řieci nemohú o nich, byll) prvé12) byla milost svatých k hřiešným, nežli milost samého Boha jest k nim. Nebo Buoh nesmierná dobrota jest, ale světí mají dob- roty u mieru13), a což jí koli mají, to od něho mají. Protož, poněvadž prvé musí býti milost od Boha k hřiešným než svatých, tehda se muož prvé smilo- vati než světí. Ale to činí zřiezeně, jakož jest uložil dáti milost hřiešným, budú-li se hřiechuov káti. Dru- hél4), žel5) větčí jest lítost i milost v Bohu hřiešným než v svatých, nebo on nesmierné dobré jest. Protož on, prvé přístoje hřiešným16) svú nesmiernú dobrotú, muož jim dáti milost tajnú v srdce předcházející a hnúti jimi ku pokání prvé, než se světí za ně při- 390
Strana 391
mluví. Nebo, kým on tajně hýbe k dobrému skrze Ducha svatého, toho nižádný jemu přítomný v nebi nezví, leč by komu chtěl zjeviti své tajnosti. Nebo on přítomen jest svatým v nebi i těm, kteříž v pekle jsú, i všem, kteří na zemi jsú, nebo jím živi sme i hýbeme se i jsme. Protož on, všem všudy příto- men jsa, muož dělati v někom na zemi to, ješto17) v nebi nebude vědomo1s). Protož těch širokostí bozských nevšudy muož zstíhati19) přímluva svatých, když on předchází svú dobrotú dřiev než dobrota svatých./ [Skut. XVII, 28.] 222 a. Kapitola čtyřidcátá prvnie. Takéž z viery Písma máme jistotu, že se za ty ne- přimlúvají, kterýchž Buoh nenávidí pro jich neústupné hřešení a nekání hřiechuovl). Nebo, jestliže by oni takým2) dobře chtěli, kterýchž Buoh nenávidí, musilo by puojčeno3) býti, že tomu4) chtí, což Buoh nechce a což on zapovídá. Protož světí5) v nebi, jakž by chtěli tomu, což Buoh v nenávisti má, dobře činiti jinak, než Buoh chce, hřešili by a nebyli by světí. A to nenie podobné6) pomysliti o nich; nebo proto sú světí počali býti, že jsú o to usilovali, aby se sjed- nali7) s volí boží tak, aby se nemohli pohnúti od ní k ničemuž jinak, než tak, jakož vuole boží chce. Pro- tož i doktorové praví, že světí nejsú přietelé nepřá- telóm božím. Protož nadarmoť se modlé svatým, kteříž svatostí svatých hrdají8) aneb jí nenávidí. Chtěli by skrze svaté k Bohu, ale cestú po svatých9) v dobrých činech nechtí jíti; protož nižádného sva- tého v nebi přítele nemajie. I písma bozská těch věcí potvrzují. 391
mluví. Nebo, kým on tajně hýbe k dobrému skrze Ducha svatého, toho nižádný jemu přítomný v nebi nezví, leč by komu chtěl zjeviti své tajnosti. Nebo on přítomen jest svatým v nebi i těm, kteříž v pekle jsú, i všem, kteří na zemi jsú, nebo jím živi sme i hýbeme se i jsme. Protož on, všem všudy příto- men jsa, muož dělati v někom na zemi to, ješto17) v nebi nebude vědomo1s). Protož těch širokostí bozských nevšudy muož zstíhati19) přímluva svatých, když on předchází svú dobrotú dřiev než dobrota svatých./ [Skut. XVII, 28.] 222 a. Kapitola čtyřidcátá prvnie. Takéž z viery Písma máme jistotu, že se za ty ne- přimlúvají, kterýchž Buoh nenávidí pro jich neústupné hřešení a nekání hřiechuovl). Nebo, jestliže by oni takým2) dobře chtěli, kterýchž Buoh nenávidí, musilo by puojčeno3) býti, že tomu4) chtí, což Buoh nechce a což on zapovídá. Protož světí5) v nebi, jakž by chtěli tomu, což Buoh v nenávisti má, dobře činiti jinak, než Buoh chce, hřešili by a nebyli by světí. A to nenie podobné6) pomysliti o nich; nebo proto sú světí počali býti, že jsú o to usilovali, aby se sjed- nali7) s volí boží tak, aby se nemohli pohnúti od ní k ničemuž jinak, než tak, jakož vuole boží chce. Pro- tož i doktorové praví, že světí nejsú přietelé nepřá- telóm božím. Protož nadarmoť se modlé svatým, kteříž svatostí svatých hrdají8) aneb jí nenávidí. Chtěli by skrze svaté k Bohu, ale cestú po svatých9) v dobrých činech nechtí jíti; protož nižádného sva- tého v nebi přítele nemajie. I písma bozská těch věcí potvrzují. 391
Strana 392
Kapitola čtyřidcátá druhá. 222 b. Ezech. XIV, [14, 17—18]. Viecel) die Pán Buoh ku proroku po jiných řečech: Protož ty neroď se modliti2) za tento lid, aniž při- jímaj chvály a modlitby za ně, a nepřekážej mi, neboť neuslyším tebe. Zdali nevidíš, coť tito činí u městech Juda a v uliciech jeruzalemských? Synové zbierají dřieví, a otcové podpalují oheň, a ženy skropují běl3), aby činili mazance a pokruty královně nebeské, to jest měsíci. Týž prorok die: Řekl/ jest Hospodin ke mně: Byšta pak4) stala5) Mojžíš a Samuel6) přede mnú, není duše má k tomuto lidu. Vyvrz je od mého obli- čeje! Z těch písem známo7) jest, že najvětčiech sva- tých nechtěl uslyšeti modlitby za takové hřiešníky, ješto8) jsú neústupně hřešili a káti se hřiechuov9) ne- chtěli. Opět die Pán Buoh o zlém lidu: Budú-li třie muží tito uprostřed země, Noe, Daniel a Job, a já diem meči „jdi skrze zemi a zabí z ní člověka i brava", a tří muží tito budú-li prostřed ní: živ sem já, praví Pán Buoh, že nevysvobodí synuov a dcer svých, ale oni sami vysvobozeni budú. A želo) tito světíl1) mu- žové, Noe, Daniel a Job, takové vážnosti před Bohem byli jsú, že jsú mohli mnohým svú modlitbú prospěti a veliké věci zastaviti, aby nedošly12) pro jich mod- litbu. Avšak teď13) Pán Buoh mluví o lidu takovém, ješto14) se jest jeho lstívě držel, hřiechy nepřestávajícé na sobě měl, nečistoty a úrazy v srdci svém položil. Protož, když by Pán Buoh pomstu meče uvedl na ten lid, aby zbil lidi i hovada jich, a mezi tiem lidem byli by ti třie muží, Noe, Daniel a Job s syny a s dcerami svými, tehdy15) ti muží nevysvobodí svú modlitbú toho lidu od pomsty meče, ani synuov a dcer svých, jediné toliko sami sel6) vysvobodí od pomsty meče. Protož, Jer. VII, [16—18]. 392
Kapitola čtyřidcátá druhá. 222 b. Ezech. XIV, [14, 17—18]. Viecel) die Pán Buoh ku proroku po jiných řečech: Protož ty neroď se modliti2) za tento lid, aniž při- jímaj chvály a modlitby za ně, a nepřekážej mi, neboť neuslyším tebe. Zdali nevidíš, coť tito činí u městech Juda a v uliciech jeruzalemských? Synové zbierají dřieví, a otcové podpalují oheň, a ženy skropují běl3), aby činili mazance a pokruty královně nebeské, to jest měsíci. Týž prorok die: Řekl/ jest Hospodin ke mně: Byšta pak4) stala5) Mojžíš a Samuel6) přede mnú, není duše má k tomuto lidu. Vyvrz je od mého obli- čeje! Z těch písem známo7) jest, že najvětčiech sva- tých nechtěl uslyšeti modlitby za takové hřiešníky, ješto8) jsú neústupně hřešili a káti se hřiechuov9) ne- chtěli. Opět die Pán Buoh o zlém lidu: Budú-li třie muží tito uprostřed země, Noe, Daniel a Job, a já diem meči „jdi skrze zemi a zabí z ní člověka i brava", a tří muží tito budú-li prostřed ní: živ sem já, praví Pán Buoh, že nevysvobodí synuov a dcer svých, ale oni sami vysvobozeni budú. A želo) tito světíl1) mu- žové, Noe, Daniel a Job, takové vážnosti před Bohem byli jsú, že jsú mohli mnohým svú modlitbú prospěti a veliké věci zastaviti, aby nedošly12) pro jich mod- litbu. Avšak teď13) Pán Buoh mluví o lidu takovém, ješto14) se jest jeho lstívě držel, hřiechy nepřestávajícé na sobě měl, nečistoty a úrazy v srdci svém položil. Protož, když by Pán Buoh pomstu meče uvedl na ten lid, aby zbil lidi i hovada jich, a mezi tiem lidem byli by ti třie muží, Noe, Daniel a Job s syny a s dcerami svými, tehdy15) ti muží nevysvobodí svú modlitbú toho lidu od pomsty meče, ani synuov a dcer svých, jediné toliko sami sel6) vysvobodí od pomsty meče. Protož, Jer. VII, [16—18]. 392
Strana 393
poněvadž nemohla jich modlitba před Bohem ni- žádného z té pomsty vysvoboditi, ani jich synuov a dcer, ktož by tehdy svú modlitbú prospěl tomu lidu? Nemohl by zlomiti upřiemnosti bozské nad nimi ni- žádný jiný. Nebo jest ty vystavil, ješto/ jim17) rovně nebyla v nebi ani v zemi. Protož v těch písmiech i v ji- ných má viera býti křesťanóm, že Buoh hřiešných lidí modliteb neslyší, ani svatých lidí modliteb za ně při- jímá. Nebo, ktož odchyluje ucho své, aby neslyšel zá- kona božieho, modlitba jeho prokletá jest a v hřiech se jemu obrátie. Takéž18) za ty hřiešníky ani svatých v nebi ani svatých na zemi modlitby neuslyšie, ne- přijme Buoh. Jakož napřed povědieno jest, žel9) veli- kému proroku řekl Pán Buoh: Ty neroď se modliti za ten lid, neboť neuslyším tebe. A byť pak Mojžíš i Sa- muel, ta dva muže20) najvyzší svatosti, stala přede mnú modléce se za ten lid, odporný zákonu mému, ne- uslyším jich. Protož kterak světí21) v nebi modliti se budú za takový lid, kterýž Buoh v mrzkosti má? Nebo tato viera, na slovích božích založená, nemuož zkla- mána býti, kteréž sú světí ostřiehali, do nebe chtiece. Protož kterakž, tam jsúce, chtěli by tu vieru zlámati, kteréž jsú světí ostřichali, a prositi za to zlosynstvo, ješto Boha tupí, přestupuje22) zákon jeho, a svatých žádá, aby na nějakém koláči23) velhal se do nebes skrze svaté? Protož všickni jsú zlořečeni, kteříž se od- chylují od přikázaní božích, a jich modlitba ohyzdná a prokletá jest. A poněvadž jich modlitba prokletá jest, cizie modlitba kterak za ně požehnána bude? Protož ti zákonové o těch přímluvách svatých skováni jsú od posluov Antikristových, ješto24) se pasú na ně25), vnadíce lid poběhlý s ofěrami, s dary, s světly, aby mněl bláznivý lid, že světí takých da/ruov a obětí žá- 223 a. 223 b. 393
poněvadž nemohla jich modlitba před Bohem ni- žádného z té pomsty vysvoboditi, ani jich synuov a dcer, ktož by tehdy svú modlitbú prospěl tomu lidu? Nemohl by zlomiti upřiemnosti bozské nad nimi ni- žádný jiný. Nebo jest ty vystavil, ješto/ jim17) rovně nebyla v nebi ani v zemi. Protož v těch písmiech i v ji- ných má viera býti křesťanóm, že Buoh hřiešných lidí modliteb neslyší, ani svatých lidí modliteb za ně při- jímá. Nebo, ktož odchyluje ucho své, aby neslyšel zá- kona božieho, modlitba jeho prokletá jest a v hřiech se jemu obrátie. Takéž18) za ty hřiešníky ani svatých v nebi ani svatých na zemi modlitby neuslyšie, ne- přijme Buoh. Jakož napřed povědieno jest, žel9) veli- kému proroku řekl Pán Buoh: Ty neroď se modliti za ten lid, neboť neuslyším tebe. A byť pak Mojžíš i Sa- muel, ta dva muže20) najvyzší svatosti, stala přede mnú modléce se za ten lid, odporný zákonu mému, ne- uslyším jich. Protož kterak světí21) v nebi modliti se budú za takový lid, kterýž Buoh v mrzkosti má? Nebo tato viera, na slovích božích založená, nemuož zkla- mána býti, kteréž sú světí ostřiehali, do nebe chtiece. Protož kterakž, tam jsúce, chtěli by tu vieru zlámati, kteréž jsú světí ostřichali, a prositi za to zlosynstvo, ješto Boha tupí, přestupuje22) zákon jeho, a svatých žádá, aby na nějakém koláči23) velhal se do nebes skrze svaté? Protož všickni jsú zlořečeni, kteříž se od- chylují od přikázaní božích, a jich modlitba ohyzdná a prokletá jest. A poněvadž jich modlitba prokletá jest, cizie modlitba kterak za ně požehnána bude? Protož ti zákonové o těch přímluvách svatých skováni jsú od posluov Antikristových, ješto24) se pasú na ně25), vnadíce lid poběhlý s ofěrami, s dary, s světly, aby mněl bláznivý lid, že světí takých da/ruov a obětí žá- 223 a. 223 b. 393
Strana 394
dají a že by pro ty dary ihned se hnuli přiezní a milostí k hřiešným a přimlúvali se za ně, dary jsúce nakloněni k tomu. Toho se domnievá lid slepý, nebo svatokupci vždy jim namlúvají v uši a lúdí na nich statky skrze svaté. Kapitola čtyřidcátá třetie. Ale poněvadž tuto o přímluvách řeč se množíl) a jim se odpierá2), ne proto se odpierá jim, jako by někto za to měl3), že jest tolik svat, že jemu přímluvy nenie potřebie, ale protoť se odpierá přímluvám, že se ti na přímluvu táhnú, jiež hodni nejsú, a tu jie hle- dají, kdež jie nenaleznú. Nebo ten nikdy přímluvy hoden není, ktož ustavičnú žalobu uvodí, to vždy myslí činiti, zač přímluvy hledá, jenž4) moci ku přímluvě ne- má. Protož která přímluva z viery Kristovy jest, té my neodpieráme, ale žádáme jie. Protož tato přímluva z viery Kristovy jest, kterúž svatý Jan oznamuje řka: Synáčkové moji, toto píši vám, abyšte nehřešili; pakli jest kto shřešil, přímluvci máme u Otce našeho, Ježíše Krista spravedlivého. A on jest slitovánie za hřiechy náše, a netoliko za náše, ale také za všeho světa. Ta viera jest náše o přímluvě. Aniž nižádný v nebi moci nemá ani práva — jediné že jim jest přičtena5) bez duovodu viery — než sám Kristus, Syn božie, s prá- vem přísežným biskup najvyzší, jakož tato slova i jiná apoštoluov jeho oznamujie. Že by kto jiný měl se přimlúvati za hřiešné kromě Krista, Syna božího — nikoli apoštolé jeho ne/zamlčeli by té přímluvy. Než o též, na kteréž dosti všem jest, která v Kristu pří- I. Jan. 11, 11). mluva jest, die zjevně, že máme přímluvci před Otcem naším, Jezukrista spravedlivého. Nebo nižádný se ne- I. Jan. II, [1—2]. 224 a. 394
dají a že by pro ty dary ihned se hnuli přiezní a milostí k hřiešným a přimlúvali se za ně, dary jsúce nakloněni k tomu. Toho se domnievá lid slepý, nebo svatokupci vždy jim namlúvají v uši a lúdí na nich statky skrze svaté. Kapitola čtyřidcátá třetie. Ale poněvadž tuto o přímluvách řeč se množíl) a jim se odpierá2), ne proto se odpierá jim, jako by někto za to měl3), že jest tolik svat, že jemu přímluvy nenie potřebie, ale protoť se odpierá přímluvám, že se ti na přímluvu táhnú, jiež hodni nejsú, a tu jie hle- dají, kdež jie nenaleznú. Nebo ten nikdy přímluvy hoden není, ktož ustavičnú žalobu uvodí, to vždy myslí činiti, zač přímluvy hledá, jenž4) moci ku přímluvě ne- má. Protož která přímluva z viery Kristovy jest, té my neodpieráme, ale žádáme jie. Protož tato přímluva z viery Kristovy jest, kterúž svatý Jan oznamuje řka: Synáčkové moji, toto píši vám, abyšte nehřešili; pakli jest kto shřešil, přímluvci máme u Otce našeho, Ježíše Krista spravedlivého. A on jest slitovánie za hřiechy náše, a netoliko za náše, ale také za všeho světa. Ta viera jest náše o přímluvě. Aniž nižádný v nebi moci nemá ani práva — jediné že jim jest přičtena5) bez duovodu viery — než sám Kristus, Syn božie, s prá- vem přísežným biskup najvyzší, jakož tato slova i jiná apoštoluov jeho oznamujie. Že by kto jiný měl se přimlúvati za hřiešné kromě Krista, Syna božího — nikoli apoštolé jeho ne/zamlčeli by té přímluvy. Než o též, na kteréž dosti všem jest, která v Kristu pří- I. Jan. 11, 11). mluva jest, die zjevně, že máme přímluvci před Otcem naším, Jezukrista spravedlivého. Nebo nižádný se ne- I. Jan. II, [1—2]. 224 a. 394
Strana 395
hodí ku přímluvám před Bohem za jiné, jediné ktož žaloby zproštěn jest skrze přímluvu Kristovu, aniž by jinak kto mohl spasen býti, by6) přímluvy Kristovy za samého nebylo. Nebo se všickni pod žalobú súdí7) kromě Krista, jakož die svatý Pavel: Všickni sú shře- šili a všickni potřebujie slávy boží. Nebo skrze jed- noho člověka hřiech jest na tento svět vešel a skrze hřiechy smrt vešla jest, v němžto všickni jsú shřešili. Jakož die Písmo: že nenie nižádný spravedlivý, nenie múdrý, nenie kto hledaje8) Boha; všickni jsú se uchý- lili, spolkem9) neúžiteční učiněni jsú; nenie, kto by činil dobré, nenie až do jednoho. Protož jediný mezi všemi Kristus nalezen jest bez žaloby každého hřie- chu, Duchem svatým se počav. Protož jemu jedinému právě se přidává1o) spravedlnost taková, aby mohl pří- mluvcí za nespravedlivé býti, a v témž svatý Pavel jeho knězství oznamuje a řka: Ale Kristus proto, že ostává na věky, má věčné knězství. Pro něžto také spasiti muož na věky, přistúpě skrze sell) samého k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za nás. Nebo slušelo, aby nám takový biskup byl svatý, nevinný, ne- poškvrněný, odlúčený od hřiešníkuov a vyzšie nebes. Tu svatý Pavel klade se12) se všemi apoštoly i se všemi lidmi v počtu hřiešných. Protož odel3) všech/ die nám hřiešníkóm: Slušelo ... takový biskup svatý, nepo- škvrněný a odlúčený všemi stranami od hřiešníkuov, nižádné nemoci hřiechuov s nimi nemaje, ale plné zdraví nevinnosti maje s velikú milostí, bozskú mocí14) jsa, aby mohl hřiechy všech nésti, dosti za ně učině Bohu; protož takový biskup nám, hřiešníkóm, potřeben jest byl, aby všecky kúpěl5) krví svú kúpil, mohl také za všecky orodovati, kteréž jest kúpil. Protož vierať jest, že nižádný do nebe nemohl vjíti, než toliko skrze Řím. III, 123]- [Řím. V, 12.] [Řím. III, 10—12.] [Žid. VII, 24—26.I 224 b. 395
hodí ku přímluvám před Bohem za jiné, jediné ktož žaloby zproštěn jest skrze přímluvu Kristovu, aniž by jinak kto mohl spasen býti, by6) přímluvy Kristovy za samého nebylo. Nebo se všickni pod žalobú súdí7) kromě Krista, jakož die svatý Pavel: Všickni sú shře- šili a všickni potřebujie slávy boží. Nebo skrze jed- noho člověka hřiech jest na tento svět vešel a skrze hřiechy smrt vešla jest, v němžto všickni jsú shřešili. Jakož die Písmo: že nenie nižádný spravedlivý, nenie múdrý, nenie kto hledaje8) Boha; všickni jsú se uchý- lili, spolkem9) neúžiteční učiněni jsú; nenie, kto by činil dobré, nenie až do jednoho. Protož jediný mezi všemi Kristus nalezen jest bez žaloby každého hřie- chu, Duchem svatým se počav. Protož jemu jedinému právě se přidává1o) spravedlnost taková, aby mohl pří- mluvcí za nespravedlivé býti, a v témž svatý Pavel jeho knězství oznamuje a řka: Ale Kristus proto, že ostává na věky, má věčné knězství. Pro něžto také spasiti muož na věky, přistúpě skrze sell) samého k Bohu, vždycky jsa živ k orodování za nás. Nebo slušelo, aby nám takový biskup byl svatý, nevinný, ne- poškvrněný, odlúčený od hřiešníkuov a vyzšie nebes. Tu svatý Pavel klade se12) se všemi apoštoly i se všemi lidmi v počtu hřiešných. Protož odel3) všech/ die nám hřiešníkóm: Slušelo ... takový biskup svatý, nepo- škvrněný a odlúčený všemi stranami od hřiešníkuov, nižádné nemoci hřiechuov s nimi nemaje, ale plné zdraví nevinnosti maje s velikú milostí, bozskú mocí14) jsa, aby mohl hřiechy všech nésti, dosti za ně učině Bohu; protož takový biskup nám, hřiešníkóm, potřeben jest byl, aby všecky kúpěl5) krví svú kúpil, mohl také za všecky orodovati, kteréž jest kúpil. Protož vierať jest, že nižádný do nebe nemohl vjíti, než toliko skrze Řím. III, 123]- [Řím. V, 12.] [Řím. III, 10—12.] [Žid. VII, 24—26.I 224 b. 395
Strana 396
225 a. jeho vykúpenie a orodovánie. Nebo kněz najvyzšie starého zákona, jenž jest znamenal Krista, měl jest obětovati a modliti se za všecku obec židovskú. Protož tento v16) pravdě hojnějí se jest sám obětoval Bohu nepoškvrněného, aby vyčistil svědomie náše od skut- kuov zlých v krvi své; ten přiestojí17) před obličejem božím, vždy živ jsa k orodování za nás. A ta viera ohlášena jest všemu světu skrze apoštoly a ještě vždy18) není odvolána. Ač pak19) Antikrist, najvětčie nepřítel Kristuov, umrtvil jest tu vieru na světě a jiné pří- mluvce rozmnožil světu, nejisté a nevážné svaté, mni- chy utylé, ješto mohú takoví v pekle býti, a Krista vuobec mezi jinými přímluvci někde za dveřmi po- strčili20): ale pak (ne)vždy21) nemohú nepřietelé Kri- stovi této viery zapříti, že všickni spolu nemohli jsú i22) jednoho vykúpiti svú krví světí23), aniž také práva mohli jsú obdržeti, aby za jednoho orodovali, ale on, za všecky dosti čině, obdržel jest právo přísežné k oro- dování za všecky. A poně/vadž všickni, všedše do nebe skrze jeho vykúpenie, ne hned proto jsú kněží s právem přísežným, k orodování za všecky obdrževše moc: protož všickni světí nebeští podnes drží tu pravdu, že tam nižádný nepřijde jinak, než tak, jakož jsú oni vešli, skrze vykúpenie a orodovánie Kristovo. Takéž poslední všickni mají vjíti skrze něho, nebo on jest cesta, a nižádný tam nepřijde jinak, než skrze něho tak, jakož jsú oni vešli. Protož, jakož všem z núze příleží24) jeho vykúpení, takéž25) každému ze všech potřebno jest jeho orodování kromě26) těch všech orodovníkuov nazvaných27). Nebo on viece má moci k orodování nežli všickni, co jich jest v nebi, a má právo k orodování od Otce, Boha, ale nižádný ani o nižádném jiném nic Buoh neřekl, by28) on měl za koho orodovati. Protož 396
225 a. jeho vykúpenie a orodovánie. Nebo kněz najvyzšie starého zákona, jenž jest znamenal Krista, měl jest obětovati a modliti se za všecku obec židovskú. Protož tento v16) pravdě hojnějí se jest sám obětoval Bohu nepoškvrněného, aby vyčistil svědomie náše od skut- kuov zlých v krvi své; ten přiestojí17) před obličejem božím, vždy živ jsa k orodování za nás. A ta viera ohlášena jest všemu světu skrze apoštoly a ještě vždy18) není odvolána. Ač pak19) Antikrist, najvětčie nepřítel Kristuov, umrtvil jest tu vieru na světě a jiné pří- mluvce rozmnožil světu, nejisté a nevážné svaté, mni- chy utylé, ješto mohú takoví v pekle býti, a Krista vuobec mezi jinými přímluvci někde za dveřmi po- strčili20): ale pak (ne)vždy21) nemohú nepřietelé Kri- stovi této viery zapříti, že všickni spolu nemohli jsú i22) jednoho vykúpiti svú krví světí23), aniž také práva mohli jsú obdržeti, aby za jednoho orodovali, ale on, za všecky dosti čině, obdržel jest právo přísežné k oro- dování za všecky. A poně/vadž všickni, všedše do nebe skrze jeho vykúpenie, ne hned proto jsú kněží s právem přísežným, k orodování za všecky obdrževše moc: protož všickni světí nebeští podnes drží tu pravdu, že tam nižádný nepřijde jinak, než tak, jakož jsú oni vešli, skrze vykúpenie a orodovánie Kristovo. Takéž poslední všickni mají vjíti skrze něho, nebo on jest cesta, a nižádný tam nepřijde jinak, než skrze něho tak, jakož jsú oni vešli. Protož, jakož všem z núze příleží24) jeho vykúpení, takéž25) každému ze všech potřebno jest jeho orodování kromě26) těch všech orodovníkuov nazvaných27). Nebo on viece má moci k orodování nežli všickni, co jich jest v nebi, a má právo k orodování od Otce, Boha, ale nižádný ani o nižádném jiném nic Buoh neřekl, by28) on měl za koho orodovati. Protož 396
Strana 397
ta viera, kteráž jest o Kristu a o jeho orodování, ne- muož každému29) v nebi přičtena býti. Nebo, jakž by každý rovnú moc a právo k těm věcem měl, kterýmž30) Kristus moc a právo má, tak by on s jinými rovně stál. Protož viera o něm nebyla by drazší v něm, než jako i v každém jiném, a bezpochyby méně než v ji- ných, nebo skutek ukazuje, že za jinými stojí v té při. Protož ta věc již najviece po přízni jde31); kohož kněží najviece z svatých zchválili jsú, v tom se najviece viera stkví a ten nejlepší má. Protož to jest nepochybně32) na matku Kristovu spadlo, jakož i dnes vskutku jest, jenž33) jsú ji nad Krista zvelebili a naději jsú v ní po- ložili o své spasení. Ale že34) jest to Antikrist uvedl na oklamání světa. Protoť/ to viera nenie. Nižádnýť toho práva nemá k orodování za všecky, ktožť nenie spolu Bohem a člověkem, jenž za hřiešníky odporné neoroduje, za pokrytce lstivé. Protož on, jsa Bohem, zná srdce všech lidí a podlé toho poznání ví, za kohoť má orodovati. A protož ani za ty, kteříž sladkými řečmi aneb s nízkými poklonami přímluvy jeho hle- dají, tomuť se on neokojí35), anižť za takové lstivé při- mlúvá se. Ale ont zná, v kterýchť vyvolení stojí a upřímnost pravá v srdci, které jsú jeho ovce, ješto hlas jeho slyšie a následujie jeho. Protož on, jsa pra- vým Bohem, nepochybně ví, za které se má přimlú- vati a za které vzácna bude přímluva jeho před Bohem. Toho nemuož mieti nižádný svatý poznánie, aby znal, v kom stojí vyvolenie synovské a pravá upřímnost srdce. Protož, toho neznaje, mohl by se přimlúvati za takové, ješto36) jsú v nenávisti boží, a tak by jeho pří- mluvy daremné byly. Protož Kristu, Synu božímu, tolikoť jemu příleží 7) přímluva podlé nepochybné jis- toty a podlé vykúpenie. Neb nižádný nemuož toliko38) 225 b. Jan. X, 14]- 397
ta viera, kteráž jest o Kristu a o jeho orodování, ne- muož každému29) v nebi přičtena býti. Nebo, jakž by každý rovnú moc a právo k těm věcem měl, kterýmž30) Kristus moc a právo má, tak by on s jinými rovně stál. Protož viera o něm nebyla by drazší v něm, než jako i v každém jiném, a bezpochyby méně než v ji- ných, nebo skutek ukazuje, že za jinými stojí v té při. Protož ta věc již najviece po přízni jde31); kohož kněží najviece z svatých zchválili jsú, v tom se najviece viera stkví a ten nejlepší má. Protož to jest nepochybně32) na matku Kristovu spadlo, jakož i dnes vskutku jest, jenž33) jsú ji nad Krista zvelebili a naději jsú v ní po- ložili o své spasení. Ale že34) jest to Antikrist uvedl na oklamání světa. Protoť/ to viera nenie. Nižádnýť toho práva nemá k orodování za všecky, ktožť nenie spolu Bohem a člověkem, jenž za hřiešníky odporné neoroduje, za pokrytce lstivé. Protož on, jsa Bohem, zná srdce všech lidí a podlé toho poznání ví, za kohoť má orodovati. A protož ani za ty, kteříž sladkými řečmi aneb s nízkými poklonami přímluvy jeho hle- dají, tomuť se on neokojí35), anižť za takové lstivé při- mlúvá se. Ale ont zná, v kterýchť vyvolení stojí a upřímnost pravá v srdci, které jsú jeho ovce, ješto hlas jeho slyšie a následujie jeho. Protož on, jsa pra- vým Bohem, nepochybně ví, za které se má přimlú- vati a za které vzácna bude přímluva jeho před Bohem. Toho nemuož mieti nižádný svatý poznánie, aby znal, v kom stojí vyvolenie synovské a pravá upřímnost srdce. Protož, toho neznaje, mohl by se přimlúvati za takové, ješto36) jsú v nenávisti boží, a tak by jeho pří- mluvy daremné byly. Protož Kristu, Synu božímu, tolikoť jemu příleží 7) přímluva podlé nepochybné jis- toty a podlé vykúpenie. Neb nižádný nemuož toliko38) 225 b. Jan. X, 14]- 397
Strana 398
226 a. I. Jan. II, [11. milostí a slitování mieti nad nimi jako on, ješto39) jest za ně umieral a umýval je v krvi své od hřiechuov jich. Protož, vida v nich svú mnohú práci a bolesti své, naj- vlastnějie muož se přimluviti nad svú vlastní kúpí40) v času jich zármutkuov a v času jich páduov, ješto41 podlé svých nemocí a podlé osídl dábelských padají v zlá svědomie. Protož, navrátíce se k srdci, od něho pomoci a utěšenie žádají, odpuštěnie i všeliké milosti v něm úfa/jíce42) v svém poražení a v truchlivosti srdce, kteréžto věci z páduov v hřiechy přichodie i na ty, kteřížto mnoho dobrému43) chtí, skrze osídla poku- šenie zdejších, kteříž úmysluov k hřiechóm nemají a jich se varují. Protož k tomu rozumu44) die svatý Jan: Pakli jest kto shřešil tak z příhody, př[í mluvci máme Jezukrista spravedlivého před Otcem naším, Bohem, to jest, aby pro pád, jenž se lidem dobrým muož při- hoditi, nezuofal ani v která opuštěnie a poraženie45) neuběhl46), ale zase povstal, maje velikú naději v Bohu skrze Jezukrista, Pána našeho, že, poněvadž jest umřel za nás a knězem věčným od Boha ustaven jest47), aby věčně spasiti mohl, a48) vždycky živ jsa k orodování za nás, aby skrze něho bezpečný přístup měl k Bohu s doufáním a tak skrze jeho zaslúženie vždycky aby mi- losti hledal k odpuštění hřiechuov a k zproštění veli- kých zámutkuov a k dobytí všelikých potřebností. A nemuož-li kto rozuměti jeho přiemluvě, kterak ona tam jde49) před Bohem anebo kterak by i sám za ny50) prosil, ale51) toto měj, aby52) ve všech věcech milosti boží hledal skrze jeho zaslúženie, skrze jeho mnohú práci a ukrutnú smrt, ješto jest nám a pro nás to všecko činil. A tak vždy jeho přímluva puojde i dojde53) když Boha a jeho milosti ve jméno Ježíšovo hledati budem a Bohu se modléce skrze něho provedem mod- 398
226 a. I. Jan. II, [11. milostí a slitování mieti nad nimi jako on, ješto39) jest za ně umieral a umýval je v krvi své od hřiechuov jich. Protož, vida v nich svú mnohú práci a bolesti své, naj- vlastnějie muož se přimluviti nad svú vlastní kúpí40) v času jich zármutkuov a v času jich páduov, ješto41 podlé svých nemocí a podlé osídl dábelských padají v zlá svědomie. Protož, navrátíce se k srdci, od něho pomoci a utěšenie žádají, odpuštěnie i všeliké milosti v něm úfa/jíce42) v svém poražení a v truchlivosti srdce, kteréžto věci z páduov v hřiechy přichodie i na ty, kteřížto mnoho dobrému43) chtí, skrze osídla poku- šenie zdejších, kteříž úmysluov k hřiechóm nemají a jich se varují. Protož k tomu rozumu44) die svatý Jan: Pakli jest kto shřešil tak z příhody, př[í mluvci máme Jezukrista spravedlivého před Otcem naším, Bohem, to jest, aby pro pád, jenž se lidem dobrým muož při- hoditi, nezuofal ani v která opuštěnie a poraženie45) neuběhl46), ale zase povstal, maje velikú naději v Bohu skrze Jezukrista, Pána našeho, že, poněvadž jest umřel za nás a knězem věčným od Boha ustaven jest47), aby věčně spasiti mohl, a48) vždycky živ jsa k orodování za nás, aby skrze něho bezpečný přístup měl k Bohu s doufáním a tak skrze jeho zaslúženie vždycky aby mi- losti hledal k odpuštění hřiechuov a k zproštění veli- kých zámutkuov a k dobytí všelikých potřebností. A nemuož-li kto rozuměti jeho přiemluvě, kterak ona tam jde49) před Bohem anebo kterak by i sám za ny50) prosil, ale51) toto měj, aby52) ve všech věcech milosti boží hledal skrze jeho zaslúženie, skrze jeho mnohú práci a ukrutnú smrt, ješto jest nám a pro nás to všecko činil. A tak vždy jeho přímluva puojde i dojde53) když Boha a jeho milosti ve jméno Ježíšovo hledati budem a Bohu se modléce skrze něho provedem mod- 398
Strana 399
litby k Bohu. Protož on vždycky jest živ k orodování za ty, kteříž skrze něho Boha a milosti jeho hledají. A že54) i jemu se modlíme; nebo s Bohem Otcem i s Du/chem svatým jeden nerozdielný Buoh jest; pro- tož spolu modlitebný jest55) Otec, Syn i Duch svatý, Buoh nerozdielný, jemuž řiekáme: Otče náš, jenž jsi v nebesích, odpusť nám hřiechy náše. Ale že56) Syn boží vtělil se jest v život panny Marie a jest spolu pra- vým Bohem i pravým člověkem. Protož on skrze své člověčenstvie vykúpil jest nás a zaslúžil spasenie a vše- likých milostí, jichž máme od Boha hledati skrze něho jakožto skrze prostředního smierci, [abychom] vždycky k Bohu přístup měli, jakožto ve všech našich potře- bách žádáme, majíce najvyzšie naději v něm, když jest nám dal Syna jednorozeného, aby nás skrze něho s sebú smířil, a ustavil57) jeho přímluvcí naším před sebe na věky, že nemuož v to upadnúti nic, pro něž58) bychom zmeškáni59) byli v které potřebě, leč by80) to přivedla náše lenost a nevěra nebo některé pohrzenie a nevděčnost těch najvětčích milostí1), které nám jest dal skrze Jezukrista, Syna svého; ty věci s naší strany mohú nás zmeškati v tom dobrém82), kteréž nám jest Buoh připravil v Synu svém. Ale kterak se on přimlúvá anebo se modl'é za koho, toť jest zjevně ohlásil na své poslednie modlitbě řka: Otče, neprosímť za svět, ale IJan. XVII, 9.] za ty, kteréž jsi mi z světa vylúčiv dal. Tu zjevně svět vymietá z své modlitby a chýlí63) ji k těm, kteříž jsú pro něho svět opustili, jemu uvěřili a slova jeho přijali a v něm zuostali do smrti. Protož takoví i podnes jsú ovce jeho, ješto slyšie hlas jeho a věří jemu a násle- dující šlépějí jeho a/ dělé se od světa pro něho a v něm toliko svú naděj i] kladú o všecko své dobré. Za tyť on se přimlúvá v jich potřebách, chýle64) k nim Boha Jan. X, [4]. 227 a. Mat. VI, [9, 12]. Luk. XI, [2, 4]. 226 b. 399
litby k Bohu. Protož on vždycky jest živ k orodování za ty, kteříž skrze něho Boha a milosti jeho hledají. A že54) i jemu se modlíme; nebo s Bohem Otcem i s Du/chem svatým jeden nerozdielný Buoh jest; pro- tož spolu modlitebný jest55) Otec, Syn i Duch svatý, Buoh nerozdielný, jemuž řiekáme: Otče náš, jenž jsi v nebesích, odpusť nám hřiechy náše. Ale že56) Syn boží vtělil se jest v život panny Marie a jest spolu pra- vým Bohem i pravým člověkem. Protož on skrze své člověčenstvie vykúpil jest nás a zaslúžil spasenie a vše- likých milostí, jichž máme od Boha hledati skrze něho jakožto skrze prostředního smierci, [abychom] vždycky k Bohu přístup měli, jakožto ve všech našich potře- bách žádáme, majíce najvyzšie naději v něm, když jest nám dal Syna jednorozeného, aby nás skrze něho s sebú smířil, a ustavil57) jeho přímluvcí naším před sebe na věky, že nemuož v to upadnúti nic, pro něž58) bychom zmeškáni59) byli v které potřebě, leč by80) to přivedla náše lenost a nevěra nebo některé pohrzenie a nevděčnost těch najvětčích milostí1), které nám jest dal skrze Jezukrista, Syna svého; ty věci s naší strany mohú nás zmeškati v tom dobrém82), kteréž nám jest Buoh připravil v Synu svém. Ale kterak se on přimlúvá anebo se modl'é za koho, toť jest zjevně ohlásil na své poslednie modlitbě řka: Otče, neprosímť za svět, ale IJan. XVII, 9.] za ty, kteréž jsi mi z světa vylúčiv dal. Tu zjevně svět vymietá z své modlitby a chýlí63) ji k těm, kteříž jsú pro něho svět opustili, jemu uvěřili a slova jeho přijali a v něm zuostali do smrti. Protož takoví i podnes jsú ovce jeho, ješto slyšie hlas jeho a věří jemu a násle- dující šlépějí jeho a/ dělé se od světa pro něho a v něm toliko svú naděj i] kladú o všecko své dobré. Za tyť on se přimlúvá v jich potřebách, chýle64) k nim Boha Jan. X, [4]. 227 a. Mat. VI, [9, 12]. Luk. XI, [2, 4]. 226 b. 399
Strana 400
227 b. s jeho milostmi. Ale za svět se nepřimlúvá. Nebo svět nevěří jeho slovóm, neposlúchá jeho, nenie vděčen mi- losti65) jeho a jest jemu odporen ve všech cestách svých. Všechen jest utonul v mrzkosti chvály porušené, zde v svých porušeních převrácených, ohavných chvály hle- daje a u vylití rozkoší plzkých66) se poškvrňuje a v naj- horších věcech libost maje, duchem najodpornějším Kristu Ježíšovi opojen sa, skrze nějžto sahá k mylným a najsmrtedlnějším věcem, jimiž vyprazdňuje z sebe účastnost bozskú a stránku přiebytka božieho vyprazd- ňuje z sebe a padá v los zatracenie věčného. Protož tak mnoho a daleko ustaven67) jest proti Bohu, aby snadně lékařství88) nalézti nemohl proti svým ranám pro takové přivázanie k zlostem89), kteréž sobě po ro- dích dědí; po úřadiech, po staviech, po městech, po tvrzech, po zbožích, po obchodích, po pokrmích i po všech svých zvláštnostech svět sobě zlosti mnohotvárné dědí a takové bludy a hřiechy za radost, za zisk, za právo a za „musím“ sobě počítá. Protož ani smrt Kri- stova ani jeho přímluva ani které milosti boží ani které lékařstvie boží muož upadnúti na ten svět, dokudž stojie v takovém kvasu odporném Bohu, aniž také na jednoho člověka světského nižádná účastnost boz- ská nepřijde, dokudž se neodlúčí od světa srdcem, skut- ky, přiezní, tovarystvím, přimiešením k zlosti, kterúž se dělí od Krista. A poněvadž Kristus nepřimlúvá se za svět ani za toho, ktož miluje svět a leze pod jeho křídla, kto jest pak v nebi, aby se za ten svět při- mlúval? Protož podlé viery nižádný by nesměl toho potvrditi, by70) kto čiem71) pohnul v nebi nebo které přímluvy měl proti Kristu, poněvadž on, maje právo od Boha ku přimlúvaní, zamietá svět od nich; v nebi pak všickni?2) nemajíce práva takého ku přimlúvaní, Jan XVII, [2, 9]. 400
227 b. s jeho milostmi. Ale za svět se nepřimlúvá. Nebo svět nevěří jeho slovóm, neposlúchá jeho, nenie vděčen mi- losti65) jeho a jest jemu odporen ve všech cestách svých. Všechen jest utonul v mrzkosti chvály porušené, zde v svých porušeních převrácených, ohavných chvály hle- daje a u vylití rozkoší plzkých66) se poškvrňuje a v naj- horších věcech libost maje, duchem najodpornějším Kristu Ježíšovi opojen sa, skrze nějžto sahá k mylným a najsmrtedlnějším věcem, jimiž vyprazdňuje z sebe účastnost bozskú a stránku přiebytka božieho vyprazd- ňuje z sebe a padá v los zatracenie věčného. Protož tak mnoho a daleko ustaven67) jest proti Bohu, aby snadně lékařství88) nalézti nemohl proti svým ranám pro takové přivázanie k zlostem89), kteréž sobě po ro- dích dědí; po úřadiech, po staviech, po městech, po tvrzech, po zbožích, po obchodích, po pokrmích i po všech svých zvláštnostech svět sobě zlosti mnohotvárné dědí a takové bludy a hřiechy za radost, za zisk, za právo a za „musím“ sobě počítá. Protož ani smrt Kri- stova ani jeho přímluva ani které milosti boží ani které lékařstvie boží muož upadnúti na ten svět, dokudž stojie v takovém kvasu odporném Bohu, aniž také na jednoho člověka světského nižádná účastnost boz- ská nepřijde, dokudž se neodlúčí od světa srdcem, skut- ky, přiezní, tovarystvím, přimiešením k zlosti, kterúž se dělí od Krista. A poněvadž Kristus nepřimlúvá se za svět ani za toho, ktož miluje svět a leze pod jeho křídla, kto jest pak v nebi, aby se za ten svět při- mlúval? Protož podlé viery nižádný by nesměl toho potvrditi, by70) kto čiem71) pohnul v nebi nebo které přímluvy měl proti Kristu, poněvadž on, maje právo od Boha ku přimlúvaní, zamietá svět od nich; v nebi pak všickni?2) nemajíce práva takého ku přimlúvaní, Jan XVII, [2, 9]. 400
Strana 401
kterak za ten svět protivný Bohu mohl[i] by se při- mlúvati? Nebo nepřevyšují Krista v milosti. On naj- větčí milost má k hřiešným, kteříž jie hledajie od něho upřiemo73); světí, což majie milosti, to jsú z jeho plnosti vzali, a ti, kteříž tam mají býti, všickni musí z jeho plnosti každú milost vzieti. Protož nechť shro- máždí, cožť najviece mohú duovoduo74) o milostech svatých k hřiešným, nic jiného tiem nevyvedú75), je- diné úrazy mnohé vieře té, kteráž v Kristu jest. Protož Antikrist, jenž jest farář tohoto světa, uvedl jest to proti Kristu — přímluvy mnohých svatých tomu světu, kterýž Kristus vymietá od své modlitby i přímluvy. Nebo Antikrist shledal jest všecky moci i milosti, kte- réž v svatých jsú, a uměl z nich nadělati lékařství to- muto světu na každú ránu, ješto o ní76) toliko svět věří Antikristovi o zdraví77) ran svých nikdy nezaléčených78) vředového hnití, otoku a opuchlosti zsinalé. Po lékař- ství a v ranách jeho odpočívá smrt bez zarmúcení, nebo stojí pod nebeským lékařstvím, mohúci světu na- dějí spasenie domnívanú79) býti. 228 a. Kapitola čtyřidcátá čtvrtá. Ale což já tuto o přímluvě Kristově tvrdím, tohoť také někteří z doktoruov potvrzujie. A zvláště svatý Rehoř, vykládaje knihy svatého Joba na to slovo „Kto p“ mi dá pomocníka, aby žádost mú Všemohúcí uslyšel? na to die: Věděl zajisté svatý Job, že k věčnému vy- svobození, odpočinutí nebo prospěchu vzieti lidské mod- litby, nemohly by uslyšeny býti jinak, jedinél) skrze řečníka svého2), o němž skrze apoštola Jana řečeno jest: Ač3) kto shřeší, řečníka máme před otcem naším, Jezukrista spravedlivého. A on jest slitovánie za hřiechy Rehoř. Job XXXI, [35]. I. Jan. II, [1—2]. Chelčického „Síť víry“. 26. 401
kterak za ten svět protivný Bohu mohl[i] by se při- mlúvati? Nebo nepřevyšují Krista v milosti. On naj- větčí milost má k hřiešným, kteříž jie hledajie od něho upřiemo73); světí, což majie milosti, to jsú z jeho plnosti vzali, a ti, kteříž tam mají býti, všickni musí z jeho plnosti každú milost vzieti. Protož nechť shro- máždí, cožť najviece mohú duovoduo74) o milostech svatých k hřiešným, nic jiného tiem nevyvedú75), je- diné úrazy mnohé vieře té, kteráž v Kristu jest. Protož Antikrist, jenž jest farář tohoto světa, uvedl jest to proti Kristu — přímluvy mnohých svatých tomu světu, kterýž Kristus vymietá od své modlitby i přímluvy. Nebo Antikrist shledal jest všecky moci i milosti, kte- réž v svatých jsú, a uměl z nich nadělati lékařství to- muto světu na každú ránu, ješto o ní76) toliko svět věří Antikristovi o zdraví77) ran svých nikdy nezaléčených78) vředového hnití, otoku a opuchlosti zsinalé. Po lékař- ství a v ranách jeho odpočívá smrt bez zarmúcení, nebo stojí pod nebeským lékařstvím, mohúci světu na- dějí spasenie domnívanú79) býti. 228 a. Kapitola čtyřidcátá čtvrtá. Ale což já tuto o přímluvě Kristově tvrdím, tohoť také někteří z doktoruov potvrzujie. A zvláště svatý Rehoř, vykládaje knihy svatého Joba na to slovo „Kto p“ mi dá pomocníka, aby žádost mú Všemohúcí uslyšel? na to die: Věděl zajisté svatý Job, že k věčnému vy- svobození, odpočinutí nebo prospěchu vzieti lidské mod- litby, nemohly by uslyšeny býti jinak, jedinél) skrze řečníka svého2), o němž skrze apoštola Jana řečeno jest: Ač3) kto shřeší, řečníka máme před otcem naším, Jezukrista spravedlivého. A on jest slitovánie za hřiechy Rehoř. Job XXXI, [35]. I. Jan. II, [1—2]. Chelčického „Síť víry“. 26. 401
Strana 402
228 b. náše; a netoliko za náše, ale také za všeho světa. Také o něm svatý Pavel apoštol die: Kristus Ježíš, jenž jest umřel za nás, nynie i z mrtvých vstal, jenž sedí na pravici boží, jenž také oroduje za nás. Protož jednorozenému Synu jest zajisté za člověka orodo- vati4): před spoluvěčným Otcem sám se člověka uka- zovati5); a jeho za člověčí přirozenie prositi jest6): též?) přirozenie u výsost svého bozství přijíti8). Orodujet tehda9) za nás Pán ne hlasem, ale milosrdenstvím; nebo, čehož v zvolených potupeno býti nechtěl, při- jímaje vysvobodil jest. Tehdalo) spomocník bývá hle- dán, aby člověk žádostí byl uslyšen, nebo, leč za nás orodování prostředníka orodovalo byll), od uchal2) bo- žieho bez pochybeniel3) našich modliteb by hlasové znikli14) aneb oněměli. Ty věci mluví svatý Rehoř ně- kde kroměl5) nás vysoko. Protož ač to pod stienem16) ku potvrzení/ viery najviece z toho17), že apoštoly při- vodí18) o přímluvě Kristově a na to potvrzuje jeho pří- mluvy tak daleko, že by všecky lidské daremnie byly modlitby a nynie od uchal9) božieho, neuslyšel by20) nižádných lidí, nebo náše modlitby mají moc a pro- spěch v jeho zaslúžení a v přímluvě. Takéž skutkové náši dobří vzácni jsú před Bohem toliko v zaslúžení jeho dobrých skutkuov. Protož náše modlenie a za- sluhování v něm moc béře, že on proto kořen jest, abychom my s naší dobrotú život a moc brali v něm, nebo on najprvé jest od nás hřiech odjal, skrze nějž sme mrtvi byli, a potom moc života pravého dal a zasluhování a k tomu ještě přístojí21) před božím obličejem za nás svým zaslúžením a svými modlitbami, abychom my se mohli platně modliti skrze něho Bohu i práci hodnú22) vésti k zasluhování věčnosti v slávě. Ale, poněvadž bez jeho orodovánie modlitby lidské (Řím. VIII, 34.] 402
228 b. náše; a netoliko za náše, ale také za všeho světa. Také o něm svatý Pavel apoštol die: Kristus Ježíš, jenž jest umřel za nás, nynie i z mrtvých vstal, jenž sedí na pravici boží, jenž také oroduje za nás. Protož jednorozenému Synu jest zajisté za člověka orodo- vati4): před spoluvěčným Otcem sám se člověka uka- zovati5); a jeho za člověčí přirozenie prositi jest6): též?) přirozenie u výsost svého bozství přijíti8). Orodujet tehda9) za nás Pán ne hlasem, ale milosrdenstvím; nebo, čehož v zvolených potupeno býti nechtěl, při- jímaje vysvobodil jest. Tehdalo) spomocník bývá hle- dán, aby člověk žádostí byl uslyšen, nebo, leč za nás orodování prostředníka orodovalo byll), od uchal2) bo- žieho bez pochybeniel3) našich modliteb by hlasové znikli14) aneb oněměli. Ty věci mluví svatý Rehoř ně- kde kroměl5) nás vysoko. Protož ač to pod stienem16) ku potvrzení/ viery najviece z toho17), že apoštoly při- vodí18) o přímluvě Kristově a na to potvrzuje jeho pří- mluvy tak daleko, že by všecky lidské daremnie byly modlitby a nynie od uchal9) božieho, neuslyšel by20) nižádných lidí, nebo náše modlitby mají moc a pro- spěch v jeho zaslúžení a v přímluvě. Takéž skutkové náši dobří vzácni jsú před Bohem toliko v zaslúžení jeho dobrých skutkuov. Protož náše modlenie a za- sluhování v něm moc béře, že on proto kořen jest, abychom my s naší dobrotú život a moc brali v něm, nebo on najprvé jest od nás hřiech odjal, skrze nějž sme mrtvi byli, a potom moc života pravého dal a zasluhování a k tomu ještě přístojí21) před božím obličejem za nás svým zaslúžením a svými modlitbami, abychom my se mohli platně modliti skrze něho Bohu i práci hodnú22) vésti k zasluhování věčnosti v slávě. Ale, poněvadž bez jeho orodovánie modlitby lidské (Řím. VIII, 34.] 402
Strana 403
umlkly by anebo němy byly by od sluchu božího, tehdy i přímluvy svatých zvětšaly by úfajícím v ně; nebo, byť23) jich přímluvy pokolení lidskému stačily, neoblúpil by všech lidí z jich modliteb24) od sluchu božího ucha jako němých, ješto25) moci nemajie k vo- lání, jediné26) toliko k27) k orodování Kristovu platné klada28), aby29) lidské modlitby skrze něho ucha bo- žieho se dovolaly. Kapitola čtyřidcátá pátá. Již pakl) řeč svatého Augustina na to slovo svatého Augustin. Jana, ješto die: Shřeší-li kto, přímluvci máme před 1. Jan. II, t1J. otcem naším, Jezukrista sprave/livého. Takto die: 229 a. Tento muž spravedlivý a veliký, to jest svatý Jan, kte- rýžto z prsí Páně skrytá tajemství pil jest, ten, kterýž z prsí Páně bozství vypověděl jest anebo vysvědčil jest, ten Krista přímluvci položil jest, ne sebe, a chtěl radějí se2) položiti v počtu hřiešníkuov, aby měl přímluvci Krista, nežli by se3) položil přímluvcí miesto Krista. A potom die: To kto jest držel, kacieřstvie jest neučinil. Nebo odkavad4) rozdělenie stalo se jest? Jediné z toho, když lidé řiekají: My spravedlivi sme, my spravedlivy činíme hřiešné, my prosíme, my zaprošujem5). — Tu drahně6) Antikrista po pleši7) udeří! Protož z té řeči znáti8) jest, že ta viera o přímluvách rozmnožených mnohých přímluvcí jest zedraná9), v nichžto nětco1o) poodkrývá Antikrista a hanbu naň uvodí, neb ne téhož se naděje. A tak zjevno jest, že jsú tul1) najviece po- čátek vzaly mnohé přímluvy, když se jest rozdělení mezi křesťany stalo o to, ješto12) mnoho rot posvát- ných mnichových se nadělalo mezi nimi, aby se chlu- biece lhali jedni proti druhým řkúce: My spravedlivi 403
umlkly by anebo němy byly by od sluchu božího, tehdy i přímluvy svatých zvětšaly by úfajícím v ně; nebo, byť23) jich přímluvy pokolení lidskému stačily, neoblúpil by všech lidí z jich modliteb24) od sluchu božího ucha jako němých, ješto25) moci nemajie k vo- lání, jediné26) toliko k27) k orodování Kristovu platné klada28), aby29) lidské modlitby skrze něho ucha bo- žieho se dovolaly. Kapitola čtyřidcátá pátá. Již pakl) řeč svatého Augustina na to slovo svatého Augustin. Jana, ješto die: Shřeší-li kto, přímluvci máme před 1. Jan. II, t1J. otcem naším, Jezukrista sprave/livého. Takto die: 229 a. Tento muž spravedlivý a veliký, to jest svatý Jan, kte- rýžto z prsí Páně skrytá tajemství pil jest, ten, kterýž z prsí Páně bozství vypověděl jest anebo vysvědčil jest, ten Krista přímluvci položil jest, ne sebe, a chtěl radějí se2) položiti v počtu hřiešníkuov, aby měl přímluvci Krista, nežli by se3) položil přímluvcí miesto Krista. A potom die: To kto jest držel, kacieřstvie jest neučinil. Nebo odkavad4) rozdělenie stalo se jest? Jediné z toho, když lidé řiekají: My spravedlivi sme, my spravedlivy činíme hřiešné, my prosíme, my zaprošujem5). — Tu drahně6) Antikrista po pleši7) udeří! Protož z té řeči znáti8) jest, že ta viera o přímluvách rozmnožených mnohých přímluvcí jest zedraná9), v nichžto nětco1o) poodkrývá Antikrista a hanbu naň uvodí, neb ne téhož se naděje. A tak zjevno jest, že jsú tul1) najviece po- čátek vzaly mnohé přímluvy, když se jest rozdělení mezi křesťany stalo o to, ješto12) mnoho rot posvát- ných mnichových se nadělalo mezi nimi, aby se chlu- biece lhali jedni proti druhým řkúce: My spravedlivi 403
Strana 404
229 b. sme, my posvěcujem nečistých, my spravedlivy činíme hřiešné, my prosíme, my uprošujem13). A jakož v sobě rozděleno jest to tělo Antikristovo takými pyšnými zvláštnostmi, tak jsú lid uvedli k rozdělení mezi se i mezi svaté, aby podlé chválení jich oblibovali jiné a jiné svaté k orodování sobě. Protož tak lží14) lidu, aby, dokudž mohú, jim své orodování sladko činili. A když by jich orodování nebylo tak peněžito, poda/dí jim orodování svatých, aby se po něml5) větčí řad k uofěře vlekl, nebo je mohú větčími lžmi osútil6) než své přímluvy, chváléce jich svatost a jich k hřiešným lásku vysoko, každému svatému nětco nad jiné přičí- tajíce, aby byl prodajnější jako kuoň na trhu pěkně učesaný17). Protož, tak povyšujíce hojně svatosti jich, i18) podtrhnú19) mnoho úžitkuov a žerú nebe i peklo i zemi skrze ta orodovánie pyšná, kteráž sobě lží ne- stydatě nebo je na svaté uvodie(ce) vymyšlenými lžmi pro své úžitky. Kapitola čtyřidcátá šiestá. Ale poněvadž tento doktor1) tak rozumně odjímá od svatého Jana takové přímluvy, že on sám se v ně ne- pletl, tiem2), s hřiešníky se v počtu položiv s nimi vy- znal jest, že má přímluvci Krista radějí3), nežli by4) sám se5) přímluvcí hřiešných činil aneb nazýval: protož toť mnoho dává znáti6), že ani apoštolé ani jiní spra- vedliví lidé nesměli jsú?) na se těch přímluv táhnúti ani jsú jich sobě od Boha směli hledati kromě8) samého Krista Ježíše, jenž jest od Boha přímluvce všem usta- ven9), ktož budú hodni přímluvy jeho. Nebo jinak by ta viera, v Kristu daná, daremná byla, když by ji apoštolé sobě sobili aneb jiní světí10). Jakožto i po- 404
229 b. sme, my posvěcujem nečistých, my spravedlivy činíme hřiešné, my prosíme, my uprošujem13). A jakož v sobě rozděleno jest to tělo Antikristovo takými pyšnými zvláštnostmi, tak jsú lid uvedli k rozdělení mezi se i mezi svaté, aby podlé chválení jich oblibovali jiné a jiné svaté k orodování sobě. Protož tak lží14) lidu, aby, dokudž mohú, jim své orodování sladko činili. A když by jich orodování nebylo tak peněžito, poda/dí jim orodování svatých, aby se po něml5) větčí řad k uofěře vlekl, nebo je mohú větčími lžmi osútil6) než své přímluvy, chváléce jich svatost a jich k hřiešným lásku vysoko, každému svatému nětco nad jiné přičí- tajíce, aby byl prodajnější jako kuoň na trhu pěkně učesaný17). Protož, tak povyšujíce hojně svatosti jich, i18) podtrhnú19) mnoho úžitkuov a žerú nebe i peklo i zemi skrze ta orodovánie pyšná, kteráž sobě lží ne- stydatě nebo je na svaté uvodie(ce) vymyšlenými lžmi pro své úžitky. Kapitola čtyřidcátá šiestá. Ale poněvadž tento doktor1) tak rozumně odjímá od svatého Jana takové přímluvy, že on sám se v ně ne- pletl, tiem2), s hřiešníky se v počtu položiv s nimi vy- znal jest, že má přímluvci Krista radějí3), nežli by4) sám se5) přímluvcí hřiešných činil aneb nazýval: protož toť mnoho dává znáti6), že ani apoštolé ani jiní spra- vedliví lidé nesměli jsú?) na se těch přímluv táhnúti ani jsú jich sobě od Boha směli hledati kromě8) samého Krista Ježíše, jenž jest od Boha přímluvce všem usta- ven9), ktož budú hodni přímluvy jeho. Nebo jinak by ta viera, v Kristu daná, daremná byla, když by ji apoštolé sobě sobili aneb jiní světí10). Jakožto i po- 404
Strana 405
dnes daremná jest skrze dielo Antikristovo, jenž pase břicho skrze ni. Nebo orodování svatých a jiné zisky sobě rozmnožuje skrze ně, vytahuje ty věci z Písem lživým duchem k zvelebení svatým, aby skrze to ve- lebení svatých lstívě domní/val se svět, že Antikrist velmi přeje svatým, jako by jich bližní byl, a abyll) se zdálo, že Antikrist velmi přeje spasenie světu skrze svaté, jich svatost úžitečnú světu ohlašuje a za12) tiem nevěrně Jezukrista s jeho velikým spasením mrtvě13) a v zapomenutí světu dávaje, aby leda mnich nějaký14) svatým nazván byl, vážnějie k15) spasenie světu byl nežli Kristus; nebo Antikrist každého svatého ospel6) takú svatostí a mocí k spasení světu, aby, chutněl7 svět přilna k svatým a své dobré slyše u nich a v nich, neptal se na Krista. 230 a. Kapitola čtyřidcátá sedmá. Než pakl) počavše2) řeč o přímluvě jisté, kteráž v Kristu jest, také se tu přimlúvá3) dobrým4) mistr Pro- tiva5) řka, že by hodné bylo6) ovšem Kristu mezi lidmi se klaněti, a že nenie potřebí s ním k rozmlúvaní?) jiných svatých přijímati k smíření, a že by bláznivý byl, kto by jiného přímluvci hledal, a že v prvotní cierkvi svaté zvláště modlitba obrácena jest byla k té osobě prostředníka za pomoc duchovní a že, když se jest tak dálo, tehda viece jest prospievala a rostla v dobrotě cierkev svatá než nynie s mnohými pří- mluvami smyšlenými a vnově zamyšlenými8). — Roz- umným dává se znáti9), že jistá viera jest v Kristu o přímluvě těm, ktož jie podlé viery hodni budú. Po- něvadž se světu10) nižádná přiemluva nedostane, ačkoli ve mnohých přímluvách naději má svět podlé slibuov 405
dnes daremná jest skrze dielo Antikristovo, jenž pase břicho skrze ni. Nebo orodování svatých a jiné zisky sobě rozmnožuje skrze ně, vytahuje ty věci z Písem lživým duchem k zvelebení svatým, aby skrze to ve- lebení svatých lstívě domní/val se svět, že Antikrist velmi přeje svatým, jako by jich bližní byl, a abyll) se zdálo, že Antikrist velmi přeje spasenie světu skrze svaté, jich svatost úžitečnú světu ohlašuje a za12) tiem nevěrně Jezukrista s jeho velikým spasením mrtvě13) a v zapomenutí světu dávaje, aby leda mnich nějaký14) svatým nazván byl, vážnějie k15) spasenie světu byl nežli Kristus; nebo Antikrist každého svatého ospel6) takú svatostí a mocí k spasení světu, aby, chutněl7 svět přilna k svatým a své dobré slyše u nich a v nich, neptal se na Krista. 230 a. Kapitola čtyřidcátá sedmá. Než pakl) počavše2) řeč o přímluvě jisté, kteráž v Kristu jest, také se tu přimlúvá3) dobrým4) mistr Pro- tiva5) řka, že by hodné bylo6) ovšem Kristu mezi lidmi se klaněti, a že nenie potřebí s ním k rozmlúvaní?) jiných svatých přijímati k smíření, a že by bláznivý byl, kto by jiného přímluvci hledal, a že v prvotní cierkvi svaté zvláště modlitba obrácena jest byla k té osobě prostředníka za pomoc duchovní a že, když se jest tak dálo, tehda viece jest prospievala a rostla v dobrotě cierkev svatá než nynie s mnohými pří- mluvami smyšlenými a vnově zamyšlenými8). — Roz- umným dává se znáti9), že jistá viera jest v Kristu o přímluvě těm, ktož jie podlé viery hodni budú. Po- něvadž se světu10) nižádná přiemluva nedostane, ačkoli ve mnohých přímluvách naději má svět podlé slibuov 405
Strana 406
Skut. XIX, [34]. Zjev. XIV, [13]. 231 a. Antikristových po vydané vieře jednú svatým o pří- mluvě Kristově, protož nové a/ smyšlené přímluvy jsú jalové a oklamané11). V nichžto svět pracuje12) okolo nich jako okolo modly mrtvé, nikdy od ní odpovědi ne- slyšav ani pomoci které od ní vzav; opiv se jedem Antikristovým skrze tu modlu mrtvú, mnoho lživého mluví o ní, domnievaje se životu v smrti, řka s oněmi pohany: Velikát Diana Efezských! Protož ještě to slovo o svatých, ješto skrze něl3) zaplétají svět a trávíl4) jej sladkú pochotností15) z nebe, praviece světu, že jsú již světíl6) tam v nebi větčiech milostí nabyli, jsúce kroměl7) těla, nežli sú zde pře- bývajíce v těle měli. A tím mluvením chtí dovésti těch přímluv18), kteréž světu slibují v svatých, že jsú již světí s velikú milostí přiečina k dobrému hřiešných, pilnějí než zde přebývajíce. Protož těch řečí, kteréž o milosti vedú, k tomu, k čemu19) ji táhnú oni, muožem zapřieti20), a21) jinak, což ta věc v pravdě má, puojčiti22), položíce23) v pravdě ten běh24) , který jsú světí zde měli a který tam majie, že nic tam nemají, což jsú zde měli, a zde jsú nic neměli, což tam mají, než25) věřili jsú, že tam jiné mieti budú, a v naději jsú če- kali toho, což tam mají. Protož skutkuov26) zasluhují- cích již tam nemají ani k sobě ani k jiným27). Protož všech28) těch služebností skutečných, které jsú zde měli sobě k zasluhování a jiným ku prospěchu, tam již ne- mají. A tak již věříme, že jest zde miesto a čas k za- sluhování, a tam k odplatě. A tak jest povědieno: Bla- žení29) mrtví, kteříž v Pánu Bohu umierají; neb řekl jest duch jim, aby odpočinuli od svých prací;/ neb skutkové jich jdú po nich30), to jest odplata za jich skutky jde v jich záhubie31). Protož tato jest řeč zde přebývajícím, dokavadž čas bude moci32) dělati, ješto 230 b. 406
Skut. XIX, [34]. Zjev. XIV, [13]. 231 a. Antikristových po vydané vieře jednú svatým o pří- mluvě Kristově, protož nové a/ smyšlené přímluvy jsú jalové a oklamané11). V nichžto svět pracuje12) okolo nich jako okolo modly mrtvé, nikdy od ní odpovědi ne- slyšav ani pomoci které od ní vzav; opiv se jedem Antikristovým skrze tu modlu mrtvú, mnoho lživého mluví o ní, domnievaje se životu v smrti, řka s oněmi pohany: Velikát Diana Efezských! Protož ještě to slovo o svatých, ješto skrze něl3) zaplétají svět a trávíl4) jej sladkú pochotností15) z nebe, praviece světu, že jsú již světíl6) tam v nebi větčiech milostí nabyli, jsúce kroměl7) těla, nežli sú zde pře- bývajíce v těle měli. A tím mluvením chtí dovésti těch přímluv18), kteréž světu slibují v svatých, že jsú již světí s velikú milostí přiečina k dobrému hřiešných, pilnějí než zde přebývajíce. Protož těch řečí, kteréž o milosti vedú, k tomu, k čemu19) ji táhnú oni, muožem zapřieti20), a21) jinak, což ta věc v pravdě má, puojčiti22), položíce23) v pravdě ten běh24) , který jsú světí zde měli a který tam majie, že nic tam nemají, což jsú zde měli, a zde jsú nic neměli, což tam mají, než25) věřili jsú, že tam jiné mieti budú, a v naději jsú če- kali toho, což tam mají. Protož skutkuov26) zasluhují- cích již tam nemají ani k sobě ani k jiným27). Protož všech28) těch služebností skutečných, které jsú zde měli sobě k zasluhování a jiným ku prospěchu, tam již ne- mají. A tak již věříme, že jest zde miesto a čas k za- sluhování, a tam k odplatě. A tak jest povědieno: Bla- žení29) mrtví, kteříž v Pánu Bohu umierají; neb řekl jest duch jim, aby odpočinuli od svých prací;/ neb skutkové jich jdú po nich30), to jest odplata za jich skutky jde v jich záhubie31). Protož tato jest řeč zde přebývajícím, dokavadž čas bude moci32) dělati, ješto 230 b. 406
Strana 407
die: Dokavadž čas máte, čiňte dobře ke všem; nebo přijdeť noc, kdežto nižádný nebude moci dělati ni- čehuož. Protož tam lidé mrtví prospěchy větčiemi [než živí33) stáli-li by, nemohly by ty řeči pravé34) býti: Dokavadž máte čas, čiňte dobré ke všem. Nebo mají-li tam u větčí prospěchy vjíti dobrých skutkuov, tehda35) by jim tepruv čas nastal k nim po smrti. Ale že tam času není k nim, zde jim čas před oči klade k dělání dobrých skutkuov. Protož svatý Petr věda, že po smrti nebude moci napomínati ku pravé dobrotě, die někte- rým lidem věrným: Protož počnu vás vždycky napo- mínati o těch věcech a také umělé a potvrzené vás chci v nynějšie pravdě mieti. A spravedlívě za to mám, kterak dlúho sem v tomto stanovišti, že vás vzbudím v napomínaní, jist jsa, že rychlé jest složení stano- viště mého podlé toho, jakož i Pán Ježíš Kristus ozná- mil mi jest. Protož dám také příčinu36), a častokrát, abyšte toho pamět měli po mém umření. A v té řeči svatý Petr oznamuje svú pilnost, kterú jest měl k věr- ným lidem, že je často učil a napomínal, s nimi trvaje, a k tomu je chtěl navésti častým učením a napomína- ním, aby umělí a rozumní byli i utvrzení v nynějšie pravdě, to jest, kterú pravdu nynie v tomto stavu máme zachovati podlé přikázanie božích a podlé viery Jezu- kristovy, aby spra/vedlívě a uměle tomu srozuměli a v té pravdě abyšte utvrzeni byli, aby protivné věci vás z té pravdy nevyrazily; protož já věda, že mé rozdě- lenie s tiemto tělem rychlé jest, k tomu vás pilně vedu, abyšte po mé smrti toho pamět měli a v tom ostali. A z té řeči mohl by porozuměti, kto by chtěl, že svatý Petr dobré před smrtí obmýšle[1], kteréhož jest po smrti nemohl činiti. Tu měl milost37) k těm lidem, aby je k dobrému navedl. A neklade se38) na to, by39) jim [II. Petr. I, 12—15.] 231 b. [Gal. VI, 10; Jan IX, 4.] 407
die: Dokavadž čas máte, čiňte dobře ke všem; nebo přijdeť noc, kdežto nižádný nebude moci dělati ni- čehuož. Protož tam lidé mrtví prospěchy větčiemi [než živí33) stáli-li by, nemohly by ty řeči pravé34) býti: Dokavadž máte čas, čiňte dobré ke všem. Nebo mají-li tam u větčí prospěchy vjíti dobrých skutkuov, tehda35) by jim tepruv čas nastal k nim po smrti. Ale že tam času není k nim, zde jim čas před oči klade k dělání dobrých skutkuov. Protož svatý Petr věda, že po smrti nebude moci napomínati ku pravé dobrotě, die někte- rým lidem věrným: Protož počnu vás vždycky napo- mínati o těch věcech a také umělé a potvrzené vás chci v nynějšie pravdě mieti. A spravedlívě za to mám, kterak dlúho sem v tomto stanovišti, že vás vzbudím v napomínaní, jist jsa, že rychlé jest složení stano- viště mého podlé toho, jakož i Pán Ježíš Kristus ozná- mil mi jest. Protož dám také příčinu36), a častokrát, abyšte toho pamět měli po mém umření. A v té řeči svatý Petr oznamuje svú pilnost, kterú jest měl k věr- ným lidem, že je často učil a napomínal, s nimi trvaje, a k tomu je chtěl navésti častým učením a napomína- ním, aby umělí a rozumní byli i utvrzení v nynějšie pravdě, to jest, kterú pravdu nynie v tomto stavu máme zachovati podlé přikázanie božích a podlé viery Jezu- kristovy, aby spra/vedlívě a uměle tomu srozuměli a v té pravdě abyšte utvrzeni byli, aby protivné věci vás z té pravdy nevyrazily; protož já věda, že mé rozdě- lenie s tiemto tělem rychlé jest, k tomu vás pilně vedu, abyšte po mé smrti toho pamět měli a v tom ostali. A z té řeči mohl by porozuměti, kto by chtěl, že svatý Petr dobré před smrtí obmýšle[1], kteréhož jest po smrti nemohl činiti. Tu měl milost37) k těm lidem, aby je k dobrému navedl. A neklade se38) na to, by39) jim [II. Petr. I, 12—15.] 231 b. [Gal. VI, 10; Jan IX, 4.] 407
Strana 408
232 a. III. Kor. XII, 2. po smrti mohl tolikéž40) nebo viece učiniti. A protož činil, což mohl a dokudž mohl, věda, že po smrti ani kázati ani napomínati ani epištol psáti jim ne- bude moci. Protož vybeř z toho, kto jest múdřejšie, což muož najviece, a počti41) milost přietomných apo- štoluov a nynie nepřietomných a ujisť to, nelže lid- mi42); nebo jinéť jest praviti43) podlé smělosti pyšné a podlé převrácení bluduov, a jiné podlé jistoty viery v Písmě ukázané, a mluviti tu44) veliké věci, kdež o najmenších nic jistého nemuož praviti, ano by ta- kový lží mohl řieci, že světí Bohem vládnú a že Buoh bez jich rady nic neučiní. Protož mluvíce o tom slovu, že světí, v nebi súce, mají větčí milost, než jsú zde měli, tomu muožem povoliti jelikož ku45) požievaní Boha; viece tam milují Boha nežli v tomto smrtedlném těle; přietomni jsúce Bohu, i mají v něm všelikú plnost, netoliko hořícím milováním zapáleni jsúce, ale plnú ra- dost v něm majíce tak, aby nemohlo jich srdce dále sáhnúti v tu plnost nad se; majie přesutú mieru, po- chopeni46) jsúce takú slávú a hořícím milováním, kteréž jich nikdiež47) jinde kromě sebe neostaví. Aby48) je mohly které paměti anebo žádosti aneb čitedlnosti49) držeti v čem jiném, to není v nich; nebo jsú požřieni50) tú slávú a milostí hořící, aby v ní kromě sebe i všech jiných věcí ostaveni byli. Jakož muož nětco známo51) býti na svatém Pavlu, ješto52), sa v třetiem nebi, ne- věděl toho, v těle-li tam byl čili bez něho. Nebo plná sláva aneb radost nebyla by, kdyby člověka več v jiné53) pustila, než jest sama, aniž jeho doma u sebe osta- vi[la]54). Ty věci my mdle muožem praviti; ale viece jest tam, což jest v srdce lidem nevstúpilo. Protož v té straně55), mluviece o milostech svatých, muožem řieci, že nižádný posel Antikristuov nenie tak múdrý, 408
232 a. III. Kor. XII, 2. po smrti mohl tolikéž40) nebo viece učiniti. A protož činil, což mohl a dokudž mohl, věda, že po smrti ani kázati ani napomínati ani epištol psáti jim ne- bude moci. Protož vybeř z toho, kto jest múdřejšie, což muož najviece, a počti41) milost přietomných apo- štoluov a nynie nepřietomných a ujisť to, nelže lid- mi42); nebo jinéť jest praviti43) podlé smělosti pyšné a podlé převrácení bluduov, a jiné podlé jistoty viery v Písmě ukázané, a mluviti tu44) veliké věci, kdež o najmenších nic jistého nemuož praviti, ano by ta- kový lží mohl řieci, že světí Bohem vládnú a že Buoh bez jich rady nic neučiní. Protož mluvíce o tom slovu, že světí, v nebi súce, mají větčí milost, než jsú zde měli, tomu muožem povoliti jelikož ku45) požievaní Boha; viece tam milují Boha nežli v tomto smrtedlném těle; přietomni jsúce Bohu, i mají v něm všelikú plnost, netoliko hořícím milováním zapáleni jsúce, ale plnú ra- dost v něm majíce tak, aby nemohlo jich srdce dále sáhnúti v tu plnost nad se; majie přesutú mieru, po- chopeni46) jsúce takú slávú a hořícím milováním, kteréž jich nikdiež47) jinde kromě sebe neostaví. Aby48) je mohly které paměti anebo žádosti aneb čitedlnosti49) držeti v čem jiném, to není v nich; nebo jsú požřieni50) tú slávú a milostí hořící, aby v ní kromě sebe i všech jiných věcí ostaveni byli. Jakož muož nětco známo51) býti na svatém Pavlu, ješto52), sa v třetiem nebi, ne- věděl toho, v těle-li tam byl čili bez něho. Nebo plná sláva aneb radost nebyla by, kdyby člověka več v jiné53) pustila, než jest sama, aniž jeho doma u sebe osta- vi[la]54). Ty věci my mdle muožem praviti; ale viece jest tam, což jest v srdce lidem nevstúpilo. Protož v té straně55), mluviece o milostech svatých, muožem řieci, že nižádný posel Antikristuov nenie tak múdrý, 408
Strana 409
byť56) vypravil jich mnohé milosti, jimiž převyšují zdejší milovánie Boha, kteréžto milovánie mohú mieti v pří- tomném požievaní Boha, plné nasycení radosti jeho majíce. Protož na to, což se praví, muožem vzieti nějaký přiekladec 057) věcech přirozených, kteréžto se sejí ku pokrmóm z uobilé čistých. Ta obilé, pšenice nebo jiné mají jinú moc nebo úžitek v rozsievaní a jinú moc a úžitek mají v tu chvieli, když se ku po- krmóm připravují. To zmelí, ztlukú58) a potom zvařie anebo zpekú59). Protož ta věc již se nehodí ku prvním úžitkóm, jakožto60) k setí, aby z sebe jiná obil'é rodila; nebo moc vzrostu aneb zplození jest jí odjata a v jinú moc úžitkuov obrácena, v úžitek krmenie a na- sycenie připravena, ješto61) prvé62) rostúc nemohla jest pokrmem takovým býti. A jsú/ci pokrmem takým, k zroštění se nehodí aniž moci má k němu. Ale hos- podář chtěl jest, aby prvé rozsívána byla a rostla a mnoho úžitkuov narodila. Ale, když jemu z ní po- krmu pochotného83) k stolu připraví, takéť64) jí nepodá ratajovi65) u přípasí6), ať by67) ji rozsíval po poli, ale s utěšením pojie toho. Rozsívaní a úžitkuov mno- žení z bolestmi tesklivými šlo jest68), ale požievaní na kvasu vinném s veselím. Protož z těch věcí, kto by chtěl, mohl by porozuměti o svatých, žeť jsú v blahoslavenství v jiném stavu dalekém postaveni od stavu zdejšieho; že ti skutkové, kteréž jsú měli zde ku prospěchu jiným, nejsú již na nich, ale samo radování a nasycení v Bohu bez nedostat- ku, plné odpočinutí ode všech prací, od péčí, od milých přichýlení69) zdejších. Nic jich mysli nedrží než sama radost v Bohu ukojená, nebo jinak ne- mohla by býti plna, by7o) jí co zde na světě táhlo k sobě. 232 b. 409
byť56) vypravil jich mnohé milosti, jimiž převyšují zdejší milovánie Boha, kteréžto milovánie mohú mieti v pří- tomném požievaní Boha, plné nasycení radosti jeho majíce. Protož na to, což se praví, muožem vzieti nějaký přiekladec 057) věcech přirozených, kteréžto se sejí ku pokrmóm z uobilé čistých. Ta obilé, pšenice nebo jiné mají jinú moc nebo úžitek v rozsievaní a jinú moc a úžitek mají v tu chvieli, když se ku po- krmóm připravují. To zmelí, ztlukú58) a potom zvařie anebo zpekú59). Protož ta věc již se nehodí ku prvním úžitkóm, jakožto60) k setí, aby z sebe jiná obil'é rodila; nebo moc vzrostu aneb zplození jest jí odjata a v jinú moc úžitkuov obrácena, v úžitek krmenie a na- sycenie připravena, ješto61) prvé62) rostúc nemohla jest pokrmem takovým býti. A jsú/ci pokrmem takým, k zroštění se nehodí aniž moci má k němu. Ale hos- podář chtěl jest, aby prvé rozsívána byla a rostla a mnoho úžitkuov narodila. Ale, když jemu z ní po- krmu pochotného83) k stolu připraví, takéť64) jí nepodá ratajovi65) u přípasí6), ať by67) ji rozsíval po poli, ale s utěšením pojie toho. Rozsívaní a úžitkuov mno- žení z bolestmi tesklivými šlo jest68), ale požievaní na kvasu vinném s veselím. Protož z těch věcí, kto by chtěl, mohl by porozuměti o svatých, žeť jsú v blahoslavenství v jiném stavu dalekém postaveni od stavu zdejšieho; že ti skutkové, kteréž jsú měli zde ku prospěchu jiným, nejsú již na nich, ale samo radování a nasycení v Bohu bez nedostat- ku, plné odpočinutí ode všech prací, od péčí, od milých přichýlení69) zdejších. Nic jich mysli nedrží než sama radost v Bohu ukojená, nebo jinak ne- mohla by býti plna, by7o) jí co zde na světě táhlo k sobě. 232 b. 409
Strana 410
Kapitola čtyřidcátá osmá. 233 a. II. Kor. XII, [2]. I. Kor. I1I, [91. Ale ještě tuto při o nich mají jako již najposled- nějšie: vždyl) by se jich přímluv neradi pustili; protož řkú o nich, že světí2), jsúce v té radosti, nemohú bez toho býti, by3) nám dobrého nežádali. To muožem na poly4) děliti. O kterých věcech pís- mo svaté nic nepraví jistého, jenž jsú zavřieny v ta- jemství božím, než5) sami lidé táhnú se k nim a mohú se o nich domnívati nejistě, že se jich rozumu zdá podobná anebo pravá věc, toho ani velmi tvrditi ani velmi zapierati slušís); ale, což koli před Bohem pravé při těch tajno/stech, tomu povolujme7). A jest- li jich žádaní veliké neb menší, buď Bohu chvála; dobrému vždy máme rádi býti. Ale jistiti které věci bez Písma nejisté o svatých a zákon z nich lidem skovati jako vieru dlužnú8), toť musí divná věc býti. A že9) to již nikoli z dobroty nepochází, že člověk, smrdělo) pivem, chce mnoho o žádostech a o milostech svatých radujících11) v nebi rozprávěti — neviděv ani slyšav mnoha ani mála, než jsa nadut pýchú, chce mistrem býti těch věcí, kterýchž ještě ne- počal uměti —, z těch věcí chce lidem zákony tvořiti, které jsú na srdce lidem nevstúpily. Protož svatý Pavel, vtržen jsa do třetího nebe — „v těle-li čili kromě těla, neviem; Buoh ví“ —, nevěděl sám o sobě, kterak byl2) v třetím nebi byl. Kterakž se jest tehdy uptati13) mohl na žádosti svatých, co oni komu žá- dají, poněvadž14) sebe nevěděl jest? Než to zde po- věděl, že jest to v srdce lidem nevstúpilo, co jest tam, a že nesluší člověku o tom [mluviti], nebo nemuož nižádný člověk mluviti o tom, což jest nad jeho rozum. 410
Kapitola čtyřidcátá osmá. 233 a. II. Kor. XII, [2]. I. Kor. I1I, [91. Ale ještě tuto při o nich mají jako již najposled- nějšie: vždyl) by se jich přímluv neradi pustili; protož řkú o nich, že světí2), jsúce v té radosti, nemohú bez toho býti, by3) nám dobrého nežádali. To muožem na poly4) děliti. O kterých věcech pís- mo svaté nic nepraví jistého, jenž jsú zavřieny v ta- jemství božím, než5) sami lidé táhnú se k nim a mohú se o nich domnívati nejistě, že se jich rozumu zdá podobná anebo pravá věc, toho ani velmi tvrditi ani velmi zapierati slušís); ale, což koli před Bohem pravé při těch tajno/stech, tomu povolujme7). A jest- li jich žádaní veliké neb menší, buď Bohu chvála; dobrému vždy máme rádi býti. Ale jistiti které věci bez Písma nejisté o svatých a zákon z nich lidem skovati jako vieru dlužnú8), toť musí divná věc býti. A že9) to již nikoli z dobroty nepochází, že člověk, smrdělo) pivem, chce mnoho o žádostech a o milostech svatých radujících11) v nebi rozprávěti — neviděv ani slyšav mnoha ani mála, než jsa nadut pýchú, chce mistrem býti těch věcí, kterýchž ještě ne- počal uměti —, z těch věcí chce lidem zákony tvořiti, které jsú na srdce lidem nevstúpily. Protož svatý Pavel, vtržen jsa do třetího nebe — „v těle-li čili kromě těla, neviem; Buoh ví“ —, nevěděl sám o sobě, kterak byl2) v třetím nebi byl. Kterakž se jest tehdy uptati13) mohl na žádosti svatých, co oni komu žá- dají, poněvadž14) sebe nevěděl jest? Než to zde po- věděl, že jest to v srdce lidem nevstúpilo, co jest tam, a že nesluší člověku o tom [mluviti], nebo nemuož nižádný člověk mluviti o tom, což jest nad jeho rozum. 410
Strana 411
Kapitola čtyřidcátá devátál). Ale tato smělost lživá, tukem prorostlá, ješto jedva hledí z tuku, to směle jistí, což jemu nikdy v srdce nevstúpilo, jediné že jeho2) blud pudí3), aby jej roz- síval a lakomství aby skrze blud spořil4) — toť mnohým usta otvierá v taková lhání škodná a v křivá svědectví. Ale že5) o nás mnoho lidé mluví praviece, že my svaté tupíme a za nic jich nemáme,/ a že zde lidem nic úžitečni a pomocni nejsú. Protož nic tak nenie6), jakož oni lžíce praví, ale podlé viery vyznáváme a v naději držíme, že svaté jakožto spoludědice budúcieho dobrého a úžitek i pomoc v nich věříme — kterýž- koli úžitek nebo pomoc Buoh položil jest v nich zde spravedlivým, z toho Bohu děkujem. Nebo světí?) ne- mohú nižádných úžitkuov ani pomocí zde přebývajícím jednati8), než sám Buoh muož skrze ně dáti, což komu chce dáti. A jinak nic nedá, než tak, ktož prvé9) u něho hledá toho, což on má, i toho, což světí majie. Protož od něho všeliké dání najlepšie i každý dar do- konalý pochodí s huory. A nepodá-li on užitkuov svých, oni ovšem1o) nic nižádnému nedadí. Protož k tomuto se známe o svatých, což v Vieře obecné vyznáváme: Věřím svatých obcování. A ta viera když by rozumně a v pravdě byla držána, nemohl by nižádný k svatým lepšieho přiestupu mieti ani jich lépe ctíti ani [v] pravdě jich pomoci obdržeti, než s nimi v pravých dobrotách obcovati a tovaryství mieti. Nebo ta viera nenie po- ložena k samému mluvení, abychom na tom chtěli dosti mieti řiekajíce: Věřím svatých obcování, al1) neměli-li bychom jeho v skutku ani jeho čekali v na- ději, co nám prospěje vyznávaní usty těch věcí, o něž bychom v pravdě nestáli, abychom toho dosáhli? 233 b. Jak. I, [17]. 411
Kapitola čtyřidcátá devátál). Ale tato smělost lživá, tukem prorostlá, ješto jedva hledí z tuku, to směle jistí, což jemu nikdy v srdce nevstúpilo, jediné že jeho2) blud pudí3), aby jej roz- síval a lakomství aby skrze blud spořil4) — toť mnohým usta otvierá v taková lhání škodná a v křivá svědectví. Ale že5) o nás mnoho lidé mluví praviece, že my svaté tupíme a za nic jich nemáme,/ a že zde lidem nic úžitečni a pomocni nejsú. Protož nic tak nenie6), jakož oni lžíce praví, ale podlé viery vyznáváme a v naději držíme, že svaté jakožto spoludědice budúcieho dobrého a úžitek i pomoc v nich věříme — kterýž- koli úžitek nebo pomoc Buoh položil jest v nich zde spravedlivým, z toho Bohu děkujem. Nebo světí?) ne- mohú nižádných úžitkuov ani pomocí zde přebývajícím jednati8), než sám Buoh muož skrze ně dáti, což komu chce dáti. A jinak nic nedá, než tak, ktož prvé9) u něho hledá toho, což on má, i toho, což světí majie. Protož od něho všeliké dání najlepšie i každý dar do- konalý pochodí s huory. A nepodá-li on užitkuov svých, oni ovšem1o) nic nižádnému nedadí. Protož k tomuto se známe o svatých, což v Vieře obecné vyznáváme: Věřím svatých obcování. A ta viera když by rozumně a v pravdě byla držána, nemohl by nižádný k svatým lepšieho přiestupu mieti ani jich lépe ctíti ani [v] pravdě jich pomoci obdržeti, než s nimi v pravých dobrotách obcovati a tovaryství mieti. Nebo ta viera nenie po- ložena k samému mluvení, abychom na tom chtěli dosti mieti řiekajíce: Věřím svatých obcování, al1) neměli-li bychom jeho v skutku ani jeho čekali v na- ději, co nám prospěje vyznávaní usty těch věcí, o něž bychom v pravdě nestáli, abychom toho dosáhli? 233 b. Jak. I, [17]. 411
Strana 412
Kapitola padesátá. A žel) najprvé se řieká: Věřím v Ducha sva- tého, svatú cierkev obecnú, a potom se die:/ Vě- řím svatých obcování. Nebo Duch svatý dělá to obcování aneb tovaryství mezi svatými, to jest spo- jenie vespolek úduov v duchovní tělo Kristovo a toho těla spojení s jich hlavú, s Kristem, věrú a mi- lostí. A to tělo se počítá od prvnieho svatého, Abele, až do poslednieho svatého, kterýž se narodí před súdným dnem. A ty všecky nazieváme cierkev svatú, chot Kristovu aneb tělo skryté, duchovní, jehož Kristus jest hlava, kteréžto tělo Kristovo duchovní všecku moc duchovní aneb život milosti béře a má od hlavy, Krista. A tak každý spravedlivý, jenž jest úd toho těla, béře moc a život od té hlavy, Kris- ta. Protož těch všech svatých, což jich bude, vy- znáváme2) svatých obcování, kteréž mezi nimi stojí a bude státi na věky, že ti světí3) budú spolu mieti ta všecka zaslúžení dobrých skutkuov k odplatě a k radosti věčné; každý bude mieti pomoc a účast- nost k radování a k slávě zaslúžení všech jiných. Protož takové obcování aneb účastnost svatých jest najvyzší pomoc a úžitek svatých. Nebo člověk ne- muož viece pomoci chtieti od svatých, jediné v tom, aby jich všech zaslúžení účasten byl a s nimi spolu se z nich radoval. A zase, což sám dobrého činí, to vše k radosti, ke cti a ku pomoci všem svatým v nebi činí. A jinak by jich ničímž nemohl uctiti než tiem, že jim všecko ke cti a k radosti činí a jest jim sám ke cti i k radosti, vstúpiv s nimi v to- varyství svaté. 234 a. 234 b. 412
Kapitola padesátá. A žel) najprvé se řieká: Věřím v Ducha sva- tého, svatú cierkev obecnú, a potom se die:/ Vě- řím svatých obcování. Nebo Duch svatý dělá to obcování aneb tovaryství mezi svatými, to jest spo- jenie vespolek úduov v duchovní tělo Kristovo a toho těla spojení s jich hlavú, s Kristem, věrú a mi- lostí. A to tělo se počítá od prvnieho svatého, Abele, až do poslednieho svatého, kterýž se narodí před súdným dnem. A ty všecky nazieváme cierkev svatú, chot Kristovu aneb tělo skryté, duchovní, jehož Kristus jest hlava, kteréžto tělo Kristovo duchovní všecku moc duchovní aneb život milosti béře a má od hlavy, Krista. A tak každý spravedlivý, jenž jest úd toho těla, béře moc a život od té hlavy, Kris- ta. Protož těch všech svatých, což jich bude, vy- znáváme2) svatých obcování, kteréž mezi nimi stojí a bude státi na věky, že ti světí3) budú spolu mieti ta všecka zaslúžení dobrých skutkuov k odplatě a k radosti věčné; každý bude mieti pomoc a účast- nost k radování a k slávě zaslúžení všech jiných. Protož takové obcování aneb účastnost svatých jest najvyzší pomoc a úžitek svatých. Nebo člověk ne- muož viece pomoci chtieti od svatých, jediné v tom, aby jich všech zaslúžení účasten byl a s nimi spolu se z nich radoval. A zase, což sám dobrého činí, to vše k radosti, ke cti a ku pomoci všem svatým v nebi činí. A jinak by jich ničímž nemohl uctiti než tiem, že jim všecko ke cti a k radosti činí a jest jim sám ke cti i k radosti, vstúpiv s nimi v to- varyství svaté. 234 a. 234 b. 412
Strana 413
Kapitola padesátá první. Protož k takému obcování v svatých činech jest řeč Pána Ježíše, ješto die: Aj pravím vám: Vzdvihněte oči svoji a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. A ktož žne, mzdu vezme, i ktož shromažduje úžitek u věčný život, aby i ten, ktož rozsívá i ktož žne, spolu se radovali. Nebo v tom jest slovo pravé, že jiný jest, ktož rozsívá, a jiný, ktož žne. Tu zjevně Pán Ježíš činí rozdiel mezi dělníky; jiný rozsievá, jiný žne, jiný do stodoly vozie. Ale za stuol spolu sedají. Takéži) v duchovniech úsiléch a v zasluhování sva- tých lidí jest, že každého úsilé, kteréž se v Bohu dělá, jest k radosti všem svatým, jakožto teď2) die, aby se spolu radovali. Ale dorozuměti3) této řeči, když se mluví o svatých obcování. Nebo ta účastnost puojde4) a jest i nynie. Ale ktož sám svatý není, ten ode všeho dobrého, což světí5) mají a budú mieti, odvržen bude. Protož musí každý svatý býti, ktož chce s svatými v nebi tovaryství mieti. A že6) ten každý svatý jest, ktož bez hřiechu smrtedlného jest. A ten toliko muož bez hřiechu smrtedlného býti, ktož právě?) u vieře Syna božieho stojí a drží všeliká přikázaní Kristova, miluje své bližní jako sám se, i své nepřátely, jakož přikazuje Pán Ježíš. A těmi přikázaniemi a věrú má svatý býti. A ktož přestupuje přikázaní boží, nenie svatý a nemuož účasten býti Boha ani svatých obco- vání ani zde na světě ani v nebi/ a nemuož ničímž ctíti Boha ani svatých. Nebo, stoje v hřiechu smrtedl- ném, tupí Pána Boha a rúhá se jemu a tupí všecky svaté a rúhá se jim. Ač8) by jim kostely aneb oltáře stavěl, postil se, modlil se, jim svietil, obětoval, zvonil, světla pálil: toť tak vzácné jest, jako by jim v tvář 235 a. Jan IV, [35—371. 413
Kapitola padesátá první. Protož k takému obcování v svatých činech jest řeč Pána Ježíše, ješto die: Aj pravím vám: Vzdvihněte oči svoji a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni. A ktož žne, mzdu vezme, i ktož shromažduje úžitek u věčný život, aby i ten, ktož rozsívá i ktož žne, spolu se radovali. Nebo v tom jest slovo pravé, že jiný jest, ktož rozsívá, a jiný, ktož žne. Tu zjevně Pán Ježíš činí rozdiel mezi dělníky; jiný rozsievá, jiný žne, jiný do stodoly vozie. Ale za stuol spolu sedají. Takéži) v duchovniech úsiléch a v zasluhování sva- tých lidí jest, že každého úsilé, kteréž se v Bohu dělá, jest k radosti všem svatým, jakožto teď2) die, aby se spolu radovali. Ale dorozuměti3) této řeči, když se mluví o svatých obcování. Nebo ta účastnost puojde4) a jest i nynie. Ale ktož sám svatý není, ten ode všeho dobrého, což světí5) mají a budú mieti, odvržen bude. Protož musí každý svatý býti, ktož chce s svatými v nebi tovaryství mieti. A že6) ten každý svatý jest, ktož bez hřiechu smrtedlného jest. A ten toliko muož bez hřiechu smrtedlného býti, ktož právě?) u vieře Syna božieho stojí a drží všeliká přikázaní Kristova, miluje své bližní jako sám se, i své nepřátely, jakož přikazuje Pán Ježíš. A těmi přikázaniemi a věrú má svatý býti. A ktož přestupuje přikázaní boží, nenie svatý a nemuož účasten býti Boha ani svatých obco- vání ani zde na světě ani v nebi/ a nemuož ničímž ctíti Boha ani svatých. Nebo, stoje v hřiechu smrtedl- ném, tupí Pána Boha a rúhá se jemu a tupí všecky svaté a rúhá se jim. Ač8) by jim kostely aneb oltáře stavěl, postil se, modlil se, jim svietil, obětoval, zvonil, světla pálil: toť tak vzácné jest, jako by jim v tvář 235 a. Jan IV, [35—371. 413
Strana 414
Cím bývají svati od nás učtění. Jan. XX, 1171. 235 b. plval. Nebo, přestúpě přikázanie boží, jest všechen prokletý se všemi skutky svými. Protož čím chce prokletý požehnané9) ctíti? Nemá, co by od něho přijali. Protož nemuož svatých ctíti jinak, leč by, sám jsa svatý, sebú je ctil a byl jim ke cti, k radosti a ku pomoci jich svatosti a přidal jim ke cti svuoj svatý život v jich tovarystvie, následuje jich skutkuov, v kte- rýchž jsú přieklady jich věrné ostavili a písma věrná k naučení svatého života. A to jest veliká pomoc sva- tých; přieklady svatých životuov a písma k naučení pravého života těm, ktož to majie za pomoc od nich. Protož svět nemuož mieti svatých obcovánie, než, z dábly v jednom duchu jsa, nynie jich jest účasten v zlosti10) a potom v pomstě. Protož světí mají všecko spolu dobré v tom svatém obcování. A mají pravé bratr- ství v Kristu, nebo, plniece přikázaní Kristovo, sy- nové boží [jsú] a vlastní bratří mezi sebú v duchovním porození z Boha skrze vieru a milost a všecky věci duchovní, které jsú synóm božím připraveny, majie spolu. A mají bratra Krista Ježíše, jakožtol1) z mrtvých vstav řekl jest: Jdi k bratřím mým a rci jim: Vstupuji k Otci/ mému a k Otci vašemu, k Bohu mému a k Bohu vašemu. Protož tiem bližšie jest obcování mezi svatými, nebo12) mají spolu synovstvie boží a bratrství s Kristem a mezi sebú spolu v duchovním porození. Protož jich věci vlastní [jsú] vespolek, nebo oni jsú sobě vlastní, aby ve všem jedni druhým v úžitek i v radost věčn(ém)ú byli. Protož nynie, v tomto smysle stojiece, máme rozuměti řečem Ducha svatého, v tom těle duchovním aby jeho dielem mezi sebú jeden úd k druhému se spojili skrze milost. Jakožto duše člověčí v těle člověčím spojuje všecky údy živé, jenž nejsú mrtví, tak nětco13) podobně údy duchovní živé 414
Cím bývají svati od nás učtění. Jan. XX, 1171. 235 b. plval. Nebo, přestúpě přikázanie boží, jest všechen prokletý se všemi skutky svými. Protož čím chce prokletý požehnané9) ctíti? Nemá, co by od něho přijali. Protož nemuož svatých ctíti jinak, leč by, sám jsa svatý, sebú je ctil a byl jim ke cti, k radosti a ku pomoci jich svatosti a přidal jim ke cti svuoj svatý život v jich tovarystvie, následuje jich skutkuov, v kte- rýchž jsú přieklady jich věrné ostavili a písma věrná k naučení svatého života. A to jest veliká pomoc sva- tých; přieklady svatých životuov a písma k naučení pravého života těm, ktož to majie za pomoc od nich. Protož svět nemuož mieti svatých obcovánie, než, z dábly v jednom duchu jsa, nynie jich jest účasten v zlosti10) a potom v pomstě. Protož světí mají všecko spolu dobré v tom svatém obcování. A mají pravé bratr- ství v Kristu, nebo, plniece přikázaní Kristovo, sy- nové boží [jsú] a vlastní bratří mezi sebú v duchovním porození z Boha skrze vieru a milost a všecky věci duchovní, které jsú synóm božím připraveny, majie spolu. A mají bratra Krista Ježíše, jakožtol1) z mrtvých vstav řekl jest: Jdi k bratřím mým a rci jim: Vstupuji k Otci/ mému a k Otci vašemu, k Bohu mému a k Bohu vašemu. Protož tiem bližšie jest obcování mezi svatými, nebo12) mají spolu synovstvie boží a bratrství s Kristem a mezi sebú spolu v duchovním porození. Protož jich věci vlastní [jsú] vespolek, nebo oni jsú sobě vlastní, aby ve všem jedni druhým v úžitek i v radost věčn(ém)ú byli. Protož nynie, v tomto smysle stojiece, máme rozuměti řečem Ducha svatého, v tom těle duchovním aby jeho dielem mezi sebú jeden úd k druhému se spojili skrze milost. Jakožto duše člověčí v těle člověčím spojuje všecky údy živé, jenž nejsú mrtví, tak nětco13) podobně údy duchovní živé 414
Strana 415
milosti boží skrze dělání Ducha svatého jedni k dru- hým se mohú spojiti milostí. A spojeni bývají spolu k hlavě, Kristovi, a moc duchovní od něho berú, a14) v té duchovní jednotě a účastnosti přebývajíce, aby každý každému z toho, což má od Boha, prospieval a každý každého aby účasten byl. Ne tak má rozumieno býti, aby15) někto činil tělesnú almužnu jednomu bliž- nímu, aby16) každému po všem světě mohl též17) uči- niti; ale, jakožto kdyby nemocnú ruku léčil, to by se hodilo celému tělu i všem údóm toho těla. Protož, což se děje v tom těle takového zřiezení duchovnicho, pravie se, že skrze dielo Ducha svatého děje se. A tě- lesným během18) nemohú tomu lidé vyrozuměti. Než tak tělesně smyslé19) o cierkvi svaté, jakož knězstvo Antikristovo praví, že by20) to spojení tělesné papeže s/ kardinály a s jinými preláty byla21) cierkev svatá. Anebo jináč, že kněží jsú oči, páni ruce a sedláci nohy; pak zřiezení toho těla, aby jedni bili22), druzí se modlili a třetie dělali, aby dva žráče nesytá23) na sedláciech se vozili a z jich potu a z bolesti sobě roz- koše činila24). Tiem počtem25) Antikrist vykládá cier- kev svatú. Ale to se vzdaluje26) od toho, což se praví o cierkvi svaté, o choti Kristově, jenž jest zbor vy- volených božiech a jiných obyčejem řiekáme: tělo Kristovo duchovní, jenž se řiedí skrze Ducha svatého a vieže se spolu z mnohých úduov. Protož k tomu obco- vání svatých, o němž řeč počali sme, ač málo rozumu jest o něm v lidech, najviece potřebie jest zachovati přikázanie božie, aby člověk stál v(e) milosti božie a zřiezenú lásku zachoval k bližním; tehda vždy puojde ta účastnost svatých k němu a od něho ke všem sva- tým skrze jednánie27) Ducha svatého ku prospěchu všem věřícím, k chvále i k radosti svatým v nebi. Ale hřieš- 236 a. 415
milosti boží skrze dělání Ducha svatého jedni k dru- hým se mohú spojiti milostí. A spojeni bývají spolu k hlavě, Kristovi, a moc duchovní od něho berú, a14) v té duchovní jednotě a účastnosti přebývajíce, aby každý každému z toho, což má od Boha, prospieval a každý každého aby účasten byl. Ne tak má rozumieno býti, aby15) někto činil tělesnú almužnu jednomu bliž- nímu, aby16) každému po všem světě mohl též17) uči- niti; ale, jakožto kdyby nemocnú ruku léčil, to by se hodilo celému tělu i všem údóm toho těla. Protož, což se děje v tom těle takového zřiezení duchovnicho, pravie se, že skrze dielo Ducha svatého děje se. A tě- lesným během18) nemohú tomu lidé vyrozuměti. Než tak tělesně smyslé19) o cierkvi svaté, jakož knězstvo Antikristovo praví, že by20) to spojení tělesné papeže s/ kardinály a s jinými preláty byla21) cierkev svatá. Anebo jináč, že kněží jsú oči, páni ruce a sedláci nohy; pak zřiezení toho těla, aby jedni bili22), druzí se modlili a třetie dělali, aby dva žráče nesytá23) na sedláciech se vozili a z jich potu a z bolesti sobě roz- koše činila24). Tiem počtem25) Antikrist vykládá cier- kev svatú. Ale to se vzdaluje26) od toho, což se praví o cierkvi svaté, o choti Kristově, jenž jest zbor vy- volených božiech a jiných obyčejem řiekáme: tělo Kristovo duchovní, jenž se řiedí skrze Ducha svatého a vieže se spolu z mnohých úduov. Protož k tomu obco- vání svatých, o němž řeč počali sme, ač málo rozumu jest o něm v lidech, najviece potřebie jest zachovati přikázanie božie, aby člověk stál v(e) milosti božie a zřiezenú lásku zachoval k bližním; tehda vždy puojde ta účastnost svatých k němu a od něho ke všem sva- tým skrze jednánie27) Ducha svatého ku prospěchu všem věřícím, k chvále i k radosti svatým v nebi. Ale hřieš- 236 a. 415
Strana 416
níci tohoto svěra nemajie nižádného dielu v těch vě- cech a jsú tělo Antikristovo a majie v sobě duch ďá- belský a jsú sebe spolu účastni v zlostech28), aby na každého přišla zlost všech hřiešníkuov, co jich celý svět má, a potom pomsta se všemi v zatracení. Protož najprokletější zbor Antikristuo bude v den zatracení svého. 236 b. Skonávají se knichy, jenž slovú „Siet viery“, skrze snažnú péči Chvala Dubánka ten čtvrtek před utěšenú památkú všech svatých léta od narozenie Syna božieho tisícieho pětistého dvadcátého prvnicho na klášteře vilémovském. 416
níci tohoto svěra nemajie nižádného dielu v těch vě- cech a jsú tělo Antikristovo a majie v sobě duch ďá- belský a jsú sebe spolu účastni v zlostech28), aby na každého přišla zlost všech hřiešníkuov, co jich celý svět má, a potom pomsta se všemi v zatracení. Protož najprokletější zbor Antikristuo bude v den zatracení svého. 236 b. Skonávají se knichy, jenž slovú „Siet viery“, skrze snažnú péči Chvala Dubánka ten čtvrtek před utěšenú památkú všech svatých léta od narozenie Syna božieho tisícieho pětistého dvadcátého prvnicho na klášteře vilémovském. 416
Strana 417
POZNÁMKY. * 16 15 18) Předmluva. 1) Jestliže. 2) to nebylo zaviněno ničím jiným. 3) že umění. užívají. 5) poněvadž. 6) jakožto. 7) bys. 8) v evangeliu. 3) logikářského. Ohlas z Mat. 13, 52. 13) se dotýká. 14) ani. 12) ) neučení. stálost. 11) káraje. 16) kaplanů. 17) kteříž jsou a v nichž neústupně [kněží] leží. 19) část. 20) stavy, třídy. hadry a cancoury. Části první kap. I. 1) v evangeliu. 2) základ. 3) užitečně. 4) Tisk z r. 1521 má znění: k niekterým potrzebně. 5) Avšak. 6) spatřiti. 7) jestliže. 8) se stal skutkem. 3) sesype se. 10) zasypal. 11) na povrchu. 12) Tisk: nasuty; na ssutinách. 13) V novočeštině vynech. 14) při 15) v novotách. 16) kdyby. 17) nikde. 18) kdyby. 19) řádně. 20) V nč. vynech. 21) zboření. 22) v předešlý stav uvede. 23) Tisk: nižadneho. Srov. 1. Kor. 3, 11. 24) V nč. vynech. II. 1) částky. 2) Za druhé. 3) že. 4) Za třetí. 5) k smyslu. 6) T. tielesne. 7) namáhavé. 8) koupaje. 3) na ty věci pohleďme. 10) především. 11) V nč. vyn. 12) dělají. 13) kteří. 14) krůpěje. 15) líným. 16) nejprvnější. 17) T. i K. slussie. 18) by sluha pečlivý na to měl pozor. 19) tím spíše. 20) T. mage. 21) na zvláštní moc jeho slov to vztahuje. 22) má za to. 23) základ. 24) T. dostatecžnych, K. dostateczneych. 25) že. 26) Svítilna. 27) leda když. 28) že. 29) V nč. vyn. 30) zalíbiti. 31) T. prwotni. 32) pohrdají. 33) výmyslů. 34) tak K., T. przedloženo. 35) za mnou 36) tedy. 37) právě tak. 38) T. wssicku sp. os.; obsáhnou. 39) T. to. 40) tak K.; v T. slovo „kto“ schází. 41) do síti. 42) ale. 43) zachází. 44) docela. 45) „A že“ je často pouhým označením, že se jde ve výkladu dál. 46) do konce. 47) správa. III. 1) slátané. 2) „Ale že“ často je totéž, co „a že“, to jest prostě částice pokračovací. 3) s jistotou tvrditi. 4) chytíc. 5) jest puzen. 6) ne- dopustí malou chvíli. 7) v nevázanost upadal. 8) v lehkovážnosti. 9) T. po niežto. 10) T. ostawa. 11) v potupě. 12) rmoutě. 13) stýskaje. 14) v pří- padnostech. 15) buďto. 16) tak K.; v T. slov „nebo skrze zlé milosti“ není; skrze nelásku nebo skrze zlou lásku. 17) ostýchavou skromnost. 18) po- chybování. 13) smysly vnimatelná. 20) tak K.; T. zachowawal. 21) víra, bez níž nemůžem; tak K.; T. m. „ješto“ má geho. 22) v tu chvíli. Chelčického „Siť víry.“ 37. 417
POZNÁMKY. * 16 15 18) Předmluva. 1) Jestliže. 2) to nebylo zaviněno ničím jiným. 3) že umění. užívají. 5) poněvadž. 6) jakožto. 7) bys. 8) v evangeliu. 3) logikářského. Ohlas z Mat. 13, 52. 13) se dotýká. 14) ani. 12) ) neučení. stálost. 11) káraje. 16) kaplanů. 17) kteříž jsou a v nichž neústupně [kněží] leží. 19) část. 20) stavy, třídy. hadry a cancoury. Části první kap. I. 1) v evangeliu. 2) základ. 3) užitečně. 4) Tisk z r. 1521 má znění: k niekterým potrzebně. 5) Avšak. 6) spatřiti. 7) jestliže. 8) se stal skutkem. 3) sesype se. 10) zasypal. 11) na povrchu. 12) Tisk: nasuty; na ssutinách. 13) V novočeštině vynech. 14) při 15) v novotách. 16) kdyby. 17) nikde. 18) kdyby. 19) řádně. 20) V nč. vynech. 21) zboření. 22) v předešlý stav uvede. 23) Tisk: nižadneho. Srov. 1. Kor. 3, 11. 24) V nč. vynech. II. 1) částky. 2) Za druhé. 3) že. 4) Za třetí. 5) k smyslu. 6) T. tielesne. 7) namáhavé. 8) koupaje. 3) na ty věci pohleďme. 10) především. 11) V nč. vyn. 12) dělají. 13) kteří. 14) krůpěje. 15) líným. 16) nejprvnější. 17) T. i K. slussie. 18) by sluha pečlivý na to měl pozor. 19) tím spíše. 20) T. mage. 21) na zvláštní moc jeho slov to vztahuje. 22) má za to. 23) základ. 24) T. dostatecžnych, K. dostateczneych. 25) že. 26) Svítilna. 27) leda když. 28) že. 29) V nč. vyn. 30) zalíbiti. 31) T. prwotni. 32) pohrdají. 33) výmyslů. 34) tak K., T. przedloženo. 35) za mnou 36) tedy. 37) právě tak. 38) T. wssicku sp. os.; obsáhnou. 39) T. to. 40) tak K.; v T. slovo „kto“ schází. 41) do síti. 42) ale. 43) zachází. 44) docela. 45) „A že“ je často pouhým označením, že se jde ve výkladu dál. 46) do konce. 47) správa. III. 1) slátané. 2) „Ale že“ často je totéž, co „a že“, to jest prostě částice pokračovací. 3) s jistotou tvrditi. 4) chytíc. 5) jest puzen. 6) ne- dopustí malou chvíli. 7) v nevázanost upadal. 8) v lehkovážnosti. 9) T. po niežto. 10) T. ostawa. 11) v potupě. 12) rmoutě. 13) stýskaje. 14) v pří- padnostech. 15) buďto. 16) tak K.; v T. slov „nebo skrze zlé milosti“ není; skrze nelásku nebo skrze zlou lásku. 17) ostýchavou skromnost. 18) po- chybování. 13) smysly vnimatelná. 20) tak K.; T. zachowawal. 21) víra, bez níž nemůžem; tak K.; T. m. „ješto“ má geho. 22) v tu chvíli. Chelčického „Siť víry.“ 37. 417
Strana 418
IV. ) Pokrač. 2) užitečná. 3) totiž. 4) Pokrač. 3) takový závazek. e) Pokrač. 7) smysl. 8) tak K.; T. tielesny.2) vhodnou, náležitou. 10) ne- klamně. 11) kterážto písma proto přiměšují. 12) pod lepším pláštíkem 13) nutně. 14) je-li přiměřené, shoduje-li se. V. 1) Pokrač. 2) tak K.; T. otewrzenie. 3) tak K.; T. toto. 4) Myslí se ovšem strana pod jednou a pod obojí. 5) zajití, zablouzení. 6) potřebí. 7) se shodnou. 8) pochybnost. 3) neznámo. 10) V nč. že vynech. 11) již tu bylo. 12) kteří. 13) nemůže nikdo. 14) doptání. 15) toho věření, jakožto věci, která jest jemu na odpor. 16) jest donucováno. 17) na ta věření pozor míti. 18) všech hříchů odpuštění. 19) Právě tak tomu je s jeho listy a zá- kony. 26) Pasionály jsou sbírky životopisů svatých.2 záznamech. 22) které. 23) náramně. 24) vloudili se. 25) přenášejíce. 25) kdyby. 27) že by. 28) způ- 31) abys, sobem karbaníků. 29) odpírati jest, máme. 30) podle sebe, po svém. 35) bys. že bys. 32) působitelům zmatků. 33) správně. 34) V nč. vynech. 36) za nevěřícím. VI. 1) meze. 2) ubožák. 3) Anakolut, jakých Chelčický napsal mnoho; kdo by si jej chtěl pro sebe spravit, ať vynechá „ješto oni“. 4) uškrtila. 5) ješto jeho = kterého, jehož. 6) bez pochybování, jistě. 7) Pokrač. 8) V nč. vynech. 9) založena. 10) zřízené. 11) evangelium. 12) tak K.; T. wieři. 13) neztenčeně. 14) ustanovil. 15) úspěch měli. 16) založen. 17) ne- klamně. 18) o tom může zprávu dáti. 19) tam, v těch. 20) popatřiti. 21) tak K.; T. zgewnych. 22) záznamů. 23) Neříkám, že by. 21) nevěřících zvlášť, stranou. 25) že by. 26) věřící. 27) Pokrač. 28) Věta „jakožto ... apoštol- částka. ských“ stojí v T. i K. mylně už mezi slovy „po světě“ a „v zemi“. 29) 30) evangelium. 31) způsobem. 32) náležitě. 33) v náležitých. 31) statků. k tomu pečlivě hleděli. 36) čest, úctu.37) Za druhé. 38) žaloby.39) laskavé. zřídili. 41) svým zaviněním. 22) spíše. 43) lásku. 11) t. j. jakožto první. v nelásce. 46) připodobňoval. 47) kdo. 48) vždy. 43) z potřeby, nutně. 50) díti se. 51) dokonalým. 52) způsobem. 53) kteříž. 1) mnišské. 55) za základ. 56) své řehole. 57) okolnostech. 35 40" 45) VII. 1) povinni. 2) T. powolni. 3) bez nucení násilného. 4) donucující. 5) stranou od víry. 6) vmísil. 7) spravedlnost. 8) slábu, mdlou. 2) T. Tat. VIII. 1) Pokrač. 2) popírati to. 3) nejzadnější. 4) konaly. 5) jestliže. 6) káráni. 7) dílem. 8) mdlých, 3) V nč. vynech. 10) abyste; latinismus. 1í) mdlobě. í2) docela. 13) dokud... ne-; T. dokudž. 14) správněji. 15) patr- z nutnosti. 20) kterou. no. 16) kdyby. 17) nevěřícími. 18) zasedl na soudu. 19) 21) že by tolik. 22) ke kárání. 23) rozhodnouti, abyste rozhodli. 24) že. 25) napraviti. 26) hyzdí. 27) tam. 28) tedy. 29) láska. 30) neshody urovnati 31) nakloňuje. 32) nepravosti. 33) spravedlivá věc. 34) vyšetřují. 35) pokutu vymáhají. IX. 1) jestliže. 2) tedy. 3) káraje. 4) naprosto. 3) tedy. 6) leda když nadobro. 7) patrno. 8) z té příčiny nataženy, obšírněji vyloženy jsou. 9) totiž. 10) stranou od. 11) proto. 12) jest psána. 13) v opak. 14) nejznameni- tější. 15) evangelium. 16) počítá, pokládá. 418
IV. ) Pokrač. 2) užitečná. 3) totiž. 4) Pokrač. 3) takový závazek. e) Pokrač. 7) smysl. 8) tak K.; T. tielesny.2) vhodnou, náležitou. 10) ne- klamně. 11) kterážto písma proto přiměšují. 12) pod lepším pláštíkem 13) nutně. 14) je-li přiměřené, shoduje-li se. V. 1) Pokrač. 2) tak K.; T. otewrzenie. 3) tak K.; T. toto. 4) Myslí se ovšem strana pod jednou a pod obojí. 5) zajití, zablouzení. 6) potřebí. 7) se shodnou. 8) pochybnost. 3) neznámo. 10) V nč. že vynech. 11) již tu bylo. 12) kteří. 13) nemůže nikdo. 14) doptání. 15) toho věření, jakožto věci, která jest jemu na odpor. 16) jest donucováno. 17) na ta věření pozor míti. 18) všech hříchů odpuštění. 19) Právě tak tomu je s jeho listy a zá- kony. 26) Pasionály jsou sbírky životopisů svatých.2 záznamech. 22) které. 23) náramně. 24) vloudili se. 25) přenášejíce. 25) kdyby. 27) že by. 28) způ- 31) abys, sobem karbaníků. 29) odpírati jest, máme. 30) podle sebe, po svém. 35) bys. že bys. 32) působitelům zmatků. 33) správně. 34) V nč. vynech. 36) za nevěřícím. VI. 1) meze. 2) ubožák. 3) Anakolut, jakých Chelčický napsal mnoho; kdo by si jej chtěl pro sebe spravit, ať vynechá „ješto oni“. 4) uškrtila. 5) ješto jeho = kterého, jehož. 6) bez pochybování, jistě. 7) Pokrač. 8) V nč. vynech. 9) založena. 10) zřízené. 11) evangelium. 12) tak K.; T. wieři. 13) neztenčeně. 14) ustanovil. 15) úspěch měli. 16) založen. 17) ne- klamně. 18) o tom může zprávu dáti. 19) tam, v těch. 20) popatřiti. 21) tak K.; T. zgewnych. 22) záznamů. 23) Neříkám, že by. 21) nevěřících zvlášť, stranou. 25) že by. 26) věřící. 27) Pokrač. 28) Věta „jakožto ... apoštol- částka. ských“ stojí v T. i K. mylně už mezi slovy „po světě“ a „v zemi“. 29) 30) evangelium. 31) způsobem. 32) náležitě. 33) v náležitých. 31) statků. k tomu pečlivě hleděli. 36) čest, úctu.37) Za druhé. 38) žaloby.39) laskavé. zřídili. 41) svým zaviněním. 22) spíše. 43) lásku. 11) t. j. jakožto první. v nelásce. 46) připodobňoval. 47) kdo. 48) vždy. 43) z potřeby, nutně. 50) díti se. 51) dokonalým. 52) způsobem. 53) kteříž. 1) mnišské. 55) za základ. 56) své řehole. 57) okolnostech. 35 40" 45) VII. 1) povinni. 2) T. powolni. 3) bez nucení násilného. 4) donucující. 5) stranou od víry. 6) vmísil. 7) spravedlnost. 8) slábu, mdlou. 2) T. Tat. VIII. 1) Pokrač. 2) popírati to. 3) nejzadnější. 4) konaly. 5) jestliže. 6) káráni. 7) dílem. 8) mdlých, 3) V nč. vynech. 10) abyste; latinismus. 1í) mdlobě. í2) docela. 13) dokud... ne-; T. dokudž. 14) správněji. 15) patr- z nutnosti. 20) kterou. no. 16) kdyby. 17) nevěřícími. 18) zasedl na soudu. 19) 21) že by tolik. 22) ke kárání. 23) rozhodnouti, abyste rozhodli. 24) že. 25) napraviti. 26) hyzdí. 27) tam. 28) tedy. 29) láska. 30) neshody urovnati 31) nakloňuje. 32) nepravosti. 33) spravedlivá věc. 34) vyšetřují. 35) pokutu vymáhají. IX. 1) jestliže. 2) tedy. 3) káraje. 4) naprosto. 3) tedy. 6) leda když nadobro. 7) patrno. 8) z té příčiny nataženy, obšírněji vyloženy jsou. 9) totiž. 10) stranou od. 11) proto. 12) jest psána. 13) v opak. 14) nejznameni- tější. 15) evangelium. 16) počítá, pokládá. 418
Strana 419
X. 1) Pokrač. 3) stranou od. 3) patrno. 4) čemu je z. Kr. učí tam. 5) kárali. 6) samotný samotného. 7) pokáral. 8) tedy. 2) sebe. 10) stejně. 1í) mezi věřícími pobývali lenošíce a si vedouce nepěkně vznešeně. 12) Ana- kolut. 13) naopak. 14) zlých, hříšných. 15) že. 16) o svět pečují. 17) bratrova. 13) tedy [ten bratr]. 19) nemá mu také zle učiniti. 20) naopak. XI. 1) spravedlnost. 2) lásku. 3) pravdě nepodobné. 4) že by. 5) že by. ) vzal na se. 7) docela. 8) že opustili. 3) vmíšeny, přimíšeny. 10) na to kladou váhu. 11) tápajíce. 12) zříditi. 13) nevěřící. 14) Pokrač. 15) když se [ona] v ty zákony vměšuje. 16) t. j. musí opustiti. XII. 1) stranou od. 2) veliké; T. holene. 3) kdybychom. 4) co. 5) evan- gelium. 5) kdyby. 7) se dálo. 3) tam. 3) po druhých. 10) vesměs. 11) ošemet- ností. 12) vedou si. 13) život. XIII. 1) Byl to doktor práv Jan Polomar, arcijáhen barcelonský, auditor (soudní úředník) papežský, který na koncilu basilejském velkou řečí od 23. do 28. února a dodatky k ní 7. a 8. dubna 1433 hájil proti Čechům světského panství osob duchovních. 2) dokazovali kalich boží. 3) papežský auditor. 4) námitek. 5) dokazoval. 6) v uctívání Boha. 7) v po- chybnosti. 3) téže. 2) cituje. 10) T.: z cele Cierkwe swatce. 11) pozornost. 12) důvtipně. 13) připisuje. 14) s pochybností. 15) bez jistoty. 16) ponapravuje. 17) Dále. 18) Otčenáš. 16) která. 20) Písně s notami prolamovanými jsou písně dvojhlasné a mnohohlasné. 21) ctěn. 22) stýskavý, smutný. 23) čest. 24) způsob. 25) provésti s nimi obchod. 26) jak. 27) tak. 28) bez pochybnosti. 25) právě takové. 30) Kdyby. 31) náramně. 32) Kdyby. 33) čest. 34) přisvojiti. 35) že by. 26) neomylně, bezpečně. 37) který. 38) pozdvižení.33) kteří. XIV. 1) Pokrač. 2) Ale. 3) známo. 4) že by. 5) Chelčický, jako celý středověk, věří, že Konstantin, stav se křesťanem, přiřkl listinou papeži Silvestrovi vyvýšené postavení a propůjčil mu světské panství. Listina darovací je padělek z VIII. století. 6) omráčeni. 7) se odvážili. 3) Ana- 13) A aj. kolut. 3) omráčeni. 10) Předtím. 11) a ejhle, císař ho. 12) na odiv. 14) V nč. vynech. 15) náležitě a upřímně. 16) pravděpodobno. 17) když se kteří 20) V nč. vynech. 21) kdyby. 22) [tak] ukrýval. 13) rozkošnickým. 19) vevalil. 25) stavů, tříd. 26) náramně. 27) uni- dva lidé chtěli. 23) nečinný. 24) versitní. 28) Pokračovací. 23) buď. 30) řeholí. 31) nejvyšší šlechta, páni, kteří měli korouhve se svými erby a pod nimi vodili své lidi do války. 32) zaujali. 33) ani jediné. 34) krále nějakého cizího. 35) který. 36) zaplete- nými. 37) dědičný majetek na pozemcích. 38) odevzdal. 33) před se jíti. 40) domnívají. 11) spravedlnůstky. 42) existovati. 43) náležitě. 44) spíše. 45 nikde. 4) Anakolut. 47) kdežto. 43) Pokračovací. 4) jimiž. 50) zvláštní. 51% couvá. 52) docela. 53) V nč. vynech. 54) že. 55) jest. 56) časně. 57) hodinky. 58) znevážila. 53) zaujímá. 80) utiskují. 61) škrtí. 62) ocenění. 63) správné přirovnajíce, když přirovnáme.6) Vztahuje po této stránce. 64) T. gegie. 85) se na slova „v této straně“. 87) tyto. 63) jaká nerovnost. 69) dílům příjemná. 70) lenoší ... žerou . . . utrácejí. 71) ve velkém vedru. 72) aspoň. 73) ne- činní. 74) šlapou. 75) který. 76) Pokrač. 77) v nečinnosti. 73) T. slowiech. 76) spojen. 30) řádně. 81) vybočuje. 82) takoví ani jedni.33) Pokrač.84) Pokrač. 419
X. 1) Pokrač. 3) stranou od. 3) patrno. 4) čemu je z. Kr. učí tam. 5) kárali. 6) samotný samotného. 7) pokáral. 8) tedy. 2) sebe. 10) stejně. 1í) mezi věřícími pobývali lenošíce a si vedouce nepěkně vznešeně. 12) Ana- kolut. 13) naopak. 14) zlých, hříšných. 15) že. 16) o svět pečují. 17) bratrova. 13) tedy [ten bratr]. 19) nemá mu také zle učiniti. 20) naopak. XI. 1) spravedlnost. 2) lásku. 3) pravdě nepodobné. 4) že by. 5) že by. ) vzal na se. 7) docela. 8) že opustili. 3) vmíšeny, přimíšeny. 10) na to kladou váhu. 11) tápajíce. 12) zříditi. 13) nevěřící. 14) Pokrač. 15) když se [ona] v ty zákony vměšuje. 16) t. j. musí opustiti. XII. 1) stranou od. 2) veliké; T. holene. 3) kdybychom. 4) co. 5) evan- gelium. 5) kdyby. 7) se dálo. 3) tam. 3) po druhých. 10) vesměs. 11) ošemet- ností. 12) vedou si. 13) život. XIII. 1) Byl to doktor práv Jan Polomar, arcijáhen barcelonský, auditor (soudní úředník) papežský, který na koncilu basilejském velkou řečí od 23. do 28. února a dodatky k ní 7. a 8. dubna 1433 hájil proti Čechům světského panství osob duchovních. 2) dokazovali kalich boží. 3) papežský auditor. 4) námitek. 5) dokazoval. 6) v uctívání Boha. 7) v po- chybnosti. 3) téže. 2) cituje. 10) T.: z cele Cierkwe swatce. 11) pozornost. 12) důvtipně. 13) připisuje. 14) s pochybností. 15) bez jistoty. 16) ponapravuje. 17) Dále. 18) Otčenáš. 16) která. 20) Písně s notami prolamovanými jsou písně dvojhlasné a mnohohlasné. 21) ctěn. 22) stýskavý, smutný. 23) čest. 24) způsob. 25) provésti s nimi obchod. 26) jak. 27) tak. 28) bez pochybnosti. 25) právě takové. 30) Kdyby. 31) náramně. 32) Kdyby. 33) čest. 34) přisvojiti. 35) že by. 26) neomylně, bezpečně. 37) který. 38) pozdvižení.33) kteří. XIV. 1) Pokrač. 2) Ale. 3) známo. 4) že by. 5) Chelčický, jako celý středověk, věří, že Konstantin, stav se křesťanem, přiřkl listinou papeži Silvestrovi vyvýšené postavení a propůjčil mu světské panství. Listina darovací je padělek z VIII. století. 6) omráčeni. 7) se odvážili. 3) Ana- 13) A aj. kolut. 3) omráčeni. 10) Předtím. 11) a ejhle, císař ho. 12) na odiv. 14) V nč. vynech. 15) náležitě a upřímně. 16) pravděpodobno. 17) když se kteří 20) V nč. vynech. 21) kdyby. 22) [tak] ukrýval. 13) rozkošnickým. 19) vevalil. 25) stavů, tříd. 26) náramně. 27) uni- dva lidé chtěli. 23) nečinný. 24) versitní. 28) Pokračovací. 23) buď. 30) řeholí. 31) nejvyšší šlechta, páni, kteří měli korouhve se svými erby a pod nimi vodili své lidi do války. 32) zaujali. 33) ani jediné. 34) krále nějakého cizího. 35) který. 36) zaplete- nými. 37) dědičný majetek na pozemcích. 38) odevzdal. 33) před se jíti. 40) domnívají. 11) spravedlnůstky. 42) existovati. 43) náležitě. 44) spíše. 45 nikde. 4) Anakolut. 47) kdežto. 43) Pokračovací. 4) jimiž. 50) zvláštní. 51% couvá. 52) docela. 53) V nč. vynech. 54) že. 55) jest. 56) časně. 57) hodinky. 58) znevážila. 53) zaujímá. 80) utiskují. 61) škrtí. 62) ocenění. 63) správné přirovnajíce, když přirovnáme.6) Vztahuje po této stránce. 64) T. gegie. 85) se na slova „v této straně“. 87) tyto. 63) jaká nerovnost. 69) dílům příjemná. 70) lenoší ... žerou . . . utrácejí. 71) ve velkém vedru. 72) aspoň. 73) ne- činní. 74) šlapou. 75) který. 76) Pokrač. 77) v nečinnosti. 73) T. slowiech. 76) spojen. 30) řádně. 81) vybočuje. 82) takoví ani jedni.33) Pokrač.84) Pokrač. 419
Strana 420
13) Kdyby. 3) Anakolut místo očistil... zachova l... obránil. 37) lásku. 88) čehož. 83) pořád. 20) domnělými. XV. 1) velrybech silných. 2) kteří. 3) zedrali. 4) se vevalil v způsoby života zemské. 5) Pokrač. 6) že opustil. 7) z povinnosti. 8) jež příslušejí. 9) prostotu namáhavou. 10) za druhé. 11) V nč. vynech. 12) za mnou. 15 přijavše. 14) živností. 15) v polnostech. 16) neosobujíce. 17) ta povinnost. 18) povinen. 19) Za druhé. 20) V nč. vynech. 21) důstojně. 22) užívati. 23) přijav. 24) vplet. 25) domnívá se. 26) na služebnost těch. 27) kdežto; T. gehož. 28) koná. 29) ustanovil. 30) vůbec. 31) T. z prawa. 32) aspoň. 33) že by. 34) k užívání.35) První papež (311—314), který bydlil v Lateránu, jejž mu Konstantin daroval, a poslední, který byl pochován v kata- 38) postavil. kombách. 36) povolení.37) t. j. aby zřizovali zádušní statky. 39) tak. XVI. 1) pro svou osobu. 2) i kdyby. 3) nevylečitelná. 4) necítí. 5) ne- citliví ke všem škodám. 6) počítán. 7) táhne. 8) kdežto. 3) spatřiti. XVII. 1) t. j. v tom jest. 2) dělá. 3) tak. 4) V nč. vynech. 5) Pokrač. 6) přece. 7) za dukáty. 3) tedy. 2) tolik. 10) oblékl. 11) bohatne. 12) obročí, prebend. 13) V nč. vynech 14) zaplétá se. 15) válčil. 16) Myslí se papež Bonifác IX. (1389—1404). Chelčický se ve jméně papežově mýlí, místo Bonifác má státi Jan XXIII. 17) pohřbívati [t. j. s círk. asistencí] nemohli; Bonifác vydal na Neapolské t. zv. interdikt. 18) pošlapal. 19) k čemu. 20) domnívá se, že tam jest. 6) 45) XVIII. 1) se domnívají. 2) že by. 3) pobožnost. 4) patrná. 5) způsobům. hodinky. 7) odpovídá. 8) honě. 8) konají. 10) ustanovil. 11) neznalý jest. 12) se dějí. 13) V nč. vynech. 14) aby se na Boha podíval. 15) že by. 16) T. nyb. 17) smýšlel. 18) T. místo zřiezením čte zrzenim. 19) nábožností. 20) úctou. 21) k Bohu. 22) na oko. 23) středního místa. 24) které. 25) docela. 26) aby. 27) domnělé. 28) kteří. 29) postavil. 30) T. kteruž. 31) je viděti.32) V nč. vynech. 33) sežrali. 34) v neporozumění. 35) že rozmnožuje. 36) že skládá, sesazuje (s jeho hodnosti).37) založí.38) i kdyby. 39) odložiti, zrušiti. 40) ruší. 41) obdařivše. 42) k zboření. 43) jedovatin. 44) Myslí se: za Konstantina. na počátku. 46) náramně. 47) nadmíru rozmnoženou. 48) nepravostí. 49) poběhlický. 50) v bohaprázdnost. 51) všeliké slávě boží rouhavý. 52) Narážka na Zjev. 17, 1. 2. 33) které. 54) způsoby. 55) podněty. 56) slátaje, 59) potrhanin, cárů užívá. 60) zpe- vyspravě. 57) V nč. vynech.38) pozoruje. něžuje. 61) t. j moci klíčů. XIX. 1) náramně. 2) vyleje. 2a) V nč. vynech. 3) po. 4) k poctě. evangelia. 6) svodníci. 7) domácký poměr, přátelství. 8) věrnost. 3) kteří. 10) po domácku. 11) V nč. vynech. 1) nepostavil. nezaložil. 13) vmísil. 14) všechen jiný lid. 15) svády. 16) donucující. 17) i dále. 18) důkaz. 19) sečti. 20) Citát ze Zjev. 13, 18. Šelmou zde připomínanou rozuměl Chelčický, jako už Irenaeus, moc římskou. 5) XX. 1) této. 2) tak. 2) přece. 4) způsobem. 5) klamavá. 6) uhozovali 420
13) Kdyby. 3) Anakolut místo očistil... zachova l... obránil. 37) lásku. 88) čehož. 83) pořád. 20) domnělými. XV. 1) velrybech silných. 2) kteří. 3) zedrali. 4) se vevalil v způsoby života zemské. 5) Pokrač. 6) že opustil. 7) z povinnosti. 8) jež příslušejí. 9) prostotu namáhavou. 10) za druhé. 11) V nč. vynech. 12) za mnou. 15 přijavše. 14) živností. 15) v polnostech. 16) neosobujíce. 17) ta povinnost. 18) povinen. 19) Za druhé. 20) V nč. vynech. 21) důstojně. 22) užívati. 23) přijav. 24) vplet. 25) domnívá se. 26) na služebnost těch. 27) kdežto; T. gehož. 28) koná. 29) ustanovil. 30) vůbec. 31) T. z prawa. 32) aspoň. 33) že by. 34) k užívání.35) První papež (311—314), který bydlil v Lateránu, jejž mu Konstantin daroval, a poslední, který byl pochován v kata- 38) postavil. kombách. 36) povolení.37) t. j. aby zřizovali zádušní statky. 39) tak. XVI. 1) pro svou osobu. 2) i kdyby. 3) nevylečitelná. 4) necítí. 5) ne- citliví ke všem škodám. 6) počítán. 7) táhne. 8) kdežto. 3) spatřiti. XVII. 1) t. j. v tom jest. 2) dělá. 3) tak. 4) V nč. vynech. 5) Pokrač. 6) přece. 7) za dukáty. 3) tedy. 2) tolik. 10) oblékl. 11) bohatne. 12) obročí, prebend. 13) V nč. vynech 14) zaplétá se. 15) válčil. 16) Myslí se papež Bonifác IX. (1389—1404). Chelčický se ve jméně papežově mýlí, místo Bonifác má státi Jan XXIII. 17) pohřbívati [t. j. s círk. asistencí] nemohli; Bonifác vydal na Neapolské t. zv. interdikt. 18) pošlapal. 19) k čemu. 20) domnívá se, že tam jest. 6) 45) XVIII. 1) se domnívají. 2) že by. 3) pobožnost. 4) patrná. 5) způsobům. hodinky. 7) odpovídá. 8) honě. 8) konají. 10) ustanovil. 11) neznalý jest. 12) se dějí. 13) V nč. vynech. 14) aby se na Boha podíval. 15) že by. 16) T. nyb. 17) smýšlel. 18) T. místo zřiezením čte zrzenim. 19) nábožností. 20) úctou. 21) k Bohu. 22) na oko. 23) středního místa. 24) které. 25) docela. 26) aby. 27) domnělé. 28) kteří. 29) postavil. 30) T. kteruž. 31) je viděti.32) V nč. vynech. 33) sežrali. 34) v neporozumění. 35) že rozmnožuje. 36) že skládá, sesazuje (s jeho hodnosti).37) založí.38) i kdyby. 39) odložiti, zrušiti. 40) ruší. 41) obdařivše. 42) k zboření. 43) jedovatin. 44) Myslí se: za Konstantina. na počátku. 46) náramně. 47) nadmíru rozmnoženou. 48) nepravostí. 49) poběhlický. 50) v bohaprázdnost. 51) všeliké slávě boží rouhavý. 52) Narážka na Zjev. 17, 1. 2. 33) které. 54) způsoby. 55) podněty. 56) slátaje, 59) potrhanin, cárů užívá. 60) zpe- vyspravě. 57) V nč. vynech.38) pozoruje. něžuje. 61) t. j moci klíčů. XIX. 1) náramně. 2) vyleje. 2a) V nč. vynech. 3) po. 4) k poctě. evangelia. 6) svodníci. 7) domácký poměr, přátelství. 8) věrnost. 3) kteří. 10) po domácku. 11) V nč. vynech. 1) nepostavil. nezaložil. 13) vmísil. 14) všechen jiný lid. 15) svády. 16) donucující. 17) i dále. 18) důkaz. 19) sečti. 20) Citát ze Zjev. 13, 18. Šelmou zde připomínanou rozuměl Chelčický, jako už Irenaeus, moc římskou. 5) XX. 1) této. 2) tak. 2) přece. 4) způsobem. 5) klamavá. 6) uhozovali 420
Strana 421
nějací. 3) pokud. 3) je řeč.1°) jako před tím. 11) tak. 12) mezí. 13) neužívali. 1á) spravedlnost. 14a) zvláštní. 15) nepozorovatelné. 16) V nč. kdežto. 17) přivlastnivše. 18) nenáležitě. 13) že. 20) vběhli. *) XXI. 1) čest. 2) totiž mluvíme-li se zřetelem k. 3) cti. 4) přede vším. naopak. 6) životu. 7) rozpustilosti. 8) světáctví. 3) ze zvyku, často. 16) vynalézajíce v těch potvornostech (krojových). 11) nepočestných. 12) když se mluví co se týče počestnosti. 13) naopak. 14) čichem kteří se jí dotknou. 15) pohoršlivých. 16) které. 17) svodnictví, které se motá. 18) díl. 19) sebe. 5) 59 XXII. 1) T. nepožiewal. 2) t. j. křesťan. 3) V nč. vynech. 4) které; T. gimž. 5) se urovnávala neb uklidňovala. 6) V nč. vynech. 7) čest. 3) T. o. 4) opačně. 10) na odpor. 11) nyní. 12) vzložil. 13) Pokrač. 14) Viklef. Citát sám nepochází však vskutku z Viklefa, nýbrž rozvádí myšlenku, kterou do svého volného překladu Viklefova Dialogu přidal Jakoubek ze Stříbra; text v Svobodově vydání tohoto překladu, str. 38. 15) usta- novení. 16) pro lásku k statku svému. 17) tak. 18) pochybnosti. De civili dominio kap. 18. 19) evangelia. 20) T. že; lat. sicut. 21) T. tolik tak. 22) T. nevžitecžne. 23) správně. 24) zřídil. 25) že by. 26) náležitě. 27) úplně. 28) V nč. vynech. 23) t. j. člověk. 30) třtinu. 31) zasedne na soudu. 32) při- nutí. 33) rozhodne, rozsoudí. 34) nemajíc. 35) dále. 36) T. že. 37) V nč. vy- nech. 38) T. zakony. 39) T. nevžitecžne. 40) Výklad. 41) ustanovení. 42) Ana- kolut. 43) jejž. 44) naopak. 45) evangelia. 46) na lačný život. 47) t. j. jest poznání. 48) který. 45) národů. 50) V nč. vynech. 51) zaujímajíce. 52) získá- vajíce. 53) privileje. 54) břich. 55) zhrdali. 56) utrejchem. 57) jeví. 58) takže. málokdo. 60) V nč. vynech. 61) bydlíc. 62) v bohaprázdnosti lotrovské. 63) nutná. 64) obírala. 65) věznila. 66) na slušném. 67) život. 68) nespra- vedlivých. 69) docela. 70) náramnou. XXIII. 1) že užívá. 2) neceně. 3) neodvažovala by se. 4) si usmyslí. 5) t. j. císařové, králové a jiní páni. 6) t. j. s tím panováním. 7) známo, patrno. 8) dávky. 3) namáhavému. 10) pokud k víře hledíme. 11) pro tu. 12) se zřetelem k. 13) aspoň. 14) Pokrač. 15) V nč. vynech. 16) lásky. 17) skut- spřátelili se vzájemným lísáním. 20) slídící psi, slidiči. kem. 18) vběhla. 19) 21) kteří. 22) udělají. 23) kdyby. 24) náramně. XXIV. 1) t. j. teď přijdou v této knize jiné výklady. 2) bytí. 3) akci- denční. 4) po. 5) smýšlejí. 6) ke kterým (místo k kterým). 7) T. Cierkwe. s) co je zde řečeno.3) budou se díti. 10) způsobem. 11) vypravuje. 12) svár. 13) stran toho. 14) pod níž. 15) V nč. vynech. 16) bránění. 17) směšné. 18) svou dostatečnost. 19) církve. 20) že by. 21) domnění. 22) církve. 23) pří- sluší. 24) kteří. 25) k těm všem věcem. 26) ze sklepa. 27) V nč. vynech. 28) moc císařovu. 29) pošlapána. 30) T. nalezena. 31) když. 32) že by. 33) za- opatřila. 34) chovajíc. 35) ihned. 36) zeslábnou. 37) a už. XXV. 1) výkladům. 2) To ti připustím. 3) po. 4) vedli. 5) dokázati. Při logickém rozboru věty vynech. 7) t. j. jsou duchovní. 8) úplně. Log. vynech. 10) těmi. 11) kvete. 12) Tím. 13) Pokrač. 14) věřící. 13) vět- 421
nějací. 3) pokud. 3) je řeč.1°) jako před tím. 11) tak. 12) mezí. 13) neužívali. 1á) spravedlnost. 14a) zvláštní. 15) nepozorovatelné. 16) V nč. kdežto. 17) přivlastnivše. 18) nenáležitě. 13) že. 20) vběhli. *) XXI. 1) čest. 2) totiž mluvíme-li se zřetelem k. 3) cti. 4) přede vším. naopak. 6) životu. 7) rozpustilosti. 8) světáctví. 3) ze zvyku, často. 16) vynalézajíce v těch potvornostech (krojových). 11) nepočestných. 12) když se mluví co se týče počestnosti. 13) naopak. 14) čichem kteří se jí dotknou. 15) pohoršlivých. 16) které. 17) svodnictví, které se motá. 18) díl. 19) sebe. 5) 59 XXII. 1) T. nepožiewal. 2) t. j. křesťan. 3) V nč. vynech. 4) které; T. gimž. 5) se urovnávala neb uklidňovala. 6) V nč. vynech. 7) čest. 3) T. o. 4) opačně. 10) na odpor. 11) nyní. 12) vzložil. 13) Pokrač. 14) Viklef. Citát sám nepochází však vskutku z Viklefa, nýbrž rozvádí myšlenku, kterou do svého volného překladu Viklefova Dialogu přidal Jakoubek ze Stříbra; text v Svobodově vydání tohoto překladu, str. 38. 15) usta- novení. 16) pro lásku k statku svému. 17) tak. 18) pochybnosti. De civili dominio kap. 18. 19) evangelia. 20) T. že; lat. sicut. 21) T. tolik tak. 22) T. nevžitecžne. 23) správně. 24) zřídil. 25) že by. 26) náležitě. 27) úplně. 28) V nč. vynech. 23) t. j. člověk. 30) třtinu. 31) zasedne na soudu. 32) při- nutí. 33) rozhodne, rozsoudí. 34) nemajíc. 35) dále. 36) T. že. 37) V nč. vy- nech. 38) T. zakony. 39) T. nevžitecžne. 40) Výklad. 41) ustanovení. 42) Ana- kolut. 43) jejž. 44) naopak. 45) evangelia. 46) na lačný život. 47) t. j. jest poznání. 48) který. 45) národů. 50) V nč. vynech. 51) zaujímajíce. 52) získá- vajíce. 53) privileje. 54) břich. 55) zhrdali. 56) utrejchem. 57) jeví. 58) takže. málokdo. 60) V nč. vynech. 61) bydlíc. 62) v bohaprázdnosti lotrovské. 63) nutná. 64) obírala. 65) věznila. 66) na slušném. 67) život. 68) nespra- vedlivých. 69) docela. 70) náramnou. XXIII. 1) že užívá. 2) neceně. 3) neodvažovala by se. 4) si usmyslí. 5) t. j. císařové, králové a jiní páni. 6) t. j. s tím panováním. 7) známo, patrno. 8) dávky. 3) namáhavému. 10) pokud k víře hledíme. 11) pro tu. 12) se zřetelem k. 13) aspoň. 14) Pokrač. 15) V nč. vynech. 16) lásky. 17) skut- spřátelili se vzájemným lísáním. 20) slídící psi, slidiči. kem. 18) vběhla. 19) 21) kteří. 22) udělají. 23) kdyby. 24) náramně. XXIV. 1) t. j. teď přijdou v této knize jiné výklady. 2) bytí. 3) akci- denční. 4) po. 5) smýšlejí. 6) ke kterým (místo k kterým). 7) T. Cierkwe. s) co je zde řečeno.3) budou se díti. 10) způsobem. 11) vypravuje. 12) svár. 13) stran toho. 14) pod níž. 15) V nč. vynech. 16) bránění. 17) směšné. 18) svou dostatečnost. 19) církve. 20) že by. 21) domnění. 22) církve. 23) pří- sluší. 24) kteří. 25) k těm všem věcem. 26) ze sklepa. 27) V nč. vynech. 28) moc císařovu. 29) pošlapána. 30) T. nalezena. 31) když. 32) že by. 33) za- opatřila. 34) chovajíc. 35) ihned. 36) zeslábnou. 37) a už. XXV. 1) výkladům. 2) To ti připustím. 3) po. 4) vedli. 5) dokázati. Při logickém rozboru věty vynech. 7) t. j. jsou duchovní. 8) úplně. Log. vynech. 10) těmi. 11) kvete. 12) Tím. 13) Pokrač. 14) věřící. 13) vět- 421
Strana 422
ším počtem. 18) v žádné. 17) spíše. 18) žádoucí. 19) pošlapána. 20) když je. 21) červené [v tváři]. 22) vychovanému v chládku. 23) stranou od. 24) V nč. vynech. 25) Teď. 26) T. pukossenie. 27) z povinnosti. 28) že by. 29) popud. 30) zachovávajíc. XXVI. 1) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 3) je znáti. 4) postavena. ) na křesťanech stojí. 6) dokazuje. 7) jestli. 8) jí se hodící. 9) potřebna býti. 10) neviditelní. 11) láska. 12) jimž. 13) sluší těm. 14) pohlavkování. 15) kde se k nim postaví. 16) vhodného. 17) případně. 18) pokud. 13) vzta- huje se k. 20) kteří. 21) nelaskavě, ukrutně. 22) proto. 23) bujnost. 24) kteří. XXVII. 1) způsoby. 2) v nichž. 3) mezích. 4) jakož nyní. 3) V nč. vy- nech. 6) kdyby. 7) T. to wesslo. 3) jemuž by platy (odváděné v určité časy). 9) asi po. 10) Ustanov. 11) nelíbila. 12) krále zemského. 13) zde. 14) krále člověka. 15) docela. 16) které. 17) V nč. že. 18) V nč. vynech. 19) způsobem. 20) při. 21) ustanovil. 22) kdyby. 23) se odvažovati. 24) Čeho. 25) V nč. vynech. 26) správně. 27) provinění Konstantinovo v tom. 28) na- prosto. 29) vpletl. 30) jako hlavní správce. 31) neukončily. 32) spíše. 33) kteří 34) mistři. 35) kdyby. 36) dále dokazují. 37) nesmýšlel.38) tolik. 39) T. napsaw. XXVIII. 1) Viklef. 2) kolébají. 3) V nč. vynech. 4) že víra jest. 5) mý- livou. 6) přeje si, aby někdo. 7) V nč. vynech. 8) Ve spise De civili do- minio, kap. 11. 3) způsobem, lat. modo. 10) církevní, lat. ecclesiasticus. 11) T. Duchowe; lat. spiritualiter. 12) ke spravování. 13) větším právem. 14) vykonávají. 15) V nč. poněvadž. 16) vzhledem k. 17) dává se, připi- 20) T. nemiesyl. suje se. 13) titul. 13) vyvýšeně; originál lat. má capitaliter. 21) otrávil. 22) i když. 23) pořád. 24) věřící. 25) napije. 26) tolik. 27) vypíti dáti. 28) kdyby načali. 29) vyčepují. XXIX. 1) docela. 2) nepravostí. 3) odejmouti. 4) že každou cestu zastoupá. 5) V nč. vynech. 6) myslí. 7) T. bobre. 8) se stalo. 3) nadmíru vznešené. 10) potřeba králů. 11) kteří. 12) pro lásku ke králi. 13) odlučo- vali. 14) lásku. 15) nevpadl. 16) se díti. 17) pohrdnuvše. 18) V nč. vynech. 19) krále člověka. 20) k pokárání. 21) Pokrač. 22) nemohli. 23) shltali. 24) za milosti jeho mnohé. 25) nemohla. 26) v statky. 27) Narážka na udá- losti myslím r. 1441. 28) doufajících v něho. 29) nic. 30) V nč. vynech. 31) zloba. 32) užijí. 33) i kdyby. 34) po způsobu. 35) přece. 36) správněji. XXX. 1) Pokrač. 2) spory. 3) udělali tu moc třetí částkou. 4) do sebe vpočtli. 5) Bály. 6) tlusté, vykrmené. 7) náramně nenasytné. 3) kteří. *) Ti Bálové hltají ... pijí. 10) základu, předpokladu. 11) se brodí. 12) T. seznanie. 13) vydán, vynesen byl. 14) vznešenou. 15) dříve. 16) nemůže se slušně srovnati s jejich řečmi fakt; věta Chelčického není dost urovnaná. 17) pominuli. 18) V nč. vynech. 19) zpět. 20) lepší. 21) který. 22) jedovati- nami. 23) neodvážil. 24) Předně. 25) že. 28) náležitě. 27) Anakolut m. chtíti. 28) uvazuje se. 39) člen z čeledi (k níž patřily i děti) královy. 30) V nč. vynech. 31) tím spíše. 32) čest. 33) kdyby chtěl král zemský. 34) pro ně. 35) vplésti. 36) správcové. 37) evangelia. 38) povznesenou. 39) který. 40) ani. 41) nepříslušejí. 22) rozkošnickým.42) za druhé. “) V nč. vynech. ) v me- 422
ším počtem. 18) v žádné. 17) spíše. 18) žádoucí. 19) pošlapána. 20) když je. 21) červené [v tváři]. 22) vychovanému v chládku. 23) stranou od. 24) V nč. vynech. 25) Teď. 26) T. pukossenie. 27) z povinnosti. 28) že by. 29) popud. 30) zachovávajíc. XXVI. 1) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 3) je znáti. 4) postavena. ) na křesťanech stojí. 6) dokazuje. 7) jestli. 8) jí se hodící. 9) potřebna býti. 10) neviditelní. 11) láska. 12) jimž. 13) sluší těm. 14) pohlavkování. 15) kde se k nim postaví. 16) vhodného. 17) případně. 18) pokud. 13) vzta- huje se k. 20) kteří. 21) nelaskavě, ukrutně. 22) proto. 23) bujnost. 24) kteří. XXVII. 1) způsoby. 2) v nichž. 3) mezích. 4) jakož nyní. 3) V nč. vy- nech. 6) kdyby. 7) T. to wesslo. 3) jemuž by platy (odváděné v určité časy). 9) asi po. 10) Ustanov. 11) nelíbila. 12) krále zemského. 13) zde. 14) krále člověka. 15) docela. 16) které. 17) V nč. že. 18) V nč. vynech. 19) způsobem. 20) při. 21) ustanovil. 22) kdyby. 23) se odvažovati. 24) Čeho. 25) V nč. vynech. 26) správně. 27) provinění Konstantinovo v tom. 28) na- prosto. 29) vpletl. 30) jako hlavní správce. 31) neukončily. 32) spíše. 33) kteří 34) mistři. 35) kdyby. 36) dále dokazují. 37) nesmýšlel.38) tolik. 39) T. napsaw. XXVIII. 1) Viklef. 2) kolébají. 3) V nč. vynech. 4) že víra jest. 5) mý- livou. 6) přeje si, aby někdo. 7) V nč. vynech. 8) Ve spise De civili do- minio, kap. 11. 3) způsobem, lat. modo. 10) církevní, lat. ecclesiasticus. 11) T. Duchowe; lat. spiritualiter. 12) ke spravování. 13) větším právem. 14) vykonávají. 15) V nč. poněvadž. 16) vzhledem k. 17) dává se, připi- 20) T. nemiesyl. suje se. 13) titul. 13) vyvýšeně; originál lat. má capitaliter. 21) otrávil. 22) i když. 23) pořád. 24) věřící. 25) napije. 26) tolik. 27) vypíti dáti. 28) kdyby načali. 29) vyčepují. XXIX. 1) docela. 2) nepravostí. 3) odejmouti. 4) že každou cestu zastoupá. 5) V nč. vynech. 6) myslí. 7) T. bobre. 8) se stalo. 3) nadmíru vznešené. 10) potřeba králů. 11) kteří. 12) pro lásku ke králi. 13) odlučo- vali. 14) lásku. 15) nevpadl. 16) se díti. 17) pohrdnuvše. 18) V nč. vynech. 19) krále člověka. 20) k pokárání. 21) Pokrač. 22) nemohli. 23) shltali. 24) za milosti jeho mnohé. 25) nemohla. 26) v statky. 27) Narážka na udá- losti myslím r. 1441. 28) doufajících v něho. 29) nic. 30) V nč. vynech. 31) zloba. 32) užijí. 33) i kdyby. 34) po způsobu. 35) přece. 36) správněji. XXX. 1) Pokrač. 2) spory. 3) udělali tu moc třetí částkou. 4) do sebe vpočtli. 5) Bály. 6) tlusté, vykrmené. 7) náramně nenasytné. 3) kteří. *) Ti Bálové hltají ... pijí. 10) základu, předpokladu. 11) se brodí. 12) T. seznanie. 13) vydán, vynesen byl. 14) vznešenou. 15) dříve. 16) nemůže se slušně srovnati s jejich řečmi fakt; věta Chelčického není dost urovnaná. 17) pominuli. 18) V nč. vynech. 19) zpět. 20) lepší. 21) který. 22) jedovati- nami. 23) neodvážil. 24) Předně. 25) že. 28) náležitě. 27) Anakolut m. chtíti. 28) uvazuje se. 39) člen z čeledi (k níž patřily i děti) královy. 30) V nč. vynech. 31) tím spíše. 32) čest. 33) kdyby chtěl král zemský. 34) pro ně. 35) vplésti. 36) správcové. 37) evangelia. 38) povznesenou. 39) který. 40) ani. 41) nepříslušejí. 22) rozkošnickým.42) za druhé. “) V nč. vynech. ) v me- 422
Strana 423
zích. 46) namluvíce. 47) V nč. vynech. 43) jako velice potřebnou. 43) do- nucovati. 50) Za druhé. 51) vzhledem ke správě protivné, t. j. poněvadž správa je protivná. 52) tím spíše. 53) kterou se. XXXI. 1) vhodně. 2) evangelium. 3) V nč. že. 4) ustanovitel. 5) z vý- myslu. 6) vynalezli. 7) způsob. 8) slabý. 2) docela. 10) vzhledem. 11) vzne- 17) Po- šené. 12) ustanovil. 13) zalíbiti. 14) který. 15) rozum. 18) úmyslem. 19) Logicky vynech. 20) V nč. vynech. 21) na- krač. 18) V nč. že vynech. učení. 22) stejně. XXXII. 1) správ; Viklef ve spise De civili dominio, kap. 18. 2) Po- 8) Lo- krač. 3) vzhledem. 4) evangelia. 5) jsou. 6) Pokrač. 7) s donucením. 12) naučení. 13) opačně. 14) kteří. gicky vynech. 3) se vyplní. 10) pod. 11) přes. 15) tedy. 16) Logicky vynech. 17) napraví. 18) která. 19) za tím leží. 20) za ním nejde. 21) že jest. 22) odchyluje. XXXIII. 1) V nč. že. 2) Pokrač. 3) vrátký. 4) nepravostem. 5) po- hlcení se řítí. 6) lidí spočítal. 7) berou sa sebe ta práva, která. 8) T. po- sluhugi. 3) schopnost ke snášení. 10) základ. 11) Pokrač. 12) náruživost. 13) jest obsažena. 14) pádu poddaná. XXXIV. 1) evangelia. 2) nutí proti vůli. 3) svrchovaná. 4) Ale. 5) ne- pravost. 6) žádný král zemský. 7) nevylije. 8) se díti. 9) přinucení ne z dobré vůle. 10) nechal. 11) Jestli. 12) za mnou. 13) trvá (Ježíš). 14) leda když. 15) z lásky. 16) nezkrotí-li jí. 17) užívati. 18) spravedlnosti. 19) co. 20) odejmouti. 21) přeměniti. 22) nechce. 23) Anakolut. 24) hodí. 25) kteří. 26) 29) přísluší k tomu. 30) kterou. 31) jej. nikoli. 27) ten výklad. 28) rod. 32) přivede. 33) kládou, vězením. 34) že. 35) kteří. 36) kterou. 37) stran, co se týče. 38) neodvážil by se. XXXV. 1) Za čtvrté. 2) neodvážil by se. 3) se zřetelem ke. 4) vzne- šené. 5) způsobem. 6) zřízení. 7) viděti. 8) T. břemene. 2) nad to ještě. 10) vůdce. 11) lidem. 12) bohatství. 13) Předně. 14) Za druhé. 15) poněvadž. 16) nad. 17) když na něj vzneseno jest to. 17a) T. Boha. 18) nesluší. 19) opač nou. 20) klade. 21) v rozumu. 22) dovršení. 23) bujnosti. 24) bídy. 25) užíval. 26) V nč.: že, jsa veliký, k potupeným věcem přistoupil. 27) nepřemo- žitelných. 28) třebas že. XXXVI. 1) Za páté ještě námitka. 2) V nč. vyn. 3) věci nenále- žité. 4) že by toho proto. 5) ani. 6) že by viděl. 7) Pokrač. 8) jejž by.2) V nč. vynech. 10) V nč. vynech. 11) který. 12) zalíbiti. 13) vběhl. 14) že polepšen jest. 15) se díti. 16) vzhledem k. 17) donutiti. 18) užívati. 19) Avšak. 20) tím spíš. 21) dělají. 22) vesměs. 23) který. 24) Pokrač. 25) beze vší pochybnosti. 26) nucením. 27) nepravost. 28) jenž. 29) aby. 30) skrze který. 31) úmysl skutkem se státi. 32) i kdyby. 33) poněvadž. 34) tím spíše. 35) zakvetení. 36) proto. 37) tím spíše. 38) totiž. 39) je na rozpacích. 40) kterýž se proti žalobě brání. 41) patrné. 42) neznalost. 43) V nč. vynech. 44) na svědectví. 45) a oni. 46) pro přátelství nápomocné při křivdě. 47) stejně. 48) který. 49) ten způsob života, taková věc. 50) pálenými chytráky. 51) kteří. 52) svě- 423
zích. 46) namluvíce. 47) V nč. vynech. 43) jako velice potřebnou. 43) do- nucovati. 50) Za druhé. 51) vzhledem ke správě protivné, t. j. poněvadž správa je protivná. 52) tím spíše. 53) kterou se. XXXI. 1) vhodně. 2) evangelium. 3) V nč. že. 4) ustanovitel. 5) z vý- myslu. 6) vynalezli. 7) způsob. 8) slabý. 2) docela. 10) vzhledem. 11) vzne- 17) Po- šené. 12) ustanovil. 13) zalíbiti. 14) který. 15) rozum. 18) úmyslem. 19) Logicky vynech. 20) V nč. vynech. 21) na- krač. 18) V nč. že vynech. učení. 22) stejně. XXXII. 1) správ; Viklef ve spise De civili dominio, kap. 18. 2) Po- 8) Lo- krač. 3) vzhledem. 4) evangelia. 5) jsou. 6) Pokrač. 7) s donucením. 12) naučení. 13) opačně. 14) kteří. gicky vynech. 3) se vyplní. 10) pod. 11) přes. 15) tedy. 16) Logicky vynech. 17) napraví. 18) která. 19) za tím leží. 20) za ním nejde. 21) že jest. 22) odchyluje. XXXIII. 1) V nč. že. 2) Pokrač. 3) vrátký. 4) nepravostem. 5) po- hlcení se řítí. 6) lidí spočítal. 7) berou sa sebe ta práva, která. 8) T. po- sluhugi. 3) schopnost ke snášení. 10) základ. 11) Pokrač. 12) náruživost. 13) jest obsažena. 14) pádu poddaná. XXXIV. 1) evangelia. 2) nutí proti vůli. 3) svrchovaná. 4) Ale. 5) ne- pravost. 6) žádný král zemský. 7) nevylije. 8) se díti. 9) přinucení ne z dobré vůle. 10) nechal. 11) Jestli. 12) za mnou. 13) trvá (Ježíš). 14) leda když. 15) z lásky. 16) nezkrotí-li jí. 17) užívati. 18) spravedlnosti. 19) co. 20) odejmouti. 21) přeměniti. 22) nechce. 23) Anakolut. 24) hodí. 25) kteří. 26) 29) přísluší k tomu. 30) kterou. 31) jej. nikoli. 27) ten výklad. 28) rod. 32) přivede. 33) kládou, vězením. 34) že. 35) kteří. 36) kterou. 37) stran, co se týče. 38) neodvážil by se. XXXV. 1) Za čtvrté. 2) neodvážil by se. 3) se zřetelem ke. 4) vzne- šené. 5) způsobem. 6) zřízení. 7) viděti. 8) T. břemene. 2) nad to ještě. 10) vůdce. 11) lidem. 12) bohatství. 13) Předně. 14) Za druhé. 15) poněvadž. 16) nad. 17) když na něj vzneseno jest to. 17a) T. Boha. 18) nesluší. 19) opač nou. 20) klade. 21) v rozumu. 22) dovršení. 23) bujnosti. 24) bídy. 25) užíval. 26) V nč.: že, jsa veliký, k potupeným věcem přistoupil. 27) nepřemo- žitelných. 28) třebas že. XXXVI. 1) Za páté ještě námitka. 2) V nč. vyn. 3) věci nenále- žité. 4) že by toho proto. 5) ani. 6) že by viděl. 7) Pokrač. 8) jejž by.2) V nč. vynech. 10) V nč. vynech. 11) který. 12) zalíbiti. 13) vběhl. 14) že polepšen jest. 15) se díti. 16) vzhledem k. 17) donutiti. 18) užívati. 19) Avšak. 20) tím spíš. 21) dělají. 22) vesměs. 23) který. 24) Pokrač. 25) beze vší pochybnosti. 26) nucením. 27) nepravost. 28) jenž. 29) aby. 30) skrze který. 31) úmysl skutkem se státi. 32) i kdyby. 33) poněvadž. 34) tím spíše. 35) zakvetení. 36) proto. 37) tím spíše. 38) totiž. 39) je na rozpacích. 40) kterýž se proti žalobě brání. 41) patrné. 42) neznalost. 43) V nč. vynech. 44) na svědectví. 45) a oni. 46) pro přátelství nápomocné při křivdě. 47) stejně. 48) který. 49) ten způsob života, taková věc. 50) pálenými chytráky. 51) kteří. 52) svě- 423
Strana 424
dectví. 53) pravděpodobnějším. 54) V nč. vynech. 55) spravedlnost. 56) na- klání. 57) těm vítězství přiřkl. 58) T. prawdau. 39) podle darů bude se díti. 60) platy. 61) obsadí. 62) kteří. 63) dopomohou mu soudem k platu. 64) máme-li základ, thema. 65) že by. 66) leda když přivede. 67) na tolik. 68) hrozbami. 69) státi se skutkem. 70) V nč. vynech. 71) ať je. 72) pravdě- podobným. 73) nepřekáželo. 74) I kdyby je někdo. 75) největším právem. 76) který. 77) obírali. 78) odírali. 79) právem. 80) stromoví. 81) ustanovilo. 82) zanechati. 83) vpravdě. XXXVII. 1) chtíc. 2) léky. 3) znamená. 4) medem. 5) náleží. 6) T. ne- ztratilo. 7) kteří. 8) T. neopusstie. 3) odírání. 10) hodícímu se pro lupiče. 11) kteří. 12) nepřivolila. 13) stranou od. 14) bodati. 15) rozkošnický. 18) za děd. věčné. 17) v zemských deskách (zapsány). 18) teď; T. gich. 19) nad poddanými sedláky svými kázně nevykonávali. 20) s jedné stránky. 21) správ- ná. 22) právem. 23) patří. 24) jim. 25) nestálost. 26) bída. 27) nerozloučí. 28) ani jediné. 29) který. 30) největším právem. 31) proti právu. 32) neopatřivše pro- puštění. 33) s tím se shledáte. 34) Za to. 35) ve zbroj. 36) kteří. 37) zrádcové. 38) naopak. 39) svědectvím. 40) Pokrač. 41) zlý obchod udělali a těžkou koupi. 42) poroboval. 43) vlídněji. 44) „chlapů“ jim nadávaje. 45) frkaje na ně. 46) sázeje do klády, obíraje, platy lově. 47) Lovecký. 48) když tak lidi kupuješ. 49) zařídil. 50) se posadí; T. sede. 51) beze vší pochybnosti. 52) tím spíše. 53) a to. 54) mocní. 55) odhadnuti. 5) XXXVIII. 1) vmíšeno. 2) zařízení. 3) má známo býti. 4) k otravování. nikdy. 6) pamatováno, na paměti. 7) po způsobu. 8) právě tolik. 3) má známo býti. 10) se děje. 11) lupičské. 12) kteří. 13) napočetli, položili za třetí část. 14) za pastýře. XXXIX. 1) zde, t. j. v dalším výkladu. 2) uváděny budou. 3) naopak. na evangeliu. 5) to připustíme. XL. 1) který. 2) Kdyby. 3) úplně. 4) spíše. 5) v evangeliu. 6) staví se v popředí hanějíc. 7) k některému. 8) aby ses odvažovala. 9) prohlásil. 10) těžko dýchati, nezdravo. 11) opřevše. 12) i když mu třeba. 13) s tím smys- lem. 14) tam. 15) T. powiedienu. 16) není to. 17) ustanoven. 18) zvláštní. 19) nad. 20) formou. XLI. 1) kteří. 2) vhodné. 3) Pokrač. 4) ustanoviv. 5) evangelium jej- Nebyl. 7) svítilna. 8) leda když. 9) dokazovati. 10) slušelo. 11) že jest. 12) důkaz. 13) hledíme-li o té věci. 14) co. 15) žádnému. 16) Vždyť. 17) doka- 21) jsouc. 22) ne- zujíce rytíře. 18) který. 19) náramně. 20) Ohlas Zjev. 17, 3. lekajíc. 23) lidé plní. 24) stojíc. 25) utiskovati. 26) vytrhuje. 6) XLII. 1) Nyní. 2) totiž. 3) základ. 4) vybírajíce, vyvozujíce. 5) napsání toto, slova tato. 6) správně. 7) věřících. 3) náležitých, slušných. 3) po způ- sobu. 10) na těch mistřích. 11) že. 12) hlásají. 13) nedoufali. 14) V nč. vynech. 15) donucující. 16) Narážka jasná. 17) T. cžinie. 18) kdežto. 19) v nepravosti nadmíru rozmnožené. 20) kteří. 21) leda když. 22) se odtrhnou od těch. 28) T. zemru. 24) těch. 25) V nč. vynech. 424
dectví. 53) pravděpodobnějším. 54) V nč. vynech. 55) spravedlnost. 56) na- klání. 57) těm vítězství přiřkl. 58) T. prawdau. 39) podle darů bude se díti. 60) platy. 61) obsadí. 62) kteří. 63) dopomohou mu soudem k platu. 64) máme-li základ, thema. 65) že by. 66) leda když přivede. 67) na tolik. 68) hrozbami. 69) státi se skutkem. 70) V nč. vynech. 71) ať je. 72) pravdě- podobným. 73) nepřekáželo. 74) I kdyby je někdo. 75) největším právem. 76) který. 77) obírali. 78) odírali. 79) právem. 80) stromoví. 81) ustanovilo. 82) zanechati. 83) vpravdě. XXXVII. 1) chtíc. 2) léky. 3) znamená. 4) medem. 5) náleží. 6) T. ne- ztratilo. 7) kteří. 8) T. neopusstie. 3) odírání. 10) hodícímu se pro lupiče. 11) kteří. 12) nepřivolila. 13) stranou od. 14) bodati. 15) rozkošnický. 18) za děd. věčné. 17) v zemských deskách (zapsány). 18) teď; T. gich. 19) nad poddanými sedláky svými kázně nevykonávali. 20) s jedné stránky. 21) správ- ná. 22) právem. 23) patří. 24) jim. 25) nestálost. 26) bída. 27) nerozloučí. 28) ani jediné. 29) který. 30) největším právem. 31) proti právu. 32) neopatřivše pro- puštění. 33) s tím se shledáte. 34) Za to. 35) ve zbroj. 36) kteří. 37) zrádcové. 38) naopak. 39) svědectvím. 40) Pokrač. 41) zlý obchod udělali a těžkou koupi. 42) poroboval. 43) vlídněji. 44) „chlapů“ jim nadávaje. 45) frkaje na ně. 46) sázeje do klády, obíraje, platy lově. 47) Lovecký. 48) když tak lidi kupuješ. 49) zařídil. 50) se posadí; T. sede. 51) beze vší pochybnosti. 52) tím spíše. 53) a to. 54) mocní. 55) odhadnuti. 5) XXXVIII. 1) vmíšeno. 2) zařízení. 3) má známo býti. 4) k otravování. nikdy. 6) pamatováno, na paměti. 7) po způsobu. 8) právě tolik. 3) má známo býti. 10) se děje. 11) lupičské. 12) kteří. 13) napočetli, položili za třetí část. 14) za pastýře. XXXIX. 1) zde, t. j. v dalším výkladu. 2) uváděny budou. 3) naopak. na evangeliu. 5) to připustíme. XL. 1) který. 2) Kdyby. 3) úplně. 4) spíše. 5) v evangeliu. 6) staví se v popředí hanějíc. 7) k některému. 8) aby ses odvažovala. 9) prohlásil. 10) těžko dýchati, nezdravo. 11) opřevše. 12) i když mu třeba. 13) s tím smys- lem. 14) tam. 15) T. powiedienu. 16) není to. 17) ustanoven. 18) zvláštní. 19) nad. 20) formou. XLI. 1) kteří. 2) vhodné. 3) Pokrač. 4) ustanoviv. 5) evangelium jej- Nebyl. 7) svítilna. 8) leda když. 9) dokazovati. 10) slušelo. 11) že jest. 12) důkaz. 13) hledíme-li o té věci. 14) co. 15) žádnému. 16) Vždyť. 17) doka- 21) jsouc. 22) ne- zujíce rytíře. 18) který. 19) náramně. 20) Ohlas Zjev. 17, 3. lekajíc. 23) lidé plní. 24) stojíc. 25) utiskovati. 26) vytrhuje. 6) XLII. 1) Nyní. 2) totiž. 3) základ. 4) vybírajíce, vyvozujíce. 5) napsání toto, slova tato. 6) správně. 7) věřících. 3) náležitých, slušných. 3) po způ- sobu. 10) na těch mistřích. 11) že. 12) hlásají. 13) nedoufali. 14) V nč. vynech. 15) donucující. 16) Narážka jasná. 17) T. cžinie. 18) kdežto. 19) v nepravosti nadmíru rozmnožené. 20) kteří. 21) leda když. 22) se odtrhnou od těch. 28) T. zemru. 24) těch. 25) V nč. vynech. 424
Strana 425
XLIII. 1) událostech. 2) Logicky vynech. 3) jiné záznamy. 4) kteří do- kazují tu moc. 5) skrze tu. 6) činí jí úklady [rozličnými] důkazy. 7) zví- tězili. 3) kterou si dokázali. XLIV. 1) Pokrač. 2) vida. 3) při nich byla. 4) zaviněními. 5) pro tu ne- návist. ) chytiti. 7) i kdyby. 8) nazpět. 3) náležitých, spravedlivých. 10) cti. 11) pocházejí z p. a z trp. 12) V nč. vynech. 13) kteří. 14) platy. 15) na- jednou. 16) nových výmyslů. 17) Pokrač. 18) věřící. 19) právem. 26) způso- bem. 21) pocty náležité. XLV. 1)totiž. 2) dobré věci. 3) tím spíše. 4) V nč. že. 5) nutí. 6) z lásky. 7) totiž. 8) T. tiech mocij. 9) postaveni. 10) a jich břemen aby na sebe nebrali. 11) V nč. vynech. 12) vběhli. 13) vhodně. 14) Pokrač. 15) jest v to veden. 16) hle, zde. 17) téměř. 18) se konaly. 19) spíše. 20) Sloveso schází. 21) shltala a zpustošila. 22) takovou moc. 23) který. 24) kdyby. 25) Pokrač. 26) připustiti. 27) že by. 28) osobuje. 29) potírati. 30) zvláštní. 31) moc zříze- 35) tam pří- nou a spravedlnost. 32) dříve. 33) se nevztahují. 34) že by. tomno jest. 36) zrovna tolik zmůže. 37) nikde. 38) způsobem.39) odpadne. 40) spor býti o. 41) zř. boží, t. j. že je zřízení boží. 42) nicméně. 43) kdyby. 44 věřícího. 45) T. kterak koli. 46) dáti. 47) že by. 48) nepravostí. 498 nicméně. 50) řídkou. 51) ven vytahovali. 52) nečinnost. 53) kdyby. 54) zbaví se ho jako dluhu. 55) tedy. 56) i když. XLVI. 1) když mluvíme. 2) lze. 3) lne. 4) T. tato slowa. 5) chytají se. 6) T. te. 7) hledíme-li. 8) dělají. 3) strach. 10) vztahuje se. 11) V nč. vynech. 12) docela. 13) nutně. 14) T. przirozenij. 15) existovati. 16) kdyby. 17) totiž. 18) o nich. 19) způsobu života. 20) postarali se o jejich bytí. 21) po této stránce. 22) zřídil. 23) T. naplňene. 24) nepravostí. 25) T. poražene. 26) v tom smyslu. 27) mohlo. 28) láskou. 29) ani. 30) na tom, co je spraved- livé. 31) svády. 32) rozsuzoval. 33) rozum. 34) žádaného, žádoucího. XLVII. 1) patrno. 2) žádoucí. 3) nepravost. 4) spravedlnost. 5) soud- ního rozhodnutí. 6) meze spravedlnosti. 7) otrávené. 8) skrze kterou. 3) povrchního. 10) t. j. lidem. 11) vzhledem k. 12) kteří. 13) nikterak. 14) zbo- ření. 15) přičiněním. 16) najednou. 17) T. nich. 18) ustanovuje. 19) V nč. 20) zřídka. 21) aspoň. 22) Vždyť. 23) naučení. 24) správné. 25) poko- vynech. lení; T. biehem zemskym a naroduow. 26) i když oni na to ani. 27) pro- vede se. 28) Viklef ve spise De civ. dominio, kapit. 21. 29) ze chtivosti. 30) Kteréhožto. 31) soudcové. 32) kteří. 33) táhne. 34) přepadeni. 35) otáže. 36) nesprávně. 37) kdyby. XLVIII. 1) Než když hledíme v tom k předešlé řeči. 2) vždycky. 3) V nč. vynech. 4) rozhoduje. 5) neubylo. 6) T. wiece. 7) totiž. 8) kteří. s) 1í 12% XLIX. 1) dělají. 2) kdyby. 3) spravedlnost. 4) kterou. 5) čtvernásob. mdleji. 7) rozumu. 8) T. vmiela. 3) v malé svádě rozhodnouti. 10) hádání. Anakolut způsobený absolutivní vazbou participiální (nedosahajíce). bez donucení proti vůli. 12) z lásky. 425
XLIII. 1) událostech. 2) Logicky vynech. 3) jiné záznamy. 4) kteří do- kazují tu moc. 5) skrze tu. 6) činí jí úklady [rozličnými] důkazy. 7) zví- tězili. 3) kterou si dokázali. XLIV. 1) Pokrač. 2) vida. 3) při nich byla. 4) zaviněními. 5) pro tu ne- návist. ) chytiti. 7) i kdyby. 8) nazpět. 3) náležitých, spravedlivých. 10) cti. 11) pocházejí z p. a z trp. 12) V nč. vynech. 13) kteří. 14) platy. 15) na- jednou. 16) nových výmyslů. 17) Pokrač. 18) věřící. 19) právem. 26) způso- bem. 21) pocty náležité. XLV. 1)totiž. 2) dobré věci. 3) tím spíše. 4) V nč. že. 5) nutí. 6) z lásky. 7) totiž. 8) T. tiech mocij. 9) postaveni. 10) a jich břemen aby na sebe nebrali. 11) V nč. vynech. 12) vběhli. 13) vhodně. 14) Pokrač. 15) jest v to veden. 16) hle, zde. 17) téměř. 18) se konaly. 19) spíše. 20) Sloveso schází. 21) shltala a zpustošila. 22) takovou moc. 23) který. 24) kdyby. 25) Pokrač. 26) připustiti. 27) že by. 28) osobuje. 29) potírati. 30) zvláštní. 31) moc zříze- 35) tam pří- nou a spravedlnost. 32) dříve. 33) se nevztahují. 34) že by. tomno jest. 36) zrovna tolik zmůže. 37) nikde. 38) způsobem.39) odpadne. 40) spor býti o. 41) zř. boží, t. j. že je zřízení boží. 42) nicméně. 43) kdyby. 44 věřícího. 45) T. kterak koli. 46) dáti. 47) že by. 48) nepravostí. 498 nicméně. 50) řídkou. 51) ven vytahovali. 52) nečinnost. 53) kdyby. 54) zbaví se ho jako dluhu. 55) tedy. 56) i když. XLVI. 1) když mluvíme. 2) lze. 3) lne. 4) T. tato slowa. 5) chytají se. 6) T. te. 7) hledíme-li. 8) dělají. 3) strach. 10) vztahuje se. 11) V nč. vynech. 12) docela. 13) nutně. 14) T. przirozenij. 15) existovati. 16) kdyby. 17) totiž. 18) o nich. 19) způsobu života. 20) postarali se o jejich bytí. 21) po této stránce. 22) zřídil. 23) T. naplňene. 24) nepravostí. 25) T. poražene. 26) v tom smyslu. 27) mohlo. 28) láskou. 29) ani. 30) na tom, co je spraved- livé. 31) svády. 32) rozsuzoval. 33) rozum. 34) žádaného, žádoucího. XLVII. 1) patrno. 2) žádoucí. 3) nepravost. 4) spravedlnost. 5) soud- ního rozhodnutí. 6) meze spravedlnosti. 7) otrávené. 8) skrze kterou. 3) povrchního. 10) t. j. lidem. 11) vzhledem k. 12) kteří. 13) nikterak. 14) zbo- ření. 15) přičiněním. 16) najednou. 17) T. nich. 18) ustanovuje. 19) V nč. 20) zřídka. 21) aspoň. 22) Vždyť. 23) naučení. 24) správné. 25) poko- vynech. lení; T. biehem zemskym a naroduow. 26) i když oni na to ani. 27) pro- vede se. 28) Viklef ve spise De civ. dominio, kapit. 21. 29) ze chtivosti. 30) Kteréhožto. 31) soudcové. 32) kteří. 33) táhne. 34) přepadeni. 35) otáže. 36) nesprávně. 37) kdyby. XLVIII. 1) Než když hledíme v tom k předešlé řeči. 2) vždycky. 3) V nč. vynech. 4) rozhoduje. 5) neubylo. 6) T. wiece. 7) totiž. 8) kteří. s) 1í 12% XLIX. 1) dělají. 2) kdyby. 3) spravedlnost. 4) kterou. 5) čtvernásob. mdleji. 7) rozumu. 8) T. vmiela. 3) v malé svádě rozhodnouti. 10) hádání. Anakolut způsobený absolutivní vazbou participiální (nedosahajíce). bez donucení proti vůli. 12) z lásky. 425
Strana 426
L. 1) Pokrač. 2) snímajíc. 3) závazkem všeliké povinnosti. 4) se zřete lem k. 5) Pokrač. 6) úplně. 7) chytiti. 8) o člověka. 9) v plné; T. vplňe- 10) pod přinucením. 11) spravedlivěji. 12) kteří. 13) kdyby. LI. 1) Ještě dále tu moc. 2) povinen. 3) pohrdavě zamítal. 4) nepravost. s) užívání nepravé. 6) t. j. člověk. 7) Pokrač. 8) dělaje.3) Pokrač. 10) na těžkou váhu má bráti. 11) Za. 12) neprospěje. 13) sedne si. 14) T. obracen. 15) způsobem. 16) T. od. 17) pochází. 18) tak totiž, že. 13) nebere-li někdo vážně této věci. 20) ihned i úctu těm mocem přestane dávati.21) Místo je porušeno. Lépe by snad znělo: přidává, utrhá ... pánóm; potupě takovú moc, zřiezenie božímu se protiví. 22) žádným zlehčováním. LII. 1) t. j. a když moc. 2) se dohodli. 3) t. j. pohrdání. 4) když uvažu- jeme. 5) vztahovati se bude, t. j. slovo. 6) se vztahuje. 7) V nč. vynech. 8) nutíc. 2) utiskuje. 10) poplatky. 11) stenají. 12) kdyby. 13) Pokrač. 14) v rov- nováhu. 15) podle vůle libě upraviti. 16) jehož by jednou rukou. 17) buďto. 18) poličků se zbaviti. 19) pod. 20) ale pakli se ti. 21) správa pod. 22) tedy. 28 neužiješ-li ho. 24) pro takové příčiny. 25) jemu k rozhodnutí odkázati. 26 po všech stránkách. 27) utiskovali a odírali. 28) rub na líc. 29) tolik. LIII. 1) domnívajíce se. 2) náležité. 3) pod. 4) pokrytského. 5) vpočísti. *) kdyby. ) to jen nastrkuje. 8) pocty. 3) pravda. 10) že by. 11) dřív. 12) mdle. 13) docela. 14) po nějaký čas. 15) docela. 16) do jisté míry. 17) Ale. 18) ne- pravostem. 19) T. gest. 20) věcí. 21) T. kterež gsu. 22) nastrkuje. 23) smýšlejí. 24) V nč. vynech. 25) žádní. 28) ukázniti; T. zkazyti. 27) to zlosynstvo trochu. 28) tedy. 29) T. Cierkwe. 30) z toho. 31) že. 32) tlačiti. 33) nebo- ácnou. 6) 12 18 24) LIV. 1) tu řeč. 2) kterou. 3) neposlušně. 4) T. to. 5) nepravostí dělala. nutila. 7) k některým. 8) nic z toho. 9) ale. 10) kdyby. 11) vyvýšil. 12) měl. ujistil. 14) kdyby. 15) jehož ústům. 16) neodvažoval se. 17) právě tak. jimiž. 20) o nichž. 21) porazí. 23) za ní. 23) kdyby. nepřítel židů. 19) kdyby. 25) aby. 26) Ohlas Zjev. 13, 15. 27) V nč. vynech. LV. 1) t. j. církevních. 2) naučení. 3) jestliže. 4) spíše. 5) v nenáležitých. 6) Jestliže. 7) Kdybychom. 3) patrno.3) výmysl. 10) připomeneme-li. 11) kdy- by. 12) docela. 13) k útokům. 14) Ohlas Zjev. 17, 2. 27 LVI. 1) hledíme-li k výkladům. 2) smyslu. 3) se domýšlí. 4) V nč. vy- nech. 5) dokázati. 6) leda když. 7) která. 8) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 10) věřícím. 11) řídí. 12) život. 13) T. gsu. 14) připustili. 15) T. z prawa. 16) leda když by. 17) dříve. 18) se poddati. 19) Z toho co se dálo apoštolům, když osobně přebývali v Římě a kázali tam evangelium. 20) ze slušných. 21) kteří. 22) že. 23) dokonalí. 24) bez nichž ani. 25) v spravedlnosti. 26) V nč. vynech. se stane. 28) lupičské. 29) lotrovské. 30) kteří. 31) pro ty věci. 32) T. ana. 32' přebývajíc. 34) rozhodovati. 35) v evangeliu. 36) V nč. že. 37) spravedlivě. 38 pohoršovali. 39) vztahovati se bude. 40) kdež. 41) nepravá. 42) kdežto za- sednou. 43) urovnati svárlivých. 44) vykonává. 45) mučiti. 46) způsobem. 47) správně. 48) spravedlnosti.23) poddaný. 426
L. 1) Pokrač. 2) snímajíc. 3) závazkem všeliké povinnosti. 4) se zřete lem k. 5) Pokrač. 6) úplně. 7) chytiti. 8) o člověka. 9) v plné; T. vplňe- 10) pod přinucením. 11) spravedlivěji. 12) kteří. 13) kdyby. LI. 1) Ještě dále tu moc. 2) povinen. 3) pohrdavě zamítal. 4) nepravost. s) užívání nepravé. 6) t. j. člověk. 7) Pokrač. 8) dělaje.3) Pokrač. 10) na těžkou váhu má bráti. 11) Za. 12) neprospěje. 13) sedne si. 14) T. obracen. 15) způsobem. 16) T. od. 17) pochází. 18) tak totiž, že. 13) nebere-li někdo vážně této věci. 20) ihned i úctu těm mocem přestane dávati.21) Místo je porušeno. Lépe by snad znělo: přidává, utrhá ... pánóm; potupě takovú moc, zřiezenie božímu se protiví. 22) žádným zlehčováním. LII. 1) t. j. a když moc. 2) se dohodli. 3) t. j. pohrdání. 4) když uvažu- jeme. 5) vztahovati se bude, t. j. slovo. 6) se vztahuje. 7) V nč. vynech. 8) nutíc. 2) utiskuje. 10) poplatky. 11) stenají. 12) kdyby. 13) Pokrač. 14) v rov- nováhu. 15) podle vůle libě upraviti. 16) jehož by jednou rukou. 17) buďto. 18) poličků se zbaviti. 19) pod. 20) ale pakli se ti. 21) správa pod. 22) tedy. 28 neužiješ-li ho. 24) pro takové příčiny. 25) jemu k rozhodnutí odkázati. 26 po všech stránkách. 27) utiskovali a odírali. 28) rub na líc. 29) tolik. LIII. 1) domnívajíce se. 2) náležité. 3) pod. 4) pokrytského. 5) vpočísti. *) kdyby. ) to jen nastrkuje. 8) pocty. 3) pravda. 10) že by. 11) dřív. 12) mdle. 13) docela. 14) po nějaký čas. 15) docela. 16) do jisté míry. 17) Ale. 18) ne- pravostem. 19) T. gest. 20) věcí. 21) T. kterež gsu. 22) nastrkuje. 23) smýšlejí. 24) V nč. vynech. 25) žádní. 28) ukázniti; T. zkazyti. 27) to zlosynstvo trochu. 28) tedy. 29) T. Cierkwe. 30) z toho. 31) že. 32) tlačiti. 33) nebo- ácnou. 6) 12 18 24) LIV. 1) tu řeč. 2) kterou. 3) neposlušně. 4) T. to. 5) nepravostí dělala. nutila. 7) k některým. 8) nic z toho. 9) ale. 10) kdyby. 11) vyvýšil. 12) měl. ujistil. 14) kdyby. 15) jehož ústům. 16) neodvažoval se. 17) právě tak. jimiž. 20) o nichž. 21) porazí. 23) za ní. 23) kdyby. nepřítel židů. 19) kdyby. 25) aby. 26) Ohlas Zjev. 13, 15. 27) V nč. vynech. LV. 1) t. j. církevních. 2) naučení. 3) jestliže. 4) spíše. 5) v nenáležitých. 6) Jestliže. 7) Kdybychom. 3) patrno.3) výmysl. 10) připomeneme-li. 11) kdy- by. 12) docela. 13) k útokům. 14) Ohlas Zjev. 17, 2. 27 LVI. 1) hledíme-li k výkladům. 2) smyslu. 3) se domýšlí. 4) V nč. vy- nech. 5) dokázati. 6) leda když. 7) která. 8) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 10) věřícím. 11) řídí. 12) život. 13) T. gsu. 14) připustili. 15) T. z prawa. 16) leda když by. 17) dříve. 18) se poddati. 19) Z toho co se dálo apoštolům, když osobně přebývali v Římě a kázali tam evangelium. 20) ze slušných. 21) kteří. 22) že. 23) dokonalí. 24) bez nichž ani. 25) v spravedlnosti. 26) V nč. vynech. se stane. 28) lupičské. 29) lotrovské. 30) kteří. 31) pro ty věci. 32) T. ana. 32' přebývajíc. 34) rozhodovati. 35) v evangeliu. 36) V nč. že. 37) spravedlivě. 38 pohoršovali. 39) vztahovati se bude. 40) kdež. 41) nepravá. 42) kdežto za- sednou. 43) urovnati svárlivých. 44) vykonává. 45) mučiti. 46) způsobem. 47) správně. 48) spravedlnosti.23) poddaný. 426
Strana 427
LVII. 1) s tou spravedlností. 2) nemá se to. 3) nelze. 4) nezalíbili. 5) ale. 8) dále. 7) po. 5) zbytečné je říkati. 3) pokrytských. 10) kdyby. 11) přece. 12 stránkami. 13) především. 14) Stejně. 13) tolik. 16) Text je porušen; opraviti 18) kdyby. 19) jedinkrát. 20) vzepřeli jej snad: to, že chtí. 17) t. j. to nebyla. nespravedlivému. 21) jediný. 22) T. co by tu. LVIII. 1) t. j. příčinou, pro niž upadli v nenávist ..., jest také veliké odchýlení. 2) nepočestná. 3) T. skryto. 4) tím spíše. 5) obrazu na stěně. 6) protož ta moudrost, jsouc . . . v protivě k světu. 7) V nč. vynech. 8) svět, na jehož povrchu je zdánlivě Bůh.2) T. k oku. 10) hlodá. 11) daleko jest. 12) ne. LIX. 1) s učenci církevními. 2) kteří. 3) hodinky (modlitebné). 4) ne- kárej. 5) postaveni. LX. 1) naučení. 2) užívejme. 3) Postavil. 4) zvláštní. 5) nikde. 6) tam. způsobem. 8) že koná. 3) V nč. vynech. 10) V nč. vynech. 11) tytéž. 12) z předešlých. 13) za jisté míti. 14) Logicky vynech. 15) Tak. 16) částku, stránku. 17) totiž. 18) v spravedlnost. 19) kteří. 20) užíváních. 21) když za o nichž základ vezmeme. 22) kteří. 23) vztahují se na krále a knížata. 24) Písmo. 25) kteří. 26) buďto. 27) buďto postaví. 28) zřejmě. 29) zevním. 30) spra- vedlnosti. 31) oráče. 32) Pokrač. 33) stránka. 34) nadmíru rozmnožený a bez- 40) na- božný. 35) kdyby. 36) nepravost.37) ani ten lék. 38) tedy.39) tu zemi. plněnou. 41) kteří. 7) LXI. 1) V nč. by vynech. 2) okolnostech. 3) jsou. 4) vzepřel. 5) na podí- vanou. 6) na posměch. 7) představ si rozumný člověk služby takové. 3) ne- pravost. 2) nespravedlivých. 10) z lásky. 11) ustanovil. 12) za služebníka. 13) a to. 14) že zmordoval. 15) zkazil. 1s) je viděti. 17) že činí. 18) v tom smysle. 19) v tom, co je náležité. 20) proto. 21) kteří. 22) žádná tato věc. 22) vpočtli. LXII. 1) důkazy nebo výklady. 2) I kdyby. 3) povinni. 4) Dříve. 5) nyní. 6) tam. LXIII. 1) Pokrač. 2) výkladu. 3) přiznala. 4) zvláštní. 5) v níž se může líbiti. 6) Pokrač. 7) leč. 8) když předpokládáme. 3) tak. 10) jako by. 11) Je- diná tato opora. Logicky vynech. 14) se kolísá. 15) ať jakkoli. 12) at jakkoli. 13 16) daleko jsou. 17) výkladech. 18) utvrzuje. 19) zde. 20) zvláštní vymyslili. LXIV. 1) dále. 2) nyní. 3) věřícím. 4) hodící se na ty křesťany. 4a) aby zle nečinili právě jako pohané. 5) Pokrač. 6) náleželo. 7) Kdyby. 8) také by jich nemohl. 3) se zřetelem na okolnosti. 10) pokud. 11) slušela; T. przie- leželo. 12) zvláštní. 13) kdyby. 14) V nč. vynech. 15) krále. 16) se zřetelem na okolnosti. 17) nevzepřeli. 18) V nč. vynech. 19) způsobem. 20) že drží. 31) pokud. 22) že ostříhají. LXV. 1) k čemu. 2) bezbožných. 3) plníce. 4) dále. 5) aby upadli v ruce nevěřícím lidem ti lidé. 6) než kdyby. 7) věřícím. 8) varovali. 3) totiž. 10) V nč. ježto. 11) vzeprouce se. 12) s náležitým. 427
LVII. 1) s tou spravedlností. 2) nemá se to. 3) nelze. 4) nezalíbili. 5) ale. 8) dále. 7) po. 5) zbytečné je říkati. 3) pokrytských. 10) kdyby. 11) přece. 12 stránkami. 13) především. 14) Stejně. 13) tolik. 16) Text je porušen; opraviti 18) kdyby. 19) jedinkrát. 20) vzepřeli jej snad: to, že chtí. 17) t. j. to nebyla. nespravedlivému. 21) jediný. 22) T. co by tu. LVIII. 1) t. j. příčinou, pro niž upadli v nenávist ..., jest také veliké odchýlení. 2) nepočestná. 3) T. skryto. 4) tím spíše. 5) obrazu na stěně. 6) protož ta moudrost, jsouc . . . v protivě k světu. 7) V nč. vynech. 8) svět, na jehož povrchu je zdánlivě Bůh.2) T. k oku. 10) hlodá. 11) daleko jest. 12) ne. LIX. 1) s učenci církevními. 2) kteří. 3) hodinky (modlitebné). 4) ne- kárej. 5) postaveni. LX. 1) naučení. 2) užívejme. 3) Postavil. 4) zvláštní. 5) nikde. 6) tam. způsobem. 8) že koná. 3) V nč. vynech. 10) V nč. vynech. 11) tytéž. 12) z předešlých. 13) za jisté míti. 14) Logicky vynech. 15) Tak. 16) částku, stránku. 17) totiž. 18) v spravedlnost. 19) kteří. 20) užíváních. 21) když za o nichž základ vezmeme. 22) kteří. 23) vztahují se na krále a knížata. 24) Písmo. 25) kteří. 26) buďto. 27) buďto postaví. 28) zřejmě. 29) zevním. 30) spra- vedlnosti. 31) oráče. 32) Pokrač. 33) stránka. 34) nadmíru rozmnožený a bez- 40) na- božný. 35) kdyby. 36) nepravost.37) ani ten lék. 38) tedy.39) tu zemi. plněnou. 41) kteří. 7) LXI. 1) V nč. by vynech. 2) okolnostech. 3) jsou. 4) vzepřel. 5) na podí- vanou. 6) na posměch. 7) představ si rozumný člověk služby takové. 3) ne- pravost. 2) nespravedlivých. 10) z lásky. 11) ustanovil. 12) za služebníka. 13) a to. 14) že zmordoval. 15) zkazil. 1s) je viděti. 17) že činí. 18) v tom smysle. 19) v tom, co je náležité. 20) proto. 21) kteří. 22) žádná tato věc. 22) vpočtli. LXII. 1) důkazy nebo výklady. 2) I kdyby. 3) povinni. 4) Dříve. 5) nyní. 6) tam. LXIII. 1) Pokrač. 2) výkladu. 3) přiznala. 4) zvláštní. 5) v níž se může líbiti. 6) Pokrač. 7) leč. 8) když předpokládáme. 3) tak. 10) jako by. 11) Je- diná tato opora. Logicky vynech. 14) se kolísá. 15) ať jakkoli. 12) at jakkoli. 13 16) daleko jsou. 17) výkladech. 18) utvrzuje. 19) zde. 20) zvláštní vymyslili. LXIV. 1) dále. 2) nyní. 3) věřícím. 4) hodící se na ty křesťany. 4a) aby zle nečinili právě jako pohané. 5) Pokrač. 6) náleželo. 7) Kdyby. 8) také by jich nemohl. 3) se zřetelem na okolnosti. 10) pokud. 11) slušela; T. przie- leželo. 12) zvláštní. 13) kdyby. 14) V nč. vynech. 15) krále. 16) se zřetelem na okolnosti. 17) nevzepřeli. 18) V nč. vynech. 19) způsobem. 20) že drží. 31) pokud. 22) že ostříhají. LXV. 1) k čemu. 2) bezbožných. 3) plníce. 4) dále. 5) aby upadli v ruce nevěřícím lidem ti lidé. 6) než kdyby. 7) věřícím. 8) varovali. 3) totiž. 10) V nč. ježto. 11) vzeprouce se. 12) s náležitým. 427
Strana 428
LXVI. 1) spřátelili. 2) nelze. 3) předně. 4) nepravost. 5) za druhé. *) V nč. poněvadž. 7) vigilie, hodinky (modlitebné). 3) přece. 2) statky jim dávají. LXVII. 1) nyní. 2) když hledíme. 3) se zřetelem na okolnosti. 4) aspoň. 3) V nč. že pak vynech. 6) základ. 7) nikde. 8) počestně.3) nějaký. 10) upra- vených. 11) I když. 12) že by některého. 13) nicméně. 14) T. w ni. LXVIII. 1) v disputaci, která se konala. 2) Jiljím Karlierem, profe- sorem pařížským.3) Mikulášem z Pelhřimova, řečeným Biskupec. 4) Mi- kuláš byl 1421—1452 prvním a posledním biskupem táborským. Jeho přičiněním byl na valném shromáždění táborského kněžstva v Písku 1422 učiněn konec nejednotě v táborské věrouce. Palacký, Dějiny 2. vyd., IV, 1 str. 84, připomíná ho roku 1443 jako správce na Písku. 5) Myšlen je zde čtvrtý artikul pražský, „aby všichni hřiechové smrtelní a zvláště zjevní a jiní neřádové, zákonu božiemu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi“. Biskupec mluvil 20. a 21. ledna 1433, Karlier 13.—16. února t. r. 6) dů- kazy a přesvědčování. 7) výklady. 8) ustanovený od koncilu. 9) byly tkány. 16) důkazy. 11) právem. 12) evangelia. 13) důkaz ten. 14) V nč. že. 15) běžný výklad, glossa ordinaria; spisovatelem tohoto latinského vý- kladu k bibli, který, založen jsa značnou měrou na církevních Otcích, požíval dlouhou dobu málem stejné úcty jako Písmo, byl opat Walafried Strabo (zemř. 849). 16) že moci spravedlnosti to (t. j. zabíti vinného) sluší. 17) kdyby. 18) dodal. 13) propůjčil. 20) cituje. 21) kde. 22) 1. Makab. 2, 24. 23) příchodem. 24) tím spíše. 25) které. 26) tedy budiž si. 27) podle toho výkladu, že. 28) avšak se zřetelem k tomu. LXIX. 1) postavil. 2) laskavost. 3) že mštění smrtí má na mysli. 4) V nč. že. 5) 4. Mojž. 25, 7. 8. 6) 1. Král. 18, 40; 2. Král. 1. 7) Z legendy, ne z bible. 8) Skutk. 5, 1—10. 2) stálost. 10) Skutk. 13, 8—11.11) spravedlnost. 12) staří (svatí), plní Ducha sv. 13) se spustili onoho. 14) málokterý. 15) svatí. 18) se zřetelem k tomu, že. 17) pro ty sluhy. LXX. 1) žádný. 2) za cizího pokládán nebude. 3) podle práva. 4) rozkaz zameškav. 5) muž plný Ducha sv. 6) zaslouženou. 7) potvrzuje. 8) že. 2) kdyby. 10) Pokrač. 11) dokazovali. 12) důmyslně. 13) ohrazují. 14) tam, kde. 15) Daleko je. LXXI. 1) Za druhé se ohrazují. 2) ty důkazy. 3) který. 4) V nč. vynech. 5) kde. 6) že. 7) ne vhodně. 8) přivlastnili. LXXII. 1) kde. 2) kteří. 3) žádného. 4) evangelia. 5) tedy. 6) T. ob- mazugij. 7) ustanoviti. 8) jenž.3) se odvažoval. 10) V nč. vynech. 11) soud- cové. 12) který. 13) přijmouti. 14) postaví. LXXIII. 1) Nyní pak bude. 2) Alberta Velikého, slav. scholastika (1193—1280). 3) žabami nás nechá, nadělá z nás žab. 4) způsobem. 5) káráni. 6) odpírají. 7) pokládáni. 8) popírají. 2) ve zbroj. 10) leč. 11) tedy beze vší pochyby. 12) Pokrač. 12) ztratiti. 14) Pokrač. 15) zle. 14) spíše. 428
LXVI. 1) spřátelili. 2) nelze. 3) předně. 4) nepravost. 5) za druhé. *) V nč. poněvadž. 7) vigilie, hodinky (modlitebné). 3) přece. 2) statky jim dávají. LXVII. 1) nyní. 2) když hledíme. 3) se zřetelem na okolnosti. 4) aspoň. 3) V nč. že pak vynech. 6) základ. 7) nikde. 8) počestně.3) nějaký. 10) upra- vených. 11) I když. 12) že by některého. 13) nicméně. 14) T. w ni. LXVIII. 1) v disputaci, která se konala. 2) Jiljím Karlierem, profe- sorem pařížským.3) Mikulášem z Pelhřimova, řečeným Biskupec. 4) Mi- kuláš byl 1421—1452 prvním a posledním biskupem táborským. Jeho přičiněním byl na valném shromáždění táborského kněžstva v Písku 1422 učiněn konec nejednotě v táborské věrouce. Palacký, Dějiny 2. vyd., IV, 1 str. 84, připomíná ho roku 1443 jako správce na Písku. 5) Myšlen je zde čtvrtý artikul pražský, „aby všichni hřiechové smrtelní a zvláště zjevní a jiní neřádové, zákonu božiemu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi“. Biskupec mluvil 20. a 21. ledna 1433, Karlier 13.—16. února t. r. 6) dů- kazy a přesvědčování. 7) výklady. 8) ustanovený od koncilu. 9) byly tkány. 16) důkazy. 11) právem. 12) evangelia. 13) důkaz ten. 14) V nč. že. 15) běžný výklad, glossa ordinaria; spisovatelem tohoto latinského vý- kladu k bibli, který, založen jsa značnou měrou na církevních Otcích, požíval dlouhou dobu málem stejné úcty jako Písmo, byl opat Walafried Strabo (zemř. 849). 16) že moci spravedlnosti to (t. j. zabíti vinného) sluší. 17) kdyby. 18) dodal. 13) propůjčil. 20) cituje. 21) kde. 22) 1. Makab. 2, 24. 23) příchodem. 24) tím spíše. 25) které. 26) tedy budiž si. 27) podle toho výkladu, že. 28) avšak se zřetelem k tomu. LXIX. 1) postavil. 2) laskavost. 3) že mštění smrtí má na mysli. 4) V nč. že. 5) 4. Mojž. 25, 7. 8. 6) 1. Král. 18, 40; 2. Král. 1. 7) Z legendy, ne z bible. 8) Skutk. 5, 1—10. 2) stálost. 10) Skutk. 13, 8—11.11) spravedlnost. 12) staří (svatí), plní Ducha sv. 13) se spustili onoho. 14) málokterý. 15) svatí. 18) se zřetelem k tomu, že. 17) pro ty sluhy. LXX. 1) žádný. 2) za cizího pokládán nebude. 3) podle práva. 4) rozkaz zameškav. 5) muž plný Ducha sv. 6) zaslouženou. 7) potvrzuje. 8) že. 2) kdyby. 10) Pokrač. 11) dokazovali. 12) důmyslně. 13) ohrazují. 14) tam, kde. 15) Daleko je. LXXI. 1) Za druhé se ohrazují. 2) ty důkazy. 3) který. 4) V nč. vynech. 5) kde. 6) že. 7) ne vhodně. 8) přivlastnili. LXXII. 1) kde. 2) kteří. 3) žádného. 4) evangelia. 5) tedy. 6) T. ob- mazugij. 7) ustanoviti. 8) jenž.3) se odvažoval. 10) V nč. vynech. 11) soud- cové. 12) který. 13) přijmouti. 14) postaví. LXXIII. 1) Nyní pak bude. 2) Alberta Velikého, slav. scholastika (1193—1280). 3) žabami nás nechá, nadělá z nás žab. 4) způsobem. 5) káráni. 6) odpírají. 7) pokládáni. 8) popírají. 2) ve zbroj. 10) leč. 11) tedy beze vší pochyby. 12) Pokrač. 12) ztratiti. 14) Pokrač. 15) zle. 14) spíše. 428
Strana 429
17) ptáme se. 15) tedy. 19) pojde, vzejde. 20) cti. 21) nenáležité. 22) rozkoš nickému. 23) Tato věta je patrně ne citát, nýbrž přídavek Chelčického 24) lásky. 25) bezbožnost. 26) z lidí. 27) výše ceněn než život blahoslavený 28) Dále. LXXIV. 1) nelásku. 2) lásky. 3) zastavují. 4) přidělávali. 5) jsou tepáni. 6) kdyby. 7) bezbožní. 8) (lidi) věřící. LXXV. 1) nyní. 2) kam. 3) došel. 4) oteklo. 5) prvotního. 6) necítí. 7) lék. 3) otravným. 3) T. wylewe. 10) výklad. 11) správný. 12) tedy. í3) V nč. vynech. 14) postavili. 15) způsobem. 16) který. 17) rozptyluje, šíří. 18) výklady. 19) pochybovati nelze. 20) zbohatnuv. 21) že by nějaká. 22) V nč. vynech. 23) opačně. 24) kteří. 25) pohazuje. 26) lásky. 27) cti. 28) od kostela ustupovati a skrývati se. 29) zpustošeno, nemajíc. 30) více ceněn než ž. bl. 31) rudých. 32) který. 33) čest. 34) který. 35) kteří. 36) jsme mrtveni. 37) v mnohohlasých zpěvích. 38) břiších. 39) zpěváci. 40) leč. 41) výklad. 42) přímo. 43) zpusto- šeno. 44) T. služby. 45) čest. 46) neozbrojuje. 47) Logicky: jí. 48) zdaleka se jí domýšleje. 49) šlape. 50) skrývání. 51) uchoval. 52) nastrkuje. 53) slávu boží a čest. 54) čestněji. 55) kdyby. 56) nastavoval. 57) zde. 58) jedovatin. LXXVI. 1) Pokrač. 2) přirovnáváme-li. 3) za velikou. 4) třebas. 5) v dříví. 6) který. 7) v protivě. 8) aby. LXXVII. 1) postaven. 2) důkazy. 3) se vyslovuje. 4) disposic. 5) způsobů. vhodné. 7) slušně. 8) počestný.9) část. 10) nevážnost. 11) pálíc. 12) opojným. 12) řítí se. 14) výkladu. 15) cituje. 16) staré svaté, plné Ducha sv. 17) starali 20) se o. 18) T. kurwam. 19) protivy. že by. 21) někdo. 22) vzhledem k. 23) Dále. 24) V nč. poněvadž. 25) nějaký. 26) cíl. 27) V nč. vynech. 28) V nč. vynech. 29) veřejného. 6) LXXVIII. 1) Nyní. 2) Řečeno stručně; domysliti si lze: k tomu stůjž zde několik poznámek. 3) dály se ve způsobě disputace mezi odpůrci. 4) konány. 5) ty věci. 6) ochotně. 7) nezamítá. 8) nepřisvědčuje. 2) lišáckým; t. lysym. 10) připustil tu při. 11) jako zakrytým smyslem, jako pod pláštěm. 12) V nč. vynech. 13) kteří. 14) o sobě se dohodnouti. 15) připouští zákon b. 16) připisuje. 17) spravedlnost. 18) zabraňuje. 19) přímo. 20) ustanoviti. dělati. 22) V nč. vynech. 23) jako. 24) ať. 25) rozpustilosti. 26) snésti. i o tom o všem se dohodnouti. 28) dohoda má učiněna býti. 29) vyjímajíc. 30) důkazy. 31) se netýká. 32) ale. 33) kteří. 34) nucení. 35) jestliže. 36) způ- soby. 37) dělati. 38) T. suzeni. 39) výklad. 40) advokátem. 41) vhodná ná- mitka. 42) lidu. 43) jej. 44) V nč. an. 45) vznikají námitky. 46) jakoby po- čestné. 47) domnívaje se; T. mni. 48) zákona se zbavil. 43) do louže pod pláštěm. 50) pod nimiž. 51) ostříhajíc, dbajíc. 52) někdo. 53) utkal. 54) z ne- 59 kterých nezná. vědomosti. 55) aniž. 56) za druhé. 57) tím spíš. 58) který. 60) za osidlo. 61) on, jenž. 62) vhodnému. 63) nevkládaje. 64) Všemu tomu se vyhna. 65) že nutně musí zachováván býti. 66) ať se podívá. 67) proč. 68) v němž. 69) tedy. 70) k nepravosti. 71) zbraňuje. 72) na smrt spíš. 13 nesluší. 7) patrno. 75) jedovatin. 76) v předešlých, v dřívějších lidech. 77) aspoň. 78) trochu pokoj. 73) zpustošení. 21" 27 429
17) ptáme se. 15) tedy. 19) pojde, vzejde. 20) cti. 21) nenáležité. 22) rozkoš nickému. 23) Tato věta je patrně ne citát, nýbrž přídavek Chelčického 24) lásky. 25) bezbožnost. 26) z lidí. 27) výše ceněn než život blahoslavený 28) Dále. LXXIV. 1) nelásku. 2) lásky. 3) zastavují. 4) přidělávali. 5) jsou tepáni. 6) kdyby. 7) bezbožní. 8) (lidi) věřící. LXXV. 1) nyní. 2) kam. 3) došel. 4) oteklo. 5) prvotního. 6) necítí. 7) lék. 3) otravným. 3) T. wylewe. 10) výklad. 11) správný. 12) tedy. í3) V nč. vynech. 14) postavili. 15) způsobem. 16) který. 17) rozptyluje, šíří. 18) výklady. 19) pochybovati nelze. 20) zbohatnuv. 21) že by nějaká. 22) V nč. vynech. 23) opačně. 24) kteří. 25) pohazuje. 26) lásky. 27) cti. 28) od kostela ustupovati a skrývati se. 29) zpustošeno, nemajíc. 30) více ceněn než ž. bl. 31) rudých. 32) který. 33) čest. 34) který. 35) kteří. 36) jsme mrtveni. 37) v mnohohlasých zpěvích. 38) břiších. 39) zpěváci. 40) leč. 41) výklad. 42) přímo. 43) zpusto- šeno. 44) T. služby. 45) čest. 46) neozbrojuje. 47) Logicky: jí. 48) zdaleka se jí domýšleje. 49) šlape. 50) skrývání. 51) uchoval. 52) nastrkuje. 53) slávu boží a čest. 54) čestněji. 55) kdyby. 56) nastavoval. 57) zde. 58) jedovatin. LXXVI. 1) Pokrač. 2) přirovnáváme-li. 3) za velikou. 4) třebas. 5) v dříví. 6) který. 7) v protivě. 8) aby. LXXVII. 1) postaven. 2) důkazy. 3) se vyslovuje. 4) disposic. 5) způsobů. vhodné. 7) slušně. 8) počestný.9) část. 10) nevážnost. 11) pálíc. 12) opojným. 12) řítí se. 14) výkladu. 15) cituje. 16) staré svaté, plné Ducha sv. 17) starali 20) se o. 18) T. kurwam. 19) protivy. že by. 21) někdo. 22) vzhledem k. 23) Dále. 24) V nč. poněvadž. 25) nějaký. 26) cíl. 27) V nč. vynech. 28) V nč. vynech. 29) veřejného. 6) LXXVIII. 1) Nyní. 2) Řečeno stručně; domysliti si lze: k tomu stůjž zde několik poznámek. 3) dály se ve způsobě disputace mezi odpůrci. 4) konány. 5) ty věci. 6) ochotně. 7) nezamítá. 8) nepřisvědčuje. 2) lišáckým; t. lysym. 10) připustil tu při. 11) jako zakrytým smyslem, jako pod pláštěm. 12) V nč. vynech. 13) kteří. 14) o sobě se dohodnouti. 15) připouští zákon b. 16) připisuje. 17) spravedlnost. 18) zabraňuje. 19) přímo. 20) ustanoviti. dělati. 22) V nč. vynech. 23) jako. 24) ať. 25) rozpustilosti. 26) snésti. i o tom o všem se dohodnouti. 28) dohoda má učiněna býti. 29) vyjímajíc. 30) důkazy. 31) se netýká. 32) ale. 33) kteří. 34) nucení. 35) jestliže. 36) způ- soby. 37) dělati. 38) T. suzeni. 39) výklad. 40) advokátem. 41) vhodná ná- mitka. 42) lidu. 43) jej. 44) V nč. an. 45) vznikají námitky. 46) jakoby po- čestné. 47) domnívaje se; T. mni. 48) zákona se zbavil. 43) do louže pod pláštěm. 50) pod nimiž. 51) ostříhajíc, dbajíc. 52) někdo. 53) utkal. 54) z ne- 59 kterých nezná. vědomosti. 55) aniž. 56) za druhé. 57) tím spíš. 58) který. 60) za osidlo. 61) on, jenž. 62) vhodnému. 63) nevkládaje. 64) Všemu tomu se vyhna. 65) že nutně musí zachováván býti. 66) ať se podívá. 67) proč. 68) v němž. 69) tedy. 70) k nepravosti. 71) zbraňuje. 72) na smrt spíš. 13 nesluší. 7) patrno. 75) jedovatin. 76) v předešlých, v dřívějších lidech. 77) aspoň. 78) trochu pokoj. 73) zpustošení. 21" 27 429
Strana 430
LXXIX. 1) vběhlý. 2) kteří. 3) nemohou nic. ) ba. 3) Narážka na Jana 10 1.*) tedy. 7) zpustošil. 8) velmi hojné. 2) V nč. vynech. 10) V nč. vynech. 11) směšnost. 12) ukazují. 13) patrno. 14) krátké jsou. 15) jak to do rukou padne. 16) vpočítat, strčit do klína. 17) člověkem majícím právo. 18) přísluší. 19) V nč. vynech. 20) vlídně. 21) způsobem. 22) zabírají. 23) lotrov- skou. 24) docela pravda. 25) věci. 26) uchystaný. 27) že by. 23) V nč. vynech. 29) otravném. 30) v předešlých. 31) výkladu. 32) V nč. vynech. 33) slídných psů, slidičů. 34) nehřeš. 35) vběhli. 36) není. 37) jsou.35) cesty v. daleké. 39) docela. LXXX. 1) V nč. vynech. 2) za ním. 3) náramně uboze. 4) bídou. 5) po- směch. LXXXI. 1) V nč. vynech. 2) T. Gežissowa. 3) když za základ [úvahy) vezmeme. 4) přílepek, nálepka. 5) potupného. 5) lžou a liknavě. 7) V nč. vynech. 8) přímo. 3) V nč. vynech. 16) za dík. 11) zestaralého, starého 12) spravuje. 13) Ducha svatého. 14) nazvaném. 15) cestou býti. rozumu. 16) lásky. 17) kdo se na něm provinili. 18) T. ňeme. 13) V nč. vynech. 20) při nelásce, které se dostalo jemu. 21) k dokázání. 22) že již Krista zavrhli. 23) spíše. 24) Vždycky. 25) se postaví. 26) koště. 21) sváry. 28) vyhlazuje. 29) Anakolut. LXXXII. 1) Jestliže však v protivě k tomu hledíme. 2) přináleží. 3) daleko je. 4) totiž. 5) V nč. vynech. 6) Anakolut. 7) dohromady po- čítají. 8) T. gedo. 3) když obejmou. 10) dokázati boje a mordy. 11) zlí. 12) připustím. 13) docela. 14) šlapou. 15) zbohatnouti; T. zbohatiti. 16) své. 17) nepravost. LXXXIII. 1) Za druhé. 2) V nč. že. 3) daleko jsou. ) lotrovskou. 5) mají. 6) spojeni jsou. 7) po způsobu lotrovském. LXXXIV. 1) Vždyť. 2) neznají.3) Ty věci já nechávám na rozhodnutí jim. 4) odříkali. 5) V nč. vynech. 6) aniž. 7) aniž. 3) beze vší pochybnosti. 2) docela. 10) nikdy. LXXXV. 1) Za druhé. 2) na Boha vymyšlené. 3) najednou. 4) nutně. 3) za ním. 6) V nč. vynech. 7) případnostmi, věcmi. 3) aby.) ve vlídnosti. 10) se shodnouti. 11) položíce stranou. 12) způsobem. 13) v tom ztráta má 14) V nč. vynech. 15) spatřil. 16) staré (svaté). shledávána. LXXXVI. 1) povinné věci. 2) Nyní. 3) úplně. 4) nevztahuje se na. 5) vzhledem k. 6) V nč. vynech. 7) pod. 8) totiž.2) T. poddane. 10) ná ležité. 11) do té míry. 12) úctu. 13) Předně. 14) vzepřeli. 15) kteří. 16) domně ním. 17) Za druhé. 18) netoliko. 19) spravedlnosti. 20) zde. 21) pod. 22) aby v jejich ochraně došli dobrého prospěchu. 23) pokud. 24) často. 25) po vrchní, zevní. 26) tedy. 27) směřuje. 28) jež vrchnosti. 29) V nč. neboť. LXXXVII. 1) toto jest nyní nejdůležitější. 2) co učí. 3) co. 4) vzhledem k. 5) vhodných. 6) výklad. 7) pokládati to. 3) V nč. vynech. 3) aby. 10) po- 430
LXXIX. 1) vběhlý. 2) kteří. 3) nemohou nic. ) ba. 3) Narážka na Jana 10 1.*) tedy. 7) zpustošil. 8) velmi hojné. 2) V nč. vynech. 10) V nč. vynech. 11) směšnost. 12) ukazují. 13) patrno. 14) krátké jsou. 15) jak to do rukou padne. 16) vpočítat, strčit do klína. 17) člověkem majícím právo. 18) přísluší. 19) V nč. vynech. 20) vlídně. 21) způsobem. 22) zabírají. 23) lotrov- skou. 24) docela pravda. 25) věci. 26) uchystaný. 27) že by. 23) V nč. vynech. 29) otravném. 30) v předešlých. 31) výkladu. 32) V nč. vynech. 33) slídných psů, slidičů. 34) nehřeš. 35) vběhli. 36) není. 37) jsou.35) cesty v. daleké. 39) docela. LXXX. 1) V nč. vynech. 2) za ním. 3) náramně uboze. 4) bídou. 5) po- směch. LXXXI. 1) V nč. vynech. 2) T. Gežissowa. 3) když za základ [úvahy) vezmeme. 4) přílepek, nálepka. 5) potupného. 5) lžou a liknavě. 7) V nč. vynech. 8) přímo. 3) V nč. vynech. 16) za dík. 11) zestaralého, starého 12) spravuje. 13) Ducha svatého. 14) nazvaném. 15) cestou býti. rozumu. 16) lásky. 17) kdo se na něm provinili. 18) T. ňeme. 13) V nč. vynech. 20) při nelásce, které se dostalo jemu. 21) k dokázání. 22) že již Krista zavrhli. 23) spíše. 24) Vždycky. 25) se postaví. 26) koště. 21) sváry. 28) vyhlazuje. 29) Anakolut. LXXXII. 1) Jestliže však v protivě k tomu hledíme. 2) přináleží. 3) daleko je. 4) totiž. 5) V nč. vynech. 6) Anakolut. 7) dohromady po- čítají. 8) T. gedo. 3) když obejmou. 10) dokázati boje a mordy. 11) zlí. 12) připustím. 13) docela. 14) šlapou. 15) zbohatnouti; T. zbohatiti. 16) své. 17) nepravost. LXXXIII. 1) Za druhé. 2) V nč. že. 3) daleko jsou. ) lotrovskou. 5) mají. 6) spojeni jsou. 7) po způsobu lotrovském. LXXXIV. 1) Vždyť. 2) neznají.3) Ty věci já nechávám na rozhodnutí jim. 4) odříkali. 5) V nč. vynech. 6) aniž. 7) aniž. 3) beze vší pochybnosti. 2) docela. 10) nikdy. LXXXV. 1) Za druhé. 2) na Boha vymyšlené. 3) najednou. 4) nutně. 3) za ním. 6) V nč. vynech. 7) případnostmi, věcmi. 3) aby.) ve vlídnosti. 10) se shodnouti. 11) položíce stranou. 12) způsobem. 13) v tom ztráta má 14) V nč. vynech. 15) spatřil. 16) staré (svaté). shledávána. LXXXVI. 1) povinné věci. 2) Nyní. 3) úplně. 4) nevztahuje se na. 5) vzhledem k. 6) V nč. vynech. 7) pod. 8) totiž.2) T. poddane. 10) ná ležité. 11) do té míry. 12) úctu. 13) Předně. 14) vzepřeli. 15) kteří. 16) domně ním. 17) Za druhé. 18) netoliko. 19) spravedlnosti. 20) zde. 21) pod. 22) aby v jejich ochraně došli dobrého prospěchu. 23) pokud. 24) často. 25) po vrchní, zevní. 26) tedy. 27) směřuje. 28) jež vrchnosti. 29) V nč. neboť. LXXXVII. 1) toto jest nyní nejdůležitější. 2) co učí. 3) co. 4) vzhledem k. 5) vhodných. 6) výklad. 7) pokládati to. 3) V nč. vynech. 3) aby. 10) po- 430
Strana 431
staveni. 11) pod věrou mota, plete. 13) uzpůsobuje. 13) spravedlnost. 14) pro jistou okolnost. 15) že se neodvážil. 16) dělati. 17) V nč. vynech. 18) de- konaleji. 13) tedy. 20) naopak. 21) nutně. 22) byl by měl. 23) obtížnější. 24) za druhé. 25) byl by je měl zavázati. 26) které nikdy není dost. 27) majíc. *) LXXXVIII. 1) Za třetí. 2) tedy je to podle práva, správné. 3) doko- nalejší. 4) V nč. vynech. 5) daleko jsou. 6) býti. 7) evangelium. 8) ustanovil. pravda. 10) své bytí. LXXXIX. 1) Avšak [slovo] o tom, co. 2) by. 3) by bylo. 4) dříve. pravda. 6) Vždyť. 7) dříve nebylo. 8) krále. 3) o němž. 10) vydírání. 1í) nenáležitě. 12) bez. 5 XC. 1) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 3) dříve. 4) synové tvoji nedrží. 5) ustanov. 6) nezalíbila. 7) byli. 8) rovněž. 3) zapřáhne. 10) zbroje. 11) vy- rabitelkami mastí. 12) topičkami. 13) stromoví. 14) přece. 15) zde. 16) způ- sobem. 17) téměř. 18) po. 19) ti dary brali. 20) V nč. vynech. 21) T. se- brawssi. 22) krále. 23) V nč. vynech. 24) odírání. 25) odstrašiti. 26) za nimi. 27) neodhaduje se s tím. 28) přece. 23) spíše. 30) náramně. 31) nespravedlivým. 32) užili. 33) stenali. 34) se zběhše. 35) nenáležitým způsobem. 36) nejsou to doslova. 37) která. 38) odírají. 39) drancují. 40) V nč. vynech. 41) jenom. 42) následuje. 43) t. j. Bůh. 41) kdyby. 45) tedy. 46) přesně zváženo. 47) sedláku. 48) spočítá do míry. 49) břichy. 50) postavuje. 51) V nč. když. 52) Nadávka „chlapů“ nadávati. 56) položí sedlákům. 53) zardívajíce se. 54) sedlák. 55) náramné. 59) naprosto je to daleko. 60) tam. za násilí. 57) V nč. vynech. 58) 61) očí. 62) skřípění zubů. 63) pravda. 64) dříve. 65) statky své. 66) na nic 68) V nč. vynech. 69) povinni. jiného uvésti. 67) náležitě. XCI. 1) platy. 2) zřejmí. 3) to nemohlo. 4) dřív. 5) býti. 6) tedy. 7) kvasí. *) Kdyby aspoň. 3) z masných krámů. 10) nyní. 11) dělají. XCII. 1) v tom obzvlášť. 2) že. 3) V nč. jako. 4) kdo by ji probudil. 5) vztahují. 6) aby. 7) sebe. 8) evangelium. 3) t. j. hradebními, v bezpečí. 16 výkladu. 11) nedokáží. 12) že by. 13) za patrona. 14) kteří. 15) kdyby. 16) po. 17) z toho patrno. 18) V nč. vynech. 19) věřících. 20) dříve. 21) až když. 22) jakkoli. 23) t. j. jen podle. 24) T. sluhu. 25) se vztekali. 25) vzhlédni. 27) hrozby. 28) abys. 29) pomodlili. 30) tedy nikde. 31) odraziti bezpr. zlá. 32 zde. 33) povinností. 34) V nč. vynech. 35) sluší. 36) uvažováno. 37) že. 38 nespravedlivých. 40) dobře. 41) t. j. radu. 42) se odvažoval. kteří. 39 43 že by. 44) o kom. 45) trvá. 46) domluvila. 47) patrno. 43) T. Bibilonskeho. 49) žili po. 50) složíce proti nim. 51) pod. 52) který. 53) poroučí. XCIII. 1) V nč. že. 2) nenáviděnou od pohanů. 3) protivné, nemilé. 4) neklidu. 5) roztržek. 6) hledí. 7) předním, povýšeným. 8) tlačí. 2) býti, trvati. 10) ale. 11) slidičů. 12) právě tak. 13) rozptylovati. 14) kteří. 15) V nč. velmi. 18) zde. 17) po. 18) pod. 19) Tétéž. 20) pobyli. 21) klidu. 22) věřící. XCIV. 1) Jsou ještě jiné věci v této otázce. 2) důkazy. 3) V nč. vynech. 4) V nč. vynech. 5) V nč. vynech. 6) naopak. 7) které. 8) tedy. 3) bude se díti naopak. 10) tento názor daleko je. 11) pod. 13) způsobem. 13) lotrovský. 431
staveni. 11) pod věrou mota, plete. 13) uzpůsobuje. 13) spravedlnost. 14) pro jistou okolnost. 15) že se neodvážil. 16) dělati. 17) V nč. vynech. 18) de- konaleji. 13) tedy. 20) naopak. 21) nutně. 22) byl by měl. 23) obtížnější. 24) za druhé. 25) byl by je měl zavázati. 26) které nikdy není dost. 27) majíc. *) LXXXVIII. 1) Za třetí. 2) tedy je to podle práva, správné. 3) doko- nalejší. 4) V nč. vynech. 5) daleko jsou. 6) býti. 7) evangelium. 8) ustanovil. pravda. 10) své bytí. LXXXIX. 1) Avšak [slovo] o tom, co. 2) by. 3) by bylo. 4) dříve. pravda. 6) Vždyť. 7) dříve nebylo. 8) krále. 3) o němž. 10) vydírání. 1í) nenáležitě. 12) bez. 5 XC. 1) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 3) dříve. 4) synové tvoji nedrží. 5) ustanov. 6) nezalíbila. 7) byli. 8) rovněž. 3) zapřáhne. 10) zbroje. 11) vy- rabitelkami mastí. 12) topičkami. 13) stromoví. 14) přece. 15) zde. 16) způ- sobem. 17) téměř. 18) po. 19) ti dary brali. 20) V nč. vynech. 21) T. se- brawssi. 22) krále. 23) V nč. vynech. 24) odírání. 25) odstrašiti. 26) za nimi. 27) neodhaduje se s tím. 28) přece. 23) spíše. 30) náramně. 31) nespravedlivým. 32) užili. 33) stenali. 34) se zběhše. 35) nenáležitým způsobem. 36) nejsou to doslova. 37) která. 38) odírají. 39) drancují. 40) V nč. vynech. 41) jenom. 42) následuje. 43) t. j. Bůh. 41) kdyby. 45) tedy. 46) přesně zváženo. 47) sedláku. 48) spočítá do míry. 49) břichy. 50) postavuje. 51) V nč. když. 52) Nadávka „chlapů“ nadávati. 56) položí sedlákům. 53) zardívajíce se. 54) sedlák. 55) náramné. 59) naprosto je to daleko. 60) tam. za násilí. 57) V nč. vynech. 58) 61) očí. 62) skřípění zubů. 63) pravda. 64) dříve. 65) statky své. 66) na nic 68) V nč. vynech. 69) povinni. jiného uvésti. 67) náležitě. XCI. 1) platy. 2) zřejmí. 3) to nemohlo. 4) dřív. 5) býti. 6) tedy. 7) kvasí. *) Kdyby aspoň. 3) z masných krámů. 10) nyní. 11) dělají. XCII. 1) v tom obzvlášť. 2) že. 3) V nč. jako. 4) kdo by ji probudil. 5) vztahují. 6) aby. 7) sebe. 8) evangelium. 3) t. j. hradebními, v bezpečí. 16 výkladu. 11) nedokáží. 12) že by. 13) za patrona. 14) kteří. 15) kdyby. 16) po. 17) z toho patrno. 18) V nč. vynech. 19) věřících. 20) dříve. 21) až když. 22) jakkoli. 23) t. j. jen podle. 24) T. sluhu. 25) se vztekali. 25) vzhlédni. 27) hrozby. 28) abys. 29) pomodlili. 30) tedy nikde. 31) odraziti bezpr. zlá. 32 zde. 33) povinností. 34) V nč. vynech. 35) sluší. 36) uvažováno. 37) že. 38 nespravedlivých. 40) dobře. 41) t. j. radu. 42) se odvažoval. kteří. 39 43 že by. 44) o kom. 45) trvá. 46) domluvila. 47) patrno. 43) T. Bibilonskeho. 49) žili po. 50) složíce proti nim. 51) pod. 52) který. 53) poroučí. XCIII. 1) V nč. že. 2) nenáviděnou od pohanů. 3) protivné, nemilé. 4) neklidu. 5) roztržek. 6) hledí. 7) předním, povýšeným. 8) tlačí. 2) býti, trvati. 10) ale. 11) slidičů. 12) právě tak. 13) rozptylovati. 14) kteří. 15) V nč. velmi. 18) zde. 17) po. 18) pod. 19) Tétéž. 20) pobyli. 21) klidu. 22) věřící. XCIV. 1) Jsou ještě jiné věci v této otázce. 2) důkazy. 3) V nč. vynech. 4) V nč. vynech. 5) V nč. vynech. 6) naopak. 7) které. 8) tedy. 3) bude se díti naopak. 10) tento názor daleko je. 11) pod. 13) způsobem. 13) lotrovský. 431
Strana 432
14) 21" odtržení. 15) dělajíce. 16) náramně. 17) že. 18) pro ně. 19) dříve. 20) opačně. naprosto. 22) ku pokoji. 23) nehodí se k naučení. 24) naopak. 25) aby. 26) dělati. 27) žádné. 28) donucovala. 29) slušně. 30) náležitě užívati. 31) na- opak. 32) dělajíce. 33) náramně. 34) nedokážou. 35) dokazovati. 36) moc. 37) ať už. 38) V nč. vynech.39) nikde. 40) správně. 41) T. založenie. 42) sklok- tají. 43) prokážou, dokážou. 44) kdyby. 45) kdyby. XCV. 1) užívá. 2) abych tak řekl. 3) vzhledem k tomu, že. 4) nicméně položíce za základ (úvahy). 5) mluviti. 6) jsou nějak. 7) T. zkažeňegssie. s) Nikoli. 3) opravdu; T. praweho. 10) nechati. 11) neříkám, že. 12) ne- přirovnal, nepřipodobnil. 13) právě tak. 14) zmatenců. 15) pro víru, z víry. 15) kázněni. 17) kteří. 18) donucovati. 13) lépe. 20) kdyby. 21) z lásky. 22) ne- 27) na každá pře- pravosti. 23) postaveni. 24) slušnosti. 25) tedy. 28) Jestliže. stoupení. 28) tedy. 29) odkud. 30) odíral. 31) věznil. 32) výklad. 33) ohlo- danin. 3 15) Části druhé kap. I. 1) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 3) ustanovil. jako lidi sítí obtažené. 5) uzpůsobil. 6) během. 7) kteří. 8) spravedlnosti. 11) počestný. 12) zvláštní. 13) kárána. 14) k tomu. za vírou. 10) za sebou. toho neprohlížejí. 16) po pořádku. 17) vůdcové. 18) V nč. že. 19) T. 20) všeliké, všecky. 21) že. 22) spravedlnosti. 23) šeredné. 24) okrášlivše. ni. 25) zdrcují. 26) V nč. vynech. 27) Třebas že. 28) nicméně. 23) zřejmé býti. 30) který stojí. 31) vydírání. 32) po té stránce. 33) docela. 34) t. j. leda když kněz od nich jakožto patronů kostel za peníze nebo za služby prokázané dostane. 35) takové. 36) že. 37) ruhota. 38) nepřirovná, nepřipodobní. 39) posmívaný. 40) tedy. 41) převrácené. 42) za to za vše. 43) nebude se ohlížeti. 4) urození. 45) kdyby. “6) neznalými. 47) zmatkem, neprávem. 48) pokud. 42) založeno je. 50) takořka. 51) chtivost. 52) nakloňuje. 53) k ne. pravosti. 54) nutně. 55) Pokrač.; v nč. vynech. 56) domnělého. 57) podle toho. 58) z výmyslu. 59) vytyčili. 60) k bytí. 61) vzezřením, celým svým zevnějškem. (2) postoji a pohyby. 63) daleko od j. lidí, jinak než j. lidé. 64) způsob svého života. 65) ctí vymyšlenou. 56) nesluší. 67) ctěna. 68) kdyby. 69) namáhavá. 70) nečinný. 71) divných. 72) šviháctví. 73) na podiv. 74) usta- vičným. 75) do omrzení. 76) umývajíce. 77) sedláků a chrapounů. 78) ukázati tu dobrotu. 79) Ale. 80) selské namáhání. 81) t. j. že by bylo pak rovno opovrhovaným pastýřům. 4 II. 1) V nč. vynech. 2) výmysl. 3) téže. 4) Ale. 5) přivedl k tomu. 6) spra- vují. 7) jako rovní sedlákům. 8) za práci. 2) V nč. vynech. 10) nazývati. 113 nad p. Adamovo. 12) dokázati. 13) V nč. vynech. 14) t. j. král. 15) i kdyby. 18' opravdu. 17) dokázat. 18) opravdu bez odporu. 19) zapáchá sedláctvím. 20) čtyři „kouty“, čtvero narození, totiž šlechtický původ obou dědů a babiček. 21) kdyby. 22) nešlechetném a násilnickém. 23) neodvážil by se. 24) pozdvihnouti. 25) téže. III. 1) V nč. vynech. 2) Logicky vynech. 3) vynalezeno. 4) čest. 5) po vede si. 6) ctí. 7) vytahuje. 8) bídný. 3) sedláče. 10) t. j. ze selského původu vytáhl. 1í) sluší nečinnost. 12) rozmnožuje. 13) odhrnuje. 14) obcházeje. 15) hojně. 16) A nedomnívej se nikdo. 17) Jestliže. 13) připustí. 19) vzácný. 20) nikde. 21) ho ani zde nepřipustí. 22) kteří.23) způsoby. 432
14) 21" odtržení. 15) dělajíce. 16) náramně. 17) že. 18) pro ně. 19) dříve. 20) opačně. naprosto. 22) ku pokoji. 23) nehodí se k naučení. 24) naopak. 25) aby. 26) dělati. 27) žádné. 28) donucovala. 29) slušně. 30) náležitě užívati. 31) na- opak. 32) dělajíce. 33) náramně. 34) nedokážou. 35) dokazovati. 36) moc. 37) ať už. 38) V nč. vynech.39) nikde. 40) správně. 41) T. založenie. 42) sklok- tají. 43) prokážou, dokážou. 44) kdyby. 45) kdyby. XCV. 1) užívá. 2) abych tak řekl. 3) vzhledem k tomu, že. 4) nicméně položíce za základ (úvahy). 5) mluviti. 6) jsou nějak. 7) T. zkažeňegssie. s) Nikoli. 3) opravdu; T. praweho. 10) nechati. 11) neříkám, že. 12) ne- přirovnal, nepřipodobnil. 13) právě tak. 14) zmatenců. 15) pro víru, z víry. 15) kázněni. 17) kteří. 18) donucovati. 13) lépe. 20) kdyby. 21) z lásky. 22) ne- 27) na každá pře- pravosti. 23) postaveni. 24) slušnosti. 25) tedy. 28) Jestliže. stoupení. 28) tedy. 29) odkud. 30) odíral. 31) věznil. 32) výklad. 33) ohlo- danin. 3 15) Části druhé kap. I. 1) V nč. vynech. 2) V nč. vynech. 3) ustanovil. jako lidi sítí obtažené. 5) uzpůsobil. 6) během. 7) kteří. 8) spravedlnosti. 11) počestný. 12) zvláštní. 13) kárána. 14) k tomu. za vírou. 10) za sebou. toho neprohlížejí. 16) po pořádku. 17) vůdcové. 18) V nč. že. 19) T. 20) všeliké, všecky. 21) že. 22) spravedlnosti. 23) šeredné. 24) okrášlivše. ni. 25) zdrcují. 26) V nč. vynech. 27) Třebas že. 28) nicméně. 23) zřejmé býti. 30) který stojí. 31) vydírání. 32) po té stránce. 33) docela. 34) t. j. leda když kněz od nich jakožto patronů kostel za peníze nebo za služby prokázané dostane. 35) takové. 36) že. 37) ruhota. 38) nepřirovná, nepřipodobní. 39) posmívaný. 40) tedy. 41) převrácené. 42) za to za vše. 43) nebude se ohlížeti. 4) urození. 45) kdyby. “6) neznalými. 47) zmatkem, neprávem. 48) pokud. 42) založeno je. 50) takořka. 51) chtivost. 52) nakloňuje. 53) k ne. pravosti. 54) nutně. 55) Pokrač.; v nč. vynech. 56) domnělého. 57) podle toho. 58) z výmyslu. 59) vytyčili. 60) k bytí. 61) vzezřením, celým svým zevnějškem. (2) postoji a pohyby. 63) daleko od j. lidí, jinak než j. lidé. 64) způsob svého života. 65) ctí vymyšlenou. 56) nesluší. 67) ctěna. 68) kdyby. 69) namáhavá. 70) nečinný. 71) divných. 72) šviháctví. 73) na podiv. 74) usta- vičným. 75) do omrzení. 76) umývajíce. 77) sedláků a chrapounů. 78) ukázati tu dobrotu. 79) Ale. 80) selské namáhání. 81) t. j. že by bylo pak rovno opovrhovaným pastýřům. 4 II. 1) V nč. vynech. 2) výmysl. 3) téže. 4) Ale. 5) přivedl k tomu. 6) spra- vují. 7) jako rovní sedlákům. 8) za práci. 2) V nč. vynech. 10) nazývati. 113 nad p. Adamovo. 12) dokázati. 13) V nč. vynech. 14) t. j. král. 15) i kdyby. 18' opravdu. 17) dokázat. 18) opravdu bez odporu. 19) zapáchá sedláctvím. 20) čtyři „kouty“, čtvero narození, totiž šlechtický původ obou dědů a babiček. 21) kdyby. 22) nešlechetném a násilnickém. 23) neodvážil by se. 24) pozdvihnouti. 25) téže. III. 1) V nč. vynech. 2) Logicky vynech. 3) vynalezeno. 4) čest. 5) po vede si. 6) ctí. 7) vytahuje. 8) bídný. 3) sedláče. 10) t. j. ze selského původu vytáhl. 1í) sluší nečinnost. 12) rozmnožuje. 13) odhrnuje. 14) obcházeje. 15) hojně. 16) A nedomnívej se nikdo. 17) Jestliže. 13) připustí. 19) vzácný. 20) nikde. 21) ho ani zde nepřipustí. 22) kteří.23) způsoby. 432
Strana 433
IV. 1) t. j. rození jest. 2) který. 3) tak. 4) tedy. 5) život. 6) kteří. 7) že. na konec. 3) způsobem. 10) způsob života. 11) nečinnost. 12) zvyknouc. 16) Vynech. 17) za královnou zestárlo. 14) postojům uctivým. 15) vhodněji. vlečky upravuje; vlečky, velmi dlouhé, začaly se u nás nosit až od sklonku prvé polovice XV. stol. 18) pitím nabubřelá. 19) kdyby. 20) bída. 21) tlačí. 22) ale. 23) za práci. 24) ale. 25) vydírali. 26) v nečinnosti. 27) statku. 28) ná- živí. 31) ale. 32) za. 33) prací. 34) Polnosti. 35) za- ramně. 29) lotrovství. 30) se ujali, osobili si. 36) úhorem. 37) Chelčický zde nenadsazuje. 38) po dvorském způsobu. 39) nemírných. 40) v novinkách. 41) rodíc. 42) nikde. 43) že by. 44) obyčejný vzduch. 45) Zde. 46) okolnosti. 47) dále. 48) vytyčiti. 49) Samé nadávky. 50) zjevně. 51) a k tomu ur. nepřirovnávej se nikdo. 52) vesměs. 53) čest mravného stáří. 54) spravedlivě býti. 55) dáno. 56) docela. 57) pánů, kteří vodili lid do boje pod svou korouhví. 58) hledíme-li. 59) odvozování od Adama. 66) jen si zakládají. 61) z domnělé vymyšlenosti. 62) tam. 63) v útocích. 64) podle toho. 65) podle toho. 66) výmysl. 67) hle, k čemu 69) která. 70) téže. 71) polovice. 72) učinila. dospěl ten výmysl. 68) docela. 73) napolo. 74) T. domniewagi. 75) vymyšlené. 76) tak zvanou a domnělou. 77 dokázati. 81) svou dobrotu. 82) Ubohý. tavenu. 78) tak. 73) ctěni. 80) 83 nehoukali. 8e) t. j. to jest. 87) tak ur. dvažuje. 84) soubojem. 85) 89) nepravou. 90) přepne. 91) důkaz podává. 92) košile. erbové. 88) T. z nij. 93) k zemi. 94) úzká. 95) Naráží se patrně na dlouhé cípy u kukel. 96) mniš- skou. 97) Radlice byla kuklice na vrchu špičatá, s otvory pro oči, ústa a nos, pod bradou na pentličky a knoflíky, na ramenou ukončená jako malý límec. 98) plášť. 99) kadeřavý. 10°) s krásami docela nekrásnými. 101) Roh byl kužel z lepenky, potažený drahou látkou, postavený na hlavě a ověšený šlojířem. 102) na podívanou. 103) nikde. 104) velmi velice. 105) ne- právem. 106) V nč. vynech. 107) T. kodporni. 108) jejichž všecko bytí. 109) jemuž na odpor. 110) T. brziemie na.111) zaujmou. 112 náramně. 113) zoblé- kají. 114) pohoršujíce. 115) do nepravostí je obléká. 116) napolo. 117) náramně hojná jest. 118) vymyšlené. 119) do téhož. 120) změříme-li je podle víry. 121) tím méně. 122) patrný. 123) že . . . dal. 124) v nichž víry. 125) jež. 126) všech se zmocnil. 127) pokryteckou. 128) Anakolut. 129) spravedlnost. 130) patrno. 131) života. 133) užíti. 134) smyslu. 135) bude se díti, bude 132) u nich není. (dále). 8) 13 V. 1) Nyní. 2) bude. 3) náramně. 4) V nč. ana. 5) silný základ. 6) obejmout ta šibalství mnohá. 7) falešné. 8) V nč. vynech. 3) T. ona. 10) upřímně. 11) pomysliž si člověk. 12) koule, k níž se jako k cíli ve hře házejí koule ostatní. 13) tedy. 14) když se položí víra opačně, že víra je něco docela jiného. 15) zasypati. 16) zbořiti. 17) míle, mile. 18) přímo. 19) učených mistrů. 20) sebe. 21) polností. 22) od nich se odpřáhnout. 23) neposedí si. 24) leda nějakým záplatováním nepozorovaným. 25) lidu. 26) vhodné. 27) jež. 28) V nč. vynech. 29) správné. 30) když vezmeme za základ. 31) kteří. 32) že by. 33) potřebí. 34) se vztahuje. 35) kteří. 36) na něž. 37) ve zbroji. 38) evan- gelium. 39) žádných sporů neměli. 40) stojíc. 41) městskou hradbou s (kry- tými) chodbami a puškami nehýbá, k útoku. 42) jedovatin. 43) jakožto jed, za jed. 44) ať jakýmikoli. 45) neviditelná. 46) nelekají. 47) kteří. 48) způ- soby zmatenými. 49) T. w. 50) se motá, pobývá. 51) čestněji. 52) za druhé. 53) že by myslil. 54) totéž. 55) zaň. 56) užívají. 57) pod. 58) chtíc. 59) opravdu. Chelčického „Síť víry“. 28. 433
IV. 1) t. j. rození jest. 2) který. 3) tak. 4) tedy. 5) život. 6) kteří. 7) že. na konec. 3) způsobem. 10) způsob života. 11) nečinnost. 12) zvyknouc. 16) Vynech. 17) za královnou zestárlo. 14) postojům uctivým. 15) vhodněji. vlečky upravuje; vlečky, velmi dlouhé, začaly se u nás nosit až od sklonku prvé polovice XV. stol. 18) pitím nabubřelá. 19) kdyby. 20) bída. 21) tlačí. 22) ale. 23) za práci. 24) ale. 25) vydírali. 26) v nečinnosti. 27) statku. 28) ná- živí. 31) ale. 32) za. 33) prací. 34) Polnosti. 35) za- ramně. 29) lotrovství. 30) se ujali, osobili si. 36) úhorem. 37) Chelčický zde nenadsazuje. 38) po dvorském způsobu. 39) nemírných. 40) v novinkách. 41) rodíc. 42) nikde. 43) že by. 44) obyčejný vzduch. 45) Zde. 46) okolnosti. 47) dále. 48) vytyčiti. 49) Samé nadávky. 50) zjevně. 51) a k tomu ur. nepřirovnávej se nikdo. 52) vesměs. 53) čest mravného stáří. 54) spravedlivě býti. 55) dáno. 56) docela. 57) pánů, kteří vodili lid do boje pod svou korouhví. 58) hledíme-li. 59) odvozování od Adama. 66) jen si zakládají. 61) z domnělé vymyšlenosti. 62) tam. 63) v útocích. 64) podle toho. 65) podle toho. 66) výmysl. 67) hle, k čemu 69) která. 70) téže. 71) polovice. 72) učinila. dospěl ten výmysl. 68) docela. 73) napolo. 74) T. domniewagi. 75) vymyšlené. 76) tak zvanou a domnělou. 77 dokázati. 81) svou dobrotu. 82) Ubohý. tavenu. 78) tak. 73) ctěni. 80) 83 nehoukali. 8e) t. j. to jest. 87) tak ur. dvažuje. 84) soubojem. 85) 89) nepravou. 90) přepne. 91) důkaz podává. 92) košile. erbové. 88) T. z nij. 93) k zemi. 94) úzká. 95) Naráží se patrně na dlouhé cípy u kukel. 96) mniš- skou. 97) Radlice byla kuklice na vrchu špičatá, s otvory pro oči, ústa a nos, pod bradou na pentličky a knoflíky, na ramenou ukončená jako malý límec. 98) plášť. 99) kadeřavý. 10°) s krásami docela nekrásnými. 101) Roh byl kužel z lepenky, potažený drahou látkou, postavený na hlavě a ověšený šlojířem. 102) na podívanou. 103) nikde. 104) velmi velice. 105) ne- právem. 106) V nč. vynech. 107) T. kodporni. 108) jejichž všecko bytí. 109) jemuž na odpor. 110) T. brziemie na.111) zaujmou. 112 náramně. 113) zoblé- kají. 114) pohoršujíce. 115) do nepravostí je obléká. 116) napolo. 117) náramně hojná jest. 118) vymyšlené. 119) do téhož. 120) změříme-li je podle víry. 121) tím méně. 122) patrný. 123) že . . . dal. 124) v nichž víry. 125) jež. 126) všech se zmocnil. 127) pokryteckou. 128) Anakolut. 129) spravedlnost. 130) patrno. 131) života. 133) užíti. 134) smyslu. 135) bude se díti, bude 132) u nich není. (dále). 8) 13 V. 1) Nyní. 2) bude. 3) náramně. 4) V nč. ana. 5) silný základ. 6) obejmout ta šibalství mnohá. 7) falešné. 8) V nč. vynech. 3) T. ona. 10) upřímně. 11) pomysliž si člověk. 12) koule, k níž se jako k cíli ve hře házejí koule ostatní. 13) tedy. 14) když se položí víra opačně, že víra je něco docela jiného. 15) zasypati. 16) zbořiti. 17) míle, mile. 18) přímo. 19) učených mistrů. 20) sebe. 21) polností. 22) od nich se odpřáhnout. 23) neposedí si. 24) leda nějakým záplatováním nepozorovaným. 25) lidu. 26) vhodné. 27) jež. 28) V nč. vynech. 29) správné. 30) když vezmeme za základ. 31) kteří. 32) že by. 33) potřebí. 34) se vztahuje. 35) kteří. 36) na něž. 37) ve zbroji. 38) evan- gelium. 39) žádných sporů neměli. 40) stojíc. 41) městskou hradbou s (kry- tými) chodbami a puškami nehýbá, k útoku. 42) jedovatin. 43) jakožto jed, za jed. 44) ať jakýmikoli. 45) neviditelná. 46) nelekají. 47) kteří. 48) způ- soby zmatenými. 49) T. w. 50) se motá, pobývá. 51) čestněji. 52) za druhé. 53) že by myslil. 54) totéž. 55) zaň. 56) užívají. 57) pod. 58) chtíc. 59) opravdu. Chelčického „Síť víry“. 28. 433
Strana 434
0) tedy. 61) vymetají. 62) tedy je to důkaz, svědectví. 63) v němž. 64) hýčká. 65 pokrytské. 66) nerozlučné. 67) vymyslí něco nejhoršího. 68) k tomu. 69 způsob. 70) bytí. 71) šibalů. 72) kteří. 73) dělají. 74) pokud. 75) v potupu. 76) stranou od. 77) T. n. 78) V nč. vynech. 79) základ. 80) kdyby. 81) čá- 83) V nč. vynech. 84) za to. 85) jakkoli by. 86) své ne- stečně. 82) osobujíce. 88) považuji. 89) přimíšené. 20) T. vtieskagi. 91) kteří. vědomosti. 87) ať už. 22) k ní. VI. 1) Viklef ve spise De civili dominio kapit. 21. 2) statek. 3) vynale- zením hranic. 4) připisuje. 5) lotrem. 6) o. 7) jaký mají základ. 8) osaditi. 2) leč. 10) lichváři, podvodníci. 11) kteří. 12) krmí. 13) postavíce. 14) ne- spravedlnostech. 15) také. 16) rozhodovati. 17) zbohatli. 18) dojde k tomu. 19) se namáhali. 20) k zápasu ohrazená místa. 21) aspoň. 22) sebe. 23) T. židotuow. 24) utlačuje. 25) způsobem života. 26) když se položí za základ. 27) V nč. vynech. 28) [takové] okolnosti. 29) se provedl. 30) číhat na krev, chtíti krev každého. 31) dáti, vynaložiti. 32) majíc. 33) mohlo všeliké n. odraziti. 34) když předpokládáme. 35) úmysl. 36) tedy. 37) se vztahuje. 38) příkopem obtáčejí. 39) rozhodují. 40) spravedlnost. 41) nespravedlivou. 42) Mat. V, 40. 43) vplete. 44) ani jednoho. 45) nehezké povědění. 46) kteří. 479 kdyby. 48) někdo spravedlivý. 49) beze vší pochybnosti. 50) Anakolut. 51) oplzlých lásek. 52) šeredná. 53) se ctí. 54) vzezřením, celým svým ze- vnějškem. 55) dělají. 56) vesnických „chrapounů“. 57) V nč. protože. 58) ten lid zdí otočený, ohrazený. 59) polností. 60) ustanovili si. 61) zde. 62) ošidil. 63) hleděl. 64) polnosti. 65) určitou lhůtu. 66) do té doby. 67) způ- sobů. 68) bohatnou. 69) jestliže. 70) tedy. 71) domnělým. 72) po mnoha stránkách. 73) kdežto. 74) t. j. pro přijímání. 75) t. j. pro vydávání. 76) Lo- gičtěji: totiž. 77) stanoví. 78) náramně. 79) I. Mojž. XXV, 12, 15; Jer. XLIX, 7. 80) ošiditi. 81) pošlapali. 82) za sebou. 83) spravedlnosti. 84) V nč. vynech. 85) aby. 86) ale. 87) řádně. 88) výmyslů. 89) zasypala. 30) strhla. 91) budou zacházeti. 92) jedovatinou. 23) vběhli. 24) t. j. jest jako. 95) libé. 96) čest falešná. 97) kteří. 98) T. podlo. 99) ale. 100) už. 101 natáčejíce hust- šího piva. 102) nepozorovaně. 103) se octne. 104) už. 105) dojde k tomu. 106) večer. 107) pálený. 108) který. 109) patrno. 110) příkopem opatří. 111) usta- novíce si ten úmysl. 112) neochota trpěti. 113) takové přebývání. 114) povinni. 115) občané. 116) Ale mimo to. 117) jsouc. 118) uvažováno. 119) k víře. 120) který. jenž. 122) klamavá. 123) šibalů, kteří. 124) t. j. a počítá za službu boží. 128) spočítati. 129) bohatna. studentů, kleriků. 126) ne dál. 127) upokojuje. upokojil. 121 125 120 VII. 1) Nyní. 2) mnišských. 3) když hledíme. 4) nemělo. 5) takořka. 6) okolnosti k pobožnosti. 7) je dalekosáhlé. 8) společnosti. 9) řeholí. 10) ve- lice. 11) lidé nejbližší. 12) V nč. vynech. 13) řehole posvátná. 14) žádná zvlášt- snažnost; T. sauženstwie. 15) ani těm řeholníkům (nespomohou). 16) nosti. 17) připodobňují. 18) stránkami. 19) docela. 20) přisvojiti. 21) T. ne- žebraňe. 22) na společnost padnouti. 23) zástupy vojenské. 24) nenasytné. 25) leda když. 26) slušně býti. 27) opravdu. 28) ale. 29) usmyslíce si. 30) ne- zkrotné. 31) býti. 32) kteří. 33) tedy. 34) obdarují. 35) buďto. 36) nesluší. 37) jestliže. 38) se dálo. 39) mezi těmi. 40) protože. 41) evangelia. 42) základu. 43) výmysl. 44) lehkovážní. 45) na vyhlídkách. 46) nyní. 47) ani. 48) podle. 434
0) tedy. 61) vymetají. 62) tedy je to důkaz, svědectví. 63) v němž. 64) hýčká. 65 pokrytské. 66) nerozlučné. 67) vymyslí něco nejhoršího. 68) k tomu. 69 způsob. 70) bytí. 71) šibalů. 72) kteří. 73) dělají. 74) pokud. 75) v potupu. 76) stranou od. 77) T. n. 78) V nč. vynech. 79) základ. 80) kdyby. 81) čá- 83) V nč. vynech. 84) za to. 85) jakkoli by. 86) své ne- stečně. 82) osobujíce. 88) považuji. 89) přimíšené. 20) T. vtieskagi. 91) kteří. vědomosti. 87) ať už. 22) k ní. VI. 1) Viklef ve spise De civili dominio kapit. 21. 2) statek. 3) vynale- zením hranic. 4) připisuje. 5) lotrem. 6) o. 7) jaký mají základ. 8) osaditi. 2) leč. 10) lichváři, podvodníci. 11) kteří. 12) krmí. 13) postavíce. 14) ne- spravedlnostech. 15) také. 16) rozhodovati. 17) zbohatli. 18) dojde k tomu. 19) se namáhali. 20) k zápasu ohrazená místa. 21) aspoň. 22) sebe. 23) T. židotuow. 24) utlačuje. 25) způsobem života. 26) když se položí za základ. 27) V nč. vynech. 28) [takové] okolnosti. 29) se provedl. 30) číhat na krev, chtíti krev každého. 31) dáti, vynaložiti. 32) majíc. 33) mohlo všeliké n. odraziti. 34) když předpokládáme. 35) úmysl. 36) tedy. 37) se vztahuje. 38) příkopem obtáčejí. 39) rozhodují. 40) spravedlnost. 41) nespravedlivou. 42) Mat. V, 40. 43) vplete. 44) ani jednoho. 45) nehezké povědění. 46) kteří. 479 kdyby. 48) někdo spravedlivý. 49) beze vší pochybnosti. 50) Anakolut. 51) oplzlých lásek. 52) šeredná. 53) se ctí. 54) vzezřením, celým svým ze- vnějškem. 55) dělají. 56) vesnických „chrapounů“. 57) V nč. protože. 58) ten lid zdí otočený, ohrazený. 59) polností. 60) ustanovili si. 61) zde. 62) ošidil. 63) hleděl. 64) polnosti. 65) určitou lhůtu. 66) do té doby. 67) způ- sobů. 68) bohatnou. 69) jestliže. 70) tedy. 71) domnělým. 72) po mnoha stránkách. 73) kdežto. 74) t. j. pro přijímání. 75) t. j. pro vydávání. 76) Lo- gičtěji: totiž. 77) stanoví. 78) náramně. 79) I. Mojž. XXV, 12, 15; Jer. XLIX, 7. 80) ošiditi. 81) pošlapali. 82) za sebou. 83) spravedlnosti. 84) V nč. vynech. 85) aby. 86) ale. 87) řádně. 88) výmyslů. 89) zasypala. 30) strhla. 91) budou zacházeti. 92) jedovatinou. 23) vběhli. 24) t. j. jest jako. 95) libé. 96) čest falešná. 97) kteří. 98) T. podlo. 99) ale. 100) už. 101 natáčejíce hust- šího piva. 102) nepozorovaně. 103) se octne. 104) už. 105) dojde k tomu. 106) večer. 107) pálený. 108) který. 109) patrno. 110) příkopem opatří. 111) usta- novíce si ten úmysl. 112) neochota trpěti. 113) takové přebývání. 114) povinni. 115) občané. 116) Ale mimo to. 117) jsouc. 118) uvažováno. 119) k víře. 120) který. jenž. 122) klamavá. 123) šibalů, kteří. 124) t. j. a počítá za službu boží. 128) spočítati. 129) bohatna. studentů, kleriků. 126) ne dál. 127) upokojuje. upokojil. 121 125 120 VII. 1) Nyní. 2) mnišských. 3) když hledíme. 4) nemělo. 5) takořka. 6) okolnosti k pobožnosti. 7) je dalekosáhlé. 8) společnosti. 9) řeholí. 10) ve- lice. 11) lidé nejbližší. 12) V nč. vynech. 13) řehole posvátná. 14) žádná zvlášt- snažnost; T. sauženstwie. 15) ani těm řeholníkům (nespomohou). 16) nosti. 17) připodobňují. 18) stránkami. 19) docela. 20) přisvojiti. 21) T. ne- žebraňe. 22) na společnost padnouti. 23) zástupy vojenské. 24) nenasytné. 25) leda když. 26) slušně býti. 27) opravdu. 28) ale. 29) usmyslíce si. 30) ne- zkrotné. 31) býti. 32) kteří. 33) tedy. 34) obdarují. 35) buďto. 36) nesluší. 37) jestliže. 38) se dálo. 39) mezi těmi. 40) protože. 41) evangelia. 42) základu. 43) výmysl. 44) lehkovážní. 45) na vyhlídkách. 46) nyní. 47) ani. 48) podle. 434
Strana 435
45) vymyšlené. 50) pobožnost. 51) pro tesknost nebo přímou lehkovážnost. 52) [jsou]) lotrovských. 53) neklidné. 54) studené. 55) neochotné. 56) Ana- kolut. 57) je velmi daleko. 58) spravedlnosti. 59) zřejmě. 60) T. vtrhnuce. 61) [lidí] znalých. 62) nenáležitý. 63) Kdyby se někdo styděl. 64) dílem. 65) utekli. 66) i když jim. 67) připadá ten život nenáležitý. 68) mn. [dělají]. 6°) T. dussi na oklamani y. VIII. 1) Myšleni jsou řeholní kanovníci, jakými jsou mniši premon- strátští nebo křižovníci. 2) veliké statky. 3) tu. 4) jedné řehole, a tam jiné. 5) směšné. 6) zmocnili se. 7) kde. 8) najednou plný džber. 9) platu, nájem- ného. 10) T. j. dávají se pohřbívati. 11) T. tijm. 12) v ty mlčelivé skládají o svých duších lepší naději než v žebravé. 13) přece. 14) se vyplniti. 15) roz- košnické. 16) V nč. vynech. 17) kdyby. 18) měl v svém držení. 19) odbyli. 20) pod. IX. 1) V nč. vynech. 2) výklad. 3) mnišských. 4) neužitečný. 5) V nč. vynech. 6) mohlo. 7) aby. 8) užitečného. 3) rozvedeno. 10) z ní již jen hadry. 11) docela. 12) ukazuji. 13) potřebí by bylo porozuměti. 14) hlava [jest]. 15) když si představíme. 16) V nč. vynech. 17) lásku. 18) ukazuje. 197 V nč. vynech. 23) nad. opačně naučení bylo. 20) tedy. 21) nepravosti. 22) 2a tlačíce. 25) V nč. vynech. 26) kteréž. 27) táhnou. 28) ježto. 29) nepravosti. 30) odírají. 31) tlačí. 32) se zřetelem k tomu, že. 33) se svou. 34) smýšlel. leda jestli. 38) ale. 39) celou svou existenci. 40) uká- užíti, míti. 36) tam. 37) zal. 41) zaujala pro sebe. 42) dělala. 43) spravedlnosti. 35) X. 1) T. Ti mocz. 2) T. ni. 3) Právě tak. 4) hodí. 5) který. 6) bez. 7) chá- pavá. 8) ucítili. 2) Pokrač. 10) kdyby. 11) zježatí, rozčepýří. 12) ve společnosti. XI. 1) dále. 2) mnišská. 3) klamavé. 4) V nč. vynech. 5) otravují. 6) způ- soby. 7) kteří. 8) přílepky. 9) přidržují. 10) nemá. 11) hlubokými píšťalami. 12 potřebí. 16) V nč. vynech. 17) kdo. povinni. 14 na jejich. 13) jedovatiny. 15) 18 pobývá. 19) V nč. an. 20) V nč. vynech. 21) V nč. vynech. 22) ale. 23) ohlo- daniny. 24) že. 25) aby. 26) je možno. 27) dobře; t. bodobňe. 5) 4) 40) XII. 1) t. j. zde. 2) mnišských. 3) žijí s tímto názorem. 4) blahoslaví. tedy. 6) lehkovážně. 7) že by. 8) neklidný. 3) podle svého výmyslu. 10) t. j. úplně se nepodrobí. 11) mysl. 12) podnět. 13) kdyby. 14) s řeholní- pokrytecké řeholníkům kem. 15) s falešnými úmysly. 16) pokryteckým. 17) lze počestněji. 18) se zdržovati. 19) kdyby. 20) výklad. 21) jmenuje. 22) fa- lešný. 23) výklad. 24) na nějž. 25) postavena. 26) smyslem. 27) atributů, vlastností, které k nim se hodí. 28) viditelných. 29) kdežto. 30) kteří. 31) spa- třím. 32) odříkávati. 33) Otčenášů. 34) neproměňující. 35) pokládaje. 36) fal- šujeme; lat. adulterantes. 37) falšovati. 38) výklad. 33) nenáležitě vztahuje. 40) se urážeje, protože. 41) svrchovanými. 42) Písma falešně užívati. 43) spíše. který. 45) náležitě. 46) nenásleduje. 47) právě tak. 48) s mnichy [to]. což. 50) vhodném. 51) rozčepýří. 52) t. j. mnišskou. 53) smýšlejí, si smyslí. spíše. 84) XIII. 1) tak se to má s chudobou mnichovou. 2) opravdová. 3) nena- sytná. 4) tedy jen [tak]. 5) nicméně. 6) postaví. 7) kdo. 8) V nč.: a oni by 435
45) vymyšlené. 50) pobožnost. 51) pro tesknost nebo přímou lehkovážnost. 52) [jsou]) lotrovských. 53) neklidné. 54) studené. 55) neochotné. 56) Ana- kolut. 57) je velmi daleko. 58) spravedlnosti. 59) zřejmě. 60) T. vtrhnuce. 61) [lidí] znalých. 62) nenáležitý. 63) Kdyby se někdo styděl. 64) dílem. 65) utekli. 66) i když jim. 67) připadá ten život nenáležitý. 68) mn. [dělají]. 6°) T. dussi na oklamani y. VIII. 1) Myšleni jsou řeholní kanovníci, jakými jsou mniši premon- strátští nebo křižovníci. 2) veliké statky. 3) tu. 4) jedné řehole, a tam jiné. 5) směšné. 6) zmocnili se. 7) kde. 8) najednou plný džber. 9) platu, nájem- ného. 10) T. j. dávají se pohřbívati. 11) T. tijm. 12) v ty mlčelivé skládají o svých duších lepší naději než v žebravé. 13) přece. 14) se vyplniti. 15) roz- košnické. 16) V nč. vynech. 17) kdyby. 18) měl v svém držení. 19) odbyli. 20) pod. IX. 1) V nč. vynech. 2) výklad. 3) mnišských. 4) neužitečný. 5) V nč. vynech. 6) mohlo. 7) aby. 8) užitečného. 3) rozvedeno. 10) z ní již jen hadry. 11) docela. 12) ukazuji. 13) potřebí by bylo porozuměti. 14) hlava [jest]. 15) když si představíme. 16) V nč. vynech. 17) lásku. 18) ukazuje. 197 V nč. vynech. 23) nad. opačně naučení bylo. 20) tedy. 21) nepravosti. 22) 2a tlačíce. 25) V nč. vynech. 26) kteréž. 27) táhnou. 28) ježto. 29) nepravosti. 30) odírají. 31) tlačí. 32) se zřetelem k tomu, že. 33) se svou. 34) smýšlel. leda jestli. 38) ale. 39) celou svou existenci. 40) uká- užíti, míti. 36) tam. 37) zal. 41) zaujala pro sebe. 42) dělala. 43) spravedlnosti. 35) X. 1) T. Ti mocz. 2) T. ni. 3) Právě tak. 4) hodí. 5) který. 6) bez. 7) chá- pavá. 8) ucítili. 2) Pokrač. 10) kdyby. 11) zježatí, rozčepýří. 12) ve společnosti. XI. 1) dále. 2) mnišská. 3) klamavé. 4) V nč. vynech. 5) otravují. 6) způ- soby. 7) kteří. 8) přílepky. 9) přidržují. 10) nemá. 11) hlubokými píšťalami. 12 potřebí. 16) V nč. vynech. 17) kdo. povinni. 14 na jejich. 13) jedovatiny. 15) 18 pobývá. 19) V nč. an. 20) V nč. vynech. 21) V nč. vynech. 22) ale. 23) ohlo- daniny. 24) že. 25) aby. 26) je možno. 27) dobře; t. bodobňe. 5) 4) 40) XII. 1) t. j. zde. 2) mnišských. 3) žijí s tímto názorem. 4) blahoslaví. tedy. 6) lehkovážně. 7) že by. 8) neklidný. 3) podle svého výmyslu. 10) t. j. úplně se nepodrobí. 11) mysl. 12) podnět. 13) kdyby. 14) s řeholní- pokrytecké řeholníkům kem. 15) s falešnými úmysly. 16) pokryteckým. 17) lze počestněji. 18) se zdržovati. 19) kdyby. 20) výklad. 21) jmenuje. 22) fa- lešný. 23) výklad. 24) na nějž. 25) postavena. 26) smyslem. 27) atributů, vlastností, které k nim se hodí. 28) viditelných. 29) kdežto. 30) kteří. 31) spa- třím. 32) odříkávati. 33) Otčenášů. 34) neproměňující. 35) pokládaje. 36) fal- šujeme; lat. adulterantes. 37) falšovati. 38) výklad. 33) nenáležitě vztahuje. 40) se urážeje, protože. 41) svrchovanými. 42) Písma falešně užívati. 43) spíše. který. 45) náležitě. 46) nenásleduje. 47) právě tak. 48) s mnichy [to]. což. 50) vhodném. 51) rozčepýří. 52) t. j. mnišskou. 53) smýšlejí, si smyslí. spíše. 84) XIII. 1) tak se to má s chudobou mnichovou. 2) opravdová. 3) nena- sytná. 4) tedy jen [tak]. 5) nicméně. 6) postaví. 7) kdo. 8) V nč.: a oni by 435
Strana 436
k té chudobě. 3) za záminku si vezmouce řeholi. 10) kteří. 11) lakomě vy- dělávají. 12) V nč. vynech. 13) dodělá; T. dowře. 14) vrtí hlavou. 15) dívaje se po zvěřině. 16) pluh = asi 3 korce. 17) t. j. polností, z kterých by bral platy. 18) zanechal řehole. 19) třebas. 20) nedobrovolně. 21) k majetku. 22) z výmyslu. 23) přílepek. 24) výkladem. 25) smutnými notami mnoho- hlasného zpěvu s intervalovými skoky. 26) kdo věří v něho. 27) ustanovil. 28) V nč. neboť. 29) V nč. když by, uveda. 30) V nč. vynech. 31) jemu. 32) nepochopitelná. 33) Viklef ve spise Dialogus v kap. 20. Chelčický cituje jej podle překladu pořízeného Jakoubkem ze Stříbra. XIV. 1) kteří. 2) vymyslili. 3) ustanovuje. 4) poněvadž. 5) V nč. že. 11 tedy. 7) zařídil. 8) V nč. vynech. 3) ustanovení. 10) na něž. uchvácen. 12) že by. 13) tam. 14) své statky dává. 15) řeholníků. 16) vhod. 17) nepravdě- podobné. 18) má moudrý povážiti. 19) V nč. kdežto jsou. 20) V nč. vynech. 21) z výmyslu. 22) jsou. 23) V nč. vynech. 24) Bohem bude. 25) lehkovážný. 26) nikde. 27) to připustí. 28) mniši. 29) docela. 30) pobožnosti. 31) kdo. 32) o té věci neb otázce. 33) vynalezl. 34) vydával. 35) nejdřív. 36) V nč. vynech. 37) na počátku. 38) připouštějí je. 39) kteří. 40) názor. 41) názor. 42) ne. 43) cesty. 44) V nč. vynech. 45) se díti. 46) u lidí jsou. 47) pokud k d. v. hledíme. 48) V nč. vynech. 49) správné. 50) klamavých. 51) náboženstvím. 52) faleš. 53) povinen. 54) leda tím způsobem, když někdo. 55) kdyby. 56) V nč. vynech. 57) spolehna. 58) vymyšleného. 59) zevní. 60) znají. 61) po- staviti. 62) V nč. vynech. 63) leda když. 64) V nč. vynech. 63) ustanovil. 66) V nč. vynech. 67) V nč. vynech. 68) dáti. 69) vběhnou. 70) zpustnutí. 71) postaví. 72) hocha nebo dívku. 72) řeholí, zaváží. 74) k tomu dojde. 75) takto. 76) kdežto. 77) kam dojdou. 73) i kdyby. 79) vpletou. 80) žebráním nenasytnou. 81) se vevalíce. 82) důležitější. 83) V nč. vynech. 84) libé. 85) i kdyby to. 86) nejkrásněji. 87) tak. 88) dokud se dřív nepodívá. 89) klade základy. 90) nepravosti. 91) chápavá. 92) že by. 33) V nč. vynech. 94) Místo toho; T. toho miesta. 95) dělajíc. 96) pracný. 97) dělány. 38) jedovatin. 6) XV. 1) nyní. 2) universitních. 3) oporu. 4) dokonce. 5) lehkovážní. 6) tedy. 7) to naznačují. 8) dokázati. 9) Zde ž. důkaz. 10) kdyby. 11) uni- 16) versit. 12) hledíme-li. 13) mistrův universitních. 14) že by. 15) se státi. kdy- by. 17) Husovi. 18) Jeronymovi. 19) se dála. 20) kdyby. 21) které. 22) kdo by se postavil. 23) tedy. 24) pravdou. 25) Tehdy se poznává. 26) rozčepýří. 27) v odporu. 28) nepravostem. 29) Anakolut. 30) tehdy je vidět. 31) V nč. vynech. 32) nejdůvtipněji. 33) přední. 34) dokázati. 35) falešným. 36) jakoby. 37) to dokázali. 38) úplně. 39) spatřuje. 40) nespravedlivých. 41) nepřemoži- telný. 42) sebe. 43) polovičně. 44) kdyby. 45) hledíme-li. 46) kdo by kacířství bránil (= zabraňoval). 47) úplně v tom smyslu to může pravda. 48) když s. na r. obrátíme. 49) brániti (= obraňovati). 50) jedovatin. 51) v omáčce. 52) Anakolut. 53) Proto. 54) tajné moci duchovní s nábožností ctěny. T. tayňe. 55) ta učenost. 56) že jen v nich jest. 57) oslepl. 58) klerikové. 59) pře- šlo. 60) rokování. 61) částečně. 62) námitek a důkazů. 63) lépe se poradivši. 64) t. j. o čtyřech artikulích. 65) za blud položeno. 6) Třeba. 67) nicméně. 68) pohrdání. 69) spíše. 70) připouštějíce. 71) připustili. 72) kteří. 73) ale. 74) k sápání. 75) V nč. vynech. 76) I kdyby. 77) se viděti. 78) pošlapána. 79) V nč. že. 80) dále. 81) vzteká se. 82) se odvažovala. 83) vážně bráno. 436
k té chudobě. 3) za záminku si vezmouce řeholi. 10) kteří. 11) lakomě vy- dělávají. 12) V nč. vynech. 13) dodělá; T. dowře. 14) vrtí hlavou. 15) dívaje se po zvěřině. 16) pluh = asi 3 korce. 17) t. j. polností, z kterých by bral platy. 18) zanechal řehole. 19) třebas. 20) nedobrovolně. 21) k majetku. 22) z výmyslu. 23) přílepek. 24) výkladem. 25) smutnými notami mnoho- hlasného zpěvu s intervalovými skoky. 26) kdo věří v něho. 27) ustanovil. 28) V nč. neboť. 29) V nč. když by, uveda. 30) V nč. vynech. 31) jemu. 32) nepochopitelná. 33) Viklef ve spise Dialogus v kap. 20. Chelčický cituje jej podle překladu pořízeného Jakoubkem ze Stříbra. XIV. 1) kteří. 2) vymyslili. 3) ustanovuje. 4) poněvadž. 5) V nč. že. 11 tedy. 7) zařídil. 8) V nč. vynech. 3) ustanovení. 10) na něž. uchvácen. 12) že by. 13) tam. 14) své statky dává. 15) řeholníků. 16) vhod. 17) nepravdě- podobné. 18) má moudrý povážiti. 19) V nč. kdežto jsou. 20) V nč. vynech. 21) z výmyslu. 22) jsou. 23) V nč. vynech. 24) Bohem bude. 25) lehkovážný. 26) nikde. 27) to připustí. 28) mniši. 29) docela. 30) pobožnosti. 31) kdo. 32) o té věci neb otázce. 33) vynalezl. 34) vydával. 35) nejdřív. 36) V nč. vynech. 37) na počátku. 38) připouštějí je. 39) kteří. 40) názor. 41) názor. 42) ne. 43) cesty. 44) V nč. vynech. 45) se díti. 46) u lidí jsou. 47) pokud k d. v. hledíme. 48) V nč. vynech. 49) správné. 50) klamavých. 51) náboženstvím. 52) faleš. 53) povinen. 54) leda tím způsobem, když někdo. 55) kdyby. 56) V nč. vynech. 57) spolehna. 58) vymyšleného. 59) zevní. 60) znají. 61) po- staviti. 62) V nč. vynech. 63) leda když. 64) V nč. vynech. 63) ustanovil. 66) V nč. vynech. 67) V nč. vynech. 68) dáti. 69) vběhnou. 70) zpustnutí. 71) postaví. 72) hocha nebo dívku. 72) řeholí, zaváží. 74) k tomu dojde. 75) takto. 76) kdežto. 77) kam dojdou. 73) i kdyby. 79) vpletou. 80) žebráním nenasytnou. 81) se vevalíce. 82) důležitější. 83) V nč. vynech. 84) libé. 85) i kdyby to. 86) nejkrásněji. 87) tak. 88) dokud se dřív nepodívá. 89) klade základy. 90) nepravosti. 91) chápavá. 92) že by. 33) V nč. vynech. 94) Místo toho; T. toho miesta. 95) dělajíc. 96) pracný. 97) dělány. 38) jedovatin. 6) XV. 1) nyní. 2) universitních. 3) oporu. 4) dokonce. 5) lehkovážní. 6) tedy. 7) to naznačují. 8) dokázati. 9) Zde ž. důkaz. 10) kdyby. 11) uni- 16) versit. 12) hledíme-li. 13) mistrův universitních. 14) že by. 15) se státi. kdy- by. 17) Husovi. 18) Jeronymovi. 19) se dála. 20) kdyby. 21) které. 22) kdo by se postavil. 23) tedy. 24) pravdou. 25) Tehdy se poznává. 26) rozčepýří. 27) v odporu. 28) nepravostem. 29) Anakolut. 30) tehdy je vidět. 31) V nč. vynech. 32) nejdůvtipněji. 33) přední. 34) dokázati. 35) falešným. 36) jakoby. 37) to dokázali. 38) úplně. 39) spatřuje. 40) nespravedlivých. 41) nepřemoži- telný. 42) sebe. 43) polovičně. 44) kdyby. 45) hledíme-li. 46) kdo by kacířství bránil (= zabraňoval). 47) úplně v tom smyslu to může pravda. 48) když s. na r. obrátíme. 49) brániti (= obraňovati). 50) jedovatin. 51) v omáčce. 52) Anakolut. 53) Proto. 54) tajné moci duchovní s nábožností ctěny. T. tayňe. 55) ta učenost. 56) že jen v nich jest. 57) oslepl. 58) klerikové. 59) pře- šlo. 60) rokování. 61) částečně. 62) námitek a důkazů. 63) lépe se poradivši. 64) t. j. o čtyřech artikulích. 65) za blud položeno. 6) Třeba. 67) nicméně. 68) pohrdání. 69) spíše. 70) připouštějíce. 71) připustili. 72) kteří. 73) ale. 74) k sápání. 75) V nč. vynech. 76) I kdyby. 77) se viděti. 78) pošlapána. 79) V nč. že. 80) dále. 81) vzteká se. 82) se odvažovala. 83) vážně bráno. 436
Strana 437
34) V nč. vynech. 85) sesazován, hodnosti zbavován. 86) Tedy. 87) pravda, že by. 88) takto. 89) V nč. vynech. 90) tam. 31) nepřívětivé. 32) zaslechnouc to. 93) nestydíc. 94) Vždyť. 95) bez. 96) aby. 27) sesadí. 93) posměch si z ní udělali. 99) kteří. 100) díti se bude. 101) T. wpiti. 102) nelze. 103) vztahovati. 104) leda když by. 105) v tom případě. 106) tolik. 107) neviditelnou. 108) Více. 109) zuby bude skřípěti. 110) jinak se nedovolají, leda když by j. B. c. z. 111) kteří. 112) modlitbami. 113) výklady. 114) přisuzujíce. 115) Kdyby. XVI. 1) sesazovati. 2) bez. 3) postaviti. 4) hoditi. 5) universit. 6) názor. tam. 8) kde ho ani dříve. 3) V nč. vynech. 10) sesadili. 11) odřekli se ho. 12 docela. 13) vychovali v bl. j. krahujce [k lovu]. 14) vpustí. 15) potupy. 16) tedy. 17) tím způsobem. 18) nikde. 19) příchod. 20) dělaje. 21) nábožen- ství. 22) čest. 23) náramně. 24) dokazovati. 25) kteří. 26) osobili. 27) právě tak. 28) názor. 29) založený. 30) průchod, platnost dostane. 7) XVII.1) Nyní. 2) evangelia. 3) založili. 4) činíc. 5) nastěhovalo. 6) za- ujali. 7) vzešla. 8) se zmocniti. 3) kdyby. 10) národy. 11) V nč. vynech. 12) zřídil. 13) v náramné. 14) duchem svým jedovatým. 15) který. 16) umrt- vuje. 17) ježto. 18) spravedlnost. 19) založen. 20) falešná. 21) uspokojila. 22) kdyby. 23) T. Gežissou. 24) V nč. vynech. 25) káral. 26) že kárá a ruší. 27) nikde. 28) ve věci počestné. 29) ostaven bude, bude. 30) přičtli. 31) pol- nostmi. 32) jejž. 33) s jedem smíchanou. 15) XVIII. 1) V nč. vynech. 2) základ. 3) protivný. 4) vzešlý v darování majetku. 5) učiniv pánem. 6) kolik pluhem za den zorati lze. 7) na. 8) pa- nošové byli nejnižší stupeň šlechty. 3) zaujímají. 10) což. 11) způsob Kr. nejprotivnější. 12) a nad péči o duše položiti. 13) nebylo pastýře. 14) kdyby. důkaz. 16) V nč. že. 17) Neodvažuje se. 18) o. 19) kdyby nějaká. 20) lásky. 21) bez. 22) pohnutek. 23) náramně. 24) T. Ale když. 25) havran mrtvolu nevidí a necítí, o živé koně. 26) ať už. 27) Právě tak. 28) si umínili. 29) tuk. 30) prosperovati. 31) který. 32) sedne si.33) okolností.34) majetkem. 35) v protivě k. 36) náleží. 37) způsob jednání. 38) když by.33) Logicky vynech. 40) příhodné- ho. 41) V nč. vynech. 42) uvazuje. 43) předsevzav. 14) lehkovážnosti. 45) nečin- náramně. 48) V nč. vynech. 49) V nč. vy- ného. 46) t. j. svobody těla. 47) nech. 50) zlým pohoršovali. 51) kteří. 52) věci. 53) V nč. vynech. 54) Ana- kolut; rozuměj: Antikrist. 35) nikde. 56) způsobem. 57) zamířil. 58) dělal. 59) bez. 60) Jestli. 61) V nč. takže se domnívají. 62) Vyssáv je. 63) V nč. vy- nech. 64) zaujal. XIX. 1) Ještě jiná. 2) při. 3) uvazují; t. wieři. 4) v tělesném spojení s lidem svazkem smlouvy trhové, aby si lid zavázali povinností; m. svá- záním má tisk zwazanym. 5) podle práva upomínal o ty věci. 6) při- nutiti. 7) proklínati i poháněti (= žalovati). 8) T. wyzssie Antýkrysta. 9) Právě tak. 10) jde. 11) t. j. kněz. 12) právě tak. 13) podle práva. 14) láska. 15) donucující. 16) vynalezené. 17) opačně, protivně. 18) se děje. 19) povinni. 20) převésti na totéž. 21) stranou od. 22) zvyk. 23) následuje. 24) nenále- žitým. 25) obírání, vydírání. 26) jednu věc položiti až za druhou. 27) spra- vedlnosti. 28) dělají. 29) náramně. 30) neužívají. 31) V nč. vynech. 32) lze. 33) náležitě. 31) čehožkoli z té služebnosti dotkne se (kněz). 437
34) V nč. vynech. 85) sesazován, hodnosti zbavován. 86) Tedy. 87) pravda, že by. 88) takto. 89) V nč. vynech. 90) tam. 31) nepřívětivé. 32) zaslechnouc to. 93) nestydíc. 94) Vždyť. 95) bez. 96) aby. 27) sesadí. 93) posměch si z ní udělali. 99) kteří. 100) díti se bude. 101) T. wpiti. 102) nelze. 103) vztahovati. 104) leda když by. 105) v tom případě. 106) tolik. 107) neviditelnou. 108) Více. 109) zuby bude skřípěti. 110) jinak se nedovolají, leda když by j. B. c. z. 111) kteří. 112) modlitbami. 113) výklady. 114) přisuzujíce. 115) Kdyby. XVI. 1) sesazovati. 2) bez. 3) postaviti. 4) hoditi. 5) universit. 6) názor. tam. 8) kde ho ani dříve. 3) V nč. vynech. 10) sesadili. 11) odřekli se ho. 12 docela. 13) vychovali v bl. j. krahujce [k lovu]. 14) vpustí. 15) potupy. 16) tedy. 17) tím způsobem. 18) nikde. 19) příchod. 20) dělaje. 21) nábožen- ství. 22) čest. 23) náramně. 24) dokazovati. 25) kteří. 26) osobili. 27) právě tak. 28) názor. 29) založený. 30) průchod, platnost dostane. 7) XVII.1) Nyní. 2) evangelia. 3) založili. 4) činíc. 5) nastěhovalo. 6) za- ujali. 7) vzešla. 8) se zmocniti. 3) kdyby. 10) národy. 11) V nč. vynech. 12) zřídil. 13) v náramné. 14) duchem svým jedovatým. 15) který. 16) umrt- vuje. 17) ježto. 18) spravedlnost. 19) založen. 20) falešná. 21) uspokojila. 22) kdyby. 23) T. Gežissou. 24) V nč. vynech. 25) káral. 26) že kárá a ruší. 27) nikde. 28) ve věci počestné. 29) ostaven bude, bude. 30) přičtli. 31) pol- nostmi. 32) jejž. 33) s jedem smíchanou. 15) XVIII. 1) V nč. vynech. 2) základ. 3) protivný. 4) vzešlý v darování majetku. 5) učiniv pánem. 6) kolik pluhem za den zorati lze. 7) na. 8) pa- nošové byli nejnižší stupeň šlechty. 3) zaujímají. 10) což. 11) způsob Kr. nejprotivnější. 12) a nad péči o duše položiti. 13) nebylo pastýře. 14) kdyby. důkaz. 16) V nč. že. 17) Neodvažuje se. 18) o. 19) kdyby nějaká. 20) lásky. 21) bez. 22) pohnutek. 23) náramně. 24) T. Ale když. 25) havran mrtvolu nevidí a necítí, o živé koně. 26) ať už. 27) Právě tak. 28) si umínili. 29) tuk. 30) prosperovati. 31) který. 32) sedne si.33) okolností.34) majetkem. 35) v protivě k. 36) náleží. 37) způsob jednání. 38) když by.33) Logicky vynech. 40) příhodné- ho. 41) V nč. vynech. 42) uvazuje. 43) předsevzav. 14) lehkovážnosti. 45) nečin- náramně. 48) V nč. vynech. 49) V nč. vy- ného. 46) t. j. svobody těla. 47) nech. 50) zlým pohoršovali. 51) kteří. 52) věci. 53) V nč. vynech. 54) Ana- kolut; rozuměj: Antikrist. 35) nikde. 56) způsobem. 57) zamířil. 58) dělal. 59) bez. 60) Jestli. 61) V nč. takže se domnívají. 62) Vyssáv je. 63) V nč. vy- nech. 64) zaujal. XIX. 1) Ještě jiná. 2) při. 3) uvazují; t. wieři. 4) v tělesném spojení s lidem svazkem smlouvy trhové, aby si lid zavázali povinností; m. svá- záním má tisk zwazanym. 5) podle práva upomínal o ty věci. 6) při- nutiti. 7) proklínati i poháněti (= žalovati). 8) T. wyzssie Antýkrysta. 9) Právě tak. 10) jde. 11) t. j. kněz. 12) právě tak. 13) podle práva. 14) láska. 15) donucující. 16) vynalezené. 17) opačně, protivně. 18) se děje. 19) povinni. 20) převésti na totéž. 21) stranou od. 22) zvyk. 23) následuje. 24) nenále- žitým. 25) obírání, vydírání. 26) jednu věc položiti až za druhou. 27) spra- vedlnosti. 28) dělají. 29) náramně. 30) neužívají. 31) V nč. vynech. 32) lze. 33) náležitě. 31) čehožkoli z té služebnosti dotkne se (kněz). 437
Strana 438
XX. 1) V nč. vynech. 2) náležitě. 3) hodí. 4) užíval. 3) za zlé prohla- šuje výmyslem. 6) je pokládaje za zlé. 7) vyšetření. 3) V nč. kdyby. 9) ob- státi. 10) naučení. 11) zjištění. 12) náležité. 13) nutné. 14) kteří. 15) nenále- žitě. 16) odírání. 17) Možná, že originál místo mieti měl požívati. 18) což. 19) chápání. 20) buď. 21) buď. 22) V nč. vynech. 23) jsou tu. 24) T. nemili. 25) v nelibosti. 26) přijmouti. 27) dělaje. 28) patrno. 29) odlučovati. 30) naučení. 31) neznají. 32) vymyšlených. 33) kolem dobrých stolů. 34) lo- trovská. 35) opačně. 36) upadli. 37) tedy. 38) daleko jsou. 39) zaujali. 40) při- svojiti. 41) na ně užívati. 42) málokdo. 43) člověk protivný, protiva. 44) v tom smyslu. 45) T. oniezy. 46) je prohlásil za prázdné Boha. 47) statky. 48) ne- uletěl. 49) kdyby. 50) odepřeno. 51) jak jen vezmou. 52) tedy málokde. 53) patrno. 54) donucující. 55) nečinný. 56) platy. 57) t. j. pánů; anakolut. 58% 61) donucující. 62) podle práva. jejichž. 59) donucovali. 60) zdvihnouti. 63 upomínati. 64) to. 65) strany. 66) po čem. 67) k tomu příhodně. 68) kdyby. 69 k tomu, aby. 70) tlačil. 6) je, 14) 19% 22' XXI. 1) Za druhé. 2) užívá. 3) zkoumání. 4) V nč. vynech. 5) z kterých. T. Antrkyrystowa. 7) prohlašování. 8) o nich; t. po nich. 3) že to něco a ona je to. 10) myšlení. 11) naučeních. 12) zříditi, učiniti. 13) založí. zaujetí. 15) donucující. 16) zásekám [ohrazeným]. 17) byl. 18) z lásky. k nikomu závazku nedobrovolného. 20) nemajíce. 21) V nč. vynech. patrno. 23) t. j. u těch. 24) býti. XXII. 1) smýšlení kouzelnického. 2) neustávajícími od hříchů. 3) uží- vajíc. 4) V nč. ana. 5) lásky. 6) spravedlnosti. 7) neláskou. 8) býti naučení. 9) směřují dříve. 10) T. k zawrženi. 11) již. 12) ochotně. 13) nicméně. 14) T. zielagi. 15) když se k němu D. lichotila; Dalida (sic). 16) aspoň. 17) na po- lovic. 18) přivlastní. XXIII. 1) T. nižadne. 2) se neodvažoval.3) ani jeden snadno neušel. 4) vychovali. 5) krahujce. 6) úspěch měl. XXIV. 1) Ještě třetí. 2) se zřetelem na to, že. 3) nedovolil. 4) dovo- lení. 5) o duši. 6) V nč. vynech. 7) o duše. 8) zmocněním a s p. toho kostela. 9) patrona. 10) se týkají. 11) věci náboženství. 12) se zřetelem k tomu, že 13) V nč. vynech. 14) nenáležitě. 15) mnohonásobné. 16) panošové (= šlech- tici nižší než rytíři). 17) způsoby. 18) V nč. vynech. 19) kteří. 20) slabým. 21) takoví jich vážně neberou. 22) se sázejí. 23) se vsadíme. 24) Vhodná kou- pě. 25) která. 26) úroku. 27) hodinek. 28) honě. 29) mnohonásobnému. 30) patronát. 31) T. aby. 32) věcmi. XXV. 1) vhodného. 2) rozpočítána. 3) osobili. 4) patronát. 5) způsobem. 6) do práva. 7) kostely vešly, t. j. patronát stal se institucí právní. 8) roz- počtena a rozměřena. 2) evangelia. 10) užívají. 11) Zaujavše. 12) nepravo- nyní. 15) latinsky. 16) omáčce. 17) s libými; T. po- stem. 13) uspokojil. 14) chotnych. 18) kárali. 19) pro. 20) V nč. vynech. 21) převedeny. 22) blahoslaví tam. 23) ale. 24) pohrdání. XXVI. 1) patronátu. 2) za druhé. 3) zabrali. 4) tedy; místo má čte T. na. 5) přisvojili. 6) T. Antýkristou. 7) rozkošnický. 8) umrtvil. 3) ná- 438
XX. 1) V nč. vynech. 2) náležitě. 3) hodí. 4) užíval. 3) za zlé prohla- šuje výmyslem. 6) je pokládaje za zlé. 7) vyšetření. 3) V nč. kdyby. 9) ob- státi. 10) naučení. 11) zjištění. 12) náležité. 13) nutné. 14) kteří. 15) nenále- žitě. 16) odírání. 17) Možná, že originál místo mieti měl požívati. 18) což. 19) chápání. 20) buď. 21) buď. 22) V nč. vynech. 23) jsou tu. 24) T. nemili. 25) v nelibosti. 26) přijmouti. 27) dělaje. 28) patrno. 29) odlučovati. 30) naučení. 31) neznají. 32) vymyšlených. 33) kolem dobrých stolů. 34) lo- trovská. 35) opačně. 36) upadli. 37) tedy. 38) daleko jsou. 39) zaujali. 40) při- svojiti. 41) na ně užívati. 42) málokdo. 43) člověk protivný, protiva. 44) v tom smyslu. 45) T. oniezy. 46) je prohlásil za prázdné Boha. 47) statky. 48) ne- uletěl. 49) kdyby. 50) odepřeno. 51) jak jen vezmou. 52) tedy málokde. 53) patrno. 54) donucující. 55) nečinný. 56) platy. 57) t. j. pánů; anakolut. 58% 61) donucující. 62) podle práva. jejichž. 59) donucovali. 60) zdvihnouti. 63 upomínati. 64) to. 65) strany. 66) po čem. 67) k tomu příhodně. 68) kdyby. 69 k tomu, aby. 70) tlačil. 6) je, 14) 19% 22' XXI. 1) Za druhé. 2) užívá. 3) zkoumání. 4) V nč. vynech. 5) z kterých. T. Antrkyrystowa. 7) prohlašování. 8) o nich; t. po nich. 3) že to něco a ona je to. 10) myšlení. 11) naučeních. 12) zříditi, učiniti. 13) založí. zaujetí. 15) donucující. 16) zásekám [ohrazeným]. 17) byl. 18) z lásky. k nikomu závazku nedobrovolného. 20) nemajíce. 21) V nč. vynech. patrno. 23) t. j. u těch. 24) býti. XXII. 1) smýšlení kouzelnického. 2) neustávajícími od hříchů. 3) uží- vajíc. 4) V nč. ana. 5) lásky. 6) spravedlnosti. 7) neláskou. 8) býti naučení. 9) směřují dříve. 10) T. k zawrženi. 11) již. 12) ochotně. 13) nicméně. 14) T. zielagi. 15) když se k němu D. lichotila; Dalida (sic). 16) aspoň. 17) na po- lovic. 18) přivlastní. XXIII. 1) T. nižadne. 2) se neodvažoval.3) ani jeden snadno neušel. 4) vychovali. 5) krahujce. 6) úspěch měl. XXIV. 1) Ještě třetí. 2) se zřetelem na to, že. 3) nedovolil. 4) dovo- lení. 5) o duši. 6) V nč. vynech. 7) o duše. 8) zmocněním a s p. toho kostela. 9) patrona. 10) se týkají. 11) věci náboženství. 12) se zřetelem k tomu, že 13) V nč. vynech. 14) nenáležitě. 15) mnohonásobné. 16) panošové (= šlech- tici nižší než rytíři). 17) způsoby. 18) V nč. vynech. 19) kteří. 20) slabým. 21) takoví jich vážně neberou. 22) se sázejí. 23) se vsadíme. 24) Vhodná kou- pě. 25) která. 26) úroku. 27) hodinek. 28) honě. 29) mnohonásobnému. 30) patronát. 31) T. aby. 32) věcmi. XXV. 1) vhodného. 2) rozpočítána. 3) osobili. 4) patronát. 5) způsobem. 6) do práva. 7) kostely vešly, t. j. patronát stal se institucí právní. 8) roz- počtena a rozměřena. 2) evangelia. 10) užívají. 11) Zaujavše. 12) nepravo- nyní. 15) latinsky. 16) omáčce. 17) s libými; T. po- stem. 13) uspokojil. 14) chotnych. 18) kárali. 19) pro. 20) V nč. vynech. 21) převedeny. 22) blahoslaví tam. 23) ale. 24) pohrdání. XXVI. 1) patronátu. 2) za druhé. 3) zabrali. 4) tedy; místo má čte T. na. 5) přisvojili. 6) T. Antýkristou. 7) rozkošnický. 8) umrtvil. 3) ná- 438
Strana 439
ramně. 10) nezřejmá. 11) nevýslovně. 12) aby člověk směřoval proti Bohu. 13) jimiž by. 14) touto věcí. 15) tedy. 16) v pořádku jest. 17) tím obchodem. 187 o sto kop [grošů]. 19) pokárán. 20) nevztekej se. 21) vytěžil. 22) netušené. 23) do čeho si usmyslí. 24) nezná. 25) jen aby. 26) dukáty. 27) ty dva obchody neprospějí. 28) jen. 23) odíral. 30) platy. 31) žaluje, proklíná. 32) obchody dělají. 23) stenali. 34) zeptá se. 35) V nč. vynech. 36) kéž by bylo lze. XXVII. 1) jakož zde. 2) jest líčeno. 3) neplodní jsou. 4) T. porusseni. 5) V nč. vynech. 6) pokrytským. 7) zjevný, viděti o něm. 8) tom. 3) pěny hanby na povrch vynášejíce. 10) kdežto. 11) jakési výmysly mrtvé. 12) ze zvyku povinného. 13) na takové. 14) směšných. 15) kdyby. 16) ustanoveno. 17) V nč. vynech. 18) dělají. 19) zadarmo. 20) předně. 21) polností. 22) odírání. 23) za druhé. 24) náramně. 25) lze. 26) který umrtvuje. 27) sebe. 28) nastrkuje na oko. 29) sebe. 30) zalíbil; T. zzyskal. 31) právě tak zde. 32) pobožnostmi. 33) se sklopenými. 33a) vykořeniti z srdce. T. wažňe A za tijm wssecko. 34 38) kteří. 39) zabrali. evangelia. 35) pracný. 36) V nč. vynech. 37) dějí se. 40 rozměřili. 41) T. ni. XXVIII. 1) zde. 2) část. 3) přihodilých. 4) čest. 5) V nč. vynech. 6) hníti jim dávají a umrtvují, zabíjejí. 7) zlý. 8) cizoložný. 3) zjevný jest. 10) totiž. 11) že by. 12) jestliže. 13) ale. 14) evangelium. 15) zabraňuje. 16) ale. 17) dovolení. 18) způsobem. 19) užívati. 20) sám proti. 21) ani nelze. 22) V nč. vynech. 23) proti své vůli. 24) kdežto.25) proti jejich vůli k tomu nedonucuje. 26) nýbrž. 27) tedy. 28) Předně. 29) zarazil. 30) špatnost. 31) Za druhé. 32) se dála. 33) pohnutku. 34) bez. 35) nálezu. 36) T. magij. 37) se díti nebude. 38) vážená. 39) z něhož. 40) způsobem. 41) vymačkaných. 42) V nč. kteří. 43) nepravostem. 44) V nč. vynech. 45) proklíná. 46) ohradí. 47) jde. 48) fa- lešně a odporně. 49) náramné. 50) pošlapáni. 51) V nč. vynech. 52) hříchů. 53) docela. 54) kteří. 55) zj. [z toho ]. 56) dukáty. 57) kteří. 58) z hříchů. 59) vze- neprávem. 63) způsobem. jíti. 60) náramně rozmnoženém. 61) Za druhé. 62 64) uzpůsoben. 65) tedy. 66) správně. 67) trefiti. 68) ani žádných. 69) tak. 76) že je dává. 71) cenné. 72) sebe. 73) potkává. 74) který. XXIX. 1) takořka. 2) se dotýkaje. 3) totiž. 4) očištění. 5) zde. 6) postavil. 7 národů. 8) dukáty. 3) totiž toho člověka. 10) stojí při všelikém lidu. 1í) kteří. 12) po té stránce. 13) neustávajícímu. 14) dělaje. 15) stránky. 16) tedy. 17) Anakolut; mohl. 18) T. cžistie. 19) [svět] Boha. 20) takou měrou. 21) nazván. 22) Antikristem. 23) jakou. 24) až do. 25) V nč. vynech. 26) zařízené. 1í 7 15) 21 mylne. XXX. 1) nezřejmé. 2) který. 3) vběhl. 4) váženo. 5) lze. 6) T. Jestliže nějaké; T. m. Ač má leč. 8) postaví. 3) V nč. vynech. 10) zabral. jedovatiny. 12) pokolení lidská. 13) v řečech příjemných. 14) nechtí. z nich. 16) nepravosti. 17) působí. 18) svatí. 19) t. j. člověk. 20) vyrazil. svatí napravují. 22) vyléčí. 23) zaopatří. 24) T. wneseme. 25) který. 26) mlu- vení. 27) svatost jim připisujíce. 28) kdežto. 29) kdyby. 30) T. miesscouw. 31) rozmnožovali. 32) vztahujíce. 33) z povinnosti. 34) který. 35) kteří. 36) nej- důvtipněji. 37) dokázali. 38) spravovali. 39) tím. 40) zbaveni jsouce. 41) ne- odřekne. 2) tím víc. 43) prý. 44) mluví. 45) prý. 46) tedy. 47) klamavou. 439
ramně. 10) nezřejmá. 11) nevýslovně. 12) aby člověk směřoval proti Bohu. 13) jimiž by. 14) touto věcí. 15) tedy. 16) v pořádku jest. 17) tím obchodem. 187 o sto kop [grošů]. 19) pokárán. 20) nevztekej se. 21) vytěžil. 22) netušené. 23) do čeho si usmyslí. 24) nezná. 25) jen aby. 26) dukáty. 27) ty dva obchody neprospějí. 28) jen. 23) odíral. 30) platy. 31) žaluje, proklíná. 32) obchody dělají. 23) stenali. 34) zeptá se. 35) V nč. vynech. 36) kéž by bylo lze. XXVII. 1) jakož zde. 2) jest líčeno. 3) neplodní jsou. 4) T. porusseni. 5) V nč. vynech. 6) pokrytským. 7) zjevný, viděti o něm. 8) tom. 3) pěny hanby na povrch vynášejíce. 10) kdežto. 11) jakési výmysly mrtvé. 12) ze zvyku povinného. 13) na takové. 14) směšných. 15) kdyby. 16) ustanoveno. 17) V nč. vynech. 18) dělají. 19) zadarmo. 20) předně. 21) polností. 22) odírání. 23) za druhé. 24) náramně. 25) lze. 26) který umrtvuje. 27) sebe. 28) nastrkuje na oko. 29) sebe. 30) zalíbil; T. zzyskal. 31) právě tak zde. 32) pobožnostmi. 33) se sklopenými. 33a) vykořeniti z srdce. T. wažňe A za tijm wssecko. 34 38) kteří. 39) zabrali. evangelia. 35) pracný. 36) V nč. vynech. 37) dějí se. 40 rozměřili. 41) T. ni. XXVIII. 1) zde. 2) část. 3) přihodilých. 4) čest. 5) V nč. vynech. 6) hníti jim dávají a umrtvují, zabíjejí. 7) zlý. 8) cizoložný. 3) zjevný jest. 10) totiž. 11) že by. 12) jestliže. 13) ale. 14) evangelium. 15) zabraňuje. 16) ale. 17) dovolení. 18) způsobem. 19) užívati. 20) sám proti. 21) ani nelze. 22) V nč. vynech. 23) proti své vůli. 24) kdežto.25) proti jejich vůli k tomu nedonucuje. 26) nýbrž. 27) tedy. 28) Předně. 29) zarazil. 30) špatnost. 31) Za druhé. 32) se dála. 33) pohnutku. 34) bez. 35) nálezu. 36) T. magij. 37) se díti nebude. 38) vážená. 39) z něhož. 40) způsobem. 41) vymačkaných. 42) V nč. kteří. 43) nepravostem. 44) V nč. vynech. 45) proklíná. 46) ohradí. 47) jde. 48) fa- lešně a odporně. 49) náramné. 50) pošlapáni. 51) V nč. vynech. 52) hříchů. 53) docela. 54) kteří. 55) zj. [z toho ]. 56) dukáty. 57) kteří. 58) z hříchů. 59) vze- neprávem. 63) způsobem. jíti. 60) náramně rozmnoženém. 61) Za druhé. 62 64) uzpůsoben. 65) tedy. 66) správně. 67) trefiti. 68) ani žádných. 69) tak. 76) že je dává. 71) cenné. 72) sebe. 73) potkává. 74) který. XXIX. 1) takořka. 2) se dotýkaje. 3) totiž. 4) očištění. 5) zde. 6) postavil. 7 národů. 8) dukáty. 3) totiž toho člověka. 10) stojí při všelikém lidu. 1í) kteří. 12) po té stránce. 13) neustávajícímu. 14) dělaje. 15) stránky. 16) tedy. 17) Anakolut; mohl. 18) T. cžistie. 19) [svět] Boha. 20) takou měrou. 21) nazván. 22) Antikristem. 23) jakou. 24) až do. 25) V nč. vynech. 26) zařízené. 1í 7 15) 21 mylne. XXX. 1) nezřejmé. 2) který. 3) vběhl. 4) váženo. 5) lze. 6) T. Jestliže nějaké; T. m. Ač má leč. 8) postaví. 3) V nč. vynech. 10) zabral. jedovatiny. 12) pokolení lidská. 13) v řečech příjemných. 14) nechtí. z nich. 16) nepravosti. 17) působí. 18) svatí. 19) t. j. člověk. 20) vyrazil. svatí napravují. 22) vyléčí. 23) zaopatří. 24) T. wneseme. 25) který. 26) mlu- vení. 27) svatost jim připisujíce. 28) kdežto. 29) kdyby. 30) T. miesscouw. 31) rozmnožovali. 32) vztahujíce. 33) z povinnosti. 34) který. 35) kteří. 36) nej- důvtipněji. 37) dokázali. 38) spravovali. 39) tím. 40) zbaveni jsouce. 41) ne- odřekne. 2) tím víc. 43) prý. 44) mluví. 45) prý. 46) tedy. 47) klamavou. 439
Strana 440
48) vždy. 49) zde objeví. 50) která. 51) konají. 52) se postaví. 53) vztáhnem. 54 evangelia. 55) svatí. 56) na konec. 57) V nč. vynech. 58) T. ktož muožem. 59 Nemyslím. 60) kdyby. 61) plný pytel. 62) vsypali. 63) že by. 64) venku. 65) neobránili. 66) krůpěj. 67 založil. 63) V nč. vynech. 70) udě- láskou. 68) 72) jestliže. 73) zde. 74) se zřetelem k. 75) ne- lovati. 71) když nadsadíme. mohl. 76) míjejí se s touto. XXXI. 1) dopověděti. 2) nepravosti. 3) smysl, t. j. má to smysl. 4) Pro nic jiného. 5) V nč. že. 6) že se odřeknou. 7) buďto. s) nemohou. 2) za okolností k tomu příhodných. 10) T. založe. 11) lásek. 12) zlou. 13) Vždyť. XXXII. 1) třebas že. 2) že by. 3) toho. 1) že by. 5) vhodné. 6) za to. 7) T. rmutij. 8) kteří. 3) zrazující, připravující všechen lid. 10) uvázali jim matku Kristovu jako na hradby (obléhaného města, nutíce ji k něčemu, k čemu nemá ani moci ani práva). 11) T. gimž. 12) hlásají. 13) nevěřící. 14) pravda. 15) se svými. 16) tedy. 17) nikde. 18) právě tak. 19) ve zbroj. 20) uspal. 21) chlácholili, uspokojovali. 22) sluší. 3) t. j. svět. 24) že [Antikrist] pod tím. XXXIII. 1) V nč. vynech. 2) zaměstnávání [sel. 3) na polovic. 4) za- městnávají. 5) nás. 6) že by. 7) vypověděl. 8) si rány uhozením dělali. 9) poct. 10) jiné pobožnosti. 11) totiž. 12) třeba že jsou. 13) V nč. vynech. 14) moudrý člověk. 15) opovržené. 16) láskou. 17) nenakloní. 13) V nč. vynech. 19) t. j. v nebeském stvoření. 20) ochotně. 21) láskou. 22) čest. 23) V nč. vynech. 24) kteří. 25) přikloní. 26) prudký. 27) necítí. 28) založili. 29) dávné svaté. 30) plné Ducha sv., kteří na to stačí. 31) čímkoli napájejí. 22) čeho. 33) z povinnosti. 34) jehož. 35) povídají. 365) který. 3) ale. 35) nicméně se domnívá. 39) kteří. 40) nemírných. 11) jimž. 4) že by. 43) s nevěřícími. 44) k předešlé. 45) uniknouti. 46) smyšlenvám. 17) co. 48) Zde. 49) věřící. 50) V nč. vynecn. 31) ke kouzelníkům. 32) brzo. 53) T. k zagimacžowi. 54) jsou hnáni. XXXIV.1) V nč. vynech. 2) povídají. 3) co se dotýká. 1) V nč. vynech. 5) povinni. 6) vzájemné. 7) jimiž. 8) obdarovávají. 3) T. czo. 19) jichž. 1í) nýbrž. 12) když předpokládáme napřed. 13) v těch, kdož se modlí k svatým. 14) T. kořenie. 15) Anakolut. 16) za druhé. 17) slušně. 18) lid. 19) v omáčce. 20) pochválívše.21) ty. 22) pro tu modlitbu líbeznou (t. j. svatým). 23) svatí. 24) V nč. vynech. 25) ponětím. 25) kteří. 27) Právě tak. 28) dělali. 29) dary přemoženi.30) Právě tak.31) smýšlejí. 32) kteří. 33) straní. 34) nespravedlivým. 33) V nč. vynech. 3) Anakolat. 37) neustávající od. 38) kdyby něco. 39) kdež. 6) XXXV. 1) nikde. 2) V nč. vynech.3) v evangeliu.4) ke komu. 5) jestliže. se díti. 7) důležitou. 8) tolik. 3) podle své vůle. 10) zaříditi. 11) znalý. 12) jemu patří. 13) náležitém. 14) T. nyniegssich. 15) Myšlen je Dionysius „Areopagita“; spisy citované pod jeho jménem vznikly, jak ukázalo zkoumání vědecké, koncem V. stol.; podle legendy byl jejich autor totožný s Dionysiem připomínaným v Skutcích ap. 17, 34, který prý se po svém uvěření stal biskupem athénským a vytrpěl pro Krista smrt 440
48) vždy. 49) zde objeví. 50) která. 51) konají. 52) se postaví. 53) vztáhnem. 54 evangelia. 55) svatí. 56) na konec. 57) V nč. vynech. 58) T. ktož muožem. 59 Nemyslím. 60) kdyby. 61) plný pytel. 62) vsypali. 63) že by. 64) venku. 65) neobránili. 66) krůpěj. 67 založil. 63) V nč. vynech. 70) udě- láskou. 68) 72) jestliže. 73) zde. 74) se zřetelem k. 75) ne- lovati. 71) když nadsadíme. mohl. 76) míjejí se s touto. XXXI. 1) dopověděti. 2) nepravosti. 3) smysl, t. j. má to smysl. 4) Pro nic jiného. 5) V nč. že. 6) že se odřeknou. 7) buďto. s) nemohou. 2) za okolností k tomu příhodných. 10) T. založe. 11) lásek. 12) zlou. 13) Vždyť. XXXII. 1) třebas že. 2) že by. 3) toho. 1) že by. 5) vhodné. 6) za to. 7) T. rmutij. 8) kteří. 3) zrazující, připravující všechen lid. 10) uvázali jim matku Kristovu jako na hradby (obléhaného města, nutíce ji k něčemu, k čemu nemá ani moci ani práva). 11) T. gimž. 12) hlásají. 13) nevěřící. 14) pravda. 15) se svými. 16) tedy. 17) nikde. 18) právě tak. 19) ve zbroj. 20) uspal. 21) chlácholili, uspokojovali. 22) sluší. 3) t. j. svět. 24) že [Antikrist] pod tím. XXXIII. 1) V nč. vynech. 2) zaměstnávání [sel. 3) na polovic. 4) za- městnávají. 5) nás. 6) že by. 7) vypověděl. 8) si rány uhozením dělali. 9) poct. 10) jiné pobožnosti. 11) totiž. 12) třeba že jsou. 13) V nč. vynech. 14) moudrý člověk. 15) opovržené. 16) láskou. 17) nenakloní. 13) V nč. vynech. 19) t. j. v nebeském stvoření. 20) ochotně. 21) láskou. 22) čest. 23) V nč. vynech. 24) kteří. 25) přikloní. 26) prudký. 27) necítí. 28) založili. 29) dávné svaté. 30) plné Ducha sv., kteří na to stačí. 31) čímkoli napájejí. 22) čeho. 33) z povinnosti. 34) jehož. 35) povídají. 365) který. 3) ale. 35) nicméně se domnívá. 39) kteří. 40) nemírných. 11) jimž. 4) že by. 43) s nevěřícími. 44) k předešlé. 45) uniknouti. 46) smyšlenvám. 17) co. 48) Zde. 49) věřící. 50) V nč. vynecn. 31) ke kouzelníkům. 32) brzo. 53) T. k zagimacžowi. 54) jsou hnáni. XXXIV.1) V nč. vynech. 2) povídají. 3) co se dotýká. 1) V nč. vynech. 5) povinni. 6) vzájemné. 7) jimiž. 8) obdarovávají. 3) T. czo. 19) jichž. 1í) nýbrž. 12) když předpokládáme napřed. 13) v těch, kdož se modlí k svatým. 14) T. kořenie. 15) Anakolut. 16) za druhé. 17) slušně. 18) lid. 19) v omáčce. 20) pochválívše.21) ty. 22) pro tu modlitbu líbeznou (t. j. svatým). 23) svatí. 24) V nč. vynech. 25) ponětím. 25) kteří. 27) Právě tak. 28) dělali. 29) dary přemoženi.30) Právě tak.31) smýšlejí. 32) kteří. 33) straní. 34) nespravedlivým. 33) V nč. vynech. 3) Anakolat. 37) neustávající od. 38) kdyby něco. 39) kdež. 6) XXXV. 1) nikde. 2) V nč. vynech.3) v evangeliu.4) ke komu. 5) jestliže. se díti. 7) důležitou. 8) tolik. 3) podle své vůle. 10) zaříditi. 11) znalý. 12) jemu patří. 13) náležitém. 14) T. nyniegssich. 15) Myšlen je Dionysius „Areopagita“; spisy citované pod jeho jménem vznikly, jak ukázalo zkoumání vědecké, koncem V. stol.; podle legendy byl jejich autor totožný s Dionysiem připomínaným v Skutcích ap. 17, 34, který prý se po svém uvěření stal biskupem athénským a vytrpěl pro Krista smrt 440
Strana 441
mučednickou. Citát z Dionysia přejal Chelčický nepochybně z Chronicon Taboritarum, část I, kap. XXV; otisk u Höflera, Geschichtschreiber II, 678, 679. 16) obstáti. 17) ani. 18) svatí. XXXVI. 1) dobře. 2) V nč. vynech. 3) svatí. 4) předně. 5) jim. 6) ne- patří. 7) za druhé. 8) nejsprávněji. 3) že by. 10) pocty. 11) že by. 12) beze vší pochybnosti. 13) kdež. 14) V nč. vynech. 15) abys. 16) moudří měli by k věření dosti na takové věci. 17) zmenšili některé věci. 18) připustili. 19) vlečku. 20) řídili. 21) namáhavě. 22) přibelhala se. 23) ale. 24) jejich vy- psání. Místo, jež zde Chelčický uvádí, je vyňato z artikulů kněží praž- ských o zachovávání řádů církevních; artikule ty otiskl Palacký v Arch. Č. III, str. 269, předposl. odstavec, a datuje je do r. 1428 nebo 1429. Lat. znění u Höflera, Geschichtschreiber II, 717, Art. XIII. 25) tou aby. 30) dříma- měrou. 26) Nejmoudřejší lidé! 27) Ale. 28) to dá rozum. 29) jíce. 31) posměch. 32) T. tot. 33) úrazů. 34) aby něčemu. 35) se zřetelem k ní říci. 36) s měrou „tak akorát“; T. v wieru whod. 37) neodvažují se. 38) takořka. 39) t. j. Antikrista. 40) tlačili. 41) Právě tak. 42) někdo. 43) až po krk. XXXVII. 1) vyšívá, motá. 2) V nč. vynech. 3) přesáhne míru. 4) nikde. „tak akorát“ a s měrou. 6) Se vší pobožností. 7) tu míru podají. 8) když. že. 10) nevznášejí. 11) Vždyť. 12) Kdyby mnich ledajaký. 13) ceníce. 14) o poctě. 15) jíž by. 16) nemírnými. 17) zaměstnali. 5 9) XXXVIII. 1) hledíme-li. 2) V nč. vynech. 3) t. j. apoštolů. 4) o kterých. 5) viděti. 6) kdo. 7) který. 8) nevyčítá, neomlouvá. 2) hanlivými. 10) d. lidí nespravedlivých. 11) zač. 12) o tom. 13) že by. 14) koule cílová j., cíl jistý. 15) svatí. 6) nepřičiňují. 17) motání. 13) stěží připustí. 19) t. j. mod- litbě. 20) v. 21) na odskok. 22) s měrou. 23) nemocná. 24) se splnila. 25) ne- hezky. 26) postavíce. 27) na chůzi. 23) leda když dřív si vyprosí. 29) dříve. 30) oporného kolu. 31) doufati v to. 32) založiti. 33) i kdyby byl. 34) ho. 35) založí. 36) na konec. 37) kde; T. pohanky. 38) stálou. 33) k ní nemohl mlčeti. 40) Zajisté. 41) lotrovském. 42) slušného. 43) skrze něž lidem [mistři]. 44) čáry [Bohu] cizí. 45) založiti. 46) nevěřící. 47) čárům. 48) ve velkých kusích. 49) nepřežvykující. 50) brzy. 51) lahodnější. 52) všecky; T. wssim. 53) mrská. 54) rohož, t. j. páté přes deváté. 35) stejně dávajíc. 56) se nahodí. XXXIX. 1) když mluvíme. 2) služebnice. 3) tak. 4) Doufej. 5) každý sbor. 6) vyčarujte. 7) také tolik. 8) svatí, 3) kteří. 10/ kteří. 11) potupují a umrtvují. 12) ani jedna. 3) ani. 11) utlačují. 13) pro cokoli. 16) aby na ni nemohl stačiti. 17) z hřicnu. XL. 1) Avšak [teď]. 2) tedy. 3) svatí. 4) kteří. 5) buďto. 6) anebo. 7) dů- kazy své dělají. 8) jež. 2) ze ža viní. 13) dále. 11) že by. 22) uřive. 13) s měrou. 14) Za druhé. 15) V nč. vynech. 13) stoje při hřšných. 13 co. 13) známo. 19) těm širokostem božským nevšudy může [pochopením] stačiti. XLI. 1) z hříchů. 2) pro takové lidi. 3) připuštěno. 4) to. 5) svatí. 6) pravdě podobné. 7) srovnali. 8) pohrdají.3) za svatými. 441
mučednickou. Citát z Dionysia přejal Chelčický nepochybně z Chronicon Taboritarum, část I, kap. XXV; otisk u Höflera, Geschichtschreiber II, 678, 679. 16) obstáti. 17) ani. 18) svatí. XXXVI. 1) dobře. 2) V nč. vynech. 3) svatí. 4) předně. 5) jim. 6) ne- patří. 7) za druhé. 8) nejsprávněji. 3) že by. 10) pocty. 11) že by. 12) beze vší pochybnosti. 13) kdež. 14) V nč. vynech. 15) abys. 16) moudří měli by k věření dosti na takové věci. 17) zmenšili některé věci. 18) připustili. 19) vlečku. 20) řídili. 21) namáhavě. 22) přibelhala se. 23) ale. 24) jejich vy- psání. Místo, jež zde Chelčický uvádí, je vyňato z artikulů kněží praž- ských o zachovávání řádů církevních; artikule ty otiskl Palacký v Arch. Č. III, str. 269, předposl. odstavec, a datuje je do r. 1428 nebo 1429. Lat. znění u Höflera, Geschichtschreiber II, 717, Art. XIII. 25) tou aby. 30) dříma- měrou. 26) Nejmoudřejší lidé! 27) Ale. 28) to dá rozum. 29) jíce. 31) posměch. 32) T. tot. 33) úrazů. 34) aby něčemu. 35) se zřetelem k ní říci. 36) s měrou „tak akorát“; T. v wieru whod. 37) neodvažují se. 38) takořka. 39) t. j. Antikrista. 40) tlačili. 41) Právě tak. 42) někdo. 43) až po krk. XXXVII. 1) vyšívá, motá. 2) V nč. vynech. 3) přesáhne míru. 4) nikde. „tak akorát“ a s měrou. 6) Se vší pobožností. 7) tu míru podají. 8) když. že. 10) nevznášejí. 11) Vždyť. 12) Kdyby mnich ledajaký. 13) ceníce. 14) o poctě. 15) jíž by. 16) nemírnými. 17) zaměstnali. 5 9) XXXVIII. 1) hledíme-li. 2) V nč. vynech. 3) t. j. apoštolů. 4) o kterých. 5) viděti. 6) kdo. 7) který. 8) nevyčítá, neomlouvá. 2) hanlivými. 10) d. lidí nespravedlivých. 11) zač. 12) o tom. 13) že by. 14) koule cílová j., cíl jistý. 15) svatí. 6) nepřičiňují. 17) motání. 13) stěží připustí. 19) t. j. mod- litbě. 20) v. 21) na odskok. 22) s měrou. 23) nemocná. 24) se splnila. 25) ne- hezky. 26) postavíce. 27) na chůzi. 23) leda když dřív si vyprosí. 29) dříve. 30) oporného kolu. 31) doufati v to. 32) založiti. 33) i kdyby byl. 34) ho. 35) založí. 36) na konec. 37) kde; T. pohanky. 38) stálou. 33) k ní nemohl mlčeti. 40) Zajisté. 41) lotrovském. 42) slušného. 43) skrze něž lidem [mistři]. 44) čáry [Bohu] cizí. 45) založiti. 46) nevěřící. 47) čárům. 48) ve velkých kusích. 49) nepřežvykující. 50) brzy. 51) lahodnější. 52) všecky; T. wssim. 53) mrská. 54) rohož, t. j. páté přes deváté. 35) stejně dávajíc. 56) se nahodí. XXXIX. 1) když mluvíme. 2) služebnice. 3) tak. 4) Doufej. 5) každý sbor. 6) vyčarujte. 7) také tolik. 8) svatí, 3) kteří. 10/ kteří. 11) potupují a umrtvují. 12) ani jedna. 3) ani. 11) utlačují. 13) pro cokoli. 16) aby na ni nemohl stačiti. 17) z hřicnu. XL. 1) Avšak [teď]. 2) tedy. 3) svatí. 4) kteří. 5) buďto. 6) anebo. 7) dů- kazy své dělají. 8) jež. 2) ze ža viní. 13) dále. 11) že by. 22) uřive. 13) s měrou. 14) Za druhé. 15) V nč. vynech. 13) stoje při hřšných. 13 co. 13) známo. 19) těm širokostem božským nevšudy může [pochopením] stačiti. XLI. 1) z hříchů. 2) pro takové lidi. 3) připuštěno. 4) to. 5) svatí. 6) pravdě podobné. 7) srovnali. 8) pohrdají.3) za svatými. 441
Strana 442
XLII. 1) Dále. 2) nemodli se. 3) bílou mouku. 4) I kdyby. 5) se po- stavili. 6) T. Daniel. 7) patrné. 8) kteří. 3) z hříchů. 10) V nč. vynech. 11) svatí. 12) se nestaly. 13) zde. 14) který. 15) tedy. 16) sebe. 17) jimž. 13) Právě tak. 19) V nč. vynech. 20) ti dva mužové. 21) svatí. 22) přestupujíc. 23) za nějaký úplatek. 24) kteří. 25) na nich. XLIII. 1) je šířena. 2) ony jsou [mnou] popírány. 3) T. mage. 4) [u toho,] jenž. 5) připsána. 6) kdyby. 7) všichni jsou uznáváni za hodny žaloby. 8) kdo by hledal. 9) spolu. 10) připisuje. 11) sebe. 12) sebe. 13) o. 14) božské moci. 15) koupě, statky. 16) T. y. 17) stojí. 18) pořád. 19) Třeba že. 20) za dveře vystrčili. 21) nicméně nikdy. 22) ani. 23) svatí. 24) nutné jest. 25) právě tak. 26) bez. 27) domnělých. 28) že by. 29) žádnému. 30) ke kterým. 31) podle přízně se děje. 32) beze vší pochybnosti. 33) že. 34) V nč. vynech. 35) tím se on neuspokojí. 36) kteří. 37) přísluší. 38) tolik. 39) který. 40) majetkem [koupeným]. 41) kdy. 42) se nadějíce. 43) silně dobro. 44) v tom smyslu. 45) v nijakou opuštěnost a smutek. 46) nevběhl. 47) ustanoven. 48) V nč. 53) bude se konati a pro- vynech. 49) se děje. 50) za nás. 51) aspoň. 52) abys. vede se. 54) V nč. vynech. 55) modlitby zasluhuje. 56) V nč. vynech. 57) usta- novil. 58) pro co. 59) zanedbáni. 60) leda kdyby. 61) za ty nejv. milosti. 62) připraviti o to dobré. 63) naklání. 64) nakloňuje. 65) za milost. 66) oplzlých. 67) postaven. 68) léku. 69) k nepravostem. 70) že by. 71) někdo něčím. 72) žádný. 73) přímo. 74) důkazů. 75) nedokážou. 76) při níž. 77) o uzdravení. 78) nezhojitelných. 73) domnělou. XLIV. 1) leč. 2) advokáta, zástupce vlastního. 3) Jestliže. 3) Protož to, že jednorozený syn za čl. oroduje, zajisté znamená, že. 5) sebe člověkem ukazuje. 6) znamená. 7) totéž. 8) přijmouti. 9) tedy. 10) Tedy. 11) kdyby za nás or. pr. neorodovalo. 12) T. od Ducha. 13) beze vší pochybnosti. 14) se ztratili. Citát ze sv. Rehoře přejal Chelčický asi z Chronicon Taboritarum, část I, kap. XXIV; otisk u Höflera, Geschichtschreiber II, 633. Slova „Protož jednorozenému synu . . . vysvobodil jest“ u Höflera nejsou. 15) stranou od. 16) t. j. jest. 17) proto [to jest]. 18) cituje. 19) T. od Ducha. 20) t. j. Bůh. 21) stojí. 22) příhodnou. 23) kdyby. 24) o jejich modlitby. 25) kteří. 26) jen. 27) se zřetelem k. 28) za platné pokládaje; T. klade. 29) že by. XLV. 1) Nyní. 2) sebe. 3) sebe. 3) odkud. 5) vyprošujem. 6) důkladně. 7) po tonsuře, 8) viděti. 3) děravá. 10) trošku. 11) tehdy. 12) že. 13) vypro- šujem. 14) lžou. 15) za ním. 16) obsypati. 17) vyhřbelcovaný. 18) V nč. vy- nech. 19) vyklamou, trhnou. XLVI. 1) t. j. sv. Augustin. 2) V nč. tím, že. 3) T. nadegi. 4) kdyby. 5) sebe. 6) viděti. 7) neodvažovali se. 8) bez. 2) ustanoven. 10) svatí. 11) T. yakoby. 12) pod. 13) umrtvuje. 14) kdyby ledajaký mnich. 15) T. w. 16) ob- sype. 17) ochotně. XLVII. 1) V nč. vynech. 2) když jsme počali. 3) ozývá. 4) k dobrým lidem. 5) Viklef ve spise Trialog, IV, kap. 30. 6) že náležité jest. 7) t. j. k rozmlouvání s ním. 8) nově vymyšlenými. 3) věděti. 10) T. swieta. 442
XLII. 1) Dále. 2) nemodli se. 3) bílou mouku. 4) I kdyby. 5) se po- stavili. 6) T. Daniel. 7) patrné. 8) kteří. 3) z hříchů. 10) V nč. vynech. 11) svatí. 12) se nestaly. 13) zde. 14) který. 15) tedy. 16) sebe. 17) jimž. 13) Právě tak. 19) V nč. vynech. 20) ti dva mužové. 21) svatí. 22) přestupujíc. 23) za nějaký úplatek. 24) kteří. 25) na nich. XLIII. 1) je šířena. 2) ony jsou [mnou] popírány. 3) T. mage. 4) [u toho,] jenž. 5) připsána. 6) kdyby. 7) všichni jsou uznáváni za hodny žaloby. 8) kdo by hledal. 9) spolu. 10) připisuje. 11) sebe. 12) sebe. 13) o. 14) božské moci. 15) koupě, statky. 16) T. y. 17) stojí. 18) pořád. 19) Třeba že. 20) za dveře vystrčili. 21) nicméně nikdy. 22) ani. 23) svatí. 24) nutné jest. 25) právě tak. 26) bez. 27) domnělých. 28) že by. 29) žádnému. 30) ke kterým. 31) podle přízně se děje. 32) beze vší pochybnosti. 33) že. 34) V nč. vynech. 35) tím se on neuspokojí. 36) kteří. 37) přísluší. 38) tolik. 39) který. 40) majetkem [koupeným]. 41) kdy. 42) se nadějíce. 43) silně dobro. 44) v tom smyslu. 45) v nijakou opuštěnost a smutek. 46) nevběhl. 47) ustanoven. 48) V nč. 53) bude se konati a pro- vynech. 49) se děje. 50) za nás. 51) aspoň. 52) abys. vede se. 54) V nč. vynech. 55) modlitby zasluhuje. 56) V nč. vynech. 57) usta- novil. 58) pro co. 59) zanedbáni. 60) leda kdyby. 61) za ty nejv. milosti. 62) připraviti o to dobré. 63) naklání. 64) nakloňuje. 65) za milost. 66) oplzlých. 67) postaven. 68) léku. 69) k nepravostem. 70) že by. 71) někdo něčím. 72) žádný. 73) přímo. 74) důkazů. 75) nedokážou. 76) při níž. 77) o uzdravení. 78) nezhojitelných. 73) domnělou. XLIV. 1) leč. 2) advokáta, zástupce vlastního. 3) Jestliže. 3) Protož to, že jednorozený syn za čl. oroduje, zajisté znamená, že. 5) sebe člověkem ukazuje. 6) znamená. 7) totéž. 8) přijmouti. 9) tedy. 10) Tedy. 11) kdyby za nás or. pr. neorodovalo. 12) T. od Ducha. 13) beze vší pochybnosti. 14) se ztratili. Citát ze sv. Rehoře přejal Chelčický asi z Chronicon Taboritarum, část I, kap. XXIV; otisk u Höflera, Geschichtschreiber II, 633. Slova „Protož jednorozenému synu . . . vysvobodil jest“ u Höflera nejsou. 15) stranou od. 16) t. j. jest. 17) proto [to jest]. 18) cituje. 19) T. od Ducha. 20) t. j. Bůh. 21) stojí. 22) příhodnou. 23) kdyby. 24) o jejich modlitby. 25) kteří. 26) jen. 27) se zřetelem k. 28) za platné pokládaje; T. klade. 29) že by. XLV. 1) Nyní. 2) sebe. 3) sebe. 3) odkud. 5) vyprošujem. 6) důkladně. 7) po tonsuře, 8) viděti. 3) děravá. 10) trošku. 11) tehdy. 12) že. 13) vypro- šujem. 14) lžou. 15) za ním. 16) obsypati. 17) vyhřbelcovaný. 18) V nč. vy- nech. 19) vyklamou, trhnou. XLVI. 1) t. j. sv. Augustin. 2) V nč. tím, že. 3) T. nadegi. 4) kdyby. 5) sebe. 6) viděti. 7) neodvažovali se. 8) bez. 2) ustanoven. 10) svatí. 11) T. yakoby. 12) pod. 13) umrtvuje. 14) kdyby ledajaký mnich. 15) T. w. 16) ob- sype. 17) ochotně. XLVII. 1) V nč. vynech. 2) když jsme počali. 3) ozývá. 4) k dobrým lidem. 5) Viklef ve spise Trialog, IV, kap. 30. 6) že náležité jest. 7) t. j. k rozmlouvání s ním. 8) nově vymyšlenými. 3) věděti. 10) T. swieta. 442
Strana 443
11) klamné. 12) se namáhá. 13) skrze něž. 14) otravují. 15) libostí. 16) svatí. 17) bez. 18) dokázati ty přímluvy. 19) v tom smyslu, ke kterému. 20) po- příti. 21) ale. 22) připustiti. 23) předpokládajíce. 24) život. 25) ale. 26) T. zskutkuow. 27) pro sebe ani pro jiné. 28) žádných. 29) Blahoslavení. 36) za nimi. 31) klíně. 32) aby mohli. 33) T. žiwými. 34) pravdivé. 35) tedy. 36) při- ne- činím se. 37) lásku. 38) nespoléhá. 39) že by. 40) právě tolik. 41) spočti. 42) obelhávaje lidí. 43) mluviti. 44) tam. 45) to můžem připustiti se zřetelem k. 46) uchvácení. 47) nikde. 48) Že by. 49) mohl nějaký rozum neb žádost neb cítění. 50) pohlceni. 51) patrno. 52) který. 53) do něčeho jiného; T. wiecz w gine. 54) T. ostawij. 55) po té stránce. 56) aby. 57) při. 58) rozemelou, 59) uvaří neb upekou. 60) totiž. 61) kdežto. 62) dřív. 63) libého, roztlukou. 64) tak. 65) oráčovi. 66) do zástěry secí. 67) aby. 68) se dálo. 69) náklonností. 70) kdyby. XLVIII. 1) přece. 2) svatí. 3) aby. 4) na polovic. 5) ale. 6) popírati ne- sluší. 7) to připouštějme, uznávejme. 8) povinnou.3) V nč. vynech. 10) T. 12) V nč. vynech. 13) vyptati. 14) když. smrdij. 11) radujících se. XLIX. 1) T. Pata. 2) ho, t. j. kněze. 3) nutí. 4) rozmnožoval. 5) V nč. 11) V nč. vynech. 6) nic tak se nemá. 7) svatí. 8) dělati. 3) dříve. 10) docela. protože. L. 1) V nč. vynech. 2) T. wyznawanij. 3) svatí. LI. 1) Právě tak. 2) zde. 3) jest nutno úplně rozuměti. 4) bude se díti. 5) svatí. 6) V nč. vynech. 7) náležitě. 3) Jestliže.3) T. požehnanij. 10) v nepravosti. 11) kterýž. 12) V nč. že. 13) trochu. 14) V nč. vynech. 15) když by. 16) že by. 17) totéž. 18) způsobem. 19) smýšlejí. 20) V nč. by vynech. 21) jest. 22) bojovali. 23) žrouti nenasytní. 24) činili. 25) rozměřením. 26) je daleko. 27) dílo. 28) nepravostech. 4 443
11) klamné. 12) se namáhá. 13) skrze něž. 14) otravují. 15) libostí. 16) svatí. 17) bez. 18) dokázati ty přímluvy. 19) v tom smyslu, ke kterému. 20) po- příti. 21) ale. 22) připustiti. 23) předpokládajíce. 24) život. 25) ale. 26) T. zskutkuow. 27) pro sebe ani pro jiné. 28) žádných. 29) Blahoslavení. 36) za nimi. 31) klíně. 32) aby mohli. 33) T. žiwými. 34) pravdivé. 35) tedy. 36) při- ne- činím se. 37) lásku. 38) nespoléhá. 39) že by. 40) právě tolik. 41) spočti. 42) obelhávaje lidí. 43) mluviti. 44) tam. 45) to můžem připustiti se zřetelem k. 46) uchvácení. 47) nikde. 48) Že by. 49) mohl nějaký rozum neb žádost neb cítění. 50) pohlceni. 51) patrno. 52) který. 53) do něčeho jiného; T. wiecz w gine. 54) T. ostawij. 55) po té stránce. 56) aby. 57) při. 58) rozemelou, 59) uvaří neb upekou. 60) totiž. 61) kdežto. 62) dřív. 63) libého, roztlukou. 64) tak. 65) oráčovi. 66) do zástěry secí. 67) aby. 68) se dálo. 69) náklonností. 70) kdyby. XLVIII. 1) přece. 2) svatí. 3) aby. 4) na polovic. 5) ale. 6) popírati ne- sluší. 7) to připouštějme, uznávejme. 8) povinnou.3) V nč. vynech. 10) T. 12) V nč. vynech. 13) vyptati. 14) když. smrdij. 11) radujících se. XLIX. 1) T. Pata. 2) ho, t. j. kněze. 3) nutí. 4) rozmnožoval. 5) V nč. 11) V nč. vynech. 6) nic tak se nemá. 7) svatí. 8) dělati. 3) dříve. 10) docela. protože. L. 1) V nč. vynech. 2) T. wyznawanij. 3) svatí. LI. 1) Právě tak. 2) zde. 3) jest nutno úplně rozuměti. 4) bude se díti. 5) svatí. 6) V nč. vynech. 7) náležitě. 3) Jestliže.3) T. požehnanij. 10) v nepravosti. 11) kterýž. 12) V nč. že. 13) trochu. 14) V nč. vynech. 15) když by. 16) že by. 17) totéž. 18) způsobem. 19) smýšlejí. 20) V nč. by vynech. 21) jest. 22) bojovali. 23) žrouti nenasytní. 24) činili. 25) rozměřením. 26) je daleko. 27) dílo. 28) nepravostech. 4 443
Strana 444
Strana 445
VARIANTY Z RUKOPISU KAPITULNÍHO (D 82). Kapitola druhá I. dílu. budem v nich] w nich budem — kdež] kdyz — popadli jsú aneb zahrnuli sú] zahrnuli nebo popadli su — trháše] drcziese(!) — kdež] tu, kdez — duchovně] w sobie duchownie — jest (před slovem noci)] 0 — tak] 0 — pominula] minula — ve dne poctivě poctiwie we dne —jest] 0—minula] minula gest — zřieti] swery drsseti(!) — úsilími těžkými] vsilumtiez kymu(!) — čekaje] czekagi — kruopě] kropie wody — mieti ani] O — v zimě bude] bude wzmnie(!) — za ně hodni] hodni za nie — potřeba] potrzebnost — slúze] slussie(!) — ty (po sl. netoliko] 0 — bydlé] bydlite — na zemi] O — slova] slowa sromna(!) — k jeho přikázanie ustavily jsú se se vší krá] 0 — lidem] 0 — muož přikazovati a] 0 — krůpě] kropie wodne — tekú] teku nebo padage — jenž jsa blesk slávy a zpuosoba potstaty jeho] 0 — nesa] nose — dosta- — tečným] dostateczneych — mohla jeho slova] geho slowa mohla dostatečna jsú] 0 — k zřiezení] skrze ni (!) — slova jeho jsú světlo v sobě] gsu swietlo w sobie geho slowa — pane] 0 — měl] miel bychom(!) noh mých] mych noh — on] 0 — zvolil, tomu chce a to se jemu líbí. Proto najprvé nalezl sám u sebe sobě libé věci. Těm chce a ty přikazuje a k těm] O — ale] 0 — kde] kdy — vuoli plniti] wole(!) naplniti — k na- plnění líbezné] ku naplenieni(!) libosti — jí slíbiti] gemu slibiti — nesli] nezli(!) — kterýchžto prací daremních nynie ... s tiem, či nelíbí] 0 — předloženo] przedlozene — toto] tato — trháše] drziese — trhala] drzela — a mohú ty věci zevnitřnie tělesné Petrovy] 0— duchovních] duchow- nich sieti(!) — od lovu tělesného ryb tělesných] do(!) lowu tielestnych ryb — lidské] lidi — najprvé sú] gsu nayprwe — lidé mohú] mohu lide — druhé] k druhe — celú] czely — když se] kdyz se kto — sietí táhnúti] tahnuti sieti — trhala] drzela — namiesí] miesi — pohoršie] pohorsugi — viece] 0 (!) — zlosynstvie] zlostenika (!) — viery] 0 — tak (po sl. zahyne)] 0 — vyznávají] wyznanie — posvátná] poswatne — s těmi p. lidmi] s tim pobiehlim lidem — vcházejí] wchazie — falešně] 0 — derú] drzie — byť jich] by tiech — tisícuov] tisýcow, plny swiet — to] 0 — nederú sieti v. té] nezderu tiech sieti wierý — pevnějšie] pewni se — ihned jiní] ale gini yhned — kdežkoli] kdyzkoli — tuť 10 — kto (před sl. tauto)] 0 — kto] O — tau sietí viery] 0. Kapitola třetí, provázky] prowazi — smiešené] smissenými(!) — by mohli] mohli bý — ku pokání ulovili... obec sobě] 0 — vlny] wlnu — tuto] to tvto — na sloviech jeho] na geho slowiech — takéž lidé zde ... přebývajie] 0 — nic] nic nez nic — přítomen] przitomenie(!) a k za- hynuti prziprawen — chytiti a] chytie — jimiž] gimz ty(!) — přinášejí] 445
VARIANTY Z RUKOPISU KAPITULNÍHO (D 82). Kapitola druhá I. dílu. budem v nich] w nich budem — kdež] kdyz — popadli jsú aneb zahrnuli sú] zahrnuli nebo popadli su — trháše] drcziese(!) — kdež] tu, kdez — duchovně] w sobie duchownie — jest (před slovem noci)] 0 — tak] 0 — pominula] minula — ve dne poctivě poctiwie we dne —jest] 0—minula] minula gest — zřieti] swery drsseti(!) — úsilími těžkými] vsilumtiez kymu(!) — čekaje] czekagi — kruopě] kropie wody — mieti ani] O — v zimě bude] bude wzmnie(!) — za ně hodni] hodni za nie — potřeba] potrzebnost — slúze] slussie(!) — ty (po sl. netoliko] 0 — bydlé] bydlite — na zemi] O — slova] slowa sromna(!) — k jeho přikázanie ustavily jsú se se vší krá] 0 — lidem] 0 — muož přikazovati a] 0 — krůpě] kropie wodne — tekú] teku nebo padage — jenž jsa blesk slávy a zpuosoba potstaty jeho] 0 — nesa] nose — dosta- — tečným] dostateczneych — mohla jeho slova] geho slowa mohla dostatečna jsú] 0 — k zřiezení] skrze ni (!) — slova jeho jsú světlo v sobě] gsu swietlo w sobie geho slowa — pane] 0 — měl] miel bychom(!) noh mých] mych noh — on] 0 — zvolil, tomu chce a to se jemu líbí. Proto najprvé nalezl sám u sebe sobě libé věci. Těm chce a ty přikazuje a k těm] O — ale] 0 — kde] kdy — vuoli plniti] wole(!) naplniti — k na- plnění líbezné] ku naplenieni(!) libosti — jí slíbiti] gemu slibiti — nesli] nezli(!) — kterýchžto prací daremních nynie ... s tiem, či nelíbí] 0 — předloženo] przedlozene — toto] tato — trháše] drziese — trhala] drzela — a mohú ty věci zevnitřnie tělesné Petrovy] 0— duchovních] duchow- nich sieti(!) — od lovu tělesného ryb tělesných] do(!) lowu tielestnych ryb — lidské] lidi — najprvé sú] gsu nayprwe — lidé mohú] mohu lide — druhé] k druhe — celú] czely — když se] kdyz se kto — sietí táhnúti] tahnuti sieti — trhala] drzela — namiesí] miesi — pohoršie] pohorsugi — viece] 0 (!) — zlosynstvie] zlostenika (!) — viery] 0 — tak (po sl. zahyne)] 0 — vyznávají] wyznanie — posvátná] poswatne — s těmi p. lidmi] s tim pobiehlim lidem — vcházejí] wchazie — falešně] 0 — derú] drzie — byť jich] by tiech — tisícuov] tisýcow, plny swiet — to] 0 — nederú sieti v. té] nezderu tiech sieti wierý — pevnějšie] pewni se — ihned jiní] ale gini yhned — kdežkoli] kdyzkoli — tuť 10 — kto (před sl. tauto)] 0 — kto] O — tau sietí viery] 0. Kapitola třetí, provázky] prowazi — smiešené] smissenými(!) — by mohli] mohli bý — ku pokání ulovili... obec sobě] 0 — vlny] wlnu — tuto] to tvto — na sloviech jeho] na geho slowiech — takéž lidé zde ... přebývajie] 0 — nic] nic nez nic — přítomen] przitomenie(!) a k za- hynuti prziprawen — chytiti a] chytie — jimiž] gimz ty(!) — přinášejí] 445
Strana 446
przinosie — jinak] ginak a ginak — pro něco se popúzeje... v lehkosti O — boje a] boge, w cem(!) pochybuge, nieceho marnie cekage — jiným oniem — jejl 0 — umrtvili] vmrtwili zolowieka(!) — (ne)milosti] ne- milosti nebo skrze zle milosti — běžie] biezie zewnitrz — mnohé] mnoho — aneb (po sl. kam)1 0 — hýbán] hyban a puzen — zachovával] zasta- wowal — v husté] w hubokostie(!) — byl] 0 — kto jemu] gemu kto — jeho (po sl. viera)] gessto — bez nie] bez nie gystie — k nimžto] o nichzto — jest (před pravý)1 0 — položenú v sloviech b. p. jsúce jako] O — viděti] wiedieti — že] 0. Kapitola čtvrtá. předkládá] przedkladati — neproměnný] nepro- mienieny — to, čehož ona potvrzujie] 0 — jakožto] yako — slova] slowo — že (po a)1 0 — drželi] drzeli twrdie — milost boží] milost bozi a wsse- cky sliby bozie — mrtvá] ale mrtwa — die, že] die — to jest nám] 0 — těla] 0 — starýl 0 — tělesný] tielestnie — jakož] gelikoz — zname- nala sú] o — aneb] gsu — nám] 0 — vieru] prawdu — piesma] wssecka — předkládají] przekladagi — slowa] toho pisma — pravdy] prawda — slowa — Kristových] 0 — lhali oděnějí lidu] odieniegie lhali lidem a skrze] O — protož] protoz skrze(!) — i] a k — tehdyť] O. Kapitola pátá. otevřeně] o wierzeni — o věření] 0 — podobné] podobne gsu — a za kacieřstvie] kacierzsky — a] 0 — púhé] a puhe — toto] o to — a záštie] o zastie. Kapitola šestá (druhým odstavcem začínajíc). povědieny] propowie- dieny — jeho jest] gest geho — rozličné] mnohotwarne — hřiešné] lidi hriessne — ji přijali] przigili(!) gi — i (po sl. dostatečná)1 0 — dostatečně] dostatecznie wierze (!) — zpravené] prziprawenie(!) — Ducha] Ducha swateho — věří] vwierzi — křtěn] krzstane(!) — neuvěří] nevwierzi cteni — viera skutečná jest živá] ale wiera skutecna ziwa gest — apoštoly] aposstoli swe — aby naučili všelikého člověka] 0 — jest u vás] v was gest — zvolil] 0 — abyšte] a (!) vstawil sem was, abysste — mnohý při- nesli] przynesli mnohy — dokonalý] dokonaale — se potomní jako k cíli utiekali] potomni yako k czyli vtiekali se — potomně jest] gest przy- tomnie — zjevných nápisuov] z ginych pisem — apoštolských] apossto- low — a (před nebyl)] 0 — v němž byl aby — slyšán nebyl] nebyl slyssan — řečeno muož] muoz rzeczeno — věřil] vwierzyl — věřili] vwierzyli — a (před slovem shromážděnie)] nebo — věříciech] wiernych — vylúčili sú apoštolé] apposstole wyluczyli su — jsú] byli — a (po sl. Rímané)) neb — v zemi židovské] w zydowske zemi — že (před sl. zmienku)] o - protož věřície třetí stránka byli] 0 — jakožto] anebo yako — podruzi podruzy byli — a mezi Židy] O — A] Protoz wierzyczij trzetij byli a byli yako podruzy mezy pohany a zidy — uvěřili ... z pohanuo] z zydow a niekterzy z pohanow vwierzyli su — a] protoz — třetie] yako trzeti — A (před ten)] Protoz — najvyším] wyssim poddani byli a — a jinak .. . poddáni byli tak] 0 — učiniti] czyniti — na ně slušnú jim] gim slussnu — Druhé] Druhe su ge vczyli — takové] O — Buoh také] take buoh — mezi pohany přebývati] przebywati mezy pohany — k obcování] w ob- cowani — hnú nevěrnými viece] wiece hnu newiernymi — samau řečí] O — nežli samau řečí] nez hole rzeci — A apoštolé těmi přiečinami] pro- toz tiemi przicinami aposstole — ustavili jsú jel su ge vstawili — trpěli] strpieli. 446
przinosie — jinak] ginak a ginak — pro něco se popúzeje... v lehkosti O — boje a] boge, w cem(!) pochybuge, nieceho marnie cekage — jiným oniem — jejl 0 — umrtvili] vmrtwili zolowieka(!) — (ne)milosti] ne- milosti nebo skrze zle milosti — běžie] biezie zewnitrz — mnohé] mnoho — aneb (po sl. kam)1 0 — hýbán] hyban a puzen — zachovával] zasta- wowal — v husté] w hubokostie(!) — byl] 0 — kto jemu] gemu kto — jeho (po sl. viera)] gessto — bez nie] bez nie gystie — k nimžto] o nichzto — jest (před pravý)1 0 — položenú v sloviech b. p. jsúce jako] O — viděti] wiedieti — že] 0. Kapitola čtvrtá. předkládá] przedkladati — neproměnný] nepro- mienieny — to, čehož ona potvrzujie] 0 — jakožto] yako — slova] slowo — že (po a)1 0 — drželi] drzeli twrdie — milost boží] milost bozi a wsse- cky sliby bozie — mrtvá] ale mrtwa — die, že] die — to jest nám] 0 — těla] 0 — starýl 0 — tělesný] tielestnie — jakož] gelikoz — zname- nala sú] o — aneb] gsu — nám] 0 — vieru] prawdu — piesma] wssecka — předkládají] przekladagi — slowa] toho pisma — pravdy] prawda — slowa — Kristových] 0 — lhali oděnějí lidu] odieniegie lhali lidem a skrze] O — protož] protoz skrze(!) — i] a k — tehdyť] O. Kapitola pátá. otevřeně] o wierzeni — o věření] 0 — podobné] podobne gsu — a za kacieřstvie] kacierzsky — a] 0 — púhé] a puhe — toto] o to — a záštie] o zastie. Kapitola šestá (druhým odstavcem začínajíc). povědieny] propowie- dieny — jeho jest] gest geho — rozličné] mnohotwarne — hřiešné] lidi hriessne — ji přijali] przigili(!) gi — i (po sl. dostatečná)1 0 — dostatečně] dostatecznie wierze (!) — zpravené] prziprawenie(!) — Ducha] Ducha swateho — věří] vwierzi — křtěn] krzstane(!) — neuvěří] nevwierzi cteni — viera skutečná jest živá] ale wiera skutecna ziwa gest — apoštoly] aposstoli swe — aby naučili všelikého člověka] 0 — jest u vás] v was gest — zvolil] 0 — abyšte] a (!) vstawil sem was, abysste — mnohý při- nesli] przynesli mnohy — dokonalý] dokonaale — se potomní jako k cíli utiekali] potomni yako k czyli vtiekali se — potomně jest] gest przy- tomnie — zjevných nápisuov] z ginych pisem — apoštolských] apossto- low — a (před nebyl)] 0 — v němž byl aby — slyšán nebyl] nebyl slyssan — řečeno muož] muoz rzeczeno — věřil] vwierzyl — věřili] vwierzyli — a (před slovem shromážděnie)] nebo — věříciech] wiernych — vylúčili sú apoštolé] apposstole wyluczyli su — jsú] byli — a (po sl. Rímané)) neb — v zemi židovské] w zydowske zemi — že (před sl. zmienku)] o - protož věřície třetí stránka byli] 0 — jakožto] anebo yako — podruzi podruzy byli — a mezi Židy] O — A] Protoz wierzyczij trzetij byli a byli yako podruzy mezy pohany a zidy — uvěřili ... z pohanuo] z zydow a niekterzy z pohanow vwierzyli su — a] protoz — třetie] yako trzeti — A (před ten)] Protoz — najvyším] wyssim poddani byli a — a jinak .. . poddáni byli tak] 0 — učiniti] czyniti — na ně slušnú jim] gim slussnu — Druhé] Druhe su ge vczyli — takové] O — Buoh také] take buoh — mezi pohany přebývati] przebywati mezy pohany — k obcování] w ob- cowani — hnú nevěrnými viece] wiece hnu newiernymi — samau řečí] O — nežli samau řečí] nez hole rzeci — A apoštolé těmi přiečinami] pro- toz tiemi przicinami aposstole — ustavili jsú jel su ge vstawili — trpěli] strpieli. 446
Strana 447
OBSAH. Úvodní slova vydavatelova V.—XV. . . . . . . . . . . . . . . Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII. . . . . Předmluva k vydání z r. 1521 . . . 1—3 Síti díl první: spojení se světskou mocí příčinou zkázy církve . .5—263 Zázračný lov ryb Luk. 5, 4—6 . . . . . . . . . . . . Výklad toho duchovní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Církev apoštolská dokonalá a vzorná . . Odmítnutí Palomarových výkladů o vývoji v církvi Odstoupení církve od prvotní dokonalosti darováním Konstan- tinovým . . . . . . . . . . . . . . . Vina papežova při tom . . . . . . . . . . . . . . . . . Vina císařova při tom . . . . . . . . . . - Církev a moc světská věci neslučitelné . . . Vyvracení námitek, které se proti názoru Chelčického dělají z Písma, zejména: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 a) z Luk. 3, 14 . . . . . . . . . . . . . . 147 b) z Řím. 13, 1—2 . . . . . c) z Řím. 13, 3—4 (v tom polemika proti Jiljímu Karlierovi o otázkách, je-li dovo- leno zabít člověka, a o tom, proč moc světská stíhá jen některé hříchy) . . . . . . . . . . . . . 179 . . d) z Rím. 13, 5—7 . . . . . . . . . . . 239 . . . . . . . e) z 1. Tim. 2, 1—3 251 . . . . . . . . . . Stanovisko Chelčického k moci světské úhrnem . . . . . . . . 261 Síti díl druhý: o rotách, o každé zvláště . . . . . . . . .263—416 O pokoleních erby korunovaných . . . . . . . . . . . . . 265 šibalstvích městských O . . . . . . . . . . . . . . 280 . O rotách mnichových . . . . . . . . . . . . . . 296 O rotách mistruo kolejských . . . . . . . . . . . . . . . 320 O rotách farářských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .417—443 . . Varianty z rukopisu kapitulního . . . . . . . . . . . . .445—446 20 40 45 66 81
OBSAH. Úvodní slova vydavatelova V.—XV. . . . . . . . . . . . . . . Obsah. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . XVII. . . . . Předmluva k vydání z r. 1521 . . . 1—3 Síti díl první: spojení se světskou mocí příčinou zkázy církve . .5—263 Zázračný lov ryb Luk. 5, 4—6 . . . . . . . . . . . . Výklad toho duchovní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Církev apoštolská dokonalá a vzorná . . Odmítnutí Palomarových výkladů o vývoji v církvi Odstoupení církve od prvotní dokonalosti darováním Konstan- tinovým . . . . . . . . . . . . . . . Vina papežova při tom . . . . . . . . . . . . . . . . . Vina císařova při tom . . . . . . . . . . - Církev a moc světská věci neslučitelné . . . Vyvracení námitek, které se proti názoru Chelčického dělají z Písma, zejména: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 a) z Luk. 3, 14 . . . . . . . . . . . . . . 147 b) z Řím. 13, 1—2 . . . . . c) z Řím. 13, 3—4 (v tom polemika proti Jiljímu Karlierovi o otázkách, je-li dovo- leno zabít člověka, a o tom, proč moc světská stíhá jen některé hříchy) . . . . . . . . . . . . . 179 . . d) z Rím. 13, 5—7 . . . . . . . . . . . 239 . . . . . . . e) z 1. Tim. 2, 1—3 251 . . . . . . . . . . Stanovisko Chelčického k moci světské úhrnem . . . . . . . . 261 Síti díl druhý: o rotách, o každé zvláště . . . . . . . . .263—416 O pokoleních erby korunovaných . . . . . . . . . . . . . 265 šibalstvích městských O . . . . . . . . . . . . . . 280 . O rotách mnichových . . . . . . . . . . . . . . 296 O rotách mistruo kolejských . . . . . . . . . . . . . . . 320 O rotách farářských . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 328 Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .417—443 . . Varianty z rukopisu kapitulního . . . . . . . . . . . . .445—446 20 40 45 66 81
- I: Array
- VII: Array
- XVII: Array
- 1: Array
- 5: Array