Strana 1
O ŽIVOTÉ A SPISÍCH TOMAŠE ZE ŠTITNÉHO. NAPSAL † JAN GEBAUER. V PRAZE. NAKLADEM CESKE AKADEMIE VED A UMENI. 1923.

Strana 2
SPISY TOMAŠE ZE ŠTITNÉHO. ČÍSLO 1. PROLEGOMENA. † JAN GEBAUER: O ŽIVOTÉ A SPISÍCH TOMÁŠE ZE ŠTÍTNÉHO. V PRAZE. NAKLADEM CESKE AKADEMIE VÉD A UMĚNI. 1923.

Strana 3

Strana 4

Strana 5
Třetí třída České akademie se usnesla poříditi souborné vydání spisů Tomáše ze Štítného a jako úvod k této edici otisknouti podrobnou a dů- kladnou Gebauerovu studii o Štítném. Spisy Tomášovy se chystají; jeden byl Akademii v rukopise již předložen. Uvod vychází v této knize. Má všeobecně orientovati o životních osudech Štítného a o rozsahu i povaze jeho spisovatelské činnosti, a chce zároveň býti splátkou na dluh, kterým jsou české literární dějiny povinny památce Gebauerově. Upraven byl podle pozůstalých rukopisů autorových a podle několikerých steno- grafických poznámek z Gebauerových universitních čtení drem J. Vode- hnalem, prof. státní průmyslové školy na Smíchově, tak, aby ani na věci ani na formě nebylo nic měněno. Co v práci Gebauerově věcně zastaralo, bude opraveno v úvodech k jednotlivým svazkům. O revisi citátů se za- sloužil prof. dr. Fr. Trávníček. V Praze v patnáctý výroční den (25. května) smrti Gebauerovy 1922. Em. Smetánka, t. č. tajemník III. tř. ČAk.

Strana 6

Strana 7
Život. Štítného. Jeho spisovatelská činnost vůbec. Ze života Štítného víme jen málo. Ani rok jeho narození a smrti nejsou nám najisto známy, a jenom podle svědectví nepřímých máme za pravdě- podobné, že se narodil r. 1331 a zemřel r. 14011). Rod jeho pocházel — podle erbu2) — z mocného kmene Benešoviců, k němuž patřili páni z Benešova, páni z Bechyně, páni z Dubé a j.; a byl zchudlá haluz některé z těchto větví panských. 1) Štítný praví o sobě v jedné rozpravě, kde se dotýká učení o transsubstanciaci: „aj již mi jde léto sedmdesáté, avšak ješ e jsú mnú někteří mistři pohnuli tak, že neuměl bych za jisto pověděti, jest-li v té svátosti (t. oltářní) ješťe chléb, pod nímž by bylo také tělo božie, či-li tu již zhyne chléb a obrátí se v tělo božie“. — Sborník Opat., v kterém (na str. 252) tato slova čteme, hlásí se palaeograficky do počátku století XV. Jsou v něm chyby, které lze přičítati jenom mechanickému opisovateli; je to tedy opis, a jde o to, kdy slova ta byla napsána po prvé, neboli kdy recense zde dochovaná byla pořízena. To se nemohlo státi před recensí z r. 1400, dochovanou ve sborníku Mus., neboť v té se podává (v kap. 241, ve vydání Vrťátkově na str. 319) o transsubstanciaci ještě učení staré. To se také nestalo po 28. květnu r. 1403; neboť toho dne zavrhla pražská universita spolu s jinými články Wiklifskými též nové učení o transsubstanciaci (Pal. III. 1, 64), a Štítný, který opětně vyslovuje, že se ve věcech víry poddává kostelu (církvi) a škole pražské, nebyl by proti autoritě této upadal v pochybování. Ale události právě dotčené a vůbec r. 1403 se Štítný sotva dožil. Dcera jeho Anežka, o kterou se nejvíce a nejněžněji staral a pro niž i připravoval recensi docho- vanou v opise Opat., jest asi od října r. 1401 majetnicí domu vedle kaple Betlemské a bydlí tu spolu s jinými matronami životu pobožnému oddanými; nelze si mysliti, že by byla otce starého opustila, a proto smíme míti za to, že Štítný tou dobou byl již mrtev, že zemřel před říjnem r. 1401. Recense dochovaná ve sborníku Opat. je tedy pořízena po recensi dochované ve sborníku Mus. z r. 1400 a před říjnem 1401. Je to práce sama sebou veliká a nelze se domnívati, že by byla všecka anebo část její, jdoucí do str. 252, kde se místo citované čte, vykonána ještě téhož r. 1400, jako recense dochovaná ve sborníku Musejním; zbývá nám pro ni jen r. 1401. Toho roku šlo Štítnému léto sedmdesáté; narodil se tedy, je-li zde vyložená kombinace správná, r. 1331. 2) Erb tu dotčený je šíp s ohnutými železy a jest vyobrazen v miniatuře ve sborníku Uč. 4a; je to erb stejný s polským zvaným odrowaž, což Paprocký přetlumočil (nesprávně) odřivous. Z pánů z Benešova byl také Milota z Dědic a bratr jeho probošt a biskup Dobeš z Benešova; z pánů z Dubé byl právník Ondřej z Dubé. Když některá větev rodu panského zchudla a ostatním ve jmění a důchodech vyrovnávati se ne- mohla, ustupovala do stavu vládyckého. Víc o těchto věcech viz u Aug. Sedláčka v ČČMus. 1878, 404—412.

Strana 8
8 Rodový majetek, jejž Tomáš svým časem přejal a držel, byl poplužní dvůr s tvrzí ve Štítném (u Žirovnice, okr. pelhřimovský), polovice vesnice toho jména a některé platy, z čehož ze všeho byl okolo r. 1380 roční důchod 231/2 kopy grošů3); z důchodu takového mohlo se za těch dob asi tak žíti a vycházeti, jako za našich dnů ze 3000 nebo 4000 zl. Orodičích jeho víme jen to, co sám o nich při příležitosti připo- míná, totiž kterak se starali o jeho vychování a první vzdělání4). Kromě rodičů vzpomíná Štítný také své báby, kterou měl v paměti jako ženu předobrou5); svého strýce, o jehož jisté pověře a nehodě věděl od otce6) a svých sester Peltráty a Anny7), které měly důchody nějaké ze statku Štítného, patrně z podílů, které jim náležely z majetku otcovského. Pel- tráta bezpochyby časem spravovala hospodářství na Štítném; po r. 1384 a ještě r. 1414 je ředitelkou rožmberského špitálu v Třeboni. Jiná ještě sestra Štítného, Dorota, byla provdána za Odolena z Chlumu a zemřela někdy před r. 14148). Měl-li Štítný krom toho ještě nějakou sestru nebo bratra, není známo. Asi r. 1355 Štítný se oženi19). Manželka zemřela před r. 1376 a Štítný připomíná o ní dětem, kterak jim byla matkou nad obyčej sta- rostlivou a laskavou10) 3) Sedláček tamt. 1878, 412—413. 4) Viz doleji pozn. 26. 5) „Byla předobrá žena v počestné sprostnosti“ Uč. 48b (Erb. 83). Byla ovdovělá za mladosti Tůmovy a říkávala: „Ba milý hospodine, kak jest to, že mají vdovy od- platu větší než manželé, a čím máme lepšie bydlo a pokojnějšie než v manželství?“ Štítný slýchal to od ní za mlada. Když se pak sám chtěl ženiti, nedbal toho; ale potom vždy na to vzpomíná: „vždy to pomním!“ Uč. tamt. 6) „Moši pověděti, ješto j' mi mój otec vložil v srdce, že strýc mój postil-li se jest či-li které mieval jiné utrpení poň ve čtvrtek, aby jat nebyl. I přihodilo se pak, že j' bránil se v jedné příhodě, až i zabit. A by ho ti byli jeli, nebyl by tiem mnoho ztratil, neb sú přietelé byli a neznali jeho, a s hanbú bylo jim pustiti od ňeho“ Uč. 145b (Erb. 264). 7) „Své tetky v čest mějte. Dávajte paní Peltrátě, což jste jí dlužni, a také paní Anně nedajte býti v nedostatciech, donidž živa jest“ Erb. 311 (ze sbor. Vávr.) Obě jsou tu jmenovány paní, t. j. šlechtičny. O Peltrátě více v. u Sedláčka v ČČMus. 1878, 505. 8) O té v. tamt. 1861, 349 a 1878, 500 a 505—506. Listina ze dne 8. října 1373, v které jí Štítný upisuje její podíl, patří k nejstarším listinám česky psaným; mezi listinami dosud známými vyniká nad ni stářím jen list. ze dne 27. pros. 1370, objevená a otištěná od Aug. Sedláčka v ČČMus. 1887, 517. 9) V připomenuté již miniatuře v Uč. 4a, z r. 1376, vyobrazen jest otec, an pro- mlouvá ke čtyřem dítkám pozorně poslouchajícím. Miniatura dává si záležeti na jisté věrnosti — je v ní, jak nahoře pověděno, také věrně podaný erb Štítenský —, a není pochyby, že je tu vyobrazen Štítný se svými dětmi. Z těch jsou tři dívky (s pásničkami okolo hlav) a jeden chlapec, tři dcery a syn; podle velikosti a podle výrazu obličeje je syn asi 10—12letý, dcery pak jsou všecky starší, nejstarší z nich asi 20letá, narozená tedy asi r. 1356. 10) „Že se vlastní spolu viece jsú dlužni milovati. Vidíte to a viděli ste, kak máti vaše darmo vás milovala a vy nic dobrého prvé byli neučinili...Protož vždy pomněte

Strana 9
Dítek měl Štítný paterol1). Z nich zemřelo jedno před r. 137612) za nedlouho po tom roce zemřely dále dvě dcery; a zbývaly Štítnému, když za prvních let vlády Václavovy pořizoval recensí textu dochovaného ve sborníku Vávr., dítky dvě, dcera Anežka a syn Ja n13). K nim mluví v závěti v tomto sborníku spolu obsažené: ukládá jim, aby se spolu milovali; aby měli v čest své tetky a dávali Peltrátě, co jí patří, a Anně, co potřebuje; aby čítali rádi v jeho knihách; nebude-li pergame- nových, ať je káží napsati dobrým písmem (t. na papíře); za svou duši neustanovuje platu věčného, poněvadž nemyslí, že by pamět jeho zde na zemi věčna byla, ani nepřikazuje, aby snad vnoučata z dědin utrhala a na službu zádušní platila; služeb zádušních žádá jen od nich, Anežky a Jana, a vyslovuje, jakých a v které dni; má to bývati mše s jednou ofěrou („nechceť mi se, byšte se mnoho túlali po kostele“), a to v kostele, při kterém bude ležeti, a každý den od prvního do třicátého po smrti a pak ve výroční dny úmrtní; Anežka a Jan mají při těch mšech bývati osobně přítomni; nebude-li který z nich při kostele, kde bude otec pohřben, má doplniti ty mše v kostele, kde sám jest; „úroční službu“ chce míti Štítný každý rok tam, kde bude ležeti, nákladem asi jedné kopy; komu z dětí nebude možno při té službě býti, má dávati almužny anebo jednati službu zádušní na svú matku, jistě ežť jest vás snažně odchovala a milostivě, větší prací, než mnohé matery činie; a proste boha plnú žádostí, ať jí buoh ráčí milostiv býti a dá se jí za odplatu. Ačť jest ona.. sešla s světa, nemáť jejie pamět sníti proto s vašich srdcí a jejie milost...“ Uč. 26b (Erb. 43). 11) Ve sborníku Vávr., jehož text je skládán po smrti Karla IV. († 1378), za prvních let vlády Václavovy, mluví Štítný ke dvěma dětem ještě živým: „jižť vás jen dvé jest.. a mněl jsem nedávno, bych vás čtvero měl po sobě pozuostaviti“ (Erb. 311). V Bud. táží se dítky a odpovídá otec, a výrazy k dětem se táhnoucí jsou čísla dílem množného, dílem dvojného (dvoj. zejména na str. 185 a 186: ješto pak chybujeta, by nebyla odplaty hodna — ve vydání Hattalovu chybně chybujete m. chybujeta — upozornil na to V. Lacina), bylo tedy za skládání toho textu dítek na živu více než jedno; a tu praví Štítný na str. 168: „Tak jest bylo, ješto sem psal najprv (t. j. v první recensi) řeči tyto, že běch řekl něco, ješto sě vás jest dotýkalo; ale tuto neřku téhož, neb v mém již nejste poslušenství. Ale že tré vás jest chvalně a dobře tento život dokonalo, útěchu v tom maje řkuť ješťe něco, jakožť sem i obnovil kníhy tyto, aby skrze to, že sem vám je psal, byly někomu k kratochvíli“ (Erb. XXI); děti, nejsouce za sklá- dání textu Bud. již v otcově poslušenství, jsou tedy již dospělé; text Bud. je tedy skládán později než text Vávr., a dítky mohou se v něm rozuměti jen dvě, tytéž, co ve Vávr.; a poněvadž se tutéž připomínají tři jako zemřelé, tedy jich bylo všech patero. — Tomu na pohled odporuje miniatura v Bud. 3, kde otce učícího po- slouchají a tedy jako ještě na živě jsoucí se vydávají dítky tři, podle čehož by Štítný byl měl dítek šest; ale miniatura tato není té věrnosti, jako miniatura v Uč. 4a, nýbrž je udělána patrně podle fantasie a počet dítek jejích je fikce (upozornil na to V. La- cina 1898). 12) V miniatuře z toho roku v Uč. 4a jsou dítky již jen čtyři, v. pozn. 9. 13) „Jižť vás jen dvé jest .. a mněl sem nedávno, bych vás čtvero měl po sobě pozuo- staviti“ Erb. 311 (z Vávr., v. pozn. 11). V závěti dotčené obrací se Štítný k Anežce a Janovi výslovně.

Strana 10
10 tam, kde sám jest; když z nich který umře, druhý ať toto ustanovení otcovo drží, dokud jest živ; Štítný nemnoho o těch věcech ustanovuje, aby děti tím milostivěji to plnily14) Krom toho mluví Štítný ve svých spisích jinde a častěji o Anežce zvláště. Dává jí naučení, kterak se má s bratrem srovnávati; nemá se horliti z toho, že při dělení dostala méně než bratr; bratr bude snad míti ženu, děti a čeleď; ona podle uznání otcova může míti potřebu svou z toho, co dostala; když se bratr ožení, jeho manželku má míti jako svou sestru a jeho děti jako své děti; budou-li žíti světsky, nemá jim upřikřovati, ale ponenáhlu a dobrotivě táhnouti je od světa k Bohu15). Ji by rád viděl býti moudru, tou moudrostí, o níž je psáno, že moudrost jest sloužiti Bohu; vida, že ráda v knihách čítá, přál by si, aby volila nechoditi za muže, vzdělává pro ni recensi textu dochovanou ve sborníku Opat., slibuje upra- viti pro ni ještě jiné své knihy, takže by měla od něho „dobrých šest svazkóv knih“ (neboli „knih mnoho“, jak praví na místě jiném) a v nich poučení jednak o věcech obecných, jednak o duchovních věcech skrytějších16) a vzdělal pro ni po česku také Zjevení sv. Brigity13). Z dalšího jejího života je známo, že od října r. 1401 byla majetnicí domu na Starém městě v Praze vedle kaple Betlemské (nyn. č. 254); dům ten měl cenu asi 90 kop a byl tedy slušně veliký; Anežka tu i bydlila, a byla si zvolila toto bydlo bez- pochyby z nadšení náboženského, aby se, podle přání otcova zůstávajíc v panenství, oddávala skutkům pobožnosti při místě, z něhož vycházel ruch tehdejší, jako i jiné osoby ženské v témže domě a v jeho sousedství z téže pohnutky náboženské přebývaly. Jako majetnice domu řečeného 14) Erb. 311—312 (z Vávr.). 15) Erb. 311 (z Vávr.). 16) „Toběť pravím, že bych tě rád múdru viděl tú múdrostí, o níž jest psáno: múdrost jest slúžiti bohu. I počalť sem, tobě chtě dáti tento první svazek knih těchto, o hřéšéch a o šlechetnostech. Jdi pak s ním za muž nebo nejdi. A pak-liť uzřím, a ty již nemieníš za muž, mienímt všecky své tobě napsati knihy.., aby měla, v čem by čtla sobě neb jiným k užitečné kratochvíli. Takť mám za to, že by měla ode mne dobrých šest svazkóv knih i s tiemto prvním“ Opat. 1a (Erb. XXIV). — „Kdyby (ty) viece mých knih chtěla mieti, nalezla by je. A tutoť (v recensi Opat.) dokonám ti ješťe o sedmi dařiech ducha sv., a pak o některých staviech a o sedmeré kostelnie svátosti, aby v tom nynie rozumna byla, co j' obecnějšie, až pak zda i uzřím, také-li budu mieti psáti o skry- tějších duchovních věcech, a uzřím-li, že potáhneš se k tomu, neošpi-li (= nestanu-li se ospalý, kleslý na duchu) prvé nežť smrtí sejdu neb starostí“ Opat. 193. — „Chtě, aby (ty) v těchto knihách svých (t. v Opat.) o sich i o oněch věcech psáno měla, takéť sem připsal o manželstvě, ačť bych i radějí tě pannú viděl, kdyby tomu chtěla od sebe sama. Ale každý má od boha svój dar zvláštní, onen takto a onen takto. Protož toběť to řku, nebráně svatby, ale radě podlé toho, jakož mním (= vidím a považuji) tvé polo- ženie. Neb vidím, že čteš v knihách ráda, a pobyl-liť bych živ, měla by mých knih mnoho, v nichž by i po mně krátila chvíli.“ Tamt. 344. — Kratčeji obrací se tu Štítný k Anežce ještě jinde a opětně, na př. v slovích Slyš najprv 1, Slyšiž 194, uslyšíš t. atd. 17) „Abych k tvéj vóli, má milá dci, počal ty kniehy psáti česky, zda-liť pak i po nás budú někomu k užitku“ Brig. 5b.

Strana 11
11 připomíná se Anežka ještě r. 1409; z let 1429 a 1433 je známa majetnice již jiná, Anežka mezitím snad zemřela18). Syna Jana pak zvláště dotýká se Štítný v závěti, dochované ve sborníku Vávr., kdež mu odporoučí sestru Anežku, aby věrně o ní pracoval a aby nemeškaje vydával jí úroky její19). Zpráv dalších o něm neznáme, nejspíše brzo potom zemřel; v textě Opat., v němž Anežka vzpomínána opětně, není o něm ani zmínky, a r. 1414 pečetí teta jeho Peltráta prstenem Tomáše Štítného, jehož by byla neměla, kdyby jeho syn byl dotud býval na živu20). Domněnka, že by Jan ze Štítného, jenž r. 1415 spolu zpečetil stížný list ke sboru Kostnickému pro upálení M. Jana Husi, byl syn To- mášův zde míněný, je mylná21); a rovněž tak je bez podstaty stejná do- mněnka o Janu ze Štítného, jenž je r. 1412 purkrabím rožmberským a jenž je snad totožný s Janem právě jmenovaným. Z ostatního zevního života Tomáše ze Štítného víme ještě, že ztrávil prvá léta své mladosti v Praze 22); že do Prahy před r. 1381 ze svého statku odcházel a tu pobýval, ana bezpochyby sestra Peltráta hospodářství na Štítném mu obstarávala23); že míval nějaké různice s příbuznými24); a že r. 1381 pronajal své zboží Štítné panu Zbyňkovi z Kamenice a jeho dědi- cům na věčné časy za roční plat 14 kop groš25), bezpochyby proto, aby se mohl nadobro usaditi v Praze a oddati se tu svému učení a spisování. * Vzdělání prvního nabyl Štítný spolu s vychováním křesťanským od svých rodičů26). Pro další pak byl v Praze, kdež, jak píše, v učení ztrávil 18) O těchto věcech píše Tomek v ČČMus. 1864, 58—62 a v Základech I, str. 82 a V, str. 210 (pod. č. 254); že zprávy o Anežce z r. 1401 jsou z měsíce října, vím z jeho sdělení ústního. 19) Erb. 311 (z Vávr.). 20) Sedláček v ČČMus. 1878, 506. 21) Tomek v ČČMus. 1864; 62, Erb. XXXI; Dvorský v Pam. arch. IX (1873); a naproti tomu Sedláček v ČČ Mus. 1878, 507. 22) Srov. pozn. č. 27. 23) Srov. pozn. č. 29. 24) Naráží na to v slovích: „Črt dobré přiezni nerad vidí a lidé zlí a lakomí často rádi mezi vlastními leckakús učinie róznici, aby jich užiti mohli. Svědomť jsem toho, neboť mě jest něco toho potýkalo.“ Uč. 27a (Erb. 44). 25) Smlouva o tom je zapsána v deskách dd. 9. března 1381. Plat vymíněný do- stával Štítný pořádně do r. 1389; potom však měnili se majetníci zboží Štítenského, až jako odúmrt mělo spadnouti na krále, a Štítný musil si dobývati platu panováním (sekvestrem, r. 1390) a později odporem při soudu dvorském, až mu dáno za právo dne 13. června 1394. Srov. Rybička v Arch. pam. VI (1864), 35, a zvláště Aug. Sed- láček v ČČMus. 1878, 501 a 502. 26) Sám to připomíná slovy: „Mysle a vzpomínaje, kak mi jest z mladu mílo bylo cos buď slýchati křesťanských věcí od otce svého a od mateře, pro ňež sem pak i v písmě přišel v někakú známost.“ Bud. 4 (Erb. IV). — O otci mimo to připo- míná, kterak mu vložil na srdce výstražnou příhodu strýcovu, jenž pro pověru přišel o život; viz o tom pozn. 6.

Strana 12
12 prvá léta své mladosti; mistrem se tu nestal, nebylo mu to účelem27 Ale na přípravě té nepřestal, nýbrž množil a prohluboval své vědomosti stále a ještě ve svém věku starém; a to jednak pilným čtením28), jednak posloucháním kazatelů, zvláště Konráda Waldhausera a ještě více Jana Milíče, za jehož duchovního syna se pokládá29), a jednak rozmluvami s muži učenými, zvláště s mistrem Vojtěchem (Albrechtem Ranconis). 27) „Nejsemť ijeden mistr, ačť sem byl i ztrávil v učení prvá léta své mladosti.“ Uč. 158b (Erb. 286). — Podobně v Bud. předml. Jinde táhne se Štítný k výčitkám, které se mu činí proto, že není mistrem. Nejeden se prý ptá po straně: „i kto j' tomuto (Štítnému) poručil psáti svaté písmo? však místr nenie!“ k čemuž Štítný odpovídá: „i já to znám, ež mistr nejsem...“ Řeči 135b sl. „Brigita bába, Milíč nemistr psali knihy, aniť je ten chtěl učený slúti, kterýž je psal knihy tyto“ ŠtítMus. 38a (Vrť. 79). Knihy své podává ku prohlédnutí mistru Vojtěchovi (Ranconis), a to také proto, jak sám praví: „aby jiným pro mé neduosto- jenstvie nebyly ohyzdny“ Uč. 1b (v přípise k mistru Vojtěchovi, Erb. XIX).— Z narážek zároveň vysvítá, že se Štítný v učení svém universitním rovněž jako potom obíral hlavně věcmi náboženskofilosofickými. Zajisté se nepočítal k juristům, jak slova jeho jinde vyslovená ukazují: „Běch sobě i já ohyzdil duchovnie práva, že sem mněl, by lež omlúvala, pro bázen sešpíleti.., až jeden jurista přivedl mi to k rozumu právě a ukázal mi to, že duchovnie práva hyzdie lež takéž, jako i svaté písmo“ Mus. 40a (Vrť. 83). Napomínaje zákonníky (řeholníky) dokládá: „nevěříte-li mně, otěžte mistróv svatého písma aneb jurist“ Uč. 74b (Erb. 135); „nevěříš-li mně, otěž jurist“ tamt. 77a (Erb. 139). 28) Že pilně a s rozvahou čítal, dokazují jeho překlady a zpracování spisů vzdě- lavatelných, o kterých mohl povědomost nabývati právě jen čítáním; a čítal bez- pochyby mnoho, když si měl vybrati, co by se hodilo k jeho účelům. Krom toho je to vysloveno v několika narážkách, roztroušených porůznu v jeho spisích: „Psalť sem .. tyto (knihy) sám klada z své hlavy, jakž mi se j' zdálo podobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní aneb od učených“ Uč. 4a (Erb. 1); — „s knihami, jelikž mohu“, rád se obírám, t. 158b (Erb. 286); — „v sobě čiji někaký účinek toho, že sem tak rád četl v knihách, neb sem z těch jeden ač i nestatečný, jimž jest k něčemu hodno čísti v takových knihách, ješto rozum osvěcují, se zlého treskcí, k dobrému rozpalují.. a (již) když nečtú a neslyšie slova božieho, hlúpějše jsú a nedbalejše dobrého“ Mus. 1a (Vrč. 3). 29) Svědectví o tom jsou ve spisích jeho hojná. Narážka všeobecná, že reprodukuje ve svých spisích také to, co „slýchal na kázaní“ Uč. 4a, jest uvedena v pozn. 28. Krom toho vyslovují také následující doklady, že Štítný slavné kazatele své doby znal a od nich se učil: „(Já) sem rád od mladosti učené slyšal i statečné kazatele“ Řeči 205b; — „Snad žej' jim (protivníkům častého přijímání) byl Milíč tiežek v oči, jenž jest učil lid boží vóli u pravdě a v jednotě křesťanské viery, nic se s svatým písmem neděle“ Uč. 119b (Erb. 218); — „Nechajte (praví týmže protivníkům) své daremnie řeči; ne Milíčť jest vymyslil toho, aby mohli lidé, ktož by svého spasenie pilni byli, často tělo božie přijímati“ (tomu radí již sv. Augustin) tamt. 120b (Erb. 219), a po- dobně ve Vávr. 128 ; — „Tak za mé paměti bieše (diábel mnichy) vzbudil proti Kunratovi (Waldhauserovi), šlechetnému pravdy božie kazateli, řkúc, by byl apostota, ež falešného duchovenstvie lest ukazoval a učil, co j' pravda; tak i protiv dobrému Milíčovi; a ješte zlí zle o nich mluvie“ Řeči 34a; — „A jistě, žeť je to tak bylo proti knězi Kunratovi a knězi Milíčovi, jenž sta v Praze byla ctná, věrná a statečná ka- zatele slova božieho, jeden Němcóm a druhý Čechóm; že mluvili proti tomu, že v sva- tých staviech nesvatě bydlé, mnozí řečmi hrdými a nepravými jako hromem proti

Strana 13
13 Takto připraven spisuje pak Štítný knihy nábožně poučné a vzdělavatelné, vše jazykem českým. A to jednak knihy původní, jednak knihy z latiny vyložené. Co míní těmito a co oněmi, vysvětluje sám: knihy původní „klade sám z své hlavy“, t. j. ze svých vědomostí, které má dílem z pozorování a přemýšlení vlastního, dílem z poučení cizího30), knihy pak z latiny vyložené nejsou překlady ve smyslu nynějším, nýbrž vzdělání velice volná, druhdy s mnohým vynecháváním, s přídavky a s ji- nými změnami32). Který spis vzdělal z latiny, oznamuje Štítný dílem při něm samém31), dílem při příležitosti jiné. nim bili, a až ješte zle mluvie o nich ti, jenž zlému řkú, by nebylo zlé, a pak jim dobrým řkú, by zlí byli“ Mus. 127a (Vrt. 263); — „O, s kakú žádostí kazáše jednú šlechetný Milíč u svatého Jiljie u Prazě toto slovo! toť plápoláše silný duch z ňeho v boží milosti, mnoho j' tu vydal ohňových slov! A já v téj památce jakéž takéž mnoho opustě chci řeč mluviti...“ Řeči 130a ; — „Aniť je byl kněz Milíč bez nich (t. dětí duchovních); byť nebyl on, snadť by i těch všech knih nebylo, kteréť jsem já psal“ Mus. 6b (Vrť. 15). — Vedle kazatelů dobrých poznal Štítný také některé nemoudré, kterým pak soukromě výtky činil; praví to ve Vávr. 87a a vysvítá z toho, že se hleděl poučovati od kazatelů mnohých a chodil po jejich kázáních. Waldhauser kázal v Praze v 1.1358—69, Milíč v 1. 1364—74; Štítný je zná ze slyšení vlastního, pobýval tedy po delší doby v Praze ještě před r. 1381, než byl svůj statek pronajal, srov. nahoře text při pozn. 23 a 25. On také je nejspíše „šlechtic Tomáš“, který vida Milíče v zimě v je- diné sukni mrznouti nabízel mu po knězi Vojslavovi darem dobrý kožich z lišky, kdyby jej chtěl zachovati pro sebe a nedávati jinému; o tom v. TomP. 3, 298. 30) Narážka všeobecná, že podává ve svých spisích také to, co „slýchal od uče- ných“ Uč. 4a, jest uvedena v pozn. 28. Dále sem patří jako doklad přípis Štítného k mistru Albrechtovi (Ranconis), kterým mu předkládá svůj sborník Uč., chtě od něho vzíti poučení, opravení nebo potvrzení, Uč. 1b (Erb. XVIII a XIX). Pak slova Štítného: „Věděl mistr Vojtěch (Ranconis), ež já píši; arcibiskupovi (t. Janovi z Jen- štejna, 1379—96) sem ukazoval; korrektor věděl od dávna, mistr František (t. Be- nešovský, od r. 1383 arcijáhen u sv. Víta), zvláští jeden papežových. Chválili to, ješto — „Odpustkové také k dosti učiňení píši, ižádný mi z nich nebránil“ Řeči 135b; přislušejí. Těmť já tak rozumiem a tak sem od některých učených slýchal; i pravil sem ten svój úmysl (= své mínění) před mistrem Vojtěchem (Ranconis) a ten mi je po- chválil jeho“ Mus. 163a (Vrt. 339).— Možná, že měl Štítný styky osobní a jednání učené také s mistrem Matoušem z Krakova, jenž přinesl do Prahy věc té doby novou, Zje- vení svaté Brigity, které Štítný pak po česku vzdělal. Že ještě ve svém létě sedm- desátém měl s mistry rozmluvu theologickou o transsubstanciaci, je doloženo nahoře v pozn. 1. 31) „Kteréť jsú (t. j. spisy mé z latiny vyložené), tamť sem to napsal“ (t. j. na svých místech, při spisích těch samých nebo v nich) Uč. 4a; příklady, jak to činí, viz v pozn. předcházející. 32) „Psalť sem vám (praví Štítný svým dětem) knihy dvoje: tyto prvé sám klada z své hlavy, jakž mi se j' zdálo podobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní aneb od učených, aneb se mohl sám domysliti, ješto j' přístupno k tomu úmyslu (smyslu, obsahu), o nemž jsem psal; ale druhé ty sem hotovo sebrané aneb učiňené někým jiným latině vyložil česky“ Uč. 42 (Erb. 1). — Jak si počínal při knihách z latiny vyklá- daných, o tom poučují příklady jednotlivé, kde Štítný sám a výslovně připomíná, kterak se tu a tam od originálu uchyluje, někde ujímá, někde přidává atd. Na př. ve spise o ostenci svědomí, vzdělaném ze sv. Bonaventury, praví Štítný: „učí jeden veliký mistr,jménem Bonaventura, z jehož sem jedněch knížek tyto vybral, některé jeho

Strana 14
14 Skládal pak a psal knihy především pro své dítky, pak také pro čte- náře jiné33). Práce ta mu nebyla námahou, ale odpočinutím od rozbroje mysli a útěchou, a proto rád ji konal34). O spisy své se také stará, pobízí řeči ujímaje a některde své k jeho přičíněje“ Uč.99b (Erb. 181); — ve spise o čtveru zlém, vzdělaném z Richarda a S. Victore, poznamenává na svých místech: „i řkuť k tomu, jehož je neřekl Rikhardus, že atd.“ Mus. 72b (Vrť. 150); „ale toť sám řku,“ t. j. ze svého přidávám, tamt. 75b (Vrť. 157); — ve výkladě „knih múdrosti“, vzdělaném z Roberta Holkota, vyslovuje Štítný: „nemienímť, bych jeho (Holkotovu) řeč la- tinskú chtěl česky klásti, než z jeho knih bera naučenie mluviti chci perem, což mi bóh dá, některé nechaje, co j' on tam mluvil, a snad někdy i odjinud bera něco, avšak ve mnohém jeho se drže obyčeje“ Opat. 396; — a ve spise o sedmi vstupních, vzděla- ném z Davida bosáka: „o tom, ješto sě přiházie duchovním, ten, jenž jest latině psal tyto knížky, také jest psal, ale já méňe toho dotknu a snad s také k některému při- mluvím viece než dřéve; avšak i dřéve někde také sem své řěči přičinil k úmyslu jeho (= ke smyslu, obsahu díla Davidova), ne proto, by (vy, mé děti) mi proň věřili tiem lépe, ale že mi sě jest zdálo hodné tak svým dětem psáti; a protož i tuto též učiním“ Vyš. 104a (Erb. XIII). — Spis o připravení (způsobení) srdce srovnává se v obsahu s lat. De praeparatione cordis od Hugona, ale jen jako výtah (asi desítina rozsahu), a tu Štítný ani neudává, že by to bylo z Hugona. 33) Štítný dílem výslovně to praví, dílem jinak to dává na jevo. Doklady tomu: „protož tiem (že totiž Bůh přikázal, aby otcové vedli své dítky k němu) mi jest chutnějie bylo psáti vám (dětem) tyto knihy“ Uč. 4a (Erb. 1); — „i psalť sem vám (dětem) knihy dvoje...“ tamt.; — „věda z písma, že je buoh přikázal otcóm, aby svým dětem skázali jej, psal sem svým dětem česky rozličné knížky“ Mus. 1a (Vrť. 3); — „tyto knihy (boj hříchův a sedm stupňův, vzděl. z lat.) vám sem zpořiedil, ne sám jich skládav“ Vyš. 1a (Erb. XIII); — „ne proto (jsem přičinil něco ze svého), by (vy, mé děti) mi věřili tiem lépe, ale že mi sě jest zdálo hodné tak svým dětem psáti“ Vyš. 104a — „čtěte v nich (mých knihách) rádi, za toť vás prosím, a pilně zname- najte“ Vávr. 1a; — „a netolik po sobě (po mé smrti), ale i za sebe radímť vám v nich čísti“ tamt.; — „obú vás (t. svých dětí, Anežky a Jana) prosím, aby rádi čtli v mých knihách“ tamt. 161b ;— „protož vám zvláště svým dětem pravi, ež mi se to zdá hodné, donidž jste mládi, nekvapte velmě, by (vy) chtěli často přijímati tělo božie“ Uč. 121b (Erb. 221); — „protož zvláště vás napomínám, milé dietky“ tamt. 23a (Erb. 37); — „a protož, mé milé dietky, vždyť vám razi i velím i napomínám vás“ tamt. 25b (Erb. 41); — „což sem česky kladl v těchto knihách (t. v Uč.), prvním úmyslem pro své děti, a potom všěm, ktož by kdy kterým se z nich slovcem upamatovali k dob- rému“ Uč. 2a v přípise k mistru Vojtěchovi (Erb. XIX); — „já svú řeč k dětem a potom k obecným lidem chci obrátiti“ tamt. 77b (Erb. 141); — „(tyto knihy) sem vám najprv, mé dietky, sebral a zpořiedil, a potom každému, komuž by byly k utěšení“ t. 158b (Erb. 286); — „chtěl bych, aby mohla ty (Anežko) najprvé, a po tobě komuž k rukama přijdú knihy tyto, některým stavóm (t. církevním) srozuměti“ Opat. 233; — „a poně- vadž mám jiné jako sě milovati a v sobě čiji někaký účinek toho, že sem tak četl rád v knihách..., i mámť z toho náději, že budú někdy i jinému někomu k utěšení“ Mus. 1a (Vrt. 3), podobně Uč. 2a (Erb. XIX). — V Řečech besedních táží se děti a odpovídá otec, dialogická forma jejich je tedy rovněž svědectvím sem hledícím; a taktéž může zde býti připomenut doklad uvedený v pozn. 17, kde Štítný v Brig. 5b oslovuje svou dceru. 34) „Aniž toho mohu přieti, že j' mi to (skládání Uč.) ne pracno bylo, ale velmi kratochvilno, neb sem nejednú klada je odpočinul od rozličného rozbroje mysli“ Uč. 2a (Erb. XIX), podobně v Mus. 1a (Vrť. 3); — „aj, toť mě je vzbudilo, že tak rád píši“ Mus. 1a (Vrť. 3); — „já.. sem rád od mladosti učené slyšal i statečné kazatele, abych v starosti s tiem jměl kratochvíl, ješto píši“ Řeči 205b.

Strana 15
15 děti své opětně, aby v nich čítaly; nebyly-li by které pohotově na pergameně, ukládá jim, aby si je daly napsati (na papíře) písmem dobrým35). Spisovatelská práce Štítného docházela pochvaly a obliby 36) ale budila proti němu také odpor a způsobovala mu protivenství. Odpor a protivenství poznal Štítný brzy, neboť již v Uč. r. 1376 čtou se proti tomu slova jeho obranná; a zakoušel toho zajisté i dále a stále, neboť narážky na to a obrany proti tomu vyskytují se v jeho spisích pozdějších opět a opět. Byly pak výtky, které se mu činily, dvoje: jedny vytýkaly, že Štítný píše knihy „takové“, t. j. náboženské a vzdělavatelné, nejsa ani kněz ani mistr a tedy podle domnění protivníků nemaje povolání a oprávnění pro práci „takovou“37); a druhé vytýkaly, že píše jazykem českým, kdežto o věcech takových bylo dotud obyčejem a na pohled právem psáti latinsky38) 35) Vávr. 161b 36) O pochvale píše Štítný výslovně v Řečech nedělních a svát. 135b slovy uve- denými nahoře v pozn. 30. A že byly spisy jeho oblíbeny a čítány, vysvítá z narážek, kde Štítný praví: „a když sě mnohým líbily ty mé knihy, zřiedil sem zvláštie tři svazky jich“ Mus. 1a (Vrť. 3), — „(protivníci) za zlé mají těm, kteří čtú mé knihy“ Mus. 143b (Vrť. 298) a skoro doslovně tak Opat. 161, — a jsou toho svědectvím opisy vzni- kající ještě po jeho smrti, o nichž v. na konci této kapitoly. 37) Svědectví výslovná o výtkách, že píše knihy „takové“, jsou v dokladech: „Jsúť také, ješto na mě zuby skřípie, že já píši takové knihy“ Mus. 1a (Vrt. 4); — „Ba, jeden-li mi řekl kromě očí: i kto j' tomu poručil psáti svaté písmo? však místr nenie! I já to znám, ež mistr nejsem, ale mistróv sem sě v tom nepokrýval (netajil)... A ať řku, ač nemúdře, jako bych sě nejsa hoden chtěl vrovnati velikému: zda-li j' mistr byl sv. Bernart? O, by mnozí znamenali, co sě praví, a netbali, kto to praví, ano i po mrzutém žlebu často teče čistá voda“ Řeči 135b a 136a; — „Divné jest do některých, že nechtie znamenati, pravda-li j', co se praví, ale jen chtie věděti, kto praví. A zda-li jest i oslice pravdy nepověděla Balámovi.. a zda-li i po shnilých žlebiech neteče druhdy voda čistá?“ Uč. 158b (Erb. 286); — „Jsú také (mezi mnichy), ješto by rádi by i to bylo, ješto já píši, utopeno, ješto sě jim chce, aby jen sami múdři viděni byli“ Reči 34a . — Výtky s této stránky Štítnému činěné jsou podle jeho soudu dílem z ne- rozumu — „ješto vše hyzdie, jemuž sami nerozumějí“ atd. Mus. 1a sl. (Vrt. 4) — dílem ze závisti a pýchy, — původcové jejich chtí jen sami slúti múdři a hyzdí knihy dříve než v nich čtou, tamt., — „pyšní.. vinie a zpravují“ Štítného, za zlé mu majíce, že píše, a těm, kteří čtou jeho knihy; ti hyzdí prvé nežli čtou a tedy ze zá- visti „hyzdie chtiec jen sami múdři slúti“ Mus. 143b (Vrt. 298); — „i za apostolóv byliť sú křiví apostolé..; i ješ eť sú někde, ješto sě viece skazují než pravú upřiemú cěstu k bohu, a neradi i knih vidie, chtiec jen sami viděni býti“ Řeči 14a. Sem hledí také jeho slova: „Proč pak někteří hyzdie to, že píši, a za zlé majíc těm, ktož čtú kniby mé? Ale když prvé hyzdie mé knihy nežli čtú v nich, ukazujíť, žeť je hyzdie ne upřé- mým úmyslem; ale by čtli prvé v nich a uzřeli v nich bludného něco i opravili to, to by mohlo býti z milosti pravdy“ (z lásky ku pravdě) Opat. 161. 38) „Mnozí rádi by české knihy zatratili, a tož jen dobré,“ píše Štít. v Uč. 5a (Erb. 3); mnozí „hyzdie knihy české, ač i dobré“ tamt.; a praví proti tomu, že sv. Pavel psal Židům židovsky, Řekům řecky, že sv. Jeronym psal babám a přeložil Písmo z jazyka neznámého, a proto prý nemůže býti zlé, psáti Čechům české knihy, jimiž by mohli mieti viery křesťanské a dobrých vášní (vlastností, obyčejův) na- učenie; knihy takové že jsou listy, které posílá Bůh svým lidem; kdo jim překáží, ten

Strana 16
16 Štítný však odporu a protivenství nedbal; měl příklady povzbuzující v jiných, kteří podobně trpěti musili (sv. Jeronym, Augustin, Rehoř)39) a měl útěchu v tom, že se mistři také vespolek hašteřili a že výčitky jemu činěné pocházely ne z příčiny podstatné a úmyslu správného, nýbrž z ne- rozumu, ze závisti, z pýchy a z plané hašteřivosti protivníků40). Nedbal odporu, nedal se másti ve své práci a zpořídil drahně spisů původních a „vyložených“, které byly a ještě po staletích jsou a budou jeho ozdobou a které jsou a budou skvosty našeho starého písemnictví a jazyka. Mluvíce o spisích Štítného máme na mysli ovšem jenom spisy jeho známé a jenom spisy bezpečně od něho pochodící. Že bychom znali spisy ty všecky, nemůžeme tvrditi, ano se více ku pravdě podobá, že některé nám jsou neznámy. Co se pak týká věci druhé, zda který spis je složen od Štítného, o tom jsou svědectví různá: někdy je to v dochovaném textě rukopisném pověděno výslovně; někdy se Štítný sám za skladatele hlásí, když při pří- ležitosti a jakoby pro odkaz připomíná, že o té neb oné věci psal ve spise tom onom; dále poznáváme spis Štítenský po jistých charakteristických známkách jazykových; a také ta okolnost je svědectví vážné, bývá-li nebo je-li spis, o jehož původ by šlo, pospolu s jinými spisy patrně Štíten- skými v témže sborníku nebo v témže rukopise. Původství Štítenské jest jako kdyby stavoval listy, které posílá král králové; Pánu Bohu tak vzácen jest Čech jako latiník Uč. 5a sl. (Erb. 3—4). — Jinde: „Nebraňte toho, ať všeliký — tedy i český — jazyk chválí pána boha“; byli tedy, kteří toho bránili; Štítný proti nim tvrdí, že jsou zajisté lidé, jimž jest užitečno čísti neb slyšeti knihy v jazyku svém, a připomíná, že král Asverus měl rozličných jazyků písaře, aby lidu svému každému jazykem jeho psal své listy, proč nepsal by Bůh svou vůli i Čechům jazykem jejich? Mus. 1b (Vrt. 4); — „Pročež pak rechnie a vrčí pyšní na mě anebo hlúpí (ješto vše hyzdie, jemuž nemohú sami rozoměti), ež píši česky? a kto vie, komu to bude někdy užitečno a kratochvilno v hospodinu!“ Bud. 5. 39) Sv. Pavel po přestálé bouři mořské, přistav k zemi, sbíral dříví na oheň, aby se obřáli ti, ješto v moři tápali, a při tom had jej uštnul, ale uškoditi mu nemohl a tak prý mnozí lidé dobří sbierali a psali, aby se shřieli ti, ješto sú stydli (na duši), ale starý had diábel leptal jejich účinek závistí zlých lidí; „toho j' nebyl prázden ni Jeronym, ni Augustin, ani Rehoř, a což pak já!.. nechžť mě had i uštne a já sbierám tyto třieštky k dobrému ohni, abych se i s vámi shřél, úfaji v buoh, že se zhojím, jakož jsú se zhojili i jiní“ Uč. 4b, 5a (Erb. 2 sl.). 40) Nerozum a závist, ano i pýchu vytýká Štítný protivníkům svým trefně a prá- vem na některých místech uvedených v pozn. 37; že vedle toho i planou hašteřivost ve výtkách svých odpůrců poznával, vyslovuje citátem z Horologia sapientiae: tu „jeden bratr“ (Jindřich Amadus Suso, skladatel Horologia, † 1365) prý „jako by viděl ve škole mistróv mnoho a mieč střiebrný mezi nimi; a každý by ten mieč chtěl mieti, avšak pilnějie po tom stojí, aby jej jinému mohl vyraziti z ruky, než potom, aby do- sáhl jeho“; k tomu pak Štítný dokládá: „Toť podobenstvie z závisti učené kárá, ješto každý z těch učených závistivých chtěl by sám dosáhnúti chvály, že je učený a umělý. A tu chválu onen mieč střiebrný znamenává, kterémuž by každý chtěl, avšak každý pilnějí toho, aby tu chválu onomu odvedl, něčím ohyzdě jeho múdré pověděnie neb knihy jeho..., nežli by sám učinil co takového“ Mus. 38a (Vrť. 79).

Strana 17
17 ovšem jistější, když svědectví těchto je několik pospolu; jindy je naproti tomu pravděpodobnost menší. Spisy Štítného jsou dílem celky větší, dílem rozpravy drobnější. Celky větší jsou: Řeči besední, vzdělané ve dvou recensích a dochované v opisích stol. XV.; Řeči nedělní a sváteční, dochované v opise, v kterém jest udán rok 1392, rok buď složení anebo opisu; Zjevení sv. Brigity, vzdělané z latiny ve dvou recensích, obšírnější a kratší, a dochované v opisích stol. XV. Rozpravy drobnější jsou mnohé, mezi nimi o víře, naději a lásce; o stavu panenském, manželském, vdovském; o hospodáři, hospodyni a čeledi o devíti stavích lidských; o svátostech; o šlechetnostech (ctnostech); o hříších o boji hříchů proti šlechetnostem; o desateru božích přikázání; o dvanácti radách atd. Drobnější tyto kusy nevyskytují se jednotlivé o sobě, nýbrž vždy několik pospolu, t. j. ve sbornících, většinou značně objemných a obsahu- jících kusy namnoze stejné, dílem také rozdílné, podle čehož rozezná- váme různé jich druhy a recense. — Štítný sám pořídil sborníků takových — pokud poznáváme šestero, a to v době asi od r. 1374 do r. 1401; z těch se zachoval v originále jeden, totiž sborník z. r. 1376; tři se dochovaly v opisích; a o dvou jenom z narážek a kombinací se dovídáme. Prací jiných a většinou po smrti Štítného vzniklo osmero sborníků, vlastně jen opisů dalších; z nich je šest dochováno, a o dvou opět jenom z narážek víme. Sborníky resp. opisy, které se nám dochovaly, jsou (podle stáří rukopisů): sborník Knih šesterých z r. 1376, — sborník Vyšehradský z r. 1396, — Opatovický z poč. XV, — Musejní z r. 1450, — Jesuitský z r. 1463, — Sázavský z r. 1465, — Vávrův z r. 1492; sborníky pak a opisy nedochované byly (podle doby, pro kterou jsou dosvědčeny): z r. 1374, — jiný z doby před 1376, — jiný z prvních let panování Václa- vova (po 1378), — jiný z r. 1400, — jiný z r. 1401, — jiný z r. 1409, — jiný (Čapkův) z r. 1454. Ve sbornících tuto vytčených a rovněž tak ve známých opisích Řečí besedních a Zjevení Brigitina nalézáme různé, Štítným samým pořízené recense; z toho vysvítá, že Štítný, pokud byl živ, prohlížel a obnovoval práce své opět a opět. J. Gebauer: O životě a spisích Tomáše ze Štítného. 2

Strana 18
Řeči besední. Text je dochován v rukopise Budišínském (ŠtítBud., z poč. XV. stol.) a Pařížském (ŠtítPař., rovněž z XV. stol.). Vydání: ukázka ve Výboru z literatury české I (1845), str. 639—676; obsah a ukázky v J. I. Hanušově Rozboru filosofie Tomáše ze Štítného (1852); celý rkp. Budi- šínský otištěn M. Hattalou v Čes. akademii 1897, avšak nekriticky (cfr. recensi V. Laciny v List. filol. XXVI (1899), 215 sl.). Rukopis Budišínský je chován v knihovně Gersdorfské v Budišíně. Poznal jej tam Palacký roku 1843 (v. jeho zprávu o některých pramenech historických ve víd. Sitzungsberichte XI, 1853). Popis zevrubný podal Kar. Černý ve zprávě akademickému senátu o své studijní cestě do Budišína. Podle toho popisu jest to codex mixtus, folio, o 251 listech, z nichž list 1—39 je pergamenový, ostatek papírový. Strany, počtem 502, mají po 34 řádcích. Celek je v tuhých deskách s kovovými kraji a sponami psán je rukou několikerou a obsahuje: a) Štítného „Rěči besědnie na str. 1 až do poloviny str. 229; b) str. 230—237 nepopsané; c) rozličné kusy jiné (zápisky obsahu hlavně historického a právnického). Záleží nám zde na a), Řečech besedních. Ty jsou psány dvojí rukou a dvojím pravopisem, století XV.: písař části pergamenové píše pravopisem Huso- vým (str. 1—78), písař druhý, části papírové, píše pravopisem spřežkovým (str. 79—229). Na str. 1 jest miniatura, podobná k miniatuře ve sbor- níku z r. 1376: Otec v zeleném šatu sedí na žlutém sedadle, vlas má bílý a vykládá dětem, jak svědčí pohyb ruky do výše. Děti jsou tři; dvě klečí, levé v červeném, pravé v modrém rouše, třetímu jest viděti jen hlavu. (Obrouček na čele, jež v miniatuře 1376 znamenají dcery, zde není.) V miniatuře napsáno modře začáteční Z (Z daru božieho...). V této minia- tuře však nejsou podobizny, jako jsou ve sborníku z r. 1376, nýbrž š a- blonovité obrázky, fikce. Fikcí je také počet dítek: V iniciálce jsou tři (tedy ještě „na živu“), v textě je narážka na tři, které život doko- naly; to by bylo dítek šest, což je však fikce a z nevědomí, bylo jich jen pět. Rukopis Budišínský jest opis. Rozumí se samo sebou, že stáří pozděj- šího. Vysvítá to předně z chyb opisovačských, na př.: „když to dvé pro-

Strana 19
19 měny v čem naučeni, tehdy...“ (str. 49), t. j. naučení m. neučiní! Za druhé z toho, že listy v kapitole 44—49 jsou přeházeny, t. j. jsou tu místa tak popletená v textě, že nutno předpokládati, že si opisovatel přeházel listy své předlohy. (Nápravu ukázal K. Černý v L. fil. XXXIII (1906), 258 a násl.) Václav Lacina v List. filol. XXVI (1899), 218 a násl., podrobně probírá text Budišínský a dokazuje, že text Pařížský je recense první, tedy Bu- dišínský recense druhá. S tím se srovnává ve ŠtítBud. 168: „tak jest bylo, ješto sem psal n ajpr v řeči tyto, že běch řekl něco, ješto sě vás jest dotýkalo; ale tut o neřkuť téhož, neb v mém již nejste poslušenstvě. Ale že tré vás jest chvalně a dobře tento život dokonalo... řkuť ještě něco, jakožť sem i obnovil kniehy tyto,“ atd. F. Stejskal v Česk. mus. filol. VIII (1902), 83 n., dovozuje naproti tomu četnými důkazy, že ŠtítPař. je pozdějším přepracováním Štít. Budišínského. Z toho by následovalo, že recense první („ješto sem psal najprv“) není dochována. Rukopis Pařížský chován je v Paříži v knihovně národní (před tím císařské a před tím královské) pod č. 29 fonds slave (sign. starší č. 8173 fonds français). Je to kodex v dřevěných deskách, obsahující 280 listů papírových, 4, z 2. pol. XV. stol. Zmínky a zprávy o něm jsou od Ša- faříka (z dopisu přátelského) v ČČMus. 1842, 453—454; od Palackého ve vídeňských Sitzungsberichte XI (1853), 291—292, ve zprávě o některých pramenech historických (Bericht an die akad. Commission); od Martynova ve spise jeho Les manuscrits slaves de la bibliothèque impériale de Paris 1858, 103—105 (s faksimilem vět: Otiez otce sweho powiet Swych starssich wztiez a vkazit... až... kdybychom gi od swych starost a od uczenych nebyli nauczeni); od Jiř. Annenkova v ČČMus. 1885, 394—402. Krom toho dostal jsem o témže kodexu zprávu od koll. prof. Jarníka v listě psaném dne 11. června 1884. Obsahemje to kodex mixtus. Byl pokládán za chorvatskou postillu. Podle ČČMus. 1842, 454 je zapsán v katalogu jako „Postilla croatica in Evangelia“ a nazván v německém kurrentním nápise na hřbetě „Eine croatische Postilla“; podle Annenkova je na přídeštném pergamenovém listu přilepen kousek papíru, na něm vedle staré signatury nápis „Postilla croatica in Evangelia“ a rukou pozdější přípis: „Traité philosophique de l'année 1380 par Štítný. Plusieurs traités religieux, mêlés avec notes histori- ques et critiques de l'année 1420 par Chelčický“; u Martynova zní přípis právě uvedený poněkud jinak: „Traité philosophique de Thomas Schtitny avec plusieurs autres traités religieux, mêlés à des notes historiques et critiques de l'année 1420, par Kheltchicki.“ Kdysi před r. 1842 uviděl hr. Lev Thun tento kodex, poznal, že dotavadní mínění o něm je mylné, a podal o něm výklad svůj, že je to sbírka českých textů husitských z doby ok. r. 1450 atd.; výklad ten, napsaný na zvláštním listě, je přilepen uvnitř na desce kodexu, a znění jeho otištěno v ČČMus. 1. c. Jest pak v kodexu našem na prvním místě, na 1. 12 až 125a, opis Štítného Řečí besedních (ŠtítPař.). Potom následují, na 1. 125

Strana 20
20 až 195b, tři rozpravy Chelčického (ChelčPař.): I. Psaní mistru Janovi 125a sl.; II. (zač.): Toto zlé, nehodné, né i proti vieře viděti jest nynie do mistróv i do všech kněží, ješto atd. 181b sl.; a III. (zač.): Žádost spasenie vzkazuji knězi Mikulášovi atd. 187 sl. (necelé); srov. ČČMus. 1882, 283. Mimo to je tu ještě „Devět kusuov zlatých mistra Jana Husi“, srov. ČČMus. 1842, 453. Text Štít Pař. opsala paní prof. Jarníková za svého pobytu v Paříži v létě 1884 velice pečlivě. Kopii její srovnal s originálem k tomu konci do Prahy zapůjčeným r. 1886 p. Karel Černý. Reči besední obsahují ve formě rozmluvy mezi otcem a dětmi takořka tresť učení filosofického a křesťanského, vypsanou způsobem přiměřeným chápavosti dospívající a dospělé mládeže. Nejprve je výklad, co je Bůh; kterak od Boha všeliká věc a bez Boha nic jest učiněno, a kudy nejlépe k po- znání jeho lze přijíti; jak Bůh je všudy; jak po čtveré věci může poznán — býti (dlúhosti — věčnosti; širokosti — milosti; výsosti — moci; hlubokosti moudrosti); kterak mnozí mudrci Boha poznali, ale nesstáli v tom, doufajíce ve svou moudrost; a kterak v Bohu je trojí věc zřejma: moc, moudrost, dobrota. Dále se rozpráví o tom, co Bůh skrze svou moc, moudrost a dobrotu činí. Skrze svou moc vše stvořil. Skrze svou moudrost zpořídil svět. Zde je popis všehomíra; — výklad o čtverém hnutí ve věcech: o pohybu s místa na místo; o přibývání a ubývání; o pohybu, když zvíře něco činí za svým pudem; o hnutí, které činí proměnu v rozumu; — úvaha o tom, co je věc sama o sobě (kvalita) a co forma. Skrze svou dobrotu poskytuje nám Bůh věci nevyhnutelné (chléb), věci ku pohodě a lahodě (víno), věci indifferentní (pití z číše tak onak zbarvené), věci vzácné. Výklad přechází k hovoru o boží jednotě, o svaté Trojici, o vtělení syna božího a o historii vykoupení od hříchu Adamova až k dokonání spasení. Jsou tu i jiné zmínky; o těch níže.

Strana 21
Řeči nedělní a sváteční. Text Štítného Řečí nedělních a svátečních (Štít. ř.) je dochován v rukopise Klementinském a Strahovském. Zprávy o textu podali J. Jungmann v Rozboru (1843) 671 a v Literatuře2, II, 131; K. J. Erben v Knížkách šesterých XXXIII (pod číslem IV); J. Jireček v ČČMus. 1861, 171—175 (též s obsahem); J. I. Hanuš 1. c. XXXV. Ukázky otištěny ve Výboru z lit. čes. I, 743—778. Rukopis Klementinský je kodex univ. knihovny pražské, opatřený sign. XVII C 15. Má 254 listy papírové, folio, o dvou kolumnách po 35 řádcích, písma velmi zřetelného. Některé listy na začátku i na konci scházejí. Byly to vlastně dva díly (díl I. do 1. 156, II. od 1. 157), svázané ve svazek jediný, při čemž složeny jsou některé listy v pořádku dílem pomateném (zejména žádá kontext, aby šly za sebou listy takto: . . . 193, 195—199, 194, 200, 203—212, 201—202, 213 ...). Kodex obsahuje: 1. řeči sváteční od adventu do hromnic 1a—64b, tu řeč první: na sv. Ondřeje atd., všeho 23 řečí. Tu poznamenal opisovatel: „skonawagij sye kazanije o swatych, poczemsse od swateho Ondrzege azz do hromnycz, yakozz na tyech (65a1) knyzkach sstalo, s nychzz sem psal. A potom (sc. následují) nedyelnije od adventa až do dewyetnijka“; 2. řeči nedělní „od adventa až do devětníka“ tu řeč první: na první neděli adventní, 65a atd., všeho 36 řečí (24 až 59); 3. „Tato strana gest od swatych od dewijetnijka pocznucz k kazdemu swatku,“ str. 200a1—254b,; tu řeč první nemá nápisu a všeho je řečí 15 (60 až 74). Na str. 254, se rukopis končí uprostřed věty. Řečí nedělních a svátečních Štítný sám vzpomíná ve sborníku Musejním slovy: „A dva svazky učinil sem řečí svátečních a nedělních z rok do roka, tu počav druhý, kdež jeden skonal sem“ (131 = vyd. Vrťát- kova str. 3, ř. 15 sl.). Štítný složil tedy řečí těchto d v a díly: první obsa- hoval řeči od adventu do devítníka (dobu zimní), druhý ostatní (dobu letní). Ale v dochovaném opise je zachován (skoro cele) jenom díl první, dílu pak druhého jenom částky. Tu opisovatel neopisoval všeho a věrně, nýbrž vybíral po své chuti a podal vlastně jenom menší částku druhého

Strana 22
22 dílu. Svědectví neúplnosti rukopisu máme na příklad ve slovech sborníku Opatovického (1482): „O almužněť tuto nic neřku, neb na svatého Vavřince psal sem o ní.“ Reči na svátek tohoto světce (slavený dne 10. srpna), k níž se těmito slovy odkazuje, v popsaném rukopise nenalézáme. Rukopis Klementinský jest tedy opis; tomu nasvědčuje mimo to, co uvedeno, předně přímé vyznání opisovatelovo, že opsal kázání, „jakož na těch knížkách stálo, s nichž sem psal“ 65a, a za druhé opisovačské chyby. Na otázku, k d y Štítný řeči tyto složil, poskytují odpovědi vlastní slova rukopisu, obsažená na listě 78 1: „Jich (židův) porobú tak znamenitú móžem znamenie jmieti, ež jest pravá viera naše. Neb ač kdy boha roz- hněvali a dal je u vězenie pro jich hřiechy a u porobu (78b,), nikdy tak dlúho, jako toto, a těšil je proroky svými. A již tisíc let a tři sta let a dvě a devadesát let, jakž u vězenie porobeni, a viec divóv bóh nečiní s nimi ani mají prorokóv viece.“ Toť nepřímé datování do roku 1392. To může býti buď rok sa mým Štítným při konceptu vložený, nebo rok opi- sovatelem substituovaný do opisu místo data originálního. Pravděpo- dobnější je, že r. 1392 je roksložení. Jsouť v Řečech odkazy k mno- hým Štítenským spisům jiným jako již známým; tak na 1. 30 1 odkaz k výkladu o trojím stavu (panenském, manželském, vdovském), obsaženém v Knihách šesterých, na 1. 221b1 k výkladu páteře (tamt.), na 1. 240a, k výkladu o šlechetnostech, obsaženému teprve ve sbornících Musejním, Sázavském a Opatovickém. Složení Řečí hlásí se tedy až do sklonku lite- rární činnosti Štítného. Je-li tomu tak, pak rok opisu zůstává nepovědom, ale není jistě příliš vzdálen roku složení. Jireček (1. c. 172) klade rukopis až do poloviny XV. stol., poněvadž v řeči na průvodní neděli (1. 199 a 194) se horlí proti Husovi a proti Wiklifovu učení o přijímání pod obojí; avšak tato část je patrně připsána později a od písaře jiného, čehož důkaz posky- tuje písmo, pravopis i jazyk. — Nicméně důkazy uvedené nestačí k nepochybnému rozhodnutí, zda rok 1392 je rokem sepsání Řečí či rokem opisu jejich. Přikláním se k mínění prvému, dokládaje, že časový rozdíl mezi vznikem a opisem řečí je jistě neveliký. Druhý, Strahovský rukopis Řečí je slovný opis z prvého, asi z r. 1500. Této těsné závislosti nasvědčují i společné opisovačské chyby („lid přijímal pod obojí osobú“ a p.) a společná oběma rukopisům mezera: list 247, který chybí v rkpe Klementinském, schází totiž i v Stra- hovském. Zprávu o tomto rkpu podal Jos. Jireček ve Zprávách Učené spol. 1877, 44.

Strana 23
Zjevení sv. Brigity. Sv. Brigita (nebo Brigida) se narodila r. 1302 ve Švédsku, z rodu královského. R. 1316 zasnoubena byla Ulfovi z Ulfasie, jemuž porodila čtyři chlapce a čtyři děvčata, mezi nimi sv. Kateřinu švédskou. Po smrti manželově oddala se Jezu Kristu, putovala po místech posvátných a pout- nických a zemřela r. 1373 v Římě; roku 1391 prohlášena za svatou. Sv. Brigita mívala zjevení Krista Pána a obsah těchto zjevení dávala na boží rozkaz zapisovati jazykem švédským. Mistr Raimundus pořídil odtud latinský překlad v osmi knihách. R. 1370 papež zjevení ta schválil, uznav je za poselství boží. Od té doby těší se Zjevení značnému rozšíření a jsou překládána do jazyků národních. Do Prahy přinesl zjevení Brigitina podle svědectví Štítného mistr Matúš z Krakova, Polák, jenž v Praze studoval, dosáhl tu r. 1376 mistrovství svob. umění a později jako sekretář Ruprechta Falckého stal se biskupem wormským a kardinálem. Dílo to přinesl mezi lety 1391 a 1400. Tomu totiž nasvědčuje, že u Štítného Brigita je už přičtena mezi svaté (v úvodě k BrigF.), což se stalo r. 1391, a že se Štítný dovolává Zjevení v sborníku Musejním čtvrté recense knih o obecných věcech křesťanských z r. 1400. Známost Zjevení se šíří i v literatuře české. Tomu nasvědčují jednak různé narážky; výňatky, obsahy (na př. jest „Zjevení sv. Brigity v rkpe Modliteb-Legend 132a—136a, v rkpe Svatovítském 106a—106b), jednak česká vzdělání. Textů vzdělání českých je několik: 1. Rukopis knihovny universitní v Praze (XVII C 21), zkr. Brig. Je papírový, folio o 95 listech po 2 sloupcích, obsahující vzdělání obšírnější, necelé, z počátku XV. stol. Je to opis podle svědectví opiso- vačských chyb (na př.: aby vczynyl (1. 5) m. aby učil ukrutnost jeho, ut experiatur; aby od jitra diábel do večera (1. 29) m. aby dělal, ut laboret). Z latinského zpracování podává toliko výběr, a to z knih I—IV a něco z VIII, rozdělený jen v kapitoly. 2. Rukopis knihovny universitní v Praze (XVII F 1), zkr. BrigF. Je taktéž papírový, v rozměru malého kvartu o 166 listech. Na konci je datován rokem 1453, tedy rovněž opis. Obsahuje vzdělání

Strana 24
24 kratší a volnější, učiněné z textu předešlého, o čemž svědčí mnohé shody. Celek je rozvržen v patero knih, knihy pak dělí se v kapitoly. 3. Rukopis v olomoucké knihovně studijní (sign. 3, 2, 19) zr. 1482, souhlasí s 1., z něhož jest bezprostředně opsán, jak dovodili Jos. Jireček (v Rozpravách z oboru hist., filol. a liter. I (1860), 77 a v Ruko- věti II s. v. Štítný) a Th. Vodička (v progr. olomouc. gymn. za r. 1885, 9 a násl.). 4. Rukopis z r. 1419, pergamenový, nyní ve veřejné knihovně pe- trohradské, kdysi majetek Krameriův, jenž jej prodal do Rus. Zprávy o něm podali Dobrovský v Geschichte2 (1818) 226, odtud Jos. Jireček v Rozpravách (1860), 77 a V. Flajšhans, Knihy české v knihovnách švéd- ských a ruských, 1897, str. 3 n. 5. Rukopis z r. 1526 u minoritů v Praze, který uvedl Jungmann v Historii literatury čes. 113 a Jireček v Rozpravách 77; prý codex mixtus, o němž se nic bližšího neví. V českých vzděláních třeba tedy rozeznávati dvě recense: obšír- nější, zachovanou v rukopise 1. a 3., a kratší v rukopise 2. a 4. Obě po- řízeny byly z latinského originálu plného (nikoli z výtahu, který byl záhy zpracován s názvem „Enchiridium“ neb „Opusculum“) a obě pocházejí od Štítného. Důvody toho, sebrané Jos. Hanušem, jsou několikeré. Předně jazyk jeví charakteristické známky jazyka Štítenského, na př. hodují, všie věci (adv.), cos buď, rozvážkati (= rozvážiti), to j', rukotržný (= marnotratný), hormý (= horoucí, vroucí), šalovný; správné jmenné tvary komparativu i positivu adjektivního, jako kypr, čerstv, hořek, sladek, pěken a pod. 2. Myšlenky — mimo ty, jež jsou z originálu latinského — se shodují se Štítenskými odjinud známými, na př. „ktož mě znají, vědie to, že nerad o diviech píši“ Brig. 3b. 3. Narážky spisovatelovy. Na př. v Brig. 5b čteme: „abych k tvéj vóli, má milá dci, počal ty kniehy psáti česky, zda-liť snad i po nás budú někomu k užitku.“ Dobu, kdy Štítný po česku vzdělal Zjevení Brigitina, lze určiti toliko přibližně. Bylo to na samém sklonku jeho literární činnosti, totiž kolem r. 1400. Literatura: Jos. Jireček ve Světozoru, příloze k Slov. Novinám 1857 (tu přičítá Štítnému jen Brig., nikoli též Brig F.). Týž v Rozpravách z oboru hist., filol. a literatury a v Rukověti II, 269 a 271 přičítá Štítnému již obě recense. — J. I. Hanuš v Sitzungsberichte der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag 1867, II, 41 n. (duležité zvl. pro data bibliograf.). — Th. Vodička, O Olomouckém rukopise Štítného překladu Zjevení sv. Brigity, v programu gymnasia olom. 1885. — Jos. Hanuš v List. filol. XIII (1886), 141 a násl. — V. Flajšhans, Knihy české v knihovnách švéd- ských a ruských, 1897, 3 sl.

Strana 25
Sborníky Štítenské. Menší rozpravy skládal Štítný ve sborníky. Těchto sborníků Štíten- ských se dochovalo v rukopisích a známo jest sedmero: 1. sborník Klementinský z r. 1376 (Štít. uč.); 2. sborník Vyšehradský z r. 1396 (ŠtítVyš.); 3. sborník Opatovický z poč. XV. st. (ŠtítOpat., ŠtítOp.); 4. sborník Musejní z r. 1450 (ŠtítMus.); 5. sborník Jindřichohradecký-Jesuitský z r. 1463 (Štít Jes., Štít JHrJes.); 6. sborník Sázavský z r. 1465 (ŠtítSázav.); 7. sborník Jindřichohradecký neboli Vávrův z r. 1492 (ŠtítVávr., Štít JHrad.). Mimo to z rozmanitých narážek máme svědectví o dalších ně- kolika (aspoň sedmi) sbornících, jež se nedochovaly nebo nám nejsou známy. 1. Sborník z r. 1376. Sborník Učení křesťanské (Štít. uč.) neboli Knihy šestery o obecných věcech křesťanských (správněji knihy osmery!) je chován v knihovně veřejné v Praze (sign. XVII A 6). Je to pergamenový foliový rukopis, mající dnes 159 listů (nikoli 158, jak omylem očísloval novověký paginátor, počítav ... 10, 11, 11, 12...). *) Dříve bylo všech listů 168; ztracen byl jeden mezi ny- nějším 1 a 2, tři mezi 2 a 3, čtyři mezi 52 a 53 a jeden na konci. Ruko- pis je psán ve dvou sloupcích a ozdoben devatenácti obrázky, dílem velmi pěknými. Z těch nejdůležitější je první, zobrazující, kterak otec Štítný vykládá svým čtyřem dítkám, z nichž tři jsou dcery a čtvrté, nej- mladší, syn. Pravost tohoto obrázku potvrzuje přimalovaný erb Štítného v podobě střely s ovinutým šípištěm (t. zv. odřivous, srv. polské „odrowaž“). *) Přes chybu, které se novověký paginátor dopustil, je v citátech ze Štít. uč. v tomto spisu jeho stránkování ponecháno, protože je již příliš obvyklé.

Strana 26
26 Zprávy o sborníku tom podali: Palacký v ČČMus. 1838, 4—5; Jungmann v Rozboru stčes. literatury 1841, 191 a v Historii literatury čes.2, II, 158b; týž ve Výboru z literatury čes. I, 1845, 635 sl.; Erben ve svém vydání Knih šesterých XXXIII pod číslem I. Otisky ze sborníku uveřejnili: F. J. Tomsa ve Veränderungen der čechischen Sprache 1805, 85—104 (část z knihy III, o hospodáři, hospodyni a čeledi); Palacký 1. c. 6—14 (z knihy IV, naučení soudcům, pánům atd.) Jungmann 1841 v Rozboru 200—202 (kus o víře); uvedené části z knih III. a IV. otištěny znovu ve Výboru I, 675—744; ukázky jsou v List. filol. V (1878), 38—39 (v „Ukázkách“); celý sborník otiskl konečně v Praze r. 1852 Erben s nadpisem „Tomáše ze Štítného Knížky šestery o obecných věcech křesťanských. Vydány od university Pražské na památku jejího za- ložení před 500 lety.“ Vydání Erbenovo, otiskující na konci též některé přídavky z jiných sborníků Štítenských a opatřené úvodní statí o Štítného životě a literárním působení, jakož i „vysvětleními slov a věcí“, je velmi pečlivé. Sborník tento obsahuje nejprve dedikaci, vročení a dvojí „přie- mluvu“. Dedikace (na listě 1) věnuje knihy mistru Vojtěchovi Ranků. Kalendář udává rok vzniku rukopisu slovy: „Jako letos jest od božieho narozenie tisíc a tři sta let a sedmé a sedmdesáté puojde od vánoc“ (3 1). V prvé přiemluvě (4a1 sl.) obrací se Štítný k dětem slovy: Bůh přikázal mi jako každému otci, abych vás, mé dítky, vedl v jeho cestách a ukázal jej vám. Proto bylo mi tím milejší psáti vám tyto knihy, abyste (1) „což nynie snad pro svú mladost nemóžete rozuměti ani sdržeti v pa- měti..., potom, kdyžť snad umru, aby čtli v nich a porozumievajíc, coť mienie; (2) a také aby mohli s sebú užitečně pomlúvati o tom, což k spasení slušie; (3) aneb i s těmi, s kým se budete obierati, aby mohli krátiti chvíli čtúc v nich, a zvláště v svátky doma ve vsi, kdež ani kázanie bývá ani nešpora“ Štít. uč. 4a1, ŠtítErb. str. 1, ř. 1 a násl. Ale také již za života Štítného mají dítky čítati v knihách těchto, aby se jeho mohly otazovati, když by něčemu nerozuměly; otazování takové jest užitečné a po smrti Štítného snad děti nebudou míti koho se tázati. Dále vykládá Štítný, že psal knihy dvoje: „— tyto prvé sám klada z své hlavy, jakž mi se j' zdálo podobné, což sem kde četl neb slýchal na kázaní aneb od učených, aneb se mohl sám domysliti, ješto j' přístupno k tomu úmyslu, o ňemž jsem psal“ Štít. uč. 4a,, ŠtítErb. 1, ř. 19 sl. Těchto knížek vypočítává pak Štítný názvy, šestero jich, a dodává: „a pak-liť přičiním sedmé neb i osmé (knížky), takéť tu budú“ Štít. uč. 4a,, ŠtítErb. 2, ř. 5—6; — skutečně Štítný — připojil dva nové kusy, k dílu 1. výklad páteře a k 5. ostnec svědomí. „Druhými“ označuje pak Štítný ty knihy, jež „vyložil česky“ z latiny, což zpravidla na svém místě sám připomíná. Co v knihách těchto dítky naleznou, to mají držeti, leda by jim dobří učení ukázali, že je něco zle napsáno a že by se to nemohlo sjednati s Písmem; tu se Štítný se vším, co psal a co psáti bude, poddává kostelu k opravení. Na konec se Štítný

Strana 27
27 ohrazuje proti těm, kdož mu závidí, dílem proto, že vůbec píše, dílem, že píše česky. Prvým namítá, že cizí závisti „nebyl prázden ni Je- ronym ni Augustin ani Rehoř, a což pak já!“ Štít. uč. 4b2, ŠtítErb. 3, ř. 4—5. Druhým připomíná, že i sv. Pavel psal Židům židovsky a Řekům řecky a sv. Jeronym že babám psal a přeložil Písmo z jazyka neznámého, a proto že nemůže býti zlé, psáti Čechům knihy české. V přiemluvě druhé (5a. sl.) obrací se Štítný oslovením „milá bratřie“ ke čtenářům vůbec. Vykládá, že na popud kázání sv. Augustina chce „udatnějie“ psáti české knihy, jež příslušejí k sv. Písmu. Vysvítáť z kázání onoho, jak je dobrá věc čísti Písmo svaté, jež jest poselství od Boha k lidem. Ti, kteří hyzdí knihy české, ač i dobré, zastavují listy, v nichž Bůh posílá poselství, a chybují tak, jako kdo staví listy, jež posílá král své králové, a jako šafář, který listů svého pána ani by nečetl a nedbal. Kdo se vydává na cestu, nabéře s sebou potravy tělesné ale o potravu duševní mnozí nedbají, nechtíce čísti žádných knih, v nichž je pokrm pro duši, a jmenovitě nedbá toho i „žákovstvo některé“. Na- pomíná tedy Štítný, aby lidé nechali básní, „zpravování“ i všeliké řeči nepotřebné a čtli zato tyto knihy. Připomíná pak, že v knihách těch učí nejprve věcem obecným, potom že v nich také věci hlubší se naleznou. Každý prý může v nich čísti s prospěchem, starý i mladý, ale kdokoli bude čísti, má více než slov hleděti si smyslu. Po obou předmluvách následují „knížky“, slíbené v předmluvě prvé. Jsou to: 1. o vieře, o náději a o milosti (7 1 sl., Erb. 7; přidán „výklad páteře“ (27 1, Erb. 44), ačkoli neslíben v prvé předmluvě); 2. o trojiech staviech, panenském, vdovském a manželském (35 1 Erb. 60); 3. o hospodářovi, o hospodyni a o čeledi (53a2, Erb. 97); 4. kak se zdejší stavové lidští připodobnávají k andělským kuoróm (64b,, Erb. 118); 5. ostnec svědomie a o pokušení diabelském (98a, Erb. 178; „ostnec svědomí“ opět přidán, ačkoli neslíben na počátku); 6. kak se očištijem toho, že hřešíme (113b,, Erb. 208) Sborník uzavírá „dokonánie“ (158b,, Erb. 286), v němž Štítný opakuje, že tyto své prvé knihy „sebral i zpořiedil“ nejprv pro své dítky a potom pro každého, komu se hodí. Potom přiznává, že mohl někde po- blouditi, neboť prý není mistr, ač v učení ztrávil prvá léta své mladosti. Avšak rád se obírá s knihami a knih svých nepsal, aby každé slovo jejich bylo váženo jako v bibli, nýbrž jen pro smysl, který může každý míti za pravý, dokud lidé učení ho nepoučí o lepším. Je divno, že někteří lidé vůbec nepátrají po pravdivosti spisu, nýbrž toliko po jeho původci, zapomínajíce, že i oslice pověděla pravdu Balámovi a že i po shnilých žlabích teče někdy voda čistá. Co v knihách těch jest pravdy, jest od Boha, je-li co pochybeno,

Strana 28
28 jest od autora. Jsou-li pochybení tato zblouzením „s cesty“, prosí Štítný, aby byla milostivě opravena; jsou-li však jen pochybeními „na cestě“ ta buďtež připuštěna, vždyť i na téže cestě jeden drží se více strany pravé, druhý levé, jiný opět jde prostředkem. Konečně omlouvá Štítný, že je ve sborníku více obsaženo, než v předmluvě prvé slíbil, připomínaje doda- tečná slova svého rozvrhu: „pak-liť přičiním (knížky) sedmé a osmé, takéť tu budú. Dobu složení sborníku Klementinského lze určiti dosti bez- pečně. Na počátku rukopisu, v kalendáři, je výše uvedená narážka na rok 1376. Nejsou zde dále opisovačské chyby, které by svědčily, že rukopis tento je opisem nějaké starší předlohy. Jediné mně známé nedopatření jest ve větě: „Hlédajž, jest-liť pokoj v světě czynyty (72b1) nepokoj“ (Erb. 131, ř.30), asi místo „či-li nepokoj“; ale tu jest povážiti, že krátce před tím vyskytuje se „nepokoy czynyty“ a že jest to poslední slovo na stránce 79a (72 2), může to tedy býti omyl skladatelův. Také písmo souhlasí s rokem 1376. V rukopise je dále narážka na podvody berčích (86 1, Erb. 156 n.), kteří při vybírání daní mají dvoje záznamy, správné a falešné. Ve sborníku Jindřichohradeckém Štítný výslovně praví, že o tom zvěděl r. 1375, čímž nabýváme terminu a quo. Úhrnem: Složení »borníku není z doby před rokem 1375, v rukopise je jmenován rok 1376, tudíž složení sborníku stalo se (ne-li cele, tedy aspoň částečně) r. 1376 a zachovalo se tedy v ruko- pise současném. 2. Sborník Vyšehradský. Sborník Vyšehradský (ŠtítVyš.) je chován v pražské veřejné knihovně (sign. XVII F 9). Je to rukopis papírový, formátu kvartového, obsahu- jící 116 listů pěkného písma. Napsán byl roku 1396, jak dosvědčuje na konci tento přípisek, udávající spolu písaře: „(červeně) Léto božie tisíc tři sta devadesát šesté po božiem narození ten pátek po vstúpení božiem na nebesa skonány jsú knihy o sedmi vstupních (dále černě) rukú Václa- vovú, toho času komorníka vyšehradského probošta, syna pána Benešě Dubského a hofmistra v túž dobu jasného kniežěte Václava, římského a če- ského krále.“ — Čelakovský (cf. níže) četl omylem „kanovníka“ místo „komorníka“. Probošt v přípisku uvedený byl Jan Benešův z Dubé, jenž zastával úřad tento v letech 1387—1396 (cf. Tomek, Dějiny m. Prahy V 147). Rukopis tento jest tedy opis, což dokazují vedle přípisku právě uvedeného též opětovné odkazy sborníku z roku 1376 na traktát o sedmi stupních, zde obsažený. Zprávy o sborníku Vyšehradském podali: Čelakovský v Rozboru stčes. literatury 1842, 143—146; Erben ve Výboru z literatury čes. I, 638 n. a ve vydání Knih šesterých XXXIII pod číslem II; a Jos. Jireček v Rozpravách str. 30 a 31. — Otisk jediný ve Výboru I, 779—786, obsahující stať o pátém vstupni.

Strana 29
29 Obsah sborníku Vyšehradského počíná nápisem, hledícím toliko k jedinému, a to pořadem druhému, traktátu: „Tyto kníhy slovú o sedmi vstupních a jsú velmi dobré každému, ktož chce v duchovenství prospěti“ (1a1). Následuje předmluva, určená opět vlastním dětem Štítného: „Tyto kníhy vám sem zpořiedil, mé dietky, ne sám jich skládav; a jsúť prvé svatého Augustina o bojování hřiechóv s šlechetnostmi, druhé jednoho bosáka, ten jest slúl bratr David, o sedmi duchovnieho stavu vstupních." Autor přislibuje, že v knihách těch najde čtenář „mnoho rozumu krás- ného ... i o. zjěvných věcech i o hlubokých“, a ujišťuje, kdo je pilen, že porozumí i věcem hlubokým (11). Ještě na prvé stránce počíná prvý traktát, o bojování hříchův s šlechetnostmi, a pokračuje až na stranu 14b1; na straně 14 2 se k němu připojuje traktát o sedmi vstupních, nepoměrně delší (14b2—109a2). Na stránce této čteme závěrný přípisek opisovatelův, výše uvedený, za ním však následuje ještě traktát třetí, o korábu Noe, vyplňující zbytek sborníku (109a—116b), bezpochyby též práce Štítenská, ač toho nemůžeme tvrditi s jistotou. Na otázku, z které doby pochází text Vyšehradského sborníku, nenalézáme odpovědi bezpečné. Rukopis, z roku 1396, jest opis, text byl tedy starší. Traktátu o sedmi vstupních vzpomíná Štítný několikrát ve sborníku z r. 1376; na př.: „O tom (t. o čtvrtém kůru) sem mnoho mluvil v jiných knihách o sedmi vstupních“ (Štít. uč. 98b1, ŠtítErb. 179); nebo: „V oněch knížkách Bosákových o sedmi vstupních mnoho máte o ní (modlitbě)“ (Štít. uč. 137 1, Erb. 250) a j., celkem na čtyřech místech. Text o sedmi stupních pochází tedy z doby před rokem 1376, o textech ostatních víme toliko, že byly pohotově r. 1396, kdy byl napsán Vyšehradský sborník. 3. Sborník Opatovický. Tento Štítenský sborník pochází z bývalého kláštera opatovického; již v XVIII. stol. byl majetkem rodiny Červenkovy v Pardubicích a r. 1841 byl Janem Červenkou, theologem, postoupen českému Museu, kdež se dosud chová (sign. 1 C 12, nová III B 7). Je to rukopis papírový, folio, obsahující 212 listů (423 stran) popsaných zřetelným, dvousloupcovým písmem, za nimi pak ještě 50 listů nepopsaných, ale vylinkovaných. Kodex je tedy nedopsán a zdá se, že i na začátku něco schází, ač smysl úvodní řeči k Anežce je úplný. Pravopis, namnoze Husův, hlásí se do počátku XV. století (na př. vteſení, božy, proč, kteři, řeč). Četné chyby opiso- vačské dosvědčují dále, že sborník je opisem z předlohy starší. Na příklad psáno je „když vnitř zajže se jist bývá“, místo „jistba“ (20b) „ač někdy potiehne tělesná žádost“ m. „potuchne“ (52a); „(závistivý) utrhá jich hlavy“ m. „chvály“ (64b); „po cestě“ m. »počěsie“ (415b); „v chlubné mysli a v jho nosné“ m. „honosné“ (67) atp.

Strana 30
30 Zprávy o sborníku tomto uveřejnili: Jan Stárek v ČČMus. 1841, 317—332; Jos. Jungmann tamt. 321—322 (v poznámce k článku Stárkovu), pak v Rozboru stčes. lit. (1841) 196—197 a v Historii liter. čes.2 II, 158b; po nich Erben ve vydání Knih šesterých XXXIV, čís. VI. Otištěny jenom ukázky od Stárka 1. c. 322—330 a od Jungmanna v Roz- boru 201—203. Sborník Opatovický obsahuje opět nejprve předmluvu. Počíná bez nápisu na str. 1 (snad tedy první list schází) a psána byla pro dceru Anežku, jež je častěji v kontextu oslovována („Slyš najprv“ 1b „Slyšiž to“ 194a a j.). Štítný sestavil sborník pro ni, neboť by rád viděl dceru „múdru“, a to moudrostí boží. Počal tedy pro ni psáti „tento první svazek knih těchto o hřéšéch a o šlechetnostech“. To jest tedy název a spolu rozvržení, jež Štítný sám sborníku dává: obsahuje 1. knihy o hříších, 2. o šlechetnostech. S tím svazkem ať jde Anežka za muže nebo nejde; uzří-li Štítný, že dcera nemíní za muž, hodlá jí napsati všecky své knihy, bude-li živ, aby měla, v čem by čtla sobě nebo jiným, a má za to, že by pak od něho měla dobrých šest svazků knih i s tímto prvním. Po této předmluvě následuje první, menší skupina traktátů o hřé- šéch, od str. 1a na str. 77b. Obsahuje [1.] traktát o hříchu vůbec (2a—47a, cf. níže traktát čís. 11), vykládající nejprve, co je hřích (2 sl.) a pak o sedmi hlavních hříších (6a sl.); [2.] k nížky Rykhardovy o čtveru zlém (47a—77b, níže čís. 12). Druhá skupina traktátů, o šlechetnostech, zabírá všechen ostatní text sborníku, od str. 77 77b až po str. 423b a dělí se ve 14 kusů. Jsou to: [3.] traktát ošlechet- nosti vůbec (77—119a, níže čís. 13); [4.] o sedmi šlechetno- stech proti sedmi smrtedlným hřiechóm (119a—138b níže čís. 15); [5.] o čtyřech jiných stežejných šlechet- nostech (138b—150b, níže čís. 14); [6.] o desateru božiem při- kázaní a o dvanácti radách (150b—167a—1743, níže čís. 21 a 22); [7.]o osmeru blahoslavenství (174a—188b, níže čís. 20), s na- rážkou na nepokoje v Čechách z r. 1399, důležitou pro datování vzniku díla. V dalším [8.] traktátě, o sedmi dařiech ducha svatého (188b—211b, níže čís. 17), obsaženy jsou četné odkazy. Tak: „O těch sedmi (sic) blahoslavenstvích... máš (Anežko) tam napřed, ale o připravení srdce a těch chodbách (t. k blaženostem) tutoť miením těch knížek při- psati —“ má býti nemiením, neboť těch knížek v Opat. není; ale Štítný dodává: „ale kdyby (ty) viece mých kněh chtěla mieti, nalezla by je.“ A dále rozvrhuje: „A tutoť dokonám ti ješťe o sedmi dařiech ducha svatého, a pak o některých staviech a o sedmeré kostelnie svátosti, aby v tom nynie rozumna byla, co j' obecnějšie, až pak zda i uzřím, také-li budu mieti psáti o skrytějších duchovních věcech, a uzřím-li, že potáhneš se k tomu, neošpi-li prvé, nežť smrtí sejdu neb starostí“ (193b). Na str. 196a opět odkazuje: „Jakož plnějie mluvil sem o tom v těch knihách o sedmi chodbách, ješto pak také je snad budeš mieti.“ Následuje [9.] traktát o múdrosti

Strana 31
31 (dřevo múdrosti), na str. 211b—231 (níže čís. 23), pak [10.] o svá- tostech (232a—292a, níže čís. 10), s narážkou na nové učení o svátosti oltářní, rovněž důležitou pro datování sborníku. V dalším [11.] traktátu, o trojiem stavu onoho světa (292b—307a, níže č. 7), opětně zmínka o čtenářské horlivosti Anežčině: Těžko prý mu je vypsati radosti nebeské, ale poví, což může, „chtě své milé (dceři) kratochvíl učiniti, vida ji, že ráda čte v knihách“ (2932). Traktát [12.] o třech jerarchách ne- beských (307a—318b, níže čís. 6) je totéž, co v jiných sbornících má jméno „o devieti staviech“, jenže zde obsažen je téměř jen výtah. V ná- sledujícím [13.] kuse, o stavu panenském, vdovském, man- želském (318b—361a, níže čís. 4), nalezl Štítný opět příležitost obrátiti se k vlastní dceři, a to při počátku „knížek o manželství“ (344a), těmito slovy: „Chtě, aby (ty) v těchto knihách svých o sich (v rkpise: o ſwych) i o oněch věcech psáno měla, takéť sem připsal i o manželství (rkp.: o aželftwie), ačť bych radějí tě pannú viděl, kdyby tomu chtěla od sebe sama.“ A dodává: „Neb vidím, že čteš v knihách ráda, a pobyl-liť bych živ, měla by mých knih mnoho, v nichž by po mně krátila chvíli“ (344b). Po- sledními traktáty sborníku jsou [14.] k nížky o hospodářství (361a—374a, níže čís. 5), [15.] dobré kniežky Rykhardovy o stavu člověka vnitřnieho (374—395b, níže čís. 24) a [16.) nedokončený výklad knih múdrosti (395b—423b, níže čís. 25). Na otázku, kdy byl složen, sborník Opatovický přímé odpovědi neposkytuje. Sborník nynější jest opis, čemuž nasvědčuje jednak Husův pravopis, jednak uvedené opisovačské chyby. Na dobu složení poukazují některé narážky a okolnosti: a) Narážka na nepokoje za krále Václava a markrabí Prokopa, obsažená na listě 185: „I zdeť (t. na tomto světě) přivodí nepokoj nespravedlnost. Aj, kakýť nepokoj vzniče v Čechách (185b) z nespravedlnosti, ano onde král kázal, Prokop kázal, co j' nespravedlné, až ty nespravedlnosti zbudily nepokoj zjevný.“ Táž narážka (ještě určitější) obsažena je i ve sborníku Musejním, složeném r. 1400 (v kap. 221 na 1. 138 2), i míní se zde nepokoje zběhlé před r. 1400, což by mohly býti nepokoje mezi Václavem a Jednotou panskou z r. 1395 (jak myslil Erben), nebo spíše rozbroje z r. 1399, neboť teprve od r. 1397 byl Prokop zemským hejtmanem, a zastávaje krále za jeho nepřítomnosti, mohl „kázati, co j' nespravedlné“. Myslíme tedy (a stejně prof. Tomek) na nepokoje r. 1399, i musil býti text Opatovický skládán po nich. b) Okolnost, že sborník Musejní, složený také až po nepokojích roku 1399, podle výslovné narážky v kap. 137 byl složen roku 1400, pošinuje vznik sborníku Opatovického až za tento rok, neboť je fysicky nepocho- pitelno, že by obě recense byly povstaly současně. c) Dalšího objasnění poskytuje tato narážka na nové učení o svátosti oltářní: „Aj, již mi jde léto sedmdesáté, avšak ješte sú mnú někteří mistři pohnuli tak, že neuměl bych za jisto pověděti, jest-li v té svátosti ješte

Strana 32
32 chléb, pod nímž by bylo také tělo božie, či-li tu již zhyne chléb [byty, sic!) a obrátí se v tělo božie. A to sem já držal, mně, by byl kostel na tom usta- novil se, a podlé toho úmysla položil sem to v některých svých knihách, kdež sem řekl, by chléb tu již nebyl, a jiné cos buď, ješto k tomu slušé, také sem položil. A ti mistři dosti podobným dóvodem ukázali mi, že tu ješťe chléb jest v té svátosti i také tělo božie. Ale já radějí řku: „neviem, které jest!“, než bych řekl ,toto! neb ,toto!“, když se j' v tom ani kostel ješťe ustanovil“ (252ab). Štítný rozeznává zde o svátosti oltářní učení starší (řekněme katolické), o němž praví výslovně, že se ho dříve sám při- držoval, a učení novější (Wiklifské), s kterým jej seznámili někteří mistři, o němž však kostel ještě nerozhodl, pročež i on, Štítný, zůstává v něm na vahách. Uvažme nyní, že ve všech sbornících Štítného na místech pa- rallelních jest ještě učení staré, i ve sborníku Musejním z r. 1400, dále že učení nové bylo zavrženo universitou 28. května r. 1403 (Palacký, Dějiny III, 1, str. 64), konečně že dcera Anežka (jež sotva opustila starého otce před jeho smrtí) má již v říjnu r. 1401 dům na Betlemském náměstí. Ze všeho usoudíme, že text sborníku Opatovického byl skládán po roce 1400 a před 28. květnem r. 1403, nejpodobněji roku 1401, kdy asi Štítný zemřel, sborníku nedokončiv. 4. Sborník Musejní. Rukopis tohoto sborníku (ŠtítMus.) je chován v knihovně českého Musea (sign. 1 C 11, nová III B 5). Má dvojí nápis, na hřbetě „Doc- trina Christiana“ rukou XVII. stol. a na předním listě přídeštném „Tomáše Štítného Naučenie křesťanské“ rukou Hankovou; do Musea dostal se z ně- které knihovny soukromé. Čítá 166 listů papírových, folio, po dvou sloup- cích zřetelného písma, s ozdobně malovanými začátečními literami každé knížky. Napsán byl rukopis tento r. 1450, podle přípisku na konci (1663): „Dokonány jsú knihy tyto léta po narození božiem tisícieho čtyři- stého padesátého ve čtvrtek po svatém Agapitu, mučedlníku božiem. Rukopis Musejní jest opis z předlohy starší, a to z dvojího důvodu: 1. Text této recense sám se hlásí do roku 1400, o čemž níže. 2. Jsou v ruko- pise chyby opisovačské, na př.: „někto bude jako uhel horek... až druhdy... bude sě zdáti studen“ (ŠtítVrť. 71, ř. 3) místo a druhý, jak žádá kontext a jak má i sborník Klementinský na místě parallelním: „a druhý bude zdáti se studen“ (ŠtítErb. 125, ř. 2). Zprávu o sborníku Musejním podali Erben ve vydání sbor. Kle- mentinského (1852) str. XXXIV pod číslem VII a Ant. Vrťátko v před- mluvě k svému vydání (1873) str. I—IV; ukázku rovněž Erben 1. c. 298 až 306 (o třech staviech onoho světa, kap. 78—79), celkový otisk po- řídil teprve Vrťátko r. 1873, na oslavu stých narozenin Jungmannových (ŠtítV., Štít. Vrť.).

Strana 33
33 Obsah sborníku (podle ŠtítV.) rozvržen je v registru v 15 knížek (správněji 16, cf. níže) a 261 kapitol. Jako ve sborníku Klementinském, i zde předeslán prolog nebo předmluva (kap. 1), v níž Štítný vy- kládá pohnutky, pro které knihy tyto složil. Bůh přikázal otcům, aby jej skázali dětem svým; proto Štítný skládal i knihy, aby děti třeba snad po jeho smrti v nich čísti mohly a tím se nábožně vzdělávaly. Tím způsobem vznikly knihy „o rozličných staviech v svaté cierkvi i o mnohých potřeb- ných věcech rozuměti“ (ŠtítMus. 131 = ŠtítVrť. 3, ř. 9—10). A když knihy ty mnohým se líbily, zřídil Štítný „zvláštie tři svazky jich znamenité“ (ŠtítMus. t. = Vrť. 3, ř. 14), totiž dva svazky řečí svát čních a nedělních, a třetí „toto bude“ (totiž ŠtítMus.). Obsah tohoto svazku chce Štítný, dokoná-li jej, položiti na konec. Psal nejen pro dítky, ale i pro čtenáře jiné (těm je určen zejména sborník tento). Na to opakuje se častá obrana autorova proti mnohým, kdož mu měli za zlé a jej hyzdili, že píše takové knihy; z těch jedni jsou takoví, kteří „vše hyzdie, jemuž sami nerozumějí“ (ŠtítMus. 1a, = Vrť. 4, ř. 2—3), druzí pak ze závisti dříve hyzdí nežli čtou, chtíť sami jen „slúti múdři“. Proti tomu prosí Štítný dobrých učených, „jimž by byla míla pravda, by ji slyšeli i od oslice“ (ŠtítMus. 1 1 = Vrť. 4) aby byli obránci jeho v tom, co on dobře pověděl v svých knihách, a aby jej opravili, jestliže v čem pochybil, neboť se vším, co psal a psáti bude, poddává se k opravení kostelu a škole pražské (t. universitě). Knihy tyto jsou psány česky, aby byly užitečny těm, kdož chtějí čísti (neb slyšeti) v svém jazyku; tomu nemá se brániti, aby všeliký jazyk chválil Pána Boha. Vždyť i král Asverus měl písaře rozličných jazyků, aby každému svému lidu psal listy jazykem jeho. Proč neměl by tedy Bůh psáti Čechům vůli svou jazykem jejich? Z úmyslu nahoře vysloveného snesl tedy Štítný své spisky některé v „tento svazek“ (svod), jejž dělí v knihy. Knihy prvé: O rozličných lidských staviech (toť název společný, vyslovený v kontextě Štít V. 110, ř. 20 = Štít Mus. 53a2). Zahrnují traktáty: [1.] O třech staviech křesťanských vóbec (panenském, vdovském a manželském), kap. 2—38 = ŠtítMus. 12—24 2 (v tom 30—38 o manželích). [2.] Hospodářóm, hospodyniem a če- ledi naučenie, kap. 39—53 = ŠtítMus. 24b2 (knihy to zvláštní, ale v registru vyznačeny nejsou jako knihy zvláštní, nýbrž jsou tam s kap. 30—38 pod záhlavím „O manželství knihy“ — snad chybou opisu?). [3.] Knížky o devieti staviech lidských podobných k devieti kóróm anjelským, kap. 54—77 = ŠtítMus. 32 2 až 48b2. [4.] O třech staviech onoho světa, kap. 78—80 = ŠtítMus. 48b2—53a (knihy to zvláštní, ale v registru opět jsou připojeny ku pře- dešlým — opět chybou opisu?). Knihy druhé: O hřiešiech (název společný, vyslovený v kontextě ŠtítV. 110, ř. 21 = ŠtítMus. 53a2). Zahrnují dva traktáty: [5.) Knížky o hřiešiech (v registru: jenž slovú summa vitiorum) J. Gebauer: O životě a spisích Tomáše ze Štítného. 3

Strana 34
34 kap. 81—108 = ŠtítMus. 53a1—69a2. [6.]O čtveruzlém, Rikhardovy knížky, kap. 109—126 = ŠtítMus. 692,—79a1. Knihy třetí: O šlechetnostech (název společný, vyslo- vený v kontextě ŠtítV. 164, ř. 7 = ŠtítMus. 79a1). Zahrnují devět traktátů: [7.] O šlechetnostech, jenž slovú summa virtutum (v registru), kap. 127—154 = ŠtítMus. 79a1—97a1; tu v kap. 137 narážka na rok 1400, svědčící o době vzniku Musejního sborníku. [8.] O jiných čtyřech šlechetnostech, jenž slovú virtutes cardinales (v registru), kap. 155—159 = ŠtítMus. 97a1—100a, [9.] Knížky o těch sedmi šlechetnostech, kteréž jsú proti hřiechóm, kap. 160—175 = ŠtítMus. 100a,—110a1. [10.] Knížky o tom, kterak bo- jují hřiechové proti ctnostem, kap. 176—183 = ŠtítMus. 110a1—116b2. [11.] Knížky o sedmidařiech ducha svatého, kap. 184—196 (kap. 197 schází) = ŠtítMus. 116b2—124b2. [12.] Knížky o připravení srdce, kap. 198—205 = ŠtítMus. 124 ,—129b2. [13.) Knížky o sedmi chodbách k životu věčnému, kap. 206—213 = ŠtítMus. 129b2—135a2. [14.] Čtenie o osmeru blahoslavenství, kap. 214—222 = ŠtítMus. 135a,—139b2 (tu v kap. 221 narážka na nepo- koje z r. 1399). [15.] Knížky o desateru božiem přikázaní a o dvanádcti radách čtenie, kap. 223—225 a 226 = ŠtítMus. 139b2—145a, až 147 2. Kapitoly následující, 227—261 = ŠtítMus. 147a2—163b,, vyplňuje samostatný traktát [16.] O sedmeře kostelní svátosti, který by tedy sám o sobě tvořil „knihy čtvrté“. Celek je uzavřen tímto „expli- citem“: „Deo gratias! Toť jest již konec. Buď bohu chvála! Amen“ (163b2 — Vrt. 340, ř. 32—33). Na to připojeno je „registrum neb pravidlo knih předepsaných“ (164a1—166a,), jež rozlišuje, jak výše poznamenáno, toliko 15 knih. Složení sborníku Musejního pochází, jak s jistotou usuzujeme, z roku 1400. Čteť se v rukopise (jenž je z r. 1450) narážka: „A to je veliké potvrzenie viery našie: aj tisíc let a čtvrté sto letos sě koná tiemto létem, jakž sě narodil spasitel, a [židé] viec nemají prorokóv svatých jako dřéve“ (kap. 137, ŠtítVrť. 176, ř. 27 sl. = ŠtítMus. 85a2); z narážky té vysvítá na- jisto, že složení textu nestalo se později než r. 1400. Mohlo by se sice mysliti, že složení stalo se před r. 1400, který může být substituován opisovatelem původního textu, jako se na příklad stalo v opise sborníku Sázavského; avšak nad udaný rok 1400 nelze bylo by jíti v oné hypothesi, neboť vzpo- mínají se zde (kap. 221, Vrť. 288, ř. 20 sl., = ŠtítMus. 138b,—139a1) nepo- koje roku 1399, není tedy dosti prázdného času mezi oběma termíny. Jest tedy jisto, že rok 1400 je datum původní, nikoli opisovatelem substi- tuované.

Strana 35
35 5. Sborník Jindřichohradecký-Jesuitský. Tento sborník (ŠtítJes., ŠtítJHrJes.) patřil podle nápisu z r. 1603 (na 1. 1 1) kolleji jesuitské v Jindřichově Hradci, nyní chová se ve veřejné knihovně v Praze (sign. XVII C 18). Je to papírový foliant o 390 listech (správná paginace je označena na listech dole, nahoře je mylně počítáno 3921), popsaných velkým písmem ve dvou sloupcích. Rukopis pochází z roku 1463, což pověděno výslovně v poznámce na konci (390 1): „A tak jest těmto knížkám konec, jenž sú psány léta od narozenie syna božieho tisíc čtyři sta šedesátého třecieho, ten den na svatého Františka.“ Tedy opět opis. Zprávy o Jesuitském sborníku uloženy jsou v Jungmannově Historii 211, 158b (str. 42a) a v Hanušově Rozboru filosofie Tomáše ze Štítného LXI—LXII, novější teprve v netištěné dissertaci Fr. Ryšánka z r. 1906. Sborník tento obsahuje celkem totéž, co sborník Musejní; pořad a název traktátů jest: [1.] O třech stavích: panenském, vdovském, manžel- ském, na listech 131—40b,, níže číslo 4. [2.] Tyto kniehy sú k hospodářóm a k hospodyniem a k čeledi, 1. 40b2—57a1, číslo 5. [3.] Počínají sě knížky o devieti stavích lidských podobný ch] k devieti kóróm anjelským, 1. 57a až 95b2, číslo 6. [4.] O třech stavích onoho světa, 1. 95b2—108 1, číslo 7. [5.] Počínají sě kniežky o hřieších, 1. 108b1—149a1, čís. 11. [6.] Počínají sě knížky Rychardovy o čtveru zlém, 1. 149a1—174a1, čís. 12. [7.] Počí- najie sě knížky o šlechetnostech, 1. 1743:—218a1. Na 1. 188 1 text sám se datuje rokem 1409. Traktát označen je níže číslem 13. [8.] O jiných čtyřech šlechetnostech, 1. 218a1—226a,, čís. 14. [9.] Počínají sě knížky o těch sedmi šlechetnostech, ješto sú proti sedmi úhlavným hřiechóm, 1. 226a2—253a2 čís. 15. [10.] Počínají sě knížky, kterak bojují hřiechové proti ctnostem, 1. 253a,—270 1, čís. 16. [11.] Počínají sě knížky o sedmi dařiech ducha svatého 1. 270b1—288b1, čís. 17. [12.] Počínají sě knížky o připravení srdce, 1. 288 až 304a1, čís. 18. [13.] Počínají se knížky o sedmi chodbách, 1. 304a1—318a2 čís. 19. [14.] O osmeru, ješto přivodí blažnost, 1. 318a,—330a,, čís. 20. [15.] Počínají sě knížky o desateru božím přikázaní a k tomu o dvanádcti radách, 1. 330a,—344b1—349b,, čísla 21 a 22. [16.] Tyto knížky sě počínají o sedmeře kostelní svátosti, 1. 349b,—390 1, číslo 10. Na konci připojen výše uvedený přípisek s datem 1463. Abychom se dopátrali doby složení textu Jesuitského, nutno uvážiti, že rukopis dochovaný je opis, datující se na konci do roku 1463; text sám obsahuje na 1. 188 1 narážku na rok 1409 těmito slovy: „Aj, již toho léta píšem tisíc a čtyřista let a deváté léto, jakž jsě je bóh narodil, náš spasitel, a viec židé nemají prorokóv svatých mezi sebú.“ Předloha pocházela tedy z roku 1409; ale předloha tato je opět opis, v němž 1) Zde citujeme podle stránkování dolejšího.

Strana 36
36 rok 1409 je substituován od opisovače, neboť Štítný zemřel nejspíše již roku 1401. V textě Jesuitském je dále narážka na kleslou cenu groše čes- kého: na listě 85a1 se počítá 221/2 groše za jeden zlatý, kdežto ve sborníku Musejním jest jeden zlatý roven 211/2 grošům; avšak je možná, že kleslou cenu groše opět substituoval opisovatel roku 1409! Uvážíme-li shodu obou sborníků v obsahu i pořádku, pocházejí Štít Jes. a ŠtítMus. nejspíše z pra- mene téhož, a to z recense z r. 1400, při čemž textu Jesuitskému prostřed- nictvím byl opis z roku 1409. Vzájemné neshody ve znění textu se vy- světlují právě z několikerého opisování. 6. Sborník Sázavský. Sborník tento (ŠtítSázav.) náležel kdysi klášteru sázavskému, podle poznámky ze století XVII., obsažené na prvém listě: „Bibliotheca Monasterii S. Procopii cis Sazawam.“ Jiný starý přípisek na přední desce praví: „Tato kniha darována jest od jednoho kněze Janovi Voborskýmu... Jan Voborský.“ V ČČMus. 1831, 239 je zpráva, že do musejní sbírky ruko- pisů darován „od p. Vojtěcha Vil. Krameriusa, faráře hrusického, český rukopis z r. 1465 ve foliu“; snad je to náš sborník. Nyní chová se totiž v knihovně českého Musea pod signaturou starou 1 C 13, novou III B 6. Je to papírový foliant o 287 listech (podle původního rubrikátora, vpravděje listův jen 284 *), o dvou sloupcích, psaný čitelným písmem. Na- psán byl roku 1465, podle výslovného vročení v poznámce na konci kodexu i podle kontextu na listě 162b2 (= staré 166b2): „Aj tisíc let a čtyři sta a šede- sáté a páté léto letos sě koná, jakož sě narodil spasitel Kristus a viec židé ne- mají prorokóv.“ Text tento jest opis, a to opis velmi nesprávný, ježto opisovatel dílem chybně četl a z nepozornosti leccos pomíjel, dílem úmyslně měnil, zejména slovy jinými vykládaje, pořádek slov ruše a vynechávaje, čemu nerozuměl aneb co nebylo po jeho mysli; od listu 15 do 21 mimo to zmatek byl způsoben tím, že v předloze samé byly dva listy chybně po- loženy. Předlohou byly rukopisy obsahem rovné sborníku Klementinskému a Musejnímu. Zprávy o sborníku Sázavském jsou obsaženy v Jungmannově Rozboru stčes. literatury (1841) 196 a ve 2. vydání Historie literatury české II, 158b (str. 42a), pak v Erbenově edici Knih šesterých, str. XXXIV (čís. VIII), a v knize Hanušově LXII. Ukázky textu v Jungmannově Rozboru str. 201—203 (část stati o vieře) a u Erbena str. 90—96 (o man- želéch). Zajímavé jsou marginální přípisky v tomto rukopise, ve- psané průběhem XVI.—XVIII. století. Jsou to předně velmi mnohé staré *) Do 1. 35 se stránkování nové a staré shodují. — V tomto spise citujeme dílem podle stránkování obojího, nového i starého, dílem — kde se citát uvádí jedinou číslicí — jen podle paginace nové.

Strana 37
37 záznamy k citátům biblickým v textě obsaženým, ukazující, z kterého místa v bibli jsou vyňaty. Větší zájem vzbuzují však jiné, osobní poznámky čtenářské, jako na příklad při kapitole o soudcích: „velmi pěkné napo- menutí saudcuom... přěčta ten artikul schválíš, chyba očistce“ (poslední dvě slova přetržena pak jiným inkoustem), str. 75 2 (= staré 77 2); při kapitole o obrazích: „blaudíš, bratře“, s polemikou o ctění obrazů, 226a2 (= staré 230a,); v hlavě o postu Štítný cituje: „neroďte věřiti těm zlým prorokóm,“ k tomu jeden glossátor připojil poznámku: „proti Lutherá- nuom,“ druhý pod to švabachem: „Nepravíš pravdu, neb Lutheráni nezba- vují dobrého, ani také zle činiti komu velí“ 267 1 (= staré 270b1), atp. Obsahem sborníku Sázavského jsou a) kusy shodné se sborníkem Klementinským (Štít. uč.). Incipit zní: „Počínají sě knichy tyto najprvé o vieře křesťanské a o hřiešiech a o rozličných staviech“ (1a1), načež před- mluva rozvádí opět dvě hlavní myšlenky: 1. Bůh přikázal Štítnému, jako i každému otci, aby své dítky řádně vedl. 2. Podnětem ku psaní bylo mu jedno kázání svatého Augustina (2a). Pak následují traktáty: [1.]Ovieře, 1. 3b (o náději 13b, o milosti 18b), níže číslo 2. [2.] (Výklad páteře), 21a, číslo 3a. [3.] Počínajé sě o trojiech staviech, panenském, vdovském i manželském, 28a1 sl., níže čís. 4. [4.] (Hospodář, hospo- dyně a čeled), 47b2 (= staré 48b2), číslo 5. [5.] O přirovnání 1i [d ského stavu kóróm andělským, 59a2 (= staré 61 ,), číslo 6. [6.] (Ostnec svědomí.) Kterak má člověk skrze ty kuory přijíti do nebes 96a, (= staré 98a2), číslo 8. [7.] O závisti dábelské 109b sl., čís. 9. B) Další traktáty řadí se k recensi téže jako sborník Musejní. Jsou to [8.] O trojích staviech onoho světa (pekle, očistci, nebi), 114b2 sl. (= staré 117b sl.), čís. 7. [9.] Počíná sě o hřiešiech (totiž hlavních), 120b2 sl. (= staré 123b sl.), čís. 11. [10.] O čtyřech zvieřat(!), ješto Daniel vidal (čtvero zlé) 142b1 sl. (= staré 145a sl.), čís. 12. Na listě 154b2 sl. (staré = 159b) počínají traktáty o šlechetnostech, a to: [11.) o květu šlechetnosti (víře, naději, lásce), s narážkou na rok 1465, 157a1 sl. (= staré 161a sl.), čís. 13; [12.] o jiných třech (sic, m. čty- řech) šlechetnostech, 178a1 sl. (= staré 182a sl.), čís. 14; [13.]o sedmi šlechetnostech, 1812 sl. (= staré 185b sl.), čís. 15. [14.] O sedmeru smrtedlných hřiechóv neb úhlavných („o tom sváru neb o boji těch hřiechóv a šlechetností“), 193a1 sl. (= staré 1973 sl.), čís. 16. [15.] Počíná sě o sedmeru daru ducha svatého, 200b1 sl. (= staré 204b sl.), čís. 17. [16.] O těch, ješto jsú odpolu dobří a zlí (o připravení srdce), 209a, sl. (= staré 213a, sl.), čís. 18. [17.] Kterak má člověk cho- diti po cestách (o sedmi chodbách), 214 1 sl. (= staré 2183 sl.), čís. 19. [18.] Počínajesě o osmeru blahoslavenství, 223 sl., čís. 20. [19.] O desateru božiem přikázaní, 224a2 sl. (= staré 228a sl.), čís. 21. v) Části závěrné opětně se přidržují recense Klementinské. Jsou to traktát [20.] o sedmi kostelnie (!) svátostech, 230 1 sl. (= staré 234

Strana 38
38 sl.), čís. 10, a stať Konec spasenie lidského, 282a sl., část to čísla 7, shodná s odstavci „o nebeské radosti“ ze Štít. uč. 157a1 sl. Sborník uzavírá „Dokonánie kněh těchto“ podobně jako ve sborníku Štít. uč., a za ním pak dále čteme přípisky: „Skonávají sě kníhy tyto urozeného panoše Pavla z Sulevic a z Řehlovic, psané skrze Ja- kuba z Velemína léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého šedesátého pátého tu sobotu před posvícením toho božieho domu a kostela v Rehloviciech a prvnieho léta po moru.“ Pak červeně: „Item téhož léta svadili sě páni češtie proti králi Jiřie o mnohé věci a najviec o vieru kře- sťanskú.“ Registrum vyplňuje zbytek, 11. 282 1—284 2 (= staré 285 1 až 287a2). Složení textu Sázavského je třeba ještě vyšetřiti. Jisto je, že je to kombinace z recensí dvou, sborníku Klementinského a Musejního, čímž se stalo, že se některé kusy opakují. Původcem jejím není ovšem Štítný sám, nýbrž někdo pozdější. 7. Sborník Jindřichohradecký-Vávrův. Sborník tento (Štít JHrad. nebo ŠtítVávr.) chová se nyní ve ve- řejné knihovně v Praze, opatřen značkou XVII D 31. Je to opět papírový foliant o 168 listech, popsaných písmem neúhledným ve dvou sloupcích. Napsán byl roku 1492 jindřichohradeckým písařem Vávrou z Jivjan, a to podle předlohy pořízené r. 1454 starším písařem městským, Matějem Čapkem. Tak poznamenáno v přípise na konci ruko- pisu 168a2: „Z daru božieho napsány jsú tyto kníhy a to všecko, což v těchto knihách psáno stojí, rukú Matěje Čapka, v ty časy písaře hradeckého, v Jindřichově Hradci a skonány jsú v pondělí po družebné neděli v puostě před svatým Ambrožem léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého. Kteréžto složil jest slovutný panoše bohu milý Tuoma z Zásmuk a z Chotěmic dětem svým vlastním nynie čtúc před osm- desáti lety o rozličném křesťanských věcí naučení ku paměti křesťanské viery a dobrých vášní. Ale já, Vávra z Jivjan, měštěnín v Hradci Jindři- chově a starý písař tudiež, skonal sem tyto knihy léta od narozenie syna božieho tisícieho čtyřstého devadesátého druhého —“ O sborníku Vávrově zprávy podali Jungmann v Rozboru stčes. lit. (1841), str. 196, a ve 2. vydání Historie lit. čes. II, 158b), pak Erben v edici Knih šesterých XXXV (čís. IX), Hanuš ve své monografii LXII a Rudolf Soukup v programu gymnasia chrudimského 1886, str. 4 (shrnuje věci známé). Otisky jsou dosud jen částečné, a to v Jungmannově Roz- boru str. 200 n. (úryvek o vieře) a u Erbena 1. c. (jednak Výklad na Zdráva Maria, Dodavky I, str. 287—298, jednak stati o úvodu do kostela, svě- cenině, smrti a pohřbu, Dodavky III, str. 307—312).

Strana 39
39 Sborník tento byl hojně čítán; o tom svědčí četné přípiský na krajích. Přípisky ty udávají obsah textu, jiné dokládají některý citát k textu se hodící, jiné opět vyslovují souhlas a pochvalu čtenářovu, jako na příklad: „podobenství pěkné“ (38b, 73b), „příklad pěkný“ (127b) atp. Obsahem sborník Vávrův srovnává se většinou se sborníkem Klementinským (Štít. uč.), ale traktáty věcně stejné liší se od sebe formou, jež je tu obšírnější, tu stručnější. Mimo to však jsou zde tři nové části, a to výklad na Zdráva Maria, O rozličné svěcenině a Štítného poslední vůle. Na počátku předeslána opět předmluva, a to slovy nám známými: „Bóh muoj přikázal mi, jakož i každému otci —“ (1 1). Následují traktáty v tomto pořadu: [1.] (Víra, naděje, láska) na listech 2b1—23 2, níže číslo 2. [2.] O páteři, 1. 23b2 sl.—31b1, čís. 3a. [3.] Na Zdráva Maria, 312—38 čís. 3b. [4.] Počíná se řeč o třech staviech lidských (panenském, vdovském, manželském), 1. 38b1—591, čís. 4. [5.] O hospodářství (hospodář, hospodyně, čeleď), 1. 59b1—72b1, čís. 5. [6.] O třech jerarchí (sic) nebeských, 72 1—105 2 čís. 6. Tu na 1. 95a2 narážka na podvody berčích z r. 1375. [7.] Ostnec svě- domie má mieti každý člověk etc., 1. 105b2 sl.—115a1, čís. 8. [8.] Pokušenie etc. (dábelské), 115a—120a,, čís. 9. [9.] O sedmeře svátosti, 120 2—147 1 čís. 10. [10.] O modlitbě, o almužně, o utrpení (půst) a o rozličné svěcenině a o odpustcích, 1. 147b1—160b1 sl., č. 10. [11.] O smrti, o pohřbu (závě Štítného), 1. 160b1—162a,. Konečně [12.] o trojiem bydle onoho světa, 162" až 168a1, číslo 7. Dobu, kdy sborník Štít JHrad. byl složen, je lze určiti toliko přibližně pomocí narážek, jež vyplývají z vnitřního rozboru. Sborník ny- nější je opis z roku 1492, učiněný z opisu psaného r. 1454. O složení textu jsou tato svědectví: a) Vytýkaje, že berčí mají podvodné záznamy, praví Štítný (95a,): „Aj, coť mě jest této berně léta od božieho narozenie po tisíci třech stech letech po sedmidcát pátého potkalo, ješto jest mne jindy nepotýkalo...“; povstal tedy původní text po roce 1375, a sice několik let po tomto roce, neboť stilisace „coť mě jest léta od božieho narozenie 1375 potkalo“ ukazuje na rok některý neblízký b) Narážka na klesání ceny českého groše. Hřivna stříbra stála za Václava II. 64 grošů, roku 1376 pak 90 grošů (píše o tom Štítný ve Štít. uč. 88b2, Erb. 161), roku 1400 již 113 nebo 114 grošů (jak píše Štítný v ŠtítMus. kap. 68, ŠtítVrť. 91). Cena groše klesala tedy časem více a více. Roku 1376 je 1 groš roven 1/ 90 hřivny, ve sborníku Štít JHrad. pak 1/96 hřivny (viz doleji sb. ztracené!). Text tento je tedy o něco mladší než sborník Klementinský z r. 1376. c) Narážka na smrt dvou dítek (v poslední vůli, otišt. u Erbena 311, = Štít JHrad. 1612,): „jižť vás jen dvé jest, a buoh to vie, dokud budete; a mněl sem nedávno, bych vás čtvero měl po sobě pozuostaviti. Rovněž v závěti na listě 161b2: „obú vás spolu prosím, aby rádi čtli v mých knihách.“ Ve sborníku Klementinském z roku 1376 je dítek ještě čtvero,

Strana 40
40 sborník Vávrův pak je skládán „nedávno“, po smrti dvou z nich, jež na- stala tudíž někdy po roce 1376. d) Narážka na zkrácení přísahy, obsažená v těchto slovech: „A jakž- koli polepšil jest což tož nemnoho ciesař Karel, ač sú se z toho hněvali mnozí... I musímť k tobě, ciesaři neb ty králi, svú řeč již obrátiti, zda-liť by kdy přišla k tobě neb i po tobě snadně (90a,) kdy k některému dobrému králi... Protož, ó králi, mocen si, počalť jest tvój otec, dobře dokonaj ... polepš ještě zmatkóv..., a budeš v pravdě slúti přispořitel pravdy“ (Štít JHrad.). Tu zajisté mluví Štítný již k Václavovi IV. — Shrneme-li vý- těžky těchto narážek, vyplývá z nich, že text sborníku Vávrova pochází z prvních let panování krále Václava IV., že byl však (po- dle svědectví o poklesu ceny čes. groše) složen řadu let před ro- kem 1400. 8. Sborníky nedochované a nepovědomé. Vedle sborníků Štítenských dosud zachovaných byly ještě jiné, nyní neznámé, o kterých se dovídáme jenom z narážek. Zejména máme svědectví o sedmi sbornících nyní neznámých. Tak byl a) sborník dřívější, než je Štít. uč. z r. 1376. O tom svědčí: 1. Narážka obsažená v tomto sborníku na str. 71a1 (Erb. 129, ř. 1 sl.): „Druhým pak, ješto písmo mají, zákonníkóm..., běch řekl v těch knihách, ješto sem byl dřéve napsal, jen tolik: Boha dle držte se písma... každý viz, pod kterú j' řebulú ustaven jeho zákon...“ I bylož by dosti řečeno múdrým. Ale že ne všichni zákonníci mohú mieti písmo; jsú konvrši, jsú jeptišky, ješto neumějí latině...: pro ty zdálo j' se jednomu dobrému druhu hodné, abych tiem během, jakož sem obykl, také napsal něco zá- konníkóm...“ Z toho soudím, že knihy, „ješto (Štítný) byl dřéve napsal“ jsou starší složení ať celého sborníku Klementinského, ať jen této části. Místo obšírného výkladu „zákonníkóm“ byla v nich slova: „Boha dle držte se písma“ etc. Znění to obráží se částečně ve Štít JHrad. 78b1: „Máte písmo, boha dle držte se jeho." 2. Podobným svědectvím jest autorova zmínka o berčích v témž traktátě sborníku Klementinského: „Berčí také v tom hřešie, že ač úkoly (daň repartovanou) berú rovně, ale zámazné berú těžce; jako této berně pro Bramburskú zemi pátý a druhdy čtvrtý groš brali zámaznému jako úkola, a písařóm zvláště. To sem psal o berčích, donidž sem nevěděl tak velikého jich zlosynstva; ale této berně to jsem vzvěděl, ješto j' mne nikdy nepotýkalo jindy, že berú berčí po jedněch knihách, sami sobě uči- nivše, na sprostných vyhrožijíc viece, nežli jich jest úkol pravý..., a s jiných knih královi vydadie počet...“ (Štít. uč. 86 1, Erb. 156, ř. 35 sl.). O podvodu berčích s dvojími výkazy dověděl se Štítný, jak výslovně praví ve sborníku Jindřichohradeckém 95a,, až roku 1375; i soudíme, že před tímto rokem

Strana 41
41 vzniklo sepsání starší, v němž Štítný káral jen zámazné a nepsal o podvodu s dvojími výkazy. Z obou uvedených zde svědectví plyne nepochybně, že sborník Štít. uč. z r. 1376 je pozdějším, nikoli prvním vzděláním sborníků Štítenských. 3. K otázce, k d y asi vzniklo nedochované vzdělání první, poskytoval by určitou odpověď uvedený již přípisek při Štít JHrad. 168b: „napsány jsú tyto kníhy... rukú Matěje Čapka... a skonány jsú... léta od na- rozenie syna božieho tisícieho čtyřstého padesátého čtvrtého, kteréžto složil jest slovutný panoše bohu milý Tuoma z Zásmuk a z Chotěmic... nynie čtúc před osmdesáti lety...“ Tím klade se „složení“ předlohy do roku 1374, s čímž by se srovnávaly obě narážky předešlé. Všem třem svědectvím uve- deným vyhovovala by tudíž recense pořízená r. 1374 — arci lze-li pozdnímu přípisku při Štít JHrad. věřiti doslovně. b) V prvých letech vlády krále Václava IV. vznikl sborník, jenž byl vlastní předlohou opisu — snad několikátého — z r. 1492. Narážky, pro které tak soudíme, byly vesměs uvedeny výše: Je to zmínka o podvodu berčích, známém Štítnému od r. 1375, poslední vůle autorova, určená již jen dvěma dětem, Janovi a Anežce, podle níž se hlásí sborník ten mezi léta 1376, kdy žijí ještě dítky čtyři, a 1401, kdy čteme již jen o Anežce. Je to dále zmínka o tom, kterak císař Karel polepšil přísahu, a výzva k novému králi, aby polepšil zbývajících ještě zmatků v zemských právech; konečně stížnost na pokračující klesání ceny grošů, jež činí proti ceně z r. 1376 šest grošů na hřivnu; je to patrno ze srovnání narážky obsažené na 1. 97a2 sborníku Vávrova s příslušnou narážkou kodexu Štít. uč. v) Byl sborník Štítenský z roku 1400, z něhož vzešel jak kodex Musejní z r. 1450, tak i Sázavský z r. 1465 a Jesuitský z. r. 1463, o jejichž filiaci psal K. J. Černý v Listech filologických XV (1888), 119. Uvedený letopočet předlohy vysvítá nepochybně z narážky ve 137. kapitole ŠtítMus.: „aj tisíc let a čtvrté sto letos sě koná tiemto létem... (ŠtítVrf. 176). ô) Patrně o rok později vznikla předloha sborníku Opatovic- kého, který, jak výše uvedeno, jest opisem z počátku XV. století. Před- loha je psána v 70. roce skladatelově, po nepokojích z. r. 1399 a podle na- rážky na nové učení o transsubstanciaci, jaké nemá ještě koncept z roku 1400, až roku 1401. 8) Dále dosvědčena je předloha (snad několikátá) sborníku Je- suitského z r. 1463; zde na místě o židech (Štít Jes. 188 1) čteme totiž vročení: „Tisíc a čtyři sta let a deváté léto, jakž sě je bóh narodil...“, které patrně substituoval pisatel předlohy z toho roku za původní vro- čení 1400. () Z roku 1454 pocházel sborník Čapkův, jenž byl prostředníkem mezi ztraceným originálem B) a dochovaným sborníkem Jindřichohra-

Strana 42
42 deckým; zde v závěrném přípisku výslovně je připomenuta předloha Matěje Čapka z r. 1454. n) Konečně dosvědčena je předloha sborníku Vyšehradského z r. 1396, obsahujícího rozpravy „O sedmi vstupních“ a „O bojování hříchů se šlechetnostmi“. Z narážek, jež obsahuje již Štít. uč. z roku 1376, vysvítá, že tato předloha vznikla již před tímto rokem.

Strana 43
O traktátech jednotlivých. Traktáty, jichž se nám zachovalo 25, sestavovány byly vždy po ně- kolika ve sbornících v počtu neurčitém a pořádku všelijakém. V následu- jícím výkladu probéřeme krátce jejich obsah. 1. Traktát „O sedmi duchovnicho stavu vstupních“ je dochován ve sbor- níku Vyšehradském z r. 1396. Tiskem vyšla toliko ukázka ve Výboru z lit. čes. I, 779 n. (o pátém stupni). Je to vzdělání latinského traktátu „De septem processibus religiosi“, jehož autorem byl David bosák, též David Augšpurský zvaný, německý mystik a asketik XIII. století; David napsal řadu spisů latinských a německých. České vzdělání není pře- kladem v našem smyslu, nýbrž volným přepracováním, což vyznává Štítný sám slovy: „O tom, ješto sě přiházie duchovním, ten, jenž jest latině psal tyto knížky, také jest psal; ale já méňe toho dotknu a snad sě také k ně- kterému sám přimluvím viece než dřéve. Avšak i dřéve někde sem také své řěči přičinil k úmyslu jeho, ne proto, by mi proň věřili tiem lépe, ale že mi sě jest zdálo hodné tak svým dětem psáti“ (ŠtítVyš. 104a,). Jak patrno, byl překlad tento pořízen pro dítky a podle Erbena jest Štítného „nejprvnějším plodem spisovatelským“. Jednotlivé stupně (profectus), o nichž spisek pojednává, shodují se ovšem v latinském i českém zpracování. Jsou to: 1. plápolivé náboženstvie — primus (profectus) fervoris; 2. úsilé a utrpenie — secundus laboris; 3. duchovnie utěšenie — tertius consolationis; 4. pokušenie — quartus tentationis; 5. proti pokušení lékařstvie — quintus remediorum; 6. skutky šlechetnosti — sextus virtutis a 7. múdrost pravá — septimus sapientiae. (Latinský originál viz v „Opuscula“, prvém vydání lat. spisů Davida bosáka v Augšpurce z r. 1596.) Štítný sám častěji vzpomíná spisu tohoto, a to již ve sborníku Klemen- tinském z r. 1376. Tak čteme v rozpravě o ostenci svědomí (Štít. uč. 98 1, Erb. 179): „O tom (t. o čtvrtém kóru, Potestates) sem mnoho mluvil v jiných knihách o sedmi vstupních“. Podobně o rozpravě v modlitbě: „V oněch knihách Bosákových o sedmi vstupních mnoho máte o ní“, t. o modlitvě, ib. 137 1, Erb. 250), a pod. Z takových narážek je patrno, že traktát „O sedmi vstupních“ byl složen již před rokem 1376.

Strana 44
44 2. „O vieře, o náději a o milosti“ je traktát opakující se v řadě Ští- tenských sborníků: v Klementinském (1376), Jesuitském (1463), Sázavském (1465), Jindřichohradeckém (1492) a Opatovickém (poč. XV. stol.). Otištěn byl celý ve vydání Erbenově (ze Štít. uč.) na str. 7—45. Obsah spisu jest tento: Víra je základ a kořen všeho dobrého. Divno, že některým se nechce věřiti tomu, čeho smyslem nemohou dojíti; však každý musí věřiti něčemu, prvé než toho dosáhne rozumem. Tak jen věřením vím, kdo je můj otec a pod. Úhrnem, začínám všude věřením; proč měl bych tedy nevěřiti, jak učí víra křesťanská? — Dvojí lidé u víře „zabluzují“: jedni mají víru ne- plnou, druzí přílišnou. Lidé neplné víry jsou, kdož čemukolivěk „nedo- věřie“, co je v křesťanské víře popsáno, a drží-li to tvrdě, jsou kacíři. Druzí opět věří plně a nadto přibrali si čárů, lékův a věšteb, davše se oklamati čertu. Naproti těmto poblouzením jest „hodujie viera křesťanská“, jež ob- sahuje dvanácte věcí, na kterých ustanovil se sv. Petr s jinými apoštoly, než se rozešli kázat (Vyznání apoštolské). Tytéž články později slavněji vyhlásili učitelé církevní, a sice sbor biskupů spolu prý se sv. Augustinem a ještě jiní „učenníci svatí“ (tu cituje t. zv. symbolum Athanasiovo). Každý, kdo jest „rozumnější“, měl by uměti Vyznání apoštolské, kdo „dómyslnější“, měl by znáti oboje. Pak následuje „pomluva výkladem viery“ (Erb. 16 sl.), t. j. rozbor Vyznání apoštolského. Je prý v něm „dosti malú řečí“ pověděno mnoho rozumu dobrého. I podává Štítný dále výklad jednotlivých článků víry. Naděje (Erb. 29 sl.) pochází z víry, jako kmen z kořene; její opak je rozpač. I v naději bývá dvoje chyba, jako ve víře: bývá příliš malá nebo příliš veliká, a to u věcech tělesných i duchovních. Tak neplnou naději má u věcech tělesných, kdož pro starosti hmotné nechce „obírati se s prav- dou“, u věcech duchovních, kdož by chtěl zoufati pro své hříchy a proto, nedoufaje v odpuštění, se nekál. Naději přílišnou a zlou má u věcech tě- lesných, kdož by na př. svévolně skočil s vysoka a chtěl, aby jej Bůh chránil od úrazu, nebo kdožkoli zahálí a chce, aby jej Bůh „obmyslil“; u věcech duchovních, když na př. někdo chce spasen býti a hříchu nezanechati, jakož i když k něčemu doufa a hledí více než k Bohu. Naproti tomu všemu „ho- dujie ráděje“ znamená stejnou měrou doufati v milosrdenství i báti se spravedlnosti boží Milost (Erb. 33 sl.) jest vláha, kterouž kořen a kmen (víra a naděje) se oživují a ovoce přinášejí. Jest dvojitá: k Bohu a k bližnímu. Boha miluje málo, kdo ho miluje jen slovem, a ne i skutkem, nebo jen dotud, dokud se mu vede dobře, a pod.; příliš Boha milovati nelze nikomu. Kdyby chtěl někdo z lásky k Bohu na př. tělesně se zkaziti, nebyla by to přílišná láska, nýbrž nemoudrost. Míra pravá jest milovati Boha nade všecko a bez míry, a to činíme, když věrně plníme jeho vůli. Bližního málo miluje, kdo se dá rozmoci hněvu, že „vzeklne, vzlaje družci“, nebo kdo pro vlastní zisk učiní škodu bližnímu; příliš miluje bližního, kdo pro něho se dopustí skutku

Strana 45
45 nesprávného. „Hodují“ míra lásky k bližnímu jest milovati bližního jako sám sebe — čímž není řečeno „tolikéž“, nýbrž „takéž“ jako sám sebe. Jeť v milosti stupnice, které má křesťan dbáti, takováto: Nejprve Boha miluj, a nade vše; potom svou duši miluj každý více než duše všech lidí po všem světu, pak duši bližního více než svůj život tělesný; potom svůj život tělesný více než život bližního, ten pak více nežli své zboží; zboží většího ovšem více si máme vážiti než menšího. Ale i v pojmu „bližní“ nutno rozlišovati. Jsouť nám na př. naši vlastní a příbuzní bližší než lidé ostatní, a podle toho i láska k bližnímu má řadu stupňů. Co do vzniku tohoto spisku Štítný sám v předmluvě ke sborníku Knih šesterých (Štít. uč. 4a) praví, že je to ložení původní, nikoli vyložení z la- tiny. Připomenouti též dlužno, že se část uvedeného obsahu vrací v kníž- kách „O šlechetnostech“, a sice ve stati o šlechetnostech křesťanských, ale většina obsahu jest rozdílná. 3. K traktátu předešlému druží se v některých sbornících Štítenských „Výklad páteře“a v jednom ještě (Štít. J. Hrad.) výklad na,, Zdráva Maria“. Výklad prvý jest ve Štít. uč. (1376) přímo pojat v knížky prvé, a to do- datečně, jak patrno z výslovného připomenutí autorova: „Nebiech slíbil na počátce knih těchto, bych chtěl tuto psáti výklad páteře, ale že j' uži- tečné rozuměti páteři, nenechal sem, bych nepomluvil o ňem“ (Štít. uč. 27b1). Pak obsažen jest ještě ve sborníku Sázavském (1465) a Jindřicho- hradeckém (1492), tiskem vyšel ve vydání Erbenově na str. 45—59. Co do obsahu Štítný nejprve opět oceňuje páteř v celku. Nic prý tu není obmeškáno, oč bychom kdy Boha prositi chtěli a měli; vymyslilť jej Kristus, jenž jest pravá moudrost Boha Otce, a tak páteř jest „pravidlem“ všech modliteb. Kristus učinil jej krátký, aby nikdo neměl výmluvy, že by se mu nemohl naučiti nebo neměl kdy jej „spěti“. Nato rozebírá Štítný sedmero proseb Otčenáše způsobem tehdy běžným. Výklad na „Zdráva Maria“ připojen je k předešlému toliko ve sborníku Jindřichohradeckém z r. 1492 a odtud otištěn u Erbena (str. 287 sl.). Štítný chce tu přemítati o pozdravení andělském, chce „převrci ta sladká slova (Erb. 287), aby vůně jejich ještě více se rozmnožila. Děti, až budou míti zuby ostřejší, „zpřehrýzají“ prý to potom ještě lépe. Následuje opět roz- jímání o jednotlivých rčeních toho pozdravení, jež ovšem až do koncilu Tridentského sahá toliko po slova „požehnaný plod břicha tvého“. K tomu připojeno rozjímání o radosti matky boží a o útěše lidské z toho pozdravení. Podle hříčky se slovem „ave“ (t. j. obrácené „Eva“), nápadné v českém Výkladu, a rozvláčnosti článku možno s Erbenem souditi na latinskou předlohu, ale i tak je tu zajisté mnoho „z hlavy“ Štítného samého. 4. Ve valné většině sborníků Štítenských nalézáme dále knížky O tro- jiem stavě, panenském, vdovském a manželském — nejprve v Knihách šeste- rých („knížky druhé“ — bez části o manželích, jež vytržena), pak ve sbor- níku Opatovickém, Musejním, Jesuitském, Sázavském a Jindřichohra- deckém. Otištěny byly Erbenem ze Štít. uč. (str. 60—89), část o manželích

Strana 46
46 ze ŠtítSázav. (str. 90—96); po druhé Vrťátkem (str. 5—52) z rukopisu Mu- sejního. Obsah jest v jednotlivých sbornících namnoze rozdílný, jak patrno již ze srovnání obou textů vytištěných. Tak Erben rozlišoval (str. XXXI) a) traktát o stavu panenském, vdovském a manželském, b) zvláštní traktát o manželéch — zbytečně, jestiť část b) jen více rozšířena v někte- rých textech. Podávám obsah podle otisku Erbenova: Jest stav panenský, vdovský a manželský. Nejdůstojnější jest panen- ský, manželský jest v důstojenství poslední. Nejprve tedy poučení o pan- nách (platí obdobně i o panicích). Dívky všechny buď chtí zůstati pannami, nebo chtí se dostati za muže; ty pak dílem ve ctnosti žijí, až rodiče je pro- vdají, dílem žijí světsky — pany „helmbrechtné“. — Čeho mají dbáti ty, kdož chtí v manželstvo? Především zachovati čistotu a stříci se toho, z čeho by v manželství byly svár a nemilost; bývá to z nedbání pěti příčin: 1. Neber si k manželstvu druha nebohabojného. 2. Hledej si k manželstvu osobu sobě rovnou. 3. Příbuzní nemohou se bráti do kolena čtvrtého, ba až do pátého, i kmotrovství je překážkou. 4. Svatby nekonej kromě časů do- volených. 5. Nesnímej se tajně, ale zjevně, sezvouc přátelstvo starší a ze- ptajíc se na příbuznost. Nato připomíná Štítný nesnáze, kterých má stav manželský mnoho; jest tu práce a starost nejen o sebe, ale i o manžela a dítky. Mnohem snadnější jest proti tomu stav panenský. Proto radí Štítný, aby každý raději napřed rozmyslil i práci stavu manželského i důstojnost pa- nenství a teprve, nemůže-li nakloniti se a odhodlati ke stálému panenství, tedy ať volí stav manželský. — Důstojnost stavu panenského dosvědčena doklady a příklady (o sv. Marii, Janu, Štěpánu a j.). Nicméně slibu panen- ského nečiň brzo a kvapně, ale kdo se k tomu kloní, pozoruj se nějaký čas vzdalováním se náklonností světských, a obstojí-li v té zkoušce, chutě slib! Takovým pannám, které nechtí „za muž“, udílí Štítný tyto rady: 1. Čistotu panenskou s moudrostí a v pokoře vážiti draho. 2. Nepovolovati nečistým myšlenkám. Mnohé nástrahy překážejí neporušené čistotě, jako: častý styk s druhým pohlavím, potulky po krajích, domech, ano i po od- pustcích, společnost těch, kdož čistoty si neváží, rozkoš v jedení, pití, v léhání, kroji a úboru a zahálka („prázdeň“). 3. Dbáti skutků dobrých a šlechetností rozličných. Konečně 4. ustavičně se modliti. K stavu vdo vím u počítá Štítný i ty, kdož ztratili panenství kromě manželstva. I ten stav jest držeti čistě. Zá luha a odplata jest menší než v stavu panenském, ale větší než v manželském. Stav ten jest snazší než manželský, ale přece mnozí rádi z něho vystupují do manželství nového. Vdovy jsou povinny věnovati se službě boží (modlitbou, postem) i službě pro bližní. Stav manželský (podle Erbenova otisku z rkpu Sázavského ve ŠtítErb. 90 sl.) jest důstojenství nejmenšího, ale přece má trojí věc dobrou v sobě: 1. věrnost, kterou manželé jsou si dlužni, 2. svátost, o čemž Štítný chce promluviti při svátostech, a 3. plod, kterým se nahra- zuje, co smrt světu ujímá. Mimo to navazují se manželstvím nové svazky

Strana 47
47 příbuzenské. Kdo chce do toho stavu, vstupuj do něho s přípravou výše vypsanou a drž jej počestně. Jsou však zlí manželé, a to sedmerého druhu: Jedni nedbají církevních ustanovení (o čase svatebním, příbuzenství a pod.). Jiní překážejí sobě v činění dobrém (modlitbě, almužně), jiní se sváří a ne- návidí, ba věrnosti si nedodržují a cizoloží; jiní opět utrácejí plod, kazí své děti zlým příkladem a nedobrým vedením, nebo konečně „sě milují přieliš nemúdře v žádosti smilné“ (Erb. 92, ř. 25). Naproti tomu všemu dobří manželé mají: 1. dbáti manželské milosti a varovati se všeho, co by ji rušilo; 2. býti sobě věrni ve všech věcech, ve zboží, dbání o čest a o spasení duše i v útěše v čas smutku; 3. mají ostříhati čistoty manželské. Spisek tento jest Štítného složením původním, jak patrno z předmluvy ve Štít. uč. (4a2, Erb. 1). Autor ho jinde sám vzpomíná, na př. celého traktátu v svých Řečech slovy: „Jest trój stav čistoty, jeden manželský, druhý vdoví, třetí panenský; psal sem o těch staviech celé knížky, tuto nebudu mluviti o tom“ (30a1). Na výklad o manželství podobně odkazuje již v Knihách šesterých, na konci výkladu o svátostech, slovy: „ale že sem dřéve psal o manželstvu, tuto o ňem nic viece neřku“ (124 2 Erb. 227; srv. též ŠtítOpat. 43). 5. Traktát O hospodářovi, o hospodyni a o čeledi obsažen je rovněž ve většině sborníků: v Knihách šesterých (knížky třetie), pak ve sborníku Opatovickém, Musejním, Sázavském a Jindřichohradeckém. Tiskem vyšel jak ve vydání Erbenově (97—117 ze Štít. uč.), tak Vrťátkově (52—68, ze ŠtítMus.). Obsah (podle Erbena) jest tento: Hospodář má býti hospodyni a čeledi světlem, jako slunce je měsíci a hvězdám. Má dbáti o ně jako oráč o svou roli, brániti jim ve všem „nesličném“ (což lze snáze po dobrém než po zlém) i stříci se, aby zle nedobýval zboží a nezadržoval mzdy.— Hos- podyně má hospodáře ve cti chovati, vědoma si jsouc, že čest její závisí též na cti jeho, jako světlo měsíce pochází od světla slunečního protož chybují ty ženy, které své muže lacino váží, ba „jimi smích pobíjejí“ Hospodyně má se však varovati kouzel, jimiž „šeředné“ ženy hledají mi- losti na svých mužích mocí ďábelskou, naopak má přitahovati k sobě muže vášněmi dobrými, zejména paterou věcí, jakož tomu učili Sáru, mladého Dobeše ženu: aby ctila svekra a svekru (tchána a tchyni), milovala muže svého milostí duchovní i dovolenou tělesnou, aby snažně si hleděla čeledi i domu a konečně aby se střehla zlých řečí, hněvu a sváru s čeledí, opilství. Hospodyně „helmbrechtné“ (rozmařilé) ovšem jinak si vedou: takové chtí se jen baviti a jiným líbiti, všecko nakládají na roucha a na pýchu, neprávě namnoze dobývajíce, ba i muže zatahujíce, aby na ně nepoctivě zisku dobývali. Ale za to úsilí nemají nic, leda že se zalíbí mladým bláznům a takýmž potvorám, jakož jsou samy, které tváří v tvář je po- chválí, ale po straně zle je posuzují. Tato ženská pýcha a smilnost má ovšem zlé následky, neboť „po ženách téměř vešken svět tiehne“. Naproti tomu hospodyně pokorná a moudrá zachovává věc pateru: 1. ctí přátele

Strana 48
48 svého muže, 2. z pravé milosti poslušna je svého muže, 3. čeleď vede k po- řádku, sama poslušností svou dobrý příklad jí dávajíc, 4. nikdy nezahálí, nýbrž vždy pracuje něco užitečného, a 5. vystříhá se zlého slova. — Čeleď (a k té patří i hospodářovy děti) má se skvíti šlechetnostmi jako hvězdy a má poslouchati hospodáře ve všem, kromě kdyby žádal čeho proti přiká- zání božímu. I připojuje zde Štítný krátký výklad Desatera. Dále vykládá, kterak čeleď má se míti k Bohu, k hospodáři a k sobě vespolek, a to vždy a) srdcem, b) ústy a c) skutkem. Tak k Bohu má míti v srdci „dobrú žádost a myšlenie“, má se stříci řeči nekázané, zvláště řeči nemoudré proti víře křesťanské a všech řečí a písní smilných, skutkem pak má účastniti se křesťanských pobožností, almužen a dbáti čistoty. Hospodáře svého má čeleď milovati bez závisti, neodmlouvati mu a neroznášeti ani řečí škodlivých, ani pochlebných pochval, skutkem pak věrně plniti jeho roz- kazy. Rovněž k sobě vespolek má čeleď čistou milost chovati, řeči daremných a posměšků se vystříhati a ovšem „neryti na se“ (nesvářiti se). Jak autor sám připomíná v předmluvě ke Knihám šesterým (Štít. uč. 42 Erb. 1 n.), jest i tento traktát Štítného složením původním. 6. Ve všech sbornících kromě Vyšehradského vyskytuje se dále traktát O devieti staviech lidských podobných k devieti kóróm. Text je ovšem tu stručnější, tu obšírnější, a také titul se rozmanitě mění; ve sbornících Opatovickém a Jindřichohradeckém zní pouze „O třech jerarchách ne- beských“, což Erbena svedlo k mylné domněnce, že tu jde o spis jiný, jejž označuje (v úvodu XXXII) číslem 6 c). Tiskem vyšel traktát tento v obou uvedených vydáních, podle nichž podán jest též následující obsah spisu: Sbor andělský dělí se ve tři jerarchie (řády) po třech kůrech; a podobně i zdejší stav lidský obsahuje tři řády: duchovní, jenž má učiti a napomí- nati ostatní, řád pánů světských, jenž má ostatních brániti, a řád lidí děl- ných, jenž má ostatní živiti, potřeby jim dobývaje. Slouží si tudíž vzájemně tak jako v těle hlava, ruce a nohy. Řád duchovní je v stavu lidském tím, čím jerarchie první v stavu andělském. Jako v andělské jerarchii prvé jsou tři kůry: Serafim, Cherubim a Throni, podobně v řádu duchovním rozeznávají se tři „pořady“: nábožní (a zákonníci), učení a soudci (ŠtítErb.). Pořad 1. jest parallelou ke kůru Serafim, což jsou „plápolící láskou k bohu“. Patří do něho Mojžíš, proroci, apoštolové, evangelisté, učedníci, poustevníci a „zákonníci“, t. j. řeholníci. I v tom pořadu bývají chyby, a proto Štítný mu dává napomenutí, jako: jiných lacino nevážiti, býti po- kornu a nechlubiti se svou nábožností, býti poddánu kostelu (církvi), milovati po Bohu též bližního a pod. (Štít Vrť.). Reholníkům zvláště při- pomíná, že svatí otcové ustavili zákony (kláštery a řády), aby aspoň zde udržoval se důstojný stav prvního křesťanství. Proto přirovnáni jsou zákoni (poslušnost, čistota, chudoba) k zlatu; ale to zlato „potuchlo“, život v klášteřích se zkazil!

Strana 49
49 Pořad 2. jest obdobou kůru Cherubim, což jsou „plní uměnie“. Patří tudíž do něho učení, zejména mistři, kteří brání bludu a kacířstvu, kazatelé, kteří učí lidi znáti vůli boží, a pak vůbec rozumní a „velikého smyslu“ lidé kteří umějí se bráti svým rozumem k Bohu i jiným poraditi (ŠtítErb.). Pořad 3. jest podoben kůru Throni, t. j. „stolice soudcovská“, a patří do něho soudcové duchovní, kteří soudí podle práv duchovních (tamt.). Řád pánů světských je zde tím, čím jerarchie druhá v stavu andělském. V jerarchii řečené jsou opět tři kůry: Dominationes, Princi- patus, Potestates, a podobně mezi pány světskými tři jsou pořady. Pořad 4. zahrnuje v sobě pány vůbec, totiž císaře — pána nad světem, krále — nad zeměmi, a pány nad jednotlivými panstvími. Ti všichni mají panovati ne libovolně, nýbrž podle práva, jež jest nad nimi jako pořad 3. nad 4. Nemají také mysliti, že by obec byla pro ně, ale oni že jsou pro obec, daně pak mají bráti jen přiměřené a správné (ŠtítErb.). Do 5. pořadu patří rytířstvo s panošstvem a vládyctvem. Rytíř má brániti kněží, vdov a sirotkův, zastávati se křesťanské pravdy a tupiti křivdu, rovněž přátelsky se chovati k své družině. Hřeší stav tento často, rouchem, kratochvílemi (j. turnaj, kolba) a válkami vzájemnými (tamt.). Pořad 6. obsahuje „poprávcě“ ve službách knížat nebo pánů. Jest to úřad velmi dobrý a svatý, ale musí se stříci lakomství, hněvu i hříšné sho- vívavosti (tamt.). Řád dělnýchlidí podobá se konečně třetí hierarchii stavu anděl- ského, obsahující kůry Virtutes, Archangeli, Angeli. Jejich obdobou je tudíž pořad 7., do něhož patří „těhaři“ (oráči) a řemeslníci, 8. — kupci, kteří přivážejí věci z daleka a často hřeší špatným zbožím a lichvou, a 9. — kramáři, kteří zboží překupují, a s nimi též krčmáři (Štít Erb.). Co bylo Štítnému pobídkou a účelem této rozpravy, naznačuje sám v části věnované duchovním. Praví tu, že by dosti bylo řečeno, aby zákonníci se drželi Písma a svých řehulí, ale dokládá, že jednak ne všichni řeholníci mohou míti Písmo, jednak „konvrši“ (prostí mniši) a jeptišky ani neumějí latinsky; i „zdálo j' (prý) se jednomu dobrému druhu hodné, abych tiem během, jakož sem obykl, také napsal něco zákonníkóm, zda-li by kdy které slovce bylo komu užitečno, aneb otci a matery aby věděli, nač (71a2) své dietky mají strojiti do zákonóv“ (Štít. uč. 71a1, Erb. 129). Osnova rozpravy má sice obdoby v soudobé literatuře; tak ve Zjeveních sv. Brigity, zvláště pak u Bertholda Řezenského, německého františkána XIII. století, jenž dělil lidstvo ve tři kury vyšší a sedm nižších. Myšlenková výplň spisu je však vlastnictvím autorovým, takže sám (v předmluvě ke Štít. uč.) čítá jej mezi složení původní. 7. spisek, O třech staviech onoho světa, nalézáme celý teprve ve sborníku Opatovickém (str. 292b—307a) a sbornících mladších, totiž Musejním, Je suitském, Sázavském (tu dvakráte, úplně a zkráceně) a Jindřichohra- deckém. Otištěn byl pouze z rukopisu Musejního, a to u Erbena dodavkem (na str. 299—306) a u Vrťátka (str. 100—109). J. Gebauer: O životě a spisích Tomáše ze Štítného.

Strana 50
50 Obsahem traktátku (ze ŠtítV.) je pojednání o pekle, očistci a nebi. V pekle největší trest v tom záleží, že duše na věky jest odloučena od Boha. Rovněž červ svědomí hlodá bez přestání. K tomu se druží věčná muka tělesná. Tělo totiž je složeno ze čtyř živlů a smrt zdejší nastává, když některý z těch živlů se umoří a zmaří. Po zmrtvýchvstání budou však těla naše tak uzpůsobena, že jich nebude lze zmařiti, potrvá tedy tělo věčně i v mukách pekelných. K očistci připomíná Štítný, že kacíři v něj ne- věří, ježto prý každý přijde buď do pekla, buď do nebe. Zato rozeznávají rozdílné stupně radostí nebeských, podle stupně neposkvrněnosti hříchem a podle míry pokání za hřích vykonaného. To jim však Štítný vytýká za omyl, ježto se mu to nesrovnává s boží spravedlností a milosrdenstvím. V nebi připraveny jsou zajisté mnohé radosti, jež prýští z pravého bezpe- čenství, v němž se nalézá člověk v nebi proti bydlu pozemskému, ze svě- dectví spravedlivé pomsty nad nepřáteli božími, z povědomí slavného ví- tězství nad dáblem, z poznání všelikých věcí, které v přírodě a vesmíru zvědavost naši budí, konečně pak ze vzájemné lásky, kterou každý každého bude milovati. V nebesích uchystány budou také tři koruny; jedna těm, kteří zachovali panenskou neporušenost, druhá těm, kdož svět přemohli a i smrt utrpěli z lásky k Bohu, třetí pak těm, kteří hlásáním pravdy Písma sv. svět osvěcovali. 8. Ve třech sbornících nalézáme traktát zvaný obyčejně (podle Štít. uč.) Ostnec svědomie: ve sborníku Klementinském (v „knížkách“ pátých), Sázavském (s nadpisem „Kterak má člověk skrze ty kuory přijíti do nebes 96a2 sl.) a Vávrově. Otištěn byl Erbenem (str. 178—196) z rkpu prvého, podle něhož následuje též obsah: Chceme-li více a více blížiti se k Bohu, máme postupovati po stupních kůrů andělských. Tak se přirovnáváme k andělům, když máme žádost dobrého; k archandělům, když pracujeme ve skutcích dobrých; k stupni Virtutes, když máme utěšení z toho, že pracujeme v dobrém. Čtvrtý stupeň (Potestates) značí mocně bojovati proti pokušení, pátý (Principatus) vítěziti bez viny a s důstojenstvím, šestý (Dominationes) vynikati nadto rozličnými šlechetnostmi. Kdo však žádá k Bohu při- stoupiti, ten musí jíti ještě skrze tři kůry nejvyšší, totiž: a) kůrem Thronů, aby si vycvičil svědomí — proto má si učiniti ostnec svědomí; b) kůrem Cherubinů, aby se osvítil, a to paprskem rozumnosti, a c) kůrem Serafinů, aby plápolal milostí k Bohu skrze oheň moudrosti. Ostnec svědomie, podle něhož celý spisek má název, se vyličuje blíže: Má se státi tvrdým — rozpomínáním na hříchy, ostrým — když se hříchu bráníme, dříve než mu podlehneme, a zpraveným; zpravuji jej, když nejen zlého se varuji, ale uvažuji-li také to dobré, k němuž bych se měl táhnouti. Podobně rozbírá autor dále i b) paprsek rozumnosti a c) oheň moudrosti. Spisek tento nalézáme po prvé, jak výše uvedeno, v knížkách pátých Št. uč. spolu se spisem „Kak náš črt láká“, ačkoli v předmluvě nebyl ohlášen. Byl sem tudíž dodatečně vsunut, což Štítný výslovně připomíná

Strana 51
51 slovy „kakž sem byl i neslíbil toho na počátce“ (98a1, Erb. 178). V kníž- kách šestých, mluvě o modlitbě, vzpomíná ho autor slovy: „V oněch knihách Bosákových o sedmi vstupních mnoho máte o ní (o modlitbě); i v těchto něco, ješto sem psal o ostenci svědomie; protož tuto o ní nebudu psáti mnoho“ (1. c. 137 1, Erb. 250). Tento traktát zpracoval Štítný podle latinské předlohy od sv. Bo- naventury. Jakým způsobem, přiznává sám slovy: „I učí jeden veliký mistr, jménem Bonaventura, z jehož sem jedněch knížek tyto vybral, ně- které jeho řeči ujímaje a některde své k jeho přičíněje“ (Štít. uč. 99 , Erb. 181). Autorem předlohy byl tudíž veliký františkán XIII. věku, církevní učitel, poctěný přijmením „doctor seraphicus“, jenž současně s Tomášem Akvinským přednášel v Paříži filosofii a theologii, zvolen za generála svého řádu a zemřel v hodnosti kardinála r. 1274. Spisy jeho, obsahu jednak scholastického, jednak mystického, tvoří čtrnáct svazků. Vzor českého spisku obsažen je v traktátu „Incendium amoris“ (podle výzkumu Stej- skalova). I jiné spisy Bonaventurovy byly v době staročeské do češtiny zpracovány, jako „Pharetra“ (Túlec, text česky glossovaný kolem r. 1300) nebo „De septem itineribus aeternitatis“ („O sedmi chodbách věčnosti“), o nichž níže. 9. S traktátem předešlým spojen jest ve sborníku Knih šesterých spisek O pokušení dábelském společným vnějším názvem „knih pátých“ Později obsažen je ještě ve sborníku Sázavském („O závisti dábelské" 107b1 sl.) a Jindřichohradeckém. Otisk u Erbena (str. 196—207) z rkpu Štít. uč. s nadpisem „Kak nás črt láká“. Obsah spisu, podle vlastního udání autorova složení původního, je tento: Bůh dopouští čertu, aby nás pokoušel, s tím dobrým úmyslem, abychom tím větší jednou vzali odplatu. Čert nás láká zejména čtverou věcí: libostí — vede totiž každého k tomu zlému, v kterém má zvláštní zalíbení nemoudrou bázní — před protivenstvími, jež by nám vzešla z nehřešení; žádostí, přirovnati se lidem jiným, hřešícím, a 4. nevěděním, co je dobré a co zlé. Jsou dále zvláštní čtyři místa, na kterých nás čert svádí k hřešení: tak u stolu k zapověděnému a nemírnému jídlu, na loži k le- nosti a smilnosti, v kostele ku vlažné pobožnosti a k pýše, na trhu k la- komstvu a závisti. — Lest, kterou dábel duši ponouká, jest sedmera. Dá na př. mysliti člověku, že nemůže to vše býti pravda, co učí kněží; jindy, že jiní hřeší více než já, nebo že Bůh mi nedá ztracenu býti, neboť nikomu prý nesluší zoufati, ač i zlé činí, ježto pokáním napraví, cokoli učinil zlého. Jindy opět našeptává, že je marno snažiti se o spasení nebo zatracení, ježto se musí státi, co Bůh od věčnosti chce. Jindy aspoň umlčuje svědomí konejšením, že je ještě čas ku pokání a polepšení. 10. Ve všech sbornících vyjma Vyšehradský obsažen je dále výklad O sedmi kostelních svátostech, ovšem s rozmanitými nadpisy i v rozličném zpracování.

Strana 52
52 Tiskem vyšel v obou častěji uvedených publikacích (Štít Erb. 208 až 286, Vrť. 306—340). Nejprve obsah otisku Erbenova (nadpis: „Kak se očištijem toho, že hřešíme“): Bůh ustanovil sedmeru svátost, aby poskytovala sedmera lékařství naší křehkosti. Při výkladu jednotlivých svátostí drží se Štítný dogma- tických pouček běžných, pouze tu a tam vkládaje myšlenku vlastní. Tak mluvě o božím těle připomíná, že lidé nemoudří pochybují, jak by tělo boží mohlo býti celé v „malého oplatka postavě“, ba i jen ve zlomku jeho, a vyvrací takové pochyby poukazem, že Bůh přece umí více učiniti, než my pochopiti. Dále pak vyslovuje se pro časté přijímání, nesdíleje odporu „některých moudrých“ proti němu. — Řád k něžský chválí autor jako stav důstojný, ale ani on prý není prost neřestí. Píše o něm k vůli rodičům, jižto chtějí syny své míti kněžími a nemohou se sami poučiti z Písma jako kněží. Pokání klade zde Štítný na místo šesté, připomíná však, že by se hodilo i jinam; pořad svátostí je vůbec v jednotlivých sbornících roz- manitý. Promluviv pak o svatém oleji, svátosti umírajících, připojuje Štítný v tomto sborníku ještě úvahy o posledních věcech člo- věka, jako jsou smrt, pohřeb, očistec. Kontext svědčí, že tyto úvahy patří k výkladům o svátostech, a nikoli v řadu traktátů „o třech staviech onoho světa“, za jejichž variantu bývaly mylně pokládány (srv. u ŠtítErb. XXXIII, čís. 6b). Obsah těchto dodatků je asi tohoto rázu: Smrt také snímá hříchy, sic by ji nebyl Bůh učinil tak těžkou. Aby se čtenář naučil dobře umírati, líčí Štítný příkladem smrt bujného mládence, který nedbal Boha. Mládenec žalostně lká nad svou utracenou mladostí, až konečně věrný druh, dlející u jeho lože, jej včas obrátí k pokání, a mlá- denec, želeje svých hříchů a varuje každého před svým smutným osudem, zemře. — Po smrti pak což jiného zbývá tělu než pohřeb? O tom vyslo- vují lidé rozmanitá přání, z nichž prý však pro duši většinou neplyne užitku, leda chce-li někdo býti pohřben tam, kde spíše může očekávati nábožné vzpomínky od pozůstalých; o sobě poroučí Štítný dětem, aby jej jednoduše v dohodě s tetkami pohřbily, kde se jim uzdá. — Posledním pak „lékař- stvím hřiechóm dopustilým“ jest očistec. Jest to ovšem lékařství velmi těžké. Živí mohou však umrlým z očistce pomáhati čtverým způsobem „služby dušiem“, totiž zádušními mšemi, modlitbou, almužnou a postem. Duše očištěná přichází konečně do radosti nebeské, které je účastna do dne soudného sama, ode dne toho pak věčně i s nesmrtelným, vzkříšeným tělem. Ve sbornících druhých zpracován je, jak již připomenuto, spis o svá- tostech odchylně. Tak v Opatovickém počíná Štítný tím, že rozlišuje tři „zákony“ neboli „stavy“: prvý do Mojžíše, zákon přirozený; druhý Mojžíšův, zákon starý; a třetí nový, zákon Kristův. Autor chce zde pojednati o svátostech zákona nového; v rubrikovaném nápise psáno však omylem „o staviech nového zákona“, což se snadno vysvětluje z uvedené souvislosti. Pořádek svátostí je proti rukopisu Štít. uč. pozměněn. Sborník Jindřichohradecký připojuje k obsahu výše uvedenému

Strana 53
53 ještě kapitolu „o rozličné svěcenině“; promlouvá o svěcené vodě, hromnič- ných svíčkách, popelci, svěcení jehněd, svěcení ohně na Velikou sobotu, dále o svěcení mazanců, vajec, sýra a masa na Velikou noc, též o tom, k čemu se která svěcená věc hodí a jaké „bobonky“ (pověry) lidé s tím pro- vozují. Ukázka tohoto přídavku uveřejněna je též u Erbena (na str. 307až 3 9). —Ve sborníku Musejním Štítný v traktátku „O dvanácti radách“ odkazuje na svůj spis o svátostech slovy: „O tomť šíře pomluvím, když řeč vzdvihnu o almužně“ (ŠtítV. 304). Ve Štít. uč. je totiž součástí výkladu o svátosti pokání dosti objemná stať o almužně jako jednom z prostředků dostiučinění. Ve zpracování Musejním však v knížkách o svátostech tako- vého článku o almužně není, i nutno míti za to, že autor zde zapomněl, že jej byl výše slíbil. Spis o svátostech je opět podle vyjádření autorova (Erb. 2) v celku vzděláním původním; scéna líčící smrt mládencovu — ve staročeské lite- ratuře vůbec častěji doložená — je však stručným zpracováním ze spisu „Horologium sapientiae aeternae“, který složil německý mystik XIV. věku Jindřich Suso. 11. Ve čtyřech sbornících obsaženy jsou knížky O hřiešiech, jenž slovú summa vitiorum (tak s tímto nadpisem v textu Musejním, dále s rozma- nitě obměněnými v Opatovickém, Jesuitském a Sázavském). Tiskem pří- stupno je zpracování Musejní v knize Vrťátkově (str. 110—143); jeho osnova následuje. V předmluvě praví autor, že třeba je věděti, co činiti a čeho ne- chati; proto prý po prvých knihách tohoto svazku, o rozličných stavech, „položil tyto druhé knihy, o hřiešiech“. Na otázku, co je to hřích, odpovídá Štítný trojí definicí ze sv. Augustina. Hřích každý vůbec má jeden počátek, dva kořeny, trojí podnět, sedm hlav a deset rohů. Společný p očá- tek klíčí v lidském srdci. Kořenem hříchu je buď libost ve věci ne- řádné, nebo bázeň, která člověka neřádně ustraší. Podnětu poskytuje, co je tělu libé, co oči na světě vidí, nebo konečně co pýcha chce. Sedm hlav — toť sedm hříchů úhlavných, jež dále Štítný jednotlivě probírá. Tak 1. pýcha jest „jmieti sě v svém srdci vysoko nad mieru pravdy čímž- kolivěk, buďto v světské marnosti, nebo-li v duchovních věcech“. Zvláště ženy kárá pro hříšný přepych v oděvu. 2. Závist jest „hřiech nejďábel- štější a nenie v ňem ižádné lahody, jedne vždy mučí srdce toho, ktož zá- vidí“. Závistníků jest trojí stupeň: jedni neželejí škody bližního a neradují se jeho dobrému, druzí želejí cizího dobrého a radují se z neštěstí bližního, třetí a nejhorší závistníci sami odvrátí dobré bližnímu a uvedou naň zlé. 3. Hně v zaslepuje rozum, člověk stává se vzteklým a dopouští se z hněvu týchž druhů hříchů jako závistivý. 4. O lenosti jedná spisovatel nej- prve povšechně, pak zvláště o lenosti ku početí dobrého a k zanechání zlého. 5. Lakomstvo svádí k hříchům jiným. Jest horší nad jiné ne- pravosti tím, že je nenasytné, kdežto od jiných hříchů upouští člověk aspoň věkem. 6. „Lakota“ (nestřídmost) jest „k chuti jedenie neb pitie

Strana 54
54 žádost bezpřémně obrátiti, myslí velnúc k téj libosti“. Lakotní hřeší šeste- rým způsobem: jedí a pijí v nenáležitý čas, kochají se v chuti pokrmů, jedí více, než potřebují pro nasycení, dále věci nedovolené, zejména v postě, hltají kvapně a konečně vždy jen o jídle myslí a mluví. 7. Smilstvo jest opět šestera druhu a stupně: přelud noční, který ve snu nemusí býti těžkým hříchem; skutek tělesný kromě manželstva, mezi svobodnými; odnětí květu dívce; krve smíšení mezi příbuznými; cizoložství ženatých; hřích sodomský, „němý“. Zvláště těžkým hříchem je ovšem smilstvo s osobou vázanou slibem čistoty, t. j. s knězem, mnichem nebo jeptiškou. — „Deset rohóv“ hříchu čelí proti desateru božích přikázání, jehož rozbor odkazuje však Štítný do výkladu o ctnostech. O hříších dokládá ještě, že se jich dopouštíme buď srdcem (myšlením a žádáním), nebo ústy (lež, proklínání, křivá přísaha atd.), nebo přímo skutky. Zvláštního druhu je dále „hřiech obmeškánie neb opušťenie“ a konečně devatero hří- chů cizích. 12. V týchž čtyřech sbornících, jako spis předešlý, uložen je i traktát O čtveru zlém (též „O čtveru zvířat“), zpracovaný z latinského originálu Richarda a Sancto Victore. Otištěn byl též z rukopisu Musejního Vrťátkem na str. 144—163 s tímto obsahem: Prorok Daniel vylíčil (v VII. kap.) podivné vidění čtyř hrozných zvířat, jež postupně se vynořila z velikého moře, rozbouřeného zápasem čtyř větrů. Richard a Sto Victore složil na toto vidění mystický výklad, který Štítný podává po česku. Moře — toť „neustavičnost vrtkého srdce“; čtyři větrové na moři zápasící značí čtyři „žádosti“, které nestálou mysl strhují, totiž libost, nelibost, doufání a rozpakování, odkudž čtvero pokušení. Jako z moře bouří se vynořují rozličná zvířata, tak z nepokojného srdce klíčí pokušením úmysly bez rozumu, a jest obé čtverého druhu. Prvé zvíře, lvice s křídly orlími, avšak vylomenými, stojící na nohou jako člověk, jest obrazem toho, kdo činí dobré, ale bez rozumu. Výklad mystický vždy podrobně rozvádí všecky znaky obrazu. Druhé zvíře byl medvěd s třemi řadami zubů; toť ten, kdo činí zlé, ale stydí se za to a proto se tají. Třetí zvíře, levhart se čtyřmi křídly i hlavami, značí člověka, který činí dobré z úmyslu pokry- teckého, aby se totiž zdál dobrý a měl z toho čest. Čtvrtá, nad jiné hrozná a divná obluda, mající železné zuby a nehty a desatero rohů, toť zhýralec, který páše zlo beze studu a bázně boží. Jak již uvedeno, není tento spis Štítného prací původní, nýbrž „vylo- žením“ latinské předlohy, jejímž autorem byl jeden z největších mystiků středověkých, Richard a Sto Victore, žák Hugonův a jeho násled- ník v úřadě učitelském i převorském (zemřel r. 1173). Autor to sám při- pomíná větou: „Slyštež, kakť to (viděnie Danielovo) Rikhardus béře k du- chovniemu rozumu“ (ŠtítV. 144). Podle výzkumu Stejskalova je český traktát překladem Richardovy knihy „De eruditione interioris hominis“ jež náleží mezi jeho díla mystická v užším smyslu. Není to ovšem překlad otrocký; Štítný častěji sám upozorňuje, že přidává též ze svého, na př.:

Strana 55
55 „i řkuť k tomu, jehožť je neřekl Rikhardus, že —“ (ŠtítV. 150); „ale toť sám řku —“ (157) a pod. 13. Po traktátech o hříších následuje v týchž čtyřech sbornících řada knížek o ctnostech, již zahajuje spisek O šlechetnostech, jenž slovú „summa virtutum“. Otištěn byl z rukopisu Musejního Vrťátkem na str. 164—200. Osnova dílka je takováto: Pojednav o hříších, chce Štítný mluviti o šlechetnostech, aby bylo černé vedle bílého a tak obé lépe vyniklo. Autor připomíná, že jmenuje šlechetností totéž, čemu jiní říkají „ctnost“, a pokládá oboje za správné označení latinského pojmu „virtus“. Než však počne o šlechetnostech samých, chce promluviti dříve o květu šlechetnosti; jako totiž ovoce zarozuje se pod květem, tak šlechetnosti drží se a daří v některých okolnostech, t. j. obyčejích a činech, jež jsou tudíž květem šlechetnosti. Květ ten, obsažený v zákonech klášterských, jest šestera druhu: chudoba v rouše a ostatních potřebách, služba Bohu, najmě modlitba, obyčeje tiché, „nravité“, půst a zdrželivost od libostí tělesných, nelibost k řečem nekáza- ným a konečně štědrota, ochota a přívětivost. Šlechetnost pak pravá jest „zpósobná mysl podlé súdu pravdy, když to ji bude tržeti, ješto v pravdě má ji tržeti, a tak, jakož má, a tolik“. Jako totiž krásný je ten člověk, jehož údové jsou slušní a souměrní, tak je šlechetný ten, kdo v mysli své je slušně a vhodně spořádán. Šlechetností je sedm. Z nich tři jsou křesťanské, o nichž mudrci pohanští nemluvili, totiž víra, naděje a láska. Ostatní čtyři jsou stežejné (,cardinales“): opatrnost, mír- nost, statečnost mysli a spravedlnost. O těch filosofové pověděli, co mohli. Nejprve promlouvá Štítný o třech ctnostech křesťan- ských. Při víře vysvětluje především rozdíl mezi domněním, věděním a věřením. Prvé založeno je na nějakém podobenství, pro které máme za to, že něco tak neb onak jest, ale nejistíme toho; vědění zakládá se na našem smyslu nebo rozumu, a co tak jsme poznali, to pokládáme za jisté; věření naproti tomu spoléhá na cizí sdělení a poskytuje také jistoty. Křesťan má věřiti, nikoli jen domnívati se. Domnívání hledá pravdy, víra se pravdy drží. Víra naše jest spolehlivá, vždyť, věříme-li otci tělesnému, tím více máme věřiti otci nebeskému. Věr rozličných jest mnoho, ale naše jest z nich „najpodobnějšie“, což pozná každý, kdo má „vtipný dómysl“. Víra naše počala se Adamem — přislíbením Spasitele — a potvrzuje se osudem národa židovského: dokud totiž židé byli při té víře, dotud měli proroky, od dob Kristových však po plných 1400 let prorokův již nemají. Chybuje se často nedostatkem víry; protož varujme se těch, kteří nemoudře mluví proti víře říkajíce: „co by Bůh chtěl člověkem býti?“ nebo: „kdo se vrátil z onoho světa? duše je vítr a kněz obluda“ (podvodník). Naopak pří- lišnou vírou chybuje, kdo se řídí rozmanitými pověrami, věštbami, věří lékům, kouzlům a čárům. Pravá víra naše obsahuje 12 (po případě 14) článků, které dlužno znáti. Následuje staročeské znění „Věřím v Boha“ a stručný výklad jednotlivých článků. Ke konci Štítný pěkně připomíná,

Strana 56
56 že obsah Kreda naznačen jest také ve svátcích výročních. — O naději vyloženo stručně, že táhne člověka k tomu dobrému, jež věří; jest však i naděje nemoudrá, které se máme varovati, na příklad, že i hřešíce přece budeme spaseni. — Láska vykládá se slovem latinským „caritas“, jež znamená draho vážiti věc drahou jen pro ni samu, že je drahá. Ta láska má býti především jiným k Bohu, neboť není bytosti dražší nad Boha, pak také k bližnímu, že jest obrazem božím. Bližního máme milovati „v hod“, t. j. jako sami sebe — čímž není řečeno „tolikéž“, nýbrž „takéž“. Přiro- zeně „svoji“ (přátelé) mají se navzájem zvláště milovati. Jak patrno, jsou v části o šlechetnostech křesťanských obsahové shody s rozpravou O víře, naději a milosti (čís. 2), ale většinou je obsah rozdílný. Co do původu, jest spis tento Štítného prací vlastní. 14. K řeči o třech ctnostech druží se v uvedených rukopisech knížky O čtyřech šlechetnostech, jenž slovú virtutes cardinales (pouze ve ŠtítOp. vložen je mezi obě práce traktát čís. 15). Z kontextu výše uvedeného je patrno, že spisek tento tvoří bezprostřední pokračování předešlého, ba mohl by s ním býti považován za jeden celek, rejstříky však rozlišují vesměs knížky dvoje Obsah podán je opět podle otisku Vrťátkova (str. 201—207): Vedle ctností křesťanských jsou čtyři jiné, potřebné ke všem jiným, jež slovou stežejné; nebo „jakož vrata obracejí sě na stežeji, tak ctnost všech jiných šlechetností záleží ve čtyřech těchto“. Ctnosti stežejné jsou: 1. rozšafnost neb opatrnost, 2. udatná mysl neb síla mysli, 3. smírnost neb skrovnost a 4. spravedlivost. Tak, kdož u víře nemá všech těchto vlastností, ten zajde v blud, a totéž platí o naději, lásce a všech jiných kterýchžkoli ctnostech. Protož „veliké dobré má, ktož je spravedlivě, silně, smierně opateren; opatrně, smierně, silně spravedliv; silně, opatrně, spravedlivě smieren“; konečně „smierně, spravedlivě, opatrně silen“. Hříčka podobná opakuje se častěji, na př. i v řeči o hospodáři v knížkách pátých (ŠtítV. 53). - Pak popisuje Štítný ctnosti stežejné jednotlivě. Opatrnost ztě- lesňovali si pohané v podobu bohyně, panny s krásnýma očima a trojí tváří, na znamení, že tato krásná ctnost předvídá, co by přijíti mohlo, a jsouc na tři strany tvářemi obrácena, pamatuje na tři časy: na minulost, pomníc, jak které věci povstávaly, na budoucnost, pamatujíc, že příhody zlé i dobré mohou přijíti, i na přítomnost, tak působíc, aby z ní byl pro- spěch do budoucnosti. Smírnost jest „zdrženie od přielišnosti v čemž- kolivěk“ (i v dobrém). U pohanů byla to bohyně v podobě krásné panny s tenkou „cívkou“ (trubičkou) a nápisem: „Proto piem, abych živa byla." Člověk nemírný proti tomu praví, že proto je živ, aby pil, jedl a vůbec užíval. Sílu mysli pohané spodobovali jako krásnou pannu s rukama medvědíma — symbolem síly. Spravedlnost konečně — toť ona po- hanská bohyně lepých tvarů, ale bez očí, na znamení, že se neohlíží na přítele ani na nepřítele. Ve sborníku Opatovickém jest obsah ještě poněkud rozšířen. Štítný zde totiž dále dovozuje, že k spravedlnosti patří ještě mnohé šle-

Strana 57
57 chetnosti jiné, všeho toho prý mu však nelze vypsati. Jen tolik chce pově- děti, v čem máme proti Bohu spravedlni býti, totiž: dávati desátky, ofěry a almužny. O tom se trochu rozpisuje, při almužně však odkazuje k své řeči na sv. Vavřince, která není dochována. Myšlenka takovéhoto spisu bývala neprávem připisována Senekovi; složil jej, pokud povědomo, Martinus, řečený Dumiensis, arcibiskup portugalský. 15. V sousedství spisu předešlého vesměs nalézáme dále traktát O sedmi šlechetnostech, jenž jsú proti sedmi hlavním hřiechóm. Je to, pokud známo, původní práce Štítného tohoto obsahu (ŠtítV. str. 208—228): Proti sedmi hříchům úhlavním jest sedm zvláštních ctností, z nichž některé kdo by neměl, dal by tím místo protivnému hříchu. V každé z nich lze stanoviti tři stupně dokonalosti, a to 1. těch, kdo počínají cestu spasení — stupeň obecný, 2. těch, kdo prospívají, a 3. těch, kdož se při- bližují dokonalosti. První ze všech ctností jest láska. Především máme milovati Boha, protože jest dobrý, a to alespoň stupněm obecným; stupně druhého dospívá, kdo se Bohu zaváže nějakým slibem, na př. chu- doby, čistoty a pod., stupně svrchování ten, koho „trží žádost, aby rozlúče se s tělem byl již s Kristem“. Za druhé máme milovati bližního, poně- vadž jest stvořen k obrazu božímu. To se děje opět trojím stupněm: 1. ni- koho nenáviděti, aniž komu záviděti, 2. pociťovati milost k druhému a po- moci mu poskytovati, 3. milovati i své nepřátele. Druhá ctnost, pokora, v tom záleží, aby člověk, „poznaje sě i stav svój, i vážil sě v svém srdci podlé toho“. Toho poznání dospíváme dvojím způsobem, totiž uvědomí- me-li si, co jsme, i co nejsme; z obého vyplyne zdůvodněná pokora. Jsou tři stupně pokorných: prví z vlastního poznání lacino se váží v srdci, druzí mile přijímají, že jiní je váží lehce, třetí, nejdokonalejší, jsou, kdož jsouce vskutku velcí, přece zůstávají pokorni. Trpělivost, ctnost třetí, záleží v tom, „z protivenstvie nehorliti“; má tyto stupně: hněv v sobě pohasiti, protivenstvím se nezarmoutiti a z protivenství dokonce potěšení míti. Ctvrté jest poslušenství. Tím jsme povinni Bohu — ve všem, co přikázal, a lidem — v tom, co příkazům božím neodporuje. Obecný stupeň poslušenství jest poslouchati Desatera, církve, rodičův i zákonů zemských; vyšší stupeň, když kdo ze své vůle dá se někomu v poslušenství větší, na př. řeholník; stupeň nejvyšší, podrobí-li se kdo dobrovolně vůli jiného ve všem, co dobré. Jsou však ještě jiné stupně této ctnosti, totiž podle pohnutek jejích: mnozí zajisté poslouchají jen z bázně před pokutou nebo hříchem, jiní z naděje v odplatu, nejhorlivější však samovolně více dobrého činí, než je přikázáno. Pátá ctnost, jež čelí proti lakomství, je nedbání o zboží, štědrost. Nikoli ovšem to nedbání, jež má kořen v lenosti, ale to, jež pochází z lásky k Bohu, pro kterou nepodrobu- jeme srdce svého zboží světskému. Stupně této ctnosti jsou: nic nedobývati bezprávně, ničeho nechtíti mimo nutnou potřebu, konečně zhola nic ne- chtíti míti, jak káže klášterní slib chudoby. Ctnost šestá, skrovnost, je opak lakoty a obžerství. Té vyhovují ve stupni prvém, kdož se neobjídají

Strana 58
58 a neopíjejí a drží posty, dokonaleji ti, kteří nadto zdržují se na př. masa nebo vína, nejdokonaleji pak ti, kdož nejedí a nepijí nic pro chut a po- žívají jen tolik, co by život zachovali. Tu však soudí Štítný, že stupeň prvý sice každému náleží, ale k třetímu nechce raditi nikomu. Ctností poslední je čistota, protiva smilstva. Stupeň čistoty prvý žádá, varovati se skutku tělesného kromě manželství; druhý, odříci se i stavu manželského, — třetí a nejdokonalejší, vůbec „žádné libosti nemieti k takovým věcem“. Závěrem dokládá autor ke všem ctnostem, že i v nich jako ve všem nej- více by doporučil pravou, střední míru, neboť „vše v hod dobro“. 16. Mnohem staršího původu než tyto spisy je Štítného práce nazý- vaná Kterak bojují hřiechové proti ctnostem. Obsažena je totiž již ve sbor- níku Vyšehradském z r. 1396, jehož složení jsme položili do prvých let sedmdesátých. Pak přepracoval autor tento spisek do Budišínského ruko- pisu Řečí besedních (vydání Hattalova str. 93—110) a po třetí pojal jej do sborníku té recense, z které pocházejí rukopisy Musejní, Jesuitský a Sázav- ský, v nichž jej nalézáme za knížkami předešlými. Zde má podobu takovouto (srv. otisk Vrťátkův 228. 242): 1. Pýcha snaží se člověka odvrátiti od pokory. Namlouvá mu, že je bohatější, nábožnější atd. než jiní, kdežto pokora jej napomíná, aby nezhrdal a nepýchal. Obě mají spojence, na jedné straně chloubu, pokryt- ství, pohrdání, na straně druhé bázeň boží, lásku ku pravdě, poslušenství. Každá z těchto pomocnic domlouvá člověku, aby se přiklonil k pýše nebo naopak aby ostal věren pokoře. 2. Závist brojí proti milování bližního. Ukazuje, jak se jinému vede slavně, jaké dochází chvály, jak je vzácný a kterak bohatne; milování bližního naproti tomu chce, aby člověk se těšil ze zdaru druhova. Je při tom bez pomocníků, kdežto závisti pomáhá nenávist a pokoutní cti utrhání. 3. Hněv maří poklid srdce. Našeptává: „Jak chceš vše trpěti, co ten onen činí? neopřeš-li se, učiní ještě více!“ Uklidnost naopak nabádá k trpělivosti. 4. Lenost je nepříte- lem „kyprosti v dobrých činech“. Namlouvá člověku, že si úsilnou prací v dobrém zkazí hlavu, oči a pod., kdežto snažnost radí, aby činil, cožkoli dobrého může. 5. Lakomstvo čelí proti nedbání zboží světského. Má četné pomocníky, jako skoupost, lest s krá- deží, lež, a přemlouvá svou oběť pokrytecky: „Když mnoho shromaždíš, obrátíš to na dobré.“ Naproti tomu hlas ctnosti praví, že je lépe zboží nedbati a odevzdati se přímo Bohu. 6. Lakota (nestřídmost) svádí od skrovnosti, dokazujíc, že Bůh proto stvořil věci dobré, abychom, majíce v nich utěšení, jedli je a pili. Skrovnost připomíná opak, že nikoli proto je živ člověk, aby jedl a pil, nýbrž že má jísti a píti, aby živ byl k chvále boží. Lakotě napomáhá rozpustilá veselost, skrovnosti pravé obezření světa. 7. Smilstvo, nepřítel čistoty, namlouvá: „Kdyby skutek tělesný byl hříchem, nebyl by Bůh stvořil ženu a muže.“ Čistota však při- pouští sice manželství, ale nikoli hovění žádosti tělesné, připomínajíc, že od hříchu prvotního přirozenost lidská je porušena.

Strana 59
59 Spis tento jest, jak uvedeno, spolu se „Sedmi vstupni“ obsahem sbor- níku Vyšehradského. Platí o něm tedy, co bylo řečeno výše o tomto sbor- níku, že totiž byl složen výslovně pro dítky, a pocházeje z doby před vzni- kem sborníku Knih šesterých, jenž se Sedmi stupňův často dovolává, jest podle Erbena (předmluvy str. XIII) nejprvnějším spisovatelským plodem Štítného. Původem svým je to zpracování předlohy latinské, kterou autor sám připisuje sv. Augustinu slovy: „Slyšte, jako byšte nápo- dobně od svatého Augustina slyšeli to v těch jeho knihách, ješto slovú De conflictu vitiorum et virtutum“ (ŠtítV. 228). Nověji však se ukázalo, že autor latinské předlohy není znám; mylně se připisuje Augustinovi a ještě také několika autorům jiným. 17. Ze sklonku spisovatelské činnosti Štítného pochází opět spisek O sedmi dařiech ducha svatého, obsažený — jako řada předešlých — v ruko- pisích Opatovickém, Musejním, Jesuitském a Sázavském. Otištěn byl Vrťátkem (str 242—257) ze sborníku Musejního. Vykládá se zde, že sedm darův Ducha sv. jest lékem proti sedmeru „hubenstvu“ (nedostatku) to- hoto světa. Slouží člověku k sedmeru dobrému, vedouce jej sedmi chodbami k sedmeře blaženosti. Následuje pak dvojí stručný výklad darů jednotlivých v tomto pořadí: bázeň boží, milostivost (pietas), uměnie (scientia), síla, vnitřní rada k dobrému, rozum a moudrost. — Ve sborníku Opatovickém jest obsah značně přeměněn a rozšířen o vý- klady, jak který dar Ducha svatého příslušnou „chodbou“ vede do jedné ze sedmera blažeností. Celkem jest spis tento Štítného dílo původní toliko ve zpracování Opatovickém pochází (podle nálezu Stejskalova) část ze spisu sv. Bernarda „De interiori domo, i. e. de conscientia aedificanda“. 18. Ve třech příbuzných sbornících, Musejním, Jesuitském a Sá- zavském, následuje za spisem předešlým traktát neboli knížky O připravení srdce. Obsah textu Musejního (v otisku Vrťátkově str. 257—269) jest tento: Ke šlechetnostem, o nichž autor dosud pojednával, patří též „zpóso- benie“ srdce; o něm je v Písmě sedmero napomenutí, podle nichž dlužno rozeznávati sedmero „zpósobenie“: 1. Připravení obecné (odtud název dílka), jakož dí Samuel: „Připravte srdce svá.“ Srdce má býti při- praveno způsobem trojím, jako dům pro hosta, pokrm pro jídlo a choť pro ženicha. 2. Otevření srdce Bohu, bližnímu a sobě, podle slov knihy Makabejské: „Otevři Hospodin srdce vaše.“ To znamená, otevříti srdce své jednak božím přikázáním a milosti, jednak lásce k bližnímu, jednak sobě samým, abychom totiž v něm mohli čísti jako v knize. Proti tomu čelí sedm „přiekaz“ (překážek), naznačených v sedmeru podobenství v Apokalypsi sv. Jana. 3. Ostříhání srdce, jak radí Šalomoun: „Vší stráží ostříhej srdce svého.“ I radí autor nepůjčovati srdce svého nepříteli, hlídati ho jako domu, jehož vraty jsou všeteční živlové, a jako hradu, proti němuž se všech stran se strojí nepřítel. 4. „Ustanovení“ srdce podle výroku Pavlova: „Najlép jest milostí boží ustanoviti srdce,“ totiž v dobrém, aby nebylo vrtkavé a nestálé. 5. Odevzdání srdce Bohu, jakož vybízí

Strana 60
60 Hospodin v knize Moudrosti: „Synu, dej mi srdce své!“ 6. Pozdvižení srdce k Bohu, o čemž dí Jeremiáš: „Zdvihněte srdce své... k Hospodinu.“ Toho dosahujeme přemítáním o božích skutcích, nadějí v něho, žádostí přijíti k němu a pravým úmyslem, jenž má říditi všecky naše činy. 7. Ro- zedření srdce podle rady Joelovy: „Rozedřete srdce svá, ale ne roucho. To znamená, že máme odtrhnouti srdce své ode všeho pozemského. Ve sborníku Opatovickém Štítný tento spisek sice vypustil, avšak dotýká se ho, a to způsobem, který svědčí, že jej zpracoval již jinde. Píše totiž při sedmi dařích Ducha svatého, že je i „sedmero zpósobenie srdce“ a sedmero chodeb, a dokládá, že o těchto věcech zde psáti nemíní, že by však Anežka nalezla i tyto knihy, kdyby měla více knih otcových (193b). A na stránce další čteme novou narážku: „... uslyšíš..., kterak k družci a kterak sami k sobě máme otevřena srdce mieti. Tu řku, že pilnějie uslyšíš o tom, budeš-li o připravení srdce ty kniežky mieti. Spisek tento je volným a velmi zkráceným zpracováním předlohy latinské, za jejíhož autora pokládán byl jakýsi Hugo (nikoli Hugo a Sto Victore). Dochoval se totiž ještě dvojí staročeský text tohoto díla, mnohem obšírnější, nejspíše skutečný překlad, a to v rukopise Musejním (Hug.) a Olomouckém; i tyto texty bývaly pokládány za Štítenské, avšak mylně, neboť jazyk, způsob zpracování, konečně v rukopise druhém i přípisek v explicitu svědčí zřejmě proti tomu (srv. L. fil. X, 1883, 302). Autorem latinské předlohy je, jak shledal P. Stejskal (r. 1904), Gerard z Lu- tychu, dominikán z XIII. století. 19. K traktátu předešlému druží se v týchž třech rukopisích knížky O sedmi chodbách k blažené věčnosti, zpracované podle latinského originálu sv. Bonaventury „De septem itineribus aeternitatis“. Uveřejněn je opět text Musejní v edici Vrťátkově (str. 269—280). Autor předem praví, že psal jinde obšírněji o těchto chodbách; zde chce o nich pověděti krátce, kdyby prý někoho ony knihy nedošly. Klade je pak i sem proto, že i tyto chodby může počísti mezi ctnosti neb šlechet- nosti. Chodby jednotlivé jsou: 1. dobrý úmysl (aeternorum recta in- tentio) — má totiž při všem našem konání býti úmyslem konečným Bůh; 2. přemítání o dobrém věčném (aeternorum studiosa medi- tatio); 3. upření mysli k dobrému a patření na ně okem vnitřním (aeternorum limpida contemplatio); 4. horlivé milování Boha a všeho dobrého (aeternorum caritativa affectio); 5. poznávání věcí tajných a jiným skrytých zvláštním božím zjevením (aeternorum occulta revelatio) — uvedeny některé příklady, kterak Bůh lidem pro- půjčoval dar zjevení, tak sv. Janu, Pavlovi, Brigitě atd. —; 6. okoušení duchovních slastí (aeternorum experimentalis praegustatio et notitia) a 7. činění dobrých skutků (aeternorum meritoria operatio). Ve sborníku Opatovickém nalézáme opět pouze narážky na tento spisek; jedna (ŠtítOp. 193b) byla uvedena výše, jiná čte se na str. 196a:

Strana 61
61 „— jakož plnějie mluvil sem o tom v těch knihách o sedmi chodbách, ješto pak také je snad budeš mieti.“ Zmínky tyto mohou odkazovati ke zpraco- vání tří starších sborníků, zde popsanému. Avšak nápadné je, že i text Musejní obsahuje narážky na nějaké zpracování starší, nám nepovědomé. Tak čteme jednou, že Štítný „plnějie jinde psal o sedmi chodbách (ŠtítV. 270), a po druhé, že „o tom plnějie psal v oněch knížkách o sedmi chodbách, ješto... psal i o domu“ (ŠtítVrt. 275). Tyto narážky textu Musejního potřebují ještě vysvětlení. 20. Ve všech třech výše uvedených sbornících a kromě nich i v Opato- vickém uložen je dále Štítenský traktát původní O osmeru blahoslavenství. Otištěn byl Vrťátkem (na str. 280—290) z rukopisu Musejního. Úvodem autor správně poznamenává, že Kristus, rozeznávaje osmero skutků blaho- slavenství, slibuje za ně sedmeru blaženost, neboť odměna skutku 1. a 8. je táž, „nebeské království“. Jednotlivé skutky se pak blíže rozvádějí běžným způsobem. Tak z truchlících blahoslaveni jsou ti, kdož truchlí pro ztrátu duchovní, pro obmeškání dobrých skutků, nikoli ti, kdož truch- lívají ze závisti, z hněvu, z lakomství. Rovněž při blahoslavenství sedmém Štítný činí rozdíl mezi pokojem dobrých a pokojem zlých. Prvý jest bohu- milý, pokoj zlých je však „odporem pokoji dobrých“. Proto zbožně jedná, kdož „podlé pravdy svého stavu učiní dobrým pokoj, zlých pokoj zboře“ Zde uložena též ona výše citovaná narážka na nepokoje v Čechách z roku 1399, důležitá pro datování sborníku Musejního. 21. V rukopisech Musejním, Jesuitském a Sázavském následuje, v Opatovickém předchází před blahoslavenstvími spisek O desateru božiem přikázaní. Otištěn byl Vrťátkem (290—301). Výklad se začíná slovy Kristo- vými: „Chceš-li přijíti k životu, zachovajž přikázanie.“ A když se Krista mládenec otázal, co by měl více činiti, pravil dále: „Chceš-li býti dokonalý, jdi a prodaj vše, což máš, a daj chudým, a budeš mieti poklad v nebesiech, a poď, následuj mne.“ Z toho plyne naučení, že k pouhé spáse ne- zbytnou, ale dostatečnou podmínkou jest zachovávání desatera božích přikázání; kdo však chce dosáhnouti větší dokonalosti, nechť zachovává i to, čeho Bůh nepřikazuje, nýbrž jen radí. Následuje tudíž především výklad Desatera, a to ve dvou kapitolách, totiž o prvých třech a o dalších sedmi přikázáních. Výklad je pěkný, zajímavý četnými narážkami na pověry, kouzla, čáry, nespravedlivé soudy. Obrazy jsou jen k tomu, aby lidu obecnému nahradily Písmo. A opět stěžuje si Štítný na protivníky, kteří ve své pýše haní jeho českou literární činnost a mají za zlé i těm, kdo čtou jeho knihy. — Pojednání toto přislíbil autor již v kníž- kách „O hřiešiech“, kdež praví, že tu o desíti rozích hříchu nic neřekne, ale že potom... položí „něco o desateru božiem přikázaní“ (ŠtítV. 141). 22. S „Desaterem“ v těsné souvislosti je Ctenie o dvanácti radách, obsažené v týchž rukopisích až na Sázavský, kde ho nenalézáme. Otištěno z textu Musejního ve ŠtítVrť. str. 301—305. Jsou to Kristova naučení, jejichž zachovávání není nezbytnou podmínkou spásy, nýbrž cestou ke

Strana 62
62 křesťanské dokonalosti. Rady tyto jsou: 1. Chudoba. Tu však ozývá se praktický smysl Štítného. Soudí totiž, že napomenutí k chudobě bylo vhod apoštolům, aby starostmi o zboží nepřekáželi svému úkolu, ale bez potřeby neradí autor nikomu k chudobě, která žije z darů spolubliž- ních. 2. Rada k poslušenství. 3. K čistotě. 4. Svrchované milování, které znamená milovati i nepřítele a dobře mu činiti. 5. Trpělivé snášení proti- venství raději voliti než války a soudy pro ně. 6. Milodary každému, kdož prosí, o čemž chce autor šíře promluviti při řeči o almužně. 7. Mluviti prostě, bez zbytečných přísah a zaklínání. 8. Odbýti včas příčinu k hříchu, podle hesla: „Horší-li tě oko, vylup je a vrz od sebe.“ 9. Nečiniti dobré tak a proto, abychom viděni byli od lidí druhých. 10. Kdo dobře učí, nechť sám taktéž i činí. 11. Nestarejme se úzkostlivě o to, co jísti, píti a čím se odívati — tu však opět Štítný připojil podobné napomenutí jako při radě 1. Rada 12. doporučuje posléze „kárání družce“, k němuž je však třeba mnohé opatr- nosti, aby se neminulo s dobrým účinkem. 23. Následuje několik traktátů, které jsou obsaženy toliko ve sbor- níku Opatovickém. Je to především výklad O dřevu múdrosti, otištěný J. Stárkem v ČČMus. zr. 1841 (str. 322—330). Výklad ten navazuje na rozpravu o sedmi dařích Ducha sv., jejichž řada končí zde právě darem moudrosti. Mimo některé výklady čerpané z bible líčí se zde, kterak moudrost si udělala dům a v něm zdvihla sedm sloupů, jež jsou: dobrá vůle, pamět božího dobrodiní, čistota srdce, mysl nesvětská, upřímný úmysl, náboženství a rozum osvícený. Nato se rozvádí podobenství mezi „dřevem“ (t. j. stromem) moudrosti a stromem skutečným. 24. Předposledním kusem sborníku Opatovického jest traktát O stavu člověka vnitřnicho (str. 374—395), dosud neotištěný. Založen jest na slovech prorokových: „Všeliká hlava neduží, všeliké srdce kvielí, od nožné paty až do vrchu nenie zdravie.“ Tělo totiž s těmito svými částmi, různě položenými, jest obrazem duše čili „vnitřního člověka“ s jeho rozmanitými mohutnostmi. Tak hlava znamená svobodnou vůli, která v člověku vnitř- ním drží místo nejvyšší, srdce rozumné uvažování, jež jest „v skrytě“ nohy — toť žádosti tělesné, držící se věcí zemských. Nemocí duševní, jež způsobuje neduh v hlavě, kvílení v srdci a nezdraví v nohách, jest hřích, a proti němu působí prostředky lékařství duševního. — Spisek tento vy- ložil Štítný z latinského originálu Richarda a S. Victore „De interiori statu hominis“, jak uvádí sám již v nadpise: „Dobré knížky Rikhardovy o stavu člověka vnitřnieho.“ Vedl si asi podobně, jako při zpracování traktátu „O čtveru zlém“, jehož originál pochází od téhož mystického spisovatele. 25. Posledním článkem téhož sborníku jest nedokončený Výklad na knihy múdrosti, založený na spise Roberta Holkota „De sapientia Salo- monis“. Text, zabírající v rukopise str. 395b až 423b, nebyl dosud otištěn. Vlastnímu obsahu předeslána je předmluva (395b—397a), počínající ci- tátem ze Šalomounových knih přísloví: „Slyšte bázen a buďte múdři.

Strana 63
63 Kdo by knihy ty miloval, miloval by prý moudrost a mohl by v pravdě filosofem slouti, kteréžto řecké slovo znamená tolik co „milovník moud- rosti“. Není sice jistoty — připouští autor —, že by byly přímo od Ša- lomouna, ale jsou přece součástí bible. Nato podává důležitou charakte- ristiku svého českého zpracování slovy: „A i já, že mi to přezřie vyšší, počal sem z nich (t. knih Moudrosti) také řeč mieti v českém jazyku, drže jménem mistra Ruperta (396b) řečeného Holgot, jako j' je ten četl v škole. Ale ne- mienímť, bych jeho řeč latinskú chtěl česky klásti, než z jeho knih bera naučenie mluviti chci perem, což mi bóh dá, některého nechaje, co j' on tam mluvil, a snad někdy i odjinud bera něco, avšak ve mnohém jeho se drže obyčeje“ (lc. 396). Výklad sám počíná na stránce další kusým nadpisem: „Tuto se počíná výklad knih múdrost i], jakož jest je Tóma jazykem českým —.“ Vzdělání je patrně velmi volné, takže snad větším dílem je myšlenkovým majetkem Štítného. Přesného poučení o tom by ovšem podalo teprve srovnání zevrubné. Výklad postupuje podle veršů textu biblického, ale zabírá jen nepatrnou jeho část (asi 1/40, od kap. I, 1. do I, 12). 26. Nedochován nebo dnes neznám, ale dobře dosvědčen jest ještě jeden traktát Štítenský, založený na předloze od Richarda a St. Victore, totiž na spise „De praeparatione animae ad con- templationem“. Vykládá se zde mystickým způsobem původ a vý- znam dvanáctera dětí Jakubových. Že české zpracování tohoto spisu exi- stovalo, soudíme z narážek obsažených v jiných textech Štitenských. Tak již ve čtvrtých knížkách sborníku Klementinského (z r. 1376, u Erb. 126 n.) je místo čerpající ideově z tohoto spisu a dosvědčuje aspoň, že Štítný práci Richardovu již zná. Ve sborníku Jindřichohradeckém (z prvých let Václavových) slibuje Štítný napsati něco o tom, co znamenají Lia a Ráchel, ženy Jakubovy. Konečně ve sborníku Musejním (z r. 1400) rozvádí Štítný opětně duchovní význam obou žen a praví přímo: „všech bylo dvanádcet synóv, jakož jsem o tom také psal jedny knížky Rikhar- dovy, co je kterú věcí znamenáno“ (ŠtítV. 74). Jelikož v dochovaných Ští- tenských překladech z Richarda, knížkách „O čtveru zlém“ a „O stavu vnitřního člověka“, nic podobného nenalézáme, domníváme se právem, že běží o Richardovu knihu „De praeparatione animae“, kterou Štítný přepracoval po česku někdy před rokem 1400. (Ryšánek, Lfil. XXX, 1903, 199 sl.) Jsou dále traktáty, které s větší nebo menší pravděpodobností Štítnému připisujeme. Sem náleží především spis O korábu Noe, jenž tvoří třetí část sborníku Vyšehradského. Zprávy o něm podali svým časem Čelakovský (v Rozboru 1842, 144), Jungmann (v Historii lit. 2II, 158c) a Jos. Jireček (v Rozpravách 31), otisk částečný Jireček lc. Dílo české je založeno na latinském traktátě „De arca Noe“ od proslulého mystika Hugy a St. Victore. Původce českého zpracování není jme-

Strana 64
64 nován; teprve Jireček podle jazyka i obsahu je připisuje Štítnému, a sou- díme, že právem. Obsahem spisu je ryze mystický výklad rozměrů a zařízení korábu Noemova. Tak výše jeho značí žádost věcí nebeských, šíře milost ke všem a délka nerozpačitou naději v boží milost. Tři sta loket této délky nazna- čuje vládu trojího zákona: přirozeného — před Mojžíšem, psaného — po Mojžíšovi, a zákona milosti — zákona Kristova. Širokost korábu byla 50 loket, to jest 7 x 7 + 1. Číslo sedm znamená spolek či souhrn (sedm dní stvoření, sedm hříchů atp.), součin sedmiček tedy spolek spolků, t. j. všechnu obec křesťanskou, a jednotka nad to je Kristus, „jenž ten koráb svrchuje“. Výše 30 loket je předpovědí 30 knih biblických, nad něž nikdo nemá rozumem sahati. Dveře korábu — toť skutky, jež příslušejí k životu pracovitému, okno značí myšlení duševní, přeletující, jako holub Noemův létal oknem. Dvoje zvířata, jež byla pospolu v korábu (čistá a nečistá), a dvojí lidé (svatí a posměvač otcův) znamenají rozličné lidi tohoto světa, dobré a hříšné. Ptáci, kteří z okna korábu vypouštěni byli a dílem se vraceli, dílem venku zůstávali, podobni jsou těkavým lidským myšlen- kám. A tak jako koráb vznášel se nad vodami všecko zaplavujícími a „tlačil je pod se“, tak i srdce lidské vládniž nad potopou zlých žádostí. Toť základní myšlenky celé práce. Dalším spisem, který z důvodů vnitřních pokládáme za dílo Štítného, jsou Knížky o šašiech. Objevil je Ferd. Menčík v jednom rukopise dvorní knihovny vídeňské smíšeného obsahu a vydal (v chatrné transkripci) r. 1880 v Památkách stčes. literatury VI. Poznámky a opravy k tomu podali B. Jedlička v Lfil. X (1883), 84 sl., a Th. Vodička v programu gym- nasia v Olomouci r. 1884. Nové, netranskribované vydání uloženo v List. filol. XXIX (1902), 255 sl. Dílo české je opět zpracováním z latiny, a to z rozšířené a oblíbené knížky „Solatium ludi scaccorum“, zvané též „Liber de moribus hominum“, jejímž autorem byl Jacobus de Cessoles (n. de Cassolis), mnich řádu kazatelského v Remeši (ok. r. 1290). Vzdělání české dobovými narážkami hlásí se přibližně do roku 1400 a rázem jazyka i celými větami a myšlenkami k pracím Štítenským. Tak čteme zde na př. o ženách, že „dotud šepcí, ažť sě něčeho i došepcí nehodného“ (v rkpu Šach. 301a) — myšlenka, kterou obsahují i sborníky Opatovický (332a) a Musejní (9a1). Podobně praví autor „Šachů“, že „ďábelským přístrojem kostkářstvie běží“ (308a), a sborníku Musejního, že „kostkářstvie jest dábelským pří- strojem“ (48a), atd. Obsah knížek je allegoricky tendenční, jak se praví v úvodu: napomí- nají světské stavy, aby „od neřádóv táhli se k šlechetnostem“. Část prvá vykládá, že hra v šachy byla vymyšlena pro krále babylonského, syna Nabuchodonozorova, panovníka nemoudrého. Vynalezl ji chaldejský mudrc Kserses, řecky Filometer, což prý značí „mensurae sive iustitiae amator“, k tomu cíli, aby mohl při ní králi pravdivě a bez pochlebenství vylíčiti, co mu sluší a co nikoli, čím království hynou a čím se udržují.

Strana 65
65 Vymyslil šachovnici a figurky krále, králové, kmetů (střelců), rytířů, zem- ských úředníků (věží neboli rochů) a pěšců. Nato pustil se do hry s dvořany; král vida to žádal, aby i jej hře naučil, musil však napřed zaručiti trpělivou pozornost. V druhé části mudřec krále poučuje, co jednotlivé figurky hry znamenají. Tak šachovnice sama znamená Babylon a v širším smyslu celý svět. Jest podoby čtvercové a skládá se ze samých čtverců; tak i každá říše a v ní každý její dílec má míti čtyři základní ctnosti, totiž opatrnost, smírnost, sílu mysli a spravedlnost. Král je patrný mezi všemi druhými figurkami i má býti pamětliv toho, že lidé na něm všecko pozo- rují, a dbáti, aby ani skutky ani řečmi nezlehčil své vážnosti u lidu. Sedě na trůně, má s výše jeho přehlížeti všecku říši, a co se v ní děje, napravo- vati. Varda (míč, říšské jablko), kterou drží v ruce, by nebyla celá, kdyby i jen malý proužek scházel, a tak i jednota říše vyžaduje, aby žádnému stavu v ní nebylo křivděno. Žezlo, jež třímá ruka druhá, připomíná povin- nost trestati rušitele řádu. Koruna panovnická je při vší kráse těžká na znamení, že panování světské je věc nesnadná; čtyři drahokamy její opět značí čtyři základní ctnosti vladařské, výše uvedené. Podobně vykládány jsou dále figurky královny a stavů urozených i lidu obecného s pří- slušnými mravními radami. Část třetí obsahuje konečně naučení, které plyne z průběhu a výsledku hry šachové. Když je totiž hra u konce, tu hráči veškeré figurky „sespú v pytlík“, a tak i Bůh rozsazuje lidi po světě a smrtí je zas odtud sbírá. Služme tudíž Pánu, a vědouce, že život tento je pouhou hrou o zásluhy pro život věčný, buďme každou chvíli připraveni k odchodu. Zcela sporný je dosud původ ještě dvou spisů, jež někteří badatelé Štítnému připisují, totiž Samomluvenie nebo též Rozmlúvanie duše s svě- domím, jež (podle dohadu Stejskalova) založeno je na díle sv. Bonaven- tury zvaném „Soliloquium“, a Zrcadlo hříšných, zpracované ze sv. Augu- stina. Oba traktáty obsaženy jsou pospolu v rukopise veř. knihovny pražské čís. XVII F 21. Rozmlouvání vedle toho v rkpe Krumlovském (o něm zpráva v ČČMus. 1884, 22 n.) a nejspíše ve zlomku Vratislavském, otištěném v Jagićově Archivu II, 189 n. Textem Klementinským, jehož ukázka (ze Samomluvenie) otištěna byla ve Výboru I, sl. 785 n., obírali se: Čelakovský v Rozboru stčes. lit. 1842, 144 v pozn. (připisuje jej Štít- nému); Jungmann tamt. 1843, 671, ve Výboru I, 638 a v Historii lit. čes. 2, II, č. 122 n. (rovněž); Hanuš v své knize XXXVII a 19 (kolísá); Jireček v Rukověti (pochybuje); Erben jej vůbec pomíjí. — Na Rozmlouvání naráží pěkně též předmluva opisovatelova v rkpe Budišínském, v níž praví dvakráte, že „Rozmluvy“ (t. Řeči besední) se dělí ve dvě knihy, z nichž první obsahují, „o čem tieží synové otce“, v knihách druhých pak „tieže duše svědomie“ a rozmlouvá s ním. Toto dělení opisovatelovo zavdalo podnět k úvahám, není-li ŠtítBud. necelý či jak jinak si rozpor mezi předmluvou a obsahem vysvětliti. O tom na př. u Jungmanna v Rozboru 1844, 676 a v Hi- storii lit. 2, II, 1 (č. 158a), v knize Hanušově 26 n. (hájí celosti ŠtítBud.). J. Gebauer: O životě a spisích Tomáše ze Stítného. 5

Strana 66
Chronologie Štítného činnosti spisovatelské. Pokud máme o literární činnosti Štítného doklady, lze pro přehled toho, co bylo uvedeno výše o jednotlivých spisech a sbornících, sestaviti takovouto chronologii této činnosti: Autor se narodil nejspíše roku 1331. Asi r. 1374 vzdělal po prvé text — sborníku o Učení křesťanském, ztracený, ale dosvědčený. Před r. 1376 a snad i před 1374 — zpracoval text sborníku Vyšehradského; dovoláváť se ho r. 1376. Nepochybně z toho roku pocházejí Knihy šestery (dítky čtyři). Někdy v letech následujících vzdělává Štítný Reči besední po prvé (ve znění nedochovaném) a po druhé (ve znění Budišínském; fikcí namalovány dítky tři místo dvou). Nedlouho po roce 1378 vznikl text sborníku Jindřicho- hradeckého (dítky jen dvě, Karel IV. nebožtíkem). Reči nedělní a sváteční pocházejí z roku 1392, pak z r. 1400 sborník Musejní a z následujícího Opa- tovický. Chronologie tato sestavena je podle narážek, jež porůznu v textech se vyskytují — namnoze vícekrát — a jsou několikerého druhu. Tak a) zpráva o falešných záznamech berčích, obsažená v traktátu čís. 6 (o devíti stavech a kůrech andělských), opakuje se ve sbornících Štít. uč. (86b1, Erb. 156 n.), ve Štít JHrad. (95a, zde s určitým letopočtem 1375), ŠtítJes. (85a1), ŠtítMus. (kap. 67, ŠtítV. 89) a ve ŠtítSázav. (83a2). b) Na- rážka na nepokoje za krále Václava a markrabího Pro- kopa v čís. 20 (o blahoslavenstvích) vyskytuje se skoro týmiž slovy Vb v textech ŠtítMus. (kap. 221, ŠtítVrť. 288), ŠtítOpat. 185b, ŠtítJes. 327 2 sl. a ve ŠtítSázav. 223a2. Běží zde nepochybně o domácí válku, vedenou z jara 1399 hlavně v jižních krajinách. c) Zmínka o názorech na svátost oltářní vyskýtá se v čís. 10, traktátu o svátostech, a zní podstatně 2a b jinak v rkpe Opatovickém (252ab, kde spolu narážka na věk autorův slovy „aj již mi jde léto sedmdesáté“), a jinak v rkpech Jesuitském (365a, sl.), Musejním (kap. 241, Vrť. 319) a Sázavském (239 1). d) Zvláště závaž- ným svědectvím chronologickým je měnící se počet dítek Štít- ného. Ve sborníku Štít. uč. znázorněny jsou v hodnověrné miniatuře úvodní dítky čtyři; v Jindřichohradeckém mluví již jen ke dvěma, Anežce

Strana 67
67 a Janovi (v závěti), rovněž v rkpu Budišínském (srv. 185: „ješto chy- bujeta“). V ŠtítOpat. oslovována konečně Anežka sama. e) Podobně dů- ležité jsou narážky na kolísání ceny grošů v době Štítného, ob- sažené rovněž v čísle 6 (při naučení pánům). Příslušná místa jsou ve sbor- nících Štít. uč. 88 12 (Erb. 161), Štít JHrad. 97a, ŠtítMus. kap. 68 (= 44a1, Vrť. 91), Štít Jes. 84 2 sl., ŠtítSázav. 85b2 a 86 1. Ze vzájemného srovnání vy- plývá, že za krále Václava II. (ok. 1300) stála hřivna stříbra 64 groše, za dob otce Štítného („za našich otcóv“, Štít. uč. 89 2 a ŠtítSázav. 85 2) 72, nedlouho před rokem 1376—80, toho roku již půldruhé kopy, v prvých letech krále Václava IV. 96 a roku 1400 dokonce 113 nebo 114 grošů. f) Exi- stenci ztraceného sborníku Štítenského z roku 1374 dosvědčuje zřetelná narážka na starší výklad „zákonníkům“ (mnichům), v traktátu 6 O stavech lidských. Čte se v Štít. uč. na 1. 71a (Erben 129), ve ŠtítSázav 65b2 (v stejném znění). Prvotnímu konceptu tohoto výkladu velmi se blíží příslušné místo v Štít JHrad. 78b. g) O stáří některých, z části nedochova- ných rukopisů poučuje většinou přesně narážka na běžný rok v čís. 13 (o stežejných ctnostech, zde o potvrzení víry). Tak sborník Musejní má zde letopočet 1400 (85a,, ŠtítV. 176 — náš opis ze 1450), Jesuitský 1409 (188b2 — náš opis ze 1463), Sázavský 1465 (162b,), Opatovický nemá zde určitého vročení (91a). h) Narážka na Karla IV. o zkrácení přísahy čte se po prvé ve Štít. uč. (81b2, Erb. 148) v čís. 6 (ve stati o soudcích), po druhé ve Štít JHrad. (902), při čemž však se již mluví o Karlovi jako o mrtvém (tudíž po r. 1378). Méně významná je i) zmínka o Milíčovi, že byl nařčen z kacířství pro doporoučení častého přijímání, v čís. 10 (o svátostech) ve znění sborníku Jindřichohradeckého (138b), a k) t. zv. poslední vůle Štítného, určená dětem Anežce a Janovi na témž místě v přídavku o smrti a pohřbu. *

Strana 68
Literatura o Štítném. Ve XIV. století, za časů Štítného, byly jeho spisy známy a rozšířeny. Svědectvím toho jsou vlastní slova autorova ve sborníku Musejním, slože- ném roku 1400, kde píše: „a když se mnohým líbily ty mé knihy, zřiedil sem zvláštie tři svazky jich“ (ŠtítV. 3), a jinde si stěžuje, že „pyšní“ mají za zlé „těm, kteří čtú mé knihy“ (tamt. 292). Spisy jeho jsou tehdy dobře známy jak přátelům a známým, s nimiž Štítný rozmlouvával a radu brával, tak protivníkům. Neméně podstatným svědectvím obliby jsou opisy děl Štítného. Z těch většina náleží již století patnáctému, počínajíc Opatovickým (z poč. XV.), až po sborník Vávrův z r. 1492. K tomu při- čísti nutno opisy jiné, pouze dosvědčené a také zcela nepovědomé. Ze sto- letí tohoto máme také již přípisky čtenářů, tak zejména v rkpu Vávrově; zde nazývá přípisek autora „mužem slovútným“ a jiné četné marginálie svědčí, že kodex byl pozorně čten, neboť se v nich udává celkový obsah textu vedlejšího nebo se vyslovuje pochvala a souhlas s tím, co je v něm obsaženo. Ve stoletích XVI., XVII. a XVIII. dílo Štítného upadá v zapomenutí. Příčin y toho byly několikeré. Jazyk autorův stával se čtenářům těchto dob již poněkud obtížným, právě tak čtení rukopisů za mocného rozvoje knih- tisku. Kromě toho i sám obsah spisů Štítenských, věcně poučující, nena- lézal obliby za časů náboženských bouří, vyžadujících čtení více pole- mického. Přes to stopa Štítného nemizí docela. Okolo roku 1600 historik Jednoty bratr Jaffet vzpomíná na „mistra Tůmu ze Štítného, panoše šle- chetného za krále Václava IV.“, autora prý Řečí besedních a Rozmlou- vání duše s svědomím (Jireček, Rukověť II, 270). Bohuslav Balbín zná Štítného z rukopisu Jindřichohradeckého, o němž praví: „Liber bohemicus Thomae de Zasmuk catholici equitis bohemi. Continet instructionem fi- liorum... Compositus anno 1412 et descriptus 1492“ (Boh. docta III [1790] 115). Balbín zde přehlédl, že udání (nepřesné), podle něhož původní se- psání sborníku se stalo před osmdesáti lety, opisovatel roku 1492 doslovně přejal z předlohy z roku 1454, a vypočetl tudíž chybně jako rok složení 1412 (1492—80) místo (nepřesného) 1374. Chybu tuto opravil Dobrovský

Strana 69
69 Z těchto dob pocházejí také ještě některé přípisky uvedeného již sborníku Jindřichohradeckého, jež, udávajíce několika slovy obsah vedlejšího textu, svědčí o bedlivém čtení, a nad jiné zajímavé marginální přípisky sborníku Sázavského, jež se hlásí písmem do XVI. až XVIII. věku. Některé z nich prostě udávají, kde v bibli se čte citát Štítným v textě uvedený, jiné však text kritisují projevy souhlasu nebo též odporu. Nejza- jímavější byly citovány výše při popisu tohoto sborníku. Větší pozornost věnuje Štítnému koncem XVIII. věku teprve Dob- rovský v Geschichte d. böhm. Sprache und Litteratur z r. 1792. Zná Balbínovu zprávu o sborníku Jindřichohradeckém a opra- vuje jeho výpočet r. 1412 na 1374, vytýkaje při tom povrchnost jeho práce. Zná dále i sborník Knih šesterých (jež klade do r. 1377), uvádí ledaco z jeho obsahu a oceňuje jej jako „in vieler Rücksicht äuszerst wichtiges Originalwerk“. Vyčítá obsah díla, všímá si některých jeho známek jazy- kových a zmiňuje se i o protivenstvích, která měl Štítný pro psaní knih českých (1. c. 112 sl.). V následující době obrozenské se i zmínky o Štítném přirozeně stále množí. Tak roku 1805 Tomsa ve Verän- derungen der czechischen Sprache otiskuje pěknou ukázku z třetího traktátu Knih šesterých, o hospodáři, hospodyni a čeledi (85 až 104). V nápise ukázky praví, že jest z rukopisu z r. 1376, jenž se chová v knihovně universitní a obsahuje „Unterricht, den der böhm. Edelmann Thomas v. Štítný für seine Kinder verfasst hat“. Nato Jan Nejedlý v své Böhmische Grammatik (II, Praktischer Theil, 1805), v při- pojeném krátkém přehledu české literatury suše poznamenává, že Štítný „složil knížku o náboženství“ (413). Ve svých přednáškách učil (podle rukopisu zachovaného v čes. Museu), že Štítný byl po Dalimilovi přední český spisovatel XIV. století, který r. 1374 napsal českou knihu ke vzdě- lání svých dítek. Nejedlý oznámil její obsah s dedikací i předmluvami, vytkl, že knih náboženských v českém jazyce bylo tehdy patrně málo, ježto jim duchovenstvo nepřálo, a na konec podal ukázku, z níž soudí, že jazyk XIV. století se od nové češtiny mnoho nelišil, až na zcela odchylný pravopis. Celkem na stupni vědomostí Dobrovského o Štítném zůstávají i Jungmann v 1. vyd. Historie literatury české z r. 1825 a Šafařík v Geschichte der slav. Sprache u. Literatur z roku následujícího. Prvý vedle sborníků Štít. uč. a Štít JHrad. zná i Vy- šehradský, ale neví, že je to spis Štítného. Druhý mezi památkami starého jazyka českého uvádí jakožto „číslo 31“ „Christlicher Unterricht, den der böhm. Edelmann Thomas von Štítný für seine Kinder schrieb, in mehreren Handschriften“, načež přímo odkazuje k Dobrovskému (Šaf. 316). Nový pokrok v poznání a ocenění Štítného zahajuje roku 1838 Pa- lacký článkem České obyčeje a mravy za věku Karla IV výpisky ze knih pana Tomáše ze Štítného (ČČMus. 1838, 3—14). Připomíná zde, že v novější době poznány byly mnohé staré památky dotud zapadlé, a lituje, že v rukopisích zůstávají nepřístupny i zkoumate-

Strana 70
70 lům. O Štítném píše, že žil za Karla IV. a složil r. 1376 Knihy naučení křesťanského, na které chce Palacký čtenáře upozorniti. Nezná prý díla prosaického, které by položil na roveň spisu Štítného, jenž svědčí o čisté a jasné mysli autorově, pronikavém rozumu i hojné zkušenosti světa. Řeč pak, srdečná a jadrná, činí čtení dosud milým. Následují doklady z předmluv i z obsahu a ukázky z knih čtvrtých, naučení soudcům a pánům. Čelakovský r. 1840 ve Čteních Učené společnosti (23/10) a pak r. 1842 v Rozboru literatury staročeské píše v rozpravě „O ně- kterých knihách obsahu náboženského“ o sborníku Vyšehradském pod názvem „O sedmi vstupních“. Po některých zprávách o ruko- pise uvodí přípisek začáteční i závěrný — v tom chybně čte pisatele Václava jako „kanovníka“ vyšehradského probošta místo „komorníka“ — a po- znává, že spisovatelem originálu jest Štítný. Přesvědčil se o tom srovnáním textu Vyšehradského s „Mravnými naučeními“ (Štít. uč.), z něhož mu vy- svitla shoda obou spisů ve slohu, zvláštních výrazech a obratech i v účelu, totiž složení pro dítky pisatelovy. Nato podává sbírku jazykových zvlášt- ností sborníku popsaného. Roku 1841 uveřejněna v ČČMus. (317 násl.) prvá zpráva o rukopisu Opatovickém současně od J. Stárka a Jos. Jungmanna. Prvý po zprávě o oznámení tohoto sborníku vyslovuje domněnku, že jest to spis Štítného, podává jeho obsah a ukázky (322 násl.). Jungmann touž dobou prohlédl rukopis v Praze a srovnáním se Štítenskými rukopisy zdejšími potvrdil domněnku, že jde o spis Štítného. Podle narážky na markrab Prokopa usoudil, že je složen asi 1398, vypočetl čtyři dotud známé ruko- pisy Knih učení křesťanského, totiž Štít. uč., Sázav., JHrad. a nový ŠtítOpat., a vysvětlil něco více o rkpu tomto. Vše to vytištěno je jako poznámka při článku Stárkovu 1. c. 321—2. Mimo to Jungmann ještě téhož roku 1841 v sedění Učené společnosti z 9. prosince podal novou zprávu o jmenovaných čtyřech sbornících a vy- psal některé důležité narážky z Opatovického. Narážku na nepokoje vzta- huje zde „bezpochyby“ k roku 1394. Mezi sborníky dotud známými roze- znává tři recense: 1. Štít. uč. 1376 a Sázav. 1465, 2. Štít JHrad. 1492 a 3. ŠtítOpat. Konstatuje, že Štít. uč. odkazuje ke složení staršímu z r. 1374, dále že třetí a snad i druhá recense byla pořízena samým Štítným, a že autor žil ještě r. 1394 a dosáhl věku sedmdesáti, ne-li více let. Ukázav pak na některé zvláštnosti jazykové, podává jedno místo (o vieřě) parallelně ze všech čtyř textů. Totéž otištěno roku následujícího v Rozboru (195 n.). Roku 1843 poznal Palacký v budišínské knihovně Gersdorfské ruk o- pis Budišínský a přinesl s sebou do Prahy, kdež opsán a prozkoumán Jungmannem. Zprávu o svém výzkumu podal Jungmann téhož roku ve Společnosti nauk (30/11) a r. 1844 v Rozboru článkem Tomáše Štítného Rozmluvy nábožné (671 sl.). Pojednává o rukopise, pak o obsahu. Text Budišínský pokládá za necelý, ježto opisovatel v před- mluvě ohlašuje, že v prvních knihách „tieží synové otce“, v druhých pak

Strana 71
71 „tieže duše svědomie“, ve ŠtítBud. je však jen prvá část, rozmlouvání otce s dětmi, kdežto část druhá tu schází; nalézá se prý v rukopise jiném u archi- váře Bočka v Brně. Zvláště uvádí Jungmann místa, z nichž „nějaké světlo na temnou známost o životu spisovatele vychází“, mimo jiné i to, kde Štítný nazývá tyto rozmluvy „Besednie řeči“. Stran ukázek odka- zuje do chystaného již Výboru a podává toliko některé zvláštnosti jazykové. Výbor z literatury české v prvém díle, vyšlém r. 1845, podal vskutku již dosti obsažné poučení o Štítném. Josef Jungmann napsal sem autorův životopis (str. 635—638) jednak podle narážek a předmluv, jednak podle listin uveřejněných v Archivu Českém (o soudní při v 1. 1381—94). Nepo- koje za markrabího Prokopa klade do let 1397—99, narození Štítného do doby kolem r. 1330. Nato položil Jungmann zprávu o spisích Štítenských, z nichž zná: Rozmluvy nábožné (ŠtítBud.), Knihy učení křesťanského (Štít. uč., Sázav., JHrad., Opat.), složené původně r. 1374, Řeči sváteční (rkp. z r. 1392), Knihy o sedmi vstupních (vl. celý sborník ŠtítVyš. 1396) Soliloquia a Speculum (prý) sv. Augustina (v rkp. kn. veř. XVII F 21 z r. 1398) a Hugovo Připravení srdce (z rkpu tehdy Čelakovského, nyní v čes. Museu). Pak následuje řada ukázek z prvých pěti spisů, zabírajíci slušný počet stran (639—790). Téhož roku Palacký v třetím díle své Geschichte von Böh- men častěji dokládá se Štítným, tak při Milíči, Waldhauseru, při zprávě o novém učení o svátosti oltářní z r. 1403, a podává některé dosud známé zevní zprávy o něm. Vedle toho dosvědčuje, že Štítný byl muž zběhlý ve všech naukách svého času a mající dar, vykládati je lidu slohem příjem- ným, jadrným a jasným. Ve spisích jeho prý převládá duch a směr nábo- ženský ve smyslu českých reformátorů, ale zabývá se i věcmi učenými, na př. o kráse. Pro psaní jazykem českým, který si vypěstoval k vyjádření i nejvznešenějších představ, trpěl protivenství od lidí učených (1. c. I., 187 sl.). Roku 1847 pokusil se Frant. Čupr po prvé oceniti Štítného jako fi- losofa článkem Tómy ze Štítného význam ve filosofii, uveřejněným v ČČMus. (II, 249—276). Podklad této jinak zajímavé práce byl však příliš úzký, totiž pouhé ukázky z „Rozmluv nábožných“ a „Sedmi stupňů“, které byly otištěny ve Výboru I. Z těchto výňatků Čupr vyšetřuje: 1. jaké bylo Štítného učení metafysické, 2. co z toho učení náleží jemu a co vzato z názorů tehdáž obecných, a 3. hodí-li se něco, aby filosofie nová ze Štítného přejala a dále vzdělávala. V části prvé pozoru- hodný je názor Štítného na duši, v níž dobře rozeznává jednak vidění neb znání, jednak žádosti. Za majetek staročeského filosofa pokládá Čupr jednak pojímání světa se stránky též aesthetické — podáváť pěkný, v té době prý neobvyklý výklad krásy —, jednak dobré postřehy psycholo- gické, totiž výše uvedené rozlišování mezi představou a žádostí a dále poznatek, že znamenáme pouze „hnutí a proměnu“ duše, nikoli duši samu. Ke zpracování novodobému hodila by se prý nejspíše Štítného „myšlenka

Strana 72
72 krásoumná“. — Tento svůj úsudek o Štítném-filosofu zmírnil Čupr pod- statně v Krátkém přehledu historie literatury české, uveřejněném v programu gymnasia staroměstského z r. 1851, kde uznává, že Štítný od věd filosofických dodnes hojného povšimnutí zasluhuje, ale co do věci sotva prý lze v něm dnes najíti něco pro filosofii podstatně důležitého. Roku 1848 ustanovil akademický senát pražské university, aby na pamět pětistého výročí založení jejího vydán byl z nejstaršího rukopisu Štítného spis „O obecných věcech křesťanských“. Nepříznivé poměry politické zdržely vydání o celé čtyři roky (srv. Erben XXXVI). Roku ná- sledujícího vyšlo péčí Tomkovou druhé, posmrtné vydání Jungman- novy Historie literatury české; o Štítného životě i spisech podává téměř totéž, co výbor před čtyřmi lety, toliko rukopisy Knih učení křesťanského rozmnožuje o pátý, sborník Jesuitský z r. 1463. Rovněž J. A. Hanslik ve své Geschichte und Beschreibung der Prager Universitätsbibliothek (1851, 617 n.) oceňuje spisovatelství Štítného v duchu Dobrovského, Palackého a Jungmanna. Zná dva sborníky Knih o obecných věcech křesťanských, Štít. uč. a JHrad Zvláště oceňuje prvý rukopis, a to jak pro umělecké provedení, zvláště mi- niatur, tak pro obsah, jejž pokládá za naučení pro dcery autorovy podle povrchního vzhledu úvodní miniatury. Úsudek svůj o sborníku z r. 1376 shrnuje Hanslik v slovech „eines der gehaltreichsten, für Böhmens Sitten- geschichte wichtigsten und zugleich durch künstlerische Ausstattung pracht- vollsten Werke“ Rozhodnutí senátu pražské university uskutečněno bylo teprve roku 1852 vydáním Tomáše ze Štítného Knížek šesterých o obecných věcech křesťanských péčí K. J. Erbena. Kniha obsahuje 36 stran úvodu a 354 textu a opatřena je faksimilem začátku prvé předmluvy (ze strany rkpu 42), kdež v iniciálce B je miniatura otce, vykládajícího čtyřem dětem. Úvod pojednává o Štítného životě, spisích i jejich rukopisech. Narození autorovo klade přibližně do roku 1325, ježto narážky na nepokoje za Prokopa vztahuje k letům 1394—5 (str. IV a XXIV). V Řečech besedních rozeznává recense dvě (což naznačil již Jungmann v Historii lit. z r. 1849), v Knihách učení křesťanského recensi čtveru: první v rukopise prý původním z r. 1376, složení staršího (1374) neuznává; druhou v textě Jindřichohradeckém 1492; třetí prý v rukopise Opatovickém (klade jeho složení do r. 1395), čtvrtou v Musejním, jehož vročení vykládá za letopočet 1399. Opravuje udání Čapkovo, že by Štítný byl „z Zásmuk a z Chotěmic“ (XXX, pozn.). V seznamu spisů Štítného, který Erben sestavil, jsou některé omyly. Tak jest dosud nejisto, je-li výklad na Zdrávas (3b) překladem; „knížky o manželéch“ (4b) nejsou spisem zvláštním, nýbrž patří v jedno s číslem 43, podobně traktát „o třech jerarchách“ (6°) rovná se číslu 6a, o devíti stavech a kůrech. Soliloquia, Zrcadlo hříšných a Koráb Noemův neklade Erben mezi spisy Štítenské. V dále provedeném seznamu

Strana 73
73 rukopisů schází rkpis Jesuitský z r. 1463, ač byl znám již Jungmannovi (v Historii lit.2), naopak jest tu počítán rukopis Hugonův (Hug.), tehdy majetek Čelakovského, nyní Musejní, jenž není Štítenský. Text Erbenův počíná hned obojí předmluvou; v rukopisu Štít. uč. předchází přípis k mistru Albrechtovi Ranconis, jejž Erben uvedl v předmluvě (XVIII násl.), a ka- lendář, jenž otištěn není. Mezera v textu o manželích vyplněna na strán- kách 90—96 z rukopisu Sázavského (1465). Za textem knih šesterých při- pojeny jsou dodavky, a to I. Výklad na „Zdráva Maria“ (287—298) z rkpu Jindřichohradeckého, II. O třech staviech onoho světa (299—306 z Musejního a III. Úvod do kostela, o rozličné svěcenině, o smrti a pohřbu, s poslední vůlí Štítného (307—312), rovněž z Jindřichohradeckého. Vy- světlení slov a věcí, Erbenem sestavené (str. 313—351), obsahuje některé výklady nesprávné. Na závěr knihy položeno registrum neb pravidlo (352—354) z rukopisu Štít. uč. — Celkem tedy lze vydání Erbenovu ledacos vytknouti; tak, že neprobral k svému účelu rukopisů všech a tu a tam pochybil některým nesprávným úsudkem a vysvětlením: ale přes tyto jednotlivosti jest jeho práce velice záslužná a až dosud nejdů- ležitější. Téhož roku vyšla nákladem českého Musea podivná kniha J. I. Ha- nuše Rozbor filosofie Tomáše ze Štítného dle ruko- pisu Řečí besedních (LXVI + 296 stran 8°). V předmluvě spisu, velmi pocuchané, vykládá autor především, že jeho úmyslem jest, podati rytíře ze Štítného „středověkou filosofii slovanskou, založenou na základě stanovného křesťanství“. Navazuje tu na svůj starší bájeslovný spis „Die Wissenschaft des slavischen Mythus“ (1842) a přiznává, že se v něm klamal, důvěřuje prý v mocnost pouhého přemítání a priori, jímž doufal, že vystaví most přes mezery pramenů bájeslovných. Nyní, vy- střízlivěv z toho bludu, chce prý postupovati a posteriori. Obmeziv se na pole historie filosofie a vzdělanosti lidské, podává zatím tuto monografii, jež má býti doplňkem ke spisu předešlému, řadíc k obrazu slovanské fi- losofie předkřesťanské nákres staročeské filosofie křesťanské. Pak násle- dují jalové důvody, pro které podává Hanuš pouhý „rozbor“, a to prý „kritický a filosofický“ rozbor filosofie Štítenské místo úplného textu. Tak prý rukopis Budišínský je z dvojí recense a v Praze je přístupen jen v chybném opisu. Kritickým rozborem vypadla prý asi třetina textu, zato dán prý tu podnět ku přemítání filosofickému i k napravování a tříbení ja- zyka podle vzoru Štítenského; přiznává se zde, že by ve spisích jeho starších „mnohé nestvůry“ nebyly, kdyby byl dříve čítal Štítného. Dále podán je přehled toho, co dotud bylo psáno o Štítném (od Balbína po Erbena), protkaný všelijakými kombinacemi, namnoze lichými, někdy i sobě odporujícími; na příklad ze zmínky Štítného, že děti se někdy ne- vydaří, usuzuje Hanuš a neprávě citáty doličuje, že syn Jan se Štítnému nevydařil (LIII), a pod. Rovněž chronologický přehled jeho pří- běhu životopisných, předeslaný seznamu spisů a rukopisů, obsa-

Strana 74
74 huje mnoho pouhých domněnek. — Vlastní obsah „rozboru“ tvoří úvod, jenž v několika kapitolách o hlučném nadpisu, ale hubeném obsahu pojednává o době, v níž Tomáš ze Štítného žil (1—23), pak hlava 1., o Bu- dišínském rukopise (24—33), a hlava 2., text Štítenský, vybraný a protkaný výklady Hanušovými čím dále řidšími (34—270). Knihu uzavírá obsah a rejstřík. Celkem tedy dílo Hanušovo je pochybeno jak obsahem, jenž, pokud jest nový, vedle nečetných zrnek pravdy tone v nejistotě a nesprávnosti, tak formou, neboť myšlenky neurovnané a ne- slité v jednotný celek vyjadřovány jsou nadto slohem neobratným a přímo chybným. Zároveň podal autor na několika místech důkaz, že nerozumí dostatečně staročeskému textu (,cos buď“ opravuje v „což bude“ a pod.). Více by se bylo posloužilo Štítnému a české literatuře vydáním pouhého a úplného textu. V letech 1855 a 1856 uveřejnil dvě německé monografie o Štítném Jos. Wenzig v programech České reálky pod názvy Thomas v. Štítné überhaupt und dessen ,Gedanken über Gott' ins- besondere a Thomas v. Štítné und dessen Werk über die Menschen und die Engel. Prvá vedle poučení o autoru, podaného podle Erbena, obsahuje výňatek z Hanušova vydání Řečí besedních o Bohu a o kráse, přeložený do němčiny v rouše jambických nerýmovaných veršů, druhá výňatek z Knih šesterých vydání Erbenova v téže formě. Wenzig totiž tvrdí, že Štítný jako vzdělavatel lidu byl i básníkem, a že proto jeho výklady lze převáděti do formy veršové. Ještě roku 1856 vydal pak Wenzig v Lipsku spis souborný Studien über Thomas von- Štítné (133 str.), jenž podává nejprve v úvodu výčet autorových spisů a zprávu o vydáních Erbenově a Hanušově, pak Štítného biografii (podle Erbena) a konečně zajímavé ocenění, věcné a všestranné. Cenu Štítného nalézá Wenzig: 1. v jeho spisovatelské individualitě, jež při vší učenosti zachovala srdce prosté, upřímně cítící, a myslí svobodnou a neohroženou, ale nevášnivou vyniká nad dobu i následující. 2. Po stránce historické jest Štítný dokladem učenosti, jaká tehdáž v Čechách a zvláště v Praze byla možná, a jest spolu bohatým pramenem pro historii kulturní, neboť byl to bedlivý pozorovatel a znatel své doby a svých vrstevníků, a proto ve svých spisích uložil hojné zmínky o současných poměrech. 3. Štítný psal jazykem českým, třeba se tomu jiní protivili. 4. Obsah jeho spisův jest nábožensko-filosofický. Základní náboženské myšlenky jejich jsou: Víra jest základem všeho; člověk teprve od věření postupuje k vědění. Ale dostačí-li pouhá víra člověku prostému, má člověk učený přemýšlením poznávati podstatu a pravdu toho, čemu věří. Jak k víře, tak k poznání je však potřebí také skutkův. Ve filosofii nezbudoval Štítný podle Wenziga nějakého systemu zvláštního, nýbrž měl na mysli jenom vzdělání svých čtenářů, především svých dětí, i jsou všecky jeho spisy vzdělavatelné a žádný přímo filosofický; náhledy filosofické jsou v nich ovšem obsaženy a daly by se vybrati a v soustavu upraviti, ale byla by to soustava scho-

Strana 75
75 lastická, v níž ovšem vězí též individuálnost Štítného. 5. I na stránce řeč- nické a básnické, dotud téměř pomíjené, dovozuje Wenzig hodnotu Štít- ného; oceňuje klidný vzlet jeho myšlenky, vroucnost citů, rhytmus v dikci a krásná přirovnání, zejména výklad boží moudrosti z krásy světa stvoře- ného. Ke spisu připojeny jsou ukázky z výkladů o víře, naději a lásce, o hospodáři, hospodyni a čeledi a o stavech lidských a kůrech andělských. — Wenzigovy „Studien“ byly psány pro vzdělané obecenstvo německé a vůbec mimočeské a hodí se k tomuto svému účelu velmi dobře, ba správ- ností úsudku předcí snad i rozbory pozdější, Dastichův a ovšem Durdíkův. Roku 1861 (3/6) nalezl Höfler listinu Štítného z 8. října 1373 kterouž „prodává“ své sestře Dorotě 51/2 kopy platu doživotního za 50 kop kupní ceny. Listina ta byla do nedávna nejstarší ze známých listin českých (dnes je to list z r. 1370) a je důležita obsahem pro životopis Štítného, neboť se odtud poznává třetí sestra jeho, dotud neznámá, i pěkné datum o majetnosti rodiny. Je přilepena na desce rukopisu latinského v knihovně veřejné v Praze (sign. XIV H 23), jehož obsahem jsou „Distinctiones theologicae“. Listinu tuto otiskl, upozorněn byv Höflerem, Hanuš pravopisem starým v ČČMus. (1861, 349, scházející dva kolmé proužky vyplnil z dohadu) a pravopisem novým v Malém výboru (1863, 18). Téhož roku uveřejnil Josef Jireček článek o Řečech nedělních a svátečních (v ČČMus., 171). Píše v něm o rukopisu, obsahu, jazyku a upozorňuje na některé narážky. Složení Řečí klade s ohledem na vložený kus Wiklifský až do počátku XV. století, neprávem, ježto rukopis ve vro- čení přímo udává rok 1392. Filosofické stanovisko Štítného znovu vyšetřil r. 1862 Jos. Dastich ve svém Rozboru filosofických náhledů Tómy ze Štítného o poměru krásy a poměru víry k rozumu (Rozpr. Spol. nauk V, 12, a otisk v Praze 1862). Podle Dasticha filosofie Štítného jest více méně scholastická, kterýžto pojem autor úvodem šíře objasňuje. Scholastice neběží o to, aby hledala a nalezla pravdu, nýbrž o to, aby rozumováním se utvrdila ve zjevených pravdách náboženských podle hesla Anselma z Canterbury: „Non quaero intelligere, ut credam, sed credo, ut intelligam.“ Časem však přiznává se filosofii víc a více práva, takže Jan Duns Scotus připouští v jistém ohledu možnost pochybování i u věcech víry. Počíná se rozeznávati i dvoje pravda, filosofická a theolo- gická („philosophice valet, theologice non valet“). Štítný jeví se scho- lastikem již v tom, že uznává za auktority i „kostel“ (theologii) i „školu pražskou“ (filosofii). Středověká filosofie vyplněna je sporem nomi- nalismu a realismu. Je to spor o pojem Platonského učení o ideách čili universáliích; realisté přisuzují jim reálné bytí, nominalisté v čele s Roscellinem nepokládají jich za víc než pouhá jména. I v Praze během XIV. věku byl boj mezi oběma směry a na Štítném je patrno, že jej sám zažil. Kloní se k realismu (má-li věc býti červená, musí k ní přistoupiti červenost jako reále atp.), ale celkem je eklektik. Pak řeší Dastich

Strana 76
76 vlastní svůj úkol, vymezený v nadpisu. Zde zejména oceňuje Štítného názor na krásu, obsažený v deváté až dvanácté hlavě Řečí besedních. Staročeský autor shledává její podstatu ve „shodnosti a pořadu“ a jeví se tak blížencem novověkých formalistů, jenž v této věci mimovolně svou dobu velmi předstihl. Roku 1864 uveřejněny byly nové zprávy o rodinných pomě- rech Štítného. Tak Ant. Rybička v článku O rodině Štítných ze Štítného (Památky archaeologické VI, 34) dodal k věcem známým již z knihy Erbenovy a Malého výboru Hanušova některá data listinná a zprávy genealogické pozdější, jež však (podle Sedláčka) nepatří k rodu Tůmy Štítného. Ke stati Rybičkově připojil Fr. Zoubek Dodatek o Štít- ných (tamt. 120), týká se však rovněž rodin jiných. Současně Tomek uveřejnil dva nálezy o Anežce, dceři Štítného, jež roku 1401 se stala ma- jetnicí domu na Betlemském náměstí (ČČMus., 58 n.). Nový posudek o Štítném filosofovi podal r. 1867 Jos. Vino- horský knížkou Stanovisko Tomáše ze Štítného mudrce (v Král. Hradci 1867). Pokládá zde všecky spisy Štítného za vzdělavatelné a namnoze básnickou mystikou prodchnuté a promlouvá o jeho stano- visku spisovatelském ve třech odděleních. Nejprve vykládá podle Gersona pojem křesťanské mystiky jako příjemné city, které bývají spojeny s do- sažením žádoucího předmětu mravovědného, krasovědného nebo nábo- ženského. Mnohem jasněji stanoví autor zásady či spíše znaky Štítného- spisovatele. Opakuje souhlasně s předchůdci, že byl 1. scholastik, který se snažil články víry objasňovati rozumem, víru podporovati vědou; 2. ve scholastice přivrženec realistů („člověk jest dobrý“ značí člověk má reále dobroty); 3. byl též mystik, který učí, že Boha postihneme jen „dí- vaním“, t. j. citovým, mystickým vzrušením vnitřním; 4. současně básník, neboť právem soudí autor, že mysticismus jest básnictví. Ko- nečně promlouvá o povaze Štítného: vyčítá mnohé jeho vlastnosti dobré, mezi nimi též lásku „střízlivou“ k jazyku českému, a končí, že Štítný byl miláček štěstí, jenž se mohl všestranně rozvinouti, a kráčeje světem jako muž ideálně veliký, prospěl nemálo svým působením. V letech následujících přinesly „Památky archaeologické“ další pří- spěvky k poznání sídla i historie rodu Štítenského z pera J. Ortha a Fr. Dvorského. Prvý v článečku Žirovnice, Štítné atd. (1867, 1. c. VII) podává drobné zprávy o položení vsi Štítného, o zbytku bývalé tvrze a o některé lokální vzpomínce, která (mylně) se táhne k Tůmovi — tak obraz sv. Floriana v kapli ve Štítném, jenž prý je odkazem od Tůmy, ale je původu novějšího. Nato připojuje Orth některé zprávy o jiných Štítných. Dvorský uveřejnil tamtéž dva stejnojmenné články O Štít- ných a o Štítném. V prvém (1868, VIII) nalézáme známé již věci o sestrách Štítného, pak listinu z r. 1414, kterou Peltráta postupuje svůj plat v Číměři klášteru třeboňskému, a zprávy o různých Štítných století XV. a XVI. Článek druhý (1873, IX) opakuje na začátku zprávy o sestrách

Strana 77
77 a dětech Tůmových, většina však obsahuje genealogii Štítných až do sklonku XVI., ne-li do začátku XVII. věku; podle Sedláčka je to však ge- nealogie chybná, neboť hned syn Tómův Jan je zde ztotožněn s Janem ze Štítného, jenž byl podepsal stížný list ke sněmu Kostnickému. Cennou, byť daleko ne bezvadnou publikací jest Vrťáťkovo vydání sborníku Musejního z r. 1873 na oslavu stoleté památky naro zenin Jungmannových, s titulem Thómy z Štítného Knihy na- učení křesťanského. Úvod nepodává poučení skoro žádného. Text nebyl srovnán s Erbenovým, ač bylo místy třeba korrektur; mnoho opravil později K. Černý v Listech filologických 1888. Hojné formální chyby dokazují, že vydavatel neznal dostatečně ani základů staročeštiny. — Vydání toto bylo předmětem ke dvěma rozpravám Tieftrunkovým, jež uveřejnil roku 1874 v Rozpravách Společnosti nauk a v Osvětě. Prvá jedná o poměru spisů Štítného tiskem vydaných ke všem traktátům jeho do té doby známým a o poměru Knížek šesterých ke sborníku Musejnímu, druhá vůbec o životě a literární činnosti Štítného. Dosavadní výsledky badání Štítenského přehledně shrnul r. 1876 Jos. Jireček v své Rukověti (II, 266). V životopisu Štítného tvrdí však mnoho, co je nejisto anebo čeho se chybně sám dohaduje. Pak podává seznam literárněhistorických rozprav o Štítném, nezcela úplný, a seznam jeho spisův. V tom Samomluvenie a Zrcadlo hříšných přičítá Štítnému jen s pochybností, Koráb Noemův, Zjevení sv. Brigity a Hugovo Připraven srdce na jisto. Reči nedělní a sváteční opětně klade omylem proti vročení 1392 do počátku XV. věku. Důležité příspěvky k životopisu Štítného s kritickou revisí zpráv dosavadních uveřejnil r. 1878 Aug. Sedláček v rozpravě O rodu, erbu a vládyckém živobytí pana Tůmy ze Štítného (ČČMus. 1878, 404 násl.). Podnětem M. Koláře byl upozorněn na erb „odrowaž“, kterýž byl znakem rodu Benešovců (pánů z Benešova, z Dubé, z Bechyně aj.); pocházela tedy i rodina Štítného z panského rodu Bene- šovců, ale zchudla a klesla na vládyckou. Následuje zpráva o majetku Štítného, o soudě konaném v letech 1393—4 (s přípisem pře o odúmrť v Příloze) a o jeho sestrách i dětech. Na konec vytýká Sedláček, že rodiny Štítných jiných bývají mateny a spojovány s Tůmovou, a zabývá se do- mněnkami o Tůmovi z „Chotěmic“. Je to článek sice střízlivý, ale zato pro biografii Štítného velmi důležitý. Populárního rázu jest naproti tomu spisek Jos. Durdíka Tóma ze Štítného, praotec filosofie české (1879, Sbírky přednášek I, 1). Opakuje vesměs věci známé odjinud, ale formou tak neurovnanou, že by bylo těžko sestaviti osnovu myšlenek zde vyložených. Úhrnem soudí Durdík, že Štítný byl křesťan, katolík, scholastik, mystik i moralista (33), avšak s tou výhradou, že konečné ocenění bude lze vysloviti teprve, až budou všechny spisy jeho přístupny. Filosofem byl Štítný v tom smyslu, v jakém dějepisci filosofie berou i scholastiky a mystiky za filosofy. Ježto

Strana 78
78 byl v té příčině v Čechách vůbec prvý, je praotcem české filosofie (34). Z jiných úsudků autorových závažnější je poznání, že ve spisích Štítného jsou uloženy vzácné příspěvky k dějinám české vzdělanosti, jež poskytnou ještě hojnou kořist (13). V celku však má rozprava Durdíkova ráz prostredně feuilletonistický. Roku 1885 uveřejnil J. Annenkov Výpisy z Pařížského ruko- pisu spisů Štítného (a Chelčického, v ČČMus. LIX (1885), 394 sl.). Vedle popisu kodexu je zde úvod Štítného („Otěž otce tvého“), otázky dítek (nápisy kapitol čís. 1—62) a odpověď otcova na otázku osmou. Velmi instruktivní článek podal roku následujícího Rud. Soukup v programu gymnasia chrudimského s nadpisem O rukopise Štít- ného Jindřichohradeckém se zvláštním zřetelem k rodinným poměrům a povaze spisovatelově. Hlavně cenné opravy textu Vrťátkova obsahují Příspěvky ke kritice a výkladu Štítného, jež uveřejnil r. 1888 K. Černý (v List. fil. XV (1888), 114 násl.). Po delší přestávce pokročilo vydání spisův Štítného teprve r. 1897 otištěním Řečí besedních z rukopisu Budišínského, jež pod- nikl M. Hattala nákladem České Akademie. Žel, že je to vydání namnoze chybné, jak dovodil r. 1899 V. Lacina v Listech filol. XXVI (1899), 215 násl. obšírným článkem Budišínský rukopis Štítného Řečí besedních, v němž jednak ostře kritisuje vydání Hattalovo, jednak podává rozbor obsahu.*) *) Potud bibliografie Gebaurova; v posledních letech má některé mezery, jež doplňuje po svou dobu prvý díl Vlčkových Dějin české literatury (63 sl.) a do r. 1898 Jos. Hanuš v Památníku Čes. akademie (IIIa, 65 sl.). Další literaturu, ze- jména pro poznání vzorů Štítného velmi důležitou, uvádí do r. 1911 Jan Jakubec v svých Dějinách literatury české (85 sl.). Práce nejnovější registrovány jsou konečně ve Sborníku filologickém, vycházejícím od roku 1911.

Strana 79
Výběr myšlenek ze spisů Štítného. Spisy Tomáše ze Štítného obsahují, jak již z jednotlivých rozborů patrno bylo, hojnost materiálu kulturněhistorického; podány budou z něho některé abstrakce, o jejichž důležitosti při významu spisů Štítenských ne- třeba se šířiti. Zásadní význam mají především názory Štítného ve věcech víry. V těch neodvažuje se úsudku zřejmě odchylného od učení obecného, nýbrž p od- dává se vždy autoritě kostela (církve), školy pražské a dob- rých učených. Těch ovšem, kdož z nerozumu nebo ze závisti „skřípí zuby“ že on, ač laik, píše knihy, nedbá; zato dobrých učených prosí, aby v tom, co je v jeho spisech dobře pověděno, byli jeho obránci a aby opravili, jestli v čem pochybil, a prohlašuje: „— neb se vším, cožť sem psal neb psáti budu, poddávám sě kostelu k opravení a škole pražské“ (ŠtítVrť. 4; podobně Erb. 2 a XIX v přípisu mistru Vojtěchovi). Na jiném místě po stejném ujištění ohrazuje se však proti neoprávněným poučo- vatelům slovy: „Ačkoli s toho, což viem, kak mám věřiti, nechtěl bych po lecičies hlavě postúpiti“ (Vrť. 315; podobně Han. XIV a Erb. XI z rkpu Bud.). Kritikové mají býti shovívaví k jeho náhledům, kde se odchy- lují nepodstatně; co je pravdy v jeho spisech, to pochází od Boha, a pakliť jest co pochybeno, to béře na sebe. Je-li to poblouzení s cesty, prosí Štítný opět, aby mu to bylo milostivě opraveno; je-li to však jen odchýlení, to mu mají milostivě odpustiti (Erb. 286). Často nemůže něčemu člověk rozuměti, čemu má věřiti. I tu radí Štítný, připojiti se k víře obecné a říci: „Ač já tomu nerozumiem, ale kostel rozumie, a já pak vieři, jakž obecně kostel drží“ (Erb. 13). Jinde doporučuje, přidržeti se náhledu rodičů (Erb. 15) anebo dotázati se moud- řejších (ib. 13, 108). Pochybování u víře Štítný nepřipouští, ježto by odporovalo boží všemohoucnosti. Vždyť „velímť bóh umie viece učiniti, než my móžem rozuměti; byť toho neuměl, malýť by byl! Ale že j mocný, a tak mocný, ež jest všemohúcí, všemu tomu jest nám snadno věřiti, ještoj' chtěl svú mocí učiniti“ (Erb. 217). Nejednou odkazuje ke studnici vší víry, Písmu svatému, a doporučuje učiti se mu více

Strana 80
80 než kterékoli nauce jiné, neboť „— písmo svaté, toť vám ukáže vaše i bliž- ních vašich nedostatky a konec učenie všeho, točíš pravú milost k bohu i k bližniemu svému“ (Erb. 141). I lidé prostí, neučení mají čítati sv. Písmo, a „slonové velicí“ (hrdí učenci) nemají jim, tichým „beránkům“, brániti aby brodíce se v řece sv. Písma nechladili se proti pálení žádostí světských (ib. 142). Čtenář Písma nesmí se však obraceti jen na řeči některé z něho vyňaté, jež by samy o sobě mohly míti smysl křivý, nýbrž má čísti knihy celé; podobně i jeho vlastní knihy mohl by někdo křivě vykládati, do- vozuje Štítný (ib.). Ve věcech nepodstatných osměluje se Štítný vysloviti ne- jistotu nebo pochybnost, která je novým svědectvím jeho věro- učné úzkostlivosti. Tak o domněnce, že padlí andělé budou nahrazeni stej- ným počtem svatých panen a paniců, kteří budou s anděly nesvrženými tvořiti jeden kůr, praví prostě: „Tak zdá sě některým, ale já ani toho jistím, ani odmlúvám, donidž bych lépe tomu naučen nebyl“ (Vrť. 108). Stran pekla vyvrací sice planou útěchu těch, kdož si říkají, že nebudou v pekle sami, neboť tam prý jeden druhého mrzeti bude, rovněž námitku, že tělo lidské nemůže v pekelných mukách na věky trvati, ježto prý odpo- ruje boží všemohoucnosti (Vrť.101 n.); avšak ze slov „tu sám v sobě každý leptati sě bude, v svém svědomí ten črv maje, ješto nikdy neumře“ (ib. 101) možno souditi, že Štítný měl na mysli spíše trýzeň duševní než tě- lesné muky z pekelného ohně. Často promlouvá Štítný o svátosti oltářní. O té „nemúdří“ mnoho pochybují, říkajíce, kterak by mohlo býti tělo boží celé v malém oplatku, ba v každém jeho zlomku, kterak se stane z oplatku tělo boží, též kterak může býti tělo boží v touž hodinu na mnohých místech, když se na mnohých oltářích mše slouží současně a pod. Všechny tyto zásadní pochybnosti vyvrací rozličnými přirovnáními ze všední zkušenosti a odkazem na boží všemohoucnost (Erb. 217). Zato bylo již výše připomenuto, že Štítný na sklonku života se klonil k učení o remanenci. Píšeť ve sborníku Opatovickém (252), že dříve zastával názor, podle něhož chléb a víno obrací se cele v tělo a krev boží, nyní však prý mu mistři „dosti podobným způsobem“ ukázali, že ve svátosti jest nejen tělo boží, nýbrž ještě i chléb. I v této pochybnosti zůstává však autor úzkostlivě nerozhodný, dokud se v tom církev sama neustálí. Zcela otevřeně prohlašuje se však za stoupence častého přijímání svá- tosti oltářní, očividně po příkladu Milíčově, jak patrno na příklad ze slov: „Tak neblúdil Milíč, to svobodně řku, ponúkaje lidí s dobrým úmyslem k častému těla božieho přijímaní, tak jakož jest v písmě viděl“ (JHrad. 128b). Velmi zdrželivě staví se Štítný k zázrakům, ba v překladu Brigitiných zjevení praví přímo, že o nich píše „nerad“. Zřejmě nesouhlasí se způsobem, jakým se udělují odpustky. Vycházeje ze správné zásady, též mistrem Vojtěchem potvrzené, že odpustky jsou slevou z tuhého po- kání, nechápe, jak je možno slibovati odpustky na pět set let a pod., když nikdo přece nedostává pokání tak dlouhého (Vrť. 339).

Strana 81
81 Stav kněžský má Štítný ve vážnosti. Není-li některý kněz moudrý, nemá tím býti znevažována důstojnost jeho stavu; je možno přece obrátiti se k lepšímu. Mezi mistry sv. Písma více si váží těch, kdož své hodnosti se dopracovali v Paříži přísnými zkouškami, než těch, kteří ji získali zvláštní milostí sv. Otce (Erb. 268). Výslovně varuje Štítný před pýchou z ná- božnosti, jíž snadno propadají osoby duchovní i poloklášterní družiny „beghardů“. Praví o tom v Knihách šesterých: „Mnozíť sú pyšni byli z takového utěšenie (t. j. duchovního), žeť sú zašli v kacieřské bludy, ne- chtiec obecného lidu za nic jmieti, jako by oni sami kostel byli; jako také beghardi a begyně, ješto sú ve mnohých věcech kostelem svatým odsú- zeni“ (Erb. 126). Desátky mají býti kněžstvu odváděny; avšak před dobrovolnými dávkami varuje, neboť prý kněží z daru, který se opakuje, udělají poplatek povinný, kterého pak sami vyžadují (JHrad. 149b sl.). O klášteřích a mniších nemá Štítný příznivého smýšlení, ježto nedbají svých řeholí; naopak rozmohlo se tu prý žití málo vzorné. Proto napomíná rodiče, aby si to dobře rozmyslili, chtějí-li dáti dítě do kláštera. Byl prý kdysi život klášterní zlato, ale potuchlo. (Srv. Erb. 129—140, Vrt. 77—78.) Mnohem častěji promlouvá Štítný k rozličným stavům světským. Tak sedláky (oráče, těhaře) napomíná, aby pracovali ne proto, aby brzo zbohatli a pak hrdosti své a obžerstvu hověti mohli, nýbrž aby sebe a čeled svou řádně živili a úroky, desátky, ofěry i almužny dávati mohli. Své pány mají milovati a věrni jim býti; v tom mnozí jednají nemoudře, vážíce pány pokojné lacino, kdežto pány hrdé a válečné chválí, ač často i zboží své s nimi válkou ztrácejí. Sobě vespolek mají přáti; ale naopak závist prý panuje nad sedláky (Erb. 169 sl., Vrť. 96). Mnozí chybují, upadajíce „v léky, v pověry někaké, v nemúdrú purnost (= hrdost), v závist, v svády, v opilstvo, v krčmy i ve mnohé hrubé neřády, že budú na to těžce robo- tovati, aby svú nemúdrú vedli purnost, v krčmách, na posvieceních, v ka- bátiech s meči, s rukavicemi železnými v bláznové kakés purnosti a těžce vydělajíc protepú“ (Vrt. tamt.). Remeslníci často provozují své řemeslo ne k užitku lidem, ale jen k vlastnímu zisku, vymýšlejíce v něm „leckakés škodné dvornoště“ I zavádějí jeden přes druhého nové a nové „tanty“ (daremnosti), zapomí- najíce, že i nejvynalézavější mistr na konec bude překonán „kunšty“ no- vějšími. Tak švec dělá u škorní příliš dlouhé „čépky“ (podpatky) a „nosy (protáhlé špičky), takže ve škorních takových nelze pracovati, tím méně dostati se přes plot. Koželuh bez potřeby „rozplošťuje“ podešvy, aby se zdály tlustší. Vinárník „mistruje“ vína, aby je spíše rozprodal, nedbaje, že je dělá nezdravějšími. Krejčí vynikají mezi řemeslníky nejvíce vymýšlením nových tantův a kunštův, obracejíce své řemeslo místo ku potřebě lidské ku „přielišné chlípě“, jako činí hudci, pištci a „žakéři“. Tento druh živnostníků, pokud poskytuje utěšení lidem potřebného skrovně a v svůj čas, jest bez hříchu a mohl by býti připuštěn J. Gebaner: O životě a spisích Tomáše ze Štítného. 6

Strana 82
82 i ku přijímání těla božího. Pohříchu však nezachovávají ani míry ani času, neboť zabíhají obyčejně v „řeč peskú a nebohobojnú“, mluvíce i proti Bohu a kněžstvu, a provozují své marnosti i v čas bohoslužeb a v časy postní a sváteční. Proto nesluší prý jim dáti těla božího (Erb. 170 sl.). Přísně posuzuje Štítný též stav kupecký, jak velkoobchodníky, kteří přivážejí zboží z dalekých krajin, tak „lidi trhové“, překupníky, jako jsou kramáři nebo krčmáři. Páni větší i menší stydí se prý ode dávna kupčiti, aby lakomstva neukázali, a Štítný přisvědčuje, že jim to nesluší, ježto mají své příjmy spravedlné (Erb. 154). Kdo však kupectví provozuje, má míti jen tolik zisku, co by stačilo za práci jeho a jeho čeledi i na jich potřebu, a k tomu něco, aby měl čím pomoci chudému; co je přes to, je lakomstvo a lichva. Bohužel stav kupecký hřeší obecně a mnohými způ- soby: tak když si kupec vymůže, aby jen on sám prodával nějaké zboží; když při kupování a prodávání se „věruje“ a zapřisahá, aby oklamal druhého; když sám skoupí některou věc všecku, aby ji pak dráže prodal; když se smluví s jinými druhy svými, že nebude kupovati dráže ani pro- dávati laciněji, než umluveno, čímž se ruší svoboda trhu na škodu odbě- ratelstva (Erb. 172 sl., Vrť. 98). Lidé trhoví mísí zboží lepší s horším, pro- ceňují je, zasloňují světlo, aby kupující osoba nepoznala chatrnosti zboží, jindy šidí špatnými vahami a měrami a podobně. Krátce: „lež, faleš, lest toť jsú ta znamenie dáblova, bez nichž nemóž člověk prostý trhem sě obie- rati ani obchoditi“ (Vrt. tamt., srv. Erb. 175). Velmi charakteristický pro středověké poměry je názor Štítného na postavení židů v křesťanské společnosti. Jsou prý vězni římského císaře křesťanského a jiný pán může je míti jen s jeho povolením. Chovati je má jako porobené; nemá jich tedy k sobě zváti, s nimi hodovati a kvasiti nemá v nemoci přijímati od nich lékařství ani jim svěřovati úřadu a vlády nad křesťany. Židé mají též choditi ve zvláštním kroji a páni nemají jim trpěti, aby se odívali jako křesťané. O svátcích křesťanských nemají židé vůbec veřejně vycházeti, nýbrž domy své i okna zavírati. Mají se také spokojiti opravou starých škol a nových nestavěti. Zato nemají ani sami v sobotu a o svých svátcích býti obtěžováni, na příklad potahováním k soudům nebo jakýmkoliv překážením v jejich ustaveních. Je nedůstojno křesťana židovi sloužiti; na chvíli a mimo dům může mu sice pomoci ně- jakou prací, ale nemá býti jeho stálým čeledínem. Kdo by se dal k židům do služby, na toho vyhlásí kněží klatbu, a pakli ani potom židé křesťana nepropustí, má se obec křesťanská varovati všeho styku s nimi. Na soudě nemá žid práva svědčiti proti křesťanovi, leda na jeho vlastní žádost, ale ovšem křesťan proti židovi. Páni nemají při tom pomáhati židům proti křesťanům, jak se prý pohříchu často stává, že „leč práv, leč křiv chudý křesťan, vždyť žida bohatého učinie práva“. Co židé vylichví, mají jim jejich páni odnímati, vraceti utlačeným a židy pokutovati; bohužel páni raději nutí židy, aby mnoho vylichvili, a pak jim to odnímají ve prospěch svůj. (Srv. Erb. 157 sl., Vrť. 90 sl.)

Strana 83
83 Lichvu definuje Štítný v duchu středověkého názoru hospodář- ského poněkud široce jako všeliké vzetí peněz nad to, co sluší za zboží a za práci. Podle něho lichví i ten, kdo prodává dráže na dluh než za ho- tové, i kdo půjčuje peníze a béře nazpátek více, než půjčil. Štítný nedo- pouští omluvy, že se peníze „až za čas“ vezmou a že tedy smí se poža- dovati odškodné za čekání; neboť čas není náš, nýbrž boží, a bráti za něj peníze jest tedy prodávati něco, co nepatří mně, tudíž lichviti. Vysvětluje to příkladem: Vezme-li někdo úroky za užití půjčených peněz, jež také béře nazpátek, je to totéž, jako kdyby prodávaje víno nebo chléb žádal peníze za toto zboží a kromě toho ještě za jeho užití anebo chtěl část vína a chleba nazpět. Nájem však, to jest plat z majetku, jejž kdo pronajal, ostaviv sobě panování nad ním, nepokládá Štítný za lichvu. Na příklad dám-li někomu v svém domu bydliti nebo v rouše choditi, je to prý něco zcela jiného, než půjčím-li peníze, jež jsou jen k tomu, aby se za ně kupo- valo, a nad nimiž si neostavuji panování. Skutečně prý nikdo lichevníkem slouti nechce, ale mnozí lidé jimi jsou pokrytě, zejména kdož najímají své domy za tučné platy židům na lichvu (srv. Erb. 174 sl.). Nedivíme se tudíž, klade-li Štítný lichevníky mezi trojí zlý stav vedle kostkářů a lotrů, jimž „ta jich nemúdrá myslce, že nechtie v jiných poslušenství býti, mnoho zlého přinese bydla a hanebného“ (Vrť. 99 sl.). Poddaní jsou u Štítného zváni souznačně chudinou. Postavení jejich nebylo tehdy již zcela volné. Páni prý někdy nechtí lidí poddaných ze svých statků propouštěti, čehož on neschvaluje, neboť tomu prý by jistě nechtěli, aby chudina směla rozhodovati o tom, zda mohou svou dědinu prodati a odejíti. Proto drží se zásady, že lidé jsou svobodni, a „jest-liť páně dědina, člověkť jest boží“ (Erb. 159). Jest povinností pánů, obec, jež je jim poddána, spravovati a brániti; mnohdy však si při tom vedou jako „pes, ješto brání jiným psóm mrchy, aby ji sám hlodal“ (Vrť. 86). Přísně posuzuje Štítný zábavy, kterým se oddával lid obecný za jeho doby o svátcích, v masopustě, o posvícení a pod. Tak píše jednou, že lidé zlí obracejí svátky k tomu, „aby smilnili svými tanci, aneb lackakús za- mysléc nekázň neb túlanie nepotřebné, aneb klevety pósobiec na besedě, aneb obžerstvie plodiec v krčmě nebo kostky a sváry a leckakús hrdost (Erb. 108). Mnozí blázni prý v svátky neb o masupustě „propí, prohltie tak mnoho, že v dělné dny nebudú moci tolik s pravdú dobyti“ (tamt. 55). Výše bylo uvedeno, jak si vedou nebohobojně hudci, pištci a žakéři o těchto dnech (Erb. 171), rovněž jak furiantsky se odívají sedláci o posvíceních sVrť. 96). V krčmách spatřuje mnoho neřádu: hospodští mísí zlé pití j dobrým, lidi od služby boží odvádějí k opilství, kostkám a freji, najíma- dce si k tomu konci pěkné děvečky, aby hosté zacházeli s nimi ve frej a ra- věji tu pili (Vrť. 98). Kostkářství nazývá Štítný ohyzdným; jest něm totiž žádost výhry z majetku cizího a bývá s ním spojeno mnoho zlého: „křivé věrovánie, svárové, řeč bláznová proti bohu, proti svatým. Sám sě vzeklne kostečník i svú máteř. Řeč nejedna peská jest při kostkách,

Strana 84
84 lánie, škřekánie, vražda, zlodějstvie, faleš, lest.“ Jako jiné zlo libuje si kostkářství v temnotě noční. Při tom mnohem více kostečníkův „opsí“ (zchudne) než zbohatne, a kdo své prokostkuje, na toho lidé prstem uka- zují a nevěří, že by nekradl (Vrť. 99 sl.). Tance Štítný zásadně nezavrhuje, ač prý se ho přidrží také mnoho zlého, pýcha, smilstvo, závist. Soudí tudíž, že, „ač by sám v sobě lidem světským (tedy nikoli duchovenstvu) tanec nebyl zlá věc, však lidé světí hyzdie tance, že sú příčina mnohého zlého“ (Vrť. 93 sl.). Zejména často kárá helmbrechtné panny, ba i hospodyně, že se snaží všemožně, aby se zalíbily hejskům svými tanci a skoky, zvláště o masopustě a na posvícení (srv. Erb. 62, 102, 103, 108). Místo takovýchto pustých zábav Štítný častěji doporoučí ve dny sváteční besedy, ovšem nikoli takové, na nichž se plodí klevety, nýbrž besedy, které by byly ztrá- veny čtením dobrých knih českých (Erb. 3). Rovněž v Řečech besedních, psaných zvláště pro takový účel, praví autor, že na besedě „dobří v dobrém, marní v marném kratochvíli mají“, a radí: „Chceme-liť nebyti v počtu marných a svato své odpočinutie učiniti, v svých besědách nemáme klevet a zpravování ploštiti a marných řečí, ale statečné řeči mluviti máme, k dob- rému sě rozochvujíc, čtúc sobě neb praviec, o ňemž by pak nebylo mysli přemietati neužitečno“ (204a). O panovníkovi píše Štítný slovy sv. Augustina, podle nichž vladařem šťastným není ten, který dlouho a mocně panoval, přemáhaje své nepřátele a vycházeje z jejich úkladů, nýbrž šťastnými nazývá ty panovníky, kteří bohobojně kralovali, víru utvrzovali, Boha ctili, obecného dobrého snažně hledali, byli lítostiví, spravedliví, milosrdní, štědří a jinými podobnými šlechetnostmi obdařeni, dávajíce na jevo, že mají větší žádost nebeského království než kralování zdejšího (Vrť. 87). Důstojnost císařská a krá- lovská byla za časů Štítného spojena v osobách Karla IV. a Václava IV., ale rozeznávalo se přesně, co činí „císař“ a co „král“. Na příklad, mluvě o berni braniborské, jmenuje Štítný jen „krále“ Karla, dokládaje: „Protoť ciesaře nemenuji, že ne ciesařovým, ale královým jménem béře berni“ (Erb. 157) Pán má býti podle Štítného vtělením všeho dobrého; určujeť pojem pána slovy: „Ó kak jest velebné kakés slovo „pán“! Neb to jest pán, ješto panuje, ješto nestojí po šeředném, po marném, a řád vede, a ničehož jiného nebojí sě, jediné zlé učiniti nepodobně k jménu svému“ (Vrť. 84, Erb. 153). Žádný pán nemá zapomínati, že obec, jež je mu poddána, není pro něho, naopak má si býti vědom, že „proobec jest pán, ne obec pro pána“ (Vrť. 85, Erb. 152). Panovati sluší nikoli libovolně, nýbrž podle práva, které jest ustaveno nad pány; práva nehodná mohou ovšem páni nahrazovati lepšími, ale jen s povolením své obce a s moudrým zřetelem k obecnému dobrému (Erb. 151). Svatou povinností pánovou jest brániti svých poddaných nezištně a podle práva. Máť býti pán „štít dobrým a kladivo zlým“ (Erb. 153). Pohříchu prý mnohý brání svých poddaných nikoli jako slepička kuřátek, nýbrž jako pes mrchy

Strana 85
85 a nakládá s nimi podle přísloví: „Chlapť jest jako vrba; čím čestějé ji obrúbáš, tiemť se húšťe obalí“ (Erb. 153). Ale lakomství je v očích Štítného těžkou úhonou pána; neboť jak má všelikou cizí křivdu tupiti, když jí sám v sobě nejprv přemoci nedovede? (Vrt. 86). Zato může a má stav urozený vynikati nad jiné v rouchu, stravě, světské počestnosti, ale nemá při tom zapomínati, že se též narodil „holoplíštětem nestatečným“ jako jiný člověk a že má též jednou umříti a na soudě božím účty skládati ze svého panování nad božím lidem (tamt. 85). Rovněž může pán, když by prvé svému úřadu dosti učinil, utěšiti se skrovně v kratochvílích svého stavu, jako lovu, hře a pod., ale nemá pro ně svůj úřad obmeškávati (tamt. 86). Stav rytířský (t. j. rytíři pasovaní, panoši a vládykové) má rovněž úkol vznešený: brániti kněží, vdov a sirotků, šířiti křesťanskou pravdu, tupiti křivdu a se svým lidem družně žíti. Upadá však též do rozmanitých chyb; rytíři mnozí závidí sobě vespolek, druh druha chce překonati stravou a rouchem, které pak se hodí leda pýše a smilnosti, jiní opět místo krato- chvílí mírných a dovolených vyhledávají turnaje, kolby, tance, lovy, války i kostky (srv. Erb. 162 sl.). Kratochvílí rytířských vůbec Štítný nezavrhuje, ale namítá k nim, že by neměly se konati jen pro hrdost a pro zábavu paní a dívek, nýbrž pro nějaký užitek, na př. aby rytíři při- vykali jízdě, obratnosti a křepkosti, by v čas potřeby byli hotovi a umělí (Erb. 166). Turnej je Štítnému škodná kratochvíle, která prý podle soudu práv ani nemá slouti kratochvílí. Protož církev zapověděla turnaje, neboť mnohý z hrdosti připravuje se jimi o všecko své jmění, ba i smrt tu vezme. A kdo zahyne úrazem při turnaji, ačkoliv by zpověď vykonal a tělo boží přijal, pohřbu „u svatých“ míti nemá, protože nedržel církevního ustanovení; kněží ovšem jednak z lakomstva, jednak z bázně pohřeb ta- kový někdy přece konají (Erb. 166, Vrť. 93). Nějaký prospěch vidí však Štítný v turnaji přece: „člověk srozumie, kak by se u boji správném svého miesta držal“ (Erb. tamt.). Kolba jest tak zlá věc jako turnaj, ba horší; jestiť tu hrdosti více než v turnaji a prospěch žádný, neboť prý v kolbě není ani kroužku odění, jenž by v boji byl k užitku (tamt.). Hlavním zaměstnáním rytířstva středověkého byla válka; na ni hledí Štítný očima čistě souvěkýma: Válka jest věc spravedlivá, vede-li se pro spravedlivou věc. Na takovou válku mají rytíři i služebnictvo svému pánu („hospodě“) pomáhati, jako vůbec vždy, dokud se pevně nepřesvědčí, že on, a nikoli jeho protivník je v neprávu; a i kdyby pán byl křiv bez jejich vědomí, oni pro svou pomoc nejsou křivi. Aby se toho vyvarovali, mají ovšem rytíři i sluhové hledati pánů spravedlných a bohobojných (Erb. 166, Vrť. 94). Podobně i vnitřní válka mezi rytířstvem („zde v zemi, mezi rovnými“) jest dopuštěna, když běží o náhlou obranu sebe nebo svých poddaných, kdy není možno odkládati, až by soud zakročil; není však dovolena, když může věc dříve býti uklizena soudem. Ovšem nemůže-li kdo dokázati soudně, že je práv, nebo nelze-li jinak skutkem

Strana 86
86 provésti nálezu soudního, tehdy smí vzíti od krále dovolení k válce proti svému soupeři, jež se tak stává buď božím soudem nebo výkonem práva. Podle výsledku války se prý pozná, kdo byl práv a kdo křiv. Kdo prohrál při, má zároveň nahraditi škody způsobené ve válce jeho soupeři i škody, jež utrpěli jeho lidé; kdo byl práv, měl by také podle možnosti slušně na- hraditi škody, jež utrpěli jeho lidé, ale povinen prý k tomu není, poněvadž lidé pánovi „sbožie i život s svým pánem pro jeho pravdu vážiti mají (Erb. 166 sl., k tomu Vrť. 94). Zábavy rytířské, jak již řečeno, Štítný připouští, pokud se ovšem dějí s rozmyslem; tak neschvaluje na příklad lovů na medvědy nebo divoké vepře, při nichž se pro chlubný úmysl život vydává v nebezpečí (Vrt. 94). Čest rytířská neruší se takovým pokleskem, který byl řádně odpykán, byť i kázní ve věži (tamt. 104); zato čest z pouhé milosti císařské doma navrácená méně chvály požívá než čest řádně znovudobytá (Erb. 267). Obšírněji rozpisuje se Štítný o panských důchodech. Správné a slušné důchody nemají plynouti z kupčení — za to stydí se odedávna, kdokoli chce slouti pánem větším neb menším, poněvadž v kupčení jest lakom- stvo —, nýbrž z rozmanitých dávek. Mezi těmi velmi důležitou položkou byly platy židů. Při těch nutno rozlišovati žida rolníka a řemeslníka, od něhož je spravedlivo bráti platy jen obyčejné jako od křesťana, a žida, který se obírá lichvou; takovému má pán nejen vylichvené peníze vzíti, nýbrž nadto jej pokutovati a peníze vzaté vrátiti tomu, na kom byly vy- lichveny, nebo dáti chudým neb jinak obrátiti k dobru obecnému. Tak radil sv. Tomáš z Akvině v listu psaném jedné hraběnce. Ale Štítný činí pánům četné výčitky: Leckteří prý tomu chtí, by židé mnoho vylichvili by sami pak mnoho na nich mohli vzíti, berou židům lichvu ne proto, aby ji vrátili těm, na nichž byla vylichvena, nýbrž aby ji schovali sobě, ba i sami vydírají z dlužníků lichvu z půjček židovských na listy neb základy, jež jednoduše židům, jsou-li v peněžní tísni, násilím odejmou (Erb. 158 sl., Vrť. 90 sl.). Páni a vládykové také povolují „berni“, t. j. obecnou pomoc králi českému. Berně je správná, když ji král obrátí k zemskému dobrému; pohříchu jsou prý v ní mnohé neřesti, jež vytknouti dlužno králi, pánům, vládykám i berčím. Král béře ji příliš často, spíše chtě skoupiti okolní země svým dětem, než pro obecné dobré, jako bylo s berní „pro bramburskú zemi“. Páni, s jejichž svolením se berně vybírá, z pochlebenství, a aby krále nerozhněvali, nestavějí se proti zlému obecnému, ale přece také něco dobrého v tom činí, že totiž povolují berni jen „podlé úkolóv dřevních“ (tedy nezvětšenou). Vládykové odbudou svůj úkol málem a na lidech svých pak vybírají mnoho, „vylyhujíc králem“. Mohli by sice požadovati výlohy s vybíráním spojené, ale nic více. Mimo to vybírají bez milosti, v dědinách „zlých“ (chudých) jako v dobrých, a pravdivý výnos berně králi zatají (Erb. 156, Vrť. 88). Výběrčím daně Štítný vytýká, že kromě úkolů vy- bíraných rovně podle berních knih požadují vysoké „zámazné“: na příklad

Strana 87
87 při berni braniborské brali prý zámazného pátý a i čtvrtý groš (20—25% daně) a ještě poplatek písařům. Zlosynstvem pak nazývá podvod s dvojími knihami, který poznal r. 1375. Tehdy totiž berčí jedny knihy sami si udělali a podle těch vybírali daň větší, nežli náležela, a když se někdo vzpouzel, ukázali mu drze tyto knihy se slovy: „Hlédaj, čti sám, žeť jest tolik úkola tvého; co mluvíš protiv knihám?“ Královi pak vydávali počet o berni podle úředních knih pravých, a král, nic nevěda, byl proklínán, že uložil těžší berni než jindy (Erb. 156 sl., Vrť 89). Vedle berně probírá Štítný celou řadu jiných důchodů panských i panovničích (Erb. 154—161, Vrť. 87—91). Tak „úrok“ byl v určitých lhůtách splatný, pevně stanovený plat za propůjčení nemovitosti nebo za určitý výkon (oprávcovství a pod.). Z používání cest a mostů vybíralo se mýto, oprávněně v té výši, jaké bylo potřebí na stavbu i opravu cest. Podobně tržné mělo býti náhradou za udržování pořádku na tržišti. Ze zboží cizozemského platil se kromě toho zvláštní poplatek „ungelt“. Někde páni vymáhali samovolně i rozličné dávky jiné, jako poplatek ze svých pánví (kotlů), v nichž jediné dovolovali pivo vařiti. Za přestupky ukládaly se rozmanité peněžité pokuty, „viny“, jež pán nemá ani zištně zvyšovati ani dobromyslně promíjeti na škodu všem lidem poctivým. Na mimořádná vydání mohl si vladař i pán právem vyžádati od případu ku případu peněžitou „pomoc“. Z pravidelného vybírání takovéto dávky vyvinula se roční berně, o níž byla zmínka výše. Pouze Erbenův otisk zmiňuje se o pokrčemném; dávku tuto Štítný odůvodňuje nutností, udržovati v krčmách pořádek, ale vytýká, že mnozí páni nezřízený život krčemný přímo podporují, aby výnos dávky byl tím větší. Právo od- úmrti, t. j. přechod statku, jehož držitel zemřel bez zákonných dědiců, v ruce pánovy, bylo v ustanovení knih Mojžíšových velmi omezeno; středo- věký obyčej omlouvá Štítný poznámkou, že Starý zákon není již pro kře- sťanstvo závazný, zato připomíná dědici odúmrti povinnost křesťanskou, pomáhati k spáse duše zesnulého majetníka. Dále má pán právo vymáhati odběžné na tom, kdož „před právem běží od své hospody“, a vzdajné na tom, kdo řádně vzdává (= opouští) sedliště, náhradu za lhůtu a jiné pomoci, které mu kdysi byly poskytnuty jako novému usedlíkovi. Zato zchodné, t. j. poplatek za výhost, pokládá Štítný ve sborníku Knih šesterých za důchod neoprávněný (Erb. 159: „Zchodné nerozuměji, by kudy bylo bráti správno“); ve sborníku Musejním je však také připoušt jako náhradu za nutný výhost nového usedlíka odjinud (Vrť. 89). Občas dostávají páni od lidu poddaného počestné, t. j. dobrovolné dary, na př. k rodinným událostem. Dávky tyto nemají ovšem býti vymáhány ani přijímány úplatkem. Konečně připouští Štítný i daň z peněžného obrazu, čímž se míní užitek ze zavedení nové, dobré mince, je-li mírná, přiměřená skutečnému nákladu a nezlehčuje hodnoty mince (takovou při- měřenou daní bylo, když se razilo z hřivny stříbra českých grošů 64 místo rovné kopy). Zato s rozhořčením spravedlivým odsuzuje takové

Strana 88
88 zlehčení mince, jakému propadal český groš během XIV. věku (Erb. 160 sl., Vrť. 91). Mluvě o pánech, měl Štítný příležitost ke zmínce o soudnictví, jež bylo namnoze v jejich rukou. Učinil tak však již dříve ve zvláštní kapitole, nadepsané „Súdciem“ (Erb. 144—150, Vrť. 81—83). Promlouvá zde nejprve o právu duchovním, pak světském. Prvé je prý mnohem doko- nalejší, ale i při něm nutno rozeznávati mezi soudci dobrými a zlými, kteří nedbají práva a pravdy. Jestliže však není vše v pořádku ani při duchov- ních právech, která „velmě jsú právě vymyšlena“, což zlého teprve s hledal Štítný „v našich hřiešných zemských práviech, ješto j' ješťe v nich mnoho pohanského obyčeje!“ (Erb. 147). Ba ve sborníku Jindřichohradeckém soudí, že pohanská práva císařova více se blíží ku pravdě, ba že ani kacíři v svých soudech nemají tolik křivdy, kolik jest v souvěkých právech zem- ských (89a sl.). Bylo prý sice již mnoho i tu polepšeno přičiněním arcibiskupa Arnošta z Pardubic i císaře Karla. Prvý vymohl zákaz pověrečných bo- žích soudů, jež vyhledávaly nevinu metáním svázaných lidí do vody, podáváním žhavého železa a pod. Druhý nařídil, aby se kratšími slovy přisahalo než dříve. Dříve totiž žalovaný ztrácel při i jen proto, že neopakoval bezvadně přísahy žalobcovy, často úmyslně dlouhé a spletité, po trojím vyslechnutí. Tak prý Štítný byl svědkem případu, kdy pře celá ztracena proto, že ve větě: „Tato dědina jest Svatomírova, ale ne Přibíkova“ slůvko „ale“ nahrazeno bylo slůvkem „a“, neméně správným (JHrad. 90b). Ale mnoho lsti a úskoku prý ještě zůstalo. Pány Štítný chválí, že na svých vlastních soudech nehledí ke zmatkům v přísaze, ale vytýká, že se nezasazují, aby tak bylo po vší zemi (tamt. sl.). Méně zajímavého poskytuje výklad věnovaný „Poprávcóm“, t. j. vykonavatelům hrdelních rozsudků (Erb. 167—9, Vrť. 94 sl.). I jejich úřad pokládá Štítný za záslužný, „velmě dobrý a svatý“, konán-li je náležitě, totiž ku blahu obecnému. Dnešnímu soudnímu zabavení majetku podobalo se staro- české právo ležákové, o němž se děje zmínka v listině Štítného z r. 1373. Nemohl-li totiž dlužník zaplatit, věřitel nebo jeho zástupce přišli do osady dlužníkovy a žili v hospodě na jeho útraty, dokud dluh nebyl vyrovnán. Často obeznamují nás příležitostné narážky Štítného s výstřednostmi tehdejší módy. Tak v rytířstvu a vládyctvu snaží se krojem vy- niknouti jeden nad druhého z pýchy a závisti. Nic se neohlížejí na to, že svádí k smilstvu, ukazují-li při tom panny a paní poprsí, rytíři pak zadek, a že je nadmíru nepraktické nositi obuv s dlouhými podpatky, nosy a roz- ličnými řeménky (Erb. 163). „Byť buoh kázal tak dlúhé čépky u třevíc nositi, řekl by: Slomil bych hlavu!“ (Erb. 18). Pro dlouhé nosy nemůže prý pěší osoba pracovati, natož pak plot přelézti (tamt. 170), a pro množ- ství řemenů rytíř nemůže dosti rychle běžeti, ba ani vstáti, když upadne (tamt. 163). Zvláště však světské dámy libují si v rozkošnickém pře- pychu a toaletě. Mnohá panna i vdova „stojí po rozkošech, po rúchu k svět-

Strana 89
89 skéj lepoti (podle vkusu světa), po pěkných rúškách na šperk připravených..., po rozkošných páteříkách (korálkách) a chce, aby to vše, což jmá, roz- košné bylo“ (Vrť. 21). U takové shledáváme krásnou postel, nožíky nebo lžičky okované, měšečky, čepečky a jiná lakadla, jež jsou vesměs nepřáteli čistoty (Erb. 78). Každá se snaží, aby měla měkké ruce, rozkošné líčko a pěkné vlásky (tamt., Vrť. 21), a má-li jakou vadu přirozenou, uměle ji zakrývá: tak, je-li nízká, užívá vysokých podpatků, je-li nepěkné pleti, líčí se a krátké vlasy „nafalšujeť vacúnem dlúhým“ (Opat. 13). Mnohem prostší byl ovšem všední kroj selský; ale ve dnech svátečních a ze- jména na posvíceních i oráči prý někdy upadali v „nemúdrú purnost“ objevujíce se v kabátech s meči a rukavicemi železnými, jak výše uvedeno (Vrť. 96). Vůbec stálá proměna módy, kterou hledí někteří řemeslníci, zvláště krejčí, jeden druhého překonati, jeví se Štítnému věcí zbytečnou a bláhovou, poněvadž se mstí konec konců na nich samých (Erb. 171). Častěji odsuzuje Štítný písně milostné, jimiž se patrně hojně bavíval mladý svět jeho doby, pro jejich většinou kluzký obsah. Tak v Knihách šesterých varuje před nimi čeleď, pravě: „ne o tom zpievajte, jímž by se, neb jiné, vzbudili k smilstvu; jakož bláznové panny a panie vzbuzují se, ješto mnie, by tak vzácny byly, jakož slyšie, ješto zpievají o nich mladí blázni“ (Erb. 112, pod. 128, Vrť. 76 sl.). Hned v předmluvě k uvedenému sborníku stěžuje si Štítný, že básně, jimiž smilní v svém smilstvě jen více se rozžehují, nevadí nikomu, zato dobré knihy, při nichž čtenář zapomene zlé milosti smilné, by prý mnozí rádi zatratili jen proto, že jsou české (Erb. 3). Nejvhodnějším čtením je autorovi ovšem svaté Písmo, jež kárá ze zlého a zapaluje k dobrému, i radí: „Po tom písmu sluší státi, ne po knihách, kteréž jen krásné řeči skladem neb básní kratochvilných bez užitka těšie srdce marná, jako češíc svrablivie uši“ (Vrť. 291, pod. Erb. 6). Rovněž často horlí Štítný proti freji, který prý za starších časů býval hanbou, ale čím dále tím více se rozšiřuje beze studu (Vrť. 7). Propadají mu přede- vším helmbrechtné (světácké) panny a vdovy; takové dychtí, aby ve všem měly chválu: „v kráse, v lepotě, v dvorstvu, v skociech, v rúše i v čemž kolivěk takovém“ (Erb. 62), a, by se tím spíše zalíbily, obklopují se přepychem, jak výše uvedeno (Vrť. 21). Mnohem odpornějším zjevem jest přísnému mravokárci staročeskému helmbrechtná hospodyně (žena provdaná): Taková chce se mnoho chechtati, šeptati s jinými a žerto- vati, sedajíc na okénku, aby každý na ni mohl pohlížeti; strojí se k skokům a tancům tak, že rouchem a vší postavou prozrazuje smilstvo, frej nebo hrdost; před mužem schovává a sobě hromadí, čím smutnější při něm, tím veselejší je kromě něho; všecko na roucha vynakládá, předstírajíc, že se chce zalíbiti svému muži, ač se s ním o to třeba svaditi musí, ve sku- tečnosti jen proto, aby vesele mohla skákati na masopust nebo na posví- cení a zalíbila se „mladým bláznóm a takýmž potvorám, jakož jest sama“ (Erb. 102 sl.). Frejovné mladíky autor rovněž nijak neomlouvá, naopak přezdívkou „mladí blázni“ je označuje důsledně (Erb. 62, 103, 112).

Strana 90
90 Na manželství pohlíží Štítný samozřejmě zrakem velmi vážným. Rozhodující slovo mají rodiče, aspoň vůči dcerám; pravíť autor, aby panny, které se chtí vdáti, zachovávaly čistotu, „čakajíc, když jich sta- rosty dadie je k manželstvu“ (Erb. 61). Výběr druha k manželství má se omezovati na rody lidí „bohobojných“ (Erb. 63). Nežli dojde k svatbě, mají se napřed obě strany řádně smlouvati, vystříhati překážek manželstva a ustanoviti se o věno, aby se potom o ně nevadili, načež teprve mají se přátelé sjeti ke svatbě a „svatby poctiti v utěšení“ (Vrť. 46). Pohříchu svatby bývají přečasto příležitostí k četným nepravostem: Lidé hledí tu ukázati jen největší hrdost rouchem a stravou a každý podle své žádosti chce jen „svú vuoli napásti“, ten hrdostí pna se nad jiné, ten smilnou řečí, ten zpravováním a pomlouváním, ten obžerstvím a pod. Nescházejí ani ženštiny, jež provozují kouzla a čáry, předpovídající budoucnost novomanželů, dávají ženichovi znalecké rady a ráno baví se všetečnými otázkami, kladenými nevěstě (Erb. 93 z rkpu Sázavského). Pobývali tedy hosté na svatbě aspoň do druhého dne. Manželům nerovným bývá snášeti leckdy posměšky. Tak mladé ženě starého muže říkají prý: „I kak “ máš muže starého, anť se k ničemuž nehodí, a ty se s ním nemóžeš shřieti! A naopak muži staré ženy se posmívají: „Toť tvá pěknička? toť tvá matka! (Erb. 65). I stavu vdovskému věnuje autor pozornost. Na znamení smutku chodí vdova v šedém rouchu, a nechce-li se znovu provdati, uřezá si i vlasy. „Vídáme to“ prý často, že mnohá vdova své hospodářství lépe spravuje, než bylo za muže, kdežto mnohá jiná, jež s dobrým statkem šla za druhého muže, přichází do hoře. A přece jsou mnohé takové, že ne- odolají světským kvasům a tancům, až se konečně znovu provdají. Ještě nešťastnější jsou však vdovy, které, svedeny jsouce pochlebnými řečmi lidí prý i učených, zvolí některého muže k manželstvu pokoutnímu, aby nemusily odejíti ze svého zboží, a své svědomí chlácholí výmluvou, že věrnost platí tolik, kolik oddání církevní. Bývá pak z toho, že vdova stane se smilnicí i cizoložnicí, ba i vražedlnicí, která utrácí svůj plod, aby se nepronesla (Erb. 83 —85). Nechybějí u Štítného ani narážky na němé hříchy, odporující „obecnému běhu přirozenie člověčieho“ (Vrt. 41), a na ženky prodejné neboli běhudlné, jimž lid přezdíval též slovy „zlá kóže“ (tamt. 40). Často káře Štítný rozmanité „bobonky“, t. j. čáry a kouzla, jež lid jeho věku provozoval. Tak hned na počátku Knih šesterých píše: „Ti, ješto pósobie čáry, ti vědě, kak se s šeřednú věcí obierají: když kakés pod šibenicí kořenie ryjí; když čehos viselcóm uřezují; když žáby, strýčky (mužíčky) neb kořenie křstie, neb stienky (jmelí) ofěrují, i jiné věci šeředné činie, o nichž mrzko i mluviti.“ Omluv, které někteří uvádějí, na př. že chtí kouzlem někoho k lásce nakloniti nebo způsobiti, aby manželé spolu dobře byli, Štítný neuznává, neboť často prý se přihází, že, chtíce k milosti při- vésti člověka, otráví jej a rozumu, ba i života zbaví; a kdyby se i povedlo udobřiti čárem manžely, ano i kdyby se povedlo čárem obrátiti kacíře, židy

Strana 91
91 i pohany na pravou víru, přece nemělo by se to díti, neboť každý čár je smrtelný hřích (Erb. 8 sl.). Při tom prý bobonkáři z ponuknutí ďábelského zakrývají často své bobonky něčím nábožným, aby tím více klamati mohli: „jakož bývá, že mezi ta dábelská jména křížky píší, neb někaké páteře pějí, neb mše zaprošují, neb ofěry na oltář kladú“ (Vrť. 183, pod. 258). Snad nejčastěji bývají čáry provozovány v manželství. Žena, pozorujíc, že muž zchladl v lásce k ní a miluje jinou, počne „po kúzlech ptáti“, aby sokyni svému muži zostudila; avšak, místo aby si muže opět naklonila čarovným nápojem, zbaví jej smyslu (Erb. 38, pod. Vrť. 41, 182). Ba autor dosvědčuje, že takové pomatence, kteří se stali obětí kouzelných přípravku, sám vídal (Vrť. 44). Jindy mají se čarováním zažehnati následky nerovnosti obou manželů (Erb. 65). Zvláště pak ženy šeredné na svých mužích hledají milosti dábelskou mocí, říkajíce: „Nekúzlený muž jako nesolený hrách“ (Erb. 101). Jindy sami „tantéři“ — lidé, kteří se vy- — hlašovali za „umělé v nigromancii“ a všeliká kouzla za plat provozovali svedou bláhovce k pošetilým kouskům, z nichž jeden Štítný pro příklad uvádí: Na jedné ženě vyloudil tantéř několik zlatých (dukátův), pozlatil několik měděných lžiček a dal jí je, aby jimi snad v lázni sbírala svůj pot do zvláštní skleničky, že jí tím připraví nějaké kouzlo, hodné jí. Kdo jako ona žena takovému klamu uvěří, má nejen smrtelný hřích, ale utrží i hanbu lidé prstem na ni ukazují, šeptajíce: „Aj, toť tato toto bláznovstvie učinila“ (Vrť. 249). Leckdy ženy užívají rozmanitých kouzelných prostředků k za- mezení nebo utracení plodu (Erb. 92). Také při svatbách, jak již výše uve- deno, baby jedna přes druhou „mistrují svá kúzla“, jimiž předvídají bu- doucnost novomanželům (Erb. 93, Vrť. 46). A přece jsou veškerá kouzla smrtelným hříchem proti základnímu, prvému přikázání, neboť kdož je provozují, ctí dábly, chtíce jejich pomocí dojíti svého úmyslu. Ba lide někteří ctí prý po způsobu hvězdářů pohanských měsíc a hvězdy ctí i zodiak, „zpósob toho vidomého nebe“, a provozují s ním čáry lva, raka neb i jiné z oněch dvanácti znamení, ze zlata nebo mosazi vy- ražené, nosí na hrdle nebo z něho pijí, věříce, že skrze to jejich osud bude proměněn nebo že se zbaví nemoci (Vrť. 293). Proto Štítný i na jiném místě před hvězdářstvím varuje, ježto prý z něho „mnozí bludové i čáři pošli“ a táže se: „A coť to pomóž, ač zkázu a nedostatek poznají slunce neb měsiece před časem dlúhým, a sami svých nedostatkóv nepoznají, a jsúce v nich?“ (Erb. 141). Také při přípravě léků rozmanitě lidé čarovali, vymlouvajíce se, že nečarují, nýbrž lekují a mnohým pomáhají. Štítný tomu ovšem odpo- ruje a rozeznává lékařství od léků. „Lékařství“ ustavil sám Bůh pro rozličná porušení člověčí vnitřní i zevní, a proto by hřešil, kdo by zamítal moudrou pomoc lékařskou věda, že mu může pomoci, připouští však, že někdo pomoc lékařskou právem odmítá, nemaje k lékařům důvěry (Vrť. 182). „Léky“ však nejsou přímo od Boha, nýbrž jsou to namnoze „bobonci' (pověrečné skutky), jichž učení lékaři nedrží, jako: žehnání (t. j. zažehná-

Strana 92
92 vání nemoci), jež jsouce se lží smíšena, mají tělo uzdraviti a zatím i duši zabíjejí, psaní rozličná na jablce, oplatce nebo na listě, škohrtání (rytí) na stěně proti bolení zubů nebo návuzy (návazy), jimiž také hádáno a le- kováno (Erb. 9, pod. Vrť. 182). Mnoho pověry šířili také lidé zabývající se výkladem snů a ji- ným věštěním. Tak chtívali lidé zvěděti, kdo z obou manželů dříve umře, kdo ostojí na sedání (souboji), zhojí-li se nemocný a pod. Štítný nevidí v takových věštbách žádného užitku; na př. předpovědí, kdo z man- želů dříve zemře, ruší se jen jejich láska a věrnost. Mimo to mnohdy věštba se nesplní vůbec anebo se naplní opačným smyslem (Erb. 9 sl.). Ani lehkých, všedních snů nemá křesťan dbáti. Jestliže někdy „vědma“ a snové přece se vyplňují, děje se to ďáblovým nastrojením a božím dopuštěním (Vrť. 182 sl.). Konečně zaznamenává Štítný porůznu leckterou pověru obecně rozšířenou. Tak mnohé svaté ctí lid jen v očekávání určité, zcela světské odplaty: sv. Štěpána jako ochránce koní; sv. Šťastného, aby zboží při- bývalo; sv. Jana Světlého, aby kroupy nepotloukly, a pod. (Erb. 109). Skepticky dívá se Štítný na rozmanité dary, jež nemocní vyvěšovali v ko- stelích za domnělé zázračné uzdravení, jak patrno z poznámky v rukopise Jindřichohradeckém, že se mu ten obyčej nelíbí (3b). Rovněž půs t neb jiné utrpení ukládali si lidé pověrčiví ze světských pohnutek, pro osobní bez- pečnost. Půst středeční chrání prý před oběšením, Štítný však doporučuje, aby se raději zdržoval krádeže, kdož by nerad byl oběšen (Erb. 264), a uvádí jako na výstrahu osud svého strýce, jenž prý držel půst ve čtvrtek, aby nebyl zajat, a pak při jedné příhodě v sebeobraně byl zabit (tamt.). Jiné pověrečné skutky uvádí sborník Jindřichohradecký na str. 160b: „Mnozí zobí jehněd; nebo vezmú jakús vieru marnú činiec křížky, když pašiji čtú; nebo kostmi beránka svaceného čarují žabám.“ Byly dále jako dodnes rozšířeny předpovědi z rozmanité setkané, tak se zajícem, vlkem, kánětem (tamt. 43). Je nasnadě věřiti, že všelikými takovýmito pověrami dali se klamati hlavně sedláci a vůbec obecný lid (Vrť. 96, Řeči 14 b). Jaké byly ve XIV. věku zvyky pohřební, dovídáme se přede- vším z vlastní závěti autorovy. Chce míti za sebe dne prvního, když zemře, „službu zádušní“ u té fary, kde právě bude. Rozuměl tím jednu mši s jednou ofěrou, pravě výslovně, že nechce, aby se pozůstalí mnoho toulali po kostele. Bývaly tudíž i „služby“ s několika mšemi a ofěrami. Dne třetího, sedmého a třicátého žádá totéž, co prvního, v tom kostele, kde bude ležeti, mezitím pak až do 30. dne každodenně zádušní mši čtenou (tichou) s ofěrou. O vý- ročních dnech úmrtních žádá každoročně „službu úroční“ nákladem asi jedné kopy, ale jen od dětí; bylo však rozšířeným zvykem zavazovati k službě zádušní několik pokolení nebo i zřizovati k tomu věčné platy (z rkpu Jindřichohrad. Erb. 312). Na jiném místě Štítný napomíná, když předkům činíme zádušní služby, abychom toho nečinili v pýše světské, ani v obžerství s neznabohy nekvasili, ale abychom s bohobojnými aneb

Strana 93
93 chudými lidmi jedli a pili. Pohříchu prý i tu živí často ukazují svou hrdost a pýchu, oddávají se obžerství, o živých i mrtvých klevety rozšiřují, na Boha málo nebo nic nepomní a tak celý den kvasivše se rozjíždějí (Vrť. 59). Život tělesný, nemoc a smrt vysvětluje Štítný způsobem ve středověku běžným: Tělo je složeno ze čtyř živlů, země, vody, „povětří“ a ohně, jež Bůh původně rozložil po údech měrou náležitou. Hříchem však porušil se jejich náležitý poměr, a následky toho jsou nemoci i smrt. Bolest se ozývá v tom údě, v němž bojuje přílišně suchost s mokrostí nebo studenost s hor- kostí; bojem tím kazí se dotčený úd a kažení to se projevuje bolestí. Smrt však není následek bolesti — vždyť nastává po bolesti třeba malé a nebývá po bolesti veliké —, ale jest následek zkažení toho údu, „v ňemž záleží moc života“. Při zmrtvýchvstání těla naše budou tak zřízena, že v nich nebude lze zbořiti toho, na čem život bude záviseti, a proto bude sice možná bolest, ale nikdy smrt. Touto úvahou vyvrací autor pochybnosti o mož- nosti věčných muk pekelných (Erb. 265). Již z toho, co dosud uvedeno, je patrno, že Tomáš ze Štítného byl muž dobře znalý lidí i světa. Některé jeho výroky však zvláště o tom svědčí. Tak obrací se k ženám s těžkou výtkou, že ony jsou příčinou mnohého zlého: „A viete-li to, že téžměř vešken svět po vás tiehne? Jste-li vy pyšny, a jakž vy se hrdě staviete, tak všichni pyšni, a všichni se stavějí hrdě; jste-li vy smilny, všichni smilni, ktož se jen s vámi obierají. Protož, kdyby vy pokorny byly a čisty myslí a postavú, i kto by byl hrd aneb smilen, vida, ano to jest vám protivno?“ (Erb. 104). Častěji káře zvláště hrdost žen, jež často pokládají své muže za neužitečnou přítěž, až je siroba trpce poučí, co ztratily (Erb. 100). Nejtíže nesou, nemohou-li ve společnosti ukojiti svou ctižádost: „Udá sě viděti, kakú túhu a žalost bude mieti ně- která paní, když k veselí některému nepustie jie, ješto má za to, že by tu vzácna byla a slovútna“ (Vrť. 101). Jakkoli opíti se jest vůbec škodlivé zvláště žena opilá jest podle mravního soudu autorova „ohavná věc (Erb. 102). — Lakota lidí hrabivých bývá taková, že raději dávají almužny na kláštery nebo kostely stavějí, než by zle dobyté jmění navrátili (tamt. 99). Hospodářům doporoučí mírnost v zacházení s čeledí, neboť „tak jest soběvolně hrda člověčie mysl, že snáze dá se naraditi než bezděky přinutkati“ (Erb. 99, Vrť. 57). Jinde nikoli bez osobní trpkosti vytýká, že neurozené bohatce lid ctí nad muže urozeného, který náhodou ochudl, ale hned dodává přesvědčivě, že čest tohoto světa je vůbec vrtkavá, a protož „nechžť chuzší aneb i neurozenější bujie v světě, zde své maje utěšenie, zde čest od lidu nemúdrého; netuž, by jim v tom chtěl roveň býti; spadneť jim to, jako když s košťálóv zelé oprchne“ (Vrt. 92 sl.). Vůbec v díle Štítného roztroušena je celá řada mravoučných zásad a rad. Častěji varuje před závistí, kteráž jest „hřiech přenepotřebný, nebo v něm i jedné rozkoši nenie, jedné lopoť“ (Erb. 170); jest to „nebozez dábluov, jímž vrtá a mučí lidská srdce“ (JHrad. 197b, srv. též Vrt. 121, Reči 136b). Rovněž zlosti jest se vystříhati, neboť „v zlostnú duši nevejde

Strana 94
94 múdrost“ (Řeči tamt.). Štítný žádá, aby vždy bylo dbáno pravdy; ani ze žertu nemá se lháti. Ba přiznává se, že sám sobě „ohyzdil duchovní práva“ domnívaje se, že omlouvají lež z nouze nebo ze strachu, až jeden jurista mu to vymluvil (Vrť. 83). Nikdo nemá též sebe sama více milovati než pravdu (Erb. 2). Také je zcela jedno, od koho pravda přichází, a má býti tudíž přijata od kohokoliv. Jsou prý pohříchu lidé, kteří „nechtie zname- nati, pravda-liž, co se praví, ale jen chtie věděti, kto praví.“ Takových táže se autor, zdali i po shnilých žlabech neteče voda čistá? (Erb. 286, srv. Řeči 136a). Lidé čestní dodržují sliby navzájem učiněné; tím spíše ovšem sluší držeti ty sliby, které slibujeme samému Bohu (Erb. 74). Jeť ctí před Bohem i před lidmi moudrými „u pravdě a v své váze státi“ (Vrť. 93). Správně poznamenává Štítný-vychovatel, že matčino naučení děti často „držie tvrdo a druhdy tvrze než otcovo“ (Erb. 105). Největší rozšafností nazývá, ze dvojího dobra voliti větší a pro menší neztráceti většího (Vrť. 53). Vážný názor Štítného na manželství byl vyložen výše. Zvláště zdůrazňuje rovnost obou snoubenců ve věku i v urozenosti, vypočítávaje následky sňatku nerovného (Erb. 64 sl.). Manželstvím nesvorným bývají vinni oba manželé, takoví totiž, kteří nic si nepřetrpí, o nic se nesmluví, nýbrž, jednajíce jeden sem a druhý tam, nikdy se nesetkávají, jako oněch sedm bludných hvězd na nebesích (Erb. 91, Vrť. 40). Věno má se prakticky včas ustanoviti a dobře smlouvou utvrditi (JHrad. 66b). Přátelství radí Štítný si vážiti a pečlivě je chovati, prací i shovívavostí. Jako rodiče mají práci o dítěti, aby si v něm vychovali přítele, tak i příteli dobrému odpouštějme, když nás rozhněvá, a napravujme ho, když jest křiv, podle průpovědi světských (praktických) lidí: „Přieteleť jest i bolejíc chovati“ (Erb. 41). Než i nejlepší přátelé mají mezi sebou pořizovati smlouvy o zboží, dokud jsou v dobré přízni, potvrzujíce je deskami a listinami, neboť, po- hříchu, i přátelství bývá věc vrtkavá a nestálá jako vše na tomto světě (JHrad. 62a). Láska k bližnímu má své stupně; jako dříve jsme povinni zaplatiti dluh a pak teprve udíleti almužny, tak máme svým bližším lásku dříve prokazovati a teprve v druhé řadě vzdálenějším a cizím osobám (Erb. 43, Vrt. 44). Také by nikdo nestačil doslovně vyplniti radu, jež zní: „Dej každému, kdož prosí tebe.“ Avšak nemůžeme-li zboží, dobrou vůli a srdce milosrdné máme každému dáti (Vrt. 304). V ohledu politickém radí Štítný k opatrné volbě panovníka, neb „jakýžť bude volen a korunován, nesnadenť jest zavrci“ (Vrť. 91) Světské důstojnosti a okázalosti zásadně nezavrhuje, pokud nevybočuje ze slušných mezí, naopak radí: „I zdejšie cti neběhaj, užíva jie ku potřebě, nebuď tak špaten od rúcha, od ztravy, od čeledi, s tolik jakož dostáti móžeš... ale toho sě střez, aby se v tom nekochal srdcem, aby v tom neupřielišil“ (Vrť. 93, pod. 97). Ovšem má způsob života býti podle stavu, nemají tedy sedláci a selky rouchem, stravou, čeledí se rovnat vládykám, vládyky s ženami svými nemají se rovnati pánům, páni kní-

Strana 95
95 žatům. Není-li roucho drahé vždy hříchem, je jím bez výjimky roucho hrdé a smilné (Erb. 163). Důstojné, stavu přiměřené živobytí bylo ovšem již za časů Štítného nákladné, a proto nezámožný staročeský vládyka jistě z vlastní zkušenosti soudí, že zde na světě „ve mnohém lepí mohutý sedlák, než vládyka chudý, a vládyka mohutý, než šlechtic chudý“ (Erb. 176). Pravými perlami moudrosti jsou věty jako: „Milost tak jest silná, jako i smrt. Smrt vše sbéře, a milost vše snese“ (Erb. 33); nebo: „Moc dvojitá silnější jest než jedno- stajná“ (tamt. 44). Vůbec pak základní zásadou vší moudrosti jest Štítnému uměřenost ve všem, vyjádřená těmito slovy: „Vždy jest ve všem dvoje nesličnost protiv jedné šlechetnosti: jakož přieliš mnoho, takéž přieliš málo v každé věci jest nesličnost, a jen v hodují věci šlechetnost záleží. Protožt staří řiekají: »Lišice nenie dobra«; a opěte: »Vše v hod dobro«“ (Erb. 103) Vzácnou ozdobou spisů Štítného a spolu předním dokladem jeho sti- listické dovednosti jsou četná přirovnání, vynikající názorností, vyvážená z živé praxe životní. Tak veškerý svět přirovnává autor, jak povědomo ke knihám: „Svět tento jest jako obecné všem knichy kakés, ješto sú psány boží rukú, točíš mocí boží a múdrostí, a každé stvořenie oblášť jest jako slovce těch kněh, ješto jsú k ukázaní moci jeho a múdrosti. A jakož bývá ež neučený uzře knihy vidí slovce psaná, ale nerozumie, co které miení takož člověk nemúdrý, ješto jen jde podlé obyčeje hlúpé zvěři a mysli k bohu nepřiloží, vidí vnější postavu v zřejmém stvoření, ale co j' proč tomu nerozumie; ale duchovní člověk, ješto vše móž rozsúditi v té sličnosti, ješto j' v stvoření zřejma, vnitř sezří, kak jest divna a velika múdrost božie, ješto vše to tak ozdobně zpořiedila“ (Bud. 30). Rodinnýdům podoben je opět světu s jeho řádem těles nebes- kých: »Jakož svět ozdoben jest sluncem, měsiecem a hvězdami: takéž dóm hospodářem, hospodyní a čeledí ozdoben bude, když by byli v svých řádiech“ (Vrt. 62). Hospodář v domě — toť slunce v řádu všehomíra: „I řku, že jakož slunce světlo jest, a od ňeho měsiec i jiné hvězdy berú světlost, a vše shřievá a nečistotu bláta vysušije: takéž hospodář sám naj- prv má světel býti dobrými skutky a dobrým příkladem má svú čeled osvěcovati i dobrú radú a napomínaním“ (Erb. 97, pod. Vrt. 52, 56). Také je hospodář, dbalý o svůj dům, podoben oráči, pečlivě ošetřujícímu svou roli. Jako totiž oráč roli, z níž „čaká plodu semene svého ..., klidí, tu jie žádá od Boha dště časného, tu ji pleve a tratí v nie kořenie a býlé škodlivé“, tak hospodář „má zvésti svój dóm, ženu i čeled jinú, aby pak dietky jeho, čest a šlechetnost vidúc před sebú, to vložili v srdce; neb čímž naplníš nový hrnček, tiemť rád zapáchá“ (Vrť. 56, pod. Erb. 97). Hospodář má míti shovění s čeledí, jako „kolec s vášní koňovou“, jenž chce, aby mu kůň v jiném vyhovoval (Erb. 98). Vlastnosti dobré hospodyně srovnává Štítný s vlastnostmi měsíce: „Neb jakož měsiec všicku svú krásu od slunce béře: takéž ona (hospodyně) čest má od svého muže, když věrně a právě pravú milostí na se zříta, že mezi nima i jedné přiekazy nenie, jíž by po-

Strana 96
96 tuchla pravá milost“ (Erb. 100, pod. Vrť. 60). Kruh domácí čeledi je obdobný roji nebeských hvězd; ty jsou větší i menší, a tak musí býti i v če- ledi (Vrt. 63); ale všechen lid čelední má se skvíti ctnostmi, jako všechny hvězdy nebeské září každá svým světlem (Vrť. 62, Erb. 106). Společnost lidskou s jejími rozličnými stavy přirovnává staročeský myslitel opět a opět k tělu s jeho rozmanitými údy. Obšírně a stilisticky vzorně vyložil toto podobenství v Knihách šesterých (Erb. 120 sl.), stručněji ve sborníku Musejním, kdež píše: „Aj, kakť je člověku i noh třeba i rukú a hlavy ovšem, takť jest v svaté cierkvi potřebie lidí tří stavóv těchto (robotného, rytířského a duchovního). I jměli by ti troji lidé tak sě spolu milovati, jakož v těle ti troji údové milují sě a jeden dru- hým pohodlé činí. Stav lidu obecnieho v milosti a v dobré sprostnosti v tom pracuj, což by bylo druhýma dvěma ku potřebě. Stav světské moci pilně hledaj pokoje oněma oběma... také duchovní míle nahrazujte obmeškánie túto dvú stavú v duchovenství“ (Vrť. 69; pod. tamt. 5, 99, Erb. 37). Je tudíž zcela přirozeno, že jednotliví stavové, zastávajíce rozma- nité úkoly, nutné ku blahu celé společnosti lidské, nepracují stejně ani nepožívají stejné cti: „Neb noha nezávidí, aneb ruka, ale ráda j' tomu, že j' hlava u větší cti než oňa; takéž, ač jest u větší cti stav duchovní, nezáviď tomu člověk dělný aneb světský... Viz, kakt' oko nemóž nésti jiné práce, jen ež vidí, a malého dotknutí, neřku úrazu, nestrpí“ (Erb. 176 sl.). Stav rytířský má v obci křesťanské týž úřad, jako ruce v našem těle, a členové jeho mají se chovati k sobě s láskou a bez závisti, tak jako levá ruka nic nezávidí pravé, že je hbitější (tamt. 163). A totéž platí ob- dobně o stavech ostatních. Čest světa vezdejšího, přirovnána ke cti věčné, je jako mdlé světlo měsíční proti záři sluneční: „Jakož malé jest světlo to, ješto od slunce měsiec má, kakž kolivěk i toho od sebe nemá: takéž malá jest čest tohoto světa. Neb jakož ono ve dne nesvietí, jen což v noci, avšak noc činí veselejši: takéž tato čest nic nebude v onom věčném dni“ (Erb. 100). — Tři vrcholné ctnosti křesťanské, víra, naděje a láska jsou v podobně těsném vzájemném vztahu jako kořen, kmen a vláha téhož stromu. Při- rovnání toto provedeno v traktátě „O vieřě, o náději a o milosti“ jako základní myšlenka a mimo to po jednotlivu: „Jakož viera jest k kořeni přirovnána a náděje k kmenu, takéž milost k té vlhkosti, jížto kořen i kmen svój život má“ (Erb. 33). Jakož v dobrém stromě větve, kteréž od kořene skrze kmen více vláhy přijmou, krásnější a lepší ovoce nesou, tak i člověk, čím více z pravé víry a dobré naděje milosti požívá, tím krásnější a lepší ovoce poskytuje dobrých skutků (tamt.). — Výrok sv. Augustina, že sebe sama nejlépe miluje, kdo Boha miluje, osvětluje Štítný novým podobenstvím z rolnického života: „Jako oráč zdá se, by viece obilé miloval, než se, že tak mnoho pracije pro ne: avšak ne pro obilé pracije, ale pro se, aby se obilím živil“ (Erb. 40). — Milost duchovní ovšem hlubší jest a obsáhlejší než pouhá přátelská náklonnost, poněvadž ji v sobě spolu zahrnuje, „právě

Strana 97
97 jako když Vltava vejde v Labe, již neslove Vltava, ale Labe, avšak Vltava jest v Labi“ (tamt. 44). Hříchy světa vezdejšího ulpívají na člověku jemu oddaném tak snadno a trvale, jako skvrny smolné: „Jakož nesnadné jest, smoly sě do- týkajíc, nepoškvrniti sě od nie: tak jest nesnadno, s světem jdúc vókol, býti prázdnu světských poškvrn“ (Vrť. 8). To zvláště platí o přestupcích proti šestému přikázání tam, kde je pokušení trvale na blízku (Erb. 67, 167). A přece staročeský mravokárce staví čisté panenství nad druhé stavy důstojností: „Kto nevie toho, že je zlato najdražše z střiebra a z železa, kakžkoli železo jest potřebnějše? Takéž panenstvo jest jako zlato, vdovstvie jako střiebro, a jako železo manželstvo“ (Vrť. 15). Ovšem čistota nezdobená jinými ctnostmi podobala by se koruně bez perel (Erb. 78, Vrť. 24 sl.). Ve spojení s čistotou každá šlechetnost je ozdobnější, jako veškeré barvy na krásný obraz malíř nanáší na základní barvu bílou (tamt. 10). Čistota zprzněná je ovšem méně vzácná a tíže se zachovává, podobna jsouc draho- cennému rouchu zblácenému (tamt. 23). Avšak praktický a vyrovnaný duch pana Tómy ze Štítného neradí k úplné zdrželivosti tam, kde by měla následky horší, než je mírné povolování žádostem tělesným. Užívá k tomu opět názorného přirovnání: „Jako by přielbici čistú posul prachem aneb zmazal olejem, aby nezrzavěla, a potom by snáze to setřel, než rez: takéž, dopustíš-li sě s tvú ženú pro tvú křehkost aneb pro jejie, snáze toho zbudeš, nežli by snad toho zbyl, cožť by sě skrze to mohlo nahoditi, když byste sě v tom přieliš chtěla liknovati“ (Erb. 96). Manželstvím totiž položil Bůh cíl „člověčí vzteklé žádosti zapálené“, jako břehy moři, aby obé ze své míry nevycházelo (Erb. 90, Vrť. 38). — Pěkně je rozvedeno též přirovnání hněvivého člověka k bouřlivému moři (Erb. 41). Nedostatek pokory zle ohrožuje všechny jiné ctnosti, neboť „bez nie nemohl by shromážditi jiných ctností, jakož by nemohl u vietr peřie sypati na hromadu“ (Vrt. 26). Avšak nejen k činům, i k řeči ušlechtilé nabádá Štítný, zvláště čeleď, jejíž drsné způsoby jsou mu ovšem proti mysli. Dovozuje mezi jiným: „Neb jakož jest po řeči znáti, kto je z Rakús, z Mo- ravy, z Čech, z Polsky: takéž znátiť jest, že je ten z dáblova královstva, ktož tak mluví šeředně a neřádně“ (tamt. 65, pod. Erb. 111). Z úst po- skvrněných stydkou řečí není prý ani boží chvála vzácná, jako není libý z číše jednou znečištěné dobrý nápoj (Vrt. 64). Křesťan, jenž přijav pravdu boží odpadl od ní a přilnul opět k hříšnému světu, je Štítnému odporný jako pes, jenž vyvrátiv sousto nestravitelné, později se k němu navrátil a snědl je znovu (Erb. 136 sl.). I jiná podobenství Štítného proniknuta jsou zásvětným, hluboce křesťanským názorem autorovým: Obírati se zároveň světem i Bohem jest tak nesnadno jako housti ve mlýně (Vrť. 75). Zato tichý život kláš- terní — toť „pravý chládek a otdechnutie tomu, ktož se chce skrýti před pálením žádostí světských, i koráb, v ňemž móž člověk, nezmoče se hořkými vodami, přejíti moře tohoto světa“ (Erb. 129). Svaté Písmo J. Gebauer: O životě a spisích Tomáše ze Stítného.

Strana 98
98 podobá se mohutné řece, v níž beránek, t. j. křesťan prostý a pokorný, šťastně se přebrodí, kdežto slon — hrdý a neústupný učenec — snadno utone, t. j. zabředne v blud (tamt. 142). Pravda boží jako hrom hřmí v uši bezbožných (Vrť. 102), zato spravedlivé konejší, zaplašujíc zlé žá- dosti a k Bohu mysl obracejíc, jako půvabná hudba Davidova ulehčovala Saulovi, trápenému zlým duchem (tamt. 4). Modlitbu Páně srovnává Štítný s mannou, krmí převýbornou, jež chutnala všemi krměmi, jaké jen kdo chtěl: „takéž páteř dobrým a nábožným jest chuten, a čehož koli žádají prositi, to v ňem mohú rozuměti“ (Erb. 45). Avšak mnozí křesťané právě pro svou nábožnost upadají v pýchu, před čímž Štítný ovšem va- ruje; vždyť všechna zdejší duchovní útěcha a nábožnost jest proti radosti věčné jako snídaně proti obědu, a „ne každého posadie s přátely za stuol, komuž dadie posniedati“ (Erb. 126, pod. Vrť. 74). A přímo směšný je člověk, který, jsa třeba chudší druhého, zakládá si na cti lidu nemoudrého: „spadneť mu to, jako když s košťálóv zelé oprchne“ (Vrť. 93). Chápeme též, že Štítný-vládyka doporoučí nábožným poddaným, aby svých před- stavených poslouchali a jimi nepohrdali, byť byli méně nábožní než oni sami; má pro to důvod zcela praktický: Bůh prý totiž skládá bře- mena úřadův na ty, kdož jsou k nim zvláště schopni, a proto, aby svých drahých ušetřil, asi jako hospodář na otroky skládá to dílo, od něhož chce ušetřiti svých dítek (Vrť. 72). Připouští však, že jsou páni, kteří velmi špatně spravují svůj lid, bráníce ho sice, avšak „ne jako slepička svých kuřátek před luňákem, ale jako pes brání mrchy, aby ji on sám ohlodal všicku“ (Erb. 152). Při vší hluboké zbožnosti Štítný nedoporoučí hromadění milostí du- chovních, zejména varuje před modlily, kteří, toulajíce se za novými a novými odpustky, druhdy rozsypou ty, jež získali, jako sběratel jahod nebo višní, jenž pro několik těžce dostupných plodů rozsype vše, co již nashromáždil (Erb. 77). Zejména ženy na takových toulkách lehce hotové svatosti pozbývají (Vrť. 20). Vůbec odpustků si Štítný v duchu reformním mnoho neváží; jako rytíř, jenž si čest ztracenou znovu dobyl, má více chvály než ten, jemuž byla milostí císařskou navrácena, tak ten, kdož pokáním zbude hříchu, větší chválu v nebesích bude míti, nežli, by jich odpustky zbyl (Erb. 267 sl.). Také ten, kdo by pro velikou lásku k Bohu ochaboval v lásce k bližnímu, by se podobal člověku, který sahaje po vínu rozlévá pivo (Erb. 88, 125, Vrť. 73). Ostatně okázalá a horoucná nábožnost nebývá také hluboká a trvalá: „[člověk] některý velmě se osvietí milostí k bohu, ... ež by se od něho i jiný někto mohl zapáliti, právě jako uhel živý: ale jakž jej potká protivenstvie neveliké, tak pohasne, tak zčrná; a druhý bude zdáti se studen u božiem milování: a když ho potká proti- venstvie, teprv se rozhorčí. ... Právě týmž podobenstvím, jako kámen vápenný, když shoří, potom bude studen: ale když naň vzlé kto vody, rozhorčíť se; a uhlík horký, světlý, velmi svietí horkosti: a málo naň vzléš vody, takť zhasne“ (Erb. 124 sl., pozměn. Vrť. 71).

Strana 99
99 Leckdy objasňuje Štítný názorným přirovnáním tajemství víry křesťanské. Tak spíše prý by sova nemžourajíc okem svým přímo hleděti mohla v zář sluneční, než by člověk smyslem svým mohl postih- nouti svatou Trojici (JHrad. 21b). Mnoho podobenství uvádí dále na vyvrácení rozmanitých pochybností, jež v myslích hloubavých vzbu- zovalo učení o svátosti oltářní. Tělo boží vejde se prý v tvar malého oplatku asi jako veliká hora v malé oko; může v touž hodinu býti přítomno na mnohých místech, jako slovo vyslovené jest současně v srdcích všech, kdo je slyšeli; v každém zlomku hostie jest tělo boží celé, asi jako i ve zlomku zrcadla vidím tvář svou celou; a těm, kdož se ptají, kudy Bůh vejde v opla- — tek, namítá autor jinou otázku, kudy kuře vejde do vejce (Erb. 217). Několik podobenství, vesměs ve sborníku Jindřichohradeckém obsažených, vztahuje se konečně k pádu člověka v hřích a ku prostředkům očisty z něho. Tak dábel prý zná rozdýmati žádost tělesnou, jako kovář svými měchy oheň (JHrad. 27a). Velkým pařeništěm hříchů jest za- hálka: „V prázdni tak sě brzo přijme hřiech člověka, jako rez železa, ješto s pokojem u vlhkosti leží“ (tamt. 156b). A jakož rez s železa odstraňuje oheň a masa od zkažení brání sůl, tak člověka od poskvrn hříchu zbavuje utrpení, ať na tomto světě, ať v očistci (tamt. 156a, b). Odkládati a slibovati pokání pomůže hříšníku tak málo jako lačnému mysliti, že jí, a nejísti (tamt. 120a). A přece je praktickému a konkretnímu duchu Štítného mi- lejší ten, kdo se z poklesků hříchu očistil, než kdo vůbec nezhřešil; neboť krásnější prý je mistrný obraz, s něhož prach byl otřen, než jiný méně dokonalý, jenž zůstal prachu ušetřen (JHrad. 162b sl., Vrť. 104). K hojným podobenstvím řadí se co nejblíže některé příklady, jimiž Štítný v určitém, konkretním případě přímo poučuje. Ostatně hranice mezi oběma těmito slovesnými prostředky zůstává dosti pružná. Leckterý takový příklad poznal čtenář v kapitolách předešlých. Tak pánům, kteří nechtí slouti lichevníky, ač berou platy z peněz židy vylichvených, připomíná, že lotři a zloději také nechtí slouti zlými, ač jimi jsou (Vrť. 91.) A pán, který poutá lid poddaný k jeho usedlostem, jedná prý tak ne- spravedlivě, jako kdyby poddaní bránili pánovi dědinu prodati a od nich se odstěhovati (Erb. 159). Přítele si musíme trpělivě a s obětmi vychovávati. Osud pohan- ského krále, jenž, vyprosiv si, aby vše, čeho se jen dotkne, ozlatělo, bídně zhynul hladem, poučuje nás, že nemáme přílišně prositi za světské věci, ježto nevíme, co je nám vskutku dobré a co nikoli (tamt. 55). Široce a živě rozveden je výstražný příklad umírajícího jinocha, kterého smrt překvapila uprostřed přátel a světských rozkoší (tamt. 271 sl.). Na otázku, zda je záslužnější ctnost v panenství zaslíbeném či ne- zaslíbeném, odpovídá Štítný opět přirovnáním: „Které by [ty] vážil dráže sobě od přietele: by-liť dával z svého sadu ovoce všechno na každé léto na ten úmysl, steskne-li se jemu, ať by mohl potom nedávati; či-li byť inhed dal sad vešken, aby jej viec měl sobě?“ (Erb. 74, srv. pod. Vrť. 17).

Strana 100
100 Je ze všeho patrno, že Štítný schvaloval panenský život vůbec a u žen zvláště. Ve sborníku Jindřichohradeckém uvádí pro zřejmou výstrahu, že znal člověka bohobojného, jenž dceru provdal z obavy, aby, až jí odumře, nebyla osiřelá. Ale dcera se po dvou letech vrátila domů se dvěma dětmi, a rodiče, odumřevše za krátko oba, nechali ji zde i s děcky (1. c. 45a). K životu záhrobnímu obracejí mysl čtenářovu příklady, kde duše ne- vpuštěná do nebeské blaženosti přirovnává se k paní nepřipuštěné k vzác- nému veselí (Vrť. 101) a trýzeň očistcová k kázni ve věži anebo k čištění pošpiněného roucha: „Veď, rúcha plátna ušlechtilého, ačť bude pošpiňena, však když vyprána bude, kraššie bude i počestnějšie, než rúcha z křečného (režného) hrubého plátna, ač by i nebyla nikdy pošpiňena (srv. výše přirovnání o dvojím obraze!). Ale však řkuť: těžkéť jest trpěti piestové rány, lúh litý, var, mýdlo, aby to špínu vyleptalo. Protož dobréť by bylo tomu, ktož by sě zde nezšpinil hřiechem“ (Vrť. 104). — Mnohými příklady hájí se Štítný, jak povědomo z předmluv na svém místě uvede- ných, proti výtkám, že píše česky o duchovních věcech. Uvádí krále Asvera, jenž pomocí rozličných písařů posílal každému ze svých poddaných listy v jeho jazyku (Vrť. 4), dovolává se vzoru sv. Pavla a Jeronyma, kteří se nerozpakovali šířiti učení Kristovo listy a knihami v domácích jazycích (Erb. 3), a odmítá i námitku, že takovým knihám sprostní nerozumějí, touto otázkou: „Protož-li mostóv nedělají, že by nemúdrý mohl upadnúti s něho?“ (tamt.). Proti odpůrcům „knih českých“ dobrých, k nimž náleží i kněží, kteří, sami nedbajíce o Písmo, brání i jiným čísti v něm, Štítný dovozuje, že knihy ty jsou listy, v nichž Bůh poselství posílá lidem; jako by se sotva který poddaný osmělil stavovati listy královy, ba sotva který šafář nečísti listů svého pána, tak těžkým a smělým je proviněním překá- žeti šíření poselství božích (Erb. 4 sl.). Čtení nábožné — toť duchovní pokrm, jímž se má křesťan podobně zásobiti jako ten, kdo jde na cesty, pokrmem tělesným (tamt. 6). A jako kupec, který chce mnoho vyzískati, uzavírá mnohé koupě, a oráč pilný seje semena rozličná, tak křesťan má Písmo boží nejen v kostelích slýchati, ale mimo to i doma čítati (Erb. 4). Dosti častou ozdobou výkladů Štítného jsou přísloví a pořekadla. O mnohých z nich autor sám uvozujícími slovy („lidé řiekají“, „dávno řiekají“ a pod.) naznačuje, že je vzal z živého užívání obecného, u jiných takového uvození nenacházíme. Ke skupině prvé náleží zejména: „Přieteleť jest i bolejíc chovati“ (Erb. 41). — Láska k bližnímu neproje- vuje se slovy, nýbrž skutky, pročež „dávno řiekají: Milostiť jest prstem neukázati“ (tamt. 42). — Když se chléb nevydaří, utěšují se prý lidé po- řekadlem: „Chlébť se snie a pivoť se vypie: ale běda, komužť se žena neudá!“ (tamt. 63). — Kdo neuměl jazyka za zuby držeti, toho varovali slovy: „Jazyk hlavě nepřeje, neb i hnáty i hlavu zbíjejí pro zlý jazyk“ (Vrt. 64). — O nenasytném hrdlu opět říkali: „Pí hrdlo, jez hrdlo, zaplatíš hrdlo“ (Opat. 33). — Povědomo je pozornému čtenáři také přísloví: „Nesnadné jest ve mlýně hústi“ (Vrť. 75). — Lidé světští prý prohlašují zásadou: „Aneb

Strana 101
101 mosíš lidem nepokoj činiti, aneb od lidí nepokoj trpěti“ (Erb. 131). — Při názorech Štítného na pány uvedena byla již jejich zásada o poddaných: „Chlapť jest jako vrba; čím čestějé ji obrúbáš, tiemť se húšťe obalí“ (Erb. 153). — A o branných sporech mezi pány kolovalo pořekadlo: „Pániť sě smířie, a chudina v tom“ (Erb. 170). — Přísloví beze všeho úvodu položená jsou tím pozoruhodnější, že zůstavují čtenáře v nejistotě o svém původu. Sem náleží na příklad: „Když hlava neduží, ve všechť údech nebývá statka“ (Vrť. 52). — „Čímž naplníš nový hrnček, tiemť rád za- páchá“ (tamt. 56). — „Ne každého posadie s přátely za stuol (k obědu), komuž dadie posniedati“ (Erb. 126, Vrť. 74). — Proti výše uvedeným ná- zorům panským staví Štítný ušlechtilý vlastní ve rčeních: „Pán má býti štít dobrým a zlým kladivo“ (Erb. 153), a opět: „Jestliť páně dědina, člověkť jest boží“ (Erb. 159, Vrť. 89). Cti tohoto světa nelze vážiti, neboť „dnes někto je ve cti, a zajtra nebude“ (Vrť. 92). — Jako obecné přísloví uvádí Štítný a sám pak opakuje: „Komuž Buoh, tomu i všichni světí“ (Vrť. 96). Nejvíce však vystihuje ráz filosofie Štítenské nám povědomá zásada, kterou prý staří vyjadřovali slovy: „Lišice nenie dobra“, nebo kladně: „Vše v hod dobro“ (Erb. 103). Toto úsloví Štítný opakuje i za sebe („ať řku krátce“, Erb. 165, Vrť. 52), nebo je vyjadřuje v podobě obměněné: „Najdál trá rovné“ (Erb. 165).

Strana 102
Ocenění Tomáše ze Štítného. Ve spisích Štítného vzdělány jsou nejdůležitější části křesťanské věrouky i mravouky. Jsouť to výklady jak o Bohu a říši nebeské, tak o světě a jeho zřízení, zvláště pak o člověku a lidské společnosti. Obsah těchto výkladů čerpán jest z pramenů několika: Především z nauky křesťanské, vyslovené a obsažené v positivním učení cír- kevním, rozvedené pak a šíře vyložené ve spisích církevních autorit; dů- kazy toho jsou ve spisích Štítného všude a hojné. V druhé řadě z filoso- fie scholastické. Štítný se výslovně přiznává k přední zásadě scholastické, že rozum má sloužiti víře objasňováním a dokazováním pravd věroučných. Současně však je Štítný i vědomým mystikem, doplňu- jícím bezprostředním poznáváním citovým nedostatečnost poznání roz- umového, jde-li o vystižení nejskrytějších dogmat věroučných. Spíše vlivem domácího směru filosofického než na základě vědomého vlastního pře- mítání byl dále prvý český filosof stoupencem realismu, přikládajícího v duchu Platonských ideí universáliím skutečnou existenci. Mnoho čerpají ovšem spisy Štítného z obecného vědění a domnění, jaké bylo rozšířeno na sklonku středověku v západní a střední Evropě, zvláště pak v Čechách koncem XIV. věku. Tak shledáváme i zde kosmický názor Pto- lomeovský, podle něhož středem všehomíra je země, obalená povětřím a ohnivým kruhem. Kolem ní obíhají planety tímto pořadem: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce, Mars, Jupiter a Saturn. Pak je sféra stálic, nad níž se pro- stírají několikeré vrstvy nebeské („nebe prvnieho hnutie“, křišťálové, pla- menné a pak teprve nebe boží). Konečně mnoho vzešlo z vlastního důmyslu autorova. Sem náleží i některé partie obšírnější, na příklad 9. až 11. kapitola Řečí besedních o kráse stvoření, jež je důkazem moudrosti boží. Dále ovšem je nesporným majetkem Štítného mnoho jednotlivostí, obsahujících myšlenky sice drobné, ale nicméně poučné, protože nevšedně jadrné, pravdivé a hluboké, a zcelení všeho v jediný, vnitřně i vně důmyslně propracovaný a učleněný celek. Účel, který měl autor na mysli, byl prakticky vzdělava- telný, nikoli theoretický. I výklady převahou theoretické mají ten účel, aby poučením vzdělávaly. Štítnému jde zejména o vzdělání křesťansky mravné, a to o vzdělání jak člověka jednotlivého (jeho dítek a pak i jiných

Strana 103
103 čtenářů-jednotlivců), tak i vší obce křesťanské, což znamenalo středově- kému obzoru pojmovému společnost lidskou vůbec. Šlo zde tedy o vzdě- lání všestranné, týkající se všelikých článků lidského soužití, individua, rodiny, různých tříd obyvatelstva, jakož i celého státu a jeho náčelníků, panovníka, zemských správců a soudců. Tak účel nábožně poučný a vzdě- lavatelný přechází i v politický, kulturní, sociologický. Účel tento provádí Štítný tím způsobem, že jednak positivně ukazuje, co činiti jest, jednak kárá, co proti právu se děje, maje při obém zřetel především na své okolí, to jest na kulturní stav Čech v 2. polovině XIV. století. Je proto přirozeno, že podává ve formě hojných narážek dů- ležité příspěvky pro poznání Čech století čtrnáctého, ba pro kulturní historii vůbec. K narážkám těmto připojuje však i hojné úsudky vlastní, z nichž poznáváme jeho mínění o lidech a o životě, jakož i hojné doklady a příklady ze spisů cizích, historie, z běžných přísloví, z čehož opět možno usuzovati na autorovo vzdělání. Tak z autorů klasických setká se čtenář ve sbornících dosud vydaných na nejednom místě s citátem z Aristotela, Platona, Tullia (Cicerona), Seneky (velmi často), Katona; Vrťátko na konci své edice pořídil zvláštní seznam citátů z autorů církevních. Ve sborníku Jindřichohradeckém napočetl Rud. Soukup celkem 325 citátů. — Nelze tedy těžce vážiti některé názory Štítného se stanoviska našeho věku vadné a zavržitelné, poněvadž jejich příčina vězí v obecném názoru tehdejší doby. Sem náleží autorův soud, že je nespravedlivo mordéře věšeti, což je trest stanovený na zloděje; vrah má být vbíjen na kolo! Nebo ač píše o poměru mezi pánem a poddaným s nevšedním smyslem pro sociální spravedlnost soudí Štítný v duchu doby, že pán není povinen nahraditi svým lidem, co pro něj válkou utrpěli (viz výše: „Pániť sě smířie, a chudina v tom“). Forma, v jakou autor dovedl provedení toto vtěliti, působí zname- nitě. Slučujeť se v ní jazyk i sloh vzorný, to jest správný, jasný, jadrný a obratný, s přiměřenou dikcí, jež podle potřeby umí býti i vzletná, a proud výkladů hojně oživují rozmanitá, někdy překrásná přirovnání a názorné příklady. Úhrnem dlužno plně oceniti především nesporně vysoce šlechetný charakter pana Tomáše ze Štítného. Mezi jinými světlými stránkami jeho vyniká nevšední takt, který osvědčuje při každé příležitosti, tedy i vůči osobám duchovním. Ve sborníku Jindřichohradeckém přiznává, že chodě po kázáních slýchal někdy i nemoudré kazatele, ale dodává: „však jim mlčím některým, a některým oblášťe (t. soukromě) řku, což mi sě zdá, ale před lidmi zjevně nic neřku“ (lc. 67a). Neméně charakte- ristická pro takt autorův je cudnost, jakou projevuje, kdykoli je mu psáti o hříšných výstřednostech života pohlavního (srv. Vrt. 41, 48 sl., 51). Jako myslitel řadí se Štítný k našim mužům nejslavnějším a po stránce stilistické vyniká daleko nade všecky své vrstevníky.

Strana 104
OBSAH. Předmluva Život Štítného. Jeho spisovatelská činnost vůbec Řeči besední . Řeči nedělní a sváteční . Zjevení sv. Brigity . Sborníky Stítenské . 1. zs ww NO 8. Sborník z r. 1376 Sborník Vyšehradský Sborník Opatovický Sborník Musejní . . Sbornik Jindrichohradecky-Jesuitsky Sborník Sázavský Sborník Jindřichohradecký-Vávrův Sborníky. nedochované a nepovědomé O traktátech jednotlivých . O sedmi stupnich . O vite, nadéji a lisce Výklad na Otčenáš a Zdrávas . O trojím stavu, panenském, vdovském a manželském O hospodáři, hospodyni a čeledi . O devíti stavích lidských, podobných k devíti kůrům andčlským . O třech stavích onoho světa.. Ostnec svědomí . pokušení ďábelském sedmi svátostech hříších čtveru zlém ctnostech čtyřech ctnostech stežejných 0000000 sedmi ctnostech . Kterak bojuji hfichy proti ctnostem . O sedmi dafich Ducha svatého Strana 5 7 18 21 o o 25 25 28 20 32 35 36 38 40 43 43 44 45 45 47 48 

Strana 105
105 Strana 59 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18. O připravení srdce . 60 . . . . . . . . . . . . . . 19. O sedmi chodbách k blažené věčnosti 20. O osmeru blahoslavenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 61 21. O desateru přikázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 22. O dvanácti radách 62 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23. O stromu moudrosti 62 24. O stavu člověka vnitřního . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25. Výklad na knihu Moudrosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 26. De praeparatione animae ad contemplationem . . . . . . . . . . 63 63 Koráb Noe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 . . . O šaších . . . . . . . . . . . . . . . Rozmluva duše se svědomím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Zrcadlo hříšných . . . 65 . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Chronologie Štítného činnosti spisovatelské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Literatura o Štítném . . . . . . Výběr myšlenek ze spisů Štítného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Ocenění Tomáše ze Štítného . . . . . . . . . . . . . . . . 102 . .