z 211 stránek
Titul
1
2
3
4
Barlaam a Josafat v literatuře
5
6
7
8
9
10
11
12
13
Poznámka o českém překladu
14
15
Literatura
16
17
18
19
20
Edice
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
Poznámky textové
161
162
163
164
165
166
167
Poznámky kritické a exegetické
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
Citáty a poznámky věcné
186
187
188
189
190
Poznámky výkladové
191
192
193
194
195
196
Slovníček
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
Obsah
209
210
211
Název:
Barlaam a Josafat
Autor:
Šimek, František
Rok vydání:
1946
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
211
Počet stran předmluvy plus obsahu:
211
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Barlaam a Josafat v literatuře
- 14: Poznámka o českém překladu
- 16: Literatura
- 21: Edice
- 161: Poznámky textové
- 168: Poznámky kritické a exegetické
- 186: Citáty a poznámky věcné
- 191: Poznámky výkladové
- 197: Slovníček
- 209: Obsah
upravit
Strana 1
Barlaam a Josafat PŘELOŽIL TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO 1 9 4 6 MATICE ČESKÁ-ORBIS- PRAHA
Barlaam a Josafat PŘELOŽIL TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO 1 9 4 6 MATICE ČESKÁ-ORBIS- PRAHA
Strana 2
☞ . 7 Poustevník Barlaam před králevicem Josafatem Titulní obrazek rukopisu B v Z museu v Brně
☞ . 7 Poustevník Barlaam před králevicem Josafatem Titulní obrazek rukopisu B v Z museu v Brně
Strana 3
Strana 4
Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otištění František Trávníček a Jan Vilikovský a spolu s vydavatelem se účastnili korektury tisku
Podle vydavatelských pravidel Památek staré literatury české doporučili tento svazek k otištění František Trávníček a Jan Vilikovský a spolu s vydavatelem se účastnili korektury tisku
Strana 5
BARLAAM A JOSAFAT VE SVĚTOVÉ LITERATURE Osudy duchovního románu — v řeckém textu se nazývá lovopía vvropekás, v církevněslovanském překladu pak „pisanie duše- pol'znoje“ — o Barlaamovi a Josafatovi jsou jedna z nejvýznam- nějších a nejpoučnějších kapitol z dějin světové literatury. Pře- klady jeho do více než 30 jazyků svědčí o jeho rozšíření a v ně- kterých dobách a krajích se stal působivým fermentem v duševním životě středověkého lidstva. Dokonce byly legendové postavy Barlaama a Josafata povýšeny na světce jak v církvi západní, tak v církvi východní. Jejich kult nabyl značného rozsahu zejména v Řecku a v Rumunsku. Jméno Barlaam se hojně vyskytuje hlavně v kruzích duchovenstva v obou zemích a také v Rusku, kde ovšem zní Varlaam. V Thessalii u Kalambaky je i skalní klášter sv. Barlaama. Z některých klášterů na Svaté Hoře na poloostrově Chalkidike jsou známy nástěnné malby s náměty z našeho románu. Podobně měl obsah románu velký vliv na církevní umění v Ru- munsku. V některých starých klášterech se objevují portréty obou světců vedle ikon jiných svatých. V klášteře v Neamtu ukazují malby na stěnách zvonice hlavní zastavení cesty Josafatovy k stavu svatosti. Na západě kult obou světců nedostoupil takového stupně. Přesto pronesl Gaston Paris ve jménu ideálů západní církve protest proti jednomu z nich: „...pokud jde o církev, má dosti velkých světců..., aby mohla bez lítosti vyškrtnout ze svých hagiografických seznamů podivného a hrozného vetřelce, jenž se do nich vloudil pod jménem sv. Joasafa nebo Josafata“. „Podivný a hrozný vetřelec“, proti němuž se slavný romanista obrátil, není nikdo jiný než sám Buddha, jenž hlásal „střední cestu, jež otvírá oči a dává rozvahu, vede k utišení, k vyššímu poznání, k osvícení, k nibbánu.“ Nebot vskutku vzala legendová povídka o Barlaa- movi a Josafatovi svůj původ v Indii. Její ústřední motiv, odvrá- cení mladého muže z knížecího rodu od světského života a jeho odchod do pouště zakládá se na legendách o životě a působení „
BARLAAM A JOSAFAT VE SVĚTOVÉ LITERATURE Osudy duchovního románu — v řeckém textu se nazývá lovopía vvropekás, v církevněslovanském překladu pak „pisanie duše- pol'znoje“ — o Barlaamovi a Josafatovi jsou jedna z nejvýznam- nějších a nejpoučnějších kapitol z dějin světové literatury. Pře- klady jeho do více než 30 jazyků svědčí o jeho rozšíření a v ně- kterých dobách a krajích se stal působivým fermentem v duševním životě středověkého lidstva. Dokonce byly legendové postavy Barlaama a Josafata povýšeny na světce jak v církvi západní, tak v církvi východní. Jejich kult nabyl značného rozsahu zejména v Řecku a v Rumunsku. Jméno Barlaam se hojně vyskytuje hlavně v kruzích duchovenstva v obou zemích a také v Rusku, kde ovšem zní Varlaam. V Thessalii u Kalambaky je i skalní klášter sv. Barlaama. Z některých klášterů na Svaté Hoře na poloostrově Chalkidike jsou známy nástěnné malby s náměty z našeho románu. Podobně měl obsah románu velký vliv na církevní umění v Ru- munsku. V některých starých klášterech se objevují portréty obou světců vedle ikon jiných svatých. V klášteře v Neamtu ukazují malby na stěnách zvonice hlavní zastavení cesty Josafatovy k stavu svatosti. Na západě kult obou světců nedostoupil takového stupně. Přesto pronesl Gaston Paris ve jménu ideálů západní církve protest proti jednomu z nich: „...pokud jde o církev, má dosti velkých světců..., aby mohla bez lítosti vyškrtnout ze svých hagiografických seznamů podivného a hrozného vetřelce, jenž se do nich vloudil pod jménem sv. Joasafa nebo Josafata“. „Podivný a hrozný vetřelec“, proti němuž se slavný romanista obrátil, není nikdo jiný než sám Buddha, jenž hlásal „střední cestu, jež otvírá oči a dává rozvahu, vede k utišení, k vyššímu poznání, k osvícení, k nibbánu.“ Nebot vskutku vzala legendová povídka o Barlaa- movi a Josafatovi svůj původ v Indii. Její ústřední motiv, odvrá- cení mladého muže z knížecího rodu od světského života a jeho odchod do pouště zakládá se na legendách o životě a působení „
Strana 6
Buddhově. První, který tuto souvislost vytušil, byl Portugalec DIOGO DO COUTO, který ve svém spise „Decada quinta da Asia dos feitos que os Portugueses fizerao" (1612) srovnal román o Barlaamovi a Josafatovi s legendou o Buddhovi. Znovu na to poukázal Laboulaye v článku v „Journal de Débats“ ze dne 26. července 1859. Další bádání pak provedlo důkaz, že ro- mán vznikl z buddhistických nebo indických pramenů vůbec, i když dodnes nejsou všechny jednotlivosti dostatečně vyjasněny. Bádání se ostatně neomezovalo na tuto otázku a snažilo se vy- stopovat rozšíření románu v celém světě. Tato stat se pokouší shrnout v nejhrubších rysech dosavadní výsledky stoletého bádání. Použil jsem při tom některých výpisků, které mi postoupil prof. F. Šimek, jinak ovšem budou tam některé mezery, které při stavu našich knihoven a dnešního evropského knihovnictví vůbec nebylo lze vyplnit. Ostatně tvrdil-li F. Heuc- kenkamp v roce 1912, že dosud nebyl proveden rozbor celé skladby, který by vyhovoval všem požadavkům, pak se dodnes na tom nic nezměnilo. Dějiny této skladby chovají nepřeberné zásoby mate- riálu pro zkoumání jak vnější stránky textové filiace a migračních přesunů, tak jejích vnitřních forem ve smyslu strukturálních dějin literatury. Vděčný úkol by byl také sestavit a zhodnotit ikono- grafický materiál vížící se k předmětu. Zárodkem románu o Barlaamovi a Josafatovi byla tedy jedna z versí legendového životopisu Buddhova. Někde v střední Asii, tehdy v oblasti náboženského synkretismu, snad v prostředí mani- chejském, byla spolu s některými jinými prvky indického původu stmelena v celek, sepsaný, jak se domnívá A. v. Le Coq, v jazyce soghdickém. Tento názor však nebyl všeobecně přijat. Za ohlas prvotního znění se považuje japonská lidová četba „Šaka džitsu roku“. Předpokládá se pak verse středoperská v ja- zyce pehleví, z níž vznikla arabská skladba. Tam bylo san- skrtské bodhisattvah, t. j. budoucí Buddha, pozměněno v büdäsaf a pak judasaf, ježto v písmě, v němž se tyto jazyky píší, lze baj snadno změnit. Mudřec Barlaam, který se arabsky jmenuje Ba- lanhar a v jiných orientálních jazycích také Balhvar, Bilchavar, Balavar, Baralam, byl později nahrazen historickým syrským 6
Buddhově. První, který tuto souvislost vytušil, byl Portugalec DIOGO DO COUTO, který ve svém spise „Decada quinta da Asia dos feitos que os Portugueses fizerao" (1612) srovnal román o Barlaamovi a Josafatovi s legendou o Buddhovi. Znovu na to poukázal Laboulaye v článku v „Journal de Débats“ ze dne 26. července 1859. Další bádání pak provedlo důkaz, že ro- mán vznikl z buddhistických nebo indických pramenů vůbec, i když dodnes nejsou všechny jednotlivosti dostatečně vyjasněny. Bádání se ostatně neomezovalo na tuto otázku a snažilo se vy- stopovat rozšíření románu v celém světě. Tato stat se pokouší shrnout v nejhrubších rysech dosavadní výsledky stoletého bádání. Použil jsem při tom některých výpisků, které mi postoupil prof. F. Šimek, jinak ovšem budou tam některé mezery, které při stavu našich knihoven a dnešního evropského knihovnictví vůbec nebylo lze vyplnit. Ostatně tvrdil-li F. Heuc- kenkamp v roce 1912, že dosud nebyl proveden rozbor celé skladby, který by vyhovoval všem požadavkům, pak se dodnes na tom nic nezměnilo. Dějiny této skladby chovají nepřeberné zásoby mate- riálu pro zkoumání jak vnější stránky textové filiace a migračních přesunů, tak jejích vnitřních forem ve smyslu strukturálních dějin literatury. Vděčný úkol by byl také sestavit a zhodnotit ikono- grafický materiál vížící se k předmětu. Zárodkem románu o Barlaamovi a Josafatovi byla tedy jedna z versí legendového životopisu Buddhova. Někde v střední Asii, tehdy v oblasti náboženského synkretismu, snad v prostředí mani- chejském, byla spolu s některými jinými prvky indického původu stmelena v celek, sepsaný, jak se domnívá A. v. Le Coq, v jazyce soghdickém. Tento názor však nebyl všeobecně přijat. Za ohlas prvotního znění se považuje japonská lidová četba „Šaka džitsu roku“. Předpokládá se pak verse středoperská v ja- zyce pehleví, z níž vznikla arabská skladba. Tam bylo san- skrtské bodhisattvah, t. j. budoucí Buddha, pozměněno v büdäsaf a pak judasaf, ježto v písmě, v němž se tyto jazyky píší, lze baj snadno změnit. Mudřec Barlaam, který se arabsky jmenuje Ba- lanhar a v jiných orientálních jazycích také Balhvar, Bilchavar, Balavar, Baralam, byl později nahrazen historickým syrským 6
Strana 7
světcem Barlaamem. Syrská verse románu, na kterou někteří badatelé pomýšleli, asi nebyla. Arabské znění bylo patrně přelo- ženo do gruzínštiny a toto zpracování bylo předlohou pro sklad- bu, které vděčíme především za rozšíření románu po celém vzděla- ném světě: pro řecké zpracování. Kdežto dříve byl považován za autora řeckého znění církevní otec Jan z Damašku nebo nějaký mnich Jan z kláštera sv. Sabby v Palestině, uznává se dnes na základě rukopisných záznamů, že překlad do řečtiny pořídil nej- spíše sv. Euthymios v klášteře Iviron na Svaté Hoře. Nebyl to ovšem pouhý převod, nýbrž důkladné přepracování, do něhož byl také vložen jinak ztracený řecký text Apologie církevního Otce Aristida, známý jen ve versi syrské. Byly dále přibrány také roz- ličné úvahy z jiných spisů a celek tím nabyl silného dogmatického zabarvení. Editio princeps pořídil J. Fr. Boissonade ve 4. svazku svých „Anecdota graeca“ v roce 1832, která pak byla přetištěna v 96. svazku Migneovy sbírky ,Patrologiae cursus completus, series graeca“. Nové vydání uspořádali G. R. Woodward a H. Mattingly. Úplný český překlad má v rukopise prof. K. Müller. Recká tovopía se stala přímo nebo nepřímo pramenem pro četná zpracování v jazycích střední Asie, Afriky a východní Evropy. Jsou to překlady do arabštiny (křesťanský), arménštiny, ethiopštiny, hebrejštiny, perštiny a turečtiny. Blíže jsou nám v původním i přeneseném smyslu slova útvary, do nichž naše látka byla vtělena na slovanském jihu a východu. Církevněslovanský překlad se zachoval jen v rukopisech bul- harské, srbské a ruské recense. V Rilském klášteře je uložen středobulharský rukopis; srbských rukopisů je několik: v Šišatovci, v Záhřebě, ve Vídni, v Moskvě. Úplná vydání těchto textů ještě nebyla pořízena. Charvátská (čakavská) skladba se zakládá nikoli na řecké předloze, nýbrž na nenáročném ital- ském lidovém zpracování a zčásti na latinském rovněž zkráce- ném znění, jak je podává „Legenda aurea“. Známy jsou dva ruko- pisy (v Dubrovníku a v Záhřebě) vydané J. Karáskem a jeden benátský tisk z roku 1708. Mnohem větší je ovšem počet rukopisů, které se zachovaly —
světcem Barlaamem. Syrská verse románu, na kterou někteří badatelé pomýšleli, asi nebyla. Arabské znění bylo patrně přelo- ženo do gruzínštiny a toto zpracování bylo předlohou pro sklad- bu, které vděčíme především za rozšíření románu po celém vzděla- ném světě: pro řecké zpracování. Kdežto dříve byl považován za autora řeckého znění církevní otec Jan z Damašku nebo nějaký mnich Jan z kláštera sv. Sabby v Palestině, uznává se dnes na základě rukopisných záznamů, že překlad do řečtiny pořídil nej- spíše sv. Euthymios v klášteře Iviron na Svaté Hoře. Nebyl to ovšem pouhý převod, nýbrž důkladné přepracování, do něhož byl také vložen jinak ztracený řecký text Apologie církevního Otce Aristida, známý jen ve versi syrské. Byly dále přibrány také roz- ličné úvahy z jiných spisů a celek tím nabyl silného dogmatického zabarvení. Editio princeps pořídil J. Fr. Boissonade ve 4. svazku svých „Anecdota graeca“ v roce 1832, která pak byla přetištěna v 96. svazku Migneovy sbírky ,Patrologiae cursus completus, series graeca“. Nové vydání uspořádali G. R. Woodward a H. Mattingly. Úplný český překlad má v rukopise prof. K. Müller. Recká tovopía se stala přímo nebo nepřímo pramenem pro četná zpracování v jazycích střední Asie, Afriky a východní Evropy. Jsou to překlady do arabštiny (křesťanský), arménštiny, ethiopštiny, hebrejštiny, perštiny a turečtiny. Blíže jsou nám v původním i přeneseném smyslu slova útvary, do nichž naše látka byla vtělena na slovanském jihu a východu. Církevněslovanský překlad se zachoval jen v rukopisech bul- harské, srbské a ruské recense. V Rilském klášteře je uložen středobulharský rukopis; srbských rukopisů je několik: v Šišatovci, v Záhřebě, ve Vídni, v Moskvě. Úplná vydání těchto textů ještě nebyla pořízena. Charvátská (čakavská) skladba se zakládá nikoli na řecké předloze, nýbrž na nenáročném ital- ském lidovém zpracování a zčásti na latinském rovněž zkráce- ném znění, jak je podává „Legenda aurea“. Známy jsou dva ruko- pisy (v Dubrovníku a v Záhřebě) vydané J. Karáskem a jeden benátský tisk z roku 1708. Mnohem větší je ovšem počet rukopisů, které se zachovaly —
Strana 8
třeba doufat dodnes — v Rusku. Jsou to jednak ruské recense církevněslovanského znění, jednak překlady do ruštiny. Ruko- pisy pocházejí teprve ze 14. století; lze pochybovat o tom, že byl román znám již ve 12. století bohoslovci Kyrilu Turovskému, jak někteří připouštěli. Ruský text byl vložen do náboženského čtení, t. zv. „Četjí minejí“, odkud byl pak vždy znovu přetiskován ve všech „Životech světců“, které v Rusku v četných vydáních vy- cházely. V 17. století došlo k prvním tiskům knihy, a to v roce 1637 v kutejnském monastýru a po druhé v roce 1680—81 v Moskvě na rozkaz cara Fedora Alexejeviče. V prvním tisku je „Gistoria... novo z greckogo i slovenskogo na ruskij jazyk pre- ložena“, ovšem se zabarvením běloruským. Byla vyslovena do- mněnka, že překladatelem byl proslulý emigrant kníže Kurbskij. Moskevský tisk zachoval církevní slovanštinu a je vyzdoben ilus- tracemi od Šimona Ušakova. Faksimilové vydání samarského rukopisu bylo pořízeno v roce 1887 péčí Obščestva ljubitelej drev- nej pis'mennosti. Překlad do moderní ruštiny vyšel v 19. století v Moskvě. Román se těšil za starých dob veliké oblibě, zejména v ovzduší raskolnickém a především v prostředí „kaliků perecho- žích“. Jeho obsah se stal předmětem lidového básnictví; nejdů- ležitějším výtvorem je tu „Pěsn' sv. Joasafa, kdy vyšel v pustyn- ju“. Také na území ukrajinském se zachovaly některé ruko- pisy. Výňatky z románu jsou vloženy do rukopisu Terebelského prologu ve vsi Danilově na Zakarpatské Ukrajině. Jak známo, byla také rumunská literatura ve středověku pod silným vlivem církevněslovanského písemnictví a převzala z něho také pověst o Barlaamovi a Josafatovi. Přeložil ji švagr knížete Matyáše Basaraba, bojar UDRISTE NASTUREL, který asi použil verse ruské. Také rumunské lidové básnictví zná písně o Barlaamovi a Josafatovi. O kultu obou světců v Rumunsku stala se již zmínka. Mimo vliv východního křesťanství a jeho literatury zůstali, jako Charváti a my, také Poláci. Spíše šla v 17. století polská kulturní expanse souběžně s politickou na východ a černigovský archijerej LAZAR BARANOVYČ dal v roce 1670 v Pečerské Lavře pro popolštěnou inteligenci vytisknout veršované „Zywoty 8
třeba doufat dodnes — v Rusku. Jsou to jednak ruské recense církevněslovanského znění, jednak překlady do ruštiny. Ruko- pisy pocházejí teprve ze 14. století; lze pochybovat o tom, že byl román znám již ve 12. století bohoslovci Kyrilu Turovskému, jak někteří připouštěli. Ruský text byl vložen do náboženského čtení, t. zv. „Četjí minejí“, odkud byl pak vždy znovu přetiskován ve všech „Životech světců“, které v Rusku v četných vydáních vy- cházely. V 17. století došlo k prvním tiskům knihy, a to v roce 1637 v kutejnském monastýru a po druhé v roce 1680—81 v Moskvě na rozkaz cara Fedora Alexejeviče. V prvním tisku je „Gistoria... novo z greckogo i slovenskogo na ruskij jazyk pre- ložena“, ovšem se zabarvením běloruským. Byla vyslovena do- mněnka, že překladatelem byl proslulý emigrant kníže Kurbskij. Moskevský tisk zachoval církevní slovanštinu a je vyzdoben ilus- tracemi od Šimona Ušakova. Faksimilové vydání samarského rukopisu bylo pořízeno v roce 1887 péčí Obščestva ljubitelej drev- nej pis'mennosti. Překlad do moderní ruštiny vyšel v 19. století v Moskvě. Román se těšil za starých dob veliké oblibě, zejména v ovzduší raskolnickém a především v prostředí „kaliků perecho- žích“. Jeho obsah se stal předmětem lidového básnictví; nejdů- ležitějším výtvorem je tu „Pěsn' sv. Joasafa, kdy vyšel v pustyn- ju“. Také na území ukrajinském se zachovaly některé ruko- pisy. Výňatky z románu jsou vloženy do rukopisu Terebelského prologu ve vsi Danilově na Zakarpatské Ukrajině. Jak známo, byla také rumunská literatura ve středověku pod silným vlivem církevněslovanského písemnictví a převzala z něho také pověst o Barlaamovi a Josafatovi. Přeložil ji švagr knížete Matyáše Basaraba, bojar UDRISTE NASTUREL, který asi použil verse ruské. Také rumunské lidové básnictví zná písně o Barlaamovi a Josafatovi. O kultu obou světců v Rumunsku stala se již zmínka. Mimo vliv východního křesťanství a jeho literatury zůstali, jako Charváti a my, také Poláci. Spíše šla v 17. století polská kulturní expanse souběžně s politickou na východ a černigovský archijerej LAZAR BARANOVYČ dal v roce 1670 v Pečerské Lavře pro popolštěnou inteligenci vytisknout veršované „Zywoty 8
Strana 9
świętych“, mezi nimiž byl ovšem také „Barlaam“. Předlohou pro toto dílo bylo mu zpracování, které skoro před sto lety seznámilo vůbec Poláky poprvé s touto legendou, nehledíme-li arci k latinským textům, které byly jak v Polsku, tak i v jiných západních zemích již rozšířeny, než došlo k překladům do národních jazyků. Nikdo jiný než slavný kazatel PIOTR SKARGA zařadil do svých „Zywotů świętych Starego i Nowego zakona“ osobité nastínění látky. Kniha vyšla v roce 1579 a měla pro svůj skvělý sloh zna- menitý úspěch; ještě za života autorova (do roku 1612) měla sedm vydání a byla pak ještě tištěna více než dvacetkrát až do roku 1880. I na Rusi byla překládána. Se Skargou nemohly sou- těžit „Zywoty świętych“, které vydal v roce 1653 v Krakově A. S. RADZIWILL. Větší význam mají „Zywoty ojców“ SEBASTJANA PISKORSKÉHO z roku 1688 tím, že autor tu podává po prvé úplný text románu. Úplné je také veršované zpracování, které vydal duchovní Mateusz Ignacy Kuligowski pod titulem „Królewic indyjski w polski strój przebrany albo historja o sv. Jozafacie królewicu indyjskim i o św. Barlaamie pustelniku pustyni Sennaar nazwanej“ rovněž v roce 1688 v Krakově. Z přibližně téže doby se zachovalo několik rukopisů jesuitských školních her a ještě v roce 1760 bylo tištěno „drama- tické mysterium“, které sepsal J. M. LICHONIEWICZ: „His- torja Jozafata króla indyjskiego“. Tento divadelní materiál nebyl ještě zdaleka prozkoumán a ve válce asi mnoho z něho vzalo za své. Jako poslední článek toho řetězu polského podání lze na konec považovat dílko spisovatelky Zofji Kossak-Szczucké, která do svých imaginárních podobizen „Szaleńců božích“ (1929) zařadila i tyto poutníky z východu. Do středověké latinské literatury vešel román jako překlad z řečtiny s názvem: „Historia duorum Christi militum e graeco in latinum versa“. Byl dříve neprávem připisován Jiřímu z Tra- pezuntu; někdy se uváděl jako překladatel ANASTAZIUS BIBLIOTHECARIUS. Nejnověji se dokazovalo, že první la- tinský překlad pořídil neznámý autor z družiny Argyrovy v Caři- hradě, jemuž byl řecký rukopis dodán nějakým mnichem ze Svaté Hory. Zachoval se v knihovnách všech evropských zemí velký
świętych“, mezi nimiž byl ovšem také „Barlaam“. Předlohou pro toto dílo bylo mu zpracování, které skoro před sto lety seznámilo vůbec Poláky poprvé s touto legendou, nehledíme-li arci k latinským textům, které byly jak v Polsku, tak i v jiných západních zemích již rozšířeny, než došlo k překladům do národních jazyků. Nikdo jiný než slavný kazatel PIOTR SKARGA zařadil do svých „Zywotů świętych Starego i Nowego zakona“ osobité nastínění látky. Kniha vyšla v roce 1579 a měla pro svůj skvělý sloh zna- menitý úspěch; ještě za života autorova (do roku 1612) měla sedm vydání a byla pak ještě tištěna více než dvacetkrát až do roku 1880. I na Rusi byla překládána. Se Skargou nemohly sou- těžit „Zywoty świętych“, které vydal v roce 1653 v Krakově A. S. RADZIWILL. Větší význam mají „Zywoty ojców“ SEBASTJANA PISKORSKÉHO z roku 1688 tím, že autor tu podává po prvé úplný text románu. Úplné je také veršované zpracování, které vydal duchovní Mateusz Ignacy Kuligowski pod titulem „Królewic indyjski w polski strój przebrany albo historja o sv. Jozafacie królewicu indyjskim i o św. Barlaamie pustelniku pustyni Sennaar nazwanej“ rovněž v roce 1688 v Krakově. Z přibližně téže doby se zachovalo několik rukopisů jesuitských školních her a ještě v roce 1760 bylo tištěno „drama- tické mysterium“, které sepsal J. M. LICHONIEWICZ: „His- torja Jozafata króla indyjskiego“. Tento divadelní materiál nebyl ještě zdaleka prozkoumán a ve válce asi mnoho z něho vzalo za své. Jako poslední článek toho řetězu polského podání lze na konec považovat dílko spisovatelky Zofji Kossak-Szczucké, která do svých imaginárních podobizen „Szaleńců božích“ (1929) zařadila i tyto poutníky z východu. Do středověké latinské literatury vešel román jako překlad z řečtiny s názvem: „Historia duorum Christi militum e graeco in latinum versa“. Byl dříve neprávem připisován Jiřímu z Tra- pezuntu; někdy se uváděl jako překladatel ANASTAZIUS BIBLIOTHECARIUS. Nejnověji se dokazovalo, že první la- tinský překlad pořídil neznámý autor z družiny Argyrovy v Caři- hradě, jemuž byl řecký rukopis dodán nějakým mnichem ze Svaté Hory. Zachoval se v knihovnách všech evropských zemí velký
Strana 10
počet někdy zkrácených rukopisů. Tištěn byl po prvé ve Špýru asi 1472—75 a ve Štrasburku 1474, pak velmi často v souborných vydáních spisů Jana z Damašku a opět v LIPOMANOVÉ dile „Sanctorum priscorum patrum vitae“ (1551). Do sborníku „Vitae patrum“, někdy připisovaného sv. Jeronymovi, byla skladba zařazena teprve v kolínském tisku z roku 1548; H. ROSWEYDE, který je v roce 1615 vydal kriticky, použil no- vého překladu, který pořídil pro nedostatky původního převodu JACQUES BILLY (Billius) v roce 1577. Tento nový překlad byl později znovu přetištěn, zejména v 73. svazku velké sbírky Migneovy („Patrologiae cursus completus, series latina“). Román byl však rozšiřován také v některých zkrácených zpracováních. Takové zpracování podal VINCENC Z BEAUVAIS (Bello- vacensis) ve své oblíbené encyklopedické kompilaci ,Speculum historiale“, která byla tištěna ovšem teprve v roce 1624. Zkrácené znění má také PETRUS NATALIS ve svém „Catalogus sanc- torum et gestorum eorum“ (první tisk: Vicenza 1493). Snad největší vliv na šíření znalosti základních motivů románu mělo zhuštěné znění, které bylo pojato do knihy, jež byla ve středo- věku nad jiné oblíbena, přepisována a čtena více než bible sama. Je to soubor životopisů světců, jejž sestavil JAKUB VORA- GINSKY, arcibiskup janovský, v letech 1263—73, a jemuž se později dostalo čestného titulu „Legenda aurea“. Do počátku 16. století měla přes sedmdesát vydání tiskem. Byla přeložena skoro do všech evropských jazyků, při čemž převody byly často různě zpracovány podle místních potřeb a zájmů a mohlo se arci přihodit, že světci Barlaam a Josafat byli vynecháni, což se stalo i v českém „Passionálu“. Na konec nelze zapomenout na drama- tická zpracování románu, která byla porůznu sepsána a rozši- řována jesuity ve všech katolických zemích (i u nás v Praze). Francouzská literatura se může pochlubit pokusem překladu přímo z řečtiny, z něhož se zachovaly úryvky na okrajích řec- kého rukopisu ze začátku 13. století v klášteru Ivironu. Jinak byly předlohou ovšem latinské překlady. Víme o prosaickém zpra- cování z 13. století; v roce 1578 pořídil pak Jean de Billy nový překlad, který byl ještě v roce 1775 ve výtahu znovu tištěn. Vý- 10
počet někdy zkrácených rukopisů. Tištěn byl po prvé ve Špýru asi 1472—75 a ve Štrasburku 1474, pak velmi často v souborných vydáních spisů Jana z Damašku a opět v LIPOMANOVÉ dile „Sanctorum priscorum patrum vitae“ (1551). Do sborníku „Vitae patrum“, někdy připisovaného sv. Jeronymovi, byla skladba zařazena teprve v kolínském tisku z roku 1548; H. ROSWEYDE, který je v roce 1615 vydal kriticky, použil no- vého překladu, který pořídil pro nedostatky původního převodu JACQUES BILLY (Billius) v roce 1577. Tento nový překlad byl později znovu přetištěn, zejména v 73. svazku velké sbírky Migneovy („Patrologiae cursus completus, series latina“). Román byl však rozšiřován také v některých zkrácených zpracováních. Takové zpracování podal VINCENC Z BEAUVAIS (Bello- vacensis) ve své oblíbené encyklopedické kompilaci ,Speculum historiale“, která byla tištěna ovšem teprve v roce 1624. Zkrácené znění má také PETRUS NATALIS ve svém „Catalogus sanc- torum et gestorum eorum“ (první tisk: Vicenza 1493). Snad největší vliv na šíření znalosti základních motivů románu mělo zhuštěné znění, které bylo pojato do knihy, jež byla ve středo- věku nad jiné oblíbena, přepisována a čtena více než bible sama. Je to soubor životopisů světců, jejž sestavil JAKUB VORA- GINSKY, arcibiskup janovský, v letech 1263—73, a jemuž se později dostalo čestného titulu „Legenda aurea“. Do počátku 16. století měla přes sedmdesát vydání tiskem. Byla přeložena skoro do všech evropských jazyků, při čemž převody byly často různě zpracovány podle místních potřeb a zájmů a mohlo se arci přihodit, že světci Barlaam a Josafat byli vynecháni, což se stalo i v českém „Passionálu“. Na konec nelze zapomenout na drama- tická zpracování románu, která byla porůznu sepsána a rozši- řována jesuity ve všech katolických zemích (i u nás v Praze). Francouzská literatura se může pochlubit pokusem překladu přímo z řečtiny, z něhož se zachovaly úryvky na okrajích řec- kého rukopisu ze začátku 13. století v klášteru Ivironu. Jinak byly předlohou ovšem latinské překlady. Víme o prosaickém zpra- cování z 13. století; v roce 1578 pořídil pak Jean de Billy nový překlad, který byl ještě v roce 1775 ve výtahu znovu tištěn. Vý- 10
Strana 11
znamnější jsou tři volná zpracování ve verších, zejména větší skladby „Josaphaz“ od CHARDRYHO a dilo GUIE DE CAMBRAI. Dramatická hra o Barlaamovi a Josafatovi se za- chovala ve sborníku „Quarante miracles de Nostre Dame par personnages“ a máme dále zprávu, že básník Jean de Prieur z pří- kazu krále Reného tuto nebo podobnou hru provedl na jevišti. V literatuře provençalské svědčí jediný rukopis zkrácené verse prosaické o starším úplnějším znění, které se ztratilo a bylo záro- veň předlohou pro zpracování italské, a to pro rozsáhlejší znění, které vydal po prvé tiskem G. Bottari v roce 1734. Nové vydání pořídil G. Maahs. Hojně byla tištěna lidová zpracování, někdy i s ilustracemi. Takové tisky jsou známy z Benátek (1539, 1600, 1606), z Florencie (1582, 1827), z Messiny (1678), z Modeny (1768), z Pesara (1770), z Dubrovníku (1784), z Říma (1816), z Bassana (kolem 1800), z Luccy (1829,, 1852), z Loretta (1835). Dále byly veršované skladby (A. Opezzinghi, L. Pag- liaresi da Siena) a také lidové hry. Největší snad ohlas měl román na klasické půdě křesťanské askese, ve Španělsku. O tom poučuje nyní dokonalým způsobem vzorná práce Moldenhauerova. První věrný překlad latinské „Historie“, který byl tištěn v roce 1608, pořídil ARCE SOLOR- CENO. Ale již předtím existovaly převody ze „Zlaté legendy“, z nichž druhý byl tištěn v roce 1568, a rovněž bylo přeloženo zpra- cování z Vincence z Beauvais. Velmi často se objevují volná zpracování ve sbírkách životopisů světců, které ve Španělsku byly značně rozšířeny (Joan Basilio Sanctoro „Hagiographia y Vidas de los Santos“, 1580—85, Alonso de Villegas „Flos sanctorum“, 1588, Pedro de Ribadeneyra „Flos sanctorum“, 1616, 1623, 1643 atd.). Není s podivem, že se také dramatičtí autoři chopili látky, v jejich čele LOPE DE VEGA (1641). Některé základní motivy z románu vřadil DON JUAN MA- NUEL do svého významného díla,Libro de los Estados“ a před- tím již do své sbírky „El Libro de los Enxiemplos del Conde Lu- canor“. Literární druh exempel byl vůbec ve Španělsku horlivě pěstován a také některé z parabol našeho románu byly zařazeny do sbírek jako „El Espejo de los Legos“, „El Libro de los Gatos", 11
znamnější jsou tři volná zpracování ve verších, zejména větší skladby „Josaphaz“ od CHARDRYHO a dilo GUIE DE CAMBRAI. Dramatická hra o Barlaamovi a Josafatovi se za- chovala ve sborníku „Quarante miracles de Nostre Dame par personnages“ a máme dále zprávu, že básník Jean de Prieur z pří- kazu krále Reného tuto nebo podobnou hru provedl na jevišti. V literatuře provençalské svědčí jediný rukopis zkrácené verse prosaické o starším úplnějším znění, které se ztratilo a bylo záro- veň předlohou pro zpracování italské, a to pro rozsáhlejší znění, které vydal po prvé tiskem G. Bottari v roce 1734. Nové vydání pořídil G. Maahs. Hojně byla tištěna lidová zpracování, někdy i s ilustracemi. Takové tisky jsou známy z Benátek (1539, 1600, 1606), z Florencie (1582, 1827), z Messiny (1678), z Modeny (1768), z Pesara (1770), z Dubrovníku (1784), z Říma (1816), z Bassana (kolem 1800), z Luccy (1829,, 1852), z Loretta (1835). Dále byly veršované skladby (A. Opezzinghi, L. Pag- liaresi da Siena) a také lidové hry. Největší snad ohlas měl román na klasické půdě křesťanské askese, ve Španělsku. O tom poučuje nyní dokonalým způsobem vzorná práce Moldenhauerova. První věrný překlad latinské „Historie“, který byl tištěn v roce 1608, pořídil ARCE SOLOR- CENO. Ale již předtím existovaly převody ze „Zlaté legendy“, z nichž druhý byl tištěn v roce 1568, a rovněž bylo přeloženo zpra- cování z Vincence z Beauvais. Velmi často se objevují volná zpracování ve sbírkách životopisů světců, které ve Španělsku byly značně rozšířeny (Joan Basilio Sanctoro „Hagiographia y Vidas de los Santos“, 1580—85, Alonso de Villegas „Flos sanctorum“, 1588, Pedro de Ribadeneyra „Flos sanctorum“, 1616, 1623, 1643 atd.). Není s podivem, že se také dramatičtí autoři chopili látky, v jejich čele LOPE DE VEGA (1641). Některé základní motivy z románu vřadil DON JUAN MA- NUEL do svého významného díla,Libro de los Estados“ a před- tím již do své sbírky „El Libro de los Enxiemplos del Conde Lu- canor“. Literární druh exempel byl vůbec ve Španělsku horlivě pěstován a také některé z parabol našeho románu byly zařazeny do sbírek jako „El Espejo de los Legos“, „El Libro de los Gatos", 11
Strana 12
„Libro de los Enxiemplos“ od Sáncheze de Vercial. Nemůže také překvapit, že se „Barlaam“ šířil i do španělských kolonií. Byl tištěn v Buenos Aires; FR. BALTASAR DE SANCTA GRUZ Y HUERTA vydal knihu „Historia magistral de los gloriosos anacoretos Barlaan y Jozafat“ v Manile v roce 1692. Tamtéž vyšlo také zpracování v domácí tagalštině v roce 1712 a 1837. Portugalská literatura si pomáhala hojně výpůjčkami ze španělštiny; rozšířeny byly v ní hlavně životopisy světců se zkrácenými versemi „Barlaama“. Dramaticky byla látka zpra- cována v tamilštině pro portugalské kolonie v Indii, čímž se po- divným způsobem dostala nazpět do svého domova. Samostat- něji si počínala literatura katalánská. Latinskou „Historii“ přeložil FRANCISCO ALEGRE (tisk z roku 1494) a také text ze „Zlaté legendy" byl preveden. I v tomto kraji se pak těšily „Životy světců“ velké oblibě. Ze zpracování v jazycích germánských jsou nejdůležitější verse německé. Především jsou tu dvě obšírné skladby ve verších, jedna od RUDOLFA Z EMSU, vydaná v roce 1818 a 1843, nově od F. Pfeiffera, a druhá od OTY, BISKUPA FRISINSKÉHO, vydaná v roce 1913. Existuje dále starší prosaický převod ano- nymní: „Gesamtkatalog der Wiegendrucke“ zaznamenává dva tisky, jeden u Günthera Zainera v Augsburgu z roku 1476 nebo 1478 a druhý u Antona Sorga tamtéž z roku 1476. Překlad podle původní latinské verse pořídil ještě v roce 1603 ULRICH SAT- LER. V témže roku vyšel v Kostnici jiný překlad podle převodu Billiova; společné to dílo hraběte Z HELFENSTEINA a hra- běte JIRÍHO Z HOHENZOLLERN-SIGMARINGEN dožilo se v roce 1648 druhého vydání. Po druhé byl Billius přeložen M. Sintzelem v roce 1840. Vědeckým účelům pak sloužil překlad z řečtiny, pořízený F. Liebrechtem v roce 1847. O dramatické zpracování látky se pokusil Albert Schulz (San Marte) : „Des Kreuzes Prüfung“, Magdeburg 1845. Pro dětský vkus zjedno- dušil trest románu známý spisovatel pro mládež Christoph v. Schmid. Na konec třeba zaznamenat moderní překlad z řeckého originálu, který vydal Ludwig Burchard. Na germánském severu byla staronorská (islandská) sklad- 12
„Libro de los Enxiemplos“ od Sáncheze de Vercial. Nemůže také překvapit, že se „Barlaam“ šířil i do španělských kolonií. Byl tištěn v Buenos Aires; FR. BALTASAR DE SANCTA GRUZ Y HUERTA vydal knihu „Historia magistral de los gloriosos anacoretos Barlaan y Jozafat“ v Manile v roce 1692. Tamtéž vyšlo také zpracování v domácí tagalštině v roce 1712 a 1837. Portugalská literatura si pomáhala hojně výpůjčkami ze španělštiny; rozšířeny byly v ní hlavně životopisy světců se zkrácenými versemi „Barlaama“. Dramaticky byla látka zpra- cována v tamilštině pro portugalské kolonie v Indii, čímž se po- divným způsobem dostala nazpět do svého domova. Samostat- něji si počínala literatura katalánská. Latinskou „Historii“ přeložil FRANCISCO ALEGRE (tisk z roku 1494) a také text ze „Zlaté legendy" byl preveden. I v tomto kraji se pak těšily „Životy světců“ velké oblibě. Ze zpracování v jazycích germánských jsou nejdůležitější verse německé. Především jsou tu dvě obšírné skladby ve verších, jedna od RUDOLFA Z EMSU, vydaná v roce 1818 a 1843, nově od F. Pfeiffera, a druhá od OTY, BISKUPA FRISINSKÉHO, vydaná v roce 1913. Existuje dále starší prosaický převod ano- nymní: „Gesamtkatalog der Wiegendrucke“ zaznamenává dva tisky, jeden u Günthera Zainera v Augsburgu z roku 1476 nebo 1478 a druhý u Antona Sorga tamtéž z roku 1476. Překlad podle původní latinské verse pořídil ještě v roce 1603 ULRICH SAT- LER. V témže roku vyšel v Kostnici jiný překlad podle převodu Billiova; společné to dílo hraběte Z HELFENSTEINA a hra- běte JIRÍHO Z HOHENZOLLERN-SIGMARINGEN dožilo se v roce 1648 druhého vydání. Po druhé byl Billius přeložen M. Sintzelem v roce 1840. Vědeckým účelům pak sloužil překlad z řečtiny, pořízený F. Liebrechtem v roce 1847. O dramatické zpracování látky se pokusil Albert Schulz (San Marte) : „Des Kreuzes Prüfung“, Magdeburg 1845. Pro dětský vkus zjedno- dušil trest románu známý spisovatel pro mládež Christoph v. Schmid. Na konec třeba zaznamenat moderní překlad z řeckého originálu, který vydal Ludwig Burchard. Na germánském severu byla staronorská (islandská) sklad- 12
Strana 13
ba, kterou vydali R. Kayser a C. R. Unger v roce 1851. Dánové mají novodobé zpracování od H. E. Kincka z roku 1852. Švéd- ská verse se datuje kolem roku 1440; vydal ji A. Kleming v roce 1887. Dějiny anglické literatury zaznamenávají čtyři krátká zpracování. Také v Irsku av Nizozemí byl román zpracován. První maďarská verse vznikla kolem roku 1500; zachovaná kopie z roku 1526 ukazuje, že byla pořízena podle „Zlaté le- gendy“. Pod titulem „Szent Barlán és Szent Jozafát indiai királnyek élete“ vyšel v roce 1830 v Ostřihomě první úplný pře- klad textu Billiova. Již tento suchý a neúplný výčet faktů snad znázorňuje, jaký význam měl román o Barlaamovi a Josafatovi pro literatury vzdělaného světa, v Evropě až po dobu baroka. Tento význam se stupňuje však ještě tím, že paraboly do něho vložené putovaly světem více méně samostatně. Je pochopitelné, že tyto paraboly a episody, které dodávají celé skladbě zvláštního půvabu, upoutaly pozornost čtenářů. Většinou jsou indického původu. Někdy se snad dostaly do toho kterého evropského díla přímo z indického pra- mene, totiž z velkého svodu bájek „Paňcatantram“ nebo spíše z jeho převodu do pehleví a do arabštiny „Kalila va Dimna“, který pak byl přeložen ještě do jiných asijských a evrop- ských jazyků, také do srbštiny a ruštiny. V Evropě byly paraboly nejčastěji zařazeny do různých sbírek exempel a podobných didak- tických spisů. Podrobnosti viz v „Poznámkách výkladových“ na str. 191. A. ST. MAGR 13
ba, kterou vydali R. Kayser a C. R. Unger v roce 1851. Dánové mají novodobé zpracování od H. E. Kincka z roku 1852. Švéd- ská verse se datuje kolem roku 1440; vydal ji A. Kleming v roce 1887. Dějiny anglické literatury zaznamenávají čtyři krátká zpracování. Také v Irsku av Nizozemí byl román zpracován. První maďarská verse vznikla kolem roku 1500; zachovaná kopie z roku 1526 ukazuje, že byla pořízena podle „Zlaté le- gendy“. Pod titulem „Szent Barlán és Szent Jozafát indiai királnyek élete“ vyšel v roce 1830 v Ostřihomě první úplný pře- klad textu Billiova. Již tento suchý a neúplný výčet faktů snad znázorňuje, jaký význam měl román o Barlaamovi a Josafatovi pro literatury vzdělaného světa, v Evropě až po dobu baroka. Tento význam se stupňuje však ještě tím, že paraboly do něho vložené putovaly světem více méně samostatně. Je pochopitelné, že tyto paraboly a episody, které dodávají celé skladbě zvláštního půvabu, upoutaly pozornost čtenářů. Většinou jsou indického původu. Někdy se snad dostaly do toho kterého evropského díla přímo z indického pra- mene, totiž z velkého svodu bájek „Paňcatantram“ nebo spíše z jeho převodu do pehleví a do arabštiny „Kalila va Dimna“, který pak byl přeložen ještě do jiných asijských a evrop- ských jazyků, také do srbštiny a ruštiny. V Evropě byly paraboly nejčastěji zařazeny do různých sbírek exempel a podobných didak- tických spisů. Podrobnosti viz v „Poznámkách výkladových“ na str. 191. A. ST. MAGR 13
Strana 14
POZNÁMKA O ČESKÉM PŘEKLADU Chystaje k vydání text Barlaama a Josafata, docházel jsem čím dále tím více k poznání, že překladatelem byl sám tvůrce staročeské naukové prózy, TOMAŠ ZE ŠTÍTNÉHO. Srovnávání se spisy Štítného pak tuto domněnku změnilo v na- prostou jistotu. Podrobný důkaz o tom podávám v LF 1946. Štítný — tak jako v jiných svých překladech — vedl si i při převodu Barlaama a Josafata volně. Nepřekládal doslovně, mnoho vynechával; ale i v tom poznáváme mistra českého jazyka a stylu, že nevypustil téměř nic význačného, zvláště nic, co by porušilo epickou nit příběhu. Tak se stalo, že legenda v českém podání nedosahuje zdaleka ani poloviny předlohy latinské. Na- proti tomu sám přidal několik myšlenek a obratů z vlastních prací. Dílo pak přepracoval ještě jednou, a to ještě stručněji. Že překlad vznikl už v 2. pol. XIV. stol., v době štítenské, poznal už Vocel, ač se obíral jen oběma rukopisy z knihovny uni- versitní (t. j. rukopisem K a jedním rukopisem z kratší recense). V uvedeném pojednání v LF 1946 dospívám k výsledku, že r. 1392 měl asi Štítný už celý překlad hotov, protože v Řečech nedělních a svátečních, vzniklých toho roku, čteme delší výňatek z Barlaama a Josafata téměř doslovně tak, jak jej máme docho- ván v českém překladu. Překladem této legendy, jež dříve nebo později byla převedena asi do 30 jazyků, vyplnil Štítný citelnou mezeru v našem písem- nictví, jež by snad ještě dlouho byla zela prázdnotou. K jeho bo- hatému odkazu literárnímu, jak jsme jej dosud znali, přibývá tím nové dílo, vynikající nejen světovým rozšířením, ale i oděné skvě- lým rouchem českým. Beckův rukopis mi byl původně přístupen ze snímků, jejichž negativ byl opatřen prof. Ryšánkem. Děkuji všem, kdož mi byli radou i skutkem při této práci po- mocni. Je to především J. M. P. dr. Boh. Jarolímek, opat kláštera 14
POZNÁMKA O ČESKÉM PŘEKLADU Chystaje k vydání text Barlaama a Josafata, docházel jsem čím dále tím více k poznání, že překladatelem byl sám tvůrce staročeské naukové prózy, TOMAŠ ZE ŠTÍTNÉHO. Srovnávání se spisy Štítného pak tuto domněnku změnilo v na- prostou jistotu. Podrobný důkaz o tom podávám v LF 1946. Štítný — tak jako v jiných svých překladech — vedl si i při převodu Barlaama a Josafata volně. Nepřekládal doslovně, mnoho vynechával; ale i v tom poznáváme mistra českého jazyka a stylu, že nevypustil téměř nic význačného, zvláště nic, co by porušilo epickou nit příběhu. Tak se stalo, že legenda v českém podání nedosahuje zdaleka ani poloviny předlohy latinské. Na- proti tomu sám přidal několik myšlenek a obratů z vlastních prací. Dílo pak přepracoval ještě jednou, a to ještě stručněji. Že překlad vznikl už v 2. pol. XIV. stol., v době štítenské, poznal už Vocel, ač se obíral jen oběma rukopisy z knihovny uni- versitní (t. j. rukopisem K a jedním rukopisem z kratší recense). V uvedeném pojednání v LF 1946 dospívám k výsledku, že r. 1392 měl asi Štítný už celý překlad hotov, protože v Řečech nedělních a svátečních, vzniklých toho roku, čteme delší výňatek z Barlaama a Josafata téměř doslovně tak, jak jej máme docho- ván v českém překladu. Překladem této legendy, jež dříve nebo později byla převedena asi do 30 jazyků, vyplnil Štítný citelnou mezeru v našem písem- nictví, jež by snad ještě dlouho byla zela prázdnotou. K jeho bo- hatému odkazu literárnímu, jak jsme jej dosud znali, přibývá tím nové dílo, vynikající nejen světovým rozšířením, ale i oděné skvě- lým rouchem českým. Beckův rukopis mi byl původně přístupen ze snímků, jejichž negativ byl opatřen prof. Ryšánkem. Děkuji všem, kdož mi byli radou i skutkem při této práci po- mocni. Je to především J. M. P. dr. Boh. Jarolímek, opat kláštera 14
Strana 15
na Strahově, a knihovník téhož kláštera, převor P. Vít Hůlka; ředitelství Národní a univ. knihovny v Praze, dále dr. Emma Urbánková a dr. Rudolf Holinka z oddělení rukopisů tamtéž; prof. dr. Antonín Beer z Brna; a konečně prof. dr. Bohumil Ryba a redaktor A. St. Mágr, kteří dali podnět, abych se ujal této práce. FRANT. ŠIMEK 15
na Strahově, a knihovník téhož kláštera, převor P. Vít Hůlka; ředitelství Národní a univ. knihovny v Praze, dále dr. Emma Urbánková a dr. Rudolf Holinka z oddělení rukopisů tamtéž; prof. dr. Antonín Beer z Brna; a konečně prof. dr. Bohumil Ryba a redaktor A. St. Mágr, kteří dali podnět, abych se ujal této práce. FRANT. ŠIMEK 15
Strana 16
LITERATURA K UVODU A. ST. MÁGRA Základní prací zůstává nadále bibliografie předmětu, kterou sestavil E. Kuhn: Barlaam und Josaphat. Eine bibliographisch-literaturge- schichtliche Studie. ABHANDLUNGEN DER KGL. BAYR. AKADE- MIE DER WISSENSCHAFTEN. München 1897. Jakýsi doplněk je spis H. Haase: Bibliographie zur Frage nach den Wechselbeziehungen zwischen Buddhismus und Christentum. Leipzig 1922. Pro starší litera- turu odkazuji na obě tyto knihy a zaznamenávám zde jen knihy a rozpravy, které vyšly po vydání Kuhnovy studie a nejsou uvedeny v Haasově biblio- grafii. Je to arci jen výběr, nebude však snad bez užitku, poněvadž nic po- dobného v naší literatuře neexistuje. Co se uvádí v příručkách a encyklo- pediích, nejen našich, je obyčejně zastaralé, velmi kusé a náhodné. I. Všeobecná literatura: Diogo do Couto. Anglický překlad podává: E. A. Wallis Budge: Baralam and Yěwâsěf II, str. XXXV (viz dole). — Český slovník boho- vědný (Podlaha-Tumpach) s. v. Barlaam a Josafat. — Franko, I,: Var- laam i Josafat, starochrystianskyj duchovnyj roman i jeho literaturna istorija. ZAPYSKY NAUKOVOHO TOVARYSTVA IM. ŠEVČENKA. Vypusky 7, 10, 18, 20, také zvláštní otisk. L'vov 1897. — Günter, H.: Buddha in der abendländischen Legende? Leipzig 1922. — Haas, H.: Buddha in der abendländischen Legende? Leipzig 1923. — A. Krym- skij: Varlaam i Joasaf. NOVYJ ENCIKLOPEDICESKIJ SLOVAR' IX, sl. 564—70. — Máchal J.: Slovanské literatury I. Praha 1922, str. 54. — F. Martinéz Vigil: Teología y ciencia, cap. II. Los Santos Barlaán y Josafat. REVISTA ECLESIÁSTICA. V, VI, Huesca 1899—1900.— Nazarevs'kyi, O.: Znadobi do istorii davnoi povisti. Kyiv 1930. — Paris, G.: Poèmes et légendes du moyen-âge. Paris 1900, p. 181—214.— A. Ponomarev: Varlaam i Josafat. PRAVOSLAVNAJA BOGOSLOV- SKAJA ENCIKLOPEDIJA III, SPbg. 1902, str. 134 nn.—R. Harris : Barlaam and Josaphat. BULLETIN OF THE RYLAND'S LIBRARY, 1925, str. 119. — Sirapie de Nersessian: L'illustration du roman de Barlaam et Josaphat d'après les clichés de la Frich Art Reference Library et la mission Gabriel Millet du Mont Athos Préface de Ch. Diehl. Paris 1937. — Sís, V.: Skalní monastýry v Meteorech. ZLATÁ PRAHA 1923, str. 15 nn. — Stammler, W.: Die deutsche Literatur des Mittelalters, Verfasserlexikon I. Berlin 1933, s. v. Barlaam und Josaphat. — Stefa- nescu, D. J.: L'évolution de la peinture religieuse en Bucovine et en Moldavie depuis les origines jusqu'au XIX siècle. Paris 1928. — Stefa- 16
LITERATURA K UVODU A. ST. MÁGRA Základní prací zůstává nadále bibliografie předmětu, kterou sestavil E. Kuhn: Barlaam und Josaphat. Eine bibliographisch-literaturge- schichtliche Studie. ABHANDLUNGEN DER KGL. BAYR. AKADE- MIE DER WISSENSCHAFTEN. München 1897. Jakýsi doplněk je spis H. Haase: Bibliographie zur Frage nach den Wechselbeziehungen zwischen Buddhismus und Christentum. Leipzig 1922. Pro starší litera- turu odkazuji na obě tyto knihy a zaznamenávám zde jen knihy a rozpravy, které vyšly po vydání Kuhnovy studie a nejsou uvedeny v Haasově biblio- grafii. Je to arci jen výběr, nebude však snad bez užitku, poněvadž nic po- dobného v naší literatuře neexistuje. Co se uvádí v příručkách a encyklo- pediích, nejen našich, je obyčejně zastaralé, velmi kusé a náhodné. I. Všeobecná literatura: Diogo do Couto. Anglický překlad podává: E. A. Wallis Budge: Baralam and Yěwâsěf II, str. XXXV (viz dole). — Český slovník boho- vědný (Podlaha-Tumpach) s. v. Barlaam a Josafat. — Franko, I,: Var- laam i Josafat, starochrystianskyj duchovnyj roman i jeho literaturna istorija. ZAPYSKY NAUKOVOHO TOVARYSTVA IM. ŠEVČENKA. Vypusky 7, 10, 18, 20, také zvláštní otisk. L'vov 1897. — Günter, H.: Buddha in der abendländischen Legende? Leipzig 1922. — Haas, H.: Buddha in der abendländischen Legende? Leipzig 1923. — A. Krym- skij: Varlaam i Joasaf. NOVYJ ENCIKLOPEDICESKIJ SLOVAR' IX, sl. 564—70. — Máchal J.: Slovanské literatury I. Praha 1922, str. 54. — F. Martinéz Vigil: Teología y ciencia, cap. II. Los Santos Barlaán y Josafat. REVISTA ECLESIÁSTICA. V, VI, Huesca 1899—1900.— Nazarevs'kyi, O.: Znadobi do istorii davnoi povisti. Kyiv 1930. — Paris, G.: Poèmes et légendes du moyen-âge. Paris 1900, p. 181—214.— A. Ponomarev: Varlaam i Josafat. PRAVOSLAVNAJA BOGOSLOV- SKAJA ENCIKLOPEDIJA III, SPbg. 1902, str. 134 nn.—R. Harris : Barlaam and Josaphat. BULLETIN OF THE RYLAND'S LIBRARY, 1925, str. 119. — Sirapie de Nersessian: L'illustration du roman de Barlaam et Josaphat d'après les clichés de la Frich Art Reference Library et la mission Gabriel Millet du Mont Athos Préface de Ch. Diehl. Paris 1937. — Sís, V.: Skalní monastýry v Meteorech. ZLATÁ PRAHA 1923, str. 15 nn. — Stammler, W.: Die deutsche Literatur des Mittelalters, Verfasserlexikon I. Berlin 1933, s. v. Barlaam und Josaphat. — Stefa- nescu, D. J.: L'évolution de la peinture religieuse en Bucovine et en Moldavie depuis les origines jusqu'au XIX siècle. Paris 1928. — Stefa- 16
Strana 17
nescu, D. J.: Le roman de Barlaam et Joasaph illustré en peinture, BYZANTION VII, fasc. 2, str. 347—369. — Wolff, R. L.: Barlaam and Josaphat. HARVARD THEOLOGICAL REVIEW, XXXII (1939). Kromě toho napsali někteří vydavatelé obšírné stati k svým edicím: Heuckenkamp (viz provençalská verse), Moldenhauer (španělská verse) a Janów (polská verse). II. Speciální literatura Indické prvky. Vedlo by příliš daleko, sestavit zde bibliografii indických textů (jde především o tyto památky: Lalitavistarah, Asvaghosah: Buddha- caritam, Díghanikáyo, Suttanipáto, Nidánakathá, Mahávamso, Paňca- tantram) a jejich překladů. Kdo se o ně zajímá, najde skoro všechen materiál pohromadě ve Winternitzově Geschichte der indischen Lite- ratur. II. Die buddhistische Literatur und die heiligen Texte der Jainas, Leipzig 1920. Nejstarší znění. Alfaric, P.: Les écritures manichéennes II. Etude analytique, Paris 1918—19. — Le Coq, A.v.: Ein christliches und ein manichäisches Fragment in türkischer Sprache aus Turfan. SITZUNGS- BERICHTE DER PREUSS. AKAD. DER WISSENSCHAFTEN, 1909, str. 1205—11.— Le Coq, A, v.: Die budhistische Spätantike in Mittel- asien, II. Die manichäischen Miniaturen, Berlin 1923. Gruzinská verse. Coynbeare, F. C.: The Barlaam und Josaphat Le- gend in the ancient Georgian and Armanian Literature. FOLK-LORE 7, 1896, str. 101—142. — Sibrzdne Bolahavarisi izd. Takajšivili. ZAPISKI VOSTOČNAGO OTD. IMP. RUSSKAGO ARCHEOLOGIČESKA- GO OBŠČESTVA XI, 1898. — Tamtéž ruský překlad „Mudrosť Bala- vara“, pořídil Džavachov. — Chachanov, A.: Balhvar i Jodasaf. Gru- zinskij text po rukopisam XI. i XII. v. Moskva 1902. Recká verse. Woodward, G. R. and Mattingly, H.: St. John Damascene Barlaam and Joasaph, London 1914. — Müller, K.: Přehled byzantské literatury. Praha 1929. Arabské verse. Chauvin : Bibliographie des ouvrages arabes, III, 1898, str. 83—112. — Rosen, baron: Skazanie o Budasafě, ZAPISKI VOS- TOČNAGO OTD. IMP. RUSSKAGO ARCHEOLOGIČESKAGO OBŠČESTVA XIV, 1901, str. 77 nn. — Browne, E. G.: Some Account of the Arabic Work intitled Niháyatu'l - irab fi akhbári'l Furs wa'l - Arab. JOURNAL OF THE ROYAL ASIATIC SOCIETY, 1900, str. 216 nn. Arménská verse viz Gruzínská verse. Ethiopská verse. E. A. Wallis Budge: Baraläm and Yěwâsef, being the ethiopic version of a christianized recension — the ethiopic text edited for the first time with an English translation and introduction, Oxford 1923. Bulharská verse. Franko, I.: Pritčata za ednoroga i nenijat bolgarski variant. SBORNIK ZA NARODNI UMOTVORENIJA, NAUKA 2 Barlaam a Josafat 17
nescu, D. J.: Le roman de Barlaam et Joasaph illustré en peinture, BYZANTION VII, fasc. 2, str. 347—369. — Wolff, R. L.: Barlaam and Josaphat. HARVARD THEOLOGICAL REVIEW, XXXII (1939). Kromě toho napsali někteří vydavatelé obšírné stati k svým edicím: Heuckenkamp (viz provençalská verse), Moldenhauer (španělská verse) a Janów (polská verse). II. Speciální literatura Indické prvky. Vedlo by příliš daleko, sestavit zde bibliografii indických textů (jde především o tyto památky: Lalitavistarah, Asvaghosah: Buddha- caritam, Díghanikáyo, Suttanipáto, Nidánakathá, Mahávamso, Paňca- tantram) a jejich překladů. Kdo se o ně zajímá, najde skoro všechen materiál pohromadě ve Winternitzově Geschichte der indischen Lite- ratur. II. Die buddhistische Literatur und die heiligen Texte der Jainas, Leipzig 1920. Nejstarší znění. Alfaric, P.: Les écritures manichéennes II. Etude analytique, Paris 1918—19. — Le Coq, A.v.: Ein christliches und ein manichäisches Fragment in türkischer Sprache aus Turfan. SITZUNGS- BERICHTE DER PREUSS. AKAD. DER WISSENSCHAFTEN, 1909, str. 1205—11.— Le Coq, A, v.: Die budhistische Spätantike in Mittel- asien, II. Die manichäischen Miniaturen, Berlin 1923. Gruzinská verse. Coynbeare, F. C.: The Barlaam und Josaphat Le- gend in the ancient Georgian and Armanian Literature. FOLK-LORE 7, 1896, str. 101—142. — Sibrzdne Bolahavarisi izd. Takajšivili. ZAPISKI VOSTOČNAGO OTD. IMP. RUSSKAGO ARCHEOLOGIČESKA- GO OBŠČESTVA XI, 1898. — Tamtéž ruský překlad „Mudrosť Bala- vara“, pořídil Džavachov. — Chachanov, A.: Balhvar i Jodasaf. Gru- zinskij text po rukopisam XI. i XII. v. Moskva 1902. Recká verse. Woodward, G. R. and Mattingly, H.: St. John Damascene Barlaam and Joasaph, London 1914. — Müller, K.: Přehled byzantské literatury. Praha 1929. Arabské verse. Chauvin : Bibliographie des ouvrages arabes, III, 1898, str. 83—112. — Rosen, baron: Skazanie o Budasafě, ZAPISKI VOS- TOČNAGO OTD. IMP. RUSSKAGO ARCHEOLOGIČESKAGO OBŠČESTVA XIV, 1901, str. 77 nn. — Browne, E. G.: Some Account of the Arabic Work intitled Niháyatu'l - irab fi akhbári'l Furs wa'l - Arab. JOURNAL OF THE ROYAL ASIATIC SOCIETY, 1900, str. 216 nn. Arménská verse viz Gruzínská verse. Ethiopská verse. E. A. Wallis Budge: Baraläm and Yěwâsef, being the ethiopic version of a christianized recension — the ethiopic text edited for the first time with an English translation and introduction, Oxford 1923. Bulharská verse. Franko, I.: Pritčata za ednoroga i nenijat bolgarski variant. SBORNIK ZA NARODNI UMOTVORENIJA, NAUKA 2 Barlaam a Josafat 17
Strana 18
I KNIŽNINA XIII, 1896, str. 570—620. — Ivanov, J.: Starobъlgarski razkazi, Sofija 1935. Srbská verse. Ružičić, N.: Stari srpski rukopisi u knjižnici Jugosla- venske Akademie u Zagrebu, Beograd 1900. Charvátská verse. Karásek, J.: Ragusäische Legenden, Praha 1913. Ruská verse. Abramovič, D.: Povest o Varlaame i Joasafe v Četjich minejach Dimitra Rostovskogo. JUBILEJNYJ ZBIRNIK NA POŠANI AKADEMIKA M. S. HRUŠEVS'KOHO. Kyiv 1928—29, str. 237—42. — Jacimirskij: Slavjanskaja i russkaja rukopisi rumunskich bibliotek, SPbg. 1905, str. 691—95. — Kadlubskij, A. P.: K istorii stichov o pre- podobnych Varlaamě i Joasafě. RUSSKIJ FILOLOGIČESKIJ VĚST- NIK 78, Varšava 1915. — Ljackij, E.: Historický přehled ruské litera- tury, Praha 1937. — Popov, N.: Afanas'evskij izvod povesti o Varlaame i Joasafe. IZVESTIJA AKADEMII NAUK, 1926, str. 189—230. — Pypin, A.: Istorija russkoj literatury, SPbg. 1898 a nová vydání. — A. Sobolevskij, A.: Perevodnaja literatura Moskevskoj Rusi, SPbg. 1903. — Svěncinskij, J. S.: Cerkovno - i russkoslavjanskija rukopisi Publičnoj biblioteki Narodnago doma v Lvově. IZVĚSTIJA OTD. RUSSKAGO JAZYKA IX, SPbg. 1904, str. 361—364. — Javorskij, Ju. A.: Novyja rukopisnyja nachodki v oblasti starinoj karpatorusskoj pis'mennosti XVI—XVIII věkov, Praga 1931. — Javorskij, Ju. A.: Pověsti iz Gesta Romanorum v karpatorusskoj obrabotkě konca XVII v., Praga 1929. Rumunská verse. Cartojan N.: Cărtile populare in literatura româ- nească, Bucuresti 1929. — Cartojan N.: Livres populaires roumains traduits du slave. SBORNÍK PRACÍ I. SJEZDU SLOVANSKÝCH FILOLOGŮ V PRAZE 1929, II. 1932. — Janów, J.: Do dziejów Bar- laama i Jozafata w przekladzie Nasturela. SPRAWOZDANJA TOWA- RZYSTWA NAUKOWEGO WE LWOWIE, 13. 1933, str. 144—150.— Iorga, N.: Istoria literaturii religioase a Românilor până la 1688, Bucu- reşti 1904. — Turdeanu, E.: Varlaam si Joasaf. Istoricul si filiatiunea redactiunilor românesti, Bucuresti 1934. Polská verse. Piskorski, S.: Žywot Barlaama i Jozafata. Wydal i wstępem poprzedił J. Janów, Lwów 1935. — Janów, J.: L'histoire de Barlaam et Josaphat de S. Piskorski. BULLETIN INTERNATIONAL DE L'ACADEMIE POLONAISE, CLASSE DE PHILOLOGIE 1933, str. 55—59.— Simon, L.: Dykcjonarz teatrów polskich Warszawa, 1935, str. 22, 46. — Rezanov, V.: Školnyja dramy polsko-litovskich jezuitskich kollegij, Něžin 1916. Latinská verse. Peeters, P.: La première traduction latine de Barlaam et Joasaph et son original grec. ANALECTA BOLLANDIANA 49, 1931, str. 276—312. Francouzská verse. Gui de Cambrai: Barlaam et Josaphat. Heraus- gegeben von C. Appel, 1907. — Krause, A.: Zum Barlaam und Josaphat des Gui de Cambrai, Berlin 1899. 18
I KNIŽNINA XIII, 1896, str. 570—620. — Ivanov, J.: Starobъlgarski razkazi, Sofija 1935. Srbská verse. Ružičić, N.: Stari srpski rukopisi u knjižnici Jugosla- venske Akademie u Zagrebu, Beograd 1900. Charvátská verse. Karásek, J.: Ragusäische Legenden, Praha 1913. Ruská verse. Abramovič, D.: Povest o Varlaame i Joasafe v Četjich minejach Dimitra Rostovskogo. JUBILEJNYJ ZBIRNIK NA POŠANI AKADEMIKA M. S. HRUŠEVS'KOHO. Kyiv 1928—29, str. 237—42. — Jacimirskij: Slavjanskaja i russkaja rukopisi rumunskich bibliotek, SPbg. 1905, str. 691—95. — Kadlubskij, A. P.: K istorii stichov o pre- podobnych Varlaamě i Joasafě. RUSSKIJ FILOLOGIČESKIJ VĚST- NIK 78, Varšava 1915. — Ljackij, E.: Historický přehled ruské litera- tury, Praha 1937. — Popov, N.: Afanas'evskij izvod povesti o Varlaame i Joasafe. IZVESTIJA AKADEMII NAUK, 1926, str. 189—230. — Pypin, A.: Istorija russkoj literatury, SPbg. 1898 a nová vydání. — A. Sobolevskij, A.: Perevodnaja literatura Moskevskoj Rusi, SPbg. 1903. — Svěncinskij, J. S.: Cerkovno - i russkoslavjanskija rukopisi Publičnoj biblioteki Narodnago doma v Lvově. IZVĚSTIJA OTD. RUSSKAGO JAZYKA IX, SPbg. 1904, str. 361—364. — Javorskij, Ju. A.: Novyja rukopisnyja nachodki v oblasti starinoj karpatorusskoj pis'mennosti XVI—XVIII věkov, Praga 1931. — Javorskij, Ju. A.: Pověsti iz Gesta Romanorum v karpatorusskoj obrabotkě konca XVII v., Praga 1929. Rumunská verse. Cartojan N.: Cărtile populare in literatura româ- nească, Bucuresti 1929. — Cartojan N.: Livres populaires roumains traduits du slave. SBORNÍK PRACÍ I. SJEZDU SLOVANSKÝCH FILOLOGŮ V PRAZE 1929, II. 1932. — Janów, J.: Do dziejów Bar- laama i Jozafata w przekladzie Nasturela. SPRAWOZDANJA TOWA- RZYSTWA NAUKOWEGO WE LWOWIE, 13. 1933, str. 144—150.— Iorga, N.: Istoria literaturii religioase a Românilor până la 1688, Bucu- reşti 1904. — Turdeanu, E.: Varlaam si Joasaf. Istoricul si filiatiunea redactiunilor românesti, Bucuresti 1934. Polská verse. Piskorski, S.: Žywot Barlaama i Jozafata. Wydal i wstępem poprzedił J. Janów, Lwów 1935. — Janów, J.: L'histoire de Barlaam et Josaphat de S. Piskorski. BULLETIN INTERNATIONAL DE L'ACADEMIE POLONAISE, CLASSE DE PHILOLOGIE 1933, str. 55—59.— Simon, L.: Dykcjonarz teatrów polskich Warszawa, 1935, str. 22, 46. — Rezanov, V.: Školnyja dramy polsko-litovskich jezuitskich kollegij, Něžin 1916. Latinská verse. Peeters, P.: La première traduction latine de Barlaam et Joasaph et son original grec. ANALECTA BOLLANDIANA 49, 1931, str. 276—312. Francouzská verse. Gui de Cambrai: Barlaam et Josaphat. Heraus- gegeben von C. Appel, 1907. — Krause, A.: Zum Barlaam und Josaphat des Gui de Cambrai, Berlin 1899. 18
Strana 19
Provençalská verse. Heuckenkamp, F.: Die provenzalische Prosa- Redaction des geistlichen Romans von Barlaam und Josaphat. Nebst einem Anhang über einige deutsche Drucke des XVII. Jahrhunderts, Halle a. S. 1912. Italská verse. Maahs, G.: Die altitalienische Storia Josaphas, Greifs- wald 1915. Španělská, portugalská a katalánská verse. Moldenhauer, G.: Die Legende von Barlaam und Josaphat auf der Iberischen Halbinsel, Halle a. S. 1929. — Montesinos, J. F.: Barlaám y Josaphat. Teatro antiguo español. Textos y estudios. Madrid 1935 — Gonzáles, S.: Una fuente de la Historia de Barlaám y Josaphat: La Apologia de Aristides. RAZÓN Y FÉ CXIX (1940). Tamilské drama. Zachariäe, Th.: Aufführungen von Jesuitendra- men in Indien. ARCHIV FUR DAS STUDIUM DER NEUEREN SPRACHEN UND LITERATUREN 130, Braunschweig 1913. Německá verse. Perdisch, A.: Der Laubacher Barlaam. Eine Dich- tung des Bischofs Otto II. von Freising, Tübingen 1913. — Burchard, L.: Die Legende von Barlaam und Josaphat, zugeschrieben dem heiligen Johannes von Damaskus, München 1924. — Viz také: Heuckenkamp op. cit. Anglická verse. Barlaam and Josaphat. English Lives of Buddha, edited and induced by Joseph Jacobs, London 1896. Madarská verse. Barlám és Józafát legendája és a Bodkodex egypéldája. A kodexek szövegébol bevezetéssel és jegyzetekkel kiadta Katona Lajos, Budapest 1905. — Vincze, J.: Szent Barlán és Jozafát. Szent Elek legendai, Budapest 1906. 19
Provençalská verse. Heuckenkamp, F.: Die provenzalische Prosa- Redaction des geistlichen Romans von Barlaam und Josaphat. Nebst einem Anhang über einige deutsche Drucke des XVII. Jahrhunderts, Halle a. S. 1912. Italská verse. Maahs, G.: Die altitalienische Storia Josaphas, Greifs- wald 1915. Španělská, portugalská a katalánská verse. Moldenhauer, G.: Die Legende von Barlaam und Josaphat auf der Iberischen Halbinsel, Halle a. S. 1929. — Montesinos, J. F.: Barlaám y Josaphat. Teatro antiguo español. Textos y estudios. Madrid 1935 — Gonzáles, S.: Una fuente de la Historia de Barlaám y Josaphat: La Apologia de Aristides. RAZÓN Y FÉ CXIX (1940). Tamilské drama. Zachariäe, Th.: Aufführungen von Jesuitendra- men in Indien. ARCHIV FUR DAS STUDIUM DER NEUEREN SPRACHEN UND LITERATUREN 130, Braunschweig 1913. Německá verse. Perdisch, A.: Der Laubacher Barlaam. Eine Dich- tung des Bischofs Otto II. von Freising, Tübingen 1913. — Burchard, L.: Die Legende von Barlaam und Josaphat, zugeschrieben dem heiligen Johannes von Damaskus, München 1924. — Viz také: Heuckenkamp op. cit. Anglická verse. Barlaam and Josaphat. English Lives of Buddha, edited and induced by Joseph Jacobs, London 1896. Madarská verse. Barlám és Józafát legendája és a Bodkodex egypéldája. A kodexek szövegébol bevezetéssel és jegyzetekkel kiadta Katona Lajos, Budapest 1905. — Vincze, J.: Szent Barlán és Jozafát. Szent Elek legendai, Budapest 1906. 19
Strana 20
LITERATURA K POZNÁMCE FR. ŠIMKA Dobrovský Josef, Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur 1818 p. 244. Nebeský V. (B.), ČČM 1847, str. 596/7 pozn. 2. Jungmann Josef, Historie literatury české, 2. vyd. (1849) odd. III, 899. Vocel J. E., Uber zwei altböhm. Bearbeitungen des geistlichen Romans Barlaam und Josafat. Abhandl. KBGW V, 8 (1854), str. 64n. Sabina Karel, Dějepis literatury československé staré a střední doby. V Praze 1866, str. 383 n. (Otiskuje jako ukázku parabolu o lovci a slavíčkovi). Koráb Julius, Vývoj knihtiskařství a české prvotisky. V Plzni 1880 str. 45. Hanuš Josef, OSN III (1890) str. 331. Jedlička Fr., O rukopise staročeského románu o Barlaamu a Josafatovi, ČČM 1896, str. 120 nn. Flajšhans Václav, Z knihovny Strahovské (ČČM 1900, str. 333; po- dává zprávu o jednom rukopise kratší recense). Vodehnal Josef, K rukopisům povídky o Barlaamu a Josafatu. ČMFV (1916) str. 109 nn. Jakubec Jan, Dějiny literatury české I, 2. vyd. (1929) str. 297 n. a 302. Vilikovský Jan, Próza z doby Karla IV. Praha 1938, str. 180—187; otiskuje ukázky z Barl. a Jos. podle rkp. K. Tobolka Zdeněk, Knihopis českých a slovenských tisků od doby nej- starší až do konce XVIII. stol., díl. II, část II (1940) str. 13. Mágr A. St., K rukopisům povídky o Barlaamu a Josafatovi, Naše věda XXIII, str. 103 (upozorňuje na rkp. O na Strahově). Rozbor českého Barlaama a Josafata od Františka Šimka vyjde ve Vilímkových Hlasech. 20
LITERATURA K POZNÁMCE FR. ŠIMKA Dobrovský Josef, Geschichte der böhmischen Sprache und ältern Literatur 1818 p. 244. Nebeský V. (B.), ČČM 1847, str. 596/7 pozn. 2. Jungmann Josef, Historie literatury české, 2. vyd. (1849) odd. III, 899. Vocel J. E., Uber zwei altböhm. Bearbeitungen des geistlichen Romans Barlaam und Josafat. Abhandl. KBGW V, 8 (1854), str. 64n. Sabina Karel, Dějepis literatury československé staré a střední doby. V Praze 1866, str. 383 n. (Otiskuje jako ukázku parabolu o lovci a slavíčkovi). Koráb Julius, Vývoj knihtiskařství a české prvotisky. V Plzni 1880 str. 45. Hanuš Josef, OSN III (1890) str. 331. Jedlička Fr., O rukopise staročeského románu o Barlaamu a Josafatovi, ČČM 1896, str. 120 nn. Flajšhans Václav, Z knihovny Strahovské (ČČM 1900, str. 333; po- dává zprávu o jednom rukopise kratší recense). Vodehnal Josef, K rukopisům povídky o Barlaamu a Josafatu. ČMFV (1916) str. 109 nn. Jakubec Jan, Dějiny literatury české I, 2. vyd. (1929) str. 297 n. a 302. Vilikovský Jan, Próza z doby Karla IV. Praha 1938, str. 180—187; otiskuje ukázky z Barl. a Jos. podle rkp. K. Tobolka Zdeněk, Knihopis českých a slovenských tisků od doby nej- starší až do konce XVIII. stol., díl. II, část II (1940) str. 13. Mágr A. St., K rukopisům povídky o Barlaamu a Josafatovi, Naše věda XXIII, str. 103 (upozorňuje na rkp. O na Strahově). Rozbor českého Barlaama a Josafata od Františka Šimka vyjde ve Vilímkových Hlasech. 20
Strana 21
5 TUTO SE POČÍNÁ ŘEČ O JEDNOM KRÁLOVICI KI74r! JMÉNEM JOZAFAT, SYNU KRÁLE, JENŽ SLŮL AVENNIR, KTERÉHOŽTO KRÁLOVICE JEDEN PÚSTENÍK JMÉNEM BARLAAM OBRÁTIL NA VIERU KŘESŤANSKŮ. Tak se počíná: V ty časy, když se biechu počeli mníškové a pústenníci roz- la máhati a jich šlechetnost prohlašováše se po všem světu, až i v Indí mnozí biechu, ješto vše opúštějíc jdiechu na púšť do 10 klášteróv, aby, jsúc v životě smrtedlném tomto, počeli vésti anjelský život, bieše vstal v Indí král jeden jménem Avennir, veliký na sboží i silný v moci, postavy krásné. A ve všech svět- ských věcech, jimž nelze tráti, jmějieše chválu, ale podlé duše v chudobě bieše; neb pohan bieše svým obyčejem a pohanské 15 modly za bohy I jmějieše. A když bydléše u mnohých rozko- lb šech, ulehl jen k tomuto světu, vše maje, po němž svět stojí. Jediného se jemu nedostáváše, že dětí nejmějieše, a toho ovšem žádáše, by syna ostavil svým náměstkem. Pak množstvie křesťanuov a mníškóv, královy se nepřiezni 20 nebojiece, kázáchu slovo božie, život vedúc svrchovaný, řečí i příkladem v dobrých skutciech táhnúc lidi od světa k Bohu, marnost a neustavičnost světa tohoto a hubenstvo ukazujíc a věčnost světa budúcieho, blažené všech svatých bydlo v ne- beském království, tu, kdež jest v Kristu jich I život schován, 2a 25 a hoře věčné tohoto světa milovníkóm; aniž se krále stracho- váchu hyzditi to, po němž král stáše, neb i smrti žádáchu pro Krista, aby s ním duostojni byli u věčném štěstí život jmieti. Toho jich učenie spasitedlného někteří poslúchajíc, až i z ve- likých lidí znamenitých mnichový život a pústenničí přijímá- 30 chu, jdúc od světa, nechtiec nésti pro svět marné chvály. A král to slyše, by hněviv velmě; a učini ustavenie, aby každého křesťana přinutili, aby zapřel křestanské viery. A tak nové múky na křesťany vymyšlováchu, a najviec na ty, l ješto 2b 21
5 TUTO SE POČÍNÁ ŘEČ O JEDNOM KRÁLOVICI KI74r! JMÉNEM JOZAFAT, SYNU KRÁLE, JENŽ SLŮL AVENNIR, KTERÉHOŽTO KRÁLOVICE JEDEN PÚSTENÍK JMÉNEM BARLAAM OBRÁTIL NA VIERU KŘESŤANSKŮ. Tak se počíná: V ty časy, když se biechu počeli mníškové a pústenníci roz- la máhati a jich šlechetnost prohlašováše se po všem světu, až i v Indí mnozí biechu, ješto vše opúštějíc jdiechu na púšť do 10 klášteróv, aby, jsúc v životě smrtedlném tomto, počeli vésti anjelský život, bieše vstal v Indí král jeden jménem Avennir, veliký na sboží i silný v moci, postavy krásné. A ve všech svět- ských věcech, jimž nelze tráti, jmějieše chválu, ale podlé duše v chudobě bieše; neb pohan bieše svým obyčejem a pohanské 15 modly za bohy I jmějieše. A když bydléše u mnohých rozko- lb šech, ulehl jen k tomuto světu, vše maje, po němž svět stojí. Jediného se jemu nedostáváše, že dětí nejmějieše, a toho ovšem žádáše, by syna ostavil svým náměstkem. Pak množstvie křesťanuov a mníškóv, královy se nepřiezni 20 nebojiece, kázáchu slovo božie, život vedúc svrchovaný, řečí i příkladem v dobrých skutciech táhnúc lidi od světa k Bohu, marnost a neustavičnost světa tohoto a hubenstvo ukazujíc a věčnost světa budúcieho, blažené všech svatých bydlo v ne- beském království, tu, kdež jest v Kristu jich I život schován, 2a 25 a hoře věčné tohoto světa milovníkóm; aniž se krále stracho- váchu hyzditi to, po němž král stáše, neb i smrti žádáchu pro Krista, aby s ním duostojni byli u věčném štěstí život jmieti. Toho jich učenie spasitedlného někteří poslúchajíc, až i z ve- likých lidí znamenitých mnichový život a pústenničí přijímá- 30 chu, jdúc od světa, nechtiec nésti pro svět marné chvály. A král to slyše, by hněviv velmě; a učini ustavenie, aby každého křesťana přinutili, aby zapřel křestanské viery. A tak nové múky na křesťany vymyšlováchu, a najviec na ty, l ješto 2b 21
Strana 22
kázáchu slovo božie. A tak někteří se odvracováchu, a někteří smrt přijímajíc u mučedlníkových korunách do nebes jdiechu, a někteří kryjiechu se po tajných púštiech. O jednom znamenitém, ješto se byl obrátil na vieru. 5 Až jeden znamenitý králuov přietel, nad jiné jsa v dóstojen- ství zpuosobený, udatný, radný, tvářný i vzrostlý, uslyšav královo proti křestaném ustavenie, všicku čest opustiv tohoto světa, ješto táhne v zahynutie, i všicku rozkoš, přivinul se jest k starším z mníškóv a šel na púšť s nimi; a tam postem, bdě- 10 ním, l pomluvami svatými v myšlení dobrém jsa sebe pilen, 3a čistieše svój úmysl a svój rozum, i svú duši ote všech zlých poškvrn vysvobozuje a světlem božím osvěcuje. A král, že velmi toho milováše a jmějieše jej nad jiné ve cti, uslyšav do něho to, co je učinil, žel mu bylo, že jej ztratil, a proti 15 křesťanským mníškóm věčí poče nenávist jmieti. I posla na vše strany po púšti, zdali by ho kde nalezli, až jeho královi nalezše i přivedú. A král, uzřev jeho v sprostném rúše a chu- rava, jehož u velebném rúše dřéve vídal a v rozkošech, i smúti se i hněv jím hnu. A z toho obélho poče řéci: »Ó nemúdrý, kak 3b 20 s' svú čest proměnil v potupu a svú chválu u bláznovstvie toto? První jsa v mém královstvu, i dětem s' se dal u posměch! A netolik zapomněl si té přiezni, ješto sem ji jměl k tobě, ale i proti přirození vstal si svému, ani s' měl k svým dětem mi- losti, cti a sbožie za nic neváže. Cos' učinil, co tiem zíščeš, že 25 s' toho, ješto Ježíš slove, vážil nad bohy i nad lidi, a tento potupný život a ukrutný nad život ve cti a v rozkoši?« To uslyšav ten boží člověk, veselú tváří odpovědě králi ařka: »Ó králi! Chceš-li, ať bych pověděl, proč se jest to 1 stalo, 4a vyluč své nepřátely, a vše ť povědě, což mne otiežeš; před 30 nimi ť mluviti nechci — muč mě i zabí, učiň, což chceš, nevěda proč«. A král otáza, kto by ti byli jeho nepřietelé? A on vece: »Hněv a žádost. Neb, kakž koli vlito je od Stvořitele to obé přirození ku potřebě, však u vás, ješto jedne po tělu jdete a nic nemáte toho, co k duchu slušie, to obé činí nepřátelsky 22
kázáchu slovo božie. A tak někteří se odvracováchu, a někteří smrt přijímajíc u mučedlníkových korunách do nebes jdiechu, a někteří kryjiechu se po tajných púštiech. O jednom znamenitém, ješto se byl obrátil na vieru. 5 Až jeden znamenitý králuov přietel, nad jiné jsa v dóstojen- ství zpuosobený, udatný, radný, tvářný i vzrostlý, uslyšav královo proti křestaném ustavenie, všicku čest opustiv tohoto světa, ješto táhne v zahynutie, i všicku rozkoš, přivinul se jest k starším z mníškóv a šel na púšť s nimi; a tam postem, bdě- 10 ním, l pomluvami svatými v myšlení dobrém jsa sebe pilen, 3a čistieše svój úmysl a svój rozum, i svú duši ote všech zlých poškvrn vysvobozuje a světlem božím osvěcuje. A král, že velmi toho milováše a jmějieše jej nad jiné ve cti, uslyšav do něho to, co je učinil, žel mu bylo, že jej ztratil, a proti 15 křesťanským mníškóm věčí poče nenávist jmieti. I posla na vše strany po púšti, zdali by ho kde nalezli, až jeho královi nalezše i přivedú. A král, uzřev jeho v sprostném rúše a chu- rava, jehož u velebném rúše dřéve vídal a v rozkošech, i smúti se i hněv jím hnu. A z toho obélho poče řéci: »Ó nemúdrý, kak 3b 20 s' svú čest proměnil v potupu a svú chválu u bláznovstvie toto? První jsa v mém královstvu, i dětem s' se dal u posměch! A netolik zapomněl si té přiezni, ješto sem ji jměl k tobě, ale i proti přirození vstal si svému, ani s' měl k svým dětem mi- losti, cti a sbožie za nic neváže. Cos' učinil, co tiem zíščeš, že 25 s' toho, ješto Ježíš slove, vážil nad bohy i nad lidi, a tento potupný život a ukrutný nad život ve cti a v rozkoši?« To uslyšav ten boží člověk, veselú tváří odpovědě králi ařka: »Ó králi! Chceš-li, ať bych pověděl, proč se jest to 1 stalo, 4a vyluč své nepřátely, a vše ť povědě, což mne otiežeš; před 30 nimi ť mluviti nechci — muč mě i zabí, učiň, což chceš, nevěda proč«. A král otáza, kto by ti byli jeho nepřietelé? A on vece: »Hněv a žádost. Neb, kakž koli vlito je od Stvořitele to obé přirození ku potřebě, však u vás, ješto jedne po tělu jdete a nic nemáte toho, co k duchu slušie, to obé činí nepřátelsky 22
Strana 23
a ve zlé táhne: žádost vás táhne zřejmě jediné k rozkoši, jíž jest obak nelze tráti, a hněv, slep jsa, i dobré boří. Protož, Ó králi, odluč to obé v tu chvíli a přijmi k téjto řeči súd, roz- šafnost a rovnost, l a vše ť povědě, když to učiníš«. A král vece, že to chce, což jest požádal, učiniti: »Pověziž mi svobodně, odkud ť jest ten blud přišel, že s' za to, ješto jest v nejistéj a u marnéj náději, dal jisté dobré, v rukú maje?!« Odpovědě muž boží: »Dávno, když mlád biech ještě, slyšal sem to dobré slovo a spasitedlné; a jako siemě padlo jest u mé srdce, 10 a vždy sem je u paměti držal, až jest se v kořen ujalo i vyrostlo a to jest ovoce přineslo ve mně, ješto sám vidíš; a to ť jest bylo to slovo. Zdá se nemúdrým, těm, ješto jím hrdají, jako by ne- bylo, a to, ješto nenie, chtie držeti, jako by bylo. Protož, ktož! 5a nepochutná těch věcí s sladkostí, ješto jsú, nemuož poznati 15 těch věcí, ješto nejsú přirozené; a ktož nezná marností věcí těchto, ješto se zdají, by nětco byly, kak ten bude hrdati jimi? To, cožť jest věčné a neproměnné, to ť jest pravé; ale to nenie pravé, ješto, ač pobude na chvíli, ale mine. A ty, králi, k těm marným věcem přichýlil s' srdce. A i mě takové věci držaly 20 sú, ale moc slova onoho odtáhla jest od toho mú duši a mú mysl vzbudila, abych to volil, ješto jest lepšie. Avšak moc hřiecha, ješto se protiví moci mysli mé, držala je mě v žádosti marných věcí těchto uvázá na, až i ráčil z své 5b dobroty Pán Hospodin vynieti mě z vězenie toho a posílil 25 mé mysli, abych přemohl moc hřiecha, a otevřel oči moji, abych zlé rozeznal od dobrého. A uzřel sem, znamenav pilně, ano vše marnost, co jest na světě, a súženie ducha; jakožto die i Šalomún: » Marnost nad marnostmi a všecky věci mar- nost«. Tehdy sňata jest s mého srdce záclona hřiecha a hrubost 30 tělesná temná osviecena jest; a poznal sem, k čemu sem stvo- řen, a že musím jíti k mému Stvořiteli skrze naplněnie jeho přikázanie. Proto ť sem všeho ostal, abych jeho následoval. A dieku vzdávám jemu skrze Krista, Pána našeho, ješto je mě vyňal z lúže hubenstvie a z moci kniežete temností tohoto 6a 35 světa a ukázal mi krátkú a upřiemú cestu, jíž jda budu moci v tomto lútovém tělu s anjely jmieti tovařistvie. A když sem 5 4b 23
a ve zlé táhne: žádost vás táhne zřejmě jediné k rozkoši, jíž jest obak nelze tráti, a hněv, slep jsa, i dobré boří. Protož, Ó králi, odluč to obé v tu chvíli a přijmi k téjto řeči súd, roz- šafnost a rovnost, l a vše ť povědě, když to učiníš«. A král vece, že to chce, což jest požádal, učiniti: »Pověziž mi svobodně, odkud ť jest ten blud přišel, že s' za to, ješto jest v nejistéj a u marnéj náději, dal jisté dobré, v rukú maje?!« Odpovědě muž boží: »Dávno, když mlád biech ještě, slyšal sem to dobré slovo a spasitedlné; a jako siemě padlo jest u mé srdce, 10 a vždy sem je u paměti držal, až jest se v kořen ujalo i vyrostlo a to jest ovoce přineslo ve mně, ješto sám vidíš; a to ť jest bylo to slovo. Zdá se nemúdrým, těm, ješto jím hrdají, jako by ne- bylo, a to, ješto nenie, chtie držeti, jako by bylo. Protož, ktož! 5a nepochutná těch věcí s sladkostí, ješto jsú, nemuož poznati 15 těch věcí, ješto nejsú přirozené; a ktož nezná marností věcí těchto, ješto se zdají, by nětco byly, kak ten bude hrdati jimi? To, cožť jest věčné a neproměnné, to ť jest pravé; ale to nenie pravé, ješto, ač pobude na chvíli, ale mine. A ty, králi, k těm marným věcem přichýlil s' srdce. A i mě takové věci držaly 20 sú, ale moc slova onoho odtáhla jest od toho mú duši a mú mysl vzbudila, abych to volil, ješto jest lepšie. Avšak moc hřiecha, ješto se protiví moci mysli mé, držala je mě v žádosti marných věcí těchto uvázá na, až i ráčil z své 5b dobroty Pán Hospodin vynieti mě z vězenie toho a posílil 25 mé mysli, abych přemohl moc hřiecha, a otevřel oči moji, abych zlé rozeznal od dobrého. A uzřel sem, znamenav pilně, ano vše marnost, co jest na světě, a súženie ducha; jakožto die i Šalomún: » Marnost nad marnostmi a všecky věci mar- nost«. Tehdy sňata jest s mého srdce záclona hřiecha a hrubost 30 tělesná temná osviecena jest; a poznal sem, k čemu sem stvo- řen, a že musím jíti k mému Stvořiteli skrze naplněnie jeho přikázanie. Proto ť sem všeho ostal, abych jeho následoval. A dieku vzdávám jemu skrze Krista, Pána našeho, ješto je mě vyňal z lúže hubenstvie a z moci kniežete temností tohoto 6a 35 světa a ukázal mi krátkú a upřiemú cestu, jíž jda budu moci v tomto lútovém tělu s anjely jmieti tovařistvie. A když sem 5 4b 23
Strana 24
žádal dojíti toho, počal sem tú úzkú cestú jíti, vším hrdaje, což svět tento váží draho, aniž já mohu čemu jinému řéci, by dobré bylo, kromě toho, ješto právě dobré jest; od něhož s' ty dalek, králi. A protož sme tebe ostali, neb s' se v zjevné přiblížil zahynutie a k témuž nás táhneš. Věz to, králi, donidž sem s tebú byl, ničehož ť sem, co je mi slušalo, neobmeškal podlé rytieřstvie světského; ale že jest všeho dobrého naj- 6b většie dobré, chceš, abychom ostanúc ztratili Boha, Stvořitele a Pána svého, tu ť ztrátu slušie vážiti nade vše. 10 Kak mohu řéci, by ty které poznánie jměl dobrého, když vážíš chválu tohoto světa, ješto zhyne jako voda, a lidskú přie- zen nad přiezen boží? Kakž mi je se držeti tebe v tom, né všie cti světské, všie přiezni lidské, přirozené milosti k dětem, i což koli, ješto jest libé? Lépe jest toho všeho ostati než Boha, 15 Stvořitele svého! Vidíme to, králi, že ty nejsi vděčen Bohu, ješto ťjest dal, že jsi; a dal ť život, dal t králem býti, a poruše- nému v našem prvniem otci přirození učinil lékařstvie v Jezu Kristu, Pánu našem, ješto jest pán všeho věčný s Bohem Otcem i s Duchem svatým, jenž svú smrtí naši smrt zbořil 20 a svým velikým milosrdím vede nás u veliký život blaženější, ješto i nám opravil všem v svém z mrtvých vstání, než bychom jej byli v ráji jměli. Ale ty, králi, tiem vším hrdáš, v smiech máš kříž jeho, vešken se dav na tělesné rozkoši, a bohy nazýváš ohyzdné 25 modly, ješto ť jim jest zahynúti. A netoliko sám se zbavíš dobrého nebeského, ale i všecky ty, ješto tvého poslušni jsú přikázanie. Protož věz to, žeť já pro tě nezapřím] svého Stvo- řitele, svého dobrodějce i Spasitele, nechci t v tvém bludu státi s tebú; netbám — daj mě, na které chceš múky, smrti t se 3o nebojím ani ť miluji světských věcí. Nebť sem již poznal mdlobu tělesné smrti, nemóž ť sluh božích držeti v sobě; poznal sem i marnost toho všeho, co jest na světě; co jest, by s tiem nebylo těžké práce? Která jest útěcha tohoto světa, by se jí žalost nepřimiesila? Protož ovšem ť jest tak, že ve všem 35 zlém vešken svět položen jest, proněž nemámy světa milovati ani toho, co jest na světě. Neb vše, co je na světě, jest žádost 7a 7b 24
žádal dojíti toho, počal sem tú úzkú cestú jíti, vším hrdaje, což svět tento váží draho, aniž já mohu čemu jinému řéci, by dobré bylo, kromě toho, ješto právě dobré jest; od něhož s' ty dalek, králi. A protož sme tebe ostali, neb s' se v zjevné přiblížil zahynutie a k témuž nás táhneš. Věz to, králi, donidž sem s tebú byl, ničehož ť sem, co je mi slušalo, neobmeškal podlé rytieřstvie světského; ale že jest všeho dobrého naj- 6b většie dobré, chceš, abychom ostanúc ztratili Boha, Stvořitele a Pána svého, tu ť ztrátu slušie vážiti nade vše. 10 Kak mohu řéci, by ty které poznánie jměl dobrého, když vážíš chválu tohoto světa, ješto zhyne jako voda, a lidskú přie- zen nad přiezen boží? Kakž mi je se držeti tebe v tom, né všie cti světské, všie přiezni lidské, přirozené milosti k dětem, i což koli, ješto jest libé? Lépe jest toho všeho ostati než Boha, 15 Stvořitele svého! Vidíme to, králi, že ty nejsi vděčen Bohu, ješto ťjest dal, že jsi; a dal ť život, dal t králem býti, a poruše- nému v našem prvniem otci přirození učinil lékařstvie v Jezu Kristu, Pánu našem, ješto jest pán všeho věčný s Bohem Otcem i s Duchem svatým, jenž svú smrtí naši smrt zbořil 20 a svým velikým milosrdím vede nás u veliký život blaženější, ješto i nám opravil všem v svém z mrtvých vstání, než bychom jej byli v ráji jměli. Ale ty, králi, tiem vším hrdáš, v smiech máš kříž jeho, vešken se dav na tělesné rozkoši, a bohy nazýváš ohyzdné 25 modly, ješto ť jim jest zahynúti. A netoliko sám se zbavíš dobrého nebeského, ale i všecky ty, ješto tvého poslušni jsú přikázanie. Protož věz to, žeť já pro tě nezapřím] svého Stvo- řitele, svého dobrodějce i Spasitele, nechci t v tvém bludu státi s tebú; netbám — daj mě, na které chceš múky, smrti t se 3o nebojím ani ť miluji světských věcí. Nebť sem již poznal mdlobu tělesné smrti, nemóž ť sluh božích držeti v sobě; poznal sem i marnost toho všeho, co jest na světě; co jest, by s tiem nebylo těžké práce? Která jest útěcha tohoto světa, by se jí žalost nepřimiesila? Protož ovšem ť jest tak, že ve všem 35 zlém vešken svět položen jest, proněž nemámy světa milovati ani toho, co jest na světě. Neb vše, co je na světě, jest žádost 7a 7b 24
Strana 25
těla, žádost očí I a hrdost života, a svět zhyne i žádost jeho s ním; 8a ale ktož činí vuoli boží, živ bude na věky. Té já hledaje vuole božie, vše sem opustil a jsem s těmi, ješto túž jako já mají žádost a Boha hledají téhož. Mezi nimi nenie sváruov, nenie 5 závisti, ale rovně každý po tom stojí, aby k věčnému přišli bydlu, ješto je Otec světla těm připravil, ktož jej milují. To jsú přietelé moji, to má bratří, a od těch, ješto sú byli mi bratřie a přietelé někdy, utekl sem a vzdálil sem se od nich a ostal sem na púšti, čakaje Boha, ješto je me spasil". 10 A když ty řeči mluvieše muž boží, král se v 1 hněvu zapalo- 8b váše a mysléše mučiti jeho, ale vztaže mysl opět, patře na jeho urozenie. I poče mluviti k němu: »Bych ť byl neslíbil na počátce řeči, že chci hněv od sebe odlúčiti, jistě ť bych tě dal na oheň; ale že s' mě tak zavázal, a také pro tu přiezen dřevní, 15 ješto sem jměl k tobě, přezřím večas tvým klopotným řečem. Vstaň a jdi mi pryč s uočí, ať tebe zle nezahubím!« A z toho král poče ještě viece hněviv býti na pústenníky vida, že řečí i příkladem táhnú od světa, kohož mohú. 20 Tuto se čte, že se jest králi syn narodil, jemuž jméno Jozafat. A když král v tom bludu bieše,I syn velmi krásný urodi se jemu; 9a tak praviechu, by se v téj zemi také dietě neurázalo; a snad je ta krása ukazovala, kaké je to dietě jmělo býti. Velmi by král radosten dietětem a da jemu Jozafat jméno; a svým bohóm 25 vzda oběti nevěda, že Buoh návyšší i nedóstojným své dary dává, kdy by uměli jich užívati, jemuž samému měly by du- chovnie oběti býti. A když ten král v své utěšenie veliké učini hody, k těm hodóm sebra se učených v hvězdářství mistróv přes padesát 30 podlé učenie kaldejského. Těch poče král tázati pilně prose, aby jemu povědělli, kaký člověk to dietě má býti. A oni roz- ličné věci znamenavše, počechu řéci, že veliký bude v sboží i v moci a nade vše ty krále, ješto sú byli před ním v tom králov- stvu. A jeden z nich najvětší hvězdář vece královi: »Králi, 9b 25
těla, žádost očí I a hrdost života, a svět zhyne i žádost jeho s ním; 8a ale ktož činí vuoli boží, živ bude na věky. Té já hledaje vuole božie, vše sem opustil a jsem s těmi, ješto túž jako já mají žádost a Boha hledají téhož. Mezi nimi nenie sváruov, nenie 5 závisti, ale rovně každý po tom stojí, aby k věčnému přišli bydlu, ješto je Otec světla těm připravil, ktož jej milují. To jsú přietelé moji, to má bratří, a od těch, ješto sú byli mi bratřie a přietelé někdy, utekl sem a vzdálil sem se od nich a ostal sem na púšti, čakaje Boha, ješto je me spasil". 10 A když ty řeči mluvieše muž boží, král se v 1 hněvu zapalo- 8b váše a mysléše mučiti jeho, ale vztaže mysl opět, patře na jeho urozenie. I poče mluviti k němu: »Bych ť byl neslíbil na počátce řeči, že chci hněv od sebe odlúčiti, jistě ť bych tě dal na oheň; ale že s' mě tak zavázal, a také pro tu přiezen dřevní, 15 ješto sem jměl k tobě, přezřím večas tvým klopotným řečem. Vstaň a jdi mi pryč s uočí, ať tebe zle nezahubím!« A z toho král poče ještě viece hněviv býti na pústenníky vida, že řečí i příkladem táhnú od světa, kohož mohú. 20 Tuto se čte, že se jest králi syn narodil, jemuž jméno Jozafat. A když král v tom bludu bieše,I syn velmi krásný urodi se jemu; 9a tak praviechu, by se v téj zemi také dietě neurázalo; a snad je ta krása ukazovala, kaké je to dietě jmělo býti. Velmi by král radosten dietětem a da jemu Jozafat jméno; a svým bohóm 25 vzda oběti nevěda, že Buoh návyšší i nedóstojným své dary dává, kdy by uměli jich užívati, jemuž samému měly by du- chovnie oběti býti. A když ten král v své utěšenie veliké učini hody, k těm hodóm sebra se učených v hvězdářství mistróv přes padesát 30 podlé učenie kaldejského. Těch poče král tázati pilně prose, aby jemu povědělli, kaký člověk to dietě má býti. A oni roz- ličné věci znamenavše, počechu řéci, že veliký bude v sboží i v moci a nade vše ty krále, ješto sú byli před ním v tom králov- stvu. A jeden z nich najvětší hvězdář vece královi: »Králi, 9b 25
Strana 26
jakž ť já mohu rozuměti, dietě toto ne v tvém království bude kralovati, ale v lepšiem; a mám za to, že přijme křesťanský stav, ješto ty jej chceš zahladiti“. To ten hvězdář vynesl boží vuolí, ješto, když chce, i skrze 5 své nepřátely vynese pravdu; jako jest byl někdy skrze Baláma ukázal, že se v Židovstvě narodí Král všech krá luov. 10a Tu čte se, kterak král Avennir zahnal všecky půsteníky z svého královstvie. Král, když uslyše řeč tuto, těžce ji přije, uje jemu útěchy jeho; 10 a odtud mysli, co by bylo z toho učiniti, až umysli, aby velmi krásný a rozkošný dóm učinil súkromie u městě a v tom domu aby obláště byl chován syn králuov; když by z prvého vyšel věku dětinského, aby jiní k němu nechodili, jediné ti, ješto by on jim poručil své dietě. I da jemu pěstúny čeled mladú, 15 a krásné lidi a výtečné, přikázav jim, aby nic neukazovali jemu toho, což smutek činí, ale jediné to, ješto jest milé a libé, chtě,aby, jsa v téj rozkoši, ni kdy na to nepomyslil, co potom 10b bude. A přikáza to pod milostí, aby i najmenším slovem nikdy o Kristu se před ním nevzmienili, a byl-li by kdy nemocen 20 kto sluh jeho, aby toho od něho vylúčili a jiného aby dali vý- tečného miesto něho. A král tak toto pósobieše, jakož řiekají: »Bohatý, ješto móž, což chce, učiniti, podoben bývá nemúdré- mu«. A slyše král, že jsú ještě mníškové zuostali v zemi jeho, 25 přikáza volati na vše strany, aby po provolání ižádný neostal přes třetí den v jeho zemi; pakli by přes to byl kto nalezen, aby byl dán k ukrutnéj smrti, řka: »Ti ť v lidu činie všicku miešku, veléc Ukři žovaného ctíti jako Boha«. 11a Tuto se čte o osočení jednoho muže dobrého. 30 Pak se přihodi: Bieše opět jeden znamenitý a jako prvý po královi, muž šlechetný a věrný křestan; ale tajieše se u vieře, boje se krále. A král na ň velmě bieše laskav. I biechu, ješto 26
jakž ť já mohu rozuměti, dietě toto ne v tvém království bude kralovati, ale v lepšiem; a mám za to, že přijme křesťanský stav, ješto ty jej chceš zahladiti“. To ten hvězdář vynesl boží vuolí, ješto, když chce, i skrze 5 své nepřátely vynese pravdu; jako jest byl někdy skrze Baláma ukázal, že se v Židovstvě narodí Král všech krá luov. 10a Tu čte se, kterak král Avennir zahnal všecky půsteníky z svého královstvie. Král, když uslyše řeč tuto, těžce ji přije, uje jemu útěchy jeho; 10 a odtud mysli, co by bylo z toho učiniti, až umysli, aby velmi krásný a rozkošný dóm učinil súkromie u městě a v tom domu aby obláště byl chován syn králuov; když by z prvého vyšel věku dětinského, aby jiní k němu nechodili, jediné ti, ješto by on jim poručil své dietě. I da jemu pěstúny čeled mladú, 15 a krásné lidi a výtečné, přikázav jim, aby nic neukazovali jemu toho, což smutek činí, ale jediné to, ješto jest milé a libé, chtě,aby, jsa v téj rozkoši, ni kdy na to nepomyslil, co potom 10b bude. A přikáza to pod milostí, aby i najmenším slovem nikdy o Kristu se před ním nevzmienili, a byl-li by kdy nemocen 20 kto sluh jeho, aby toho od něho vylúčili a jiného aby dali vý- tečného miesto něho. A král tak toto pósobieše, jakož řiekají: »Bohatý, ješto móž, což chce, učiniti, podoben bývá nemúdré- mu«. A slyše král, že jsú ještě mníškové zuostali v zemi jeho, 25 přikáza volati na vše strany, aby po provolání ižádný neostal přes třetí den v jeho zemi; pakli by přes to byl kto nalezen, aby byl dán k ukrutnéj smrti, řka: »Ti ť v lidu činie všicku miešku, veléc Ukři žovaného ctíti jako Boha«. 11a Tuto se čte o osočení jednoho muže dobrého. 30 Pak se přihodi: Bieše opět jeden znamenitý a jako prvý po královi, muž šlechetný a věrný křestan; ale tajieše se u vieře, boje se krále. A král na ň velmě bieše laskav. I biechu, ješto 26
Strana 27
jemu v tom závidiechu a hledáchu, kudy by jej osočili. I jede jednú král v svá loviště a tento s ním. Pak se nahodi tomuto pánu nadjeti jednoho, ano zvěř jemu nohu zetřel; a ten leže volati poče k tomu pánu, aby jeho nemíjal, a smiloval se nad 5 ním a vzal jej do svého domu, a řka, že t »mohu býti ú žitečen 11b v čas potřebný«. A pán ten vece: »K čemu by mi byl úžitečen, já nevědě; ale že jsi člověk, líto mi tebe. Budu-li ť moci, vy- hojím tě; avšak mi pověz, v čem t se zdá, že mi móžeš býti úži- tečen.« Ten chudý povědě: »Jsem ť lékař řečí; bude-li kto řečí 10 uražen, hodným lékařstvím vyhojím jej, aby se ten neduh ne- rozmohl dále.« A ten pán, za nic neváže té jeho řeči, jediné lítost maje nad člověkem, vzal jej do svého domu a vyhojil. A pak oni, ješto závidiechu muži tomu šlechetnému, u Královy Milosti oso- 15 čichu jej a řkúc, by on netolik netbaje královy přiezni, ostav bo hóv našich, byl křesťanem, ale také táhna lid k sobě, by zle 12a myslil proti královi, a řkúc: »Králi, chceš-li dojíti toho, že t tak jest, zavolaj súkromie jeho a pokus ho a řci jemu, že s' poznal, že s' blúdil, křesťany hubě, i chceš se již káti toho, opustě krá- 20 lovstvo že chceš jíti na púšť.« A to sobě ti zlí mysléchu, znajíc upřiemnost toho muže, že toho pochválí královi a bude tiem vesel a ponukne, aby tiem odvlače nedlil, a pak král aby vzal úmysl z toho, že tento radí královi, aby opustil královstvie, a tento aby sám vládl. 25 A král, znaje toho vieru k sobě, všakž ho pokusi tak, jakž ho oni biechu naučili. A tento dobrý muž, jakž od krále us lyše to, 12b ijedné se v tom lsti nenaděje, vece k králi: »O králi, vzal si sobě dobrý úmysl! Ač jest nesnadno královstva nadjíti nebes- kého, avšak vší mocí slušie hledati jeho. Sdejšie rozkoši, ač jsú 30 libé, však je slušie odvrci. Neb, ktož vší mocí velne k libostem sdejším, ty ť jemu minú, a najposléz upadne u věčné hoře. Neb i zlé i dobré tohoto světa jediné jako stien jest a brzce všecko mine; ale náděje oněch budúcích věcí, ješto je křesťané káží, pevná jest a věčná, ale sdejších věcí našich utěšenie krátké jest 35 a dovede věčné žalosti, a práce sde křesťanóv dobrých krátká jest a dovede věčné útěchy. Protož dokonaj, králi, to, co s' za- 13a 27
jemu v tom závidiechu a hledáchu, kudy by jej osočili. I jede jednú král v svá loviště a tento s ním. Pak se nahodi tomuto pánu nadjeti jednoho, ano zvěř jemu nohu zetřel; a ten leže volati poče k tomu pánu, aby jeho nemíjal, a smiloval se nad 5 ním a vzal jej do svého domu, a řka, že t »mohu býti ú žitečen 11b v čas potřebný«. A pán ten vece: »K čemu by mi byl úžitečen, já nevědě; ale že jsi člověk, líto mi tebe. Budu-li ť moci, vy- hojím tě; avšak mi pověz, v čem t se zdá, že mi móžeš býti úži- tečen.« Ten chudý povědě: »Jsem ť lékař řečí; bude-li kto řečí 10 uražen, hodným lékařstvím vyhojím jej, aby se ten neduh ne- rozmohl dále.« A ten pán, za nic neváže té jeho řeči, jediné lítost maje nad člověkem, vzal jej do svého domu a vyhojil. A pak oni, ješto závidiechu muži tomu šlechetnému, u Královy Milosti oso- 15 čichu jej a řkúc, by on netolik netbaje královy přiezni, ostav bo hóv našich, byl křesťanem, ale také táhna lid k sobě, by zle 12a myslil proti královi, a řkúc: »Králi, chceš-li dojíti toho, že t tak jest, zavolaj súkromie jeho a pokus ho a řci jemu, že s' poznal, že s' blúdil, křesťany hubě, i chceš se již káti toho, opustě krá- 20 lovstvo že chceš jíti na púšť.« A to sobě ti zlí mysléchu, znajíc upřiemnost toho muže, že toho pochválí královi a bude tiem vesel a ponukne, aby tiem odvlače nedlil, a pak král aby vzal úmysl z toho, že tento radí královi, aby opustil královstvie, a tento aby sám vládl. 25 A král, znaje toho vieru k sobě, všakž ho pokusi tak, jakž ho oni biechu naučili. A tento dobrý muž, jakž od krále us lyše to, 12b ijedné se v tom lsti nenaděje, vece k králi: »O králi, vzal si sobě dobrý úmysl! Ač jest nesnadno královstva nadjíti nebes- kého, avšak vší mocí slušie hledati jeho. Sdejšie rozkoši, ač jsú 30 libé, však je slušie odvrci. Neb, ktož vší mocí velne k libostem sdejším, ty ť jemu minú, a najposléz upadne u věčné hoře. Neb i zlé i dobré tohoto světa jediné jako stien jest a brzce všecko mine; ale náděje oněch budúcích věcí, ješto je křesťané káží, pevná jest a věčná, ale sdejších věcí našich utěšenie krátké jest 35 a dovede věčné žalosti, a práce sde křesťanóv dobrých krátká jest a dovede věčné útěchy. Protož dokonaj, králi, to, co s' za- 13a 27
Strana 28
25 myslil: předobrét jest nepevné dobré za věčné a za velmi lepšie proměniti.« A král, slyšav řeči tyto, smúti se v sobě, avšak nic nevece příkrého k němu z toho. I vzpoměnu ten pán na onoho, ješto 5 se bieše řekl, že jest lékař řečí, i jíde domuov a vece k němu: »Přieteli, řekl s' mi, že by byl lékař řečí; jest-li to tak, pověz mi!« A on vece: »A já jsem. Vadí-li t co, pověz mi, chci ť své uměnie ukázati!« A on jemu poče praviti, co je král s ním mlu- vil, kak-li jest králi odpověděl, a že král k téj řeči ukázal postavu 10 nelibé tváři a hroznú. Tehdy ten chudý odpovědě: »Já tak, pane, rozuměji, že král má na tě zlé domněnie, I jako by ty táhl královstvie k sobě, a po- kušuje tebe, řekl jest to, co jest řekl. A protož vstaň, ostřiz vlasy své po pústennicku, svlec se z rúcha svého a oblec se 15 v rúcho pústenničie; a před světem dojdi krále, a když tebe otieže, co by mienil tú proměnu, odpovieš jemu: O králi, to t jest, ješto sva mluvila spolu včera. Aj, hotov sem za tebú jíti, kamž pójdeš. Ač t jest milá a libá rozkoš, odstup to ode mne, bych se v tom, ostana po tobě, chtěl kochati. Ač ť jest příkrá 20 cesta té šlechetnosti, ješto s' zamyslil, avšak, když s tebú budu, milá t a lehká mi bude. Jakož s' mě jměl tovařišem v světských libostech, takéž mě i u protivných! budeš jmieti, abych pak 14a s tebú byl účasten i oněch budúcích dobrých věcí nekoneč- ných.« A ten pán učini tak, jakož jemu poradi chudý tento. Tehdy král, když jej uzře tak připraveného a uslyše od něho ty řeči všecky, uvěři, že jest toto jeho pravý a věrný přietel, a u větší jej poče čest jmieti. 13b Tuto čte se o dvú pústenníků proti králi. 30 Když také král bieše na tom lovu, uzře tu dva mníšky pústenni- čie, ani jdú po lesu, i káza je přivésti před se; i vece jim s veli- kým hněvem: »Zdali ste neslyšeli, že jest voláno, aby ižádný z vašeho bludu v mém království neostal?« A oni vecechu: »A my jdem z tvých měst, jakož s' přikázal, ale že máme k svéj 14b 28
25 myslil: předobrét jest nepevné dobré za věčné a za velmi lepšie proměniti.« A král, slyšav řeči tyto, smúti se v sobě, avšak nic nevece příkrého k němu z toho. I vzpoměnu ten pán na onoho, ješto 5 se bieše řekl, že jest lékař řečí, i jíde domuov a vece k němu: »Přieteli, řekl s' mi, že by byl lékař řečí; jest-li to tak, pověz mi!« A on vece: »A já jsem. Vadí-li t co, pověz mi, chci ť své uměnie ukázati!« A on jemu poče praviti, co je král s ním mlu- vil, kak-li jest králi odpověděl, a že král k téj řeči ukázal postavu 10 nelibé tváři a hroznú. Tehdy ten chudý odpovědě: »Já tak, pane, rozuměji, že král má na tě zlé domněnie, I jako by ty táhl královstvie k sobě, a po- kušuje tebe, řekl jest to, co jest řekl. A protož vstaň, ostřiz vlasy své po pústennicku, svlec se z rúcha svého a oblec se 15 v rúcho pústenničie; a před světem dojdi krále, a když tebe otieže, co by mienil tú proměnu, odpovieš jemu: O králi, to t jest, ješto sva mluvila spolu včera. Aj, hotov sem za tebú jíti, kamž pójdeš. Ač t jest milá a libá rozkoš, odstup to ode mne, bych se v tom, ostana po tobě, chtěl kochati. Ač ť jest příkrá 20 cesta té šlechetnosti, ješto s' zamyslil, avšak, když s tebú budu, milá t a lehká mi bude. Jakož s' mě jměl tovařišem v světských libostech, takéž mě i u protivných! budeš jmieti, abych pak 14a s tebú byl účasten i oněch budúcích dobrých věcí nekoneč- ných.« A ten pán učini tak, jakož jemu poradi chudý tento. Tehdy král, když jej uzře tak připraveného a uslyše od něho ty řeči všecky, uvěři, že jest toto jeho pravý a věrný přietel, a u větší jej poče čest jmieti. 13b Tuto čte se o dvú pústenníků proti králi. 30 Když také král bieše na tom lovu, uzře tu dva mníšky pústenni- čie, ani jdú po lesu, i káza je přivésti před se; i vece jim s veli- kým hněvem: »Zdali ste neslyšeli, že jest voláno, aby ižádný z vašeho bludu v mém království neostal?« A oni vecechu: »A my jdem z tvých měst, jakož s' přikázal, ale že máme k svéj 14b 28
Strana 29
bratří daleků cestu, musili smy kúpiti pokrmuov, abychom na cestě nezhynuli.« A král jim vece: »Ktož by se bál všie věci smrti, nebyl by pokrmuov pilen kupovati.« A oni vecechu krá- lovi: »Dobře s' řekl: Ktož by se bál všie věci smrti, ten by tu jedinú snažnost jměl, aby jie utekl. Ale to ť sú jedno ti, ješto nemajíc po téjto smrtiijedné čáky k věčnému životu, jedno vším úmyslem vlehli k nepevným věcem tohoto světa. Ale my ne tak se ovšem bojímy smrti, od dávna již světa nemilujíc a jdúc po Kristu úzkú cestú. Ta smrt, ješto vy ji nám činíte pro jmě 10 Kristovo, ne hrozná, ale milá nám má býti, neb věčného života 15a skrze ni dojdem." A král, chtě je jich řečí uhoniti, poče řéci: »Dřéve jste řekli, že pro mé přikázanie vyšli ste z mých zemí: když se smrti ne- bojíte, proč ste vyšli? Aj, kak špíléte řkúce, byšte se nebáli 15 smrti!" Ale oni odpověděchu: »Bez potřeby nemá se člověk na smrt dáti, ač podobně muož jie prázden býti, ale má hlédati, aby živ jsa z dobré vuole slúžil Bohu; ale nemá ovšem veliké péče na smrt jmieti. Protož ne ovšem ť se bojiece smrti utiekámy, ale 20 abychom bez potřeby nebyli tobě příčina většého zlého.« A král rozhněvav se i káza je upáliti, a oni mučedlníkovú 15b korunu vzechu skrze svú smrt. Tuto čte se, kterak jest syn králuov chován v svém domu. Syn pak králuov, pro ňž sem počal knihy tyto, v onom svém 25 domu v těch rozkošných sienech tak bydléše, že ne každý mohl vchoditi k němu. A již bieše výtečný mládenec, z dětinstva vyšed, a v učení Perských a múřenínóv učieše se a rozumen bieše tak, že ktva v uozdobě duše, jakož i tělem krásný bieše, múdře těch, ješto jej učiechu, tázáše se otázek o přirození, takže 30 všem bieše diven rozum jeho. A král bieše zapověděl, aby smrti před ním i nejmenovali, aby nevěděl, by smrt konec učinila sdejším libostem. Ale kdy muož přirození člověčiemu smrt útajna býti, kak-li nevzvie o zmrti ten mládenec, ješto je byl v rozumu darován od Boha smysly? 16a 29
bratří daleků cestu, musili smy kúpiti pokrmuov, abychom na cestě nezhynuli.« A král jim vece: »Ktož by se bál všie věci smrti, nebyl by pokrmuov pilen kupovati.« A oni vecechu krá- lovi: »Dobře s' řekl: Ktož by se bál všie věci smrti, ten by tu jedinú snažnost jměl, aby jie utekl. Ale to ť sú jedno ti, ješto nemajíc po téjto smrtiijedné čáky k věčnému životu, jedno vším úmyslem vlehli k nepevným věcem tohoto světa. Ale my ne tak se ovšem bojímy smrti, od dávna již světa nemilujíc a jdúc po Kristu úzkú cestú. Ta smrt, ješto vy ji nám činíte pro jmě 10 Kristovo, ne hrozná, ale milá nám má býti, neb věčného života 15a skrze ni dojdem." A král, chtě je jich řečí uhoniti, poče řéci: »Dřéve jste řekli, že pro mé přikázanie vyšli ste z mých zemí: když se smrti ne- bojíte, proč ste vyšli? Aj, kak špíléte řkúce, byšte se nebáli 15 smrti!" Ale oni odpověděchu: »Bez potřeby nemá se člověk na smrt dáti, ač podobně muož jie prázden býti, ale má hlédati, aby živ jsa z dobré vuole slúžil Bohu; ale nemá ovšem veliké péče na smrt jmieti. Protož ne ovšem ť se bojiece smrti utiekámy, ale 20 abychom bez potřeby nebyli tobě příčina většého zlého.« A král rozhněvav se i káza je upáliti, a oni mučedlníkovú 15b korunu vzechu skrze svú smrt. Tuto čte se, kterak jest syn králuov chován v svém domu. Syn pak králuov, pro ňž sem počal knihy tyto, v onom svém 25 domu v těch rozkošných sienech tak bydléše, že ne každý mohl vchoditi k němu. A již bieše výtečný mládenec, z dětinstva vyšed, a v učení Perských a múřenínóv učieše se a rozumen bieše tak, že ktva v uozdobě duše, jakož i tělem krásný bieše, múdře těch, ješto jej učiechu, tázáše se otázek o přirození, takže 30 všem bieše diven rozum jeho. A král bieše zapověděl, aby smrti před ním i nejmenovali, aby nevěděl, by smrt konec učinila sdejším libostem. Ale kdy muož přirození člověčiemu smrt útajna býti, kak-li nevzvie o zmrti ten mládenec, ješto je byl v rozumu darován od Boha smysly? 16a 29
Strana 30
I poče sám v sobě mysliti ten mládenec, proč tak otec kázal chovati jeho, aby k němu lidé nešli; avšak se styděl toho otce otázati, když přišel k němu, za to maje, že jest neučinil toho otec jeho bez potřeby. A pak jednu chvíli jednoho z svých naj- 5 milejšieho otáza, odved jeho na stranu, slibuje jemu, že chce mimo jiné laskav na ň býti, by mu pověděl, proč by tak vždy choval jej otec. A ten, že také bieše člověk obmy slný, boje se, by jemu královic někdy zlým toho nevzpomenul, ač by jej oblú- dil, vše vypravi královici: že král křesťanóv — a zvláště mníš- 10 kuov — nenávidí; že také má péči — jakož jemu hvězdáři po- věděli —, »by ty po téj vieře nepostúpil, i nechce, by každý mohl dojíti tebe, aby tak ižádný té viery tobě neukázal.« To královic když uslyší, nemluví s tiem viece. Ale Duch svatý dotče srdce jeho a oči rozumu poče jemu otvierati, aby 15 přišel k poznání pravého Boha. I přicházieše často král k synu, neb míl jemu bieše velmě. A tak dne jednoho poče královic řéci k uotci: »Ó králi, rád bych jednu věc zvěděl od tebe, pro 17a niž veliká jest tesknost srdci mému!« A král lek se a smútiv poče řéci: »Milý synu, který jest to smutek, ješto jest přistúpil 20 k srdci tvému? Nebo spadl sem na to, abych ve všem hlédal tvého utěšenie v radosti.« Královic vece: »Co jest to, milý králi, že mne tak zamčitě chováš v domu tomto?« A král jemu odpovědě: »Nechtěl bych, by tě co potkalo protivného, ješto by uzřel a z toho zámutek 25 jměl. Neb chtěl bych, aby v radosti vždy bylo srdce tvé.« A opět syn vece otci: »Věz to, králi, toho tiemto činem nepři- vedeš. Neb me je tak skrze to súžila tesknost, že ť mi jest, což jiem nebo piem, všecko hořko a nechutno; zžedím t se po tom 17b velikú túhú, bych opatřil, co jest tam jinde kromě zdí těchto.« 30 Smútie se král, to uslyšav, a mysliti poče, že by jeho zamútil viece, by jemu nepovolil těch věcí, kterýchžto syn na něm žádáše. 16b Tuto se čte, kterak se Jozafat projiežděje, i viděl rozličné neduhy lidské, a kerak se na to vytazoval. Potom král synu svému ukáza čeled mladú a výbornú, pří- 35 pravnú, a koně krásné, aby, když by se chtěl projéžděti, jeli 30
I poče sám v sobě mysliti ten mládenec, proč tak otec kázal chovati jeho, aby k němu lidé nešli; avšak se styděl toho otce otázati, když přišel k němu, za to maje, že jest neučinil toho otec jeho bez potřeby. A pak jednu chvíli jednoho z svých naj- 5 milejšieho otáza, odved jeho na stranu, slibuje jemu, že chce mimo jiné laskav na ň býti, by mu pověděl, proč by tak vždy choval jej otec. A ten, že také bieše člověk obmy slný, boje se, by jemu královic někdy zlým toho nevzpomenul, ač by jej oblú- dil, vše vypravi královici: že král křesťanóv — a zvláště mníš- 10 kuov — nenávidí; že také má péči — jakož jemu hvězdáři po- věděli —, »by ty po téj vieře nepostúpil, i nechce, by každý mohl dojíti tebe, aby tak ižádný té viery tobě neukázal.« To královic když uslyší, nemluví s tiem viece. Ale Duch svatý dotče srdce jeho a oči rozumu poče jemu otvierati, aby 15 přišel k poznání pravého Boha. I přicházieše často král k synu, neb míl jemu bieše velmě. A tak dne jednoho poče královic řéci k uotci: »Ó králi, rád bych jednu věc zvěděl od tebe, pro 17a niž veliká jest tesknost srdci mému!« A král lek se a smútiv poče řéci: »Milý synu, který jest to smutek, ješto jest přistúpil 20 k srdci tvému? Nebo spadl sem na to, abych ve všem hlédal tvého utěšenie v radosti.« Královic vece: »Co jest to, milý králi, že mne tak zamčitě chováš v domu tomto?« A král jemu odpovědě: »Nechtěl bych, by tě co potkalo protivného, ješto by uzřel a z toho zámutek 25 jměl. Neb chtěl bych, aby v radosti vždy bylo srdce tvé.« A opět syn vece otci: »Věz to, králi, toho tiemto činem nepři- vedeš. Neb me je tak skrze to súžila tesknost, že ť mi jest, což jiem nebo piem, všecko hořko a nechutno; zžedím t se po tom 17b velikú túhú, bych opatřil, co jest tam jinde kromě zdí těchto.« 30 Smútie se král, to uslyšav, a mysliti poče, že by jeho zamútil viece, by jemu nepovolil těch věcí, kterýchžto syn na něm žádáše. 16b Tuto se čte, kterak se Jozafat projiežděje, i viděl rozličné neduhy lidské, a kerak se na to vytazoval. Potom král synu svému ukáza čeled mladú a výbornú, pří- 35 pravnú, a koně krásné, aby, když by se chtěl projéžděti, jeli 30
Strana 31
před ním i okolo něho. I káza toho velmi pilně hlédati, aby nic smutného jeho nepotkalo, nic šeředného, jediné vše utěšenie, jemuž se jest líbo podívati, aby vždy v tom kochal se a netbal myšlenie jiného. A to tak trválo dlúhú chvíli, až se jednúI i nahodi, že ten 18a mládenec uzře dva: jednoho, ješto slep bieše, a druhého malo- mocného. I zamúti se z toho mysl jeho, i poče tázati, kací jsú to lidé. A oni, nesmějíc tajiti před ním, když jest je již viděl, i vecechu jemu: »Nemoci jsú lidské, ješto z přirozenie lidského 10 porušeného bývají lidem.« I poče tázati mládenec, na všecky-li to tak přicházie lidi? A když jemu pověděchu, že ne na všecky, ale jedno na ty, v nichž se tak zkazí přirozenie, opět otáza, znáti-li jest, na které má přijíti ta ohava; odpověděchu: »A kto jest z lidí, ješto by mohl to zvěděti, co má býti? To ť 15 jedno bohové mohú věděti!« I přesta o tom tázati viece. A poče to jejmu v srdci těžko 18b býti, ano jemu vždy u mysli tato věc byla nová, jakéž bieše nevídal nikdy ani kdy slýchal. Potom opět po dnech několiko projiežděje se uzře starého 20 člověka sešlého velmi, svraskalého, šedivého, skloněného, an i zubóv již nemá a nemuož mluviti pro starost, než tak šmatle jako bez zubóv. Poče se královic diviti velmi; kázav jej přivésti blíže, poče tázati, kaký je to div. A ti jemu, ješto tu stojiechu, odpověděchu, že ten člověk mnoho let již živ byl na světě, tak 25 že starost zponenáhlu síly jemu ujímajíc přivedla jej k huben- stvu tomu. I vece královic: »Kakž má jemu potom býti?« Vecechu: »Dotudž bude vždy huoře huoře jemu, až pak smrtí konec vezme.« I otáza mládenec, všem-li lidem tak má býti? A oni odpověděchu: »Nepřišla-li by smrt, každý by musil 30 takový býti, jakž by na světě byl mnoho let.« Opět vece mládenec: »Po kolika letech přijde člověk k tomuto huben- ství, ač by smrt nepřišla?« Pověděchu jemu, že v osmdesá- ti neb v devadesáti letech, a pak dluh smrti každý musí zaplatiti. Viděv to mládenec a slyše, vzdech i vece: »Jak jest tehdy hořký život náš, čekati tohoto hu benstvie světa a jisté smrti, a K 17911 5 K 178v2 35 31
před ním i okolo něho. I káza toho velmi pilně hlédati, aby nic smutného jeho nepotkalo, nic šeředného, jediné vše utěšenie, jemuž se jest líbo podívati, aby vždy v tom kochal se a netbal myšlenie jiného. A to tak trválo dlúhú chvíli, až se jednúI i nahodi, že ten 18a mládenec uzře dva: jednoho, ješto slep bieše, a druhého malo- mocného. I zamúti se z toho mysl jeho, i poče tázati, kací jsú to lidé. A oni, nesmějíc tajiti před ním, když jest je již viděl, i vecechu jemu: »Nemoci jsú lidské, ješto z přirozenie lidského 10 porušeného bývají lidem.« I poče tázati mládenec, na všecky-li to tak přicházie lidi? A když jemu pověděchu, že ne na všecky, ale jedno na ty, v nichž se tak zkazí přirozenie, opět otáza, znáti-li jest, na které má přijíti ta ohava; odpověděchu: »A kto jest z lidí, ješto by mohl to zvěděti, co má býti? To ť 15 jedno bohové mohú věděti!« I přesta o tom tázati viece. A poče to jejmu v srdci těžko 18b býti, ano jemu vždy u mysli tato věc byla nová, jakéž bieše nevídal nikdy ani kdy slýchal. Potom opět po dnech několiko projiežděje se uzře starého 20 člověka sešlého velmi, svraskalého, šedivého, skloněného, an i zubóv již nemá a nemuož mluviti pro starost, než tak šmatle jako bez zubóv. Poče se královic diviti velmi; kázav jej přivésti blíže, poče tázati, kaký je to div. A ti jemu, ješto tu stojiechu, odpověděchu, že ten člověk mnoho let již živ byl na světě, tak 25 že starost zponenáhlu síly jemu ujímajíc přivedla jej k huben- stvu tomu. I vece královic: »Kakž má jemu potom býti?« Vecechu: »Dotudž bude vždy huoře huoře jemu, až pak smrtí konec vezme.« I otáza mládenec, všem-li lidem tak má býti? A oni odpověděchu: »Nepřišla-li by smrt, každý by musil 30 takový býti, jakž by na světě byl mnoho let.« Opět vece mládenec: »Po kolika letech přijde člověk k tomuto huben- ství, ač by smrt nepřišla?« Pověděchu jemu, že v osmdesá- ti neb v devadesáti letech, a pak dluh smrti každý musí zaplatiti. Viděv to mládenec a slyše, vzdech i vece: »Jak jest tehdy hořký život náš, čekati tohoto hu benstvie světa a jisté smrti, a K 17911 5 K 178v2 35 31
Strana 32
nejsúc bezpečni nižádný čas před ní ani před jinými ohavnost- mi, jakož sem je viděl onehda na nemocných!« A tak jíde pryč mlče, jsa nevesel a maje to vždy ústavně na srdci, že jest umřieti, a nevědúc kdy; pak-li smrt prodlí, ale 5 hubenstva a starosti neutéci, a smrt když tehdyž přijde, a po smrti všecko u prodlení času nepamět zahladí. A poče mysliti i to, když umře, zda-li snad jest někeraký jiný život, že by tak člověk nezhynul vešken. Ale když otec k němu přišel, ukázal se vesel před ním, a to 10 vždy na mysli maje a žádaje přesrdečně, zda by kto byl vtom rozumný, ješto by mohl jistotu učiniti srdci jeho o těch věcech, ješto o nich mysléše. I táza často onoho svého, ješto jemu byl pověděl, proč jej byl zavřel otec jeho, věděl-li by koho, ješto by o tom uměl, jehožto v srdci jmějieše, pověděti. A ten vece: 15 »Již ť sem pověděl, že tvój otec ty múdré, ješto sú o tom své učenie dávali, vedúc pústeničí pokorný život, někeré zbil a někeré vyhnal ze všie země své; již těch žádného neznám.« A když královic vždy žádáše, by ho kto mohl o tom k rozumu 20 přivésti, uzřel žádost jeho Pán Hospodin, jemuž jest o každém K 179r3 péče, ktož má žádost ku poznání pravdy, i ukázal jemu cestu pravdy, po níž by šel tiemto činem. Tuto čte se, kterak Barlaam, učiniv se kupcem, i přišel k Jozafatovi. 25 Byl v ty časy jeden pústeník múdrý v Boze, řečí dobrých a života svrchovaného; podlé řádu pústeničieho bydléše na púšti Sennaar, řádem kněžským jsa darován. Jemuž jméno Barlaam bieše. Ten pozna v duchu, ano jemu Hospodin zjevil toto vše, kterak se dějieše tomuto královici, o němž sem pravil, kterak 30 má žádost poznati, co jest pravda. A vyjíde ten Barlaam z púště; proměniv rúcho, vsedl na lodí, kupcem se učiniv, i bral se do Indie, až se dobral toho města, kdež syn králóv jmějieše svój duom. A tu jsa chvíli, vždy se pilně tázal o jeho věcech, až i, zvěděv pěstúna jeho, 32
nejsúc bezpečni nižádný čas před ní ani před jinými ohavnost- mi, jakož sem je viděl onehda na nemocných!« A tak jíde pryč mlče, jsa nevesel a maje to vždy ústavně na srdci, že jest umřieti, a nevědúc kdy; pak-li smrt prodlí, ale 5 hubenstva a starosti neutéci, a smrt když tehdyž přijde, a po smrti všecko u prodlení času nepamět zahladí. A poče mysliti i to, když umře, zda-li snad jest někeraký jiný život, že by tak člověk nezhynul vešken. Ale když otec k němu přišel, ukázal se vesel před ním, a to 10 vždy na mysli maje a žádaje přesrdečně, zda by kto byl vtom rozumný, ješto by mohl jistotu učiniti srdci jeho o těch věcech, ješto o nich mysléše. I táza často onoho svého, ješto jemu byl pověděl, proč jej byl zavřel otec jeho, věděl-li by koho, ješto by o tom uměl, jehožto v srdci jmějieše, pověděti. A ten vece: 15 »Již ť sem pověděl, že tvój otec ty múdré, ješto sú o tom své učenie dávali, vedúc pústeničí pokorný život, někeré zbil a někeré vyhnal ze všie země své; již těch žádného neznám.« A když královic vždy žádáše, by ho kto mohl o tom k rozumu 20 přivésti, uzřel žádost jeho Pán Hospodin, jemuž jest o každém K 179r3 péče, ktož má žádost ku poznání pravdy, i ukázal jemu cestu pravdy, po níž by šel tiemto činem. Tuto čte se, kterak Barlaam, učiniv se kupcem, i přišel k Jozafatovi. 25 Byl v ty časy jeden pústeník múdrý v Boze, řečí dobrých a života svrchovaného; podlé řádu pústeničieho bydléše na púšti Sennaar, řádem kněžským jsa darován. Jemuž jméno Barlaam bieše. Ten pozna v duchu, ano jemu Hospodin zjevil toto vše, kterak se dějieše tomuto královici, o němž sem pravil, kterak 30 má žádost poznati, co jest pravda. A vyjíde ten Barlaam z púště; proměniv rúcho, vsedl na lodí, kupcem se učiniv, i bral se do Indie, až se dobral toho města, kdež syn králóv jmějieše svój duom. A tu jsa chvíli, vždy se pilně tázal o jeho věcech, až i, zvěděv pěstúna jeho, 32
Strana 33
onoho, k němuž jest královic najochotnější, přibrav se k němu, 19a i vece jemu: »Pane, rád sem Tvú Milost poznal; neb ť jsem kupec z dalekých krajóv a mám t jeden drahý kámen, jemuž ť rovně nikdiež nenie. Ižádnému t sem nezjevil toho, jediné 5 tobě, neb tě vizi múdrého muže; a prosím ť, aby mě přivedl před královice, ať ten kámen pokáži jemu. Vědě, že ť veliké bude jmieti jeho utěšenie; dává t ten kámen slepým srdcóm světlo múdrosti, hluchým t muož sluch otevřieti, němým řeč dáti, nemocné k zdraví navrátiti. A ke všemu t jest hoden, cožt 1o jest hodné a milé u pravdě, všeho t štědře přispořuje tomu, ktož má jej.« A ten pěstún vece k němu: »Počestný s'muž a podobný, ale 19b řeč tvá ukazuje, jako by se přes mieru chlubil. I já ť znám mnohé kamenie drahé, ale této moci, jakož ty pravíš, ani ť sem 15 vídal ani slýchal kdy takého. Avšak ukaž mi jej; bude-li ť tak, jakož ty dieš, ukáži t jej královici a vezmeš od něho čest i dary; ale bych ť neuzře tak veliké věci královici pravil, podobné ť nenie." A Barlaam vece: »Ovšem ť jest pravda, že s' tak veliké věci 20 nikdy nevídal. S malú a s obecnú věcí nebyl ť bych se trúdil tak z daleka. Ale ješto dieš, že by chtěl viděti ten kámen, i pravím ť, že takovú moc a přirozenie má ten kámen: Ktož nemá dobře zdravú očí a nenie číst tělem, nehodí ť se jemu 20a viděti kamene toho, neb ť by i tu moc viděnie ztratil, ješto jest 25 měl dřéve. A já ť také lékařství rozuměji; nezdáš mi se očí silnú, bojím ť se, by neztratil zraku do ostatka, a já bych byl příčina tvého zlého. Ale slyším ť o královici, že ť ten má dobře zdraviej oči a že čístě bydlí.« A on vece: »Když to tak jest, nežádám ťviděti kamene toho; 30 nebydlím t čístě ani t mám předse zdravú očí. Ale tvým řečem věře, neobmeškám královici toho povědieti.« A když ten pěstún povědě královici noviny tyto, pohnu se srdce toho mládence, slyše ty řeči v jakéms' divném utěšení, 20b ano Buoh kaks' vnitřním svým světlem jako dotekl srdce 35 jeho. 3 Barlaam a Josafat 33
onoho, k němuž jest královic najochotnější, přibrav se k němu, 19a i vece jemu: »Pane, rád sem Tvú Milost poznal; neb ť jsem kupec z dalekých krajóv a mám t jeden drahý kámen, jemuž ť rovně nikdiež nenie. Ižádnému t sem nezjevil toho, jediné 5 tobě, neb tě vizi múdrého muže; a prosím ť, aby mě přivedl před královice, ať ten kámen pokáži jemu. Vědě, že ť veliké bude jmieti jeho utěšenie; dává t ten kámen slepým srdcóm světlo múdrosti, hluchým t muož sluch otevřieti, němým řeč dáti, nemocné k zdraví navrátiti. A ke všemu t jest hoden, cožt 1o jest hodné a milé u pravdě, všeho t štědře přispořuje tomu, ktož má jej.« A ten pěstún vece k němu: »Počestný s'muž a podobný, ale 19b řeč tvá ukazuje, jako by se přes mieru chlubil. I já ť znám mnohé kamenie drahé, ale této moci, jakož ty pravíš, ani ť sem 15 vídal ani slýchal kdy takého. Avšak ukaž mi jej; bude-li ť tak, jakož ty dieš, ukáži t jej královici a vezmeš od něho čest i dary; ale bych ť neuzře tak veliké věci královici pravil, podobné ť nenie." A Barlaam vece: »Ovšem ť jest pravda, že s' tak veliké věci 20 nikdy nevídal. S malú a s obecnú věcí nebyl ť bych se trúdil tak z daleka. Ale ješto dieš, že by chtěl viděti ten kámen, i pravím ť, že takovú moc a přirozenie má ten kámen: Ktož nemá dobře zdravú očí a nenie číst tělem, nehodí ť se jemu 20a viděti kamene toho, neb ť by i tu moc viděnie ztratil, ješto jest 25 měl dřéve. A já ť také lékařství rozuměji; nezdáš mi se očí silnú, bojím ť se, by neztratil zraku do ostatka, a já bych byl příčina tvého zlého. Ale slyším ť o královici, že ť ten má dobře zdraviej oči a že čístě bydlí.« A on vece: »Když to tak jest, nežádám ťviděti kamene toho; 30 nebydlím t čístě ani t mám předse zdravú očí. Ale tvým řečem věře, neobmeškám královici toho povědieti.« A když ten pěstún povědě královici noviny tyto, pohnu se srdce toho mládence, slyše ty řeči v jakéms' divném utěšení, 20b ano Buoh kaks' vnitřním svým světlem jako dotekl srdce 35 jeho. 3 Barlaam a Josafat 33
Strana 34
Tuto čte se, že Barlaam přišel k Jozafatovi a tu jemu dával příklad o semeni. A když přijíde Barlaam před královice, káza jemu královic siesti. A když pak odjíde pěstún, onoho kamene moci se boje, 5 a královic poče chtieti, aby ukázal jemu ten kámen, o němž je slyšal tak veliké věci a moci, vece Barlaam: »Ó králi, nespráv- né ť by bylo, bych ť co jiného pověděl Tvéj Velebnosti, než by bylo. Ale mám t prvé porozuměti tvéj múdrosti, než ť bych ukázal tak skrytú věc. Neb Pán muoj pravil jest a řka: »Vyšel 10 jest, ješto rosievá, rosievat semene svého. A něk teré padlo na 21a cestu a ptáci přiletěvše, sebrali je a ostatek lidé potlačili. Ně- které pak padlo v skalé, ješto nebylo prsti mnoho, a když vzešlo na počátce, potom, když slunce žhlo, usvadlo jest, neb nemělo dosti země a v kořen se neujalo. Některé padlo mezi 15 trnie a trnie je udusilo. A některé pak padlo v dobrú rolí a veliký úžitek přineslo.« Protož, naleznu-li t v tvém srdci zemi dobrú, ješto by dala úžitek, neobmeškám ť, bych tu semene božieho nerosieval a ve- liké skryté věci bych t nezjevil tobě. A pakli ť jest skalná nebo 20 trním přemožená aneb jest-li jako cesta, ješto, ktož jde, tlačí ji každý, lépe bude tu to ho semene nerosievati spasitedlného 21b a nedati ptákóm sebrati jeho a zvěři polskéj. Nebo také zápověd sem vzal, abych nekladl drahých perel před vepře. Ale lepšie- mu se já naději do tebe. Protož i ten kámen uzříš a u poprslku 25 světla jeho i sám budeš hoden světlo býti a úžitek veliký při- neseš. Pro tě ť sem snesl práci daleké cesty, ať bych ukázal, jehož s' nevídal, a naučil tě, jehož s' neslýchal«. I povědě Jozafat k němu: »Já velikú žádostí žádám, neb sem se vnitř zapálil ohněm, chtě rád poznati některé věci, ješto je 30 v svém srdci přemietám, a ještě sem nenalezl člověka toho, ješto by mi to mohl vypraviti. Ale naleznu-li múdrého koho 22a a uslyším od něho slovo spasenie, nezdá mi se, bych dal to ptákóm neb zvěři sebrati z srdce; aniž ť budu skalná země aneb trním přemožená, ale vděčně přijma schovám to věrně. A pravi t 35 nadto: Jakž sem uslyšal, že s' sem přišel z daleké vlasti, má t 34
Tuto čte se, že Barlaam přišel k Jozafatovi a tu jemu dával příklad o semeni. A když přijíde Barlaam před královice, káza jemu královic siesti. A když pak odjíde pěstún, onoho kamene moci se boje, 5 a královic poče chtieti, aby ukázal jemu ten kámen, o němž je slyšal tak veliké věci a moci, vece Barlaam: »Ó králi, nespráv- né ť by bylo, bych ť co jiného pověděl Tvéj Velebnosti, než by bylo. Ale mám t prvé porozuměti tvéj múdrosti, než ť bych ukázal tak skrytú věc. Neb Pán muoj pravil jest a řka: »Vyšel 10 jest, ješto rosievá, rosievat semene svého. A něk teré padlo na 21a cestu a ptáci přiletěvše, sebrali je a ostatek lidé potlačili. Ně- které pak padlo v skalé, ješto nebylo prsti mnoho, a když vzešlo na počátce, potom, když slunce žhlo, usvadlo jest, neb nemělo dosti země a v kořen se neujalo. Některé padlo mezi 15 trnie a trnie je udusilo. A některé pak padlo v dobrú rolí a veliký úžitek přineslo.« Protož, naleznu-li t v tvém srdci zemi dobrú, ješto by dala úžitek, neobmeškám ť, bych tu semene božieho nerosieval a ve- liké skryté věci bych t nezjevil tobě. A pakli ť jest skalná nebo 20 trním přemožená aneb jest-li jako cesta, ješto, ktož jde, tlačí ji každý, lépe bude tu to ho semene nerosievati spasitedlného 21b a nedati ptákóm sebrati jeho a zvěři polskéj. Nebo také zápověd sem vzal, abych nekladl drahých perel před vepře. Ale lepšie- mu se já naději do tebe. Protož i ten kámen uzříš a u poprslku 25 světla jeho i sám budeš hoden světlo býti a úžitek veliký při- neseš. Pro tě ť sem snesl práci daleké cesty, ať bych ukázal, jehož s' nevídal, a naučil tě, jehož s' neslýchal«. I povědě Jozafat k němu: »Já velikú žádostí žádám, neb sem se vnitř zapálil ohněm, chtě rád poznati některé věci, ješto je 30 v svém srdci přemietám, a ještě sem nenalezl člověka toho, ješto by mi to mohl vypraviti. Ale naleznu-li múdrého koho 22a a uslyším od něho slovo spasenie, nezdá mi se, bych dal to ptákóm neb zvěři sebrati z srdce; aniž ť budu skalná země aneb trním přemožená, ale vděčně přijma schovám to věrně. A pravi t 35 nadto: Jakž sem uslyšal, že s' sem přišel z daleké vlasti, má t 34
Strana 35
se jest duše utěšila i náděje ť mi jest přišla, že ť skrze tě dojdu toho, jehožto sem dávno žádal.« Tuto praví jemu příklad o jednom králi, ješto byl přijal chudé lidi. 5 I vece Barlaam: »Dobře s', králi, učinil, že s' mnu nepohrdal, vida mú malost, ale že s' mi i zjevil svú náději. Neb se také to bě stalo: Král jeden veliký jel na voze v svéj královéj velebnosti a dva mužie potkala jej v omčeném a sprostném rúše a po tváři velmi churavá. A ten král, uzřev je, skoči s vozu svého, pokloni 10 se jim a přitúli míle a pocelova z nich každého. A páni jeho a kniežata počechu jej v nechut jmieti, a nesmějíc jemu nic řéci, pověděchu bratru jeho, velmi o to žalostiec. A když bratr králuov poče to královi za zlé jmieti, král jemu tak povědě, že on tomu urozumě: 15 Byl takový obyčej u krále toho: Když již kto odsúzen byl na smrt, tehdy před duom jeho posláni byli ti úředníci toho krále s takú trubú, že po tom trúbení bylo jisté znamenie, že se 23a má tu poprava státi. A když by večer, posla král ty trubače před duom bratra svého, aby trúbili. A on to uslyšav, užese se velmi, 20 co by s tiem mienil bratr jeho, že jest trubače poslal před jeho duom. Tehdy vstav zítra ráno, oblek se v černé rúcho, šel jest smutně na sien královu. Tehdy král, uzřev jej, i vece k němu: »Když ty, nic zlého nepobdě na se, pro něž by byl hoden smrti, tak s' se lekl mých poslóv — a já sem tvój bratr! — 25 proč s' mi měl za zlé, že sem posly Boha svého pokorně přijal, proti němuž rozumiem, že jsem mnoho vinen? A tak sem tobě chtěl rozum dáti, proč t jsem to učinil, z něhož s' mě káral.“ Pak, pustiv pryč bratra svého, káza učiniti škřínky čtyři: dvě káza zlatem i rozličně ozdobiti svrchu, a vni tř naplniti 23b 30 mrtvých kostí a jiné nečistoty mrzké, a zlatými zamknúti zám- ky; a druziej dvě káza tak sprostně učiniti, a drahých věcí na- plniti. Potom káza těch povolati, ješto biechu bratru jeho na ň túžili, že je se král tak proti sprostným lidem ponížil, i poče jim řéci, aby súd vydali, kteřie jsta dvě lepšiej škřínce a hod- 22b 35
se jest duše utěšila i náděje ť mi jest přišla, že ť skrze tě dojdu toho, jehožto sem dávno žádal.« Tuto praví jemu příklad o jednom králi, ješto byl přijal chudé lidi. 5 I vece Barlaam: »Dobře s', králi, učinil, že s' mnu nepohrdal, vida mú malost, ale že s' mi i zjevil svú náději. Neb se také to bě stalo: Král jeden veliký jel na voze v svéj královéj velebnosti a dva mužie potkala jej v omčeném a sprostném rúše a po tváři velmi churavá. A ten král, uzřev je, skoči s vozu svého, pokloni 10 se jim a přitúli míle a pocelova z nich každého. A páni jeho a kniežata počechu jej v nechut jmieti, a nesmějíc jemu nic řéci, pověděchu bratru jeho, velmi o to žalostiec. A když bratr králuov poče to královi za zlé jmieti, král jemu tak povědě, že on tomu urozumě: 15 Byl takový obyčej u krále toho: Když již kto odsúzen byl na smrt, tehdy před duom jeho posláni byli ti úředníci toho krále s takú trubú, že po tom trúbení bylo jisté znamenie, že se 23a má tu poprava státi. A když by večer, posla král ty trubače před duom bratra svého, aby trúbili. A on to uslyšav, užese se velmi, 20 co by s tiem mienil bratr jeho, že jest trubače poslal před jeho duom. Tehdy vstav zítra ráno, oblek se v černé rúcho, šel jest smutně na sien královu. Tehdy král, uzřev jej, i vece k němu: »Když ty, nic zlého nepobdě na se, pro něž by byl hoden smrti, tak s' se lekl mých poslóv — a já sem tvój bratr! — 25 proč s' mi měl za zlé, že sem posly Boha svého pokorně přijal, proti němuž rozumiem, že jsem mnoho vinen? A tak sem tobě chtěl rozum dáti, proč t jsem to učinil, z něhož s' mě káral.“ Pak, pustiv pryč bratra svého, káza učiniti škřínky čtyři: dvě káza zlatem i rozličně ozdobiti svrchu, a vni tř naplniti 23b 30 mrtvých kostí a jiné nečistoty mrzké, a zlatými zamknúti zám- ky; a druziej dvě káza tak sprostně učiniti, a drahých věcí na- plniti. Potom káza těch povolati, ješto biechu bratru jeho na ň túžili, že je se král tak proti sprostným lidem ponížil, i poče jim řéci, aby súd vydali, kteřie jsta dvě lepšiej škřínce a hod- 22b 35
Strana 36
nějšie k chování drahým věcem. Tehdy oni lépe pochválichu těch dvu pozlacenú řkúc: »V těch t slušie králi své koruny a své přípravy královské vždy chovati.« A král vece: »Já sem věděl, že to tak usúdíte, neb jediné to vidíte, co jest svrchu; ale měli byšte i to, co je svrchu, a to, co jest vnitř, opatřiti, tak byšte mohli súditi, co jest, právě.« I káza ty dvě pozlacené škřínky 24a otevřieti; a když je otevřechu, veliký smrad poče z nich jíti, až mrzko bieše viděti, co v nich bieše. I vece král: »K těmto škřínkám jsú podobni, ješto chodie chvalně v krásných rúšiech, a 10 vnitř jsú plni hřiechóv a všie nečistoty.« I káza otevřieti dvě druziej sprostniej, i obveseli všecky dobrú vóní, ješto vyjíde z těch neokrášlených škříněk, a vnitř krásné a utěšené biechu. I vece král k nim: »Tyto t jsú škřínky sprostné svrchu, a vnitř krásné, oněm podobny pokorným v omklém rúše, na něž vy 15 jedno podlé svrchnie postavy zřiece za z lé jste mi jměli, že sem 24b se já jim poklonil a je poctil; ale já vnitřním okem znamenaje jich dóstojnost, váži sobě za velikú věc, že sem se kdy směl dotknúti v objetí takých lidí tak duostojných.« A tak král ten ukázal svým, aby po svrchniem přikrytí a po 20 postavě nesúdili, ale, co jest vnitř, znamenali." 5 Tuto praví Barlaam, kterak Buoh stvořil všecky věci v nebi i v zemi. 25 »Podlé té múdrosti toho krále i ty s' učinil, královiče, přijem mě sprostného míle v dobréj náději, v nížto nebudeš obelštěn.« I vece královic k němu: »Toto, co s' řekl, vše s' řekl podob- ně. Ale to ť mi jest u mé srdce padlo, abych zvěděl od tebe, kto je ten Pán tvuoj, o němž s' mluvil, řeč počínaje, ješto t jest 25a rozkázal, kde by rosieval semena jeho." A Barlaam vece: »Chceš-li poznati Pána mého, on ť jest 30 Jesus Kristus, jedinký Syn živého Boha, blažený a mocný král nad králi, pán nad pány, jenž jediný sám má nesmrtedlnost a v světlu bydlí, k němuž nelze přistúpiti, jenž má věčně mieti chválu s Otcem i s Duchem svatým, o jehož velebnosti nelze vymluviti. Neb ť já z těch nejsem, ješto ť ctie a vzývají 36
nějšie k chování drahým věcem. Tehdy oni lépe pochválichu těch dvu pozlacenú řkúc: »V těch t slušie králi své koruny a své přípravy královské vždy chovati.« A král vece: »Já sem věděl, že to tak usúdíte, neb jediné to vidíte, co jest svrchu; ale měli byšte i to, co je svrchu, a to, co jest vnitř, opatřiti, tak byšte mohli súditi, co jest, právě.« I káza ty dvě pozlacené škřínky 24a otevřieti; a když je otevřechu, veliký smrad poče z nich jíti, až mrzko bieše viděti, co v nich bieše. I vece král: »K těmto škřínkám jsú podobni, ješto chodie chvalně v krásných rúšiech, a 10 vnitř jsú plni hřiechóv a všie nečistoty.« I káza otevřieti dvě druziej sprostniej, i obveseli všecky dobrú vóní, ješto vyjíde z těch neokrášlených škříněk, a vnitř krásné a utěšené biechu. I vece král k nim: »Tyto t jsú škřínky sprostné svrchu, a vnitř krásné, oněm podobny pokorným v omklém rúše, na něž vy 15 jedno podlé svrchnie postavy zřiece za z lé jste mi jměli, že sem 24b se já jim poklonil a je poctil; ale já vnitřním okem znamenaje jich dóstojnost, váži sobě za velikú věc, že sem se kdy směl dotknúti v objetí takých lidí tak duostojných.« A tak král ten ukázal svým, aby po svrchniem přikrytí a po 20 postavě nesúdili, ale, co jest vnitř, znamenali." 5 Tuto praví Barlaam, kterak Buoh stvořil všecky věci v nebi i v zemi. 25 »Podlé té múdrosti toho krále i ty s' učinil, královiče, přijem mě sprostného míle v dobréj náději, v nížto nebudeš obelštěn.« I vece královic k němu: »Toto, co s' řekl, vše s' řekl podob- ně. Ale to ť mi jest u mé srdce padlo, abych zvěděl od tebe, kto je ten Pán tvuoj, o němž s' mluvil, řeč počínaje, ješto t jest 25a rozkázal, kde by rosieval semena jeho." A Barlaam vece: »Chceš-li poznati Pána mého, on ť jest 30 Jesus Kristus, jedinký Syn živého Boha, blažený a mocný král nad králi, pán nad pány, jenž jediný sám má nesmrtedlnost a v světlu bydlí, k němuž nelze přistúpiti, jenž má věčně mieti chválu s Otcem i s Duchem svatým, o jehož velebnosti nelze vymluviti. Neb ť já z těch nejsem, ješto ť ctie a vzývají 36
Strana 37
bohóv mnoho a hluché a němé a mrtvé modly jmají za bohy; ale já vyznávám jednoho Boha v osobách ve třech, Otce, Syna i Ducha svatého, u přirození jedné postaty, v jednéj chvále a v nedielném královstvu, takže ve třech osobách je den jest Buoh 25b 5 bez počátka a věčný bez konce, nestvořený, neproměnný, dobrý, spravedlný, ješto jest vše z ničehož učinil, zřejmé věci i nezřejmé; nezřejmé nebeské moci, množstvie duchóv netě- lesných, ješto jsú jeho služebníci, a zřejmý svět tento, nebesa, ješto vidímy, zemi a moře. A to je ozdobil sluncem, měsiecem 10 a hvězdami rozličnými, zemi jejím rozličným plodem a zvie- řaty, a moře tiem, ješto v něm plavá a svú má živnost. To vše řekl Pán ten všemohúcí, aby bylo, i jest přikázal, a stalo se jest. Pak svú rukú učinil jest člověka, vzem prach z země k tělu jeho, a duši rozumnú a vtipnú vlil svú mocí tělu tomu a svú 26a 15 múdrostí vdechl život jemu, tu duši stvořiv k svému obrazu a k podobenství pro šlechetnosti jeho, ješto jsú u Bohu, aby je duše brala na se, aby jměla jimi podobnost k Bohu, jakož móž někaká podobnost býti. Toho člověka poctil, dav jemu, aby mohl neumierati, a dav jemu svobodnost vuole, pánem učinil 20 všie země; a ženu učinil z něho jemu ku pomoci, podobnú jemu. A bieše na vzchod slunce ráj učinil Buoh, plný veliké rozkoši a libostných věcí. Tu ustavil člověka, jehož byl stvořil, a dal jemu, aby všelikého užíval rajského dřievie; jediné dřevo 26b jemu zapověděl i ženě jeho, aby jeho neokúšeli — a to slúlo 25 dřevo poznánie zlého i dobrého —, řka jim: »Kteréhož koli dne jeho okusíte, smrtí umřete.« Jeden pak z oněch anjelských duchóv, najvyšší nad zástu- pem, nemaje ijednoho sledu zlosti od přirozenie, by jej byl zlým Stvořitel stvořil, z své svobodné vóle obrátil se ke zlému, 30 vzdvih se u pýchu, chtěl se Bohu protiviti, Pánu svému, proněž jest svržen s řádu dobrého a s dóstojenstvie anjelského, z bla- ženého bydla, a slove již dábel, a s ním množstvie anjelóv jiných rozličných řáduov, ješto sú se jeho jako své hlavy přídrželi svú 27a zlú vólí, chtiec ke zlému se od dobrého odvrátivše, a miesto 35 anjelského jmene čertie již slovú. A ten ďábel, otchýliv se od dobroty, vzem zlé přirozenie, závist vzal proti člověku vida, 37
bohóv mnoho a hluché a němé a mrtvé modly jmají za bohy; ale já vyznávám jednoho Boha v osobách ve třech, Otce, Syna i Ducha svatého, u přirození jedné postaty, v jednéj chvále a v nedielném královstvu, takže ve třech osobách je den jest Buoh 25b 5 bez počátka a věčný bez konce, nestvořený, neproměnný, dobrý, spravedlný, ješto jest vše z ničehož učinil, zřejmé věci i nezřejmé; nezřejmé nebeské moci, množstvie duchóv netě- lesných, ješto jsú jeho služebníci, a zřejmý svět tento, nebesa, ješto vidímy, zemi a moře. A to je ozdobil sluncem, měsiecem 10 a hvězdami rozličnými, zemi jejím rozličným plodem a zvie- řaty, a moře tiem, ješto v něm plavá a svú má živnost. To vše řekl Pán ten všemohúcí, aby bylo, i jest přikázal, a stalo se jest. Pak svú rukú učinil jest člověka, vzem prach z země k tělu jeho, a duši rozumnú a vtipnú vlil svú mocí tělu tomu a svú 26a 15 múdrostí vdechl život jemu, tu duši stvořiv k svému obrazu a k podobenství pro šlechetnosti jeho, ješto jsú u Bohu, aby je duše brala na se, aby jměla jimi podobnost k Bohu, jakož móž někaká podobnost býti. Toho člověka poctil, dav jemu, aby mohl neumierati, a dav jemu svobodnost vuole, pánem učinil 20 všie země; a ženu učinil z něho jemu ku pomoci, podobnú jemu. A bieše na vzchod slunce ráj učinil Buoh, plný veliké rozkoši a libostných věcí. Tu ustavil člověka, jehož byl stvořil, a dal jemu, aby všelikého užíval rajského dřievie; jediné dřevo 26b jemu zapověděl i ženě jeho, aby jeho neokúšeli — a to slúlo 25 dřevo poznánie zlého i dobrého —, řka jim: »Kteréhož koli dne jeho okusíte, smrtí umřete.« Jeden pak z oněch anjelských duchóv, najvyšší nad zástu- pem, nemaje ijednoho sledu zlosti od přirozenie, by jej byl zlým Stvořitel stvořil, z své svobodné vóle obrátil se ke zlému, 30 vzdvih se u pýchu, chtěl se Bohu protiviti, Pánu svému, proněž jest svržen s řádu dobrého a s dóstojenstvie anjelského, z bla- ženého bydla, a slove již dábel, a s ním množstvie anjelóv jiných rozličných řáduov, ješto sú se jeho jako své hlavy přídrželi svú 27a zlú vólí, chtiec ke zlému se od dobrého odvrátivše, a miesto 35 anjelského jmene čertie již slovú. A ten ďábel, otchýliv se od dobroty, vzem zlé přirozenie, závist vzal proti člověku vida, 37
Strana 38
že by měl v tu chválu vzat býti člověk, ješto je ji on ztratil. I počal hledati, kak by té blažnosti člověka odvedl. I vzem hada, mluvil skrze ň ženě, radě jí lestně, aby toho dřeva oku- sila zapověděného, dav jí náději, že skrze to bude jako Buoh, 5 zlé i dobré vědúc. A tak skrze ni oklama i Adama. Neb, když jest nesdržal božie zápovědi, vyvržen jest z ráje, z rozkoši v hu- benstvo a smrti poddán. A když se lidé rozmohli ot Adama, zajvedl lidi dábel v cestu zlosti. A Buoh, chtě to šeředstvie a tu obecnú zlost ukrátiti, obecnú 10 potupu přepustil na svět, všecky lidi ztopiv kromě Noe, jehož spravedlna viděl ze všeho národu toho; zachoval jej v korábě s ženú a se třmi syny a s jich ženami. A když se opět od těch tří synuov svět rozmohl, opět lid chytrým svedením dábelským v nejednaké bludy zašel: Jedni řekli, že vše, což jest a což se 15 děje, to se vše děje náhodú kakús', a že nic toho neřiedí, nic nechtiece za pána jmieti. Druzí řekli, že vše jde po štěstí a po súdu, vše tak musí býti, jakž osud přivede. Třetí kladli mnoho 28a bohuov a rozličných, zlých i dobrých, a ty jsú v čest jměli, aby jim jich zlosti pomáhali, jimž rozličné činili obrazy a chrámy 20 a klaněli se mrtvým, němým, hluchým modlám, radše stvoření slúžiec než Stvořiteli. Čtvrtí slunce, měsiec, hvězdy za bohy jměli, ješto to Buoh ustavil, aby svietily tomuto světu a byly lidem ku pohodlí. Pátí oheň neb jiné elementy, ješto ani duše mají ani čijí, za bohy jsú jměli, a smysl majíc, slúžili nesmysl- 25 ným věcem. Šestí zvěř čtveronohú a ty, ješto se plazie po zemi, jako bohy ctili, nemúdřejše jsúc než tvář ta němá. Sedmí lidi v zlosti znamenité, ješto otce zabíjeli a bratří, zlobivé, závistivé 28b i zjevné cizoložníky po jich smrti chválili a za bohy je vzeli, ješto někteří zemřeli, někteří hromem zbiti, na některé spra- 30 vivše, by se v němú zvěř obrátili a proměnili; těm pak obrazy činili a svědčiece jich zlost do nich, aby udatnější k té zlosti byli, majíc k ní příklad od svých bohóv. A tak blud držal lid a nebyl, kto by hledal pravého a věčného Boha. V těch národiech vstal jest Abraham, ješto je jměl smysl, 35 a vtipnosti rozumu užívaje, poznal všeho stvořenie Stvořitele. Neb, vida nebe a zemi, slunce a měsiec, hvězdy a jiné divné 27b 38
že by měl v tu chválu vzat býti člověk, ješto je ji on ztratil. I počal hledati, kak by té blažnosti člověka odvedl. I vzem hada, mluvil skrze ň ženě, radě jí lestně, aby toho dřeva oku- sila zapověděného, dav jí náději, že skrze to bude jako Buoh, 5 zlé i dobré vědúc. A tak skrze ni oklama i Adama. Neb, když jest nesdržal božie zápovědi, vyvržen jest z ráje, z rozkoši v hu- benstvo a smrti poddán. A když se lidé rozmohli ot Adama, zajvedl lidi dábel v cestu zlosti. A Buoh, chtě to šeředstvie a tu obecnú zlost ukrátiti, obecnú 10 potupu přepustil na svět, všecky lidi ztopiv kromě Noe, jehož spravedlna viděl ze všeho národu toho; zachoval jej v korábě s ženú a se třmi syny a s jich ženami. A když se opět od těch tří synuov svět rozmohl, opět lid chytrým svedením dábelským v nejednaké bludy zašel: Jedni řekli, že vše, což jest a což se 15 děje, to se vše děje náhodú kakús', a že nic toho neřiedí, nic nechtiece za pána jmieti. Druzí řekli, že vše jde po štěstí a po súdu, vše tak musí býti, jakž osud přivede. Třetí kladli mnoho 28a bohuov a rozličných, zlých i dobrých, a ty jsú v čest jměli, aby jim jich zlosti pomáhali, jimž rozličné činili obrazy a chrámy 20 a klaněli se mrtvým, němým, hluchým modlám, radše stvoření slúžiec než Stvořiteli. Čtvrtí slunce, měsiec, hvězdy za bohy jměli, ješto to Buoh ustavil, aby svietily tomuto světu a byly lidem ku pohodlí. Pátí oheň neb jiné elementy, ješto ani duše mají ani čijí, za bohy jsú jměli, a smysl majíc, slúžili nesmysl- 25 ným věcem. Šestí zvěř čtveronohú a ty, ješto se plazie po zemi, jako bohy ctili, nemúdřejše jsúc než tvář ta němá. Sedmí lidi v zlosti znamenité, ješto otce zabíjeli a bratří, zlobivé, závistivé 28b i zjevné cizoložníky po jich smrti chválili a za bohy je vzeli, ješto někteří zemřeli, někteří hromem zbiti, na některé spra- 30 vivše, by se v němú zvěř obrátili a proměnili; těm pak obrazy činili a svědčiece jich zlost do nich, aby udatnější k té zlosti byli, majíc k ní příklad od svých bohóv. A tak blud držal lid a nebyl, kto by hledal pravého a věčného Boha. V těch národiech vstal jest Abraham, ješto je jměl smysl, 35 a vtipnosti rozumu užívaje, poznal všeho stvořenie Stvořitele. Neb, vida nebe a zemi, slunce a měsiec, hvězdy a jiné divné 27b 38
Strana 39
věci, divil se tomu spuosobu všemu tak slušnému; a vida svět vešken se vším, co je v něm, že se nic samo nemohlo učiniti ani 29a by se samo sebú držeti mohlo, skrze to poznal jednoho pravého Boha, jenž jest všecko stvořil, a všecko se drží jeho spuosobem, a nechtěl té cti modlám činiti, ješto ji má sám Buoh jmieti, ani kterému stvoření, ješto slušie jen na Stvořitele. To od něho Buoh vděčně přijev, že je to rozsúdil pravým súdem, ukázal se jemu — ne v téj podstatě, v níž jest Buoh (neb té podstaty člověčiemu přirození nelze jest viděti), ale takým divným uká- 10 zaním zjevným, jakož jest ráčil—, a on mohl jest jej poznati, jsa v životě tomto; a tak prosvietiv duši v jasnosti rozumu, chvalna jej učinil a svým sluhú vláštím. A ten Abraham ty, ješto z něho pošli, učil, by Bohu slúžili jedinému, proněž dal Buoh jemu požehnánie, že plémě jeho 15 rozmohlo se u veliký lid, a nazval jej »mój lid zvláští mimo jiný«. A vyvedl jej z ejipské poroby z moci faraonovy, ješto jej byl obtiežil robotami velikými; vyvedl je skrze Mojžieše a Arona, svaté lidi, ješto jim byl dal duch prorocký, skrze něžto súžil jest Ejipt, a vyvedl jest syny Israhelské (neb tak 20 jest slúl ten lid, ješto je pošel od Abrahama, kterýžto vyvedl rukú mocnú, a veliké divy čině v Ejiptě a zázraky.) A provedl je skrze Črvené moře suchú nohú, ano se jim moře rozstúpilo 30a a stalo jako zed i s pravé strany i s levé; a když farao s Ejipskými za nimi vyjeli, honiece je, vrátily sú se vody na ně zase a zto- 25 pily sú všecky israhelské nepřátely. Pak na púšti dal ten svój zákon lidu tomu skrze Mojžieše, ješto je všecky modly zapověděl i všecky lidské zlé činy a ješto je ukazoval jim v skrytém podobenství to, co je jmělo býti potom. Na téj púšti čtyřidceti let krmil je chlebem z nebe, 30 jehož ruce člověčiej nedělale. A co je tu divóv činil s nimi, dlúho by bylo praviti, až je je i uvedl v dobrú zemi, ješto ji byl slíbil onomu patriarše Abrahamovi, aby ji dal semeni jeho. 30b A což jest koli tu učinil všelikých divuov, a proto je to činil, aby táhl lid od služby modlám a od zlých a šeředných 35 činóv a přitáhl k stavu najprvnějšiemu, proniž byl člověka stvořil. 5 29b 39
věci, divil se tomu spuosobu všemu tak slušnému; a vida svět vešken se vším, co je v něm, že se nic samo nemohlo učiniti ani 29a by se samo sebú držeti mohlo, skrze to poznal jednoho pravého Boha, jenž jest všecko stvořil, a všecko se drží jeho spuosobem, a nechtěl té cti modlám činiti, ješto ji má sám Buoh jmieti, ani kterému stvoření, ješto slušie jen na Stvořitele. To od něho Buoh vděčně přijev, že je to rozsúdil pravým súdem, ukázal se jemu — ne v téj podstatě, v níž jest Buoh (neb té podstaty člověčiemu přirození nelze jest viděti), ale takým divným uká- 10 zaním zjevným, jakož jest ráčil—, a on mohl jest jej poznati, jsa v životě tomto; a tak prosvietiv duši v jasnosti rozumu, chvalna jej učinil a svým sluhú vláštím. A ten Abraham ty, ješto z něho pošli, učil, by Bohu slúžili jedinému, proněž dal Buoh jemu požehnánie, že plémě jeho 15 rozmohlo se u veliký lid, a nazval jej »mój lid zvláští mimo jiný«. A vyvedl jej z ejipské poroby z moci faraonovy, ješto jej byl obtiežil robotami velikými; vyvedl je skrze Mojžieše a Arona, svaté lidi, ješto jim byl dal duch prorocký, skrze něžto súžil jest Ejipt, a vyvedl jest syny Israhelské (neb tak 20 jest slúl ten lid, ješto je pošel od Abrahama, kterýžto vyvedl rukú mocnú, a veliké divy čině v Ejiptě a zázraky.) A provedl je skrze Črvené moře suchú nohú, ano se jim moře rozstúpilo 30a a stalo jako zed i s pravé strany i s levé; a když farao s Ejipskými za nimi vyjeli, honiece je, vrátily sú se vody na ně zase a zto- 25 pily sú všecky israhelské nepřátely. Pak na púšti dal ten svój zákon lidu tomu skrze Mojžieše, ješto je všecky modly zapověděl i všecky lidské zlé činy a ješto je ukazoval jim v skrytém podobenství to, co je jmělo býti potom. Na téj púšti čtyřidceti let krmil je chlebem z nebe, 30 jehož ruce člověčiej nedělale. A co je tu divóv činil s nimi, dlúho by bylo praviti, až je je i uvedl v dobrú zemi, ješto ji byl slíbil onomu patriarše Abrahamovi, aby ji dal semeni jeho. 30b A což jest koli tu učinil všelikých divuov, a proto je to činil, aby táhl lid od služby modlám a od zlých a šeředných 35 činóv a přitáhl k stavu najprvnějšiemu, proniž byl člověka stvořil. 5 29b 39
Strana 40
O témž. Ale ještě je smrt panovala, ještě vše bylo v pekle a v pekelnéj propasti a v jeho moci, že je vše lidské pokolenie bylo smrtí obvázáno pro přestúpenie prvnieho otce. A v tom hubenstvu 5 nezóstavil nás, ale pomohl nám z něho ten, ješto vše z ničehož učinil, a nedal do konce dielu rukú svú zahynúti; ale volí Boha Otce jedinký Syn boží, věčné Slovo [Boha Otce, též podstaty s Otcem a s Duchem svatým, ješto bieše v počátku u Boha, a Buoh bieše přichýlil se divným a nevýmluvným 10 i neuměným přichýlením k svým sluhám, Buoh jsa a nepřestav býti Bohem, učinil se pravým člověkem, jímž nebyl dřéve; a vzal tělo masné na se z Mářie, dievky čisté krve, bez semene mužského zpósobem svatého Ducha; a vzal i duši člověčí pravú a byl devět měsiecóv v jejiem svatém životě. A pak, 15 v jednéj osobě ten Syn boží i syn té přesvaté dievky, ale ve dvojiem přirození, Buoh pravý jsa i pravý člověk, narodil se, nezbořiv panenstvie,ani které učiniv bolesti ani u početí ani 31b v nošení ani na porodu svéj matce. A na všem učinil se k nám podoben kromě hřiechu: vzal nemoci naše a nesl náš neduh. 20 Neb, že je smrt skrze hřiech vešla, měl jest ten bez hřiecha býti, ješto by mohl smrt přemoci; aby zaplatil za jiné dluh smrti, smrt sám podstúpil, nejsa smrti dlužen. A tak Syn boží — Buoh i člověk — přes třidceti let obieral se s lidmi, jsa křštěn od Jana, svatého muže. A když jest křest 25 přijal, hlas z nebe přišel na ň ot Boha Otce řka: »To ť jest muoj Syn milý«. A pak Duch svatý přišel na ň v postavě holubičí. A od toho času počal znamenie činiti a zázraky, nemocné uzdrajvuje, malomocné očištuje, mrtvé křiese, poru- 32a šené přirozenie vnitř i svrchu opravuje a uče řečí i skutkem 30 ctnostnému životu. A vybral sobě dvanádcet, ješto je nazval apoštoly, jimž přikázal, aby všem kázali nebeský život, aby z nás zemských nebeské učinil. A pak židovští biskupi, mezi nimiž se jest obieral, závistí se hnuli proti jeho zřetedlným činóm šlechetnosti; nezřiec na to, 35 co je dobrého učinil mezi nimi, na smrt jej vydali, jednoho 31a 40
O témž. Ale ještě je smrt panovala, ještě vše bylo v pekle a v pekelnéj propasti a v jeho moci, že je vše lidské pokolenie bylo smrtí obvázáno pro přestúpenie prvnieho otce. A v tom hubenstvu 5 nezóstavil nás, ale pomohl nám z něho ten, ješto vše z ničehož učinil, a nedal do konce dielu rukú svú zahynúti; ale volí Boha Otce jedinký Syn boží, věčné Slovo [Boha Otce, též podstaty s Otcem a s Duchem svatým, ješto bieše v počátku u Boha, a Buoh bieše přichýlil se divným a nevýmluvným 10 i neuměným přichýlením k svým sluhám, Buoh jsa a nepřestav býti Bohem, učinil se pravým člověkem, jímž nebyl dřéve; a vzal tělo masné na se z Mářie, dievky čisté krve, bez semene mužského zpósobem svatého Ducha; a vzal i duši člověčí pravú a byl devět měsiecóv v jejiem svatém životě. A pak, 15 v jednéj osobě ten Syn boží i syn té přesvaté dievky, ale ve dvojiem přirození, Buoh pravý jsa i pravý člověk, narodil se, nezbořiv panenstvie,ani které učiniv bolesti ani u početí ani 31b v nošení ani na porodu svéj matce. A na všem učinil se k nám podoben kromě hřiechu: vzal nemoci naše a nesl náš neduh. 20 Neb, že je smrt skrze hřiech vešla, měl jest ten bez hřiecha býti, ješto by mohl smrt přemoci; aby zaplatil za jiné dluh smrti, smrt sám podstúpil, nejsa smrti dlužen. A tak Syn boží — Buoh i člověk — přes třidceti let obieral se s lidmi, jsa křštěn od Jana, svatého muže. A když jest křest 25 přijal, hlas z nebe přišel na ň ot Boha Otce řka: »To ť jest muoj Syn milý«. A pak Duch svatý přišel na ň v postavě holubičí. A od toho času počal znamenie činiti a zázraky, nemocné uzdrajvuje, malomocné očištuje, mrtvé křiese, poru- 32a šené přirozenie vnitř i svrchu opravuje a uče řečí i skutkem 30 ctnostnému životu. A vybral sobě dvanádcet, ješto je nazval apoštoly, jimž přikázal, aby všem kázali nebeský život, aby z nás zemských nebeské učinil. A pak židovští biskupi, mezi nimiž se jest obieral, závistí se hnuli proti jeho zřetedlným činóm šlechetnosti; nezřiec na to, 35 co je dobrého učinil mezi nimi, na smrt jej vydali, jednoho 31a 40
Strana 41
nevěrného z mlazších jeho umýtivše, aby jej zradil. Ale on je to vše trpěl dobrovolně, na to přišed, aby za ny trpěl a nás svú smrtí vykúpil a vyplatil z smrti. A trpěl jest podlé svého 32b přirozenie člověčieho, ale podlé božstvie netrpěl jest; neb 5 nenie božské smrtedlno přirozenie. Ukřižován jest v svém těle, a hřiecha jest neměl ani jest byl dlužen smrti, aby svým trpením hřiech náš shladil a svú nedlužnú smrtí zaplatil dlužnú smrt naši. Šel v duši, pravý Buoh jsa, do pekelných krajin a tu peklo pobojoval a zrušil tu stranu pekla, v níž jsú 10 byly držány od počátka světa duše svatých, a vyvedl je odtud. A v těle, vždy jsa Buoh pravý, ač i umrtven položen v hrob, třetí den v těle spolu i v duši, vždy týž Buoh jsa jeden, vstal z mrtvých; byv podlé člověčens tvie vždy dobrovolně poddán 33a 15 smrti, přemohl smrt podlé síly božstvie svého. A dal i nám to vítěžstvo, abychom v něm svú smrt přemohli; neb dal nám jest moc, abychom, ktož ve ň věříme, mohli býti synové boží účastností milosti jeho. A vstav z mrtvých, svým se mlazším ukazoval, jim dávaje 20 pokoj, a v nich lidský národ mieně vešken. A v čtyřidcátý den po vstání z mrtvých na nebesa vstúpil a sedí na pravici Boha Otce; a odtud má přijíti súdit živých i mrtvých a každému odplatu dá za jeho činy, jakéž kto bude zaslúžil. A po vstúpení na nebesa poslal Ducha svatého svým apoštolóm, a oni sú 25 mluvili jazyky všemi velebnost boží, jakož Duch svatý dal jest jim výmluvnost. A pak milostí boží rozešli sú se po všem světě a všem lidem kázali křesťanskú vieru, křstiec je ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého a učiec, aby vše drželi, co je Kristus přikázal. A tak sú osvietili lid pohanský, ješto jsú dřéve u bludu 30 byli, a zkazili službu modlám. A ďábel, starý nepřietel, nemoha strpěti, že jest tak poražen, vzbúzie boj proti věrnému křesťanstvu, táhna lid nemúdrý, aby ještě modlám němým a hluchým činili služby. Ale moc jest jeho zemdlela, pohynula je bran jeho mocí Kristovú, již 35 ť nedo vede úmysla svého. Aj, oznámil ť sem tobě Pána svého, spasitele všech, ktož se 33b 34a 41
nevěrného z mlazších jeho umýtivše, aby jej zradil. Ale on je to vše trpěl dobrovolně, na to přišed, aby za ny trpěl a nás svú smrtí vykúpil a vyplatil z smrti. A trpěl jest podlé svého 32b přirozenie člověčieho, ale podlé božstvie netrpěl jest; neb 5 nenie božské smrtedlno přirozenie. Ukřižován jest v svém těle, a hřiecha jest neměl ani jest byl dlužen smrti, aby svým trpením hřiech náš shladil a svú nedlužnú smrtí zaplatil dlužnú smrt naši. Šel v duši, pravý Buoh jsa, do pekelných krajin a tu peklo pobojoval a zrušil tu stranu pekla, v níž jsú 10 byly držány od počátka světa duše svatých, a vyvedl je odtud. A v těle, vždy jsa Buoh pravý, ač i umrtven položen v hrob, třetí den v těle spolu i v duši, vždy týž Buoh jsa jeden, vstal z mrtvých; byv podlé člověčens tvie vždy dobrovolně poddán 33a 15 smrti, přemohl smrt podlé síly božstvie svého. A dal i nám to vítěžstvo, abychom v něm svú smrt přemohli; neb dal nám jest moc, abychom, ktož ve ň věříme, mohli býti synové boží účastností milosti jeho. A vstav z mrtvých, svým se mlazším ukazoval, jim dávaje 20 pokoj, a v nich lidský národ mieně vešken. A v čtyřidcátý den po vstání z mrtvých na nebesa vstúpil a sedí na pravici Boha Otce; a odtud má přijíti súdit živých i mrtvých a každému odplatu dá za jeho činy, jakéž kto bude zaslúžil. A po vstúpení na nebesa poslal Ducha svatého svým apoštolóm, a oni sú 25 mluvili jazyky všemi velebnost boží, jakož Duch svatý dal jest jim výmluvnost. A pak milostí boží rozešli sú se po všem světě a všem lidem kázali křesťanskú vieru, křstiec je ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého a učiec, aby vše drželi, co je Kristus přikázal. A tak sú osvietili lid pohanský, ješto jsú dřéve u bludu 30 byli, a zkazili službu modlám. A ďábel, starý nepřietel, nemoha strpěti, že jest tak poražen, vzbúzie boj proti věrnému křesťanstvu, táhna lid nemúdrý, aby ještě modlám němým a hluchým činili služby. Ale moc jest jeho zemdlela, pohynula je bran jeho mocí Kristovú, již 35 ť nedo vede úmysla svého. Aj, oznámil ť sem tobě Pána svého, spasitele všech, ktož se 33b 34a 41
Strana 42
budú jeho přídržeti. A lépe ho poznáš i plnějie, přijmeš-li v svéj duši milost jeho a budeš-li slúžiti jemu«. Tuto čte se, kterak se srdce Jozafatovo osvietilo z řečí Barlaamových. 5 A když uslyše ty řeči královic, osvieti světlo duši jeho. I obje Barlaama u velikéj radosti, vstav k němu a řka: »Snad jest to ten drahý kámen, jehož ty ne všem ukazuješ, ale těm, ješto by zdravý zrak své duše jměli. Aj, jakž t sem tvé řeči přijal slu- chem pochotně, světlo vešlo jest v mé srdce a ta těžká záslona, 10 ješto je na méj mysli od dávna byla, zdvižena jest. Dopo- 34b věziž mi plnějie, ješto ť by mi úžitečno bylo vzvěděti!« Vece Barlaam: »Ta tak veliká věc byla je skryta před věky a před národy lidskými, ješto sú byli svými bludy oslepeni, a teď v tyto poslednie časy zjevně je to všemu lidskému národu 15 bylo ohlášeno. A to sú mnozí proroci světí a spravedlní proro- kovali a ohlašovali; jsúc darem božie milosti Duchem svatým osvieceni, rozličně prorokovali a všichni žádali jej viděti, skrze ňžto spasenie přijíti jmělo. A pak ten věk, za něhož se je chtěl ukázati, viděl jest všeho světa spasitele. A řekl jest byl 20 Spasitel těm, ješto je byl vzal v apoštoly: »Mnozí králi a pro- 35a roci žádali sú viděti to, co vy vidíte, a neviděli sú«. Tuto Barlaam učí Jozafata, aby přijal křest v Duchu svatém. Jozafat vece: »Všemu ť věřím, ješto pravíš, a v tom t Bohu 25 vzdávám chválu. Ale nauč mě a vyprav mi ty věci, kterýmž bych mohl srozuměti; a najprvé pověz mi, co jest křest, ješto s' řekl: Ktož uvěří, má jej přijieti«. Barlaam jemu odpovědě: »K svaté a pravé vieře křesťanské potřebie je křstu, ješto v něm dává dar ten Hospodin, že umyt 35b 30 a číst bude člověk ode všie poškvrny hřiecha, ješto táhne již od porušeného přirozenie, i ode všech poškvrn hřiechóv, jichž by se kto dopustil potom. Neb tak jest Spasitel přikázal, aby- 42
budú jeho přídržeti. A lépe ho poznáš i plnějie, přijmeš-li v svéj duši milost jeho a budeš-li slúžiti jemu«. Tuto čte se, kterak se srdce Jozafatovo osvietilo z řečí Barlaamových. 5 A když uslyše ty řeči královic, osvieti světlo duši jeho. I obje Barlaama u velikéj radosti, vstav k němu a řka: »Snad jest to ten drahý kámen, jehož ty ne všem ukazuješ, ale těm, ješto by zdravý zrak své duše jměli. Aj, jakž t sem tvé řeči přijal slu- chem pochotně, světlo vešlo jest v mé srdce a ta těžká záslona, 10 ješto je na méj mysli od dávna byla, zdvižena jest. Dopo- 34b věziž mi plnějie, ješto ť by mi úžitečno bylo vzvěděti!« Vece Barlaam: »Ta tak veliká věc byla je skryta před věky a před národy lidskými, ješto sú byli svými bludy oslepeni, a teď v tyto poslednie časy zjevně je to všemu lidskému národu 15 bylo ohlášeno. A to sú mnozí proroci světí a spravedlní proro- kovali a ohlašovali; jsúc darem božie milosti Duchem svatým osvieceni, rozličně prorokovali a všichni žádali jej viděti, skrze ňžto spasenie přijíti jmělo. A pak ten věk, za něhož se je chtěl ukázati, viděl jest všeho světa spasitele. A řekl jest byl 20 Spasitel těm, ješto je byl vzal v apoštoly: »Mnozí králi a pro- 35a roci žádali sú viděti to, co vy vidíte, a neviděli sú«. Tuto Barlaam učí Jozafata, aby přijal křest v Duchu svatém. Jozafat vece: »Všemu ť věřím, ješto pravíš, a v tom t Bohu 25 vzdávám chválu. Ale nauč mě a vyprav mi ty věci, kterýmž bych mohl srozuměti; a najprvé pověz mi, co jest křest, ješto s' řekl: Ktož uvěří, má jej přijieti«. Barlaam jemu odpovědě: »K svaté a pravé vieře křesťanské potřebie je křstu, ješto v něm dává dar ten Hospodin, že umyt 35b 30 a číst bude člověk ode všie poškvrny hřiecha, ješto táhne již od porušeného přirozenie, i ode všech poškvrn hřiechóv, jichž by se kto dopustil potom. Neb tak jest Spasitel přikázal, aby- 42
Strana 43
chom skrze vodu a Ducha svatého nové, druhé vzeli porozenie a skrze to byli navráceni v tu najprvní dóstojnost, v nížto smy stvořeni byli. Neb z modlitby a z vyznánie jména Spasitelova mocí Boha Otce Duchem svatým vodám bývá ta moc dána, 5 a tak béřem omytie křstem svatým ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha, jakož jest rozkázal Kristus, a milost Ducha svatého 36a bývá dána v duši toho, ješto křest přijme, že ji osvietí a obnoví k obrazu a k podobenství božiemu. Tehdy odvrhúc dřevnie činy nepravosti, spojujem se s Bo- 10 hem v křstu svatém a počátek činímy, abychom se čistějie jměli nežli dřéve, abychom byli dědici s těmi, ješto sú se druhé znova narodili k neporušení a věčné spasenie vzeli. Beze křtu nemuož dobré náděje dojíti ijeden, by pak jměl mnoho dob- rých jiných do sebe činóv, když by hrdal poslušen býti usta- 15 venie spasitedlného. Tak ť jest řekl Syn boží, Kristus, na to přišed, aby národ lidský k spasení přivedl: »Zajisto ť vám 36b pravi: Jen ač druhé narozeni budete z vody a z Ducha svatého, nevejdete do královstva nebeského«. Protož toho ť žádám, aby, najprvé vieru přijma v svéj duši, 20 přijal i křest a neodvlače; neb ť nenie bezpečné pilným odvla- čiti, že nemámy jista konce smrti«. Tuto Barlaam vypravuje o dobréj náději. Pak Jozafat vece: »A která jest to dobrá náděje, jiež nemóž beze křstu dojíti člověk? Co-li je to, jemuž řiekáš nebeské krá- 25 lovstvo? A kak s' ty slyšal ty řeči Syna božieho? Který-li jest to nejistý smrti konec? Neb o tom konci mnoho myšlenie má mé srdce: Co potom bude? Zdali se v ně več zemrúc obrátímy, 37a čili je po tomto životě který jiný život?« Barlaam k těm jeho řečem odpovědě: »Dobrá náděje, ješto 30 sem řekl, jest náděje dojíti královstvie nebeského. Ale co je v tom královstvu našie náděje, nemóž toho člověčí jazyk vypraviti; nebo tak die Písmo: »To, co je oko nevídalo ani ucho slýchalo ani kdy člověku v srdce vešlo, připravil je Buoh těm, ješto milují jej«. Když pak budem dóstojni, 43
chom skrze vodu a Ducha svatého nové, druhé vzeli porozenie a skrze to byli navráceni v tu najprvní dóstojnost, v nížto smy stvořeni byli. Neb z modlitby a z vyznánie jména Spasitelova mocí Boha Otce Duchem svatým vodám bývá ta moc dána, 5 a tak béřem omytie křstem svatým ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha, jakož jest rozkázal Kristus, a milost Ducha svatého 36a bývá dána v duši toho, ješto křest přijme, že ji osvietí a obnoví k obrazu a k podobenství božiemu. Tehdy odvrhúc dřevnie činy nepravosti, spojujem se s Bo- 10 hem v křstu svatém a počátek činímy, abychom se čistějie jměli nežli dřéve, abychom byli dědici s těmi, ješto sú se druhé znova narodili k neporušení a věčné spasenie vzeli. Beze křtu nemuož dobré náděje dojíti ijeden, by pak jměl mnoho dob- rých jiných do sebe činóv, když by hrdal poslušen býti usta- 15 venie spasitedlného. Tak ť jest řekl Syn boží, Kristus, na to přišed, aby národ lidský k spasení přivedl: »Zajisto ť vám 36b pravi: Jen ač druhé narozeni budete z vody a z Ducha svatého, nevejdete do královstva nebeského«. Protož toho ť žádám, aby, najprvé vieru přijma v svéj duši, 20 přijal i křest a neodvlače; neb ť nenie bezpečné pilným odvla- čiti, že nemámy jista konce smrti«. Tuto Barlaam vypravuje o dobréj náději. Pak Jozafat vece: »A která jest to dobrá náděje, jiež nemóž beze křstu dojíti člověk? Co-li je to, jemuž řiekáš nebeské krá- 25 lovstvo? A kak s' ty slyšal ty řeči Syna božieho? Který-li jest to nejistý smrti konec? Neb o tom konci mnoho myšlenie má mé srdce: Co potom bude? Zdali se v ně več zemrúc obrátímy, 37a čili je po tomto životě který jiný život?« Barlaam k těm jeho řečem odpovědě: »Dobrá náděje, ješto 30 sem řekl, jest náděje dojíti královstvie nebeského. Ale co je v tom královstvu našie náděje, nemóž toho člověčí jazyk vypraviti; nebo tak die Písmo: »To, co je oko nevídalo ani ucho slýchalo ani kdy člověku v srdce vešlo, připravil je Buoh těm, ješto milují jej«. Když pak budem dóstojni, 43
Strana 44
abychom složili toto tělesné porušenie a hrubost a zaslúžili dojíti té nebeské blaženosti, tehdy Hospodin, jenž nám uložil tu náději, ukáže nám a oznámí tu chválu a tu blažnost, ješto vycházie nad každý smysl, a to s větlo nevýmluvné a věčné 37b světlo dá a s anjely bydlo. Neb,budemy-li hodni, abychom k Bohu v jednotu kakús' vešli — jakož muož to býti člověčé- mu přirození —, jako je řekl Kristus: »Otče, ať oni ve mně jedno s tebú budú, jakož sme my jedno«, tuž skrze ň všecko poznámy, ješto nám nynie nenie známo. Nic zde podobněj- 10 šieho nezdá mi se, jelikož mohu z Písma svatého rozuměti, k té nebeské radosti, než zdviženú myslí a svobodnú ot sdej- ších věcí zrak rozumu upřieti v ty nebeské věci, majíc dar božie milosti ku pomoci, ješto prosvietí mysl duchovním svět- lem a zahřeje, roznietí, zapálí žádost tú milostí nebeských 38a 15 věcí. A nadto ť jest zřieti bez záslony v tvář blažené Trojice svaté, tiem jsúc světlem osvieceni, k němuž sde nelze je přijíti, v němžto obrazu svaté Trojice poznajíc všeho plnú pravdu a oblíbiec vší věci. Když by sde mohla býti vypravena ta ne- beská chvála a ta radost, nebyla ť by divná aniž by veliká byla, 20 bychom my — zemní a hrubí, ještě poddáni jsúc porušení — mohli ji svým rozumem obchopiti neb svú myslí. Protož to věda, vieru přijmi, uvěř, jemuž jest nelze rozuměti, že tv tom nenie nic obludu, a skrze vieru dobrými činy snaž se, aby přišel k královstvu tomu nesmrtedlnému, v něž když 38b 25 vejdeš, poznáš plnost svrchovanú. O druhém pak, ješto s' se tázal, kak sme my řeči slyšeli Syna božieho: v knihách poselstvie dobrého, jemuž řiekáme svaté čtenie, psány jsú ty svaté řeči; a to dobré poselstvie skrze apoštoly svaté přišlo jest k nám a skrze ty, ješto jsú byli při 30 tom, co je Kristus činil, co je učil, co je pravil, kak-li jest hřiechóm slíbil dáti odpuštěnie a nesmrtedlnost pravil zlých i dobrých: zlých u věčném hoři a dobrých u věčném životu věčného královstva nebeského. V těch knihách psáno je o jeho na svět narození, kak se je sde obieral s lidmi, kak jest trpěl, 39a 35 umřel, pohřeben, z mrtvých vstal, na nebe vstúpil, a že má opět přijíti druhé na svět v svéj velebnosti a u velikéj moci, 5 44
abychom složili toto tělesné porušenie a hrubost a zaslúžili dojíti té nebeské blaženosti, tehdy Hospodin, jenž nám uložil tu náději, ukáže nám a oznámí tu chválu a tu blažnost, ješto vycházie nad každý smysl, a to s větlo nevýmluvné a věčné 37b světlo dá a s anjely bydlo. Neb,budemy-li hodni, abychom k Bohu v jednotu kakús' vešli — jakož muož to býti člověčé- mu přirození —, jako je řekl Kristus: »Otče, ať oni ve mně jedno s tebú budú, jakož sme my jedno«, tuž skrze ň všecko poznámy, ješto nám nynie nenie známo. Nic zde podobněj- 10 šieho nezdá mi se, jelikož mohu z Písma svatého rozuměti, k té nebeské radosti, než zdviženú myslí a svobodnú ot sdej- ších věcí zrak rozumu upřieti v ty nebeské věci, majíc dar božie milosti ku pomoci, ješto prosvietí mysl duchovním svět- lem a zahřeje, roznietí, zapálí žádost tú milostí nebeských 38a 15 věcí. A nadto ť jest zřieti bez záslony v tvář blažené Trojice svaté, tiem jsúc světlem osvieceni, k němuž sde nelze je přijíti, v němžto obrazu svaté Trojice poznajíc všeho plnú pravdu a oblíbiec vší věci. Když by sde mohla býti vypravena ta ne- beská chvála a ta radost, nebyla ť by divná aniž by veliká byla, 20 bychom my — zemní a hrubí, ještě poddáni jsúc porušení — mohli ji svým rozumem obchopiti neb svú myslí. Protož to věda, vieru přijmi, uvěř, jemuž jest nelze rozuměti, že tv tom nenie nic obludu, a skrze vieru dobrými činy snaž se, aby přišel k královstvu tomu nesmrtedlnému, v něž když 38b 25 vejdeš, poznáš plnost svrchovanú. O druhém pak, ješto s' se tázal, kak sme my řeči slyšeli Syna božieho: v knihách poselstvie dobrého, jemuž řiekáme svaté čtenie, psány jsú ty svaté řeči; a to dobré poselstvie skrze apoštoly svaté přišlo jest k nám a skrze ty, ješto jsú byli při 30 tom, co je Kristus činil, co je učil, co je pravil, kak-li jest hřiechóm slíbil dáti odpuštěnie a nesmrtedlnost pravil zlých i dobrých: zlých u věčném hoři a dobrých u věčném životu věčného královstva nebeského. V těch knihách psáno je o jeho na svět narození, kak se je sde obieral s lidmi, kak jest trpěl, 39a 35 umřel, pohřeben, z mrtvých vstal, na nebe vstúpil, a že má opět přijíti druhé na svět v svéj velebnosti a u velikéj moci, 5 44
Strana 45
aby súdil všecky a dal každému, jakož je zaslúžil kto svými činy zlými aneb dobrými«. Tuto Barlaam vyprávie o rozličné smrti. O smrti také tak rozuměj: Jakož sem byl dřéve pravil, když 5 Buoh prvnieho člověka stvořil, dal miesto jemu utěšené roz- koši, v němž by byl mohl vždy živ býti; ale že nezdržal poslu- šenstvie, poddán smrti a ven vyvržen, smrt v něm na však den ponenáhlu ujímala života, až se sstaral, až pak i dokona umřel. A tak jest poddáno [ hubenství smrti vše plémě lidské, 10 ješto v tom porušení jdem od něho. Ižádný této smrti prázden nebude: dotud se každého tělo, ješto je z země vzato, stará a boří, až ta smrt i odlúčí duši od těla; a tělo se v zemi obrátí, z niež jest vzato, a duše tu bude čakati dne súdného, jakož jest byla sobě, ješče jsúc v těle, zaslúžila, až i dočaká dne toho 15 hrozného, v němž Syn boží přijde, k jehož súdu všichni lidé v svých těléch vstanú v hlasu hrozné zlým anjelské trúby. Neb to tělo, ješto se poruší, s túž duší, ješto je ji jmělo v životě tomto, spolu se semne] v jeden člověk; a v tom nejměj 40a chyby nedověřenie ijednoho. Neb ť nenie tomu nesnadno z té 20 země vzkřiesiti tělo, v niž se je bylo obrátilo, když jest mohl je z země učiniti, ješto je nikdy nebyla tělem, a tu zemi když jest mohl z ničehož najprv učiniti a tu na ničem ustaviti, a z té množstvie proměn rodu rozličného vyvésti v němém stvoření, v tom, ješto se čije bez rozumu — v zvěři, v ptačstvu, v rybách, 25 v žíželách (a kto by vše ty rody početl?) —, v dřieví, v býlí i rozličných semen. Protož věř silně, že tomu, ješto je vše z ničehož stvořil, snadno ť jest vzkřiesiti z země těla mrtvá, aby každý k rozumu přirození vzal tu odplatu, jiež jest zaslúžil v těle i v duši. Neb sde t jest čas zaslúžiti, a onen t čas bude 30 odplatu jmieti. A kde by se božie spravedlnost ukázala, bychom nejměli z mrtvých vstáti? Neb mnozí, jsúc spravedlní, jměli sú súženie, a mnozí, jsúc zlí, útěchu a rozkoš jměli sú na tomto světě. Ale Buoh, jsa spravedlný, ustavil čas, jenž by každý to vzal, jehož jest sde jsa zaslúžil, a jakož jest kto činil 39b 40b 45
aby súdil všecky a dal každému, jakož je zaslúžil kto svými činy zlými aneb dobrými«. Tuto Barlaam vyprávie o rozličné smrti. O smrti také tak rozuměj: Jakož sem byl dřéve pravil, když 5 Buoh prvnieho člověka stvořil, dal miesto jemu utěšené roz- koši, v němž by byl mohl vždy živ býti; ale že nezdržal poslu- šenstvie, poddán smrti a ven vyvržen, smrt v něm na však den ponenáhlu ujímala života, až se sstaral, až pak i dokona umřel. A tak jest poddáno [ hubenství smrti vše plémě lidské, 10 ješto v tom porušení jdem od něho. Ižádný této smrti prázden nebude: dotud se každého tělo, ješto je z země vzato, stará a boří, až ta smrt i odlúčí duši od těla; a tělo se v zemi obrátí, z niež jest vzato, a duše tu bude čakati dne súdného, jakož jest byla sobě, ješče jsúc v těle, zaslúžila, až i dočaká dne toho 15 hrozného, v němž Syn boží přijde, k jehož súdu všichni lidé v svých těléch vstanú v hlasu hrozné zlým anjelské trúby. Neb to tělo, ješto se poruší, s túž duší, ješto je ji jmělo v životě tomto, spolu se semne] v jeden člověk; a v tom nejměj 40a chyby nedověřenie ijednoho. Neb ť nenie tomu nesnadno z té 20 země vzkřiesiti tělo, v niž se je bylo obrátilo, když jest mohl je z země učiniti, ješto je nikdy nebyla tělem, a tu zemi když jest mohl z ničehož najprv učiniti a tu na ničem ustaviti, a z té množstvie proměn rodu rozličného vyvésti v němém stvoření, v tom, ješto se čije bez rozumu — v zvěři, v ptačstvu, v rybách, 25 v žíželách (a kto by vše ty rody početl?) —, v dřieví, v býlí i rozličných semen. Protož věř silně, že tomu, ješto je vše z ničehož stvořil, snadno ť jest vzkřiesiti z země těla mrtvá, aby každý k rozumu přirození vzal tu odplatu, jiež jest zaslúžil v těle i v duši. Neb sde t jest čas zaslúžiti, a onen t čas bude 30 odplatu jmieti. A kde by se božie spravedlnost ukázala, bychom nejměli z mrtvých vstáti? Neb mnozí, jsúc spravedlní, jměli sú súženie, a mnozí, jsúc zlí, útěchu a rozkoš jměli sú na tomto světě. Ale Buoh, jsa spravedlný, ustavil čas, jenž by každý to vzal, jehož jest sde jsa zaslúžil, a jakož jest kto činil 39b 40b 45
Strana 46
v těle i v duši, aby v těle i v duši také jměl odplatu: zlý, ješto je sde jměl rozkošné bydlo, aby tam vzal trpké za to, co je, sde jsa, hýřil, a dobrý, ješto je sde trpěl za své hřiechy, tam 4la aby vzal utěšenie. Die t Syn boží: »Ti, ješto v hrobiech jsú, uslyšie hlas Syna božieho. A pójdú, ješto sú dobře činili, u vzkřiešenie života, a kto zle, puojdú t uvzkřiešenie odsúzenie«. Budú t k súdu k tomu divné stolice ustaveny a Starý od dáv- ných dní stvořitel všeho sede v súdě. Knihy budú otevřieny, v nichž zjeveno bude, co je kto činil, co je mluvil, co-li kdy 10 myslil. Tu nebude lze omluvy, nepomuož chytrost řečníkova ani daři ani co toho, pro něž sde někdy súd pravý převrácen bývá. Onen ť súdce vše rozsúdí uplně v prav dě a v rovnosti: 41b ktož budú činiti dobře, pójdú u věčný život, a ktož zle, u věčný oheň; oni, aby s anjely jměli věčnú radost, vidúc tvář boží a 15 divnú jeho milost k sobě, a tito v hoře a v túhu, jsúc od božie tváři odlúčeni a v věčné tmy, kdež bude pláč očima a škří- penie zubuom, a čijíc k sobě nenávist boží. Neb, jakož ten poslední súd bude vydán, vše tak ostane bez proměny: spravedlných radost viec nemine, ani se hřiešných skoná věčné 20 hoře. Nebude potom súdce vyšší jiný ani bude čas, by bylo dobrými zlé činy odložiti. A když to tak jest, kak se jest pil ně držeti v svatých skutciech 42a a v šlechetnosti, zlého se střehúc i všie marnosti, abychom ušli věčného hoře a došli života věčně blaženého!« 25 O vzkřiešení mrtvých etc. I vece Jozafat k Barlaamovi: »Veliké a hrozné mi věci pravíš. Čím máte dolíčenie toho, že to tak jest, ješto pravíš, že má býti? O tom, což pravíš, že se je stalo, ač by toho neviděli, ale mohli by to zvěděti od těch, ješto ty věci, ješto se dějí, popi- 30 sují; ale o těch tak velikých věcech, o nichž pravíte, že mají býti, jich jest zajisté neviděl ižádný, kakú móžte jistotu jmieti?" Vece Barlaam: »Z minulých věcí béřem sobě budúcích 42b jistost. Neb ty, ješto jsúc a kážíc pravili ty budúcie věci, nalezli 46
v těle i v duši, aby v těle i v duši také jměl odplatu: zlý, ješto je sde jměl rozkošné bydlo, aby tam vzal trpké za to, co je, sde jsa, hýřil, a dobrý, ješto je sde trpěl za své hřiechy, tam 4la aby vzal utěšenie. Die t Syn boží: »Ti, ješto v hrobiech jsú, uslyšie hlas Syna božieho. A pójdú, ješto sú dobře činili, u vzkřiešenie života, a kto zle, puojdú t uvzkřiešenie odsúzenie«. Budú t k súdu k tomu divné stolice ustaveny a Starý od dáv- ných dní stvořitel všeho sede v súdě. Knihy budú otevřieny, v nichž zjeveno bude, co je kto činil, co je mluvil, co-li kdy 10 myslil. Tu nebude lze omluvy, nepomuož chytrost řečníkova ani daři ani co toho, pro něž sde někdy súd pravý převrácen bývá. Onen ť súdce vše rozsúdí uplně v prav dě a v rovnosti: 41b ktož budú činiti dobře, pójdú u věčný život, a ktož zle, u věčný oheň; oni, aby s anjely jměli věčnú radost, vidúc tvář boží a 15 divnú jeho milost k sobě, a tito v hoře a v túhu, jsúc od božie tváři odlúčeni a v věčné tmy, kdež bude pláč očima a škří- penie zubuom, a čijíc k sobě nenávist boží. Neb, jakož ten poslední súd bude vydán, vše tak ostane bez proměny: spravedlných radost viec nemine, ani se hřiešných skoná věčné 20 hoře. Nebude potom súdce vyšší jiný ani bude čas, by bylo dobrými zlé činy odložiti. A když to tak jest, kak se jest pil ně držeti v svatých skutciech 42a a v šlechetnosti, zlého se střehúc i všie marnosti, abychom ušli věčného hoře a došli života věčně blaženého!« 25 O vzkřiešení mrtvých etc. I vece Jozafat k Barlaamovi: »Veliké a hrozné mi věci pravíš. Čím máte dolíčenie toho, že to tak jest, ješto pravíš, že má býti? O tom, což pravíš, že se je stalo, ač by toho neviděli, ale mohli by to zvěděti od těch, ješto ty věci, ješto se dějí, popi- 30 sují; ale o těch tak velikých věcech, o nichž pravíte, že mají býti, jich jest zajisté neviděl ižádný, kakú móžte jistotu jmieti?" Vece Barlaam: »Z minulých věcí béřem sobě budúcích 42b jistost. Neb ty, ješto jsúc a kážíc pravili ty budúcie věci, nalezli 46
Strana 47
jsme ve všem věrny, a divy a zázraky doličovali sú, což sú kázali; a jakž sme je v jednom nalezli věrné, tak i v druhém. A Pán náš Kristus skutky svými i svým slovem ukázal jest to a potvrdil řka: »Zajisto, zajisto, pravi vám, že ť příde hodina, 5 že t mrtví uslyšie hlas Syna božieho, a ktož uslyšie, budú živi«. A opět die: »Přijde hodina, v níž všichni, ješto jsú v ro- viech, uslyšie hlas Syna božieho. A ktož sú dobře činili, pójdú v zkřiešenie života, a kto zle, v zkřiešenie odsúzenie“. 43a A ještě die viece o vstání z mrtvých: »Nečtli ste, že je Buoh 10 řekl: Já jsem Buoh Abrahamuov, Buoh Isákuov, Buoh Jaku- buov? Nenie t Buoh umrlých, ale živých«. A opět: »Jakož sberúc neúžitečné věci, i spálé ohněm, takéž ť bude na skonání světa tohoto. Pošle ť Syn boží své anjely a vezmú t vše, ješto činie nepravost, a uvrhú je v pec ohnivú. Tu ť bude pláč 15 a škřeht zubuom. A tehdy spravedlní budú se skvieti jako slun- ce v královstvu Otce svého«. A těch řečí i skutkóv potvrdil jest Kristus, mnohé z mrtvých křiesiv. Neb již ku posledku před svú smrjtí vzkřiesil jest jed- 43b noho, an již se byl vzsmrděl, již čtvrtý den ležav v rovu, 20 Lazaře jménem, jehož zvláště milováše; zavolal jeho z rovu a ubudil jako ze sna, an vyšel z hrobu a jsa živ k hlasu jeho. A nad to nade vše, sám okusiv smrti, umřev pro ny, najprvní vstal tiem pravým věčného života vstáním k nesmrtedlnosti; neb jiní, ač sú vstávali mocí jeho, však sú k nesmrtedlnosti 25 tiem vzkřiešením nevstali, ale aby opět potom zemřeli. Protož jediný on jest najprvní vstal tiem vzkřiešením k nesmrtedlnosti a v sobě ukázal pravdu a pravé podobenstvie vzkřiešenie na- šeho, jsa počátek nás všech, ješto vstanem. Ty ť sú nám věci svým kázaním zvěstovali, ješto sú od po- 30 čátka při něm byli, jakž počal činiti ty divy a učiti tomu, co má býti. A pak i svatý Pavel, jehož divem své moci obrátil a v třetie vtrhl nebe již po svém na nebe vstúpení, učil řka: »Bratřie, zjevuji ť vám to, ješto všudy káži, že Kristus Jesus umřel jest za naše hřiechy, jakž Písmo svědčí, a že jest pohře- 35 ben a že jest vstal z mrtvých. A když jest on vstal, kakž dějí někteří, by nebylo z mrtvých vstánie? Nemají-li mrtví vstáti, 44a 47
jsme ve všem věrny, a divy a zázraky doličovali sú, což sú kázali; a jakž sme je v jednom nalezli věrné, tak i v druhém. A Pán náš Kristus skutky svými i svým slovem ukázal jest to a potvrdil řka: »Zajisto, zajisto, pravi vám, že ť příde hodina, 5 že t mrtví uslyšie hlas Syna božieho, a ktož uslyšie, budú živi«. A opět die: »Přijde hodina, v níž všichni, ješto jsú v ro- viech, uslyšie hlas Syna božieho. A ktož sú dobře činili, pójdú v zkřiešenie života, a kto zle, v zkřiešenie odsúzenie“. 43a A ještě die viece o vstání z mrtvých: »Nečtli ste, že je Buoh 10 řekl: Já jsem Buoh Abrahamuov, Buoh Isákuov, Buoh Jaku- buov? Nenie t Buoh umrlých, ale živých«. A opět: »Jakož sberúc neúžitečné věci, i spálé ohněm, takéž ť bude na skonání světa tohoto. Pošle ť Syn boží své anjely a vezmú t vše, ješto činie nepravost, a uvrhú je v pec ohnivú. Tu ť bude pláč 15 a škřeht zubuom. A tehdy spravedlní budú se skvieti jako slun- ce v královstvu Otce svého«. A těch řečí i skutkóv potvrdil jest Kristus, mnohé z mrtvých křiesiv. Neb již ku posledku před svú smrjtí vzkřiesil jest jed- 43b noho, an již se byl vzsmrděl, již čtvrtý den ležav v rovu, 20 Lazaře jménem, jehož zvláště milováše; zavolal jeho z rovu a ubudil jako ze sna, an vyšel z hrobu a jsa živ k hlasu jeho. A nad to nade vše, sám okusiv smrti, umřev pro ny, najprvní vstal tiem pravým věčného života vstáním k nesmrtedlnosti; neb jiní, ač sú vstávali mocí jeho, však sú k nesmrtedlnosti 25 tiem vzkřiešením nevstali, ale aby opět potom zemřeli. Protož jediný on jest najprvní vstal tiem vzkřiešením k nesmrtedlnosti a v sobě ukázal pravdu a pravé podobenstvie vzkřiešenie na- šeho, jsa počátek nás všech, ješto vstanem. Ty ť sú nám věci svým kázaním zvěstovali, ješto sú od po- 30 čátka při něm byli, jakž počal činiti ty divy a učiti tomu, co má býti. A pak i svatý Pavel, jehož divem své moci obrátil a v třetie vtrhl nebe již po svém na nebe vstúpení, učil řka: »Bratřie, zjevuji ť vám to, ješto všudy káži, že Kristus Jesus umřel jest za naše hřiechy, jakž Písmo svědčí, a že jest pohře- 35 ben a že jest vstal z mrtvých. A když jest on vstal, kakž dějí někteří, by nebylo z mrtvých vstánie? Nemají-li mrtví vstáti, 44a 47
Strana 48
tehdy ť jest i Kristus nevstal. A kdyby Kristus nevstal, darem- nie by by la naše viera. Tehdy jste ještě v svých hřiešiech; 44b kdybychom jen na tomto světě jměli v Kristu náději, hubenějše bychom byli všeho lidu. Ale ne tak jest. Nebo skrze Adama všichni mřem, neb tiem jedniem člověkem vešla jest smrt ve všecky, a skrze Pána Krista všichni budem obživeni, neb takéž jest ten jeden člověk všem k životu. Musí ť toto smrtedlné tělo, ješto je poddáno porušení, obléci se v nesmrtedlnost, aby nebylo poddáno viece u porušenie. A když se to stane,tehdy 10 to doplněno bude, že bude řečeno smrti, jako jest psáno: »I kde je, ó smrti, tvéj vítěžstvo? Již jest tvá moc pohynula!« Protož drž se, nic v tom nechybuje, že ť bude všech obecné z mrtvých vstánie a dobrým odplata a věčná chvála, a zlí vezmú hodnú pokutu a túhu s hořem. Neb ten súdce věčný 15 ničehož nemine ze všech lidských skutkuov, řečí, myšlení zlých neb dobrých, by všecko nejmělo hodné odplaty. I Kris- tus to svědčí řka: »Když přijde Syn člověčí v svéj velebnosti a všichni národové lidští stanú před ním a rozdělí je, jakož pastýř od ovec kozly rozdělije, a die jedněm: Poďte, požehnaní 20 Otce mého, přijměte královstvo, ješto vám připraveno jest od počátka světa, neb ste vy mně u mú potřebu milosrdenstvie 45b ukazovali (mieně a tak to váže, jako by bylo jemu učiněno, což sú pro něho učinili jeho najmenšiemu). A druhým die: Jděte, zlořečení, u věčný oheň!« 5 45a 25 Z svatého čtenie příklady dobré et cetera. »A jiné rozličné pověsti pravil jest Kristus ukazuje, že má dobrým dobře býti po tomto životě, a zlým zle. Jednú pravil o kakéms bohatci, ješto chodil v drahých rúšiech na každý den hrdě a rozkošně na však den stól svój připravoval, a chudým 30 nebyl milosrden, takže ležal někaký chudý, Lazař, pln nežitóv, před jeho dveřmi, a tak jeho netbal, že ani těch drobtóv dal jemu, ješto padali s jeho stolu. A když oba umřela, ten bohatý i ten chudý, chudý vzat jest v lóno Abrahamovo (točíš v odpo- činutie spravedlných), a bohatý pohřeben u pekelných mu- 46a 48
tehdy ť jest i Kristus nevstal. A kdyby Kristus nevstal, darem- nie by by la naše viera. Tehdy jste ještě v svých hřiešiech; 44b kdybychom jen na tomto světě jměli v Kristu náději, hubenějše bychom byli všeho lidu. Ale ne tak jest. Nebo skrze Adama všichni mřem, neb tiem jedniem člověkem vešla jest smrt ve všecky, a skrze Pána Krista všichni budem obživeni, neb takéž jest ten jeden člověk všem k životu. Musí ť toto smrtedlné tělo, ješto je poddáno porušení, obléci se v nesmrtedlnost, aby nebylo poddáno viece u porušenie. A když se to stane,tehdy 10 to doplněno bude, že bude řečeno smrti, jako jest psáno: »I kde je, ó smrti, tvéj vítěžstvo? Již jest tvá moc pohynula!« Protož drž se, nic v tom nechybuje, že ť bude všech obecné z mrtvých vstánie a dobrým odplata a věčná chvála, a zlí vezmú hodnú pokutu a túhu s hořem. Neb ten súdce věčný 15 ničehož nemine ze všech lidských skutkuov, řečí, myšlení zlých neb dobrých, by všecko nejmělo hodné odplaty. I Kris- tus to svědčí řka: »Když přijde Syn člověčí v svéj velebnosti a všichni národové lidští stanú před ním a rozdělí je, jakož pastýř od ovec kozly rozdělije, a die jedněm: Poďte, požehnaní 20 Otce mého, přijměte královstvo, ješto vám připraveno jest od počátka světa, neb ste vy mně u mú potřebu milosrdenstvie 45b ukazovali (mieně a tak to váže, jako by bylo jemu učiněno, což sú pro něho učinili jeho najmenšiemu). A druhým die: Jděte, zlořečení, u věčný oheň!« 5 45a 25 Z svatého čtenie příklady dobré et cetera. »A jiné rozličné pověsti pravil jest Kristus ukazuje, že má dobrým dobře býti po tomto životě, a zlým zle. Jednú pravil o kakéms bohatci, ješto chodil v drahých rúšiech na každý den hrdě a rozkošně na však den stól svój připravoval, a chudým 30 nebyl milosrden, takže ležal někaký chudý, Lazař, pln nežitóv, před jeho dveřmi, a tak jeho netbal, že ani těch drobtóv dal jemu, ješto padali s jeho stolu. A když oba umřela, ten bohatý i ten chudý, chudý vzat jest v lóno Abrahamovo (točíš v odpo- činutie spravedlných), a bohatý pohřeben u pekelných mu- 46a 48
Strana 49
kách. A řekl k němu Abraham: »Ty s' měl dobré bydlo na světě, a Lazar zlé; již má Lazař utěšenie, a ty jsi u mukách«. A v jiném miestě připodobnává Kristus královstvo nebeské jednomu králi, ješto učinil svatbu synu svému. (Mluvě hrubým 5 lidem u podobenství, ukazoval věčné utěšenie; ale ne, by tam tak svatby byly a jiesti a píti, jako sde bylo. Ale nezřejmé a neznámé dával zřejmým rozuměti). A tak Hospodin, král nad králi, pozval všech k věčnéj svatbě utěšeniej, své kazatele všudy rozeslav, aby přišli a byli nevypraveného naplněni 10 dobrého. Ale mnozí nepřišli: onen šel do své vsi, ješto ji kúpil, aby panoval nad jinými; a onen k jinéj svéj potřebě sbožie hro- mazdě; a onen ženu pojem, aby se s ní kochal. A tak se sami zbavili a odlúčili té drahé svatby, utěšené. A když miesto těch jiní pozváni biechu a svatba byla naplněna, všel král, aby uzřel 15 sedície na svatbě. I uzřel člověka tu, an nemá rúcha svateb- ného; i řekl jemu: »Přieteli, kak s' sem všel, nemaje rúcha svatebného?« A on omluvy nalézti nemohl. I kázal jej král, sviežíc jemu ruce i noze, uvrci u vnitřnie tmy, kdež bude oči- ma pláč a škřeht zubuom. Ti, ješto sú přijíti nechtěli, nepo- 20 slušní jsú, ješto nechtie přijíti ku pravéj křesťanskéj vieře; a ti, ješto, majíc vieru, jsú u poškvrně hřiechóv, znamenáni jsú oniem, ješto na svatbu přišel, ale rúcha nejměl svatebného, proněž správně z té jest svatby vyvržen, totíž z královstvie nebeského. Pravil jest Kristus i jinú opět pověst k téj podobnú, vždy túž věc jednu podobenstvím desieti panen ukazuje, z nichž pět bylo múdrých, pět nemúdrých. Múdré se k svatbě při- pravily, ale nemúdré lampady vzely bez oleje. (Olejem miení 47b dobré skutky s láskú). A kdy u puolnoci bude pokřik, že jde 30 ženich, aby vyšly proti němu (puolnocí mienie nejistotu dne poslednieho), tehdy vstaly ty všecky panny, a ješto sú jměly vši přípravu, jsúc hotovy vešly sú na svatbu, a nemúdré tepruv šly, chtiec oleje kúpiti, a pak zatiem zavřena vrata. Vrátivše se počechu také volati, aby jim otevřeli, ale ženich jim odpo- 35 vědě a řka: »Zajisté, neznám vás!“ Z tohoť jest zřemo, žeť zlí i dobří činové, řeči i myšlenie vše u budúciem času odplatu 25 46b 47a 4 Barlaam a Josafat 49
kách. A řekl k němu Abraham: »Ty s' měl dobré bydlo na světě, a Lazar zlé; již má Lazař utěšenie, a ty jsi u mukách«. A v jiném miestě připodobnává Kristus královstvo nebeské jednomu králi, ješto učinil svatbu synu svému. (Mluvě hrubým 5 lidem u podobenství, ukazoval věčné utěšenie; ale ne, by tam tak svatby byly a jiesti a píti, jako sde bylo. Ale nezřejmé a neznámé dával zřejmým rozuměti). A tak Hospodin, král nad králi, pozval všech k věčnéj svatbě utěšeniej, své kazatele všudy rozeslav, aby přišli a byli nevypraveného naplněni 10 dobrého. Ale mnozí nepřišli: onen šel do své vsi, ješto ji kúpil, aby panoval nad jinými; a onen k jinéj svéj potřebě sbožie hro- mazdě; a onen ženu pojem, aby se s ní kochal. A tak se sami zbavili a odlúčili té drahé svatby, utěšené. A když miesto těch jiní pozváni biechu a svatba byla naplněna, všel král, aby uzřel 15 sedície na svatbě. I uzřel člověka tu, an nemá rúcha svateb- ného; i řekl jemu: »Přieteli, kak s' sem všel, nemaje rúcha svatebného?« A on omluvy nalézti nemohl. I kázal jej král, sviežíc jemu ruce i noze, uvrci u vnitřnie tmy, kdež bude oči- ma pláč a škřeht zubuom. Ti, ješto sú přijíti nechtěli, nepo- 20 slušní jsú, ješto nechtie přijíti ku pravéj křesťanskéj vieře; a ti, ješto, majíc vieru, jsú u poškvrně hřiechóv, znamenáni jsú oniem, ješto na svatbu přišel, ale rúcha nejměl svatebného, proněž správně z té jest svatby vyvržen, totíž z královstvie nebeského. Pravil jest Kristus i jinú opět pověst k téj podobnú, vždy túž věc jednu podobenstvím desieti panen ukazuje, z nichž pět bylo múdrých, pět nemúdrých. Múdré se k svatbě při- pravily, ale nemúdré lampady vzely bez oleje. (Olejem miení 47b dobré skutky s láskú). A kdy u puolnoci bude pokřik, že jde 30 ženich, aby vyšly proti němu (puolnocí mienie nejistotu dne poslednieho), tehdy vstaly ty všecky panny, a ješto sú jměly vši přípravu, jsúc hotovy vešly sú na svatbu, a nemúdré tepruv šly, chtiec oleje kúpiti, a pak zatiem zavřena vrata. Vrátivše se počechu také volati, aby jim otevřeli, ale ženich jim odpo- 35 vědě a řka: »Zajisté, neznám vás!“ Z tohoť jest zřemo, žeť zlí i dobří činové, řeči i myšlenie vše u budúciem času odplatu 25 46b 47a 4 Barlaam a Josafat 49
Strana 50
vezme. Neb ť jest řekl Spasitel, že z každého slova prázdného, 48a což lidé mluvie, vydadie počet den súdný. A die opět: " Zečteni t sú všichni vlasi vašich hlav«, skrze vlasy dávaje rozuměti všecka, i najmenšie myšlenie. K témuž 5 ť jest podobné, ješto ť die i svatý Pavel, že řeč božie tak jest živá a tak mocná a tak vše projde, že rozezná všecky lidské úmysly i všecka srdečná myšlenie, ani jest co očima jeho nevi- domo, ale vše jest jemu shola otevřieno. O tom pak dni všeho rozsúzenie z dávných časuov mluvili 10 sú proroci světí, jsúc Duchem svatým prosvieceni a vzbuzeni. Nebo die Izaiášovými usty Hospodin: »Já t znám jich činy, 48b dám ť jim odplatu. Aj, jdu t, ať bych shromazdil všechny lidi všech jazykuov. Přijdú t a uzřie chválu mú. A bude t nové nebe a nová země, ješto já káži tomu ostati před sebú. 15 A všeliký člověk přijde a pokloní se přede mnú. A vyjdú a uzřie mrtvá těla těch, ješto sú se odvrátili ode mne. Neb črv jich neumře a jich oheň nepohasne. A budú všem k uodivu.« A die opět: »Aj, den boží přijde pln hněvu lítého, aby 20 všicku zemi položil pustú a zahladil z nie hřiešníky“. Die ť ještě viece: »Běda, ješto táhnete nepravost u povrázciech marností a hřiech vezete jako [káry zapřežené. Běda, ješto diete 49a zlé dobrému a dobré zlému, řkúc hořkému, by sladké bylo. Běda vám, ješto ste mocni víno píti a silní mužie miesiti opil- 25 stvo; ješto zlého spravedlna spravíte pro dary, a spravedlného zbavíte jeho spravedlnosti; ješto uchylujete súdu chudého a statek béřete nedostatečných, aby vám byla vdova v lúpež a sirotek u plen. A co učiníte v den navštievenie? K čí se pomoci utečete? Kde svú chválu ostavíte?« 30 K témuž praví i jiný prorok a řka: »Bliz ť jest den boží veliký a velmi spěšný hlas dne božieho hořký, ať silný bude a pěti núzi, ten den, den hněvu, den súlženie a tesknosti, den 49b hoře a hubenstva, den tmy a zamračenie, den mhly a vichra, den trúby a jeku na města ohrazená. A súžím zlé, a budú 35 choditi jako slepí, neb sú hřešili Hospodinu. A krev jich prolita bude a těla jich jako hnis budú. Ani jich střiebro ani jich zlato 50
vezme. Neb ť jest řekl Spasitel, že z každého slova prázdného, 48a což lidé mluvie, vydadie počet den súdný. A die opět: " Zečteni t sú všichni vlasi vašich hlav«, skrze vlasy dávaje rozuměti všecka, i najmenšie myšlenie. K témuž 5 ť jest podobné, ješto ť die i svatý Pavel, že řeč božie tak jest živá a tak mocná a tak vše projde, že rozezná všecky lidské úmysly i všecka srdečná myšlenie, ani jest co očima jeho nevi- domo, ale vše jest jemu shola otevřieno. O tom pak dni všeho rozsúzenie z dávných časuov mluvili 10 sú proroci světí, jsúc Duchem svatým prosvieceni a vzbuzeni. Nebo die Izaiášovými usty Hospodin: »Já t znám jich činy, 48b dám ť jim odplatu. Aj, jdu t, ať bych shromazdil všechny lidi všech jazykuov. Přijdú t a uzřie chválu mú. A bude t nové nebe a nová země, ješto já káži tomu ostati před sebú. 15 A všeliký člověk přijde a pokloní se přede mnú. A vyjdú a uzřie mrtvá těla těch, ješto sú se odvrátili ode mne. Neb črv jich neumře a jich oheň nepohasne. A budú všem k uodivu.« A die opět: »Aj, den boží přijde pln hněvu lítého, aby 20 všicku zemi položil pustú a zahladil z nie hřiešníky“. Die ť ještě viece: »Běda, ješto táhnete nepravost u povrázciech marností a hřiech vezete jako [káry zapřežené. Běda, ješto diete 49a zlé dobrému a dobré zlému, řkúc hořkému, by sladké bylo. Běda vám, ješto ste mocni víno píti a silní mužie miesiti opil- 25 stvo; ješto zlého spravedlna spravíte pro dary, a spravedlného zbavíte jeho spravedlnosti; ješto uchylujete súdu chudého a statek béřete nedostatečných, aby vám byla vdova v lúpež a sirotek u plen. A co učiníte v den navštievenie? K čí se pomoci utečete? Kde svú chválu ostavíte?« 30 K témuž praví i jiný prorok a řka: »Bliz ť jest den boží veliký a velmi spěšný hlas dne božieho hořký, ať silný bude a pěti núzi, ten den, den hněvu, den súlženie a tesknosti, den 49b hoře a hubenstva, den tmy a zamračenie, den mhly a vichra, den trúby a jeku na města ohrazená. A súžím zlé, a budú 35 choditi jako slepí, neb sú hřešili Hospodinu. A krev jich prolita bude a těla jich jako hnis budú. Ani jich střiebro ani jich zlato 50
Strana 51
bude je moci vyprostiti v den hněvu božieho; v hněvu jeho rozhorčenie zahlazena bude všeliká země, neb skonánie učiní všem, ješto bydlé na zemi.« Die David žaltářník také k tomu, král i prorok: »Buoh náš 5 zjevně přijde a nebude mlčeti. Oheň v obličeji jeho vzplane a okolo něho búře silná. Přivolá nebe shóry a zemi z dola, aby 50a přepatřil činy lidu svého«. Mnoho ť jest v žalmiech i u prorociech takých řečí, ješto je i náš Spasitel ustanovil a pravil nám, uče věřiti vstánie 10 z mrtvých a odplatu mrtvým dobrým a věčný život nesmrtedlný u budúciem světu po z mrtvých vstání«. Učí pokánie činiti, čti dále. Sequitur: To uslyšav Jozafat, v skrúšeném srdci vece: »Zjevně s' mi ukázal všecko. A když má to přijíti nám, nauč mě, co bych já 15 jměl činiti, abych muk ušel hřiešným připravených a došel radosti utěšené s spravedlnými«. Barla am vece: »Mámy psáno, že, když svatý Petr lid učieše, 50b v skrúšeném srdci počechu řéci, jakož též i ty dieš: »Co uči- níme?« A on jim vece: »Pokánie čiňte a křsti se každý na od- 20 puštěnie hřiechóm, a vezmete dar Ducha svatého. Vám ť jest a vašim synóm stal se jest slib i všem, ješto jsú daleko, kterýchž povola Hospodin, Pán náš«. Aj, dnes jest v tobě hojně své prolil svaté milosrdie a povolal jest tebe, když od něho daleko bieše, slúže neřku bohóm jiným, ale modlám hluchým a ně- 25 mým. Protož najprvé přistup k tomu, ješto ť tě volá, od něhož vezmeš zřemých věcí i nezřemých poznánie pravé. A pakli po 51a jeho povolání obmeškáš se a nepřipudíš sebe, pravým súdem božím zavržen budeš. Tak svatý Petr apoštol jednomu mlu- 30 vieše řka: »Já jmám za to, že s' sposlúchal svého povolánie, a ještě zjevnějie uposlúchaje vezmeš kříž svój a pójdeš po tom, ješto tě volá, po Pánu Bohu, ješto zóve tě z smrti k životu a ze tmy k světlu. Neb jistě tma ť jest neznánie Boha a smrt duši modlám slúžiti. Co muož většie býti oslepenie?« 51
bude je moci vyprostiti v den hněvu božieho; v hněvu jeho rozhorčenie zahlazena bude všeliká země, neb skonánie učiní všem, ješto bydlé na zemi.« Die David žaltářník také k tomu, král i prorok: »Buoh náš 5 zjevně přijde a nebude mlčeti. Oheň v obličeji jeho vzplane a okolo něho búře silná. Přivolá nebe shóry a zemi z dola, aby 50a přepatřil činy lidu svého«. Mnoho ť jest v žalmiech i u prorociech takých řečí, ješto je i náš Spasitel ustanovil a pravil nám, uče věřiti vstánie 10 z mrtvých a odplatu mrtvým dobrým a věčný život nesmrtedlný u budúciem světu po z mrtvých vstání«. Učí pokánie činiti, čti dále. Sequitur: To uslyšav Jozafat, v skrúšeném srdci vece: »Zjevně s' mi ukázal všecko. A když má to přijíti nám, nauč mě, co bych já 15 jměl činiti, abych muk ušel hřiešným připravených a došel radosti utěšené s spravedlnými«. Barla am vece: »Mámy psáno, že, když svatý Petr lid učieše, 50b v skrúšeném srdci počechu řéci, jakož též i ty dieš: »Co uči- níme?« A on jim vece: »Pokánie čiňte a křsti se každý na od- 20 puštěnie hřiechóm, a vezmete dar Ducha svatého. Vám ť jest a vašim synóm stal se jest slib i všem, ješto jsú daleko, kterýchž povola Hospodin, Pán náš«. Aj, dnes jest v tobě hojně své prolil svaté milosrdie a povolal jest tebe, když od něho daleko bieše, slúže neřku bohóm jiným, ale modlám hluchým a ně- 25 mým. Protož najprvé přistup k tomu, ješto ť tě volá, od něhož vezmeš zřemých věcí i nezřemých poznánie pravé. A pakli po 51a jeho povolání obmeškáš se a nepřipudíš sebe, pravým súdem božím zavržen budeš. Tak svatý Petr apoštol jednomu mlu- 30 vieše řka: »Já jmám za to, že s' sposlúchal svého povolánie, a ještě zjevnějie uposlúchaje vezmeš kříž svój a pójdeš po tom, ješto tě volá, po Pánu Bohu, ješto zóve tě z smrti k životu a ze tmy k světlu. Neb jistě tma ť jest neznánie Boha a smrt duši modlám slúžiti. Co muož většie býti oslepenie?« 51
Strana 52
Tuto Barlaam praví příklad o jednom ptáčku. »Jeden múdrý pravil mi příklad jeden; ten ť chci tobě pově- děti, neb jsú k tomu ti podobni, ješto mají za bohy modly. 51b Byl jeden popadl ptáčka jednoho malého, a snad slavíka. 5 A když jej zabiti chtieše, by dána řeč ptáčku tomu, i vece: »Co budeš lepí, když mě zabieš? Syt mnú nebudeš! Ale pustíš -li mě, dám ť troje také naučenie, že, budeš-li toho poslúchati, hodí ť se dobře«. A ten slíbi pustiti ptáčka toho, povie-li jemu co potřebného. A ptáček vece: »Jednomu tě uči: Nikdy ne- 10 želej stracené věci. Druhé: Nehlédaj toho dosieci, jehož t jest dosieci nelze. A třetie: Nevěř tomu, co jest věřiti nepodobno. Pomniž toho poslúchati«. A když ten pusti ptáčka toho, ptáček, aby zkusil, poslúchá-li ten člověk rady jeho, poletuje vysoce, poče řéci: »Ó blázne, kak s' zlú radu jměl, že s' mě pustil, kak 15 s' veliký stratil poklad! Jest ve mně kámen drahý, jako pštro- sové vajce, tak veliký“. A ten to uslyšav, smúti se velmi; i poče lúditi toho ptáčka, zdali by jeho dosáhl kudy. A ptáček vece: »Již ť vizi, že s' ne- múdrý a mého s' neposlúchal pověděnie; rád s' slyšal, ale 20 úžitku s' nevzal z toho. Řekl ť biech, aby neželel stracené věci, ješto nemuož býti navrácena; a vizi, a ty s' se smútil a žel t srdečně, že s' mě pustil. Biech t řekl: Nehlédaj dosieci, jehož jest dosieci nelze; a ty hlédáš popásti mě, a já vysoko léci 52b a vědě se střieci. A biech řekl, aby nevěřil nepodobnému, a ty 25 s' uvěřil, by ve mně byl tak veliký kámen drahý jako pštrosové vajce, a já vešken nejsem tak jako to vajce, a ještě jako jiné vajce velím menšie«. Takéž ti, ješto modlám slúžie, mnohému věřie nepodob- nému, a chtie v našie vieře těm vysokým věcem rozuměti, 30 jimž jest nelze sde srozuměti. A nenie to nepodobné, že ne- muožem mnohého rozumem dosieci, neb velebnost božie vše jest převýšila; ale pro to, co je nám zjevil a k rozumu ukázal, že věřiti máme, neb viera má nás dovésti rozumu plného. A když tě je povolal Buoh z těch pohanských bluduov řka: 53a 35 »Vyndi z nich, s nečistým se neobieraj!«, vstaň a jdi po tom 52а 52
Tuto Barlaam praví příklad o jednom ptáčku. »Jeden múdrý pravil mi příklad jeden; ten ť chci tobě pově- děti, neb jsú k tomu ti podobni, ješto mají za bohy modly. 51b Byl jeden popadl ptáčka jednoho malého, a snad slavíka. 5 A když jej zabiti chtieše, by dána řeč ptáčku tomu, i vece: »Co budeš lepí, když mě zabieš? Syt mnú nebudeš! Ale pustíš -li mě, dám ť troje také naučenie, že, budeš-li toho poslúchati, hodí ť se dobře«. A ten slíbi pustiti ptáčka toho, povie-li jemu co potřebného. A ptáček vece: »Jednomu tě uči: Nikdy ne- 10 želej stracené věci. Druhé: Nehlédaj toho dosieci, jehož t jest dosieci nelze. A třetie: Nevěř tomu, co jest věřiti nepodobno. Pomniž toho poslúchati«. A když ten pusti ptáčka toho, ptáček, aby zkusil, poslúchá-li ten člověk rady jeho, poletuje vysoce, poče řéci: »Ó blázne, kak s' zlú radu jměl, že s' mě pustil, kak 15 s' veliký stratil poklad! Jest ve mně kámen drahý, jako pštro- sové vajce, tak veliký“. A ten to uslyšav, smúti se velmi; i poče lúditi toho ptáčka, zdali by jeho dosáhl kudy. A ptáček vece: »Již ť vizi, že s' ne- múdrý a mého s' neposlúchal pověděnie; rád s' slyšal, ale 20 úžitku s' nevzal z toho. Řekl ť biech, aby neželel stracené věci, ješto nemuož býti navrácena; a vizi, a ty s' se smútil a žel t srdečně, že s' mě pustil. Biech t řekl: Nehlédaj dosieci, jehož jest dosieci nelze; a ty hlédáš popásti mě, a já vysoko léci 52b a vědě se střieci. A biech řekl, aby nevěřil nepodobnému, a ty 25 s' uvěřil, by ve mně byl tak veliký kámen drahý jako pštrosové vajce, a já vešken nejsem tak jako to vajce, a ještě jako jiné vajce velím menšie«. Takéž ti, ješto modlám slúžie, mnohému věřie nepodob- nému, a chtie v našie vieře těm vysokým věcem rozuměti, 30 jimž jest nelze sde srozuměti. A nenie to nepodobné, že ne- muožem mnohého rozumem dosieci, neb velebnost božie vše jest převýšila; ale pro to, co je nám zjevil a k rozumu ukázal, že věřiti máme, neb viera má nás dovésti rozumu plného. A když tě je povolal Buoh z těch pohanských bluduov řka: 53a 35 »Vyndi z nich, s nečistým se neobieraj!«, vstaň a jdi po tom 52а 52
Strana 53
povolání, nemeškaj se, ostaň bohuov nepodobných, ješto ť jsú protivni sami sobě, jeden se protiví druhému, a přistup k Bohu našemu jedinému. Neb u vieře našéj nenie viece bohóv nebo pánuov, ale jediný 5 Pán Buch Otec, z něhož vše a my v něm; a jeden Pán Ihesus Kristus, skrze ň vše, i my skrze ň, ješto je nezřemý obraz Boha Otce všemohúcieho, ješto je stvořil nebe i zemi, neb stvořeno jest vše v nebi i v zemi, zřejmé věci i nezřejmé, i všichni řádové anjelští zpořiezeni; a jeden Duch svatý. 53b 10 V něm vše jest stvořeno i zpořiezeno, Pán Buoh, jenž obživuje, Duch dobrý, Duch upřiemý, Duch utěšitel a Duch vzvolenie. Těch tří osob každá jest plný Buoh, avšak ne třie bozi, ale jeden Buch: jakýž Otec, takýž Syn, takýž Duch svatý. V těch třech osobách jedno božské přirozenie, jedno královstvo, 15 jedna moc, jedna chvála, jedna podstata. Dielnost jen jest v uosobách, ale jednota jest v božství: jeden jest Otec, k němuž zvláště příslušie býti nejsúc urozenu; jeden Syn, jemuž jest vlastnost býti z Otce urozením nejvýmluvným; jeden Duch svatý, k němuž vláštně to příslušie, že pochodí od Otce a od 20 Syna. A tak, vidúc Syna z Otce, z světla světlo, v světlu Duchu svatém, svatost béřem ve třech osobách, vzdávajíc chválu božství jednomu: a to ť jest pravý jediný Buoh v Trojici po- žehnaný. Neb z něho a skrze ň a v něm jest všecko. A proto ť sem já poslán k tobě, ať bych tě naučil tomu, 25 jemuž sem sám naučen a ješto sem držal do mé starosti. Uvě- říš-li a křest přijmeš, spasen budeš; pakli neuvěříš, zahyneš. Neb tyto věci, ješto máš zde, v nichž se těšíš — v chvále, v sboží, v rozkojši, u mladosti, v kráse —, vše ť jest obluda, vše ť skóro mine; i sám ty budeš, ač ť se i nechce, vyvržen 30 z světa a u malém hrobu budeš zavřen, a duše tvá nenalezne utěšenie, jediné túhu s hořem, a přietelé zapoměnú tebe. A do súdného dne duše u vězení tom bude, a pak v své tělo vrácena bude a i s tělem opět poddána u múky, ač ostaneš u bludnéj nevěře. 35 A pakli sposlúcháš toho, jenž tě volá k spasení tvému, a přistúpíš k němu v radosti jeho a veselé, a budeš osviecen 54a 54b 53
povolání, nemeškaj se, ostaň bohuov nepodobných, ješto ť jsú protivni sami sobě, jeden se protiví druhému, a přistup k Bohu našemu jedinému. Neb u vieře našéj nenie viece bohóv nebo pánuov, ale jediný 5 Pán Buch Otec, z něhož vše a my v něm; a jeden Pán Ihesus Kristus, skrze ň vše, i my skrze ň, ješto je nezřemý obraz Boha Otce všemohúcieho, ješto je stvořil nebe i zemi, neb stvořeno jest vše v nebi i v zemi, zřejmé věci i nezřejmé, i všichni řádové anjelští zpořiezeni; a jeden Duch svatý. 53b 10 V něm vše jest stvořeno i zpořiezeno, Pán Buoh, jenž obživuje, Duch dobrý, Duch upřiemý, Duch utěšitel a Duch vzvolenie. Těch tří osob každá jest plný Buoh, avšak ne třie bozi, ale jeden Buch: jakýž Otec, takýž Syn, takýž Duch svatý. V těch třech osobách jedno božské přirozenie, jedno královstvo, 15 jedna moc, jedna chvála, jedna podstata. Dielnost jen jest v uosobách, ale jednota jest v božství: jeden jest Otec, k němuž zvláště příslušie býti nejsúc urozenu; jeden Syn, jemuž jest vlastnost býti z Otce urozením nejvýmluvným; jeden Duch svatý, k němuž vláštně to příslušie, že pochodí od Otce a od 20 Syna. A tak, vidúc Syna z Otce, z světla světlo, v světlu Duchu svatém, svatost béřem ve třech osobách, vzdávajíc chválu božství jednomu: a to ť jest pravý jediný Buoh v Trojici po- žehnaný. Neb z něho a skrze ň a v něm jest všecko. A proto ť sem já poslán k tobě, ať bych tě naučil tomu, 25 jemuž sem sám naučen a ješto sem držal do mé starosti. Uvě- říš-li a křest přijmeš, spasen budeš; pakli neuvěříš, zahyneš. Neb tyto věci, ješto máš zde, v nichž se těšíš — v chvále, v sboží, v rozkojši, u mladosti, v kráse —, vše ť jest obluda, vše ť skóro mine; i sám ty budeš, ač ť se i nechce, vyvržen 30 z světa a u malém hrobu budeš zavřen, a duše tvá nenalezne utěšenie, jediné túhu s hořem, a přietelé zapoměnú tebe. A do súdného dne duše u vězení tom bude, a pak v své tělo vrácena bude a i s tělem opět poddána u múky, ač ostaneš u bludnéj nevěře. 35 A pakli sposlúcháš toho, jenž tě volá k spasení tvému, a přistúpíš k němu v radosti jeho a veselé, a budeš osviecen 54a 54b 53
Strana 54
světlem jeho a vším srdcem budeš jeho následovati, na nic netbaje, vše proti němu lacino váže, jeho se přídrže jediného, 55a tyto útěchy budeš jmieti: sedě bezpeč budeš, spě lahodně odpočineš, nebudeš se té hrózy strachovati, ješto má přijíti, 5 živ budeš v utěšení dobré čáky, pójde ť spravedlnost před tvú tváří a přijme tě chvála božie«. Tuto Barlaam uči Jozafata, co má po křtu činiti a kerak se má mieti. Vece Jozafat: »Všemu, což pravíš, všemu věřím. A já sem 10 vždy chybal o službě modlám, prvé, než si ke mně přišel; a již, od tebe maje naučenie, že to jest blud, ovšem toho odstu- puji a žádám, bych byl pravého Boha pravý slúha, a hotov sem křest přijieti a toho, což mě naučíš, ostřiehati. Ale pověz mi, kak se mám mieti, když již křest přijmu: na tom-li jest k spa- 15 sení dosti, věřiti a křstíti se, čili jest také nětco k tomu jiné třeba?« Barlaam vece: »Po křstu, když všech hřiechóv omyt jím budeš, máš se dáliti od každého hřiechu a pilně se střieci, aby opět hřiechem se nezšeředil a neumrtvil své duše hřie- 20 chem. Die ť svatý Pavel: »Když sme hřiechem byli mrtvi, kak bychom mohli opět v hřiechu živi býti?« A máš po křstu na základ pravé a silné viery dělati stavenie dobrých činuov, neb viera bez skutkuov mrtva jest, jakož i skutci bez viery. Die ť svatý Pavel: »Duchem jděte, a žádostí těla neskonáte. A jsú ť 56a 25 zjevní skutci těla, a jsú ť tito: cizolostvo, vilstvo, nečistota, smilstvo, služba modlám, kúzla, nepřiezni, svárové, závisti a v zlém jiné následovati a k tomu podobné i jiné věci, o nichž sem vám pravil i pravi, ktož také věci činie, královstva božieho nebudú jmieti. Ale úžitek Duchu jest milost svatá, radost 30 v dobrém, pokoj, trpědlivost," bez rozpači čakati dlúho slibu božieho, dobrota, dobrotivu býti v kakés' šlechetnosti, tichost, viera, smiernost, sdrženie, svatost duše i těla, pokora, srdečné skrúšenie, almužna, nepa mět zlého, lítost nad druhým, snažné 56b pokánie všech hřiechóv. A takové věci, ješto jsú jako řebřík 55b 54
světlem jeho a vším srdcem budeš jeho následovati, na nic netbaje, vše proti němu lacino váže, jeho se přídrže jediného, 55a tyto útěchy budeš jmieti: sedě bezpeč budeš, spě lahodně odpočineš, nebudeš se té hrózy strachovati, ješto má přijíti, 5 živ budeš v utěšení dobré čáky, pójde ť spravedlnost před tvú tváří a přijme tě chvála božie«. Tuto Barlaam uči Jozafata, co má po křtu činiti a kerak se má mieti. Vece Jozafat: »Všemu, což pravíš, všemu věřím. A já sem 10 vždy chybal o službě modlám, prvé, než si ke mně přišel; a již, od tebe maje naučenie, že to jest blud, ovšem toho odstu- puji a žádám, bych byl pravého Boha pravý slúha, a hotov sem křest přijieti a toho, což mě naučíš, ostřiehati. Ale pověz mi, kak se mám mieti, když již křest přijmu: na tom-li jest k spa- 15 sení dosti, věřiti a křstíti se, čili jest také nětco k tomu jiné třeba?« Barlaam vece: »Po křstu, když všech hřiechóv omyt jím budeš, máš se dáliti od každého hřiechu a pilně se střieci, aby opět hřiechem se nezšeředil a neumrtvil své duše hřie- 20 chem. Die ť svatý Pavel: »Když sme hřiechem byli mrtvi, kak bychom mohli opět v hřiechu živi býti?« A máš po křstu na základ pravé a silné viery dělati stavenie dobrých činuov, neb viera bez skutkuov mrtva jest, jakož i skutci bez viery. Die ť svatý Pavel: »Duchem jděte, a žádostí těla neskonáte. A jsú ť 56a 25 zjevní skutci těla, a jsú ť tito: cizolostvo, vilstvo, nečistota, smilstvo, služba modlám, kúzla, nepřiezni, svárové, závisti a v zlém jiné následovati a k tomu podobné i jiné věci, o nichž sem vám pravil i pravi, ktož také věci činie, královstva božieho nebudú jmieti. Ale úžitek Duchu jest milost svatá, radost 30 v dobrém, pokoj, trpědlivost," bez rozpači čakati dlúho slibu božieho, dobrota, dobrotivu býti v kakés' šlechetnosti, tichost, viera, smiernost, sdrženie, svatost duše i těla, pokora, srdečné skrúšenie, almužna, nepa mět zlého, lítost nad druhým, snažné 56b pokánie všech hřiechóv. A takové věci, ješto jsú jako řebřík 55b 54
Strana 55
v hromadě spolkem držiec se vstupni pořiedně, po nichž duše má vzchod do nebes, ty ť věci mají po křstu držány býti, a co je tomu protivné, toho se střieci. A pakli kto po poznání pravdy, po omytí a učištění hřiechóv 5 nebude činiti dobrých skutkuov a opět se navrátí k dřevním zlým činuom, ješto smrt činie, učiní ť jako pes k tomu se vrátě, co jest byl vyvrátil, a jako svině, umyjíci se v čistéj vodě, opět se zkálé u blátě kaliště svého: stane se takému, jako je řekl Kristus: »Když duch nečistý vynde z člověka, chodí hledaje 10 bydla, navrátí se, zda by tamtéž všel, odkudž vyšel; a přída uzří ten svuoj dóm umeten, číst, ale prázden: jde a vezme sedm jiných duchóv, horších sebe, a bude bydliti v tom dřevniem svém domu, i bude hóře člověku tomu nežli dřéve.« Neb křest všecky omyje dřevnie hřiechy, ale nezboří nám 15 vuole našie svobodnosti. Muožem opět, chcem-li, zlé a ne- hodné oblíbiti, k němuž svět táhne neb zlý duch neb žádost těla. I ten ť nám podnět ke zlému ostává po křstu. A když se, svú volí povoléc hřiechu, opět zprzníme, již se druhé nemáme křstíti. Protož potřebie jest pilné stráže po křstu, aby hřiech 20 nezprznil opět, a božích ostřiehati přikázaní. Rozkázal t jest Kristus apoštolóm, aby šli, kážíc nebeské královstvo, křtiec lidi ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého a učiec je, aby vše drželi, což jest jim rozkázal a co je učil. A byl jest je učil, že jsú blaženi chudí duchem, neb jich jest nebeské královstvo; bla- 25 ženi, ješto truchlejí, neb budú utěšeni; blaženi, ješto jsú tiší, neb budú držeti zemi; blaženi, ješto jsú lačni a žieznivi spra- vedlnosti, neb budú nasyceni; blaženi milosrdní, neb se stane s nimi milosrdie; blaženi čistého srdce, neb uzřie Boha; bla- ženi, ješto pokoje hledají, neb synové boží budú nazváni; a bla- 30 ženi, ješto trpie pro spravedlnost protivenstvie a pro jeho jmě slyšie o sobě zlé řeči, neb veliká jest jich v nebesiech odplata. Učil jest i viec Kristus řka: »Tak se svěť před lidmi světlo vaše, ať vidie vaše dobré činy a vzdadie chválu Otci vašemu nebeskému.« »Starým jest řečeno v zákoně Mojžiešově: Ne- 35 zabíjej! Necizolož! Nekrad! Nesvědči křivě! Přišel ť sem, ať bych doplnil ten zákon. Pravi t vám: Ktož hněv drží proti 58b 57a 57b 58a 55
v hromadě spolkem držiec se vstupni pořiedně, po nichž duše má vzchod do nebes, ty ť věci mají po křstu držány býti, a co je tomu protivné, toho se střieci. A pakli kto po poznání pravdy, po omytí a učištění hřiechóv 5 nebude činiti dobrých skutkuov a opět se navrátí k dřevním zlým činuom, ješto smrt činie, učiní ť jako pes k tomu se vrátě, co jest byl vyvrátil, a jako svině, umyjíci se v čistéj vodě, opět se zkálé u blátě kaliště svého: stane se takému, jako je řekl Kristus: »Když duch nečistý vynde z člověka, chodí hledaje 10 bydla, navrátí se, zda by tamtéž všel, odkudž vyšel; a přída uzří ten svuoj dóm umeten, číst, ale prázden: jde a vezme sedm jiných duchóv, horších sebe, a bude bydliti v tom dřevniem svém domu, i bude hóře člověku tomu nežli dřéve.« Neb křest všecky omyje dřevnie hřiechy, ale nezboří nám 15 vuole našie svobodnosti. Muožem opět, chcem-li, zlé a ne- hodné oblíbiti, k němuž svět táhne neb zlý duch neb žádost těla. I ten ť nám podnět ke zlému ostává po křstu. A když se, svú volí povoléc hřiechu, opět zprzníme, již se druhé nemáme křstíti. Protož potřebie jest pilné stráže po křstu, aby hřiech 20 nezprznil opět, a božích ostřiehati přikázaní. Rozkázal t jest Kristus apoštolóm, aby šli, kážíc nebeské královstvo, křtiec lidi ve jmě Otce i Syna i Ducha svatého a učiec je, aby vše drželi, což jest jim rozkázal a co je učil. A byl jest je učil, že jsú blaženi chudí duchem, neb jich jest nebeské královstvo; bla- 25 ženi, ješto truchlejí, neb budú utěšeni; blaženi, ješto jsú tiší, neb budú držeti zemi; blaženi, ješto jsú lačni a žieznivi spra- vedlnosti, neb budú nasyceni; blaženi milosrdní, neb se stane s nimi milosrdie; blaženi čistého srdce, neb uzřie Boha; bla- ženi, ješto pokoje hledají, neb synové boží budú nazváni; a bla- 30 ženi, ješto trpie pro spravedlnost protivenstvie a pro jeho jmě slyšie o sobě zlé řeči, neb veliká jest jich v nebesiech odplata. Učil jest i viec Kristus řka: »Tak se svěť před lidmi světlo vaše, ať vidie vaše dobré činy a vzdadie chválu Otci vašemu nebeskému.« »Starým jest řečeno v zákoně Mojžiešově: Ne- 35 zabíjej! Necizolož! Nekrad! Nesvědči křivě! Přišel ť sem, ať bych doplnil ten zákon. Pravi t vám: Ktož hněv drží proti 58b 57a 57b 58a 55
Strana 56
bratru, vinen t súdem. Ktož bykne, točíš z hněvu, na bratra, vinen jest, aby potaz byl za vinu jeho; a ktož die: Blázne! bratru (neb točíš jiné zlé takové slovo k hanbě jeho), vinen jest trpěti múku.“ »Chceš-li svuoj dar na oltář ofěrovati a vzpomě- 5 neš, že tvuoj bratr má protivenstvie proti tobě, nechaj daru před oltářem, jdi prvé, smiř se s bratrem, potom pak ofěruj svuoj dar." »A ktož koli zří na ženu, aby jie žádal, cizoložník jest s ní v svém srdci.« Tu ť nazývá cizoložstvem poškvrnu duše a povolenie k hřiechu. Také jest řekl proti tomu, ješto 10 zákon brání křivě přisieci, aby nepřisáhlli, točíš z obyčeje, ale 59a řekli: »Jest« neb: »Nenie.« Kázal nepřátely milovati, za ně Boha prositi. Zapověděl jiné zlé súditi, abychom nebyli súzeni. Řekl, abychom svým protivníkuom odpúštěli, aby Buch nám také odpustil. Řekl, uče nás, abychom pokladuov v zemi ne- 15 hromazdili, ale v nebi, kdež zlodějie nepokradu ani kak jinak zahyne, řka, že jest tu srdce toho, kde je čí poklad; i chtěl, abychom srdcem nelpěli na zemi, ale k nebesóm pozdvihli jeho. Učil, abychom veliké péče nejměli, co jiesti budem, kážíc slovo božie, neb nás chce pilnú potřebú sám obmysliti. Velí jíti 59b úzkú cestú, neb široká cesta k zatracení vede. Praví, že ne každý, ješto řieká jemu: »Pane! Pane!«, vejde do královstva nebeského, ale »ktož činí vuoli Otce mého, ješto jest v nebi." »Ktožotce nebo máteř viece miluje než mě, nenie mne hoden." Ty věci a takovéž přikázal Spasitel apoštolóm, aby učili ty, 25 kteříž uvěřie a kteréž pokrstie. Ktož chce svrchovaného dojíti dokonánie a vzieti korunu všie spravedlnosti, netolik přiká- zanie a zápovědi božie má držeti, ale také, což radí ve čtení Kristus. A on, súdce spraved livý, dá každému, což kto zaslúží. 60a 20 Příklady podobny ku pokání. 30 Ty řeči slyšav Jozafat, vece: »Jakž já slyši, nebudu-li pilně těchto šlechetných ustavení držeti po krstu a přestúpím co z toho náhodú kterú, nedojdu náděje úmysla mého.« Barlaam vece: »Neroď sobě tak mysliti! Buoh jest pro lidské spasenie chtěl člověkem býti; a věděl t jest lidskú křehkost, 56
bratru, vinen t súdem. Ktož bykne, točíš z hněvu, na bratra, vinen jest, aby potaz byl za vinu jeho; a ktož die: Blázne! bratru (neb točíš jiné zlé takové slovo k hanbě jeho), vinen jest trpěti múku.“ »Chceš-li svuoj dar na oltář ofěrovati a vzpomě- 5 neš, že tvuoj bratr má protivenstvie proti tobě, nechaj daru před oltářem, jdi prvé, smiř se s bratrem, potom pak ofěruj svuoj dar." »A ktož koli zří na ženu, aby jie žádal, cizoložník jest s ní v svém srdci.« Tu ť nazývá cizoložstvem poškvrnu duše a povolenie k hřiechu. Také jest řekl proti tomu, ješto 10 zákon brání křivě přisieci, aby nepřisáhlli, točíš z obyčeje, ale 59a řekli: »Jest« neb: »Nenie.« Kázal nepřátely milovati, za ně Boha prositi. Zapověděl jiné zlé súditi, abychom nebyli súzeni. Řekl, abychom svým protivníkuom odpúštěli, aby Buch nám také odpustil. Řekl, uče nás, abychom pokladuov v zemi ne- 15 hromazdili, ale v nebi, kdež zlodějie nepokradu ani kak jinak zahyne, řka, že jest tu srdce toho, kde je čí poklad; i chtěl, abychom srdcem nelpěli na zemi, ale k nebesóm pozdvihli jeho. Učil, abychom veliké péče nejměli, co jiesti budem, kážíc slovo božie, neb nás chce pilnú potřebú sám obmysliti. Velí jíti 59b úzkú cestú, neb široká cesta k zatracení vede. Praví, že ne každý, ješto řieká jemu: »Pane! Pane!«, vejde do královstva nebeského, ale »ktož činí vuoli Otce mého, ješto jest v nebi." »Ktožotce nebo máteř viece miluje než mě, nenie mne hoden." Ty věci a takovéž přikázal Spasitel apoštolóm, aby učili ty, 25 kteříž uvěřie a kteréž pokrstie. Ktož chce svrchovaného dojíti dokonánie a vzieti korunu všie spravedlnosti, netolik přiká- zanie a zápovědi božie má držeti, ale také, což radí ve čtení Kristus. A on, súdce spraved livý, dá každému, což kto zaslúží. 60a 20 Příklady podobny ku pokání. 30 Ty řeči slyšav Jozafat, vece: »Jakž já slyši, nebudu-li pilně těchto šlechetných ustavení držeti po krstu a přestúpím co z toho náhodú kterú, nedojdu náděje úmysla mého.« Barlaam vece: »Neroď sobě tak mysliti! Buoh jest pro lidské spasenie chtěl člověkem býti; a věděl t jest lidskú křehkost, 56
Strana 57
učinil t jest lékařstvie k tomu. Dal ť jest moc pokání v své smrti, že ťjest hřiechóv skrze pokánie opět a opět odpuštěnie. To jest pravda, ne tak lehce přijde pokáním plně jako krstem pravým 60b učištěnie, ale s prací, s úsilím svým musí dobyti učištěnie dru- 5 hého. Neb ijeden hřiech — ani, by najvětšie jich množstvie bylo, — božieho nepřemohú milosrdie, ač se však utečem ku pokání prvé, než by nás smrt vzala odsud v nečistotě a v šeřed- ství hřiecha. Neb tam po smrti nemá pokánie té moci, ale sde, v životě tomto, muož pokánie pravé zbaviti hřiecha. Buďte 10 hřieši kteříž koli, vždy jest nad to božie milost, ale ne bez spra- vedlnosti. Protož cíl jest a čas své milosti učinil Hospodin, v němž by se obrátě hřiešný nalezl milost, pokánie učině, nad sebú sám své viny pomstě. A ktož v ten čas obmešká, to bude 61a na ň věčná pokuta dána božie spravedlnosti, že jest proti věč- 15 nému Bohu směl hřešiti. A jakož sde své zlé vuole neproměnil, tak tam v niej zapeklen ostane a trpě věčně. Ale že je Buoh dal tu moc pokání na tomto světě u moci pro- lité za hřiechy drahé krve Syna božieho, všudy nám to Písmo ukazuje. Najprvé Písmo svatého čtenie die: »Počal Ježíš učiti 20 řka: Čiňte pokánie, přiblíži ť se královstvo nebeské.« A u pří- kladnie pověsti praví o někakém synu, ješto, vzem diel ot otce, šel do daleké vlasti a rokotržně to zmr hal, vešken svuoj statek, živ jsa rozpuštěně s ženami nečistými. A když byl veliký hlad v téj vlasti, přídržal se odtud jednoho měštěnína a ten dal 25 jemu svině pásti. A když byl tak v hoři, že by byl rád jedl ten pokrm, ješto vepři jedie — i toho nemohl jmieti do sytosti —, i poče mysliti sobě sám, k sobě přišed, řka: »Co jest otrokóv v domu otce mého, ješto mají do sytosti chleba, a já tuto za- hynu hladem! Pójdu k otci a řku jemu: Otče, v nebe sem shře- 30 šil i proti tobě, a již nejsem hoden, bych tvým synem slúl. Učiň mě jako jednoho z svých sluh.« A vstav šel k otci. A když 62a ještě byl daleko, uzřel jeho otec a hnu se milosrdenstvím, při- běhna obejme jej a políbi; a vrátil jej v dřevní čest jeho a kvas učinil radost maje, že jest nalezl syna ztraceného. 35 Takť ta pověst miení, žet Buoh — jako ten otec milostivý — přijme hřiešného člověka, když se vrátí u pokání k němu. 61b 57
učinil t jest lékařstvie k tomu. Dal ť jest moc pokání v své smrti, že ťjest hřiechóv skrze pokánie opět a opět odpuštěnie. To jest pravda, ne tak lehce přijde pokáním plně jako krstem pravým 60b učištěnie, ale s prací, s úsilím svým musí dobyti učištěnie dru- 5 hého. Neb ijeden hřiech — ani, by najvětšie jich množstvie bylo, — božieho nepřemohú milosrdie, ač se však utečem ku pokání prvé, než by nás smrt vzala odsud v nečistotě a v šeřed- ství hřiecha. Neb tam po smrti nemá pokánie té moci, ale sde, v životě tomto, muož pokánie pravé zbaviti hřiecha. Buďte 10 hřieši kteříž koli, vždy jest nad to božie milost, ale ne bez spra- vedlnosti. Protož cíl jest a čas své milosti učinil Hospodin, v němž by se obrátě hřiešný nalezl milost, pokánie učině, nad sebú sám své viny pomstě. A ktož v ten čas obmešká, to bude 61a na ň věčná pokuta dána božie spravedlnosti, že jest proti věč- 15 nému Bohu směl hřešiti. A jakož sde své zlé vuole neproměnil, tak tam v niej zapeklen ostane a trpě věčně. Ale že je Buoh dal tu moc pokání na tomto světě u moci pro- lité za hřiechy drahé krve Syna božieho, všudy nám to Písmo ukazuje. Najprvé Písmo svatého čtenie die: »Počal Ježíš učiti 20 řka: Čiňte pokánie, přiblíži ť se královstvo nebeské.« A u pří- kladnie pověsti praví o někakém synu, ješto, vzem diel ot otce, šel do daleké vlasti a rokotržně to zmr hal, vešken svuoj statek, živ jsa rozpuštěně s ženami nečistými. A když byl veliký hlad v téj vlasti, přídržal se odtud jednoho měštěnína a ten dal 25 jemu svině pásti. A když byl tak v hoři, že by byl rád jedl ten pokrm, ješto vepři jedie — i toho nemohl jmieti do sytosti —, i poče mysliti sobě sám, k sobě přišed, řka: »Co jest otrokóv v domu otce mého, ješto mají do sytosti chleba, a já tuto za- hynu hladem! Pójdu k otci a řku jemu: Otče, v nebe sem shře- 30 šil i proti tobě, a již nejsem hoden, bych tvým synem slúl. Učiň mě jako jednoho z svých sluh.« A vstav šel k otci. A když 62a ještě byl daleko, uzřel jeho otec a hnu se milosrdenstvím, při- běhna obejme jej a políbi; a vrátil jej v dřevní čest jeho a kvas učinil radost maje, že jest nalezl syna ztraceného. 35 Takť ta pověst miení, žet Buoh — jako ten otec milostivý — přijme hřiešného člověka, když se vrátí u pokání k němu. 61b 57
Strana 58
Pravil jest také o někakém pastýři — a vše k témuž — Kris- tus jinú pověst, ješto jměl jeden sto ovec, a ztrativ jednu, ne- chav devieti a devětdcát, šel hledat oné, až i nalezl. Vzav ji na svoji pleci, přinesl ji k uoněm, a pozvav přátel, vesel byl s nimi, 62b že je nalezl tu ztracenú ovci. Takéž praví Kristus: »Radost jest andělóm, když jeden hřiešný pokánie činí.« A svatý Petr shřešil, zapřel Krista, lek se smrti; a když zpoměnul na řeč Syna bo- žieho, vyšel a pláče hořkými slzami svuoj hřiech umyl. Ač byl jej porazil nepřietel, spěšně se vzchopil, a proto přemohl po- 10 káním nepřietele. Mnoho ť jest i proročích řečí, ješto svědčé moc a sílu pokánie pravého, když jest beze lsti s žalostí za hřiech. To ť jest slušné i má to býti, ktož pozná pravdu, aby se jie snažně držal, ktož přijme očiš těnie, aby se potom bál zšeřediti, a ktož vstane, 15 aby nepadl. Mnozí t sú zahynuli, nechtěvše se pilně střieci, spadše nemohli opět vstáti ku pokání, hřiech oblíbivše, a ně- které brzká smrt pokánie nedopustí. A protož veliké t jest ne- bezpečenstvie, zbudúc hřiechu, opět ve ň upadnúti. A pakli se nahodí padnúti kterým hřiechem, třeba se jest vzchopiti 20 chutně a státi, bojujíc opět proti hřiechu, a kolikrát se padnúti přihodí, toliko inhed vstáti, aby až do smrti stál proti hřiechu. »Obraťte se ke mně,« die Hospodin, »a já se také k vám obráci." 63a Tuto Barlaam vypravuje Jozafatovi o rozkoši a o rozličném křtu. 25 K těm řečem Jozafat vece: »Vizi, že nenie snadné v životě 63b tomto po křstu všech se hřiechóv uchovati. A kakž koli po- kánie móž opět k nevině navrátiti, však těžké jest pravé po- kánie; kto je vie, přijde-li tak srdečná žalost za hřiechy? Já bych rád, by ty mi ukázal cestu někakú bezpečnější, v niejž 30 bych mohl snažně ostřichati vuole božie, abych, vezma omytie křstem, potom se opět nešeředil a nebyl v nemilost Pánu Bohu." Vece Barlaam: »Na pravdu se rozmýšléš, králi. Já ť jsem z těch, ješto ť mají péči na to. Neb nesnadné tjest s smolú se 64a 58
Pravil jest také o někakém pastýři — a vše k témuž — Kris- tus jinú pověst, ješto jměl jeden sto ovec, a ztrativ jednu, ne- chav devieti a devětdcát, šel hledat oné, až i nalezl. Vzav ji na svoji pleci, přinesl ji k uoněm, a pozvav přátel, vesel byl s nimi, 62b že je nalezl tu ztracenú ovci. Takéž praví Kristus: »Radost jest andělóm, když jeden hřiešný pokánie činí.« A svatý Petr shřešil, zapřel Krista, lek se smrti; a když zpoměnul na řeč Syna bo- žieho, vyšel a pláče hořkými slzami svuoj hřiech umyl. Ač byl jej porazil nepřietel, spěšně se vzchopil, a proto přemohl po- 10 káním nepřietele. Mnoho ť jest i proročích řečí, ješto svědčé moc a sílu pokánie pravého, když jest beze lsti s žalostí za hřiech. To ť jest slušné i má to býti, ktož pozná pravdu, aby se jie snažně držal, ktož přijme očiš těnie, aby se potom bál zšeřediti, a ktož vstane, 15 aby nepadl. Mnozí t sú zahynuli, nechtěvše se pilně střieci, spadše nemohli opět vstáti ku pokání, hřiech oblíbivše, a ně- které brzká smrt pokánie nedopustí. A protož veliké t jest ne- bezpečenstvie, zbudúc hřiechu, opět ve ň upadnúti. A pakli se nahodí padnúti kterým hřiechem, třeba se jest vzchopiti 20 chutně a státi, bojujíc opět proti hřiechu, a kolikrát se padnúti přihodí, toliko inhed vstáti, aby až do smrti stál proti hřiechu. »Obraťte se ke mně,« die Hospodin, »a já se také k vám obráci." 63a Tuto Barlaam vypravuje Jozafatovi o rozkoši a o rozličném křtu. 25 K těm řečem Jozafat vece: »Vizi, že nenie snadné v životě 63b tomto po křstu všech se hřiechóv uchovati. A kakž koli po- kánie móž opět k nevině navrátiti, však těžké jest pravé po- kánie; kto je vie, přijde-li tak srdečná žalost za hřiechy? Já bych rád, by ty mi ukázal cestu někakú bezpečnější, v niejž 30 bych mohl snažně ostřichati vuole božie, abych, vezma omytie křstem, potom se opět nešeředil a nebyl v nemilost Pánu Bohu." Vece Barlaam: »Na pravdu se rozmýšléš, králi. Já ť jsem z těch, ješto ť mají péči na to. Neb nesnadné tjest s smolú se 64a 58
Strana 59
obierati a nezlepiti se, v dýmu jsúc neočadnúti a v uohni se takovéj věci, ješto muož hořeti, nezapáliti: takéž ť jest ne- snadné, podlé světa jsúc živu u práci světskéj neb v rozkoši a v lidech rozličných obyčejóv spravedlnost boží bez pohnutie 5 zachovati a mnohými se hřiechy nezprzdniti; a často ť bývá, než se, pokánie již počna, očistíš jednoho, až ť druhé poprzní opět. Řekl jest Kristus: »Nemuož ťijeden slúžiti pánoma dvě- ma, Bohu slúžiti a bohatství.« A die milostný učedlník jeho, od něho maje naučenie: »Nemilujte světa ani toho, co jest na 64b 10 světě. Nebo vše, což jest na světě, jest žádost těla, žádost očí a hrdost života. A svět sejde a žádost jeho, ale ktož činí vuoli boží, na věky ostane.“ To slyševše mnozí svatí lidé, a že — jakož praví svatý Pavel: »Skrze mnohé protivné věci musíme jíti do královstva nebeského« —, snažili se, aby po křstu bez 15 poškvrny svú nevinnost zachovali. A někteří míle jsú a utěšeně ten křest přijeli, vzemše poslednie omytie u prolití své krve pro Krista, pro pravdu viery a šlechetnosti; neb i to ť křest slove a jest omytie v něm také všech hřiechóv, a tiem ščastněj- šie, že po tom křstu] viec ijeden hřiech nepoprzní. 20 Ó, co je svatých svú krev prolilo ve jmě Kristovo a pro pravdu šlechetnosti, ješto již kralují s Kristem, od násilníkuov smrt přemohše, jichž i kosti ctíme, neb mají býti u věčnéj chvále!« 65a O utrpení svatých lidí. 25 A když sú zhynuli ti ukrutní násilníci a králi křesťanští kralo- vali a čas pokoje přišel jest křesťanstvu, mnozí v zapálení té milosti, ješto sú v nie múky těžké i smrt trpěli, mučedlníci, snažili se, aby čisté své duše zachovali a svá těla dali Bohu v živú obět, čistiec svuoj duch od všie poškvrny. Ale že sú to 65b 30 znamenali, že jim jest v světském hluku nelze toho odlúčiti se od hluku, a podlé čtenie, ješto vede k svrchování, ostavše přátel, otcóv a máteř, dětí, sbožie, rozkoší i jiných světských libostí, na púšť se brali, živi chudě byli, skrovně velmě, trpiec nedo- statky nejednaké, trápiec svá těla, aby z kořen vyněli z mysli 59
obierati a nezlepiti se, v dýmu jsúc neočadnúti a v uohni se takovéj věci, ješto muož hořeti, nezapáliti: takéž ť jest ne- snadné, podlé světa jsúc živu u práci světskéj neb v rozkoši a v lidech rozličných obyčejóv spravedlnost boží bez pohnutie 5 zachovati a mnohými se hřiechy nezprzdniti; a často ť bývá, než se, pokánie již počna, očistíš jednoho, až ť druhé poprzní opět. Řekl jest Kristus: »Nemuož ťijeden slúžiti pánoma dvě- ma, Bohu slúžiti a bohatství.« A die milostný učedlník jeho, od něho maje naučenie: »Nemilujte světa ani toho, co jest na 64b 10 světě. Nebo vše, což jest na světě, jest žádost těla, žádost očí a hrdost života. A svět sejde a žádost jeho, ale ktož činí vuoli boží, na věky ostane.“ To slyševše mnozí svatí lidé, a že — jakož praví svatý Pavel: »Skrze mnohé protivné věci musíme jíti do královstva nebeského« —, snažili se, aby po křstu bez 15 poškvrny svú nevinnost zachovali. A někteří míle jsú a utěšeně ten křest přijeli, vzemše poslednie omytie u prolití své krve pro Krista, pro pravdu viery a šlechetnosti; neb i to ť křest slove a jest omytie v něm také všech hřiechóv, a tiem ščastněj- šie, že po tom křstu] viec ijeden hřiech nepoprzní. 20 Ó, co je svatých svú krev prolilo ve jmě Kristovo a pro pravdu šlechetnosti, ješto již kralují s Kristem, od násilníkuov smrt přemohše, jichž i kosti ctíme, neb mají býti u věčnéj chvále!« 65a O utrpení svatých lidí. 25 A když sú zhynuli ti ukrutní násilníci a králi křesťanští kralo- vali a čas pokoje přišel jest křesťanstvu, mnozí v zapálení té milosti, ješto sú v nie múky těžké i smrt trpěli, mučedlníci, snažili se, aby čisté své duše zachovali a svá těla dali Bohu v živú obět, čistiec svuoj duch od všie poškvrny. Ale že sú to 65b 30 znamenali, že jim jest v světském hluku nelze toho odlúčiti se od hluku, a podlé čtenie, ješto vede k svrchování, ostavše přátel, otcóv a máteř, dětí, sbožie, rozkoší i jiných světských libostí, na púšť se brali, živi chudě byli, skrovně velmě, trpiec nedo- statky nejednaké, trápiec svá těla, aby z kořen vyněli z mysli 59
Strana 60
žádost všeliké libé věci tohoto světa, ješto jsú příčina k hřiechu, a když by zahladili v sobě těch věcí pamět, aby v nich žádost a milost nebeských věcí rozmohla se, a také aby někaké podo- benstvie v nebeskéj chvále s těmi jměli, ješto je pojednú jich 66a 5 krev prolita ve jmě božie, své sú krvi ujímali v utrpení pone- náhlu, Krista chtiec aspoň v tom následovati utrpením. A tak u mnohé šlechetnosti i ještě mnozí vedú ten svatý život, jsúc na púšti ode všech vzdáleni, v modlitbách všichnu snažnost majíc, a k Bohu své mysli pozdvihše, nic s zlatem a 10 střiebrem nemajíc činiti ani s trhy; hrdosti a pýchy, ješto bývá i z dobrých činuov, nenie při nich ani závisti. Ten, kto jest menší v svatosti, nezávidí většiemu a větší menším nehrdá. Neb, ktož má viece bo žie milosti, vie, že toho nemá sám sebú, nenie tiem hrd, ale u pokoře děkuje Bohu z daru jeho, a ještě 15 věda, že je nic viece, nežli jest jměl učiniti, neučinil, jakož jest byl dal to Kristus naučenie řka, že, »když to vše učiníte, ješto sem vám řekl učiniti, ještě hrdi nebývajte, ale řcete: To sme učinili, ješto sme měli učiniti, a nic nad to.« A opět menší ne tomu ještě dávají vinu, že nemohú u vyšší svatost, ale vinie 20 sami svú tiem vuoli. A tak jeden druhého jest pokornějí, na svéj se mysli menší váže. A tak v takových líbiti se Bohu žádost byla, ješto jsú proto od lidí vyšli, aby jedinému Bohu jich 67a činové dobří známi byli, vědúc, že by vše ztraceno bylo, což by činili jediné pro lidi. Protož, ot Boha čakajíc odplaty své, 25 nežádají sde od lidí chvály. A jsú i v těch nejednací u bydlu úmyslové, a vše dobří, proto, neb někteří jsú vzdálili se ode všech lidí, nikdy s lidmi nejsú; někteří bydlé v svých domciech podál od sebe, a v ne- děli a v jiné svátky schodie se k kostelu k jednomu a spolu jsú 30 při boží službě a tu svatú obět těla božieho a krve jeho, jenž je svým ostavil ten dar Kristus, obětují, a tu obětujíc jsú pohro- madě. Tu spolu mluvie řeči potřebné, rozum sobě v takých 67b věcech odvierajíc, ješto jest hodné k jich spasení, jeden druhého napomínaje k dobrému, vystřiehaje ze zlého, učiec se, kak by lsti 35 dábelskéj odolali. A pak se rozejdú domuov, schovajíc v srdcích ty řeči, ješto sú jim úžitečny, a podlé toho činiece své skutky. 66b 60
žádost všeliké libé věci tohoto světa, ješto jsú příčina k hřiechu, a když by zahladili v sobě těch věcí pamět, aby v nich žádost a milost nebeských věcí rozmohla se, a také aby někaké podo- benstvie v nebeskéj chvále s těmi jměli, ješto je pojednú jich 66a 5 krev prolita ve jmě božie, své sú krvi ujímali v utrpení pone- náhlu, Krista chtiec aspoň v tom následovati utrpením. A tak u mnohé šlechetnosti i ještě mnozí vedú ten svatý život, jsúc na púšti ode všech vzdáleni, v modlitbách všichnu snažnost majíc, a k Bohu své mysli pozdvihše, nic s zlatem a 10 střiebrem nemajíc činiti ani s trhy; hrdosti a pýchy, ješto bývá i z dobrých činuov, nenie při nich ani závisti. Ten, kto jest menší v svatosti, nezávidí většiemu a větší menším nehrdá. Neb, ktož má viece bo žie milosti, vie, že toho nemá sám sebú, nenie tiem hrd, ale u pokoře děkuje Bohu z daru jeho, a ještě 15 věda, že je nic viece, nežli jest jměl učiniti, neučinil, jakož jest byl dal to Kristus naučenie řka, že, »když to vše učiníte, ješto sem vám řekl učiniti, ještě hrdi nebývajte, ale řcete: To sme učinili, ješto sme měli učiniti, a nic nad to.« A opět menší ne tomu ještě dávají vinu, že nemohú u vyšší svatost, ale vinie 20 sami svú tiem vuoli. A tak jeden druhého jest pokornějí, na svéj se mysli menší váže. A tak v takových líbiti se Bohu žádost byla, ješto jsú proto od lidí vyšli, aby jedinému Bohu jich 67a činové dobří známi byli, vědúc, že by vše ztraceno bylo, což by činili jediné pro lidi. Protož, ot Boha čakajíc odplaty své, 25 nežádají sde od lidí chvály. A jsú i v těch nejednací u bydlu úmyslové, a vše dobří, proto, neb někteří jsú vzdálili se ode všech lidí, nikdy s lidmi nejsú; někteří bydlé v svých domciech podál od sebe, a v ne- děli a v jiné svátky schodie se k kostelu k jednomu a spolu jsú 30 při boží službě a tu svatú obět těla božieho a krve jeho, jenž je svým ostavil ten dar Kristus, obětují, a tu obětujíc jsú pohro- madě. Tu spolu mluvie řeči potřebné, rozum sobě v takých 67b věcech odvierajíc, ješto jest hodné k jich spasení, jeden druhého napomínaje k dobrému, vystřiehaje ze zlého, učiec se, kak by lsti 35 dábelskéj odolali. A pak se rozejdú domuov, schovajíc v srdcích ty řeči, ješto sú jim úžitečny, a podlé toho činiece své skutky. 66b 60
Strana 61
A někteří vedú klášterský život; sberúc se jich viece spolu, jednoho sobě voléc starostu, jehož se poddadie vuoli, pravým poslušenstvím svú vuoli Bohu obětujíc v ruku toho starosty svého, chválu boží pějíc, v svých hodinách toho slova pama- 68a 5 tujíc, ješto řekl Kristus: »Kdež se u mé jmě sberú dva nebo třé, tu jsem já také mezi nimi«; ne jen mienie ten počet dvú nebo tří, ale mienie, leč málo, leč mnoho bylo by se sebralo ve jmě božie, v něm žádost majíc, jemu slúžiec — tu je Buoh s nimi. Mnoho jest těch vyšlo, ješto sú zemní vedli jako ne- 10 beský život v čistotě, u poslušenství, nejsúc v své mysli ijed- niem jměním zaneprážďněni, ale svobodnú myslí držiec se Boha. Takové ť jest Buoh ohlašoval divy rozličnými a dal je ku příkladu šlechetnosti, takže po všem světu vyšly jsú pověsti 68b o nich. 15 Ó blažení, ješto vše, což k světu slušie, opustili a sde truch- lejí, aby tam byli věčně s Bohem utěšeni! Sde jsú u pokoře, aby tam byli povýšeni; sde trápie svá těla utrpením, aby tam došli rajské rozkoši. A jsú učiněni chrám Ducha svatého čistotú srdce, jakož jest psáno: »Budu v nich bydliti.« Sami se světu 20 ukřižovali, aby den súdný na pravici stáli Syna božieho, ješto je pro ny ukřižován; své ledvie u pravdě a u mohutnosti pře- pásali a hotovy mají své lampady, připraveny, čakajíce příštie súdce nesmrtedlného, vždy okem rozumu svého zřiec na tu 69a hroznú chvíli dne súdného, a také spatřijíc věčné dobré u bo- 25 žiem královstvu, ješto těm jest připraveno, ktož bojie se Boha. Blažení, ješto čistým okem znamenajíc tohoto světa nestateč- nost, neústavnost lidských činuov, a od světa odskočivše, hro- mazdie sobě věčné dobré, jdúc k životu nesmrtedlnému! Kapitola o tomto světu. 30 Těch já z menších jeden následuje podlé své miery, nebych dosáhl plného těch svatých muží svrchovánie, ješto jsú v tom stavu slovútni byli. A jest nás i viece po púšti, ješ to sme sobě 69b ten stav volili a tu vzeli postavu naši i taký kroj rúcha. A máme tiem ústavné napoměnutie, abychom k hřiechu nejměli vuole, 61
A někteří vedú klášterský život; sberúc se jich viece spolu, jednoho sobě voléc starostu, jehož se poddadie vuoli, pravým poslušenstvím svú vuoli Bohu obětujíc v ruku toho starosty svého, chválu boží pějíc, v svých hodinách toho slova pama- 68a 5 tujíc, ješto řekl Kristus: »Kdež se u mé jmě sberú dva nebo třé, tu jsem já také mezi nimi«; ne jen mienie ten počet dvú nebo tří, ale mienie, leč málo, leč mnoho bylo by se sebralo ve jmě božie, v něm žádost majíc, jemu slúžiec — tu je Buoh s nimi. Mnoho jest těch vyšlo, ješto sú zemní vedli jako ne- 10 beský život v čistotě, u poslušenství, nejsúc v své mysli ijed- niem jměním zaneprážďněni, ale svobodnú myslí držiec se Boha. Takové ť jest Buoh ohlašoval divy rozličnými a dal je ku příkladu šlechetnosti, takže po všem světu vyšly jsú pověsti 68b o nich. 15 Ó blažení, ješto vše, což k světu slušie, opustili a sde truch- lejí, aby tam byli věčně s Bohem utěšeni! Sde jsú u pokoře, aby tam byli povýšeni; sde trápie svá těla utrpením, aby tam došli rajské rozkoši. A jsú učiněni chrám Ducha svatého čistotú srdce, jakož jest psáno: »Budu v nich bydliti.« Sami se světu 20 ukřižovali, aby den súdný na pravici stáli Syna božieho, ješto je pro ny ukřižován; své ledvie u pravdě a u mohutnosti pře- pásali a hotovy mají své lampady, připraveny, čakajíce příštie súdce nesmrtedlného, vždy okem rozumu svého zřiec na tu 69a hroznú chvíli dne súdného, a také spatřijíc věčné dobré u bo- 25 žiem královstvu, ješto těm jest připraveno, ktož bojie se Boha. Blažení, ješto čistým okem znamenajíc tohoto světa nestateč- nost, neústavnost lidských činuov, a od světa odskočivše, hro- mazdie sobě věčné dobré, jdúc k životu nesmrtedlnému! Kapitola o tomto světu. 30 Těch já z menších jeden následuje podlé své miery, nebych dosáhl plného těch svatých muží svrchovánie, ješto jsú v tom stavu slovútni byli. A jest nás i viece po púšti, ješ to sme sobě 69b ten stav volili a tu vzeli postavu naši i taký kroj rúcha. A máme tiem ústavné napoměnutie, abychom k hřiechu nejměli vuole, 61
Strana 62
a táhli se k téj čistotě, ješto nám jest dána na křstě, proněž držiec u paměti, kak sú se dřevní staří Otci toho stavu obierali, táh- nem se od těch věcí, ješto jsú poddány porušení. A to jsú vše- cky světské věci; v nich nic pevného nebývá nalezeno ani 5 stálého. A jistě nenie t tohoto světa proč milovati; nedrží t viery k svým přátelóm. Ač ť co dá, ješto se zdá libé, skóro otme a zamútí: večas povýší, jednež t svrže z té cti a v smiech poddá nepřátelóm. A co je svět? Nic jiného, jediné nepřietel lestný 10 svým přátelóm. Komu je kdy svět vždy držal vieru i z těch, ješto pilně stáli po něm, jeho vuoli činili vší snažností? Všeckyť zklamá, ktož ulehnú na něm svú nádějí. Učiní ť svéj přiezni smlúvu s nemúdrými, dávaje jim křivé sliby, aby je zklamal, přitáhna je k sobě, a když se obrátie k němu, nenaleznú toho 15 dobrého bydla, toho pokoje, toho bezpečstva, po němž sú stáli. Těžce budú robiti světu, an vždy slibuje a vždy lúdí: »Již dobře tvá věc, jakž jediné tohoto dosiehneš neb tohoto!« — naliť s tiem opět nová lepot! A nechž ť kto již má útěchu v svět- ských věcech, ale, ač t na čas co dá, otme t: dnes dá rozkoš, 20 zdravie, sílu — zajtra nemoc, bolest a túhu s hořem; dnes čest královú, dnes panuje někto — jednež t to spadne, poroben bude, ztratí to panstvo; večas bohat někto, vede se po vóli jemu — jednež t bude vše proti tomu; večas učiní vzácna někoho v čemž kolivěk — jednež t bude mrzeti všem a naj- posléz v těžké múky onoho světa uvrže svět své milovníky, ani bude těch želeti, kteříž tak sejdú, ani bude jiných ze zlého vy- střiehati. Ač vidí, že jsú jím oni zklamáni, ješto tak sešli po jeho pochlebenství, pro to ty, které nalezne, potáhne k témuž, aby tak svú lstí podtrhl všecky, a těm opět tiem hoře příde. 25 70a 70b 70c 30 Příklad o dvů myší a o jednorožci, a co znamenají. Ktož ť světu slúžie, hubenému ť a lestnému t slúžie pánu, ješto jediné to, co jednomu vezme, dá druhému, a pak opět otma to, co je dal, dá jinému. Avšak hubení a slepí lidé vzdálili se Boha bohatého a dobrého, v žádosti vlehše věcí světských a k nim 62
a táhli se k téj čistotě, ješto nám jest dána na křstě, proněž držiec u paměti, kak sú se dřevní staří Otci toho stavu obierali, táh- nem se od těch věcí, ješto jsú poddány porušení. A to jsú vše- cky světské věci; v nich nic pevného nebývá nalezeno ani 5 stálého. A jistě nenie t tohoto světa proč milovati; nedrží t viery k svým přátelóm. Ač ť co dá, ješto se zdá libé, skóro otme a zamútí: večas povýší, jednež t svrže z té cti a v smiech poddá nepřátelóm. A co je svět? Nic jiného, jediné nepřietel lestný 10 svým přátelóm. Komu je kdy svět vždy držal vieru i z těch, ješto pilně stáli po něm, jeho vuoli činili vší snažností? Všeckyť zklamá, ktož ulehnú na něm svú nádějí. Učiní ť svéj přiezni smlúvu s nemúdrými, dávaje jim křivé sliby, aby je zklamal, přitáhna je k sobě, a když se obrátie k němu, nenaleznú toho 15 dobrého bydla, toho pokoje, toho bezpečstva, po němž sú stáli. Těžce budú robiti světu, an vždy slibuje a vždy lúdí: »Již dobře tvá věc, jakž jediné tohoto dosiehneš neb tohoto!« — naliť s tiem opět nová lepot! A nechž ť kto již má útěchu v svět- ských věcech, ale, ač t na čas co dá, otme t: dnes dá rozkoš, 20 zdravie, sílu — zajtra nemoc, bolest a túhu s hořem; dnes čest královú, dnes panuje někto — jednež t to spadne, poroben bude, ztratí to panstvo; večas bohat někto, vede se po vóli jemu — jednež t bude vše proti tomu; večas učiní vzácna někoho v čemž kolivěk — jednež t bude mrzeti všem a naj- posléz v těžké múky onoho světa uvrže svět své milovníky, ani bude těch želeti, kteříž tak sejdú, ani bude jiných ze zlého vy- střiehati. Ač vidí, že jsú jím oni zklamáni, ješto tak sešli po jeho pochlebenství, pro to ty, které nalezne, potáhne k témuž, aby tak svú lstí podtrhl všecky, a těm opět tiem hoře příde. 25 70a 70b 70c 30 Příklad o dvů myší a o jednorožci, a co znamenají. Ktož ť světu slúžie, hubenému ť a lestnému t slúžie pánu, ješto jediné to, co jednomu vezme, dá druhému, a pak opět otma to, co je dal, dá jinému. Avšak hubení a slepí lidé vzdálili se Boha bohatého a dobrého, v žádosti vlehše věcí světských a k nim 62
Strana 63
svú mysl přivázavše; netbají, by u paměti jmieti chtěli, co 70d potom bude a co je věčného dobra, ješto je Pán Buoh svým připravil služebníkuom. Takoví světa tohoto milovníci podobni jsú jednomu, ješto 5 utiekal před jednorožcem; a utiekaje upadl v někakú velikú jámu, a letě popadl se rukama někakého dřeva. A na někaký suk nohama vstúpiv, zdálo mu se, by tu již mohl pokoj jmieti. Vzhléd ke kmenu, uzřel dvě myši — jednu bielú a druhú črnú—, aně u kořenu hřizeta bez přestánie kmen toho dřeva; 10 a již ho mnoho uhlodale, již skóro měle vše dohřízti, aby se všecko dřjevo převrátilo. Uzřel také draka pod sebú hrozného, 7la an usta rozčesl, zóřivě na ň hledě, chtě jej sehltiti, když dřevo padne. Uzřel také čtyři hadové hlavy, any sipie proti sobě, vadiece se tu bliz u noh jeho na tom dřevě. Pak, nad se vzezřev, 15 uzřel krápějky medové, any kapí z větvie dřeva toho; a za- pomněv všeho svého nebezpečenstvie, poče sahati těch me- dových krópějek nebezpečně.« I poče Barlaam to podobenstvie vykládati a řka: »Toto po- dobenstvie jest těch, ješto sú se oddali na marnost tohoto světa, pro malú lahodu světskú vážiec se nebezpečenstv ie velikého. 71b Neb jednorožec nese smrti podobenstvie, ješto vždy stíhá člo- věka, chtě pohubiti. A tento svět jest jáma ona. A dřevo, ješto na něm stojíme, jest čas života našeho; a toho i den i noc ujímá na všakú chvíli, jako oně dvě myši — črná a bielá —, ješto 25 ústavně hřizešta dřevo ono, a již sta ho tolik uhlodale, jelikož jest minulo času, jakž sme živi, a takéž ostatek — a snad skóro! — dohlozeta. Čtyřie ony hadové hlavy, ješto sipie proti sobě vadiece se, jsú čtyřie elementové, z nichž jest tělo, ješto jsú protivni sobě v horkosti, v studenosti, u mokrosti a v suchosti; 30 a jakž bude jedno z tolho přemoženo, také zhyne náš život. 72a Onen pak drak znamenává pekelnú propast, ješto je vždy jako usta otevřela, chtiec každého pohýliti. A ony krápějky medové jsú libostné věci tohoto světa, pro něž nemúdří, jich sahajíc, nepomnie svého nebezpečenstvie velikého." 20 63
svú mysl přivázavše; netbají, by u paměti jmieti chtěli, co 70d potom bude a co je věčného dobra, ješto je Pán Buoh svým připravil služebníkuom. Takoví světa tohoto milovníci podobni jsú jednomu, ješto 5 utiekal před jednorožcem; a utiekaje upadl v někakú velikú jámu, a letě popadl se rukama někakého dřeva. A na někaký suk nohama vstúpiv, zdálo mu se, by tu již mohl pokoj jmieti. Vzhléd ke kmenu, uzřel dvě myši — jednu bielú a druhú črnú—, aně u kořenu hřizeta bez přestánie kmen toho dřeva; 10 a již ho mnoho uhlodale, již skóro měle vše dohřízti, aby se všecko dřjevo převrátilo. Uzřel také draka pod sebú hrozného, 7la an usta rozčesl, zóřivě na ň hledě, chtě jej sehltiti, když dřevo padne. Uzřel také čtyři hadové hlavy, any sipie proti sobě, vadiece se tu bliz u noh jeho na tom dřevě. Pak, nad se vzezřev, 15 uzřel krápějky medové, any kapí z větvie dřeva toho; a za- pomněv všeho svého nebezpečenstvie, poče sahati těch me- dových krópějek nebezpečně.« I poče Barlaam to podobenstvie vykládati a řka: »Toto po- dobenstvie jest těch, ješto sú se oddali na marnost tohoto světa, pro malú lahodu světskú vážiec se nebezpečenstv ie velikého. 71b Neb jednorožec nese smrti podobenstvie, ješto vždy stíhá člo- věka, chtě pohubiti. A tento svět jest jáma ona. A dřevo, ješto na něm stojíme, jest čas života našeho; a toho i den i noc ujímá na všakú chvíli, jako oně dvě myši — črná a bielá —, ješto 25 ústavně hřizešta dřevo ono, a již sta ho tolik uhlodale, jelikož jest minulo času, jakž sme živi, a takéž ostatek — a snad skóro! — dohlozeta. Čtyřie ony hadové hlavy, ješto sipie proti sobě vadiece se, jsú čtyřie elementové, z nichž jest tělo, ješto jsú protivni sobě v horkosti, v studenosti, u mokrosti a v suchosti; 30 a jakž bude jedno z tolho přemoženo, také zhyne náš život. 72a Onen pak drak znamenává pekelnú propast, ješto je vždy jako usta otevřela, chtiec každého pohýliti. A ony krápějky medové jsú libostné věci tohoto světa, pro něž nemúdří, jich sahajíc, nepomnie svého nebezpečenstvie velikého." 20 63
Strana 64
Tuto praví příklad o třech přieteléch, ješto jich jeden žádal, aby s ním šli. Ten příklad uslyšav Josafat, chváliti poče, že tak jest pravé podobenstvie pověděl a že velikú činie pamět tací příkladi, 5 kak jest svět tento nebezpečný. I povědě Barlaam druhú pověst řka: »Jest také každý podo- ben, ktož svět miluje, jednomu, ješto jměl tři přietele: na jed- 72b noho tbal velmi málo, jedne že jej nazýval přietelem; druhého miloval viece i viece pro ň činil; a najviec třetieho. Pak na to 10 přišlo, že tento jměl nebezpečně před král jíti a krutý počet učiniti, takže netušil sobě. I poče mysliti, by kterú mohl jmieti pomoc. I běže k uonomu přieteli, jehož najviec milováše, řka: »Vieš, přieteli, že sem tě miloval nelstně, nade vše sem tvé přiezni choval; již mi jest pomoci třeba. Zjev mi, kterú mohu 15 v tobě náději jmieti!« Ten přietel jemu odpovědě: »Jiné t jmám přátely, s nimi muši vesel býti; nemohu ť o tobě práce mieti, s těmito t mně bude ostati. Než dám ť plátna ku příkrovu, aby tě přikryli po smrti, aby náh nebyl; jiné do mne náděje neměj!« Tento se smútiv jíde k druhému přieteli a řka: »Miloval ť 20 sem tě a pilen t sem byl tvé libosti. Milý přieteli, pomoz mi také u mú potřebu a zjev mi, kterú náději v tobě budu jmieti!« Ten tak jemu odpovědě: »Nemám ť té prázdni, bych ť mohl s tebú dlúho býti; mnoho ť svých věcí mám činiti; avšak tě doprovodím k vratóm, ale inhed se odtud vrátiti musím a hlé- 25 dati svých věcí doma.“ A ten ubohý tepruv pozna, kak jest měl daremní náději v těch 73b přieteléch, kak jest to vše ztratil, co je práce nesl pro ně. V téj jsa tesknosti, jíde k uonomu přieteli třetiemu, jehož nebýval nikdy tak pilen; i poče však řéci k němu: »Velmi ť strašlivě 30 mluvím k tobě, milý přieteli, neb sem nikdy nebyl pilen tvé libosti; řečí sem tě měl za přietele, ale pohřiechu skutkem sem té přiezni neukazoval. Avšak přišel sem k tobě, že mě núze připravila, a nenalezl sem v jiných přáteléch ijedné náděje ku pomoci. Tebe ť prosím, zdali asa ty móžeš mi kterú pomoc 35 učiniti.« A ten jemu s dobrú myslí odpovědě a řka: »Milý 74a 73 64
Tuto praví příklad o třech přieteléch, ješto jich jeden žádal, aby s ním šli. Ten příklad uslyšav Josafat, chváliti poče, že tak jest pravé podobenstvie pověděl a že velikú činie pamět tací příkladi, 5 kak jest svět tento nebezpečný. I povědě Barlaam druhú pověst řka: »Jest také každý podo- ben, ktož svět miluje, jednomu, ješto jměl tři přietele: na jed- 72b noho tbal velmi málo, jedne že jej nazýval přietelem; druhého miloval viece i viece pro ň činil; a najviec třetieho. Pak na to 10 přišlo, že tento jměl nebezpečně před král jíti a krutý počet učiniti, takže netušil sobě. I poče mysliti, by kterú mohl jmieti pomoc. I běže k uonomu přieteli, jehož najviec milováše, řka: »Vieš, přieteli, že sem tě miloval nelstně, nade vše sem tvé přiezni choval; již mi jest pomoci třeba. Zjev mi, kterú mohu 15 v tobě náději jmieti!« Ten přietel jemu odpovědě: »Jiné t jmám přátely, s nimi muši vesel býti; nemohu ť o tobě práce mieti, s těmito t mně bude ostati. Než dám ť plátna ku příkrovu, aby tě přikryli po smrti, aby náh nebyl; jiné do mne náděje neměj!« Tento se smútiv jíde k druhému přieteli a řka: »Miloval ť 20 sem tě a pilen t sem byl tvé libosti. Milý přieteli, pomoz mi také u mú potřebu a zjev mi, kterú náději v tobě budu jmieti!« Ten tak jemu odpovědě: »Nemám ť té prázdni, bych ť mohl s tebú dlúho býti; mnoho ť svých věcí mám činiti; avšak tě doprovodím k vratóm, ale inhed se odtud vrátiti musím a hlé- 25 dati svých věcí doma.“ A ten ubohý tepruv pozna, kak jest měl daremní náději v těch 73b přieteléch, kak jest to vše ztratil, co je práce nesl pro ně. V téj jsa tesknosti, jíde k uonomu přieteli třetiemu, jehož nebýval nikdy tak pilen; i poče však řéci k němu: »Velmi ť strašlivě 30 mluvím k tobě, milý přieteli, neb sem nikdy nebyl pilen tvé libosti; řečí sem tě měl za přietele, ale pohřiechu skutkem sem té přiezni neukazoval. Avšak přišel sem k tobě, že mě núze připravila, a nenalezl sem v jiných přáteléch ijedné náděje ku pomoci. Tebe ť prosím, zdali asa ty móžeš mi kterú pomoc 35 učiniti.« A ten jemu s dobrú myslí odpovědě a řka: »Milý 74a 73 64
Strana 65
přieteli, vděk t mi jest velmi, že s' mě jměl za přietele a úfáš do mne. Chci ť rád pilen býti k tvéj pomoci. Neboj se, já ť pójdu před tebú před král, obdržím to, že nebudeš v ruce dán svým nepřátelóm, naleznu ť milost.« Tehdy ten súžený, radost smie- 5 siv s žalostí, poče řéci: »É hoře, čeho mi je prvé želeti: toho-li, že sem k uoněm přátelóm měl takú milost, a tak naprázdno, čili že sem tomuto přieteli, tak dobrému, neukazoval přiezni, jakož slušalo?!« I vyloži Barlaam tu příkladní pověst a řka: »Prvním přiete- 10 lem, pro ňž lidé mnoho pracují a velmi jej milují, rozuměji 74b sbožie tohoto světa; a když najvětšie potřeba přijde, když ť smrt pošle před Buoh na počet, jiné pomoci nebude od toho, jediné příkrov k pohřebu, jenžto ve ň obšijíc aneb oblekúc, i vložie v rov. Druhý přietel jest žena, děti i jiní přietelé světští, 15 s nimiž jest bydliti mílo; ale jakž kto umře, jiného úžitka od nich nebude, jediné že k rovu doprovodie, a kdy se domuov vrátie, budú své věci pósobiti, a tak jich pamět zapoměnutie přikryje, jakož tělo jich přikryl pohřeb. Třetí přietel jest to vše, což slušie k křesťanskéj vieře nebo v pravdě dobrých činech. 20 A to jest ten přietel, jehož lidé ne tak jsú pilni; a ten jde před král svobodně a muož před Bohem nalézti milost přieteli své- mu. A k tomu tak jest dobrý přietel, že i malé věci nezapoměne, kto koli pro ň učiní.“ 75a 25 Tuto praví, kterak jedni měštěné volili sobě krále jedno do roka. Vece Jozafat: »Ó, kak přepodobné pravíš příklady! Ale řci k tomu, když sme na světě, kak by bylo bezpečně svět přejíti?« Barlaam vece: »Slýchal sem, že bylo veliké město jedno a v tom měli měštěné ten obyčej, že vzeli sobě cizieho člověka, 30 ješto nevě děl nic práv jich, a toho králem nad sebú ustavili. 75b A ten mohl vše jako pán všeho, což jen by chtěl, učiniti až do roka; a po roce, když se on nenadál a mněl, by tráti mělo jeho panstvo, vstanúc měštěné proti němu, svlekúc jej z rúcha králového, vodili naha po všem městu; pak poslali jeho tak 5 Barlaam aJ osafat 65
přieteli, vděk t mi jest velmi, že s' mě jměl za přietele a úfáš do mne. Chci ť rád pilen býti k tvéj pomoci. Neboj se, já ť pójdu před tebú před král, obdržím to, že nebudeš v ruce dán svým nepřátelóm, naleznu ť milost.« Tehdy ten súžený, radost smie- 5 siv s žalostí, poče řéci: »É hoře, čeho mi je prvé želeti: toho-li, že sem k uoněm přátelóm měl takú milost, a tak naprázdno, čili že sem tomuto přieteli, tak dobrému, neukazoval přiezni, jakož slušalo?!« I vyloži Barlaam tu příkladní pověst a řka: »Prvním přiete- 10 lem, pro ňž lidé mnoho pracují a velmi jej milují, rozuměji 74b sbožie tohoto světa; a když najvětšie potřeba přijde, když ť smrt pošle před Buoh na počet, jiné pomoci nebude od toho, jediné příkrov k pohřebu, jenžto ve ň obšijíc aneb oblekúc, i vložie v rov. Druhý přietel jest žena, děti i jiní přietelé světští, 15 s nimiž jest bydliti mílo; ale jakž kto umře, jiného úžitka od nich nebude, jediné že k rovu doprovodie, a kdy se domuov vrátie, budú své věci pósobiti, a tak jich pamět zapoměnutie přikryje, jakož tělo jich přikryl pohřeb. Třetí přietel jest to vše, což slušie k křesťanskéj vieře nebo v pravdě dobrých činech. 20 A to jest ten přietel, jehož lidé ne tak jsú pilni; a ten jde před král svobodně a muož před Bohem nalézti milost přieteli své- mu. A k tomu tak jest dobrý přietel, že i malé věci nezapoměne, kto koli pro ň učiní.“ 75a 25 Tuto praví, kterak jedni měštěné volili sobě krále jedno do roka. Vece Jozafat: »Ó, kak přepodobné pravíš příklady! Ale řci k tomu, když sme na světě, kak by bylo bezpečně svět přejíti?« Barlaam vece: »Slýchal sem, že bylo veliké město jedno a v tom měli měštěné ten obyčej, že vzeli sobě cizieho člověka, 30 ješto nevě děl nic práv jich, a toho králem nad sebú ustavili. 75b A ten mohl vše jako pán všeho, což jen by chtěl, učiniti až do roka; a po roce, když se on nenadál a mněl, by tráti mělo jeho panstvo, vstanúc měštěné proti němu, svlekúc jej z rúcha králového, vodili naha po všem městu; pak poslali jeho tak 5 Barlaam aJ osafat 65
Strana 66
v chudobě do jednoho ostrova dalekého, kdež trpěl u bezbydlí a v chudobě nedostatky. Jakož byl, an se toho nenadál, vzat v rozkoš, takež opět, když nemněl toho, vyvržen v hoře. Pak nahodi se, že bude vzat podlé toho obyčeje múdrý muž v to panstvo. Ten, nedav se v ubez pečenstvie, přišed tak z nedo- jiepie v dobré bydlo, poče pilen býti, aby úžitečně vedl své panovánie, a ptáti se, co by se hodilo k tomu, až jemu by jeho jedniem rádcí múdrým pověděno, kaký mají obyčej o svých králích ti měštěné a do kterého je ostrova šlí. To ten poznav, že nemuož tráti to jeho panstvo, donidž vládl, slal před sebú veliké poklady do onoho ostrova, kamž měl sám skóro poslán býti. A když ten rok vyjíde, též jemu učinichu jako jiným; a tento, že byl před sebú mnoho poslal pokladuov, jměl dobré bydlo, kdež jiní v chudobě byli, ješto nic před sebú 15 ne poslali. Tiem podobenstvím rozuměj bydlo tohoto světa: tu pósuob- ce temností pochlebují nám v dobrém bydle, abychom se jemu obložili a netbali onoho věčně dobrého bydla, až smrt přijde; tuž hubené lidi, obmeškalé z jich cti svlekúc zlí duchové, ješto 20 dřéve pochlebováchu, povedú do temnic nahy, chudy, kamž sú nic před sebú neposlali, a tu budú u věčném hoři. Tiem pak rádcí, ješto je tomu múdrému králi pověděl a zjevil pravdu, kak se všem děje, a dal jemu radu úžitečnú, mě rozuměj, ješto ť sem k tobě na to přišel, ať bych dobrú ukázal a u přiemúcestu. 77a 25 A radu ť dávám, aby před sebú tam poslal, jehož by užíval, aby v hojnosti tam byl, kdež t jsú v hoři obmeškalí. A protož buď opatren, nedaj se oblúditi libostem tohoto mar- ného světa a lestného, a odtrhni svú mysl od něho.« 5 10 76a 76b Tuto praví Barlaam o neustavičnosti tohoto světa. 30 »Věz to, že ť sem já někdy, nemúdr jsa, miloval svět, an mě drží svými věcmi libostnými, až sem i znamenal vnitřním okem, kak jest všemu, což k světu slušie, zahynúti, vida, ano jedni vzejdú, druzí sejdú, a ijeden nemá v svém stavu pevnosti: večas budú jedni panovati, světem vládnúc — jednež t ti ztratie moc 77b 66
v chudobě do jednoho ostrova dalekého, kdež trpěl u bezbydlí a v chudobě nedostatky. Jakož byl, an se toho nenadál, vzat v rozkoš, takež opět, když nemněl toho, vyvržen v hoře. Pak nahodi se, že bude vzat podlé toho obyčeje múdrý muž v to panstvo. Ten, nedav se v ubez pečenstvie, přišed tak z nedo- jiepie v dobré bydlo, poče pilen býti, aby úžitečně vedl své panovánie, a ptáti se, co by se hodilo k tomu, až jemu by jeho jedniem rádcí múdrým pověděno, kaký mají obyčej o svých králích ti měštěné a do kterého je ostrova šlí. To ten poznav, že nemuož tráti to jeho panstvo, donidž vládl, slal před sebú veliké poklady do onoho ostrova, kamž měl sám skóro poslán býti. A když ten rok vyjíde, též jemu učinichu jako jiným; a tento, že byl před sebú mnoho poslal pokladuov, jměl dobré bydlo, kdež jiní v chudobě byli, ješto nic před sebú 15 ne poslali. Tiem podobenstvím rozuměj bydlo tohoto světa: tu pósuob- ce temností pochlebují nám v dobrém bydle, abychom se jemu obložili a netbali onoho věčně dobrého bydla, až smrt přijde; tuž hubené lidi, obmeškalé z jich cti svlekúc zlí duchové, ješto 20 dřéve pochlebováchu, povedú do temnic nahy, chudy, kamž sú nic před sebú neposlali, a tu budú u věčném hoři. Tiem pak rádcí, ješto je tomu múdrému králi pověděl a zjevil pravdu, kak se všem děje, a dal jemu radu úžitečnú, mě rozuměj, ješto ť sem k tobě na to přišel, ať bych dobrú ukázal a u přiemúcestu. 77a 25 A radu ť dávám, aby před sebú tam poslal, jehož by užíval, aby v hojnosti tam byl, kdež t jsú v hoři obmeškalí. A protož buď opatren, nedaj se oblúditi libostem tohoto mar- ného světa a lestného, a odtrhni svú mysl od něho.« 5 10 76a 76b Tuto praví Barlaam o neustavičnosti tohoto světa. 30 »Věz to, že ť sem já někdy, nemúdr jsa, miloval svět, an mě drží svými věcmi libostnými, až sem i znamenal vnitřním okem, kak jest všemu, což k světu slušie, zahynúti, vida, ano jedni vzejdú, druzí sejdú, a ijeden nemá v svém stavu pevnosti: večas budú jedni panovati, světem vládnúc — jednež t ti ztratie moc 77b 66
Strana 67
vládenie svého, a jiní vzejdú, aby opět jen pobyli; večas silen a zdráv člověk a jako ktve v kráse — jednež ťjej promění nemoc nebo starost. A což koli chvalné jest tohoto světa, vše hyne a dolóv plyne jako voda a vše najposléz nepamět zakryje. A jed- no-li je zlé na tomto světě, jeden-li neřád? Zdali i to nenie hu- benstvo tohoto světa: Mnohé múdré, rozumné, ješto by po- dobně královstva pósobili a vládli hodně, zavrže, nevzdvihne jich, a ty vzdvihne v čest a v chválu, ješto toho nejsú hodni činy svými? I to ť jest nehoda tohoto světa a velliké hubenstvo, 78a 10 ktož po něm stojí vší žádostí, a najviec, ktož mají dolejší rozum, vidie, že vše jest před proměnú nebezpečno: ač co mají libého sobě, bojie se, by protivná proměna nezbavila jich toho; tuž se lepcí, třasú strachem oniem i oniem, a chtiec pomoci sobě dalekými obmysly i pracemi, hynú v sobě a v tesknosti chtie 15 se skrýti neb obranu nalézti před neštěstím, jakož když vrab- ček utieká před krahujcem ze kře, nejsa dobře bezpečen sebú; avšak každý najposléz všecko ruozspe, když smrt jej vzlúpí. A pakli die: »Ostavím dětem!« — mnohokrát, co je nesna dně pro děti nachováno, snadno to zmrhají děti, aniž se vše dostává 20 dětem; často ten bude žíti cizie nachovánie, ješto neřku, by přietel byl, ale očitý nepřietel. A kto vie, přietelé-li budú vlast- nie děti, ješto všie věci budú živi protivným otci obyčejem?! A kto by vše početl, co jest hubenstva na tomto světě i ji- ného zlého? Protož, když sem se na ty věci právě rozmyslil a 25 rozsúdil to v svém srdci, pustil sem od milosti tohoto světa. A když mne jest milost k světu nedržala, ukázalo se jest mi to, což jest u pravdě dobré: Boha se báti a činiti vuoli jeho — to ť jest hlava všeho dobrého, to ť slove počátek múdrosti a 79a pravá ť jest múdrost, to ť vážím již nade všecko. A má ť svá 30 dívanie ta svatá múdrost přerozkošná. A tak sem počal svú duši kliditi k tomu. A když sem se chytil toho, slyšal sem múdrého jednoho, an die: »Vyjděte, ktož chtie spaseni býti, odlučte se od marnosti světské; zhyne t postava krásy světské po malém času, a vyjdete-li, odplatu věčného 35 života ponesete, ač cestú úzkú k životu pójdete, na rozcestí chybiece se široké cesty. Neb ť jest široká cesta k zatracení, 5 78b 67
vládenie svého, a jiní vzejdú, aby opět jen pobyli; večas silen a zdráv člověk a jako ktve v kráse — jednež ťjej promění nemoc nebo starost. A což koli chvalné jest tohoto světa, vše hyne a dolóv plyne jako voda a vše najposléz nepamět zakryje. A jed- no-li je zlé na tomto světě, jeden-li neřád? Zdali i to nenie hu- benstvo tohoto světa: Mnohé múdré, rozumné, ješto by po- dobně královstva pósobili a vládli hodně, zavrže, nevzdvihne jich, a ty vzdvihne v čest a v chválu, ješto toho nejsú hodni činy svými? I to ť jest nehoda tohoto světa a velliké hubenstvo, 78a 10 ktož po něm stojí vší žádostí, a najviec, ktož mají dolejší rozum, vidie, že vše jest před proměnú nebezpečno: ač co mají libého sobě, bojie se, by protivná proměna nezbavila jich toho; tuž se lepcí, třasú strachem oniem i oniem, a chtiec pomoci sobě dalekými obmysly i pracemi, hynú v sobě a v tesknosti chtie 15 se skrýti neb obranu nalézti před neštěstím, jakož když vrab- ček utieká před krahujcem ze kře, nejsa dobře bezpečen sebú; avšak každý najposléz všecko ruozspe, když smrt jej vzlúpí. A pakli die: »Ostavím dětem!« — mnohokrát, co je nesna dně pro děti nachováno, snadno to zmrhají děti, aniž se vše dostává 20 dětem; často ten bude žíti cizie nachovánie, ješto neřku, by přietel byl, ale očitý nepřietel. A kto vie, přietelé-li budú vlast- nie děti, ješto všie věci budú živi protivným otci obyčejem?! A kto by vše početl, co jest hubenstva na tomto světě i ji- ného zlého? Protož, když sem se na ty věci právě rozmyslil a 25 rozsúdil to v svém srdci, pustil sem od milosti tohoto světa. A když mne jest milost k světu nedržala, ukázalo se jest mi to, což jest u pravdě dobré: Boha se báti a činiti vuoli jeho — to ť jest hlava všeho dobrého, to ť slove počátek múdrosti a 79a pravá ť jest múdrost, to ť vážím již nade všecko. A má ť svá 30 dívanie ta svatá múdrost přerozkošná. A tak sem počal svú duši kliditi k tomu. A když sem se chytil toho, slyšal sem múdrého jednoho, an die: »Vyjděte, ktož chtie spaseni býti, odlučte se od marnosti světské; zhyne t postava krásy světské po malém času, a vyjdete-li, odplatu věčného 35 života ponesete, ač cestú úzkú k životu pójdete, na rozcestí chybiece se široké cesty. Neb ť jest široká cesta k zatracení, 5 78b 67
Strana 68
a mnoho jich jest, ješto jdú po ní; a jest úzká cesta, ješto vede k životu, a málo jich jde tú cestú. A rozličně rozliční jdú po 79b těch cestách i k životu i k zahynutí. Neb, kakž koli jest jeden kraj života a druhý také jeden kraj smrti, avšak v každém z ní mnoho ť jest bydlišč a rozličných proměn a zpořiezení; kakž koli těm hubeným, ktož budú v tom kraji v propast- ném, nebude se zdáti, by který byl pořád — vše bude proti jich vuoli. To i znamenav, snažil sem se, abych přišel do toho kraje, 10 kdež nic nenie nelibého, a všecka jest radost a bezpečstvo. A již těm věcem nětco viece porozumievám, jako malý ještě vida v zrcadle a u podobenství; a když přijdu u plné dokoná- nie a uzřím tváří v tvář, tehdy to mine, co jest odpolu, a plnost pravá věčně ostane. Dieky vzdávám Bohu mému skrze Pána 15 mého Jesu Krista, že mě jest skrze něho vyprostil z hřiechu a z té smrti a otevřel moji oči, a že jest smrt múdrost tělesná, a duchovnie múdrost že jest pokoj a život. A jakž sem já poznal marnost všech věcí světských, tak sem je opustil. Též já tě věrně napomínám, aby poznal, že jest vše 20 marnost, což má tento svět, a odložil svú mysl od něho a odsa- vad do onoho kraje aby hromazdil sobě poklady před sebú, kamž máš jíti, proněž t sem byl pověděl oné pověsti podo- benstvie." 5 K 194v K194v Tuto učí Barlaam, aby rád almužny pro Bóh dával. 25 Vece Jozafat: »Kterakž bych tam mohl před sebú poslati po- klady, v nichž bych pak měl utěšenie? To-li jest, potupiti tento svět a onen milovati?« Barlaam vece: »Což dáš chudým ve jméno božie, skrze jich ruce poslal s' to do onoho kraje věčného života. Bieše t řekl 30 Daniel, prorok múdrý, králi babylonskému: »Ó králi, přijmi mú radu, vykup své hřiechy almužnami a své nepravosti slito- váním nad chudými.“ I Kristus učí dávati almužny a velí, aby z toho sbožie činili přátely takové, ješto by je u věčné přiebytky při jali jakožto své dobrodiece; nebo jest řekl, že to od těch sám K 195, 68
a mnoho jich jest, ješto jdú po ní; a jest úzká cesta, ješto vede k životu, a málo jich jde tú cestú. A rozličně rozliční jdú po 79b těch cestách i k životu i k zahynutí. Neb, kakž koli jest jeden kraj života a druhý také jeden kraj smrti, avšak v každém z ní mnoho ť jest bydlišč a rozličných proměn a zpořiezení; kakž koli těm hubeným, ktož budú v tom kraji v propast- ném, nebude se zdáti, by který byl pořád — vše bude proti jich vuoli. To i znamenav, snažil sem se, abych přišel do toho kraje, 10 kdež nic nenie nelibého, a všecka jest radost a bezpečstvo. A již těm věcem nětco viece porozumievám, jako malý ještě vida v zrcadle a u podobenství; a když přijdu u plné dokoná- nie a uzřím tváří v tvář, tehdy to mine, co jest odpolu, a plnost pravá věčně ostane. Dieky vzdávám Bohu mému skrze Pána 15 mého Jesu Krista, že mě jest skrze něho vyprostil z hřiechu a z té smrti a otevřel moji oči, a že jest smrt múdrost tělesná, a duchovnie múdrost že jest pokoj a život. A jakž sem já poznal marnost všech věcí světských, tak sem je opustil. Též já tě věrně napomínám, aby poznal, že jest vše 20 marnost, což má tento svět, a odložil svú mysl od něho a odsa- vad do onoho kraje aby hromazdil sobě poklady před sebú, kamž máš jíti, proněž t sem byl pověděl oné pověsti podo- benstvie." 5 K 194v K194v Tuto učí Barlaam, aby rád almužny pro Bóh dával. 25 Vece Jozafat: »Kterakž bych tam mohl před sebú poslati po- klady, v nichž bych pak měl utěšenie? To-li jest, potupiti tento svět a onen milovati?« Barlaam vece: »Což dáš chudým ve jméno božie, skrze jich ruce poslal s' to do onoho kraje věčného života. Bieše t řekl 30 Daniel, prorok múdrý, králi babylonskému: »Ó králi, přijmi mú radu, vykup své hřiechy almužnami a své nepravosti slito- váním nad chudými.“ I Kristus učí dávati almužny a velí, aby z toho sbožie činili přátely takové, ješto by je u věčné přiebytky při jali jakožto své dobrodiece; nebo jest řekl, že to od těch sám K 195, 68
Strana 69
přijme, což komu jeho pro ň dadie, jako by jemu samému dali. A to ť pak vše hojně převýšená odplata schová k věčnému utěšení. A ješto dieš: »Kterak bych svět potupil?« Když chceš mar- 5 nost znamenati a to vše zlé, což na něm jest, nebudeš ho milovati, ale potupíš jej, a když uvěříš, že jest věčný život plný rozkoší, jímž Buoh daruje své, ješto pro ň zhrzejí tiemto světem a jeho utěšením, tehdy počneš dobré milovati a budeš v tom prospievati, že ť bude mílo trpěti pro Krista, jenž on 10 trpěl jest pro tě, aby, s ním málo něco trpě, s ním kraloval, a vezmeš svój kříž a pójdeš po něm a budeš u věčné chvále s ním dědicem v jeho království.“ Tuto praví Barlaam o tvrdém životu pústeničiem. I otáza opět Jozafat a řka: »Ten tak tvrdý život pústeničí od 15 počátka-li jest z naučenie apoštolského, čili ste sami sobě nedávno vymyslili, že by se vám to lépe zdálo?« Barlaam odpovědě: »Neučím ť tebe nové věci vymyšlené, ale ta ť jest cesta od počátka ukázána. Bieše řekl Kristus jed- nomu, ješto tázal jeho, co čině měl by život věčný, a chlubieše 20 se, že všeho,! co je v zákoně psáno, ostřiehá. I vece Kristus: 80a »Jednoho ť se nedostává. Jdi, a což máš, vše prodaj a daj chudým, a budeš poklad v nebesiech jmieti, a poď za mnú, vezma kříž!« A ten, uslyšav to, smúti se. I vece Kristus: »Nesnadno, ktož sbožie mají, vejdú do královstva nebeského«. 25 To ť jest mnohými svatými lidmi od sbožie hnulo, a vzemše svuoj kříž, šli po Kristu; někteří svú krev prolili, někteří pracovali a ještě pracují na púšti. A ten, ješto je Krista světu ukázal prstem, řka, že je to Beránek, ješto senme hřiechy světa, jehož Kristus tak pochválil, že je nade ň větší nevstal 30 mezi syny ženský mi, také od svých dětiných let byl na púšti, veda ten tvrdý život pústenničí. I sám Kristus, aby potvrdil života pústenničieho, postil se na půšti dní čtyřidceti a pak vyšel na tu cestu, proněž byl přišel, aby učil a kázal a světu se ohlásil, divy čině. 80b 69
přijme, což komu jeho pro ň dadie, jako by jemu samému dali. A to ť pak vše hojně převýšená odplata schová k věčnému utěšení. A ješto dieš: »Kterak bych svět potupil?« Když chceš mar- 5 nost znamenati a to vše zlé, což na něm jest, nebudeš ho milovati, ale potupíš jej, a když uvěříš, že jest věčný život plný rozkoší, jímž Buoh daruje své, ješto pro ň zhrzejí tiemto světem a jeho utěšením, tehdy počneš dobré milovati a budeš v tom prospievati, že ť bude mílo trpěti pro Krista, jenž on 10 trpěl jest pro tě, aby, s ním málo něco trpě, s ním kraloval, a vezmeš svój kříž a pójdeš po něm a budeš u věčné chvále s ním dědicem v jeho království.“ Tuto praví Barlaam o tvrdém životu pústeničiem. I otáza opět Jozafat a řka: »Ten tak tvrdý život pústeničí od 15 počátka-li jest z naučenie apoštolského, čili ste sami sobě nedávno vymyslili, že by se vám to lépe zdálo?« Barlaam odpovědě: »Neučím ť tebe nové věci vymyšlené, ale ta ť jest cesta od počátka ukázána. Bieše řekl Kristus jed- nomu, ješto tázal jeho, co čině měl by život věčný, a chlubieše 20 se, že všeho,! co je v zákoně psáno, ostřiehá. I vece Kristus: 80a »Jednoho ť se nedostává. Jdi, a což máš, vše prodaj a daj chudým, a budeš poklad v nebesiech jmieti, a poď za mnú, vezma kříž!« A ten, uslyšav to, smúti se. I vece Kristus: »Nesnadno, ktož sbožie mají, vejdú do královstva nebeského«. 25 To ť jest mnohými svatými lidmi od sbožie hnulo, a vzemše svuoj kříž, šli po Kristu; někteří svú krev prolili, někteří pracovali a ještě pracují na púšti. A ten, ješto je Krista světu ukázal prstem, řka, že je to Beránek, ješto senme hřiechy světa, jehož Kristus tak pochválil, že je nade ň větší nevstal 30 mezi syny ženský mi, také od svých dětiných let byl na púšti, veda ten tvrdý život pústenničí. I sám Kristus, aby potvrdil života pústenničieho, postil se na půšti dní čtyřidceti a pak vyšel na tu cestu, proněž byl přišel, aby učil a kázal a světu se ohlásil, divy čině. 80b 69
Strana 70
Protož nenie ť to saměmi námi vymyšleno, Kristovo ť jest naučenie, abychom snažnějie se tiskli, abychom vešli v úzkú bránu.« Tuto Barlaam praví o úzké cestě a široké. 5 Jozafat vece: »Když to tak jest, proč jich tak nemnoho jde tú cestú?« Odpovědě Barlaam: »Nediv se tomu! Úzká ť jest cesta, ješto ť vede k životu, a ši roká k zatracení. Proto tjde jich méně 8la k spasení upřiemo; žádost tělesná tiem jest silnější, že to před 10 sebú má člověk, v němž má tělo libost, ale to, ješto je věčné dobré, zdaleka viera a rozum ukazují. A lidé nemúdří, upřevše oči k zemi, to, co je sde, oblíbivše, nezřie konce, co potom bude; a tak pro žádost malého a krátkého utěšenie, ješto obak mnohými jest hořkostmi otrúšeno, u velikém se a u věčném 15 dobrém obmeškávají. A těch lidí nemúdrých bezčíslný jest počet; a čím jest čeho lepší výbor, toho jest vždy méně: ano zlata méně než železa a drahého kamenie ovšem méně nežli obecného. Avšak jsú, 81b ješto, vzemše poznánie věrú věčného dobrého, a cestu k tomu, 20 ač i úzkú, volili sde trpěti, aby pak věčně radost jměli, po- znavše, že je jim na to dána svobodnost vóle, aby z své vuole, ne bezděky, ale svobodně volili sde trpké na chvíli, aby pak věčné rozkoši požívali. A k tomu dal jest jim Buoh dar své milosti, ješto je jich srdce osvietil, jich mysl utvrdil, jich dobrú 25 vuoli roznietil, aby vstúpili počnúc na tu cestu, šli po niej a dokonali ji vždy v tom daru božie milosti, z něhož chválé Hospodina, děkujíc jemu; neb to vidie, že bez božieho daru nic by nemohli jmieti«. Jozafat vece: »Tehdy najviec záleží na božiem daru, aby 30 člověk, vstúpě na tu cestu, i šel po ní a dokonal ji?« Odpovědě stařec: Dar boží jest, ješto nás předchodí i po- máhá nám i dokoná v nás to, což dobrého kdy činíme; bez toho bychom nic ovšem nemohli dobrého učiniti. A ten jest hotov každému, ktož by se od něho hřiechem nezaslonil a obrátil 82а 70
Protož nenie ť to saměmi námi vymyšleno, Kristovo ť jest naučenie, abychom snažnějie se tiskli, abychom vešli v úzkú bránu.« Tuto Barlaam praví o úzké cestě a široké. 5 Jozafat vece: »Když to tak jest, proč jich tak nemnoho jde tú cestú?« Odpovědě Barlaam: »Nediv se tomu! Úzká ť jest cesta, ješto ť vede k životu, a ši roká k zatracení. Proto tjde jich méně 8la k spasení upřiemo; žádost tělesná tiem jest silnější, že to před 10 sebú má člověk, v němž má tělo libost, ale to, ješto je věčné dobré, zdaleka viera a rozum ukazují. A lidé nemúdří, upřevše oči k zemi, to, co je sde, oblíbivše, nezřie konce, co potom bude; a tak pro žádost malého a krátkého utěšenie, ješto obak mnohými jest hořkostmi otrúšeno, u velikém se a u věčném 15 dobrém obmeškávají. A těch lidí nemúdrých bezčíslný jest počet; a čím jest čeho lepší výbor, toho jest vždy méně: ano zlata méně než železa a drahého kamenie ovšem méně nežli obecného. Avšak jsú, 81b ješto, vzemše poznánie věrú věčného dobrého, a cestu k tomu, 20 ač i úzkú, volili sde trpěti, aby pak věčně radost jměli, po- znavše, že je jim na to dána svobodnost vóle, aby z své vuole, ne bezděky, ale svobodně volili sde trpké na chvíli, aby pak věčné rozkoši požívali. A k tomu dal jest jim Buoh dar své milosti, ješto je jich srdce osvietil, jich mysl utvrdil, jich dobrú 25 vuoli roznietil, aby vstúpili počnúc na tu cestu, šli po niej a dokonali ji vždy v tom daru božie milosti, z něhož chválé Hospodina, děkujíc jemu; neb to vidie, že bez božieho daru nic by nemohli jmieti«. Jozafat vece: »Tehdy najviec záleží na božiem daru, aby 30 člověk, vstúpě na tu cestu, i šel po ní a dokonal ji?« Odpovědě stařec: Dar boží jest, ješto nás předchodí i po- máhá nám i dokoná v nás to, což dobrého kdy činíme; bez toho bychom nic ovšem nemohli dobrého učiniti. A ten jest hotov každému, ktož by se od něho hřiechem nezaslonil a obrátil 82а 70
Strana 71
k němu. A my též vidíme v slunci: všem svietí, ale, ktož očí k němu neotevře, zasloní je sobě, odvrátí se od něho, neuzří ho — a slunce tiem nebude vinno, ale ten, ktož se k němu neobrátí, a ta záslona jejmu zaslonila. A jednomu-li dá Buoh 82b svým darem dobrý zámysl, dobré skrze něho naučenie neb kteréž koli příčiny k dobrému, an k tomu nepřipustí, počna odrazí se, nechtě s darem božie milosti pracovati, by ostal nehodné libosti a činil to, co jest dobré, s prací. Ano na to dal Buoh člověku tak svobodnú dobrovolnost, že, ač kto muož 10 i život tento komu otjieti, nelze jemu té otjieti u vuoli jeho svobodnosti, aby člověk z své té svobodné vuole hnul se k dobrému, volil dobré a byl hoden cti, chvály z své vuole, nedada se nehodnéj libosti k marnému a k zlému přitáhnúti a neb prací odtáhnúti od dobrého a od hodného. A protož řku: Ještě hřiech nám zasloňuje boží milost, obyčej hřiecha obtěžuje k službě božiej. Ale máme svobodnost vuole, chcem-li s božím darem pracovati a marných libostí oželeti, voléc sde za chvíli strádati těch libostí, ješto jsú přiekazny a škodny k věčným libostem, a sde na chvíli popracovati, aby 20 u věčnéj radosti pak pokoj jměli«. 5 15 83a Tuto Barlaam vypravuje o rozličném kázaní božiem. Vece opět Jozafat: »Jediný-li s' ty, ješto učíš a kážeš toto, aby tak lidé hrdali světem, či jich jest viece, ješto učie témuž jako i ty?« Odpovědě Barlaam: »U [vašiej zemi ižádného neznám, neb 83b ukrutnost tvého otce rozehnala je a mnohé zbila. Neb na to je spadl tvuoj otec, aby nepřišli lidé ku poznání pravdy, a jediné to, co jest na světě, chce, aby bylo milováno. Ale po jiných zemiech hlasně to káží, což já tobě pravi. Avšak jedni 30 dábelským oklamáním, chtiec skrze slovo božie, skrze postavu duchovní čest a chválu od lidí jmieti a dobré a rozkošné bydlo na světě, a bohati jsúc, u pokrytství káží slovo božie, druzí až i v kacierské bludy zacházejí; ale třetí u pravdě obecně chválé Boha, tak učiec, tak kážíc, jakož jsú naučenie od svatý ch K 196r1 25 71
k němu. A my též vidíme v slunci: všem svietí, ale, ktož očí k němu neotevře, zasloní je sobě, odvrátí se od něho, neuzří ho — a slunce tiem nebude vinno, ale ten, ktož se k němu neobrátí, a ta záslona jejmu zaslonila. A jednomu-li dá Buoh 82b svým darem dobrý zámysl, dobré skrze něho naučenie neb kteréž koli příčiny k dobrému, an k tomu nepřipustí, počna odrazí se, nechtě s darem božie milosti pracovati, by ostal nehodné libosti a činil to, co jest dobré, s prací. Ano na to dal Buoh člověku tak svobodnú dobrovolnost, že, ač kto muož 10 i život tento komu otjieti, nelze jemu té otjieti u vuoli jeho svobodnosti, aby člověk z své té svobodné vuole hnul se k dobrému, volil dobré a byl hoden cti, chvály z své vuole, nedada se nehodnéj libosti k marnému a k zlému přitáhnúti a neb prací odtáhnúti od dobrého a od hodného. A protož řku: Ještě hřiech nám zasloňuje boží milost, obyčej hřiecha obtěžuje k službě božiej. Ale máme svobodnost vuole, chcem-li s božím darem pracovati a marných libostí oželeti, voléc sde za chvíli strádati těch libostí, ješto jsú přiekazny a škodny k věčným libostem, a sde na chvíli popracovati, aby 20 u věčnéj radosti pak pokoj jměli«. 5 15 83a Tuto Barlaam vypravuje o rozličném kázaní božiem. Vece opět Jozafat: »Jediný-li s' ty, ješto učíš a kážeš toto, aby tak lidé hrdali světem, či jich jest viece, ješto učie témuž jako i ty?« Odpovědě Barlaam: »U [vašiej zemi ižádného neznám, neb 83b ukrutnost tvého otce rozehnala je a mnohé zbila. Neb na to je spadl tvuoj otec, aby nepřišli lidé ku poznání pravdy, a jediné to, co jest na světě, chce, aby bylo milováno. Ale po jiných zemiech hlasně to káží, což já tobě pravi. Avšak jedni 30 dábelským oklamáním, chtiec skrze slovo božie, skrze postavu duchovní čest a chválu od lidí jmieti a dobré a rozkošné bydlo na světě, a bohati jsúc, u pokrytství káží slovo božie, druzí až i v kacierské bludy zacházejí; ale třetí u pravdě obecně chválé Boha, tak učiec, tak kážíc, jakož jsú naučenie od svatý ch K 196r1 25 71
Strana 72
vzeli apoštoluov a v tom rozumu Písmu rozumějíc, jakož sú K 196r Otcové světí rozuměli. Z nichž sem já jeden, božím zjednáním k tobě sem poslán«. Tuto se čte, kterak Jozafat pečoval za otce svého pro vieru jeho. A opět Jozafat otáza řka: »Slyšal-li jest otec muoj to, jakož ty pravíš?" Barlaam odpovědě: »Slyšal jest, že učíme, aby Buoh milo- ván byl a ono jeho věčné královstvie, ale ne svět ani králov- 10 stvie zemské. Toho jest neslyšal pořádně ani rozumně tak, jakož ty slyšíš; nebo, vzem mrzkost ku první řeči, oslnul hněvem vnitřnieho zraku, že jest míl svět jemu. A že slyší, že my kážem proti světu, a tak že se jest nebezpečně poddal světu a vší silú svět miluje, a hněv ukrutný zbúřil v svém srdci 15 proti těm, ješto to hyzdie, co on miluje, nemuož súdu pravého mezi tú řečí, což my pravíme, a mezi světem učiniti, a že jest mocen ukrutnost svú, jakž zamyslí, dokonati, nic nepřeslyše dobrotivě«. 20 Příklad, kterak jeden pán obrátil svého krále na vieru křesťanskú. Vece Jozafat: » Ó kterak bych rád, by on to vše tak řádně slyšal, jakož ty pravíš!« K tomu stařec odpovědě: »To, ješto člověk nemuož, to Buoh muož. I ktož to vie, a snad ty spasíš otce svého a divným 25 činem budeš otec otci svému. Slyšel sem o jednom králi, a ten byl dobrý a šlechetný člo- věk; jediný ten měl nedostatek, že neměl poznánie pravé viery. Ten král měl jednoho svého milostníka, k němuž byl ochoten, muže šlechetného a múdrého k Bohu i k lidem; 30 a ten byl křesťan a velmi byl teskliv z toho, že jest král v bludu, a nesmějieše jeho z toho kárati boje se, by nezbudil v hněv krále proti křesťanstvu. Až se přihodi, že jednú vyjede s krá- K 196v' 72
vzeli apoštoluov a v tom rozumu Písmu rozumějíc, jakož sú K 196r Otcové světí rozuměli. Z nichž sem já jeden, božím zjednáním k tobě sem poslán«. Tuto se čte, kterak Jozafat pečoval za otce svého pro vieru jeho. A opět Jozafat otáza řka: »Slyšal-li jest otec muoj to, jakož ty pravíš?" Barlaam odpovědě: »Slyšal jest, že učíme, aby Buoh milo- ván byl a ono jeho věčné královstvie, ale ne svět ani králov- 10 stvie zemské. Toho jest neslyšal pořádně ani rozumně tak, jakož ty slyšíš; nebo, vzem mrzkost ku první řeči, oslnul hněvem vnitřnieho zraku, že jest míl svět jemu. A že slyší, že my kážem proti světu, a tak že se jest nebezpečně poddal světu a vší silú svět miluje, a hněv ukrutný zbúřil v svém srdci 15 proti těm, ješto to hyzdie, co on miluje, nemuož súdu pravého mezi tú řečí, což my pravíme, a mezi světem učiniti, a že jest mocen ukrutnost svú, jakž zamyslí, dokonati, nic nepřeslyše dobrotivě«. 20 Příklad, kterak jeden pán obrátil svého krále na vieru křesťanskú. Vece Jozafat: » Ó kterak bych rád, by on to vše tak řádně slyšal, jakož ty pravíš!« K tomu stařec odpovědě: »To, ješto člověk nemuož, to Buoh muož. I ktož to vie, a snad ty spasíš otce svého a divným 25 činem budeš otec otci svému. Slyšel sem o jednom králi, a ten byl dobrý a šlechetný člo- věk; jediný ten měl nedostatek, že neměl poznánie pravé viery. Ten král měl jednoho svého milostníka, k němuž byl ochoten, muže šlechetného a múdrého k Bohu i k lidem; 30 a ten byl křesťan a velmi byl teskliv z toho, že jest král v bludu, a nesmějieše jeho z toho kárati boje se, by nezbudil v hněv krále proti křesťanstvu. Až se přihodi, že jednú vyjede s krá- K 196v' 72
Strana 73
lem projieždět se po městu z kratochvíle. A uzřev jednoho chudého, an se snad by podpil, an velmi vesel a zpievá, a tak z úmysla král i jiní s ním počechu se diviti jemu. A král vece k onomu, ješto jej milováše: »Kéž jest mně neb tobě take 5 veselo v naší cti a v našem sboží, jako tento jest vesel, jsa v tom hubenství a v té chudobě? A to hubenstvo, ješto jest na něm, kterak se jemu zdá lechko(!) a utěšeno! Ó veliké bláznovstvie toho člověka nemúdrého!« A ten, jehož král milováše, maje příčinu k dokonání úmysla 10 svého, jehož dávno v svém srdci jmějieše, i poče k králi řieci: »Pravda ť jest, milý králi, v také chudobě a v takém hubenství pravé ť jest bláznovstvie toto veselé. A právě ť nás ] týmž uká- 84a rají ti, ješto po věčném dobrém stojie, řkúc, že jest neščastný náš život, že mníme dobrým bydlem, ješto je hubenstvo, a za 15 tiemto i proto obmeškámy se a nestojíme po onom věčném dobrém, ješto jest v nebesiech, k němuž bychom skrze tyto věci táhnúti se jměli, těchto věcí jen ku pilniej potřebě užívajíc a po tom stojiec, abychom v uoněch věčných věcech věky věkóm bez konce kochali se. Neb jakož zlato vycházie nad 20 hnis svú drahostí, tak ono dobré nad toto. A tak nás vždy pyčí ti, ješto spatřijí vnitřním okem věčnú rozkoš a plnú hojji- nost všeho dobrého a věčnú trající čest a chválu, ale my se v tom za túto marností velice obmeškáváme, jakož teď my pyčem tohoto chudého nemúdrosti u bláznovém veselí jeho«. 25 As tiem přesta viece řeči své. Ale král poče o tom tázati; vece, kaký by to byl život ne- smrtedlný, v němž by bylo tolik dobrého. A ten odpovědě: »Našiej hrubosti nelze je toho opatřiti, nelze u mysl vzieti, jediné v zásloně a v někakém podobenství, co je Buoh vše- 30 mohúcí, a jsa plné múdrosti ve všéj spravedlnosti a dobrota svrchovaná, těm dobrého připravil, ktož slúžie jemu. Né, když je sde učinil tolik rozličných libých věcí, ješto je dal zlým i dobrým, těm, ješto slúžie jemu, i těm, ješto netbají na ň, co ť by v uonom světu neučinil velím libějších a utěše- 35 nějších věcí, ješto dá jediné svým milým, ješto sú slúžili jemu, ješto pro ň sdejšieho utěšenie netbali, aby v něm věčného 84b 85a 73
lem projieždět se po městu z kratochvíle. A uzřev jednoho chudého, an se snad by podpil, an velmi vesel a zpievá, a tak z úmysla král i jiní s ním počechu se diviti jemu. A král vece k onomu, ješto jej milováše: »Kéž jest mně neb tobě take 5 veselo v naší cti a v našem sboží, jako tento jest vesel, jsa v tom hubenství a v té chudobě? A to hubenstvo, ješto jest na něm, kterak se jemu zdá lechko(!) a utěšeno! Ó veliké bláznovstvie toho člověka nemúdrého!« A ten, jehož král milováše, maje příčinu k dokonání úmysla 10 svého, jehož dávno v svém srdci jmějieše, i poče k králi řieci: »Pravda ť jest, milý králi, v také chudobě a v takém hubenství pravé ť jest bláznovstvie toto veselé. A právě ť nás ] týmž uká- 84a rají ti, ješto po věčném dobrém stojie, řkúc, že jest neščastný náš život, že mníme dobrým bydlem, ješto je hubenstvo, a za 15 tiemto i proto obmeškámy se a nestojíme po onom věčném dobrém, ješto jest v nebesiech, k němuž bychom skrze tyto věci táhnúti se jměli, těchto věcí jen ku pilniej potřebě užívajíc a po tom stojiec, abychom v uoněch věčných věcech věky věkóm bez konce kochali se. Neb jakož zlato vycházie nad 20 hnis svú drahostí, tak ono dobré nad toto. A tak nás vždy pyčí ti, ješto spatřijí vnitřním okem věčnú rozkoš a plnú hojji- nost všeho dobrého a věčnú trající čest a chválu, ale my se v tom za túto marností velice obmeškáváme, jakož teď my pyčem tohoto chudého nemúdrosti u bláznovém veselí jeho«. 25 As tiem přesta viece řeči své. Ale král poče o tom tázati; vece, kaký by to byl život ne- smrtedlný, v němž by bylo tolik dobrého. A ten odpovědě: »Našiej hrubosti nelze je toho opatřiti, nelze u mysl vzieti, jediné v zásloně a v někakém podobenství, co je Buoh vše- 30 mohúcí, a jsa plné múdrosti ve všéj spravedlnosti a dobrota svrchovaná, těm dobrého připravil, ktož slúžie jemu. Né, když je sde učinil tolik rozličných libých věcí, ješto je dal zlým i dobrým, těm, ješto slúžie jemu, i těm, ješto netbají na ň, co ť by v uonom světu neučinil velím libějších a utěše- 35 nějších věcí, ješto dá jediné svým milým, ješto sú slúžili jemu, ješto pro ň sdejšieho utěšenie netbali, aby v něm věčného 84b 85a 73
Strana 74
došli utěšenie a života u blažnosti nesmrtedlného ve cti a v chvále nekonečnéj, u veselí a v radosti, ty drahé věci majíc nade vši drahost, ješto jest Buch, stvořitel všeho, v svých pokla- dech schoval, aby to těm dal, ktož hlédají jeho, když je 5 vylúčí a vzdvihne od těch, ješto sú na ň nechtěli t/báti, a sdejším libým věcem se okojivše, netbali, co potom bude, netbali, by po téj šli cestě, ješto tam k tomu vede bydlu blaženému?“ Vece král jemu: »A která je cesta, ješto tam vede?« Odpo- 10 vědě ten: »Ktož by chtěl jíti tú cestú, nenie ť to nesnadná cesta. Počátek jie jest poznati pravého Boha jediného a Pána Jezu Krista, Syna jeho jediného, a Ducha svatého, jenž obživuje«. A král poče řéci k němu: »A proč s' mi dávno nic toho ne- 15 pověděl? Já vizi, že nejsú tyto věci nepodobné; bylo by slušné pilně o to radu vzieti a pohlédati, co je v tom pravda, abychom jistoty dojíti mohli«. Ten opět vece: »Ó králi, věrná ť jest 86a pravda to, což t sem pověděl; a rád bych byl dávno o to po- mluvil s tebú, ale bál sem se, bych Tvé Velebnosti v hněv ne- 20 vzbudil. A hledal sem té příčiny a hodného času, ať bych mohl o tom pověděti; jakož sem dnes tohoto chudého bláznovým a krátkým veselím, jemuž se tak pilně divila Tvá Velebnost, příčinu jměl k úmyslu svému. A již, králi, kážeš-li slúze svému, na však den vždy t toho povědě nětco, až i poznáš sám, že 25 ť jistá jest pravda, Bohem divně prohlášená, jenž z své dobroty k spasení zóve«. A král vece: »Netolik na všaký den, ale na všakú hodinu 86b slušie o tom rozmlúvati, a pilně k tomu mysl přiložiec«. A tak potom vece Barlaam: »Potom, slyšal sem, že je ten 30 král šlechetně živ byl a došel věčného života. Takéž i tvému otci mohl by někto v hodný čas pravdu viery ukázati, že by i srozuměl a svój blud poznal. Ale ještě ť jest slep, zbaviv se světla v zavření srdce svého proti pravdě«. 85b 74
došli utěšenie a života u blažnosti nesmrtedlného ve cti a v chvále nekonečnéj, u veselí a v radosti, ty drahé věci majíc nade vši drahost, ješto jest Buch, stvořitel všeho, v svých pokla- dech schoval, aby to těm dal, ktož hlédají jeho, když je 5 vylúčí a vzdvihne od těch, ješto sú na ň nechtěli t/báti, a sdejším libým věcem se okojivše, netbali, co potom bude, netbali, by po téj šli cestě, ješto tam k tomu vede bydlu blaženému?“ Vece král jemu: »A která je cesta, ješto tam vede?« Odpo- 10 vědě ten: »Ktož by chtěl jíti tú cestú, nenie ť to nesnadná cesta. Počátek jie jest poznati pravého Boha jediného a Pána Jezu Krista, Syna jeho jediného, a Ducha svatého, jenž obživuje«. A král poče řéci k němu: »A proč s' mi dávno nic toho ne- 15 pověděl? Já vizi, že nejsú tyto věci nepodobné; bylo by slušné pilně o to radu vzieti a pohlédati, co je v tom pravda, abychom jistoty dojíti mohli«. Ten opět vece: »Ó králi, věrná ť jest 86a pravda to, což t sem pověděl; a rád bych byl dávno o to po- mluvil s tebú, ale bál sem se, bych Tvé Velebnosti v hněv ne- 20 vzbudil. A hledal sem té příčiny a hodného času, ať bych mohl o tom pověděti; jakož sem dnes tohoto chudého bláznovým a krátkým veselím, jemuž se tak pilně divila Tvá Velebnost, příčinu jměl k úmyslu svému. A již, králi, kážeš-li slúze svému, na však den vždy t toho povědě nětco, až i poznáš sám, že 25 ť jistá jest pravda, Bohem divně prohlášená, jenž z své dobroty k spasení zóve«. A král vece: »Netolik na všaký den, ale na všakú hodinu 86b slušie o tom rozmlúvati, a pilně k tomu mysl přiložiec«. A tak potom vece Barlaam: »Potom, slyšal sem, že je ten 30 král šlechetně živ byl a došel věčného života. Takéž i tvému otci mohl by někto v hodný čas pravdu viery ukázati, že by i srozuměl a svój blud poznal. Ale ještě ť jest slep, zbaviv se světla v zavření srdce svého proti pravdě«. 85b 74
Strana 75
Příklad krásný o jednéj panně bohobojnéj, ješto ji potom pojal bohatého syn. Jozafat vece: »O mém otci učiň Buch, jakž ráčí; jeho to mi- losti chci poručiti, jenž ] muož vše, což chce, učiniti. Ale já 87a 5 ť chci s tebú na půšť jíti od marného tohoto světa, neb ť sem to z tvých řečí poznal, že je tento svět jedinké marnost«. Barlaam jemu odpovědě: »Učiníš-li to, budeš podoben jednomu múdrému mladci, o němž sem slyšal, že byl syn bohatých lidí, a otec velel jemu pojieti dceru jednoho také 10 bohatého. A ten mládenec, nechtě té pojieti, vzdvihl se přič od otce. A jda náhodú všel v dóm jednoho chudého muže. A dci toho jistého muže, výtečná dievka, sedieše, dělajíc své dielo rukama a usty svými z srdce svého vzdáváše chválu Bohu s dobrú myslí. A ten mládenec divě se poče řéci k téj 87b 15 dievce: »Tak jsúc chuda, avšak tak s dobrú myslí vzdáváš chválu Bohu, jako t by dal veliké věci«. Odpovědě múdrá dievka: »Nevieš, že, jakož někdy malé lékařstvie zbaví neduhu velikého, takéž vděčnost u malých božích dařiech veliké při- vodí? Ač t jsem dci chudého a zdá se, bych malé dary od Boha 20 jměla, však jsem vděčna těch daruov jeho, ješto je mi dal, a chváli jmě jeho. A jista sem toho, že, když mi je dal malé, muož mi dáti i většie. A vědě t i to, že toto nynějšie sbožie, ješto je veliké mnozí mají, nenie těch, ješto je mají, a často 88a většie činí nedostatky. Neb, ktož viece mají, viece se jim ne- 25 dostává, a ktož málo, těm také méně třeba. Protož netolik nenie úžitečno mnoho jmieti, ale bývá mnohokrát škodno, a najviec k tomu cíli jdúc obecnému, jamž — chtěj nebo nechtěj — bohatý jde jako chudý, blíže se k smrti, aby z toho, co je jemu bylo poručeno, vydal počet. Ač ť těch daruov ne- 30 mám mnoho, netúžím ť po nich, na tom majíc dosti, což mi Buoh dal. A toho, jehož mi je viece třeba, mnoho sem vzala od mého Boha darem jeho: neb učinil mě k uobrazu svému 88b podobnu a dal mi poznánie sebe, dal mi vtipnost dómyslu rozumného mimo zvěř hlúpú, mimo tvář němú; a pozvána 35 jsem k životu věčnému, jeho velikým milosrdím jsem účastna 75
Příklad krásný o jednéj panně bohobojnéj, ješto ji potom pojal bohatého syn. Jozafat vece: »O mém otci učiň Buch, jakž ráčí; jeho to mi- losti chci poručiti, jenž ] muož vše, což chce, učiniti. Ale já 87a 5 ť chci s tebú na půšť jíti od marného tohoto světa, neb ť sem to z tvých řečí poznal, že je tento svět jedinké marnost«. Barlaam jemu odpovědě: »Učiníš-li to, budeš podoben jednomu múdrému mladci, o němž sem slyšal, že byl syn bohatých lidí, a otec velel jemu pojieti dceru jednoho také 10 bohatého. A ten mládenec, nechtě té pojieti, vzdvihl se přič od otce. A jda náhodú všel v dóm jednoho chudého muže. A dci toho jistého muže, výtečná dievka, sedieše, dělajíc své dielo rukama a usty svými z srdce svého vzdáváše chválu Bohu s dobrú myslí. A ten mládenec divě se poče řéci k téj 87b 15 dievce: »Tak jsúc chuda, avšak tak s dobrú myslí vzdáváš chválu Bohu, jako t by dal veliké věci«. Odpovědě múdrá dievka: »Nevieš, že, jakož někdy malé lékařstvie zbaví neduhu velikého, takéž vděčnost u malých božích dařiech veliké při- vodí? Ač t jsem dci chudého a zdá se, bych malé dary od Boha 20 jměla, však jsem vděčna těch daruov jeho, ješto je mi dal, a chváli jmě jeho. A jista sem toho, že, když mi je dal malé, muož mi dáti i většie. A vědě t i to, že toto nynějšie sbožie, ješto je veliké mnozí mají, nenie těch, ješto je mají, a často 88a většie činí nedostatky. Neb, ktož viece mají, viece se jim ne- 25 dostává, a ktož málo, těm také méně třeba. Protož netolik nenie úžitečno mnoho jmieti, ale bývá mnohokrát škodno, a najviec k tomu cíli jdúc obecnému, jamž — chtěj nebo nechtěj — bohatý jde jako chudý, blíže se k smrti, aby z toho, co je jemu bylo poručeno, vydal počet. Ač ť těch daruov ne- 30 mám mnoho, netúžím ť po nich, na tom majíc dosti, což mi Buoh dal. A toho, jehož mi je viece třeba, mnoho sem vzala od mého Boha darem jeho: neb učinil mě k uobrazu svému 88b podobnu a dal mi poznánie sebe, dal mi vtipnost dómyslu rozumného mimo zvěř hlúpú, mimo tvář němú; a pozvána 35 jsem k životu věčnému, jeho velikým milosrdím jsem účastna 75
Strana 76
skrytého zpósobu jeho k spasení lidskému, takže i nebesa sú mi otevřena, chci-li, abych tam mohla. A kakž koli z těch daruov božích tak velikých, ješto je chudým dává i bohatým, nelze jest rovné a plné dieky a chvály vzdáti Bohu, však jakž 5 mohúc chváléc Boha pro ty(!) jeho dobrodienie, vděčnost ukazuji milosti jeho. A kterú-li bych omluvu jměla, kdybych asa toho neučinila, ješto mohu?" Ten pak mládenec, vida taký té dievky rozum, odvolav súkromie jejieho otce, poče prositi, aby dal k ženě jemu tu 10 svú dceru. A on vece: »Ty jsi syn otce bohatého, a já sem chudý člověk; neslušie ť tobě, by pojal mú dceru«. Vece mlá- denec: »Dáš-li mi ji, rád t ji pojmu; zamiloval t sem ji pro jejie smysl. Chtěl t jest muoj otec, ať bych jednu bohatého člověka pojal dceru, ale nechtě jie, šel sem od otce; a tvú 15 ť pojmu, neb mi se líbí pro svú múdrost«. Ten stařec vece: »Nemohu ť jie dáti, aby ji vedl k uotci svému a zbavil mě jie, neb ťjest to mé jediné dietě«. A mládenec vece, že chce tu 89b s nimi bydliti a jim se chce v uobyčejích přirovnati. A složiv své rúcho, vzal rúcho podlé obyčeje těch chudých 20 lidí, aby se k nim ve všem přirovnal. A ten člověk, zkusiv jeho ve mnohých věcech a poznav jeho pevný úmysl, že je viece múdrost miloval než sbožie, uvedl jej tu, kdež jměl veliké skrytie svých pokladóv a drahé klénoty, řka: »Toto ť všecko dávám tobě, když s' chtěl dědic sbožie mého býti«. 25 A tak byl nad jiné vzbohacen ten mládenec z sbožie toho«. 89a Tuto Barlaam vypravuje o převýšeném bohatství nebeském. 30 Jozafat vece k Barlaamovi: »Túto pověstí mne dotýkáš. Ale 90a pověz mi, v čem chceš mého zkusiti ustavičstva. Ufaji u Buoh, že neustavična mne nenalezneš«. Vece Barlaam: »To ť sem již poznal, že jsi již múdrý a úmys- la velmi upřiemého; ale daj Buoh, by stálost v tvém úžitku to tvé dobré dokonala. Za to ť klaniem kolena svá ku Pánu Bohu, jenž má chválu v svéj svatéj Trojici, ješto je všech stvořitel zřejmých věcí i nezřejmých, ješto je vždy byl a vždy 76
skrytého zpósobu jeho k spasení lidskému, takže i nebesa sú mi otevřena, chci-li, abych tam mohla. A kakž koli z těch daruov božích tak velikých, ješto je chudým dává i bohatým, nelze jest rovné a plné dieky a chvály vzdáti Bohu, však jakž 5 mohúc chváléc Boha pro ty(!) jeho dobrodienie, vděčnost ukazuji milosti jeho. A kterú-li bych omluvu jměla, kdybych asa toho neučinila, ješto mohu?" Ten pak mládenec, vida taký té dievky rozum, odvolav súkromie jejieho otce, poče prositi, aby dal k ženě jemu tu 10 svú dceru. A on vece: »Ty jsi syn otce bohatého, a já sem chudý člověk; neslušie ť tobě, by pojal mú dceru«. Vece mlá- denec: »Dáš-li mi ji, rád t ji pojmu; zamiloval t sem ji pro jejie smysl. Chtěl t jest muoj otec, ať bych jednu bohatého člověka pojal dceru, ale nechtě jie, šel sem od otce; a tvú 15 ť pojmu, neb mi se líbí pro svú múdrost«. Ten stařec vece: »Nemohu ť jie dáti, aby ji vedl k uotci svému a zbavil mě jie, neb ťjest to mé jediné dietě«. A mládenec vece, že chce tu 89b s nimi bydliti a jim se chce v uobyčejích přirovnati. A složiv své rúcho, vzal rúcho podlé obyčeje těch chudých 20 lidí, aby se k nim ve všem přirovnal. A ten člověk, zkusiv jeho ve mnohých věcech a poznav jeho pevný úmysl, že je viece múdrost miloval než sbožie, uvedl jej tu, kdež jměl veliké skrytie svých pokladóv a drahé klénoty, řka: »Toto ť všecko dávám tobě, když s' chtěl dědic sbožie mého býti«. 25 A tak byl nad jiné vzbohacen ten mládenec z sbožie toho«. 89a Tuto Barlaam vypravuje o převýšeném bohatství nebeském. 30 Jozafat vece k Barlaamovi: »Túto pověstí mne dotýkáš. Ale 90a pověz mi, v čem chceš mého zkusiti ustavičstva. Ufaji u Buoh, že neustavična mne nenalezneš«. Vece Barlaam: »To ť sem již poznal, že jsi již múdrý a úmys- la velmi upřiemého; ale daj Buoh, by stálost v tvém úžitku to tvé dobré dokonala. Za to ť klaniem kolena svá ku Pánu Bohu, jenž má chválu v svéj svatéj Trojici, ješto je všech stvořitel zřejmých věcí i nezřejmých, ješto je vždy byl a vždy 76
Strana 77
bude, ani je kdy počátek jmělo božstvie jeho ani kdy konce jmieti bude, ješto je hrozný a všemohúcí, dobrý a milosrdný, aby on otevřel oči srdce tvého a dal duch múdro sti a zjevnu 90b ť učinil svú velebnost, aby poznal, co jest ta náděje, k niejž 5 nás zóve, a co je bohatstvie dědičstva jeho v chvále svatých jeho, a co je, ješto vycházie nade vše, ta velikost moci jeho a mohutnosti, ješto jde od něho v ty, ktož ve ň věřie, aby pak nebyl hostem u vieře, ale čeledín svatých u poznání Boha, vzdělán jsa na základ apoštolský a proročí, na ten úhelný pevný 10 kámen, na Jezu Krista, v němž všeliké stavenie ustavené roste v chrám svatý Hospodinu!« Kterak se Jozafatovi srdce roznietilo v náboženství, i vece: Jozafat, roznietiv srdce v náboženství, vece: »Ó, kak bych rád došel poznánie toho! É, oznam mi bohatstvie božie a tu mo- 91a 15 hutnost jeho, ješto všecko přesahuje a vycházie nade vše!« Barlaam vece: »Boha proši za to, aby on to ráčil tobě ozná- miti a v tvú duši aby on vlil poznánie to; neb lidem jest ovšem nelze jeho chvály a jeho moci vypraviti, byť se mohli i v jeden jazyk sníti všech lidí jazykové. Čtenie ť svědčí: »Boha jest 20 neviděl ijeden, ale Syn jeho jediný«. A ten praví o něm: »A kto je z lidí zemních, by mohl Boha nezřejmého a velikého nade vše mněnie velebnosti chválu osieci kterým smyslem, jediné jelikož on zjeviti chce komu, jakož jest zjevoval svým proro- kóm a apoštolóm i ještě zjevuje, když t komu co ráčí«. A my 25 sme z jich kázanie vzeli naučenie a někaké poznánie, jakéž muož býti v zásloně, a u podobnostech béřem z stvořených věcí přirozených; po těch zřejmých věcech, ješto jsú učiněny, docháziemy oněch nezřejmých božích věcí a jeho božstvie věčné moci. Jako když někto uzří které dobré stavenie, pevné, 30 krásné, misterné, diviti se bude toho múdrosti, ješto to tak múdře své dielo přivedl a tak dobře, ač i nevidí mistra toho, takéž já, ač ne mohu dobře viděti Boha, ješto je vše tak mocně, 92a tak múdře, tak dobře stvořil, ale po stvoření rozuměji jeho nade vše velebnosti; a najviec, když sám se chci pilně zname- 91b 77
bude, ani je kdy počátek jmělo božstvie jeho ani kdy konce jmieti bude, ješto je hrozný a všemohúcí, dobrý a milosrdný, aby on otevřel oči srdce tvého a dal duch múdro sti a zjevnu 90b ť učinil svú velebnost, aby poznal, co jest ta náděje, k niejž 5 nás zóve, a co je bohatstvie dědičstva jeho v chvále svatých jeho, a co je, ješto vycházie nade vše, ta velikost moci jeho a mohutnosti, ješto jde od něho v ty, ktož ve ň věřie, aby pak nebyl hostem u vieře, ale čeledín svatých u poznání Boha, vzdělán jsa na základ apoštolský a proročí, na ten úhelný pevný 10 kámen, na Jezu Krista, v němž všeliké stavenie ustavené roste v chrám svatý Hospodinu!« Kterak se Jozafatovi srdce roznietilo v náboženství, i vece: Jozafat, roznietiv srdce v náboženství, vece: »Ó, kak bych rád došel poznánie toho! É, oznam mi bohatstvie božie a tu mo- 91a 15 hutnost jeho, ješto všecko přesahuje a vycházie nade vše!« Barlaam vece: »Boha proši za to, aby on to ráčil tobě ozná- miti a v tvú duši aby on vlil poznánie to; neb lidem jest ovšem nelze jeho chvály a jeho moci vypraviti, byť se mohli i v jeden jazyk sníti všech lidí jazykové. Čtenie ť svědčí: »Boha jest 20 neviděl ijeden, ale Syn jeho jediný«. A ten praví o něm: »A kto je z lidí zemních, by mohl Boha nezřejmého a velikého nade vše mněnie velebnosti chválu osieci kterým smyslem, jediné jelikož on zjeviti chce komu, jakož jest zjevoval svým proro- kóm a apoštolóm i ještě zjevuje, když t komu co ráčí«. A my 25 sme z jich kázanie vzeli naučenie a někaké poznánie, jakéž muož býti v zásloně, a u podobnostech béřem z stvořených věcí přirozených; po těch zřejmých věcech, ješto jsú učiněny, docháziemy oněch nezřejmých božích věcí a jeho božstvie věčné moci. Jako když někto uzří které dobré stavenie, pevné, 30 krásné, misterné, diviti se bude toho múdrosti, ješto to tak múdře své dielo přivedl a tak dobře, ač i nevidí mistra toho, takéž já, ač ne mohu dobře viděti Boha, ješto je vše tak mocně, 92a tak múdře, tak dobře stvořil, ale po stvoření rozuměji jeho nade vše velebnosti; a najviec, když sám se chci pilně zname- 91b 77
Strana 78
nati, mohu k tomu poznání přijíti — ne, jakož on v sobě jest, ale že nade vše jest v svéj chvále převýšený: neb nebyl sem, a nejsa, sám sem se nemoh(!) učiniti; ale on mě jest učinil tak, jakž je ráčil. On u poznání mú mysl divně obnovuje, a když 5 chce, zdvihne mě odsud v jiný život, ješto má na věky tráti; a já v ničem nemohu se síle jeho protiviti ani mohu své starosti v dřevní mladost proměniti, ani barvy vlasuov své 92b hlavy přičiniti, ani ujieti vzrostu mého; ani je kdy tak mocný král byl, by mohl co proti zpósobu božiemu. Nebo všech 10 jednostajný počátek jest na svět, všech cesta smrt světa. Po těch věcech jda, dómyslem došel sem poznánie mého Stvořitele velebnosti. A také, když sem znamenal stvor všie obory světa všeho, znamenal sem, že každá věc sama v sobě poddána jest proměnění: věci rozumné podlé své vóle svobod- 15 nosti mohú se v dobré hnúti nebo ve zlé, a tak jsú pod pro- měnú; a jiné se také věci měnie rostúc, starajíc se, hynúc, míšíc, ne vždy držiec miesta jednoho ani vždy jedné postavy. 93a A to vše ukazuje, že jest nad to někaká moc věčná, bez pro- měny v sobě, ješto drží a řiedí všecky věci. Kak-li by tak 20 protivné věci v jedno se sešly: mokré, suché, studené, horké? Kak-li by státi mohly spolu ty protivné věci sobě: oheň, voda, země, povětřie, kdyby to moc někaká všemohúcie nedržala a ústavně nepořiedila? Ano lodie, když nemá, kto by ji opra- voval, potopí se; ani duom muož dlúho státi, když někto jeho 25 neopravuje: takéž, kak by stál tak dlúho svět, kdyby nebyl kto jej opravuje? Aj, co časuov ne be stojí, a nezboří se; kak dávno 93b řeky plovú, a voda v nich nezhynula; moře z své miery ne- vynde vzrosta, a co je v ně řekami vody vteklo! Od které chvíle slunce a měsiec i jiné hvězdy běžie, a nestanú, vždy mají běh 30 jednostajný, ač i v někakých proměnách divných?! Těmi věcmi a takovýmiž zřejmými ukázána nám jest veleb- nost božie moci, múdrosti i dobroty. Pak nadto dal svú velebnost prorokóm svědčiti i apoštolóm, aby ve všecky země vyšel hlas jich a do koncuov všech krajóv země jich řeči, aby 35 ijedněm nebyl skryt Pán Buoh] a utajen. Ale tak, jakož jest 94a sám v svéj chvalnéj velebnosti, ižádný nemuož stihnúti po- 78
nati, mohu k tomu poznání přijíti — ne, jakož on v sobě jest, ale že nade vše jest v svéj chvále převýšený: neb nebyl sem, a nejsa, sám sem se nemoh(!) učiniti; ale on mě jest učinil tak, jakž je ráčil. On u poznání mú mysl divně obnovuje, a když 5 chce, zdvihne mě odsud v jiný život, ješto má na věky tráti; a já v ničem nemohu se síle jeho protiviti ani mohu své starosti v dřevní mladost proměniti, ani barvy vlasuov své 92b hlavy přičiniti, ani ujieti vzrostu mého; ani je kdy tak mocný král byl, by mohl co proti zpósobu božiemu. Nebo všech 10 jednostajný počátek jest na svět, všech cesta smrt světa. Po těch věcech jda, dómyslem došel sem poznánie mého Stvořitele velebnosti. A také, když sem znamenal stvor všie obory světa všeho, znamenal sem, že každá věc sama v sobě poddána jest proměnění: věci rozumné podlé své vóle svobod- 15 nosti mohú se v dobré hnúti nebo ve zlé, a tak jsú pod pro- měnú; a jiné se také věci měnie rostúc, starajíc se, hynúc, míšíc, ne vždy držiec miesta jednoho ani vždy jedné postavy. 93a A to vše ukazuje, že jest nad to někaká moc věčná, bez pro- měny v sobě, ješto drží a řiedí všecky věci. Kak-li by tak 20 protivné věci v jedno se sešly: mokré, suché, studené, horké? Kak-li by státi mohly spolu ty protivné věci sobě: oheň, voda, země, povětřie, kdyby to moc někaká všemohúcie nedržala a ústavně nepořiedila? Ano lodie, když nemá, kto by ji opra- voval, potopí se; ani duom muož dlúho státi, když někto jeho 25 neopravuje: takéž, kak by stál tak dlúho svět, kdyby nebyl kto jej opravuje? Aj, co časuov ne be stojí, a nezboří se; kak dávno 93b řeky plovú, a voda v nich nezhynula; moře z své miery ne- vynde vzrosta, a co je v ně řekami vody vteklo! Od které chvíle slunce a měsiec i jiné hvězdy běžie, a nestanú, vždy mají běh 30 jednostajný, ač i v někakých proměnách divných?! Těmi věcmi a takovýmiž zřejmými ukázána nám jest veleb- nost božie moci, múdrosti i dobroty. Pak nadto dal svú velebnost prorokóm svědčiti i apoštolóm, aby ve všecky země vyšel hlas jich a do koncuov všech krajóv země jich řeči, aby 35 ijedněm nebyl skryt Pán Buoh] a utajen. Ale tak, jakož jest 94a sám v svéj chvalnéj velebnosti, ižádný nemuož stihnúti po- 78
Strana 79
znáním chvály jeho. To znamenav svatý Pavel, v němž Kristus mluvil, řiekal: »Odpolu (točíš jakž takž) mámy poznánie; ale když přijde plné poznánie, to, co je odpolu, jako nic nebude proti plnosti«. A tak, divě se nestihnutéj božiej velebnosti, pokřikl řka: »Ó výsosti bohatstvie múdrosti božie a uměnie jeho, kak jest nelze projíti súdóv jeho, kak jest cest jeho stihnúti nelze!« A když jest ten, v třetíem byv nebi, učinil takéto po- křiknutie, kto z mých rovní smieti se bude pokusiti, by vypra- vil tajnost věci tak převýšené? Jediné komuž ráčí Pán všie 94b 10 múdrosti vlíti daru k čemu takému své milosti v srdce jeho a v jeho rozum. Neb i my i řeči naše v jeho jsme rukú a od něho všeliké jde nám naučenie a on jest ten, ješto jest vše u počtu a u mieře a u váze zpořiedil. Buď jmě jeho požehnáno u věčnéj chvále a na věky pový- 15 šeno! Amen«. 5 O letech Barlaamových tuto slyšte. Slyše tyto tak múdré a spravedlivé řeči Jozafat od Barlaama, velmi se múdrosti jeho diviti poče a umysli sobě, aby jeho neostával, aby vždy skrze ň mohl jmieti učenie dobré a radu 95a 20 a u božiej službě opravovánie. I poče tázati jeho, kde je to, ješto on má svój přiebytek, kto-li jsú v jeho tovařiství, co je jich pokrm, i jiných takových věcí vztáza na něm, až i toho otáza, kolik by již let měl sobě. O letech Barlaam odpovědě řka: »Tak mám za to, let pěta- 25 čtyřidceti«. Jozafat vece: »Nezdáš mi se těch let, nechceš mi pravdy pověděti; sedmdesát let móžeš mieti, jakž tvá postava ukazuje!« Barlaam vece: »Počítáš-li léta, jakž sem se narodil, podobně hádáš; ale těch let k životu nepočítám, ješto sem ztrávil u mar- 30 nosti tohoto světa. Neb, když sem byl živ podlé těla, hřiechóm 95b slúže, byl sem mrtev u vnitřniem člověčství; protož let smrti k letóm života nepřičítám. Ale od toho času, jakž mi jest svět ukřižován a já světu a složil sem vetchost člověčstvie, ješto je u porušení podlé žádostí bludných, již nejsem živ podlé 79
znáním chvály jeho. To znamenav svatý Pavel, v němž Kristus mluvil, řiekal: »Odpolu (točíš jakž takž) mámy poznánie; ale když přijde plné poznánie, to, co je odpolu, jako nic nebude proti plnosti«. A tak, divě se nestihnutéj božiej velebnosti, pokřikl řka: »Ó výsosti bohatstvie múdrosti božie a uměnie jeho, kak jest nelze projíti súdóv jeho, kak jest cest jeho stihnúti nelze!« A když jest ten, v třetíem byv nebi, učinil takéto po- křiknutie, kto z mých rovní smieti se bude pokusiti, by vypra- vil tajnost věci tak převýšené? Jediné komuž ráčí Pán všie 94b 10 múdrosti vlíti daru k čemu takému své milosti v srdce jeho a v jeho rozum. Neb i my i řeči naše v jeho jsme rukú a od něho všeliké jde nám naučenie a on jest ten, ješto jest vše u počtu a u mieře a u váze zpořiedil. Buď jmě jeho požehnáno u věčnéj chvále a na věky pový- 15 šeno! Amen«. 5 O letech Barlaamových tuto slyšte. Slyše tyto tak múdré a spravedlivé řeči Jozafat od Barlaama, velmi se múdrosti jeho diviti poče a umysli sobě, aby jeho neostával, aby vždy skrze ň mohl jmieti učenie dobré a radu 95a 20 a u božiej službě opravovánie. I poče tázati jeho, kde je to, ješto on má svój přiebytek, kto-li jsú v jeho tovařiství, co je jich pokrm, i jiných takových věcí vztáza na něm, až i toho otáza, kolik by již let měl sobě. O letech Barlaam odpovědě řka: »Tak mám za to, let pěta- 25 čtyřidceti«. Jozafat vece: »Nezdáš mi se těch let, nechceš mi pravdy pověděti; sedmdesát let móžeš mieti, jakž tvá postava ukazuje!« Barlaam vece: »Počítáš-li léta, jakž sem se narodil, podobně hádáš; ale těch let k životu nepočítám, ješto sem ztrávil u mar- 30 nosti tohoto světa. Neb, když sem byl živ podlé těla, hřiechóm 95b slúže, byl sem mrtev u vnitřniem člověčství; protož let smrti k letóm života nepřičítám. Ale od toho času, jakž mi jest svět ukřižován a já světu a složil sem vetchost člověčstvie, ješto je u porušení podlé žádostí bludných, již nejsem živ podlé 79
Strana 80
těla, hřiechóm slúže, ale živ jest ve mně Kristus; a to, což sem živ, živ sem u vieře Syna božieho, ješto je se dal na smrt pro mě — těch ť počítám pětačtyřidceti. Ale ta ť sú byla léta smrti, v nichž sem v libosti těla hřiechu slúžil a následoval v hrdosti 5 mysli dolóv pro pýchu v smrt z života strčeného, jehož závistí smrt vešla v lidi, a ktož jeho následují, jsú s strany jeho. A který mohu úžitek z toho jmieti, za něž se styzi? Neb těch věcí konec jest smrt, ale milost božie jest věčný život skrze Krista, našeho Pána«. 96a 10 Tuto praví o tělesné smrti. Jozafat vece: »A poňavadž ť neslove tělesný život u pravdě život, tehdy smrt tělesná tohoto času nenie smrt u pravdě?« Odpovědě starec: »Ovšem ť jest tak, nenie ť se báti této smrti. Neb, ktož by šel bez poškvrny v cestě božích přikázaní 15 a nadešla jej smrt tato, nenie ť smrt jemu, ale příchod k životu z smrti, a k tomu životu lepšiemu blaženému, ješto v Kristu schlován jest těm, ktož jsú lid jeho. Po němž mnozí túžiec trpie 96b život tento žádajíc, by, rozlúčiec se s tělem, i byli s Kristem, vědúc, že, když se zboří dóm jich bydla na zemi, že budú jiný 20 duom v nebesiech jmieti, ne rukú člověčí, ale Bohem udělaný a věčný. To ť miení svatý Pavel řka: »K tomu vzdycháme žá- dajíc, abychom vnikli v to bydlo naše, ješto je v nebi, abychom byli jím jako na to rúcho přivlečeni, ač však v rúchu a ne nazi móžem býti nalezeni. Neb, ješto jsme sde v tomto bydle, 25 vzdycháme, jsúc obtieženi, že se nám nechce, bychom se svlékli, ale chtěli bychom, by to lze bylo, na toto se přivléci, aby to, co jest smrtedlné, s životem bylo pohýleno«. A tak žádost jest k onomu životu nesmrtedlnému, ale nelze je než skrze smrt sdejší dojíti jeho. Protož nenie t smrt u pravdě, ale 30 skrze smrt k životu věčnému příde. A tak i já, malý z sluh božích, že se nebojím této smrti velmi, po tom muožeš rozuměti, že sem, hrózy netbaje otce tvého, přišel k tobě a zvěstoval ť sem spasenie slovo, a věda, by on zvěděl, by to mohlo býti, tisícem by mě poddal smrtem. 97a 80
těla, hřiechóm slúže, ale živ jest ve mně Kristus; a to, což sem živ, živ sem u vieře Syna božieho, ješto je se dal na smrt pro mě — těch ť počítám pětačtyřidceti. Ale ta ť sú byla léta smrti, v nichž sem v libosti těla hřiechu slúžil a následoval v hrdosti 5 mysli dolóv pro pýchu v smrt z života strčeného, jehož závistí smrt vešla v lidi, a ktož jeho následují, jsú s strany jeho. A který mohu úžitek z toho jmieti, za něž se styzi? Neb těch věcí konec jest smrt, ale milost božie jest věčný život skrze Krista, našeho Pána«. 96a 10 Tuto praví o tělesné smrti. Jozafat vece: »A poňavadž ť neslove tělesný život u pravdě život, tehdy smrt tělesná tohoto času nenie smrt u pravdě?« Odpovědě starec: »Ovšem ť jest tak, nenie ť se báti této smrti. Neb, ktož by šel bez poškvrny v cestě božích přikázaní 15 a nadešla jej smrt tato, nenie ť smrt jemu, ale příchod k životu z smrti, a k tomu životu lepšiemu blaženému, ješto v Kristu schlován jest těm, ktož jsú lid jeho. Po němž mnozí túžiec trpie 96b život tento žádajíc, by, rozlúčiec se s tělem, i byli s Kristem, vědúc, že, když se zboří dóm jich bydla na zemi, že budú jiný 20 duom v nebesiech jmieti, ne rukú člověčí, ale Bohem udělaný a věčný. To ť miení svatý Pavel řka: »K tomu vzdycháme žá- dajíc, abychom vnikli v to bydlo naše, ješto je v nebi, abychom byli jím jako na to rúcho přivlečeni, ač však v rúchu a ne nazi móžem býti nalezeni. Neb, ješto jsme sde v tomto bydle, 25 vzdycháme, jsúc obtieženi, že se nám nechce, bychom se svlékli, ale chtěli bychom, by to lze bylo, na toto se přivléci, aby to, co jest smrtedlné, s životem bylo pohýleno«. A tak žádost jest k onomu životu nesmrtedlnému, ale nelze je než skrze smrt sdejší dojíti jeho. Protož nenie t smrt u pravdě, ale 30 skrze smrt k životu věčnému příde. A tak i já, malý z sluh božích, že se nebojím této smrti velmi, po tom muožeš rozuměti, že sem, hrózy netbaje otce tvého, přišel k tobě a zvěstoval ť sem spasenie slovo, a věda, by on zvěděl, by to mohlo býti, tisícem by mě poddal smrtem. 97a 80
Strana 81
Ale pomně, že je řekl Kristus: »Neroďte se těch báti, ješto ť, tělo zabijíc, nemohú zabiti duše«, nevážím těžce smrti ] této 97b aniž řku, by u pravdě smrt slúla«. Tuto praví Barlaam o bydlu pústeničiem a o jich rúchu. 10 15 5 Pak vypravi Barlaam Jozafatovi obyčej bydla pústenničieho: že mají jediné na tom pokrmu dosti, ješto jim púšt přinese, o něž se jim netřeba vaditi s žádným, by chtěl kto jim to lakom- stvem odjieti. A pakli okolní dadie jim kdy chleba, že to jako nehodní přijmú od nich s požehnáním. Povědě jemu i o rúchu. A on vece: »A ty máš toto jinaké rúcho!« Odpovědě, že je to v tu potřebu vzal u pójičku od jiného, že je nebylo hodno v onom přijíti, aby měl přístupek k němu vníti a tak aby mohl siemě slova božieho v téj postavě rozsievati v srdci a vypraviti jej z poroby a z služby krutého porobce tohoto světa, ješto by nebyl mohl přístupka jmieti k tomu v svém kroji rúcha a v svéj postavě; a že, když jest to již učinil a dal známost toho jemu, ješto jsú proroci kázali i apoštolé, již od něho pójde, a slože toto cizie rúcho, své na se vezme. 98a 20 Když chtěl Barlaam skóro pryč, a královic (!) také dal mu příklad. Vece Jozafat tomu starci: »Přišel s', aby mě z těžké poroby tohoto světa a z dábelské služby vysvobodil: dokonaj, co s' po- čal! Vyveď mě s sebú, ať dalek budu bludu světa tohoto, a vez- 25 ma znamenie v svatém pokřštění spasitedlném, budu tovařiš 98b bydla tvého«. Barlaam odpovědě, řka u příkladnéj pověsti: »Bohatý jeden bieše laní z mladu odchoval. A ta, když odroste, podlé svého přirozenie k lesóm se táhnúti poče, až jednú, nadšedši zvěř 30 jinú, chodi s nimi, avšak se ještě domuov vráti; a opět vyjíde a naleze zvěř onu opět, a když zvěř postúpi v hlubšie lesy, jíde s nimi. A slúhy toho pána, zvěděvše to, vsedše na koně, 6 Barlaam a Josafat 81
Ale pomně, že je řekl Kristus: »Neroďte se těch báti, ješto ť, tělo zabijíc, nemohú zabiti duše«, nevážím těžce smrti ] této 97b aniž řku, by u pravdě smrt slúla«. Tuto praví Barlaam o bydlu pústeničiem a o jich rúchu. 10 15 5 Pak vypravi Barlaam Jozafatovi obyčej bydla pústenničieho: že mají jediné na tom pokrmu dosti, ješto jim púšt přinese, o něž se jim netřeba vaditi s žádným, by chtěl kto jim to lakom- stvem odjieti. A pakli okolní dadie jim kdy chleba, že to jako nehodní přijmú od nich s požehnáním. Povědě jemu i o rúchu. A on vece: »A ty máš toto jinaké rúcho!« Odpovědě, že je to v tu potřebu vzal u pójičku od jiného, že je nebylo hodno v onom přijíti, aby měl přístupek k němu vníti a tak aby mohl siemě slova božieho v téj postavě rozsievati v srdci a vypraviti jej z poroby a z služby krutého porobce tohoto světa, ješto by nebyl mohl přístupka jmieti k tomu v svém kroji rúcha a v svéj postavě; a že, když jest to již učinil a dal známost toho jemu, ješto jsú proroci kázali i apoštolé, již od něho pójde, a slože toto cizie rúcho, své na se vezme. 98a 20 Když chtěl Barlaam skóro pryč, a královic (!) také dal mu příklad. Vece Jozafat tomu starci: »Přišel s', aby mě z těžké poroby tohoto světa a z dábelské služby vysvobodil: dokonaj, co s' po- čal! Vyveď mě s sebú, ať dalek budu bludu světa tohoto, a vez- 25 ma znamenie v svatém pokřštění spasitedlném, budu tovařiš 98b bydla tvého«. Barlaam odpovědě, řka u příkladnéj pověsti: »Bohatý jeden bieše laní z mladu odchoval. A ta, když odroste, podlé svého přirozenie k lesóm se táhnúti poče, až jednú, nadšedši zvěř 30 jinú, chodi s nimi, avšak se ještě domuov vráti; a opět vyjíde a naleze zvěř onu opět, a když zvěř postúpi v hlubšie lesy, jíde s nimi. A slúhy toho pána, zvěděvše to, vsedše na koně, 6 Barlaam a Josafat 81
Strana 82
zhonichu tu zvěř, svú laní živu popadše domóv vrátili, a jinú zvěř některú zbili a některú rozehnali. Téhož ť se já bojím: 99a kdyby šel se mnú, i tebe bych nejměl, a jiným bratří na púšti byl bych příčina k nepokoji. Ale chce t Bóh, aby ty nynie 5 v svéj zemi ostal, křest svatý přijma, a tu držal křesťanskú vieru, a činy šlechetnými tu vieru ozdobuje svatú. A když to Buoh dá, v svú hodinu přídeš ke mně a ostatek života tohoto strávíva spolu; a úfaji u Bóh, že i v onom budúciem světu věčně se budeva držeti spolu«. 10 Tuto praví Barlaam o nedostatciech světa tohoto. Vece Jozafat a slze, že jest se jemu s tiem starcem rozlúčiti, od něhož bieše vzal tolik naučenie spasitedl ného: »A když jest to 99b vóle božie, téj se nechci protiviti; ale prosím t, aby mě po- krstil. A vezma ode mne penieze ku potřebě svéj a svéj bratří, 15 jdiž s Hospodinem a nezapomínaj mne v svých modlitbách, ať by došla má náděje k Hospodinu, abych mohl, skóro s tebú jsa, u pokoji od tebe spasitedlná bráti k prospěchu svému naučenie«. Barlaam odpovědě: »Křstuť svatého neodmlúvám, ten ovšem 20 přijmi; i také má modlitba bude za to, aby jměl k svému pro- spěchu boží pomoc. Ale sbožie tvého ani jest mně třeba ani méj bratří, neb tvé sbožie tohoto světa nemuož chudoby na- sytiti. Viece-li jeho kto přihromazdí, většie bude jmieti ne- 100a dostatky. Sám znamenaj to: Tomu, ješto málo má, bude třeba 25 neveliké věci, snad jediné kopy, pro niž sobě stýskati bude, aneb grošóv několika; ale bohatější bude v desieti aneb ve stu kopách veliký jmieti nedostatek, a opět nad to bohatější tisíce potřeben bude. A tak, viece-li kto nahromazdí, a většie bude jmieti nedostatky; ale ktož hromazdí duchovnie sbožie, ten ť 30 bohat bude na maléj věci, dosti maje toho, ješto slušie k světu. A ktož sú přemohli lakomú žádost, ti ť mohú tomuto rozuměti, co je nebezpečstva chtieti sbožie světa jmieti. Protož i pra ví 100b svatý Pavel: »Ktož chtie býti bohati, v rozličná padají poku- šenie a osidla, ješto topie lidi v zatracenie." 82
zhonichu tu zvěř, svú laní živu popadše domóv vrátili, a jinú zvěř některú zbili a některú rozehnali. Téhož ť se já bojím: 99a kdyby šel se mnú, i tebe bych nejměl, a jiným bratří na púšti byl bych příčina k nepokoji. Ale chce t Bóh, aby ty nynie 5 v svéj zemi ostal, křest svatý přijma, a tu držal křesťanskú vieru, a činy šlechetnými tu vieru ozdobuje svatú. A když to Buoh dá, v svú hodinu přídeš ke mně a ostatek života tohoto strávíva spolu; a úfaji u Bóh, že i v onom budúciem světu věčně se budeva držeti spolu«. 10 Tuto praví Barlaam o nedostatciech světa tohoto. Vece Jozafat a slze, že jest se jemu s tiem starcem rozlúčiti, od něhož bieše vzal tolik naučenie spasitedl ného: »A když jest to 99b vóle božie, téj se nechci protiviti; ale prosím t, aby mě po- krstil. A vezma ode mne penieze ku potřebě svéj a svéj bratří, 15 jdiž s Hospodinem a nezapomínaj mne v svých modlitbách, ať by došla má náděje k Hospodinu, abych mohl, skóro s tebú jsa, u pokoji od tebe spasitedlná bráti k prospěchu svému naučenie«. Barlaam odpovědě: »Křstuť svatého neodmlúvám, ten ovšem 20 přijmi; i také má modlitba bude za to, aby jměl k svému pro- spěchu boží pomoc. Ale sbožie tvého ani jest mně třeba ani méj bratří, neb tvé sbožie tohoto světa nemuož chudoby na- sytiti. Viece-li jeho kto přihromazdí, většie bude jmieti ne- 100a dostatky. Sám znamenaj to: Tomu, ješto málo má, bude třeba 25 neveliké věci, snad jediné kopy, pro niž sobě stýskati bude, aneb grošóv několika; ale bohatější bude v desieti aneb ve stu kopách veliký jmieti nedostatek, a opět nad to bohatější tisíce potřeben bude. A tak, viece-li kto nahromazdí, a většie bude jmieti nedostatky; ale ktož hromazdí duchovnie sbožie, ten ť 30 bohat bude na maléj věci, dosti maje toho, ješto slušie k světu. A ktož sú přemohli lakomú žádost, ti ť mohú tomuto rozuměti, co je nebezpečstva chtieti sbožie světa jmieti. Protož i pra ví 100b svatý Pavel: »Ktož chtie býti bohati, v rozličná padají poku- šenie a osidla, ješto topie lidi v zatracenie." 82
Strana 83
Protož ť sbožní milovníci nebeských věcí odmecí sbožie tohoto světa, lakomstvo mrtviece jako hada, ješto sbožím ožívá a rozmáhá se opět. Dobře-liž bych učinil, bych toho hada ob- živil opět mezi svú bratří, jehož sú potupivše nohama svýma potlačili a přemohli? Ostřez Buch, bych na svú bratří učinil tu pótku! Ale ty ještě se s tiem sbožím, ješto chudobu činí, obieraje, užívaj jeho ku potřebě, čiň z něho skutky milosrdné, a budeš za se před Bohem prosbu jmieti, až pak i vzbohatí tě Hospodin a mohútna učiní v duchovniem sboží a v šlechet- 10 nosti; a vezmeš duchovní bran a oděnie, přepáše své ledvie čistotú, s mečem božieho slova pójdeš u boj proti starému nepřieteli a v síle božiej potřeš jeho a věčné odplaty korunu vezmeš." Takovými řečmi učieše muž boží královice; často k němu 15 přicházieše, vieru jemu křesťanskú oznamuje a Písmo čtenie svatého i řeči apoštolské a proročie vykládaje. Neb Duch svatý bieše v něm a bieše v ustech jeho Písmo Starého zákona i No- vého vloženo o božiej mu drosti, jako je byl slíbil Kristus apo- štolóm, že, když stanú před králi, dá jim usta a múdrost. A tak 20 tento muž svatý osvietil toho královice svú múdrú řečí ku po- znání pravdy a připravil jej ke křstu svatému. 101a 101b Tuto Barlaam uči Jozafata, co by měl činiti, a potvrzuje jej u vieře. Ten pak den, když se měl křstíti, vece jemu: »Aj, již máš věčné 25 znamenie Kristovo v svú duši vzieti a býti osviecen světlem tváři božie; a syn boží budeš a chrám Ducha svatého. K vieře pravéj tě napomínám, ješto je základ všech činóv našich i všech úmyslóv, všie žádosti dobré, všie náděje i milo sti, neb bez 102a viery pravé nelze se jest líbiti Bohu; a ktož neuvěří, nepřijde, 30 by urozuměl. Ale viera má nás z bludu ku poznání pravdy přivésti utěšené, vyvedúc z slepoty a z záslony, v niž jsme upadli. A protož vieru pravú tobě obnovuji, aby ji držal v svém srdci silně.« 83
Protož ť sbožní milovníci nebeských věcí odmecí sbožie tohoto světa, lakomstvo mrtviece jako hada, ješto sbožím ožívá a rozmáhá se opět. Dobře-liž bych učinil, bych toho hada ob- živil opět mezi svú bratří, jehož sú potupivše nohama svýma potlačili a přemohli? Ostřez Buch, bych na svú bratří učinil tu pótku! Ale ty ještě se s tiem sbožím, ješto chudobu činí, obieraje, užívaj jeho ku potřebě, čiň z něho skutky milosrdné, a budeš za se před Bohem prosbu jmieti, až pak i vzbohatí tě Hospodin a mohútna učiní v duchovniem sboží a v šlechet- 10 nosti; a vezmeš duchovní bran a oděnie, přepáše své ledvie čistotú, s mečem božieho slova pójdeš u boj proti starému nepřieteli a v síle božiej potřeš jeho a věčné odplaty korunu vezmeš." Takovými řečmi učieše muž boží královice; často k němu 15 přicházieše, vieru jemu křesťanskú oznamuje a Písmo čtenie svatého i řeči apoštolské a proročie vykládaje. Neb Duch svatý bieše v něm a bieše v ustech jeho Písmo Starého zákona i No- vého vloženo o božiej mu drosti, jako je byl slíbil Kristus apo- štolóm, že, když stanú před králi, dá jim usta a múdrost. A tak 20 tento muž svatý osvietil toho královice svú múdrú řečí ku po- znání pravdy a připravil jej ke křstu svatému. 101a 101b Tuto Barlaam uči Jozafata, co by měl činiti, a potvrzuje jej u vieře. Ten pak den, když se měl křstíti, vece jemu: »Aj, již máš věčné 25 znamenie Kristovo v svú duši vzieti a býti osviecen světlem tváři božie; a syn boží budeš a chrám Ducha svatého. K vieře pravéj tě napomínám, ješto je základ všech činóv našich i všech úmyslóv, všie žádosti dobré, všie náděje i milo sti, neb bez 102a viery pravé nelze se jest líbiti Bohu; a ktož neuvěří, nepřijde, 30 by urozuměl. Ale viera má nás z bludu ku poznání pravdy přivésti utěšené, vyvedúc z slepoty a z záslony, v niž jsme upadli. A protož vieru pravú tobě obnovuji, aby ji držal v svém srdci silně.« 83
Strana 84
Tuto vypravil Barlaam vieru královici. »Věř najprvé v Otce, v Syna a v Ducha svatého, v Trojici svatú v osobách ve třech a u boství v jednom, ješto má chválu věčnú, od niež jde život, ješto má v osobách dielnost, a u pod- 5 stati má pravú jednotu. Poznaj okem viery jednoho Boha Otce, ješ to nenie porozený, a jednoho Boha Syna, jednorozeného od Otce, Pána našeho Ihezu Krista, světlo z světla, Boha pravého z pravého Boha, přede všemi věky narozeného. Neb z dobrého Otce narozením věčným a nevýmluvným jest Syn dobrý, z ta- 10 kého světla blesk věčný světla toho, z pravého života studnice, ješto obživuje. Z mohutnosti Otcovy Synova mohutnost se jest ukázala, ješto je blesk chvály, a Slovo podstatnie, ješto vždy bieše i jest i bude, bez počátku a bez skonánie, skrze ňž jest vše učiněno zřejmých věcí i nezřejmých. Poznaj také a věz, že ťjest 103a 15 jeden Duch svatý, ješto od Otce a od Syna pochodí a Buoh jest pravý a plný, ješto obživuje a dává svatost. Tak se klaněj ve třech osobách jednomu Bohu, neb jest těch tří osob božstvie jedno, jedno přirozenie, jedna podstat, jedna chvála, jedno královstvo, jedna mohutnost, jedna moc. Syn 20 a Duch svatý to máta spolu kromě Otce, jehož točíš nemá Otec, že od Otce jsta; a to má sám Otec, ješto od jiného nenie; a to má sám Syn, že ť jest od Otce urozený. A tiem divným uroze- ním všicku plnost má božstvie, že v ničem nenie mení Otce; to má také Duch svatý sám, že od Otce a od Sy na pochodí; a 103b 25 v tom pochodu má plnost božstvie, že nenie Otce a Syna v ni- čemž mení. Tak máš věřiti těmto věcem. Ale sde t jest nelze tomu poro- zení vypravenu býti Synovu od Otce, ani tomu, kak Duch svatý od nich pochodí, rozuměti. Neuvěří-li kto, nesrozumie; 30 ale když uvěří a živ bude podobně, tak, jakž slušie, přijde k jasnému poznání skrze vieru na onom světě. Tomu také máš věřiti, že jedinký Syn boží — to vždy věčné Slovo božie a Bóh pravý — pro naše spasenie sstúpil na zemi volí Otce svého a spuosobem Ducha svatého a počat bez se- 35 mene mužského v životu dievky svaté pravým člověkem z jejie 104a 102b 84
Tuto vypravil Barlaam vieru královici. »Věř najprvé v Otce, v Syna a v Ducha svatého, v Trojici svatú v osobách ve třech a u boství v jednom, ješto má chválu věčnú, od niež jde život, ješto má v osobách dielnost, a u pod- 5 stati má pravú jednotu. Poznaj okem viery jednoho Boha Otce, ješ to nenie porozený, a jednoho Boha Syna, jednorozeného od Otce, Pána našeho Ihezu Krista, světlo z světla, Boha pravého z pravého Boha, přede všemi věky narozeného. Neb z dobrého Otce narozením věčným a nevýmluvným jest Syn dobrý, z ta- 10 kého světla blesk věčný světla toho, z pravého života studnice, ješto obživuje. Z mohutnosti Otcovy Synova mohutnost se jest ukázala, ješto je blesk chvály, a Slovo podstatnie, ješto vždy bieše i jest i bude, bez počátku a bez skonánie, skrze ňž jest vše učiněno zřejmých věcí i nezřejmých. Poznaj také a věz, že ťjest 103a 15 jeden Duch svatý, ješto od Otce a od Syna pochodí a Buoh jest pravý a plný, ješto obživuje a dává svatost. Tak se klaněj ve třech osobách jednomu Bohu, neb jest těch tří osob božstvie jedno, jedno přirozenie, jedna podstat, jedna chvála, jedno královstvo, jedna mohutnost, jedna moc. Syn 20 a Duch svatý to máta spolu kromě Otce, jehož točíš nemá Otec, že od Otce jsta; a to má sám Otec, ješto od jiného nenie; a to má sám Syn, že ť jest od Otce urozený. A tiem divným uroze- ním všicku plnost má božstvie, že v ničem nenie mení Otce; to má také Duch svatý sám, že od Otce a od Sy na pochodí; a 103b 25 v tom pochodu má plnost božstvie, že nenie Otce a Syna v ni- čemž mení. Tak máš věřiti těmto věcem. Ale sde t jest nelze tomu poro- zení vypravenu býti Synovu od Otce, ani tomu, kak Duch svatý od nich pochodí, rozuměti. Neuvěří-li kto, nesrozumie; 30 ale když uvěří a živ bude podobně, tak, jakž slušie, přijde k jasnému poznání skrze vieru na onom světě. Tomu také máš věřiti, že jedinký Syn boží — to vždy věčné Slovo božie a Bóh pravý — pro naše spasenie sstúpil na zemi volí Otce svého a spuosobem Ducha svatého a počat bez se- 35 mene mužského v životu dievky svaté pravým člověkem z jejie 104a 102b 84
Strana 85
krve čisté, takže ta dievka jest pravu matku Syna božieho, z niež se jest narodil u pravém člověčenství pravý Buoh v jed- néj osobě, ale ve dvojiem přirození; a ani početím, ani noše- ním, ani porozením nezbořil panenstva v svéj matce; aniž toho 5 móžeme sde rozumem dosieci uplně, ale téj vieře jsme božím zjednáním naučeni u Písmě svatém. Máš i tomu věřiti silně, že i nedostatky ty člověčieho přiro- zenie vzal jest na se Syn boží, že jest býval lačen, žieziv, spal, pracoval, ustával, mútil se, teskliv byl, bolesti trpěl, smrti 10 okusil, pohřeben, ale podlé člověčstvie; a podlé božstvie ne- trpěl ijedné tesknosti, ijedné bolesti, ani v čem které proměny ani kterého porušenie. V svéj duši sstúpil do pekelných krajin; s níž bylo v jednotě božstvie nikdy nerozdielné, jako i s tělem mrtvým v rovu položeným. A tu duše Kristova, Syna božieho, 15 pravého Boha, zrušila mocí božstvie svého žalář těch pekelných krajin, v němž držány duše otcóv svatých; a vždy on, týž Syn boží jeden, ješto je v těle mrtvém v rovu ležal, a v túž chvíli byl v duši u pekelných těch krajinách; mocí božstvie svého vsta z rovu v těle i v du ši, právě jsa vzkřiešen, ne u porušení. A pak 20 vstúpil v nebe, sedí na pravici Boha Otce všemohúcieho, a že má opět v svéj chvále a u velikéj moci přijíti na svět, aby súdil živé i mrtvé; a každému dá odplatu nebo pokutu podlé každého zaslúženie. Ti, ješto budú drželi pravú vieru a Kristova při- kázanie, budú dědičsky jmieti věčný život, a ti, ješto se budú 25 hřiechy svými a nepravostí porušili a s viery sešli, pójdú u múky. Neroď také za to jmieti, by ť byla zlého podstat která anebo někaké zlosti u podstati své přirozené, ješto by bylo od sebe samo aneb od Bolha stvořené, ale věř, že t zlé nic nenie, jen čin 105b 30 nepravý člověčí neb anjelský nebo úmysl od pravé pravdy od- vrácený, od najvyššieho dobrého, ješto je bez pohnutie, k méně dobrému; a to bývá z hrdosti, u pýše neb v závisti neb v hněvu, v túžebnéj smutnéj lenosti, v lakomství, v lakotě neb v smil- stvě. A tak z těchto sedmi věcí z své svobodné vuole v zlé za- 35 cházieme, ač se dobrého nedržímy. S tiem máš věřiti jeden křest na omytie hřiechóm; máš věřiti 104b 105a 85
krve čisté, takže ta dievka jest pravu matku Syna božieho, z niež se jest narodil u pravém člověčenství pravý Buoh v jed- néj osobě, ale ve dvojiem přirození; a ani početím, ani noše- ním, ani porozením nezbořil panenstva v svéj matce; aniž toho 5 móžeme sde rozumem dosieci uplně, ale téj vieře jsme božím zjednáním naučeni u Písmě svatém. Máš i tomu věřiti silně, že i nedostatky ty člověčieho přiro- zenie vzal jest na se Syn boží, že jest býval lačen, žieziv, spal, pracoval, ustával, mútil se, teskliv byl, bolesti trpěl, smrti 10 okusil, pohřeben, ale podlé člověčstvie; a podlé božstvie ne- trpěl ijedné tesknosti, ijedné bolesti, ani v čem které proměny ani kterého porušenie. V svéj duši sstúpil do pekelných krajin; s níž bylo v jednotě božstvie nikdy nerozdielné, jako i s tělem mrtvým v rovu položeným. A tu duše Kristova, Syna božieho, 15 pravého Boha, zrušila mocí božstvie svého žalář těch pekelných krajin, v němž držány duše otcóv svatých; a vždy on, týž Syn boží jeden, ješto je v těle mrtvém v rovu ležal, a v túž chvíli byl v duši u pekelných těch krajinách; mocí božstvie svého vsta z rovu v těle i v du ši, právě jsa vzkřiešen, ne u porušení. A pak 20 vstúpil v nebe, sedí na pravici Boha Otce všemohúcieho, a že má opět v svéj chvále a u velikéj moci přijíti na svět, aby súdil živé i mrtvé; a každému dá odplatu nebo pokutu podlé každého zaslúženie. Ti, ješto budú drželi pravú vieru a Kristova při- kázanie, budú dědičsky jmieti věčný život, a ti, ješto se budú 25 hřiechy svými a nepravostí porušili a s viery sešli, pójdú u múky. Neroď také za to jmieti, by ť byla zlého podstat která anebo někaké zlosti u podstati své přirozené, ješto by bylo od sebe samo aneb od Bolha stvořené, ale věř, že t zlé nic nenie, jen čin 105b 30 nepravý člověčí neb anjelský nebo úmysl od pravé pravdy od- vrácený, od najvyššieho dobrého, ješto je bez pohnutie, k méně dobrému; a to bývá z hrdosti, u pýše neb v závisti neb v hněvu, v túžebnéj smutnéj lenosti, v lakomství, v lakotě neb v smil- stvě. A tak z těchto sedmi věcí z své svobodné vuole v zlé za- 35 cházieme, ač se dobrého nedržímy. S tiem máš věřiti jeden křest na omytie hřiechóm; máš věřiti 104b 105a 85
Strana 86
i jiné kostelnie svátosti, ješto je chtěl Buoh zřejmě mieti jako lékařstvie v svém kostele, v nichž by čilnil lidem nezřejmú 106a milost. A zvláště o svátosti těla a krve Syna božieho věř, že ť jest pravé tělo a krev pod postavú chleba i vína celý, plný Pán náš Kristus, ješto se je narodil z panny, trpěl, umřel, vstal z mrtvých, vstúpil na nebe. A kakž koli pod postavú chleba jest svátostně tělo jeho a krev jeho pod postavú vína, avšak pod obojí postavú jest jeden týž Kristus. Neb již jest nerozdielně krev s tělem i tělo s krví, s duší živě i s božstvím. Neb on, jsa bož- 10 ské moci, ješto vše móž, což chce, aby v nás zbudil větší milost, abychom jím duchovní sílu jměli, toho večera, ješto chtěl pro tě jieti se dáti, dal tu drahú svátost svým apoštolóm a v nich 106b nám všem řka: »Vezměte a jezte, to ť jest mé tělo!«, v své tělo proměniv chléb a v krev víno divně, skrytě, ale vždy právě, 15 neb mocen jest všeho. A tak jest chtěl jmieti, a skrze to aby sbožné v náboženství rozněcoval. Máš, u vieře jsa Kristově, ctíti svaté jeho, ješto s ním již kralují, a jich radostí a utěšením máš utěšen býti, jsa vděčen Bohu, oběti k jich cti čině a k jich chvále skrze jich zaslúženie 20 žádaje božieho smilovánie. Znamení svatého kříže máš se s pokorú pokloniti a v čest je jmieti ve jmě Pána Jezu Krista, jenž na kříži svú krev prolil a 107a nás vykúpil, vynem nás z dábelské moci. Proto t se křestané ne tomu dřevu klanějí neb modlé, když kleknú před křížem neb 25 poklonie se, ale, to znamenie vidúc, vzpomenú na Pána svého, jenž smrt přemohl, umřev na kříži, a peklo vítězně pobojoval. A též i o jiných obraziech rozuměj, že, je vidúc, u pamět vez- mem, ješto nám znamenávají svým podobenstvím, a to ctíme, ješto nám obrazy zpomínají. Že ť se také křestané žehnají zna- 30 mením svatého kříže, tomu rozuměj, že zlý duch leká se, když věrný křesťan jde s tiem znamením, v něm jest peklo přemo- 107 ženo. V téj vieře máš pilen býti do poslednie chvilky života tvého, vše odžena s mysli ani kterého učenie jiného poslúchaje, ješto 35 by tě od této pravé viery lúčilo a bylo jí v čem protivno. Die t svatý Pavel: »Bychom my neb anjel z nebe jiné vám kázali než 5 86
i jiné kostelnie svátosti, ješto je chtěl Buoh zřejmě mieti jako lékařstvie v svém kostele, v nichž by čilnil lidem nezřejmú 106a milost. A zvláště o svátosti těla a krve Syna božieho věř, že ť jest pravé tělo a krev pod postavú chleba i vína celý, plný Pán náš Kristus, ješto se je narodil z panny, trpěl, umřel, vstal z mrtvých, vstúpil na nebe. A kakž koli pod postavú chleba jest svátostně tělo jeho a krev jeho pod postavú vína, avšak pod obojí postavú jest jeden týž Kristus. Neb již jest nerozdielně krev s tělem i tělo s krví, s duší živě i s božstvím. Neb on, jsa bož- 10 ské moci, ješto vše móž, což chce, aby v nás zbudil větší milost, abychom jím duchovní sílu jměli, toho večera, ješto chtěl pro tě jieti se dáti, dal tu drahú svátost svým apoštolóm a v nich 106b nám všem řka: »Vezměte a jezte, to ť jest mé tělo!«, v své tělo proměniv chléb a v krev víno divně, skrytě, ale vždy právě, 15 neb mocen jest všeho. A tak jest chtěl jmieti, a skrze to aby sbožné v náboženství rozněcoval. Máš, u vieře jsa Kristově, ctíti svaté jeho, ješto s ním již kralují, a jich radostí a utěšením máš utěšen býti, jsa vděčen Bohu, oběti k jich cti čině a k jich chvále skrze jich zaslúženie 20 žádaje božieho smilovánie. Znamení svatého kříže máš se s pokorú pokloniti a v čest je jmieti ve jmě Pána Jezu Krista, jenž na kříži svú krev prolil a 107a nás vykúpil, vynem nás z dábelské moci. Proto t se křestané ne tomu dřevu klanějí neb modlé, když kleknú před křížem neb 25 poklonie se, ale, to znamenie vidúc, vzpomenú na Pána svého, jenž smrt přemohl, umřev na kříži, a peklo vítězně pobojoval. A též i o jiných obraziech rozuměj, že, je vidúc, u pamět vez- mem, ješto nám znamenávají svým podobenstvím, a to ctíme, ješto nám obrazy zpomínají. Že ť se také křestané žehnají zna- 30 mením svatého kříže, tomu rozuměj, že zlý duch leká se, když věrný křesťan jde s tiem znamením, v něm jest peklo přemo- 107 ženo. V téj vieře máš pilen býti do poslednie chvilky života tvého, vše odžena s mysli ani kterého učenie jiného poslúchaje, ješto 35 by tě od této pravé viery lúčilo a bylo jí v čem protivno. Die t svatý Pavel: »Bychom my neb anjel z nebe jiné vám kázali než 5 86
Strana 87
to, ješto ste přijeli, nepřijímajte«. Nenie t jiné viery nežli ta, ješto ť vám jest ukázána, a tu ť sú Otci světí k rozumu přivedli a ustavili, aby hlasně zpievali na mši a čtli najprvé hodiny opět jinými slovy pro větší rozum; ale vždy je to jedno, ješto sú apo- 5 štolé v první kredě všem obec ně uložili«. 108a Pokřtiv královice, učil jej, co má činiti. Takovými řečmi ukazovav Barlaam vieru pravú královici, po- křsti jej ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha v tom rybníce, ješto jej v sadu jeho královici k kupadlóm biechu učinili, a dar 10 milosti Ducha svatého přijíde na ň. A Barlaam, svatú mši súkromie odslúže a vyšed z sadu, i da spasitedlnú obět, drahú svátost těla božieho, královici raduje se, v duchu chvále Boha a dieku vzdávaje milosti jeho a řka: »Požehnaný Bóh a Otec Pána našeho Jezu Krista podlé své 15 veliké milosti dal ť nové porozenie v náději žilvota věčného 108b blaženého k děditčstvu neporušenému, a ješto na věky nepo- hyne, ješto jest v nebesiech schováno vždy v tom Kristu Ježí- šovi, Pánu našem, skrze Ducha svatého. Neb dnes jsi z hřiechu vysvobozen a učiněn jsi slúha boží a vzal s' základ života věč- 20 ného; tmy jsi ostal, v světlo s' se oblékl, zvolen jsi k svoboden- ství chvály synóv božích. Neb, ktož sú koli jej přijeli, dal je jim moc, aby synové boží mohli býti, ješto věřie ve jméno jeho; a tak již nejsi slúha, ale syn boží a dědic skrze Krista v Duchu svatém. A protož pilen buď, aby číst a bez poskvrny byl nale- 109a 25 zen, čině dobré věci na základ své viery. Neb bez skutkóv mrtva ť' jest viera, jakož i skutci bez viery. A protož již, slože zlost všicku a všecky činy člověčstvie starého nenávidě, ješto ť jest u porušení podlé žádostí blud- ných, jako dietě tepruv urozené, smyslné, beze lsti, žádaj 30 mléka šlechetnosti, aby jím rostl a přišel ku poznání rozká- zanie Syna božieho u muže dokonalého, u mieru plnosti, aby již smyslem mál nebyl a nedal sebú hnúti od pravdy všelikému naučení. Ale v zlosti buď malíček, a k dobrému silný měj roz- um ústavně, aby dóstojně šel v tom povolání, v němž s' povo- 109b 87
to, ješto ste přijeli, nepřijímajte«. Nenie t jiné viery nežli ta, ješto ť vám jest ukázána, a tu ť sú Otci světí k rozumu přivedli a ustavili, aby hlasně zpievali na mši a čtli najprvé hodiny opět jinými slovy pro větší rozum; ale vždy je to jedno, ješto sú apo- 5 štolé v první kredě všem obec ně uložili«. 108a Pokřtiv královice, učil jej, co má činiti. Takovými řečmi ukazovav Barlaam vieru pravú královici, po- křsti jej ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha v tom rybníce, ješto jej v sadu jeho královici k kupadlóm biechu učinili, a dar 10 milosti Ducha svatého přijíde na ň. A Barlaam, svatú mši súkromie odslúže a vyšed z sadu, i da spasitedlnú obět, drahú svátost těla božieho, královici raduje se, v duchu chvále Boha a dieku vzdávaje milosti jeho a řka: »Požehnaný Bóh a Otec Pána našeho Jezu Krista podlé své 15 veliké milosti dal ť nové porozenie v náději žilvota věčného 108b blaženého k děditčstvu neporušenému, a ješto na věky nepo- hyne, ješto jest v nebesiech schováno vždy v tom Kristu Ježí- šovi, Pánu našem, skrze Ducha svatého. Neb dnes jsi z hřiechu vysvobozen a učiněn jsi slúha boží a vzal s' základ života věč- 20 ného; tmy jsi ostal, v světlo s' se oblékl, zvolen jsi k svoboden- ství chvály synóv božích. Neb, ktož sú koli jej přijeli, dal je jim moc, aby synové boží mohli býti, ješto věřie ve jméno jeho; a tak již nejsi slúha, ale syn boží a dědic skrze Krista v Duchu svatém. A protož pilen buď, aby číst a bez poskvrny byl nale- 109a 25 zen, čině dobré věci na základ své viery. Neb bez skutkóv mrtva ť' jest viera, jakož i skutci bez viery. A protož již, slože zlost všicku a všecky činy člověčstvie starého nenávidě, ješto ť jest u porušení podlé žádostí blud- ných, jako dietě tepruv urozené, smyslné, beze lsti, žádaj 30 mléka šlechetnosti, aby jím rostl a přišel ku poznání rozká- zanie Syna božieho u muže dokonalého, u mieru plnosti, aby již smyslem mál nebyl a nedal sebú hnúti od pravdy všelikému naučení. Ale v zlosti buď malíček, a k dobrému silný měj roz- um ústavně, aby dóstojně šel v tom povolání, v němž s' povo- 109b 87
Strana 88
lán k ostřiehaní přikázaní božích, odlúče a odvrha od sebe marnost dřevnieho obyčeje, po níž t jda lid, u marnosti úmysla svého potuchl, majíc pravý rozum, poddavše se žádostem podlé hnutie těla, v nichž rozum nenie světel a nevede jich, ale jich 5 žádosti lúčie je od chvály božie. Ale ty, jakož s' přistúpil k Bohu živému a pravému, jdi jako syn světla. Neb úžitek Duchu jest ve všelikéj dobrotě a v spra- vedlnosti a v mohutnosti, šlechetnosti a u pravdě. Té nové milosti daru, ješto s' dnes přijal, neporušuj vetchostí dřevnieho 10 obyčeje, ale obnovuj den ote dne v svatosti a v spravedlnosti. 110a Móž to, ktož chce, učiniti, jakož s' slyšal, že dal jim moc, aby byli synové boží. Již nemóžem řéci u pravdě: Viera tjest těžka. Ač slove úzká cesta do nebes, že je tam jíti jediné pravdú, ne- vyhýbajíc se z nie na ižádnú stranu, avšak jest rovna a míla pro 15 čáku dobrého budúcieho; milost oblehčí i těžkú práci těm, ješto jdú nelenivě, patřiec k tomu, co jest vuole božie, a vezmú tu bran a to oružie, v němž by mohli bojovati proti lestnému nepřieteli a proti chytrostem jeho. A ty, jakož s' slyšal ote mne, ulož silný a pevný základ a rosť 110b 20 vzhóru, jsa statečný boží rytieř, maje vieru a svědomie dobré, jda v spravedlnosti a milostivé šlechetnosti, u vieře a v svatéj milosti, v trpedlnosti a v úklidnéj a krotkéj mysli, v tichých činech, aby věčného života, k němuž s' povolán, došel v chvále. A všeliké nedobré činy a libost věcí ohyzdných netolik vyluč 25 od sebe, aby skutkóv jich nedokonal, ale tak dalek buď takého všeho, aby i mysli své tiem neoklamával, aby tvá duše čísta byla před Hospodinem, jenž zří i na tajnost každého srdce. Neb netolik z skutkóv našich dá nám korunu neb pokutu, ale 111a také i z myšlenie. A věřímy, že Buoh bydlí v čistých srdcích 30 a Duch svatý vzdvíhá se preč od myšlení, ješto jsú bez rozumu. A jako včely jdú pryč před dýmem, tak darové Ducha svatého před zlým myšlením a před nečistým. Protož zlá myšlenie od- puzují od sebe Ducha svatého. Nebo, jakáž myšlenie budú, tacíž i skutci vycházejí. Všeliký skutek od myšlenie a od mysli 35 maje počátek, malá věc zdá se u počátku, ale vzroste ponenáhlu, že veliká věc z malé bude. 11Ib 88
lán k ostřiehaní přikázaní božích, odlúče a odvrha od sebe marnost dřevnieho obyčeje, po níž t jda lid, u marnosti úmysla svého potuchl, majíc pravý rozum, poddavše se žádostem podlé hnutie těla, v nichž rozum nenie světel a nevede jich, ale jich 5 žádosti lúčie je od chvály božie. Ale ty, jakož s' přistúpil k Bohu živému a pravému, jdi jako syn světla. Neb úžitek Duchu jest ve všelikéj dobrotě a v spra- vedlnosti a v mohutnosti, šlechetnosti a u pravdě. Té nové milosti daru, ješto s' dnes přijal, neporušuj vetchostí dřevnieho 10 obyčeje, ale obnovuj den ote dne v svatosti a v spravedlnosti. 110a Móž to, ktož chce, učiniti, jakož s' slyšal, že dal jim moc, aby byli synové boží. Již nemóžem řéci u pravdě: Viera tjest těžka. Ač slove úzká cesta do nebes, že je tam jíti jediné pravdú, ne- vyhýbajíc se z nie na ižádnú stranu, avšak jest rovna a míla pro 15 čáku dobrého budúcieho; milost oblehčí i těžkú práci těm, ješto jdú nelenivě, patřiec k tomu, co jest vuole božie, a vezmú tu bran a to oružie, v němž by mohli bojovati proti lestnému nepřieteli a proti chytrostem jeho. A ty, jakož s' slyšal ote mne, ulož silný a pevný základ a rosť 110b 20 vzhóru, jsa statečný boží rytieř, maje vieru a svědomie dobré, jda v spravedlnosti a milostivé šlechetnosti, u vieře a v svatéj milosti, v trpedlnosti a v úklidnéj a krotkéj mysli, v tichých činech, aby věčného života, k němuž s' povolán, došel v chvále. A všeliké nedobré činy a libost věcí ohyzdných netolik vyluč 25 od sebe, aby skutkóv jich nedokonal, ale tak dalek buď takého všeho, aby i mysli své tiem neoklamával, aby tvá duše čísta byla před Hospodinem, jenž zří i na tajnost každého srdce. Neb netolik z skutkóv našich dá nám korunu neb pokutu, ale 111a také i z myšlenie. A věřímy, že Buoh bydlí v čistých srdcích 30 a Duch svatý vzdvíhá se preč od myšlení, ješto jsú bez rozumu. A jako včely jdú pryč před dýmem, tak darové Ducha svatého před zlým myšlením a před nečistým. Protož zlá myšlenie od- puzují od sebe Ducha svatého. Nebo, jakáž myšlenie budú, tacíž i skutci vycházejí. Všeliký skutek od myšlenie a od mysli 35 maje počátek, malá věc zdá se u počátku, ale vzroste ponenáhlu, že veliká věc z malé bude. 11Ib 88
Strana 89
A protož máš toho býti ovšem pilen, aby nedal se v sobě zlému rozmoci obyčeji. Zlý kořen vyřež, dokudž t se je neujal ještě, ať by pak potom nebylo nesnáze dobyti zhluboka jeho, když by se ujal, pustě kořenie okolo sebe. Proto ť velicí hřieši přicházejí a jako silú přemohú duše naše, že ť netbámy malým se jich počátkóm protiviti, ješto bychom mohli snáze odbyti, jakož jsú marná najprv a pak zlá myšlenie, řeči marné a nehodné, ješto snažně slušie vše takové krotiti v sobě. Právěť se tak děje v duši, jakož na těle vídáme: často netbá člověk malého úrazu 112a 10 neb malé rány zaléčiti, až se i zahnije a velikú učiní bolest neb smrt přivede; takéž někto nebrání se malým hřiechóm, až z obyčeje malých u veliké zajdú. Neb nesčastná duše, jsúc zlým obyčejem přemožena, i smradu hřiechóv nebude číti, ale útě- chu v nich jako v dobrém něčem bude jmieti, zlé mniec dob- 15 rým, a ač se kdy navrátiec k sobě pozná svój blud, ještě ne- snadně se otme zlému obyčeji; a pakli se kdy otme, ale velikú žalostí, velikú prací musí se vyčistiti z toho šeředstva, ješto se 112b je hřiechem zšeředila. A protož vší snažností dal se ote všelikého úmysla neupřie- 20 mého, od myšlenie zlého, od řečí marných i od zlého obyčeje. O zištném obyčeji v dobrém a o škodném zlého. Snaž se také, by měl šlechetnost v uobyčeji, u mysli i v řeči, a tu i skutky dobrými dokonávaj. Neb, popracuješ-li sprva v šle- chetnostech a uvedeš-li je v obyčej sobě, potom s boží pomocí 25 nebude t úsilno v nich pracovati. Neb obyčej šlechetnosti, když vejde v duši, bude jako přirozenie táhnúti k dobrému, Boha maje ku pomoci. A jistě přirozená jsú věc duši šlechetnosti, kdyby nebylo hřiechem přirozenie porušeno. A zdali rozšaf- nost, múdrost, smiernost, síla, smyslové i spravedlnost nejsú 30 rozumné duši přirozeny? A když hřiech a ohyzdná věc, ješto mysl trží neřádně, v uobyčej vendúc, nemuož snadně býti přemožen, čím viece šlechetnost, s pomocí boží uvedená u mysl obyčejem u prvé s prací, potom se bude v niej držeti?! Tak mi jest pravil bývalý v tom: »Jakž sem vzal taký obyčej vysokých 113a 89
A protož máš toho býti ovšem pilen, aby nedal se v sobě zlému rozmoci obyčeji. Zlý kořen vyřež, dokudž t se je neujal ještě, ať by pak potom nebylo nesnáze dobyti zhluboka jeho, když by se ujal, pustě kořenie okolo sebe. Proto ť velicí hřieši přicházejí a jako silú přemohú duše naše, že ť netbámy malým se jich počátkóm protiviti, ješto bychom mohli snáze odbyti, jakož jsú marná najprv a pak zlá myšlenie, řeči marné a nehodné, ješto snažně slušie vše takové krotiti v sobě. Právěť se tak děje v duši, jakož na těle vídáme: často netbá člověk malého úrazu 112a 10 neb malé rány zaléčiti, až se i zahnije a velikú učiní bolest neb smrt přivede; takéž někto nebrání se malým hřiechóm, až z obyčeje malých u veliké zajdú. Neb nesčastná duše, jsúc zlým obyčejem přemožena, i smradu hřiechóv nebude číti, ale útě- chu v nich jako v dobrém něčem bude jmieti, zlé mniec dob- 15 rým, a ač se kdy navrátiec k sobě pozná svój blud, ještě ne- snadně se otme zlému obyčeji; a pakli se kdy otme, ale velikú žalostí, velikú prací musí se vyčistiti z toho šeředstva, ješto se 112b je hřiechem zšeředila. A protož vší snažností dal se ote všelikého úmysla neupřie- 20 mého, od myšlenie zlého, od řečí marných i od zlého obyčeje. O zištném obyčeji v dobrém a o škodném zlého. Snaž se také, by měl šlechetnost v uobyčeji, u mysli i v řeči, a tu i skutky dobrými dokonávaj. Neb, popracuješ-li sprva v šle- chetnostech a uvedeš-li je v obyčej sobě, potom s boží pomocí 25 nebude t úsilno v nich pracovati. Neb obyčej šlechetnosti, když vejde v duši, bude jako přirozenie táhnúti k dobrému, Boha maje ku pomoci. A jistě přirozená jsú věc duši šlechetnosti, kdyby nebylo hřiechem přirozenie porušeno. A zdali rozšaf- nost, múdrost, smiernost, síla, smyslové i spravedlnost nejsú 30 rozumné duši přirozeny? A když hřiech a ohyzdná věc, ješto mysl trží neřádně, v uobyčej vendúc, nemuož snadně býti přemožen, čím viece šlechetnost, s pomocí boží uvedená u mysl obyčejem u prvé s prací, potom se bude v niej držeti?! Tak mi jest pravil bývalý v tom: »Jakž sem vzal taký obyčej vysokých 113a 89
Strana 90
a božských věcí spatřovánie, že jako by byla má duše v to ob/le- 113b čena, nemohl sem potom ostati toho obyčeje. Ač t sem kdy na chvilku přestal té věci popustě s mysli, učinil sem smutnú svú duši a túžebnú, ana nikakž nechce jiného v se myšlenie vzieti; 5 a jakož sem mysli popustil vuole jejie, tak k svému se navrátila obyčeji.“ Aj, to t zjevné toho ukázanie, kak obyčej táhne k šle- chetnosti, ač chceš šlechetnost v obyčej vzieti a hřiechu se protiviti! A ty, již jsa vyproštěn z hřiechu darem velikého božieho 10 milosrdenstvie, táhni se k Bohu šlechetnostmi a hřiechu k sobě nepřipúštěj, ale zpósob duši svú, ať chrám bude Ducha sva- tého, v jehož světlu a v jehož horku budeš velebnost najvyššie svaté Trojice spatřovati, se všie své síly, se všie své moci mysl svú obrátě k tomu. Neb, poňavadž někomu, ješto se obierá 15 s člověkem králem, vždy ústavně blahají všichni, kak to jest nad to veliká blažnost, vždy svú myslí býti s Bohem, na ň pat- řiece okem své mysli, jej v jeho spatřijíc velebnosti, k němu jsúc milostí připojeni, k němu mluviec v svých modlitbách a jeho vnitř hlas slyšiec v svém srdci! Jměj to za jisto, že ten, 20 ktož jest sr dce čistého a v hornéj se milosti blíží k Bohu, u bázni svatéj přistúpaje, dále se od světských věcí a své prosby, své modlitby před Bohem ofěruje, Bóh ť sstúpá k němu a k němu se přibližuje a uslyší žádost jeho, jakož die žaltář: »Oči božie na spravedlné a k jich prosbě uši jeho.“ A tak mámy to od svatých Otcóv naučenie, že nábožná mod- litba táhne v kakús' jednotu k Bohu. A to nábožné mysli svaté Trojice spatřovánie jest o nebeskéj radosti okušenie a vycházie nade vše dobré, což sde móž býti. Po tom stój snažně, od toho se vše ho lúče, jelikž móžeš, což ť by bylo přiekazno k tomu, 30 ode všech hřiechóv, od marností, od myšlení neřádných, a čisť vždy svú mysl, ať bude čísta jako přečisté zrcadlo, v němž by se světlo svaté Trojice obráželo. Nenávist a hněv vyvrz z srdce; to ť ovšem překážie, že ť ne- budú modlitby hodny uslyšenie. Protož pusť s srdce, ač kto 35 učiní protivenstvie, a z slitovánie chudých núze čiň almužny: to ť budeta křídle, jimiž tvá modlitba přijde dospěšně k Bohu. 25 114a 114b 115a 90
a božských věcí spatřovánie, že jako by byla má duše v to ob/le- 113b čena, nemohl sem potom ostati toho obyčeje. Ač t sem kdy na chvilku přestal té věci popustě s mysli, učinil sem smutnú svú duši a túžebnú, ana nikakž nechce jiného v se myšlenie vzieti; 5 a jakož sem mysli popustil vuole jejie, tak k svému se navrátila obyčeji.“ Aj, to t zjevné toho ukázanie, kak obyčej táhne k šle- chetnosti, ač chceš šlechetnost v obyčej vzieti a hřiechu se protiviti! A ty, již jsa vyproštěn z hřiechu darem velikého božieho 10 milosrdenstvie, táhni se k Bohu šlechetnostmi a hřiechu k sobě nepřipúštěj, ale zpósob duši svú, ať chrám bude Ducha sva- tého, v jehož světlu a v jehož horku budeš velebnost najvyššie svaté Trojice spatřovati, se všie své síly, se všie své moci mysl svú obrátě k tomu. Neb, poňavadž někomu, ješto se obierá 15 s člověkem králem, vždy ústavně blahají všichni, kak to jest nad to veliká blažnost, vždy svú myslí býti s Bohem, na ň pat- řiece okem své mysli, jej v jeho spatřijíc velebnosti, k němu jsúc milostí připojeni, k němu mluviec v svých modlitbách a jeho vnitř hlas slyšiec v svém srdci! Jměj to za jisto, že ten, 20 ktož jest sr dce čistého a v hornéj se milosti blíží k Bohu, u bázni svatéj přistúpaje, dále se od světských věcí a své prosby, své modlitby před Bohem ofěruje, Bóh ť sstúpá k němu a k němu se přibližuje a uslyší žádost jeho, jakož die žaltář: »Oči božie na spravedlné a k jich prosbě uši jeho.“ A tak mámy to od svatých Otcóv naučenie, že nábožná mod- litba táhne v kakús' jednotu k Bohu. A to nábožné mysli svaté Trojice spatřovánie jest o nebeskéj radosti okušenie a vycházie nade vše dobré, což sde móž býti. Po tom stój snažně, od toho se vše ho lúče, jelikž móžeš, což ť by bylo přiekazno k tomu, 30 ode všech hřiechóv, od marností, od myšlení neřádných, a čisť vždy svú mysl, ať bude čísta jako přečisté zrcadlo, v němž by se světlo svaté Trojice obráželo. Nenávist a hněv vyvrz z srdce; to ť ovšem překážie, že ť ne- budú modlitby hodny uslyšenie. Protož pusť s srdce, ač kto 35 učiní protivenstvie, a z slitovánie chudých núze čiň almužny: to ť budeta křídle, jimiž tvá modlitba přijde dospěšně k Bohu. 25 114a 114b 115a 90
Strana 91
A jměj ku příkladu Davida krále, jenž, jsa králem, mnoho měl činiti s světem, však svú duši čistil vždy jako chvostištěm, 115b takže mohl řéci k Bohu: »Nenáviděl sem nepravosti a měl sem ji u mrzkost, ale miloval sem tvuoj zákon. Sedmkrát za den 5 řekl sem chválu tvú tobě nad súdy spravedlnosti tvé. Má duše ostřichala svědečství tvých a náramně sem je miloval. Přibliž se, Hospodine, má prosba před tvuoj obličej, a podlé toho, jakož s' vyřekl, daj mi rozum.« A když tak volati budeš k Bohu, přiblíží ť se, a než přestaneš, řécit bude: »Aj, teď sem!« Nelze ť 10 jest, kdyby se tak ústavně modlil kto Bohu, by den ote dne ne- prospieval a nebyl boží milostí vyproštěn ze všech zlostí ne- 116a přietele. Ktož by v takých řečech vezma obyčej zahřieval se v ná- boženství a v takém myšlení, ostával by marností a bral by sílu 15 proti žádostem, ješto tržé mysl jeho k nehodnému, a byl by hoden jmene toho a té pocty jako ten, ješto rozmlúvá s Bohem, vláští maje známost jeho a ochotnost. Dajž ť Hospodin, aby došel té blažnosti! Aj, ukázal ť sem tu cestu boží; viziž, aby již, sílu vezma, 20 táhl se k svatosti! Neb die Bóh k svým ke všem: »Svati buďte, neb ť já svat jsem.« A píše svatý Petr obecně k lidu křestan- skému řka: »Když Otcem vzýváte toho, ješto súdí neváže jed- noho mimo druhého, ale každého podlé jeho vlastních činuov, v bázni se obierajte v času bezbydlé svého, to vědúc, že jste ne 25 tiem, ješto je porušení poddáno, zlatem a střiebrem, vykúpeni z vašie marnosti, v niejž ste byli ostaveni z obyčeje otcóv va- šich, ale drahú krví jako Beránka beze všie poškvrny.« To všecko v svém srdci přemietaj, maje bázen boží před očima srdce svého, pomně na hrozný súd poslední a na slav- 30 nost spravedlných, ješto oboji, jakž budú hodni, mají vzieti od- platu v onom světu. Pomni také, kak ť jejst krátký čas, ješto 117a mine, proti věčnosti, kak vše jest lútová věc, ješto jest na světě, kak jest všeliká tělesná krása jako tráva na lúce a chvála svět- ská jako květ trávní: tráva zsechne a senem bude, a vešken 35 květ jejie oprchne, ale že slovo božie na věky ostane. Ty a tako- vévěci vždyměj v svéj mysli přemietány a pokoj buď s tebú. Osvět 116b 91
A jměj ku příkladu Davida krále, jenž, jsa králem, mnoho měl činiti s světem, však svú duši čistil vždy jako chvostištěm, 115b takže mohl řéci k Bohu: »Nenáviděl sem nepravosti a měl sem ji u mrzkost, ale miloval sem tvuoj zákon. Sedmkrát za den 5 řekl sem chválu tvú tobě nad súdy spravedlnosti tvé. Má duše ostřichala svědečství tvých a náramně sem je miloval. Přibliž se, Hospodine, má prosba před tvuoj obličej, a podlé toho, jakož s' vyřekl, daj mi rozum.« A když tak volati budeš k Bohu, přiblíží ť se, a než přestaneš, řécit bude: »Aj, teď sem!« Nelze ť 10 jest, kdyby se tak ústavně modlil kto Bohu, by den ote dne ne- prospieval a nebyl boží milostí vyproštěn ze všech zlostí ne- 116a přietele. Ktož by v takých řečech vezma obyčej zahřieval se v ná- boženství a v takém myšlení, ostával by marností a bral by sílu 15 proti žádostem, ješto tržé mysl jeho k nehodnému, a byl by hoden jmene toho a té pocty jako ten, ješto rozmlúvá s Bohem, vláští maje známost jeho a ochotnost. Dajž ť Hospodin, aby došel té blažnosti! Aj, ukázal ť sem tu cestu boží; viziž, aby již, sílu vezma, 20 táhl se k svatosti! Neb die Bóh k svým ke všem: »Svati buďte, neb ť já svat jsem.« A píše svatý Petr obecně k lidu křestan- skému řka: »Když Otcem vzýváte toho, ješto súdí neváže jed- noho mimo druhého, ale každého podlé jeho vlastních činuov, v bázni se obierajte v času bezbydlé svého, to vědúc, že jste ne 25 tiem, ješto je porušení poddáno, zlatem a střiebrem, vykúpeni z vašie marnosti, v niejž ste byli ostaveni z obyčeje otcóv va- šich, ale drahú krví jako Beránka beze všie poškvrny.« To všecko v svém srdci přemietaj, maje bázen boží před očima srdce svého, pomně na hrozný súd poslední a na slav- 30 nost spravedlných, ješto oboji, jakž budú hodni, mají vzieti od- platu v onom světu. Pomni také, kak ť jejst krátký čas, ješto 117a mine, proti věčnosti, kak vše jest lútová věc, ješto jest na světě, kak jest všeliká tělesná krása jako tráva na lúce a chvála svět- ská jako květ trávní: tráva zsechne a senem bude, a vešken 35 květ jejie oprchne, ale že slovo božie na věky ostane. Ty a tako- vévěci vždyměj v svéj mysli přemietány a pokoj buď s tebú. Osvět 116b 91
Strana 92
5 tě Hospodin a daj ť rozum a přiveď tě k životu spasenie věč- ného, odžeň všelikú zlú vóli od tvé mysli a tvú duši ohraď zna- mením kříže svatého, ať by nic tě nepotkalo nehodného, ale aby zaslúžil v svrchovanéj šlechetnosti dojíti královstva, ješto 117 nebude skonánie jmieti, a byl osviecen světlem blažené Trojice svaté v Otci i v Synu i v svatém Duchu, chválu maje a věčnú slavnost." Co učinil pěstún královicóv, když zvěděl, že jest křestanem. Takými řečmi šlechetný stařec podněcovav královice, jíde od 10 něho do své hospody. A služebníci králova syna diviechu se, že ten Barlaam tak často přichodí a tak s ním královic dlúhé řeči mievá. A ten, ješto bieše nad jinými, jehož bieše král tu ustavil, věře jemu mimo všecky, jménem Zardan, ješto byl najprv uvedl Barlaama jako kupce s drahým kamenem před 15 královice, vece královici: »Vieš, královiče, kak t mi jest tě tvuoj otec poručil mimo jiné, abych o tobě péči měl. Veliký t mám o tobě strach na srdci, vida tohoto člověka, an tak často chodí k tobě, zdali by tě chtěl zavésti u bludnú vieru, neb ť by to mój život platil. Protož aneb o něm pověz otci, anebo s ním nechaj 20 řečí, aneb mne odbuď, ať dá král miesto mne jiného.« A královic vece k němu: »Proši tebe, aby najprv to učinil, když přijde ke mně ten jistý člověk: buď tu tajně za oponú a sám uslyšíš, co ť ke mně mluví; a pak poviem, co by měl 118b učiniti." A tak, když Barlaam přijíde, schoval se tu tajně za oponú Zardan. A královic poče řéci k Barlaamovi: »Obnov mi řeči učenie svého v krátkéj řeči, ať bych to pevně držal v srdci, jakož s' mě učil na počátce, ukazuje své viery pravdu«. A Bar- laam poče řéci, krásně o Bohu mluvě a pravdu viery ukazuje, 30 že Bóh jest stvořitel všeho, a kak jest člověka učinil a dal jemu přikázanie, aby poslušenstvím zaslúžil života věčného, a on shřešil neposlušenstvím a v smrt upadl a v hubenstvo; a tak Buoh v svém milosrdí, aby ještě spomohl těm, ktož budú 119a chtieti vyjíti z smrti, divnú cestu k spasení zjednal, člověčstvie 25 118a 92
5 tě Hospodin a daj ť rozum a přiveď tě k životu spasenie věč- ného, odžeň všelikú zlú vóli od tvé mysli a tvú duši ohraď zna- mením kříže svatého, ať by nic tě nepotkalo nehodného, ale aby zaslúžil v svrchovanéj šlechetnosti dojíti královstva, ješto 117 nebude skonánie jmieti, a byl osviecen světlem blažené Trojice svaté v Otci i v Synu i v svatém Duchu, chválu maje a věčnú slavnost." Co učinil pěstún královicóv, když zvěděl, že jest křestanem. Takými řečmi šlechetný stařec podněcovav královice, jíde od 10 něho do své hospody. A služebníci králova syna diviechu se, že ten Barlaam tak často přichodí a tak s ním královic dlúhé řeči mievá. A ten, ješto bieše nad jinými, jehož bieše král tu ustavil, věře jemu mimo všecky, jménem Zardan, ješto byl najprv uvedl Barlaama jako kupce s drahým kamenem před 15 královice, vece královici: »Vieš, královiče, kak t mi jest tě tvuoj otec poručil mimo jiné, abych o tobě péči měl. Veliký t mám o tobě strach na srdci, vida tohoto člověka, an tak často chodí k tobě, zdali by tě chtěl zavésti u bludnú vieru, neb ť by to mój život platil. Protož aneb o něm pověz otci, anebo s ním nechaj 20 řečí, aneb mne odbuď, ať dá král miesto mne jiného.« A královic vece k němu: »Proši tebe, aby najprv to učinil, když přijde ke mně ten jistý člověk: buď tu tajně za oponú a sám uslyšíš, co ť ke mně mluví; a pak poviem, co by měl 118b učiniti." A tak, když Barlaam přijíde, schoval se tu tajně za oponú Zardan. A královic poče řéci k Barlaamovi: »Obnov mi řeči učenie svého v krátkéj řeči, ať bych to pevně držal v srdci, jakož s' mě učil na počátce, ukazuje své viery pravdu«. A Bar- laam poče řéci, krásně o Bohu mluvě a pravdu viery ukazuje, 30 že Bóh jest stvořitel všeho, a kak jest člověka učinil a dal jemu přikázanie, aby poslušenstvím zaslúžil života věčného, a on shřešil neposlušenstvím a v smrt upadl a v hubenstvo; a tak Buoh v svém milosrdí, aby ještě spomohl těm, ktož budú 119a chtieti vyjíti z smrti, divnú cestu k spasení zjednal, člověčstvie 25 118a 92
Strana 93
pravé přijem v svú božskú osobu a čístě, bez hřiecha, aby za ny — nejsa dlužen smrti — smrt zaplatil. A to vše prvé skrze své proroky byl předpověděl, a kak má opět na skonání světa přijíti v svéj velebnosti u velikéj moci, aby dal odplatu zlým 5 i dobrým, kteréž kto zaslúžil, v onom světu, ješto bude vždy bez konce tráti. A tak múdrými řečmi velmi podobně vypravi to, co je byl od počátka učil, a čistotu chvále, a kak má žádost tělesná pře- možena býti a vše potupeno, což k svě tu slušie, a že jest vše 119b 10 marnost, co jest světských věcí, a tesknost a práce bez úžitka; a že jediný Bóh má nade vše milován býti a jeho má nade vše býti ostřieháno přikázanie. Pak se obráti k modlitbě, prose Boha, aby se Josafat ne- odvrátil od prvnie viery k dřevním bludóm, a držal se v cestě 15 spasenie bez poškvrny. A dokonav modlitbu, opět jíde do hospody. Tehdy královic káza vystúpiti tomu Zardanovi, jenž se byl skryl za oponú, i vece k němu pokúšeje, zdali by prošly 20 srdce ty řeči tak spravedlné: »Slyšal-li s', kakými t řečmi chce mě tento svésti, abych nestál po utěše ní tohoto světa, a kakého 120a ť mi ukazuje Boha?« A Zardan vece: »Co mne pokúšieš, slúhy svého, a já vizi, že jest řeč jeho prošla tvé srdce a tvój úmysl proměnila? I my ť sme dřéve slýchali takové řeči, ale otec 25 tvuoj, ten jest to stavil, aby toho neučili, a zbil a rozehnal té viery lidi. A jestliže ty chceš učenie toho poslúchati, já nevědě, kterú budu omluvu před králem jmieti, že sem se nevystřehl toho a že sem té viery člověka pustil k tobě, a věda, že na to tebe tak obláště tvuoj otec chovati kázal, aby niktož z té viery 30 nepřišel k tobě.« Jozafat vece: »Já ť sem srdečně vděčen toho, že ť sem skrze 120b tě přišel k tomu, ať bych mohl poznati pravdu; a nevěděl t sem, čím ť bych toho odplatil lépe, než ať bych tě uvedl, aby sám slyšal tak pravé řeči a poznal svého Stvořitele, aby věděl, k čemu 35 tě stvořil, aby, ostana tmy, běžal k světlu. Ale jakož já vizi, daremnú sem v tom náději měl; tvrd s' a hrub u mysli k tomu, 93
pravé přijem v svú božskú osobu a čístě, bez hřiecha, aby za ny — nejsa dlužen smrti — smrt zaplatil. A to vše prvé skrze své proroky byl předpověděl, a kak má opět na skonání světa přijíti v svéj velebnosti u velikéj moci, aby dal odplatu zlým 5 i dobrým, kteréž kto zaslúžil, v onom světu, ješto bude vždy bez konce tráti. A tak múdrými řečmi velmi podobně vypravi to, co je byl od počátka učil, a čistotu chvále, a kak má žádost tělesná pře- možena býti a vše potupeno, což k svě tu slušie, a že jest vše 119b 10 marnost, co jest světských věcí, a tesknost a práce bez úžitka; a že jediný Bóh má nade vše milován býti a jeho má nade vše býti ostřieháno přikázanie. Pak se obráti k modlitbě, prose Boha, aby se Josafat ne- odvrátil od prvnie viery k dřevním bludóm, a držal se v cestě 15 spasenie bez poškvrny. A dokonav modlitbu, opět jíde do hospody. Tehdy královic káza vystúpiti tomu Zardanovi, jenž se byl skryl za oponú, i vece k němu pokúšeje, zdali by prošly 20 srdce ty řeči tak spravedlné: »Slyšal-li s', kakými t řečmi chce mě tento svésti, abych nestál po utěše ní tohoto světa, a kakého 120a ť mi ukazuje Boha?« A Zardan vece: »Co mne pokúšieš, slúhy svého, a já vizi, že jest řeč jeho prošla tvé srdce a tvój úmysl proměnila? I my ť sme dřéve slýchali takové řeči, ale otec 25 tvuoj, ten jest to stavil, aby toho neučili, a zbil a rozehnal té viery lidi. A jestliže ty chceš učenie toho poslúchati, já nevědě, kterú budu omluvu před králem jmieti, že sem se nevystřehl toho a že sem té viery člověka pustil k tobě, a věda, že na to tebe tak obláště tvuoj otec chovati kázal, aby niktož z té viery 30 nepřišel k tobě.« Jozafat vece: »Já ť sem srdečně vděčen toho, že ť sem skrze 120b tě přišel k tomu, ať bych mohl poznati pravdu; a nevěděl t sem, čím ť bych toho odplatil lépe, než ať bych tě uvedl, aby sám slyšal tak pravé řeči a poznal svého Stvořitele, aby věděl, k čemu 35 tě stvořil, aby, ostana tmy, běžal k světlu. Ale jakož já vizi, daremnú sem v tom náději měl; tvrd s' a hrub u mysli k tomu, 93
Strana 94
co s' slyšal. Ale zjevíš-li otci mému, daremní zámutek učiníš jemu; chceš-li dobře jemu učiniti, nezjevuj jemu nic tohoto až do času." 5 Ješto královic Barlaama za dva dary prosil, ješto chtěl pryč jíti. Pak Barlaam zítra přišed, poče s královicem mluviti, že se má 121a přič již zdvihnúti, a on se tiem mútieše velmi. Ale stařec tě- šieše jej a mnoho krásných řečí mluvieše k němu, aby stál v dobrém počátku bez pohnutie, a prose jeho, by jej již pustil, 10 a pravě jemu, že ne po dlúhém času budeta spolu v tovařiství. A tak královic pusti jej pryč a boje se, by onen Zardan královi o něm nic nepověděl, aby nebyl dán na múky, avšak poče k němu s žalostí řéci: »Ó mój duchovní otče, mój mistře z naj- lepších mistróv, ješto s' přivedl mé vše dobré, že mi jest ostati 15 po tobě a s marností se světskú obierati! Ty chceš k miestu 121b upokojenie duchovnieho, a já tebe již nesmiem držeti déle. Jdi u pokoji a u božie stráži, a mého hubenstva v svých svatých modlitbách pomni, abych mohl skóro přijíti k tobě a s tebú vždy býti, tě vždy viděti. 20 A za jednu věc prosím tebe: Když s' nic nechtěl svéj bratří ode mne vzieti, ale asa málo vezmi ode mne k svéj potřebě.« A muž svatý odpovědě: »Když t sem svéj bratří nechtěl nic od tebe daróv tvých vzieti (neb ť oni toho nepotřebují, jehož sú ostali z dobré vóle), kakž bych pak chtěl to sobě vzieti? By ť to 25 dobré bylo, jim ť bych byl vzal radějí nežli sobě. Ale ani jich 122a ani sebe nechci osídlem jměnie osidlati.« A když v téj prosbě Barlaam královice neuslyše, opět asa toho prositi poče, aby to své rúcho pústenničé, ješto jmějíše pod jiným rúchem, ostavil jemu k utěšení a jiné aby kázal jemu 30 takovéž učiniti. A v tom Barlaam uslyšal prosbu královice. A královic vze to rúcho, váže je nad drahost rúcha králového, a jiné takéž rúcho sprostné učini jemu. 94
co s' slyšal. Ale zjevíš-li otci mému, daremní zámutek učiníš jemu; chceš-li dobře jemu učiniti, nezjevuj jemu nic tohoto až do času." 5 Ješto královic Barlaama za dva dary prosil, ješto chtěl pryč jíti. Pak Barlaam zítra přišed, poče s královicem mluviti, že se má 121a přič již zdvihnúti, a on se tiem mútieše velmi. Ale stařec tě- šieše jej a mnoho krásných řečí mluvieše k němu, aby stál v dobrém počátku bez pohnutie, a prose jeho, by jej již pustil, 10 a pravě jemu, že ne po dlúhém času budeta spolu v tovařiství. A tak královic pusti jej pryč a boje se, by onen Zardan královi o něm nic nepověděl, aby nebyl dán na múky, avšak poče k němu s žalostí řéci: »Ó mój duchovní otče, mój mistře z naj- lepších mistróv, ješto s' přivedl mé vše dobré, že mi jest ostati 15 po tobě a s marností se světskú obierati! Ty chceš k miestu 121b upokojenie duchovnieho, a já tebe již nesmiem držeti déle. Jdi u pokoji a u božie stráži, a mého hubenstva v svých svatých modlitbách pomni, abych mohl skóro přijíti k tobě a s tebú vždy býti, tě vždy viděti. 20 A za jednu věc prosím tebe: Když s' nic nechtěl svéj bratří ode mne vzieti, ale asa málo vezmi ode mne k svéj potřebě.« A muž svatý odpovědě: »Když t sem svéj bratří nechtěl nic od tebe daróv tvých vzieti (neb ť oni toho nepotřebují, jehož sú ostali z dobré vóle), kakž bych pak chtěl to sobě vzieti? By ť to 25 dobré bylo, jim ť bych byl vzal radějí nežli sobě. Ale ani jich 122a ani sebe nechci osídlem jměnie osidlati.« A když v téj prosbě Barlaam královice neuslyše, opět asa toho prositi poče, aby to své rúcho pústenničé, ješto jmějíše pod jiným rúchem, ostavil jemu k utěšení a jiné aby kázal jemu 30 takovéž učiniti. A v tom Barlaam uslyšal prosbu královice. A královic vze to rúcho, váže je nad drahost rúcha králového, a jiné takéž rúcho sprostné učini jemu. 94
Strana 95
Co učinil královic potom, když Barlaam pryč odšél. Slyš to rád! Najposléz pak muž svatý, chtě pryč jíti, poče řéci: »Bratře milý i milý synu, jehož sem urodil slovem božím, pomni, v které- 5 ho s' krále rytieřstvie vstúpil, komu s' slíbil věren býti! Slíbil 122b si vieru všech pánuov pánu, napsán ť jest tvój slib v knihách jeho. Blažený budeš, když budeš svého slibu ostřiehati. Protož ničehož toho, což t jest v světě, nevaž — neřku nad Bóh a nad milost jeho —, ale ničehož Bohu nevrovnávaj, buď t Bóh nade 1o vše, v němž máš mieti věčný život. To vždy měj v srdci, že t nic nenie tak hrozného na tomto světě, jako ť jsú hrozné a ukrutné múky onoho světa, a najviec věčné, a že nic nenie tak utěšeného na tomto světě, jako jest veselé onoho světa, ješto v ně uvede Hospodin, ktož milují jej, jehož krása nevýpravná, 15 moc nepřemožená a chvála věčná, jehož dobré, ješto je on zachoval svým přátelóm, bez přirovnánie jest nade vše, což móž dobré býti na tomto světě; neb tak dobrých věcí sdejšie jest oko nevídalo ani ucho slýchalo ani je to v srdce člověčie vzešlo, co je tam toho dobra, ješto budeš dědičsky jmieti, sstojíš-li 20 v dobrém pod obranú božie ruky." Tehdy královic, objem míle mistra svého, s pláčem slze poče řieci: »Ó, kto mě tak míle bude napomínati, kde takého na- leznu vódci, kde taku útěchu vezmu miesto té milosti, ješto je 123b mě držala k tobě? Neb ty s' zlého slúhu se pánem smířil, Bohu 25 navrátil a synem a dědicem učinil královstva jeho. Já běch za- blúdil a zahynul, a ty s' mě nalezl a k těm ovciem přivedl u po- čet, ješto nikdy neblúdily, a ukázal s' mi upřiemú cestu, ze tmy mě vyved a z stieně smrti, nohy mé ustanoviv na pevnéj cestě, ješto dřéve na kluzkéj biechu. Mnoho dobrého učinil s' 30 mi, a který by to vypravil jazyk? Ale ty, Hospodine, ač i pro mě malého daj jemu odplatu z své milosti, a co ť já nemohu tolik, jakož bych měl, vděčen býti, doplň to, Bože!« Pak Barlaam, vzved oči a ruce vzhóru k Hospodinu, poče 124a řéci: »Bože, Otče Pána našeho Ihezu Krista, jenž všecko zřejmé 35 stvořenie i nezřejmé z ničehož stvořil a vše jsi osvietil, ješto je 123a 95
Co učinil královic potom, když Barlaam pryč odšél. Slyš to rád! Najposléz pak muž svatý, chtě pryč jíti, poče řéci: »Bratře milý i milý synu, jehož sem urodil slovem božím, pomni, v které- 5 ho s' krále rytieřstvie vstúpil, komu s' slíbil věren býti! Slíbil 122b si vieru všech pánuov pánu, napsán ť jest tvój slib v knihách jeho. Blažený budeš, když budeš svého slibu ostřiehati. Protož ničehož toho, což t jest v světě, nevaž — neřku nad Bóh a nad milost jeho —, ale ničehož Bohu nevrovnávaj, buď t Bóh nade 1o vše, v němž máš mieti věčný život. To vždy měj v srdci, že t nic nenie tak hrozného na tomto světě, jako ť jsú hrozné a ukrutné múky onoho světa, a najviec věčné, a že nic nenie tak utěšeného na tomto světě, jako jest veselé onoho světa, ješto v ně uvede Hospodin, ktož milují jej, jehož krása nevýpravná, 15 moc nepřemožená a chvála věčná, jehož dobré, ješto je on zachoval svým přátelóm, bez přirovnánie jest nade vše, což móž dobré býti na tomto světě; neb tak dobrých věcí sdejšie jest oko nevídalo ani ucho slýchalo ani je to v srdce člověčie vzešlo, co je tam toho dobra, ješto budeš dědičsky jmieti, sstojíš-li 20 v dobrém pod obranú božie ruky." Tehdy královic, objem míle mistra svého, s pláčem slze poče řieci: »Ó, kto mě tak míle bude napomínati, kde takého na- leznu vódci, kde taku útěchu vezmu miesto té milosti, ješto je 123b mě držala k tobě? Neb ty s' zlého slúhu se pánem smířil, Bohu 25 navrátil a synem a dědicem učinil královstva jeho. Já běch za- blúdil a zahynul, a ty s' mě nalezl a k těm ovciem přivedl u po- čet, ješto nikdy neblúdily, a ukázal s' mi upřiemú cestu, ze tmy mě vyved a z stieně smrti, nohy mé ustanoviv na pevnéj cestě, ješto dřéve na kluzkéj biechu. Mnoho dobrého učinil s' 30 mi, a který by to vypravil jazyk? Ale ty, Hospodine, ač i pro mě malého daj jemu odplatu z své milosti, a co ť já nemohu tolik, jakož bych měl, vděčen býti, doplň to, Bože!« Pak Barlaam, vzved oči a ruce vzhóru k Hospodinu, poče 124a řéci: »Bože, Otče Pána našeho Ihezu Krista, jenž všecko zřejmé 35 stvořenie i nezřejmé z ničehož stvořil a vše jsi osvietil, ješto je 123a 95
Strana 96
dřéve tma zakrývala, a obrátil s' nás k sobě, abychom, jsúc tvé stvořenie, nezašli po svéj nemúdrosti v zahynutie, dieku vzdá- váme tvéj silnéj moci i tvéj múdrosti, Pánu našemu Jezu Kristu, skrze ň s' to učinil všecko, a my, ješto smy padli byli u porušené přirozenie skrze neposlušenstvie nás všech otce, vzvedl s' vzhóru skrze ň divným činem u milosti a v dobrotě Ducha svatého, hřiechy nám odpúštěje mnohého našeho pohýře nie, 124b obživiv z smrti, vyvedl s' z bludu, učistiv nás krví Pána našeho Ihezu Krista, tebe t proši, jeden Bože, v téj tvéj divnéj a u veli- 10 kéj Trojici svatéj, Otče, Synu i svatý Duše, tě ť vzývám, vzezři na tuto tvú ovci, ješto t jest skrze mě nedóstojného, ale darem tvé milosti ku poznání tvému přišla a u počet stáda tvého v obět tobě, a ty sám posvěť duše jeho svú mocí a svú milostí, ať bude tobě smyslná obět! Obrať sobě tu vinnici, ješto ť jest tvým sva- 15 tým Duchem štěpována, a daj na ni své požehnánie, ať nese ovoce spravedlnosti! Posilni jeho, zpósobě v něm tvá svědeč- stvie! Vychvať jej ode lsti chytrého dábla i všech zlých duchóv moc vzdal od něho! Múdrosti tvého dobrého Duchu nauč jej, ať činí tvú vóli, a nevzdaluj od něho své pomoci! Rač nají obú 20 spolu slyšeti prosbu, abychova tvého věčného sbožie dědice byla, neb jsi požehnaný a slavný na věky!« A dokonav tu modlitbu, obje jej míle a řka: »Dřieve s' byl královicem, ale již synem Krále nebeského«. A dasta sobě polí- benie pokoje, žádaje jeden druhému v Hospodinu božieho po- 25 žehnánie. I vyjíde Barlaam na svú cestu, dieku u veselém duchu vzdá vaje Hospodinu, že je prospěšnu učinil cestu jeho. 5 125a 125b Když odšel Barlaam, kterak se modlil královic. A když odjíde Barlaam, šed Jozafat na modlitby, u velikém náboženství plným srdcem poče řieci: »Bože, k méj pomoci 30 zři, Hospodine, pospěj, aby mi spomohl! Neb tobě ť jest osta- ven chudý, ty sirotku pomocník budeš. Vzezři na mě a smiluj se nade mnú! Neb ty chceš, aby všichni spaseni byli a přišli ku poznání jmene tvého. Spas mě a posil mne, ať bych šel po cestě tvých přikázaní, neb já mdlý sem a nestatečný k tomu, 96
dřéve tma zakrývala, a obrátil s' nás k sobě, abychom, jsúc tvé stvořenie, nezašli po svéj nemúdrosti v zahynutie, dieku vzdá- váme tvéj silnéj moci i tvéj múdrosti, Pánu našemu Jezu Kristu, skrze ň s' to učinil všecko, a my, ješto smy padli byli u porušené přirozenie skrze neposlušenstvie nás všech otce, vzvedl s' vzhóru skrze ň divným činem u milosti a v dobrotě Ducha svatého, hřiechy nám odpúštěje mnohého našeho pohýře nie, 124b obživiv z smrti, vyvedl s' z bludu, učistiv nás krví Pána našeho Ihezu Krista, tebe t proši, jeden Bože, v téj tvéj divnéj a u veli- 10 kéj Trojici svatéj, Otče, Synu i svatý Duše, tě ť vzývám, vzezři na tuto tvú ovci, ješto t jest skrze mě nedóstojného, ale darem tvé milosti ku poznání tvému přišla a u počet stáda tvého v obět tobě, a ty sám posvěť duše jeho svú mocí a svú milostí, ať bude tobě smyslná obět! Obrať sobě tu vinnici, ješto ť jest tvým sva- 15 tým Duchem štěpována, a daj na ni své požehnánie, ať nese ovoce spravedlnosti! Posilni jeho, zpósobě v něm tvá svědeč- stvie! Vychvať jej ode lsti chytrého dábla i všech zlých duchóv moc vzdal od něho! Múdrosti tvého dobrého Duchu nauč jej, ať činí tvú vóli, a nevzdaluj od něho své pomoci! Rač nají obú 20 spolu slyšeti prosbu, abychova tvého věčného sbožie dědice byla, neb jsi požehnaný a slavný na věky!« A dokonav tu modlitbu, obje jej míle a řka: »Dřieve s' byl královicem, ale již synem Krále nebeského«. A dasta sobě polí- benie pokoje, žádaje jeden druhému v Hospodinu božieho po- 25 žehnánie. I vyjíde Barlaam na svú cestu, dieku u veselém duchu vzdá vaje Hospodinu, že je prospěšnu učinil cestu jeho. 5 125a 125b Když odšel Barlaam, kterak se modlil královic. A když odjíde Barlaam, šed Jozafat na modlitby, u velikém náboženství plným srdcem poče řieci: »Bože, k méj pomoci 30 zři, Hospodine, pospěj, aby mi spomohl! Neb tobě ť jest osta- ven chudý, ty sirotku pomocník budeš. Vzezři na mě a smiluj se nade mnú! Neb ty chceš, aby všichni spaseni byli a přišli ku poznání jmene tvého. Spas mě a posil mne, ať bych šel po cestě tvých přikázaní, neb já mdlý sem a nestatečný k tomu, 96
Strana 97
5 abych mohl dobré učiniti. Ale ty, ješto vše v svéj moci držíš, 126a móžeš mě spasiti. Neopúštěj mne, ať nejdu podlé vuole těla mého, ale nauč mě, ať bych vždy tvú vuoli činil, a zachovaj mě věčně k životu blaženému. Otče, Synu i svatý Duše, ješto jsi Buoh jeden u podstati, tě ť vzývám, tě ť chválím, neb tě chválí vše stvořenie, tě velebie netělesné všech blažených du- chóv divné moci, neb jsi chvalný a nade vše povýšený navěky!« Ješto se pak Zardan, pěstún královice, učinil nemocen, boje se krále. 10 Od toho miesta poče Jozafat pilen býti, aby duši i tělo choval čístě, bez poškvrny, a poče u modlitbách sna žen býti; ač 126b někdy ve dne pro ty, s nimiž bydlil, co obmeškal určených hodin aneb někdy, když byl s otcem, nahradil v noci, pomně slova žaltářnieho, ješto praví: »V noci vzdvihněte ruce svoji 15 k svatyni a chválu Bohu vzdajte«. I postem trápieše bujnost těla svého. A on Zardan, vida ty jeho obyčeje, mútieše se, péči maje, kak se od krále zvede jemu, když zvie král syna svého na vieru křesťanskú a tak k svatému životu obrácenie. To tak u mysli 20 přemietaje a v tom smutku spravi nemoc na se, i jíde ot dvora do svého domu. A když královi nemoc toho polvěděchu, 127a miesto něho k synu jiného posla, a k tomuto lékaři káza, o zdraví jeho péči maje. A lékař vida, že král na Zardana zvláště laskav, poče jeho pilen býti, a pokusiv nemoci jeho, 25 vzkáza královi: »Nevizi ť já na tomto člověku nemoci jiné, jediné že pro někakú žalost poddal se tesknosti«. A král to slyšav, poče se domnievati, zdali by se na ň snad královic roz- hněval, proněž by se zamútiv Zardan šel od něho. A chtě toho dojíti lépe, vzkáza, že chce nazajtřie Zardana 30 v nemoci jeho navštieviti. A on to uslyšav, jakž by zítra, oblek se v své rúcho, jíde před král a pokloni se na zemi před ním. 127b A král vece jemu: »Proč s' učinil těžko sobě, jda ke mně? Já ť sem chtěl k tobě jíti, ať bych i jiným ukázal, že laskav sem na tě«. A on vece: »Ó králi! Z obecných nemocí nenie ť má 7 Barlaam a Josafat 97
5 abych mohl dobré učiniti. Ale ty, ješto vše v svéj moci držíš, 126a móžeš mě spasiti. Neopúštěj mne, ať nejdu podlé vuole těla mého, ale nauč mě, ať bych vždy tvú vuoli činil, a zachovaj mě věčně k životu blaženému. Otče, Synu i svatý Duše, ješto jsi Buoh jeden u podstati, tě ť vzývám, tě ť chválím, neb tě chválí vše stvořenie, tě velebie netělesné všech blažených du- chóv divné moci, neb jsi chvalný a nade vše povýšený navěky!« Ješto se pak Zardan, pěstún královice, učinil nemocen, boje se krále. 10 Od toho miesta poče Jozafat pilen býti, aby duši i tělo choval čístě, bez poškvrny, a poče u modlitbách sna žen býti; ač 126b někdy ve dne pro ty, s nimiž bydlil, co obmeškal určených hodin aneb někdy, když byl s otcem, nahradil v noci, pomně slova žaltářnieho, ješto praví: »V noci vzdvihněte ruce svoji 15 k svatyni a chválu Bohu vzdajte«. I postem trápieše bujnost těla svého. A on Zardan, vida ty jeho obyčeje, mútieše se, péči maje, kak se od krále zvede jemu, když zvie král syna svého na vieru křesťanskú a tak k svatému životu obrácenie. To tak u mysli 20 přemietaje a v tom smutku spravi nemoc na se, i jíde ot dvora do svého domu. A když královi nemoc toho polvěděchu, 127a miesto něho k synu jiného posla, a k tomuto lékaři káza, o zdraví jeho péči maje. A lékař vida, že král na Zardana zvláště laskav, poče jeho pilen býti, a pokusiv nemoci jeho, 25 vzkáza královi: »Nevizi ť já na tomto člověku nemoci jiné, jediné že pro někakú žalost poddal se tesknosti«. A král to slyšav, poče se domnievati, zdali by se na ň snad královic roz- hněval, proněž by se zamútiv Zardan šel od něho. A chtě toho dojíti lépe, vzkáza, že chce nazajtřie Zardana 30 v nemoci jeho navštieviti. A on to uslyšav, jakž by zítra, oblek se v své rúcho, jíde před král a pokloni se na zemi před ním. 127b A král vece jemu: »Proč s' učinil těžko sobě, jda ke mně? Já ť sem chtěl k tobě jíti, ať bych i jiným ukázal, že laskav sem na tě«. A on vece: »Ó králi! Z obecných nemocí nenie ť má 7 Barlaam a Josafat 97
Strana 98
nemoc, ale z zámutka a z tesknosti mysli zemdlen sem i tělem. Nemúdré ť by bylo, bych se dal k sobě truditi Tvéj Velebnos- ti«. A když poče král tázati, proč by byl ten zámutek jeho, poče řéci: »Vinen t sem a dóstojen, králi, hněvu tvého, neb sem se neuměl vystřieci toho, že k mému pánu, synu tvému, zlý a lestný přišel člověk, pln uměnie čarodějnieho, křesťanské viery, a mlu vil jemu i obrátil jej po svéj vieře a vešken pro- měnil úmysl jeho, že nic netbá jiného, jediné vždy táhne jej vešken úmysl k tomu Kristu, jenž mu jest ten jistý kázal; 10 a Barlaam jest jméno toho «. A když to král uslyše, smúti se velmě a hněv poče točiti myslí jeho. I jmějieše král jednoho, ješto ve všech radách jeho prvním bieše, jménem Arachim, a v hvězdářství umělý bieše. Toho kázal král povolati a to, co se je stalo, zjevi jemu v ža- 15 lostnéj mysli. A on, vida králóv taký smutek, poče těše jej řéci k němu: »Nemuť se, králi! Já ť mám za to, že ť jej odvedu od té viery a navedu tjej, že t vše učiní, což tobě líbo. A naj- prvé na to se snažme, zdali bychom toho zlého Barlaama kde dosiehli, že bychom jej aneb řečí múdrú a dary svedli od 20 viery jeho, anebo mukami rozličnými, že by odvolal to, co je učil, a radil synu tvému, aby tebe poslúchal jako otce. A pakli nebudem moci dosieci Barlaama toho, já t znám jiného pústen- níka, všie věci k Barlaamovi podobného, a ten t jest z našie viery, muž učený; mój tjest mistr byl. A na to ť bydlí na púšti, 25 ať by s tiem svým učením hvězdářským mohl vókol jíti bez přiekazy. K tomu ť tajně já přijda poviem vše, co se jest stalo, a tak s ním smluvím, aby on se řekl býti tiem Barlaamem, a pronesem, že sme Barlaama nalezli a nalezše jeli jej. A on ť stane, uprvu líče pravdu křesťanské viery, a potom, když 30 uložíme den, aby se s ním přeli o vieru učení naši, počna t líčiti křesťanskú vieru, dá ť se přemoci v hádaní našem. A když to uzří syn tvuoj, pustí ť od toho, co jej Barlaam učil; neb ť i ten ť se obrátí po našéj vieře, ješto ť se tak spraví, by Barlaam byl, a zjevně vyzná, že jest blúdil«. 35 To král slyšav, odtuši sobě, vzem daremnú náději z té rady jeho; neb Bóh jest, ješto i kniežecie zbořuje rady. 5 128a 128b 129a 98
nemoc, ale z zámutka a z tesknosti mysli zemdlen sem i tělem. Nemúdré ť by bylo, bych se dal k sobě truditi Tvéj Velebnos- ti«. A když poče král tázati, proč by byl ten zámutek jeho, poče řéci: »Vinen t sem a dóstojen, králi, hněvu tvého, neb sem se neuměl vystřieci toho, že k mému pánu, synu tvému, zlý a lestný přišel člověk, pln uměnie čarodějnieho, křesťanské viery, a mlu vil jemu i obrátil jej po svéj vieře a vešken pro- měnil úmysl jeho, že nic netbá jiného, jediné vždy táhne jej vešken úmysl k tomu Kristu, jenž mu jest ten jistý kázal; 10 a Barlaam jest jméno toho «. A když to král uslyše, smúti se velmě a hněv poče točiti myslí jeho. I jmějieše král jednoho, ješto ve všech radách jeho prvním bieše, jménem Arachim, a v hvězdářství umělý bieše. Toho kázal král povolati a to, co se je stalo, zjevi jemu v ža- 15 lostnéj mysli. A on, vida králóv taký smutek, poče těše jej řéci k němu: »Nemuť se, králi! Já ť mám za to, že ť jej odvedu od té viery a navedu tjej, že t vše učiní, což tobě líbo. A naj- prvé na to se snažme, zdali bychom toho zlého Barlaama kde dosiehli, že bychom jej aneb řečí múdrú a dary svedli od 20 viery jeho, anebo mukami rozličnými, že by odvolal to, co je učil, a radil synu tvému, aby tebe poslúchal jako otce. A pakli nebudem moci dosieci Barlaama toho, já t znám jiného pústen- níka, všie věci k Barlaamovi podobného, a ten t jest z našie viery, muž učený; mój tjest mistr byl. A na to ť bydlí na púšti, 25 ať by s tiem svým učením hvězdářským mohl vókol jíti bez přiekazy. K tomu ť tajně já přijda poviem vše, co se jest stalo, a tak s ním smluvím, aby on se řekl býti tiem Barlaamem, a pronesem, že sme Barlaama nalezli a nalezše jeli jej. A on ť stane, uprvu líče pravdu křesťanské viery, a potom, když 30 uložíme den, aby se s ním přeli o vieru učení naši, počna t líčiti křesťanskú vieru, dá ť se přemoci v hádaní našem. A když to uzří syn tvuoj, pustí ť od toho, co jej Barlaam učil; neb ť i ten ť se obrátí po našéj vieře, ješto ť se tak spraví, by Barlaam byl, a zjevně vyzná, že jest blúdil«. 35 To král slyšav, odtuši sobě, vzem daremnú náději z té rady jeho; neb Bóh jest, ješto i kniežecie zbořuje rady. 5 128a 128b 129a 98
Strana 99
Tuto čte se, kterak Arachis radil králi, aby rozeslal na vše 129b strany, aby Barlaama hledali, a sám také jel, kdežto mnoho jiných pústeníkóv nalezli v horách. Posla král po všech cestách na vše strany, zdali by kde tkysili 5 Barlaama a přivedli. A ten jistý Arachim sám jede jednú stranú, kdež najvětší náději jmějieše, by jej postihl. A když šest dní pracováchu darmo, potom se mnoho lidu sjede k jed- néj púšti v loviště králova, a všudy se na to ptaje, zda by kde byli Barlaama viděli, a skazuje postavu jeho. 10 A nemoha se i tu doptati po púšti, postúpi v lesy pusté, aby tu lovil, a káza všudy hledati po horách i po údolech, zdali by kde na které se vzeptati mohli pústenníky. Až jednú, stojiec na vrchu, uzřechu pod horú zástup pústenníkuov a zlapachu je kázaním kniežete svého. I přivedú je přede ň, počestné muže, ani beze všie úžesti. A jeden bieše mezi nimi naj- počestnější; a ten mějieše někakú mošnu, v niejž biechu kosti Otcóv svatých. Pilně opatřiv Arachim jich každého a uzřev, že mezi nimi nenie Barlaam, smúti se, neb se již bieše obra- doval mně, by tu již nalezl Barlaama mezi nimi. I vece k nim: 20 »Kde jest ten bludný, ješto je svedl králova syna?" Onen najpočestnější odpovědě řka: »Nenie ť toho mezi 130b námi; Bóh toho ostřez, by on sde byl! Vyhnán ť jest od nás z božie milosti Pána našeho Jezu Krista a má ť svá bydla mezi vámi, u vás jedná svá pósobenie!« 25 I vece to knieže k pústenníku: »Tehdy ty znáš svódci toho?“ Odpovědě: »Známt mnoho lstí a chytrostí jeho; a ďábel ť slove, že t na těle i na duši uhryzá, a šatan, protože se protiví dobrému všemu. A vy nechcete znáti jeho, an ústavně mezi vámi jest«. 30 Knieže odpovědě: »Já t o Barlaamovi tieži tebe, chtě se rád doptati jeho«. Pústenník vece: »Pročež tehdy miesto něho jme nuješ jiného? Však ty tiežeš na toho, ješto jest svódce od 131a dobrého! Když se tiežeš na Barlaama, bylo řéci: Kde jest ten, ješto je z bludu vyvedl králova syna? Neb ť jest to náš bratr 35 a svatého života člověk. Ale my ť sme ho dávno již neviděli«. 15 130a 99
Tuto čte se, kterak Arachis radil králi, aby rozeslal na vše 129b strany, aby Barlaama hledali, a sám také jel, kdežto mnoho jiných pústeníkóv nalezli v horách. Posla král po všech cestách na vše strany, zdali by kde tkysili 5 Barlaama a přivedli. A ten jistý Arachim sám jede jednú stranú, kdež najvětší náději jmějieše, by jej postihl. A když šest dní pracováchu darmo, potom se mnoho lidu sjede k jed- néj púšti v loviště králova, a všudy se na to ptaje, zda by kde byli Barlaama viděli, a skazuje postavu jeho. 10 A nemoha se i tu doptati po púšti, postúpi v lesy pusté, aby tu lovil, a káza všudy hledati po horách i po údolech, zdali by kde na které se vzeptati mohli pústenníky. Až jednú, stojiec na vrchu, uzřechu pod horú zástup pústenníkuov a zlapachu je kázaním kniežete svého. I přivedú je přede ň, počestné muže, ani beze všie úžesti. A jeden bieše mezi nimi naj- počestnější; a ten mějieše někakú mošnu, v niejž biechu kosti Otcóv svatých. Pilně opatřiv Arachim jich každého a uzřev, že mezi nimi nenie Barlaam, smúti se, neb se již bieše obra- doval mně, by tu již nalezl Barlaama mezi nimi. I vece k nim: 20 »Kde jest ten bludný, ješto je svedl králova syna?" Onen najpočestnější odpovědě řka: »Nenie ť toho mezi 130b námi; Bóh toho ostřez, by on sde byl! Vyhnán ť jest od nás z božie milosti Pána našeho Jezu Krista a má ť svá bydla mezi vámi, u vás jedná svá pósobenie!« 25 I vece to knieže k pústenníku: »Tehdy ty znáš svódci toho?“ Odpovědě: »Známt mnoho lstí a chytrostí jeho; a ďábel ť slove, že t na těle i na duši uhryzá, a šatan, protože se protiví dobrému všemu. A vy nechcete znáti jeho, an ústavně mezi vámi jest«. 30 Knieže odpovědě: »Já t o Barlaamovi tieži tebe, chtě se rád doptati jeho«. Pústenník vece: »Pročež tehdy miesto něho jme nuješ jiného? Však ty tiežeš na toho, ješto jest svódce od 131a dobrého! Když se tiežeš na Barlaama, bylo řéci: Kde jest ten, ješto je z bludu vyvedl králova syna? Neb ť jest to náš bratr 35 a svatého života člověk. Ale my ť sme ho dávno již neviděli«. 15 130a 99
Strana 100
Vece to knieže: »Ukažte nám bydlo jeho!« Pústenník ten odpovědě: »By ť vás muž svatý chtěl viděti, byl ť by vás utkal, proti vám vyjda; ale my nemámy schrány jeho ukázati«. Z toho knieže rozhněvav se, ukrutným zrakem hledě na ně, 5 poče řéci: »Neukážete-li mi Barlaama, zahubím ť vás všech krutú smrtí!« Pústenník velce: »A co na nás vidíš světského, bychom to tak milovali, že bychom báli se smrtí ztratiti toho, ano by se nám dobře stalo, bychom vyšli již z bezbydlé tohoto u božiej milosti? Neb, donidž sde jsmy, strach mámy nejistos- 10 ti konce svého, zdali bychom snad z dábelského některého pokušenie neb z vrtkosti a nesíly vuole našie žádosti nehodnéj nepovolili a od toho se úmysla neodvrátili, ješto sme počeli ve jmě božie. Protož jistě to vězte — učiňte, co chcete —, my ť slúhy božie neukážem ani bydl jiných pústenníkuov; neb 15 se nám to zdá zlé ovšem, bychom tiem chtěli své smrti zbýti. A to ť nám se zdá za najlepšie, kdybychom, dřéve v šlechet- nostech pracovavše, mužsky stojiec proti tělu, proti světu, proti hřiechu, a pak abychom u vítěžství Bohu svú krev obě- tovali«. 20 A ten hubenec — a ne knieže —, takú vida stálost statečných lidí, rozhorli se i káza je mukami táhnúti těžkými, takže sám to poče za div jmieti, že takú sílu mohú jmieti v ustavičství úmysla svého a tak múdré odpovědi v tom svém úmysle. A když ani kterými řečmi ani mukami možechu toho dobyti 25 na nich, by bydlo Barlaamovo ukázali (jehož nepřiechu, že je vědie), káza je dovésti k králi. A když dojedú s nimi po drahně 132b dnech — neb zdaleka biechu —, ten Arachis povědě o nich, jakž se stalo, a pak je před král přivede. 131b 132а 30 Když byli před král přivedeni, kterak jemu odpoviedali v ústavnosti a nebáli se smrti žádné ani muk. Král je uzřev, by lít v hněvu na ně a trýzniti mukami káza. A pak, kázav přestati těm, ktož je mučiechu, poče sám chtieti mluviti s nimi; i otáza jich, proč by v téj mošně nosili tak umrlých kosti, řka: »Činíte-li to pro tu milost, ješto ste k nim 100
Vece to knieže: »Ukažte nám bydlo jeho!« Pústenník ten odpovědě: »By ť vás muž svatý chtěl viděti, byl ť by vás utkal, proti vám vyjda; ale my nemámy schrány jeho ukázati«. Z toho knieže rozhněvav se, ukrutným zrakem hledě na ně, 5 poče řéci: »Neukážete-li mi Barlaama, zahubím ť vás všech krutú smrtí!« Pústenník velce: »A co na nás vidíš světského, bychom to tak milovali, že bychom báli se smrtí ztratiti toho, ano by se nám dobře stalo, bychom vyšli již z bezbydlé tohoto u božiej milosti? Neb, donidž sde jsmy, strach mámy nejistos- 10 ti konce svého, zdali bychom snad z dábelského některého pokušenie neb z vrtkosti a nesíly vuole našie žádosti nehodnéj nepovolili a od toho se úmysla neodvrátili, ješto sme počeli ve jmě božie. Protož jistě to vězte — učiňte, co chcete —, my ť slúhy božie neukážem ani bydl jiných pústenníkuov; neb 15 se nám to zdá zlé ovšem, bychom tiem chtěli své smrti zbýti. A to ť nám se zdá za najlepšie, kdybychom, dřéve v šlechet- nostech pracovavše, mužsky stojiec proti tělu, proti světu, proti hřiechu, a pak abychom u vítěžství Bohu svú krev obě- tovali«. 20 A ten hubenec — a ne knieže —, takú vida stálost statečných lidí, rozhorli se i káza je mukami táhnúti těžkými, takže sám to poče za div jmieti, že takú sílu mohú jmieti v ustavičství úmysla svého a tak múdré odpovědi v tom svém úmysle. A když ani kterými řečmi ani mukami možechu toho dobyti 25 na nich, by bydlo Barlaamovo ukázali (jehož nepřiechu, že je vědie), káza je dovésti k králi. A když dojedú s nimi po drahně 132b dnech — neb zdaleka biechu —, ten Arachis povědě o nich, jakž se stalo, a pak je před král přivede. 131b 132а 30 Když byli před král přivedeni, kterak jemu odpoviedali v ústavnosti a nebáli se smrti žádné ani muk. Král je uzřev, by lít v hněvu na ně a trýzniti mukami káza. A pak, kázav přestati těm, ktož je mučiechu, poče sám chtieti mluviti s nimi; i otáza jich, proč by v téj mošně nosili tak umrlých kosti, řka: »Činíte-li to pro tu milost, ješto ste k nim 100
Strana 101
jměli, večas t vás k nim pošli, abyšte mi z toho děkovali«. A onen z nich] najstařejší, nic se hrózy královy neboje, svobod- ně a s dobrú myslí vece: »Ó králi! Tyto svaté kosti a čisté nosíme, milost k těm divnéj mužóm statečnosti ukazujíc; 5 a pamět máme jich statečnosti, abychom se vzbúzeli k témuž, a jich již pokoj znamenajíc a radostné bydlo, jich radosti útě- chu máme a hlédámy, bychom tudíž za nimi přišli, jim již blahajíc, a také, abychom toho pamět jměli, že jest nám umřieti; a to je potřebné smrtedlným jmieti na paměti. A také 10 mámy za to, že tak z svatých dotknutie kostí svatost vycházie a moc tajná šlechetnosti, neb jsú oruldie Ducha svatého, 133b jimiž jest Duch svatý hýbal k šlechetnostem neb k šlechetným činóm«. Opět král vece: »Když jest pamět smrti úžitečna, proč na 15 kostech svých, ješto je v svém těle jmáte a ješto mají zbořeny býti, nebéřete té paměti?« Pústenník vece: »Já sem viece než jen této jedné věci řečí dotekl, proč nosímy svatých kosti, a ty, jednu věc vzem, i chceš se nám v tom posmievati. Avšak to muož každý viděti, kak velmi vzbudí pamět smrti, když kto 20 opatří mrtvých kosti, neb jako by volaly k každému: Co jste vy, to sme my byly, a co smy my, to vy budete. A pak, že sám to znáš, že tvé kosti, ješ to jmáš v svém těle, ukazují ť, že máš 134a umřieti: pročež ty, ješto po malém času máš umřieti, nepóso- bíš dobře své věci k smrti, ale dal s' svú duši na nepravost 25 a na všelikú zlost, násilně a nemilosrdně zabíjeje slúhy božie, ješto ť v nivčem nejsú přiekazni ani t co chtie těchto světských věcí vzieti tobě, ani dielu v tom s tebú jmieti?« Král vece jemu: »V svém bludu lidi svodíte veléc, aby od libostných věcí tohoto světa pustili a miesto bydla rozkošného 30 a žádostné cti aby v hubenstvo vnikli a u potupný život a strastný a tu čest, ješto na bohy slušie, činili Je žíšovi. A protož, aby lid nenásledoval vašeho bludu a těch bohóv neostal, ješto sú je jich otci ctili, a ciziemu Bohu neznámému neslúžili, ovšem mi se podobné zdá, abych to stavil mukami, 35 i smrt vám čině«. Pústenník vece: »Když stojíš po tom, aby sde všichni jměli 134b 133a 101
jměli, večas t vás k nim pošli, abyšte mi z toho děkovali«. A onen z nich] najstařejší, nic se hrózy královy neboje, svobod- ně a s dobrú myslí vece: »Ó králi! Tyto svaté kosti a čisté nosíme, milost k těm divnéj mužóm statečnosti ukazujíc; 5 a pamět máme jich statečnosti, abychom se vzbúzeli k témuž, a jich již pokoj znamenajíc a radostné bydlo, jich radosti útě- chu máme a hlédámy, bychom tudíž za nimi přišli, jim již blahajíc, a také, abychom toho pamět jměli, že jest nám umřieti; a to je potřebné smrtedlným jmieti na paměti. A také 10 mámy za to, že tak z svatých dotknutie kostí svatost vycházie a moc tajná šlechetnosti, neb jsú oruldie Ducha svatého, 133b jimiž jest Duch svatý hýbal k šlechetnostem neb k šlechetným činóm«. Opět král vece: »Když jest pamět smrti úžitečna, proč na 15 kostech svých, ješto je v svém těle jmáte a ješto mají zbořeny býti, nebéřete té paměti?« Pústenník vece: »Já sem viece než jen této jedné věci řečí dotekl, proč nosímy svatých kosti, a ty, jednu věc vzem, i chceš se nám v tom posmievati. Avšak to muož každý viděti, kak velmi vzbudí pamět smrti, když kto 20 opatří mrtvých kosti, neb jako by volaly k každému: Co jste vy, to sme my byly, a co smy my, to vy budete. A pak, že sám to znáš, že tvé kosti, ješ to jmáš v svém těle, ukazují ť, že máš 134a umřieti: pročež ty, ješto po malém času máš umřieti, nepóso- bíš dobře své věci k smrti, ale dal s' svú duši na nepravost 25 a na všelikú zlost, násilně a nemilosrdně zabíjeje slúhy božie, ješto ť v nivčem nejsú přiekazni ani t co chtie těchto světských věcí vzieti tobě, ani dielu v tom s tebú jmieti?« Král vece jemu: »V svém bludu lidi svodíte veléc, aby od libostných věcí tohoto světa pustili a miesto bydla rozkošného 30 a žádostné cti aby v hubenstvo vnikli a u potupný život a strastný a tu čest, ješto na bohy slušie, činili Je žíšovi. A protož, aby lid nenásledoval vašeho bludu a těch bohóv neostal, ješto sú je jich otci ctili, a ciziemu Bohu neznámému neslúžili, ovšem mi se podobné zdá, abych to stavil mukami, 35 i smrt vám čině«. Pústenník vece: »Když stojíš po tom, aby sde všichni jměli 134b 133a 101
Strana 102
rozkošný život a dobré bydlo, proč nedáš všem rovně sbožie a rozkoší jako sobě, proč sám vše chceš mieti mimo jiné? A nadto, co je těch, ješto u velikéj jsú chudobě a pracijí těžko, a ty jim a od nich to béřeš, ješto sú těžko vydělali! Očité ť jest 5 to znamenie, že nejsi tak jiných pilen dobrého, ale aby sám mohl svú libostnú žádost naplniti. A proto ty Boha za Bóh 135a nechceš jmieti, že smiernost, rovnost a pravdu přikazuje, brání po tělesných žádostech jíti, k nimž táhne lidského přirozenie porušenie, a těch bohóv následuješ, ješto nejsú bohové, ale 10 činili šeradstvo všelikaké, jakž pravíte na ně: cizoložili, bratří zabíjeli, otce z královstvie vyhonili, někteří své děti zjedli u pravéj ukrutnosti —, aby, příklad maje od svých bohóv, svú vóli páchal v témž šeředstvie. Ó králi, kak blúdíš u velikém bludu! Neb bojíš se, abychom svým kázaním božieho slova 15 nepřivedli k božiej službě, aby nevyšli z tvé ruky pod ruku 135b toho, jenž vším vládne. Neb chtěl by rád těch mnoho jmieti, ješto by slúžili lakomstvu tvému, aby oni, jsúc v hubenstvu, pracovali hromazdiece, a tobě jich nachovánie k úžitku přišlo. Právě ť jest podobné k tomu: Bude o psiech neb o ptáciech 20 lovných někto lahoditi, ale když uhonie nětco, i z hrdla jim vydrú. Takéž i ty, chtě platu úročnieho mnoho jmieti i jiných úžitkóv hledaje, ještoť by kakž koli přišli od těch práce, ješto na zemi dělají neb na moři těžiec, kupčiec, neb řemeslem ve vsech, u městech, až snad i s lichvú, neb kostkujíc, dieš, že 136a 25 o nich máš péči, a hlédaje jich dobrého, a ty jsi všech takých záhuba a příčina věčné smrti, a sám své najprv zbraňuje, aby pravdy spasenie svého nepoznali, jen k tomu táhna, ať by plúlo sbožie tohoto světa jako z vody. Ale procit, králi, z těžkého snu, otvoř svoji zavřeniej oči, 30 uzři blesk chvály našeho Boha ve všech věcech a buď někdy slúha jeho! Rozumějte nemúdří z lidu a blázni zmúdřete někdy! Srozumějte, že ť nenie Boha, jako ť jest Buoh náš, a nenie t' spasenie, jedinké v něm!« 102
rozkošný život a dobré bydlo, proč nedáš všem rovně sbožie a rozkoší jako sobě, proč sám vše chceš mieti mimo jiné? A nadto, co je těch, ješto u velikéj jsú chudobě a pracijí těžko, a ty jim a od nich to béřeš, ješto sú těžko vydělali! Očité ť jest 5 to znamenie, že nejsi tak jiných pilen dobrého, ale aby sám mohl svú libostnú žádost naplniti. A proto ty Boha za Bóh 135a nechceš jmieti, že smiernost, rovnost a pravdu přikazuje, brání po tělesných žádostech jíti, k nimž táhne lidského přirozenie porušenie, a těch bohóv následuješ, ješto nejsú bohové, ale 10 činili šeradstvo všelikaké, jakž pravíte na ně: cizoložili, bratří zabíjeli, otce z královstvie vyhonili, někteří své děti zjedli u pravéj ukrutnosti —, aby, příklad maje od svých bohóv, svú vóli páchal v témž šeředstvie. Ó králi, kak blúdíš u velikém bludu! Neb bojíš se, abychom svým kázaním božieho slova 15 nepřivedli k božiej službě, aby nevyšli z tvé ruky pod ruku 135b toho, jenž vším vládne. Neb chtěl by rád těch mnoho jmieti, ješto by slúžili lakomstvu tvému, aby oni, jsúc v hubenstvu, pracovali hromazdiece, a tobě jich nachovánie k úžitku přišlo. Právě ť jest podobné k tomu: Bude o psiech neb o ptáciech 20 lovných někto lahoditi, ale když uhonie nětco, i z hrdla jim vydrú. Takéž i ty, chtě platu úročnieho mnoho jmieti i jiných úžitkóv hledaje, ještoť by kakž koli přišli od těch práce, ješto na zemi dělají neb na moři těžiec, kupčiec, neb řemeslem ve vsech, u městech, až snad i s lichvú, neb kostkujíc, dieš, že 136a 25 o nich máš péči, a hlédaje jich dobrého, a ty jsi všech takých záhuba a příčina věčné smrti, a sám své najprv zbraňuje, aby pravdy spasenie svého nepoznali, jen k tomu táhna, ať by plúlo sbožie tohoto světa jako z vody. Ale procit, králi, z těžkého snu, otvoř svoji zavřeniej oči, 30 uzři blesk chvály našeho Boha ve všech věcech a buď někdy slúha jeho! Rozumějte nemúdří z lidu a blázni zmúdřete někdy! Srozumějte, že ť nenie Boha, jako ť jest Buoh náš, a nenie t' spasenie, jedinké v něm!« 102
Strana 103
Co potom král kázal jim činiti rozhněvav se. [Ty řeči král slyšav, tvrdosti neobměkči srdce svého, neda jeho 136b projíti pravdě, ale v hněvu jsa oslepen a u milosti tohoto světa, tomu pústenníku vece: »Nechajž svých básní! Připravím tě, 5 že mi Barlaama ukážeš! Neb, nechceš-li toho učiniti z dobré vuole, dám t vás v ty múky, jakýchž ste nikdy neslýchali!« Ale tito silní mužie v ustavičstvě úmysla svého počechu řéci beze všeho strachu: »Ó králi! Ne to nám jest naším Bo- hem přikázáno, ješto ty velíš, ale on nám jest spravedlnost 10 přikázal a milosrdie, smiernost, a zdejších rozkoší se pokrývati 137a a silně státi v šlechetnosti, strpiec vše protivenstvie pro spra- vedlnost. Protož, čím nám tieže činíš pro naši vieru, tiem nám větší čest a chválu shromazdíš až na věky. Učiň nad námi, což chceš, nám neslušie učiniti, což nenie hodné. Nedám 15 k hřiechu povolenie; ani ť se to zdaj malá věc, aby hřiech nebyl, bychom bratra svého pronesli v tvoji ruce — nebudeš toho jmieti z nás smiechu! Nemni, bychom v tom, ješto nás posilije, tak mdli byli, abychom strachem před tvými mukami ztratili múdrost a co z toho učinili, ješto by bylo proti ustavení 137b 20 našeho Boha, by nás mohl i tisíckrát dáti na smrt. Co ť řéci viece? Kteréž vieš múky najukrutnějšie, daj nás na ně! Nám jest Kristus život a pro ň umřieti jest náš zisk najlepší«. Z toho král tak se rozlíti, tak by ukruten, že každému z nich, aby druzí hleděli na to, káza ruce obě i obě noze utínati, oči 25 vyvrci a jazyky vytáhnúc vyřezati. A ti slavní, stateční mužie všechno to s dobrú myslí přetrpěvše, jeden druhého potvrzuje u božíe milosti, účastenstvím a vítěžstvím jiných svatých mu- čedlníkóv svítězivše, dali své duše u božiej ruce a věčné 138a koruny vzeli. 30 Kterak Arachis radil králi, pode lstí abyjeli Nachora, pohan- ského pústenníka, i řekli před lidmi, že sú Barlaama jeli. A když se tak sta, král vece onomu rádci svému: »Již jest minula náděje prvá. Viz, zdali ť nám prospěje úmysl náděje 103
Co potom král kázal jim činiti rozhněvav se. [Ty řeči král slyšav, tvrdosti neobměkči srdce svého, neda jeho 136b projíti pravdě, ale v hněvu jsa oslepen a u milosti tohoto světa, tomu pústenníku vece: »Nechajž svých básní! Připravím tě, 5 že mi Barlaama ukážeš! Neb, nechceš-li toho učiniti z dobré vuole, dám t vás v ty múky, jakýchž ste nikdy neslýchali!« Ale tito silní mužie v ustavičstvě úmysla svého počechu řéci beze všeho strachu: »Ó králi! Ne to nám jest naším Bo- hem přikázáno, ješto ty velíš, ale on nám jest spravedlnost 10 přikázal a milosrdie, smiernost, a zdejších rozkoší se pokrývati 137a a silně státi v šlechetnosti, strpiec vše protivenstvie pro spra- vedlnost. Protož, čím nám tieže činíš pro naši vieru, tiem nám větší čest a chválu shromazdíš až na věky. Učiň nad námi, což chceš, nám neslušie učiniti, což nenie hodné. Nedám 15 k hřiechu povolenie; ani ť se to zdaj malá věc, aby hřiech nebyl, bychom bratra svého pronesli v tvoji ruce — nebudeš toho jmieti z nás smiechu! Nemni, bychom v tom, ješto nás posilije, tak mdli byli, abychom strachem před tvými mukami ztratili múdrost a co z toho učinili, ješto by bylo proti ustavení 137b 20 našeho Boha, by nás mohl i tisíckrát dáti na smrt. Co ť řéci viece? Kteréž vieš múky najukrutnějšie, daj nás na ně! Nám jest Kristus život a pro ň umřieti jest náš zisk najlepší«. Z toho král tak se rozlíti, tak by ukruten, že každému z nich, aby druzí hleděli na to, káza ruce obě i obě noze utínati, oči 25 vyvrci a jazyky vytáhnúc vyřezati. A ti slavní, stateční mužie všechno to s dobrú myslí přetrpěvše, jeden druhého potvrzuje u božíe milosti, účastenstvím a vítěžstvím jiných svatých mu- čedlníkóv svítězivše, dali své duše u božiej ruce a věčné 138a koruny vzeli. 30 Kterak Arachis radil králi, pode lstí abyjeli Nachora, pohan- ského pústenníka, i řekli před lidmi, že sú Barlaama jeli. A když se tak sta, král vece onomu rádci svému: »Již jest minula náděje prvá. Viz, zdali ť nám prospěje úmysl náděje 103
Strana 104
druhé! Dobuď nám onoho k Barlaamovi podobného!« A tomu bieše Nachor jméno. Tehdy Arachis tajně v noci jíde k tomu Nachorovi a vešken úmysl svój a králóv povědě jemu a smluvi s ním, kak by měl k tomu učiniti. Všed pak k královi, prone- sechu, že jim Barlaam prošpehován. A pojem lid s sebú, jedú 138b k púšti. A tu uzřechu muže jednoho, an jde z lesu, a on káza jej popásti, tak, jakž byl smluvil. A ten Arachis, když přivedechu muže toho, čině se neznaje jeho, poče tázati, kto by byl a kterého stavu. On se křestanem 10 povědě a pústenníkem; a jméno zjevi, že by Barlaam řiekali jemu. A ten Arachis ukáza se, jako by tiem byl velmi vesel, že je nalezl Barlaama toho, a pospěšně přinese královi jeho. A král, když by ten postaven jatý před ním, otáza jeho řka: »Ty-li s' ten Barlaam, ješto, dáblóv moc maje, svedl s' mého syna?« A on [vece: »Já sem Barlaam, ale ne — jakož ty dieš —, bych svedl syna tvého, pomoc dáblóv maje k tomu; ale maje k tomu boží pomoc, oznámil sem jednoho pravého Boha synu tvému a naučil sem jej, kak by jměl slúžiti jemu, vyved jej z bludu«. 20 Opět král vece, a jako prchaje v hněviech: »Správné by bylo, aby dán byl k smrti, nedadúc přijíti i k jednéj řeči. Ale ještě z své dobroty prodlím t smrtí, zdali se upamatuješ, že s' zblúdil; a budeš-li chtieti poslúchati, nalezneš milost, aneb pak zahuben budeš ukrutnú smrtí, nepolepšíš-li svého 25 bludu«. I da jej tomu Arachimovi, aby jeho choval, velmi pilně 139b přikazuje, aby všudy bylo proneseno, by jat byl Barlaam, až dojdú i králova syna ty noviny. Pro něž se královic zamúti velmě a da se v žalosti na modlitby, ze všeho srdce vzývaje k tomu pomoc boží, vždy u Boze náději maje, jakž bieše jemu řekl muž svatý, že má s ním býti spolu v službě božiej do skonánie života svého. A Bóh z svého milosrdie neda jemu býti nadlúze v téj tesknosti; neb bliz jest vždy všem, ktož u pravdě vzývají jej v den své tesknosti, a zná ť ty, ktož vším 35 srdcem hledají jeho. A tak utěši mládence toho smúceného v nočniem vidění, to, co má býti, dav jemu poznati; a dal sílu 140a 15 30 139a 104
druhé! Dobuď nám onoho k Barlaamovi podobného!« A tomu bieše Nachor jméno. Tehdy Arachis tajně v noci jíde k tomu Nachorovi a vešken úmysl svój a králóv povědě jemu a smluvi s ním, kak by měl k tomu učiniti. Všed pak k královi, prone- sechu, že jim Barlaam prošpehován. A pojem lid s sebú, jedú 138b k púšti. A tu uzřechu muže jednoho, an jde z lesu, a on káza jej popásti, tak, jakž byl smluvil. A ten Arachis, když přivedechu muže toho, čině se neznaje jeho, poče tázati, kto by byl a kterého stavu. On se křestanem 10 povědě a pústenníkem; a jméno zjevi, že by Barlaam řiekali jemu. A ten Arachis ukáza se, jako by tiem byl velmi vesel, že je nalezl Barlaama toho, a pospěšně přinese královi jeho. A král, když by ten postaven jatý před ním, otáza jeho řka: »Ty-li s' ten Barlaam, ješto, dáblóv moc maje, svedl s' mého syna?« A on [vece: »Já sem Barlaam, ale ne — jakož ty dieš —, bych svedl syna tvého, pomoc dáblóv maje k tomu; ale maje k tomu boží pomoc, oznámil sem jednoho pravého Boha synu tvému a naučil sem jej, kak by jměl slúžiti jemu, vyved jej z bludu«. 20 Opět král vece, a jako prchaje v hněviech: »Správné by bylo, aby dán byl k smrti, nedadúc přijíti i k jednéj řeči. Ale ještě z své dobroty prodlím t smrtí, zdali se upamatuješ, že s' zblúdil; a budeš-li chtieti poslúchati, nalezneš milost, aneb pak zahuben budeš ukrutnú smrtí, nepolepšíš-li svého 25 bludu«. I da jej tomu Arachimovi, aby jeho choval, velmi pilně 139b přikazuje, aby všudy bylo proneseno, by jat byl Barlaam, až dojdú i králova syna ty noviny. Pro něž se královic zamúti velmě a da se v žalosti na modlitby, ze všeho srdce vzývaje k tomu pomoc boží, vždy u Boze náději maje, jakž bieše jemu řekl muž svatý, že má s ním býti spolu v službě božiej do skonánie života svého. A Bóh z svého milosrdie neda jemu býti nadlúze v téj tesknosti; neb bliz jest vždy všem, ktož u pravdě vzývají jej v den své tesknosti, a zná ť ty, ktož vším 35 srdcem hledají jeho. A tak utěši mládence toho smúceného v nočniem vidění, to, co má býti, dav jemu poznati; a dal sílu 140a 15 30 139a 104
Strana 105
mysli jeho a doufánie do vítěžstva u božiej pomoci a světlem rozumu osvieti jej; a naplni veselé a radosti srdce jeho miesto toho zamúcenie, ješto bieše z oněch novin přišlo jemu. A král také utěšen bieše mně, by dovedl tú lstí úmysla svého. 5 Ale jakož die žaltář: »Sešpílela jest nepravost sobě, a spravedl- nost přemóž najposléz nepravost všicku a ukáže ji i zahladí ji až na věky“. Jakož to bude po chvíli v tomto úkladu ukázáno. Kterak otec přišed k synu v smutce a v hněvě, a co s ním mluvil, slyš! 25 10 V tu pak chvíli jede král k synu svému. A když syn vyjíde 140b proti otci, otec neda jemu políbenie jako jindy, ale hněviv se ukáza jemu. A všed v králový pokoj, sede smutně. Pak přivolav syna, poče řéci: »Synu, kaké noviny o tobě slyši, ješto mě u méj mysli zamucují?! Nemním toho, by který kdy člověk 15 byl radosten jako já tvým narozením; a opěte, byl-li je kto pro syna tak zamúcen jako já pro tě? Neb s' mých šedin uctiti nechtěl, mú očí zbavil s' mě světla a méj síle přeřezal s' žíly. Ta mi jest již žalost přišla, jiež sem se bál, by mě pro tě ne- potkala, a dal sem se u posměch skrze tě mým nepřátelóm, 20 že s' dětinskú myslí uposlúchal nemúdré rady, váže ji nad radu otce svého, a vida to, ano zřie ke mně všichni dobří, všichni múdří. A rozhněval s' bohy naše, potupiv je, dav se v službu ciziemu Bohu. E, že s' to kdy učinil, synu! Já se na- dějiech, ať bych tě ostavil silnost svému královstvu po sobě, a ty pak nestyděl si se proti mně tak nepřátelsky učiniti! Zdali s' mne nejměl správně poslúchati a po mém jíti naučení nežli toho lestného a shnilého kmetě, po jehož s' postúpil bláznovstvu, ješto tě k tvrdému a k hořkému životu vede miesto života libosti plného a rozkošného? Ani s' se bál, 30 by ť bohové nad tebú hněvu svého neukázali, ješto tolik dobrého nám učinili, sbožím, mocí, korunú nás darovavše, mnoho nám národóv lidských porobivše, a ješto sú mi dali, že s' se narodil, když sem jich prosil a hlédal jich libými obětmi — a ty pak jich potupiv, postúpil si po kakéms' Ježíši 141a 141b 105
mysli jeho a doufánie do vítěžstva u božiej pomoci a světlem rozumu osvieti jej; a naplni veselé a radosti srdce jeho miesto toho zamúcenie, ješto bieše z oněch novin přišlo jemu. A král také utěšen bieše mně, by dovedl tú lstí úmysla svého. 5 Ale jakož die žaltář: »Sešpílela jest nepravost sobě, a spravedl- nost přemóž najposléz nepravost všicku a ukáže ji i zahladí ji až na věky“. Jakož to bude po chvíli v tomto úkladu ukázáno. Kterak otec přišed k synu v smutce a v hněvě, a co s ním mluvil, slyš! 25 10 V tu pak chvíli jede král k synu svému. A když syn vyjíde 140b proti otci, otec neda jemu políbenie jako jindy, ale hněviv se ukáza jemu. A všed v králový pokoj, sede smutně. Pak přivolav syna, poče řéci: »Synu, kaké noviny o tobě slyši, ješto mě u méj mysli zamucují?! Nemním toho, by který kdy člověk 15 byl radosten jako já tvým narozením; a opěte, byl-li je kto pro syna tak zamúcen jako já pro tě? Neb s' mých šedin uctiti nechtěl, mú očí zbavil s' mě světla a méj síle přeřezal s' žíly. Ta mi jest již žalost přišla, jiež sem se bál, by mě pro tě ne- potkala, a dal sem se u posměch skrze tě mým nepřátelóm, 20 že s' dětinskú myslí uposlúchal nemúdré rady, váže ji nad radu otce svého, a vida to, ano zřie ke mně všichni dobří, všichni múdří. A rozhněval s' bohy naše, potupiv je, dav se v službu ciziemu Bohu. E, že s' to kdy učinil, synu! Já se na- dějiech, ať bych tě ostavil silnost svému královstvu po sobě, a ty pak nestyděl si se proti mně tak nepřátelsky učiniti! Zdali s' mne nejměl správně poslúchati a po mém jíti naučení nežli toho lestného a shnilého kmetě, po jehož s' postúpil bláznovstvu, ješto tě k tvrdému a k hořkému životu vede miesto života libosti plného a rozkošného? Ani s' se bál, 30 by ť bohové nad tebú hněvu svého neukázali, ješto tolik dobrého nám učinili, sbožím, mocí, korunú nás darovavše, mnoho nám národóv lidských porobivše, a ješto sú mi dali, že s' se narodil, když sem jich prosil a hlédal jich libými obětmi — a ty pak jich potupiv, postúpil si po kakéms' Ježíši 141a 141b 105
Strana 106
ukřižovaném, za Bóh jej přijem, dav se svésti těch bláznov- ství, ješto bají, by měl kaký jiný býti lidem život a by měli mrtví vstáti. Ale ještě usmysl sobě, milý synu, poslúchaj otce, 142a nechaje té nemúdrosti, by chtěl ještě dobré a rozkošné bydlo 5 dáti za kakús' náději, ješto nic nenie. Protož poď a učiň velebnú obět bohóm, zajma sto býkóv, ať by byli milostivi a nemstili své křivdy nad tebú, neb ť jsú mocni zle i dobře učiniti. A to, co t řku, sám ť se mohu dáti ku příkladu, ješto ť sem z jich milosti k tomu přišel královstvu 10 svému, proněž jim dieku vzdávaje, službu jich plodím a ctím jich slúhy, a ty, ktož, hrdajíc jimi, nechtie jim cti, oběti učiniti, poddávám u múky až do smrti«. Tuto čte se, kterak syn otci odmlúval krásnými řečmi. A když mnoho takových král vyda řečí, vieru svú velebě a cti 142b vieře křesťanskéj utrhaje, vida svatý mladec, že se již nemá tajiti toho, co jest učinil, u mysli sstáléj a s dobrú myslí vece otci: »Otče milý, toho, co s' o mně slyšal, nebudu ť ovšem přieti; věci ť sem neučinil nepodobné. Vyšel sem z bludu, a pravdu poznav, táhnu se k niej; ostav slepoty, i jdu k světlu; 20 odřek se dábla i všech jeho tantuov, přijal sem se Krista, Boha živého a pravého, ješto je jedinký Syn Boha živého, Otce všemohúcieho, ješto je skrze ň u milosti společní v jich obú v Duchu svatém a jest stvořitel nebe i země, všie zřejmé věci i nezřej mé, ješto je je stvořil, i člověka z zemného jílu a život dal jemu a ustavil jej v ráji rozkoši, dav jemu přikázanie, aby držal poslušenstvie, z něhož by byl milosti hoden. A když toho neposlúchal, upadl v smrt a v moc dáblovu. Ještě neostal Buoh jeho svú pomocí, ale nalezl z své milosti podobnú cestu, aby jej i rod jeho přivedl a navrátil v čest, ješto je ji 30 ztratil člověk prohřešením; a tak Syn boží, Buch pravý z Boha Otce, člověčstvie přijem v svú osobu božskú v čistéj dievce, beze všie poškvrny narodil se z nie, obieral se s lidmi, učil spalsenie cestu, až pak, nejsa smrti dlužen, za ny smrt trpěl, 143b aby dluh zaplatil našie smrti, za hřiechy všech učiniv dosti, 25 143a 15 106
ukřižovaném, za Bóh jej přijem, dav se svésti těch bláznov- ství, ješto bají, by měl kaký jiný býti lidem život a by měli mrtví vstáti. Ale ještě usmysl sobě, milý synu, poslúchaj otce, 142a nechaje té nemúdrosti, by chtěl ještě dobré a rozkošné bydlo 5 dáti za kakús' náději, ješto nic nenie. Protož poď a učiň velebnú obět bohóm, zajma sto býkóv, ať by byli milostivi a nemstili své křivdy nad tebú, neb ť jsú mocni zle i dobře učiniti. A to, co t řku, sám ť se mohu dáti ku příkladu, ješto ť sem z jich milosti k tomu přišel královstvu 10 svému, proněž jim dieku vzdávaje, službu jich plodím a ctím jich slúhy, a ty, ktož, hrdajíc jimi, nechtie jim cti, oběti učiniti, poddávám u múky až do smrti«. Tuto čte se, kterak syn otci odmlúval krásnými řečmi. A když mnoho takových král vyda řečí, vieru svú velebě a cti 142b vieře křesťanskéj utrhaje, vida svatý mladec, že se již nemá tajiti toho, co jest učinil, u mysli sstáléj a s dobrú myslí vece otci: »Otče milý, toho, co s' o mně slyšal, nebudu ť ovšem přieti; věci ť sem neučinil nepodobné. Vyšel sem z bludu, a pravdu poznav, táhnu se k niej; ostav slepoty, i jdu k světlu; 20 odřek se dábla i všech jeho tantuov, přijal sem se Krista, Boha živého a pravého, ješto je jedinký Syn Boha živého, Otce všemohúcieho, ješto je skrze ň u milosti společní v jich obú v Duchu svatém a jest stvořitel nebe i země, všie zřejmé věci i nezřej mé, ješto je je stvořil, i člověka z zemného jílu a život dal jemu a ustavil jej v ráji rozkoši, dav jemu přikázanie, aby držal poslušenstvie, z něhož by byl milosti hoden. A když toho neposlúchal, upadl v smrt a v moc dáblovu. Ještě neostal Buoh jeho svú pomocí, ale nalezl z své milosti podobnú cestu, aby jej i rod jeho přivedl a navrátil v čest, ješto je ji 30 ztratil člověk prohřešením; a tak Syn boží, Buch pravý z Boha Otce, člověčstvie přijem v svú osobu božskú v čistéj dievce, beze všie poškvrny narodil se z nie, obieral se s lidmi, učil spalsenie cestu, až pak, nejsa smrti dlužen, za ny smrt trpěl, 143b aby dluh zaplatil našie smrti, za hřiechy všech učiniv dosti, 25 143a 15 106
Strana 107
ktož budú jeho. A tak zemdlil smrt, moc pekelnú přemohl, aby nebesa opět byla otevřiena všem, ktož skrze ň budú tam chtieti vjíti, držiec jeho ustavenie. Neb on to vše své tělo i duši, ješto je téhož jako i my přirozenie podlé člověčstvie, 5 usadil na trónu všie chvály, aby v něm všichni jeho chválu majíc kralovali u plném dobrém, nad to, než móž býti pově- dieno, i nad to, než jest kdy slýcháno, i nad každý smysl lidský; neb on jest Bóh silný a sám jedilný všemohúcí, král nad králi a pán nad pány, jediný on sám sebú svatý, v svatých 10 svú milostí odpočívaje, aby oni skrze ň svati byli; jenž má chválu s Otcem i s Duchem svatým, Bóh jsa jeden téhož bož- stvie, ale v svéj vláští osobě. Tak vyznávám jednoho Boha v osobách ve třech, jedné spolu podstati, jedné věčnosti, netělesného, neproměnného, 15 ne by co trpěl podlé božstvie, že i strast žádná nedotkne jeho, ješto je studnice všeho dobrého, všeho pokoje i světla věčného, stvořitele stvořenie všeho, zřejmého i nezřejmého, ješto vše drží, vše řiedí, neb nic býti nemóž, jedno zpósobem jeho. A zdali t to pak blud nenie a nemúdrost, netbati takého 20 Boha a nečistým, neřku bohém, ale dáblóm dáti se v službu a modlám němým, hluchým, slepým, mrtvým oběti činiti, a vědúc, že nic nejsú, jen, ač kdy lstí zlého ducha co se stane, jako by se skrze ně stalo, a to lidským omámením. To sem poznal ukázaním onoho muže svatého a ostal sem bludu toho, přídrže se živého a pravého Boha, jemuž chci slúžiti až do konce života svého, aby v jeho ruku má duše přišla, z niež by mi nevypravené vše dobré přišlo. I měl by tiem, otče milý, vesel býti, že sem z služby vy- 145a proštěn nečistých duchóv, abych já tiem byl veselejí. Neb, 30 kakž koli vesel sem, že mě je své tváři Buoh osvietil světlem, však mě drží žalost, že tebe, otče, nemám vyvedena z toho bludu. A věrně za to proši Boha mého milého, aby tě k sobě přivedl z zablúzenie ďábelského a tvú tvrdost svým obměkčil milosrdím. 35 Protož rozuměj, králi: nikakež nechci zrušiti té smlúvy, ješto ť sem ji učinil s Kristem, ješto je mě svú krví vykúpil, 25 144a 144b 107
ktož budú jeho. A tak zemdlil smrt, moc pekelnú přemohl, aby nebesa opět byla otevřiena všem, ktož skrze ň budú tam chtieti vjíti, držiec jeho ustavenie. Neb on to vše své tělo i duši, ješto je téhož jako i my přirozenie podlé člověčstvie, 5 usadil na trónu všie chvály, aby v něm všichni jeho chválu majíc kralovali u plném dobrém, nad to, než móž býti pově- dieno, i nad to, než jest kdy slýcháno, i nad každý smysl lidský; neb on jest Bóh silný a sám jedilný všemohúcí, král nad králi a pán nad pány, jediný on sám sebú svatý, v svatých 10 svú milostí odpočívaje, aby oni skrze ň svati byli; jenž má chválu s Otcem i s Duchem svatým, Bóh jsa jeden téhož bož- stvie, ale v svéj vláští osobě. Tak vyznávám jednoho Boha v osobách ve třech, jedné spolu podstati, jedné věčnosti, netělesného, neproměnného, 15 ne by co trpěl podlé božstvie, že i strast žádná nedotkne jeho, ješto je studnice všeho dobrého, všeho pokoje i světla věčného, stvořitele stvořenie všeho, zřejmého i nezřejmého, ješto vše drží, vše řiedí, neb nic býti nemóž, jedno zpósobem jeho. A zdali t to pak blud nenie a nemúdrost, netbati takého 20 Boha a nečistým, neřku bohém, ale dáblóm dáti se v službu a modlám němým, hluchým, slepým, mrtvým oběti činiti, a vědúc, že nic nejsú, jen, ač kdy lstí zlého ducha co se stane, jako by se skrze ně stalo, a to lidským omámením. To sem poznal ukázaním onoho muže svatého a ostal sem bludu toho, přídrže se živého a pravého Boha, jemuž chci slúžiti až do konce života svého, aby v jeho ruku má duše přišla, z niež by mi nevypravené vše dobré přišlo. I měl by tiem, otče milý, vesel býti, že sem z služby vy- 145a proštěn nečistých duchóv, abych já tiem byl veselejí. Neb, 30 kakž koli vesel sem, že mě je své tváři Buoh osvietil světlem, však mě drží žalost, že tebe, otče, nemám vyvedena z toho bludu. A věrně za to proši Boha mého milého, aby tě k sobě přivedl z zablúzenie ďábelského a tvú tvrdost svým obměkčil milosrdím. 35 Protož rozuměj, králi: nikakež nechci zrušiti té smlúvy, ješto ť sem ji učinil s Kristem, ješto je mě svú krví vykúpil, 25 144a 144b 107
Strana 108
svým Duchem prosvietil i posílil, by ť mi bylo umřieti i tisíce- krát. Neprajcuj o tom, vše ť jest darmo — od mé viery a od 145b toho slibu, ješto ť sem slíbil Bohu mému, nikakež mne ne- odvedeš! Jakež nemuožeš rukú nebe dosáhnúti a vysušiti vody 5 z moře, takež tohoto nepřivedeš. Ale brž by ty mé rady chtěl poslúchati, ostal by ty bludu svého, smířen by byl s Kristem a sám by to poznal dobré, ješto nad člověčí um vycházie, a byla bychva sobě jako v přirození, takéž v jednéj vieře tova- řiše. Ale nechceš-li k Bohu pravému přistúpiti, já ť dnes 10 vyznávám, že sem chutně odstúpil tebe«. Tuto se čte, co jest otec synu odpověděl na jeho řeči, ješto mluvil k otci. Král to slyše, rozhněva se a horlivě mluviti poče a s žalostí řka: 146a »A, kto je tiem vinen nežli já sám, ješto ť sem dal takú vóli, 15 v takéj rozkoši tebe choval, jakož jest nikdy od otce k synu také milosti neslýcháno? Protož tvá soběvolnost vzbudila jest tvé bláznovstvo proti méj hlavě. A již vizi, že jest to pravda, ješto hvězdáři na tvém porodu biechu řekli, že svévolný a hrdý budeš a svým starším neposlušný. Protož, neuposlúcháš-li 20 ještě mé rady, ne synem mým budeš, ale miesto otce budeš mieti na mně vraha«. Kterak syn otci mluvil krásně, doličuje neustavičnost života tohoto, nakrátce řka: 25 »Mútíš se, králi, že mi se jest dobře stalo; již ukazuješ, že 146b s' mi nepřietel miesto otce. Nerad vidíš spasenie mého, chtě mě táhnúti rukú mocnů v zatracenie. Učiníš-li, jímž mi hro- zíš, ješto s' slúl otcem, budeš slúti vražedlníkem syna svého. Přiď k rozumu, králi, aby mohl uzřieti stkvúcie světlo Boha mého, aby i sám někdy byl tiem osviecen pochotným a drahým 30 světlem. Ale tma je tvoji oči zaslonila, nedá ť prozřieti srdci tvému, neb s' vešken ulehl jen na to, což libé jest tělu, aby povolil jemu a žádostem jeho. Avšak, králi, vzpoměň na to, 108
svým Duchem prosvietil i posílil, by ť mi bylo umřieti i tisíce- krát. Neprajcuj o tom, vše ť jest darmo — od mé viery a od 145b toho slibu, ješto ť sem slíbil Bohu mému, nikakež mne ne- odvedeš! Jakež nemuožeš rukú nebe dosáhnúti a vysušiti vody 5 z moře, takež tohoto nepřivedeš. Ale brž by ty mé rady chtěl poslúchati, ostal by ty bludu svého, smířen by byl s Kristem a sám by to poznal dobré, ješto nad člověčí um vycházie, a byla bychva sobě jako v přirození, takéž v jednéj vieře tova- řiše. Ale nechceš-li k Bohu pravému přistúpiti, já ť dnes 10 vyznávám, že sem chutně odstúpil tebe«. Tuto se čte, co jest otec synu odpověděl na jeho řeči, ješto mluvil k otci. Král to slyše, rozhněva se a horlivě mluviti poče a s žalostí řka: 146a »A, kto je tiem vinen nežli já sám, ješto ť sem dal takú vóli, 15 v takéj rozkoši tebe choval, jakož jest nikdy od otce k synu také milosti neslýcháno? Protož tvá soběvolnost vzbudila jest tvé bláznovstvo proti méj hlavě. A již vizi, že jest to pravda, ješto hvězdáři na tvém porodu biechu řekli, že svévolný a hrdý budeš a svým starším neposlušný. Protož, neuposlúcháš-li 20 ještě mé rady, ne synem mým budeš, ale miesto otce budeš mieti na mně vraha«. Kterak syn otci mluvil krásně, doličuje neustavičnost života tohoto, nakrátce řka: 25 »Mútíš se, králi, že mi se jest dobře stalo; již ukazuješ, že 146b s' mi nepřietel miesto otce. Nerad vidíš spasenie mého, chtě mě táhnúti rukú mocnů v zatracenie. Učiníš-li, jímž mi hro- zíš, ješto s' slúl otcem, budeš slúti vražedlníkem syna svého. Přiď k rozumu, králi, aby mohl uzřieti stkvúcie světlo Boha mého, aby i sám někdy byl tiem osviecen pochotným a drahým 30 světlem. Ale tma je tvoji oči zaslonila, nedá ť prozřieti srdci tvému, neb s' vešken ulehl jen na to, což libé jest tělu, aby povolil jemu a žádostem jeho. Avšak, králi, vzpoměň na to, 108
Strana 109
že ťjen jest jako tráva tělo masné a všeliká chvála člověčie jako 147a květ travný: zsechne ť tráva a květ oprchne, ale slovo božie ostane na věky. Proč pak tak nemúdře vší svú myslí tak silně držíš se té 5 chvály lútové, ješto zhyne jako na lúce jerné kvietie? Proč stojíš po mrzkéj, šeřednéj žádosti, ješto, ač na chvíli učiní libost, a potom se ohoryčie? A pak ovšem, když jako sen mine život tohoto světa, bude dlúhé hoře za krátkú libost všem bezpřiemným milovníkóm světských libostí a tělesných u mu- 10 kách věčných; s nimiž strach mě, otče, by i ty nevšel v to zapeklenie! Budeš hledati dní času tohoto, a nenalezneš; budeš mú řeč zpomínati, ale tam úžitečnému pokání nebude času; neb sde jest čas skutky dobré činiti, nebo potom, jakoví skutkové jsú, takováž odplata má býti. A by to bylo, že by 15 sdejšie útěcha, co jie má svět, nikdy nezhynula, ani k těm příkrým mukám by nepřišli, ktož bezpřiemně stojie po ní, ještě by neslušalo toho všeho, co je sde libého, nad ono dobré vážiti, ješto svým slibuje Kristus. Neb, jakož jest den nad noc, tak — a nadto! — jest lepšie dobré to, ješto jest těm 20 slíbeno, ktož milují Boha nad to, co je sde. Ale že k tomu vše, co je sde, zhyne a v túhu a v hoře uvede svět své bezpřiemnie milovníky, ó kak jest nemúdré ty věci, ješto jsú poddány porušení, vážiti nad ty, ješto jsú vždy v téj pevnosti, že nenie jim ijednoho porušenie, a smrtedlné nad nesmrtedlné, nevěčné 25 nad věčné, to uplně, právě dobré, ctné, úžitečné i rozkošné nad to, ješto, ač jest dobré, ale ne uplně — jest li-ctné, ale s prací; jest-li úžitečné, opět s prací aneb s hanbú; jest-li roz- košné, opět snad s hanbú a s velikú útratú sbožie, že nebude úžitečno —! 30 Divím se, otče, že neprozříš srdečným okem, po kterém jest lépe státi, zlých-li duchóv býti v těžkém porobení, čili jednomu a pravému slúžiti Bohu. Ostaň, otče, nemúdré služby mrtvým, hluchým a němým bohóm, služ jednomu živému Bohu, ješto jest vše stvořil, vše zpósobil dobré, co je 35 jeho sde na tomto světě, ješto je to dal i přátelóm svým i ne- přátelóm svým, tiem ukazuje, že to nenie najlepšie dobré, 147b 148a 148b 109
že ťjen jest jako tráva tělo masné a všeliká chvála člověčie jako 147a květ travný: zsechne ť tráva a květ oprchne, ale slovo božie ostane na věky. Proč pak tak nemúdře vší svú myslí tak silně držíš se té 5 chvály lútové, ješto zhyne jako na lúce jerné kvietie? Proč stojíš po mrzkéj, šeřednéj žádosti, ješto, ač na chvíli učiní libost, a potom se ohoryčie? A pak ovšem, když jako sen mine život tohoto světa, bude dlúhé hoře za krátkú libost všem bezpřiemným milovníkóm světských libostí a tělesných u mu- 10 kách věčných; s nimiž strach mě, otče, by i ty nevšel v to zapeklenie! Budeš hledati dní času tohoto, a nenalezneš; budeš mú řeč zpomínati, ale tam úžitečnému pokání nebude času; neb sde jest čas skutky dobré činiti, nebo potom, jakoví skutkové jsú, takováž odplata má býti. A by to bylo, že by 15 sdejšie útěcha, co jie má svět, nikdy nezhynula, ani k těm příkrým mukám by nepřišli, ktož bezpřiemně stojie po ní, ještě by neslušalo toho všeho, co je sde libého, nad ono dobré vážiti, ješto svým slibuje Kristus. Neb, jakož jest den nad noc, tak — a nadto! — jest lepšie dobré to, ješto jest těm 20 slíbeno, ktož milují Boha nad to, co je sde. Ale že k tomu vše, co je sde, zhyne a v túhu a v hoře uvede svět své bezpřiemnie milovníky, ó kak jest nemúdré ty věci, ješto jsú poddány porušení, vážiti nad ty, ješto jsú vždy v téj pevnosti, že nenie jim ijednoho porušenie, a smrtedlné nad nesmrtedlné, nevěčné 25 nad věčné, to uplně, právě dobré, ctné, úžitečné i rozkošné nad to, ješto, ač jest dobré, ale ne uplně — jest li-ctné, ale s prací; jest-li úžitečné, opět s prací aneb s hanbú; jest-li roz- košné, opět snad s hanbú a s velikú útratú sbožie, že nebude úžitečno —! 30 Divím se, otče, že neprozříš srdečným okem, po kterém jest lépe státi, zlých-li duchóv býti v těžkém porobení, čili jednomu a pravému slúžiti Bohu. Ostaň, otče, nemúdré služby mrtvým, hluchým a němým bohóm, služ jednomu živému Bohu, ješto jest vše stvořil, vše zpósobil dobré, co je 35 jeho sde na tomto světě, ješto je to dal i přátelóm svým i ne- přátelóm svým, tiem ukazuje, že to nenie najlepšie dobré, 147b 148a 148b 109
Strana 110
i to dobré, co je jeho v onom světu, jehož chová jen svým přátelóm. I kto nechce usmysleti, když jest sde dal mnoho libých věcí spolu tak nepřátelóm svým jako přátelóm, čím jich jest viece a čím libějších, ješto jich chová jen saměm 5 svým přátelóm? É, otče, nalezni přiezen jeho! Ač s' mnoho hřešil proti 149a němu, obrať se k němu, přijme ť tě, neb ť jest velmě milostivý. Nechce ť on hřiešného smrti, ale by živ byl obrátě se, jenž přišel byl na to, aby nás z bludu vyvedl a svú drahú krví 10 očistil z hřiechu a vykúpil z dábelské moci. Jemuž chvála a slavnost po vše věky!« Kterak král hrozil synu, nepovolí-li jemu a oběti nedá-li jeho bohóm. Král se v sobě divieše velmě tak velikému rozumu syna svého 15 tak u mladých letech a také jeho výmluvnosti. Ale že bieše zatvrzen v zlosti, neobráti se na řeč jeho, by poznal pravdu, a také pro otcovú milost nic zlého jemu skutkem neučinil, ani viece chtěl s ním tu chvíli mluviti, vida jej mysli tak ústavné a boje se, by viece nemluvil proti jich bohóm, ale vsta v hně- 20 viech a řka: »É, by se byl nenarázal, když s' chtěl býti hánce bohóv a netbáv otcovy přiezni! Ale nebudeš se silným bohóm po- smievati! Nebudeš-li chtieti mne poslušen býti a nenalezneš před bohy milosti, po velikých mukách odejmu ť život, nemaje 25 za syna tebe, ale za svého protivníka!« A s tiem pryč jíde. A syn králuov, všed v svój pokoj, vzdvih oči k svému po- 150a mocníku, modliti se poče svým vším srdcem řka: »Pane Bože, má náděje utěšená, volám ť k tobě z hlubokosti srdce mého! Ty s' věrný v slibiech, ty s' útočiště těch, ktož k tobě běžie! 30 Vzezři na žádost srdce mého okem svého milosrdie, neodstu- puj ode mne, nezóstavuj mne u méj potřebě, ale podlé spra- vedlnosti slibu tvého buď se mnú, svého slúhy, ač i nedóstoj- ného, buď pomocník! Ty mne posil, ať v tom sstojím, ješto ť sem svědčiti počal a vyznávati, neb znám tě i vyznávám 149b 110
i to dobré, co je jeho v onom světu, jehož chová jen svým přátelóm. I kto nechce usmysleti, když jest sde dal mnoho libých věcí spolu tak nepřátelóm svým jako přátelóm, čím jich jest viece a čím libějších, ješto jich chová jen saměm 5 svým přátelóm? É, otče, nalezni přiezen jeho! Ač s' mnoho hřešil proti 149a němu, obrať se k němu, přijme ť tě, neb ť jest velmě milostivý. Nechce ť on hřiešného smrti, ale by živ byl obrátě se, jenž přišel byl na to, aby nás z bludu vyvedl a svú drahú krví 10 očistil z hřiechu a vykúpil z dábelské moci. Jemuž chvála a slavnost po vše věky!« Kterak král hrozil synu, nepovolí-li jemu a oběti nedá-li jeho bohóm. Král se v sobě divieše velmě tak velikému rozumu syna svého 15 tak u mladých letech a také jeho výmluvnosti. Ale že bieše zatvrzen v zlosti, neobráti se na řeč jeho, by poznal pravdu, a také pro otcovú milost nic zlého jemu skutkem neučinil, ani viece chtěl s ním tu chvíli mluviti, vida jej mysli tak ústavné a boje se, by viece nemluvil proti jich bohóm, ale vsta v hně- 20 viech a řka: »É, by se byl nenarázal, když s' chtěl býti hánce bohóv a netbáv otcovy přiezni! Ale nebudeš se silným bohóm po- smievati! Nebudeš-li chtieti mne poslušen býti a nenalezneš před bohy milosti, po velikých mukách odejmu ť život, nemaje 25 za syna tebe, ale za svého protivníka!« A s tiem pryč jíde. A syn králuov, všed v svój pokoj, vzdvih oči k svému po- 150a mocníku, modliti se poče svým vším srdcem řka: »Pane Bože, má náděje utěšená, volám ť k tobě z hlubokosti srdce mého! Ty s' věrný v slibiech, ty s' útočiště těch, ktož k tobě běžie! 30 Vzezři na žádost srdce mého okem svého milosrdie, neodstu- puj ode mne, nezóstavuj mne u méj potřebě, ale podlé spra- vedlnosti slibu tvého buď se mnú, svého slúhy, ač i nedóstoj- ného, buď pomocník! Ty mne posil, ať v tom sstojím, ješto ť sem svědčiti počal a vyznávati, neb znám tě i vyznávám 149b 110
Strana 111
stvořitelem i pósobcí s tvořenie všeho! Vzezři na mě a smiluj 150b se, uchovaj mě bez úrazu přede všelikým dábelským zpóso- bem! Vzezři, muoj Králi, zapálena t jest má duše v tvéj žá- dosti! Tebe t žádám, studnice blažené nesmrtedlnosti, ne- poddávaj duše toho, ješto vyznává tvú chválu, krutéj zvěři, duší svých chudých nezapomínaj do konce! Ale daj mně hřiešnému po všecky časy života mého pro tvé jméno a pro tvé chvály vyznánie všecko míle přetrpěti, což ty chceš, abych já trpěl. Neb, když ty dáš moc, i mdlý a nemocný silný budu, 10 neb ty jsi ten pomocník, jehož jest přemoci nelze, Buoh mi- 15la losrdný, jehož chválí vše stvořenie«. A když se tak modléše Bohu, uči, že srdce jeho by zvláští boží milostí navštieveno, a vze posilu v ustavičenství. 15 Kterak Arachis dal králi radu, aby svého syna laskavými slovy navedl. Slyš to! A král povědě onomu svému rádci Arachim, kak jest tvrd bez pohnutie Josafat v svém úmysle. A vze od něho tu radu, aby ne ukrutně, ale milostivě rozmlúval s ním. A když opěte přijíde k němu, objem jej míle i políbi, a řka 20 k němu: »Milý synu, pocti šedin otce svého, uslyš mú prosbu: Učiň obět bohóm, ať ještě budú milos tivi! Vezmeš od nich 151b čest i sbožie a utvrzenie královstvu tvému na dlúhé časy, i po méj smrti, a mně i všem dobrým vzácen budeš. Otce poslú- chati dobrá jest věc, a najviec v tom, ješto vede u milost bo- 25 hóm. I co mníš, synu, bych já zlú cestu volil miesto dobré? Nemni také, bych ť, co je dobré, nevěděl toho! Vídáš, že ť se nelenuji pracovati, když vizi toho kterú potřebu; i hlad trpím; v léhaní také netbám rozkoši pro čest vítěžstvie, jakož mě na vojnách potykuje; ani t sem tak skúp na peniez, by ť mi sbožie 30 mílo bylo nad potřebu — velmi ť je sobě lehce váži, když vizi, 152a proč. Protož nemni, bych ť, práce se boje aneb nákladu lituje, nešel po cestě Galilejských, kdyby byla lepšie než naše. Pakli mě káráš, bych nevěděl pravdy, znamenaj v tom mój obyčej: 111
stvořitelem i pósobcí s tvořenie všeho! Vzezři na mě a smiluj 150b se, uchovaj mě bez úrazu přede všelikým dábelským zpóso- bem! Vzezři, muoj Králi, zapálena t jest má duše v tvéj žá- dosti! Tebe t žádám, studnice blažené nesmrtedlnosti, ne- poddávaj duše toho, ješto vyznává tvú chválu, krutéj zvěři, duší svých chudých nezapomínaj do konce! Ale daj mně hřiešnému po všecky časy života mého pro tvé jméno a pro tvé chvály vyznánie všecko míle přetrpěti, což ty chceš, abych já trpěl. Neb, když ty dáš moc, i mdlý a nemocný silný budu, 10 neb ty jsi ten pomocník, jehož jest přemoci nelze, Buoh mi- 15la losrdný, jehož chválí vše stvořenie«. A když se tak modléše Bohu, uči, že srdce jeho by zvláští boží milostí navštieveno, a vze posilu v ustavičenství. 15 Kterak Arachis dal králi radu, aby svého syna laskavými slovy navedl. Slyš to! A král povědě onomu svému rádci Arachim, kak jest tvrd bez pohnutie Josafat v svém úmysle. A vze od něho tu radu, aby ne ukrutně, ale milostivě rozmlúval s ním. A když opěte přijíde k němu, objem jej míle i políbi, a řka 20 k němu: »Milý synu, pocti šedin otce svého, uslyš mú prosbu: Učiň obět bohóm, ať ještě budú milos tivi! Vezmeš od nich 151b čest i sbožie a utvrzenie královstvu tvému na dlúhé časy, i po méj smrti, a mně i všem dobrým vzácen budeš. Otce poslú- chati dobrá jest věc, a najviec v tom, ješto vede u milost bo- 25 hóm. I co mníš, synu, bych já zlú cestu volil miesto dobré? Nemni také, bych ť, co je dobré, nevěděl toho! Vídáš, že ť se nelenuji pracovati, když vizi toho kterú potřebu; i hlad trpím; v léhaní také netbám rozkoši pro čest vítěžstvie, jakož mě na vojnách potykuje; ani t sem tak skúp na peniez, by ť mi sbožie 30 mílo bylo nad potřebu — velmi ť je sobě lehce váži, když vizi, 152a proč. Protož nemni, bych ť, práce se boje aneb nákladu lituje, nešel po cestě Galilejských, kdyby byla lepšie než naše. Pakli mě káráš, bych nevěděl pravdy, znamenaj v tom mój obyčej: 111
Strana 112
Když která pohádka potká — a druhdy nebude velmi pilná!—, však szova radu, snažně v tom hlédámy, co je pravda. Nejednú ť sem mluvil i s křesťany, a jich řeč slyšav, v svéj sem o tom přemietal radě s rozumnými a s múdrými, a nenalézámy lidem na světě lepšie cesty a pravějšie než ta, ješto ji držímy, svým bohóm slúžiec, jim vděčni jsúc toho, když toho nám pomáhají, abychom sde jměli rozkošné bydlo a utěšenie, kochajíc se v libých věcech. A to biskupi galilejští v svéj nemúdrosti za zlé mají, a toho utěšenie, ješto jím bohové hovějí lidem, za nic 10 nevážiec, ostávají v nejistéj kakéjs' náději života kakéhos' budúcieho, ješto nic nenie. Protož, milý synu, postup po otci, neb sem v tom pravdy snažně hledal a nalezl sem, i žádám, aby i ty, neblúdě nemúdře, šel mú cestú. Ucti mě na tom; neb ť jest veliké dobré otce svého 15 poslúchati a libosti otcovy pilnu býti, a proti tomu ohyzdné ť jest hněvati otce a neposlúchati. Mno hým t se jest zle to 153a zvedlo, ješto netbali na své otce; v jich počtě nebývaj, milý synu, ale obvesel mě u méj starosti a buď mého dědicem požehnánie a královstva!« 5 152b 20 Co k tomu odpověděl syn králuov. Jozafat, múdrý mladec, ty řeči otcovy slyšav, poznal chytrost lestného dábla, kak léce osídla rozličná nohám jeho, ono dřéve hrozné vzbudiv otcovy řeči proti němu, a tuto milostivé, jed pod stredem přikrývaje. Vzpoměnu na slovo Syna božieho, 25 ješto pravieše: »Nepřišel sem, abych pokoj v zemi dal, ale meč. Neb sem přišel, abych rozdělil od otce syna, dceru od 153b mateře«. I to, se jemu obrazi u mysli, ješto die Kristus: »Ktož miluje otce nebo máteř viece než mě, nenie mne dósto- jen«, a »Ktož zapří mne před lidmi, i já jeho zapřím před mým 30 Otcem, ješto je v nebi«. A tak v tom se myšlení potvrzováše, v dobréj žádosti posilu bera, i to maje na paměti, ješto Salomon praví: »Čas milosti a čas nenávisti, čas boje a čas pokoje«, a v žádosti volaje k Bohu: »Smiluj se, Hospodine, smiluj se, nebť v tě úfá duše má!« 112
Když která pohádka potká — a druhdy nebude velmi pilná!—, však szova radu, snažně v tom hlédámy, co je pravda. Nejednú ť sem mluvil i s křesťany, a jich řeč slyšav, v svéj sem o tom přemietal radě s rozumnými a s múdrými, a nenalézámy lidem na světě lepšie cesty a pravějšie než ta, ješto ji držímy, svým bohóm slúžiec, jim vděčni jsúc toho, když toho nám pomáhají, abychom sde jměli rozkošné bydlo a utěšenie, kochajíc se v libých věcech. A to biskupi galilejští v svéj nemúdrosti za zlé mají, a toho utěšenie, ješto jím bohové hovějí lidem, za nic 10 nevážiec, ostávají v nejistéj kakéjs' náději života kakéhos' budúcieho, ješto nic nenie. Protož, milý synu, postup po otci, neb sem v tom pravdy snažně hledal a nalezl sem, i žádám, aby i ty, neblúdě nemúdře, šel mú cestú. Ucti mě na tom; neb ť jest veliké dobré otce svého 15 poslúchati a libosti otcovy pilnu býti, a proti tomu ohyzdné ť jest hněvati otce a neposlúchati. Mno hým t se jest zle to 153a zvedlo, ješto netbali na své otce; v jich počtě nebývaj, milý synu, ale obvesel mě u méj starosti a buď mého dědicem požehnánie a královstva!« 5 152b 20 Co k tomu odpověděl syn králuov. Jozafat, múdrý mladec, ty řeči otcovy slyšav, poznal chytrost lestného dábla, kak léce osídla rozličná nohám jeho, ono dřéve hrozné vzbudiv otcovy řeči proti němu, a tuto milostivé, jed pod stredem přikrývaje. Vzpoměnu na slovo Syna božieho, 25 ješto pravieše: »Nepřišel sem, abych pokoj v zemi dal, ale meč. Neb sem přišel, abych rozdělil od otce syna, dceru od 153b mateře«. I to, se jemu obrazi u mysli, ješto die Kristus: »Ktož miluje otce nebo máteř viece než mě, nenie mne dósto- jen«, a »Ktož zapří mne před lidmi, i já jeho zapřím před mým 30 Otcem, ješto je v nebi«. A tak v tom se myšlení potvrzováše, v dobréj žádosti posilu bera, i to maje na paměti, ješto Salomon praví: »Čas milosti a čas nenávisti, čas boje a čas pokoje«, a v žádosti volaje k Bohu: »Smiluj se, Hospodine, smiluj se, nebť v tě úfá duše má!« 112
Strana 113
A tak vece k otci svému: »Pán všech obecný obecně tomu učí všecky, dav od přirozenie lidem milost k otci, aby ctili své otce a jich přikázanie poslúchali a jich přiezn vážili k sobě draze. Ale když by ta milost a přiezn k otci táhla duši k zatra- 5 cení, lúčiec s Bohem, máme té přiezni a té milosti odskočiti: buď otec neb mátě, buďž král neb pán, když zjevnú věc protiv- nú Bohu velí, nemá ť ho poslúcháno býti. To já věda, pro tu milost, ješto mám jmieti k svému otci, nikakež ť Boha ztratiti nechci. Nečiň sobě s tiem práce — v tom ť po tobě, ač si otec, 10 nepostúpím. Ale uvěříš-li ty u Boha živého, oba budeva míle slúžiti jemu. Ti bohové, ješto ty je ctíš, modly ť jsú, ješto sú lidé rukama udělali: usta ť mají, a nemluvie; oči mají, a ne- vidie; nohy mají, a nechodie. Pakli nechceš toho učiniti, učiň, což chceš, ze mne: slúha ť sem Kristóv, ani kterými věcmi 15 lahodnými ani kterými mukami odtáhneš mě od služby jeho!« 154a 154b Tuto se čte, kterak syn otci pravil o marnosti tohoto světa a kerak mají lidé z mrtvých vstáti. »Chci ť také řéci i k té řeči, ješto jsi řekl, že ani chtě zlé činíš, ani nevěda blúdíš, této svaté nedrže viery a modlám slúže, lidi 20 hubě a vešken stoje v tomto světu a v tělesnéj žádosti, svéj 155a libosti povoluje, ale že s' toho došel, pilně časté brav rady o to, že to najlepšie: já ť toho nechci řéci, by to zlé činil věda, že je zlé; ale to ť řku, že velikú máš milost k světu a mrákotu, ne- znaje pravdy, a nevěděnie obstienilo jest tvé srdce i tvój 25 rozum, že nevidíš ijednoho poprslka pravdy, proněž blúdíš nebezpečně, nejda upřiemě, tmu drže miesto světla, smrt maje miesto života. Mníš, by ť byla dána dobrá rada, ale tak ť nenie, ani t jsú to bohové, ješto ty ctíš, ale jsú slúpové dáblóm po- stavení, skrze něž některé své mrzké činy zpósobí, v nichž, 30 ktož chce právě znamenati, vždy tant někaký uzří v těch po- bonciech, ješto se dějí při jich službách. Ani tento život sde na světě, jakož ty dieš, jest pln rozkoší, ale ke všemu jest hoř- kost a lepot a práce přimiešena; a to je mocný, múdrý a dobrý stvořitel proto učinil, aby ta všeliká libost tohoto světa byla 155b 8 Barlaam a Josafat 113
A tak vece k otci svému: »Pán všech obecný obecně tomu učí všecky, dav od přirozenie lidem milost k otci, aby ctili své otce a jich přikázanie poslúchali a jich přiezn vážili k sobě draze. Ale když by ta milost a přiezn k otci táhla duši k zatra- 5 cení, lúčiec s Bohem, máme té přiezni a té milosti odskočiti: buď otec neb mátě, buďž král neb pán, když zjevnú věc protiv- nú Bohu velí, nemá ť ho poslúcháno býti. To já věda, pro tu milost, ješto mám jmieti k svému otci, nikakež ť Boha ztratiti nechci. Nečiň sobě s tiem práce — v tom ť po tobě, ač si otec, 10 nepostúpím. Ale uvěříš-li ty u Boha živého, oba budeva míle slúžiti jemu. Ti bohové, ješto ty je ctíš, modly ť jsú, ješto sú lidé rukama udělali: usta ť mají, a nemluvie; oči mají, a ne- vidie; nohy mají, a nechodie. Pakli nechceš toho učiniti, učiň, což chceš, ze mne: slúha ť sem Kristóv, ani kterými věcmi 15 lahodnými ani kterými mukami odtáhneš mě od služby jeho!« 154a 154b Tuto se čte, kterak syn otci pravil o marnosti tohoto světa a kerak mají lidé z mrtvých vstáti. »Chci ť také řéci i k té řeči, ješto jsi řekl, že ani chtě zlé činíš, ani nevěda blúdíš, této svaté nedrže viery a modlám slúže, lidi 20 hubě a vešken stoje v tomto světu a v tělesnéj žádosti, svéj 155a libosti povoluje, ale že s' toho došel, pilně časté brav rady o to, že to najlepšie: já ť toho nechci řéci, by to zlé činil věda, že je zlé; ale to ť řku, že velikú máš milost k světu a mrákotu, ne- znaje pravdy, a nevěděnie obstienilo jest tvé srdce i tvój 25 rozum, že nevidíš ijednoho poprslka pravdy, proněž blúdíš nebezpečně, nejda upřiemě, tmu drže miesto světla, smrt maje miesto života. Mníš, by ť byla dána dobrá rada, ale tak ť nenie, ani t jsú to bohové, ješto ty ctíš, ale jsú slúpové dáblóm po- stavení, skrze něž některé své mrzké činy zpósobí, v nichž, 30 ktož chce právě znamenati, vždy tant někaký uzří v těch po- bonciech, ješto se dějí při jich službách. Ani tento život sde na světě, jakož ty dieš, jest pln rozkoší, ale ke všemu jest hoř- kost a lepot a práce přimiešena; a to je mocný, múdrý a dobrý stvořitel proto učinil, aby ta všeliká libost tohoto světa byla 155b 8 Barlaam a Josafat 113
Strana 114
hořkostí osuta, aby k té rozkoši, ješto sde jest, člověk nepřilnul, ješto má smysl, ale té hledal, při níž nenie nedostatku a tesk- nosti, ješto jest tepruv na onom světě těm schována, ktož pro onu této marné útěchy oželejí. Aj, rozkošno jiesti a píti! Kak ť ty rozkoši uvedú v tesknost, 156a když břich pln bude, když opitie přemóž, když ponenáhlu přejiedanie učiní nemoc! Též o tělesnéj nečistotě. O sboží také: utěšeno mnoho jmieti, ale mnoho tesknosti při tom, s prací chovati a v strachu, ano ť onen chce mocí vzieti, onen 10 ukrásti, onen lstí někakú vylúditi; a kaká žalost po ztrátě bývá! Čest, to jest najlepšie světských věcí — a co jest práce při niej a nesnadných pótek! A vše, což se děje jen pro svět tento, konec vezme a zahyne, a což bude bez miery a nesprávně milováno, v túhu uvede a 15 v zatracenie. A kto by vše zlé početl, co se jeho přídrží libých 156b věcí tohoto světa, a tak táhnú v zatracenie! Neb právě t jest dábel přikryl smrt libostmi tohoto světa: jako ten, ješto, by rybu popadl, přikryje udici pokrmem někakým libým rybě, aby, to pochopiec, co jest libé, tak smrt svú popadla, též dábel 20 přikryl jest smrt libostmi tohoto světa. Ale to dobré onoho světa, ješto je svým sluhám Hospodin slíbil na onom světě, ješto ty, otče, nejistú nádějí nazýváš, správné jest a plné dobré, beze všeho, co je nelibé, přimiešenie, bez proměny věc trajícé a bez přistuzenie, aniž móž řeč vypraviti plnosti dobrého toho. Sám to vidíš, kak všichni mřem, a ta smrt učiní konec vše- likéj útěše, co jie je na světě; a nenie člověka na světě, by živ byl a neumřel smrtí. Ale jakož každý umře, tak každý, kto je vzal duši člověčí, z mrtvých vstane v tom svém tělu, ješto je jměl; a tehdy vstane, když Pán Jezus Kristus, Syn boží, v svéj 30 velebnosti a v velikéj moci k súdu přijde. Před ním všeliké koleno poklekne nebeských věcí, zemských i pekelných. Tehdy od počátka světa všichni mrtví vstanú, vstanúc v svých těléch před súdem toho krále všech králuov a pána všech pánuov, a každý vydá počet ze všech svých činóv, ze všech řečí, ze všech 35 myšlení, co je kdy, kde a proč dálo se anebo s kým, kak-li jest, ač jest co zlé, bylo opraveno, aneb, bylo-li je dobré, a bylo čím 5 25 157a 157b 114
hořkostí osuta, aby k té rozkoši, ješto sde jest, člověk nepřilnul, ješto má smysl, ale té hledal, při níž nenie nedostatku a tesk- nosti, ješto jest tepruv na onom světě těm schována, ktož pro onu této marné útěchy oželejí. Aj, rozkošno jiesti a píti! Kak ť ty rozkoši uvedú v tesknost, 156a když břich pln bude, když opitie přemóž, když ponenáhlu přejiedanie učiní nemoc! Též o tělesnéj nečistotě. O sboží také: utěšeno mnoho jmieti, ale mnoho tesknosti při tom, s prací chovati a v strachu, ano ť onen chce mocí vzieti, onen 10 ukrásti, onen lstí někakú vylúditi; a kaká žalost po ztrátě bývá! Čest, to jest najlepšie světských věcí — a co jest práce při niej a nesnadných pótek! A vše, což se děje jen pro svět tento, konec vezme a zahyne, a což bude bez miery a nesprávně milováno, v túhu uvede a 15 v zatracenie. A kto by vše zlé početl, co se jeho přídrží libých 156b věcí tohoto světa, a tak táhnú v zatracenie! Neb právě t jest dábel přikryl smrt libostmi tohoto světa: jako ten, ješto, by rybu popadl, přikryje udici pokrmem někakým libým rybě, aby, to pochopiec, co jest libé, tak smrt svú popadla, též dábel 20 přikryl jest smrt libostmi tohoto světa. Ale to dobré onoho světa, ješto je svým sluhám Hospodin slíbil na onom světě, ješto ty, otče, nejistú nádějí nazýváš, správné jest a plné dobré, beze všeho, co je nelibé, přimiešenie, bez proměny věc trajícé a bez přistuzenie, aniž móž řeč vypraviti plnosti dobrého toho. Sám to vidíš, kak všichni mřem, a ta smrt učiní konec vše- likéj útěše, co jie je na světě; a nenie člověka na světě, by živ byl a neumřel smrtí. Ale jakož každý umře, tak každý, kto je vzal duši člověčí, z mrtvých vstane v tom svém tělu, ješto je jměl; a tehdy vstane, když Pán Jezus Kristus, Syn boží, v svéj 30 velebnosti a v velikéj moci k súdu přijde. Před ním všeliké koleno poklekne nebeských věcí, zemských i pekelných. Tehdy od počátka světa všichni mrtví vstanú, vstanúc v svých těléch před súdem toho krále všech králuov a pána všech pánuov, a každý vydá počet ze všech svých činóv, ze všech řečí, ze všech 35 myšlení, co je kdy, kde a proč dálo se anebo s kým, kak-li jest, ač jest co zlé, bylo opraveno, aneb, bylo-li je dobré, a bylo čím 5 25 157a 157b 114
Strana 115
popržněno. Tehdy budú se spravedlní nad slunce skvieti, ješto věřili u Boha Otce i v Syna i v Ducha svatého a v dobrých činech dokonali sdejší život. A té radosti, té chvály, té útěchy nelze sde živému člověku vypraviti, ješto je Bóh všemohúcí 5 těm připravil, ješto jej milujíc, po něm stojiec opúštějí libostné věci tohoto světa. Ale ti, ješto nevěřie u pravého Boha, stvo- řitele i vykupitele národa lidského, a modlám slúžie a tohoto 158a světa milujie rozkoš, netáhnúc se k onomu věčnému dobrému, ješto prznie své duše mnohým šeředstvem, v hubenství stanú 10 a v hanbě na tom všem obecném posledniem súdě, ano vše- chna jich zlost a nečistota a šeredstvie i jim saměm známa bude i všem jiným, a s tiem budú uvrženi u věčné múky, že jsú pro libost v hřiechu obmeškali se u věčném dobrém. Protož, aby bylo toho ujíti věčného hoře a oné věčné nebeské 15 dojíti cti a chvály a rozkoši, kto je tak nemúdrý, by nechtěl oželleti zdejšieho šeredstvie, a kdyby na to přišlo, by tisíc 158b sdejších smrtí trpěti nechtěl?« Ješto král dal svobodstvo, aby křestané přišli k hádaní. Slyše král tak pořádné řeči syna svého a také vida jeho usta- 20 vičstvo, a maje náději ještě úmyslu svému z oné lsti, ješto ji vymyslil bieše rádce Arachim jeho, přivedú onoho starce k Barlaamovi podobného, aby, počna se o vieru přieti, dal se přemoci. Vece k synu: »Synu, ty si měl u pravdě postúpiti po mně, ale tvrd jsi. Učiňva jedno: Dajva před sebú mluviti múd- 25 rým, a na čem uzřímy pravdu, i ty i já postupme po ní! Věz to, že ť já mám Barlaama toho v svém vězení, ješto je tě svedl. Szovmež všecky, ktož jsú té viery galilejské; všem dám bezpe- čenstvo, ať svobodně přijdú, a tu ať se přie o tu vieru múdří naši s Barlaamem; a kteří ť svú při dolíčie právě, po tom po- 30 stupme s uobú stranú!« Jozafat, věda tuto lest, jakož bieše u vidění Bóh zjevil jemu, vždy úfaje u boží milost, vece: »Buď vuole božie! Staň se, králi, jakož s' řekl, a daj to Pán Buoh, aby pravda byla ukázána a blud přestal!« 159a 115
popržněno. Tehdy budú se spravedlní nad slunce skvieti, ješto věřili u Boha Otce i v Syna i v Ducha svatého a v dobrých činech dokonali sdejší život. A té radosti, té chvály, té útěchy nelze sde živému člověku vypraviti, ješto je Bóh všemohúcí 5 těm připravil, ješto jej milujíc, po něm stojiec opúštějí libostné věci tohoto světa. Ale ti, ješto nevěřie u pravého Boha, stvo- řitele i vykupitele národa lidského, a modlám slúžie a tohoto 158a světa milujie rozkoš, netáhnúc se k onomu věčnému dobrému, ješto prznie své duše mnohým šeředstvem, v hubenství stanú 10 a v hanbě na tom všem obecném posledniem súdě, ano vše- chna jich zlost a nečistota a šeredstvie i jim saměm známa bude i všem jiným, a s tiem budú uvrženi u věčné múky, že jsú pro libost v hřiechu obmeškali se u věčném dobrém. Protož, aby bylo toho ujíti věčného hoře a oné věčné nebeské 15 dojíti cti a chvály a rozkoši, kto je tak nemúdrý, by nechtěl oželleti zdejšieho šeredstvie, a kdyby na to přišlo, by tisíc 158b sdejších smrtí trpěti nechtěl?« Ješto král dal svobodstvo, aby křestané přišli k hádaní. Slyše král tak pořádné řeči syna svého a také vida jeho usta- 20 vičstvo, a maje náději ještě úmyslu svému z oné lsti, ješto ji vymyslil bieše rádce Arachim jeho, přivedú onoho starce k Barlaamovi podobného, aby, počna se o vieru přieti, dal se přemoci. Vece k synu: »Synu, ty si měl u pravdě postúpiti po mně, ale tvrd jsi. Učiňva jedno: Dajva před sebú mluviti múd- 25 rým, a na čem uzřímy pravdu, i ty i já postupme po ní! Věz to, že ť já mám Barlaama toho v svém vězení, ješto je tě svedl. Szovmež všecky, ktož jsú té viery galilejské; všem dám bezpe- čenstvo, ať svobodně přijdú, a tu ať se přie o tu vieru múdří naši s Barlaamem; a kteří ť svú při dolíčie právě, po tom po- 30 stupme s uobú stranú!« Jozafat, věda tuto lest, jakož bieše u vidění Bóh zjevil jemu, vždy úfaje u boží milost, vece: »Buď vuole božie! Staň se, králi, jakož s' řekl, a daj to Pán Buoh, aby pravda byla ukázána a blud přestal!« 159a 115
Strana 116
I kázal se král k tomu sebrati svým učeným, rozeslav ty listy 159b s tiem poselstvím na vše strany, i křesťany zova k tomu, aby bez strachu byli, majíc bezpečstvo. I sjíde se veliké lidu množstvie; ale z křestanóv jediný při- 5 jíde na pomoc tomu, jehož Barlaamem spravili biechu. A tomu Barachiáš jméno bieše; a to bieše muž urozený. Neb jiní hu- bení u městéch biechu zhubeni a rozehnáni, že po horách, v skalí, po púšti tajiechu se, k nimž nepřišlo poselstvie toto; a někteří bojiechu se oklamánie, takže jediný muž tento, mysli 10 silné, přišel k téj při. Co král řekl k svým mudrcóm před hádaním a co také řekl královic k Nachorovi. Slyš! 160a A když král sede velebně na svéj stolici, veléše synovi, aby s ním sedl. Ale on pro počest otcovu nechtieše seděti tak vy- 15 soce, ale níže sede bliz od krále. I přistúpichu učení u múdrosti, ješto je ji Bóh bláznovstvem učinil, jichž nemúdré srdce zablúdilo. Jakož die svatý Pavel: »Mniec se múdrými, i jsú blázni a proměnili chválu Boha ne- porušeného u podobnost mrtvých lidí a zvěři čtveronohéj a ji- 20 ných věcí nepodobných.« Až i Nachora přivedechu, ješto se Barlaamem učinil bieše. I vece král přede vším lidem k těm svým mudrcóm a svých 160b bohóv kněží a biskupóm: »Aj, teď se máte o vieru s Barlaamem přieti! Přemóžete-li jej svú pravdú, čest a chválu a korunu ví- 25 těžstvie budete jmieti; pakli budete přemoženi, smrti budete poddáni, vše vaše jměnie bude rozdáno jiným a děti vaše budú u věčnú robotu porobeny, a tak ť sejde čest vaše všechna." Potom syn králóv vece: »Ó králi, pravý s' súd vydal; Hos- podin potvrď tvé v tom vóle! A já t též řku mistru svému.« 30 A obrátiv se vece k Nachorovi, ješto se Barlaamem učinil bieše: »Vieš, Barlaame, v kakéj s' mě nalezl chvále, v kakých rozkošech. Ale mnohú řečí navedl s' mě, abych se hnul a ostal obyčeje otce svého a těch bohóv, jim on slúží, abych slúžil Bohu neznámému. A k tomu s' obrátil mú mysl sliby dobrého 161a 116
I kázal se král k tomu sebrati svým učeným, rozeslav ty listy 159b s tiem poselstvím na vše strany, i křesťany zova k tomu, aby bez strachu byli, majíc bezpečstvo. I sjíde se veliké lidu množstvie; ale z křestanóv jediný při- 5 jíde na pomoc tomu, jehož Barlaamem spravili biechu. A tomu Barachiáš jméno bieše; a to bieše muž urozený. Neb jiní hu- bení u městéch biechu zhubeni a rozehnáni, že po horách, v skalí, po púšti tajiechu se, k nimž nepřišlo poselstvie toto; a někteří bojiechu se oklamánie, takže jediný muž tento, mysli 10 silné, přišel k téj při. Co král řekl k svým mudrcóm před hádaním a co také řekl královic k Nachorovi. Slyš! 160a A když král sede velebně na svéj stolici, veléše synovi, aby s ním sedl. Ale on pro počest otcovu nechtieše seděti tak vy- 15 soce, ale níže sede bliz od krále. I přistúpichu učení u múdrosti, ješto je ji Bóh bláznovstvem učinil, jichž nemúdré srdce zablúdilo. Jakož die svatý Pavel: »Mniec se múdrými, i jsú blázni a proměnili chválu Boha ne- porušeného u podobnost mrtvých lidí a zvěři čtveronohéj a ji- 20 ných věcí nepodobných.« Až i Nachora přivedechu, ješto se Barlaamem učinil bieše. I vece král přede vším lidem k těm svým mudrcóm a svých 160b bohóv kněží a biskupóm: »Aj, teď se máte o vieru s Barlaamem přieti! Přemóžete-li jej svú pravdú, čest a chválu a korunu ví- 25 těžstvie budete jmieti; pakli budete přemoženi, smrti budete poddáni, vše vaše jměnie bude rozdáno jiným a děti vaše budú u věčnú robotu porobeny, a tak ť sejde čest vaše všechna." Potom syn králóv vece: »Ó králi, pravý s' súd vydal; Hos- podin potvrď tvé v tom vóle! A já t též řku mistru svému.« 30 A obrátiv se vece k Nachorovi, ješto se Barlaamem učinil bieše: »Vieš, Barlaame, v kakéj s' mě nalezl chvále, v kakých rozkošech. Ale mnohú řečí navedl s' mě, abych se hnul a ostal obyčeje otce svého a těch bohóv, jim on slúží, abych slúžil Bohu neznámému. A k tomu s' obrátil mú mysl sliby dobrého 161a 116
Strana 117
nevýmluvného a věčného po sdejšiem životu u budúciem světu. I postúpil sem po tvém učení a rozhněval sem otce svého. Věz to také: na vahách jsi! Svítězíš-li a ukážeš pravdu toho, co s' mě učil, a přemuožeš-li těchto bludóv, ješto jsú proti nám 5 vstali, povýšen budeš u velikéj chvále nade všecky a správně kazatel plravdy nazván budeš; a já ť v tom ostanu, což s' mě učil, a budu po všecky své dni slúžiti Kristu. Pakli budeš pře- možen a té hanby příčina mi budeš, svú rukú pomstím se nad tebú: vytrhnu t tvé srdce z tebe i tvój jazyk a dám t psóm 10 sniesti, a vše tvé tělo po kusech rozmeci rózno, aby všichni tebú příklad jměli, aby nesměli syny králóv u blud zavoditi.« Ty řeči uslyšav Nachor, velmi se leče vida, že již je v tu upadl jámu, ješto ji byl sám učinil, a v tom uvázl osídlu, ješto je sám lécal. Avšak sobě umysli, že lépe bude pilně brániti 15 křesťanské viery a pravdy a státi chut ně s královicem. A zvláště 162a se to božím zjednáním stalo, ješto i skrze nepřietele pravdy, když ráčí, vyvede pravdu. 161b Kterak mudrci pravili, že jich modly jsú bohové, a kterak je Nachor uhaněl, slyš! 30 20 A když tu stáše mnoho lida, chtiec viděti, který konec ta pře vezme, jeden z těch, ješto biechu jazyky své naostřili, chtiec zbořiti pravdu, jemuž najviec úfajiechu, poče řéci: »Ty jsi ten Barlaam, ješto hanieš bohy naše a milého našeho pána, syna králova, u blud si zavedl, uče jej, aby slúžil Bohu ukřižova- 25 nému?« Nachor jemu odpovědě: »Já sem, jakož ty dieš, ješto za 162b nic nevážím bohóv vašich, ani syna králova neuvedl sem u blud, ale já sem jej vyvedl z bludu a pravého jemu ukázal Boha." I vece opět mudřec onen: »Poňavadž velicí, dóstojní a učení lidé, ješto jsú mnohé věci nalezli svú múdrostí, za bohy jměli a bohy nazývali bohy naše, a praviec je nesmrtedlnými, a králi zemští, lid urozený i všichni, ješto ve cti a v chvále jsú na světě, modlé se jim a klanějí, kakž ty smieš jim cti utrhati a svá 117
nevýmluvného a věčného po sdejšiem životu u budúciem světu. I postúpil sem po tvém učení a rozhněval sem otce svého. Věz to také: na vahách jsi! Svítězíš-li a ukážeš pravdu toho, co s' mě učil, a přemuožeš-li těchto bludóv, ješto jsú proti nám 5 vstali, povýšen budeš u velikéj chvále nade všecky a správně kazatel plravdy nazván budeš; a já ť v tom ostanu, což s' mě učil, a budu po všecky své dni slúžiti Kristu. Pakli budeš pře- možen a té hanby příčina mi budeš, svú rukú pomstím se nad tebú: vytrhnu t tvé srdce z tebe i tvój jazyk a dám t psóm 10 sniesti, a vše tvé tělo po kusech rozmeci rózno, aby všichni tebú příklad jměli, aby nesměli syny králóv u blud zavoditi.« Ty řeči uslyšav Nachor, velmi se leče vida, že již je v tu upadl jámu, ješto ji byl sám učinil, a v tom uvázl osídlu, ješto je sám lécal. Avšak sobě umysli, že lépe bude pilně brániti 15 křesťanské viery a pravdy a státi chut ně s královicem. A zvláště 162a se to božím zjednáním stalo, ješto i skrze nepřietele pravdy, když ráčí, vyvede pravdu. 161b Kterak mudrci pravili, že jich modly jsú bohové, a kterak je Nachor uhaněl, slyš! 30 20 A když tu stáše mnoho lida, chtiec viděti, který konec ta pře vezme, jeden z těch, ješto biechu jazyky své naostřili, chtiec zbořiti pravdu, jemuž najviec úfajiechu, poče řéci: »Ty jsi ten Barlaam, ješto hanieš bohy naše a milého našeho pána, syna králova, u blud si zavedl, uče jej, aby slúžil Bohu ukřižova- 25 nému?« Nachor jemu odpovědě: »Já sem, jakož ty dieš, ješto za 162b nic nevážím bohóv vašich, ani syna králova neuvedl sem u blud, ale já sem jej vyvedl z bludu a pravého jemu ukázal Boha." I vece opět mudřec onen: »Poňavadž velicí, dóstojní a učení lidé, ješto jsú mnohé věci nalezli svú múdrostí, za bohy jměli a bohy nazývali bohy naše, a praviec je nesmrtedlnými, a králi zemští, lid urozený i všichni, ješto ve cti a v chvále jsú na světě, modlé se jim a klanějí, kakž ty smieš jim cti utrhati a svá 117
Strana 118
usta u protivnú řeč jim otevřieti? Čím to chceš ukázati, že nejsú bohové bozi naši, a že je Buoh Ježíš ukřižovaný?« Nachor, potupně vzezřev na mudrce toho, ani váže, by slušalo takovéj řeči nepevnéj odpověděti, proč rozumní po 5 nerozumných v tom, což neslušie, nepostúpí, a proč i lidé i velicí ne ke všemu mají plného smysla, ale bývá malým u po- koře zjevena múdrost, po niež potom i velicí postupují, — a tak ten Nachor, pokynuv rukú, aby se lidé utajili, otevře svá usta volí boží ku pevnéj řeči, jako ona oslice kdys' Balámovi; 10 a jako ten Balám, kdy chtěl pokléti lidu židovského k vóli krále Balácha, tehdy dával mu božím zjednáním požehnánie, takéž tento, ješto nemyslil toho mluviti, poče řieci královi: »Viz, králi, kak ť s rozumem člověk muož poznati pravého Boha! Po stvoření dobře muož vtipností dojíti Stvořitele. Když sem 15 božím zpósobem přišel na svět, pilně znamenav nebe i zemi, moře i slunce a jiné rozličné věci, počal sem se diviti pořádu všeho a ozdobě. Uzřev pak běh a hnutie rozličná tohoto světa všeho, že všeliká věc musí svój běh v svém hnutí jmieti, rozum mi ukazuje a vtipnost dómysla přirozeného, že jest nětco ve- 20 liké moci, ješ to tak to vše nutí k hnutí a běhu jeho a to vše 164a drží a z toho těch věcí běhu vyvodí v svéj múdrosti divné činy a rozličné věci. A tomu sem srozuměl, že to Bóh jest. Neb to, ješto jinú věcí hýbe, silnějše jest nežli ta věc hnutá, a to, ješto kterú věc drží, silnějše jest nežli ta věc zdržaná. A protož toho Boha řku všemohúcím, ješto je vše ustavil, vše zřiedil, která by věc který běh jměla, která svá hnutie, a ješto vše drží; a to je ta najvyššie Pravda, od niež jde všeho pravda, všecka moc, vešken pořád: toho ť pravi Bohem. A ten ť jest bez počátka a bez skonánie, nesmr tedlný; ne taký, by co mohlo jemu tesk- 30 nost nebo bolest neb zámutek učiniti; v něm nenie proměn: vždy takový a též to jest, ješto jest, z něhož jest všecko, skrze ňž jest všecko. Onž sebú nebe i zemi naplňuje a vše drží bez těžkosti; ijedna těžkost nenie jemu těžka. Ani tak vše naplňuje, by jej co obchopilo neb obklíčilo a držalo, aby většie tělo nebo 35 miesto viece ho jmělo, neb všudy jest vešken. Nenie roztažen ijedniem miestem, nenie v něm stran (by byla jeho jedna stra- 25 163b 164b 163a 118
usta u protivnú řeč jim otevřieti? Čím to chceš ukázati, že nejsú bohové bozi naši, a že je Buoh Ježíš ukřižovaný?« Nachor, potupně vzezřev na mudrce toho, ani váže, by slušalo takovéj řeči nepevnéj odpověděti, proč rozumní po 5 nerozumných v tom, což neslušie, nepostúpí, a proč i lidé i velicí ne ke všemu mají plného smysla, ale bývá malým u po- koře zjevena múdrost, po niež potom i velicí postupují, — a tak ten Nachor, pokynuv rukú, aby se lidé utajili, otevře svá usta volí boží ku pevnéj řeči, jako ona oslice kdys' Balámovi; 10 a jako ten Balám, kdy chtěl pokléti lidu židovského k vóli krále Balácha, tehdy dával mu božím zjednáním požehnánie, takéž tento, ješto nemyslil toho mluviti, poče řieci královi: »Viz, králi, kak ť s rozumem člověk muož poznati pravého Boha! Po stvoření dobře muož vtipností dojíti Stvořitele. Když sem 15 božím zpósobem přišel na svět, pilně znamenav nebe i zemi, moře i slunce a jiné rozličné věci, počal sem se diviti pořádu všeho a ozdobě. Uzřev pak běh a hnutie rozličná tohoto světa všeho, že všeliká věc musí svój běh v svém hnutí jmieti, rozum mi ukazuje a vtipnost dómysla přirozeného, že jest nětco ve- 20 liké moci, ješ to tak to vše nutí k hnutí a běhu jeho a to vše 164a drží a z toho těch věcí běhu vyvodí v svéj múdrosti divné činy a rozličné věci. A tomu sem srozuměl, že to Bóh jest. Neb to, ješto jinú věcí hýbe, silnějše jest nežli ta věc hnutá, a to, ješto kterú věc drží, silnějše jest nežli ta věc zdržaná. A protož toho Boha řku všemohúcím, ješto je vše ustavil, vše zřiedil, která by věc který běh jměla, která svá hnutie, a ješto vše drží; a to je ta najvyššie Pravda, od niež jde všeho pravda, všecka moc, vešken pořád: toho ť pravi Bohem. A ten ť jest bez počátka a bez skonánie, nesmr tedlný; ne taký, by co mohlo jemu tesk- 30 nost nebo bolest neb zámutek učiniti; v něm nenie proměn: vždy takový a též to jest, ješto jest, z něhož jest všecko, skrze ňž jest všecko. Onž sebú nebe i zemi naplňuje a vše drží bez těžkosti; ijedna těžkost nenie jemu těžka. Ani tak vše naplňuje, by jej co obchopilo neb obklíčilo a držalo, aby většie tělo nebo 35 miesto viece ho jmělo, neb všudy jest vešken. Nenie roztažen ijedniem miestem, nenie v něm stran (by byla jeho jedna stra- 25 163b 164b 163a 118
Strana 119
20 na prvá, druhá prostřednie, třetie poslednie), ani časové měnie jeho; a má jej každé miesto, avšak jím nenie zaměstnáno. Rozuměti jej móžem, ale čichy tělesnými jeho číti nemuo- žem, a ještě jest nad to, nežli móžem rozuměti. A kakž koli 5 nikdiež nenie, kde by nebyl, avšak od nepravých myslí daleko jest; a i tu jest, od něhož daleko jest, neb, kdež nenie svú mi- lostí, tu ť jest svú pomstú. Veliký jest, ale ne u mieru; dobrý jest, ale nelze jest řéci, by takový kto byl. Protož nevýpravný jest, ani jej smysl a rozum móž obchopiti, co jest; ale že jest, 10 to popadne. By vešken svět byl pln knih, velebnost jeho ne- muož býti vypravena, vždy jest nad to. V tom jest světlu — né pravějie řkúc: to jest světlo —, k němuž nám jest sde nelze přistúpiti. Ijednoho stvořenie, ješto je stvořil, jemu ijedné nenie po- 15 třeby ani služby našie, ani obětí, ani té cti, ješto my držímy jemu a činímy, on jest potřeben; ale nám jest potřebie slúžiti jemu. On bez nás muož dobře býti, ale my nebudem bez něho dobře. On sám sobě bez nedostatku jest, plnost dobrá všeho; a jeho jest potřeba všemu spolu i každéj věci zvláště«. Kterak Nachor dolíčil jednoho pravého Boha a pohanské modly potupil dovodě, že mnozí lidé mají rozličné věci za 166a bohy, a všichni blúdie. Slyštež o tom! 165b 165a 30 »A když sem to tak řekl o svém Bohu, jakož mi jest dal řéci o sobě — kakž koli jest nad to nade vše! —, chci ť již, ó králi, 25 o lidech řéci, kteří jsú účastni pravdy v svéj vieře a kteří blúdie. To všem je věc známá, ktož čtú písmo neb slýchají: Trój lid jest na světě, ješto oni jinak a oni jinak a oni jinak věřie o Bohu: jedni jsú pohani obecní, druzí židé a třetí křesťané. Pohané ctie mnoho bohóv, zlých i dobrých, slúžiece jim. O těch chci najprv řeč podjieti. A ti jsú troji dáv ním počátkem: 166b Kaldei, Rekové a Ejipští. Ti t jsú jiným národuom cesta, kdež ť koli slúžie viece bohóm než jednomu. Znamenajtež mú řeč a uzřete, pravdu-li t jsú nalezli či blud. 119
20 na prvá, druhá prostřednie, třetie poslednie), ani časové měnie jeho; a má jej každé miesto, avšak jím nenie zaměstnáno. Rozuměti jej móžem, ale čichy tělesnými jeho číti nemuo- žem, a ještě jest nad to, nežli móžem rozuměti. A kakž koli 5 nikdiež nenie, kde by nebyl, avšak od nepravých myslí daleko jest; a i tu jest, od něhož daleko jest, neb, kdež nenie svú mi- lostí, tu ť jest svú pomstú. Veliký jest, ale ne u mieru; dobrý jest, ale nelze jest řéci, by takový kto byl. Protož nevýpravný jest, ani jej smysl a rozum móž obchopiti, co jest; ale že jest, 10 to popadne. By vešken svět byl pln knih, velebnost jeho ne- muož býti vypravena, vždy jest nad to. V tom jest světlu — né pravějie řkúc: to jest světlo —, k němuž nám jest sde nelze přistúpiti. Ijednoho stvořenie, ješto je stvořil, jemu ijedné nenie po- 15 třeby ani služby našie, ani obětí, ani té cti, ješto my držímy jemu a činímy, on jest potřeben; ale nám jest potřebie slúžiti jemu. On bez nás muož dobře býti, ale my nebudem bez něho dobře. On sám sobě bez nedostatku jest, plnost dobrá všeho; a jeho jest potřeba všemu spolu i každéj věci zvláště«. Kterak Nachor dolíčil jednoho pravého Boha a pohanské modly potupil dovodě, že mnozí lidé mají rozličné věci za 166a bohy, a všichni blúdie. Slyštež o tom! 165b 165a 30 »A když sem to tak řekl o svém Bohu, jakož mi jest dal řéci o sobě — kakž koli jest nad to nade vše! —, chci ť již, ó králi, 25 o lidech řéci, kteří jsú účastni pravdy v svéj vieře a kteří blúdie. To všem je věc známá, ktož čtú písmo neb slýchají: Trój lid jest na světě, ješto oni jinak a oni jinak a oni jinak věřie o Bohu: jedni jsú pohani obecní, druzí židé a třetí křesťané. Pohané ctie mnoho bohóv, zlých i dobrých, slúžiece jim. O těch chci najprv řeč podjieti. A ti jsú troji dáv ním počátkem: 166b Kaldei, Rekové a Ejipští. Ti t jsú jiným národuom cesta, kdež ť koli slúžie viece bohóm než jednomu. Znamenajtež mú řeč a uzřete, pravdu-li t jsú nalezli či blud. 119
Strana 120
10 25 Kaldejští zdali jsú nezablúdili, ctiec elementy tú poctí, ješto na samého Boha slušie, stvoření slúžiec miesto stvořitele? A těm svým bohóm činili obrazy, některé nazvavše obraz nebes, některé země, ohně, moře, povětřie, slunce, měsiece 5 i jiných hvězd. (Tuto ť elementy miením i nebeská těla, že ť nejsú z jiných spojena elementóv; ale jest kterakás' věc pátá kro mě čtyř našich elementóv). A tak ty bohy zčinivše sobě, chovajíc jich v chrámiech, střehúc jich, slúžili jim, za bohy je jměli, ano to jest věc dóstojnějšie, ješto to činí, než to, ješto jest učiněno, aneb to, ješto chová, než chované. Protož blúdili ť sú ti i blúdie, ktož ť ty slúpy a obrazy mají za bohy, ještó sú je lidé svýma rukama učinili. Nechajíc pak té hrubosti, by to bohové byli, obrazi a slúpi bohóm ke cti učinění: mohú-li telementi bohové býti z těchto 15 čtyř našich elementóv, má-li ť se jim modleno býti a klaněno? Elementové poddáni jsú porušení a nemají smlysla a rozumu; a protiven jest jeden druhému, jakož vidíme oheň a vodu, zemi a povětřie. Kací sú to bohové měniec se, hubiec se? Ale jsú ť stvořenie božie, ješto Buoh neporušený svú mocí z niče- 20 hož stvořil a divně pořiedí svú múdrostí v svéj dobrotě k úžitku lidem, a jakž chce, tak mění vše a tak vším hýbe; i člověku poddal je jest: vidíme, ano zemí hýbí lidé, oří ji, kopají, žhú, po svéj vuoli ji vedú; i voda jest k úžitku lidem učiněna a poddána smyslu člověčiemu, aby ji vedl k svéj potřebě. Též o povětří — nenie ť bóh, ale od Boha jest učiněno k lidskéj potřebě. Temný by to Bóh byl, nemaje světla! Ale že jiné světlo osvietí povětřie, jakož je slunce nebo měsiec osvěcuje neb člověk, svým smyslem oheň zažha. Též řku o ohni, že bóh nenie, ale jest učiněn ku potřebě lidem, aby jím 30 pekli a vařili, žhli, zhřievali a ve tmě svietili sobě. A tak lidé nosie oheň s miesta na miesto a pohašují jej protivným jemu. A kto by směl bohu činiti to protivenstvie a hubiti boha; čili by bóh svého nepomstil protivenstvie? A tak jest zřemo, že nejsú bohové tito čtyří elementi, ale 35 jsú božie stvořenie k úžitku lidem. Ani t bóh jest nebe, ješto jest pátá věc; ač ne tak hrubá, 167a 167b 168a 168b 120
10 25 Kaldejští zdali jsú nezablúdili, ctiec elementy tú poctí, ješto na samého Boha slušie, stvoření slúžiec miesto stvořitele? A těm svým bohóm činili obrazy, některé nazvavše obraz nebes, některé země, ohně, moře, povětřie, slunce, měsiece 5 i jiných hvězd. (Tuto ť elementy miením i nebeská těla, že ť nejsú z jiných spojena elementóv; ale jest kterakás' věc pátá kro mě čtyř našich elementóv). A tak ty bohy zčinivše sobě, chovajíc jich v chrámiech, střehúc jich, slúžili jim, za bohy je jměli, ano to jest věc dóstojnějšie, ješto to činí, než to, ješto jest učiněno, aneb to, ješto chová, než chované. Protož blúdili ť sú ti i blúdie, ktož ť ty slúpy a obrazy mají za bohy, ještó sú je lidé svýma rukama učinili. Nechajíc pak té hrubosti, by to bohové byli, obrazi a slúpi bohóm ke cti učinění: mohú-li telementi bohové býti z těchto 15 čtyř našich elementóv, má-li ť se jim modleno býti a klaněno? Elementové poddáni jsú porušení a nemají smlysla a rozumu; a protiven jest jeden druhému, jakož vidíme oheň a vodu, zemi a povětřie. Kací sú to bohové měniec se, hubiec se? Ale jsú ť stvořenie božie, ješto Buoh neporušený svú mocí z niče- 20 hož stvořil a divně pořiedí svú múdrostí v svéj dobrotě k úžitku lidem, a jakž chce, tak mění vše a tak vším hýbe; i člověku poddal je jest: vidíme, ano zemí hýbí lidé, oří ji, kopají, žhú, po svéj vuoli ji vedú; i voda jest k úžitku lidem učiněna a poddána smyslu člověčiemu, aby ji vedl k svéj potřebě. Též o povětří — nenie ť bóh, ale od Boha jest učiněno k lidskéj potřebě. Temný by to Bóh byl, nemaje světla! Ale že jiné světlo osvietí povětřie, jakož je slunce nebo měsiec osvěcuje neb člověk, svým smyslem oheň zažha. Též řku o ohni, že bóh nenie, ale jest učiněn ku potřebě lidem, aby jím 30 pekli a vařili, žhli, zhřievali a ve tmě svietili sobě. A tak lidé nosie oheň s miesta na miesto a pohašují jej protivným jemu. A kto by směl bohu činiti to protivenstvie a hubiti boha; čili by bóh svého nepomstil protivenstvie? A tak jest zřemo, že nejsú bohové tito čtyří elementi, ale 35 jsú božie stvořenie k úžitku lidem. Ani t bóh jest nebe, ješto jest pátá věc; ač ne tak hrubá, 167a 167b 168a 168b 120
Strana 121
avšak jest tělo, tlustost, dlúhost i širokost maje, a miesto jest sebú zaměstnalo, neb má sebe strany a nikdiež všecko spolu nenie — většie miesto viece má jeho a menšie méně — a toho nenie do boha. A vidímy, ono se vždy tak točí vókol, jakož jest 5 zpósobce všeho — Bóh pravý — zpósobil jemu, aby každý kruh nebeských ponebí svój běh držal. A tak nebe jest udě- lánie a stvořenie božie, ale ne bóh; neb se jest ne samo učinilo ani jest samo sebu, ale Bóh je jest stvořil a učinil a zatočil jím 169a po svéj vuoli, aby svým během činilo léto a zimu, noc a den 10 i jiné časy. Ani t jest bóh měsiec neb slunce neb jiné hvězdy, ač ť se lesknú. Neb menšie ť jest to každé než nebe jeho, v němž běží; a nebe v sobě drží slunce a mčí je vókol. A též jest o jiných hvězdách neb o měsieci. A ač jim jest dal Bóh najvětší moc 15 veliku, však to vše, což se děje, Bóh jest zpósobil i pósobí, ač i skrze ty věci již pověděné. A jakož by nemúdré bylo, kto by modlil se, do mlýna přijda, k kolu neb vodě, ješto kolem točí, neb žrnovu, ješto mele, aby semleno měl své obilé, a neprosil mlynáře za to, ješto jest 20 on to tak zpořiedil a tak mlýn pustil, že po jeho vuoli to tak běží a dokudž chce, takéž ť jest nemúdré těm věcem modliti se, skrze něž Buch činí, což chce, dokudž chce. Protož jedi- nému Pánu modliti se máme a jemu slúžiti samému, jej za Bóh majíc, ale ne těch věcí ctíti za bóh, ješto je on stvořil 25 a zpósobil, skrze něž nám činí pohodu naši, a jej máme chváliti v činech jeho a v tak divném zpósobu«. 169b O bludu řečských lidí. »Řekové, ti pak nad tyto opět sú u větší blud byli vešli, pra- viec se múdrými, blázni byli, praviec mnohé lidi, by bozi byli, 170a 30 ženy i mužie, ješto sú cizoložstvo činili i šeredné věci, jako by tak bozi bývali s lidmi a děti jměli, ješto pak bývali někteří vítězi udatní, druzí milovní, třetí ukrutní a tak i o jiných, onomu řkúc: »Jest syn Saturnóv«, onomu, by Venus byla mátě jeho, onomu, že jest Merkurius. A tak ti mnoho těch 121
avšak jest tělo, tlustost, dlúhost i širokost maje, a miesto jest sebú zaměstnalo, neb má sebe strany a nikdiež všecko spolu nenie — většie miesto viece má jeho a menšie méně — a toho nenie do boha. A vidímy, ono se vždy tak točí vókol, jakož jest 5 zpósobce všeho — Bóh pravý — zpósobil jemu, aby každý kruh nebeských ponebí svój běh držal. A tak nebe jest udě- lánie a stvořenie božie, ale ne bóh; neb se jest ne samo učinilo ani jest samo sebu, ale Bóh je jest stvořil a učinil a zatočil jím 169a po svéj vuoli, aby svým během činilo léto a zimu, noc a den 10 i jiné časy. Ani t jest bóh měsiec neb slunce neb jiné hvězdy, ač ť se lesknú. Neb menšie ť jest to každé než nebe jeho, v němž běží; a nebe v sobě drží slunce a mčí je vókol. A též jest o jiných hvězdách neb o měsieci. A ač jim jest dal Bóh najvětší moc 15 veliku, však to vše, což se děje, Bóh jest zpósobil i pósobí, ač i skrze ty věci již pověděné. A jakož by nemúdré bylo, kto by modlil se, do mlýna přijda, k kolu neb vodě, ješto kolem točí, neb žrnovu, ješto mele, aby semleno měl své obilé, a neprosil mlynáře za to, ješto jest 20 on to tak zpořiedil a tak mlýn pustil, že po jeho vuoli to tak běží a dokudž chce, takéž ť jest nemúdré těm věcem modliti se, skrze něž Buch činí, což chce, dokudž chce. Protož jedi- nému Pánu modliti se máme a jemu slúžiti samému, jej za Bóh majíc, ale ne těch věcí ctíti za bóh, ješto je on stvořil 25 a zpósobil, skrze něž nám činí pohodu naši, a jej máme chváliti v činech jeho a v tak divném zpósobu«. 169b O bludu řečských lidí. »Řekové, ti pak nad tyto opět sú u větší blud byli vešli, pra- viec se múdrými, blázni byli, praviec mnohé lidi, by bozi byli, 170a 30 ženy i mužie, ješto sú cizoložstvo činili i šeredné věci, jako by tak bozi bývali s lidmi a děti jměli, ješto pak bývali někteří vítězi udatní, druzí milovní, třetí ukrutní a tak i o jiných, onomu řkúc: »Jest syn Saturnóv«, onomu, by Venus byla mátě jeho, onomu, že jest Merkurius. A tak ti mnoho těch 121
Strana 122
věcí praviec o těch boziech, ješto je ctili v šeredných někte- rých věcech, i byli v tom tiem hotovějše svých bohóv násle- dovati«. Tu ten Nachor mnoho mluvil o těch bludiech; ale abych 5 neudlil, přeskočím to, neb jest očitě bludné. Než z těchto to 170b puojdem bluduov, ješto ještě stojie potom, řkúc: »Tento se je urodil pod túto hvězdú, ten musí takýto býti a toto a toto učiniti!« Tehdy by nebylo vuole svobodnosti. To móž býti, že takový viece bude příchylen k tomu neb k tomu; alevšak 10 má vóle svobodnost: chce-li proti tomu, ješto jej trží mysl, pracovati, neučiní toho, k němuž jest příchylen. Ale že se lidé neradi protivie snažně svým žádostem, když silně napadnú, vycházie ten blud, že dějí: »Hvězdář mu pověděl, že to musil učiniti". 15 O bludu ejipském. K těmto obojim bludóm — Kaldej ských i Řečských — Ejipští 17la nad to přičinili, že za bohy jměli zvieřata čtveronohá, ptáky, dřievie, telce, telata. Toho ť také psáti nechci, co je tu Nachor mluvil o tom, že je zjevný blud, ukazuje. Ale to ť řku, že je 20 snad také z toho bludu a tiem pochopem, ješto hvězdáři ně- kteří v některé časy, vyryjíc lva neb raka na zlatě, i budú to nositi pro některé nemoci aneb takové jiné bobonky, jichž učení nedržie lékaři, ješto věcmi přirozenými přirození pomá- hají. Vece pak Nachor, mnoho mluviv o těch bohóv rozličnosti a že nenie podobné, by tak protivni byli sobě, tepúc se i zabí- jejíc, by bohové byli, jakož o nich ti píší, ješto jim slúžie, aby tak šeředné činili skutky, až i cizoložstva i jiné takové věci. »Ó králi, vidíš, že ť služba těm mnoho bohóm blud jest. 30 Neslušie ť bohy nazývati věci zřejmé a slepé, ješto je vidie jiní, a ony samy nevidie. Ale Bóh ť pravý vše vidí, a sám t jest ne- zřejmý oku tělesnému, jako ť jest dřéve praveno o něm“. 25 171b 122
věcí praviec o těch boziech, ješto je ctili v šeredných někte- rých věcech, i byli v tom tiem hotovějše svých bohóv násle- dovati«. Tu ten Nachor mnoho mluvil o těch bludiech; ale abych 5 neudlil, přeskočím to, neb jest očitě bludné. Než z těchto to 170b puojdem bluduov, ješto ještě stojie potom, řkúc: »Tento se je urodil pod túto hvězdú, ten musí takýto býti a toto a toto učiniti!« Tehdy by nebylo vuole svobodnosti. To móž býti, že takový viece bude příchylen k tomu neb k tomu; alevšak 10 má vóle svobodnost: chce-li proti tomu, ješto jej trží mysl, pracovati, neučiní toho, k němuž jest příchylen. Ale že se lidé neradi protivie snažně svým žádostem, když silně napadnú, vycházie ten blud, že dějí: »Hvězdář mu pověděl, že to musil učiniti". 15 O bludu ejipském. K těmto obojim bludóm — Kaldej ských i Řečských — Ejipští 17la nad to přičinili, že za bohy jměli zvieřata čtveronohá, ptáky, dřievie, telce, telata. Toho ť také psáti nechci, co je tu Nachor mluvil o tom, že je zjevný blud, ukazuje. Ale to ť řku, že je 20 snad také z toho bludu a tiem pochopem, ješto hvězdáři ně- kteří v některé časy, vyryjíc lva neb raka na zlatě, i budú to nositi pro některé nemoci aneb takové jiné bobonky, jichž učení nedržie lékaři, ješto věcmi přirozenými přirození pomá- hají. Vece pak Nachor, mnoho mluviv o těch bohóv rozličnosti a že nenie podobné, by tak protivni byli sobě, tepúc se i zabí- jejíc, by bohové byli, jakož o nich ti píší, ješto jim slúžie, aby tak šeředné činili skutky, až i cizoložstva i jiné takové věci. »Ó králi, vidíš, že ť služba těm mnoho bohóm blud jest. 30 Neslušie ť bohy nazývati věci zřejmé a slepé, ješto je vidie jiní, a ony samy nevidie. Ale Bóh ť pravý vše vidí, a sám t jest ne- zřejmý oku tělesnému, jako ť jest dřéve praveno o něm“. 25 171b 122
Strana 123
Tuto Nachor také přede všemi vypravuje blud židovský »Již také slyš o židech, králi, ješto pošli od Abrahama, od Isáka i od Jakuba, jemuž potom Israhel řiekali. Ten lid ctil 172a jednoho Boha, v Ejiptu bydlil a tu se rozmohl. A když je nuzili 5 Ejipští robotami velikými, volali k Bohu a Bóh je vyvedl rukú silnú skrze Mojžieše, dal jim zákon, v němž ukázal v skrytém podobenství, že chce přijíti a svět veškeren z poroby obecné vykúpiti, chce jako člověk s nimi na zemi se obierati. To dal svým prorokóm o sobě prorokovati. Ale potom nejsúc vděčni 10 mnohokrát hněvali Boha, slúžili modlám pohanským, své proroky svaté zbíjeli, až pak, když ráčil, Syn boží, ješto je s Otcem božstvie je dnoho, přišel na svět prorokovati, zapřevše jeho, by on byl, poddali Pilátovi, súdci ciesařovu Římskému, a ukřižovali jej, an mnoho dobrého jim činil uče, káže, veda 15 na spasenie cestu, nemocné jich uzdravuje, mrtvé křiese, divy toho, což učil, potvrzuje. A tak pro svú vinu zahynul ten lid a jest u porobě až i ještě, co je ho ostalo. A ještě věřie u Boha jediného všemohúcieho; ale tu jsú zablúdili, že čekají ještě Spasitele, a tehdy, nechtěvše 20 ve ň uvěřiti, když byl přišel a káral je z nehodného, k svatosti veda a k šlechetnosti, a i ještě nechtie jej věřiti Synem božím, i vzdálili sú se od Boha a svú sú vieru porušili, mnohé držiec zmatné a bludné věci, ku pohanským podobné bludóm, neb jich jest Bóh ostal v jich nevěře«. 172b 173a 25 O křestanskéj vieře tuto. Křestané pak od Krista slovú. Neb Kristus slove Ježíš, Syn Boha živého, ješto je slíben v Starém zákoně i proroky proro- kován. I ukázáno je u figurách a u podobenství, kak se sde bude obierati, kak učiní i zpósobí spasenie lidské, kak v něm 30 budú spaseni všichni lidští národové; proněž David všemu lidu, všem národóm velí u proročství chváliti Boha, že je 173b potvrzeno nade všemi milosrdie jeho a pravda božie na věky ostane, že je naplnil, jako je slíbil Abrahamovi, že v jeho ple- 123
Tuto Nachor také přede všemi vypravuje blud židovský »Již také slyš o židech, králi, ješto pošli od Abrahama, od Isáka i od Jakuba, jemuž potom Israhel řiekali. Ten lid ctil 172a jednoho Boha, v Ejiptu bydlil a tu se rozmohl. A když je nuzili 5 Ejipští robotami velikými, volali k Bohu a Bóh je vyvedl rukú silnú skrze Mojžieše, dal jim zákon, v němž ukázal v skrytém podobenství, že chce přijíti a svět veškeren z poroby obecné vykúpiti, chce jako člověk s nimi na zemi se obierati. To dal svým prorokóm o sobě prorokovati. Ale potom nejsúc vděčni 10 mnohokrát hněvali Boha, slúžili modlám pohanským, své proroky svaté zbíjeli, až pak, když ráčil, Syn boží, ješto je s Otcem božstvie je dnoho, přišel na svět prorokovati, zapřevše jeho, by on byl, poddali Pilátovi, súdci ciesařovu Římskému, a ukřižovali jej, an mnoho dobrého jim činil uče, káže, veda 15 na spasenie cestu, nemocné jich uzdravuje, mrtvé křiese, divy toho, což učil, potvrzuje. A tak pro svú vinu zahynul ten lid a jest u porobě až i ještě, co je ho ostalo. A ještě věřie u Boha jediného všemohúcieho; ale tu jsú zablúdili, že čekají ještě Spasitele, a tehdy, nechtěvše 20 ve ň uvěřiti, když byl přišel a káral je z nehodného, k svatosti veda a k šlechetnosti, a i ještě nechtie jej věřiti Synem božím, i vzdálili sú se od Boha a svú sú vieru porušili, mnohé držiec zmatné a bludné věci, ku pohanským podobné bludóm, neb jich jest Bóh ostal v jich nevěře«. 172b 173a 25 O křestanskéj vieře tuto. Křestané pak od Krista slovú. Neb Kristus slove Ježíš, Syn Boha živého, ješto je slíben v Starém zákoně i proroky proro- kován. I ukázáno je u figurách a u podobenství, kak se sde bude obierati, kak učiní i zpósobí spasenie lidské, kak v něm 30 budú spaseni všichni lidští národové; proněž David všemu lidu, všem národóm velí u proročství chváliti Boha, že je 173b potvrzeno nade všemi milosrdie jeho a pravda božie na věky ostane, že je naplnil, jako je slíbil Abrahamovi, že v jeho ple- 123
Strana 124
meni podlé těla, ješto je vzem Syn boží z čisté dievky, čístě se chtěl v tom rodu naroditi. V tom plodu Abrahamovu slíbil Bóh Abrahamovi, že budú požehnáni všichni lidští národové. A ta pravda božieho slibu již jest vyšla a na věky ostane. Proněž die opět David u proročiem duchu: »Všichni národi lidští plešte rukama, slaviec vnitřním srdcem u veselí po- křiknutím, neb nechce na věky proti národu lidskému držeti 174a hněvu«. Protož Syn boží pro spasenie lidské podlé slibu Boha Otce 10 sstúpil na zemi, narodiv se v člověčství z Marie, z dievky čisté, ne z semene mužského, ale divným zpósobem Ducha svatého. A tak z své matky té vzal tělo masné, a celosti panenské jí ani u početí ani u porodu v ní nezbořil, ale zachoval mocí božstvie svého s Otcem i s Duchem svatým. A v tom těle ukázal se 15 Syn boží lidem, aby odvolal lid od služby mnoho bohóv k jednomu Bohu, a od jiných rozličných bludóv ukazuje spa- senie cestu. A ten Syn boží v divném svém zpósobu, ač tajném, ale vždy 174b z své milosti spravedlivém, okusiv smrti na kříži, umřev 20 v tom člověčenství, v němž se je narodil, třetí den vstal z mrtvých; a po vzkřiešení přes čtyrydceti dní bývav s svými učedlníky, před nimi vstúpil na nebe. A ráčí-li ť král, móž jemu to býti ukázáno u Písmě čtenie svatého, že tjmá chvalně u velikéj velebnosti a u velikéj moci přijíti opět k skonání 25 světa; a všelikému — malému i velikému, zlému i dobrému — zjeven bude. A všecky rozsúdí, každému dá podlé jeho zaslú- ženie neb proviněnie. Tu ť příde ten den, že žádnému zlému nebu de dobře, a ižádnému dobrému nebude zle — tu ť vyjde plná spravedlnost. A kdyby se tu spravedlnost božie všem 30 neukázala, kde by se jinde na světě ukázala? Neb sde vidíme mnohých dobrých práci a lepot a teskné a túžebné bydlo, a mnohé zlé a šeredné, ani mají bydlo po svéj vóli. Protož příde t ten den — jakož t sem řekl —, že ijednomu zlému nebude dobře ani dobrému nebude zle. I jest to jisté, že t 35 ten poslední súdný den bude, o němž ť praví čtenie svaté. V tom také čtení, ráčí-li král, móž nalézti, že byl Kristus 175a 124
meni podlé těla, ješto je vzem Syn boží z čisté dievky, čístě se chtěl v tom rodu naroditi. V tom plodu Abrahamovu slíbil Bóh Abrahamovi, že budú požehnáni všichni lidští národové. A ta pravda božieho slibu již jest vyšla a na věky ostane. Proněž die opět David u proročiem duchu: »Všichni národi lidští plešte rukama, slaviec vnitřním srdcem u veselí po- křiknutím, neb nechce na věky proti národu lidskému držeti 174a hněvu«. Protož Syn boží pro spasenie lidské podlé slibu Boha Otce 10 sstúpil na zemi, narodiv se v člověčství z Marie, z dievky čisté, ne z semene mužského, ale divným zpósobem Ducha svatého. A tak z své matky té vzal tělo masné, a celosti panenské jí ani u početí ani u porodu v ní nezbořil, ale zachoval mocí božstvie svého s Otcem i s Duchem svatým. A v tom těle ukázal se 15 Syn boží lidem, aby odvolal lid od služby mnoho bohóv k jednomu Bohu, a od jiných rozličných bludóv ukazuje spa- senie cestu. A ten Syn boží v divném svém zpósobu, ač tajném, ale vždy 174b z své milosti spravedlivém, okusiv smrti na kříži, umřev 20 v tom člověčenství, v němž se je narodil, třetí den vstal z mrtvých; a po vzkřiešení přes čtyrydceti dní bývav s svými učedlníky, před nimi vstúpil na nebe. A ráčí-li ť král, móž jemu to býti ukázáno u Písmě čtenie svatého, že tjmá chvalně u velikéj velebnosti a u velikéj moci přijíti opět k skonání 25 světa; a všelikému — malému i velikému, zlému i dobrému — zjeven bude. A všecky rozsúdí, každému dá podlé jeho zaslú- ženie neb proviněnie. Tu ť příde ten den, že žádnému zlému nebu de dobře, a ižádnému dobrému nebude zle — tu ť vyjde plná spravedlnost. A kdyby se tu spravedlnost božie všem 30 neukázala, kde by se jinde na světě ukázala? Neb sde vidíme mnohých dobrých práci a lepot a teskné a túžebné bydlo, a mnohé zlé a šeredné, ani mají bydlo po svéj vóli. Protož příde t ten den — jakož t sem řekl —, že ijednomu zlému nebude dobře ani dobrému nebude zle. I jest to jisté, že t 35 ten poslední súdný den bude, o němž ť praví čtenie svaté. V tom také čtení, ráčí-li král, móž nalézti, že byl Kristus 175a 124
Strana 125
dvanádcte volil apoštolóv, ješto pak po vstúpení jeho na nebesa 175b rozešli se po všem světu, aby kázali jeho velebnost a kak jest spasenie u vieře jeho. Z nichž jeden, jménem Tóma, byl v zemiech našich, spravedlnost uče. A ktož ještě držie těch 5 svatých mužóv naučenie, křestané slovú; a ti ť sú nade všecky jiné nalezli pravdu, znají svú věrú Boha jednoho pravého, stvořitele a pósobci všeho v Synu jeho jediném a v Duchu svatém, a neslúžie bohu jinému a mají v svých srdcích přiká- zanie jeho a ostřiehají jich, čekajíc po téjto smrti vzkřiešenie 10 z mrtvých a života onoho světa budúcieho. Neci zoložie ani jinak neslušně, kromě ač ve cti manželské, neprznie se v tě- lesnéj žádosti; svědečstva křivého nevydávají; nežádají věcí cizích; ctie otce své a matery, milují bližnie, právě súdie; to, což by nechtěli sobě, nečinie jinému, ale to, ješto by chtěli 15 sobě, též i jiným přejí; odpúštějí svým vinníkóm a s provini- lými proti sobě jdú milostivě vókol; nepřátelóm dobře činie; tiší sú a krotcí; táhnú se ode všech hřiechóv i ode všie ne- čistoty; vdov, sirotkóv nezamucují, s svým jsú sdielni s ne- dostatečnými; cizieho neberú; hosti pocestného když vidie, 20 uveldú pod střechu a jsú jemu ochotni jako bratru. Nejen podlé těla, ale viece podlé duše bratří se sobě nazý- vají, hotovi pro Krista život dáti. Neb silně držie jeho přiká- zanie, svatě a spravedlivě jsúc živi, jakož jim Pán Bóh přikázal, dieku jemu každú hodinu vzdávajíce, i k stolu jdúc i od stolu 25 i ve všech jiných dařiech jeho. To ť jest cesta pravdy, ješto ty, ktož jdú po ní, dovede u věčné královstvo, ješto je Kristus slíbil u budúciem světu. A věz to, králi, ne já ť sem sám zamyslil, co ť pravi: všecko to móž zjevně ukázáno býti v křesťanském Písmě; a v židov- 30 ském pod záslonú ukázána jest pravda tato, ješto je v svuoj čas jměla vyňata býti z té záslony. Ale ktož by duchovním rozumem četl židovské písmo, uzří t, že je tak. A protož dobře ť tvuoj syn rozumie a naučen ť jest pravéj pravdě, aby slúžil Bohu živému jedinému, aby zaslúžil věč- 35 ného života u budúciem světu. Veliké ť a divné věci křestané pravie, a ne lidské, ale božie mluvie řeči. Neb dal jest Buoh 176a 176b 177a 125
dvanádcte volil apoštolóv, ješto pak po vstúpení jeho na nebesa 175b rozešli se po všem světu, aby kázali jeho velebnost a kak jest spasenie u vieře jeho. Z nichž jeden, jménem Tóma, byl v zemiech našich, spravedlnost uče. A ktož ještě držie těch 5 svatých mužóv naučenie, křestané slovú; a ti ť sú nade všecky jiné nalezli pravdu, znají svú věrú Boha jednoho pravého, stvořitele a pósobci všeho v Synu jeho jediném a v Duchu svatém, a neslúžie bohu jinému a mají v svých srdcích přiká- zanie jeho a ostřiehají jich, čekajíc po téjto smrti vzkřiešenie 10 z mrtvých a života onoho světa budúcieho. Neci zoložie ani jinak neslušně, kromě ač ve cti manželské, neprznie se v tě- lesnéj žádosti; svědečstva křivého nevydávají; nežádají věcí cizích; ctie otce své a matery, milují bližnie, právě súdie; to, což by nechtěli sobě, nečinie jinému, ale to, ješto by chtěli 15 sobě, též i jiným přejí; odpúštějí svým vinníkóm a s provini- lými proti sobě jdú milostivě vókol; nepřátelóm dobře činie; tiší sú a krotcí; táhnú se ode všech hřiechóv i ode všie ne- čistoty; vdov, sirotkóv nezamucují, s svým jsú sdielni s ne- dostatečnými; cizieho neberú; hosti pocestného když vidie, 20 uveldú pod střechu a jsú jemu ochotni jako bratru. Nejen podlé těla, ale viece podlé duše bratří se sobě nazý- vají, hotovi pro Krista život dáti. Neb silně držie jeho přiká- zanie, svatě a spravedlivě jsúc živi, jakož jim Pán Bóh přikázal, dieku jemu každú hodinu vzdávajíce, i k stolu jdúc i od stolu 25 i ve všech jiných dařiech jeho. To ť jest cesta pravdy, ješto ty, ktož jdú po ní, dovede u věčné královstvo, ješto je Kristus slíbil u budúciem světu. A věz to, králi, ne já ť sem sám zamyslil, co ť pravi: všecko to móž zjevně ukázáno býti v křesťanském Písmě; a v židov- 30 ském pod záslonú ukázána jest pravda tato, ješto je v svuoj čas jměla vyňata býti z té záslony. Ale ktož by duchovním rozumem četl židovské písmo, uzří t, že je tak. A protož dobře ť tvuoj syn rozumie a naučen ť jest pravéj pravdě, aby slúžil Bohu živému jedinému, aby zaslúžil věč- 35 ného života u budúciem světu. Veliké ť a divné věci křestané pravie, a ne lidské, ale božie mluvie řeči. Neb dal jest Buoh 176a 176b 177a 125
Strana 126
ten slib, řka k svým zvláštím: »Když stanete před králi a knie- žaty, neroďte mysliti, co byšte mluvili. Já ť vám dám usíta 177 a múdrost, co by jměli pověděti«. A tak Duch Otce Boha nebeského mluví z nich. Ale jiní lidští národové blúdiet 5 a klamají sami sebú, jdúce ve tmě nálezóv lidských, jimž ne- prosvietilo božie světlo. Protož umlkněte před boží mocí a múdrostí, bláznoví mudrci, nemluvte marností proti Kristu, a obratte se k milosti jeho. Hodné t jest ctíti Boha všeho stvořenie, slúžiec jemu, 10 abychom zbyli věčného hoře po tomto světu a došli života viec blaženého". Když se to hádanie skonalo, co královic mluvil k otci. Když ty a takové řeči vymlu vi Nachor, kněžé a biskupi modl 178a pohanských a jich mudrci stáchu jako omámeni, nic pevného 15 nemohúc řéci. A což kolivěk řekl který proti řeči Nachorově, to on velmi podobně odmluvil, řeč řečí potýkaje, jakož jest obyčej v hádaní mezi mistry, až i král hněváše se. Ale že bieše propověděl mezi všemi, aby beze všeho strachu mluvil a líčil svú pravdu, nic nepodobného proti němu neučinil, než také 20 jeho řečmi potýkával podlé svých kněží a jako z nedojiepie táhna na to, aby ne tak byl ostr a dal se přemoci. Ale on velmi v tom silnějí bieše, vždy pravdu líče křesťanské viery a blud pohanský ukazuje a dómyslně boře a lomě proti sobě i misterné syloismy, točíš dóvody chytré řečí přikrytú, jakožto umějí ti, 25 ješto v zofistří učie se. A když by dlúhé to hádanie až snad k nešporóm, káza král přestati, jako by chtěl nazajtřie opěte o to hádanie jmieti. A královic vece královi: »Jakož s' na počátku pravý súd 30 vydal, tak dokonaj i k ostatku. Kteréž ráčí ze dvého Tvá Milost, vol jedno: Aneb mého mistra této noci se mnú nechaj, ať bychova o to, co má ny potkati zajtra na při, rozmluvila, a své s sebú poj mi, aneb svých u mne nechaj, ráčíš-li mého 179a u sebe jmieti. Nebylo t by rovné, by oboji u tebe byli: mému 178b 126
ten slib, řka k svým zvláštím: »Když stanete před králi a knie- žaty, neroďte mysliti, co byšte mluvili. Já ť vám dám usíta 177 a múdrost, co by jměli pověděti«. A tak Duch Otce Boha nebeského mluví z nich. Ale jiní lidští národové blúdiet 5 a klamají sami sebú, jdúce ve tmě nálezóv lidských, jimž ne- prosvietilo božie světlo. Protož umlkněte před boží mocí a múdrostí, bláznoví mudrci, nemluvte marností proti Kristu, a obratte se k milosti jeho. Hodné t jest ctíti Boha všeho stvořenie, slúžiec jemu, 10 abychom zbyli věčného hoře po tomto světu a došli života viec blaženého". Když se to hádanie skonalo, co královic mluvil k otci. Když ty a takové řeči vymlu vi Nachor, kněžé a biskupi modl 178a pohanských a jich mudrci stáchu jako omámeni, nic pevného 15 nemohúc řéci. A což kolivěk řekl který proti řeči Nachorově, to on velmi podobně odmluvil, řeč řečí potýkaje, jakož jest obyčej v hádaní mezi mistry, až i král hněváše se. Ale že bieše propověděl mezi všemi, aby beze všeho strachu mluvil a líčil svú pravdu, nic nepodobného proti němu neučinil, než také 20 jeho řečmi potýkával podlé svých kněží a jako z nedojiepie táhna na to, aby ne tak byl ostr a dal se přemoci. Ale on velmi v tom silnějí bieše, vždy pravdu líče křesťanské viery a blud pohanský ukazuje a dómyslně boře a lomě proti sobě i misterné syloismy, točíš dóvody chytré řečí přikrytú, jakožto umějí ti, 25 ješto v zofistří učie se. A když by dlúhé to hádanie až snad k nešporóm, káza král přestati, jako by chtěl nazajtřie opěte o to hádanie jmieti. A královic vece královi: »Jakož s' na počátku pravý súd 30 vydal, tak dokonaj i k ostatku. Kteréž ráčí ze dvého Tvá Milost, vol jedno: Aneb mého mistra této noci se mnú nechaj, ať bychova o to, co má ny potkati zajtra na při, rozmluvila, a své s sebú poj mi, aneb svých u mne nechaj, ráčíš-li mého 179a u sebe jmieti. Nebylo t by rovné, by oboji u tebe byli: mému 178b 126
Strana 127
by teskno a túžebno bylo, a tvoji by útěchu jměli, i nebyl ť by to súd pravý«. Král da se v tom přemoci pravdě, své s sebú poje a Nachora u syna necha, ještě někakú v něm náději maje, by to učinil, 5 jakož biechu smluvili spolu. Královic tuto krásnými řečmi namluvil Nachora, aby bludu ostal. Slyš! A jíde syn králóv do své sieni a radosten, chvále Boha, že i skrze nepřietele brání své pravdy a u bezcestí svéj pravdě 10 učinil cestu. Pak odvolav Nachora, vece k němu: »Nemni, bych ť nevěděl, že nejsi Barlaam, ale vědě, že jsi Nachor hvězdář. Divím se, že s' kdy pomyslil na takú lest a tak s' mě nemúdra mněl, bych ve dne vlka od ovce nerozeznal. Dobře ť to Písmo ukazuje, že srdce nemúdrého marnost myslí. Tvé 15 myšlenie marné ť jest bylo; ale to, což s' dnes učinil, učinil s' u pravéj múdrosti. Buď vesel a měj utěšenie! Děkuji ť, že s' dnes pravdy bránil statečně a svých si úst nepoškvrnil řečí lestnú, ale učistil si je, pravdu veda a blud tupě nečistých bohóv. A já ť sem byl toho pilen pro dvoji věc, abych tě měl večeros 20 s sebú: jedno, aby tebe král nedal na múky, že s' nemluvil po jeho vóli, druhé, ať bych toho, co s' dnes učinil, dal odplatu. Nevědě t odplaty úžitečnějšie, a té s' zaslúžil: Radím t, ostaň té cesty zlé, nebezpečné, po niejž jsi šel do té doby, a jdi po upřieméj cestě spasitedlnéj, jiež neřku by nevěděl, ale věda, 25 zlým jsa uvázán obyčejem, dálil si se do té doby, po téj jda cestě, ješto vede k zahynutí. É, múdrý muži, rozuměj sobě, vezmi v žádost Krista, a do- jdeš v něm skrytého života blaženého! Nevaž těchto věcí draze, ješto t' hynú jako voda, dolóv běžiec. Vileš, že t nenie lze 30 vždy na světu býti živu; pójdeš odsud jako i jiní, ješto, sde pobyvše, i minuchu. A hoře tobě, poneseš-li na onen svět také břiemě hřiechóv svých i hřiecha, ješto jej táhnem u poru- šeném již přirození, kdež súd bude v spravedlnosti a takáž odplata, jakéž zaslúženie«. 179b 180a 180b 127
by teskno a túžebno bylo, a tvoji by útěchu jměli, i nebyl ť by to súd pravý«. Král da se v tom přemoci pravdě, své s sebú poje a Nachora u syna necha, ještě někakú v něm náději maje, by to učinil, 5 jakož biechu smluvili spolu. Královic tuto krásnými řečmi namluvil Nachora, aby bludu ostal. Slyš! A jíde syn králóv do své sieni a radosten, chvále Boha, že i skrze nepřietele brání své pravdy a u bezcestí svéj pravdě 10 učinil cestu. Pak odvolav Nachora, vece k němu: »Nemni, bych ť nevěděl, že nejsi Barlaam, ale vědě, že jsi Nachor hvězdář. Divím se, že s' kdy pomyslil na takú lest a tak s' mě nemúdra mněl, bych ve dne vlka od ovce nerozeznal. Dobře ť to Písmo ukazuje, že srdce nemúdrého marnost myslí. Tvé 15 myšlenie marné ť jest bylo; ale to, což s' dnes učinil, učinil s' u pravéj múdrosti. Buď vesel a měj utěšenie! Děkuji ť, že s' dnes pravdy bránil statečně a svých si úst nepoškvrnil řečí lestnú, ale učistil si je, pravdu veda a blud tupě nečistých bohóv. A já ť sem byl toho pilen pro dvoji věc, abych tě měl večeros 20 s sebú: jedno, aby tebe král nedal na múky, že s' nemluvil po jeho vóli, druhé, ať bych toho, co s' dnes učinil, dal odplatu. Nevědě t odplaty úžitečnějšie, a té s' zaslúžil: Radím t, ostaň té cesty zlé, nebezpečné, po niejž jsi šel do té doby, a jdi po upřieméj cestě spasitedlnéj, jiež neřku by nevěděl, ale věda, 25 zlým jsa uvázán obyčejem, dálil si se do té doby, po téj jda cestě, ješto vede k zahynutí. É, múdrý muži, rozuměj sobě, vezmi v žádost Krista, a do- jdeš v něm skrytého života blaženého! Nevaž těchto věcí draze, ješto t' hynú jako voda, dolóv běžiec. Vileš, že t nenie lze 30 vždy na světu býti živu; pójdeš odsud jako i jiní, ješto, sde pobyvše, i minuchu. A hoře tobě, poneseš-li na onen svět také břiemě hřiechóv svých i hřiecha, ješto jej táhnem u poru- šeném již přirození, kdež súd bude v spravedlnosti a takáž odplata, jakéž zaslúženie«. 179b 180a 180b 127
Strana 128
Nachor, vzem z té řeči skrúšenie v srdci, vece: »Pravdu dieš, králi, pravdu dieš! I já ť vědě, že jest Bóh pravý, jehož nic nemóž přemoci, ješto jest vše učinil. I to vědě z mnohého písma, že má býti súd poslední, v němž se ukáže pravda božie. Ale zlý obyčej drží mě a libost sdejšie oslepila mé srdce a za- staránie u bludu, takže má jsúc mysl ve tmě, nemyslí jiného, jen marnost, až mi se zdá, by tak velikých i tak téžměř bez- číslných mých hřiechóv, ješto sem hromazdil je tak dávno, nemohlo shladiti mé pokánie; neb nedá mi starost dlúho již 10 živu býti, již sú má léta pominula«. 181a Královic radil Nachorovi. »Ó Nachor, muži múdrý“, vece královic, »nechybaj v tom, by snadně nemohl složiti, chceš-li, břemene svých hřiechóv! Ijedni t hřieši nemohú přemoci božieho milosrdie, ktož ť hle- 15 dají jeho v životě tomto. Buď slúha Kristóv, on svój lid spasí. On ť jest za hřiechy lidské svú krev prolil a v tom prolití té drahé krve lékařstvie učinil všelikým hřiechóm, dav moc krstu, aby inhed spolu omyl a očistil všech minulých hřiechóv, jich se je kto dopustil dřéve. A tak i jiné kostelnie svátosti své 20 moci mají z prolitie krve Syna božieho, takže ť nenie zúfati: móž ostati hřiechóv najhřiešnější člověk a želeti v jednotě kostelné; nebo svátostmi kostelnými vyhojen bývá a vyčištěn. Přijímá t milosrdně Kristus, ktož ť se k němu u pravém srdci obracují. Proto t jest pověděl ve čtení onu pověst, že rovný dal 25 nájem oněm všem nájemníkóm, ješto někteří pozváni dělat do vinnice u prvú dne hodinu inhed ráno, druzí v třetí, a jiní v šestú, v devátú a v jedenádctú. Jměj náději u božie milosti; ač s' se i staral v hřiešiech, když vším srdcem přistúpíš k Kristu a křest přijmeš, budeš 30 mieti s těmi věčný život, ješto ť sú z své mladosti Bohu slúžili«. A tak i mnoho jiného mluvi o tom, že nenie pozdnie obrá- cenie; když koli hřiešný obrátí se vším srdcem k Bohu, na- lezne vždy odpuštěnie hřiechóm. A tak odtuši Nachorovi a v dobréj náději potvrjdi jeho. 181b 182а 182b 128
Nachor, vzem z té řeči skrúšenie v srdci, vece: »Pravdu dieš, králi, pravdu dieš! I já ť vědě, že jest Bóh pravý, jehož nic nemóž přemoci, ješto jest vše učinil. I to vědě z mnohého písma, že má býti súd poslední, v němž se ukáže pravda božie. Ale zlý obyčej drží mě a libost sdejšie oslepila mé srdce a za- staránie u bludu, takže má jsúc mysl ve tmě, nemyslí jiného, jen marnost, až mi se zdá, by tak velikých i tak téžměř bez- číslných mých hřiechóv, ješto sem hromazdil je tak dávno, nemohlo shladiti mé pokánie; neb nedá mi starost dlúho již 10 živu býti, již sú má léta pominula«. 181a Královic radil Nachorovi. »Ó Nachor, muži múdrý“, vece královic, »nechybaj v tom, by snadně nemohl složiti, chceš-li, břemene svých hřiechóv! Ijedni t hřieši nemohú přemoci božieho milosrdie, ktož ť hle- 15 dají jeho v životě tomto. Buď slúha Kristóv, on svój lid spasí. On ť jest za hřiechy lidské svú krev prolil a v tom prolití té drahé krve lékařstvie učinil všelikým hřiechóm, dav moc krstu, aby inhed spolu omyl a očistil všech minulých hřiechóv, jich se je kto dopustil dřéve. A tak i jiné kostelnie svátosti své 20 moci mají z prolitie krve Syna božieho, takže ť nenie zúfati: móž ostati hřiechóv najhřiešnější člověk a želeti v jednotě kostelné; nebo svátostmi kostelnými vyhojen bývá a vyčištěn. Přijímá t milosrdně Kristus, ktož ť se k němu u pravém srdci obracují. Proto t jest pověděl ve čtení onu pověst, že rovný dal 25 nájem oněm všem nájemníkóm, ješto někteří pozváni dělat do vinnice u prvú dne hodinu inhed ráno, druzí v třetí, a jiní v šestú, v devátú a v jedenádctú. Jměj náději u božie milosti; ač s' se i staral v hřiešiech, když vším srdcem přistúpíš k Kristu a křest přijmeš, budeš 30 mieti s těmi věčný život, ješto ť sú z své mladosti Bohu slúžili«. A tak i mnoho jiného mluvi o tom, že nenie pozdnie obrá- cenie; když koli hřiešný obrátí se vším srdcem k Bohu, na- lezne vždy odpuštěnie hřiechóm. A tak odtuši Nachorovi a v dobréj náději potvrjdi jeho. 181b 182а 182b 128
Strana 129
I vece Nachor k královici: »Ó šlechetný mladče, kak s' dobře naučen těm skrytým věcem! Buďž v tom peven až do konce života svého! A já, vzem skrze tě posílenie, pójdu, abych pokáním nalezl boží milost, abych byl spasen. A zdá-li 5 ť se podobné tobě, již se já nevrátím před král«. Josafat by tiem vesel a pochváli jemu úmysla jeho, a míle objem a políbiv jej, pusti od sebe a da se za ň na modlitby. A Nachor se púště dobrav, i naleze kněze jednoho, pústen- níka, ješto se tajieše pro hrózu královu na téj púšti. Před ním 10 pad, poče svú věc s srdečným pláčem praviti jemu, a žádaje 183a krstu svatého. A ten kněz, pokusiv několiko časóv viery jeho, i pokrsti jej. I osta s ním, slúže Bohu a dieku vzdávaje, že je nedal jemu zahynúti a tak dlúho čekal jeho. Co král učinil, když přič šel Nachor. Slyš to! 15 A když pak by nazajtřie a král zvěděl, že Nachor odšel, ztrati svú náději. A viděv své, že sú přemoženi v tom hádaní, s uočí jim káza, a potupně uhaněv je, i poče poznávati tak odpolu svých bohóv mdlobu; kak koli jsa oslepen v zlosti zlým oby- čejem nepřije ještě viery pravé, ale poče ctíti ne tak svých 183b 20 bohóv ani oběti čini bohóm jako dřéve. Ale ten obyčej uvázal jej bieše, že vždy a bezpřiemně stáše po libosti tělesnéj a žá- dosti. Co učinil potom královic. Slyšiž to! A syn králóv, v rozumu jsa pravém křesťanském i v žádosti 25 dobréj, v svéj sieni pokoj maje, v dobréj mysli slúže Bohu, u postu, u modlitbách, Boha chvále, nic netbaje lovóv, závodóv u běhu koňském i jiného utěšenie v světskéj marnosti podlé mladých obyčeje, ale jmějieše útěchu u Boze, ješto těm, ktož netbají na Bóh, nebývá dána, jsa sladce ra něn milostí boží. 30 A mistra svého Barlaama vždy mějieše na paměti v žádosti, by skóro mohl uzřieti jej, a vždy v svém srdci řeči jeho pře- mietáše. A tak podoben bieše k dřevu, ješto je u ztok vod štěpováno, 184a 9 Barlaam a Josafat 129
I vece Nachor k královici: »Ó šlechetný mladče, kak s' dobře naučen těm skrytým věcem! Buďž v tom peven až do konce života svého! A já, vzem skrze tě posílenie, pójdu, abych pokáním nalezl boží milost, abych byl spasen. A zdá-li 5 ť se podobné tobě, již se já nevrátím před král«. Josafat by tiem vesel a pochváli jemu úmysla jeho, a míle objem a políbiv jej, pusti od sebe a da se za ň na modlitby. A Nachor se púště dobrav, i naleze kněze jednoho, pústen- níka, ješto se tajieše pro hrózu královu na téj púšti. Před ním 10 pad, poče svú věc s srdečným pláčem praviti jemu, a žádaje 183a krstu svatého. A ten kněz, pokusiv několiko časóv viery jeho, i pokrsti jej. I osta s ním, slúže Bohu a dieku vzdávaje, že je nedal jemu zahynúti a tak dlúho čekal jeho. Co král učinil, když přič šel Nachor. Slyš to! 15 A když pak by nazajtřie a král zvěděl, že Nachor odšel, ztrati svú náději. A viděv své, že sú přemoženi v tom hádaní, s uočí jim káza, a potupně uhaněv je, i poče poznávati tak odpolu svých bohóv mdlobu; kak koli jsa oslepen v zlosti zlým oby- čejem nepřije ještě viery pravé, ale poče ctíti ne tak svých 183b 20 bohóv ani oběti čini bohóm jako dřéve. Ale ten obyčej uvázal jej bieše, že vždy a bezpřiemně stáše po libosti tělesnéj a žá- dosti. Co učinil potom královic. Slyšiž to! A syn králóv, v rozumu jsa pravém křesťanském i v žádosti 25 dobréj, v svéj sieni pokoj maje, v dobréj mysli slúže Bohu, u postu, u modlitbách, Boha chvále, nic netbaje lovóv, závodóv u běhu koňském i jiného utěšenie v světskéj marnosti podlé mladých obyčeje, ale jmějieše útěchu u Boze, ješto těm, ktož netbají na Bóh, nebývá dána, jsa sladce ra něn milostí boží. 30 A mistra svého Barlaama vždy mějieše na paměti v žádosti, by skóro mohl uzřieti jej, a vždy v svém srdci řeči jeho pře- mietáše. A tak podoben bieše k dřevu, ješto je u ztok vod štěpováno, 184a 9 Barlaam a Josafat 129
Strana 130
ješto nese ovoce krásné. Neb mnoho je duší vyňal z dábelského oslepenie, mnozí sú brali od něho slova spasitedlná, ješto, svých bludóv ostavíc, vstupováchu na cestu pravdy; a někteří, i světa ostávajíc, jdiechu na púšť. A on, bydle v náboženství, 5 to jako obecné slovo mějieše v ustech řka: »Pane Bože, králi muoj, jemuž sem uvěřil, k němuž sem utekl, a jsem vy proštěn z bludu svého, odplat slúze svému Barlaamovi, ješto je mi k tobě ukázal cestu, a daj to, bych viděl ještě obličej jeho a s ním zbyl ostatek života svého, abych, jeho následuje oby- 10 čejóv, líbil se tobě!« 184b Ješto biskupi a kněžie pohanští poslali po jednoho čarodějníka, ješto slúl Teodas, aby s nimi šel před krále. V ty časy blížieše se z obyčeje hod veliký a slavný v tom městě těch bohóv pohanských. A jindy král slavné oběti činil na ty 15 hody. I báchu se těch hodóv kněžie a biskupi, zdali by snad nezdržal král téhož obyčeje jakož jindy, vidúc, an ne tak tbá bohóv jako dřéve, strachujíc se, by jim nesešli jich úžitci. Vzemše radu, jidechu k jednomu čaroděníku velikému; a ten slovieše Theodas a bydléše také na púšti, daleko od lidí, 20 kochaje se v svém umění, aby v hluku od lidí k tomu přiekazy nejměl. A ten pilen bieše modl dábelských, po jich cti stoje. Toho král mějieše v velikú čest a řka, že se je skrze ň rozmohlo královstvo jeho. K tomu ti kněžie přišedše, počechu prositi pomoci jeho, 25 a kak se král od bohóv rozpakuje, to praviec jemu, a kak syn králóv proti nim stojí, kak-li Nachor zjevně líčil blud služby 185b bohóv, a že již nemají jiné čáky, jediné ač on jim spomóž, řkúc: »Ty jsi nám ostaven v našiej tesknosti k utěšení. Poď a spomoz nám!« 30 Vstav Theodas, úfaje v dábelskú pomoc podlé toho učenie svého, jíde s nimi, své posly pojem s sebú, to jest zlé duchy, kteréž on věděl k tomu. A když by královi pověděno, že ten přišel, vstal král s své stolice, potkav jej políbi jej; a stolici jemu přinesechu, aby sedl na ni podlé krále. A Theodas, pokloniv 35 se králi, vece: »Buď živ, králi, na věky, velikých bohóv do brotu 186a 185a 130
ješto nese ovoce krásné. Neb mnoho je duší vyňal z dábelského oslepenie, mnozí sú brali od něho slova spasitedlná, ješto, svých bludóv ostavíc, vstupováchu na cestu pravdy; a někteří, i světa ostávajíc, jdiechu na púšť. A on, bydle v náboženství, 5 to jako obecné slovo mějieše v ustech řka: »Pane Bože, králi muoj, jemuž sem uvěřil, k němuž sem utekl, a jsem vy proštěn z bludu svého, odplat slúze svému Barlaamovi, ješto je mi k tobě ukázal cestu, a daj to, bych viděl ještě obličej jeho a s ním zbyl ostatek života svého, abych, jeho následuje oby- 10 čejóv, líbil se tobě!« 184b Ješto biskupi a kněžie pohanští poslali po jednoho čarodějníka, ješto slúl Teodas, aby s nimi šel před krále. V ty časy blížieše se z obyčeje hod veliký a slavný v tom městě těch bohóv pohanských. A jindy král slavné oběti činil na ty 15 hody. I báchu se těch hodóv kněžie a biskupi, zdali by snad nezdržal král téhož obyčeje jakož jindy, vidúc, an ne tak tbá bohóv jako dřéve, strachujíc se, by jim nesešli jich úžitci. Vzemše radu, jidechu k jednomu čaroděníku velikému; a ten slovieše Theodas a bydléše také na púšti, daleko od lidí, 20 kochaje se v svém umění, aby v hluku od lidí k tomu přiekazy nejměl. A ten pilen bieše modl dábelských, po jich cti stoje. Toho král mějieše v velikú čest a řka, že se je skrze ň rozmohlo královstvo jeho. K tomu ti kněžie přišedše, počechu prositi pomoci jeho, 25 a kak se král od bohóv rozpakuje, to praviec jemu, a kak syn králóv proti nim stojí, kak-li Nachor zjevně líčil blud služby 185b bohóv, a že již nemají jiné čáky, jediné ač on jim spomóž, řkúc: »Ty jsi nám ostaven v našiej tesknosti k utěšení. Poď a spomoz nám!« 30 Vstav Theodas, úfaje v dábelskú pomoc podlé toho učenie svého, jíde s nimi, své posly pojem s sebú, to jest zlé duchy, kteréž on věděl k tomu. A když by královi pověděno, že ten přišel, vstal král s své stolice, potkav jej políbi jej; a stolici jemu přinesechu, aby sedl na ni podlé krále. A Theodas, pokloniv 35 se králi, vece: »Buď živ, králi, na věky, velikých bohóv do brotu 186a 185a 130
Strana 131
a obranu maje proti tvým všem nepřátelóm! Slyšal jsem, že jste velikú pohádku jměli proti Galilejským a že jste slavně svítězili; a přišel sem, abychom spolu bohóm našim čest v jich slavnosti učinili a spolu veseli byli. Kaž, králi, lidu 5 mladého a výtečného, panen krásných i jinochóv sebrati a k veselí připraviti ke cti bohóm a sto býkóv i jiného dobytka k jich oběti, ať nám i potom spomáhají«. Král vece k němu: »Nesvítězili smy, ale velmi sme mdli v svéj při byli. Neb, ješto smy mněli, by s námi byli, uzřevše 10 našie pře mdlobu, proti nám biechu a do ostatka nás potřechu. 186b Móžeš-li ty nám ještě spomoci, již t jest třeba!« Theodas vece: »Ó králi, neobracuj se na marné řeči Gali- lejských! Proti mně v ničemž jich řeč neostojí; já ť je potkám těmi řečmi i otázkami, že ť budú v svéj řeči obvázáni. A ať 15 nám vše pod ruku pójde, kaž slavně připraviti hody tyto!« Tak se ten veličieše v svéj zlosti jako mocný, celý den ne- pravost mysle. A vzem na pomoc zlé duchy, s nimiž uměl vókol jíti v svém čarodějstvě, vyně královi zmysli řeč, ješto bieše slyšal, spasitedlnú, ješto nět co dotýkáše srdce jeho, 187a 20 a v dřevní jej obyčej ovšem uvede. I vyjídechu od krále listy na vše strany, aby se připravili a přišli k hodóm k slavnosti bohóm jeho. A když se sníde lidu veliké množstvie, šed král do chrámu s tiem čaroděníkem, sto a dvadceti býkóv bohóm obětova a jiného dobytka mnoho, 25 a slavnost mladých oplzstvem podlé svého obyčeje svých ne- čistých bohóv ozdobichu. A když se to vše sta, kněžie těch modl vděčni biechu, Theodovi z té útěchy děkováchu, k níž již čáky nejmějiechu. Alevšak minu skóro jich útěcha, ač t se jest prodlilo, aby se nečisti jsúc v šeředství ještě viece zše- 187b 30 ředili. Ješto král prosil Theody, móž-li jeho syna od viery křesťanské odvésti, a co jemu Theoda odpověděl. Slyš to! Tehdy na svéj sieni již sede král i vece k Teodovi: »Aj, jakož s' rozkázal, vše ť se jest stalo k téjto slavnosti. Již se snaž, aby 35 z tohoto bludu, ve ňž mój syn zašel, vyvedl jej a smířil jej 131
a obranu maje proti tvým všem nepřátelóm! Slyšal jsem, že jste velikú pohádku jměli proti Galilejským a že jste slavně svítězili; a přišel sem, abychom spolu bohóm našim čest v jich slavnosti učinili a spolu veseli byli. Kaž, králi, lidu 5 mladého a výtečného, panen krásných i jinochóv sebrati a k veselí připraviti ke cti bohóm a sto býkóv i jiného dobytka k jich oběti, ať nám i potom spomáhají«. Král vece k němu: »Nesvítězili smy, ale velmi sme mdli v svéj při byli. Neb, ješto smy mněli, by s námi byli, uzřevše 10 našie pře mdlobu, proti nám biechu a do ostatka nás potřechu. 186b Móžeš-li ty nám ještě spomoci, již t jest třeba!« Theodas vece: »Ó králi, neobracuj se na marné řeči Gali- lejských! Proti mně v ničemž jich řeč neostojí; já ť je potkám těmi řečmi i otázkami, že ť budú v svéj řeči obvázáni. A ať 15 nám vše pod ruku pójde, kaž slavně připraviti hody tyto!« Tak se ten veličieše v svéj zlosti jako mocný, celý den ne- pravost mysle. A vzem na pomoc zlé duchy, s nimiž uměl vókol jíti v svém čarodějstvě, vyně královi zmysli řeč, ješto bieše slyšal, spasitedlnú, ješto nět co dotýkáše srdce jeho, 187a 20 a v dřevní jej obyčej ovšem uvede. I vyjídechu od krále listy na vše strany, aby se připravili a přišli k hodóm k slavnosti bohóm jeho. A když se sníde lidu veliké množstvie, šed král do chrámu s tiem čaroděníkem, sto a dvadceti býkóv bohóm obětova a jiného dobytka mnoho, 25 a slavnost mladých oplzstvem podlé svého obyčeje svých ne- čistých bohóv ozdobichu. A když se to vše sta, kněžie těch modl vděčni biechu, Theodovi z té útěchy děkováchu, k níž již čáky nejmějiechu. Alevšak minu skóro jich útěcha, ač t se jest prodlilo, aby se nečisti jsúc v šeředství ještě viece zše- 187b 30 ředili. Ješto král prosil Theody, móž-li jeho syna od viery křesťanské odvésti, a co jemu Theoda odpověděl. Slyš to! Tehdy na svéj sieni již sede král i vece k Teodovi: »Aj, jakož s' rozkázal, vše ť se jest stalo k téjto slavnosti. Již se snaž, aby 35 z tohoto bludu, ve ňž mój syn zašel, vyvedl jej a smířil jej 131
Strana 132
s bohy. Já ť již neznám jiné čáky k tomu, leč co skrze tě bude; oč t sem se kdy pokusil proti němu, nic ť nepomóž: mluvil sem k němu dobrotivě — nepřichýlil své mysli k tomu; a pakli sem k němu mluvil ztvrně a hrozně — tiem sem jej 5 hrzše viděl a méně mne tba. Protož, vyvedeš-li ty jej z bludu a navrátíš mi jej a mým bohóm a uzřím, an stojí po rozkoši tohoto světa, tvój ť slúp káži v chrámu postaviti a káži ť jako bohóm oběti činiti po vše časy a všem ctíti«. Theodas vece královi: »Chceš-li syna svého navrátiti, vy- 10 myslil ť sem jednu věc; proti téj nikakež neostojí v svém úmysle: rozměkne ť mysl jeho a rozplove se jako vosk před ohněm«. Král by vesel v svéj náději, i otáza, kterú věcí chce jej přemo- ci. A on, jakož od šeptóv nečistých duchóv vzal bieše v srdce 15 svú lest, povědě proti mladci čistému řka: »Kaž, králi, od něho 188b všem, ktož t slúžie jemu, a uveď k službě jeho ženy mladé a děvečky, a ozdobně připravené, ať ty budú čeled jeho a jemu slúžie a hlédají jeho kratochvíle. A já ť podlé uměnie svého pošli k němu jednoho z těch duchóv zlých, ješto ť já viem hod- 20 ného k tomu, ješto t zbudí v něm oheň tělesné žádosti silně. A když se dopustí s kterú z těch skutku, přivedu ť to, že ť bude po tvéj vuoli!« Ó zlý rádce! Tíž zlí duchové vložili ť sú to v tvé zlé srdce, jakož biechu Baláma, onoho zlého proroka, naučili, aby dal 25 radu královi Baláchovi, aby výtečnými ženami, v ženskéj 189a okrase přípravnými, takýmž činem připravil lid israhelský k božiemu hněvu, aby jim Bóh nepomáhal u boji proti králi Baláchovi; jakož se je i stalo, donidž sú toho proti Bohu ne- odbyli. Ale pak, poznavše svój hřiech a nalezše boží milost, přemohli krále a zlému rádci život odjeli. Na to ť jsú psány takové věci, aby, kdež jedni padnú, aby se tu druzí vystřiehali, a ktož stáli, aby druhým byli ku příkladu. Protož tento mladec vystřežen bude boží mocí z osídla tvého, a ty zahanben budeš pro tu svú zlú radu, ale hanbú spasitedlnú, aby zbyl věčné. 30 188a 189b 132
s bohy. Já ť již neznám jiné čáky k tomu, leč co skrze tě bude; oč t sem se kdy pokusil proti němu, nic ť nepomóž: mluvil sem k němu dobrotivě — nepřichýlil své mysli k tomu; a pakli sem k němu mluvil ztvrně a hrozně — tiem sem jej 5 hrzše viděl a méně mne tba. Protož, vyvedeš-li ty jej z bludu a navrátíš mi jej a mým bohóm a uzřím, an stojí po rozkoši tohoto světa, tvój ť slúp káži v chrámu postaviti a káži ť jako bohóm oběti činiti po vše časy a všem ctíti«. Theodas vece královi: »Chceš-li syna svého navrátiti, vy- 10 myslil ť sem jednu věc; proti téj nikakež neostojí v svém úmysle: rozměkne ť mysl jeho a rozplove se jako vosk před ohněm«. Král by vesel v svéj náději, i otáza, kterú věcí chce jej přemo- ci. A on, jakož od šeptóv nečistých duchóv vzal bieše v srdce 15 svú lest, povědě proti mladci čistému řka: »Kaž, králi, od něho 188b všem, ktož t slúžie jemu, a uveď k službě jeho ženy mladé a děvečky, a ozdobně připravené, ať ty budú čeled jeho a jemu slúžie a hlédají jeho kratochvíle. A já ť podlé uměnie svého pošli k němu jednoho z těch duchóv zlých, ješto ť já viem hod- 20 ného k tomu, ješto t zbudí v něm oheň tělesné žádosti silně. A když se dopustí s kterú z těch skutku, přivedu ť to, že ť bude po tvéj vuoli!« Ó zlý rádce! Tíž zlí duchové vložili ť sú to v tvé zlé srdce, jakož biechu Baláma, onoho zlého proroka, naučili, aby dal 25 radu královi Baláchovi, aby výtečnými ženami, v ženskéj 189a okrase přípravnými, takýmž činem připravil lid israhelský k božiemu hněvu, aby jim Bóh nepomáhal u boji proti králi Baláchovi; jakož se je i stalo, donidž sú toho proti Bohu ne- odbyli. Ale pak, poznavše svój hřiech a nalezše boží milost, přemohli krále a zlému rádci život odjeli. Na to ť jsú psány takové věci, aby, kdež jedni padnú, aby se tu druzí vystřiehali, a ktož stáli, aby druhým byli ku příkladu. Protož tento mladec vystřežen bude boží mocí z osídla tvého, a ty zahanben budeš pro tu svú zlú radu, ale hanbú spasitedlnú, aby zbyl věčné. 30 188a 189b 132
Strana 133
Tuto Theodas pravil královi příklad o jednom královici, ješto projiežděje se viděl krásné panie i panny. Ještě Theodas v svém zlém úmysle vece královi: »Nic ť tak nemuož mladých myslí proměniti a svésti jako tvář ženská. 5 Chci t jednu příhodu pověděti; ta ť mú řeč svědčí: Byl král jeden a nejměl synóv, proněž byl smuten; až někdy narodi se syn jemu, a on tiem utěšen bude. Ale bylo dietě velmi mdlú očí, takže lékaři najmúdřejší řekli královi, aby tak choval dietěte, aby přes deset let nebo viece slunce nevidělo 10 ani ohně ani měsiece, řkúc: »Jinak ť by oslnulo, tak ť vidíme na očí jeho«. Pak král kázal takovú schránu učiniti, aby tak dietě chováno bylo do toho času, jakož lékaři řekli. Když pak pacholík podrostl a vyveden byl z té své schrány, král k svému i k jeho utěšení káza jej voditi a všeliké věci jemu ukazovati: 15 zlato, střiebro, kamenie drahé, rúcha krásná, vozy králové připravené, koně s sedly ozdobnými, rytieřstvo, mládence vzrostlé, pány a panie výtečné a mnoho takového jiného. A robenec táže se, kak by řiekali kteréj věci, a vše jemu po- věděchu pěstúni jeho. A když poče tázati, pilně hlédav na 20 ženy mladé a panny, co by to bylo, jeden řekl na smiech: »Čertie sú to, ješto lidi svodie«. Když s ním pak k královi přijidechu, otáza král pacholíka řka: »Milý synu, což t se ze všeho, ješto s' viděl, najlépe líbí?« Odpovědě: »Nic mi se tak nezdá milé jako oni ďábli nebo čertie, ješto lidi přeluzují; 25 v těch bych byl přiezni najradějí«. I poče se král otec diviti tomu nevěda, co miení, až jemu i pověděchu. Protož za to ť mám, králi: nikakž lépe neobejdem syna tvého než výtečnými mladými ženami a pannami«. 190a 190b 30 Ješto otec poslal k synu krásné panny a panie, aby jemu 191a slúžily; a pak Theodas kázal k němu zlému duchu, aby jej podněcoval. Král to káza dokonati, i by mnoho žen výtečných mladých a panen královici k službě přivedeno, aby duši jeho osidlaly, 133
Tuto Theodas pravil královi příklad o jednom královici, ješto projiežděje se viděl krásné panie i panny. Ještě Theodas v svém zlém úmysle vece královi: »Nic ť tak nemuož mladých myslí proměniti a svésti jako tvář ženská. 5 Chci t jednu příhodu pověděti; ta ť mú řeč svědčí: Byl král jeden a nejměl synóv, proněž byl smuten; až někdy narodi se syn jemu, a on tiem utěšen bude. Ale bylo dietě velmi mdlú očí, takže lékaři najmúdřejší řekli královi, aby tak choval dietěte, aby přes deset let nebo viece slunce nevidělo 10 ani ohně ani měsiece, řkúc: »Jinak ť by oslnulo, tak ť vidíme na očí jeho«. Pak král kázal takovú schránu učiniti, aby tak dietě chováno bylo do toho času, jakož lékaři řekli. Když pak pacholík podrostl a vyveden byl z té své schrány, král k svému i k jeho utěšení káza jej voditi a všeliké věci jemu ukazovati: 15 zlato, střiebro, kamenie drahé, rúcha krásná, vozy králové připravené, koně s sedly ozdobnými, rytieřstvo, mládence vzrostlé, pány a panie výtečné a mnoho takového jiného. A robenec táže se, kak by řiekali kteréj věci, a vše jemu po- věděchu pěstúni jeho. A když poče tázati, pilně hlédav na 20 ženy mladé a panny, co by to bylo, jeden řekl na smiech: »Čertie sú to, ješto lidi svodie«. Když s ním pak k královi přijidechu, otáza král pacholíka řka: »Milý synu, což t se ze všeho, ješto s' viděl, najlépe líbí?« Odpovědě: »Nic mi se tak nezdá milé jako oni ďábli nebo čertie, ješto lidi přeluzují; 25 v těch bych byl přiezni najradějí«. I poče se král otec diviti tomu nevěda, co miení, až jemu i pověděchu. Protož za to ť mám, králi: nikakž lépe neobejdem syna tvého než výtečnými mladými ženami a pannami«. 190a 190b 30 Ješto otec poslal k synu krásné panny a panie, aby jemu 191a slúžily; a pak Theodas kázal k němu zlému duchu, aby jej podněcoval. Král to káza dokonati, i by mnoho žen výtečných mladých a panen královici k službě přivedeno, aby duši jeho osidlaly, 133
Strana 134
a muže všecky od něho odlúčichu. A ty děvečky i ženy mladé biechu divně ozdobeny k libosti oku, řeči uměléj a lahodnéj a ochotnéj ve všem. A ten mladec nejmě, s kým by pomluvil, jedne s nimi, kam by pohlédal, jen vždy ony biechu jemu před 5 očima, kto by poslúžil jemu, jen vždy ony. A pak onen čaroděník odda se na své uměnie, i číte ony 191b knihy, jakož on takové věci pósobieše. A jednoho zlého ducha přivolav, posla proti rytieři božiemu; a ten, vzem i jiné s sebú, lestnějšie sebe, jíde podlé mistra svého přikázanie k mládenci 10 tomu a poče žádost tělesnú silně rozněcovati u mysli jeho, jakož to móž zlý duch učiniti, jelikž bude božím přepuštěním přezřieno jemu. A tak vnitř zlý duch jej rozněcováše a dě- večky i ženy mladé krásné svým jej ochotenstvím rozchová- váchu k smilné milosti. Ale čistý mládenec, vida se obležena v tom pokušení, ano jej mysl drží v žádosti k nečistotě, myšlenie vzchá/zejíc nečis- toty jemu, mútieše se, chtě rád zbýti toho zlého, aby neztrácal své čistoty, v niejž se již Kristu zachovati umyslil bieše, opovrže nečisté milosti a poče v svéj mysli přemietati chválu a čest 20 u věčnéj slavnosti těch, ktož se Kristu, věčnému choti, čístě zachovají, a kterak hanebně budú z té tak svatby utěšené vyvrženi všichni nečistí, ješto své šeredstvo nad milost boží milovali a své rúcho svatebné zprznili, a svázaní uvrženi budú ve tmy vnitřnie, kdež pláč bude a škřípenie zubóm. V tom 25 myšlení své prsi tepieše v žádosti božie pomoci, by pro ižádnú věc nebyl odlúčen od té svadby utěšené. A tak zlá myšlenie pohašováše a odhonieše. A pak da se na modlitbu řka: »Pane Bože všemohúcí a milosrdný, má náděje i má pomoci, vzpo- měň na mě tuto chvíli a vyprosť mě od meče ďáblova a z rukú 30 mého těla nesklidnosti uchovaj mú duši! Nedaj mne u po- směch mým nepřátelóm, ať se nade mnú neveselé! Nedopúštěj, byť mne nepravost porušila a mé tělo, ješto ť sem čístě chovati slíbil tobě, by ť nezprznila. Tebe ť žádám, tobě ť se modlím, Otče i Synu i Duše svatý, nynie i vždy po vše věky. Amen.« [A tu uči veliké v svém duchu Bohem dané utěšenie a odby 193a všech těch nečistých myšlení, ješto jej biechu podstúpila. A po- 15 192а 192b 35 134
a muže všecky od něho odlúčichu. A ty děvečky i ženy mladé biechu divně ozdobeny k libosti oku, řeči uměléj a lahodnéj a ochotnéj ve všem. A ten mladec nejmě, s kým by pomluvil, jedne s nimi, kam by pohlédal, jen vždy ony biechu jemu před 5 očima, kto by poslúžil jemu, jen vždy ony. A pak onen čaroděník odda se na své uměnie, i číte ony 191b knihy, jakož on takové věci pósobieše. A jednoho zlého ducha přivolav, posla proti rytieři božiemu; a ten, vzem i jiné s sebú, lestnějšie sebe, jíde podlé mistra svého přikázanie k mládenci 10 tomu a poče žádost tělesnú silně rozněcovati u mysli jeho, jakož to móž zlý duch učiniti, jelikž bude božím přepuštěním přezřieno jemu. A tak vnitř zlý duch jej rozněcováše a dě- večky i ženy mladé krásné svým jej ochotenstvím rozchová- váchu k smilné milosti. Ale čistý mládenec, vida se obležena v tom pokušení, ano jej mysl drží v žádosti k nečistotě, myšlenie vzchá/zejíc nečis- toty jemu, mútieše se, chtě rád zbýti toho zlého, aby neztrácal své čistoty, v niejž se již Kristu zachovati umyslil bieše, opovrže nečisté milosti a poče v svéj mysli přemietati chválu a čest 20 u věčnéj slavnosti těch, ktož se Kristu, věčnému choti, čístě zachovají, a kterak hanebně budú z té tak svatby utěšené vyvrženi všichni nečistí, ješto své šeredstvo nad milost boží milovali a své rúcho svatebné zprznili, a svázaní uvrženi budú ve tmy vnitřnie, kdež pláč bude a škřípenie zubóm. V tom 25 myšlení své prsi tepieše v žádosti božie pomoci, by pro ižádnú věc nebyl odlúčen od té svadby utěšené. A tak zlá myšlenie pohašováše a odhonieše. A pak da se na modlitbu řka: »Pane Bože všemohúcí a milosrdný, má náděje i má pomoci, vzpo- měň na mě tuto chvíli a vyprosť mě od meče ďáblova a z rukú 30 mého těla nesklidnosti uchovaj mú duši! Nedaj mne u po- směch mým nepřátelóm, ať se nade mnú neveselé! Nedopúštěj, byť mne nepravost porušila a mé tělo, ješto ť sem čístě chovati slíbil tobě, by ť nezprznila. Tebe ť žádám, tobě ť se modlím, Otče i Synu i Duše svatý, nynie i vždy po vše věky. Amen.« [A tu uči veliké v svém duchu Bohem dané utěšenie a odby 193a všech těch nečistých myšlení, ješto jej biechu podstúpila. A po- 15 192а 192b 35 134
Strana 135
znav to proti sobě pokušenie, poče pilen modliteb býti a postem i jiným utrpením trápieše své tělo, a u mysli vždy přemietaje spravedlných chválu a múky hřiešných, a co je dlužen slíbiv naplniti, a že počátku slíbena jest koruna, ale sstálosti tepruv 5 dána bude. A tak střežieše se, aby nikdy prázdny zlý duch ne- nalezl mysli jeho, aby v ní myšlení nečistých nerosieval. K terak zlý duch roznietil u milosti jednoho krále dceru proti královici, ješ to tu také byla mezi nimi, a uče ji krás- 193b ným řečem a ochotným, zda by jej mohl zklamati skrze ni. 25 10 Vida zlý duch, že nemá moci tiemto činem proti mladci vítěz- nému, na jinú se stranu nebo lest oboři. Neb kakž koli vždy láka zlý duch, aby v zlé uvedl, avšak, jsa od onoho zaklet čaro- dějníka, pilnějí to bieše skonati, ješto mu bieše přikázáno, i odda se na tu chytrost: Bieše jedna mezi těmi děvečkami pře- 15 krásná a libá dievka; a bieše dci krále jednoho, ješto byl pře- možen válkú, a tato byla u vězenie jata a byla v dar dána krá- lovi. A tu bieše král poslal k synu, vida krásu jejie a líbeznost 194a a dómysl vtipný, zdali by byl skrze ni oklamán královic. Tu zlý duch poče rozněcovati u milosti tělesnéj k královu 20 synu a přispoři jéj řeči i rozumu k úmyslu tomu. I poče ta diev- ka býti jako s poctivostí a tichostí přívětiva královici. A že chytrý dábel mnoho umie, podněcovav královice k zjevnému zlému, uzřev statečnost jeho mysli, jinú lest poče léceti jemu, jakož praví svatý Pavel, že se v anjela světla promění někdy. Tak učini tuto: Poče jinocha tohoto ne k zjevnéj milosti těles- néj žádostí podští vati, ale u podobnost dobré milosti, že, vida tak pořádnú dievku, tak rozumnú a urozenú, poče jemu jejie siroby líto býti, že je tak z své země vyvedena a z králové cti, k níž jest byla přirozena, a nade vše vida veliký rozum jejie 30 vtipnosti a dómyslu, slyše od nie tak múdré řeči, poče jie že- leti, že jest u pohanském bludu. A vida královic, že je potuchl v dřevniej tělesnéj žádosti, poče bez strachu s tú dievkú rozmlúvati, neb i k ní nic jej žá- dost nedržala nepodobná, i nemněl, by to rozniecenie k lí- 194b 135
znav to proti sobě pokušenie, poče pilen modliteb býti a postem i jiným utrpením trápieše své tělo, a u mysli vždy přemietaje spravedlných chválu a múky hřiešných, a co je dlužen slíbiv naplniti, a že počátku slíbena jest koruna, ale sstálosti tepruv 5 dána bude. A tak střežieše se, aby nikdy prázdny zlý duch ne- nalezl mysli jeho, aby v ní myšlení nečistých nerosieval. K terak zlý duch roznietil u milosti jednoho krále dceru proti královici, ješ to tu také byla mezi nimi, a uče ji krás- 193b ným řečem a ochotným, zda by jej mohl zklamati skrze ni. 25 10 Vida zlý duch, že nemá moci tiemto činem proti mladci vítěz- nému, na jinú se stranu nebo lest oboři. Neb kakž koli vždy láka zlý duch, aby v zlé uvedl, avšak, jsa od onoho zaklet čaro- dějníka, pilnějí to bieše skonati, ješto mu bieše přikázáno, i odda se na tu chytrost: Bieše jedna mezi těmi děvečkami pře- 15 krásná a libá dievka; a bieše dci krále jednoho, ješto byl pře- možen válkú, a tato byla u vězenie jata a byla v dar dána krá- lovi. A tu bieše král poslal k synu, vida krásu jejie a líbeznost 194a a dómysl vtipný, zdali by byl skrze ni oklamán královic. Tu zlý duch poče rozněcovati u milosti tělesnéj k královu 20 synu a přispoři jéj řeči i rozumu k úmyslu tomu. I poče ta diev- ka býti jako s poctivostí a tichostí přívětiva královici. A že chytrý dábel mnoho umie, podněcovav královice k zjevnému zlému, uzřev statečnost jeho mysli, jinú lest poče léceti jemu, jakož praví svatý Pavel, že se v anjela světla promění někdy. Tak učini tuto: Poče jinocha tohoto ne k zjevnéj milosti těles- néj žádostí podští vati, ale u podobnost dobré milosti, že, vida tak pořádnú dievku, tak rozumnú a urozenú, poče jemu jejie siroby líto býti, že je tak z své země vyvedena a z králové cti, k níž jest byla přirozena, a nade vše vida veliký rozum jejie 30 vtipnosti a dómyslu, slyše od nie tak múdré řeči, poče jie že- leti, že jest u pohanském bludu. A vida královic, že je potuchl v dřevniej tělesnéj žádosti, poče bez strachu s tú dievkú rozmlúvati, neb i k ní nic jej žá- dost nedržala nepodobná, i nemněl, by to rozniecenie k lí- 194b 135
Strana 136
tosti jejieho bezbydlé i jejieho bludu pohanského od ďábla by lo. 195a Poče jí Boha a pravú vieru skazovati, a táhna ji od bludu modl pohanských řka, že by jí slušalo k tomu jejiemu ostrému rozu- mu, aby poznala na věky Boha živého a u bludu nestála modl pohanských a vzala očištěnie skrze Syna božieho, Krista Pána, skrze ňž jest opraveno lidské porušenie i věčná nebeská radost, a že by ovšem přišla u veliké blahoslavenstvie, kdyby, svú čistotu zachovajíc, dala se Ihezu Kristu, ke cti jeho jej voléc za chot. A tak těmi a takovými řečmi rád s ní mluvieše; a dábel roz- něcováše v tělesnéj milosti tu děvečku k ji nochovi, mieně jej jí 195b oklamati, jako je někdy skrze Evu oklamal Adama a oba spolu zbavil ráje. A obostři svú lstí rozum jejie a da jí výmluvnost, že velmi chytře i řeč od jinocha přijímáše i svú jej řečí velmi 15 podobně potykováše, až řieci k němu poče: »Vděčna sem velmi Tvéj Milosti. Ale když máš o mém spasení péči, nebudu t tobě tajiti věřiec úmysla svého: tak ť ostanu svého otce bohóv a tvého Boha za Bóh vezmu a chci ť jemu až do života mého skončenie slúžiti věrně podlé tvého naučenie, ale jinak t ne- 20 vizi, bych to mohla učiniti, než když by tvá šlechetnost svú 196a milost se mnú učinila a tady pomohl mi tvuoj Bóh z mé po- roby, ovšem bych tebe poslušna byla a viec slúžila Bohu tvé- mu, kdyby ráčil mě pojieti za ženu sobě, že bych skrze tě na- byla dřevnie cti svého urozenie králového.« Odpovědě královic panně: »Velmi bych rád spasení tvému; ale toho ť nikakež neučiním, bych se zprznil s kterú ženú v še- redství těla.« Vece dievka, a již se všecka v téj milosti zapálivši, že všecka jejie postava i oči jejie to ukazováchu: »O ctný mlá- denče, jsa pln múdrosti, že to dieš, by šeredstvo manželstvo 196b 30 bylo! Také ť sem já, jsúc v svém kraji, mnoho čtla v křesťan- ských knihách i s křesťany sem mluvila mnohými; však vieš, že jest psáno: »Počestná svatba a lože bez poškvrny“; a opět: »Lépe se vdáti neb oženiti než se žediti«; a opět: »Co je Buoh spojil, toho člověk nerozlučuj!« A svatý Pavel vystřiehá od 35 těch bludu, ješto je řekl, že po něm přijdú s nehodným svědo- mím, ješto budú svatby zapoviedati. A zdali vaše knihy ne- 10 25 136
tosti jejieho bezbydlé i jejieho bludu pohanského od ďábla by lo. 195a Poče jí Boha a pravú vieru skazovati, a táhna ji od bludu modl pohanských řka, že by jí slušalo k tomu jejiemu ostrému rozu- mu, aby poznala na věky Boha živého a u bludu nestála modl pohanských a vzala očištěnie skrze Syna božieho, Krista Pána, skrze ňž jest opraveno lidské porušenie i věčná nebeská radost, a že by ovšem přišla u veliké blahoslavenstvie, kdyby, svú čistotu zachovajíc, dala se Ihezu Kristu, ke cti jeho jej voléc za chot. A tak těmi a takovými řečmi rád s ní mluvieše; a dábel roz- něcováše v tělesnéj milosti tu děvečku k ji nochovi, mieně jej jí 195b oklamati, jako je někdy skrze Evu oklamal Adama a oba spolu zbavil ráje. A obostři svú lstí rozum jejie a da jí výmluvnost, že velmi chytře i řeč od jinocha přijímáše i svú jej řečí velmi 15 podobně potykováše, až řieci k němu poče: »Vděčna sem velmi Tvéj Milosti. Ale když máš o mém spasení péči, nebudu t tobě tajiti věřiec úmysla svého: tak ť ostanu svého otce bohóv a tvého Boha za Bóh vezmu a chci ť jemu až do života mého skončenie slúžiti věrně podlé tvého naučenie, ale jinak t ne- 20 vizi, bych to mohla učiniti, než když by tvá šlechetnost svú 196a milost se mnú učinila a tady pomohl mi tvuoj Bóh z mé po- roby, ovšem bych tebe poslušna byla a viec slúžila Bohu tvé- mu, kdyby ráčil mě pojieti za ženu sobě, že bych skrze tě na- byla dřevnie cti svého urozenie králového.« Odpovědě královic panně: »Velmi bych rád spasení tvému; ale toho ť nikakež neučiním, bych se zprznil s kterú ženú v še- redství těla.« Vece dievka, a již se všecka v téj milosti zapálivši, že všecka jejie postava i oči jejie to ukazováchu: »O ctný mlá- denče, jsa pln múdrosti, že to dieš, by šeredstvo manželstvo 196b 30 bylo! Také ť sem já, jsúc v svém kraji, mnoho čtla v křesťan- ských knihách i s křesťany sem mluvila mnohými; však vieš, že jest psáno: »Počestná svatba a lože bez poškvrny“; a opět: »Lépe se vdáti neb oženiti než se žediti«; a opět: »Co je Buoh spojil, toho člověk nerozlučuj!« A svatý Pavel vystřiehá od 35 těch bludu, ješto je řekl, že po něm přijdú s nehodným svědo- mím, ješto budú svatby zapoviedati. A zdali vaše knihy ne- 10 25 136
Strana 137
ukazují, že staří patriarchové a proroci ženy své jměli? Petr apoštol, jehož knieže tem pravíte apoštolským, také měl ženu. 197a Kudyž ty pak chceš ukázati, že jest šeredstvo počestná svatba?« Odpovědě mladec: »Pravda jest, co s' řekla. Ktož chtie 5 u manželstvo vstúpiti, odpuštěno je již; ale jen těm, ktož sú slibu vyššé čistoty nezaslíbili. Ale já, jakž sem vzal křstem svatým očištěnie ode všie poškvrny všech mých hřiechóv mé mladosti, slíbil sem Kristu, abych se jemu od toho skutku tě- lesného čístě choval. Kakž bych to zrušil, ješto sem slíbil Bohu 10 mému?« Opěte děvečka vece, ale v úmysle majíc, že, bylo-li by, že by ji uslyšal v tom n ěkdy, by jej i podtrhla: »Ale pojmi mě za krá- lovnu sobě, a budeva držeti čistotu spolu, jen že ť budu slúti tvá králová.« Vece mladec: »Mój mistr učil mě, když se je hřie- 15 chóv jiných pokušení protiviti, že před pokušením toho skutku tělesného musí kryje se utiekati, ktož by přemožen nechtěl býti. Snadně-li ť bude sláma bliz ohně, by ť se ale od jiskry aneb, když vietr hne, plamenem nezapálila? Nenie t hodné, po němž stojíš!« Tehdy dievka, všie věci ostyděvši se, ale vždy zticha, chut- ností kakús' mluviti poče a okem jeho podráž dějíc: »Ještě ť 198a vědě jednu cestu, žádáš-li spasenie mého. Vaši ť sú to činili apoštolé, že t sú to, ješto někdy za zlé měli, učinili, aby tiem přivedli mnoho dobrého. Aj, svatý Pavel bránil obřezu a řka: 25 »Budete-li se obřezovati, nenie ť Kristus úžitečen." Avšak, uzřev někakú potřebu toho, obřezoval svého Timothea. Takéž ty učiň pro mé spasenie, a skrze to vyvedeš mě z bludu po- hanského. Spi se mnú této noci, a slibuji t inhed zajtra křestan- kú býti a svých se bohóv odpověděti. A když ty u manželství 30 býti nechceš, po tom nebudu viece státi a vše t učini, což mi 198b kážeš a což ť se bude líbiti tobě, a ty potom buď po vše své dni, jakož ť se vzlíbí. A věz to, neb tomu móžeš z svých křes- ťanských knih rozuměti, že ť netolik tobě odpustí tvuoj Bóh, když to pro žádost učiníš spasenie mého, ale dá ť nadto odplatu 35 za to, že já budu skrze tě spasena. Neb radost jest v nebesiech nad jedniem hřiešným, když se ku pokání obrátí. A když to 20 197b 137
ukazují, že staří patriarchové a proroci ženy své jměli? Petr apoštol, jehož knieže tem pravíte apoštolským, také měl ženu. 197a Kudyž ty pak chceš ukázati, že jest šeredstvo počestná svatba?« Odpovědě mladec: »Pravda jest, co s' řekla. Ktož chtie 5 u manželstvo vstúpiti, odpuštěno je již; ale jen těm, ktož sú slibu vyššé čistoty nezaslíbili. Ale já, jakž sem vzal křstem svatým očištěnie ode všie poškvrny všech mých hřiechóv mé mladosti, slíbil sem Kristu, abych se jemu od toho skutku tě- lesného čístě choval. Kakž bych to zrušil, ješto sem slíbil Bohu 10 mému?« Opěte děvečka vece, ale v úmysle majíc, že, bylo-li by, že by ji uslyšal v tom n ěkdy, by jej i podtrhla: »Ale pojmi mě za krá- lovnu sobě, a budeva držeti čistotu spolu, jen že ť budu slúti tvá králová.« Vece mladec: »Mój mistr učil mě, když se je hřie- 15 chóv jiných pokušení protiviti, že před pokušením toho skutku tělesného musí kryje se utiekati, ktož by přemožen nechtěl býti. Snadně-li ť bude sláma bliz ohně, by ť se ale od jiskry aneb, když vietr hne, plamenem nezapálila? Nenie t hodné, po němž stojíš!« Tehdy dievka, všie věci ostyděvši se, ale vždy zticha, chut- ností kakús' mluviti poče a okem jeho podráž dějíc: »Ještě ť 198a vědě jednu cestu, žádáš-li spasenie mého. Vaši ť sú to činili apoštolé, že t sú to, ješto někdy za zlé měli, učinili, aby tiem přivedli mnoho dobrého. Aj, svatý Pavel bránil obřezu a řka: 25 »Budete-li se obřezovati, nenie ť Kristus úžitečen." Avšak, uzřev někakú potřebu toho, obřezoval svého Timothea. Takéž ty učiň pro mé spasenie, a skrze to vyvedeš mě z bludu po- hanského. Spi se mnú této noci, a slibuji t inhed zajtra křestan- kú býti a svých se bohóv odpověděti. A když ty u manželství 30 býti nechceš, po tom nebudu viece státi a vše t učini, což mi 198b kážeš a což ť se bude líbiti tobě, a ty potom buď po vše své dni, jakož ť se vzlíbí. A věz to, neb tomu móžeš z svých křes- ťanských knih rozuměti, že ť netolik tobě odpustí tvuoj Bóh, když to pro žádost učiníš spasenie mého, ale dá ť nadto odplatu 35 za to, že já budu skrze tě spasena. Neb radost jest v nebesiech nad jedniem hřiešným, když se ku pokání obrátí. A když to 20 197b 137
Strana 138
tak jest, zdali ten, skrze kohož obrácen bude, nevezme odplaty za to?" A tak chytře dobýváše síly mládence toho. Neb zlý duch bieše ji vzal k tomu a učieše ji téj chytrosti, svým vnitřním 5 šeptem i Písmo jí přivodě u pamět a dávaje jí náději, že, když by jej jednú oklamala, byla by potom královú jeho. Protož tak chytře a silně, stojiec po tom, lécejíc osídla jemu, poče silnú myslí jeho pohybovati. Rovně jako by mdlil někto věži hradu některého, puškami neb prakem tepa na ň, takéž dievka tato 10 svými řečmi učini, že mladec poče shýbati u mysli, ano se na mysli mkytá jemu, že by bylo asa tak přivésti spasenie jejie. To pohybovánie uznamenav zlý duch onen, ješto ho bieše po- nechal, prvé jej rozněcovav v tělesnéj žádosti, poče řéci k svému tovařist/vu, k jiným zlým duchóm: »Aj, kak ť jím jest pohnula 199b 15 tato dievka, jímž smy nemohli sami hnúti! Již podmy, pomoz- my jí, již čas mámy! Potom ť nebude času k tomu tak hodného, bychom vuoli toho dokonali, ješto nás zaklev i přikázal, aby- chom jej k skutku tělesné žádosti připravili.« I počechu v žádosti tělesnéj rytieře božieho podněcovati a 20 druzí tvrditi ty řeči v srdci jeho, ješto mluvila bieše k němu dievka, by hřiech nebyl, ale odplata pro spasenie duše jejie, jedinú jí v tom účinku povoliti. Všakž učiv, že jej žádost tě- lesná v libosti téj podněcuje, porozuměv, že je to dábelským 200a podštívaním, i přijíde jemu ku paměti, že jest to v křesťan- 25 ském ustavení, že to, ješto jest zlé, nemá býti učiněno, aby skrze to dobré přišlo, a kak jest zlé to, ješto je Bóh zapověděl učiniti, a nadto proti slibu zaslíbenému Pánu Bohu, i odda se na modlitbu; volati poče ku Pánu Hospodinu, ješto jest po- mocník těch, ktož ve ň úfají, řka: »V tě t sem úfal, Hospodine, 30 nedaj na věky býti pohaněnu! Daj mi obranu z své pomoci, at mi se nebudú posmievati moji nepřietelé! Buď se mnú v tuto chvíli, Hospodine, a podlé své vóle zprav mú cestu, ať ve mně 200b bude tvé jméno svaté a velebné chválu jmieti, ješto jest na věky požehnané!« 199a 138
tak jest, zdali ten, skrze kohož obrácen bude, nevezme odplaty za to?" A tak chytře dobýváše síly mládence toho. Neb zlý duch bieše ji vzal k tomu a učieše ji téj chytrosti, svým vnitřním 5 šeptem i Písmo jí přivodě u pamět a dávaje jí náději, že, když by jej jednú oklamala, byla by potom královú jeho. Protož tak chytře a silně, stojiec po tom, lécejíc osídla jemu, poče silnú myslí jeho pohybovati. Rovně jako by mdlil někto věži hradu některého, puškami neb prakem tepa na ň, takéž dievka tato 10 svými řečmi učini, že mladec poče shýbati u mysli, ano se na mysli mkytá jemu, že by bylo asa tak přivésti spasenie jejie. To pohybovánie uznamenav zlý duch onen, ješto ho bieše po- nechal, prvé jej rozněcovav v tělesnéj žádosti, poče řéci k svému tovařist/vu, k jiným zlým duchóm: »Aj, kak ť jím jest pohnula 199b 15 tato dievka, jímž smy nemohli sami hnúti! Již podmy, pomoz- my jí, již čas mámy! Potom ť nebude času k tomu tak hodného, bychom vuoli toho dokonali, ješto nás zaklev i přikázal, aby- chom jej k skutku tělesné žádosti připravili.« I počechu v žádosti tělesnéj rytieře božieho podněcovati a 20 druzí tvrditi ty řeči v srdci jeho, ješto mluvila bieše k němu dievka, by hřiech nebyl, ale odplata pro spasenie duše jejie, jedinú jí v tom účinku povoliti. Všakž učiv, že jej žádost tě- lesná v libosti téj podněcuje, porozuměv, že je to dábelským 200a podštívaním, i přijíde jemu ku paměti, že jest to v křesťan- 25 ském ustavení, že to, ješto jest zlé, nemá býti učiněno, aby skrze to dobré přišlo, a kak jest zlé to, ješto je Bóh zapověděl učiniti, a nadto proti slibu zaslíbenému Pánu Bohu, i odda se na modlitbu; volati poče ku Pánu Hospodinu, ješto jest po- mocník těch, ktož ve ň úfají, řka: »V tě t sem úfal, Hospodine, 30 nedaj na věky býti pohaněnu! Daj mi obranu z své pomoci, at mi se nebudú posmievati moji nepřietelé! Buď se mnú v tuto chvíli, Hospodine, a podlé své vóle zprav mú cestu, ať ve mně 200b bude tvé jméno svaté a velebné chválu jmieti, ješto jest na věky požehnané!« 199a 138
Strana 139
Kterak královic v téj modlitbě usnul; co mu se událo v tom snu viděti. 10 I by královic dlúho u modlitbě. Potom utrúdiv se odpočinu na podlahách a tu usnu. A pak v tom snu uzře se, že by vzat mužmi kakýmis' neznámými; a přejídechu s ním kakás' miesta, jakýchž nikda nevídal bieše, až na trávník přijídechu krásný, plný kvietie, k zraku i k vóni rozkošného. A tu i dřievie roz- ličné bieše s neznámým ovocem a výborným a velmi divným; a listie dřievie toho dáváchu hlas přerozkošný, ano jím tiché kakés' a pochotné povětřie pohybuje. A vóně z toho přeroz- košná vychodieše. A stolice zstavany biechu zlatem čistým a drahým kamením udělané a velmi krásné i postele přerozkošné. A vody tečiechu potoky svými ovšem čisté, že očima na ně zřieti mílo bieše. A toho pole širokost bieše velika velmi. 15 A přes to pole trávníka toho vjídechu u město divné krásy, jehož zdi i ulice biechu z zlata přečistého a věže z kamenie divného, až nelze o téj kráse vypraviti. Divným světlem a roz- košným světlo bieše u velikéj jasnosti; a kacís' nebeští zá- stupové tu bydlo jmě jiechu stkvúcie krásy a zpieváchu ta zpie- 20 vanie přerozkošná, jakýchž ucho člověčie neslýchalo. A tu uslyše hlas, an die k němu: »Toto ť jest odpočinutie sprave- dlných, tato tjest radost těch, ješto se líbie Hospodinu.« A pak oni počestní mužie vedu jej odtud, an prosi, aby jeho 25 nechali v téj útěše. A oni jemu pověděchu, že tu nemá býti ještě, ale potom s prací tu přijde, ač bude chtieti pracovati. Pak vedechu jej a ukázachu jemu hrozné miesto všie žalosti plné, a tu by jemu povědieno: »Toto ť jest miesto hřiešných, to sú múky těch, ješto sú se zlými činy šerednými poskvrnili.« 30 A pak jej odtud oni vždy mužie vyvedechu. A když se z toho snu probra a procíti, vešken třesieše se, jsa vyražen jako z umu, a všecka krása oné panny i jiných všech tak se zdáše nekrásna jemu z viděnie toho jako některá mrzká věc velmi. A tak u mysli o tom přemietaje, co je tu byl 35 viděl, maje žádost toho dobrého a hrózy toho zlého, ješto u paměti držieše, by medl z toho, až u posteli leže. 20la 201b 202a 5 139
Kterak královic v téj modlitbě usnul; co mu se událo v tom snu viděti. 10 I by královic dlúho u modlitbě. Potom utrúdiv se odpočinu na podlahách a tu usnu. A pak v tom snu uzře se, že by vzat mužmi kakýmis' neznámými; a přejídechu s ním kakás' miesta, jakýchž nikda nevídal bieše, až na trávník přijídechu krásný, plný kvietie, k zraku i k vóni rozkošného. A tu i dřievie roz- ličné bieše s neznámým ovocem a výborným a velmi divným; a listie dřievie toho dáváchu hlas přerozkošný, ano jím tiché kakés' a pochotné povětřie pohybuje. A vóně z toho přeroz- košná vychodieše. A stolice zstavany biechu zlatem čistým a drahým kamením udělané a velmi krásné i postele přerozkošné. A vody tečiechu potoky svými ovšem čisté, že očima na ně zřieti mílo bieše. A toho pole širokost bieše velika velmi. 15 A přes to pole trávníka toho vjídechu u město divné krásy, jehož zdi i ulice biechu z zlata přečistého a věže z kamenie divného, až nelze o téj kráse vypraviti. Divným světlem a roz- košným světlo bieše u velikéj jasnosti; a kacís' nebeští zá- stupové tu bydlo jmě jiechu stkvúcie krásy a zpieváchu ta zpie- 20 vanie přerozkošná, jakýchž ucho člověčie neslýchalo. A tu uslyše hlas, an die k němu: »Toto ť jest odpočinutie sprave- dlných, tato tjest radost těch, ješto se líbie Hospodinu.« A pak oni počestní mužie vedu jej odtud, an prosi, aby jeho 25 nechali v téj útěše. A oni jemu pověděchu, že tu nemá býti ještě, ale potom s prací tu přijde, ač bude chtieti pracovati. Pak vedechu jej a ukázachu jemu hrozné miesto všie žalosti plné, a tu by jemu povědieno: »Toto ť jest miesto hřiešných, to sú múky těch, ješto sú se zlými činy šerednými poskvrnili.« 30 A pak jej odtud oni vždy mužie vyvedechu. A když se z toho snu probra a procíti, vešken třesieše se, jsa vyražen jako z umu, a všecka krása oné panny i jiných všech tak se zdáše nekrásna jemu z viděnie toho jako některá mrzká věc velmi. A tak u mysli o tom přemietaje, co je tu byl 35 viděl, maje žádost toho dobrého a hrózy toho zlého, ješto u paměti držieše, by medl z toho, až u posteli leže. 20la 201b 202a 5 139
Strana 140
Když otec přijíde k synu v téj nemoci, co syn mluvil k otci. Pak by královi povědiena nemoc synova. Jenž přišed k němu, tázati poče, co by se jemu přihodilo. A on poče praviti otci své viděnie a poče řéci: »I proč s' mým nohám polékl také 5 osídlo a chtěl s' mú duši pohubiti? Byť byl Hospodin nepo- mohl mi, jednak t by má duše byla upadla až do pekla. Ale dobrý Bóh těm, ktož jsú pravého srdce, jenž i mě jest vyprostil z prostředka štěnec lvových, a z vysoka navštievil mě Bóh spa- senie mého a ukázal mi to, co jsú se zbavili ti dobrého, kto sú 10 jej vzbudili k hněvu, a co muk mají trpěti. A již, milý otče, ač s' zatvrdil uši svoji, aby mé neslyšal řeči, již ť dobře radím: asa mně nebraň jíti upřiemú cestú! Toho ť žádám a po tom ť stojím, abych byl prázden všech světských věcí a byl s Barlaamem, s božím sluhú, a s ním strávil ostatek 203a 15 svých let. Pakli mě vzdržíš svú mocí v tom, že ť sendu v ža- losti, ani ty mne synem mieti budeš, ani mi budeš slúti otcem.“ Z těch řečí opět se král smúti i jíde od něho. A oni zlí du- chové, ješto biechu posláni bojovat proti královici, vrátichu se pod zakletím k čarodějníku a musichu vyznati pravdu, kak 20 se je co dálo, a že jest božie moc v sluhách jeho velmi většie než čarodějníkóv a posluov jeho. 202b Král poslal po Theodu a žaluje, že syn nic netbá na ň. A kterak s ním Theodas mluvil, aby otce poslúchal a bohóm oblětoval, a kterak jej královic uhaněl. 203b 25 Pak král posla po toho čarodějníka i vece jemu: »Vše ť sem učinil, co s' rozkázal. Učiň, móžeš-li co učiniti!« A Theodas vzchotě mluviti s královicem. A král s ním tam jíde a řeč poče, žehře na neposlušenstvie syna svého. A královic líčiti poče, kak nenie proti Bohu ani otce poslúchati, ale nade 30 vše Boha milovati. Theodas poče se k tomu přimlúvati a řka: »Co s' uzřel nehody na boziech našich, že s' jich ostal a tak rozhněval otce svého? Však od nich máš život, oni ť sú tě dali otci tvé mu, když prosil jich za to!« A viece takových marných 204a 140
Když otec přijíde k synu v téj nemoci, co syn mluvil k otci. Pak by královi povědiena nemoc synova. Jenž přišed k němu, tázati poče, co by se jemu přihodilo. A on poče praviti otci své viděnie a poče řéci: »I proč s' mým nohám polékl také 5 osídlo a chtěl s' mú duši pohubiti? Byť byl Hospodin nepo- mohl mi, jednak t by má duše byla upadla až do pekla. Ale dobrý Bóh těm, ktož jsú pravého srdce, jenž i mě jest vyprostil z prostředka štěnec lvových, a z vysoka navštievil mě Bóh spa- senie mého a ukázal mi to, co jsú se zbavili ti dobrého, kto sú 10 jej vzbudili k hněvu, a co muk mají trpěti. A již, milý otče, ač s' zatvrdil uši svoji, aby mé neslyšal řeči, již ť dobře radím: asa mně nebraň jíti upřiemú cestú! Toho ť žádám a po tom ť stojím, abych byl prázden všech světských věcí a byl s Barlaamem, s božím sluhú, a s ním strávil ostatek 203a 15 svých let. Pakli mě vzdržíš svú mocí v tom, že ť sendu v ža- losti, ani ty mne synem mieti budeš, ani mi budeš slúti otcem.“ Z těch řečí opět se král smúti i jíde od něho. A oni zlí du- chové, ješto biechu posláni bojovat proti královici, vrátichu se pod zakletím k čarodějníku a musichu vyznati pravdu, kak 20 se je co dálo, a že jest božie moc v sluhách jeho velmi většie než čarodějníkóv a posluov jeho. 202b Král poslal po Theodu a žaluje, že syn nic netbá na ň. A kterak s ním Theodas mluvil, aby otce poslúchal a bohóm oblětoval, a kterak jej královic uhaněl. 203b 25 Pak král posla po toho čarodějníka i vece jemu: »Vše ť sem učinil, co s' rozkázal. Učiň, móžeš-li co učiniti!« A Theodas vzchotě mluviti s královicem. A král s ním tam jíde a řeč poče, žehře na neposlušenstvie syna svého. A královic líčiti poče, kak nenie proti Bohu ani otce poslúchati, ale nade 30 vše Boha milovati. Theodas poče se k tomu přimlúvati a řka: »Co s' uzřel nehody na boziech našich, že s' jich ostal a tak rozhněval otce svého? Však od nich máš život, oni ť sú tě dali otci tvé mu, když prosil jich za to!« A viece takových marných 204a 140
Strana 141
řečí v zastaralém zlém mluvi ku potupě viery křesťanské a k chvále svým bohóm. A královic jeho bláznivých řečí smlčav jemu, prosu se na ň řka: »Ó hlubino bludu, ješto se smieš tak bláznově posmievati 5 cestě té, ješto vede k spasení! A co je lépe: Bohu-li slúžiti vše- mohúciemu, Otci s Synem a s Duchem svatým, Bohu věčné- mu, ješto je vždy bez počátka a bez skonánie, velebnost nestih- nutá, neb jest nad to nade vše, což móž býti pomyšleno, a jest on to vše v svéj jednotě božlskéj. Co je lépe, býti či nebýti? 10 Z něho jde vše, co jest stvořeno; skrze ň jest vše, co jest, u po- řádu které pravdy; v něm jest vše u velikéj dobrotě jeho a u vóli jeho; při němž stojí tisíc tisícóv stvořených duchóv anjelských, a ještě nadto deset stokrát tisícóv v svých pořádiech; jenž jest v tom světle, jehož nelze obchopiti neb projíti, né i přistúpiti 15 našiej hrubosti nelze je k němu, ale jakž on ráčí koho z své milosti, tak ho přitáhne a pozdvihne i přijme v to světlo. Neb on jest sám to světlo, sám jsa v sobě, Syn v Otci a Otec v Synu, a v nich Duch svatý. Plna ť jest nebe i země chvály jeho, jenž z ničehož všecko stvořil, jenž vše řiedí, jenž vše drží. Čili lépe 20 jest slúžiti bohóm vašim, do nichž pravíte sami nehodné věci a šeredné, a jich obrazóm a modlám vašim hluchým a němým čest činíte? Protož vaše služba ukazuje jich šeredstvo a bláz- novstvo vaše. Kaké je kto mysli, takého volí sobě boha. Svad- čivý jest váš buoh, jemuž Mars vzděli; k toho službě vláště 25 jsú rytieři pilni, tomu bohu ke cti své rytieřské hry pósobiece, v hrdéj mysli vždy chtie jeden druhého potupiti. Smilní za bohyni Venuši vzeli, jejiež hod ctie svým oplzstvem v rozličné 205b přípravě, v skociech, u plesiech divných a v nejednakém roz- puštění piesní, ješto k smilstvu rozněcují zpievajícé, ješto břid- 30 ko slyšeti, hanba mluviti, kak stydkú službú slúžíte tomu bohu, ješto pravíte, by to bóh byl svateb, jakýs' jemu obraz učinivše. Jiní, ješto rádi pijí, ctie boha, jemuž vzděli Bachus, a řkúc: »Ten vládne vínem!« A kto by vše početl bláznovstvie a šeredstvie při boziech va- 35 šich, jakož jim slúžíte zjevně?! I chceš, abych tomu slúžil, to za bohy jměl, o němž jest i stydko mluviti, tvé zlosti a bláz- 204b 205a 141
řečí v zastaralém zlém mluvi ku potupě viery křesťanské a k chvále svým bohóm. A královic jeho bláznivých řečí smlčav jemu, prosu se na ň řka: »Ó hlubino bludu, ješto se smieš tak bláznově posmievati 5 cestě té, ješto vede k spasení! A co je lépe: Bohu-li slúžiti vše- mohúciemu, Otci s Synem a s Duchem svatým, Bohu věčné- mu, ješto je vždy bez počátka a bez skonánie, velebnost nestih- nutá, neb jest nad to nade vše, což móž býti pomyšleno, a jest on to vše v svéj jednotě božlskéj. Co je lépe, býti či nebýti? 10 Z něho jde vše, co jest stvořeno; skrze ň jest vše, co jest, u po- řádu které pravdy; v něm jest vše u velikéj dobrotě jeho a u vóli jeho; při němž stojí tisíc tisícóv stvořených duchóv anjelských, a ještě nadto deset stokrát tisícóv v svých pořádiech; jenž jest v tom světle, jehož nelze obchopiti neb projíti, né i přistúpiti 15 našiej hrubosti nelze je k němu, ale jakž on ráčí koho z své milosti, tak ho přitáhne a pozdvihne i přijme v to světlo. Neb on jest sám to světlo, sám jsa v sobě, Syn v Otci a Otec v Synu, a v nich Duch svatý. Plna ť jest nebe i země chvály jeho, jenž z ničehož všecko stvořil, jenž vše řiedí, jenž vše drží. Čili lépe 20 jest slúžiti bohóm vašim, do nichž pravíte sami nehodné věci a šeredné, a jich obrazóm a modlám vašim hluchým a němým čest činíte? Protož vaše služba ukazuje jich šeredstvo a bláz- novstvo vaše. Kaké je kto mysli, takého volí sobě boha. Svad- čivý jest váš buoh, jemuž Mars vzděli; k toho službě vláště 25 jsú rytieři pilni, tomu bohu ke cti své rytieřské hry pósobiece, v hrdéj mysli vždy chtie jeden druhého potupiti. Smilní za bohyni Venuši vzeli, jejiež hod ctie svým oplzstvem v rozličné 205b přípravě, v skociech, u plesiech divných a v nejednakém roz- puštění piesní, ješto k smilstvu rozněcují zpievajícé, ješto břid- 30 ko slyšeti, hanba mluviti, kak stydkú službú slúžíte tomu bohu, ješto pravíte, by to bóh byl svateb, jakýs' jemu obraz učinivše. Jiní, ješto rádi pijí, ctie boha, jemuž vzděli Bachus, a řkúc: »Ten vládne vínem!« A kto by vše početl bláznovstvie a šeredstvie při boziech va- 35 šich, jakož jim slúžíte zjevně?! I chceš, abych tomu slúžil, to za bohy jměl, o němž jest i stydko mluviti, tvé zlosti a bláz- 204b 205a 141
Strana 142
novstvie tvého ješto žádá? Ale já Bohu svému slúžiti budu a 206a jemu sám se dám v uobět, stvořiteli mému i všeho posuobci pořáda skrze Pána našeho Ihezu Krista, skrze ňž máme pří- stupek k Otci světla všeho v Duchu svatém, skrze ňž jsme 5 vykúpeni z těžkéj poroby krví jeho. Neb, kdyby on byl se neponížil až do postavy slúhy, my bychom nebyli hodni k zvo- lení přijíti synóv božích. Protož ne pro se narodil se jest člo- věkem, ale pro ny. Tak sebe jest ponížil, tiem, ješto je vždy byl, ostav, člověčstvie přijal, člověkem nebyv. Mluvil lidem, 10 umřel na kříži v svém těle, v rov položen, zvězenie vyvedl těch spravedlných duše, ješto čekali jeho vykúpenie a držal je zlý duch, pósobce temností tohoto světa a bludóv sdejších. Neb tam byl v svéj duši sstúpil bez těla do těch pekelných krajin. A pak třetí den vstal z rovu z mrtvých, vstúpil v nebe a odtud 15 má přijíti ještě, aby súdil živé i mrtvé. Což jest božskú veleb- nost urazilo, že je Bóh umřel v svém člověčství a dluh za své zaplatil smrti, že je sám nebyl dlužen smrti? Zdali nevidíš slunce, že jeho nic nepoprzní, ač svój poprslek na šeredné bláto pošle, ale brž vysuší bláto? Zdali zseká kto slunce, ješto 20 slúp zseká, na němž jest slunce svým poprslkem? Zda li oheň, když v se železo vezme a dá železu horkost, svú světlost obrátí v železo? Zdali ohněm oheň neostane, a železo bude jím tak zšlechtěno v lepší proměnu a ušlechtilejší? A když v stvoření, ješto jest obé porušené, móž takové býti podobenstvie, co ť nad 25 to výbornějším činem nemóž to býti v stvořiteli? Ó srdce oslepeného, že se tomu kdy posmieváš, by Bóh nebyl moci všemohúcie, by Syn a Slovo Otce Boha, nezbyv božstvie, neodstúpiv své velebnosti, neopustiv Otcovy chvály, ale Bóh jsa, pro spasenie lidské nemohl vzieti těla a duše člo- 30 věčie, aby skrze se učinil lidi účastny božstvie u věčnéj radosti! 207b Dvoje t má v sobě Kristus přirozenie: v jednom umřel jako člověk, v druhého moci slunce zatmil, vší zemí hnul. Jako člověk umřel, ale jako Bóh vstal, své mrtvé tělo z mrtvých vzkřiesiv a božskú mocí peklo oblúpiv. Die ť proročstvie: 35 »Peklo se je radovalo, aby tě potkalo z dólu." Radovalo se je peklo mně, by púhého člověka přijieti jmělo, ješto je po knie- 206b 207a 142
novstvie tvého ješto žádá? Ale já Bohu svému slúžiti budu a 206a jemu sám se dám v uobět, stvořiteli mému i všeho posuobci pořáda skrze Pána našeho Ihezu Krista, skrze ňž máme pří- stupek k Otci světla všeho v Duchu svatém, skrze ňž jsme 5 vykúpeni z těžkéj poroby krví jeho. Neb, kdyby on byl se neponížil až do postavy slúhy, my bychom nebyli hodni k zvo- lení přijíti synóv božích. Protož ne pro se narodil se jest člo- věkem, ale pro ny. Tak sebe jest ponížil, tiem, ješto je vždy byl, ostav, člověčstvie přijal, člověkem nebyv. Mluvil lidem, 10 umřel na kříži v svém těle, v rov položen, zvězenie vyvedl těch spravedlných duše, ješto čekali jeho vykúpenie a držal je zlý duch, pósobce temností tohoto světa a bludóv sdejších. Neb tam byl v svéj duši sstúpil bez těla do těch pekelných krajin. A pak třetí den vstal z rovu z mrtvých, vstúpil v nebe a odtud 15 má přijíti ještě, aby súdil živé i mrtvé. Což jest božskú veleb- nost urazilo, že je Bóh umřel v svém člověčství a dluh za své zaplatil smrti, že je sám nebyl dlužen smrti? Zdali nevidíš slunce, že jeho nic nepoprzní, ač svój poprslek na šeredné bláto pošle, ale brž vysuší bláto? Zdali zseká kto slunce, ješto 20 slúp zseká, na němž jest slunce svým poprslkem? Zda li oheň, když v se železo vezme a dá železu horkost, svú světlost obrátí v železo? Zdali ohněm oheň neostane, a železo bude jím tak zšlechtěno v lepší proměnu a ušlechtilejší? A když v stvoření, ješto jest obé porušené, móž takové býti podobenstvie, co ť nad 25 to výbornějším činem nemóž to býti v stvořiteli? Ó srdce oslepeného, že se tomu kdy posmieváš, by Bóh nebyl moci všemohúcie, by Syn a Slovo Otce Boha, nezbyv božstvie, neodstúpiv své velebnosti, neopustiv Otcovy chvály, ale Bóh jsa, pro spasenie lidské nemohl vzieti těla a duše člo- 30 věčie, aby skrze se učinil lidi účastny božstvie u věčnéj radosti! 207b Dvoje t má v sobě Kristus přirozenie: v jednom umřel jako člověk, v druhého moci slunce zatmil, vší zemí hnul. Jako člověk umřel, ale jako Bóh vstal, své mrtvé tělo z mrtvých vzkřiesiv a božskú mocí peklo oblúpiv. Die ť proročstvie: 35 »Peklo se je radovalo, aby tě potkalo z dólu." Radovalo se je peklo mně, by púhého člověka přijieti jmělo, ješto je po knie- 206b 207a 142
Strana 143
žeti tohoto světa nepostúpil i v jednéj věci a nic v něm nemohl nalézti svého. Ale z té smělosti vzalo jest ztrátu: chtěv nad své právo, pravým právem ztratilo své právo, když Boha při- jalo v tom člověčství. A Buch z své moci zbořil peklo v téj kra- jině, v niejž drženi, ktož svými hřiechy nezšeřezeni. Tak ť jest svú smrtí smrt naši zbořil. Pak, vstav z mrtvých, opravil náš život. Všed v nebe, od- ňavadž nikdy podlé božstvie neodcházal a kdež nikdy člověč- stvím nebyl, a v sobě nade vše povýšil našeho přirozenie, ješto 10 je dřéve potupné bylo, a posadil je na trónu chvály. Ó, čím t jest počestnějšie vyznánie viery našie nežli vašie! Tvé ť se jest slušno bláznovéj mysli po smievati a bláznovým službám bohóm vašim; ale my ť ctně a počestně činímy službu Bohu svému dobrému a milostivému a čistému, ješto spravedlnost a milo- 15 srdenstvie přikazuje, smiernosti učí, čistotu oblibuje, vieře chce a vší — krátce řkúc — šlechetnosti a pokoj volá mezi svými. A on sám nazván jest pravda, milost, dobrota; zdali toho nenie lépe ctíti než tvé bohy nesklidné šeredných činóv, o nichž pravíte a jimž i jména dáváte nepočestná a úřady 20 stydké a hanebné? Běda vám tvrdého srdce a nerozumnějším nerozumnéj tváři, a blaze křesťanst vu svaté viery! Neb, ktožť věrně a právě slúžie Bohu, ač potrpie na tomto světě, budú nesmrtedlné úžitky jmieti u věčnéj odplatě.“ 5 208a 208b 209a 25 Co Theodas mluvil k královici opět, velebě bohy. Slyš! Vece opět Theodas: »Zjevná jest věc, že naše bohy nalezli jsú a vymyslili velicí mudrci a učení lidé, a králi všichni a mocní v světě přijeli je; ale tu vieru, ješto ty ji chválíš, kacís' chudí a sprostní lidé galilejští kázali sú a učili, a nemnoho jich 30 u počtě bylo — ač dvanádcet jedva —: kakž jest po takých postúpiti proti tolik mocných a múdrých nalezení?« Jozafat vece proti tomu: »Mně se múdrým, nejsi; ješto ť by 209b mělo ku pravdě přístupek učiniti, tiem se jie dálíš. Obvrhl 143
žeti tohoto světa nepostúpil i v jednéj věci a nic v něm nemohl nalézti svého. Ale z té smělosti vzalo jest ztrátu: chtěv nad své právo, pravým právem ztratilo své právo, když Boha při- jalo v tom člověčství. A Buch z své moci zbořil peklo v téj kra- jině, v niejž drženi, ktož svými hřiechy nezšeřezeni. Tak ť jest svú smrtí smrt naši zbořil. Pak, vstav z mrtvých, opravil náš život. Všed v nebe, od- ňavadž nikdy podlé božstvie neodcházal a kdež nikdy člověč- stvím nebyl, a v sobě nade vše povýšil našeho přirozenie, ješto 10 je dřéve potupné bylo, a posadil je na trónu chvály. Ó, čím t jest počestnějšie vyznánie viery našie nežli vašie! Tvé ť se jest slušno bláznovéj mysli po smievati a bláznovým službám bohóm vašim; ale my ť ctně a počestně činímy službu Bohu svému dobrému a milostivému a čistému, ješto spravedlnost a milo- 15 srdenstvie přikazuje, smiernosti učí, čistotu oblibuje, vieře chce a vší — krátce řkúc — šlechetnosti a pokoj volá mezi svými. A on sám nazván jest pravda, milost, dobrota; zdali toho nenie lépe ctíti než tvé bohy nesklidné šeredných činóv, o nichž pravíte a jimž i jména dáváte nepočestná a úřady 20 stydké a hanebné? Běda vám tvrdého srdce a nerozumnějším nerozumnéj tváři, a blaze křesťanst vu svaté viery! Neb, ktožť věrně a právě slúžie Bohu, ač potrpie na tomto světě, budú nesmrtedlné úžitky jmieti u věčnéj odplatě.“ 5 208a 208b 209a 25 Co Theodas mluvil k královici opět, velebě bohy. Slyš! Vece opět Theodas: »Zjevná jest věc, že naše bohy nalezli jsú a vymyslili velicí mudrci a učení lidé, a králi všichni a mocní v světě přijeli je; ale tu vieru, ješto ty ji chválíš, kacís' chudí a sprostní lidé galilejští kázali sú a učili, a nemnoho jich 30 u počtě bylo — ač dvanádcet jedva —: kakž jest po takých postúpiti proti tolik mocných a múdrých nalezení?« Jozafat vece proti tomu: »Mně se múdrým, nejsi; ješto ť by 209b mělo ku pravdě přístupek učiniti, tiem se jie dálíš. Obvrhl 143
Strana 144
s' mi to, že mnoho vašich múdrých a bohatých, mocných kniežat i králóv, ješto sú stáli po modlách vašich, ctiec mnoho rozličných bohóv, a čtenie svaté křesťanské pravdy chudých, sprostných, neučených kolikos' málo kázalo a zvěstovalo, po 5 nichž potom velicí a učení postúpili i postupují, po těch sprostných: co je to jiného, jediné že se je pravda skrze ty pokorné ukázala? Zdali by bohové vaši nebyli mocnými a uče- nými obráněni, viera vaše byť pravdu jměla? Ale i skrze pokorné a sprostné ukázána jest, neb silna jest pravda. Byť 10 byli velicí a učení lidé, znamenití a mocní králi nalezli křesťan- skú vieru a pronesli ji, mohl by řieci, že lidskú jest to mocí a múdrostí přivedeno. Ale sprostní lidé čtenie svatého dobrého poselstvie prohlásili jsú, aby pravda poznána byla a cesta k pravdě a k spasení. A co jest mocných a co učených, tohoto světa milovníkuov, ješto sú pilně chtěli svatú vieru zahladiti, avšak jest vešken svět naplnila i naplní, vše národy projdúc! Co muožeš řieci, jediné že t jest silná moc pravdy pro spasenie lidské všemu světu se ukázala volí boží? Jakož praví David: »Kraloval 20 Hospodin, hněvajte se lid zlý a hněvaj se a zlob, jakž chtie, kraloval ť jest!« Což chceš většieho dolíčenie bludu vašeho a našie pravdy? Malí a sprostní a málo jich veliké a učené a mnoho jich přemáhají! Nebluď chytrostí dábelskú, jíž okla- mal múdré tohoto světa! Již pak, slyšiec mnozí od těch malých a sprostných, ješto jest jim dána múdrost z nebe, porozumievají, že nenie spasenie, jediné v Bohu, mimo něhož nenie jiných bohuov ani v nebi ani na zemi. A kto by vypravil všecky bludy vaše, kterak jste počali modly ctíti a obrazy? Byl tento obyčej, že, ktož v ně- 30 čem slovúten byl — v múdrosti, u vítěžství, v milostech smilných a v čemž koli učinil něco nad lidi mimo jiné, tak v šeredství jakožto v dobrém —, pro pamět toho učinili obraz a postavili slúp ke cti jemu, že jest v tom byl takový. Potom z toho uvedl dábel v ten blud lidi, že, když, těch činy ob- 35 libujíc, ctili ty slúpy a obrazy a za bohy počali mieti ty lidi, jichžto slúpi byli, a jim ti obětovali; ale dáblé, lstí v ty modly 15 25 K 227. K 2271 144
s' mi to, že mnoho vašich múdrých a bohatých, mocných kniežat i králóv, ješto sú stáli po modlách vašich, ctiec mnoho rozličných bohóv, a čtenie svaté křesťanské pravdy chudých, sprostných, neučených kolikos' málo kázalo a zvěstovalo, po 5 nichž potom velicí a učení postúpili i postupují, po těch sprostných: co je to jiného, jediné že se je pravda skrze ty pokorné ukázala? Zdali by bohové vaši nebyli mocnými a uče- nými obráněni, viera vaše byť pravdu jměla? Ale i skrze pokorné a sprostné ukázána jest, neb silna jest pravda. Byť 10 byli velicí a učení lidé, znamenití a mocní králi nalezli křesťan- skú vieru a pronesli ji, mohl by řieci, že lidskú jest to mocí a múdrostí přivedeno. Ale sprostní lidé čtenie svatého dobrého poselstvie prohlásili jsú, aby pravda poznána byla a cesta k pravdě a k spasení. A co jest mocných a co učených, tohoto světa milovníkuov, ješto sú pilně chtěli svatú vieru zahladiti, avšak jest vešken svět naplnila i naplní, vše národy projdúc! Co muožeš řieci, jediné že t jest silná moc pravdy pro spasenie lidské všemu světu se ukázala volí boží? Jakož praví David: »Kraloval 20 Hospodin, hněvajte se lid zlý a hněvaj se a zlob, jakž chtie, kraloval ť jest!« Což chceš většieho dolíčenie bludu vašeho a našie pravdy? Malí a sprostní a málo jich veliké a učené a mnoho jich přemáhají! Nebluď chytrostí dábelskú, jíž okla- mal múdré tohoto světa! Již pak, slyšiec mnozí od těch malých a sprostných, ješto jest jim dána múdrost z nebe, porozumievají, že nenie spasenie, jediné v Bohu, mimo něhož nenie jiných bohuov ani v nebi ani na zemi. A kto by vypravil všecky bludy vaše, kterak jste počali modly ctíti a obrazy? Byl tento obyčej, že, ktož v ně- 30 čem slovúten byl — v múdrosti, u vítěžství, v milostech smilných a v čemž koli učinil něco nad lidi mimo jiné, tak v šeredství jakožto v dobrém —, pro pamět toho učinili obraz a postavili slúp ke cti jemu, že jest v tom byl takový. Potom z toho uvedl dábel v ten blud lidi, že, když, těch činy ob- 35 libujíc, ctili ty slúpy a obrazy a za bohy počali mieti ty lidi, jichžto slúpi byli, a jim ti obětovali; ale dáblé, lstí v ty modly 15 25 K 227. K 2271 144
Strana 145
vstupujíc, přijímali oběti od nich, a bohové se ukazujíc těm, ješto neznali pravého Boha. Nebo toho zapeklenie jest dábel, že by vždy chtěl od lidí oběti mieti, chtě se v tom Bohu rovnati, aby to měl, což K227v1 5 na Boha slušie, a také aby, lidi v blud zaveda, i měl je s sebú v zatracení. I vedl jest v tak oplzlé a šeredné a ukrutné obyčeje těch modl službú. Jakož vidíte, že, jakéž jest kto žádosti, ač i nečisté, ukrutné i lakomé i jakéž koli, takému bohu slúží i oběti činí řka: »On tiem vládne«, a má slúpy a obrazy toho 10 boha. Těm ť mrzkým bohóm slúžiti nechci, ale Bohu mému jedinému, jenž mě jest vykúpil a vyvedl z bludu toho skrze Syna svého Jezu Krista v milosti Ducha svatého«. Kterak Teoda obrátil královic na vieru křesťanskú a co potom učinil Teodas. 15 Theodas, ty řeči slyšav a takovéž, neb plny biechu múdrosti 210a nebeské, uzře sám v sobě a pozna svój blud, i obráti se ku pravéj vieře; a to učenie své čarodějné tak potupi, že všie milosti osta k němu a volati poče přede všemi řka: »Jistě, králi, Duch svatý bydlí v tvém synu, pravú jsme pravdú pře- 20 moženi! Jistě veliký ť jest Bóh křesťanský, veliká jich viera a skryta jest v ní svatost! Ó, by i mě v hřiešiech zastaralého přijal Kristus k svéj milosti!« Jozafat vece: »Jměj silnú náději, že tě přijme i každého, ktož se u pravém srdci obrátí k němu z svého bludu kteréhož 25 koli. A přijme ť tak jako syna milostivě. Jakož onen byl učinil otec, ješto, když syn jeho mlazší, vzem svój oddiel, zmrhal s ženami nečistými, a daleko zašed, byl v hoři. A když se vracoval k uotci a otec vyšel proti němu, poznav jej otec, objem políbil, a inhed oblékl jej v dobré rúcho a kvas učinil 30 v svéj čeledi. Neb die t sám Kristus, že je radost v nebi, když se jediný hřiešný dá na pokánie. A die Hospodin skrze pro- roka: »Nepravost nepravého nebude škoditi jemu, v kterýž koli den obrátí se od své zlosti a učiní spravedlnost a bude choditi u mém přikázaní, živ t bude životem a neumřeť, hřie- 211a 210b 10 Barlaam a Josafat 145
vstupujíc, přijímali oběti od nich, a bohové se ukazujíc těm, ješto neznali pravého Boha. Nebo toho zapeklenie jest dábel, že by vždy chtěl od lidí oběti mieti, chtě se v tom Bohu rovnati, aby to měl, což K227v1 5 na Boha slušie, a také aby, lidi v blud zaveda, i měl je s sebú v zatracení. I vedl jest v tak oplzlé a šeredné a ukrutné obyčeje těch modl službú. Jakož vidíte, že, jakéž jest kto žádosti, ač i nečisté, ukrutné i lakomé i jakéž koli, takému bohu slúží i oběti činí řka: »On tiem vládne«, a má slúpy a obrazy toho 10 boha. Těm ť mrzkým bohóm slúžiti nechci, ale Bohu mému jedinému, jenž mě jest vykúpil a vyvedl z bludu toho skrze Syna svého Jezu Krista v milosti Ducha svatého«. Kterak Teoda obrátil královic na vieru křesťanskú a co potom učinil Teodas. 15 Theodas, ty řeči slyšav a takovéž, neb plny biechu múdrosti 210a nebeské, uzře sám v sobě a pozna svój blud, i obráti se ku pravéj vieře; a to učenie své čarodějné tak potupi, že všie milosti osta k němu a volati poče přede všemi řka: »Jistě, králi, Duch svatý bydlí v tvém synu, pravú jsme pravdú pře- 20 moženi! Jistě veliký ť jest Bóh křesťanský, veliká jich viera a skryta jest v ní svatost! Ó, by i mě v hřiešiech zastaralého přijal Kristus k svéj milosti!« Jozafat vece: »Jměj silnú náději, že tě přijme i každého, ktož se u pravém srdci obrátí k němu z svého bludu kteréhož 25 koli. A přijme ť tak jako syna milostivě. Jakož onen byl učinil otec, ješto, když syn jeho mlazší, vzem svój oddiel, zmrhal s ženami nečistými, a daleko zašed, byl v hoři. A když se vracoval k uotci a otec vyšel proti němu, poznav jej otec, objem políbil, a inhed oblékl jej v dobré rúcho a kvas učinil 30 v svéj čeledi. Neb die t sám Kristus, že je radost v nebi, když se jediný hřiešný dá na pokánie. A die Hospodin skrze pro- roka: »Nepravost nepravého nebude škoditi jemu, v kterýž koli den obrátí se od své zlosti a učiní spravedlnost a bude choditi u mém přikázaní, živ t bude životem a neumřeť, hřie- 211a 210b 10 Barlaam a Josafat 145
Strana 146
chové jeho, ješto je činil, nebudú jemu vzpoměnuti. Neb jest učinil súd spravedlnosti, v tom živ bude«. Nerozpakuj se, poď k Kristu, dobrému Pánu našemu! Vezmeš osviecenie a nebude t pohaněn tvój obličej. Jakž 5 krstem svatým omyt budeš, inhed všech svých hřiechóv budeš očištěn. A pak potom máš se jich střieci, aby čistu zachoval svú duši«. Theodas, vzem naučenie od královice, jíde tam, ješto byd- léše, a vzem knihy čarodějné i jiné, což slušalo k tomu, spáli 10 ohněm. A pak šel k onomu na púšť knězi, ješto bieše krstil 211b Nachora, i povědě jemu svú věc a křest od něho přije. Kterak Arachis dal králi radu, aby dal synu diel královstva. Král vida, že k úmyslu jeho nic neprospievá, svola svú radu, 15 aby se otázal, co by jměl z toho učiniti. Tehdy onen Arachis, první z nich, vece: »K tomu táhnem, ješto nám nelze dokonati. Dal-li by jej, králi, na múky, byl by vrah své vlastnie krve, a jemu t by to radost byla, umřieti pro svého Krista, jakož smy od mnohých vídali. Ale odsaď jeho, jemu stranu dada králov- 20 stva, zdali ť práce a pótky ro zličné v tom připravie jej k obyčeji našemu. Pakli ť ostane v té své vieře, aspoň té tesknosti mieti nebudeš, by syna ztratil«. Král i všichni k té radě přistúpichu. I povolachu syna krá- lova a král vece jemu: »Synu, poslednie t již bude má tato řeč 25 k tobě! Nebudeš-li mne v tom poslušen, ale aspoň v tom mě uslyš! Chci ť dáti stranu královstvie svého; to přijmi a tu svú věc puosob, jakž ť se zdáti bude najlépe — zle neb dobře tobě t bude«. A mládenec rozuměje, co otec miení, přije královstvie a na- 30 plni otcovu vuoli. I vece otci: »Má jest žádost byla, abych, ostana všech věcí světských a nalezna onoho muže božieho, ješto mi ukázal cestu spasenie, slúžil s ním Bohu a ztrávil K 228r. s ním ostatek života mého. Alevšak, otče, aby neřekl, že v ni- čemž nechci tebe poslušen býti, učiním t tvú vuoli. Nebo K 228r1 146
chové jeho, ješto je činil, nebudú jemu vzpoměnuti. Neb jest učinil súd spravedlnosti, v tom živ bude«. Nerozpakuj se, poď k Kristu, dobrému Pánu našemu! Vezmeš osviecenie a nebude t pohaněn tvój obličej. Jakž 5 krstem svatým omyt budeš, inhed všech svých hřiechóv budeš očištěn. A pak potom máš se jich střieci, aby čistu zachoval svú duši«. Theodas, vzem naučenie od královice, jíde tam, ješto byd- léše, a vzem knihy čarodějné i jiné, což slušalo k tomu, spáli 10 ohněm. A pak šel k onomu na púšť knězi, ješto bieše krstil 211b Nachora, i povědě jemu svú věc a křest od něho přije. Kterak Arachis dal králi radu, aby dal synu diel královstva. Král vida, že k úmyslu jeho nic neprospievá, svola svú radu, 15 aby se otázal, co by jměl z toho učiniti. Tehdy onen Arachis, první z nich, vece: »K tomu táhnem, ješto nám nelze dokonati. Dal-li by jej, králi, na múky, byl by vrah své vlastnie krve, a jemu t by to radost byla, umřieti pro svého Krista, jakož smy od mnohých vídali. Ale odsaď jeho, jemu stranu dada králov- 20 stva, zdali ť práce a pótky ro zličné v tom připravie jej k obyčeji našemu. Pakli ť ostane v té své vieře, aspoň té tesknosti mieti nebudeš, by syna ztratil«. Král i všichni k té radě přistúpichu. I povolachu syna krá- lova a král vece jemu: »Synu, poslednie t již bude má tato řeč 25 k tobě! Nebudeš-li mne v tom poslušen, ale aspoň v tom mě uslyš! Chci ť dáti stranu královstvie svého; to přijmi a tu svú věc puosob, jakž ť se zdáti bude najlépe — zle neb dobře tobě t bude«. A mládenec rozuměje, co otec miení, přije královstvie a na- 30 plni otcovu vuoli. I vece otci: »Má jest žádost byla, abych, ostana všech věcí světských a nalezna onoho muže božieho, ješto mi ukázal cestu spasenie, slúžil s ním Bohu a ztrávil K 228r. s ním ostatek života mého. Alevšak, otče, aby neřekl, že v ni- čemž nechci tebe poslušen býti, učiním t tvú vuoli. Nebo K 228r1 146
Strana 147
v tom, ješto zjevné nezáleží zatracenie, slušie otce poslúchati a ješto nelúčí od Boha«. A král se utěši a dokona, což bieše zamyslil. I da jemu stranu královstvie a tu jej korunova přikázav, aby byl lid pod mocí 5 jeho v tom království. A když se utvrdi jeho královstvie, tak by míl všem lidem v své šlechetnosti, takže většie rodem kniežata a pány odvede múdře od bludné viery a přivede je ku pravé vieře, takže všecky modly zrušichu a kostel postavichu a křest obecně přijechu. A k němu se kněžie sebrachu, ješto se 10 byli rozkryli, bojiece se otce jeho. A vešken lid, maje od krále dobrý příklad, v boží milosti plápoláše. Nebo to jest obyčej, v čemž má libost a útěchu moc vyššie, k tomu se táhne lid poddaný. A tak, vidúc krále snažna při boží službě a při spravedlnosti a šlechetnosti, všichni se k témuž táhniechu, 15 až i ti, ješto biechu pod otcem jeho, k němu také přistupo- váchu. Kterak král poslal k synu, poznav pravdu viery křestanské etc. Znamenav to král, velmi se poče k rozumu navracovati a 20 mdlobu svých bohuov znamenati, a že jest blúdil až do té K228v1 doby. I svola svú radu opět, to, což bieše umyslil, povědě. A všichni k tomu přistúpichu, neb Hospodin navštievil je svú milostí, uslyšav prozbu Jozafata, slúhy svého. I káza král listy psáti v tato slova: »Král Avennir najmilej- 25 šiemu synu svému, králi Jozafatovi, aby se dobře měl, žádost plnú! Synu milý! Myšlenie rozličná jdú v duši mú a těžce mnú točie. Nebo vizi, že vše, což se dotýče a příslušie k vieře křes- tanské, jde jako z vody a jako slunečné světlo v jasné jitro. Již ť rozumiem, že jest to vše pravda, co s' mi kdy pravil, ale že 30 jest tma mého těžkého hřiechu mé srdce oslepila, že do té doby, oči zavřev, tak jasného světla nechtěl sem viděti, ješto s' mi je ukazoval, aniž sem mohl poznati tvých řečí pravdy, ani sem zřel k Stvořiteli všeho stvořenie. Ukazoval t sem tobě mnoho zlého a pohřiechu mnoho sem zhubil křesťanóv, ješto, 147
v tom, ješto zjevné nezáleží zatracenie, slušie otce poslúchati a ješto nelúčí od Boha«. A král se utěši a dokona, což bieše zamyslil. I da jemu stranu královstvie a tu jej korunova přikázav, aby byl lid pod mocí 5 jeho v tom království. A když se utvrdi jeho královstvie, tak by míl všem lidem v své šlechetnosti, takže většie rodem kniežata a pány odvede múdře od bludné viery a přivede je ku pravé vieře, takže všecky modly zrušichu a kostel postavichu a křest obecně přijechu. A k němu se kněžie sebrachu, ješto se 10 byli rozkryli, bojiece se otce jeho. A vešken lid, maje od krále dobrý příklad, v boží milosti plápoláše. Nebo to jest obyčej, v čemž má libost a útěchu moc vyššie, k tomu se táhne lid poddaný. A tak, vidúc krále snažna při boží službě a při spravedlnosti a šlechetnosti, všichni se k témuž táhniechu, 15 až i ti, ješto biechu pod otcem jeho, k němu také přistupo- váchu. Kterak král poslal k synu, poznav pravdu viery křestanské etc. Znamenav to král, velmi se poče k rozumu navracovati a 20 mdlobu svých bohuov znamenati, a že jest blúdil až do té K228v1 doby. I svola svú radu opět, to, což bieše umyslil, povědě. A všichni k tomu přistúpichu, neb Hospodin navštievil je svú milostí, uslyšav prozbu Jozafata, slúhy svého. I káza král listy psáti v tato slova: »Král Avennir najmilej- 25 šiemu synu svému, králi Jozafatovi, aby se dobře měl, žádost plnú! Synu milý! Myšlenie rozličná jdú v duši mú a těžce mnú točie. Nebo vizi, že vše, což se dotýče a příslušie k vieře křes- tanské, jde jako z vody a jako slunečné světlo v jasné jitro. Již ť rozumiem, že jest to vše pravda, co s' mi kdy pravil, ale že 30 jest tma mého těžkého hřiechu mé srdce oslepila, že do té doby, oči zavřev, tak jasného světla nechtěl sem viděti, ješto s' mi je ukazoval, aniž sem mohl poznati tvých řečí pravdy, ani sem zřel k Stvořiteli všeho stvořenie. Ukazoval t sem tobě mnoho zlého a pohřiechu mnoho sem zhubil křesťanóv, ješto, 147
Strana 148
5 majíc posilněnie božské, až do smrti proti mně bojovali, až i zemřeli. A již pohnula se jest temnost s mých očí oné mrá- koty, něco pravdy vašie světla ukazuje, a pyči již dřevnieho bludu mého. Ale jde druhý temný a studený oblak na mé srdce a to mi světlo obstěňuje; neb neviem, přijme-li mě Kristus, čili sem jemu mrzek pro tak množstvie mých hřie- chóv. Co ť se tobě zdá, zjev mi to skuoro, milý synu, a navrat otce svého a nauč jej, co by jemu bylo učiniti«. K2281 Kterak syn přijel k otci svému. 10 A když ten list Jozafat číte, divieše se u veliké radosti moci božie. A všed do svého pokoje tajného, pad na zemi, vzda dieku Bohu a řka: »Chválu t vzdávám a povyšuji ť jména tvého, Hospodine Bože, králi muoj, a chváliti t tě budu na věky! Veliký jsi a přieliš chválený, aniž ť jest konce tvé veli- 15 kosti! Kto by mohl moc tvú vypraviti, ješto s' obrátil skálu v jezero vody? Otce mého srdce tak přetvrdé, aj, tvú volí tak jest obměkčeno! Nebo ty mocen si z kamenie toho zbuditi syny Abrahamovi. Děkuji t tobě, Hospodine, Bože všeho milosrdenstvie, milovníče lidský, že tak trpíš naše prohře- 20 šenie! Byli sme hodni vyvrženi býti od tvé tváři, ale tvá milost rozlita jest na nás. A ač uplně nemohu ť se vyděkovati, avšak ť děkuji a prosím tvé nesmierné milosti, Jesu Kriste, Synu Otce nevidomého, jenž si svázal silného a dal s' svázaným pod ním věčné svobodenstvie: ztáhni ruku, svú moc nevidomú, 25 a vyprosť a vysvoboď slúhu svého dáblem porobeného, otce mého, a ukaž jemu, že ty jsi Buoh a král věčný! Vlí v mě vody živé tvé múdrosti, daj mi řeč hodnú k rozumu mému a k na- učení otce mého, abych, tě maje v uolohu srdce mého, tě vložil i v srdce jeho a tvú mocí abych jej rozlúčil s bludem 30 a k tobě přivedl, jenž nechceš smrti hřiešného, ale čekáš obrácenie a pokánie, jenž s' pln chvály po vše věky!« Pak jíde k otci jako král k králi. A otec, potkav syna, obje jej a políbi a s velikú radostí jej přije. Potom se spolu v pilné řeči usadivše i mluvili — kto muož vypraviti, co jest výborné řeči K 229 148
5 majíc posilněnie božské, až do smrti proti mně bojovali, až i zemřeli. A již pohnula se jest temnost s mých očí oné mrá- koty, něco pravdy vašie světla ukazuje, a pyči již dřevnieho bludu mého. Ale jde druhý temný a studený oblak na mé srdce a to mi světlo obstěňuje; neb neviem, přijme-li mě Kristus, čili sem jemu mrzek pro tak množstvie mých hřie- chóv. Co ť se tobě zdá, zjev mi to skuoro, milý synu, a navrat otce svého a nauč jej, co by jemu bylo učiniti«. K2281 Kterak syn přijel k otci svému. 10 A když ten list Jozafat číte, divieše se u veliké radosti moci božie. A všed do svého pokoje tajného, pad na zemi, vzda dieku Bohu a řka: »Chválu t vzdávám a povyšuji ť jména tvého, Hospodine Bože, králi muoj, a chváliti t tě budu na věky! Veliký jsi a přieliš chválený, aniž ť jest konce tvé veli- 15 kosti! Kto by mohl moc tvú vypraviti, ješto s' obrátil skálu v jezero vody? Otce mého srdce tak přetvrdé, aj, tvú volí tak jest obměkčeno! Nebo ty mocen si z kamenie toho zbuditi syny Abrahamovi. Děkuji t tobě, Hospodine, Bože všeho milosrdenstvie, milovníče lidský, že tak trpíš naše prohře- 20 šenie! Byli sme hodni vyvrženi býti od tvé tváři, ale tvá milost rozlita jest na nás. A ač uplně nemohu ť se vyděkovati, avšak ť děkuji a prosím tvé nesmierné milosti, Jesu Kriste, Synu Otce nevidomého, jenž si svázal silného a dal s' svázaným pod ním věčné svobodenstvie: ztáhni ruku, svú moc nevidomú, 25 a vyprosť a vysvoboď slúhu svého dáblem porobeného, otce mého, a ukaž jemu, že ty jsi Buoh a král věčný! Vlí v mě vody živé tvé múdrosti, daj mi řeč hodnú k rozumu mému a k na- učení otce mého, abych, tě maje v uolohu srdce mého, tě vložil i v srdce jeho a tvú mocí abych jej rozlúčil s bludem 30 a k tobě přivedl, jenž nechceš smrti hřiešného, ale čekáš obrácenie a pokánie, jenž s' pln chvály po vše věky!« Pak jíde k otci jako král k králi. A otec, potkav syna, obje jej a políbi a s velikú radostí jej přije. Potom se spolu v pilné řeči usadivše i mluvili — kto muož vypraviti, co jest výborné řeči K 229 148
Strana 149
syn otci vydal? A tak syn, v jehož mysli Duch svatý bieše, z něhož mluvieše, a také srdce otcovo prosvěcováše se. Nebo co jest kdy takých řečí mluveno před ním, nesrozuměl a ne- přijal v mysl, ale tuto, zpuosoben jsa v mysli Duchem svatým, 5 snadně tomu urozumě, což syn mluvil. A tak mnoho o Bohu mluvi otci od počátka ukazuje, že nenie jiného Boha kromě živého Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, jednoho Boha, a mnohé skryté věci ukázal jemu, o vidomém a nevidomém stvoření dav jemu naučenie, a kterak 10 jest Buoh vše z ničehož stvořil a kterak zlý duch svú volí ke zlému se obrátil, sám z své vuole, a v té jest zapeklen; a kterak člověk skrze lest dábelskú svú volí obrátil se k tomu, ješto Buoh zapověděl, a upadl spravedlností boží v pokutu smrti a v porušené přirozenie; a kerak dábel potom zavedl lidi v da- 15 leké pohanské bludy a šeredné obyčeje, až z své milosti přišel Syn boží na svět v pravém člověčenství, aby své spasil a k věč- nému životu aby navrátil, a nejsa dlužen smrti, aby, za své umra, zaplatil smrt jich. Jakož skrze jednoho člověka — všech prvnieho otce — všichni sme v smrti, jdúc již od něho v tom 20 porušeném přirození, takež v jednom člověku, jenž jest Buoh, — ješto, ač jest pošel od Adama, ale ne v tom přišel jest poru- šeném přirození, nebo z čisté panny čístě se narodil, čístě se počav — v tom řku člověku jednom, abychom život měli v něm, druhé se narodiec novým narozením a v něm zuosta- 25 núc. Neb bude ty najposléz súditi, ktož sú duostojni toho porodu nového duchovnieho, ješto jest v Kristu. To vše syn otci vypravi, jsa pln Ducha svatého, i co má věřiti. Ale Buch v svém milosrdenství přijme hřieš ného ku 212a pokání, neb velikost hřiechóv nepřemóž milosrdenstvie jeho. K 229r2 30 Co učinil král, když jej syn obrátil na vieru a krstil jej. Slyš! Král pak vze dar skrúšenie z božie milosti, vyzna, že je blúdil, přede všemi, srozuměv múdrosti syna svého, a poče Krista Bohem i Spasitelem nazývati; a pokloni se, poklek před zna- 149
syn otci vydal? A tak syn, v jehož mysli Duch svatý bieše, z něhož mluvieše, a také srdce otcovo prosvěcováše se. Nebo co jest kdy takých řečí mluveno před ním, nesrozuměl a ne- přijal v mysl, ale tuto, zpuosoben jsa v mysli Duchem svatým, 5 snadně tomu urozumě, což syn mluvil. A tak mnoho o Bohu mluvi otci od počátka ukazuje, že nenie jiného Boha kromě živého Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, jednoho Boha, a mnohé skryté věci ukázal jemu, o vidomém a nevidomém stvoření dav jemu naučenie, a kterak 10 jest Buoh vše z ničehož stvořil a kterak zlý duch svú volí ke zlému se obrátil, sám z své vuole, a v té jest zapeklen; a kterak člověk skrze lest dábelskú svú volí obrátil se k tomu, ješto Buoh zapověděl, a upadl spravedlností boží v pokutu smrti a v porušené přirozenie; a kerak dábel potom zavedl lidi v da- 15 leké pohanské bludy a šeredné obyčeje, až z své milosti přišel Syn boží na svět v pravém člověčenství, aby své spasil a k věč- nému životu aby navrátil, a nejsa dlužen smrti, aby, za své umra, zaplatil smrt jich. Jakož skrze jednoho člověka — všech prvnieho otce — všichni sme v smrti, jdúc již od něho v tom 20 porušeném přirození, takež v jednom člověku, jenž jest Buoh, — ješto, ač jest pošel od Adama, ale ne v tom přišel jest poru- šeném přirození, nebo z čisté panny čístě se narodil, čístě se počav — v tom řku člověku jednom, abychom život měli v něm, druhé se narodiec novým narozením a v něm zuosta- 25 núc. Neb bude ty najposléz súditi, ktož sú duostojni toho porodu nového duchovnieho, ješto jest v Kristu. To vše syn otci vypravi, jsa pln Ducha svatého, i co má věřiti. Ale Buch v svém milosrdenství přijme hřieš ného ku 212a pokání, neb velikost hřiechóv nepřemóž milosrdenstvie jeho. K 229r2 30 Co učinil král, když jej syn obrátil na vieru a krstil jej. Slyš! Král pak vze dar skrúšenie z božie milosti, vyzna, že je blúdil, přede všemi, srozuměv múdrosti syna svého, a poče Krista Bohem i Spasitelem nazývati; a pokloni se, poklek před zna- 149
Strana 150
mením kříže svatého, Hospodinu, jakž jej Jozafat naučil bieše, a osta svých modl. A tak se vešken obráti k službě božiej, že zřejmo v něm by, jakožto die svatý Pavel: »Kde je hřiech oplýval, tu je nad to oplynul dar božie milosti«. A vzem 5 horlivú milost k Hospodinu, zbořiti káza modly i chrámy po- hanské, aby kostely dělali Bohu na čest, a by pokřtěn, naučiv se prvé vieře ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha, a syn otci tělesnému by duchovním křestným jeho otcem, vynem jej ze křstu. 10 Po křstu byl král radosten v svém duchu, takú boží milost obmýšleje, ješto se je s ním stala. A tak vše královstvo obráti se na vieru křestanskú, a modl ostavše, chváléchu Boha. A bis- kupi, mnišie, kněžie, ješto se rozběhli biechu, vrátichu se a lid učiechu pravéj vieře. A král proměni vešken svój úmysl v lep- 15 šie: ješto dřéve pilně stál po tělesnéj rozkoši, i poče trápiti své tělo utrpením. A vzdav synu královstvo všechno, u pokoji a v úklidnosti podobně k životu pústenničiemu poče živ býti, slúže Bohu. A tak by čtyři léta u božiej službě. Pak by nemocen. A když 20 se poče blížiti k smrti, poče sobě stýskati a báti se zpomínaje, co je zlého učinil, co svatých zmučil. Ale Jozafat poče těšiti jej a řka: »Proč se mútíš? Úfaj u Bóh, chválu vzdaj jemu! Nepřemohú ť ijedni hřieši velikosti božie milosti těm, ješto se obrátie k němu u pravém srdci. Všichni hřieši mají ť počet, 25 mají ť svú určenú váhu neb velikost; ale božiemu milosrdí nenie ť počtu ani jest miera jeho velikosti, a předrahá jeho krev svatá, ješto ji prolil, a tak hojně, u výplatu naši z těžkých hřiechóv, vážnějši ť jest než kteří hřieši. Kakž by to, ješto má počet, to přemohlo, ješto je většie než vešken svět?« Takové řeči mluvě k otci, v dobrú jej náději navráti a v tu pravú vieru, že na svatém křstu všichni sú hřieši boží milostí odpuštěni, i pokuta minula je za ně, by i najvětší pokuta měla K 229v býti — všecku vinu sejme i poškvrnu, že nebude pokáním jiným třeba učištěnu býti aneb očistcem onoho světa. Pak otec poče synovi děkovati řka: »Synu mój — ne synu mój, ale synu Otce nebeského —, kterak se já tobě vyděkuji? 30 212b 213a 213b 35 150
mením kříže svatého, Hospodinu, jakž jej Jozafat naučil bieše, a osta svých modl. A tak se vešken obráti k službě božiej, že zřejmo v něm by, jakožto die svatý Pavel: »Kde je hřiech oplýval, tu je nad to oplynul dar božie milosti«. A vzem 5 horlivú milost k Hospodinu, zbořiti káza modly i chrámy po- hanské, aby kostely dělali Bohu na čest, a by pokřtěn, naučiv se prvé vieře ve jmě Otce i Syna i svatého Ducha, a syn otci tělesnému by duchovním křestným jeho otcem, vynem jej ze křstu. 10 Po křstu byl král radosten v svém duchu, takú boží milost obmýšleje, ješto se je s ním stala. A tak vše královstvo obráti se na vieru křestanskú, a modl ostavše, chváléchu Boha. A bis- kupi, mnišie, kněžie, ješto se rozběhli biechu, vrátichu se a lid učiechu pravéj vieře. A král proměni vešken svój úmysl v lep- 15 šie: ješto dřéve pilně stál po tělesnéj rozkoši, i poče trápiti své tělo utrpením. A vzdav synu královstvo všechno, u pokoji a v úklidnosti podobně k životu pústenničiemu poče živ býti, slúže Bohu. A tak by čtyři léta u božiej službě. Pak by nemocen. A když 20 se poče blížiti k smrti, poče sobě stýskati a báti se zpomínaje, co je zlého učinil, co svatých zmučil. Ale Jozafat poče těšiti jej a řka: »Proč se mútíš? Úfaj u Bóh, chválu vzdaj jemu! Nepřemohú ť ijedni hřieši velikosti božie milosti těm, ješto se obrátie k němu u pravém srdci. Všichni hřieši mají ť počet, 25 mají ť svú určenú váhu neb velikost; ale božiemu milosrdí nenie ť počtu ani jest miera jeho velikosti, a předrahá jeho krev svatá, ješto ji prolil, a tak hojně, u výplatu naši z těžkých hřiechóv, vážnějši ť jest než kteří hřieši. Kakž by to, ješto má počet, to přemohlo, ješto je většie než vešken svět?« Takové řeči mluvě k otci, v dobrú jej náději navráti a v tu pravú vieru, že na svatém křstu všichni sú hřieši boží milostí odpuštěni, i pokuta minula je za ně, by i najvětší pokuta měla K 229v býti — všecku vinu sejme i poškvrnu, že nebude pokáním jiným třeba učištěnu býti aneb očistcem onoho světa. Pak otec poče synovi děkovati řka: »Synu mój — ne synu mój, ale synu Otce nebeského —, kterak se já tobě vyděkuji? 30 212b 213a 213b 35 150
Strana 151
Nebo byl sem umřel v svých hřiešiech, a skrze tě sem ožil, skrze tě sem prozřel z mé slepoty; byl sem božím nepřietelem K 23011 — ty s' mi před ním nalezl milost! Buoh, ten tobě odplat!« A pak, řek to, v svém srdci Hospodinu zvola řka: »V tvoji 5 ruce, Bože, porúčiem Duch mój!«, i pusti duši. A syn při- pravil otce k zemi, jakož slušalo na to; ale bieše žádal toho, aby ne jako král pochován byl, v mysli maje, že jest ne Bohu ke cti, ale bludu vedl své královstvie, proněž jest nechtěl živ jsa viec králem slúti. 10 Kterak se jest Jozafat po otcově smrti modlil Pánu Bohu. Pak Jozafat vzda Bohu dieky a učini modlitbu za svého otce řka: »Bože, jenž sám máš moc všecku, dieku t vzdávám, že s' mú modlitbú nezhrdal a ráčil s' toho slúhu svého, otce mého, z jeho nepravosti k své milosti navrátiti, jehož s' odlúčiv od 15 služby modlám, i dal s' poznati se pravého Boha. A již, Pane, z veliké a nevýmluvné tvé dobroty daj jemu býti v svém pokoji, kdež jest světlo tvého obličeje! Zapomeň staré jeho nepravosti a podlé tvého milosrdenstvie zboř napsánie hřiechóv jeho; a daj svým svatým, ješto je mečem i ohněm zhubil, ať nedržie 20 hněvu k němu, ale milost v tvé milosti. Neb ty vše muožeš a tvé milosrdenstvie rozlito jest na všecky, ješto vzývají tě v pravém srdci, jenž s' živ a kraluješ věčně!« Kterak Jozafat namlúval lid krásnými řečmi k vieře křestanské, když chtěl od nich na púšt. K 230r2 25 Potom skuoro Jozafat, svolav staršie královstvie svého i mnoho lidu, i vece přede všemi: »Aj, jakož ste viděli, že král Avennir, otec muoj, jako jiný z chudých umřel jest, že ani sbožie, ani čest králová, ani já — syn jeho —, ani kto z přátel jeho nic nemohl pomoci jemu, musil tam jíti k tomu súdu spravedli- 30 vému, kdež má počet učiniti, kderak(!) jest byl zde živ na světě. A na ten počet nepojal s sebú ijednoho pomocníka, jediné ty skutky, kteréž jest zde činil, leč dobré, leč zlé. A též 151
Nebo byl sem umřel v svých hřiešiech, a skrze tě sem ožil, skrze tě sem prozřel z mé slepoty; byl sem božím nepřietelem K 23011 — ty s' mi před ním nalezl milost! Buoh, ten tobě odplat!« A pak, řek to, v svém srdci Hospodinu zvola řka: »V tvoji 5 ruce, Bože, porúčiem Duch mój!«, i pusti duši. A syn při- pravil otce k zemi, jakož slušalo na to; ale bieše žádal toho, aby ne jako král pochován byl, v mysli maje, že jest ne Bohu ke cti, ale bludu vedl své královstvie, proněž jest nechtěl živ jsa viec králem slúti. 10 Kterak se jest Jozafat po otcově smrti modlil Pánu Bohu. Pak Jozafat vzda Bohu dieky a učini modlitbu za svého otce řka: »Bože, jenž sám máš moc všecku, dieku t vzdávám, že s' mú modlitbú nezhrdal a ráčil s' toho slúhu svého, otce mého, z jeho nepravosti k své milosti navrátiti, jehož s' odlúčiv od 15 služby modlám, i dal s' poznati se pravého Boha. A již, Pane, z veliké a nevýmluvné tvé dobroty daj jemu býti v svém pokoji, kdež jest světlo tvého obličeje! Zapomeň staré jeho nepravosti a podlé tvého milosrdenstvie zboř napsánie hřiechóv jeho; a daj svým svatým, ješto je mečem i ohněm zhubil, ať nedržie 20 hněvu k němu, ale milost v tvé milosti. Neb ty vše muožeš a tvé milosrdenstvie rozlito jest na všecky, ješto vzývají tě v pravém srdci, jenž s' živ a kraluješ věčně!« Kterak Jozafat namlúval lid krásnými řečmi k vieře křestanské, když chtěl od nich na púšt. K 230r2 25 Potom skuoro Jozafat, svolav staršie královstvie svého i mnoho lidu, i vece přede všemi: »Aj, jakož ste viděli, že král Avennir, otec muoj, jako jiný z chudých umřel jest, že ani sbožie, ani čest králová, ani já — syn jeho —, ani kto z přátel jeho nic nemohl pomoci jemu, musil tam jíti k tomu súdu spravedli- 30 vému, kdež má počet učiniti, kderak(!) jest byl zde živ na světě. A na ten počet nepojal s sebú ijednoho pomocníka, jediné ty skutky, kteréž jest zde činil, leč dobré, leč zlé. A též 151
Strana 152
ť má potkati každého. A protož, moji milí, poslyštež mne! Lid jste boží a svaté dědičstvo jeho, ješto jest Kristus vykúpil svú drahú svatú krví z služby a z bludu dáblóm porobené. Vy viete, kterak sem se mezi vámi obieral, až sem Krista poznal, 5 a že sem to jediné v své žádosti měl, bych, prázden jsa hluku světského, jediné v něm abych se obieral vší svú myslí, v po- koji a v úklidnosti slúže jemu. Ale viete, kterak mě jest odtáhl od toho otec mój a to božie přikázanie, ješto velí otce v čest mieti. A chválu i dieku vzdávám Bohu mému, což sem nesl 10 práce a pracoval sem, že nenie naprázdno, neb sem jej přivedl ku pravé cestě i vás. A ne já sem sám to učinil, ale dar božie milosti skrze mě, ješto jest i mě z bludu vyvedl. Již ť jest čas, abych to učinil, což sem slíbil Bohu mému, když bych to mohl podobně učiniti. Již ť vizi vaši ustavičnost 15 a nic vás tajno nenie, což jest Buoh přikázal. V tom se držte, nevyhybujíce ani napravo ani nalevo, a Buoh věčného pokoje bude t s vámi. A já ť pójdu tú cestú, kterúž mi ukáže jeho milost". A z toho by lid u velikém zamúcení a praviechu, že jeho 20 nikerakž nechtie pustiti, až jim vece, že chce s nimi ještě rád pobyti k jich utěšení, ale ne dlúho. A tak se do svých domuov rozjidechu, ale nevesele. A král, vzem jednoho z kniežat k sobě, jménem Barachiáše, ješto byl jediný z křesťanóv přišel k oné při, v níž se byl Nachor Barlaamem spravil a přel se o vieru — 25 toho Jozafat milováše, poznav jej ve vší statečnosti — i poče míle a múdře mluviti k němu, aby královstvie přijal od něho a lid aby pořiedil v bázni boží. Ale on poče k tomu odmlúvati a řka: »Ó králi, kterak nepravý jest v tom súd tvój! Nenie ť podlé božieho přikázanie! Neb, když by miloval druha jako 30 sám se, nikoli by nevkládal na mě břemene toho, ješto je sám s sebe chceš složiti. Jest-li t to dobré kralovati, držiž to dobré sám, a pakli ť je úraz duše, proč to na mě chceš vložiti?« Uzřev Jozafat, že tento vší věci odmlúvá toho, přesta s ním řečí. A pak napsa list k lidu plný múdrosti, kterak by se najprv 35 drželi Boha a kterak by život svój vedli k libosti jeho a kterak by vždy velebili chválu jeho; a pak potom aby nebrali jiného K 230v K 230u" 152
ť má potkati každého. A protož, moji milí, poslyštež mne! Lid jste boží a svaté dědičstvo jeho, ješto jest Kristus vykúpil svú drahú svatú krví z služby a z bludu dáblóm porobené. Vy viete, kterak sem se mezi vámi obieral, až sem Krista poznal, 5 a že sem to jediné v své žádosti měl, bych, prázden jsa hluku světského, jediné v něm abych se obieral vší svú myslí, v po- koji a v úklidnosti slúže jemu. Ale viete, kterak mě jest odtáhl od toho otec mój a to božie přikázanie, ješto velí otce v čest mieti. A chválu i dieku vzdávám Bohu mému, což sem nesl 10 práce a pracoval sem, že nenie naprázdno, neb sem jej přivedl ku pravé cestě i vás. A ne já sem sám to učinil, ale dar božie milosti skrze mě, ješto jest i mě z bludu vyvedl. Již ť jest čas, abych to učinil, což sem slíbil Bohu mému, když bych to mohl podobně učiniti. Již ť vizi vaši ustavičnost 15 a nic vás tajno nenie, což jest Buoh přikázal. V tom se držte, nevyhybujíce ani napravo ani nalevo, a Buoh věčného pokoje bude t s vámi. A já ť pójdu tú cestú, kterúž mi ukáže jeho milost". A z toho by lid u velikém zamúcení a praviechu, že jeho 20 nikerakž nechtie pustiti, až jim vece, že chce s nimi ještě rád pobyti k jich utěšení, ale ne dlúho. A tak se do svých domuov rozjidechu, ale nevesele. A král, vzem jednoho z kniežat k sobě, jménem Barachiáše, ješto byl jediný z křesťanóv přišel k oné při, v níž se byl Nachor Barlaamem spravil a přel se o vieru — 25 toho Jozafat milováše, poznav jej ve vší statečnosti — i poče míle a múdře mluviti k němu, aby královstvie přijal od něho a lid aby pořiedil v bázni boží. Ale on poče k tomu odmlúvati a řka: »Ó králi, kterak nepravý jest v tom súd tvój! Nenie ť podlé božieho přikázanie! Neb, když by miloval druha jako 30 sám se, nikoli by nevkládal na mě břemene toho, ješto je sám s sebe chceš složiti. Jest-li t to dobré kralovati, držiž to dobré sám, a pakli ť je úraz duše, proč to na mě chceš vložiti?« Uzřev Jozafat, že tento vší věci odmlúvá toho, přesta s ním řečí. A pak napsa list k lidu plný múdrosti, kterak by se najprv 35 drželi Boha a kterak by život svój vedli k libosti jeho a kterak by vždy velebili chválu jeho; a pak potom aby nebrali jiného K 230v K 230u" 152
Strana 153
za krále nežli Barachiáše. A ostaviv list v svém pokojíku, kdežto se rád modléše, jíde pak pryč jedné noci. Ale nemóže to utajeno býti; nebo z jitra vstavše a stíhajíc jej, i nalezechu jej na cestě. A on vece: »Daremní jste podjeli práci; králem 5 mne mieti nebudete!« Avšak ještě jich prozbú navráti se s nimi zase. Tuto se čte, kterak královic vzdal své královstvie Barachiášovi a kterak jest jeho potvrdil lidem. A když se sebrachu k němu, mnoho mluvi jim krásných řečí 10 k úmyslu svému pravě, kterak jest on to vše učinil, co jest měl učiniti, a že má slib naplniti. A tak onoho Barachiáše ledva k tomu připravichu, že královstvie přije a korunu. A stoje vzda za ň modlitbu zvláště i za vešken lid. A dokonav mod- litbu, poče řieci novému králi: »Aj, jakož jest dal svatý Pavel 15 svému mladšiemu přikázanie, posadiv jej na biskupské stolici, tak já tobě přikazuji, aby sebe pilen byl i všeho lidu k vuoli boží pósobiti, nad nimiž tě jest Hospodin králem učinil. Neb lid jest jeho, jenž jest jej svú svatú volí vykúpil. A jakož s' dřieve znal Boha a slúžil s' jemu v čistém svědomí, již větší 20 snažností hlédaj jeho, aby se líbil jemu. Nebo, čím s' od Boha vzel vyššie miesto, viece s' dlužen býti opatren, aby ostřiehal jeho vuole. Ktož menším hrzie, sobě t škodí; ale ktož hrzie, jsa nad jinými, netoliko jediné sobě škodí, ale i jiným. Protož vší snažností táhni se k dobrému a v mrzkost vezmi vuoli 25 k hřiechu. Die ť svatý Pavel: »Pokoje hlédajte se všemi, abyšte svati byli; bez toho ť ijeden neuzří Boha«. Znamenaj běh lidských věcí a v té vrtké rozličnosti viz, aby stál v úmysle pravdy, a v chvále této v hrdost naduté mysli nepozdvihuj se; a věz, že s' člověk přirozením, a měj v paměti 30 krátkost a nejistost života tohoto. Smrt jest tělu přirozena. A boj se Pána Boha! On t jest pán všech. Blažení všichni, ješto se bojie Boha a ješto jdú po jeho cestách! Máš zvláště roz- šafnosti požívati, smieren býti, stálé mysli a silné, a státi pilně po spravedlnosti. Máš štít dobrých býti k jich obraně, a zlých K 231r) 153
za krále nežli Barachiáše. A ostaviv list v svém pokojíku, kdežto se rád modléše, jíde pak pryč jedné noci. Ale nemóže to utajeno býti; nebo z jitra vstavše a stíhajíc jej, i nalezechu jej na cestě. A on vece: »Daremní jste podjeli práci; králem 5 mne mieti nebudete!« Avšak ještě jich prozbú navráti se s nimi zase. Tuto se čte, kterak královic vzdal své královstvie Barachiášovi a kterak jest jeho potvrdil lidem. A když se sebrachu k němu, mnoho mluvi jim krásných řečí 10 k úmyslu svému pravě, kterak jest on to vše učinil, co jest měl učiniti, a že má slib naplniti. A tak onoho Barachiáše ledva k tomu připravichu, že královstvie přije a korunu. A stoje vzda za ň modlitbu zvláště i za vešken lid. A dokonav mod- litbu, poče řieci novému králi: »Aj, jakož jest dal svatý Pavel 15 svému mladšiemu přikázanie, posadiv jej na biskupské stolici, tak já tobě přikazuji, aby sebe pilen byl i všeho lidu k vuoli boží pósobiti, nad nimiž tě jest Hospodin králem učinil. Neb lid jest jeho, jenž jest jej svú svatú volí vykúpil. A jakož s' dřieve znal Boha a slúžil s' jemu v čistém svědomí, již větší 20 snažností hlédaj jeho, aby se líbil jemu. Nebo, čím s' od Boha vzel vyššie miesto, viece s' dlužen býti opatren, aby ostřiehal jeho vuole. Ktož menším hrzie, sobě t škodí; ale ktož hrzie, jsa nad jinými, netoliko jediné sobě škodí, ale i jiným. Protož vší snažností táhni se k dobrému a v mrzkost vezmi vuoli 25 k hřiechu. Die ť svatý Pavel: »Pokoje hlédajte se všemi, abyšte svati byli; bez toho ť ijeden neuzří Boha«. Znamenaj běh lidských věcí a v té vrtké rozličnosti viz, aby stál v úmysle pravdy, a v chvále této v hrdost naduté mysli nepozdvihuj se; a věz, že s' člověk přirozením, a měj v paměti 30 krátkost a nejistost života tohoto. Smrt jest tělu přirozena. A boj se Pána Boha! On t jest pán všech. Blažení všichni, ješto se bojie Boha a ješto jdú po jeho cestách! Máš zvláště roz- šafnosti požívati, smieren býti, stálé mysli a silné, a státi pilně po spravedlnosti. Máš štít dobrých býti k jich obraně, a zlých K 231r) 153
Strana 154
kladivo, aby je zetřel. S tiem také máš pomnieti, že jest Kristus řekl: »Blažení milosrdní, neb se stane s nimi milo- srdenstvie«. Jistě, ktož jest vzal moc velikú, má t toho, ješto moc dává, následovati, což muož najdál. A ten ť die: »Buďte 5 milosrdní, jakož Otec váš nebeský milosrdný jest«. Ten ť velmi Boha následuje, ktož má za najdražší věc býti milostiv. A to tak k Bohu připodobná, jakož ktož potřebnému z milosti učiní dobré. Budiž dobrodiejce potřebných, otevři uši chudým v jich núzi, a nalezneš Boha v témž k sobě. 10 Slyš ještě pilně, co die: »Odpuste(!), a bude vám odpuštěno; a neodpustíte-li vy, ani vám bude odpuštieno«. Protož zlost s mysli spusť proti vinníku. Sebe sám nemsti v svém hněvu, nose tvrdost proti těm, ješto nás rozhněvali skutky, že nebudú hřiechové naši odpuštieni, jimiž sme my vinni Bohu. Buď 15 pilen vyčistiti všelikú zlost z královstvie tvého a pomáhaj pravým, aby přinesl úžitek vládařstvie tvého, když přijde Pán všech, aby počet učinil s sluhami svými a dal každému to, co jest zaslúžil, když se budú spravedliví stkvieti jako slunce v království Otce jich a hřiešné tma obklíčí a věčná 20 hanba. A s tiem ť vás porúčiem Pánu Bohu, jenž vás muož ve všem dobrém zachovati a dáti vám nebeské dědičstvie«. K 231rt Tuto čte se, kterak jest Jozafat vyšel na púšt a co jeho potkalo na cestě a kterak jest k tomu učinil. 25 A tak vyjíde na púšt; a s velikú žalostí lid pusti od něho. A on K2317 tak vesele vyjíde z královstvie svého, jako ten, ješto, dlúho byv u bezbydlí, často vzdychav po svém kraji, vesel bude, táhna k bydlu kraje svého. A vyjíde v svém obecném rúše, ale vezpod mějieše rúcho 30 ono, ješto vzal bieše od Barlaama. A tak potom da to jednomu chudému poslední almužnu, rúcho svrchnie, a v onom rúše pústeničiem osta a v púšť vniče a řka v modlitbě: »Kriste, po tobě ť se má duše táhne! Přijmi mě tvá pravice! Přijmi mě podlé výmluvy tvé, ať živ budu a ať nebudu pohanien od své 154
kladivo, aby je zetřel. S tiem také máš pomnieti, že jest Kristus řekl: »Blažení milosrdní, neb se stane s nimi milo- srdenstvie«. Jistě, ktož jest vzal moc velikú, má t toho, ješto moc dává, následovati, což muož najdál. A ten ť die: »Buďte 5 milosrdní, jakož Otec váš nebeský milosrdný jest«. Ten ť velmi Boha následuje, ktož má za najdražší věc býti milostiv. A to tak k Bohu připodobná, jakož ktož potřebnému z milosti učiní dobré. Budiž dobrodiejce potřebných, otevři uši chudým v jich núzi, a nalezneš Boha v témž k sobě. 10 Slyš ještě pilně, co die: »Odpuste(!), a bude vám odpuštěno; a neodpustíte-li vy, ani vám bude odpuštieno«. Protož zlost s mysli spusť proti vinníku. Sebe sám nemsti v svém hněvu, nose tvrdost proti těm, ješto nás rozhněvali skutky, že nebudú hřiechové naši odpuštieni, jimiž sme my vinni Bohu. Buď 15 pilen vyčistiti všelikú zlost z královstvie tvého a pomáhaj pravým, aby přinesl úžitek vládařstvie tvého, když přijde Pán všech, aby počet učinil s sluhami svými a dal každému to, co jest zaslúžil, když se budú spravedliví stkvieti jako slunce v království Otce jich a hřiešné tma obklíčí a věčná 20 hanba. A s tiem ť vás porúčiem Pánu Bohu, jenž vás muož ve všem dobrém zachovati a dáti vám nebeské dědičstvie«. K 231rt Tuto čte se, kterak jest Jozafat vyšel na púšt a co jeho potkalo na cestě a kterak jest k tomu učinil. 25 A tak vyjíde na púšt; a s velikú žalostí lid pusti od něho. A on K2317 tak vesele vyjíde z královstvie svého, jako ten, ješto, dlúho byv u bezbydlí, často vzdychav po svém kraji, vesel bude, táhna k bydlu kraje svého. A vyjíde v svém obecném rúše, ale vezpod mějieše rúcho 30 ono, ješto vzal bieše od Barlaama. A tak potom da to jednomu chudému poslední almužnu, rúcho svrchnie, a v onom rúše pústeničiem osta a v púšť vniče a řka v modlitbě: »Kriste, po tobě ť se má duše táhne! Přijmi mě tvá pravice! Přijmi mě podlé výmluvy tvé, ať živ budu a ať nebudu pohanien od své 154
Strana 155
čáky! Spomoz mi, a budu ť svú myslí vždy v tvých věcech přemietati. Obrať oči moji, ať nevidie marnosti, na své cestě obživ mě! Zveď chudobu mú a ukaž mi Barlaama, slúhu svého, ješto tvú volí počátek jest mého dobrého, abych tento púste- ničí život vedl, maje od něho naučenie, abych nebyl přemožen od nepřietele. Daj mi, Hospodine, v té cestě jíti, ješto by mě k tobě dovedla, neb ť jest má duše raněna tvú milostí!« A tak v ustavičnosti úmysla svého chodi po púšti dvě létě, hledaje Barlaama. A zlý dábel často jej podněcováše v mysli, 10 zpomínaje jemu chválu jeho dřevní, a kterak by tam úžitečen byl, a zhrožu je jemu tvrdost života pústeničieho. A když v tom pozna chytrost dábelskú, že by se chtěl jeho neustavičnosti posmievati, poče volati ku pomoci boží, a tak vze posílenie z dobré náděje. Pak se ďábel odda na druhú lest, i poče jemu 15 hrozné postavy ukazovati zvieřat hrozných, lítých a jedova- tých; ale on s pomocí boží i to přemóže řka: »Viem ť, kto jsi, rovnú postavu své ukrutnosti béřeš! Nechtěl-li s' chovati anjelské tváři, budiž potvořen v šerednú zvěř! Buch ť mi jest pomocník, nebudu ť se báti mých nepřátel; budu ť na hada 20 šlapati a na baziliška, jimž ty se činíš roven, a potlačím ť lva a draka, sílu vezma Kristovú mocí«. A tak ne u vidění, ale v pravdě potykováchu jej hrozná ta zvieřata, ale všecko jest snesl v milosti boží. 5 K231v2 25 Tuto se čte, kterak Barlaama nalezl a co učinil. Potom, když se dobral a doptal té jeskyně, kdež Barlaam bieše, i potluče stoje řka: »Buoh žehnaj, otče, Bóh žehnaj!« A usly- šav, i vyjíde k němu. A jakž koli byl by ho nepoznal po postavě (neb se ovšem proměnil bieše v tomto bydle proti onomu, 30 v němž byl jej nalezl v království jeho), však jej pozna Duchem svatým; ale on mějieše v mysli postavu starce, i pozna jej ihned. A poděkovavše s obú stranú Hospodinu, že se jest dal sebrati jima, i objesta se a míle da vítanie Barlaam jemu, a chvá- le jemu, že nade vše miluje Boha. K 23211 155
čáky! Spomoz mi, a budu ť svú myslí vždy v tvých věcech přemietati. Obrať oči moji, ať nevidie marnosti, na své cestě obživ mě! Zveď chudobu mú a ukaž mi Barlaama, slúhu svého, ješto tvú volí počátek jest mého dobrého, abych tento púste- ničí život vedl, maje od něho naučenie, abych nebyl přemožen od nepřietele. Daj mi, Hospodine, v té cestě jíti, ješto by mě k tobě dovedla, neb ť jest má duše raněna tvú milostí!« A tak v ustavičnosti úmysla svého chodi po púšti dvě létě, hledaje Barlaama. A zlý dábel často jej podněcováše v mysli, 10 zpomínaje jemu chválu jeho dřevní, a kterak by tam úžitečen byl, a zhrožu je jemu tvrdost života pústeničieho. A když v tom pozna chytrost dábelskú, že by se chtěl jeho neustavičnosti posmievati, poče volati ku pomoci boží, a tak vze posílenie z dobré náděje. Pak se ďábel odda na druhú lest, i poče jemu 15 hrozné postavy ukazovati zvieřat hrozných, lítých a jedova- tých; ale on s pomocí boží i to přemóže řka: »Viem ť, kto jsi, rovnú postavu své ukrutnosti béřeš! Nechtěl-li s' chovati anjelské tváři, budiž potvořen v šerednú zvěř! Buch ť mi jest pomocník, nebudu ť se báti mých nepřátel; budu ť na hada 20 šlapati a na baziliška, jimž ty se činíš roven, a potlačím ť lva a draka, sílu vezma Kristovú mocí«. A tak ne u vidění, ale v pravdě potykováchu jej hrozná ta zvieřata, ale všecko jest snesl v milosti boží. 5 K231v2 25 Tuto se čte, kterak Barlaama nalezl a co učinil. Potom, když se dobral a doptal té jeskyně, kdež Barlaam bieše, i potluče stoje řka: »Buoh žehnaj, otče, Bóh žehnaj!« A usly- šav, i vyjíde k němu. A jakž koli byl by ho nepoznal po postavě (neb se ovšem proměnil bieše v tomto bydle proti onomu, 30 v němž byl jej nalezl v království jeho), však jej pozna Duchem svatým; ale on mějieše v mysli postavu starce, i pozna jej ihned. A poděkovavše s obú stranú Hospodinu, že se jest dal sebrati jima, i objesta se a míle da vítanie Barlaam jemu, a chvá- le jemu, že nade vše miluje Boha. K 23211 155
Strana 156
A vztáza Barlaam, kterak se po něm dálo jemu. A když vše vypravi jemu, vece stařec s velikú radostí: »Chvála tobě, Hospodine, ješto vždy pomáháš těm, ktož milují tě! Chvála tobě, Kriste, že s' to siemě rozploditi ráčil, ješto sem vsel 5 v duši slúhy tvého Jozafata! Chvála tobě, svatý Duše, že s' toho daru, ješto s' jej dal svým apoštolóm, dal s' také býti účastnu, že s' tak veliký lid odvésti ráčil skrze nás od pohan- ského bludu a ku poznání jména Jesu Kristova přivedl s'!« A tak biešta v takých řečech utěšena, až by nešpornie hodina, 10 že vstavše obyčejem svým hodiny doplnichu. Pak stuol k ve- čeři připravista skrovným tělesným pokrmem, ale v hojnosti pokrmu duchovnieho božím se slovem posilujíc. A potom vstavše Bohu poděkovachu. A tak svých časuov vždy ke všemu určených hodin ostřichášta k modlitbám zvláštním 15 úžitečným ku posilnění jakémuž takémuž těla svého, ku po- dělání i v takých věcech, v nichž pústeníci obyčej mají. A v tom biešta spolu let několiko, vedúc život podobný k anjelóm, jediné se v Boze kochajíce a nedbajíce hověti tělu, leda trváti mohlo, aby bezpřiemostí nezahynulo, ale všie roz- 20 koši daleci biechu, což k tělu slušie, útěchy hledajíc v Hospo- dinu, vždy o něm mluviec, když byla spolu, vždy na ň patřiec srdečným okem, z svých myslí jeho nikdy nevypúštějíc. K 232r" Tuto radil Barlaam královici, kterak by se měl mieti etc. A když několik let spolu biešta, všecky světské věci opustivše 25 s mysli, aby v nich jako v čistém obrazu obrážela se božie milost, jednoho dne, pozvav stařec svého syna duchovnieho, poče k němu řieci: »Synu Jozafate, také s' měl bydliti na této púšti; a to mi jest Hospodin na modlitbě slíbil, že dřéve, než umru, uzřím tě s sebú. A tak ť jest, že s' se odtrhl od světa 30 a silně s' se připojil Kristu. Již ť jest čas, že ť budu od tebe rozlúčen na čas skrze smrt, a ty tělo mé dáš v pohřeb, zemí přikryješ. Staniž také až do své smrti na tomto miestě, v tom duchovniem obyčeji, ješto s' počal, věda, že počátku slíbena jest odplata, ale k skonání tepruv bude koruna dána. Nezhro- 156
A vztáza Barlaam, kterak se po něm dálo jemu. A když vše vypravi jemu, vece stařec s velikú radostí: »Chvála tobě, Hospodine, ješto vždy pomáháš těm, ktož milují tě! Chvála tobě, Kriste, že s' to siemě rozploditi ráčil, ješto sem vsel 5 v duši slúhy tvého Jozafata! Chvála tobě, svatý Duše, že s' toho daru, ješto s' jej dal svým apoštolóm, dal s' také býti účastnu, že s' tak veliký lid odvésti ráčil skrze nás od pohan- ského bludu a ku poznání jména Jesu Kristova přivedl s'!« A tak biešta v takých řečech utěšena, až by nešpornie hodina, 10 že vstavše obyčejem svým hodiny doplnichu. Pak stuol k ve- čeři připravista skrovným tělesným pokrmem, ale v hojnosti pokrmu duchovnieho božím se slovem posilujíc. A potom vstavše Bohu poděkovachu. A tak svých časuov vždy ke všemu určených hodin ostřichášta k modlitbám zvláštním 15 úžitečným ku posilnění jakémuž takémuž těla svého, ku po- dělání i v takých věcech, v nichž pústeníci obyčej mají. A v tom biešta spolu let několiko, vedúc život podobný k anjelóm, jediné se v Boze kochajíce a nedbajíce hověti tělu, leda trváti mohlo, aby bezpřiemostí nezahynulo, ale všie roz- 20 koši daleci biechu, což k tělu slušie, útěchy hledajíc v Hospo- dinu, vždy o něm mluviec, když byla spolu, vždy na ň patřiec srdečným okem, z svých myslí jeho nikdy nevypúštějíc. K 232r" Tuto radil Barlaam královici, kterak by se měl mieti etc. A když několik let spolu biešta, všecky světské věci opustivše 25 s mysli, aby v nich jako v čistém obrazu obrážela se božie milost, jednoho dne, pozvav stařec svého syna duchovnieho, poče k němu řieci: »Synu Jozafate, také s' měl bydliti na této púšti; a to mi jest Hospodin na modlitbě slíbil, že dřéve, než umru, uzřím tě s sebú. A tak ť jest, že s' se odtrhl od světa 30 a silně s' se připojil Kristu. Již ť jest čas, že ť budu od tebe rozlúčen na čas skrze smrt, a ty tělo mé dáš v pohřeb, zemí přikryješ. Staniž také až do své smrti na tomto miestě, v tom duchovniem obyčeji, ješto s' počal, věda, že počátku slíbena jest odplata, ale k skonání tepruv bude koruna dána. Nezhro- 156
Strana 157
žuj se práce a těžkosti života pústeničieho, ješto s' jej zvolil K23201 sobě z obyčeje: ač t jest těžký a tvrdý pracovati, ale utěšené t bude věčnú korunu z vítěžstvie mieti. Nerozpakuj se v pro- dlení času, neboj se chytrosti dábelské — vše přemuožeš 5 v Hospodinu, vše tjest jako nic proti Kristu. Tak se měj proti práci, těžkosti a prodlení dlúhosti času: vždy na každú chvíli čekaj božieho smilovánie, a to, což jest minulo, věz, že ť jest schováno k věčné odplatě — pusť to s mysli a k tomu táhni, což jest před tebú, co muožeš ještě zaslúžiti; a tak, na každý 10 den nové odplaty zasluhuje, každý den budeš čekati, aby tepruv toho dne počal odplatu hromazditi. Tak ť bude vždy krátká chvíle, když budeš ještě chtieti toho dosieci, co jest před tebú. To ť jest svatého Pavla naučenie, když die: »Toho, co jest za tebú, zapomena, k tomu se táhni, co jest před tebú«. Tak úmyslem vždy se táhni k svrchnieho cíle povolání božiemu v Jesu Kristu. Protož nezhyneme; ač ť se boří člo- věčenstvie naše nynie, však to člověčenstvie naše vnitřnie ob- novuje se den ode dne. Neb to, což jest pod časem krátkým, naše tesknosti otejme u výsosti a činí nám veliké chvály 20 věčné hromažděnie, když ne k tomu hledíme, ješto jest zřejmé, ale k tomu, ješto jest nezřejmé. Neb to, což jest vidomé, pod časem jest, ale věčné sú nevidomé věci. Ty a takové věci mysle posilni sebe a buď silen. Snaž se jako dobrý rytieř slíbiti se Králi svému. A pakli t se 25 o tě pokusí zlý duch, že tě bude mieti přelstiti strachem, aby pro některý strach oblechčil(!) sobě v obyčeji, nepostupuj po něm! Pomni na slova tvého Krista, jenž die: »Ktož, vezma rádlo, a ohlédá se za se, nenie mne hoden«. A opět die: »Dou- fajte, já t sem svět přemohl«. Protož vždy buď vesel v Hospo- 30 dinu. Rozpači se nepoddávaj, dieku a chválu vzdávaje tomu, ješto tě zvolil a od světa odlúčil a postavil před svú tváří, v němž přemuožeš, drže se jeho; neb on jest vše přemohl, a že ť jest tebe povolal, má ť péči o tobě, neostane ť tebe. Ale tvé modlitby s děkováním a s vyznáním chvály jeho 35 ať na všaký čas budú před ním, toho buď pilen. Tak přemuožeš těžkost práce, až i rozpakovánie zažieneš, vždy v utěšení Boha 15 K232v2 157
žuj se práce a těžkosti života pústeničieho, ješto s' jej zvolil K23201 sobě z obyčeje: ač t jest těžký a tvrdý pracovati, ale utěšené t bude věčnú korunu z vítěžstvie mieti. Nerozpakuj se v pro- dlení času, neboj se chytrosti dábelské — vše přemuožeš 5 v Hospodinu, vše tjest jako nic proti Kristu. Tak se měj proti práci, těžkosti a prodlení dlúhosti času: vždy na každú chvíli čekaj božieho smilovánie, a to, což jest minulo, věz, že ť jest schováno k věčné odplatě — pusť to s mysli a k tomu táhni, což jest před tebú, co muožeš ještě zaslúžiti; a tak, na každý 10 den nové odplaty zasluhuje, každý den budeš čekati, aby tepruv toho dne počal odplatu hromazditi. Tak ť bude vždy krátká chvíle, když budeš ještě chtieti toho dosieci, co jest před tebú. To ť jest svatého Pavla naučenie, když die: »Toho, co jest za tebú, zapomena, k tomu se táhni, co jest před tebú«. Tak úmyslem vždy se táhni k svrchnieho cíle povolání božiemu v Jesu Kristu. Protož nezhyneme; ač ť se boří člo- věčenstvie naše nynie, však to člověčenstvie naše vnitřnie ob- novuje se den ode dne. Neb to, což jest pod časem krátkým, naše tesknosti otejme u výsosti a činí nám veliké chvály 20 věčné hromažděnie, když ne k tomu hledíme, ješto jest zřejmé, ale k tomu, ješto jest nezřejmé. Neb to, což jest vidomé, pod časem jest, ale věčné sú nevidomé věci. Ty a takové věci mysle posilni sebe a buď silen. Snaž se jako dobrý rytieř slíbiti se Králi svému. A pakli t se 25 o tě pokusí zlý duch, že tě bude mieti přelstiti strachem, aby pro některý strach oblechčil(!) sobě v obyčeji, nepostupuj po něm! Pomni na slova tvého Krista, jenž die: »Ktož, vezma rádlo, a ohlédá se za se, nenie mne hoden«. A opět die: »Dou- fajte, já t sem svět přemohl«. Protož vždy buď vesel v Hospo- 30 dinu. Rozpači se nepoddávaj, dieku a chválu vzdávaje tomu, ješto tě zvolil a od světa odlúčil a postavil před svú tváří, v němž přemuožeš, drže se jeho; neb on jest vše přemohl, a že ť jest tebe povolal, má ť péči o tobě, neostane ť tebe. Ale tvé modlitby s děkováním a s vyznáním chvály jeho 35 ať na všaký čas budú před ním, toho buď pilen. Tak přemuožeš těžkost práce, až i rozpakovánie zažieneš, vždy v utěšení Boha 15 K232v2 157
Strana 158
maje v paměti. A když opět zlý duch bude tě chtieti jinudy podtrhnúti, že t vysoké zbudí myšlenie, že s' opustil chválu královstvie, ješto slušie k tomu světu, a moha vše mieti, proti tomu onu řeč zpomeň, ješto jest řekl Kristus: »Když to vše 5 učiníte, což sem vám přikázal, řcete: Slúhy sme nehodné!« A kto jest ten byl, by ještě vše učinil, což jest měl učiniti? Viz, kterým sme dluhem Bohu obvázáni, že se jest tak ponížil pro ny, abychom my tudy povýšeni byli! Trpěl pro ny, aby nás z utrpenie vysvobodil. Veliká-liž by to věc byla, bychom my 10 již, slúhy, takéž trpěli jako Pán náš? Ale mnoho my netrpíme, ješto jest on trpěl. Ty věci v mysli přemietaj, svú mysl čist takovým myšlením, a veliká myšlenie potři a vešken svój smysl poddaj v poslušenstvie Kristu. V ničemž se nepovyšuj proti Bohu. A pokoj boží, ješto vycházie nad každý smysl, ostřiehaj 15 tebe a rozumu tvého v Pánu našem Jesu Kristu«. K 2331 Kterak královic žalostil, když se den smrti Barlaama blížil. To Jozafat slyše, leče se velmi, že má odlúčen býti svého přietele, jehož v Boze milováše, a vždy jako za to maje, že 20 skrze něho má vše své dobré a bez něhož k ničemuž nebude. I poče řeči žalostivé vydávati žádaje, aby on obdržal na Pánu Bohu, aby umra i šél s ním, aby jednoho dne neostával po něm na tomto světě. Ale Barlaam proti tomu vece: »Synu, nemáme se protiviti 25 súdóm božím nestihnutým. Já ť sem za to Boha prosil, abychom sebe nebyli odlúčeni, ale naučen sem jeho dobrotú, že nenie hodné, by ty nynie složil hrubost těla svého, ale máš déle po- byti v práci, až sobě ještě slavnějšie koruny dobudeš; ještě s' nepracoval dosti ke koruně, ješto ť chce Hospodin dáti na 30 věky v nebeské chvále. Ještě zde máš popracovati, aby vesele všel do radosti Pána svého, v níž tě chce mieti. Já ť sem již jednak sto let na světě a pětasedmdesát již na púšti, a tobě ač ť nenie ustaven tak dlúhý čas, avšak máš déle podlé božie vóle pracovati, aby nevzal méně nežli déle pracovavše. Rád K 233r2 158
maje v paměti. A když opět zlý duch bude tě chtieti jinudy podtrhnúti, že t vysoké zbudí myšlenie, že s' opustil chválu královstvie, ješto slušie k tomu světu, a moha vše mieti, proti tomu onu řeč zpomeň, ješto jest řekl Kristus: »Když to vše 5 učiníte, což sem vám přikázal, řcete: Slúhy sme nehodné!« A kto jest ten byl, by ještě vše učinil, což jest měl učiniti? Viz, kterým sme dluhem Bohu obvázáni, že se jest tak ponížil pro ny, abychom my tudy povýšeni byli! Trpěl pro ny, aby nás z utrpenie vysvobodil. Veliká-liž by to věc byla, bychom my 10 již, slúhy, takéž trpěli jako Pán náš? Ale mnoho my netrpíme, ješto jest on trpěl. Ty věci v mysli přemietaj, svú mysl čist takovým myšlením, a veliká myšlenie potři a vešken svój smysl poddaj v poslušenstvie Kristu. V ničemž se nepovyšuj proti Bohu. A pokoj boží, ješto vycházie nad každý smysl, ostřiehaj 15 tebe a rozumu tvého v Pánu našem Jesu Kristu«. K 2331 Kterak královic žalostil, když se den smrti Barlaama blížil. To Jozafat slyše, leče se velmi, že má odlúčen býti svého přietele, jehož v Boze milováše, a vždy jako za to maje, že 20 skrze něho má vše své dobré a bez něhož k ničemuž nebude. I poče řeči žalostivé vydávati žádaje, aby on obdržal na Pánu Bohu, aby umra i šél s ním, aby jednoho dne neostával po něm na tomto světě. Ale Barlaam proti tomu vece: »Synu, nemáme se protiviti 25 súdóm božím nestihnutým. Já ť sem za to Boha prosil, abychom sebe nebyli odlúčeni, ale naučen sem jeho dobrotú, že nenie hodné, by ty nynie složil hrubost těla svého, ale máš déle po- byti v práci, až sobě ještě slavnějšie koruny dobudeš; ještě s' nepracoval dosti ke koruně, ješto ť chce Hospodin dáti na 30 věky v nebeské chvále. Ještě zde máš popracovati, aby vesele všel do radosti Pána svého, v níž tě chce mieti. Já ť sem již jednak sto let na světě a pětasedmdesát již na púšti, a tobě ač ť nenie ustaven tak dlúhý čas, avšak máš déle podlé božie vóle pracovati, aby nevzal méně nežli déle pracovavše. Rád K 233r2 158
Strana 159
to přijmi, smiem ť raditi, ješto jest o tobě múdrost božie zpuo- sobila. A kto jest, by mohl zbořiti, co jest on umyslil? V tom tajném zpuosobu jeho zbuď, pomoc maje jeho milosti, a vždy stuoj bedlivě proti myšlení protivnému. Čistotu a upřiemost 5 úmysla chovaj jako pokladu najdražšieho k spatrování v mi- losti božských věcí. Vždy se táhni, ať vždy jest v tvém srdci velebnost moci, múdrosti i dobroty jeho po vše časy«. Těmi řečmi a takovými stařec utěši Jozafata, přived jej ku paměti, že nemá předčiti před vuoli boží ani bráti u bezpřiemú 10 tesknost toho, ješto Buoh tak chce mieti. A pak, zdvih oči svoji i ruce k Hospodinu, v modlitbě vece: »Pane Bože, dě kuji tobě, že s' na mě vzezřel svú milostí a dal s' mi, abych u vieře cierkve svaté a v tvém přikázaní život svój dokonal. A již, milý Hospo- dine, odpusť a zapomeň mých hřiechóv vědomých i nevědo- 15 mých a přijmi mě v svój přiebytek utěšený. Prosím tebe, Hospodine, ostřiehaj tohoto svého slúhy, o němž si chtěl, abych měl péči. Vyprosť jej ze všeho porušenie i ze všech osídl, jichž nepřestávají léceti staří nepřételé všem, ktož žádají býti spaseni. Sešli dar milosti Ducha svatého, jenž by posilnil 20 jeho proti jeho nevidomým nepřátelóm, at zaslúží od tebe koruny vítězné vzieti a tvé jméno ať bude v něm zvelebeno, jenž máš chválu po vše věky!« Pak obje svého mlazšieho jako otec syna, a poručiv duši Bohu, i skona. A Jozafat s pláčem a z slitovánie přirozeného 25 pochova tělo jeho, jakož slušalo. Pak se poče snažně modliti srdcem řka: »Bože, uslyš modlitbu mú, již ť volám k tobě! Smiluj se nade mnú, neb hlédám tebe ve všem srdci mém! Neodvracuj tváři své ode mne! Otec muoj a mátě ostavili sú mě, ale ty, Bože, přijmi mě! Nenie t, kto by spomohl kromě 30 tebe; v množství milosrdenstvie tvého položil sem náději mú, Hospodine! Ty, ješto v své múdrosti pořiedíš všecko stvořenie, zpořeď, prosím, život mój k tvé libosti a známu učiň mi cestu, v níž bych chodil. Nebo ty si Bóh mój a věčně tě chváliti budu, Otče, Synu i svatý Duše!« K233v1 K233v2 159
to přijmi, smiem ť raditi, ješto jest o tobě múdrost božie zpuo- sobila. A kto jest, by mohl zbořiti, co jest on umyslil? V tom tajném zpuosobu jeho zbuď, pomoc maje jeho milosti, a vždy stuoj bedlivě proti myšlení protivnému. Čistotu a upřiemost 5 úmysla chovaj jako pokladu najdražšieho k spatrování v mi- losti božských věcí. Vždy se táhni, ať vždy jest v tvém srdci velebnost moci, múdrosti i dobroty jeho po vše časy«. Těmi řečmi a takovými stařec utěši Jozafata, přived jej ku paměti, že nemá předčiti před vuoli boží ani bráti u bezpřiemú 10 tesknost toho, ješto Buoh tak chce mieti. A pak, zdvih oči svoji i ruce k Hospodinu, v modlitbě vece: »Pane Bože, dě kuji tobě, že s' na mě vzezřel svú milostí a dal s' mi, abych u vieře cierkve svaté a v tvém přikázaní život svój dokonal. A již, milý Hospo- dine, odpusť a zapomeň mých hřiechóv vědomých i nevědo- 15 mých a přijmi mě v svój přiebytek utěšený. Prosím tebe, Hospodine, ostřiehaj tohoto svého slúhy, o němž si chtěl, abych měl péči. Vyprosť jej ze všeho porušenie i ze všech osídl, jichž nepřestávají léceti staří nepřételé všem, ktož žádají býti spaseni. Sešli dar milosti Ducha svatého, jenž by posilnil 20 jeho proti jeho nevidomým nepřátelóm, at zaslúží od tebe koruny vítězné vzieti a tvé jméno ať bude v něm zvelebeno, jenž máš chválu po vše věky!« Pak obje svého mlazšieho jako otec syna, a poručiv duši Bohu, i skona. A Jozafat s pláčem a z slitovánie přirozeného 25 pochova tělo jeho, jakož slušalo. Pak se poče snažně modliti srdcem řka: »Bože, uslyš modlitbu mú, již ť volám k tobě! Smiluj se nade mnú, neb hlédám tebe ve všem srdci mém! Neodvracuj tváři své ode mne! Otec muoj a mátě ostavili sú mě, ale ty, Bože, přijmi mě! Nenie t, kto by spomohl kromě 30 tebe; v množství milosrdenstvie tvého položil sem náději mú, Hospodine! Ty, ješto v své múdrosti pořiedíš všecko stvořenie, zpořeď, prosím, život mój k tvé libosti a známu učiň mi cestu, v níž bych chodil. Nebo ty si Bóh mój a věčně tě chváliti budu, Otče, Synu i svatý Duše!« K233v1 K233v2 159
Strana 160
Když královic umřel, co se stalo. I by tu na tom miestě do konce života svého, slúže Bohu a tieže sobě čině v utrpení než za Barlaama. V pětmezcietma letech byl, ješto vyšel na púšť, a pětatřidceti byl na púšti, ne- 5 odcházeje od služby božie. A tak skonal v Hospodinu. A jeden pústeník, ješto tu příseděl, vzav napomenutie u vidění, schoval tělo jeho v hrobu Barlaamovu. A pak ten pústeník vzal u vi- dění, aby šel k onomu králi Barachiášovi, jemuž Jozafat byl královstvie vzdal, a pověděl smrt Jozafatovu a vše, kterak se 10 jest obieral na púšti. A král to uslyšav, neby k tomu léň, ale slavně tam jede, vze obě tě slavné těle celé v své barvě a přinese je do toho města, kdež bieše Avennir Jozafata králem učinil. A sjíde se lid veliký. A v tom jej i s Barlaamem kostele položichu, ješto jej byl Joza- 15 fat udělal první, a divy rozličnými rozhlásichu tu duostojnú svátost na vše strany a chváléchu Hospodina v svatých jeho. Jemuž jest čest a chvála na věky věkóm. Amen. 160
Když královic umřel, co se stalo. I by tu na tom miestě do konce života svého, slúže Bohu a tieže sobě čině v utrpení než za Barlaama. V pětmezcietma letech byl, ješto vyšel na púšť, a pětatřidceti byl na púšti, ne- 5 odcházeje od služby božie. A tak skonal v Hospodinu. A jeden pústeník, ješto tu příseděl, vzav napomenutie u vidění, schoval tělo jeho v hrobu Barlaamovu. A pak ten pústeník vzal u vi- dění, aby šel k onomu králi Barachiášovi, jemuž Jozafat byl královstvie vzdal, a pověděl smrt Jozafatovu a vše, kterak se 10 jest obieral na púšti. A král to uslyšav, neby k tomu léň, ale slavně tam jede, vze obě tě slavné těle celé v své barvě a přinese je do toho města, kdež bieše Avennir Jozafata králem učinil. A sjíde se lid veliký. A v tom jej i s Barlaamem kostele položichu, ješto jej byl Joza- 15 fat udělal první, a divy rozličnými rozhlásichu tu duostojnú svátost na vše strany a chváléchu Hospodina v svatých jeho. Jemuž jest čest a chvála na věky věkóm. Amen. 160
Strana 161
POZNÁMKY TEXTOVÉ Nejstarší rukopis B, který byl vzat za základ, zachoval poměrně nejvíce slov a obratů štítenských. Hemží se však četnými chybami, z nichž některé byly později opravovány; ale často jsou tu přeškrtána i slova správná a na- hrazena mladšími nebo chybnými tvary. Měl-li býti zachován ráz původ- ního překladu, bylo nutno leckde ponechati slova později přeškrtaná (po- kud za ně byla položena náhradou slova mladší nebo chybná). Pozdější nějaký čtenář tu neprávem opravoval téměř důsledně správné genitivy ženského rodu sing. té, své, které, malé atp. v: téj, svéj, kteréj, maléj; pod. i gen. fem. sing. nie, všie, atp. byly jím nahrazovány neoprávněně tvary: niej, všiej atp. V takových případech rovněž všude ponechány tvary pů- vodní, všude však je o tom zmínka v následujících poznámkách. Rovněž každá odchylka od čtení rukopisu B, pokud ji vydavatel učinil se zřením ke čtení ostatních rukopisů, je tu uvedena. Nadpisy kapitol nepocházejí od původního překladatele (nejsou také vůbec v rukopise O ani v nejstarším tisku); protože pak tyto nadpisy v ru- kopise B nevystihují často tak přesně obsah kapitol jako nadpisy v ruko- pise K, byly v mnohých případech vzaty do textu za základ nadpisy ruko- pisu K (varianty z B jsou tu dále ovšem také uvedeny). Tam, kde jsou vyřezány listy v rukopise B, byl vzat za základ druhý nejstarší rukopis K; pro jednotnost však tu otiskujeme všude Barlaam a Avennir (kdežto v K se píše důsledně Barlám a Avemir). Rukopisy českého překladu jsou: 1. Rukopis B je dnes v Zemském museu v Brně pod č. 884 (starší sign. sbírky Beckovy Cod. Ms. 53). Má 107 listů pergamenových 31 cm dlou- hých a 22 cm širokých a titulní obrázek, též na pergameně. Tento obrázek, nádherně kolorovaný, představuje zřejmě krále Josafata a poustevníka Barlaama.1 Rukopis obsahuje jen legendu o Barlaamovi a Josafatovi. Náležel kdysi JUDr Ant. ryt. Beckovi (zemř. r. 1895), dvornímu radovi v ministerstvu financí a řediteli dvorní a státní tiskárny ve Vídni. Text není bohužel do- chován celý, chybí dohromady asi 15 listů: po straně 18, 79, 83, 209 chybí po jednom listu, po str. 211 chybějí 3 listy, na konci pak (po str. 213) asi 8 listů. Tyto chybějící listy vypočetl už Jedlička na uv. m., jen ztracený 1 Podrobný popis rukopisu i obrázku a iniciálek podal Fr. Jedlička v ČČM LXX (1896) str. 120—123. 11 Barlaam a Josafat 161
POZNÁMKY TEXTOVÉ Nejstarší rukopis B, který byl vzat za základ, zachoval poměrně nejvíce slov a obratů štítenských. Hemží se však četnými chybami, z nichž některé byly později opravovány; ale často jsou tu přeškrtána i slova správná a na- hrazena mladšími nebo chybnými tvary. Měl-li býti zachován ráz původ- ního překladu, bylo nutno leckde ponechati slova později přeškrtaná (po- kud za ně byla položena náhradou slova mladší nebo chybná). Pozdější nějaký čtenář tu neprávem opravoval téměř důsledně správné genitivy ženského rodu sing. té, své, které, malé atp. v: téj, svéj, kteréj, maléj; pod. i gen. fem. sing. nie, všie, atp. byly jím nahrazovány neoprávněně tvary: niej, všiej atp. V takových případech rovněž všude ponechány tvary pů- vodní, všude však je o tom zmínka v následujících poznámkách. Rovněž každá odchylka od čtení rukopisu B, pokud ji vydavatel učinil se zřením ke čtení ostatních rukopisů, je tu uvedena. Nadpisy kapitol nepocházejí od původního překladatele (nejsou také vůbec v rukopise O ani v nejstarším tisku); protože pak tyto nadpisy v ru- kopise B nevystihují často tak přesně obsah kapitol jako nadpisy v ruko- pise K, byly v mnohých případech vzaty do textu za základ nadpisy ruko- pisu K (varianty z B jsou tu dále ovšem také uvedeny). Tam, kde jsou vyřezány listy v rukopise B, byl vzat za základ druhý nejstarší rukopis K; pro jednotnost však tu otiskujeme všude Barlaam a Avennir (kdežto v K se píše důsledně Barlám a Avemir). Rukopisy českého překladu jsou: 1. Rukopis B je dnes v Zemském museu v Brně pod č. 884 (starší sign. sbírky Beckovy Cod. Ms. 53). Má 107 listů pergamenových 31 cm dlou- hých a 22 cm širokých a titulní obrázek, též na pergameně. Tento obrázek, nádherně kolorovaný, představuje zřejmě krále Josafata a poustevníka Barlaama.1 Rukopis obsahuje jen legendu o Barlaamovi a Josafatovi. Náležel kdysi JUDr Ant. ryt. Beckovi (zemř. r. 1895), dvornímu radovi v ministerstvu financí a řediteli dvorní a státní tiskárny ve Vídni. Text není bohužel do- chován celý, chybí dohromady asi 15 listů: po straně 18, 79, 83, 209 chybí po jednom listu, po str. 211 chybějí 3 listy, na konci pak (po str. 213) asi 8 listů. Tyto chybějící listy vypočetl už Jedlička na uv. m., jen ztracený 1 Podrobný popis rukopisu i obrázku a iniciálek podal Fr. Jedlička v ČČM LXX (1896) str. 120—123. 11 Barlaam a Josafat 161
Strana 162
list první (po str. 18) neuvádí, patrně si toho nevšiml. Po vystřižených listech zbyly jen nepatrné proužky. Psán je rukopis krásným písmem, dobře čitelným, na každé stránce ve dvou sloupcích. Každá kapitola začíná pěknou iniciálkou, a to střídavě čer- venou a modrou; iniciálky zaujímají zpravidla 3, zřídka 4 řádky. Jen první dvě iniciály jsou větší a mnohem ozdobnější než ostatní (jejich popis u Jedličky). Písmo ukazuje na začátek stol. XV. Písař byl sice zběhlý v svém písař- ském umění, ale byl hodně nepozorný; často vynechával některá slova nebo se dopouštěl chyb, z nichž většina byla dodatečně opravována, někdy však i správné tvary byly opravovány buď chybně nebo nahrazovány mladšími tvary. Tak na př. 33a mlazším opraveno v: mladším; na však den (86a) opraveno na: všaký den; velmi často bylo koncové -é opravováno neprávem v -éj; opěte, zprvu správně napsané (tak často u Štítného!) bylo několikrát (na př. 197a) změněno v: opět. Tyto dodatečné opravy jsou hodně staré; vidíme to na př. z toho, že na str. 142b je opraveno slovo »věcit« ve: »věři, že ť« — oprava sice chybná, ale vidíme z ní, že oprávci byl ještě běžný tvar 1. sg. věři (=věřím). I jazyk ukazuje na začátek stol. XV.; svědčí tomu tvary pracijí 135a, posilije 137a, spatřijí 84a; čteme tu vzácné archaismy: saměm svým přáte- lóm 148b (K ib. samým); jim saměm 158a (psáno: samyem, ale -e- pozd. škrtnuto; K: samým); nenie t to saměmi námi vymyšleno 80b (K: samý- mi); rovněž starobylé jsou tvary otme 69b, 70b, 112a (zde dvakrát) — v K vždy: odejme; otma (přechodník) 70c (K: odejme). Písař se patrně řídil dost věrně svou předlohou, ale přece jen se někde zapomněl a vtiskl jazyku pečet své doby; sr. na př. Červené moře 29b (K: Črvené), čertie 190b (K: črtie), čerý 48b (K: črv); mlhy 49b (K: mhly), bíše 10la (K: bieše), bydlil 126b (K bydléše), kázal 159a (K: káza), vidím 19a (K: vizi), radím 180a (K: razi); necítí už supinum, píše: má přijíti súdit živé a mrtvé 33a (K živých i mrtvých); za »neroditi« klade »nechtieti« (160a: nechtieše seděti; Kib.: nerodi seděti) atd. Písař se se snaží zachovávat jotaci, ale odchylky nejsou řídké. Délka samohlásek zpravidla nebývá označena. Zkratky jsou řídké, oby- čejně jen na konci řádek. Pravopis je dílem primitivní, dílem spřežkový. Omyly jsou opravovány přeškrtnutím a podtečkováním; hojné jsou irasury. Rukopis tento klademe vznikem právem tedy asi na začátek století XV. Je to opis, jehož předloha pocházela jistě z konce století XIV. a Paginování stran bylo provedeno už po ztrátě těchto listů; strana 70 je tu však omylem dvakrát, t. j. tou cifrou je označena i strana, jež by měla mít označení 71, strana označená cifrou 71 by měla mít označení 72 atd., vždy cifrou o 1 vyšší (proto chybějí listy vlastně po str. 80, 84, 210, 212, 214, nikoli po str. 79 atd., jak výše uvedeno). — Proto bylo také nutno v textu zde dále otištěném označiti sloupce na těchto dvou stranách literami a až d (70a, 70b, 70c, 70d), kdežto jinak je označují jen a ab (na každé straně jsou 2 sloupce, prvni je označen literou a, druhý literou b). 162
list první (po str. 18) neuvádí, patrně si toho nevšiml. Po vystřižených listech zbyly jen nepatrné proužky. Psán je rukopis krásným písmem, dobře čitelným, na každé stránce ve dvou sloupcích. Každá kapitola začíná pěknou iniciálkou, a to střídavě čer- venou a modrou; iniciálky zaujímají zpravidla 3, zřídka 4 řádky. Jen první dvě iniciály jsou větší a mnohem ozdobnější než ostatní (jejich popis u Jedličky). Písmo ukazuje na začátek stol. XV. Písař byl sice zběhlý v svém písař- ském umění, ale byl hodně nepozorný; často vynechával některá slova nebo se dopouštěl chyb, z nichž většina byla dodatečně opravována, někdy však i správné tvary byly opravovány buď chybně nebo nahrazovány mladšími tvary. Tak na př. 33a mlazším opraveno v: mladším; na však den (86a) opraveno na: všaký den; velmi často bylo koncové -é opravováno neprávem v -éj; opěte, zprvu správně napsané (tak často u Štítného!) bylo několikrát (na př. 197a) změněno v: opět. Tyto dodatečné opravy jsou hodně staré; vidíme to na př. z toho, že na str. 142b je opraveno slovo »věcit« ve: »věři, že ť« — oprava sice chybná, ale vidíme z ní, že oprávci byl ještě běžný tvar 1. sg. věři (=věřím). I jazyk ukazuje na začátek stol. XV.; svědčí tomu tvary pracijí 135a, posilije 137a, spatřijí 84a; čteme tu vzácné archaismy: saměm svým přáte- lóm 148b (K ib. samým); jim saměm 158a (psáno: samyem, ale -e- pozd. škrtnuto; K: samým); nenie t to saměmi námi vymyšleno 80b (K: samý- mi); rovněž starobylé jsou tvary otme 69b, 70b, 112a (zde dvakrát) — v K vždy: odejme; otma (přechodník) 70c (K: odejme). Písař se patrně řídil dost věrně svou předlohou, ale přece jen se někde zapomněl a vtiskl jazyku pečet své doby; sr. na př. Červené moře 29b (K: Črvené), čertie 190b (K: črtie), čerý 48b (K: črv); mlhy 49b (K: mhly), bíše 10la (K: bieše), bydlil 126b (K bydléše), kázal 159a (K: káza), vidím 19a (K: vizi), radím 180a (K: razi); necítí už supinum, píše: má přijíti súdit živé a mrtvé 33a (K živých i mrtvých); za »neroditi« klade »nechtieti« (160a: nechtieše seděti; Kib.: nerodi seděti) atd. Písař se se snaží zachovávat jotaci, ale odchylky nejsou řídké. Délka samohlásek zpravidla nebývá označena. Zkratky jsou řídké, oby- čejně jen na konci řádek. Pravopis je dílem primitivní, dílem spřežkový. Omyly jsou opravovány přeškrtnutím a podtečkováním; hojné jsou irasury. Rukopis tento klademe vznikem právem tedy asi na začátek století XV. Je to opis, jehož předloha pocházela jistě z konce století XIV. a Paginování stran bylo provedeno už po ztrátě těchto listů; strana 70 je tu však omylem dvakrát, t. j. tou cifrou je označena i strana, jež by měla mít označení 71, strana označená cifrou 71 by měla mít označení 72 atd., vždy cifrou o 1 vyšší (proto chybějí listy vlastně po str. 80, 84, 210, 212, 214, nikoli po str. 79 atd., jak výše uvedeno). — Proto bylo také nutno v textu zde dále otištěném označiti sloupce na těchto dvou stranách literami a až d (70a, 70b, 70c, 70d), kdežto jinak je označují jen a ab (na každé straně jsou 2 sloupce, prvni je označen literou a, druhý literou b). 162
Strana 163
2. Rukopis K je v Nár. a univ. knih. pražské', sign. XVII B 6. Náležel kdysi jesuitské koleji v Jindřichově Hradci. Barlaam a Josafat je na listech 174a—233b. Incipit: Tuto se počíná řeč o jednom královici, jménem Jozafat. Explicit: Skonala se řeč velmi utěšená, jenž slove Barlám, léta božieho MCCCC'LXX° v ponděli před s. Jakubem i Fili- pem per me Laurencium de Tyn Horss. in Nova Domo. Hec ille. Byl tedy do- psán rukopis legendy 30. dubna r. 1470 v Jindřichově Hradci; písař se jmenoval Vavřinec a pocházel z Horšovského Týna. Psán je Barlaam a Josafat ve dvou sloupcích na straně. Písmo je černé, dobře čitelné. Na první straně (174a) je iniciálka T na 5 řádcích v modré barvě a velká iniciála N, zaujímající šířku celého sloupce na prostoře asi 13 řádek; je provedena v barvách červené a zelené v modrém rámci. Od obou těchto iniciálek se táhnou barevné ozdoby jednak nad celou stranu, jednak po levé straně, pod ní a částečně i po pravé straně druhého sloupce. Ostatní iniciálky (vždy na začátku kapitol) zaujímají obyčejně 3 (někdy i 4) řádky; jsou prosté, jen rumělkou provedené. Červeně je přizdobena i většina vel- kých liter rukopisu. Incipit, nadpisy kapitol a explicit jsou psány červeně. Písmem se hlásí rukopis do 2. pol. stol. XV., shodně s vročením. Omyly písařské jsou opravovány přeškrtnutím. Zkratky jsou obvyklé. Pravopis ukazuje do stol. XV., je směs primitivního a spřežkového; jen tu a tam najdeme diakritická znaménka (na př. fuženije 184b3 = súženie, žernowu 217a1). Délka samohlásek nebývá označena čárkami, nýbrž spřež- kami, a i to jen zřídkakdy (na př. milaa 177a3 = milá, raadczi 212b' = rádci, tee 184b3 = té, fſeel 213a3 = šél; často bývá ij = i, ije =ie, na př. mufij 224a), nenijet 224a1 =nenie t). Jazyk rukopisu — zřejmě opisu — se hlásí do 2. pol. stol. XV. Písař často nahrazuje starší formy mladšími, na př. nedbal 178b1 (B 17b netbal), ihned 190b1 (B 63a inhed), totíž 199a1 (B 94a točíš); učiním 224a1 (B 198b učini), rozumiem 177a* (B 13a rozuměji), úfám 198a1 (B 90a úfaji) atd. Toto modernisování proniká ovšem i do slovníku: lútový je nahrazeno slovem bludný(!), špíleti slovem klamati atp. Někde však — viz při popisu rukopisu B — zachoval písař některé formy starší než rukopis B. 3. Rukopis O chová se v knihovně kláštera na Strahově; má sign. D. B. II. 3. Je formátu foliového a má celkem (i s rejstříkem) 336 papírových listů. Vazba je původní, kožená (kůže tmavohnědá, s tlačenými ozdobami), jen hřbet je z bílé kůže, jež patrně nahradila zvetšelý hřbet původní. Ruko- pis býval uzavírán dvěma sponami, které jsou dnes odtrženy; místo nich se zavazuje silným koženým poutkem. Obsahuje na 11. 1—296a3 staročeský prozaický překlad Životů sv. Otců; z jejich explicitu na sloupci 296a' se do- vídáme, že překlad byl dohotoven na den sv. Klimenta r. 1508 (sr. E. Sme- tánku, O staročeských Životech sv. Otců, VKČSN, tř. hist., 1904, str. 96). » U Truhláře, Katalog českých rukopisů pod č. 50 (str. 21). Tam i popis kodexu a jeho obsah. Začátek Barlaama klade Truhlář omylem na 1. 173, ale ten je celý prázdný. 163
2. Rukopis K je v Nár. a univ. knih. pražské', sign. XVII B 6. Náležel kdysi jesuitské koleji v Jindřichově Hradci. Barlaam a Josafat je na listech 174a—233b. Incipit: Tuto se počíná řeč o jednom královici, jménem Jozafat. Explicit: Skonala se řeč velmi utěšená, jenž slove Barlám, léta božieho MCCCC'LXX° v ponděli před s. Jakubem i Fili- pem per me Laurencium de Tyn Horss. in Nova Domo. Hec ille. Byl tedy do- psán rukopis legendy 30. dubna r. 1470 v Jindřichově Hradci; písař se jmenoval Vavřinec a pocházel z Horšovského Týna. Psán je Barlaam a Josafat ve dvou sloupcích na straně. Písmo je černé, dobře čitelné. Na první straně (174a) je iniciálka T na 5 řádcích v modré barvě a velká iniciála N, zaujímající šířku celého sloupce na prostoře asi 13 řádek; je provedena v barvách červené a zelené v modrém rámci. Od obou těchto iniciálek se táhnou barevné ozdoby jednak nad celou stranu, jednak po levé straně, pod ní a částečně i po pravé straně druhého sloupce. Ostatní iniciálky (vždy na začátku kapitol) zaujímají obyčejně 3 (někdy i 4) řádky; jsou prosté, jen rumělkou provedené. Červeně je přizdobena i většina vel- kých liter rukopisu. Incipit, nadpisy kapitol a explicit jsou psány červeně. Písmem se hlásí rukopis do 2. pol. stol. XV., shodně s vročením. Omyly písařské jsou opravovány přeškrtnutím. Zkratky jsou obvyklé. Pravopis ukazuje do stol. XV., je směs primitivního a spřežkového; jen tu a tam najdeme diakritická znaménka (na př. fuženije 184b3 = súženie, žernowu 217a1). Délka samohlásek nebývá označena čárkami, nýbrž spřež- kami, a i to jen zřídkakdy (na př. milaa 177a3 = milá, raadczi 212b' = rádci, tee 184b3 = té, fſeel 213a3 = šél; často bývá ij = i, ije =ie, na př. mufij 224a), nenijet 224a1 =nenie t). Jazyk rukopisu — zřejmě opisu — se hlásí do 2. pol. stol. XV. Písař často nahrazuje starší formy mladšími, na př. nedbal 178b1 (B 17b netbal), ihned 190b1 (B 63a inhed), totíž 199a1 (B 94a točíš); učiním 224a1 (B 198b učini), rozumiem 177a* (B 13a rozuměji), úfám 198a1 (B 90a úfaji) atd. Toto modernisování proniká ovšem i do slovníku: lútový je nahrazeno slovem bludný(!), špíleti slovem klamati atp. Někde však — viz při popisu rukopisu B — zachoval písař některé formy starší než rukopis B. 3. Rukopis O chová se v knihovně kláštera na Strahově; má sign. D. B. II. 3. Je formátu foliového a má celkem (i s rejstříkem) 336 papírových listů. Vazba je původní, kožená (kůže tmavohnědá, s tlačenými ozdobami), jen hřbet je z bílé kůže, jež patrně nahradila zvetšelý hřbet původní. Ruko- pis býval uzavírán dvěma sponami, které jsou dnes odtrženy; místo nich se zavazuje silným koženým poutkem. Obsahuje na 11. 1—296a3 staročeský prozaický překlad Životů sv. Otců; z jejich explicitu na sloupci 296a' se do- vídáme, že překlad byl dohotoven na den sv. Klimenta r. 1508 (sr. E. Sme- tánku, O staročeských Životech sv. Otců, VKČSN, tř. hist., 1904, str. 96). » U Truhláře, Katalog českých rukopisů pod č. 50 (str. 21). Tam i popis kodexu a jeho obsah. Začátek Barlaama klade Truhlář omylem na 1. 173, ale ten je celý prázdný. 163
Strana 164
Hned po nich (ještě na sl. 296a2) začíná se překlad Barlaama a Josafata, jenž se končí na 1. 334b2. První list je hodně prožraný, z listu 333 je asi čtvrtina utržena. Rozměr listů je 30x21 cm. Na každé straně je psáno po dvou sloupcích. Písmem se hlásí rukopis do první poloviny stol. XVI. Psán je černě, zřetelně, stejnoměrně a pečlivě. Omyly písařské, velmi řídké, jsou opravo- vány přeškrtnutím a obyčejně i podtečkováním. Červeně je psán v Barlaa- mu jen incipit (zároveň titul díla) na sl. 296a°; zní: Kniha velmi nábožná, jenž slove Barlám, počíná se štastně. A nalézám psáno, že tyto knihy složil onen veliký doktor Johannes Damascenus; ale v ji- ném miestě nalezl sem, že j'on těchto knih nesložil, ale že toliko vyložil jest z řeckého jazyku v latinský. Alevšak, ktož jest kolivěk tyto knihy sepsal, byl jest velmi učený a nábožný člověk. Explicit (černě) na str. 334b2: Jemuž chvála i čest věky věkuom. Amen. Začáteční iniciálka W na sl. 296a2 je ozdobnější a větší než ostatní ini- ciálky; je provedena v barvě červené a černé na 5 řádcích. Nadpisy kapitol, které jsou ve všech ostatních rukopisech, tu chybějí; jen iniciálky označují počátky nových kapitol. Tyto iniciálky jsou prosté, červené, vždy na 3 řád- cích. Velké litery jsou v celém rukopise přizdobeny červeně. Pravopis je směs spřežkového a diakritického; délky samohlásek (na př. ee =é) bývají označovány dosti často. Měkké souhlásky retné a reto- zubné (dílem i jiné) mají zpravidla tečku nad literou. Zkratky jsou dosti časté, ale obvyklé. Jazyk ukazuje do 1. pol. stol. XVI. Písař jej přizpůsobuje hojně své době nejen hláskově (píše au m. ú, uo m. ů), nýbrž i starší tvary nahrazuje novějšími (za imperfekta a aoristy klade často praeterita složená, duál leckdy je nahrazen plurálem), ano i jednotlivá slova nahrazuje novějšími (za »vece« píše »řekl«, za »vecechu« »řekli«), vazby starší nahrazuje mlad- šími4. Vznik rukopisu lze klásti na začátek století XVI., brzo po roce 1508. Kromě těchto tří rukopisů jsou dochovány ještě dva, ale ty representují stručnější recensi. Ačkoliv už obšírnější recense je hodně volný a zkrácený překlad latinské předlohy (český překlad nedosahuje ani její poloviny), druhá recense je ještě stručnější. Mohla by vzniknouti domněnka, že jak první, tak zejména druhá recense vzešla z některého zkráceného překladu latinského (je jich několik, na př. u Vincence Bellovackého, u Jakuba de Voragine, u Petra de Natalibus); srovnáváním však jsem zjistil, že tomu tak není a že měl pře- kladatel před sebou latinský text úplný a že krátil úmyslně. Je dále jisté, že i původce stručnější recense se opíral při překladu o převod obšírnější, * Někde však zřejmě zachovává přesněji formy předlohy než ostatní rukopisy i nejstarší tisk, na př. ad B 3a: co j' učinil (štitenské!); v B: co je učinil, v K: co jest učinil, tisk: co učinil. Sr. i v incipitu: že j'. A tak častěji. 164
Hned po nich (ještě na sl. 296a2) začíná se překlad Barlaama a Josafata, jenž se končí na 1. 334b2. První list je hodně prožraný, z listu 333 je asi čtvrtina utržena. Rozměr listů je 30x21 cm. Na každé straně je psáno po dvou sloupcích. Písmem se hlásí rukopis do první poloviny stol. XVI. Psán je černě, zřetelně, stejnoměrně a pečlivě. Omyly písařské, velmi řídké, jsou opravo- vány přeškrtnutím a obyčejně i podtečkováním. Červeně je psán v Barlaa- mu jen incipit (zároveň titul díla) na sl. 296a°; zní: Kniha velmi nábožná, jenž slove Barlám, počíná se štastně. A nalézám psáno, že tyto knihy složil onen veliký doktor Johannes Damascenus; ale v ji- ném miestě nalezl sem, že j'on těchto knih nesložil, ale že toliko vyložil jest z řeckého jazyku v latinský. Alevšak, ktož jest kolivěk tyto knihy sepsal, byl jest velmi učený a nábožný člověk. Explicit (černě) na str. 334b2: Jemuž chvála i čest věky věkuom. Amen. Začáteční iniciálka W na sl. 296a2 je ozdobnější a větší než ostatní ini- ciálky; je provedena v barvě červené a černé na 5 řádcích. Nadpisy kapitol, které jsou ve všech ostatních rukopisech, tu chybějí; jen iniciálky označují počátky nových kapitol. Tyto iniciálky jsou prosté, červené, vždy na 3 řád- cích. Velké litery jsou v celém rukopise přizdobeny červeně. Pravopis je směs spřežkového a diakritického; délky samohlásek (na př. ee =é) bývají označovány dosti často. Měkké souhlásky retné a reto- zubné (dílem i jiné) mají zpravidla tečku nad literou. Zkratky jsou dosti časté, ale obvyklé. Jazyk ukazuje do 1. pol. stol. XVI. Písař jej přizpůsobuje hojně své době nejen hláskově (píše au m. ú, uo m. ů), nýbrž i starší tvary nahrazuje novějšími (za imperfekta a aoristy klade často praeterita složená, duál leckdy je nahrazen plurálem), ano i jednotlivá slova nahrazuje novějšími (za »vece« píše »řekl«, za »vecechu« »řekli«), vazby starší nahrazuje mlad- šími4. Vznik rukopisu lze klásti na začátek století XVI., brzo po roce 1508. Kromě těchto tří rukopisů jsou dochovány ještě dva, ale ty representují stručnější recensi. Ačkoliv už obšírnější recense je hodně volný a zkrácený překlad latinské předlohy (český překlad nedosahuje ani její poloviny), druhá recense je ještě stručnější. Mohla by vzniknouti domněnka, že jak první, tak zejména druhá recense vzešla z některého zkráceného překladu latinského (je jich několik, na př. u Vincence Bellovackého, u Jakuba de Voragine, u Petra de Natalibus); srovnáváním však jsem zjistil, že tomu tak není a že měl pře- kladatel před sebou latinský text úplný a že krátil úmyslně. Je dále jisté, že i původce stručnější recense se opíral při překladu o převod obšírnější, * Někde však zřejmě zachovává přesněji formy předlohy než ostatní rukopisy i nejstarší tisk, na př. ad B 3a: co j' učinil (štitenské!); v B: co je učinil, v K: co jest učinil, tisk: co učinil. Sr. i v incipitu: že j'. A tak častěji. 164
Strana 165
ba tvrdím, že obě recense pocházejí od jednoho a téhož překladatele, pro- tože v obou jsou některé stejné přídavky a změny, neopírající se o latinskou předlohu. Obšírněji to vyložím v úvodě k vydání stručnější recense, jež snad také vyjde v dohledné době. České tisky I. Nejstarší tisk český (označuji jej dále T) je z r. 1504 (je v univ. knih. sign. 54 G 87). Tištěn byl v osmerce v Plzni u Mikuláše Bakaláře“. Obsahuje celkem 203 listů a 6 stran »Registrum na tyto kniehy«. Titul: Kniha nábož- ná, jenž slove Barlaam, kterúžto onen veliký doktor Johannes Damascenus přeložil z řeckého jazyka v latinský. Explicit (1. CCIII): Kniha nábožná a právě křesťanská, jenž slove Barlaam. V Novém Plzni skrze Mikuláše Baka- láře s pilností tlačena, a to léta Krista tisícieho CCCCCIIII°. Nalezl sem, že jsú tyto knichy Jana Damascena. A jinde nalezám, že toliko přeložil z řecké řeči v latinskú. Nadpisy kapitol tu nejsou. Pro iniciálky je všude ponecháno místo, ale vyplněny nejsou; měly býti zřejmě vypracovány barevně rubrikátorem. Tisk tento náleží k obšírnější recensi a je téměř úplně shodný s rukopi- sem O; už srovnání incipitu a explicitu tisku s incipitem uvedeného ruko- pisu ukazuje na blízké příbuzenství, dále i to, že ani v O ani v Tnejsou nad- pisy kapitol. Podrobným srovnáním lze zjistiti, že O i T souvisí spolu velmi těsně, shoda obou textů je téměř úplná. Nejednou mají oba texty dokonce text přesnější, shodující se více s latinskou předlohou, než oba starší ruko- pisy B a K. Uvádíme aspoň jeden doklad pro své tvrzení: V B 13a (a s malými změnami i K na analogickém místě) čteme: »A král, slyšav tyto řeči jeho, smúti se v sobě, avšak nic nevece příkrého k němu z toho. I vzpoměnu ten pán na onoho, ješto se bieše řekl, že jest lékař řečí...“ VO a T čteme místo »z toho«: »A on jako múdrý (O: maudrý) člověk tepruv vyznamena, že král těžce přijal jeho (T: tu) řeč (+od něho T) a že jest tiem pokúšel (T: pokaušel) jeho. A vrátiv se do domu svého, poče (+ teskliv a T) smuten býti mysle, co by král tiem (T: k němu z toho) mienil. V latinské předloze slova, jež jsou v B K vynechána, jsou reprodukována takto: Ille autem, cum esset sapiens et subtilis ingenii, cognovit graviter suscepisse regem verba sua et quod in dolo tentaverat eum. Reversus autem ad domum suam, tribulabatur atque gravabatur haesitans, quali modo deliniret regem et evaderet imminens sibi periculum. Vynechání slov v B K porušuje značně smysl celého místa, protože se 5 Viz Koráb, str. 45; Tobolka, Knihopis... díl II. část II. na str. 13 pod č. 954. Kromě univ. exempláře je jiný v Plzni v museu (Tobolka ib.). 165
ba tvrdím, že obě recense pocházejí od jednoho a téhož překladatele, pro- tože v obou jsou některé stejné přídavky a změny, neopírající se o latinskou předlohu. Obšírněji to vyložím v úvodě k vydání stručnější recense, jež snad také vyjde v dohledné době. České tisky I. Nejstarší tisk český (označuji jej dále T) je z r. 1504 (je v univ. knih. sign. 54 G 87). Tištěn byl v osmerce v Plzni u Mikuláše Bakaláře“. Obsahuje celkem 203 listů a 6 stran »Registrum na tyto kniehy«. Titul: Kniha nábož- ná, jenž slove Barlaam, kterúžto onen veliký doktor Johannes Damascenus přeložil z řeckého jazyka v latinský. Explicit (1. CCIII): Kniha nábožná a právě křesťanská, jenž slove Barlaam. V Novém Plzni skrze Mikuláše Baka- láře s pilností tlačena, a to léta Krista tisícieho CCCCCIIII°. Nalezl sem, že jsú tyto knichy Jana Damascena. A jinde nalezám, že toliko přeložil z řecké řeči v latinskú. Nadpisy kapitol tu nejsou. Pro iniciálky je všude ponecháno místo, ale vyplněny nejsou; měly býti zřejmě vypracovány barevně rubrikátorem. Tisk tento náleží k obšírnější recensi a je téměř úplně shodný s rukopi- sem O; už srovnání incipitu a explicitu tisku s incipitem uvedeného ruko- pisu ukazuje na blízké příbuzenství, dále i to, že ani v O ani v Tnejsou nad- pisy kapitol. Podrobným srovnáním lze zjistiti, že O i T souvisí spolu velmi těsně, shoda obou textů je téměř úplná. Nejednou mají oba texty dokonce text přesnější, shodující se více s latinskou předlohou, než oba starší ruko- pisy B a K. Uvádíme aspoň jeden doklad pro své tvrzení: V B 13a (a s malými změnami i K na analogickém místě) čteme: »A král, slyšav tyto řeči jeho, smúti se v sobě, avšak nic nevece příkrého k němu z toho. I vzpoměnu ten pán na onoho, ješto se bieše řekl, že jest lékař řečí...“ VO a T čteme místo »z toho«: »A on jako múdrý (O: maudrý) člověk tepruv vyznamena, že král těžce přijal jeho (T: tu) řeč (+od něho T) a že jest tiem pokúšel (T: pokaušel) jeho. A vrátiv se do domu svého, poče (+ teskliv a T) smuten býti mysle, co by král tiem (T: k němu z toho) mienil. V latinské předloze slova, jež jsou v B K vynechána, jsou reprodukována takto: Ille autem, cum esset sapiens et subtilis ingenii, cognovit graviter suscepisse regem verba sua et quod in dolo tentaverat eum. Reversus autem ad domum suam, tribulabatur atque gravabatur haesitans, quali modo deliniret regem et evaderet imminens sibi periculum. Vynechání slov v B K porušuje značně smysl celého místa, protože se 5 Viz Koráb, str. 45; Tobolka, Knihopis... díl II. část II. na str. 13 pod č. 954. Kromě univ. exempláře je jiný v Plzni v museu (Tobolka ib.). 165
Strana 166
čtenář nedovídá, že si uvedený »pán« uvědomil z králova vzezření svou chybu'. Jinde zase oba texty vynechávají celé věty, které jsou v B i v K, nebo mají stejné omyly (tak na př. v K 230a1 čteme: zboř napsánie hřiechóv jeho — v OT chybně: zbeř). Z toho můžeme souditi, že O i T měly společnou předlohu, a to jinou než rukopisy B a K. Mohla by se vyskytnout i domněnka, že rukopis O je opisem z tisku T; ale proti tomu mluví několik míst, kde O zachovává lépe jazyk předlohy než T (sr. výše při popise rkp. O poznámka). II. Tisk z r. 1512, rovněž u Mikuláše Bakaláře v Plzni'. Popis tohoto tisku, v Praze nepřístupného, je u Tobolky. Jeden exemplář je zachován v biskupské knihovně v Litoměřicích, druhý ve studijní knihovně olomouc- ké. Text je asi týž jako u tisku I. III. Tisk z r. 1593 (univ. knih. sign. 54 F 128) je podle tisku z r. 1504, jak se výslovně uvádí na titulním listě“, ale text je hodně měněn »pro ne- zvyklost a neobyčejnost starého jazyku českého«, jak se praví v obšírné (na 7 str.) předmluvě; ten, kdo upravoval tisk, měl před sebou latinskou před- lohu (jak sám přiznává) a leckde se podle ní řídil, ne podle tisku z roku 1504 Vytiskl jej Jiří Dačický v Starém Městě Pražském. Titul v. u Tobolky. Tisk tento je rozdělen na 2 knihy; první má 30 kapitol a jde do křtu Josafatova, druhá má 25 kapitol. Vzájemný poměr rukopisů a T Všechny tři dochované rukopisy jsou opisy; čtenář to lehce pozná z po- známek na konci tisku. Ani jeden však nevznikl z druhého; některé chyby jsou společné rukopisům B K, jiné rukopisům B O a opět jiné ruko- pisům K O. Že však vznikly všechny z původní společné předlohy, doka- zuje na př. chyba společná všem třem rukopisům (i T); na str. B 193a a ve všech uvedených textech čteme: »A tu učini v svém duchu Bohem dané utěšenie«. Slovo »učini« je omyl m. »uči«, jak žádá smysl i latinská před- loha (»sensit«). V B je sice koncové -ni rozmazáno, písař patrně postřehl omyl, který však jistě v předloze byl. Proto musíme předpokládati, že způ- vodního překladu Z vyplynula nedochovaná předloha X, jež měla tuto chybu; z předlohy X pak vznikly texty, také nedochované, A a N; A bylo * V kratší recensi je aspoň stručně napsáno místo uvedených slov latinských: „A vida ten dobrý pán krále smutného, lekl se velmi“, čímž je situace aspoň poně- kud vystižena. 7Koráb 1. c.; Tobolka uv. m. pod č. 955. 8 Koráb 1. c.; Tobolka uv. m. č. 956, zde uvedeny i jiné dochované exempláře tohoto tisku. 166
čtenář nedovídá, že si uvedený »pán« uvědomil z králova vzezření svou chybu'. Jinde zase oba texty vynechávají celé věty, které jsou v B i v K, nebo mají stejné omyly (tak na př. v K 230a1 čteme: zboř napsánie hřiechóv jeho — v OT chybně: zbeř). Z toho můžeme souditi, že O i T měly společnou předlohu, a to jinou než rukopisy B a K. Mohla by se vyskytnout i domněnka, že rukopis O je opisem z tisku T; ale proti tomu mluví několik míst, kde O zachovává lépe jazyk předlohy než T (sr. výše při popise rkp. O poznámka). II. Tisk z r. 1512, rovněž u Mikuláše Bakaláře v Plzni'. Popis tohoto tisku, v Praze nepřístupného, je u Tobolky. Jeden exemplář je zachován v biskupské knihovně v Litoměřicích, druhý ve studijní knihovně olomouc- ké. Text je asi týž jako u tisku I. III. Tisk z r. 1593 (univ. knih. sign. 54 F 128) je podle tisku z r. 1504, jak se výslovně uvádí na titulním listě“, ale text je hodně měněn »pro ne- zvyklost a neobyčejnost starého jazyku českého«, jak se praví v obšírné (na 7 str.) předmluvě; ten, kdo upravoval tisk, měl před sebou latinskou před- lohu (jak sám přiznává) a leckde se podle ní řídil, ne podle tisku z roku 1504 Vytiskl jej Jiří Dačický v Starém Městě Pražském. Titul v. u Tobolky. Tisk tento je rozdělen na 2 knihy; první má 30 kapitol a jde do křtu Josafatova, druhá má 25 kapitol. Vzájemný poměr rukopisů a T Všechny tři dochované rukopisy jsou opisy; čtenář to lehce pozná z po- známek na konci tisku. Ani jeden však nevznikl z druhého; některé chyby jsou společné rukopisům B K, jiné rukopisům B O a opět jiné ruko- pisům K O. Že však vznikly všechny z původní společné předlohy, doka- zuje na př. chyba společná všem třem rukopisům (i T); na str. B 193a a ve všech uvedených textech čteme: »A tu učini v svém duchu Bohem dané utěšenie«. Slovo »učini« je omyl m. »uči«, jak žádá smysl i latinská před- loha (»sensit«). V B je sice koncové -ni rozmazáno, písař patrně postřehl omyl, který však jistě v předloze byl. Proto musíme předpokládati, že způ- vodního překladu Z vyplynula nedochovaná předloha X, jež měla tuto chybu; z předlohy X pak vznikly texty, také nedochované, A a N; A bylo * V kratší recensi je aspoň stručně napsáno místo uvedených slov latinských: „A vida ten dobrý pán krále smutného, lekl se velmi“, čímž je situace aspoň poně- kud vystižena. 7Koráb 1. c.; Tobolka uv. m. pod č. 955. 8 Koráb 1. c.; Tobolka uv. m. č. 956, zde uvedeny i jiné dochované exempláře tohoto tisku. 166
Strana 167
dále předlohou rukopisů B a K, N předlohou rukopisu O a T. Lze tedy znázorniti filiaci rukopisů a T takto: Z A Jen pro úplnost se zmiňuji o tom, že z 1. pol. XIX. stol. máme dva nové překlady do češtiny; oba vznikly z německého vzdělání pro mládež od Christopha von Schmida. Oba tyto překlady vyšly r. 1840; jeden pořídil Jaroslav Pospíšil (znovu vyšel r. 1853) pod titulem: Josafat, syn krále indického, druhý (se stejným názvem) J. P. Dewítský'. „ Jsou registrovány u Jungmanna v Hist. lit. č. (2. vyd.), první v odd. VI. pod č. 848 c, druhý tamtéž pod č. 858b. Exemplář vydání z r. 1853 je v Městské knih. pražské. 167
dále předlohou rukopisů B a K, N předlohou rukopisu O a T. Lze tedy znázorniti filiaci rukopisů a T takto: Z A Jen pro úplnost se zmiňuji o tom, že z 1. pol. XIX. stol. máme dva nové překlady do češtiny; oba vznikly z německého vzdělání pro mládež od Christopha von Schmida. Oba tyto překlady vyšly r. 1840; jeden pořídil Jaroslav Pospíšil (znovu vyšel r. 1853) pod titulem: Josafat, syn krále indického, druhý (se stejným názvem) J. P. Dewítský'. „ Jsou registrovány u Jungmanna v Hist. lit. č. (2. vyd.), první v odd. VI. pod č. 848 c, druhý tamtéž pod č. 858b. Exemplář vydání z r. 1853 je v Městské knih. pražské. 167
Strana 168
POZNÁMKY KRITICKÉ A EXEGETICKÉ Str. 21 ř. 1—6 Tuto... počínál tak titul v K, vyn. B - 2 jménem] gme- nen(!) K - syna(!) K - 11 andělský B - 14 svým] vyn. B - 17 že... nejmě- jieše] nejměl dětí B-24 tu] vyn. B - 32 křesťanské] pozd. změněno v: křes- tanskéj B- Str. 22 ř. 6 zpuosobený] vyn. B - 8 jest] vyn. B - 11 svuoj B - svuoj B- i] vyn. B - ode B - zlých] vyn. B - 13 mějieše B- 14 dol od B - 15 věčíl in marg. opraveno ve: větší B- 22 tél pozd. změněno v: téj B- 24 zíščešl pův. vB: zgyſſtyeſl (ale škrtnuto a in marg, opraveno: zíščeš) - 27/8 králi a řka] vyn. B - 30 zabíl za živa B -31 jeho] vyn. B- 33 jednel jen B- Str. 23 ř. 1 zřejmě] vyn. B - jen B - rozkoši zřejméj B - 3/4 rošafnost B- 6 jest (první)l vyn. B - 10 je] vyn. B - 11 jest (první)] vyn. B - 12 jím hrdajíl jest hrdati B - 14 s] vyn. B - 17 pravél právě B - 18 pravé] vyn. B- na chvílil vyn. B - 19 takové věci] vyn. B - 28 Salomon B - Marnost... marnost] vyn. B - 30 jest] vyn. B - 31 jíti] wzygyty(!) B (snad m.: vždy jíti), jíti K, přijíti O - 36 anděly B-. Str. 24 ř. 1 jíti] vyn. B - 4 po »dalek« se má čísti v B marginálie: jsi (nadbytečná!) - v zjevné pozd. opravou z pův.: wgewne B - 8/9 Stvořitele a Pána svého] vyn. B- 14 toho všeho] vyn. B-15 Stvořitele svého] vyn. B- 16 jest] vyn. B - 18/19 Bohem Otcem] Otcem Bohem B- 19 smrt] vyn. B.- Str. 25 ř. 1il a B - s ním] vyn. B - 2 živ... věkyl na věky bude B- 8 od nich] vyn. B- 13 jistě] v B pův.: ještě (ale in marg. opraveno) - 14 za- vázal] uvázal B - 17 král... viecel v B slovosled: ještě král viece poče - 19/20 Tuto... jméno] O narození královice, jenž slúl B - 21 syn... krásný) krásný syn B-urodil B-23byl B-24 dal B - 25 vzdal B - 34 Králi] vyn. B- Str. 26 ř. 7/8 Tu... královstvie] Ješto pústenníky král vypudil etc. B - 11 domu] vyn. B - 12 byl chován... králuovl choval syna svého B - 14 své) vyn. B - 16 jediné] jen B - milé a] vyn. B - 18 přikázal vyn. B- pod milostí] při milosti B - 19 nemocen] v B pův.: mocen; teprve dodatečně opraveno in marg. - 20 toho] to B - 20/21 výtečnéhol věčného(!) B - 26 v jeho zemi] vyn. B - 29 Tuto... dobrého] O osočení jednoho slovutného k králi B - 30 Po »se« je v B pozd. přípisek: něco -. Str. 27 ř. 2 loviště] v B pozd. opraveno v: lovišče - 3 pánu] vyn. B - 4 a smiloval sel smiloval se B, ale pozd. opraveno: než aby se smiloval — 6 v čas potřebný] vyn. B - 10 jejl vyn. B - 12 tél pozd. změněno v: téj B- jediné] jen B - 14 u Královy] w krawye(!) B - 15 jejl jej před králem B - a řkúc] vyn. B - 16 našich] vyn. B - 20 jíti] vyn. B - 22 aby vzal] vzal B- 23/4 aby opustil... tento] od královstva B - 26 dobrý muž] vyn. B - 27 Ó králi] vyn. B - 28 nadjítil nalésti(!) B - 30 mocí] myslí B - velne] vyn. B; teprve pozd. za slovem »sdejším« je připsáno: jest příchylen - 32 jediné] jen 168
POZNÁMKY KRITICKÉ A EXEGETICKÉ Str. 21 ř. 1—6 Tuto... počínál tak titul v K, vyn. B - 2 jménem] gme- nen(!) K - syna(!) K - 11 andělský B - 14 svým] vyn. B - 17 že... nejmě- jieše] nejměl dětí B-24 tu] vyn. B - 32 křesťanské] pozd. změněno v: křes- tanskéj B- Str. 22 ř. 6 zpuosobený] vyn. B - 8 jest] vyn. B - 11 svuoj B - svuoj B- i] vyn. B - ode B - zlých] vyn. B - 13 mějieše B- 14 dol od B - 15 věčíl in marg. opraveno ve: větší B- 22 tél pozd. změněno v: téj B- 24 zíščešl pův. vB: zgyſſtyeſl (ale škrtnuto a in marg, opraveno: zíščeš) - 27/8 králi a řka] vyn. B - 30 zabíl za živa B -31 jeho] vyn. B- 33 jednel jen B- Str. 23 ř. 1 zřejmě] vyn. B - jen B - rozkoši zřejméj B - 3/4 rošafnost B- 6 jest (první)l vyn. B - 10 je] vyn. B - 11 jest (první)] vyn. B - 12 jím hrdajíl jest hrdati B - 14 s] vyn. B - 17 pravél právě B - 18 pravé] vyn. B- na chvílil vyn. B - 19 takové věci] vyn. B - 28 Salomon B - Marnost... marnost] vyn. B - 30 jest] vyn. B - 31 jíti] wzygyty(!) B (snad m.: vždy jíti), jíti K, přijíti O - 36 anděly B-. Str. 24 ř. 1 jíti] vyn. B - 4 po »dalek« se má čísti v B marginálie: jsi (nadbytečná!) - v zjevné pozd. opravou z pův.: wgewne B - 8/9 Stvořitele a Pána svého] vyn. B- 14 toho všeho] vyn. B-15 Stvořitele svého] vyn. B- 16 jest] vyn. B - 18/19 Bohem Otcem] Otcem Bohem B- 19 smrt] vyn. B.- Str. 25 ř. 1il a B - s ním] vyn. B - 2 živ... věkyl na věky bude B- 8 od nich] vyn. B- 13 jistě] v B pův.: ještě (ale in marg. opraveno) - 14 za- vázal] uvázal B - 17 král... viecel v B slovosled: ještě král viece poče - 19/20 Tuto... jméno] O narození královice, jenž slúl B - 21 syn... krásný) krásný syn B-urodil B-23byl B-24 dal B - 25 vzdal B - 34 Králi] vyn. B- Str. 26 ř. 7/8 Tu... královstvie] Ješto pústenníky král vypudil etc. B - 11 domu] vyn. B - 12 byl chován... králuovl choval syna svého B - 14 své) vyn. B - 16 jediné] jen B - milé a] vyn. B - 18 přikázal vyn. B- pod milostí] při milosti B - 19 nemocen] v B pův.: mocen; teprve dodatečně opraveno in marg. - 20 toho] to B - 20/21 výtečnéhol věčného(!) B - 26 v jeho zemi] vyn. B - 29 Tuto... dobrého] O osočení jednoho slovutného k králi B - 30 Po »se« je v B pozd. přípisek: něco -. Str. 27 ř. 2 loviště] v B pozd. opraveno v: lovišče - 3 pánu] vyn. B - 4 a smiloval sel smiloval se B, ale pozd. opraveno: než aby se smiloval — 6 v čas potřebný] vyn. B - 10 jejl vyn. B - 12 tél pozd. změněno v: téj B- jediné] jen B - 14 u Královy] w krawye(!) B - 15 jejl jej před králem B - a řkúc] vyn. B - 16 našich] vyn. B - 20 jíti] vyn. B - 22 aby vzal] vzal B- 23/4 aby opustil... tento] od královstva B - 26 dobrý muž] vyn. B - 27 Ó králi] vyn. B - 28 nadjítil nalésti(!) B - 30 mocí] myslí B - velne] vyn. B; teprve pozd. za slovem »sdejším« je připsáno: jest příchylen - 32 jediné] jen 168
Strana 169
B - 34 ale] vyn. B -35 po »dovede« se má čísti v B, jak ukazuje znaménko, pozd. marginálie: u - 36 n. zamysl(!) B -. Str. 28 ř. 4 ten pán] vyn. B - 5 i jíde domuovl vyn. B - a vece k němu] vyn. B, až pozd. in marg. připsáno: vece jemu - 6 Přieteli... lékař] Vzpo- měnul sem, že s' řekl se lékařem B - 6/7 jest... pověz mi!] vyn. B - 10 ne- libé] z toho pozd. opravou: nelibéj B - a hroznú] vyn. B - 11 Tehdy ten] Tento tehdy B - 14 své] vyn. B - 15 tebe] vyn. B - 16 jemu] vyn. B - 17 spolu] vyn. B - 25 ten... takl tak pak tento učini B - Tehdyl A B - 26/27 jej... všeckyl to vše uzře a uslyše B - 27 a věrný] vyn. B - 29 Tuto čte se] vyn. B - proti králi] vyn. B-. Str. 29 ř. 1 pokrm B -3 pokrmu B - 5 jednu B - jie] se(!) B - 6 k věčné- mu... jedno] vyn. B - 14 byšte] by B (ale škrtnuto a in marg. opraveno: byšte) - 17 jiel z toho pozd. opravou: jiej B - ale] vyn. B - 18 z dobré] do božie B - Bohu] jemu B - 22 skrze... smrtl vyn. B - 23 Tuto... domu] Ješto se tázal o vieře B - 25 sínech B (ale pozd. opraveno v: sienech) — 27 Perských] profkych(!) B - 28 že ktva] ſve ſtkwa(!) B - 29 se] v B při- psáno až pozd. - 31 konec] v Baž in marg. - 32 kdyl v B škrtnuto a in marg. připsáno: kterak; kde t K, kdež O -33 o] vyn. B ale in marg. připsáno: diel - ten] vyn. B - 34 smyslyl myslí B-. Str. 30 ř. 1 sám] vyn. B - 3/4 jest neučinil... jehol je k němu otec ne- přišel B - 4 A pak jednu chvíli] Avšak jednú B - 4/5 milejšieho B-5 otáza... stranu] odved otáza B - 10 také] takú B - 11 il vyn. B - 12 té] pozd. změ- něno v: téj B - 15 často král] častokrát B, pozd. změněno v: král častokrát - 20 Nebol vyn. B- 22 jest tol psáno: gefto B - zamčitěl psáno: wzamczyetye(!) B; v zámutce(!) K, vzamčitě O - 24 uzřel... zámutekl zámutek uzře B- 28 nechut B - zžedíml ps. zsedím B, ždímám(1) K, žádám O - po tom] vyn. B - 31 viece] vyn. B - nepovolil... žádáše] toho nepovolil B - 32/3 Tuto... vytazoval] Ješto se projiežděl královic, i uzřel nemocné lidi. Sequitur B - 34 Potom... ukáza] Ukáza jemu B - mladú al vyn. B - 34/5 přípravnú] připraviv B -. Str. 31 ř. 1 velmil vyn. B - 3 líbol bylo(!) B - 5 to... chvílil dotud to by B - 5/6 ten mládenecl vyn.B - 6 slepl v B opravou in marg. z pův.: lepší(!)- 7IA B - 8 lidé] vyn. B - jest] vyn. B - 9 i vecechu jemu] v B vyn., ale pozd. in marg. připsáno: vecechu - 11 tak] vyn. B - 12 jedno] jen B - 15 jednol jen B - 17 ano] tak pův. i v B, ale pozd. škrtnuto a in marg. na- psáno: nebo - bylal v B připsáno až pozd. in marg.; vyn. K - 19 několik B- projieždieše B - 23 stojiechu] biechu B - 24 odpověděchu] v B vyn., až pozd. in marg. připsáno: odpovědichu(!) - živl vyn. B- take B- 25 ujímac(!) B, ale pozd. opraveno in marg. spr. - 27 Po slově »Vecechu« chybí v rkp. B jeden list -. Str. 32 ř. 10 byl] vyn. K - 27 Sennaar] Semaj(!) K-. Str. 33 ř. 1 Slovy »se k němu« začíná opět text po ztraceném listě v B- 5 vidím B - přivedl] vedl B - 10 štědře] in marg. B pozd. opraveno ve: ščedře; hojně K - 14 této] pozd. změněno v: téjto B - 15 ť tak] vyn. B- 16 tyl vyn. B - něho] královice B - 19 veliké) pozd. změněno ve: velikéj B- 169
B - 34 ale] vyn. B -35 po »dovede« se má čísti v B, jak ukazuje znaménko, pozd. marginálie: u - 36 n. zamysl(!) B -. Str. 28 ř. 4 ten pán] vyn. B - 5 i jíde domuovl vyn. B - a vece k němu] vyn. B, až pozd. in marg. připsáno: vece jemu - 6 Přieteli... lékař] Vzpo- měnul sem, že s' řekl se lékařem B - 6/7 jest... pověz mi!] vyn. B - 10 ne- libé] z toho pozd. opravou: nelibéj B - a hroznú] vyn. B - 11 Tehdy ten] Tento tehdy B - 14 své] vyn. B - 15 tebe] vyn. B - 16 jemu] vyn. B - 17 spolu] vyn. B - 25 ten... takl tak pak tento učini B - Tehdyl A B - 26/27 jej... všeckyl to vše uzře a uslyše B - 27 a věrný] vyn. B - 29 Tuto čte se] vyn. B - proti králi] vyn. B-. Str. 29 ř. 1 pokrm B -3 pokrmu B - 5 jednu B - jie] se(!) B - 6 k věčné- mu... jedno] vyn. B - 14 byšte] by B (ale škrtnuto a in marg. opraveno: byšte) - 17 jiel z toho pozd. opravou: jiej B - ale] vyn. B - 18 z dobré] do božie B - Bohu] jemu B - 22 skrze... smrtl vyn. B - 23 Tuto... domu] Ješto se tázal o vieře B - 25 sínech B (ale pozd. opraveno v: sienech) — 27 Perských] profkych(!) B - 28 že ktva] ſve ſtkwa(!) B - 29 se] v B při- psáno až pozd. - 31 konec] v Baž in marg. - 32 kdyl v B škrtnuto a in marg. připsáno: kterak; kde t K, kdež O -33 o] vyn. B ale in marg. připsáno: diel - ten] vyn. B - 34 smyslyl myslí B-. Str. 30 ř. 1 sám] vyn. B - 3/4 jest neučinil... jehol je k němu otec ne- přišel B - 4 A pak jednu chvíli] Avšak jednú B - 4/5 milejšieho B-5 otáza... stranu] odved otáza B - 10 také] takú B - 11 il vyn. B - 12 té] pozd. změ- něno v: téj B - 15 často král] častokrát B, pozd. změněno v: král častokrát - 20 Nebol vyn. B- 22 jest tol psáno: gefto B - zamčitěl psáno: wzamczyetye(!) B; v zámutce(!) K, vzamčitě O - 24 uzřel... zámutekl zámutek uzře B- 28 nechut B - zžedíml ps. zsedím B, ždímám(1) K, žádám O - po tom] vyn. B - 31 viece] vyn. B - nepovolil... žádáše] toho nepovolil B - 32/3 Tuto... vytazoval] Ješto se projiežděl královic, i uzřel nemocné lidi. Sequitur B - 34 Potom... ukáza] Ukáza jemu B - mladú al vyn. B - 34/5 přípravnú] připraviv B -. Str. 31 ř. 1 velmil vyn. B - 3 líbol bylo(!) B - 5 to... chvílil dotud to by B - 5/6 ten mládenecl vyn.B - 6 slepl v B opravou in marg. z pův.: lepší(!)- 7IA B - 8 lidé] vyn. B - jest] vyn. B - 9 i vecechu jemu] v B vyn., ale pozd. in marg. připsáno: vecechu - 11 tak] vyn. B - 12 jedno] jen B - 15 jednol jen B - 17 ano] tak pův. i v B, ale pozd. škrtnuto a in marg. na- psáno: nebo - bylal v B připsáno až pozd. in marg.; vyn. K - 19 několik B- projieždieše B - 23 stojiechu] biechu B - 24 odpověděchu] v B vyn., až pozd. in marg. připsáno: odpovědichu(!) - živl vyn. B- take B- 25 ujímac(!) B, ale pozd. opraveno in marg. spr. - 27 Po slově »Vecechu« chybí v rkp. B jeden list -. Str. 32 ř. 10 byl] vyn. K - 27 Sennaar] Semaj(!) K-. Str. 33 ř. 1 Slovy »se k němu« začíná opět text po ztraceném listě v B- 5 vidím B - přivedl] vedl B - 10 štědře] in marg. B pozd. opraveno ve: ščedře; hojně K - 14 této] pozd. změněno v: téjto B - 15 ť tak] vyn. B- 16 tyl vyn. B - něho] královice B - 19 veliké) pozd. změněno ve: velikéj B- 169
Strana 170
21 že by chtěl] chtěl by B - 22 pravím... kámen] toto ť jest do kamene toho B - 24 viděti] v B vyn., ale připsáno pozd. in marg. po slově »toho«-25 dřé- vel pozd. změněno v: dřieve B - k lékařství B - 33 tohol vyn. B - slyše... utěšení] ty ře/20b/či slyše divné kakés' utěšenie B - 34 svým] vyn. B -. Str. 34 ř. 1/2 Tuto... semeni] Kterak Barlaam dal jemu příklad o se- menu et cetera B - 3 přijídel vjíde B - 6 a moci] vyn. B - 9 muojl vyn. B- a řkal vyn. B - 10 rosievat... svéhol vyn. B - 11 jel vyn. B- 12 pakl vyn. B- 13/14 usvadlo... nemělo] vyhořalo, protože nebylo B - 14/15 mezi trnie] mezi trním B- 15 jel to B - 20 jde] chce B- tlačiti B - 22 Nebol Neb před(!) B-23 před vepřel vyn. B- 25/26 přines B, ale in marg. opr. spr. -26 daleké] veliký(!) B - 27 jehožs'] v obou dokladech pozd. změněno v: jehožsto B- 31 ješto] vyn. B -. Str. 35 ř. 3 Tuto... jemu] Dal mu B - 4 byll vyn. B - lidi] míle B- 8 omčeném] mocném(!) B; in marg. opraveno: nečistém - 8/9 a po... churavá] churavá po tváři B - 9 ten] vyn. B - s vozu] fwohu(!) B, ale in marg. pozd. opr.: s voze(!) - svého] vyn. B - 10 přitúle B - a pocelova... každéhol poceluje B- 11 jej] sobě to B - 12 velmi... žalostiec] žalostiec, že je tak nepodobnú věc učinil svéj královéj velebnosti B - 13/14 jemu... tomu] vyn. B - 15 takový] vyn. B - byll v B připsáno až dodatečně - 16 tehdy] vyn. B-byli] v B až dodatečně in marg. - 16/17 toho krále] vyn. B - 18 ty trubače] bratra svého(!) B- 19 bratra... trúbili] i ty trubače B- tol vyn. B- 19/21 velmi... duom] vyn. B - 21 Tehdy vstavl vyn. B - oblékl B - rúchol vyn. B - 21/22 šel... královu] smutně šel k králově sieni B - 22 Tehdyl A B - uzřev jejl jemu kázal před se B - k němu] jemu B - 24 sem] vyn. B- tvuoj B - 25 s'] vyn. B, až pozd. připsáno: si - 26 němu B- 30 mrtvých... mrzké] nečistoty mrtvých kostí B - 32 Potom] Pak B - 34/2 str. 36) a hodnějšie... pozlacenú] A oni těto dvě uzlaceniej chváléchu lépe a B-. Str. 36 ř. 3 královské vždyl vyn. B - 4 to tak usúdítel vy to diete B - jediné] jen B - 5 byštel by B - tak byštel tuž by B - 6 dvě] vyn. B - 7 jítil býti B - 8 až mrzko bieše] a mrzko by všem B - těm B - 10 a všie] vyn. B- 11 vóní] myslí B- vyjíde] vyníde vuoně B - 12 těch svrchu B - zevnitř B- krásné a utěšené] přeutěšené krásně B - 15 jedno] jen B- 16 jál vyn. B- 17 směl] mohl B - 19 svýml vyn. B - svrchniem přikrytí a po] vyšší B- 21 Tuto... Barlaam] Pravil B-23 té] vyn. B - 27 s'] pozd. in marg B při- psáno: si - jest] vyn. B - 28 semena] řeč B - 30 jedinký] gyedynnyky(!) B, jediný K - 31 sám] vyn. B - 33/4 o jehož... vymluvitil vyn. B-. Str. 37ř. 1 a němé al vyn. B - 2 vyznávám] znám B - Boha a vyznávám jej B (»z«ve »vyznávám« je vyn. a připsáno až in marg.) -3 a] vyn. B- 4 jest] vyn. B - 6 jest] vyn. B - 11 živost B- 13 jest] vyn. B - 15 vdech B (teprve pozd. opraveno ve: vdechl) - v život B - 16 jeho] vyn. B - 18 poctil] pójčil B - 20 všie] pozd. opraveno ve: všiej B - 21 plný veliké] veliké roz- koši, pln B - 24 aby jeho] aby B - 25 koli] vyn. B - 27 andělských B - zá- stupem jedniem B- 31 s řádu] psáno: fraadu B; in marg. pozd. místo toho napsáno spr. - andělského B - zl vyn. B - 31/2 blažného B, z toho pozd. opravou: blaženého - 32 anděluov B - 33 rozličných a B - 34 odvrátivšel 170
21 že by chtěl] chtěl by B - 22 pravím... kámen] toto ť jest do kamene toho B - 24 viděti] v B vyn., ale připsáno pozd. in marg. po slově »toho«-25 dřé- vel pozd. změněno v: dřieve B - k lékařství B - 33 tohol vyn. B - slyše... utěšení] ty ře/20b/či slyše divné kakés' utěšenie B - 34 svým] vyn. B -. Str. 34 ř. 1/2 Tuto... semeni] Kterak Barlaam dal jemu příklad o se- menu et cetera B - 3 přijídel vjíde B - 6 a moci] vyn. B - 9 muojl vyn. B- a řkal vyn. B - 10 rosievat... svéhol vyn. B - 11 jel vyn. B- 12 pakl vyn. B- 13/14 usvadlo... nemělo] vyhořalo, protože nebylo B - 14/15 mezi trnie] mezi trním B- 15 jel to B - 20 jde] chce B- tlačiti B - 22 Nebol Neb před(!) B-23 před vepřel vyn. B- 25/26 přines B, ale in marg. opr. spr. -26 daleké] veliký(!) B - 27 jehožs'] v obou dokladech pozd. změněno v: jehožsto B- 31 ješto] vyn. B -. Str. 35 ř. 3 Tuto... jemu] Dal mu B - 4 byll vyn. B - lidi] míle B- 8 omčeném] mocném(!) B; in marg. opraveno: nečistém - 8/9 a po... churavá] churavá po tváři B - 9 ten] vyn. B - s vozu] fwohu(!) B, ale in marg. pozd. opr.: s voze(!) - svého] vyn. B - 10 přitúle B - a pocelova... každéhol poceluje B- 11 jej] sobě to B - 12 velmi... žalostiec] žalostiec, že je tak nepodobnú věc učinil svéj královéj velebnosti B - 13/14 jemu... tomu] vyn. B - 15 takový] vyn. B - byll v B připsáno až dodatečně - 16 tehdy] vyn. B-byli] v B až dodatečně in marg. - 16/17 toho krále] vyn. B - 18 ty trubače] bratra svého(!) B- 19 bratra... trúbili] i ty trubače B- tol vyn. B- 19/21 velmi... duom] vyn. B - 21 Tehdy vstavl vyn. B - oblékl B - rúchol vyn. B - 21/22 šel... královu] smutně šel k králově sieni B - 22 Tehdyl A B - uzřev jejl jemu kázal před se B - k němu] jemu B - 24 sem] vyn. B- tvuoj B - 25 s'] vyn. B, až pozd. připsáno: si - 26 němu B- 30 mrtvých... mrzké] nečistoty mrtvých kostí B - 32 Potom] Pak B - 34/2 str. 36) a hodnějšie... pozlacenú] A oni těto dvě uzlaceniej chváléchu lépe a B-. Str. 36 ř. 3 královské vždyl vyn. B - 4 to tak usúdítel vy to diete B - jediné] jen B - 5 byštel by B - tak byštel tuž by B - 6 dvě] vyn. B - 7 jítil býti B - 8 až mrzko bieše] a mrzko by všem B - těm B - 10 a všie] vyn. B- 11 vóní] myslí B- vyjíde] vyníde vuoně B - 12 těch svrchu B - zevnitř B- krásné a utěšené] přeutěšené krásně B - 15 jedno] jen B- 16 jál vyn. B- 17 směl] mohl B - 19 svýml vyn. B - svrchniem přikrytí a po] vyšší B- 21 Tuto... Barlaam] Pravil B-23 té] vyn. B - 27 s'] pozd. in marg B při- psáno: si - jest] vyn. B - 28 semena] řeč B - 30 jedinký] gyedynnyky(!) B, jediný K - 31 sám] vyn. B - 33/4 o jehož... vymluvitil vyn. B-. Str. 37ř. 1 a němé al vyn. B - 2 vyznávám] znám B - Boha a vyznávám jej B (»z«ve »vyznávám« je vyn. a připsáno až in marg.) -3 a] vyn. B- 4 jest] vyn. B - 6 jest] vyn. B - 11 živost B- 13 jest] vyn. B - 15 vdech B (teprve pozd. opraveno ve: vdechl) - v život B - 16 jeho] vyn. B - 18 poctil] pójčil B - 20 všie] pozd. opraveno ve: všiej B - 21 plný veliké] veliké roz- koši, pln B - 24 aby jeho] aby B - 25 koli] vyn. B - 27 andělských B - zá- stupem jedniem B- 31 s řádu] psáno: fraadu B; in marg. pozd. místo toho napsáno spr. - andělského B - zl vyn. B - 31/2 blažného B, z toho pozd. opravou: blaženého - 32 anděluov B - 33 rozličných a B - 34 odvrátivšel 170
Strana 171
z toho pozd. opravou: odvrátiti B - 35 andělského B - jmene] pozd. opra- veno ve: jména B -. Str. 38 ř. 2 blažnosti] opraveno pozd. v: blaženosti B- I vzem] Vzem B- 3 tohol vyn. B - 4 zápovědného B - 5 oklamal B - 9 to] vyn. B - a tul vyn. B- zlostí B - 10 lidi] vyn. B - ztopil(?) B (poslední litera nečitelná) - 11 jejl vyn. B - 12 když sel když B - 13 rozmohl se B- 15 to se vše dějel jest a děje se B - a] vyn. B - nepořiedí B - 16 po štěstí] v B škrtnuto - 18 jsú v čest jměli] ctili B - 19 a chrámy] chrámy B-24 se čijí B- jsú] vyn. B- 25 čtvero- nuhú(!) B - tyl vyn. B - plazí (ps.: plasi) B- 27 zlosti] žalosti(!) B - zname- nitéj B - a bratří] bratří B - 28 chválili je B - jel vyn. B - 29 na] vyn. B- 30 obrátili a] vyn. B - 31 abyl vyn. B - udatnějše B (spr., ale in marg. opra- veno v: udatnější) - té zlostil zosti(!) téj B (ale »zosti« pozd. opraveno v: zlosti) - 33 hledal] v B opravou z pův.: hleda - a věčného] vyn. B - 34 vstal jestl vyn. B - Abraham pak B (ale »pak« je připsáno až dodat. in marg.) - 36/1 str. 39 hvězdy ... věci] a jiné hvězdy B-. Str. 39 ř. 1 tomu... všemu] pořádu všeho B - 4 jenžl jímž B - stvořil] vyn. B - všecko... spuosobem] drží se zpósobem jeho B -5/6 ani kterému] a některému(!) B - 8 níž] niejž B - 8/9 podstaty... viděti] jest nelze sdej- šiemu viděti přirození člověčiemu B - 9/10 divným... zjevným] ukázaním, takým zjevením B- 10 jestl vyn. B- mohl jest jejl jej mohl B- 11 duši... rozu- mu] v jesnějšém rozumu duši jeho B - 13 učil] i učini B - 15 zvláští] v B škrtnuto; zvláštní KO - 16 jiné B- 17 jel vyn. B - 18 proročí B - 19 něžtol nyeyeyz(!) B - súžil jest] byl súžil B - vyvedl jestl vyn. B - 20 kterýžtol vyn. B- 22 Červené B -24 vjeli B - sú] vyn. B - zase vyn. B -25 sú] vyn. B - 26 Pakl Tak B - púšť B - svuoj B - 28 ukazoval... v skrytéml v skrytém uka- zoval B -31 dlúhé t B - bylo pravitil vše praviti bylo B - jil je B - 34 lidi B- muodlám B - 35 činuov B - najprnějšiemu(!) B - pronižl pro nějž B-. Str. 40 ř. 1 O témž] vyn. B - 2 smrt pro to B - v pekle a vl u B-3 a v jeho] vyn. B - lidské pokolenie] plémě lidské B - 4 přestúpenie vše B- 7 Boha Otce] Otce Boha B - 9 přichyl (1) B- 10 i neuměným] tak B, snad m. neúměrným (=nesmírným; sr. Erben, Tomáše ze Št. Knížky šestery str. 14 ř. 27); vyn K, i nedomněným OT - 12 dievky... krve] čisté dievky krve B (ale slovo »krve« je škrtnuto) - 14 svatém] vyn. B -15 přesvaté] změněno pozd. v: přesvatéj B- 22 smrt sám podstúpil] sám za se B - 23 přese(!) B- 24 jsal vyn. B - křštěn] v B škrtnuto - jest] vyn. B - 25 z nebe] v B škrtnuto - 26 pak] vyn. B - 26/27 přišel... holubičí] v holubí postavě tak na ň šel B - 27 času] miesta B - 28 učišťuje B - 29/30 skutkem... životul skutky života cestu B - 34 zředlným B - 35 vydali] dali B-. Str. 41 ř. 1 mlazších] pozd. opraveno: mladších B - 3/4 svého... člo- věčieho] přirozenie svého B - 10 bylyl vyn. B - duše] vyn. B; proto (patrně pozd. opravou) následující »svatých« škrtnutím koncového -ch změněno ve: svatí - 12 u mrtvém B - hrob] rovu B, ale pozd. škrtnuto a in marg. napsáno: hrobu - 14 poddánl pochýlen k B - 15 bostvie B - 19 mlazšíml pozd. opraveno v: mladším B - 21 nal v B - 22 živé a mrtvé B- 24 sú] vyn. B - 25 jest] vyn. B - 26 světu B -34 jižt] vyn. B-. 171
z toho pozd. opravou: odvrátiti B - 35 andělského B - jmene] pozd. opra- veno ve: jména B -. Str. 38 ř. 2 blažnosti] opraveno pozd. v: blaženosti B- I vzem] Vzem B- 3 tohol vyn. B - 4 zápovědného B - 5 oklamal B - 9 to] vyn. B - a tul vyn. B- zlostí B - 10 lidi] vyn. B - ztopil(?) B (poslední litera nečitelná) - 11 jejl vyn. B - 12 když sel když B - 13 rozmohl se B- 15 to se vše dějel jest a děje se B - a] vyn. B - nepořiedí B - 16 po štěstí] v B škrtnuto - 18 jsú v čest jměli] ctili B - 19 a chrámy] chrámy B-24 se čijí B- jsú] vyn. B- 25 čtvero- nuhú(!) B - tyl vyn. B - plazí (ps.: plasi) B- 27 zlosti] žalosti(!) B - zname- nitéj B - a bratří] bratří B - 28 chválili je B - jel vyn. B - 29 na] vyn. B- 30 obrátili a] vyn. B - 31 abyl vyn. B - udatnějše B (spr., ale in marg. opra- veno v: udatnější) - té zlostil zosti(!) téj B (ale »zosti« pozd. opraveno v: zlosti) - 33 hledal] v B opravou z pův.: hleda - a věčného] vyn. B - 34 vstal jestl vyn. B - Abraham pak B (ale »pak« je připsáno až dodat. in marg.) - 36/1 str. 39 hvězdy ... věci] a jiné hvězdy B-. Str. 39 ř. 1 tomu... všemu] pořádu všeho B - 4 jenžl jímž B - stvořil] vyn. B - všecko... spuosobem] drží se zpósobem jeho B -5/6 ani kterému] a některému(!) B - 8 níž] niejž B - 8/9 podstaty... viděti] jest nelze sdej- šiemu viděti přirození člověčiemu B - 9/10 divným... zjevným] ukázaním, takým zjevením B- 10 jestl vyn. B- mohl jest jejl jej mohl B- 11 duši... rozu- mu] v jesnějšém rozumu duši jeho B - 13 učil] i učini B - 15 zvláští] v B škrtnuto; zvláštní KO - 16 jiné B- 17 jel vyn. B - 18 proročí B - 19 něžtol nyeyeyz(!) B - súžil jest] byl súžil B - vyvedl jestl vyn. B - 20 kterýžtol vyn. B- 22 Červené B -24 vjeli B - sú] vyn. B - zase vyn. B -25 sú] vyn. B - 26 Pakl Tak B - púšť B - svuoj B - 28 ukazoval... v skrytéml v skrytém uka- zoval B -31 dlúhé t B - bylo pravitil vše praviti bylo B - jil je B - 34 lidi B- muodlám B - 35 činuov B - najprnějšiemu(!) B - pronižl pro nějž B-. Str. 40 ř. 1 O témž] vyn. B - 2 smrt pro to B - v pekle a vl u B-3 a v jeho] vyn. B - lidské pokolenie] plémě lidské B - 4 přestúpenie vše B- 7 Boha Otce] Otce Boha B - 9 přichyl (1) B- 10 i neuměným] tak B, snad m. neúměrným (=nesmírným; sr. Erben, Tomáše ze Št. Knížky šestery str. 14 ř. 27); vyn K, i nedomněným OT - 12 dievky... krve] čisté dievky krve B (ale slovo »krve« je škrtnuto) - 14 svatém] vyn. B -15 přesvaté] změněno pozd. v: přesvatéj B- 22 smrt sám podstúpil] sám za se B - 23 přese(!) B- 24 jsal vyn. B - křštěn] v B škrtnuto - jest] vyn. B - 25 z nebe] v B škrtnuto - 26 pak] vyn. B - 26/27 přišel... holubičí] v holubí postavě tak na ň šel B - 27 času] miesta B - 28 učišťuje B - 29/30 skutkem... životul skutky života cestu B - 34 zředlným B - 35 vydali] dali B-. Str. 41 ř. 1 mlazších] pozd. opraveno: mladších B - 3/4 svého... člo- věčieho] přirozenie svého B - 10 bylyl vyn. B - duše] vyn. B; proto (patrně pozd. opravou) následující »svatých« škrtnutím koncového -ch změněno ve: svatí - 12 u mrtvém B - hrob] rovu B, ale pozd. škrtnuto a in marg. napsáno: hrobu - 14 poddánl pochýlen k B - 15 bostvie B - 19 mlazšíml pozd. opraveno v: mladším B - 21 nal v B - 22 živé a mrtvé B- 24 sú] vyn. B - 25 jest] vyn. B - 26 světu B -34 jižt] vyn. B-. 171
Strana 172
Str. 42 ř. I pilnějie B -3/4 Tuto... Barlaamových] Kterak jest královic učinil et cetera B - 5 I] vyn. B - 7 ten] vyn. B - 8 své] sv(!) B - 9 po- chotně] vyn. B - vešlo] přišlo B - záslona] v B škrtnuto - 11 pilnějie B- 13 byli... oslepeni] v B slovosled: bludy oslepeni svými byli - 15 bylo ohlášeno] prohlášeno B - 16 ohlásili B - 17 prorokovalil vyn. B - 21 ne- viděli sú] blažení, ktož, ač nevidúc, uvěřie«. A protož, ktož uvěří a krš- čen bude, spasen bude, a zahyne v odstrčení, ktož neuvěří B (»krščen« je napsáno až in marg. místo chybného slova v textu, které je škrtnuto)- 22/3 Tuto... Jozafata] Ješto jej učil B - 23 abyl aby uvěře B - v Duchu svatéml a co jest křest. Sequitur B - 28 svatéj B - a pravé ... křesťan- ské] křesťanské viery pravdě B - Str. 43 ř. 1 Ducha svatého] Duch B - 2 niejžto B - 3 jména] vyn. B- 12 znova narodili] zrodili B - 13 pak] vyn. B - 22 Tuto ... vypravuje] vyn. B- 23 Pak] vyn. B- 27 zemrúc] vyn. B - 28 který] vyn. B- 32 nebo tak] tak t B- Str. 44 ř. 2 dojíti] v B napsáno už před »zaslúžili«, ale škrtnuto - té] pozd. opraveno v: téj B - nebeské] vyn. B-3 a tu] tu B - pozd. opraveno v: blaženost B - 4/5 věčné světlo dál věčný dá život B - 5 anděly B - 9 zdel vyn. B - 11 k té] kde(!) B - a svobodnú] vyn. B - 12 věcí a svo- bodnú B - 12/13 v B slovosled: dar ku pomoci božiej milosti - 15 A nadtol Ale na to B - zřieti] zřieci B (ale je to škrtnuto a in marg. napsáno: zřé- ti); hleděti K, zřieti O - 17 svaté] pozd. opravou z toho: svatéj B - 18 a oblíbiec vší věcil v B pozd. škrtnuto a in marg. napsáno: dojdem - Kdy ť B - 18/19 ta nebeskál vyn. B - 19 ť byl vyn. B - 24 aby přišel] vyn. B - 31 dátil vyn. B -. Str. 45 ř. 1 svýmil vyn. B - 2 zlými aneb dobrýmil vyn. B - 3 Tuto... smrti] O smrti kapitola, čti! B - 5 utěšenie B - 6 živl vyn. B - 7 a] vyn. B- 11 vzatol vyňato B-14 byla] bydla (!) B- 16 v hladu] z toho opravou in marg.: po hlasu B - andělské B - 18 semne] sejme KO - 22 ustaviti neb ustanoviti (1)B - 28/9 jiež ... v dušil kterúž v těle i v duši zaslúžil B (ale »kterúž« je napsáno drobně až in marg.) - 32 jměli súl jměli B-. Str. 46 ř. 3 hýřil v B pozd. škrtnuto a in marg. napsáno: hřešil - 4 hro- viech (1) B - 6 puojdút] vyn. B- 7od] a B- 12 uplně] u plnéj B - v pravdě] pravdě B - 14 anděly B - 16 vylúčeni B - očima] vyn. B - 31 zajisté] ještě B - 34 jistot (!) B, jistotu OT (v K vyn.) - a kážíc] káží B (ale pozd. opravou změněno: »jsúc káží« ve: »jsú kázali«) -. Str. 47 ř. 2 nalezli] poznali B - věrné] vyn. B - 5 budú] v B pův.: pójdú (ale pozd. opraveno) - 9 z] vyn. B - 13 anděly B - 19 byl] vyn. B - 21 z hro- bu] vyn. B - 22 nad tol vyn. B - 25 vkřiešením (!) B - nevstali] vstávali (!) B - 26 jest najprvní] najprnější (!) B - 28 jsa ... všechl tak všech počátek B- 32 na nebe] vyn. B - učil] Kristus učil (ale slovo »Kristus« je pomazáno) B - 33 ještol jest B -. Str. 48 ř. 2 viera] vyn. B, teprve dodatečně napsáno nad řádkem - 4 Nebo] vyn. B - 7 k životu] křivotu (!) B, ale škrtnuto a in marg. opraveno spr. - 8 porušení] pokušení (!) B - 10 doplněno bude, žel doplněno, 172
Str. 42 ř. I pilnějie B -3/4 Tuto... Barlaamových] Kterak jest královic učinil et cetera B - 5 I] vyn. B - 7 ten] vyn. B - 8 své] sv(!) B - 9 po- chotně] vyn. B - vešlo] přišlo B - záslona] v B škrtnuto - 11 pilnějie B- 13 byli... oslepeni] v B slovosled: bludy oslepeni svými byli - 15 bylo ohlášeno] prohlášeno B - 16 ohlásili B - 17 prorokovalil vyn. B - 21 ne- viděli sú] blažení, ktož, ač nevidúc, uvěřie«. A protož, ktož uvěří a krš- čen bude, spasen bude, a zahyne v odstrčení, ktož neuvěří B (»krščen« je napsáno až in marg. místo chybného slova v textu, které je škrtnuto)- 22/3 Tuto... Jozafata] Ješto jej učil B - 23 abyl aby uvěře B - v Duchu svatéml a co jest křest. Sequitur B - 28 svatéj B - a pravé ... křesťan- ské] křesťanské viery pravdě B - Str. 43 ř. 1 Ducha svatého] Duch B - 2 niejžto B - 3 jména] vyn. B- 12 znova narodili] zrodili B - 13 pak] vyn. B - 22 Tuto ... vypravuje] vyn. B- 23 Pak] vyn. B- 27 zemrúc] vyn. B - 28 který] vyn. B- 32 nebo tak] tak t B- Str. 44 ř. 2 dojíti] v B napsáno už před »zaslúžili«, ale škrtnuto - té] pozd. opraveno v: téj B - nebeské] vyn. B-3 a tu] tu B - pozd. opraveno v: blaženost B - 4/5 věčné světlo dál věčný dá život B - 5 anděly B - 9 zdel vyn. B - 11 k té] kde(!) B - a svobodnú] vyn. B - 12 věcí a svo- bodnú B - 12/13 v B slovosled: dar ku pomoci božiej milosti - 15 A nadtol Ale na to B - zřieti] zřieci B (ale je to škrtnuto a in marg. napsáno: zřé- ti); hleděti K, zřieti O - 17 svaté] pozd. opravou z toho: svatéj B - 18 a oblíbiec vší věcil v B pozd. škrtnuto a in marg. napsáno: dojdem - Kdy ť B - 18/19 ta nebeskál vyn. B - 19 ť byl vyn. B - 24 aby přišel] vyn. B - 31 dátil vyn. B -. Str. 45 ř. 1 svýmil vyn. B - 2 zlými aneb dobrýmil vyn. B - 3 Tuto... smrti] O smrti kapitola, čti! B - 5 utěšenie B - 6 živl vyn. B - 7 a] vyn. B- 11 vzatol vyňato B-14 byla] bydla (!) B- 16 v hladu] z toho opravou in marg.: po hlasu B - andělské B - 18 semne] sejme KO - 22 ustaviti neb ustanoviti (1)B - 28/9 jiež ... v dušil kterúž v těle i v duši zaslúžil B (ale »kterúž« je napsáno drobně až in marg.) - 32 jměli súl jměli B-. Str. 46 ř. 3 hýřil v B pozd. škrtnuto a in marg. napsáno: hřešil - 4 hro- viech (1) B - 6 puojdút] vyn. B- 7od] a B- 12 uplně] u plnéj B - v pravdě] pravdě B - 14 anděly B - 16 vylúčeni B - očima] vyn. B - 31 zajisté] ještě B - 34 jistot (!) B, jistotu OT (v K vyn.) - a kážíc] káží B (ale pozd. opravou změněno: »jsúc káží« ve: »jsú kázali«) -. Str. 47 ř. 2 nalezli] poznali B - věrné] vyn. B - 5 budú] v B pův.: pójdú (ale pozd. opraveno) - 9 z] vyn. B - 13 anděly B - 19 byl] vyn. B - 21 z hro- bu] vyn. B - 22 nad tol vyn. B - 25 vkřiešením (!) B - nevstali] vstávali (!) B - 26 jest najprvní] najprnější (!) B - 28 jsa ... všechl tak všech počátek B- 32 na nebe] vyn. B - učil] Kristus učil (ale slovo »Kristus« je pomazáno) B - 33 ještol jest B -. Str. 48 ř. 2 viera] vyn. B, teprve dodatečně napsáno nad řádkem - 4 Nebo] vyn. B - 7 k životu] křivotu (!) B, ale škrtnuto a in marg. opraveno spr. - 8 porušení] pokušení (!) B - 10 doplněno bude, žel doplněno, 172
Strana 173
že B (ale pozd. to celé škrtnuto) - 18 národi B - 20 jestl v B až inmarg. - 21 vy mně] mi B - 23 pro něhol pro ň jeho B - jeho] vyn. B - 28 každý wky (!) B, z toho pozd. opravou: všaký - 29 a hrdě B -31 drotow (!) B, drobtuov KO -33 jest] vyn. B - Abrahamovo] koncové -vo je v B připsáno až dodatečně - 34 pohřeben byl B (ale »byl« je připsáno in marg. doda- tečně)-. Str. 49 ř. 2 a Lazar] alarz (1) B; opraveno in marg. - 5 věčné podoben- stvie nebo (!) B- 9, aby přišli] vyn. B; »aby“ připsáno pozd. in marg. - a byli] aby ti B - 13 utěšenie B - 14 biechu] vyn. B, ale pozd. in marg. připsáno: »byli« (podle znaménka se má čísti před »pozvání«) - 15 sedície] ssazené (ps.: fzazene) B, posazené O - 16 i v B připsáno až dodatečně — jemu] vyn. B - 18/19 očimal vyn. B - 23 z té] té B (ale in marg. za to drobně připsáno: z téj) - jest] vyn. B - 23/4 totíž ... nebeského] vyn. B- 26 túž] v B škrtnuto, za to in marg.: túž; takovúž K - jednu] v B škrtnuto a mezi sloupci napsáno: jedním - 29 skutky s láskú] činy B - 30 nejistot(!) B, nejistost O - 31 tehdy] koncové -dy je připsáno v B až dodatečně — súl vyn. B - 32 praprawu B (ale opraveno spr. in marg.) - súl vyn. B - 33 po »zavřena« se má čísti pozd. přípisek v B: byla - 34 také] vyn. B - jim také B - 35 a řka] vyn. B - Zajisté] vyn. B -. Str. 50 ř. 2 vydadie počet] počet mají vydati B (ale »mají« je připsáno až dodatečně in marg.) - 9 pakl vyn. B - 11 Nebo] vyn. B - 17 červ B- jich (první)] v B až dodat. in marg. - 24 vám] vyn. B - 27 nedostatech- nych (!) B, ale pozd. opraveno spr. - 28 se] vyn. B - 29 Kte (!) B-30 al vyn. B - 33 mlhy B - vichru B - 34 súžíml snuzím B, ale škrtnuto a nahrazeno in marg.: zamútím; ssaužím O - budú] v B opravou z pův.: bude -. Str. 51 ř. 1 vyprostitil vyprositi (!) Bi K, vyplatiti O - v denl ty den B- 8 je] se (!) B, ale i to pomazáno - 10 dobrým] vyn. B - život, život B - 13 To uslyšavl Uslyšav to B (ale »to« je připsáno až dodat.)- 14 nauč mě] vyn. B - 16 utěšenie B- 17 Barlalam(!) B - 18 diešl vyn. B - 21 synuom B- jest] ten B - 23 svaté] vyn. B - 29 svatý] vyn. B - 31 poslúchaje B - svuoj B - 32 ještol geſſtyo (!) B - 33 světku (!) B-. Str. 52 ř. 1 Tuto ... ptáčku] Ješto ptáček učil jednoho úžitečnéj věci. Čti, nalezneš! B - 4 malého, al vyn. B - 8 povie-li] powoly (!) B - 11 col czoft (asi = cožt) B- 14 blázne] vyn. B- 15/16 štrosové B-17 toho] vyn. B- 18 dosáhl] dofal (!) B - 19 nepoſluhal (!) B - 20 s'l vyn. B - ztracenie B -24 střiece (!) B, vystřieci tebe K - 25 tak] vyn. B- štrosové B - 26 takl vyn. B - vajce] vyn. B - jiné] vyn. B - 31 mnoho B -. Str. 53 ř. 7 nebe] neby (!) B - 9 andělští B - 12/13 ale jeden Buoh] vyn. B - 16 boství B - 17 l ve slově »zvláště« je v B připsáno až dodatečně - 17 jemu B - 18 urozeným B - 20 z světlal psáno jen: světla B; Syna K - 21 z ve slově »vzdávajíc« je v B připsáno až pozd. - 22/3 požehnanýl po- znaný B - 25 sám] vyn. B - 30 hrobu] v B až pozd. opravou z pův.: rovu - 31 jediné] jen B -. 36 radostij žádosti B (opravou z pův.: zdoſty)- Str. 54 ř. 7/8 Tuto ... mieti] Dobré čiň B - 24 gdyetye B, choďte KO- 173
že B (ale pozd. to celé škrtnuto) - 18 národi B - 20 jestl v B až inmarg. - 21 vy mně] mi B - 23 pro něhol pro ň jeho B - jeho] vyn. B - 28 každý wky (!) B, z toho pozd. opravou: všaký - 29 a hrdě B -31 drotow (!) B, drobtuov KO -33 jest] vyn. B - Abrahamovo] koncové -vo je v B připsáno až dodatečně - 34 pohřeben byl B (ale »byl« je připsáno in marg. doda- tečně)-. Str. 49 ř. 2 a Lazar] alarz (1) B; opraveno in marg. - 5 věčné podoben- stvie nebo (!) B- 9, aby přišli] vyn. B; »aby“ připsáno pozd. in marg. - a byli] aby ti B - 13 utěšenie B - 14 biechu] vyn. B, ale pozd. in marg. připsáno: »byli« (podle znaménka se má čísti před »pozvání«) - 15 sedície] ssazené (ps.: fzazene) B, posazené O - 16 i v B připsáno až dodatečně — jemu] vyn. B - 18/19 očimal vyn. B - 23 z té] té B (ale in marg. za to drobně připsáno: z téj) - jest] vyn. B - 23/4 totíž ... nebeského] vyn. B- 26 túž] v B škrtnuto, za to in marg.: túž; takovúž K - jednu] v B škrtnuto a mezi sloupci napsáno: jedním - 29 skutky s láskú] činy B - 30 nejistot(!) B, nejistost O - 31 tehdy] koncové -dy je připsáno v B až dodatečně — súl vyn. B - 32 praprawu B (ale opraveno spr. in marg.) - súl vyn. B - 33 po »zavřena« se má čísti pozd. přípisek v B: byla - 34 také] vyn. B - jim také B - 35 a řka] vyn. B - Zajisté] vyn. B -. Str. 50 ř. 2 vydadie počet] počet mají vydati B (ale »mají« je připsáno až dodatečně in marg.) - 9 pakl vyn. B - 11 Nebo] vyn. B - 17 červ B- jich (první)] v B až dodat. in marg. - 24 vám] vyn. B - 27 nedostatech- nych (!) B, ale pozd. opraveno spr. - 28 se] vyn. B - 29 Kte (!) B-30 al vyn. B - 33 mlhy B - vichru B - 34 súžíml snuzím B, ale škrtnuto a nahrazeno in marg.: zamútím; ssaužím O - budú] v B opravou z pův.: bude -. Str. 51 ř. 1 vyprostitil vyprositi (!) Bi K, vyplatiti O - v denl ty den B- 8 je] se (!) B, ale i to pomazáno - 10 dobrým] vyn. B - život, život B - 13 To uslyšavl Uslyšav to B (ale »to« je připsáno až dodat.)- 14 nauč mě] vyn. B - 16 utěšenie B- 17 Barlalam(!) B - 18 diešl vyn. B - 21 synuom B- jest] ten B - 23 svaté] vyn. B - 29 svatý] vyn. B - 31 poslúchaje B - svuoj B - 32 ještol geſſtyo (!) B - 33 světku (!) B-. Str. 52 ř. 1 Tuto ... ptáčku] Ješto ptáček učil jednoho úžitečnéj věci. Čti, nalezneš! B - 4 malého, al vyn. B - 8 povie-li] powoly (!) B - 11 col czoft (asi = cožt) B- 14 blázne] vyn. B- 15/16 štrosové B-17 toho] vyn. B- 18 dosáhl] dofal (!) B - 19 nepoſluhal (!) B - 20 s'l vyn. B - ztracenie B -24 střiece (!) B, vystřieci tebe K - 25 tak] vyn. B- štrosové B - 26 takl vyn. B - vajce] vyn. B - jiné] vyn. B - 31 mnoho B -. Str. 53 ř. 7 nebe] neby (!) B - 9 andělští B - 12/13 ale jeden Buoh] vyn. B - 16 boství B - 17 l ve slově »zvláště« je v B připsáno až dodatečně - 17 jemu B - 18 urozeným B - 20 z světlal psáno jen: světla B; Syna K - 21 z ve slově »vzdávajíc« je v B připsáno až pozd. - 22/3 požehnanýl po- znaný B - 25 sám] vyn. B - 30 hrobu] v B až pozd. opravou z pův.: rovu - 31 jediné] jen B -. 36 radostij žádosti B (opravou z pův.: zdoſty)- Str. 54 ř. 7/8 Tuto ... mieti] Dobré čiň B - 24 gdyetye B, choďte KO- 173
Strana 174
neskonátel z toho pozd. opravou v B: neskonajte - 26 kúzlo B - 30 trpěd- litost(1) B - 31 v kakés' šlechetnosti] v B škrtnuto - 33 litost nad druhým] libost družčie (ps.: druzczye) B -. Str. 55 ř. 4 poznání] v B pův. jen pozna; -ny připsáno až pozd. in marg. - 5 al vyn. B - navrátiti (!) B - 9 chodiv B - hledav B - 10 sel při- psáno v B až pozd. - tamež B, tudy K - 19 k stráže (!) B, ale »k« je podteč- kováno - Po »křstu« opakuje písař B mylně: A když se, svú volí povoléc hřiechu, opět zprzníme (viz výše!), ale je to škrtnuto - 20 a] v B pozd. škrt- nuto a in marg. napsáno: né brž - 23 rozakazal (!) B - byl jest] byl B - 31 jichl v B až dodatečně in marg. -. Str. 56 ř. 1 bykne] v B pozd. škrtnuto a in marg. nahrazeno: blkne; hýkne K - 15 zlodějí B - 17 nebesuom B - 25 a kteréž] v B škrtnuto - pokrstie] pozd. změnou z toho: pokrstěni B -26 spravednosti B -. Str. 57 ř. 1 vl vyn. B - 8 té] pozd. změněno v: téj B - 11 své] pozd. změněno v: svéj B; z své K - 13 vl vyn. (asi spr.) KO - 16 zapeklen] v B pův.: zapleknyen, z toho opravou: zapeklněn (!); zatvrzen bude a K- 17/18 prolitie B - 20 u] vyn. B - 27 poče] v B opravou z pův.: poczy- otrokóvl v B pův.: okrokow; ale škrtnuto a in marg. napsáno: otrokuov - 28 ješto ... sytostil dosti mají (z toho pozd.: majíc) B -. Str. 58 ř. 3 hledal B - oné] v B pozd. opraveno v: onéj - 7 řeč] v Bpův.: rzyech; opraveno pozd. in marg. - 14 a] vyn. B - 16 oblíbiec B - 21 ažl psá- no: as B - 23/4 Tuto ... křtu] O rozkoši B - 30 snažně] často B - božie] v B pozd. změněno v: božiej -. Str. 59 ř. 6 poprzníl pův. v B: poprzdní; ale d je podtečkováno a škrt- nuto - 8 bohatství muožete B; ale »muožete« změněno dodat. opravou v: nemuožete - 10 Nebo ... světě] vyn. B - 12 Tol Ty (!) B - 18 jestl opra- vou pozd. z pův.: ještoť B - 26 jest] vyn. B - té) pozd. opraveno v: téj B- 34 kořen] lořen (!) B-. Str. 60 ř. 6 aspoň] as B - 9 Bohu] opravou z pův.: Buoh B - 15 jest jměl] jměl B - 19 svatost vznik(nú)ti (-nů - odříznuto!), ale slovo »vznik- núti« je připsáno až pozd. in marg. B - 21 váže] ps. waſye B - tak] kak by B - lybytye (!) B (škrtnuto!) - Bohu] lytem (!) B (patrně = lidem) - 22 byla] v B pozd. škrtnuto a napsáno (pod sloupcem): líbila - 24 jediné] jen B - své] pozd. opravou z toho: svéj B - 30 jenž] vyn. B - 31 a tu obě- tujíc] vyn. B - jsúc B -. Str. 61 ř. 10 v své] své B; z toho pozd. opravou: svéj - 11 vneprážďněni B - 12 jel pozd. opravou z pův.: ſve B - 22 hotově B (ale zdá se, že je opraveno v: hotové) - 24 spatrujíc K - 30 následuji B - 34 k] vyn. B-. Str. 62 ř. 4 nebývá] opravou z pův.: býti B - 7 otme] odejme K - 8 té] pozd. opravou z toho: téj B - 9 Nic] vyn. B - jen B - 12 zklamál v B do- datečnou opravou z pův.: zlama - 14 jel vyn. B - 19 na čas co] vyn. B- otme] ale odejme K, ale otejme ť O - 20 po »čest« je v B pozd. přípisek: a vzajtra psotu služebnú - 22 ztratí to] ztratyty (!) B - 24 jednežl jediné B - mrzeti] mořiti B - všeml všecky B - 32 jediné] jen B - pak] vyn. B- otmal odejme K, otejma O - 33 Boha] od (!) B. 174
neskonátel z toho pozd. opravou v B: neskonajte - 26 kúzlo B - 30 trpěd- litost(1) B - 31 v kakés' šlechetnosti] v B škrtnuto - 33 litost nad druhým] libost družčie (ps.: druzczye) B -. Str. 55 ř. 4 poznání] v B pův. jen pozna; -ny připsáno až pozd. in marg. - 5 al vyn. B - navrátiti (!) B - 9 chodiv B - hledav B - 10 sel při- psáno v B až pozd. - tamež B, tudy K - 19 k stráže (!) B, ale »k« je podteč- kováno - Po »křstu« opakuje písař B mylně: A když se, svú volí povoléc hřiechu, opět zprzníme (viz výše!), ale je to škrtnuto - 20 a] v B pozd. škrt- nuto a in marg. napsáno: né brž - 23 rozakazal (!) B - byl jest] byl B - 31 jichl v B až dodatečně in marg. -. Str. 56 ř. 1 bykne] v B pozd. škrtnuto a in marg. nahrazeno: blkne; hýkne K - 15 zlodějí B - 17 nebesuom B - 25 a kteréž] v B škrtnuto - pokrstie] pozd. změnou z toho: pokrstěni B -26 spravednosti B -. Str. 57 ř. 1 vl vyn. B - 8 té] pozd. změněno v: téj B - 11 své] pozd. změněno v: svéj B; z své K - 13 vl vyn. (asi spr.) KO - 16 zapeklen] v B pův.: zapleknyen, z toho opravou: zapeklněn (!); zatvrzen bude a K- 17/18 prolitie B - 20 u] vyn. B - 27 poče] v B opravou z pův.: poczy- otrokóvl v B pův.: okrokow; ale škrtnuto a in marg. napsáno: otrokuov - 28 ješto ... sytostil dosti mají (z toho pozd.: majíc) B -. Str. 58 ř. 3 hledal B - oné] v B pozd. opraveno v: onéj - 7 řeč] v Bpův.: rzyech; opraveno pozd. in marg. - 14 a] vyn. B - 16 oblíbiec B - 21 ažl psá- no: as B - 23/4 Tuto ... křtu] O rozkoši B - 30 snažně] často B - božie] v B pozd. změněno v: božiej -. Str. 59 ř. 6 poprzníl pův. v B: poprzdní; ale d je podtečkováno a škrt- nuto - 8 bohatství muožete B; ale »muožete« změněno dodat. opravou v: nemuožete - 10 Nebo ... světě] vyn. B - 12 Tol Ty (!) B - 18 jestl opra- vou pozd. z pův.: ještoť B - 26 jest] vyn. B - té) pozd. opraveno v: téj B- 34 kořen] lořen (!) B-. Str. 60 ř. 6 aspoň] as B - 9 Bohu] opravou z pův.: Buoh B - 15 jest jměl] jměl B - 19 svatost vznik(nú)ti (-nů - odříznuto!), ale slovo »vznik- núti« je připsáno až pozd. in marg. B - 21 váže] ps. waſye B - tak] kak by B - lybytye (!) B (škrtnuto!) - Bohu] lytem (!) B (patrně = lidem) - 22 byla] v B pozd. škrtnuto a napsáno (pod sloupcem): líbila - 24 jediné] jen B - své] pozd. opravou z toho: svéj B - 30 jenž] vyn. B - 31 a tu obě- tujíc] vyn. B - jsúc B -. Str. 61 ř. 10 v své] své B; z toho pozd. opravou: svéj - 11 vneprážďněni B - 12 jel pozd. opravou z pův.: ſve B - 22 hotově B (ale zdá se, že je opraveno v: hotové) - 24 spatrujíc K - 30 následuji B - 34 k] vyn. B-. Str. 62 ř. 4 nebývá] opravou z pův.: býti B - 7 otme] odejme K - 8 té] pozd. opravou z toho: téj B - 9 Nic] vyn. B - jen B - 12 zklamál v B do- datečnou opravou z pův.: zlama - 14 jel vyn. B - 19 na čas co] vyn. B- otme] ale odejme K, ale otejme ť O - 20 po »čest« je v B pozd. přípisek: a vzajtra psotu služebnú - 22 ztratí to] ztratyty (!) B - 24 jednežl jediné B - mrzeti] mořiti B - všeml všecky B - 32 jediné] jen B - pak] vyn. B- otmal odejme K, otejma O - 33 Boha] od (!) B. 174
Strana 175
Str. 63 ř. 1 jmieti] opravou z pův. jmíti B - 2 věčného dobral z toho pozd. opravou: věčné dobré B; věčného dobrého K - 9 bezl v B opravou z pův.: be - 10 uhlodale biechu K - 14 jeho] vyn. B - dřívie B - 18 vyklá- dati al vyn. B, až dodatečně in marg. napsáno: vykládati - 23 psáno: ſtoyme B - 32 pohýlitil v B škrtnuto a in marg. napsáno: pohlnuti (!); pohltiti K - krópěky (1) B- 34 nebezpečenstvie] v B dodat. opravou z pův.: bezpečenstvie -. Str. 64 ř. 1 Tuto praví] vyn. B - 2 ješto ... šli] velmi dobrý toto etc. B - 4 pověděl] vyn. B - 9 viece (druhé)] více B- 20 tvé] pozd. změněno v: tvéj B - 21 budu] v B až dodatečně in marg. - 22 té] pozd. změnou z toho: téj B - 30 tvé] pozd. změněno v: téj B - 32 té přiezni] vyn B -35 odpovědě a řkal a povědě (!) B-. Str. 65 ř. 2 Chci t] cztyt (!) B, před to pozd. připsáno: h (!) - býtil vyn. B, připsáno však dodatečně in marg. - 3 pův. jen: održím B, ale dodatečně opraveno - 12 jinél pozd. změněno v: jinéj B - toho mieti (ale »mieti« je až pozd. přípisek) B - 13 jedinél jen B - jenžto ... oblekúc] a to, v něž oblekúc neb ošijíc (toto opravou z pův.: ošic) B - 16 jediné] jen B - 19 vl vyn. B- v dobrých B - 21 a muož] »a« připsáno až pozd. B - 24/5 Tuto ... jednil Ješto B - 25 jedno do roka] etc. B - 29 měštěné] v B jen: měště (!); ti měštěné K - 33 měštěné] koncové -né je připsáno v B až pozd.; měšťané KO - 34 jehol v B až dodatečně in marg.; jej K -. Str. 66 ř. 5 ubezpečestvie (!) B, bezpečnost K - předšed B - 13 po- kladuovl vyn. B - 17 pozd. opravou z pův.: pohlebují B - 23 jemu] vyn. B - úžitečnú] věčnú B - 25 užíval] vczyl (!) B, ale škrtnuto a in marg. pozd. opraveno v: užil - 29 Tuto ... Barlaam] vyn. B - 33 vzejdú] sejdú B - sejdú] vzejdú B-. Str. 67 ř. 2 krási B (opravou z pův.: kraſye) - 16 dobře] vyn. B - sebú] vyn. B - 17 každý a B - ruozspe] vyn. B - 18 nesnadně] opravou z pův.: nenadně B - 21 kto vie] vyn. B - 24 zlého] vyn. B - 32 slyšal semlv B připsáno »sem« až dodat. pozd. - 35 úzkú k životu] vyn. B - 36 se široké cesty] vyn. B -. Str. 68 ř. 1 cesta] vyn. B - 3 těch] vyn. B - 4 každém] kazden (!) B-11 prorozumievám (1) B - 12 Po slově »plné« chybí v rukopise B list - 34 dobro- dience O -. Str. 69 ř. 6 pln OT - 20 po »všeho« opakuje (chybně) písař K: že - 20 Slovy »co je« začíná zase v B text po ztraceném listě - ostřiehá... Kris- tus] vyn. B - 21 se, vece B (ale vece je pozd. přípisek) - 27 ještě] vyn. B - 32 psáno: cztyrzyedczyety B -. Str. 70 ř. 1 samými K - 4 Tuto ... široké] Odpoviedanie. Sequitur B- 13 obak] v B opravou z pův.: abak - 14 potrúšeno K - 16 lidí] vyn. B - 25 vstúpili] v B dodatečnou opravou z pův.: vtúpili - 26 božiel pozd. opravou z toho: božiej B - 30 na tu cestu] vyn. B- níl téj cestě B - 32 pozd. opravou z toho: dokonává B - 33 dobrého] vyn. B -. Str. 71 ř. 10 nelzel nez (!) B (tím ovšem povstal nesrozumitelný text následující; pozdější opravy ve větě se snaží to napraviti, ale marně) - té] 175
Str. 63 ř. 1 jmieti] opravou z pův. jmíti B - 2 věčného dobral z toho pozd. opravou: věčné dobré B; věčného dobrého K - 9 bezl v B opravou z pův.: be - 10 uhlodale biechu K - 14 jeho] vyn. B - dřívie B - 18 vyklá- dati al vyn. B, až dodatečně in marg. napsáno: vykládati - 23 psáno: ſtoyme B - 32 pohýlitil v B škrtnuto a in marg. napsáno: pohlnuti (!); pohltiti K - krópěky (1) B- 34 nebezpečenstvie] v B dodat. opravou z pův.: bezpečenstvie -. Str. 64 ř. 1 Tuto praví] vyn. B - 2 ješto ... šli] velmi dobrý toto etc. B - 4 pověděl] vyn. B - 9 viece (druhé)] více B- 20 tvé] pozd. změněno v: tvéj B - 21 budu] v B až dodatečně in marg. - 22 té] pozd. změnou z toho: téj B - 30 tvé] pozd. změněno v: téj B - 32 té přiezni] vyn B -35 odpovědě a řkal a povědě (!) B-. Str. 65 ř. 2 Chci t] cztyt (!) B, před to pozd. připsáno: h (!) - býtil vyn. B, připsáno však dodatečně in marg. - 3 pův. jen: održím B, ale dodatečně opraveno - 12 jinél pozd. změněno v: jinéj B - toho mieti (ale »mieti« je až pozd. přípisek) B - 13 jedinél jen B - jenžto ... oblekúc] a to, v něž oblekúc neb ošijíc (toto opravou z pův.: ošic) B - 16 jediné] jen B - 19 vl vyn. B- v dobrých B - 21 a muož] »a« připsáno až pozd. B - 24/5 Tuto ... jednil Ješto B - 25 jedno do roka] etc. B - 29 měštěné] v B jen: měště (!); ti měštěné K - 33 měštěné] koncové -né je připsáno v B až pozd.; měšťané KO - 34 jehol v B až dodatečně in marg.; jej K -. Str. 66 ř. 5 ubezpečestvie (!) B, bezpečnost K - předšed B - 13 po- kladuovl vyn. B - 17 pozd. opravou z pův.: pohlebují B - 23 jemu] vyn. B - úžitečnú] věčnú B - 25 užíval] vczyl (!) B, ale škrtnuto a in marg. pozd. opraveno v: užil - 29 Tuto ... Barlaam] vyn. B - 33 vzejdú] sejdú B - sejdú] vzejdú B-. Str. 67 ř. 2 krási B (opravou z pův.: kraſye) - 16 dobře] vyn. B - sebú] vyn. B - 17 každý a B - ruozspe] vyn. B - 18 nesnadně] opravou z pův.: nenadně B - 21 kto vie] vyn. B - 24 zlého] vyn. B - 32 slyšal semlv B připsáno »sem« až dodat. pozd. - 35 úzkú k životu] vyn. B - 36 se široké cesty] vyn. B -. Str. 68 ř. 1 cesta] vyn. B - 3 těch] vyn. B - 4 každém] kazden (!) B-11 prorozumievám (1) B - 12 Po slově »plné« chybí v rukopise B list - 34 dobro- dience O -. Str. 69 ř. 6 pln OT - 20 po »všeho« opakuje (chybně) písař K: že - 20 Slovy »co je« začíná zase v B text po ztraceném listě - ostřiehá... Kris- tus] vyn. B - 21 se, vece B (ale vece je pozd. přípisek) - 27 ještě] vyn. B - 32 psáno: cztyrzyedczyety B -. Str. 70 ř. 1 samými K - 4 Tuto ... široké] Odpoviedanie. Sequitur B- 13 obak] v B opravou z pův.: abak - 14 potrúšeno K - 16 lidí] vyn. B - 25 vstúpili] v B dodatečnou opravou z pův.: vtúpili - 26 božiel pozd. opravou z toho: božiej B - 30 na tu cestu] vyn. B- níl téj cestě B - 32 pozd. opravou z toho: dokonává B - 33 dobrého] vyn. B -. Str. 71 ř. 10 nelzel nez (!) B (tím ovšem povstal nesrozumitelný text následující; pozdější opravy ve větě se snaží to napraviti, ale marně) - té] 175
Strana 176
pozd. opraveno v: téj B, vyn. K - otjieti] pozd. opraveno: otejme B - u vuoli] vuole K - jehol tak pův. i v B, ale pozd. k tomu připsáno: jest a v - 11 své ... svobodné] pozd. opraveno v B: svéj téj svobodnéj - 12 své) pozd. změnou z toho: svéj B - 13 libosti] opravou z pův.: libisti B; vuoli K - 21 Tuto ... božiem] vyn. B - 25 Barlaam] v B připsáno až pozd. - 28 jediné tol jen o (!) B, vzniklo však z pův. spr.: jen to - 34 Po slově »svatý[chl« (v B končí list jen: svatý) chybí v rukopise B list - Str. 72 ř. 1 vzeli] vyn. K, vzali O, vzeli T - 8 žel že učenie jest a že K; že OT - 14 silú] milostí OT - zbúřil ... srdcil v srdce pustil OT - 25 otec] otcem OT - 30 křesťanem OT - 32 Až ... že] A vždy s tiem hledáše času, v němž by mohl krále slušně k dobrému přitáhnouti. Až i OT (spr.)-. Str. 73 ř. 7 lehké OT - utěšené OT - 12 Slovem »týmž« začíná zase text v rukopise B po ztraceném listě - 21 vnitřním] vyn. B - 22 všeho ... věč- nú dobrého všeho a věč B - ale myl že B - 23 velice] vyn. B - 25 As tiem... své] vyn. B - 26 Ale] A B - 27 v B slovosled: dobrého tolik - 29 jen B - za- lonye (!) B - 35 věcí] vyn. B - ješto] je B - jen B -. Str. 74 ř. 1 pozd. opraveno v: blaženosti B; blahoslavenství KO - 10 ten] vyn. B - tú cestú] vyn. B - 19 Tvél z toho pozd. opravou: Tvéj B - 24 pozd. opraveno ve: všaký B; všaký K - poznáš] v B pozd. opravou z pův.: ponáš (!) - 25 své. pozd. změněno ve: svéj B - 29 potom] vyn. B-. Str. 75 ř. 1 panně] paní B - 4 učinitil vyn. B - 5 chcil v B opravou z pův.: chti - s tebú ... jítil pustit (!) B - 10 té] pozd. opraveno v: téj B - 13 dílo B - 14 Bohu] vyn. B - 15 vdáváš B (-z- je pozd. připsáno, ale omylem po»dc) - 24 činíl pozd. opraveno v: činie B - 27 chtě (!) B - 33 po- dobnu] vyn. B -. Str. 76 ř. 2 mohla vníti (ale »vníti« je pozd. marginální přípisek) B, mohla vjíti O - 5 dobrodiení B-8 vidal vyn. (!) B - té] z toho pozd.: téj B- 9 jejichol pozd. změněno v: jejiej B - 14 jie] pozd. změněno v: jiej B- 16 jie] zase pozd. změněno v: jiej B - 23 kleynoyty (!) B -26 Tuto... nebeskéml vyn. B - 29 žel vyn. B - 31 úžitku] tak v B, asi chybně m. účinku; sr. K: stálost ... dokonala] tě stálým v tvém účinku dokonal to tvé dobré -. Str. 77 ř. 10 něm B - 11 svatým B - 12 Kterak ... vece] vyn. B - 14/15 mnohutnost (!) B - 21 veliké B -. Str. 78 ř. 7 vlasuovl vyn. B- 9 Nebolvyn. B- 10 jest] vyn. B-12 všie] změ- něno pozd. ve: všiej B - 14 rozumné] opravou z pův.: rozumnéj B - své] změněno pozd. v: svéj B - 17 miešejíc se K (spr.) - 28 které] pozd. opravou z toho: kteréj B - 33 zemi (!) B-. Str. 79 ř. 2 poznániel koncové -nie v B je napsáno až pozd. - 5 božiel změněno pozd. v: božiej B - 6 projítil zjadati prodúc (ps.: produucz; = m. projdúc?) B, popadnouti OT - 7/8 prokřiknutie B - 9 všie] změněno pozd. ve: všiej B - 14 al vyn. B - 24 odpovědě] opravou z pův.: odpovedě B - 31 u] a B (ale i to škrtnuto) - let] vyn. B -. Str. 80 ř. 5 zl vyn. B, s K - 6 s] vyn. B- 7 kteří B- 10 Tuto praví] vyn. B - tělesnéj B - smrti již B - 14 přikání (!) B - 17 jest] v B připsáno až 176
pozd. opraveno v: téj B, vyn. K - otjieti] pozd. opraveno: otejme B - u vuoli] vuole K - jehol tak pův. i v B, ale pozd. k tomu připsáno: jest a v - 11 své ... svobodné] pozd. opraveno v B: svéj téj svobodnéj - 12 své) pozd. změnou z toho: svéj B - 13 libosti] opravou z pův.: libisti B; vuoli K - 21 Tuto ... božiem] vyn. B - 25 Barlaam] v B připsáno až pozd. - 28 jediné tol jen o (!) B, vzniklo však z pův. spr.: jen to - 34 Po slově »svatý[chl« (v B končí list jen: svatý) chybí v rukopise B list - Str. 72 ř. 1 vzeli] vyn. K, vzali O, vzeli T - 8 žel že učenie jest a že K; že OT - 14 silú] milostí OT - zbúřil ... srdcil v srdce pustil OT - 25 otec] otcem OT - 30 křesťanem OT - 32 Až ... že] A vždy s tiem hledáše času, v němž by mohl krále slušně k dobrému přitáhnouti. Až i OT (spr.)-. Str. 73 ř. 7 lehké OT - utěšené OT - 12 Slovem »týmž« začíná zase text v rukopise B po ztraceném listě - 21 vnitřním] vyn. B - 22 všeho ... věč- nú dobrého všeho a věč B - ale myl že B - 23 velice] vyn. B - 25 As tiem... své] vyn. B - 26 Ale] A B - 27 v B slovosled: dobrého tolik - 29 jen B - za- lonye (!) B - 35 věcí] vyn. B - ješto] je B - jen B -. Str. 74 ř. 1 pozd. opraveno v: blaženosti B; blahoslavenství KO - 10 ten] vyn. B - tú cestú] vyn. B - 19 Tvél z toho pozd. opravou: Tvéj B - 24 pozd. opraveno ve: všaký B; všaký K - poznáš] v B pozd. opravou z pův.: ponáš (!) - 25 své. pozd. změněno ve: svéj B - 29 potom] vyn. B-. Str. 75 ř. 1 panně] paní B - 4 učinitil vyn. B - 5 chcil v B opravou z pův.: chti - s tebú ... jítil pustit (!) B - 10 té] pozd. opraveno v: téj B - 13 dílo B - 14 Bohu] vyn. B - 15 vdáváš B (-z- je pozd. připsáno, ale omylem po»dc) - 24 činíl pozd. opraveno v: činie B - 27 chtě (!) B - 33 po- dobnu] vyn. B -. Str. 76 ř. 2 mohla vníti (ale »vníti« je pozd. marginální přípisek) B, mohla vjíti O - 5 dobrodiení B-8 vidal vyn. (!) B - té] z toho pozd.: téj B- 9 jejichol pozd. změněno v: jejiej B - 14 jie] pozd. změněno v: jiej B- 16 jie] zase pozd. změněno v: jiej B - 23 kleynoyty (!) B -26 Tuto... nebeskéml vyn. B - 29 žel vyn. B - 31 úžitku] tak v B, asi chybně m. účinku; sr. K: stálost ... dokonala] tě stálým v tvém účinku dokonal to tvé dobré -. Str. 77 ř. 10 něm B - 11 svatým B - 12 Kterak ... vece] vyn. B - 14/15 mnohutnost (!) B - 21 veliké B -. Str. 78 ř. 7 vlasuovl vyn. B- 9 Nebolvyn. B- 10 jest] vyn. B-12 všie] změ- něno pozd. ve: všiej B - 14 rozumné] opravou z pův.: rozumnéj B - své] změněno pozd. v: svéj B - 17 miešejíc se K (spr.) - 28 které] pozd. opravou z toho: kteréj B - 33 zemi (!) B-. Str. 79 ř. 2 poznániel koncové -nie v B je napsáno až pozd. - 5 božiel změněno pozd. v: božiej B - 6 projítil zjadati prodúc (ps.: produucz; = m. projdúc?) B, popadnouti OT - 7/8 prokřiknutie B - 9 všie] změněno pozd. ve: všiej B - 14 al vyn. B - 24 odpovědě] opravou z pův.: odpovedě B - 31 u] a B (ale i to škrtnuto) - let] vyn. B -. Str. 80 ř. 5 zl vyn. B, s K - 6 s] vyn. B- 7 kteří B- 10 Tuto praví] vyn. B - tělesnéj B - smrti již B - 14 přikání (!) B - 17 jest] v B připsáno až 176
Strana 177
pozd. -26 svelekli (1) B- 27 jest] vyn. B - sl vyn. KO - pohýleno] pohlceno K, povlečeno O - 28 nelze] opravou z pův. nelzy B - 30 skrze] vyn. B - věčnému skrze ni B - 31 tétol pozd. opraveno v: téjto B-. Str. 81 ř. 2 tétol pozd. opr. v: téjto B - 4 Tuto ... jich] O jeho B - 6 je- diné] jen B - 9 nehodní] náhodně B - 11 tol vyn. B - 15 porobcel zpó- sobce (!) B - 20 královic] omyl v B, vynech! - 31 podstúpi B-. Str. 82 ř. 1 tu] to (!) B - 8 strávíma K - 10 Tuto ... tohoto] O světských nedostatciech B - naučení B - 22 chudobu B - 24 znamenaj ... mál viz toho: Kdež tomu, ješto má málo B - 25 veliké (!) B - jedné B - 26 ale] tu B - desíti B - stě B - 27 kopách] vyn. B - 28 potrzyben(!) B - 34 osidla] wſfydla (!) B (patrně m.: v osidla) - lidi] vyn. B -. Str. 83 ř. 5 na] vyn. B - 6 ještě] gyſte B, ale škrtnuto a in marg. nahra- zeno: ješto - 17 a bíše B - 22/3 Tuto ... jejl Potvrzoval královice B - 25 a býtil aby ty B, ale »by ty« je škrtnuto — 26 budeš slúti B (ale»slúti«je připsáno až pozd. in marg.) - 28 všie] pozd. změněno ve: všiej B - dobré] z toho pozd. opr.: dobréj B - všiel zase opraveno ve: všiej B - 29 pravé] změněno pozd. v: pravéj B - 31 slepoty] lepoty (!) B - 32 tobě] vyn. BO-. Str. 84 ř. 2 najpr (!) B - 6 porozením B - 9 v B pozd. opraveno v: nevymluveným - 10 věčný z B - po »toho« čte se v B, patrně chybně, navíc: z pravého světla té studnice (»té« pozd. změněno v: téj) - 21/2 má sám ... to má] vyn. B (je o něco níže!) - 22 urozený] urozením, a to má sám Otec, že od jiného nenie B - 28 vypravenu býti] výpravnému (!) B, nevýpravnému O - 29 nich] v B opravou z pův.: ni - 34 a spuosobem Ducha svatéhol vyn. B - 35 svaté] pozd. opr. v: svatéj B -. Str. 85 ř. 10 czlowyeftwye (!) B, člověčenstvie K - 11 ijednél pozd. z toho (v obou dokladech): ijednéj B - 13 níž] ním B -24 dědicky B - 28 přirozenie B - 29 stvořeného B, stvořeno O - nenie] vyn. BK - 30 an- dělský B - pravé] pozd. změněno v: pravéj B-. Str. 86 ř. 9 krev] v B škrtnuto a in marg. napsáno: krví - 11 tohoto B- 15 jest chtěl] chtěl B - 18 a utěšením] jich utěšením B - býti] býti Bohu B - 20 božiehol v B až pozd. opravou z pův.: bogyeho - 21 jel pozd. opraveno v: jej B - 23 nás] škrtnuto v B - dábelské] pozd. opraveno v: ďá- belskéj B - 35 této pravé] pozd. z toho: téjto pravéj B - jí] změněno pozd. v: jiej B - 36 anděl B -. Str. 87 ř. 6 Pokřtiv ... činiti] Tuto křstil královice B - 9 královice B- k] vyn. B - 11 i dal i jíde B (ale »i« škrtnuto) - 12 spasitedlnú obět] k spasi- tedlnému pokrmu BO - po »božieho« připsáno v B in marg. pozd.: dav - 13 Boha] Buoh B, z toho pozd. opravou: Buoha - 14/15 své veliké) pozd. změněno v: svéj velikéj B - 25 čině] a ty činíš (činiž?) B, a činiž O- věci] činy B - své] pozd. změněno v: svéj B -30/31 rozkázaní B-. Str. 88 ř. 1 v B jen: ostřieha (!) - 2 jde B - 4 světl B - 8 pozd. změněno v: Téj novéj B - 11 učiniti] vyn. B - 12 těžka] u pravdě cesta B, cesta O - 13 jíti jedinél jediné jíti B - 14 nie] z toho pozd. opravou: niej B - 14/15 pro čáku] počátku (!) B - 19 ode B - 21 milostivě B - 26 abyl až by B, že by O - své] vyn. B- neoklamával] neoblomoval B - 29 myšlení 12 Barlaan a Josafat 177
pozd. -26 svelekli (1) B- 27 jest] vyn. B - sl vyn. KO - pohýleno] pohlceno K, povlečeno O - 28 nelze] opravou z pův. nelzy B - 30 skrze] vyn. B - věčnému skrze ni B - 31 tétol pozd. opraveno v: téjto B-. Str. 81 ř. 2 tétol pozd. opr. v: téjto B - 4 Tuto ... jich] O jeho B - 6 je- diné] jen B - 9 nehodní] náhodně B - 11 tol vyn. B - 15 porobcel zpó- sobce (!) B - 20 královic] omyl v B, vynech! - 31 podstúpi B-. Str. 82 ř. 1 tu] to (!) B - 8 strávíma K - 10 Tuto ... tohoto] O světských nedostatciech B - naučení B - 22 chudobu B - 24 znamenaj ... mál viz toho: Kdež tomu, ješto má málo B - 25 veliké (!) B - jedné B - 26 ale] tu B - desíti B - stě B - 27 kopách] vyn. B - 28 potrzyben(!) B - 34 osidla] wſfydla (!) B (patrně m.: v osidla) - lidi] vyn. B -. Str. 83 ř. 5 na] vyn. B - 6 ještě] gyſte B, ale škrtnuto a in marg. nahra- zeno: ješto - 17 a bíše B - 22/3 Tuto ... jejl Potvrzoval královice B - 25 a býtil aby ty B, ale »by ty« je škrtnuto — 26 budeš slúti B (ale»slúti«je připsáno až pozd. in marg.) - 28 všie] pozd. změněno ve: všiej B - dobré] z toho pozd. opr.: dobréj B - všiel zase opraveno ve: všiej B - 29 pravé] změněno pozd. v: pravéj B - 31 slepoty] lepoty (!) B - 32 tobě] vyn. BO-. Str. 84 ř. 2 najpr (!) B - 6 porozením B - 9 v B pozd. opraveno v: nevymluveným - 10 věčný z B - po »toho« čte se v B, patrně chybně, navíc: z pravého světla té studnice (»té« pozd. změněno v: téj) - 21/2 má sám ... to má] vyn. B (je o něco níže!) - 22 urozený] urozením, a to má sám Otec, že od jiného nenie B - 28 vypravenu býti] výpravnému (!) B, nevýpravnému O - 29 nich] v B opravou z pův.: ni - 34 a spuosobem Ducha svatéhol vyn. B - 35 svaté] pozd. opr. v: svatéj B -. Str. 85 ř. 10 czlowyeftwye (!) B, člověčenstvie K - 11 ijednél pozd. z toho (v obou dokladech): ijednéj B - 13 níž] ním B -24 dědicky B - 28 přirozenie B - 29 stvořeného B, stvořeno O - nenie] vyn. BK - 30 an- dělský B - pravé] pozd. změněno v: pravéj B-. Str. 86 ř. 9 krev] v B škrtnuto a in marg. napsáno: krví - 11 tohoto B- 15 jest chtěl] chtěl B - 18 a utěšením] jich utěšením B - býti] býti Bohu B - 20 božiehol v B až pozd. opravou z pův.: bogyeho - 21 jel pozd. opraveno v: jej B - 23 nás] škrtnuto v B - dábelské] pozd. opraveno v: ďá- belskéj B - 35 této pravé] pozd. z toho: téjto pravéj B - jí] změněno pozd. v: jiej B - 36 anděl B -. Str. 87 ř. 6 Pokřtiv ... činiti] Tuto křstil královice B - 9 královice B- k] vyn. B - 11 i dal i jíde B (ale »i« škrtnuto) - 12 spasitedlnú obět] k spasi- tedlnému pokrmu BO - po »božieho« připsáno v B in marg. pozd.: dav - 13 Boha] Buoh B, z toho pozd. opravou: Buoha - 14/15 své veliké) pozd. změněno v: svéj velikéj B - 25 čině] a ty činíš (činiž?) B, a činiž O- věci] činy B - své] pozd. změněno v: svéj B -30/31 rozkázaní B-. Str. 88 ř. 1 v B jen: ostřieha (!) - 2 jde B - 4 světl B - 8 pozd. změněno v: Téj novéj B - 11 učiniti] vyn. B - 12 těžka] u pravdě cesta B, cesta O - 13 jíti jedinél jediné jíti B - 14 nie] z toho pozd. opravou: niej B - 14/15 pro čáku] počátku (!) B - 19 ode B - 21 milostivě B - 26 abyl až by B, že by O - své] vyn. B- neoklamával] neoblomoval B - 29 myšlení 12 Barlaan a Josafat 177
Strana 178
B - 33 od sebe ... myšlenie jmieti dobrá v srdci, chrám Duchu svatého učinie z sebe. Neb od myšlení, jakáž B - 36 malé] pozd. opraveno v: maléj B-. Str. 89 ř. 5 naše] našie (z toho pozd.: našiej) B - 13 číti] v B opravou z pův.: činiti - 16 otme] odejme K, obrání O - kdyl vyn. B - odejme K, obrání O - 16 velikú] v B marginální pozd. oprava z pův.: wyeku - 21 O zištném ... zlého] vyn. B - 28/9 rozšafnost] rošafná B - 29 smyslové il mysli a B -31 neřádně] vyn. B - uobyčejl oboczyey (!) B - 32 přemoženo B-. Str. 90 ř. 3 tél pozd. změněno v: téj B; těch K - věcí K - 4 v sel in marg. pozd. změněno: v své B - 9 z] vyn. B - 12 světlu] v B pozd. opravou z pův.: světku - najvyššie] i najvětšie B - 13 spatrovati K - všie své] v obou dokladech změněno pozd. ve: všiej svéj B - 14 svůl vyn. B - 16 blažnost] pozd. změnou z toho: blaženost B - 17 své] pozd. změněno v: svéj B - spatrujíc K - 19 vnitř hlas] wnytrzny ho (!) B, vnitřní hlahol O - 20 hor- néjl horlivé K, horní O - blíží] blazy (sic!) B - 27 spatrovánie K - 31 čístal vyn. B - psáno: frdczadlo B - 32 svaté] pozd. změněno v: svatéj B - 33/4 nebudú] opravou z pův.: budú B -. Str. 91 ř. 2 sl v B nenapsáno - čistě B - 3 takže] vyn. B - 4 jil vyn. B - 5 tobě] vyn. B - súdu (!) B - tvé] pozd. změněno v: tvéj B; mé K- 6 náramně] v B škrtnuto a nějak korigováno in marg., ale není to čitelné- 7 a] vyn. B - 16 jmene] pozd. změněno ve: jména B - té] pozd. změněno v: téj B - 18 blažnostil pozd. změněno v: blaženosti B; blahoslavenstvie KO - 19 tu] vyn. B - 24 v bázni] s blázny (!) B, ale škrtnuto - bezbydlé] změněno pozd. v: bydla B - 26 vašie] pozd. změněno ve: vašiej B - 27 drahú] druhú (!) B - všiel změněno pozd. ve: všiej B - 28 přemietaj] opra- vou z pův.: přimietaj B - 30/31 odplatul vyn. B - 32 lútová] minulá O- 35/6 takové] opravou z pův.: takvé B - 36 přimietány B -. Str. 92 ř. 2 tvé] pozd. změněno v: tvéj B - 5 blažené] z toho pozd. opravou: blaženéj B - 6 svaté] změněno pozd. ve: svatéj B - 8 že ... křesťa- nem] vyn. B - 10 své] pozd. změněno v: svéj B - 12 jinými] jimi (!) B- 15 Vieš] tak pův. i v B, ale pozd. změněno ve: Věz - jest tě] vyn. B- 16 abych ... měl] vyn. B - 28 své pozd. změnou z toho: svéj B-. Str. 93 ř. 7 vypraviv B - 11 milován býti] v B »býti« je škrtnuto - 12 býti ostřieháno býti (!) B - 14 prvnie] změněno pozd. v: prvniej B; pravé (patrně spr.) KO - 18/19 Tehdy ... k němu] Pak syn králuov vece k uonomu Zardanovi B - 22 skazuje B - 25 tol vyn. B - té] pozd. změněno v: téj B - 28 toho a že sem té] tohoto B - pustil jsem jej B (ale »pustil sem« je škrtnuto a in marg. napsáno: pustiv) - 29 té] pozd. změněno v: téj B - 35 jakož] vyn. B-. Str. 94 ř. 8 krásných] krátkých (!) B - řečí] věcí B - mluvě B - 24 dobré] pozd. změněno v: dobréj B - 28 své vše B - 29 jinýml v B opravou z pův.: jiném - 32rúcho sprostné] sprostné kázal (ale »kázal« je až pozd. přípisek) B - učiniti B -. Str. 95 ř. 1 když ... odšél] vyn. B - 6 sil ſye (!) B - 11 a] vyn. B- 14 po 178
B - 33 od sebe ... myšlenie jmieti dobrá v srdci, chrám Duchu svatého učinie z sebe. Neb od myšlení, jakáž B - 36 malé] pozd. opraveno v: maléj B-. Str. 89 ř. 5 naše] našie (z toho pozd.: našiej) B - 13 číti] v B opravou z pův.: činiti - 16 otme] odejme K, obrání O - kdyl vyn. B - odejme K, obrání O - 16 velikú] v B marginální pozd. oprava z pův.: wyeku - 21 O zištném ... zlého] vyn. B - 28/9 rozšafnost] rošafná B - 29 smyslové il mysli a B -31 neřádně] vyn. B - uobyčejl oboczyey (!) B - 32 přemoženo B-. Str. 90 ř. 3 tél pozd. změněno v: téj B; těch K - věcí K - 4 v sel in marg. pozd. změněno: v své B - 9 z] vyn. B - 12 světlu] v B pozd. opravou z pův.: světku - najvyššie] i najvětšie B - 13 spatrovati K - všie své] v obou dokladech změněno pozd. ve: všiej svéj B - 14 svůl vyn. B - 16 blažnost] pozd. změnou z toho: blaženost B - 17 své] pozd. změněno v: svéj B - spatrujíc K - 19 vnitř hlas] wnytrzny ho (!) B, vnitřní hlahol O - 20 hor- néjl horlivé K, horní O - blíží] blazy (sic!) B - 27 spatrovánie K - 31 čístal vyn. B - psáno: frdczadlo B - 32 svaté] pozd. změněno v: svatéj B - 33/4 nebudú] opravou z pův.: budú B -. Str. 91 ř. 2 sl v B nenapsáno - čistě B - 3 takže] vyn. B - 4 jil vyn. B - 5 tobě] vyn. B - súdu (!) B - tvé] pozd. změněno v: tvéj B; mé K- 6 náramně] v B škrtnuto a nějak korigováno in marg., ale není to čitelné- 7 a] vyn. B - 16 jmene] pozd. změněno ve: jména B - té] pozd. změněno v: téj B - 18 blažnostil pozd. změněno v: blaženosti B; blahoslavenstvie KO - 19 tu] vyn. B - 24 v bázni] s blázny (!) B, ale škrtnuto - bezbydlé] změněno pozd. v: bydla B - 26 vašie] pozd. změněno ve: vašiej B - 27 drahú] druhú (!) B - všiel změněno pozd. ve: všiej B - 28 přemietaj] opra- vou z pův.: přimietaj B - 30/31 odplatul vyn. B - 32 lútová] minulá O- 35/6 takové] opravou z pův.: takvé B - 36 přimietány B -. Str. 92 ř. 2 tvé] pozd. změněno v: tvéj B - 5 blažené] z toho pozd. opravou: blaženéj B - 6 svaté] změněno pozd. ve: svatéj B - 8 že ... křesťa- nem] vyn. B - 10 své] pozd. změněno v: svéj B - 12 jinými] jimi (!) B- 15 Vieš] tak pův. i v B, ale pozd. změněno ve: Věz - jest tě] vyn. B- 16 abych ... měl] vyn. B - 28 své pozd. změnou z toho: svéj B-. Str. 93 ř. 7 vypraviv B - 11 milován býti] v B »býti« je škrtnuto - 12 býti ostřieháno býti (!) B - 14 prvnie] změněno pozd. v: prvniej B; pravé (patrně spr.) KO - 18/19 Tehdy ... k němu] Pak syn králuov vece k uonomu Zardanovi B - 22 skazuje B - 25 tol vyn. B - té] pozd. změněno v: téj B - 28 toho a že sem té] tohoto B - pustil jsem jej B (ale »pustil sem« je škrtnuto a in marg. napsáno: pustiv) - 29 té] pozd. změněno v: téj B - 35 jakož] vyn. B-. Str. 94 ř. 8 krásných] krátkých (!) B - řečí] věcí B - mluvě B - 24 dobré] pozd. změněno v: dobréj B - 28 své vše B - 29 jinýml v B opravou z pův.: jiném - 32rúcho sprostné] sprostné kázal (ale »kázal« je až pozd. přípisek) B - učiniti B -. Str. 95 ř. 1 když ... odšél] vyn. B - 6 sil ſye (!) B - 11 a] vyn. B- 14 po 178
Strana 179
»krása« má se čísti pozd. marginálie: jest B - 19 psáno v B jen: stojíš; sstojíš K, zuostojíš O - 20 božie] změněno pozd. v: božiej B - 23 po »vezmu« začal písař B zase psáti »vez«, ale zapomenul to přeškrtnouti - té] pozd. opraveno v: tvéj B - 31 své] pozd. změněno v: svéj B -. Str. 96 ř. 4 my] tak v B i KOT, ale zřejmě omyl m.: ny - 7 mnoho B- 8 krví a vykúpiv B - Pána našehol panaſſeho (!) B, ale opraveno in marg. — 11 ale] v B škrtnuto - 12 tvé] změněno pozd. v: tvéj B - 17 il vyn. B- 19 své] změněno pozd. v: svéj B - 22 jejl se B - a řka ... byl] vyn. B - 23 s královicem B - 29 řieci] v B vyn., až in marg. pozd. napsáno: se modliti řka takto - 30 pospějl pospěš KO - 33 jmene] pozd. změněno ve: jména B -. Str. 97 ř. 3 ale nauč mě] vyn. B - 4 ješto] v B vyn., až pozd. mezi sloupci připsáno: jenž - 5 podstati] pozd. změněno v: podstatě B -10 v B omylem je iniciálka Am. O - 15 svatyni] in marg. B opraveno: svatými (!) - 25 jinél pozd. změněno v: jinéj B - 26 v B slovosled: že jediné - 27 se na ň ... rozhněvall snad syn rozhněval se na ň (ale »syn« je připsáno až pozd. in marg.) B - 30 jakž byl v B škrtnuto - 33 jítil vyn. B, až in marg. pozd. připsáno: přijíti -. Str. 98 ř. 8 jediné] gyedene(!) B - vždyl vyn. B - 17 té] změněno pozd. v: téj B - 20 co] v B vyn., až dodatečně připsáno in marg. - 23 našie] změ- něno pozd. v: našiej B - 27 býti] vyn. B - 29 křesťanské] pozd. změnou z toho: křesťanskéj B - 31 našem] nafſym(!) B - 35 z] vyn. B - té] pozd. změněno v: téj B -. Str. 99 ř. 1 Tuto... kterakl Ješto je 129b] den najvětší rádce, jménem B - 1/2 aby... strany] vyn. B - 2/3 Barlaama... horách] hledali Barlaama na púšti, i nalezli jiných mnoho pústenníkóv B - 4 cestách] czechach B (ale opraveno spr. in marg.) - tkysili] popadli K - 15 všie] změněno pozd. ve: všiej B - 25 to] vyn. BO - knyezyeze(!) B - 29 jest] vyn. B, až pozd. in mar- gine připsáno: přebývá - . Str. 100 ř. 1 to] vyn. B - 17 stávše B -. Str. 101 ř. 1 abyšte] v B opravou in marg. z pův.: aby - 4 divnéj] škrt- nuto v B - statečnostil pozd. změněno v B v: statečnú - 16 té] z toho pozd. změnou: téj B - 17 řečí] vyn. B - 18 nám] vyn. B - 19 viděti] věděti K- 21 smyl pozd. opraveno ve: sme B - 24 své] pozd. opraveno v: svéj B- 25 zabíjije(!)! B - 27 věcí] vynésti nebo B -. Str. 102 ř. 8 lidského přirozenie] přirozenie jich B - 15 tvé] pozd. změ- něno v: tvéj B - 23 mořil zemi B - 26 věčné] pozd. změněno ve: věčnéj B-. Str. 103 ř. 3 hněvu] v B opravou z pův.: něvu - 4 básní] v B: blazny (sic!); z toho opravou pozd. in marg.: bláznivých řečí - 16 pronesúc B- 22 jest náš zisk] veliký zik(!) a B (ale in marg. opr. zik v: zisk)-26 potvrzu- jel roznicuje(!) B, rozněcuje O - 27 účastenstvím a vítěžstvím] udacstvem B - 27/8 mučedlníkóvl učedlníkóv B, mučedlníkuov K - 33 náděje] vyn. B, rady O-. Str. 104 ř. 1 druhé] v B pozd. změněno v: druhéj - 3 svój] v B napsáno jen: ſw(!) - 7 smluvil] opravou z pův.: smuvil B, s ním smluvil K O -18/19 179
»krása« má se čísti pozd. marginálie: jest B - 19 psáno v B jen: stojíš; sstojíš K, zuostojíš O - 20 božie] změněno pozd. v: božiej B - 23 po »vezmu« začal písař B zase psáti »vez«, ale zapomenul to přeškrtnouti - té] pozd. opraveno v: tvéj B - 31 své] pozd. změněno v: svéj B -. Str. 96 ř. 4 my] tak v B i KOT, ale zřejmě omyl m.: ny - 7 mnoho B- 8 krví a vykúpiv B - Pána našehol panaſſeho (!) B, ale opraveno in marg. — 11 ale] v B škrtnuto - 12 tvé] změněno pozd. v: tvéj B - 17 il vyn. B- 19 své] změněno pozd. v: svéj B - 22 jejl se B - a řka ... byl] vyn. B - 23 s královicem B - 29 řieci] v B vyn., až in marg. pozd. napsáno: se modliti řka takto - 30 pospějl pospěš KO - 33 jmene] pozd. změněno ve: jména B -. Str. 97 ř. 3 ale nauč mě] vyn. B - 4 ješto] v B vyn., až pozd. mezi sloupci připsáno: jenž - 5 podstati] pozd. změněno v: podstatě B -10 v B omylem je iniciálka Am. O - 15 svatyni] in marg. B opraveno: svatými (!) - 25 jinél pozd. změněno v: jinéj B - 26 v B slovosled: že jediné - 27 se na ň ... rozhněvall snad syn rozhněval se na ň (ale »syn« je připsáno až pozd. in marg.) B - 30 jakž byl v B škrtnuto - 33 jítil vyn. B, až in marg. pozd. připsáno: přijíti -. Str. 98 ř. 8 jediné] gyedene(!) B - vždyl vyn. B - 17 té] změněno pozd. v: téj B - 20 co] v B vyn., až dodatečně připsáno in marg. - 23 našie] změ- něno pozd. v: našiej B - 27 býti] vyn. B - 29 křesťanské] pozd. změnou z toho: křesťanskéj B - 31 našem] nafſym(!) B - 35 z] vyn. B - té] pozd. změněno v: téj B -. Str. 99 ř. 1 Tuto... kterakl Ješto je 129b] den najvětší rádce, jménem B - 1/2 aby... strany] vyn. B - 2/3 Barlaama... horách] hledali Barlaama na púšti, i nalezli jiných mnoho pústenníkóv B - 4 cestách] czechach B (ale opraveno spr. in marg.) - tkysili] popadli K - 15 všie] změněno pozd. ve: všiej B - 25 to] vyn. BO - knyezyeze(!) B - 29 jest] vyn. B, až pozd. in mar- gine připsáno: přebývá - . Str. 100 ř. 1 to] vyn. B - 17 stávše B -. Str. 101 ř. 1 abyšte] v B opravou in marg. z pův.: aby - 4 divnéj] škrt- nuto v B - statečnostil pozd. změněno v B v: statečnú - 16 té] z toho pozd. změnou: téj B - 17 řečí] vyn. B - 18 nám] vyn. B - 19 viděti] věděti K- 21 smyl pozd. opraveno ve: sme B - 24 své] pozd. opraveno v: svéj B- 25 zabíjije(!)! B - 27 věcí] vynésti nebo B -. Str. 102 ř. 8 lidského přirozenie] přirozenie jich B - 15 tvé] pozd. změ- něno v: tvéj B - 23 mořil zemi B - 26 věčné] pozd. změněno ve: věčnéj B-. Str. 103 ř. 3 hněvu] v B opravou z pův.: něvu - 4 básní] v B: blazny (sic!); z toho opravou pozd. in marg.: bláznivých řečí - 16 pronesúc B- 22 jest náš zisk] veliký zik(!) a B (ale in marg. opr. zik v: zisk)-26 potvrzu- jel roznicuje(!) B, rozněcuje O - 27 účastenstvím a vítěžstvím] udacstvem B - 27/8 mučedlníkóvl učedlníkóv B, mučedlníkuov K - 33 náděje] vyn. B, rady O-. Str. 104 ř. 1 druhé] v B pozd. změněno v: druhéj - 3 svój] v B napsáno jen: ſw(!) - 7 smluvil] opravou z pův.: smuvil B, s ním smluvil K O -18/19 179
Strana 180
vyved... z bludu] z bludu vyved B - 22/ své] pozd. změněno v: svéj B- 26 velmi pilně] a velmi B - 27 abyl i by B - bylo] vyn. B - 34 své] pozd. změněno v: svéj B -. Str. 105 ř. 1 pomoci] milosti neb pomoci B - 6 přemóž] opraveno pozd. v: přemuož B - 15 pozd. opraveno v: opět B - 20 nemúdré] pozd. změněno v: nemúdréj B - 22 dav] dal s' B, a dal si se O-. Str. 106 ř. 3 Ale ještě] A ještě ale, synu B - umysl B, usmysli O - 4 té] pozd. změněno v: téj B - 5 kakús'] v B pův.: kukus(!), ale opraveno - 6 Protož poď al A pod B-13 Tuto... řečmi] Co syn odpověděl otci B - 14 král] vyn. B - 16 toho... učinil] vyn. B - 17 Otče milýl vyn. B - ovšem] vyn. B - 18 věci t] v B pozd. opraveno ve: věři, že ť - 22 v jich] její B- 23 vl vyn. B - a jest] vyn. B- 24 ješto jel v B opravou z pův.: ješto jsú, ješto - 28 svél pozd. opraveno v: svéj B - 32 všie] pozd. opraveno ve: všiej B - nie) pozd. opravou z toho: niej B - 34 našie] pozd. opraveno v: našiej B -. Str. 107 ř. 3 své] vyn. B - 4 jako] ješto B (ale škrtnuto!) - 8 lidský] vyn. B - 13 jedné] pozd. změněno v: jednéj B - 14 jedné] rovněž tak v B - 23 se skrze ně stalo] skrze něho(!) bylo B - 24 poznal] vyn. B, až pozd. při- psáno in marg. (po slově »svatého«): shlédl - 28 milý] vyn. B - 32 miléhol vyn. B - 35 té] pozd. změněno v: téj B -. F Str. 108 ř. 2 mél pozd. změněno v: méj B - 5 mél rovněž tak změněno v B- 8 v přirození] y u przyroneny(!) (patrně m.: i u přirození) B; v přiezni K, i v přirození O - 11/12 Tuto... otci] Co jemu otec odpověděl B - 18 Pozd. změněno ve: svéjvolný B- 19 svých starší(!) B - nesposlúcháš B- 20 mél pozd. změněno v: méj B - 26 v zatracenie] vyn. B, k zatracení O- 29 osviecen] posviecen B (snad m. prosviecen)-. Str. 109 ř. 4 té] pozd. změněno v: téj B - 5 lútové] pozd. změněno v: lútovéj B; světské K - 7 ohoryčie] v B -y- pozd. škrtnuto; ohořčuje K, v hořkost obrátí O - 13 skutky dobré] vyn. B - 13/14 nebo... mál jimž potom má taká, jacíž sú, jen odplata B - 17 ještě] ješto(!) B - 24 nad] na B- 32 nemúdré] pozd. změněno v: nemúdréj B - 36 nenie] vyn. B-. Str. 110 ř. 2 ktol to(!) B - 4 samým K - 9v Bpův.: vevedl, ale opraveno dodatečně - 10 očistil] vykúpil neb očistil B - dábelské] v B pozd. opraveno v: dábelskéj - 18 ústavné] pozd. změněno v: ústavnéj B - 22 z pův. přiezně B - 24 velikých] v B opravou z pův.: wekych -. Str. 111 ř. 10/11 Buoh... stvořenie] vyn. B - 19 pozd. opraveno v: opět B - 30 bylo] v B vyn., ale připsáno dodatečně - jel v B opravou z pův.: jej - 33 cestě Galilejských] vieře kalilejskéj B, vieře Galilejských O-. Str. 112 ř. 5 než] vyn. B, jako O - 8 ps.: wyczech(!) B - 12 milý] myslí B- 23 milostivě B-. Str. 113 ř. 5 té] pozd. (v obou dokladech) změněno v: téj B- 16 Tuto... kterakl Ješto B - 17 marnosti... vstátil tohoto světa marnosti a o vstání z mrtvých B - 18 i k té řeči] i také řeči B (ale škrtnuto!) - 19 této svaté] pozd. změněno v: téjto svatéj B - 33 lopot KO -34 protol vyn. B-. Str. 114 ř. 1 k té] někde(!) B, ne té O (tak mělo být asi i v B)- nepřilnul] ulnul B, přídržal se O - 2 ale té hledal] v B opakováno, ale škrtnuto - 4 této 180
vyved... z bludu] z bludu vyved B - 22/ své] pozd. změněno v: svéj B- 26 velmi pilně] a velmi B - 27 abyl i by B - bylo] vyn. B - 34 své] pozd. změněno v: svéj B -. Str. 105 ř. 1 pomoci] milosti neb pomoci B - 6 přemóž] opraveno pozd. v: přemuož B - 15 pozd. opraveno v: opět B - 20 nemúdré] pozd. změněno v: nemúdréj B - 22 dav] dal s' B, a dal si se O-. Str. 106 ř. 3 Ale ještě] A ještě ale, synu B - umysl B, usmysli O - 4 té] pozd. změněno v: téj B - 5 kakús'] v B pův.: kukus(!), ale opraveno - 6 Protož poď al A pod B-13 Tuto... řečmi] Co syn odpověděl otci B - 14 král] vyn. B - 16 toho... učinil] vyn. B - 17 Otče milýl vyn. B - ovšem] vyn. B - 18 věci t] v B pozd. opraveno ve: věři, že ť - 22 v jich] její B- 23 vl vyn. B - a jest] vyn. B- 24 ješto jel v B opravou z pův.: ješto jsú, ješto - 28 svél pozd. opraveno v: svéj B - 32 všie] pozd. opraveno ve: všiej B - nie) pozd. opravou z toho: niej B - 34 našie] pozd. opraveno v: našiej B -. Str. 107 ř. 3 své] vyn. B - 4 jako] ješto B (ale škrtnuto!) - 8 lidský] vyn. B - 13 jedné] pozd. změněno v: jednéj B - 14 jedné] rovněž tak v B - 23 se skrze ně stalo] skrze něho(!) bylo B - 24 poznal] vyn. B, až pozd. při- psáno in marg. (po slově »svatého«): shlédl - 28 milý] vyn. B - 32 miléhol vyn. B - 35 té] pozd. změněno v: téj B -. F Str. 108 ř. 2 mél pozd. změněno v: méj B - 5 mél rovněž tak změněno v B- 8 v přirození] y u przyroneny(!) (patrně m.: i u přirození) B; v přiezni K, i v přirození O - 11/12 Tuto... otci] Co jemu otec odpověděl B - 18 Pozd. změněno ve: svéjvolný B- 19 svých starší(!) B - nesposlúcháš B- 20 mél pozd. změněno v: méj B - 26 v zatracenie] vyn. B, k zatracení O- 29 osviecen] posviecen B (snad m. prosviecen)-. Str. 109 ř. 4 té] pozd. změněno v: téj B - 5 lútové] pozd. změněno v: lútovéj B; světské K - 7 ohoryčie] v B -y- pozd. škrtnuto; ohořčuje K, v hořkost obrátí O - 13 skutky dobré] vyn. B - 13/14 nebo... mál jimž potom má taká, jacíž sú, jen odplata B - 17 ještě] ješto(!) B - 24 nad] na B- 32 nemúdré] pozd. změněno v: nemúdréj B - 36 nenie] vyn. B-. Str. 110 ř. 2 ktol to(!) B - 4 samým K - 9v Bpův.: vevedl, ale opraveno dodatečně - 10 očistil] vykúpil neb očistil B - dábelské] v B pozd. opraveno v: dábelskéj - 18 ústavné] pozd. změněno v: ústavnéj B - 22 z pův. přiezně B - 24 velikých] v B opravou z pův.: wekych -. Str. 111 ř. 10/11 Buoh... stvořenie] vyn. B - 19 pozd. opraveno v: opět B - 30 bylo] v B vyn., ale připsáno dodatečně - jel v B opravou z pův.: jej - 33 cestě Galilejských] vieře kalilejskéj B, vieře Galilejských O-. Str. 112 ř. 5 než] vyn. B, jako O - 8 ps.: wyczech(!) B - 12 milý] myslí B- 23 milostivě B-. Str. 113 ř. 5 té] pozd. (v obou dokladech) změněno v: téj B- 16 Tuto... kterakl Ješto B - 17 marnosti... vstátil tohoto světa marnosti a o vstání z mrtvých B - 18 i k té řeči] i také řeči B (ale škrtnuto!) - 19 této svaté] pozd. změněno v: téjto svatéj B - 33 lopot KO -34 protol vyn. B-. Str. 114 ř. 1 k té] někde(!) B, ne té O (tak mělo být asi i v B)- nepřilnul] ulnul B, přídržal se O - 2 ale té hledal] v B opakováno, ale škrtnuto - 4 této 180
Strana 181
marné] pozd. změněno v: téjto marnéj B - 6 opitie] opyete (sic!) B - 8 utě- šené (a z toho pozd. změnou: utěšenie) B - 10 žalost] žádost(!) B- 11 Čest] Často(!) B - najlepšie i B- 14 bezl z(!) B- 19/20 též... světa] vyn. (!) B - 22 otče] vyn. B - 23 věc] lze čísti i: věč; na věky T - 24 pilnosti B-. Str. 115 ř. 3 té] ve všech 3 dokladech změněno pozd. v: téj B - 5 při- pravil] vypravil(!) B - 8 táhnúc(!) B - dobrému] v B pozd. opr. z pův.: dobré; a dobrému K - 9 przdnie B- 10 a] v B škrtnuto - 11 ps.: samyem B, ale -e- pozd. škrtnuto; samým K - bude] v B vyn., napsáno až dodat. in marg. před slovem »známa« - 14 oné věčné nebeské] pozd. změněno v: onéj věčnéj nebeskéj B - 16 zdejšieho šeredstvie] v šeredství libostí sdejších B, libostí sdejších O - 19 vida] vyn. B - 20 oné) změněno pozd. v: onéj B- 27 té] změněno pozd. v: téj B - galilejské] změněno pozd. v: galilejskéj B- 30 uobú] pozd. změněno v: obú B -. Str. 116 ř. 7 zhubeni a rozehnáni] a rozehnáni B, rozehnáni a zhubeni K - 10 silné] pozd. z toho: silnéj B- 15 ale] vyn. B- 23 v B slovosled: kněží bohóv - kněžím K - 26 rozdáno] poddáno B-34 dobré(!) B-. Str. 117 ř. 1 nevýmluvného] nevýmluvného a dobrého B - 2 rozhněval sem] v B »sem« připsáno až dodat. - 4 přemuožeš-li] vyn. B K - 6 s'] v B vyn., až dodat. mezi sloupci napsáno: si- 8 té] pozd. změněno v: téj B - 11 synuov králových (O: královských) K O - 12 že již] se, že B - 13 jil v B pův.: je, ale opraveno spr. - 14 sám] vyn. B - pilně] vyn. B-. Str. 118 ř. 2 bohové] bozi B - 5 slušie(!) B - 7 potupují(!) B - 12 toho] to B-řieci] řka B- 14 dobře] vyn. B- 17 běh] byech (sic) B - 18 všeliká] veliká(!) B - 23 hýbel v B opravou z pův.: lybe - zdržaná] kterúž drží B- 31 takový a též] ty on otecz(!) (snad m. týž a též) B -. Str. 119 ř. 1 prvál pravá(!) B- 6 a i tu... daleko jest] vyn. B- 7 miery B- 12 né] pozd. opraveno v: nébrž B - 15 našiel pozd. opraveno v: našiej B - té] pozd. opraveno v: téj B - 26 všem] vyn. B - 32 Rekovové(!) B - Til To B - národem(!) B- . Str. 120 ř. 3 nazvavše] v B opravou z pův.: nazavše - 7 tak] kak(!) B - 8 je] vyn. B - 9 ješto to činí] vyn. B - 10 jest] vyn. B - chované] ta věc cho- vaná K - 13 té] pozd. změněno v: téj B - 15 klaněno] v B opravou z pův.: laněno - 16 a rozumu] ani rozumu K O T - 19 Buoh... mocí] svú mocí ne- porušný B - 20 divnú B - 31 a] vyn. B-. Str. 121 ř. 13 mčí] nosí K - 14 najvětší] najvyšší K O T - 16 již povědě- né] vyn. B- 18 kl v B škrtnuto, vyn. K O T - 19 ješto jest] že B-20 zporzye- dyel(1) B - 24 ctíti za bóh] vyn. B - 25 pohodu našil pohodlé naše K - 30 sú] vyn. B - cizolostvo B - 33 by Venus] vyn. B -34 ti mnoho těch věcí] ty mnohé věci těch B-. Str. 122 ř. 1v] a B - 2 věcí B- i] vyn. B - 4 bludu B - 5/6 to puojdem] jde B - 9 bude] vyn. B - 10 je B - 11 příchylen] pochýlen velmě B- 12 silné B - 23/4 pomáhají] v B opravou z pův.: pomájí - 28 cizoložstva] opra- vou z pův.: cizostva B - i jiné... věci] vyn. B - 30 slepé sami B - 31 samy] vyn. B-. 181
marné] pozd. změněno v: téjto marnéj B - 6 opitie] opyete (sic!) B - 8 utě- šené (a z toho pozd. změnou: utěšenie) B - 10 žalost] žádost(!) B- 11 Čest] Často(!) B - najlepšie i B- 14 bezl z(!) B- 19/20 též... světa] vyn. (!) B - 22 otče] vyn. B - 23 věc] lze čísti i: věč; na věky T - 24 pilnosti B-. Str. 115 ř. 3 té] ve všech 3 dokladech změněno pozd. v: téj B - 5 při- pravil] vypravil(!) B - 8 táhnúc(!) B - dobrému] v B pozd. opr. z pův.: dobré; a dobrému K - 9 przdnie B- 10 a] v B škrtnuto - 11 ps.: samyem B, ale -e- pozd. škrtnuto; samým K - bude] v B vyn., napsáno až dodat. in marg. před slovem »známa« - 14 oné věčné nebeské] pozd. změněno v: onéj věčnéj nebeskéj B - 16 zdejšieho šeredstvie] v šeredství libostí sdejších B, libostí sdejších O - 19 vida] vyn. B - 20 oné) změněno pozd. v: onéj B- 27 té] změněno pozd. v: téj B - galilejské] změněno pozd. v: galilejskéj B- 30 uobú] pozd. změněno v: obú B -. Str. 116 ř. 7 zhubeni a rozehnáni] a rozehnáni B, rozehnáni a zhubeni K - 10 silné] pozd. z toho: silnéj B- 15 ale] vyn. B- 23 v B slovosled: kněží bohóv - kněžím K - 26 rozdáno] poddáno B-34 dobré(!) B-. Str. 117 ř. 1 nevýmluvného] nevýmluvného a dobrého B - 2 rozhněval sem] v B »sem« připsáno až dodat. - 4 přemuožeš-li] vyn. B K - 6 s'] v B vyn., až dodat. mezi sloupci napsáno: si- 8 té] pozd. změněno v: téj B - 11 synuov králových (O: královských) K O - 12 že již] se, že B - 13 jil v B pův.: je, ale opraveno spr. - 14 sám] vyn. B - pilně] vyn. B-. Str. 118 ř. 2 bohové] bozi B - 5 slušie(!) B - 7 potupují(!) B - 12 toho] to B-řieci] řka B- 14 dobře] vyn. B- 17 běh] byech (sic) B - 18 všeliká] veliká(!) B - 23 hýbel v B opravou z pův.: lybe - zdržaná] kterúž drží B- 31 takový a též] ty on otecz(!) (snad m. týž a též) B -. Str. 119 ř. 1 prvál pravá(!) B- 6 a i tu... daleko jest] vyn. B- 7 miery B- 12 né] pozd. opraveno v: nébrž B - 15 našiel pozd. opraveno v: našiej B - té] pozd. opraveno v: téj B - 26 všem] vyn. B - 32 Rekovové(!) B - Til To B - národem(!) B- . Str. 120 ř. 3 nazvavše] v B opravou z pův.: nazavše - 7 tak] kak(!) B - 8 je] vyn. B - 9 ješto to činí] vyn. B - 10 jest] vyn. B - chované] ta věc cho- vaná K - 13 té] pozd. změněno v: téj B - 15 klaněno] v B opravou z pův.: laněno - 16 a rozumu] ani rozumu K O T - 19 Buoh... mocí] svú mocí ne- porušný B - 20 divnú B - 31 a] vyn. B-. Str. 121 ř. 13 mčí] nosí K - 14 najvětší] najvyšší K O T - 16 již povědě- né] vyn. B- 18 kl v B škrtnuto, vyn. K O T - 19 ješto jest] že B-20 zporzye- dyel(1) B - 24 ctíti za bóh] vyn. B - 25 pohodu našil pohodlé naše K - 30 sú] vyn. B - cizolostvo B - 33 by Venus] vyn. B -34 ti mnoho těch věcí] ty mnohé věci těch B-. Str. 122 ř. 1v] a B - 2 věcí B- i] vyn. B - 4 bludu B - 5/6 to puojdem] jde B - 9 bude] vyn. B - 10 je B - 11 příchylen] pochýlen velmě B- 12 silné B - 23/4 pomáhají] v B opravou z pův.: pomájí - 28 cizoložstva] opra- vou z pův.: cizostva B - i jiné... věci] vyn. B - 30 slepé sami B - 31 samy] vyn. B-. 181
Strana 182
Str. 123 ř. 3 řekli B - 13 podali K, i dali O - 16 učil] učinil B O - 21 nechtie jej] vyn. B - 26 Ježíš] vyn. B-. Str. 124 ř. 1 těla] Boha(!) B - čisté] pozd. změněno v: čistéj B - 3 slíbil] slíbil řka B (»řka« opravou z pův.: řku); zaslíbil K - po »budú« se má čísti v B pozd. marginálie: v tobě - 10 čisté] pozd. opraveno v: čistéj B - 12 své] pozd. změněno v: svéj B - tél pozd. z toho: téj B - panenské] pozd. změnou z toho: panenskéj B - jí] změněno pozd. v: jiej B - 13 v ní] pozd. z toho: v niej B - 19 své] pozd. změněno v: svéj B - 21 s] není napsáno v B ani v K - 31 lopot K - 33/4 zlému... zle] nebude zle ani zlému komu bude dobře B - 34 jisté] ještě(!) B-. Str. 125 ř. 2 aby... velebnost al a kážíc velebnost jeho B - 3 Tomáš KO- 8 neslúžiel psáno: neſluffye B - 11 změněno pozd. v: manželskéj B - 15 též... přejí] vyn. B - s provinilými] v B pův.: prowynymyli(!), ale opra- veno pozd. v: proviní-li - 16 milostivě] příznivě B - 17 všie] pozd. opr. ve: všiej B - 17/18 nečistoty] nečistotu B, ale poslední litera je nejasně korigována - 18 s svým] psáno jen: svým B - 31 té] pozd. změněno v: téj B - ps. fazlony(!) B - 36 řeči] věci neb řeči B-. Str. 126 ř. 2 byštel v B pozd. opravou z pův.: by - 5 nálezkuov K - 11 viec blaženého] věčného K, věčného blahoslaveného O - 23 a lomě] vyn. B-27 opěte] koncové-e je červeně škrtnuto B-31 tétolpozd. z toho: téjto B- Str. 127 ř. 9 své] změněno pozd. v: svéj B - 18 a] vyn. B - 22 Radím ť, ostaňl Razi t, aby ostal K - 23 té] pozd. změněno v: téj B - zlé] pozd. změ- něno v: zléj B - nebezpečnél pozd. změnou z toho: nebezpečnéj B - té] zase opraveno pozd. v: téj B - 25 té] rovněž tak v B-. Str. 128 ř. 1 té] rovněž tak změněno v B - 5/6 zastaránie] in marg. opra- veno v: zastarala mě B- 7 jen] opravou z pův.: jendo (patrně m.: jedno) B- 10 živu] vyn. B - 16/17 té drahé změněno pozd. v: téj drahéj B - 20 bo- žie(!) B - 21 člověk] vyn. B - 22 kostelné] pozd. změněno v: kostelnéj B; kostelní K, cierkve svaté O - nebo] vyn. B - bývá] býti B - 24 dav B - 28 ná- ději] v B opravou z pův.: nádiji; náději silnú K - božie] pozd. změněno v: božiej B - 30 těmil v B opravou z pův.: tyem - své] pozd. z toho: svéj B -. Str. 129 ř. 5 nevrátím zase] navráci(!) B (zřejmě omyl m. nevráci) - 10 s] vyn. B - 19 nepřije] nepřeje(!) B, nepřijal O - opr. z pův. vieře B - pravéj B - 19/20 svých bohóvl těch bohóv kněží B - 20/21 uvázal jejl jej vzal B - 25 v svéj] svéj B - 29 netbají] ne- je v B červeně škrtnuto - nebý- vál v B vyn., až po následujícím slově »dána« je pozd. připsáno: bývá(!) - Str. 130 ř. 3 ostavíc] asi omyl m. ostávajíc (sr. další text) nebo m. ostav- še (tak v O; v K vynecháno!) - 5 v ustech] vyn. B, v austech O - 7 bludu] v B pozd. opr. z pův.: budu - 9 zbyl] tbyl(!) B - 16 nedržal B - 17 strachu- jíc] opravou z pův.: strahujíc B - 20 v svém] wſſem (sic) B - 22 v] vyn. B- 25 tol vyn. B - a] vyn. B - 27 jiné] pozd. změněno v: jinéj B - jen B-31 s sebú... zlé] dábelské B - 32 k tomu] vyn. B-. Str. 131 ř. 1 a] vyn. B - 4/5 lidu... výtečného] mladému lidu výtečné- mu B - 7 nám] vyn. B - pomáhají B - 1201É, é K, Ej O - 16 sveličieše K, velebieše O - 18 z] vyn. B - 27 modll vyn. B - té] pozd. změněno v: téj B- 182
Str. 123 ř. 3 řekli B - 13 podali K, i dali O - 16 učil] učinil B O - 21 nechtie jej] vyn. B - 26 Ježíš] vyn. B-. Str. 124 ř. 1 těla] Boha(!) B - čisté] pozd. změněno v: čistéj B - 3 slíbil] slíbil řka B (»řka« opravou z pův.: řku); zaslíbil K - po »budú« se má čísti v B pozd. marginálie: v tobě - 10 čisté] pozd. opraveno v: čistéj B - 12 své] pozd. změněno v: svéj B - tél pozd. z toho: téj B - panenské] pozd. změnou z toho: panenskéj B - jí] změněno pozd. v: jiej B - 13 v ní] pozd. z toho: v niej B - 19 své] pozd. změněno v: svéj B - 21 s] není napsáno v B ani v K - 31 lopot K - 33/4 zlému... zle] nebude zle ani zlému komu bude dobře B - 34 jisté] ještě(!) B-. Str. 125 ř. 2 aby... velebnost al a kážíc velebnost jeho B - 3 Tomáš KO- 8 neslúžiel psáno: neſluffye B - 11 změněno pozd. v: manželskéj B - 15 též... přejí] vyn. B - s provinilými] v B pův.: prowynymyli(!), ale opra- veno pozd. v: proviní-li - 16 milostivě] příznivě B - 17 všie] pozd. opr. ve: všiej B - 17/18 nečistoty] nečistotu B, ale poslední litera je nejasně korigována - 18 s svým] psáno jen: svým B - 31 té] pozd. změněno v: téj B - ps. fazlony(!) B - 36 řeči] věci neb řeči B-. Str. 126 ř. 2 byštel v B pozd. opravou z pův.: by - 5 nálezkuov K - 11 viec blaženého] věčného K, věčného blahoslaveného O - 23 a lomě] vyn. B-27 opěte] koncové-e je červeně škrtnuto B-31 tétolpozd. z toho: téjto B- Str. 127 ř. 9 své] změněno pozd. v: svéj B - 18 a] vyn. B - 22 Radím ť, ostaňl Razi t, aby ostal K - 23 té] pozd. změněno v: téj B - zlé] pozd. změ- něno v: zléj B - nebezpečnél pozd. změnou z toho: nebezpečnéj B - té] zase opraveno pozd. v: téj B - 25 té] rovněž tak v B-. Str. 128 ř. 1 té] rovněž tak změněno v B - 5/6 zastaránie] in marg. opra- veno v: zastarala mě B- 7 jen] opravou z pův.: jendo (patrně m.: jedno) B- 10 živu] vyn. B - 16/17 té drahé změněno pozd. v: téj drahéj B - 20 bo- žie(!) B - 21 člověk] vyn. B - 22 kostelné] pozd. změněno v: kostelnéj B; kostelní K, cierkve svaté O - nebo] vyn. B - bývá] býti B - 24 dav B - 28 ná- ději] v B opravou z pův.: nádiji; náději silnú K - božie] pozd. změněno v: božiej B - 30 těmil v B opravou z pův.: tyem - své] pozd. z toho: svéj B -. Str. 129 ř. 5 nevrátím zase] navráci(!) B (zřejmě omyl m. nevráci) - 10 s] vyn. B - 19 nepřije] nepřeje(!) B, nepřijal O - opr. z pův. vieře B - pravéj B - 19/20 svých bohóvl těch bohóv kněží B - 20/21 uvázal jejl jej vzal B - 25 v svéj] svéj B - 29 netbají] ne- je v B červeně škrtnuto - nebý- vál v B vyn., až po následujícím slově »dána« je pozd. připsáno: bývá(!) - Str. 130 ř. 3 ostavíc] asi omyl m. ostávajíc (sr. další text) nebo m. ostav- še (tak v O; v K vynecháno!) - 5 v ustech] vyn. B, v austech O - 7 bludu] v B pozd. opr. z pův.: budu - 9 zbyl] tbyl(!) B - 16 nedržal B - 17 strachu- jíc] opravou z pův.: strahujíc B - 20 v svém] wſſem (sic) B - 22 v] vyn. B- 25 tol vyn. B - a] vyn. B - 27 jiné] pozd. změněno v: jinéj B - jen B-31 s sebú... zlé] dábelské B - 32 k tomu] vyn. B-. Str. 131 ř. 1 a] vyn. B - 4/5 lidu... výtečného] mladému lidu výtečné- mu B - 7 nám] vyn. B - pomáhají B - 1201É, é K, Ej O - 16 sveličieše K, velebieše O - 18 z] vyn. B - 27 modll vyn. B - té] pozd. změněno v: téj B- 182
Strana 183
33 sieni] vyn. B, až pozd. in marg. připsáno: stolici - 35 jej (první)] vyn. B -. Str. 132 ř. 1 jiné] pozd. změněno v: jinéj B - 4 sem k němu mluvil] vyn. B - 24 Balámovi B - 33 budeš] vyn. B - 34 tu] vyn. B - svúl ſw(!) B -. Str. 133 ř. 3 královi] k královici(!) B- 13 byl] až in marg. B - té své] pozd. změněno v: téj svéj B - 14 jej voditi a] vyn. B - 16 s] vyn. B - 17 vý- tečné] vyčtené(!) B - 18 tázáše K - 32 i] vyn. B - 33 přivedeno bylo B O (ale v B »bylo« je pozd. přípisek)-. Str. 134 ř. 2 uměléj] umíléj B, umělé K O -3ohotnéj(!) B- 5 jen] jenž(!) B - 6 uměnie] učenie B - i] vyn. B - 14 smilné] milnéj(!) B - 15 Ale] A B- obležena] vyn. B - 16 vzcházejí B - 17 jemu] vyn. B - 18 své] pozd. změ- něno v: svéj B - opovrže] tak bylo pův. i v B, ale škrtnuto a opraveno v: opřev - 19 nečisté] pozd. změněno v: nečistéj B - a poče] milost boží poče B - 21 zachovají 1 chce (ps.: hccze!) zachovati (ale »hecze« je pozd. margi- nální přípisek) B - kterak] tak B - té] pozd. z toho: téj B - utěšené] pozd. změněno v: utěšenéj B - 23 pův. zprzdnili B - 24 vnitřnie] v nižšie B - škřípenie] škřet(! m. škřeht) B, škřehot O -25 božie] pozd. změněno v: božiej B - 26 odlúčen... utěšené] vylúčen utěšenie B - 27 da] pozd. změ- něno v: dal B - 28 pomocil tak pův. i v B, ale změněno pozd. v: pomoc; spomoci O - 35 učil v Bi Ki O: učini (ale v B koncové -ni je pomazáno); smysl žádá: »uči«, jak opravuje vydavatel; v lat. předloze sensit) - Str. 135 ř. 4 naplniti] vyn. B - 6 ní] opraveno pozd. v: niej B; něm K- 10 tiemto... mladci] v B slovosled (později znaménky opravovaný, ale nepřesně): tiemto mladci činem proti(!) - mládenci K O - 17 jejiel pozd. změněno v: jejiej B - 18 zdali byl aby zda B - 21 poctivostí al poczty z (sic!) B - 26 u podobnost] v podobenství K O - dobré] pozd. změněno v: dobréj B - 28 své] změněno pozd. v: svéj B - králové] pozd. z toho: královéj B - 29 jejie] zase změněno pozd. v: jejiej B - 30 nie] pozd. změnou z toho: niej B - jie] pozd. z toho: jiej B - 34 nedržala] nedrzla(!) B -. Str. 136 ř. 1 jejieho bezbydlé] jejie bezbydlé B O (ale »bezbydlé« je v B škrtnuto!) - i jejieho] a jeho(!) B-2 jil vyn. B - 3 jí] se B (ale škrtnuto!)- jejiemu] jí B - 13 jejie] pozd. změněno v: jejiej B - jíl pozd. opraveno v: jiej B - 19 ale] vyn. B - 20 než] ale B - 21 mé] pozd. změněno v: méj B- 23/4 nabyla] nezbyla B - 24 dřevnie] pozd. změněno v: dřevniej B; dřevnie mé K - 26 se] vyn. B - 28 jejiel (v obou dokladech) pozd. změněno v: jejiej B - ctný mládenče] vyn. B - 33 žediti] páliti K -34 spojil] zjednal B (patrně = sjednal)-. Str. 137 ř. 5 manženstvo(!) B, manželstvie K - vstúpiti] vyn. B - 6 vyššé] pozd. změněno ve: vyššéj B; výše K, vajše O - 7 všie] pozd. změněno ve: všiej B; všech K - poškvrn K - 9 čístě] vyn. B - 11 Opětel pozd. změněno v: Opět B - 23 to... měli] někdy to, ješto t sú B -28 tétol pozd. změněno v: téjto B -. Str. 138 ř. 5 jíl v obou dokl. pozd. z toho: jiej B - 6 jejl vyn. B - 8 Rovně] vyn. B - 11 jejie] pozd. změněno v: jejiej B - 12 hol vyn. B - 12/13 přene; chal B - 13 uprvé B - 15/16 pomozmyl v B opravou z pův.: pomyzmy- 183
33 sieni] vyn. B, až pozd. in marg. připsáno: stolici - 35 jej (první)] vyn. B -. Str. 132 ř. 1 jiné] pozd. změněno v: jinéj B - 4 sem k němu mluvil] vyn. B - 24 Balámovi B - 33 budeš] vyn. B - 34 tu] vyn. B - svúl ſw(!) B -. Str. 133 ř. 3 královi] k královici(!) B- 13 byl] až in marg. B - té své] pozd. změněno v: téj svéj B - 14 jej voditi a] vyn. B - 16 s] vyn. B - 17 vý- tečné] vyčtené(!) B - 18 tázáše K - 32 i] vyn. B - 33 přivedeno bylo B O (ale v B »bylo« je pozd. přípisek)-. Str. 134 ř. 2 uměléj] umíléj B, umělé K O -3ohotnéj(!) B- 5 jen] jenž(!) B - 6 uměnie] učenie B - i] vyn. B - 14 smilné] milnéj(!) B - 15 Ale] A B- obležena] vyn. B - 16 vzcházejí B - 17 jemu] vyn. B - 18 své] pozd. změ- něno v: svéj B - opovrže] tak bylo pův. i v B, ale škrtnuto a opraveno v: opřev - 19 nečisté] pozd. změněno v: nečistéj B - a poče] milost boží poče B - 21 zachovají 1 chce (ps.: hccze!) zachovati (ale »hecze« je pozd. margi- nální přípisek) B - kterak] tak B - té] pozd. z toho: téj B - utěšené] pozd. změněno v: utěšenéj B - 23 pův. zprzdnili B - 24 vnitřnie] v nižšie B - škřípenie] škřet(! m. škřeht) B, škřehot O -25 božie] pozd. změněno v: božiej B - 26 odlúčen... utěšené] vylúčen utěšenie B - 27 da] pozd. změ- něno v: dal B - 28 pomocil tak pův. i v B, ale změněno pozd. v: pomoc; spomoci O - 35 učil v Bi Ki O: učini (ale v B koncové -ni je pomazáno); smysl žádá: »uči«, jak opravuje vydavatel; v lat. předloze sensit) - Str. 135 ř. 4 naplniti] vyn. B - 6 ní] opraveno pozd. v: niej B; něm K- 10 tiemto... mladci] v B slovosled (později znaménky opravovaný, ale nepřesně): tiemto mladci činem proti(!) - mládenci K O - 17 jejiel pozd. změněno v: jejiej B - 18 zdali byl aby zda B - 21 poctivostí al poczty z (sic!) B - 26 u podobnost] v podobenství K O - dobré] pozd. změněno v: dobréj B - 28 své] změněno pozd. v: svéj B - králové] pozd. z toho: královéj B - 29 jejie] zase změněno pozd. v: jejiej B - 30 nie] pozd. změnou z toho: niej B - jie] pozd. z toho: jiej B - 34 nedržala] nedrzla(!) B -. Str. 136 ř. 1 jejieho bezbydlé] jejie bezbydlé B O (ale »bezbydlé« je v B škrtnuto!) - i jejieho] a jeho(!) B-2 jil vyn. B - 3 jí] se B (ale škrtnuto!)- jejiemu] jí B - 13 jejie] pozd. změněno v: jejiej B - jíl pozd. opraveno v: jiej B - 19 ale] vyn. B - 20 než] ale B - 21 mé] pozd. změněno v: méj B- 23/4 nabyla] nezbyla B - 24 dřevnie] pozd. změněno v: dřevniej B; dřevnie mé K - 26 se] vyn. B - 28 jejiel (v obou dokladech) pozd. změněno v: jejiej B - ctný mládenče] vyn. B - 33 žediti] páliti K -34 spojil] zjednal B (patrně = sjednal)-. Str. 137 ř. 5 manženstvo(!) B, manželstvie K - vstúpiti] vyn. B - 6 vyššé] pozd. změněno ve: vyššéj B; výše K, vajše O - 7 všie] pozd. změněno ve: všiej B; všech K - poškvrn K - 9 čístě] vyn. B - 11 Opětel pozd. změněno v: Opět B - 23 to... měli] někdy to, ješto t sú B -28 tétol pozd. změněno v: téjto B -. Str. 138 ř. 5 jíl v obou dokl. pozd. z toho: jiej B - 6 jejl vyn. B - 8 Rovně] vyn. B - 11 jejie] pozd. změněno v: jejiej B - 12 hol vyn. B - 12/13 přene; chal B - 13 uprvé B - 15/16 pomozmyl v B opravou z pův.: pomyzmy- 183
Strana 184
pomozme K O - 16 jíl v B pozd. opraveno v: jiej - 16 hodného] v B opravou z pův.: hodné - 21 jejie] pozd. změněno v: jejiej B - 22 jíl v B škrtnuto a in marg. napsáno: jiej - 23 prorozuměv(1) B - 27 nadtol vyn. B - zalíbenému B - 30 nedaj mne B (ale »mne« je až pozd. přípisek) - své] pozd. změněno v: svéj B - 32 své] pozd. změněno v: svéj B; tvé K-. Str. 139 ř. 3 utrúdiv se] vyn. B, utraudiv se O - 4 a tu usnu] vyn. B- v tom snu] vyn. B - 5 mužmi... neznámýmil od některakých muží ne- známých K - neznamy (sic!) B (doplňuje vydavatel) - kakás'] z toho pozd: v kakás' B - 9 dřívie B - 11 zstavanyl postaveny K - 15 Al vyn. B - divné] z toho pozd.: divnéj B - 21 odpočinutie] v B opravou z pův.: odponutie B - 22 tato... těch] ta ťjest těch spravedlnost B -26 s prací tu přijdel a s prací B - 27 všie] pozd. změněno ve: všiej B - 28 hřiešných] vyn. B -31 se z toho snu probra a] vyn. B - vešken] vyn. B - třese B - 32 oné] pozd. změněno v: onéj B - 33 zdá B - 35 maje žádost] žádostí B - hrózí (ps.: hrozy) B, hruozu K - 36 z toho] vyn. B -. Str. 140 ř. 2 povědiena] vyn. B (až po slově »synova« je tu dodatečně mezi sloupci napsáno: ohlášena) - Jenžl vyn. B (až po slově »němu« je dodat. in marg. napsáno: král) - 3 přihodilo] přidilo(!) B - 4 polékl] v B pozd. opravou z pův.: polék - 6 byla] v B vyn., až pozd. in marg. připsáno: byla by(!) - 7 Bóh těm...; vynecháno tu patrně (ale i v ostatních rkp. i v T): pomáhá - jestl vyn. B - 8 štěnic(!) (ps. ſtyenycz) B - navštievill nawſftyl (sie) B, ale škrtnuto a in marg. opr.: navščívil - 9 to] vyn. B - 11 mé] pozd. změněno v: méj B - 12 dobré B - 16 mil vyn. B - 21 a posluov jeho] jeho apoštolóv(!) B, vyn. O - 25 poslal B - 27 vzchotě] tak pův. v B, ale škrtnuto a in marg. napsáno: htieše (m. spr.: chtieše); vece, aby mohl K-. Str. 141 ř. 1 řečí... mluvil věcí zastaralý v zlém mluvě B - křesťanské] pozd. z toho: křesťanskéj B - 2 k chvále... bohóm] svých bohóv chvále B (ale »svých bohóv« pozd. změněno v: své bohy) - 5 té... spasení] ktož by chtěli spaseni býti B - 9 čil než B - 10 co jest stvořeno] stvořením to, ješto on nenie B - 12 při němž] Przyemz(!) B - andělských B - 14 světlo(!) B- 15 svél pozd. změněno v: svéj B - 16 to světlol ně B - 20 jest] vyn. B - 21 a modlám] modlám B - 22 čest... Protožl vyn. B - šeredstvol v B opra- vou z pův.: šerestvo - 23 volí] v B pozd. změněno ve: voliti - Svadčivý] ps.: [wadczywy B, ale koncové - wy je škrtnuto - 24 jest váš buoh] svého B (ale i to škrtnuto!) - 25 své rytieřské] pozd. změněno v: svéj rytieřskéj B- 27 oplstvem B - v rozličné] u B - 29/30 ješto břidko] břidko B - 30 tomul vyn. B - 31 jakýs'... učinivše] kaký-li ste zjevně obraz jeho učinili B - 32 ješto... Bachus, al píc rádi chtie(! m. ctie) boha, Bachus jemu vzděvše B (»píc« je škrtnuto a nahrazeno pozd. in marg.: pijíc) - 34 A] vyn. B-. Str. 142 ř. 8 jest] vyn. B- 12 duch] vyn. B - 14 rovu] pozd. změněno v: hrobu B - nebel pozd. změněno v: nebi B - 16 člověství(!) B, člověčen- ství K O - 23 a ušlechtilejší] v šlechtilejší B - 26 posmieváš] opravou z pův.: pomieváš B - 27 moci] věcí B - 28 své] pozd. z toho: svéj B - 31 Dvě B - přirození B - 35 duolu B -. Str. 143 ř. 4 Buoh z své mocil božstvie mocí B - 5 Tak] Kak B - 8 nikdy 184
pomozme K O - 16 jíl v B pozd. opraveno v: jiej - 16 hodného] v B opravou z pův.: hodné - 21 jejie] pozd. změněno v: jejiej B - 22 jíl v B škrtnuto a in marg. napsáno: jiej - 23 prorozuměv(1) B - 27 nadtol vyn. B - zalíbenému B - 30 nedaj mne B (ale »mne« je až pozd. přípisek) - své] pozd. změněno v: svéj B - 32 své] pozd. změněno v: svéj B; tvé K-. Str. 139 ř. 3 utrúdiv se] vyn. B, utraudiv se O - 4 a tu usnu] vyn. B- v tom snu] vyn. B - 5 mužmi... neznámýmil od některakých muží ne- známých K - neznamy (sic!) B (doplňuje vydavatel) - kakás'] z toho pozd: v kakás' B - 9 dřívie B - 11 zstavanyl postaveny K - 15 Al vyn. B - divné] z toho pozd.: divnéj B - 21 odpočinutie] v B opravou z pův.: odponutie B - 22 tato... těch] ta ťjest těch spravedlnost B -26 s prací tu přijdel a s prací B - 27 všie] pozd. změněno ve: všiej B - 28 hřiešných] vyn. B -31 se z toho snu probra a] vyn. B - vešken] vyn. B - třese B - 32 oné] pozd. změněno v: onéj B - 33 zdá B - 35 maje žádost] žádostí B - hrózí (ps.: hrozy) B, hruozu K - 36 z toho] vyn. B -. Str. 140 ř. 2 povědiena] vyn. B (až po slově »synova« je tu dodatečně mezi sloupci napsáno: ohlášena) - Jenžl vyn. B (až po slově »němu« je dodat. in marg. napsáno: král) - 3 přihodilo] přidilo(!) B - 4 polékl] v B pozd. opravou z pův.: polék - 6 byla] v B vyn., až pozd. in marg. připsáno: byla by(!) - 7 Bóh těm...; vynecháno tu patrně (ale i v ostatních rkp. i v T): pomáhá - jestl vyn. B - 8 štěnic(!) (ps. ſtyenycz) B - navštievill nawſftyl (sie) B, ale škrtnuto a in marg. opr.: navščívil - 9 to] vyn. B - 11 mé] pozd. změněno v: méj B - 12 dobré B - 16 mil vyn. B - 21 a posluov jeho] jeho apoštolóv(!) B, vyn. O - 25 poslal B - 27 vzchotě] tak pův. v B, ale škrtnuto a in marg. napsáno: htieše (m. spr.: chtieše); vece, aby mohl K-. Str. 141 ř. 1 řečí... mluvil věcí zastaralý v zlém mluvě B - křesťanské] pozd. z toho: křesťanskéj B - 2 k chvále... bohóm] svých bohóv chvále B (ale »svých bohóv« pozd. změněno v: své bohy) - 5 té... spasení] ktož by chtěli spaseni býti B - 9 čil než B - 10 co jest stvořeno] stvořením to, ješto on nenie B - 12 při němž] Przyemz(!) B - andělských B - 14 světlo(!) B- 15 svél pozd. změněno v: svéj B - 16 to světlol ně B - 20 jest] vyn. B - 21 a modlám] modlám B - 22 čest... Protožl vyn. B - šeredstvol v B opra- vou z pův.: šerestvo - 23 volí] v B pozd. změněno ve: voliti - Svadčivý] ps.: [wadczywy B, ale koncové - wy je škrtnuto - 24 jest váš buoh] svého B (ale i to škrtnuto!) - 25 své rytieřské] pozd. změněno v: svéj rytieřskéj B- 27 oplstvem B - v rozličné] u B - 29/30 ješto břidko] břidko B - 30 tomul vyn. B - 31 jakýs'... učinivše] kaký-li ste zjevně obraz jeho učinili B - 32 ješto... Bachus, al píc rádi chtie(! m. ctie) boha, Bachus jemu vzděvše B (»píc« je škrtnuto a nahrazeno pozd. in marg.: pijíc) - 34 A] vyn. B-. Str. 142 ř. 8 jest] vyn. B- 12 duch] vyn. B - 14 rovu] pozd. změněno v: hrobu B - nebel pozd. změněno v: nebi B - 16 člověství(!) B, člověčen- ství K O - 23 a ušlechtilejší] v šlechtilejší B - 26 posmieváš] opravou z pův.: pomieváš B - 27 moci] věcí B - 28 své] pozd. z toho: svéj B - 31 Dvě B - přirození B - 35 duolu B -. Str. 143 ř. 4 Buoh z své mocil božstvie mocí B - 5 Tak] Kak B - 8 nikdy 184
Strana 185
(první)l někdy(!) B - 10 posadil je] opr. z pův.: posadil jej B; posadil K- 11 našiel pozd. změněno v: našiej B - vašie] pozd. změněno ve: vašiej B - 19 nich B -25 velebě bohyl vyn. B- 33 jie] vyn. B-. Str. 144 ř. 2 súl vyn. B - 4 až 6 neučených... sprostných] vyn. B - 6 jediné] jen B-7mocní B-7/8 učení a B - 8 obráněni. Aneb ať řkú B - 10 Po slovech »Byť byli u(čení)« chybí v B list (v B bylo patrně »učení a velicí«, protože list 209 končí literou »u« - 12 svaté O T (asi spr.)-17 projdúc] vyn. O T - 26 z nebe, porozumievají] vyn. K (je v OiT)-. Str. 145 ř. 4 vrovnati O T - 15 Slovem »Theodas« zase začíná text v rkpise B po ztraceném listě - 16 nebeské] pozd. změněno v: nebeskéj B- uzře sám] zaw zarzi (sic!) B, ale škrtnuto - v sobě] v B napsáno, ale škrt- nuto - 17 všiel pozd. z toho: všiej B - 21 níl pozd. z toho: niej B - 26 jeho mlazší] vyn. B - 28 vrátil B - a otec] vyn. B - 29 oblek B - jejl v B připsáno až dodatečně in marg. - 30 vl v B škrtnuto- Str. 146 ř. 6 potom] v tom B - 9 al vyn. B- 11 il vyn. B- jemul vyn. B - od něho] vyn. B - 15 utázal K - 17 své vlastnie] z toho pozd. změnou: svéj vlastniej B - 18 pro svého Kristal v B jen: svého (ale i to škrtnuto!)-20 Po slovech »pótky ro« chybí v B několik listů (asi 3) -. Str. 147 ř. 19 král Avennir OT-. Str. 148 ř. 15 skálu] vyn. K - jezera O, jezerné T - 28 uolohu... méhol srdci svém O T - 34 i mluvilil vyn. K-. Str. 149 ř. 26 porodu] pořádu(!) K - 28 Koncovým »ného« zase začíná text v B po ztracených listech - 32 pak] vyn. B -. Str. 150 ř. 4 božiel z toho pozd. změnou: božiej B - 8 duchovně B-křest- ným jeho] křštěním B, křestním T - 15 il to B - 20 zpomínajel vyn. B- 23 božiel změněno pozd. v: božiej B - k těm B- 27 hojně] ohnye (sic!) B- 32 Slovem »najvětší« končí se dochovaný text v B (chybí asi 8 listů) -. Str. 151 ř. 1/2 ožil, skrze tě sem] vyn. K (je v Oi T)- 5/6 připraviv K- 11 učinil vyn. K - 18 zboř] zbeř(!) O T-. Str. 152 ř. 7 poodtáhl O T-32 jel fe (sic!) K, jest to O T -33 toho vyn. K-. Str. 153 ř. 27 a v té vrtké rozličnosti] vyn. K - 30 nejistotu K -. Str. 154 ř. 3/4 ješto moc dává] vyn. K - 9 k] vyn. K - 33 tvá pravice! Přijmi mě] vyn. K -. Str. 155 ř. 27 Bóh žehnaj] bóžehnaj K, žehnaj Buoh O-. Str. 156 ř. 3 pomáhášl pomaſs (sic!) K - 24 světské] své(!) K-. Str. 157 ř. 7 čekaj a(!) K - 19 otejme] divně(1) K - a] vyn. K - 20/21 zřej- mé... nezřejmé] nevidomé(!) K (mělo tu patrně státi: vidomé, ale k tomu, ješto jest nevidomé) - 28 opětl v K psáno jen: opie(!) - 29 svět] vyn. K- 34 tvé] vyn. K - 35 at] a K - budú] buď(!) K - 36 těžkost] tesknost K -. Str. 158 ř. 7 dluhem] duchem(!) K - 22/23 neostával... světě] neostal po něm K - 34 nevzal] neměl K-. Str. 159 ř. 2 co jest) co jen K - 7 moci] vyn. K - 16 si] vyn. K - 17 Vy- prosť... porušenie] Vyňmi jej a vyprost ze všelikého pokušenie (asi spr.) O T - 24 zl vyn. K - 30 mú v tobě K-. Str. 160 ř. 4 pětatřidcetil pětačtyřidceti(!) K - 12 barvěl larvě(!) K - 185
(první)l někdy(!) B - 10 posadil je] opr. z pův.: posadil jej B; posadil K- 11 našiel pozd. změněno v: našiej B - vašie] pozd. změněno ve: vašiej B - 19 nich B -25 velebě bohyl vyn. B- 33 jie] vyn. B-. Str. 144 ř. 2 súl vyn. B - 4 až 6 neučených... sprostných] vyn. B - 6 jediné] jen B-7mocní B-7/8 učení a B - 8 obráněni. Aneb ať řkú B - 10 Po slovech »Byť byli u(čení)« chybí v B list (v B bylo patrně »učení a velicí«, protože list 209 končí literou »u« - 12 svaté O T (asi spr.)-17 projdúc] vyn. O T - 26 z nebe, porozumievají] vyn. K (je v OiT)-. Str. 145 ř. 4 vrovnati O T - 15 Slovem »Theodas« zase začíná text v rkpise B po ztraceném listě - 16 nebeské] pozd. změněno v: nebeskéj B- uzře sám] zaw zarzi (sic!) B, ale škrtnuto - v sobě] v B napsáno, ale škrt- nuto - 17 všiel pozd. z toho: všiej B - 21 níl pozd. z toho: niej B - 26 jeho mlazší] vyn. B - 28 vrátil B - a otec] vyn. B - 29 oblek B - jejl v B připsáno až dodatečně in marg. - 30 vl v B škrtnuto- Str. 146 ř. 6 potom] v tom B - 9 al vyn. B- 11 il vyn. B- jemul vyn. B - od něho] vyn. B - 15 utázal K - 17 své vlastnie] z toho pozd. změnou: svéj vlastniej B - 18 pro svého Kristal v B jen: svého (ale i to škrtnuto!)-20 Po slovech »pótky ro« chybí v B několik listů (asi 3) -. Str. 147 ř. 19 král Avennir OT-. Str. 148 ř. 15 skálu] vyn. K - jezera O, jezerné T - 28 uolohu... méhol srdci svém O T - 34 i mluvilil vyn. K-. Str. 149 ř. 26 porodu] pořádu(!) K - 28 Koncovým »ného« zase začíná text v B po ztracených listech - 32 pak] vyn. B -. Str. 150 ř. 4 božiel z toho pozd. změnou: božiej B - 8 duchovně B-křest- ným jeho] křštěním B, křestním T - 15 il to B - 20 zpomínajel vyn. B- 23 božiel změněno pozd. v: božiej B - k těm B- 27 hojně] ohnye (sic!) B- 32 Slovem »najvětší« končí se dochovaný text v B (chybí asi 8 listů) -. Str. 151 ř. 1/2 ožil, skrze tě sem] vyn. K (je v Oi T)- 5/6 připraviv K- 11 učinil vyn. K - 18 zboř] zbeř(!) O T-. Str. 152 ř. 7 poodtáhl O T-32 jel fe (sic!) K, jest to O T -33 toho vyn. K-. Str. 153 ř. 27 a v té vrtké rozličnosti] vyn. K - 30 nejistotu K -. Str. 154 ř. 3/4 ješto moc dává] vyn. K - 9 k] vyn. K - 33 tvá pravice! Přijmi mě] vyn. K -. Str. 155 ř. 27 Bóh žehnaj] bóžehnaj K, žehnaj Buoh O-. Str. 156 ř. 3 pomáhášl pomaſs (sic!) K - 24 světské] své(!) K-. Str. 157 ř. 7 čekaj a(!) K - 19 otejme] divně(1) K - a] vyn. K - 20/21 zřej- mé... nezřejmé] nevidomé(!) K (mělo tu patrně státi: vidomé, ale k tomu, ješto jest nevidomé) - 28 opětl v K psáno jen: opie(!) - 29 svět] vyn. K- 34 tvé] vyn. K - 35 at] a K - budú] buď(!) K - 36 těžkost] tesknost K -. Str. 158 ř. 7 dluhem] duchem(!) K - 22/23 neostával... světě] neostal po něm K - 34 nevzal] neměl K-. Str. 159 ř. 2 co jest) co jen K - 7 moci] vyn. K - 16 si] vyn. K - 17 Vy- prosť... porušenie] Vyňmi jej a vyprost ze všelikého pokušenie (asi spr.) O T - 24 zl vyn. K - 30 mú v tobě K-. Str. 160 ř. 4 pětatřidcetil pětačtyřidceti(!) K - 12 barvěl larvě(!) K - 185
Strana 186
CITÁTY A POZNÁMKY VĚCNÉ Str. 21 ř. 24 Sr. Kolos. 3, 3 -. Str. 23 ř. 28 Eccl. 1, 2; 12, 8-. Str. 24ř. 1 Mat. 7, 14-34/5 1. Jan 5, 19- 36 1. Jan 2, 15 až 17. Str. 25 ř. 6 Podle 1. Kor. 2, 9 - 9 Sr. Ž. 54, 8-. Str. 26 ř. 5 4. M. 24, 17nn. - Str. 32 ř. 20/21 1. Tim. 2, 4�27 Sennaar; sr. 1. M. 10, 10; Dan. 1,2 Str. 34ř. 9n. Mat. 13, 3nn.; Marek 4, 3 nn.; Luk. 8, 5 nn.- Str. 35 ř. 7nn. Sr. Kuhnl. c.p. 74; Gesta Romanorum (ed. Oesterley, Berlin 1872) cap. 143 a pozn. k téže kapitole; Staročeská Gesta Romanorum (ed. J. V. Novák) p. 88 n.- Str. 36 ř. 32 Sr. 1. Tim. 6, 16 -. Str. 37 ř. 12 Ž. 32, 9 - 13 1. M. 1, 26 a 27-20 1. M. 2, 20 nn. - 21 1. M. 2, 8 � 22 n. 1. M. 2, 16 � 25 1. M. 2, 17 - 36 Sr. Moudr. 2, 24 -. Str. 38 ř. 2 nn. 1. M. 3, 1 nn. - 5 1. M. 3, 5 - 9nn. 1. M. 7, I nn.- 20 Řím. 1, 25- 25 Sr. Řím. 1, 23 -33 Řím. 3, 11-. Str. 39 ř. 15 Sr. 2. M. 19, 6; 5. M. 7, 6; 1. Petr 2, 9- 16 2. M. 12, 51 a 13 nn. - 172. M. 15, 1 nn. - 22 2. M. 14, 21 nn. - 26 2. M. 20, 1 nn. - Str. 40 ř. 8 Jan 1, 1 - 12 Jan 1, 13 - 19 Žid. 4, 15; Iz. 53, 9 - 20 Řím. 5, 12 � 25 Mat. 3, 17�30 Mat. 10, 1nn. ; Marek 3, 14 nn.; Luk. 6, 13 nn. - 35 n. Mat. 26, 14 nn.; Marek 14, 10 nn.; Luk. 22, 3 nn.; Jan 13, 2 nn. - Str. 41 ř. 6 Iz. 53, 9; 1. Petr 2, 22 - 19 Jan 20, 21; Skutk. 1, 3 - 21 Ž. 62, 13; 2. Tim. 4, 1 �24 Skutk. 2, 2 nn. - 27 Mat. 28, 1g n. - Str. 42 ř. 14 Kol. 1, 26 - 15 Žid. 1, 1 - 20 Mat. 13, 17; Luk. 10, 24- 32 n. Sr. Jan 3, 5-. Str. 43 ř. 5 Mat. 28, 19 - 16 n. Jan 3, 3 a 3, 5-32n. 1. Kor. 2, 9 -. Str. 44 ř. 7 Jan 17, 11 - 15 Sr. 2. Kor. 3, 18-. Str. 45 ř. 11 1. M. 3, 19- 15 Luk. 21, 26 - 18 1. Kor. 15, 12 nn. - 27 Sr. Ž. 61, 13 a 2. Kor. 5, 10 -. Str. 46 ř. 4 Jan 5, 28 n. - 7 Dan. 7, 9n.-16 Mat. 13, 42; 24, 51; 25, 30; Luk. 13, 28 � 22 Sr. 1. Petr 3, 11 -. Str. 47 ř. 4 Jan 5, 25 -6 Jan 5,28 n. -9 Mat. 22, 31 n.; Marek 12, 26; sr. Luk. 20, 37- 11 Podle Mat. 13, 40 až 43 - 18 n. Jan 11, 43 n. - 32 2. Kor. 12,2-33 Podle 1. Kor. 15, 3 a 4; 15, 12 až 14; 15, 16 až 22; 15, 53 až 55-. Str. 48 ř. 17 Podle Mat. 25, 31 až 36; 25, 41 - 28 Luk. 16, 19 nn. -. Str. 49 ř. 1 Luk. 16, 25 -3 Mat. 22, 2 až 13 - 16 Mat. 22, 12 - 25 Mat. 25, 1 až 12 - 35 Mat. 25, 12 -. Str. 50 ř. 1 Mat. 12, 36 - 3 Mat. 10, 30; Luk. 12, 7 - 5 Žid. 4, 12 n.- 11 Podle Iz. 66, 18; 66, 22 až 24 - 19 Podle Iz. 13, 9 - 21 Podle Iz. 5, 18; 5, 20; 5, 22 n.; 10, 2 n. - 30 Podle Sofoniáše 1, 14 až 18 -. 186
CITÁTY A POZNÁMKY VĚCNÉ Str. 21 ř. 24 Sr. Kolos. 3, 3 -. Str. 23 ř. 28 Eccl. 1, 2; 12, 8-. Str. 24ř. 1 Mat. 7, 14-34/5 1. Jan 5, 19- 36 1. Jan 2, 15 až 17. Str. 25 ř. 6 Podle 1. Kor. 2, 9 - 9 Sr. Ž. 54, 8-. Str. 26 ř. 5 4. M. 24, 17nn. - Str. 32 ř. 20/21 1. Tim. 2, 4�27 Sennaar; sr. 1. M. 10, 10; Dan. 1,2 Str. 34ř. 9n. Mat. 13, 3nn.; Marek 4, 3 nn.; Luk. 8, 5 nn.- Str. 35 ř. 7nn. Sr. Kuhnl. c.p. 74; Gesta Romanorum (ed. Oesterley, Berlin 1872) cap. 143 a pozn. k téže kapitole; Staročeská Gesta Romanorum (ed. J. V. Novák) p. 88 n.- Str. 36 ř. 32 Sr. 1. Tim. 6, 16 -. Str. 37 ř. 12 Ž. 32, 9 - 13 1. M. 1, 26 a 27-20 1. M. 2, 20 nn. - 21 1. M. 2, 8 � 22 n. 1. M. 2, 16 � 25 1. M. 2, 17 - 36 Sr. Moudr. 2, 24 -. Str. 38 ř. 2 nn. 1. M. 3, 1 nn. - 5 1. M. 3, 5 - 9nn. 1. M. 7, I nn.- 20 Řím. 1, 25- 25 Sr. Řím. 1, 23 -33 Řím. 3, 11-. Str. 39 ř. 15 Sr. 2. M. 19, 6; 5. M. 7, 6; 1. Petr 2, 9- 16 2. M. 12, 51 a 13 nn. - 172. M. 15, 1 nn. - 22 2. M. 14, 21 nn. - 26 2. M. 20, 1 nn. - Str. 40 ř. 8 Jan 1, 1 - 12 Jan 1, 13 - 19 Žid. 4, 15; Iz. 53, 9 - 20 Řím. 5, 12 � 25 Mat. 3, 17�30 Mat. 10, 1nn. ; Marek 3, 14 nn.; Luk. 6, 13 nn. - 35 n. Mat. 26, 14 nn.; Marek 14, 10 nn.; Luk. 22, 3 nn.; Jan 13, 2 nn. - Str. 41 ř. 6 Iz. 53, 9; 1. Petr 2, 22 - 19 Jan 20, 21; Skutk. 1, 3 - 21 Ž. 62, 13; 2. Tim. 4, 1 �24 Skutk. 2, 2 nn. - 27 Mat. 28, 1g n. - Str. 42 ř. 14 Kol. 1, 26 - 15 Žid. 1, 1 - 20 Mat. 13, 17; Luk. 10, 24- 32 n. Sr. Jan 3, 5-. Str. 43 ř. 5 Mat. 28, 19 - 16 n. Jan 3, 3 a 3, 5-32n. 1. Kor. 2, 9 -. Str. 44 ř. 7 Jan 17, 11 - 15 Sr. 2. Kor. 3, 18-. Str. 45 ř. 11 1. M. 3, 19- 15 Luk. 21, 26 - 18 1. Kor. 15, 12 nn. - 27 Sr. Ž. 61, 13 a 2. Kor. 5, 10 -. Str. 46 ř. 4 Jan 5, 28 n. - 7 Dan. 7, 9n.-16 Mat. 13, 42; 24, 51; 25, 30; Luk. 13, 28 � 22 Sr. 1. Petr 3, 11 -. Str. 47 ř. 4 Jan 5, 25 -6 Jan 5,28 n. -9 Mat. 22, 31 n.; Marek 12, 26; sr. Luk. 20, 37- 11 Podle Mat. 13, 40 až 43 - 18 n. Jan 11, 43 n. - 32 2. Kor. 12,2-33 Podle 1. Kor. 15, 3 a 4; 15, 12 až 14; 15, 16 až 22; 15, 53 až 55-. Str. 48 ř. 17 Podle Mat. 25, 31 až 36; 25, 41 - 28 Luk. 16, 19 nn. -. Str. 49 ř. 1 Luk. 16, 25 -3 Mat. 22, 2 až 13 - 16 Mat. 22, 12 - 25 Mat. 25, 1 až 12 - 35 Mat. 25, 12 -. Str. 50 ř. 1 Mat. 12, 36 - 3 Mat. 10, 30; Luk. 12, 7 - 5 Žid. 4, 12 n.- 11 Podle Iz. 66, 18; 66, 22 až 24 - 19 Podle Iz. 13, 9 - 21 Podle Iz. 5, 18; 5, 20; 5, 22 n.; 10, 2 n. - 30 Podle Sofoniáše 1, 14 až 18 -. 186
Strana 187
Str. 51 ř. 4 Podle Ž. 49, 3 n. - 18 n. Skutk. 2, 37 až 39 -. Str. 52 ř. 4nn. Sr. Gesta Romanorum (ed. Oesterley) cap. 167 a pozn. k téže kapitole na str. 739; v Stč. Gestech (ed. J. V. Novák) str. 81. Viz i Kuhn l. c. p. 75 -35 Sr. 2. Kor. 6, 17 a Skutk. 2, 40-. Str. 53 ř. 6/7 Podle Kolos. 1, 15 n.; 1. Kor. 8, 6; Jan 1, 3 - 28 Řím. 11, 36 - 25 n. Marek 16, 16 -. Str. 54 ř. 20 Podle Řím. 6, 2 - 23 Jakub 2, 20 - 24 Gal. 5, 16; 5, 19 až 22 -. Str. 55 ř. 6 2. Petr 2, 22 - 9 Podle Mat. 12, 43 až 45; Luk. 11, 24 až 26 - 21 Mat. 28, 19 n. - 24 Mat. 5, 3 až 12 - 32 Mat. 5, 16 - 34 Podle Mat. 5, 21 nn. -. Str. 56 ř. 12 Mat. 7, 1; Luk. 6, 37- 13 Mat. 6, 14 - 14 Luk. 6, 37- Mat. 6, 19 nn. - 18 Mat. 6, 25; 6, 31 n. - 19 Mat. 7, 13 n. - 20 n. Mat. 7, 21 - 23 Mat. 10, 37 n. -. Str. 57 ř. 19 Mat. 4, 17-21 nn. Luk. 15, 11 nn. -. Str. 58 ř. 1 nn. Mat. 15, 4 nn. - 7 Mat. 26, 69 nn.; Marek 14, 66 nn.; Luk. 22, 56 nn.; Jan 18, 25 nn. - 22 Podle Joela 2, 12 a Zachar. 1, 3 - 34 n. »s smolú se obierati a nezlepiti se« je přídavek Štítného; sr. Eccli 13, 1 a Flajšhansova Přísloví staročeská s. v. smóla. Viz LF 1946 str. 90-. Str. 59 ř. 7 Mat. 6, 24; Luk. 16, 13 -9 1. Jan 2, 15 až 17- 13 Skutk. 14, 22 - 31 Mat. 19, 29 -. Str. 60 ř. 16 Luk. 17, 10 -. Str. 61 ř. 5 Mat. 18, 20 - 19 2. Kor. 6, 16 - 21 Efez. 6, 14; sr. Mat. 25, l nn. -. Str. 62 ř. 6 nn. Přejato Štítným téměř doslovně v Řečech nedělních a svá- tečních 42b až 43a (Strakovo vyd. str. 90 n.) a s menšími obměnami i v Knížkách o hřiešiech (Kak neslušie světa milovati) (u Vrtátka str. 114). Sr. o tom Fr. Šimek, Legendu o Barlaamovi a Josafatovi přeložil do staré češtiny Tomáš ze Štítného, LF 1946 str. 81 nn. -. Str. 63 ř. 4nn. Sr. Kuhn 1. c.p. 76; v Gestech Rom. (ed. Oesterley) c. 168 a pozn. k téže kap. na str. 739; stč. Gesta str. 13 -. Str. 64 ř. 3 nn. Sr. Kuhn I. c. p. 77; Oesterley, Gesta Rom. cap. 238 a 129 a pozn. k 238 a 129 kapitole Gest. Rom. na str. 745 s. a 733; stč. Gesta Rom. (ed. J. V. Novák) p. 13 -. Str. 65 ř. 28 nn. Sr. Kuhn ib. p. 79 s.; Oesterley l. c. cap. 74 a 224 a pozn. k týmž kapitolám na str. 723 a 745. - Stč. Gesta str. 91 n. Str. 67 ř. 3 nn. Pokračování přerušeného výňatku z Barlaama ve Štítného Řečech nedělních a svátečních (viz výše!) ; v. LF l. c. -36 Ohlas Mat. 7, 13-. Str. 68 ř. 12 1. Kor. 13, 12 - 14 Sr. Řím 8, 2 a 6 - 30 Dan. 4, 24 - 32 Luk. 11, 41 ; 12, 33; 16, 9; Mat. 19, 21 -. Str. 69 ř. 1 Mat. 25, 40 - 11 Ohlas Mat. 16, 24; Mar. 8, 34; 10, 21; Luk. 9, 23 - 18 nn. Podle Mat. 19, 21 ; Luk. 18, 18 a 23; Marek 10, 21 — 24 Podle Mat. 19, 23 -28 Jan 1, 29 � 29 Mat. 11, 11 - 31 Marek 1, 3 a 5. 32 Marek 1, 12 n. -. Str. 70 ř. 2 Ohlas Mat. 7, 13 n. a Luk. 13, 24 - 7 Mat. 7, 13 -. 187
Str. 51 ř. 4 Podle Ž. 49, 3 n. - 18 n. Skutk. 2, 37 až 39 -. Str. 52 ř. 4nn. Sr. Gesta Romanorum (ed. Oesterley) cap. 167 a pozn. k téže kapitole na str. 739; v Stč. Gestech (ed. J. V. Novák) str. 81. Viz i Kuhn l. c. p. 75 -35 Sr. 2. Kor. 6, 17 a Skutk. 2, 40-. Str. 53 ř. 6/7 Podle Kolos. 1, 15 n.; 1. Kor. 8, 6; Jan 1, 3 - 28 Řím. 11, 36 - 25 n. Marek 16, 16 -. Str. 54 ř. 20 Podle Řím. 6, 2 - 23 Jakub 2, 20 - 24 Gal. 5, 16; 5, 19 až 22 -. Str. 55 ř. 6 2. Petr 2, 22 - 9 Podle Mat. 12, 43 až 45; Luk. 11, 24 až 26 - 21 Mat. 28, 19 n. - 24 Mat. 5, 3 až 12 - 32 Mat. 5, 16 - 34 Podle Mat. 5, 21 nn. -. Str. 56 ř. 12 Mat. 7, 1; Luk. 6, 37- 13 Mat. 6, 14 - 14 Luk. 6, 37- Mat. 6, 19 nn. - 18 Mat. 6, 25; 6, 31 n. - 19 Mat. 7, 13 n. - 20 n. Mat. 7, 21 - 23 Mat. 10, 37 n. -. Str. 57 ř. 19 Mat. 4, 17-21 nn. Luk. 15, 11 nn. -. Str. 58 ř. 1 nn. Mat. 15, 4 nn. - 7 Mat. 26, 69 nn.; Marek 14, 66 nn.; Luk. 22, 56 nn.; Jan 18, 25 nn. - 22 Podle Joela 2, 12 a Zachar. 1, 3 - 34 n. »s smolú se obierati a nezlepiti se« je přídavek Štítného; sr. Eccli 13, 1 a Flajšhansova Přísloví staročeská s. v. smóla. Viz LF 1946 str. 90-. Str. 59 ř. 7 Mat. 6, 24; Luk. 16, 13 -9 1. Jan 2, 15 až 17- 13 Skutk. 14, 22 - 31 Mat. 19, 29 -. Str. 60 ř. 16 Luk. 17, 10 -. Str. 61 ř. 5 Mat. 18, 20 - 19 2. Kor. 6, 16 - 21 Efez. 6, 14; sr. Mat. 25, l nn. -. Str. 62 ř. 6 nn. Přejato Štítným téměř doslovně v Řečech nedělních a svá- tečních 42b až 43a (Strakovo vyd. str. 90 n.) a s menšími obměnami i v Knížkách o hřiešiech (Kak neslušie světa milovati) (u Vrtátka str. 114). Sr. o tom Fr. Šimek, Legendu o Barlaamovi a Josafatovi přeložil do staré češtiny Tomáš ze Štítného, LF 1946 str. 81 nn. -. Str. 63 ř. 4nn. Sr. Kuhn 1. c.p. 76; v Gestech Rom. (ed. Oesterley) c. 168 a pozn. k téže kap. na str. 739; stč. Gesta str. 13 -. Str. 64 ř. 3 nn. Sr. Kuhn I. c. p. 77; Oesterley, Gesta Rom. cap. 238 a 129 a pozn. k 238 a 129 kapitole Gest. Rom. na str. 745 s. a 733; stč. Gesta Rom. (ed. J. V. Novák) p. 13 -. Str. 65 ř. 28 nn. Sr. Kuhn ib. p. 79 s.; Oesterley l. c. cap. 74 a 224 a pozn. k týmž kapitolám na str. 723 a 745. - Stč. Gesta str. 91 n. Str. 67 ř. 3 nn. Pokračování přerušeného výňatku z Barlaama ve Štítného Řečech nedělních a svátečních (viz výše!) ; v. LF l. c. -36 Ohlas Mat. 7, 13-. Str. 68 ř. 12 1. Kor. 13, 12 - 14 Sr. Řím 8, 2 a 6 - 30 Dan. 4, 24 - 32 Luk. 11, 41 ; 12, 33; 16, 9; Mat. 19, 21 -. Str. 69 ř. 1 Mat. 25, 40 - 11 Ohlas Mat. 16, 24; Mar. 8, 34; 10, 21; Luk. 9, 23 - 18 nn. Podle Mat. 19, 21 ; Luk. 18, 18 a 23; Marek 10, 21 — 24 Podle Mat. 19, 23 -28 Jan 1, 29 � 29 Mat. 11, 11 - 31 Marek 1, 3 a 5. 32 Marek 1, 12 n. -. Str. 70 ř. 2 Ohlas Mat. 7, 13 n. a Luk. 13, 24 - 7 Mat. 7, 13 -. 187
Strana 188
Str. 72 ř. 23 Mat. 19, 26; Marek 10, 27 - 26 V. LF 1946 str. 95-. Str. 73 ř. 29 Ohlas 1. Kor. 13, 12-. Str. 74 ř. 10 Sr. Jan 17, 3 - 12 Ohlas Jana 6, 63 -. Str. 75 ř. 7 nn. Sr. Kuhn 1. c.p. 80 s. -. Str. 76 ř. 32 Efez. 3, 14 -. Str. 77 ř. 4 Efez. 1, 17 až 19 - 9 Efez. 2, 20 n. - 19 Jan 1, 18 - 20 Sr. Efez. 3, 5 -26 Ohlas 1. Kor. 13, 12 - 27 Podle Řím. 1, 20 -. Str. 78 ř. 9/10 Moudr. 7, 5 a6-. Str. 79 ř. 2 Podle 1. Kor. 13, 9 n. - 5 Podle Řím. 11, 33 - 7 Sr. 2. Kor. 12, 2 � 12/13 Moudr. 11, 20 - 14 Sr. Daniel 2, 20 - 32/3 Gal. 6, 14 - 33 Efez. 4, 22 -. Str. 80 ř. 1 Gal. 2, 20 - 7 Podle Řím. 6, 21 až 23 - 16/17 Kolos. 3, 3 - 18 Sr. Filip. 1, 23 a 2. Kor. 5, 1 - 21 2. Kor. 5, 2 až 4-. Str. 81 ř. 1 Mat. 10, 28 -. Str. 82 ř. 24nn. Viz o tomto místě LF 1946 str. 90 - 33 1. Tim. 6, 9-. Str. 83 ř. 10 Efez. 6, 13 n. - 19 Podle Mat. 10, 18 n. - 26 Sr. 1. Kor. 3, 16, 17 a 19 - 29 Podle Žid. 11, 6 -. Str. 84 ř. 12 n. Podle Jana, 1 až 3-. Str. 85 ř. 21 2. Tim. 4, 1 - 24 Sr. Mat. 25, 46 -. Str. 86 ř. 1 Mat. 26, 26 ; Marek 14, 22 -36 Podle Gal. 1, 8 -. Str. 87 ř. 14 Podle 1. Petr 1, 3 a 4 - 20 Řím. 13, 12 - Řím. 8, 21 - 21/2 Jan 1, 12 - 23 Sr. Jan 16, 15; Gal. 4, 7 - 25/6 Jakub 2, 26 - 27 Sr. Efez. 4, 22 - 29 Podle 1. Petr 2, 1 a 2 - Sr. Efez. 4, 15; 1. Kor. 14, 20; Efez. 4, 17 n. -. Str. 88 ř. 6/7 Efez. 5, 8 n. - 7 n. Podle Gal. 5, 22 a Efez. 5, 9 - 11 n. Jan 1, 12 - 13 Mat. 7, 14 - 17 Podle Efez. 6, 11 nn. -. Str. 90 ř. 23 Ž. 33, 16 -. Str. 91 ř. 3 n. Ž. 118, 163 a 164; 118, 167 a 169 - 20 3. M. 11, 44; 1. Petr 1, 16 - 22 1. Petr 1, 17 až 19 -33 Sr. Iz. 40, 6 nn. a 1. Petr 1, 24 a 25 - 35 1. Tim. 4, 15-. Str. 93 ř. 17 Zde měl býti asi název kapitoly, protože následující text začíná iniciálkou. Str. 95 ř. 18 1. Kor. 2, 9 - 26 Sr. Luk. 15, 4 nn. - 28 Sr. Luk. 1, 79 - Sr. Ž. 72, 2 -. Str. 96 ř. 14 Sr. Ž. 79, 16 - 18 Sr. Ž. 142, 10 - 29 Ž. 68, 2 - 31 Sr. Ž. 9, 14 d Ž. 85, 16 - 32 Sr. 2. Tim. 2, 25-. Str. 97 ř. 14 Podle Ž. 133, 1 a 2-. Str. 102 ř. 32 Sr. Ž. 93, 8 -. Str. 103 ř. 21/22 Filip. 1, 21 -. Str. 104 ř. 33 Ž. 144, 18 -34 Sr. Ž. 118, 10.-. Str. 105 ř. 5 Ž. 25, 12. Sr. i Ž. 9, 6 — 18 Sr. Job 3, 25 - 19 Sr. Eccli 18 31 -. Str. 106 ř. 33 Sr. Baruch 3, 38 -. Str. 107 ř. 6n. Sr. 1. Kor. 2, 9 - 8 Sr. Ž. 23, 8 - 9 1. Tim. 6, 15; sr. Zj. 19, 16 -. 188
Str. 72 ř. 23 Mat. 19, 26; Marek 10, 27 - 26 V. LF 1946 str. 95-. Str. 73 ř. 29 Ohlas 1. Kor. 13, 12-. Str. 74 ř. 10 Sr. Jan 17, 3 - 12 Ohlas Jana 6, 63 -. Str. 75 ř. 7 nn. Sr. Kuhn 1. c.p. 80 s. -. Str. 76 ř. 32 Efez. 3, 14 -. Str. 77 ř. 4 Efez. 1, 17 až 19 - 9 Efez. 2, 20 n. - 19 Jan 1, 18 - 20 Sr. Efez. 3, 5 -26 Ohlas 1. Kor. 13, 12 - 27 Podle Řím. 1, 20 -. Str. 78 ř. 9/10 Moudr. 7, 5 a6-. Str. 79 ř. 2 Podle 1. Kor. 13, 9 n. - 5 Podle Řím. 11, 33 - 7 Sr. 2. Kor. 12, 2 � 12/13 Moudr. 11, 20 - 14 Sr. Daniel 2, 20 - 32/3 Gal. 6, 14 - 33 Efez. 4, 22 -. Str. 80 ř. 1 Gal. 2, 20 - 7 Podle Řím. 6, 21 až 23 - 16/17 Kolos. 3, 3 - 18 Sr. Filip. 1, 23 a 2. Kor. 5, 1 - 21 2. Kor. 5, 2 až 4-. Str. 81 ř. 1 Mat. 10, 28 -. Str. 82 ř. 24nn. Viz o tomto místě LF 1946 str. 90 - 33 1. Tim. 6, 9-. Str. 83 ř. 10 Efez. 6, 13 n. - 19 Podle Mat. 10, 18 n. - 26 Sr. 1. Kor. 3, 16, 17 a 19 - 29 Podle Žid. 11, 6 -. Str. 84 ř. 12 n. Podle Jana, 1 až 3-. Str. 85 ř. 21 2. Tim. 4, 1 - 24 Sr. Mat. 25, 46 -. Str. 86 ř. 1 Mat. 26, 26 ; Marek 14, 22 -36 Podle Gal. 1, 8 -. Str. 87 ř. 14 Podle 1. Petr 1, 3 a 4 - 20 Řím. 13, 12 - Řím. 8, 21 - 21/2 Jan 1, 12 - 23 Sr. Jan 16, 15; Gal. 4, 7 - 25/6 Jakub 2, 26 - 27 Sr. Efez. 4, 22 - 29 Podle 1. Petr 2, 1 a 2 - Sr. Efez. 4, 15; 1. Kor. 14, 20; Efez. 4, 17 n. -. Str. 88 ř. 6/7 Efez. 5, 8 n. - 7 n. Podle Gal. 5, 22 a Efez. 5, 9 - 11 n. Jan 1, 12 - 13 Mat. 7, 14 - 17 Podle Efez. 6, 11 nn. -. Str. 90 ř. 23 Ž. 33, 16 -. Str. 91 ř. 3 n. Ž. 118, 163 a 164; 118, 167 a 169 - 20 3. M. 11, 44; 1. Petr 1, 16 - 22 1. Petr 1, 17 až 19 -33 Sr. Iz. 40, 6 nn. a 1. Petr 1, 24 a 25 - 35 1. Tim. 4, 15-. Str. 93 ř. 17 Zde měl býti asi název kapitoly, protože následující text začíná iniciálkou. Str. 95 ř. 18 1. Kor. 2, 9 - 26 Sr. Luk. 15, 4 nn. - 28 Sr. Luk. 1, 79 - Sr. Ž. 72, 2 -. Str. 96 ř. 14 Sr. Ž. 79, 16 - 18 Sr. Ž. 142, 10 - 29 Ž. 68, 2 - 31 Sr. Ž. 9, 14 d Ž. 85, 16 - 32 Sr. 2. Tim. 2, 25-. Str. 97 ř. 14 Podle Ž. 133, 1 a 2-. Str. 102 ř. 32 Sr. Ž. 93, 8 -. Str. 103 ř. 21/22 Filip. 1, 21 -. Str. 104 ř. 33 Ž. 144, 18 -34 Sr. Ž. 118, 10.-. Str. 105 ř. 5 Ž. 25, 12. Sr. i Ž. 9, 6 — 18 Sr. Job 3, 25 - 19 Sr. Eccli 18 31 -. Str. 106 ř. 33 Sr. Baruch 3, 38 -. Str. 107 ř. 6n. Sr. 1. Kor. 2, 9 - 8 Sr. Ž. 23, 8 - 9 1. Tim. 6, 15; sr. Zj. 19, 16 -. 188
Strana 189
Str. 108 ř. 4 n. Tento úryvek z Barlaama cituje Rokycana v českém Vý- kladu na Luk. (rkp. Nár. mus. IV BII, ve výkladu na 9. kapitolu) : »Damascenus: Jest-li podobné nebe doséci rukú na zemi stoje, tak jest podobné bez trpenie do nebe přijíti«. Rokycana měl zřejmě před sebou latinský text, nikoli český překlad. Str. 109 ř. 1 n. Iz. 40, 6 až 8-. Str. 110 ř. 8 Sr. Ezech. 33, 19 - 27 n. Sr. Ž. 129, 1 - 30 Sr. Ž. 37, 22 -. Str. 111 ř. 5 Sr. Ž. 73, 19 -. Str. 112 ř. 25 Mat. 10, 34 n. - 28 Mat. 10, 37 - 29 Mat. 10, 33 - 32 Eccl. 3, 8 - 34 Ž. 56, 2 -. Str. 113 ř. 12 Ž. 114, 4 n.-. Str. 114 ř. 26 Sr. 2 Sam. 14, 14 a Ž. 88, 49 - 30 Podle Filip. 2, 10- 33 Sr. 1. Tim. 6, 15 - 1. Kor. 15, 52 -. Str. 115 ř. 1 Mat. 13, 43 - 4 1. Kor. 2, 9 -. Str. 116 ř. 16 1. Kor. 3, 19 a 1. Kor. 1, 20 - 18 Řím. 1, 21 až 23 -. Str. 117 ř. 13 Sr. Ž. 7, 16 a Přísl. 26, 27 - Sr. Ž. 30, 5 a Ž. 34, 7.- 21 Sr. Ž. 63, 4 -. Str. 118 ř. 6 Přísl. 11, 2 - 9 4. M. 22, 21 nn. a 23, 1 nn. - 29 nn. Přidáno Štítným; je to podle lat. překladu Pseudo-Augustinova Manuale (sr. rkpis univ. knih. v Praze XVII F 21 p. 68 a/b). V. LF 1946 str. 92 n. -. Str. 119 ř. 12 Sr. 1. Tim. 6, 16 -. Str. 120 ř. 2 Sr. Řím. 1, 25 -5 V. LF 1946 str. 90 n. -. Str. 121 ř. 17 nn. Přídavek Štítného; v. LF 1946 str. 91 - 29 n. Sr. Řím. 1, 22 -. Str. 122 ř. 6 nn. Přídavek Štítného; v. LF 1946 str. 93 - 19 nn. Rovněž přídavek Štítného; v. tamtéž str. 91 a 95 -. Str. 123 ř. 6 Sr. Ž. 135, 12- 30 Ž. 116, 1 a 2-. Str. 124 ř. 5 Podle Ž. 46, 2 a 102, 9 - 27 n. V. LF 1946 str. 90 - 34 Mat. 10, 15; 11, 22 a 24; 12, 36 ; Marek 6, 11; 1. Jan 4, 17-. Str. 125 ř. 1 Mat. 10, 1 nn.; Marek 3, 14 nn.; Luk. 6, 13 nn.; Jan 6, 70 - 2 n. Mat. 10, 3; Marek 3, 18; Luk. 6, 15 - 3 O tom, že sv. Tomáš byl až v Indii, jsou zmínky teprve v pozdějších spisech apokryfních; tělo jeho prý odpočívá v indickém městě Calamine (sr. Rosweyde, Vitae Patrum p. 340) ; totéž tvrdí v svém „cestopise“ t. zv. Mandeville (v českém vydání Šimkově, Ces. ak. 1911, str. 97 n.) - 23 Sr. Efex. 5, 20-. Str. 126 ř. 1 Podle Mat. 10, 18 nn.; Marek 13, 11; Luk. 12, 11 n. - 24 n. Sr: LF 1946 str. 93 pozn. 1 -. Str. 127 ř. 14 Iz. 32, 6 -. Str. 128 ř. 24 Mat. 20, 1 nn. -. Str. 129 ř. 33 Sr. Ž. 1, 3 a Ezech. 47, 12 -. Str. 131 ř. 16 Sr. Ž. 51, 3 a 4-. Str. 132 ř. 23 nn. Přídavek Štítného, v. LF 1946 str. 93 - 24 4. M. 31, 8 a 16; 25, 1 nn. -. Str. 133 ř. 6 nn. V. Kuhn 1. c. p. 80 s. -. 189
Str. 108 ř. 4 n. Tento úryvek z Barlaama cituje Rokycana v českém Vý- kladu na Luk. (rkp. Nár. mus. IV BII, ve výkladu na 9. kapitolu) : »Damascenus: Jest-li podobné nebe doséci rukú na zemi stoje, tak jest podobné bez trpenie do nebe přijíti«. Rokycana měl zřejmě před sebou latinský text, nikoli český překlad. Str. 109 ř. 1 n. Iz. 40, 6 až 8-. Str. 110 ř. 8 Sr. Ezech. 33, 19 - 27 n. Sr. Ž. 129, 1 - 30 Sr. Ž. 37, 22 -. Str. 111 ř. 5 Sr. Ž. 73, 19 -. Str. 112 ř. 25 Mat. 10, 34 n. - 28 Mat. 10, 37 - 29 Mat. 10, 33 - 32 Eccl. 3, 8 - 34 Ž. 56, 2 -. Str. 113 ř. 12 Ž. 114, 4 n.-. Str. 114 ř. 26 Sr. 2 Sam. 14, 14 a Ž. 88, 49 - 30 Podle Filip. 2, 10- 33 Sr. 1. Tim. 6, 15 - 1. Kor. 15, 52 -. Str. 115 ř. 1 Mat. 13, 43 - 4 1. Kor. 2, 9 -. Str. 116 ř. 16 1. Kor. 3, 19 a 1. Kor. 1, 20 - 18 Řím. 1, 21 až 23 -. Str. 117 ř. 13 Sr. Ž. 7, 16 a Přísl. 26, 27 - Sr. Ž. 30, 5 a Ž. 34, 7.- 21 Sr. Ž. 63, 4 -. Str. 118 ř. 6 Přísl. 11, 2 - 9 4. M. 22, 21 nn. a 23, 1 nn. - 29 nn. Přidáno Štítným; je to podle lat. překladu Pseudo-Augustinova Manuale (sr. rkpis univ. knih. v Praze XVII F 21 p. 68 a/b). V. LF 1946 str. 92 n. -. Str. 119 ř. 12 Sr. 1. Tim. 6, 16 -. Str. 120 ř. 2 Sr. Řím. 1, 25 -5 V. LF 1946 str. 90 n. -. Str. 121 ř. 17 nn. Přídavek Štítného; v. LF 1946 str. 91 - 29 n. Sr. Řím. 1, 22 -. Str. 122 ř. 6 nn. Přídavek Štítného; v. LF 1946 str. 93 - 19 nn. Rovněž přídavek Štítného; v. tamtéž str. 91 a 95 -. Str. 123 ř. 6 Sr. Ž. 135, 12- 30 Ž. 116, 1 a 2-. Str. 124 ř. 5 Podle Ž. 46, 2 a 102, 9 - 27 n. V. LF 1946 str. 90 - 34 Mat. 10, 15; 11, 22 a 24; 12, 36 ; Marek 6, 11; 1. Jan 4, 17-. Str. 125 ř. 1 Mat. 10, 1 nn.; Marek 3, 14 nn.; Luk. 6, 13 nn.; Jan 6, 70 - 2 n. Mat. 10, 3; Marek 3, 18; Luk. 6, 15 - 3 O tom, že sv. Tomáš byl až v Indii, jsou zmínky teprve v pozdějších spisech apokryfních; tělo jeho prý odpočívá v indickém městě Calamine (sr. Rosweyde, Vitae Patrum p. 340) ; totéž tvrdí v svém „cestopise“ t. zv. Mandeville (v českém vydání Šimkově, Ces. ak. 1911, str. 97 n.) - 23 Sr. Efex. 5, 20-. Str. 126 ř. 1 Podle Mat. 10, 18 nn.; Marek 13, 11; Luk. 12, 11 n. - 24 n. Sr: LF 1946 str. 93 pozn. 1 -. Str. 127 ř. 14 Iz. 32, 6 -. Str. 128 ř. 24 Mat. 20, 1 nn. -. Str. 129 ř. 33 Sr. Ž. 1, 3 a Ezech. 47, 12 -. Str. 131 ř. 16 Sr. Ž. 51, 3 a 4-. Str. 132 ř. 23 nn. Přídavek Štítného, v. LF 1946 str. 93 - 24 4. M. 31, 8 a 16; 25, 1 nn. -. Str. 133 ř. 6 nn. V. Kuhn 1. c. p. 80 s. -. 189
Strana 190
Str. 134 ř. 8 n. Sr. Luk. 11, 26 -20 Sr. Mat. 22, 2 až 13 -27 n. Sr. Ž. 21, 20 a Ž. 34, 17-30 n. Sr. Ž. 24, 2 n. a Ž. 34, 19 -. Str. 135 ř. 24 2. Kor. 11, 14 -. Str. 136 ř. 12 1. M. 3, 6 nn. - 32 Žid. 13, 4 - 33 1. Kor. 7, 9 - Mat. 19, 6; Marek 10, 9 -35 1. Tim. 4, 1 až 3 -. Str. 137 ř. 1 n. Miní se asi 1. Kor. 9, 5 (sr. Luk. 4, 38) ; viz i Legenda aurea Jacobi a Voragine (ed. Graesse, 3. vyd., Vratislaviae 1890) p. 370: Cum uxor Petri ad passionem duceretur. Z neurčitého místa 1. Kor. 9, 5 nelze bezpečně tvrditi, že měl Petr manželku. (Sr. Buchberger, Lexikon für Theol.u. Kirche 2. vyd. VIII. Bd p. 131 s. v. Petrus) - 25 Gal. 5,2 -26 Skutk. 16, 3 - 35 Luk. 15, 7 a 10 -. Str. 138 ř. 29 Sr. Ž. 24, 2 a 20; Ž. 29, 2 — 32 Sr. Ž. 5, 9 -. Str. 140 ř. 4 Sr. Ž. 56, 7a 93, 17- 7 Sr. Ž. 56, 4 až 7-. Str. 141 ř. 4n. V. LF 1946 str. 94 - 12 Sr. Zj. 5, 11 - 14 1. Tim. 6, 16 - 18 Iz. 6, 3 -. Str. 142 ř. 3 n. Efez. 2, 18 -6 Podle Filip. 2, 7 a 8 - 7 Sr. Gal. 4, 5 - Sr. Filip. 2, 8 - 20 nn. Sr. LF 1946 str. 83 - 34/35 Sr. Kolos. 2, 15 -Iz. 14, 9 -. Str. 144 ř. 16 n. Sr. Ž. 18, 5; Řím. 10, 18 - 19 Podle Ž. 98, 1 -. Str. 145 ř. 25 Luk. 15, 11 nn. - 30 Luk. 15, 17 - 32 Podle Ezech. 33, 14 až 16 -. Str. 147 ř. 22 Sr. Luk. 1, 78 -. Str. 148 ř. 12 Sr. Ž. 144, 1 až 3 - 15 Sr. Ž. 105, 2 - 17 Mat. 3, 9; Luk. 3, 8 - 27 Sr. Efez. 6, 19 - 30 Sr. Ezech. 33, 11 -. Str. 149 ř. 13 1. M. 3, 1 nn. - 18 Podle Řím. 5, 12 a 16 - 24 Sr. Jan 3, 3 nn.; Titovi 3, 5 -. Str. 150 ř. 3 Řím. 5, 20 - 22 Sr. Ž. 42, 5.-. Str. 151 ř. 1 Sr. Luk. 15, 24 - 4 Luk. 23, 46 -. Str. 152 ř. 2 Podle 1. Král. 8, 51 - 8 2. M. 20, 12; sr. 5. M. 5, 16 - 11 Sr. 1. Kor. 15, 10 - 16 Sr. 2. Kor. 13, 11 - 23 Viz výše B 159b - 30 Sr. 3. M. 19, 18; Mat. 22, 39; Marek 12, 31; Řím. 13, 9 -. Str. 153 ř. 14 nn. Řeč Josafatovu k Barachiášovi cituje Štítný v Kníž- kách o devieti staviech lidských (u Vrtátka str. 85). Sr. LF 1946 str. 80 - 14 1. Tim. 1, 1 nn. - 25 Podle Žid. 12, 14 - 32 Ž. 127, 1 - 34 n. Přídavek Štítného; v. LF 1946 str. 91 -. Str. 154 ř. 2 Mat. 5, 7 - 4 Luk. 6, 36 - 10 Luk. 6, 37; sr. Mat. 6, 14 n. a Marek 11, 26 - 16 Sr. Luk. 16, 1 nn. - 18 Mat. 13, 43 - 21 Sr. Skutk. 20, 32 - 26 Sr. Řím. 7, 24 -. Str. 155 ř. 19 Podle Žid. 13, 6; sr. Ž. 117, 7 - 20 Sr. Ž. 90, 13 -. Str. 157 ř. 13 Podle Filip. 3, 14 - 16 2. Kor. 4, 16 - 24 Sr. 2. Tim. 2, 3 - 27 Luk. 9, 62 - 28 Jan 16, 33 -. Str. 158 ř. 4 Luk. 17, 10 - 7 Sr. 2. Kor. 8, 9 - 13 Sr. 2. Kor. 10, 5.- 14 Filip. 4, 7 -. Str. 159 ř. 26 Ž. 26, 7 až 10 - 29 Sr. Ž. 5, 8 a Ž. 142, 8 - 32 Sr. Ž. 15, 11 -. F. ŠIMEK 190
Str. 134 ř. 8 n. Sr. Luk. 11, 26 -20 Sr. Mat. 22, 2 až 13 -27 n. Sr. Ž. 21, 20 a Ž. 34, 17-30 n. Sr. Ž. 24, 2 n. a Ž. 34, 19 -. Str. 135 ř. 24 2. Kor. 11, 14 -. Str. 136 ř. 12 1. M. 3, 6 nn. - 32 Žid. 13, 4 - 33 1. Kor. 7, 9 - Mat. 19, 6; Marek 10, 9 -35 1. Tim. 4, 1 až 3 -. Str. 137 ř. 1 n. Miní se asi 1. Kor. 9, 5 (sr. Luk. 4, 38) ; viz i Legenda aurea Jacobi a Voragine (ed. Graesse, 3. vyd., Vratislaviae 1890) p. 370: Cum uxor Petri ad passionem duceretur. Z neurčitého místa 1. Kor. 9, 5 nelze bezpečně tvrditi, že měl Petr manželku. (Sr. Buchberger, Lexikon für Theol.u. Kirche 2. vyd. VIII. Bd p. 131 s. v. Petrus) - 25 Gal. 5,2 -26 Skutk. 16, 3 - 35 Luk. 15, 7 a 10 -. Str. 138 ř. 29 Sr. Ž. 24, 2 a 20; Ž. 29, 2 — 32 Sr. Ž. 5, 9 -. Str. 140 ř. 4 Sr. Ž. 56, 7a 93, 17- 7 Sr. Ž. 56, 4 až 7-. Str. 141 ř. 4n. V. LF 1946 str. 94 - 12 Sr. Zj. 5, 11 - 14 1. Tim. 6, 16 - 18 Iz. 6, 3 -. Str. 142 ř. 3 n. Efez. 2, 18 -6 Podle Filip. 2, 7 a 8 - 7 Sr. Gal. 4, 5 - Sr. Filip. 2, 8 - 20 nn. Sr. LF 1946 str. 83 - 34/35 Sr. Kolos. 2, 15 -Iz. 14, 9 -. Str. 144 ř. 16 n. Sr. Ž. 18, 5; Řím. 10, 18 - 19 Podle Ž. 98, 1 -. Str. 145 ř. 25 Luk. 15, 11 nn. - 30 Luk. 15, 17 - 32 Podle Ezech. 33, 14 až 16 -. Str. 147 ř. 22 Sr. Luk. 1, 78 -. Str. 148 ř. 12 Sr. Ž. 144, 1 až 3 - 15 Sr. Ž. 105, 2 - 17 Mat. 3, 9; Luk. 3, 8 - 27 Sr. Efez. 6, 19 - 30 Sr. Ezech. 33, 11 -. Str. 149 ř. 13 1. M. 3, 1 nn. - 18 Podle Řím. 5, 12 a 16 - 24 Sr. Jan 3, 3 nn.; Titovi 3, 5 -. Str. 150 ř. 3 Řím. 5, 20 - 22 Sr. Ž. 42, 5.-. Str. 151 ř. 1 Sr. Luk. 15, 24 - 4 Luk. 23, 46 -. Str. 152 ř. 2 Podle 1. Král. 8, 51 - 8 2. M. 20, 12; sr. 5. M. 5, 16 - 11 Sr. 1. Kor. 15, 10 - 16 Sr. 2. Kor. 13, 11 - 23 Viz výše B 159b - 30 Sr. 3. M. 19, 18; Mat. 22, 39; Marek 12, 31; Řím. 13, 9 -. Str. 153 ř. 14 nn. Řeč Josafatovu k Barachiášovi cituje Štítný v Kníž- kách o devieti staviech lidských (u Vrtátka str. 85). Sr. LF 1946 str. 80 - 14 1. Tim. 1, 1 nn. - 25 Podle Žid. 12, 14 - 32 Ž. 127, 1 - 34 n. Přídavek Štítného; v. LF 1946 str. 91 -. Str. 154 ř. 2 Mat. 5, 7 - 4 Luk. 6, 36 - 10 Luk. 6, 37; sr. Mat. 6, 14 n. a Marek 11, 26 - 16 Sr. Luk. 16, 1 nn. - 18 Mat. 13, 43 - 21 Sr. Skutk. 20, 32 - 26 Sr. Řím. 7, 24 -. Str. 155 ř. 19 Podle Žid. 13, 6; sr. Ž. 117, 7 - 20 Sr. Ž. 90, 13 -. Str. 157 ř. 13 Podle Filip. 3, 14 - 16 2. Kor. 4, 16 - 24 Sr. 2. Tim. 2, 3 - 27 Luk. 9, 62 - 28 Jan 16, 33 -. Str. 158 ř. 4 Luk. 17, 10 - 7 Sr. 2. Kor. 8, 9 - 13 Sr. 2. Kor. 10, 5.- 14 Filip. 4, 7 -. Str. 159 ř. 26 Ž. 26, 7 až 10 - 29 Sr. Ž. 5, 8 a Ž. 142, 8 - 32 Sr. Ž. 15, 11 -. F. ŠIMEK 190
Strana 191
POZNÁMKY VÝKLADOVÉ (Str. 25.) Přímo z legendy o Buddhovi pochází episoda spojená s naro- zením Josafatovým. Jak v sanskrtské, tak v pálijské tradici se vypravuje, jak před narozením Buddhovým jeho matka měla podivný sen a jak její manžel král Suddhodanah svolal brahmany, aby ten sen vyložili. Brahma- nové prohlašují, že dítě je povoláno k vládě nad světem, zřekne-li se však kralování, stane se Buddhou, jenž vykoupí svět a přinese spásu veškerému tvorstvu. Po narození se pak dostaví na dvůr králův svatý poustevník Asitah (v „Nidánakathě“: Káladévaló), který poznává, že se narodil spasitel. Dá se do pláče, ježto je již starcem a neuhlídá, jak se princ stane Buddhou. Tato episoda byla někdy považována za pravzor příběhu starce Simeona, o němž se čte v evangeliu sv. Lukáše 2. 25. Proroctví se pak opakuje. V „Lalitavistaru“ je to Mahéśvarah, jenž zvěstuje, že bodhisatt- vah dosáhne nejvyššího osvícení, v „Nidánakathě“ jsou znovu svoláni brahmanové, z nichž osm jsou vykladači znamení. Sedm z nich vykládají tytéž dvě možnosti jako jejich druhové před narozením dítěte, osmý však podává votum, že není příčiny, která by mohla přimět prince, aby zůstal ve světském životě — stane se za všech okolností Buddhou. Všechny verse pak vyprávějí, jak si král nepřeje, aby se jeho syn zřekl vlády nad světem, a jak se všemi prostředky stará o to, aby králevic nepoznal skutečný život a jeho bídu. (Str. 21.) Úzkostlivě ho uzavírá ve třech palácích, kde ho obklopuje vší nádherou vladařského života. To je však marné úsilí a roz- hodujícím zážitkem prince se stanou jeho čtyři vyjížďky (str. 30), na kterých se setká se starcem, s nemocným, s mrtvým a s představitelem mnišského života. V podání „Nidánakathy“ se o tom vypravuje: „Tu se jednoho dne Bodhisattovi zachtělo vyjeti do sadu a pravil vozataji: „Za- přáhni vůz“. Ten souhlasil: „Dobře“; ozdobiv bohatě skvostný vůz, zapřáhl čtyři nádherné koně barvy lotusových listů a hlásil to Bodhisattovi. Bodhisattó vstoupiv do vozu, jenž se podobal božskému stolci, odjel do sadu. Božstva uvažovala takto: „Přiblížil se čas, aby princ Siddhatthó nabyl dokonalého vědění, pošleme mu předzvěst“; a ukázali mu božího syna, kterého přeměnili v neduživého starce s vadnými zuby a šedivými vlasy, zkrouceného a sehnutého těla, jenž se opíral o hůl a všecek se třásl. Jen Bodhisattó a vozataj jej viděli. Tu se Bodhisattó tázal vozataje: „Příteli, kdo je ten člověk? Vlasy u něho nejsou jako u jiných lidí“ atd., jak je to vylíčeno v Mahápadánasuttam*, a uslyšev odpověď, pravil: „Běda " všemu zrození, ježto věru na zrozeného přijde stáří. * Tento odkaz se vztahuje na 14. suttam sbírky „Dígha-nikáyo“. V tomto textu se líčí život a působení Vipassího, jednoho ze sedmi Buddhů minulých věků. 191
POZNÁMKY VÝKLADOVÉ (Str. 25.) Přímo z legendy o Buddhovi pochází episoda spojená s naro- zením Josafatovým. Jak v sanskrtské, tak v pálijské tradici se vypravuje, jak před narozením Buddhovým jeho matka měla podivný sen a jak její manžel král Suddhodanah svolal brahmany, aby ten sen vyložili. Brahma- nové prohlašují, že dítě je povoláno k vládě nad světem, zřekne-li se však kralování, stane se Buddhou, jenž vykoupí svět a přinese spásu veškerému tvorstvu. Po narození se pak dostaví na dvůr králův svatý poustevník Asitah (v „Nidánakathě“: Káladévaló), který poznává, že se narodil spasitel. Dá se do pláče, ježto je již starcem a neuhlídá, jak se princ stane Buddhou. Tato episoda byla někdy považována za pravzor příběhu starce Simeona, o němž se čte v evangeliu sv. Lukáše 2. 25. Proroctví se pak opakuje. V „Lalitavistaru“ je to Mahéśvarah, jenž zvěstuje, že bodhisatt- vah dosáhne nejvyššího osvícení, v „Nidánakathě“ jsou znovu svoláni brahmanové, z nichž osm jsou vykladači znamení. Sedm z nich vykládají tytéž dvě možnosti jako jejich druhové před narozením dítěte, osmý však podává votum, že není příčiny, která by mohla přimět prince, aby zůstal ve světském životě — stane se za všech okolností Buddhou. Všechny verse pak vyprávějí, jak si král nepřeje, aby se jeho syn zřekl vlády nad světem, a jak se všemi prostředky stará o to, aby králevic nepoznal skutečný život a jeho bídu. (Str. 21.) Úzkostlivě ho uzavírá ve třech palácích, kde ho obklopuje vší nádherou vladařského života. To je však marné úsilí a roz- hodujícím zážitkem prince se stanou jeho čtyři vyjížďky (str. 30), na kterých se setká se starcem, s nemocným, s mrtvým a s představitelem mnišského života. V podání „Nidánakathy“ se o tom vypravuje: „Tu se jednoho dne Bodhisattovi zachtělo vyjeti do sadu a pravil vozataji: „Za- přáhni vůz“. Ten souhlasil: „Dobře“; ozdobiv bohatě skvostný vůz, zapřáhl čtyři nádherné koně barvy lotusových listů a hlásil to Bodhisattovi. Bodhisattó vstoupiv do vozu, jenž se podobal božskému stolci, odjel do sadu. Božstva uvažovala takto: „Přiblížil se čas, aby princ Siddhatthó nabyl dokonalého vědění, pošleme mu předzvěst“; a ukázali mu božího syna, kterého přeměnili v neduživého starce s vadnými zuby a šedivými vlasy, zkrouceného a sehnutého těla, jenž se opíral o hůl a všecek se třásl. Jen Bodhisattó a vozataj jej viděli. Tu se Bodhisattó tázal vozataje: „Příteli, kdo je ten člověk? Vlasy u něho nejsou jako u jiných lidí“ atd., jak je to vylíčeno v Mahápadánasuttam*, a uslyšev odpověď, pravil: „Běda " všemu zrození, ježto věru na zrozeného přijde stáří. * Tento odkaz se vztahuje na 14. suttam sbírky „Dígha-nikáyo“. V tomto textu se líčí život a působení Vipassího, jednoho ze sedmi Buddhů minulých věků. 191
Strana 192
Vrátiv se se srdcem pohnutým, vstoupil do paláce. Král se tázal: „Proč se syn můj tak brzo vrátil?“ „Spatřil starého člověka, králi, a ježto starého člověka spatřil, odejde s tohoto světa“, odpověděli mu. „Proč mne ničíte? Ihned připravte princi hry; bude-li míti zábavu, nebude mysleti na útěk se světa,“ pravil a dal rozestaviti zesílenou stráž ve všech směrech ve vzdálenosti poloviny míle. Znovu jednoho dne Bodhisattó si zajel do sadu a božstva mu poslala jako předzvěst churavého člověka; spatřiv jej, tázal se jako po prvé, a vrátiv se se srdcem pohnutým vstoupil do paláce. Také král se tázal opět týmž způsobem jako po prvé a znovu nařídil, aby na všechny strany byla rozestavena stráž ve vzdálenosti tři čtvrtě míle. I znovu jednoho dne Bodhisattó si zajel do sadu, a božstva mu po- slala jako předzvěst mrtvého; spatřiv jej, tázal se opět týmž způsobem jako po prvé a vrátiv se s pohnutým srdcem, vstoupil do paláce. Také král se tázal opět týmž způsobem jako po prvé a znovu nařídil, aby na všechny strany byla rozestavena stráž ve vzdálenosti jedné míle. I znovu jednoho dne Bodhisattó si zajel do sadu a božstva mu poslala jako předzvěst mnicha pěkně podle řeholního řádu oblečeného. Spatřiv jej, tázal se vozataje: „Kdo to je, příteli?“. Vozataj, ačkoliv se Buddha ještě nezjevil a přesto, že mnichů a vlastností mnišského života neznal, vnuknutím bohů odpo- věděl: „Je to mnich, princi“, a velebil mnišský život. I odjel v ten den Bodhisattó ze sadu, oblíbiv si život mnišský. Slavný Benátčan Marco Polo poznal tuto legendu za svého pobytu na Ceylonu, tehdy jako ještě dnes středisku buddhismu v Indii, a zazna- menal ji ve svém spisu „Milionu“. Staročeské zpracování tohoto spisu použilo předlohy, v níž tato episoda byla vynechána. Nalézá se však “ v novém překladu, který vydal F. Maleček v r. 1904 ve „Světové knihovně“ a také v knize Zdeňka Vavříka „Dobrodružství Marka Pola“ (1942). Všechny tyto příběhy z Buddhova mládí vešly v literaturu různých ná- rodů východní Asie. Nejpůsobivěji je zbásnil Aśvaghosah ve svém „Buddhacaritam“, které bylo přeloženo do činštiny a tibetštiny, v XIX. sto- letí pak do angličtiny a němčiny. Novodobým ohlasem této skladby je epická báseň Angličana Edwina Arnolda: „The Light of Asia or the Great Renunciation“(1879), která dosáhla v Anglii více než 60 a v Americe dokonce přes 100 vydání. Byla třikrát přeložena do němčiny (A. Pfung- stem 1888, K. Wernickem 1891 a A. Schaefferem 1923), dvakrát do češtiny (F. Prachařem 1906 a J. J. Davidem 1924) a do polštiny (M. Szukiewi- czem). V české literatuře máme také zpracování episody čtyř vyjížděk, která kdysi dojala Schopenhauera a zle podráždila jeho žáka Nietz- scheho, od J. Rašína („Buddhovy vyjížďky“, Praha 1927). Pro polskou mládež upravil tuto episodu J. Karłowicz ,Podanie o królewiczu indyj- skim“ (1896). Jsou to arci jen literární kuriosity a hříčky, což platí stejně o básních, románech a dramatech s buddhistickými náměty a náladami vůbec, výtvorech v nejlepším případě učené poesie, které napsali na př. Leconte de Lisle, Louis Ménard, Henri Cazalis (Jean Lahor), Paul Mo- rand, Blasco Ibaněz, A. de Gubernatis, A. Obolenskij, K. Gjellerup, 192
Vrátiv se se srdcem pohnutým, vstoupil do paláce. Král se tázal: „Proč se syn můj tak brzo vrátil?“ „Spatřil starého člověka, králi, a ježto starého člověka spatřil, odejde s tohoto světa“, odpověděli mu. „Proč mne ničíte? Ihned připravte princi hry; bude-li míti zábavu, nebude mysleti na útěk se světa,“ pravil a dal rozestaviti zesílenou stráž ve všech směrech ve vzdálenosti poloviny míle. Znovu jednoho dne Bodhisattó si zajel do sadu a božstva mu poslala jako předzvěst churavého člověka; spatřiv jej, tázal se jako po prvé, a vrátiv se se srdcem pohnutým vstoupil do paláce. Také král se tázal opět týmž způsobem jako po prvé a znovu nařídil, aby na všechny strany byla rozestavena stráž ve vzdálenosti tři čtvrtě míle. I znovu jednoho dne Bodhisattó si zajel do sadu, a božstva mu po- slala jako předzvěst mrtvého; spatřiv jej, tázal se opět týmž způsobem jako po prvé a vrátiv se s pohnutým srdcem, vstoupil do paláce. Také král se tázal opět týmž způsobem jako po prvé a znovu nařídil, aby na všechny strany byla rozestavena stráž ve vzdálenosti jedné míle. I znovu jednoho dne Bodhisattó si zajel do sadu a božstva mu poslala jako předzvěst mnicha pěkně podle řeholního řádu oblečeného. Spatřiv jej, tázal se vozataje: „Kdo to je, příteli?“. Vozataj, ačkoliv se Buddha ještě nezjevil a přesto, že mnichů a vlastností mnišského života neznal, vnuknutím bohů odpo- věděl: „Je to mnich, princi“, a velebil mnišský život. I odjel v ten den Bodhisattó ze sadu, oblíbiv si život mnišský. Slavný Benátčan Marco Polo poznal tuto legendu za svého pobytu na Ceylonu, tehdy jako ještě dnes středisku buddhismu v Indii, a zazna- menal ji ve svém spisu „Milionu“. Staročeské zpracování tohoto spisu použilo předlohy, v níž tato episoda byla vynechána. Nalézá se však “ v novém překladu, který vydal F. Maleček v r. 1904 ve „Světové knihovně“ a také v knize Zdeňka Vavříka „Dobrodružství Marka Pola“ (1942). Všechny tyto příběhy z Buddhova mládí vešly v literaturu různých ná- rodů východní Asie. Nejpůsobivěji je zbásnil Aśvaghosah ve svém „Buddhacaritam“, které bylo přeloženo do činštiny a tibetštiny, v XIX. sto- letí pak do angličtiny a němčiny. Novodobým ohlasem této skladby je epická báseň Angličana Edwina Arnolda: „The Light of Asia or the Great Renunciation“(1879), která dosáhla v Anglii více než 60 a v Americe dokonce přes 100 vydání. Byla třikrát přeložena do němčiny (A. Pfung- stem 1888, K. Wernickem 1891 a A. Schaefferem 1923), dvakrát do češtiny (F. Prachařem 1906 a J. J. Davidem 1924) a do polštiny (M. Szukiewi- czem). V české literatuře máme také zpracování episody čtyř vyjížděk, která kdysi dojala Schopenhauera a zle podráždila jeho žáka Nietz- scheho, od J. Rašína („Buddhovy vyjížďky“, Praha 1927). Pro polskou mládež upravil tuto episodu J. Karłowicz ,Podanie o królewiczu indyj- skim“ (1896). Jsou to arci jen literární kuriosity a hříčky, což platí stejně o básních, románech a dramatech s buddhistickými náměty a náladami vůbec, výtvorech v nejlepším případě učené poesie, které napsali na př. Leconte de Lisle, Louis Ménard, Henri Cazalis (Jean Lahor), Paul Mo- rand, Blasco Ibaněz, A. de Gubernatis, A. Obolenskij, K. Gjellerup, 192
Strana 193
F. Mauthner, J. Widman, R. v. Hornstein, H. Hesse, R. M. Rilke, B. Lešmian, J. Vrchlický, Julius Zeyer a které nevyrůstají z tužeb a snah spo- lečenských celků v dané době. Srv. Boson, G.: Le quattro prime parabole del romanzo „Barlaam e Giosafatte“, contenente parti della leggenda di Budda. Monaco 1914. - Welter, J. Th., L'exemplum dans la littérature religieuse et didactique du moyen-âge. Paris 1927.— Gesprache und Brief- wechsel mit Arthur Schopenhauer. Aus dem Nachlass von K. Bähr. Hrsg. von L. Schemann, Leipzig 1894, str. 16—17. — Nietzsche, Fr.: Also sprach Zarathustra. Erster Teil. Von den Predigern des Todes. — Künst- le, K.: Die Legende von den drei Lebenden und den drei Toten und der Totentanz 1908. — (ČTYŘI VYJÍŽDKY VE VÝTVARNÉM UMENI). — Burgess, J.: Note on the Bauddha Rock Temples of Ajanta... and... Bagh. Bombay 1879. Tab. 4. — Griffith, J.: Paintings in the Buddhist Cave Temples of Ajunta, London 1896—97. Tab. 49. — Seidenstücker, K.: Die Buddha-Legende in den Skulpturen des Ananda-Tempels zu Pagan, Hamburg 1916. Tab. 15—17.—Krom, N. J.: The Life of Buddha on the Stupa of Barabudur according to the Lalitavis- tara Text. The Hague 1926. Tab. 56—59. — Stein, M. A.: Serindia. II. London 1921. Tab. 74. — Stein, M. A. and Binyon, L.: Ancient Buddhist Paintings from the Cave of the Thousand Buddhas. (Tun Huang). London 1921. Tab. 12. — Waldschmidt, E.: Die Legende vom Leben Buddhas, Berlin 1929. Tab. naproti str. 88. — Sirén, O.: Chinese Sculpture from the fifth to the fourteenth Century, London 1925. Tab. 30 nn. — Grünwedel, A.: Altbuddhistische Kultstätten in Chi- nesisch-Turkestan, Berlin 1912 str. 88, 90, 118. — Cohn, W.: Buddha in der Kunst des Ostens, Leipzig 1925, str. 88, 89, 154, 155, 168, 169. (Str. 35) Parabola o troubě smrti a čtyřech skřínkách je indického pů- vodu a je zachována ve skupině podání kolem císaře Ašoka, v pálijské kro- nice Mahávamsu a v čínské versi Trpitaka. V Evropě ji převzali Boccaccio, Straparola, Morlini, John Gower, „Gesta Romanorum“, Jehan de Condé, starofrancouzská chanson „Girart de Roussillon“, „Speculum laicorum“, Sánchez de Vercial a Francisco Eximénez („Lo Libro appelat Crestià“). Literatura: Chavannes E.: Cinq contes cents et apologues extraits du Tri- pitaka chinois. Paris 1910—11.—Geiger, W.: Dipavam sa und Mahavamsa und die geschichtliche Ueberlieferung in Ceylon. 1905. — Przyluski, J.: La légende de l'empereur Aśoka dans les textes indiens et chinois. Paris 1923. (Str. 52) Parabola o člověku, který chytil ptáčka, je rovněž indická. Byla převedena do čínského Trpitaka a v Evropě se čte u Petra Alfonsiho („Disciplina clericalis“) a ve spisu ,La Historia del Cavallero Cifar“. Lite- ratura: Chavannes op. cit. — Tyroller, F.: Die Fabel vom Mann und dem Vogel in ihrer Verbreitung in der Weltliteratur. Berlin 1911. — Bousset, W.: Zur Fabel vom Mann und dem Vogel. NACHRICHTEN DER KONIGL. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN ZU GOTTINGEN 1917, str. 715. — Petrus Alfonsi : Disciplina clericalis. Hrsg. von A. Hilka und W. Söderhjelm, Heidelberg 1911. 13 Barlaam a Josafat 193
F. Mauthner, J. Widman, R. v. Hornstein, H. Hesse, R. M. Rilke, B. Lešmian, J. Vrchlický, Julius Zeyer a které nevyrůstají z tužeb a snah spo- lečenských celků v dané době. Srv. Boson, G.: Le quattro prime parabole del romanzo „Barlaam e Giosafatte“, contenente parti della leggenda di Budda. Monaco 1914. - Welter, J. Th., L'exemplum dans la littérature religieuse et didactique du moyen-âge. Paris 1927.— Gesprache und Brief- wechsel mit Arthur Schopenhauer. Aus dem Nachlass von K. Bähr. Hrsg. von L. Schemann, Leipzig 1894, str. 16—17. — Nietzsche, Fr.: Also sprach Zarathustra. Erster Teil. Von den Predigern des Todes. — Künst- le, K.: Die Legende von den drei Lebenden und den drei Toten und der Totentanz 1908. — (ČTYŘI VYJÍŽDKY VE VÝTVARNÉM UMENI). — Burgess, J.: Note on the Bauddha Rock Temples of Ajanta... and... Bagh. Bombay 1879. Tab. 4. — Griffith, J.: Paintings in the Buddhist Cave Temples of Ajunta, London 1896—97. Tab. 49. — Seidenstücker, K.: Die Buddha-Legende in den Skulpturen des Ananda-Tempels zu Pagan, Hamburg 1916. Tab. 15—17.—Krom, N. J.: The Life of Buddha on the Stupa of Barabudur according to the Lalitavis- tara Text. The Hague 1926. Tab. 56—59. — Stein, M. A.: Serindia. II. London 1921. Tab. 74. — Stein, M. A. and Binyon, L.: Ancient Buddhist Paintings from the Cave of the Thousand Buddhas. (Tun Huang). London 1921. Tab. 12. — Waldschmidt, E.: Die Legende vom Leben Buddhas, Berlin 1929. Tab. naproti str. 88. — Sirén, O.: Chinese Sculpture from the fifth to the fourteenth Century, London 1925. Tab. 30 nn. — Grünwedel, A.: Altbuddhistische Kultstätten in Chi- nesisch-Turkestan, Berlin 1912 str. 88, 90, 118. — Cohn, W.: Buddha in der Kunst des Ostens, Leipzig 1925, str. 88, 89, 154, 155, 168, 169. (Str. 35) Parabola o troubě smrti a čtyřech skřínkách je indického pů- vodu a je zachována ve skupině podání kolem císaře Ašoka, v pálijské kro- nice Mahávamsu a v čínské versi Trpitaka. V Evropě ji převzali Boccaccio, Straparola, Morlini, John Gower, „Gesta Romanorum“, Jehan de Condé, starofrancouzská chanson „Girart de Roussillon“, „Speculum laicorum“, Sánchez de Vercial a Francisco Eximénez („Lo Libro appelat Crestià“). Literatura: Chavannes E.: Cinq contes cents et apologues extraits du Tri- pitaka chinois. Paris 1910—11.—Geiger, W.: Dipavam sa und Mahavamsa und die geschichtliche Ueberlieferung in Ceylon. 1905. — Przyluski, J.: La légende de l'empereur Aśoka dans les textes indiens et chinois. Paris 1923. (Str. 52) Parabola o člověku, který chytil ptáčka, je rovněž indická. Byla převedena do čínského Trpitaka a v Evropě se čte u Petra Alfonsiho („Disciplina clericalis“) a ve spisu ,La Historia del Cavallero Cifar“. Lite- ratura: Chavannes op. cit. — Tyroller, F.: Die Fabel vom Mann und dem Vogel in ihrer Verbreitung in der Weltliteratur. Berlin 1911. — Bousset, W.: Zur Fabel vom Mann und dem Vogel. NACHRICHTEN DER KONIGL. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN ZU GOTTINGEN 1917, str. 715. — Petrus Alfonsi : Disciplina clericalis. Hrsg. von A. Hilka und W. Söderhjelm, Heidelberg 1911. 13 Barlaam a Josafat 193
Strana 194
(Str. 62) Parabola o člověku, který prchá před jednorožcem, je ze všech parabol snad nejznámější a již v Indii byla příslovečná, takže stačila naráž- ka, jaká se čte v Mahábháratě 11324: „Ó rozkošníku! Proč neusiluješ o to, abys se zbavil chtíčů? Med nad propastí vidíš, bloude, propast samu však nevidíš.“ Byla pojata do čínského Trpitaka a do svodu „Kalila va Dimna". Wlislocki ji zapsal jako arménskou pohádku. V Evropě je ve sbírkách „Gesta Romanorum“, „Speculum laicorum“, v „Narrationes“ Oty ze Shirtonu a v ,Libro de los Gatos“. V XIX. století ji zbásnil podle perského básníka Dželál-ed-dína Rúmího Fr. Rückert; jeho báseň byla přelo- žena V. Žukovským do ruštiny; Lev Nikolajevič Tolstoj ji pak použil v své „Ispovědi“. Jak mocně působila na fantasii, je vidět také z toho, že byla zobrazována jak v Indii, tak v Evropě. Známa je miniatura v ruko- pisu „Sinodiku“ velkokněžny Tatjany Michajlovny ve Voskresenském Novoierusalimském klášteru a pěkný relief na portálu baptisteria v Parmě. Literatura: Chavannes op. cit. — Forke, A.: Die indischen Märchen und ihre Bedeutung für die vergleichende Märchenforschung 1911. — Franko, I.: viz bulharskou versi. — Hertel, J.: Ausgewählte Er- zählungen aus Hemacandras Parisistaparvan. Leipzig 1908. — Konda- kov, N. P.: Russkaja ikona. IV. Praga 1933 str. 372. — Nöldeke, Th.: Burzoes Einleitung zu dem Buche Kalila wa Dimna 1912. — Schröder, L. V.: Lebensbaum und Lebenstraum, AUFSATZE ZUR KULTUR- UND SPRACHGESCHICHTE... Ernst Kuhn gewidmet. 1916. (Str. 64.) Parabola o třech přátelích, která je alespoň nepřímo indic- kého původu, má literárně ještě větší význam. Čte se opět v „Gesta Romanorum“, mají ji Jacques de Vitry, Jehan de Condé, „Speculum laicorum“, Arnaldus z Lutychu, Don Juan Manuel (,El Conde Luca- nor“), Sánchez de Vercial, Vincente de Ferrer („,Sermones hiemales“), „Historia del Cavallero Cifar“, „Castigos e Documentos del Rey Don Sancho“ a dva spisy portugalské uveřejněné Bragou v „Contes Tradici- onaes do Poro Portuguez“ 2. vyd. (Lisbôa 1915). Námět člověka, jenž je náhle povolán na pravdu boží, znepokojoval středověkou mysl a byl porůznu na základě této paraboly obměňován, zejména v některých mora- litách. Nepřekonané tvářnosti nabyl ve slavné anglické hře „The Somo- nynge of Everyman“, která je snad překladem nizozemské hry „Speyghel der Salicheyt van Elckerlijc“ od Pietera Dorlanda nebo Petra Diestheima (van Diesta), tištěné kolem r. 1495. Anglická hra pak vyšla čtyřikrát tiskem mezi r. 1509 a 1537. Ohlasem těchto her jsou některá podobná díla spisovatelů 16. století: J. Wickrama, Hanse Sachse, zejména pak hra „Homunculus“ nizozemského kněze Ischyria (1546) a nakonec pětiaktový „Mercator“ Tomáše Kirchmeyera, který psal pod pseudonymem Nageorgus. R. 1540 vydal kolínský tiskař Jaspar van Gennep hru „Der Sünden Loin ist der Tod“, jež představuje jakousi kompilaci z děl předchůdců. Středověk zde přechází přes renesanci v baroko, tedy do doby, v níž otázky po posledních věcech opět nabývaly naléhavé důležitosti. V naší době (1911) obnovil starou látku Hugo 194
(Str. 62) Parabola o člověku, který prchá před jednorožcem, je ze všech parabol snad nejznámější a již v Indii byla příslovečná, takže stačila naráž- ka, jaká se čte v Mahábháratě 11324: „Ó rozkošníku! Proč neusiluješ o to, abys se zbavil chtíčů? Med nad propastí vidíš, bloude, propast samu však nevidíš.“ Byla pojata do čínského Trpitaka a do svodu „Kalila va Dimna". Wlislocki ji zapsal jako arménskou pohádku. V Evropě je ve sbírkách „Gesta Romanorum“, „Speculum laicorum“, v „Narrationes“ Oty ze Shirtonu a v ,Libro de los Gatos“. V XIX. století ji zbásnil podle perského básníka Dželál-ed-dína Rúmího Fr. Rückert; jeho báseň byla přelo- žena V. Žukovským do ruštiny; Lev Nikolajevič Tolstoj ji pak použil v své „Ispovědi“. Jak mocně působila na fantasii, je vidět také z toho, že byla zobrazována jak v Indii, tak v Evropě. Známa je miniatura v ruko- pisu „Sinodiku“ velkokněžny Tatjany Michajlovny ve Voskresenském Novoierusalimském klášteru a pěkný relief na portálu baptisteria v Parmě. Literatura: Chavannes op. cit. — Forke, A.: Die indischen Märchen und ihre Bedeutung für die vergleichende Märchenforschung 1911. — Franko, I.: viz bulharskou versi. — Hertel, J.: Ausgewählte Er- zählungen aus Hemacandras Parisistaparvan. Leipzig 1908. — Konda- kov, N. P.: Russkaja ikona. IV. Praga 1933 str. 372. — Nöldeke, Th.: Burzoes Einleitung zu dem Buche Kalila wa Dimna 1912. — Schröder, L. V.: Lebensbaum und Lebenstraum, AUFSATZE ZUR KULTUR- UND SPRACHGESCHICHTE... Ernst Kuhn gewidmet. 1916. (Str. 64.) Parabola o třech přátelích, která je alespoň nepřímo indic- kého původu, má literárně ještě větší význam. Čte se opět v „Gesta Romanorum“, mají ji Jacques de Vitry, Jehan de Condé, „Speculum laicorum“, Arnaldus z Lutychu, Don Juan Manuel (,El Conde Luca- nor“), Sánchez de Vercial, Vincente de Ferrer („,Sermones hiemales“), „Historia del Cavallero Cifar“, „Castigos e Documentos del Rey Don Sancho“ a dva spisy portugalské uveřejněné Bragou v „Contes Tradici- onaes do Poro Portuguez“ 2. vyd. (Lisbôa 1915). Námět člověka, jenž je náhle povolán na pravdu boží, znepokojoval středověkou mysl a byl porůznu na základě této paraboly obměňován, zejména v některých mora- litách. Nepřekonané tvářnosti nabyl ve slavné anglické hře „The Somo- nynge of Everyman“, která je snad překladem nizozemské hry „Speyghel der Salicheyt van Elckerlijc“ od Pietera Dorlanda nebo Petra Diestheima (van Diesta), tištěné kolem r. 1495. Anglická hra pak vyšla čtyřikrát tiskem mezi r. 1509 a 1537. Ohlasem těchto her jsou některá podobná díla spisovatelů 16. století: J. Wickrama, Hanse Sachse, zejména pak hra „Homunculus“ nizozemského kněze Ischyria (1546) a nakonec pětiaktový „Mercator“ Tomáše Kirchmeyera, který psal pod pseudonymem Nageorgus. R. 1540 vydal kolínský tiskař Jaspar van Gennep hru „Der Sünden Loin ist der Tod“, jež představuje jakousi kompilaci z děl předchůdců. Středověk zde přechází přes renesanci v baroko, tedy do doby, v níž otázky po posledních věcech opět nabývaly naléhavé důležitosti. V naší době (1911) obnovil starou látku Hugo 194
Strana 195
v. Hofmannsthal ve své hře „Jedermann". Literatura: The So- monynge of Everyman. Vydání textu: K. H. de Raaf, Groningen 1897; Moses, New York 1903; Grieg, Louvain 1910; faksimilované vyd. v Tudor's Fascimile Texts (ed. by J. S. Farmer) 1912; with other Inter- ludes including eight Miracle Plays, with introduction by E. Rhys. London, Everyman, Dent Co. — Wood, F. A.: Elckerlije — Everyman. The question of Priority. MODERN PHILOLOGY. 8. Chicago 1910. — Hecht, H.: Geschichte der englischen Literatur im Mittelalter 1927 str. 175. — Creizenach, W.: Geschichte des neueren Dramas 1911 až 1913. — Chambres, E. K.: The Mediaeval Stage 1903. — Mackenzie, W. R. : The English Moralities from the Point of View of Allegory. Boston and London 1914. — Bolte, J.: Drei Schauspiele vom sterbenden Menschen 1927. — Müller, G.: Deutsche Dichtung von der Renaissance bis zum Ausgang des Barock 1927 str. 172. (Str. 65.) Parabola o králi, který vládl jen jeden rok, je rovněž nepřímo indická a přešla do některých sbírek exempel (Arnaldus z Lutychu, Jacques de Vitry, „El Conde Lucanor“, „Speculum laicorum“, Fèrrer „Sermones“, Sánchez de Vercial a j.). Literatura: Jan Manuel: El Libro de los Enxiemplos del Conde Lucanor et de Patrion. Text und An- merkungen aus dem Nachlasse von H. Knust hrsg. von A. Birch-Hirsch- feld 1900. — Klapper, J.: Exempla aus Handschriften des Mittelalters 1911 str. 72. (Str. 73.) Parabola o králi a chudém, ale štastném páru manželském je v českém překladu změněna. V původním znění se vypravuje: Kdesi vládl mocný a dobrý král, ale sloužil modlám. Jeho ministr byl křesťan a toužil přivésti krále k pravé víře, ale bál se, aby ho nerozhněval. Proto vyčkával vhodné příležitosti, která se brzo naskytla. Když se spolu procházeli jednou městem, zahlédli vycházeti ze skuliny podzemního bytu světlo. I spatřili tam muže nuzně oděného; vedle něho stála jeho žena, která mu nalévala víno do poháru, a zpívajíc a tančíc ho obveselovala. Král se podivil, jak mohou býti ti dva lidé, žijící v takové nouzi a bídě, odění jen hadry, tak veselí. Toho používá rádce králův k tomu, aby králi ukázal, že i my zde na světě jsme podobni těm oběma ubožákům atd., a přivedl ho k víře křesťanské. V českém zpracování — a to v obou versích! — není o ženě zmínky. Praví se tu jen, že král se svým rádcem spatřil na projížďce chudého člověka, „an se snad podpil a velmi vesel byl“. Král se diví, jak může být člověk ten v své chudobě tak vesel atd. Sr. LF 1946 str. 95. (Str. 75.) Episoda o bohatém mladíku a chudé panně křestance a parabola o lani (str. 81) již neměly takového širokého ohlasu. První je nepřímo indického původu a čte se v díle Sáncheze de Vercial. (Str. 133.) V episodě o velké moci lásky k ženě a o pokušení Josafatově se hledala obdoba k legendě, která líčí, jak Márah pokouší Buddhu a posílá mu své dcery. Uváděla se také scéna z harému prince Siddhártha před jeho odchodem do pouště. K tomu lze připomenout, že odpor k ženě je stálá složka podání o světcích a není třeba sestrojit zde souvislost s indickou 195
v. Hofmannsthal ve své hře „Jedermann". Literatura: The So- monynge of Everyman. Vydání textu: K. H. de Raaf, Groningen 1897; Moses, New York 1903; Grieg, Louvain 1910; faksimilované vyd. v Tudor's Fascimile Texts (ed. by J. S. Farmer) 1912; with other Inter- ludes including eight Miracle Plays, with introduction by E. Rhys. London, Everyman, Dent Co. — Wood, F. A.: Elckerlije — Everyman. The question of Priority. MODERN PHILOLOGY. 8. Chicago 1910. — Hecht, H.: Geschichte der englischen Literatur im Mittelalter 1927 str. 175. — Creizenach, W.: Geschichte des neueren Dramas 1911 až 1913. — Chambres, E. K.: The Mediaeval Stage 1903. — Mackenzie, W. R. : The English Moralities from the Point of View of Allegory. Boston and London 1914. — Bolte, J.: Drei Schauspiele vom sterbenden Menschen 1927. — Müller, G.: Deutsche Dichtung von der Renaissance bis zum Ausgang des Barock 1927 str. 172. (Str. 65.) Parabola o králi, který vládl jen jeden rok, je rovněž nepřímo indická a přešla do některých sbírek exempel (Arnaldus z Lutychu, Jacques de Vitry, „El Conde Lucanor“, „Speculum laicorum“, Fèrrer „Sermones“, Sánchez de Vercial a j.). Literatura: Jan Manuel: El Libro de los Enxiemplos del Conde Lucanor et de Patrion. Text und An- merkungen aus dem Nachlasse von H. Knust hrsg. von A. Birch-Hirsch- feld 1900. — Klapper, J.: Exempla aus Handschriften des Mittelalters 1911 str. 72. (Str. 73.) Parabola o králi a chudém, ale štastném páru manželském je v českém překladu změněna. V původním znění se vypravuje: Kdesi vládl mocný a dobrý král, ale sloužil modlám. Jeho ministr byl křesťan a toužil přivésti krále k pravé víře, ale bál se, aby ho nerozhněval. Proto vyčkával vhodné příležitosti, která se brzo naskytla. Když se spolu procházeli jednou městem, zahlédli vycházeti ze skuliny podzemního bytu světlo. I spatřili tam muže nuzně oděného; vedle něho stála jeho žena, která mu nalévala víno do poháru, a zpívajíc a tančíc ho obveselovala. Král se podivil, jak mohou býti ti dva lidé, žijící v takové nouzi a bídě, odění jen hadry, tak veselí. Toho používá rádce králův k tomu, aby králi ukázal, že i my zde na světě jsme podobni těm oběma ubožákům atd., a přivedl ho k víře křesťanské. V českém zpracování — a to v obou versích! — není o ženě zmínky. Praví se tu jen, že král se svým rádcem spatřil na projížďce chudého člověka, „an se snad podpil a velmi vesel byl“. Král se diví, jak může být člověk ten v své chudobě tak vesel atd. Sr. LF 1946 str. 95. (Str. 75.) Episoda o bohatém mladíku a chudé panně křestance a parabola o lani (str. 81) již neměly takového širokého ohlasu. První je nepřímo indického původu a čte se v díle Sáncheze de Vercial. (Str. 133.) V episodě o velké moci lásky k ženě a o pokušení Josafatově se hledala obdoba k legendě, která líčí, jak Márah pokouší Buddhu a posílá mu své dcery. Uváděla se také scéna z harému prince Siddhártha před jeho odchodem do pouště. K tomu lze připomenout, že odpor k ženě je stálá složka podání o světcích a není třeba sestrojit zde souvislost s indickou 195
Strana 196
předlohou. Jiná otázka je, zda episoda z „Barlaama“ byla převzata evrop- skými autory. Gaston Paris uvádí Boccaccia a La Fontaina („Les oies du frère Philippe“), Moldenhauer cituje Arnalda z Lutychu, Fr. Eximéneze, Villegase („Flos Sanctorum“), Ferrera, Calderona (,,En esta Vida todo es Verdad y todo Mentira“) a drama „Segunda Comedia de Celestina“. V naší literatuře uvádí tuto historku Johlín z Vodňan, křižovník kláštera zderazského, ve své Postile, vzniklé v letech 1403—1404; jako svůj pramen cituje Johlín „Liber narrationum" — snad to je „Alphabetum narrationum“ Arnalda z Lutychu. — Sr. Vilikovského „Próza z doby Karla IV.“, Praha 1938, kde je toto exemplum přeloženo pod názvem „Ženy-démoni“ na str. 106/107. 196
předlohou. Jiná otázka je, zda episoda z „Barlaama“ byla převzata evrop- skými autory. Gaston Paris uvádí Boccaccia a La Fontaina („Les oies du frère Philippe“), Moldenhauer cituje Arnalda z Lutychu, Fr. Eximéneze, Villegase („Flos Sanctorum“), Ferrera, Calderona (,,En esta Vida todo es Verdad y todo Mentira“) a drama „Segunda Comedia de Celestina“. V naší literatuře uvádí tuto historku Johlín z Vodňan, křižovník kláštera zderazského, ve své Postile, vzniklé v letech 1403—1404; jako svůj pramen cituje Johlín „Liber narrationum" — snad to je „Alphabetum narrationum“ Arnalda z Lutychu. — Sr. Vilikovského „Próza z doby Karla IV.“, Praha 1938, kde je toto exemplum přeloženo pod názvem „Ženy-démoni“ na str. 106/107. 196
Strana 197
SLOVNÍČEK Starší české ú (au) = novočeské ou; ó (uo) = novoč.ů; ie (-é) = novoč.í; aj — novoč. ej; šč — novoč. šť. Zkratky: praes. = prae- sens, imper. = imperativ, imperf. = imperfektum, aor. = aorist, o8. = osoba, sg. = singulár, pl. = plurál, p. = pád, ak. — aku- sativ, g. = genitiv, v. = viz. a = ale aby = abys , ač = jestli(že), třeba ale = tedy aneb — aneb (o) = bud — nebo asa — aspoň at bych — abych; ať bychova = abychom (my dva) básn = výmysl, smyšlenka báti (baju baješ) = básniti, bájiti; smyšlenky vyprávěti báti se; báchu se (3. pl. imperf.) = báli se běch (2. os. bě, 3. bě) = byl jsem bezbydlé = vyhnanství, zlé bydlo bezděky = nuceně, nedobrovolně bezpeč = bez péče, bez starosti bezpečenstvo, bezpečstvo = bezpeč- nost, záruka bezpečnosti bezpřiemně (bezpřemně) = příliš- ně, náramně bezpřiemný (bezpřemný) = příliš- ný, náramný bezpřiemost = přílišnost bezpřiemý = přílišný biech (2., 3. os. bieše, 1. pl. biechom, 2. biešte, 3. biechu) = byl jsem blahati = blahořečiti blažnost = blaženost bliz = blízko blud = bludná víra bobonek, pobonek = čár, kouzlo boství = božství bran = zbraň bratřie, bratří sg. f. — nč. pl. m. brž = spíše břidký = odporný, hnusný budeva = budeme (my dva), bu- deta = budete (vy dva), budou (oni dva) by = bys; že bydléše = (imperf. 3. os.) = bydlel bych = byl jsem; nebych dosáhl = nedosáhl jsem; byla bychva = byli bychom (my dva) byknúti = hýknouti býlé = bylinstvo, byliny byt = bytnost, jsoucnost čáka = naděje čakati = čekati čich = smysl čin = způsob činiti; čině se neznaje jeho = pře- tvařuje se, jako by ho neznal čistiti; čistieše (3. sg. imperf.) = čistil číte (3. sg. aor. od čísti) = četl čiti = cítiti, pocitovati člověčiej ruce (duál) = lidské ruce člověčstvie = člověčenství črný = černý črt = čert črv = červ črvený = červený; Črvené moře = Rudé moře dajva v. dáti dáliti se = vzdalovati se daremní = marný 197
SLOVNÍČEK Starší české ú (au) = novočeské ou; ó (uo) = novoč.ů; ie (-é) = novoč.í; aj — novoč. ej; šč — novoč. šť. Zkratky: praes. = prae- sens, imper. = imperativ, imperf. = imperfektum, aor. = aorist, o8. = osoba, sg. = singulár, pl. = plurál, p. = pád, ak. — aku- sativ, g. = genitiv, v. = viz. a = ale aby = abys , ač = jestli(že), třeba ale = tedy aneb — aneb (o) = bud — nebo asa — aspoň at bych — abych; ať bychova = abychom (my dva) básn = výmysl, smyšlenka báti (baju baješ) = básniti, bájiti; smyšlenky vyprávěti báti se; báchu se (3. pl. imperf.) = báli se běch (2. os. bě, 3. bě) = byl jsem bezbydlé = vyhnanství, zlé bydlo bezděky = nuceně, nedobrovolně bezpeč = bez péče, bez starosti bezpečenstvo, bezpečstvo = bezpeč- nost, záruka bezpečnosti bezpřiemně (bezpřemně) = příliš- ně, náramně bezpřiemný (bezpřemný) = příliš- ný, náramný bezpřiemost = přílišnost bezpřiemý = přílišný biech (2., 3. os. bieše, 1. pl. biechom, 2. biešte, 3. biechu) = byl jsem blahati = blahořečiti blažnost = blaženost bliz = blízko blud = bludná víra bobonek, pobonek = čár, kouzlo boství = božství bran = zbraň bratřie, bratří sg. f. — nč. pl. m. brž = spíše břidký = odporný, hnusný budeva = budeme (my dva), bu- deta = budete (vy dva), budou (oni dva) by = bys; že bydléše = (imperf. 3. os.) = bydlel bych = byl jsem; nebych dosáhl = nedosáhl jsem; byla bychva = byli bychom (my dva) byknúti = hýknouti býlé = bylinstvo, byliny byt = bytnost, jsoucnost čáka = naděje čakati = čekati čich = smysl čin = způsob činiti; čině se neznaje jeho = pře- tvařuje se, jako by ho neznal čistiti; čistieše (3. sg. imperf.) = čistil číte (3. sg. aor. od čísti) = četl čiti = cítiti, pocitovati člověčiej ruce (duál) = lidské ruce člověčstvie = člověčenství črný = černý črt = čert črv = červ črvený = červený; Črvené moře = Rudé moře dajva v. dáti dáliti se = vzdalovati se daremní = marný 197
Strana 198
dáti ; dajva (= 1. os. duälu impe- rativu) = dejme (my dva); dasta (3. os. duálu aor.) = dali (oní dva); dáti komu dceru k ženě = dáti komu dceru za ženu dci == dcera dědičsky = dědičně děvečka = dívka devětdcát = devadesát dieka = dík dielnost = rozdílnost dliti = protahovati, meškati dobrati se (čeho) = dostati se (do čeho), přijíti (kam) dobrodiece, dobrodiejce = dobrodinec dohříztí = dohrýzti, dohryzati dokona (slovo štítenské) = dokonce dokonánie = dokonalost dolicenie = důkaz doltëità = dokézati dolicovati — dokazovati dómysl — dümysl, düvtip donidž = dokud dospěšně = s prospěchem dostávati ; dostáváse se (3. sg. im- perf.) — dostávalo se dotknüti ; dotée (3. sg. aor.) = dotkl se dovésti (čeho) = dokázati co, do- sähnouti druh = bližní druhé = po druhé dřéve = dříve dřevní = dřívější dřevo = strom dřievie = stromoví dvanádcet = dvanáct ejipský = egyptský Ejipt — Egypt element = živel hlédati — hledéti, ostfihati hnüt: ; hnu (3. sg. aor.) = hnul hlidati, dbäti, 198 hod = svätek horny = horouci, horlivy host = cizinec hrdati = pohrdati hromazditi = hromaditi, shromaz- dovati hromaëdënie = hromadéni hrzeti = pohrdati hrzfe (komparativ); tiem sem jej hrzše vidél = tím jsem jej viděl hrdějšího hfizeta (3. duálu praes. od hřízti = hrýzti) = hryžou (oni dva) hubenec = ubožák hubenstvie, hubenstvo = bída, ubo- host hubený = ubohý, bídný huoře huoře = hůř a hůře hýřítí nedok. = hřešiti hyzditi — tupiti, hanéti chutně = s chutí, bystře, rychle chvála = sláva chvdli (1. sg. praes.) = chválím chvalně = slavně chvalný = chvályhodný chvostiště = koště chyba = pochybnost chybati = pochybovati chybovati = pochybovati ijeden = žádný inhed = ihned ižádný = žádný, nikdo jamž = kamž . jdiechu (3. pl. imperf.) = 3li jedinú = jen jednou jednak = téměř, skoro jedno, jedne, jedné = jen jednorožec = vybájený tvor s jed- ním rohem jelik (o) ž = jakož, pokud; kolik jerný = jarní ješto = jenž, který, kteří, co atp.
dáti ; dajva (= 1. os. duälu impe- rativu) = dejme (my dva); dasta (3. os. duálu aor.) = dali (oní dva); dáti komu dceru k ženě = dáti komu dceru za ženu dci == dcera dědičsky = dědičně děvečka = dívka devětdcát = devadesát dieka = dík dielnost = rozdílnost dliti = protahovati, meškati dobrati se (čeho) = dostati se (do čeho), přijíti (kam) dobrodiece, dobrodiejce = dobrodinec dohříztí = dohrýzti, dohryzati dokona (slovo štítenské) = dokonce dokonánie = dokonalost dolicenie = důkaz doltëità = dokézati dolicovati — dokazovati dómysl — dümysl, düvtip donidž = dokud dospěšně = s prospěchem dostávati ; dostáváse se (3. sg. im- perf.) — dostávalo se dotknüti ; dotée (3. sg. aor.) = dotkl se dovésti (čeho) = dokázati co, do- sähnouti druh = bližní druhé = po druhé dřéve = dříve dřevní = dřívější dřevo = strom dřievie = stromoví dvanádcet = dvanáct ejipský = egyptský Ejipt — Egypt element = živel hlédati — hledéti, ostfihati hnüt: ; hnu (3. sg. aor.) = hnul hlidati, dbäti, 198 hod = svätek horny = horouci, horlivy host = cizinec hrdati = pohrdati hromazditi = hromaditi, shromaz- dovati hromaëdënie = hromadéni hrzeti = pohrdati hrzfe (komparativ); tiem sem jej hrzše vidél = tím jsem jej viděl hrdějšího hfizeta (3. duálu praes. od hřízti = hrýzti) = hryžou (oni dva) hubenec = ubožák hubenstvie, hubenstvo = bída, ubo- host hubený = ubohý, bídný huoře huoře = hůř a hůře hýřítí nedok. = hřešiti hyzditi — tupiti, hanéti chutně = s chutí, bystře, rychle chvála = sláva chvdli (1. sg. praes.) = chválím chvalně = slavně chvalný = chvályhodný chvostiště = koště chyba = pochybnost chybati = pochybovati chybovati = pochybovati ijeden = žádný inhed = ihned ižádný = žádný, nikdo jamž = kamž . jdiechu (3. pl. imperf.) = 3li jedinú = jen jednou jednak = téměř, skoro jedno, jedne, jedné = jen jednorožec = vybájený tvor s jed- ním rohem jelik (o) ž = jakož, pokud; kolik jerný = jarní ješto = jenž, který, kteří, co atp.
Strana 199
jíde (3. sg. aor.) = šel jieti = jmouti, zajmouti jistost = jistota jmě (g. jmene) = jméno jmieti = míti; jmějieše, jmějíše (3. sg. imperf.) = měl k; k ženě dáti komu dceru = za ženu... kacierský = kacířský kak = jak; kakžkoli = jakkoli, ač- koli; kak-li = jak kaký = jaký Kaldei = Chaldejští kaldejský = chaldejský kázati; kázáchu (3. pl. imperf.) = kázali kdyby = kdybys kéž = zda klamati (kým) = oklamávati (koho) kliditi = připravovati klopotný = spěšný kněží f. (sg.) = kněží m. (pl.) kostel = církev kostelní = církevní králová = královna královic = králevic kreda = Věřím v Boha (vyznání víry) krstem = křtem krýti se; kryjiechu se (3. pl. im- perf.) = kryli se, skrývali se křídle (duál) = křídla kto = kdo; kto je vie = kdož ví ktva = kveta; ktve = kvete kupadla = koupele, koupaliště lahoditi (o kom) = lichotiti (komu) lakota = nadměrné jedení a pití lampada = svítilna laní = laň léceti = léčky strojiti léci = lehnouti si leč-leč = ať-ať leče se (3. sg. aor.) = lekl se lékařstvie = lék léň = lenivý; jest mě léň = jsem lenivý lepí (kompar.) = lepší lepot v. lopot leptati se = hrýzti se, žráti se libostný = libý lodí, lodie = loď lopot, lepot = lopota, námaha lúčiti = odlučovati lúditi = klamati, vábiti lutový, lútový = chatrný, křehký, marný mál = malý malíček = maličký masný = masitý máta (3. duálu praes.) = mají (oni dva) mčieti = nésti, vléci, táhnouti mdlíti = zeslabovati medl = mdlý mení (komparativ) = menší mieška = rozbroj, zmatek milost = láska milovati; milováše (3. sg. imperf.) = miloval mimo = nad minúti = pominouti; minuchu (3. pl. aor.) = pominuli misterný = mistrný, mistrovský mkytati se = kmitati se mladec = mládenec, mladík z mladu = v mládí mlazší (komparativ) = mladší; učedník mníšek (zdrobnělé) = mnich mohutnost = moc mohutný, mohútný = mocný mrtviti = umrtvovati mrzeti = oškliviti se mrzkost = ošklivost mrzký = ošklivý, hnusný múřenín = Ethiop muši = (1. sg. praes.) = musím 199
jíde (3. sg. aor.) = šel jieti = jmouti, zajmouti jistost = jistota jmě (g. jmene) = jméno jmieti = míti; jmějieše, jmějíše (3. sg. imperf.) = měl k; k ženě dáti komu dceru = za ženu... kacierský = kacířský kak = jak; kakžkoli = jakkoli, ač- koli; kak-li = jak kaký = jaký Kaldei = Chaldejští kaldejský = chaldejský kázati; kázáchu (3. pl. imperf.) = kázali kdyby = kdybys kéž = zda klamati (kým) = oklamávati (koho) kliditi = připravovati klopotný = spěšný kněží f. (sg.) = kněží m. (pl.) kostel = církev kostelní = církevní králová = královna královic = králevic kreda = Věřím v Boha (vyznání víry) krstem = křtem krýti se; kryjiechu se (3. pl. im- perf.) = kryli se, skrývali se křídle (duál) = křídla kto = kdo; kto je vie = kdož ví ktva = kveta; ktve = kvete kupadla = koupele, koupaliště lahoditi (o kom) = lichotiti (komu) lakota = nadměrné jedení a pití lampada = svítilna laní = laň léceti = léčky strojiti léci = lehnouti si leč-leč = ať-ať leče se (3. sg. aor.) = lekl se lékařstvie = lék léň = lenivý; jest mě léň = jsem lenivý lepí (kompar.) = lepší lepot v. lopot leptati se = hrýzti se, žráti se libostný = libý lodí, lodie = loď lopot, lepot = lopota, námaha lúčiti = odlučovati lúditi = klamati, vábiti lutový, lútový = chatrný, křehký, marný mál = malý malíček = maličký masný = masitý máta (3. duálu praes.) = mají (oni dva) mčieti = nésti, vléci, táhnouti mdlíti = zeslabovati medl = mdlý mení (komparativ) = menší mieška = rozbroj, zmatek milost = láska milovati; milováše (3. sg. imperf.) = miloval mimo = nad minúti = pominouti; minuchu (3. pl. aor.) = pominuli misterný = mistrný, mistrovský mkytati se = kmitati se mladec = mládenec, mladík z mladu = v mládí mlazší (komparativ) = mladší; učedník mníšek (zdrobnělé) = mnich mohutnost = moc mohutný, mohútný = mocný mrtviti = umrtvovati mrzeti = oškliviti se mrzkost = ošklivost mrzký = ošklivý, hnusný múřenín = Ethiop muši = (1. sg. praes.) = musím 199
Strana 200
mutits se = rmoutiti se; můútieše se (3. sg. imperf.) = rmoutil se musky = muZné mysléfe (3. sg. imperf.) = myslii, zamýšlel; mysléchu (3. pl. im- perf.) = myslili ná- bývá místo naj-, na př. návyšší = nejvyšší náboženstvie = nábožnost nadieti se = nadäti se; nad&iech se (1. sg. imperf.) = nadál jsem se nadjetí (koho) = při jízdě naraziti (na koho) nadjiti (koho) = najíti, nalézti, při chůzi naraziti (na koho) nahoditi se = pfihoditi se; nahodi se (3. sg. aor.) = přihodilo se nahromazditi = nahromaditi, na- shromazditi nachovdnie = co kdo nachoval, na- stfádal nají (= g. duálu) = nás (dvou); nají obů = nás obou naliť = hle, ano náměstek = nástupce namlúvatí (koho k čemu) = řečí ziskävati narázeti se — roditi se; by se byl nenarázal = kéž jsi se nenarodil národ = lid, rod, pokolení né = ba, nýbrž nebezpečstvo = nebezpečenství nedojiepie = nenadáni ' nedostatecnost = slabost nedostatečný = slabý, nuzný nehoda = nehodná věc, nehodnost nejednaký = rozličný, mnohý nejistost = nejistota někaký = nějaký nemocný = slabý, chabý nepevný = chabý, chatrný nepodobný = pravdě nepodobný; ohavný, neslušný 200 nepřemožený = nepfemoŻiteln$ : nepfiezn = nepřátelství neroditi = nechtiti; nerodte se báti — nebojte se nesčastný = nešťastný nesíla = slabost nesklidnost = neväzanost nesklidnÿ = nevázaný nesmyslný = nerozumný ne (s) stiknuty = nevystižitelný nestateënost = slabost netbavy = nedbaly neumény, asi omyl m. nedmérny = nesmírný neupñemÿ = nepřímý, neupřímný neustavičnost = nestálost neustavičný = nestálý neústavnost = nestálost něveč ; v něveč = v něco nevidomý = neviditelný nevypravený, nevýpravný = nevy- pověditelný nezře (j) mý = neviditelný nikakež = nijak nikto = nikdo nuziti — trápiti, souZiti ny = nás obak = však, přece, jednak, ostatně obecný = obyčejný, všeobecný obejíti v. objíti obchopiti — obemknouti obierati se (s kým, mezi kým) = zaměstnávati se, obcovati obje (3. sg. aor.) = objal; objem (přechodník min.) = objav objíti = obelstiti, podvésti obláště = zvlášť obložití se (čemu) = oddati se oblud, obluda = mámení, obluzení, klam, omyl obofiti se (nač) = vrhnouti se obostřití = naosttiti, zosttiti obráci (1. sg. praes.) = obrátím obraziti se (u mysli) = zatanouti
mutits se = rmoutiti se; můútieše se (3. sg. imperf.) = rmoutil se musky = muZné mysléfe (3. sg. imperf.) = myslii, zamýšlel; mysléchu (3. pl. im- perf.) = myslili ná- bývá místo naj-, na př. návyšší = nejvyšší náboženstvie = nábožnost nadieti se = nadäti se; nad&iech se (1. sg. imperf.) = nadál jsem se nadjetí (koho) = při jízdě naraziti (na koho) nadjiti (koho) = najíti, nalézti, při chůzi naraziti (na koho) nahoditi se = pfihoditi se; nahodi se (3. sg. aor.) = přihodilo se nahromazditi = nahromaditi, na- shromazditi nachovdnie = co kdo nachoval, na- stfádal nají (= g. duálu) = nás (dvou); nají obů = nás obou naliť = hle, ano náměstek = nástupce namlúvatí (koho k čemu) = řečí ziskävati narázeti se — roditi se; by se byl nenarázal = kéž jsi se nenarodil národ = lid, rod, pokolení né = ba, nýbrž nebezpečstvo = nebezpečenství nedojiepie = nenadáni ' nedostatecnost = slabost nedostatečný = slabý, nuzný nehoda = nehodná věc, nehodnost nejednaký = rozličný, mnohý nejistost = nejistota někaký = nějaký nemocný = slabý, chabý nepevný = chabý, chatrný nepodobný = pravdě nepodobný; ohavný, neslušný 200 nepřemožený = nepfemoŻiteln$ : nepfiezn = nepřátelství neroditi = nechtiti; nerodte se báti — nebojte se nesčastný = nešťastný nesíla = slabost nesklidnost = neväzanost nesklidnÿ = nevázaný nesmyslný = nerozumný ne (s) stiknuty = nevystižitelný nestateënost = slabost netbavy = nedbaly neumény, asi omyl m. nedmérny = nesmírný neupñemÿ = nepřímý, neupřímný neustavičnost = nestálost neustavičný = nestálý neústavnost = nestálost něveč ; v něveč = v něco nevidomý = neviditelný nevypravený, nevýpravný = nevy- pověditelný nezře (j) mý = neviditelný nikakež = nijak nikto = nikdo nuziti — trápiti, souZiti ny = nás obak = však, přece, jednak, ostatně obecný = obyčejný, všeobecný obejíti v. objíti obchopiti — obemknouti obierati se (s kým, mezi kým) = zaměstnávati se, obcovati obje (3. sg. aor.) = objal; objem (přechodník min.) = objav objíti = obelstiti, podvésti obláště = zvlášť obložití se (čemu) = oddati se oblud, obluda = mámení, obluzení, klam, omyl obofiti se (nač) = vrhnouti se obostřití = naosttiti, zosttiti obráci (1. sg. praes.) = obrátím obraziti se (u mysli) = zatanouti
Strana 201
obřez = obřízka obstěňovati = zastińowati, zastlrati obstieniti = zastiniti obvázati (dluhem) = zaväzati obvrci = namitnouti, vytknouti očadnůútí = začouditi se od- v. i ot- odbyti (koho čeho) = odstraniti, zbaviti se oddiel = podil odhoniti = odháněti; odhonieše (3. sg. imperf.) — odhánél odjide (3. sg. aor.) — odešel odmecí = odvrhnou odmlüvati (čeho) == odpírati (co) odmluviti = (řečí) vyvrátiti odňavadž = odkudž odpolu = polovičatě; co jest od- polu = co je polovičaté odpovědětí se (čeho) = zříci se odpustiti = dovoliti, dopustiti odtuNti (komu) = utésiti (koho); odtušití sobě = potěšiti se odvlačití = odkládati, meškati odvracovatí se; odvracováchu se (3. pl. imperf.) = odvraceli se oférovati = obétovati ohoryditi se = zhofknouti ochotenstvie, ochotnost = dûvërn obcování, důvěrný styk ochotný = milostivý okojiti se (čemu) = věnovati se, oddati se omčený = ošumělý omklý = ošoupaný, ošumělý opatren = opatrný opatfiti = spattiti, prohlédnouti opěte = opět oplzstvo = oplzlost opraviti = napraviti obravovati = spravovati, fiditi obrchniti = opadati orudie = nádobí orużie = zbrań osidlari = osedlati osieci — obsáhnouti osinüti = oslepnouti 0soëti; osotichu (3. pl. aor.) = osodili ostati (Ceho) = opustiti (co) ostáti — obstáti ostdvati (čeho) = opouštěti (co), zanechávati, vzdalovati se ostřící (1. sg. ostřihu, 2. imperativu: ostfizl) = ostříhati ostłieci ; ostłez Buoh = nedej Bih! ostydźti se = pozbýti studu osiiti = osypati, posypati ot, ote = od, ode etázati (1. sg. otieZu) — otázati se otcový = otcovský otieti (1. sg. otmu, pfechodnik ot- ma) = odníti otjieti, odjieti = odniti otme, otma v. otieti otrüsiti = potrousiti, posypati otvofiti = oteviiti ovšem = zvláště, vůbec, nadobro Pamět = památka pétmezcietma = pétadvacet piem = piji Dlesati (rukama) = tleskati ploditi = &ítiti, mnoZiti po (s ak.) = pro pobdieti = (u)znamenati, (po)cititi bobojovati = přemoci pobonek v. bobonek poëest = pocta po&eti = politi; pole (3. sg. aor.) = počal; počechu (3. pl. aor.) — počali bodjieti = počíti Podobně = slušně, pěkně, správně Podobný = slušný, správný podpiti se = podnapiti se Dodrósti = poodrist bodstat = podstata bodstipiti (koho) = zmocniti se, ovládnouti 201
obřez = obřízka obstěňovati = zastińowati, zastlrati obstieniti = zastiniti obvázati (dluhem) = zaväzati obvrci = namitnouti, vytknouti očadnůútí = začouditi se od- v. i ot- odbyti (koho čeho) = odstraniti, zbaviti se oddiel = podil odhoniti = odháněti; odhonieše (3. sg. imperf.) — odhánél odjide (3. sg. aor.) — odešel odmecí = odvrhnou odmlüvati (čeho) == odpírati (co) odmluviti = (řečí) vyvrátiti odňavadž = odkudž odpolu = polovičatě; co jest od- polu = co je polovičaté odpovědětí se (čeho) = zříci se odpustiti = dovoliti, dopustiti odtuNti (komu) = utésiti (koho); odtušití sobě = potěšiti se odvlačití = odkládati, meškati odvracovatí se; odvracováchu se (3. pl. imperf.) = odvraceli se oférovati = obétovati ohoryditi se = zhofknouti ochotenstvie, ochotnost = dûvërn obcování, důvěrný styk ochotný = milostivý okojiti se (čemu) = věnovati se, oddati se omčený = ošumělý omklý = ošoupaný, ošumělý opatren = opatrný opatfiti = spattiti, prohlédnouti opěte = opět oplzstvo = oplzlost opraviti = napraviti obravovati = spravovati, fiditi obrchniti = opadati orudie = nádobí orużie = zbrań osidlari = osedlati osieci — obsáhnouti osinüti = oslepnouti 0soëti; osotichu (3. pl. aor.) = osodili ostati (Ceho) = opustiti (co) ostáti — obstáti ostdvati (čeho) = opouštěti (co), zanechávati, vzdalovati se ostřící (1. sg. ostřihu, 2. imperativu: ostfizl) = ostříhati ostłieci ; ostłez Buoh = nedej Bih! ostydźti se = pozbýti studu osiiti = osypati, posypati ot, ote = od, ode etázati (1. sg. otieZu) — otázati se otcový = otcovský otieti (1. sg. otmu, pfechodnik ot- ma) = odníti otjieti, odjieti = odniti otme, otma v. otieti otrüsiti = potrousiti, posypati otvofiti = oteviiti ovšem = zvláště, vůbec, nadobro Pamět = památka pétmezcietma = pétadvacet piem = piji Dlesati (rukama) = tleskati ploditi = &ítiti, mnoZiti po (s ak.) = pro pobdieti = (u)znamenati, (po)cititi bobojovati = přemoci pobonek v. bobonek poëest = pocta po&eti = politi; pole (3. sg. aor.) = počal; počechu (3. pl. aor.) — počali bodjieti = počíti Podobně = slušně, pěkně, správně Podobný = slušný, správný podpiti se = podnapiti se Dodrósti = poodrist bodstat = podstata bodstipiti (koho) = zmocniti se, ovládnouti 201
Strana 202
Podštívanie = podněcování Podštívatí = podněcovati Podtrhnútí = oklamati, k pádu při- vésti Pohádka = hádanka, nerozřešená otázka, věc; spor, hádka Pohašovati = uhašovati, hasiti pohoda = pohodlí bohyliti = pokrýti, pohltiti pohyfenie = provinění bochoditi == pochazeti bochop = rozum, smysl, chápání Pochopití = chňapnoutí fPochotně = chutně, příjemně Pochotný = příjemný Dojem v. pojiets pójička = půjčka pojieti = pojmouti; jav pojiti pod ruku = šťastně se podařiti pokázati — ukázati pokléti = prokleti Pokornějí = pokornější bokrstiti = pokttíti Pokrývati se (čeho) = vyhýbati se (čemu) pokriténie = pokiténi bokusiti = zkusiti, vyzkoużeti bokusovati = zkoużeti polský = polní bomluva = promluva, řeč, roz- mluva bomluviti = promluviti poriavadà = poněvadž popadniti, bopásti — chytiti, po- chopiti Poprslek = paprsek bobrzniti = poskvrniti, pokáleti poruciti = svétiti Pořad, pořád = pořádek, řád Dofiediti = fiditi pofiedné — pořádně boslati ; posla (3. sg. aor.) = poslal fósobce,posuobce — püsobce, tvůrce pojem = po- potřísniti, 202 Pósobiti ; pósobieše (3. sg. imperf.) = působil Pospěti = pospíšiti Postava = podoba, způsoba, figura Dostúpiti, Postupovati (po čem, za čím) = následovati (čeho) pošli (1. sg. praes.) = pošlu potaz = nález, ortel, odsudek fotkati = napadnouti potuchnuti = potuchnouti potupa = potopa potykati, botykávati, potykovati potkávati, utkávati, napadati povëdéti ; povèdë (1. sg. praes.) povim Pověst = povídka, zvěst, parabola bovdtfie = vzduch, ovzduší, vá- nek Povrázek = provázek pravéjie = správněji praviti; pravi (1. sg. praes.) = pra- vim; praviechu (3. pl. imperf,) = pravili prchati = prchlivy byti prodliti = protähnouti, prodlou- Ziti prohlašovati se = šířiti se, rozma- hati se pronésti — vyzraditi, rozhlásiti, ve známost uvésti; pronesechu (3. pl. aor.) — rozhlásili proné£, promii = pročež, a proto brosuti se (na koho) = osopiti se, obofiti se DdroXpehovati = vySpehovati Dředčití před něco; nemá předčiti před vuoli boží = nemá chtíti míti přednost před vůlí boží predchoditi = pfedchśzeti biedse = piece pfeluzovati — obluzovati, svádéti prepatfiti = pfehlédnouti pfepodobny = přepěkný, překrásný prepustiti — dopustiti, dovoliti přepuštěnie = dopuštění, dovolení
Podštívanie = podněcování Podštívatí = podněcovati Podtrhnútí = oklamati, k pádu při- vésti Pohádka = hádanka, nerozřešená otázka, věc; spor, hádka Pohašovati = uhašovati, hasiti pohoda = pohodlí bohyliti = pokrýti, pohltiti pohyfenie = provinění bochoditi == pochazeti bochop = rozum, smysl, chápání Pochopití = chňapnoutí fPochotně = chutně, příjemně Pochotný = příjemný Dojem v. pojiets pójička = půjčka pojieti = pojmouti; jav pojiti pod ruku = šťastně se podařiti pokázati — ukázati pokléti = prokleti Pokornějí = pokornější bokrstiti = pokttíti Pokrývati se (čeho) = vyhýbati se (čemu) pokriténie = pokiténi bokusiti = zkusiti, vyzkoużeti bokusovati = zkoużeti polský = polní bomluva = promluva, řeč, roz- mluva bomluviti = promluviti poriavadà = poněvadž popadniti, bopásti — chytiti, po- chopiti Poprslek = paprsek bobrzniti = poskvrniti, pokáleti poruciti = svétiti Pořad, pořád = pořádek, řád Dofiediti = fiditi pofiedné — pořádně boslati ; posla (3. sg. aor.) = poslal fósobce,posuobce — püsobce, tvůrce pojem = po- potřísniti, 202 Pósobiti ; pósobieše (3. sg. imperf.) = působil Pospěti = pospíšiti Postava = podoba, způsoba, figura Dostúpiti, Postupovati (po čem, za čím) = následovati (čeho) pošli (1. sg. praes.) = pošlu potaz = nález, ortel, odsudek fotkati = napadnouti potuchnuti = potuchnouti potupa = potopa potykati, botykávati, potykovati potkávati, utkávati, napadati povëdéti ; povèdë (1. sg. praes.) povim Pověst = povídka, zvěst, parabola bovdtfie = vzduch, ovzduší, vá- nek Povrázek = provázek pravéjie = správněji praviti; pravi (1. sg. praes.) = pra- vim; praviechu (3. pl. imperf,) = pravili prchati = prchlivy byti prodliti = protähnouti, prodlou- Ziti prohlašovati se = šířiti se, rozma- hati se pronésti — vyzraditi, rozhlásiti, ve známost uvésti; pronesechu (3. pl. aor.) — rozhlásili proné£, promii = pročež, a proto brosuti se (na koho) = osopiti se, obofiti se DdroXpehovati = vySpehovati Dředčití před něco; nemá předčiti před vuoli boží = nemá chtíti míti přednost před vůlí boží predchoditi = pfedchśzeti biedse = piece pfeluzovati — obluzovati, svádéti prepatfiti = pfehlédnouti pfepodobny = přepěkný, překrásný prepustiti — dopustiti, dovoliti přepuštěnie = dopuštění, dovolení
Strana 203
Dľeslyšetí = a% do konce vyslech- nouti pfezfieti = pfehlédnouti, promi- nouti prié = pryč přičinití = ptidati, pfipoiiti přídržetí se = držeti se (koho), státi (při kom) Driekaza (prekaza) = pieksżka přickazný (prekazny) = překáže- jící, co je na překážku prieti = zapirati Dľiezn, priezen = přátelství, přízeň prihromazditsi = nashromážditi k néfemu bfichoditi — pficházeti pfijiets = pfijmouti; pfije (3. sg. aor.) = přijal; přijeli (3. pl. aor.) = pfijali; pfijem, pfijév = pfijav; pfijieti se koho = při- drZeti se DHijiti ; płijide (3. sg. aor.) = přišel primliüvati se (k čemu) = souhlasiti (s čím) pPřipodobnati = přirovnati pPřipodobnávati = přirovnávati přípravný = úpravný, nádherný bfüirozenie = přirozenost, přirozená povaha, příroda, původ přísedětí = blízko bydleti błisieci — prisáhnouti pfíslufeti — náleZeti pfisporiti = rozmnoZiti, rozhojniti pfispofovati = rozmnoZovati přístupek = přístup pristuzenie (slovo štítenské) = zo- šklivení bfivésti; pfivedá (3. pl. aor.) = přivedli přivinútí se = pfipojiti se püsten (n) idi = poustevnickÿ püsten (n) Í& — poustevnik puška = dělo byli = pykám, želím, lituji; pyčí = litují rádcí (7. p. sg. od rádce) = rádcem robenec = chlapec, hoch rokotržně = rychle, zbrkle; rale rovně = stejně; — podobný, rovný zhý- rozlesniuti = rozevfiti rozchovdvati = krmiti, podpalovati rozjiti se; rozjidechu se (3. pl. aor.) = rozešli se rozkryti se = porüznu se poscho- vávati rozmeci = rozmetém, rozhézu różno = na různé strany rozpač = zoufalství rozpakovati se = odtahovati se, upadati v zoufalstvi rozpuséenie, rozputténie = rozpus- tilost rozpuštěně = rozpustile rozsüti — rozsypati: ruozspe — rozsype rozumćji = rozumim féci — Kici, mluviti řečník = obhájce saměm = samým; saměmi = samý- mi sbožie = majetek, bohatství sbožný = zbožný sde = zde sdejśi = zdejší sdielný (býti s čím) = sdíleti se s čím, oč sdrZeti = zachovati sebrati se = shromážditi se, sejíti se; sebra se (3. sg. aor.) = shromáždilo se sede v. stesti sediete (3. sg. imperf. od sedéti) = seděl semne (m. senme) se (3. sg. praes. od snieti se) = sejde se, spojí se sendu v. sníti sešpíletí — selhati 203
Dľeslyšetí = a% do konce vyslech- nouti pfezfieti = pfehlédnouti, promi- nouti prié = pryč přičinití = ptidati, pfipoiiti přídržetí se = držeti se (koho), státi (při kom) Driekaza (prekaza) = pieksżka přickazný (prekazny) = překáže- jící, co je na překážku prieti = zapirati Dľiezn, priezen = přátelství, přízeň prihromazditsi = nashromážditi k néfemu bfichoditi — pficházeti pfijiets = pfijmouti; pfije (3. sg. aor.) = přijal; přijeli (3. pl. aor.) = pfijali; pfijem, pfijév = pfijav; pfijieti se koho = při- drZeti se DHijiti ; płijide (3. sg. aor.) = přišel primliüvati se (k čemu) = souhlasiti (s čím) pPřipodobnati = přirovnati pPřipodobnávati = přirovnávati přípravný = úpravný, nádherný bfüirozenie = přirozenost, přirozená povaha, příroda, původ přísedětí = blízko bydleti błisieci — prisáhnouti pfíslufeti — náleZeti pfisporiti = rozmnoZiti, rozhojniti pfispofovati = rozmnoZovati přístupek = přístup pristuzenie (slovo štítenské) = zo- šklivení bfivésti; pfivedá (3. pl. aor.) = přivedli přivinútí se = pfipojiti se püsten (n) idi = poustevnickÿ püsten (n) Í& — poustevnik puška = dělo byli = pykám, želím, lituji; pyčí = litují rádcí (7. p. sg. od rádce) = rádcem robenec = chlapec, hoch rokotržně = rychle, zbrkle; rale rovně = stejně; — podobný, rovný zhý- rozlesniuti = rozevfiti rozchovdvati = krmiti, podpalovati rozjiti se; rozjidechu se (3. pl. aor.) = rozešli se rozkryti se = porüznu se poscho- vávati rozmeci = rozmetém, rozhézu różno = na různé strany rozpač = zoufalství rozpakovati se = odtahovati se, upadati v zoufalstvi rozpuséenie, rozputténie = rozpus- tilost rozpuštěně = rozpustile rozsüti — rozsypati: ruozspe — rozsype rozumćji = rozumim féci — Kici, mluviti řečník = obhájce saměm = samým; saměmi = samý- mi sbožie = majetek, bohatství sbožný = zbožný sde = zde sdejśi = zdejší sdielný (býti s čím) = sdíleti se s čím, oč sdrZeti = zachovati sebrati se = shromážditi se, sejíti se; sebra se (3. sg. aor.) = shromáždilo se sede v. stesti sediete (3. sg. imperf. od sedéti) = seděl semne (m. senme) se (3. sg. praes. od snieti se) = sejde se, spojí se sendu v. sníti sešpíletí — selhati 203
Strana 204
shromazdití = shromážditi schoditi se = schäzeti se siesti = sednouti si; sede (3. sg. aor.) — sedl si silnějí = silnější sipěti = syčeti sjide (snide) se (3. sg. aor. od sjíti, sníti se) = sešlo se skazovati = ukazovati, líCiti skóro = brzo sláti (1. sg. $lu, 3. pl. šlí) = posilati slavnost = sláva slúze (3. pád sg. od slúha) = sluhovi slyší (1. sg. od slyšeti) = slyším smiech = smích; posměch smiernost = mírnost, skromnost smierný = mírný, skromný smieti = odvaZovati se smütiti se — zarmoutiti se: smúti se (3. sg. aor.) = zarmoutil se smysl = rozum smyslný = rozumný sniti (1. sg. sendu) = zhynouti, sejíti; sníti se = sejiti se, spojiti se soběvolnost = samovolnost, své- volnost spatrovdnie = spatřování spatřijí = spatřují sposlüchati = uposlechnouti spravití = učiniti, vymysliti, pro- hlásiti, předstírati správně = s právem, po právu sprostný = prostý srdečné oko = oko srdce sstálost = stálost sstálý = stálý sstdti = setrvati, vytrvati starati se = stärnouti; se = zestärnouti starost = stáří starosta = představený (zde: kláš- tera) statek = majetek státi (1. sg. stanu); sta se (3. sg. aor.) — stalo se (s) starati 204 státi (1. sg. stoju); stá$e (3. sg. imperf.) — stál;stojiechu (3. pl. imperf.) — stáli stavití (co) = konec činiti (čemu), zaraziti, zastaviti strach mě = bojím se strachovati se; strachováchu se (3. pl. imperf.) = strachovali se strana = část, díl, krajina strašlivě = bázlivě, bojácně strávití ; strávíva (1. os. duálu) = strávíme (my dva) stred = med , stvor — stvofení, tvorstvo stydký — nestydatý styzi se = stydim se súkromie — v soukromí sva (1. os. duálu) — jsme (my dva); ješto sva mluvila = co jsme mlu- vili (my dva) svadéivy = svárlivý svat = svatý svelidets se = honositi se, vychlou- bati se, vyvyÉovati se svět = úsvit, svítání světel = světlý svítězití — zvítéziti svobodenstvie, svobodstvo = svobod- nost, volnost svódci (4. p. sg. od svódcě) = svůdce svodití = sváděti svrchovdnie = svrchovand dokona- lost svrchovaný = svrchovaně dokonalý syloismus = syllogismus šatan = satan šeradstvo, šeředstvie, -stvo = ška- redost, ohavnost Yefediti se = przniti se, káleti se (hříchem), poskvrňovati se šeředný = šeredný, škaredý škřeht = skřípání šlechetnost = ctnost Uv. sldti
shromazdití = shromážditi schoditi se = schäzeti se siesti = sednouti si; sede (3. sg. aor.) — sedl si silnějí = silnější sipěti = syčeti sjide (snide) se (3. sg. aor. od sjíti, sníti se) = sešlo se skazovati = ukazovati, líCiti skóro = brzo sláti (1. sg. $lu, 3. pl. šlí) = posilati slavnost = sláva slúze (3. pád sg. od slúha) = sluhovi slyší (1. sg. od slyšeti) = slyším smiech = smích; posměch smiernost = mírnost, skromnost smierný = mírný, skromný smieti = odvaZovati se smütiti se — zarmoutiti se: smúti se (3. sg. aor.) = zarmoutil se smysl = rozum smyslný = rozumný sniti (1. sg. sendu) = zhynouti, sejíti; sníti se = sejiti se, spojiti se soběvolnost = samovolnost, své- volnost spatrovdnie = spatřování spatřijí = spatřují sposlüchati = uposlechnouti spravití = učiniti, vymysliti, pro- hlásiti, předstírati správně = s právem, po právu sprostný = prostý srdečné oko = oko srdce sstálost = stálost sstálý = stálý sstdti = setrvati, vytrvati starati se = stärnouti; se = zestärnouti starost = stáří starosta = představený (zde: kláš- tera) statek = majetek státi (1. sg. stanu); sta se (3. sg. aor.) — stalo se (s) starati 204 státi (1. sg. stoju); stá$e (3. sg. imperf.) — stál;stojiechu (3. pl. imperf.) — stáli stavití (co) = konec činiti (čemu), zaraziti, zastaviti strach mě = bojím se strachovati se; strachováchu se (3. pl. imperf.) = strachovali se strana = část, díl, krajina strašlivě = bázlivě, bojácně strávití ; strávíva (1. os. duálu) = strávíme (my dva) stred = med , stvor — stvofení, tvorstvo stydký — nestydatý styzi se = stydim se súkromie — v soukromí sva (1. os. duálu) — jsme (my dva); ješto sva mluvila = co jsme mlu- vili (my dva) svadéivy = svárlivý svat = svatý svelidets se = honositi se, vychlou- bati se, vyvyÉovati se svět = úsvit, svítání světel = světlý svítězití — zvítéziti svobodenstvie, svobodstvo = svobod- nost, volnost svódci (4. p. sg. od svódcě) = svůdce svodití = sváděti svrchovdnie = svrchovand dokona- lost svrchovaný = svrchovaně dokonalý syloismus = syllogismus šatan = satan šeradstvo, šeředstvie, -stvo = ška- redost, ohavnost Yefediti se = przniti se, káleti se (hříchem), poskvrňovati se šeředný = šeredný, škaredý škřeht = skřípání šlechetnost = ctnost Uv. sldti
Strana 205
šmatlatí = nesrozumitelně, nejasně mluviti $pileti = Zertovati, oklamávati štěnec = mládě, štěně; XtZnec lvovy = lvíče tajieše se (3. sg. imperf.) = tajil se tant = ničemná věc täzati(1. sg. tieZu, tieZi) = tázati se tbáti — dbáti teď = zde tepieše (3. sg. imperf.) = tepal téžměř = téměř пей у. tázati tkysiti == dopadnouti tlaëti = Slapati točíš = totiž Tóma = Tůma, Tomáš tovati$ = druh zovařišstvie = společenství trdti = trvati trpedlnost = trpělivost, schopnost trpéti trüditi se — namáhati se trvdti = trvati trëëti = téhnouti, puditi tmi — Нет! túha = úzkost, tesknost, hoře, zá- rmutek zušití sobě = doufati, naději míti túžití (na koho) = stéZovati, si Zalo- vati, těžce nésti tvárný, tvářný = pěkný, sličný tvář ženská = žena u před retnicemi často = v ubezpečenstvie = ubezpečení ubuditi = vzbuditi u& v. 1. u&iti, 2. ucdti účinek = konání, čin, skutek udiniti ; učiňva (1. os. duálu impera- tivu praes.) = učiňme (my dva); učini (3. os. sg. aor.) = učinil ulti; uli (1. sg. praes.) = učím; učití se » učieše se (3. sg. imperf.) = util se; udiechu se (3. pl. im- perf.) = učili se udźti ; ubi (3. sg. aor.) = pocítil udéldnie = vytvor udliti = pres míru protéhnouti, prodlouZiti (na pf. fec) üfati = doufati; áfaji (1. sg. praes.) == doufám; úfajiechu (3. pl. im- . perf.) = doufali uhoniti = usvědčiti ujieti = ujmouti; uje (3. sg. aor.) = ujal üklidnost == pokojnost, mirnost, poklid üklidny — pokojný, mírný ulehnútí (k čemu) = přilnouti úloh (zde: uoloh) = uložení um = rozum; v. vyraziti úmysl = mysl, smysl, myšlenka, rozum umysliti sobé — umíniti si, rozhod- nouti se, pfijíti k rozumu umytiti — uplatiti, penézi získati uplně = úplně, zcela uboslichati == poslechnouti upřiemo, -mě = přímo upřiemý = přímý urdzeti se = roditi se uroditi = poroditt; u. se = naro- diti se urozenie = porození urozený = porozený urozuméti — porozuméti ûüsilnÿ = namâähavÿ usta = ûsta; metonymicky = vý- mluvnost ustdvati = unavu pocitovati, umdlévati ustavenie = ustanoveni, nafizeni ustavilenstvie, ustavićstvie, ustavic- stvo = stálost ustavití = ustanoviti ústavně = ustavičně ústavnost = stálost ústavný = ustavičný, stálý 205
šmatlatí = nesrozumitelně, nejasně mluviti $pileti = Zertovati, oklamávati štěnec = mládě, štěně; XtZnec lvovy = lvíče tajieše se (3. sg. imperf.) = tajil se tant = ničemná věc täzati(1. sg. tieZu, tieZi) = tázati se tbáti — dbáti teď = zde tepieše (3. sg. imperf.) = tepal téžměř = téměř пей у. tázati tkysiti == dopadnouti tlaëti = Slapati točíš = totiž Tóma = Tůma, Tomáš tovati$ = druh zovařišstvie = společenství trdti = trvati trpedlnost = trpělivost, schopnost trpéti trüditi se — namáhati se trvdti = trvati trëëti = téhnouti, puditi tmi — Нет! túha = úzkost, tesknost, hoře, zá- rmutek zušití sobě = doufati, naději míti túžití (na koho) = stéZovati, si Zalo- vati, těžce nésti tvárný, tvářný = pěkný, sličný tvář ženská = žena u před retnicemi často = v ubezpečenstvie = ubezpečení ubuditi = vzbuditi u& v. 1. u&iti, 2. ucdti účinek = konání, čin, skutek udiniti ; učiňva (1. os. duálu impera- tivu praes.) = učiňme (my dva); učini (3. os. sg. aor.) = učinil ulti; uli (1. sg. praes.) = učím; učití se » učieše se (3. sg. imperf.) = util se; udiechu se (3. pl. im- perf.) = učili se udźti ; ubi (3. sg. aor.) = pocítil udéldnie = vytvor udliti = pres míru protéhnouti, prodlouZiti (na pf. fec) üfati = doufati; áfaji (1. sg. praes.) == doufám; úfajiechu (3. pl. im- . perf.) = doufali uhoniti = usvědčiti ujieti = ujmouti; uje (3. sg. aor.) = ujal üklidnost == pokojnost, mirnost, poklid üklidny — pokojný, mírný ulehnútí (k čemu) = přilnouti úloh (zde: uoloh) = uložení um = rozum; v. vyraziti úmysl = mysl, smysl, myšlenka, rozum umysliti sobé — umíniti si, rozhod- nouti se, pfijíti k rozumu umytiti — uplatiti, penézi získati uplně = úplně, zcela uboslichati == poslechnouti upřiemo, -mě = přímo upřiemý = přímý urdzeti se = roditi se uroditi = poroditt; u. se = naro- diti se urozenie = porození urozený = porozený urozuméti — porozuméti ûüsilnÿ = namâähavÿ usta = ûsta; metonymicky = vý- mluvnost ustdvati = unavu pocitovati, umdlévati ustavenie = ustanoveni, nafizeni ustavilenstvie, ustavićstvie, ustavic- stvo = stálost ustavití = ustanoviti ústavně = ustavičně ústavnost = stálost ústavný = ustavičný, stálý 205
Strana 206
usvadniiti = uvadnouti utajiti se = umlknouti útajný = utajitelný, utajený (slovo Štítného; přidej do výčtu jeho slov v LF uv. m. str. 89) utkati = potkati utrüditi se = unaviti se užese se (3. sg. aor. od wZasnüti se) = ulekl se úžest = strach, úlek úžitečný = užitečný, prospěšný vaditi se = svářiti se vdŻiti; vażi (1. sg. praes.) = vś- Zím; vdZiti se = odvaZovati se vážnější byti = více vážiti, větší váhu míti vece (3. sg. aor.) = řekl; vecechu (3. pl. aor.) = řekli vecas — v ten Cas, nyní večeros = tohoto večera védéti — znáti; védé (1. sg. praes.) = vím, umím veleti ; veléše (3. sg. imperf.) = ve- lel, kázal veličití se = chlubiti se velim = velmi velmě = velmi velnüti = přilnouti věrný = hodnověrný větvie = větvoví, větve vidomý = viditelný viera = Víra; věrnost vilstvo = vilnost vítěžstvo = vítězství vizi (1. sg. praes. od viděti) =vidim vlast = země vláští = (ob)zvláštní vláštně = zvláště vlehnüti = přilnouti vniknüti ; vnice (3. sg. aor.) — vnikl, vstoupil, vešel vódci (4. p. sg. od vódce) = vůdce vókol jíti (s čím) = zabyvati se, za- městnávati se, zacházeti 206 vrovnávati = přirovnávati vstupeň = stupeň; (u žebříku) pří- čel však = vždyť však (ý) = každý; na však den = každý den všie věci = úplně, naprosto vychdzeti (nad něco) = převyšo- vati (něco) vymyśżlovati ; vymyšlováchu (3. pl. imperf.) = vymýšleli vynde = vyjde vynieti — vyjmouti, vysvoboditi ; vyně (3. sg. aor.) = vyňal; vy- něli = vyňali; vynem = vyňav vypraviti = povédéti, vyloziti vyrazití z umu = zbaviti rozumu vzbohatiti = obohatiti vzbuzeti = vzbuzovati, vati vzddti = odevzdati, pfedati; vzda (3. sg. aor.) = odevzdal vzdieti — dáti jméno vzdréeti = zdrzeti vzchod = vÿchod, vzestup væchoté (3. sg. aor.) — chtél vzieti = vziti; vze (3. sg. aor.) = vzal; vzechu (3. pl. aor.) = vzali; vzeli = vzali; vzem = vzav, vzemíe = vzavSe vzlíbiti se = zlibiti se vzlüpiti = oloupiti vzmieniti se — zmíniti se, zmínku učiniti vzpoménu (3. sg. aor.) = vzpomnél vzsmrdéti se — zapáchati vztdhniti ; vztaże (3. sg. aor.) = vztáhl vztdzati (na kom &eho) = otézati se (koho nač) vždy = přece, stále podněco- zaléčiti = vyléčiti zamčitě = pod zámkem (zavřený), uzavřeně
usvadniiti = uvadnouti utajiti se = umlknouti útajný = utajitelný, utajený (slovo Štítného; přidej do výčtu jeho slov v LF uv. m. str. 89) utkati = potkati utrüditi se = unaviti se užese se (3. sg. aor. od wZasnüti se) = ulekl se úžest = strach, úlek úžitečný = užitečný, prospěšný vaditi se = svářiti se vdŻiti; vażi (1. sg. praes.) = vś- Zím; vdZiti se = odvaZovati se vážnější byti = více vážiti, větší váhu míti vece (3. sg. aor.) = řekl; vecechu (3. pl. aor.) = řekli vecas — v ten Cas, nyní večeros = tohoto večera védéti — znáti; védé (1. sg. praes.) = vím, umím veleti ; veléše (3. sg. imperf.) = ve- lel, kázal veličití se = chlubiti se velim = velmi velmě = velmi velnüti = přilnouti věrný = hodnověrný větvie = větvoví, větve vidomý = viditelný viera = Víra; věrnost vilstvo = vilnost vítěžstvo = vítězství vizi (1. sg. praes. od viděti) =vidim vlast = země vláští = (ob)zvláštní vláštně = zvláště vlehnüti = přilnouti vniknüti ; vnice (3. sg. aor.) — vnikl, vstoupil, vešel vódci (4. p. sg. od vódce) = vůdce vókol jíti (s čím) = zabyvati se, za- městnávati se, zacházeti 206 vrovnávati = přirovnávati vstupeň = stupeň; (u žebříku) pří- čel však = vždyť však (ý) = každý; na však den = každý den všie věci = úplně, naprosto vychdzeti (nad něco) = převyšo- vati (něco) vymyśżlovati ; vymyšlováchu (3. pl. imperf.) = vymýšleli vynde = vyjde vynieti — vyjmouti, vysvoboditi ; vyně (3. sg. aor.) = vyňal; vy- něli = vyňali; vynem = vyňav vypraviti = povédéti, vyloziti vyrazití z umu = zbaviti rozumu vzbohatiti = obohatiti vzbuzeti = vzbuzovati, vati vzddti = odevzdati, pfedati; vzda (3. sg. aor.) = odevzdal vzdieti — dáti jméno vzdréeti = zdrzeti vzchod = vÿchod, vzestup væchoté (3. sg. aor.) — chtél vzieti = vziti; vze (3. sg. aor.) = vzal; vzechu (3. pl. aor.) = vzali; vzeli = vzali; vzem = vzav, vzemíe = vzavSe vzlíbiti se = zlibiti se vzlüpiti = oloupiti vzmieniti se — zmíniti se, zmínku učiniti vzpoménu (3. sg. aor.) = vzpomnél vzsmrdéti se — zapáchati vztdhniti ; vztaże (3. sg. aor.) = vztáhl vztdzati (na kom &eho) = otézati se (koho nač) vždy = přece, stále podněco- zaléčiti = vyléčiti zamčitě = pod zámkem (zavřený), uzavřeně
Strana 207
zaměstnatí (miesto) = zaujmoutí (místo) zamucovati = zarmucovati zamititi = zarmoutiti zabeklenie = zatvrzelost zapekliti — zatvrditi záslona = záclona zasloniti = zacloniti zaslofíovati = zaclánéti zastaránie — zastaralost zatmiti — zatemniti zavřeniej (duál) oči = zavřené oči zažéci (1. sg. zažhu) — zapáliti zboriti = zkaziti, zniGiti zbyti = zbaviti se zčinití = nadělati zdraviej oči (1., 4. p. duálu) = zdra- vé oči; zdravů očí (2.,6. p. duálu) = zdravých očí zdrżeti = zachovati zemní = zemský, tělesný zetfieti = pochroumati zhrzeti = pohrdati zhfievati = ohfivati ziskati (1. sg. ziśłu, 2. zíščeš) = ziskati zlobivy — zlý zlost = zloba, zlo zmatny = zmatený zofistří = disputace o sofismatech. zóve (3. praes. od zváti) = zve zbofiediti (2.imper. zpofed!) = po- fiditi, zfiditi, upraviti, spofśdati 2poriezenie = pořízení, zřízení zpósob = způsob, (z)působení zpósobce — tvürce zře (j) mý = zřejmý, viditelný zřetedlný = viditelný zstavëti = vzdélati zsefediti = pokdleti, poskvrniti ztvrně = příkře, tvrdě, urputně zvěř m. = zvíře zvláští = zvláštní, vyvolený zžediti se = silně se roztouZiti, tou- hou vzplanouti žádati ; žádáše (3. sg. imperf.) = žádal žalostit? = naříkati, žalostivý býti žaltářník m. = skladatel žaltáře (David) Xéci — páliti; Zhü (3. pl. praes.) — pálí; Zhli (3. pl. min.) — pálili Zediti se — náramné touZiti, Zádos- tiv byti živnost = život žížela = plaz žrnov = žernov
zaměstnatí (miesto) = zaujmoutí (místo) zamucovati = zarmucovati zamititi = zarmoutiti zabeklenie = zatvrzelost zapekliti — zatvrditi záslona = záclona zasloniti = zacloniti zaslofíovati = zaclánéti zastaránie — zastaralost zatmiti — zatemniti zavřeniej (duál) oči = zavřené oči zažéci (1. sg. zažhu) — zapáliti zboriti = zkaziti, zniGiti zbyti = zbaviti se zčinití = nadělati zdraviej oči (1., 4. p. duálu) = zdra- vé oči; zdravů očí (2.,6. p. duálu) = zdravých očí zdrżeti = zachovati zemní = zemský, tělesný zetfieti = pochroumati zhrzeti = pohrdati zhfievati = ohfivati ziskati (1. sg. ziśłu, 2. zíščeš) = ziskati zlobivy — zlý zlost = zloba, zlo zmatny = zmatený zofistří = disputace o sofismatech. zóve (3. praes. od zváti) = zve zbofiediti (2.imper. zpofed!) = po- fiditi, zfiditi, upraviti, spofśdati 2poriezenie = pořízení, zřízení zpósob = způsob, (z)působení zpósobce — tvürce zře (j) mý = zřejmý, viditelný zřetedlný = viditelný zstavëti = vzdélati zsefediti = pokdleti, poskvrniti ztvrně = příkře, tvrdě, urputně zvěř m. = zvíře zvláští = zvláštní, vyvolený zžediti se = silně se roztouZiti, tou- hou vzplanouti žádati ; žádáše (3. sg. imperf.) = žádal žalostit? = naříkati, žalostivý býti žaltářník m. = skladatel žaltáře (David) Xéci — páliti; Zhü (3. pl. praes.) — pálí; Zhli (3. pl. min.) — pálili Zediti se — náramné touZiti, Zádos- tiv byti živnost = život žížela = plaz žrnov = žernov
Strana 208
Strana 209
OBSAH A. ST. MAGR: BARLAAM A JOSAFAT VE SVĚTOVÉ 5 LITERATURE - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - F. ŠIMEK: POZNÁMKA O ČESKÉM PŘEKLADU - - -- 14 LITERATURA K ÚVODU A. ST. MÁGRA - - - - - - - -- 16 LITERATURA K POZNÁMCE FR. ŠIMKA - - - - - - - - - 20 TUTO SE POČÍNÁ ŘEČ O JEDNOM KRÁLOVICI JMÉNEM JOZAFAT - - - - - - - - - - - - - - - - - 21 POZNÁMKY TEXTOVÉ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 161 POZNÁMKY KRITICKÉ A EXEGETICKÉ - - - - - - - - - 168 CITÁTY A POZNÁMKY VĚCNÉ - - - - - - - - - - - - - - 186 POZNÁMKY VÝKLADOVÉ - - - - - - - - - - - - - - - - - 191 SLOVNÍČEK - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - — — 197 14 Barlaam a Josafat
OBSAH A. ST. MAGR: BARLAAM A JOSAFAT VE SVĚTOVÉ 5 LITERATURE - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - F. ŠIMEK: POZNÁMKA O ČESKÉM PŘEKLADU - - -- 14 LITERATURA K ÚVODU A. ST. MÁGRA - - - - - - - -- 16 LITERATURA K POZNÁMCE FR. ŠIMKA - - - - - - - - - 20 TUTO SE POČÍNÁ ŘEČ O JEDNOM KRÁLOVICI JMÉNEM JOZAFAT - - - - - - - - - - - - - - - - - 21 POZNÁMKY TEXTOVÉ - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 161 POZNÁMKY KRITICKÉ A EXEGETICKÉ - - - - - - - - - 168 CITÁTY A POZNÁMKY VĚCNÉ - - - - - - - - - - - - - - 186 POZNÁMKY VÝKLADOVÉ - - - - - - - - - - - - - - - - - 191 SLOVNÍČEK - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - — — 197 14 Barlaam a Josafat
Strana 210
Strana 211
Barlaam a Josafat Přeložil TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO Z rukopisu k vydání připravil a poznámkami doprovodil František Šimek. Úvod napsal Antonín Stanislav Mágr. - Dva fotografické snímky zapůjčila Česká akademie věd a umění. - Obálku navrhl Boris Hanš. - Vyšlo jako 2. svazek řady A, knižnice Památky staré literatury české, kterou řídí A. Grund, B. Havránek, K. Hrdina, B. Ryba, V. Šmilauer, F. Trávníček, J. Vilikovský. - V listopadu 1946 vydala Matice česká v počtu 3500 výtisků nákladem Orbisu v Praze. - Písmem Plantin vytiskla knihtiskárna Orbis, Praha XII, Stalinova 46 70 Kčs
Barlaam a Josafat Přeložil TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO Z rukopisu k vydání připravil a poznámkami doprovodil František Šimek. Úvod napsal Antonín Stanislav Mágr. - Dva fotografické snímky zapůjčila Česká akademie věd a umění. - Obálku navrhl Boris Hanš. - Vyšlo jako 2. svazek řady A, knižnice Památky staré literatury české, kterou řídí A. Grund, B. Havránek, K. Hrdina, B. Ryba, V. Šmilauer, F. Trávníček, J. Vilikovský. - V listopadu 1946 vydala Matice česká v počtu 3500 výtisků nákladem Orbisu v Praze. - Písmem Plantin vytiskla knihtiskárna Orbis, Praha XII, Stalinova 46 70 Kčs
- 1: Array
- 5: Array
- 14: Array
- 16: Array
- 21: Array
- 161: Array
- 168: Array
- 186: Array
- 191: Array
- 197: Array
- 209: Array