z 248 stránek
Titul
I
II
III
IV
Předmluva vydavatelova
V
VI
Obsah
VII
VIII
IX
X
XI
Opravy
XII
Úvod
1
2
Život Ondřeje z Dubé
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
Dílo Ondřeje z Dubé
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
Vydání knihy Ondřeje z Dubé
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
Edice
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
Přílohy
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
Rejstřík osobní a místní
213
214
215
216
217
218
219
220
Rejstřík věcný
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
- s. VII: ...39. — Příbuzenství českých práv- ních knih 42. III. Kniha Ondřeje z Dubé a české právo kolem roku 1400 . . . ....
- s. 3: ...produkce: Majestas Carolinu, Řád práva zemského a konečně právní knihu Ondřeje z Dubé. Jestliže Majestas Carolina bývá charakterisována jako zákono- dárná práce stojící...
- s. 3: ...neúplného nástinu procesního pořádku v Řádu práva zemského. Proto rysy Ondřeje z Dubé vystupují nám při počátečních úvahách jaksi osamoceny a rýsují se...
- s. 6: ...dvě osoby, nýbrž šlo jedině o spor, od kdy jméno Ondřeje z Dubé sluší přičítati pisateli této právní knihy a do kdy naopak...
- s. 6: ...Palacký nemohl se odhodlati přiznati nejstarší zmínku z roku 1343 Ondřejovi z Dubé, pisateli právní knihy, 15) Rodokmen rodu pánů z Dubés „odřivousem“...
- s. 7: ...indicie s jiné strany. V pramenech někdy se uvádí jméno Ondřej z Dubé s označením „judex, supremus regni Bohemie czudarius“ a pod. a...
- s. 12: ...nemovitý majetek pánů z Dubé s odřivousem. Je nepochybno, že Ondřej z Dubé se nám jeví povahově jako Středo- čech. Musíme tu však...
- s. 17: ...papež Urban VI. dal zatím toto biskup- ství propter provisionem Ondřejovi z Dubé, jak se praví, „baroni lingue et nacionis Bohemice“.72) Sedláček se...
- s. 19: ...z Jednoty. Mezi obětmi této změněné politické konstelace byl i Ondřej z Dubé, jak se to dosvědčuje prameny svrchu uvedenými. Nově dosazení úředníci,...
- s. 21: ...širokého a při tom poměrně nestranného kritika, jako jím byl Ondřej z Dubé. Jaký ohlas vyvolala tato kritika Ondřejova ať již v řadách...
- s. 45: ...zmíniti v kapitole následující. 63) Tamtéž str. 172. III. Kniha Ondřeje z Dubé a české právo kolem roku 1400. Konec století XIV. a...
- s. 45: ...ráz, že nejdůležitější právnická památka konce věku XIV. je spis Ondřeje z Dubé „Práva zemská česká“. Ovšem práce Ondřejova je práce soukromá, pouhá...
- s. 47: ...řádu koncem století XIV. platného v Čechách, na podkladě knihy Ondřeje z Dubé jest nutno vždy nejen hleděti k tomu, zda jde o...
- s. 49: ...právem dvorským je král od pánů nadán. Uvá- níme-li, že Ondřej z Dubé v době houževnatých sporů vždy byl čítán za věr- ného...
- s. 61: ...kterými byli jmenováni popravci českých krajů, mezi nimiž byl i Ondřej z Dubé. Tyto listiny, dosud uložené v korunním archivu českém124) a stilisované...
- s. 110: ...zde uvedených zápisů s citáty převzatými z desk zemských od Ondřeje z Dubé, naskytnou se nám tak značné rozpory, že nemůžeme prostě říci...
- s. 111: ...Také pro snažší evidenci bylo v něm zave- deno heslo „Ondřej z Dubé“, aby se bylo možno vždy použivateli přesvěd- čiti, kde všude...
- s. 162: ...Tyto listiny, z nichž jedna je určena i samot- nému Ondřejovi z Dubé, patří nyní do korunního archivu, nyní čís. rep. 201. a...
- s. 187: ...hlavně vydáváním pramenů bude možno stále seznam dat doplňovati, protože Ondřej z Dubé ve svých četných funkcích úředních i pro svoje význačné politické...
- s. 187: ...(biskup neb arcibiskup?) ustanovuje, že kaple sv. Klimenta, kterou vystavěl Ondřej z Dubé (nejstarší) na hradě Dubé, má býti filiální k farnímu kostelu...
- s. 187: ...děkanu kraje kouřimského, a faráři Františkovi, aby čtyři kleriky, které Ondřej z Dubé (nejstarší?) uvrhl do vězení, odevzdal korektoru duchovenstva pražského (Tadra, Cancellaria...
- s. 189: ...patronem kostela v Kunicích (Emler, Libri conf. I, 2. 27). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 340). Eliška, vdova po Ondřeji...
- s. 189: ...(nejstarším) z Dubé (Monu- menta Vaticana III. 302 čís. 518). Ondřej z Dubé se svým bratrem Vaňkem jako svědci v Norimberce (Huber, Reg....
- s. 189: ...jako svědci v Norimberce (Huber, Reg. VIII. 626 čís. 6262). Ondřej z Dubé a jeho bratří Vaněk a Beneš, patro- nové kostela v...
- s. 189: ...a Vaněk z Dubé (Výpisek Sedláčkův z ar- chivu dvorského). Ondřej z Dubé směnil s farářem v Hrusicích role (Borový, Libri erectionum I....
- s. 190: ...VIII. 402 čís. 4853). Taktéž (Tamtéž VIII. 404 čís. 4863). Ondřej z Dubé s bratrem Benešem svědky (Výpis Sedláčkův z archivu kláštera v...
- s. 191: ...února 25. února 15. května 3. července Karel IV. dává Ondřejovi z Dubé v manství a pod léno hrad Ježov, hrad Zlenice s...
- s. 191: ...a dvory (Sedláček, Zbytky register král. (1915) 25 čís. 58). Ondřej z Dubé, nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 455)....
- s. 191: ...zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 455). Taktéž (Tamtéž I. 455). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 137). Ondřej...
- s. 191: ...Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 137). Ondřej z Dubé spolupatronem v Choceradech (Tam- též III-IV. 148). Ondřej z Dubé...
- s. 191: ...Ondřej z Dubé spolupatronem v Choceradech (Tam- též III-IV. 148). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozů- statky desk I. 464 a...
- s. 191: ...I. 464 a Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 30). Ondřej z Dubé na soudě dvorském. [Titulován popravce kraje vltavského a kouřimského"] (AČ....
- s. 191: ...vltavského a kouřimského"] (AČ. II. 341 a XXXI. 135, 137). Ondřej z Dubé s bratrem Benešem svědky (Sedláč- kův výpis z archivu dvorského...
- s. 191: ...Benešem svědky (Sedláč- kův výpis z archivu dvorského čís. 160). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 259, 356). Ondřej z Dubé...
- s. 191: ...Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 259, 356). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 342) Ondřej z Dubé na...
- s. 191: ...356). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 342) Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 136).*) Taktéž (AČ. XXXI. 227,...
- s. 191: ...kapitulou merseburskou (Pertz, Monumenta Germaniae, scriptores, fol. vyd. X. 201—202). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 43). Taktéž (AČ. XXXI. 329)....
- s. 191: ...na soudě dvorském (AČ. XXXI. 43). Taktéž (AČ. XXXI. 329). Ondřej z Dubé, nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 479)....
- s. 191: ...nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 479). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 153). Ondřej...
- s. 191: ...Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 153). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 270). Ondřej z Dubé patronem...
- s. 191: ...153). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 270). Ondřej z Dubé patronem kostela v Hrusicích (Em- ler, Libri conf. III-IV. 158)....
- s. 192: ...XXXI. 54). Taktéž (AČ. XXXI. 233). Taktéž (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 147). Ondřej z Dubé na...
- s. 192: ...348). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 147). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé s...
- s. 192: ...147). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem svědky (Výpis Sedláčkův z archivu kláštera v...
- s. 193: ...348 a XXXI. 231, 235, 381). Taktéž (AČ. XXXI. 12). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 286). Ondřej z Dubé na...
- s. 193: ...12). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 286). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 525). Taktéž...
- s. 193: ...I. 525). Taktéž (Tamtéž I. 527). Taktéž (Tamtéž I. 529). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 59). Taktéž (AČ. XXXI. 62)....
- s. 193: ...I. 536). Taktéž (Tamtéž I. 538). Taktéž (Tamtéž I. 540). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Tingl, Libri conf. V. 94). Taktéž...
- s. 193: ...Chvojenci (Tingl, Libri conf. V. 94). Taktéž (Tamtéž I. 544). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 215, 218). Taktéž (AČ. XXXI....
- s. 193: ...(AČ. XXXI. 215, 218). Taktéž (AČ. XXXI. 25, 66, 71). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 353). Taktéž (AČ. XXXI. 74)....
- s. 193: ...II. 353). Taktéž (AČ. XXXI. 74). Taktéž (AČ. II. 354). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 216). Taktéž (AČ. XXXI. 21,...
- s. 193: ...Zlonicz" patronem kostela v Hrusicích (Tingl, Libri conf V. 199). Ondřej z Dubé spolupatronem kostela v Bystřici (Tamtéž V. 253). Ondřej z Dubé...
- s. 193: ...Ondřej z Dubé spolupatronem kostela v Bystřici (Tamtéž V. 253). Ondřej z Dubé na soudě zemském [bez titulu!] (AČ. II. 355). Anna, manželka...
- s. 193: ...na soudě zemském [bez titulu!] (AČ. II. 355). Anna, manželka Ondřeje z Dubé (Knížky nálezů zems. soudu v AČ. XIX. 572, 590). Ondřej...
- s. 193: ...Dubé (Knížky nálezů zems. soudu v AČ. XIX. 572, 590). Ondřej z Dubé s Vaňkem bratrem v klatbě pro ne- přátelství vůči kapitole...
- s. 194: ...1408, 10. března 1409, 1. června 12. července 2. října Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem na straně králově ve smlouvě o příměří...
- s. 194: ...ve smlouvě o příměří s Jednotou panskou (AČ. I. 61). Ondřej z Dubé s jinými žalován pro škody, které učinil s markrabětem Prokopem...
- s. 194: ...Václav zapsal na berni města Kolína nad Lab. 170 kop Ondřejovi z Dubé, svému radovi [sic! (Codex Przemyslaeus v univ. knihovně pražské f....
- s. 194: ...II. 960 a Sedláček, Zbytky register král. 60 čís. 346). Ondřej z Dubé [Andree senioris'!] patronem ko- stela v Ondřejově (Emler, Libri conf....
- s. 194: ...patronem ko- stela v Ondřejově (Emler, Libri conf. VI. 93). Ondřej z Dubé, pán na Zlenicích (AČ. VII. 609). Ondřej z Dubé na...
- s. 194: ...93). Ondřej z Dubé, pán na Zlenicích (AČ. VII. 609). Ondřej z Dubé na Zlenicích svědkem (Listina univ. knihovny v Praze). Ondřej z...
- s. 194: ...z Dubé na Zlenicích svědkem (Listina univ. knihovny v Praze). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 81). Král Václav...
- s. 194: ...soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 81). Král Václav jmenoval Ondřeje z Dubé popravcem kraje kouřimského (Archiv koruny král. Čes. v Pra- ze...
- s. 194: ...patronem kostela v Ondře- jově (Emler, Libri conf. VI. 142). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ.I.366). Taktéž (AČ. II. 365). Ondřej z...
- s. 194: ...z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ.I.366). Taktéž (AČ. II. 365). Ondřej z Dubé prodal řádu augustiniánskému dům (Emler ve Věst. Uč. spol. 1893,...
- s. 194: ...řádu augustiniánskému dům (Emler ve Věst. Uč. spol. 1893, 49). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 37). Taktéž (Tamtéž...
- s. 194: ...VII. 37). Taktéž (Tamtéž VII. 130). Taktéž (Tamtéž VII. 139). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 367). Taktéž (Tamtéž II. 370)....
- s. 194: ...in Zlenicz] patronem v Aldašíně (Emler, Libri conf. VI. 269). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 371). Ondřej z Dubé [Andree...
- s. 195: ...května 1411, 5. června 1412, 12. července 1411, 3. července Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 372). Ondřej z Dubé na...
- s. 195: ...července Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 372). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXV. 360). Taktéž (AČ. II. 374)....
- s. 195: ...II. 374). Taktéž (AČ. II. 374). Taktéž (AČ. II. 375). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich; Desky dvorské VII. 110). Ondřej z...
- s. 195: ...z Dubé na soudě dvorském (Friedrich; Desky dvorské VII. 110). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (Emler, Pozůstatky desk II. 80 a AČ....
- s. 195: ...zemského (Emler, Pozůstatky desk II. 80 a AČ. II. 376). Ondřej z Dubé mezi svědky v rozepři o m. J. Husa mezi arcibiskupem...
- s. 195: ...a universitou praž- skou (Palacký, Documenta M. J. Hus 436). Ondřej z Dubé mezi svědky v rozhodnutí krále Václava v téže věci (Palacký...
- s. 195: ...svědky v rozhodnutí krále Václava v téže věci (Palacký tamtéž). Ondřej z Dubé jako svědek (Archiv Národ. Musea v Praze odd. A). 1413,...
- s. 219: ...Sdeslav ze Šternberka viz Zdeslav ze Šternberka. Sedláček August, životopisec Ondřeje z Dubé 5, 6, 7, 9. Siena [1368], město ve střed. Italii...
- s. 223: ...64, 41, 138, 139, 82, 154. kmetstvie 41, 139. kniha Ondřeje z Dubé viz Práva zemská česká. knihy právní předhusitské (filiace) 43. knihy...
Název:
Nejvyššího sudího Království českého Ondřeje z Dubé Práva zemská česká
Autor:
Čáda, František
Rok vydání:
1930
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
248
Obsah:
- I: Titul
- V: Předmluva vydavatelova
- VII: Obsah
- XII: Opravy
- 1: Úvod
- 3: Život Ondřeje z Dubé
- 24: Dílo Ondřeje z Dubé
- 78: Vydání knihy Ondřeje z Dubé
- 113: Edice
- 185: Přílohy
- 213: Rejstřík osobní a místní
- 221: Rejstřík věcný
upravit
Strana I
HISTORICKÝ ARCHIV VYDÁVÁ I. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ V PRAZE PÉČÍ HISTORICKÉ KOMISE PŘI NÍ ZŘÍZENÉ. ČÍSLO 48. ONDŘEJE Z DUBÉ PRÁVA ZEMSKÁ ČESKÁ VYDAL Dr. FRANTIŠEK ČÁDA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 1930.
HISTORICKÝ ARCHIV VYDÁVÁ I. TŘIDA ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ V PRAZE PÉČÍ HISTORICKÉ KOMISE PŘI NÍ ZŘÍZENÉ. ČÍSLO 48. ONDŘEJE Z DUBÉ PRÁVA ZEMSKÁ ČESKÁ VYDAL Dr. FRANTIŠEK ČÁDA. V PRAZE. NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 1930.
Strana II
NEJVYŠŠIHO SKÉHO ONDREJE Z DUBÉ PRÁVA ZEMSKÁ ČESKÁ Dr. FRANTISEK CADA. NÁKLADEM ČE V PRAZE. SKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 1930.
NEJVYŠŠIHO SKÉHO ONDREJE Z DUBÉ PRÁVA ZEMSKÁ ČESKÁ Dr. FRANTISEK CADA. NÁKLADEM ČE V PRAZE. SKÉ AKADEMIE VĚD A UMĚNÍ. 1930.
Strana III
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
VEŠKERÁ PRÁVA VYHRAZENA.
Strana IV
Strana V
PREDMLUVA VYDAVATELOVA. Když jsem z podnětu p. prof. Dr. Kaprase, jemuž především za tuto iniciativu patří můj dík, počal připravovati vydání právní knihy Ondřeje z Dubé, pomýšlel jsem na vydání podle rukopisů, zužitkovaných již od Pa- lackého, k němuž by byl připojen podrobný komentář. Ale právě tehdy, kdy podle tohoto programu byl hotov text, výzkumnými pracemi po archivech českých i cizích, které jsem podnikal pro soupis českých bohemik právnických, objevilo se mi mnoho nových rukopisů, dosud nepoužitých, jimiž se mi text měnil a hlavně se kupily v edičním materiálu nové varianty. Poněvadž se pak zároveň ukázala nutnost; aby vydávaný text byl přizpůsoben novým metodám vydavatelským, upustil jsem od původního plánu a začal pracovati na vydání, jež by se opíralo o všechny známé a dostupné rukopisy, jichž příbuzenství jsem si stanovil. Souběžně s touto prací na textu studoval jsem knihu Ondřejovu i po stránce obsahové. Tím vznikaly moje předběžné studie, které jsem postupně uveřejňoval, zejména ve Vědecké ročence právnické fakulty Masarykovy uni- versity, a jichž jsem částečně zužitkoval v úvodě. Pokud výsledky těchto po- jednání byly nyní úvodem antikvovány, nalezne se lehko, protože na ně vždy odkazuji jak v úvodě, tak i v poznámkách k textu. Samozřejmě zbylo mi ještě mnoho materiálu, z něhož jsem jen stručně citoval v úvodě, a jejž jsem si po- nechal k pozdějšímu zpracování. Jde tu zvláště o podrobné prostudování poměru knihy k deskám zemským, dále o otázku osobních a místních jmen v díle Ondřejově, o některé problémy života Ondřejova, pokud nesouvisejí s jeho knihou přímo a pod. Odevzdávaje vydání knihy Ondřejovy veřejnosti, nepovažuji za potřebné zmiňovati se o překážkách, s nimiž jsem se setkával při své práci, protože jsou dostatečně známy všem těm, kdož pracují na edicích. Jsem však povinen vděčně vzpomenouti těch, kdož mne podpořili v práci. Především jsem díky zavázán slav. první třídě České Akademie věd a umění, že moji práci přijala k vydání v „Historickém archivu“ a tu zejména děkuji referentům pp. prof. Friedrichovi a prof. Kaprasovi za doporučení k tisku i za všechny rady, které mi poskytli. Jest však těžko vzpomenouti všech, kdož mi umožnili studium po- třebné k vydání. Vděčím zejména ředitelstvím archivů a knihoven za povolení k přístupu i za podmínek leckdy mimořádných. Jménem uvádím zvláště archiv Národního Musea s p. doc. Dr. Stloukalem, kde jsem začal práci ještě
PREDMLUVA VYDAVATELOVA. Když jsem z podnětu p. prof. Dr. Kaprase, jemuž především za tuto iniciativu patří můj dík, počal připravovati vydání právní knihy Ondřeje z Dubé, pomýšlel jsem na vydání podle rukopisů, zužitkovaných již od Pa- lackého, k němuž by byl připojen podrobný komentář. Ale právě tehdy, kdy podle tohoto programu byl hotov text, výzkumnými pracemi po archivech českých i cizích, které jsem podnikal pro soupis českých bohemik právnických, objevilo se mi mnoho nových rukopisů, dosud nepoužitých, jimiž se mi text měnil a hlavně se kupily v edičním materiálu nové varianty. Poněvadž se pak zároveň ukázala nutnost; aby vydávaný text byl přizpůsoben novým metodám vydavatelským, upustil jsem od původního plánu a začal pracovati na vydání, jež by se opíralo o všechny známé a dostupné rukopisy, jichž příbuzenství jsem si stanovil. Souběžně s touto prací na textu studoval jsem knihu Ondřejovu i po stránce obsahové. Tím vznikaly moje předběžné studie, které jsem postupně uveřejňoval, zejména ve Vědecké ročence právnické fakulty Masarykovy uni- versity, a jichž jsem částečně zužitkoval v úvodě. Pokud výsledky těchto po- jednání byly nyní úvodem antikvovány, nalezne se lehko, protože na ně vždy odkazuji jak v úvodě, tak i v poznámkách k textu. Samozřejmě zbylo mi ještě mnoho materiálu, z něhož jsem jen stručně citoval v úvodě, a jejž jsem si po- nechal k pozdějšímu zpracování. Jde tu zvláště o podrobné prostudování poměru knihy k deskám zemským, dále o otázku osobních a místních jmen v díle Ondřejově, o některé problémy života Ondřejova, pokud nesouvisejí s jeho knihou přímo a pod. Odevzdávaje vydání knihy Ondřejovy veřejnosti, nepovažuji za potřebné zmiňovati se o překážkách, s nimiž jsem se setkával při své práci, protože jsou dostatečně známy všem těm, kdož pracují na edicích. Jsem však povinen vděčně vzpomenouti těch, kdož mne podpořili v práci. Především jsem díky zavázán slav. první třídě České Akademie věd a umění, že moji práci přijala k vydání v „Historickém archivu“ a tu zejména děkuji referentům pp. prof. Friedrichovi a prof. Kaprasovi za doporučení k tisku i za všechny rady, které mi poskytli. Jest však těžko vzpomenouti všech, kdož mi umožnili studium po- třebné k vydání. Vděčím zejména ředitelstvím archivů a knihoven za povolení k přístupu i za podmínek leckdy mimořádných. Jménem uvádím zvláště archiv Národního Musea s p. doc. Dr. Stloukalem, kde jsem začal práci ještě
Strana VI
VI za své úřední činnosti, dále Český zemský archiv v čele s jeho ředitelem vrch. r. Dr. J. B. Novákem, jemuž jako generálnímu tajemníku České Akademie vděčím za uvedení mojí práce do tohoto sboru, archiv hlavního města Prahy s p. prof. Dr. Vojtíškem, který mi poskytl možnost pracovati jak ze sbírky rukopisů, tak i z bohaté knihovny, správu knihovny Národního Musea v Praze, ředitelství Veřejné a universitní knihovny v Praze, rukopisné oddělení Národní knihovny ve Vídni s p. Dr. Smitalem, Historickou komisi česko- slovenskou ve Vídni, jejíž tehdejší představení pp. zplnom. ministr a prof. Dr. Krofta a prof. Dr. Klecanda mi umožnili přístup do vídeňských archivů a knihoven, Československý státní ústav historický, který mi poskytl podporu při hledání v materiálu Sedláčkově i při pátrání po neznámých rukopisech. Práce vydavatelská se dotýká však nejen oboru právnického a histo- rického, nýbrž i filologického. První úvodní rady poskytl mi laskavě p. prof. Dr. Ryšánek, podle nichž jsem pak pokračoval dále. Ale nebyly by nijak moje skrovné znalosti i školení filologické vystačily, kdybych nebyl v p. prof. Dr. Trávníčkovi nalezl obětavého rádce, který mne vždy ochotně vyvedl z mých četných pochybností a jemuž proto děkuji za to, že jsem se uvaroval nejhrub- ších poklesků se stanoviska filologického. Ještě nehotový text často jsem dával k disposici svým známým, takže od nich předem jsem zvěděl potřeby použivatelů a vyslechl i jejich kritiky. Tyto posudky, jakož kritiky mých přípravných studií, z nichž zejména při- pomínám posudek p. prof. Dr. V. Hrubého v „Naší vědě“, poskytly mně řadu podnětů, jichž jsem mohl zužitkovati ještě ve vydání samotném, takže i těmto kritikám vděčím za nejedno zlepšení své práce. Kruh těch však, jimž děkuji za podporu svých studií, zájem i péči, nebyl by úplný, kdybych se vděčně nezmínil o své ženě: svým historickým a archi- vářským zájmem i vzděláním podpořila mne na každém kroku mojí práce a zvláště pak mi pomáhala při definitivní úpravě vydání, korekturách, rej- střících a vůbec při všem mém konání mne provázela. Její spolupráce, za níž nelze mi zde projeviti díky postačitelné, je mi šťastnou předzvěstí do budoucna. Ačkoliv jsem se snažil ve své práci se přidržet osvědčených vzorů a tam, kde bylo nutno od nich se uchýlit, vždy řádně vše promyslit, aby vydání od- povídalo co nejlépe potřebám použivatelů, nepochybuji, že jako každé dílo, i tato má práce ukáže nedostatky. A tak nezbývá k posledku než opětovati prosbu, kterou tak vtipně před více než půl tisíciletím vyjádřil již sám pan Ondřej; »prosím, by mi bylo tolik věřěno, dokudž naučenie lepšieho nebude. V Brně v červenci 1930. František Čáda.
VI za své úřední činnosti, dále Český zemský archiv v čele s jeho ředitelem vrch. r. Dr. J. B. Novákem, jemuž jako generálnímu tajemníku České Akademie vděčím za uvedení mojí práce do tohoto sboru, archiv hlavního města Prahy s p. prof. Dr. Vojtíškem, který mi poskytl možnost pracovati jak ze sbírky rukopisů, tak i z bohaté knihovny, správu knihovny Národního Musea v Praze, ředitelství Veřejné a universitní knihovny v Praze, rukopisné oddělení Národní knihovny ve Vídni s p. Dr. Smitalem, Historickou komisi česko- slovenskou ve Vídni, jejíž tehdejší představení pp. zplnom. ministr a prof. Dr. Krofta a prof. Dr. Klecanda mi umožnili přístup do vídeňských archivů a knihoven, Československý státní ústav historický, který mi poskytl podporu při hledání v materiálu Sedláčkově i při pátrání po neznámých rukopisech. Práce vydavatelská se dotýká však nejen oboru právnického a histo- rického, nýbrž i filologického. První úvodní rady poskytl mi laskavě p. prof. Dr. Ryšánek, podle nichž jsem pak pokračoval dále. Ale nebyly by nijak moje skrovné znalosti i školení filologické vystačily, kdybych nebyl v p. prof. Dr. Trávníčkovi nalezl obětavého rádce, který mne vždy ochotně vyvedl z mých četných pochybností a jemuž proto děkuji za to, že jsem se uvaroval nejhrub- ších poklesků se stanoviska filologického. Ještě nehotový text často jsem dával k disposici svým známým, takže od nich předem jsem zvěděl potřeby použivatelů a vyslechl i jejich kritiky. Tyto posudky, jakož kritiky mých přípravných studií, z nichž zejména při- pomínám posudek p. prof. Dr. V. Hrubého v „Naší vědě“, poskytly mně řadu podnětů, jichž jsem mohl zužitkovati ještě ve vydání samotném, takže i těmto kritikám vděčím za nejedno zlepšení své práce. Kruh těch však, jimž děkuji za podporu svých studií, zájem i péči, nebyl by úplný, kdybych se vděčně nezmínil o své ženě: svým historickým a archi- vářským zájmem i vzděláním podpořila mne na každém kroku mojí práce a zvláště pak mi pomáhala při definitivní úpravě vydání, korekturách, rej- střících a vůbec při všem mém konání mne provázela. Její spolupráce, za níž nelze mi zde projeviti díky postačitelné, je mi šťastnou předzvěstí do budoucna. Ačkoliv jsem se snažil ve své práci se přidržet osvědčených vzorů a tam, kde bylo nutno od nich se uchýlit, vždy řádně vše promyslit, aby vydání od- povídalo co nejlépe potřebám použivatelů, nepochybuji, že jako každé dílo, i tato má práce ukáže nedostatky. A tak nezbývá k posledku než opětovati prosbu, kterou tak vtipně před více než půl tisíciletím vyjádřil již sám pan Ondřej; »prosím, by mi bylo tolik věřěno, dokudž naučenie lepšieho nebude. V Brně v červenci 1930. František Čáda.
Strana VII
OBSAH. Strana: V Předmluva vydavatelova .. ... . . ................................. Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VIl . Opravy tiskových chyb .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ...... XII Uvod . I. Život Ondřeje z Dubé Ondřejové z Dubé 4. — Původce právní knihy 9. — Ondřejova povaha 11. Jeho majetek 12. — Uřad nejvyššího sudího 13. — Římská cesta 15. — Příhoda merseburská 17. — Jednota panská 18. — Ondřejova právní kniha 21. — Poslední jeho léta a smrt 22. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I 3 .. . II. Dílo Ondřeje z Dubé .. . . . . . . . . . . ... . . .. . . . . ..... .......... 24 Název Ondřejovy knihy 25. — Jádro knihy (1. redakce) 26. — Druhá redakce 28. — Třetí redakce 29. — Právní knihy před Ondřejem 30. — Prameny právních knih XIV. stol. 31. — Systematika Ondřejovy knihy 34. — Vzory domácí 36. — Vzory cizí 39. — Příbuzenství českých práv- ních knih 42. III. Kniha Ondřeje z Dubé a české právo kolem roku 1400 . . . . . . . . 45 Význam knihy Ondřejovy 46. — Právo zemské a práva jiná 47. — Ná- lezy 50. — Uředníci zemští 51. — Purkrabí a komorník nejvyšší 52. — Sudí nejvyšší 53. — Písař nejvyšší 54. — Desky zemské 54. — Man- želské poměry majetkové 57. — Poručenství 58. — Dědictví 59. — Trestné činy 60. — Soudní řízení 65. IV. Vydání knihy Ondřeje z Dubé ............ . . . . . . . . . . . . . . . 78 Hanka a vydání Kucharského 79. — Vydání Palackého 80. — Vydání ve Výboru literatury české a Hermenegilda Jirečka 84. — Nové vydání 86. — Filiace rukopisů 87. — Text původní 89. — Popis rukopisů 90. — Po- známky textové a věcné 105. — Vysvětlivky k přílohám a úvodu 110. * Práva zemská o póhoniech, žalobách i také o jiných rozličných přihodách ... . . . . .. . .. . . . . . . . . .. . .... . . ...... 113 . . . 1. Přiepis listu .... . . . . . . . . . . . . 115 2. Tuto sě vypisuje, který úřědník v zemských úřadiech co má bráti . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . II6 . . 3. Ctyřiet jsu úředníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4. Purkrabie pražský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IIí 5. Najvyšši komorilik ...... ..... . 1ô
OBSAH. Strana: V Předmluva vydavatelova .. ... . . ................................. Obsah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . VIl . Opravy tiskových chyb .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ...... XII Uvod . I. Život Ondřeje z Dubé Ondřejové z Dubé 4. — Původce právní knihy 9. — Ondřejova povaha 11. Jeho majetek 12. — Uřad nejvyššího sudího 13. — Římská cesta 15. — Příhoda merseburská 17. — Jednota panská 18. — Ondřejova právní kniha 21. — Poslední jeho léta a smrt 22. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I 3 .. . II. Dílo Ondřeje z Dubé .. . . . . . . . . . . ... . . .. . . . . ..... .......... 24 Název Ondřejovy knihy 25. — Jádro knihy (1. redakce) 26. — Druhá redakce 28. — Třetí redakce 29. — Právní knihy před Ondřejem 30. — Prameny právních knih XIV. stol. 31. — Systematika Ondřejovy knihy 34. — Vzory domácí 36. — Vzory cizí 39. — Příbuzenství českých práv- ních knih 42. III. Kniha Ondřeje z Dubé a české právo kolem roku 1400 . . . . . . . . 45 Význam knihy Ondřejovy 46. — Právo zemské a práva jiná 47. — Ná- lezy 50. — Uředníci zemští 51. — Purkrabí a komorník nejvyšší 52. — Sudí nejvyšší 53. — Písař nejvyšší 54. — Desky zemské 54. — Man- želské poměry majetkové 57. — Poručenství 58. — Dědictví 59. — Trestné činy 60. — Soudní řízení 65. IV. Vydání knihy Ondřeje z Dubé ............ . . . . . . . . . . . . . . . 78 Hanka a vydání Kucharského 79. — Vydání Palackého 80. — Vydání ve Výboru literatury české a Hermenegilda Jirečka 84. — Nové vydání 86. — Filiace rukopisů 87. — Text původní 89. — Popis rukopisů 90. — Po- známky textové a věcné 105. — Vysvětlivky k přílohám a úvodu 110. * Práva zemská o póhoniech, žalobách i také o jiných rozličných přihodách ... . . . . .. . .. . . . . . . . . .. . .... . . ...... 113 . . . 1. Přiepis listu .... . . . . . . . . . . . . 115 2. Tuto sě vypisuje, který úřědník v zemských úřadiech co má bráti . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . II6 . . 3. Ctyřiet jsu úředníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 4. Purkrabie pražský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . IIí 5. Najvyšši komorilik ...... ..... . 1ô
Strana VIII
VIII Strana: 6. Najvyšší sudí ........................................... 119 7. Písař zemský .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. .. .... 120 8. Tito čtyřie úředníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I20 9. Od čeho co má bráno býti .... . . .. . .. . ... .... . ..... . . . . . . 120 10. Právo zemské .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . .. . .. . .. . . . . .. 123 11. To zemské právo na tré sě dělí........................... 124 12. O zemském právu .. . . . . . . . . . . . . ...... .. . . . . . . . . . . . ...... 124 13. Tuto sě praví o vedení práva . . . .. . ... 125 14. Tuto sě praví, ktož právem chce svého dobýti, kde toho má hle- dati a kterak dobýti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I26 15. Tuto sě již praví o pohóniech ............................. 127 16. Najprvé póhon o dědictvie ............................... 127 17. Tuto jest řád pohoniti o zástavách . . . . . . . . . . . . . . . . .. 128 18. Čte sě, kterak k takým póhonóm jsú žaloby pravé . .. . . . . . . 128 19. Ktož by koho chtěl o hlavu pohnati anebo o únos ......... 129 20. O sirotku řád, kterýž by let neměl ....................... 130 21. O podávenie .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . .... 130 22. O ssutie, ktož by chtěl své dědictvie ssúti ................. 130 . . . . . . . 23. Póhonu řád o kobylé pole . . . . . . . . ......... 131 24. Tuto jest řád, kterak má pohoniti o dluhy a o základy...... 131 25. Kto by měl list na dluh ................................. 132 26. Tuto sě praví póhon o rozličné škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 27. Tuto chci psáti o žalobách a o přísahách pořád ........... 133 28. O násilé ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 133 . . 29. Tuto znamenaj, kterak jest žaloba o dědiny .... . .. . . . . . . .. 134 30. Tuto o témž ... ... .... .. . . . . . . . . . . .. 134 31. O témž ..... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 32. Tuto jest o všěcky dědiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 33. Žaloba o zástavu věnnú . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 34. Po žalobě této neb jiné, kdež desk nenie, mají svědci býti...... 136 35. Základ žaloba obecná a svědky vésti podlé žaloby s očistú .... 136 36. Žaloba z účinka ... . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 37. O témž když by list byl . . . . . .. . . ..... .. . . . . . . . .. 137 38. Také o témž ..... . . .. . . . . . . . . . . . . 138 39. Opět o témž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I38 40. O témž a o tom slovu bezprávně ............. ........... 138 41. Tuto jest žaloba z příjma . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . .. . . . . .. . .. 138 42. Žaloba z kázanie ....... ... . . . . . . . . . 139 43. Uměnie v žalobách . . . . . . . ....... 139 . . . . . .* * 44. Tuto znamenaj o roku, když po žalobě k nevině sě položí .. 140 45. Tuto praví, kolik má svědkóv býti ku přísaze vedeno o dědinu 140 46. Když obú stranú svědci projdú, co právo 47. Kteraká jest přísaha ot svědkóv 141 .... o ................. 141 . . . . . . . ....... ... .
VIII Strana: 6. Najvyšší sudí ........................................... 119 7. Písař zemský .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. .. .... 120 8. Tito čtyřie úředníci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I20 9. Od čeho co má bráno býti .... . . .. . .. . ... .... . ..... . . . . . . 120 10. Právo zemské .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . .. . .. . .. . . . . .. 123 11. To zemské právo na tré sě dělí........................... 124 12. O zemském právu .. . . . . . . . . . . . . ...... .. . . . . . . . . . . . ...... 124 13. Tuto sě praví o vedení práva . . . .. . ... 125 14. Tuto sě praví, ktož právem chce svého dobýti, kde toho má hle- dati a kterak dobýti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I26 15. Tuto sě již praví o pohóniech ............................. 127 16. Najprvé póhon o dědictvie ............................... 127 17. Tuto jest řád pohoniti o zástavách . . . . . . . . . . . . . . . . .. 128 18. Čte sě, kterak k takým póhonóm jsú žaloby pravé . .. . . . . . . 128 19. Ktož by koho chtěl o hlavu pohnati anebo o únos ......... 129 20. O sirotku řád, kterýž by let neměl ....................... 130 21. O podávenie .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . .... 130 22. O ssutie, ktož by chtěl své dědictvie ssúti ................. 130 . . . . . . . 23. Póhonu řád o kobylé pole . . . . . . . . ......... 131 24. Tuto jest řád, kterak má pohoniti o dluhy a o základy...... 131 25. Kto by měl list na dluh ................................. 132 26. Tuto sě praví póhon o rozličné škody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 27. Tuto chci psáti o žalobách a o přísahách pořád ........... 133 28. O násilé ... . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 133 . . 29. Tuto znamenaj, kterak jest žaloba o dědiny .... . .. . . . . . . .. 134 30. Tuto o témž ... ... .... .. . . . . . . . . . . .. 134 31. O témž ..... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 32. Tuto jest o všěcky dědiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 33. Žaloba o zástavu věnnú . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 34. Po žalobě této neb jiné, kdež desk nenie, mají svědci býti...... 136 35. Základ žaloba obecná a svědky vésti podlé žaloby s očistú .... 136 36. Žaloba z účinka ... . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 37. O témž když by list byl . . . . . .. . . ..... .. . . . . . . . .. 137 38. Také o témž ..... . . .. . . . . . . . . . . . . 138 39. Opět o témž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I38 40. O témž a o tom slovu bezprávně ............. ........... 138 41. Tuto jest žaloba z příjma . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . .. . . . . .. . .. 138 42. Žaloba z kázanie ....... ... . . . . . . . . . 139 43. Uměnie v žalobách . . . . . . . ....... 139 . . . . . .* * 44. Tuto znamenaj o roku, když po žalobě k nevině sě položí .. 140 45. Tuto praví, kolik má svědkóv býti ku přísaze vedeno o dědinu 140 46. Když obú stranú svědci projdú, co právo 47. Kteraká jest přísaha ot svědkóv 141 .... o ................. 141 . . . . . . . ....... ... .
Strana IX
IX Strana: 48. Přísaha najprv o dědiny ................................. 141 49. Přísaha o témž .. . . . . . . . . . . . . . . . . . ... ........ 142 50. Po přísahách očistníky dva ............................... 142 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 51. Znamenaj velmi pilně 52. O jiných přísahách rozličných ............................ 142 53. Přísaha na dědiny ... . ..... .............................. 143 54. Táž přísaha od svědkóv . ..... . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 55. Přísaha pohnaného tato jest .............................. 143 56. Přísaha očisty .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. ...... .. .. .. 144 . . . . 57. Znamenaj tuto velmi pilně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 58. Již o dalšiem právu, to jest o obdržení nebo o stání práva . 144 59. Zmatkové v právě ........ .............................. 144 60. O témž .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 61. O zmatciech v žalobách . . . . .. .... . 145 62. O právu staném .......................................... 145 63. Umluva po staném právu ............................. ... 146 64. Jiný úd práva ...... .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 65. Zvodové, ješto na komorníka jdú ... . ... . . . . . . . ......... 146 66. Zvodové, ješto slušějí na sudieho a na písařě .............. 147 67. Zvodové, ješto slušějí na všěcky ........ . . . . . . . . . . . . . . 147 68. O panování nebo o braní s jedniem komorníkem ........... 147 69. Právo bez škody ........................................ 148 70. O témž právo a nález . . . . . . . . . . . . . . . . ... 148 71. Ktož panovánie činí, aby sě varoval ...................... 148 . . . 72. Panovánie s škodú . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 73. Dokud ta panovánie mají tráti ........................ . . .. 149 74. Nález o othádanie ....................................... 150 75. Kterak má othádanie býti ................................ 150 76. Opět o panovánie druhém ................................ 151 77. Takť práva póhonná jdú ................................. 151 78. Tuto praví o panských náleziech ......................... 151 79. O témž ...... . . . ........................... ..... 152 . . 80. O témž ...... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 81. Kde panský nález moc má .................... . . . . . . . . . .. 153 82. Znamenaj o potazu panském ............................. 154 83. O témž znamenaj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 84. Mnoho-li jest třěba pánóv k nálezu ....................... 154 85. Pán s potazem ..... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 . . . . . . 86. Móže-li po panském nálezu strana býti připuštěna k odpořě .. 156 87. O pániech, mají-li z práva v potaz vstáti z súdu ......... 156 88. Otec synóm móže-li diel jim dáti, když chce ............. 156 89. Tuto praví, móže-li syn na otci dielu dobýti ............... 156 90. Znamenaj pilně, kterak syn svój diel ztratí ................ 157
IX Strana: 48. Přísaha najprv o dědiny ................................. 141 49. Přísaha o témž .. . . . . . . . . . . . . . . . . . ... ........ 142 50. Po přísahách očistníky dva ............................... 142 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 51. Znamenaj velmi pilně 52. O jiných přísahách rozličných ............................ 142 53. Přísaha na dědiny ... . ..... .............................. 143 54. Táž přísaha od svědkóv . ..... . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 55. Přísaha pohnaného tato jest .............................. 143 56. Přísaha očisty .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. ...... .. .. .. 144 . . . . 57. Znamenaj tuto velmi pilně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 58. Již o dalšiem právu, to jest o obdržení nebo o stání práva . 144 59. Zmatkové v právě ........ .............................. 144 60. O témž .... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 61. O zmatciech v žalobách . . . . .. .... . 145 62. O právu staném .......................................... 145 63. Umluva po staném právu ............................. ... 146 64. Jiný úd práva ...... .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 65. Zvodové, ješto na komorníka jdú ... . ... . . . . . . . ......... 146 66. Zvodové, ješto slušějí na sudieho a na písařě .............. 147 67. Zvodové, ješto slušějí na všěcky ........ . . . . . . . . . . . . . . 147 68. O panování nebo o braní s jedniem komorníkem ........... 147 69. Právo bez škody ........................................ 148 70. O témž právo a nález . . . . . . . . . . . . . . . . ... 148 71. Ktož panovánie činí, aby sě varoval ...................... 148 . . . 72. Panovánie s škodú . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 73. Dokud ta panovánie mají tráti ........................ . . .. 149 74. Nález o othádanie ....................................... 150 75. Kterak má othádanie býti ................................ 150 76. Opět o panovánie druhém ................................ 151 77. Takť práva póhonná jdú ................................. 151 78. Tuto praví o panských náleziech ......................... 151 79. O témž ...... . . . ........................... ..... 152 . . 80. O témž ...... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 81. Kde panský nález moc má .................... . . . . . . . . . .. 153 82. Znamenaj o potazu panském ............................. 154 83. O témž znamenaj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 84. Mnoho-li jest třěba pánóv k nálezu ....................... 154 85. Pán s potazem ..... . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 . . . . . . 86. Móže-li po panském nálezu strana býti připuštěna k odpořě .. 156 87. O pániech, mají-li z práva v potaz vstáti z súdu ......... 156 88. Otec synóm móže-li diel jim dáti, když chce ............. 156 89. Tuto praví, móže-li syn na otci dielu dobýti ............... 156 90. Znamenaj pilně, kterak syn svój diel ztratí ................ 157
Strana X
91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. Strana: Panna, která sě vdá bez wóle otcś ................../.-..+-. 157 O vdovách, kteráž chce na své stolici seděti ......... 0000404 157 Čím paní vdova svój stav promění S... vv vok ooo 157 Po sstúpení vdova co má vzieti mimo penieze .............. 158 Právo staré o vdově, když stav promění....... eee ee 159 O vdově, když umřě, na koho jejie věno mó spadniti....... 159 Poručník sirotčí dskami každý, čeho jest mocen ..... tee 159 Ot krále společník sirotkóm vydaný co moci má ............ 160 Móž-li král dáti léta sirotkóm ..... vk vlk lk l 000 160 Tuto ještě praví o zmatciech ....... eee... 160 O radu komorniciem .................--.../... SR 161 O zmatciech na żalobśch.........................evevv.ev. 161 Tuto pravi o zvodu .............++.+-+.++......... es... 161 O panovani .........................e.eee.e eee... 162 O othódani ....................vevvvvveeee see peer 162 Tuto jest panský nález, ktož by zemi hubil aneb proti české koruně byl ............................ee.....e.e eee. 162 Jiný nález, aby ižádný zhúbcí české země nepřijímal, bud ktoż koli sov ooo vv vvi vi vivo v iii ver e evo vvv00000 163 Nález o popravě vv vz k k k kk k kk vek R ER KEK EG 163 Nález panský o bránie, o násilé, o lúpež i o jiné ........... 164 O strahovani ...................v.+-.v+.eeeveeeseeeee eee... 164 Kteří páni byli pfi tom ....................++.--see.es e... 165 O chlapstvu, kdyż kto koho nafkne........................ 166 Ktoż by koho pohonil o zemski vóc k duchovniemu právu .. 166 Nalez o tómż ............................e.e.e see... 167 O tćmż pravu.............e.-.....e..e eee... eee... 167 Nález, kterak ti čtyřie úřědníci najvyšší nemají žádného pohoniti 168 Nález, že král těch čtyř najvyšších úřadóv nemóž zastaviti .. 168 O dskäch zemskych näleZ .....0.0000000000000 000000 169 Kterak jsú králi čeští komorníky nadali a ustavili .......... 169 O komorníciech nálezy (9.00 vv v vv v v v vv vv vv v kv 00 170 Na rozdiel kdyż komornik jede, co pravo ................++ 170 O sudi zemskóm ....................+........eeee eee 170 Ot panowanie ..............v..+-vvv..eeee esse... 170 Ot ohledovanie desk ........................../.evvev/+- ve. . 171 Komuż trh kladń ve dsky co pravo .................v-s. +++ 171 Ot pamdtneho, co by móli brati ......................-vvv-+ 171 Othadanie pravo, co maji brati ................e.v.vv+ +... 171 Komornik od ńmluvy, co mó bróti .................vvvvve+ 171 Co má vzieti purkrabie pražský, když kam s úřadem jede ... 17? O spolciech praví S... vk kk kk V000 172 O póhonu právo, když by kto koho pohnal a żalobu zatajil .. 172
91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111. 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 131. Strana: Panna, která sě vdá bez wóle otcś ................../.-..+-. 157 O vdovách, kteráž chce na své stolici seděti ......... 0000404 157 Čím paní vdova svój stav promění S... vv vok ooo 157 Po sstúpení vdova co má vzieti mimo penieze .............. 158 Právo staré o vdově, když stav promění....... eee ee 159 O vdově, když umřě, na koho jejie věno mó spadniti....... 159 Poručník sirotčí dskami každý, čeho jest mocen ..... tee 159 Ot krále společník sirotkóm vydaný co moci má ............ 160 Móž-li král dáti léta sirotkóm ..... vk vlk lk l 000 160 Tuto ještě praví o zmatciech ....... eee... 160 O radu komorniciem .................--.../... SR 161 O zmatciech na żalobśch.........................evevv.ev. 161 Tuto pravi o zvodu .............++.+-+.++......... es... 161 O panovani .........................e.eee.e eee... 162 O othódani ....................vevvvvveeee see peer 162 Tuto jest panský nález, ktož by zemi hubil aneb proti české koruně byl ............................ee.....e.e eee. 162 Jiný nález, aby ižádný zhúbcí české země nepřijímal, bud ktoż koli sov ooo vv vvi vi vivo v iii ver e evo vvv00000 163 Nález o popravě vv vz k k k kk k kk vek R ER KEK EG 163 Nález panský o bránie, o násilé, o lúpež i o jiné ........... 164 O strahovani ...................v.+-.v+.eeeveeeseeeee eee... 164 Kteří páni byli pfi tom ....................++.--see.es e... 165 O chlapstvu, kdyż kto koho nafkne........................ 166 Ktoż by koho pohonil o zemski vóc k duchovniemu právu .. 166 Nalez o tómż ............................e.e.e see... 167 O tćmż pravu.............e.-.....e..e eee... eee... 167 Nález, kterak ti čtyřie úřědníci najvyšší nemají žádného pohoniti 168 Nález, že král těch čtyř najvyšších úřadóv nemóž zastaviti .. 168 O dskäch zemskych näleZ .....0.0000000000000 000000 169 Kterak jsú králi čeští komorníky nadali a ustavili .......... 169 O komorníciech nálezy (9.00 vv v vv v v v vv vv vv v kv 00 170 Na rozdiel kdyż komornik jede, co pravo ................++ 170 O sudi zemskóm ....................+........eeee eee 170 Ot panowanie ..............v..+-vvv..eeee esse... 170 Ot ohledovanie desk ........................../.evvev/+- ve. . 171 Komuż trh kladń ve dsky co pravo .................v-s. +++ 171 Ot pamdtneho, co by móli brati ......................-vvv-+ 171 Othadanie pravo, co maji brati ................e.v.vv+ +... 171 Komornik od ńmluvy, co mó bróti .................vvvvve+ 171 Co má vzieti purkrabie pražský, když kam s úřadem jede ... 17? O spolciech praví S... vk kk kk V000 172 O póhonu právo, když by kto koho pohnal a żalobu zatajil .. 172
Strana XI
XI Strana: 132. Když by kto své ženě věnoval v milostivé zástavě .......... 172 ... 133. Když kto poručníka učiní v póhonu ..... 173 134. Kterak sú páni svobodni a co mohú z svých nálezóv učiniti.. 173 135. Když by komu dali výpisk z desk zemských a pečeti při něm ne- bylo ...... . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . .. 174 . . . . . 136. Když by na koho přišlo ubrmanstvie ...... 174 137. Když by král chtěl na kterého zhubci země České aneb na zloděje 175 138. O zápisu když by kto komu zapsal dluh jmenovitý 175 ........ 139. Viny úřědničie ....... ....... 175 140. Když by otboj na koho byl ukázán ....................... 176 141. Znamenaj, co má z vin bráno býti, právo podlé milosti ..... 176 142. O stravě ...... 177 . . .. - - . . u* 143. O práviech dovedených .................................. 177 144. Proč jsú viny nalezeny .................................. 177 145. Ktož lidí v póhoniech držie ............................... 178 146. Nález panský o stoliciech ................................ 178 147. Nález o řěčníku ......................................... 178 148. O témž praví tuto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 149. Móž-li starší bratr mlazšiemu ztratiti aneb sestra staršie mlazší či nemóž .. . . . . . ... .. .... . .......... ..... ... ... 179 150. Tuto se praví o vize .. . . . . . . . . . . . . . .. .. ........ ... ...... 180 151. Znamenaj otpor ... . . . .. . .. .. . . . . . . . . . ... 181 152. Kterak odpora má kladena býti v súdě ................... 181 153. Staré právo ........ .......................... 182 . . . 154. Nový nález ku póhonu, ktož slúží králi ................... 182 155. Naučenie pohnati ................... .................... 183 * Přílohy .. . . . . . ... ....... I. Ukazatel k životopisu Ondřeje z Dubé ...... II. Pořad článků knihy Ondřeje z Dubé v dosavadních vydáních .. 196 . .... ................... 185 ...... 187 III. Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově .................. 202 A: Desky zemské 202. — B: Ostatní prameny, zejména právní knihy 204. — C. Prameny, které navazují na knihu Ondřejovu 207. IV. Rukopisy podle značek a podle míst uložení A: Podle značek tohoto vydání 209. — B. Podle archivů a knihoven 210. V. Rejstřík osobní a místní VI. Rejstřík věcný ...... . .. . . . . . . . .. . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZO9 .... 213 .... 221
XI Strana: 132. Když by kto své ženě věnoval v milostivé zástavě .......... 172 ... 133. Když kto poručníka učiní v póhonu ..... 173 134. Kterak sú páni svobodni a co mohú z svých nálezóv učiniti.. 173 135. Když by komu dali výpisk z desk zemských a pečeti při něm ne- bylo ...... . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . .. 174 . . . . . 136. Když by na koho přišlo ubrmanstvie ...... 174 137. Když by král chtěl na kterého zhubci země České aneb na zloděje 175 138. O zápisu když by kto komu zapsal dluh jmenovitý 175 ........ 139. Viny úřědničie ....... ....... 175 140. Když by otboj na koho byl ukázán ....................... 176 141. Znamenaj, co má z vin bráno býti, právo podlé milosti ..... 176 142. O stravě ...... 177 . . .. - - . . u* 143. O práviech dovedených .................................. 177 144. Proč jsú viny nalezeny .................................. 177 145. Ktož lidí v póhoniech držie ............................... 178 146. Nález panský o stoliciech ................................ 178 147. Nález o řěčníku ......................................... 178 148. O témž praví tuto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 149. Móž-li starší bratr mlazšiemu ztratiti aneb sestra staršie mlazší či nemóž .. . . . . . ... .. .... . .......... ..... ... ... 179 150. Tuto se praví o vize .. . . . . . . . . . . . . . .. .. ........ ... ...... 180 151. Znamenaj otpor ... . . . .. . .. .. . . . . . . . . . ... 181 152. Kterak odpora má kladena býti v súdě ................... 181 153. Staré právo ........ .......................... 182 . . . 154. Nový nález ku póhonu, ktož slúží králi ................... 182 155. Naučenie pohnati ................... .................... 183 * Přílohy .. . . . . . ... ....... I. Ukazatel k životopisu Ondřeje z Dubé ...... II. Pořad článků knihy Ondřeje z Dubé v dosavadních vydáních .. 196 . .... ................... 185 ...... 187 III. Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově .................. 202 A: Desky zemské 202. — B: Ostatní prameny, zejména právní knihy 204. — C. Prameny, které navazují na knihu Ondřejovu 207. IV. Rukopisy podle značek a podle míst uložení A: Podle značek tohoto vydání 209. — B. Podle archivů a knihoven 210. V. Rejstřík osobní a místní VI. Rejstřík věcný ...... . .. . . . . . . . .. . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ZO9 .... 213 .... 221
Strana XII
OPRAVY CHYB V TISKU. Na str. 13 pozn. 49: naučeníe, správně: naučenie. — Na str. 40 v řádku 1. shora: Trest, správně: Tres. — Na str. 46 pozn. 1: právnícké fakulty, správně: právnické fakulty. — Na str. 50 v řádku 4. zdola: aby byl nezávazný, správně: aby byl nezá- vadný. — Na str. 59 v řádku 7: o odúmrtí, správně: o odúmrti. — Na str. 70 v řádku 10: k přisaze, správně: k přísaze. — Na str. 90 v řádku 18: text rukopisu A, správně: text rukopisu A2. — Na str. 95 v nadpisu: Polis, správně: Popis. — Na str. 132 v článku 24. pozn. g: od pohonného, správně: od póhonného. — Na str. 143 v čl. 54. pozn. b: póvo-dných, správně: póvod-ných. — Na str. 162 v čl. 105. pozn. b: b II3. 3, správně b II3. — Na str. 172 v nadpise: Článek 137.—138., správně: Článek 137.—139. — Na str. 181 v marginální rubrice čl. 152: v súdie, správně: v súdě. — Na str. 197 v posledním řádku: přisáhám, správně: přisahám. — Na str. 201 při čl. 143: V dovedných, správně: V dovedených.
OPRAVY CHYB V TISKU. Na str. 13 pozn. 49: naučeníe, správně: naučenie. — Na str. 40 v řádku 1. shora: Trest, správně: Tres. — Na str. 46 pozn. 1: právnícké fakulty, správně: právnické fakulty. — Na str. 50 v řádku 4. zdola: aby byl nezávazný, správně: aby byl nezá- vadný. — Na str. 59 v řádku 7: o odúmrtí, správně: o odúmrti. — Na str. 70 v řádku 10: k přisaze, správně: k přísaze. — Na str. 90 v řádku 18: text rukopisu A, správně: text rukopisu A2. — Na str. 95 v nadpisu: Polis, správně: Popis. — Na str. 132 v článku 24. pozn. g: od pohonného, správně: od póhonného. — Na str. 143 v čl. 54. pozn. b: póvo-dných, správně: póvod-ných. — Na str. 162 v čl. 105. pozn. b: b II3. 3, správně b II3. — Na str. 172 v nadpise: Článek 137.—138., správně: Článek 137.—139. — Na str. 181 v marginální rubrice čl. 152: v súdie, správně: v súdě. — Na str. 197 v posledním řádku: přisáhám, správně: přisahám. — Na str. 201 při čl. 143: V dovedných, správně: V dovedených.
Strana 1
UVOD. Prof. Fr. Čád
UVOD. Prof. Fr. Čád
Strana 2
Strana 3
I. Život Ondřeje z Dubé. Období obmezené počátkem vlády Karlovy s jedné strany a s druhé počátky boje husitského dalo nám tři nejskvělejší díla právnické produkce: Majestas Carolinu, Řád práva zemského a konečně právní knihu Ondřeje z Dubé. Jestliže Majestas Carolina bývá charakterisována jako zákono- dárná práce stojící pod přímým vlivem nových recipovaných názorů z práva římského a kanonického, pro něž se jí nedostalo přijetí se strany stavovské, Řád práva zemského je práce anonyma, stojícího na základně domácího práva tak pevně a odhodlaně, že už jeho pozdější překladatel do latiny jest nucen opravovati a přepracovávati to, co se pozměnilo pod neodolatelným novým, modernějším nazíráním, jemuž se marně bránila a na konec neubránila ani konservativní domácí šlechta. K těmto pak dvěma domácím dílům, jednomu vybroušenému formou podle cizích a často nám velmi vzdálených vzorů, druhému drsnému již samotným stilem, jako vlastní stará, archaistická pravidla domácího práva českého, přistu- puje uzavírajíc století XIV. práce pana Ondřeje z Dubé. Jest si těžko představiti, jak tento český pán, jenž neměl přece staré tradice jako jeho druhové, právničtí spisovatelé v cizině, tvořil dílo na svou dobu v naší literatuře jedinečné a dokonalé. Jediným jeho vzorem mohla snad býti Majestas Carolina, jež však pro svůj latinský text a pak pro zpracování práva nedomácího nejen v ničem mu nemohla prospěti, nýbrž od níž se spíše odvracel, jak byl mu vrozen jako českému šlechtici odpor vůči všemu cizokrajnému. V domácí literatuře právnické však také nemohl nalézti vzorů. Jeho dva předchůdci, tvůrce knihy t. zv. Rožmberské a původce Řádu práva zemského, ač nebylo-li jich více, byli patrně už v jeho době anonymové a konečně obrat v životě právnickém ve XIV. století byl přece tak veliký, že nemohl ani použíti obsoletních ustanovení, jež zachovala kniha t. zv. Rožmberská, ani neúplného nástinu procesního pořádku v Řádu práva zemského. Proto rysy Ondřeje z Dubé vystupují nám při počátečních úvahách jaksi osamoceny a rýsují se příliš ostře. Jeho osobnost jest příliš
I. Život Ondřeje z Dubé. Období obmezené počátkem vlády Karlovy s jedné strany a s druhé počátky boje husitského dalo nám tři nejskvělejší díla právnické produkce: Majestas Carolinu, Řád práva zemského a konečně právní knihu Ondřeje z Dubé. Jestliže Majestas Carolina bývá charakterisována jako zákono- dárná práce stojící pod přímým vlivem nových recipovaných názorů z práva římského a kanonického, pro něž se jí nedostalo přijetí se strany stavovské, Řád práva zemského je práce anonyma, stojícího na základně domácího práva tak pevně a odhodlaně, že už jeho pozdější překladatel do latiny jest nucen opravovati a přepracovávati to, co se pozměnilo pod neodolatelným novým, modernějším nazíráním, jemuž se marně bránila a na konec neubránila ani konservativní domácí šlechta. K těmto pak dvěma domácím dílům, jednomu vybroušenému formou podle cizích a často nám velmi vzdálených vzorů, druhému drsnému již samotným stilem, jako vlastní stará, archaistická pravidla domácího práva českého, přistu- puje uzavírajíc století XIV. práce pana Ondřeje z Dubé. Jest si těžko představiti, jak tento český pán, jenž neměl přece staré tradice jako jeho druhové, právničtí spisovatelé v cizině, tvořil dílo na svou dobu v naší literatuře jedinečné a dokonalé. Jediným jeho vzorem mohla snad býti Majestas Carolina, jež však pro svůj latinský text a pak pro zpracování práva nedomácího nejen v ničem mu nemohla prospěti, nýbrž od níž se spíše odvracel, jak byl mu vrozen jako českému šlechtici odpor vůči všemu cizokrajnému. V domácí literatuře právnické však také nemohl nalézti vzorů. Jeho dva předchůdci, tvůrce knihy t. zv. Rožmberské a původce Řádu práva zemského, ač nebylo-li jich více, byli patrně už v jeho době anonymové a konečně obrat v životě právnickém ve XIV. století byl přece tak veliký, že nemohl ani použíti obsoletních ustanovení, jež zachovala kniha t. zv. Rožmberská, ani neúplného nástinu procesního pořádku v Řádu práva zemského. Proto rysy Ondřeje z Dubé vystupují nám při počátečních úvahách jaksi osamoceny a rýsují se příliš ostře. Jeho osobnost jest příliš
Strana 4
4 Ondřejové z Dubé. rázovitá a proto také zajímavá, než aby nezlákala povšimnouti si jí zvláště, zcela samostatně pochopit mistra bez jeho díla, byť nikdy nelze na trvalo oba od sebe odloučiti. Jméno Ondřejovo se vyskytá v našich pramenech poměrně dosti záhy. Zachovaný nález zemského soudu z 18. června 1337, zapsaný kdysi v deskách zemských Druhých Zdislavových1) se zmiňuje o jakémsi Ondřeji z Dubé, který zasedal na soudě zemském. Pak listina dochovaná nám z for- mulářového znění asi z let čtyřicátých XIV. stol. uvádí stejné jméno, spo- jujíc je s budovatelem kaple na hradě Dubé nad Sázavou.2) Teprve nový zápis v zemských deskách z 6. června 13433) označuje tuto dříve nejasně určenou osobu jako „judex“, tedy jako sudího zemského, který nepo- chybně vystřídal dřívějšího sudího zemského pana Oldřicha Pluha.4) Na to pak dlouhou dobu nás provází jméno Ondřejovo všemi prameny nejen právními, nýbrž i historickými až do století následujícího, kdy se připomíná naposledy jeho jméno 3. a 6. července 1411 ve známém sporu mezi arcibiskupem Zbyňkem a universitou pražskou o M. Jana Husa.5) Poněvadž pak necelých sedm čtvrtí roku po této události (15.—18. března 1413) mluví nález soudu zemského v deskách zemských Čtvrtých Václa- vových (N, 20.)6) o Anně, vdově po Ondřeji Zlenickém, jak se nazýval Ondřej podle svého hradu Zlenic nad Sázavou, lze klásti jeho smrt na přechod roku 1411 až 1413. Právě toto rozpětí jeho života, které se zvět- šuje ještě nutným přídavkem nejméně dvaceti až pětadvaceti let na celkovou částku nedalekou stu let lidského věku, způsobilo životopiscům Ondřejo- vým zřejmé nesnáze výkladové tím spíše, že by byl Ondřej svoje životní dílo, kterému nelze naopak upříti svěžesti plného mužství, psal nesporně v letech asi 1395 až 1411, kdy tedy jeho tvůrce by byl dosáhl nejméně 70 let. Proto František Palacký, píše předmluvu k svému vydání knihy pana Ondřeje z Dubé,7) vyslovil po prvé pochybnosti, že by se tu pod jedním jménem skrývala také jedna a táž osoba. Zdálo se mu rovněž velmi nepravděpodobné, že by Ondřej, který zastával úřad nejvyššího sudího království Českého v letech 1343 až 1394, kdy se ho musil vzdáti pro vítězství Jednoty panské, ještě potom plných 18 let byl živ a v tomto pozdním věku byl tvořil svoje dílo a při tom se zúčastnil, jak dosvědčují nám prameny, velmi hojně zemských soudů, a proto právě Palacký dospěl 1) Emler, Pozůstatky desk I. 408. Pro celou tuto kapitolu srovnej životo- pisná data v příloze I. k tomuto vydání. 2) Cancellaria Arnesti, vyd. Tadra, str. 165 a 166. 3) Emler na uv. m. I. 410. 4) Srov. o něm poslední zachovaný zápis u Emlera na uv. m. I. 410 z 10. června 1340. 5) Palacký, Documenta M. J. Hus, str. 436 a násl. a 439 a násl. 6) Emler na uv. m. II. 97. 7) Archiv český II. 481 a 482.
4 Ondřejové z Dubé. rázovitá a proto také zajímavá, než aby nezlákala povšimnouti si jí zvláště, zcela samostatně pochopit mistra bez jeho díla, byť nikdy nelze na trvalo oba od sebe odloučiti. Jméno Ondřejovo se vyskytá v našich pramenech poměrně dosti záhy. Zachovaný nález zemského soudu z 18. června 1337, zapsaný kdysi v deskách zemských Druhých Zdislavových1) se zmiňuje o jakémsi Ondřeji z Dubé, který zasedal na soudě zemském. Pak listina dochovaná nám z for- mulářového znění asi z let čtyřicátých XIV. stol. uvádí stejné jméno, spo- jujíc je s budovatelem kaple na hradě Dubé nad Sázavou.2) Teprve nový zápis v zemských deskách z 6. června 13433) označuje tuto dříve nejasně určenou osobu jako „judex“, tedy jako sudího zemského, který nepo- chybně vystřídal dřívějšího sudího zemského pana Oldřicha Pluha.4) Na to pak dlouhou dobu nás provází jméno Ondřejovo všemi prameny nejen právními, nýbrž i historickými až do století následujícího, kdy se připomíná naposledy jeho jméno 3. a 6. července 1411 ve známém sporu mezi arcibiskupem Zbyňkem a universitou pražskou o M. Jana Husa.5) Poněvadž pak necelých sedm čtvrtí roku po této události (15.—18. března 1413) mluví nález soudu zemského v deskách zemských Čtvrtých Václa- vových (N, 20.)6) o Anně, vdově po Ondřeji Zlenickém, jak se nazýval Ondřej podle svého hradu Zlenic nad Sázavou, lze klásti jeho smrt na přechod roku 1411 až 1413. Právě toto rozpětí jeho života, které se zvět- šuje ještě nutným přídavkem nejméně dvaceti až pětadvaceti let na celkovou částku nedalekou stu let lidského věku, způsobilo životopiscům Ondřejo- vým zřejmé nesnáze výkladové tím spíše, že by byl Ondřej svoje životní dílo, kterému nelze naopak upříti svěžesti plného mužství, psal nesporně v letech asi 1395 až 1411, kdy tedy jeho tvůrce by byl dosáhl nejméně 70 let. Proto František Palacký, píše předmluvu k svému vydání knihy pana Ondřeje z Dubé,7) vyslovil po prvé pochybnosti, že by se tu pod jedním jménem skrývala také jedna a táž osoba. Zdálo se mu rovněž velmi nepravděpodobné, že by Ondřej, který zastával úřad nejvyššího sudího království Českého v letech 1343 až 1394, kdy se ho musil vzdáti pro vítězství Jednoty panské, ještě potom plných 18 let byl živ a v tomto pozdním věku byl tvořil svoje dílo a při tom se zúčastnil, jak dosvědčují nám prameny, velmi hojně zemských soudů, a proto právě Palacký dospěl 1) Emler, Pozůstatky desk I. 408. Pro celou tuto kapitolu srovnej životo- pisná data v příloze I. k tomuto vydání. 2) Cancellaria Arnesti, vyd. Tadra, str. 165 a 166. 3) Emler na uv. m. I. 410. 4) Srov. o něm poslední zachovaný zápis u Emlera na uv. m. I. 410 z 10. června 1340. 5) Palacký, Documenta M. J. Hus, str. 436 a násl. a 439 a násl. 6) Emler na uv. m. II. 97. 7) Archiv český II. 481 a 482.
Strana 5
Otec a syn. 5 k úsudku, že tu jde o dvě osoby téhož jména, pravděpodobně otce a syna. Palacký byl v tom utvrzen i slovy samotného Ondřeje, který v přípise8) se zmiňuje sice o Karlovi a Václavovi, ale nevzpomíná na Jana, ač léta 1343 až 1346 jeho soudní funkce by spadala ještě ve vládu Janovu. Palacký soudil, že tento nejstarší Ondřej zemřel před rokem 1361, k čemuž mu asi sloužil zejména regest z Avignonských register z 25. září 1356, kterým Ondřeji a jeho manželce Elišce papež povolil odpustky pro zpovědníka u smrtelného lože.9) Spolu se zprávou ze dne 25. září 1356 o jiné milosti papežské, aby jeho manželka (výslovně se tu praví „uxor“) vstoupila se 4 jinými paními dvakrát do roka do kláštera sv. Františka v Praze10) a pak že asi r. 1361 došlo k dělení statků pánů z Dubé,11) takže před tímto rokem byl již nejstarší Ondřej mrtev, měl tu Palacký základ pro svůj názor, že Ondřej, který je původcem knihy o právu českém zemském, nebyl jedna a táž osoba, takže výsledky badání Palackého, uvážíme-li, že pracoval výhradně na svém vlastním materiálu12), jsou v základě pevné. Vývody Palackého znovu probral, ověřil a doplnil a vůbec po prvé sestavil celý podrobný životopis Ondřejův a jeho rodu August Sedlá- ček roku 1898.13) Sedláček zjišťoval otázku osoby Ondřejovy způsobem vskutku nejkritičtějším a to tak, že probral celé jeho příbuzenstvo. Z tohoto velmi podrobného rozboru genealogického, 14) zejména srovnáním s Benešem z Dubé na Léštně, který měl zas syna Ondřeje, křtěného as po strýci neb po dědu a jenž se podle znaku „odřivousu“ čili „střele zavité“ nazýval Roháč a jehož syn je známý Jan Roháč († 1437), je nepochybno, že — jak dovozuje Sedláček — všichni tři synové a bratří Ondřej. Václav či Vaněk řečený a Beneš kolem roku 1350 dosáhli mužného věku. Proto Sedláček klade narození Ondřeje, skladatele naší právnické knihy, v léta kolem roku 1320. Znamenalo by to tudíž výsledek, že Ondřej se dožil věku kolem 90 let, že vstoupil v soudní úřad asi ve stáří 25 let, tedy ve věku velmi mladém a že začal psát svou knihu ve stáří nejméně 70 let. V souvislosti s jeho právní knihou není sice třeba zabývati se po- 8) Čl. 1. 2) Z avignon. reg. 133. fol. 359. Monumenta Vaticana II. 202. č. 494. Z nevy- daného svazku laskavostí p. archiv. r. Dr. Jenšovského. 10) Tamtéž fol. 284. Monumenta Vaticana II. 201. č. 492. 11) Zprávu tuto shodně uvádí Jireček, Rukovět, I. 175. a převzal ji i Se- dláček str. 5 v práci níže uvedené. 12) Jak je možno zjistiti v jeho materiálu uloženém dosud v archivu Národního musea v Praze. 13) Ve Výroční zprávě gymnasia v Táboře r. 1898, str. 3 až 13. Tamtéž na str. 8 až 13 je připojen ukazatel pramenů ke zprávám o Ondřejovi. Srov. přílohu I. 14) Str. 4.
Otec a syn. 5 k úsudku, že tu jde o dvě osoby téhož jména, pravděpodobně otce a syna. Palacký byl v tom utvrzen i slovy samotného Ondřeje, který v přípise8) se zmiňuje sice o Karlovi a Václavovi, ale nevzpomíná na Jana, ač léta 1343 až 1346 jeho soudní funkce by spadala ještě ve vládu Janovu. Palacký soudil, že tento nejstarší Ondřej zemřel před rokem 1361, k čemuž mu asi sloužil zejména regest z Avignonských register z 25. září 1356, kterým Ondřeji a jeho manželce Elišce papež povolil odpustky pro zpovědníka u smrtelného lože.9) Spolu se zprávou ze dne 25. září 1356 o jiné milosti papežské, aby jeho manželka (výslovně se tu praví „uxor“) vstoupila se 4 jinými paními dvakrát do roka do kláštera sv. Františka v Praze10) a pak že asi r. 1361 došlo k dělení statků pánů z Dubé,11) takže před tímto rokem byl již nejstarší Ondřej mrtev, měl tu Palacký základ pro svůj názor, že Ondřej, který je původcem knihy o právu českém zemském, nebyl jedna a táž osoba, takže výsledky badání Palackého, uvážíme-li, že pracoval výhradně na svém vlastním materiálu12), jsou v základě pevné. Vývody Palackého znovu probral, ověřil a doplnil a vůbec po prvé sestavil celý podrobný životopis Ondřejův a jeho rodu August Sedlá- ček roku 1898.13) Sedláček zjišťoval otázku osoby Ondřejovy způsobem vskutku nejkritičtějším a to tak, že probral celé jeho příbuzenstvo. Z tohoto velmi podrobného rozboru genealogického, 14) zejména srovnáním s Benešem z Dubé na Léštně, který měl zas syna Ondřeje, křtěného as po strýci neb po dědu a jenž se podle znaku „odřivousu“ čili „střele zavité“ nazýval Roháč a jehož syn je známý Jan Roháč († 1437), je nepochybno, že — jak dovozuje Sedláček — všichni tři synové a bratří Ondřej. Václav či Vaněk řečený a Beneš kolem roku 1350 dosáhli mužného věku. Proto Sedláček klade narození Ondřeje, skladatele naší právnické knihy, v léta kolem roku 1320. Znamenalo by to tudíž výsledek, že Ondřej se dožil věku kolem 90 let, že vstoupil v soudní úřad asi ve stáří 25 let, tedy ve věku velmi mladém a že začal psát svou knihu ve stáří nejméně 70 let. V souvislosti s jeho právní knihou není sice třeba zabývati se po- 8) Čl. 1. 2) Z avignon. reg. 133. fol. 359. Monumenta Vaticana II. 202. č. 494. Z nevy- daného svazku laskavostí p. archiv. r. Dr. Jenšovského. 10) Tamtéž fol. 284. Monumenta Vaticana II. 201. č. 492. 11) Zprávu tuto shodně uvádí Jireček, Rukovět, I. 175. a převzal ji i Se- dláček str. 5 v práci níže uvedené. 12) Jak je možno zjistiti v jeho materiálu uloženém dosud v archivu Národního musea v Praze. 13) Ve Výroční zprávě gymnasia v Táboře r. 1898, str. 3 až 13. Tamtéž na str. 8 až 13 je připojen ukazatel pramenů ke zprávám o Ondřejovi. Srov. přílohu I. 14) Str. 4.
Strana 6
6 Rozlišení mezi otcem a synem. drobně genealogickým pátráním o rodu pana Ondřeje z Dubé,15) přece však sporná otázka výše nadhozená je důležitá pro poznání osoby pisatele naší právní knihy. Životopisci Ondřejovi a hlavně August Sedláček, sebrali materiál životopisný tak úplně, že nelze již skoro nic doplniti. Palacký se ovšem nevěnoval valně detailům, tak jak ani nepřipustila stručná před- mluva předeslaná vydání Ondřejovy knihy. Sedláčka pak zajímala více rodopisná stránka a proto opomenul kromě několika nepatrných zmínek, běžných a stále opakovaných u všech životopisců Ondřejových, vlastní jeho životní dílo a nepoložil si proto zajisté lákavé otázky, pokud dílo jeho samo poskytuje nám prameny k jeho biografii. A přece spolu se zprá- vami ostatními poskytuje nám dosti možnosti ke kritice dosavadních názorů, třebas že nebude asi nikdy možno dospěti k definitivnímu roz- hodnutí v některých bodech. Palacký ani Sedláček netvrdili, že by knihu práv zemských psaly dvě osoby, nýbrž šlo jedině o spor, od kdy jméno Ondřeje z Dubé sluší přičítati pisateli této právní knihy a do kdy naopak jiné osobě, nepochybně jeho otci, protože se jméno Ondřej udržovalo v rodě pánů z Dubé dlouhou dobu a pravděpodobně i ves Ondřejov na jejich panství je pojmenována po některém z tohoto rodu.16) Spor mezi Palackým a Sedláčkem však není ani veden o to, zda jde tu o jednu a touž osobu připomínanou již od r. 1343 na soudě zemském až do r. 1411, nýbrž vlastně o to, do kterého roku položiti hranici těchto dvou osob, či vůbec jak rozlišit, komu patří jména připomínaná v polovině století čtrnáctého, protože jde o rozpětí necelých dvaceti let (1343—1361). Palacký nemohl se odhodlati přiznati nejstarší zmínku z roku 1343 Ondřejovi z Dubé, pisateli právní knihy, 15) Rodokmen rodu pánů z Dubés „odřivousem“ sestavil František Palacký roku 1842 v Archivu českém II. str. 482. Sedláčkovou prací výše uvedenou byl jednak doplněn, jednak vysloveny některé domněnky, takže můžeme jej nyní stanoviti asi takto: Ondřej z Dubé (nejstarší) manž. Eliška. Ondřej st. na Zleni- cích, manž. Anna. Vaněk na Dubé, manž. Freidle. Beneš na Léštně, manž. Markéta ze Zvířetic. Anna, choť Beneše z Buzova. Kuneš řeč. Rozkoš. Jindřich Heřman Vaněk na Dubé Václav Beneš Hašek Ondřej mladší (mladší), na řeč. manž. řeč. Léštně Libun Markéta Roháč. z Rychm- burka Beneš na Kožlí. Jan Roháč. — Eliška, choť Viléma z Land- štejna. Některé doplňky uvádí i Palacký ve svém materiálu uloženém nyní v archivu Národ- ního musea v Praze. 16) Srov. k tomu Sedláček na uv. m. str. 3, 4 a 5 a téhož Místopisný slovník (1908) str. 666.
6 Rozlišení mezi otcem a synem. drobně genealogickým pátráním o rodu pana Ondřeje z Dubé,15) přece však sporná otázka výše nadhozená je důležitá pro poznání osoby pisatele naší právní knihy. Životopisci Ondřejovi a hlavně August Sedláček, sebrali materiál životopisný tak úplně, že nelze již skoro nic doplniti. Palacký se ovšem nevěnoval valně detailům, tak jak ani nepřipustila stručná před- mluva předeslaná vydání Ondřejovy knihy. Sedláčka pak zajímala více rodopisná stránka a proto opomenul kromě několika nepatrných zmínek, běžných a stále opakovaných u všech životopisců Ondřejových, vlastní jeho životní dílo a nepoložil si proto zajisté lákavé otázky, pokud dílo jeho samo poskytuje nám prameny k jeho biografii. A přece spolu se zprá- vami ostatními poskytuje nám dosti možnosti ke kritice dosavadních názorů, třebas že nebude asi nikdy možno dospěti k definitivnímu roz- hodnutí v některých bodech. Palacký ani Sedláček netvrdili, že by knihu práv zemských psaly dvě osoby, nýbrž šlo jedině o spor, od kdy jméno Ondřeje z Dubé sluší přičítati pisateli této právní knihy a do kdy naopak jiné osobě, nepochybně jeho otci, protože se jméno Ondřej udržovalo v rodě pánů z Dubé dlouhou dobu a pravděpodobně i ves Ondřejov na jejich panství je pojmenována po některém z tohoto rodu.16) Spor mezi Palackým a Sedláčkem však není ani veden o to, zda jde tu o jednu a touž osobu připomínanou již od r. 1343 na soudě zemském až do r. 1411, nýbrž vlastně o to, do kterého roku položiti hranici těchto dvou osob, či vůbec jak rozlišit, komu patří jména připomínaná v polovině století čtrnáctého, protože jde o rozpětí necelých dvaceti let (1343—1361). Palacký nemohl se odhodlati přiznati nejstarší zmínku z roku 1343 Ondřejovi z Dubé, pisateli právní knihy, 15) Rodokmen rodu pánů z Dubés „odřivousem“ sestavil František Palacký roku 1842 v Archivu českém II. str. 482. Sedláčkovou prací výše uvedenou byl jednak doplněn, jednak vysloveny některé domněnky, takže můžeme jej nyní stanoviti asi takto: Ondřej z Dubé (nejstarší) manž. Eliška. Ondřej st. na Zleni- cích, manž. Anna. Vaněk na Dubé, manž. Freidle. Beneš na Léštně, manž. Markéta ze Zvířetic. Anna, choť Beneše z Buzova. Kuneš řeč. Rozkoš. Jindřich Heřman Vaněk na Dubé Václav Beneš Hašek Ondřej mladší (mladší), na řeč. manž. řeč. Léštně Libun Markéta Roháč. z Rychm- burka Beneš na Kožlí. Jan Roháč. — Eliška, choť Viléma z Land- štejna. Některé doplňky uvádí i Palacký ve svém materiálu uloženém nyní v archivu Národ- ního musea v Praze. 16) Srov. k tomu Sedláček na uv. m. str. 3, 4 a 5 a téhož Místopisný slovník (1908) str. 666.
Strana 7
Rozlišení mezi otcem a synem. protože se její pisatel nezmínil vůbec o vládě Janově. Tento důvod je velmi pádný a bylo by vskutku podivné, aby Ondřej-spisovatel přiznával sice, že působil za Karla a Václava („za tvého otcě i za tebe“17) a nevzpomněl na Jana, ač nijak nezapírá své osoby a prozrazuje se velmi často.13) Že skutečně skladatel knihy prozrazuje neznalost dějů za Jana Lucemburského, vlastně z doby před Karlem, je nejlepším svědectvím zmateně vysvětlo- vaný případ odvolání Mikše z Potštejna k říšským kurfiřtům.19) Skladatel totiž uvádí, že se nikdo nemůže odvolati od panského nálezu, pouze že slýchával, že Mikeš z Potštejna za císaře Karla tak kdysi učinil, odvolav se na říšské kurfiřty, ale to se prý snad proto stalo, že mu císař a páni přáli.20) Rozpor a zkomolenost v jeho výpovědi jsou zřejmé. Mikuláš z Potštejna zahynul při dobytí hradu Potštejna v jeho ssutinách roku 1339. když se Karlovi jako kralevici podařilo vniknouti do tohoto loupežného sídla, ohrožujícího široké okolí východních Čech. Ale tehdy nebylo přece možno hovořiti, že by se tak stalo za císaře Karla a zvláště nebylo by možno mluviti o nějaké protekci se strany císařovy. Třebas jistě tento pasus knihy Ondřejovy je velmi nejasný a nelze se jím dokládati jako pevnou a nezvratnou podstavou pro vytvoření nějakého určitého tvrzení, přece zas naopak musíme jej podle mého šoudu považovati za velmi cenný důvod k domněnce, že spisovatel právní knihy, zvláště jde-li o tak pečlivého skladatele jako jím byl Ondřej,21) nežil nebo aspoň byl velmi mlád, když se tato příhoda udála. Poněvadž se událost s Mikšem z Potštejna stala as několik let před 1339, kdy Mikeš zahynul v potštejnských troskách, a Ondřej se jako sudí připomíná po prvé roku 1343, bylo by zcela dobře možno mysliti si podle domněnky Sedláčkovy o datu narození Ondřejova asi na rok 1320, že Ondřej (žil-li již tehdy) byl v době příhody s Mikšem snad 5 či 10 let stár, krátce aspoň tak mlád ještě, že se neinteresoval o veřejný život. Je tudíž nutno se pokusiti hledat důkazy nebo aspoň indicie s jiné strany. V pramenech někdy se uvádí jméno Ondřej z Dubé s označením „judex, supremus regni Bohemie czudarius“ a pod. a jindy bez něho. Že jsou to nesporně dvě osoby, máme doloženo tím, že se r. 1361 (4. října) uvádí Alžběta, vdova po Ondřeji z Dubé.22) Jde tedy jen o to, jak rozlišiti tyto osoby, Ondřeje - spisovatele právnické knihy a nejvyššího sudího království Českého a Ondřeje - jeho otce, po případě zjistiti, zda tento otec jeho nebyl také sudím, zda se tedy tato funkce nedědila, protože pak 17) Čl. 1. 18) Srov. níže. 19) Čl. 78. Srov. i tamtéž pozn. 2. 20) Nač tímto Ondřej naráží, nelze říci. Srov. Sedláček, Hrady a zámky II. (1883) str. 9. 21) Sám praví, že o tom jen slýchal. 22) Libri confirmationum, edidit Tingl. I. 1. str. 162.
Rozlišení mezi otcem a synem. protože se její pisatel nezmínil vůbec o vládě Janově. Tento důvod je velmi pádný a bylo by vskutku podivné, aby Ondřej-spisovatel přiznával sice, že působil za Karla a Václava („za tvého otcě i za tebe“17) a nevzpomněl na Jana, ač nijak nezapírá své osoby a prozrazuje se velmi často.13) Že skutečně skladatel knihy prozrazuje neznalost dějů za Jana Lucemburského, vlastně z doby před Karlem, je nejlepším svědectvím zmateně vysvětlo- vaný případ odvolání Mikše z Potštejna k říšským kurfiřtům.19) Skladatel totiž uvádí, že se nikdo nemůže odvolati od panského nálezu, pouze že slýchával, že Mikeš z Potštejna za císaře Karla tak kdysi učinil, odvolav se na říšské kurfiřty, ale to se prý snad proto stalo, že mu císař a páni přáli.20) Rozpor a zkomolenost v jeho výpovědi jsou zřejmé. Mikuláš z Potštejna zahynul při dobytí hradu Potštejna v jeho ssutinách roku 1339. když se Karlovi jako kralevici podařilo vniknouti do tohoto loupežného sídla, ohrožujícího široké okolí východních Čech. Ale tehdy nebylo přece možno hovořiti, že by se tak stalo za císaře Karla a zvláště nebylo by možno mluviti o nějaké protekci se strany císařovy. Třebas jistě tento pasus knihy Ondřejovy je velmi nejasný a nelze se jím dokládati jako pevnou a nezvratnou podstavou pro vytvoření nějakého určitého tvrzení, přece zas naopak musíme jej podle mého šoudu považovati za velmi cenný důvod k domněnce, že spisovatel právní knihy, zvláště jde-li o tak pečlivého skladatele jako jím byl Ondřej,21) nežil nebo aspoň byl velmi mlád, když se tato příhoda udála. Poněvadž se událost s Mikšem z Potštejna stala as několik let před 1339, kdy Mikeš zahynul v potštejnských troskách, a Ondřej se jako sudí připomíná po prvé roku 1343, bylo by zcela dobře možno mysliti si podle domněnky Sedláčkovy o datu narození Ondřejova asi na rok 1320, že Ondřej (žil-li již tehdy) byl v době příhody s Mikšem snad 5 či 10 let stár, krátce aspoň tak mlád ještě, že se neinteresoval o veřejný život. Je tudíž nutno se pokusiti hledat důkazy nebo aspoň indicie s jiné strany. V pramenech někdy se uvádí jméno Ondřej z Dubé s označením „judex, supremus regni Bohemie czudarius“ a pod. a jindy bez něho. Že jsou to nesporně dvě osoby, máme doloženo tím, že se r. 1361 (4. října) uvádí Alžběta, vdova po Ondřeji z Dubé.22) Jde tedy jen o to, jak rozlišiti tyto osoby, Ondřeje - spisovatele právnické knihy a nejvyššího sudího království Českého a Ondřeje - jeho otce, po případě zjistiti, zda tento otec jeho nebyl také sudím, zda se tedy tato funkce nedědila, protože pak 17) Čl. 1. 18) Srov. níže. 19) Čl. 78. Srov. i tamtéž pozn. 2. 20) Nač tímto Ondřej naráží, nelze říci. Srov. Sedláček, Hrady a zámky II. (1883) str. 9. 21) Sám praví, že o tom jen slýchal. 22) Libri confirmationum, edidit Tingl. I. 1. str. 162.
Strana 8
8 Rozlišení mezi otcem a synem. bychom nemusili klásti nastoupení funkce do tak mladého věku a také nemusili posunovati rok narození spisovatele až k datu as 1320.23) Jistého vodítka můžeme se dopátrati způsobem, který zase sice nevy- lučuje všechny pochybnosti, ale přece jen nás přibližuje poněkud historické pravdě. V listině archivu koruny České z 2. října 1348,24) jíž saský kníže Rudolf, arcibiskup Arnošt a jiní potvrzují, že markrabě braniborský Valdemar postoupil marku Lužickou,25) jmenuje se mezi svědky i Ondřej z Dubé („Andres von der Dwbe“) bez veškerého titulu. K této listině je přivěšena pečeť z obyčejného vosku, na níž zobrazen je kosmo skloněný štít s „odřivousem“ (střelou zavitou), nad štítem kolčí helm s fafrnochy a jednou perutí. Kolem nad perlovkou čteme legendu: [-12] „*S x RRDReE X De X DVBT.“ Pečeť jest obmezena dvojí obrubou a její 26) průměr měří 30 mm. Obr. 2. Obr. 3. Sledujme nyní dochované pečeti dále. V archivu na Orlíce zachovala se nám listina datovaná v Praze dne 4. července 1357, při níž přivěšena je pečeť Ondřeje z Dubé, který se tu připomíná jako „supremus zudarius regni Bohemie“. K další listině v archivu švarcenberském v Třeboni27) datované 25. únorem 1358 přivěšena je opětně pečeť Ondřejova, který se tu opět tituluje jako „czudarius terre Bohemie“ a konečně v archivu koruny České28) se nám dochovala ještě třetí pečeť ze dne 11. května 1363, kdy zas Ondřej se uvádí jako „supremus regni Bohemie czudarius“. Všechny 23) Srov. k následujícím výkladům ukazatel Sedláčkův na uv. m. str. 9 a násl. 24) Vídeňské repertorium čís. 290. 25) Viz Archivum Cor. reg. Boh. II., vyd. Hrubého č. 73 str. 80 — 83. 26) Viz vyobrazení čís. 2. 27) Sig. I. A &. Nro. 7a. 28) Vídeňské repertorium čís. 712.
8 Rozlišení mezi otcem a synem. bychom nemusili klásti nastoupení funkce do tak mladého věku a také nemusili posunovati rok narození spisovatele až k datu as 1320.23) Jistého vodítka můžeme se dopátrati způsobem, který zase sice nevy- lučuje všechny pochybnosti, ale přece jen nás přibližuje poněkud historické pravdě. V listině archivu koruny České z 2. října 1348,24) jíž saský kníže Rudolf, arcibiskup Arnošt a jiní potvrzují, že markrabě braniborský Valdemar postoupil marku Lužickou,25) jmenuje se mezi svědky i Ondřej z Dubé („Andres von der Dwbe“) bez veškerého titulu. K této listině je přivěšena pečeť z obyčejného vosku, na níž zobrazen je kosmo skloněný štít s „odřivousem“ (střelou zavitou), nad štítem kolčí helm s fafrnochy a jednou perutí. Kolem nad perlovkou čteme legendu: [-12] „*S x RRDReE X De X DVBT.“ Pečeť jest obmezena dvojí obrubou a její 26) průměr měří 30 mm. Obr. 2. Obr. 3. Sledujme nyní dochované pečeti dále. V archivu na Orlíce zachovala se nám listina datovaná v Praze dne 4. července 1357, při níž přivěšena je pečeť Ondřeje z Dubé, který se tu připomíná jako „supremus zudarius regni Bohemie“. K další listině v archivu švarcenberském v Třeboni27) datované 25. únorem 1358 přivěšena je opětně pečeť Ondřejova, který se tu opět tituluje jako „czudarius terre Bohemie“ a konečně v archivu koruny České28) se nám dochovala ještě třetí pečeť ze dne 11. května 1363, kdy zas Ondřej se uvádí jako „supremus regni Bohemie czudarius“. Všechny 23) Srov. k následujícím výkladům ukazatel Sedláčkův na uv. m. str. 9 a násl. 24) Vídeňské repertorium čís. 290. 25) Viz Archivum Cor. reg. Boh. II., vyd. Hrubého č. 73 str. 80 — 83. 26) Viz vyobrazení čís. 2. 27) Sig. I. A &. Nro. 7a. 28) Vídeňské repertorium čís. 712.
Strana 9
Původce právní knihy. 9 tyto pečeti jsou navzájem shodné. Do obyčejného vosku je vtlačena při- věšená pečeť průměru 37 mm, na níž je vyobrazen kosmo skloněný štít s odřivousem, nad ním kolčí helm s fafrnochy s kytou zasahující přes vnitřní obrubu do legendy a protknutou vlevo směřujícím odřivousem.29) Kolem v obrubě je legenda: [11 „* S † RRDReC † De † DVBR III“ 30) Je nesporno, že tyto tři pečeti se nejen velikostí, nýbrž i vyobrazením zásadně liší od pečeti při listině roku 1348. Třebas některé jejich otisky jsou značně poškozeny (zejména třeboňský a proto Sedláček kreslil jej poněkud odlišně31), přece rozdíly jsou na prvý pohled patrny. K tomu přistupuje okolnost, že při všech těchto třech pečetích ke konci uvedených, se tituluje Ondřej jako nejvyšší sudí, kdežto při odlišné pečeti roku 1348 jest udáno pouze jeho jméno. Tím se nám s velikou pravděpodobností rozlišují tyto dvě osoby téhož shodného jména, otec a syn, otec bez funkce úřednické a syn nejvyšší sudí zemský a spisovatel naší právnické knihy. Je důležito, že jde tu vesměs, jak patrno, o data rozhodná a tedy kritická proto, abychom je mohli od sebe rozlišiti. Ondřej -otec sice také byl účasten, jak z pramenů je patrno, velmi důležitých státních aktů jako na př. jednání o marku Lužickou a pak později ještě při odevzdání Moravy Karlovi (26. prosince 1349),32) ale to značí, že byl mezi družinou Karlovou a proto vystupuje tu jako svědek, avšak bez úřední funkce. Naproti tomu Ondřej, jeho syn, sice se dostává velmi záhy a mlád k úřadu nejvyššího sudího, snad dokonce i zásluhou svého otce jako rádce Karlova, ale jako svědek k závažným aktům politickým přibrán byl mnohem později, teprve podle pramenů asi za 13 let, tedy když mu bylo kolem 38 neb 40 let. Námitku Palackého, že se Ondřej spisovatel nezmiňuje o Janovi, lze však zmírniti nebo dokonce vyvrátiti i tak, že Ondřej se stal sudím sice již za vlády Janovy, ale kdy spravoval zemi Karel, protože i při prvním datu, kdy se Ondřej jako sudí připomíná, se uvádí Karel jako „rector generalis regni Bohemie“. Tím ovšem důvod, abychom se domnívali, že Ondřej spisovatel byl sudím již roku 1343, je zesílen skoro na jistotu. Mohl proto Ondřej vzpomínati, že byl skutečně po mnoho let v úřadě nejvyššího sudího, když rozpětí mezi tímto prvým datem a datem jeho odchodu je jistě padesát let a snad ještě o několik roků více. K problému osob nesoucích totéž jméno Ondřej z Dubé druží se jiný, totiž zda knihu o právech zemských psala osoba jedna a táž. Otázka tato souvisí v podstatě se skladbou knihy, přesto však je třeba řešiti ji s tohoto hlediska samostatně a nezávisle, neboť kniha je pro ni pramenem 29) Viz vyobrazení čís. 3. 30) Za pomoc v hledání děkuji p. doc. Dr. Mendlovi, který mně také poskytl materiál pro nevydané kusy z Regest. Legendu na pečeti třeboňské mi laskavě ověřil p. archivář V. Hadač. 31) Viz jeho pozůstalost nyní v Historickém ústavě v Praze. 32) Cod. dipl. Moraviae VII. 684. č. 980.
Původce právní knihy. 9 tyto pečeti jsou navzájem shodné. Do obyčejného vosku je vtlačena při- věšená pečeť průměru 37 mm, na níž je vyobrazen kosmo skloněný štít s odřivousem, nad ním kolčí helm s fafrnochy s kytou zasahující přes vnitřní obrubu do legendy a protknutou vlevo směřujícím odřivousem.29) Kolem v obrubě je legenda: [11 „* S † RRDReC † De † DVBR III“ 30) Je nesporno, že tyto tři pečeti se nejen velikostí, nýbrž i vyobrazením zásadně liší od pečeti při listině roku 1348. Třebas některé jejich otisky jsou značně poškozeny (zejména třeboňský a proto Sedláček kreslil jej poněkud odlišně31), přece rozdíly jsou na prvý pohled patrny. K tomu přistupuje okolnost, že při všech těchto třech pečetích ke konci uvedených, se tituluje Ondřej jako nejvyšší sudí, kdežto při odlišné pečeti roku 1348 jest udáno pouze jeho jméno. Tím se nám s velikou pravděpodobností rozlišují tyto dvě osoby téhož shodného jména, otec a syn, otec bez funkce úřednické a syn nejvyšší sudí zemský a spisovatel naší právnické knihy. Je důležito, že jde tu vesměs, jak patrno, o data rozhodná a tedy kritická proto, abychom je mohli od sebe rozlišiti. Ondřej -otec sice také byl účasten, jak z pramenů je patrno, velmi důležitých státních aktů jako na př. jednání o marku Lužickou a pak později ještě při odevzdání Moravy Karlovi (26. prosince 1349),32) ale to značí, že byl mezi družinou Karlovou a proto vystupuje tu jako svědek, avšak bez úřední funkce. Naproti tomu Ondřej, jeho syn, sice se dostává velmi záhy a mlád k úřadu nejvyššího sudího, snad dokonce i zásluhou svého otce jako rádce Karlova, ale jako svědek k závažným aktům politickým přibrán byl mnohem později, teprve podle pramenů asi za 13 let, tedy když mu bylo kolem 38 neb 40 let. Námitku Palackého, že se Ondřej spisovatel nezmiňuje o Janovi, lze však zmírniti nebo dokonce vyvrátiti i tak, že Ondřej se stal sudím sice již za vlády Janovy, ale kdy spravoval zemi Karel, protože i při prvním datu, kdy se Ondřej jako sudí připomíná, se uvádí Karel jako „rector generalis regni Bohemie“. Tím ovšem důvod, abychom se domnívali, že Ondřej spisovatel byl sudím již roku 1343, je zesílen skoro na jistotu. Mohl proto Ondřej vzpomínati, že byl skutečně po mnoho let v úřadě nejvyššího sudího, když rozpětí mezi tímto prvým datem a datem jeho odchodu je jistě padesát let a snad ještě o několik roků více. K problému osob nesoucích totéž jméno Ondřej z Dubé druží se jiný, totiž zda knihu o právech zemských psala osoba jedna a táž. Otázka tato souvisí v podstatě se skladbou knihy, přesto však je třeba řešiti ji s tohoto hlediska samostatně a nezávisle, neboť kniha je pro ni pramenem 29) Viz vyobrazení čís. 3. 30) Za pomoc v hledání děkuji p. doc. Dr. Mendlovi, který mně také poskytl materiál pro nevydané kusy z Regest. Legendu na pečeti třeboňské mi laskavě ověřil p. archivář V. Hadač. 31) Viz jeho pozůstalost nyní v Historickém ústavě v Praze. 32) Cod. dipl. Moraviae VII. 684. č. 980.
Strana 10
10 Původce právní knihy. podstatným a jediným. V přípise, který pochází asi z roku 1394 neb 1395, uvádí se spisovatel plným jménem jako Ondřej z Dubé. Ondřej byl seděním na Zlenicích, jež se mu dostaly při dělení otcovského majetku po r. 1361 mezi něho a jeho bratry Vaňka a Beneše a proto se zve také Ondřejem Zlenickým (15.—18. března 1413).33) Z jeho vlastního díla čerpáme údaje, že Ondřej sám se psával vždy „z Dubé“. Že osoba píšící předmluvu ke knize, jež začíná slovy „hotovi jsúc“ a navazuje těsně na přípis pokračováním jeho poslední věty, je shodná s pisatelem přípisu, je samozřejmo,34) ač předmluva vznikla později, nepochybně při autorově revisi dokončené první redakce.35) Totéž je nesporno při jádru textu (čl. 11.—99.) i při jeho nepatrném rozšíření, jehož se mu dostalo zároveň s přidá- ním zmíněné předmluvy (čl. 100. až 105.). Ale není nijak bezdůvodné za- pochybovati o tom při nálezích a ostatních dodatcích, jež se ke knize teprve později připojily. Důkazy však pro mínění, že i tyto nálezy psala osoba táž, která skládala část předcházející, brzy se nám při bedlivějším čtení hromadí. Je tu především velmi důležitý pasus pro otázku zavedení vázanosti vkladů do desk zemských,36) v němž vykládá pisatel, že se dříve starým právem dál důkaz sedmi svědky z rodu vladyckého a nyní že se požaduje důkaz deskami. Tím odkazuje vlastně slovy, „jakož sem napřěd psal“ na to, co sám dříve37) vyložil, a je téměř nepochybno, že kdyby tento článek psala osoba jiná, než Ondřej, nebyla by tak striktně tvrdila a zejména odkazovala na to, co sama dříve byla uvedla. Článek tento má tím větší pro nás důležitost, že se nachází téměř na samotném konci knihy, takže můžeme s největší možnou bezpečností tvrditi, že celý soubor nálezů pochází od Ondřeje. Ale dokonce setkáváme se i v článku 155., který jediný už vypadá přes rámec celé Ondřejovy práce38) se rčením „Item tak sem slýchával od starých pánóv,“ jež je zcela obměnou Ondře- jových slov v přípisu39) a jeho obvyklého rčení.40) Pouze tato věta nedo- pouští přímo prohlásiti onen článek za pozdější přídavek, na nějž by Ondřej neměl již podstatného vlivu, ač jinak článek ten obsahem i z důvodů pramenné kritiky vypadá zcela mimo knihu samu. Ovšem nesmíme zapo- menouti, že mezi jednotlivými částmi knihy Ondřejovy je podstatný rozdíl, jak byly tvořeny. Jestliže jádro zvětšené o několik článků psal buď přímo sám, nebo je nanejvýš diktoval, v části nálezové jde tu více 33) Emler, Pozůstatky desk II. 97. — Viz Sedláček na uv. m. 5. Přípis čl. 1. 34) Čl. 2. 35) Srov. k tomu níže o skladbě a moje studie ve Vědec. ročence práv. fakulty v Brně sv. VI. (1927) str. 165 a sv. VII. (1928) str. 174; dále ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 34—35. 36) Čl. 153. 37) Ve čl. 29. a 45. 38) Nachází se také jen v některých rukopisech. Srov. pozn. a) u tohoto článku. 39) Čl. 1. 40) Srov. na př. čl. 78.
10 Původce právní knihy. podstatným a jediným. V přípise, který pochází asi z roku 1394 neb 1395, uvádí se spisovatel plným jménem jako Ondřej z Dubé. Ondřej byl seděním na Zlenicích, jež se mu dostaly při dělení otcovského majetku po r. 1361 mezi něho a jeho bratry Vaňka a Beneše a proto se zve také Ondřejem Zlenickým (15.—18. března 1413).33) Z jeho vlastního díla čerpáme údaje, že Ondřej sám se psával vždy „z Dubé“. Že osoba píšící předmluvu ke knize, jež začíná slovy „hotovi jsúc“ a navazuje těsně na přípis pokračováním jeho poslední věty, je shodná s pisatelem přípisu, je samozřejmo,34) ač předmluva vznikla později, nepochybně při autorově revisi dokončené první redakce.35) Totéž je nesporno při jádru textu (čl. 11.—99.) i při jeho nepatrném rozšíření, jehož se mu dostalo zároveň s přidá- ním zmíněné předmluvy (čl. 100. až 105.). Ale není nijak bezdůvodné za- pochybovati o tom při nálezích a ostatních dodatcích, jež se ke knize teprve později připojily. Důkazy však pro mínění, že i tyto nálezy psala osoba táž, která skládala část předcházející, brzy se nám při bedlivějším čtení hromadí. Je tu především velmi důležitý pasus pro otázku zavedení vázanosti vkladů do desk zemských,36) v němž vykládá pisatel, že se dříve starým právem dál důkaz sedmi svědky z rodu vladyckého a nyní že se požaduje důkaz deskami. Tím odkazuje vlastně slovy, „jakož sem napřěd psal“ na to, co sám dříve37) vyložil, a je téměř nepochybno, že kdyby tento článek psala osoba jiná, než Ondřej, nebyla by tak striktně tvrdila a zejména odkazovala na to, co sama dříve byla uvedla. Článek tento má tím větší pro nás důležitost, že se nachází téměř na samotném konci knihy, takže můžeme s největší možnou bezpečností tvrditi, že celý soubor nálezů pochází od Ondřeje. Ale dokonce setkáváme se i v článku 155., který jediný už vypadá přes rámec celé Ondřejovy práce38) se rčením „Item tak sem slýchával od starých pánóv,“ jež je zcela obměnou Ondře- jových slov v přípisu39) a jeho obvyklého rčení.40) Pouze tato věta nedo- pouští přímo prohlásiti onen článek za pozdější přídavek, na nějž by Ondřej neměl již podstatného vlivu, ač jinak článek ten obsahem i z důvodů pramenné kritiky vypadá zcela mimo knihu samu. Ovšem nesmíme zapo- menouti, že mezi jednotlivými částmi knihy Ondřejovy je podstatný rozdíl, jak byly tvořeny. Jestliže jádro zvětšené o několik článků psal buď přímo sám, nebo je nanejvýš diktoval, v části nálezové jde tu více 33) Emler, Pozůstatky desk II. 97. — Viz Sedláček na uv. m. 5. Přípis čl. 1. 34) Čl. 2. 35) Srov. k tomu níže o skladbě a moje studie ve Vědec. ročence práv. fakulty v Brně sv. VI. (1927) str. 165 a sv. VII. (1928) str. 174; dále ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 34—35. 36) Čl. 153. 37) Ve čl. 29. a 45. 38) Nachází se také jen v některých rukopisech. Srov. pozn. a) u tohoto článku. 39) Čl. 1. 40) Srov. na př. čl. 78.
Strana 11
Ondřejova povaha. 11 o výpisky z důležitých novinek zákonodárství XV. století a proto spiso- vatel nemá již té příležitosti, aby se uplatnil tak, jako dříve. Jestliže i přesto tak učinil, je to důkaz nad jiné usvědčující, že jedna a táž osoba a to Ondřej z Dubé sám — psal celou knihu, po př. snad některé části dával připiso- vati, čímž však nikterak se jeho původcovské právo nezmenšuje a ne- dotýká.41) Zjistivše tyto okolnosti můžeme nyní přihlédnouti blíže k životu Ondřejovu, jak se nám jeví ve spojitosti s kritikou jeho díla a pokusiti se sledovati, pokud jeho životní osudy zanechaly stopy v jeho práci. Především je nutno se otázati, jak a zda je možno proniknouti do charakteristiky povahy Ondřejovy. Ondřej nikterak se neskrývá za anony- mitu skladatelskou, nýbrž velmi často v plném vědomí své zodpovědnosti vystupuje a promlouvá sám o sobě. Nejde tu jen o zmínky, o nichž shora byla již řeč, když se zvláště ve věnovacím přípisu přímo a upřímně obrací ke králi Václavovi. Je nesporno, že Ondřej měl tu na mysli a snad i vzorem práce pana Smila Flašky z Pardubic a to zejména jeho „Novou radu“, která je také časově shodná s první redakcí knihy Ondřejovy a možná že i druhou předchozí práci téhož autora „Rada otce synovi“, jež by se zvláště shodovala v postoji Ondřejově jako důvěrného rádce a otcovského přítele. Jestliže se však Flaška kryl za alegorie a stál na straně protikrálovské, mohl Ondřej vystupovati otevřeně a nezakrytě, protože vždy pevně hájil zájmů králových a vskutku nikdy ho neopustil, ani když ostatní přebíhali, až sám tuto věrnost vůči králi zaplatil ztrátou úřadu. Kromě toho při posuzování celkového jeho charakteru musíme si uvědomiti, že tehdy asi často byly adresovány králi Václavovi výzvy pro spořádaný režim, jak to nejlépe dosvědčuje nám zachované dictamen, označené S. Stein- herzem 42) jako „Fürstenspiegel“. Jestliže máme v téže době dochován tento způsob jakýchsi memoriálních listů jak ve výtvoru básnickém, tak rhetorském a konečně i prosaickém, tak v literatuře odborné, je to nejlepším svědectvím, jak dílo Ondřejovo velmi vhodně zapadá do rámce své doby, což je nadto zvýšeno i celkovým stilem, který na mnoha místech, jak bude ještě níže ukázáno, zcela odpovídá slohu podle zásad přísné rhetoriky. Ondřej ovšem měl svou úlohu jako karatele značně usnadněnu tím, čím pevnější a bezpečnější bylo jeho existenční postavení. Bylť z rodiny velmi zámožné a i po rozdělení otcovského statku mezi něho a jeho dva bratry, 41) Srov. k tomu také níže o skladbě. 42) Vydal 1925 v „Quellen und Forschungen aus d. Gebiete d. Geschichte“ 3. Heft. Srov. k tomu referát J. B. Nováka v ČČH. 31. (1926) str. 566—577. dále Steinherzovu odpověď v „Mitteilungen d. Ver. f. Geschichte d. Deutschen i. B.“ 64. (1926) str. 111—128. a konečně dupliku Novákovu v ČČH. 33. (1927) str. 616—620.
Ondřejova povaha. 11 o výpisky z důležitých novinek zákonodárství XV. století a proto spiso- vatel nemá již té příležitosti, aby se uplatnil tak, jako dříve. Jestliže i přesto tak učinil, je to důkaz nad jiné usvědčující, že jedna a táž osoba a to Ondřej z Dubé sám — psal celou knihu, po př. snad některé části dával připiso- vati, čímž však nikterak se jeho původcovské právo nezmenšuje a ne- dotýká.41) Zjistivše tyto okolnosti můžeme nyní přihlédnouti blíže k životu Ondřejovu, jak se nám jeví ve spojitosti s kritikou jeho díla a pokusiti se sledovati, pokud jeho životní osudy zanechaly stopy v jeho práci. Především je nutno se otázati, jak a zda je možno proniknouti do charakteristiky povahy Ondřejovy. Ondřej nikterak se neskrývá za anony- mitu skladatelskou, nýbrž velmi často v plném vědomí své zodpovědnosti vystupuje a promlouvá sám o sobě. Nejde tu jen o zmínky, o nichž shora byla již řeč, když se zvláště ve věnovacím přípisu přímo a upřímně obrací ke králi Václavovi. Je nesporno, že Ondřej měl tu na mysli a snad i vzorem práce pana Smila Flašky z Pardubic a to zejména jeho „Novou radu“, která je také časově shodná s první redakcí knihy Ondřejovy a možná že i druhou předchozí práci téhož autora „Rada otce synovi“, jež by se zvláště shodovala v postoji Ondřejově jako důvěrného rádce a otcovského přítele. Jestliže se však Flaška kryl za alegorie a stál na straně protikrálovské, mohl Ondřej vystupovati otevřeně a nezakrytě, protože vždy pevně hájil zájmů králových a vskutku nikdy ho neopustil, ani když ostatní přebíhali, až sám tuto věrnost vůči králi zaplatil ztrátou úřadu. Kromě toho při posuzování celkového jeho charakteru musíme si uvědomiti, že tehdy asi často byly adresovány králi Václavovi výzvy pro spořádaný režim, jak to nejlépe dosvědčuje nám zachované dictamen, označené S. Stein- herzem 42) jako „Fürstenspiegel“. Jestliže máme v téže době dochován tento způsob jakýchsi memoriálních listů jak ve výtvoru básnickém, tak rhetorském a konečně i prosaickém, tak v literatuře odborné, je to nejlepším svědectvím, jak dílo Ondřejovo velmi vhodně zapadá do rámce své doby, což je nadto zvýšeno i celkovým stilem, který na mnoha místech, jak bude ještě níže ukázáno, zcela odpovídá slohu podle zásad přísné rhetoriky. Ondřej ovšem měl svou úlohu jako karatele značně usnadněnu tím, čím pevnější a bezpečnější bylo jeho existenční postavení. Bylť z rodiny velmi zámožné a i po rozdělení otcovského statku mezi něho a jeho dva bratry, 41) Srov. k tomu také níže o skladbě. 42) Vydal 1925 v „Quellen und Forschungen aus d. Gebiete d. Geschichte“ 3. Heft. Srov. k tomu referát J. B. Nováka v ČČH. 31. (1926) str. 566—577. dále Steinherzovu odpověď v „Mitteilungen d. Ver. f. Geschichte d. Deutschen i. B.“ 64. (1926) str. 111—128. a konečně dupliku Novákovu v ČČH. 33. (1927) str. 616—620.
Strana 12
12 Jeho majetek. zůstal mu díl, který mu zajišťoval pevnou majetkovou basi. Jestliže při tomto dělení někdy kolem r. 1361 vzal si nejmladší z bratří Beneš původní rodový hrad Kavčí horu43) (kdysi mylně nazvanou r. 1297 horou Kosovou) s okolím městečka Léštna, dále Václav, řečený rodinným jménem Vaněk, novější hrad Dubou, podle něhož se nazýval celý rod, spolu s přilehlým podhradským městečkem Odrancem, nezůstal na Ondřeje nijak špatný díl. Lze vysloviti oprávněnou domněnku, že jmění pánů z Dubé vzrostlo na počátku století XIV., kdy se začalo na jejich panství hojně kutati, a třebas za sto let upadl tento hornický charakter jejich nemovitého majetku44) značnou měrou a po válkách husitských již nemnoho se asi tu dolovalo, přece hornictví bylo nejspíše základem jejich velikého majetku. Ondřejovi se dostal hrad Zlenice, nyní ve zřícenině známá obecně „Hláska“ nad soutokem Sázavy s potokem hrusickým, vybudovaný pevně na ostrohu, který tvořil dobré přirozené opevnění, dále okolí s řadou obcí, mezi nimi i dvorem poplužním Zlenicemi, nazvanými shodně s hradem, snad tehdy opevněným45) a s městečkem Lštěním, jež Ondřej držel spolu s bratrem Vaňkem. Kam až zasahovalo panství Ondřejovo, je nyní nemožno říci, ač jistě některé jeho obce a dvorce ležely až u Černého Kostelce, podobně jako nemůžeme stanoviti, pokud a až kam se rozprostíral nemovitý majetek pánů z Dubé s odřivousem. Je nepochybno, že Ondřej z Dubé se nám jeví povahově jako Středo- čech. Musíme tu však uvážiti, že ve své funkci dlouhá léta přebýval v Praze u dvora královského a tak si záhy osvojil mravy a zvyky městské a dvorské.46) Neboť, jak bylo výše vyloženo, Ondřej velmi záhy se dostal na úřad nej- vyššího sudího zemského, jestliže už hned v prvých letech správy Karlovy nevystupoval, protože je o ní dobře spraven,47) je možno připustiti, že dlel na dvoře králově hned od svého mládí. Ondřej tedy mohl vystupovati v úloze karatelské vůči Václavovi a byl k tomu také oprávněn i svým stářím. Rozdíl věkový, který sám si přiznává ve věnovacím přípise,48) byl mezi Ondřejem a Václavem velmi značný, neboť je nepochybno, ať i posuneme o něco vpřed rok narození 43) Srov. Sedláček na uv. m. str. 5. Při rodopisných údajích je možno vždy srovnati materiál, který také uveřejnil na uv. m. 44) Hornickým městečkem byl na př. Ondřejov. Viz Sedláček, Místopisný slovník (1908) str. 666. 45) Srov. k tomu Sedláček, Hrady a zámky, XV. (1927), str. 51. Dnes za- chovaly se jen názvy připomínající pány z Dubé nebo hrazení, v polních tratích jako „Dubsko“ a „Hradiště“ při Lštění. 46) Bylo by snad možno na podporu jeho středočeského rázu vésti důkaz míst- ními jmény použitými v jeho knize. Ale třebas je tomu vskutku tak, přece musíme uvážiti, že tu jde o jména t. zv. formulářová, jednoduše Ondřejem přejímaná, takže důkaz takovýto není zcela spolehlivý. O jménech místních srov. jmenný rejstřík. 47) Tak je tomu zejména, kdy je přesně informován o zrušení ordálů r. 1343, Srov. pozn. při čl. 10. 48) Čl. 1.: „se mnú starším člověkem“.
12 Jeho majetek. zůstal mu díl, který mu zajišťoval pevnou majetkovou basi. Jestliže při tomto dělení někdy kolem r. 1361 vzal si nejmladší z bratří Beneš původní rodový hrad Kavčí horu43) (kdysi mylně nazvanou r. 1297 horou Kosovou) s okolím městečka Léštna, dále Václav, řečený rodinným jménem Vaněk, novější hrad Dubou, podle něhož se nazýval celý rod, spolu s přilehlým podhradským městečkem Odrancem, nezůstal na Ondřeje nijak špatný díl. Lze vysloviti oprávněnou domněnku, že jmění pánů z Dubé vzrostlo na počátku století XIV., kdy se začalo na jejich panství hojně kutati, a třebas za sto let upadl tento hornický charakter jejich nemovitého majetku44) značnou měrou a po válkách husitských již nemnoho se asi tu dolovalo, přece hornictví bylo nejspíše základem jejich velikého majetku. Ondřejovi se dostal hrad Zlenice, nyní ve zřícenině známá obecně „Hláska“ nad soutokem Sázavy s potokem hrusickým, vybudovaný pevně na ostrohu, který tvořil dobré přirozené opevnění, dále okolí s řadou obcí, mezi nimi i dvorem poplužním Zlenicemi, nazvanými shodně s hradem, snad tehdy opevněným45) a s městečkem Lštěním, jež Ondřej držel spolu s bratrem Vaňkem. Kam až zasahovalo panství Ondřejovo, je nyní nemožno říci, ač jistě některé jeho obce a dvorce ležely až u Černého Kostelce, podobně jako nemůžeme stanoviti, pokud a až kam se rozprostíral nemovitý majetek pánů z Dubé s odřivousem. Je nepochybno, že Ondřej z Dubé se nám jeví povahově jako Středo- čech. Musíme tu však uvážiti, že ve své funkci dlouhá léta přebýval v Praze u dvora královského a tak si záhy osvojil mravy a zvyky městské a dvorské.46) Neboť, jak bylo výše vyloženo, Ondřej velmi záhy se dostal na úřad nej- vyššího sudího zemského, jestliže už hned v prvých letech správy Karlovy nevystupoval, protože je o ní dobře spraven,47) je možno připustiti, že dlel na dvoře králově hned od svého mládí. Ondřej tedy mohl vystupovati v úloze karatelské vůči Václavovi a byl k tomu také oprávněn i svým stářím. Rozdíl věkový, který sám si přiznává ve věnovacím přípise,48) byl mezi Ondřejem a Václavem velmi značný, neboť je nepochybno, ať i posuneme o něco vpřed rok narození 43) Srov. Sedláček na uv. m. str. 5. Při rodopisných údajích je možno vždy srovnati materiál, který také uveřejnil na uv. m. 44) Hornickým městečkem byl na př. Ondřejov. Viz Sedláček, Místopisný slovník (1908) str. 666. 45) Srov. k tomu Sedláček, Hrady a zámky, XV. (1927), str. 51. Dnes za- chovaly se jen názvy připomínající pány z Dubé nebo hrazení, v polních tratích jako „Dubsko“ a „Hradiště“ při Lštění. 46) Bylo by snad možno na podporu jeho středočeského rázu vésti důkaz míst- ními jmény použitými v jeho knize. Ale třebas je tomu vskutku tak, přece musíme uvážiti, že tu jde o jména t. zv. formulářová, jednoduše Ondřejem přejímaná, takže důkaz takovýto není zcela spolehlivý. O jménech místních srov. jmenný rejstřík. 47) Tak je tomu zejména, kdy je přesně informován o zrušení ordálů r. 1343, Srov. pozn. při čl. 10. 48) Čl. 1.: „se mnú starším člověkem“.
Strana 13
Uřad nejvyššího sudího. 13 Ondřejova po roce 1320, přece v době spisování knihy dosáhl let sedm- desátých. Mohl si také dovoliti toto přátelské a otcovské připomenutí, když již sloužil jeho otci Karlu, jehož vždy vzpomíná s velikou pietou a úctou. Proto pochopíme jeho veliké sebevědomí, jež však nikdy ne- přesahuje míry nějakého sebevychvalování, nýbrž zůstává vždy jasně vymezeno přesnou autokritikou spisovatelovou, což v nás při čtení jeho práce zanechává dobrý pocit inteligence autorovy vskutku nevšední.49) S tím souvisí i okolnost, že se Ondřej neskrývá se svým názorem. Není to jen tam, kde tepe zlořády doby současné, jíž, jak ještě níže bude pověděno, dotýká se velmi často, nýbrž i jindy při jiných příležitostech. To, co na příklad praví o vdově, která se zpronevěří poctivosti svého vdovského stavu,50) ukazuje nám jej jako moralistu zcela rázu doby před- husitské a hodného, aby byl přiřazen do okruhu spisovatelů vedených jménem Tomáše Štítného. Ba je možno říci, třebas nemůžeme zjistiti přímého vlivu díla Štítného na Ondřeje, protože jediný styčný bod51) stilisticky se vzájemně nepřibližuje, že při velikém rozhledu Ondřejově a jeho dalekých stycích lze i znalost prací Štítného u něho předpokládati. Podobně i narážka připomenutá formou příslovečnou, „že každému jest zbožie milo“52) ukazuje nám Ondřeje ve shodném světle reformistických snah počátků doby Husovy. Je nepochybno, že jeho nad jiné vrstevníky silné postavení prý- štilo i z dlouholeté funkce nejvyššího sudího království Českého. Z důvodů již dříve uvedených nemůžeme přesně zjistiti, kdy ji nastoupil. Ondřej sám za dlouhá léta, která podle vlastního svědectví ve své knize v úřadě nejvyššího sudího byl ztrávil,53) získal tolik zkušeností, jako nikdo jiný. Zbytky zemských desk, zachované nám po osudném požáru, do- svědčují častým uváděním jeho jména nejen jak často byl Ondřej účasten zasedání na soudě, nýbrž i jakou významnou roli vždy zastupoval. Bylo by tudíž jistě na snadě položiti si otázku, pokud snad těchto svých bohatých zkušeností praktického soudce zužitkoval při skládání své knihy a zda snad by porovnáním případů s jednotlivými články jeho díla se nám trochu blíže neosvětlila jeho činnost na soudě zemském. Žel, že něco přes padesát zachovaných zmínek ze shořelých desk zemských je malý zlomek, z něhož nijak nemůžeme si vykresliti obraz o jeho funkci a tím méně dělati nějaké uzávěry, jež by již předem musily býti označeny jako ukvapené. Mám sice pevné domněnky v mnoha případech, že se Ondřej leckterých nálezů 49) Tak zejména kde mluví o sobě v čl. na př. 17. a pak v čl. 14.: „prosím, by mi bylo tolik věřěno, dokudž naučeníe lepšieho nebude“. 50) Čl. 95. 51) Čl. 45. 52) Čl. 144. Také v tom je možno jej porovnati se zálibou v příslovích u Smila Flašky. 53) Čl. 1.: „mnoho let v úřadu sudieho najvyššieho za tvého otcě i za tebe“.
Uřad nejvyššího sudího. 13 Ondřejova po roce 1320, přece v době spisování knihy dosáhl let sedm- desátých. Mohl si také dovoliti toto přátelské a otcovské připomenutí, když již sloužil jeho otci Karlu, jehož vždy vzpomíná s velikou pietou a úctou. Proto pochopíme jeho veliké sebevědomí, jež však nikdy ne- přesahuje míry nějakého sebevychvalování, nýbrž zůstává vždy jasně vymezeno přesnou autokritikou spisovatelovou, což v nás při čtení jeho práce zanechává dobrý pocit inteligence autorovy vskutku nevšední.49) S tím souvisí i okolnost, že se Ondřej neskrývá se svým názorem. Není to jen tam, kde tepe zlořády doby současné, jíž, jak ještě níže bude pověděno, dotýká se velmi často, nýbrž i jindy při jiných příležitostech. To, co na příklad praví o vdově, která se zpronevěří poctivosti svého vdovského stavu,50) ukazuje nám jej jako moralistu zcela rázu doby před- husitské a hodného, aby byl přiřazen do okruhu spisovatelů vedených jménem Tomáše Štítného. Ba je možno říci, třebas nemůžeme zjistiti přímého vlivu díla Štítného na Ondřeje, protože jediný styčný bod51) stilisticky se vzájemně nepřibližuje, že při velikém rozhledu Ondřejově a jeho dalekých stycích lze i znalost prací Štítného u něho předpokládati. Podobně i narážka připomenutá formou příslovečnou, „že každému jest zbožie milo“52) ukazuje nám Ondřeje ve shodném světle reformistických snah počátků doby Husovy. Je nepochybno, že jeho nad jiné vrstevníky silné postavení prý- štilo i z dlouholeté funkce nejvyššího sudího království Českého. Z důvodů již dříve uvedených nemůžeme přesně zjistiti, kdy ji nastoupil. Ondřej sám za dlouhá léta, která podle vlastního svědectví ve své knize v úřadě nejvyššího sudího byl ztrávil,53) získal tolik zkušeností, jako nikdo jiný. Zbytky zemských desk, zachované nám po osudném požáru, do- svědčují častým uváděním jeho jména nejen jak často byl Ondřej účasten zasedání na soudě, nýbrž i jakou významnou roli vždy zastupoval. Bylo by tudíž jistě na snadě položiti si otázku, pokud snad těchto svých bohatých zkušeností praktického soudce zužitkoval při skládání své knihy a zda snad by porovnáním případů s jednotlivými články jeho díla se nám trochu blíže neosvětlila jeho činnost na soudě zemském. Žel, že něco přes padesát zachovaných zmínek ze shořelých desk zemských je malý zlomek, z něhož nijak nemůžeme si vykresliti obraz o jeho funkci a tím méně dělati nějaké uzávěry, jež by již předem musily býti označeny jako ukvapené. Mám sice pevné domněnky v mnoha případech, že se Ondřej leckterých nálezů 49) Tak zejména kde mluví o sobě v čl. na př. 17. a pak v čl. 14.: „prosím, by mi bylo tolik věřěno, dokudž naučeníe lepšieho nebude“. 50) Čl. 95. 51) Čl. 45. 52) Čl. 144. Také v tom je možno jej porovnati se zálibou v příslovích u Smila Flašky. 53) Čl. 1.: „mnoho let v úřadu sudieho najvyššieho za tvého otcě i za tebe“.
Strana 14
14 Uřad nejvyššího sudího. účastnil, protože však u nich není výslovně jako sudí uváděn, nelze jich použíti k tomuto nákresu. Než přes to nalézáme jakési ohlasy nálezů vynesených za jeho přítom- nosti v jeho právní knize. V nálezu ze dne 6. června 1343, výše již zmí- něném, 54) bylo rozhodnuto o privilegované příslušnosti poddaných kláštera křižovnického a tím i vymezena kompetence soudu a práva zemského. Opačným způsobem stanovil tuto příslušnost nález z 5. června 1411,55) kdy už Ondřej ovšem nevystupuje ve funkci úřední, ale přece se soudu účastní. Tyto nálezy se nesporně odrážejí v dikci Ondřejových článků 11., 113., 114. a 115. Z nejtypičtějších ukázek tohoto druhu je však nález ze dne 1. října 1378 56) o potrestání toho, kdo by způsobil násilí neb spáchal pokus o ně před zemským soudem. Toto ustanovení, jemuž předcházela asi prakse známá již z Řádu práva zemského,57) reprodukoval téměř doslovně Ondřej ve svém článku 12. a později, již po složení své funkce, opakoval jiný velmi blízký nález o obecné bezpečnosti z 18. února 140258) v vstupním nálezu při pokračování své knihy v čl. 106. Tento nález se dotýkal Ondřeje tím spíše a byl mu znám, že byl citován ve jmenovacím dekretu Ondřeje poprav- čím kraje kouřimského a máme ho spolu ještě s několika jinými nálezy, taktéž Ondřejem uváděnými, zachován v původní listině v korunním archivu.59) Z jiných ukázek sluší vzpomenouti především nálezu z 15. května 1383,60) že spolky nelze uzavírati bez souhlasu králova nebo bez plného soudu. Nález tento Ondřej zařadil dvakráte do své knihy, jak se mu toho jevila nutnost a to do článku 9. na počátku knihy a pak opětně ve článek 130. Pravděpodobně také použil ve své knize a reprodukoval dále obsáhlý nález obecný o úřednících a zemských deskách z roku 1383 (snad z 15. května),c1) z něhož však se zachovaly pouze úryvky a na nějž můžeme souditi pouze z několika zmínek.2) Vedle těchto příkladů bylo by možno zmíniti se ještě o řadě jiných, jako že Ondřej sledoval události na soudě i v době, kdy již nebyl v úřadu sudího zemského, obecný nález ze 1410 (16. května),c3) jímž bylo stanoveno pravidlo pro výpisy a čtení desk a jejž použil Ondřej při stilisaci článku 135. a zvláště nález obecný o urážce na cti ze 1410 (2. října), 4) reprodukovaný Ondřejem v čl. 112. 56) 57) 58) 59) 60) 61) 62) 63) 54) Emler, Pozůstatky desk I. 410. 55) Tamtéž II. 80. Tamtéž I. 455. K porovnání lépe české znění v Cod. j. Boh. II. 2, str. 28—9. Ve vyd. Palackého čl. 41. a 46. Emler, Pozůstatky desk I. 594—5. Inv. č. 392. a rep. č. 201. Viz reprodukci listu na obraze pod čís. 1. Emler, Pozůstatky desk I. 479. Část tamtéž I. 479. Srov. níže o obsahu knihy. Emler na uv. m. II. 67. 64) Tamtéž II. 73.
14 Uřad nejvyššího sudího. účastnil, protože však u nich není výslovně jako sudí uváděn, nelze jich použíti k tomuto nákresu. Než přes to nalézáme jakési ohlasy nálezů vynesených za jeho přítom- nosti v jeho právní knize. V nálezu ze dne 6. června 1343, výše již zmí- něném, 54) bylo rozhodnuto o privilegované příslušnosti poddaných kláštera křižovnického a tím i vymezena kompetence soudu a práva zemského. Opačným způsobem stanovil tuto příslušnost nález z 5. června 1411,55) kdy už Ondřej ovšem nevystupuje ve funkci úřední, ale přece se soudu účastní. Tyto nálezy se nesporně odrážejí v dikci Ondřejových článků 11., 113., 114. a 115. Z nejtypičtějších ukázek tohoto druhu je však nález ze dne 1. října 1378 56) o potrestání toho, kdo by způsobil násilí neb spáchal pokus o ně před zemským soudem. Toto ustanovení, jemuž předcházela asi prakse známá již z Řádu práva zemského,57) reprodukoval téměř doslovně Ondřej ve svém článku 12. a později, již po složení své funkce, opakoval jiný velmi blízký nález o obecné bezpečnosti z 18. února 140258) v vstupním nálezu při pokračování své knihy v čl. 106. Tento nález se dotýkal Ondřeje tím spíše a byl mu znám, že byl citován ve jmenovacím dekretu Ondřeje poprav- čím kraje kouřimského a máme ho spolu ještě s několika jinými nálezy, taktéž Ondřejem uváděnými, zachován v původní listině v korunním archivu.59) Z jiných ukázek sluší vzpomenouti především nálezu z 15. května 1383,60) že spolky nelze uzavírati bez souhlasu králova nebo bez plného soudu. Nález tento Ondřej zařadil dvakráte do své knihy, jak se mu toho jevila nutnost a to do článku 9. na počátku knihy a pak opětně ve článek 130. Pravděpodobně také použil ve své knize a reprodukoval dále obsáhlý nález obecný o úřednících a zemských deskách z roku 1383 (snad z 15. května),c1) z něhož však se zachovaly pouze úryvky a na nějž můžeme souditi pouze z několika zmínek.2) Vedle těchto příkladů bylo by možno zmíniti se ještě o řadě jiných, jako že Ondřej sledoval události na soudě i v době, kdy již nebyl v úřadu sudího zemského, obecný nález ze 1410 (16. května),c3) jímž bylo stanoveno pravidlo pro výpisy a čtení desk a jejž použil Ondřej při stilisaci článku 135. a zvláště nález obecný o urážce na cti ze 1410 (2. října), 4) reprodukovaný Ondřejem v čl. 112. 56) 57) 58) 59) 60) 61) 62) 63) 54) Emler, Pozůstatky desk I. 410. 55) Tamtéž II. 80. Tamtéž I. 455. K porovnání lépe české znění v Cod. j. Boh. II. 2, str. 28—9. Ve vyd. Palackého čl. 41. a 46. Emler, Pozůstatky desk I. 594—5. Inv. č. 392. a rep. č. 201. Viz reprodukci listu na obraze pod čís. 1. Emler, Pozůstatky desk I. 479. Část tamtéž I. 479. Srov. níže o obsahu knihy. Emler na uv. m. II. 67. 64) Tamtéž II. 73.
Strana 15
Římská cesta. 15 Lákalo by leccos ještě připomenouti, zejména že podobně jako u ně- kterých článků Ondřejových se setkáváme s formou odpovědí na otázku, tak také při zápisech deskových je tomu obdobně a Ondřej tu použil pravděpodobně způsobu obvyklého u soudu zemského.5) Ale nemůžeme nikdy dosáhnouti nějakého uceleného obrazu a i několik těchto ukázek jistě dostačí, jak Ondřej byl ve své funkci úředníkem nad ostatní vynikajícím, když i potom, kdy byl zbaven z politických důvodů úřadu, byl povoláván k soudu zemskému a ponechávána mu občas, ač byl přívrženec králův, funkce „posla k deskám“, 66) tedy funkce, jíž vždy si panská strana střežila a svěřovala ji jen osobám nejen svědomitým, nýbrž i nestranným a pečlivým. Než zjišťování těchto případů, kdy přímo se jich zúčastnil Ondřej, vede nás spíše ke skladbě knihy. Z jejich výběru je zřejmo, že Ondřej nebyl pouhým svědomitým úředníkem, takovým praktikem, jak se obyčejně s nimi setkáváme v úřadech XIV. století. Bohatá a dlouholetá jeho praxe našla u něho zhodnocení, jež bychom mohli se stanoviska našeho zcela dobře přirovnati k vyspělosti teoretické. Je těžko si domyslit, kde by byl Ondřej nabyl vzdělání teoretického, v té době aspoň pokud šlo o juristy stejně velmi řídkého a vzácného, protože nám vůbec proň o tom chybí zprávy. Nezdá se také, že by byl Ondřej studoval na některé škole pražské a že by se byl zúčastnil výkladů na nově založené universitě je vyloučeno, protože v té době už asi byl veřejně činný. Zbývá tudíž jediné východisko: považovati ho za výlučného samouka. Ondřej měl však vskutku nevšední příležitost dosáhnouti sebevzdě- lání výjimečného. Můžeme předpokládati, že se Ondřej naučil částečně latině, jak ji potřeboval při svých funkcích úředních.67) Neboť vedle úřadu nejvyššího sudího byl pověřován často příležitostným posláním, jež do- svědčuje, že Ondřej jak od Karla, tak od Václava byl čítán mezi královské oblíbence a milce, jimž mohl panovník plně důvěřovati. Ondřej byl skoro na stálo na dvoře královském. Takto se dostal v pravidelný styk s cizinci, které si přivedl Karel hlavně do kanceláře a od nich pravděpodobně pochytil vyšší styl dvorský a hlavně rhetorský. Proto patrně vzal si ho již r. 1366 Karel na cestu po Německu a proto také se s ním setkáváme (27. října) v Norimberce. Poněvadž se as osvědčil, svěřil mu Karel při druhém svém zájezdu do Říma roku 1368 spolu s jeho bratrem Benešem úřad kamrmistrský. Cesta císařova tehdy trvala přes rok a vedla přes Modenu (1368, 25. srpna) a Luccu (23. září) do Říma (4. listopadu), kdež se Ondřej účastnil korunování Karlova. Odtud koncem roku se vraceli zpět přes Sienu a Luccu, kde zas se dlouho zdrželi (as od 28. února 1369 do 5. července) a navštívivše Videm, opustili Italii a Německem se vrátili 65) Příklad takový za účasti Ondřejovy viz 1383 2. října. Emler na uv. m. I. 480. 66) Tak ještě 1408, 10. března. Viz Emlerna uv. m. II. 46. Snad mnoho k tomu působilo i stáří Ondřejovo. 67) Proto nijak malým dokladem je výklad jeho o t. zv. vise v čl. 150.
Římská cesta. 15 Lákalo by leccos ještě připomenouti, zejména že podobně jako u ně- kterých článků Ondřejových se setkáváme s formou odpovědí na otázku, tak také při zápisech deskových je tomu obdobně a Ondřej tu použil pravděpodobně způsobu obvyklého u soudu zemského.5) Ale nemůžeme nikdy dosáhnouti nějakého uceleného obrazu a i několik těchto ukázek jistě dostačí, jak Ondřej byl ve své funkci úředníkem nad ostatní vynikajícím, když i potom, kdy byl zbaven z politických důvodů úřadu, byl povoláván k soudu zemskému a ponechávána mu občas, ač byl přívrženec králův, funkce „posla k deskám“, 66) tedy funkce, jíž vždy si panská strana střežila a svěřovala ji jen osobám nejen svědomitým, nýbrž i nestranným a pečlivým. Než zjišťování těchto případů, kdy přímo se jich zúčastnil Ondřej, vede nás spíše ke skladbě knihy. Z jejich výběru je zřejmo, že Ondřej nebyl pouhým svědomitým úředníkem, takovým praktikem, jak se obyčejně s nimi setkáváme v úřadech XIV. století. Bohatá a dlouholetá jeho praxe našla u něho zhodnocení, jež bychom mohli se stanoviska našeho zcela dobře přirovnati k vyspělosti teoretické. Je těžko si domyslit, kde by byl Ondřej nabyl vzdělání teoretického, v té době aspoň pokud šlo o juristy stejně velmi řídkého a vzácného, protože nám vůbec proň o tom chybí zprávy. Nezdá se také, že by byl Ondřej studoval na některé škole pražské a že by se byl zúčastnil výkladů na nově založené universitě je vyloučeno, protože v té době už asi byl veřejně činný. Zbývá tudíž jediné východisko: považovati ho za výlučného samouka. Ondřej měl však vskutku nevšední příležitost dosáhnouti sebevzdě- lání výjimečného. Můžeme předpokládati, že se Ondřej naučil částečně latině, jak ji potřeboval při svých funkcích úředních.67) Neboť vedle úřadu nejvyššího sudího byl pověřován často příležitostným posláním, jež do- svědčuje, že Ondřej jak od Karla, tak od Václava byl čítán mezi královské oblíbence a milce, jimž mohl panovník plně důvěřovati. Ondřej byl skoro na stálo na dvoře královském. Takto se dostal v pravidelný styk s cizinci, které si přivedl Karel hlavně do kanceláře a od nich pravděpodobně pochytil vyšší styl dvorský a hlavně rhetorský. Proto patrně vzal si ho již r. 1366 Karel na cestu po Německu a proto také se s ním setkáváme (27. října) v Norimberce. Poněvadž se as osvědčil, svěřil mu Karel při druhém svém zájezdu do Říma roku 1368 spolu s jeho bratrem Benešem úřad kamrmistrský. Cesta císařova tehdy trvala přes rok a vedla přes Modenu (1368, 25. srpna) a Luccu (23. září) do Říma (4. listopadu), kdež se Ondřej účastnil korunování Karlova. Odtud koncem roku se vraceli zpět přes Sienu a Luccu, kde zas se dlouho zdrželi (as od 28. února 1369 do 5. července) a navštívivše Videm, opustili Italii a Německem se vrátili 65) Příklad takový za účasti Ondřejovy viz 1383 2. října. Emler na uv. m. I. 480. 66) Tak ještě 1408, 10. března. Viz Emlerna uv. m. II. 46. Snad mnoho k tomu působilo i stáří Ondřejovo. 67) Proto nijak malým dokladem je výklad jeho o t. zv. vise v čl. 150.
Strana 16
16 Rímská cesta. do Čech.68) Zdali v této době si podržel Ondřej úřad nejvyššího sudího, nelze říci, protože se nám nedochovalo o tom zpráv. Jisto však je, že se k výkonu jeho ihned navrátil. Nemáme bližších zpráv o této cestě se strany Ondřejovy a také ve svém díle se nám neprozradil žádnou narážkou o ní. Nepochybně však měla naň veliký vliv, poněvadž se seznámil s cizími proudy a lze proto plně a právem se domnívati, že hlavně za svůj stil, který tak imponuje v jeho díle, děkuje především těmto zahraničním cestám. Jen tak si můžeme představiti, že buď na těchto cestách samotných nebo navázáním styků s cizinci, nejvíce asi z řad rhetorů a úředníků krá- lovské kanceláře, kteří přicházeli za Karlem, osvojil si také způsob jejich mluvy i psaní. Ondřej už neopisuje pouze soudních formulářů a dřívějších ustanovení a nálezů obecných, nýbrž připojuje k nim i svoje vlastní poznámky a výklady, jež dosvědčují, že jejich autor je dovedl myšlenkově obsáhnouti a podati nám je pak se svého osobního stanoviska. Nejlépe to vysvitne, porovnáme-li řeč Ondřejovu samu. Prozrazuje se jí člověk v právnické praksi velmi zběhlý, protože užívá s jistotou právnických termínů, jak se jim naučil za doby svého úřadování. Právě tam však, kde nalézáme v stilu určité nedostatky, dostává se nám opory pro názor, že se sloh Ondřejův značně měnil, přetvořoval další zkušeností a styky s osobami slohově mnohem vyspělejšími. Nejplynulejší je spád jeho řeči tam, kde není vázán na právní předlohy a kde se autor může plně věnovati svým myšlenkám, jako na př. ve věnovacím přípise nebo v úvodních výkladech k textu knihy. Naproti tomu tam, kde se musí držeti určitých předloh, od nichž nemůže a také se nesmí odchýliti, je patrno, jak zápasí s technikou v pravém smyslu slova kompilační. Časté spojky „a“, kterými jsou uvozeny jednotlivé věty, jež nejednou se za sebou opakují, ukazují, jak těžko zápasil Ondřej jako všichni ti, kdož bezradně nemajíce náležité rutiny ve spojování kusů z nesouvislých předloh nedovedou zakrýti obratněji švy jednotlivých period. Ale není to jen takovýto případ, bedlivější oko čtenářovo rozpozná obdobné prostředky takovéhoto násilného spojení, ať je to slůvko „tak nebo „takto“ či „pak“, jimiž se dokonce i uvozují celé některé články nebo jiné způsoby, o nichž ještě bude možno více říci při skladbě knihy. Skladatele však prozrazuje i opakování týchž slov v jedné a téže větě,69) ale zároveň se porovnáním jednotlivých článků v chronologickém sledu dosvědčuje, že se Ondřej ve své přirozené inteligenci a důvtipu stále zdoko- naloval, až dosáhl dlouhou praksí dovednosti obratných stilisátorů cizích. Zdá se, že z pobytu v cizině a z přímé blízkosti dvora a dvorských institucí doplňoval Ondřej svoje dosavadní praktické vzdělání, takže termín „pamět“, jímž často opisuje při různých příležitostech pramen, z něhož čerpá,70) je vskutku vykládati jako vlastní zkušenost. Ale tato 68) Sedláček na uv. m. str. 5 a 6 a tamtéž ukazatel str. 10. a příl. I. 69) Na př. čl. 70. 70) Tak zejména v čl. 1. a 11.
16 Rímská cesta. do Čech.68) Zdali v této době si podržel Ondřej úřad nejvyššího sudího, nelze říci, protože se nám nedochovalo o tom zpráv. Jisto však je, že se k výkonu jeho ihned navrátil. Nemáme bližších zpráv o této cestě se strany Ondřejovy a také ve svém díle se nám neprozradil žádnou narážkou o ní. Nepochybně však měla naň veliký vliv, poněvadž se seznámil s cizími proudy a lze proto plně a právem se domnívati, že hlavně za svůj stil, který tak imponuje v jeho díle, děkuje především těmto zahraničním cestám. Jen tak si můžeme představiti, že buď na těchto cestách samotných nebo navázáním styků s cizinci, nejvíce asi z řad rhetorů a úředníků krá- lovské kanceláře, kteří přicházeli za Karlem, osvojil si také způsob jejich mluvy i psaní. Ondřej už neopisuje pouze soudních formulářů a dřívějších ustanovení a nálezů obecných, nýbrž připojuje k nim i svoje vlastní poznámky a výklady, jež dosvědčují, že jejich autor je dovedl myšlenkově obsáhnouti a podati nám je pak se svého osobního stanoviska. Nejlépe to vysvitne, porovnáme-li řeč Ondřejovu samu. Prozrazuje se jí člověk v právnické praksi velmi zběhlý, protože užívá s jistotou právnických termínů, jak se jim naučil za doby svého úřadování. Právě tam však, kde nalézáme v stilu určité nedostatky, dostává se nám opory pro názor, že se sloh Ondřejův značně měnil, přetvořoval další zkušeností a styky s osobami slohově mnohem vyspělejšími. Nejplynulejší je spád jeho řeči tam, kde není vázán na právní předlohy a kde se autor může plně věnovati svým myšlenkám, jako na př. ve věnovacím přípise nebo v úvodních výkladech k textu knihy. Naproti tomu tam, kde se musí držeti určitých předloh, od nichž nemůže a také se nesmí odchýliti, je patrno, jak zápasí s technikou v pravém smyslu slova kompilační. Časté spojky „a“, kterými jsou uvozeny jednotlivé věty, jež nejednou se za sebou opakují, ukazují, jak těžko zápasil Ondřej jako všichni ti, kdož bezradně nemajíce náležité rutiny ve spojování kusů z nesouvislých předloh nedovedou zakrýti obratněji švy jednotlivých period. Ale není to jen takovýto případ, bedlivější oko čtenářovo rozpozná obdobné prostředky takovéhoto násilného spojení, ať je to slůvko „tak nebo „takto“ či „pak“, jimiž se dokonce i uvozují celé některé články nebo jiné způsoby, o nichž ještě bude možno více říci při skladbě knihy. Skladatele však prozrazuje i opakování týchž slov v jedné a téže větě,69) ale zároveň se porovnáním jednotlivých článků v chronologickém sledu dosvědčuje, že se Ondřej ve své přirozené inteligenci a důvtipu stále zdoko- naloval, až dosáhl dlouhou praksí dovednosti obratných stilisátorů cizích. Zdá se, že z pobytu v cizině a z přímé blízkosti dvora a dvorských institucí doplňoval Ondřej svoje dosavadní praktické vzdělání, takže termín „pamět“, jímž často opisuje při různých příležitostech pramen, z něhož čerpá,70) je vskutku vykládati jako vlastní zkušenost. Ale tato 68) Sedláček na uv. m. str. 5 a 6 a tamtéž ukazatel str. 10. a příl. I. 69) Na př. čl. 70. 70) Tak zejména v čl. 1. a 11.
Strana 17
Příhoda merseburská. 17 zkušenost a znalost neměla u Ondřeje jen výhradně dobré následky, nýbrž se neobešla i bez výsledků špatných, jež vrhají poněkud stín na jeho povahu. Tento prostý středočeský pán, jistě velmi zámožný, vystupuje jako ruti- novaný šlechtic se všemi ctnostmi i nectnostmi svého stavu v tehdejší době. Snad se to neprojevilo tak za mocného panovníka Karla, ale brzy zato vystoupilo v jasných obrysech už za nástupce Karlova, za Václava. Že byl dostatečně bohatý, je zřejmo z toho, že nejen velmi často vystupuje v této době v posledních letech Karlovy vlády jako rukojmí za dluhy, nýbrž že 20. května 1375 půjčil i samotnému Karlu spolu s bratry Vaňkem a Benešem 170 kop. Proto se mu dostalo asi také úřadu popravce kraje Vltavského, v němž se připomíná roku 1380.71) Ondřej tu vystupuje jako milec královský a jedině tak si můžeme vysvětliti příhodu Ondřejovu nebo spíše lépe řečeno, jeho dobrodružství s biskupstvím Merse- burským, jež však zůstává nám dosti nejasné, protože prameny jsou velmi skoupé na slovo a snad teprve někdy, až bude probádán celý materiál vatikánský, podaří se v ní vnésti jakési světlo. Když roku 1382 zemřel dosavadní biskup v Merseburce Fridrich de Hoym, kapitola si zvolila za nového biskupa hraběte Burgharda z Quernfurtu. Ale nově zvolený biskup nebyl papežem potvrzen, protože papež Urban VI. dal zatím toto biskup- ství propter provisionem Ondřejovi z Dubé, jak se praví, „baroni lingue et nacionis Bohemice“.72) Sedláček se domnívá, že udělení této provise se stalo pro syna Ondřejova. Jistě by to byl nejsnazší výklad, že Ondřejův syn byl knězem a že jemu se mělo dostati biskupství merserburského, pro- tože Eubel v „Hierarchia catholica medii aevi" se zmiňuje,74) že po jeho smrti (t. j. Ondřejově) roku 1390 prý dostal toto biskupství opět patrně podle jména nějaký Čech, jakýsi „Johannes Mraz“, o němž však zas mlčí kronika Merseburská, jinak právě, pokud jde o tuto událost, velmi po- drobná. Vatikánský materiál o nastoupení Mrázově je velmi stručný a o smrti Ondřejově nedává zpráv.75) Že nešlo tu o smrt našeho Ondřeje- spisovatele, je jasno, ale proti názoru, že by byl dostal Merseburk Ondřejův syn, jednak stojí také naprostý nedostatek zpráv, že by byl Ondřej měl nějakého syna a jednak že právě pramen jediný a v této věci nejspolehli- vější, zmíněná kronika, zmiňuje se o Ondřejovi titulujíc ho jako „Caroli, (alia manu: et postea) Wenceslai imperatorum consiliarius“, což se plně sho- duje se zprávami nám již známými, že Ondřej byl královským radou. Události se vyvinuly tak, jak jistě ani sám Ondřej, pravděpodobně 71) Srov. k tomu Sedláček na uv. m. 6 a 11 a příl. I. 72) Podrobně tuto příhodu a jistě spolehlivě líčí „Chronicon episcoporum Merse- burgensium“, již vydal Pertz, Monumenta Germaniae (fol. vyd., Scriptores X, 1852, str. 201, 202). 73) Na uv. m. str. 6 a 11. 74) Vydání 1913 str. 336, pozn. 1. 75) Děkuji p. archiv. r. Dr. Jenšovskému, že mi svými zkušenosti v archivu Vatikánském opatřil výpis. Monumenta Vaticana se o této události nezmiňují. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 2
Příhoda merseburská. 17 zkušenost a znalost neměla u Ondřeje jen výhradně dobré následky, nýbrž se neobešla i bez výsledků špatných, jež vrhají poněkud stín na jeho povahu. Tento prostý středočeský pán, jistě velmi zámožný, vystupuje jako ruti- novaný šlechtic se všemi ctnostmi i nectnostmi svého stavu v tehdejší době. Snad se to neprojevilo tak za mocného panovníka Karla, ale brzy zato vystoupilo v jasných obrysech už za nástupce Karlova, za Václava. Že byl dostatečně bohatý, je zřejmo z toho, že nejen velmi často vystupuje v této době v posledních letech Karlovy vlády jako rukojmí za dluhy, nýbrž že 20. května 1375 půjčil i samotnému Karlu spolu s bratry Vaňkem a Benešem 170 kop. Proto se mu dostalo asi také úřadu popravce kraje Vltavského, v němž se připomíná roku 1380.71) Ondřej tu vystupuje jako milec královský a jedině tak si můžeme vysvětliti příhodu Ondřejovu nebo spíše lépe řečeno, jeho dobrodružství s biskupstvím Merse- burským, jež však zůstává nám dosti nejasné, protože prameny jsou velmi skoupé na slovo a snad teprve někdy, až bude probádán celý materiál vatikánský, podaří se v ní vnésti jakési světlo. Když roku 1382 zemřel dosavadní biskup v Merseburce Fridrich de Hoym, kapitola si zvolila za nového biskupa hraběte Burgharda z Quernfurtu. Ale nově zvolený biskup nebyl papežem potvrzen, protože papež Urban VI. dal zatím toto biskup- ství propter provisionem Ondřejovi z Dubé, jak se praví, „baroni lingue et nacionis Bohemice“.72) Sedláček se domnívá, že udělení této provise se stalo pro syna Ondřejova. Jistě by to byl nejsnazší výklad, že Ondřejův syn byl knězem a že jemu se mělo dostati biskupství merserburského, pro- tože Eubel v „Hierarchia catholica medii aevi" se zmiňuje,74) že po jeho smrti (t. j. Ondřejově) roku 1390 prý dostal toto biskupství opět patrně podle jména nějaký Čech, jakýsi „Johannes Mraz“, o němž však zas mlčí kronika Merseburská, jinak právě, pokud jde o tuto událost, velmi po- drobná. Vatikánský materiál o nastoupení Mrázově je velmi stručný a o smrti Ondřejově nedává zpráv.75) Že nešlo tu o smrt našeho Ondřeje- spisovatele, je jasno, ale proti názoru, že by byl dostal Merseburk Ondřejův syn, jednak stojí také naprostý nedostatek zpráv, že by byl Ondřej měl nějakého syna a jednak že právě pramen jediný a v této věci nejspolehli- vější, zmíněná kronika, zmiňuje se o Ondřejovi titulujíc ho jako „Caroli, (alia manu: et postea) Wenceslai imperatorum consiliarius“, což se plně sho- duje se zprávami nám již známými, že Ondřej byl královským radou. Události se vyvinuly tak, jak jistě ani sám Ondřej, pravděpodobně 71) Srov. k tomu Sedláček na uv. m. 6 a 11 a příl. I. 72) Podrobně tuto příhodu a jistě spolehlivě líčí „Chronicon episcoporum Merse- burgensium“, již vydal Pertz, Monumenta Germaniae (fol. vyd., Scriptores X, 1852, str. 201, 202). 73) Na uv. m. str. 6 a 11. 74) Vydání 1913 str. 336, pozn. 1. 75) Děkuji p. archiv. r. Dr. Jenšovskému, že mi svými zkušenosti v archivu Vatikánském opatřil výpis. Monumenta Vaticana se o této události nezmiňují. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 2
Strana 18
18 Jednota panská. tedy Ondřej-spisovatel, nečekal. Kapitula se vzepřela příkazu papežovu a Ondřejovi nezbývalo, než sáhnouti k násilí. Spojil se proto s držitelem městečka Eulenburku (= Ylburg u Lipska od Merseburku asi 40 km na východ), tam vložil nějakou tlupu svých žoldnéřů, o nichž málo pochvalně mluví kronika jako o „congregatio latronum“, a odtud plenil statky biskup- ské i kapitulní. V této drobné válce zemřel zatím biskup Burghard dne 8. června 1384 a kapitula nelekajíc se Ondřejovy tlupy ani hněvu papežova, zvolila si per formam compromissi dne 5. srpna téhož roku biskupa nového v Jindřichovi Stollbergovi. Ten se ujal pevně vedení věcí biskupské správy, opatřil si nějaké žoldnéře a s nimi vnikl v noci 29. srpna 1386 do Eulen- burku, úplně jej vypálil a Ondřejovu tlupu rozprášil.76) Tak žalostně skončila příhoda v Merseburce, tím žalostněji, že patrně byla jednou z hlavních příčin vleklého zadlužení Ondřejova, z něhož dluhy ohrožující i vdovu, těžce zatěžovaly dokonce téměř po dvaceti letech ještě i jeho pozůstalost. Toto dobrodružství Ondřejovo nám jej dobře charakterisuje jako šlechtice doby Václavovy. Než i z jiných zmínek můžeme si doplniti jeho obraz s této strany. Bylo by možno se zmíniti o jeho diplomatickém talentu, který v rozepřích mezi králem Václavem a pány nerozhněval si ani tu, ani onu stranu, takže při prvním střetu, kdy se páni zmocnili vlády v zemi a dosadili za starostu zemského markraběte Jošta, zůstal Ondřej na soudě dvorském jako jeho zástupce. Ondřej třebas zůstával vždy věrný králi, dovedl jej dobře hájit. Byť se také vyslovuje v choulostivých otázkách velmi opatrně77) a radši se zdržuje dalších výkladů, přece hájí svobod panských a zvláště svobody volnosti při tvoření práva v nálezích.78) Ovšem na dlouho se neuchránil hněvu se strany panské. Královský patent o jmenování Jošta vyšel 15. května a sněm byl v něm svolán na 31. května 1394, ač pak byl odložen až na 10. června.79) Dne 26. května 1396 se připomíná Ondřej v zemských deskách, ale již bez titulu, kdežto zemským sudím nejvyšším je tu jmenován již Hynek Berka z Honštejna, 80) kdežto jako sudí jest Ondřej uváděn naposledy 13. června 1394,81) takže v této době byl zbaven úřadu, který tak dlouhá léta za dvou panovníků zastával. To se shoduje i s celou situací této politicky velmi rušné doby. Když totiž Jan Zhořelecký donutil pány, aby vydali krále Václava, začalo se na chvíli vyjednávati. Ale tento stav netrval dlouho. Král, sotva se zbavil přímého diktátu panského, nechtěl připustit, aby všichni nejvyšší úředníci na 76) Stolberg dostal potvrzení od papeže Bonifáce IX. až roku 1392. 77) Tak je tomu na př. v čl. 20: „A tu sě bojím psáti přes jich vuoli“, neb čl. 77: „ostavuje pilnějšie věci múdrosti múdřejších“, i v čl. 78: „I zdá mi sě lépe o to přě- mlčeti“, aneb v čl. 82: „A co jest kmet, to páni vědie“. 78) Čl. 79. a 134. 7) Palacký, Dějiny (2. vyd.) II., 2. str. 301. 80) Emler, Pozůstatky desk I. 563. 81) Srov. příl. I.
18 Jednota panská. tedy Ondřej-spisovatel, nečekal. Kapitula se vzepřela příkazu papežovu a Ondřejovi nezbývalo, než sáhnouti k násilí. Spojil se proto s držitelem městečka Eulenburku (= Ylburg u Lipska od Merseburku asi 40 km na východ), tam vložil nějakou tlupu svých žoldnéřů, o nichž málo pochvalně mluví kronika jako o „congregatio latronum“, a odtud plenil statky biskup- ské i kapitulní. V této drobné válce zemřel zatím biskup Burghard dne 8. června 1384 a kapitula nelekajíc se Ondřejovy tlupy ani hněvu papežova, zvolila si per formam compromissi dne 5. srpna téhož roku biskupa nového v Jindřichovi Stollbergovi. Ten se ujal pevně vedení věcí biskupské správy, opatřil si nějaké žoldnéře a s nimi vnikl v noci 29. srpna 1386 do Eulen- burku, úplně jej vypálil a Ondřejovu tlupu rozprášil.76) Tak žalostně skončila příhoda v Merseburce, tím žalostněji, že patrně byla jednou z hlavních příčin vleklého zadlužení Ondřejova, z něhož dluhy ohrožující i vdovu, těžce zatěžovaly dokonce téměř po dvaceti letech ještě i jeho pozůstalost. Toto dobrodružství Ondřejovo nám jej dobře charakterisuje jako šlechtice doby Václavovy. Než i z jiných zmínek můžeme si doplniti jeho obraz s této strany. Bylo by možno se zmíniti o jeho diplomatickém talentu, který v rozepřích mezi králem Václavem a pány nerozhněval si ani tu, ani onu stranu, takže při prvním střetu, kdy se páni zmocnili vlády v zemi a dosadili za starostu zemského markraběte Jošta, zůstal Ondřej na soudě dvorském jako jeho zástupce. Ondřej třebas zůstával vždy věrný králi, dovedl jej dobře hájit. Byť se také vyslovuje v choulostivých otázkách velmi opatrně77) a radši se zdržuje dalších výkladů, přece hájí svobod panských a zvláště svobody volnosti při tvoření práva v nálezích.78) Ovšem na dlouho se neuchránil hněvu se strany panské. Královský patent o jmenování Jošta vyšel 15. května a sněm byl v něm svolán na 31. května 1394, ač pak byl odložen až na 10. června.79) Dne 26. května 1396 se připomíná Ondřej v zemských deskách, ale již bez titulu, kdežto zemským sudím nejvyšším je tu jmenován již Hynek Berka z Honštejna, 80) kdežto jako sudí jest Ondřej uváděn naposledy 13. června 1394,81) takže v této době byl zbaven úřadu, který tak dlouhá léta za dvou panovníků zastával. To se shoduje i s celou situací této politicky velmi rušné doby. Když totiž Jan Zhořelecký donutil pány, aby vydali krále Václava, začalo se na chvíli vyjednávati. Ale tento stav netrval dlouho. Král, sotva se zbavil přímého diktátu panského, nechtěl připustit, aby všichni nejvyšší úředníci na 76) Stolberg dostal potvrzení od papeže Bonifáce IX. až roku 1392. 77) Tak je tomu na př. v čl. 20: „A tu sě bojím psáti přes jich vuoli“, neb čl. 77: „ostavuje pilnějšie věci múdrosti múdřejších“, i v čl. 78: „I zdá mi sě lépe o to přě- mlčeti“, aneb v čl. 82: „A co jest kmet, to páni vědie“. 78) Čl. 79. a 134. 7) Palacký, Dějiny (2. vyd.) II., 2. str. 301. 80) Emler, Pozůstatky desk I. 563. 81) Srov. příl. I.
Strana 19
Jednota panská. 19 soudě zemském i kmetové nebyli jinak dosazováni, než podle rady pánů, a aby všichni byli ze stavu panského. Když jednání ztroskotalo o neústup- nost královu, páni znovu obnovili Jednotu a občanská válka začala koncem roku 1394 znovu.82) I v tomto zápasu prohrál král, který nyní musil kapi- tulovati před požadavky panskými a tak také 2. dubna 1396 musil vydat i nejvyšší úřady zemské předním pánům z Jednoty. Mezi obětmi této změněné politické konstelace byl i Ondřej z Dubé, jak se to dosvědčuje prameny svrchu uvedenými. Nově dosazení úředníci, výhradně vybraní z řady pánů, spolu s arcibiskupem pražským a biskupy litomyšlským a olomouc- kým byli králi přidáni jako nový orgán, když ne ve smyslu ústavním, tedy jistě politickém. Měli tvořiti stálou královskou radu, bez jejíhož hlasu a skutečného souhlasu neměl král nic pořizovati ve věcech dotýkajících se země a také neměl nikoho sesazovati s úřadů.83) Ondřej sesazením s úřadu nejvyššího sudího království Českého přišel i o možnost dostati se do tohoto nově ustaveného sboru a tím, byť i ne navždy, byl vyřazen z veřej- ného života. Nebyla to však jen ztráta úřední hodnosti pro Ondřeje, ba lze zcela důvodně tvrdit, že sesazením Ondřejovým s úřadu nejvyššího sudího zemského ztratil více král a jeho strana, než Ondřej, člověk zámožný a i při letech, jemuž oddálení, byť nucené, z činnosti úřední, valně škoditi nemohlo. Jaká však to byla škoda pro krále, je možno velmi dobře se dopátrati, neboť ze slov Ondřejových ve věnovacím přípise králi Václa- vovi je zřejmo nade vší pochybnost, že stál Ondřej vždy u něho pevně. Jinak totiž by tak otevřeně neříkal, že co píše nebo psáti bude, že se toho neleká mluviti i hlásati před každým člověkem, neboť nečiní pro nic jiného než pro čest královu a pro obecné dobro české země.84) V této chvíli, kdy nebylo vítězství královo pro budoucnost nijak zabezpečeno, nýbrž naopak, ztěží by se kdo odhodlal tak otevřeně se přiznati, že je králův věrný, z jeho české koruny přirozenou vírou poddaný.85) Stejně tak i výklad jeho o úřednících nejvyšších, o nichž připomíná, že jsou od krále ustanovováni, projevuje ho jako zásadního příznivce moci královské.86) Ale tato slova jsou i narážkou na poměry, kdy vlastně již jmenovali páni nejvyšší úředníky a kdy opačným stanoviskem strany panské nejvíce právě Ondřej byl postižen. Musíme si totiž připomenouti, že tento výklad o úřednících připojil Ondřej teprve při nové revisi své prvotní práce.87) Proto mohl již poukazovati králi na pomoc královské rady od zlořádů tehdy tak bujících, zejména vyděračství a úplatkářství úředníků,88) 85) 82) Tomek, Pražané v čase rozepří (Čas. mus. král. Čes. 48 [1874] str. 403). 83) Tomek na uv. m. str. 404. 84) Čl. 2. Čl. 1. 86) Čl. 3. 87) Srov. níže o skladbě knihy. 88) Čl. 2. 2*)
Jednota panská. 19 soudě zemském i kmetové nebyli jinak dosazováni, než podle rady pánů, a aby všichni byli ze stavu panského. Když jednání ztroskotalo o neústup- nost královu, páni znovu obnovili Jednotu a občanská válka začala koncem roku 1394 znovu.82) I v tomto zápasu prohrál král, který nyní musil kapi- tulovati před požadavky panskými a tak také 2. dubna 1396 musil vydat i nejvyšší úřady zemské předním pánům z Jednoty. Mezi obětmi této změněné politické konstelace byl i Ondřej z Dubé, jak se to dosvědčuje prameny svrchu uvedenými. Nově dosazení úředníci, výhradně vybraní z řady pánů, spolu s arcibiskupem pražským a biskupy litomyšlským a olomouc- kým byli králi přidáni jako nový orgán, když ne ve smyslu ústavním, tedy jistě politickém. Měli tvořiti stálou královskou radu, bez jejíhož hlasu a skutečného souhlasu neměl král nic pořizovati ve věcech dotýkajících se země a také neměl nikoho sesazovati s úřadů.83) Ondřej sesazením s úřadu nejvyššího sudího království Českého přišel i o možnost dostati se do tohoto nově ustaveného sboru a tím, byť i ne navždy, byl vyřazen z veřej- ného života. Nebyla to však jen ztráta úřední hodnosti pro Ondřeje, ba lze zcela důvodně tvrdit, že sesazením Ondřejovým s úřadu nejvyššího sudího zemského ztratil více král a jeho strana, než Ondřej, člověk zámožný a i při letech, jemuž oddálení, byť nucené, z činnosti úřední, valně škoditi nemohlo. Jaká však to byla škoda pro krále, je možno velmi dobře se dopátrati, neboť ze slov Ondřejových ve věnovacím přípise králi Václa- vovi je zřejmo nade vší pochybnost, že stál Ondřej vždy u něho pevně. Jinak totiž by tak otevřeně neříkal, že co píše nebo psáti bude, že se toho neleká mluviti i hlásati před každým člověkem, neboť nečiní pro nic jiného než pro čest královu a pro obecné dobro české země.84) V této chvíli, kdy nebylo vítězství královo pro budoucnost nijak zabezpečeno, nýbrž naopak, ztěží by se kdo odhodlal tak otevřeně se přiznati, že je králův věrný, z jeho české koruny přirozenou vírou poddaný.85) Stejně tak i výklad jeho o úřednících nejvyšších, o nichž připomíná, že jsou od krále ustanovováni, projevuje ho jako zásadního příznivce moci královské.86) Ale tato slova jsou i narážkou na poměry, kdy vlastně již jmenovali páni nejvyšší úředníky a kdy opačným stanoviskem strany panské nejvíce právě Ondřej byl postižen. Musíme si totiž připomenouti, že tento výklad o úřednících připojil Ondřej teprve při nové revisi své prvotní práce.87) Proto mohl již poukazovati králi na pomoc královské rady od zlořádů tehdy tak bujících, zejména vyděračství a úplatkářství úředníků,88) 85) 82) Tomek, Pražané v čase rozepří (Čas. mus. král. Čes. 48 [1874] str. 403). 83) Tomek na uv. m. str. 404. 84) Čl. 2. Čl. 1. 86) Čl. 3. 87) Srov. níže o skladbě knihy. 88) Čl. 2. 2*)
Strana 20
20 Jednota panská. snad i proto, že sám si zachovával určitou ustavičnou blízkost ke dvoru královskému, kdež Ondřej zůstával i nadále poradcem královským.89) Je tudíž možno charakterisovati stanovisko Ondřejovo v tomto zápase strany královy se stranou panskou jako výlučně královské. Je zcela pochopitelno, jestliže msta strany panské zanechala v Ondře- jovi pocit ostré trpkosti. Jako člověk zkušený rozpoznal jistě a nestranně vady obou stran, nezakrýval si ani chyb krále Václava, kterému neváhal je otevřeně vytknouti.90) Ale zase naopak, třebas byl ze stavu panského a dovedl hájiti a chrániti práv šlechtických, nebyl zaslepen touhou po moci, aby neviděl, jak několik pánů zcela ze svých osobních choutek chce využíti slabosti královy k tomu, aby se zmocnili vlády v zemi. Toto rozhořčení na poměry, které zavládly za sporů s Jednotou panskou, zvyšovalo nejen jeho zbavení úřadu, v němž se tak dlouhá léta za dvou panovníků osvědčil, nýbrž snad i osobní poměry Ondřejovy, poněvadž si známým nám již do- brodružstvím v Eulenburku uvalil na své jmění velké dluhy. Za takovéto situace Ondřej odešel z veřejného života jako letitý kmet — tehdy mu bylo již kolem sedmdesáti let — do ústraní a nepochybně uchýlil se na svůj hrad Zlenice a tam pracoval na svém životním díle, jež vlastně nám ho nejvíce pozdvihuje. Nejspíše že si již dříve v úřadě sbíral k němu materiál a na myšlenku napsati zpracování zemského práva českého připadl buď v úřadě samotném, kde byly nepochybně některé takovéto příručky starší, buď se seznámil s takovýmito knihami právními u dvora královského a stykem s kanceláří královskou, kde se používalo obdobných příruček formulářových při sestavování písemností. Ondřej byl příliš vyhraněná individualita, než aby byl zamlčel ve svém díle svůj vlastní názor a se skrýval se svými myšlenkami. Vyhoštěním z veřejné činnosti nebylo mu toho ani třeba z důvodů politické nějaké opatrnosti. Nebylo mu třeba se také báti další msty se strany panské, protože byl jim plně rovný rodem, duchem daleko je převyšoval a pak měl nejen v králi, nýbrž hlavně ve svých přátelích a z nich zase ve svých bratřích na sousedících panstvích tak mocnou záštitu, že by se nikdo nebyl na něho odvážil. A tak jeho kniha není jen dílem právnickým, nýbrž i dokumentem současného života politického, jejž její skladatel komentuje vytrvale poznámkami a narážkami na toto období našich dějin. Skoro při každé důležitější otázce setkáváme se s narážkami na poměry, které zavládly v zemi za vlády Jednoty panské. Nejvíce jich je ovšem ve věnovacím přípise,91) kde Ondřej přímo rhetorským způsobem tepe současné zlořády. Jest typické jeho ustavičné vyzdvihování protiv mezi stavem dřívějším a tehdejším, onom, jak jej charakterisuje, v němž staří páni právo české země milovali a podle něho se řídili, kdežto v tomto 89) Srov. k tomu výše o příhodě merseburské, kdy se nazývá „consiliarius“. Též Sedláček na uv. m. str. 7. 90) Zejména v čl. 1. a pak 9. 91) Čl. 1.
20 Jednota panská. snad i proto, že sám si zachovával určitou ustavičnou blízkost ke dvoru královskému, kdež Ondřej zůstával i nadále poradcem královským.89) Je tudíž možno charakterisovati stanovisko Ondřejovo v tomto zápase strany královy se stranou panskou jako výlučně královské. Je zcela pochopitelno, jestliže msta strany panské zanechala v Ondře- jovi pocit ostré trpkosti. Jako člověk zkušený rozpoznal jistě a nestranně vady obou stran, nezakrýval si ani chyb krále Václava, kterému neváhal je otevřeně vytknouti.90) Ale zase naopak, třebas byl ze stavu panského a dovedl hájiti a chrániti práv šlechtických, nebyl zaslepen touhou po moci, aby neviděl, jak několik pánů zcela ze svých osobních choutek chce využíti slabosti královy k tomu, aby se zmocnili vlády v zemi. Toto rozhořčení na poměry, které zavládly za sporů s Jednotou panskou, zvyšovalo nejen jeho zbavení úřadu, v němž se tak dlouhá léta za dvou panovníků osvědčil, nýbrž snad i osobní poměry Ondřejovy, poněvadž si známým nám již do- brodružstvím v Eulenburku uvalil na své jmění velké dluhy. Za takovéto situace Ondřej odešel z veřejného života jako letitý kmet — tehdy mu bylo již kolem sedmdesáti let — do ústraní a nepochybně uchýlil se na svůj hrad Zlenice a tam pracoval na svém životním díle, jež vlastně nám ho nejvíce pozdvihuje. Nejspíše že si již dříve v úřadě sbíral k němu materiál a na myšlenku napsati zpracování zemského práva českého připadl buď v úřadě samotném, kde byly nepochybně některé takovéto příručky starší, buď se seznámil s takovýmito knihami právními u dvora královského a stykem s kanceláří královskou, kde se používalo obdobných příruček formulářových při sestavování písemností. Ondřej byl příliš vyhraněná individualita, než aby byl zamlčel ve svém díle svůj vlastní názor a se skrýval se svými myšlenkami. Vyhoštěním z veřejné činnosti nebylo mu toho ani třeba z důvodů politické nějaké opatrnosti. Nebylo mu třeba se také báti další msty se strany panské, protože byl jim plně rovný rodem, duchem daleko je převyšoval a pak měl nejen v králi, nýbrž hlavně ve svých přátelích a z nich zase ve svých bratřích na sousedících panstvích tak mocnou záštitu, že by se nikdo nebyl na něho odvážil. A tak jeho kniha není jen dílem právnickým, nýbrž i dokumentem současného života politického, jejž její skladatel komentuje vytrvale poznámkami a narážkami na toto období našich dějin. Skoro při každé důležitější otázce setkáváme se s narážkami na poměry, které zavládly v zemi za vlády Jednoty panské. Nejvíce jich je ovšem ve věnovacím přípise,91) kde Ondřej přímo rhetorským způsobem tepe současné zlořády. Jest typické jeho ustavičné vyzdvihování protiv mezi stavem dřívějším a tehdejším, onom, jak jej charakterisuje, v němž staří páni právo české země milovali a podle něho se řídili, kdežto v tomto 89) Srov. k tomu výše o příhodě merseburské, kdy se nazývá „consiliarius“. Též Sedláček na uv. m. str. 7. 90) Zejména v čl. 1. a pak 9. 91) Čl. 1.
Strana 21
Ondřejova právní kniha. 21 je již málo pánův, kteří by věděli vůbec, co jejich otcové měli za právo a proto každý podle své libosti a podle svých sobeckých choutek dělá si nyní, co se jemu zlíbí, hlavně vydíraje co může nejvíce, takže celkový stav je vskutku žalostný. Hyne jak koruna česká, tak i moc královská — toť jeden plynulý proud stížností. Ondřej však si nestýskal, nýbrž se snažil o nápravu a nabízí se sám ochotně králi k pomoci.92) Jeho kritika se tu jeví jako zcela spravedlivá a tím se i jeho zprávy jen ještě více hodnotí. Ale Ondřej i při jiných příležitostech připojil ve své práci narážky na rozepře v zemi. Opět a opět vyzdvihuje s pochvalou dobu starou, kdy panský nález ještě měl plnou moc proti každému člověku,23) kdy též panský nález byl vždy dodržován,24) kdežto nyní každý a hlavně strana panská počíná si nevázaně a svévolně.95) Neváhá označiti takovéto stranickosti jako „přimyšlené právo“96) a stěžovati si, že se v této době nelze domoci spravedlnosti.97) Za těch časů, kdy panovalo úplatkářství a vyděračství, kdy strana panská se snažila co nejvíce ukořistit, hynula země a tak slova Ondřejova o tom, že se děje zemi hrozná závada a škoda, jsou byť velmi trpkým, přece zcela pravdivým povzdechem.98) Tyto narážky a zmínky o poměrech současných jsou nejostřejší a nej- hojnější v jeho díle samozřejmě tehdy, když i části knihy vznikaly současně v této době a proto také jich ubývá čím dále, tím více, jak se vzdalují svým vznikem od těchto trapných událostí. Mezidobí více než 15 let od prvních počátků knihy do posledních kapitol je možno pozorovati v tomto směru a tak poslední části a články Ondřejova díla mají jich stále méně, až umlkají úplně. Ale i tyto ohlasy, byť je nalézáme jen takořka mezi řádky, jsou pro nás velmi cenné, protože pocházejí od současníka a nadto současníka politicky zúčastněného v těchto bojích a rozhledu širokého a při tom poměrně nestranného kritika, jako jím byl Ondřej z Dubé. Jaký ohlas vyvolala tato kritika Ondřejova ať již v řadách panských, nebo v táboře jeho vlastním, nevíme. Tolik však je jisto, že podle různých variant připojovaných od písařů k uvedeným narážkám došla značného uznání.99) Ondřej však nezůstal jen bojovníkem za právo perem, nýbrž aktivně se zúčastnil zápasu mezi králem a pány sám a svými silami. Tak pomáhal markraběti Prokopovi proti Joštovi a později spolu se svým synovcem Václavem škodil zle panským řadám, takže s Prokopem a jeho přáteli byl na stížnost kapituly Olomoucké exkomunikován papežem Boni- fácem IX. roku 1399.100) Naproti tomu se dostalo jemu a zmíněnému Václavovi 92) Srov. na př. čl. 9. Čl. 12. Čl. 78. Čl. 13. Čl. 71. Čl. 110. Čl. 120. Srov. poznámky při jednotlivých článcích, o nichž svrchu byla řeč. 100) Monumenta Vaticana V. 2. čís. 1476 str. 803 a násl. 93) 94) 95) 96) 97) 98) 99)
Ondřejova právní kniha. 21 je již málo pánův, kteří by věděli vůbec, co jejich otcové měli za právo a proto každý podle své libosti a podle svých sobeckých choutek dělá si nyní, co se jemu zlíbí, hlavně vydíraje co může nejvíce, takže celkový stav je vskutku žalostný. Hyne jak koruna česká, tak i moc královská — toť jeden plynulý proud stížností. Ondřej však si nestýskal, nýbrž se snažil o nápravu a nabízí se sám ochotně králi k pomoci.92) Jeho kritika se tu jeví jako zcela spravedlivá a tím se i jeho zprávy jen ještě více hodnotí. Ale Ondřej i při jiných příležitostech připojil ve své práci narážky na rozepře v zemi. Opět a opět vyzdvihuje s pochvalou dobu starou, kdy panský nález ještě měl plnou moc proti každému člověku,23) kdy též panský nález byl vždy dodržován,24) kdežto nyní každý a hlavně strana panská počíná si nevázaně a svévolně.95) Neváhá označiti takovéto stranickosti jako „přimyšlené právo“96) a stěžovati si, že se v této době nelze domoci spravedlnosti.97) Za těch časů, kdy panovalo úplatkářství a vyděračství, kdy strana panská se snažila co nejvíce ukořistit, hynula země a tak slova Ondřejova o tom, že se děje zemi hrozná závada a škoda, jsou byť velmi trpkým, přece zcela pravdivým povzdechem.98) Tyto narážky a zmínky o poměrech současných jsou nejostřejší a nej- hojnější v jeho díle samozřejmě tehdy, když i části knihy vznikaly současně v této době a proto také jich ubývá čím dále, tím více, jak se vzdalují svým vznikem od těchto trapných událostí. Mezidobí více než 15 let od prvních počátků knihy do posledních kapitol je možno pozorovati v tomto směru a tak poslední části a články Ondřejova díla mají jich stále méně, až umlkají úplně. Ale i tyto ohlasy, byť je nalézáme jen takořka mezi řádky, jsou pro nás velmi cenné, protože pocházejí od současníka a nadto současníka politicky zúčastněného v těchto bojích a rozhledu širokého a při tom poměrně nestranného kritika, jako jím byl Ondřej z Dubé. Jaký ohlas vyvolala tato kritika Ondřejova ať již v řadách panských, nebo v táboře jeho vlastním, nevíme. Tolik však je jisto, že podle různých variant připojovaných od písařů k uvedeným narážkám došla značného uznání.99) Ondřej však nezůstal jen bojovníkem za právo perem, nýbrž aktivně se zúčastnil zápasu mezi králem a pány sám a svými silami. Tak pomáhal markraběti Prokopovi proti Joštovi a později spolu se svým synovcem Václavem škodil zle panským řadám, takže s Prokopem a jeho přáteli byl na stížnost kapituly Olomoucké exkomunikován papežem Boni- fácem IX. roku 1399.100) Naproti tomu se dostalo jemu a zmíněnému Václavovi 92) Srov. na př. čl. 9. Čl. 12. Čl. 78. Čl. 13. Čl. 71. Čl. 110. Čl. 120. Srov. poznámky při jednotlivých článcích, o nichž svrchu byla řeč. 100) Monumenta Vaticana V. 2. čís. 1476 str. 803 a násl. 93) 94) 95) 96) 97) 98) 99)
Strana 22
22 Poslední léta a smrt. za to od krále roku 1401 (4. července) zápisu 170 kop na berni města Kolína nad Labem, ccž snad byla i splátka ze starý dluh Karlův z r. 1375, jak o něm výše byla řeč. Tehdy se také Ondřej opět nazývá „radou“, lze tedy si domysliti, že Ondřej přes svoje vyřazení z funkce soudní stále zůstával při dvoře královském a býval dotazován v důležitých věcech od krále o radu. Ondřej pomáhal a vytrval na straně Prokopově až do jeho zajetí od Zikmunda.101) Tehdy mezi léty 1395—1396 až 1401 nastala proto také v jeho činnosti spisovatelské přestávka a teprve zase po ní se vrátil k pokračování ve své knize, která takto doznala třetí úpravy. Připojoval k ní znění nových nálezů a z toho, že připsány jsou k ní nálezy nové a nové, lze soudit, že měl v úmyslu, aby v jeho knize bylo obsaženo právo doby současné a tak aby jeho kniha nijak změněnými a pokročilejšími poměry nezastarala. Nepochybně také za své zásluhy o krále dostal Ondřej i jmenování popravcem kraje kouřimského dne 15. ledna 1405. Tehdy král jmenoval popravce 16 krajů102), bezpochyby vyznamenání za věrné služby králi pro- kázané. Jistě zásluhou královou Ondřej opětně častěji se objevoval v životě veřejném, vystupoval zvláště jako přísedící soudu zemského i dvorského, ale neměl pravděpodobně už pro vysoké své stáří žádné funkce trvalé. Roku 1408 (10. března)103) uvádí se na soudě zemském jako „posel k deskám“, ale to je funkce jen náhodná a nikoliv trvalá. Zdá se však podle pramenů, že byl jako zkušený znalec českého práva zván k důležitým případům soudním i k větším politickým aktům, jako se stalo při jeho přizvání za svědka k rozhodnutí krále Václava ve sporu mezi Zbyňkem arcibiskupem a pražskou universitou o m. Jana Husa, kdy jak dne 3., tak 6. července 1411 byl jako svědek přítomen.104) Až teprve za rok na to se nám dochovala zpráva v listině ze dne 27. července 1412105), v níž Ondřej vystupuje jako svědek a rukojmí a k níž také přivěsil pěčeť s českým nápisem a zjednodušenou kresbou. Než v této chvíli zprávy pramenů o Ondřeji z Dubé umlkají. Přes tři čtvrti roku od této zprávy poslední nemáme o něm zpráv, až teprve z března (15.—18.) roku 1413 se dovídáme z desk zemských106) o věně Anny, zde již jme- nované jako vdovy po Ondřeji. Je tudíž nutno položiti datum jeho úmrtí v toto mezidobí. Ale i osudy pozůstalosti vdovy Anny vrhají něco světla 101) Sedláček na uv. m. str. 7, 8 a 12. 102) Listiny se nám zachovaly v korunním archivu. Viz reprodukovanou pří- lohu, obr. čís. 1. Listina pro Ondřeje pod inv. č. 392 a rep. čís. 201. 103) Emler, Pozůstatky desk, II. 46. 104) Vydal Palacký, Documenta mag. J. Hus, str. 436 a 439. První je notář- ský instrument, na druhé přitištěno bylo deset pečetí, avšak Ondřej vystupoval jen jako svědek a pečeti nepřitiskl. Obě listiny jsou zachovány v archivu pražské uni- versity. 105) V archivu Národ. musea v Praze odd. A. 106) Emler na uv. m. II. 97.
22 Poslední léta a smrt. za to od krále roku 1401 (4. července) zápisu 170 kop na berni města Kolína nad Labem, ccž snad byla i splátka ze starý dluh Karlův z r. 1375, jak o něm výše byla řeč. Tehdy se také Ondřej opět nazývá „radou“, lze tedy si domysliti, že Ondřej přes svoje vyřazení z funkce soudní stále zůstával při dvoře královském a býval dotazován v důležitých věcech od krále o radu. Ondřej pomáhal a vytrval na straně Prokopově až do jeho zajetí od Zikmunda.101) Tehdy mezi léty 1395—1396 až 1401 nastala proto také v jeho činnosti spisovatelské přestávka a teprve zase po ní se vrátil k pokračování ve své knize, která takto doznala třetí úpravy. Připojoval k ní znění nových nálezů a z toho, že připsány jsou k ní nálezy nové a nové, lze soudit, že měl v úmyslu, aby v jeho knize bylo obsaženo právo doby současné a tak aby jeho kniha nijak změněnými a pokročilejšími poměry nezastarala. Nepochybně také za své zásluhy o krále dostal Ondřej i jmenování popravcem kraje kouřimského dne 15. ledna 1405. Tehdy král jmenoval popravce 16 krajů102), bezpochyby vyznamenání za věrné služby králi pro- kázané. Jistě zásluhou královou Ondřej opětně častěji se objevoval v životě veřejném, vystupoval zvláště jako přísedící soudu zemského i dvorského, ale neměl pravděpodobně už pro vysoké své stáří žádné funkce trvalé. Roku 1408 (10. března)103) uvádí se na soudě zemském jako „posel k deskám“, ale to je funkce jen náhodná a nikoliv trvalá. Zdá se však podle pramenů, že byl jako zkušený znalec českého práva zván k důležitým případům soudním i k větším politickým aktům, jako se stalo při jeho přizvání za svědka k rozhodnutí krále Václava ve sporu mezi Zbyňkem arcibiskupem a pražskou universitou o m. Jana Husa, kdy jak dne 3., tak 6. července 1411 byl jako svědek přítomen.104) Až teprve za rok na to se nám dochovala zpráva v listině ze dne 27. července 1412105), v níž Ondřej vystupuje jako svědek a rukojmí a k níž také přivěsil pěčeť s českým nápisem a zjednodušenou kresbou. Než v této chvíli zprávy pramenů o Ondřeji z Dubé umlkají. Přes tři čtvrti roku od této zprávy poslední nemáme o něm zpráv, až teprve z března (15.—18.) roku 1413 se dovídáme z desk zemských106) o věně Anny, zde již jme- nované jako vdovy po Ondřeji. Je tudíž nutno položiti datum jeho úmrtí v toto mezidobí. Ale i osudy pozůstalosti vdovy Anny vrhají něco světla 101) Sedláček na uv. m. str. 7, 8 a 12. 102) Listiny se nám zachovaly v korunním archivu. Viz reprodukovanou pří- lohu, obr. čís. 1. Listina pro Ondřeje pod inv. č. 392 a rep. čís. 201. 103) Emler, Pozůstatky desk, II. 46. 104) Vydal Palacký, Documenta mag. J. Hus, str. 436 a 439. První je notář- ský instrument, na druhé přitištěno bylo deset pečetí, avšak Ondřej vystupoval jen jako svědek a pečeti nepřitiskl. Obě listiny jsou zachovány v archivu pražské uni- versity. 105) V archivu Národ. musea v Praze odd. A. 106) Emler na uv. m. II. 97.
Strana 23
Poslední léta a smrt. 23 na život pana Ondřeje z Dubé. Neboť jeho pozůstalost byla zřejmě silně zadlužena a to pravděpodobně jako následek jeho merseburské příhody i branné účasti v rozepřích mezi králem a Jednotou panskou. Je tudíž jisto, že Ondřej byl pán velmi majetný, když nejen mohl podniknouti takové nákladné výpravy, nýbrž i když si získal vždy věřitele, kteří se pak, jako zejména Půta z Častolovic, hojili na majetku jeho vdovy. Lze litovati, že prameny jsou tak skoupé, že nám není možno uceliti si a dokresliti plně obraz pana Ondřeje z Dubé. Ale i z toho, co se naší době zachovalo, přece si můžeme učiniti byť hrubý, přece jen dostatečný nárys o jeho osobnosti. Byl pan Ondřej osoba nad ostatní své současníky vynikající a jistě, že stálým prohlubováním našeho badání o druhé polovině století čtrnáctého a jeho přechodu ve století následující, bude lákavé znovu a znovu se vraceti právě k jeho jménu. Tím spíše zaslouží po- všimnutí a zevrubného probrání jeho životní dílo, právnická kniha o zemských právech českých, jež je ustavičným památníkem na Ondřeje z Dubé.
Poslední léta a smrt. 23 na život pana Ondřeje z Dubé. Neboť jeho pozůstalost byla zřejmě silně zadlužena a to pravděpodobně jako následek jeho merseburské příhody i branné účasti v rozepřích mezi králem a Jednotou panskou. Je tudíž jisto, že Ondřej byl pán velmi majetný, když nejen mohl podniknouti takové nákladné výpravy, nýbrž i když si získal vždy věřitele, kteří se pak, jako zejména Půta z Častolovic, hojili na majetku jeho vdovy. Lze litovati, že prameny jsou tak skoupé, že nám není možno uceliti si a dokresliti plně obraz pana Ondřeje z Dubé. Ale i z toho, co se naší době zachovalo, přece si můžeme učiniti byť hrubý, přece jen dostatečný nárys o jeho osobnosti. Byl pan Ondřej osoba nad ostatní své současníky vynikající a jistě, že stálým prohlubováním našeho badání o druhé polovině století čtrnáctého a jeho přechodu ve století následující, bude lákavé znovu a znovu se vraceti právě k jeho jménu. Tím spíše zaslouží po- všimnutí a zevrubného probrání jeho životní dílo, právnická kniha o zemských právech českých, jež je ustavičným památníkem na Ondřeje z Dubé.
Strana 24
II. Dílo Ondřeje z Dubé. Jako nelze pochopiti osobu pana Ondřeje z Dubé bez znalosti pro- středí, v němž žil a působil, také ani jeho životní dílo nemůžeme si jinak vysvětlovati a je chápati, než když je zařadíme do celkového vývoje našich právních poměrů koncem století čtrnáctého a počátkem století patnác- tého. Kniha pana Ondřeje staršího z Dubé, nejvyššího sudího království Českého, bývala v dosavadních vydáních zvána „Výklad na právo zemské“. Tak po prvé vydavatel právní knihy Ondřejovy Andreas Kuchar- sk i roku 1838 ve své známé sbírce „Najdawniejsie pomniki prawodawstva słowiaňskiego“1) uvádí ji tímto titulem. Zdá se, že Kucharski tak učinil návodem Hankovým, protože přetiskoval opis, který provedl Hanka z musejních rukopisů, a to dokonce jeho pravopisem. Od Hanky čerpal název pravděpodobně i Jungmann pro svou „Historii literatury české“2) a protože odjinud3) víme, že Hanka připravoval edici Ondřejovy knihy, lze odůvodněně se domnívati, že tento název pochází od něho. Od vydání Kucharského pak se název udržel dále. Palacký ve svém vydání r. 1842 v „Archivu českém“ jej přejímá a jen rozšiřuje na „Výklad na právo zemské české“ a Jireček, který do svého „Codexu juris Bohemici“ převzal vlastně znění Palackého, používá tohoto označení beze změny. Poněvadž však v rukopisech výslovně se tak kniha Ondře- jova nenadpisuje, pouze v přípiscích, jež můžeme většinou bezpečně při- čísti právě Hankovi, nelze se spokojiti s tímto dosavadním názvem. Kniha Ondřejova se obvykle nazývá, jako většina právních knih ve XIV. století, podle svého počátku (incipitu) a to podle toho opět, jak zní příslušný variant rukopisný. Tu pak vlastně jsme vydáni libovůli písařově, který podle tohoto incipitu si sám leckdy dělá název, jako vůbec marginální rubriky a nápisy podléhají úplně písařům.4) Proto tyto názvy nemohou býti nikterak směrodatné a poněvadž dosud známý nejstarší rukopis (A) 1) Str. V. a 336 a ns. 2) 2. vyd. 1849, str. 35, čís. 87 (odd. II.). 3) Srov. níže při výkladu o dosavadních edicích str. 78 a násl. 4) Srov. k tomu moje: České edice historicko-právní ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně V. (1926) str. 182.
II. Dílo Ondřeje z Dubé. Jako nelze pochopiti osobu pana Ondřeje z Dubé bez znalosti pro- středí, v němž žil a působil, také ani jeho životní dílo nemůžeme si jinak vysvětlovati a je chápati, než když je zařadíme do celkového vývoje našich právních poměrů koncem století čtrnáctého a počátkem století patnác- tého. Kniha pana Ondřeje staršího z Dubé, nejvyššího sudího království Českého, bývala v dosavadních vydáních zvána „Výklad na právo zemské“. Tak po prvé vydavatel právní knihy Ondřejovy Andreas Kuchar- sk i roku 1838 ve své známé sbírce „Najdawniejsie pomniki prawodawstva słowiaňskiego“1) uvádí ji tímto titulem. Zdá se, že Kucharski tak učinil návodem Hankovým, protože přetiskoval opis, který provedl Hanka z musejních rukopisů, a to dokonce jeho pravopisem. Od Hanky čerpal název pravděpodobně i Jungmann pro svou „Historii literatury české“2) a protože odjinud3) víme, že Hanka připravoval edici Ondřejovy knihy, lze odůvodněně se domnívati, že tento název pochází od něho. Od vydání Kucharského pak se název udržel dále. Palacký ve svém vydání r. 1842 v „Archivu českém“ jej přejímá a jen rozšiřuje na „Výklad na právo zemské české“ a Jireček, který do svého „Codexu juris Bohemici“ převzal vlastně znění Palackého, používá tohoto označení beze změny. Poněvadž však v rukopisech výslovně se tak kniha Ondře- jova nenadpisuje, pouze v přípiscích, jež můžeme většinou bezpečně při- čísti právě Hankovi, nelze se spokojiti s tímto dosavadním názvem. Kniha Ondřejova se obvykle nazývá, jako většina právních knih ve XIV. století, podle svého počátku (incipitu) a to podle toho opět, jak zní příslušný variant rukopisný. Tu pak vlastně jsme vydáni libovůli písařově, který podle tohoto incipitu si sám leckdy dělá název, jako vůbec marginální rubriky a nápisy podléhají úplně písařům.4) Proto tyto názvy nemohou býti nikterak směrodatné a poněvadž dosud známý nejstarší rukopis (A) 1) Str. V. a 336 a ns. 2) 2. vyd. 1849, str. 35, čís. 87 (odd. II.). 3) Srov. níže při výkladu o dosavadních edicích str. 78 a násl. 4) Srov. k tomu moje: České edice historicko-právní ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně V. (1926) str. 182.
Strana 25
Název Ondřejovy knihy. 25 nemá názvu pro práci Ondřejovu, nemáme se oč opřít. Malou oporu skýtají tu některé zmínky, které nám v pozdější době citují práci Ondřejovu. Jde především a vlastně jedině o knihu Všehrdovu, který však ne- uvádí nikde jména Ondřejova, takže se jeho svědectví značně tím zesla- buje. Lze to ovšem poněkud obhájiti snad tím, že rozpětí časové jednoho sta let mohlo zaviniti, že Všehrd neznal již jména Ondřejova, ale je tu nutno zase naopak uvážiti, že Všehrd, který prohlédl a vypsal si obrovskou řadu výpisků ze všech desk zemských, mohl znáti takového dlouholetého sudího zemského, jako byl Ondřej, a kromě toho, že v přípise věnujícím knihu králi Václavovi je výslovně Ondřej jmenován. Poslední okolnost je v pravdě trochu zase zmírněna tím, že ve většině rukopisů se uvádí přípis zvlášť odděleně od vlastního textu a Všehrd nemusil znáti spojitosti mezi nimi. Všehrd kromě očividných narážek, kde mluví jen o „starých“5) a „o starých spisech“6), nebo o „právu starém“7) a podobně, uvádí i jméno knihy Ondřejovy a to buď rčením „v spisiech starých o práviech země české“8) neb „po starých spisiech o právě zemském“9) neb „v starých spisiech o prá- viech zemských“10) či „v starých spisiech o práviech českých“11), takže je patrno z těchto citátů, že Všehrd, který je zcela bezpochyby hodnověrný svědek, znal knihu Ondřejovu pod názvem „o právech země české“ neb „o právě zemském“ neb „o právech zemských“ neb jen „o právech českých“, což se shoduje zcela s tím, co bylo svrchu řečeno. Je pak srovnáním s tímto předchozím výsledkem jisto, že už ve století XV. bylo známo dílo Ondře- jovo pod názvem zvoleným z počátku textu. Nechybíme proto, když i my nyní stanovíme si název podle textu a to podle jeho počátku názvem „Práva zemská česká“, při čemž volíme plurální formu v souhlase jak se svědectvím Všehrdovým, tak i s dochovanými nadpisy písařskými.12) Skutečnost, že se knize Ondřejově nedostalo s největší pravděpodob- ností ani od autora, ani hned od jeho současníků nějakého určitého a pev- ného pojmenování, jest odůvodněna i jinou příčinou, totiž že kniha ne- vznikala najednou, či lépe řečeno v krátké době, nýbrž že vznikala delší dobu, že rostla ponenáhlu. Zjev tento jest zcela obyčejný u všech našich právnických knih.13) Také kniha Ondřejova vznikala postupně a to tak dlouhou dobu, že rozpětí časové mezi dobou vzniku článků nejstarších a nejmladších vzbudilo již pochybnosti zcela odůvodněné, zda na knize 5) Všehrd II. 20. § 4., IV. 16. § 2, VI. 14. § 2. 6) VII. 26. § 3, VIII. 33. § 1. 7) VI. 7. § 6. 8) II. 1. § 21., V. 5. § 6. 9) II. 10. § 8. 10) II. 21. § 16. 11) VII. 3. § 8. 12) Srov. čl. 1. Nabízela by se tu komparace titulu knihy Ondřejovy s kniham Všehrdovými, které jsou označeny přímo „o práviech“ atd. 13) Srov. k tomu moje pojednání ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 33.
Název Ondřejovy knihy. 25 nemá názvu pro práci Ondřejovu, nemáme se oč opřít. Malou oporu skýtají tu některé zmínky, které nám v pozdější době citují práci Ondřejovu. Jde především a vlastně jedině o knihu Všehrdovu, který však ne- uvádí nikde jména Ondřejova, takže se jeho svědectví značně tím zesla- buje. Lze to ovšem poněkud obhájiti snad tím, že rozpětí časové jednoho sta let mohlo zaviniti, že Všehrd neznal již jména Ondřejova, ale je tu nutno zase naopak uvážiti, že Všehrd, který prohlédl a vypsal si obrovskou řadu výpisků ze všech desk zemských, mohl znáti takového dlouholetého sudího zemského, jako byl Ondřej, a kromě toho, že v přípise věnujícím knihu králi Václavovi je výslovně Ondřej jmenován. Poslední okolnost je v pravdě trochu zase zmírněna tím, že ve většině rukopisů se uvádí přípis zvlášť odděleně od vlastního textu a Všehrd nemusil znáti spojitosti mezi nimi. Všehrd kromě očividných narážek, kde mluví jen o „starých“5) a „o starých spisech“6), nebo o „právu starém“7) a podobně, uvádí i jméno knihy Ondřejovy a to buď rčením „v spisiech starých o práviech země české“8) neb „po starých spisiech o právě zemském“9) neb „v starých spisiech o prá- viech zemských“10) či „v starých spisiech o práviech českých“11), takže je patrno z těchto citátů, že Všehrd, který je zcela bezpochyby hodnověrný svědek, znal knihu Ondřejovu pod názvem „o právech země české“ neb „o právě zemském“ neb „o právech zemských“ neb jen „o právech českých“, což se shoduje zcela s tím, co bylo svrchu řečeno. Je pak srovnáním s tímto předchozím výsledkem jisto, že už ve století XV. bylo známo dílo Ondře- jovo pod názvem zvoleným z počátku textu. Nechybíme proto, když i my nyní stanovíme si název podle textu a to podle jeho počátku názvem „Práva zemská česká“, při čemž volíme plurální formu v souhlase jak se svědectvím Všehrdovým, tak i s dochovanými nadpisy písařskými.12) Skutečnost, že se knize Ondřejově nedostalo s největší pravděpodob- ností ani od autora, ani hned od jeho současníků nějakého určitého a pev- ného pojmenování, jest odůvodněna i jinou příčinou, totiž že kniha ne- vznikala najednou, či lépe řečeno v krátké době, nýbrž že vznikala delší dobu, že rostla ponenáhlu. Zjev tento jest zcela obyčejný u všech našich právnických knih.13) Také kniha Ondřejova vznikala postupně a to tak dlouhou dobu, že rozpětí časové mezi dobou vzniku článků nejstarších a nejmladších vzbudilo již pochybnosti zcela odůvodněné, zda na knize 5) Všehrd II. 20. § 4., IV. 16. § 2, VI. 14. § 2. 6) VII. 26. § 3, VIII. 33. § 1. 7) VI. 7. § 6. 8) II. 1. § 21., V. 5. § 6. 9) II. 10. § 8. 10) II. 21. § 16. 11) VII. 3. § 8. 12) Srov. čl. 1. Nabízela by se tu komparace titulu knihy Ondřejovy s kniham Všehrdovými, které jsou označeny přímo „o práviech“ atd. 13) Srov. k tomu moje pojednání ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 33.
Strana 26
26 Jádro knihy (1. redakce). nepracoval ještě někdo jiný, než Ondřej sám.14) Provésti datování jedno- tlivých ustanovení Ondřejových „Práv“ je samozřejmě velmi detailní prací, jež se všude nezdaří a nezbývá než pak zařaditi jednotlivé články ve skupiny a ty pak datovati dobou aspoň přibližnou. Přihlédneme-li ke skladbě knihy Ondřejovy, rozpoznáme některé švy, jež třebas leckdy velmi nepatrně, přece oddělují jednotlivé části od sebe. Již Jireček ve svém vydání v „Codexu juris Bohemici“ r. 1870 rozpoznal některé, jež přes všechnu chvályhodnou umělost i snahu skladatelovu zůstaly patrny, a rozdělil knihu proto na šest částí. První utvořil z přípisu a před- mluvy, které neodděluje od sebe podle vzoru Palackého.15) Druhou skupinu tvoří výklad sám, zahrnující u Jirečka shodně s Palackým 55 paragrafů.16) Nato rozeznává část třetí (§ § 56.—65.), kterou bychom mohli charakte- risovati jako Ondřejovo poučení o nálezích panských, jež se přimyká k dřívějšímu textu dosti násilně.17) Následující část čtvrtá (§ § 66.—77.) projevuje se již na venek formou odpovědí na danou otázku,18) na ni se připojuje malá část pátá (§§ 78.—82.), jež má zřejmou podobu nahodilých přípisků.19) Teprve nyní následuje veliká část šestá (§§ 83.—122.), jež Jirečkem samotným byla už označována, patrně ve smyslu poznámky Palackého v „Archivu českém 20) jako snůška nálezů.21) Palackého i Jirečka k datování jednotlivých částí vedly časové údaje samotného Ondřeje při některých nálezích, ale nerozebravše podrobněji skladby knihy, nevěno- vali pozornost datovací přesnosti, než že tvrdili oba shodně, že část o ná- lezích vznikala pozdějšími přídavky a to po roce 1402. Jest ovšem třeba, chceme-li si vyjasniti způsob Ondřejovy práce, stanoviti si přesně stáří původního znění jednotlivých částí. K datování nás vede nejen údaj Ondřejův u některých článků, nýbrž hlavně srovnání a pátrání po předlohách a všelijaké narážky. Stáří jednotlivých článků, pokud lze je zjistiti, je vždy v tomto vydání uvedeno ve věcných poznám- kách, zde na tomto místě budiž dovoleno výsledky shrnouti v jednotný úhrnný obraz. Za nejstarší část22) lze po detailním rozboru prohlásiti text a to část počínající slovy „Právo zemské české jest dávno nalezené“ až po slova „O tom viece mluviti nechci“.23) Tato část vznikla v letech 1394—1395. 14) Srov. dříve při životopise. 15) V mém vydání čl. 1.—9. 16) Nyní čl. 10. až 77. 17) Čl. 78.—87. 18) Čl. 88.—99. 19) Čl. 100.—105. 20) II. 506. 21) Čl. 106.—154. 22) O skladbě knihy Ondřejovy jsem se již zmínil ve Vědecké ročence práv. fakulty v Brně sv. VI. (1927) str. 165—166., ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928), str. 34—35 a ve Vědecké ročence sv. VII. (1928) str. 174—175. 23) Čl. 10.—99.
26 Jádro knihy (1. redakce). nepracoval ještě někdo jiný, než Ondřej sám.14) Provésti datování jedno- tlivých ustanovení Ondřejových „Práv“ je samozřejmě velmi detailní prací, jež se všude nezdaří a nezbývá než pak zařaditi jednotlivé články ve skupiny a ty pak datovati dobou aspoň přibližnou. Přihlédneme-li ke skladbě knihy Ondřejovy, rozpoznáme některé švy, jež třebas leckdy velmi nepatrně, přece oddělují jednotlivé části od sebe. Již Jireček ve svém vydání v „Codexu juris Bohemici“ r. 1870 rozpoznal některé, jež přes všechnu chvályhodnou umělost i snahu skladatelovu zůstaly patrny, a rozdělil knihu proto na šest částí. První utvořil z přípisu a před- mluvy, které neodděluje od sebe podle vzoru Palackého.15) Druhou skupinu tvoří výklad sám, zahrnující u Jirečka shodně s Palackým 55 paragrafů.16) Nato rozeznává část třetí (§ § 56.—65.), kterou bychom mohli charakte- risovati jako Ondřejovo poučení o nálezích panských, jež se přimyká k dřívějšímu textu dosti násilně.17) Následující část čtvrtá (§ § 66.—77.) projevuje se již na venek formou odpovědí na danou otázku,18) na ni se připojuje malá část pátá (§§ 78.—82.), jež má zřejmou podobu nahodilých přípisků.19) Teprve nyní následuje veliká část šestá (§§ 83.—122.), jež Jirečkem samotným byla už označována, patrně ve smyslu poznámky Palackého v „Archivu českém 20) jako snůška nálezů.21) Palackého i Jirečka k datování jednotlivých částí vedly časové údaje samotného Ondřeje při některých nálezích, ale nerozebravše podrobněji skladby knihy, nevěno- vali pozornost datovací přesnosti, než že tvrdili oba shodně, že část o ná- lezích vznikala pozdějšími přídavky a to po roce 1402. Jest ovšem třeba, chceme-li si vyjasniti způsob Ondřejovy práce, stanoviti si přesně stáří původního znění jednotlivých částí. K datování nás vede nejen údaj Ondřejův u některých článků, nýbrž hlavně srovnání a pátrání po předlohách a všelijaké narážky. Stáří jednotlivých článků, pokud lze je zjistiti, je vždy v tomto vydání uvedeno ve věcných poznám- kách, zde na tomto místě budiž dovoleno výsledky shrnouti v jednotný úhrnný obraz. Za nejstarší část22) lze po detailním rozboru prohlásiti text a to část počínající slovy „Právo zemské české jest dávno nalezené“ až po slova „O tom viece mluviti nechci“.23) Tato část vznikla v letech 1394—1395. 14) Srov. dříve při životopise. 15) V mém vydání čl. 1.—9. 16) Nyní čl. 10. až 77. 17) Čl. 78.—87. 18) Čl. 88.—99. 19) Čl. 100.—105. 20) II. 506. 21) Čl. 106.—154. 22) O skladbě knihy Ondřejovy jsem se již zmínil ve Vědecké ročence práv. fakulty v Brně sv. VI. (1927) str. 165—166., ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928), str. 34—35 a ve Vědecké ročence sv. VII. (1928) str. 174—175. 23) Čl. 10.—99.
Strana 27
Jádro knihy (1. redakce). 27 Zdá se, že Ondřej, byv zbaven svého úřadu nejvyššího sudího království Českého, odešel na svůj hrad nad Sázavou a jal se skládati tuto knihu. Měl patrně již z doby svého úřadu nashromážděný materiál a zbývalo mu proto jen jej sestilisovati a srovnati.24) To se mu patrně podařilo v krátké době již také proto, že rozsah této práce nebyl velký. Než i tak nevytvořil ji najednou, takřka jedním dechem. Tomu nasvědčují zmíněné již švy, na něž poukázal Jireček. Když totiž Ondřej probral věci základní a vy- líčil podrobně proces, obrátil se k nálezům panským. Stať tato se přimyká dosti těsně k předcházející, třebas stilisticky je zřejmý nucený přechod skladatelův v novou látku.25) Tato část o nálezích (první na rozdíl od pozdní druhé) je nevelká a zabírá pouhých deset článků.26) Rozlišení však této stati od následující27) je možno pouze s věcného hlediska, protože hledisko formální se nyní nekryje. Neboť již v stati o nálezích28) počíná skládati Ondřej jednotlivé články jako odpovědi na otázku a tomuto způsobu zůstává pak ve stati následující, všímající si jednotlivých případů soukromoprávních, věren téměř úplně. Zdá se tudíž, že se poměry právě v té době, kdy odešel od soudu, kvapem měnily a tak, než ještě uzavřel svou knihu, rozhodl se připojiti několik význačnějších řešení sporných případů. Takto dokončenou práci Ondřej věnoval králi Václavovi a učinil tak krátkým přípisem, který však vyniká rhetorskou výmluvností, nabá- dající krále k ráznosti ve věcech státních.29) Přípis byl velmi krátký a končil slovy „a stran nedržeti“. Nesmíme však mysliti, že by byl měl Ondřej v úmyslu, aby tento přípis splynul s vlastním textem. Byl to pravděpo- dobně samostatný list poslaný přímo Václavovi jako průvodčí list k před- ložené knize. Proto také se neopisoval v nejstarších rukopisech spolu s textem a zůstával vždy i později oddělen. Tak se stalo, že v rukopisech byl věnovací list nejen oddělen, nýbrž dokonce obyčejně i zakládán za samotný text. Tato první redakce knihy Ondřejovy, která pak tvoří zároveň i jádro celé práce, byla provedena asi těsně po jeho odchodu z úřadu nejvyššího sudího a dokončena asi r. 1395, dříve než opadlo vzrušení událostmi Jednoty panské. Lze tak souditi právě na toto datování jednak z věnování, kde výslovně Ondřej uvádí, že byl v úřadu sudího (nikoliv „jest“) a jednak z četných narážek na Jednotu panskou. Také jeho kritika a nabádání krále, aby si počínal energicky, se hodí výborně právě do let 1394—1395. Že věnování napsal Ondřej dodatečně, vysvítá z toho, že mluví o svém díle (»pamět“), které psal, jako hotovém. 24) Tomu by nasvědčovala dikce čl. 61:, „A také my úřědníci to držíme“ ... „A to držé úřědníci z panského nálezu“. 25) Viz celý čl. 77. 26) Čl. 78.—87. 27) Čl. 88.—99. 28) Od čl. 84. 26) Čl. 1.
Jádro knihy (1. redakce). 27 Zdá se, že Ondřej, byv zbaven svého úřadu nejvyššího sudího království Českého, odešel na svůj hrad nad Sázavou a jal se skládati tuto knihu. Měl patrně již z doby svého úřadu nashromážděný materiál a zbývalo mu proto jen jej sestilisovati a srovnati.24) To se mu patrně podařilo v krátké době již také proto, že rozsah této práce nebyl velký. Než i tak nevytvořil ji najednou, takřka jedním dechem. Tomu nasvědčují zmíněné již švy, na něž poukázal Jireček. Když totiž Ondřej probral věci základní a vy- líčil podrobně proces, obrátil se k nálezům panským. Stať tato se přimyká dosti těsně k předcházející, třebas stilisticky je zřejmý nucený přechod skladatelův v novou látku.25) Tato část o nálezích (první na rozdíl od pozdní druhé) je nevelká a zabírá pouhých deset článků.26) Rozlišení však této stati od následující27) je možno pouze s věcného hlediska, protože hledisko formální se nyní nekryje. Neboť již v stati o nálezích28) počíná skládati Ondřej jednotlivé články jako odpovědi na otázku a tomuto způsobu zůstává pak ve stati následující, všímající si jednotlivých případů soukromoprávních, věren téměř úplně. Zdá se tudíž, že se poměry právě v té době, kdy odešel od soudu, kvapem měnily a tak, než ještě uzavřel svou knihu, rozhodl se připojiti několik význačnějších řešení sporných případů. Takto dokončenou práci Ondřej věnoval králi Václavovi a učinil tak krátkým přípisem, který však vyniká rhetorskou výmluvností, nabá- dající krále k ráznosti ve věcech státních.29) Přípis byl velmi krátký a končil slovy „a stran nedržeti“. Nesmíme však mysliti, že by byl měl Ondřej v úmyslu, aby tento přípis splynul s vlastním textem. Byl to pravděpo- dobně samostatný list poslaný přímo Václavovi jako průvodčí list k před- ložené knize. Proto také se neopisoval v nejstarších rukopisech spolu s textem a zůstával vždy i později oddělen. Tak se stalo, že v rukopisech byl věnovací list nejen oddělen, nýbrž dokonce obyčejně i zakládán za samotný text. Tato první redakce knihy Ondřejovy, která pak tvoří zároveň i jádro celé práce, byla provedena asi těsně po jeho odchodu z úřadu nejvyššího sudího a dokončena asi r. 1395, dříve než opadlo vzrušení událostmi Jednoty panské. Lze tak souditi právě na toto datování jednak z věnování, kde výslovně Ondřej uvádí, že byl v úřadu sudího (nikoliv „jest“) a jednak z četných narážek na Jednotu panskou. Také jeho kritika a nabádání krále, aby si počínal energicky, se hodí výborně právě do let 1394—1395. Že věnování napsal Ondřej dodatečně, vysvítá z toho, že mluví o svém díle (»pamět“), které psal, jako hotovém. 24) Tomu by nasvědčovala dikce čl. 61:, „A také my úřědníci to držíme“ ... „A to držé úřědníci z panského nálezu“. 25) Viz celý čl. 77. 26) Čl. 78.—87. 27) Čl. 88.—99. 28) Od čl. 84. 26) Čl. 1.
Strana 28
28 Druhá redakce. Ale k tomuto hotovému dílu se brzy zase Ondřej vrátil. Pravděpo- dobně ho k tomu přivedly změněné poměry politické, které si vynutily zejména nová ustanovení o úřednících zemských. Známý spor mezi králem a pány o tom, kdo má obsazovati místa nejvyšších úředníků, skončil květnovým zápisem královským roku 1395 v neprospěch královy moci. A tehdy se chápe Ondřej znovu pera, jež před nedávnem byl právě odložil, a doplňuje svou práci. Buď tak učinil těsně po zmíněném datu nebo snad ještě krátce před ním, čemuž by spíše nasvědčovala připomínka o krá- lovském právu jmenovati nejvyšší úředníky.30) Aby vysvětlil práva a po- vinnosti nejvyšších úředníků, použil k tomu pravděpodobně velmi obšír- ného nálezu, nám nyní v původním znění nedochovaného, z r. 1384. Ondřej mnoho na něm stilisticky neměnil, pouze počátek a konec rhetorsky zladil, takže vyznívá týmž tónem jako věnovací přípis. Je to známá stať o nej- vyšších úřednících,31) již Palacký zařadil těsně k přípisu. Ale toto spojení — které mimochodem řečeno, nevypadlo nijak násilně — není dílem Palac- kého, nýbrž již Hankovým, protože se s ním setkáváme už ve vydání Kucharského, jež — jak bylo výše řečeno — je pořízeno na základě opisu Hankova. V tomto vydání podle přepisu Hankova však je značná cesura, způsobená tím, že Hanka mezi konec věnování uzavřeného slovy „a stran nedržeti“ a počátek poučení o nejvyšších úřednících, začínajícího strohým přechodníkem „hotovi jsúc“ vsunul invokaci „dajž to bóh“, čímž prozrazuje, že ani v rukopise, podle něhož pořizoval opis pro Kuchar- ského, nebylo spojeno pojednání o úřednících s věnováním. Palacký se ve svém vydání spokojil poznámkou, že prý ve většině rukopisů počíná pojednání o úřednících kuse slovy „hotovi jsúce“, ale nepodařilo se mi dosud v rukopisech XV. století nalézti byť i jediné znění, jež by obě části spojo- valo. Ba naopak je velmi nápadným zjev, že jak věnování, tak stať o úřednících jednak následuje vždy za textem a jednak že dokonce stať o úřednících předchází a je předřazována před samotným věnováním.32) Není, tuším, pochyby, že jak stať o úřednících, tak věnování k sobě patří, jak je dosvědčeno jejich shodným slohem, ale nelze jich zase naopak ná- silně spojovati proti původnímu jejich zařazení. Pokud jde o kusý počátek pojednání o úřednících (slova „hotovi jsúc“), nemusí býti dílem Ondře- jovým, nýbrž jest zcela dobře si možno představiti, že Ondřej tu převzal dikci nálezu obecného, z něhož vypustil úvodní obvyklou formuli, takže nyní zůstala jen kusá forma dochovaného přechodníku. Ondřej pak jistě pomýšlel na sloučení jak věnování, tak stati o úřednících v jediný celek, jak nám to rekonstruoval Hanka a Palacký, ale patrně jeho kniha hned v první úpravě tak se rozšířila, že redakce druhá zněla písařům jen jako doplňky a proto také stať začínající „hotovi jsúc“ uváděli vždy zvlášt. 30) Čl. 3. 31) Čl. 2.—9. 32) Srovnej k tomu popis rukopisů v kap. IV. tohoto úvodu (str. 90 a násl.).
28 Druhá redakce. Ale k tomuto hotovému dílu se brzy zase Ondřej vrátil. Pravděpo- dobně ho k tomu přivedly změněné poměry politické, které si vynutily zejména nová ustanovení o úřednících zemských. Známý spor mezi králem a pány o tom, kdo má obsazovati místa nejvyšších úředníků, skončil květnovým zápisem královským roku 1395 v neprospěch královy moci. A tehdy se chápe Ondřej znovu pera, jež před nedávnem byl právě odložil, a doplňuje svou práci. Buď tak učinil těsně po zmíněném datu nebo snad ještě krátce před ním, čemuž by spíše nasvědčovala připomínka o krá- lovském právu jmenovati nejvyšší úředníky.30) Aby vysvětlil práva a po- vinnosti nejvyšších úředníků, použil k tomu pravděpodobně velmi obšír- ného nálezu, nám nyní v původním znění nedochovaného, z r. 1384. Ondřej mnoho na něm stilisticky neměnil, pouze počátek a konec rhetorsky zladil, takže vyznívá týmž tónem jako věnovací přípis. Je to známá stať o nej- vyšších úřednících,31) již Palacký zařadil těsně k přípisu. Ale toto spojení — které mimochodem řečeno, nevypadlo nijak násilně — není dílem Palac- kého, nýbrž již Hankovým, protože se s ním setkáváme už ve vydání Kucharského, jež — jak bylo výše řečeno — je pořízeno na základě opisu Hankova. V tomto vydání podle přepisu Hankova však je značná cesura, způsobená tím, že Hanka mezi konec věnování uzavřeného slovy „a stran nedržeti“ a počátek poučení o nejvyšších úřednících, začínajícího strohým přechodníkem „hotovi jsúc“ vsunul invokaci „dajž to bóh“, čímž prozrazuje, že ani v rukopise, podle něhož pořizoval opis pro Kuchar- ského, nebylo spojeno pojednání o úřednících s věnováním. Palacký se ve svém vydání spokojil poznámkou, že prý ve většině rukopisů počíná pojednání o úřednících kuse slovy „hotovi jsúce“, ale nepodařilo se mi dosud v rukopisech XV. století nalézti byť i jediné znění, jež by obě části spojo- valo. Ba naopak je velmi nápadným zjev, že jak věnování, tak stať o úřednících jednak následuje vždy za textem a jednak že dokonce stať o úřednících předchází a je předřazována před samotným věnováním.32) Není, tuším, pochyby, že jak stať o úřednících, tak věnování k sobě patří, jak je dosvědčeno jejich shodným slohem, ale nelze jich zase naopak ná- silně spojovati proti původnímu jejich zařazení. Pokud jde o kusý počátek pojednání o úřednících (slova „hotovi jsúc“), nemusí býti dílem Ondře- jovým, nýbrž jest zcela dobře si možno představiti, že Ondřej tu převzal dikci nálezu obecného, z něhož vypustil úvodní obvyklou formuli, takže nyní zůstala jen kusá forma dochovaného přechodníku. Ondřej pak jistě pomýšlel na sloučení jak věnování, tak stati o úřednících v jediný celek, jak nám to rekonstruoval Hanka a Palacký, ale patrně jeho kniha hned v první úpravě tak se rozšířila, že redakce druhá zněla písařům jen jako doplňky a proto také stať začínající „hotovi jsúc“ uváděli vždy zvlášt. 30) Čl. 3. 31) Čl. 2.—9. 32) Srovnej k tomu popis rukopisů v kap. IV. tohoto úvodu (str. 90 a násl.).
Strana 29
Třetí redakce. 29 Ale Ondřej se nespokojil jen doplněním přípisu předmluvou, nýbrž připojip i ke konci knihy něco málo kratších článků, jako speciálních řešení někte- rých význačnějších případů z poslední doby.33) To se stalo mezi léty 1395 až 1402, takže výsledek této druhé úpravy byla nyní kniha, uvozená věnovacím přípisem a předmluvou o nejvyšších úřednících a pak text téměř stočlánkový. Jak dlouho zůstalo při této redakci, nelze bezpečně zjistiti. Vůbec při zjišťování redakcí knihy Ondřejovy naskýtá se obtíž, která při jiných pramenech jest usnadněna zpravidla tím, že máme dochovány rukopisy dosvědčující jednotlivé redakce přímo. U této knihy musíme si však dato- váním a porovnáváním jednotlivých článků teprve ponenáhlu stanoviti i její redakce. Velmi bezpečným měřítkem pro datování jsou stálé na- rážky na poměry zavládnuvší za Jednoty panské, a jak se tyto zmínky objevují, po případě jak i mizí, tak také časově se články vzdalují svým vznikem od dob, kdy Ondřej v zápase mezi Jednotou a králem vystupoval aktivně. Musíme ovšem při každé redakci pomýšleti také na možnost, že Ondřej měnil a revidoval text a tyto proměny se nám asi nezachovaly (kromě několika málo zmínek) ve variantech textu, protože i ty rukopisy, které by se snad kusostí textu zdály odpovídati dřívějším redakcím, ne- vznikly opisováním původních redakcí, nýbrž vypouštěním některých statí méně důležitých ze znění konečného, z redakce třetí. Někdy po roce 1402 a až do smrti Ondřejovy byla doplněna kniha novou řadou článků, čímž vzrostla o dobrou třetinu svého rozsahu.34) Nejlépe by bylo se domnívati, že toto doplňování se dálo postupně, nikoliv najednou, ovšem ne v tempu chronologickém, protože jednotlivé články jsou časově přeházeny, nýbrž po celých skupinách, jež ovšem dnes dobře odlišiti nelze, protože vůbec jednotlivé články této nové redakce spolu slohově nesou- visejí. Poslední článek v našem vydání („takto najprvé rač svú věc“) je sporný, pokud jde o původcovství Ondřejovo, ač jak výše již bylo zmíněno, není nikterak vyloučeno.35) Jisto však je, že autorství Ondřejovo postupem jednotlivých úprav stále poklesá. Kdežto v redakci první vystupuje ve vlastní osobě, činně se zúčastní polemik proti zlořádům panským, ochabuje již ke konci a spokojuje se registrací odpovědí na otázku, jak tomu byl zvyklý patrně ze zemských desk, kde se také zodpovídaly sporné otázky.36) Když tvoří redakci druhou, sice ještě aktivně vystupuje na chvíli při koncipování předmluvy, pak však již jen zaznamenává. A konečně rediguje knihu po třetí, zůstává jen při zapisování, vlastně opisování jednotlivých nálezů a jeho autorství obmezuje se na několik nevýznam- ných odkazů na právo staré neb něco poznámek. Souvisí to s pokračujícím 33) Čl. 100. až 105. 34) Čl. 106. až 155. Články 112—115. (srov. pozn.) dosvědčují, že buď celá tato partie nebo jistě tato část byla připsána až po 1410. resp. 1411. 35) Str. 10. také 93. 36) Srov. též výše str. 15.
Třetí redakce. 29 Ale Ondřej se nespokojil jen doplněním přípisu předmluvou, nýbrž připojip i ke konci knihy něco málo kratších článků, jako speciálních řešení někte- rých význačnějších případů z poslední doby.33) To se stalo mezi léty 1395 až 1402, takže výsledek této druhé úpravy byla nyní kniha, uvozená věnovacím přípisem a předmluvou o nejvyšších úřednících a pak text téměř stočlánkový. Jak dlouho zůstalo při této redakci, nelze bezpečně zjistiti. Vůbec při zjišťování redakcí knihy Ondřejovy naskýtá se obtíž, která při jiných pramenech jest usnadněna zpravidla tím, že máme dochovány rukopisy dosvědčující jednotlivé redakce přímo. U této knihy musíme si však dato- váním a porovnáváním jednotlivých článků teprve ponenáhlu stanoviti i její redakce. Velmi bezpečným měřítkem pro datování jsou stálé na- rážky na poměry zavládnuvší za Jednoty panské, a jak se tyto zmínky objevují, po případě jak i mizí, tak také časově se články vzdalují svým vznikem od dob, kdy Ondřej v zápase mezi Jednotou a králem vystupoval aktivně. Musíme ovšem při každé redakci pomýšleti také na možnost, že Ondřej měnil a revidoval text a tyto proměny se nám asi nezachovaly (kromě několika málo zmínek) ve variantech textu, protože i ty rukopisy, které by se snad kusostí textu zdály odpovídati dřívějším redakcím, ne- vznikly opisováním původních redakcí, nýbrž vypouštěním některých statí méně důležitých ze znění konečného, z redakce třetí. Někdy po roce 1402 a až do smrti Ondřejovy byla doplněna kniha novou řadou článků, čímž vzrostla o dobrou třetinu svého rozsahu.34) Nejlépe by bylo se domnívati, že toto doplňování se dálo postupně, nikoliv najednou, ovšem ne v tempu chronologickém, protože jednotlivé články jsou časově přeházeny, nýbrž po celých skupinách, jež ovšem dnes dobře odlišiti nelze, protože vůbec jednotlivé články této nové redakce spolu slohově nesou- visejí. Poslední článek v našem vydání („takto najprvé rač svú věc“) je sporný, pokud jde o původcovství Ondřejovo, ač jak výše již bylo zmíněno, není nikterak vyloučeno.35) Jisto však je, že autorství Ondřejovo postupem jednotlivých úprav stále poklesá. Kdežto v redakci první vystupuje ve vlastní osobě, činně se zúčastní polemik proti zlořádům panským, ochabuje již ke konci a spokojuje se registrací odpovědí na otázku, jak tomu byl zvyklý patrně ze zemských desk, kde se také zodpovídaly sporné otázky.36) Když tvoří redakci druhou, sice ještě aktivně vystupuje na chvíli při koncipování předmluvy, pak však již jen zaznamenává. A konečně rediguje knihu po třetí, zůstává jen při zapisování, vlastně opisování jednotlivých nálezů a jeho autorství obmezuje se na několik nevýznam- ných odkazů na právo staré neb něco poznámek. Souvisí to s pokračujícím 33) Čl. 100. až 105. 34) Čl. 106. až 155. Články 112—115. (srov. pozn.) dosvědčují, že buď celá tato partie nebo jistě tato část byla připsána až po 1410. resp. 1411. 35) Str. 10. také 93. 36) Srov. též výše str. 15.
Strana 30
30 Právní knihy před Ondřejem. stářím Ondřejovým, kmeta, který počal tvořiti svou knihu někdy v letech sedmdesátých a uzavřel ji těsně před svým skonem kolem devadesáti let. Možná že jeho původcovství při poslední redakci se obmezilo jen na příkaz opisovači, co ke knize má ještě připsat. Důvod, proč doplňoval svou knihu, je zřejmý. Není to jen způsob, jakým vznikaly všechny právní knihy, nýbrž jistě i skutečnost, že kniha Ondřejova by byla zastarala velmi rychle v proudu nových právních ustanovení, jež právě přinesl přechod století XIV. do století XV. Ale ať účast Ondřejova byla již aktivnější či méně aktivní, zůstane mu vyhrazena zásluha jak o pojetí myšlenky, tak i o její uskutečnění. Takto téměř na konci jeho života dostalo se knize Ondřejově defi- nitivního znění. Varianty způsobené jednotlivými písaři jsou jen obměny, jež písař, opisující dílo Ondřejovo sám jak ze svých zkušeností, tak podle situace, kdy ji opisoval, k ní přičiňoval. Celkem však možno spravedlivě dosvědčiti, že těchto změn úměrně k velikému počtu rukopisů není mnoho, což vysvědčuje nejen velikou oblibu knihy Ondřejovy, nýbrž i také její váženost. Jak bylo již řečeno, nemáme zpráv, jak práce Ondřejova byla při- jata. Můžeme však souditi na její velmi dobré přijetí podle množství ruko- pisů, v nichž se nám zachovala. Byla přepisována po celé století XV., až ji vytlačila práce Všehrdova, která byla proti ní přirozeně modernější a dokonalejší. Právě však odkazy Všehrdovy na ni dosvědčují, že byla uznána své doby za práci velmi hodnotnou. Také doplňky a další revise, které Ondřej na své knize podnikal až do svého skonu, jsou dokladem zcela přesvědčivým, že kniha jeho se těšila nevšední oblibě. Kniha Ondře- jova nahradila nedostatek knih právnických a hlavně zbavovala potíží vraceti se k zastaralým a nedokonalým knihám dosavadním, knize Rožm- berské a Řádu práva zemského. Zařadíme-li si knihu Ondřeje z Dubé ve vývojovou linii našich právních knih z doby předhusitské, kterou organicky sama uzavírá, shle- dáme, že jeho kniha zapadá velmi dobře do tohoto vývoje. Porovnáváme-li právní knihy z doby před Ondřejovou knihou mezi sebou, vytvoří se nám dvě skupiny a to jedna, kterou by bylo možno charakterisovati naprostým nedostatkem logického uspořádání jednotlivých oddílů, odstavců pod samostatné kapitoly, kdežto u skupiny druhé se vždy setkáváme s kapi- tolami, ba i s celými jejich souhrny, jejichž rubriky jsou sice v rukopisech dosti často proměnné, ale přesto většinou smysl zůstává stejný. Takto pro tuto druhou skupinu zůstává nám z doby před knihou Ondřejovou pouze kniha Rožmberská a pak Řád práva zemského.37) Ostatní právní knihy nemají pro svá jednotlivá ustanovení logického uspořádání a jsou spíše pouhou snůškou těchto ustanovení nahodile k sobě řazených, než 37) Srov. k tomu i k následujícímu můj článek ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 27 a ns.
30 Právní knihy před Ondřejem. stářím Ondřejovým, kmeta, který počal tvořiti svou knihu někdy v letech sedmdesátých a uzavřel ji těsně před svým skonem kolem devadesáti let. Možná že jeho původcovství při poslední redakci se obmezilo jen na příkaz opisovači, co ke knize má ještě připsat. Důvod, proč doplňoval svou knihu, je zřejmý. Není to jen způsob, jakým vznikaly všechny právní knihy, nýbrž jistě i skutečnost, že kniha Ondřejova by byla zastarala velmi rychle v proudu nových právních ustanovení, jež právě přinesl přechod století XIV. do století XV. Ale ať účast Ondřejova byla již aktivnější či méně aktivní, zůstane mu vyhrazena zásluha jak o pojetí myšlenky, tak i o její uskutečnění. Takto téměř na konci jeho života dostalo se knize Ondřejově defi- nitivního znění. Varianty způsobené jednotlivými písaři jsou jen obměny, jež písař, opisující dílo Ondřejovo sám jak ze svých zkušeností, tak podle situace, kdy ji opisoval, k ní přičiňoval. Celkem však možno spravedlivě dosvědčiti, že těchto změn úměrně k velikému počtu rukopisů není mnoho, což vysvědčuje nejen velikou oblibu knihy Ondřejovy, nýbrž i také její váženost. Jak bylo již řečeno, nemáme zpráv, jak práce Ondřejova byla při- jata. Můžeme však souditi na její velmi dobré přijetí podle množství ruko- pisů, v nichž se nám zachovala. Byla přepisována po celé století XV., až ji vytlačila práce Všehrdova, která byla proti ní přirozeně modernější a dokonalejší. Právě však odkazy Všehrdovy na ni dosvědčují, že byla uznána své doby za práci velmi hodnotnou. Také doplňky a další revise, které Ondřej na své knize podnikal až do svého skonu, jsou dokladem zcela přesvědčivým, že kniha jeho se těšila nevšední oblibě. Kniha Ondře- jova nahradila nedostatek knih právnických a hlavně zbavovala potíží vraceti se k zastaralým a nedokonalým knihám dosavadním, knize Rožm- berské a Řádu práva zemského. Zařadíme-li si knihu Ondřeje z Dubé ve vývojovou linii našich právních knih z doby předhusitské, kterou organicky sama uzavírá, shle- dáme, že jeho kniha zapadá velmi dobře do tohoto vývoje. Porovnáváme-li právní knihy z doby před Ondřejovou knihou mezi sebou, vytvoří se nám dvě skupiny a to jedna, kterou by bylo možno charakterisovati naprostým nedostatkem logického uspořádání jednotlivých oddílů, odstavců pod samostatné kapitoly, kdežto u skupiny druhé se vždy setkáváme s kapi- tolami, ba i s celými jejich souhrny, jejichž rubriky jsou sice v rukopisech dosti často proměnné, ale přesto většinou smysl zůstává stejný. Takto pro tuto druhou skupinu zůstává nám z doby před knihou Ondřejovou pouze kniha Rožmberská a pak Řád práva zemského.37) Ostatní právní knihy nemají pro svá jednotlivá ustanovení logického uspořádání a jsou spíše pouhou snůškou těchto ustanovení nahodile k sobě řazených, než 37) Srov. k tomu i k následujícímu můj článek ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 27 a ns.
Strana 31
Prameny práv. knih XIV. stol. 31 uvědoměle sbíraných a podřazených téže a jednotící myšlence, která by z nich činila soustavný výklad právní. Mezi těmito nedokonalými právními knihami jsou to především rozličné sbírky formulářů žalob, přísah, listin k deskám zemským i jiných listin soudních, které nás upomínají již svým obsahem na známé formuláře právnické, jež jsou zcela obdobné jiným sbírkám formulářovým určeným pro kancelářskou potřebu. Z těchto dochovaných sbírek právních ještě nejvíce svým sklonem k jakési syste- matičnosti se blíží právním knihám skutečným t. zv. „Officium circa tabulas terrae“, které vydal Jireček v „Codexu juris Bohemici“ ve 2. části svazku II., ale nesmíme si zatajiti, že toto „Officium“ pochází vlastně až skoro z konce století XIV., takže se tím naznačuje téměř i sám vývoj. Takto narýsovaná vývojová linie ukazuje, že vlastně postup v našich právních knihách dál se tím způsobem, že se nejprve jen sbíraly vzorné případy přísah, žalob, soudních a deskových listin pro kancelářskou službu, jako se to dálo se vzornými koncepty a listinami jinými, a tak ponenáhlu vznikaly sbírky formulářů. Když pak v ně byl uveden jistý myšlenkový rozvrh, dospělo se k dokonalejšímu uspořádání. Teprve však, když obdobně jako tomu bylo v naznačených případech, začaly se zacho- vávati vzorná řešení některých typických příkladů, došli jsme ke konečné formě, k vlastním knihám právnickým. Pro naznačený tento vývoj, který uzavírá kniha Ondřejova, jest zajímavo sledovati právě tyto formuláře, jak se vyskytují v našich právních knihách doby předhusitské. Jde tu v podstatě o známý prototyp formulářů právnických, v nichž chybí bližší údaj vlastních jmen, data a kde obyčejně i stereotypní formule pravidelně se naskytující (na př. „tak mi buoh pomáhej i všichni světí“ a p.) bývají naznačeny jen incipitem. Tímto zkrácením vyzdvihuje se v právnických formulářích za to více obsah, cenný pro určitý právnický případ. Právě v našich knihách právnických nalézáme řadu takovýchto formulářů. Již Jireček38) poukázal na skutečnost, že první naše právnická kniha, kniha Rožmberská, přináší jak formuláře s plnými jmény,39) tak také, že její výklady oplývají hojnými formuláři, v nichž jména jsou sice zamlčena, avšak jinak jde tu o prostý přepis písem- ností v přímé řeči, tak jak jich bylo používáno při soudním řízení. Také Řád práva zemského přímo cituje formuláře procesní, takže se některé partie procesní vůbec jen líčí opětně přímou řečí. Na těchto formulářích je zřejmo, že skladatel se nespokojil pouhým přejímáním dosavadních formulářů, nýbrž sám si je upravoval, aby co nejlépe vyhovovaly jeho požadavkům. A konečně při sledování tohoto vývoje i sám Ondřej z Dubé přejal do své knihy řadu formulářů, jimiž na př. vyličuje skoro všechny žaloby a většinu formalit při přísahách. Formuláře tyto se sice zdánlivě liší od formulářů v knize Rožmberské a v Řádu práva zemského, poněvadž 38) Čas. mus. kr. Čes. 35 (1862) str. 125 a ns. 39) Na př. čl. 144. a 145. vyd. Palackého.
Prameny práv. knih XIV. stol. 31 uvědoměle sbíraných a podřazených téže a jednotící myšlence, která by z nich činila soustavný výklad právní. Mezi těmito nedokonalými právními knihami jsou to především rozličné sbírky formulářů žalob, přísah, listin k deskám zemským i jiných listin soudních, které nás upomínají již svým obsahem na známé formuláře právnické, jež jsou zcela obdobné jiným sbírkám formulářovým určeným pro kancelářskou potřebu. Z těchto dochovaných sbírek právních ještě nejvíce svým sklonem k jakési syste- matičnosti se blíží právním knihám skutečným t. zv. „Officium circa tabulas terrae“, které vydal Jireček v „Codexu juris Bohemici“ ve 2. části svazku II., ale nesmíme si zatajiti, že toto „Officium“ pochází vlastně až skoro z konce století XIV., takže se tím naznačuje téměř i sám vývoj. Takto narýsovaná vývojová linie ukazuje, že vlastně postup v našich právních knihách dál se tím způsobem, že se nejprve jen sbíraly vzorné případy přísah, žalob, soudních a deskových listin pro kancelářskou službu, jako se to dálo se vzornými koncepty a listinami jinými, a tak ponenáhlu vznikaly sbírky formulářů. Když pak v ně byl uveden jistý myšlenkový rozvrh, dospělo se k dokonalejšímu uspořádání. Teprve však, když obdobně jako tomu bylo v naznačených případech, začaly se zacho- vávati vzorná řešení některých typických příkladů, došli jsme ke konečné formě, k vlastním knihám právnickým. Pro naznačený tento vývoj, který uzavírá kniha Ondřejova, jest zajímavo sledovati právě tyto formuláře, jak se vyskytují v našich právních knihách doby předhusitské. Jde tu v podstatě o známý prototyp formulářů právnických, v nichž chybí bližší údaj vlastních jmen, data a kde obyčejně i stereotypní formule pravidelně se naskytující (na př. „tak mi buoh pomáhej i všichni světí“ a p.) bývají naznačeny jen incipitem. Tímto zkrácením vyzdvihuje se v právnických formulářích za to více obsah, cenný pro určitý právnický případ. Právě v našich knihách právnických nalézáme řadu takovýchto formulářů. Již Jireček38) poukázal na skutečnost, že první naše právnická kniha, kniha Rožmberská, přináší jak formuláře s plnými jmény,39) tak také, že její výklady oplývají hojnými formuláři, v nichž jména jsou sice zamlčena, avšak jinak jde tu o prostý přepis písem- ností v přímé řeči, tak jak jich bylo používáno při soudním řízení. Také Řád práva zemského přímo cituje formuláře procesní, takže se některé partie procesní vůbec jen líčí opětně přímou řečí. Na těchto formulářích je zřejmo, že skladatel se nespokojil pouhým přejímáním dosavadních formulářů, nýbrž sám si je upravoval, aby co nejlépe vyhovovaly jeho požadavkům. A konečně při sledování tohoto vývoje i sám Ondřej z Dubé přejal do své knihy řadu formulářů, jimiž na př. vyličuje skoro všechny žaloby a většinu formalit při přísahách. Formuláře tyto se sice zdánlivě liší od formulářů v knize Rožmberské a v Řádu práva zemského, poněvadž 38) Čas. mus. kr. Čes. 35 (1862) str. 125 a ns. 39) Na př. čl. 144. a 145. vyd. Palackého.
Strana 32
32 Prameny práv. knih XIV. stol. uvádějí vesměs jména jak vlastní, tak hlavně jména místní. Ale jednak srovnáním poměrně velmi jednoduchým můžeme zjistiti, že tu jde o formu- láře, jež známe již odjinud, zejména z „Officia circa tabulas“ a jednak — což je ještě pro naši otázku důležitější — jde tu o jména formulářová, tedy o jména vymyšlená a zvolená zcela uměle a leckdy velmi vtipně samotným Ondřejem.40) Jest zřejmo, že kniha Ondřejova po této stránce nijak se nevymyká z řady našich knih právnických, ba naopak řadu tuto zcela vhodně v době předhusitské uzavírá. Podobně jako při formulářích, je tomu i při jiném druhu pramenů, z něhož naše právní knihy čerpají. Jsou to nálezy soudu zemského, vypiso- vané ze zemských desk. Sbírky formulářové, jež výhradně byly věnovány uchování formulářů významných přísah, listin a pod. jich samozřejmě nemají, protože se vymykají z jejich poněkud úzce vymezeného rámce. Za to však již zmíněné „Officium“ prozrazuje zcela nepokrytě, že některé jeho články jsou opisy nálezů soudu zemského.41) Velmi nesnadno jest zjistiti tyto nálezy v nejstarší knize Rožmberské, což je jednak zaviněno tím, že v tehdejší době nebyly vyvinuty plně zemské desky a pak není vyloučeno, že skladatel nečerpal přímo z desk zemských, nýbrž spíše z nějakých soukromých výpisků, vedených na soudě zemském od některého účastníka. Kromě toho pozdější požár desk zemských r. 1541 zničil i tyto nejstarší desky zemské a tak se tu setkáváme s obtíží, jež nás pak provází stále, když chceme dokázati podobu mezi deskami a některou knihou, že jsme odkázáni na pozůstatky čerpané z pramenů, jež nejsou vždy přesné a tak musíme počítati ustavičně s korekturami. Ale dikce jednotlivých odstavců knihy Rožmberské, byť jejich stilisace byla vedena formou při- kazující, nasvědčuje nesporně tomu, že tu byly zdrojem nálezy soudu zemského. Opětně se to prozrazuje jako při formulářích s vlastními jmény zachovanými ze soudních protokolů.42) Pátrání po těchto nálezech je značně již usnadněno v Řádu práva zemského, jehož však skladatel používal nálezů soudu zemského velmi zřídka, čerpaje převážnou většinou z formulářů procesních. Ale přes to i zde máme zachováno několik typických nálezů zemského soudu jako známý nález proti tomu, kdo by zbraní ohrožoval na soudě, který je shodný dikcí se zemskými deskami II. Oldřichovými O, 9 z roku 1378,43) při čemž už v tomto místě však desky reprodukují nějaké starší ustanovení širšího nálezu dřívějšího, známého skladateli Řádu, nám však nedochovaného.44) Za části, které byly pořízeny podle nálezů soudu zemského, sluší pokládati i ony, jež se svou dikcí shodují se způsobem 40) Srov. k tomu rejstřík jmen vlastních i místních. 41) Čl. 129., 131., 132., 139., 142. atd. podle vydání Jirečkova v Cod. jur. Boh. II. 2. Z nich dokonce čl. 182. je datován rokem 1386. 42) Na př. čl. 127., 144 atd. vyd. Palackého. 43) Čl. 46. vyd. Jirečkova. 44) Srov. k tomu zejm. juxtaposici v mém pojednání ve sbor. „Naše právo a stát“ (1928) str. 37.
32 Prameny práv. knih XIV. stol. uvádějí vesměs jména jak vlastní, tak hlavně jména místní. Ale jednak srovnáním poměrně velmi jednoduchým můžeme zjistiti, že tu jde o formu- láře, jež známe již odjinud, zejména z „Officia circa tabulas“ a jednak — což je ještě pro naši otázku důležitější — jde tu o jména formulářová, tedy o jména vymyšlená a zvolená zcela uměle a leckdy velmi vtipně samotným Ondřejem.40) Jest zřejmo, že kniha Ondřejova po této stránce nijak se nevymyká z řady našich knih právnických, ba naopak řadu tuto zcela vhodně v době předhusitské uzavírá. Podobně jako při formulářích, je tomu i při jiném druhu pramenů, z něhož naše právní knihy čerpají. Jsou to nálezy soudu zemského, vypiso- vané ze zemských desk. Sbírky formulářové, jež výhradně byly věnovány uchování formulářů významných přísah, listin a pod. jich samozřejmě nemají, protože se vymykají z jejich poněkud úzce vymezeného rámce. Za to však již zmíněné „Officium“ prozrazuje zcela nepokrytě, že některé jeho články jsou opisy nálezů soudu zemského.41) Velmi nesnadno jest zjistiti tyto nálezy v nejstarší knize Rožmberské, což je jednak zaviněno tím, že v tehdejší době nebyly vyvinuty plně zemské desky a pak není vyloučeno, že skladatel nečerpal přímo z desk zemských, nýbrž spíše z nějakých soukromých výpisků, vedených na soudě zemském od některého účastníka. Kromě toho pozdější požár desk zemských r. 1541 zničil i tyto nejstarší desky zemské a tak se tu setkáváme s obtíží, jež nás pak provází stále, když chceme dokázati podobu mezi deskami a některou knihou, že jsme odkázáni na pozůstatky čerpané z pramenů, jež nejsou vždy přesné a tak musíme počítati ustavičně s korekturami. Ale dikce jednotlivých odstavců knihy Rožmberské, byť jejich stilisace byla vedena formou při- kazující, nasvědčuje nesporně tomu, že tu byly zdrojem nálezy soudu zemského. Opětně se to prozrazuje jako při formulářích s vlastními jmény zachovanými ze soudních protokolů.42) Pátrání po těchto nálezech je značně již usnadněno v Řádu práva zemského, jehož však skladatel používal nálezů soudu zemského velmi zřídka, čerpaje převážnou většinou z formulářů procesních. Ale přes to i zde máme zachováno několik typických nálezů zemského soudu jako známý nález proti tomu, kdo by zbraní ohrožoval na soudě, který je shodný dikcí se zemskými deskami II. Oldřichovými O, 9 z roku 1378,43) při čemž už v tomto místě však desky reprodukují nějaké starší ustanovení širšího nálezu dřívějšího, známého skladateli Řádu, nám však nedochovaného.44) Za části, které byly pořízeny podle nálezů soudu zemského, sluší pokládati i ony, jež se svou dikcí shodují se způsobem 40) Srov. k tomu rejstřík jmen vlastních i místních. 41) Čl. 129., 131., 132., 139., 142. atd. podle vydání Jirečkova v Cod. jur. Boh. II. 2. Z nich dokonce čl. 182. je datován rokem 1386. 42) Na př. čl. 127., 144 atd. vyd. Palackého. 43) Čl. 46. vyd. Jirečkova. 44) Srov. k tomu zejm. juxtaposici v mém pojednání ve sbor. „Naše právo a stát“ (1928) str. 37.
Strana 33
Prameny práv. knih XIV. stol. 33 stilisace nálezů jako na př. ustanovení o vydržení při ssutí, o zástavě a pod. a kromě toho jest i vzpomenouti odkazu Řádu na zákony Karlovy.45) Také by bylo možno poukázati, že pravděpodobně glosa k řádu prozrazuje nám, že tu jde při odstavci o souboji o staré nálezy soudní, jak to vyplývá ze slov „a to jest ot stara dávna ustanoveno.46) Z toho vyplývá, že třebas skladatel Řádu nemnoho užil nálezů zemského soudu jako pramene, přece shodně s ostatními knihami právními u nás přece se k nim obracel. A stejně, jenže však v míře daleko větší jest tomu v knize Ondřeje z Dubé.47) Ondřej založil svou práci na nálezích, protože však jednak se v jeho době vyskytovaly již častěji nálezy obecné a pravděpodobně také proto, že nálezy obecné byly již normami obecně závaznými, opřel ji hojně o tyto nálezy obecné. Kromě toho použil i nálezů řešících jednotlivé běžné případy, jak se to dobře jeví v řadě nálezů připisovaných bez zvláštní soustavnosti jak na konci vlastní knihy, tak i na konci části nálezové. Srovnáním nalezneme v jeho knize řadu dokladů k tomu, jak reprodukuje a to věrně a přesně Ondřej zápisy v deskách. Ba tímto zjišťováním se kniha Ondřejova stává nám velmi spolehlivým pramenem pro pozůstatky desk zemských pohořelých roku 1541, protože Ondřej přepisuje velmi precisně. Příkladů bylo by možno uvésti velmi mnoho, ale dostačí poukázati na poznámky a na konkordanci citátů z knihy Ondřejovy s deskami zem- skými.48) Tím se nám samozřejmě i stane, že Ondřej čerpal ze stejného pramene jako jiná kniha právní a dospěje se pak k určité filiaci. Tak je to na př. se známým nálezem z II. Oldřichových O, 9, který převzal i Ondřej, nebo s velikou pravděpodobností můžeme se domnívati, že větší část předmluvy je zpracováním nebo převzetím nálezu z roku 1384 z desk I. Václavových A, 1. a vůbec již sama okolnost, že po dvakráte věnoval celou stať své knihy Ondřej nálezům, dosvědčuje, jak bohatým pramenem jeho knihy byly nálezy soudu zemského a tím ovšem i desky zemské, kam se tyto nálezy zapisovaly. Vedle toho však se setkáváme u Ondřeje s jistým plus proti dosavadním skladatelům našich právních knih, neboť Ondřej čerpá také z dřívějších prací, zvláště z Řádu práva zemského a z Officia circa tabulas, ale tyto produkty našeho právnictví pravděpodobně nesloužily mu přímo za předlohy, nýbrž filiace mezi nimi a jeho knihou je komplikovanější. Pro poznání vzájemného vztahu ostatních knih právních k dílu Ondřejovu musíme sledovati jak stránku vnější, to jest systematiku, tak i skladbu vnitřní. Znajíce již, jak postupně vznikala kniha Ondřejova, nebudeme na pochybách, že když budeme chtíti podrobiti nejprve šetření systematiku knihy Ondřejovy, že se nemusíme věnovati detailnímu 45) Čl. 93. 46) K čl. 29. podle vydání Jirečkova. 47) Sám výslovně poukazuje Ondřej na desky zemské v čl. 135., „jakož dsky svědčie“. 48) Příloha III. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 3
Prameny práv. knih XIV. stol. 33 stilisace nálezů jako na př. ustanovení o vydržení při ssutí, o zástavě a pod. a kromě toho jest i vzpomenouti odkazu Řádu na zákony Karlovy.45) Také by bylo možno poukázati, že pravděpodobně glosa k řádu prozrazuje nám, že tu jde při odstavci o souboji o staré nálezy soudní, jak to vyplývá ze slov „a to jest ot stara dávna ustanoveno.46) Z toho vyplývá, že třebas skladatel Řádu nemnoho užil nálezů zemského soudu jako pramene, přece shodně s ostatními knihami právními u nás přece se k nim obracel. A stejně, jenže však v míře daleko větší jest tomu v knize Ondřeje z Dubé.47) Ondřej založil svou práci na nálezích, protože však jednak se v jeho době vyskytovaly již častěji nálezy obecné a pravděpodobně také proto, že nálezy obecné byly již normami obecně závaznými, opřel ji hojně o tyto nálezy obecné. Kromě toho použil i nálezů řešících jednotlivé běžné případy, jak se to dobře jeví v řadě nálezů připisovaných bez zvláštní soustavnosti jak na konci vlastní knihy, tak i na konci části nálezové. Srovnáním nalezneme v jeho knize řadu dokladů k tomu, jak reprodukuje a to věrně a přesně Ondřej zápisy v deskách. Ba tímto zjišťováním se kniha Ondřejova stává nám velmi spolehlivým pramenem pro pozůstatky desk zemských pohořelých roku 1541, protože Ondřej přepisuje velmi precisně. Příkladů bylo by možno uvésti velmi mnoho, ale dostačí poukázati na poznámky a na konkordanci citátů z knihy Ondřejovy s deskami zem- skými.48) Tím se nám samozřejmě i stane, že Ondřej čerpal ze stejného pramene jako jiná kniha právní a dospěje se pak k určité filiaci. Tak je to na př. se známým nálezem z II. Oldřichových O, 9, který převzal i Ondřej, nebo s velikou pravděpodobností můžeme se domnívati, že větší část předmluvy je zpracováním nebo převzetím nálezu z roku 1384 z desk I. Václavových A, 1. a vůbec již sama okolnost, že po dvakráte věnoval celou stať své knihy Ondřej nálezům, dosvědčuje, jak bohatým pramenem jeho knihy byly nálezy soudu zemského a tím ovšem i desky zemské, kam se tyto nálezy zapisovaly. Vedle toho však se setkáváme u Ondřeje s jistým plus proti dosavadním skladatelům našich právních knih, neboť Ondřej čerpá také z dřívějších prací, zvláště z Řádu práva zemského a z Officia circa tabulas, ale tyto produkty našeho právnictví pravděpodobně nesloužily mu přímo za předlohy, nýbrž filiace mezi nimi a jeho knihou je komplikovanější. Pro poznání vzájemného vztahu ostatních knih právních k dílu Ondřejovu musíme sledovati jak stránku vnější, to jest systematiku, tak i skladbu vnitřní. Znajíce již, jak postupně vznikala kniha Ondřejova, nebudeme na pochybách, že když budeme chtíti podrobiti nejprve šetření systematiku knihy Ondřejovy, že se nemusíme věnovati detailnímu 45) Čl. 93. 46) K čl. 29. podle vydání Jirečkova. 47) Sám výslovně poukazuje Ondřej na desky zemské v čl. 135., „jakož dsky svědčie“. 48) Příloha III. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 3
Strana 34
34 Systematika knihy Ondřejovy. rozboru dalších přídavků, jež vznikaly a byly k ní přidávány pod zorným úhlem situace spíše politické než s hlediska právnického, nýbrž že veškeru svoji pozornost musíme soustřediti pouze na jádro vlastní knihy, samo- zřejmě bez věnovacího přípisu, na kterém také nikterak v tomto případě nezáleží. I předmluvu můžeme opominouti, protože jednak sleduje výklad nálezu obecného, jak jsme poznali výše, a jednak je také pozdějším pří- davkem, který spíše může původní systém zhatiti, než zdokonaliti neb napraviti. Vlastní kniha překvapí spořádaností juristy téměř školeného. Jaké jsou toho základy, poznali jsme již dříve při výkladu o životě a zkušenostech pana Ondřeje. Na první místo klade Ondřej v čelo své knihy výklad, co je to právo, kdy české právo vzniklo a jaké jsou jeho druhy (čl. 10.—12.). Nato následuje stať o právu procesním, či jak je to tu nazváno, o vedení práva, která zabírá větší část knihy (čl. 13.—77.). Ale tato stať netvoří kompaktní masy, protože i v ní můžeme sledovati jednotlivé skupiny. Tak nejprve je tu zařazen výklad obecný (čl. 13., 14.), jemuž následuje široké a velmi podrobné vysvětlení všech druhů půhonů (čl. 15.—26.). jemuž rozsáhlostí může konkurovati jedině hned naň navazující výklad o žalobách (čl. 27.—43.). Teprve pak se nám podává návod k přísahám (čl. 44.—45.), nato skladatel varuje před zmatky a proto uvádí případy, kdy nastávají zmatky a kdy právo stanné (čl. 58.—62.) a konečně závěrem přechází pak v pojednání o vedení exekuce (čl. 63.—77.), opětně velmi rozsáhlé. Teprve po této stati procesuální zařadil Ondřej do své knihy část o nálezích panských (čl. 78.—87.), jež se zcela úzce přimyká ke stati předcházející, poněvadž se v ní vysvětluje i účast pánů na soudě a také jejich funkce nalézati právo. Až těsně na samotný konec knihy je potom zařazena stať o právu soukromém (čl. 88.—99.), ale obsah její je značně chudý, protože obsahuje několik poučení o dílu synovském (čl. 88—89.), o věně a vdovském podílu (čl. 90.—96.) a o poručenství (čl. 97—99.). Proč je tu takováto zřejmá zdrženlivost vůči soukromému právu a čím bylo toto stanovisko právě proti soukromému právu zaviněno, nepadá sice při systematice na váhu, je však krátce možno uvésti, že se Ondřej držel hlavně nálezů obecných, tedy skutečných platných norem a koncem století XIV., pokud šlo o právo soukromé, nebyl náš právní řád ještě nijak ob- sáhlý.49) Konečně v částech dodatečně připojených. podává se něco málo o zmatcích, tedy již po druhé (čl. 100.—102.), řád pro komorníky (čl. 103.) a ponaučení o zvodu, panování a odhádání (čl. 104. a 105.). Jasnost systematiky knihy Ondřejovy, nesrovnatelná s ostatními předchozími knihami50) musí rozhodně překvapiti. V jednotlivých statích se setkáváme s nerušeným a plynulým logickým postupem a pouze mezi 49) Srov. moje „Čes. právo kolem r. 1400“ ve „Vědecké ročence práv. fak.“ VI. (1927) zejm. str. 161 a násl. 50) Srov. k předchozímu i dalšímu moje pojednání „Skladba českých právních knih“ ve Vědecké ročence VII. (1928) str. 157 a násl.
34 Systematika knihy Ondřejovy. rozboru dalších přídavků, jež vznikaly a byly k ní přidávány pod zorným úhlem situace spíše politické než s hlediska právnického, nýbrž že veškeru svoji pozornost musíme soustřediti pouze na jádro vlastní knihy, samo- zřejmě bez věnovacího přípisu, na kterém také nikterak v tomto případě nezáleží. I předmluvu můžeme opominouti, protože jednak sleduje výklad nálezu obecného, jak jsme poznali výše, a jednak je také pozdějším pří- davkem, který spíše může původní systém zhatiti, než zdokonaliti neb napraviti. Vlastní kniha překvapí spořádaností juristy téměř školeného. Jaké jsou toho základy, poznali jsme již dříve při výkladu o životě a zkušenostech pana Ondřeje. Na první místo klade Ondřej v čelo své knihy výklad, co je to právo, kdy české právo vzniklo a jaké jsou jeho druhy (čl. 10.—12.). Nato následuje stať o právu procesním, či jak je to tu nazváno, o vedení práva, která zabírá větší část knihy (čl. 13.—77.). Ale tato stať netvoří kompaktní masy, protože i v ní můžeme sledovati jednotlivé skupiny. Tak nejprve je tu zařazen výklad obecný (čl. 13., 14.), jemuž následuje široké a velmi podrobné vysvětlení všech druhů půhonů (čl. 15.—26.). jemuž rozsáhlostí může konkurovati jedině hned naň navazující výklad o žalobách (čl. 27.—43.). Teprve pak se nám podává návod k přísahám (čl. 44.—45.), nato skladatel varuje před zmatky a proto uvádí případy, kdy nastávají zmatky a kdy právo stanné (čl. 58.—62.) a konečně závěrem přechází pak v pojednání o vedení exekuce (čl. 63.—77.), opětně velmi rozsáhlé. Teprve po této stati procesuální zařadil Ondřej do své knihy část o nálezích panských (čl. 78.—87.), jež se zcela úzce přimyká ke stati předcházející, poněvadž se v ní vysvětluje i účast pánů na soudě a také jejich funkce nalézati právo. Až těsně na samotný konec knihy je potom zařazena stať o právu soukromém (čl. 88.—99.), ale obsah její je značně chudý, protože obsahuje několik poučení o dílu synovském (čl. 88—89.), o věně a vdovském podílu (čl. 90.—96.) a o poručenství (čl. 97—99.). Proč je tu takováto zřejmá zdrženlivost vůči soukromému právu a čím bylo toto stanovisko právě proti soukromému právu zaviněno, nepadá sice při systematice na váhu, je však krátce možno uvésti, že se Ondřej držel hlavně nálezů obecných, tedy skutečných platných norem a koncem století XIV., pokud šlo o právo soukromé, nebyl náš právní řád ještě nijak ob- sáhlý.49) Konečně v částech dodatečně připojených. podává se něco málo o zmatcích, tedy již po druhé (čl. 100.—102.), řád pro komorníky (čl. 103.) a ponaučení o zvodu, panování a odhádání (čl. 104. a 105.). Jasnost systematiky knihy Ondřejovy, nesrovnatelná s ostatními předchozími knihami50) musí rozhodně překvapiti. V jednotlivých statích se setkáváme s nerušeným a plynulým logickým postupem a pouze mezi 49) Srov. moje „Čes. právo kolem r. 1400“ ve „Vědecké ročence práv. fak.“ VI. (1927) zejm. str. 161 a násl. 50) Srov. k předchozímu i dalšímu moje pojednání „Skladba českých právních knih“ ve Vědecké ročence VII. (1928) str. 157 a násl.
Strana 35
Systematika knihy Ondřejovy. 35 staťmi samotnými pozorujeme při bedlivém čtení určité skoky, které však Ondřej jako dovedný stilista dovede zmenšiti ve švy sotva znatelné. Tak se mu plně podařil přechod z výkladu o právu českém a jeho druzích do stati procesuální. Pravý přelom však pozorujeme při přechodu stati procesuální (tedy I.) ve stať o nálezích (II.), ač jinak obě stati dobře do sebe zapadají. Ondřej se pokusil o spojení následujícím způsobem slovy typickými pro Ondřeje jako stilistu: „Takť práva póhonná jdú, diel tiem řádem, jakož sem napřěd psal, ale že jest přenesnadné všem hlavám jediné hlavě dosti učiniti, ostavuje pilnějšie věci múdrosti múdřejších; avšak ještě o náleziech panských chci něco psáti, co mě pán buch naučí“ (čl. 77.). Skryl-li dovedně tuto cesuru, nepodařilo se mu to již při statích ostatních. Tak snad se největší přelom prozrazuje mezi statí touto a následující, jež se již zevně projevuje svým odlišným rázem od předcházejících, byvši stavěna jako odpovědi na dané otázky. Podobně bylo by možno takovéto spáry nalézti i v následujících přechodech („O tom viece mluviti nechci“ čl. 99. a „Ještě jsú...“ čl. 100.), které dosvědčují, že jednak kniha postupně vznikala a že jednak bychom mohli lišiti ve vlastní knize massu procesní (čl. 13.—77.) a massu soukromoprávní (čl. 78. až po případě 99.). Ale opět systematikou převyšuje část procesní nad soukromoprávní, která působí spíše dojmem nahodile a příležitostně řešených praktických příkladů, postrádajíc ucelenosti, ač přece ani soukromé právo v době Ondřejově, jak ještě dále bude ukázáno při probírání obsahu knihy, nebylo nijak nevyvinuto. Pořad v procesuální části je zcela nenucený a přidržuje se postupu v českém procesu ve 14. století, který sice byl ve svých ustanoveních velmi obsáhlý, ale nikoliv spletitý a nejasný. Proto i v podání Ondřejově přes všechny nástrahy středověkého formalismu je dostatečně průzračný a proto také i úloha Ondřejova, pokud jde o systematickou stránku této stati, nebyla nesnadná a vyniká svou přesností. Není to nikterak chvála, kterou bychom vyslovovali se stanoviska moderního, nýbrž prosté konstatování fakta, které bylo uznáváno a známo již za dob Ondřejových současníků, a též i jeho následovníků, kteří si pořizovali mnohokráte pro tuto vlastnost jeho práce opisy, takže se k této systematice ještě po stu letech vrací i Viktorín Kornel ze Všehrd. Ale prosté konstatování fakta nedostačí, nýbrž je nutno si zodpověděti otázku, jak k této systematice Ondřej došel. Formulovati odpověď, že by byl Ondřej použil prostě postupu procesního, nedostačí, uvážíme-li, že každé procesní řízení, byť si zachovávalo strukturu v kostře jednotnou, má tolik odchylek při jednotlivých konkrétních případech, že je vyloučeno, aby někdo necvičeným okem dovedl rozpoznati všechny podrobnosti, jak jich právě kniha Ondřejova v procesu s dostatek uvádí. Domnívat se pak, že Ondřej realisoval ve své práci svůj vlastní nápad, není dobře myslitelno nikoliv proto, že bychom chtěli nějak snížiti dovednost Ondřejovu, nýbrž proto, že by takovéto řešení nikterak neodpovídalo způsobu právnické práce koncem čtrnáctého století, která zásadně kompiluje a to leckdy dosti 3*
Systematika knihy Ondřejovy. 35 staťmi samotnými pozorujeme při bedlivém čtení určité skoky, které však Ondřej jako dovedný stilista dovede zmenšiti ve švy sotva znatelné. Tak se mu plně podařil přechod z výkladu o právu českém a jeho druzích do stati procesuální. Pravý přelom však pozorujeme při přechodu stati procesuální (tedy I.) ve stať o nálezích (II.), ač jinak obě stati dobře do sebe zapadají. Ondřej se pokusil o spojení následujícím způsobem slovy typickými pro Ondřeje jako stilistu: „Takť práva póhonná jdú, diel tiem řádem, jakož sem napřěd psal, ale že jest přenesnadné všem hlavám jediné hlavě dosti učiniti, ostavuje pilnějšie věci múdrosti múdřejších; avšak ještě o náleziech panských chci něco psáti, co mě pán buch naučí“ (čl. 77.). Skryl-li dovedně tuto cesuru, nepodařilo se mu to již při statích ostatních. Tak snad se největší přelom prozrazuje mezi statí touto a následující, jež se již zevně projevuje svým odlišným rázem od předcházejících, byvši stavěna jako odpovědi na dané otázky. Podobně bylo by možno takovéto spáry nalézti i v následujících přechodech („O tom viece mluviti nechci“ čl. 99. a „Ještě jsú...“ čl. 100.), které dosvědčují, že jednak kniha postupně vznikala a že jednak bychom mohli lišiti ve vlastní knize massu procesní (čl. 13.—77.) a massu soukromoprávní (čl. 78. až po případě 99.). Ale opět systematikou převyšuje část procesní nad soukromoprávní, která působí spíše dojmem nahodile a příležitostně řešených praktických příkladů, postrádajíc ucelenosti, ač přece ani soukromé právo v době Ondřejově, jak ještě dále bude ukázáno při probírání obsahu knihy, nebylo nijak nevyvinuto. Pořad v procesuální části je zcela nenucený a přidržuje se postupu v českém procesu ve 14. století, který sice byl ve svých ustanoveních velmi obsáhlý, ale nikoliv spletitý a nejasný. Proto i v podání Ondřejově přes všechny nástrahy středověkého formalismu je dostatečně průzračný a proto také i úloha Ondřejova, pokud jde o systematickou stránku této stati, nebyla nesnadná a vyniká svou přesností. Není to nikterak chvála, kterou bychom vyslovovali se stanoviska moderního, nýbrž prosté konstatování fakta, které bylo uznáváno a známo již za dob Ondřejových současníků, a též i jeho následovníků, kteří si pořizovali mnohokráte pro tuto vlastnost jeho práce opisy, takže se k této systematice ještě po stu letech vrací i Viktorín Kornel ze Všehrd. Ale prosté konstatování fakta nedostačí, nýbrž je nutno si zodpověděti otázku, jak k této systematice Ondřej došel. Formulovati odpověď, že by byl Ondřej použil prostě postupu procesního, nedostačí, uvážíme-li, že každé procesní řízení, byť si zachovávalo strukturu v kostře jednotnou, má tolik odchylek při jednotlivých konkrétních případech, že je vyloučeno, aby někdo necvičeným okem dovedl rozpoznati všechny podrobnosti, jak jich právě kniha Ondřejova v procesu s dostatek uvádí. Domnívat se pak, že Ondřej realisoval ve své práci svůj vlastní nápad, není dobře myslitelno nikoliv proto, že bychom chtěli nějak snížiti dovednost Ondřejovu, nýbrž proto, že by takovéto řešení nikterak neodpovídalo způsobu právnické práce koncem čtrnáctého století, která zásadně kompiluje a to leckdy dosti 3*
Strana 36
36 Vzory domácí. těžkopádným způsobem aneb se obmezuje na práci formulářovou. Kromě toho musíme uvážiti, že Ondřej byl prostý, třebas zvláště v politice velmi zkušený středočeský zeman, o jehož nějakém školení nemáme vůbec zpráv, takže jeho jediný zdroj veškerého právnického vědění musíme hledati v dlouholeté praksi a bohatých zkušenostech, jež si získal jak doma při dvoře královském, tak i v cizině při známých zahraničních cestách. Ondřej tvořil proto bez všech výhrad shodně jako jiní jeho současníci, jenže se u něho spojovala veliká prakse s přirozeným nadáním a důvtipem právnickým. Měl tedy jistě k ruce při své praksi tytéž příručky a pomůcky jako jeho předchůdci a z těchto pomůcek hojně čerpal. Je možno také předpokládati při vysoké inteligenci Ondřejově, že tyto pomůcky dokonale ovládal a že stejně tak jako je znal, neméně přesně vyznal se v hlavním a nejdůležitějším prameni českého práva tehdejší doby, v zemských deskách, jak toho jsou nejlepšími svědky velmi hojné slovné shody jeho knihy s pozůstatky po- hořelých desk zemských. Jde tedy o zjištění, které to byly pomůcky, jichž Ondřej používal při své praksi a jichž se patrně používalo také při praksi na soudě zemském. Stanoviti tyto příručky pouze z rozboru knihy Ondřejovy vlastně nelze, protože pro řešení této otázky neposkytuje jeho kniha dostatečného pod- kladu. Je tudíž třeba srovnávati všechny knihy právní navzájem a postupo- vati zde velmi opatrnou metodou diplomatickou a pak srovnávací. Je to v podstatě druhý úkol, totiž zjištění vnitřní stránky knihy Ondřejovy, tudíž skladby a stanovení jejího poměru k jiným knihám právním. Poměrně ne nesnadno můžeme se dopátrati vlivu domá- cího, jehož jsme se vlastně již dotkli tehdy, kdy jsme si poukázali na skutečnost, že Ondřej vypisoval ze zemských desk. Ovšem tu musíme míti bedlivě na zřeteli již nám známý a osudný circulus vitiosus, který se kol nás zavírá tím, že neznáme bezpečně v mnoha případech přesného znění předlohy deskové, protože po požáru roku 1541 jsou nám dochovány české zemské desky pouze jen v pozůstatcích, tedy v rekonstrukci, kde jsme odkázáni na zprávy o jejich zápisech z druhé ruky, takže rekonstru- ovaný zápis na příklad ve známém vydání Emlerově nebude se velmi často shodovati se zněním, jak je uvádí Ondřej. Tu pak záleží na kritice, abychom se rozhodli, komu jest dáti za pravdu. Připomínám, že ve většině případů bližší původnímu znění je téměř povždy znění Ondře- jovo.51) Zdokonalování deskového práva vedlo souběžně i ke zdokonalování právních knih a protože Ondřejova kniha zapadá do období plného vývoje, měl Ondřej velmi dokonalou předlohu, jíž také poměrně snadno mohl použíti při své knize. Jest však lehce možno poznati, že Ondřej neobmezil se pouze na výpisy z desk, nýbrž čerpal i z pramenů jiných, které se přibližují zřejmě znění 51) Emler se totiž při svém vydání pozůstatků desk zemských neřídil me- todami nynější diplomatiky, nýbrž upravoval sám podle svého dohadu dochované pozůstatky na formulář deskový, jak lze zjistiti z materiálu v jeho pozůstalosti
36 Vzory domácí. těžkopádným způsobem aneb se obmezuje na práci formulářovou. Kromě toho musíme uvážiti, že Ondřej byl prostý, třebas zvláště v politice velmi zkušený středočeský zeman, o jehož nějakém školení nemáme vůbec zpráv, takže jeho jediný zdroj veškerého právnického vědění musíme hledati v dlouholeté praksi a bohatých zkušenostech, jež si získal jak doma při dvoře královském, tak i v cizině při známých zahraničních cestách. Ondřej tvořil proto bez všech výhrad shodně jako jiní jeho současníci, jenže se u něho spojovala veliká prakse s přirozeným nadáním a důvtipem právnickým. Měl tedy jistě k ruce při své praksi tytéž příručky a pomůcky jako jeho předchůdci a z těchto pomůcek hojně čerpal. Je možno také předpokládati při vysoké inteligenci Ondřejově, že tyto pomůcky dokonale ovládal a že stejně tak jako je znal, neméně přesně vyznal se v hlavním a nejdůležitějším prameni českého práva tehdejší doby, v zemských deskách, jak toho jsou nejlepšími svědky velmi hojné slovné shody jeho knihy s pozůstatky po- hořelých desk zemských. Jde tedy o zjištění, které to byly pomůcky, jichž Ondřej používal při své praksi a jichž se patrně používalo také při praksi na soudě zemském. Stanoviti tyto příručky pouze z rozboru knihy Ondřejovy vlastně nelze, protože pro řešení této otázky neposkytuje jeho kniha dostatečného pod- kladu. Je tudíž třeba srovnávati všechny knihy právní navzájem a postupo- vati zde velmi opatrnou metodou diplomatickou a pak srovnávací. Je to v podstatě druhý úkol, totiž zjištění vnitřní stránky knihy Ondřejovy, tudíž skladby a stanovení jejího poměru k jiným knihám právním. Poměrně ne nesnadno můžeme se dopátrati vlivu domá- cího, jehož jsme se vlastně již dotkli tehdy, kdy jsme si poukázali na skutečnost, že Ondřej vypisoval ze zemských desk. Ovšem tu musíme míti bedlivě na zřeteli již nám známý a osudný circulus vitiosus, který se kol nás zavírá tím, že neznáme bezpečně v mnoha případech přesného znění předlohy deskové, protože po požáru roku 1541 jsou nám dochovány české zemské desky pouze jen v pozůstatcích, tedy v rekonstrukci, kde jsme odkázáni na zprávy o jejich zápisech z druhé ruky, takže rekonstru- ovaný zápis na příklad ve známém vydání Emlerově nebude se velmi často shodovati se zněním, jak je uvádí Ondřej. Tu pak záleží na kritice, abychom se rozhodli, komu jest dáti za pravdu. Připomínám, že ve většině případů bližší původnímu znění je téměř povždy znění Ondře- jovo.51) Zdokonalování deskového práva vedlo souběžně i ke zdokonalování právních knih a protože Ondřejova kniha zapadá do období plného vývoje, měl Ondřej velmi dokonalou předlohu, jíž také poměrně snadno mohl použíti při své knize. Jest však lehce možno poznati, že Ondřej neobmezil se pouze na výpisy z desk, nýbrž čerpal i z pramenů jiných, které se přibližují zřejmě znění 51) Emler se totiž při svém vydání pozůstatků desk zemských neřídil me- todami nynější diplomatiky, nýbrž upravoval sám podle svého dohadu dochované pozůstatky na formulář deskový, jak lze zjistiti z materiálu v jeho pozůstalosti
Strana 37
Vzory domácí. 37 uvedenému již dřívějšími knihami. Abychom si znázornili tento vzájemný vztah mezi knihami staršími a knihou Ondřejovou, dostačí především poukázati na porovnání52) a pak demostrovati jej konečně na několika typických případech. Největší časové rozpětí, které způsobilo i značné proměny v právním řádu, jest mezi knihou Ondřejovou a knihou Rožmberskou. Proto nalézáme jen spoře takové případy, kde vliv knihy Rožmberské, stejně oplývající značně archaistickými předpisy, je patrný. Jako ukázku lze tu uvésti následující juxtaposici: Kniha Rožmberská čl. 118. Ondřejův čl. 24. ... Pakli o deset hřiven bez lota, ... Měščenín když viní z dluhu za kúpiu nebo za stravu, že jemu sa- tehda jeden póhon a třie svědci mému věřil, zač kolivěk dlužen, že s očistú, kromě ač by póvod byl měštěnín králóv a žaloval z stravy u něho vzal nebo bral což kolivěk, právo sirotčie. neb krámné věci, co dotekl; tu jest svědkóv netřěba, než samé ot pohna- ného přísahy. Je však nutno si přiznati, že nejde tu o nějakou shodu slovnou, nýbrž pouze že je tu podoba, která dává tušiti určitý vzájemný vztah mezi knihou Ondřejovou a knihou Rožmberskou. Ostatně těchto vztahů je, jak ze srovnání vyplývá, velmi málo, což lze však dobře si vysvětliti dlouhým mezidobím mezi dobou vzniku knihy Ondřejovy a Rožmberské. Je přirozeno, že Ondřej byl bližší Řádu práva zemského, z něhož nalezneme příkladů mnohem větší počet a také vztahy vzájemné jsou mnohem těsnější. Odkazuje opětně na porovnávací tabulky, uvádím jako příklady tyto ukázky: Řád práva zemského čl. 52. Ondřejův čl. 19. . . . když by kto z násilé nočnieho ...A též o únos komorník má sly- koho chtěl pohoniti, má tento řád šěti súsedy, kde panna neb vdova byla, zachovati: když mu sě násilé děje, byl-li úp, křik neb které dobývanie z tvrze neb z chalupy neb na cěstě svo- má súsědy obapolně přiúpěti aneb přivolati a jim to osvědčiti.... bodné.... Již na této ukázce je zřejmo, třebas právě na místě, z něhož je vzata, bylo by možno ještě několikráte dosvědčiti nesporný vztah Řádu ke knize Ondřejově, že Ondřej má znění mnohem specialisovanější a detailnější. Toto stanovisko Ondřejovo, které bychom zcela dobře mohli označiti 52) Viz přílohu III.
Vzory domácí. 37 uvedenému již dřívějšími knihami. Abychom si znázornili tento vzájemný vztah mezi knihami staršími a knihou Ondřejovou, dostačí především poukázati na porovnání52) a pak demostrovati jej konečně na několika typických případech. Největší časové rozpětí, které způsobilo i značné proměny v právním řádu, jest mezi knihou Ondřejovou a knihou Rožmberskou. Proto nalézáme jen spoře takové případy, kde vliv knihy Rožmberské, stejně oplývající značně archaistickými předpisy, je patrný. Jako ukázku lze tu uvésti následující juxtaposici: Kniha Rožmberská čl. 118. Ondřejův čl. 24. ... Pakli o deset hřiven bez lota, ... Měščenín když viní z dluhu za kúpiu nebo za stravu, že jemu sa- tehda jeden póhon a třie svědci mému věřil, zač kolivěk dlužen, že s očistú, kromě ač by póvod byl měštěnín králóv a žaloval z stravy u něho vzal nebo bral což kolivěk, právo sirotčie. neb krámné věci, co dotekl; tu jest svědkóv netřěba, než samé ot pohna- ného přísahy. Je však nutno si přiznati, že nejde tu o nějakou shodu slovnou, nýbrž pouze že je tu podoba, která dává tušiti určitý vzájemný vztah mezi knihou Ondřejovou a knihou Rožmberskou. Ostatně těchto vztahů je, jak ze srovnání vyplývá, velmi málo, což lze však dobře si vysvětliti dlouhým mezidobím mezi dobou vzniku knihy Ondřejovy a Rožmberské. Je přirozeno, že Ondřej byl bližší Řádu práva zemského, z něhož nalezneme příkladů mnohem větší počet a také vztahy vzájemné jsou mnohem těsnější. Odkazuje opětně na porovnávací tabulky, uvádím jako příklady tyto ukázky: Řád práva zemského čl. 52. Ondřejův čl. 19. . . . když by kto z násilé nočnieho ...A též o únos komorník má sly- koho chtěl pohoniti, má tento řád šěti súsedy, kde panna neb vdova byla, zachovati: když mu sě násilé děje, byl-li úp, křik neb které dobývanie z tvrze neb z chalupy neb na cěstě svo- má súsědy obapolně přiúpěti aneb přivolati a jim to osvědčiti.... bodné.... Již na této ukázce je zřejmo, třebas právě na místě, z něhož je vzata, bylo by možno ještě několikráte dosvědčiti nesporný vztah Řádu ke knize Ondřejově, že Ondřej má znění mnohem specialisovanější a detailnější. Toto stanovisko Ondřejovo, které bychom zcela dobře mohli označiti 52) Viz přílohu III.
Strana 38
38 Vzory domácí. jako kritické, i jinde se jeví jako na příklad v této ukázce, kde přesně odlišuje, co je staré právo, totiž obsoletní předpis, a co platí na jeho místě: Řád práva zemského čl. 86. Ondřejův čl. 21. ... O podávenie týž běh, jedno povyk ...Pakli by řekla, že ji vzal bez dovésti, a žaluje-li ona na svého ná- jejie vóle: tehdy ten muž má jéj vydán býti, aby jemu svú rukú hlavu silníka, má jemu hlavu stieti. stala. Čl. 84. ... A die-li, že jest s její vólí, tehdy má i s mužem dána býti otci tomu a on jim oběma má svú rukú hlavu stieti.. .. Pakli otec žaluje pro dceru, tehda oběma hlavu setni, když ona sě sezná, že jest to učinil s její vólí. Ale to jest staré právo; mohú páni spolu jinak nalézti. Již z těchto ukázek je patrno, že vztahy knihy Ondřejovy s knihami předchozími, jak knihou Rožmberskou, tak Řádem práva zemského, jsou nesporné. Bylo by velmi lehce možno tyto ukázky doplniti i příklady, kde se projevuje jasná podoba i mezi prací Ondřejovou a Officiem circa tabulas terrae a pak velmi řídkými případy, kde můžeme zjistiti obdobu i s Majestas Carolinou. Ale Ondřej se vyhýbá téměř úmyslně osnově Karlova zákoníku, pravděpodobně jednák proto, že zůstal jen pouhým návrhem a dále nepochybně i z toho důvodu, že Ondřej jako pán znal odpor proti kodifikaci Karlově. Ale je důležito upozorniti a zdůrazniti, že nesmíme ve vztahu vzájemném spatřovati prosté přejímání. Je, tuším, již z několika málo ukázek patrno, že nepopřeme sice vztah k těmto knihám, že však cosi se staví ještě mezi ně, takže nelze prostě si mysliti, že by byla na příklad kniha Ondřejova skládána pouze tak, že by byl Ondřej měl přímo po ruce knihu Rožmberskou, Řád práva zemského atd. a z nich přímo byl opisoval. Dosti dobře to vynikne na ukázce, jak zpracovává se rozličně jedna a táž látka v deskách zemských, v Řádu práva zemského a konečně v knize Ondřejově. K této ukázce však je třeba podotknouti, že základní nález v zemských deskách se nám nedochoval; a máme jej zachován jen ve znění poněkud pozdějším z doby po vzniku Řádu práva zemského, který nám podává text nejbližší nálezu původnímu, takže pro úplný řetěz bychom měli si zobraziti zpracování látky: 1. nejprve v nedochovaném nálezu z neznámé doby v zemských deskách, dále 2. v prvním zpracování v Řádu, 3. ve specialisování nového deskového nálezu z r. 1378 a konečně 4. ve zpracování Ondřejově. Jde tu o známou látku předpisu stran zachování klidu a pořádku na soudě zemském:
38 Vzory domácí. jako kritické, i jinde se jeví jako na příklad v této ukázce, kde přesně odlišuje, co je staré právo, totiž obsoletní předpis, a co platí na jeho místě: Řád práva zemského čl. 86. Ondřejův čl. 21. ... O podávenie týž běh, jedno povyk ...Pakli by řekla, že ji vzal bez dovésti, a žaluje-li ona na svého ná- jejie vóle: tehdy ten muž má jéj vydán býti, aby jemu svú rukú hlavu silníka, má jemu hlavu stieti. stala. Čl. 84. ... A die-li, že jest s její vólí, tehdy má i s mužem dána býti otci tomu a on jim oběma má svú rukú hlavu stieti.. .. Pakli otec žaluje pro dceru, tehda oběma hlavu setni, když ona sě sezná, že jest to učinil s její vólí. Ale to jest staré právo; mohú páni spolu jinak nalézti. Již z těchto ukázek je patrno, že vztahy knihy Ondřejovy s knihami předchozími, jak knihou Rožmberskou, tak Řádem práva zemského, jsou nesporné. Bylo by velmi lehce možno tyto ukázky doplniti i příklady, kde se projevuje jasná podoba i mezi prací Ondřejovou a Officiem circa tabulas terrae a pak velmi řídkými případy, kde můžeme zjistiti obdobu i s Majestas Carolinou. Ale Ondřej se vyhýbá téměř úmyslně osnově Karlova zákoníku, pravděpodobně jednák proto, že zůstal jen pouhým návrhem a dále nepochybně i z toho důvodu, že Ondřej jako pán znal odpor proti kodifikaci Karlově. Ale je důležito upozorniti a zdůrazniti, že nesmíme ve vztahu vzájemném spatřovati prosté přejímání. Je, tuším, již z několika málo ukázek patrno, že nepopřeme sice vztah k těmto knihám, že však cosi se staví ještě mezi ně, takže nelze prostě si mysliti, že by byla na příklad kniha Ondřejova skládána pouze tak, že by byl Ondřej měl přímo po ruce knihu Rožmberskou, Řád práva zemského atd. a z nich přímo byl opisoval. Dosti dobře to vynikne na ukázce, jak zpracovává se rozličně jedna a táž látka v deskách zemských, v Řádu práva zemského a konečně v knize Ondřejově. K této ukázce však je třeba podotknouti, že základní nález v zemských deskách se nám nedochoval; a máme jej zachován jen ve znění poněkud pozdějším z doby po vzniku Řádu práva zemského, který nám podává text nejbližší nálezu původnímu, takže pro úplný řetěz bychom měli si zobraziti zpracování látky: 1. nejprve v nedochovaném nálezu z neznámé doby v zemských deskách, dále 2. v prvním zpracování v Řádu, 3. ve specialisování nového deskového nálezu z r. 1378 a konečně 4. ve zpracování Ondřejově. Jde tu o známou látku předpisu stran zachování klidu a pořádku na soudě zemském:
Strana 39
Vzory cizí. 39 Řád práva zems. 46. Desky zems. II. Oldř. O, 9. Ondřejův čl. 12. Když by kto před krá- Nalezli vuobec za prá- Dřěvnie časy . . . . . . lem nebo před plným vo l. 1378, že ktož by ktož svú braň obnažil, kolivěk na dvoře najv. ruka jemu byla uťata; súdem mečem neb no- žem druhého do krve ra- písaře král. Čes., tu, a ktož ranil neb skutkem kdež dsky zems. jsú, udeřil, hlava jemu na nil, buď nižší neb vyšší, prahu, kdež právo bylo, kterýž nynie jest neb tehdy hned má jemu potom bude, nuož svój ruka uťata býti. Pakli ihned stata. neb meč obnažil neb vy- by ten raněný ot téj rány trhl, že tomu má ruka umřel, tehdy ten, ktož jest jej ranil, má též pravá uťata býti; pakli by koho až do vylitie trpěti, jakož svrchu psá- no o vražedlníciech. (Sr. krve ranil, hlava má je- mu stata býti. čl. 41.) I kdyby zde nebylo prostředního článku, jako jest uvedený nález z r. 1378, bylo by dostatečně patrno, že nelze mluviti o nějaké přímé filiaci mezi předlohami Ondřejovými, nýbrž že spojitost je poněkud složitější, což je poznatek, který bude pak nutno zužitkovati ještě dále. Mnohem spletitější je však stopovati cizí vlivy a vztahy jejich ke knize Ondřejově. Lze předem předpokládati, že ani Ondřej neušel těmto cizím vlivům, když ostatní předcházející knihy jeví jejich zřejmé stopy.53) Pátrání samo je ztíženo tím, že vlastně je nám neznámo, odkud čerpal ať již Ondřej sám teoretickou svou průpravu, ať jakých pomůcek používali na soudě zemském jako středisku Ondřejovy prakse. Nezbývá tudíž než se seznámiti s prostředím, v němž Ondřej žil. Víme, že ve století XIV. vnikala k nám ponenáhlu recepcí cizí práva a to především zas právo kanonické. U soudů našich se používalo rozličných pomůcek procesu kanonického, z nichž zejména je znám t. zv. Ordo judiciarius „Antequam dicatur“54) jak se nazývá podle svého incipitu. Tento ordo judiciarius je typickou ukázkou takovýchto procesních pomůcek, ačkoliv je nutno míti stále na paměti, že podobných příruček bylo mnohem více.55) Majíce tedy stále na paměti, že zvolený ordo judiciarius jest jen typickým příkladem takovýchto příruček, můžeme pokusmo srovnati jej s prací Ondřejovou, abychom si zjistili, pokud je mezi nimi nějaká podoba. Za první ukázku volím tuto kontraposici: 53) Srov. k tomu zejména Werunsky o Řádu práva zemského v Ztt. d. Sa- vigny-Stiftung, Germ. Abt. X. (1889) str. 113 a násl. Dále Čelakovský, Ces. děj. práv. str. 16, Peterka, Rechtsgeschichte d. böhm. Länder I. (1923) str. 156, a můj článek ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 37 a násl. 54) Vydal jej Rockinger, Quellen und Erörterungen IX. I. Abt. (1863) str. 993 a násl. 55) Viz k tomu Ott, Beiträge zur Receptionsgeschichte (1879) str. 62 a týž, Das Eindringen d. kanon. Rechts v Ztt. d. Savigny-Stiftung, Kan. Abt. XXXIV. (3. str. 44. a 45. str. 15) dále mou práci Ležení podle čes. zem. práva (1922) str. 15.
Vzory cizí. 39 Řád práva zems. 46. Desky zems. II. Oldř. O, 9. Ondřejův čl. 12. Když by kto před krá- Nalezli vuobec za prá- Dřěvnie časy . . . . . . lem nebo před plným vo l. 1378, že ktož by ktož svú braň obnažil, kolivěk na dvoře najv. ruka jemu byla uťata; súdem mečem neb no- žem druhého do krve ra- písaře král. Čes., tu, a ktož ranil neb skutkem kdež dsky zems. jsú, udeřil, hlava jemu na nil, buď nižší neb vyšší, prahu, kdež právo bylo, kterýž nynie jest neb tehdy hned má jemu potom bude, nuož svój ruka uťata býti. Pakli ihned stata. neb meč obnažil neb vy- by ten raněný ot téj rány trhl, že tomu má ruka umřel, tehdy ten, ktož jest jej ranil, má též pravá uťata býti; pakli by koho až do vylitie trpěti, jakož svrchu psá- no o vražedlníciech. (Sr. krve ranil, hlava má je- mu stata býti. čl. 41.) I kdyby zde nebylo prostředního článku, jako jest uvedený nález z r. 1378, bylo by dostatečně patrno, že nelze mluviti o nějaké přímé filiaci mezi předlohami Ondřejovými, nýbrž že spojitost je poněkud složitější, což je poznatek, který bude pak nutno zužitkovati ještě dále. Mnohem spletitější je však stopovati cizí vlivy a vztahy jejich ke knize Ondřejově. Lze předem předpokládati, že ani Ondřej neušel těmto cizím vlivům, když ostatní předcházející knihy jeví jejich zřejmé stopy.53) Pátrání samo je ztíženo tím, že vlastně je nám neznámo, odkud čerpal ať již Ondřej sám teoretickou svou průpravu, ať jakých pomůcek používali na soudě zemském jako středisku Ondřejovy prakse. Nezbývá tudíž než se seznámiti s prostředím, v němž Ondřej žil. Víme, že ve století XIV. vnikala k nám ponenáhlu recepcí cizí práva a to především zas právo kanonické. U soudů našich se používalo rozličných pomůcek procesu kanonického, z nichž zejména je znám t. zv. Ordo judiciarius „Antequam dicatur“54) jak se nazývá podle svého incipitu. Tento ordo judiciarius je typickou ukázkou takovýchto procesních pomůcek, ačkoliv je nutno míti stále na paměti, že podobných příruček bylo mnohem více.55) Majíce tedy stále na paměti, že zvolený ordo judiciarius jest jen typickým příkladem takovýchto příruček, můžeme pokusmo srovnati jej s prací Ondřejovou, abychom si zjistili, pokud je mezi nimi nějaká podoba. Za první ukázku volím tuto kontraposici: 53) Srov. k tomu zejména Werunsky o Řádu práva zemského v Ztt. d. Sa- vigny-Stiftung, Germ. Abt. X. (1889) str. 113 a násl. Dále Čelakovský, Ces. děj. práv. str. 16, Peterka, Rechtsgeschichte d. böhm. Länder I. (1923) str. 156, a můj článek ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 37 a násl. 54) Vydal jej Rockinger, Quellen und Erörterungen IX. I. Abt. (1863) str. 993 a násl. 55) Viz k tomu Ott, Beiträge zur Receptionsgeschichte (1879) str. 62 a týž, Das Eindringen d. kanon. Rechts v Ztt. d. Savigny-Stiftung, Kan. Abt. XXXIV. (3. str. 44. a 45. str. 15) dále mou práci Ležení podle čes. zem. práva (1922) str. 15.
Strana 40
40 Vzory cizí. Ordo judiciarius I. § 3. Ondřejův čl. 11. a 12. Trest sunt species judicum: ordi- narii, delegati, arbitri. Ordinarii sunt judices, qui habent jurisdi- ctionem propriam, ut episcopi, pre- positi, decani. Delegati sunt, qui utuntur jurisdictione aliena, ut qui dati judices a papa vel legato ipsius. Arbitri sunt, in quos partes de con- muni consensu conprommittunt. To zemské právo tak, jakž jest pod českú korunú, na tré sě dělí: jedno jest, ješto upřiemo na královu stolici hledí, jímžto jest král ot pánóv zdávna nadán..., to jest súd dvorský... Pan- ským také povolením města, klášteři i rozliční služebníci jsú rozličně od súdu zemského vyňati, o němž tuto mlčím. Druhé právo jest duchovnie, v němž zpósob právy duchovními pod mocí arcibiskupovú jde, o němž tuto také mlčeti chci. Ale o třětiem, točíž o zemském právu svobodném, tuto chci psáti . . . Podoba v rozdělení na tři skupiny je jistě zřejmá, zvláště uvážíme-li, jak se násilně nutí Ondřej, aby zachoval toto rozdělení na tři, třebas pak si musí vytvořiti ještě jednu skupinu všelikých exempcí. Ale i dále nalezneme obdoby mezi prací Ondřejovou a zmíněným ordo judiciarius. Tak vazba „na královu stolici hledí“ odpovídá formuli,,ad me spectat“, nebo termín „svú mocí“ jest analogon „violenter“.56) Nesmíme však se domnívati, že by bylo nutno, aby Ondřej přejímal z takového ordo judiciarius přímo. Ukazuje se to nejlépe v případě analogických formulářů, jak je na příklad patrno z této ukázky: Ordo judiciarius VII. § 6: Formulae querelarum (Cod. jur. Boh. II. 2. str. 317.): Ondřejův čl. 36: (Žaloba z účinka.) Domine judex! Ego Žaluje, že mu škodu u- .. . Radim z Týnce ža- talis credidi domino B., činil svú mocí bez práva luje na Petra z Brusóv, militi tali XX marcas . . . nedal jemu jeho sto že jemu učinil škodu svú puri argenti, quas ipse hřiven stř., ješto jemu mocí bezprávně na jeho mihi solvere promisit in dědině v B., když sě tu měl správně dáti i za- pascha proximo tran- držal to, proto vzal škodu přihodil. Jměl jemu dáti sacto. Quod adhuc mi- na hotových penězích za penieze menovité podlé nime fecit. Unde peto, sto hř. stř., potom ta úmluvy přátelské, i nedal quatenus ipsum ad solu- škoda, toho-li, ješto uči- a proto jest škodu vzal tionem predicte pecunie nil, čili jeho samého. . . . za sto hř. stř. conpellatis .... Protes- tor etiam expensas factas in lite et extra litem et adhuc faciendas. 56) Srov. zmíněný O. j. VII. § 11: „quendam agrum in tali loco situm violenter occupat vel detinet, qui jure hereditario vel emptionis titulo ad me spectat“.
40 Vzory cizí. Ordo judiciarius I. § 3. Ondřejův čl. 11. a 12. Trest sunt species judicum: ordi- narii, delegati, arbitri. Ordinarii sunt judices, qui habent jurisdi- ctionem propriam, ut episcopi, pre- positi, decani. Delegati sunt, qui utuntur jurisdictione aliena, ut qui dati judices a papa vel legato ipsius. Arbitri sunt, in quos partes de con- muni consensu conprommittunt. To zemské právo tak, jakž jest pod českú korunú, na tré sě dělí: jedno jest, ješto upřiemo na královu stolici hledí, jímžto jest král ot pánóv zdávna nadán..., to jest súd dvorský... Pan- ským také povolením města, klášteři i rozliční služebníci jsú rozličně od súdu zemského vyňati, o němž tuto mlčím. Druhé právo jest duchovnie, v němž zpósob právy duchovními pod mocí arcibiskupovú jde, o němž tuto také mlčeti chci. Ale o třětiem, točíž o zemském právu svobodném, tuto chci psáti . . . Podoba v rozdělení na tři skupiny je jistě zřejmá, zvláště uvážíme-li, jak se násilně nutí Ondřej, aby zachoval toto rozdělení na tři, třebas pak si musí vytvořiti ještě jednu skupinu všelikých exempcí. Ale i dále nalezneme obdoby mezi prací Ondřejovou a zmíněným ordo judiciarius. Tak vazba „na královu stolici hledí“ odpovídá formuli,,ad me spectat“, nebo termín „svú mocí“ jest analogon „violenter“.56) Nesmíme však se domnívati, že by bylo nutno, aby Ondřej přejímal z takového ordo judiciarius přímo. Ukazuje se to nejlépe v případě analogických formulářů, jak je na příklad patrno z této ukázky: Ordo judiciarius VII. § 6: Formulae querelarum (Cod. jur. Boh. II. 2. str. 317.): Ondřejův čl. 36: (Žaloba z účinka.) Domine judex! Ego Žaluje, že mu škodu u- .. . Radim z Týnce ža- talis credidi domino B., činil svú mocí bez práva luje na Petra z Brusóv, militi tali XX marcas . . . nedal jemu jeho sto že jemu učinil škodu svú puri argenti, quas ipse hřiven stř., ješto jemu mocí bezprávně na jeho mihi solvere promisit in dědině v B., když sě tu měl správně dáti i za- pascha proximo tran- držal to, proto vzal škodu přihodil. Jměl jemu dáti sacto. Quod adhuc mi- na hotových penězích za penieze menovité podlé nime fecit. Unde peto, sto hř. stř., potom ta úmluvy přátelské, i nedal quatenus ipsum ad solu- škoda, toho-li, ješto uči- a proto jest škodu vzal tionem predicte pecunie nil, čili jeho samého. . . . za sto hř. stř. conpellatis .... Protes- tor etiam expensas factas in lite et extra litem et adhuc faciendas. 56) Srov. zmíněný O. j. VII. § 11: „quendam agrum in tali loco situm violenter occupat vel detinet, qui jure hereditario vel emptionis titulo ad me spectat“.
Strana 41
Vzory cizí. 41 K této ukázce je dodatečně nutno připomenouti, že formule doznaly značných změn Karlovým nařízením o kratších formulích, zejména přísež- ných a pak i nálezem obecným z r. 1368, jímž dřívější těžkopádná a dlouhá forma byla nahrazena formou kratší, zcela podle vzoru cizího.57) Rozdíl je patrný mezi cizími formuláři a formuláři českými, že cizí mají vždy přímé oslovení (dominel judex! bedellil), kdežto české jsou neosobní bez tohoto oslovení, za to se tu uvádí jméno přísahajícího. Tento rozdíl a postup přejímání je patrný již mezi českým originálním textem Řádu práva zemského a jeho latinským zpracováním. Ondřej přejímá způsob český, což opětně nasvědčuje tomu, že nepřejímal přímo z latinské předlohy, nýbrž že čerpal z nějaké pomůcky, jež byla pořízena podle některého Ordo judiciarius, formou nepříliš vzdáleného citovanému „Antequam dicatur. Než jestliže jsme zjistili tyto podoby třebas s určitými výhradami po stránce vnitřní, můžeme se pokusiti také o srovnání ještě jednou syste- matiky Ondřejovy. Je ovšem nutno opětně připojiti novou výhradu v tom smyslu, že není možno, aby pro české zemské právo, lišící se již zásadním charakterem od práva kanonického, byla užita zcela stejná systematika. Jestliže však nalezneme nějaké podoby, tím více se zesiluje naše domněnka: Pořad titulů v Ordo judiciarius: Srovnání s knihou Ondřejovou: I. Quid sit judicium et quot Právo zemské české atd. (10. a 11.). sint species judicii etc. O vedení práva. (13.). Kde práva II. ... de ordine judicii et pro- hledati. (14.) cessu judicii... Půhony. (15.—26.) III. De citatione. IV. De feriis. V. De conparatione rei. VI. De exceptione. VII. De libelli oblatione. VIII. De litis contestatione. IX. De juramento calumpniae. X. De interrogationibus, respon- sionibus et confessionibus. Žaloby. (27.—43.) Přísahy. (44.—45.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Právo stanné?) (58.—62.) . . . Z tohoto přehledu je patrno, že Ondřej nemá tři, respektive čtyři tituly, protože titul „de conparatione rei“ je těžko srovnávati s titulem našeho práva stanného. Jde tu však vesměs o tituly, jež se nehodí pro naše právo staré, nedotčené recepcí. Z celého srovnání vyplývá však zřejmý poznatek, že Ondřej zachoval stejný a shodný postup, a to nejen tam, kde logicky jest to dáno, nýbrž i v povšechném výkladu o právu procesním. 57) Srov. k tomu moje pojednání ve Vědecké ročence práv. fak. VI. (1927) str. 197, Brandl, Glossarium str. 274—6, Jireček, Cod. jur. Boh. II. 2. str. 27, a také Ordo judiciarius VIII. § 1.
Vzory cizí. 41 K této ukázce je dodatečně nutno připomenouti, že formule doznaly značných změn Karlovým nařízením o kratších formulích, zejména přísež- ných a pak i nálezem obecným z r. 1368, jímž dřívější těžkopádná a dlouhá forma byla nahrazena formou kratší, zcela podle vzoru cizího.57) Rozdíl je patrný mezi cizími formuláři a formuláři českými, že cizí mají vždy přímé oslovení (dominel judex! bedellil), kdežto české jsou neosobní bez tohoto oslovení, za to se tu uvádí jméno přísahajícího. Tento rozdíl a postup přejímání je patrný již mezi českým originálním textem Řádu práva zemského a jeho latinským zpracováním. Ondřej přejímá způsob český, což opětně nasvědčuje tomu, že nepřejímal přímo z latinské předlohy, nýbrž že čerpal z nějaké pomůcky, jež byla pořízena podle některého Ordo judiciarius, formou nepříliš vzdáleného citovanému „Antequam dicatur. Než jestliže jsme zjistili tyto podoby třebas s určitými výhradami po stránce vnitřní, můžeme se pokusiti také o srovnání ještě jednou syste- matiky Ondřejovy. Je ovšem nutno opětně připojiti novou výhradu v tom smyslu, že není možno, aby pro české zemské právo, lišící se již zásadním charakterem od práva kanonického, byla užita zcela stejná systematika. Jestliže však nalezneme nějaké podoby, tím více se zesiluje naše domněnka: Pořad titulů v Ordo judiciarius: Srovnání s knihou Ondřejovou: I. Quid sit judicium et quot Právo zemské české atd. (10. a 11.). sint species judicii etc. O vedení práva. (13.). Kde práva II. ... de ordine judicii et pro- hledati. (14.) cessu judicii... Půhony. (15.—26.) III. De citatione. IV. De feriis. V. De conparatione rei. VI. De exceptione. VII. De libelli oblatione. VIII. De litis contestatione. IX. De juramento calumpniae. X. De interrogationibus, respon- sionibus et confessionibus. Žaloby. (27.—43.) Přísahy. (44.—45.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . (Právo stanné?) (58.—62.) . . . Z tohoto přehledu je patrno, že Ondřej nemá tři, respektive čtyři tituly, protože titul „de conparatione rei“ je těžko srovnávati s titulem našeho práva stanného. Jde tu však vesměs o tituly, jež se nehodí pro naše právo staré, nedotčené recepcí. Z celého srovnání vyplývá však zřejmý poznatek, že Ondřej zachoval stejný a shodný postup, a to nejen tam, kde logicky jest to dáno, nýbrž i v povšechném výkladu o právu procesním. 57) Srov. k tomu moje pojednání ve Vědecké ročence práv. fak. VI. (1927) str. 197, Brandl, Glossarium str. 274—6, Jireček, Cod. jur. Boh. II. 2. str. 27, a také Ordo judiciarius VIII. § 1.
Strana 42
42 Příbuzenství čes. práv. knih. Také jistě bylo možno, aby byl na příklad předsunul část o žalobách pů- honům a pak se teprve obrátil k dalšímu postupu procesnímu a pod., jako na př. Všehrd, třebas má systematiku velmi obdobnou Ondřejově, jak výše bylo již řečeno, zvláště vysunul za všechny ostatní kapitoly pojednání o půhonu jako část zvláštní (v knize III. proti II.). Shrneme-li poznatky, jichž jsme se dopátrali rozborem Ondřejovy knihy, můžeme si prameny práce jeho stanoviti asi v těchto skupinách: a) Z domácích pramenů na prvním místě jest postaviti zemské desky. Z nich zejména a pak z relačních listin k zemským deskám, jak nám ukazují hlavně pozdější nálezy,58) čerpal a přepisoval Ondřej do své knihy. Než toto přejímání je nutno obmeziti výhradou, že Ondřej nečinil tak prostě tím způsobem, že by byl vypisoval si ze zemských desk, nýbrž že k této myšlence a také k tomuto výběru byl již naveden určitými předlo- hami jinými. Známe totiž již z této doby sbírky nálezů zemských, jako na příklad často již zmíněné „Officium circa tabulas terrae“, nazvané tak Jirečkem v jeho vydání v Codex juris Bohemici (II, 2.). Odtud pak vzniká příbuzenství s jinými předchozími knihami právními jako s Řádem práva zemského a dokonce i s knihou Rožmberskou. Jde o příbuzenství, jak bychom je mohli označiti, v linii pobočné, nikoliv přímé. Nemůžeme si důvodně mysliti po různých těch detailních proměnách, jež oddělují dílo Ondřejovo od předcházejících knih, že by byl Ondřej přímo opisoval z těchto knih. Shoda těchto nálezů zemského soudu, opakujících se v jedno- tlivých našich právních knihách, vede nás proto oprávněně k domněnce, že se na soudě zemském používalo nějaké příručky, jež zahrnovala v sobě sbírku typických řešení jednotlivých vzorných případů zemského soudu. Je dobře možno jednak si představiti, že těchto analogických sbírek bylo několik a jednak že záhy místo opisování řešených konkrétních případů byly sestavovány již s vynecháním vlastních jmen, místních údajů a dat jen jakési typické zásady tak, jak je nám zas výstižně demonstruje Officium circa tabulas, postup zcela tedy obdobný vývoji formulářových sbírek kancelářských. Je samozřejmo, že se vzrůstem agendy zemského soudu rozšiřoval se i rozsah těchto sbírek a proto Ondřej měl již k ruce sbírky mnohem větší a rozsáhlejší než skladatel Řádu nebo dokonce knihy Rožm- berské. b) Tyto předlohy domácí se týkají, jak je patrno, vnitřní obsahové stránky. Než vedle nich setkali jsme se i s předlohami cizími. Zjistili jsme si určité vztahy knihy Ondřejovy s nějakým kanonicko-právním „Ordo judiciarius“, jenž se velmi blížil tak řečenému „Antequam dicatur“. Shrneme-li opětně výsledky tohoto pátrání, můžeme konstatovati, že se vlivy cizí obmezovaly na vnější stránku, na stilisaci a na systematiku. Ale ani zde nesmíme si představovati práci Ondřejovu tak, že by byl býval 58) Srov. poznámky k čl. 106., 107., 118. atd.
42 Příbuzenství čes. práv. knih. Také jistě bylo možno, aby byl na příklad předsunul část o žalobách pů- honům a pak se teprve obrátil k dalšímu postupu procesnímu a pod., jako na př. Všehrd, třebas má systematiku velmi obdobnou Ondřejově, jak výše bylo již řečeno, zvláště vysunul za všechny ostatní kapitoly pojednání o půhonu jako část zvláštní (v knize III. proti II.). Shrneme-li poznatky, jichž jsme se dopátrali rozborem Ondřejovy knihy, můžeme si prameny práce jeho stanoviti asi v těchto skupinách: a) Z domácích pramenů na prvním místě jest postaviti zemské desky. Z nich zejména a pak z relačních listin k zemským deskám, jak nám ukazují hlavně pozdější nálezy,58) čerpal a přepisoval Ondřej do své knihy. Než toto přejímání je nutno obmeziti výhradou, že Ondřej nečinil tak prostě tím způsobem, že by byl vypisoval si ze zemských desk, nýbrž že k této myšlence a také k tomuto výběru byl již naveden určitými předlo- hami jinými. Známe totiž již z této doby sbírky nálezů zemských, jako na příklad často již zmíněné „Officium circa tabulas terrae“, nazvané tak Jirečkem v jeho vydání v Codex juris Bohemici (II, 2.). Odtud pak vzniká příbuzenství s jinými předchozími knihami právními jako s Řádem práva zemského a dokonce i s knihou Rožmberskou. Jde o příbuzenství, jak bychom je mohli označiti, v linii pobočné, nikoliv přímé. Nemůžeme si důvodně mysliti po různých těch detailních proměnách, jež oddělují dílo Ondřejovo od předcházejících knih, že by byl Ondřej přímo opisoval z těchto knih. Shoda těchto nálezů zemského soudu, opakujících se v jedno- tlivých našich právních knihách, vede nás proto oprávněně k domněnce, že se na soudě zemském používalo nějaké příručky, jež zahrnovala v sobě sbírku typických řešení jednotlivých vzorných případů zemského soudu. Je dobře možno jednak si představiti, že těchto analogických sbírek bylo několik a jednak že záhy místo opisování řešených konkrétních případů byly sestavovány již s vynecháním vlastních jmen, místních údajů a dat jen jakési typické zásady tak, jak je nám zas výstižně demonstruje Officium circa tabulas, postup zcela tedy obdobný vývoji formulářových sbírek kancelářských. Je samozřejmo, že se vzrůstem agendy zemského soudu rozšiřoval se i rozsah těchto sbírek a proto Ondřej měl již k ruce sbírky mnohem větší a rozsáhlejší než skladatel Řádu nebo dokonce knihy Rožm- berské. b) Tyto předlohy domácí se týkají, jak je patrno, vnitřní obsahové stránky. Než vedle nich setkali jsme se i s předlohami cizími. Zjistili jsme si určité vztahy knihy Ondřejovy s nějakým kanonicko-právním „Ordo judiciarius“, jenž se velmi blížil tak řečenému „Antequam dicatur“. Shrneme-li opětně výsledky tohoto pátrání, můžeme konstatovati, že se vlivy cizí obmezovaly na vnější stránku, na stilisaci a na systematiku. Ale ani zde nesmíme si představovati práci Ondřejovu tak, že by byl býval 58) Srov. poznámky k čl. 106., 107., 118. atd.
Strana 43
Příbuzenství čes. práv. knih. 43 musil přímo používati nějakého „Ordo judiciarius“. Nejjednodušší námitka by byla ta, že Ondřej patrně vůbec neznal latinsky, ač nelze toho tak ne- zvratně tvrditi o muži, u něhož máme zjištěn jak dlouholetý pobyt při dvoře královském, tak i cestu do Říma. Zdá se však, že při soudě zemském se používalo nějaké příručky, sestavené podle tohoto „Ordo judiciarius“. Jest opět možno, že těchto příruček bylo více, protože máme odjinud bezpečně zjištěno, jak „Ordo judiciarius“ se u nás užíval.59) Ale ještě jedna je dána možnost, totiž ta, že už sama zmíněná sbírka typických vzorných případů soudu zemského byla upravena podle takovéhoto kanonicko- právního „Ordo judiciarius“. Proti této možnosti mluví pouze skutečnost, že nám dochované Officium nevykazuje systematiky, ani zvláštního, zjisti- telného vlivu nějaké takovéto latinské příručky.60) Spojíme-li výsledky úvah obojích skupin a doplníme-li je tím, co jsem na jiném místě vyvodil o ostatních knihách doby předhusitské,61) můžeme si znázorniti obvyklým způsobem filiaci našich právních knih s knihou Ondřejovou asi takto: Sbírky typických případů zemského soudu Procesní příručky podle „Ordo judiciarius“ kniha Rožmberská Rád práva zemského Officium сca tab. Ordo judicii terrae Ondřeje z Dubé „Práva zemská česká“ V tomto diagramu je naznačena zjištěná spojitost plnými čarami. Vztahy bezpečně nezjištěné jsou pak kresleny čarami tečkovanými. Tako- váto spojitost je především dána mezi knihou Rožmberskou a cizí procesní příručkou, není však dosud podle nynějšího stavu badání možno říci, zda tato domněnka jest opodstatněna a která by to příručka byla.62) Zakreslení 59) Srov. Ott, Beiträge str. 62 a 63. 60) Srov. k tomu moji Skladbu čes. práv. knih ve Vědecké ročence VII. (1928) str. 172 a násl. 61) Tamtéž str. 164 a násl. 62) Viz moji Skladbu ve Vědecké ročence VII. str. 180.
Příbuzenství čes. práv. knih. 43 musil přímo používati nějakého „Ordo judiciarius“. Nejjednodušší námitka by byla ta, že Ondřej patrně vůbec neznal latinsky, ač nelze toho tak ne- zvratně tvrditi o muži, u něhož máme zjištěn jak dlouholetý pobyt při dvoře královském, tak i cestu do Říma. Zdá se však, že při soudě zemském se používalo nějaké příručky, sestavené podle tohoto „Ordo judiciarius“. Jest opět možno, že těchto příruček bylo více, protože máme odjinud bezpečně zjištěno, jak „Ordo judiciarius“ se u nás užíval.59) Ale ještě jedna je dána možnost, totiž ta, že už sama zmíněná sbírka typických vzorných případů soudu zemského byla upravena podle takovéhoto kanonicko- právního „Ordo judiciarius“. Proti této možnosti mluví pouze skutečnost, že nám dochované Officium nevykazuje systematiky, ani zvláštního, zjisti- telného vlivu nějaké takovéto latinské příručky.60) Spojíme-li výsledky úvah obojích skupin a doplníme-li je tím, co jsem na jiném místě vyvodil o ostatních knihách doby předhusitské,61) můžeme si znázorniti obvyklým způsobem filiaci našich právních knih s knihou Ondřejovou asi takto: Sbírky typických případů zemského soudu Procesní příručky podle „Ordo judiciarius“ kniha Rožmberská Rád práva zemského Officium сca tab. Ordo judicii terrae Ondřeje z Dubé „Práva zemská česká“ V tomto diagramu je naznačena zjištěná spojitost plnými čarami. Vztahy bezpečně nezjištěné jsou pak kresleny čarami tečkovanými. Tako- váto spojitost je především dána mezi knihou Rožmberskou a cizí procesní příručkou, není však dosud podle nynějšího stavu badání možno říci, zda tato domněnka jest opodstatněna a která by to příručka byla.62) Zakreslení 59) Srov. Ott, Beiträge str. 62 a 63. 60) Srov. k tomu moji Skladbu čes. práv. knih ve Vědecké ročence VII. (1928) str. 172 a násl. 61) Tamtéž str. 164 a násl. 62) Viz moji Skladbu ve Vědecké ročence VII. str. 180.
Strana 44
44 Příbuzenství čes. práv. knih. zde se stalo jen pro úplnost, jinak knihy Ondřejovy se tento problém ne- dotýká. Druhá spojitost tohoto druhu je dána mezi latinským zpracováním Řádu a Ordo judiciarius, od něhož zpracovatel Řádu přejímal výrazy latinské.63) Také tento vztah je tu zakreslen jen pro úplnost. Konečně třetí vztah je mezi Řádem a knihou Ondřejovou. Jak bylo výše řečeno, nelze sice vyloučiti možnost, že by byl Ondřej přímo pracoval s pomocí Řádu jako předlohy, zvláště vzhledem k čl. 21. a 108., kde Ondřej mluví snad narážkou na Řád o „starém právu“ a kde je zároveň shoda s Řádem, ale spíše lze zdůrazňovati nepřímou příbuznost, nežli příbuzenství přímé. Pokud jde o filiaci knihy Ondřejovy v ostatních směrech, je, myslím, situace zřejmá, třebas stále musíme míti na mysli možnosti jiných kombinací, shora dotčených. Konečně sluší upozorniti, že pro ocenění knihy Ondřejovy z tohoto rozboru jeho práce vyplývá pro nás i zhodnocení knihy samotné, neboť se ukazuje jasně, jaké množství předloh proti dřívějším knihám Ondřej použil ke svému dílu. Dosvědčuje to, že jest nutno mezi našimi knihami právnickými této doby, t. j. do přechodu století čtrnáctého v patnácté, klásti ji na místo nejvyšší jako práci nejdokonalejší, čehož důvodem jest nejen způsob jeho práce, nýbrž i obsah knihy, o němž se chci soustavně zmíniti v kapitole následující. 63) Tamtéž str. 172.
44 Příbuzenství čes. práv. knih. zde se stalo jen pro úplnost, jinak knihy Ondřejovy se tento problém ne- dotýká. Druhá spojitost tohoto druhu je dána mezi latinským zpracováním Řádu a Ordo judiciarius, od něhož zpracovatel Řádu přejímal výrazy latinské.63) Také tento vztah je tu zakreslen jen pro úplnost. Konečně třetí vztah je mezi Řádem a knihou Ondřejovou. Jak bylo výše řečeno, nelze sice vyloučiti možnost, že by byl Ondřej přímo pracoval s pomocí Řádu jako předlohy, zvláště vzhledem k čl. 21. a 108., kde Ondřej mluví snad narážkou na Řád o „starém právu“ a kde je zároveň shoda s Řádem, ale spíše lze zdůrazňovati nepřímou příbuznost, nežli příbuzenství přímé. Pokud jde o filiaci knihy Ondřejovy v ostatních směrech, je, myslím, situace zřejmá, třebas stále musíme míti na mysli možnosti jiných kombinací, shora dotčených. Konečně sluší upozorniti, že pro ocenění knihy Ondřejovy z tohoto rozboru jeho práce vyplývá pro nás i zhodnocení knihy samotné, neboť se ukazuje jasně, jaké množství předloh proti dřívějším knihám Ondřej použil ke svému dílu. Dosvědčuje to, že jest nutno mezi našimi knihami právnickými této doby, t. j. do přechodu století čtrnáctého v patnácté, klásti ji na místo nejvyšší jako práci nejdokonalejší, čehož důvodem jest nejen způsob jeho práce, nýbrž i obsah knihy, o němž se chci soustavně zmíniti v kapitole následující. 63) Tamtéž str. 172.
Strana 45
III. Kniha Ondřeje z Dubé a české právo kolem roku 1400. Konec století XIV. a s ním spolu přechod do nového století násle- dujícího je dobou pro historii nemálo zajímavou jako předehra k velikým dějům odehravším se na počátku věku XV. Krátce po rozkvětu za doby Karlovy následuje značný pokles za kolísavé vlády Václavovy, v níž zasa- hují v řízení státních věcí nové živly, zmocnivší se politiky v českém státě. Rozbroje z toho plynoucí mezi stranou královou a Jednotou panskou také se obrážejí v právním řádě této doby, jenž i po jiných stránkách je významný. I kdyby nebylo té okolnosti, že pak za válek husitských bylo nutno, aby právní řád počítal s mimořádnými poměry v zemi a proto také operoval s právními instituty dosud neobvyklými, jež konečně pokojnější doba za vlády Jiříkovy a Jagelonské vystřídala ponenáhlu novými směry v legislativní technice i politice zejména tím, že rozhodujícím činitelem stali se stavové, takže v pravdě na sklonku století XIV. naposledy se setká- váme s právem, jež nestojí dosud pod přímým vlivem pánů a rytířů a ne- vykazuje zatím stop boje zvláště mezi pány a městy: i bez tohoto motivu stálo by za to povšimnouti si bedlivěji právního řádu tohoto údobí, abychom mohli jej porovnati, jak zapadá do celkového rámce doby předhusitské. Avšak prameny právního řádu platného na sklonku věku XIV. nejsou nikterak bohaté. Nedávný ještě zmar úsilí Karlova vydati systematický zákoník, jejž postihl obdobný osud jako kdysi připravovanou osnovu Václava II., vysvětluje jasně chudobu pramenů této doby. Ani Řád práva zemského, jakkoliv práce bez významu skutečného zákoníka, nemůže nahraditi těchto mezer. Nejbohatší pak pramen pro poznání právního řádu této periody, desky zemské, postihla pohroma požárem roku 1541, takže prameny nás v řadě ustanovení ponechávají v nejistotách, z níž nás nevyvede ani nejpečlivější rekonstrukce pohořelých desk. Není třeba vypočítati ostatní podřadnější prameny, ani uvažovati o výsledcích pátrání o Ondřejově knize, o nichž byla řeč v předešlých kapitolách, abychom poznali, tak říkajíc na prvý ráz, že nejdůležitější právnická památka konce věku XIV. je spis Ondřeje z Dubé „Práva zemská česká“. Ovšem práce Ondřejova je práce soukromá, pouhá právní kniha bez platnosti
III. Kniha Ondřeje z Dubé a české právo kolem roku 1400. Konec století XIV. a s ním spolu přechod do nového století násle- dujícího je dobou pro historii nemálo zajímavou jako předehra k velikým dějům odehravším se na počátku věku XV. Krátce po rozkvětu za doby Karlovy následuje značný pokles za kolísavé vlády Václavovy, v níž zasa- hují v řízení státních věcí nové živly, zmocnivší se politiky v českém státě. Rozbroje z toho plynoucí mezi stranou královou a Jednotou panskou také se obrážejí v právním řádě této doby, jenž i po jiných stránkách je významný. I kdyby nebylo té okolnosti, že pak za válek husitských bylo nutno, aby právní řád počítal s mimořádnými poměry v zemi a proto také operoval s právními instituty dosud neobvyklými, jež konečně pokojnější doba za vlády Jiříkovy a Jagelonské vystřídala ponenáhlu novými směry v legislativní technice i politice zejména tím, že rozhodujícím činitelem stali se stavové, takže v pravdě na sklonku století XIV. naposledy se setká- váme s právem, jež nestojí dosud pod přímým vlivem pánů a rytířů a ne- vykazuje zatím stop boje zvláště mezi pány a městy: i bez tohoto motivu stálo by za to povšimnouti si bedlivěji právního řádu tohoto údobí, abychom mohli jej porovnati, jak zapadá do celkového rámce doby předhusitské. Avšak prameny právního řádu platného na sklonku věku XIV. nejsou nikterak bohaté. Nedávný ještě zmar úsilí Karlova vydati systematický zákoník, jejž postihl obdobný osud jako kdysi připravovanou osnovu Václava II., vysvětluje jasně chudobu pramenů této doby. Ani Řád práva zemského, jakkoliv práce bez významu skutečného zákoníka, nemůže nahraditi těchto mezer. Nejbohatší pak pramen pro poznání právního řádu této periody, desky zemské, postihla pohroma požárem roku 1541, takže prameny nás v řadě ustanovení ponechávají v nejistotách, z níž nás nevyvede ani nejpečlivější rekonstrukce pohořelých desk. Není třeba vypočítati ostatní podřadnější prameny, ani uvažovati o výsledcích pátrání o Ondřejově knize, o nichž byla řeč v předešlých kapitolách, abychom poznali, tak říkajíc na prvý ráz, že nejdůležitější právnická památka konce věku XIV. je spis Ondřeje z Dubé „Práva zemská česká“. Ovšem práce Ondřejova je práce soukromá, pouhá právní kniha bez platnosti
Strana 46
46 Význam knihy Ondřejovy. zákona, avšak Ondřej, jak bylo již dříve ukázáno, pracoval většinou podle zákonných předpisů a proto části z nich převzaté mohou nám sloužiti dobře za základ poznání českého právního řádu platného koncem století čtrnáctého, jestliže zároveň doplníme tyto právní předpisy u Ondřeje obsažené ostatními normami se zákonnou platností, pokud ovšem se nám dochovaly. I lze tudíž knihu Ondřejovu učiniti základem pro vypsání českého práva na předělu století XIV. a XV. tím spíše, že jde tu jednak o pramen vysoce hodnotný a jednak, že i doba kolem r. 1400 je velmi zajímavá po stránce právní.1) Ovšem musíme si dobře býti vědomi toho, kterak jest hodnotiti, co nám Ondřej o právním řádě českém podává. Mnoho z toho vysvětlí nám z dřívějších kapitol rozbor pramenů a předloh, z nichž Ondřej pro svou práci čerpal. Pro vyobrazení právního řádu kolem 1400 jest na první místo stavěti desky zemské, v nichž byly zapsány s platností zákonnou nálezy obecné. Ovšem Ondřej nepřejímal doslovně vždy tyto nálezy a bude proto úkolem poměrně nejtěžším stanoviti, jak a pokud se dikce Ondřejova shoduje se zněním těchto zápisů deskových, protože desky se nám pro zmíněný požár roku 1541 nezachovaly a my musíme nyní jen rekonstruovati z jejich pozůstatků původní znění. Leckde nám vedle běžných pramenů, jichž zvláště použil Emler při známé edici „Pozůstatky desk zemských“ („Reliquiae tabularum terrae“), dobře poslouží sbírky, které sloužily jako pomůcky při úřadování deskových úředníků, jako zejména „Officium circa tabulas terrae“ (vyd. H. Jireček v Codexu juris Bohemici II, 2.), některé formulářové sbírky a podobně (mnohé z nich vydány tamtéž).2) Partie knihy Ondřejovy, pokud jsou obdobny „Řádu práva zemského“ nebo pokud odpovídají ustanovením „Majestatis“, nemohou samozřejmě býti pokládány za předpisy zákonné a musí býti, jestliže nejsou podloženy jinými ustanoveními zákonnými, považovány za názor Ondřejův, třebas z nich převzatý, a takto také posuzovány. Stejně tak musí býti považovány za pouhý názor Ondřejův ty části, pro něž dnes se nám již nepodaří stano- viti prameny a předlohy, abychom se uvarovali všelikých omylů, vzniklých tím, že názor spisovatelův bychom snad pokládali za ustanovení s plat- ností zákonnou. Že Ondřej se mohl zmýliti a také skutečné omyly do své knihy pojal, toho nejlepším dokladem je čl. 3. Tam Ondřej se vyslovil o písaři nejvyšším, že „nemá býti pán urozený“, což ovšem zřejmě odporuje právnímu pravidlu, platnému koncem stol. XIV., že písařství může býti osazeno buď pánem neb rytířem a jež znělo, že písař nejvyšší nemusí býti pán a jako jediná podmínka bylo vysloveno zejména novým zápisem 1) Kapitola tato byla již zpracována ve „Vědecké ročence právnícké fakulty v Brně“ sv. VI. (1927) str. 164—209. 2) Ve věcných poznámkách k vydání textu jsou uvedeny předlohy ze zem- ských desk, pokud je bylo možno zjistiti. Podobně také je tomu i s ostatními před- ohami. Srov. přílohu III.
46 Význam knihy Ondřejovy. zákona, avšak Ondřej, jak bylo již dříve ukázáno, pracoval většinou podle zákonných předpisů a proto části z nich převzaté mohou nám sloužiti dobře za základ poznání českého právního řádu platného koncem století čtrnáctého, jestliže zároveň doplníme tyto právní předpisy u Ondřeje obsažené ostatními normami se zákonnou platností, pokud ovšem se nám dochovaly. I lze tudíž knihu Ondřejovu učiniti základem pro vypsání českého práva na předělu století XIV. a XV. tím spíše, že jde tu jednak o pramen vysoce hodnotný a jednak, že i doba kolem r. 1400 je velmi zajímavá po stránce právní.1) Ovšem musíme si dobře býti vědomi toho, kterak jest hodnotiti, co nám Ondřej o právním řádě českém podává. Mnoho z toho vysvětlí nám z dřívějších kapitol rozbor pramenů a předloh, z nichž Ondřej pro svou práci čerpal. Pro vyobrazení právního řádu kolem 1400 jest na první místo stavěti desky zemské, v nichž byly zapsány s platností zákonnou nálezy obecné. Ovšem Ondřej nepřejímal doslovně vždy tyto nálezy a bude proto úkolem poměrně nejtěžším stanoviti, jak a pokud se dikce Ondřejova shoduje se zněním těchto zápisů deskových, protože desky se nám pro zmíněný požár roku 1541 nezachovaly a my musíme nyní jen rekonstruovati z jejich pozůstatků původní znění. Leckde nám vedle běžných pramenů, jichž zvláště použil Emler při známé edici „Pozůstatky desk zemských“ („Reliquiae tabularum terrae“), dobře poslouží sbírky, které sloužily jako pomůcky při úřadování deskových úředníků, jako zejména „Officium circa tabulas terrae“ (vyd. H. Jireček v Codexu juris Bohemici II, 2.), některé formulářové sbírky a podobně (mnohé z nich vydány tamtéž).2) Partie knihy Ondřejovy, pokud jsou obdobny „Řádu práva zemského“ nebo pokud odpovídají ustanovením „Majestatis“, nemohou samozřejmě býti pokládány za předpisy zákonné a musí býti, jestliže nejsou podloženy jinými ustanoveními zákonnými, považovány za názor Ondřejův, třebas z nich převzatý, a takto také posuzovány. Stejně tak musí býti považovány za pouhý názor Ondřejův ty části, pro něž dnes se nám již nepodaří stano- viti prameny a předlohy, abychom se uvarovali všelikých omylů, vzniklých tím, že názor spisovatelův bychom snad pokládali za ustanovení s plat- ností zákonnou. Že Ondřej se mohl zmýliti a také skutečné omyly do své knihy pojal, toho nejlepším dokladem je čl. 3. Tam Ondřej se vyslovil o písaři nejvyšším, že „nemá býti pán urozený“, což ovšem zřejmě odporuje právnímu pravidlu, platnému koncem stol. XIV., že písařství může býti osazeno buď pánem neb rytířem a jež znělo, že písař nejvyšší nemusí býti pán a jako jediná podmínka bylo vysloveno zejména novým zápisem 1) Kapitola tato byla již zpracována ve „Vědecké ročence právnícké fakulty v Brně“ sv. VI. (1927) str. 164—209. 2) Ve věcných poznámkách k vydání textu jsou uvedeny předlohy ze zem- ských desk, pokud je bylo možno zjistiti. Podobně také je tomu i s ostatními před- ohami. Srov. přílohu III.
Strana 47
Právo zemské a práva jiná. 47 královským z 30. května 1395,3) aby byl člověk zachovalý a dobře znalý v písmu a čtení a patrně i deskách zemských, jak to potvrdil Ondřej sám na uvedeném místě i později v čl. 7. Tedy jedině kritickým rozbo- rem jednotlivých částí můžeme se dopátrati pravého jejich smyslu i vý- znamu a můžeme je po pravdě hodnotiti. Naskytnou se i takové případy, kdy nalezneme zdánlivou antinomii v knize samotné, kde článek pozdější dosvědčuje derogaci článku dřívějšího, jako na př. v čl. 153, kterým bylo nahrazeno ustanovení čl. 45. Z těchto důvodů při výkladu právního řádu koncem století XIV. platného v Čechách, na podkladě knihy Ondřeje z Dubé jest nutno vždy nejen hleděti k tomu, zda jde o ustanovení s platností zákonnou neb o názor současného právníka, nýbrž i jak, od které doby a do kdy platilo, aby výklad byl co nejpřesnější. Pro systematiku výkladu právního řádu platného na konci stol. XIV. nejvhodnější jest neodchylovati se příliš od vlastní systematiky práce Ondřejovy. Je to nepochybně nejbližší systematika pojetí právnímu v této době, o níž byla řeč podrobně již dříve. Nesmí nás ani zaraziti nesouměrnost jednotlivých oddílů systémů právního řádu, ani jeho mezerovitost, jež je velmi charakteristická pro celkový ráz a povahu českého práva v líčené době.4) 1. (Právo zemské a práva jiná.) Právní řád český z konce století XIV. se nám po prvé představuje v ucelenější formě. Názor, který vyslovuje Ondřej ve své knize o českém právu zemském, překvapuje až vyspělostí a je tím cennější, že v některých partiích svých je podložen nám dochovanými předpisy zákonnými. Především se tu setkáváme s přesným rozlišením jednotlivých právních sfér, a to práva zem- ského a duchovního. Právo dvorské jest právem královským5) a pokud jde o jeho vznik a podstatu, vyslovuje Ondřej myšlenku, že kdysi je dostal král z moci panské. Netřeba připomínati, že tato slova Ondřejova6) jsou velice zajímavá. Jednak prozrazují, že se Ondřej kloní k názoru, že páni representují v zemi jedině subjekt, od něhož veškeré tvoření práva vychází, s kterýmžto názorem ještě níže se setkáme, a jednak zřejmě vyslovuji pevné právní přesvědčení pisatele této doby, že jedině to, co vychází z moci panské, jest považovati za právo. Proto také je možno, aby vznikla nová skupina právních předpisů, která má dokonale zařízený úřednický aparát a odlišně ustanovené řády jednací, zejména řád soudní.7) Podle tohoto 3) Vyd. AČ. I., 56—58. 4) Srovnej k tomu moje pojednání ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně VI. (1927) zejm. str. 161. 5) Čl. 11.: „upřiemo na královu stolici hledí“. Srov. k tomu také moje pojed- nání ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 38 a v úvodě k tomuto vydání str. 40. 6) Čl. 11.: „jest král od pánóv z dávna nadán ku polepšení jeho dóstojenstvie“. 7) Čl. 11. Ondřej se zmiňuje o úřednících, deskách dvorských a soudním procesu.
Právo zemské a práva jiná. 47 královským z 30. května 1395,3) aby byl člověk zachovalý a dobře znalý v písmu a čtení a patrně i deskách zemských, jak to potvrdil Ondřej sám na uvedeném místě i později v čl. 7. Tedy jedině kritickým rozbo- rem jednotlivých částí můžeme se dopátrati pravého jejich smyslu i vý- znamu a můžeme je po pravdě hodnotiti. Naskytnou se i takové případy, kdy nalezneme zdánlivou antinomii v knize samotné, kde článek pozdější dosvědčuje derogaci článku dřívějšího, jako na př. v čl. 153, kterým bylo nahrazeno ustanovení čl. 45. Z těchto důvodů při výkladu právního řádu koncem století XIV. platného v Čechách, na podkladě knihy Ondřeje z Dubé jest nutno vždy nejen hleděti k tomu, zda jde o ustanovení s platností zákonnou neb o názor současného právníka, nýbrž i jak, od které doby a do kdy platilo, aby výklad byl co nejpřesnější. Pro systematiku výkladu právního řádu platného na konci stol. XIV. nejvhodnější jest neodchylovati se příliš od vlastní systematiky práce Ondřejovy. Je to nepochybně nejbližší systematika pojetí právnímu v této době, o níž byla řeč podrobně již dříve. Nesmí nás ani zaraziti nesouměrnost jednotlivých oddílů systémů právního řádu, ani jeho mezerovitost, jež je velmi charakteristická pro celkový ráz a povahu českého práva v líčené době.4) 1. (Právo zemské a práva jiná.) Právní řád český z konce století XIV. se nám po prvé představuje v ucelenější formě. Názor, který vyslovuje Ondřej ve své knize o českém právu zemském, překvapuje až vyspělostí a je tím cennější, že v některých partiích svých je podložen nám dochovanými předpisy zákonnými. Především se tu setkáváme s přesným rozlišením jednotlivých právních sfér, a to práva zem- ského a duchovního. Právo dvorské jest právem královským5) a pokud jde o jeho vznik a podstatu, vyslovuje Ondřej myšlenku, že kdysi je dostal král z moci panské. Netřeba připomínati, že tato slova Ondřejova6) jsou velice zajímavá. Jednak prozrazují, že se Ondřej kloní k názoru, že páni representují v zemi jedině subjekt, od něhož veškeré tvoření práva vychází, s kterýmžto názorem ještě níže se setkáme, a jednak zřejmě vyslovuji pevné právní přesvědčení pisatele této doby, že jedině to, co vychází z moci panské, jest považovati za právo. Proto také je možno, aby vznikla nová skupina právních předpisů, která má dokonale zařízený úřednický aparát a odlišně ustanovené řády jednací, zejména řád soudní.7) Podle tohoto 3) Vyd. AČ. I., 56—58. 4) Srovnej k tomu moje pojednání ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně VI. (1927) zejm. str. 161. 5) Čl. 11.: „upřiemo na královu stolici hledí“. Srov. k tomu také moje pojed- nání ve sborníku „Naše právo a stát“ (1928) str. 38 a v úvodě k tomuto vydání str. 40. 6) Čl. 11.: „jest král od pánóv z dávna nadán ku polepšení jeho dóstojenstvie“. 7) Čl. 11. Ondřej se zmiňuje o úřednících, deskách dvorských a soudním procesu.
Strana 48
48 Právo zemské a práva jiná. oprávnění panského jsou také města, dále kláštery a někteří ministerálové eximováni z práva zemského a řídí se pak podle vlastních pravidel právních, jež jsou odvozena jako druhotná od hlavního pravidla, obsahujícího usta- novení o vynětí z práva zemského. Konečně je v Čechách platné právo církevní, jehož normy jsou zcela odděleny od práva zemského zřejmě tím, že hlavním jeho výkonným orgánem je pražský arcibiskup.8) Pokud jde o kolisní normy pro střety mezi jednotlivými právy, sluší tu poukázati na obecný nález z počátku století XV., vydaný roku 1411 dne 5. června a zapsaný do desk zemských.9) Jím bylo zakázáno žalovati pro světskou věc před duchovním soudem, což je sankciováno tím, že královští úředníci s purkrabím pražským mají takovou nepříslušnou žalobu staviti a zároveň obstaviti jmění žalobcovo jako zástavu pro škody a náklady z takovéto žaloby vzniklé. V případě, že by žalobce byl člověk nemajetný, má býti uvězněn a potrestán podle rozhodnutí králova a nálezu panského. Jest však velmi pravděpodobno, že tento obecný nález vystřídal jen nález dříve platný, na nějž sice Ondřej naráží, který se nám však nedochoval.10) Vyhranění tedy předpisů stanovících, co jest rozuměti jednotlivými právy, jest na přechodu století XIV. ve století XV. již zcela přesné a opírá se o zákonné předpisy, z nichž v povšechném znění (ve stručném regestu) známe jako příklad také zápis z doby Karlovy (1366—1367), vložený v desky zemské, že vrah má býti obžalován jedině na soudu jemu pří- slušném.11) Jde tu sice o normy procesuální, které však nám jasně vyme- zují právo zemské od ostatních. Z vyjmenovaných právních sfér nejvýše stojí právo zemské. Ostatní práva sluší pokládati jen za exempce, za výjimku z pravidla. Proto právo zemské označuje Ondřej jako právo „svobodné“ 12) vztahující se na všechny, kdož nebyli z něj vyňati. Pouze král je částečně zproštěn, prameny však této doby nedefinují nám přesně, pokud a kam až tato svoboda králova sahala.13) Zásah do práva zemského byl deliktem porušení zemského míru, obecné bezpečnosti a proto přísně stíhán (srovnej při trestním právu). Touto absolutní platností byla také vyloučena veškerá svépomoc a zaká- zána msta mimosoudní, jak se stalo zápisem krále Václava z r. 1395,14) což později bylo rozšířeno novými nálezy obecnými z r. 1402,15) jež z desk převzal i Ondřej.16) Znovu jest opakovati otázku o vzniku tohoto zemského 8) Čl. 11. 9) Vyd. Emler v Pozůstatcích desk II., str. 80 a převzal Ondřej do čl. 113 až 115. Viz též Vědecká ročenka V., str. 187. 10) Čl. 114: „nález panský před sě nejde, kterýž ve dskách stojí psán“. Snad jeho částečnou reprodukcí je ustanovení čl. 11. u Ondřeje. 11) Vyd. Emler, Pozůstatky desk I., str. 433. 12) Čl. 12. 13) Tak Ondřej v čl. 12. nejasně praví: „to svobodstvie úřad pražský úplně vie ...“ 14) 30. května, vyd. AČ. I., str. 57. 18. února, vyd. Emler, Pozůstatky desk I., str. 594—595. 16) Čl. 106—108. 15)
48 Právo zemské a práva jiná. oprávnění panského jsou také města, dále kláštery a někteří ministerálové eximováni z práva zemského a řídí se pak podle vlastních pravidel právních, jež jsou odvozena jako druhotná od hlavního pravidla, obsahujícího usta- novení o vynětí z práva zemského. Konečně je v Čechách platné právo církevní, jehož normy jsou zcela odděleny od práva zemského zřejmě tím, že hlavním jeho výkonným orgánem je pražský arcibiskup.8) Pokud jde o kolisní normy pro střety mezi jednotlivými právy, sluší tu poukázati na obecný nález z počátku století XV., vydaný roku 1411 dne 5. června a zapsaný do desk zemských.9) Jím bylo zakázáno žalovati pro světskou věc před duchovním soudem, což je sankciováno tím, že královští úředníci s purkrabím pražským mají takovou nepříslušnou žalobu staviti a zároveň obstaviti jmění žalobcovo jako zástavu pro škody a náklady z takovéto žaloby vzniklé. V případě, že by žalobce byl člověk nemajetný, má býti uvězněn a potrestán podle rozhodnutí králova a nálezu panského. Jest však velmi pravděpodobno, že tento obecný nález vystřídal jen nález dříve platný, na nějž sice Ondřej naráží, který se nám však nedochoval.10) Vyhranění tedy předpisů stanovících, co jest rozuměti jednotlivými právy, jest na přechodu století XIV. ve století XV. již zcela přesné a opírá se o zákonné předpisy, z nichž v povšechném znění (ve stručném regestu) známe jako příklad také zápis z doby Karlovy (1366—1367), vložený v desky zemské, že vrah má býti obžalován jedině na soudu jemu pří- slušném.11) Jde tu sice o normy procesuální, které však nám jasně vyme- zují právo zemské od ostatních. Z vyjmenovaných právních sfér nejvýše stojí právo zemské. Ostatní práva sluší pokládati jen za exempce, za výjimku z pravidla. Proto právo zemské označuje Ondřej jako právo „svobodné“ 12) vztahující se na všechny, kdož nebyli z něj vyňati. Pouze král je částečně zproštěn, prameny však této doby nedefinují nám přesně, pokud a kam až tato svoboda králova sahala.13) Zásah do práva zemského byl deliktem porušení zemského míru, obecné bezpečnosti a proto přísně stíhán (srovnej při trestním právu). Touto absolutní platností byla také vyloučena veškerá svépomoc a zaká- zána msta mimosoudní, jak se stalo zápisem krále Václava z r. 1395,14) což později bylo rozšířeno novými nálezy obecnými z r. 1402,15) jež z desk převzal i Ondřej.16) Znovu jest opakovati otázku o vzniku tohoto zemského 8) Čl. 11. 9) Vyd. Emler v Pozůstatcích desk II., str. 80 a převzal Ondřej do čl. 113 až 115. Viz též Vědecká ročenka V., str. 187. 10) Čl. 114: „nález panský před sě nejde, kterýž ve dskách stojí psán“. Snad jeho částečnou reprodukcí je ustanovení čl. 11. u Ondřeje. 11) Vyd. Emler, Pozůstatky desk I., str. 433. 12) Čl. 12. 13) Tak Ondřej v čl. 12. nejasně praví: „to svobodstvie úřad pražský úplně vie ...“ 14) 30. května, vyd. AČ. I., str. 57. 18. února, vyd. Emler, Pozůstatky desk I., str. 594—595. 16) Čl. 106—108. 15)
Strana 49
Právo zemské a práva jiná. 49 práva. Ondřej se o něm vyslovuje jako o právu „dávno nalezeném od Přě- mysla oráče a od těch pánóv, kteříž jsú té chvíle byli“17) neb o právu „v svém ustavení“18). Když abstrahujeme od téměř naivního pojetí datování,19) přece zůstává jasný názor Ondřejův, že právo zemské vzniká jedině z vůle a moci určitého subjektu, jímž jsou podle vysvětlení Ondřejova páni. Jak bylo již uvedeno, připomíná Ondřej, že exempce z práva zemského pocházejí od pánů a také právem dvorským je král od pánů nadán. Uvá- níme-li, že Ondřej z Dubé v době houževnatých sporů vždy byl čítán za věr- ného zastance směru královského, nabývají jeho slova významu tím většího, neboť, jak poukázal již Kalousek,20) je tu vyslovena zcela nepokrytě zásada, že veškerá moc královská pochází od stavů. Nelze totiž striktně vykládati názoru Ondřejova, který se zmiňuje jen o pánech, ve prospěch tohoto stavu, protože rozdíly mezi pány a rytíři nebyly tehdy ještě tak vyhraněny. Pánům přísluší tvořiti právo,21) čehož nejlepším důkazem ex post je pozdější nález s počátku století XV., který nám dochoval Ondřej.22) Jeho doslovného znění neznáme, nelišil se však bezpochyby od znění článku Ondřejova, protože máme zachován regest relační listiny k deskám zemským v inventáři korunního archivu českého z r. 1466,23) takže lze tomuto ustanovení přikládati platnost zákonnou. Tento předpis stanoví právo svobodu pánů, aby právní pravidla platná rozšiřovali i zúžovali, tedy, jak vydávali normy nové, tak staré zase derogovali. Proto byl vydán již r. 1383 nález obecný, aby „žádných pamětí nepřijímali v dsky“24) a témuž účelu sloužil i předpis,25) že nemají míti psaných práv, kterýžto souvisí se zásadou ústnosti, jak ukázal Randa.26) Pánům přísluší nejen právo vydávati právní pravidla, nýbrž protože zasedají i na soudě zemském, patří jim i vynášeti na něm rozsudky. Těmito rozsudky tvoří nové právo při řešení konkrétních případů. Avšak čím dále, tím častěji právě na pře- chodu stol. XIV. a XV. vydávány jsou od pánů nálezy obecné jako ab- straktní normy pro budoucí konkrétní případy. Nepřísluší však veškerým pánům ani účastenství při aktech zákono- dárných, ani při činnosti soudní. Obě dvě otázky nejsou řešeny v této době 17) Čl. 10. 18) Čl. 12. 19) Čl. 10.: „ještě od pohanstvie“ atd. Bylo by snad možno poukázati, že podobně podle pozdějšího svědectví t. zv. Knížek nálezů (AČ. XIX., str. 533), se vyslovil již r. 1348 zemský soud: „Práva země české k věčnosti jsú stanovena“, a není tudíž vyloučeno, že také v této dikci použil Ondřej nějaké předlohy, nám nyní nedochované. 20) Státní právo, 2. vyd. (1892) str. 273. 21) Čl. 12.: „na jich súdu a nálezu dosti jmieti“. 22) Čl. 134. 23) Rkp. knihovny Národního musea v Praze V C 2, fol. 15b. 24) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. Ondřejův čl. 80. 25) Čl. 134. 26) Přehled vzniku desk (1870), str. 9, 10. Co o tomto článku napsal Emler v Poj. Uč. spol. VI., 1, str. 19, pozn. 33, zakládá se částečně na nedorozumění. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 4
Právo zemské a práva jiná. 49 práva. Ondřej se o něm vyslovuje jako o právu „dávno nalezeném od Přě- mysla oráče a od těch pánóv, kteříž jsú té chvíle byli“17) neb o právu „v svém ustavení“18). Když abstrahujeme od téměř naivního pojetí datování,19) přece zůstává jasný názor Ondřejův, že právo zemské vzniká jedině z vůle a moci určitého subjektu, jímž jsou podle vysvětlení Ondřejova páni. Jak bylo již uvedeno, připomíná Ondřej, že exempce z práva zemského pocházejí od pánů a také právem dvorským je král od pánů nadán. Uvá- níme-li, že Ondřej z Dubé v době houževnatých sporů vždy byl čítán za věr- ného zastance směru královského, nabývají jeho slova významu tím většího, neboť, jak poukázal již Kalousek,20) je tu vyslovena zcela nepokrytě zásada, že veškerá moc královská pochází od stavů. Nelze totiž striktně vykládati názoru Ondřejova, který se zmiňuje jen o pánech, ve prospěch tohoto stavu, protože rozdíly mezi pány a rytíři nebyly tehdy ještě tak vyhraněny. Pánům přísluší tvořiti právo,21) čehož nejlepším důkazem ex post je pozdější nález s počátku století XV., který nám dochoval Ondřej.22) Jeho doslovného znění neznáme, nelišil se však bezpochyby od znění článku Ondřejova, protože máme zachován regest relační listiny k deskám zemským v inventáři korunního archivu českého z r. 1466,23) takže lze tomuto ustanovení přikládati platnost zákonnou. Tento předpis stanoví právo svobodu pánů, aby právní pravidla platná rozšiřovali i zúžovali, tedy, jak vydávali normy nové, tak staré zase derogovali. Proto byl vydán již r. 1383 nález obecný, aby „žádných pamětí nepřijímali v dsky“24) a témuž účelu sloužil i předpis,25) že nemají míti psaných práv, kterýžto souvisí se zásadou ústnosti, jak ukázal Randa.26) Pánům přísluší nejen právo vydávati právní pravidla, nýbrž protože zasedají i na soudě zemském, patří jim i vynášeti na něm rozsudky. Těmito rozsudky tvoří nové právo při řešení konkrétních případů. Avšak čím dále, tím častěji právě na pře- chodu stol. XIV. a XV. vydávány jsou od pánů nálezy obecné jako ab- straktní normy pro budoucí konkrétní případy. Nepřísluší však veškerým pánům ani účastenství při aktech zákono- dárných, ani při činnosti soudní. Obě dvě otázky nejsou řešeny v této době 17) Čl. 10. 18) Čl. 12. 19) Čl. 10.: „ještě od pohanstvie“ atd. Bylo by snad možno poukázati, že podobně podle pozdějšího svědectví t. zv. Knížek nálezů (AČ. XIX., str. 533), se vyslovil již r. 1348 zemský soud: „Práva země české k věčnosti jsú stanovena“, a není tudíž vyloučeno, že také v této dikci použil Ondřej nějaké předlohy, nám nyní nedochované. 20) Státní právo, 2. vyd. (1892) str. 273. 21) Čl. 12.: „na jich súdu a nálezu dosti jmieti“. 22) Čl. 134. 23) Rkp. knihovny Národního musea v Praze V C 2, fol. 15b. 24) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. Ondřejův čl. 80. 25) Čl. 134. 26) Přehled vzniku desk (1870), str. 9, 10. Co o tomto článku napsal Emler v Poj. Uč. spol. VI., 1, str. 19, pozn. 33, zakládá se částečně na nedorozumění. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 4
Strana 50
50 Nálezy. definitivně, zejména chybí pro jejich řešení předpisy zákonné, takže se musíme spokojiti s názory, jak je zaznamenal Ondřej ve svém spise. Jde tu jednak o radu královskou,27) o níž se zmiňuje, neudávaje však žádných bližších podrobností, a pak o nevyjasněný pojem „kmet“, jenž se častěji v jeho spise vyskytuje. Tak ve shodě se známým zápisem z 30. května 139528) Jednotě panské uvádí Ondřej, že panský potaz může vynésti jen ten pán, na nějž podá sudí a jenž je kmetem již od svých předků. Ale neobjasňuje toho blíže, jen praví, že páni vědí, kdo je to kmet.29) Vyšší postavení těchto kmetů je dosvědčeno Ondřejovými slovy, že jinak pří- sahají než ostatní. Ale všechny tyto zmínky zvláště proto, že neznáme předpisů zákonných, musí býti hodnoceny jako názory právníků této doby, nemohou však dáti na otázky konečnou odpověď. 2. (Nálezy.) Právní řád český na přechodu věku XIV. v XV. skládal se z jednotlivých nálezů obecných. Pokud určitá látka právní obecnými nálezy nebyla dosud upravena a naskytl se z ní nějaký případ, rozhodovali páni na soudě zemském, avšak jejich nález nebylo možno považovati za normu obecnou a obecně závaznou, jak dobře svědčí Ondřej,30) že páni nepřipouštěli zapisovati svých nálezů v desky, aby o touž neb velmi podobnou věc jiné a jiné nálezy činíce, nebyli tím prý haněni. Takovýto nález vyvolaný konkrétním případem platil však neméně závazně, avšak s tím rozdílem, že nález obecný platil obecně, kdežto nález prostý pouze pro určitý případ. Jinak jejich povaha byla shodná. Moc nálezu byla absolutní a vylučovala proto jakékoliv odvolání neb odpor. Případ, že se Mikeš z Potštejna někdy před r. 133931) ve věci cti odvolal ke kurfiřtům do říše, jak uvádí Ondřej32), je skutečnou výminkou z pravidla. Ale ne- mluvě o tom, že Zlatou bullou bylo uvedeno právě pro české právo v život privilegium de non appellando et non evocando, nebyl vůbec přípustný jakýkoliv odvolací postup proti nálezu panskému. Také odpor jest vy- loučen33), jakmile se skončilo soudní řízení nálezem panským. Jde jen o to, aby nález panský byl správně vydán a tedy aby byl nezávazný po stránce formální. Především musí býti vynesen na soudě34). Zásada tato, byť nebyla doložena žádným nám dochovaným předpisem právním, může býti považována za pravidlo s platností zákonnou, neboť Všehrd odvo- 27) Čl. 2.: „rozkažiž své věrné radě“. Srov. Kalousek, České státní právo, (2. vyd. 1892) str. 379. Srovnej též, co bylo řečeno o radě královské v předmluvě I. str. 19. 28) AČ. I., str. 56. 29) Že otázka zůstala nezodpověděna ještě ve stol. XV., toho nejlepším důkazem je Všehrd II. 20, § 11, který vlastně převzal názor Ondřejův. Srovnej text a věcné poznámky při Ondřejově čl. 82. 30) Čl. 80. a 79., kde odůvodňuje se různost nálezů značně obšírně. 31) Rok jeho smrti. 32) Čl. 78. Viz věcné poznámky tamtéž. 33) Čl. 86 a 151. 34) Čl. 81.
50 Nálezy. definitivně, zejména chybí pro jejich řešení předpisy zákonné, takže se musíme spokojiti s názory, jak je zaznamenal Ondřej ve svém spise. Jde tu jednak o radu královskou,27) o níž se zmiňuje, neudávaje však žádných bližších podrobností, a pak o nevyjasněný pojem „kmet“, jenž se častěji v jeho spise vyskytuje. Tak ve shodě se známým zápisem z 30. května 139528) Jednotě panské uvádí Ondřej, že panský potaz může vynésti jen ten pán, na nějž podá sudí a jenž je kmetem již od svých předků. Ale neobjasňuje toho blíže, jen praví, že páni vědí, kdo je to kmet.29) Vyšší postavení těchto kmetů je dosvědčeno Ondřejovými slovy, že jinak pří- sahají než ostatní. Ale všechny tyto zmínky zvláště proto, že neznáme předpisů zákonných, musí býti hodnoceny jako názory právníků této doby, nemohou však dáti na otázky konečnou odpověď. 2. (Nálezy.) Právní řád český na přechodu věku XIV. v XV. skládal se z jednotlivých nálezů obecných. Pokud určitá látka právní obecnými nálezy nebyla dosud upravena a naskytl se z ní nějaký případ, rozhodovali páni na soudě zemském, avšak jejich nález nebylo možno považovati za normu obecnou a obecně závaznou, jak dobře svědčí Ondřej,30) že páni nepřipouštěli zapisovati svých nálezů v desky, aby o touž neb velmi podobnou věc jiné a jiné nálezy činíce, nebyli tím prý haněni. Takovýto nález vyvolaný konkrétním případem platil však neméně závazně, avšak s tím rozdílem, že nález obecný platil obecně, kdežto nález prostý pouze pro určitý případ. Jinak jejich povaha byla shodná. Moc nálezu byla absolutní a vylučovala proto jakékoliv odvolání neb odpor. Případ, že se Mikeš z Potštejna někdy před r. 133931) ve věci cti odvolal ke kurfiřtům do říše, jak uvádí Ondřej32), je skutečnou výminkou z pravidla. Ale ne- mluvě o tom, že Zlatou bullou bylo uvedeno právě pro české právo v život privilegium de non appellando et non evocando, nebyl vůbec přípustný jakýkoliv odvolací postup proti nálezu panskému. Také odpor jest vy- loučen33), jakmile se skončilo soudní řízení nálezem panským. Jde jen o to, aby nález panský byl správně vydán a tedy aby byl nezávazný po stránce formální. Především musí býti vynesen na soudě34). Zásada tato, byť nebyla doložena žádným nám dochovaným předpisem právním, může býti považována za pravidlo s platností zákonnou, neboť Všehrd odvo- 27) Čl. 2.: „rozkažiž své věrné radě“. Srov. Kalousek, České státní právo, (2. vyd. 1892) str. 379. Srovnej též, co bylo řečeno o radě královské v předmluvě I. str. 19. 28) AČ. I., str. 56. 29) Že otázka zůstala nezodpověděna ještě ve stol. XV., toho nejlepším důkazem je Všehrd II. 20, § 11, který vlastně převzal názor Ondřejův. Srovnej text a věcné poznámky při Ondřejově čl. 82. 30) Čl. 80. a 79., kde odůvodňuje se různost nálezů značně obšírně. 31) Rok jeho smrti. 32) Čl. 78. Viz věcné poznámky tamtéž. 33) Čl. 86 a 151. 34) Čl. 81.
Strana 51
Úředníci zemští. 51 lávaje se přímo na spis Ondřejův,35) uvádí jí jako platnou36) a tím potvr- zuje také její platnost na sklonku století XIV. Dále tento soud, který vynesl nález, musí zasedati v Praze a jen výjimečně, když páni sami tak ustanoví neb strany se na tom dohodnou, může zasedati i jinde.37) Konečně jest třeba, aby se na nálezu podle Ondřeje38) usnesli páni absolutní většinou hlasů, při čemž stanovena jest presence nejméně na dvanáct hlasujících. Toto tvrzení Ondřejovo jest částečně doloženo nám dochovaným zápisem deskovým z 1. října 1378, zejména potud, že se nečítají do presence hlasy úředníků, kteří však mají v určitých případech39) právo hlasovati a kteří také mohou rozhodnouti při čítání většiny.40) 3. (Úředníci zemští). Výkonnými orgány zemského práva jsou úředníci. Ustanovuje je do r. 1395 sám král41), ale po vítězství Jednoty panské slíbil Václav IV. zápisem z 30. května 139542), že příště bude tak činiti vždy jen s radou panskou.43) Úřední přísežný slib skládali do té doby, pokud byli výhradně jmenováni králem, samotnému králi a slibovali v něm věrnost králi a veškeré zemi české, čímž pravděpodobně má býti vyřčena i věrnost stavům.44) Z těchto úředníků nejdůležitější jsou zváni úředníky nejvyššími a jsou to: nejvyšší purkrabí, nejvyšší komorník, nej- vyšší sudí a nejvyšší písař. Za svou práci dostávají úředníci jednak poplatky vybírané od stran při úkonech,45) které na konci století XIV. a počátku XV. byly již upraveny ve formě přesně stanovených sazeb, a jednak mají požívací práva na určité statky z milosti královské jim dané. Od doby krále Jana, který učinil tato darování zvláštní listinou ze dne 24. května 132046) byla tato darování nepochybně rozšiřována.47) Právě pro tuto výnosnost se však za doby Janovy asi stávalo, že úřady bývaly zastavovány a dávány v nájem, čemuž čelil předpis, že úřady nejvyšší nemají býti zastavovány48) 35) II., 1., § 21. a VI., 14., § 3, 36) S výjimkou pro spolky na plném soudě, takže pro tyto byla patrně v stol. XV. derogována. 37) Čl. 83., jenž je jednak doložen deskami roku 1337 (Emler, Pozůstatky desk I., str. 408) a jednak svědčí proň i Všehrd II. 1, § 21. 38) Čl. 84.: „podlé starého práva“. 39) Když páni buď vůbec neb z části se nedostaví. 40) Emler, Pozůstatky desk I., str. 455, a čes. Jireček, Cod. j. Boh. II., 2, str. 29. 41) Arg. Ondřejův čl. 3., který také ukazuje svého pisatele jako horlivého za- stánce moci královské. 42) AČ. I., str. 56. 43) Kalousek na uv. m. str. 366 a 367. Snad právě proto se připomíná zá- pisem v deskách už roku 1383 (Emler, Pozůstatky desk I., str. 479), že písaře nejvyššího páni usadili. 44) Čl. 3. a též čl. 2.: „tvoji úřědníci přísežní“. 45) Srovnej též níže při soudním řízení. 46) Emler, Pozůstatky desk I., str. 404, 405. 47) Ondřej v čl. 119. 48) U Ondřeje čl. 117.
Úředníci zemští. 51 lávaje se přímo na spis Ondřejův,35) uvádí jí jako platnou36) a tím potvr- zuje také její platnost na sklonku století XIV. Dále tento soud, který vynesl nález, musí zasedati v Praze a jen výjimečně, když páni sami tak ustanoví neb strany se na tom dohodnou, může zasedati i jinde.37) Konečně jest třeba, aby se na nálezu podle Ondřeje38) usnesli páni absolutní většinou hlasů, při čemž stanovena jest presence nejméně na dvanáct hlasujících. Toto tvrzení Ondřejovo jest částečně doloženo nám dochovaným zápisem deskovým z 1. října 1378, zejména potud, že se nečítají do presence hlasy úředníků, kteří však mají v určitých případech39) právo hlasovati a kteří také mohou rozhodnouti při čítání většiny.40) 3. (Úředníci zemští). Výkonnými orgány zemského práva jsou úředníci. Ustanovuje je do r. 1395 sám král41), ale po vítězství Jednoty panské slíbil Václav IV. zápisem z 30. května 139542), že příště bude tak činiti vždy jen s radou panskou.43) Úřední přísežný slib skládali do té doby, pokud byli výhradně jmenováni králem, samotnému králi a slibovali v něm věrnost králi a veškeré zemi české, čímž pravděpodobně má býti vyřčena i věrnost stavům.44) Z těchto úředníků nejdůležitější jsou zváni úředníky nejvyššími a jsou to: nejvyšší purkrabí, nejvyšší komorník, nej- vyšší sudí a nejvyšší písař. Za svou práci dostávají úředníci jednak poplatky vybírané od stran při úkonech,45) které na konci století XIV. a počátku XV. byly již upraveny ve formě přesně stanovených sazeb, a jednak mají požívací práva na určité statky z milosti královské jim dané. Od doby krále Jana, který učinil tato darování zvláštní listinou ze dne 24. května 132046) byla tato darování nepochybně rozšiřována.47) Právě pro tuto výnosnost se však za doby Janovy asi stávalo, že úřady bývaly zastavovány a dávány v nájem, čemuž čelil předpis, že úřady nejvyšší nemají býti zastavovány48) 35) II., 1., § 21. a VI., 14., § 3, 36) S výjimkou pro spolky na plném soudě, takže pro tyto byla patrně v stol. XV. derogována. 37) Čl. 83., jenž je jednak doložen deskami roku 1337 (Emler, Pozůstatky desk I., str. 408) a jednak svědčí proň i Všehrd II. 1, § 21. 38) Čl. 84.: „podlé starého práva“. 39) Když páni buď vůbec neb z části se nedostaví. 40) Emler, Pozůstatky desk I., str. 455, a čes. Jireček, Cod. j. Boh. II., 2, str. 29. 41) Arg. Ondřejův čl. 3., který také ukazuje svého pisatele jako horlivého za- stánce moci královské. 42) AČ. I., str. 56. 43) Kalousek na uv. m. str. 366 a 367. Snad právě proto se připomíná zá- pisem v deskách už roku 1383 (Emler, Pozůstatky desk I., str. 479), že písaře nejvyššího páni usadili. 44) Čl. 3. a též čl. 2.: „tvoji úřědníci přísežní“. 45) Srovnej též níže při soudním řízení. 46) Emler, Pozůstatky desk I., str. 404, 405. 47) Ondřej v čl. 119. 48) U Ondřeje čl. 117.
Strana 52
52 Purkrabí a komorník nejvyšší. a jenž jest obdobou předpisu Majestatis Carolinae.49) Z téhož důvodu byl zakázán speciální normou i nájem úřadu nejvyššího komorníka.50) Toto obmezení se netýká úředníků nižších, jak níže bude uvedeno. Velmi důležité ustanovení platné pro všechny úředníky jest zákaz nežalovati pro svou vlastní věc před sebe samu. Na sklonku století XIV. setkáváme se velmi často s normami toto zakazujícími a tak zaručujícími nestrannost úředního řízení. Není nemožno, že již nález r. 1384 51) vyslovil tento zákaz.52) Teprve r. 1410 dne 15. května rozhodl zemský soud ve věci Bočka z Poděbrad (není to však nález obecný), že žádný z větších úředníků zemských nesmí poháněti nikoho před sebe a bylo stanoveno také pro tyto případy zvláštní řízení, totiž trojnásobné povolání strany.53) O jednotlivých nejvyšších úřednících sluší připomenouti toto: 4. (Purkrabí nejvyšší.) Ondřej proň užívá titulu „purkrabie pražský najvyšší“.54) Jeho hlavním úkolem jest výkon nálezu panského a pokud jde o trestní věci, přísluší mu stíhati zločince.55) Vedle toho řídí soud a opatřuje pro něho vše, čeho jest třeba ke klidnému průběhu soudního ří- zení. Protože jest zástupcem královým na soudě, ustupuje mu, je-li král přítomen. Jeho odznakem jest hůl, jako obvyklý symbol soudní moci, zejména pak moci kázeňské pro udržení pořádku na soudě, nezbytné pro nerušený průběh soudního rokování.56) Když páni jdou v potaz, nesmí s nimi bez jejich vyzvání purkrabí jíti, jako kdokoliv jiný z úředníků.57) 5. (Komorník nejvyšší.) Komorník nejvyšší jest po purkra- bím nejdůležitějším úředníkem mezi pány a proto mu také přísluší nejdůle- žitější místo mezi pány na soudě. Pokud jde o jeho vlastní příslušnost, patří do jeho kompetence především ochrana práv královských.58) Sice se již Karel IV. v osnově svého zákoníku snažil vyjmouti práva královská z kompetence komorníkovy, který stále víc a více se stával úředníkem zemským, a jak dobře Karel tušil, dokonce pak došlo za jeho nástupce k osazování tohoto místa se souhlasem stavů, takže nebyla již ochrana královských práv v rukou úředníka královského. Proto měl v úmyslu při- 49) Čl. XVII: De officialibus regni. 50) Čl. 5. a 119. 51) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. 52) Je totiž možno tak souditi z toho, že Ondřej se zmiňuje o něm v čl. 2. a tato předmluva byla pravděpodobně převzata odtud, protože prvotní zápis podle svědectví Všehrdova IV., 2, § 3, byl velmi obšírný. Znovu u Ondřeje čl. 8. 53) Emler, Pozůstatky desk II., str. 67, Ojíř v Cod. j. Boh. III., 2, str. 181 a Ondřej čl. 116. 54) Čl. 4. 55) Týž čl. a čl. 80. 56) Čl. 4. a 78. Článek 4., jak bylo výše zmíněno, opírá se o nález obecný z 1384 (Totéž opakováno o sudím v čl. 6.). 57) K tomu nález obecný 1378, 1. října: Emler, Pozůstatky desk I., str. 455. 58) Vesměs Ondřejův čl. 5. Srovnej tamtéž: „Ten má práva králova z práva brániti."
52 Purkrabí a komorník nejvyšší. a jenž jest obdobou předpisu Majestatis Carolinae.49) Z téhož důvodu byl zakázán speciální normou i nájem úřadu nejvyššího komorníka.50) Toto obmezení se netýká úředníků nižších, jak níže bude uvedeno. Velmi důležité ustanovení platné pro všechny úředníky jest zákaz nežalovati pro svou vlastní věc před sebe samu. Na sklonku století XIV. setkáváme se velmi často s normami toto zakazujícími a tak zaručujícími nestrannost úředního řízení. Není nemožno, že již nález r. 1384 51) vyslovil tento zákaz.52) Teprve r. 1410 dne 15. května rozhodl zemský soud ve věci Bočka z Poděbrad (není to však nález obecný), že žádný z větších úředníků zemských nesmí poháněti nikoho před sebe a bylo stanoveno také pro tyto případy zvláštní řízení, totiž trojnásobné povolání strany.53) O jednotlivých nejvyšších úřednících sluší připomenouti toto: 4. (Purkrabí nejvyšší.) Ondřej proň užívá titulu „purkrabie pražský najvyšší“.54) Jeho hlavním úkolem jest výkon nálezu panského a pokud jde o trestní věci, přísluší mu stíhati zločince.55) Vedle toho řídí soud a opatřuje pro něho vše, čeho jest třeba ke klidnému průběhu soudního ří- zení. Protože jest zástupcem královým na soudě, ustupuje mu, je-li král přítomen. Jeho odznakem jest hůl, jako obvyklý symbol soudní moci, zejména pak moci kázeňské pro udržení pořádku na soudě, nezbytné pro nerušený průběh soudního rokování.56) Když páni jdou v potaz, nesmí s nimi bez jejich vyzvání purkrabí jíti, jako kdokoliv jiný z úředníků.57) 5. (Komorník nejvyšší.) Komorník nejvyšší jest po purkra- bím nejdůležitějším úředníkem mezi pány a proto mu také přísluší nejdůle- žitější místo mezi pány na soudě. Pokud jde o jeho vlastní příslušnost, patří do jeho kompetence především ochrana práv královských.58) Sice se již Karel IV. v osnově svého zákoníku snažil vyjmouti práva královská z kompetence komorníkovy, který stále víc a více se stával úředníkem zemským, a jak dobře Karel tušil, dokonce pak došlo za jeho nástupce k osazování tohoto místa se souhlasem stavů, takže nebyla již ochrana královských práv v rukou úředníka královského. Proto měl v úmyslu při- 49) Čl. XVII: De officialibus regni. 50) Čl. 5. a 119. 51) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. 52) Je totiž možno tak souditi z toho, že Ondřej se zmiňuje o něm v čl. 2. a tato předmluva byla pravděpodobně převzata odtud, protože prvotní zápis podle svědectví Všehrdova IV., 2, § 3, byl velmi obšírný. Znovu u Ondřeje čl. 8. 53) Emler, Pozůstatky desk II., str. 67, Ojíř v Cod. j. Boh. III., 2, str. 181 a Ondřej čl. 116. 54) Čl. 4. 55) Týž čl. a čl. 80. 56) Čl. 4. a 78. Článek 4., jak bylo výše zmíněno, opírá se o nález obecný z 1384 (Totéž opakováno o sudím v čl. 6.). 57) K tomu nález obecný 1378, 1. října: Emler, Pozůstatky desk I., str. 455. 58) Vesměs Ondřejův čl. 5. Srovnej tamtéž: „Ten má práva králova z práva brániti."
Strana 53
Komorník a sudí nejvyšší. 53 děliti tyto své zájmy sudímu dvorskému, ale jeho záměr se odvoláním „Majestatis“ zhatil.59) Vedle této příslušnosti, zajisté velmi důležité, patřilo mu bráti opovědné a památné, přijímati přísahy a svědectví na soudě zemském, dále zvody a odhádání při exekučním řízení, jež výhradně náleží do jeho příslušnosti.60) Pro podávání žalob a pro doručování k soudním rokům najímá si komorníky menší (též zvané „komorníky mladšími, ko- mornič druh“) a má pro ně stanovený zvláštní řád.61) V tomto řádu, jak nám jej zachoval Ondřej podle svých zkušeností, nalézáme prvky známé zejména z knihy Rožmberské (zvláště pokud jde o zažalování ženatého), takže lze říci, že způsob podávání žalob před soudem zemským nedoznal podstatných změn za století XIV. Soudní řád zemského soudu podle tohoto svědectví se ubránil recepci cizího práva, která mu hrozila přijetím osnovy zákoníka Karlova. Proto, jak ještě níže bude ukázáno při soudním řízení, zachoval se proces nevalně změněn a také jsou jen velmi sporá ustanovení zákonná z této doby o soudním řízení, čímž ovšem obsažné svědectví Ondře- jovo jest ještě cennější. Komorník béře zásadně plat od krále,62) který určil statky, z nichž jdou příjmy komorníkovi. Jak bylo již povšechně zmíněno, ani úřad komorníkův nesmí býti zastaven, aniž jej smí král dáti v nájem,63) což se ovšem vztahuje pouze na úřad nejvyššího komorníka, protože ostatní komorníky menší si zjednává tento sám a sám také platí. Proto vybírá určité poplatky za své úkony, zejména připomínaný „nápoj“ nebo „nákrm“ na úhradu stravy. Tato starobylá pojmenování zachovaná nám Ondřejem, dosvědčují také velmi dávná ustanovení o procesních poplatcích. Jinak poplatky za úkony byly na konci století XIV. přesně vyměřeny a určeny taxativně.“4) 6. (Sudí nejvyšší.) Další nejvyšší ze zemských úředníků, nejvyšší sudí, podle svědectví Ondřejova65) má místo vedle komorníka a přísluší mu v soudním procesu jednak funkce přípravná („na pány při podává“), jednak při soudním výroku dotazuje se po mínění pánů. Je tedy jeho činnost značně pasivní, protože se jako i ostatní úředníci zemští nesmí výroku panského zúčastniti. Také i jemu podřízený sudí „mladší“ má podobné postavení více kancelářského orgánu, zvláště při přijímání soudních poplatků a svědků. Pouze ve dvou případech jest postavení nejvyššího sudího samostatnější a to jednak tehdy, když vystupuje jako samosoudce 59) Srovnej k tomu Demel, Děj. fisk. úřadu I. (1904) str. 22, pozn. 40. 60) Vesměs čl. 5., který, poněvadž patří do předmluvy, jest v podstatě, jak výše uvedeno, nálezem obecným z 1384. 61) Čl. 101. a 120. 62) Čl. 119. 63) Čl. 5. a 119. 64) Čl. 5., 9., 119., 120., 121., 123. a 128. 65) Čl. 6. Proto Kalousek na uv. m. str. 357 nazývá ho ne nepřípadně „ředitelem soudu zemského“.
Komorník a sudí nejvyšší. 53 děliti tyto své zájmy sudímu dvorskému, ale jeho záměr se odvoláním „Majestatis“ zhatil.59) Vedle této příslušnosti, zajisté velmi důležité, patřilo mu bráti opovědné a památné, přijímati přísahy a svědectví na soudě zemském, dále zvody a odhádání při exekučním řízení, jež výhradně náleží do jeho příslušnosti.60) Pro podávání žalob a pro doručování k soudním rokům najímá si komorníky menší (též zvané „komorníky mladšími, ko- mornič druh“) a má pro ně stanovený zvláštní řád.61) V tomto řádu, jak nám jej zachoval Ondřej podle svých zkušeností, nalézáme prvky známé zejména z knihy Rožmberské (zvláště pokud jde o zažalování ženatého), takže lze říci, že způsob podávání žalob před soudem zemským nedoznal podstatných změn za století XIV. Soudní řád zemského soudu podle tohoto svědectví se ubránil recepci cizího práva, která mu hrozila přijetím osnovy zákoníka Karlova. Proto, jak ještě níže bude ukázáno při soudním řízení, zachoval se proces nevalně změněn a také jsou jen velmi sporá ustanovení zákonná z této doby o soudním řízení, čímž ovšem obsažné svědectví Ondře- jovo jest ještě cennější. Komorník béře zásadně plat od krále,62) který určil statky, z nichž jdou příjmy komorníkovi. Jak bylo již povšechně zmíněno, ani úřad komorníkův nesmí býti zastaven, aniž jej smí král dáti v nájem,63) což se ovšem vztahuje pouze na úřad nejvyššího komorníka, protože ostatní komorníky menší si zjednává tento sám a sám také platí. Proto vybírá určité poplatky za své úkony, zejména připomínaný „nápoj“ nebo „nákrm“ na úhradu stravy. Tato starobylá pojmenování zachovaná nám Ondřejem, dosvědčují také velmi dávná ustanovení o procesních poplatcích. Jinak poplatky za úkony byly na konci století XIV. přesně vyměřeny a určeny taxativně.“4) 6. (Sudí nejvyšší.) Další nejvyšší ze zemských úředníků, nejvyšší sudí, podle svědectví Ondřejova65) má místo vedle komorníka a přísluší mu v soudním procesu jednak funkce přípravná („na pány při podává“), jednak při soudním výroku dotazuje se po mínění pánů. Je tedy jeho činnost značně pasivní, protože se jako i ostatní úředníci zemští nesmí výroku panského zúčastniti. Také i jemu podřízený sudí „mladší“ má podobné postavení více kancelářského orgánu, zvláště při přijímání soudních poplatků a svědků. Pouze ve dvou případech jest postavení nejvyššího sudího samostatnější a to jednak tehdy, když vystupuje jako samosoudce 59) Srovnej k tomu Demel, Děj. fisk. úřadu I. (1904) str. 22, pozn. 40. 60) Vesměs čl. 5., který, poněvadž patří do předmluvy, jest v podstatě, jak výše uvedeno, nálezem obecným z 1384. 61) Čl. 101. a 120. 62) Čl. 119. 63) Čl. 5. a 119. 64) Čl. 5., 9., 119., 120., 121., 123. a 128. 65) Čl. 6. Proto Kalousek na uv. m. str. 357 nazývá ho ne nepřípadně „ředitelem soudu zemského“.
Strana 54
54 Písař nejvyšší. Desky zemské. spolu s menším sudím, komorníkem a písařem při sumách do jednoho sta kop v žalobách, zvodech a panováních a jednak při vkladech do desk zem- ských. Bez jeho účasti a bez součinnosti komorníka nemůže býti učiněn žádný vklad do desk. Za tyto své úkoly béře pevně stanovené poplatky.66) Jest zřejmo, že kompetence sudího nejvyššího, byvši srovnána s ostat- ními úředníky, byla nejužší. Vysvětlení tohoto obmezení ovš m nepatří do výkladů právnických, nýbrž politických. Konkuroval značně s funkcemi vyhrazenými jedině pánům samým, kteří nemohli dopustiti, aby osoba dosazovaná králem rozhodovala zejména při výrocích soudních. Také i ostatní úředníci nejvyšší měli řadu prací, jež byly na úkor jeho činnosti, jako purkrabí při řízení soudního rokování neb komorník. Naproti tomu však panovník se nemohl vzdáti tohoto úředníka, protože jím zasahoval do přípravných jednání soudních. A proto se setkáváme s příslušností nej- vyššího sudího velmi dlouhou dobu skoro nezměněnou.67) 7. (Písař nejvyšší.) Tento poslední ze čtyř nejvyšších úředníků zemských jest důsledně titulován od Ondřeje jako „písař zemský“ 68) Proje- vuje se v tomto označení jasně názor strany panské na něho jako na nejniž- šího z úředníků tím spíše, že jak výše bylo uvedeno, nemusí býti brán z pan- ského stavu. Proto také nesedal na soudě vedle pánů, nýbrž bylo mu vy- kázáno odedávna nižší místo. Jeho jedinou, ale velmi významnou prací byly zemské desky. Veškeré funkce s vklady, čtením, ohledáním a s výpisy z desk zemských69) jedině jemu příslušejí a má proto k této práci jako pomocníky dva písaře menší k větším i menším deskám. Také mu přísluší péče o desky, jejich uložení a jejich opatrování. Za svou práci béře podobně jako ostatní úředníci zvláštní pevně stanovené poplatky.70) 8. (Desky zemské.) Není snadno v této době zjistiti právní pra- vidla tehdy platná pro zemské desky, poněvadž někdy více a jindy opět méně souvisejí s instrukcemi kancelářskými. Desky v tomto období jsou u nás institutem velmi vyspělým, řídícím se přesně předpisy, jež však jsou spjaty s kancelářským zřízením zcela nerozlučně. Přece však lze již pozoro- vati snahu stanoviti přesné normy právní pro desky zemské a počet těchto předpisů se stále množí. Stále víc a více se vyhraňující povaha zápisů deskových, které se z pouhých kvalifikovaných a proto bezpečných zápisů pro budoucí svědectví 1) stávají zápisy zakládajícími určitý poměr právní, vyžaduje, aby se dostalo deskám zemským právních předpisů. Při tom nesmí býti zapomenuto, že se ke zřízení deskovému pojí vlastně celé sféry 66) Čl. 9. a 122. 67) Ještě ve stol. XVI. v zemském zřízení 1549, C 15 a 1564, B 39 a 40. — Že svědectví Ondřejovo je správné, vyniká i z okolnosti, že Ondřej byl sám nejvyšším sudím. 68) Čl. 7. 69) Čl. 135. Srovnej níže při deskách. 70) Čl. 9. a 124. 71) Odtud také pravděpodobně tehdy se vyskytující termín „pamět“.
54 Písař nejvyšší. Desky zemské. spolu s menším sudím, komorníkem a písařem při sumách do jednoho sta kop v žalobách, zvodech a panováních a jednak při vkladech do desk zem- ských. Bez jeho účasti a bez součinnosti komorníka nemůže býti učiněn žádný vklad do desk. Za tyto své úkoly béře pevně stanovené poplatky.66) Jest zřejmo, že kompetence sudího nejvyššího, byvši srovnána s ostat- ními úředníky, byla nejužší. Vysvětlení tohoto obmezení ovš m nepatří do výkladů právnických, nýbrž politických. Konkuroval značně s funkcemi vyhrazenými jedině pánům samým, kteří nemohli dopustiti, aby osoba dosazovaná králem rozhodovala zejména při výrocích soudních. Také i ostatní úředníci nejvyšší měli řadu prací, jež byly na úkor jeho činnosti, jako purkrabí při řízení soudního rokování neb komorník. Naproti tomu však panovník se nemohl vzdáti tohoto úředníka, protože jím zasahoval do přípravných jednání soudních. A proto se setkáváme s příslušností nej- vyššího sudího velmi dlouhou dobu skoro nezměněnou.67) 7. (Písař nejvyšší.) Tento poslední ze čtyř nejvyšších úředníků zemských jest důsledně titulován od Ondřeje jako „písař zemský“ 68) Proje- vuje se v tomto označení jasně názor strany panské na něho jako na nejniž- šího z úředníků tím spíše, že jak výše bylo uvedeno, nemusí býti brán z pan- ského stavu. Proto také nesedal na soudě vedle pánů, nýbrž bylo mu vy- kázáno odedávna nižší místo. Jeho jedinou, ale velmi významnou prací byly zemské desky. Veškeré funkce s vklady, čtením, ohledáním a s výpisy z desk zemských69) jedině jemu příslušejí a má proto k této práci jako pomocníky dva písaře menší k větším i menším deskám. Také mu přísluší péče o desky, jejich uložení a jejich opatrování. Za svou práci béře podobně jako ostatní úředníci zvláštní pevně stanovené poplatky.70) 8. (Desky zemské.) Není snadno v této době zjistiti právní pra- vidla tehdy platná pro zemské desky, poněvadž někdy více a jindy opět méně souvisejí s instrukcemi kancelářskými. Desky v tomto období jsou u nás institutem velmi vyspělým, řídícím se přesně předpisy, jež však jsou spjaty s kancelářským zřízením zcela nerozlučně. Přece však lze již pozoro- vati snahu stanoviti přesné normy právní pro desky zemské a počet těchto předpisů se stále množí. Stále víc a více se vyhraňující povaha zápisů deskových, které se z pouhých kvalifikovaných a proto bezpečných zápisů pro budoucí svědectví 1) stávají zápisy zakládajícími určitý poměr právní, vyžaduje, aby se dostalo deskám zemským právních předpisů. Při tom nesmí býti zapomenuto, že se ke zřízení deskovému pojí vlastně celé sféry 66) Čl. 9. a 122. 67) Ještě ve stol. XVI. v zemském zřízení 1549, C 15 a 1564, B 39 a 40. — Že svědectví Ondřejovo je správné, vyniká i z okolnosti, že Ondřej byl sám nejvyšším sudím. 68) Čl. 7. 69) Čl. 135. Srovnej níže při deskách. 70) Čl. 9. a 124. 71) Odtud také pravděpodobně tehdy se vyskytující termín „pamět“.
Strana 55
Desky zemské. 55 práv věcných a že si nelze v českém právním řádě na konci tohoto století bez něj představiti i ostatní skupiny právní, ať je to již právo manželské majetkové, či dědické, neb trestní a dokonce ne soudní řízení. Proto lze pod heslo desk zařaditi zvláště práva věcná a k nim připojiti i ostatní zmíněná práva zcela v duchu právního myšlení této doby, jež neznalo analogického oddělování podle moderního našeho způsobu.72) Snažíme-li se zachytiti stav českého právního řádu koncem století XIV. a na přechodu do století následujícího, můžeme již mluviti o deskovém právu, protože i počtem nejsou nikterak tyto předpisy nevýznamné. V před- mluvě Ondřejově, jež, jak bylo již řečeno, opírá se o nález soudu zemského z r. 1384, nalézáme ustanovení o obsahu zápisů deskových, tudíž předpis tak zásadní a přece abstraktního rázu, že se s podobnými normami setká- váme jen v dobách velmi vyvinutých právních systémů. Ondřej praví, že73) co páni rozsoudí neb na čem se strany dohodnou, zapisují úředníci do desk zemských. Že můžeme plně přijmouti Ondřejova slova jako repro- dukci předpisu zákonného, dosvědčuje také jiný nález obecný z r. 1383,74) nařizující úředníkům, aby žádných pamětí75) nepřijímali nad desky, než to, co v deskách jest zapsáno. Vedle tohoto obecného předpisu, máme však též již ustanoveno, že desky vede písař nejvyšší?) a že vklad do nich ne- může se státi bez vědomí jeho, sudího nejvyššího a komorníka nejvyššího.77 Jak již bylo řečeno, většina předpisů právních o deskách zemských se ještě neoprostila povahy kancelářské instrukce, v níž ostatně nalezla svůj původ. Ať jest to při důkazu v žalobě vlastnické, kde také formulář uváděný od Ondřeje78) prozrazuje nepochybně kancelářský svůj původ, ke kterémužto předpisu se pojila nepochybně stará zásada o vydržení ve třech letech a šesti nedělích,79) či jiná ustanovení o řízení před deskami zem- skými, vždy dobře můžeme zjistit tyto prvky. Ale tato skupina právních norem o deskovém řízení jest sama o sobě zajímavá. Nejprve by bylo možno na ní demonstrovati, jak rychle se doplňoval systém deskového práva českého, neboť v údobí líčeném, tedy v rozhraní asi 20 let,80) stále jsou vydávány nové nálezy obecné povahy, a dále jest možno poukázati na dokonalost jejího obsahu. Tak velmi důležitý jest předpis, že desky mají býti otevřeny jen při zasedání na plném soudě, kromě případu, že by jich 72) Pro to svědkem není jen kniha Ondřejova ,nýbrž i jiné památky z této doby, jako na př. „Offcium circa tab. terrae“. 73) Čl. 3. 74) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. 75) Také Ondřej mluví o „paměti“. Srov. výše str. 16 a 54. 76) Čl. 7. 77) Čl. 6. — Pro zmínku o t. zv. registrech dání úroka je důležitý čl. 39. Je to jediný přímo — tuším — zachovaný jejich název, protože ani Všehrd VIII., 8, § 4, jej neuvádí a také Emler ve své práci v Poj. Uč. spol. nauk VI. 1 str. 20. jej nezná. 78) Čl. 30. Důkaz vlastnického práva se tu provádí deskami. 79) Nález z 1348, 13. března: Emler, Pozůstatky desk I., str. 415. 80) Všechny jsou z doby po 1400.
Desky zemské. 55 práv věcných a že si nelze v českém právním řádě na konci tohoto století bez něj představiti i ostatní skupiny právní, ať je to již právo manželské majetkové, či dědické, neb trestní a dokonce ne soudní řízení. Proto lze pod heslo desk zařaditi zvláště práva věcná a k nim připojiti i ostatní zmíněná práva zcela v duchu právního myšlení této doby, jež neznalo analogického oddělování podle moderního našeho způsobu.72) Snažíme-li se zachytiti stav českého právního řádu koncem století XIV. a na přechodu do století následujícího, můžeme již mluviti o deskovém právu, protože i počtem nejsou nikterak tyto předpisy nevýznamné. V před- mluvě Ondřejově, jež, jak bylo již řečeno, opírá se o nález soudu zemského z r. 1384, nalézáme ustanovení o obsahu zápisů deskových, tudíž předpis tak zásadní a přece abstraktního rázu, že se s podobnými normami setká- váme jen v dobách velmi vyvinutých právních systémů. Ondřej praví, že73) co páni rozsoudí neb na čem se strany dohodnou, zapisují úředníci do desk zemských. Že můžeme plně přijmouti Ondřejova slova jako repro- dukci předpisu zákonného, dosvědčuje také jiný nález obecný z r. 1383,74) nařizující úředníkům, aby žádných pamětí75) nepřijímali nad desky, než to, co v deskách jest zapsáno. Vedle tohoto obecného předpisu, máme však též již ustanoveno, že desky vede písař nejvyšší?) a že vklad do nich ne- může se státi bez vědomí jeho, sudího nejvyššího a komorníka nejvyššího.77 Jak již bylo řečeno, většina předpisů právních o deskách zemských se ještě neoprostila povahy kancelářské instrukce, v níž ostatně nalezla svůj původ. Ať jest to při důkazu v žalobě vlastnické, kde také formulář uváděný od Ondřeje78) prozrazuje nepochybně kancelářský svůj původ, ke kterémužto předpisu se pojila nepochybně stará zásada o vydržení ve třech letech a šesti nedělích,79) či jiná ustanovení o řízení před deskami zem- skými, vždy dobře můžeme zjistit tyto prvky. Ale tato skupina právních norem o deskovém řízení jest sama o sobě zajímavá. Nejprve by bylo možno na ní demonstrovati, jak rychle se doplňoval systém deskového práva českého, neboť v údobí líčeném, tedy v rozhraní asi 20 let,80) stále jsou vydávány nové nálezy obecné povahy, a dále jest možno poukázati na dokonalost jejího obsahu. Tak velmi důležitý jest předpis, že desky mají býti otevřeny jen při zasedání na plném soudě, kromě případu, že by jich 72) Pro to svědkem není jen kniha Ondřejova ,nýbrž i jiné památky z této doby, jako na př. „Offcium circa tab. terrae“. 73) Čl. 3. 74) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. 75) Také Ondřej mluví o „paměti“. Srov. výše str. 16 a 54. 76) Čl. 7. 77) Čl. 6. — Pro zmínku o t. zv. registrech dání úroka je důležitý čl. 39. Je to jediný přímo — tuším — zachovaný jejich název, protože ani Všehrd VIII., 8, § 4, jej neuvádí a také Emler ve své práci v Poj. Uč. spol. nauk VI. 1 str. 20. jej nezná. 78) Čl. 30. Důkaz vlastnického práva se tu provádí deskami. 79) Nález z 1348, 13. března: Emler, Pozůstatky desk I., str. 415. 80) Všechny jsou z doby po 1400.
Strana 56
56 Desky zemské. potřeboval král.81) Ustanovení toto jest doplněním zápisu z 30. května 139582), v němž se vyslovila zásada, že desky mají býti opatrovány podle starého ustanovení83) a že mají býti otvírány jen s panským souhlasem. Nový předpis reprodukuje panský nález (snad z doby po 1396),84) který máme doložen v regestu relační listiny k deskám v inventáři korunního archivu z r. 1466 85). Dále do této skupiny patří předpisy o výpisech vy- dávaných z desk zemských. Jde tu o nález obecný z let po 1402, který přesně stanovil, jak mají býti vydávány výpisy z desk zemských. Opět podává nám jeho znění Ondřej86), který přejal jej pravděpodobně skoro doslovně, neboť máme doložen jeho obsah v delším regestu relační listiny k deskám, který se nám zachoval též ve zmíněném inventáři korunního archivu z r. 146687). Přesně se v něm rozlišují výpisy bez úřední pečeti a s úřední pečetí, tedy výpisy jednoduché a výpisy ověřené zcela ve smyslu zřízení notářského. Proto také trestní sazba při deliktu písařovu, jestliže nebyl opis věrný, byla rozdílná: v tomto případě byl trestán smrtí, kdežto v onom pouze trestem obyčejným. Také ostatní dva nálezy obecné, neuvedené sice Ondřejem, avšak těsně se k jeho zmíněnému článku vížící, dávají přesná pravidla o výpisech. Oba pocházejí z r. 1410, první znám je jako zákaz dávati výpisy k duchovnímu právu a soudu, protože desky mají býti žadatelům jen čteny88), druhý (z 16. května) zakazuje dávati svobodně bez svolení nejvyššího úředníka komukoliv výpis89). Tento nález se úzce přimyká k jinému nálezu, z něhož čerpal Ondřej, pravdě- podobně však bude pozdější než nález Ondřejův, jelikož právní kniha nic o něm nepřipomíná, takže by bylo možno nález Ondřejův datovati mezi léta 1402 až 1410. Konečně máme zachován zásluhou Ondřejovou před- pis o t. zv. „vise“, čili moderně asi řečeno, o poznámce pře zahájené, práva zástavního neb kteréhožkoliv jiného.90) Dokonalost předpisu a jeho zařazení mezi jiné nálezy po r.1402 vydané nasvědčují, že jde tu nepochybně o předpis zákonný. Také značně pozdější Všehrd91) přejal tvrzení Ondřejovo, takže potvrzuje tuto domněnku, že jde o výklad normy zákonné. Ale byť zmí- něný článek v knize Ondřejově byl jen jeho vlastním výkladem, jest podle něho nepochybná přesná a jasně stanovená prakse řízení deskového, jež je v tomto údobí značně již vybaveno předpisy zákonnými. 81) Čl. 118. 82) AČ. I., str. 56. 83) Opatroval je písař, jak výše bylo pověděno a snad je to poukaz na nález z 1384. 84) Podle zařazení článku u Ondřeje. 85) Rkp. knih Nár. Mus. V C 2., fol. 15a, b. 86) Čl. 135. 87) Fol. 16a. V Knížkách nál. vyd. AČ. XIX., str. 593. Emler, Pozůstatky desk II., str. 67 a v Kníž. nál. na uv. m. 90) Čl. 150. Porovnej k tomu Stieber, K vývoji správy (1901) str. 13 a 18. 91) VII. 34. 88) 89)
56 Desky zemské. potřeboval král.81) Ustanovení toto jest doplněním zápisu z 30. května 139582), v němž se vyslovila zásada, že desky mají býti opatrovány podle starého ustanovení83) a že mají býti otvírány jen s panským souhlasem. Nový předpis reprodukuje panský nález (snad z doby po 1396),84) který máme doložen v regestu relační listiny k deskám v inventáři korunního archivu z r. 1466 85). Dále do této skupiny patří předpisy o výpisech vy- dávaných z desk zemských. Jde tu o nález obecný z let po 1402, který přesně stanovil, jak mají býti vydávány výpisy z desk zemských. Opět podává nám jeho znění Ondřej86), který přejal jej pravděpodobně skoro doslovně, neboť máme doložen jeho obsah v delším regestu relační listiny k deskám, který se nám zachoval též ve zmíněném inventáři korunního archivu z r. 146687). Přesně se v něm rozlišují výpisy bez úřední pečeti a s úřední pečetí, tedy výpisy jednoduché a výpisy ověřené zcela ve smyslu zřízení notářského. Proto také trestní sazba při deliktu písařovu, jestliže nebyl opis věrný, byla rozdílná: v tomto případě byl trestán smrtí, kdežto v onom pouze trestem obyčejným. Také ostatní dva nálezy obecné, neuvedené sice Ondřejem, avšak těsně se k jeho zmíněnému článku vížící, dávají přesná pravidla o výpisech. Oba pocházejí z r. 1410, první znám je jako zákaz dávati výpisy k duchovnímu právu a soudu, protože desky mají býti žadatelům jen čteny88), druhý (z 16. května) zakazuje dávati svobodně bez svolení nejvyššího úředníka komukoliv výpis89). Tento nález se úzce přimyká k jinému nálezu, z něhož čerpal Ondřej, pravdě- podobně však bude pozdější než nález Ondřejův, jelikož právní kniha nic o něm nepřipomíná, takže by bylo možno nález Ondřejův datovati mezi léta 1402 až 1410. Konečně máme zachován zásluhou Ondřejovou před- pis o t. zv. „vise“, čili moderně asi řečeno, o poznámce pře zahájené, práva zástavního neb kteréhožkoliv jiného.90) Dokonalost předpisu a jeho zařazení mezi jiné nálezy po r.1402 vydané nasvědčují, že jde tu nepochybně o předpis zákonný. Také značně pozdější Všehrd91) přejal tvrzení Ondřejovo, takže potvrzuje tuto domněnku, že jde o výklad normy zákonné. Ale byť zmí- něný článek v knize Ondřejově byl jen jeho vlastním výkladem, jest podle něho nepochybná přesná a jasně stanovená prakse řízení deskového, jež je v tomto údobí značně již vybaveno předpisy zákonnými. 81) Čl. 118. 82) AČ. I., str. 56. 83) Opatroval je písař, jak výše bylo pověděno a snad je to poukaz na nález z 1384. 84) Podle zařazení článku u Ondřeje. 85) Rkp. knih Nár. Mus. V C 2., fol. 15a, b. 86) Čl. 135. 87) Fol. 16a. V Knížkách nál. vyd. AČ. XIX., str. 593. Emler, Pozůstatky desk II., str. 67 a v Kníž. nál. na uv. m. 90) Čl. 150. Porovnej k tomu Stieber, K vývoji správy (1901) str. 13 a 18. 91) VII. 34. 88) 89)
Strana 57
Manželské poměry majetkové. 57 Vedle těchto předpisů, týkajících se přímo deskového zřízení, při- pojují se k deskám, do nichž nejen byly zapisovány, nýbrž na nich byly i závislé, některé normy, jež můžeme shrnouti v samostatné skupiny ani ne tak z důvodů systematiky, jako spíše pro přehlednost. V právním řádu konce stol. XIV. a počátku XV. můžeme sledovati tyto skupiny: 9. (Manželské poměry majetkové). Úprava majet- kových poměrů právních za trvání manželství má již koncem století XIV. řadu předpisů zákonných, třebas daleko nedosahuje stav tohoto odvětví právního řádu té dokonalosti jako na příklad o sto let později za doby Všehrdovy. Neúplnost systému po této stránce prozrazuje i okolnost, že Ondřej většinou vyslovuje jen názory a jen částečně reprodukuje právní pra- vidla; tak je to zejména v zásadní otázce, ztratí-li dcera právo na věno92) když se vdá bez otcovy neb bez poručníkovy vůle. Nepřekvapuje, že Ondřej odpovídaje kladně na tuto otázku93), připomíná, že se tak děje „právem starým“. Že tato zásada platila nejen ve století XIV., nýbrž se zachovala v plné své svěžesti ještě ve století následujícím, dosvědčuje Všehrd94) který přijal toto ustanovení skoro doslova od Ondřeje. Nelze ovšem dobře říci, o které ustanovení, po případě nám dnes nedochované, se Ondřej opíral, či poukazoval-li jen na starou, neproměnnou praksi, jež v majet- kových poměrech manželských byla již v líčené době velmi bohatá, která však nedospěla v těchto základních problémech nikde dosud k řešením obecným nálezem kromě snad zásady, že věno může býti převedeno s jed- noho statku na druhý.95) Jestliže z manželského práva majetkového poměrně málo můžeme uvésti předpisů, pokud jde o ustanovení obecná, téměř překvapí, kolik a jak dokonalých pravidel se dotýká postavení vdov. Ale i tato pravidla za- chovávají si ráz ustanovení předcházejících, dříve uvedených, neboť jde většinou o ustanovení prakse, než o předpisy s platností obecnou. Ondřej uvádí z tohoto oboru nejprve zásadu, že vdova má právo požívací ke svému věnu, dokud nepromění svého stavu vdovského96), vyjmouc zem- skou berni, která na ni jako dědice přísluší a jestliže není v deskovém zápise o věně cokoliv jiného vymíněno, protože pak platí ustanovení v deskách zapsané. Pod pojem proměnění stavu vdovského nelze však podřaditi pouze ty případy, kdy se vdova znovu provdá, nýbrž také, kdy svoje věno dá v zástavu97). Tu pak svoje vlastní peníze si může po- 92) „Věno“ ve významu starého práva českého. Srov. Kapras, Manželské právo majetkové (1908) str. 19, 20. 23) Čl. 91. Článek tento se velmi blíží obsahem Majestatis Carolinae XCV. Zají- mavo jest pro vývoj, že Řád práva zemského v čl. 83. stanovil v tomto případě trest smrti, Majestas již jen ztrátu věna. Srov. Kozáková, Postavení ženy (1926) str. 14. 94) VI. 7. § 6. 95) Nález obecný z r. 1396 až 1399. (Emler, Pozůstatky desk I., str. 584). 96) Čl. 92. Čl. 93. 97)
Manželské poměry majetkové. 57 Vedle těchto předpisů, týkajících se přímo deskového zřízení, při- pojují se k deskám, do nichž nejen byly zapisovány, nýbrž na nich byly i závislé, některé normy, jež můžeme shrnouti v samostatné skupiny ani ne tak z důvodů systematiky, jako spíše pro přehlednost. V právním řádu konce stol. XIV. a počátku XV. můžeme sledovati tyto skupiny: 9. (Manželské poměry majetkové). Úprava majet- kových poměrů právních za trvání manželství má již koncem století XIV. řadu předpisů zákonných, třebas daleko nedosahuje stav tohoto odvětví právního řádu té dokonalosti jako na příklad o sto let později za doby Všehrdovy. Neúplnost systému po této stránce prozrazuje i okolnost, že Ondřej většinou vyslovuje jen názory a jen částečně reprodukuje právní pra- vidla; tak je to zejména v zásadní otázce, ztratí-li dcera právo na věno92) když se vdá bez otcovy neb bez poručníkovy vůle. Nepřekvapuje, že Ondřej odpovídaje kladně na tuto otázku93), připomíná, že se tak děje „právem starým“. Že tato zásada platila nejen ve století XIV., nýbrž se zachovala v plné své svěžesti ještě ve století následujícím, dosvědčuje Všehrd94) který přijal toto ustanovení skoro doslova od Ondřeje. Nelze ovšem dobře říci, o které ustanovení, po případě nám dnes nedochované, se Ondřej opíral, či poukazoval-li jen na starou, neproměnnou praksi, jež v majet- kových poměrech manželských byla již v líčené době velmi bohatá, která však nedospěla v těchto základních problémech nikde dosud k řešením obecným nálezem kromě snad zásady, že věno může býti převedeno s jed- noho statku na druhý.95) Jestliže z manželského práva majetkového poměrně málo můžeme uvésti předpisů, pokud jde o ustanovení obecná, téměř překvapí, kolik a jak dokonalých pravidel se dotýká postavení vdov. Ale i tato pravidla za- chovávají si ráz ustanovení předcházejících, dříve uvedených, neboť jde většinou o ustanovení prakse, než o předpisy s platností obecnou. Ondřej uvádí z tohoto oboru nejprve zásadu, že vdova má právo požívací ke svému věnu, dokud nepromění svého stavu vdovského96), vyjmouc zem- skou berni, která na ni jako dědice přísluší a jestliže není v deskovém zápise o věně cokoliv jiného vymíněno, protože pak platí ustanovení v deskách zapsané. Pod pojem proměnění stavu vdovského nelze však podřaditi pouze ty případy, kdy se vdova znovu provdá, nýbrž také, kdy svoje věno dá v zástavu97). Tu pak svoje vlastní peníze si může po- 92) „Věno“ ve významu starého práva českého. Srov. Kapras, Manželské právo majetkové (1908) str. 19, 20. 23) Čl. 91. Článek tento se velmi blíží obsahem Majestatis Carolinae XCV. Zají- mavo jest pro vývoj, že Řád práva zemského v čl. 83. stanovil v tomto případě trest smrti, Majestas již jen ztrátu věna. Srov. Kozáková, Postavení ženy (1926) str. 14. 94) VI. 7. § 6. 95) Nález obecný z r. 1396 až 1399. (Emler, Pozůstatky desk I., str. 584). 96) Čl. 92. Čl. 93. 97)
Strana 58
58 Poručenství. nechati, ostatek však připadne na dědice pozůstalé po jejím manželu. Důležito jest, že odedávna platila zásada, že se novému provdání rovnal stav, jestliže vdova po roce od smrti svého prvního muže měla dítě a tedy jestliže nezachovala počestnosti28). Vedle svých peněz, jež si při novém provdání směla vdova vzíti, patří jí také šaty i ložní prádlo, dále obilí, které bylo určeno pro její potřebu, nábytek, pokud jej měla vyhrazen deskami a konečně klenoty, které si do manželství přinesla neb které jí muž daroval. Prakse zůstala v této otázce nezměněna až do konce století následujícího, neboť ještě Všehrd99) v 1. recensi své práce přijal od Ondřeje téměř doslovně její vysvětlení, avšak již v re- censi druhé vypustil zmínku o klenotech.100) Zda úmyslně či nahodile, není možno rozhodnouti, poněvadž se nemůžeme opříti o předpis zákonný. Jest jistě příznačno pro vyspělost prakse v tomto oboru, že rozlišovala přesně aktiva a pasiva, protože dluhy v manželství vzniklé se počítají na vrub společné domácnosti, takže vdova dostává jen vlastní peníze o dluhy nezmenšené, leda, že by šlo o dluhy takové, kterými se zavázala již za svého vdovství. Jestliže pak zemře vdova, aniž by byla převedla na jiného svého práva věnného, a nechlebila-li s dětmi, připadá celé její věno jako odúmrt na krále.101) Konečně sluší se zmíniti, že patrně z doby po r. 1402 pochází panský nález o t. zv. subsidiární zástavě věnné, jak nám jej reprodukoval Ondřej. 102) 10. (Poručenství.) Ustanovení o poručnících a jejich poměru k sirotkům, jichž zastávání a péče jest jim svěřena, jsou na rozhraní věku XIV. a XV. značně dokonalá. Podle dochovaných dokladů byla prakse u zemského soudu ve věcech poručenských velmi bohata, poněvadž řešení některých otázek poručenských právě kolem r. 1400 bylo velice ožehavé. Jde tu jednak o zodpovědění, kam až sahají práva poručníkova, který byl ustanoven deskami. Ondřej vysvětluje103), že poručník zřízený deskami je postaven na roveň otci, takže může svobodně podle své vůle pořizovati jměním jemu svěřeným mimo věnování a také nemůže do jejich zletilosti umenšiti jejich jmění prohrou v rozepři194). Tato moc poručníkova však trvá jen do té doby, dokud některý ze starších sourozenců nedosáhne zletilosti, protože pak tento nastupuje na místo dosavadního poručníka. Toto nepatrně obmezené postavení poručníka zřízeného deskami jest 98) Čl. 95. 99) V. 15, § 1. 100) Srovnej Kapras, Manželské právo majetkové str. 73. 101) Čl. 96. 102) Čl. 132. Srov. Kapras, Manželské právo majetkové str. 39. 103) Čl. 97. 104) Poslední část tvrzení Ondřejova máme také podepřenu v „Officium circa tabulas“ v čl. 146. „Officium“ však nelze pokládati za sbírku výhradně jen obecných nálezů a tudíž za soupis právních pravidel, nýbrž za pouhou sbírku právních vět zemského soudu, mezi něž však byly převzaty i některé nálezy obecné (srov. čl. 174., 184., atd.).
58 Poručenství. nechati, ostatek však připadne na dědice pozůstalé po jejím manželu. Důležito jest, že odedávna platila zásada, že se novému provdání rovnal stav, jestliže vdova po roce od smrti svého prvního muže měla dítě a tedy jestliže nezachovala počestnosti28). Vedle svých peněz, jež si při novém provdání směla vdova vzíti, patří jí také šaty i ložní prádlo, dále obilí, které bylo určeno pro její potřebu, nábytek, pokud jej měla vyhrazen deskami a konečně klenoty, které si do manželství přinesla neb které jí muž daroval. Prakse zůstala v této otázce nezměněna až do konce století následujícího, neboť ještě Všehrd99) v 1. recensi své práce přijal od Ondřeje téměř doslovně její vysvětlení, avšak již v re- censi druhé vypustil zmínku o klenotech.100) Zda úmyslně či nahodile, není možno rozhodnouti, poněvadž se nemůžeme opříti o předpis zákonný. Jest jistě příznačno pro vyspělost prakse v tomto oboru, že rozlišovala přesně aktiva a pasiva, protože dluhy v manželství vzniklé se počítají na vrub společné domácnosti, takže vdova dostává jen vlastní peníze o dluhy nezmenšené, leda, že by šlo o dluhy takové, kterými se zavázala již za svého vdovství. Jestliže pak zemře vdova, aniž by byla převedla na jiného svého práva věnného, a nechlebila-li s dětmi, připadá celé její věno jako odúmrt na krále.101) Konečně sluší se zmíniti, že patrně z doby po r. 1402 pochází panský nález o t. zv. subsidiární zástavě věnné, jak nám jej reprodukoval Ondřej. 102) 10. (Poručenství.) Ustanovení o poručnících a jejich poměru k sirotkům, jichž zastávání a péče jest jim svěřena, jsou na rozhraní věku XIV. a XV. značně dokonalá. Podle dochovaných dokladů byla prakse u zemského soudu ve věcech poručenských velmi bohata, poněvadž řešení některých otázek poručenských právě kolem r. 1400 bylo velice ožehavé. Jde tu jednak o zodpovědění, kam až sahají práva poručníkova, který byl ustanoven deskami. Ondřej vysvětluje103), že poručník zřízený deskami je postaven na roveň otci, takže může svobodně podle své vůle pořizovati jměním jemu svěřeným mimo věnování a také nemůže do jejich zletilosti umenšiti jejich jmění prohrou v rozepři194). Tato moc poručníkova však trvá jen do té doby, dokud některý ze starších sourozenců nedosáhne zletilosti, protože pak tento nastupuje na místo dosavadního poručníka. Toto nepatrně obmezené postavení poručníka zřízeného deskami jest 98) Čl. 95. 99) V. 15, § 1. 100) Srovnej Kapras, Manželské právo majetkové str. 73. 101) Čl. 96. 102) Čl. 132. Srov. Kapras, Manželské právo majetkové str. 39. 103) Čl. 97. 104) Poslední část tvrzení Ondřejova máme také podepřenu v „Officium circa tabulas“ v čl. 146. „Officium“ však nelze pokládati za sbírku výhradně jen obecných nálezů a tudíž za soupis právních pravidel, nýbrž za pouhou sbírku právních vět zemského soudu, mezi něž však byly převzaty i některé nálezy obecné (srov. čl. 174., 184., atd.).
Strana 59
Dědictví. 59 však pouze proň výsadním, jelikož již je nemá poručník zřízený za souhlasu králova spolkem, což nejlépe je charakterisováno názorem právní prakse, že takovýto poručník se musí zaručiti za správné vedení a spravování jmění poručencova.105) Že v obou případech jde jen o názory prakse, máme analogicky doloženo při řešení jiné neméně tehdy závažné otázky, pokud může učiniti starší bratr či sestra v poručenské funkci disposice na úkor jmění mladšího svého sourozence jako poručence. Spor obšírně vylíčený od Ondřeje,106) který se snažil dospěti ke konečnému řešení způsobem zcela kritickým, shledávaje doklady po deskových zápisech, 107) trval v praksi po celé následující století, jak nám dosvědčuje Všehrd,108) ale zákonného rozřešení sporu částečně přinesl teprve nález obecný z r. 1496, potvrzený pak r. 1500 přijetím do Zemského zřízení Vladislavského109) a konečně rozhodnuto bylo o něm v Zemském zřízení z r. 1530.110) Podobně se ne- podařilo odstraniti nejasnost při letech na čas daných od krále sirotkům, aby mohli volně poříditi se svým jměním. Ondřejova slova „o tom viece mluviti nechci“ ukazují, jak patrně řešení podobných sporů bylo dokonce i po stránce politické velmi choulostivé v tomto období zápasů krále se stále vzrůstající mocí panskou. K předpisům se zákonnou platností v oboru práva poručenského však v této době ještě právní řád český nedospěl. 11. (Dědictví.) Podobného rázu jako právo manželské majetkové jest stav českého právního řádu v oboru práva dědického. Koncem století XIV. ještě nedostoupila svého vyvrcholení otázka odúmrtí, která pak v následující době dala ráz celému vývoji dědického práva, ačkoliv právě tato doba značí zahájení bojů o její řešení.111) Pravidla právní proto za- znamenávají jen ozvuk prvních zápasů, ale ještě si král uchovává plné své právo k braní odúmrtí, jako v nálezu obecném z r. 1395,112) jímž vy- řčeno, že král statky odúmrtí nabyté může dáti komu chce. Jinak platily nepochybně staré předpisy o odúmrtí z první poloviny stol. XIV., zejména zásada, že zemřel-li kdo, aniž by byl zapsal svého jmění, ač měl k tomu právo, jeho statky spadají na krále113). Ba stopy vlivu králova pozorujeme i na jiném řešení, při t. zv. spolcích (unio), kterými bylo poškozováno královské právo odúmrtí. Vyslovil totiž zásadně nález obecný z 15. května 1383,114) aby spolky, dání a sstupky byly sjednávány jen na plném soudě zemském, podle kteréhož nálezu koncipoval i Ondřej zmínku o tomto 105) U Ondřeje čl. 98. 106) Čl. 148. 107) Viz zejména čl. 149. 108) V. 37. § 6. 109) V Palackého vyd. čl. 105. Čl. 166. Srov. k tomu Kapras, Poručenství (1904) str. 83. Srovnej Rauscher, Dědické právo (1922) str. 50. Knížky nálezů v AČ. XIX., str. 532. Nález z r. 1321: Emler, Pozůstatky desk I. str. 401. 114) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. 110) 111) 112) 113)
Dědictví. 59 však pouze proň výsadním, jelikož již je nemá poručník zřízený za souhlasu králova spolkem, což nejlépe je charakterisováno názorem právní prakse, že takovýto poručník se musí zaručiti za správné vedení a spravování jmění poručencova.105) Že v obou případech jde jen o názory prakse, máme analogicky doloženo při řešení jiné neméně tehdy závažné otázky, pokud může učiniti starší bratr či sestra v poručenské funkci disposice na úkor jmění mladšího svého sourozence jako poručence. Spor obšírně vylíčený od Ondřeje,106) který se snažil dospěti ke konečnému řešení způsobem zcela kritickým, shledávaje doklady po deskových zápisech, 107) trval v praksi po celé následující století, jak nám dosvědčuje Všehrd,108) ale zákonného rozřešení sporu částečně přinesl teprve nález obecný z r. 1496, potvrzený pak r. 1500 přijetím do Zemského zřízení Vladislavského109) a konečně rozhodnuto bylo o něm v Zemském zřízení z r. 1530.110) Podobně se ne- podařilo odstraniti nejasnost při letech na čas daných od krále sirotkům, aby mohli volně poříditi se svým jměním. Ondřejova slova „o tom viece mluviti nechci“ ukazují, jak patrně řešení podobných sporů bylo dokonce i po stránce politické velmi choulostivé v tomto období zápasů krále se stále vzrůstající mocí panskou. K předpisům se zákonnou platností v oboru práva poručenského však v této době ještě právní řád český nedospěl. 11. (Dědictví.) Podobného rázu jako právo manželské majetkové jest stav českého právního řádu v oboru práva dědického. Koncem století XIV. ještě nedostoupila svého vyvrcholení otázka odúmrtí, která pak v následující době dala ráz celému vývoji dědického práva, ačkoliv právě tato doba značí zahájení bojů o její řešení.111) Pravidla právní proto za- znamenávají jen ozvuk prvních zápasů, ale ještě si král uchovává plné své právo k braní odúmrtí, jako v nálezu obecném z r. 1395,112) jímž vy- řčeno, že král statky odúmrtí nabyté může dáti komu chce. Jinak platily nepochybně staré předpisy o odúmrtí z první poloviny stol. XIV., zejména zásada, že zemřel-li kdo, aniž by byl zapsal svého jmění, ač měl k tomu právo, jeho statky spadají na krále113). Ba stopy vlivu králova pozorujeme i na jiném řešení, při t. zv. spolcích (unio), kterými bylo poškozováno královské právo odúmrtí. Vyslovil totiž zásadně nález obecný z 15. května 1383,114) aby spolky, dání a sstupky byly sjednávány jen na plném soudě zemském, podle kteréhož nálezu koncipoval i Ondřej zmínku o tomto 105) U Ondřeje čl. 98. 106) Čl. 148. 107) Viz zejména čl. 149. 108) V. 37. § 6. 109) V Palackého vyd. čl. 105. Čl. 166. Srov. k tomu Kapras, Poručenství (1904) str. 83. Srovnej Rauscher, Dědické právo (1922) str. 50. Knížky nálezů v AČ. XIX., str. 532. Nález z r. 1321: Emler, Pozůstatky desk I. str. 401. 114) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479. 110) 111) 112) 113)
Strana 60
60 Trestné činy. předmětu115). Protože patrně této důležité formality nebylo dbáno, bylo nutno nález znovu opakovati ještě téhož roku 2. října 116), kdy došlo k podrobnějšímu vymezení zákazu, a proto také jej Ondřej opakuje týmiž slovy, když ke své knize po r. 1402 připojuje novější nálezy panské117) Právní úprava spolku dávno byla cílem královým, který v osnově k Maje- statis Carolinael18) se snažil toho dosáhnouti, byť marně, takže se Václav IV. musil spokojiti jen nálezem z r. 1383, když byl předtím jeho otec zakázal nepřipouštěti sirotků ke spolkům vůbec. Z těchto kusých ustanovení dotýkajících se poměrů dědických jest však zřejmo, které problémy zaměstnávaly právníky konce století XIV. To pro- zrazuje i kniha Ondřejova, která se zmiňuje o nesnadném řešení, zda otec může dáti synům díl, kdy tohoto dílu svého může syn na otci vydobýti a kdy syn ztrácí toto své právo.119) Důležité jest vymezení, co všechno počítala prakse tehdejší doby do majetku mužova, s nímž volně mohl pořizovati, dávaje díl dětem. Syn má právo žádati, aby otec tento díl mu zřídil, což jest úplně v souhlase s článkem LXIX. Majestatis Caro- linae, takže patrně osnova Karlova zákoníku chtěla jen uzákoniti dosa- vadní praksi. Sluší tu konečně vzpomenouti též jejího stanoviska, že po- zbývá dědic jakéhokoliv nároku na svůj díl, jestliže těžce ublížil neb zabil toho, po němž se mu mělo dostati dědictví. Prakse doplňovala ustanovení zákonná snažíc se zodpověděti na otázky, jichž řešení nebylo nikterak snadné. Uvážíme-li, jak málo jen bylo předpisů obecných, musíme přiznati, že zhostila se svého těžkého úkolu velmi dobře, třebas nejen v právu soukromém, nýbrž i v oblasti práva trestního a soudního řádu zůstávalo jí dosti rozsáhlé pole nezpracované. 12. (Trestné činy.) Právní zásady takového druhu, jež jsme si uvykli řaditi pod pojem trestního práva, jsou v právním řádu kolem roku 1400 velmi hojné. Lze to vysvětliti naléhavostí, aby brzy byly sta- noveny zákonné předpisy, spojené se soudním procesem, při čemž samo- zřejmě v této době není ještě rozdílu mezi procesem civilním a trestním. Z tohoto posledně uvedeného důvodu bude ponechán výklad veškerých pravidel soudního řádu až pro samostatný oddíl. Rozbroje v zemi vypuknuvší mezi Jednotou panskou a stranou královskou vynutily si na konci stol. XIV. několik zákonných předpisů proti rušení zemského míru. Do nedávné doby platil pouze jediný předpis čelící proti rušitelům pokoje na soudě zemském. Tomu, kdo by na dvoře před nejvyšším písařem vytasil meč, má býti podle zásady odplaty uťata pravá ruka. Jestliže by tímto mečem koho ranil, má býti potrestán 115) Čl. 9. na konci. 116) Emler, Pozůstatky desk I., str. 480. 117) Viz čl. 130. 118) Čl. CVII. 119) Čl. 88. až 90.
60 Trestné činy. předmětu115). Protože patrně této důležité formality nebylo dbáno, bylo nutno nález znovu opakovati ještě téhož roku 2. října 116), kdy došlo k podrobnějšímu vymezení zákazu, a proto také jej Ondřej opakuje týmiž slovy, když ke své knize po r. 1402 připojuje novější nálezy panské117) Právní úprava spolku dávno byla cílem královým, který v osnově k Maje- statis Carolinael18) se snažil toho dosáhnouti, byť marně, takže se Václav IV. musil spokojiti jen nálezem z r. 1383, když byl předtím jeho otec zakázal nepřipouštěti sirotků ke spolkům vůbec. Z těchto kusých ustanovení dotýkajících se poměrů dědických jest však zřejmo, které problémy zaměstnávaly právníky konce století XIV. To pro- zrazuje i kniha Ondřejova, která se zmiňuje o nesnadném řešení, zda otec může dáti synům díl, kdy tohoto dílu svého může syn na otci vydobýti a kdy syn ztrácí toto své právo.119) Důležité jest vymezení, co všechno počítala prakse tehdejší doby do majetku mužova, s nímž volně mohl pořizovati, dávaje díl dětem. Syn má právo žádati, aby otec tento díl mu zřídil, což jest úplně v souhlase s článkem LXIX. Majestatis Caro- linae, takže patrně osnova Karlova zákoníku chtěla jen uzákoniti dosa- vadní praksi. Sluší tu konečně vzpomenouti též jejího stanoviska, že po- zbývá dědic jakéhokoliv nároku na svůj díl, jestliže těžce ublížil neb zabil toho, po němž se mu mělo dostati dědictví. Prakse doplňovala ustanovení zákonná snažíc se zodpověděti na otázky, jichž řešení nebylo nikterak snadné. Uvážíme-li, jak málo jen bylo předpisů obecných, musíme přiznati, že zhostila se svého těžkého úkolu velmi dobře, třebas nejen v právu soukromém, nýbrž i v oblasti práva trestního a soudního řádu zůstávalo jí dosti rozsáhlé pole nezpracované. 12. (Trestné činy.) Právní zásady takového druhu, jež jsme si uvykli řaditi pod pojem trestního práva, jsou v právním řádu kolem roku 1400 velmi hojné. Lze to vysvětliti naléhavostí, aby brzy byly sta- noveny zákonné předpisy, spojené se soudním procesem, při čemž samo- zřejmě v této době není ještě rozdílu mezi procesem civilním a trestním. Z tohoto posledně uvedeného důvodu bude ponechán výklad veškerých pravidel soudního řádu až pro samostatný oddíl. Rozbroje v zemi vypuknuvší mezi Jednotou panskou a stranou královskou vynutily si na konci stol. XIV. několik zákonných předpisů proti rušení zemského míru. Do nedávné doby platil pouze jediný předpis čelící proti rušitelům pokoje na soudě zemském. Tomu, kdo by na dvoře před nejvyšším písařem vytasil meč, má býti podle zásady odplaty uťata pravá ruka. Jestliže by tímto mečem koho ranil, má býti potrestán 115) Čl. 9. na konci. 116) Emler, Pozůstatky desk I., str. 480. 117) Viz čl. 130. 118) Čl. CVII. 119) Čl. 88. až 90.
Strana 61
Trestné činy. 61 smrtí. Obecný tento nález z 1. října 1378,120) reprodukoval již Řád práva zemského121) a také Ondřej.122) Teprve 18. února 1402 vynesl zemský soud nález obecný, jenž vedle Ondřejovy právní knihy123) jest znám i z jiných pramenů, zvláště ze šestnácti listin, kterými byli jmenováni popravci českých krajů, mezi nimiž byl i Ondřej z Dubé. Tyto listiny, dosud uložené v korunním archivu českém124) a stilisované stereotypně podle jednotného formuláře, opakují tento nález a také ze všech inventářů i zpráv seznáváme obsah tohoto nálezu. Podle tohoto nálezu obecného měly býti zastaveny všechny domácí rozbroje, dosavadní odbojníci měli se dostaviti na soud zemský svatodušní; nedostavil-li by se někdo z nich, měl propadnouti statkem, a zpečoval-li by se znovu, tehdy propadal nejen statkem, nýbrž měl býti považován za psance a podle toho mělo s ním býti jednáno. Další nález obecný z téhož dne vydaný na soudě zemském125) zakázal v důsledku toho, že rušitel zemského míru prvním nálezem byl postaven mimo právo, aby takovémuto pachateli bylo kdekoliv poskytováno přístřeší, prohla- šuje zároveň tento čin za napomáhání ke zločinu rušení veřejného násilí a ustanovuje na něj trest konfiskace majetku. Spolu — což svědčí o doko- nalosti formulace tohoto předpisu — bylo určeno, jak má býti veden důkaz, že někdo se provinil zmíněným zločinem: jestliže na podezřelého to vyznali popravci toho kraje, kde přebýval, a s ním tři přísežní páni, po případě většina z těchto pánů přísežných, dostačí to pro domněnku, že dotyčný jest zločinec. Porovnáme-li tento zákonný předpis s některými předlohami a hlavně s Majestas Carolinou, vyniká přesnost jeho stylisace zcela zřejmě.126) Velmi důležitá jest tu formulace trestu, jak se k ní dospělo. Majestas Carolina navrhovala v latinském textu ještě konfiskaci celého jmění, což zřejmě čelilo panským snahám, aby tyto konfiskované statky zůstaly nikoli v majetku králově, nýbrž v majetku království, jak to bylo určeno i v Řádu práva zemského,127) a jak také prozrazuje česká glosa k Majestas (z XV. století), kde se mluví jen o polovině majetku propadlého. Zásada tato o konfiskování majetku náležejícího rušitelům zemského míru byla vyřčena v osnově k Majestas Carolina,128) kamž přešla z konfirmace Karlovy z r. 1347 (2. září), jež je však zase stilisována podle Janova listu z 18. června 1311.129) 120) Emler, Pozůstatky desk I. str. 455, česky v Cod. j. Boh. II. 2. str. 28, 29. 121) V čl. 46. a 41. 122) Čl. 12. 123) Čl. 106. 124) Inv. č. 392 a rep. č.201 a další. Ondřejovu listinu viz reprodukovanou na obr.1. 125) U Ondřeje čl. 107. 126) V Maj. Car. LXV. 127) Čl. 48. a 50. na konci. 128) Č. VI. O postavení odbojníků informuje též Ondřej v čl. 140. 129) Viz Kalousek, Čes. stát. právo (2. vyd. 1892) str. 253, 266. Též jeho Právo dědické (1894), str. 17. Trest konfiskace vyslovil i nález z r. 1321. (Emler, Pozůstatky desk I. str. 401).
Trestné činy. 61 smrtí. Obecný tento nález z 1. října 1378,120) reprodukoval již Řád práva zemského121) a také Ondřej.122) Teprve 18. února 1402 vynesl zemský soud nález obecný, jenž vedle Ondřejovy právní knihy123) jest znám i z jiných pramenů, zvláště ze šestnácti listin, kterými byli jmenováni popravci českých krajů, mezi nimiž byl i Ondřej z Dubé. Tyto listiny, dosud uložené v korunním archivu českém124) a stilisované stereotypně podle jednotného formuláře, opakují tento nález a také ze všech inventářů i zpráv seznáváme obsah tohoto nálezu. Podle tohoto nálezu obecného měly býti zastaveny všechny domácí rozbroje, dosavadní odbojníci měli se dostaviti na soud zemský svatodušní; nedostavil-li by se někdo z nich, měl propadnouti statkem, a zpečoval-li by se znovu, tehdy propadal nejen statkem, nýbrž měl býti považován za psance a podle toho mělo s ním býti jednáno. Další nález obecný z téhož dne vydaný na soudě zemském125) zakázal v důsledku toho, že rušitel zemského míru prvním nálezem byl postaven mimo právo, aby takovémuto pachateli bylo kdekoliv poskytováno přístřeší, prohla- šuje zároveň tento čin za napomáhání ke zločinu rušení veřejného násilí a ustanovuje na něj trest konfiskace majetku. Spolu — což svědčí o doko- nalosti formulace tohoto předpisu — bylo určeno, jak má býti veden důkaz, že někdo se provinil zmíněným zločinem: jestliže na podezřelého to vyznali popravci toho kraje, kde přebýval, a s ním tři přísežní páni, po případě většina z těchto pánů přísežných, dostačí to pro domněnku, že dotyčný jest zločinec. Porovnáme-li tento zákonný předpis s některými předlohami a hlavně s Majestas Carolinou, vyniká přesnost jeho stylisace zcela zřejmě.126) Velmi důležitá jest tu formulace trestu, jak se k ní dospělo. Majestas Carolina navrhovala v latinském textu ještě konfiskaci celého jmění, což zřejmě čelilo panským snahám, aby tyto konfiskované statky zůstaly nikoli v majetku králově, nýbrž v majetku království, jak to bylo určeno i v Řádu práva zemského,127) a jak také prozrazuje česká glosa k Majestas (z XV. století), kde se mluví jen o polovině majetku propadlého. Zásada tato o konfiskování majetku náležejícího rušitelům zemského míru byla vyřčena v osnově k Majestas Carolina,128) kamž přešla z konfirmace Karlovy z r. 1347 (2. září), jež je však zase stilisována podle Janova listu z 18. června 1311.129) 120) Emler, Pozůstatky desk I. str. 455, česky v Cod. j. Boh. II. 2. str. 28, 29. 121) V čl. 46. a 41. 122) Čl. 12. 123) Čl. 106. 124) Inv. č. 392 a rep. č.201 a další. Ondřejovu listinu viz reprodukovanou na obr.1. 125) U Ondřeje čl. 107. 126) V Maj. Car. LXV. 127) Čl. 48. a 50. na konci. 128) Č. VI. O postavení odbojníků informuje též Ondřej v čl. 140. 129) Viz Kalousek, Čes. stát. právo (2. vyd. 1892) str. 253, 266. Též jeho Právo dědické (1894), str. 17. Trest konfiskace vyslovil i nález z r. 1321. (Emler, Pozůstatky desk I. str. 401).
Strana 62
62 Trestné činy. Přímo na počátku nového století, jednak současně se zmíněnými nálezy obecnými, jednak o málo později, byl obohacen právní řád český o zákonné předpisy, dotýkající se deliktů proti obecnému pořádku a řádu. Především byla vydána zápověď veškeré svépomoci mimosoudní,130) jež jest opakováním staršího předpisu vyřčeného naposledy v již zmíněném zápisu Jednotě panské z 30. května 1395,131) kterého použil Ondřej.132) S těmito ustanoveními byl vydán spolu i zákaz jakéhokoliv veřejného násilí, čelící proti častým případům záští mezi jednotlivými pány a po- dobně.133) O předpise, že se má ke stíhání zločinců dostati králi podpory od úředníků, pánů, měst i klášterů, nelze snadno říci, z které doby přesně pochází, jest však jisto, že jde tu o obecný nález, doložený v knize Ondře- jově,134) vydaný až po r. 1402, nikoliv však později než r. 1410. Pokud jde o předpisy o trestání deliktů proti bezpečnosti života, není tolik přesnosti, s jakou jsme se setkávali při trestných činech proti veřejnému pořádku. Ondřej135) zachoval nám žalobní formulář při obža- lobě pro vraždu a vraždu loupežnou. Při loupežné vraždě podle tohoto dokladu136) uváděl žalobce svůj nárok na uloupené peníze, čímž jedině se lišila — můžeme-li užíti terminologie moderní na staré poměry právní — vražda prostá od vraždy loupežné. V žalobním formuláři se vytýkají jako dva důležité body skutkové podstaty vraždy, že se tak stalo na mírné cestě, čímž sluší rozuměti vyloučení eventuální beztrestnosti pachatelovy, stejně tak jako druhým slůvkem „bezprávně“, jímž se vymezuje nutná obrana a nouze. Podobně i při deliktu únosu ženy a znásilnění se setkáváme s tímto určením, jež dobře vysvětluje Ondřej poněkud šířeji, pokud jde o podávání obžaloby v procesu,137) že komorník má vyslechnouti sousedy unesené ženy, zda neslyšeli křik, neb neviděli, že by se byl pachatel násilím dobýval do obydlí napadené, či stal-li se trestný čin na cestě volně pří- stupné, vesměs tedy okolnosti důležité pro posouzení skutkové podstaty spáchaného činu. Předpisy tyto, vyřčené prostřednictvím formulářů žalobních, vynikají přesnou formulací, ale stěží lze odpověděti na otázku, zda můžeme je považovati za předpisy zákonné či jen za výtvor judikatury. Žaloba o únos a znásilnění sice se obsahově shoduje s „Řádem práva zem- ského“138) i s „Majestas Carolina“139), ale „Rád“ jest právní kniha a „Maje- 130) Z r. 1402 (Emler, Pozůstatky desk I. str. 595). Ondřejův čl. 108. a 109. 131) AČ. I., str. 57. 132) Čl. 13. 133) Ondřejův čl. 110. 134) Čl. 137. Že jest to nález obecný, dosvědčuje regest relační listiny k deskám zachovaný v inventáři korunního archivu z 1466 ve zmíněném rukopise fol. 15b, 16a. 135) Čl. 27. 136) Jak pokročilo za století XV. nazírání na vraždu, vynikne z porovnání s vel- mi podobným formulářem uvedeným u Všehrda II. 11, § 4. 137) Čl. 19. 138) Čl. 88. 139) Čl. XCIV.
62 Trestné činy. Přímo na počátku nového století, jednak současně se zmíněnými nálezy obecnými, jednak o málo později, byl obohacen právní řád český o zákonné předpisy, dotýkající se deliktů proti obecnému pořádku a řádu. Především byla vydána zápověď veškeré svépomoci mimosoudní,130) jež jest opakováním staršího předpisu vyřčeného naposledy v již zmíněném zápisu Jednotě panské z 30. května 1395,131) kterého použil Ondřej.132) S těmito ustanoveními byl vydán spolu i zákaz jakéhokoliv veřejného násilí, čelící proti častým případům záští mezi jednotlivými pány a po- dobně.133) O předpise, že se má ke stíhání zločinců dostati králi podpory od úředníků, pánů, měst i klášterů, nelze snadno říci, z které doby přesně pochází, jest však jisto, že jde tu o obecný nález, doložený v knize Ondře- jově,134) vydaný až po r. 1402, nikoliv však později než r. 1410. Pokud jde o předpisy o trestání deliktů proti bezpečnosti života, není tolik přesnosti, s jakou jsme se setkávali při trestných činech proti veřejnému pořádku. Ondřej135) zachoval nám žalobní formulář při obža- lobě pro vraždu a vraždu loupežnou. Při loupežné vraždě podle tohoto dokladu136) uváděl žalobce svůj nárok na uloupené peníze, čímž jedině se lišila — můžeme-li užíti terminologie moderní na staré poměry právní — vražda prostá od vraždy loupežné. V žalobním formuláři se vytýkají jako dva důležité body skutkové podstaty vraždy, že se tak stalo na mírné cestě, čímž sluší rozuměti vyloučení eventuální beztrestnosti pachatelovy, stejně tak jako druhým slůvkem „bezprávně“, jímž se vymezuje nutná obrana a nouze. Podobně i při deliktu únosu ženy a znásilnění se setkáváme s tímto určením, jež dobře vysvětluje Ondřej poněkud šířeji, pokud jde o podávání obžaloby v procesu,137) že komorník má vyslechnouti sousedy unesené ženy, zda neslyšeli křik, neb neviděli, že by se byl pachatel násilím dobýval do obydlí napadené, či stal-li se trestný čin na cestě volně pří- stupné, vesměs tedy okolnosti důležité pro posouzení skutkové podstaty spáchaného činu. Předpisy tyto, vyřčené prostřednictvím formulářů žalobních, vynikají přesnou formulací, ale stěží lze odpověděti na otázku, zda můžeme je považovati za předpisy zákonné či jen za výtvor judikatury. Žaloba o únos a znásilnění sice se obsahově shoduje s „Řádem práva zem- ského“138) i s „Majestas Carolina“139), ale „Rád“ jest právní kniha a „Maje- 130) Z r. 1402 (Emler, Pozůstatky desk I. str. 595). Ondřejův čl. 108. a 109. 131) AČ. I., str. 57. 132) Čl. 13. 133) Ondřejův čl. 110. 134) Čl. 137. Že jest to nález obecný, dosvědčuje regest relační listiny k deskám zachovaný v inventáři korunního archivu z 1466 ve zmíněném rukopise fol. 15b, 16a. 135) Čl. 27. 136) Jak pokročilo za století XV. nazírání na vraždu, vynikne z porovnání s vel- mi podobným formulářem uvedeným u Všehrda II. 11, § 4. 137) Čl. 19. 138) Čl. 88. 139) Čl. XCIV.
Strana 63
Trestné činy. 63 stas“ zůstala jen osnovou, oboje byly tudíž bez platnosti zákona. Nemůžeme se opříti ani o žádný dochovaný nález obecný a tak se musíme spokojiti pouze tím, abychom je považovali za produkt prakse, byť velmi vyspělé. Počátek století patnáctého, rok 1410 (2. října) přinesl obecný nálezl40) o urážce na cti. Sice již dříve z poloviny století předcházejícího máme zprávu Ondřejovu o mimořádném odvolání Mikše z Potštejna za hranice ke sboru kurfiřtů ve věci cti, ale jednak nelze říci, zda vskutku šlo o urážku na cti, a jednak o jaké snad ustanovení zákonné se opíral rozsudek českého soudu, protože zpráva Ondřejova141) jest nejasná a patrně již i Ondřejov i samotnému byla podstata celé pře nevalně známa.142) Nález z roku 1410 se však nedotýká urážky na cti povšechně, nýbrž stanoví řízení při urážce, nazval-li někdo pána „chlapem“, tedy urazil-li ho ve vědomí jeho rodové příslušnosti.143) Norma tato stanovila i trest a náhradu za veškery škody způsobené pohaněnému. Delikty proti majetku měly v době koncem století XIV. a počátkem následujícího století již řadu předpisů je zakazujících a také je stihajících tresty. Tak r. 1404 bylo stanoveno, aby nikdo nepřejímal, ani nekupoval věcí získaných válkou nebo kořistěním mimoválečným pod trestem smrti a konfiskace veškerého majetku.144) A podobně nedlouho potom v letech 1406—1407 vyřkl soud zemský obecný zákaz nekupovati věcí kradených 145) Zvláštního druhu jest čin, jehož skutkov podstata záleží v tom, že se někdo uvázal násilně a bezprávně v cizí majetek s veškerým příslušenstvím a tím zabraňuje výkonu vlastnického práva žalobci.146) Bylo by tedy možno v žalobě o takový čin podle moderního nazírání nalézti jak žalobu trestní, tak civilní, což však není samozřejmě pro dobu kolem roku 1400 vhodné. Žalobce provádí důkaz buď deskami,147) neb když v deskách nemá zápisu pro jeho práva svědčícího, svědky. Poněvadž známe žalobu jen ze ža- lobního formuláře zachovaného Ondřejem, nemůžeme rozhodnouti, zda jednak se tato žaloba opírala o nějaký předpis obecný, a jednak zda stranu podlehnuvší ve sporu stíhal vedle náhrady škody i trest. Formuláře podobné žaloby zachovaly nám i „Formulae querelarum“148) a podobně zněly i žaloby pro odnětí kobylího pole.149) 140) Emler, Pozůstatky desk II., str. 73. a Ondřejův čl. 112. 141) Čl. 79. 142) Mluví „ve věci cti“, čímž může býti míněna i čest ve smyslu politickém, vojenském a p., takže nešlo snad ani o nějakou urážku na cti v pravém slova smyslu. 143) Spíše snad než jako urážku na cti bylo by možno definovati takový čin jako porušení práva na titul, tedy vlastně práva na statek nehmotný (t. zv. osobnostního). Srovnej k tomu můj článek „Práva osobnostní“ ve „Všehrdu“ IX. (1928), str. 106. 144) Emler, Pozůstatky desk II., str. 10. 145) Emler, Pozůstatky desk II., str. 29. 146) Ondřejovy čl. 29. a 30. 147) Čl. 30. 143) Vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II. 2, str. 324. 149) Ondřejův čl. 32.
Trestné činy. 63 stas“ zůstala jen osnovou, oboje byly tudíž bez platnosti zákona. Nemůžeme se opříti ani o žádný dochovaný nález obecný a tak se musíme spokojiti pouze tím, abychom je považovali za produkt prakse, byť velmi vyspělé. Počátek století patnáctého, rok 1410 (2. října) přinesl obecný nálezl40) o urážce na cti. Sice již dříve z poloviny století předcházejícího máme zprávu Ondřejovu o mimořádném odvolání Mikše z Potštejna za hranice ke sboru kurfiřtů ve věci cti, ale jednak nelze říci, zda vskutku šlo o urážku na cti, a jednak o jaké snad ustanovení zákonné se opíral rozsudek českého soudu, protože zpráva Ondřejova141) jest nejasná a patrně již i Ondřejov i samotnému byla podstata celé pře nevalně známa.142) Nález z roku 1410 se však nedotýká urážky na cti povšechně, nýbrž stanoví řízení při urážce, nazval-li někdo pána „chlapem“, tedy urazil-li ho ve vědomí jeho rodové příslušnosti.143) Norma tato stanovila i trest a náhradu za veškery škody způsobené pohaněnému. Delikty proti majetku měly v době koncem století XIV. a počátkem následujícího století již řadu předpisů je zakazujících a také je stihajících tresty. Tak r. 1404 bylo stanoveno, aby nikdo nepřejímal, ani nekupoval věcí získaných válkou nebo kořistěním mimoválečným pod trestem smrti a konfiskace veškerého majetku.144) A podobně nedlouho potom v letech 1406—1407 vyřkl soud zemský obecný zákaz nekupovati věcí kradených 145) Zvláštního druhu jest čin, jehož skutkov podstata záleží v tom, že se někdo uvázal násilně a bezprávně v cizí majetek s veškerým příslušenstvím a tím zabraňuje výkonu vlastnického práva žalobci.146) Bylo by tedy možno v žalobě o takový čin podle moderního nazírání nalézti jak žalobu trestní, tak civilní, což však není samozřejmě pro dobu kolem roku 1400 vhodné. Žalobce provádí důkaz buď deskami,147) neb když v deskách nemá zápisu pro jeho práva svědčícího, svědky. Poněvadž známe žalobu jen ze ža- lobního formuláře zachovaného Ondřejem, nemůžeme rozhodnouti, zda jednak se tato žaloba opírala o nějaký předpis obecný, a jednak zda stranu podlehnuvší ve sporu stíhal vedle náhrady škody i trest. Formuláře podobné žaloby zachovaly nám i „Formulae querelarum“148) a podobně zněly i žaloby pro odnětí kobylího pole.149) 140) Emler, Pozůstatky desk II., str. 73. a Ondřejův čl. 112. 141) Čl. 79. 142) Mluví „ve věci cti“, čímž může býti míněna i čest ve smyslu politickém, vojenském a p., takže nešlo snad ani o nějakou urážku na cti v pravém slova smyslu. 143) Spíše snad než jako urážku na cti bylo by možno definovati takový čin jako porušení práva na titul, tedy vlastně práva na statek nehmotný (t. zv. osobnostního). Srovnej k tomu můj článek „Práva osobnostní“ ve „Všehrdu“ IX. (1928), str. 106. 144) Emler, Pozůstatky desk II., str. 10. 145) Emler, Pozůstatky desk II., str. 29. 146) Ondřejovy čl. 29. a 30. 147) Čl. 30. 143) Vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II. 2, str. 324. 149) Ondřejův čl. 32.
Strana 64
64 Trestné činy. Obdobné povahy jako čin svrchu uvedený, jest poškození c zího majetku, uváděné souhrnným názvem škod. Škody se různily podle toho, čím byly způsobeny a z čeho tudíž bylo žalováno. Ondřej150) vyjmenovávaje je, zmiňuje se o žalobách ze škod z účinku, z příjmu, z kázání, o požár neb pařez a konečně o vdání k purkrabství a o ohřebu. Z těchto pěti však zároveň připomíná dvoje poslední (požár, vdání s ohřebem) jako v jeho době již neužívané, protože prý tyto dvě škody byly za doby Karlovy zakázány,151) takže vzaly za své zánikem těchto starých institucí českého práva.152) Zůstaly tudíž na přechodu XIV. a XV. století v žalobách jen tři škody a to z účinku, z příjmu a z kázání.153) Ve formuláři žaloby z účinku dochovaném Ondřejem154) žalovaný jest označen jako pachatel škody, způsobené násilím bezprávně na statku žalobcově. Podle tvrzení Ondře- jova bývalo připojováno bližší označení o bezprávnosti skutku obžalo- vaného.155) Výši škody bylo třeba zjišťovati svědky a dále přísežným vý- slechem jak žalobcovým, tak žalovaného, který kromě toho musí vésti dva očistníky. Jde-li však o dluh listinný, rozhoduje o škodě purkrabí pražský jako příslušný soudce v takovýchto sporech. Uzná-li žalovaný listinu, dá purkrabí úmluvu do dvou neděl. Neuzná-li dlužního úpisu, vede se důkaz jako obvykle.156) Podobně přísaha žalovaného odpadá, jsou-li škody zjistitelné deskami.157) Také byla-li by žaloba z úroků, roz- hodují desky. Ve všech těchto žalobách jest pojem účinku značně široký a různotvárný — tříděno podle současné terminologie — jak civilně právní, tak trestně právní, — vždycky však jest porušením smluvního závazku se strany žalovaného, kterýmž byla způsobena újma na majetku žalob- cově, čímž se ovšem žalobní formuláře stávají nejen složitými, nýbrž i značně odlišnými. A podobně jest tomu při druhé žalobě o škody, o žalobě z příjmu. Základ žaloby záleží v tom, že žalobce žaluje na náhradu škody a vymáhá ji od žalovaného, který však sám není původcem majetkové újmy žalobcovy, nýbrž to, co jiný bezprávně a svémocně získal na majetku žalobcově, žalovaný od tohoto škůdce přijal a nyní drží („od něho přijem i žive“).158) Důkaz bylo by vésti přísežnými svědky, ale z přísahy jsou vyňaty určité osoby (popravci, zemští konšelé, kmeti), které potvrzují svou výpověď odkazem na svou úřední přísahu. Konečně i žaloba z kázání má podklad v tom, že žalobce žaluje žalovaného proto, že sice sám mu škodu nezpůsobil, ale jinému přikázal, aby žalobci škodu způsobil a ten tak učinil. Že obyčejně šlo o návod osoby nesamostatné a závislé, vy- 150) Čl. 26. 151) Čl. 10. Bližšího znění zákazu, ani jeho data neznáme. 152) O zániku vdání a ohřebu viz Kapras, Zástavní právo (1903) str. 11. 153) Čl. 10. a 35. 154) Čl. 36. 155) Čl. 40. 156) Čl. 37. 157) Čl. 39. 158) Čl. 41.
64 Trestné činy. Obdobné povahy jako čin svrchu uvedený, jest poškození c zího majetku, uváděné souhrnným názvem škod. Škody se různily podle toho, čím byly způsobeny a z čeho tudíž bylo žalováno. Ondřej150) vyjmenovávaje je, zmiňuje se o žalobách ze škod z účinku, z příjmu, z kázání, o požár neb pařez a konečně o vdání k purkrabství a o ohřebu. Z těchto pěti však zároveň připomíná dvoje poslední (požár, vdání s ohřebem) jako v jeho době již neužívané, protože prý tyto dvě škody byly za doby Karlovy zakázány,151) takže vzaly za své zánikem těchto starých institucí českého práva.152) Zůstaly tudíž na přechodu XIV. a XV. století v žalobách jen tři škody a to z účinku, z příjmu a z kázání.153) Ve formuláři žaloby z účinku dochovaném Ondřejem154) žalovaný jest označen jako pachatel škody, způsobené násilím bezprávně na statku žalobcově. Podle tvrzení Ondře- jova bývalo připojováno bližší označení o bezprávnosti skutku obžalo- vaného.155) Výši škody bylo třeba zjišťovati svědky a dále přísežným vý- slechem jak žalobcovým, tak žalovaného, který kromě toho musí vésti dva očistníky. Jde-li však o dluh listinný, rozhoduje o škodě purkrabí pražský jako příslušný soudce v takovýchto sporech. Uzná-li žalovaný listinu, dá purkrabí úmluvu do dvou neděl. Neuzná-li dlužního úpisu, vede se důkaz jako obvykle.156) Podobně přísaha žalovaného odpadá, jsou-li škody zjistitelné deskami.157) Také byla-li by žaloba z úroků, roz- hodují desky. Ve všech těchto žalobách jest pojem účinku značně široký a různotvárný — tříděno podle současné terminologie — jak civilně právní, tak trestně právní, — vždycky však jest porušením smluvního závazku se strany žalovaného, kterýmž byla způsobena újma na majetku žalob- cově, čímž se ovšem žalobní formuláře stávají nejen složitými, nýbrž i značně odlišnými. A podobně jest tomu při druhé žalobě o škody, o žalobě z příjmu. Základ žaloby záleží v tom, že žalobce žaluje na náhradu škody a vymáhá ji od žalovaného, který však sám není původcem majetkové újmy žalobcovy, nýbrž to, co jiný bezprávně a svémocně získal na majetku žalobcově, žalovaný od tohoto škůdce přijal a nyní drží („od něho přijem i žive“).158) Důkaz bylo by vésti přísežnými svědky, ale z přísahy jsou vyňaty určité osoby (popravci, zemští konšelé, kmeti), které potvrzují svou výpověď odkazem na svou úřední přísahu. Konečně i žaloba z kázání má podklad v tom, že žalobce žaluje žalovaného proto, že sice sám mu škodu nezpůsobil, ale jinému přikázal, aby žalobci škodu způsobil a ten tak učinil. Že obyčejně šlo o návod osoby nesamostatné a závislé, vy- 150) Čl. 26. 151) Čl. 10. Bližšího znění zákazu, ani jeho data neznáme. 152) O zániku vdání a ohřebu viz Kapras, Zástavní právo (1903) str. 11. 153) Čl. 10. a 35. 154) Čl. 36. 155) Čl. 40. 156) Čl. 37. 157) Čl. 39. 158) Čl. 41.
Strana 65
Soudní řízení. 65 světluje i formulář žaloby, uváděje vlastního pachatele jako „odnikudž (t. j. neusedlého).159) Všechny tyto žaloby o škody mají jen sporé vzory od poloviny století XIV. Okolnost, že Ondřej uvádí pro ně tolik formu- lářů a zkušeností z prakse, jakož i to, že tato jeho tvrzení můžeme kontro- lovati se zprávami odjinud, dosvědčuje, že koncem věku XIV. dospěly již úplné vytříbenosti. 13. (Soudní řízení.) Nejhojnější předpisy zákonné nalézáme v době kolem roku 1400 z oboru soudního řízení. Skutečnost tuto snadno můžeme vysvětliti připomínkou, jak důležité bylo řádné a co nejvíce o zákonné předpisy se opírající soudní řízení, jež často vedlo k vydání nálezů regulujících praksi a tvořících bohatou judikaturu pro případy sporné. 160) Kromě toho zemský soud vydával i obecné nálezy a tím tvořil právo pro budoucnost a nelze se tedy diviti, jestliže právě pro toto řízení brzy byla dána obecná ustanovení. Ostatně již v oddíle, kde bylo pro- mluveno o jednotlivých právech a o nálezích, stala se o tom zmínka. Tam byla učiněna již i poznámka o předpisech pro příslušnost soudní, jednak že vrah má býti stíhán jedině soudem, který jest mu příslušný podle jeho stavu,161) že pánové a ti, kdož zasedají na soudě zemském, nesmějí býti poháněni před úředníky menší, nýbrž jedině před zemský soud,162) dále později r. 1408 bylo znovu stanoveno o příslušnosti soudní,163) takže bylo by dostatečně na předělu věku XIV. a XV. postaráno o zákonnou úpravu této velmi důležité látky. Jak dříve bylo ukázáno, okolo r. 1400 platila řada ustanovení o úřednících řídících soudní líčení, čímž byl dán soudnímu procesu i řádný osobní podklad. Daleko ovšem tomu tak nebylo, uvážíme-li průběh vlastního líčení soudního. Mezery musila doplňovati prakse, ale i tak lze předem povšechně říci, že k chvále právního řádu této doby v mnoha případech mohla se opříti o ustanovení s platností zákonnou. Ondřej164) ve shodě s „Řádem práva zemského“165) vysvětlil základy soud- ního řízení jako úvod k vylíčení jednotlivých fází procesu.166) Jde tu především o půhon, čili podání žaloby. Pravidelně se žádá trojí půhon, aby žalovaný byl zpraven o podání žaloby a aby se nestalo, že by mu žaloba, resp. zpráva o ní nebyla doručena. Proto již roku 1380 byl vydán nález obecný, jak má býti dodán půhon tomu, koho by pohá- 159) Čl. 42. 160) O významu procesu soudního srovnej i moje pojednání ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně sv. VII. (1929) str. 182 a násl. 161) Emler, Pozůstatky desk I., str. 433, z r. 1366. 162) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479, z r. 1383. 163) Nálezy vydané v Právníku I. (1861), str. 159. Není však známo bližší znění tohoto obecného nálezu. 164) Čl. 14. 165) Čl. 1. a 9. 166) Čl. 155. také této materie se dotýkající, jest pozdější. O jeho příslušnosti ke knize a pochybnosti k tomu se pojících srovnej str. 10 a 29. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 5
Soudní řízení. 65 světluje i formulář žaloby, uváděje vlastního pachatele jako „odnikudž (t. j. neusedlého).159) Všechny tyto žaloby o škody mají jen sporé vzory od poloviny století XIV. Okolnost, že Ondřej uvádí pro ně tolik formu- lářů a zkušeností z prakse, jakož i to, že tato jeho tvrzení můžeme kontro- lovati se zprávami odjinud, dosvědčuje, že koncem věku XIV. dospěly již úplné vytříbenosti. 13. (Soudní řízení.) Nejhojnější předpisy zákonné nalézáme v době kolem roku 1400 z oboru soudního řízení. Skutečnost tuto snadno můžeme vysvětliti připomínkou, jak důležité bylo řádné a co nejvíce o zákonné předpisy se opírající soudní řízení, jež často vedlo k vydání nálezů regulujících praksi a tvořících bohatou judikaturu pro případy sporné. 160) Kromě toho zemský soud vydával i obecné nálezy a tím tvořil právo pro budoucnost a nelze se tedy diviti, jestliže právě pro toto řízení brzy byla dána obecná ustanovení. Ostatně již v oddíle, kde bylo pro- mluveno o jednotlivých právech a o nálezích, stala se o tom zmínka. Tam byla učiněna již i poznámka o předpisech pro příslušnost soudní, jednak že vrah má býti stíhán jedině soudem, který jest mu příslušný podle jeho stavu,161) že pánové a ti, kdož zasedají na soudě zemském, nesmějí býti poháněni před úředníky menší, nýbrž jedině před zemský soud,162) dále později r. 1408 bylo znovu stanoveno o příslušnosti soudní,163) takže bylo by dostatečně na předělu věku XIV. a XV. postaráno o zákonnou úpravu této velmi důležité látky. Jak dříve bylo ukázáno, okolo r. 1400 platila řada ustanovení o úřednících řídících soudní líčení, čímž byl dán soudnímu procesu i řádný osobní podklad. Daleko ovšem tomu tak nebylo, uvážíme-li průběh vlastního líčení soudního. Mezery musila doplňovati prakse, ale i tak lze předem povšechně říci, že k chvále právního řádu této doby v mnoha případech mohla se opříti o ustanovení s platností zákonnou. Ondřej164) ve shodě s „Řádem práva zemského“165) vysvětlil základy soud- ního řízení jako úvod k vylíčení jednotlivých fází procesu.166) Jde tu především o půhon, čili podání žaloby. Pravidelně se žádá trojí půhon, aby žalovaný byl zpraven o podání žaloby a aby se nestalo, že by mu žaloba, resp. zpráva o ní nebyla doručena. Proto již roku 1380 byl vydán nález obecný, jak má býti dodán půhon tomu, koho by pohá- 159) Čl. 42. 160) O významu procesu soudního srovnej i moje pojednání ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně sv. VII. (1929) str. 182 a násl. 161) Emler, Pozůstatky desk I., str. 433, z r. 1366. 162) Emler, Pozůstatky desk I., str. 479, z r. 1383. 163) Nálezy vydané v Právníku I. (1861), str. 159. Není však známo bližší znění tohoto obecného nálezu. 164) Čl. 14. 165) Čl. 1. a 9. 166) Čl. 155. také této materie se dotýkající, jest pozdější. O jeho příslušnosti ke knize a pochybnosti k tomu se pojících srovnej str. 10 a 29. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 5
Strana 66
66 Soudní řízení. nějící úředník doma nezastihl.167) Byl-li by v zemi, má býti půhon doručen tím, kdo v jeho nepřítomnosti jest držitelem jeho statku. Tento držitel má mu jej dodati třikrát ve lhůtě vždy se opakujících šesti neděl, takže celkem má od prvé do poslední uplynouti doba osmnácti neděl. Kdyby snad mezi tím nastaly Suché dny, o nichž pravidelně zasedal zemský soud, má lhůta pohnanému dále bez přerušení běžeti. Kdyby však nestál do 18 neděl po těchto Suchých dnech, ztrácí svou při, leda, že by byl ve službě vojenské, kterou by nemohl opustiti. Trojí půhon byl pravidlem, výjimku činily pouze žaloby ze zástavy věnné.168) Mezi jednotlivými půhony mělo uplynouti nejméně 14 dní a nejvýše šest neděl a všechny tři mají býti vyřízeny v mezidobí od jedněch Suchých dnů k příštím. Kromě toho těsně na konci století XIV. zodpověděla si právní prakse důležitou otázku, jak vykonávati má svou půhonní funkci komorník t. j. výkonný orgán nejvyššího komorníka.169) Z této obvyklé prakse, jejíž zákonné opory nenalézáme snad také proto, že se nám nedochovala o ní zpráva, jest si povšimnouti, že komorník při půhonu vstupuje na pozemek pohnaného vždy neozbrojen, jen s holí jako odznakem svojí moci (soudního banu) a za legitimaci mu slouží pečeť úřední.170) Kdyby pohnal komorník bez této legitimační pomůcky, mohl býti zatčen a spoután. Výkon půhonu hlásil komorník u konšelů nejbližšího královského města. Také byl sta- noven na zbraňování ve výkonu komorníkovu trest, o jehož výši a způ- sobu však nejsme dochovanými prameny zpraveni. Půhony se liší podle předmětu žaloby. Tak při žalobě o majetek, získaný dědictvím nebo koupí či po případě i jiným způsobem, stejně tak jako o zástavy171) (kromě zástavy věnné), mají býti tři půhony.172) První rok má býti stanoven 14 dní po vykonání půhonu, druhý stejně tak a třetí připadá na Suché dny, kdy jest konán zemský soud. Pohnaný musí státi až na posledním roce, jinak může se na dřívějších dvou dáti zastoupiti poručníky, kteří jsou vybaveni plnou mocí, takže mohou po- hnanému i získati i ztratiti. Značně rozdílné jest zahájení pře a půhon při žalobách z vraždy, únosu ženy a znásilnění.173) Vždy se požaduje trojí opakování půhonu.174) K zahájení žaloby o vraždu175) jest třeba, aby 167) Emler, Pozůstatky desk I., str. 462. 168) U Ondřeje čl. 15. 169) Ondřej v čl. 101. 170) Snad tu šlo o známou pečet zemského soudu s nadpisem: „S. Wenceslaus citat ad iudicium“, jejíž jeden typář se zachoval dosud při deskách zemských. Písmena legendy však vzbuzují jistou pochybnost a proto nelze se jí zabývati na tomto místě. 171) Ondřejův čl. 16. až 17. 172) Ustanovení toto jest shodné s „Officium cca tab.“ č. 5. a tedy pravděpodobně prakse byla pevná a snad se opírala o nějaká nám nyní neznámá zákonná ustanovení. 173) Ondřejův čl. 19. 174) Předlohu viz v Řádu práva zems. čl. 52. a v „Officium cca. tab.“ č. 6. 175) Ondřej píše: „hlava neb mord“, z čehož však nelze ještě odvozovat roz mezi oběma výrazy, z nichž onen je starší tohoto.
66 Soudní řízení. nějící úředník doma nezastihl.167) Byl-li by v zemi, má býti půhon doručen tím, kdo v jeho nepřítomnosti jest držitelem jeho statku. Tento držitel má mu jej dodati třikrát ve lhůtě vždy se opakujících šesti neděl, takže celkem má od prvé do poslední uplynouti doba osmnácti neděl. Kdyby snad mezi tím nastaly Suché dny, o nichž pravidelně zasedal zemský soud, má lhůta pohnanému dále bez přerušení běžeti. Kdyby však nestál do 18 neděl po těchto Suchých dnech, ztrácí svou při, leda, že by byl ve službě vojenské, kterou by nemohl opustiti. Trojí půhon byl pravidlem, výjimku činily pouze žaloby ze zástavy věnné.168) Mezi jednotlivými půhony mělo uplynouti nejméně 14 dní a nejvýše šest neděl a všechny tři mají býti vyřízeny v mezidobí od jedněch Suchých dnů k příštím. Kromě toho těsně na konci století XIV. zodpověděla si právní prakse důležitou otázku, jak vykonávati má svou půhonní funkci komorník t. j. výkonný orgán nejvyššího komorníka.169) Z této obvyklé prakse, jejíž zákonné opory nenalézáme snad také proto, že se nám nedochovala o ní zpráva, jest si povšimnouti, že komorník při půhonu vstupuje na pozemek pohnaného vždy neozbrojen, jen s holí jako odznakem svojí moci (soudního banu) a za legitimaci mu slouží pečeť úřední.170) Kdyby pohnal komorník bez této legitimační pomůcky, mohl býti zatčen a spoután. Výkon půhonu hlásil komorník u konšelů nejbližšího královského města. Také byl sta- noven na zbraňování ve výkonu komorníkovu trest, o jehož výši a způ- sobu však nejsme dochovanými prameny zpraveni. Půhony se liší podle předmětu žaloby. Tak při žalobě o majetek, získaný dědictvím nebo koupí či po případě i jiným způsobem, stejně tak jako o zástavy171) (kromě zástavy věnné), mají býti tři půhony.172) První rok má býti stanoven 14 dní po vykonání půhonu, druhý stejně tak a třetí připadá na Suché dny, kdy jest konán zemský soud. Pohnaný musí státi až na posledním roce, jinak může se na dřívějších dvou dáti zastoupiti poručníky, kteří jsou vybaveni plnou mocí, takže mohou po- hnanému i získati i ztratiti. Značně rozdílné jest zahájení pře a půhon při žalobách z vraždy, únosu ženy a znásilnění.173) Vždy se požaduje trojí opakování půhonu.174) K zahájení žaloby o vraždu175) jest třeba, aby 167) Emler, Pozůstatky desk I., str. 462. 168) U Ondřeje čl. 15. 169) Ondřej v čl. 101. 170) Snad tu šlo o známou pečet zemského soudu s nadpisem: „S. Wenceslaus citat ad iudicium“, jejíž jeden typář se zachoval dosud při deskách zemských. Písmena legendy však vzbuzují jistou pochybnost a proto nelze se jí zabývati na tomto místě. 171) Ondřejův čl. 16. až 17. 172) Ustanovení toto jest shodné s „Officium cca tab.“ č. 5. a tedy pravděpodobně prakse byla pevná a snad se opírala o nějaká nám nyní neznámá zákonná ustanovení. 173) Ondřejův čl. 19. 174) Předlohu viz v Řádu práva zems. čl. 52. a v „Officium cca. tab.“ č. 6. 175) Ondřej píše: „hlava neb mord“, z čehož však nelze ještě odvozovat roz mezi oběma výrazy, z nichž onen je starší tohoto.
Strana 67
Soudní řízení. 67 žalobce z řad příbuzných neb mužských přátel žaloval před pražským purkrabím a vyžádal si komorníka na vyšetření, jak se vražda stala. Sám pak má obstarati předměty doličné, zvláště má ukázati zkrvavený šat zavražděného. Stal-li se únos ženy, má podobně zjistiti všechny okolnosti při trestném činu, aby bylo možno přesně stanoviti skutkovou podstatu. Pak teprve má býti obviněný poháněn trojím půhonem. Při únosu jest třeba vyslechnouti unesenou ženu176) před úředníky a její výslech má býti zapsán od písaře. Kromě toho, aby byla zamezena koluse svědecká, má býti unesená odevzdána do svatojiřského kláštera v Praze, kdež má býti držena tak, aby s ní nikdo nemohl mluviti, až do zasedání soudu zem- ského.177) Půhon z práva retraktního, t. zv. ssutí, jde také třikráte.178) Žalobce může žádati vypočtení peněz ssutých i ohledání desk. Jestliže bude zjištěna svévole na straně žalobcově, tedy ztratí peníze i nemovitý majetek a sice tak, že peníze připadnou úředníkům a nemovitosti s ostatním majetkem pohnanému. Také může žalobce žádati složení peněz u desk zemských. Jestliže pohnaný by nechtěl vzíti své peníze, připadnou peníze úředníkům a ostatní majetek žalobci. Podobně může prohráti při i opovědí, právní výhradou a nedostavením se k soudu. Komplikovanosti prakse v tomto bodě nedosáhl žádný jiný půhon. Půhony o zlato a o kobylí pole byly na konci století XIV. nepochybně obsoletní a nepraktické a proto se patrně spokojil Ondřej prostým odkazem na půhony o majetek.179) Půhony o dluhy a zástavy se různí podle toho, jak veliký jest dluh neb zástava zažalovaná.180) Jestliže hodnotou nedosahuje deseti kop, dostačí jediný půhon a k důkazu tři svědci s očistou, což však neplatí, je-li žalobce měšťan z královského města a žaluje z dluhu vzniklého útratou nuceného pobytu t. zv. stravy, neb z dluhu vzniklého krádeží, kdy jest třeba vlastní přísahy žalovaného. Že jde tu o starou praksi zemského soudu, která pravděpodobně neměla podpory v některém nálezu obecném, lze souditi z analogického znění knihy Rožmberské.181) Také v „Officium circa tabulas terrae“, pokud jde o vedení tří svědků při dluzích pod deset kop, nalézáme shodná ustanovení.182) Jestliže však žalovaný dluh neb zástava dosahovala hodnotou deset kop neb je převyšovala, jest třeba tří půhonů ve lhůtách shodných s půhony z majetku a k důkazu pak sedmi svědků, z nichž většina má býti vedena z toho kraje, kde leží statek zadlužený. I tato prakse je 176) Ondřej mluví jen o „unesené panně“, ač nejprve jasně liší: „o únos a podá- venie panen neb vdov" ... 177) Jde tu o starou soudní praksi, již převzal Ondřej skoro doslovně z Řádu práva zemského čl. 84. 178) Ondřej v čl. 22. Předloha v „Off. cca tab.“ č. 19. 178) Čl. 23. 180) Čl. 24. 181) Čl. 118. 182) Čl. 56. 5*
Soudní řízení. 67 žalobce z řad příbuzných neb mužských přátel žaloval před pražským purkrabím a vyžádal si komorníka na vyšetření, jak se vražda stala. Sám pak má obstarati předměty doličné, zvláště má ukázati zkrvavený šat zavražděného. Stal-li se únos ženy, má podobně zjistiti všechny okolnosti při trestném činu, aby bylo možno přesně stanoviti skutkovou podstatu. Pak teprve má býti obviněný poháněn trojím půhonem. Při únosu jest třeba vyslechnouti unesenou ženu176) před úředníky a její výslech má býti zapsán od písaře. Kromě toho, aby byla zamezena koluse svědecká, má býti unesená odevzdána do svatojiřského kláštera v Praze, kdež má býti držena tak, aby s ní nikdo nemohl mluviti, až do zasedání soudu zem- ského.177) Půhon z práva retraktního, t. zv. ssutí, jde také třikráte.178) Žalobce může žádati vypočtení peněz ssutých i ohledání desk. Jestliže bude zjištěna svévole na straně žalobcově, tedy ztratí peníze i nemovitý majetek a sice tak, že peníze připadnou úředníkům a nemovitosti s ostatním majetkem pohnanému. Také může žalobce žádati složení peněz u desk zemských. Jestliže pohnaný by nechtěl vzíti své peníze, připadnou peníze úředníkům a ostatní majetek žalobci. Podobně může prohráti při i opovědí, právní výhradou a nedostavením se k soudu. Komplikovanosti prakse v tomto bodě nedosáhl žádný jiný půhon. Půhony o zlato a o kobylí pole byly na konci století XIV. nepochybně obsoletní a nepraktické a proto se patrně spokojil Ondřej prostým odkazem na půhony o majetek.179) Půhony o dluhy a zástavy se různí podle toho, jak veliký jest dluh neb zástava zažalovaná.180) Jestliže hodnotou nedosahuje deseti kop, dostačí jediný půhon a k důkazu tři svědci s očistou, což však neplatí, je-li žalobce měšťan z královského města a žaluje z dluhu vzniklého útratou nuceného pobytu t. zv. stravy, neb z dluhu vzniklého krádeží, kdy jest třeba vlastní přísahy žalovaného. Že jde tu o starou praksi zemského soudu, která pravděpodobně neměla podpory v některém nálezu obecném, lze souditi z analogického znění knihy Rožmberské.181) Také v „Officium circa tabulas terrae“, pokud jde o vedení tří svědků při dluzích pod deset kop, nalézáme shodná ustanovení.182) Jestliže však žalovaný dluh neb zástava dosahovala hodnotou deset kop neb je převyšovala, jest třeba tří půhonů ve lhůtách shodných s půhony z majetku a k důkazu pak sedmi svědků, z nichž většina má býti vedena z toho kraje, kde leží statek zadlužený. I tato prakse je 176) Ondřej mluví jen o „unesené panně“, ač nejprve jasně liší: „o únos a podá- venie panen neb vdov" ... 177) Jde tu o starou soudní praksi, již převzal Ondřej skoro doslovně z Řádu práva zemského čl. 84. 178) Ondřej v čl. 22. Předloha v „Off. cca tab.“ č. 19. 178) Čl. 23. 180) Čl. 24. 181) Čl. 118. 182) Čl. 56. 5*
Strana 68
68 Soudní řízení. doložena, takže můžeme ji pokládati ke konci století XIV. za ustálenou. Půhony o dluh listovní patřily vždy před purkrabí pražského, stejně tak jako půhony o pečeť. Důkaz má býti veden svědky, z nichž dva mají při- sahati na kříži a dva mají jejich přísahu potvrditi. Všichni tito svědkové mají býti lidé usedlí, mající nemovitý vlastní majetek a bezúhonní.183) Prakse se pro tento půhon opírala o nějaké nálezy, nám však nedochované, o nichž máme jen povšechnou zprávu až v Zemském zřízení Vladislav- ském, kde se praví, že se tak děje podle starodávných nálezů.184) Konečně půhon o škody185) jest jediný, a to nejméně ve lhůtě čtyř neděl a nejvíce šesti. Tyto procesní útraty mají býti osvědčeny před menším komorníkem a menším sudím. Proti těm, kdo by nadbytečně dlouho drželi žalovaného v půhonech, byl někdy počátkem XV. století vydán nález. Přesného data neznáme, znění nálezu jest nám pak dochováno jednak ve dvou rukopisech186) a jednak v Ondřejově knize.187) Bylo tu stanoveno, aby půhon, na základě něhož žaloba o první rok nebude provedena, byl vymazán z půhonných desk, takže by pohnaný byl potom prost žaloby. Žaloby v českém procesu soudním kolem r. 1400 byly většinou vázány na pevný formulář. Formalistická povaha středověkého procesu a zásada ústnosti tehdy platná vyžadovaly, aby bylo vyhověno všem formálním podmínkám a nebylo žádné opomenuto, protože mohl tím býti dán důvod ke zmatečnosti. Proto se prakse přidržovala obvyklých formulářů, z nichž se nám dochovaly některé sbírky.188) Z těchto formulářů můžeme také souditi na tehdejší procesní praksi. Žaloba o majetek, který někdo bezprávně druhému zadržuje, různí se podle toho, zda důkaz může býti veden zápisem na deskách, či není-li ho, jen svědky. Formulář uvedený Ondřejem 189) jest shodný s dochovaným formulářem v t. zv. „Formulae querelarum“, 190) a že prakse se nevalně v tomto bodě procesu změnila za plných sto let, nejlepším svědkem jest Všehrd,191) přímo odkazující na formuláře u Ondřeje. Jen Všehrd192) upozorňuje, že nemá býti vkládáno rčení „uvázal se mocí svú“, protože prý se každý neuvazuje mocí, ale trhem neb zápisem neb i jinak. Pravděpodobně bývalo toto rčení do žalobního formuláře vkládáno před Všehrdovou dobou.193) Důležitý jest však přesun, který se stal právě v letech 1395—1412 v žalobě o držení majetku, jestliže důkaz 183) Ondřejův čl. 25. 184) Vyd. Palackého čl. 381. 185) Ondřejův čl. 26. 186) Vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. str. 98. 187) Čl. 145. 188) Vyd. Jireček v Cod. j. Boh. II, 2. 189) Čl. 29. a 30. 190) Cod. j. Boh. II, 2. str. 324. 191) II. 10, § 8. 192) II. 10. § 4. 193) U Ondřejova formuláře je však nenalézáme.
68 Soudní řízení. doložena, takže můžeme ji pokládati ke konci století XIV. za ustálenou. Půhony o dluh listovní patřily vždy před purkrabí pražského, stejně tak jako půhony o pečeť. Důkaz má býti veden svědky, z nichž dva mají při- sahati na kříži a dva mají jejich přísahu potvrditi. Všichni tito svědkové mají býti lidé usedlí, mající nemovitý vlastní majetek a bezúhonní.183) Prakse se pro tento půhon opírala o nějaké nálezy, nám však nedochované, o nichž máme jen povšechnou zprávu až v Zemském zřízení Vladislav- ském, kde se praví, že se tak děje podle starodávných nálezů.184) Konečně půhon o škody185) jest jediný, a to nejméně ve lhůtě čtyř neděl a nejvíce šesti. Tyto procesní útraty mají býti osvědčeny před menším komorníkem a menším sudím. Proti těm, kdo by nadbytečně dlouho drželi žalovaného v půhonech, byl někdy počátkem XV. století vydán nález. Přesného data neznáme, znění nálezu jest nám pak dochováno jednak ve dvou rukopisech186) a jednak v Ondřejově knize.187) Bylo tu stanoveno, aby půhon, na základě něhož žaloba o první rok nebude provedena, byl vymazán z půhonných desk, takže by pohnaný byl potom prost žaloby. Žaloby v českém procesu soudním kolem r. 1400 byly většinou vázány na pevný formulář. Formalistická povaha středověkého procesu a zásada ústnosti tehdy platná vyžadovaly, aby bylo vyhověno všem formálním podmínkám a nebylo žádné opomenuto, protože mohl tím býti dán důvod ke zmatečnosti. Proto se prakse přidržovala obvyklých formulářů, z nichž se nám dochovaly některé sbírky.188) Z těchto formulářů můžeme také souditi na tehdejší procesní praksi. Žaloba o majetek, který někdo bezprávně druhému zadržuje, různí se podle toho, zda důkaz může býti veden zápisem na deskách, či není-li ho, jen svědky. Formulář uvedený Ondřejem 189) jest shodný s dochovaným formulářem v t. zv. „Formulae querelarum“, 190) a že prakse se nevalně v tomto bodě procesu změnila za plných sto let, nejlepším svědkem jest Všehrd,191) přímo odkazující na formuláře u Ondřeje. Jen Všehrd192) upozorňuje, že nemá býti vkládáno rčení „uvázal se mocí svú“, protože prý se každý neuvazuje mocí, ale trhem neb zápisem neb i jinak. Pravděpodobně bývalo toto rčení do žalobního formuláře vkládáno před Všehrdovou dobou.193) Důležitý jest však přesun, který se stal právě v letech 1395—1412 v žalobě o držení majetku, jestliže důkaz 183) Ondřejův čl. 25. 184) Vyd. Palackého čl. 381. 185) Ondřejův čl. 26. 186) Vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. str. 98. 187) Čl. 145. 188) Vyd. Jireček v Cod. j. Boh. II, 2. 189) Čl. 29. a 30. 190) Cod. j. Boh. II, 2. str. 324. 191) II. 10, § 8. 192) II. 10. § 4. 193) U Ondřejova formuláře je však nenalézáme.
Strana 69
Soudní řízení. 69 nemohl býti podán deskami. Dříve důkaz v tomto případě veden byl sedmi svědky vladyky. Čím více vzrůstala důvěra v deskové zápisy, tím více bylo požadováno pro důkaz vlastnického práva zapsání majetku do desk. Tuto zásadu podporovaly nálezy roku 1389, 1397 a 1408.194) Proto také Ondřej v jednom článku z nejpozději přidaných prozrazuje, že páni na zemském soudě zasedající již nechtějí se podle starého práva spokojiti se svědky, nýbrž vždy žádají důkazu deskami.195) Podobně stilisovaná žaloba s obdobnými formalitami byla ve věci kobylího pole a vůbec, kdykoliv byl protiprávně někomu zadržován statek.196) Žaloba o zástavu věnnou, kterou někdo zadržuje bezprávně ženě, liší se od předcházejících jen dodatky, jimiž se konstatuje, jak zástava věnná byla zřízena.197) Důkaz vede se podobně, jsou-li desky, zápisem deskovým, jinak svědky, ale lze předpokládati, že prakse výše uvedená, která si bezpodmínečně žádala vkladu deskového, rozšířila se i na žalobu o zástavu věnnou. Ostatně jest právě doba kolem roku 1400 přechodem, kdy dosavadní zástava věnná bez desk byla nahrazena listem obranním.198) V tom případě, kde podle původního práva nebylo možno vésti důkazu deskami, bylo třeba, aby zástavu dosvědčilo sedm svědků vladyků, majících vlastní nemovitý majetek, z nichž většina má býti z toho kraje, kde leží sporný statek. Tito mají býti žalobcem ohlášeni k zapsání do desk a na prvý rok přivedeni k přísaze. Z nich tři, které označil žalovaný, přisahali po ovdovělé manželce a ostatní po nich se zmatkem. Jde-li o postoupený majetek, tedy mají všichni svědkové přísahati se zmatkem. Kdyby všichni svědkové přisahali a nebylo možno rozhodnouti ve prospěch některé strany, zastavuje se další řízení a poněvadž věc jest vlastně rozsouzena, není možná již nová žaloba.199) Tím dosahuje judikatura čtrnáctého století vrcholu moderních soudních řádů, a poněvadž nalézáme o téže soudní praksi zmínky v „Officium circa tabulas terrae“ 200) můžeme se ubezpečiti, že jde tu také o judikaturu ustálenou, třebaže nevíme a nemůžeme tvrditi, že by se opírala o nějaký nález, poněvadž nám není dochován. Jestliže se půhony trestněprávní vyznačovaly přesným vymezením, zvláště pokud jde o přípravné vyhledávání a vyšetřování, také žaloby v právu kolem roku 1400 po stránce formální jsou již vybroušené. Žaloba o prostou vraždu, jak ji uvádí Ondřej,201) se liší od formuláře žaloby pro vraždu loupežnou jen tím, že se při této jmenuje suma uloupená (t. zv. 194) Viz k tomu Čelakovský. Právní dějiny str. 222 a Emler v Poj. Uč. spol., VI., 1. (1867) str. 18. 195) Čl. 153. 196) Čl. 32. 197) Čl. 33. 198) Srov. Kapras, Manželské právo majetkové (1908) str. 67. 199) Čl. 34. 200) Čl. 60. a 93. Srov. též Řád práva zemského v čl. 73. 201) Čl. 27.
Soudní řízení. 69 nemohl býti podán deskami. Dříve důkaz v tomto případě veden byl sedmi svědky vladyky. Čím více vzrůstala důvěra v deskové zápisy, tím více bylo požadováno pro důkaz vlastnického práva zapsání majetku do desk. Tuto zásadu podporovaly nálezy roku 1389, 1397 a 1408.194) Proto také Ondřej v jednom článku z nejpozději přidaných prozrazuje, že páni na zemském soudě zasedající již nechtějí se podle starého práva spokojiti se svědky, nýbrž vždy žádají důkazu deskami.195) Podobně stilisovaná žaloba s obdobnými formalitami byla ve věci kobylího pole a vůbec, kdykoliv byl protiprávně někomu zadržován statek.196) Žaloba o zástavu věnnou, kterou někdo zadržuje bezprávně ženě, liší se od předcházejících jen dodatky, jimiž se konstatuje, jak zástava věnná byla zřízena.197) Důkaz vede se podobně, jsou-li desky, zápisem deskovým, jinak svědky, ale lze předpokládati, že prakse výše uvedená, která si bezpodmínečně žádala vkladu deskového, rozšířila se i na žalobu o zástavu věnnou. Ostatně jest právě doba kolem roku 1400 přechodem, kdy dosavadní zástava věnná bez desk byla nahrazena listem obranním.198) V tom případě, kde podle původního práva nebylo možno vésti důkazu deskami, bylo třeba, aby zástavu dosvědčilo sedm svědků vladyků, majících vlastní nemovitý majetek, z nichž většina má býti z toho kraje, kde leží sporný statek. Tito mají býti žalobcem ohlášeni k zapsání do desk a na prvý rok přivedeni k přísaze. Z nich tři, které označil žalovaný, přisahali po ovdovělé manželce a ostatní po nich se zmatkem. Jde-li o postoupený majetek, tedy mají všichni svědkové přísahati se zmatkem. Kdyby všichni svědkové přisahali a nebylo možno rozhodnouti ve prospěch některé strany, zastavuje se další řízení a poněvadž věc jest vlastně rozsouzena, není možná již nová žaloba.199) Tím dosahuje judikatura čtrnáctého století vrcholu moderních soudních řádů, a poněvadž nalézáme o téže soudní praksi zmínky v „Officium circa tabulas terrae“ 200) můžeme se ubezpečiti, že jde tu také o judikaturu ustálenou, třebaže nevíme a nemůžeme tvrditi, že by se opírala o nějaký nález, poněvadž nám není dochován. Jestliže se půhony trestněprávní vyznačovaly přesným vymezením, zvláště pokud jde o přípravné vyhledávání a vyšetřování, také žaloby v právu kolem roku 1400 po stránce formální jsou již vybroušené. Žaloba o prostou vraždu, jak ji uvádí Ondřej,201) se liší od formuláře žaloby pro vraždu loupežnou jen tím, že se při této jmenuje suma uloupená (t. zv. 194) Viz k tomu Čelakovský. Právní dějiny str. 222 a Emler v Poj. Uč. spol., VI., 1. (1867) str. 18. 195) Čl. 153. 196) Čl. 32. 197) Čl. 33. 198) Srov. Kapras, Manželské právo majetkové (1908) str. 67. 199) Čl. 34. 200) Čl. 60. a 93. Srov. též Řád práva zemského v čl. 73. 201) Čl. 27.
Strana 70
70 Soudní řízení. příhlavní dluh). Není ovšem tak dokonalá, jak ji později známe od Vše- hrda202) ve formuláři značně rozšířeném, ale jeho svědectví nikterak neubírá chvále vyspělosti těmto formulářům století XIV. Také i žaloba pro únos ženy spojený se znásilněním203) jest podobného rázu a okolnost, že se shoduje se starším textem Řádu práva zemského204) a že pokud jde o svědky, odvolává se na způsob udaný již knihou Rožmberskou,205) do- svědčuje, že této dokonalosti dospělo české právo velmi záhy. Po provedení žaloby, i když se žalovaný nepřizná, má býti určen rok k přísahám. Formulář přísahy volili vždy úředníci podle písaře a to v pevně stanoveném typu. Proto nalézáme také v XIV. století několik sbírek těchto přísah206) a též kniha Ondřejova jich řadu uvádí. K přisaze původně bylo třeba vésti sedm svědků vládyk a každý má býti stranou, která jej vede, označen křestním jménem a podle bydliště, a tito svědkové musejí sečkati až do zavolání od úředníků. Pak teprve mohou přisahati a sice tak, že ze sedmi jmenovaných strana žalovaná má si voliti tři, kteří mají přisahati a po nich dva mají jejich přísahu očistiti.207) Tato prakse platila však jen do té doby, co důkaz svědky byl nahrazen průkazem deskami zemskými, jak výše bylo již řečeno.208) Poněvadž vlastně již žádal nález z r. 1321,209) což bylo opakováno r. 1326 210) a konečně nález obecný z r. 1383,211) k převodu vlastnického práva zápisu do desk, což se však v praksi nezachovávalo, takže znovu a znovu bylo třeba to připomínati, jde tu v podstatě o vystřídání prakse předpisem zákonným.212) A jestliže prakse dala základ pro jakýsi jednací řád, jest naproti tomu zajímavo, že formuláře přísežné byly upraveny zákonným předpisem a sice dekretem královským. Roku 1368 totiž podle svědectví Tomáše ze Štítného213) vydal Karel IV. nové nařízení, jímž dosavadní přísežné formuláře byly nahrazeny novými, které také uvádí Ondřej.214) Tato úprava pak, platná kolem r. 1400, přetrvala sice Ondřeje, ale ne na dlouho, neboť roku 1414 byl již na základě obecného nálezu zapsán nový formulář.215) Přísežné formuláře nemají 202) II. 11, § 4. 203) Ondřejův čl. 28. 204) Čl. 88. 205) Čl. 74. 206) Vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. str. 331 a násl. 207) Čl. 45. 208) Ondřejův čl. 153. 209) Emler, Pozůstatky desk I. str. 401. 210) Emler, Pozůstatky desk I. str. 403. 211) Emler, Pozůstatky desk I. str. 479. I. K vzniku práva zástavního bylo třeba v této době již vkladu do desk zápisných, jak svědčí nedatovaný nález (asi 1402 až 1412) uvedený Ondřejem v čl. 138. 212) O zásadě vkladu nuceného viz Čelakovský, Právní dějiny str. 222. 213) „O obec. věcech křesťan.“, otisk v Cod. j. B. II, 2. str. 27. 214) Čl. 45. a násl. 215) Emler, Pozůstatky desk II. str. 110 a 111. Markov tvrdí v článku „Původ- sok“ (Sbor. věd práv. a stát. XXVIII. 1928 str. 364), že přísaha
70 Soudní řízení. příhlavní dluh). Není ovšem tak dokonalá, jak ji později známe od Vše- hrda202) ve formuláři značně rozšířeném, ale jeho svědectví nikterak neubírá chvále vyspělosti těmto formulářům století XIV. Také i žaloba pro únos ženy spojený se znásilněním203) jest podobného rázu a okolnost, že se shoduje se starším textem Řádu práva zemského204) a že pokud jde o svědky, odvolává se na způsob udaný již knihou Rožmberskou,205) do- svědčuje, že této dokonalosti dospělo české právo velmi záhy. Po provedení žaloby, i když se žalovaný nepřizná, má býti určen rok k přísahám. Formulář přísahy volili vždy úředníci podle písaře a to v pevně stanoveném typu. Proto nalézáme také v XIV. století několik sbírek těchto přísah206) a též kniha Ondřejova jich řadu uvádí. K přisaze původně bylo třeba vésti sedm svědků vládyk a každý má býti stranou, která jej vede, označen křestním jménem a podle bydliště, a tito svědkové musejí sečkati až do zavolání od úředníků. Pak teprve mohou přisahati a sice tak, že ze sedmi jmenovaných strana žalovaná má si voliti tři, kteří mají přisahati a po nich dva mají jejich přísahu očistiti.207) Tato prakse platila však jen do té doby, co důkaz svědky byl nahrazen průkazem deskami zemskými, jak výše bylo již řečeno.208) Poněvadž vlastně již žádal nález z r. 1321,209) což bylo opakováno r. 1326 210) a konečně nález obecný z r. 1383,211) k převodu vlastnického práva zápisu do desk, což se však v praksi nezachovávalo, takže znovu a znovu bylo třeba to připomínati, jde tu v podstatě o vystřídání prakse předpisem zákonným.212) A jestliže prakse dala základ pro jakýsi jednací řád, jest naproti tomu zajímavo, že formuláře přísežné byly upraveny zákonným předpisem a sice dekretem královským. Roku 1368 totiž podle svědectví Tomáše ze Štítného213) vydal Karel IV. nové nařízení, jímž dosavadní přísežné formuláře byly nahrazeny novými, které také uvádí Ondřej.214) Tato úprava pak, platná kolem r. 1400, přetrvala sice Ondřeje, ale ne na dlouho, neboť roku 1414 byl již na základě obecného nálezu zapsán nový formulář.215) Přísežné formuláře nemají 202) II. 11, § 4. 203) Ondřejův čl. 28. 204) Čl. 88. 205) Čl. 74. 206) Vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. str. 331 a násl. 207) Čl. 45. 208) Ondřejův čl. 153. 209) Emler, Pozůstatky desk I. str. 401. 210) Emler, Pozůstatky desk I. str. 403. 211) Emler, Pozůstatky desk I. str. 479. I. K vzniku práva zástavního bylo třeba v této době již vkladu do desk zápisných, jak svědčí nedatovaný nález (asi 1402 až 1412) uvedený Ondřejem v čl. 138. 212) O zásadě vkladu nuceného viz Čelakovský, Právní dějiny str. 222. 213) „O obec. věcech křesťan.“, otisk v Cod. j. B. II, 2. str. 27. 214) Čl. 45. a násl. 215) Emler, Pozůstatky desk II. str. 110 a 111. Markov tvrdí v článku „Původ- sok“ (Sbor. věd práv. a stát. XXVIII. 1928 str. 364), že přísaha
Strana 71
Soudní řízení. 71 zvláštnosti po stránce právní, jimiž by se lišily od formulářů žalobních. Vytýká se v nich vždycky skutková podstata a předmět žalobní, a pokud jde o očistníky, potvrzují tito, že přísaha prvních svědků jest správná a pravá. Protože bylo třeba předmět žalobní přísně vymeziti, což nemohl učiniti žalobce, který by neznal přesné formulace právnické, bylo to úkolem řečníka, kterého si strany brávaly k poradě. Úkolem jeho bylo poučiti stranu o všech náležitostech procesního postupu,216) což ovšem mohlo při formalismu tehdejšího procesu vésti snadno k prohře.217) Proto byla někdy kolem r. 1408 vyslovena zásada nálezem zemského soudu, že žádá-li strana řečníka, má jí býti dán a strana pak, kdyby jí řečník nemohl býti dán, nemůže zmatkem ztratiti.218) Neboť řečník měl vždy míti dostatečné znalo- sti, třebaže podle svědectví Ondřejova nebylo jejich umění zvláště váženo.219) Každá úchylka od předepsané formy bez rozdílu, zda tato forma byla požadavkem zákonného předpisu neb prakse, znamená zmatečnost čili mluveno v terminologii věku XIV., „zmatek“. Avšak ne každé porušení zakládá zmatečnost, nýbrž ji způsobují jen ty případy, které výslovně jsou v praksi neb v zákonných předpisech uvedeny, že jejich nedodržení jest příčinou zmatečnosti. Tak zejména nastává zmatečnost, jestliže nebylo dáno opovědné, když se řečník liší svou žalobou od žaloby vložené do desk220) a pak v případě nedodržení nálezů obecných zatajením žaloby a když by se ohlásil nemocen bez příčiny.221) Zmatečnost je velmi častá při nedodržení formalit přísežných. Důsledkem zmatečnosti mohou býti pře prohrány. Vyhlášení rozsudku in contumaciam čili t. zv. práva stanná jsou častým důsledkem zmatečnosti neb jiných okolností, rušících průběh soudního řízení. Tak se nalézá na příklad, jestliže se strana nedostaví k prvnímu roku, aniž by se ohlásila nemocna, nebo když přisahá žalovaný a přísahou neprojde. Jako důvod omluvný pro nedostavení k soudu jest jedině nemoc222) neb služba ve vojsku královském.223) Rozsudek vydaný na základě práva stanného, jest platným titulem exekučním. uvedená od Ondřeje, je t. zv. delší a to podle žaloby. Opírá se tu a contr. o for- mulář „krátké“ přísahy z r. 1368 (vyd. Cod. j. Boh. II. 2, str. 27), ale do tohoto formuláře musilo vždy býti vsunuto, o čem se přisahá, protože přísaha středověká ne- byla rovna přísaze dnešní. Že je tomu tak, jest dokázáno jednak nálezem z r. 1414, kde jest uvedena přísaha „krátká“ (i podle terminologie Markovovy) a jednak, že pří- saha „dlouhá“ byla zásadně jiná než Ondřejova, dosvědčuje Štítný i Beneš z Veitmile. 216) Ondřejův čl. 51. 217) Delší poučení o tom Ondřejův čl. 79. 218) Nález tento (obecný) známe jen od Ondřeje. Datování jeho můžeme provésti podle zařazení čl. 147. 219) Čl. 43. 220) U Ondřeje čl. 61., 100. 221) V čl. 131. a 133. Nálezy pocházejí z let 1402 až 1412. 222) Nikoliv však předstíraná. Viz Ondřejův čl. 133. 223) Ondřejovy čl. 58., 59., 60., 62.
Soudní řízení. 71 zvláštnosti po stránce právní, jimiž by se lišily od formulářů žalobních. Vytýká se v nich vždycky skutková podstata a předmět žalobní, a pokud jde o očistníky, potvrzují tito, že přísaha prvních svědků jest správná a pravá. Protože bylo třeba předmět žalobní přísně vymeziti, což nemohl učiniti žalobce, který by neznal přesné formulace právnické, bylo to úkolem řečníka, kterého si strany brávaly k poradě. Úkolem jeho bylo poučiti stranu o všech náležitostech procesního postupu,216) což ovšem mohlo při formalismu tehdejšího procesu vésti snadno k prohře.217) Proto byla někdy kolem r. 1408 vyslovena zásada nálezem zemského soudu, že žádá-li strana řečníka, má jí býti dán a strana pak, kdyby jí řečník nemohl býti dán, nemůže zmatkem ztratiti.218) Neboť řečník měl vždy míti dostatečné znalo- sti, třebaže podle svědectví Ondřejova nebylo jejich umění zvláště váženo.219) Každá úchylka od předepsané formy bez rozdílu, zda tato forma byla požadavkem zákonného předpisu neb prakse, znamená zmatečnost čili mluveno v terminologii věku XIV., „zmatek“. Avšak ne každé porušení zakládá zmatečnost, nýbrž ji způsobují jen ty případy, které výslovně jsou v praksi neb v zákonných předpisech uvedeny, že jejich nedodržení jest příčinou zmatečnosti. Tak zejména nastává zmatečnost, jestliže nebylo dáno opovědné, když se řečník liší svou žalobou od žaloby vložené do desk220) a pak v případě nedodržení nálezů obecných zatajením žaloby a když by se ohlásil nemocen bez příčiny.221) Zmatečnost je velmi častá při nedodržení formalit přísežných. Důsledkem zmatečnosti mohou býti pře prohrány. Vyhlášení rozsudku in contumaciam čili t. zv. práva stanná jsou častým důsledkem zmatečnosti neb jiných okolností, rušících průběh soudního řízení. Tak se nalézá na příklad, jestliže se strana nedostaví k prvnímu roku, aniž by se ohlásila nemocna, nebo když přisahá žalovaný a přísahou neprojde. Jako důvod omluvný pro nedostavení k soudu jest jedině nemoc222) neb služba ve vojsku královském.223) Rozsudek vydaný na základě práva stanného, jest platným titulem exekučním. uvedená od Ondřeje, je t. zv. delší a to podle žaloby. Opírá se tu a contr. o for- mulář „krátké“ přísahy z r. 1368 (vyd. Cod. j. Boh. II. 2, str. 27), ale do tohoto formuláře musilo vždy býti vsunuto, o čem se přisahá, protože přísaha středověká ne- byla rovna přísaze dnešní. Že je tomu tak, jest dokázáno jednak nálezem z r. 1414, kde jest uvedena přísaha „krátká“ (i podle terminologie Markovovy) a jednak, že pří- saha „dlouhá“ byla zásadně jiná než Ondřejova, dosvědčuje Štítný i Beneš z Veitmile. 216) Ondřejův čl. 51. 217) Delší poučení o tom Ondřejův čl. 79. 218) Nález tento (obecný) známe jen od Ondřeje. Datování jeho můžeme provésti podle zařazení čl. 147. 219) Čl. 43. 220) U Ondřeje čl. 61., 100. 221) V čl. 131. a 133. Nálezy pocházejí z let 1402 až 1412. 222) Nikoliv však předstíraná. Viz Ondřejův čl. 133. 223) Ondřejovy čl. 58., 59., 60., 62.
Strana 72
72 Soudní řízení. Právní řád konce století XIV. a počátku století XV. měl již dokonale vyvinuto řízení exekuční. Kromě toho tato doba značí (chceme-li se pokusiti o jakousi periodisaci) mezník přípravného stadia a první etapy, kdy můžeme hovořiti po prvé o ucelenosti pravidel procesních, zejména pokud jde o exekuci, protože „Řád práva zemského“ dosud má je neúplně a „Majestas Carolina“ jako odvolaná osnova jest pro tuto dobu bez významu.224) Exekuce českého procesu soudního se počínala koncem století XIV. . vždy úmluvou,225) jíž sluší rozuměti upomínku žalobcovu odsouzenému, aby plnil. Jestliže jde o úmluvu po stanném právu, má býti učiněna nejméně po 14 dnech po vydání rozsudku. Nejzazší lhůta pro úmluvu jsou tři léta a osmnáct neděl. Je-li úmluva po smíru stran neb po trhu, má býti teprve tehdy, až nastane den splatnosti splnění. Po uplynutí 14 dní od úmluvy, aniž by strana prohravší byla dostála svým závazkům, přistupuje se k dal- šímu exekučnímu stadiu, t. zv. zvodu.226) Zvody byly rozličné podle toho, nač byl veden půhon nebo podle práv stanných. Prakse lišila je podle nejdůležitější okolnosti, kdo totiž zvod měl provésti. Neboť výhradně komorníkovi příslušejí zvody ze žalob majetkových.227) Proto nejen patří do jeho kompetence zvody, t. j. uvedení v držbu vítěze v prostém majetkovém sporu, nýbrž i při žalobě o sumu uloupenou a o kobylí pole.228) Důležito jest, že při prostém sporu majetkovém není již třeba dalšího stupně exekuce, tak jako jinde, což Ondřej vykládá tím,229) že komorník jest úředník, kterému příslušejí převody majetkové, takže se jeho zvodem provádí již samo sebou převedení majetku. Ostatní žaloby o škody, z dluhu, o zástavy kteréhožkoli druhu patří do příslušnosti sudího.230) Konečně mezi léty 1387 až 1391 byl zvod pro nezpravu (indis- brigatio) přiřčen všem třem úředníkům, totiž komorníku, sudímu a písaři. Před tím231) byl vykonáván pro nezpravu stejně jako po stanném právu a sice o třetinu trhové sumy výše a nadto následovalo po něm odhádání. Zvod jest počátkem soudního práva zástavního, jež bylo obmezeno jen nepatrně ve prospěch sirotků obecným nálezem z r. 1400232) tak, že na sirotčí majetek nikdo nemá vésti přímo exekuci, nýbrž nejprve se má hojiti ma- jetkem poručníkovým a teprve, když by nedostačoval, má dále vésti exekuci i na majetek sirotčí. Jestliže nebylo zvodem dosaženo uspokojení, následovalo panování, 224) Tím ovšem není řečeno, že později její český překlad a glosa také nenabyly určité důležitosti. 225) Ondřejův čl. 63. 226) Ondřejův čl. 64. 227) Čl. 65. 228) O významu kobylího pole srovnej Brandl, Glossarium (1879) str. 98. 229) Čl. 65. 230) Čl. 66. 231) Podle Ondřeje v čl. 67. 232) Emler, Pozůstatky desk I., str. 584.
72 Soudní řízení. Právní řád konce století XIV. a počátku století XV. měl již dokonale vyvinuto řízení exekuční. Kromě toho tato doba značí (chceme-li se pokusiti o jakousi periodisaci) mezník přípravného stadia a první etapy, kdy můžeme hovořiti po prvé o ucelenosti pravidel procesních, zejména pokud jde o exekuci, protože „Řád práva zemského“ dosud má je neúplně a „Majestas Carolina“ jako odvolaná osnova jest pro tuto dobu bez významu.224) Exekuce českého procesu soudního se počínala koncem století XIV. . vždy úmluvou,225) jíž sluší rozuměti upomínku žalobcovu odsouzenému, aby plnil. Jestliže jde o úmluvu po stanném právu, má býti učiněna nejméně po 14 dnech po vydání rozsudku. Nejzazší lhůta pro úmluvu jsou tři léta a osmnáct neděl. Je-li úmluva po smíru stran neb po trhu, má býti teprve tehdy, až nastane den splatnosti splnění. Po uplynutí 14 dní od úmluvy, aniž by strana prohravší byla dostála svým závazkům, přistupuje se k dal- šímu exekučnímu stadiu, t. zv. zvodu.226) Zvody byly rozličné podle toho, nač byl veden půhon nebo podle práv stanných. Prakse lišila je podle nejdůležitější okolnosti, kdo totiž zvod měl provésti. Neboť výhradně komorníkovi příslušejí zvody ze žalob majetkových.227) Proto nejen patří do jeho kompetence zvody, t. j. uvedení v držbu vítěze v prostém majetkovém sporu, nýbrž i při žalobě o sumu uloupenou a o kobylí pole.228) Důležito jest, že při prostém sporu majetkovém není již třeba dalšího stupně exekuce, tak jako jinde, což Ondřej vykládá tím,229) že komorník jest úředník, kterému příslušejí převody majetkové, takže se jeho zvodem provádí již samo sebou převedení majetku. Ostatní žaloby o škody, z dluhu, o zástavy kteréhožkoli druhu patří do příslušnosti sudího.230) Konečně mezi léty 1387 až 1391 byl zvod pro nezpravu (indis- brigatio) přiřčen všem třem úředníkům, totiž komorníku, sudímu a písaři. Před tím231) byl vykonáván pro nezpravu stejně jako po stanném právu a sice o třetinu trhové sumy výše a nadto následovalo po něm odhádání. Zvod jest počátkem soudního práva zástavního, jež bylo obmezeno jen nepatrně ve prospěch sirotků obecným nálezem z r. 1400232) tak, že na sirotčí majetek nikdo nemá vésti přímo exekuci, nýbrž nejprve se má hojiti ma- jetkem poručníkovým a teprve, když by nedostačoval, má dále vésti exekuci i na majetek sirotčí. Jestliže nebylo zvodem dosaženo uspokojení, následovalo panování, 224) Tím ovšem není řečeno, že později její český překlad a glosa také nenabyly určité důležitosti. 225) Ondřejův čl. 63. 226) Ondřejův čl. 64. 227) Čl. 65. 228) O významu kobylího pole srovnej Brandl, Glossarium (1879) str. 98. 229) Čl. 65. 230) Čl. 66. 231) Podle Ondřeje v čl. 67. 232) Emler, Pozůstatky desk I., str. 584.
Strana 73
Soudní řízení. 73 jež se v této době zve také „braním“.233) Obyčejně se však užívalo termínu „panování po stanném právu“ a „braní po zápisném (zástavním) právu“ 234) Panování jest dvojího druhu a sice beze škody a se škodou. Jde o to, zda se panování vede komorníkem bez útrat odsouzeného neb strany, ve sporu podlehnuvší, či s útratami. Rozhodovala strana zvítězivší podle svého právního zájmu, neboť měla sama značný interes, aby nadešlo panování, protože jakmile bylo dáno na někoho panování, byť vítěz v při zemřel, již jeho právo přecházelo na dědice. Jinak však vždy zaniká.235) Výkonem panování byl pověřen komorník spolu s poslem purkrabským a za přítom- nosti žalobcovy. Panování smělo se však vésti jedině na tolik, na kolik byl veden zvod,236) neboť jestliže vedl výše, ručil za částku tuto sám žalobce, leda, že by šlo o toho, kdo porušil zemský mír, poněvadž ten pak stál vůbec mimo právní řád jako psanec.237) Panování se škodou čili s útratami od- souzeného, mělo býti vedeno všemi třemi podobně jako panování bez škody a sice jen na úrok, který by stačil na právo stanné a k tomu třetinu výše pro náklady.238) Poněvadž však tato třetina byla při zvodu na sklonku XIV. století odstraněna,239) nelze dobře s jistotou říci, zda se toto ustanovení vztahovalo i na panování, jelikož se nám nedochovalo doslovně přesné znění nálezu obecného a my se musíme spokojiti jen s tím, co nám podává Ondřej. Panováním se poskytla liknavé straně odsouzené delší lhůta, aby mohla dostáti svým závazkům. Proto se také panování opakuje třikráte240) a aby se zatím dostalo vítězi aspoň částečné úhrady, může si bráti při panování se škodou zmíněnou úhradu na úroky a náklady. Jestliže ve lhůtě, poskytnuté odsouzenému panováním trojnásobným, jež jest vymezena nejdéle na půl druhého roku, počínajíc od prvního pano- vání, odsouzený nesplní svých závazků, pokračuje česká exekuce k t. zv. odhádání, čili jak podle svědectví Ondřejova víme, ve staré terminologii „vděděnie“.241) Odhádání podle Ondřeje jest vrcholným aktem exekuce (»jest úd a článek konečný práva“ a pod.).242) Odhádání musí býti provedeno do zemských let, t. j. tedy tří let a osmnácte neděl, jak se v této době počítá lhůta promlčecí. Odhádání provádí jedině komorník a sice tak, že odhadem stanoví sumu, kolik vítěz ve sporu vyžadoval a v soudním roce, který ohlásil nejméně 14 dní předem stranám podle svého přesného pořádku243) a podle výpisu z desk zemských, na kolik byla strana prohravší odsouzena. 233) Jde tu o t. zv. v pozdější terminologii „panování jalové“. 234) Tak Ondřej čl. 68. 235) Čl. 70. 236) Viz také čl. 104. 237) Čl. 71. 238) Čl. 72. 239) Viz výše, kde mluveno o čl. 67. Ondřejově (při pozn. 231.). 240) Čl. 73. 241) Čl. 73. 242) Čl. 73., a násl. To převzal i později Všehrd, IV. 16 § 2. 243) Viz Ondřejův čl. 75.
Soudní řízení. 73 jež se v této době zve také „braním“.233) Obyčejně se však užívalo termínu „panování po stanném právu“ a „braní po zápisném (zástavním) právu“ 234) Panování jest dvojího druhu a sice beze škody a se škodou. Jde o to, zda se panování vede komorníkem bez útrat odsouzeného neb strany, ve sporu podlehnuvší, či s útratami. Rozhodovala strana zvítězivší podle svého právního zájmu, neboť měla sama značný interes, aby nadešlo panování, protože jakmile bylo dáno na někoho panování, byť vítěz v při zemřel, již jeho právo přecházelo na dědice. Jinak však vždy zaniká.235) Výkonem panování byl pověřen komorník spolu s poslem purkrabským a za přítom- nosti žalobcovy. Panování smělo se však vésti jedině na tolik, na kolik byl veden zvod,236) neboť jestliže vedl výše, ručil za částku tuto sám žalobce, leda, že by šlo o toho, kdo porušil zemský mír, poněvadž ten pak stál vůbec mimo právní řád jako psanec.237) Panování se škodou čili s útratami od- souzeného, mělo býti vedeno všemi třemi podobně jako panování bez škody a sice jen na úrok, který by stačil na právo stanné a k tomu třetinu výše pro náklady.238) Poněvadž však tato třetina byla při zvodu na sklonku XIV. století odstraněna,239) nelze dobře s jistotou říci, zda se toto ustanovení vztahovalo i na panování, jelikož se nám nedochovalo doslovně přesné znění nálezu obecného a my se musíme spokojiti jen s tím, co nám podává Ondřej. Panováním se poskytla liknavé straně odsouzené delší lhůta, aby mohla dostáti svým závazkům. Proto se také panování opakuje třikráte240) a aby se zatím dostalo vítězi aspoň částečné úhrady, může si bráti při panování se škodou zmíněnou úhradu na úroky a náklady. Jestliže ve lhůtě, poskytnuté odsouzenému panováním trojnásobným, jež jest vymezena nejdéle na půl druhého roku, počínajíc od prvního pano- vání, odsouzený nesplní svých závazků, pokračuje česká exekuce k t. zv. odhádání, čili jak podle svědectví Ondřejova víme, ve staré terminologii „vděděnie“.241) Odhádání podle Ondřeje jest vrcholným aktem exekuce (»jest úd a článek konečný práva“ a pod.).242) Odhádání musí býti provedeno do zemských let, t. j. tedy tří let a osmnácte neděl, jak se v této době počítá lhůta promlčecí. Odhádání provádí jedině komorník a sice tak, že odhadem stanoví sumu, kolik vítěz ve sporu vyžadoval a v soudním roce, který ohlásil nejméně 14 dní předem stranám podle svého přesného pořádku243) a podle výpisu z desk zemských, na kolik byla strana prohravší odsouzena. 233) Jde tu o t. zv. v pozdější terminologii „panování jalové“. 234) Tak Ondřej čl. 68. 235) Čl. 70. 236) Viz také čl. 104. 237) Čl. 71. 238) Čl. 72. 239) Viz výše, kde mluveno o čl. 67. Ondřejově (při pozn. 231.). 240) Čl. 73. 241) Čl. 73. 242) Čl. 73., a násl. To převzal i později Všehrd, IV. 16 § 2. 243) Viz Ondřejův čl. 75.
Strana 74
74 Opravné prostředky procesní. K řízení odhadnímu může si přibrati měřiče a také vyslechnouti sousedy o majetku strany poražené. Konečně po provedeném odhadu nastává poslední fáze exekuce české a sice t. zv. panování.244) Když uplynula čtrnáctidenní lhůta od odhádání, v níž může býti proti odhádání proveden odpor, bude vítězi ve sporu to, co bylo odhadem vyměřeno, dáno do vlastnictví.245) Máme-li souhrnně charakterisovati české exekuční řízení kolem roku 1400, musíme poukázati na druh pramenů, z nichž čerpáme. Jsou to pře- vážnou většinou zprávy o praksi a jen málo se opíráme o nálezy obecné. Kromě toho tyto nálezy s platností zákona jsou časově značně pozdější proti zprávám o praksi, která nicméně ukazuje úplnou vyspělost. Nelze proto snad mluviti o nedokonalosti českého právního řádu v této době, než naopak exekuční řízení může býti dobrým příkladem, jak se ponenáhlu dospívalo k obecným normám, jež nahrazovaly postupem času praksi, opřenou o bohaté zkušenosti judikatury. Pokud jde o opravné prostředky, jest především nutno vzpomenouti, že od nálezu zemského soudu nebylo odvolání. Výjimka, výše již uvedená, o níž se zmiňuje Ondřej,246) že prý kdysi někteří v první polovici století XIV. se odvolávali ve věcech cti do říše ke kurfiřtům — i když ponecháme nejasnost zprávy stranou — potvrzuje jen pravidlo. Že za dob neklidných, zejména, jak si Ondřej také stěžuje, za doby Jednoty panské, se nedodržo- valy nálezy panské, jest věc politiky, nikoliv práva. Okolnost, že proti nálezu panskému není možno sáhnouti k odvolání, lze dobře vysvětliti poukazem, že zemský soud právo tvořil, nikoli jen aplikoval právní normy. Ovšem řešení takového případu nálezem panským, který nebyl vydán na podkladě obecně závazné normy, bylo definitivní jen pro konkrétní případ, takže v analogickém případě nebyli tímto nálezem páni nikterakž vázáni, čímž vynikne význam Ondřejových slov: „mohou páni jinak a jinak nalézti“ 247) v různých variantách se opakující. Jinou otázkou jest, kdy může býti zdvižen odpor. Odpor jest opravný prostředek proti formálním vadám v řízení, ale ani odpor nemůže býti činěn proti nálezu panskému, jakmile byl jednou vynesen. Ondřejovo naučení písaři 248), aby odporu proti nálezu panskému nepřejímal v desky, vysvětluje stanovisko toto zcela jasně. Formální vady řízení mohou býti naříkány jedině do vynesení nálezu249). Ale i v jiných fázích procesu není 244) Za Ondřejových dob, jak je z jeho terminologie patrno, ještě se neužívalo termínu „panování plné“ na rozdíl od „panování jalového“. Srovnej výše pozn. 233. 245) Ondřejův čl. 76. Článek tento může býti příkladem, jak musí být kritika pramenná opatrná. Podle pozdějšího svědectví Všehrdova VII. 3, § 2, zdálo by se, že tu jde o nález panský nám nedochovaný. Protože však V. přijímá znění Ondřejovo a proti svému zvyku neuvádí citace desk zemských, slušímíti za to, že jde tu o špatné pojetí Všehrdovo názoru Ondřejova, a ne o nález. 246) Čl. 78. 247) Viz čl. 79. a 80. 248) Čl. 86. 249) Čl. 151.
74 Opravné prostředky procesní. K řízení odhadnímu může si přibrati měřiče a také vyslechnouti sousedy o majetku strany poražené. Konečně po provedeném odhadu nastává poslední fáze exekuce české a sice t. zv. panování.244) Když uplynula čtrnáctidenní lhůta od odhádání, v níž může býti proti odhádání proveden odpor, bude vítězi ve sporu to, co bylo odhadem vyměřeno, dáno do vlastnictví.245) Máme-li souhrnně charakterisovati české exekuční řízení kolem roku 1400, musíme poukázati na druh pramenů, z nichž čerpáme. Jsou to pře- vážnou většinou zprávy o praksi a jen málo se opíráme o nálezy obecné. Kromě toho tyto nálezy s platností zákona jsou časově značně pozdější proti zprávám o praksi, která nicméně ukazuje úplnou vyspělost. Nelze proto snad mluviti o nedokonalosti českého právního řádu v této době, než naopak exekuční řízení může býti dobrým příkladem, jak se ponenáhlu dospívalo k obecným normám, jež nahrazovaly postupem času praksi, opřenou o bohaté zkušenosti judikatury. Pokud jde o opravné prostředky, jest především nutno vzpomenouti, že od nálezu zemského soudu nebylo odvolání. Výjimka, výše již uvedená, o níž se zmiňuje Ondřej,246) že prý kdysi někteří v první polovici století XIV. se odvolávali ve věcech cti do říše ke kurfiřtům — i když ponecháme nejasnost zprávy stranou — potvrzuje jen pravidlo. Že za dob neklidných, zejména, jak si Ondřej také stěžuje, za doby Jednoty panské, se nedodržo- valy nálezy panské, jest věc politiky, nikoliv práva. Okolnost, že proti nálezu panskému není možno sáhnouti k odvolání, lze dobře vysvětliti poukazem, že zemský soud právo tvořil, nikoli jen aplikoval právní normy. Ovšem řešení takového případu nálezem panským, který nebyl vydán na podkladě obecně závazné normy, bylo definitivní jen pro konkrétní případ, takže v analogickém případě nebyli tímto nálezem páni nikterakž vázáni, čímž vynikne význam Ondřejových slov: „mohou páni jinak a jinak nalézti“ 247) v různých variantách se opakující. Jinou otázkou jest, kdy může býti zdvižen odpor. Odpor jest opravný prostředek proti formálním vadám v řízení, ale ani odpor nemůže býti činěn proti nálezu panskému, jakmile byl jednou vynesen. Ondřejovo naučení písaři 248), aby odporu proti nálezu panskému nepřejímal v desky, vysvětluje stanovisko toto zcela jasně. Formální vady řízení mohou býti naříkány jedině do vynesení nálezu249). Ale i v jiných fázích procesu není 244) Za Ondřejových dob, jak je z jeho terminologie patrno, ještě se neužívalo termínu „panování plné“ na rozdíl od „panování jalového“. Srovnej výše pozn. 233. 245) Ondřejův čl. 76. Článek tento může býti příkladem, jak musí být kritika pramenná opatrná. Podle pozdějšího svědectví Všehrdova VII. 3, § 2, zdálo by se, že tu jde o nález panský nám nedochovaný. Protože však V. přijímá znění Ondřejovo a proti svému zvyku neuvádí citace desk zemských, slušímíti za to, že jde tu o špatné pojetí Všehrdovo názoru Ondřejova, a ne o nález. 246) Čl. 78. 247) Viz čl. 79. a 80. 248) Čl. 86. 249) Čl. 151.
Strana 75
Ordály. 75 dovoleno zdvihnouti odpor každému, při každé věci a v čase libovolném, nýbrž počátkem století XV. (určeno tak podle zařazení článku Ondřeje) se setkáváme s taxativně vyjmenovanými případy, pro které věci, komu a v jaké lhůtě jest možno nastupovati odporem. Ondřej též uvádí formulář, jakým se odpor konal.250) Vedle soudního řízení pravidelného znalo české právo několik málo druhů řízení mimořádných, výjimečných. Z nich na prvním místě jest se zmíniti o ordálech, čili „božích soudech“. Koncem století XIV. nevy- skytuje se již v právnické terminologii pro ně souhrnný název, pravdě- podobně proto, že částečně platil jejich zákaz a částečně byly obsoletní, neboť na jejich místo nastoupilo řízení pravidelné. Máme zprávy o třech druzích ordálu a sice o očistě žhavým železem, o uvržení na vodu a ko- nečně o souboji („bitvě“). Při očistě žhavým železem musil přísahající vložiti dva prsty na rozpálené železo a takto přísahati.251) Uvržení na vodu, čili ordál vodní, prováděn byl podle zpráv starších tím, že žalobce i žalo- vaný musili vstoupiti do vody, do ní se pohroužili, a kdo počal tonouti, byl prohlášen za stranu poraženou. Oba tyto ordály byly zrušeny usta- novením Statut synody pražské z 18. října 1343 článkem „de iudicio ferri igniti et aquae candentis“252), takže koncem století XIV., byť se zachovalo ještě o nich vědomí, již se neprováděly a nepřestupoval se nikterak zákaz synodou daný. Pokud jde o souboj, uvádí se jako mimořádné řízení při vraždě (prosté neb loupežné), je-li žalobcem sirotek nezletilý, a při zná- silnění.253) Sáhne se k souboji tudíž jen v žalobách trestních. V prvém případě má sirotek na soudě zástupce, který nese štít a klínem se potýká s vrahem. Zpráva Ondřejova se shoduje i ve slovném znění s Řádem práva zemského a sice s jeho českým textem (starším),254) takže se zdá skoro nepochybné, že Ondřej odtud vzal svou předlohu. V druhém případě při znásilnění se různí souboj podle toho, kdo je žalobcem. Je-li jím znásilněná žena, má setnouti hlavu obžalovanému, je-li otec a vyjde-li na jevo, že žena souhlasila se žalovaným, má oběma otec stíti hlavy.255) Ale Ondřej pro- zrazuje, že jest to staré právo, čili, že ustanovení o souboji již nyní vyšlo z užívání a že nyní mohou páni, nejsouce vázáni tímto starým ustanovením, 250) Čl. 152. 251) Podle interpolace k čl. 10. v rkp. knih. Nár. Musea v Praze II D 10 (v mém vydání sigl b II.) a univ. knih. tamtéž 17 C 22 (b II2). Poněvadž však jde o rukopisy pozdější a vysvětlení se plně neshodují s jinými, jest je přijímati s reservou. 252) Vyd. B. Dudík, Synodal-Statuten des Bischofs Arnošt von Pardubitz für die Prager Diöcese vom 18. October 1343 (1872), str. 13. O potvrzení pro zemské právo se pokusila Majestas Carolina v čl. 39. Zprávu o jejich zrušení máme také v latinském pozdějším textu Řádu práva zemského v čl. 53. 253) Ondřejovy čl. 20. a 21. 254) Čl. 33. 255) Tento druhý případ, třebas obvykle bývá čítán mezi „boží soudy“, není v pravém slova smyslu soubojem, nýbrž jen výkonem trestu ponechaným žalobci samotnému.
Ordály. 75 dovoleno zdvihnouti odpor každému, při každé věci a v čase libovolném, nýbrž počátkem století XV. (určeno tak podle zařazení článku Ondřeje) se setkáváme s taxativně vyjmenovanými případy, pro které věci, komu a v jaké lhůtě jest možno nastupovati odporem. Ondřej též uvádí formulář, jakým se odpor konal.250) Vedle soudního řízení pravidelného znalo české právo několik málo druhů řízení mimořádných, výjimečných. Z nich na prvním místě jest se zmíniti o ordálech, čili „božích soudech“. Koncem století XIV. nevy- skytuje se již v právnické terminologii pro ně souhrnný název, pravdě- podobně proto, že částečně platil jejich zákaz a částečně byly obsoletní, neboť na jejich místo nastoupilo řízení pravidelné. Máme zprávy o třech druzích ordálu a sice o očistě žhavým železem, o uvržení na vodu a ko- nečně o souboji („bitvě“). Při očistě žhavým železem musil přísahající vložiti dva prsty na rozpálené železo a takto přísahati.251) Uvržení na vodu, čili ordál vodní, prováděn byl podle zpráv starších tím, že žalobce i žalo- vaný musili vstoupiti do vody, do ní se pohroužili, a kdo počal tonouti, byl prohlášen za stranu poraženou. Oba tyto ordály byly zrušeny usta- novením Statut synody pražské z 18. října 1343 článkem „de iudicio ferri igniti et aquae candentis“252), takže koncem století XIV., byť se zachovalo ještě o nich vědomí, již se neprováděly a nepřestupoval se nikterak zákaz synodou daný. Pokud jde o souboj, uvádí se jako mimořádné řízení při vraždě (prosté neb loupežné), je-li žalobcem sirotek nezletilý, a při zná- silnění.253) Sáhne se k souboji tudíž jen v žalobách trestních. V prvém případě má sirotek na soudě zástupce, který nese štít a klínem se potýká s vrahem. Zpráva Ondřejova se shoduje i ve slovném znění s Řádem práva zemského a sice s jeho českým textem (starším),254) takže se zdá skoro nepochybné, že Ondřej odtud vzal svou předlohu. V druhém případě při znásilnění se různí souboj podle toho, kdo je žalobcem. Je-li jím znásilněná žena, má setnouti hlavu obžalovanému, je-li otec a vyjde-li na jevo, že žena souhlasila se žalovaným, má oběma otec stíti hlavy.255) Ale Ondřej pro- zrazuje, že jest to staré právo, čili, že ustanovení o souboji již nyní vyšlo z užívání a že nyní mohou páni, nejsouce vázáni tímto starým ustanovením, 250) Čl. 152. 251) Podle interpolace k čl. 10. v rkp. knih. Nár. Musea v Praze II D 10 (v mém vydání sigl b II.) a univ. knih. tamtéž 17 C 22 (b II2). Poněvadž však jde o rukopisy pozdější a vysvětlení se plně neshodují s jinými, jest je přijímati s reservou. 252) Vyd. B. Dudík, Synodal-Statuten des Bischofs Arnošt von Pardubitz für die Prager Diöcese vom 18. October 1343 (1872), str. 13. O potvrzení pro zemské právo se pokusila Majestas Carolina v čl. 39. Zprávu o jejich zrušení máme také v latinském pozdějším textu Řádu práva zemského v čl. 53. 253) Ondřejovy čl. 20. a 21. 254) Čl. 33. 255) Tento druhý případ, třebas obvykle bývá čítán mezi „boží soudy“, není v pravém slova smyslu soubojem, nýbrž jen výkonem trestu ponechaným žalobci samotnému.
Strana 76
76 Řízení rozhodčí. Poplatky procesní. volně rozhodovati. Statuta synody pražské o souboji ničeho neustanovila. Majestas chtěla jej obmeziti256) na určité případy, avšak protože byla odvolána, nemá její úprava valné ceny. Zdá se tedy, že souboje nebylo užíváno koncem století XIV. a že stihl jej týž osud jako ostatní ordály. Zmínka o něm kolem roku 1400 jest přes to však poslední zprávou o exi- stenci ordálů. Zvláštní případ řízení nastal tehdy, jestliže spor končil smírně do- hodou stran. Zásada, že „podvolenie práva ruší“ platila již značně dříve před rokem 1400 a byla asi vyslovena v nálezu z roku 1337 neb 1340.257) Také Ondřej ji často opakuje258) a od něho ji přijal jako právní větu Všehrd. Koncem století XIV. bylo zvykem dávati spory rozhodovati roz- hodčími, t. zv. „ubrmany“. Kdyby došlo ke stannému právu při sporu rozhodovaném ubrmany, jest dáno na vůli, buď aby strana prohravší splnila, k čemu je povinna, nebo mají ubrmani vrátiti obě strany k pů- vodnímu právu a znova proces provésti.259) Konečně jest možno ještě připomenouti zvláštní řízení provolací při spolcích, darováních a t. zv. sstupcích na plném soudě zemském, které pro tyto případy bylo obligátní. Zásadu povinného provolání těchto právních aktů vyslovil nález roku 1383,260) odkud ji převzal i Ondřej,261) a poněvadž stále nebyla dodržována na škodu královského práva od- úmrtního, byla častěji ještě opakována a sice po prvé hned v prvních letech století XV.262) Pokud jde o finanční stránku procesu, jest na prvním místě nutno se zmíniti o poplatcích. Pro ně platí koncem století XIV. přesné sazby, stanovící jednak kolik se má bráti od jakého úkonu, který bývá však ještě nad to přesně vymezen, a jednak od koho a kromě toho vždy, který z úředníků má vybírati tyto poplatky a kterému jdou k dobru. Sledujeme-li vývoj těchto poplatků v úzce vymezeném úseku 10 až 20 let kolem roku 1400, vyniká nám zřejmě situace, že čím dále tím více se dospívá k přesnější formulaci těchto poplatkových předpisů, takže počátkem století XV. můžeme již mluviti o přesně vymezených ustanoveních pro poplatky.263) V souvislosti s poplatky jest se nutno zmíniti o jiném příjmu úřed- níků soudních, o pokutách, čili t. zv. vinách. Tyto pokuty v českém zem- ském právu byly přesně stanoveny teprve kolem roku 1400, aby bylo 256) Čl. 88. 257) Zmínka u Všehrda II. 1, § 21. 258) Viz čl. 81. 259) Ondřej v čl. 136. mluví o panském naučení, poněvadž nemohl býti na to vynesen nález obecný, jelikož šlo o řízení mimosoudní. 260) Vyd. Nálezové v Právníku, roč. 1., (1861) str. 329, tam však chyba v dato- vání: 1483. 261) Čl. 9. 262) Ondřejův čl. 130. 263) U Ondřeje srovn. zejména čl. 9. a pak 123. až 127. Kromě toho viz výše, co bylo řečeno při úřednících nejvyšších.
76 Řízení rozhodčí. Poplatky procesní. volně rozhodovati. Statuta synody pražské o souboji ničeho neustanovila. Majestas chtěla jej obmeziti256) na určité případy, avšak protože byla odvolána, nemá její úprava valné ceny. Zdá se tedy, že souboje nebylo užíváno koncem století XIV. a že stihl jej týž osud jako ostatní ordály. Zmínka o něm kolem roku 1400 jest přes to však poslední zprávou o exi- stenci ordálů. Zvláštní případ řízení nastal tehdy, jestliže spor končil smírně do- hodou stran. Zásada, že „podvolenie práva ruší“ platila již značně dříve před rokem 1400 a byla asi vyslovena v nálezu z roku 1337 neb 1340.257) Také Ondřej ji často opakuje258) a od něho ji přijal jako právní větu Všehrd. Koncem století XIV. bylo zvykem dávati spory rozhodovati roz- hodčími, t. zv. „ubrmany“. Kdyby došlo ke stannému právu při sporu rozhodovaném ubrmany, jest dáno na vůli, buď aby strana prohravší splnila, k čemu je povinna, nebo mají ubrmani vrátiti obě strany k pů- vodnímu právu a znova proces provésti.259) Konečně jest možno ještě připomenouti zvláštní řízení provolací při spolcích, darováních a t. zv. sstupcích na plném soudě zemském, které pro tyto případy bylo obligátní. Zásadu povinného provolání těchto právních aktů vyslovil nález roku 1383,260) odkud ji převzal i Ondřej,261) a poněvadž stále nebyla dodržována na škodu královského práva od- úmrtního, byla častěji ještě opakována a sice po prvé hned v prvních letech století XV.262) Pokud jde o finanční stránku procesu, jest na prvním místě nutno se zmíniti o poplatcích. Pro ně platí koncem století XIV. přesné sazby, stanovící jednak kolik se má bráti od jakého úkonu, který bývá však ještě nad to přesně vymezen, a jednak od koho a kromě toho vždy, který z úředníků má vybírati tyto poplatky a kterému jdou k dobru. Sledujeme-li vývoj těchto poplatků v úzce vymezeném úseku 10 až 20 let kolem roku 1400, vyniká nám zřejmě situace, že čím dále tím více se dospívá k přesnější formulaci těchto poplatkových předpisů, takže počátkem století XV. můžeme již mluviti o přesně vymezených ustanoveních pro poplatky.263) V souvislosti s poplatky jest se nutno zmíniti o jiném příjmu úřed- níků soudních, o pokutách, čili t. zv. vinách. Tyto pokuty v českém zem- ském právu byly přesně stanoveny teprve kolem roku 1400, aby bylo 256) Čl. 88. 257) Zmínka u Všehrda II. 1, § 21. 258) Viz čl. 81. 259) Ondřej v čl. 136. mluví o panském naučení, poněvadž nemohl býti na to vynesen nález obecný, jelikož šlo o řízení mimosoudní. 260) Vyd. Nálezové v Právníku, roč. 1., (1861) str. 329, tam však chyba v dato- vání: 1483. 261) Čl. 9. 262) Ondřejův čl. 130. 263) U Ondřeje srovn. zejména čl. 9. a pak 123. až 127. Kromě toho viz výše, co bylo řečeno při úřednících nejvyšších.
Strana 77
Celkový ráz práva kolem 1400. 77 zabráněno žalobním šikánám a žalobám lehkomyslně podaným.264) Sazby vin byly stanoveny podobně jako u poplatků ve formě pevně určených sazeb a zejména bylo stanoveno, z kterého úkonu a jak má býti nahra- zena strava.265) Konečně bylo i určeno, jak tyto pokuty mají býti vy- máhány.266) * * Celkový obraz českého práva zemského kolem roku 1400 tedy není nikterak jednoduchý a také nikterak klidný. Naopak přechod století XIV. ve století XV. zastihuje české právo v rušném pohybu, který jest možno naznačiti jako snahu pravotvorného subjektu vystřídati postupně dosavadní praksi předpisy zákonnými a nahraditi dosavadní nalézání práva k jednotlivým konkrétním případům nálezy obecnými. Tyto obecné nálezy nemohly však v krátké době od poloviny století XIV. všude na- stoupiti na místo dosavadní prakse, jež si za dlouhou dobu judikaturu značně ustálila. Proto celkový obraz lze také označiti jako dosti pestrý. Pokud však jde o stupeň dokonalosti, musíme mu nesporně vzdáti veškeru chválu. Zejména desky zemské a soudní řízení vyspívají v této době tak, že rok 1400 značí pro ně čas dospělosti. Byla to slibná předzvěst pro století následující, pro vývoj další. Ale i pokud jde o příští vývoj historický, není neradostno pohléd- nouti na české právo v tomto období. Lákalo by zejména sledovati v něm ozvěny doby předhusitské. Musíme se jen spokojiti s nejdůležitějšími poukazy na reformátorskou činnost, jejíž ohlas doléhá i v právo. Od- stranění ordálů, vymýcení zbytečných formalismů při přísahách atd., jsou jen příklady takřka moderního ducha pokroku, který nezadržitelně pro- niká v tvoření práva. 264) Srovnej obšírné vysvětlení Ondřejovo v čl. 144. 265) Čl. 141. až 144. 266) Srovnej čl. 139. a 144.
Celkový ráz práva kolem 1400. 77 zabráněno žalobním šikánám a žalobám lehkomyslně podaným.264) Sazby vin byly stanoveny podobně jako u poplatků ve formě pevně určených sazeb a zejména bylo stanoveno, z kterého úkonu a jak má býti nahra- zena strava.265) Konečně bylo i určeno, jak tyto pokuty mají býti vy- máhány.266) * * Celkový obraz českého práva zemského kolem roku 1400 tedy není nikterak jednoduchý a také nikterak klidný. Naopak přechod století XIV. ve století XV. zastihuje české právo v rušném pohybu, který jest možno naznačiti jako snahu pravotvorného subjektu vystřídati postupně dosavadní praksi předpisy zákonnými a nahraditi dosavadní nalézání práva k jednotlivým konkrétním případům nálezy obecnými. Tyto obecné nálezy nemohly však v krátké době od poloviny století XIV. všude na- stoupiti na místo dosavadní prakse, jež si za dlouhou dobu judikaturu značně ustálila. Proto celkový obraz lze také označiti jako dosti pestrý. Pokud však jde o stupeň dokonalosti, musíme mu nesporně vzdáti veškeru chválu. Zejména desky zemské a soudní řízení vyspívají v této době tak, že rok 1400 značí pro ně čas dospělosti. Byla to slibná předzvěst pro století následující, pro vývoj další. Ale i pokud jde o příští vývoj historický, není neradostno pohléd- nouti na české právo v tomto období. Lákalo by zejména sledovati v něm ozvěny doby předhusitské. Musíme se jen spokojiti s nejdůležitějšími poukazy na reformátorskou činnost, jejíž ohlas doléhá i v právo. Od- stranění ordálů, vymýcení zbytečných formalismů při přísahách atd., jsou jen příklady takřka moderního ducha pokroku, který nezadržitelně pro- niká v tvoření práva. 264) Srovnej obšírné vysvětlení Ondřejovo v čl. 144. 265) Čl. 141. až 144. 266) Srovnej čl. 139. a 144.
Strana 78
IV. Vydání knihy Ondřeje z Dubé: Práci Ondřejově nedostalo se však pouze ocenění od jeho současníků, nýbrž význam jeho knihy byl brzy pochopen již v počátcích našeho národ- ního obrození. Byl to pravděpodobně Josef Dobrovský, jehož osob- nost je spojena s popudem přepsati po prvé novodobým pravopisem knihu Ondřejovu. Nelze toho ovšem tvrditi bezpečně pro rukopis nyní v knihovně Národního Musea v Praze (sig. 1. E 3.),1) ale máme to zjištěno v téže knihovně při překladu knihy Ondřejovy do němčiny podle rukopisu z ar- chivu švarcenberského v Třeboni (nynější sig. B č. 2.).2) Kromě toho jako svědectví, že si na přechodu století osmnáctého v devatenácté více všímali díla Ondřejova, poslouží nám i rukopis, nyní také v knihovně Národního Musea v Praze (sig. I C 1. svazek 9.),3) který nám dochoval přepisy řady právních památek českých a mezi nimi i knihu Ondřejovu. Ale všechny tyto přepisy nebyly podnikány tak pro péči o staré památky právní, jako spíše pro svou jazykovou stránku, jak toho vyžadovaly snahy našeho obrození. Není přímých důkazů, že by tyto přepisy aneb zmíněný překlad měly býti podkladem pro budoucí vydání knihy Ondřejovy. Spíše se zdá, že byly provedeny na popud některých nadšených sběratelů starých českých památek, ale stejně tak je zřejmo, že již tehdy byla náležitě hodno- cena i jazyková stránka práce Ondřejovy. První pokusy vydati dílo Ondřejovo tiskem souvisejí teprve se jménem Václava Hanky. Hanka se dávno velmi zajímal o staré památky českého práva a patrně také si je dlouhou dobu opisoval a poznamenával si jednotlivé jejich rukopisy. Známý polský právní historik Wacław Alexander Maciejowski píše již roku 1832 ve svém na tehdejší dobu monumentálním díle „Historya prawodawstw słowiańskich“,4) že mu psal Hanka, že pracuje na vydání »práv země české“. Má prý to býti sbírka pramenů starého českého práva a to podle všech známek nejprve vydání knihy Rožmberské (ale buď Hanka 1) Viz níže při popisu rukopisů čís. 35. 2) Srov. tamtéž čís. 36 a Bartoš, Soupis rukopisů Nár. Musea II. str. 11. č. 1880. 3) Srov. tamtéž čís. 34. 4) Díl I. str. 242.
IV. Vydání knihy Ondřeje z Dubé: Práci Ondřejově nedostalo se však pouze ocenění od jeho současníků, nýbrž význam jeho knihy byl brzy pochopen již v počátcích našeho národ- ního obrození. Byl to pravděpodobně Josef Dobrovský, jehož osob- nost je spojena s popudem přepsati po prvé novodobým pravopisem knihu Ondřejovu. Nelze toho ovšem tvrditi bezpečně pro rukopis nyní v knihovně Národního Musea v Praze (sig. 1. E 3.),1) ale máme to zjištěno v téže knihovně při překladu knihy Ondřejovy do němčiny podle rukopisu z ar- chivu švarcenberského v Třeboni (nynější sig. B č. 2.).2) Kromě toho jako svědectví, že si na přechodu století osmnáctého v devatenácté více všímali díla Ondřejova, poslouží nám i rukopis, nyní také v knihovně Národního Musea v Praze (sig. I C 1. svazek 9.),3) který nám dochoval přepisy řady právních památek českých a mezi nimi i knihu Ondřejovu. Ale všechny tyto přepisy nebyly podnikány tak pro péči o staré památky právní, jako spíše pro svou jazykovou stránku, jak toho vyžadovaly snahy našeho obrození. Není přímých důkazů, že by tyto přepisy aneb zmíněný překlad měly býti podkladem pro budoucí vydání knihy Ondřejovy. Spíše se zdá, že byly provedeny na popud některých nadšených sběratelů starých českých památek, ale stejně tak je zřejmo, že již tehdy byla náležitě hodno- cena i jazyková stránka práce Ondřejovy. První pokusy vydati dílo Ondřejovo tiskem souvisejí teprve se jménem Václava Hanky. Hanka se dávno velmi zajímal o staré památky českého práva a patrně také si je dlouhou dobu opisoval a poznamenával si jednotlivé jejich rukopisy. Známý polský právní historik Wacław Alexander Maciejowski píše již roku 1832 ve svém na tehdejší dobu monumentálním díle „Historya prawodawstw słowiańskich“,4) že mu psal Hanka, že pracuje na vydání »práv země české“. Má prý to býti sbírka pramenů starého českého práva a to podle všech známek nejprve vydání knihy Rožmberské (ale buď Hanka 1) Viz níže při popisu rukopisů čís. 35. 2) Srov. tamtéž čís. 36 a Bartoš, Soupis rukopisů Nár. Musea II. str. 11. č. 1880. 3) Srov. tamtéž čís. 34. 4) Díl I. str. 242.
Strana 79
Hanka a vydání Kucharského. 79 sám to nevěděl, že tu jde o tuto knihu, nebo Maciejowskimu to nenapsal) podle rukopisu v lenních t. j. dvorských deskách,5) který prý sám Hanka objevil, dále má tam prý býti vydána kniha Ondřeje z Dubé a konečně Řád práva zemského. V „Květech“ Pospíšilových v ročníku 18366) jest pak oznámeno, že jakýsi „vlastenecký, na slovo vzatý literator, k tomu nad jiné povolaný, Všehrda i jiné spisy právnické k tisku připravuje, což nepochybně míří na Hanku, neboť se to shoduje s tím, co ve známé „autobiografii“ Hankově prozrazuje Legis-Glückselig v almanachu „Li- bussa“.7) Ale plán Hankův vydati právní prameny české potvrzen jest i odjinud a to především jeho vlastním listem Kopitarovi ze dne 5. července 1841, tedy krátce po nešťastném vydání Všehrdově, kdež však připojuje i velmi zajímavou pro nás výtku adresovanou Palackému, že prý se Palacký zmocnil několikaleté Hankovy sbírky nejstarších českých zákonů a vydává je nyní pod svým vlastním jménem, t. j. v Archivu českém. Ještě jednou, opět v „Libussi“, je potvrzena tato zpráva tím, že Legis-Glückselig napsal, že kusy z této sbírky nevyšly již pod jeho (t. j. Hankovým) vlastním jménem8) zároveň se smělým tvrzením, že prý se Hanka zasloužil o „Corpus juris Bohemici antiqui“, což zase potvrzuje výše uvedenou zprávu Macie- jowského. V této sbírce měla tedy kniha Ondřeje z Dubé, jak jsme viděli, za- ujmouti čelné místo mezi ostatními. Ale k jejímu vydání od Hanky nedošlo. Z celého připravovaného díla Hankova pro vydání nejdůležitějších právních pramenů českých zůstalo jen torso ve vydání Devaterých knih Všehrdových, ale osud tohoto vydání, jeho nedostatky, jež si byly vynutily jak změnu v osobě editora pro poslední archy, tak dokonce i přetištění prvních archů a nahrazení původní předmluvy novou od Palackého, ukazují dostatečně, že by nebylo bývalo lépe patrně ani s ostatními památkami. Ale zvláštní náhodou ve své představě, jak by bylo vypadalo vydání Hankovo knihy Ondřejovy, nemusíme zůstati při pouhých domněnkách, nýbrž můžeme si úsudek učiniti přímo. Neboť Hanka poskytl polskému právnímu historiku a vydavateli slovanských právních pramenů „Naj- dawniejsze pomniki prawodawstwa słowianskiego“ roku 1838 Andrzéji Kucharskimu svůj materiál a Kucharski ho použil, pokud jde o české prameny právní, úplně se spoléhaje na jeho správnost, zvláště při překladu knihy Rožmberské do latiny. Sice značně později zmíněný již životopisec Hankův, Legis-Glückselig,9) trpce si ztěžuje na nekritičnost Kucharského, 5) Nyní v Českém zemském archivu v Praze, nová sig. A 17. Je skutečně možno, že Hanka ani nevěděl, že tu jde o knihu Rožmberskou, protože rukopis jejího jména neuvádí. 6) V příloze str. 7. 7) Roč. XI. 1852, str. 345. Srov. také k tomu Hanuš v Literatuře čes. XIX. stol., díl I (1902) str. 709, odkudž citován i dopis Kopitarovi. 8) Tamtéž str. 346: „nicht auf den eigenen Namen“. 9) Na uv. místě str. 345.
Hanka a vydání Kucharského. 79 sám to nevěděl, že tu jde o tuto knihu, nebo Maciejowskimu to nenapsal) podle rukopisu v lenních t. j. dvorských deskách,5) který prý sám Hanka objevil, dále má tam prý býti vydána kniha Ondřeje z Dubé a konečně Řád práva zemského. V „Květech“ Pospíšilových v ročníku 18366) jest pak oznámeno, že jakýsi „vlastenecký, na slovo vzatý literator, k tomu nad jiné povolaný, Všehrda i jiné spisy právnické k tisku připravuje, což nepochybně míří na Hanku, neboť se to shoduje s tím, co ve známé „autobiografii“ Hankově prozrazuje Legis-Glückselig v almanachu „Li- bussa“.7) Ale plán Hankův vydati právní prameny české potvrzen jest i odjinud a to především jeho vlastním listem Kopitarovi ze dne 5. července 1841, tedy krátce po nešťastném vydání Všehrdově, kdež však připojuje i velmi zajímavou pro nás výtku adresovanou Palackému, že prý se Palacký zmocnil několikaleté Hankovy sbírky nejstarších českých zákonů a vydává je nyní pod svým vlastním jménem, t. j. v Archivu českém. Ještě jednou, opět v „Libussi“, je potvrzena tato zpráva tím, že Legis-Glückselig napsal, že kusy z této sbírky nevyšly již pod jeho (t. j. Hankovým) vlastním jménem8) zároveň se smělým tvrzením, že prý se Hanka zasloužil o „Corpus juris Bohemici antiqui“, což zase potvrzuje výše uvedenou zprávu Macie- jowského. V této sbírce měla tedy kniha Ondřeje z Dubé, jak jsme viděli, za- ujmouti čelné místo mezi ostatními. Ale k jejímu vydání od Hanky nedošlo. Z celého připravovaného díla Hankova pro vydání nejdůležitějších právních pramenů českých zůstalo jen torso ve vydání Devaterých knih Všehrdových, ale osud tohoto vydání, jeho nedostatky, jež si byly vynutily jak změnu v osobě editora pro poslední archy, tak dokonce i přetištění prvních archů a nahrazení původní předmluvy novou od Palackého, ukazují dostatečně, že by nebylo bývalo lépe patrně ani s ostatními památkami. Ale zvláštní náhodou ve své představě, jak by bylo vypadalo vydání Hankovo knihy Ondřejovy, nemusíme zůstati při pouhých domněnkách, nýbrž můžeme si úsudek učiniti přímo. Neboť Hanka poskytl polskému právnímu historiku a vydavateli slovanských právních pramenů „Naj- dawniejsze pomniki prawodawstwa słowianskiego“ roku 1838 Andrzéji Kucharskimu svůj materiál a Kucharski ho použil, pokud jde o české prameny právní, úplně se spoléhaje na jeho správnost, zvláště při překladu knihy Rožmberské do latiny. Sice značně později zmíněný již životopisec Hankův, Legis-Glückselig,9) trpce si ztěžuje na nekritičnost Kucharského, 5) Nyní v Českém zemském archivu v Praze, nová sig. A 17. Je skutečně možno, že Hanka ani nevěděl, že tu jde o knihu Rožmberskou, protože rukopis jejího jména neuvádí. 6) V příloze str. 7. 7) Roč. XI. 1852, str. 345. Srov. také k tomu Hanuš v Literatuře čes. XIX. stol., díl I (1902) str. 709, odkudž citován i dopis Kopitarovi. 8) Tamtéž str. 346: „nicht auf den eigenen Namen“. 9) Na uv. místě str. 345.
Strana 80
80 Vydání Palackého. ale zdá se, že se pozdě snažil Hanka, zatím utrpěvší úplně porážku na poli práce editorské, zakrýti chyby své vlastní. Dobře lze to posouditi právě na Kucharského vydání knihy Ondřejovy, jemuž chybí, jak je patrno z připojené konkordance, 10) řada článků. Je téměř vyloučeno, že by byl Kucharski o své vlastní újmě vynechával některé články, a je proto jedině možno, že buď Hanka pořídil si opis podle některého rukopisu neúplného (ale tu nelze dobře zjistiti kterého, leda že by tu šlo o nějaký ztracený rukopis),11) nebo že Hanka při svých opisech byl tak ledabylý, že řadu článků vynechal, což po zkušenostech s jeho edicí Všehrdova díla také nelze vyloučiti. Jak bylo již řečeno při jiné příležitosti, po prvé se ve vydání Kucharského objevuje pro knihu Ondřejovu označení „Výklad na právo“ a je proto možno jeho původ zase přisouditi přímo Hankovi. Kucharski také patrně návodem Hankovým oddělil po prvé věnovací přípis s před- mluvou od vlastního textu, za to však přípis i předmluvu spojil v jediný celek bez cesury, což pak zůstalo jak Palackému, tak samozřejmě i Jirečkovi. Pro toto spojení mluvila by snad jediná okolnost, že snad skutečně v rukopise nám nyní neznámém a Hankovi ještě přístup- ném, tato úprava existovala, čemuž by nasvědčovala i skutečnost, že ji ponechal i Palacký, který by tak byl učinil ztěží bez nějakého podkladu rukopisného. Ale Palacký byl sveden — jak již víme — pojmenováním Hankovým, nelze tedy plně vyloučiti i možnost, že i v tomto směru se mu stala předloha Hankova osudnou. Jinak vydání Kucharského12) dnes nám již nepodává ničeho a zůstává proto jen jakousi kapitolou z literární historie. Odečteme-li však něco chyb na vrub Kucharského, zůstává přece řada věcí, jež se patrně už nalézala v chystaném rukopise Hankově. Můžeme totiž sledovati vývoj přípravných prací k edici knihy Ondřejovy opět dále. Zmínka Hankova v listě Kopitarovi o zpronevěřených rukopisech od Pa- lackého a později totéž opakované, již však jen v narážkové formě od Legis- Glückseliga, nasvědčují, že osudy Hankovy práce nekončily se vydáním Kucharského. František Palacký vydává nedlouho po nešťastném po- kusu Hankově s prací Všehrdovou druhý díl svého Archivu českého. Od roku 1842 následují v pravidelných lhůtách jednotlivé sešity a v posledním (5.) z nich, těsně před ukončením celého svazku, vychází i Palackého edice knihy Ondřejovy.13) Jí předesílá Palacký stručnou na půl druhé stránky 10) Viz přílohu II. 11) Divně se proto vyjímá tvrzení Legis-Glückseliga, že Hanka prý zpracoval 55 rukopisů. Lituji, že pro nepřístupnost tohoto citátu v Ztt. f. österr. Rechts- u. Staats- wissenschaft, (1877) II1, 177—217, IV, 261—280 musím se spokojiti citátem s druhé ruky, totiž z „Libusse“. 12) Str. 336 až 387. 13) Str. 483 až 517.
80 Vydání Palackého. ale zdá se, že se pozdě snažil Hanka, zatím utrpěvší úplně porážku na poli práce editorské, zakrýti chyby své vlastní. Dobře lze to posouditi právě na Kucharského vydání knihy Ondřejovy, jemuž chybí, jak je patrno z připojené konkordance, 10) řada článků. Je téměř vyloučeno, že by byl Kucharski o své vlastní újmě vynechával některé články, a je proto jedině možno, že buď Hanka pořídil si opis podle některého rukopisu neúplného (ale tu nelze dobře zjistiti kterého, leda že by tu šlo o nějaký ztracený rukopis),11) nebo že Hanka při svých opisech byl tak ledabylý, že řadu článků vynechal, což po zkušenostech s jeho edicí Všehrdova díla také nelze vyloučiti. Jak bylo již řečeno při jiné příležitosti, po prvé se ve vydání Kucharského objevuje pro knihu Ondřejovu označení „Výklad na právo“ a je proto možno jeho původ zase přisouditi přímo Hankovi. Kucharski také patrně návodem Hankovým oddělil po prvé věnovací přípis s před- mluvou od vlastního textu, za to však přípis i předmluvu spojil v jediný celek bez cesury, což pak zůstalo jak Palackému, tak samozřejmě i Jirečkovi. Pro toto spojení mluvila by snad jediná okolnost, že snad skutečně v rukopise nám nyní neznámém a Hankovi ještě přístup- ném, tato úprava existovala, čemuž by nasvědčovala i skutečnost, že ji ponechal i Palacký, který by tak byl učinil ztěží bez nějakého podkladu rukopisného. Ale Palacký byl sveden — jak již víme — pojmenováním Hankovým, nelze tedy plně vyloučiti i možnost, že i v tomto směru se mu stala předloha Hankova osudnou. Jinak vydání Kucharského12) dnes nám již nepodává ničeho a zůstává proto jen jakousi kapitolou z literární historie. Odečteme-li však něco chyb na vrub Kucharského, zůstává přece řada věcí, jež se patrně už nalézala v chystaném rukopise Hankově. Můžeme totiž sledovati vývoj přípravných prací k edici knihy Ondřejovy opět dále. Zmínka Hankova v listě Kopitarovi o zpronevěřených rukopisech od Pa- lackého a později totéž opakované, již však jen v narážkové formě od Legis- Glückseliga, nasvědčují, že osudy Hankovy práce nekončily se vydáním Kucharského. František Palacký vydává nedlouho po nešťastném po- kusu Hankově s prací Všehrdovou druhý díl svého Archivu českého. Od roku 1842 následují v pravidelných lhůtách jednotlivé sešity a v posledním (5.) z nich, těsně před ukončením celého svazku, vychází i Palackého edice knihy Ondřejovy.13) Jí předesílá Palacký stručnou na půl druhé stránky 10) Viz přílohu II. 11) Divně se proto vyjímá tvrzení Legis-Glückseliga, že Hanka prý zpracoval 55 rukopisů. Lituji, že pro nepřístupnost tohoto citátu v Ztt. f. österr. Rechts- u. Staats- wissenschaft, (1877) II1, 177—217, IV, 261—280 musím se spokojiti citátem s druhé ruky, totiž z „Libusse“. 12) Str. 336 až 387. 13) Str. 483 až 517.
Strana 81
Vydání Palackého. 81 předmluvu,14) dostatečně známou hutností myšlenek zde vyslovených. Ovšem na druhé straně není možno si zamlčeti, že v porovnání s jinými předmluvami, zejména s předmluvou k vydání knihy Rožmberské v prvním svazku Archivu českého, je Palacký mnohem skoupější na slovo. Zejména je to patrno na pouhém odkazu na Hankův „Rozbor staročeské literatury“. místo aby podal vlastní popis rukopisů. Také v edici samotné se setkáváme s velmi sporým kritickým materiálem. Jsou partie dosti rozsáhlé, v nichž nenalezneme vůbec připomínek, jinde pak jsou to poznámky tak povšech- ného rčení (na př. „Někteří rkpp.“) nebo dokonce15) tvrzení bez opory, že téměř nepoznáváme pečlivého vydavatele knihy Rožmberské, ba ani s edicí „Řádu práva zemského“ v tomtéž svazku Archivu českého nelze ho srovnávati. Ještě část textu po vlastní nálezy má několik poznámek odkazujících na oba rukopisy neuberské, ale i toho je málo. Všechno to vzbuzuje již na prvý pohled domněnku, že bylo pracováno podle nějakého cizího přepisu, který Palacký korigoval a podle své intuice vytušil ve vět- šině případů správná čtení, jelikož porovnáním s neuberskými rukopisy mu tato čtení nevyplynula. Tato domněnka se ještě zesílí, když si jí po- stavíme na podporu citáty z uvedeného Hankova dopisu a ze životopisu Legis-Glückseliga. Není ovšem třeba bráti tato tvrzení doslovně, vždyť pravděpodobně Hanka opisy právních pramenů odevzdal museu, jako to učinil na příklad s rukopisem knihy Všehrdovy a to zas asi k volné další disposici a úpravě. Že se asi Hanka vzdal všech plánů vydavatelských po ztroskotání se Všehrdem, lze pokládati téměř za jisté, třebas by svědčila proti tomu tvrzení Legis-Glückseligova, která však mohou také znamenati zakrytý ústup, jako to známe právě z vydání Všehrdových knih, kde se Hanka ani neštítil obviniti Palackého. Ale dojmu, že Palacký pracoval podle cizích přepisů knihy Ondřejovy, nezbavíme se nikdy úplně. Chceme-li hodnotiti po právu a spravedlivě práci Palackého, nesmíme tedy hledati její význam v originalitě práce editorské, nýbrž musíme oceniti jeho úpravu a některé korektury. Skutečný pokrok, kterého se nám dostalo prací Palackého v edici knihy Ondřejovy, můžeme si představiti nejlépe, porovnáme-li text Ku- charského s textem Palackého. Nemyslím tu na mezery ve vydání Kuchar- ského, ač jistě i to padá na váhu16) a také nemusíme a nesmíme všechny chyby Kucharského přičítati, jak jsem již řekl, na vrub Hankův. Dostačí jen srovnati, jak se tato dvě vydání necelých pět let od sebe vzdálená a ne- pochybně pramenící z jednoho a téhož přepisovatelského základu od sebe různí. K tomu poslouží několik ukázek: 14) Str. 481—482. 15) Na str. 516 při čl. 119. 16) Srovnej k tomu porovnání jednotlivých edicí v příloze II. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 6
Vydání Palackého. 81 předmluvu,14) dostatečně známou hutností myšlenek zde vyslovených. Ovšem na druhé straně není možno si zamlčeti, že v porovnání s jinými předmluvami, zejména s předmluvou k vydání knihy Rožmberské v prvním svazku Archivu českého, je Palacký mnohem skoupější na slovo. Zejména je to patrno na pouhém odkazu na Hankův „Rozbor staročeské literatury“. místo aby podal vlastní popis rukopisů. Také v edici samotné se setkáváme s velmi sporým kritickým materiálem. Jsou partie dosti rozsáhlé, v nichž nenalezneme vůbec připomínek, jinde pak jsou to poznámky tak povšech- ného rčení (na př. „Někteří rkpp.“) nebo dokonce15) tvrzení bez opory, že téměř nepoznáváme pečlivého vydavatele knihy Rožmberské, ba ani s edicí „Řádu práva zemského“ v tomtéž svazku Archivu českého nelze ho srovnávati. Ještě část textu po vlastní nálezy má několik poznámek odkazujících na oba rukopisy neuberské, ale i toho je málo. Všechno to vzbuzuje již na prvý pohled domněnku, že bylo pracováno podle nějakého cizího přepisu, který Palacký korigoval a podle své intuice vytušil ve vět- šině případů správná čtení, jelikož porovnáním s neuberskými rukopisy mu tato čtení nevyplynula. Tato domněnka se ještě zesílí, když si jí po- stavíme na podporu citáty z uvedeného Hankova dopisu a ze životopisu Legis-Glückseliga. Není ovšem třeba bráti tato tvrzení doslovně, vždyť pravděpodobně Hanka opisy právních pramenů odevzdal museu, jako to učinil na příklad s rukopisem knihy Všehrdovy a to zas asi k volné další disposici a úpravě. Že se asi Hanka vzdal všech plánů vydavatelských po ztroskotání se Všehrdem, lze pokládati téměř za jisté, třebas by svědčila proti tomu tvrzení Legis-Glückseligova, která však mohou také znamenati zakrytý ústup, jako to známe právě z vydání Všehrdových knih, kde se Hanka ani neštítil obviniti Palackého. Ale dojmu, že Palacký pracoval podle cizích přepisů knihy Ondřejovy, nezbavíme se nikdy úplně. Chceme-li hodnotiti po právu a spravedlivě práci Palackého, nesmíme tedy hledati její význam v originalitě práce editorské, nýbrž musíme oceniti jeho úpravu a některé korektury. Skutečný pokrok, kterého se nám dostalo prací Palackého v edici knihy Ondřejovy, můžeme si představiti nejlépe, porovnáme-li text Ku- charského s textem Palackého. Nemyslím tu na mezery ve vydání Kuchar- ského, ač jistě i to padá na váhu16) a také nemusíme a nesmíme všechny chyby Kucharského přičítati, jak jsem již řekl, na vrub Hankův. Dostačí jen srovnati, jak se tato dvě vydání necelých pět let od sebe vzdálená a ne- pochybně pramenící z jednoho a téhož přepisovatelského základu od sebe různí. K tomu poslouží několik ukázek: 14) Str. 481—482. 15) Na str. 516 při čl. 119. 16) Srovnej k tomu porovnání jednotlivých edicí v příloze II. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 6
Strana 82
82 Vydání Palackého. . (Kucharski:) Pfipis Králi Wáclawowi IV. Najoswieceniejsiemu Kniezeti a Pánu Pánu Wáclawowi fimskému wzdy roz- mnoziteli a ceskému Králi, Pánu mému milogtiwému i koruny geské diedici píi- rozenćmu Ja Ondfej Stargi z Dubé sluz- bu swá poniźenu a hotowu ku poslu- Senstwie twé Welebnosti pane a krali mój milostiwy ...... Zaloba z pfijma. 25. Druhá zaloba bywá z pfijma, z té zaloby i pfisahy na kfizi jsń wyniati wsickni popráwce, konsele zemsti i ti páni, jizto po prawu imaji a jsá kmetowé. tak ze po téj zalobie na kfizi pfisahati ne- jmaji, nez jedno na swé kmetstié, kon- Selstwié swü neb na swü poprawu dwa háky jinak p'rsty na p'rsy wloziéc wzieti bez zmatku.... Umienié w Zzalobáh. 27. W tick we wsch Zalobáh nenié jiného umienić nez kdez jest třeba k fec- niku sie utéci, tenf swü mzdu wezma zalobu stwofi, wzdy wiéce lzi nez prawdy a to jest jistie z obygeje pohanského kdez jsi prawa nalezena k libosti ale ne ku prawdie, a tak i dnes stoji do promieny panské ..... Staré práwo o d'rzenie diedin. 101. Také starým práwem o staré d'rze- nić diedin lidi wedi wladycié jakoz sem napfed psal sedm swiedków. ale nynie pani i wdow i jinyh lidi nedopástieji swiedkow. neb htié aby bylo dskami tw'rzeno.... (Palacky:) Přípis králi Wáclawowi IV. Najoswiecenéjáiemu knieZeti a pánu, panu Wáclawowi, Rímskému wzdy roz- množiteli a Českému králi, pánu mému milostiwému i koruny České dědici při- rozenému: já Ondřej starší z Dubé službu swü ponízenü a hotowü ku poslużenstwi Twé Welebnosti wzkazuji.... 26. Žaloba z příjma. Druhá žaloba býwá z příjma. Z té žaloby i přísahy na kříži jsúů wyńati wšickni poprawce, konšelé zemští, i ti páni, jižto poprawu mají a jsá kmetowé; tak že po tej žalobě na kříži přísahati nemají, než jedno na swé kmetstwie, kon- Selstwie swá neb na swü poprawu, dwa háky, jinak prsty, na prsy wloZiec, wzieti bez zmatku.... 28. Uménie w Zalobách. W těch we wšech Zalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest třeba k řeč- níku se utéci, tenť swú mzdu wezma, žalobu stwoří, wždy wiece lži než prawdy; a to jest jistě z obyčeje pohanského, kdež jsú práwa nalezena k libosti, ale ne ku prawdě, a tak i dnes trají do proměny panské. 122. Staré práwo o držení dědin. Také starým práwem o staré drženie dédin lidi wedú wládyčie, jakož sem napřed psal, sedm swědków; ale nynie pani i wdow i jiných lidí nedopůúštějí swědków, neb chtie, aby bylo dskami twrzeno..... Propracovanost vydání Palackého proti vydání Kucharskćho vy- plývá již z několika těchto málo ukázek. Nejde tu snad o český pravopis, kdežto Kucharski se přidržuje pravopisu „slovanského“, nýbrž lze tu jasně rozpoznati tyto rozdíly, které musíme k dobru přičísti právě práci Palac- kého. Tím však nemáme ještě řečeno, že by byl Palacký pracoval na stej- ném základě a na shodném přepsaném konceptu jako Kucharski a protože tomuto zas, jak jsme viděli ze zpráv výše uvedených, dodal tento přepis knihy Ondřejovy Hanka, tedy i jako Hanka. Ale tu vedle zpráv ať z listu
82 Vydání Palackého. . (Kucharski:) Pfipis Králi Wáclawowi IV. Najoswieceniejsiemu Kniezeti a Pánu Pánu Wáclawowi fimskému wzdy roz- mnoziteli a ceskému Králi, Pánu mému milogtiwému i koruny geské diedici píi- rozenćmu Ja Ondfej Stargi z Dubé sluz- bu swá poniźenu a hotowu ku poslu- Senstwie twé Welebnosti pane a krali mój milostiwy ...... Zaloba z pfijma. 25. Druhá zaloba bywá z pfijma, z té zaloby i pfisahy na kfizi jsń wyniati wsickni popráwce, konsele zemsti i ti páni, jizto po prawu imaji a jsá kmetowé. tak ze po téj zalobie na kfizi pfisahati ne- jmaji, nez jedno na swé kmetstié, kon- Selstwié swü neb na swü poprawu dwa háky jinak p'rsty na p'rsy wloziéc wzieti bez zmatku.... Umienié w Zzalobáh. 27. W tick we wsch Zalobáh nenié jiného umienić nez kdez jest třeba k fec- niku sie utéci, tenf swü mzdu wezma zalobu stwofi, wzdy wiéce lzi nez prawdy a to jest jistie z obygeje pohanského kdez jsi prawa nalezena k libosti ale ne ku prawdie, a tak i dnes stoji do promieny panské ..... Staré práwo o d'rzenie diedin. 101. Také starým práwem o staré d'rze- nić diedin lidi wedi wladycié jakoz sem napfed psal sedm swiedków. ale nynie pani i wdow i jinyh lidi nedopástieji swiedkow. neb htié aby bylo dskami tw'rzeno.... (Palacky:) Přípis králi Wáclawowi IV. Najoswiecenéjáiemu knieZeti a pánu, panu Wáclawowi, Rímskému wzdy roz- množiteli a Českému králi, pánu mému milostiwému i koruny České dědici při- rozenému: já Ondřej starší z Dubé službu swü ponízenü a hotowü ku poslużenstwi Twé Welebnosti wzkazuji.... 26. Žaloba z příjma. Druhá žaloba býwá z příjma. Z té žaloby i přísahy na kříži jsúů wyńati wšickni poprawce, konšelé zemští, i ti páni, jižto poprawu mají a jsá kmetowé; tak že po tej žalobě na kříži přísahati nemají, než jedno na swé kmetstwie, kon- Selstwie swá neb na swü poprawu, dwa háky, jinak prsty, na prsy wloZiec, wzieti bez zmatku.... 28. Uménie w Zalobách. W těch we wšech Zalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest třeba k řeč- níku se utéci, tenť swú mzdu wezma, žalobu stwoří, wždy wiece lži než prawdy; a to jest jistě z obyčeje pohanského, kdež jsú práwa nalezena k libosti, ale ne ku prawdě, a tak i dnes trají do proměny panské. 122. Staré práwo o držení dědin. Také starým práwem o staré drženie dédin lidi wedú wládyčie, jakož sem napřed psal, sedm swědków; ale nynie pani i wdow i jiných lidí nedopůúštějí swědków, neb chtie, aby bylo dskami twrzeno..... Propracovanost vydání Palackého proti vydání Kucharskćho vy- plývá již z několika těchto málo ukázek. Nejde tu snad o český pravopis, kdežto Kucharski se přidržuje pravopisu „slovanského“, nýbrž lze tu jasně rozpoznati tyto rozdíly, které musíme k dobru přičísti právě práci Palac- kého. Tím však nemáme ještě řečeno, že by byl Palacký pracoval na stej- ném základě a na shodném přepsaném konceptu jako Kucharski a protože tomuto zas, jak jsme viděli ze zpráv výše uvedených, dodal tento přepis knihy Ondřejovy Hanka, tedy i jako Hanka. Ale tu vedle zpráv ať z listu
Strana 83
Vydání Palackého. 83 Kopitarovi, ať z častěji již uváděné biografie Legis-Glückseligovy máme přece i z vydání Palackého několik přímých indicií, které tuto domněnku značně podporují. Jsou to samozřejmě místa, jež nelze právě přičísti u Palac- kého k nejšťastnějším. Tak myslím především na dvě místní jména, jejichž řešení ušlo Palackému, a to na jména „Lúže“ a „Bláto“ v přísežných for- mulích.17) Čtení Kucharského „w Luzi“ (čl. 35., 36., 37.) neb „z Luze“ (čl. 36., 37., 38.) odpovídá u Palackého „w Luži“ (čl. 34. a 35.) neb „z Luže“ (čl. 34., 35., 36.), tedy krátce (O 0). Podobně je tomu tak i při druhém jméně „z Blata“ neb „w Blatie“ (Kucharski čl. 32.), taktéž u Palackého (čl. 32.), „z Blata“ neb „w Blatě“, tedy opětně krátce. Vedle toho pak máme shodu i ve známém čtení (Kucharského čl. 2.), „nemohl sie toho práwa wydřieti neb sniknúti,“ což Palacký přepisuje shodně „nemohl se toho práwa wydřieti neb zniknúti,“ (čl. 2.). Shoda tato je tím nápadnější, že lze důvodně pochy- bovati o tvaru „vydřieti“, o němž Gebauer18) se vyjádřil, že se vyskytuje jen výjimkou a nebedlivostí, je však také možno, že přepisovatel, t. j. Hanka, dodávající text Kucharskému, špatně četl tvar, který paleogra- ficky byv přepsán, by zněl „wydrzieti“.19) Je totiž na pováženou, že by byl rukopis použil tohoto smíšeného tvaru, když v témže článku o málo vět dále se užívá prostého tvaru „držán“ a všude jinde se setkáváme s tvarem „vy- držeti“. Z tohoto důvodu jsem se přidržel tvaru „práva vydržeti“, protože pro to mluvily i ostatní rukopisy píšící někdy i „wydrzeti“ a pod.20) Bylo by také možno, že Hanka tu použil nám dnes již nepřístupného rukopisu, kdež se tento tvar vyskytoval, ale opakování tohoto tvaru jak u Ku- charského, tak i u Palackého zesiluje jen stále domněnku, že Palacký skutečně použil za základ své práce již hotového přepisu Hankova, třebas jej musil pak korigovati. Jest litovati jen, že vydání Kucharského je kusé právě v místech, kde by vztahy mezi ním a Palackým mohly býti znovu podepřeny dalšími doklady, ale i to, co bylo uvedeno, dostačí jistě pro vytvoření obrazu vzájemného poměru těchto dvou prvých našich vydání knihy Ondřejovy. Palackého vydání nelze tedy jistě srovnávati, pokud jde o doko- nalost, s vydáním ostatních pramenů právních, jimiž v prvních svazcích „Archivu českého“ tak znamenitě byla obohacena tehdejší chudá žeň z na- šich pramenů nejen právně-historických, nýbrž vůbec historických. Ale na druhé straně musíme uvážiti, že se Palackému naskytly pravděpodobně při vydání knihy Ondřejovy takové obtíže, že neviděl jiného východiska, než vydati Ondřejovu knihu v této úpravě, zvláště chtěl-li poměrně brzy ji vy- dati pro širší veřejnost. Kdežto při knize Rožmberské nebo při Řádu práva zemského není nám zachováno tolik rukopisů, při Majestas Carolina do- konce osudem bylo nutno se částečně koncentrovati na latinský text Ješí- 17) K výkladu srovnej rejstřík místních jmen. 18) Mluvnice I. str. 349. 19) Srov. poznámku g při čl. 12. 20) Viz poznámku na uv. místě v příloze VII. 6*
Vydání Palackého. 83 Kopitarovi, ať z častěji již uváděné biografie Legis-Glückseligovy máme přece i z vydání Palackého několik přímých indicií, které tuto domněnku značně podporují. Jsou to samozřejmě místa, jež nelze právě přičísti u Palac- kého k nejšťastnějším. Tak myslím především na dvě místní jména, jejichž řešení ušlo Palackému, a to na jména „Lúže“ a „Bláto“ v přísežných for- mulích.17) Čtení Kucharského „w Luzi“ (čl. 35., 36., 37.) neb „z Luze“ (čl. 36., 37., 38.) odpovídá u Palackého „w Luži“ (čl. 34. a 35.) neb „z Luže“ (čl. 34., 35., 36.), tedy krátce (O 0). Podobně je tomu tak i při druhém jméně „z Blata“ neb „w Blatie“ (Kucharski čl. 32.), taktéž u Palackého (čl. 32.), „z Blata“ neb „w Blatě“, tedy opětně krátce. Vedle toho pak máme shodu i ve známém čtení (Kucharského čl. 2.), „nemohl sie toho práwa wydřieti neb sniknúti,“ což Palacký přepisuje shodně „nemohl se toho práwa wydřieti neb zniknúti,“ (čl. 2.). Shoda tato je tím nápadnější, že lze důvodně pochy- bovati o tvaru „vydřieti“, o němž Gebauer18) se vyjádřil, že se vyskytuje jen výjimkou a nebedlivostí, je však také možno, že přepisovatel, t. j. Hanka, dodávající text Kucharskému, špatně četl tvar, který paleogra- ficky byv přepsán, by zněl „wydrzieti“.19) Je totiž na pováženou, že by byl rukopis použil tohoto smíšeného tvaru, když v témže článku o málo vět dále se užívá prostého tvaru „držán“ a všude jinde se setkáváme s tvarem „vy- držeti“. Z tohoto důvodu jsem se přidržel tvaru „práva vydržeti“, protože pro to mluvily i ostatní rukopisy píšící někdy i „wydrzeti“ a pod.20) Bylo by také možno, že Hanka tu použil nám dnes již nepřístupného rukopisu, kdež se tento tvar vyskytoval, ale opakování tohoto tvaru jak u Ku- charského, tak i u Palackého zesiluje jen stále domněnku, že Palacký skutečně použil za základ své práce již hotového přepisu Hankova, třebas jej musil pak korigovati. Jest litovati jen, že vydání Kucharského je kusé právě v místech, kde by vztahy mezi ním a Palackým mohly býti znovu podepřeny dalšími doklady, ale i to, co bylo uvedeno, dostačí jistě pro vytvoření obrazu vzájemného poměru těchto dvou prvých našich vydání knihy Ondřejovy. Palackého vydání nelze tedy jistě srovnávati, pokud jde o doko- nalost, s vydáním ostatních pramenů právních, jimiž v prvních svazcích „Archivu českého“ tak znamenitě byla obohacena tehdejší chudá žeň z na- šich pramenů nejen právně-historických, nýbrž vůbec historických. Ale na druhé straně musíme uvážiti, že se Palackému naskytly pravděpodobně při vydání knihy Ondřejovy takové obtíže, že neviděl jiného východiska, než vydati Ondřejovu knihu v této úpravě, zvláště chtěl-li poměrně brzy ji vy- dati pro širší veřejnost. Kdežto při knize Rožmberské nebo při Řádu práva zemského není nám zachováno tolik rukopisů, při Majestas Carolina do- konce osudem bylo nutno se částečně koncentrovati na latinský text Ješí- 17) K výkladu srovnej rejstřík místních jmen. 18) Mluvnice I. str. 349. 19) Srov. poznámku g při čl. 12. 20) Viz poznámku na uv. místě v příloze VII. 6*
Strana 84
84 Vydání „Výboru literatury“ a H. Jirečka. nův, konečně pak při vydání Všehrdově, jež de facto je také prací Pala- ckého, a při vydání Zemského zřízení Vladislavského bylo možno se již opříti o tisky, knihu Ondřejovu nalézal Palacký nepochybně při svých výzkumech archivních v tolika rukopisech, že bylo prozatím nutno se obmeziti jen na způsob řešení, jakým to Palacký učinil. Snad se můžeme z dokladů tehdejší doby ujistiti, že přes řadu ne- přátelských závistníků přece Palackého dílo bylo ceněno správně. Svědčí o tom, že výsledek jeho práce byl převzat i do vydání ve „Výboru z li- teratury české“ do dílu I., který vyšel roku 1845, tedy nedlouho po vydání, respektive po dokončení II. svazku Archivu českého.21) Ve Vý- boru jest otištěna naše kniha beze změny, shodujíc se jak v číslování, tak v písmenkovém přepise. Byl převzat sem i název „Výklad atd.“ a také do předmluvy, která obvykle ve Výboru je velmi stručná a předesílá se vždy vlastnímu vydání, zužitkovány jsou výsledky práce a předmluvy Palackého z Archivu českého. Pouze vydavatelé Výboru se odchýlili od mínění Palac- kého v tom směru, že kdežto Palacký ve svém vlastním vydání22) vyslovil názor, že se zdá, že „tyto přídavky (totiž nálezy zařazené po r. 1402) od sa- mého spisovatele pocházejí“, předmluva ve Výboru postavila se na stano- visko že „od kohos pozdějšího přidělány“ byly. Nevíme, je-li to snad pozdější názor Palackého, ale jak dříve již bylo ukázáno, mnoho důvodů svědčí proto, abychom se přidrželi stále prvního názoru vysloveného Palackým hned v „Archivu českém“ a nikoliv názoru ve Výboru. Ovšem vydavatelé Výboru, zcela důsledně se svou předmluvou, se obmezili pouze na přípis králi Václavovi s předmluvou o úřednících a na text, až pokud sahá k nálezům po r. 1402, které vypustili.23) Vydání knihy Ondřejovy ve „Výboru z literatury“ neznamená nikterak zvláštní etapu v edicích naší knihy. Spíše by bylo možno hovořiti o něm jako o částečném kroku zpět, protože jí neuvádí úplně, ale musíme uvážiti, že vlastně tu šlo jen o pouhou ukázku, nikterak o vydání úplné. Podobně však jako pořadatelé Výboru učinili základem svého vydání práci Palackého, učinil tak i Hermenegild Jireček ve svém vydání knihy Ondřejovy v „Codex juris Bohemici“ ve svazku 2. dílu II.24) Mezi vydáním Palackého a Jirečkovým uplynula doba téměř 30 let, neboť Jireček vydává tento svazek roku 1870. Ale po pravdě je možno říci, že Jireček se připravoval ke své ediční činnosti a tak také dříve než přikročil k vydání knihy Ondřejovy, pokusil se o její rozbor v Musejníku25) v článku „Příspěvky k literárnímu rozboru památníků práva slovanského v Če- chách a na Moravě“. Je to vlastně jen rozbor textu vydaného Palackým, v němž se zdržuje Jireček veškeré kritiky a reprodukuje jen slova Ondřejova. 21) Otištěno ve Výboru na sloupci 903 až 1008. 22) Str. 506, poznámka pod čarou. 23) Porovnej konkordanci v příloze II. 24) Str. 356 až 386. 25) Čas. musea král. Čes. LXIII, 1862, str. 130 až 132.
84 Vydání „Výboru literatury“ a H. Jirečka. nův, konečně pak při vydání Všehrdově, jež de facto je také prací Pala- ckého, a při vydání Zemského zřízení Vladislavského bylo možno se již opříti o tisky, knihu Ondřejovu nalézal Palacký nepochybně při svých výzkumech archivních v tolika rukopisech, že bylo prozatím nutno se obmeziti jen na způsob řešení, jakým to Palacký učinil. Snad se můžeme z dokladů tehdejší doby ujistiti, že přes řadu ne- přátelských závistníků přece Palackého dílo bylo ceněno správně. Svědčí o tom, že výsledek jeho práce byl převzat i do vydání ve „Výboru z li- teratury české“ do dílu I., který vyšel roku 1845, tedy nedlouho po vydání, respektive po dokončení II. svazku Archivu českého.21) Ve Vý- boru jest otištěna naše kniha beze změny, shodujíc se jak v číslování, tak v písmenkovém přepise. Byl převzat sem i název „Výklad atd.“ a také do předmluvy, která obvykle ve Výboru je velmi stručná a předesílá se vždy vlastnímu vydání, zužitkovány jsou výsledky práce a předmluvy Palackého z Archivu českého. Pouze vydavatelé Výboru se odchýlili od mínění Palac- kého v tom směru, že kdežto Palacký ve svém vlastním vydání22) vyslovil názor, že se zdá, že „tyto přídavky (totiž nálezy zařazené po r. 1402) od sa- mého spisovatele pocházejí“, předmluva ve Výboru postavila se na stano- visko že „od kohos pozdějšího přidělány“ byly. Nevíme, je-li to snad pozdější názor Palackého, ale jak dříve již bylo ukázáno, mnoho důvodů svědčí proto, abychom se přidrželi stále prvního názoru vysloveného Palackým hned v „Archivu českém“ a nikoliv názoru ve Výboru. Ovšem vydavatelé Výboru, zcela důsledně se svou předmluvou, se obmezili pouze na přípis králi Václavovi s předmluvou o úřednících a na text, až pokud sahá k nálezům po r. 1402, které vypustili.23) Vydání knihy Ondřejovy ve „Výboru z literatury“ neznamená nikterak zvláštní etapu v edicích naší knihy. Spíše by bylo možno hovořiti o něm jako o částečném kroku zpět, protože jí neuvádí úplně, ale musíme uvážiti, že vlastně tu šlo jen o pouhou ukázku, nikterak o vydání úplné. Podobně však jako pořadatelé Výboru učinili základem svého vydání práci Palackého, učinil tak i Hermenegild Jireček ve svém vydání knihy Ondřejovy v „Codex juris Bohemici“ ve svazku 2. dílu II.24) Mezi vydáním Palackého a Jirečkovým uplynula doba téměř 30 let, neboť Jireček vydává tento svazek roku 1870. Ale po pravdě je možno říci, že Jireček se připravoval ke své ediční činnosti a tak také dříve než přikročil k vydání knihy Ondřejovy, pokusil se o její rozbor v Musejníku25) v článku „Příspěvky k literárnímu rozboru památníků práva slovanského v Če- chách a na Moravě“. Je to vlastně jen rozbor textu vydaného Palackým, v němž se zdržuje Jireček veškeré kritiky a reprodukuje jen slova Ondřejova. 21) Otištěno ve Výboru na sloupci 903 až 1008. 22) Str. 506, poznámka pod čarou. 23) Porovnej konkordanci v příloze II. 24) Str. 356 až 386. 25) Čas. musea král. Čes. LXIII, 1862, str. 130 až 132.
Strana 85
Vydání Herm. Jirečka. 85 Bylo tedy možno očekávati, že ve svém vydání také bude následovati textu Palackého. Jireček totiž přirozeně nemohl při souhrnném pojetí pro vydání všech českých pramenů právních v jediné sbírce netoliko věnovati každému pramenu stejnou pozornost, ale také nemohl sám prováděti kritická vydání. Proto některé texty prostě přejímal beze změny z vydání jiných, nebo je nepatrně pozměňoval podle svého uvážení a někdy také podle některých rukopisů, k nimž náhodou si opatřil přístup.26) Tak se to stalo i při vydání knihy Ondřejovy. Jireček použil tudíž textu Palackého a to v celku, pouze jej opravil podle rukopisu z knihovny Lobkovické, patrně b II3, jak sám doznává.27). Proto sám jeho text není nikterak krokem dále proti Palackému. Jireček však nově uspořádal jednotlivé články a hlavně jejich rozvržení, čímž podstatně proměnil strukturu knihy. Tak mu vzniklo celkem šest oddělení, o nichž již byla řeč při skladbě knihy.28) Vysvětlení k tomuto rozvrhu dostalo se nám teprve značně ex post po vydání knihy, až r. 1903 v „Právnickém životě v Čechách a na Moravě“.29) Je jasně z něho viděti, jak Jireček promýšlel svá vydání, protože skutečně i nyní lze většině jeho vývodů přisvědčiti. Kromě toho ve vydání Jirečkově po prvé bylo zavedeno porovnání článků některých nálezů se zněním nálezů nám dochovaných v pozůstatcích pohořelých desk zemských. Jireček tohoto způsobu použil ke zkrácení a patrně též k úspoře místa,30) než i tato maličkost nasvědčuje jeho rozhledu. Ovšem jako vždy i při tomto vydání Jirečkově nesmí býti zapomenuto, že Jireček byl více právník než historik a tak ediční stránka historická a zejména kriticismus historický jest oslaben ve prospěch stránky právnické. Jinak slovně vydání Jirečkovo i po srovnání s rukopisem knihovny Lobkovické nevalně se liší od vydání Palackého. Vydání Jirečkovo je poslední v řadě vydání dosavadních.31) Není lehko s našeho nynějšího stanoviska posuzovati jejich význam, ba skoro bych řekl, že je to nevhodné. Musíme si vždy uvědomiti, že vydání tato byla pracována za zcela jiných poměrů, za jiného stavu badání ve vědách historických i právních i za jiným cílem než my vydáváme. Zásadně tedy nesmíme je podceňovati a chceme-li je hodnotit, je třeba tak činiti s každým zvlášť. Jen tak, jak již byla o tom při každé edici řeč, dopracujeme se správného názoru. Že v této neveliké řadě edicí Ondřejovy knihy práce Palackého stojí hodnotně nejvýše, vysvitlo, tuším, už z toho, co bylo uvedeno. 26) Srovnej k tomu mo je pojednání ve Vědecké ročence práv. fakulty v Brně V. (1926) str. 163—4, a ve Sborníku věd práv. a stát. XXVII. (1927) str. 330. 27) Cod. jur. Boh. II, 2. str. 357. 28) Porovnej konkordanci v příloze II. a str. 26 tohoto úvodu. 29) Str. 197 a 198. 30) Str. 379. 31) Poznámka Jirečkova v Právnickém životě str. 198, že je kniha Ondřejova vydána i ve „Svodu“, je zřejmým nedopatřením.
Vydání Herm. Jirečka. 85 Bylo tedy možno očekávati, že ve svém vydání také bude následovati textu Palackého. Jireček totiž přirozeně nemohl při souhrnném pojetí pro vydání všech českých pramenů právních v jediné sbírce netoliko věnovati každému pramenu stejnou pozornost, ale také nemohl sám prováděti kritická vydání. Proto některé texty prostě přejímal beze změny z vydání jiných, nebo je nepatrně pozměňoval podle svého uvážení a někdy také podle některých rukopisů, k nimž náhodou si opatřil přístup.26) Tak se to stalo i při vydání knihy Ondřejovy. Jireček použil tudíž textu Palackého a to v celku, pouze jej opravil podle rukopisu z knihovny Lobkovické, patrně b II3, jak sám doznává.27). Proto sám jeho text není nikterak krokem dále proti Palackému. Jireček však nově uspořádal jednotlivé články a hlavně jejich rozvržení, čímž podstatně proměnil strukturu knihy. Tak mu vzniklo celkem šest oddělení, o nichž již byla řeč při skladbě knihy.28) Vysvětlení k tomuto rozvrhu dostalo se nám teprve značně ex post po vydání knihy, až r. 1903 v „Právnickém životě v Čechách a na Moravě“.29) Je jasně z něho viděti, jak Jireček promýšlel svá vydání, protože skutečně i nyní lze většině jeho vývodů přisvědčiti. Kromě toho ve vydání Jirečkově po prvé bylo zavedeno porovnání článků některých nálezů se zněním nálezů nám dochovaných v pozůstatcích pohořelých desk zemských. Jireček tohoto způsobu použil ke zkrácení a patrně též k úspoře místa,30) než i tato maličkost nasvědčuje jeho rozhledu. Ovšem jako vždy i při tomto vydání Jirečkově nesmí býti zapomenuto, že Jireček byl více právník než historik a tak ediční stránka historická a zejména kriticismus historický jest oslaben ve prospěch stránky právnické. Jinak slovně vydání Jirečkovo i po srovnání s rukopisem knihovny Lobkovické nevalně se liší od vydání Palackého. Vydání Jirečkovo je poslední v řadě vydání dosavadních.31) Není lehko s našeho nynějšího stanoviska posuzovati jejich význam, ba skoro bych řekl, že je to nevhodné. Musíme si vždy uvědomiti, že vydání tato byla pracována za zcela jiných poměrů, za jiného stavu badání ve vědách historických i právních i za jiným cílem než my vydáváme. Zásadně tedy nesmíme je podceňovati a chceme-li je hodnotit, je třeba tak činiti s každým zvlášť. Jen tak, jak již byla o tom při každé edici řeč, dopracujeme se správného názoru. Že v této neveliké řadě edicí Ondřejovy knihy práce Palackého stojí hodnotně nejvýše, vysvitlo, tuším, už z toho, co bylo uvedeno. 26) Srovnej k tomu mo je pojednání ve Vědecké ročence práv. fakulty v Brně V. (1926) str. 163—4, a ve Sborníku věd práv. a stát. XXVII. (1927) str. 330. 27) Cod. jur. Boh. II, 2. str. 357. 28) Porovnej konkordanci v příloze II. a str. 26 tohoto úvodu. 29) Str. 197 a 198. 30) Str. 379. 31) Poznámka Jirečkova v Právnickém životě str. 198, že je kniha Ondřejova vydána i ve „Svodu“, je zřejmým nedopatřením.
Strana 86
86 Nové vydání. S tohoto hlediska časového rozpětí posuzujme pak i nedostatky těchto vydání, jež způsobeny jsou jedině postupem t. zv. pomocných věd histo- rických a ediční techniky od doby práce na těchto edicích. Jsou to nedo- statky tedy, které jsou zaviněny, tak říkajíc — zastaráním, nikoliv vadnou prací, ale jejich konstatování může nám i narýsovati program pro edici novou. Nemyslím, že by bylo nutno zde věnovati pozornost edičnímu programu našich právních pramenů a právních knih zvláště, pro- tože dostačí zatím, co bylo již dříve řečeno jinde.32) Z toho důvodu upínám se na konkrétní případ vydání knihy Ondřejovy a to opět na vydání své vlastní, takže následující řádky poslužtež i jako vysvětlení vlastní ediční práce, její metody, zásad i vymezení jejích výsledků. Nebude jistě sporu, že potřebujeme vydání knihy Ondřejovy. Nejen že vydání starší jsou zastaralá, nýbrž tyto edice jsou téměř rozebrány, takže jejich málokteré exempláře jsou na knihkupeckém trhu téměř unikátní. Kromě toho vydání dosavadní, totiž Palackého, o nějž vlastně se opírala všechna ostatní, nebylo pořízeno podle přístupných rukopisů, nýbrž, jak jsme viděli, jen částečně podle některých z nich bylo upravováno. Potře- bujeme tudíž vydání kritického na všech nyní přístupných rukopisech s plným edičním aparátem. Řešení však tohoto požadavku narazí při právních knihách na obtíže, s nimiž se setkáváme při jiných pramenech historických. Právní prameny a speciálně právní knihy byly tak vyhledávány, že z nich byly pořizovány opisy měrou velmi hojnou. Proto i pro knihy nejstarší, jako na př. knihu Rožmberskou, nalézáme řadu rukopisů, tím spíše pak pro knihu novější, jež u nás sloužila za pomůcku právní téměř sto let až do vydání knihy Vše- hrdovy, pro knihu Ondřeje z Dubé. Nesmí nás proto překvapiti, že nalézáme stále nové a nové rukopisy, poněvadž lze říci, že u takovéto právní pomůcky každý skoro úřad si pořídil ať sám, ať odjinud jeden její opis. Ovšem toto přepisování se projevilo značně na textu knihy. Písaři opisujíce text knihy, měnili na něm nejen nevědomě, chybujíce a odevzdávajíce i dalším svým přepisovatelům znění chybné, aby zas oni převzali tyto chyby i po případě přičinili k nim nové, nýbrž měnili i vědomě, protože se snažili míti pro svou potřebu text co nejpraktičnější a tak prováděli úpravy, které měly při- blížit jejich době obsah co nejvíce. Odtud jednak měnili výrazy a termíny, jimž v jejich době se buď vůbec nebo špatně rozumělo, po případě se stalo, že všelijakými interpolacemi, vsuvkami i výpustkami, se pokusili text co nejvíce zpřístupniti. Uvědomíme-li si toto, máme již určité směrnice pro svou edici: Přede- vším nebude nikdy možno vyčerpati všechny přístupné rukopisy, nýbrž půjde nám vždy o zachycení největší možné jich většiny a o stanovení jejich vzájemného poměru. Kromě toho, jak bude dále ještě ukázáno, máme sice 32) Odkazuji na svůj článek ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně V. (1926) str. zejména 178 a na kritiku V. Hrubého v Naší vědě VIII. (1927) str. 217—219.
86 Nové vydání. S tohoto hlediska časového rozpětí posuzujme pak i nedostatky těchto vydání, jež způsobeny jsou jedině postupem t. zv. pomocných věd histo- rických a ediční techniky od doby práce na těchto edicích. Jsou to nedo- statky tedy, které jsou zaviněny, tak říkajíc — zastaráním, nikoliv vadnou prací, ale jejich konstatování může nám i narýsovati program pro edici novou. Nemyslím, že by bylo nutno zde věnovati pozornost edičnímu programu našich právních pramenů a právních knih zvláště, pro- tože dostačí zatím, co bylo již dříve řečeno jinde.32) Z toho důvodu upínám se na konkrétní případ vydání knihy Ondřejovy a to opět na vydání své vlastní, takže následující řádky poslužtež i jako vysvětlení vlastní ediční práce, její metody, zásad i vymezení jejích výsledků. Nebude jistě sporu, že potřebujeme vydání knihy Ondřejovy. Nejen že vydání starší jsou zastaralá, nýbrž tyto edice jsou téměř rozebrány, takže jejich málokteré exempláře jsou na knihkupeckém trhu téměř unikátní. Kromě toho vydání dosavadní, totiž Palackého, o nějž vlastně se opírala všechna ostatní, nebylo pořízeno podle přístupných rukopisů, nýbrž, jak jsme viděli, jen částečně podle některých z nich bylo upravováno. Potře- bujeme tudíž vydání kritického na všech nyní přístupných rukopisech s plným edičním aparátem. Řešení však tohoto požadavku narazí při právních knihách na obtíže, s nimiž se setkáváme při jiných pramenech historických. Právní prameny a speciálně právní knihy byly tak vyhledávány, že z nich byly pořizovány opisy měrou velmi hojnou. Proto i pro knihy nejstarší, jako na př. knihu Rožmberskou, nalézáme řadu rukopisů, tím spíše pak pro knihu novější, jež u nás sloužila za pomůcku právní téměř sto let až do vydání knihy Vše- hrdovy, pro knihu Ondřeje z Dubé. Nesmí nás proto překvapiti, že nalézáme stále nové a nové rukopisy, poněvadž lze říci, že u takovéto právní pomůcky každý skoro úřad si pořídil ať sám, ať odjinud jeden její opis. Ovšem toto přepisování se projevilo značně na textu knihy. Písaři opisujíce text knihy, měnili na něm nejen nevědomě, chybujíce a odevzdávajíce i dalším svým přepisovatelům znění chybné, aby zas oni převzali tyto chyby i po případě přičinili k nim nové, nýbrž měnili i vědomě, protože se snažili míti pro svou potřebu text co nejpraktičnější a tak prováděli úpravy, které měly při- blížit jejich době obsah co nejvíce. Odtud jednak měnili výrazy a termíny, jimž v jejich době se buď vůbec nebo špatně rozumělo, po případě se stalo, že všelijakými interpolacemi, vsuvkami i výpustkami, se pokusili text co nejvíce zpřístupniti. Uvědomíme-li si toto, máme již určité směrnice pro svou edici: Přede- vším nebude nikdy možno vyčerpati všechny přístupné rukopisy, nýbrž půjde nám vždy o zachycení největší možné jich většiny a o stanovení jejich vzájemného poměru. Kromě toho, jak bude dále ještě ukázáno, máme sice 32) Odkazuji na svůj článek ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně V. (1926) str. zejména 178 a na kritiku V. Hrubého v Naší vědě VIII. (1927) str. 217—219.
Strana 87
Filiace rukopisů. 87 o některých rukopisech zprávy, ale nelze jich nyní již zjistiti. Dále množství rukopisů nás v pravdě zavalí také spoustou variantů. Tím ediční materiál se nám rozroste do nepřehlednosti a bude proto úkolem naším zachytiti nejdůležitější varianty po stránce historické, právní i filologické, k čemuž můžeme dospěti jen kritickým hodnocením každého zvláště a jednotlivě. Otázka rukopisů vede nás pak dále k vlastnímu textu. U knihy Ondřejovy se nám nedochoval rukopis textu původního, zjev sice při pra- menech historických obvyklý, který však nás vede k práci stanovit si pokud možno co nejpřesněji jeho znění. Řešiti, jak zněl tento text původní, nelze pak již bez stanovení poměru jednotlivých dochovaných textů v ruko- pisech a tedy ke stanovení filiace textu. Při množství variantů docho- vaných nám v rukopisech vyplyne vlastně příbuznost jednotlivých textů sama sebou, nebude proto třeba zde předem v předmluvě třeba ji řešiti zvlášť, nýbrž dostačí odkázati na poznámky ediční. Tímto porovnáním vzniknou nám celé skupiny rukopisů příbuzné jiným skupinám rukopis- ným, takže veliký počet rukopisů se nám zjednoduší na mnohem menší počet. Pro přehlednost užívám značek filiačních, jež naznačují vlastně pouze typ a tím také se dosahuje přehledu nutného po kritickém vymýcení variantů bezcenných neb písařských chyb. Protože však by snad se přece objevila někdy potřeba zpětně zjistiti, v kterém rukopise se variant nalézá, připojuji vždy číslo rukopisu v té které řadě, aby bylo možno stanoviti, o který rukopis jde. Pokud jde o samu filiaci, označme původní text písmenem x. Texty další v případě knihy Ondřejovy se dělí na dvě skupiny A a B, z nichž skupina A se zakládá v našem případě na jednom rukopise dochovaném stejně jako skupina B. Rozdíl mezi nimi, jak zjistíme třebas letmým na- hlédnutím do materiálu edičního, se projevuje přibližně tou charakteristikou, že sice skupina A má text méně porušený, ale skupina B za to nám zachovává, byť byla mladší, jednotlivé termíny právní ve tvarech původ- nějších a tím je i významná pro správný výklad právnický. Rukopisy sku- piny A vyznačují se také větší shodou navzájem než rukopisy skupiny B. Skupiny odvozené od nich jsou označovány velikými písmeny ležatými (A, B), další skupiny od těch zas odvozené malými ležatými písmenami (a, b) a konečně poslední stupeň malými písmenami řeckými (zde pouze p). Jednotlivé skupiny téhož stupně, t. j. odvozené od téže skupiny předchá- zející, jsou rozlišeny římskými číslicemi (I, II, III) a konečně ke značce takto vzniklé připojuje se index pro zpětné kontrolní zjištění, v kterém rukopise se variant vyskytuje (na př: a5), při čemž ovšem velmi často dojde ke kombinovaným značkám, vyskytuje-li se variant ve více rukopisech (na př: bII„2).33) 33) V. Hrubý ve své kritice mého článku ve Vědecké ročence práv. fakulty v Brně V. (1926) str. 179 a násl. namítl, že tento způsob značek selže na některých místech (Naše věda VIII. [1927] str. 219), protože člen odvozený z řady B II bude míti značku b II, ale tou je označen i člen odvozený z řady B I. Námitka je zcela
Filiace rukopisů. 87 o některých rukopisech zprávy, ale nelze jich nyní již zjistiti. Dále množství rukopisů nás v pravdě zavalí také spoustou variantů. Tím ediční materiál se nám rozroste do nepřehlednosti a bude proto úkolem naším zachytiti nejdůležitější varianty po stránce historické, právní i filologické, k čemuž můžeme dospěti jen kritickým hodnocením každého zvláště a jednotlivě. Otázka rukopisů vede nás pak dále k vlastnímu textu. U knihy Ondřejovy se nám nedochoval rukopis textu původního, zjev sice při pra- menech historických obvyklý, který však nás vede k práci stanovit si pokud možno co nejpřesněji jeho znění. Řešiti, jak zněl tento text původní, nelze pak již bez stanovení poměru jednotlivých dochovaných textů v ruko- pisech a tedy ke stanovení filiace textu. Při množství variantů docho- vaných nám v rukopisech vyplyne vlastně příbuznost jednotlivých textů sama sebou, nebude proto třeba zde předem v předmluvě třeba ji řešiti zvlášť, nýbrž dostačí odkázati na poznámky ediční. Tímto porovnáním vzniknou nám celé skupiny rukopisů příbuzné jiným skupinám rukopis- ným, takže veliký počet rukopisů se nám zjednoduší na mnohem menší počet. Pro přehlednost užívám značek filiačních, jež naznačují vlastně pouze typ a tím také se dosahuje přehledu nutného po kritickém vymýcení variantů bezcenných neb písařských chyb. Protože však by snad se přece objevila někdy potřeba zpětně zjistiti, v kterém rukopise se variant nalézá, připojuji vždy číslo rukopisu v té které řadě, aby bylo možno stanoviti, o který rukopis jde. Pokud jde o samu filiaci, označme původní text písmenem x. Texty další v případě knihy Ondřejovy se dělí na dvě skupiny A a B, z nichž skupina A se zakládá v našem případě na jednom rukopise dochovaném stejně jako skupina B. Rozdíl mezi nimi, jak zjistíme třebas letmým na- hlédnutím do materiálu edičního, se projevuje přibližně tou charakteristikou, že sice skupina A má text méně porušený, ale skupina B za to nám zachovává, byť byla mladší, jednotlivé termíny právní ve tvarech původ- nějších a tím je i významná pro správný výklad právnický. Rukopisy sku- piny A vyznačují se také větší shodou navzájem než rukopisy skupiny B. Skupiny odvozené od nich jsou označovány velikými písmeny ležatými (A, B), další skupiny od těch zas odvozené malými ležatými písmenami (a, b) a konečně poslední stupeň malými písmenami řeckými (zde pouze p). Jednotlivé skupiny téhož stupně, t. j. odvozené od téže skupiny předchá- zející, jsou rozlišeny římskými číslicemi (I, II, III) a konečně ke značce takto vzniklé připojuje se index pro zpětné kontrolní zjištění, v kterém rukopise se variant vyskytuje (na př: a5), při čemž ovšem velmi často dojde ke kombinovaným značkám, vyskytuje-li se variant ve více rukopisech (na př: bII„2).33) 33) V. Hrubý ve své kritice mého článku ve Vědecké ročence práv. fakulty v Brně V. (1926) str. 179 a násl. namítl, že tento způsob značek selže na některých místech (Naše věda VIII. [1927] str. 219), protože člen odvozený z řady B II bude míti značku b II, ale tou je označen i člen odvozený z řady B I. Námitka je zcela
Strana 88
88 Filiace rukopisů. Podle tohoto uspořádání filiace textů v dochovaných rukopisech by byla tato: Skupina A. x Skupina B. A 1. stupeň Ap 2 2. stupeň 3. stupeň a1-12 4. stupeň b11-3 B 1 3 PII B11 2 bII1-3 B BII bIII14 Nebývá obyčejným zjevem, že by bylo možno se rozhodnouti o za- řazení určitého rukopisu do příslušné skupiny a do příslušného stupně na prvý ráz. Nejčastěji se varianty značně pestře střídají. Pouze velmi málo případů dosvědčuje nám přímou spojitost, hlavně mezi rukopisy soused- ních skupin. Velikou podobu a vztah můžeme na příklad zjistiti mezi ruko- pisem A a A, kde lze ji také dobře vysvětliti, protože tu jde o rukopisy téhož úřadu, totiž městské rady pražské, při čemž patrně rukopis druhý (A2) byl pořízen jednak proto, že starší už nevyhovoval, neboť byl kusý (v našem případě knihy Ondřejovy chyběl přípis a předmluva) a jednak i z toho důvodu, že bylo nutno opatřiti si rukopis pro denní běžnou potřebu (nejspíše novoměstskou). Jiný takový příkladný vztah můžeme pozorovati nápadnou podobou mezi rukopisem bII1 a bII,, kdež překvapí shoda skoro na písmenu.34) Ale tyto případy jsou velmi řídké a skoro se obmezují na příklady uvedené. Zběžnost a nepřesnost písařská projevuje se v častých vynechávkách i v přehazování nejen slov, nýbrž i celých partií a článků a není možno ji nějak vytýkati a tím znehodnocovati práci písařovu, protože jemu šlo hlavně o obsah, nikoliv o jednotlivou podrobnost. Proto ani v edici tyto varianty nemohou padati na váhu, ovšem je nutno si přesně a opatrně stanoviti předem, co je důležitý variant a co jen zavinění písař- ské, při čemž takovéto varianty se vypustí a také proto jich v edici nepoznamenávám. Tyto varianty podle své povahy tedy mohou, ale nemusí nás dovésti na stopu filiace textu a rukopisu, podobně jako je vždy nutno opatrně po- suzovati varianty shodné se stanoviska filologického. Obyčejně lze před- pokládati, že shody takovéto dosvědčují, že pocházejí ze stejné doby, tedy správná a nebylo mým úmyslem vysloviti toto označování jako zásadu pro všechny edice shodnou. Věc je jistě jen technická otázka, kterou podle mého soudu sluší řešiti od případu k případu. Navržený způsob Hrubého byl by sice důslednější a unifikoval by všechny edice, ale byl by též rozhodně mnohem nesnadnější. Protože vystačím na příklad pro edici knihy Ondřejovy s tímto vymezenějším způsobem, zůstávám při něm, ač jinak se k mínění Hrubého nejen přidávám, ale bylo mým úmyslem i předem takto věc tu řešiti, nežli konkrétní příklad svedl k načrtnutí podle potřeby případu. 34) Srov. poznámky níže u jednotlivých rukopisů.
88 Filiace rukopisů. Podle tohoto uspořádání filiace textů v dochovaných rukopisech by byla tato: Skupina A. x Skupina B. A 1. stupeň Ap 2 2. stupeň 3. stupeň a1-12 4. stupeň b11-3 B 1 3 PII B11 2 bII1-3 B BII bIII14 Nebývá obyčejným zjevem, že by bylo možno se rozhodnouti o za- řazení určitého rukopisu do příslušné skupiny a do příslušného stupně na prvý ráz. Nejčastěji se varianty značně pestře střídají. Pouze velmi málo případů dosvědčuje nám přímou spojitost, hlavně mezi rukopisy soused- ních skupin. Velikou podobu a vztah můžeme na příklad zjistiti mezi ruko- pisem A a A, kde lze ji také dobře vysvětliti, protože tu jde o rukopisy téhož úřadu, totiž městské rady pražské, při čemž patrně rukopis druhý (A2) byl pořízen jednak proto, že starší už nevyhovoval, neboť byl kusý (v našem případě knihy Ondřejovy chyběl přípis a předmluva) a jednak i z toho důvodu, že bylo nutno opatřiti si rukopis pro denní běžnou potřebu (nejspíše novoměstskou). Jiný takový příkladný vztah můžeme pozorovati nápadnou podobou mezi rukopisem bII1 a bII,, kdež překvapí shoda skoro na písmenu.34) Ale tyto případy jsou velmi řídké a skoro se obmezují na příklady uvedené. Zběžnost a nepřesnost písařská projevuje se v častých vynechávkách i v přehazování nejen slov, nýbrž i celých partií a článků a není možno ji nějak vytýkati a tím znehodnocovati práci písařovu, protože jemu šlo hlavně o obsah, nikoliv o jednotlivou podrobnost. Proto ani v edici tyto varianty nemohou padati na váhu, ovšem je nutno si přesně a opatrně stanoviti předem, co je důležitý variant a co jen zavinění písař- ské, při čemž takovéto varianty se vypustí a také proto jich v edici nepoznamenávám. Tyto varianty podle své povahy tedy mohou, ale nemusí nás dovésti na stopu filiace textu a rukopisu, podobně jako je vždy nutno opatrně po- suzovati varianty shodné se stanoviska filologického. Obyčejně lze před- pokládati, že shody takovéto dosvědčují, že pocházejí ze stejné doby, tedy správná a nebylo mým úmyslem vysloviti toto označování jako zásadu pro všechny edice shodnou. Věc je jistě jen technická otázka, kterou podle mého soudu sluší řešiti od případu k případu. Navržený způsob Hrubého byl by sice důslednější a unifikoval by všechny edice, ale byl by též rozhodně mnohem nesnadnější. Protože vystačím na příklad pro edici knihy Ondřejovy s tímto vymezenějším způsobem, zůstávám při něm, ač jinak se k mínění Hrubého nejen přidávám, ale bylo mým úmyslem i předem takto věc tu řešiti, nežli konkrétní příklad svedl k načrtnutí podle potřeby případu. 34) Srov. poznámky níže u jednotlivých rukopisů.
Strana 89
Text původní. 89 shodu časovou a pouze v nepatrných případech se setkáváme i s tím, že písař při opisování převzal i starší znění a tím prozrazuje příbuzenství s rukopisem a textem starším, jako je tomu na příklad hned při rukopisu B s původním zněním knihy. Kromě toho se setkáváme s některými texty, jež bychom mohli plně označiti se stanoviska filiace za typy smíšené. Při srovnávání na- cházíme totiž někdy varianty textů obou skupin nebo některých stupňů, čímž na prvý pohled není možno stanoviti filiaci a jakékoliv zařazení pod některou skupinu a její určitý stupeň se nám nutně objeví jako nedůsledné. Vysvětliti tento úkaz lze asi stručně takto: Při právnických rukopisech setkáváme se velmi často s případy, že písař nebo používatel rukopisu srov- návali si dodatečně svůj exemplář pro bezpečí, pro větší jistotu v právnické terminologii i pro úplnost s některým rukopisem jiným. Tím jim vznikaly změny neb dodatky, jež celkově pro posouzení tehdejšího smýšlení práv- nického nejsou nezajímavé. Když pak z takto opraveného a ovšem i upra- veného rukopisu opisoval někdo další, vybíral si, co se mu zdálo a tak do- cházel k typům textů smíšených, v nichž je těžko stanoviti filiaci jednotnou. Příkladem takovéhoto smíšeného typu budiž nám rukopis b III4, který sice patří do skupiny b III, jenž však byl opraven ještě jednou podle BI. Jiným příkladem je pak rukopis bII, který sluší přiřaditi do skupiny bII, ale kromě toho zjišťujeme u něho podoby s pII, takže je jisto, že rukopis, z něhož v tomto případě bylo opisováno, byl opravován také podle nějakého textu stupně pII. Zjev tento je vysvětlitelný jedině velikým množstvím ruko- pisů, jak tomu pravidelně bývá u knih právnických. V edici je povinností vydavatelovou uváděti takto vzniklé varianty, nesmí nás však tento zjev při posuzování filiace mást a svádět k nesprávným uzávěrům, protože zařazení rukopisu typu smíšeného musíme provést opatrně pod skupinu, z níž vyšel a v popisu rukopisů připomenouti, s kterými typy se ještě mísí. Jest tedy hlavní prací editorovou, kriticky zhodnotiti jednotlivé vari- anty a rozhodnouti, které z nich jsou podstatné a které nerozhodné. Tím však docházíme k jednotlivým textům. Z nich na prvním místě jest po- staviti text původní, který označujeme písmenou: x. Jest nesnadno a vlastně nemožno definovati jediným termínem, co máme rozuměti pod názvem „původní text“, jenž se nám v žádném ny- nějším rukopise nedochoval.35) Uvážíme-li vývoj naší právní knihy, jak byl naznačen tehdy, kdy byla řeč o její skladbě, je patrno, že nazveme-li 35) Proto nebylo porozuměno mým tvrzením ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně V. (1926) str. 178 od V. Hrubého v Naší vědě VIII. (1927) str. 218, ač v názoru je tu vlastně shoda. Opět H. hledal řešení obecné, kdežto já jsem měl na mysli konkrétní příklad.
Text původní. 89 shodu časovou a pouze v nepatrných případech se setkáváme i s tím, že písař při opisování převzal i starší znění a tím prozrazuje příbuzenství s rukopisem a textem starším, jako je tomu na příklad hned při rukopisu B s původním zněním knihy. Kromě toho se setkáváme s některými texty, jež bychom mohli plně označiti se stanoviska filiace za typy smíšené. Při srovnávání na- cházíme totiž někdy varianty textů obou skupin nebo některých stupňů, čímž na prvý pohled není možno stanoviti filiaci a jakékoliv zařazení pod některou skupinu a její určitý stupeň se nám nutně objeví jako nedůsledné. Vysvětliti tento úkaz lze asi stručně takto: Při právnických rukopisech setkáváme se velmi často s případy, že písař nebo používatel rukopisu srov- návali si dodatečně svůj exemplář pro bezpečí, pro větší jistotu v právnické terminologii i pro úplnost s některým rukopisem jiným. Tím jim vznikaly změny neb dodatky, jež celkově pro posouzení tehdejšího smýšlení práv- nického nejsou nezajímavé. Když pak z takto opraveného a ovšem i upra- veného rukopisu opisoval někdo další, vybíral si, co se mu zdálo a tak do- cházel k typům textů smíšených, v nichž je těžko stanoviti filiaci jednotnou. Příkladem takovéhoto smíšeného typu budiž nám rukopis b III4, který sice patří do skupiny b III, jenž však byl opraven ještě jednou podle BI. Jiným příkladem je pak rukopis bII, který sluší přiřaditi do skupiny bII, ale kromě toho zjišťujeme u něho podoby s pII, takže je jisto, že rukopis, z něhož v tomto případě bylo opisováno, byl opravován také podle nějakého textu stupně pII. Zjev tento je vysvětlitelný jedině velikým množstvím ruko- pisů, jak tomu pravidelně bývá u knih právnických. V edici je povinností vydavatelovou uváděti takto vzniklé varianty, nesmí nás však tento zjev při posuzování filiace mást a svádět k nesprávným uzávěrům, protože zařazení rukopisu typu smíšeného musíme provést opatrně pod skupinu, z níž vyšel a v popisu rukopisů připomenouti, s kterými typy se ještě mísí. Jest tedy hlavní prací editorovou, kriticky zhodnotiti jednotlivé vari- anty a rozhodnouti, které z nich jsou podstatné a které nerozhodné. Tím však docházíme k jednotlivým textům. Z nich na prvním místě jest po- staviti text původní, který označujeme písmenou: x. Jest nesnadno a vlastně nemožno definovati jediným termínem, co máme rozuměti pod názvem „původní text“, jenž se nám v žádném ny- nějším rukopise nedochoval.35) Uvážíme-li vývoj naší právní knihy, jak byl naznačen tehdy, kdy byla řeč o její skladbě, je patrno, že nazveme-li 35) Proto nebylo porozuměno mým tvrzením ve Vědecké ročence práv. fak. v Brně V. (1926) str. 178 od V. Hrubého v Naší vědě VIII. (1927) str. 218, ač v názoru je tu vlastně shoda. Opět H. hledal řešení obecné, kdežto já jsem měl na mysli konkrétní příklad.
Strana 90
90 Popis rukopisů: značka A, čís. 1. původní malou práci Ondřejovu „textem původním“, musíme z něho vyloučiti všechny následující dodatky a naopak, když označíme jako „pů- vodní text“ knihu dokončenou, přijímáme s ním i všechny revise, jež na něm Ondřej dodatečně podnikl. Dobře to vysvitne na příkladě, že rukopis A nemá vůbec přípisu a předmluvy, ač je nejstarší a nejbližší vlast- nímu jádru knihy. Nezbývá tudíž než stanoviti si filiací, který rukopis je nejbližší povšechně textu původnímu v celku, na to provésti podle do- chovaných ostatních textů revisi jeho a kriticky jej zhodnotiti, abychom se dopátrali pokud možná co nejvíce původního znění v jeho prvotní podobě, dodatky a opravy pak označíme v edičním materiálu. Ostatně jak se zdá, nebylo těchto revisí od Ondřeje podniknutých mnoho, nejpodstatnější je proměna v čl. 13. Tím však, že béřeme ze základ text rukopisu filiačně nejbližší znění původnímu (a který v našem případě je i mezi rukopisy nejstarší), vyhovujeme ještě jiné důležité podmínce, totiž požadavku filologickému, protože text, který lépe než původní označujeme jako „zá- kladní“, bude se shodovati s tímto textem důsledně. Odpadne-li v ně- které části text rukopisu A, jako v přípisu věnovacím a v předmluvě, nahra- zuje ho pak text rukopisu A. Na tento text základní pak se v poznámkách edičních upínají ostatní všechny jak textové, tak věcné poznámky. Tyto ediční poznámky pak v mém vydání jsou pořízeny celkem podle 33 ruko- pisů, jež se mi podařilo nalézti, zjistiti a skolacionovati. Jsou to rukopisy tyto: Skupina A. Stupeň 1: A Archiv hl. m. Prahy, čís. 1864. 1. Rkp. pergamenový, z 1. čtvrtiny XV. stol. (Tomek 1413—1419, Čelakovský 1. pol. XV. stol., Vojtíšek do válek husitských), ff. 266 in-fol., ve vazbě XVI. stol., zdobený krás- nými iniciálkami. Popis: Hanka, Abh. d. kgl. Ges. d. Wiss., V. 2. 1843, str. 168, č. 45. — Čelakovský, Soupis rkpů. (Sbor. příspěvků k děj. Prahy, I. 2. [1920]), str. 25, č. 1. Fol. 1a—14a: ,Právo zemské české X aby právo k právu zjednal. Fol. 14a—21a: ,Tuto jest panský nález X To jest nynie v nově úřad přijal. Tuto jest konec práv české země etc. Rukopis je nepochybně řemeslná práce pořízená nesporně velikým nákladem pro městskou radu pražskou z některých rukopisů užívaných asi při soudě zemském, jak by vyplývalo z okolnosti, že jsou tu sebrány na prvním místě rozličné prameny práva zemského. Rukopis jest opisován velmi pečlivě, čistě, téměř bez dodatečných korektur. Text je bohatě vy- praven a vyzdoben iniciálkami (v našem textu fol. 1a a 14a), marginální rubriky jsou psány červeně, články mají iniciálky modré neb červené,
90 Popis rukopisů: značka A, čís. 1. původní malou práci Ondřejovu „textem původním“, musíme z něho vyloučiti všechny následující dodatky a naopak, když označíme jako „pů- vodní text“ knihu dokončenou, přijímáme s ním i všechny revise, jež na něm Ondřej dodatečně podnikl. Dobře to vysvitne na příkladě, že rukopis A nemá vůbec přípisu a předmluvy, ač je nejstarší a nejbližší vlast- nímu jádru knihy. Nezbývá tudíž než stanoviti si filiací, který rukopis je nejbližší povšechně textu původnímu v celku, na to provésti podle do- chovaných ostatních textů revisi jeho a kriticky jej zhodnotiti, abychom se dopátrali pokud možná co nejvíce původního znění v jeho prvotní podobě, dodatky a opravy pak označíme v edičním materiálu. Ostatně jak se zdá, nebylo těchto revisí od Ondřeje podniknutých mnoho, nejpodstatnější je proměna v čl. 13. Tím však, že béřeme ze základ text rukopisu filiačně nejbližší znění původnímu (a který v našem případě je i mezi rukopisy nejstarší), vyhovujeme ještě jiné důležité podmínce, totiž požadavku filologickému, protože text, který lépe než původní označujeme jako „zá- kladní“, bude se shodovati s tímto textem důsledně. Odpadne-li v ně- které části text rukopisu A, jako v přípisu věnovacím a v předmluvě, nahra- zuje ho pak text rukopisu A. Na tento text základní pak se v poznámkách edičních upínají ostatní všechny jak textové, tak věcné poznámky. Tyto ediční poznámky pak v mém vydání jsou pořízeny celkem podle 33 ruko- pisů, jež se mi podařilo nalézti, zjistiti a skolacionovati. Jsou to rukopisy tyto: Skupina A. Stupeň 1: A Archiv hl. m. Prahy, čís. 1864. 1. Rkp. pergamenový, z 1. čtvrtiny XV. stol. (Tomek 1413—1419, Čelakovský 1. pol. XV. stol., Vojtíšek do válek husitských), ff. 266 in-fol., ve vazbě XVI. stol., zdobený krás- nými iniciálkami. Popis: Hanka, Abh. d. kgl. Ges. d. Wiss., V. 2. 1843, str. 168, č. 45. — Čelakovský, Soupis rkpů. (Sbor. příspěvků k děj. Prahy, I. 2. [1920]), str. 25, č. 1. Fol. 1a—14a: ,Právo zemské české X aby právo k právu zjednal. Fol. 14a—21a: ,Tuto jest panský nález X To jest nynie v nově úřad přijal. Tuto jest konec práv české země etc. Rukopis je nepochybně řemeslná práce pořízená nesporně velikým nákladem pro městskou radu pražskou z některých rukopisů užívaných asi při soudě zemském, jak by vyplývalo z okolnosti, že jsou tu sebrány na prvním místě rozličné prameny práva zemského. Rukopis jest opisován velmi pečlivě, čistě, téměř bez dodatečných korektur. Text je bohatě vy- praven a vyzdoben iniciálkami (v našem textu fol. 1a a 14a), marginální rubriky jsou psány červeně, články mají iniciálky modré neb červené,
Strana 91
Popis rukopisů: značka A1 čís. 2. 91 odstavce jsou vyznačeny položením prvního písmene žlutě, písmo je knihovní. Určením pro vnitřní potřebu úřední městské rady lze si i vysvětliti, proč písař vynechal věnovací přípis a předmluvu knihy, jelikož jich pro městské úřadování nebylo třeba. Jinak však je text velmi úplný a přesný. Jestliže se i přidržíme datování Vojtíškova podle termínu vyskytujícího se na fol. 98b, veliké město pražské',36) jde tu, počítáme-li od poslední redakce knihy, o rozpětí nejvýše 10—15 let, podle Tomka by to byl opis téměř sou- časný. Protože však opis byl pořízen podle některého rukopisu při deskách zemských neb podobně, který byl asi zničen při požáru 1541, můžeme i podle této domněnky prohlásiti tento rukopis za nejstarší z dochovaných. Pokud jde o pravopis, sluší připomenouti některá kolísání písařova. Tak píše ,czeſke, ale i,czyeſsku', ,urzednyczi i,urzyednyky", jindy však zachovává ,rzyeczy, przied, za Caplerzye, Czyesarzye, fie“ a pod. Písmenu ř zvláště neoznačuje, takže mezi ř a rž nebývá rozdílu na př. ,wyerzeno, przyſaha“, ale také,drzan, drzeti a pod. Nerozlišuje jednotně mezi c a č na př. ,poczeſtneho', i ,lehcze, ſwiedeczftwie, dyedyczſtwie, zprawcze, czyemu otczy“ atd. Podobně není rozlišeno přesně s a š jako na př. ,owſſem, wſfie- czky', ale i „muſſylo, wypyſſowe'. V rukopisu na fol. 4 píše ,o priſahach'. Jinak vše vypisuje a výjimečně jen zkracuje ,zttyl (= ztratil). Přepis děje se zásadně podle zásad diplomatického přepisování, tedy foneticky, při čemž musí býti zachován způsob písařův. Proto zachovává se toto kolísání, kde skutečně se vyskytovalo (české i čěskú, úřed- níci i úřědníky a pod.). Tam, kde jde o zřejmé kolísání ortografické, za- chovává se způsob běžný a proto přepisuji jen „musilo, výpisové“. Kde by šlo o některý tvar důležitý filologicky, poznamenán je v poznámkách. Jest ovšem těžko vyhověti oboustranně požadavku historickému a právnickému po diplomatickém přepisu a filologickému po opisu paleografickém. Ale zejména pro rukopisy ostatní stačí poukázati, že ve sporných případech dostačí podle značky rukopisu vyhledati si příslušné místo nahlédnutím do rukopisu samotného. Stupeň 2: A Knihovna Národního musea v Praze, sig. IV B 18. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol., ff. 290 in-fol., ve vazbě s kováním z XVI. stol. T. zv. Pazaurkův právní sborník (daroval r. 1902 řed. JUDr. G. Pazaurek). Popis: Bartoš, Soupis rkpů. N. musea I. 1926, str. 190—191, č. 974. Fol. 216b—233a: ,Práva zemská v póhoniech atd. ,Právo zemské české dávno nalezené X To jest nynie v nově úřad přijal“. Rukopis vykazuje přímé odvození od rukopisu A, jak je viděti z variantů. Nápadná shoda textu s rukopisem A, vedla kohosi k tomu, 36) Děkuji za toto upozornění prof. Vojtíškovi přímo.
Popis rukopisů: značka A1 čís. 2. 91 odstavce jsou vyznačeny položením prvního písmene žlutě, písmo je knihovní. Určením pro vnitřní potřebu úřední městské rady lze si i vysvětliti, proč písař vynechal věnovací přípis a předmluvu knihy, jelikož jich pro městské úřadování nebylo třeba. Jinak však je text velmi úplný a přesný. Jestliže se i přidržíme datování Vojtíškova podle termínu vyskytujícího se na fol. 98b, veliké město pražské',36) jde tu, počítáme-li od poslední redakce knihy, o rozpětí nejvýše 10—15 let, podle Tomka by to byl opis téměř sou- časný. Protože však opis byl pořízen podle některého rukopisu při deskách zemských neb podobně, který byl asi zničen při požáru 1541, můžeme i podle této domněnky prohlásiti tento rukopis za nejstarší z dochovaných. Pokud jde o pravopis, sluší připomenouti některá kolísání písařova. Tak píše ,czeſke, ale i,czyeſsku', ,urzednyczi i,urzyednyky", jindy však zachovává ,rzyeczy, przied, za Caplerzye, Czyesarzye, fie“ a pod. Písmenu ř zvláště neoznačuje, takže mezi ř a rž nebývá rozdílu na př. ,wyerzeno, przyſaha“, ale také,drzan, drzeti a pod. Nerozlišuje jednotně mezi c a č na př. ,poczeſtneho', i ,lehcze, ſwiedeczftwie, dyedyczſtwie, zprawcze, czyemu otczy“ atd. Podobně není rozlišeno přesně s a š jako na př. ,owſſem, wſfie- czky', ale i „muſſylo, wypyſſowe'. V rukopisu na fol. 4 píše ,o priſahach'. Jinak vše vypisuje a výjimečně jen zkracuje ,zttyl (= ztratil). Přepis děje se zásadně podle zásad diplomatického přepisování, tedy foneticky, při čemž musí býti zachován způsob písařův. Proto zachovává se toto kolísání, kde skutečně se vyskytovalo (české i čěskú, úřed- níci i úřědníky a pod.). Tam, kde jde o zřejmé kolísání ortografické, za- chovává se způsob běžný a proto přepisuji jen „musilo, výpisové“. Kde by šlo o některý tvar důležitý filologicky, poznamenán je v poznámkách. Jest ovšem těžko vyhověti oboustranně požadavku historickému a právnickému po diplomatickém přepisu a filologickému po opisu paleografickém. Ale zejména pro rukopisy ostatní stačí poukázati, že ve sporných případech dostačí podle značky rukopisu vyhledati si příslušné místo nahlédnutím do rukopisu samotného. Stupeň 2: A Knihovna Národního musea v Praze, sig. IV B 18. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol., ff. 290 in-fol., ve vazbě s kováním z XVI. stol. T. zv. Pazaurkův právní sborník (daroval r. 1902 řed. JUDr. G. Pazaurek). Popis: Bartoš, Soupis rkpů. N. musea I. 1926, str. 190—191, č. 974. Fol. 216b—233a: ,Práva zemská v póhoniech atd. ,Právo zemské české dávno nalezené X To jest nynie v nově úřad přijal“. Rukopis vykazuje přímé odvození od rukopisu A, jak je viděti z variantů. Nápadná shoda textu s rukopisem A, vedla kohosi k tomu, 36) Děkuji za toto upozornění prof. Vojtíškovi přímo.
Strana 92
92 Popis rukopisů: značka A, a1 čís. 3—4. aby si rukopis roku 1828 prostřednictvím berounského krajského hejtmana Prokopa Platzera a sekretáře Müllera vypůjčil a pořídil si z něho obsah (srovnej Bartoš na uv. místě). Text tohoto rukopisu však byl opravován podle BI, protože původní opis nebyl valně pořádný a leccos bylo vynecháno. Z pravopisu sluší se zmíniti o dosti pečlivě naznačované kvantitě zdvojením samohlásek (teez, seznaa, zemskee“ a p.). A2 Archiv hl. m. Prahy, čís. 1865. 3. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol. (podle Čelakovského větší část z doby před 1486), ff. 369 in-fol., v kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 169, č. 46. — Čelakovský na uv. m. str. 27—29, č. 2. Fol. 209b—225a: ,Právo zemské české jest dávno nalezené X právo k právu zjednal“. Fol. 225a—233a: �Panský nález, aby voláno bylo X nynie v nově úřad přijal“. Fol. 323a—327a: ,Hotovi jsúc každému X počestného praviti“. Fol. 327a—327b: „Najosviecenějšiemu kniežeti pánu a panu Václavovi X stran nedržeti'. Rukopis tento byl psán nejspíše některým písařem staroměstským (podle Čelakovského), patrně většinou podle textů rukopisu A. Odtud rukopis získalo Nové město pražské kolem r. 1486. Tímto způsobem mů- žeme si vysvětliti odvozené příbuzenství mezi těmito rukopisy a pokud jde o příbuzenství mezi A1 a A, stačí odkázati na poznámky výše učiněné. Rukopis má poměrně značně dbale propracovaný text. Od A přijímá i ně- která kolísání ortografická (wífiech, ke wſsiem, poſſel atd.), označuje někdy kvantitu zdvojením samohlásek. Zachovává nám po prvé ve velmi původní formě přípis a předmluvu, se kterou se ani u A, ani u A, neset- káváme. Proto používám jeho znění pro tyto části jako textu základního. Stupeň 3: a1 Národní knihovna ve Vídni, čís. 5281 (dříve lur. civ. 57). 4. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol., ff. 134 in-fol., v bělokožené vazbě. Popis: Tabulae codicum ms. Vindob. IV. str. 86. Fol. 114a—114b: Vypisuje se“ atd. „Úředníci hotovi mají býti x počest- ného praviti." Fol. 115a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Fol. 125a—130b: „De iure terestre. Právo zemské české X v nově úřad přijal. Texty zde obsažené jsou kromě věnovacího přípisu vesměs jen vý- tahy pořízené podle skupiny A. Pravděpodobně použivateli a opisovateli nezdálo se již býti nutné opisovati vše doslovně.
92 Popis rukopisů: značka A, a1 čís. 3—4. aby si rukopis roku 1828 prostřednictvím berounského krajského hejtmana Prokopa Platzera a sekretáře Müllera vypůjčil a pořídil si z něho obsah (srovnej Bartoš na uv. místě). Text tohoto rukopisu však byl opravován podle BI, protože původní opis nebyl valně pořádný a leccos bylo vynecháno. Z pravopisu sluší se zmíniti o dosti pečlivě naznačované kvantitě zdvojením samohlásek (teez, seznaa, zemskee“ a p.). A2 Archiv hl. m. Prahy, čís. 1865. 3. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol. (podle Čelakovského větší část z doby před 1486), ff. 369 in-fol., v kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 169, č. 46. — Čelakovský na uv. m. str. 27—29, č. 2. Fol. 209b—225a: ,Právo zemské české jest dávno nalezené X právo k právu zjednal“. Fol. 225a—233a: �Panský nález, aby voláno bylo X nynie v nově úřad přijal“. Fol. 323a—327a: ,Hotovi jsúc každému X počestného praviti“. Fol. 327a—327b: „Najosviecenějšiemu kniežeti pánu a panu Václavovi X stran nedržeti'. Rukopis tento byl psán nejspíše některým písařem staroměstským (podle Čelakovského), patrně většinou podle textů rukopisu A. Odtud rukopis získalo Nové město pražské kolem r. 1486. Tímto způsobem mů- žeme si vysvětliti odvozené příbuzenství mezi těmito rukopisy a pokud jde o příbuzenství mezi A1 a A, stačí odkázati na poznámky výše učiněné. Rukopis má poměrně značně dbale propracovaný text. Od A přijímá i ně- která kolísání ortografická (wífiech, ke wſsiem, poſſel atd.), označuje někdy kvantitu zdvojením samohlásek. Zachovává nám po prvé ve velmi původní formě přípis a předmluvu, se kterou se ani u A, ani u A, neset- káváme. Proto používám jeho znění pro tyto části jako textu základního. Stupeň 3: a1 Národní knihovna ve Vídni, čís. 5281 (dříve lur. civ. 57). 4. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol., ff. 134 in-fol., v bělokožené vazbě. Popis: Tabulae codicum ms. Vindob. IV. str. 86. Fol. 114a—114b: Vypisuje se“ atd. „Úředníci hotovi mají býti x počest- ného praviti." Fol. 115a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Fol. 125a—130b: „De iure terestre. Právo zemské české X v nově úřad přijal. Texty zde obsažené jsou kromě věnovacího přípisu vesměs jen vý- tahy pořízené podle skupiny A. Pravděpodobně použivateli a opisovateli nezdálo se již býti nutné opisovati vše doslovně.
Strana 93
Popis rukopisů: značka a. a čís. 5.—7. 93 a, Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I E 17 (dříve 23 G 1). 5. Rkp. papírový, ze středu stol. XV., fol. 187 in-4, v kožené vazbě, zdobený iniciál- Popis: Bartoš na uv. I. m. str. 33, č. 145. Fol. 1a—22a: ,Právo zemské české X právo o právu zjednal. Fol. 22a—33b: „Páni nalezli, aby voláno bylo X neb přísahu nesnadně ztratiti móže. kami. Text tohoto rukopisu se zásadně drží běžné formy, připojuje však jako velmi málo rukopisů (srov. poznámky při čl. 15.) t. zv. „Naučenie pohnati“, jež je novějším dodatkem, zdali ovšem přímo sluší jeho původ- covství přičísti Ondřeji samotnému, o tom výše byla již řeč (viz úvod str. 10. a 29.). Bartoš datuje tento sborník rokem 1441, takže by v případě, že by šlo o přídavek po smrti Ondřejově, slušelo jej datovati nejpozději datem 1441. a3 Archiv švarcenberský v Třeboni, sig. B No. 2. 6. Rkp. papírový z 2. pol. XV. stol., ff. 96 in-fol., v kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 170, č. 49. Fol. 3a—21b: Právo zemské české X aby právo právu zjednal. Fol. 21b—32b: Panský nález, ktož by zemi hubil atd.,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Text běžný, ale ledabyle opisovaný, takže leckteré články chybí. Podle nálezu na fol. 91b z r. 1464, bylo by jej klásti do této asi doby. Z to- hoto rukopisu pořízen byl pak německý překlad uložený nyní v knihovně Národního musea v Praze pod sig. VI C 6 (viz níže čís. 36). a. Archiv švarcenberský v Třeboni, sig. B No. 3. 7. Rkp. papírový, z konce stol. XV. (po 1470), ff. 466 in-fol., v hnědé kožené vazbě s mosazným kováním. Popis: Hanka na uv. m. str. 170, č. 52. Fol. 165a—179b : ,Počínají sě práva země české“ atd. ,Právo zemské české X ku právu zjednal.“ Fol. 179b—187b: „Počínají sě nyní nálezové“ atd. ,nález jest X v nově přijal: Fol. 226a — 229a: ,O tom, co který úředník od které věci má bráti. Hotovi jsúc x počestného praviti. Fol. 229a—229b: Od koho jest to ustavené přišlo a komu. Najosvieceněj- šiemu kniežeti X stran nedržeti. Amen, buoh to daj. Rukopis tento je značně úplnější než as. Jinak text je běžného typu a nevykazuje cennějších variant.
Popis rukopisů: značka a. a čís. 5.—7. 93 a, Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I E 17 (dříve 23 G 1). 5. Rkp. papírový, ze středu stol. XV., fol. 187 in-4, v kožené vazbě, zdobený iniciál- Popis: Bartoš na uv. I. m. str. 33, č. 145. Fol. 1a—22a: ,Právo zemské české X právo o právu zjednal. Fol. 22a—33b: „Páni nalezli, aby voláno bylo X neb přísahu nesnadně ztratiti móže. kami. Text tohoto rukopisu se zásadně drží běžné formy, připojuje však jako velmi málo rukopisů (srov. poznámky při čl. 15.) t. zv. „Naučenie pohnati“, jež je novějším dodatkem, zdali ovšem přímo sluší jeho původ- covství přičísti Ondřeji samotnému, o tom výše byla již řeč (viz úvod str. 10. a 29.). Bartoš datuje tento sborník rokem 1441, takže by v případě, že by šlo o přídavek po smrti Ondřejově, slušelo jej datovati nejpozději datem 1441. a3 Archiv švarcenberský v Třeboni, sig. B No. 2. 6. Rkp. papírový z 2. pol. XV. stol., ff. 96 in-fol., v kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 170, č. 49. Fol. 3a—21b: Právo zemské české X aby právo právu zjednal. Fol. 21b—32b: Panský nález, ktož by zemi hubil atd.,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Text běžný, ale ledabyle opisovaný, takže leckteré články chybí. Podle nálezu na fol. 91b z r. 1464, bylo by jej klásti do této asi doby. Z to- hoto rukopisu pořízen byl pak německý překlad uložený nyní v knihovně Národního musea v Praze pod sig. VI C 6 (viz níže čís. 36). a. Archiv švarcenberský v Třeboni, sig. B No. 3. 7. Rkp. papírový, z konce stol. XV. (po 1470), ff. 466 in-fol., v hnědé kožené vazbě s mosazným kováním. Popis: Hanka na uv. m. str. 170, č. 52. Fol. 165a—179b : ,Počínají sě práva země české“ atd. ,Právo zemské české X ku právu zjednal.“ Fol. 179b—187b: „Počínají sě nyní nálezové“ atd. ,nález jest X v nově přijal: Fol. 226a — 229a: ,O tom, co který úředník od které věci má bráti. Hotovi jsúc x počestného praviti. Fol. 229a—229b: Od koho jest to ustavené přišlo a komu. Najosvieceněj- šiemu kniežeti X stran nedržeti. Amen, buoh to daj. Rukopis tento je značně úplnější než as. Jinak text je běžného typu a nevykazuje cennějších variant.
Strana 94
94 Popis rukopisů: značka ag a, čís. 8.— 10. a5 Archiv švarcenberský v Třeboni, sig. B No. 6. 8. Rkp. papírový, z konce stol. XV. (po 1473), ff. 194 in-4, v hnědé kožené vazbě s mo- sazným kováním. Popis: Hanka na uv. m. 170. č. 50. Fol. 4a—23b: „Počínají se práva země české atd. ,Právo zemské české X právo o právu sjednal. Fol. 23b—34b: »Jiní nálezové“ atd. ,Páni nalezli X v nově úřad přijal. Fol. 34b—35a: „Naučenie pohnati. Takto najprv kaž X přísahu v nově ztratiti móže. Rukopis textově dobrý, pozoruhodný tím, že podobně jako musejní a2 zaznamenává text ,naučení pohnati, které je však pozdějším zněním zde zachováno. as Národní knihovna ve Vídni, čís. 3452 (dříve Nov. 610). 9. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol., ff. 147 in-4, v hnědé kožené vazbě slepě tlačené, snad (podle poznámky na 1. vlepeném listu) z pozůstalosti Dobrovského? Popis: Tabulae codicum ms. Vindobon. II. str. 292. Na 2. vlepeném listě antikviso- vaným písmem rukou ze stol. XIX. napsán počátek knihy Ondřejovy. Pak následuje vlastní rukopis. Fol. 1a — 28a: ,. . ..psáti, že jest to právo v svém ustavení tak bylo a býti má X právo k právu sjednal. Fol. 28a — 40a: �Panský nález, kto by zemi hubil. Páni nalezli X to je nynie úřad přijal.“ Fol. 105b — 111b: ,Tuto řeč atd. ,Hotovi každému X počestného tvého praviti." Fol. 111b — 112b: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti'. Kusý rukopis, v němž některé články jsou i zkomoleny, takže nelze jich valně použíti. a7 Národní knihovna ve Vídni, čís. 5293 (dříve lur. civ. 79). 10. Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. (číslovaných) 350 in-fol., v červenavé kožené vazbě. Text zdoben iniciálkami. Popis: Tabulae codicum ms. Vindobon. IV. str. 89. Fol. 14a — 26a: Právo zemské české jest dávno nalezené x právo právu jednal.“ Fol. 26a — 32b: ,Panský nález, ktož by zem českú hubil“ atd. ,Páni nalezli X nesnadně ztratiti muože. Rukopis prozrazuje sice nákladnost v bohatých iniciálkách, ale opis sám není nikterak bezpečný, nýbrž na mnoha místech je značně konfusní, patrně proto, že už předloha byla vadná. Jinak shoda s a3-
94 Popis rukopisů: značka ag a, čís. 8.— 10. a5 Archiv švarcenberský v Třeboni, sig. B No. 6. 8. Rkp. papírový, z konce stol. XV. (po 1473), ff. 194 in-4, v hnědé kožené vazbě s mo- sazným kováním. Popis: Hanka na uv. m. 170. č. 50. Fol. 4a—23b: „Počínají se práva země české atd. ,Právo zemské české X právo o právu sjednal. Fol. 23b—34b: »Jiní nálezové“ atd. ,Páni nalezli X v nově úřad přijal. Fol. 34b—35a: „Naučenie pohnati. Takto najprv kaž X přísahu v nově ztratiti móže. Rukopis textově dobrý, pozoruhodný tím, že podobně jako musejní a2 zaznamenává text ,naučení pohnati, které je však pozdějším zněním zde zachováno. as Národní knihovna ve Vídni, čís. 3452 (dříve Nov. 610). 9. Rkp. papírový, z 2. pol. XV. stol., ff. 147 in-4, v hnědé kožené vazbě slepě tlačené, snad (podle poznámky na 1. vlepeném listu) z pozůstalosti Dobrovského? Popis: Tabulae codicum ms. Vindobon. II. str. 292. Na 2. vlepeném listě antikviso- vaným písmem rukou ze stol. XIX. napsán počátek knihy Ondřejovy. Pak následuje vlastní rukopis. Fol. 1a — 28a: ,. . ..psáti, že jest to právo v svém ustavení tak bylo a býti má X právo k právu sjednal. Fol. 28a — 40a: �Panský nález, kto by zemi hubil. Páni nalezli X to je nynie úřad přijal.“ Fol. 105b — 111b: ,Tuto řeč atd. ,Hotovi každému X počestného tvého praviti." Fol. 111b — 112b: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti'. Kusý rukopis, v němž některé články jsou i zkomoleny, takže nelze jich valně použíti. a7 Národní knihovna ve Vídni, čís. 5293 (dříve lur. civ. 79). 10. Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. (číslovaných) 350 in-fol., v červenavé kožené vazbě. Text zdoben iniciálkami. Popis: Tabulae codicum ms. Vindobon. IV. str. 89. Fol. 14a — 26a: Právo zemské české jest dávno nalezené x právo právu jednal.“ Fol. 26a — 32b: ,Panský nález, ktož by zem českú hubil“ atd. ,Páni nalezli X nesnadně ztratiti muože. Rukopis prozrazuje sice nákladnost v bohatých iniciálkách, ale opis sám není nikterak bezpečný, nýbrž na mnoha místech je značně konfusní, patrně proto, že už předloha byla vadná. Jinak shoda s a3-
Strana 95
Polis rukopisů: značka as a1. čís. 11.—13. 95 as Národní knihovna ve Vídni, čís. 15.302 (dříve Suppl. 2.973). 11. Rkp. pergamenový, z 1. pol. XV. stol., ff. 50 in-fol., nádherně zdobený, ale velmi poškozený vyřezáváním listů, iniciálky i odříznutím částí listů a přeházením při doda- tečné vazbě, proto neúplný. Popis: Tabulae codicum ms. Vindobon. VIII. str. 150. Správný pořad je tento: Iniciála „P“, která kdysi byla na pag. versa, má na rubu: „Právo zemské české X a toho jest jistý dóvod neb' (nyní přilepena na předsádku). Fol. 2a — 16a: ,mnoho obyčejóv pohanských x právo k právu zjednal. Fol. 16a — 23b: Panský nález, ktož by zemi hubil“ atd. ,Páni nalezli X v nově úřad přijal. Mezi tyto listy jest zařaditi: Fol. 1a — 1b: ,summy podlé desk nedá. Tehdy póvod ztratí penieze i dědinu X Sú-li dědiny dědické a desk k nim nemá.“ (2. pol. čl. 22. — počátek čl. 29.) Rukopis sám textově byl by značně cenný, ale pro kusost, pře- házenost jednotlivých listů a pro odstřihání listů je značně jeho cena zmen- šena. Zapadá v rámec skupiny A téměř úplně. a9 Archiv Karlovy university v Praze, sig. Oeconomica B 1. 12. Rkp. papírový, z poč. XVI. stol., ff. 215 in-fol., v pergamenové současné vazbě. Do r. 1912 v Čes. zemském archivu v Praze pod sig. 62 B 1. Popis: Zprávy Zemského archivu v Praze sv. I. (1906) str. 176. Fol. 1a: „Nejosviecenějšímu knížeti X stran nedržeti. Fol. 1b — 4a: ,Hotovi jsúc každému X užitečného praviti. Předmluva je neúplná. Vlastní hodnota rukopisu záleží v tom, že nám dosti správnou formou zachovává věnovací přípis i předmluvu. 10 Archiv fürstenberský na Křivoklátě, sig. I d 16 (dříve D V 21 a č. 6487). 13. Rkp. papírový, 2. pol. XV. stol., ff. 107 in-4, v nové vazbě z XVIII.—XIX. stol., při níž zpřeházeny některé uvolněné listy. Popis: Hanka na uv. m. str. 157, č. 10. Fol. 1a — 10a: ,Právo zemské jest dávno nalezené x právo ku právu zjednal. ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 10b — 19a: Fol. 59a — 62b: ,Hotovi jsúc každému X počestného praviti." Fol. 62b — 63a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti.“ Rukopis neposkytuje sice zvláštních nových variantů, ale pro kon- trolu textu je vhodný.
Polis rukopisů: značka as a1. čís. 11.—13. 95 as Národní knihovna ve Vídni, čís. 15.302 (dříve Suppl. 2.973). 11. Rkp. pergamenový, z 1. pol. XV. stol., ff. 50 in-fol., nádherně zdobený, ale velmi poškozený vyřezáváním listů, iniciálky i odříznutím částí listů a přeházením při doda- tečné vazbě, proto neúplný. Popis: Tabulae codicum ms. Vindobon. VIII. str. 150. Správný pořad je tento: Iniciála „P“, která kdysi byla na pag. versa, má na rubu: „Právo zemské české X a toho jest jistý dóvod neb' (nyní přilepena na předsádku). Fol. 2a — 16a: ,mnoho obyčejóv pohanských x právo k právu zjednal. Fol. 16a — 23b: Panský nález, ktož by zemi hubil“ atd. ,Páni nalezli X v nově úřad přijal. Mezi tyto listy jest zařaditi: Fol. 1a — 1b: ,summy podlé desk nedá. Tehdy póvod ztratí penieze i dědinu X Sú-li dědiny dědické a desk k nim nemá.“ (2. pol. čl. 22. — počátek čl. 29.) Rukopis sám textově byl by značně cenný, ale pro kusost, pře- házenost jednotlivých listů a pro odstřihání listů je značně jeho cena zmen- šena. Zapadá v rámec skupiny A téměř úplně. a9 Archiv Karlovy university v Praze, sig. Oeconomica B 1. 12. Rkp. papírový, z poč. XVI. stol., ff. 215 in-fol., v pergamenové současné vazbě. Do r. 1912 v Čes. zemském archivu v Praze pod sig. 62 B 1. Popis: Zprávy Zemského archivu v Praze sv. I. (1906) str. 176. Fol. 1a: „Nejosviecenějšímu knížeti X stran nedržeti. Fol. 1b — 4a: ,Hotovi jsúc každému X užitečného praviti. Předmluva je neúplná. Vlastní hodnota rukopisu záleží v tom, že nám dosti správnou formou zachovává věnovací přípis i předmluvu. 10 Archiv fürstenberský na Křivoklátě, sig. I d 16 (dříve D V 21 a č. 6487). 13. Rkp. papírový, 2. pol. XV. stol., ff. 107 in-4, v nové vazbě z XVIII.—XIX. stol., při níž zpřeházeny některé uvolněné listy. Popis: Hanka na uv. m. str. 157, č. 10. Fol. 1a — 10a: ,Právo zemské jest dávno nalezené x právo ku právu zjednal. ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 10b — 19a: Fol. 59a — 62b: ,Hotovi jsúc každému X počestného praviti." Fol. 62b — 63a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti.“ Rukopis neposkytuje sice zvláštních nových variantů, ale pro kon- trolu textu je vhodný.
Strana 96
96 Popis rukopisu: značka an a19 B, čís. 14.—16. a 1 Archiv řádu sv. Benedikta v Rajhradě, sig. Hi 1. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV., ff. 144 in-4, v kožené vazbě, písmem dobře vy- pravený. Fol. 1a — 18a: ,Počíná sě právo zemské české dávno nalezené. Právo české zemské X právo ku právu zjednal.“ Fol. 18a — 27b: „Nález panský, kdož by zemi hubil“ atd. Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. 14. Rukopis zachovává sice pouze text a nálezy, ale pro pečlivý svůj opis téměř bez značnějších úchylek písařských je vhodný pro kontrolu. 12 Archiv fürstenberský na Křivoklátě, sig. I d 13 (dříve D V 22 a č. 6485). Rkp. papírový, z počátku stol. XVI. (po 1507), ff. 294 in-4, v hnědé kožené vazbě, slepě tlačené. Popis: Hanka na uv. m. str. 158, č. 11. Fol. 197a — 213b: Právo české zemské X s právem na krále spadnúti. Výtah z knihy Ondřejovy čl. 10—96. Nemá zvláštní hodnoty pro kritiku textu, nýbrž spíše pro zjev, že ještě v XVI. stol., tedy po více než stu letech, bylo vhodno povšimnouti si hlavních částí knihy Ondřejovy. 15. Skupina B. Stupeň 1. B Knihovna Národního Musea v Praze, sig. II D 3 (dříve 23 C 1, neb 684). 16. Rkp. papírový, ze středu stol. XV., fr. 307 in-fol., v kožené vazbě s kováním. (Kdysi do r. 1821 majetek Jos. Devotyho.) Popis: Hanka na uv. m. str. 162, č. 23. — Bartoš na uv. m. I. str. 75—76, č. 371. Fol. 221a—238b: ,Právo zemské české jest dávno nalezené X právo právu zjednal“. Fol. 238b—248a: Páni nalezli, aby voláno bylo X to je nynie v nově úřad přijal“. Rukopis byl pořízen pravděpodobně z velmi staré předlohy pro běžnou potřebu úřední. Proto je dosti zběžný, ale nedostatky a nedopatření byly pak při konečném kolacionování doplněny a opraveny. Z téhož důvodu používá písař jeho i zkratek (na př. ,ztceno' = ztraceno a p.), jinak však písmo je dosti úhledné a vyrovnané. Opis tento ukazuje ve svých variantech nepřímé příbuzenství se skupinou A tím, že sice čerpá ze stejné předlohy jako skupina A, ale není na ní přímo jinak závislý. Pří- klady ve značném počtu naleznou se v edičním materiálu v poznámkách téměř v každém článku.
96 Popis rukopisu: značka an a19 B, čís. 14.—16. a 1 Archiv řádu sv. Benedikta v Rajhradě, sig. Hi 1. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV., ff. 144 in-4, v kožené vazbě, písmem dobře vy- pravený. Fol. 1a — 18a: ,Počíná sě právo zemské české dávno nalezené. Právo české zemské X právo ku právu zjednal.“ Fol. 18a — 27b: „Nález panský, kdož by zemi hubil“ atd. Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. 14. Rukopis zachovává sice pouze text a nálezy, ale pro pečlivý svůj opis téměř bez značnějších úchylek písařských je vhodný pro kontrolu. 12 Archiv fürstenberský na Křivoklátě, sig. I d 13 (dříve D V 22 a č. 6485). Rkp. papírový, z počátku stol. XVI. (po 1507), ff. 294 in-4, v hnědé kožené vazbě, slepě tlačené. Popis: Hanka na uv. m. str. 158, č. 11. Fol. 197a — 213b: Právo české zemské X s právem na krále spadnúti. Výtah z knihy Ondřejovy čl. 10—96. Nemá zvláštní hodnoty pro kritiku textu, nýbrž spíše pro zjev, že ještě v XVI. stol., tedy po více než stu letech, bylo vhodno povšimnouti si hlavních částí knihy Ondřejovy. 15. Skupina B. Stupeň 1. B Knihovna Národního Musea v Praze, sig. II D 3 (dříve 23 C 1, neb 684). 16. Rkp. papírový, ze středu stol. XV., fr. 307 in-fol., v kožené vazbě s kováním. (Kdysi do r. 1821 majetek Jos. Devotyho.) Popis: Hanka na uv. m. str. 162, č. 23. — Bartoš na uv. m. I. str. 75—76, č. 371. Fol. 221a—238b: ,Právo zemské české jest dávno nalezené X právo právu zjednal“. Fol. 238b—248a: Páni nalezli, aby voláno bylo X to je nynie v nově úřad přijal“. Rukopis byl pořízen pravděpodobně z velmi staré předlohy pro běžnou potřebu úřední. Proto je dosti zběžný, ale nedostatky a nedopatření byly pak při konečném kolacionování doplněny a opraveny. Z téhož důvodu používá písař jeho i zkratek (na př. ,ztceno' = ztraceno a p.), jinak však písmo je dosti úhledné a vyrovnané. Opis tento ukazuje ve svých variantech nepřímé příbuzenství se skupinou A tím, že sice čerpá ze stejné předlohy jako skupina A, ale není na ní přímo jinak závislý. Pří- klady ve značném počtu naleznou se v edičním materiálu v poznámkách téměř v každém článku.
Strana 97
Popis rukopisů: značka BI1—BI, čís. 17.—18. 97 Terminologicky projevuje se nám text jako starší než dochované rukopisy A a An2. Tak zejména je tu doložen tvar, komornič druh', pak tvar ,skoťa' v čl. 108; kolísá v jotaci a odtud provádí i analogické tvary (zevné“ místo zjevné), písmenu ž a š značí leckde tečkou nad písmenou z a s. Representuje nám řadu rukopisů sobě příbuzných, samostatných od skupiny A. Stupeň 2. BI Knihovna Národního Musea v Praze, sig. V C 9 (dříve 23 C 2 neb 685). 17. Rkp. papírový, ze středu stol. XV. (kolem 1448), ff. 402 in-fol., v kožené vazbě. Kdysi majetek Rieggrův, pak Krameriův, od něhož jej koupil pro museum Hanka. Popis: Hanka na uv. m. str. 163, č. 25. — Bartoš na uv. m. I. str. 257—258, č. 1359. Fol. 96a— 109a: „Počínají sě práva zemská. Právo zemské X právo k právu zjednal." Fol. 109a—116b: „Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Fol. 150b—153b: „Počíná sě, co který úředník atd. ,Hotovi jsúce X počest- ného praviti." Fol. 153b: »Tuto sě píše, od koho jest to ustanovení přišlo. Najosvieceněj- šiemu X za tebe neminula. Text tohoto rukopisu vykazuje řadu úchylek spíše však pravdě- podobně vadou předlohy než nedbalostí písařovou. Naopak četné inter- polace dosvědčují, že písař měl v úmyslu co nejvíce text přiblížiti sou- dobému stavu právnímu. Přepis sloužil patrně potřebě úřední a to na Novém městě pražském a teprve r. 1782 se dostal do soukromých rukou (viz Bartoš na uv. m.). Přípis věnovací není tu zachován úplný, pravděpodobně z dů- vodů, jež byly již uvedeny, takže písař musil si vyhledati předlohu pro něj někde jinde. Lze důvodně předpokládati, že rukopisy původní, patrně u desk zemských uložené, neměly jeho opisu. BI, Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. XVII F 49. 18. Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. 166 in-4, v hnědé kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 155, č. 2. — Truhlář, Katalog českých rukopisů univ. knih. pražské (1906), str. 109, č. 279. Fol. 18a—33a: Právo zemské české jest dávno nalezeno X právo k právu zjednal. Fol. 33a—40a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Rukopis sám je značně ledabylý a dosvědčuje, že byl pořízen pro potřebu úřední, snad některého města. Opis knihy Ondřejovy však proti ostatním kusům v tomto rukopise obsaženým, jež jsou tu podány většinou jen ve výtahu a ukázkovitě, je dosti úplný. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká.
Popis rukopisů: značka BI1—BI, čís. 17.—18. 97 Terminologicky projevuje se nám text jako starší než dochované rukopisy A a An2. Tak zejména je tu doložen tvar, komornič druh', pak tvar ,skoťa' v čl. 108; kolísá v jotaci a odtud provádí i analogické tvary (zevné“ místo zjevné), písmenu ž a š značí leckde tečkou nad písmenou z a s. Representuje nám řadu rukopisů sobě příbuzných, samostatných od skupiny A. Stupeň 2. BI Knihovna Národního Musea v Praze, sig. V C 9 (dříve 23 C 2 neb 685). 17. Rkp. papírový, ze středu stol. XV. (kolem 1448), ff. 402 in-fol., v kožené vazbě. Kdysi majetek Rieggrův, pak Krameriův, od něhož jej koupil pro museum Hanka. Popis: Hanka na uv. m. str. 163, č. 25. — Bartoš na uv. m. I. str. 257—258, č. 1359. Fol. 96a— 109a: „Počínají sě práva zemská. Právo zemské X právo k právu zjednal." Fol. 109a—116b: „Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Fol. 150b—153b: „Počíná sě, co který úředník atd. ,Hotovi jsúce X počest- ného praviti." Fol. 153b: »Tuto sě píše, od koho jest to ustanovení přišlo. Najosvieceněj- šiemu X za tebe neminula. Text tohoto rukopisu vykazuje řadu úchylek spíše však pravdě- podobně vadou předlohy než nedbalostí písařovou. Naopak četné inter- polace dosvědčují, že písař měl v úmyslu co nejvíce text přiblížiti sou- dobému stavu právnímu. Přepis sloužil patrně potřebě úřední a to na Novém městě pražském a teprve r. 1782 se dostal do soukromých rukou (viz Bartoš na uv. m.). Přípis věnovací není tu zachován úplný, pravděpodobně z dů- vodů, jež byly již uvedeny, takže písař musil si vyhledati předlohu pro něj někde jinde. Lze důvodně předpokládati, že rukopisy původní, patrně u desk zemských uložené, neměly jeho opisu. BI, Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. XVII F 49. 18. Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. 166 in-4, v hnědé kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 155, č. 2. — Truhlář, Katalog českých rukopisů univ. knih. pražské (1906), str. 109, č. 279. Fol. 18a—33a: Právo zemské české jest dávno nalezeno X právo k právu zjednal. Fol. 33a—40a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Rukopis sám je značně ledabylý a dosvědčuje, že byl pořízen pro potřebu úřední, snad některého města. Opis knihy Ondřejovy však proti ostatním kusům v tomto rukopise obsaženým, jež jsou tu podány většinou jen ve výtahu a ukázkovitě, je dosti úplný. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká.
Strana 98
98 Popis rukopisů: značka BII, bI1 bI čís. 19.—22. BII Knihovna Národního Musea v Praze, sig. V E 40. 19. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV., ff. 258 in-4, v bělavé kožené vazbě. Někdy v ma- jetku ryt. z Neuberku. Popis: Hanka na uv. m. str. 167, č. 43. — Bartoš na uv. m. I. str. 276—277, č. 1472. Fol. 49a — 65a: „Právo zemské jest dávno nalezené X aby sě každý úd práva s druhým sjednal.“ Fol. 65a—74a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 114a—117a: ,Hotovi jsúce každému X počestného praviti." Fol. 117a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti, amen. Rukopis dochovává text poměrně velmi dokonalou formou, pouze jinou rukou jsou na obraji přičiňovány doplňky a vysvětlivky. Opisovatel liboval si značnou měrou ve zkratkách, ale textu samotného tím ne- poškodil. Stupeň 3. bI Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. 152 in-fol., v bílé kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 156, č. 6. — Truhlář, Catalogus codicum ms. bibl. univ. Prag. I. (1905) str. 244, č. 601. Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. IV A 25. 20. Fol. 140b—150a: (P)rávo české země X právo ku právu zjednal.“ Fol. 150a—152a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X a protože tak najímají, jest zemi hrozná závada a škoda“. Rukopis je velmi zběžný, přesto však podle některých známek, na př. v čl. 108. ,skota“ řadí se plně do skupiny B, která v tomto bodě, až na ruko- pisy mladší doby, kdy se termínu již nerozumělo, zachovává důslednost. Text nálezů je neúplný, protože zasahuje jen po čl. 120. bl, Fol. Národní knihovna ve Vídni, čís. 3454 (dříve Nov. 603). Rkp. papírový, ze středu stol. XV. (kol. 1447), v bílé kožené vazbě. Popis: Tabulae cod. ms. Vindobon. II. str. 292. 105b—131b: �Tuto jsú někteří kusové práv zemských, atd., První když by sobě učinil poručníka a poručník položil jej nemocna X ale věno nedrží, leč by postavil správce.“ Výtah z některých článků knihy Ondřejovy, do něhož jsou však vřa- zeny i kusy zcela cizí, s knihou nesouvisející (na př. formule přísežné skrze Marka písaře atp.). Jeho cena záleží tedy pouze jen v textu těchto článků. 21. bI, Knihovna Národního Musea v Praze, sig. V E 13 (dříve 23 C 2 neb 767). Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1458), ff. 159 in-4, v nověji opravované vazbě. Kdysi majetek pražs. arcb. V. L. Chlumčanského do r. 1824. Popis: Hanka na uv. m. str. 163, č. 24. — Bartoš na uv. m. I. str. 271. č. 1445. 22. Fol. 1a—20a: ,Počínají se práva zemská. Právo zemské X k právu sjednal.“
98 Popis rukopisů: značka BII, bI1 bI čís. 19.—22. BII Knihovna Národního Musea v Praze, sig. V E 40. 19. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV., ff. 258 in-4, v bělavé kožené vazbě. Někdy v ma- jetku ryt. z Neuberku. Popis: Hanka na uv. m. str. 167, č. 43. — Bartoš na uv. m. I. str. 276—277, č. 1472. Fol. 49a — 65a: „Právo zemské jest dávno nalezené X aby sě každý úd práva s druhým sjednal.“ Fol. 65a—74a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 114a—117a: ,Hotovi jsúce každému X počestného praviti." Fol. 117a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti, amen. Rukopis dochovává text poměrně velmi dokonalou formou, pouze jinou rukou jsou na obraji přičiňovány doplňky a vysvětlivky. Opisovatel liboval si značnou měrou ve zkratkách, ale textu samotného tím ne- poškodil. Stupeň 3. bI Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. 152 in-fol., v bílé kožené vazbě. Popis: Hanka na uv. m. str. 156, č. 6. — Truhlář, Catalogus codicum ms. bibl. univ. Prag. I. (1905) str. 244, č. 601. Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. IV A 25. 20. Fol. 140b—150a: (P)rávo české země X právo ku právu zjednal.“ Fol. 150a—152a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X a protože tak najímají, jest zemi hrozná závada a škoda“. Rukopis je velmi zběžný, přesto však podle některých známek, na př. v čl. 108. ,skota“ řadí se plně do skupiny B, která v tomto bodě, až na ruko- pisy mladší doby, kdy se termínu již nerozumělo, zachovává důslednost. Text nálezů je neúplný, protože zasahuje jen po čl. 120. bl, Fol. Národní knihovna ve Vídni, čís. 3454 (dříve Nov. 603). Rkp. papírový, ze středu stol. XV. (kol. 1447), v bílé kožené vazbě. Popis: Tabulae cod. ms. Vindobon. II. str. 292. 105b—131b: �Tuto jsú někteří kusové práv zemských, atd., První když by sobě učinil poručníka a poručník položil jej nemocna X ale věno nedrží, leč by postavil správce.“ Výtah z některých článků knihy Ondřejovy, do něhož jsou však vřa- zeny i kusy zcela cizí, s knihou nesouvisející (na př. formule přísežné skrze Marka písaře atp.). Jeho cena záleží tedy pouze jen v textu těchto článků. 21. bI, Knihovna Národního Musea v Praze, sig. V E 13 (dříve 23 C 2 neb 767). Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1458), ff. 159 in-4, v nověji opravované vazbě. Kdysi majetek pražs. arcb. V. L. Chlumčanského do r. 1824. Popis: Hanka na uv. m. str. 163, č. 24. — Bartoš na uv. m. I. str. 271. č. 1445. 22. Fol. 1a—20a: ,Počínají se práva zemská. Právo zemské X k právu sjednal.“
Strana 99
Popis rukopisů: značka bII. bII,, čís. 23.—25. 99 Fol. 20a—34a: ,Kapitola XXX o panských nálezích. Páni nalezli X v nově úřad přijal.“ Fol. 153a—157b: ,O nejvyšších úřednících. Hotovi jsúc X poctivého tvého praviti." Fol. 157b—158a: „Najosviecenějšímu kniežeti X stran nedržeti. A tak jest konec. Rukopis velmi pečlivý, jehož písař po dokončení opisu prováděl korekturu nad řádky, takže jeho text je skoro neporušený. Z jeho pravo- pisu a řeči jest připomenouti, že zkracuje téměř zásadně jest“, a užívá tvarů letnicéch, neděléch, zemené“. bII. Knihovna Národního Musea v Praze, sig. II D 10. 23. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1473), ff. 245 in-fol., v hnědé kožené vazbě. Kdysi majetek ryt. z Neubergu. Popis: Hanka na uv. m. str. 168. č. 44. — Bartoš na uv. m. I. str. 78. č. 378. Fol. 1a—19a: ,Právo zemské české X každý úd práva s druhým sjednal.“ Fol. 19a—29b: �Panskými nálezy, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 76a—79b: ,Hotovi jsúce X počestného praviti." Fol. 79b—80a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Rukopis značně pečlivý, jehož použil při dodatečných opravách i Pa- lacký ve svém vydání v Archivu českém II. bII2 Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. XVII C 22. 24. Rkp. papírový, z konce stol. XV. (po 1485), ff. (číslovaných) 125 in-fol., v červeno- hnědé kůži. Popis: Hanka na uv. m. str. 155, č. 3. — Truhlář, Katalog čes. rkpů atd. str. 37, č. 100. Fol. 1a—10a: Právo zemské české X každý úd práva s druhým sjednal. Fol. 10a— 14b: ,Panskými nálezy, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Fol. 35a—36b: Hotovi jsúce X počestného praviti." Fol. 37a—37b: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Shoda s rukopisem bIIi je velmi nápadná i v jednotlivých podrob- nostech. bII, Lobkovická knihovna v Praze, čís. 325 (nyní zatím ve Veř. a univ. knihovně). 25. Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. (číslovaných) 220 in-4, v hnědé pozdější vazbě s nápisem ,Leges antique regni Bohem.“ Kdysi v knihovně JUDr. Th. Putzlachra. Popis: Hanka na uv. m. str. 162, č. 21. Fol. 1a—25a: Právo zemské české X každý od práva s druhým zjednal.“ Fol. 25a—37a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 97a — 101a: ,Hotovi jsúce X poctivého praviti." 7*
Popis rukopisů: značka bII. bII,, čís. 23.—25. 99 Fol. 20a—34a: ,Kapitola XXX o panských nálezích. Páni nalezli X v nově úřad přijal.“ Fol. 153a—157b: ,O nejvyšších úřednících. Hotovi jsúc X poctivého tvého praviti." Fol. 157b—158a: „Najosviecenějšímu kniežeti X stran nedržeti. A tak jest konec. Rukopis velmi pečlivý, jehož písař po dokončení opisu prováděl korekturu nad řádky, takže jeho text je skoro neporušený. Z jeho pravo- pisu a řeči jest připomenouti, že zkracuje téměř zásadně jest“, a užívá tvarů letnicéch, neděléch, zemené“. bII. Knihovna Národního Musea v Praze, sig. II D 10. 23. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1473), ff. 245 in-fol., v hnědé kožené vazbě. Kdysi majetek ryt. z Neubergu. Popis: Hanka na uv. m. str. 168. č. 44. — Bartoš na uv. m. I. str. 78. č. 378. Fol. 1a—19a: ,Právo zemské české X každý úd práva s druhým sjednal.“ Fol. 19a—29b: �Panskými nálezy, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 76a—79b: ,Hotovi jsúce X počestného praviti." Fol. 79b—80a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Rukopis značně pečlivý, jehož použil při dodatečných opravách i Pa- lacký ve svém vydání v Archivu českém II. bII2 Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. XVII C 22. 24. Rkp. papírový, z konce stol. XV. (po 1485), ff. (číslovaných) 125 in-fol., v červeno- hnědé kůži. Popis: Hanka na uv. m. str. 155, č. 3. — Truhlář, Katalog čes. rkpů atd. str. 37, č. 100. Fol. 1a—10a: Právo zemské české X každý úd práva s druhým sjednal. Fol. 10a— 14b: ,Panskými nálezy, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Fol. 35a—36b: Hotovi jsúce X počestného praviti." Fol. 37a—37b: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Shoda s rukopisem bIIi je velmi nápadná i v jednotlivých podrob- nostech. bII, Lobkovická knihovna v Praze, čís. 325 (nyní zatím ve Veř. a univ. knihovně). 25. Rkp. papírový, z konce stol. XV., ff. (číslovaných) 220 in-4, v hnědé pozdější vazbě s nápisem ,Leges antique regni Bohem.“ Kdysi v knihovně JUDr. Th. Putzlachra. Popis: Hanka na uv. m. str. 162, č. 21. Fol. 1a—25a: Právo zemské české X každý od práva s druhým zjednal.“ Fol. 25a—37a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 97a — 101a: ,Hotovi jsúce X poctivého praviti." 7*
Strana 100
100 Popis rukopisů: značka bIII1 bIII3 čís. 26.—28. Fol. 101a—101b: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran ať nedržie. Dajž to buoh, amen“. Opis nevalný a leckde přímo ledabylý. Má mnoho vynechávek a proto byl dodatečně opravován na okraji černě a mezi řádky červeně. Tyto opravy se dály srovnáním s textem typu pII. Z pravopisu je připomenouti, že písař jeho zdvojuje „zz“ pro označení písmeny „ž“. Stran použití tohoto rukopisu Jirečkem srov. str. 85. úvodu. bIIII Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. XVII F 23. 26. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1454), ff. 154 in-4 v bělavé kožené vazbě. Popis: Truhlář, Katalog čes. atd. str. 99, č. 253. Fol. 1a—28b: ,Právo zemské jest dávno nalezené x právo ku právu zjednal.“ Fol. 28b—43b: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X jakož ve dskách o tom nález panský svědčí. Fol. 115b—122a: (H)otovi jsúce X počestného praviti." Fol. 122a — 123a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti'. Rukopis, jemuž chybí poslední 154. a 155. čl., je leckde značně zběžný, takže leccos chybí. Na jeho vztah k bII, poukázal již Truhlář (na uv. m. str. 100) a snad jej hledati lze v tom, že oba pocházejí z koleje jesuitské v Krumlově, takže tím by byla zdůvodněna společná předloha, protože opis jednoho od druhého zdá se vyloučen (rkp. bII, nebyl zprvu totiž ve zmíněné koleji). bIII, Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I F 13. 27. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1462), ff. 48 in-4, v nové vazbě. Rukopis označený Hankou jako Hořovický, pak v majetku hořovického notáře Jul. Seiferta do r. 1866. Popis: Hanka na uv. m. str. 159. č. 13. — Bartoš na uv. m. I. str. 43, č. 205. Fol. 1a—11b: ,Počínají se práva zemská země české atd., ,Právo zemské české x právu k právu sjednal.“ Fol. 11b—17a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Opis dosti dobrý až na některé vynechávky, jež však spíše sluší při- čísti na vrub předlohy než písaři. bIII. Archiv města Litoměřic. právní kodex Nro. IV., sig. 13 (na hřbetě). 28. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1487), ff. 418 in-fol., v hnědé kožené vazbě. Popis: Čelakovský Jaromír, O právních rukopisech m. Litoměřic (Čas. musea kr. Čes. 54, 1880), str. 546. ,Právo zemské české X v nově úřad přijal.“ Fol. 307a—323a: Fol. 350a —351b: „Tuto se píše“ atd. ,Hotovi jsúce X počestného praviti." Fol. 351b—352a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Opis sice dosti zběžný, ale jinak značně dokonalý.
100 Popis rukopisů: značka bIII1 bIII3 čís. 26.—28. Fol. 101a—101b: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran ať nedržie. Dajž to buoh, amen“. Opis nevalný a leckde přímo ledabylý. Má mnoho vynechávek a proto byl dodatečně opravován na okraji černě a mezi řádky červeně. Tyto opravy se dály srovnáním s textem typu pII. Z pravopisu je připomenouti, že písař jeho zdvojuje „zz“ pro označení písmeny „ž“. Stran použití tohoto rukopisu Jirečkem srov. str. 85. úvodu. bIIII Veřejná a universitní knihovna v Praze, sig. XVII F 23. 26. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1454), ff. 154 in-4 v bělavé kožené vazbě. Popis: Truhlář, Katalog čes. atd. str. 99, č. 253. Fol. 1a—28b: ,Právo zemské jest dávno nalezené x právo ku právu zjednal.“ Fol. 28b—43b: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X jakož ve dskách o tom nález panský svědčí. Fol. 115b—122a: (H)otovi jsúce X počestného praviti." Fol. 122a — 123a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti'. Rukopis, jemuž chybí poslední 154. a 155. čl., je leckde značně zběžný, takže leccos chybí. Na jeho vztah k bII, poukázal již Truhlář (na uv. m. str. 100) a snad jej hledati lze v tom, že oba pocházejí z koleje jesuitské v Krumlově, takže tím by byla zdůvodněna společná předloha, protože opis jednoho od druhého zdá se vyloučen (rkp. bII, nebyl zprvu totiž ve zmíněné koleji). bIII, Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I F 13. 27. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1462), ff. 48 in-4, v nové vazbě. Rukopis označený Hankou jako Hořovický, pak v majetku hořovického notáře Jul. Seiferta do r. 1866. Popis: Hanka na uv. m. str. 159. č. 13. — Bartoš na uv. m. I. str. 43, č. 205. Fol. 1a—11b: ,Počínají se práva zemská země české atd., ,Právo zemské české x právu k právu sjednal.“ Fol. 11b—17a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Opis dosti dobrý až na některé vynechávky, jež však spíše sluší při- čísti na vrub předlohy než písaři. bIII. Archiv města Litoměřic. právní kodex Nro. IV., sig. 13 (na hřbetě). 28. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV. (po 1487), ff. 418 in-fol., v hnědé kožené vazbě. Popis: Čelakovský Jaromír, O právních rukopisech m. Litoměřic (Čas. musea kr. Čes. 54, 1880), str. 546. ,Právo zemské české X v nově úřad přijal.“ Fol. 307a—323a: Fol. 350a —351b: „Tuto se píše“ atd. ,Hotovi jsúce X počestného praviti." Fol. 351b—352a: „Najosviecenějšiemu kniežeti X stran nedržeti." Opis sice dosti zběžný, ale jinak značně dokonalý.
Strana 101
Popis rukopisů: značka bIII4 B11 2 3. čís. 29.—32. 101 Knihovna Národního Musea v Praze, sig. IV C 17. bIII. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV., ff. 76 in-fol., v nové vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 195, č. 996. 29. Fol. 4a—25a: ,... proto věz, kdyžkoli kto práva stojie X Neb úředníci...“ Rukopis kusý, řada listů vytrhána a také zbylé listy poškozeny. Po- číná se čl. 70. a končí 144., ale mezi nimi jsou značné mezery (chybí čl. 73. až 75., 92.—96.). Stupeň 4. Knihovna Národního Musea v Praze, sig. II C 2. Rkp. papírový, z poč. stol. XVI. (po 1506), ff. 663 in-fol., v kožené vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 72, č. 359. Fol. 35a—48a: ,Právo země české X právo ku právu zjednal.“ BI1 30. Rukopis obsahuje pouze text bez nálezů. Na některých místech je doplňován se stanoviska pozdějšího vykladatele a tím spíše, než vlastním textem, je zajímavý pro posouzení výkladů obsoletních pojmů. Předlohou mu byly nepochybně i pro knihu Ondřejovu některé opisy uchovávané při deskách zemských. Zdá se však, že to byly již opisy pozdější, jež si právě pro svou potřebu úředníci deskoví doplňovali novými právními předpisy, takže jejich výslednicí byl odlišný text od původního typu A. Srov. i vý- klad při následujícím rukopise. BI2 Knihovna Národního Musea v Praze, sig. IA 1 (dříve 5 A 29 neb 160). Rkp. papírový, z 1. pol. stol. XVI. (kolem 1510), ff. 446 in-fol., v kožené vazbě s mosaznými ozdobami. T. zv. kodex Talmberský. Popis: Hanka na uv. m. str. 164, č. 29. — Bartoš na uv. m. I. str. 1, č. 1. 31. Fol. 1a—9a: Práva země české. Právo zemské české dávno nalezené X právo ku právu zjednal. Rukopis po stránce textové chudý představuje nám řadu rukopisů, jichž se používalo při deskách zemských, jak o tom při předešlém rukopise byla řeč. Zároveň je však i svědectvím, jak se knihy Ondřejovy používalo při deskách zemských po více než sto letech od jejího napsání a ještě po vydání Zemského zřízení Vladislavského, což je důležito pro hodnocení Ondřejova díla s hlediska doby tehdejší. Pravděpodobně textů v této úpravě používal při své práci i Všehrd. BIz Národní knihovna ve Vídni, čís. 13.578 (dříve Suppl. 1481). 32. Rkp. papírový, z 1. pol. stol. XVI. (před 1538), ff. 576 in-fol., v hnědé kožené vazbě. Od Hanky nazvaný Hořovický, někdy v Hořovicích. Popis: Hanka na uv. m. str. 159, č. 14. — Tabulae codicum ms. Vindobon. VII. str. 260. Fol. 1a—12a: ,Práva země české. Právo zemské české X právu ku právu zjednal.“
Popis rukopisů: značka bIII4 B11 2 3. čís. 29.—32. 101 Knihovna Národního Musea v Praze, sig. IV C 17. bIII. Rkp. papírový, z 2. pol. stol. XV., ff. 76 in-fol., v nové vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 195, č. 996. 29. Fol. 4a—25a: ,... proto věz, kdyžkoli kto práva stojie X Neb úředníci...“ Rukopis kusý, řada listů vytrhána a také zbylé listy poškozeny. Po- číná se čl. 70. a končí 144., ale mezi nimi jsou značné mezery (chybí čl. 73. až 75., 92.—96.). Stupeň 4. Knihovna Národního Musea v Praze, sig. II C 2. Rkp. papírový, z poč. stol. XVI. (po 1506), ff. 663 in-fol., v kožené vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 72, č. 359. Fol. 35a—48a: ,Právo země české X právo ku právu zjednal.“ BI1 30. Rukopis obsahuje pouze text bez nálezů. Na některých místech je doplňován se stanoviska pozdějšího vykladatele a tím spíše, než vlastním textem, je zajímavý pro posouzení výkladů obsoletních pojmů. Předlohou mu byly nepochybně i pro knihu Ondřejovu některé opisy uchovávané při deskách zemských. Zdá se však, že to byly již opisy pozdější, jež si právě pro svou potřebu úředníci deskoví doplňovali novými právními předpisy, takže jejich výslednicí byl odlišný text od původního typu A. Srov. i vý- klad při následujícím rukopise. BI2 Knihovna Národního Musea v Praze, sig. IA 1 (dříve 5 A 29 neb 160). Rkp. papírový, z 1. pol. stol. XVI. (kolem 1510), ff. 446 in-fol., v kožené vazbě s mosaznými ozdobami. T. zv. kodex Talmberský. Popis: Hanka na uv. m. str. 164, č. 29. — Bartoš na uv. m. I. str. 1, č. 1. 31. Fol. 1a—9a: Práva země české. Právo zemské české dávno nalezené X právo ku právu zjednal. Rukopis po stránce textové chudý představuje nám řadu rukopisů, jichž se používalo při deskách zemských, jak o tom při předešlém rukopise byla řeč. Zároveň je však i svědectvím, jak se knihy Ondřejovy používalo při deskách zemských po více než sto letech od jejího napsání a ještě po vydání Zemského zřízení Vladislavského, což je důležito pro hodnocení Ondřejova díla s hlediska doby tehdejší. Pravděpodobně textů v této úpravě používal při své práci i Všehrd. BIz Národní knihovna ve Vídni, čís. 13.578 (dříve Suppl. 1481). 32. Rkp. papírový, z 1. pol. stol. XVI. (před 1538), ff. 576 in-fol., v hnědé kožené vazbě. Od Hanky nazvaný Hořovický, někdy v Hořovicích. Popis: Hanka na uv. m. str. 159, č. 14. — Tabulae codicum ms. Vindobon. VII. str. 260. Fol. 1a—12a: ,Práva země české. Právo zemské české X právu ku právu zjednal.“
Strana 102
102 Popis rukopisů: značka pII, čís. 33.—34. Rukopis representuje ony rukopisy, jež si dávali pořizovati i jednot- livci (tento Jan st. z Lobkovic?) pro svou potřebu. Stalo se tak asi podle rukopisů typu výše uvedeného při pl1 a pl,, protože tento typ vzal pravdě- podobně při požáru deskovém r. 1541 za své. pII Národní knihovna ve Vídni, čís. 3263 (dříve Jur. civ. 246). 33. Rkp. papírový, z poč. XVI. stol., ff. 196 in-4, v původní velmi dovedně zdobené vazbě. Kdysi ambrasský č. 400. Popis: Hanka na uv. m. str. 171, č. 53. — Tabulae codicum ms. Vindobon. II. str. 246. Fol. 1a—24b: ,Právo. (P)rávo zemské české X od práva s druhým sjednal.“ Fol. 24b—35a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 75a—78b: Hotovi jsúce X poctivého praviti'. Fol. 78b—79a: „Nejosviecenějšiemu kniežeti X stran ať nedrží, dej to buoh, amen. Rukopis obsahuje text, jak se vyskýtá počátkem stol. XVI. Pravdě- podobně jde tu zas o opis pořízený pro soukromou potřebu, zde nejspíše rožmberskou, z úředních, ovšem už pozměněných a doplněných opisů při deskách zemských. Proto setkáváme se v tekstu tomto i s nedopatřeními, jako na př. s opakováními a pod. celých částí, což nelze dobře si srovnati s pečlivou výpravou rukopisu a jeho vazby, takže lze to přičísti jen na vrub předlohy. * Zbývá pro úplnost zmíniti se ještě o rukopisech z doby novější. Mezi tyto opisy doby novější sluší zařaditi dva opisy a jeden překlad do němčiny. Jsou to tyto: Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I C 1. svazek 9. 34. (dříve 3 C 9). Rkp. papírový, z 1. pol. stol. XVIII. (kolem 1720), ff. 678 in-fol., v současné vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 12, č. 65. Fol. 301b—320b: ,Acta tempore regis Wenceslai, dominus Andreas de Duba, judex supremus. Nejosvícenějšímu knížeti X milost činiti a s tím ne- držím' (sic!). Soukromý nedovedný opis z pozůstalosti prof. Mikana, který obsahuje jen věnovací připis. Přepisuje způsobem současným a užívá tvarů Vondřej, thovaryši, pozměňuje však i výrazy, kde špatně četl, jako na př. v explicitu.
102 Popis rukopisů: značka pII, čís. 33.—34. Rukopis representuje ony rukopisy, jež si dávali pořizovati i jednot- livci (tento Jan st. z Lobkovic?) pro svou potřebu. Stalo se tak asi podle rukopisů typu výše uvedeného při pl1 a pl,, protože tento typ vzal pravdě- podobně při požáru deskovém r. 1541 za své. pII Národní knihovna ve Vídni, čís. 3263 (dříve Jur. civ. 246). 33. Rkp. papírový, z poč. XVI. stol., ff. 196 in-4, v původní velmi dovedně zdobené vazbě. Kdysi ambrasský č. 400. Popis: Hanka na uv. m. str. 171, č. 53. — Tabulae codicum ms. Vindobon. II. str. 246. Fol. 1a—24b: ,Právo. (P)rávo zemské české X od práva s druhým sjednal.“ Fol. 24b—35a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal.“ Fol. 75a—78b: Hotovi jsúce X poctivého praviti'. Fol. 78b—79a: „Nejosviecenějšiemu kniežeti X stran ať nedrží, dej to buoh, amen. Rukopis obsahuje text, jak se vyskýtá počátkem stol. XVI. Pravdě- podobně jde tu zas o opis pořízený pro soukromou potřebu, zde nejspíše rožmberskou, z úředních, ovšem už pozměněných a doplněných opisů při deskách zemských. Proto setkáváme se v tekstu tomto i s nedopatřeními, jako na př. s opakováními a pod. celých částí, což nelze dobře si srovnati s pečlivou výpravou rukopisu a jeho vazby, takže lze to přičísti jen na vrub předlohy. * Zbývá pro úplnost zmíniti se ještě o rukopisech z doby novější. Mezi tyto opisy doby novější sluší zařaditi dva opisy a jeden překlad do němčiny. Jsou to tyto: Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I C 1. svazek 9. 34. (dříve 3 C 9). Rkp. papírový, z 1. pol. stol. XVIII. (kolem 1720), ff. 678 in-fol., v současné vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 12, č. 65. Fol. 301b—320b: ,Acta tempore regis Wenceslai, dominus Andreas de Duba, judex supremus. Nejosvícenějšímu knížeti X milost činiti a s tím ne- držím' (sic!). Soukromý nedovedný opis z pozůstalosti prof. Mikana, který obsahuje jen věnovací připis. Přepisuje způsobem současným a užívá tvarů Vondřej, thovaryši, pozměňuje však i výrazy, kde špatně četl, jako na př. v explicitu.
Strana 103
Popis rukopisů: čís. 35.—37. 103 Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I E 3 (dříve 23 G 8 neb 771 a/1). 35. Rkp. papírový, z poč. stol. XIX., str. 1057 in-fol., v jednoduché současné vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 26—27, č. 131. Fol. 1a—58a: Právo země české X právo k právu sjednal. Fol. 58a—87a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Soukromý přepis z knihovny Neuberské (odtud prostřednictvím Hankovým přišel do Nár. Musea??). Snad k němu popud dal sám Dobrov- ský, jenž se zúčastnil při sbírání rukopisů v knihovně Neuberské (srov. i po- známku při rukopise dalším). Knihovna Národního Musea v Praze, sig. VI C 6. (a») Rkp. papírový, z přechodu stol. XVIII—XIX., ff. 100 in-fol., v jednoduché sou- časné pap. vazbě. Kdysi mezi Stentzschovými. Popis: Bartoš na uv. m. II. str. 11, č. 1880. Fol. 1a—31b: �Anfang des alten böhmischen landrechts. Das böhmische landrecht ist schon vorlängst und zwar vom haidentume her erfunden X ist dieses jezt in dem neuen amte auf und angenommen worden." 36. Překlad byl pořízen na popud Dobrovského (fol. 61) z rukopisu tře- boňského, zde popsaného a (čís. 6). Je značně otrocký a drží se pevně origi- nálu. Pro zajímavost spíše literární lze několik ukázek uvésti: očista železem horúcím = reinigung durch das glüende eysen, ke koruně české hledí = wie es unter der krone Böheimbs stehet, ke králově stolici hledí = aufrichtig auf den kgl. stuhl sieht, půhon = vorladung, kobylé pole = stuttenhutweyde,. na mierné cestě = auf graden weg, panování = herrschung, právo stanné = das stehende recht, zvod = einführung, krámná věc = wegen der kost oder anderen speisswaaren. Překlad je tudíž zajímavý pouze s hlediska literárního. * * * Konečně závěrem se musím zmíniti i o rukopisech, o nichž sice mám zprávy, jichž však dosíci se mi nepodařilo. Jsou to tyto: 37. Rukopis papírový na fol. v knihovně Lobkovické čís. 87. Laska- vostí bývalého správce této knihovny archivního rady doc. Dr. Josefa Borovičky zjišťuji, že jeho název byl „Statuta, jura et ordinationes regum
Popis rukopisů: čís. 35.—37. 103 Knihovna Národního Musea v Praze, sig. I E 3 (dříve 23 G 8 neb 771 a/1). 35. Rkp. papírový, z poč. stol. XIX., str. 1057 in-fol., v jednoduché současné vazbě. Popis: Bartoš na uv. m. I. str. 26—27, č. 131. Fol. 1a—58a: Právo země české X právo k právu sjednal. Fol. 58a—87a: ,Páni nalezli, aby voláno bylo X v nově úřad přijal. Soukromý přepis z knihovny Neuberské (odtud prostřednictvím Hankovým přišel do Nár. Musea??). Snad k němu popud dal sám Dobrov- ský, jenž se zúčastnil při sbírání rukopisů v knihovně Neuberské (srov. i po- známku při rukopise dalším). Knihovna Národního Musea v Praze, sig. VI C 6. (a») Rkp. papírový, z přechodu stol. XVIII—XIX., ff. 100 in-fol., v jednoduché sou- časné pap. vazbě. Kdysi mezi Stentzschovými. Popis: Bartoš na uv. m. II. str. 11, č. 1880. Fol. 1a—31b: �Anfang des alten böhmischen landrechts. Das böhmische landrecht ist schon vorlängst und zwar vom haidentume her erfunden X ist dieses jezt in dem neuen amte auf und angenommen worden." 36. Překlad byl pořízen na popud Dobrovského (fol. 61) z rukopisu tře- boňského, zde popsaného a (čís. 6). Je značně otrocký a drží se pevně origi- nálu. Pro zajímavost spíše literární lze několik ukázek uvésti: očista železem horúcím = reinigung durch das glüende eysen, ke koruně české hledí = wie es unter der krone Böheimbs stehet, ke králově stolici hledí = aufrichtig auf den kgl. stuhl sieht, půhon = vorladung, kobylé pole = stuttenhutweyde,. na mierné cestě = auf graden weg, panování = herrschung, právo stanné = das stehende recht, zvod = einführung, krámná věc = wegen der kost oder anderen speisswaaren. Překlad je tudíž zajímavý pouze s hlediska literárního. * * * Konečně závěrem se musím zmíniti i o rukopisech, o nichž sice mám zprávy, jichž však dosíci se mi nepodařilo. Jsou to tyto: 37. Rukopis papírový na fol. v knihovně Lobkovické čís. 87. Laska- vostí bývalého správce této knihovny archivního rady doc. Dr. Josefa Borovičky zjišťuji, že jeho název byl „Statuta, jura et ordinationes regum
Strana 104
104 Popis rukopisů: čís. 38.—40. Bohemiae, sumptibus nobilis Udalrici anno 1550 conscripta“. Rukopis popsal velmi stručně Hanka na uv. m. str. 162, č. 22. Jde tu podle nápisu tedy o opis z doby 2. pol. stol. XVI. Rukopis pravděpodobně byl přestěhován s ostatními rukopisy a s celou knihovnou po koupi pražského Lobkovického paláce r. 1927 do veřejné a universitní knihovny v Praze, kde byla celá knihovna deponována. Protože při stěhování byly jednotlivé svazky od sebe odděleny a zpřeházeny, ne- podařilo se mi přes všechnu ochotu ředitelství universitní knihovny rukopis nalézti. 38. Rukopis papírový in fol. knihovny Colloredo-Mansfelda, který znám z popisu Hankova na uv. m. str. 157, č. 9. Podle jeho údaje prý měl poznámku „Codex hic rarissimus juris provincialis Boemici temporibus Caroli IV. usitati nec in tabulis aut in alio archivo regni facile est reperi- bilis(?) Stokholmia relatus“. Obsahoval prý: Fol. 1—21: Text, Fol. 56—58: Předmluvu „Hotovi jsúce“ atd., Fol. 59—60: Přípis „Najosviecenějšiemu“ atd. Přes veškeré pátrání nepodařilo se mi tento rukopis nalézti. Z údaje Hankova není jisto ani, z které doby rukopis pochází. Při nejistých údajích Hankových není také bezpečno, zda snad není míněn tímto rukopisem některý už zde plně popsaný. 39. Rukopis in fol., kdysi v Gersdorffské knihovně v Budyšíně čís. 56 na fol. 368. obsahuje přípis Ondřejův. Na rukopis mne upozornil univ. prof. Dr. Ryšánek. Žádal jsem sám a prostřednictvím Historického ústavu v Praze za půjčení do Prahy, ale žádost byla zamítnuta, protože knihovna Gersdorffská přešla zatím do městské knihovny v Budyšíně a je zakázáno z ní půjčovati. Rukopis však má pouze význam podřadný, protože uvádí jedině věnovací přípis. 40. O jakémsi překladu knihy Ondřejovy do němčiny z doby kolem r. 1828 zmiňuje se Hermenegild Jireček ve svém „Právnickém životě“ str. 198 č. 153. Překlad byl pořízen podle rukopisu z knihovny Fürsten- berské (patrně a , čís. 13.) na rozkaz hr. J. Auersperka. Jako u překladu uvedeného lze i u něho předpokládati malý význam. * * Nebude jistě neprospěšno připomenouti ještě jednou úhrnem a zá- věrem k popisu použitých rukopisů dvě důležité věci. Především jde o to, že nesmíme si mysliti, že třebas počet vyjmenovaných rukopisů je značný, že byly zachyceny všechny dochované rukopisy. Jak jsem uvedl přibližný odhad, právní kniha Ondřejova velikou svou úctou a oblibou, které se těšila u současných právníků a obdobím nepochybně jednoho století, kdy
104 Popis rukopisů: čís. 38.—40. Bohemiae, sumptibus nobilis Udalrici anno 1550 conscripta“. Rukopis popsal velmi stručně Hanka na uv. m. str. 162, č. 22. Jde tu podle nápisu tedy o opis z doby 2. pol. stol. XVI. Rukopis pravděpodobně byl přestěhován s ostatními rukopisy a s celou knihovnou po koupi pražského Lobkovického paláce r. 1927 do veřejné a universitní knihovny v Praze, kde byla celá knihovna deponována. Protože při stěhování byly jednotlivé svazky od sebe odděleny a zpřeházeny, ne- podařilo se mi přes všechnu ochotu ředitelství universitní knihovny rukopis nalézti. 38. Rukopis papírový in fol. knihovny Colloredo-Mansfelda, který znám z popisu Hankova na uv. m. str. 157, č. 9. Podle jeho údaje prý měl poznámku „Codex hic rarissimus juris provincialis Boemici temporibus Caroli IV. usitati nec in tabulis aut in alio archivo regni facile est reperi- bilis(?) Stokholmia relatus“. Obsahoval prý: Fol. 1—21: Text, Fol. 56—58: Předmluvu „Hotovi jsúce“ atd., Fol. 59—60: Přípis „Najosviecenějšiemu“ atd. Přes veškeré pátrání nepodařilo se mi tento rukopis nalézti. Z údaje Hankova není jisto ani, z které doby rukopis pochází. Při nejistých údajích Hankových není také bezpečno, zda snad není míněn tímto rukopisem některý už zde plně popsaný. 39. Rukopis in fol., kdysi v Gersdorffské knihovně v Budyšíně čís. 56 na fol. 368. obsahuje přípis Ondřejův. Na rukopis mne upozornil univ. prof. Dr. Ryšánek. Žádal jsem sám a prostřednictvím Historického ústavu v Praze za půjčení do Prahy, ale žádost byla zamítnuta, protože knihovna Gersdorffská přešla zatím do městské knihovny v Budyšíně a je zakázáno z ní půjčovati. Rukopis však má pouze význam podřadný, protože uvádí jedině věnovací přípis. 40. O jakémsi překladu knihy Ondřejovy do němčiny z doby kolem r. 1828 zmiňuje se Hermenegild Jireček ve svém „Právnickém životě“ str. 198 č. 153. Překlad byl pořízen podle rukopisu z knihovny Fürsten- berské (patrně a , čís. 13.) na rozkaz hr. J. Auersperka. Jako u překladu uvedeného lze i u něho předpokládati malý význam. * * Nebude jistě neprospěšno připomenouti ještě jednou úhrnem a zá- věrem k popisu použitých rukopisů dvě důležité věci. Především jde o to, že nesmíme si mysliti, že třebas počet vyjmenovaných rukopisů je značný, že byly zachyceny všechny dochované rukopisy. Jak jsem uvedl přibližný odhad, právní kniha Ondřejova velikou svou úctou a oblibou, které se těšila u současných právníků a obdobím nepochybně jednoho století, kdy
Strana 105
Poznámky textové. 105 ji zatlačilo do ústraní poněkud Vladislavské zemské zřízení a dílo Všehrdovo, dosáhla nepochybně velikého počtu opisů. Lze předpokládati, že leckterý tehdejší úřad a také i právník měl její opis, že však i jiné osoby užívaly jejích opisů, podobně asi jako my dnes užíváme právnických příruček neb komentářů k zákoníkům, lze-li ovšem starou dobu se současnou srovná- vati. Počet nějakých 40 rukopisů je nepochybně tedy zlomkem nepatrným z celkového čísla, které ani dobře odhadovati není možno. Proto zcela jistě vyskytnou se rukopisy, jež nebyly použity pro toto vydání. Než takovýto objev, zcela bezpečně předpokládaný při stále zdokonalovaném studiu archivů a knihoven, nemůže míti značnějšího vlivu. Vydavatel sám vy- zkoušel, jak rukopisy, jež později se mu dostávaly do práce, nepatrně jen doplňovaly materiál ediční, při čemž základní text zůstával již zcela nedotčen. S pravděpodobností rovnou tedy téměř pravdě můžeme si říci, že každé nalezení dalšího rukopisu bude znamenati věc spíše individuální pro tento nový rukopis a zvláště pro jeho hodnocení, nikoliv však pro text naší knihy. A s tím pak se spojuje i věc druhá, totiž jak máme hodnotiti text jednotlivého použitého rukopisu. Pokud jde o obsahovou stránku, musíme si uvědomiti, že každý rukopis zde použitý značí nám pouze jen typ dalších rukopisů, ať zachovaných, ať též nezachovaných, a to typ určitého stupně z určité skupiny. Proto nemůžeme hodnotiti na příklad nějaký variant vyskytující se v rukopise bII, jako variant rukopisu veřejné a universitní knihovny pražské té a té signatury, nýbrž jako představitele řady rukopisů typu bII, t. j. druhé větve třetího stupně ze skupiny B. Na tuto okolnost byl vzat zřetel při sestavování variantů v edičním materiálu, ale je nutno ji míti na mysli i při používání edičního materiálu. * * Po tom, co bylo uvedeno, zbývá nyní ještě dodati několik slov speci- álního výkladu k poznámkám textovým. Nejprve jest při- pomenouti, že z toho důvodu, jelikož bylo vzato za základní text znění v rukopise A, všechny odchylky od tohoto znění vyznačují se v textových poznámkách jako varianty. Stejně tomu je i v těch partiích knihy, kde bylo za základní přijato znění rukopisu A, totiž v přípise a v předmluvě. Opačně však všechny odchylky ve vydávaném tekstu od těchto znění základních rukopisu A a respektive A, vyznačují se zásadně v poznámce. Tak je tomu především, pokud jde o marginální rubriky. Také tyto rubriky byly přejaty z rukopisu A, protože však jsou i případy, kdy v tomto rukopisu nejsou, označuje se vždy, byly-li přejaty odjinud, než z A, odkud bylo vzato jejich znění. Tu je si nutno uvědomiti zvláštní jejich povahu. Bývají buď vzaty s počátku článku (incipitu) nebo jsou odlišné od něho a shrnují pak v několika slovech stručným způsobem obsah článku.
Poznámky textové. 105 ji zatlačilo do ústraní poněkud Vladislavské zemské zřízení a dílo Všehrdovo, dosáhla nepochybně velikého počtu opisů. Lze předpokládati, že leckterý tehdejší úřad a také i právník měl její opis, že však i jiné osoby užívaly jejích opisů, podobně asi jako my dnes užíváme právnických příruček neb komentářů k zákoníkům, lze-li ovšem starou dobu se současnou srovná- vati. Počet nějakých 40 rukopisů je nepochybně tedy zlomkem nepatrným z celkového čísla, které ani dobře odhadovati není možno. Proto zcela jistě vyskytnou se rukopisy, jež nebyly použity pro toto vydání. Než takovýto objev, zcela bezpečně předpokládaný při stále zdokonalovaném studiu archivů a knihoven, nemůže míti značnějšího vlivu. Vydavatel sám vy- zkoušel, jak rukopisy, jež později se mu dostávaly do práce, nepatrně jen doplňovaly materiál ediční, při čemž základní text zůstával již zcela nedotčen. S pravděpodobností rovnou tedy téměř pravdě můžeme si říci, že každé nalezení dalšího rukopisu bude znamenati věc spíše individuální pro tento nový rukopis a zvláště pro jeho hodnocení, nikoliv však pro text naší knihy. A s tím pak se spojuje i věc druhá, totiž jak máme hodnotiti text jednotlivého použitého rukopisu. Pokud jde o obsahovou stránku, musíme si uvědomiti, že každý rukopis zde použitý značí nám pouze jen typ dalších rukopisů, ať zachovaných, ať též nezachovaných, a to typ určitého stupně z určité skupiny. Proto nemůžeme hodnotiti na příklad nějaký variant vyskytující se v rukopise bII, jako variant rukopisu veřejné a universitní knihovny pražské té a té signatury, nýbrž jako představitele řady rukopisů typu bII, t. j. druhé větve třetího stupně ze skupiny B. Na tuto okolnost byl vzat zřetel při sestavování variantů v edičním materiálu, ale je nutno ji míti na mysli i při používání edičního materiálu. * * Po tom, co bylo uvedeno, zbývá nyní ještě dodati několik slov speci- álního výkladu k poznámkám textovým. Nejprve jest při- pomenouti, že z toho důvodu, jelikož bylo vzato za základní text znění v rukopise A, všechny odchylky od tohoto znění vyznačují se v textových poznámkách jako varianty. Stejně tomu je i v těch partiích knihy, kde bylo za základní přijato znění rukopisu A, totiž v přípise a v předmluvě. Opačně však všechny odchylky ve vydávaném tekstu od těchto znění základních rukopisu A a respektive A, vyznačují se zásadně v poznámce. Tak je tomu především, pokud jde o marginální rubriky. Také tyto rubriky byly přejaty z rukopisu A, protože však jsou i případy, kdy v tomto rukopisu nejsou, označuje se vždy, byly-li přejaty odjinud, než z A, odkud bylo vzato jejich znění. Tu je si nutno uvědomiti zvláštní jejich povahu. Bývají buď vzaty s počátku článku (incipitu) nebo jsou odlišné od něho a shrnují pak v několika slovech stručným způsobem obsah článku.
Strana 106
106 Poznámky textové. Jejich podřízenost a jejich funkce sloužiti orientaci znamená, že musily býti vytvořeny až po napsání příslušného článku. Jestliže tudíž je psal sám Ondřej, byly psány až později a nelze je mísiti v ostatní text. Z tohoto důvodu zařazuji je in margine vydávaného textu. Ale mluví proto ještě jiný důvod. V rukopisech nalézáme velikou pestrost v těchto rubrikách, protože si je tvoří každý písař sám a tak podléhají individualitě písařově. K této skutečnosti se připojuje i známý úkaz, že každý písař dělí si text podle své potřeby a tím i potřebuje rozličně marginálních rubrik. Z tohoto důvodu druhého rovněž se doporučuje jaksi očistiti od nich původní text tím spíše, že nemůžeme zjistiti bezpečně, která tato rubrika je Ondřejova a která nikoliv. Že nemá ani smyslu uváděti tyto bezvýznamné obměny rubrik v textových poznámkách, rozumí se tím samo sebou.37) Byla již učiněna zmínka o libovolném měnění odstavců i celých kapitol. V tom směru nemůže nám býti ani bezpečným vodítkem rukopis A či A a musíme se spokojiti s úsudkem svým vlastním podle skladby knihy. Že jednotlivé články takto vzniklé jsou in continuo číslovány, jest jen pomůckou technického rázu, nikoliv podmínkou základní. Z variantů vynechány jsou zřejmé písařské lapsy, jimiž zvláště ruko- pisy méně dbalé značnou měrou oplývají. Tak na př. píše-li písař místo „po zvodu“ „přes vodu“ nebo místo „o ssutie“ „o súdě“, není jistotně třeba takovouto zmýlenou zaznamenávati. Ovšem je tu vždy třeba provésti řádně kritiku jednotlivého případu, abychom si byli jisti, že nevynecháváme cokoliv, co by mohlo kdy býti potřebno pro další studium. S tohoto hlediska vymycuji z variantů, jichž množství je úměrné i počtu rukopisů, varianty bezvýznamné. Ale zachovávám všechny obměny, jež by mohly býti zajímavy po stránce gramatické nebo lexikografické. Vynechávají se však takové varianty, jež jsou běžnou proměnou grama- tickou, které mohou svědčiti jen pro kritiku použitého rukopisu. Děje se tak z důvodu, že takovéto varianty pro obsah vydávaného textu nemají podstatného významu a naproti tomu je třeba co nejvíce zjednodušiti počet variantů, jejichž veliké množství ztěžuje i přehlednost. Obdobně nezařazuji do textových poznámek variantů bezpod- statných z týchž důvodů. Proto je nutno provésti vždy řádně kritiku všech variantů a vybrati z nich jen ty nejdůležitější, jež jsou podstatné pro po- znatky právní a historické. Že zároveň se leccos zachovává, co bude důležito i po stránce filologické, je samozřejmé. I po této redukci zůstane však ještě počet variantů značný. Zvláštního druhu jsou ty textové poznámky, které označují vsuvky do původního textu. Tyto vsuvky čili interpolace nejsou označeny závorkami, jež ztěžují poměrně přehlednost, nýbrž zkratkou „*interpol“ V. Hrubý navrhl a také ve svém vydání „Archivum Coronae regni 37) O marginální rubrice srov. více v mém pojednání ve Vědecké ročence V. (1926) str. 182.
106 Poznámky textové. Jejich podřízenost a jejich funkce sloužiti orientaci znamená, že musily býti vytvořeny až po napsání příslušného článku. Jestliže tudíž je psal sám Ondřej, byly psány až později a nelze je mísiti v ostatní text. Z tohoto důvodu zařazuji je in margine vydávaného textu. Ale mluví proto ještě jiný důvod. V rukopisech nalézáme velikou pestrost v těchto rubrikách, protože si je tvoří každý písař sám a tak podléhají individualitě písařově. K této skutečnosti se připojuje i známý úkaz, že každý písař dělí si text podle své potřeby a tím i potřebuje rozličně marginálních rubrik. Z tohoto důvodu druhého rovněž se doporučuje jaksi očistiti od nich původní text tím spíše, že nemůžeme zjistiti bezpečně, která tato rubrika je Ondřejova a která nikoliv. Že nemá ani smyslu uváděti tyto bezvýznamné obměny rubrik v textových poznámkách, rozumí se tím samo sebou.37) Byla již učiněna zmínka o libovolném měnění odstavců i celých kapitol. V tom směru nemůže nám býti ani bezpečným vodítkem rukopis A či A a musíme se spokojiti s úsudkem svým vlastním podle skladby knihy. Že jednotlivé články takto vzniklé jsou in continuo číslovány, jest jen pomůckou technického rázu, nikoliv podmínkou základní. Z variantů vynechány jsou zřejmé písařské lapsy, jimiž zvláště ruko- pisy méně dbalé značnou měrou oplývají. Tak na př. píše-li písař místo „po zvodu“ „přes vodu“ nebo místo „o ssutie“ „o súdě“, není jistotně třeba takovouto zmýlenou zaznamenávati. Ovšem je tu vždy třeba provésti řádně kritiku jednotlivého případu, abychom si byli jisti, že nevynecháváme cokoliv, co by mohlo kdy býti potřebno pro další studium. S tohoto hlediska vymycuji z variantů, jichž množství je úměrné i počtu rukopisů, varianty bezvýznamné. Ale zachovávám všechny obměny, jež by mohly býti zajímavy po stránce gramatické nebo lexikografické. Vynechávají se však takové varianty, jež jsou běžnou proměnou grama- tickou, které mohou svědčiti jen pro kritiku použitého rukopisu. Děje se tak z důvodu, že takovéto varianty pro obsah vydávaného textu nemají podstatného významu a naproti tomu je třeba co nejvíce zjednodušiti počet variantů, jejichž veliké množství ztěžuje i přehlednost. Obdobně nezařazuji do textových poznámek variantů bezpod- statných z týchž důvodů. Proto je nutno provésti vždy řádně kritiku všech variantů a vybrati z nich jen ty nejdůležitější, jež jsou podstatné pro po- znatky právní a historické. Že zároveň se leccos zachovává, co bude důležito i po stránce filologické, je samozřejmé. I po této redukci zůstane však ještě počet variantů značný. Zvláštního druhu jsou ty textové poznámky, které označují vsuvky do původního textu. Tyto vsuvky čili interpolace nejsou označeny závorkami, jež ztěžují poměrně přehlednost, nýbrž zkratkou „*interpol“ V. Hrubý navrhl a také ve svém vydání „Archivum Coronae regni 37) O marginální rubrice srov. více v mém pojednání ve Vědecké ročence V. (1926) str. 182.
Strana 107
Poznámky textové. 107 Bohemiae“ provedl označení těchto vsuvek řeckou abecedou. Tím mu vzniká zvláštní skupina textových poznámek. Odůvodňuje ji tím, že si z těchto interpolací bude moci právní historik snáze zrekonstruovati pozdější znění a doplňuji, že snad by mohl psáti podle nich jakési dějiny jednotlivých pojmů, jak různě bývaly vykládány.38) Ale proti zavedení této nové skupiny mluví hlavně okolnost, že nemůžeme bezpečně vždy rozhodnouti, zda jde tu o interpolaci v právnickém smyslu nebo o písařský přídavek zcela libo- volný a protože bychom tedy nemohli nikdy v právní knize naší zceliti bezpečně všechen tento materiál, nemůžeme zůstati na poloviční cestě a musíme je jen s označením kde jsou skutečnou vsuvkou, ponechati mezi ostatními varianty. Pokud jde o marginální nebo interlineární přídavky, je situace značně snazší. Ty lze vymýtiti až na ty, které skutečně mají pevnou váhu pro posouzení právnické nebo historické. Důležito je připomenouti, jaký byl zachován postup při značení variantů ve vlastních jménech. Základem tu opět byl text rukopisu A či A. Poněvadž však pokud jde o tak zvaná formulářová jména, písaři si velmi libovolně mění jak celá jména vlastní, tak i jejich zkratky, uvádím z nich jen změny podstatné. Ostatní se pak vynechávají. U ostatních jmen jest dodržován postup při jiných variantech. Do textových poznámek a nikoliv do věcných zařazují se i důležité poznámky o interpunkci. Opět je rozhodnou interpunkce rukopisů hlavních, kde však by mohla jinde užívaná interpunkce způsobiti po případě jiný výklad právnický, poznamenává se to v poznámkách. Do týchž poznámek zařazují se i důležité proměny, jež podnikl ve svém vydání Palacký. Vedl mne k tomu důvod, že vlastně vydání Palackého je nyní již literárním dokumentem a některé jeho počiny by mohly býti tím důležitější, že snad za jeho doby byly známy i rukopisy, jež se zatím ztratily, tím spíše, že jak bylo ukázáno, pracoval Palacký asi na základě Hankově, který prý použil veliké řady rukopisů. Variantů z jiných vydání však neuvádím. Pokud jde o pořad variantů, rozhoduje vždy filiační vzdá- lenost od textu základního, nikoliv skutečné neb gramatické postavení. To se projevuje i velmi zjevně v pořadu filiačních značek rukopisů, takže není k tomu třeba dalších výkladů. Konečně při každém variantu je značka rukopisu. Jak tyto značky budou uváděny a jak kombinovány a co pod nimi rozuměti, bylo již řečeno dříve. Jako samozřejmé není třeba uváděti, že vlastní texty rukopisné jsou tištěny vždy písmem stojatým, kdežto výklady, poznámky, zkratky a všechna označení editorova kursivou.39) * * * 38) Srov. na uv. m. Naše věda VIII. (1927) str. 218 až 219. 39) Výjimkou byly zvoleny polotučné stojaté číslice pro číslování článku z důvodů technických, poněvadž tiskárně chyběly příslušné typy.
Poznámky textové. 107 Bohemiae“ provedl označení těchto vsuvek řeckou abecedou. Tím mu vzniká zvláštní skupina textových poznámek. Odůvodňuje ji tím, že si z těchto interpolací bude moci právní historik snáze zrekonstruovati pozdější znění a doplňuji, že snad by mohl psáti podle nich jakési dějiny jednotlivých pojmů, jak různě bývaly vykládány.38) Ale proti zavedení této nové skupiny mluví hlavně okolnost, že nemůžeme bezpečně vždy rozhodnouti, zda jde tu o interpolaci v právnickém smyslu nebo o písařský přídavek zcela libo- volný a protože bychom tedy nemohli nikdy v právní knize naší zceliti bezpečně všechen tento materiál, nemůžeme zůstati na poloviční cestě a musíme je jen s označením kde jsou skutečnou vsuvkou, ponechati mezi ostatními varianty. Pokud jde o marginální nebo interlineární přídavky, je situace značně snazší. Ty lze vymýtiti až na ty, které skutečně mají pevnou váhu pro posouzení právnické nebo historické. Důležito je připomenouti, jaký byl zachován postup při značení variantů ve vlastních jménech. Základem tu opět byl text rukopisu A či A. Poněvadž však pokud jde o tak zvaná formulářová jména, písaři si velmi libovolně mění jak celá jména vlastní, tak i jejich zkratky, uvádím z nich jen změny podstatné. Ostatní se pak vynechávají. U ostatních jmen jest dodržován postup při jiných variantech. Do textových poznámek a nikoliv do věcných zařazují se i důležité poznámky o interpunkci. Opět je rozhodnou interpunkce rukopisů hlavních, kde však by mohla jinde užívaná interpunkce způsobiti po případě jiný výklad právnický, poznamenává se to v poznámkách. Do týchž poznámek zařazují se i důležité proměny, jež podnikl ve svém vydání Palacký. Vedl mne k tomu důvod, že vlastně vydání Palackého je nyní již literárním dokumentem a některé jeho počiny by mohly býti tím důležitější, že snad za jeho doby byly známy i rukopisy, jež se zatím ztratily, tím spíše, že jak bylo ukázáno, pracoval Palacký asi na základě Hankově, který prý použil veliké řady rukopisů. Variantů z jiných vydání však neuvádím. Pokud jde o pořad variantů, rozhoduje vždy filiační vzdá- lenost od textu základního, nikoliv skutečné neb gramatické postavení. To se projevuje i velmi zjevně v pořadu filiačních značek rukopisů, takže není k tomu třeba dalších výkladů. Konečně při každém variantu je značka rukopisu. Jak tyto značky budou uváděny a jak kombinovány a co pod nimi rozuměti, bylo již řečeno dříve. Jako samozřejmé není třeba uváděti, že vlastní texty rukopisné jsou tištěny vždy písmem stojatým, kdežto výklady, poznámky, zkratky a všechna označení editorova kursivou.39) * * * 38) Srov. na uv. m. Naše věda VIII. (1927) str. 218 až 219. 39) Výjimkou byly zvoleny polotučné stojaté číslice pro číslování článku z důvodů technických, poněvadž tiskárně chyběly příslušné typy.
Strana 108
108 Poznámky věcné. Nejenom však poznámkám textovým jest nutno připojiti několik slov výkladu, nýbrž i k poznámkám věcným. Není snad nemístné zhuštěně opakovati to, co na jiném místě4o) bylo řečeno ode mne samotného o vydání komentovaném a vlastně proti němu. Komentář každý v podstatě zastarává dříve než byl vydán nebo lépe řečeno, je mu osudem předurčeno, aby sám sebe předstihl, protože je-li vydání dobré, text jeho poskytne novou látku ke zpracování a tím i komentář v mnoha místech odsune jaksi na vedlejší kolej, do řady starších prací, právě na základě vydání samotného již překonaných. Vedle toho psáti komentář je nejen těžko, nýbrž, jak řekl V. Hrubý41), skoro nemožno. Proto upouštím od komentáře a nahrazuji jej věcnými poznámkami, obdobnými jako je tomu při vydáních jiných pramenů historických. Z tohoto důvodu se přidržují věcné poznámky tohoto vydání technicky vzoru v ostatních vydáních historických pramenů. Proto jsou stručné, volí formu zhuštěnou a kde vystačí pouhým odkazem, spokojují se jím. Mají spíše použivatele uvésti na schůdnější cestu, než mu nahraditi to, co ve vydávaném textu je jen napověděno. Z téhož důvodu věcné poznámky podle známých tradičních pravidel vydavatelských označovány jsou arabskými číslicemi a jsou tištěny kursivou jako dodatky editorovy s výjimkou starých citovaných textů, jež sázeny jsou obyčejným stojatým písmem. Protože většina použivatelů edice bude vždy pracovati s jednotli- vými články a nikoliv s celou knihou jako jedinou massou pevně kompaktní, bylo rozhodnuto, aby každý článek byl považován za samostatný a uzavřený kus a tudíž aby i poznámky věcné k němu se vížící byly tak pracovány, aby použivatel nemusil se dále na podkladě odkazů zabývati hledáním jich v jiných článcích. Pouze pro označení materiální spojitosti jednoho článku s druhým používá se odkazu („Srov.“) na článek jiný. Vznikne-li tímto způsobem poznámka větší, než by se jí dosáhlo pouhým odkazem, nahrazeno jest to jednak snazší použivatelností a jednak zhutněnou formou všech poznámek. Hlavním úkolem věcných poznámek je tedy uvésti použivatele na cestu k další práci. Proto ve věcných poznámkách staráme se o datování jak jednotlivých rčení, tak i z toho plynoucího datování celého článku. Tím zároveň se dosahuje v mnoha případech nutné identifikace částí textu. Tento poslední bod se speciálně dotýká jmen vlastních a místních. Protože však v naší knize jde o jména, jež se velmi často opakují, bylo by nadbytečné uváděti je v poznámkách. Proto ponechávám jejich výklad do rozšířeného rejstříku jmen vlastních a místních tím spíše, že jde tu mnohdy o jména formulářová a tedy fingovaná, při nichž by bylo zbytečno se zabývati výkladem, ale při nichž je třeba určitých poznámek se stanoviska diplomatického a speciálně formulářového. 40) Vědecká ročenka práv. fakulty v Brně V. (1926) str. 185. 41) Na uv. m. str. 219.
108 Poznámky věcné. Nejenom však poznámkám textovým jest nutno připojiti několik slov výkladu, nýbrž i k poznámkám věcným. Není snad nemístné zhuštěně opakovati to, co na jiném místě4o) bylo řečeno ode mne samotného o vydání komentovaném a vlastně proti němu. Komentář každý v podstatě zastarává dříve než byl vydán nebo lépe řečeno, je mu osudem předurčeno, aby sám sebe předstihl, protože je-li vydání dobré, text jeho poskytne novou látku ke zpracování a tím i komentář v mnoha místech odsune jaksi na vedlejší kolej, do řady starších prací, právě na základě vydání samotného již překonaných. Vedle toho psáti komentář je nejen těžko, nýbrž, jak řekl V. Hrubý41), skoro nemožno. Proto upouštím od komentáře a nahrazuji jej věcnými poznámkami, obdobnými jako je tomu při vydáních jiných pramenů historických. Z tohoto důvodu se přidržují věcné poznámky tohoto vydání technicky vzoru v ostatních vydáních historických pramenů. Proto jsou stručné, volí formu zhuštěnou a kde vystačí pouhým odkazem, spokojují se jím. Mají spíše použivatele uvésti na schůdnější cestu, než mu nahraditi to, co ve vydávaném textu je jen napověděno. Z téhož důvodu věcné poznámky podle známých tradičních pravidel vydavatelských označovány jsou arabskými číslicemi a jsou tištěny kursivou jako dodatky editorovy s výjimkou starých citovaných textů, jež sázeny jsou obyčejným stojatým písmem. Protože většina použivatelů edice bude vždy pracovati s jednotli- vými články a nikoliv s celou knihou jako jedinou massou pevně kompaktní, bylo rozhodnuto, aby každý článek byl považován za samostatný a uzavřený kus a tudíž aby i poznámky věcné k němu se vížící byly tak pracovány, aby použivatel nemusil se dále na podkladě odkazů zabývati hledáním jich v jiných článcích. Pouze pro označení materiální spojitosti jednoho článku s druhým používá se odkazu („Srov.“) na článek jiný. Vznikne-li tímto způsobem poznámka větší, než by se jí dosáhlo pouhým odkazem, nahrazeno jest to jednak snazší použivatelností a jednak zhutněnou formou všech poznámek. Hlavním úkolem věcných poznámek je tedy uvésti použivatele na cestu k další práci. Proto ve věcných poznámkách staráme se o datování jak jednotlivých rčení, tak i z toho plynoucího datování celého článku. Tím zároveň se dosahuje v mnoha případech nutné identifikace částí textu. Tento poslední bod se speciálně dotýká jmen vlastních a místních. Protože však v naší knize jde o jména, jež se velmi často opakují, bylo by nadbytečné uváděti je v poznámkách. Proto ponechávám jejich výklad do rozšířeného rejstříku jmen vlastních a místních tím spíše, že jde tu mnohdy o jména formulářová a tedy fingovaná, při nichž by bylo zbytečno se zabývati výkladem, ale při nichž je třeba určitých poznámek se stanoviska diplomatického a speciálně formulářového. 40) Vědecká ročenka práv. fakulty v Brně V. (1926) str. 185. 41) Na uv. m. str. 219.
Strana 109
Poznámky věcné. 109 Jestliže při vydáních listinného materiálu se snažíme shrnouti ve stručných citacích vše to, kde bylo již promluveno o příslušném místě v dosavadní literatuře, stejně tak to musí býti i v edici naší. Proto věcné poznámky citují bibliografickým způsobem nejdůležitější literaturu o jednotlivých předmětech a pouze tam, kde bylo vysloveno odchylné mínění, jež plyne z poznámek uvedených nebo kde jde o zásadní otázku dalších řešení, udává se stručně obsah tohoto názoru. Jako nejdůležitější část věcných poznámek bych označil jejich poukazy na předlohy k jednotlivým článkům neb jejich částem. Jest to materiál pro sledování skladby knihy samé, ale zároveň i materiál pro kritické zhodnocení právního jejího obsahu. V edicích historických používá se zpravidla metody, již zavedl Sickel v „Monumenta Germaniae“,42) že totiž části doslovně převzaté vytisknou se jiným typem písma, při čemž se používá zpravidla petitu, takže předloha z textu vyniká na prvý pohled.43) Kromě toho tato metoda má ještě i jiné prostředky, ale vždy se v poznám- kách uvede, odkud byla čerpána tato předloha a zda a kde je vydána. Jak víme, v knize Ondřejově se setkáváme s řadou míst, kde doslovně se cituje předloha a lákalo by tudíž i zde použíti této tradiční metody. Než obtíže této metody se naskytnou velmi záhy. Překážky tyto pramení hlavně z jiné povahy právní knihy jako pramene proti listinám. Jestliže totiž při vydávaných listinách zjišťujeme předlohu, jde tu vždy o předlohu, jejíž znění můžeme zjistiti ve formě přesně konstantní. Naproti tomu při edici právní knihy zejména Ondřejovy nalézáme její předlohy jednak mezi právními knihami staršími a jednak mezi deskami zemskými. Pokud jde o předlohy prvního druhu, nemůžeme přesně říci, jak zněl pů- vodní text právní knihy. Víme zejména z případu samotné knihy Ondře- jovy, že se postupem času text velmi značně změnil. K zjištění formy nejbližší textu původnímu potřebovali bychom dlouhé kritické práce a tím ovšem i kritických vydání našich právních knih z doby před knihou Ondřejovou, jichž však dosud nemáme. Proto nemůžeme říci, co přesně patří do předlohy a co nikoliv, spokojujeme se odkazem na texty těchto právních knih, jak je dosud máme vydány. Jde-li o shodu materiální, obmezuji se na odkaz, jde-li o shodu také formální, tedy slovnou, cituji výtah z příslušného místa a to zásadně podle vydání Palackého. Teprve jestliže nemáme vydání od Palackého, nastupují citace podle jiných vydání: Jirečkových, Brandlových atd. Kde není vydání udáno, rozumí se vy- dání Palackého, u jiných je vždy poznamenáno, o které vydání jde. K citaci vydání Palackého mne vedla zkušenost, že vydání Palackého jsou poměrně nejlepší, kdežto Jireček se jich vlastně většinou jen přidržel. 42) Viz o tom více v mém pojednání na uv. m. str. 184. 43) Tak jsem to původně zamýšlel, jak je viděti z mého pojednání str. 184. a násl. a zejména z připojených zkusmých ukázek. Stejného mínění byl i V. Hrubý (str. 218), ale další práce ukázala nedostatky a nevýhodnost této metody pro naši knihu.
Poznámky věcné. 109 Jestliže při vydáních listinného materiálu se snažíme shrnouti ve stručných citacích vše to, kde bylo již promluveno o příslušném místě v dosavadní literatuře, stejně tak to musí býti i v edici naší. Proto věcné poznámky citují bibliografickým způsobem nejdůležitější literaturu o jednotlivých předmětech a pouze tam, kde bylo vysloveno odchylné mínění, jež plyne z poznámek uvedených nebo kde jde o zásadní otázku dalších řešení, udává se stručně obsah tohoto názoru. Jako nejdůležitější část věcných poznámek bych označil jejich poukazy na předlohy k jednotlivým článkům neb jejich částem. Jest to materiál pro sledování skladby knihy samé, ale zároveň i materiál pro kritické zhodnocení právního jejího obsahu. V edicích historických používá se zpravidla metody, již zavedl Sickel v „Monumenta Germaniae“,42) že totiž části doslovně převzaté vytisknou se jiným typem písma, při čemž se používá zpravidla petitu, takže předloha z textu vyniká na prvý pohled.43) Kromě toho tato metoda má ještě i jiné prostředky, ale vždy se v poznám- kách uvede, odkud byla čerpána tato předloha a zda a kde je vydána. Jak víme, v knize Ondřejově se setkáváme s řadou míst, kde doslovně se cituje předloha a lákalo by tudíž i zde použíti této tradiční metody. Než obtíže této metody se naskytnou velmi záhy. Překážky tyto pramení hlavně z jiné povahy právní knihy jako pramene proti listinám. Jestliže totiž při vydávaných listinách zjišťujeme předlohu, jde tu vždy o předlohu, jejíž znění můžeme zjistiti ve formě přesně konstantní. Naproti tomu při edici právní knihy zejména Ondřejovy nalézáme její předlohy jednak mezi právními knihami staršími a jednak mezi deskami zemskými. Pokud jde o předlohy prvního druhu, nemůžeme přesně říci, jak zněl pů- vodní text právní knihy. Víme zejména z případu samotné knihy Ondře- jovy, že se postupem času text velmi značně změnil. K zjištění formy nejbližší textu původnímu potřebovali bychom dlouhé kritické práce a tím ovšem i kritických vydání našich právních knih z doby před knihou Ondřejovou, jichž však dosud nemáme. Proto nemůžeme říci, co přesně patří do předlohy a co nikoliv, spokojujeme se odkazem na texty těchto právních knih, jak je dosud máme vydány. Jde-li o shodu materiální, obmezuji se na odkaz, jde-li o shodu také formální, tedy slovnou, cituji výtah z příslušného místa a to zásadně podle vydání Palackého. Teprve jestliže nemáme vydání od Palackého, nastupují citace podle jiných vydání: Jirečkových, Brandlových atd. Kde není vydání udáno, rozumí se vy- dání Palackého, u jiných je vždy poznamenáno, o které vydání jde. K citaci vydání Palackého mne vedla zkušenost, že vydání Palackého jsou poměrně nejlepší, kdežto Jireček se jich vlastně většinou jen přidržel. 42) Viz o tom více v mém pojednání na uv. m. str. 184. 43) Tak jsem to původně zamýšlel, jak je viděti z mého pojednání str. 184. a násl. a zejména z připojených zkusmých ukázek. Stejného mínění byl i V. Hrubý (str. 218), ale další práce ukázala nedostatky a nevýhodnost této metody pro naši knihu.
Strana 110
110 Vysvětlivky k přílohám a úvodu. Pokud jde o druhý druh předloh, totiž o zemské desky, jest situace velmi obdobná, ale ještě komplikovanější. Požárem zemských desk roku 1541 ztratilo se nám i původní znění deskových zápisů. Rekonstruujeme si je známým způsobem. Největším dílem v této rekonstrukční práci je práce Emlerova. Porovnáme-li však znění zde uvedených zápisů s citáty převzatými z desk zemských od Ondřeje z Dubé, naskytnou se nám tak značné rozpory, že nemůžeme prostě říci bezpečně, jak zněl originální text předlohy a proto také metodou Sicklovou nemůžeme přesně tyto shody vyznačiti. Způsobeno jest to tím, že pozůstatky pohořelých desk nezachovávají nám texty deskové v původní podobě. Je to také patrno z toho, že sám Emler uvádí pro jeden a týž nález několikeré znění, jak nejvíce vyniká tam, kde cituje vedle sebe jednou nález latinsky i česky. Pro knihu Ondřejovu prohledal jsem nejen všechny vklady ve vydání Emlerově, nýbrž i také celý rukopisný materiál Emlerův pořízený pro vydání „Pozůstatků“. Emler přepisy z pramenů zachycujících pozůstatky deskové však dosti libovolně upravoval podle způsobů tehdejších vyda- vatelů na formulář podle svého vlastního uznání. Tím ovšem dostává se nám v jeho vydání znění v jiné formě, ale rozhodně ve formě odlišné od původního znění. Proto při srovnání s textem v knize Ondřejově naskýtají se nám takové rozpory, že nemůžeme přesně zjistiti, co převzal Ondřej z desk a proto i zde opakuje se situace známého již bludného kruhu. Ba dá se předpokládati, že Ondřej zachoval nám znění mnohem bližší textu původnímu než leckteré pozůstatky v pramenech jiných. Z těchto všech důvodů neoznačuji zas předlohy podle Sicklovy metody, nýbrž odkazuji na Emlerovo vydání, po případě na vydání jiná pozůstatků desk zemských, jako zejména tam, kde jde o údaj relačních listin k deskám zemským z inventářů a podobně. Tím že stavíme ať v případě prvém, ať druhém eventuálně i ve stručném výtahu podstatné části těchto předloh, posky- tuje se použivateli možnost další práce bez hledání citátů a stavení jich vedle sebe v juxtaposice. Stejným způsobem jsou citovány neb uvedeny v odkazech i předlohy ostatní. Protože však znění Ondřejova ve velikém množství případů použil i Všehrd, takže leckdy vykládá dále to, o čem se zmiňuje Ondřej, uvádím tato místa Všehrdova jednotlivými odkazy na vydání knih Všehrdových podle Jirečka. Tam, kde Všehrd přímo poukazuje na knihu Ondřejovu, cituji tyto části doslovně. V pravdě je nutno říci pro úplnost, že bylo někdy třeba pozměniti citáty z dosavadních edicí v jejich ortografii. Jsou to však změny jen tam, kde jde o skutečně závadné přepisy, jinde zachovávám způsob přepisů ve vydáních beze změny. * * * Jako všechna vydání současná je opatřeno i toto vydání rejstří- kem vlastních a místních názvů, při čemž, jak již jednou bylo uvedeno,
110 Vysvětlivky k přílohám a úvodu. Pokud jde o druhý druh předloh, totiž o zemské desky, jest situace velmi obdobná, ale ještě komplikovanější. Požárem zemských desk roku 1541 ztratilo se nám i původní znění deskových zápisů. Rekonstruujeme si je známým způsobem. Největším dílem v této rekonstrukční práci je práce Emlerova. Porovnáme-li však znění zde uvedených zápisů s citáty převzatými z desk zemských od Ondřeje z Dubé, naskytnou se nám tak značné rozpory, že nemůžeme prostě říci bezpečně, jak zněl originální text předlohy a proto také metodou Sicklovou nemůžeme přesně tyto shody vyznačiti. Způsobeno jest to tím, že pozůstatky pohořelých desk nezachovávají nám texty deskové v původní podobě. Je to také patrno z toho, že sám Emler uvádí pro jeden a týž nález několikeré znění, jak nejvíce vyniká tam, kde cituje vedle sebe jednou nález latinsky i česky. Pro knihu Ondřejovu prohledal jsem nejen všechny vklady ve vydání Emlerově, nýbrž i také celý rukopisný materiál Emlerův pořízený pro vydání „Pozůstatků“. Emler přepisy z pramenů zachycujících pozůstatky deskové však dosti libovolně upravoval podle způsobů tehdejších vyda- vatelů na formulář podle svého vlastního uznání. Tím ovšem dostává se nám v jeho vydání znění v jiné formě, ale rozhodně ve formě odlišné od původního znění. Proto při srovnání s textem v knize Ondřejově naskýtají se nám takové rozpory, že nemůžeme přesně zjistiti, co převzal Ondřej z desk a proto i zde opakuje se situace známého již bludného kruhu. Ba dá se předpokládati, že Ondřej zachoval nám znění mnohem bližší textu původnímu než leckteré pozůstatky v pramenech jiných. Z těchto všech důvodů neoznačuji zas předlohy podle Sicklovy metody, nýbrž odkazuji na Emlerovo vydání, po případě na vydání jiná pozůstatků desk zemských, jako zejména tam, kde jde o údaj relačních listin k deskám zemským z inventářů a podobně. Tím že stavíme ať v případě prvém, ať druhém eventuálně i ve stručném výtahu podstatné části těchto předloh, posky- tuje se použivateli možnost další práce bez hledání citátů a stavení jich vedle sebe v juxtaposice. Stejným způsobem jsou citovány neb uvedeny v odkazech i předlohy ostatní. Protože však znění Ondřejova ve velikém množství případů použil i Všehrd, takže leckdy vykládá dále to, o čem se zmiňuje Ondřej, uvádím tato místa Všehrdova jednotlivými odkazy na vydání knih Všehrdových podle Jirečka. Tam, kde Všehrd přímo poukazuje na knihu Ondřejovu, cituji tyto části doslovně. V pravdě je nutno říci pro úplnost, že bylo někdy třeba pozměniti citáty z dosavadních edicí v jejich ortografii. Jsou to však změny jen tam, kde jde o skutečně závadné přepisy, jinde zachovávám způsob přepisů ve vydáních beze změny. * * * Jako všechna vydání současná je opatřeno i toto vydání rejstří- kem vlastních a místních názvů, při čemž, jak již jednou bylo uvedeno,
Strana 111
Vysvětlivky k přílohám a úvodu. 111 tento rejstřík slouží i pro poznámky věcné a proto jeho forma je poněkud rozšířenější než bývá pravidlem. Také pro snažší evidenci bylo v něm zave- deno heslo „Ondřej z Dubé“, aby se bylo možno vždy použivateli přesvěd- čiti, kde všude vystupuje ve vlastní knize Ondřej sám. Obdobnou roli jako rejstřík tento hraje na místě rejstříku pouze věcného glosář spolu s odkazy na jednotlivé pojmy právní. Tu bylo nutno zařazovati jednotlivá hesla jak pod staré termíny, tak i pod termíny novodobé. Právní kniha, jako je kniha Ondřejova, potřebuje však vedle rejstříků i porovnání s jednotlivými svými předlohami s ukazovatelem na právní prameny, v nichž sama byla jako vzor a předloha použita (v našem případě knihou Všehrdovou). Materiál takto srovnaný a sebraný je zejména důležitý pro pozůstatky deskové. Aby byl usnadněn převod jednotlivých dřívějších vydání knihy Ondřejovy, připojuji i srovnání těchto vydání navzájem. Totéž, co by bylo připomenouti o rejstřících a podobně, je možno asi říci i o úvodě k vydání. Úvod tento má jednak stručnou formou, bez detailního probírání jednotlivých otázek, shrnouti materiál obsažený v knize Ondřejově a jednak má podati nástin řešení otázek, jež nelze vysvětliti ve věcných poznámkách. Proto jeho jednotlivé kapitoly jsou instruovány přímo vzhledem ke knize samotné. Z téhož důvodu není tu životopisu Ondřejova s hlediska genealogického, nýbrž tolik jen, pokud se to dotýká autora knihy a pokud kniha sama nám poskytuje materiál pro poznání jeho osoby. Stejně tak je tomu při kapitole skladby, kde ob- mezuji se pokud možná jen na knihu Ondřejovu, kdežto stran ostatních poměrů musím odkázati na práce jiné, po případě své vlastní. Kapitola o právu kolem roku 1400 shrnuje v přehledu materiál knihy roztroušené leckde po jednotlivých článcích, spolu těsně nesouvisejících. Konečně kapi- tola poslední je kapitolou, jak bych to naznačil, více literárně historickou, třebas si všímá především otázky právně-historické. Že sem byl zařazen místo programové úvahy o edici přímo výklad k edici knihy Ondřejovy, stalo se pro zjednodušení a hlavně zkonkretisování, aby použivatel nebyl dlouhými úvahami odváděn od vlastního tématu. * * Jest ovšem samozřejmo, že nelze říci ani v nejrozšířenějších po- známkách, rejstřících, glosářích, úvodě atd. vše, co se vztahuje ke knize samotné. To však není úkol vydavatelův. Vydavatel se musí spokojiti, aby použivateli pramen co nejvíce zpřístupnil a právě uvedl jej na cesty další. Stalo-li se to v případě tomto, jest dosti.
Vysvětlivky k přílohám a úvodu. 111 tento rejstřík slouží i pro poznámky věcné a proto jeho forma je poněkud rozšířenější než bývá pravidlem. Také pro snažší evidenci bylo v něm zave- deno heslo „Ondřej z Dubé“, aby se bylo možno vždy použivateli přesvěd- čiti, kde všude vystupuje ve vlastní knize Ondřej sám. Obdobnou roli jako rejstřík tento hraje na místě rejstříku pouze věcného glosář spolu s odkazy na jednotlivé pojmy právní. Tu bylo nutno zařazovati jednotlivá hesla jak pod staré termíny, tak i pod termíny novodobé. Právní kniha, jako je kniha Ondřejova, potřebuje však vedle rejstříků i porovnání s jednotlivými svými předlohami s ukazovatelem na právní prameny, v nichž sama byla jako vzor a předloha použita (v našem případě knihou Všehrdovou). Materiál takto srovnaný a sebraný je zejména důležitý pro pozůstatky deskové. Aby byl usnadněn převod jednotlivých dřívějších vydání knihy Ondřejovy, připojuji i srovnání těchto vydání navzájem. Totéž, co by bylo připomenouti o rejstřících a podobně, je možno asi říci i o úvodě k vydání. Úvod tento má jednak stručnou formou, bez detailního probírání jednotlivých otázek, shrnouti materiál obsažený v knize Ondřejově a jednak má podati nástin řešení otázek, jež nelze vysvětliti ve věcných poznámkách. Proto jeho jednotlivé kapitoly jsou instruovány přímo vzhledem ke knize samotné. Z téhož důvodu není tu životopisu Ondřejova s hlediska genealogického, nýbrž tolik jen, pokud se to dotýká autora knihy a pokud kniha sama nám poskytuje materiál pro poznání jeho osoby. Stejně tak je tomu při kapitole skladby, kde ob- mezuji se pokud možná jen na knihu Ondřejovu, kdežto stran ostatních poměrů musím odkázati na práce jiné, po případě své vlastní. Kapitola o právu kolem roku 1400 shrnuje v přehledu materiál knihy roztroušené leckde po jednotlivých článcích, spolu těsně nesouvisejících. Konečně kapi- tola poslední je kapitolou, jak bych to naznačil, více literárně historickou, třebas si všímá především otázky právně-historické. Že sem byl zařazen místo programové úvahy o edici přímo výklad k edici knihy Ondřejovy, stalo se pro zjednodušení a hlavně zkonkretisování, aby použivatel nebyl dlouhými úvahami odváděn od vlastního tématu. * * Jest ovšem samozřejmo, že nelze říci ani v nejrozšířenějších po- známkách, rejstřících, glosářích, úvodě atd. vše, co se vztahuje ke knize samotné. To však není úkol vydavatelův. Vydavatel se musí spokojiti, aby použivateli pramen co nejvíce zpřístupnil a právě uvedl jej na cesty další. Stalo-li se to v případě tomto, jest dosti.
Strana 112
Strana 113
TUTO SĚ POČÍNAJI PRAVA ZEMSKA O POHONIECH, ŽALOBÁCH I TAKÉ O JINYCH ROZLIČNYCH PŘIHODÁCH. ČTI PILNĚ!“ *) A12 o nadpisech knihy Ondřejovy srov. v úvodě zvláště při popisu rukopisů str. 91. a násl. Prof Fr. Čáda: Práva zemská česká, 8
TUTO SĚ POČÍNAJI PRAVA ZEMSKA O POHONIECH, ŽALOBÁCH I TAKÉ O JINYCH ROZLIČNYCH PŘIHODÁCH. ČTI PILNĚ!“ *) A12 o nadpisech knihy Ondřejovy srov. v úvodě zvláště při popisu rukopisů str. 91. a násl. Prof Fr. Čáda: Práva zemská česká, 8
Strana 114
Strana 115
[Věnování králi Václavovi a předmluval Přiepis listu“ 1. Najosviecenějšiemu kniežeti, pánu a pánu Václavovi, římskému vždy řieše rozmnožiteli a českému králi, mému králi milostivému a koruny české dědici přirozenému. Já Ondřěj starší z Dubé službu svú poníženú a hotovú ku poslušen- ství tvé velebnosti, pane a králi muoj milostivý“ a, v tom jakožto tvój věrný, z tvé koruny české přirozenú“ věrú poddaný, k tvé cti a k tvému i všie země české počestnému i k obecnému dobrému psal sem pamět svú, jež jsem ot svých přědkuov a od mnohých starých pánuov, ješto jsú české země právo milovali“ 2, a sám jsa mnoho let v úřadu sudieho najvyš- šieho za tvého otcě i za tebe3 sě naučil, vedl i držal svými věrnými tovařiši i s jinými toho času úřědníky najviec proto, aby ta ctná prával a zemský řád se mnú starším člověkem“ neminula. Neboť mním“, že málo jest pánuov českých již pohřiechu, by pomněli, co jsú jich otcové za právo měli a nepomniec ani vědúc, vedú každý k své vuoli, své mysli i zámysli, v těch“ úřadiech nemilostivě groš“ dobývajíc mimo staré ustavenie; a skrzě to sě koruna česká rytieřuov“ a panoší a najviece na poslušěnství, ty na svém panství, obec duchovních i světských na cti i na zboží, chudí sirotci na svém právu, právo české na svém zřiezení jsú velice obmeškáni'. A na koho křik obecný než na tě? Na koho k bohu žaloba než na tě? O kom zlá pamět než o tobě? A ty toho muožeš' otbýti a vinen tiem ne- býti, jedno' přijma naučenie, učiň svú snažnost: komuž úřady dáš nebo 1. a) O tomto přípisu srov. úvod str. 90. — b) ,pánu' BII, b I3, b II1 2, b IIII. 6) pane — milostivý chybí B II, b II1 3, b IIII. — d) *interpol: ,vzkazuji“ b II,, b IIIa. — ) ,přirozený A, BI1, b I3, b III1 3. —1) ,poctivému b II1 2 s. — 8) *inter- pol: slýchal“ b II2. — b) ,pamět b 11 2 3, b II1, 2. — i) *interpol: ,za tebe“ A, B I1. — k) ,miením' b IIII. — 1) „již pohřiechu“ chybí BI2, b II2, 3, b III1. — m) ,v tvých“ b I3. — ") „groše' b I3, b II,, 3, b III1. — °) rytieři' b II2, 3, b III1 3. — P) chybí B II; — 7) ,zrušeni jsú“ b I3, b I3, b III1. — 4) ,řádu‘ a3, 4; chybí B II, b 13, b II1 2, b III3. b II,, 3, b III1. — s) *interpol: ,lehce‘ b 1,. — 1) „jedné' b II2. 1) Srov. úvod str. 16 o významu těchto slov. — 2) Nepochybně narážka na Jednotu panskou. — 3) Ondřej nastoupil někdy mezi léty 1340—1343 v úřad nejvyššího sudího nepochybně značně mlád a jestliže podržel tento úřad i po dobu svého doprovodů Karla IV. na římské cestě, byl sudím asi 50 let, proto že ještě naposledy 13. června 1394 se připomíná v zemských deskách jako sudí nejvyšší. Srov. k tomu podrobně úvod str. 5 a 7. — 4) Podle toho, že přípis vznikl někdy v létech1394 až 1395 a že podle oprávněné domněnky Sedláčkovy (Výr. zpr. str. 5) narodil se Ondřej kolem roku 1320, jsou tato slova miněna se stanoviska sedmdesátníka. Srov. úvod str. 12, 13. 8*
[Věnování králi Václavovi a předmluval Přiepis listu“ 1. Najosviecenějšiemu kniežeti, pánu a pánu Václavovi, římskému vždy řieše rozmnožiteli a českému králi, mému králi milostivému a koruny české dědici přirozenému. Já Ondřěj starší z Dubé službu svú poníženú a hotovú ku poslušen- ství tvé velebnosti, pane a králi muoj milostivý“ a, v tom jakožto tvój věrný, z tvé koruny české přirozenú“ věrú poddaný, k tvé cti a k tvému i všie země české počestnému i k obecnému dobrému psal sem pamět svú, jež jsem ot svých přědkuov a od mnohých starých pánuov, ješto jsú české země právo milovali“ 2, a sám jsa mnoho let v úřadu sudieho najvyš- šieho za tvého otcě i za tebe3 sě naučil, vedl i držal svými věrnými tovařiši i s jinými toho času úřědníky najviec proto, aby ta ctná prával a zemský řád se mnú starším člověkem“ neminula. Neboť mním“, že málo jest pánuov českých již pohřiechu, by pomněli, co jsú jich otcové za právo měli a nepomniec ani vědúc, vedú každý k své vuoli, své mysli i zámysli, v těch“ úřadiech nemilostivě groš“ dobývajíc mimo staré ustavenie; a skrzě to sě koruna česká rytieřuov“ a panoší a najviece na poslušěnství, ty na svém panství, obec duchovních i světských na cti i na zboží, chudí sirotci na svém právu, právo české na svém zřiezení jsú velice obmeškáni'. A na koho křik obecný než na tě? Na koho k bohu žaloba než na tě? O kom zlá pamět než o tobě? A ty toho muožeš' otbýti a vinen tiem ne- býti, jedno' přijma naučenie, učiň svú snažnost: komuž úřady dáš nebo 1. a) O tomto přípisu srov. úvod str. 90. — b) ,pánu' BII, b I3, b II1 2, b IIII. 6) pane — milostivý chybí B II, b II1 3, b IIII. — d) *interpol: ,vzkazuji“ b II,, b IIIa. — ) ,přirozený A, BI1, b I3, b III1 3. —1) ,poctivému b II1 2 s. — 8) *inter- pol: slýchal“ b II2. — b) ,pamět b 11 2 3, b II1, 2. — i) *interpol: ,za tebe“ A, B I1. — k) ,miením' b IIII. — 1) „již pohřiechu“ chybí BI2, b II2, 3, b III1. — m) ,v tvých“ b I3. — ") „groše' b I3, b II,, 3, b III1. — °) rytieři' b II2, 3, b III1 3. — P) chybí B II; — 7) ,zrušeni jsú“ b I3, b I3, b III1. — 4) ,řádu‘ a3, 4; chybí B II, b 13, b II1 2, b III3. b II,, 3, b III1. — s) *interpol: ,lehce‘ b 1,. — 1) „jedné' b II2. 1) Srov. úvod str. 16 o významu těchto slov. — 2) Nepochybně narážka na Jednotu panskou. — 3) Ondřej nastoupil někdy mezi léty 1340—1343 v úřad nejvyššího sudího nepochybně značně mlád a jestliže podržel tento úřad i po dobu svého doprovodů Karla IV. na římské cestě, byl sudím asi 50 let, proto že ještě naposledy 13. června 1394 se připomíná v zemských deskách jako sudí nejvyšší. Srov. k tomu podrobně úvod str. 5 a 7. — 4) Podle toho, že přípis vznikl někdy v létech1394 až 1395 a že podle oprávněné domněnky Sedláčkovy (Výr. zpr. str. 5) narodil se Ondřej kolem roku 1320, jsou tato slova miněna se stanoviska sedmdesátníka. Srov. úvod str. 12, 13. 8*
Strana 116
116 Článek 1.—2. dals a přísahu od nich přijímáš, kaž“, ať pravdu božskú vedú a v téj“ pravdě právo staré obyčejně vedúc bez zámyslu nových práv, ať v tom groše““ nehledají mimo ustavenie staré a ještě v tom ustavení milost činiti' a stran nedržeti"... Tuto sěvypi- 2. . .. hotovi' jsúc každému k jeho potřebě vždycky, nebo za to suje, který úřědník v mají. Také kaž, ať o svú věc sami přěd sě nepohonie lidí2 jich, také ať zemských mladší u sebe lidských poručníkuov nechovají, ješto pře vedú a tajně úřadiech co s nimi rady majíd; kaž také, tvých nápaduov spravedlivých ať jsú pilni má bráti« 1 podlé práva, kdež jsi neb kto po tobě jest práv, ať sě jemu nedlí“, kdež práv nejsil. Ale pro tvój pokřik ať ihned konec bude pověděn k tvému, aby najprvés dosti měl. Takový okřik ovšěm v súdě zemském stavuj pilně skrzě své úřědníky“, neb kdež úřědník svého pána omlúvá a svým pánem sebe neomlúvá“, dobřeť jest! Ale kdež die úřědník: mnú to nenie, a pán mlčí, zlé znamenie! Protož ty slup a světlost spravedlnosti všie a pomsta zlých, vystřiehaj sě, milý“, skrvě své úřady“. Všem jsi pánóm pán, všems chytrcuom múdr, všems bezprávcuom' osidlo, všems dobrým mil a pravý boží dar. Pravímť také, ač by tvoji úřědníci přísežní od tebe přikázanie vezmúc snad toho tak nevedli, jaks ty kázal, okřik máš, jakož i dnes jde o každý neřád, rozkažiž své věrné radě“3, ať to ohledají a navedú z horšieho v lepšie. 1. “) ,přikaž b 13. — 7) „k tvé b 1, b II1 2. — *) činie at. — 7) ,nedržie' a. 5) Narážky na rozbroje v zemi, které se pak častěji vyskytují v prvních článcích knihy, což svědčí, že kniha vznikla postupně. O Jednotě panské srov. Palacký, Děj.2 II., 2. 296 a ns. — 6) Ustanovení o poplatcích srov. čl. 9. 2. a) „Počíná sě, co který úředník od které věci má bráti“ B I1;,Tuto se píše o čtyřech úředníciech najvyšších, co ot čeho kto z nich má bráti b III,; ,O najvyš- ších úřednících bI3. O oddělení a spojování této předmluvy s přípisem listu, jakož i o rkpech, srov. zvl. úvod str. 28. — b) , K tomu b I,; Na tom b II2. —6) ,Úředníci mají býti k potřebám lidským, neb za to mají a. — d) s nimi radí b I — 4) nedělí“ BI. —1) ,ať — nejsi chybí A.. — 8) na právě a; též jinou rukou přips. b II,. — b) „úřědníka svého“ b III3. — i) „umlúvá BIn bI3; ,vymlúvá b III b III1 3. k) „neumlúvá B I1; „nevymlúvá b III, b IIII 3. — 1) světlo“ b I3. — m) *interpol: ,pane!“ b I3. — ") ,úředníky b II1 2 3. — °) ,múdrý BI1. —?) bezprávciem' b III3; bezprávcem“ b IIII. — ) ,milý B11 — 7) okřikls' BII, b III1 s. — s), který BII b I3, b II1 a, b III„ 3. — 1) ,máš — rozkažiž chybí b III1. — ") ,rady' b IIII. 1) Toto vysvětlení o nejvyšších úřednících je vlastně pokračování předchozího připisu, k němuž tento článek tvoří spojku. Není vyloučeno, že celá následující předmluva je buď opisem nebo výkladem obecného nálezu o nejvyšších úřednících z r. 1384, zapsaného v zemských deskách I. Václavových A, 1. (Pozůstatky desk I. 497.) Podle svědectví Všehrdova IV. 2. § 3. byl jistě tento nález značně obšírný, kdežto nám se zachoval jen v hesle. Srov. i jeho znění v Cod. jur. Boh. II, 2. 35. Viz úvod str. 10, 28 a 29. — 2) Zákaz nepohoniti se opakuje v čl. 8. a 116., který je snad parafrasi některého obecného nálezu z let 1402 a násl. Viz poznámky při těchto článcích. Řízení v čl. 139. — 3) Ondřej se zmiňuje o radě královské. Srov. Kalousek, Ces. státní právo (1892) 379 a ns. a úvod str. 50.
116 Článek 1.—2. dals a přísahu od nich přijímáš, kaž“, ať pravdu božskú vedú a v téj“ pravdě právo staré obyčejně vedúc bez zámyslu nových práv, ať v tom groše““ nehledají mimo ustavenie staré a ještě v tom ustavení milost činiti' a stran nedržeti"... Tuto sěvypi- 2. . .. hotovi' jsúc každému k jeho potřebě vždycky, nebo za to suje, který úřědník v mají. Také kaž, ať o svú věc sami přěd sě nepohonie lidí2 jich, také ať zemských mladší u sebe lidských poručníkuov nechovají, ješto pře vedú a tajně úřadiech co s nimi rady majíd; kaž také, tvých nápaduov spravedlivých ať jsú pilni má bráti« 1 podlé práva, kdež jsi neb kto po tobě jest práv, ať sě jemu nedlí“, kdež práv nejsil. Ale pro tvój pokřik ať ihned konec bude pověděn k tvému, aby najprvés dosti měl. Takový okřik ovšěm v súdě zemském stavuj pilně skrzě své úřědníky“, neb kdež úřědník svého pána omlúvá a svým pánem sebe neomlúvá“, dobřeť jest! Ale kdež die úřědník: mnú to nenie, a pán mlčí, zlé znamenie! Protož ty slup a světlost spravedlnosti všie a pomsta zlých, vystřiehaj sě, milý“, skrvě své úřady“. Všem jsi pánóm pán, všems chytrcuom múdr, všems bezprávcuom' osidlo, všems dobrým mil a pravý boží dar. Pravímť také, ač by tvoji úřědníci přísežní od tebe přikázanie vezmúc snad toho tak nevedli, jaks ty kázal, okřik máš, jakož i dnes jde o každý neřád, rozkažiž své věrné radě“3, ať to ohledají a navedú z horšieho v lepšie. 1. “) ,přikaž b 13. — 7) „k tvé b 1, b II1 2. — *) činie at. — 7) ,nedržie' a. 5) Narážky na rozbroje v zemi, které se pak častěji vyskytují v prvních článcích knihy, což svědčí, že kniha vznikla postupně. O Jednotě panské srov. Palacký, Děj.2 II., 2. 296 a ns. — 6) Ustanovení o poplatcích srov. čl. 9. 2. a) „Počíná sě, co který úředník od které věci má bráti“ B I1;,Tuto se píše o čtyřech úředníciech najvyšších, co ot čeho kto z nich má bráti b III,; ,O najvyš- ších úřednících bI3. O oddělení a spojování této předmluvy s přípisem listu, jakož i o rkpech, srov. zvl. úvod str. 28. — b) , K tomu b I,; Na tom b II2. —6) ,Úředníci mají býti k potřebám lidským, neb za to mají a. — d) s nimi radí b I — 4) nedělí“ BI. —1) ,ať — nejsi chybí A.. — 8) na právě a; též jinou rukou přips. b II,. — b) „úřědníka svého“ b III3. — i) „umlúvá BIn bI3; ,vymlúvá b III b III1 3. k) „neumlúvá B I1; „nevymlúvá b III, b IIII 3. — 1) světlo“ b I3. — m) *interpol: ,pane!“ b I3. — ") ,úředníky b II1 2 3. — °) ,múdrý BI1. —?) bezprávciem' b III3; bezprávcem“ b IIII. — ) ,milý B11 — 7) okřikls' BII, b III1 s. — s), který BII b I3, b II1 a, b III„ 3. — 1) ,máš — rozkažiž chybí b III1. — ") ,rady' b IIII. 1) Toto vysvětlení o nejvyšších úřednících je vlastně pokračování předchozího připisu, k němuž tento článek tvoří spojku. Není vyloučeno, že celá následující předmluva je buď opisem nebo výkladem obecného nálezu o nejvyšších úřednících z r. 1384, zapsaného v zemských deskách I. Václavových A, 1. (Pozůstatky desk I. 497.) Podle svědectví Všehrdova IV. 2. § 3. byl jistě tento nález značně obšírný, kdežto nám se zachoval jen v hesle. Srov. i jeho znění v Cod. jur. Boh. II, 2. 35. Viz úvod str. 10, 28 a 29. — 2) Zákaz nepohoniti se opakuje v čl. 8. a 116., který je snad parafrasi některého obecného nálezu z let 1402 a násl. Viz poznámky při těchto článcích. Řízení v čl. 139. — 3) Ondřej se zmiňuje o radě královské. Srov. Kalousek, Ces. státní právo (1892) 379 a ns. a úvod str. 50.
Strana 117
Článek 2.—4. 117 Pane milý, coť píši nebo psáti budu, tohoť sě nelekám mluviti i hlásati přěd každým člověkem, neb pro jiné nečiním než pro tvú čest a pro obecné české země dobré.“ 3. Čtyřieť jsú úřědníci od tebe“1 v zemském řádu ustavení, ješto" slovú' najvyšší, neb jsú od tebe najvyššieho pána ustaveni k tvému a tvé koruny i všie° české země ku pokoji i ku počestnému“ zvoleni a jich úřadové jsú nadáni, aby v tom, což jim jest poručeno, tobě napřěd a potom chu- dému i bohatému pravdu činili. A což páni odsúdie neb což sě lidé svolé dobrovolně, ta“ jim pamět poručena. Tu píší v knihy, ješto slovú dsky, skrzě své písařě. Ti páni od tebe úřady mají anebo přijímají a tobě pří- sahají, věrni býti tobě i všie české zemi. Od tebe čest mají a zbožie, od tebe a od obcě groš určený za svú práci. Třie z nich mají býti páni urození: purkrabie pražský, komorník najvyšší a sudí najvyšší. Ale čtvrtý, písař najvyšší, nemá býti pán urozený, ale člověk obecný, dobrý, zachovalý a k tomu v tom dobřě umělý2. A což z těch který bráti má a kaký diel 3 jest jich“, to chci již tuto psáti' Purkrabie 4. Purkrabie pražský najvyššíl neb jeho mladší má moc ke zlým pražský“. 2. v) *interpol: toho b II1. 4) Poslední slova upomínají na obdobnou dikci často se vyskytující v jednání o dohodu mezi králem a pány za doby Jednoty panské. Viz zápis kr. Václava IV. z 30. května 1395 (AČ. I. 56): aby jednáno bylo i o všeckno zemské dobré“. Srov. úvod str. 19. 3. a) ,od krále“ a1. — b) chybí a1. — c) *interpol:,obce b II1 3, b III1 s. — d) po- ctivému' b II1, 2. — 4) ,toho“ b 13, b III1 3. — 1) ,Ti“ bI;; ,To“ b III3. — 6) ,dobře“ b I3. — h) ,a diel jich moci B I1, b I3. — i) ,dole popsati miením' B I1; ,dole chci psáti b 13, b III1. 1) Slova Ondřejova několikrát ještě se opakující o výhradném právu panov- níkovu jmenovati nejvyšší úředníky jednak ukazují v Ondřejovi zastance moci krá- lovské proti pánům, jednak dosvědčují, že byla psána před r. 1395, kdy 30. května (AČ I. 57) kr. Václav IV. slíbil Jednotě panské, že bude dosazovati nejv. úředníky vždy sradou panskou. Srov. Kalousek, Ces. stát. právo (1892) zejm 366 a 367, Vacek, Sociál, dějiny (1905) 219. Srov. úvod str. 51, 55. — 2) Ondřej vyslovuje se příliš ostře [nemá] což odporuje staré zvyklosti, že písařství může býti osazeno buď pánem neb rytířem. Této praksi svědčí i slova zápisu kr. Václava IV. z 1395 (AČ na uv. m.): ,Také aby písař zemský podlé obyčeje zemského a podlé věděnie panského k tomu hodný byl obsta- noven. Srov. čl. 7. — 3) O poplatcích čl. 9. 4. a) B II, b I3, b II1 2; ,O moci purkrabie pražského b III3. — b) ,mlazší b I3, b II2, b IIII. 1) Srov. Peterka, Das Burggrafenamt in Böhmen (1906) 59, Rieger, Zři- zení krajské I. (1894) 44 pozn. 6, Demel, Děj. fisk. úřadu I. (1904) 18, Kapras, Děj. II. 216, Brandl, Gloss. 286. Srov. úvod str. 52.
Článek 2.—4. 117 Pane milý, coť píši nebo psáti budu, tohoť sě nelekám mluviti i hlásati přěd každým člověkem, neb pro jiné nečiním než pro tvú čest a pro obecné české země dobré.“ 3. Čtyřieť jsú úřědníci od tebe“1 v zemském řádu ustavení, ješto" slovú' najvyšší, neb jsú od tebe najvyššieho pána ustaveni k tvému a tvé koruny i všie° české země ku pokoji i ku počestnému“ zvoleni a jich úřadové jsú nadáni, aby v tom, což jim jest poručeno, tobě napřěd a potom chu- dému i bohatému pravdu činili. A což páni odsúdie neb což sě lidé svolé dobrovolně, ta“ jim pamět poručena. Tu píší v knihy, ješto slovú dsky, skrzě své písařě. Ti páni od tebe úřady mají anebo přijímají a tobě pří- sahají, věrni býti tobě i všie české zemi. Od tebe čest mají a zbožie, od tebe a od obcě groš určený za svú práci. Třie z nich mají býti páni urození: purkrabie pražský, komorník najvyšší a sudí najvyšší. Ale čtvrtý, písař najvyšší, nemá býti pán urozený, ale člověk obecný, dobrý, zachovalý a k tomu v tom dobřě umělý2. A což z těch který bráti má a kaký diel 3 jest jich“, to chci již tuto psáti' Purkrabie 4. Purkrabie pražský najvyššíl neb jeho mladší má moc ke zlým pražský“. 2. v) *interpol: toho b II1. 4) Poslední slova upomínají na obdobnou dikci často se vyskytující v jednání o dohodu mezi králem a pány za doby Jednoty panské. Viz zápis kr. Václava IV. z 30. května 1395 (AČ. I. 56): aby jednáno bylo i o všeckno zemské dobré“. Srov. úvod str. 19. 3. a) ,od krále“ a1. — b) chybí a1. — c) *interpol:,obce b II1 3, b III1 s. — d) po- ctivému' b II1, 2. — 4) ,toho“ b 13, b III1 3. — 1) ,Ti“ bI;; ,To“ b III3. — 6) ,dobře“ b I3. — h) ,a diel jich moci B I1, b I3. — i) ,dole popsati miením' B I1; ,dole chci psáti b 13, b III1. 1) Slova Ondřejova několikrát ještě se opakující o výhradném právu panov- níkovu jmenovati nejvyšší úředníky jednak ukazují v Ondřejovi zastance moci krá- lovské proti pánům, jednak dosvědčují, že byla psána před r. 1395, kdy 30. května (AČ I. 57) kr. Václav IV. slíbil Jednotě panské, že bude dosazovati nejv. úředníky vždy sradou panskou. Srov. Kalousek, Ces. stát. právo (1892) zejm 366 a 367, Vacek, Sociál, dějiny (1905) 219. Srov. úvod str. 51, 55. — 2) Ondřej vyslovuje se příliš ostře [nemá] což odporuje staré zvyklosti, že písařství může býti osazeno buď pánem neb rytířem. Této praksi svědčí i slova zápisu kr. Václava IV. z 1395 (AČ na uv. m.): ,Také aby písař zemský podlé obyčeje zemského a podlé věděnie panského k tomu hodný byl obsta- noven. Srov. čl. 7. — 3) O poplatcích čl. 9. 4. a) B II, b I3, b II1 2; ,O moci purkrabie pražského b III3. — b) ,mlazší b I3, b II2, b IIII. 1) Srov. Peterka, Das Burggrafenamt in Böhmen (1906) 59, Rieger, Zři- zení krajské I. (1894) 44 pozn. 6, Demel, Děj. fisk. úřadu I. (1904) 18, Kapras, Děj. II. 216, Brandl, Gloss. 286. Srov. úvod str. 52.
Strana 118
118 Článek 4.—5. ve všie popravě země české sáhnúti a zemany“ všěcky, ktož sě přědeň přivolají“ a naň sě podvolé, súditi a jednati, i pokoj zaručiti a dále, ač bude třěba, na pány oteslati. Má také, když úřad káže a komorníka vydá, má úřadu poslem svým dáti pomoc a věrdunk vzieti a má jemu ot pó- voda strava dána býti. A kdež jest od úřadu komorník, tu nemá listu“ od úřadu mieti. Ale kdež komorník nenie, nechtie-li věřiti úřadu, ale vezmi list a věrdunt a jeho posel věrdunt a sám kopu. Má také purkrabie, když súd zemský bude, stolice pánuom a seděnie zjednati, šraňky osaditi, aby tam' nešel, ktož pán nenie, pánuom pokoj učiniti k slyšení pravdy, řěčníky miesty zděliti. Má miesto podlé komorníka najvyššieho na levé straně, huol držě v ruce4; panské kázanie, což z súdu vyneseno“, činiti. A když král sede na súdě, státi má s holí a král na jeho miestě seděti. Má také, když a dokudž úřad vešken nebo jich mlazší sedie, býti při úřadu pro pokoj a za to jeho úřad u prosbách podobných uslyšěti má. A najméň“ na každé suché dni na propití jedno panovánie dáti mimo jeho diel u pa- nováních. Má také mieti, kdež zbožie podstupují nebo z věže vypustie, kopu grošóv práva svého, opovědí, ran, svád nebo morduov i jiných ná- pad a pocty na purkrabstvie i zbožie jest svědomie. V panský potaz 5 na súdě nemá jíti, ani žádný úřědník bez přivolánie“ Najvyšší komorník“. 5. Komorník najvyššíl má miesto své najvýš na súdě mezi pány. Ten má práva králova z práva brániti2, komorníky mlazšie má v' své moci3. Na toho slušie neb na jeho mlazšieho podlé sudieho opovědné" bráti a památné, do kaply svědky přijímati a přísahy poslúchati, zvody 4. 6) *interpol: ,zemské BI1 b II2, b III1 3. — d) ,za zemany BI1; ,za zemi“ [sic!] b 13. — 6) ,provolají aneb přivolají BII; »provolají“ b III.. — 1) *inter- pol: ,žádný b II1 2. — 6) *interpol: ,bude“ b II2, b III1 3. — h) sěde BI1. —i) ,A mají jemu' b II2, 3, b III1, s. — *) ,bez přikázanie aneb přivolánie et non plusque BII; *interpol: „najvyššieho komorníka' BI1, b III1. 2) Zásada vyslovená již 1264 června 23. (Reg. II. 177, č. 454): facimus et creamus ... purcravios judicesque totius regni, cum ipse vel ipsi invenirent tales homines raptores vel maleficos contra pacem et jura Boemie quocunque modo facientes, eos opprimere et destruere.... — 3) Srov. čl. 129. — 4) Srov. čl. 78. ke konci. — 5) O tomto přivolání a kdy byli povoláni nejvyšší úředníci v potaz panský viz nález z 1. října 1378 (Emler, Pozůstatky desk I. 455). 5. a) B11 bII1 2. — b) chybí A2. — ) „slušějí B11, bII2, 3, b IIII 3. — d) ,opo- vědi' b II2, 3. b III3. 1) Srov. Kalousek, Čes. státní právo (1892) 357, Kapras, Děj. II. 217, Brandl, Gloss. 102. Srov. úvod str. 52, 53. — 2) Demel, Děj. fisk. úřadu I. (1905) 19 poukázal, že Karel IV. se snažil odevzdati zastoupení finanč. zájmů královských dvorskému sudímu (arg. Maj. Car. čl. 43: ,utpote de juribus regiis occupatis, vel alia querimonia privatarum etiam personarum sub nomine judicis curiae regiae procedat citatio"), ale jeho záměr se pro odvolání Maj. Car. neuskutečnil. — 3) Srov. čl. 120.
118 Článek 4.—5. ve všie popravě země české sáhnúti a zemany“ všěcky, ktož sě přědeň přivolají“ a naň sě podvolé, súditi a jednati, i pokoj zaručiti a dále, ač bude třěba, na pány oteslati. Má také, když úřad káže a komorníka vydá, má úřadu poslem svým dáti pomoc a věrdunk vzieti a má jemu ot pó- voda strava dána býti. A kdež jest od úřadu komorník, tu nemá listu“ od úřadu mieti. Ale kdež komorník nenie, nechtie-li věřiti úřadu, ale vezmi list a věrdunt a jeho posel věrdunt a sám kopu. Má také purkrabie, když súd zemský bude, stolice pánuom a seděnie zjednati, šraňky osaditi, aby tam' nešel, ktož pán nenie, pánuom pokoj učiniti k slyšení pravdy, řěčníky miesty zděliti. Má miesto podlé komorníka najvyššieho na levé straně, huol držě v ruce4; panské kázanie, což z súdu vyneseno“, činiti. A když král sede na súdě, státi má s holí a král na jeho miestě seděti. Má také, když a dokudž úřad vešken nebo jich mlazší sedie, býti při úřadu pro pokoj a za to jeho úřad u prosbách podobných uslyšěti má. A najméň“ na každé suché dni na propití jedno panovánie dáti mimo jeho diel u pa- nováních. Má také mieti, kdež zbožie podstupují nebo z věže vypustie, kopu grošóv práva svého, opovědí, ran, svád nebo morduov i jiných ná- pad a pocty na purkrabstvie i zbožie jest svědomie. V panský potaz 5 na súdě nemá jíti, ani žádný úřědník bez přivolánie“ Najvyšší komorník“. 5. Komorník najvyššíl má miesto své najvýš na súdě mezi pány. Ten má práva králova z práva brániti2, komorníky mlazšie má v' své moci3. Na toho slušie neb na jeho mlazšieho podlé sudieho opovědné" bráti a památné, do kaply svědky přijímati a přísahy poslúchati, zvody 4. 6) *interpol: ,zemské BI1 b II2, b III1 3. — d) ,za zemany BI1; ,za zemi“ [sic!] b 13. — 6) ,provolají aneb přivolají BII; »provolají“ b III.. — 1) *inter- pol: ,žádný b II1 2. — 6) *interpol: ,bude“ b II2, b III1 3. — h) sěde BI1. —i) ,A mají jemu' b II2, 3, b III1, s. — *) ,bez přikázanie aneb přivolánie et non plusque BII; *interpol: „najvyššieho komorníka' BI1, b III1. 2) Zásada vyslovená již 1264 června 23. (Reg. II. 177, č. 454): facimus et creamus ... purcravios judicesque totius regni, cum ipse vel ipsi invenirent tales homines raptores vel maleficos contra pacem et jura Boemie quocunque modo facientes, eos opprimere et destruere.... — 3) Srov. čl. 129. — 4) Srov. čl. 78. ke konci. — 5) O tomto přivolání a kdy byli povoláni nejvyšší úředníci v potaz panský viz nález z 1. října 1378 (Emler, Pozůstatky desk I. 455). 5. a) B11 bII1 2. — b) chybí A2. — ) „slušějí B11, bII2, 3, b IIII 3. — d) ,opo- vědi' b II2, 3. b III3. 1) Srov. Kalousek, Čes. státní právo (1892) 357, Kapras, Děj. II. 217, Brandl, Gloss. 102. Srov. úvod str. 52, 53. — 2) Demel, Děj. fisk. úřadu I. (1905) 19 poukázal, že Karel IV. se snažil odevzdati zastoupení finanč. zájmů královských dvorskému sudímu (arg. Maj. Car. čl. 43: ,utpote de juribus regiis occupatis, vel alia querimonia privatarum etiam personarum sub nomine judicis curiae regiae procedat citatio"), ale jeho záměr se pro odvolání Maj. Car. neuskutečnil. — 3) Srov. čl. 120.
Strana 119
Článek 5.— 6. 119 o dědiny“4 a othádanie dědin všěckoť, ot jeho starosty komorníci prošeni mají býti na póhony také i na všecky věcil a nemá jemu viece dáno býti než jediný groš ot každého, buď nač buď. Toho úřadu« pán“ nemá nají- mati, neb komorníci králem nadáni“ z královstvie a neplatie ani úrokuov, ani berně zemské, než má jim starosta kázati na každé roky veřeji od veřeje při úřadu býti, aby lidé je sobě jednali k své libosti, jakž koho kto muož. A komorník žádný nemá od póhonu viece vzieti než v jednom kraji pět grošuov a v druhém deset a toho kraje komorník pět, v třetiem patnádcte, v čtvrtém dvadceti a těch krajiev komorníci pět grošiev“. A když svědčí póhon, neb co vyznává ke dskám, tehda jeden groš, jenž slove nákrm nebonápojs. Na všěcky úmluvy, zvody, panovánie1o, othá- daniell nemá mieti viece komorník než věrdunk ot jistce a za stravu groš na vyznánie; a starosta ot dánie groš. Komorničí druh nemá mieti viec od vzvodu dědinného neb othádanie, buď málo nebo mnoho, než v jednom kraji pět věrdunt, a v druhém dvakrát viec, v třetiem třikrát, v čtvrtém čtyřkrát a stravu podobnú. A což viec, to mimo právo a na kteréž by kolivěk roky starosta komorníkuov všěch nepostavil beze lsti, jest krá- lova vina12. — Ve dsky kladenie dole poviem m 13 6. Sudí najvyššíl má miesto podlé komorníka a na pány při? po- dává, a kterémuž pánu kážie vstáti a se pány sě oč tázati, ten má pán po- slušenstvie učiniti. Jeho mlazší podlé něho tovařišě, opovědné, památné, svědky do kaply přijímati, řěčníky vládne. A což od těch věcí bráti mají, dole2 poviem°. Ten pán u potazu súdem“ nebývá, jako i jiní úřědníci sám s menším úřadem a komorníkem i písařem do sta kop žaloby slyšěti muož, vzvody', panovánie, vklady ve dsky podlé jiných dvú má a bez jeho vuole jako bez komorníka žádný vklad desk nemuož dojíti. Najvyšší sudí“. 5 e) ,na dědině b III3. — 1) ,běhy“ b I3. — 8) ,řádu b IIII. — h) *interpol: ,ten' b II1 2, bIIII. — i) chybí A2. — k) ,desět BI1. — 1) „komornič b II2. — m) „Ve dsky — poviem' chybí ag, BII, b III. 4) Srov. čl. 65. — 5) Srov. čl. 74. — 6) Čl. 119; srov. o generálním zákazu zastavovati zemské úřady čl. 117. — 7) Čl. 9. — 8) Srov. k tomu Brandl, Kniha Rožmberská (1872) 30 pozn. 4, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 117—118, 220, Markov, Příspěvky ke kritice Rožmb. knihy (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 240—241 pozn. 10. — 9) Čl. 128. — 10) Čl. 9. a 123. — 11) Čl. 127. — 12) Čl. 120. — 13) Čl. 9. 6. ") b I,; chybí A,; ,Sudí najvyšší BI1, b II1 2. — b) BII, BII, b II1 píší; přií“; b II, opravuje z původního v: ,přě'. —6) ,A což — poviem“ chybí b I3. — a) súd- ném' B 11, b 13, b II2, 3, b III1. 1) Srov. Kalousek, Čes. státní právo (1892) 357, Kapras, Děj. II. 217, Brandl, Gloss. 326, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 140 a úvod str. 53, 55. —2) Čl. 9, srov. též čl. 122. — 3) Srov. čl. 122.
Článek 5.— 6. 119 o dědiny“4 a othádanie dědin všěckoť, ot jeho starosty komorníci prošeni mají býti na póhony také i na všecky věcil a nemá jemu viece dáno býti než jediný groš ot každého, buď nač buď. Toho úřadu« pán“ nemá nají- mati, neb komorníci králem nadáni“ z královstvie a neplatie ani úrokuov, ani berně zemské, než má jim starosta kázati na každé roky veřeji od veřeje při úřadu býti, aby lidé je sobě jednali k své libosti, jakž koho kto muož. A komorník žádný nemá od póhonu viece vzieti než v jednom kraji pět grošuov a v druhém deset a toho kraje komorník pět, v třetiem patnádcte, v čtvrtém dvadceti a těch krajiev komorníci pět grošiev“. A když svědčí póhon, neb co vyznává ke dskám, tehda jeden groš, jenž slove nákrm nebonápojs. Na všěcky úmluvy, zvody, panovánie1o, othá- daniell nemá mieti viece komorník než věrdunk ot jistce a za stravu groš na vyznánie; a starosta ot dánie groš. Komorničí druh nemá mieti viec od vzvodu dědinného neb othádanie, buď málo nebo mnoho, než v jednom kraji pět věrdunt, a v druhém dvakrát viec, v třetiem třikrát, v čtvrtém čtyřkrát a stravu podobnú. A což viec, to mimo právo a na kteréž by kolivěk roky starosta komorníkuov všěch nepostavil beze lsti, jest krá- lova vina12. — Ve dsky kladenie dole poviem m 13 6. Sudí najvyššíl má miesto podlé komorníka a na pány při? po- dává, a kterémuž pánu kážie vstáti a se pány sě oč tázati, ten má pán po- slušenstvie učiniti. Jeho mlazší podlé něho tovařišě, opovědné, památné, svědky do kaply přijímati, řěčníky vládne. A což od těch věcí bráti mají, dole2 poviem°. Ten pán u potazu súdem“ nebývá, jako i jiní úřědníci sám s menším úřadem a komorníkem i písařem do sta kop žaloby slyšěti muož, vzvody', panovánie, vklady ve dsky podlé jiných dvú má a bez jeho vuole jako bez komorníka žádný vklad desk nemuož dojíti. Najvyšší sudí“. 5 e) ,na dědině b III3. — 1) ,běhy“ b I3. — 8) ,řádu b IIII. — h) *interpol: ,ten' b II1 2, bIIII. — i) chybí A2. — k) ,desět BI1. — 1) „komornič b II2. — m) „Ve dsky — poviem' chybí ag, BII, b III. 4) Srov. čl. 65. — 5) Srov. čl. 74. — 6) Čl. 119; srov. o generálním zákazu zastavovati zemské úřady čl. 117. — 7) Čl. 9. — 8) Srov. k tomu Brandl, Kniha Rožmberská (1872) 30 pozn. 4, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 117—118, 220, Markov, Příspěvky ke kritice Rožmb. knihy (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 240—241 pozn. 10. — 9) Čl. 128. — 10) Čl. 9. a 123. — 11) Čl. 127. — 12) Čl. 120. — 13) Čl. 9. 6. ") b I,; chybí A,; ,Sudí najvyšší BI1, b II1 2. — b) BII, BII, b II1 píší; přií“; b II, opravuje z původního v: ,přě'. —6) ,A což — poviem“ chybí b I3. — a) súd- ném' B 11, b 13, b II2, 3, b III1. 1) Srov. Kalousek, Čes. státní právo (1892) 357, Kapras, Děj. II. 217, Brandl, Gloss. 326, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 140 a úvod str. 53, 55. —2) Čl. 9, srov. též čl. 122. — 3) Srov. čl. 122.
Strana 120
Článek 7.— 9. 7. Písař zemský má pod sebú dva písařě k větším i menším dskám a s těmi nemá miesta podlé pánuov na súdě, než u jich noh má dsky čísti, když právo vezme, sám přěde pány čti, když ekho písaři věřiti nechtie. A proto má býti učený a má od desk ohledánie nebo vyznánie kopu bráti a jeho písař čtyři groše. Než právem starým od ižádné přihnané věci přěde pány nemá nic bráti a čísti má, když třěba. Od rajistr' ohle- dánie nebo znamenánie nemá nic dáno býti, neb to jest písařova práce, ješto béřě čtyři groše. O braní ot desk dále poviem“4. Tento úřědník nemá býti v nalézaných súdiech, jako i jiní jeho mlazší nemají býti u potazu úřědničiem, než dsky přečtúc, otsésti, leč by byli přivoláni a strana nebránila. Nemá také písař žádných kvaternuov vkladných v své moci mieti, aby je ohledoval bez úřědníkuov, neb mají pod zámky' býti. Dlužen je také písař každý stran nedržeti, súdných věcí, ješto v súdě běžie“, sobě ve dsky nepřijímati, neb jest to zvláštnie králova vina a v zvodné sě při nepřimlúvati, než seděti do otázanie jako němý. Také žádného v ničemž kromě desk odsvědčiti muož. 8. Tito čtyřie“ úřědníci, purkrabie, komorník, sudí, písař, nemají žádného, doněvadž jsú úřědníci, v svój úřad pohoniti přěd sěl, neb jinak úřadu hodni nebudú, jako strany ty, ale mají přěde pány po plném súdě své vinníky obžalujíc prositi, aby od pánuov byli obesláni, aby každý stál a odpoviedal úřědníku, z čeho jemu vinu dá. A když páni jednu, druhé i třětí obešlí a strana nestane, tehda úřědníku má práva pomo- ženo býti podlé panského nálezuď. Písař zemský“ Od čeho co má bráno býtia. 9. Pravil sem krátcě, co má bráno býti komorníkem' od póhonu, od svědčenie, co ot úmluvy, co ot zvodu, co ot odhádanie a v tom jsem, 7. ) BII, bII,2; „Najvyšší písař zemský b I3; chybí A2. — b) ,rajstr b I3, b IIIp ,rejistr' b II1 2, 3; ,rejstr' B I1, b III3. — 6) ,O braní — poviem' chybí b 13. — d) ,Tento — jiní chybí b II3. — ) ,vkládaných bI3, bIIII s. — 1) ,pod zámaky“ [sic!] A2. — s) ,vězie' BI1 bI1. — h) ,sebe‘ A, BI1 b I3. — i) ,v zvodnej BII; — k) ,v ničemž chybí B II, b II„ b IIII. — v žádné“ b13 bII, 3, b III1 s. 1) ,nemóž B II, b II1 2, b IIII; jako — muož chybí a 1) Srov. Kalousek, Čes. státní právo (1892) 357, Kapras, Děj. II. 217, Brandl, Gloss. 230 a úvod str. 54 a 55. — 2) Srov. čl. 3., co řečeno v pozn. 2. — 3) Čl. 124. — 4) Čl. 9. 8. ") �třie" [sicl] a7. — b) *interpol: obžalovati a' B II, b II1 2 s, b III1. — ) psaného' BI1, b13. — d) ,aby každý — nálezu chybí a1 1) Srov. čl. 2. a 112. Též úvod str. 52. 9. a) BII, b III3; O komorničím druhu a podsudku“ b I3. — b) ,komorníkóm' b 13, b II1 2.
Článek 7.— 9. 7. Písař zemský má pod sebú dva písařě k větším i menším dskám a s těmi nemá miesta podlé pánuov na súdě, než u jich noh má dsky čísti, když právo vezme, sám přěde pány čti, když ekho písaři věřiti nechtie. A proto má býti učený a má od desk ohledánie nebo vyznánie kopu bráti a jeho písař čtyři groše. Než právem starým od ižádné přihnané věci přěde pány nemá nic bráti a čísti má, když třěba. Od rajistr' ohle- dánie nebo znamenánie nemá nic dáno býti, neb to jest písařova práce, ješto béřě čtyři groše. O braní ot desk dále poviem“4. Tento úřědník nemá býti v nalézaných súdiech, jako i jiní jeho mlazší nemají býti u potazu úřědničiem, než dsky přečtúc, otsésti, leč by byli přivoláni a strana nebránila. Nemá také písař žádných kvaternuov vkladných v své moci mieti, aby je ohledoval bez úřědníkuov, neb mají pod zámky' býti. Dlužen je také písař každý stran nedržeti, súdných věcí, ješto v súdě běžie“, sobě ve dsky nepřijímati, neb jest to zvláštnie králova vina a v zvodné sě při nepřimlúvati, než seděti do otázanie jako němý. Také žádného v ničemž kromě desk odsvědčiti muož. 8. Tito čtyřie“ úřědníci, purkrabie, komorník, sudí, písař, nemají žádného, doněvadž jsú úřědníci, v svój úřad pohoniti přěd sěl, neb jinak úřadu hodni nebudú, jako strany ty, ale mají přěde pány po plném súdě své vinníky obžalujíc prositi, aby od pánuov byli obesláni, aby každý stál a odpoviedal úřědníku, z čeho jemu vinu dá. A když páni jednu, druhé i třětí obešlí a strana nestane, tehda úřědníku má práva pomo- ženo býti podlé panského nálezuď. Písař zemský“ Od čeho co má bráno býtia. 9. Pravil sem krátcě, co má bráno býti komorníkem' od póhonu, od svědčenie, co ot úmluvy, co ot zvodu, co ot odhádanie a v tom jsem, 7. ) BII, bII,2; „Najvyšší písař zemský b I3; chybí A2. — b) ,rajstr b I3, b IIIp ,rejistr' b II1 2, 3; ,rejstr' B I1, b III3. — 6) ,O braní — poviem' chybí b 13. — d) ,Tento — jiní chybí b II3. — ) ,vkládaných bI3, bIIII s. — 1) ,pod zámaky“ [sic!] A2. — s) ,vězie' BI1 bI1. — h) ,sebe‘ A, BI1 b I3. — i) ,v zvodnej BII; — k) ,v ničemž chybí B II, b II„ b IIII. — v žádné“ b13 bII, 3, b III1 s. 1) ,nemóž B II, b II1 2, b IIII; jako — muož chybí a 1) Srov. Kalousek, Čes. státní právo (1892) 357, Kapras, Děj. II. 217, Brandl, Gloss. 230 a úvod str. 54 a 55. — 2) Srov. čl. 3., co řečeno v pozn. 2. — 3) Čl. 124. — 4) Čl. 9. 8. ") �třie" [sicl] a7. — b) *interpol: obžalovati a' B II, b II1 2 s, b III1. — ) psaného' BI1, b13. — d) ,aby každý — nálezu chybí a1 1) Srov. čl. 2. a 112. Též úvod str. 52. 9. a) BII, b III3; O komorničím druhu a podsudku“ b I3. — b) ,komorníkóm' b 13, b II1 2.
Strana 121
Článek 9. 121 to buoh vie, pravdu pověděl. A již pravím“, že komornič druh a pod- sudek opovědného nemají viece bráti, než od malých věcí groš“ a co viece berú, to proti právu berúl. Památného nemá viece bráno býti, z malé věci čtyři groše a z ve- likéž, buď což buď, nic přěs věrdunka. Ot vzvodus, buď mnoho nebo málo, nemá viece mieti, než po krajích mimo ztravu: ot prvého pět věrdunk, od druhého dvakrát tolikéž, od třětieho třikrát a od čtvrtého čtyřkrát'“ a nic viece. Pakli co viece vezme, ale proti právu. Též právě od othádanie má držáno býti po krajích, kromě bylo-li by třěba měřiče, tomu póvod bez úřědničie“ škody zaplatiti má, viece nic. Od panovánie' nemá viece vzato' býti od úřadu, než jedno pět věrdun- kuov, kdež v dluhu“ nebo v zápisiech, v úrociech nebo" v nezpravách panují, a kdež je ze škod, tu nic úřadu nemá dáno býti, neb úřad polovici má. Od vkladuov ve dsky zemské? úřad bráti má' rozličně podlé rozlič- ných věcí nebo vkladuov, najprvé od trhus, buď mnoho nebo málo, od kopy groš z milosti, ot dánie, od spolku, od směny, buď mnoho nebo málo, od každého člověka kopu grošuov' s milostí a od každého statku od persony písařovi čtyři groše. Ot ohledánie 10 desk, buď mnoho nebo 9. 6) ,to buoh pravdu vie, pověděl“ A,. — d) praví A,, b IIII. — 6) ,ko- morničí druhý BII bI3, bII1 2; „komorník druhý b II3. — 1) ,podpodsudek A2, b II12; ,co popodsudek' BI1; ,posudek b II3. — 6) *interpol: a nic více' b 13, b II2. — h) o veliké' B II, b III 2, b IIII; ,od veliké b II3. — i) *interpol: tolikéž b II,, b IIII. — k) ,úřědniče“ [sic!] A,; ,úředníkovy“ b I3. — 1) ,vzeto b I3; bráno“ BII. — m) „k dluhu' A, „z dluhu“ b Iz. — "), v úrociech nebo' chybí b II,, b III1. — o) Proti jinde obvyklému čtení, převzatému i Palackým (AČ. II. 486), dělí rkp. A2:, neb úřad — ve dsky zemské. Úřad bráti má. — P) ,grošuo“ [sicl] A,. — 1) ,od kopy — s milostí chybí b I3. — 7),Ohledánie bIII; ,vždy kopu' b III3; níž A, b II1 2, 3. 1) Odkaz na t. zv. Decreta duo Caroli regis, jež vydal Herm. Jireček (Cod. j. B. II, 2. 285): „Král Karel ustavil jest od pečeti groš, neb ti listové, jimiž sú sobě zbožie zapisovali, byli psáni po puol kopě gr. a na penieze byli listové psáni po XV gr. a jiné zápisy menší níž a níž; ale ten dobrý král pro polehčenie svým zemanóm složil jest to právo a ustavil s svú radú i s jinými pány, aby od pečeti visuté byl dán groš (a to jeho ustavenie trvá až do dnešního dne L. P. 1402). Toto bylo po- tvrzeno zápisem kr. Václava IV. 30. května 1395 (AČ. I. 57): Viece aby groš dobrý byl obstanoven a učiněn, jakož jest byl obstanovil ciesař, a na to list nám dal pod svú pečetí pod majestátem i při tom listu král. Mti pečet a nám jest král. Mt. přisáhla“. Tím je též dáno nejzazší datum této předmluvy. Srov. úvod str. 54, 60, 76. —2) Srov. Const. offic. terrae III. 3. (vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. 354). — 3) Srov. Const. offic. ter. III. 6. Též Ondřejův čl. 5. — 4) Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 11 pozn. 9. — 5) Srov. čl. 5. a 127. — 6) Srov. čl. 5. a 123. — 7) Čl. 5., 6. a 7. — 8) Čl. 125. — 9) Čl. 130. — 10) Čl. 124. K tomu Const. offic. ter. III. 4. (vyd. uved.): ,It., de visione tabularum maiorum sive quod aliquid de tabulis eisdem deletur, quot sint in numero personae partitae, semper domino meo (scil. protonotario) soli unam marcam dena- riorum et notario minori IIII gr. de qualibet persona praedictorum'. Srov. též Všehrd VII. 47. § 5. podle 1. rec: ,než prvé se brala kopa a IIII gr. za starých, jakož to spis o práviech (t. j. Ondřejův) svědčí.
Článek 9. 121 to buoh vie, pravdu pověděl. A již pravím“, že komornič druh a pod- sudek opovědného nemají viece bráti, než od malých věcí groš“ a co viece berú, to proti právu berúl. Památného nemá viece bráno býti, z malé věci čtyři groše a z ve- likéž, buď což buď, nic přěs věrdunka. Ot vzvodus, buď mnoho nebo málo, nemá viece mieti, než po krajích mimo ztravu: ot prvého pět věrdunk, od druhého dvakrát tolikéž, od třětieho třikrát a od čtvrtého čtyřkrát'“ a nic viece. Pakli co viece vezme, ale proti právu. Též právě od othádanie má držáno býti po krajích, kromě bylo-li by třěba měřiče, tomu póvod bez úřědničie“ škody zaplatiti má, viece nic. Od panovánie' nemá viece vzato' býti od úřadu, než jedno pět věrdun- kuov, kdež v dluhu“ nebo v zápisiech, v úrociech nebo" v nezpravách panují, a kdež je ze škod, tu nic úřadu nemá dáno býti, neb úřad polovici má. Od vkladuov ve dsky zemské? úřad bráti má' rozličně podlé rozlič- ných věcí nebo vkladuov, najprvé od trhus, buď mnoho nebo málo, od kopy groš z milosti, ot dánie, od spolku, od směny, buď mnoho nebo málo, od každého člověka kopu grošuov' s milostí a od každého statku od persony písařovi čtyři groše. Ot ohledánie 10 desk, buď mnoho nebo 9. 6) ,to buoh pravdu vie, pověděl“ A,. — d) praví A,, b IIII. — 6) ,ko- morničí druhý BII bI3, bII1 2; „komorník druhý b II3. — 1) ,podpodsudek A2, b II12; ,co popodsudek' BI1; ,posudek b II3. — 6) *interpol: a nic více' b 13, b II2. — h) o veliké' B II, b III 2, b IIII; ,od veliké b II3. — i) *interpol: tolikéž b II,, b IIII. — k) ,úřědniče“ [sic!] A,; ,úředníkovy“ b I3. — 1) ,vzeto b I3; bráno“ BII. — m) „k dluhu' A, „z dluhu“ b Iz. — "), v úrociech nebo' chybí b II,, b III1. — o) Proti jinde obvyklému čtení, převzatému i Palackým (AČ. II. 486), dělí rkp. A2:, neb úřad — ve dsky zemské. Úřad bráti má. — P) ,grošuo“ [sicl] A,. — 1) ,od kopy — s milostí chybí b I3. — 7),Ohledánie bIII; ,vždy kopu' b III3; níž A, b II1 2, 3. 1) Odkaz na t. zv. Decreta duo Caroli regis, jež vydal Herm. Jireček (Cod. j. B. II, 2. 285): „Král Karel ustavil jest od pečeti groš, neb ti listové, jimiž sú sobě zbožie zapisovali, byli psáni po puol kopě gr. a na penieze byli listové psáni po XV gr. a jiné zápisy menší níž a níž; ale ten dobrý král pro polehčenie svým zemanóm složil jest to právo a ustavil s svú radú i s jinými pány, aby od pečeti visuté byl dán groš (a to jeho ustavenie trvá až do dnešního dne L. P. 1402). Toto bylo po- tvrzeno zápisem kr. Václava IV. 30. května 1395 (AČ. I. 57): Viece aby groš dobrý byl obstanoven a učiněn, jakož jest byl obstanovil ciesař, a na to list nám dal pod svú pečetí pod majestátem i při tom listu král. Mti pečet a nám jest král. Mt. přisáhla“. Tím je též dáno nejzazší datum této předmluvy. Srov. úvod str. 54, 60, 76. —2) Srov. Const. offic. terrae III. 3. (vyd. Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. 354). — 3) Srov. Const. offic. ter. III. 6. Též Ondřejův čl. 5. — 4) Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 11 pozn. 9. — 5) Srov. čl. 5. a 127. — 6) Srov. čl. 5. a 123. — 7) Čl. 5., 6. a 7. — 8) Čl. 125. — 9) Čl. 130. — 10) Čl. 124. K tomu Const. offic. ter. III. 4. (vyd. uved.): ,It., de visione tabularum maiorum sive quod aliquid de tabulis eisdem deletur, quot sint in numero personae partitae, semper domino meo (scil. protonotario) soli unam marcam dena- riorum et notario minori IIII gr. de qualibet persona praedictorum'. Srov. též Všehrd VII. 47. § 5. podle 1. rec: ,než prvé se brala kopa a IIII gr. za starých, jakož to spis o práviech (t. j. Ondřejův) svědčí.
Strana 122
122 Článek 9. málo, leč by byla přěde pány přihnaná věc, vždy níž kopy grošuov a písaři čtyři groše“. Od toho, ktož diel dává nebo béřě, kopu a čtyři groše'. Od zápisuov, ode všěch, ješto jdú kromě desk dědinných, od sta kop gro- šuov písaři čtyři groše a nic viece a přese sto kop, buď což buď, mimo puol kopy nebrati nic, než peniez, neb ten peniez nejde jiným úřědníkóm k užitku“, než samému písaři. Jest peniez nedávno nalezený, královu právu škodný, ale obci dobrý, proňž mnoho zemským dskám škodí. Menší písař nemá viece bráti ve všem svém úřadě, než v každém skutku od persony groš. Dsky zemské nemají nikdy otevřeny býti, než když páni sedie v plném súdě.11 Spolkové, dánie nebo stupkové nemají voláni býti, než v plném súdě12 Chceš-liž křiku obecnieho prázden býti, ote všie obcě užitečný diel mieti, svolaje pány, kažiž jim to čísti a činiti a ustanov, své úřědníky vystrčě z rady, a vynes to obci za svého zdravie, budeš šťasten na těle i na duši. A chceš-li slyšěti, neb své radě kaž, ukážiť mnoho v úřadě, ještoť jest bráno za kopu deset a za deset sto, jehož sě pomstíš nad těmi, od kohož okřik máš. A ráčíš-li mě slyšěti samého, ještěť chci viece tvého užitečného a počestného praviti. 9. s) ,Ot ohledánie — groše“ chybi B 11. — 4) �Od toho — groše' chybi b III1. — “) „k zisku“ b II1 2 3. — 7) Palacký četl (AČ II. 486): „vloženi, proti čemuž vesměs svědčí rkpy. 11) Srov. pozn. při čl. 118. — 12) Srov. pozn. při čl. 130.
122 Článek 9. málo, leč by byla přěde pány přihnaná věc, vždy níž kopy grošuov a písaři čtyři groše“. Od toho, ktož diel dává nebo béřě, kopu a čtyři groše'. Od zápisuov, ode všěch, ješto jdú kromě desk dědinných, od sta kop gro- šuov písaři čtyři groše a nic viece a přese sto kop, buď což buď, mimo puol kopy nebrati nic, než peniez, neb ten peniez nejde jiným úřědníkóm k užitku“, než samému písaři. Jest peniez nedávno nalezený, královu právu škodný, ale obci dobrý, proňž mnoho zemským dskám škodí. Menší písař nemá viece bráti ve všem svém úřadě, než v každém skutku od persony groš. Dsky zemské nemají nikdy otevřeny býti, než když páni sedie v plném súdě.11 Spolkové, dánie nebo stupkové nemají voláni býti, než v plném súdě12 Chceš-liž křiku obecnieho prázden býti, ote všie obcě užitečný diel mieti, svolaje pány, kažiž jim to čísti a činiti a ustanov, své úřědníky vystrčě z rady, a vynes to obci za svého zdravie, budeš šťasten na těle i na duši. A chceš-li slyšěti, neb své radě kaž, ukážiť mnoho v úřadě, ještoť jest bráno za kopu deset a za deset sto, jehož sě pomstíš nad těmi, od kohož okřik máš. A ráčíš-li mě slyšěti samého, ještěť chci viece tvého užitečného a počestného praviti. 9. s) ,Ot ohledánie — groše“ chybi B 11. — 4) �Od toho — groše' chybi b III1. — “) „k zisku“ b II1 2 3. — 7) Palacký četl (AČ II. 486): „vloženi, proti čemuž vesměs svědčí rkpy. 11) Srov. pozn. při čl. 118. — 12) Srov. pozn. při čl. 130.
Strana 123
[Práva zemská českál 10. Právo zemské české jest dávno nalezené, ještě od pohanstvie" a najviece“ od Přěmysla oráče a od těch pánóv, kteříž jsú té chvíle byli. A toho jest jistý dóvod, neb mnoho obyčejóvě pohanských v něm jest držáno, jako očista“ železem' horúcím“ aneb uvrženie na vodu. A ten obyčej stál' bez přietrži až do ciesařě Karla a do kněze arcibiskupa Arnešta, prvého pražského. Ten jest ciesař s plnú radú arcibiskupa i všech pánóv a zeman“ obyčej rušil"1, že jedno žaloby mají v sobě Práva zemská" 10. a) B II; O nadpisech textu a tohoto čl. 10. zvláště viz úvod str. 91 a násl. Z vý- značnějších možno opakovati: „Tuto sě počínají práva zemská o póhoniech, o žalobách i také o jiných rozličných příhodách. Čti pilně.“ A1 23 „Tuto sě počínají práva zemská a panská zeměčeské o všelikerakých věcech.“ B; De jure terestre.“ a1; Počíná sě právo zemské české dávno nalezené.“ an. — b) ,Právo české země“ b I; Právo zemské české země“ B 11,b Ig — 6) ,nalezeno B 11,2, b I,, b III, s. — d) ,od pohanstva" a — *) chybí ß I,; ,od pohanstvie najviece“ b II,. — t) ,v ty časy“ B I; ty chvíle“ B I. — 8) ,obyčejó“ [sic JB;,mnohých obyčejuov' B I2. — h) ,čista B 1. — i) ,s železem b I1. k) *interpol:,a to jest takto bylo, že ktož měl na koho svědčiti, ten musel na rozpálené — železo dva prsty položiti a na něm přísahati b III, 2. — 1) *interpol: ,práva“ b II2. — m) *interpol:,zeměčeské b III, 2.— "),zrušil B, b III,;,zrušil jest a proměnil“ b III 2, 3. 1) Ondřej, zdá se, je dobře informován o ustanovení statut synody pražské (čl. XI.) ze dne 18. října 1343 (vyd. Dudík, Synodal-Statuten (1872) 13); (De iudicio ferri igniti et aquae candentis.) Omnibus insuper presbyteris et ceteris clericis alias poenas a iure statutas et sub excommunicatione et privatione officii et beneficii, quas ipsos ex nunc, canonica monitione praemissa, incidere volumus ipso facto, ne ferrum ignitum vel aquam, in qua purgandi merguntur, quae, ut canon asserit, fabricante diabolo est inventa, benedicant nec benedicendis interesse presumant, firmiter inhibemus.' Totéž vyslovila Maj. Car. čl. 39: .... sancimus nemini omnino licere juxta limites dicti regni ferri candentis vel aquae frigidae experimento uti, aut alio genere experimentorum similium vel inducere ad utendum quacunque occasione vel causa...“ Tamtéž i trest. Stejně i latinský text (mladší) Řádu práva zemského čl. 53: ,... ex quo ferrum candens abolitum est, quod prius post juramenta partium in causis talibus per ipsum citatum vel ejus zastupnikum ad majorem purgationem recipi debebat.“ O provedení tohoto ordálu ohně a vody poučuje Řád práva zemského v českém textu (starším) čl. 53. Srov. k tomu Werunsky, Ordo judicii terre B. v Savigny-Ztscht., germ. Abt. X. (1889) 108 a týž, Die Maj. Kar. na uv. m. IX. (1888) 95. O tuto zmínku Ondřejovu opřel také své tvrzení o starším textu českém Řádu práva zems. Jireček (nejprve v ČČM. XXXV. (1861) 237, pak později v ,Právnickém životě (1903) 96). To, co zde řečeno Ondřejem, týká se i souboje, který byl původně synodálními statuty pravděpodobně uznán a teprve Maj. Car. čl. 88. obmezen na určité případy. Viz k tomu Ondřejův čl. 21. Stran účasti a vlivu o zrušení ordálů srov, zprávu Beneše Krabice z Veitmile (Fontes rerum Bohem, IV. 530): iudicia
[Práva zemská českál 10. Právo zemské české jest dávno nalezené, ještě od pohanstvie" a najviece“ od Přěmysla oráče a od těch pánóv, kteříž jsú té chvíle byli. A toho jest jistý dóvod, neb mnoho obyčejóvě pohanských v něm jest držáno, jako očista“ železem' horúcím“ aneb uvrženie na vodu. A ten obyčej stál' bez přietrži až do ciesařě Karla a do kněze arcibiskupa Arnešta, prvého pražského. Ten jest ciesař s plnú radú arcibiskupa i všech pánóv a zeman“ obyčej rušil"1, že jedno žaloby mají v sobě Práva zemská" 10. a) B II; O nadpisech textu a tohoto čl. 10. zvláště viz úvod str. 91 a násl. Z vý- značnějších možno opakovati: „Tuto sě počínají práva zemská o póhoniech, o žalobách i také o jiných rozličných příhodách. Čti pilně.“ A1 23 „Tuto sě počínají práva zemská a panská zeměčeské o všelikerakých věcech.“ B; De jure terestre.“ a1; Počíná sě právo zemské české dávno nalezené.“ an. — b) ,Právo české země“ b I; Právo zemské české země“ B 11,b Ig — 6) ,nalezeno B 11,2, b I,, b III, s. — d) ,od pohanstva" a — *) chybí ß I,; ,od pohanstvie najviece“ b II,. — t) ,v ty časy“ B I; ty chvíle“ B I. — 8) ,obyčejó“ [sic JB;,mnohých obyčejuov' B I2. — h) ,čista B 1. — i) ,s železem b I1. k) *interpol:,a to jest takto bylo, že ktož měl na koho svědčiti, ten musel na rozpálené — železo dva prsty položiti a na něm přísahati b III, 2. — 1) *interpol: ,práva“ b II2. — m) *interpol:,zeměčeské b III, 2.— "),zrušil B, b III,;,zrušil jest a proměnil“ b III 2, 3. 1) Ondřej, zdá se, je dobře informován o ustanovení statut synody pražské (čl. XI.) ze dne 18. října 1343 (vyd. Dudík, Synodal-Statuten (1872) 13); (De iudicio ferri igniti et aquae candentis.) Omnibus insuper presbyteris et ceteris clericis alias poenas a iure statutas et sub excommunicatione et privatione officii et beneficii, quas ipsos ex nunc, canonica monitione praemissa, incidere volumus ipso facto, ne ferrum ignitum vel aquam, in qua purgandi merguntur, quae, ut canon asserit, fabricante diabolo est inventa, benedicant nec benedicendis interesse presumant, firmiter inhibemus.' Totéž vyslovila Maj. Car. čl. 39: .... sancimus nemini omnino licere juxta limites dicti regni ferri candentis vel aquae frigidae experimento uti, aut alio genere experimentorum similium vel inducere ad utendum quacunque occasione vel causa...“ Tamtéž i trest. Stejně i latinský text (mladší) Řádu práva zemského čl. 53: ,... ex quo ferrum candens abolitum est, quod prius post juramenta partium in causis talibus per ipsum citatum vel ejus zastupnikum ad majorem purgationem recipi debebat.“ O provedení tohoto ordálu ohně a vody poučuje Řád práva zemského v českém textu (starším) čl. 53. Srov. k tomu Werunsky, Ordo judicii terre B. v Savigny-Ztscht., germ. Abt. X. (1889) 108 a týž, Die Maj. Kar. na uv. m. IX. (1888) 95. O tuto zmínku Ondřejovu opřel také své tvrzení o starším textu českém Řádu práva zems. Jireček (nejprve v ČČM. XXXV. (1861) 237, pak později v ,Právnickém životě (1903) 96). To, co zde řečeno Ondřejem, týká se i souboje, který byl původně synodálními statuty pravděpodobně uznán a teprve Maj. Car. čl. 88. obmezen na určité případy. Viz k tomu Ondřejův čl. 21. Stran účasti a vlivu o zrušení ordálů srov, zprávu Beneše Krabice z Veitmile (Fontes rerum Bohem, IV. 530): iudicia
Strana 124
124 Článek 10.—12. tři škody mieti a nic viece a pohnaný jmá samú přísahú odbyti pó- voda, ale ještě to drží úřad se zmatkem. Ta přísaha má býti' podlé řádu a zpósoby žalob, jakž sě dole píše.“ 11. To zemské“ právo tak, jakž jest pod českú korunú, na tré sě dělí: jedno jest, ješto upřiemo na královu stolici hledí, jímžto jest král odb pánóv z dávna nadán ku polepšení jeho dóstojenstvie. To jest súd dvorský, ješto také své úřědníky i dsky má, o němž tuto psáti nechci, neb o to nejsem tázán; a ten úřad sě dělí od zemského svobodnéhod súdu“, neb jinak k tomut lidi pohonie a jinak k svobodnému, i jiní jsú obyčeji“ Panským“ také povolením města, klášteři i rozliční služebníci jsú rozličně od súdu zemského vyňati, o němž ovšem tuto mlčím. Druhé právo jest duchovnie, v němž zpósob právy duchovními pod mocí arcibiskupovú jde2, o němž tuto také mlčeti chci'. O zemském právu.“ 12. Ale' o třětiem, točíž o zemském právu svobodném, tuto chci psáti, že jest to právo v svém ustavení tak bylo i má býti svobodné“, že ižádný člověk, počnúc od krále až do tkáčete“1, kromě napřěd psaných 10. °), póvodu B I. — P),úřad, že s zmatkem ta [sic interpunkce!] b III 2. 2) ,póvoda — býti chybí an. — 7) ,žaloby' B II, b III, 2. ſpokrač. pozn. 1):] peregrina, videlicet ferri candentis et aque frigide, quibus Boemi usque ad sua tempora utebantur, fieri prohibuit et cessare fecit omnino, magna resistentia et displicentia baronum regni'. Z literatury též srov. Markov, Příspěvky ke krit. Rožmb. kn. (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 247, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 9 a úvod k tomuto vydání str. 12, 46, 64 a 65. — 2) Za doby Ondřejovy podle jeho svědectví v čl. 26. byly již jen škody tři: z účinka, z příjmu a z kázání. Srov. pozn. u uved. čl. — 3) Čl. 27. až 42. 11. ") ,české B. — b) ,ode' B, b III, 3. — 6) chybí b I. — d) chybí B I. — 6) ,súda" B I. — 1) *interpol:,súdu“ b II, 2 3 b III,, 2. — 6),obyčejové B. — h) Pohanským“ [sic] b I1. — j) ,jenž B I. — k) ,také mlčím' b II1 2, 3. 1) Kalousek, Ces. státní právo (1892) 273 poukázal, že jde tu o zásadu, že všeliká moc královská pochází od stavů, což je důležité, poněvadž Ondřej stál na straně král. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 218, Čáda, Ces. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 38 a úvod str. 16, 40, 47, 48. — 2) O exempci duchovních srov. čl. 113. a 114. 12. “) , O svobodném právu“ B;,Ozemském právu, Ljinou rukou] proč slove svo- bodné“ BII; ,O zemském právu svobodném b II. — b) chybí B I. — c) ,tuto psáti miením“ B I. — d) *interpol: do toho posla, kterýž cestu běží s listy“ b III 2. — e) b I,, b II, (později oprav. v: „ptáčete“); do tkáčě“ B II; do ptáčete“ BI, B II, b III, 2 B II; do oráče b II„ 2; ,do papeže' A, An 2, a1 2 11 B, BI2 b I„ b III3. 1) Varianty dosvědčují, jak velmi záhy na počátku a v 1. pol. stol. XIV. upadl pojem ,tháče“ v zapomenutí. Srov. Brandl, Gloss. 342.
124 Článek 10.—12. tři škody mieti a nic viece a pohnaný jmá samú přísahú odbyti pó- voda, ale ještě to drží úřad se zmatkem. Ta přísaha má býti' podlé řádu a zpósoby žalob, jakž sě dole píše.“ 11. To zemské“ právo tak, jakž jest pod českú korunú, na tré sě dělí: jedno jest, ješto upřiemo na královu stolici hledí, jímžto jest král odb pánóv z dávna nadán ku polepšení jeho dóstojenstvie. To jest súd dvorský, ješto také své úřědníky i dsky má, o němž tuto psáti nechci, neb o to nejsem tázán; a ten úřad sě dělí od zemského svobodnéhod súdu“, neb jinak k tomut lidi pohonie a jinak k svobodnému, i jiní jsú obyčeji“ Panským“ také povolením města, klášteři i rozliční služebníci jsú rozličně od súdu zemského vyňati, o němž ovšem tuto mlčím. Druhé právo jest duchovnie, v němž zpósob právy duchovními pod mocí arcibiskupovú jde2, o němž tuto také mlčeti chci'. O zemském právu.“ 12. Ale' o třětiem, točíž o zemském právu svobodném, tuto chci psáti, že jest to právo v svém ustavení tak bylo i má býti svobodné“, že ižádný člověk, počnúc od krále až do tkáčete“1, kromě napřěd psaných 10. °), póvodu B I. — P),úřad, že s zmatkem ta [sic interpunkce!] b III 2. 2) ,póvoda — býti chybí an. — 7) ,žaloby' B II, b III, 2. ſpokrač. pozn. 1):] peregrina, videlicet ferri candentis et aque frigide, quibus Boemi usque ad sua tempora utebantur, fieri prohibuit et cessare fecit omnino, magna resistentia et displicentia baronum regni'. Z literatury též srov. Markov, Příspěvky ke krit. Rožmb. kn. (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 247, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 9 a úvod k tomuto vydání str. 12, 46, 64 a 65. — 2) Za doby Ondřejovy podle jeho svědectví v čl. 26. byly již jen škody tři: z účinka, z příjmu a z kázání. Srov. pozn. u uved. čl. — 3) Čl. 27. až 42. 11. ") ,české B. — b) ,ode' B, b III, 3. — 6) chybí b I. — d) chybí B I. — 6) ,súda" B I. — 1) *interpol:,súdu“ b II, 2 3 b III,, 2. — 6),obyčejové B. — h) Pohanským“ [sic] b I1. — j) ,jenž B I. — k) ,také mlčím' b II1 2, 3. 1) Kalousek, Ces. státní právo (1892) 273 poukázal, že jde tu o zásadu, že všeliká moc královská pochází od stavů, což je důležité, poněvadž Ondřej stál na straně král. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 218, Čáda, Ces. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 38 a úvod str. 16, 40, 47, 48. — 2) O exempci duchovních srov. čl. 113. a 114. 12. “) , O svobodném právu“ B;,Ozemském právu, Ljinou rukou] proč slove svo- bodné“ BII; ,O zemském právu svobodném b II. — b) chybí B I. — c) ,tuto psáti miením“ B I. — d) *interpol: do toho posla, kterýž cestu běží s listy“ b III 2. — e) b I,, b II, (později oprav. v: „ptáčete“); do tkáčě“ B II; do ptáčete“ BI, B II, b III, 2 B II; do oráče b II„ 2; ,do papeže' A, An 2, a1 2 11 B, BI2 b I„ b III3. 1) Varianty dosvědčují, jak velmi záhy na počátku a v 1. pol. stol. XIV. upadl pojem ,tháče“ v zapomenutí. Srov. Brandl, Gloss. 342.
Strana 125
Článek 12.—13. 125 nemohl sě toho práva vydržěti' neb zniknúti pro ižádnú“ věc a najviec o dědinu svobodnú každý mohl připraven býti právem přěd pány a na jich súdu a nálezu dosti jmieti, tolik jedno vyjmúce svobodstvie“ královo; a to svobodstvie' úřad pražský vplně vie, v čem a kterak má právo veda' králi o kom uvěřiti. A proto slove svobodné, neb ty“ časy dřěvnie nález panský moc jměl proti člověku každému a byl držán a ktož proti práva obyčeji odbíjejí« neb othánie právo, co učinil, toho sú páni mstili velmi skutečně. Ale tyto časy mstie jedno řěčí a skutci jsú mrtvi'. Dřěvnie časy, ktož přěd úřadem slovem' neb řěčí zavinil, inhed u věži vsazen byl; a ktož svú braň obnažil, ruka jemu byla uťata; a ktož ranil neb skutkem udeřil, hlava jemu na prahu, kdež právo“ bylo, ihned sťata. A to ten dobrý ciesař Karel' své časy věrně do smrti vedl2. Proto bylo právo svobodné, neb jeho ruka svobodná bránila; ale již jest robotné, neb právo vedúc* a náklady činiec, pomoci a obrany ot práva nemají. Buď toho Bohu žel a dobrým lidem!". 13. Na“ tom také právu svobodném o každú věc, buď o dědinu, o dluh, o škodu, nepřiezeň, mord, násilé, podávenie, únos neb očkoli, každý člověk jmá dosti jmieti, jiných všěch věcí neb pomst nechaje pod pokutú cti, viery a vyhnánie z země za zhúbci“ a zloděje zemského a pod ztra- Tuto sě praví o ve- dení práva. 12. t) ,z toho‘ B I, bIII. — 8) Palacký četl (AČ. II. 488): ,vydřieti'. Rkpy píší: wydrzieti“, což lze ovšem čísti tak i onak, kromě rkpu a, b II; b III, který píše: ,wydrzeti'. — h) řádnú“ A. — ) o dědiny, aby každý“ B I. — k) ,svobodenstvie a11, B, B In2, BII, b 1na b II, 3. — 1) ,svobodenstvie‘ as, B, B 1, b I„ „ b II„, B II. m ,věda“ A, an; původně též A1, pak opraveno ve: ,veda“. — ") ,v ty“ b III, 2. — ,zemský“ B I. — P) *interpol: ,velmi ode všech“ b III 2. — 1) „odbojují“ BI, — %) b I, „; ,odbojuje b II, — ") *interpol: ,pro svobodu práva' B II, b II„ 2. B II, — s) „Ale — mrtvi“ chybí b I. — t) ,slovy“ BI,. — “) *interpol: „neb úřad“ B II, b III. — v) „král b I. — *) ,vědúc“ B, bII, BII. — 7) ,ruka svobodná bránila. A ještě v naději boží brániti má jako česká hlava své cti!“ b I3. 2) Vzorem obecný nález z 1378 října I. v deskách zems. II. Ulrici O, 9: „Nalezli vuobec za právo 1. 1378, že ktož by kolivěk na dvoře najvyššieho písaře král. čes., tu kdež dsky zemské jsú, kterýž nynie jest neb potom bude, nuož svój neb meč obnažil neb vytrhl, že tomu má ruka pravá uťata býti; pakli by koho až do vylitie krve ranil, hlava má jemu sťata býti.“ (Cod. j. Boh. II, 2. 28, 29, latin. Pozůstatky desk I. 455). Nález je shodný s Řádem práva zems. (buď bylo jeho znění přijato odtud, neb jde tu o interpolaci) čl. 46: „Když by kto před králem nebo před plným súdem mečem neb nožem druhého do krve ranil, buď nižší nebo vyšší, tehdy hned má jemu ruka utata býti a dále čl. 41: „Když by kto před králem neb před súdem plným svým počátkem koho zabil, byl-li by tu dopaden, má ihned sťat býti ...“ O trestní stránce srov. Solnař, Z děj. čes. trest. práva (1921) 8 a 14, jakož Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 32, 37 a úvod str. 39, 40, 48, 49, 61 a 83 pozn. g. 13. a) ,Po‘ az B (oprav. rukou XV. stol. v: ,Na5, — b) ,záhubci“ ap 11, B, b I1.
Článek 12.—13. 125 nemohl sě toho práva vydržěti' neb zniknúti pro ižádnú“ věc a najviec o dědinu svobodnú každý mohl připraven býti právem přěd pány a na jich súdu a nálezu dosti jmieti, tolik jedno vyjmúce svobodstvie“ královo; a to svobodstvie' úřad pražský vplně vie, v čem a kterak má právo veda' králi o kom uvěřiti. A proto slove svobodné, neb ty“ časy dřěvnie nález panský moc jměl proti člověku každému a byl držán a ktož proti práva obyčeji odbíjejí« neb othánie právo, co učinil, toho sú páni mstili velmi skutečně. Ale tyto časy mstie jedno řěčí a skutci jsú mrtvi'. Dřěvnie časy, ktož přěd úřadem slovem' neb řěčí zavinil, inhed u věži vsazen byl; a ktož svú braň obnažil, ruka jemu byla uťata; a ktož ranil neb skutkem udeřil, hlava jemu na prahu, kdež právo“ bylo, ihned sťata. A to ten dobrý ciesař Karel' své časy věrně do smrti vedl2. Proto bylo právo svobodné, neb jeho ruka svobodná bránila; ale již jest robotné, neb právo vedúc* a náklady činiec, pomoci a obrany ot práva nemají. Buď toho Bohu žel a dobrým lidem!". 13. Na“ tom také právu svobodném o každú věc, buď o dědinu, o dluh, o škodu, nepřiezeň, mord, násilé, podávenie, únos neb očkoli, každý člověk jmá dosti jmieti, jiných všěch věcí neb pomst nechaje pod pokutú cti, viery a vyhnánie z země za zhúbci“ a zloděje zemského a pod ztra- Tuto sě praví o ve- dení práva. 12. t) ,z toho‘ B I, bIII. — 8) Palacký četl (AČ. II. 488): ,vydřieti'. Rkpy píší: wydrzieti“, což lze ovšem čísti tak i onak, kromě rkpu a, b II; b III, který píše: ,wydrzeti'. — h) řádnú“ A. — ) o dědiny, aby každý“ B I. — k) ,svobodenstvie a11, B, B In2, BII, b 1na b II, 3. — 1) ,svobodenstvie‘ as, B, B 1, b I„ „ b II„, B II. m ,věda“ A, an; původně též A1, pak opraveno ve: ,veda“. — ") ,v ty“ b III, 2. — ,zemský“ B I. — P) *interpol: ,velmi ode všech“ b III 2. — 1) „odbojují“ BI, — %) b I, „; ,odbojuje b II, — ") *interpol: ,pro svobodu práva' B II, b II„ 2. B II, — s) „Ale — mrtvi“ chybí b I. — t) ,slovy“ BI,. — “) *interpol: „neb úřad“ B II, b III. — v) „král b I. — *) ,vědúc“ B, bII, BII. — 7) ,ruka svobodná bránila. A ještě v naději boží brániti má jako česká hlava své cti!“ b I3. 2) Vzorem obecný nález z 1378 října I. v deskách zems. II. Ulrici O, 9: „Nalezli vuobec za právo 1. 1378, že ktož by kolivěk na dvoře najvyššieho písaře král. čes., tu kdež dsky zemské jsú, kterýž nynie jest neb potom bude, nuož svój neb meč obnažil neb vytrhl, že tomu má ruka pravá uťata býti; pakli by koho až do vylitie krve ranil, hlava má jemu sťata býti.“ (Cod. j. Boh. II, 2. 28, 29, latin. Pozůstatky desk I. 455). Nález je shodný s Řádem práva zems. (buď bylo jeho znění přijato odtud, neb jde tu o interpolaci) čl. 46: „Když by kto před králem nebo před plným súdem mečem neb nožem druhého do krve ranil, buď nižší nebo vyšší, tehdy hned má jemu ruka utata býti a dále čl. 41: „Když by kto před králem neb před súdem plným svým počátkem koho zabil, byl-li by tu dopaden, má ihned sťat býti ...“ O trestní stránce srov. Solnař, Z děj. čes. trest. práva (1921) 8 a 14, jakož Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 32, 37 a úvod str. 39, 40, 48, 49, 61 a 83 pozn. g. 13. a) ,Po‘ az B (oprav. rukou XV. stol. v: ,Na5, — b) ,záhubci“ ap 11, B, b I1.
Strana 126
126 Článek 13.—14. cením' svého statku všěho i nápadu, [jakožto panský obecný nález svědčí a ve dskách zemských popsána jest]i. Ale pohřiechu již mnozí práva nechavše jinak svú vóli vedú. A proč to? Jedno“, že vina pomsty nejmá ať kdež vina lehce sejde“, tuť ráda vuole zlá panuje, nad níž by vždy pomsta měla býti'. Tuto sě praví, ktož právem chce svého doby- ti, kde toho má hledati a kterak do- byti“. 14. Ktož pak chce svého dobyti právem tiem svobodným zemským a z panského počestného řádu nevyjíti, ten má taktol učiniti o každú věc neb nehodu, což sě jemu od jeho děje protivníka: jdi v Praze v ten dvór“, kdež dsky zemské a stolice úřědníkóv pražských jsú a tu písařě“ nalezne, jenž ty věci“ potřěbné jedná a také starostu komorníkovu“, ješto je jakožto posly všie země vydávát a tu podlé jich rady k své potřěbě, jakž tvá pravda záleží, žádaj komorníka na póhon; ten hned bude dán. A ty póhon vlož ve dsky k roku, kterýž tobě písaře povie a pak na ten rok stój a učiň tak, jakž budeš naučen, řěčníka sobě dobuda. A bude-liť rok tvého svědčenie" jalový, to jest kromě rokóv, na nichž žaloby prochodie', ale podlé naučenie rok sobě opravíš k těm rokóm, v nichž žaloby jdú. A tu pak na ty roky kaž ot sebe žalovati, jakž tvá přě záleží. Ale že podlé příčiny mnohých vin mnoho jest žalob jiných a jiných a také póhonové rozlični, to chci, 13. 6) ,pod zatracením a1 b II3; pod zbavením“ a1. — d) ,psán“ a1 B. e) ,Jedné‘ a,, b 11. — f) ,ale B. — 8) ,když b 11 ß II. — h) ,scházie“ b I3, b II„ ß II; ,zacházie“ b IIa (oprav.: scházie“). — i) ,Ale — býti chybí b I1 3; ,nad níž — býti“ chybí b III3. 1) Slova ,jakožto — popsán jest“ jsou zřejmou vsuvkou at Ondřejovou, at cizí. Neboť zákaz soukromé msty mimosoudní (srov. k tomu Rauscher, Usmrcení člověka (1928) 37) byl zapsán jako obecný nález do desk zemských Štěpánových K, 17 a K, 18. po př. podle svědectví Knížek nálezů s. zems. (AČ. XIX. 518, čl. 15.) K, 19 až r. 1402. Zprávy o tomto nálezu čerpáme jednak od Všehrda II. 21. § 14. a III. 23, § 1., jednak od samotného Ondřeje, který uvádí je v ,Nálezích' čl. 106.—108. (srov. Cod. j. Boh. II, 2. 44—5). Předtím jen v zápise kr. Václava IV. z 30. května 1395 Jednotě panské (AČ. I. 57) bylo ustanoveno: „Také aby v popravy ti nesahali, ješto s právem sáhnúti ne- mají, než popravce k tomu zjednaní podlé starého ustavenie“. Poněvadž pak není možno tento článek podle jeho zařazení datovati léty pozdějšími než 1395, jde tu o zřejmou vsuvku, kterou buď učinil sám Ondřej při konečné revisi rozšíření knihy po r. 1402, neb o interpolaci pozdějších písařů odkazujících neporozuměním mylně na nálezy citované i u Ondřeje v čl. 106.—108. Srov. úvod str. 62. 14. “) , Když chceš koho pohnati“ B; ,Ktož práva žádá“ B I1. — b) ,v ten duom neb dvuor' B 11.— 6),písař' b III1. — d) *interpol: ,lidem‘ B II, b II2. — é) [sicl] A, A1; „komorníkova“ BI,; „komorníkuov“ B I1, b 11 3 b II, b IIII; „komorničieho“ a3 43 5. — t) ,vydávaje“ A1; ,zjednává neb vydává“ B. — 6) *interpol: s starostú komor- ničí BII, b II3. — h) „svědectvie“ a1 bII1 2. — i) ,pochodie a1, bIII; tvého svědčenie póhonu i žaloby o menší věc, tehda žalobu vlož ve dsky, pakli by byl póhon z většie věci“ b II3. — k) ,opravieš BII. — 1) ,příčin“ B I1 b13, b II1. 1) Srov. Řád práva zems. čl. 1. a 9. Srov. úvod str. 13 a 65.
126 Článek 13.—14. cením' svého statku všěho i nápadu, [jakožto panský obecný nález svědčí a ve dskách zemských popsána jest]i. Ale pohřiechu již mnozí práva nechavše jinak svú vóli vedú. A proč to? Jedno“, že vina pomsty nejmá ať kdež vina lehce sejde“, tuť ráda vuole zlá panuje, nad níž by vždy pomsta měla býti'. Tuto sě praví, ktož právem chce svého doby- ti, kde toho má hledati a kterak do- byti“. 14. Ktož pak chce svého dobyti právem tiem svobodným zemským a z panského počestného řádu nevyjíti, ten má taktol učiniti o každú věc neb nehodu, což sě jemu od jeho děje protivníka: jdi v Praze v ten dvór“, kdež dsky zemské a stolice úřědníkóv pražských jsú a tu písařě“ nalezne, jenž ty věci“ potřěbné jedná a také starostu komorníkovu“, ješto je jakožto posly všie země vydávát a tu podlé jich rady k své potřěbě, jakž tvá pravda záleží, žádaj komorníka na póhon; ten hned bude dán. A ty póhon vlož ve dsky k roku, kterýž tobě písaře povie a pak na ten rok stój a učiň tak, jakž budeš naučen, řěčníka sobě dobuda. A bude-liť rok tvého svědčenie" jalový, to jest kromě rokóv, na nichž žaloby prochodie', ale podlé naučenie rok sobě opravíš k těm rokóm, v nichž žaloby jdú. A tu pak na ty roky kaž ot sebe žalovati, jakž tvá přě záleží. Ale že podlé příčiny mnohých vin mnoho jest žalob jiných a jiných a také póhonové rozlični, to chci, 13. 6) ,pod zatracením a1 b II3; pod zbavením“ a1. — d) ,psán“ a1 B. e) ,Jedné‘ a,, b 11. — f) ,ale B. — 8) ,když b 11 ß II. — h) ,scházie“ b I3, b II„ ß II; ,zacházie“ b IIa (oprav.: scházie“). — i) ,Ale — býti chybí b I1 3; ,nad níž — býti“ chybí b III3. 1) Slova ,jakožto — popsán jest“ jsou zřejmou vsuvkou at Ondřejovou, at cizí. Neboť zákaz soukromé msty mimosoudní (srov. k tomu Rauscher, Usmrcení člověka (1928) 37) byl zapsán jako obecný nález do desk zemských Štěpánových K, 17 a K, 18. po př. podle svědectví Knížek nálezů s. zems. (AČ. XIX. 518, čl. 15.) K, 19 až r. 1402. Zprávy o tomto nálezu čerpáme jednak od Všehrda II. 21. § 14. a III. 23, § 1., jednak od samotného Ondřeje, který uvádí je v ,Nálezích' čl. 106.—108. (srov. Cod. j. Boh. II, 2. 44—5). Předtím jen v zápise kr. Václava IV. z 30. května 1395 Jednotě panské (AČ. I. 57) bylo ustanoveno: „Také aby v popravy ti nesahali, ješto s právem sáhnúti ne- mají, než popravce k tomu zjednaní podlé starého ustavenie“. Poněvadž pak není možno tento článek podle jeho zařazení datovati léty pozdějšími než 1395, jde tu o zřejmou vsuvku, kterou buď učinil sám Ondřej při konečné revisi rozšíření knihy po r. 1402, neb o interpolaci pozdějších písařů odkazujících neporozuměním mylně na nálezy citované i u Ondřeje v čl. 106.—108. Srov. úvod str. 62. 14. “) , Když chceš koho pohnati“ B; ,Ktož práva žádá“ B I1. — b) ,v ten duom neb dvuor' B 11.— 6),písař' b III1. — d) *interpol: ,lidem‘ B II, b II2. — é) [sicl] A, A1; „komorníkova“ BI,; „komorníkuov“ B I1, b 11 3 b II, b IIII; „komorničieho“ a3 43 5. — t) ,vydávaje“ A1; ,zjednává neb vydává“ B. — 6) *interpol: s starostú komor- ničí BII, b II3. — h) „svědectvie“ a1 bII1 2. — i) ,pochodie a1, bIII; tvého svědčenie póhonu i žaloby o menší věc, tehda žalobu vlož ve dsky, pakli by byl póhon z většie věci“ b II3. — k) ,opravieš BII. — 1) ,příčin“ B I1 b13, b II1. 1) Srov. Řád práva zems. čl. 1. a 9. Srov. úvod str. 13 a 65.
Strana 127
Článek 14.—16. 127 ihned počna od póhonu do svědčenie a od svědčenie do žaloby a ot žaloby do pře ztracenie aneb do přísahy, pořád psáti" podlé mého malého smysla, což sem o tom slyšal, vídal“ a svú rukú psal. A prosím, by mi bylo tolik věřěno, dokudž naučenie lepšieho nebude°. Tuto sě již praví o póho- niech etc. 15. Jsú rozliční póhonové: někteří z dědin dědických, druzí z zá- stavných nebo z věna, jiní z rozličných násilí“, jakožto z mordu, z výboje, z podávenie panenského neb vdovieho, z únosu', z zlata ukradenie, z ko- bylého“ pole, z velikého“ dluhu neb základu i z jiných věcí, jenžto jdú k dědictví neb poslúpenství“. A ti všickni póhoni jdú trojím póhonem, ale jinak a jinak, jakož dole psáno bude, kromě žen vdovi, jímžto právo z mi- losti panské jest dáno, aby jedniem póhonem z své zástavy věnné mohly pohoniti k svým dskám, ač ve dskách mají. Pakli jměly s stúpením přěd lidmi svatebními, tehda také musie trojím póhonem“ pohoniti'. Neb opět, ač by stav svój proměnila vdova která a muži vložila ve dsky, tehda musí muž pohoniti pónonem trojím“. A ten každý trój pónon nejmá po- třěby“, by byl osvědčován sudiemu neb komorník druhu“, neb jiného svědectvie' potřěbuje. A kterak sě ti třie póhonové mají konati, to starosta komorničí jmá věděti, v kterých neděléch neb k kterým rokóm“; toho' sě jedno vystřieci, aby ižádný z těch tří póhonóv póhon nejměl méně k svědčení dvú nedělí a výše šesti. A tak ot suchých dní do suchých dní“ úplně mají třie zběhnúti' póhonové a pak kterak který jde neb jíti má póhon, slyš dole“. 16. Najprvé o dědictvie od přědkóv přišlé, buďto poslúpenstvím“ Najprvé póhon o dědictvie. 14. m) odtud chybí až do konce ß I1 2 3. — ") vydral' [sicl] B. — °) ,psal od starých časů nemylně“ b I1 3 A — nebude“ chybí b II3. 15. 4) Celý článek chybí a7 — b) ,z dědiny dědické“ B. — 6) ,z zastavených“ a11, b 11 2. — d) ,z vin‘ B, b II,, b III3. — e) ,násilích B. — t),z podávenie, z únosu“ BI1; ,vdovského, z únosu“ B,b III 2 b III.. — 8),bílého' b I1. — h) ,z všelikého pole“ BI1.— i) ,poslušenství“ An 2 B,b In 2, b III3. — k),obyčejem B. — 1) *interpol:,Stú- penie slove, když se dva složita s zbožiem kterýmž koli a pak z tú dvú jeden umře a druhému zbožie zuostane přd lidmi svatebními“ b I2. — m) ,Neb — trojím“ chybí b IIII B I1. — ") »potřěbie“ B. — o) ,komorníku druhému“ b III. [později připsáno též B I1]; „komornič druhu“ b I1; „komorničiemu druhu“ b III 2. — P) „svěd- čenie“ B 11. — 4) „neb kterým rokem b 11 2 3. — 7) „A toho“ 11. — s) ,do — dní“ chybí b I1. — t) ,se zběhnúti b1 bIII. — “) jde, čti duole“ BI,; ,póhon, uslyšíš“ B II; ,póhon čti' a2; ,póhon, dole stojí psáno“ p In 2 3; ,slyš dále“ B I1 bI3, bII1 2, b III1, 2; ,dále“ b II3. 1) Srov. čl. 17. — 2) Srov. čl. 93; viz Kozáková, Právní postavení ženy (1926) 60, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 8, 25. 16. ") ,poslušenstvím' a v A1 B, b I3, b II2, b III3 B I1.
Článek 14.—16. 127 ihned počna od póhonu do svědčenie a od svědčenie do žaloby a ot žaloby do pře ztracenie aneb do přísahy, pořád psáti" podlé mého malého smysla, což sem o tom slyšal, vídal“ a svú rukú psal. A prosím, by mi bylo tolik věřěno, dokudž naučenie lepšieho nebude°. Tuto sě již praví o póho- niech etc. 15. Jsú rozliční póhonové: někteří z dědin dědických, druzí z zá- stavných nebo z věna, jiní z rozličných násilí“, jakožto z mordu, z výboje, z podávenie panenského neb vdovieho, z únosu', z zlata ukradenie, z ko- bylého“ pole, z velikého“ dluhu neb základu i z jiných věcí, jenžto jdú k dědictví neb poslúpenství“. A ti všickni póhoni jdú trojím póhonem, ale jinak a jinak, jakož dole psáno bude, kromě žen vdovi, jímžto právo z mi- losti panské jest dáno, aby jedniem póhonem z své zástavy věnné mohly pohoniti k svým dskám, ač ve dskách mají. Pakli jměly s stúpením přěd lidmi svatebními, tehda také musie trojím póhonem“ pohoniti'. Neb opět, ač by stav svój proměnila vdova která a muži vložila ve dsky, tehda musí muž pohoniti pónonem trojím“. A ten každý trój pónon nejmá po- třěby“, by byl osvědčován sudiemu neb komorník druhu“, neb jiného svědectvie' potřěbuje. A kterak sě ti třie póhonové mají konati, to starosta komorničí jmá věděti, v kterých neděléch neb k kterým rokóm“; toho' sě jedno vystřieci, aby ižádný z těch tří póhonóv póhon nejměl méně k svědčení dvú nedělí a výše šesti. A tak ot suchých dní do suchých dní“ úplně mají třie zběhnúti' póhonové a pak kterak který jde neb jíti má póhon, slyš dole“. 16. Najprvé o dědictvie od přědkóv přišlé, buďto poslúpenstvím“ Najprvé póhon o dědictvie. 14. m) odtud chybí až do konce ß I1 2 3. — ") vydral' [sicl] B. — °) ,psal od starých časů nemylně“ b I1 3 A — nebude“ chybí b II3. 15. 4) Celý článek chybí a7 — b) ,z dědiny dědické“ B. — 6) ,z zastavených“ a11, b 11 2. — d) ,z vin‘ B, b II,, b III3. — e) ,násilích B. — t),z podávenie, z únosu“ BI1; ,vdovského, z únosu“ B,b III 2 b III.. — 8),bílého' b I1. — h) ,z všelikého pole“ BI1.— i) ,poslušenství“ An 2 B,b In 2, b III3. — k),obyčejem B. — 1) *interpol:,Stú- penie slove, když se dva složita s zbožiem kterýmž koli a pak z tú dvú jeden umře a druhému zbožie zuostane přd lidmi svatebními“ b I2. — m) ,Neb — trojím“ chybí b IIII B I1. — ") »potřěbie“ B. — o) ,komorníku druhému“ b III. [později připsáno též B I1]; „komornič druhu“ b I1; „komorničiemu druhu“ b III 2. — P) „svěd- čenie“ B 11. — 4) „neb kterým rokem b 11 2 3. — 7) „A toho“ 11. — s) ,do — dní“ chybí b I1. — t) ,se zběhnúti b1 bIII. — “) jde, čti duole“ BI,; ,póhon, uslyšíš“ B II; ,póhon čti' a2; ,póhon, dole stojí psáno“ p In 2 3; ,slyš dále“ B I1 bI3, bII1 2, b III1, 2; ,dále“ b II3. 1) Srov. čl. 17. — 2) Srov. čl. 93; viz Kozáková, Právní postavení ženy (1926) 60, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 8, 25. 16. ") ,poslušenstvím' a v A1 B, b I3, b II2, b III3 B I1.
Strana 128
128 Článek 16.—18. Tuto jest řád poho- niti o zá- stavách.“ Čte sě, kte- rak k takým póhonóm jsú žaloby pravé, zna- menaj.“ neb kúpením neb jinak kterak koli přišlým, póhon má trój jítil, ktož by toho byl zbaven bezprávně. Prvý rok položiti' na dvě nedělí k svědčení“ a když ten rok mine a bude dokonán, jakž právo, pak druhý vloží a též dokoná a třětí vždy na suché dny potom“ příštie a tu pak, ač páni súd osadie, má žaloba jíti“. Ale pohnaný v těch třěch póhoniech nenie dlužen státi nežť na posledniem, tu kdež má dáti odpověď žalobě, leč by, maje co činiti, poručníky své sobě zjednal a zdělal na prvý“ neb na druhý rok svěd- čenie“. Tiť mohú' miesto pohnaného otpověď dáti na zisk i na ztrátu". 17. Ale“ o zástavách též trój póhon týmž během kromě věn žen- ských“ i, o něž též, jakož jsem napřěd psal“. 18. K takým póhonóm' jsú právem žaloby zjednány tak, jakž každého pravda záleží: onoho po otci nedielném, onoho po bratru, onoho po dědu“, onoho po společníku, onoho po dání“, onoho po kúpení, onoho po králi, že jemu ty dědiny dal i dáti mohl, obdržav plným' právem po smrti takého as takého" a tak o všie spravedlnosti, jakož kto k čemu neb kterým“ dědinám právo jmá. A pak po žalobách u právě běží panský nález, jenž má konečně bez dalšieho otvolánie držán býti a úřadem po jich právu dání pomocen konečně“. To jest o dědictvie. Ale o kúpené dědiny pohnaný má po žalobě hned zástupce" neb zprávce své, ač které má, jmenovati a k těm má rok mieti a těch má požiti podlé svých desk". 16. b) ,požiti b I1 2 3. — c) ,k usvědčení B I1; k vysvědčení b III3. — d) potom hned“ B; ,najprvé“ b II2 3. — 6) ,žaloba ve dsky vepsána býti“ BII, b II1 2 3. t) jedno“ B II; jedné“ b III. — 8) ,naj prvý“ [sicl] A. — h) ,činiti, na prvém neb na druhém póhonu poručníky sobě zjednal a zdělal“ B II, b III b III3. —*) ,A tu poručník muož“ b III3. — k) „na stravu“ [sic!] b I1. 1) Vzorem Officium circa tab. t. 5. (Cod. j. Boh. II, 2. 257): ,Pro hereditate trina citatio. Z dědin truoj póhon má jíti'. Srov. též Maj. Car. čl. 68. Viz Rauscher, Děd. právo (1922) 12 a úvod k tomuto vydání str. 66. 17. ") �Tuto řád pohoniti o staviech' B I,; rkp B, b II„ 2 BI1 spojuje tento článek s předcházejícím. — b) A také“ B, bII1. — 6) ,zemských A2. — d) ,jakož napřěd psáno stojí“ B In 2 3; *interpol: ,kterak sú žaloby kterakým póhonem“ B I1- 1) Srov. čl. 15. Také úvod str. 13, 66. 18. “) ,O žalobách k těm póhonóm b l1 2 3; celý článek chybí a7. — b) ,S takým póhonem' B, B II, B 12. — 6) ,pravé“ B 11, BII, b 1„ 2 3. — d) ,dielu“ B I2. — e) ,po poddání b IIII; podánie a, bI1. — t) ,pravým“ b 11 bII1 2. — 6) chybí a1 B, b III. — h) ,k kterým“ B12. — i) ,po žalobě v právě B; po žalobě v práviech b III1. — k) ,pomocen býti b II„ 2. — b) pohnánie“ b IIII; ,póhony“ b 11. — m) ,zá- stupcě A,; ,sstupcě“ BI1. — ") těm rok má k sehnánie na prvnie suché dny před pány komorníkem a těch má požiti vedlé svých desk“ B II, b II„ 2; ,požiti k prvním rokóm panským“ ß 11.
128 Článek 16.—18. Tuto jest řád poho- niti o zá- stavách.“ Čte sě, kte- rak k takým póhonóm jsú žaloby pravé, zna- menaj.“ neb kúpením neb jinak kterak koli přišlým, póhon má trój jítil, ktož by toho byl zbaven bezprávně. Prvý rok položiti' na dvě nedělí k svědčení“ a když ten rok mine a bude dokonán, jakž právo, pak druhý vloží a též dokoná a třětí vždy na suché dny potom“ příštie a tu pak, ač páni súd osadie, má žaloba jíti“. Ale pohnaný v těch třěch póhoniech nenie dlužen státi nežť na posledniem, tu kdež má dáti odpověď žalobě, leč by, maje co činiti, poručníky své sobě zjednal a zdělal na prvý“ neb na druhý rok svěd- čenie“. Tiť mohú' miesto pohnaného otpověď dáti na zisk i na ztrátu". 17. Ale“ o zástavách též trój póhon týmž během kromě věn žen- ských“ i, o něž též, jakož jsem napřěd psal“. 18. K takým póhonóm' jsú právem žaloby zjednány tak, jakž každého pravda záleží: onoho po otci nedielném, onoho po bratru, onoho po dědu“, onoho po společníku, onoho po dání“, onoho po kúpení, onoho po králi, že jemu ty dědiny dal i dáti mohl, obdržav plným' právem po smrti takého as takého" a tak o všie spravedlnosti, jakož kto k čemu neb kterým“ dědinám právo jmá. A pak po žalobách u právě běží panský nález, jenž má konečně bez dalšieho otvolánie držán býti a úřadem po jich právu dání pomocen konečně“. To jest o dědictvie. Ale o kúpené dědiny pohnaný má po žalobě hned zástupce" neb zprávce své, ač které má, jmenovati a k těm má rok mieti a těch má požiti podlé svých desk". 16. b) ,požiti b I1 2 3. — c) ,k usvědčení B I1; k vysvědčení b III3. — d) potom hned“ B; ,najprvé“ b II2 3. — 6) ,žaloba ve dsky vepsána býti“ BII, b II1 2 3. t) jedno“ B II; jedné“ b III. — 8) ,naj prvý“ [sicl] A. — h) ,činiti, na prvém neb na druhém póhonu poručníky sobě zjednal a zdělal“ B II, b III b III3. —*) ,A tu poručník muož“ b III3. — k) „na stravu“ [sic!] b I1. 1) Vzorem Officium circa tab. t. 5. (Cod. j. Boh. II, 2. 257): ,Pro hereditate trina citatio. Z dědin truoj póhon má jíti'. Srov. též Maj. Car. čl. 68. Viz Rauscher, Děd. právo (1922) 12 a úvod k tomuto vydání str. 66. 17. ") �Tuto řád pohoniti o staviech' B I,; rkp B, b II„ 2 BI1 spojuje tento článek s předcházejícím. — b) A také“ B, bII1. — 6) ,zemských A2. — d) ,jakož napřěd psáno stojí“ B In 2 3; *interpol: ,kterak sú žaloby kterakým póhonem“ B I1- 1) Srov. čl. 15. Také úvod str. 13, 66. 18. “) ,O žalobách k těm póhonóm b l1 2 3; celý článek chybí a7. — b) ,S takým póhonem' B, B II, B 12. — 6) ,pravé“ B 11, BII, b 1„ 2 3. — d) ,dielu“ B I2. — e) ,po poddání b IIII; podánie a, bI1. — t) ,pravým“ b 11 bII1 2. — 6) chybí a1 B, b III. — h) ,k kterým“ B12. — i) ,po žalobě v právě B; po žalobě v práviech b III1. — k) ,pomocen býti b II„ 2. — b) pohnánie“ b IIII; ,póhony“ b 11. — m) ,zá- stupcě A,; ,sstupcě“ BI1. — ") těm rok má k sehnánie na prvnie suché dny před pány komorníkem a těch má požiti vedlé svých desk“ B II, b II„ 2; ,požiti k prvním rokóm panským“ ß 11.
Strana 129
Článek 19. 129 19. Ale k těmto póhonóm také trojím' o mordl, o únos2, o podávenie Ktož by koho chtěl panen“ neb vdov“ jdú“ při póhoniech jiná ohrazenie neb opovědi. Naj- o hlavu po- prvé o hlavu nebo o mordu4, když sě ot koho stane čiemu otci, bratru hnati aneb neb strýci neb strýčenci“ neb jinému“ po meči' přieteli, když sě mord o únos, tu stane, jest potřěba, aby ihned utekl sě k úřadu a ku purkrabí pražskému čti.“ obžalovati toho skutku“ a od úřada komorníka prositi na ohledánie toho mordu, kdy sě stal a kterými ranami a móže-li“ rúcho krvavé mieti, to okázati“. A též o únos“ komorník má slyšěti súsedy“, kde panna neb vdova byla, byl-li úp°, křik' neb které dobývanie z tvrze neb z chalupy' neb na cěstě svobodné. A to když komorník obé sezná, tehda tepruv potom póhon má jíti trój, jakož právo; a když přijde svědčenie, tehda rúcho krvavé okázati přěd úřadem a s ním sě třikrát opověděti ráno, v poledne a k večeru a ta' opověď má býti přěd úřadem“ i přěd pražským purkrabí. A to póvod činiti má tři dni pořád a vždy tak. Ale o únos má ta paní unesená postavena býti přěd úřadem a jejie vyznánie znamenáno od písařě a má hned do súdu panského dána býti“ k svatému Jiří abatyši a tu má chována býti do panského súdu. A má jie abatyše tak chovati, aby s ní žádný mluviti nemohl s žádné strany.A když súd přijde a páni sedú“ na súdě, tu má ta' paní státi a z svého násilé žalovati po řěčníku 19. 4) Celý článek chybí ß I3. — b) *interpol: ,póhonem“ B 11. — c) ,panny“ B I2; ,panenské b II1 2. — d) ,vdovy BI,; vdovské“ b III 2. — e) „jsú“ BI1, b I1. — t) ,ohraženie“ b I1 [zoznačuje tečkou!]. — 8), neb strýčenci chybí B II, b II„ 2, b III1. — h) jiným b 13. — i), po moci' A,; ,po erbu b II1 2. — k) ,ten skutek' B 1,, b II1 2, 3. b) *interpol: „kterým obyčejem“ B I1. — m) ,móžeš-li“ B. — ") súsědy“ B, b II2; — „súdě“ B I,, bI1. — °) jest BI, b II1 2;,úpěj“ b II3. — ?) ,pokřik B I2. — 4) ,z tvrzě“ b IIII. — 7) ,z domu“ b II„ 2. — s) ,s večerou“ b I3. — t) *interpol: „jistá“ ap. — “) a s ním — před úřadem“ chybí B 1,, b II2. — v) *interpol: a jíti b II1 2. — W) *interpol: „neb jinde, kdež panny sě svolily“ b I1 2 3; *interpol: „na hrad pražský“ b II2. — *) „sědnú“ B I1. — 7) *interpol: ,panna neb' B II, b II1 2. 1) Srov. kn. Rožm. 180. (vyd. Brandlovo 81) a dále Off. circa tab. t. 6. (Cod. j. B. II, 2. 257):,Pro capite trina citatio. Z hlavy truoj póhon‘. — 2) Viz Rád práva zems. 85: „Když by kto komu dceru unesl vdovu a otec chtěl z toho pohoniti, bez opovědi má trój póhon učiniti...“. — 3) Srov. kn. Rožm. 182. (vyd. Brandlovo 81): „Z po- dávenie ženy trój póhon...“. Srov. čl. Ondřejův 28. — 4) Srov. Řád práva zems. 87., Rauscher, Usmrcení člověka (1907) 3, 79. Viztéž Všehra III. 24, § 11.— 5) Řád práva zems. 9:,rúcho krvavé pokázati a čl. 1: ,tu pojma komorníka a rány jeho a rúcho za- krvavené jeho, v kterémž jest zabit...“. — 6) Srov. kn. Rožm. 183 (vyd. Brandl. 81). — 7) Řád práva zemského čl. 52: „když by kto z násilé nočnieho koho chtěl pohoniti, má tento řád zachova i: když mu sě násilé děje, má súsědy obapolně při- úpěti neb přivolati a jim to osvědčiti...“. Srov. Ondřejův čl. 28. — 8) Řád práva zems. čl. 84: „Když by kto koho pro dceru chtěl pohoniti, má trój póhon učiniti... Tehdy otec její má pánóv prositi, aby jeho dcera z práva byla postavena přede pány a páni mají nalézti, že to má býti, i mají tu jistú dceru dáti do kláštera k svatému Jiří na hradě pražském i má býti chována mezi jeptiškami až do súdu za šest neděl. A když by prvý súd byl, tehdy má tázána býti v šraňcích ...“. Srov. Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 52, 66, Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 36 a úvod k tomuto vydání str. 37, 62 a 66. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česka. 9
Článek 19. 129 19. Ale k těmto póhonóm také trojím' o mordl, o únos2, o podávenie Ktož by koho chtěl panen“ neb vdov“ jdú“ při póhoniech jiná ohrazenie neb opovědi. Naj- o hlavu po- prvé o hlavu nebo o mordu4, když sě ot koho stane čiemu otci, bratru hnati aneb neb strýci neb strýčenci“ neb jinému“ po meči' přieteli, když sě mord o únos, tu stane, jest potřěba, aby ihned utekl sě k úřadu a ku purkrabí pražskému čti.“ obžalovati toho skutku“ a od úřada komorníka prositi na ohledánie toho mordu, kdy sě stal a kterými ranami a móže-li“ rúcho krvavé mieti, to okázati“. A též o únos“ komorník má slyšěti súsedy“, kde panna neb vdova byla, byl-li úp°, křik' neb které dobývanie z tvrze neb z chalupy' neb na cěstě svobodné. A to když komorník obé sezná, tehda tepruv potom póhon má jíti trój, jakož právo; a když přijde svědčenie, tehda rúcho krvavé okázati přěd úřadem a s ním sě třikrát opověděti ráno, v poledne a k večeru a ta' opověď má býti přěd úřadem“ i přěd pražským purkrabí. A to póvod činiti má tři dni pořád a vždy tak. Ale o únos má ta paní unesená postavena býti přěd úřadem a jejie vyznánie znamenáno od písařě a má hned do súdu panského dána býti“ k svatému Jiří abatyši a tu má chována býti do panského súdu. A má jie abatyše tak chovati, aby s ní žádný mluviti nemohl s žádné strany.A když súd přijde a páni sedú“ na súdě, tu má ta' paní státi a z svého násilé žalovati po řěčníku 19. 4) Celý článek chybí ß I3. — b) *interpol: ,póhonem“ B 11. — c) ,panny“ B I2; ,panenské b II1 2. — d) ,vdovy BI,; vdovské“ b III 2. — e) „jsú“ BI1, b I1. — t) ,ohraženie“ b I1 [zoznačuje tečkou!]. — 8), neb strýčenci chybí B II, b II„ 2, b III1. — h) jiným b 13. — i), po moci' A,; ,po erbu b II1 2. — k) ,ten skutek' B 1,, b II1 2, 3. b) *interpol: „kterým obyčejem“ B I1. — m) ,móžeš-li“ B. — ") súsědy“ B, b II2; — „súdě“ B I,, bI1. — °) jest BI, b II1 2;,úpěj“ b II3. — ?) ,pokřik B I2. — 4) ,z tvrzě“ b IIII. — 7) ,z domu“ b II„ 2. — s) ,s večerou“ b I3. — t) *interpol: „jistá“ ap. — “) a s ním — před úřadem“ chybí B 1,, b II2. — v) *interpol: a jíti b II1 2. — W) *interpol: „neb jinde, kdež panny sě svolily“ b I1 2 3; *interpol: „na hrad pražský“ b II2. — *) „sědnú“ B I1. — 7) *interpol: ,panna neb' B II, b II1 2. 1) Srov. kn. Rožm. 180. (vyd. Brandlovo 81) a dále Off. circa tab. t. 6. (Cod. j. B. II, 2. 257):,Pro capite trina citatio. Z hlavy truoj póhon‘. — 2) Viz Rád práva zems. 85: „Když by kto komu dceru unesl vdovu a otec chtěl z toho pohoniti, bez opovědi má trój póhon učiniti...“. — 3) Srov. kn. Rožm. 182. (vyd. Brandlovo 81): „Z po- dávenie ženy trój póhon...“. Srov. čl. Ondřejův 28. — 4) Srov. Řád práva zems. 87., Rauscher, Usmrcení člověka (1907) 3, 79. Viztéž Všehra III. 24, § 11.— 5) Řád práva zems. 9:,rúcho krvavé pokázati a čl. 1: ,tu pojma komorníka a rány jeho a rúcho za- krvavené jeho, v kterémž jest zabit...“. — 6) Srov. kn. Rožm. 183 (vyd. Brandl. 81). — 7) Řád práva zemského čl. 52: „když by kto z násilé nočnieho koho chtěl pohoniti, má tento řád zachova i: když mu sě násilé děje, má súsědy obapolně při- úpěti neb přivolati a jim to osvědčiti...“. Srov. Ondřejův čl. 28. — 8) Řád práva zems. čl. 84: „Když by kto koho pro dceru chtěl pohoniti, má trój póhon učiniti... Tehdy otec její má pánóv prositi, aby jeho dcera z práva byla postavena přede pány a páni mají nalézti, že to má býti, i mají tu jistú dceru dáti do kláštera k svatému Jiří na hradě pražském i má býti chována mezi jeptiškami až do súdu za šest neděl. A když by prvý súd byl, tehdy má tázána býti v šraňcích ...“. Srov. Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 52, 66, Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 36 a úvod k tomuto vydání str. 37, 62 a 66. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česka. 9
Strana 130
130 Článek 19.—22. O sirotku řád, kterýž by let neměl etc.“ O podá- venie." a řieci, že jest její slovo. Nález pak na panské milosti. O hlavu a o mord též jedno krvavé rúcho ukázati přěd pány aneb svědectvie komorničie. 20. Pak jest-li sirotek let nemaje, tehda přietel po meči' má od sirotka přěd pány štít vzieti a též vésti, jestli třěba, pána u potaz vezma, klínem přěd se v klín udeřě, jakož ten pán naučíl. Pak nález, pomsta i dóvod má státi na panské vóli2. A tu sě bojím psáti přěs jich vuoli“. 21. O podávenie týž běh, jedno povyk dovésti a žaluje-li ona na svého násilníka, má jemu“ hlavu stietil. Pakli otec žaluje pro dceru, tehda oběma hlavu setni, když ona sě sezná, že jest to učinil s její vólí?. Ale to jest staré právo“ ; mohú páni spolu jinak nalézti. O ssutie, ktož by chtěl své dědictvie ssúti.“ 22. Ale o ssutiel jest časb, rok a den zemský dán každému, ktož své dědictvie ssúti má, a jiný nemóž ssúti, jedno strýc, bratr, strýčenec neb syn dielný aneb otec dielný“, ale jiný nic. Pak-li by otec prodal dědictvie poslúpné“ a do roka umřěl a panna dědička ostala a žádala své dědictvie 20. ") »Jestli sirotek nemaje let, ale strýce“ B I1; celý článek chybí a7. — b) chybí b 13, B II. — c) ,sě‘ A1 2. — d) ,A — vuoli chybí An 2, a2 v BI1. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 33: ,A pakli by jemu ohradil právo sirotčie, tehdy kdyby měl vstúpiti do šraňkóv a klín v ruku vzieti i udeřiti proti pohnanému, tehdy móž kterýž koli přietel jeho vstúpiti a zaň súd vésti až do bitvy.... Srov. k tomu pozn. při Ondřejových čl. 10. a 21. O poučení viz Řád práva zems. čl. 4., 11. a 12. Viz Kapras, Poručenství (1904) 27, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 64. - 2) Ondřejův odkaz na panský nález je vlastně prohlášením tohoto předpisu za odvolaný, takže ustanovení čl. 21. vztahuje se i na čl. 20. Na totéž odvolání poukázal Jireček (ČČM. XXXV. 1861, 237) při pozdější vsuvce v čl. 23. Řádu práva zems. Viz pozn. při Ondřejovu čl. 10. Srov. úvod str. 18 pozn. 77 a str. 75. 21. ") B I1. — b) *interpol: ,sama‘ b II1 2. — c) *interpol: bylo“ B I1. d) ,v starém právě“ BI1. — 1) Srov. Řád práva zemského čl. 84., 85. a zejm. 86.: ,Pakli by řekla, že ji vzal bez jejie vóle, tehdy ten muž má jéj vydán býti, aby jemu svú rukú hlavu sťala a vrátila se k otci svému věnu“. Srov. Ondřejův čl. 19. — 2) Srov. Řád práva zems. čl. 84: „A die-li, že jest s jejie vólí, tehdy má i s mužem dána býti otci tomu a on jima oběma má svú rukú hlavy stieti...“. — 3) Srov. pozn. při čl. 10. a 19. Viz Rauscher, Usmrcení člověka (1927) 28, Čáda, Ces. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 37. Srov. úvod str. 38, 75. 22. “) Chybí celý článek a;; částečně a1. — b) „Pak o ssutie hotovými penězi otbytie jest čas b II„ 2 �Pak o ssutie An2 ,Pak o ssutie jest čas' B, b IIII. — 6) ,aneb otec dielný“ chybí B. — d) *interpol: řádně naň po přáteléch spadne“ b II1 2. 1) Viz Brandl, Glossarium 321, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 77, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 15, 141, Kapras, Manž. právo majetk. (1908) 11, Rauscher, Děd. právo (1922) 27, 28, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 42. Srov. úvod str. 67.
130 Článek 19.—22. O sirotku řád, kterýž by let neměl etc.“ O podá- venie." a řieci, že jest její slovo. Nález pak na panské milosti. O hlavu a o mord též jedno krvavé rúcho ukázati přěd pány aneb svědectvie komorničie. 20. Pak jest-li sirotek let nemaje, tehda přietel po meči' má od sirotka přěd pány štít vzieti a též vésti, jestli třěba, pána u potaz vezma, klínem přěd se v klín udeřě, jakož ten pán naučíl. Pak nález, pomsta i dóvod má státi na panské vóli2. A tu sě bojím psáti přěs jich vuoli“. 21. O podávenie týž běh, jedno povyk dovésti a žaluje-li ona na svého násilníka, má jemu“ hlavu stietil. Pakli otec žaluje pro dceru, tehda oběma hlavu setni, když ona sě sezná, že jest to učinil s její vólí?. Ale to jest staré právo“ ; mohú páni spolu jinak nalézti. O ssutie, ktož by chtěl své dědictvie ssúti.“ 22. Ale o ssutiel jest časb, rok a den zemský dán každému, ktož své dědictvie ssúti má, a jiný nemóž ssúti, jedno strýc, bratr, strýčenec neb syn dielný aneb otec dielný“, ale jiný nic. Pak-li by otec prodal dědictvie poslúpné“ a do roka umřěl a panna dědička ostala a žádala své dědictvie 20. ") »Jestli sirotek nemaje let, ale strýce“ B I1; celý článek chybí a7. — b) chybí b 13, B II. — c) ,sě‘ A1 2. — d) ,A — vuoli chybí An 2, a2 v BI1. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 33: ,A pakli by jemu ohradil právo sirotčie, tehdy kdyby měl vstúpiti do šraňkóv a klín v ruku vzieti i udeřiti proti pohnanému, tehdy móž kterýž koli přietel jeho vstúpiti a zaň súd vésti až do bitvy.... Srov. k tomu pozn. při Ondřejových čl. 10. a 21. O poučení viz Řád práva zems. čl. 4., 11. a 12. Viz Kapras, Poručenství (1904) 27, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 64. - 2) Ondřejův odkaz na panský nález je vlastně prohlášením tohoto předpisu za odvolaný, takže ustanovení čl. 21. vztahuje se i na čl. 20. Na totéž odvolání poukázal Jireček (ČČM. XXXV. 1861, 237) při pozdější vsuvce v čl. 23. Řádu práva zems. Viz pozn. při Ondřejovu čl. 10. Srov. úvod str. 18 pozn. 77 a str. 75. 21. ") B I1. — b) *interpol: ,sama‘ b II1 2. — c) *interpol: bylo“ B I1. d) ,v starém právě“ BI1. — 1) Srov. Řád práva zemského čl. 84., 85. a zejm. 86.: ,Pakli by řekla, že ji vzal bez jejie vóle, tehdy ten muž má jéj vydán býti, aby jemu svú rukú hlavu sťala a vrátila se k otci svému věnu“. Srov. Ondřejův čl. 19. — 2) Srov. Řád práva zems. čl. 84: „A die-li, že jest s jejie vólí, tehdy má i s mužem dána býti otci tomu a on jima oběma má svú rukú hlavy stieti...“. — 3) Srov. pozn. při čl. 10. a 19. Viz Rauscher, Usmrcení člověka (1927) 28, Čáda, Ces. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 37. Srov. úvod str. 38, 75. 22. “) Chybí celý článek a;; částečně a1. — b) „Pak o ssutie hotovými penězi otbytie jest čas b II„ 2 �Pak o ssutie An2 ,Pak o ssutie jest čas' B, b IIII. — 6) ,aneb otec dielný“ chybí B. — d) *interpol: řádně naň po přáteléch spadne“ b II1 2. 1) Viz Brandl, Glossarium 321, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 77, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 15, 141, Kapras, Manž. právo majetk. (1908) 11, Rauscher, Děd. právo (1922) 27, 28, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 42. Srov. úvod str. 67.
Strana 131
Článek 22.—24. 131 vyplatiti, tak ssutím móže jíti. I jest právo o ssutie trój póhon2. A když prvé bude svědčenie, tehda má póvod penieze hotové čisté mieti a ty přěd úřadem okázati a žádá-li pohnaný ohledánie“ a čtenie jich, má sě státi. Bude-li co zlého nalezeno a summy podlé desk nedá, tehda póvod ztratí penieze i dědinu, penieze k úřadu a dědinu ku pohnanému. Pak-li žádati bude póvod, mají penieze u desk položeny býti a také žádá-li úřad po vysvědčenie prvém položenie peněz pro svój zisk, mají položeny býti do prósčie“ žaloby přěd pány; a nebude-li pohnaný přěd pány chtieti svých peněz vzieti a dědin póvodovi“ sstúpiti, tehda úřad má penieze mieti a dědiny póvod. Ztratí také póvod penieze na ohrazení práva, na opovědi a na počtu. V tom sě vystřieci má, aby i peněz i dědin neztratil3. Ale pohnaný také ztratiti dědiny móž bez peněz nechtěním vzetie“ peněz, opovědí, ohrazením práva a nestáním. Ale vždy penieze mají při úřadu ostati." Póhonu řád 23. O zlatol, o kobylé pole2 všě póhon trój jako o dědiny a svědomie o kobylé pole“. vésti jakožto o dědinu s očistú. 24. Pak o dluh a základ jsú jiní póhonové; nebo jestli dluh nebo základ nad deset“ kop buď věnný, buď pojičený“, vždy trój póhonl a svědkóv 22 6) *interpol: ,peněz' b II,; ohledati penieze' b II,. — t) ,položiti B. — 6) ,do prostie' An 2 B II, b II„ 2 B II; do prosté' B I1, b II;; ,do přieštie‘ B, B I2; ,do prostřední b I3; ,do prostřednie a11; do prošlé“ b III3. — h) *interpol: ,pustiti a“ B I1. — 1) interpunkce: ,póvod ztrati.' B, BI, B II, b I,, b III3. — k) [sicl] A ; ,vzíti' BI2, b I3; ostatní rkpy: ,vzieti“. — b) penězi B. — m) *interpol: a dědiny při povodu‘ as st B II, b In 2 a, b II3, b III„ 2 BI„ 2 BII. Tuto jest řád, kterak má pohoniti o dluhy a o základy etc. 2) Srov. kn. Rožm. 188. (vyd. Brandl, 81): ,Z sirotka přívuzného chtě ho chovati, trój póhon'. Off. cca tab. t. 19: ,Pro abscussa, quod ssutie dicitur, trina citatio. Z ssutie truoj póhon'. — 3) Toto místo bylo vzorem Všehrdovi V. 5, § 6: ,Pakli by ani peněz svých vzieti, ani dědictvie zastaveného pustiti a postúpiti nechtěl, co má dědic v tom činiti a zvláště, kdyby súdové nešli, v spisiech starých o práviech země české učiněných nalezeno jest, že by držitel měl takový penieze své k úřadu desk ztratiti a v dědictvie své že by se měl dědic, kterýž by vyplacoval, uvázati. Ale to jest pokuta veliká a v těchto letech jest z obyčeje vyšla“. 23. ") ,puole‘ A; B spojuje s předcházejícím článkem bez rubriky. — b) ,o dě- dinu“ b III1. — c) ,o dědiny“ B I1, B II, b I1 3, b II3. 1) Srov. Off. circa tab. t. 7: ,Pro auro trina citatio‘. — 2) Srov. Off. circa tab. t. 8: ,Pro campo equirearum trina citatio“; Řád práva zems. 62: ,Když by kto komu škodu učinil na štěpiech, na včelách, na sveřepiciech, na zlatu ... a on z toho chtěl pohoniti, najprvé tu škodu má úředníkóm pražským opověděti a komorníka vzieti na opatřenie“. Srov. kn. Rožm. čl. 161. [pouze jeden puhon] a 292—296. Viz Brandl, Gloss. 98. Srov. úvod str. 67. 24. a) ,desět“ An 2 B. — b) ,pójčený‘ An 2 B, B II BII, b In 2, 3, b II1 2, b III„ 3. 1) Srov. Off. circa tab. t. 1: �Pro debito majori trina citatio. Z dluhu truoj póhon'. Čl. 2: �Pro debito fidejussorio majori trina citatio. Z dluhu rukojemstvie velikého 9.*
Článek 22.—24. 131 vyplatiti, tak ssutím móže jíti. I jest právo o ssutie trój póhon2. A když prvé bude svědčenie, tehda má póvod penieze hotové čisté mieti a ty přěd úřadem okázati a žádá-li pohnaný ohledánie“ a čtenie jich, má sě státi. Bude-li co zlého nalezeno a summy podlé desk nedá, tehda póvod ztratí penieze i dědinu, penieze k úřadu a dědinu ku pohnanému. Pak-li žádati bude póvod, mají penieze u desk položeny býti a také žádá-li úřad po vysvědčenie prvém položenie peněz pro svój zisk, mají položeny býti do prósčie“ žaloby přěd pány; a nebude-li pohnaný přěd pány chtieti svých peněz vzieti a dědin póvodovi“ sstúpiti, tehda úřad má penieze mieti a dědiny póvod. Ztratí také póvod penieze na ohrazení práva, na opovědi a na počtu. V tom sě vystřieci má, aby i peněz i dědin neztratil3. Ale pohnaný také ztratiti dědiny móž bez peněz nechtěním vzetie“ peněz, opovědí, ohrazením práva a nestáním. Ale vždy penieze mají při úřadu ostati." Póhonu řád 23. O zlatol, o kobylé pole2 všě póhon trój jako o dědiny a svědomie o kobylé pole“. vésti jakožto o dědinu s očistú. 24. Pak o dluh a základ jsú jiní póhonové; nebo jestli dluh nebo základ nad deset“ kop buď věnný, buď pojičený“, vždy trój póhonl a svědkóv 22 6) *interpol: ,peněz' b II,; ohledati penieze' b II,. — t) ,položiti B. — 6) ,do prostie' An 2 B II, b II„ 2 B II; do prosté' B I1, b II;; ,do přieštie‘ B, B I2; ,do prostřední b I3; ,do prostřednie a11; do prošlé“ b III3. — h) *interpol: ,pustiti a“ B I1. — 1) interpunkce: ,póvod ztrati.' B, BI, B II, b I,, b III3. — k) [sicl] A ; ,vzíti' BI2, b I3; ostatní rkpy: ,vzieti“. — b) penězi B. — m) *interpol: a dědiny při povodu‘ as st B II, b In 2 a, b II3, b III„ 2 BI„ 2 BII. Tuto jest řád, kterak má pohoniti o dluhy a o základy etc. 2) Srov. kn. Rožm. 188. (vyd. Brandl, 81): ,Z sirotka přívuzného chtě ho chovati, trój póhon'. Off. cca tab. t. 19: ,Pro abscussa, quod ssutie dicitur, trina citatio. Z ssutie truoj póhon'. — 3) Toto místo bylo vzorem Všehrdovi V. 5, § 6: ,Pakli by ani peněz svých vzieti, ani dědictvie zastaveného pustiti a postúpiti nechtěl, co má dědic v tom činiti a zvláště, kdyby súdové nešli, v spisiech starých o práviech země české učiněných nalezeno jest, že by držitel měl takový penieze své k úřadu desk ztratiti a v dědictvie své že by se měl dědic, kterýž by vyplacoval, uvázati. Ale to jest pokuta veliká a v těchto letech jest z obyčeje vyšla“. 23. ") ,puole‘ A; B spojuje s předcházejícím článkem bez rubriky. — b) ,o dě- dinu“ b III1. — c) ,o dědiny“ B I1, B II, b I1 3, b II3. 1) Srov. Off. circa tab. t. 7: ,Pro auro trina citatio‘. — 2) Srov. Off. circa tab. t. 8: ,Pro campo equirearum trina citatio“; Řád práva zems. 62: ,Když by kto komu škodu učinil na štěpiech, na včelách, na sveřepiciech, na zlatu ... a on z toho chtěl pohoniti, najprvé tu škodu má úředníkóm pražským opověděti a komorníka vzieti na opatřenie“. Srov. kn. Rožm. čl. 161. [pouze jeden puhon] a 292—296. Viz Brandl, Gloss. 98. Srov. úvod str. 67. 24. a) ,desět“ An 2 B. — b) ,pójčený‘ An 2 B, B II BII, b In 2, 3, b II1 2, b III„ 3. 1) Srov. Off. circa tab. t. 1: �Pro debito majori trina citatio. Z dluhu truoj póhon'. Čl. 2: �Pro debito fidejussorio majori trina citatio. Z dluhu rukojemstvie velikého 9.*
Strana 132
132 Článek 24.—25. třeba sedmi zachovalých lidí a většie má jich strana býti z toho kraje, na kterúž dědinu póvod zří, s očistú a má veden býti v takých neděléch jako o dědiny“. Pakli o deset“ hřiven bez lota, tehda jeden póhon a třie svědci s očistú“3, kromě, ač by póvod byl měštěnín králóv a žaloval z stravy neb krámné věci, co dotekl; tu jest svědkóv netřěba, než samé ot pohnaného“ přísahy. 25. Opět byl-li by list na dluh, tehda“ odeslati ku pražskému pur- krabíl, ať právo jde jako o pečet, neb sě přizná“ a plň, neb bude proti pečeti mluviti a veď svědky usedlé lidi“ zachovalé přěd kříž. A tu při- sahúť třie z nich k němu, dva volena“ na kříži a dva očista. A nemajíť všě vládyky býti, ale lidé usedlí a dobřě zachovalí, ješto by měli na dědinách svobodných. Ale o dědinu mají býti svědci vládyky usedlé“ bez příroka zlých věcí a nenájemných'. Tuto sě pra- 1 26. Ale o škody, jenž jsú rozličné a buďto jakž tak, jest jeden póvod“ ví póhon o rozličné ke čtyřěm nedělém najméně a k šesti najviece. A móž ten póhon jíti škody etc. 24. ) ,o dědinu“ B, BIr — d) ,desět' A12, B. — e) s uočistú b III1 t) ,meštětín [sic!] A. — 8) ,od pohonného“ B, b II3. Kto by měl list na dluh". [pokr. pozn.1):] truoj póhon'. Čl. 3: �Pro debito dotali fidejussorio majori trina citatio. Z dluhu věna zaručeného truoj póhon“. Čl. 4: �Pro vadio majori trina citatio. Z základu většieho truoj póhon“. — 2) Off. cca tab. t. 56: ,Pro majori [scil. debito] VII testes ducuntur et ex his tres eliguntur (glosa: et prius erant novem). O větší dluh sedm svědkuov má vedeno býti a z těch tři voleni mají býti (glosa: a z stara dávna devět jich vedli)“. — 3) Off. cca tab. t. 56: ,pro minori debito ducuntur testes tres et unus eligitur et citatus debet habere očistam et praesertim super debito X. Ale pro menší dluh tři svědci mají vedeni býti a z těch jednoho vyberú volé a pohnaný má jmieti očistu a zvláště z dluhu desetnieho“. Srov. kn. Rožm. čl. 115. (vyd. Brandl, 64). Srov. Ondřejův čl. 34. — 4) Vzorem kn. Rožm. 118 (vyd. Brandl, 66.): „Měščenín když viní z dluhu za kúpiu, nebo za stravu, že jemu samému věřil, zač kolivěk dlužen, že u něho vzal nebo bral což kolivěk, právo sirotčie“. Viz Čáda, Ces. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 36. Srov. úvod str. 37, 67. 25. ") �O listu na peníze“ B II, b I, b III1. — b) *interpol: ,o dluh neb' B, B II. — c) *interpol: ,má“ B; *interpol: ,strany“ BII; *interpol: úřad má“ ß 11. — ,přiznaj“ B, b III3. — 6) vedlé lidí a; B. — 1) přisáhnú“ b III. — 6) *interpol: od póvoda“ BII. — h), usědlé“ B. — i) ,nenájemní“ BII, bII3; „nenájemníci“ b II,; *inter- pol: ,ale vždy většie strana z toho kraje, kdež jsú ty dědiny, o něž jest puohon“ I1- d) 1) Srov. čl. 37. Kompetenci jeho potvrzuje také Zemské zřízení Vladislavské čl. 381., které však neuvádí přesného nálezu, nýbrž jen zmiňuje se, že se tak děje ,vedlé starodávních nálezóv“. Srov. úvod str. 68. 26. ") ,póhon‘ B, B In b I3, b II,, b III„ 3. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 78: ,Když by kto komu škodu učinil nebo kázal učiniti nebo ot koho tu škodu přijal, tehdy póvod má jedním póhonem jej pohnati“. Dále Off. cca tab. t. čl. 12: ,Pro dampnis quibuscunque una citatio. Z škod jakýchž koli jeden póhon“. Kromě toho i kniha Rožmberská čl. 80—95., a ještě Všehrd III. 22. § 9. Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 23. Srov. úvod str. 64 a 68.
132 Článek 24.—25. třeba sedmi zachovalých lidí a většie má jich strana býti z toho kraje, na kterúž dědinu póvod zří, s očistú a má veden býti v takých neděléch jako o dědiny“. Pakli o deset“ hřiven bez lota, tehda jeden póhon a třie svědci s očistú“3, kromě, ač by póvod byl měštěnín králóv a žaloval z stravy neb krámné věci, co dotekl; tu jest svědkóv netřěba, než samé ot pohnaného“ přísahy. 25. Opět byl-li by list na dluh, tehda“ odeslati ku pražskému pur- krabíl, ať právo jde jako o pečet, neb sě přizná“ a plň, neb bude proti pečeti mluviti a veď svědky usedlé lidi“ zachovalé přěd kříž. A tu při- sahúť třie z nich k němu, dva volena“ na kříži a dva očista. A nemajíť všě vládyky býti, ale lidé usedlí a dobřě zachovalí, ješto by měli na dědinách svobodných. Ale o dědinu mají býti svědci vládyky usedlé“ bez příroka zlých věcí a nenájemných'. Tuto sě pra- 1 26. Ale o škody, jenž jsú rozličné a buďto jakž tak, jest jeden póvod“ ví póhon o rozličné ke čtyřěm nedělém najméně a k šesti najviece. A móž ten póhon jíti škody etc. 24. ) ,o dědinu“ B, BIr — d) ,desět' A12, B. — e) s uočistú b III1 t) ,meštětín [sic!] A. — 8) ,od pohonného“ B, b II3. Kto by měl list na dluh". [pokr. pozn.1):] truoj póhon'. Čl. 3: �Pro debito dotali fidejussorio majori trina citatio. Z dluhu věna zaručeného truoj póhon“. Čl. 4: �Pro vadio majori trina citatio. Z základu většieho truoj póhon“. — 2) Off. cca tab. t. 56: ,Pro majori [scil. debito] VII testes ducuntur et ex his tres eliguntur (glosa: et prius erant novem). O větší dluh sedm svědkuov má vedeno býti a z těch tři voleni mají býti (glosa: a z stara dávna devět jich vedli)“. — 3) Off. cca tab. t. 56: ,pro minori debito ducuntur testes tres et unus eligitur et citatus debet habere očistam et praesertim super debito X. Ale pro menší dluh tři svědci mají vedeni býti a z těch jednoho vyberú volé a pohnaný má jmieti očistu a zvláště z dluhu desetnieho“. Srov. kn. Rožm. čl. 115. (vyd. Brandl, 64). Srov. Ondřejův čl. 34. — 4) Vzorem kn. Rožm. 118 (vyd. Brandl, 66.): „Měščenín když viní z dluhu za kúpiu, nebo za stravu, že jemu samému věřil, zač kolivěk dlužen, že u něho vzal nebo bral což kolivěk, právo sirotčie“. Viz Čáda, Ces. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 36. Srov. úvod str. 37, 67. 25. ") �O listu na peníze“ B II, b I, b III1. — b) *interpol: ,o dluh neb' B, B II. — c) *interpol: ,má“ B; *interpol: ,strany“ BII; *interpol: úřad má“ ß 11. — ,přiznaj“ B, b III3. — 6) vedlé lidí a; B. — 1) přisáhnú“ b III. — 6) *interpol: od póvoda“ BII. — h), usědlé“ B. — i) ,nenájemní“ BII, bII3; „nenájemníci“ b II,; *inter- pol: ,ale vždy většie strana z toho kraje, kdež jsú ty dědiny, o něž jest puohon“ I1- d) 1) Srov. čl. 37. Kompetenci jeho potvrzuje také Zemské zřízení Vladislavské čl. 381., které však neuvádí přesného nálezu, nýbrž jen zmiňuje se, že se tak děje ,vedlé starodávních nálezóv“. Srov. úvod str. 68. 26. ") ,póhon‘ B, B In b I3, b II,, b III„ 3. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 78: ,Když by kto komu škodu učinil nebo kázal učiniti nebo ot koho tu škodu přijal, tehdy póvod má jedním póhonem jej pohnati“. Dále Off. cca tab. t. čl. 12: ,Pro dampnis quibuscunque una citatio. Z škod jakýchž koli jeden póhon“. Kromě toho i kniha Rožmberská čl. 80—95., a ještě Všehrd III. 22. § 9. Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 23. Srov. úvod str. 64 a 68.
Strana 133
Článek 26.—28. 133 i k rokóm malým neb velikým i mezi roky a o škody o sto neb výše sami páni; a ty škody, když o ně póhon jde, mají býti osvědčovány, točíž opo- věděny komornič druhu a podsudku prvé žalob“. Ale že o škody jsú žaloby rozličné, jakž dole bude psáno, protože jsú škody rozličné, jedny z účinka, druhé z příjmu, třětie z kázanie a čtvrté o požár nebo o pařěz, 2 o vdánie ku purkrabí a ohřěb; a titoť póhonové poslední již tyto časy nejdú" 27. O hlavu1 takto jest žaloba: Petr z Vřěščan“ žaluje na Jana z Trnovéb, že jemu zabil otcě jeho Petra z Klení“ na miernie cestě bez- právně“2 a prosí“ práva“. Ale o příhlavniem dluhu, jenž jest také trój póhon, tak jest žaloba: že ,Petr z Brusť žaluje na Jana z Lán“, že kdy zabil otce jeho Jana z Luk, při hlavě jeho“ vzal jemu pět set hřiven střiebra; pří-liť“, prosí práva“. Tuto chci psáti o žalo- bách a o pří- sahách po- řád, jakož čísti budeš níže. 28. A tato jest žaloba o únos': Machna z Tuřie“ žaluje na Havla z Tyter“, že potkav ji na mírné cestě porazil ji svým pyjem v jejie kep bezprávně“. A toho má dobré svědky, neb jest přivolala lidi tul, O násilé“. 26. b) *interpol: ,kop“ b II1 2; *interpol; „hřiven“ b II3. — c) ,i mezi roky a to slove jalový puohon proto, neb ižádná žaloba tehdy jíti nemuož, jedno svědčenie puohonu a o škody malé úředníci menší súditi a o většie škody, což jest výše desěti kop, sami páni; a když“ ß 11 2 3. — d) ,komorník druhu' An2; „komorničí“ B I2; „komorničiemu“ b I, b II,; „komorníku“ B, b IIII. — e) ,podsudku prvé žaloby' A1; podsudku druhé žaloby“ B, BI1; „na podsudku žaloby“ bI1; po súdu žaloba b III 2; ,prvé žalob“ B II. — t) jakž — rozličné“ chybí B I1, b IIII. — 8) ,z zkázanie [sic!] A; ,z kázně b I.; ,z okázanie“ b II„ 2; ,z zkaženie' B I1; ,z kaženie' b II3. — h) ,a titoť — nejdú“ chybí b I1, b II3. 2) Srov. čl. 10. pozn. 2. O zániku vdání a o ohřebu Kapras, Zástav. právo (1903) 11, Stieber na uv. m. 24. Porovnej žaloby v Ondřejově čl. 35. 27. 4) ,z Vřěstan' An 2, B II, b IIII; ,z Durdic' a3, B, b III3; ,z Újezda“ B I1 2. b) B II, b III1; ,z Turnova‘ a. B;,ze Lhoty‘ B 11 2. — c) ,z Cleni‘ A, Ap 2; ,z Semil‘ B; — ,z Újezda“ B I1; „Jakuba z Lethnova“ B I,. — d) ,z T.' BI1. — e) ,prosím' b IIII. t) ,z Tluk' b I1 3. — 6) An 2, b III1; ,z Louže“ a11; ,z Luk‘ b I1 b II23 ,z Láj“ b I3; ,z Vesce“ b II1. — h) ,přie-liť“ BI„, bI3. 1) Srov. čl. 19. — 2) Viz Rauscher, Usmrcení člověka (1927) 30. 3) Viz Rauscher na uv. m. str. 4 a 43. — 4) Všehrd II. 11. § 4. uvádí obdobný formulář žalobní, který je však poněkud širší. Viz o těchto rozdílech Rauscher na uv. m. 47, Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 31, 32. Srov. též úvod str. 62 a 69. 28. ) B I1; celý článek chybí ß 11 2. — b) *interpol: ,ale velmi škaredá A, A12; *interpol: a jest nemotorná“ BI,; mnoho rkpů užívá slov: A — o únos“ jako nad- pisu. — c) ,z Peček‘ as. — d) ,z Rýchova' B;,z Prosinic' B 12. — e) [sicl] B, B 112, BII, bI„ b II1 2 b III, 2 3 „svým etc. bezprávně“ A Ipůvodní znění rasurováno]. 1) Srov. Majestas Car. čl. 94: ,... confestim talis virgo vel femina debet in loco commissi delicti, si habitabilis est, alioquin habitabili propinquiori, publice comparere, lacerare peplum et alta voce conqueri et clamare contra hujusmodi oppressorem coram probis hominibus dicti loci; deinde querimoniam regis officialibus facere specialem'.
Článek 26.—28. 133 i k rokóm malým neb velikým i mezi roky a o škody o sto neb výše sami páni; a ty škody, když o ně póhon jde, mají býti osvědčovány, točíž opo- věděny komornič druhu a podsudku prvé žalob“. Ale že o škody jsú žaloby rozličné, jakž dole bude psáno, protože jsú škody rozličné, jedny z účinka, druhé z příjmu, třětie z kázanie a čtvrté o požár nebo o pařěz, 2 o vdánie ku purkrabí a ohřěb; a titoť póhonové poslední již tyto časy nejdú" 27. O hlavu1 takto jest žaloba: Petr z Vřěščan“ žaluje na Jana z Trnovéb, že jemu zabil otcě jeho Petra z Klení“ na miernie cestě bez- právně“2 a prosí“ práva“. Ale o příhlavniem dluhu, jenž jest také trój póhon, tak jest žaloba: že ,Petr z Brusť žaluje na Jana z Lán“, že kdy zabil otce jeho Jana z Luk, při hlavě jeho“ vzal jemu pět set hřiven střiebra; pří-liť“, prosí práva“. Tuto chci psáti o žalo- bách a o pří- sahách po- řád, jakož čísti budeš níže. 28. A tato jest žaloba o únos': Machna z Tuřie“ žaluje na Havla z Tyter“, že potkav ji na mírné cestě porazil ji svým pyjem v jejie kep bezprávně“. A toho má dobré svědky, neb jest přivolala lidi tul, O násilé“. 26. b) *interpol: ,kop“ b II1 2; *interpol; „hřiven“ b II3. — c) ,i mezi roky a to slove jalový puohon proto, neb ižádná žaloba tehdy jíti nemuož, jedno svědčenie puohonu a o škody malé úředníci menší súditi a o většie škody, což jest výše desěti kop, sami páni; a když“ ß 11 2 3. — d) ,komorník druhu' An2; „komorničí“ B I2; „komorničiemu“ b I, b II,; „komorníku“ B, b IIII. — e) ,podsudku prvé žaloby' A1; podsudku druhé žaloby“ B, BI1; „na podsudku žaloby“ bI1; po súdu žaloba b III 2; ,prvé žalob“ B II. — t) jakž — rozličné“ chybí B I1, b IIII. — 8) ,z zkázanie [sic!] A; ,z kázně b I.; ,z okázanie“ b II„ 2; ,z zkaženie' B I1; ,z kaženie' b II3. — h) ,a titoť — nejdú“ chybí b I1, b II3. 2) Srov. čl. 10. pozn. 2. O zániku vdání a o ohřebu Kapras, Zástav. právo (1903) 11, Stieber na uv. m. 24. Porovnej žaloby v Ondřejově čl. 35. 27. 4) ,z Vřěstan' An 2, B II, b IIII; ,z Durdic' a3, B, b III3; ,z Újezda“ B I1 2. b) B II, b III1; ,z Turnova‘ a. B;,ze Lhoty‘ B 11 2. — c) ,z Cleni‘ A, Ap 2; ,z Semil‘ B; — ,z Újezda“ B I1; „Jakuba z Lethnova“ B I,. — d) ,z T.' BI1. — e) ,prosím' b IIII. t) ,z Tluk' b I1 3. — 6) An 2, b III1; ,z Louže“ a11; ,z Luk‘ b I1 b II23 ,z Láj“ b I3; ,z Vesce“ b II1. — h) ,přie-liť“ BI„, bI3. 1) Srov. čl. 19. — 2) Viz Rauscher, Usmrcení člověka (1927) 30. 3) Viz Rauscher na uv. m. str. 4 a 43. — 4) Všehrd II. 11. § 4. uvádí obdobný formulář žalobní, který je však poněkud širší. Viz o těchto rozdílech Rauscher na uv. m. 47, Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 31, 32. Srov. též úvod str. 62 a 69. 28. ) B I1; celý článek chybí ß 11 2. — b) *interpol: ,ale velmi škaredá A, A12; *interpol: a jest nemotorná“ BI,; mnoho rkpů užívá slov: A — o únos“ jako nad- pisu. — c) ,z Peček‘ as. — d) ,z Rýchova' B;,z Prosinic' B 12. — e) [sicl] B, B 112, BII, bI„ b II1 2 b III, 2 3 „svým etc. bezprávně“ A Ipůvodní znění rasurováno]. 1) Srov. Majestas Car. čl. 94: ,... confestim talis virgo vel femina debet in loco commissi delicti, si habitabilis est, alioquin habitabili propinquiori, publice comparere, lacerare peplum et alta voce conqueri et clamare contra hujusmodi oppressorem coram probis hominibus dicti loci; deinde querimoniam regis officialibus facere specialem'.
Strana 134
134 Článek 28.—30. kdež sě jé hanba stala2. Svědci etc.3 a pohnaný o svú věc také svědky vede'. Tuto zna- 29. Jsú-li dědiny dědické a desk k nim nemá, tehda takto: Jan menaj, z Luk žaluje na Petra z Brus“, že sě uvázal bezprávně i drží dědinu“ jeho kterak jest žaloba o poslúpnú v Tuřiem“, dvór poplužní s tvrzí, dědinú“, lukami, lesy, potoky, dědiny etc. rybníky, štěpnicemi“, s tú se vší vólíť, což k tomu příslušie, k niežto dědině má lepšie právo nežli on, po Paškovi“ otci svém z Trnové někdy řečeném, po nedielném; a má na to svědky podobné a prosí práva“. 30. Pak-li jsú dsky, že děd neb otec kúpil a ti byli nedielní, tehda má řieci“: „Petr z Bluk žaluje na Jana z Konic, že sě uvázal bezprávně i drží dědinu jeho v Bluku, tvrz, dvór poplužní etc. (tu menuj jako dřieve“), k niežto dědině má lepšie právo nežli on po svém otci, po ne- dielném a to sě táhne na dsky zemské a prosí právad. Tuto o témž“. 28. 1) „jie“ BII; jest“ a1 2) Řád práva zemského čl. 88: „Když by která žena nebo panna chtěla koho z násilé pohoniti, tehdy ta jistá v ten čas, když sě jéj bude násilé dieti, má úpěti na súsědy. Pakli by sě žádného dovolati nemohla, ale ihned ten den, když jéj kep zdéře, má plačiec opověděti dvěma súsědoma obapolnýma okolo toho domu, kdež sě jéj násilé dálo...“. Viz Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 65. — 3) Srov. kn. Rožm. 74. (z nejstar. rkp.!): „Z podávenie dievky právo sě otepřieti samému sedmému. Z hanby ženské též právo jako z dievky“. — 4) Srov. čl. 19. a úvod str. 70. 29.a) ,z Brnic“ B. — b) ,dědiny“ BI2 bIn 3. — 6) ,v Tuřimě“ b II„2. — d) ,dě- dinami“ b I3. — e) ,dědinú — rybníky“ chybí BII, bIIII; potoky — štěpnicemi“ chybí b II2. — 1) ,zvólí B, b II2. — 6) ,z Zátvora' a1; ,nežli — Paškovi chybí b II2. — h) chybí b II2. 1) Srov. k tomu t. zv. Formae querelarum I. čís. 63 (Cod. j. Boh. II, 2. 324): ,Že se uvázal bez práva a drží dědiny jeho v S. třetinú té vsi, k kteréžto dědině má lepšie právo nežli on po svém otci Janovi z N. někdy řečeném, nedielném, jenž jej té dědiny odumřel na sirobě, kdyžto pannú bieše“ [sic!]. Na žaloby a jejich for- muláře nesporně myslil Všehra II. 10. § 8., odvolávaje se přímo na tento a následující články Ondřejovy: „A tak i v jiných žalobách každý, ktož rozum má, bude se moci po těchto zpraviti. A nenajde-li tuto čeho, ke dskám přijda, móž sobě kázati čísti žaloby .. . též z knih žalobních aneb po starých spisiech o právě zemském vydaných, kdež se mnoho rozličných žalob najde“. O dědině posloupné viz Rauscher, Děd. právo (1922) I1. O přísaze při této žalobě srov. Ondřejův čl. 47. a 48. Srov. úvod str. 62 a 68. 30. “) „Žaloba o zástavu věna, jenž sě počíná ot vdovy“ B 12. — b) ,řéci' B, BI1 2, BII, b I1, b II1. — c) ,z Janovic‘ a11; ,z Connic' B; ,z Kozmic' B 11. — d) ,poplužie — t) ,dokládá desk zemských“ B, B1, — 6) tu — dřieve“ chybí b II1 2 3. BI1 b III. 1) Srov. formulář žaloby vypsané nepochybně z desk zemských u Všehrda II. 10. § 3: ,Ctirad z Nemyšle žaluje na Ctibora z Němčic, že se jest uvázal bez práva a drží dědictvie jeho v Zalužanech, tvrze, dvór poplužní s poplužiem, ves, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, rybníky, k kterémužto dědictvie týž Ctirad má lepšie právo, než Ctibor pohnaný. Dokládá se desk zemských (nebo jiné spravedlnosti)
134 Článek 28.—30. kdež sě jé hanba stala2. Svědci etc.3 a pohnaný o svú věc také svědky vede'. Tuto zna- 29. Jsú-li dědiny dědické a desk k nim nemá, tehda takto: Jan menaj, z Luk žaluje na Petra z Brus“, že sě uvázal bezprávně i drží dědinu“ jeho kterak jest žaloba o poslúpnú v Tuřiem“, dvór poplužní s tvrzí, dědinú“, lukami, lesy, potoky, dědiny etc. rybníky, štěpnicemi“, s tú se vší vólíť, což k tomu příslušie, k niežto dědině má lepšie právo nežli on, po Paškovi“ otci svém z Trnové někdy řečeném, po nedielném; a má na to svědky podobné a prosí práva“. 30. Pak-li jsú dsky, že děd neb otec kúpil a ti byli nedielní, tehda má řieci“: „Petr z Bluk žaluje na Jana z Konic, že sě uvázal bezprávně i drží dědinu jeho v Bluku, tvrz, dvór poplužní etc. (tu menuj jako dřieve“), k niežto dědině má lepšie právo nežli on po svém otci, po ne- dielném a to sě táhne na dsky zemské a prosí právad. Tuto o témž“. 28. 1) „jie“ BII; jest“ a1 2) Řád práva zemského čl. 88: „Když by která žena nebo panna chtěla koho z násilé pohoniti, tehdy ta jistá v ten čas, když sě jéj bude násilé dieti, má úpěti na súsědy. Pakli by sě žádného dovolati nemohla, ale ihned ten den, když jéj kep zdéře, má plačiec opověděti dvěma súsědoma obapolnýma okolo toho domu, kdež sě jéj násilé dálo...“. Viz Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 65. — 3) Srov. kn. Rožm. 74. (z nejstar. rkp.!): „Z podávenie dievky právo sě otepřieti samému sedmému. Z hanby ženské též právo jako z dievky“. — 4) Srov. čl. 19. a úvod str. 70. 29.a) ,z Brnic“ B. — b) ,dědiny“ BI2 bIn 3. — 6) ,v Tuřimě“ b II„2. — d) ,dě- dinami“ b I3. — e) ,dědinú — rybníky“ chybí BII, bIIII; potoky — štěpnicemi“ chybí b II2. — 1) ,zvólí B, b II2. — 6) ,z Zátvora' a1; ,nežli — Paškovi chybí b II2. — h) chybí b II2. 1) Srov. k tomu t. zv. Formae querelarum I. čís. 63 (Cod. j. Boh. II, 2. 324): ,Že se uvázal bez práva a drží dědiny jeho v S. třetinú té vsi, k kteréžto dědině má lepšie právo nežli on po svém otci Janovi z N. někdy řečeném, nedielném, jenž jej té dědiny odumřel na sirobě, kdyžto pannú bieše“ [sic!]. Na žaloby a jejich for- muláře nesporně myslil Všehra II. 10. § 8., odvolávaje se přímo na tento a následující články Ondřejovy: „A tak i v jiných žalobách každý, ktož rozum má, bude se moci po těchto zpraviti. A nenajde-li tuto čeho, ke dskám přijda, móž sobě kázati čísti žaloby .. . též z knih žalobních aneb po starých spisiech o právě zemském vydaných, kdež se mnoho rozličných žalob najde“. O dědině posloupné viz Rauscher, Děd. právo (1922) I1. O přísaze při této žalobě srov. Ondřejův čl. 47. a 48. Srov. úvod str. 62 a 68. 30. “) „Žaloba o zástavu věna, jenž sě počíná ot vdovy“ B 12. — b) ,řéci' B, BI1 2, BII, b I1, b II1. — c) ,z Janovic‘ a11; ,z Connic' B; ,z Kozmic' B 11. — d) ,poplužie — t) ,dokládá desk zemských“ B, B1, — 6) tu — dřieve“ chybí b II1 2 3. BI1 b III. 1) Srov. formulář žaloby vypsané nepochybně z desk zemských u Všehrda II. 10. § 3: ,Ctirad z Nemyšle žaluje na Ctibora z Němčic, že se jest uvázal bez práva a drží dědictvie jeho v Zalužanech, tvrze, dvór poplužní s poplužiem, ves, dvory kmetcie s platem, s dědinami, lukami, rybníky, k kterémužto dědictvie týž Ctirad má lepšie právo, než Ctibor pohnaný. Dokládá se desk zemských (nebo jiné spravedlnosti)
Strana 135
Článek 31.—33. 135 31. Táž po dědu, strýci, bratru, po společníku každém, kteříž jsú O témž.“ dskami vespolek zapsáni. 32. Táž o všecky dědiny, buďto o kobylé polel, buďto jiná kteráž kolivěk dědina odjata bez práva“. Tuto jest o všěcky dědiny.“ Žaloba 33. Takto jest žaloba o zástavu věnnú a počíná sě ot vdovy“: „Ka- o zástavu věnnú.“ teřina“ ze Mžan“ žaluje na Jíru“ z Roztok', že sě uvázal bezprávně a drží dědinu její věnnú, zástavnú v Roztokách, dvuor poplužní s tvrzí“ etc. (tu opět menuj to, což jest*), „na němžto má sto hřiven střiebra věna svého1, jenž jé' to střiebro věnoval muž její Jan z Roztok někdy řečený, když zaň vdávána a on ji sobě ženu pojímal. Dokládá sě desk zemských“. 2 Anebo ač desk nejmá, ale na to má dobré lidi“ 30. [pokrač. pozn.1):] a na to žádá spravedlivého panského nálezu“. Též v § 4. naučení, že nemá již býti vkládána formule: ,že jest se uvázal mocí svú, neb ne každý se mocí uvazuje, než druhý trhem, jiný zápisem a jiný jinak. A tak ve všech starých žalobách ten obyčej se jest zachovával, což by bylo možno vykládati jako zmínku o formulářích žalob u Ondřeje. Srov. úvod str. 55, 63, 68. 31. 4) Chybí a spojuje s předcházejícím článkem B, b II,; tak též Palacký (AČ. II. 493). 32. 4) Chybí BI1, bII,, kdež se spojuje s předcházejícím článkem; stejně i Pa- lacký (AČ. II. 493); celý článek chybí 1n 2 z. — b) ,o škodě pole“ B 12. — 6) ,odjata bez práva“ chybí B 12. 1) Srov. pozn. při čl. 23. Viz úvod str. 69. 33. 4) B I1. — b) ,Takto — ot vdovy A, An 2 užívají jako nadpisu. — 6) „Kathe- řina" A, B. — d) ,z Buben‘ as; ,z Buzan‘ B I2. — e) ,Martina' B I,; „Jana b II,. — t) ,z Krče" as; ,z Úlehle“ b II1 2; ,z Mžan‘ B In 2. — 5) ,a tvrz' B; ,deset kop grošuov platu s dvory kmecími, s dědinami, lukami, s lesy, s potoky, s rybníky i se vší zvólí, což k tomu příslušie, na niežto dědině“ b II3. — h) ,což má“ B. — j) jie“ B. — k) *inter- pol: ,pražských, tak v nich plněji záleží I1. — 1) ,listy“ b III.; „Pakli desk neměla, ale má na to řéci úředník od nie a má na to dobré lidi“ ß I1- 1) Srov. Formae querelarum I. čís. 67 (Cod. j. Boh. II, 2. 325): ,Že se uvázal a drží dědiny jejieho věna zastaveného v P., na niežto dědině má sto hř. stř. v 10 hřivnách platu věnného, jímžto jest věnem na ty dědiny převedena do dolanských dědin a on jest podlé ní ten převod přijal“. Srov. čl. Ondřejův 34. — 2) Viz Off. cca tab. t. 60: �Si quis citat mulierem pro hereditate et ipsa asserit se habere dotem in eadem et in tabulis non habet, tunc ipsa debet probare VII testibus, quod habet ibi dotem suam. Jestliže kto pohoní které ženy a ona praví, že má věno na těch dědinách a nemá ve dskách, tehda má toho dovésti a ukázati sedmi svědky, že tu má ona věno své“. O rozlišení mezi zástavou věnnou v deskách a bez desk a nahrazením této listem obranním viz Kapras, Manželské právo majetkové (1908) 67, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 24, 25. Viz úvod str. 69, 75.
Článek 31.—33. 135 31. Táž po dědu, strýci, bratru, po společníku každém, kteříž jsú O témž.“ dskami vespolek zapsáni. 32. Táž o všecky dědiny, buďto o kobylé polel, buďto jiná kteráž kolivěk dědina odjata bez práva“. Tuto jest o všěcky dědiny.“ Žaloba 33. Takto jest žaloba o zástavu věnnú a počíná sě ot vdovy“: „Ka- o zástavu věnnú.“ teřina“ ze Mžan“ žaluje na Jíru“ z Roztok', že sě uvázal bezprávně a drží dědinu její věnnú, zástavnú v Roztokách, dvuor poplužní s tvrzí“ etc. (tu opět menuj to, což jest*), „na němžto má sto hřiven střiebra věna svého1, jenž jé' to střiebro věnoval muž její Jan z Roztok někdy řečený, když zaň vdávána a on ji sobě ženu pojímal. Dokládá sě desk zemských“. 2 Anebo ač desk nejmá, ale na to má dobré lidi“ 30. [pokrač. pozn.1):] a na to žádá spravedlivého panského nálezu“. Též v § 4. naučení, že nemá již býti vkládána formule: ,že jest se uvázal mocí svú, neb ne každý se mocí uvazuje, než druhý trhem, jiný zápisem a jiný jinak. A tak ve všech starých žalobách ten obyčej se jest zachovával, což by bylo možno vykládati jako zmínku o formulářích žalob u Ondřeje. Srov. úvod str. 55, 63, 68. 31. 4) Chybí a spojuje s předcházejícím článkem B, b II,; tak též Palacký (AČ. II. 493). 32. 4) Chybí BI1, bII,, kdež se spojuje s předcházejícím článkem; stejně i Pa- lacký (AČ. II. 493); celý článek chybí 1n 2 z. — b) ,o škodě pole“ B 12. — 6) ,odjata bez práva“ chybí B 12. 1) Srov. pozn. při čl. 23. Viz úvod str. 69. 33. 4) B I1. — b) ,Takto — ot vdovy A, An 2 užívají jako nadpisu. — 6) „Kathe- řina" A, B. — d) ,z Buben‘ as; ,z Buzan‘ B I2. — e) ,Martina' B I,; „Jana b II,. — t) ,z Krče" as; ,z Úlehle“ b II1 2; ,z Mžan‘ B In 2. — 5) ,a tvrz' B; ,deset kop grošuov platu s dvory kmecími, s dědinami, lukami, s lesy, s potoky, s rybníky i se vší zvólí, což k tomu příslušie, na niežto dědině“ b II3. — h) ,což má“ B. — j) jie“ B. — k) *inter- pol: ,pražských, tak v nich plněji záleží I1. — 1) ,listy“ b III.; „Pakli desk neměla, ale má na to řéci úředník od nie a má na to dobré lidi“ ß I1- 1) Srov. Formae querelarum I. čís. 67 (Cod. j. Boh. II, 2. 325): ,Že se uvázal a drží dědiny jejieho věna zastaveného v P., na niežto dědině má sto hř. stř. v 10 hřivnách platu věnného, jímžto jest věnem na ty dědiny převedena do dolanských dědin a on jest podlé ní ten převod přijal“. Srov. čl. Ondřejův 34. — 2) Viz Off. cca tab. t. 60: �Si quis citat mulierem pro hereditate et ipsa asserit se habere dotem in eadem et in tabulis non habet, tunc ipsa debet probare VII testibus, quod habet ibi dotem suam. Jestliže kto pohoní které ženy a ona praví, že má věno na těch dědinách a nemá ve dskách, tehda má toho dovésti a ukázati sedmi svědky, že tu má ona věno své“. O rozlišení mezi zástavou věnnou v deskách a bez desk a nahrazením této listem obranním viz Kapras, Manželské právo majetkové (1908) 67, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 24, 25. Viz úvod str. 69, 75.
Strana 136
136 Článek 34.—35. Po žalobě této neb jiné, kdež desk nenie mají svědci býti etc.“ Základ ža- loba obecná a svědky vésti podlé žaloby s oči- stú, jakož dole psáno. 34. Pak po téjtol nebo po prvé žalobě, kdež desk nenie“ a svědci jdú, má jich sedm býti vládyk nenájemných, čistých od nárokóv a usedlých" od dědin, větčie strana z toho kraje, kdež ty dědiny ležie a odjinud menšie; a ti mají od póvoda poď suchých dnech ve dvú nedělí ve dsky“ vloženi býti a na prvéť roky v primě v kaple“ opověděni a postaveni“, v kaplu s ohrazením práva uvedeni býti a třie z nich voleni od pohnaného ku přísaze podlél vdovy a ona" napřěd a oni po nie vždy s zmatkem" při- sahati budú na kříži° 3. Ale o poslúpenstvie? jdú svědci proti svědkóm, vše s zmatkem a ktož změte, ten ztratí a druhý zíště. Pakli obojí projdú, tehda niktež v ničemž. Póhon mine a viec o túž věc pohoniti nemóže. Pakli bude žaloba k dskám', tehda na pániech leží podlé žaloby a desk, 4 že páni naleznú, což sě jim zdá podlé práva zemského“ 35. Pak po těch žalobách jiné jdú žaloby ze škod a ty jsú pro roz- ličné příčiny také rozličné: jedny jsú z účinka a druhé jsú z příjma a třětie jsú z kázanie 1. A ty všecky s jich příčinami dole stojie“. 34. a) „Svědkové o dědinu“ B. — b) „jmenují I1 2. — c) *interpol: „mají býti svědci. Pak po této neb po třetie žalobě, kdež desk nenie“ BII. - d) do' BII. — e) *interpol: ,zemské B. — 1) ,naj prvé' [sic!] A, A1; ,na prvnie b IIp 3. — 8) ,v prvnie caple“ B; ,v primě a v kaple“ BII, b I. — h) Pro tuto interpunkci svědčí rkpy (na př. B, b IIn 2 a j. a pozděj. přípiskem i A, vsouvající spojku a neb i“, na př.: postaveni i v kaplu ...“ — ) ,na prvé — býti“ chybí B I1. — k) *interpol: ,vedlé řádu zemského b II1 2. — 1) vedlé' B. — m) * interpol: ,sama bII1 2. - ") s zmatky' A1 2; ,zmatek B. — °) Odtud B I, nový článek. — P) ,o poslušenstvie B, B I. — 2) „Ale — svědci“ chybí Ap 2.— 7) „dskami a: - s) »panského' B II; *interpol: „Ale jestliže ten, ktož dědiny drží, má-li správce za ně, že jest je kúpil, těch má požiti a je jmenovati na žalobě. A má lhótu postaviti je na prvnie roky panské, aby jej zastúpili. A měl-li by kterú při proti vdově, aby vedli anebo odbyli podlé jejich desk věnných“ ß 1n2.3. 1) Srov. čl. 24. a 33. Viz Kapras, Manž. právo majetk. (1908) 33, 34, týž, Poručenství (1904) 111, 112, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 25, 37, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 355 pozn. 26. — 2) Srov. Off. cca tab. t. čl. 63; Brandl, Gloss. 351. — 3) Srov. Řád práva zemského čl. 73. Dále Off. cca tab. t. čl. 60: (citaci viz při čl. 33. pozn. 2) a čl. 93: �Si mulier citat pro dote et asserit sibi dotatum fore per maritum suum in hereditatibus, de quibus citat, et citatus defendit dicens, quod maritus suus ibidem nichil habuit, inventum est, quia citatus debet ducere VII testes vladicones, ex quibus tres electi debent iurare cum errore super huius modi defensione. Jestliže žena pohoní z věna a praviec, že by jí muž jejie oddal na dědinách, z nichžto pohoní, a pohnaný zbraňuje a řka, že muž jejie tu nikdy nic neměl, nalezeno jest, že pohnaný má vésti sedm svědkuov vládyčieho řádu, z nichžto tři zvolení mají přisahati s zmatkem o té obraně“. Srov. Ondřejův čl. 45, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 360 pozn. 42. Viz též úvod str. 69. 4) Srov. Off. cca tab. t. čl. 17. 35. a) ,O základ b 11 3. — b) ,z kázně B; ,z kaženie“ b II3. — 6) „stojie psány“ B, BIn 2; ,z příjmu a těch jsú zkaženi a ty všecky s jich přiznání“ ß II. 1) Srov. čl. 26. Dále Stieber, K vývoji správy (1901) 66 pozn. 166, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 160, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 363, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 8, 38. Viz též úvod str. 64.
136 Článek 34.—35. Po žalobě této neb jiné, kdež desk nenie mají svědci býti etc.“ Základ ža- loba obecná a svědky vésti podlé žaloby s oči- stú, jakož dole psáno. 34. Pak po téjtol nebo po prvé žalobě, kdež desk nenie“ a svědci jdú, má jich sedm býti vládyk nenájemných, čistých od nárokóv a usedlých" od dědin, větčie strana z toho kraje, kdež ty dědiny ležie a odjinud menšie; a ti mají od póvoda poď suchých dnech ve dvú nedělí ve dsky“ vloženi býti a na prvéť roky v primě v kaple“ opověděni a postaveni“, v kaplu s ohrazením práva uvedeni býti a třie z nich voleni od pohnaného ku přísaze podlél vdovy a ona" napřěd a oni po nie vždy s zmatkem" při- sahati budú na kříži° 3. Ale o poslúpenstvie? jdú svědci proti svědkóm, vše s zmatkem a ktož změte, ten ztratí a druhý zíště. Pakli obojí projdú, tehda niktež v ničemž. Póhon mine a viec o túž věc pohoniti nemóže. Pakli bude žaloba k dskám', tehda na pániech leží podlé žaloby a desk, 4 že páni naleznú, což sě jim zdá podlé práva zemského“ 35. Pak po těch žalobách jiné jdú žaloby ze škod a ty jsú pro roz- ličné příčiny také rozličné: jedny jsú z účinka a druhé jsú z příjma a třětie jsú z kázanie 1. A ty všecky s jich příčinami dole stojie“. 34. a) „Svědkové o dědinu“ B. — b) „jmenují I1 2. — c) *interpol: „mají býti svědci. Pak po této neb po třetie žalobě, kdež desk nenie“ BII. - d) do' BII. — e) *interpol: ,zemské B. — 1) ,naj prvé' [sic!] A, A1; ,na prvnie b IIp 3. — 8) ,v prvnie caple“ B; ,v primě a v kaple“ BII, b I. — h) Pro tuto interpunkci svědčí rkpy (na př. B, b IIn 2 a j. a pozděj. přípiskem i A, vsouvající spojku a neb i“, na př.: postaveni i v kaplu ...“ — ) ,na prvé — býti“ chybí B I1. — k) *interpol: ,vedlé řádu zemského b II1 2. — 1) vedlé' B. — m) * interpol: ,sama bII1 2. - ") s zmatky' A1 2; ,zmatek B. — °) Odtud B I, nový článek. — P) ,o poslušenstvie B, B I. — 2) „Ale — svědci“ chybí Ap 2.— 7) „dskami a: - s) »panského' B II; *interpol: „Ale jestliže ten, ktož dědiny drží, má-li správce za ně, že jest je kúpil, těch má požiti a je jmenovati na žalobě. A má lhótu postaviti je na prvnie roky panské, aby jej zastúpili. A měl-li by kterú při proti vdově, aby vedli anebo odbyli podlé jejich desk věnných“ ß 1n2.3. 1) Srov. čl. 24. a 33. Viz Kapras, Manž. právo majetk. (1908) 33, 34, týž, Poručenství (1904) 111, 112, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 25, 37, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 355 pozn. 26. — 2) Srov. Off. cca tab. t. čl. 63; Brandl, Gloss. 351. — 3) Srov. Řád práva zemského čl. 73. Dále Off. cca tab. t. čl. 60: (citaci viz při čl. 33. pozn. 2) a čl. 93: �Si mulier citat pro dote et asserit sibi dotatum fore per maritum suum in hereditatibus, de quibus citat, et citatus defendit dicens, quod maritus suus ibidem nichil habuit, inventum est, quia citatus debet ducere VII testes vladicones, ex quibus tres electi debent iurare cum errore super huius modi defensione. Jestliže žena pohoní z věna a praviec, že by jí muž jejie oddal na dědinách, z nichžto pohoní, a pohnaný zbraňuje a řka, že muž jejie tu nikdy nic neměl, nalezeno jest, že pohnaný má vésti sedm svědkuov vládyčieho řádu, z nichžto tři zvolení mají přisahati s zmatkem o té obraně“. Srov. Ondřejův čl. 45, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 360 pozn. 42. Viz též úvod str. 69. 4) Srov. Off. cca tab. t. čl. 17. 35. a) ,O základ b 11 3. — b) ,z kázně B; ,z kaženie“ b II3. — 6) „stojie psány“ B, BIn 2; ,z příjmu a těch jsú zkaženi a ty všecky s jich přiznání“ ß II. 1) Srov. čl. 26. Dále Stieber, K vývoji správy (1901) 66 pozn. 166, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 160, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 363, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 8, 38. Viz též úvod str. 64.
Strana 137
Článek 36.—37. 137 36. Takto jest žaloba z účinka": ,Radim' z Týnce žaluje na Petra z Brusóv“, že jemu učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině v Bru- siech“, když sě tu přihodil. Jměl jemu dáti penieze menovité podlé úmluvy přátelské, i nedal a proto jest škodu vzal na rozličných základiech, na hotových peněziech“, na rozličných střiebrných klenotiech“ za sto hřiven střiebra. Po téj škodě póvod Jan ze Pticě', Petr z Smrdova“ aneb sám, 1 1 mluví-li co proti tomu, proši práva“. Žaloba z účinka. 37. Bývá také v té žalobě póvodem list s visutými pečetmil, jakož pravdab záleží, a když to bude“ v žalobě, tehda úřad s listem odsielá strany ku purkrabí pražskému. A tu pak pozná-li sě pohnaný ku pečeti a k slibu“, tehda plniti musí, jakž purkrabie2 umluví; a toho“ jest právo ve dvú nedělí. Pakli sě nezná, tehda' jděte svědci, jako jest napřěd“ psáno“. Ale to vždy má jíti, ač sě pohnaný na žalobě také brániti bude a právo sobě rozomně ohradí. Ale jinak, jakž na žalobě bude odpověděno a k nevině po- loženo, tak se staň na přísahách a jinak nic; nebť by se straně křivda stala. Také v té samé žalobě z účinka mohú ty“ příčiny býti, jako napřěd stojí: „měl mi to učiniti neb toto, ale v jiných žalobách to nemóže býti, jako o příjem neb o kázanie. O témž, když by list byl.“ 36. a) ,Takto — z účinka“ chybí b 1 2, b II„ 2. — b) Palacký (AČ. II. 494) četl: „Radún“, rkpy však píší vesměs ,Radim'. — ) ,z Týniště“ B; ,z Tužetína“ b II1 2; „Vilém z Háje“ ß 1n 2 3. — d) „Jiříka z Kyj“ b II1 2. — 6) ,u Vesci‘ ßI1 2 3. — t) ,ná- kladiech“ b I1, b II3, b IIII. — 8) ,na rozličných — peněziech“ chybí a . — h) ,na roz- ličných — klenotiech“ chybí b III. — i) ,z Skalice“ B; ,ze Žlunic' ßII; ,z Teplice“ a11. — *) ,póvod, Petr z Ujezda, Martin z Hrusic" ß 11. — b) , když by byl list“ b II3. 1) Srov. Formae querelarum III. čís. 2. (Cod. j. Boh. II, 2. 327): ,O účinku, že mu učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině ve Lhotě a ta škoda na rozličných nákladech a na rozličném domovitém nábytce a na hotových penězích za sto hřiven stříbra; po té škodě póvod, Oldřich z Kocúrova čili on sám. Srov. i tamtéž I. čís. 20 (vyd. na uv. m. 317): „Žaluje, že mu škodu učinil svú mocí bez práva na své dědině v Lhotě za přátelskú smlúvu, nedal jemu jeho sto hřiven střiebra, ješto jemu měl správně dáti i zadržal to, proto vzal škodu na hotových penězích za sto hřiven střiebra; potom ta škoda toho-li, ješto učinil čili jeho samého.' Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 66, Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 39, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 378. Viz též úvod str. 40, 64. 37. a) *interpol: ,píše tuto A, A,; *interpol: „s visutými pečetmi as; *interpol: — ,za škody“ B12 — b) ,práva“ B12. — 6) ,bylo‘ B. — d) „k listu“ a1 bI3 b II1. 6) ,to‘ BI„ b II, — t) ,ale B. — 8) ,prvé‘ B. — h) ,tak vždy‘ B. — 1) *interpol: ,zdviženo‘ B 11. — k) *interpol: ,samy“ B I1. 1) Srov. k tomu Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 390 pozn. 118, kteréžto tvrzení není oprávněno, protože prakse byla ustálena již před r. 1402, z něhož je volen jako příklad Markovem uváděný půhon z Emlera, Pozůstatky desk I. 83, č. 24. — 2) Kompetenci purkrabího uvádí Ondřej v čl. 25. — 3) Srov. t. zv. Decreta duo Caroli regis (Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. 285), dále Ondřejúv čl. 34, Stieber, K vývoji správy (1901) 25, úvod str. 64.
Článek 36.—37. 137 36. Takto jest žaloba z účinka": ,Radim' z Týnce žaluje na Petra z Brusóv“, že jemu učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině v Bru- siech“, když sě tu přihodil. Jměl jemu dáti penieze menovité podlé úmluvy přátelské, i nedal a proto jest škodu vzal na rozličných základiech, na hotových peněziech“, na rozličných střiebrných klenotiech“ za sto hřiven střiebra. Po téj škodě póvod Jan ze Pticě', Petr z Smrdova“ aneb sám, 1 1 mluví-li co proti tomu, proši práva“. Žaloba z účinka. 37. Bývá také v té žalobě póvodem list s visutými pečetmil, jakož pravdab záleží, a když to bude“ v žalobě, tehda úřad s listem odsielá strany ku purkrabí pražskému. A tu pak pozná-li sě pohnaný ku pečeti a k slibu“, tehda plniti musí, jakž purkrabie2 umluví; a toho“ jest právo ve dvú nedělí. Pakli sě nezná, tehda' jděte svědci, jako jest napřěd“ psáno“. Ale to vždy má jíti, ač sě pohnaný na žalobě také brániti bude a právo sobě rozomně ohradí. Ale jinak, jakž na žalobě bude odpověděno a k nevině po- loženo, tak se staň na přísahách a jinak nic; nebť by se straně křivda stala. Také v té samé žalobě z účinka mohú ty“ příčiny býti, jako napřěd stojí: „měl mi to učiniti neb toto, ale v jiných žalobách to nemóže býti, jako o příjem neb o kázanie. O témž, když by list byl.“ 36. a) ,Takto — z účinka“ chybí b 1 2, b II„ 2. — b) Palacký (AČ. II. 494) četl: „Radún“, rkpy však píší vesměs ,Radim'. — ) ,z Týniště“ B; ,z Tužetína“ b II1 2; „Vilém z Háje“ ß 1n 2 3. — d) „Jiříka z Kyj“ b II1 2. — 6) ,u Vesci‘ ßI1 2 3. — t) ,ná- kladiech“ b I1, b II3, b IIII. — 8) ,na rozličných — peněziech“ chybí a . — h) ,na roz- ličných — klenotiech“ chybí b III. — i) ,z Skalice“ B; ,ze Žlunic' ßII; ,z Teplice“ a11. — *) ,póvod, Petr z Ujezda, Martin z Hrusic" ß 11. — b) , když by byl list“ b II3. 1) Srov. Formae querelarum III. čís. 2. (Cod. j. Boh. II, 2. 327): ,O účinku, že mu učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině ve Lhotě a ta škoda na rozličných nákladech a na rozličném domovitém nábytce a na hotových penězích za sto hřiven stříbra; po té škodě póvod, Oldřich z Kocúrova čili on sám. Srov. i tamtéž I. čís. 20 (vyd. na uv. m. 317): „Žaluje, že mu škodu učinil svú mocí bez práva na své dědině v Lhotě za přátelskú smlúvu, nedal jemu jeho sto hřiven střiebra, ješto jemu měl správně dáti i zadržal to, proto vzal škodu na hotových penězích za sto hřiven střiebra; potom ta škoda toho-li, ješto učinil čili jeho samého.' Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 66, Čáda, Čes. práv. knihy (Naše právo a stát, 1928) 39, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 378. Viz též úvod str. 40, 64. 37. a) *interpol: ,píše tuto A, A,; *interpol: „s visutými pečetmi as; *interpol: — ,za škody“ B12 — b) ,práva“ B12. — 6) ,bylo‘ B. — d) „k listu“ a1 bI3 b II1. 6) ,to‘ BI„ b II, — t) ,ale B. — 8) ,prvé‘ B. — h) ,tak vždy‘ B. — 1) *interpol: ,zdviženo‘ B 11. — k) *interpol: ,samy“ B I1. 1) Srov. k tomu Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 390 pozn. 118, kteréžto tvrzení není oprávněno, protože prakse byla ustálena již před r. 1402, z něhož je volen jako příklad Markovem uváděný půhon z Emlera, Pozůstatky desk I. 83, č. 24. — 2) Kompetenci purkrabího uvádí Ondřej v čl. 25. — 3) Srov. t. zv. Decreta duo Caroli regis (Jireček, Cod. j. Boh. II, 2. 285), dále Ondřejúv čl. 34, Stieber, K vývoji správy (1901) 25, úvod str. 64.
Strana 138
138 Článek 38.—41. Také o témž. Opět o témž etc. O témž a o tom slovu bezprávně.“ Tuto jest žaloba z příjma, zna- menaj etc. 38. Móže také v té žalobě z účinka mnoho jiných proměn býti, na něžto, když řěčník chce, pro zmatek strany móže mnoho mysliti“, v tom“ práva nepohoršuje“ 39. Móže také ta žaloba býti z účinka bez“ přísahy strany pohnané a ta bývá, když kto na ty škody dsky jmá, jako když by kto úroky jměl na druhém ve dskách a dsky jemu nesvědčily, jedno na svatý Havel neb na svatý Jiří. A když by podlé starého práva úrok svatojiřský přěběhl úrok svatého Havla a v tom právem nebylo saženo“, a již podlé starého práva komorník nemohl jemu dán býtil; a on pak přižena z úrokóv ža- loval a desk sě doložil a ty nesvědčily, ani registra dánie úroka2, tu by měla přísaha minúti a dsky ostati. 40. Také v těch žalobách z účinka móže po tom slovu bezprávně“ příčina přičiněna býti, ale v jiných nic, jako řka: „Učinil jemu škodu svú mocí bezprávně. Měl jemu jeho penieze dáti chvíli menovitú, i nedal a proto škodu vzal etc.1 aneb jinak, jakož komu škody. Ale v jiných to žalobách býti nemóže, neb v jiných očista nebývá. Ale v téj žalobě po- hnaný přisahá a za sebú dva očistníky má jmieti pod ztracením přě“. 41. Druhá žaloba bývá z příjma a z té žaloby i přísahy na kříži" jsú vyňati všickni popravce, konšelé zemští i ti páni, ješto popravu mají a jsú kmetové, takže po téj žalobě na kříži přisahati nemají, než jedno 38. ") ,vymysliti' B I1. — b) ,rotám' B I1. — c) ,nepohorší b In 2 3. ßII; „ne- pohorše“ b II3. 1) Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 368. 39. ") *interpol: ,škody“ B II. — b) chybí B I1. — c) ,sěženo‘ B I1; ,súzeno“ b II1. 1) Srov. k tomu čl. 57., kdež vyslovena obdobná zásada. — 2) O registrech dání úroka mluví Všehrd VIII. 8. § 4., který však pro ně neuvádí zvláštního názvu. Podle zmínky Všehrdovy patřila tato registra mezi knihy menšího písaře t. zv. úročné, do nichž se podle jeho § 1. tamtéž zapisovaly peníze úročné a komorní; kteréž sobě lidé dvakrát do roka u desk nebo jinde, kdež chtie, při sv. Jiří jednú, druhé při sv. Havle kladú“. Viz Emler, O zbytcích desk zemských (Poj. Uč. spol. VI. I. 1867) 20 a úvod str. 64. 40. ) Že o to slovo bezprávně příčina muože býti“ a, BI. — b) ,zatracením“ A1 2. — 6) *interpol: „neb jakž by jich neměl, tak by při svú ztratil k puovodovi“ B I1 2. 1) Srov. Formae querelarum I. čís. 3. (Cod. j. Boh. II, 2. 313): „Žaluje, že mu učinil škodu svú mocí bez práva, neb jemu měl dáti 20 kop grošuov českých praž- ských za hynšt tohoto léta (první neděli po sv. Jiří a tomu již šest let) ... a toho nedal, proto vzal škodu .. .“ atd. Srov. úvod str. 64. 41. ") *interpol: ,sami' b I1; *interpol: ,za ny' b III.. — b) *interpol: ,na svú starost a b II1 2.
138 Článek 38.—41. Také o témž. Opět o témž etc. O témž a o tom slovu bezprávně.“ Tuto jest žaloba z příjma, zna- menaj etc. 38. Móže také v té žalobě z účinka mnoho jiných proměn býti, na něžto, když řěčník chce, pro zmatek strany móže mnoho mysliti“, v tom“ práva nepohoršuje“ 39. Móže také ta žaloba býti z účinka bez“ přísahy strany pohnané a ta bývá, když kto na ty škody dsky jmá, jako když by kto úroky jměl na druhém ve dskách a dsky jemu nesvědčily, jedno na svatý Havel neb na svatý Jiří. A když by podlé starého práva úrok svatojiřský přěběhl úrok svatého Havla a v tom právem nebylo saženo“, a již podlé starého práva komorník nemohl jemu dán býtil; a on pak přižena z úrokóv ža- loval a desk sě doložil a ty nesvědčily, ani registra dánie úroka2, tu by měla přísaha minúti a dsky ostati. 40. Také v těch žalobách z účinka móže po tom slovu bezprávně“ příčina přičiněna býti, ale v jiných nic, jako řka: „Učinil jemu škodu svú mocí bezprávně. Měl jemu jeho penieze dáti chvíli menovitú, i nedal a proto škodu vzal etc.1 aneb jinak, jakož komu škody. Ale v jiných to žalobách býti nemóže, neb v jiných očista nebývá. Ale v téj žalobě po- hnaný přisahá a za sebú dva očistníky má jmieti pod ztracením přě“. 41. Druhá žaloba bývá z příjma a z té žaloby i přísahy na kříži" jsú vyňati všickni popravce, konšelé zemští i ti páni, ješto popravu mají a jsú kmetové, takže po téj žalobě na kříži přisahati nemají, než jedno 38. ") ,vymysliti' B I1. — b) ,rotám' B I1. — c) ,nepohorší b In 2 3. ßII; „ne- pohorše“ b II3. 1) Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 368. 39. ") *interpol: ,škody“ B II. — b) chybí B I1. — c) ,sěženo‘ B I1; ,súzeno“ b II1. 1) Srov. k tomu čl. 57., kdež vyslovena obdobná zásada. — 2) O registrech dání úroka mluví Všehrd VIII. 8. § 4., který však pro ně neuvádí zvláštního názvu. Podle zmínky Všehrdovy patřila tato registra mezi knihy menšího písaře t. zv. úročné, do nichž se podle jeho § 1. tamtéž zapisovaly peníze úročné a komorní; kteréž sobě lidé dvakrát do roka u desk nebo jinde, kdež chtie, při sv. Jiří jednú, druhé při sv. Havle kladú“. Viz Emler, O zbytcích desk zemských (Poj. Uč. spol. VI. I. 1867) 20 a úvod str. 64. 40. ) Že o to slovo bezprávně příčina muože býti“ a, BI. — b) ,zatracením“ A1 2. — 6) *interpol: „neb jakž by jich neměl, tak by při svú ztratil k puovodovi“ B I1 2. 1) Srov. Formae querelarum I. čís. 3. (Cod. j. Boh. II, 2. 313): „Žaluje, že mu učinil škodu svú mocí bez práva, neb jemu měl dáti 20 kop grošuov českých praž- ských za hynšt tohoto léta (první neděli po sv. Jiří a tomu již šest let) ... a toho nedal, proto vzal škodu .. .“ atd. Srov. úvod str. 64. 41. ") *interpol: ,sami' b I1; *interpol: ,za ny' b III.. — b) *interpol: ,na svú starost a b II1 2.
Strana 139
Článek 41.—43. 139 na své kmetstvie, konšelstvie“ i svá neb na svú“ popravu dva háky, jinak prsty, na prsy vložiec vzieti bez zmatku; a toho jim má věřeno býti. Ale jiní všickni musie“ na kříži přisahati se zmatkem tak, jakž žaloba záleží. Tak žaloba má býti: „Ondřěj z Sak žaluje na Kříže“ z Rudy', že když Jan“ z Suché' učinil jemu škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině v Sakách" a ta škoda na koních, na rozličných střiebrných klenotiech a na rozličném domovitém nábytce“ za sto hřiven střiebra; a on tu škodu od něho přijem i žive“. Mluví-liť co proti tomu, prosíť práva2. A tak jinak 3 měniec, jakž sě komu zdá? podlé jeho práva. 42. Žaloba, komuž by sě škoda stala na dědině: Jan z Prahy žaluje na Petra z Týncě“, že kázal mocí svému“ Janovi odnikudž učiniti jemu škodu bezprávně na jeho dědině v Záhoří nebo na králově Václa- vově českého dědině v Prazě, když sě tu byl přihodil. A ta škoda 8 1 polož“, na čemž chceš, jakž jest třěba neb jakž tvá pravda záleží. A v téj žalobě nic nemóž zmateného' býti, leč by řěčník žaluje, se dskami sě dělil a strana nebo“ řěčník strany žádal desk čtenie anebo že by škody nebyly opověděny“. Žaloba z kázanie. Uměnie 43. V těch ve všěch žalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest v žalobách etc." třěba k řěčníku sě utéci. Tenť svú mzdu vezma, žalobu stvoří vždy viece — 41. c) ,conšelstvie“ B. — d) „konšelstvie, konšelé, popravcě na svú BIr- 6) ,mají B 12. — f) A, B. — 8) ,z Suché‘ b II„ 2. — h) ,Jana“ B. — i) „Karno- púta z Tuhanic“ b II1 2. — k) Vaněk“ B. — 1) ,z Rudé“ BI1; ,z Čáp“ b II1 2.— m) ,v Skalách“ B. — *) nábytcě B. — ) ,užive“ B; ,požívá b II„ 2. — P) ,dá“ B. — 4) *interpol (in margine přips.): A tak jinak měniec, jak se komu zdá, podlé jeho práva“ b II3. 1) Srov. k tomu Řád práva zemského čl. 79., kdež o přísaze konšelské. O kmetské přísaze Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 37 pozn. 12, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 228. — 2) Obdobné formuláře žalobní viz Formae querelarum I. č. 14, 20, 23, 25, 65. Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 364 pozn. 53. — 3) Srov. Rieger, Zří- zení kraj. I. (1894) 53 a úvod str. 61 a 64. 42. a) B II, b III; ,z rozkázanie“ b II1 2; *interpol: ,ta bývá takto' B 11 2. — b) ,Žaloba — na dědině užívá A, An 2 jako nadpisu; chybí a1. — 6) ,z Tlučě“ B I2. — dy ,z své“ B; „své‘ B11 bIII. „svú“ b IIII. — 6) ,krále“ B I2. — t) ,dědice“ b IIII. — 8) ,tu škodu“ B, BII, b II,, b III1. — h) ,vlož“ b IIII. — i) ,matného' B I1 ,zmat- ného“ BI, BII, bIn 2 3, b III.; zmatečného“ b II3. — k) ,řěčník — nebo chybí B. — b) ,osvědčen 11. 1) Srov. Formae querelarum III. čís. 3. (Cod. j. Boh. II, 2. 327): „Žaloba, že mu na dědině škodu učinil z přikázanie. Že kázal mocí svú Janovi odnikudž jemu škodu bezprávně na jeho dědině v Kozlově a ta škoda na rozličném vojenském odění, na rozličném rúše chodiciem a na hotových peniezích za 10 hř. stř. bez lota, pří-lit, prosíť práva“. Srov. obdobné formuláře tamtéž I. 11. a 59. (vyd. tamtéž na uv. m. 314 a 324). Srov. úvod str. 65. 43. ) „Řěčník. B.
Článek 41.—43. 139 na své kmetstvie, konšelstvie“ i svá neb na svú“ popravu dva háky, jinak prsty, na prsy vložiec vzieti bez zmatku; a toho jim má věřeno býti. Ale jiní všickni musie“ na kříži přisahati se zmatkem tak, jakž žaloba záleží. Tak žaloba má býti: „Ondřěj z Sak žaluje na Kříže“ z Rudy', že když Jan“ z Suché' učinil jemu škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině v Sakách" a ta škoda na koních, na rozličných střiebrných klenotiech a na rozličném domovitém nábytce“ za sto hřiven střiebra; a on tu škodu od něho přijem i žive“. Mluví-liť co proti tomu, prosíť práva2. A tak jinak 3 měniec, jakž sě komu zdá? podlé jeho práva. 42. Žaloba, komuž by sě škoda stala na dědině: Jan z Prahy žaluje na Petra z Týncě“, že kázal mocí svému“ Janovi odnikudž učiniti jemu škodu bezprávně na jeho dědině v Záhoří nebo na králově Václa- vově českého dědině v Prazě, když sě tu byl přihodil. A ta škoda 8 1 polož“, na čemž chceš, jakž jest třěba neb jakž tvá pravda záleží. A v téj žalobě nic nemóž zmateného' býti, leč by řěčník žaluje, se dskami sě dělil a strana nebo“ řěčník strany žádal desk čtenie anebo že by škody nebyly opověděny“. Žaloba z kázanie. Uměnie 43. V těch ve všěch žalobách nenie jiného uměnie, než kdež jest v žalobách etc." třěba k řěčníku sě utéci. Tenť svú mzdu vezma, žalobu stvoří vždy viece — 41. c) ,conšelstvie“ B. — d) „konšelstvie, konšelé, popravcě na svú BIr- 6) ,mají B 12. — f) A, B. — 8) ,z Suché‘ b II„ 2. — h) ,Jana“ B. — i) „Karno- púta z Tuhanic“ b II1 2. — k) Vaněk“ B. — 1) ,z Rudé“ BI1; ,z Čáp“ b II1 2.— m) ,v Skalách“ B. — *) nábytcě B. — ) ,užive“ B; ,požívá b II„ 2. — P) ,dá“ B. — 4) *interpol (in margine přips.): A tak jinak měniec, jak se komu zdá, podlé jeho práva“ b II3. 1) Srov. k tomu Řád práva zemského čl. 79., kdež o přísaze konšelské. O kmetské přísaze Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 37 pozn. 12, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 228. — 2) Obdobné formuláře žalobní viz Formae querelarum I. č. 14, 20, 23, 25, 65. Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 364 pozn. 53. — 3) Srov. Rieger, Zří- zení kraj. I. (1894) 53 a úvod str. 61 a 64. 42. a) B II, b III; ,z rozkázanie“ b II1 2; *interpol: ,ta bývá takto' B 11 2. — b) ,Žaloba — na dědině užívá A, An 2 jako nadpisu; chybí a1. — 6) ,z Tlučě“ B I2. — dy ,z své“ B; „své‘ B11 bIII. „svú“ b IIII. — 6) ,krále“ B I2. — t) ,dědice“ b IIII. — 8) ,tu škodu“ B, BII, b II,, b III1. — h) ,vlož“ b IIII. — i) ,matného' B I1 ,zmat- ného“ BI, BII, bIn 2 3, b III.; zmatečného“ b II3. — k) ,řěčník — nebo chybí B. — b) ,osvědčen 11. 1) Srov. Formae querelarum III. čís. 3. (Cod. j. Boh. II, 2. 327): „Žaloba, že mu na dědině škodu učinil z přikázanie. Že kázal mocí svú Janovi odnikudž jemu škodu bezprávně na jeho dědině v Kozlově a ta škoda na rozličném vojenském odění, na rozličném rúše chodiciem a na hotových peniezích za 10 hř. stř. bez lota, pří-lit, prosíť práva“. Srov. obdobné formuláře tamtéž I. 11. a 59. (vyd. tamtéž na uv. m. 314 a 324). Srov. úvod str. 65. 43. ) „Řěčník. B.
Strana 140
140 Článek 43.—45. lži než pravdy; a to jest jistě z obyčeje pohanskéhob 1, kdež jsú práva nalezena k libosti, ale ne ku pravdě. A tak i dnes trají do proměny“ panské. Tuto zna- menaj o ro- ku, když po žalobě k nevině sě položí etc. 44. Po těch po všěch žalobách, když již projdú na súdě a k nevině sě položí pohnaný proti póvodovi, rok bude dán ku přísaze“, na prvé“ malé neb veliké roky, jakž sě přihodí. A na tom roce“ straně obě tak dobřě, ktož pohnaný jako póvodl, mají sě svú opovědí postaviti u primy, ač bude, u vratech králových na hradě, kdež úředníci menší budú a tu sě i jménem svým, i odkud, i proti komu jménem i odkud opovědětil. Pakli primy nebude, ale do kaply jíti na sieň královu a tu státi přěd úředníky a přěd oltářem a z práva napomínati; a jakž tu úřědníci po písaři rotu podlé žaloby vydadie, tak učiniti v každém běhu. A ten běh viz dole« 2 podlé položenie žalob svrchupsaných. Tuto praví, kolik má svědkóv býti ku pří- saze vedeno o dědinu etc." 45. Když sě kto? pohoní o své dědiny“ neb dědictvie a na to jemu přijde, že má svědky vésti, jakž jsem napřědl psal, jmá jich jmieti sedm vládyk usedlých a zachovalých a ty na primě má opověděti každého jménem křěstným!2 a odkud a pak po primě má s nimi jíti na královu sieň před kaplus a tu čakati času, když úředníci volati káží, aby svědci byli vedeni“. Tehda vezma řěčníka přistúpí přěd kaplu a tu na pravé straně stane póvod a pohnaný na levé a řečník, když jemu písař svědky 43. b) ,pražského“ B I1. — 6) ,trvají‘ An 2, dc 11 B I, b II, 3 b IIII. d) *interpol: ,pražské“ a11 b 11. — 1) Srov. k podobnému názoru Ondřejovu čl. 10., o umění řečnickém také čl. 51. a úvod str. 71. 44. “) ,Rok ku přísaze“ B; ,O rocích, kdy mají státi a přisahati b I1. — b) ,po- ložie“ B. — c) ,ku přísazě' An 2 B; „ku písaři BII, b I1. — d) ,naj prvé' [sic!], A12: — 6) ,rocě An 2, B. — 1) ,ktož pohoní jako pohnaný“ B II, bI1, ,na prvnie' b II1 2, 3. b III1. — 8) ,dále B. 1) Srov. čl. 58. — 2) Čl. 45. a ns. 45. a) ,Přísahy o dědiny“ BII, bII„ 2 b IIII. — b) ,Ktož sě B. — 6) pohonie“ B. — d) dědině“ B. — e) „usedlských“ B; chybí BII. — t) ,křtěným“ BIg bIn, „křesťanským“ B I1. — 8) ,vedenie“ B II. 1) Čl. 16. — 2) Srov. k tomu Off. circa tab. t. čl. 96., 97. a zejm. 98.: �Si quis citatur et dicitur Ratmir et ipse excipit et dicit, quod non vocatur ita, sed Raczko vocatur, inventum est, quod debet docere, si potest, per compatres baptizmi, alias si non habet compatres, tunc iuramento met tertius (ut prius). Když koho po- honí a jmenuje jej Ratimírem a on se vynímá a pravie, že mu tak neříkají, ale Rackem se jmenuje, nalezeno jest, že to má ukázati a dovésti kmotry křtitedlnými, pakli nemá kmotruov, tehdy má sám třetie přisieci, jako napřed. Srov. Čáda, Práva osobnostní (Všehra IX. 1928) 103, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 364 pozn. 53, k tomu však také úvod str. 70 a 71. — 3) Srov. čl. 34, kdež zejm. citováno Off. cca tab. t. čl. 93.
140 Článek 43.—45. lži než pravdy; a to jest jistě z obyčeje pohanskéhob 1, kdež jsú práva nalezena k libosti, ale ne ku pravdě. A tak i dnes trají do proměny“ panské. Tuto zna- menaj o ro- ku, když po žalobě k nevině sě položí etc. 44. Po těch po všěch žalobách, když již projdú na súdě a k nevině sě položí pohnaný proti póvodovi, rok bude dán ku přísaze“, na prvé“ malé neb veliké roky, jakž sě přihodí. A na tom roce“ straně obě tak dobřě, ktož pohnaný jako póvodl, mají sě svú opovědí postaviti u primy, ač bude, u vratech králových na hradě, kdež úředníci menší budú a tu sě i jménem svým, i odkud, i proti komu jménem i odkud opovědětil. Pakli primy nebude, ale do kaply jíti na sieň královu a tu státi přěd úředníky a přěd oltářem a z práva napomínati; a jakž tu úřědníci po písaři rotu podlé žaloby vydadie, tak učiniti v každém běhu. A ten běh viz dole« 2 podlé položenie žalob svrchupsaných. Tuto praví, kolik má svědkóv býti ku pří- saze vedeno o dědinu etc." 45. Když sě kto? pohoní o své dědiny“ neb dědictvie a na to jemu přijde, že má svědky vésti, jakž jsem napřědl psal, jmá jich jmieti sedm vládyk usedlých a zachovalých a ty na primě má opověděti každého jménem křěstným!2 a odkud a pak po primě má s nimi jíti na královu sieň před kaplus a tu čakati času, když úředníci volati káží, aby svědci byli vedeni“. Tehda vezma řěčníka přistúpí přěd kaplu a tu na pravé straně stane póvod a pohnaný na levé a řečník, když jemu písař svědky 43. b) ,pražského“ B I1. — 6) ,trvají‘ An 2, dc 11 B I, b II, 3 b IIII. d) *interpol: ,pražské“ a11 b 11. — 1) Srov. k podobnému názoru Ondřejovu čl. 10., o umění řečnickém také čl. 51. a úvod str. 71. 44. “) ,Rok ku přísaze“ B; ,O rocích, kdy mají státi a přisahati b I1. — b) ,po- ložie“ B. — c) ,ku přísazě' An 2 B; „ku písaři BII, b I1. — d) ,naj prvé' [sic!], A12: — 6) ,rocě An 2, B. — 1) ,ktož pohoní jako pohnaný“ B II, bI1, ,na prvnie' b II1 2, 3. b III1. — 8) ,dále B. 1) Srov. čl. 58. — 2) Čl. 45. a ns. 45. a) ,Přísahy o dědiny“ BII, bII„ 2 b IIII. — b) ,Ktož sě B. — 6) pohonie“ B. — d) dědině“ B. — e) „usedlských“ B; chybí BII. — t) ,křtěným“ BIg bIn, „křesťanským“ B I1. — 8) ,vedenie“ B II. 1) Čl. 16. — 2) Srov. k tomu Off. circa tab. t. čl. 96., 97. a zejm. 98.: �Si quis citatur et dicitur Ratmir et ipse excipit et dicit, quod non vocatur ita, sed Raczko vocatur, inventum est, quod debet docere, si potest, per compatres baptizmi, alias si non habet compatres, tunc iuramento met tertius (ut prius). Když koho po- honí a jmenuje jej Ratimírem a on se vynímá a pravie, že mu tak neříkají, ale Rackem se jmenuje, nalezeno jest, že to má ukázati a dovésti kmotry křtitedlnými, pakli nemá kmotruov, tehdy má sám třetie přisieci, jako napřed. Srov. Čáda, Práva osobnostní (Všehra IX. 1928) 103, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 364 pozn. 53, k tomu však také úvod str. 70 a 71. — 3) Srov. čl. 34, kdež zejm. citováno Off. cca tab. t. čl. 93.
Strana 141
Článek 45.—48. 141 po dskách jmenovati bude, má je“ vésti a ohradie právo přěd vstúpením svědku každému. A po jednom' do všěch a potom póvoda s ohradú uveď a řěčník s nimi a mají svědci vstúpiti pravú nohú napřěd a, když v kaple stanú, tehda strana druhá má sobě voliti tři a ty písař hned znamenaj, a potom třie ti mají přisahati a dva jich přísahu očistiti, jako dole“ stojí psáno“. 46. Ab takéž sě má státi, když obě straně svědky vedú a jestliže obojí svědci projdú, tehda niktož z nich v ničemž. Pakli jedni svědci jdú a ti s očistú“ projdú, tehda získána přě. Pakli neprojdú, tehda ztracena, neb ty přísahy mají býti se zmatkemi, kromě očista“ má býti bez zmatku2. Kteraká 47. Pak přísaha, kterúž mají činiti svědci, má vydána býti od úřěd- jest přísaha ot svědkóv.a níkóv menších podlé žaloby a ta má takáž býti, jakož žaloba stojí, tak 31. řkúc o dědiny Když obú stranú svěd ci projdú, co právo, viz." 48. ,Na tom přisahám, že sě jest Petr z Rudy uvázal svú mocí i drží bezprávně v' dědiny Janovy z Bláta v Blátě“, v“ dvuor poplužní s tvrzí etc., s tú se vší zvólí, což k tomu příslušie, k nimž dědinám má Jan právo lepšie nežli on po svém otci, po Petrovi“ z Bláta“ někdy“ řečeném, po nedielném. Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí“. Přísaha najprv o dědiny. 45. h) jie BII. — i) *interpol: ,až' b I12. — k) ,ved B. 4) Čl. 50. — 5) Tento článek byl již obsoletní při druhé redakci knihy Ondřejovy. Na jeho místo nastoupilo ustanovení nové, jež obsaženo je v čl. 153. Srov. pozn. u článku tohoto. 46. a) „Když obě straně svědky vedeta b II1 2, b IIII. — b) chybí B. — 6) ,z uo- čisty“ B. — d) ,kromě očisty neb očista“ B I1. 1) Následující přísahy a ustanovení o nich v čl. 47. až 57. jsou upraveny podle nového nařízení Karla IV. z r. 1368, jak o tom mluví Štítný (O obec. věcech křest., Súdciem, vyd. Cod. j. Boh. II, 2. 27) a Beneš z Veitmile. Viz o tom Jireček, CČM. XXXV. 1861, 237. Tato úprava potrvala až do r. 1413, říj. 9.—30., kdy do desk zems. I. Math. A, 3. byl zapsán formulář nový (Na tom ... atd., jímž mě Petr viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen, tak“ atd.), jež později 1414 říj. 2. opětně na základě nálezu obecného do desk I. Math. G, 14. (Pozůstatky desk II. 110 a 111) byl týmiž slovy obnoven podle svědectví Všehrdova II. 23. § 4. Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 356. — 2) Formulář přísahy v čl. 56. Srov. Markov (na uv. m. v pozn. 1) 364 a úvod str. 61. 47. a) „Přísaha svědkóv o dědiny“ b II. ,Přísaha od svědkóv o dědiny', b II2, b IIII. — b) ,o dědinu“ B, B11. 1) Srov. čl. 29. a poznámky tamtéž. 48. ) „Přísaha svědkóv o dědiny“ BI,; celý článek chybí B I1 2. — b) chybí B, B11, b II, 3. — 6) ,v Lhotě' b II, 3. — d) chybí B, B I, b II„ 2. — 6) ,Paškovi BI,; Vavřincovi“ a1. — 1) ,Blatském“ b I1. — 6) ,něddy“ [sicl] A. 1) Srov. pozn. při čl. 47; dále Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 364 pozn. 53 a úvod str. 61.
Článek 45.—48. 141 po dskách jmenovati bude, má je“ vésti a ohradie právo přěd vstúpením svědku každému. A po jednom' do všěch a potom póvoda s ohradú uveď a řěčník s nimi a mají svědci vstúpiti pravú nohú napřěd a, když v kaple stanú, tehda strana druhá má sobě voliti tři a ty písař hned znamenaj, a potom třie ti mají přisahati a dva jich přísahu očistiti, jako dole“ stojí psáno“. 46. Ab takéž sě má státi, když obě straně svědky vedú a jestliže obojí svědci projdú, tehda niktož z nich v ničemž. Pakli jedni svědci jdú a ti s očistú“ projdú, tehda získána přě. Pakli neprojdú, tehda ztracena, neb ty přísahy mají býti se zmatkemi, kromě očista“ má býti bez zmatku2. Kteraká 47. Pak přísaha, kterúž mají činiti svědci, má vydána býti od úřěd- jest přísaha ot svědkóv.a níkóv menších podlé žaloby a ta má takáž býti, jakož žaloba stojí, tak 31. řkúc o dědiny Když obú stranú svěd ci projdú, co právo, viz." 48. ,Na tom přisahám, že sě jest Petr z Rudy uvázal svú mocí i drží bezprávně v' dědiny Janovy z Bláta v Blátě“, v“ dvuor poplužní s tvrzí etc., s tú se vší zvólí, což k tomu příslušie, k nimž dědinám má Jan právo lepšie nežli on po svém otci, po Petrovi“ z Bláta“ někdy“ řečeném, po nedielném. Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí“. Přísaha najprv o dědiny. 45. h) jie BII. — i) *interpol: ,až' b I12. — k) ,ved B. 4) Čl. 50. — 5) Tento článek byl již obsoletní při druhé redakci knihy Ondřejovy. Na jeho místo nastoupilo ustanovení nové, jež obsaženo je v čl. 153. Srov. pozn. u článku tohoto. 46. a) „Když obě straně svědky vedeta b II1 2, b IIII. — b) chybí B. — 6) ,z uo- čisty“ B. — d) ,kromě očisty neb očista“ B I1. 1) Následující přísahy a ustanovení o nich v čl. 47. až 57. jsou upraveny podle nového nařízení Karla IV. z r. 1368, jak o tom mluví Štítný (O obec. věcech křest., Súdciem, vyd. Cod. j. Boh. II, 2. 27) a Beneš z Veitmile. Viz o tom Jireček, CČM. XXXV. 1861, 237. Tato úprava potrvala až do r. 1413, říj. 9.—30., kdy do desk zems. I. Math. A, 3. byl zapsán formulář nový (Na tom ... atd., jímž mě Petr viní v této žalobě, tím jsem jemu ničímž nevinen, tak“ atd.), jež později 1414 říj. 2. opětně na základě nálezu obecného do desk I. Math. G, 14. (Pozůstatky desk II. 110 a 111) byl týmiž slovy obnoven podle svědectví Všehrdova II. 23. § 4. Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 356. — 2) Formulář přísahy v čl. 56. Srov. Markov (na uv. m. v pozn. 1) 364 a úvod str. 61. 47. a) „Přísaha svědkóv o dědiny“ b II. ,Přísaha od svědkóv o dědiny', b II2, b IIII. — b) ,o dědinu“ B, B11. 1) Srov. čl. 29. a poznámky tamtéž. 48. ) „Přísaha svědkóv o dědiny“ BI,; celý článek chybí B I1 2. — b) chybí B, B11, b II, 3. — 6) ,v Lhotě' b II, 3. — d) chybí B, B I, b II„ 2. — 6) ,Paškovi BI,; Vavřincovi“ a1. — 1) ,Blatském“ b I1. — 6) ,něddy“ [sicl] A. 1) Srov. pozn. při čl. 47; dále Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 364 pozn. 53 a úvod str. 61.
Strana 142
142 Článek 49.—52. Přísaha o témž.“ 49. Též po bratru', též po mateři, s kterú on chlebil až do jejie smrti. Po přísa- hách očist- níky dva.“ 50. Ihned po těch svědkóv přísahách mají vystúpiti“ dva očistníky a tak mají přisieci bez zmatku řkúc: „Ta přísaha, ješto Pavel z Sak přisahal“, jest prava a čista". Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí“1. Znamenaj velmi pilně etc.“ 51. Aleb řěči napřědpsané každý móže ke všěm věcěm dědickým, kdež naň nápad přijíti má, i po své mateři, s kterúž chlebil, vybrati, co a kterak činiti má, a řěčníki, kterýž tu věc vede, má i dlužen jest, když za to béře, stranu ve všěm věrně vystřieci i naučiti velmi pilně a snažně. O jiných přísahách rozličných. 52. Pak jiné jsú přísahy v těch“ póhoniech, ješto ze škod jsúb, a ty jsú rozličné, protože také po žalobách jdú, ješto jsú rozličné“, jakož sem napřědl psal. Tak jestli žaloba z účinka2, tehda má póvod sám neb jeho póvod“ napřěd se zmatkem přisieci a potom pohnaný takéž se zmatkem“. Ale pohnaný má za sebú dva očistníky mieti ihned, když jemu buoh po- móže projíti, aby je hotovy' okázal a postavil bez napomínanie. I má takto přisieci sám póvod neb jeho“, kohož v konci žaloby“ menuje:3 49. “) Přísaha po přátelích b III1; celý článek chybí ß I1 2. — b) ,A též B, b II3, b III,; ,Takéž b III1. — c) *interpol: po sestřě' BI1- 50. “) ,Po přísahách očistných dva“ A12; ,Že přísahu očistníky dva taková máta očistiti řádem tiemto“ B 12. — b) přísah“ [sicl] B. — c) ,máta b I. — d) ,vstú- e) ,má' BI1. — t) ,Petr ze piti“ B (později opraveno na: vystúpiti“), BI1 2. — Lhoty“ b II1, 2. — 8) ,přisáhl' A, BIp2 bII b II„ 2, b III„ 3. — h) pravá očista“ An 2, B, b IIII; ,čistá“ an 1) Srov. čl. 45. Srov. Formulae juramentorum III. čís. 17 (Cod. j. Boh. II, 2. 333): ,(Juramentum pro očista, quam pars citatoris debet facere.) Na tom přisahám, že ta přísaha, ješto jest H ... z S... přisáhl proti A... z N ..., jest prava a ne křiva. Tak etc.“ Srov. čl. 56., kdež přísaha očisty bez zmatku, dále Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 361 pozn. 48 a úvod str. 61. 51. a) „Řečník má stranu věrně vystříhati [a,], čti tuto“ BI. — b) A když k té Ap2; A k té“ as; A z té“ a1 b II„ 2 bIII1; „Z té“ B, b II3; „V té“ b III3. 1) Srov. čl. 43. a úvod str. 71. 52. ) *interpol: ,pohnaných“ b III. — b) ,jdú B11, bII„ 2 3. — č) ,protože — rozličné“ chybí a b 11 bII. — d) „poručník“ b II1 2. — 6) ,přisieci — se zmatkem“ chybí b I1 2. — t) ,sě s hotovými B I. (původně i b II3); sě hotov“ b I1 2. — 6) *inter- pol: »poručník b II1 2. — h) v žalobě“ bI1 2. 1) Srov. čl. 26. a 35. — 2) Srov. čl. 36. — 3) Viz čl. 53. a dále Markov, Původ- sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 355 pozn. 26, 392 a 394 pozn.*)
142 Článek 49.—52. Přísaha o témž.“ 49. Též po bratru', též po mateři, s kterú on chlebil až do jejie smrti. Po přísa- hách očist- níky dva.“ 50. Ihned po těch svědkóv přísahách mají vystúpiti“ dva očistníky a tak mají přisieci bez zmatku řkúc: „Ta přísaha, ješto Pavel z Sak přisahal“, jest prava a čista". Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí“1. Znamenaj velmi pilně etc.“ 51. Aleb řěči napřědpsané každý móže ke všěm věcěm dědickým, kdež naň nápad přijíti má, i po své mateři, s kterúž chlebil, vybrati, co a kterak činiti má, a řěčníki, kterýž tu věc vede, má i dlužen jest, když za to béře, stranu ve všěm věrně vystřieci i naučiti velmi pilně a snažně. O jiných přísahách rozličných. 52. Pak jiné jsú přísahy v těch“ póhoniech, ješto ze škod jsúb, a ty jsú rozličné, protože také po žalobách jdú, ješto jsú rozličné“, jakož sem napřědl psal. Tak jestli žaloba z účinka2, tehda má póvod sám neb jeho póvod“ napřěd se zmatkem přisieci a potom pohnaný takéž se zmatkem“. Ale pohnaný má za sebú dva očistníky mieti ihned, když jemu buoh po- móže projíti, aby je hotovy' okázal a postavil bez napomínanie. I má takto přisieci sám póvod neb jeho“, kohož v konci žaloby“ menuje:3 49. “) Přísaha po přátelích b III1; celý článek chybí ß I1 2. — b) ,A též B, b II3, b III,; ,Takéž b III1. — c) *interpol: po sestřě' BI1- 50. “) ,Po přísahách očistných dva“ A12; ,Že přísahu očistníky dva taková máta očistiti řádem tiemto“ B 12. — b) přísah“ [sicl] B. — c) ,máta b I. — d) ,vstú- e) ,má' BI1. — t) ,Petr ze piti“ B (později opraveno na: vystúpiti“), BI1 2. — Lhoty“ b II1, 2. — 8) ,přisáhl' A, BIp2 bII b II„ 2, b III„ 3. — h) pravá očista“ An 2, B, b IIII; ,čistá“ an 1) Srov. čl. 45. Srov. Formulae juramentorum III. čís. 17 (Cod. j. Boh. II, 2. 333): ,(Juramentum pro očista, quam pars citatoris debet facere.) Na tom přisahám, že ta přísaha, ješto jest H ... z S... přisáhl proti A... z N ..., jest prava a ne křiva. Tak etc.“ Srov. čl. 56., kdež přísaha očisty bez zmatku, dále Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 361 pozn. 48 a úvod str. 61. 51. a) „Řečník má stranu věrně vystříhati [a,], čti tuto“ BI. — b) A když k té Ap2; A k té“ as; A z té“ a1 b II„ 2 bIII1; „Z té“ B, b II3; „V té“ b III3. 1) Srov. čl. 43. a úvod str. 71. 52. ) *interpol: ,pohnaných“ b III. — b) ,jdú B11, bII„ 2 3. — č) ,protože — rozličné“ chybí a b 11 bII. — d) „poručník“ b II1 2. — 6) ,přisieci — se zmatkem“ chybí b I1 2. — t) ,sě s hotovými B I. (původně i b II3); sě hotov“ b I1 2. — 6) *inter- pol: »poručník b II1 2. — h) v žalobě“ bI1 2. 1) Srov. čl. 26. a 35. — 2) Srov. čl. 36. — 3) Viz čl. 53. a dále Markov, Původ- sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 355 pozn. 26, 392 a 394 pozn.*)
Strana 143
Článek 53.—55. 143 53. ,Na tom přisahám, že mi jest Jan z Krp“ učinil škodu svú mocí Přísaha na dědiny bezprávně na mé dědině v Lúži“ tu, kdež mi měl dáti hotové penieze tak, etc." jakž mi byl slíbil, i nedal a proto sem škodu vzal na hotových peněziech, na střiebrných klenotiech a na koních za sto hřiven střiebra. Tiem mi jest vším vinen. Tak mi buoh pomáhaj i všickni světíl 54. Přísaha svědkóv póvodových: „Na tom přisahám, že Jan z Krp“ učinil škodu svú mocí bezprávně Alšovi z Lúžě na jeho dědině v Lúži“ tu, kdež jemu měl dáti etc. jako svrchu. Tiem jest jemu vším vinen. Tak mi buoh pomáhaj etc. Táž přísaha od svěd- kóv.“ 55. Pak pohnaný, proti komuž ta přísaha stala sě, ten sě má od- přisieci takto řka: „Na tom přisahám, jímž mě Pavel z Lúže viní, bych jemu škodu učinil svú mocí bezprávně na jeho dědině v Lúži tu, kdež sem jemu měl dáti penieze jmenovité i nedal, by onb škodu vzal na hotových penězích etc., jako napřěd. Tiem jsem jemu vším nevinen. Tak mi buoh pomáhaj“ etc. a tu hned za sebú měj dva očistníky a sám ot kříže vstana, je bez napomanutie okaž, řka: „Teď své očisty jmám, hotov jsem právu“ dosti“ učiniti 1 Přísaha pohnaného tato jest. 53. ) ,Přísaha ze škod na dědiny B II. — b) ,ze Lhoty“ ß I1. — c) ,v Luzě“ [sicl] B. 1) Srov. Formulae juramentorum I. čís. 13 (Cod. j. Boh. II, 2. 332): ,Na tom přisahám, že mi jest Jan učinil škodu svú mocí bezprávně na méj dědině in B. a ta škoda na N., na P. a na M. za 10 marc. argenti minus loth, tiem mi jest všiem vinen. Tak etc.. Viz článek 52. a porovnej formulář žalobní článku 36. a poznámku tamtéž. 54. a) B II, b II„ 2; ,Pak očistník přisahá takto“ b I3; „Pakli jiný puovod jeho přisahá a ne sám jistec, takto má řéci“ ß I1 2; celý článek chybí B I,; chybí v A, srov. pozn. b). — b) ,póvodných An 2, a11; rkp A, Ana užívá slov: ,Přísaha — póvo- dných“ jako nadpisu. — 6) ,z Brus“ B. — d) ,v Liči' [sicl] B. 1) Srov. Formulae juramentorum I. čís. 11 (Cod. j. Boh. II, 2. 332): (Pro dampnis.) Na tom přisahám, že jest N. Janovi učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině in P. na rozličném nákladě etc. (ut in proditione continetur); tak mi etc.“ Viz Čáda, Čes. edice hist.-práv. (Vědec. ročenka práv. fak. Masar. univ. V. 1926) 185, 186. 55. ") ,Proti té přísaze jiná“ B I2. — b) *interpol: ,proto' B I1. — 6) právo" B, b III3. — d) chybí B. 1) Srov. Formulae juramentorum I. čís. 7 (Cod. j. Boh. II, 2. 332): ,(De facto.) Na tom přisahám, jiemž mě N. vinie, bych jemu učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině N., tiem sem jemu všiem nevinen, tak etc.“ O zkrácení formuláře přísežního viz poznámky při čl. 46. K čl. 55. viz Čáda, Čes. edice hist.-práv. (Vědec. ročenka práv. fak. Masar. univ. V. 1926) 186.
Článek 53.—55. 143 53. ,Na tom přisahám, že mi jest Jan z Krp“ učinil škodu svú mocí Přísaha na dědiny bezprávně na mé dědině v Lúži“ tu, kdež mi měl dáti hotové penieze tak, etc." jakž mi byl slíbil, i nedal a proto sem škodu vzal na hotových peněziech, na střiebrných klenotiech a na koních za sto hřiven střiebra. Tiem mi jest vším vinen. Tak mi buoh pomáhaj i všickni světíl 54. Přísaha svědkóv póvodových: „Na tom přisahám, že Jan z Krp“ učinil škodu svú mocí bezprávně Alšovi z Lúžě na jeho dědině v Lúži“ tu, kdež jemu měl dáti etc. jako svrchu. Tiem jest jemu vším vinen. Tak mi buoh pomáhaj etc. Táž přísaha od svěd- kóv.“ 55. Pak pohnaný, proti komuž ta přísaha stala sě, ten sě má od- přisieci takto řka: „Na tom přisahám, jímž mě Pavel z Lúže viní, bych jemu škodu učinil svú mocí bezprávně na jeho dědině v Lúži tu, kdež sem jemu měl dáti penieze jmenovité i nedal, by onb škodu vzal na hotových penězích etc., jako napřěd. Tiem jsem jemu vším nevinen. Tak mi buoh pomáhaj“ etc. a tu hned za sebú měj dva očistníky a sám ot kříže vstana, je bez napomanutie okaž, řka: „Teď své očisty jmám, hotov jsem právu“ dosti“ učiniti 1 Přísaha pohnaného tato jest. 53. ) ,Přísaha ze škod na dědiny B II. — b) ,ze Lhoty“ ß I1. — c) ,v Luzě“ [sicl] B. 1) Srov. Formulae juramentorum I. čís. 13 (Cod. j. Boh. II, 2. 332): ,Na tom přisahám, že mi jest Jan učinil škodu svú mocí bezprávně na méj dědině in B. a ta škoda na N., na P. a na M. za 10 marc. argenti minus loth, tiem mi jest všiem vinen. Tak etc.. Viz článek 52. a porovnej formulář žalobní článku 36. a poznámku tamtéž. 54. a) B II, b II„ 2; ,Pak očistník přisahá takto“ b I3; „Pakli jiný puovod jeho přisahá a ne sám jistec, takto má řéci“ ß I1 2; celý článek chybí B I,; chybí v A, srov. pozn. b). — b) ,póvodných An 2, a11; rkp A, Ana užívá slov: ,Přísaha — póvo- dných“ jako nadpisu. — 6) ,z Brus“ B. — d) ,v Liči' [sicl] B. 1) Srov. Formulae juramentorum I. čís. 11 (Cod. j. Boh. II, 2. 332): (Pro dampnis.) Na tom přisahám, že jest N. Janovi učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině in P. na rozličném nákladě etc. (ut in proditione continetur); tak mi etc.“ Viz Čáda, Čes. edice hist.-práv. (Vědec. ročenka práv. fak. Masar. univ. V. 1926) 185, 186. 55. ") ,Proti té přísaze jiná“ B I2. — b) *interpol: ,proto' B I1. — 6) právo" B, b III3. — d) chybí B. 1) Srov. Formulae juramentorum I. čís. 7 (Cod. j. Boh. II, 2. 332): ,(De facto.) Na tom přisahám, jiemž mě N. vinie, bych jemu učinil škodu svú mocí bezprávně na jeho dědině N., tiem sem jemu všiem nevinen, tak etc.“ O zkrácení formuláře přísežního viz poznámky při čl. 46. K čl. 55. viz Čáda, Čes. edice hist.-práv. (Vědec. ročenka práv. fak. Masar. univ. V. 1926) 186.
Strana 144
144 Článek 56.—59. Znamenaj tuto velmi pilně etc.“ Již o dal- šiem právu, to jest o obdržení neb ostání“ práva chci psáti etc." Zmatkové v právě.« 56. Přísaha očisty bez zmatku etc.: Na tom přisahám, že ta pří- saha, ješto Jan z Krp přisahal“ proti Pavlovi“ z Lúžě“, jest prava a čista'. Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí 57. Pak jest třěba každému, ktož přisahá neb také přísahu přijímá, těch řěčí, kteréž písař rotu vydávaje mluví, pamětlivu býti; neb ten, ktož přísahu přijímá, dopustí-li sě, že v čem řěčí, cknutím“, neb jinú kterúž koli příčinú přěkazí, právo své ztratí a právem starým z téhož věčně jeho pohoniti nemóži; a o škody bude-li právem ot ňeho nařčena 2, strach mě, když úřad k svědomie má, by póhonu neztratil a přísahy požiti nemohl. 58. Práva staná rozličně sě stávají, někdy proto, že u primy ne- stanel, ani sě nemocen“ 2, ani jinak ohradí, jakž jest právo. Proto strana druhá památné“ dá a on hned ztratí svú při, ktož sě toho dopustí; a menší úřědníci mohú za právo“ dáti, buď oč koli málo neb mnoho. A téžť když přisahá na kříži v kaple a neprojde3, túž úřědníci moc mají a ta moc jest jim dávno od pánóv dána, neb přísaha sama zprostí neb ztratiti dá4. A také ač kto stoje u primy, i sě zle opovie, ztratí svú při a o to jesti dosti pan- ských nálezóv. A též ač svědky vede a jich neopovie jménem, odkud a proti komus. Tak u primy bývá právo stané“. 59. Pak také v kaple, kdež přísaha bývá opět nestáním, zmatkem přísahy v úvodu svědkóv do kaply, jakž sem napřěd psal o svědciech, Přísaha očisty.“ 56. “) B12; ,Pak očistník přisahá takto“ b I.; chybí v rkp. A, srov. pozn. b). b) rkp. A, A1 2, užívá slov: ,Přísaha — etc.“ jako nadpisu. — 6) přisáhl“ B 12 b II„ 2 3, b III„ 3. — d) ,Alšovi“ b 11 2, b II1 2. — 6) ,z Luzě“ [sicl] A, A1 , B. — t) »pravá očista‘ A,, B, b I„ b IIII. 1) Srov. čl. 52. a poznámky tamtéž. Viz také čl. 46., Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 392, 394 a úvod str. 67. 57. “) „Ktož přisahá a přísahu přijímá, což mají znamenati“ as; „Že ktož přisahá neb přísahu přijímá, má řéci po písaři plně“ BI2; ,O rotě přísaha“ II; celý článek chybí b III2. — b) ,pány bedlivu b IIII. — 6) ,změte BI1. — d) ,naučen B I1- — 1) Srov. čl. 39., kdež vyslovena obdobná zásada a také poukaz na staré právo. 2) Pro spojitost srov. Rauscher, O krádeži (1929) 76, ač nelze s hlediska kritiky textu nalézti opory pro tuto souvislost. 58. 4) A píše: o sstání“ [sicl]. — b) „Nestánie“ B. — c) *interpol: položí“ BI1 b II3. — d) ,památný“ b I. — 6) ,za pravé“ B. — t) ,ten“ B. — 8) ,právo stanné“ chybí An 2- 1) Srov. čl. 59. — 2) Čl. 60. — 3) Čl. 59. — 4) Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 355 pozn. 26 a úvod str. 71. — 5) Srov. čl. 44. 59. ) „Nestánie' B; ,Zmatkové v právě, kterak rozličně přicházejí a na písaře, čti tuto' B 12.
144 Článek 56.—59. Znamenaj tuto velmi pilně etc.“ Již o dal- šiem právu, to jest o obdržení neb ostání“ práva chci psáti etc." Zmatkové v právě.« 56. Přísaha očisty bez zmatku etc.: Na tom přisahám, že ta pří- saha, ješto Jan z Krp přisahal“ proti Pavlovi“ z Lúžě“, jest prava a čista'. Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí 57. Pak jest třěba každému, ktož přisahá neb také přísahu přijímá, těch řěčí, kteréž písař rotu vydávaje mluví, pamětlivu býti; neb ten, ktož přísahu přijímá, dopustí-li sě, že v čem řěčí, cknutím“, neb jinú kterúž koli příčinú přěkazí, právo své ztratí a právem starým z téhož věčně jeho pohoniti nemóži; a o škody bude-li právem ot ňeho nařčena 2, strach mě, když úřad k svědomie má, by póhonu neztratil a přísahy požiti nemohl. 58. Práva staná rozličně sě stávají, někdy proto, že u primy ne- stanel, ani sě nemocen“ 2, ani jinak ohradí, jakž jest právo. Proto strana druhá památné“ dá a on hned ztratí svú při, ktož sě toho dopustí; a menší úřědníci mohú za právo“ dáti, buď oč koli málo neb mnoho. A téžť když přisahá na kříži v kaple a neprojde3, túž úřědníci moc mají a ta moc jest jim dávno od pánóv dána, neb přísaha sama zprostí neb ztratiti dá4. A také ač kto stoje u primy, i sě zle opovie, ztratí svú při a o to jesti dosti pan- ských nálezóv. A též ač svědky vede a jich neopovie jménem, odkud a proti komus. Tak u primy bývá právo stané“. 59. Pak také v kaple, kdež přísaha bývá opět nestáním, zmatkem přísahy v úvodu svědkóv do kaply, jakž sem napřěd psal o svědciech, Přísaha očisty.“ 56. “) B12; ,Pak očistník přisahá takto“ b I.; chybí v rkp. A, srov. pozn. b). b) rkp. A, A1 2, užívá slov: ,Přísaha — etc.“ jako nadpisu. — 6) přisáhl“ B 12 b II„ 2 3, b III„ 3. — d) ,Alšovi“ b 11 2, b II1 2. — 6) ,z Luzě“ [sicl] A, A1 , B. — t) »pravá očista‘ A,, B, b I„ b IIII. 1) Srov. čl. 52. a poznámky tamtéž. Viz také čl. 46., Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 392, 394 a úvod str. 67. 57. “) „Ktož přisahá a přísahu přijímá, což mají znamenati“ as; „Že ktož přisahá neb přísahu přijímá, má řéci po písaři plně“ BI2; ,O rotě přísaha“ II; celý článek chybí b III2. — b) ,pány bedlivu b IIII. — 6) ,změte BI1. — d) ,naučen B I1- — 1) Srov. čl. 39., kdež vyslovena obdobná zásada a také poukaz na staré právo. 2) Pro spojitost srov. Rauscher, O krádeži (1929) 76, ač nelze s hlediska kritiky textu nalézti opory pro tuto souvislost. 58. 4) A píše: o sstání“ [sicl]. — b) „Nestánie“ B. — c) *interpol: položí“ BI1 b II3. — d) ,památný“ b I. — 6) ,za pravé“ B. — t) ,ten“ B. — 8) ,právo stanné“ chybí An 2- 1) Srov. čl. 59. — 2) Čl. 60. — 3) Čl. 59. — 4) Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII. 1928) 355 pozn. 26 a úvod str. 71. — 5) Srov. čl. 44. 59. ) „Nestánie' B; ,Zmatkové v právě, kterak rozličně přicházejí a na písaře, čti tuto' B 12.
Strana 145
Článek 59.—62. 145 mlčením a neřiekáním přísahy u kříže, přěs páteř nepoložením prstóv, jakž b 1 písař ukáže, a zdvižením prvé, než úřědníci káží? 60. Také právo stané bývá na súdě, buď veliký neb malý súd, rozličným během: nestáními bez ohrady, nemocí2 neb z země neb královú službú. Také bývá panským otsúzením o velikú věc neb o menší úřědničím. 61. Také bývá zmatek“ v žalobě, když sě řěčník dělí, žaluje s' žalobú ve dckách psanú a řěčník s druhé strany otázav sě, jest-li póvodovo slovo, a on die, že jest, proši desk té žaloby čtenie; a když shledá“, že sě žaloba jeho s dskami dělí, tehdy ztratí póvod při svú a pohnaný bude toho prázden. Než ješto řkú: jinak póvod ztratí a jinak pohnaný, tak rozomějť, že póvod neztratí jiného takým zmatkem, jedno svój póhon ten a náklad, ale móž sě opraviti znova požena“ do třětice. Ale pohnaný když na žalobě kterým koli během“ ztratí, buďto neohrazením práva neb odpovědí bez řádu neb jiným kterýmž koli během, vždy při, z niež jest pohnán, ztratí a naň bude památné dáno. A také my úřědníci to držíme“ i, když který póvod anebo pohnaný, od něhož žaloba jde nebo otpověď“, bez úředničieho otpuštěnie“ stojí v laviciech súdných a řěčník strany honí přěd úřadem, tehdy právo ztratí. A to držé úřědníci z panského nálezu“. O témž etc." O zmatciech v žalobách. O právu 62. Také bývá právo stané z podvolenie v zápisu neb v trhu pro ne- staném.“ 59. b) „ukáží“ b III2. 1) Viz čl. 58. Srov. úvod str. 71. 60. a) „Zmatek v žalobě“. B; „Že pro zmatky bývá stánie v právě“. B I2; v mnoha rkpech chybí ce ý článek, tak zejm. BI1 bI1 2 3. 1) Srov. čl. 58. — 2) Srov. nález v čl. 133. a dále úvod str. 69 a 71. 61. ") ,zmatkem' ß 1p. — b) chybí B, BI1. —c) *interpol: ,také‘ b 12. d) „shlédnú“ B. - 6) ,řknú“ B. — t) ,rozumiem“ BI1, b IIII. — 8) *interpol: ,až“ b 11 2 3, b II2. — h) „kusem‘ b II, 3. — i) ,držímy“ B, BII. — k) ,opověď a1- B 12, b II, b III1. — b) ,dopuštěnie“ B. — m) *interpol: O jalovém póhonu. Póhon jalový bývá, když kto má útok na koho a po opravení v třetiem v útoce vloží póhon k šesti nedělém polože sumu o komorníka na póhonu. Pak když přijde ten rok šest neděl a komorník nepohnal, jedno že rok stojí, jako by měl póhon svědčen býti, to slove jalový póhon. Pak vloží opět komorníka na druhý póhon opět k šesti nedělém a komorník nepožene, jedno že rok bude položen, jako by svědčiti měl. To opět slove jalový póhon. A to pak musí komorníka vložiti na třetí póhon a sku- tečně pohnati a státi k svědčení, nebo by jinak již propustil pohnaného z póhonóv i z útokov etc.“ ap s, b II, BII.2) 1) Srov. úvod str. 27 pozn. 24 a str. 71. — 2) Podle stáří všech rkpů zazname- návajících tento nález, možno jej datovati koncem stol. XV., rozhodně však 2. pol. stol. XV. 62. ") O právu stavenie' A„ 2; �O právu staném z podvolenie' B II, b II„ 2 b III1. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 10
Článek 59.—62. 145 mlčením a neřiekáním přísahy u kříže, přěs páteř nepoložením prstóv, jakž b 1 písař ukáže, a zdvižením prvé, než úřědníci káží? 60. Také právo stané bývá na súdě, buď veliký neb malý súd, rozličným během: nestáními bez ohrady, nemocí2 neb z země neb královú službú. Také bývá panským otsúzením o velikú věc neb o menší úřědničím. 61. Také bývá zmatek“ v žalobě, když sě řěčník dělí, žaluje s' žalobú ve dckách psanú a řěčník s druhé strany otázav sě, jest-li póvodovo slovo, a on die, že jest, proši desk té žaloby čtenie; a když shledá“, že sě žaloba jeho s dskami dělí, tehdy ztratí póvod při svú a pohnaný bude toho prázden. Než ješto řkú: jinak póvod ztratí a jinak pohnaný, tak rozomějť, že póvod neztratí jiného takým zmatkem, jedno svój póhon ten a náklad, ale móž sě opraviti znova požena“ do třětice. Ale pohnaný když na žalobě kterým koli během“ ztratí, buďto neohrazením práva neb odpovědí bez řádu neb jiným kterýmž koli během, vždy při, z niež jest pohnán, ztratí a naň bude památné dáno. A také my úřědníci to držíme“ i, když který póvod anebo pohnaný, od něhož žaloba jde nebo otpověď“, bez úředničieho otpuštěnie“ stojí v laviciech súdných a řěčník strany honí přěd úřadem, tehdy právo ztratí. A to držé úřědníci z panského nálezu“. O témž etc." O zmatciech v žalobách. O právu 62. Také bývá právo stané z podvolenie v zápisu neb v trhu pro ne- staném.“ 59. b) „ukáží“ b III2. 1) Viz čl. 58. Srov. úvod str. 71. 60. a) „Zmatek v žalobě“. B; „Že pro zmatky bývá stánie v právě“. B I2; v mnoha rkpech chybí ce ý článek, tak zejm. BI1 bI1 2 3. 1) Srov. čl. 58. — 2) Srov. nález v čl. 133. a dále úvod str. 69 a 71. 61. ") ,zmatkem' ß 1p. — b) chybí B, BI1. —c) *interpol: ,také‘ b 12. d) „shlédnú“ B. - 6) ,řknú“ B. — t) ,rozumiem“ BI1, b IIII. — 8) *interpol: ,až“ b 11 2 3, b II2. — h) „kusem‘ b II, 3. — i) ,držímy“ B, BII. — k) ,opověď a1- B 12, b II, b III1. — b) ,dopuštěnie“ B. — m) *interpol: O jalovém póhonu. Póhon jalový bývá, když kto má útok na koho a po opravení v třetiem v útoce vloží póhon k šesti nedělém polože sumu o komorníka na póhonu. Pak když přijde ten rok šest neděl a komorník nepohnal, jedno že rok stojí, jako by měl póhon svědčen býti, to slove jalový póhon. Pak vloží opět komorníka na druhý póhon opět k šesti nedělém a komorník nepožene, jedno že rok bude položen, jako by svědčiti měl. To opět slove jalový póhon. A to pak musí komorníka vložiti na třetí póhon a sku- tečně pohnati a státi k svědčení, nebo by jinak již propustil pohnaného z póhonóv i z útokov etc.“ ap s, b II, BII.2) 1) Srov. úvod str. 27 pozn. 24 a str. 71. — 2) Podle stáří všech rkpů zazname- návajících tento nález, možno jej datovati koncem stol. XV., rozhodně však 2. pol. stol. XV. 62. ") O právu stavenie' A„ 2; �O právu staném z podvolenie' B II, b II„ 2 b III1. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 10
Strana 146
146 Článek 62.—65. Úmluva po staném právu, čti pilně. zpravul, když by sě věc podvolená nestala, aby právo šlo, jako v starém“ 2 právě. Tak ta práva staná jdú“ a po nich úmluva, ješto jest ot práva“ . 63. Pak úmluva“i po staném' právu jest ot póvoda napomanutie pohnaného, ješto jest ztratil, neb řádem súdným aneb podvolením“. A ta úmluva prvé jíti nemá“ než po dvú nedělí po staném právě najméně. Pakli dále póvod nechá, to jest jeho vuole“ a jeho právu neškodí do tří let a osmnádste neděl, leč by smrt pohnaného neb póvoda zašla. Pakli má býti úmluva po podvolením neb po trhu, nemá býti prvé, než když ta příčina přijde, pro nižto vésti musí a svým dskám dosti učiniti; a v té nesnadněs člověk zmate, leč ji prvé dá, nežli má býti“, jakž vdole poviem o těch všěch zmatciech2. Jiný úd práva.“ 64. Po dvú nedělí po té úmluvě pak móže jiný údě práva býti, to jest zvoda1. A ten zvod jest rozličný podlé rozličných póhoniech a práv staných“. Také jsú zvodové jedni, ješto upřiemo jdú na komorníka2 a druzí jsú, ješto jdú na sudieho a na písaře3, a třětí jsú, ješto jdú na ně na všeckny tři společně“; a to chci hned psáti, jakž sem naučen. Zvodové, 65. Zvodové, ješto na komorníka jdúl, jsú ti obecně, ješto k dědictví ješto na komorníka jdú a v nich potom odhádanie třěba nenie, neb komorník jest pán dědický, jdú. — d) 62. b) ,v staném b In 2, b II„ 2, b III2. — c) ,jsú' A1; ,sú a jda po nich' A2- ,od práv“ An2; jest po dvú nedělí B 11 2. 1) Srov. čl. 67. a pozn. tamtéž. — 2) Srov. úvod str. 71. 63. ") *interpol: ,ihned‘ B I1, b In 3, b II3, b III, 2 B II. — b) ,po starém' B. c) ,povolením“ b II„ 3; po podvolením' b III1. — d) ,má [siclj b 11 bIII, pů- vodně též b II3. — 6) jest k tomu dobrá vuole“ B I1. — t) *interpol: ,úmluvě“ b I„ 2, 3. — 8) „neřádně BI1. — h) ,úmluva — má býti chybí A, ale připsána pozdější rukou na okraji. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 98., Maj. Car. 121. Viz Kapras, Zástavní právo (1903) 13 a 14. — 2) Slova ,jakž — zmatciech“ jsou pravděpodobně zařazena samotným Ondřejem až při konečné revisi první redakce, kdy připojil ke konci své knihy několik nálezů a pak hlavně měl úmysl podati něco o zmatcích, čehož však plně neuskutečnil. Srov. o tom pozn. při čl. 100. a kromě toho čl. 102. až 105. Srov. úvod str. 72. 64. ") �Svod" B, B II, b III, b III1; ,O zmatciech B I1. — b) jiná odpora' B I„ b Ig. — c) „jíti b 1n 3, b II,, s. — d) ,dóvod' B I. — 6) ,starých' b II,. — t) jakž — naučen' chybí b II3, B 11 2 3 BII. 1) Viz Brandl, Glossarium 389, Kapras, Zástavní právo (1903) 16 a ns. a zejm. pozn. 48 tamtéž. — 2) Čl. 65. — 3) Čl. 66. — 4) Čl. 67. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 141 a úvod str. 72. 65. 1) Srov. Off. circa tab. t. čl. 161: ,Camerarius habet inductiones hereditarias et taxationes. Komorník má vzvody dědinné a odhádanie“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 119 a úvod str. 72.
146 Článek 62.—65. Úmluva po staném právu, čti pilně. zpravul, když by sě věc podvolená nestala, aby právo šlo, jako v starém“ 2 právě. Tak ta práva staná jdú“ a po nich úmluva, ješto jest ot práva“ . 63. Pak úmluva“i po staném' právu jest ot póvoda napomanutie pohnaného, ješto jest ztratil, neb řádem súdným aneb podvolením“. A ta úmluva prvé jíti nemá“ než po dvú nedělí po staném právě najméně. Pakli dále póvod nechá, to jest jeho vuole“ a jeho právu neškodí do tří let a osmnádste neděl, leč by smrt pohnaného neb póvoda zašla. Pakli má býti úmluva po podvolením neb po trhu, nemá býti prvé, než když ta příčina přijde, pro nižto vésti musí a svým dskám dosti učiniti; a v té nesnadněs člověk zmate, leč ji prvé dá, nežli má býti“, jakž vdole poviem o těch všěch zmatciech2. Jiný úd práva.“ 64. Po dvú nedělí po té úmluvě pak móže jiný údě práva býti, to jest zvoda1. A ten zvod jest rozličný podlé rozličných póhoniech a práv staných“. Také jsú zvodové jedni, ješto upřiemo jdú na komorníka2 a druzí jsú, ješto jdú na sudieho a na písaře3, a třětí jsú, ješto jdú na ně na všeckny tři společně“; a to chci hned psáti, jakž sem naučen. Zvodové, 65. Zvodové, ješto na komorníka jdúl, jsú ti obecně, ješto k dědictví ješto na komorníka jdú a v nich potom odhádanie třěba nenie, neb komorník jest pán dědický, jdú. — d) 62. b) ,v staném b In 2, b II„ 2, b III2. — c) ,jsú' A1; ,sú a jda po nich' A2- ,od práv“ An2; jest po dvú nedělí B 11 2. 1) Srov. čl. 67. a pozn. tamtéž. — 2) Srov. úvod str. 71. 63. ") *interpol: ,ihned‘ B I1, b In 3, b II3, b III, 2 B II. — b) ,po starém' B. c) ,povolením“ b II„ 3; po podvolením' b III1. — d) ,má [siclj b 11 bIII, pů- vodně též b II3. — 6) jest k tomu dobrá vuole“ B I1. — t) *interpol: ,úmluvě“ b I„ 2, 3. — 8) „neřádně BI1. — h) ,úmluva — má býti chybí A, ale připsána pozdější rukou na okraji. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 98., Maj. Car. 121. Viz Kapras, Zástavní právo (1903) 13 a 14. — 2) Slova ,jakž — zmatciech“ jsou pravděpodobně zařazena samotným Ondřejem až při konečné revisi první redakce, kdy připojil ke konci své knihy několik nálezů a pak hlavně měl úmysl podati něco o zmatcích, čehož však plně neuskutečnil. Srov. o tom pozn. při čl. 100. a kromě toho čl. 102. až 105. Srov. úvod str. 72. 64. ") �Svod" B, B II, b III, b III1; ,O zmatciech B I1. — b) jiná odpora' B I„ b Ig. — c) „jíti b 1n 3, b II,, s. — d) ,dóvod' B I. — 6) ,starých' b II,. — t) jakž — naučen' chybí b II3, B 11 2 3 BII. 1) Viz Brandl, Glossarium 389, Kapras, Zástavní právo (1903) 16 a ns. a zejm. pozn. 48 tamtéž. — 2) Čl. 65. — 3) Čl. 66. — 4) Čl. 67. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 141 a úvod str. 72. 65. 1) Srov. Off. circa tab. t. čl. 161: ,Camerarius habet inductiones hereditarias et taxationes. Komorník má vzvody dědinné a odhádanie“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 119 a úvod str. 72.
Strana 147
Článek 65.—68. 147 od ňehož právem dobuda, každý dědictvie má jmieti a jsú ty věci tyto: póhon o dědiny každý naň slušie; zvod o příhlavní naň slušie“, neb hned po zvodu' ten dlužník a mordéř má z svého dědictvie vyveden býti a póvod uveden; z kobylého pole jeho zvod a tak o jiných všěch věciech, kteréž jdú k dědictví. A to lépe poviem vdole, kdež o odhádaní 2psáti budu. Zvodové, 66. Pak zvodové, ješto slušějí na sudieho a na písaře, jsú všickni ješto slušějí na sudieho jiní: o škody, o dluhy, o zástavy, buďte věnné neb kteréž koli“, o základyb 1. a na písařě. 67. Pak zvodové, ješto na všecky' slušějí, jsú jedno o nezpravu“ 1. Ty zvody všickni třie dělé“. Ale to jest tepruv přišlo za Kapléřě“, písařě zemského, jakož ve dskách stojí2. Ale dřiev jest bylo, jakož dsky svědčie, že má vedeno býti pro nezpravu, jako v staném' právě3, třětinú výš peněz trhových a potom othádanie“ slušie. Takž by neměli“ jedno dva, sudí a písař, neb skutci úředničí mezi nimi mají sě vždy měniti pro úklady zlých, aby k jednoho ztrátě viec svědkóv bylo a pravda aby světle šla k obecen- stvie všěch. Zvodové, ješto slušějí na všěcky. O panování 68. Potom pak jest jiný úd neb článek práva, ješto slove panovánie neb o braní s jedniem neb bránie a to slove jedniem' kusem panovánie po staných práviech komorní- kem etc." dání“ 65. ") ,zvod — slušie' chybí B I1, b I1 3, b II1. — b) ,póvodu“ B 11. — c) ,ohle- B II. 2) Čl. 74. 66. ") *interpol: ,zástavy“ B I1 2. — b) ,o základy“ chybí ß 11 2 3. 1) Srov. Off. circa tab. t. čl. 160: »Judex et protonotarius tabularum debent habere inductiones pro dampnis et debitis. Sudí a písař od desk mají jmieti vzvody z škod a z dluhuov“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 141 a úvod str. 72. 67.“) „Zvodové, ješto na všecky tři slušejí“. BII, bII1 2. — b) *interpol: ,tři“ B II, b II„ 2 b III,. — 6) ,o nezpravné' b IIII; ,o nebezpravu [sic!j b I;; ,o ne- zpravy“ b II3. — d) *interpol: ,mezi sě.“ BII. — 6) Capléřě“ A. — t) v nestaném“ b II1 2. — 8) ,ohledánie“ b 11. — h) ,A tak by toho zvodu neměl komorník“ b II1 2. 1) Srov. Off. circa tab. t. čl. 162: ,Divisiones et inductiones propter indisbri- gationem debent habere omnes tres: camerarius, iudex et protonotarius. Rozdiely a vzvody pro nezpravu dědin mají jmieti všichni třie: komorník, sudí i písař“. Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 16, 17, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 226 a úvod str. 72. Srov. také Ondřejův čl. 62. — 2) Znění tohoto zápisu jest nám známo jen z této zmínky Ondřejovy. Kunát Kapléř ze Sulevic byl nejvyšším písařem (podle Palackého Přehledu úředníků [1832), Sedláčka v Ott. Slov. Nauč. XIII. [1898] 967 ve shodě s Pozůst. desk) mezi léty 1387—1391, takže Ondřejem uvedený zápis podle dochovaných pozůstatků desk byl pravděpodobně mezi I. Wencesl. Q a dále, neb v II. Wencesl. či až I. Nicolai A. Srov. také pozn. 2 při čl. 72. — 3) Srov. čl. 76. 68. “) ,O opatrovánie, jenž jest také úd práva a o brání s jedniem komor- níkem. a2. — b) „jediným' BII. — c) ,po starých B 12; ,po stavních“ b I3.
Článek 65.—68. 147 od ňehož právem dobuda, každý dědictvie má jmieti a jsú ty věci tyto: póhon o dědiny každý naň slušie; zvod o příhlavní naň slušie“, neb hned po zvodu' ten dlužník a mordéř má z svého dědictvie vyveden býti a póvod uveden; z kobylého pole jeho zvod a tak o jiných všěch věciech, kteréž jdú k dědictví. A to lépe poviem vdole, kdež o odhádaní 2psáti budu. Zvodové, 66. Pak zvodové, ješto slušějí na sudieho a na písaře, jsú všickni ješto slušějí na sudieho jiní: o škody, o dluhy, o zástavy, buďte věnné neb kteréž koli“, o základyb 1. a na písařě. 67. Pak zvodové, ješto na všecky' slušějí, jsú jedno o nezpravu“ 1. Ty zvody všickni třie dělé“. Ale to jest tepruv přišlo za Kapléřě“, písařě zemského, jakož ve dskách stojí2. Ale dřiev jest bylo, jakož dsky svědčie, že má vedeno býti pro nezpravu, jako v staném' právě3, třětinú výš peněz trhových a potom othádanie“ slušie. Takž by neměli“ jedno dva, sudí a písař, neb skutci úředničí mezi nimi mají sě vždy měniti pro úklady zlých, aby k jednoho ztrátě viec svědkóv bylo a pravda aby světle šla k obecen- stvie všěch. Zvodové, ješto slušějí na všěcky. O panování 68. Potom pak jest jiný úd neb článek práva, ješto slove panovánie neb o braní s jedniem neb bránie a to slove jedniem' kusem panovánie po staných práviech komorní- kem etc." dání“ 65. ") ,zvod — slušie' chybí B I1, b I1 3, b II1. — b) ,póvodu“ B 11. — c) ,ohle- B II. 2) Čl. 74. 66. ") *interpol: ,zástavy“ B I1 2. — b) ,o základy“ chybí ß 11 2 3. 1) Srov. Off. circa tab. t. čl. 160: »Judex et protonotarius tabularum debent habere inductiones pro dampnis et debitis. Sudí a písař od desk mají jmieti vzvody z škod a z dluhuov“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 141 a úvod str. 72. 67.“) „Zvodové, ješto na všecky tři slušejí“. BII, bII1 2. — b) *interpol: ,tři“ B II, b II„ 2 b III,. — 6) ,o nezpravné' b IIII; ,o nebezpravu [sic!j b I;; ,o ne- zpravy“ b II3. — d) *interpol: ,mezi sě.“ BII. — 6) Capléřě“ A. — t) v nestaném“ b II1 2. — 8) ,ohledánie“ b 11. — h) ,A tak by toho zvodu neměl komorník“ b II1 2. 1) Srov. Off. circa tab. t. čl. 162: ,Divisiones et inductiones propter indisbri- gationem debent habere omnes tres: camerarius, iudex et protonotarius. Rozdiely a vzvody pro nezpravu dědin mají jmieti všichni třie: komorník, sudí i písař“. Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 16, 17, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 226 a úvod str. 72. Srov. také Ondřejův čl. 62. — 2) Znění tohoto zápisu jest nám známo jen z této zmínky Ondřejovy. Kunát Kapléř ze Sulevic byl nejvyšším písařem (podle Palackého Přehledu úředníků [1832), Sedláčka v Ott. Slov. Nauč. XIII. [1898] 967 ve shodě s Pozůst. desk) mezi léty 1387—1391, takže Ondřejem uvedený zápis podle dochovaných pozůstatků desk byl pravděpodobně mezi I. Wencesl. Q a dále, neb v II. Wencesl. či až I. Nicolai A. Srov. také pozn. 2 při čl. 72. — 3) Srov. čl. 76. 68. “) ,O opatrovánie, jenž jest také úd práva a o brání s jedniem komor- níkem. a2. — b) „jediným' BII. — c) ,po starých B 12; ,po stavních“ b I3.
Strana 148
Právo bez škody etc.“ O témž právo a nález.? KtoZ pano- vänie Cini, aby sé varoval.? 148 Článek 68.—71. a druhým kusem bránie po zápisném právě, neb sě praví v zápisiech takto: „aby mohl bráti s jedniem komorníkem neb sé uvázati v dědiny“ etc., jakž zápis svědčí. A to panovánie někdy bývá bez škody někdy se škodú?'. 69. Bez škody bývá, když kto má právo“ rtané a vzvedené ze škod neb z jiné zástavy, po ňemž zvodu bráti by nejměl“ než jedno“ v úrociech, ač zvod bude po svatém Havle neb po svatém Jiří. Již by tehdy bráti nemohl, leč by úrok přišel a tak by toho čakati musil. Ale chce-li“ sobě své právo dovésti' pro smrt, tehda musí na svój náklad a na svú škodu bez škody strany, komorníka vezma“, opanovati, aby své právo dokonal, neb již potom na děti dědí* *. 70. A proto včz, když koli“ kto právo stojie^ na kom, bude na jeho dědiny zveden ze škod, z věnné“ zástavy, z dluhu, z základu“, a neopa- nuje/, i umřěl!, tehdy věz, žeť s ním to právo umřě, ač by při právu i po- ručníky jměl. Pakliť opanuje jedno jednú", tak to právo již dědí jakožto vplně dovedené a buďto oč koli kromě dědin, na ňež, když sě zvod stane komorníkem, již dále třéba nenie, ač druzí berú o panovánie. Ale to sé déje pro odstrk! odporníkóv". 71. Také v.tom panování, ktož je činí, má sě pilně chovati, aby jinde nebral ani panoval, jedno tudiež, na ňežto* sě zvod stal! ; a to z práva 68. 7) „v dědinu“ B I,. 1) Viz Kapras, Zástavní právo (1903) 18 a ns. a úvod str. 79. 69. 4) ,Bez śkody panovdnie". b II, ,. — *) ,práva* a. — ©) „měl /fsic!] B II, LII, — 4) jedné“ B. — ©) „chceš-li“ BI, bI, s y b1lg. — b ,provésti! BI, — 8) *interpol: „vésti a“ BI,. — P) *interpol: ,a muoz své zapsati, komuž chce“. B I1; *interpol: ,a muož své zapsati, ktož komorníkem opanuje, komuż chce*. bIl,; *interpol: ,aby své opanuje a muoz své zapsati, komu chce'. b II,; *interpol: ,a móż komu chce zapsati'. b IT. 1) Viz Kapras, Zástavní právo (1903) 13. Svov. též čl. 70. a 72. (panování se škodou). 70. *) ,Próva s nalezem'. a,. — b) ,kdy koli* B. — *) ,ustoje” b IT, »; „stoje“ b II. — 3) z vinné'[sicl] B. — *) ,z nákladu' B. — /) ,neupomínaje' B I4. — 8) umřěl by‘ & 4 bII,;; umfelli by' aà,. — ^) ,jediná' b II, s. — *) „pro podstrk' B; ,podstrk' B I,. — *) ,poruéníkóv' B II. 1) Srov. či. 69. a poznámku tamiéž. Pro skladbu srov. úvod str. 16 a 73. 71. ^) ,O panovánie'. B; ,Panovánie se škodú“. BI,, Výstraha, aby žádný jinde nepanoval, nez kde se jest zvod stal'. B 7,; ,Vystraha, kde má panovánie toliko byti'. aę; ,Ktoż Ginie panovánie, má sé varovati, aby jinde nebral'. b II,, ,. — 8) na üemzto* B, B I, , bI,55$ b Il, s 1) Obdobná zásada vyslovena v či. 103.
Právo bez škody etc.“ O témž právo a nález.? KtoZ pano- vänie Cini, aby sé varoval.? 148 Článek 68.—71. a druhým kusem bránie po zápisném právě, neb sě praví v zápisiech takto: „aby mohl bráti s jedniem komorníkem neb sé uvázati v dědiny“ etc., jakž zápis svědčí. A to panovánie někdy bývá bez škody někdy se škodú?'. 69. Bez škody bývá, když kto má právo“ rtané a vzvedené ze škod neb z jiné zástavy, po ňemž zvodu bráti by nejměl“ než jedno“ v úrociech, ač zvod bude po svatém Havle neb po svatém Jiří. Již by tehdy bráti nemohl, leč by úrok přišel a tak by toho čakati musil. Ale chce-li“ sobě své právo dovésti' pro smrt, tehda musí na svój náklad a na svú škodu bez škody strany, komorníka vezma“, opanovati, aby své právo dokonal, neb již potom na děti dědí* *. 70. A proto včz, když koli“ kto právo stojie^ na kom, bude na jeho dědiny zveden ze škod, z věnné“ zástavy, z dluhu, z základu“, a neopa- nuje/, i umřěl!, tehdy věz, žeť s ním to právo umřě, ač by při právu i po- ručníky jměl. Pakliť opanuje jedno jednú", tak to právo již dědí jakožto vplně dovedené a buďto oč koli kromě dědin, na ňež, když sě zvod stane komorníkem, již dále třéba nenie, ač druzí berú o panovánie. Ale to sé déje pro odstrk! odporníkóv". 71. Také v.tom panování, ktož je činí, má sě pilně chovati, aby jinde nebral ani panoval, jedno tudiež, na ňežto* sě zvod stal! ; a to z práva 68. 7) „v dědinu“ B I,. 1) Viz Kapras, Zástavní právo (1903) 18 a ns. a úvod str. 79. 69. 4) ,Bez śkody panovdnie". b II, ,. — *) ,práva* a. — ©) „měl /fsic!] B II, LII, — 4) jedné“ B. — ©) „chceš-li“ BI, bI, s y b1lg. — b ,provésti! BI, — 8) *interpol: „vésti a“ BI,. — P) *interpol: ,a muoz své zapsati, komuž chce“. B I1; *interpol: ,a muož své zapsati, ktož komorníkem opanuje, komuż chce*. bIl,; *interpol: ,aby své opanuje a muoz své zapsati, komu chce'. b II,; *interpol: ,a móż komu chce zapsati'. b IT. 1) Viz Kapras, Zástavní právo (1903) 13. Svov. též čl. 70. a 72. (panování se škodou). 70. *) ,Próva s nalezem'. a,. — b) ,kdy koli* B. — *) ,ustoje” b IT, »; „stoje“ b II. — 3) z vinné'[sicl] B. — *) ,z nákladu' B. — /) ,neupomínaje' B I4. — 8) umřěl by‘ & 4 bII,;; umfelli by' aà,. — ^) ,jediná' b II, s. — *) „pro podstrk' B; ,podstrk' B I,. — *) ,poruéníkóv' B II. 1) Srov. či. 69. a poznámku tamiéž. Pro skladbu srov. úvod str. 16 a 73. 71. ^) ,O panovánie'. B; ,Panovánie se škodú“. BI,, Výstraha, aby žádný jinde nepanoval, nez kde se jest zvod stal'. B 7,; ,Vystraha, kde má panovánie toliko byti'. aę; ,Ktoż Ginie panovánie, má sé varovati, aby jinde nebral'. b II,, ,. — 8) na üemzto* B, B I, , bI,55$ b Il, s 1) Obdobná zásada vyslovena v či. 103.
Strana 149
Článek 71.—73. 149 přimyšleného“ nedávno2. Vždy póvod má s sebú mieti komorníka a posla purkrabie pražského, takže“ v každém zájmu mají třie býti najméně: póvod, komorník a posel purkrabin“ a převýšíš-li viece, tvá škoda, ale ne pohna- ného, leč by byl otbojník“, ten buď súzen“ mimo právo, neb jest nepřietel práva3. Panovánie 72. Pakli bude panovánie s škodul neb podlé zápisu“, póvod s ko-s škodú etc. morníkem a poslem purkrabie pražského má toliko vzieti, jakž by úrok na právo stané stačil a třětinu výš pro náklad2. A jestli ze škod, ale k úřadu tolikéž; a to má tolikrát učiniti, kolikrát toho třěba bude, tak vždy, že by každý, ten kto chce panovati a své právo opraviti“, dotaz“ úřadný jměl“ a s jich radú učinil; a nezavede sě snadně v nic nepodobné. 73. Tab panovánie z práva mají tráti do léta póldruhéhol, aby tři- krát bráno“ bylo, a potom má pak othádanie přijíti, ješto starým právem slove vděděnie“ 2. Ale buď panováno' třikrát neb nebuď, když jedno jednú Dokud ta panovánie mají tráti“ znamenaj. 71. c) přimyšleno“ Ap 2 bI3; „vymyšleného“ b III. — d) *interpol: ,vždy b II1 2. — 6) ,purkrabuov' b II„ 2. — 1) ,viece, to póvod učiň na svuoj náklad B II. — 8) ,bylo na otbojníka“ b II1 2 3. — h) ,snúzen‘ A, A, a11 B, b II3, b III1 2, 3, 4. 2) Nepochybná narážka na počínání některých členů z Jednoty panské. Ondřej žádá si na všechno dokladu z desk, jako to připomíná na př. v čl. 67. Srov. k tomu i úvod str. 21 a 73. — 3) O postavení t. zv. odbojníků srov. čl. 106. a 107. 72. a) ,vedlé zápisuov“ 11 2 3. — b) praviti' b 11. — c) ,dotadz' A (druhé d podtrženo t. j. neplatí!); dotadž A,; dokadž“ [sicl] B. — d) ,dotiež sě úřada, aby to měl“ B I1;,dotaz úředničí měl mieti“ b II3. — 6) ,nezavedl by b II1 2; ,nezavedl“ b III.- 1) O panování bez škody srov. čl. 69. — 2) Obdobné ustanovení v čl. 67., kdež však Ondřej je prohlašuje za odvolané pro zvod (nikoliv pro odhádání), takže je možno vysloviti domněnku, zda Ondřej nepřehlédl tohoto rozporu. Poněvadž však není pří- mého dokladu na př. ze zemských desk, je nutno jen míti za prokázáno, že v létech deva- desátých nebylo o této třetině zvyšující zvod neb odhádání pevného názoru. Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 23, Kapras, Zástavní právo (1903) 18 a úvoď str. 73. 73. ") trvati' a v 11 B I, B II, b I3, b II„ 2, b III„ 3; ,panování trvá ag 5e — b) ,Tu‘ b 12 — 6) ,trvati a, 3 4, 5, B, B In 2 B II, b Ip 2 3, b II„ 2, b III„, BI B I3 BII. — d) ,právo' B. — 6) ,vdědinie' A, A12 b I3. — 1) ,panovánie“ An 2, b III.; ,opanováno' BI1. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 100: „A když by ten rok minul a šest neděl, tehdy jemu má othádáno býti těch dědin za jeho sumu peněz v žalobě polo- žených, počítajíc deset hřiven jednu hřivnu platu úročnieho. A když jemu dáno bude, tehdy ještě po dvú nedělí s jedniem komorníkem má to othádanie opanovati. A když by pohnaný do tú dvú nedělí s ním sě nesmluvil i s úředníky, tehdy z těch dědin móž učiniti, což chce, jako z svých vlastních dědických“. Viz Kapras, Zá- stávní právo (1903) 20. — 2) Toto vysvětlení Ondřejovo přejal i Všehrd IV. 16. § 2.: „Staří jsú odhádání říkali vděděnie, neb ten, komuž se odhádá, v to dědictvie vkročiti musí“.
Článek 71.—73. 149 přimyšleného“ nedávno2. Vždy póvod má s sebú mieti komorníka a posla purkrabie pražského, takže“ v každém zájmu mají třie býti najméně: póvod, komorník a posel purkrabin“ a převýšíš-li viece, tvá škoda, ale ne pohna- ného, leč by byl otbojník“, ten buď súzen“ mimo právo, neb jest nepřietel práva3. Panovánie 72. Pakli bude panovánie s škodul neb podlé zápisu“, póvod s ko-s škodú etc. morníkem a poslem purkrabie pražského má toliko vzieti, jakž by úrok na právo stané stačil a třětinu výš pro náklad2. A jestli ze škod, ale k úřadu tolikéž; a to má tolikrát učiniti, kolikrát toho třěba bude, tak vždy, že by každý, ten kto chce panovati a své právo opraviti“, dotaz“ úřadný jměl“ a s jich radú učinil; a nezavede sě snadně v nic nepodobné. 73. Tab panovánie z práva mají tráti do léta póldruhéhol, aby tři- krát bráno“ bylo, a potom má pak othádanie přijíti, ješto starým právem slove vděděnie“ 2. Ale buď panováno' třikrát neb nebuď, když jedno jednú Dokud ta panovánie mají tráti“ znamenaj. 71. c) přimyšleno“ Ap 2 bI3; „vymyšleného“ b III. — d) *interpol: ,vždy b II1 2. — 6) ,purkrabuov' b II„ 2. — 1) ,viece, to póvod učiň na svuoj náklad B II. — 8) ,bylo na otbojníka“ b II1 2 3. — h) ,snúzen‘ A, A, a11 B, b II3, b III1 2, 3, 4. 2) Nepochybná narážka na počínání některých členů z Jednoty panské. Ondřej žádá si na všechno dokladu z desk, jako to připomíná na př. v čl. 67. Srov. k tomu i úvod str. 21 a 73. — 3) O postavení t. zv. odbojníků srov. čl. 106. a 107. 72. a) ,vedlé zápisuov“ 11 2 3. — b) praviti' b 11. — c) ,dotadz' A (druhé d podtrženo t. j. neplatí!); dotadž A,; dokadž“ [sicl] B. — d) ,dotiež sě úřada, aby to měl“ B I1;,dotaz úředničí měl mieti“ b II3. — 6) ,nezavedl by b II1 2; ,nezavedl“ b III.- 1) O panování bez škody srov. čl. 69. — 2) Obdobné ustanovení v čl. 67., kdež však Ondřej je prohlašuje za odvolané pro zvod (nikoliv pro odhádání), takže je možno vysloviti domněnku, zda Ondřej nepřehlédl tohoto rozporu. Poněvadž však není pří- mého dokladu na př. ze zemských desk, je nutno jen míti za prokázáno, že v létech deva- desátých nebylo o této třetině zvyšující zvod neb odhádání pevného názoru. Viz Stieber, K vývoji správy (1901) 23, Kapras, Zástavní právo (1903) 18 a úvoď str. 73. 73. ") trvati' a v 11 B I, B II, b I3, b II„ 2, b III„ 3; ,panování trvá ag 5e — b) ,Tu‘ b 12 — 6) ,trvati a, 3 4, 5, B, B In 2 B II, b Ip 2 3, b II„ 2, b III„, BI B I3 BII. — d) ,právo' B. — 6) ,vdědinie' A, A12 b I3. — 1) ,panovánie“ An 2, b III.; ,opanováno' BI1. 1) Srov. Řád práva zemského čl. 100: „A když by ten rok minul a šest neděl, tehdy jemu má othádáno býti těch dědin za jeho sumu peněz v žalobě polo- žených, počítajíc deset hřiven jednu hřivnu platu úročnieho. A když jemu dáno bude, tehdy ještě po dvú nedělí s jedniem komorníkem má to othádanie opanovati. A když by pohnaný do tú dvú nedělí s ním sě nesmluvil i s úředníky, tehdy z těch dědin móž učiniti, což chce, jako z svých vlastních dědických“. Viz Kapras, Zá- stávní právo (1903) 20. — 2) Toto vysvětlení Ondřejovo přejal i Všehrd IV. 16. § 2.: „Staří jsú odhádání říkali vděděnie, neb ten, komuž se odhádá, v to dědictvie vkročiti musí“.
Strana 150
150 Článek 73.—75. jest panováno“ a léta póldruhého s prvním“ panováním mine“, móž othá- dáno“ býti ku pravému dědictví, aby ktož právem obdržal a zástavu má, již dědicem byl. Ale“ k tomu jeho právo nepudí“, móže nechati othádanie“, dokud chce, jedno když let zemských nepropustí a proto o tom odhá- dání, když jest úd a článek konečný práva3, chci tuto psáti“. Nález o othádanie, čti snažně etc. 74. To“ othádanie z práva neslušie na ižádného úřědníka, což úřadu dotýče, jedno na komorníka“ i, jenž jest zámek všeho práva. Neb othá- danie všecka práva zavierá a protož jest rozličné pro rozličné příčiny, neb to z přědních věcí dobřě jest známo, když všěho“ práva jest zámek a práv jest mnoho a rozličných. Tehda ta práva v řádu“ jich rozličně ten zámek zavierá jinak o dědiny, jinak o škody“, jinak o zástavu, jinak o dluh, vynmúc věnnú, neb ta v svém běze ostává, jinak o základ a jinak pro opuštěnie“ úrokóv, k ňemž ke všěm věcěm krátce psáti chci3, tehda vždy pro rozličnost práv rozlično jest othádanie'. Kterak má othádanie býti, tu znamenaj etc.“ 75. K nimž ke všěm věcěm takto pravím: že ten komorník svým“ mlazším“ druhým dada“ rok stranám na dědinu najméně dvě nedělí napřěd před tiem odhádáním, vezma z desk výpis vjeda na dědinu a jestli třěba, káže měřiče dobýti, a súsědy svolaje o každú věc tu rozličnost lehce roz- dělé podlé výpisu z desk. Plat každý ve všěch krajích kopu platu po desěti kopách položel, stavenie, tvrze podlé rady súsědské a svého tovaryšě i podlé svého svědomie, a lán“ dědiny, také sady, chmelnice, vinice“, řeky, 73. 6) ,třikrát — panováno“ chybí B I1, bIII. — h) pravým b III3. — i) mi- nulo“ BIn b ln 2 3, b IIII. — k) ,odhádanie“ B I1. — 1) ,právo b II1 2. — m) *inter- pol: ,koho“ BII. - ") nesúdí B11. — °) ohledánie BI — P) ,potom B. — q) ,chci — psáti chybí b I1. 3) Převzal i Všehrd IV. 16. § 3.: „A jest odhádanie vrch a zámek práva; neb všecka práva jiná, kteráž odhádanie předcházejí, koná, zamyká a zavierá“. Srov. Ondřejův čl. 74. a 76. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 119 a úvod str. 73. 74. ") ,Do‘ as B12. — b) na úředníka“ [sicl] B (oprav. nad řádkou souč.: „na comorníka“). — 6) vsieho“ [sic!] A. — d) v úřadu“ B, B II, b I, b II1 2. — e) jinak o škody“ chybí a1. bIIII. — t) ,bězě“ B. — 8) ,vynmúc — základ“ chybí a1 — h) ,pro puštěnie“ B. - 1) ,tehda — othádanie“ chybí B In 2 3. 1) Viz čl. 5. — 2) Viz čl. 73. ke konci. Totéž se opakuje i v čl. 76. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 119. — 3) Čl. 75. až 77. 75. a) ,Kterak othádanie má jíti . a2; „Kterak má hádanie býti . B I. — b) ,Ten komorník, na něž odhádanie slušie“ In 2 3. — c) svými [sicl] A. — d) s svými mlazšími“ An 2 a1 BII, bIID 2; „s svým mladším“ a2. — 6) ,dá“ BI„ bIII. — t) ,vezma — na dědinu“ chybí B 11 b 13. — 8) ,lány i b 112. h) *interpol: lesy b II1 2 1) Srov. Řád práva zemského čl. 100. citovaný při Ondřejově čl. 73.
150 Článek 73.—75. jest panováno“ a léta póldruhého s prvním“ panováním mine“, móž othá- dáno“ býti ku pravému dědictví, aby ktož právem obdržal a zástavu má, již dědicem byl. Ale“ k tomu jeho právo nepudí“, móže nechati othádanie“, dokud chce, jedno když let zemských nepropustí a proto o tom odhá- dání, když jest úd a článek konečný práva3, chci tuto psáti“. Nález o othádanie, čti snažně etc. 74. To“ othádanie z práva neslušie na ižádného úřědníka, což úřadu dotýče, jedno na komorníka“ i, jenž jest zámek všeho práva. Neb othá- danie všecka práva zavierá a protož jest rozličné pro rozličné příčiny, neb to z přědních věcí dobřě jest známo, když všěho“ práva jest zámek a práv jest mnoho a rozličných. Tehda ta práva v řádu“ jich rozličně ten zámek zavierá jinak o dědiny, jinak o škody“, jinak o zástavu, jinak o dluh, vynmúc věnnú, neb ta v svém běze ostává, jinak o základ a jinak pro opuštěnie“ úrokóv, k ňemž ke všěm věcěm krátce psáti chci3, tehda vždy pro rozličnost práv rozlično jest othádanie'. Kterak má othádanie býti, tu znamenaj etc.“ 75. K nimž ke všěm věcěm takto pravím: že ten komorník svým“ mlazším“ druhým dada“ rok stranám na dědinu najméně dvě nedělí napřěd před tiem odhádáním, vezma z desk výpis vjeda na dědinu a jestli třěba, káže měřiče dobýti, a súsědy svolaje o každú věc tu rozličnost lehce roz- dělé podlé výpisu z desk. Plat každý ve všěch krajích kopu platu po desěti kopách položel, stavenie, tvrze podlé rady súsědské a svého tovaryšě i podlé svého svědomie, a lán“ dědiny, také sady, chmelnice, vinice“, řeky, 73. 6) ,třikrát — panováno“ chybí B I1, bIII. — h) pravým b III3. — i) mi- nulo“ BIn b ln 2 3, b IIII. — k) ,odhádanie“ B I1. — 1) ,právo b II1 2. — m) *inter- pol: ,koho“ BII. - ") nesúdí B11. — °) ohledánie BI — P) ,potom B. — q) ,chci — psáti chybí b I1. 3) Převzal i Všehrd IV. 16. § 3.: „A jest odhádanie vrch a zámek práva; neb všecka práva jiná, kteráž odhádanie předcházejí, koná, zamyká a zavierá“. Srov. Ondřejův čl. 74. a 76. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 119 a úvod str. 73. 74. ") ,Do‘ as B12. — b) na úředníka“ [sicl] B (oprav. nad řádkou souč.: „na comorníka“). — 6) vsieho“ [sic!] A. — d) v úřadu“ B, B II, b I, b II1 2. — e) jinak o škody“ chybí a1. bIIII. — t) ,bězě“ B. — 8) ,vynmúc — základ“ chybí a1 — h) ,pro puštěnie“ B. - 1) ,tehda — othádanie“ chybí B In 2 3. 1) Viz čl. 5. — 2) Viz čl. 73. ke konci. Totéž se opakuje i v čl. 76. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 119. — 3) Čl. 75. až 77. 75. a) ,Kterak othádanie má jíti . a2; „Kterak má hádanie býti . B I. — b) ,Ten komorník, na něž odhádanie slušie“ In 2 3. — c) svými [sicl] A. — d) s svými mlazšími“ An 2 a1 BII, bIID 2; „s svým mladším“ a2. — 6) ,dá“ BI„ bIII. — t) ,vezma — na dědinu“ chybí B 11 b 13. — 8) ,lány i b 112. h) *interpol: lesy b II1 2 1) Srov. Řád práva zemského čl. 100. citovaný při Ondřejově čl. 73.
Strana 151
Článek 75.—78. 151 potoky, mlýny i jinú rozličnú vuoli' a panstvie, a tak s tiem jíti, aby obmeškánie nebo netbánie žádného v tom nebylo. A v té každé rozdvoji“ výpis z desk tě zpravíl, neb tiem jsa zpraven, ani“ nač zvod, ani v čem zvod, ani co ku póvodu“, ani co k úřadu vplně zvěda obmeškán nebudeš°. 76. Potom pak po odhádání, jenž zámek jest práva, ještě bývá o panovánie ve dvú nedělí“ pro odporníky. Byl-li by kto, ješto by snad právo k dědinám maje, o póhonu, o staném právu, o' zvodu“, o pano- váních nevěděl a již vidí skutek netajný, othádanie zjevné, ještě dvě nedělí měj k otpořě. A té požiti má, ač ukáže. Pakli by již zameškal“, nemá viec k otpořě dopuštěn býti, než póhon znova jemu nemá bráněn býtil. 77. Takť práva póhonná jdú, diel tiem řádem, jakož sem napřěd psal, ale že jest přěnesnadné všěm hlavám jediné hlavě dosti učiniti, ostavuje pilnějšie věci múdrosti múdřejších“; avšak ještě o náleziech panských chci něco psátil, co mě pán buoh naučí“ 1 Opět o pa- nování dru- hém. Takť práva póhonná jdú etc. Tuto praví“ 78. Panský nález za starých pánóv velmi držán byll a prvé by sě o panských musilo mnoho zlého státi, než to, což páni jsú nalezli, by přěd se nešlo náleziech etc. 75. j) ,zvůli B; ,zvuoli' B II, b II, 2. — k) „rozbroji“ BI2. — 1) ,zpraviti má“ BI1 - m) ,aniž B. — *) k zvodu“ BI1 — o) *interpol: „ani stranám ukrá- tíš“. B11 2 3. 76. a) ,jenž zámek jest, opravenie ve dvú nedělí“ B I1— b) ,o póhony b III1. — 6) chybíb I1 2, s. - d) ,od panovánie' b I1�*interpol: nic b II, 2. — ) ,zevné B. — t) ,požívati' B II; vzíti' b III. — 8) ,zmeškal“ B, B II, b III. 1) Srov. k tomu Všehrd VII. 3. § 2.: „Z té příčiny za právo jsú nalezli, aby žádný, komuž se v dědictvie s komorníkem uvazují, nebyl povinen hned v drženie pustiti a dědictvie postúpiti, než dvě nedělí celé od uvázanie, k opatření jeho prodlenie jsú každému dali, aby se v tom času s svrchky opatřil, jestliže dna dědictvie obdržeti nemóže a teprv po dvú nedělí, když naň list obranní přijde, aby dědictvie postúpil a v drženie pustil. Pakli spravedlnost k dědictvie a ke dnu má, aby v těch dvú nedělí otpor uvazujíciemu vlože, z dědictvie se nehýbal, dokudž by súdem s svým otporníkem rozeznán nebyl“. Všehrd tedy mluví o nálezu, poněvadž však ne- cituje desk, jako to jindy obyčejně činí, pravděpodobně myslí tu na Ondřejovo tvrzení, jež mu bylo asi předlohou. Viz též Kapras, Zástavní právo (1903) 20 a úvod str. 74. 77. a) ,Práva póhonná. a, b III 2. — b) ,Také‘ am B12 bI3, b II„ 2; ,Pak“ a,, B I1 b III4. — c) ,vsiem' [sicl] A, A1 — d) ,ostavuje — múdřějších chybí b IIII. — 6) ,co — naučí chybí B 11 b 13, b II3 B Ip 2 3, BII. 1) Čl. 78. až 87. Srov. Čáda, Skladba čes. právních knih (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VII. 1928) 174 a úvod str. 18 pozn. 77 a str. 35. 78. “) pravím b I3. — b) ,před sě B. 1) Tento názor Ondřejův byl vzorem Všehrdovi II. 21. § I1. Viz též Rauscher, Znaczenie wyroków sadu zemskiego (1927) 3, 4. Odpor proti panskému nálezu nebyl přípustný podle Ondřejova čl. 86.
Článek 75.—78. 151 potoky, mlýny i jinú rozličnú vuoli' a panstvie, a tak s tiem jíti, aby obmeškánie nebo netbánie žádného v tom nebylo. A v té každé rozdvoji“ výpis z desk tě zpravíl, neb tiem jsa zpraven, ani“ nač zvod, ani v čem zvod, ani co ku póvodu“, ani co k úřadu vplně zvěda obmeškán nebudeš°. 76. Potom pak po odhádání, jenž zámek jest práva, ještě bývá o panovánie ve dvú nedělí“ pro odporníky. Byl-li by kto, ješto by snad právo k dědinám maje, o póhonu, o staném právu, o' zvodu“, o pano- váních nevěděl a již vidí skutek netajný, othádanie zjevné, ještě dvě nedělí měj k otpořě. A té požiti má, ač ukáže. Pakli by již zameškal“, nemá viec k otpořě dopuštěn býti, než póhon znova jemu nemá bráněn býtil. 77. Takť práva póhonná jdú, diel tiem řádem, jakož sem napřěd psal, ale že jest přěnesnadné všěm hlavám jediné hlavě dosti učiniti, ostavuje pilnějšie věci múdrosti múdřejších“; avšak ještě o náleziech panských chci něco psátil, co mě pán buoh naučí“ 1 Opět o pa- nování dru- hém. Takť práva póhonná jdú etc. Tuto praví“ 78. Panský nález za starých pánóv velmi držán byll a prvé by sě o panských musilo mnoho zlého státi, než to, což páni jsú nalezli, by přěd se nešlo náleziech etc. 75. j) ,zvůli B; ,zvuoli' B II, b II, 2. — k) „rozbroji“ BI2. — 1) ,zpraviti má“ BI1 - m) ,aniž B. — *) k zvodu“ BI1 — o) *interpol: „ani stranám ukrá- tíš“. B11 2 3. 76. a) ,jenž zámek jest, opravenie ve dvú nedělí“ B I1— b) ,o póhony b III1. — 6) chybíb I1 2, s. - d) ,od panovánie' b I1�*interpol: nic b II, 2. — ) ,zevné B. — t) ,požívati' B II; vzíti' b III. — 8) ,zmeškal“ B, B II, b III. 1) Srov. k tomu Všehrd VII. 3. § 2.: „Z té příčiny za právo jsú nalezli, aby žádný, komuž se v dědictvie s komorníkem uvazují, nebyl povinen hned v drženie pustiti a dědictvie postúpiti, než dvě nedělí celé od uvázanie, k opatření jeho prodlenie jsú každému dali, aby se v tom času s svrchky opatřil, jestliže dna dědictvie obdržeti nemóže a teprv po dvú nedělí, když naň list obranní přijde, aby dědictvie postúpil a v drženie pustil. Pakli spravedlnost k dědictvie a ke dnu má, aby v těch dvú nedělí otpor uvazujíciemu vlože, z dědictvie se nehýbal, dokudž by súdem s svým otporníkem rozeznán nebyl“. Všehrd tedy mluví o nálezu, poněvadž však ne- cituje desk, jako to jindy obyčejně činí, pravděpodobně myslí tu na Ondřejovo tvrzení, jež mu bylo asi předlohou. Viz též Kapras, Zástavní právo (1903) 20 a úvod str. 74. 77. a) ,Práva póhonná. a, b III 2. — b) ,Také‘ am B12 bI3, b II„ 2; ,Pak“ a,, B I1 b III4. — c) ,vsiem' [sicl] A, A1 — d) ,ostavuje — múdřějších chybí b IIII. — 6) ,co — naučí chybí B 11 b 13, b II3 B Ip 2 3, BII. 1) Čl. 78. až 87. Srov. Čáda, Skladba čes. právních knih (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VII. 1928) 174 a úvod str. 18 pozn. 77 a str. 35. 78. “) pravím b I3. — b) ,před sě B. 1) Tento názor Ondřejův byl vzorem Všehrdovi II. 21. § I1. Viz též Rauscher, Znaczenie wyroków sadu zemskiego (1927) 3, 4. Odpor proti panskému nálezu nebyl přípustný podle Ondřejova čl. 86.
Strana 152
152 Článek 78.—79. a také panský nález také moci byl, že ot ňeho žádný sě“ otvolati nemohl, ani kdy komu dopuštěn“, kromě slýchal sem, že o čest jsú sě někteří“, jako pan Mikešť z Potnštajna“ za ciesařě Karla na říské volence sě ot- volal?. Ale snad jest bylo, protože jest jemu ciesař i* páni přáli'. Ale to právo této země“ nikdy nebylo, by o kterú věc který zemenín mohl pan- ského nálezu zniknúti, protože i dnes jměl by jich nález pevně držán býti a úřědníci větší i menší mají, což pány bude otsúzeno, svými úřady pomocni býti a najviec purkrabie pražský, jenž huol mocí královú nade vší zemí drží“. Abych řekl pravý nález: toho vždy svědkem býti nesmějí“, neb mnoho jest rot přirozených, ješto jsú na sě laskavi a jeden druhému pravdy“ umieněné pomáhá snažně. Protož nenie snadno o tak? velikú ustanovenú', obyčejnú“ a při- rozenú pravdu“ co jistého a konečného psáti. I zdá mi sě lépe o to přě- mlčeti“. O témž.“ 79. Často také v rovných přěch páni jiné a jiné nalézají a to bývá bez jich viny, ale vinú stran. Neb častokrát svú pravdu jedna strana řěčí podobnú a výmluvnú přěd pány vyvede, takže jéj to k zisku pan- ským nálezem pójde. A častokrát také“ druhá strana túž aneb podobnú k téj, pravdu majíc v své řěči a v svém líčení, nevýmluvně přěde pány povede sama sě meškajíc, že páni o túž pravdu jéj“ ke ztrátě naleznú, takže z toho vychodí, že často pravý ztratí a křivý zíště. Neb v každém právě tomu, ktož svéť věci jest opatren“ a bdí“, právo jest pomocno a ktož 78. 6) aby se nižádný B. — d),dopuštěno“ A lo dopsáno později] 6) *interpol: ,otvolávali b I;; *interpol: odvolali b I1. — t) „Mikuláš“ b II„2. — 6) ,z Potčtýna“ B I1;,z Potštejna“ b II1. — h) *interpol: jiní b Iz. — i) ,Ale — přáli chybí B. — ,české země této“ b 11 2 3. — 1) ,má“ b II1 2. — m) *interpol: toho“ b I1 2 3. ") „nesmiem“ b III, b III„ 2 3; „nesmím' b II2; „nemohú a nesmějí BI,. — °) ,právy BII bII. — P) ,umieněnie“ A12; ,uměnie“ b I1. — 4) ,s tak B. — 7) „ustavenú An 2, a2 11, B11 2. — 5) ,obyčenú' Isicl] A; obecnú b 11 2 3. — t) vzhledem k pozn. q jest v B čísti: pravdú“. — “) pomlčeti B, bI1; ,zamlčeti I,; ,I — přemlčeti chybí B I1; *interpol: ,ať páni nalézají vedlé stran líčenie“ B II, bII„23 BII. k) 2) Příhoda tato, o níž se zmiňuje Ondřej a jež je velmi důležitá pro posouzení historie privilegia de non appellando et non evocando a tím celého poměru k říši, stala se před r. 1339, protože tohoto roku zahynul Mikuláš z Potštejna, syn Prockův, v ssuti- nách Potštejna, který dobyla trestná výprava Karlova (viz Sedláček, Hrady a zámky II. [1883] 9). Dolní mez nelze stanoviti, protože zprávy o Mikšovi jsou velmi sporé a jak z poznámky Ondřejovy o dobrém jeho poměru k císaři lze souditi, ani Ondřejovi nebylo nic bližšího o něm známo. Srov. o tom blíže v úvodu str. 7, 18 pozn. 77, str. 50, 52 a 74. — 3) Srov. čl. 4. — 4) Datovati tento nález lze pouze konečnou hranicí, kdy asi vznikla tato část knihy Ondřejovy, totiž asi r. 1395—1402. 79. a) »Jiný nález panský“. a,; O nálezu panském“. BI,; O rozličném nálezu panském'. B II, b II n2. — b) „nalezují“ B. — c) „jiej“ A; jie“ a1. — d) ,opět BI, BII, b In3, b II„ 2 3. — e) „jiej' A; jie a11 — f) ,v své‘ BIn bIn 2 b II1 2. 8) ,opatřen‘ A, [r s háčkemi], b II,; ,pilen a snažen“ p 11 2 3. — *) ,kdy“ B; ,vždy“ b II„ 2; *interpol: ,vždy B I1 2, 3.
152 Článek 78.—79. a také panský nález také moci byl, že ot ňeho žádný sě“ otvolati nemohl, ani kdy komu dopuštěn“, kromě slýchal sem, že o čest jsú sě někteří“, jako pan Mikešť z Potnštajna“ za ciesařě Karla na říské volence sě ot- volal?. Ale snad jest bylo, protože jest jemu ciesař i* páni přáli'. Ale to právo této země“ nikdy nebylo, by o kterú věc který zemenín mohl pan- ského nálezu zniknúti, protože i dnes jměl by jich nález pevně držán býti a úřědníci větší i menší mají, což pány bude otsúzeno, svými úřady pomocni býti a najviec purkrabie pražský, jenž huol mocí královú nade vší zemí drží“. Abych řekl pravý nález: toho vždy svědkem býti nesmějí“, neb mnoho jest rot přirozených, ješto jsú na sě laskavi a jeden druhému pravdy“ umieněné pomáhá snažně. Protož nenie snadno o tak? velikú ustanovenú', obyčejnú“ a při- rozenú pravdu“ co jistého a konečného psáti. I zdá mi sě lépe o to přě- mlčeti“. O témž.“ 79. Často také v rovných přěch páni jiné a jiné nalézají a to bývá bez jich viny, ale vinú stran. Neb častokrát svú pravdu jedna strana řěčí podobnú a výmluvnú přěd pány vyvede, takže jéj to k zisku pan- ským nálezem pójde. A častokrát také“ druhá strana túž aneb podobnú k téj, pravdu majíc v své řěči a v svém líčení, nevýmluvně přěde pány povede sama sě meškajíc, že páni o túž pravdu jéj“ ke ztrátě naleznú, takže z toho vychodí, že často pravý ztratí a křivý zíště. Neb v každém právě tomu, ktož svéť věci jest opatren“ a bdí“, právo jest pomocno a ktož 78. 6) aby se nižádný B. — d),dopuštěno“ A lo dopsáno později] 6) *interpol: ,otvolávali b I;; *interpol: odvolali b I1. — t) „Mikuláš“ b II„2. — 6) ,z Potčtýna“ B I1;,z Potštejna“ b II1. — h) *interpol: jiní b Iz. — i) ,Ale — přáli chybí B. — ,české země této“ b 11 2 3. — 1) ,má“ b II1 2. — m) *interpol: toho“ b I1 2 3. ") „nesmiem“ b III, b III„ 2 3; „nesmím' b II2; „nemohú a nesmějí BI,. — °) ,právy BII bII. — P) ,umieněnie“ A12; ,uměnie“ b I1. — 4) ,s tak B. — 7) „ustavenú An 2, a2 11, B11 2. — 5) ,obyčenú' Isicl] A; obecnú b 11 2 3. — t) vzhledem k pozn. q jest v B čísti: pravdú“. — “) pomlčeti B, bI1; ,zamlčeti I,; ,I — přemlčeti chybí B I1; *interpol: ,ať páni nalézají vedlé stran líčenie“ B II, bII„23 BII. k) 2) Příhoda tato, o níž se zmiňuje Ondřej a jež je velmi důležitá pro posouzení historie privilegia de non appellando et non evocando a tím celého poměru k říši, stala se před r. 1339, protože tohoto roku zahynul Mikuláš z Potštejna, syn Prockův, v ssuti- nách Potštejna, který dobyla trestná výprava Karlova (viz Sedláček, Hrady a zámky II. [1883] 9). Dolní mez nelze stanoviti, protože zprávy o Mikšovi jsou velmi sporé a jak z poznámky Ondřejovy o dobrém jeho poměru k císaři lze souditi, ani Ondřejovi nebylo nic bližšího o něm známo. Srov. o tom blíže v úvodu str. 7, 18 pozn. 77, str. 50, 52 a 74. — 3) Srov. čl. 4. — 4) Datovati tento nález lze pouze konečnou hranicí, kdy asi vznikla tato část knihy Ondřejovy, totiž asi r. 1395—1402. 79. a) »Jiný nález panský“. a,; O nálezu panském“. BI,; O rozličném nálezu panském'. B II, b II n2. — b) „nalezují“ B. — c) „jiej“ A; jie“ a1. — d) ,opět BI, BII, b In3, b II„ 2 3. — e) „jiej' A; jie a11 — f) ,v své‘ BIn bIn 2 b II1 2. 8) ,opatřen‘ A, [r s háčkemi], b II,; ,pilen a snažen“ p 11 2 3. — *) ,kdy“ B; ,vždy“ b II„ 2; *interpol: ,vždy B I1 2, 3.
Strana 153
Článek 79.—81. 153 své pravdy netbá, právo jemu také nerado spomáhá: onen smyslem a snaž- ností zíště a druhý leností a nedomyslem' ztratíl. A proto“ sám sobě laj, ztrativ, a onen sám sobě děkuj, získav. V tom kusu páni svými nálezy ničímž nejsú vinni. 80. Protož také páni dřieve svých nálezóv nikdy nepřěpustili ve O témž.“ dsky zemské klásti, nechtiec tiem haněni býti, že o jednu i túž věc neb velmi podobnú jiné a jiné nálezy činili. Než když jsú co nalezli, kázali zvod úřadu učiniti“, neb v druhých věcěch purkrabí pražského?. 81. Kde panský nález moc jmá? Pravím, že“ když páni súd osadie a popsáni budú ve čtyřěch laviciech“ a žalováno bude řěčníkem na stupky“, na spolkyl a na dánie, v tom miestě za starých pánóv nálezi“ panští šli, ale ne jinde2. Pakli by sě strany svolily kdež koli“ a úřad to slyšal, tehda podvolenie práva ruší a moci panské potvrzuje, buď jich málo neb mnoho. Kde panský nález moc má, zname- naj. 79. 1) opakuje znovu: „a leností A. — k) ,protož B. — 1) svým nálezem B I1. 1) Srov. o umění řečnickém čl. 43. Toto místo bylo pravděpodobno vzorem Všehrdovi II. 21. § 16. Srov. úvod str. 18, 50, 63, 71 a 74. 80. “) „Že páni nálezuov staří svých rychle ve dsky zemské nekladú“. B12. b) ,dřéve“ B. — 6) ,nepřepúštěli“ B. — 4) ,činiti“ A1 2. — 1) Nález tento z r. 1383, zapsaný v deskách Procopii S. 19 (?) podle čtení v rkp. konopištském přejatém Emlerem do Pozůstatků desk I. 479 zněl: „Nález obecní, aby žádných pamětí nepřijímali nad dsky než to, co dskami jest zapsáno“. Poněvadž však rkp. tento pochází až z 2. pol. stol. XVI., není vyloučeno, že původní znění nálezu bylo mnohem bližší dikci Ondřejově. — 2) Srov. též čl. 134. Tento čl. 80. posloužil Všehrdovi jako vzor II. 21. § 16.: „Nalézá se v starých spisech o práviech zemských, že jsú staří kmeté z té příčiny nedopúštěli nálezév svých ve dsky psáti, aby tím honěni nebyli, že by v sobě podobných přiech nerovný nález učinili, než komu jsú co přisúdili, kázali zvod úředníkóm učiniti anebo listem obranním purkrabí najvyššiemu spravedlivého uvésti“. Tato zásada souvisí se zásadou ústnosti, jak ukázal Randa, Přehled vzniku desk zems. (1870) 9, 10. Výklad k tomuto článku podal Emler, O zbytcích desk zems. (Poj. Uč. spol. VI. I. [1867]) 30 pozn. 33. Srov. úvod str. 50. 52 a 74. 81. a) Chybí B, B II. - b) ,lavicéch“ B, BI, bII1 2. — 6) ,na stupníky b II2. — d) ,nálezové‘ b II1 2. — e) chybí B II, b II2. — t) ,povolenie' BI1, BII. 1) Na tento článek se odvolává Všehrd VI. 14, § 2: „Z té příčiny za starých vždycky se volávalo na spolky, dokudž páni na súdě seděli . .. již se na plném súdě na spolky nevolá“, čímž je i dána mez, kdy toto ustanovení po Ondřejovi bylo zrušeno. — 2) Odtud přejal Všehra II. I. § 21: ,Ale moci panský nález nemá, jakož se po sta- rých spisiech nalézá, než tu, kdež páni súd osadie na hradě pražském a když vedlé práva popsáni budú a když se zavolá na spolky nebo na stupky skrze řečníka . ..“. 3) Zásada tato, které se tak velmi rád snad právě podle Ondřeje dovolává Všehrd (srov. — Jirečkovo vyd. str. 560), pochází asi z nálezu z r. 1337 neb 1340 z desk zemských II. Zdislai B 8. neb D 25, je jichž znění však kromě zmínky Všehrdovy II. 1. § 21. není nám dochováno (viz Pozůstatky desk I. 408). Srov. čl. Ondřejův 83. „Friedrich, Desky dvorské VII. (1929) XII pozn. 3 a úvod k tomuto vydání str. 50 a 76.
Článek 79.—81. 153 své pravdy netbá, právo jemu také nerado spomáhá: onen smyslem a snaž- ností zíště a druhý leností a nedomyslem' ztratíl. A proto“ sám sobě laj, ztrativ, a onen sám sobě děkuj, získav. V tom kusu páni svými nálezy ničímž nejsú vinni. 80. Protož také páni dřieve svých nálezóv nikdy nepřěpustili ve O témž.“ dsky zemské klásti, nechtiec tiem haněni býti, že o jednu i túž věc neb velmi podobnú jiné a jiné nálezy činili. Než když jsú co nalezli, kázali zvod úřadu učiniti“, neb v druhých věcěch purkrabí pražského?. 81. Kde panský nález moc jmá? Pravím, že“ když páni súd osadie a popsáni budú ve čtyřěch laviciech“ a žalováno bude řěčníkem na stupky“, na spolkyl a na dánie, v tom miestě za starých pánóv nálezi“ panští šli, ale ne jinde2. Pakli by sě strany svolily kdež koli“ a úřad to slyšal, tehda podvolenie práva ruší a moci panské potvrzuje, buď jich málo neb mnoho. Kde panský nález moc má, zname- naj. 79. 1) opakuje znovu: „a leností A. — k) ,protož B. — 1) svým nálezem B I1. 1) Srov. o umění řečnickém čl. 43. Toto místo bylo pravděpodobno vzorem Všehrdovi II. 21. § 16. Srov. úvod str. 18, 50, 63, 71 a 74. 80. “) „Že páni nálezuov staří svých rychle ve dsky zemské nekladú“. B12. b) ,dřéve“ B. — 6) ,nepřepúštěli“ B. — 4) ,činiti“ A1 2. — 1) Nález tento z r. 1383, zapsaný v deskách Procopii S. 19 (?) podle čtení v rkp. konopištském přejatém Emlerem do Pozůstatků desk I. 479 zněl: „Nález obecní, aby žádných pamětí nepřijímali nad dsky než to, co dskami jest zapsáno“. Poněvadž však rkp. tento pochází až z 2. pol. stol. XVI., není vyloučeno, že původní znění nálezu bylo mnohem bližší dikci Ondřejově. — 2) Srov. též čl. 134. Tento čl. 80. posloužil Všehrdovi jako vzor II. 21. § 16.: „Nalézá se v starých spisech o práviech zemských, že jsú staří kmeté z té příčiny nedopúštěli nálezév svých ve dsky psáti, aby tím honěni nebyli, že by v sobě podobných přiech nerovný nález učinili, než komu jsú co přisúdili, kázali zvod úředníkóm učiniti anebo listem obranním purkrabí najvyššiemu spravedlivého uvésti“. Tato zásada souvisí se zásadou ústnosti, jak ukázal Randa, Přehled vzniku desk zems. (1870) 9, 10. Výklad k tomuto článku podal Emler, O zbytcích desk zems. (Poj. Uč. spol. VI. I. [1867]) 30 pozn. 33. Srov. úvod str. 50. 52 a 74. 81. a) Chybí B, B II. - b) ,lavicéch“ B, BI, bII1 2. — 6) ,na stupníky b II2. — d) ,nálezové‘ b II1 2. — e) chybí B II, b II2. — t) ,povolenie' BI1, BII. 1) Na tento článek se odvolává Všehrd VI. 14, § 2: „Z té příčiny za starých vždycky se volávalo na spolky, dokudž páni na súdě seděli . .. již se na plném súdě na spolky nevolá“, čímž je i dána mez, kdy toto ustanovení po Ondřejovi bylo zrušeno. — 2) Odtud přejal Všehra II. I. § 21: ,Ale moci panský nález nemá, jakož se po sta- rých spisiech nalézá, než tu, kdež páni súd osadie na hradě pražském a když vedlé práva popsáni budú a když se zavolá na spolky nebo na stupky skrze řečníka . ..“. 3) Zásada tato, které se tak velmi rád snad právě podle Ondřeje dovolává Všehrd (srov. — Jirečkovo vyd. str. 560), pochází asi z nálezu z r. 1337 neb 1340 z desk zemských II. Zdislai B 8. neb D 25, je jichž znění však kromě zmínky Všehrdovy II. 1. § 21. není nám dochováno (viz Pozůstatky desk I. 408). Srov. čl. Ondřejův 83. „Friedrich, Desky dvorské VII. (1929) XII pozn. 3 a úvod k tomuto vydání str. 50 a 76.
Strana 154
154 Článek 82.—83. Znamenaj o potazu panském. 82. Panského potazu“ nemóž žádný pán vynésti?, než na kohož sudí podá. A ten má býti kmet ot svých přědkóv“ i; a co jest kmet“, to páni vědie2. O témž znamenaj. 83. Bude-li pak kdy pro potřěbu a protože tomu páni chtieti budú?, v jiném miestěl nález panský sě stal, buď v klášteřě neb v jiném domu a starší úřědníci při tom budú a straně obě svolé“ 2 móže ve dsky vloženo býti“, ale s dobrú pamětí, kterak a kde sě stalo, kteří páni při tom byli a kto potaz“ panský vynesl a vóli stran také psáti, neb jinak proti tomu řěč bývá: pokútně smeť otsúzeni a ne v tom miestě, kde právo, a nejsme k tomu připraveni“ právem zemským“. A jiných mnoho omluv3 a také páni po svých stojie. Mnoho-li jest třěba pánóv k nálezu. — d) 84. Co“ pánóv' jest třěba k nálezu? Čím viece, tiem lépe, ale podlé 82. a) ,potaza“ B. — b) ,vésti B11. — c) *interpol: „ktož potazy vynáší b III2. „kmetuov“ B 1„ 2 3. — 6) ,ot svých — kmet chybí B I1- 1) Srov. k tomu u Všehrda II. 20. § 11: „Za právo jest, že žádný potazu pan- ského nemóž vynésti než ti, na kteréž sudí podá; a ti mají býti kmeté“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 234 a úvod str. 18 pozn. 77. — 2) K tomu srov. zápis kr. Václava IV. Jednotě panské z 30. května 1395 (AČ. I. 56): Viece aby to kmetovstvo, jakož jest bylo najprvé s Král. Mtí a se pány i s zemany obstanoveno i přiseženo, aby to bylo před sě konáno a před sě šlo. A ti kmetové, aby přijmúc jiné pány, kteříž by k tomu hodni byli a přirozeni od stara dávna, aby mohli súditi mocně bez přěkaz a komuž by co odsúdili neb přisúdili, aby to mocno bylo a toho jim pomáháno tak, aby to bylo vždy dokonáno, což naleznú. A kteříž sú kmetové sešli, aby jiní s panskú radú byli vydáváni. K otázce ,kmeta“ srov. jednak Ondřejův čl. 84., jednak zminěného zápisu slova: ,a v ta registra aby nebylo kladeno než při pániech při kmetech“ a pak literaturu zejm. Palacký, Děj.2II, 2. 312, týž, Monatschrift vater. Mus. IX. 441, Brandl, Gloss. 93, Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 38 pozn. 14, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 234 a týž, Odkud dostalo se sedlákům názvu kmeti (Čas. pro děj. venk. XIII. 1926) 81 a ns. 83. a) ,Že panský nález móž také miestem vynešen býti“. a.; „Že nález, kdež sě svolé strany, muož v každém miestě vynesen býti, jakožto v klášteře“. BI2. — b) *interpol: ,aby sě' b II„ 2. — 6) ,svolita b I1. — d) *interpol: a vepsáno' B I1. — 6) ,nález b III1. — t) ,smy‘ B, B I1 B II, b II2, b III1. — 6) ,nejsmy“ B, B I1; ,najsmy b I3. — *) ,připravenie‘ B II. — i) ,tak B II, b II1 2. 1) Viz DZ II. Zdisl. B 8 (vyd. Pozůst. desk I. 408) z r. 1337: Po starých deskách se nacházie, že se jest držieval súd zemský i v Praze dole v klášteřiech“. — 2) Totéž pravděpodobně ze zems. desk praví Všehra II. I. § 21: ,Pakli se strany svolie, móž se i dole v klášteře nebo jinde kdekoli nález státi, ale to ne vedlé práva, než vedlé dobrovolného stran podvolenie, kteréž práva láme“. — 3) Srov. k tomu Všehra II. 1. § 21: ,... a to jich podvolenie má v nález pilně vepsáno býti, neb jest o to řeč bývala, že jsú řiekali: »pokútně smy odsúzeni a ne v tom miestě, kdež právo jest a nejsme k tomu připraveni právem zemským“, i jiných mnoho omluv, jakož o tom šíře stojí v starých spisiech o práviech země české sepsaných a vóbec vydaných, kterýmiž sú se lidé prvé zpravovali a ještě se jiní mnozí zpravují lépe než potomními“. Srov. úvod str. 51 pozn. 37. 84. “) Mnoho-li a, 6. — b) ,pánuom' B II; b II, opravuje později na: ,pánuom“.
154 Článek 82.—83. Znamenaj o potazu panském. 82. Panského potazu“ nemóž žádný pán vynésti?, než na kohož sudí podá. A ten má býti kmet ot svých přědkóv“ i; a co jest kmet“, to páni vědie2. O témž znamenaj. 83. Bude-li pak kdy pro potřěbu a protože tomu páni chtieti budú?, v jiném miestěl nález panský sě stal, buď v klášteřě neb v jiném domu a starší úřědníci při tom budú a straně obě svolé“ 2 móže ve dsky vloženo býti“, ale s dobrú pamětí, kterak a kde sě stalo, kteří páni při tom byli a kto potaz“ panský vynesl a vóli stran také psáti, neb jinak proti tomu řěč bývá: pokútně smeť otsúzeni a ne v tom miestě, kde právo, a nejsme k tomu připraveni“ právem zemským“. A jiných mnoho omluv3 a také páni po svých stojie. Mnoho-li jest třěba pánóv k nálezu. — d) 84. Co“ pánóv' jest třěba k nálezu? Čím viece, tiem lépe, ale podlé 82. a) ,potaza“ B. — b) ,vésti B11. — c) *interpol: „ktož potazy vynáší b III2. „kmetuov“ B 1„ 2 3. — 6) ,ot svých — kmet chybí B I1- 1) Srov. k tomu u Všehrda II. 20. § 11: „Za právo jest, že žádný potazu pan- ského nemóž vynésti než ti, na kteréž sudí podá; a ti mají býti kmeté“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 234 a úvod str. 18 pozn. 77. — 2) K tomu srov. zápis kr. Václava IV. Jednotě panské z 30. května 1395 (AČ. I. 56): Viece aby to kmetovstvo, jakož jest bylo najprvé s Král. Mtí a se pány i s zemany obstanoveno i přiseženo, aby to bylo před sě konáno a před sě šlo. A ti kmetové, aby přijmúc jiné pány, kteříž by k tomu hodni byli a přirozeni od stara dávna, aby mohli súditi mocně bez přěkaz a komuž by co odsúdili neb přisúdili, aby to mocno bylo a toho jim pomáháno tak, aby to bylo vždy dokonáno, což naleznú. A kteříž sú kmetové sešli, aby jiní s panskú radú byli vydáváni. K otázce ,kmeta“ srov. jednak Ondřejův čl. 84., jednak zminěného zápisu slova: ,a v ta registra aby nebylo kladeno než při pániech při kmetech“ a pak literaturu zejm. Palacký, Děj.2II, 2. 312, týž, Monatschrift vater. Mus. IX. 441, Brandl, Gloss. 93, Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 38 pozn. 14, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 234 a týž, Odkud dostalo se sedlákům názvu kmeti (Čas. pro děj. venk. XIII. 1926) 81 a ns. 83. a) ,Že panský nález móž také miestem vynešen býti“. a.; „Že nález, kdež sě svolé strany, muož v každém miestě vynesen býti, jakožto v klášteře“. BI2. — b) *interpol: ,aby sě' b II„ 2. — 6) ,svolita b I1. — d) *interpol: a vepsáno' B I1. — 6) ,nález b III1. — t) ,smy‘ B, B I1 B II, b II2, b III1. — 6) ,nejsmy“ B, B I1; ,najsmy b I3. — *) ,připravenie‘ B II. — i) ,tak B II, b II1 2. 1) Viz DZ II. Zdisl. B 8 (vyd. Pozůst. desk I. 408) z r. 1337: Po starých deskách se nacházie, že se jest držieval súd zemský i v Praze dole v klášteřiech“. — 2) Totéž pravděpodobně ze zems. desk praví Všehra II. I. § 21: ,Pakli se strany svolie, móž se i dole v klášteře nebo jinde kdekoli nález státi, ale to ne vedlé práva, než vedlé dobrovolného stran podvolenie, kteréž práva láme“. — 3) Srov. k tomu Všehra II. 1. § 21: ,... a to jich podvolenie má v nález pilně vepsáno býti, neb jest o to řeč bývala, že jsú řiekali: »pokútně smy odsúzeni a ne v tom miestě, kdež právo jest a nejsme k tomu připraveni právem zemským“, i jiných mnoho omluv, jakož o tom šíře stojí v starých spisiech o práviech země české sepsaných a vóbec vydaných, kterýmiž sú se lidé prvé zpravovali a ještě se jiní mnozí zpravují lépe než potomními“. Srov. úvod str. 51 pozn. 37. 84. “) Mnoho-li a, 6. — b) ,pánuom' B II; b II, opravuje později na: ,pánuom“.
Strana 155
Článek 84.—85. 155 starého práva dvanáct mimo úřad anebo najméně sedm“ většie polovice, ale to jest“ o věci póhonnéť. Ale o ty věci, kteréž jdú o zemské dobré, měli by všichni rodové“ býti podlé starého práva, leč by kto svú vólí nechtěl neb pro nemoc neb pro nepřiezeň“ neb pro službu nemohl' 1. Ab to by vždy každý měl ohraditi přěd pány podlé starého práva. Pakli by ne- ohradil, než to svú hrdostí vedl častokrát a najviec přěs léta zemská, tehda by nebyl hoden svého miesta ani potom potazu panského" vynositi". Ale to ostavuji u panské vuoli, neb neradi páni přietel přietele“ pro posilu hlasu“ zbaví“. Protož o to dále mlčeti chci'. Pán 85. Když pán s potazem přijma rozkázanie sudieho“, po pániech s potazem.“ jde a páni jej učiti budú“, v tom, ač sě rozdělé, po většie straně má jítil. Pakli sě rovně počtem rozdělé“, tehda k kteréž straně přistúpí úřad větčí, to má přěd sě jíti a písař má opatren býti v téj róznici vědě, koho psáti a koho nechati. Také nemá žádný pán“ na súdě v potaz“ vstáti, leč jemu íi 2 sudí káže aneb otpustí“ 84. °) ,najviece‘ B I,, b III,. — d) ,mimo sedm' B 11. — 6) *interpol:,obyčej' BII, b I1. —t) ,pohnané“ B. — 6) *interpol: ,panští“ B I1. — h) neb pro nepřiezeň“ chybí — B. — i) chybí b II1 2 3. — h) ,Ale“ b II1 2. — 1) ,svú hrdost měl a b I3. m) ,zemského“ b II2. — ") vynésti“ BII; vynášeti“ a1 bII,2. — °) ,pro přietele“ BII. — ?) hlasóv‘ b 11. — 4) ,zbavuje“ b 13, b II„ 2; ,ztratí' B 12. — ") ,o to dole psáti budu“ B I1; ,Protož — chci' chybí B I,, b II3 ßII. 1) Rozhodnutí z I. října 1378 v DZ II. Ulrici O 9 (Emler, Pozůstatky desk I. 455), jehož český text reprodukoval částečně i Ojíř (vyd. Cod. j. Boh. III, 2. 181) a otiskl Jireček (Cod. j. Boh. II, 2. 29): ,Karel, římský ciesař a čes. král zřiedil a zpuosobil a při- kázal, aby páni čes. král. všickni a každý v soudě anebo v soudiech král. čes. sedali, tak jakož sě jest to od stara dávna zachovávalo. A pakli by kteří seděti v soudu aneb v soudiech nechtěli anebo nemohli, tehdy úředníci pražští s pány těmi, kteříž by tehdáž v soudě anebo soudiech přítomni byli, aby spravedlnost činili. Ale pak v příhodě, když by žádný z pánuov v soudě býti nechtěl, tehda sami úředníci pražští s sebů přesto spravedlnost mají činiti a toho nikoli neopúštějíc“. Latinský text tohoto Karlova rozhodnutí vyd. Emler na výše uved. místě. Srov. též Ondřejův čl. 82. a 85. Srov. k tomu Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 38 pozn. 14, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 232 a úvod str. 51. 85. 4) Pán nemá u potaz v súdě vstáti, leč mu sudí káže a o dělení potaz, po které straně má jíti . B I. — b) ,přijímá Ap 2 a1, bII1 2 b IIII 2 3 4. — c) ,súd- ného“ b I3. — d) ,mají A,; ,mají v tom učiti' Ar. — 6) ,po většie — rozdělé“ chybí a1, b I3. — t) ,opatřen as s. bIII1 BI1 2 3. — 8) vědě — pán“ chybí ap BI1. h) *interpol: jíti aneb' B. — *) ,dopustí as B. 1) Srov. k tomu u Všehrda II. 20. § 5: ,Pakli se kdy páni v potazu jedni od druhých dělie, tito takto a jiní jinak chtiece, větčie strana přemáhá a nález zavierá. Pakli by strany počtem byly rovné, tehdy ta, při kteréž úředníci najvyšší jsú, potaz zavierá a najvýše ta, k kteréž král JMt. přistúpí. Srov. Ondřejovy čl. 82. a 87. - 2) Srov. u Všehrda II. 20. § 4: „V potazu panském mluviti počíná, kto chce; ale staří jsú v tom ten spósob zachovávali, že se jest sudí pořád a po jednom všech kmetóv tázal až do poslednieho, aby každý úmysl a rozum svój pověděl“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 140.
Článek 84.—85. 155 starého práva dvanáct mimo úřad anebo najméně sedm“ většie polovice, ale to jest“ o věci póhonnéť. Ale o ty věci, kteréž jdú o zemské dobré, měli by všichni rodové“ býti podlé starého práva, leč by kto svú vólí nechtěl neb pro nemoc neb pro nepřiezeň“ neb pro službu nemohl' 1. Ab to by vždy každý měl ohraditi přěd pány podlé starého práva. Pakli by ne- ohradil, než to svú hrdostí vedl častokrát a najviec přěs léta zemská, tehda by nebyl hoden svého miesta ani potom potazu panského" vynositi". Ale to ostavuji u panské vuoli, neb neradi páni přietel přietele“ pro posilu hlasu“ zbaví“. Protož o to dále mlčeti chci'. Pán 85. Když pán s potazem přijma rozkázanie sudieho“, po pániech s potazem.“ jde a páni jej učiti budú“, v tom, ač sě rozdělé, po většie straně má jítil. Pakli sě rovně počtem rozdělé“, tehda k kteréž straně přistúpí úřad větčí, to má přěd sě jíti a písař má opatren býti v téj róznici vědě, koho psáti a koho nechati. Také nemá žádný pán“ na súdě v potaz“ vstáti, leč jemu íi 2 sudí káže aneb otpustí“ 84. °) ,najviece‘ B I,, b III,. — d) ,mimo sedm' B 11. — 6) *interpol:,obyčej' BII, b I1. —t) ,pohnané“ B. — 6) *interpol: ,panští“ B I1. — h) neb pro nepřiezeň“ chybí — B. — i) chybí b II1 2 3. — h) ,Ale“ b II1 2. — 1) ,svú hrdost měl a b I3. m) ,zemského“ b II2. — ") vynésti“ BII; vynášeti“ a1 bII,2. — °) ,pro přietele“ BII. — ?) hlasóv‘ b 11. — 4) ,zbavuje“ b 13, b II„ 2; ,ztratí' B 12. — ") ,o to dole psáti budu“ B I1; ,Protož — chci' chybí B I,, b II3 ßII. 1) Rozhodnutí z I. října 1378 v DZ II. Ulrici O 9 (Emler, Pozůstatky desk I. 455), jehož český text reprodukoval částečně i Ojíř (vyd. Cod. j. Boh. III, 2. 181) a otiskl Jireček (Cod. j. Boh. II, 2. 29): ,Karel, římský ciesař a čes. král zřiedil a zpuosobil a při- kázal, aby páni čes. král. všickni a každý v soudě anebo v soudiech král. čes. sedali, tak jakož sě jest to od stara dávna zachovávalo. A pakli by kteří seděti v soudu aneb v soudiech nechtěli anebo nemohli, tehdy úředníci pražští s pány těmi, kteříž by tehdáž v soudě anebo soudiech přítomni byli, aby spravedlnost činili. Ale pak v příhodě, když by žádný z pánuov v soudě býti nechtěl, tehda sami úředníci pražští s sebů přesto spravedlnost mají činiti a toho nikoli neopúštějíc“. Latinský text tohoto Karlova rozhodnutí vyd. Emler na výše uved. místě. Srov. též Ondřejův čl. 82. a 85. Srov. k tomu Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 38 pozn. 14, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 232 a úvod str. 51. 85. 4) Pán nemá u potaz v súdě vstáti, leč mu sudí káže a o dělení potaz, po které straně má jíti . B I. — b) ,přijímá Ap 2 a1, bII1 2 b IIII 2 3 4. — c) ,súd- ného“ b I3. — d) ,mají A,; ,mají v tom učiti' Ar. — 6) ,po většie — rozdělé“ chybí a1, b I3. — t) ,opatřen as s. bIII1 BI1 2 3. — 8) vědě — pán“ chybí ap BI1. h) *interpol: jíti aneb' B. — *) ,dopustí as B. 1) Srov. k tomu u Všehrda II. 20. § 5: ,Pakli se kdy páni v potazu jedni od druhých dělie, tito takto a jiní jinak chtiece, větčie strana přemáhá a nález zavierá. Pakli by strany počtem byly rovné, tehdy ta, při kteréž úředníci najvyšší jsú, potaz zavierá a najvýše ta, k kteréž král JMt. přistúpí. Srov. Ondřejovy čl. 82. a 87. - 2) Srov. u Všehrda II. 20. § 4: „V potazu panském mluviti počíná, kto chce; ale staří jsú v tom ten spósob zachovávali, že se jest sudí pořád a po jednom všech kmetóv tázal až do poslednieho, aby každý úmysl a rozum svój pověděl“. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 140.
Strana 156
156 Článek 86.—89. Móže-li po 86. Móže-li po panském nálezu strana připuštěna“ býti k odpořě?“ panském Pravím, že nemá připuštěna“ býti, když sě odsúzenie dopustí, nebo by nálezu konce“ nikdy nebylo a panský nález držán má býti bez otpory. Protož strana býti písař buď v tom opatren« 1. připuštěna k odpořě.“ 87. Mají-li páni z práva vstáti z súdu v potaz“ strany, když jich O pániech, mají-li z právem prosí? Praví, v druhých věcěch pilných že mají, ale druhé práva v straně polovice pánóv má“ ostati a tak na přěskáčku řěčníci stran obú potaz vstáti sobě volé“, počna póvod a pohnaný druhého a tak až do poslednieho, a to z súdu. má strana, kteráž toho potřěbuje, přěd opovědí učiniti, právoť sobě« ohra- diec a potom nicl. 88. Móže otec synóm dáti diel, když chce, než přáteli po meči“ k tomu přijma?, a dlužen jest jim dáti všěho statku buď poslúpný nebo přido- bytý pravý diel, buď na čemž buď, kromě seděnie, máď napřěd do života věno ženy své2, rúcho ložnie a klenoty, což po ženě vzal a to všě zachovalé, což po jeho smrti ostane, má' v rozdiel jíti2. Tuto praví, móže-li syn 89. Syn také na otci móže dielu dobýti těch věcí, jakž napřěd píši. na otci dielu A všěcky věci otce“ při tom ostavie“, jakž sě napřěd praví 1 dobýti. Otec synóm móže-li diel jim dáti, když chce, tu čti. 86. a) „Mají-li páni z práva“. ag. — b) ,přepuštěna B I, - ) ,Móže-li — k od- pořě?“ chybí až — d) přepuštěna“ BI, — 6) ,koncě A. B. — t) ,bude“ b II2. 8) ,opatřen‘ ac s. b III3, B 11 2, 3. 1) Srov. pozn. při čl. 78. a dále články 151. a 152. Též úvod str. 74. 87. a) Chybí b 13. — b) ,Právem‘ b 11; ,Poviem‘ b II2. — 6) strany' B. d) ,mají“ B. — e) vuole‘ A 2. — t) ,druhého — právo“ chybí a11. — 6) ,v osobě a1 1) Srov. Řád práva zemského čl. 4. a Ondřejův čl. 85. Viz Vacek, Sociál. dějiny (1905) 139. 88. ") ,k pomoci' A12;,po otci B 11. — b) ,vezma“ b I3. - c) ,pospolný“ B I1.— d) *interpol: ,mieti b 1, 3. — 6) ,do zvoda B 11. — t) *interpol: ,vše“ b III3. 1) Srov. Majestas Car. čl. 69: ,Filius divisionem seu emancipationem a parentibus suis habere desiderans, eam quandocunque, completo tamen anno quintodecimo aetatis suae, petere possit. Ad cujus petitionis instantiam cogatur pater aut mater secum dividere et partem sibi debitam assignare de bonis seu hereditatibus, quae illis a parentibus eorum, scilicet avis vel proavis dicti filii, obvenisse noscuntur‘. Srov. též Všehrd VI. II. Viz Kapras, Manž. právo majetkové (1908) 9 a Rauscher, Děd. právo (1922) 19 pozn. 68, dále též úvod str. 60.— 2) Viz Kapras, Manž. právo majet. 10 a 73 pozn. 10. Též Kadlec, Rodin. nedíl (1898) 92. — 3) Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 179 a Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 52. 89. ") ,otcě‘ An 2 B, B I1 2, b IIII 4. — b) ,nechaje“ B II, b IIn 2, b IIII. c) „napřed stojí psáno“ b II3, B II. — 1) Srov. pozn. při čl. 88., Kapras, Manželské právo majetkové (1908) 9, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 92 a úvod str. 60.
156 Článek 86.—89. Móže-li po 86. Móže-li po panském nálezu strana připuštěna“ býti k odpořě?“ panském Pravím, že nemá připuštěna“ býti, když sě odsúzenie dopustí, nebo by nálezu konce“ nikdy nebylo a panský nález držán má býti bez otpory. Protož strana býti písař buď v tom opatren« 1. připuštěna k odpořě.“ 87. Mají-li páni z práva vstáti z súdu v potaz“ strany, když jich O pániech, mají-li z právem prosí? Praví, v druhých věcěch pilných že mají, ale druhé práva v straně polovice pánóv má“ ostati a tak na přěskáčku řěčníci stran obú potaz vstáti sobě volé“, počna póvod a pohnaný druhého a tak až do poslednieho, a to z súdu. má strana, kteráž toho potřěbuje, přěd opovědí učiniti, právoť sobě« ohra- diec a potom nicl. 88. Móže otec synóm dáti diel, když chce, než přáteli po meči“ k tomu přijma?, a dlužen jest jim dáti všěho statku buď poslúpný nebo přido- bytý pravý diel, buď na čemž buď, kromě seděnie, máď napřěd do života věno ženy své2, rúcho ložnie a klenoty, což po ženě vzal a to všě zachovalé, což po jeho smrti ostane, má' v rozdiel jíti2. Tuto praví, móže-li syn 89. Syn také na otci móže dielu dobýti těch věcí, jakž napřěd píši. na otci dielu A všěcky věci otce“ při tom ostavie“, jakž sě napřěd praví 1 dobýti. Otec synóm móže-li diel jim dáti, když chce, tu čti. 86. a) „Mají-li páni z práva“. ag. — b) ,přepuštěna B I, - ) ,Móže-li — k od- pořě?“ chybí až — d) přepuštěna“ BI, — 6) ,koncě A. B. — t) ,bude“ b II2. 8) ,opatřen‘ ac s. b III3, B 11 2, 3. 1) Srov. pozn. při čl. 78. a dále články 151. a 152. Též úvod str. 74. 87. a) Chybí b 13. — b) ,Právem‘ b 11; ,Poviem‘ b II2. — 6) strany' B. d) ,mají“ B. — e) vuole‘ A 2. — t) ,druhého — právo“ chybí a11. — 6) ,v osobě a1 1) Srov. Řád práva zemského čl. 4. a Ondřejův čl. 85. Viz Vacek, Sociál. dějiny (1905) 139. 88. ") ,k pomoci' A12;,po otci B 11. — b) ,vezma“ b I3. - c) ,pospolný“ B I1.— d) *interpol: ,mieti b 1, 3. — 6) ,do zvoda B 11. — t) *interpol: ,vše“ b III3. 1) Srov. Majestas Car. čl. 69: ,Filius divisionem seu emancipationem a parentibus suis habere desiderans, eam quandocunque, completo tamen anno quintodecimo aetatis suae, petere possit. Ad cujus petitionis instantiam cogatur pater aut mater secum dividere et partem sibi debitam assignare de bonis seu hereditatibus, quae illis a parentibus eorum, scilicet avis vel proavis dicti filii, obvenisse noscuntur‘. Srov. též Všehrd VI. II. Viz Kapras, Manž. právo majetkové (1908) 9 a Rauscher, Děd. právo (1922) 19 pozn. 68, dále též úvod str. 60.— 2) Viz Kapras, Manž. právo majet. 10 a 73 pozn. 10. Též Kadlec, Rodin. nedíl (1898) 92. — 3) Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 179 a Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 52. 89. ") ,otcě‘ An 2 B, B I1 2, b IIII 4. — b) ,nechaje“ B II, b IIn 2, b IIII. c) „napřed stojí psáno“ b II3, B II. — 1) Srov. pozn. při čl. 88., Kapras, Manželské právo majetkové (1908) 9, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 92 a úvod str. 60.
Strana 157
Článek 90.—92. 157 90. Když syn otcě neb bratr bratra zabie neb hanebně ochromí, podlé Znamenaj pilně, starého práva mimo jiné viny“ svój diel k jiným bratří neb sestrám“ kterak syn ztratí a nebude-li žádného, ale na krále spadne“, a přěsto na panském svój diel nálezu ostanel. ztratí etc. 91. Kdež panna sě vdá bez otcovy vóle neb po otci bez bratrovy Panna která sě vdá bez vóle“ neb poručníkóv, má své věno ztratiti“ právem starými. vóle otcě.a 92. Když která žena ovdovie a chce na svém stolci vdoviem seděti" buď s dětmi nebo bez dětí, má svého věna požívati, dokadž svého stavu vdovieho nepromění, má svého mocně požívati podlél svých desk kromě berně obecné zemské, jenž na dědice slušie. A to tak mluvím, nenie-li řádných“ výmluv“ ve dskách v tom věně“. Pakli jest co vymluveno“ a ve dskách výmluva' stojí, to má tak držáno býti, jako dsky svědčie' O vdovách, kteráž chce na své sto- lici“ seděti.“ Čím“ paní 93. Čím vdova svój stav vdoví promění? Najprvé, když sě za jiného vdova svój stav pro- mění. 90. 3) *interpol: „neměl“ BI1. — b) „bratřiem“ b II,; „bratřím' B II BII, b III, b III„ 2. — 6) *interpol: „svým' b II1. — d) spadnúti má“ BI1- 1) Srov. Všehrd VI. 7. § 6: „Přiházie se také, že syn, bratr, etc., diel svój ztracuje, kdyby svým počátkem otce, bratra nebo strýce zabil nebo hanebně ochromil, takový vedlé práva starého mimo jiné viny diel svój k jiným bratřiem, sestrám nebo strýcóm nedielným ztratí. Pakli jsú dielní anebo že jich nemá, tehdy na krále diel jeho spadne a přesto všecko na súdě a panském nálezu zóstane“. Viz Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 92, Rauscher, Dědické právo (1922) 43 jakož i úvod str. 60. 91. 4) , Když se vdá bez otcovy vóle neb jiných přátel panna“. B 12. — b), Když“ a2, 4, 6, 11, b 11 2 3, b II„ 2, b III„ 2 3. — c) „neb — vóle chybí b 11; ,vóle“ chybí B I1- — d) ,své věno jest ztratila“ BI1. 1) Snad odkaz na Majestas Carol. čl. 95: �Si ignorantibus vel, quod magis est, contradicentibus parentibus, filia sibi maritum assumpserit vel alias viro se copula carnali junxerit, super quo per parentes ipsos querimonia in judicio defe- ratur, si sponte id filia fecerit et ipsa et maritus de antiqua regni consuetudine palo affixi subire supremum judicium cogebantur, hereditatibus eorum ad fiscum regium devolutis“. Též čl. 96. Srov. též Ondřejův čl. 153. a Všehrd VI. 7. § 6. Viz Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 85, Kapras, Manžel. právo majet. (1908) 17 a 20, Kapras, Poručenství (1904) 59, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 14, 20. a úvod str. 57. 92. ") *interpol: ,vdoví“ b I3. — b) chybí A; nadpis takto v An 2; „O ženách, když která ovdoví. b II1 2. — c) ,na své stolici vdovie' An2, a2 B, BII, b IID 2, 3; ,na své vdovské stolici B I2. — d) sěděti An 2 — e) ,dokadž — požívati chybí — t) ,vedlé“ B, bII1 2. — 8) ,žádných‘ BI1, bII1 2, 4 5. 6. B II, BI1 2 3. BI1 2 3; „ižádných b IIII. — h) ,úmluv“ b I1; tak původně též v b I3. — j) ,v tom věně“ chybí BII. — k) vymluveného“ bI; výmluvného“ b II3. — 1) chybí Bl1 b II1 2 3. — ") jako — svědčie“ chybí b I3. 1) Srov. Všehrd V. 12. Viz k tomu Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 89, Kapras, Manželské právo majetkové(1908) 70, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 39 a úvod str. 57. 93. ) „Když b IIII.
Článek 90.—92. 157 90. Když syn otcě neb bratr bratra zabie neb hanebně ochromí, podlé Znamenaj pilně, starého práva mimo jiné viny“ svój diel k jiným bratří neb sestrám“ kterak syn ztratí a nebude-li žádného, ale na krále spadne“, a přěsto na panském svój diel nálezu ostanel. ztratí etc. 91. Kdež panna sě vdá bez otcovy vóle neb po otci bez bratrovy Panna která sě vdá bez vóle“ neb poručníkóv, má své věno ztratiti“ právem starými. vóle otcě.a 92. Když která žena ovdovie a chce na svém stolci vdoviem seděti" buď s dětmi nebo bez dětí, má svého věna požívati, dokadž svého stavu vdovieho nepromění, má svého mocně požívati podlél svých desk kromě berně obecné zemské, jenž na dědice slušie. A to tak mluvím, nenie-li řádných“ výmluv“ ve dskách v tom věně“. Pakli jest co vymluveno“ a ve dskách výmluva' stojí, to má tak držáno býti, jako dsky svědčie' O vdovách, kteráž chce na své sto- lici“ seděti.“ Čím“ paní 93. Čím vdova svój stav vdoví promění? Najprvé, když sě za jiného vdova svój stav pro- mění. 90. 3) *interpol: „neměl“ BI1. — b) „bratřiem“ b II,; „bratřím' B II BII, b III, b III„ 2. — 6) *interpol: „svým' b II1. — d) spadnúti má“ BI1- 1) Srov. Všehrd VI. 7. § 6: „Přiházie se také, že syn, bratr, etc., diel svój ztracuje, kdyby svým počátkem otce, bratra nebo strýce zabil nebo hanebně ochromil, takový vedlé práva starého mimo jiné viny diel svój k jiným bratřiem, sestrám nebo strýcóm nedielným ztratí. Pakli jsú dielní anebo že jich nemá, tehdy na krále diel jeho spadne a přesto všecko na súdě a panském nálezu zóstane“. Viz Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 92, Rauscher, Dědické právo (1922) 43 jakož i úvod str. 60. 91. 4) , Když se vdá bez otcovy vóle neb jiných přátel panna“. B 12. — b), Když“ a2, 4, 6, 11, b 11 2 3, b II„ 2, b III„ 2 3. — c) „neb — vóle chybí b 11; ,vóle“ chybí B I1- — d) ,své věno jest ztratila“ BI1. 1) Snad odkaz na Majestas Carol. čl. 95: �Si ignorantibus vel, quod magis est, contradicentibus parentibus, filia sibi maritum assumpserit vel alias viro se copula carnali junxerit, super quo per parentes ipsos querimonia in judicio defe- ratur, si sponte id filia fecerit et ipsa et maritus de antiqua regni consuetudine palo affixi subire supremum judicium cogebantur, hereditatibus eorum ad fiscum regium devolutis“. Též čl. 96. Srov. též Ondřejův čl. 153. a Všehrd VI. 7. § 6. Viz Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 85, Kapras, Manžel. právo majet. (1908) 17 a 20, Kapras, Poručenství (1904) 59, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 14, 20. a úvod str. 57. 92. ") *interpol: ,vdoví“ b I3. — b) chybí A; nadpis takto v An 2; „O ženách, když která ovdoví. b II1 2. — c) ,na své stolici vdovie' An2, a2 B, BII, b IID 2, 3; ,na své vdovské stolici B I2. — d) sěděti An 2 — e) ,dokadž — požívati chybí — t) ,vedlé“ B, bII1 2. — 8) ,žádných‘ BI1, bII1 2, 4 5. 6. B II, BI1 2 3. BI1 2 3; „ižádných b IIII. — h) ,úmluv“ b I1; tak původně též v b I3. — j) ,v tom věně“ chybí BII. — k) vymluveného“ bI; výmluvného“ b II3. — 1) chybí Bl1 b II1 2 3. — ") jako — svědčie“ chybí b I3. 1) Srov. Všehrd V. 12. Viz k tomu Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 89, Kapras, Manželské právo majetkové(1908) 70, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 39 a úvod str. 57. 93. ) „Když b IIII.
Strana 158
158 Článek 93.—94. vdá mužě; druhé, když své věno v jinú ruku? trhem zapíše“ dskami neb jinak kterakž koli zavadí, již svój stav proměnila a dlužna jest své penieze věnné od dědice vzieti“, ktož právo k dědinám má, a jemu jeho dědin sstúpí 1 Po sstúpení 94. V tom sstúpení mimo penieze co má vzieti, když jí dsky jiného vdova co má vzieti nesvědčie, než jedno“ penieze? Má vzieti penieze, své rúcho chodicie mimo pe- i ložnie, na kterémž s' svým mužem léhala a sedala“ a klenoty své, kteréž nieze etc. přinesla aneb muž jí dal, obilé, kteréž ssuté k svému pokrmu chovala, ale což v zemi neb jiného nábytka, což jie dsky nesvědčie, toho má otjítil. Dluhóv mužových platiti nemá, než kteréž sě zdlužila v svém vdovství, ty“ plať2. Pakli jé co nábytku neb jiných věcí dsky svědčie, to má zdvihnúti podlé desk položenie; v těch věcěch má sě spraviti dskami svými. 93. b) ,v — ruku' chybí b II1 2. — c) ,zápisem‘ BII, bI, b II1 2 3, bIIII. — d) ,od — vzieti chybí B. — 6) ,právo k tomu má a má jemu B 11. — 1) [sicl] A, A1 2 2. 3 11 B, B I12 ß II. 1) Viz Knížky nálezů zems. soudu XIV. č. 147. (AČ. XIX. 577) a XVII. č. 7. (AČ. XIX. 585), též Všehrd V. 10. Porovnej Maj. Car. 62. Srov. k tomu Kapras, Manž. právo majetk. (1908) 72, 75, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 89 a 90, Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 167, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 16, Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 181 a úvod str. 57, 69. Srov. též Ondřejův čl. 15. a 95. a poznámky tamtéž. 94. *) Chybí BI1 2, bII, 2. — b) chybí A1. — 6) ,sědala“ B; a sedala“ chybí B II, b IIII. — d) ,kterými' B I1; ,kterémž sě jest B 12. — 6) *interpol: ,sama b II.2. — †) „svědčejí B1. 1) Srov. k tomu u Všehrda V. 15. § 1., kdež však podstatný rozdíl mezi recensí I. a II. Viz Kapras, Manž. právo majetk. [1908) 73, Kozáková, Práv. postavení ženy [1926] 33 a 55; Čáda, České právo [Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927] 181: Redakce I. Redakce II. „Kteráž vdova dědictvie věnného po- stúpiti má, najprvé penieze své věnné vzieti má, šaty své choděcí všecky i ložnie, na kterýchž jest s mužem svým léhala a sedala, klenoty své všecky, kteréž jest k muži přinesla, i ty, kterýchž jest s mu- žem jsúci od něho neb odjinud nabyla, i obilie, kteréž k své potřebě chovala. A jestliže co nadto k svému věnu dskami přidáno býti má, to vše má pobrati. A vezmúc to vše i penieze své věnné má a povinna jest věno své dskami zapsané dědicóm z desk propustiti nebo ve dsky vložiti a zpraviti, co by sama zavadila, a dále nic." „Kteráž vdova dědictvie svého věn- ného dskami zapsaného postúpiti má, a dsky jí nic viece nesvědčie, než penieze toliko, najprvé penieze své věnné, jakž jí dsky svědčie, vzieti má, šaty své cho- děcí všecky i ložnie, kterýchž jest k muži přinesla, i ty, kterýchž jest s mužem jsúci od něho nebo odjinud nabyla, i obilie ssuté kteréž k své živnosti a potřebě chovala; než což v zemi jest, toho má odjíti.“ 2) Viz k tomu Všehrd V. 15. §4. (pouze v druhé redakci): Dluhóv a závad muže svého žádných platiti nemá, než což by se v svém vdovství vzdlužila, to platiti
158 Článek 93.—94. vdá mužě; druhé, když své věno v jinú ruku? trhem zapíše“ dskami neb jinak kterakž koli zavadí, již svój stav proměnila a dlužna jest své penieze věnné od dědice vzieti“, ktož právo k dědinám má, a jemu jeho dědin sstúpí 1 Po sstúpení 94. V tom sstúpení mimo penieze co má vzieti, když jí dsky jiného vdova co má vzieti nesvědčie, než jedno“ penieze? Má vzieti penieze, své rúcho chodicie mimo pe- i ložnie, na kterémž s' svým mužem léhala a sedala“ a klenoty své, kteréž nieze etc. přinesla aneb muž jí dal, obilé, kteréž ssuté k svému pokrmu chovala, ale což v zemi neb jiného nábytka, což jie dsky nesvědčie, toho má otjítil. Dluhóv mužových platiti nemá, než kteréž sě zdlužila v svém vdovství, ty“ plať2. Pakli jé co nábytku neb jiných věcí dsky svědčie, to má zdvihnúti podlé desk položenie; v těch věcěch má sě spraviti dskami svými. 93. b) ,v — ruku' chybí b II1 2. — c) ,zápisem‘ BII, bI, b II1 2 3, bIIII. — d) ,od — vzieti chybí B. — 6) ,právo k tomu má a má jemu B 11. — 1) [sicl] A, A1 2 2. 3 11 B, B I12 ß II. 1) Viz Knížky nálezů zems. soudu XIV. č. 147. (AČ. XIX. 577) a XVII. č. 7. (AČ. XIX. 585), též Všehrd V. 10. Porovnej Maj. Car. 62. Srov. k tomu Kapras, Manž. právo majetk. (1908) 72, 75, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 89 a 90, Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 167, Kozáková, Práv. postavení ženy (1926) 16, Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 181 a úvod str. 57, 69. Srov. též Ondřejův čl. 15. a 95. a poznámky tamtéž. 94. *) Chybí BI1 2, bII, 2. — b) chybí A1. — 6) ,sědala“ B; a sedala“ chybí B II, b IIII. — d) ,kterými' B I1; ,kterémž sě jest B 12. — 6) *interpol: ,sama b II.2. — †) „svědčejí B1. 1) Srov. k tomu u Všehrda V. 15. § 1., kdež však podstatný rozdíl mezi recensí I. a II. Viz Kapras, Manž. právo majetk. [1908) 73, Kozáková, Práv. postavení ženy [1926] 33 a 55; Čáda, České právo [Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927] 181: Redakce I. Redakce II. „Kteráž vdova dědictvie věnného po- stúpiti má, najprvé penieze své věnné vzieti má, šaty své choděcí všecky i ložnie, na kterýchž jest s mužem svým léhala a sedala, klenoty své všecky, kteréž jest k muži přinesla, i ty, kterýchž jest s mu- žem jsúci od něho neb odjinud nabyla, i obilie, kteréž k své potřebě chovala. A jestliže co nadto k svému věnu dskami přidáno býti má, to vše má pobrati. A vezmúc to vše i penieze své věnné má a povinna jest věno své dskami zapsané dědicóm z desk propustiti nebo ve dsky vložiti a zpraviti, co by sama zavadila, a dále nic." „Kteráž vdova dědictvie svého věn- ného dskami zapsaného postúpiti má, a dsky jí nic viece nesvědčie, než penieze toliko, najprvé penieze své věnné, jakž jí dsky svědčie, vzieti má, šaty své cho- děcí všecky i ložnie, kterýchž jest k muži přinesla, i ty, kterýchž jest s mužem jsúci od něho nebo odjinud nabyla, i obilie ssuté kteréž k své živnosti a potřebě chovala; než což v zemi jest, toho má odjíti.“ 2) Viz k tomu Všehrd V. 15. §4. (pouze v druhé redakci): Dluhóv a závad muže svého žádných platiti nemá, než což by se v svém vdovství vzdlužila, to platiti
Strana 159
Článek 95.—97. 159 95. Také podlé starého práva vdova svój stav promění, když po Právo stäré o vdově, smrti muže svého po rocě dietě má, zjevně“ jest, že svého stavu počest- když stav ného nezachovala" a dále také nenie hodna toho svobodstvie", co jest promění. 1 právo staré“ a páni dobře k jejiemu polepšení ustanovili“ O vdově, 96. Po smrti vdovy každé, kteráž svého práva věnného jinému když umřě, na koho dskami nezavadí kterakž koli, právo jejie na krále spadá“, ale chlebí-li" jejie věno s dětmi, zlé i dobré s nimi trpieci, jejie věno na děti spadál. A bude-li má spad- třěba o jejie bydlo s dětmi, má k ukázání dosti býti na pánu popravci“ núti. najbližšiem, v jehož je kraji; jemuž v tom má věřeno býti na jeho pří- sahu bez jiného ukázanie" 97. Poručník každý dskami jest sirotkóv i jich zbožie do jich let tak mocen, jako sám otec, prodati, zapsati, obrátiti k své vuoli, kromě věnovati nemóže“, dáti od sirotkóv nemóže“, ani jim“ kterým póhonem do jich let co ztratiti“. A dále jeho moc netrá", než jedno do let sirotka prvnieho, neb ten léta maje, ihned jest' bližší" poručenstvie nežli onen dskamil. Poručník sirotčí dskami kaž- dý, čeho jest mocen. 94. [pokr. pozn.2):] jest povinna. Ostatek se dskami a věnem svým o svršciech a nábytciech i o jiných přídavciech věnných má zpraviti.“ Obsahem podoba v Zems. zřízení Vladislavském čl. 505. (nález v půhonných z r. 1463?). Srov. k celému článku Ondřejovu Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 86 a 87, Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 167, Kozáková, Postavení ženy (1926) 33, jakož i Čáda na uv. místě v pozn. předcházející. 95. ") ,zjevné“ B, BIr. — b) *interpol: poctivě“ b II1 2. — c) „svobodenstvie" B, BI1 bIn 2, b II1 2 a, b IIII. — d) ,pravé“ b I.; jest pravé“ b 11. — 6) ,usta- vili' A1 2, a1 29 6. 1) Viz Ondřejův čl. 93. Shodně u Všehrda V. 10. § 3. Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1665) 167, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 90, Kapras, Manž. právo majetkové (1908) 70 a úvod str. 58. 96. ") ,spadnúti má“ B I1; ,spadne“ a1 b 13. — b) ,chtie-li by' (sic!) B, b I1. 6) ,trpěti“ B, b I1. — d) ,na pány popravce“ B. — 6) A, píše: jie“; jest A1. — — t) ,ukazovánie' B II, b II1 2, 3. 1) Viz Majestas Carolina čl. 62: �Quod novimus antiquitus observatum, prae- senti renovamus edicto, quod si mater a filiis suis dotem recipiens nuptias secundas contraxerit, et subsequenter ipsa ejusque maritus secundus decesserint, nec vita sua dotem suam eandem cuiquam concesserit, et ad tabulas solemnitate servata non posuerit, dos talis, sive sit in hereditate, sive in numeratae pecuniae quantitate, ad regis cameram noscitur pertinere“. Shodně i Všehrd V. 17. § 2. Srov. Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 90, Kapras, Manž. právo majetkové (1908) 70, úvod str. 58. — 2) Viz Všehrd V. 17. § 3. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 244. 97. 4) ,muože' A1; múže' Isicl] A. — b) ,dáti — nemóže“ chybí B II. — c) jiným“ b II,, b III1. —d),ztratí' b I1;,utratili' b II,; *interpol:,muož b II1 2.—6) ,netrvá' B I12 B II, b 13, b II„ 2 3, b III1 2. — t) *interpol: první neb' b 12 3. — 5) bližšie“ b II2. 1) Srov. u Všehrda V. 37. § I. Viz k tomu Kapras, Poručenství (1904) 28 pozn. 27, dále str. 66 a 61 a úvod k tomuto vydání str. 58.
Článek 95.—97. 159 95. Také podlé starého práva vdova svój stav promění, když po Právo stäré o vdově, smrti muže svého po rocě dietě má, zjevně“ jest, že svého stavu počest- když stav ného nezachovala" a dále také nenie hodna toho svobodstvie", co jest promění. 1 právo staré“ a páni dobře k jejiemu polepšení ustanovili“ O vdově, 96. Po smrti vdovy každé, kteráž svého práva věnného jinému když umřě, na koho dskami nezavadí kterakž koli, právo jejie na krále spadá“, ale chlebí-li" jejie věno s dětmi, zlé i dobré s nimi trpieci, jejie věno na děti spadál. A bude-li má spad- třěba o jejie bydlo s dětmi, má k ukázání dosti býti na pánu popravci“ núti. najbližšiem, v jehož je kraji; jemuž v tom má věřeno býti na jeho pří- sahu bez jiného ukázanie" 97. Poručník každý dskami jest sirotkóv i jich zbožie do jich let tak mocen, jako sám otec, prodati, zapsati, obrátiti k své vuoli, kromě věnovati nemóže“, dáti od sirotkóv nemóže“, ani jim“ kterým póhonem do jich let co ztratiti“. A dále jeho moc netrá", než jedno do let sirotka prvnieho, neb ten léta maje, ihned jest' bližší" poručenstvie nežli onen dskamil. Poručník sirotčí dskami kaž- dý, čeho jest mocen. 94. [pokr. pozn.2):] jest povinna. Ostatek se dskami a věnem svým o svršciech a nábytciech i o jiných přídavciech věnných má zpraviti.“ Obsahem podoba v Zems. zřízení Vladislavském čl. 505. (nález v půhonných z r. 1463?). Srov. k celému článku Ondřejovu Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 86 a 87, Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 167, Kozáková, Postavení ženy (1926) 33, jakož i Čáda na uv. místě v pozn. předcházející. 95. ") ,zjevné“ B, BIr. — b) *interpol: poctivě“ b II1 2. — c) „svobodenstvie" B, BI1 bIn 2, b II1 2 a, b IIII. — d) ,pravé“ b I.; jest pravé“ b 11. — 6) ,usta- vili' A1 2, a1 29 6. 1) Viz Ondřejův čl. 93. Shodně u Všehrda V. 10. § 3. Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1665) 167, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 90, Kapras, Manž. právo majetkové (1908) 70 a úvod str. 58. 96. ") ,spadnúti má“ B I1; ,spadne“ a1 b 13. — b) ,chtie-li by' (sic!) B, b I1. 6) ,trpěti“ B, b I1. — d) ,na pány popravce“ B. — 6) A, píše: jie“; jest A1. — — t) ,ukazovánie' B II, b II1 2, 3. 1) Viz Majestas Carolina čl. 62: �Quod novimus antiquitus observatum, prae- senti renovamus edicto, quod si mater a filiis suis dotem recipiens nuptias secundas contraxerit, et subsequenter ipsa ejusque maritus secundus decesserint, nec vita sua dotem suam eandem cuiquam concesserit, et ad tabulas solemnitate servata non posuerit, dos talis, sive sit in hereditate, sive in numeratae pecuniae quantitate, ad regis cameram noscitur pertinere“. Shodně i Všehrd V. 17. § 2. Srov. Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 90, Kapras, Manž. právo majetkové (1908) 70, úvod str. 58. — 2) Viz Všehrd V. 17. § 3. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 244. 97. 4) ,muože' A1; múže' Isicl] A. — b) ,dáti — nemóže“ chybí B II. — c) jiným“ b II,, b III1. —d),ztratí' b I1;,utratili' b II,; *interpol:,muož b II1 2.—6) ,netrvá' B I12 B II, b 13, b II„ 2 3, b III1 2. — t) *interpol: první neb' b 12 3. — 5) bližšie“ b II2. 1) Srov. u Všehrda V. 37. § I. Viz k tomu Kapras, Poručenství (1904) 28 pozn. 27, dále str. 66 a 61 a úvod k tomuto vydání str. 58.
Strana 160
160 Článek 98.—100. Ot krále společník si- rotkóm vy- daný, co moci má.“ 98. Co společník' ot krále vydaný sirotkóv neb poručník moci má'? Nic jiného, než zaručě dobře přěd“ úřadem, aby sirotkóm neutratil“, ani jim zbožie do jich let umenšil, držeti sirotky bude a jestliže by božím přepuštěním“ do let spravedlivých buoh sirotka neb sirotkóv neuchoval a jich zbožie nápad měl jíti na krále, tehda ten sirotčí poručník neb spo- lečník nápad králóv vezme a jiného nic. Neb král nemohl“ dáti jiného než své právo a jeho právo' jiné nenie než nápad spravedlivý“, dědiny a nic jiného! 1 Móž-li král dáti léta sirotkóm. 99. Móže-li král léta dáti sirotku“, aby své prodati, dáti aneb zapsati jměl neb mohl? Pravím, že toho k škodě sirotčie učiniti nemóž a jestliže by jeho kázáním úřad co zapsal od takého sirotka, an let nemá, když k létóm přijde, nemá jeho nic vázati, než při svém ostati a léta“ ot krále daná nemají jemu k škodě býti“. Nebo to pravím“, kterakž koli král právem starým jest najvyššíť poručník sirotkóv«1, však přědčík přirozený po meči“ a dskami zapsaný', ale aby"dobřě sirotkóm činili". Také k jich škodě a k jich zlému jim král z práva starého nic dáti nemóže, než toliko svój 3 nápad2. O tom viece mluviti nechci" Tuto ještě praví o zmatciech.“ 100. Ještě jsú někací zmatci, ješto bývají u vedení práva svrchu- 98. a) vydaný aneb poručník“. b III.; „Od krále společník sirotkóv vydaný aneb poručník, tuto znaj'. b III, — b) *interpol: „sirotčí ß112. — c) ,nemá a2. — d) chybí b II1 2. — e) ,neutratili B. — t) ,umenšili B; ,měnil b II„ 2 [v b II, později opraveno v: „umenšil]; „neumenšil“ B II, b IIII; „menšil“ b II3; *interpol. ,dokudž“ b III 2. — 6) ,dopuštěním“ B, B I1 b II„ 2 3, b IIII. — h) nemóž“ B I1. — i) a — právo“ chybí b 1„ 2 3. — k) nápad spravedlivý“ chybí b II1 2. — b) ,viece“ b I3; víc“ BII; a jeho právo nic jiného nenie, než dědiny a nic viec“ b II3. 1) Srov. Kapras, Poručenství (1904) 48 a úvod k tomuto vydání str. 59. 99. ") ,sirotkóm' B I1, b I3; *interpol: neb jednomu' b 11 2 3. — b) *interpol: ,má“ B11 bII1 2. — 6) ,Ale ta“ b III. — d) jíti“ B. — 6) ,to pravím' chybí B I1, bIII. — t) ,najbližšie“ BII. — 8) najvyšším poručníkem sirotčím' A1. — h) ,předsi“ A,, B; ,před se“ b 11, bII„ 2, b III1; ,předce' B II. — *) ,přirození' An přirozenie" BI,; přietelé přirození b III 2. — k) ,po moci“ BI2 — 1) *interpol: větší BI1; *interpol: ,poručníci“ B II, b II1 2 3. — m) chybí b III4. — ") ,ale — činili chybí B I1. — °) �O tom — nechci' chybí B 11 b IIp 2 3, B 11 2 3, BII. 1) Srov k tomu u Všehrda V. 46. § 2: „aniž jsú toho staří, kteří jsú se všudy při nalézání práv na všecko ohlédali, bez příčiny a nadarmo nebo k sirotčí škodě vymyslili, ale z hodných a spravedlivých příčin a pro znamenitý užitek všech sirotkóv i přidánie let sirotkóm jest od starých nalezeno“. — 2) Viz k tomu Kapras, Poru- čenství (1904) 17, 96, 97, 115. — 3) Viz Čáda, Skladba čes. práv. knih (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VII. 1928) 175. 100. “) »Ještě o zmatciech u vedenie práva“. BII. — b) ,někteří B, b III„ 2; ,některací b II„ 2 b III3 4. — c) ,úvodem BI1;,v uvedení“ B 11 2 3; „uvedená ß II.
160 Článek 98.—100. Ot krále společník si- rotkóm vy- daný, co moci má.“ 98. Co společník' ot krále vydaný sirotkóv neb poručník moci má'? Nic jiného, než zaručě dobře přěd“ úřadem, aby sirotkóm neutratil“, ani jim zbožie do jich let umenšil, držeti sirotky bude a jestliže by božím přepuštěním“ do let spravedlivých buoh sirotka neb sirotkóv neuchoval a jich zbožie nápad měl jíti na krále, tehda ten sirotčí poručník neb spo- lečník nápad králóv vezme a jiného nic. Neb král nemohl“ dáti jiného než své právo a jeho právo' jiné nenie než nápad spravedlivý“, dědiny a nic jiného! 1 Móž-li král dáti léta sirotkóm. 99. Móže-li král léta dáti sirotku“, aby své prodati, dáti aneb zapsati jměl neb mohl? Pravím, že toho k škodě sirotčie učiniti nemóž a jestliže by jeho kázáním úřad co zapsal od takého sirotka, an let nemá, když k létóm přijde, nemá jeho nic vázati, než při svém ostati a léta“ ot krále daná nemají jemu k škodě býti“. Nebo to pravím“, kterakž koli král právem starým jest najvyššíť poručník sirotkóv«1, však přědčík přirozený po meči“ a dskami zapsaný', ale aby"dobřě sirotkóm činili". Také k jich škodě a k jich zlému jim král z práva starého nic dáti nemóže, než toliko svój 3 nápad2. O tom viece mluviti nechci" Tuto ještě praví o zmatciech.“ 100. Ještě jsú někací zmatci, ješto bývají u vedení práva svrchu- 98. a) vydaný aneb poručník“. b III.; „Od krále společník sirotkóv vydaný aneb poručník, tuto znaj'. b III, — b) *interpol: „sirotčí ß112. — c) ,nemá a2. — d) chybí b II1 2. — e) ,neutratili B. — t) ,umenšili B; ,měnil b II„ 2 [v b II, později opraveno v: „umenšil]; „neumenšil“ B II, b IIII; „menšil“ b II3; *interpol. ,dokudž“ b III 2. — 6) ,dopuštěním“ B, B I1 b II„ 2 3, b IIII. — h) nemóž“ B I1. — i) a — právo“ chybí b 1„ 2 3. — k) nápad spravedlivý“ chybí b II1 2. — b) ,viece“ b I3; víc“ BII; a jeho právo nic jiného nenie, než dědiny a nic viec“ b II3. 1) Srov. Kapras, Poručenství (1904) 48 a úvod k tomuto vydání str. 59. 99. ") ,sirotkóm' B I1, b I3; *interpol: neb jednomu' b 11 2 3. — b) *interpol: ,má“ B11 bII1 2. — 6) ,Ale ta“ b III. — d) jíti“ B. — 6) ,to pravím' chybí B I1, bIII. — t) ,najbližšie“ BII. — 8) najvyšším poručníkem sirotčím' A1. — h) ,předsi“ A,, B; ,před se“ b 11, bII„ 2, b III1; ,předce' B II. — *) ,přirození' An přirozenie" BI,; přietelé přirození b III 2. — k) ,po moci“ BI2 — 1) *interpol: větší BI1; *interpol: ,poručníci“ B II, b II1 2 3. — m) chybí b III4. — ") ,ale — činili chybí B I1. — °) �O tom — nechci' chybí B 11 b IIp 2 3, B 11 2 3, BII. 1) Srov k tomu u Všehrda V. 46. § 2: „aniž jsú toho staří, kteří jsú se všudy při nalézání práv na všecko ohlédali, bez příčiny a nadarmo nebo k sirotčí škodě vymyslili, ale z hodných a spravedlivých příčin a pro znamenitý užitek všech sirotkóv i přidánie let sirotkóm jest od starých nalezeno“. — 2) Viz k tomu Kapras, Poru- čenství (1904) 17, 96, 97, 115. — 3) Viz Čáda, Skladba čes. práv. knih (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VII. 1928) 175. 100. “) »Ještě o zmatciech u vedenie práva“. BII. — b) ,někteří B, b III„ 2; ,některací b II„ 2 b III3 4. — c) ,úvodem BI1;,v uvedení“ B 11 2 3; „uvedená ß II.
Strana 161
Článek 100.—103. 161 psaného, počnúc od póhonóv až do odhádanie, a o těch chci něco málo číd 1 psáti, prvé proti komorníku, ješto pohoní a póhon svědčí“ O řádu ko- 101. Každý komorník pražský má jmieti tento řádl, když pohoní: morničiem.“ má k dvoru, k hradu neb k sedění přijda“, ssiesti s koně? a braň otložiti větší a s hólkú do dvora, na tvrz neb do seděnie jíti a tak sám neb s tova- řišem v dalších krajích pohnati a ohledati, ač odpora jest, jestli tu žena, jehož pohoní, či nenie. A pečet úřědní“ mieti“, ač ji chtieti bude pohnaný viděti“ neb jeho posel. A pak do prvnieho města králova jieti a konšělóm osvědčiti, koho od koho a který den pohnal. A bude-li na svědčení kterú věcí z dřěvních sě kto brániti a on z toho nevynde, vie úřad pomstu starú, která sě má státi“. Také kdež by pohonil a pečeti nejměl', mohl by svázán býti bez prodaje, neb by ukázati nemohl, by byl komorník“. O zmatciech 102. Pak“ na žalobách jsú zmatci obecní, ktož opověděnéhob nedá“, na žalobách. 1 práva neohradí“, se dskami sě rozdělí a jiní jsú zmatci obecní“ Tuto praví 103. Na zvodu chovaj sě, by jinde nevzvodil jedno tu, kdež póhon o zvodu. svědčíl. 100. 4) *interpol: a takto od komorníka chci počíti“. BII. 1) Srov. Ondřejův čl. 63. a též obsah článků 59.—61. a 80.—82. Pro skladbu této části Čáda, Skladba čes. práv. knih (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VII. 1928) 175 a úvod k tomuto vydání str. 71. 101. ") Ap 2. BI2; *interpol: ,píše tuto‘. A. — b) přijeda“ b II„ 2, b III1 2. 3. c) ,a ohledati“ chybí B 12 — d) ,úřědničí' Ap 2, a11, B, b ln 2 3, b II1 2 3. — e) *interpol: ,při sobě“ B II. — t) *interpol: ,ohledati a B I1. — 6) ,věděti“ [sicl] B. — h) *interpol: ,nad komorníkem“ bII1 2. — i) *interpol: ,úředničie při sobě“ b II1 2. 1) Palacký ve svém vydání Ondřejovy knihy (AČ. II. str. 506) dělal silnější interpunkci za slovem ,řád, pro tuto novou svědčí, že komorník vedle půhonů měl i jinou kompetenci, a také smysl předcházejícího článku 100. — 2) K tomu srov. Officium circa tab. terre č. 30. (vyd. Jirečkovo v Cod. jur. Boh. II, 2. 259): ,Citatio per came- rarios in equis nulla“. — 3) O půhonech ženatého a svobodného viz Knihu Rožmberskou kap. II. a III. (vyd. Brandlovo str. 32 a násl.). — 4) Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 115, Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 192, jakož i tamtéž pozn. 10 a úvod k tomuto vydání str. 53 a 66. 102. ") ,Tak“ B. — b) ,odpověděného‘ An 2; *interpol: ,práva' B. — c) ,obecní, opovědi neučiní a opovědného nedá“ 12. — d) *interpol: „žaluje neb opoviedá BII, b IID 2. 3. — e) ,se rozdělí, když řečník žaluje ...“ atd. jako v čl. 61. B11 2 3. 1) Viz pozn. při Ondřejově čl. 100. 103. 1) Viz pozn. při čl. 100. Srov. Stieber, K vývoji správy (1901) 29 a 30 pozn. 196. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 11
Článek 100.—103. 161 psaného, počnúc od póhonóv až do odhádanie, a o těch chci něco málo číd 1 psáti, prvé proti komorníku, ješto pohoní a póhon svědčí“ O řádu ko- 101. Každý komorník pražský má jmieti tento řádl, když pohoní: morničiem.“ má k dvoru, k hradu neb k sedění přijda“, ssiesti s koně? a braň otložiti větší a s hólkú do dvora, na tvrz neb do seděnie jíti a tak sám neb s tova- řišem v dalších krajích pohnati a ohledati, ač odpora jest, jestli tu žena, jehož pohoní, či nenie. A pečet úřědní“ mieti“, ač ji chtieti bude pohnaný viděti“ neb jeho posel. A pak do prvnieho města králova jieti a konšělóm osvědčiti, koho od koho a který den pohnal. A bude-li na svědčení kterú věcí z dřěvních sě kto brániti a on z toho nevynde, vie úřad pomstu starú, která sě má státi“. Také kdež by pohonil a pečeti nejměl', mohl by svázán býti bez prodaje, neb by ukázati nemohl, by byl komorník“. O zmatciech 102. Pak“ na žalobách jsú zmatci obecní, ktož opověděnéhob nedá“, na žalobách. 1 práva neohradí“, se dskami sě rozdělí a jiní jsú zmatci obecní“ Tuto praví 103. Na zvodu chovaj sě, by jinde nevzvodil jedno tu, kdež póhon o zvodu. svědčíl. 100. 4) *interpol: a takto od komorníka chci počíti“. BII. 1) Srov. Ondřejův čl. 63. a též obsah článků 59.—61. a 80.—82. Pro skladbu této části Čáda, Skladba čes. práv. knih (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VII. 1928) 175 a úvod k tomuto vydání str. 71. 101. ") Ap 2. BI2; *interpol: ,píše tuto‘. A. — b) přijeda“ b II„ 2, b III1 2. 3. c) ,a ohledati“ chybí B 12 — d) ,úřědničí' Ap 2, a11, B, b ln 2 3, b II1 2 3. — e) *interpol: ,při sobě“ B II. — t) *interpol: ,ohledati a B I1. — 6) ,věděti“ [sicl] B. — h) *interpol: ,nad komorníkem“ bII1 2. — i) *interpol: ,úředničie při sobě“ b II1 2. 1) Palacký ve svém vydání Ondřejovy knihy (AČ. II. str. 506) dělal silnější interpunkci za slovem ,řád, pro tuto novou svědčí, že komorník vedle půhonů měl i jinou kompetenci, a také smysl předcházejícího článku 100. — 2) K tomu srov. Officium circa tab. terre č. 30. (vyd. Jirečkovo v Cod. jur. Boh. II, 2. 259): ,Citatio per came- rarios in equis nulla“. — 3) O půhonech ženatého a svobodného viz Knihu Rožmberskou kap. II. a III. (vyd. Brandlovo str. 32 a násl.). — 4) Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 115, Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 192, jakož i tamtéž pozn. 10 a úvod k tomuto vydání str. 53 a 66. 102. ") ,Tak“ B. — b) ,odpověděného‘ An 2; *interpol: ,práva' B. — c) ,obecní, opovědi neučiní a opovědného nedá“ 12. — d) *interpol: „žaluje neb opoviedá BII, b IID 2. 3. — e) ,se rozdělí, když řečník žaluje ...“ atd. jako v čl. 61. B11 2 3. 1) Viz pozn. při Ondřejově čl. 100. 103. 1) Viz pozn. při čl. 100. Srov. Stieber, K vývoji správy (1901) 29 a 30 pozn. 196. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 11
Strana 162
162 Článek 104.—106. O panování.“ 104. Na panování jinde také práva nevodě, než kde jest zvodi. 105. Pak othádanie jinde nečiň než tu, kdež jest zvod a panovánie, b 1 aby právo k“ právu zjednal? Tuto jest 106. Páni nalezlib, aby voláno bylo ve všěch městech, v krajinách, panský ná- lez, ktož by aby všichni, ktož jsú přirození zemené“ české země, byli všichni v zemi, zemi hubil ktož slúžie proti koruně české, o Svátosti přede pány. A viece aby ižádný aneb proti neslúžil ke škodě proti této zemi a“ koruně, ani jie“ viece hubil. Pakli by české koruně ktož kolivěk nepřijeli k tomu času neb ji dále hubili aneb proti niejť slú- byl, zname- naj a čti žili, tehdy by ztratil své dědictvie i všecken svój nápad, kterýž by kolivěk pilně.“ v české koruně jměl, buď u otcě“, u bratří, u strýcóv“ po dskách nebo kterak kolivěk. A ty dědiny i nápady má král dáti a obrátiti podlé panské rady jakožto otsúzené na zemské dobré. Pakli by vždy slúžili proti koruně anebo koruně škodili přěs ten čas, tehdy každý otsúzen jest práva všěho cti jako psanec za zemského škódci a zloděje“. Stal sě léta po narození syna božieho po Mocccii v suché dni v so- botu u postěl. O othádání 104. a) Množství rukopisů zejm. skupiny B spojuje tento článek s předcháze- jícím. — b) ,neveď B 11 2. 3. 1) Srov. úvod str. 73. 105. a) chybí B. — b) ,právo každý úd práva s druhým zjednal“ B II, b II3 3; aby se každý úd práva s druhým sjednal b II2. 1) Viz pozn. při Ondřejově čl. 100. Srov. Čáda, Čes. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 201. 106. “) „Ztracenie statku“. B; některé rukopisy oddělují vlastní text Ondřejovy knihy od následujících nálezů zvláštními nadpisy, jež však je nutno považovat vesměs za nepůvodní. Znění jejich je velmi nestálé a jako příklady lze uvésti: „Počínají sě jiní nálezové pánóv českých. a4; »Jiní nálezové pánóv českých. ag. O skladbě této části a její spojitosti s částmi předcházejícími srov. úvod str. 29 a násl. — b) ,Panský nález“ An2, b III3; ,Panskými nálezy“ b II1 2. — c) ,zeměnínové b I,. — d) *interpol: ,proti české' B 11.— 6) [siclj A, A1. —1),proti nie' A, B. - 6) ,u votcě“ [sicl] B.—h) ,u sirotkóv' B, b III3, 4. — *) ,zhúbci a zloděje a2 3, BI2; ,zhůbci a škuodci a zlo- děje“ B II. 1) Nález obecný datovaný dnem 18. února 1402 byl zapsán do desk zemských Ště- pánových K, 18 (vyd. Emler, Pozůstatky desk zems. I. 594). Stalo se tak pravdě- podobně na základě relačního listu, jenž podle Registra desíti truhlic od Matouše Chlum- čanského asi z r. 1501 (opis knihovny kapitoly litoměřické BI Q 63) ležel u desk zem- ských. Jeho obsah uvádí se regestem ve zprávě stavovské komise o svobodách zemských na sněmu dne 2. října 1466, jak jej vydal Palacký v AČ. V. 363. Kromě toho nález tento byl opakován ve všech 16 jmenovacích listech pro popravčí z 15. ledna 1405, jež byly dány král. Václavem IV. na Hrádku. Tyto listiny, z nichž jedna je určena i samot- nému Ondřejovi z Dubé, patří nyní do korunního archivu, nyní čís. rep. 201. a násl. Popravčí listina zminěná byla podle Registra desíti truhlic uložena v 2. truhlici. Samo- statná relační listina pak podle téhož Registra v 5. krabici 6. pytli. Shoda slovná jest
162 Článek 104.—106. O panování.“ 104. Na panování jinde také práva nevodě, než kde jest zvodi. 105. Pak othádanie jinde nečiň než tu, kdež jest zvod a panovánie, b 1 aby právo k“ právu zjednal? Tuto jest 106. Páni nalezlib, aby voláno bylo ve všěch městech, v krajinách, panský ná- lez, ktož by aby všichni, ktož jsú přirození zemené“ české země, byli všichni v zemi, zemi hubil ktož slúžie proti koruně české, o Svátosti přede pány. A viece aby ižádný aneb proti neslúžil ke škodě proti této zemi a“ koruně, ani jie“ viece hubil. Pakli by české koruně ktož kolivěk nepřijeli k tomu času neb ji dále hubili aneb proti niejť slú- byl, zname- naj a čti žili, tehdy by ztratil své dědictvie i všecken svój nápad, kterýž by kolivěk pilně.“ v české koruně jměl, buď u otcě“, u bratří, u strýcóv“ po dskách nebo kterak kolivěk. A ty dědiny i nápady má král dáti a obrátiti podlé panské rady jakožto otsúzené na zemské dobré. Pakli by vždy slúžili proti koruně anebo koruně škodili přěs ten čas, tehdy každý otsúzen jest práva všěho cti jako psanec za zemského škódci a zloděje“. Stal sě léta po narození syna božieho po Mocccii v suché dni v so- botu u postěl. O othádání 104. a) Množství rukopisů zejm. skupiny B spojuje tento článek s předcháze- jícím. — b) ,neveď B 11 2. 3. 1) Srov. úvod str. 73. 105. a) chybí B. — b) ,právo každý úd práva s druhým zjednal“ B II, b II3 3; aby se každý úd práva s druhým sjednal b II2. 1) Viz pozn. při Ondřejově čl. 100. Srov. Čáda, Čes. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 201. 106. “) „Ztracenie statku“. B; některé rukopisy oddělují vlastní text Ondřejovy knihy od následujících nálezů zvláštními nadpisy, jež však je nutno považovat vesměs za nepůvodní. Znění jejich je velmi nestálé a jako příklady lze uvésti: „Počínají sě jiní nálezové pánóv českých. a4; »Jiní nálezové pánóv českých. ag. O skladbě této části a její spojitosti s částmi předcházejícími srov. úvod str. 29 a násl. — b) ,Panský nález“ An2, b III3; ,Panskými nálezy“ b II1 2. — c) ,zeměnínové b I,. — d) *interpol: ,proti české' B 11.— 6) [siclj A, A1. —1),proti nie' A, B. - 6) ,u votcě“ [sicl] B.—h) ,u sirotkóv' B, b III3, 4. — *) ,zhúbci a zloděje a2 3, BI2; ,zhůbci a škuodci a zlo- děje“ B II. 1) Nález obecný datovaný dnem 18. února 1402 byl zapsán do desk zemských Ště- pánových K, 18 (vyd. Emler, Pozůstatky desk zems. I. 594). Stalo se tak pravdě- podobně na základě relačního listu, jenž podle Registra desíti truhlic od Matouše Chlum- čanského asi z r. 1501 (opis knihovny kapitoly litoměřické BI Q 63) ležel u desk zem- ských. Jeho obsah uvádí se regestem ve zprávě stavovské komise o svobodách zemských na sněmu dne 2. října 1466, jak jej vydal Palacký v AČ. V. 363. Kromě toho nález tento byl opakován ve všech 16 jmenovacích listech pro popravčí z 15. ledna 1405, jež byly dány král. Václavem IV. na Hrádku. Tyto listiny, z nichž jedna je určena i samot- nému Ondřejovi z Dubé, patří nyní do korunního archivu, nyní čís. rep. 201. a násl. Popravčí listina zminěná byla podle Registra desíti truhlic uložena v 2. truhlici. Samo- statná relační listina pak podle téhož Registra v 5. krabici 6. pytli. Shoda slovná jest
Strana 163
Článek 107.—108. 163 107. Také páni nalezli jsú, že ižádný člověk v české koruně, buď Jiný nález, aby ižádný pán, rytieř, panošě, města“ nebo člověk kteréhož kolivěk řádu nemá přijieti zhúbcí české ižádného takého zemského zhúbce“ a škódce“. Ktož by přěs nález panský země nepři svrchupsaný učinil, v své tvrze“ a přiebytky přijal,“ ani máť s ním obcovati, jímal, buď ani jemu ižádnú věcí nakládati. Pakli by kto přěsto přijal neb pomáhal, ktož koli. tehdy“ každý ten jest“ otsúzen zbožie na královu milost? tak', jakož jest svrchu psáno. A práva nemá mieti s ižádným a má býti jako psanec, když by popravce toho kraje, třie páni přísěžní naň vysvědčili a vyznali“. Pakli by sě o to ti třie páni dělili, tehdy na kterúž by většie strana svěd- čila, na tom mají ostati. Nález o po- 108. O popravě páni pravie, bylo-li by, že by na koho bylo dovedeno pravě.“ popravcěmi a konšěli toho kraje, tehda má sě nad takým poprava státi a práva ižádného nemá mieti, jakož svrchu psáno stojí. A nad kýmž sě 106. [pokr. pozn.1):] úplná. Regest nálezu uvádí též Ojíř (vyd. Jirečkovo Cod. jur. Boh. III, 2. 182). O obsahu srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 218, Kalousek, O staročeském právě dědic. (1894) 17, Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 52 pozn. 14, Solnař, Z dějin čes. práva trest. (1921) 16, jakož i úvod str. 48 a 61. 107. a) ,měštan B; ,měštěnín“ BII BII, bII, b II„, 2 3, b III.; ,měšťák a2, B I,. — b) ,zhúbci' B. — 6) škuodcě‘ A12 B, B I„2 b III.. — d) ;tvrzi' a1 B, b I3, b III4. — 6) *interpol: k tomu zřieti budú zemené pod základem svrchupsaným nebo s takovým“ BI2. — t) ,mají“ B. — 6) ,Pakli by — tehdy“ chybí B I2. — h) a také takový má býti odsúzen BI,. — i) ,milost, když by pomáhal nebo radil přes tu zápověď, jakož“ B I2. — k) ,vinili“ B I1. 1) Srov. poznámky k Ondřejovu čl. 106. Nález tento je pravidelně spojován s nálezem uvedeným v předcházejícím článku Ondřejově a také v listinách popravčích zr. 1405 jest uveden, takže se zdá, že relační listina pro deskový zápis ležela při deskách a že se snad na ni vztahuje regest uvedený stavovskou komisí o svobodách zemských ve zprávě z r. 1466 (vyd. Palacký, AČ. V. 364). Stručný regest uvádí i Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 182), kdež jest i udána signatura desk zemských Stephani K, 18, shodná tudíž i s nálezem předcházejícím, takže je jisto, že nález byl vvdán také v týž den, t. j. 18. února 1402, jak jej také zařadil Emler (Pozůstatky desk I. 595). — 2) O tom srov. Řád práva zemského čl. 48: „... a pakli by toho hradu neb toho města mocí dobyli, českému králi jich dědiny mají postúpeny býti, a hlavně konec čl. 50: „než dědiny vždycky k království mají ostati. Zásada tato o všech od- bojnících proti právu a hlavně proti zhoubcům zemského míru byla nejšíře převzata v Majestas Carolina čl. 6., kamž byla převzata z konfirmace Karlovy z 2. září 1347, jež je však stilisována opět podle Janova listu Moravanům z 18. června 1311. Srov. k tomu Kalousek, České státní právo (1892) 566 odst. 5 a 253 a Kalousek, O právu odúmrtním (1894) 17. Důležitý je rozdíl mezi zněním původního textu Maj. Car. a české glosy z XV. stol., která má buď mylným překladem či zúmyslně smysl opačný. Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 186. K obsahu viz Solnař, Z děj. čes. práva trest. (1921) 16. — 3) Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 239 a úvod k tomuto vydání str. 48 a 61. 108. a) ,O popravě zhúbcí země“. B; ,O popravě nad zhúbcí země. b II1 2. 11*
Článek 107.—108. 163 107. Také páni nalezli jsú, že ižádný člověk v české koruně, buď Jiný nález, aby ižádný pán, rytieř, panošě, města“ nebo člověk kteréhož kolivěk řádu nemá přijieti zhúbcí české ižádného takého zemského zhúbce“ a škódce“. Ktož by přěs nález panský země nepři svrchupsaný učinil, v své tvrze“ a přiebytky přijal,“ ani máť s ním obcovati, jímal, buď ani jemu ižádnú věcí nakládati. Pakli by kto přěsto přijal neb pomáhal, ktož koli. tehdy“ každý ten jest“ otsúzen zbožie na královu milost? tak', jakož jest svrchu psáno. A práva nemá mieti s ižádným a má býti jako psanec, když by popravce toho kraje, třie páni přísěžní naň vysvědčili a vyznali“. Pakli by sě o to ti třie páni dělili, tehdy na kterúž by většie strana svěd- čila, na tom mají ostati. Nález o po- 108. O popravě páni pravie, bylo-li by, že by na koho bylo dovedeno pravě.“ popravcěmi a konšěli toho kraje, tehda má sě nad takým poprava státi a práva ižádného nemá mieti, jakož svrchu psáno stojí. A nad kýmž sě 106. [pokr. pozn.1):] úplná. Regest nálezu uvádí též Ojíř (vyd. Jirečkovo Cod. jur. Boh. III, 2. 182). O obsahu srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 218, Kalousek, O staročeském právě dědic. (1894) 17, Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 52 pozn. 14, Solnař, Z dějin čes. práva trest. (1921) 16, jakož i úvod str. 48 a 61. 107. a) ,měštan B; ,měštěnín“ BII BII, bII, b II„, 2 3, b III.; ,měšťák a2, B I,. — b) ,zhúbci' B. — 6) škuodcě‘ A12 B, B I„2 b III.. — d) ;tvrzi' a1 B, b I3, b III4. — 6) *interpol: k tomu zřieti budú zemené pod základem svrchupsaným nebo s takovým“ BI2. — t) ,mají“ B. — 6) ,Pakli by — tehdy“ chybí B I2. — h) a také takový má býti odsúzen BI,. — i) ,milost, když by pomáhal nebo radil přes tu zápověď, jakož“ B I2. — k) ,vinili“ B I1. 1) Srov. poznámky k Ondřejovu čl. 106. Nález tento je pravidelně spojován s nálezem uvedeným v předcházejícím článku Ondřejově a také v listinách popravčích zr. 1405 jest uveden, takže se zdá, že relační listina pro deskový zápis ležela při deskách a že se snad na ni vztahuje regest uvedený stavovskou komisí o svobodách zemských ve zprávě z r. 1466 (vyd. Palacký, AČ. V. 364). Stručný regest uvádí i Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 182), kdež jest i udána signatura desk zemských Stephani K, 18, shodná tudíž i s nálezem předcházejícím, takže je jisto, že nález byl vvdán také v týž den, t. j. 18. února 1402, jak jej také zařadil Emler (Pozůstatky desk I. 595). — 2) O tom srov. Řád práva zemského čl. 48: „... a pakli by toho hradu neb toho města mocí dobyli, českému králi jich dědiny mají postúpeny býti, a hlavně konec čl. 50: „než dědiny vždycky k království mají ostati. Zásada tato o všech od- bojnících proti právu a hlavně proti zhoubcům zemského míru byla nejšíře převzata v Majestas Carolina čl. 6., kamž byla převzata z konfirmace Karlovy z 2. září 1347, jež je však stilisována opět podle Janova listu Moravanům z 18. června 1311. Srov. k tomu Kalousek, České státní právo (1892) 566 odst. 5 a 253 a Kalousek, O právu odúmrtním (1894) 17. Důležitý je rozdíl mezi zněním původního textu Maj. Car. a české glosy z XV. stol., která má buď mylným překladem či zúmyslně smysl opačný. Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 186. K obsahu viz Solnař, Z děj. čes. práva trest. (1921) 16. — 3) Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 239 a úvod k tomuto vydání str. 48 a 61. 108. a) ,O popravě zhúbcí země“. B; ,O popravě nad zhúbcí země. b II1 2. 11*
Strana 164
164 Článek 108.—110. Nález pan- ský o brá- nie, o násilé, o lúpež i o jiné. poprava“ děje, nemá od popravcí zbožie to bubeno býti, ani bráno, než oděnie“ jeho a jiezdné koně a což skota“ jest dosti, ale viec nic. A když by nemohli takého nikde chytiti, tehdy po měsieci má taký vyvolán býti v městech, po krajiech, jakož právo staré jestl. 109. Také páni“ nalezlil, aby všěcka branie mocí, všěcko násilé, odpovědi, strážě i všecky nátisky stály a minuly v české koruně buď ot- povědí neb neotpovědí. Pakli by kto proti tomu učinil, tehdy jest otsúzen zbožie na královu milost2, jakož jest svrchu psáno a žádného práva proti žádnému nemá mieti a má býti jakožto psanec. Neb každý, aby sebe hledali zemským právem, jakožto starý obyčěj jest. O stra- hování“. 110. Také páni pravie, ješto strahují proti panskému nálezu, lúpe- žové na silniciech, násilé, výbojové a jímanie, kteréž sě dějí“, tvrzí stie- kanie, osazovánie, příjmy“ a zlodějóv chovánie proti panskému nálezu a proto sě ižádná pomsta a' poprava nedějel. 108. b) *interpol: ,stane neb' B. - c) ,o dědině BI1, b I3. d) B, BI„ b 11 2, 3. b III,; ,s kata' A, An 2 B12 BII, b II„ 2 3, b III3; ,zlata' b III1 1) Slovy „staré právo“ snad poukazuje Ondřej na Řád práva zemského čl. 47: „Má takéž provolán býti, že jest ztracenec proti králi i proti všie zemi a má k němu pomsta býti s pomocí všie zemi'. Nález sám je uváděn vždy ve spojitosti s nálezy uvedenými v Ondřejových čl. 106. 107. a regestem jej zaznamenává i Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 182), kdež je i uvedena signatura desk zemských Stephani K, 18, takže je totožný tento nález s ostatními nálezy předchozími také datem t. j. 18. února 1402, jak jej zařadil i Emler (Pozůstatky desk I. 595). Srov. poznámky k Ondřejovým čl. 106.—107., dále Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 31 pozn. 2 a úvod k tomuto vydání str. 48 a 62. 109. ") *interpol: ,pravie a' B I1. 1) Nález obecný z 18. února 1402, zapsaný do desk zemských Štěpánových K, 18 společně s nálezy uvedenými s nálezy v Ondřejových čl. 106.—108. (vydal Emler, Pozůstatky desk I. 595). Regest z něho uvádí též Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 182). Nález se objevuje i v 16 listinách popravčím z r. 1405 (srov. k tomu pozn. čl. 106). — 2) Nález k tomu uvádí Všehrd II. 21. §14. z DZ Štěpánových K, 17 (není vydán Emlerem) z téhož dne, jako nález použitý Ondřejem v čl. 109: Mocí žádný jeden na druhého nesahaj, a sáhl-li by kto, tehdy jest odsúzen zbožie na král. Mt. a žádného práva proti žádnému mieti nemá a má býti jako jiný psanec a zemský škódce a zloděj“. — 3) V listině z r. 1405 o jmenování Ondřeje popravčím je omylem písařo- vým v nálezu tomto psáno: „strany“. Variant v tomto smyslu v dochovaných rukopisech není. — 4) Ondřej má tu na mysli právní ustanovení zminěná Řádem práva zemského v čl. 95.—97. Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 225, Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 51, Čáda, Čes. právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 185, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 9 a úvod k tomuto vydání str. 62. 110. a) *interpol: „lúpežóv násilím'. b III.. — b) ,lúpežuov“ b IIII. — 6) ,děje“ BIn b I3, b III4. — d) ,přijímanie BI1 bII1 2. 3. — e), pomsta a' chybí BI, B II, bIIII. 1) Nálezu tohoto neznáme ze zachovaných pozůstatků desk zemských. Ačkoliv lze dobře vztahovati tento článek právě na nepokojné doby sporů s Jednotou panskou
164 Článek 108.—110. Nález pan- ský o brá- nie, o násilé, o lúpež i o jiné. poprava“ děje, nemá od popravcí zbožie to bubeno býti, ani bráno, než oděnie“ jeho a jiezdné koně a což skota“ jest dosti, ale viec nic. A když by nemohli takého nikde chytiti, tehdy po měsieci má taký vyvolán býti v městech, po krajiech, jakož právo staré jestl. 109. Také páni“ nalezlil, aby všěcka branie mocí, všěcko násilé, odpovědi, strážě i všecky nátisky stály a minuly v české koruně buď ot- povědí neb neotpovědí. Pakli by kto proti tomu učinil, tehdy jest otsúzen zbožie na královu milost2, jakož jest svrchu psáno a žádného práva proti žádnému nemá mieti a má býti jakožto psanec. Neb každý, aby sebe hledali zemským právem, jakožto starý obyčěj jest. O stra- hování“. 110. Také páni pravie, ješto strahují proti panskému nálezu, lúpe- žové na silniciech, násilé, výbojové a jímanie, kteréž sě dějí“, tvrzí stie- kanie, osazovánie, příjmy“ a zlodějóv chovánie proti panskému nálezu a proto sě ižádná pomsta a' poprava nedějel. 108. b) *interpol: ,stane neb' B. - c) ,o dědině BI1, b I3. d) B, BI„ b 11 2, 3. b III,; ,s kata' A, An 2 B12 BII, b II„ 2 3, b III3; ,zlata' b III1 1) Slovy „staré právo“ snad poukazuje Ondřej na Řád práva zemského čl. 47: „Má takéž provolán býti, že jest ztracenec proti králi i proti všie zemi a má k němu pomsta býti s pomocí všie zemi'. Nález sám je uváděn vždy ve spojitosti s nálezy uvedenými v Ondřejových čl. 106. 107. a regestem jej zaznamenává i Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 182), kdež je i uvedena signatura desk zemských Stephani K, 18, takže je totožný tento nález s ostatními nálezy předchozími také datem t. j. 18. února 1402, jak jej zařadil i Emler (Pozůstatky desk I. 595). Srov. poznámky k Ondřejovým čl. 106.—107., dále Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 31 pozn. 2 a úvod k tomuto vydání str. 48 a 62. 109. ") *interpol: ,pravie a' B I1. 1) Nález obecný z 18. února 1402, zapsaný do desk zemských Štěpánových K, 18 společně s nálezy uvedenými s nálezy v Ondřejových čl. 106.—108. (vydal Emler, Pozůstatky desk I. 595). Regest z něho uvádí též Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 182). Nález se objevuje i v 16 listinách popravčím z r. 1405 (srov. k tomu pozn. čl. 106). — 2) Nález k tomu uvádí Všehrd II. 21. §14. z DZ Štěpánových K, 17 (není vydán Emlerem) z téhož dne, jako nález použitý Ondřejem v čl. 109: Mocí žádný jeden na druhého nesahaj, a sáhl-li by kto, tehdy jest odsúzen zbožie na král. Mt. a žádného práva proti žádnému mieti nemá a má býti jako jiný psanec a zemský škódce a zloděj“. — 3) V listině z r. 1405 o jmenování Ondřeje popravčím je omylem písařo- vým v nálezu tomto psáno: „strany“. Variant v tomto smyslu v dochovaných rukopisech není. — 4) Ondřej má tu na mysli právní ustanovení zminěná Řádem práva zemského v čl. 95.—97. Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 225, Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 51, Čáda, Čes. právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 185, Rauscher, O krádeži a loupeži (1929) 9 a úvod k tomuto vydání str. 62. 110. a) *interpol: „lúpežóv násilím'. b III.. — b) ,lúpežuov“ b IIII. — 6) ,děje“ BIn b I3, b III4. — d) ,přijímanie BI1 bII1 2. 3. — e), pomsta a' chybí BI, B II, bIIII. 1) Nálezu tohoto neznáme ze zachovaných pozůstatků desk zemských. Ačkoliv lze dobře vztahovati tento článek právě na nepokojné doby sporů s Jednotou panskou
Strana 165
Článek 111. 165 111. A tito páni při tom byli: král Zikmund Uherský, Heřman Kteří páni byli při Chúsník komorník, Hynek Berka z Honštejna“ sudí, Smil z Rychmburka“ tom, čti najvyšší písař desk zemských, kněz Volbram' arcibiskup pražský“, knieže tuto. Jan Olomúcký“ a Jan Litomyšlský biskupové, Racek z Švamberka, Boček z Poděbrad, Purkart z Janovic, Jindřich Lacembok“, Jindřich z Náchodu, Ota Bergóv" starý', Zdeslav z Šternberka“, Jan z Michalovic', Jindřich starší Berka z Húsky", Vilém ze Zvieřětic, Jan z Fridmburka", Jaroslav ze Žlebóv, Aleš Škopek° z Dubé, Jindřich a Oldřich z Hradcě, Póta' z Často- lovic, Jetřich“ z Náchoda, Beneš Silný z Dubé, Aleš z Šumburka", Jan z Švamberka, Hynek Zajiec z Pihle', Tas z Boskovic, Jan z Vartmberka, Herbort z Kolovrat, Albrecht z Konopiščtě, Jan z Vlašimě, Beneš z Dě- čína, Miklas z Zbraslavic“ Kolovrat, Jindřich z Vartmberka, Václav z Vartm- berka, Jan“ Boček z Poděbrad, Hynek z Črvené" Hory a Jindřich z Dubé i jiní mnozí páni na tom súdě bylil. 110. ſpokrač. pozn.1):] (srov. Čáda, Čes. právo [Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927] 186, kdež také porovnej i spojitost s tehdejšími poměry), nebylo by nemožno, že jde tu o celý interpolovaný článek. Známe totiž ustanovení proti strahování teprve z nějaké listiny z r. 1415 z citace Brandlovy (Glossarium 323) a dále z t. zv. úmluv Zdických z října r. 1424 (vyd. Palacký, AČ. III. 251): „Dále všichni neřádové, jakožto stra- hovánie, lúpežové i bezpravie všelikteraká i jímanie, aby přestala, než kto by s kým co činiti měl, aby hledal jeho řádem a právem v našie i v jich straně“. Článek tento však nechybí v nejstarším rukopisu A v městs. archivu pražském, který lze datovati před rok 1420, takže lze míti spíše za to, že se nám tento nález nedochoval v pozůstatcích pohořelých desk, než z této zprávy Ondřejovy. Datování jeho pak by bylo možno podle zařazení čl. 110. nejspíše přisunouti k r. 1402, třebas snad důvod k jeho vydání se vyskytl již dříve, čemuž by nasvědčoval i výpočet osob uvedených v následujícím čl. I1I., u něhož srov. poznámky. Srov. úvod str. 62. 111. 4) ,z Holštýna“ b 11 2 3. — b) ,z Lichtemberka b II1 2. — 6) ,Olbram" a; BII, bI1, bII„ 2 3, b IIII. — d) „kněz — pražský chybí až — 6) „Olomúdský B; „Holomúcký“ BI,, b III. — t) „Litoměřický“ b I3. — 8) ,z Lacembok“ C1 B; „Lacěnbok“ b 13. — h) ,Berkuov“ An2; „Berguov‘ a3, b II,. — i) starý přeškrtnuto, pak připsán: †, b III. — h) ,z Štemberka“ B I, b I1 3. — 1) ,Zdeslav — z Michalo- vic' chybí b II, 2. — m),z Husi“ [sicl] B I1, b I1. — ") ,z Frimburka' b I3, b II1; ,z Frim- berka" b I1; ,z Šumburka' b II,. — o) ,Šopek' [sicl] B I,. — †) ,Puota‘ A12, B I1 2. B II, b In 2 3, b II„ 2, b III„ 2; ,Púta“ B. — q) „Jindřich“ B I, b III 2. — 7) ,z Šem- berka“ b II,; A a po něm An 2 důsledně píší: ,z Šumburk, z Konopišt, z Vlašim“. s) ,z Pichle' A1. — t) ,z Braslavic‘ A, BI, B II, b In 3, b II,, b III.. — ") *interpol: ,a' A. — 7) ,z Červené“ b 13, b II1; ,z Črné“ b II2. 1) Toto vyjmenování osob patří k datu 18. února 1402 a to k nálezům uve- deným Ondřejem v čl. 106.—110. Bylo zapsáno v deskách zemských patrně Štěpánových K, 18 a shoduje se s jiným vyjmenováním v deskách Štěpánových K, 17 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 594). O pánech tuto jmenovaných srovnej rejstřík jmenný a Palacký, Děj. nár. čes.2 II, 2. 296.
Článek 111. 165 111. A tito páni při tom byli: král Zikmund Uherský, Heřman Kteří páni byli při Chúsník komorník, Hynek Berka z Honštejna“ sudí, Smil z Rychmburka“ tom, čti najvyšší písař desk zemských, kněz Volbram' arcibiskup pražský“, knieže tuto. Jan Olomúcký“ a Jan Litomyšlský biskupové, Racek z Švamberka, Boček z Poděbrad, Purkart z Janovic, Jindřich Lacembok“, Jindřich z Náchodu, Ota Bergóv" starý', Zdeslav z Šternberka“, Jan z Michalovic', Jindřich starší Berka z Húsky", Vilém ze Zvieřětic, Jan z Fridmburka", Jaroslav ze Žlebóv, Aleš Škopek° z Dubé, Jindřich a Oldřich z Hradcě, Póta' z Často- lovic, Jetřich“ z Náchoda, Beneš Silný z Dubé, Aleš z Šumburka", Jan z Švamberka, Hynek Zajiec z Pihle', Tas z Boskovic, Jan z Vartmberka, Herbort z Kolovrat, Albrecht z Konopiščtě, Jan z Vlašimě, Beneš z Dě- čína, Miklas z Zbraslavic“ Kolovrat, Jindřich z Vartmberka, Václav z Vartm- berka, Jan“ Boček z Poděbrad, Hynek z Črvené" Hory a Jindřich z Dubé i jiní mnozí páni na tom súdě bylil. 110. ſpokrač. pozn.1):] (srov. Čáda, Čes. právo [Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927] 186, kdež také porovnej i spojitost s tehdejšími poměry), nebylo by nemožno, že jde tu o celý interpolovaný článek. Známe totiž ustanovení proti strahování teprve z nějaké listiny z r. 1415 z citace Brandlovy (Glossarium 323) a dále z t. zv. úmluv Zdických z října r. 1424 (vyd. Palacký, AČ. III. 251): „Dále všichni neřádové, jakožto stra- hovánie, lúpežové i bezpravie všelikteraká i jímanie, aby přestala, než kto by s kým co činiti měl, aby hledal jeho řádem a právem v našie i v jich straně“. Článek tento však nechybí v nejstarším rukopisu A v městs. archivu pražském, který lze datovati před rok 1420, takže lze míti spíše za to, že se nám tento nález nedochoval v pozůstatcích pohořelých desk, než z této zprávy Ondřejovy. Datování jeho pak by bylo možno podle zařazení čl. 110. nejspíše přisunouti k r. 1402, třebas snad důvod k jeho vydání se vyskytl již dříve, čemuž by nasvědčoval i výpočet osob uvedených v následujícím čl. I1I., u něhož srov. poznámky. Srov. úvod str. 62. 111. 4) ,z Holštýna“ b 11 2 3. — b) ,z Lichtemberka b II1 2. — 6) ,Olbram" a; BII, bI1, bII„ 2 3, b IIII. — d) „kněz — pražský chybí až — 6) „Olomúdský B; „Holomúcký“ BI,, b III. — t) „Litoměřický“ b I3. — 8) ,z Lacembok“ C1 B; „Lacěnbok“ b 13. — h) ,Berkuov“ An2; „Berguov‘ a3, b II,. — i) starý přeškrtnuto, pak připsán: †, b III. — h) ,z Štemberka“ B I, b I1 3. — 1) ,Zdeslav — z Michalo- vic' chybí b II, 2. — m),z Husi“ [sicl] B I1, b I1. — ") ,z Frimburka' b I3, b II1; ,z Frim- berka" b I1; ,z Šumburka' b II,. — o) ,Šopek' [sicl] B I,. — †) ,Puota‘ A12, B I1 2. B II, b In 2 3, b II„ 2, b III„ 2; ,Púta“ B. — q) „Jindřich“ B I, b III 2. — 7) ,z Šem- berka“ b II,; A a po něm An 2 důsledně píší: ,z Šumburk, z Konopišt, z Vlašim“. s) ,z Pichle' A1. — t) ,z Braslavic‘ A, BI, B II, b In 3, b II,, b III.. — ") *interpol: ,a' A. — 7) ,z Červené“ b 13, b II1; ,z Črné“ b II2. 1) Toto vyjmenování osob patří k datu 18. února 1402 a to k nálezům uve- deným Ondřejem v čl. 106.—110. Bylo zapsáno v deskách zemských patrně Štěpánových K, 18 a shoduje se s jiným vyjmenováním v deskách Štěpánových K, 17 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 594). O pánech tuto jmenovaných srovnej rejstřík jmenný a Palacký, Děj. nár. čes.2 II, 2. 296.
Strana 166
166 Článek 112.—113. Ochlapstvu, když kto koho nařkne.“ 112. Páni nalezli obecně a Oldřich“ z Hradcě panský potaz“ vynesl: jestliže by kto druhého nařěkl chlapstvem a řěkl jemu ,chlape“ a on sě z toho vyvedl přěd hofmistrem“ neb přěd maršálkem, neb ač by sě kto podvolili před purkrabí pražským řádem, jakž země za právo jmá, tehda když sě vyvede, tu ihned přěd hofmistrem' neb maršálkem neb purkrabí pražskýmť má jemu řieci: žes selhal, a ten jemu má toho smlčeti“. A což by na to naložil vyvodě sě z těch škod, móže jeho pohoniti přěd pány a přěd úřědníky. Pakli by neměl na dědinách, tehda hofmistr' neb maršálek neb purkrabie pražský máš jej staviti a jej držeti a věziti, až sě tomu dosti stane za jeho škody“ podlé nálezu a kázanie hofmistra“ neb maršálka neb purkrabie pražského. Stalo sě léta syna božieho po narození po čtrnádsti stech desátého ve čtvrtek po světiem Jeronýměl. Ktož by koho poho- 113. Páni obecně nalezli a potaz panský vynesli Sdeslav ze Štern- nil o zemskú berka, Boček z Poděbrad a Oldřich z Hradcě, že ktož kolivěk o zemskú věc k du- věc koho by pohnal k duchovniemu právu, že jsú sě páni na tom ustanovili chovniemu i nalezli, že to nemá býti a že úřědníci královi s purkrabí“ pražským mají právu. tob staviti mocí královú; a ktož by pohnal anebo ktož by súd přěd sě ten směl vésti, tomu sě úřědníci královi s purkrabí mají v jeho obrok i zbožie uvázati a ty tak dlúho držěti, až by sě pohnanému za škody i za náklady dosti odestalo. Pakli by ten, ktož by pohonil, nic nejměl, tehda purkrabie pražský a úřědníci královi mají jej jieti a jej věziti“ a držěti na královu milost a na panský nález. A též sě má státi tomu, ktož by postúpenie přěť učinil, neb králova“ milost tomu chce“ a páni, aby o zemskú věc přěd nimi měl súd býti a o duchovní přěd arcibiskupem, jakož bylo od stara dávna. A to jest provoláno nahořě na hradě i dole v městě. 112. a) „Nárok o chlapstvie'. B. — b) obyčeje“ [sicl] B I1, b I1 2 3. — c) „Jin- dřich“ B II. — d) nález‘ B II — 6) ofmistrem' A, An 2 B 1,, b III4. — t) ,aneb ač by * kteří podvolili před purkrabí pražským' B; ,tu — pražským“ chybí b III 2. 8) „nesmlčeti B 11. — h) ,pohnati B I1 b 11 2 3, b II1 2, b III, — ) ofmistr‘ A, — 1) ,škodu‘ B, B I1 B II, b I1 2. 3. — A12 BI, b III4. — k),mají“ BI,- m) ,ofmistra' A, An 2 A I2, b III.. 1) To jest dne 2. října 1410. Nález tento byl zapsán do desk zemských III. Václavových Q, 2. (vyd. Emler, Pozůstatky desk II. 73). Je zajímavo, že se téhož dne zúčastnil i sám Ondřej (viz Emler na uv. m. 72). Srov. Jičínský, Vývin českého práv- nictví (1865) 231, Čáda, Práva osobnostní u nás (Všehrd, IX. 1928) 139, Rau- scher, Urážka na cti (Naše právo a stát, 1928) 49 a 51, Čáda, Čes. právo kolem 1400 (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 188 a úvod k tomuto vydání str. 63. K datování celého komplexu Ondřejových článků, reprodukujících nálezy, srovnej poznámku při čl. 113. 113. ") ,s purkrabím“ b I1. — b) ,ti b III 2. — c) ,a ktož by pohnal a súd před se vedl a nechtěl přestati, tomu b II, 2 3. — d) ,aby“ B. — 6) ,vzieti b IIII; ,vězěti“ A1; „vězeti' A, — t) ,přie A, B. — 6) ,králeva b 13. — h) ,nechce B I1.
166 Článek 112.—113. Ochlapstvu, když kto koho nařkne.“ 112. Páni nalezli obecně a Oldřich“ z Hradcě panský potaz“ vynesl: jestliže by kto druhého nařěkl chlapstvem a řěkl jemu ,chlape“ a on sě z toho vyvedl přěd hofmistrem“ neb přěd maršálkem, neb ač by sě kto podvolili před purkrabí pražským řádem, jakž země za právo jmá, tehda když sě vyvede, tu ihned přěd hofmistrem' neb maršálkem neb purkrabí pražskýmť má jemu řieci: žes selhal, a ten jemu má toho smlčeti“. A což by na to naložil vyvodě sě z těch škod, móže jeho pohoniti přěd pány a přěd úřědníky. Pakli by neměl na dědinách, tehda hofmistr' neb maršálek neb purkrabie pražský máš jej staviti a jej držeti a věziti, až sě tomu dosti stane za jeho škody“ podlé nálezu a kázanie hofmistra“ neb maršálka neb purkrabie pražského. Stalo sě léta syna božieho po narození po čtrnádsti stech desátého ve čtvrtek po světiem Jeronýměl. Ktož by koho poho- 113. Páni obecně nalezli a potaz panský vynesli Sdeslav ze Štern- nil o zemskú berka, Boček z Poděbrad a Oldřich z Hradcě, že ktož kolivěk o zemskú věc k du- věc koho by pohnal k duchovniemu právu, že jsú sě páni na tom ustanovili chovniemu i nalezli, že to nemá býti a že úřědníci královi s purkrabí“ pražským mají právu. tob staviti mocí královú; a ktož by pohnal anebo ktož by súd přěd sě ten směl vésti, tomu sě úřědníci královi s purkrabí mají v jeho obrok i zbožie uvázati a ty tak dlúho držěti, až by sě pohnanému za škody i za náklady dosti odestalo. Pakli by ten, ktož by pohonil, nic nejměl, tehda purkrabie pražský a úřědníci královi mají jej jieti a jej věziti“ a držěti na královu milost a na panský nález. A též sě má státi tomu, ktož by postúpenie přěť učinil, neb králova“ milost tomu chce“ a páni, aby o zemskú věc přěd nimi měl súd býti a o duchovní přěd arcibiskupem, jakož bylo od stara dávna. A to jest provoláno nahořě na hradě i dole v městě. 112. a) „Nárok o chlapstvie'. B. — b) obyčeje“ [sicl] B I1, b I1 2 3. — c) „Jin- dřich“ B II. — d) nález‘ B II — 6) ofmistrem' A, An 2 B 1,, b III4. — t) ,aneb ač by * kteří podvolili před purkrabí pražským' B; ,tu — pražským“ chybí b III 2. 8) „nesmlčeti B 11. — h) ,pohnati B I1 b 11 2 3, b II1 2, b III, — ) ofmistr‘ A, — 1) ,škodu‘ B, B I1 B II, b I1 2. 3. — A12 BI, b III4. — k),mají“ BI,- m) ,ofmistra' A, An 2 A I2, b III.. 1) To jest dne 2. října 1410. Nález tento byl zapsán do desk zemských III. Václavových Q, 2. (vyd. Emler, Pozůstatky desk II. 73). Je zajímavo, že se téhož dne zúčastnil i sám Ondřej (viz Emler na uv. m. 72). Srov. Jičínský, Vývin českého práv- nictví (1865) 231, Čáda, Práva osobnostní u nás (Všehrd, IX. 1928) 139, Rau- scher, Urážka na cti (Naše právo a stát, 1928) 49 a 51, Čáda, Čes. právo kolem 1400 (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 188 a úvod k tomuto vydání str. 63. K datování celého komplexu Ondřejových článků, reprodukujících nálezy, srovnej poznámku při čl. 113. 113. ") ,s purkrabím“ b I1. — b) ,ti b III 2. — c) ,a ktož by pohnal a súd před se vedl a nechtěl přestati, tomu b II, 2 3. — d) ,aby“ B. — 6) ,vzieti b IIII; ,vězěti“ A1; „vězeti' A, — t) ,přie A, B. — 6) ,králeva b 13. — h) ,nechce B I1.
Strana 167
Článek 113.—115. 167 Stalo sě přěd pány léta božieho po čtrnádsti stech jedenádstého 1 v pátek na suché dni o letniciech' 114. Také o duchovní súdě, což sě je králova milost se pány“ usta- novil, aby nebylo o světskú“ věc a o zemskú pohoněno k duchovniemu právu, že toho nedržie, než vždy ti póhonové“ jdú přěd sě bez přěkazy“, a jimi zemany hubie. A o to lidé', rytieři a panošě i zemené velmi křičie, 1 že nález panský přěd sě nejde, kterýž ve dskách stojí psán" Nález o témž. 115. Páni sě také potázali o práva“ duchovnie, že proto mají úřědníci hněv a přimlúvanie, že sě jedněm stavuje a druhým nic, než prosie, aby jednomu jako druhému šlo právo, o zemskú věc k zemskému právu a o duchovní věc k duchovniemu“. A páni i panošě jsú k zemi usedlí, má-li kto k nim které právo, hledajž právem, a má“ sě jemu pravda“ státil. O témž právu.“ 113. *) ,Anno domini MCCCC° XI° VI“ feria quattuor temporum Trini- tatis' B I1. 1) To jest dne 5. června 1411. Nález tento byl zapsán do desk zemských IV. Václavových C, 16 (vyd. Emler, Pozůstatky desk II. 80). Byl mu přítomen i sám Ondřej (srov. Emler na uv. m.). Nálezu použil i Všehrd I. 4, ale jak vyplývá z citace desk, patrně přímo z desk, nikoliv od Ondřeje. Z data tohoto nálezu je zřejmo, že tento komplex nálezů převzatý Ondřejem byl připsán k původní knize nejdříve v roce 1411. Srov. pozn. při Ondřejově čl. 112. Kromě toho viz pozn. při čl. 11., 114. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 168. 114. a) „Duchovní súd. B; ,O témž ustanovení královu a panském'. B II, b II12. b) — ,o duchovniem súdu b III1. — c) ,jie' [sic!] A. — d) *interpol: ,utázal a' [sicl] BII, b II1 2. — e) ,o svěckú A, Ar. — f) ,poháněno“ b I1. — 6) *interpol: jsú a“ B. — h) ,bez přěkážky“ b 13, b IIp 2, b IIII; bez přěkazu“ b III4. — i) *interpol: ,rozliční“ B I2. — k) ,popsán“ b II„ 2 3, ßII. 1) Nález obecný ze dne 5. června 1411, jenž byl zapsán do desk zemských IV. Václavových C, 16 (vyd. Emler, Pozůstatky desk II. 80). Uvádí jej Všehrd I. 4, ale přímo podle desk (srov. k tomu pozn. při Ondřejově čl. 113.). Srov. pozn. při čl. I1., Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 168 a týž, České edice histor.-práv. (Vědec. ročenka práv. fak. V. 1926) 187 a úvod str. 48. 115. a) ,O témž právu duchovním'. B II, b III 2. — b) ,o právo“ b II1. — c), a — k duchovniemu“ chybí B. — d) ,máť“ B. — 6) pravé“ B; právo“ BI1- 1) Nález tento pochází buď z data nálezů převzatých Ondřejem do čl. 113.—114, tedy z 5. června 1411, nebo z data pozdějšího, protože obsahuje vlastně provedení nálezů zminěných (viz k tomu Čáda, Ces. edice histor.-práv. [Vědec. ročenka práv. fakulty v Brně V. 1926] 187). Kam a zda byl zapsán do desk zemských, není nám v po- zůstatcích dochováno. Srov. poznámky u Ondřejových čl. 11., 113., 114. a Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 168.
Článek 113.—115. 167 Stalo sě přěd pány léta božieho po čtrnádsti stech jedenádstého 1 v pátek na suché dni o letniciech' 114. Také o duchovní súdě, což sě je králova milost se pány“ usta- novil, aby nebylo o světskú“ věc a o zemskú pohoněno k duchovniemu právu, že toho nedržie, než vždy ti póhonové“ jdú přěd sě bez přěkazy“, a jimi zemany hubie. A o to lidé', rytieři a panošě i zemené velmi křičie, 1 že nález panský přěd sě nejde, kterýž ve dskách stojí psán" Nález o témž. 115. Páni sě také potázali o práva“ duchovnie, že proto mají úřědníci hněv a přimlúvanie, že sě jedněm stavuje a druhým nic, než prosie, aby jednomu jako druhému šlo právo, o zemskú věc k zemskému právu a o duchovní věc k duchovniemu“. A páni i panošě jsú k zemi usedlí, má-li kto k nim které právo, hledajž právem, a má“ sě jemu pravda“ státil. O témž právu.“ 113. *) ,Anno domini MCCCC° XI° VI“ feria quattuor temporum Trini- tatis' B I1. 1) To jest dne 5. června 1411. Nález tento byl zapsán do desk zemských IV. Václavových C, 16 (vyd. Emler, Pozůstatky desk II. 80). Byl mu přítomen i sám Ondřej (srov. Emler na uv. m.). Nálezu použil i Všehrd I. 4, ale jak vyplývá z citace desk, patrně přímo z desk, nikoliv od Ondřeje. Z data tohoto nálezu je zřejmo, že tento komplex nálezů převzatý Ondřejem byl připsán k původní knize nejdříve v roce 1411. Srov. pozn. při Ondřejově čl. 112. Kromě toho viz pozn. při čl. 11., 114. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 168. 114. a) „Duchovní súd. B; ,O témž ustanovení královu a panském'. B II, b II12. b) — ,o duchovniem súdu b III1. — c) ,jie' [sic!] A. — d) *interpol: ,utázal a' [sicl] BII, b II1 2. — e) ,o svěckú A, Ar. — f) ,poháněno“ b I1. — 6) *interpol: jsú a“ B. — h) ,bez přěkážky“ b 13, b IIp 2, b IIII; bez přěkazu“ b III4. — i) *interpol: ,rozliční“ B I2. — k) ,popsán“ b II„ 2 3, ßII. 1) Nález obecný ze dne 5. června 1411, jenž byl zapsán do desk zemských IV. Václavových C, 16 (vyd. Emler, Pozůstatky desk II. 80). Uvádí jej Všehrd I. 4, ale přímo podle desk (srov. k tomu pozn. při Ondřejově čl. 113.). Srov. pozn. při čl. I1., Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 168 a týž, České edice histor.-práv. (Vědec. ročenka práv. fak. V. 1926) 187 a úvod str. 48. 115. a) ,O témž právu duchovním'. B II, b III 2. — b) ,o právo“ b II1. — c), a — k duchovniemu“ chybí B. — d) ,máť“ B. — 6) pravé“ B; právo“ BI1- 1) Nález tento pochází buď z data nálezů převzatých Ondřejem do čl. 113.—114, tedy z 5. června 1411, nebo z data pozdějšího, protože obsahuje vlastně provedení nálezů zminěných (viz k tomu Čáda, Ces. edice histor.-práv. [Vědec. ročenka práv. fakulty v Brně V. 1926] 187). Kam a zda byl zapsán do desk zemských, není nám v po- zůstatcích dochováno. Srov. poznámky u Ondřejových čl. 11., 113., 114. a Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. VI. 1927) 168.
Strana 168
168 Článek 116.—117. Nález, 116. Sudí zemský, komorník zemský, purkrabie pražský a písař kterak ti zemský, ti všichni čtyřie nemají ižádného pohoniti“, dokudž jsú v úřadech“ čtyřie úřěd- proto, nebo úřady vládnú a to by jim snadně přišlo bez nákladóv, neb níci najvyšší sami vládnú“. A tady“ by krále, pány, rytieře, panošě zahubili. Než mají nemají žád- ného poho-dáti věděti pánóm na toho, ktož by práv nechtěl býti přěde pány, jednú, niti. druhé žalovati“ i třětie žalovatit. A tu mají páni k tomu poslati i úřědníci jiní, aby jim jich tovařiši přěde pány práv byl. Tu když“ sě po třetie vrátie, an práv nechce býti, ani přěde pány přijíti“, tehdy tepruv“ jemu mají páni a úřědníci odpustiti“, aby pohonil. Pakli' přěsto pohoní“ neosvědčiv toho, tehdy to králova vina a v právě neměl by viec úřědníkem býti 1. 117. Také těch všěch“ úřadóv najvětších zemských, jakožto jest sudí zemský, komorník zemský, purkrabie pražský a písař zemský, těch čtyř úřadóv nemá jich král zastaviti, ani zapsati žádnú věcí, než mají svobodni býti. Proto zda by který úřad zavadil, tehdy dřieve“ než by byl vyvazen“, až by sě, veliká závadal stala zemi, i mají svobodni býti“, nebo ktož by sě v úřadě nehodil, aby miesto jeho“ jiného' vsadili“ pro řád zemskýl Nález, že král těch čtyř najvyš- ších úřadóv nemóž za- staviti etc. 116. a) »pohnati BII. — b) ,v úřadiech“ B, B I„ b II„ 2 3. — 6) ,a to — vládnú“ chybí BI,; ,neb sami vládnú chybí B 11. — d) ,tudy“ B 12, b II,; ,to by BI„ b III4. — e) chybí B, b II, 2;,zavolati' Ap „ b I„ 2 3. — t) ,zavolati' A2, B, b Ip 2 3; chybí Ar. — 8) ,kdež B, B I1. — h) ,přijde B I1. — i) ,tepru B. — k) ,povoliti b IID2. — 1) ,Pakli by' b II,, b III1. — m) ,pohonil' b II, b IIII. 1) Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 181) uvádí nález tento regestem: Aby žádný z úředníkův zemských větších nemohl žádného pohnati, leč sobě stranu před soudce zemské třikrát povolá“ a udává místo v zems. deskách III. Wencesl. N, 15. Avšak tento nález zachovaný z různých rukopisů není nálezem obecným. Datován je 15. květnem 1410 a zní: Barones in causa Boczkonis de Podiebrad ex una et Johannes de Zdechovicz invenerunt, et Ulricus de Nova domo dominorum consilium exportavit, quod nullus ex beneficiariis maioribus potest citare quem- quam, nisi prius ter evocaret partem adversam ad presenciam baronum,...“ (Viz Emler, Pozůstatky desk II. 67). Z data je také patrno srovnáním s daty nálezů pře- vzatých do předcházejících článků Ondřejových (srov. pozn. u čl. 106.—115.), že Ondřej neřadil nálezů chronologicky. Srov. k obsahu pozn. u čl. 2. a 8., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 173 a 174 a úvod str. 52. 117. ") *interpol: ,čtyř“ bI3 — b) ,najvyšších' BII BII, b I„ b IID 2 3. cy ,zapisovati b II1 2. — d) ,dřéve“ B. — 6) ,vyvázán“ B, b III1; ,vypraven b III3. — t) ,zádava“ BI„ bI, 2; nad řádkou opraveno: „závada b I3 — 8) i — býti chybí b II„ 2. — h) ,ňeho' B, B I1 B II, b II1 2, 3; ,toho“ B 12. — 3) jiné B II. — k) ,usa- dili' BII; ,volili“ b 13. — 1) ,pro úřad“ B I2. 1) Datování tohoto nálezu neznáme, protože nám není dochován mezi po- zůstatky desk zemských. Historie tohoto zákazu se táhne od dob Jana Lucemburského a o zákaz pokusila se osnova Maj. Carol. v čl. XVII. Srov. také v Summa Caroli IV. (vyd. Tadrovo ƒ1895) 139) č. 221. Zákaz je obdobný zákazu o nájmu úřadu komor- níkova, který Ondřej uvádí v čl. 5. a 119. Srov. Kapras, Zástav. právo (1903) 47 a 48, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 173 a úvod str. 51.
168 Článek 116.—117. Nález, 116. Sudí zemský, komorník zemský, purkrabie pražský a písař kterak ti zemský, ti všichni čtyřie nemají ižádného pohoniti“, dokudž jsú v úřadech“ čtyřie úřěd- proto, nebo úřady vládnú a to by jim snadně přišlo bez nákladóv, neb níci najvyšší sami vládnú“. A tady“ by krále, pány, rytieře, panošě zahubili. Než mají nemají žád- ného poho-dáti věděti pánóm na toho, ktož by práv nechtěl býti přěde pány, jednú, niti. druhé žalovati“ i třětie žalovatit. A tu mají páni k tomu poslati i úřědníci jiní, aby jim jich tovařiši přěde pány práv byl. Tu když“ sě po třetie vrátie, an práv nechce býti, ani přěde pány přijíti“, tehdy tepruv“ jemu mají páni a úřědníci odpustiti“, aby pohonil. Pakli' přěsto pohoní“ neosvědčiv toho, tehdy to králova vina a v právě neměl by viec úřědníkem býti 1. 117. Také těch všěch“ úřadóv najvětších zemských, jakožto jest sudí zemský, komorník zemský, purkrabie pražský a písař zemský, těch čtyř úřadóv nemá jich král zastaviti, ani zapsati žádnú věcí, než mají svobodni býti. Proto zda by který úřad zavadil, tehdy dřieve“ než by byl vyvazen“, až by sě, veliká závadal stala zemi, i mají svobodni býti“, nebo ktož by sě v úřadě nehodil, aby miesto jeho“ jiného' vsadili“ pro řád zemskýl Nález, že král těch čtyř najvyš- ších úřadóv nemóž za- staviti etc. 116. a) »pohnati BII. — b) ,v úřadiech“ B, B I„ b II„ 2 3. — 6) ,a to — vládnú“ chybí BI,; ,neb sami vládnú chybí B 11. — d) ,tudy“ B 12, b II,; ,to by BI„ b III4. — e) chybí B, b II, 2;,zavolati' Ap „ b I„ 2 3. — t) ,zavolati' A2, B, b Ip 2 3; chybí Ar. — 8) ,kdež B, B I1. — h) ,přijde B I1. — i) ,tepru B. — k) ,povoliti b IID2. — 1) ,Pakli by' b II,, b III1. — m) ,pohonil' b II, b IIII. 1) Ojíř (vyd. Jirečkovo v Cod. juris Boh. III, 2. 181) uvádí nález tento regestem: Aby žádný z úředníkův zemských větších nemohl žádného pohnati, leč sobě stranu před soudce zemské třikrát povolá“ a udává místo v zems. deskách III. Wencesl. N, 15. Avšak tento nález zachovaný z různých rukopisů není nálezem obecným. Datován je 15. květnem 1410 a zní: Barones in causa Boczkonis de Podiebrad ex una et Johannes de Zdechovicz invenerunt, et Ulricus de Nova domo dominorum consilium exportavit, quod nullus ex beneficiariis maioribus potest citare quem- quam, nisi prius ter evocaret partem adversam ad presenciam baronum,...“ (Viz Emler, Pozůstatky desk II. 67). Z data je také patrno srovnáním s daty nálezů pře- vzatých do předcházejících článků Ondřejových (srov. pozn. u čl. 106.—115.), že Ondřej neřadil nálezů chronologicky. Srov. k obsahu pozn. u čl. 2. a 8., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 173 a 174 a úvod str. 52. 117. ") *interpol: ,čtyř“ bI3 — b) ,najvyšších' BII BII, b I„ b IID 2 3. cy ,zapisovati b II1 2. — d) ,dřéve“ B. — 6) ,vyvázán“ B, b III1; ,vypraven b III3. — t) ,zádava“ BI„ bI, 2; nad řádkou opraveno: „závada b I3 — 8) i — býti chybí b II„ 2. — h) ,ňeho' B, B I1 B II, b II1 2, 3; ,toho“ B 12. — 3) jiné B II. — k) ,usa- dili' BII; ,volili“ b 13. — 1) ,pro úřad“ B I2. 1) Datování tohoto nálezu neznáme, protože nám není dochován mezi po- zůstatky desk zemských. Historie tohoto zákazu se táhne od dob Jana Lucemburského a o zákaz pokusila se osnova Maj. Carol. v čl. XVII. Srov. také v Summa Caroli IV. (vyd. Tadrovo ƒ1895) 139) č. 221. Zákaz je obdobný zákazu o nájmu úřadu komor- níkova, který Ondřej uvádí v čl. 5. a 119. Srov. Kapras, Zástav. právo (1903) 47 a 48, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 173 a úvod str. 51.
Strana 169
Článek 118.—119. 169 118. Dsky zemské nikdy nemají otevřěny býti, než jedno když páni v plném súdě sedie ve čtyřěch laviciech, kromě leč by pro králevu po- třěbu a králova“ milost chtěla, tehdy má králova“ milost dsky otevřieti a svú potřěbu zdieti“, pojma najvyššieho komorníka a najvyššieho sudieho" a najvyššieho písařě desk zemských. A zděje Jeho Milost potřěbu svú, ihned dsky aby byly zavřěny zasě 1. O dskách zemských nález. 119. Králové“ čeští dali své zbožie pro obecně dobré, chudému i bo- hatému, aby sě jim pravda dála. Dali své vsi komorníkómi těm, ješto mohú chudého i bohatého pohnati k zemskému právu a ti mají všichni z těch vsí třie státi na každé suché dni v Prazě. A tu mají chudí, bohatí, sirotci“, vdovy jednati sě s nimi, komu jesti potřěbie na koho póhonu, jakž sě mohú ujednati. A pakli sě nemohú ujednati do prvnieho kraje, tehdy nemá vzieti viece do prvnieho kraje“ než pět grošuov, buď veliká věc neb malá, a do druhého kraje desět a komorníku toho kraje pět«. A tak každému komorníku toho kraje“, z kteréhož kraje pohoní. A do třětieho věrdunk a do najvyššieho kraje čtvrtého dvadcěti“ grošuovi. Kterak jsú králi čeští komorníky nadali a ustavili etc. — 118 ") ,O otevření desk zemských“. bIII 2 — b) ,ve třech“ [sic!] a1 c) ,ktož by' B. — d) ,králeva' B. — e) ,tehdy — zdieti chybí B 11 b I9 2 3, b II2 3. — t) ,a — sudieho“ chybí B I1- 1) Nález tento je doplněním známého zápisu krále Václava IV. Jednotě panské z 30. května 1395 (AČ. I. 56): Viece také o dskách zemských, aby ty byly chovány podlé obstanovenie starého a nebyly otvierány bez panského věděnie“. Srov. Palacký, Dějiny2 II, 2. 313 a pozn. při Ondřejově čl. 9. Nález pochází z doby po r. 1402 a regest jeho relační listiny k deskám v Registru desíti truhlic z r. 1466 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze sig. V C 2, fol. 15a b) zní: „Nález panský, že dsky nemají otevřeny bejti, jediné když páni v plném súdě sedí etc., leč by králi bylo potřebí, tehdy před nejvyšším komorníkem, sudiem a písařem zdíti má svou potřebu a hned zase za- vříti'. Listina podle tohoto registra byla uložena nejspíše v 5. krabici v 6. pytli. Podle srovnání je znění Ondřejova čl. 118. nejbližší asi původnímu textu nálezu. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 236, Čáda, Ceské právo (Vědec. ročenka práv. fak. Masar. univ. v Brně VI. 1927) 178 a 179 a úvod k tomuto vydání str. 56 a 67. 119. ") „Králi a1 7. — b) ,pro obecné“ Ap 2, a2 11 B I„ 2, b11 2 3. — c) ,na každé roky“ BII, b I, 3, b III 2. — d) ,chudé, bohaté, sirotky“ B I1. — e) ,do — kraje“ chybí b III 2. — †) ,desět“ B. — 6) ,a komorníku — pět“ chybí A,; *interpol: grošóv" B, B II, b III 2 3. — h) ,tehda — kraje' chybí b III1. — i) ,XV grošuov" b II„ 2. — k) ,XII“[sicl] as B II. 1) Srov. poznámku k čl. 5. a 117. Tato darovací listina zněla asi obdobně jako darovací listina krále Jana z 24. května 1320 pro purkrabí pražského (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 404, 405). Srov. Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 11 pozn. 9, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 173 a 175 a úvod str. 51 až 53.
Článek 118.—119. 169 118. Dsky zemské nikdy nemají otevřěny býti, než jedno když páni v plném súdě sedie ve čtyřěch laviciech, kromě leč by pro králevu po- třěbu a králova“ milost chtěla, tehdy má králova“ milost dsky otevřieti a svú potřěbu zdieti“, pojma najvyššieho komorníka a najvyššieho sudieho" a najvyššieho písařě desk zemských. A zděje Jeho Milost potřěbu svú, ihned dsky aby byly zavřěny zasě 1. O dskách zemských nález. 119. Králové“ čeští dali své zbožie pro obecně dobré, chudému i bo- hatému, aby sě jim pravda dála. Dali své vsi komorníkómi těm, ješto mohú chudého i bohatého pohnati k zemskému právu a ti mají všichni z těch vsí třie státi na každé suché dni v Prazě. A tu mají chudí, bohatí, sirotci“, vdovy jednati sě s nimi, komu jesti potřěbie na koho póhonu, jakž sě mohú ujednati. A pakli sě nemohú ujednati do prvnieho kraje, tehdy nemá vzieti viece do prvnieho kraje“ než pět grošuov, buď veliká věc neb malá, a do druhého kraje desět a komorníku toho kraje pět«. A tak každému komorníku toho kraje“, z kteréhož kraje pohoní. A do třětieho věrdunk a do najvyššieho kraje čtvrtého dvadcěti“ grošuovi. Kterak jsú králi čeští komorníky nadali a ustavili etc. — 118 ") ,O otevření desk zemských“. bIII 2 — b) ,ve třech“ [sic!] a1 c) ,ktož by' B. — d) ,králeva' B. — e) ,tehdy — zdieti chybí B 11 b I9 2 3, b II2 3. — t) ,a — sudieho“ chybí B I1- 1) Nález tento je doplněním známého zápisu krále Václava IV. Jednotě panské z 30. května 1395 (AČ. I. 56): Viece také o dskách zemských, aby ty byly chovány podlé obstanovenie starého a nebyly otvierány bez panského věděnie“. Srov. Palacký, Dějiny2 II, 2. 313 a pozn. při Ondřejově čl. 9. Nález pochází z doby po r. 1402 a regest jeho relační listiny k deskám v Registru desíti truhlic z r. 1466 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze sig. V C 2, fol. 15a b) zní: „Nález panský, že dsky nemají otevřeny bejti, jediné když páni v plném súdě sedí etc., leč by králi bylo potřebí, tehdy před nejvyšším komorníkem, sudiem a písařem zdíti má svou potřebu a hned zase za- vříti'. Listina podle tohoto registra byla uložena nejspíše v 5. krabici v 6. pytli. Podle srovnání je znění Ondřejova čl. 118. nejbližší asi původnímu textu nálezu. Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 236, Čáda, Ceské právo (Vědec. ročenka práv. fak. Masar. univ. v Brně VI. 1927) 178 a 179 a úvod k tomuto vydání str. 56 a 67. 119. ") „Králi a1 7. — b) ,pro obecné“ Ap 2, a2 11 B I„ 2, b11 2 3. — c) ,na každé roky“ BII, b I, 3, b III 2. — d) ,chudé, bohaté, sirotky“ B I1. — e) ,do — kraje“ chybí b III 2. — †) ,desět“ B. — 6) ,a komorníku — pět“ chybí A,; *interpol: grošóv" B, B II, b III 2 3. — h) ,tehda — kraje' chybí b III1. — i) ,XV grošuov" b II„ 2. — k) ,XII“[sicl] as B II. 1) Srov. poznámku k čl. 5. a 117. Tato darovací listina zněla asi obdobně jako darovací listina krále Jana z 24. května 1320 pro purkrabí pražského (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 404, 405). Srov. Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 11 pozn. 9, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 173 a 175 a úvod str. 51 až 53.
Strana 170
170 Článek 120.—123. O komorní- ciech ná- lezy.“ 120. A dále pak ten komorník starý, ješto' komorníky rozdává, ten jmá na nájmě komorníky dva neb tři a tomu najvyššiemu komorníku platí veliký plat z toho, jenž sě proto žádný sirotek, žádná vdova, ani chudý žádný nemóž sě svého práva dopohoniti, ani dovésti“, neb vezmú“ s ňeho, což chtie, kop několiko, a to musí dáti neb póhonu nechati. A proto ten komorník úřad najímá, aby ot jiných komorníkóv, jenžť na nájmě“ má“, veliký groš zdvihl. A oni nájemničí komorníkové tady chudým lidem“ velikú zádav činie, berúc hrubě s lidí. Protož nemá to býti, by úřady najímali. Ale mají všichni komorníkové státi, aby sě potřěba chudému i bohatému stala neb dála. A to mají právo bráti, jakož to od stara dávna a nic viece. A protože tak" najímají, jest zemi hrozná závada a škodal. Na rozdiel 121. Na rozdiel když komorník jede, má též právo vzieti, jakož když ko- morník, sudí pět věrdunk“ a ztravu podobnú, jakož to jest bylo od stara dávna, jede, co že chudých nepřějímali. právo. O sudi zemském.“ 122. Sudí zemský, kdež po zvodiech jede nebo na diel, má vzieti ztravu podobnú a od prvnieho kraje pět věrdunk, ot druhého' tolikéž, 1 ot třětieho“ a od čtvrtého tolikéž“ Ot panovánie. 123. Od panovánie má komorník vzieti věrdunk aneb jakž sě v ro- b 1 venství“ umluví“ 120. ") „Komorník starý“. BII; ,O starém komorníku“. b III 2. — b) *interpol: jiné“ BIn 2. — c) ,najméně A1; ,na najméně A, BII. — d) *interpol: „k miestu ,vezmi B 12. — t) *interpol: je B1n 2, bl„ 2 3, b II1 2. — ) ,na nájmu“ b IID 2. — 6) BI1 bIn 2 a. — h) ,jenž je najímá“ b II,; v nájmu má' b IIII — ), nájemní b I3- k) *interpol: „lúpež velikú a“ b III; *interpol: „lúpež veliký a b II2. — 1) úředníkové“ B. — m) *interpol: ,úřady“ b III 2.— ") ,záhuba“ B I,; ,zádava“ b III,;,zváda“ b III.. 1) Viz poznámku při čl. 5. a 119. Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. jak v Brně VI. 1927) 175 a úvod str. 53. 121. ") [sicl] A. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 175 a úvod str. 53. — 122. 3) „Sudí zemský, když jede po zvodiech, co má vzieti. b III 2. b) *interpol: „dvakrát tolikéž‘ B II, b IIp : — 6) *interpol: třikrát' B II, b II„ 2, b IIII. — d) *interpol: ,třikrát b II1 2; *interpol: čtyřikrát“ B II, b IIII. 1) Srov. pozn. při čl. 175., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 176 a úvod str. 53, 54. 123. ") ,v rovnosti“ B11. — b) *interpol: ,ale více nic, nechce-li méně“ b II12. 1) Srov. pozn. při čl. 5., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) str. 175 a 205 a úvod str. 53 a 76.
170 Článek 120.—123. O komorní- ciech ná- lezy.“ 120. A dále pak ten komorník starý, ješto' komorníky rozdává, ten jmá na nájmě komorníky dva neb tři a tomu najvyššiemu komorníku platí veliký plat z toho, jenž sě proto žádný sirotek, žádná vdova, ani chudý žádný nemóž sě svého práva dopohoniti, ani dovésti“, neb vezmú“ s ňeho, což chtie, kop několiko, a to musí dáti neb póhonu nechati. A proto ten komorník úřad najímá, aby ot jiných komorníkóv, jenžť na nájmě“ má“, veliký groš zdvihl. A oni nájemničí komorníkové tady chudým lidem“ velikú zádav činie, berúc hrubě s lidí. Protož nemá to býti, by úřady najímali. Ale mají všichni komorníkové státi, aby sě potřěba chudému i bohatému stala neb dála. A to mají právo bráti, jakož to od stara dávna a nic viece. A protože tak" najímají, jest zemi hrozná závada a škodal. Na rozdiel 121. Na rozdiel když komorník jede, má též právo vzieti, jakož když ko- morník, sudí pět věrdunk“ a ztravu podobnú, jakož to jest bylo od stara dávna, jede, co že chudých nepřějímali. právo. O sudi zemském.“ 122. Sudí zemský, kdež po zvodiech jede nebo na diel, má vzieti ztravu podobnú a od prvnieho kraje pět věrdunk, ot druhého' tolikéž, 1 ot třětieho“ a od čtvrtého tolikéž“ Ot panovánie. 123. Od panovánie má komorník vzieti věrdunk aneb jakž sě v ro- b 1 venství“ umluví“ 120. ") „Komorník starý“. BII; ,O starém komorníku“. b III 2. — b) *interpol: jiné“ BIn 2. — c) ,najméně A1; ,na najméně A, BII. — d) *interpol: „k miestu ,vezmi B 12. — t) *interpol: je B1n 2, bl„ 2 3, b II1 2. — ) ,na nájmu“ b IID 2. — 6) BI1 bIn 2 a. — h) ,jenž je najímá“ b II,; v nájmu má' b IIII — ), nájemní b I3- k) *interpol: „lúpež velikú a“ b III; *interpol: „lúpež veliký a b II2. — 1) úředníkové“ B. — m) *interpol: ,úřady“ b III 2.— ") ,záhuba“ B I,; ,zádava“ b III,;,zváda“ b III.. 1) Viz poznámku při čl. 5. a 119. Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. jak v Brně VI. 1927) 175 a úvod str. 53. 121. ") [sicl] A. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 175 a úvod str. 53. — 122. 3) „Sudí zemský, když jede po zvodiech, co má vzieti. b III 2. b) *interpol: „dvakrát tolikéž‘ B II, b IIp : — 6) *interpol: třikrát' B II, b II„ 2, b IIII. — d) *interpol: ,třikrát b II1 2; *interpol: čtyřikrát“ B II, b IIII. 1) Srov. pozn. při čl. 175., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 176 a úvod str. 53, 54. 123. ") ,v rovnosti“ B11. — b) *interpol: ,ale více nic, nechce-li méně“ b II12. 1) Srov. pozn. při čl. 5., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) str. 175 a 205 a úvod str. 53 a 76.
Strana 171
Článek 124.—128. 171 124. Od ohledovánie“ desk, ktož potřěbuje obláště“, ten má kopu“ dáti a písařóm“ čtyři grošě, a když páni sedie ve čtyřěch laviciech“ v plném súdě zemském, tehdy má písař dáti dsky čísti, komuž jest třěba, bez peněz, ktož sě na dsky tiehne“ a přihnán k tomuž. 125. Trh když komu kladú ve dsky, buď málo neb mnoho, od každé kopy má dáti groš, za kolikož kop kúpí a písařóm čtyři grošěl. 126. Stánie neb nestánie“ ot toho památného již nechtie vzieti dvú kopú“, ješto dřieve čtyřmi groši otbývali starým právemi. 127. Othádanie“ má vzieti pět věrdunk starým právemi. 128. Na“ úmluvu když komorník jede“, od toho má vzieti věrdunka 1. Ot ohledo- vánie desk. Komuž trh kladú ve dsky, co právo.“ Ot památ- ného, co by měli bráti etc. Othádanie právo, co mají bráti. 124. ") „Od ohledávanie‘ B, BI, BII; ,Ot ohledánie“ Ap 2 BI1 b I3. — b) ,a zvláště BI, - c) *interpol: ,grošóv‘ B. — d) písařovi' A„ 2; „písařem“ b III.- — 6) ,tři“ B 11 — t) *interpol: ,stolicéch neb b I3. — 8) ,lavicéch' B. — ") ,táhne A p2- Komorník od úmluvy, co má bráti. 1) Srov. pozn. při čl. 7. a 9., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 177 a 205 a úvod str. 54 a 76. 125. “) „Komuž trh ve dsky, co právo památného“. b 13 1) Znění tohoto ustanovení je doloženo jednak z t. zv. Řádu u desk (vyd. Jireček, Cod. juris Boh. III, 2. 204): „Komuž trh kladú ve dsky, buď málo anebo mnoho, od každé kopy má dáti groš, za koliko kop koupil, a písařóm iiij gr., a jednak použil ho i Všehra VIII. 33. § 1: „Když jsú se dsky najprvé nalezly, co se po starých spisiech shledává, pravie se, že se jest to dvé bralo od kladenie ve dsky, což se nynie béře; neb jsú brali od každé kopy, což kto zač kúpil, věnoval neb zastavil, groš jeden český, takže ktož kúpil za sto kop grošóv, musil dáti od trhu do desk kladenie sto grošóv, a tak výš neb níž“ atd. až „A to móž starým sepsániem o prá- viech zemských a o dskách jistě okázáno a provedeno býti“. Všehrd naráží tu zřejmě na knihu Ondřejovu. Srov. také pozn. při čl. 5. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205, jakož i úvod str. 76. 126. ") ,nastánie A, a/ 11. B; ,nadstánie‘ [sicl] B 1,. — b) *interpol: ,méně“ b II1 2; *interpol: ,nynie' B II. — c) ,vzéti' b I3. — d) *interpol: ,grošóv‘ B, B I1. 1) Srov. t. zv. Inventiones baronum čís. 2. (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 204), Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod str. 76. 127. a) Od othádanie' b III,; *interpol: ,co' BI1; *interpol: ,práva' b 13. — b) ,věrdunkú“ b II,. 1) Srov. poznámku při čl. 5., Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod str. 76. 128. a) ,Za“ B 11 2. — b) ,učiní“ B I1. — c) ,vzéti“ b I3. — d) *interpol: „starým právem' aj; *interpol: ,a nic viece‘ B, b III, 4. *interpol: ,od toho' b III1. 1) Srov. poznámku při čl. 5., Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 175 a 205 a úvod str. 53.
Článek 124.—128. 171 124. Od ohledovánie“ desk, ktož potřěbuje obláště“, ten má kopu“ dáti a písařóm“ čtyři grošě, a když páni sedie ve čtyřěch laviciech“ v plném súdě zemském, tehdy má písař dáti dsky čísti, komuž jest třěba, bez peněz, ktož sě na dsky tiehne“ a přihnán k tomuž. 125. Trh když komu kladú ve dsky, buď málo neb mnoho, od každé kopy má dáti groš, za kolikož kop kúpí a písařóm čtyři grošěl. 126. Stánie neb nestánie“ ot toho památného již nechtie vzieti dvú kopú“, ješto dřieve čtyřmi groši otbývali starým právemi. 127. Othádanie“ má vzieti pět věrdunk starým právemi. 128. Na“ úmluvu když komorník jede“, od toho má vzieti věrdunka 1. Ot ohledo- vánie desk. Komuž trh kladú ve dsky, co právo.“ Ot památ- ného, co by měli bráti etc. Othádanie právo, co mají bráti. 124. ") „Od ohledávanie‘ B, BI, BII; ,Ot ohledánie“ Ap 2 BI1 b I3. — b) ,a zvláště BI, - c) *interpol: ,grošóv‘ B. — d) písařovi' A„ 2; „písařem“ b III.- — 6) ,tři“ B 11 — t) *interpol: ,stolicéch neb b I3. — 8) ,lavicéch' B. — ") ,táhne A p2- Komorník od úmluvy, co má bráti. 1) Srov. pozn. při čl. 7. a 9., jakož i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 177 a 205 a úvod str. 54 a 76. 125. “) „Komuž trh ve dsky, co právo památného“. b 13 1) Znění tohoto ustanovení je doloženo jednak z t. zv. Řádu u desk (vyd. Jireček, Cod. juris Boh. III, 2. 204): „Komuž trh kladú ve dsky, buď málo anebo mnoho, od každé kopy má dáti groš, za koliko kop koupil, a písařóm iiij gr., a jednak použil ho i Všehra VIII. 33. § 1: „Když jsú se dsky najprvé nalezly, co se po starých spisiech shledává, pravie se, že se jest to dvé bralo od kladenie ve dsky, což se nynie béře; neb jsú brali od každé kopy, což kto zač kúpil, věnoval neb zastavil, groš jeden český, takže ktož kúpil za sto kop grošóv, musil dáti od trhu do desk kladenie sto grošóv, a tak výš neb níž“ atd. až „A to móž starým sepsániem o prá- viech zemských a o dskách jistě okázáno a provedeno býti“. Všehrd naráží tu zřejmě na knihu Ondřejovu. Srov. také pozn. při čl. 5. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205, jakož i úvod str. 76. 126. ") ,nastánie A, a/ 11. B; ,nadstánie‘ [sicl] B 1,. — b) *interpol: ,méně“ b II1 2; *interpol: ,nynie' B II. — c) ,vzéti' b I3. — d) *interpol: ,grošóv‘ B, B I1. 1) Srov. t. zv. Inventiones baronum čís. 2. (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 204), Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod str. 76. 127. a) Od othádanie' b III,; *interpol: ,co' BI1; *interpol: ,práva' b 13. — b) ,věrdunkú“ b II,. 1) Srov. poznámku při čl. 5., Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod str. 76. 128. a) ,Za“ B 11 2. — b) ,učiní“ B I1. — c) ,vzéti“ b I3. — d) *interpol: „starým právem' aj; *interpol: ,a nic viece‘ B, b III, 4. *interpol: ,od toho' b III1. 1) Srov. poznámku při čl. 5., Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 175 a 205 a úvod str. 53.
Strana 172
172 Článek 129.—132. Co má vzieti a 129. Purkrabie' pražský, když kam' s úřadem jede, ješto úřědníci purkrabie pošlí jej, ten má právo věrdunk vzieti a stravu podobnú, ale nemají jemu pražský, listu dáti ot úřadu proto, nebo sú jej úřědníci poslali a s ním komorník když kam jede ot úřada. A proto zdali by sě kto vzepřěl, ale má úřědníky, že jej s úřadem jede, čti zastúpie a proto nemají jemu listóv“ dávati“ od úřada, neb jest to zádava' h 1 dole.“ v zemi. Dá groš purkrabí a písaři druhý a to nemá“ býti" 130. Také spolkové a“ dánie neb stupkové' nemají voláni býti než na plném súdě panskémi. O póhonu právo, když 131. Také právo jest, když by kto koho pohonil“ a naň žalobu vložil by kto koho a páni na súdě seděli a páni slyšěli póhonné věci a řečník provolal, má-li pohnal a ža- kto žalobu provésti“, aby žaloval. A jestliže by zatajil“, tehdy sě pánóm lobu zatajil znamenaj zdá, že by jeho žalobu měli vymazati, neb jest ji na zmatek zádržal' 1. etc. Když by 132. Také právo jest, když by kto své ženě věnoval v milostivé kto své ženě zástavě na dvú vesniciech“ summu jmenovitú, jakož ve dskách kladeno věnoval v milostivé zá- stavě, zna- menaj etc. O spolciech praví. 129. a) ,Purkrabie pražský posel. B II. — b) ,Posel purkrabie“ B II. —6) ,sám“ b IIp 2. — d) ,listu“ B, B I1, b III4. — e) ,dáti' B. — †) ,závada' A,; vzávada [sic!j A1;,zdávna BI,;,za dávna“ B 11.— 6) ,má“ [sicl] B, BI,. — “) ,a — býti chybí b IIII. 1) Srov. pozn. při čl. 4. a Řád u desk (Cod. jur. Boh. II, 2. 205). 130. ") ,o' B. — b) [sicl] A, A„ ,sstupové“ B I2. 1) Ondřej reprodukuje obecný nález ze dne 15. května 1383, zapsaný v deskách zems. Prokopových S, 19: , Item invenerunt pro jure, quod unio seu spolek non potest fieri alibi nisi coram domino rege de ipsius consensu, vel coram dominis baronibus. Sed nullo foro potest esse aliqua unio' (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 479). Rozdíl mezi tímto nálezem a textem Ondřejovým je zřejmý. Srov. k tomu Kalousek, O staro- českém právu dědic. (1894) 29, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 98, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 204. Provolací řízení se pokusila zavést už Majestas Carolina (vyd. Palackého v AČ. III. 165) čl. CVII. Viz i „Nálezové“ (vyd. v Právníku I. (1861) 329, kdež však chybné datování 1483, místo 13831. Nález a usta- novení o tomto řízení reprodukovalo Zems. zřízení Vladislavské r. 1500 čl. 500. (AČ. V. 240) a patrně s poukazem na citaci Ondřejovu mluví o něm i Všehrd VI. 14. § 2: „Z té příčiny za starých vždycky se volávalo na spolky, dokudž páni na súdě seděli“. Pro tuto otázku je také důležitý nález z 2. října 1383, zapsaný v deskách zemských Prokopových U, 13 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 480). Srov. pozn. u Ondřejových čl. 9. a 59. a úvod str. 60. 131. ") ,pohnal“ B In 2, b IIn 2 3, b III4. — b) ,kto žalovati b II1 2. — c) ,ža- lovali“ B 12 — d) ,zatajili BI,; ,ztratil“ B 11. — e) *interpol: vedlé starého práva" b II1 2 3. — t) ,zdržal' a; ,zatajil' b I3; ,zatajil neb zadržal' b II1 2. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 198 a úvod str. 71. 132. ") ,vesnicéch' B, B II.
172 Článek 129.—132. Co má vzieti a 129. Purkrabie' pražský, když kam' s úřadem jede, ješto úřědníci purkrabie pošlí jej, ten má právo věrdunk vzieti a stravu podobnú, ale nemají jemu pražský, listu dáti ot úřadu proto, nebo sú jej úřědníci poslali a s ním komorník když kam jede ot úřada. A proto zdali by sě kto vzepřěl, ale má úřědníky, že jej s úřadem jede, čti zastúpie a proto nemají jemu listóv“ dávati“ od úřada, neb jest to zádava' h 1 dole.“ v zemi. Dá groš purkrabí a písaři druhý a to nemá“ býti" 130. Také spolkové a“ dánie neb stupkové' nemají voláni býti než na plném súdě panskémi. O póhonu právo, když 131. Také právo jest, když by kto koho pohonil“ a naň žalobu vložil by kto koho a páni na súdě seděli a páni slyšěli póhonné věci a řečník provolal, má-li pohnal a ža- kto žalobu provésti“, aby žaloval. A jestliže by zatajil“, tehdy sě pánóm lobu zatajil znamenaj zdá, že by jeho žalobu měli vymazati, neb jest ji na zmatek zádržal' 1. etc. Když by 132. Také právo jest, když by kto své ženě věnoval v milostivé kto své ženě zástavě na dvú vesniciech“ summu jmenovitú, jakož ve dskách kladeno věnoval v milostivé zá- stavě, zna- menaj etc. O spolciech praví. 129. a) ,Purkrabie pražský posel. B II. — b) ,Posel purkrabie“ B II. —6) ,sám“ b IIp 2. — d) ,listu“ B, B I1, b III4. — e) ,dáti' B. — †) ,závada' A,; vzávada [sic!j A1;,zdávna BI,;,za dávna“ B 11.— 6) ,má“ [sicl] B, BI,. — “) ,a — býti chybí b IIII. 1) Srov. pozn. při čl. 4. a Řád u desk (Cod. jur. Boh. II, 2. 205). 130. ") ,o' B. — b) [sicl] A, A„ ,sstupové“ B I2. 1) Ondřej reprodukuje obecný nález ze dne 15. května 1383, zapsaný v deskách zems. Prokopových S, 19: , Item invenerunt pro jure, quod unio seu spolek non potest fieri alibi nisi coram domino rege de ipsius consensu, vel coram dominis baronibus. Sed nullo foro potest esse aliqua unio' (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 479). Rozdíl mezi tímto nálezem a textem Ondřejovým je zřejmý. Srov. k tomu Kalousek, O staro- českém právu dědic. (1894) 29, Kadlec, Rodinný nedíl (1898) 98, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 204. Provolací řízení se pokusila zavést už Majestas Carolina (vyd. Palackého v AČ. III. 165) čl. CVII. Viz i „Nálezové“ (vyd. v Právníku I. (1861) 329, kdež však chybné datování 1483, místo 13831. Nález a usta- novení o tomto řízení reprodukovalo Zems. zřízení Vladislavské r. 1500 čl. 500. (AČ. V. 240) a patrně s poukazem na citaci Ondřejovu mluví o něm i Všehrd VI. 14. § 2: „Z té příčiny za starých vždycky se volávalo na spolky, dokudž páni na súdě seděli“. Pro tuto otázku je také důležitý nález z 2. října 1383, zapsaný v deskách zemských Prokopových U, 13 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 480). Srov. pozn. u Ondřejových čl. 9. a 59. a úvod str. 60. 131. ") ,pohnal“ B In 2, b IIn 2 3, b III4. — b) ,kto žalovati b II1 2. — c) ,ža- lovali“ B 12 — d) ,zatajili BI,; ,ztratil“ B 11. — e) *interpol: vedlé starého práva" b II1 2 3. — t) ,zdržal' a; ,zatajil' b I3; ,zatajil neb zadržal' b II1 2. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 198 a úvod str. 71. 132. ") ,vesnicéch' B, B II.
Strana 173
Článek 132.—134. 173 bude. A když by sě na tú dvú vsí nedostalo, ale na třětie, jakož ve dskách záležíb, aby mohla sáhnútil, a tak jí dsky svědčily. A když by ta paní ovdověla a věno to obdržala a potom mužě druhého pojala s tiem věnem, tehdy když by jie dědic anebo jiný, kterýž by právo k tomu“ zboží měl, ješto ona věno má, tú dvú vesnicí sstúpil“ jie anebo jejiemu muži aneb tomu, ktož by ot nie poslán byl aneb od jejieho muže a oni to přijeli od toho držitele“, nemají potom dále sahati na třětí ves. To jest panský nálezl. 133. Když by kto koho pohnal k zemským' dskám a ten pohnaný poručníka sobě učinil dskami a poručníki jej položil nemocna a potom pohnaný přišel přěd úřědníky pražské téhož dne i pravil: Páni úřěd- níci, teď stojím k svému právu proti póvodu“, tu úřědníci podali toho na pány, má-li ten pohnaný svú při tiem ztratiti, ponidž jest jej poručník činil nemocna a ten téhož dne přišěl přěd úřědníky zdráv jsa: tehdy páni nalezli, ponidž jest zmatkóva hledal pohnaný, že jest svú při ztratil. 134. Také páni pravie, že jsú svobodní páni, že mohú z svých nálezóv stalých a v zemské dsky zapsalých“, mohú jich přičiniti i ujieti jakožto svobodní páni. A také tak pravie, že nemají psaných práv jmieti, aby sě nezpravovali lidé po jich náleziech“. Než dnes jednomu podlé líčenie jeho pře k zisku naleznú jemu a o túž při jinému, ktož svú při a nerozomnějě“ povie a ne tak řádně podlé řěči líčenie své, za ztracenu“ jemu naleznú 1. Když kto poručníka učiní v póhonu.“ Kterak sú páni svo- bodni a co mohú z svých nále- zóv učiniti etc. 132. b) ,jakož — záležie“ chybí b II1 2. — c) *interpol: ,věnu a BI1. — d) B, BIna bIII.: ,v tú dvú vesnicí vstúpil“ A. — e) a to držali' BI1- 1) Srov. Kapras, Manželské právo majetkové (1908) 39, Kozáková, Práv. po- stavení ženy (1926) 27 a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 183. 133. 4) „Když by pohnaného poručník položil nemocna'. B I2, B II, b III 2, b III1. — b) ,panským' BI1. — c) ,tedt“ B. — d) ,zmatku“ B. 1) Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII, 1928) 380. — 2) Srov. pozn. při čl. 60. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 198, jakož i úvod k tomuto vydání str. 71. 134. ") ,zapsaných' BIn 2, BII, b II„2, b III1 2. — b) ,mají“ [sicl] b II,; *inter- pol: lidé ižádní“ b III 2. — c) „nálezu“ b III1 2. — d) „nerozumně“ B, BI1 — 6) ,za ztraceno' A1 2; ztraceno' B, B 1,, b III1 4; ,ztracené“ B 11. — t) ,zatraceno‘ A; Neb i dnes jednomu naleznú a jinému o túž při nerozumným líčením za ztracenie jemu naleznú. A tak jsú tato práva od mnohých tajna a skryta, neb jich nemají jedné sami úředníci a jiní nic . b II„ 2;,Než dnes jednomu podlé líčenie jeho pře k zisku na- leznú, jemu a jinému, a tu při nerozumným líčením za ztracenu jemu naleznú“. bII3. 1) Regest relační listiny tohoto nálezu, jehož datum lze určiti jen přibližně léty 1402—1412, uvádí Registrum desíti truhlic z r. 1466, fol. 155 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze sig. V C 2): �Od dávných časuov tak se nalézá, že jsú páni čeští tak svobodni, že by k svým nálezuom ve dsky zemské zapsaným jako svobodní páni
Článek 132.—134. 173 bude. A když by sě na tú dvú vsí nedostalo, ale na třětie, jakož ve dskách záležíb, aby mohla sáhnútil, a tak jí dsky svědčily. A když by ta paní ovdověla a věno to obdržala a potom mužě druhého pojala s tiem věnem, tehdy když by jie dědic anebo jiný, kterýž by právo k tomu“ zboží měl, ješto ona věno má, tú dvú vesnicí sstúpil“ jie anebo jejiemu muži aneb tomu, ktož by ot nie poslán byl aneb od jejieho muže a oni to přijeli od toho držitele“, nemají potom dále sahati na třětí ves. To jest panský nálezl. 133. Když by kto koho pohnal k zemským' dskám a ten pohnaný poručníka sobě učinil dskami a poručníki jej položil nemocna a potom pohnaný přišel přěd úřědníky pražské téhož dne i pravil: Páni úřěd- níci, teď stojím k svému právu proti póvodu“, tu úřědníci podali toho na pány, má-li ten pohnaný svú při tiem ztratiti, ponidž jest jej poručník činil nemocna a ten téhož dne přišěl přěd úřědníky zdráv jsa: tehdy páni nalezli, ponidž jest zmatkóva hledal pohnaný, že jest svú při ztratil. 134. Také páni pravie, že jsú svobodní páni, že mohú z svých nálezóv stalých a v zemské dsky zapsalých“, mohú jich přičiniti i ujieti jakožto svobodní páni. A také tak pravie, že nemají psaných práv jmieti, aby sě nezpravovali lidé po jich náleziech“. Než dnes jednomu podlé líčenie jeho pře k zisku naleznú jemu a o túž při jinému, ktož svú při a nerozomnějě“ povie a ne tak řádně podlé řěči líčenie své, za ztracenu“ jemu naleznú 1. Když kto poručníka učiní v póhonu.“ Kterak sú páni svo- bodni a co mohú z svých nále- zóv učiniti etc. 132. b) ,jakož — záležie“ chybí b II1 2. — c) *interpol: ,věnu a BI1. — d) B, BIna bIII.: ,v tú dvú vesnicí vstúpil“ A. — e) a to držali' BI1- 1) Srov. Kapras, Manželské právo majetkové (1908) 39, Kozáková, Práv. po- stavení ženy (1926) 27 a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 183. 133. 4) „Když by pohnaného poručník položil nemocna'. B I2, B II, b III 2, b III1. — b) ,panským' BI1. — c) ,tedt“ B. — d) ,zmatku“ B. 1) Srov. Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. XXVIII, 1928) 380. — 2) Srov. pozn. při čl. 60. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 198, jakož i úvod k tomuto vydání str. 71. 134. ") ,zapsaných' BIn 2, BII, b II„2, b III1 2. — b) ,mají“ [sicl] b II,; *inter- pol: lidé ižádní“ b III 2. — c) „nálezu“ b III1 2. — d) „nerozumně“ B, BI1 — 6) ,za ztraceno' A1 2; ztraceno' B, B 1,, b III1 4; ,ztracené“ B 11. — t) ,zatraceno‘ A; Neb i dnes jednomu naleznú a jinému o túž při nerozumným líčením za ztracenie jemu naleznú. A tak jsú tato práva od mnohých tajna a skryta, neb jich nemají jedné sami úředníci a jiní nic . b II„ 2;,Než dnes jednomu podlé líčenie jeho pře k zisku na- leznú, jemu a jinému, a tu při nerozumným líčením za ztracenu jemu naleznú“. bII3. 1) Regest relační listiny tohoto nálezu, jehož datum lze určiti jen přibližně léty 1402—1412, uvádí Registrum desíti truhlic z r. 1466, fol. 155 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze sig. V C 2): �Od dávných časuov tak se nalézá, že jsú páni čeští tak svobodni, že by k svým nálezuom ve dsky zemské zapsaným jako svobodní páni
Strana 174
174 Článek 135.—136. Když by 135. Také právo jest, když by komu dali výpis“ z desk zemských a komu dali při tom výpisu, jakož ti výpisové bývají, ješto větší úřědníci kazují dáti, výpisk z úřědničie pečeti nebylo, jakož dsky svědčie, anebo sě stane bez vyšších úřěd- desk zem- níkóv vuole, a ten výpis neměl úřědničie pečeti při sobě, a potom ten výpis ských a nesrovnal sě se dskami, když by byly dsky otevřěny“ a byl ten výpis bez pečeti při něm nebylo pečeti: nemělo by proto písaři k hrdlu jíti, neb jest karta“, ale má o to“ tresktán býti. Pakli by při tom úřědničie pečeť byla a nesrovnal sě ten výpis se dskami, když by byly dsky otevřěny, tehdy by písaři k hrdlu šlol. 136. Když by na koho přišlo ubrmanstvie“ a jedna strana“ stála na druhé straně právo“ a dovedla“ toho řádem zemským a pak zapsali mocně na ubrmany dskami, jakož toho řád jest, a druhá strana, točíž na které jest právo ustané“, chtěla toho právem otbyti“ podlé líčenie svého', což by jie ta strana dala vinu, ješto jest ustála právo“, panské jest naučenie: že nemóž právem toho ta strana odbyti“, než neboli dosti učiniti té straně, jakož jest právo sstála; anebo ubrmanové vraťte" zasě strany ku právu jich bez pohoršenie práv jich. Když by na koho přišlo ubrman- stvie etc". 134. [pokr. pozn. 1):] přičiniti i jíti mohli. A že se nemají psanými nálezy spravovati, než s jednostejnú pří vedlé líčení za získání i zase druhému za prohrání odsúditi“. Relační listina byla uložena v 5. truhlici v 6. pytli. K tomu i ze zprávy stavovské komise o svobodách zems. z 2. října 1466 (vyd. AČ. V. 363), kdež znění shodné. Srov. pozn. při Ondřejově čl. 80. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně V. 1927) 170, jakož i úvod k tomuto vydání str. 18. — d) 135. ") ,vajpis“ b IIII. — b) ,otevříny' B I2. — 6) *interpol: ,bez pečeti b II12.3. ,proto“ B 11 b II1 2. — 6) ,srovnal' [sicl] b II1. 1) Regest relační listiny tohoto nálezu, jehož datum lze určiti jen přibližně léty 1402—1412, k deskám zems. uvádí Registrum desíti truhlic z r. 1466 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze sig. V C 2.) fol. 16a: Byl-li by kdy komu bez pečeti dán a nesrovnal se potom s dskami, proto nebuď k hrdlu písaři hledíno. Než dál-li by se kdy vejpis s pečetí a potom se nesrovnal se dskami, tu by písaři k hrdlu šlo“. Tato listina podle uvedeného registra byla uchována v 5. truhlici v 6. pytli. Shodným regestem uvádí ji i zpráva stavovské komise o svobodách zemských z 2. října 1466 (vyd. AČ. V. 364), Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 176 a 179, jakož i úvod k tomuto vydání str. 33 pozn. 47, str. 54 a 56. 136. “), Když by na koho přišlo ubrmanstvie o právo [BII] stalé“. b II2; O právu stalém a obdrženém právem zemským b 12. — b) *interpol: ,o právo stalé“ B II. — c) *interpol: ,o právo stalé“ b III 2. — d) *interpol: stané“ b II1 2. — 6) ,odvedla BI1 b 13. — †) ,toho právo jest a řád' B12. — 8) ,ustáno' BI„, bI3; „stané“ b I,; straně“ BI, — h),chtěla — otbyti“ chybí B I1. — i) své pře' B I1. — k) ,práva b II2, b IIII. — 1) ,dobyti' A, BIn 2;*interpol: ,právem' b II1 2. — m) ,ukratte' [sic!] B I1. 1) Viz k tomu Officium circa tabulas terre čl. 153: ,Arbiter in omni parte litis potest restituere partes ad jus in puncto, in quo eos abduxit; nisi excipiatur, quod non potest restituere. Ubrman ve všech stranách súdu móž strany ku právu navrátiti s tiem, na němž jest ostal, a o to jich smluviti nemohl; leč by to vymluveno bylo, že by jich zase ku právu neměl podati'. Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 204 a zejm. pozn. 99 tamtéž, jakož i úvod k tomuto vydání str. 76.
174 Článek 135.—136. Když by 135. Také právo jest, když by komu dali výpis“ z desk zemských a komu dali při tom výpisu, jakož ti výpisové bývají, ješto větší úřědníci kazují dáti, výpisk z úřědničie pečeti nebylo, jakož dsky svědčie, anebo sě stane bez vyšších úřěd- desk zem- níkóv vuole, a ten výpis neměl úřědničie pečeti při sobě, a potom ten výpis ských a nesrovnal sě se dskami, když by byly dsky otevřěny“ a byl ten výpis bez pečeti při něm nebylo pečeti: nemělo by proto písaři k hrdlu jíti, neb jest karta“, ale má o to“ tresktán býti. Pakli by při tom úřědničie pečeť byla a nesrovnal sě ten výpis se dskami, když by byly dsky otevřěny, tehdy by písaři k hrdlu šlol. 136. Když by na koho přišlo ubrmanstvie“ a jedna strana“ stála na druhé straně právo“ a dovedla“ toho řádem zemským a pak zapsali mocně na ubrmany dskami, jakož toho řád jest, a druhá strana, točíž na které jest právo ustané“, chtěla toho právem otbyti“ podlé líčenie svého', což by jie ta strana dala vinu, ješto jest ustála právo“, panské jest naučenie: že nemóž právem toho ta strana odbyti“, než neboli dosti učiniti té straně, jakož jest právo sstála; anebo ubrmanové vraťte" zasě strany ku právu jich bez pohoršenie práv jich. Když by na koho přišlo ubrman- stvie etc". 134. [pokr. pozn. 1):] přičiniti i jíti mohli. A že se nemají psanými nálezy spravovati, než s jednostejnú pří vedlé líčení za získání i zase druhému za prohrání odsúditi“. Relační listina byla uložena v 5. truhlici v 6. pytli. K tomu i ze zprávy stavovské komise o svobodách zems. z 2. října 1466 (vyd. AČ. V. 363), kdež znění shodné. Srov. pozn. při Ondřejově čl. 80. a Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně V. 1927) 170, jakož i úvod k tomuto vydání str. 18. — d) 135. ") ,vajpis“ b IIII. — b) ,otevříny' B I2. — 6) *interpol: ,bez pečeti b II12.3. ,proto“ B 11 b II1 2. — 6) ,srovnal' [sicl] b II1. 1) Regest relační listiny tohoto nálezu, jehož datum lze určiti jen přibližně léty 1402—1412, k deskám zems. uvádí Registrum desíti truhlic z r. 1466 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze sig. V C 2.) fol. 16a: Byl-li by kdy komu bez pečeti dán a nesrovnal se potom s dskami, proto nebuď k hrdlu písaři hledíno. Než dál-li by se kdy vejpis s pečetí a potom se nesrovnal se dskami, tu by písaři k hrdlu šlo“. Tato listina podle uvedeného registra byla uchována v 5. truhlici v 6. pytli. Shodným regestem uvádí ji i zpráva stavovské komise o svobodách zemských z 2. října 1466 (vyd. AČ. V. 364), Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 176 a 179, jakož i úvod k tomuto vydání str. 33 pozn. 47, str. 54 a 56. 136. “), Když by na koho přišlo ubrmanstvie o právo [BII] stalé“. b II2; O právu stalém a obdrženém právem zemským b 12. — b) *interpol: ,o právo stalé“ B II. — c) *interpol: ,o právo stalé“ b III 2. — d) *interpol: stané“ b II1 2. — 6) ,odvedla BI1 b 13. — †) ,toho právo jest a řád' B12. — 8) ,ustáno' BI„, bI3; „stané“ b I,; straně“ BI, — h),chtěla — otbyti“ chybí B I1. — i) své pře' B I1. — k) ,práva b II2, b IIII. — 1) ,dobyti' A, BIn 2;*interpol: ,právem' b II1 2. — m) ,ukratte' [sic!] B I1. 1) Viz k tomu Officium circa tabulas terre čl. 153: ,Arbiter in omni parte litis potest restituere partes ad jus in puncto, in quo eos abduxit; nisi excipiatur, quod non potest restituere. Ubrman ve všech stranách súdu móž strany ku právu navrátiti s tiem, na němž jest ostal, a o to jich smluviti nemohl; leč by to vymluveno bylo, že by jich zase ku právu neměl podati'. Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 204 a zejm. pozn. 99 tamtéž, jakož i úvod k tomuto vydání str. 76.
Strana 175
Článek 137.—138. 175 137. Také jest potaz panský, jakož jest od stara dávna bylo, že Když by b král chtěl králova milost má pro takú věc sáhnúti s purkrabí pražským a svými“ na kterého úřědníky, s městy a s kláštery napřěd, a bylo-li by, že by tomu nic ne- zhúbci mohli učiniti, má povolati pánóv a popravcí toho kraje, v kterémž sě země české taká věc děje, aby jeho milosti pomohli. Pakli by ti všichni“ nemohli aneb na tomu nic učiniti, ale mají povolati na jiné pany i na obecl; a ti všichni zloděje etc. mají jemu“ pomoci, ale má jim králova milost za poraženú škodu státi a ztravu dáti, jakož od stara dávna bylo2. 138. Také když by kto komu“ zapsal třěm neb čtyřěm a tak svědčil zápis, dluh jmenovitý, jakožto v zápisných knihách svědčí, aby sě mohl s jedniem komorníkem uvázati v svém dluze a ty prodati, zastaviti', směniti, učiniti s tiem jako svým“ vlastním. A když by jeden propustil z těch tří, aby to mocno“ bylo, jako by všichni propustilit. Pak když by sě jeden z těch tří s komorníkem uvázal dřieve“ propuštenie zápisu“ a tito potom propustili po uvázání tohoto, tehdy jest panský nález: že jsú tito nemohli propustiti jeho dielu“, neb sě jest prvé uvázal v svém dluzěl. Viny úřěd- 139. O vinách úřědničích jestiť toto právo: když úřědníci chtie své ničie etc. viny bráti, mají na své roky přěd zemany“ volati?, aby sě každý o viny O zápisu, když by kto komu za- psal dluh jmenovitý. 137. “) „Když by králova milost chtěl na kterého zhúbce sáhnúti. b II1 2; „Král má sáhnúti s purkrabím b I2. — b) ,s svými B, b 1, 3 b II„ 2 b IIII. — 6) po- pravce“ B. — d) ,všicni B I1. — 6) jeho milosti b II„ 2. — t) ,za poražené škody“ BI1- 1) Srov. Vacek, Sociální dějiny (1905) 242. — 2) Regest relační listiny tohoto nálezu, jehož datum lze stanoviti pouze přibližně (1402—1412), k deskám zemským uvádí Registrum desíti truhlic z r. 1466 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze VC 2) fol. 15b, 16a: ,To jest bylo zdávna a snad (!) i nález toho jest panský, že král néprve s purkrabí pražským a úředníky, s městy a s kláštery na takového sáhnúti má. Pakli by na tom málo, ale provolaje na popravci toho kraje. Pakli i to málo bylo, tehdy na jiné pány i na obec a tím pak má za poražené škody státi“. Z tohoto regestu je jasno, že už nebyl znám nález a také ovšem jeho doba, ač srovnáním s textem Ondřejovým je nesporno, že tu nález byl, není však možno vyloučiti, že nález pocházel po případě i z doby před r. 1402. Listina podle zmíněného Registra byla uložena v 5. truhlici v 6. pytli. Srov. i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 187. O dalším vývoji stíhání srov. Všehrd II. 21 § 11., kdež se odvolává na případ Koldy Náchodského a na zápis v deskách zems. Památných A, 15 z 12. května 1456 (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. III, 2. 14), Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 31 pozn. 2, 63 pozn. 21, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 197 a Rauscher, O krádeži (1929) 25. 138. ) ,kdyby k tomu“ b Ig. — b) ,dluzě“ An 2, a1 B, bIII.; ,na svém dluhu neb dluzě“ b III2. — 6) *interpol: ,zapsati b II1 2 3. — d) ,s svým' B In 2, BII, b III, b IIII — 6) ,mocně B. — t) ,všecky propustil b IIII. — 8) ,dřéve“ B. — h) ,z zápisu BII. — i) ,titi' b II1. — k) ,dlúho jeho' b I3. 1) Srov. Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 31 pozn. 2, Kapras, Zástavní právo (1903) str. 60 a úvod k tomuto vydání str. 70 pozn. 211. 139. 4) ,přěd pány“ B I1; ,přední a1. — b) ,voliti b III„ 2.
Článek 137.—138. 175 137. Také jest potaz panský, jakož jest od stara dávna bylo, že Když by b král chtěl králova milost má pro takú věc sáhnúti s purkrabí pražským a svými“ na kterého úřědníky, s městy a s kláštery napřěd, a bylo-li by, že by tomu nic ne- zhúbci mohli učiniti, má povolati pánóv a popravcí toho kraje, v kterémž sě země české taká věc děje, aby jeho milosti pomohli. Pakli by ti všichni“ nemohli aneb na tomu nic učiniti, ale mají povolati na jiné pany i na obecl; a ti všichni zloděje etc. mají jemu“ pomoci, ale má jim králova milost za poraženú škodu státi a ztravu dáti, jakož od stara dávna bylo2. 138. Také když by kto komu“ zapsal třěm neb čtyřěm a tak svědčil zápis, dluh jmenovitý, jakožto v zápisných knihách svědčí, aby sě mohl s jedniem komorníkem uvázati v svém dluze a ty prodati, zastaviti', směniti, učiniti s tiem jako svým“ vlastním. A když by jeden propustil z těch tří, aby to mocno“ bylo, jako by všichni propustilit. Pak když by sě jeden z těch tří s komorníkem uvázal dřieve“ propuštenie zápisu“ a tito potom propustili po uvázání tohoto, tehdy jest panský nález: že jsú tito nemohli propustiti jeho dielu“, neb sě jest prvé uvázal v svém dluzěl. Viny úřěd- 139. O vinách úřědničích jestiť toto právo: když úřědníci chtie své ničie etc. viny bráti, mají na své roky přěd zemany“ volati?, aby sě každý o viny O zápisu, když by kto komu za- psal dluh jmenovitý. 137. “) „Když by králova milost chtěl na kterého zhúbce sáhnúti. b II1 2; „Král má sáhnúti s purkrabím b I2. — b) ,s svými B, b 1, 3 b II„ 2 b IIII. — 6) po- pravce“ B. — d) ,všicni B I1. — 6) jeho milosti b II„ 2. — t) ,za poražené škody“ BI1- 1) Srov. Vacek, Sociální dějiny (1905) 242. — 2) Regest relační listiny tohoto nálezu, jehož datum lze stanoviti pouze přibližně (1402—1412), k deskám zemským uvádí Registrum desíti truhlic z r. 1466 (rkp. knihovny Nár. musea v Praze VC 2) fol. 15b, 16a: ,To jest bylo zdávna a snad (!) i nález toho jest panský, že král néprve s purkrabí pražským a úředníky, s městy a s kláštery na takového sáhnúti má. Pakli by na tom málo, ale provolaje na popravci toho kraje. Pakli i to málo bylo, tehdy na jiné pány i na obec a tím pak má za poražené škody státi“. Z tohoto regestu je jasno, že už nebyl znám nález a také ovšem jeho doba, ač srovnáním s textem Ondřejovým je nesporno, že tu nález byl, není však možno vyloučiti, že nález pocházel po případě i z doby před r. 1402. Listina podle zmíněného Registra byla uložena v 5. truhlici v 6. pytli. Srov. i Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 187. O dalším vývoji stíhání srov. Všehrd II. 21 § 11., kdež se odvolává na případ Koldy Náchodského a na zápis v deskách zems. Památných A, 15 z 12. května 1456 (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. III, 2. 14), Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 31 pozn. 2, 63 pozn. 21, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 197 a Rauscher, O krádeži (1929) 25. 138. ) ,kdyby k tomu“ b Ig. — b) ,dluzě“ An 2, a1 B, bIII.; ,na svém dluhu neb dluzě“ b III2. — 6) *interpol: ,zapsati b II1 2 3. — d) ,s svým' B In 2, BII, b III, b IIII — 6) ,mocně B. — t) ,všecky propustil b IIII. — 8) ,dřéve“ B. — h) ,z zápisu BII. — i) ,titi' b II1. — k) ,dlúho jeho' b I3. 1) Srov. Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 31 pozn. 2, Kapras, Zástavní právo (1903) str. 60 a úvod k tomuto vydání str. 70 pozn. 211. 139. 4) ,přěd pány“ B I1; ,přední a1. — b) ,voliti b III„ 2.
Strana 176
176 Článek 139.—141. smluvil“, že chtie na ty“, kteříž by sě nesmluvili, poslati. A když to učinie, tehda tepruv“ po druhých rociech majíť poslati s výpisem vin na každého zemenína“ a ty viny mají bráti dobrotivě a se ztravú, když jsú sě toho dopustili. A nemají jich brániti, doňavadž s stranú sě viny nesmluvie neb doňavadž roci neprojdú, leč by bylo nedohončie“, toho mohú popra- viti po provolání, ale do provolánie nic. Opět obláště na jednoho' ne- mohú poslati, leč na vešken kraj, ale vždy po provolánie“, leč by sě páni větší o koho smluvili a kázali jieti menšími. 140. Z toho všickni otbojníci neb othončie práva jsú vyňati, když otboj bude ukázán na koho a on jsa pohnán, roky zmešká, móž naň ihned beze všěho volánie saženo“ býti i k sboží, i k hrdlu. Pakli by ranil neb zabil komorníka neb“ úřědníka“, ihned má k němu i bez“ póhonu k hrdlu i k sboží jeho saženoť býtil. Znamenaj, co má z vin 141. A co má z vin“ bráno býti? Pravím“, jakž póhon jest: jestli bráno býti, ze škod, právo jest úřada pražského tolikéž jako strana a to jest, ač právo právo podlé bude stané neb dovedené“. Pakli strana práva nevede, úřad sám vésti milosti, jakož nalez-nemóže“, než podlé milosti k své vuoli vinu vezmi“, jakož póhon, málo neš psáno, neb mnoho, ale vždy v nedovedeném' póhonu méně než v dovedeném“. Když by otboj na koho byl ukázán.« 139. 6) ,umluvil‘ a2. — d) *interpol: ,poslati' B I1; *interpol: �voliti' b IIII. e) ,teprov' [sicl] B. — t) ,poslati — mají chybí BI1 b IIII. — 8) ,zejména" B, BI1. — h) ,nedohonče a, b IIn 2 ab III,; na odhončě“ BI1; „nedochodčě b IIII. i) „nejednoho“ a11. — k) ,pro povoláni A, b III1 4. — 1) Viz u Všehrda VII. 31. § 1: „Viny za starých (jakož se to po dskách a zvláště póhonných shledává)...' Srov. též Constitutio officialium terrae III. čís. 1. (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 353) a dále poznámky při Ondřejových článcích 2., 8., 112., 116. a Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 219, Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 31 pozn. 2, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 226, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. Viz také text čl. 141. 140. a) Viny úředničí.a2; ,O škodě na mírné cestě, komuž sě stane“. b I2. — b) ,othánče a, s; odhonče b III1, 3. — c) „sěženo' B I1; ,seženo' b II1 2. — d) chybí B1, b IIII. — é) chybí B I1. — †) ,sěženo' BI1; ,seženo“ b II1 2. 1) Srov. čl. 139. a poznámku tamtéž. Na tento text Ondřejův odkazuje Všehrd VII. 26. § 3: „... Staří tak pravie, jakož se to i v starých spisiech nalézá, že ktož odboj učiní, že jest statek ztratil podlé práva jako jiný zkázce a rušitel práva a všeho dobrého obecnieho zemského“. Stejně tak VIII. 26. § 1: ,... A podlé práv starých takový by měl statek ztratiti a z země vypověděn býti jako ten, kterýž jest právu otpierati směl“. Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 219, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 61. 141. “) ,z viny“ B I1. — b) ,právem a, s. — c) ,duovodné' A1, b III1; ,dóvodné“ A,, b III2. — d) ,móže a1. — 6) ,vezmú“ A, — t) ,nevedeném' BII; „nedóvodném" b III4. — 8) ,dóvodném' A1; ,nežli kde vedeném' b III1.
176 Článek 139.—141. smluvil“, že chtie na ty“, kteříž by sě nesmluvili, poslati. A když to učinie, tehda tepruv“ po druhých rociech majíť poslati s výpisem vin na každého zemenína“ a ty viny mají bráti dobrotivě a se ztravú, když jsú sě toho dopustili. A nemají jich brániti, doňavadž s stranú sě viny nesmluvie neb doňavadž roci neprojdú, leč by bylo nedohončie“, toho mohú popra- viti po provolání, ale do provolánie nic. Opět obláště na jednoho' ne- mohú poslati, leč na vešken kraj, ale vždy po provolánie“, leč by sě páni větší o koho smluvili a kázali jieti menšími. 140. Z toho všickni otbojníci neb othončie práva jsú vyňati, když otboj bude ukázán na koho a on jsa pohnán, roky zmešká, móž naň ihned beze všěho volánie saženo“ býti i k sboží, i k hrdlu. Pakli by ranil neb zabil komorníka neb“ úřědníka“, ihned má k němu i bez“ póhonu k hrdlu i k sboží jeho saženoť býtil. Znamenaj, co má z vin 141. A co má z vin“ bráno býti? Pravím“, jakž póhon jest: jestli bráno býti, ze škod, právo jest úřada pražského tolikéž jako strana a to jest, ač právo právo podlé bude stané neb dovedené“. Pakli strana práva nevede, úřad sám vésti milosti, jakož nalez-nemóže“, než podlé milosti k své vuoli vinu vezmi“, jakož póhon, málo neš psáno, neb mnoho, ale vždy v nedovedeném' póhonu méně než v dovedeném“. Když by otboj na koho byl ukázán.« 139. 6) ,umluvil‘ a2. — d) *interpol: ,poslati' B I1; *interpol: �voliti' b IIII. e) ,teprov' [sicl] B. — t) ,poslati — mají chybí BI1 b IIII. — 8) ,zejména" B, BI1. — h) ,nedohonče a, b IIn 2 ab III,; na odhončě“ BI1; „nedochodčě b IIII. i) „nejednoho“ a11. — k) ,pro povoláni A, b III1 4. — 1) Viz u Všehrda VII. 31. § 1: „Viny za starých (jakož se to po dskách a zvláště póhonných shledává)...' Srov. též Constitutio officialium terrae III. čís. 1. (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 353) a dále poznámky při Ondřejových článcích 2., 8., 112., 116. a Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 219, Rieger, Zřízení krajské I. (1894) 31 pozn. 2, Vacek, Sociál. dějiny (1905) 226, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. Viz také text čl. 141. 140. a) Viny úředničí.a2; ,O škodě na mírné cestě, komuž sě stane“. b I2. — b) ,othánče a, s; odhonče b III1, 3. — c) „sěženo' B I1; ,seženo' b II1 2. — d) chybí B1, b IIII. — é) chybí B I1. — †) ,sěženo' BI1; ,seženo“ b II1 2. 1) Srov. čl. 139. a poznámku tamtéž. Na tento text Ondřejův odkazuje Všehrd VII. 26. § 3: „... Staří tak pravie, jakož se to i v starých spisiech nalézá, že ktož odboj učiní, že jest statek ztratil podlé práva jako jiný zkázce a rušitel práva a všeho dobrého obecnieho zemského“. Stejně tak VIII. 26. § 1: ,... A podlé práv starých takový by měl statek ztratiti a z země vypověděn býti jako ten, kterýž jest právu otpierati směl“. Srov. Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 219, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 61. 141. “) ,z viny“ B I1. — b) ,právem a, s. — c) ,duovodné' A1, b III1; ,dóvodné“ A,, b III2. — d) ,móže a1. — 6) ,vezmú“ A, — t) ,nevedeném' BII; „nedóvodném" b III4. — 8) ,dóvodném' A1; ,nežli kde vedeném' b III1.
Strana 177
Článek 141.—144. 177 Pakli jest z dluhu, z* dědin kterých koli, buď věno neb dědictvie neb zástava neb základ, nemá viece býti než pět věrdunkóv a vždy s milostí“. A když bránie vin jde s škodú", kterúž by úrazem' neb othonem" neb nedáním“ bráti° úřad vzal, buď na koních neb na odění, na ranách neb na dlení stravy, má ten mimo vinu s škodú dáti úřadu a stravu tiem větší. 142. Co má stravy býti? Tolikéž, jako viny podlé póhonu“, leč by kterú hrdostí viece sě viny dopustil. A k tomu vždy buď milostiv“ 143. V dovedených práviech“, když strana nevede, také úřad vésti nemá, leč by šlo úkladem takým, že by sě kromě desk straně smluvile“, ale“ pro utrpenie přěd dsky nepřišly a to bylo súsědóm zemanóm známo. A proto vinám léta úřědním' neprochodiel, aby mohli popravitil, když chtiec“, kromě když by vinú dědinu v jinú ruku otlúčil a ten v druhé" ruce' léta zemská“ prodržal, již by' v tom běhu úřad svú vinu ztratil skrze své obmeškánie, neb“ každý jedno svých" zprávec podlé desk do let požívá a nic dále“ a nevinný za vinu cizí nemá trpěti'. 144. Proč jsú viny“ nalezeny od starých pánóv? Pro strach ztráty, aby vidělo, i ktož pohoní, i ktož sě póhonu dopustí, že právo žádá jich klidu a na zisk nic netbá. Než nechtie-li pro pokoj a pro ctnost sebe nechati, ale asponě pro strach ztráty. Neb úřědníci o to“ práci nesúcě“, darmo O stravě etc. O práviech dovede- ných. Proč jsú viny nale- zeny, slyšiž. 141. k) chybí b III 2. — i) ,z milosti B. — k) škoda“ b I,; o škodu BI1; škodú“ B I,; „ke škodě“ B. — b) ,uražen“ B; ,úřadem' B II, b IIII. — m) ,odhádáním“ b IIII. — ") ,netbániem' B I1.— o) chybí B11. — P) ,škodu“ a2 1n, b13 bIIn 2 bIII1 2. 1) Srov. poznámku při čl. 139. i text čl. 139. Kromě toho Markov, Příspěvky ke kritice kn. Rožmberské (Sbor. v. práv. 28, 1928) 258 pozn. 21 a úvod k tomuto vydání str. 77. 142. ") podlé póhona“ B I. — b) ,většie“ BII, b II, 2; chybí B I2. — c) ,mi- lost‘ b III2. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. 143. “) „O dovedených práviech“ BI1 bI3, bIII2; ,O duovodných právech“ b III,; V — práviech' chybí B I2. — b) ,s úkladem B I2. — 6) [siolj A, A1 2. — �), a‘b II12. — 6) ,úřední b I.; úředničie“ B I1. — t) ,neprocházějí B I1. — 6) ,chtie“ B II, b II123. — h) jiné“ b IIII. — i) ,ruce a1. — k) ,zmeškaná“ B I1. — 1) chybí B. — m) ,než“ BI. — ") ,do svých“ B II, b II1 2 3. — °) ,zprávcí B, b II1 2. — P) ,déle“ B. 1) Srov. Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 31 pozn. 2. — 2) Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 226 a Čáda, Ceské právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI, 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. 144. a) ,Proto jsú viny“ B I1; Viny jsú“ a 2 s. — b) věděl“ B, BI„ b III 2 s b III,; viděli' a, s. — c) ,proto' B II, b II1 2. s. — d) ,nesú B II. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 12
Článek 141.—144. 177 Pakli jest z dluhu, z* dědin kterých koli, buď věno neb dědictvie neb zástava neb základ, nemá viece býti než pět věrdunkóv a vždy s milostí“. A když bránie vin jde s škodú", kterúž by úrazem' neb othonem" neb nedáním“ bráti° úřad vzal, buď na koních neb na odění, na ranách neb na dlení stravy, má ten mimo vinu s škodú dáti úřadu a stravu tiem větší. 142. Co má stravy býti? Tolikéž, jako viny podlé póhonu“, leč by kterú hrdostí viece sě viny dopustil. A k tomu vždy buď milostiv“ 143. V dovedených práviech“, když strana nevede, také úřad vésti nemá, leč by šlo úkladem takým, že by sě kromě desk straně smluvile“, ale“ pro utrpenie přěd dsky nepřišly a to bylo súsědóm zemanóm známo. A proto vinám léta úřědním' neprochodiel, aby mohli popravitil, když chtiec“, kromě když by vinú dědinu v jinú ruku otlúčil a ten v druhé" ruce' léta zemská“ prodržal, již by' v tom běhu úřad svú vinu ztratil skrze své obmeškánie, neb“ každý jedno svých" zprávec podlé desk do let požívá a nic dále“ a nevinný za vinu cizí nemá trpěti'. 144. Proč jsú viny“ nalezeny od starých pánóv? Pro strach ztráty, aby vidělo, i ktož pohoní, i ktož sě póhonu dopustí, že právo žádá jich klidu a na zisk nic netbá. Než nechtie-li pro pokoj a pro ctnost sebe nechati, ale asponě pro strach ztráty. Neb úřědníci o to“ práci nesúcě“, darmo O stravě etc. O práviech dovede- ných. Proč jsú viny nale- zeny, slyšiž. 141. k) chybí b III 2. — i) ,z milosti B. — k) škoda“ b I,; o škodu BI1; škodú“ B I,; „ke škodě“ B. — b) ,uražen“ B; ,úřadem' B II, b IIII. — m) ,odhádáním“ b IIII. — ") ,netbániem' B I1.— o) chybí B11. — P) ,škodu“ a2 1n, b13 bIIn 2 bIII1 2. 1) Srov. poznámku při čl. 139. i text čl. 139. Kromě toho Markov, Příspěvky ke kritice kn. Rožmberské (Sbor. v. práv. 28, 1928) 258 pozn. 21 a úvod k tomuto vydání str. 77. 142. ") podlé póhona“ B I. — b) ,většie“ BII, b II, 2; chybí B I2. — c) ,mi- lost‘ b III2. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. 143. “) „O dovedených práviech“ BI1 bI3, bIII2; ,O duovodných právech“ b III,; V — práviech' chybí B I2. — b) ,s úkladem B I2. — 6) [siolj A, A1 2. — �), a‘b II12. — 6) ,úřední b I.; úředničie“ B I1. — t) ,neprocházějí B I1. — 6) ,chtie“ B II, b II123. — h) jiné“ b IIII. — i) ,ruce a1. — k) ,zmeškaná“ B I1. — 1) chybí B. — m) ,než“ BI. — ") ,do svých“ B II, b II1 2 3. — °) ,zprávcí B, b II1 2. — P) ,déle“ B. 1) Srov. Rieger, Zřízení kraj. I. (1894) 31 pozn. 2. — 2) Srov. Vacek, Sociál. dějiny (1905) 226 a Čáda, Ceské právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI, 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. 144. a) ,Proto jsú viny“ B I1; Viny jsú“ a 2 s. — b) věděl“ B, BI„ b III 2 s b III,; viděli' a, s. — c) ,proto' B II, b II1 2. s. — d) ,nesú B II. Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 12
Strana 178
178 Článek 144.—147. Ktož lidí v póhoniech“ držie. pracovati nechtie. A také“ pro povýšenie úřaduov ta jim jest moc dána, jakúž páni nad svými“ úročníky“ mají, aby sě toho nedopúštěli', jímžto by svým vyšším práci“ a sobě neklid učinilil. A každému jest zbožie milo. 145. Také jest panský nálezl proti těm, ktož lidí v póhonech držie dlúho na zmatek, aby každý, ktož na koho žaloby na prvé roky nepro- vede“ a páni na súdě sadú na svého“ súpeřě, aby ten póhon měl z desk vymazán býti 1 Nález panský o stoliciech." Nález o řěčníku etc." 146. Také jest nalezeno“, ktož by mezi pány v stolicích byl svým životem bez panského otpuštěnie a žaloval na jiného neb jiní naň a řěčník toho honil, že má při svú ztratiti. 147. Také jest nalezeno, ktož by řěčníka neměl před pány neb přěd úřědníky a prosil, aby jemu byl dán, že jemu má dán býti. Pakli by 144. ) ,tak bIII1 2. — t) ,jakž B. — 8) všemi BI, bI. — h) ,úřědníky“ a, B I,, b II1 2. — j) nedopustili' B 1,. — k) chybí B I1. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. 145. ") *interpol: ,dlúho' b II„ 2. — b) ,v póhonu' B 1, — c) ,provedl' [siclj BIr. — d) ,na své“ B. — 6) ,byl vymazán“ ß II. 1) Nález tento je dochován v rkp. universitní knihovny v Praze, kdysi česko- krumlovském, sig. XVII. C. 22, fol. 37 a násl. (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 98 a 99): „Když by kto chtěl koho na útociech držěti dlúho, uteka se ke dskám nebo k tomu úřědníku, který komorníky vydává, vložiž útok naň, nechajž státi do šesti nedělí, opraviž rok až do druhých šesti nedělí, a když druhých šest neděl a když třetiech šest neděl mine, vlož na něho póhon ve dsky k čtvrtým šesti nedělém, a kaž pohnati. A když rok přijde svědčiti póhonu, kaž komorníku, ať změte svěd- čenie; a když nebude svědčeno, tehdy máš lhótu mieti do šesti nedělí. Tu pak ne- dada minúti těm šesti nedělem, vložiž opět útok znovu, opravujž opět vždy v šesti nedělech až do třetice. A když mine opět osmnádcte nedělí, kažiž jej opět i druhé pohnati, změtiž opět póhon; tu opět máš mieti lhótu do šesti neděl. Tu pak opět nepropúštěje šesti neděl, vložiž útok, upravujž rok vždy v šesti nedělech až do třetice, jakožs prvé provolal. A když poslední rok přijde, kažiž pohnati anebo pro- pusť jeho; neb nemuožeš jeho déle na útociech držěti“. Datování nálezu provésti nelze (zminěný rkp. pochází až z 2. pol. XV. stol., srov. Truhlář, Katalog čes. rkpů č. 100, str. 37—39). Látkou shoduje se s čl. 75.—112. (kap. V.: „Znamenáno, kak je koho v póhoniech dlúho držeti ve dskách ...“) knihy Rožmberské. Srov. k tomu po- známky Brandlovy v glosáři k jeho vydání kn. Rožmb. (1872) 114—115. 146. a) *interpol: „ktož lidi o póhoních drží. b I.; * interpol: „znamenaj. B II, b III 2, b IIII; v rkp. B následuje tento článek až za příštím. — b) nalezeného A1 2- 6) *interpol: súdných“ b Is. 147 4) „Tolikéž o řěčníciech“. B I,; v rkp. B předchází tento článek předešlému.
178 Článek 144.—147. Ktož lidí v póhoniech“ držie. pracovati nechtie. A také“ pro povýšenie úřaduov ta jim jest moc dána, jakúž páni nad svými“ úročníky“ mají, aby sě toho nedopúštěli', jímžto by svým vyšším práci“ a sobě neklid učinilil. A každému jest zbožie milo. 145. Také jest panský nálezl proti těm, ktož lidí v póhonech držie dlúho na zmatek, aby každý, ktož na koho žaloby na prvé roky nepro- vede“ a páni na súdě sadú na svého“ súpeřě, aby ten póhon měl z desk vymazán býti 1 Nález panský o stoliciech." Nález o řěčníku etc." 146. Také jest nalezeno“, ktož by mezi pány v stolicích byl svým životem bez panského otpuštěnie a žaloval na jiného neb jiní naň a řěčník toho honil, že má při svú ztratiti. 147. Také jest nalezeno, ktož by řěčníka neměl před pány neb přěd úřědníky a prosil, aby jemu byl dán, že jemu má dán býti. Pakli by 144. ) ,tak bIII1 2. — t) ,jakž B. — 8) všemi BI, bI. — h) ,úřědníky“ a, B I,, b II1 2. — j) nedopustili' B 1,. — k) chybí B I1. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 205 a úvod k tomuto vydání str. 77. 145. ") *interpol: ,dlúho' b II„ 2. — b) ,v póhonu' B 1, — c) ,provedl' [siclj BIr. — d) ,na své“ B. — 6) ,byl vymazán“ ß II. 1) Nález tento je dochován v rkp. universitní knihovny v Praze, kdysi česko- krumlovském, sig. XVII. C. 22, fol. 37 a násl. (vyd. Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 98 a 99): „Když by kto chtěl koho na útociech držěti dlúho, uteka se ke dskám nebo k tomu úřědníku, který komorníky vydává, vložiž útok naň, nechajž státi do šesti nedělí, opraviž rok až do druhých šesti nedělí, a když druhých šest neděl a když třetiech šest neděl mine, vlož na něho póhon ve dsky k čtvrtým šesti nedělém, a kaž pohnati. A když rok přijde svědčiti póhonu, kaž komorníku, ať změte svěd- čenie; a když nebude svědčeno, tehdy máš lhótu mieti do šesti nedělí. Tu pak ne- dada minúti těm šesti nedělem, vložiž opět útok znovu, opravujž opět vždy v šesti nedělech až do třetice. A když mine opět osmnádcte nedělí, kažiž jej opět i druhé pohnati, změtiž opět póhon; tu opět máš mieti lhótu do šesti neděl. Tu pak opět nepropúštěje šesti neděl, vložiž útok, upravujž rok vždy v šesti nedělech až do třetice, jakožs prvé provolal. A když poslední rok přijde, kažiž pohnati anebo pro- pusť jeho; neb nemuožeš jeho déle na útociech držěti“. Datování nálezu provésti nelze (zminěný rkp. pochází až z 2. pol. XV. stol., srov. Truhlář, Katalog čes. rkpů č. 100, str. 37—39). Látkou shoduje se s čl. 75.—112. (kap. V.: „Znamenáno, kak je koho v póhoniech dlúho držeti ve dskách ...“) knihy Rožmberské. Srov. k tomu po- známky Brandlovy v glosáři k jeho vydání kn. Rožmb. (1872) 114—115. 146. a) *interpol: „ktož lidi o póhoních drží. b I.; * interpol: „znamenaj. B II, b III 2, b IIII; v rkp. B následuje tento článek až za příštím. — b) nalezeného A1 2- 6) *interpol: súdných“ b Is. 147 4) „Tolikéž o řěčníciech“. B I,; v rkp. B předchází tento článek předešlému.
Strana 179
Článek 147.—149. 179 řěčníka nikoli nemohl mieti, ale sám otpoviedaje nemá zmatkem ztratiti', než vždy na pániech neb na úřadu“ má řěčníka“ prositi prvé“. 148. To jest také právo k tomu praviec a o tu věc dávno páni mezi sebú“ róznicil mají: jedni pravie, že to móž býti, že starší bratr mlaz- šiemu“, ješto let nemá, ztratiti móže, neb z práva let dojda, poručník jest mlazšieho“ a jsa poručník, móže jemu ztratiti; druzí pravie, že vlece ztratiti nemóže jedno svój diel“, protože poručník a ovšěm i bratr ne- dielný sirotku do koncě ztratiti nemóže, leč by dluhové a závady otcěm jich zašly', a tak vždy v té při páni stojie, jedni sem a druzí tam táhnúc. A též vplně“ o sestrách, kteréž dědictvie otcě svého“ osadú', pacholíkóv když nenie“ O témž praví tuto etc. Móž-li 149. Ale což jest ve dskách shledáno v takýchb běziech po odpo-starší bratr mlazšiemu rácha?1 A potom, když starší dědiny prodává aneb zapisuje, že vždy ztratiti aneb miesto ostaví anebo sám prodávaje přimění jméno bratra neb bratří sestrastaršie mlazších', že jest toto právo: když dluhu neb závad« otcových nenie, mlazší či že bratr starší mlazšiemu“ dokoncě ztratiti nemóže neb' přirosta, svého nemóž, čti dielu na tom bude hleděti“, ktož jeho dědictvie má a jemu to' ostojí. sobě.“ 147. b) V rkp. B, pokud ovšem nepřipustíme chyby písařské, mělo by se čísti: ale sám odpoviedaje nemá [scil. řečníka], zmatkem ztratí, než ...“ — c) „na pamět — 6) ,za řečníka“ B. — f) ,proti“ [sicl] B. — Ar 2. — d) ,na úředníciech“ b II1. 5) chybí as B11 BII. 148. a) ,sobú“ A. — b) jiní b I3. — c) ,mladšiemu“ B, B I1, b III 2. — d) ,mlad- šieho B I1, b II„ 2. —e) ,než svuoj diel'a,, B I1; ,než jedné svuoj diel b IIII. — t) ,zašlé B. — 6) ,rovně' A, 2. — b) chybí b I3. — j) ,osadie“ a2 11. — k) *interpol: A tak páni mají to rozsúditi, že bratr staršie nemuož mladšiemu ztratiti statku“ b II„ 2. 1) Spor tento naznačuje ještě Všehrd V. 37. § 6: Též kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k létóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedlé práva léta majície spravedlivá, sporučenstvie sstúpeno býti ... Jinak kdyby to ženskému pohlaví jíti nemělo, též jako i mužskému, byl by grunt práva českého zdvižen, a nález najstarší byl by v nic obrácen, kterýž jest nalezen Janem králem českým, že dcera též jako syn tím vším právem dědí ...“ atd., čímž odkazuje na nález (není obecnýl) z 1322—1323 v deskách zems I. Zdislavových B, 47 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 403). Spor však o tuto otázku zůstal nerozřešen až do Zems. zřízení z r. 1530, čl. 166. Srov. Kapras, Poručenství (1904) 28 pozn. 27, 62 pozn. 22, 83 pozn. 2, Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 183 a úvod str. 59. 149. ") O témž praví, jakož jest ve dskách ohledáno“. BI — b) ,takových“ B. — c) ,věcech b IIII 2. — d) Některé rkp., a to původnější (na př. A, B), kladou interpunkci takto, jiné mají čtení:,... běziech? Po otporách a potom, když... Tak četl zejm. i Palacký (AČ. II. 515). — e) ,přimíní b I3. — t) ,mladčích B. — 5) ,základ“ BI, — h) ,mladčiemu" B; ,staršiemu‘ [siclj b IIII - i) *interpol: ,on° b II,. k) ,hledati' b I3. — 1) vše b II„ 2. 1) První tuto větu bylo by možno buď pokládati za danou otázku neb za nadpis (marginální rubriku) celého odstavce. 12*
Článek 147.—149. 179 řěčníka nikoli nemohl mieti, ale sám otpoviedaje nemá zmatkem ztratiti', než vždy na pániech neb na úřadu“ má řěčníka“ prositi prvé“. 148. To jest také právo k tomu praviec a o tu věc dávno páni mezi sebú“ róznicil mají: jedni pravie, že to móž býti, že starší bratr mlaz- šiemu“, ješto let nemá, ztratiti móže, neb z práva let dojda, poručník jest mlazšieho“ a jsa poručník, móže jemu ztratiti; druzí pravie, že vlece ztratiti nemóže jedno svój diel“, protože poručník a ovšěm i bratr ne- dielný sirotku do koncě ztratiti nemóže, leč by dluhové a závady otcěm jich zašly', a tak vždy v té při páni stojie, jedni sem a druzí tam táhnúc. A též vplně“ o sestrách, kteréž dědictvie otcě svého“ osadú', pacholíkóv když nenie“ O témž praví tuto etc. Móž-li 149. Ale což jest ve dskách shledáno v takýchb běziech po odpo-starší bratr mlazšiemu rácha?1 A potom, když starší dědiny prodává aneb zapisuje, že vždy ztratiti aneb miesto ostaví anebo sám prodávaje přimění jméno bratra neb bratří sestrastaršie mlazších', že jest toto právo: když dluhu neb závad« otcových nenie, mlazší či že bratr starší mlazšiemu“ dokoncě ztratiti nemóže neb' přirosta, svého nemóž, čti dielu na tom bude hleděti“, ktož jeho dědictvie má a jemu to' ostojí. sobě.“ 147. b) V rkp. B, pokud ovšem nepřipustíme chyby písařské, mělo by se čísti: ale sám odpoviedaje nemá [scil. řečníka], zmatkem ztratí, než ...“ — c) „na pamět — 6) ,za řečníka“ B. — f) ,proti“ [sicl] B. — Ar 2. — d) ,na úředníciech“ b II1. 5) chybí as B11 BII. 148. a) ,sobú“ A. — b) jiní b I3. — c) ,mladšiemu“ B, B I1, b III 2. — d) ,mlad- šieho B I1, b II„ 2. —e) ,než svuoj diel'a,, B I1; ,než jedné svuoj diel b IIII. — t) ,zašlé B. — 6) ,rovně' A, 2. — b) chybí b I3. — j) ,osadie“ a2 11. — k) *interpol: A tak páni mají to rozsúditi, že bratr staršie nemuož mladšiemu ztratiti statku“ b II„ 2. 1) Spor tento naznačuje ještě Všehrd V. 37. § 6: Též kdyby se přihodilo, že by sirotci obojieho pohlavie byli, ženského i mužského, a děvečka by k létóm přišla, a bratřie její ještě by let spravedlivých neměli, má dievce vedlé práva léta majície spravedlivá, sporučenstvie sstúpeno býti ... Jinak kdyby to ženskému pohlaví jíti nemělo, též jako i mužskému, byl by grunt práva českého zdvižen, a nález najstarší byl by v nic obrácen, kterýž jest nalezen Janem králem českým, že dcera též jako syn tím vším právem dědí ...“ atd., čímž odkazuje na nález (není obecnýl) z 1322—1323 v deskách zems I. Zdislavových B, 47 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 403). Spor však o tuto otázku zůstal nerozřešen až do Zems. zřízení z r. 1530, čl. 166. Srov. Kapras, Poručenství (1904) 28 pozn. 27, 62 pozn. 22, 83 pozn. 2, Čáda, Ces. právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 183 a úvod str. 59. 149. ") O témž praví, jakož jest ve dskách ohledáno“. BI — b) ,takových“ B. — c) ,věcech b IIII 2. — d) Některé rkp., a to původnější (na př. A, B), kladou interpunkci takto, jiné mají čtení:,... běziech? Po otporách a potom, když... Tak četl zejm. i Palacký (AČ. II. 515). — e) ,přimíní b I3. — t) ,mladčích B. — 5) ,základ“ BI, — h) ,mladčiemu" B; ,staršiemu‘ [siclj b IIII - i) *interpol: ,on° b II,. k) ,hledati' b I3. — 1) vše b II„ 2. 1) První tuto větu bylo by možno buď pokládati za danou otázku neb za nadpis (marginální rubriku) celého odstavce. 12*
Strana 180
180 Článek 149.—150. Tuto sě praví o vize etc." Pakli otcova závada, ten je všě ztratiti mohl“ jim i získati. Protož starší" móž tiem činem všě ztratiti. Ovšem pak ztratiti nemóž starší mlazšiemu, když oba léta máta, neb již mlazšie° léta maje, z staršieho poručenstvie vyjde“ a tak z moci utratí“. A pak i ovšěm mlazšieho dielu měj neb neměj, léta věnem' zavaditi nemóže, než jedno svój diel. A též vplně o děvečkách dědičkách“, že staršie zápisem neb útratú dielu mlazšie zavaditi nemóž2 150. Viza“ vydává sě z latiny“ jako viděná neb ohledaná. Ta viza bývá proto, když kto má kterú při nebo které právo nebo vklad, jehož sě“ leká. Tehda vezma s sebú, kohož chcě, i jdeť ke dskám a tu svú neb proti sobě při, zápis“ neb právo, kteréž koli jest, ohledá a nalezne-li co v tom svého zisku, prosí písařě, aby jemu vizu znamenal, a to proto, aby potom písař sě“ neomýlil proměniti, neb jest ohledáno“. Neb do ohledánie strany které pře móž písař ve mnohých' věciech opraviti a po- lepšiti" bez pohoršenie strany; ale jakž" ta viza zajde, tak jest tomu již tak ostati, jakž jest viděno. A ta viza běží ve všěch kusiech práva ot póhonu dále až do konečného othádanie a potom dvě nedělí. I jest to obecné u desk, ktož sě svému súpeři brániti° neb zmiesti jmá, jestli múdrý, najprvé sě uteče ku písaři a prosie naučenie, co činiti má“. Také shledá, kterak sě brániti má neb který a k čemu rok. A to shledaje, co činiti má, také shledá, kterak sě brániti jmáť. I prosí písařě: znamenaj mi vizu, ať mi to tak ostane, jakžť sěm ohledal. Pak sě radí, co proti tomu“ činiti jmá, neb rány té, kterúž prvé ohledášt, lehčeji sě vystřěžeš, nežli té, kteréž nevidíš. Ta viza sě hodí velmi každému, ktož súdu nemóž prázden býti, i pro písařě, aby nezměnil věci ohledané, i pro řěčníka, aby neřěkl: 1 tak nenie, jakož ohledaná přě jest. Neb viza jest zámek všie přě.“ 149. m) ,mohl by' B. — ") *interpol: bratr' B II, b II„ 2. — °) ,mladči' B. — p) ,vynde“ B 12. — 2) ,a ta mocí vrátí' B I„ ,ztratí“ B II, b 1„ b II1; „utratiti' b III1 2. — *) chybí b I;; *interpol: ,dielu jeho“ B II. — s) chybí B II. — t) chybí B, b IIII. 2) Srov. pozn. u Ondřejova čl. 148, Kadlec, Rodinný nedíl (1895) 82 a úvod k tomuto vydání str. 59. 150. a) „Pravenie o vise, kterak to jinak slove viděná anebo hledaná“. BI2- b) *interpol: viděná“ az. — c) „vykládá sě“ BI BII, b III 2. — d) ,z latinské řeči b II1 2 3; ,z latina' [sic!] a1 B I1, b III,. — 6) *interpol: bojí a' b II„ 2. — t) jede BI1. — 8) *interpol: ,póhon, útok“ B II; *interpol: ,póhon neb útok“ b II1; *interpol: »póhon ohledá útok“ b II,; »póhon, útok ohledaj, nalezne-li“ b II3. — h) chybí B, b IIII. — i) Palacký (AČ. II. 516) chtěl opraviti v: „neosmělil, pro což však není dokladu v rukopisech. — k) ohledančie‘ [sicl] B I,. — 1) *interpol: ,vinných B I1. — m) ,po- lepšenie' B. — ") ,a tak' B. — °) *interpol: ,chce' B I1. — P) ,zmiesti' B I, — 4) *inter- pol: „neb který a k čemu rok“ B II, b III 2. — 7) ,A to — jmá“ chybí B 11 2, B II; také — jmá chybí B, b II„2. — 5) ,proti tomu“ chybí b III b III,. — t), spatříš“ BI„, b I3. — “) „Neb—pře chybí B I2; *interpol: obrana obecná etc.“ b 13. 1) Pravděpodobně jde buď o nález, nebo aspoň o část některé instrukce deskové, z které ovšem doby, nelze říci, jistě však platné v době Ondřejově. Poučení o vise (srov.
180 Článek 149.—150. Tuto sě praví o vize etc." Pakli otcova závada, ten je všě ztratiti mohl“ jim i získati. Protož starší" móž tiem činem všě ztratiti. Ovšem pak ztratiti nemóž starší mlazšiemu, když oba léta máta, neb již mlazšie° léta maje, z staršieho poručenstvie vyjde“ a tak z moci utratí“. A pak i ovšěm mlazšieho dielu měj neb neměj, léta věnem' zavaditi nemóže, než jedno svój diel. A též vplně o děvečkách dědičkách“, že staršie zápisem neb útratú dielu mlazšie zavaditi nemóž2 150. Viza“ vydává sě z latiny“ jako viděná neb ohledaná. Ta viza bývá proto, když kto má kterú při nebo které právo nebo vklad, jehož sě“ leká. Tehda vezma s sebú, kohož chcě, i jdeť ke dskám a tu svú neb proti sobě při, zápis“ neb právo, kteréž koli jest, ohledá a nalezne-li co v tom svého zisku, prosí písařě, aby jemu vizu znamenal, a to proto, aby potom písař sě“ neomýlil proměniti, neb jest ohledáno“. Neb do ohledánie strany které pře móž písař ve mnohých' věciech opraviti a po- lepšiti" bez pohoršenie strany; ale jakž" ta viza zajde, tak jest tomu již tak ostati, jakž jest viděno. A ta viza běží ve všěch kusiech práva ot póhonu dále až do konečného othádanie a potom dvě nedělí. I jest to obecné u desk, ktož sě svému súpeři brániti° neb zmiesti jmá, jestli múdrý, najprvé sě uteče ku písaři a prosie naučenie, co činiti má“. Také shledá, kterak sě brániti má neb který a k čemu rok. A to shledaje, co činiti má, také shledá, kterak sě brániti jmáť. I prosí písařě: znamenaj mi vizu, ať mi to tak ostane, jakžť sěm ohledal. Pak sě radí, co proti tomu“ činiti jmá, neb rány té, kterúž prvé ohledášt, lehčeji sě vystřěžeš, nežli té, kteréž nevidíš. Ta viza sě hodí velmi každému, ktož súdu nemóž prázden býti, i pro písařě, aby nezměnil věci ohledané, i pro řěčníka, aby neřěkl: 1 tak nenie, jakož ohledaná přě jest. Neb viza jest zámek všie přě.“ 149. m) ,mohl by' B. — ") *interpol: bratr' B II, b II„ 2. — °) ,mladči' B. — p) ,vynde“ B 12. — 2) ,a ta mocí vrátí' B I„ ,ztratí“ B II, b 1„ b II1; „utratiti' b III1 2. — *) chybí b I;; *interpol: ,dielu jeho“ B II. — s) chybí B II. — t) chybí B, b IIII. 2) Srov. pozn. u Ondřejova čl. 148, Kadlec, Rodinný nedíl (1895) 82 a úvod k tomuto vydání str. 59. 150. a) „Pravenie o vise, kterak to jinak slove viděná anebo hledaná“. BI2- b) *interpol: viděná“ az. — c) „vykládá sě“ BI BII, b III 2. — d) ,z latinské řeči b II1 2 3; ,z latina' [sic!] a1 B I1, b III,. — 6) *interpol: bojí a' b II„ 2. — t) jede BI1. — 8) *interpol: ,póhon, útok“ B II; *interpol: ,póhon neb útok“ b II1; *interpol: »póhon ohledá útok“ b II,; »póhon, útok ohledaj, nalezne-li“ b II3. — h) chybí B, b IIII. — i) Palacký (AČ. II. 516) chtěl opraviti v: „neosmělil, pro což však není dokladu v rukopisech. — k) ohledančie‘ [sicl] B I,. — 1) *interpol: ,vinných B I1. — m) ,po- lepšenie' B. — ") ,a tak' B. — °) *interpol: ,chce' B I1. — P) ,zmiesti' B I, — 4) *inter- pol: „neb který a k čemu rok“ B II, b III 2. — 7) ,A to — jmá“ chybí B 11 2, B II; také — jmá chybí B, b II„2. — 5) ,proti tomu“ chybí b III b III,. — t), spatříš“ BI„, b I3. — “) „Neb—pře chybí B I2; *interpol: obrana obecná etc.“ b 13. 1) Pravděpodobně jde buď o nález, nebo aspoň o část některé instrukce deskové, z které ovšem doby, nelze říci, jistě však platné v době Ondřejově. Poučení o vise (srov.
Strana 181
Článek 151.—152. 181 151. Pak otpora všěm jest obecná obrana proti každému právu“, Znamenaj otpor. kdež móže ukázána býti, ale ne vždy máď ani každému dopuštěna býti, neb za času, doňavadž jest čas otpierati'. Čas otpierati jest do panského otsúzenie tomus, kohož súdie; potom k odpořě nepřijde. Čas otpierati svých dědin jest, doňavadž škody nevezme braním ot úřada. Čas otpierati proti právu, doňavadž sě othádanie nestane dědinné a dvě nedělí potom. Čas otpierati vdovám, doněvadž léta vdovie po smrti mužóv“ ne- projdú, to jest tři léta a osmnádste neděl. Čas sirotkóm' otpierati, doňavadž léta sirotčie neprojdú, táž jako napřěd. A tak každému člověku otpierati čas ten zemský tři léta a osm- nádste neděl, ale ne všěm jich otpory jdúk. Těm, kdož jsú otsúzeni pány, nejdú, buďto pro kterúž kolivěk věc, pro odúmrť neb pro jiné právol. Ale jsú-li jiní, ne ti, ješto jsú otsúzeni, ješto mají právo" k těm dědinám, kteréž jsú pro jiné otsúzeni, jedno nemeškajte“ svých časuov, co právo ukazuje, mají slyšáni býti, tak v zemském súdě jako v dvorském, kterak 2 otpory kladú? Kterak od- 152. A takto má otpora kladena býti etc.: Já Beneš neb' Václav pora má z Příbramě etc.“ otpierám dědin svých i nábytkóv v Bahně, dvora po- kladena býti v súdie. 150. [pokrač. pozn. 1):] Brandl, Gloss. [1876] 364) převzal i Všehrd III. 20. zejm. § 2. Srov. Stieber, K vývoji správy (1901) 13 a 18, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 179 a 180 a úvod k tomuto vydání str. 15 pozn. 67 a str. 56. 151. “) „Kterak o který čas otpora bývá. BI; jinou rukou později připsáno: při všech artikulech práva. BII. — b) odpor“ a; — 6) chybí B. — d) chybí B. — c) ,a‘ B. — f) rubrika na okraji jinou rukou: Odpor užitečný každému před roz- sudkem“ B II. — 6) toho“ b II2. — h) ,mužově BII; ,mužě“ b II, 2. — i) ,sirotkuov“ BI, — k) ,nejdú“ B. — b) jiníž B. — m) ,Ale — právo chybí b 11 2 3. — ") ,ne- meškaje“ B; „nezmeškávajte“ b III; „nemeškávejte' b II, „nezmeškávati“ b III3. — o) ,kterak — kladú“ užito za rubrum násl. odstavce BI1- 1) Ondřej se opírá ve svém výkladu o nálezy ze dne 13. března 1348 v deskách zems. III. Zdislavových B, 17 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 414). O odporu poučoval již Řád práva zemského v čl. 72. a zejm. 76. Na podkladě tohoto a Ondřejova textu pra- coval i Všehrd VII. 33—34. Viz zvláště jeho VII. 3. § 8: „Neb i to v starých spisiech o práviech českých se nacházie, že by otporové z práva, poněvadž se desk dotýčí, měli přede všemi jinými slyšáni a súzeni býti'. Srov. k tomu Randa, Přehled vzniku desk (1870) 19, Stieber, K vývoji správy (1901) 18, Kapras, Zástav. právo (1903) 57, Ka- pras, Manž. právo majetk. (1908) 56, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 202. — 2) Srov. pozn. při čl. 86. a 152. a úvod str. 50 a 74. 152. ") B I2. — b) ,A — etc.“ chybí a1, B, b II3; A. BII, b I3, b II„ 2 užívají jako nadpisu. — 6) chybí B 1„ bI3 b IIn 2. — d) ,z S. B; Já — z Příbramě chybí b III..
Článek 151.—152. 181 151. Pak otpora všěm jest obecná obrana proti každému právu“, Znamenaj otpor. kdež móže ukázána býti, ale ne vždy máď ani každému dopuštěna býti, neb za času, doňavadž jest čas otpierati'. Čas otpierati jest do panského otsúzenie tomus, kohož súdie; potom k odpořě nepřijde. Čas otpierati svých dědin jest, doňavadž škody nevezme braním ot úřada. Čas otpierati proti právu, doňavadž sě othádanie nestane dědinné a dvě nedělí potom. Čas otpierati vdovám, doněvadž léta vdovie po smrti mužóv“ ne- projdú, to jest tři léta a osmnádste neděl. Čas sirotkóm' otpierati, doňavadž léta sirotčie neprojdú, táž jako napřěd. A tak každému člověku otpierati čas ten zemský tři léta a osm- nádste neděl, ale ne všěm jich otpory jdúk. Těm, kdož jsú otsúzeni pány, nejdú, buďto pro kterúž kolivěk věc, pro odúmrť neb pro jiné právol. Ale jsú-li jiní, ne ti, ješto jsú otsúzeni, ješto mají právo" k těm dědinám, kteréž jsú pro jiné otsúzeni, jedno nemeškajte“ svých časuov, co právo ukazuje, mají slyšáni býti, tak v zemském súdě jako v dvorském, kterak 2 otpory kladú? Kterak od- 152. A takto má otpora kladena býti etc.: Já Beneš neb' Václav pora má z Příbramě etc.“ otpierám dědin svých i nábytkóv v Bahně, dvora po- kladena býti v súdie. 150. [pokrač. pozn. 1):] Brandl, Gloss. [1876] 364) převzal i Všehrd III. 20. zejm. § 2. Srov. Stieber, K vývoji správy (1901) 13 a 18, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 179 a 180 a úvod k tomuto vydání str. 15 pozn. 67 a str. 56. 151. “) „Kterak o který čas otpora bývá. BI; jinou rukou později připsáno: při všech artikulech práva. BII. — b) odpor“ a; — 6) chybí B. — d) chybí B. — c) ,a‘ B. — f) rubrika na okraji jinou rukou: Odpor užitečný každému před roz- sudkem“ B II. — 6) toho“ b II2. — h) ,mužově BII; ,mužě“ b II, 2. — i) ,sirotkuov“ BI, — k) ,nejdú“ B. — b) jiníž B. — m) ,Ale — právo chybí b 11 2 3. — ") ,ne- meškaje“ B; „nezmeškávajte“ b III; „nemeškávejte' b II, „nezmeškávati“ b III3. — o) ,kterak — kladú“ užito za rubrum násl. odstavce BI1- 1) Ondřej se opírá ve svém výkladu o nálezy ze dne 13. března 1348 v deskách zems. III. Zdislavových B, 17 (vyd. Emler, Pozůstatky desk I. 414). O odporu poučoval již Řád práva zemského v čl. 72. a zejm. 76. Na podkladě tohoto a Ondřejova textu pra- coval i Všehrd VII. 33—34. Viz zvláště jeho VII. 3. § 8: „Neb i to v starých spisiech o práviech českých se nacházie, že by otporové z práva, poněvadž se desk dotýčí, měli přede všemi jinými slyšáni a súzeni býti'. Srov. k tomu Randa, Přehled vzniku desk (1870) 19, Stieber, K vývoji správy (1901) 18, Kapras, Zástav. právo (1903) 57, Ka- pras, Manž. právo majetk. (1908) 56, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 202. — 2) Srov. pozn. při čl. 86. a 152. a úvod str. 50 a 74. 152. ") B I2. — b) ,A — etc.“ chybí a1, B, b II3; A. BII, b I3, b II„ 2 užívají jako nadpisu. — 6) chybí B 1„ bI3 b IIn 2. — d) ,z S. B; Já — z Příbramě chybí b III..
Strana 182
182 Článek 152.—154. Staré právo.a Nový nález ku póhonu, ktož slúží králi.“ plužnieho se všěmi nábytky i všěch dvoróv kmetových, což tu mám“ proti tomuto zápisu neb stanému právu neb proti trhu, ješto Petr z Skal zapsal nebo právo ztratil aneb prodal. A pravím, že k těm dědinám i ná- bytkóm lepšie právo mám nežli kto jiný. A to chci ukázati dskami zem- skými na prvnie' suché dny, když dsky budú otevřěny.“ A jestliže ukáže, má toho požiti, jakž úřad uloží. Pakli neukáže, tehda jest sě sám otsúdil. Nemá také žádný otpory klásti, než ten, ktož móž popřieti a v rok“ vniknúti, neb jemu o právo běžíl. 153. Také starým právem o staré drženie dědině lidí vedú vládyčie, jakož sem napřědl psal, sedm svědkóv; ale nynie páni i vdov“ i jiných lidí nedopúštějí svědkóv, neb chtie, aby bylo dskami tvrzeno, což činit jmají, jakož ve dskách o to nález panský svědčí?. 154. Takto jest právo, když kto koho požene a ten pohnaný bude u Prazě a král pošle k úřadu, že jsú ti pohnaní pro jeho službu ostali" u ňeho, aby mohli státi ku právu a zastúpiti je jich služebníci. To jest nynie v nově úřad přijal. Tuto jest konec práv české země etc.“ 152. 6) „kmetcích s dědinami, lukami, s lesy i se všie zvólí, což k tomu pří- slušie“ b II. 2; „kmecích s platem, s dědinami, s lukami, s lesy i se vší zvólí, což k tomu příslušie“ b II3. — t) ,naj prvnie“ [sicl] A. — 8),v úrok“ B; *interpol: uká- zanie' B II, b II„ 2 3. 1) Srov. poznámku u čl. 151. a 86. Dále Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 207, Kapras, Zástavní právo (1903) 57, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 202 a úvod k tomuto vydání str. 75. 153. 4),Právo staré o drženie dědin a o svědcích tuto znamenaj : BI2; O drženie dědin a svědciech“. a;. — b) ,o staré dřěvnie dědiny“ B; ,dřěvných dědin“ BIr. *) ,panie‘ [sicl] B. — d) ,vdovy‘ B. ce 1) Viz čl. 45. i 29. — 2) Jde tu o uskutečnění zásady nuceného vkladu do desk zemských, jež se zakládala na nálezech z r. 1321 (Emler, Pozůstatky desk zems. I. 401), 1326 (tamtéž 403) a 1383 (tamtéž 479). Srov. Emler, O zbytcích desk zems. (Pojednání Uč. spol. VI. 1. 1867) 18, Čelakovský, Povšech. čes. děj. práv. (1913) 222, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 197. Pro důkaz, že ještě tento článek Ondřejovy knihy pochází přímo od Ondřeje srov. Jireček, Pří- spěvky k literár. rozboru atd. (Časopis musea král. Čes. roč. 63, 1862) 132, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 369 a úvod k tomuto vydání str. 69 a 70. 154. 4) „Nález nový, ktož by koho pohonil a ten ješto by byl na králově službě“. BI,. — b) ,neostali b II, 2. — 6) Množství rkpů vynechává tuto poslední větu. Rkp. B pokračuje v číslování kapitol ihned do násled. textu knihy Rožmberské. Sem také při- pojují se i slohové explicity (na př. b II1: ,Skonává sě řád práv zemských země české“), za nějž sluší ovšem i tuto větu pokládati. 1) Datovati tento nález nelze. Je možno pouze se domnívati, že pochází z po- sledních let života Ondřejova, tedy nejspíše někdy z let 1410—1412.
182 Článek 152.—154. Staré právo.a Nový nález ku póhonu, ktož slúží králi.“ plužnieho se všěmi nábytky i všěch dvoróv kmetových, což tu mám“ proti tomuto zápisu neb stanému právu neb proti trhu, ješto Petr z Skal zapsal nebo právo ztratil aneb prodal. A pravím, že k těm dědinám i ná- bytkóm lepšie právo mám nežli kto jiný. A to chci ukázati dskami zem- skými na prvnie' suché dny, když dsky budú otevřěny.“ A jestliže ukáže, má toho požiti, jakž úřad uloží. Pakli neukáže, tehda jest sě sám otsúdil. Nemá také žádný otpory klásti, než ten, ktož móž popřieti a v rok“ vniknúti, neb jemu o právo běžíl. 153. Také starým právem o staré drženie dědině lidí vedú vládyčie, jakož sem napřědl psal, sedm svědkóv; ale nynie páni i vdov“ i jiných lidí nedopúštějí svědkóv, neb chtie, aby bylo dskami tvrzeno, což činit jmají, jakož ve dskách o to nález panský svědčí?. 154. Takto jest právo, když kto koho požene a ten pohnaný bude u Prazě a král pošle k úřadu, že jsú ti pohnaní pro jeho službu ostali" u ňeho, aby mohli státi ku právu a zastúpiti je jich služebníci. To jest nynie v nově úřad přijal. Tuto jest konec práv české země etc.“ 152. 6) „kmetcích s dědinami, lukami, s lesy i se všie zvólí, což k tomu pří- slušie“ b II. 2; „kmecích s platem, s dědinami, s lukami, s lesy i se vší zvólí, což k tomu příslušie“ b II3. — t) ,naj prvnie“ [sicl] A. — 8),v úrok“ B; *interpol: uká- zanie' B II, b II„ 2 3. 1) Srov. poznámku u čl. 151. a 86. Dále Jičínský, Vývin čes. právnictví (1865) 207, Kapras, Zástavní právo (1903) 57, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 202 a úvod k tomuto vydání str. 75. 153. 4),Právo staré o drženie dědin a o svědcích tuto znamenaj : BI2; O drženie dědin a svědciech“. a;. — b) ,o staré dřěvnie dědiny“ B; ,dřěvných dědin“ BIr. *) ,panie‘ [sicl] B. — d) ,vdovy‘ B. ce 1) Viz čl. 45. i 29. — 2) Jde tu o uskutečnění zásady nuceného vkladu do desk zemských, jež se zakládala na nálezech z r. 1321 (Emler, Pozůstatky desk zems. I. 401), 1326 (tamtéž 403) a 1383 (tamtéž 479). Srov. Emler, O zbytcích desk zems. (Pojednání Uč. spol. VI. 1. 1867) 18, Čelakovský, Povšech. čes. děj. práv. (1913) 222, Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 197. Pro důkaz, že ještě tento článek Ondřejovy knihy pochází přímo od Ondřeje srov. Jireček, Pří- spěvky k literár. rozboru atd. (Časopis musea král. Čes. roč. 63, 1862) 132, Markov, Původ-sok (Sbor. v. práv. 28, 1928) 369 a úvod k tomuto vydání str. 69 a 70. 154. 4) „Nález nový, ktož by koho pohonil a ten ješto by byl na králově službě“. BI,. — b) ,neostali b II, 2. — 6) Množství rkpů vynechává tuto poslední větu. Rkp. B pokračuje v číslování kapitol ihned do násled. textu knihy Rožmberské. Sem také při- pojují se i slohové explicity (na př. b II1: ,Skonává sě řád práv zemských země české“), za nějž sluší ovšem i tuto větu pokládati. 1) Datovati tento nález nelze. Je možno pouze se domnívati, že pochází z po- sledních let života Ondřejova, tedy nejspíše někdy z let 1410—1412.
Strana 183
Článek 155. 183 155. Takto najprvé rač svú věc jednati, když od mnoho póvodóv poženeš. Naučenie Kladiž je pořád v jednom miestě pro ohledánie, ať by, ktož ohledá v jednom miestě pohnati.“ nalezna, neměl dovtipu se vystřieci, na svědčení by se dělili a pak svědčie svědci rózno. Item což muožeš najviece jména jednostajná klaď, aby od několiko jmen bylo ráno svědčeno a přěd vstáním? úřada od druhých, když již strany nebude a poručník, ač bude, ale nebude moci k tomu nic učiniti. Item když póhonóv viece se nestane, žaloby“ buďte z účinka s póvodem pro očistu. Nebť má očista po každé žalobě býti lidmi dobrými usedlými, pro něž lidé často tratie, nemohúce jich dobýti. Item takď sem slýchával od starých pánóv, že každý neb každá, kterýž neb která žaluje neb na ně žalováno bývá z účinka, má mieti očistu, tak dobrú jako jest sám nebo sama. A když by žena žalovala, kto vie, to páni naleznú ženě v očistu vésti; ženu-li také takúž, jako jest sama, čili muže. Item pilni býti na odpovědech i na odpovědi v žalobách i na ohradách řeč- níkóv, zda by co mohlo uhoněno býti, jimž by strana ztratila; neb přísahu ne- snadně ztratiti muože.1 155. 4) Tento článek mají pouze rkpy a, ag. a; — b) ,vzdáním a2. — c) „jalový“ a2. — d) ,také“ a2. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 191 a úvod k tomuto vydání str. 10, 29 a 65. O hodnocení článku samotného, pokud jde o původcovské právo Ondřejovo, srov. úvod str. 29.
Článek 155. 183 155. Takto najprvé rač svú věc jednati, když od mnoho póvodóv poženeš. Naučenie Kladiž je pořád v jednom miestě pro ohledánie, ať by, ktož ohledá v jednom miestě pohnati.“ nalezna, neměl dovtipu se vystřieci, na svědčení by se dělili a pak svědčie svědci rózno. Item což muožeš najviece jména jednostajná klaď, aby od několiko jmen bylo ráno svědčeno a přěd vstáním? úřada od druhých, když již strany nebude a poručník, ač bude, ale nebude moci k tomu nic učiniti. Item když póhonóv viece se nestane, žaloby“ buďte z účinka s póvodem pro očistu. Nebť má očista po každé žalobě býti lidmi dobrými usedlými, pro něž lidé často tratie, nemohúce jich dobýti. Item takď sem slýchával od starých pánóv, že každý neb každá, kterýž neb která žaluje neb na ně žalováno bývá z účinka, má mieti očistu, tak dobrú jako jest sám nebo sama. A když by žena žalovala, kto vie, to páni naleznú ženě v očistu vésti; ženu-li také takúž, jako jest sama, čili muže. Item pilni býti na odpovědech i na odpovědi v žalobách i na ohradách řeč- níkóv, zda by co mohlo uhoněno býti, jimž by strana ztratila; neb přísahu ne- snadně ztratiti muože.1 155. 4) Tento článek mají pouze rkpy a, ag. a; — b) ,vzdáním a2. — c) „jalový“ a2. — d) ,také“ a2. 1) Srov. Čáda, České právo (Vědec. ročenka práv. fak. v Brně VI. 1927) 191 a úvod k tomuto vydání str. 10, 29 a 65. O hodnocení článku samotného, pokud jde o původcovské právo Ondřejovo, srov. úvod str. 29.
Strana 184
Strana 185
PŘILOHY.
PŘILOHY.
Strana 186
Strana 187
PŘILOHA I. Ukazatel k životopisu Ondřeje z Dubé. Tento ukazatel chce a může býti jen přehledem životopisných dat nej- důležitějších. Především úmyslně opomíjí data, která se netýkají přímo osoby Ondřeje spisovatele a zaznamenává pouze ona, jež jsou pro poznání jeho osoby důležitá (sem patří i ta, která ho mají rozlišit od jeho otce). Dále je samozřejmé, že novým a po- kračujícím badáním a hlavně vydáváním pramenů bude možno stále seznam dat doplňovati, protože Ondřej z Dubé ve svých četných funkcích úředních i pro svoje význačné politické i společenské postavení se vyskytuje velmi často, takže nejdůleži- tější z těchto dat zůstanou vždy data mezní, kde jde o změnu jeho funkce nebo místo pobytu a pod. 1337, 18. června 1343, 6. června 1345, 17. prosince 1348, 13. března 27. srpna 2. října (po 1343) (po 1343) Ondřej nejstarší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 408). Ondřej starší z Dubé nejvyšším zemským sudím Andrea de Duba, judice] (Emler, Pozůstatky desk I. 410 a AČ. II. 336). Arnošt (biskup neb arcibiskup?) ustanovuje, že kaple sv. Klimenta, kterou vystavěl Ondřej z Dubé (nejstarší) na hradě Dubé, má býti filiální k farnímu kostelu na Hradišti (Tadra, Cancellaria Arnesti 165). Arcibiskup Arnošt nařizuje Daměnovi, děkanu kraje kouřimského, a faráři Františkovi, aby čtyři kleriky, které Ondřej z Dubé (nejstarší?) uvrhl do vězení, odevzdal korektoru duchovenstva pražského (Tadra, Cancellaria Arnesti 61—62). Ondřej starší z Dubé sudím (Emler, Pozůstatky desk I. 413). Taktéž (Tamtéž I. 414). Taktéž (Cod. diplom. Mor. VII. 603). Ondřej nejstarší z Dubé jako svědek (zároveň i jeho pečet) Hrubý, Archivum cor. reg. Boh. II. 81.*) *) Hrubý v poznámce identifikoval tuto zmínku pro Ondřeje sudího. Z roz- boru pečeti k této listině připojené (viz úvod str. 8, 9) vyplývá, že jde o otce, čili o Ondřeje nejstaršího.
PŘILOHA I. Ukazatel k životopisu Ondřeje z Dubé. Tento ukazatel chce a může býti jen přehledem životopisných dat nej- důležitějších. Především úmyslně opomíjí data, která se netýkají přímo osoby Ondřeje spisovatele a zaznamenává pouze ona, jež jsou pro poznání jeho osoby důležitá (sem patří i ta, která ho mají rozlišit od jeho otce). Dále je samozřejmé, že novým a po- kračujícím badáním a hlavně vydáváním pramenů bude možno stále seznam dat doplňovati, protože Ondřej z Dubé ve svých četných funkcích úředních i pro svoje význačné politické i společenské postavení se vyskytuje velmi často, takže nejdůleži- tější z těchto dat zůstanou vždy data mezní, kde jde o změnu jeho funkce nebo místo pobytu a pod. 1337, 18. června 1343, 6. června 1345, 17. prosince 1348, 13. března 27. srpna 2. října (po 1343) (po 1343) Ondřej nejstarší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 408). Ondřej starší z Dubé nejvyšším zemským sudím Andrea de Duba, judice] (Emler, Pozůstatky desk I. 410 a AČ. II. 336). Arnošt (biskup neb arcibiskup?) ustanovuje, že kaple sv. Klimenta, kterou vystavěl Ondřej z Dubé (nejstarší) na hradě Dubé, má býti filiální k farnímu kostelu na Hradišti (Tadra, Cancellaria Arnesti 165). Arcibiskup Arnošt nařizuje Daměnovi, děkanu kraje kouřimského, a faráři Františkovi, aby čtyři kleriky, které Ondřej z Dubé (nejstarší?) uvrhl do vězení, odevzdal korektoru duchovenstva pražského (Tadra, Cancellaria Arnesti 61—62). Ondřej starší z Dubé sudím (Emler, Pozůstatky desk I. 413). Taktéž (Tamtéž I. 414). Taktéž (Cod. diplom. Mor. VII. 603). Ondřej nejstarší z Dubé jako svědek (zároveň i jeho pečet) Hrubý, Archivum cor. reg. Boh. II. 81.*) *) Hrubý v poznámce identifikoval tuto zmínku pro Ondřeje sudího. Z roz- boru pečeti k této listině připojené (viz úvod str. 8, 9) vyplývá, že jde o otce, čili o Ondřeje nejstaršího.
Strana 188
188 1348—1350 1349, 26. prosince 1350 (kolem) 1350—1360 1351, 17. března 1352, 12. května 1353, 7. května 1353, 29. éervna 1355, 4. října 1356 (kolem) 13506, 11. května 13. května 30. května 9. června 8. srpna 25. září 25. září Ukazatel k životopisu. Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 415 a Knížky nálezův v AČ. XIX. 584). Ondřej (nejstarší?) z Dubé svědkem v listině Kar- lově o Moravě (Cod. diplom. Mor. VII. 684 a Hrubý, Archivum cor. reg. Boh. II. 148 a 154). Ondřej (starší?) z Dubé s jinými zapisují věno Ofce v klášteře sv. Jiří (Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 305). Ondřej starší z Dubé koupil nemovitosti v Čern- čicích (Tamže II, 2. 295). Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 416). Ondřej nejstarší svědkem při potvrzení svobod kostela pražského (Huber, Reg. 118 čís. 1488). Ondřej nejstarší svědkem (Huber, Reg. VIII. 124 čís. 1556). Beneš z Buzova věnuje Anně, své manželce a dceři Ondfeje nejstarsfho z Dubé (Landtafel d. M. Mährens, Olmütz. Cuda, 14 čís. 296). Ondřej starší z Dubé s bratrem Vañkem na soudé zemském (AČ. II. 339 a Mendl, Reg. Boh. VI. 81 čís. 141). Ondřej starší z Dubé, sudí zemský (Desky dvorské I. 90). Ondřej nejstarší z Dubé svědkem (Huber, Reg. VIII. 198 čís. 2454 a Mendl, Reg. Boh. VI. 186 čís. 346). Taktéž (Mendl, Reg. Boh. VI. 189 čís. 351 a 190 čís. 352). Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 418). Ondřej nejstarší svědkem (Huber, Reg. VIII. 199 čís. 2466). Ondřej (nejstarší?) svědkem (Mendl, Reg. Boh. VI. 229 čís. 416). Elišce, manželce Ondřeje nejstaršího z Dubé, do- voluje se, aby se čtyřmi jinými paními vstoupila dvakrát ročně do kláštera sv. Františka (Monu- menta Vaticana II. 201 čís. 492). Ondřeji nejstaršímu z Dubé a jeho manželce Elišce povolují se plnomocné odpustky v hodině smrti (Monumenta Vaticana II. 202 čís. 494).
188 1348—1350 1349, 26. prosince 1350 (kolem) 1350—1360 1351, 17. března 1352, 12. května 1353, 7. května 1353, 29. éervna 1355, 4. října 1356 (kolem) 13506, 11. května 13. května 30. května 9. června 8. srpna 25. září 25. září Ukazatel k životopisu. Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 415 a Knížky nálezův v AČ. XIX. 584). Ondřej (nejstarší?) z Dubé svědkem v listině Kar- lově o Moravě (Cod. diplom. Mor. VII. 684 a Hrubý, Archivum cor. reg. Boh. II. 148 a 154). Ondřej (starší?) z Dubé s jinými zapisují věno Ofce v klášteře sv. Jiří (Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 305). Ondřej starší z Dubé koupil nemovitosti v Čern- čicích (Tamže II, 2. 295). Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 416). Ondřej nejstarší svědkem při potvrzení svobod kostela pražského (Huber, Reg. 118 čís. 1488). Ondřej nejstarší svědkem (Huber, Reg. VIII. 124 čís. 1556). Beneš z Buzova věnuje Anně, své manželce a dceři Ondfeje nejstarsfho z Dubé (Landtafel d. M. Mährens, Olmütz. Cuda, 14 čís. 296). Ondřej starší z Dubé s bratrem Vañkem na soudé zemském (AČ. II. 339 a Mendl, Reg. Boh. VI. 81 čís. 141). Ondřej starší z Dubé, sudí zemský (Desky dvorské I. 90). Ondřej nejstarší z Dubé svědkem (Huber, Reg. VIII. 198 čís. 2454 a Mendl, Reg. Boh. VI. 186 čís. 346). Taktéž (Mendl, Reg. Boh. VI. 189 čís. 351 a 190 čís. 352). Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 418). Ondřej nejstarší svědkem (Huber, Reg. VIII. 199 čís. 2466). Ondřej (nejstarší?) svědkem (Mendl, Reg. Boh. VI. 229 čís. 416). Elišce, manželce Ondřeje nejstaršího z Dubé, do- voluje se, aby se čtyřmi jinými paními vstoupila dvakrát ročně do kláštera sv. Františka (Monu- menta Vaticana II. 201 čís. 492). Ondřeji nejstaršímu z Dubé a jeho manželce Elišce povolují se plnomocné odpustky v hodině smrti (Monumenta Vaticana II. 202 čís. 494).
Strana 189
Ukazatel k životopisu. 189 I. října 1358, 25. února 1. května 1359, 1. března 5. května 19. června 6. srpna 7. prosince 1361, 22. února 21. května 4. října 1363, 11. března 9. listopadu 1365 1365, 3. června 1366, 27. října 1367, 15. září Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 419). Ondřej nejstarší z Dubé svědkem (AČ. XV. 288 a Mendl, Reg. Boh. VI. 337 čís. 602). Ondřej starší z Dubé s bratrem Vaňkem, ujci bratří Ojíře a Vítka z Landštejna (Výpis Sedláčkův ze švarcenberského archivu (IAa Nro. 7a.) v Třeboni). Ondřej starší z Dubé svědkem (Huber, Reg. VIII. 226 čís. 2773 a Borový, Libri erectionum I. 21). Ondřej (nejstarší?) z Dubé patronem kostela v Hru- sicích (Tingl, Libri conf. I, 1. 88). Ondřej nejstarší svědkem (Huber, Reg. VIII. 241 čís. 2947). Ondřej (nejstarší?) z Dubé spolupatronem kostela na Hradišti (Tingl, Libri conf. I, 1. 96). Taktéž (Tamtéž I, 1. 99). Ondřej (nejstarší?) z Dubé patronem kostela v Hru- sicích (Tamtéž I, 1. 110). Ondřej starší z Dubé svědkem (Výpis Sedláčkův z archivu v Nových Hradech). Ondřej starší z Dubé s bratrem Vaňkem patrony kostela v Ondřejově (Tingl, Libri conf. I, 1. 152). Farář v Okrouhlici potvrzen na podání Elišky, vdovy po Ondřejovi nejstarším z Dubé (Tingl, Libri conf. I, 1. 162). Ondřej starší z Dubé, nejvyšší sudí a jeho bratr Vaněk (Výpis Sedláčkův z archivu dvorského čís. 126). Ondřej starší z Dubé patronem kostela v Kunicích (Emler, Libri conf. I, 2. 27). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 340). Eliška, vdova po Ondřeji (nejstarším) z Dubé (Monu- menta Vaticana III. 302 čís. 518). Ondřej z Dubé se svým bratrem Vaňkem jako svědci v Norimberce (Huber, Reg. VIII. 626 čís. 6262). Ondřej z Dubé a jeho bratří Vaněk a Beneš, patro- nové kostela v Bystřici (Emler, Libri conf. I, 2. 90). Ondřej a Vaněk z Dubé (Výpisek Sedláčkův z ar- chivu dvorského). Ondřej z Dubé směnil s farářem v Hrusicích role (Borový, Libri erectionum I. 63 č. 131). 1357, 4. července 23. listopadu 19. prosince
Ukazatel k životopisu. 189 I. října 1358, 25. února 1. května 1359, 1. března 5. května 19. června 6. srpna 7. prosince 1361, 22. února 21. května 4. října 1363, 11. března 9. listopadu 1365 1365, 3. června 1366, 27. října 1367, 15. září Ondřej starší z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 419). Ondřej nejstarší z Dubé svědkem (AČ. XV. 288 a Mendl, Reg. Boh. VI. 337 čís. 602). Ondřej starší z Dubé s bratrem Vaňkem, ujci bratří Ojíře a Vítka z Landštejna (Výpis Sedláčkův ze švarcenberského archivu (IAa Nro. 7a.) v Třeboni). Ondřej starší z Dubé svědkem (Huber, Reg. VIII. 226 čís. 2773 a Borový, Libri erectionum I. 21). Ondřej (nejstarší?) z Dubé patronem kostela v Hru- sicích (Tingl, Libri conf. I, 1. 88). Ondřej nejstarší svědkem (Huber, Reg. VIII. 241 čís. 2947). Ondřej (nejstarší?) z Dubé spolupatronem kostela na Hradišti (Tingl, Libri conf. I, 1. 96). Taktéž (Tamtéž I, 1. 99). Ondřej (nejstarší?) z Dubé patronem kostela v Hru- sicích (Tamtéž I, 1. 110). Ondřej starší z Dubé svědkem (Výpis Sedláčkův z archivu v Nových Hradech). Ondřej starší z Dubé s bratrem Vaňkem patrony kostela v Ondřejově (Tingl, Libri conf. I, 1. 152). Farář v Okrouhlici potvrzen na podání Elišky, vdovy po Ondřejovi nejstarším z Dubé (Tingl, Libri conf. I, 1. 162). Ondřej starší z Dubé, nejvyšší sudí a jeho bratr Vaněk (Výpis Sedláčkův z archivu dvorského čís. 126). Ondřej starší z Dubé patronem kostela v Kunicích (Emler, Libri conf. I, 2. 27). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 340). Eliška, vdova po Ondřeji (nejstarším) z Dubé (Monu- menta Vaticana III. 302 čís. 518). Ondřej z Dubé se svým bratrem Vaňkem jako svědci v Norimberce (Huber, Reg. VIII. 626 čís. 6262). Ondřej z Dubé a jeho bratří Vaněk a Beneš, patro- nové kostela v Bystřici (Emler, Libri conf. I, 2. 90). Ondřej a Vaněk z Dubé (Výpisek Sedláčkův z ar- chivu dvorského). Ondřej z Dubé směnil s farářem v Hrusicích role (Borový, Libri erectionum I. 63 č. 131). 1357, 4. července 23. listopadu 19. prosince
Strana 190
190 1368, 1369, 1370, 1371 1373, 1376, 1376, 29 25. 28. . listopadu 6. 10. 28. „U března 11. . dubna 13. 27. . června 17. 29. . července 12. 13. c 18. 23. . srpna . ledna srpna září února února února března dubna května června června srpna srpna února června . května . října . prosince „ května „ května . prosince Ukazatel k životopisu. Ondřej z Dubé svédkem ve Frankfurté n. M. (Hu- ber, Reg. VIII. 1. Erg. 754 čís. 7256). Ondfej z Dubé svédkem v Modené (Huber, Reg. VIII. 384 čís. 4682). Taktéž (Tamtéž VIII. 386 čís. 4693). Ondřej z Dubé svědkem v Římě (Tamtéž VIII. 388 čís. 4701). Ondřej z Dubé svědkem v Lucce (Tamtéž VIII. 1. Erg. 757 čís. 7277). Taktéž (Tamtéž VIII. 1. Erg. 758 čís. 7285). Taktéž (Tamtéž VIII. 390 čís. 4718). Taktéž (Tamtéž VIII. 390 čís. 4724). Taktéž (Tamtéž VIII. 391 čís. Taktéž (Tamtéž VIII. 392 čís. 4736). Taktéž (Tamtéž VIII. 392 čís. 4737). Taktéž (Tamtéž VIII. 393 čís. 4744). Taktéž (Tamtéž VIII. 393 čís. 4747). Taktéž (Tamtéž VIII. 1. Erg. 758 a 759 čís. 7286 a 7287). ; Taktéž (Tamtéž VIII. 395 čís. 4769). Taktéž (Tamtéž VIII. 396 čís. 4772). Taktéž (Tamtéž VIII. 1. Erg. 759 čís. 7290). Ondřej z Dubé svědkem ve Videmu (Paprocký, O stavu panském 266). . Ondřej z Dubé opět v Praze (Huber, Reg. VIII. 400 čís. 4819). Taktéž (Tamtéž VIII. 402 čís. 4853). Taktéž (Tamtéž VIII. 404 čís. 4863). Ondřej z Dubé s bratrem Benešem svědky (Výpis Sedláčkův z archivu kláštera v Želivě). Ondřej z Dubé svědkem (Cod. diplom. Mor. X. 212 čís. 189). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem svědky (Huber, Reg. VIII. 436 čís. 5263). Taktéž (Tamtéž VIII. 439 čís. 5298). Taktéž (Tamtéž VIII. 454 čís. 5474). Císař Karel IV. zapsal bratřím Ondřejovi, Vaňkovi a Benešovi z Dubé dluh 170 kop (Výpis Sedláčkův z býv. archivu dvorského čís. 153). Ondřej z Dubé svědkem (Huber, Reg. VIII. 477 čís. 5724).
190 1368, 1369, 1370, 1371 1373, 1376, 1376, 29 25. 28. . listopadu 6. 10. 28. „U března 11. . dubna 13. 27. . června 17. 29. . července 12. 13. c 18. 23. . srpna . ledna srpna září února února února března dubna května června června srpna srpna února června . května . října . prosince „ května „ května . prosince Ukazatel k životopisu. Ondřej z Dubé svédkem ve Frankfurté n. M. (Hu- ber, Reg. VIII. 1. Erg. 754 čís. 7256). Ondfej z Dubé svédkem v Modené (Huber, Reg. VIII. 384 čís. 4682). Taktéž (Tamtéž VIII. 386 čís. 4693). Ondřej z Dubé svědkem v Římě (Tamtéž VIII. 388 čís. 4701). Ondřej z Dubé svědkem v Lucce (Tamtéž VIII. 1. Erg. 757 čís. 7277). Taktéž (Tamtéž VIII. 1. Erg. 758 čís. 7285). Taktéž (Tamtéž VIII. 390 čís. 4718). Taktéž (Tamtéž VIII. 390 čís. 4724). Taktéž (Tamtéž VIII. 391 čís. Taktéž (Tamtéž VIII. 392 čís. 4736). Taktéž (Tamtéž VIII. 392 čís. 4737). Taktéž (Tamtéž VIII. 393 čís. 4744). Taktéž (Tamtéž VIII. 393 čís. 4747). Taktéž (Tamtéž VIII. 1. Erg. 758 a 759 čís. 7286 a 7287). ; Taktéž (Tamtéž VIII. 395 čís. 4769). Taktéž (Tamtéž VIII. 396 čís. 4772). Taktéž (Tamtéž VIII. 1. Erg. 759 čís. 7290). Ondřej z Dubé svědkem ve Videmu (Paprocký, O stavu panském 266). . Ondřej z Dubé opět v Praze (Huber, Reg. VIII. 400 čís. 4819). Taktéž (Tamtéž VIII. 402 čís. 4853). Taktéž (Tamtéž VIII. 404 čís. 4863). Ondřej z Dubé s bratrem Benešem svědky (Výpis Sedláčkův z archivu kláštera v Želivě). Ondřej z Dubé svědkem (Cod. diplom. Mor. X. 212 čís. 189). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem svědky (Huber, Reg. VIII. 436 čís. 5263). Taktéž (Tamtéž VIII. 439 čís. 5298). Taktéž (Tamtéž VIII. 454 čís. 5474). Císař Karel IV. zapsal bratřím Ondřejovi, Vaňkovi a Benešovi z Dubé dluh 170 kop (Výpis Sedláčkův z býv. archivu dvorského čís. 153). Ondřej z Dubé svědkem (Huber, Reg. VIII. 477 čís. 5724).
Strana 191
Ukazatel k životopisu. 191 1378, I. října 5. října 1380, 3. září I. října 10. října 1381, 9. března 8. května 1. října 1382, 28. května 31. května I. října 10. října 1382 až 1386 1383, 14. února 25. února 15. května 3. července Karel IV. dává Ondřejovi z Dubé v manství a pod léno hrad Ježov, hrad Zlenice s městečkem pod ním a na druhém břehu řeky Sázavy některé vesnice a dvory (Sedláček, Zbytky register král. (1915) 25 čís. 58). Ondřej z Dubé, nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 455). Taktéž (Tamtéž I. 455). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 137). Ondřej z Dubé spolupatronem v Choceradech (Tam- též III-IV. 148). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozů- statky desk I. 464 a Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 30). Ondřej z Dubé na soudě dvorském. [Titulován popravce kraje vltavského a kouřimského"] (AČ. II. 341 a XXXI. 135, 137). Ondřej z Dubé s bratrem Benešem svědky (Sedláč- kův výpis z archivu dvorského čís. 160). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 259, 356). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 342) Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 136).*) Taktéž (AČ. XXXI. 227, 314). Taktéž (Tamtéž XXXI. 201). Ondřejův spor s kapitulou merseburskou (Pertz, Monumenta Germaniae, scriptores, fol. vyd. X. 201—202). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 43). Taktéž (AČ. XXXI. 329). Ondřej z Dubé, nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 479). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 153). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 270). Ondřej z Dubé patronem kostela v Hrusicích (Em- ler, Libri conf. III-IV. 158). 1377, březen—duben 14. července 15. září *) Z téhož data se uvádí (AČ. XXXI. 309), per ... Benessium de Duba, zudarium regni Bohemie supremum', což je však zřejmý omyl, který vznikl patrně vynecháním titulatury Benešovy a jména Ondřejova.
Ukazatel k životopisu. 191 1378, I. října 5. října 1380, 3. září I. října 10. října 1381, 9. března 8. května 1. října 1382, 28. května 31. května I. října 10. října 1382 až 1386 1383, 14. února 25. února 15. května 3. července Karel IV. dává Ondřejovi z Dubé v manství a pod léno hrad Ježov, hrad Zlenice s městečkem pod ním a na druhém břehu řeky Sázavy některé vesnice a dvory (Sedláček, Zbytky register král. (1915) 25 čís. 58). Ondřej z Dubé, nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 455). Taktéž (Tamtéž I. 455). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 137). Ondřej z Dubé spolupatronem v Choceradech (Tam- též III-IV. 148). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozů- statky desk I. 464 a Jireček, Cod. jur. Boh. II, 2. 30). Ondřej z Dubé na soudě dvorském. [Titulován popravce kraje vltavského a kouřimského"] (AČ. II. 341 a XXXI. 135, 137). Ondřej z Dubé s bratrem Benešem svědky (Sedláč- kův výpis z archivu dvorského čís. 160). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 259, 356). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 342) Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 136).*) Taktéž (AČ. XXXI. 227, 314). Taktéž (Tamtéž XXXI. 201). Ondřejův spor s kapitulou merseburskou (Pertz, Monumenta Germaniae, scriptores, fol. vyd. X. 201—202). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 43). Taktéž (AČ. XXXI. 329). Ondřej z Dubé, nejvyšší sudí na soudě zemském (Emler, Pozůstatky desk I. 479). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Emler, Libri conf. III-IV. 153). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 270). Ondřej z Dubé patronem kostela v Hrusicích (Em- ler, Libri conf. III-IV. 158). 1377, březen—duben 14. července 15. září *) Z téhož data se uvádí (AČ. XXXI. 309), per ... Benessium de Duba, zudarium regni Bohemie supremum', což je však zřejmý omyl, který vznikl patrně vynecháním titulatury Benešovy a jména Ondřejova.
Strana 192
192 1. 2. 3. Hina října října 1383 (?) — 1384 1384, 25. února 1385, 1386, 1387, 1388 1388 5. 1.—4. června 2.—5. Wezna 5. 23. 16. 17. 205. 27. 16. 1. 16. 22. 21. 13. . března 15. 10. března března dubna června prosince nora května června června června prosince ledna nor nora května . června října mor Ukazatel :k životopisu. Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 368, 369). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 480). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 308). Jeník z Hodkova Ondřejovi z Dubé 1. 1386 [sic!] (Emler, Pozůstatky desk I. 484). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. I. 391). Taktéž (Tamtéž XXXI, 275). Taktéž (Tamtéž XXXI. 273). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 481). Taktéž (AČ. XXXI. 354). Taktéž (AČ. XXXI. 273). Ondřej z Dubé jako svědek [?] (Výpis Sedláčkův z archivu v Jindřichově Hradci). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 21). Taktéž (Friedrich, Desky dvorské VII. 54). Taktéž (AČ. XXXI. 178, 313, 372). Taktéž (Friedrich, Desky dvorské VII. 55). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem patrony kostela ve Lštění (Emler, Libri conf. III-IV. 167). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 55). Taktéž (AČ. XXXI. 181). Taktéž (AČ. II. 347 a XXXI. 54). Taktéž (AČ. XXXI. 233). Taktéž (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 147). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem svědky (Výpis Sedláčkův z archivu kláštera v Želivě). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 48, 55, 378). Ondřej z Dubé svědkem (Výpis Sedláčkův z archivu vyšehradského). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Po- zůstatky desk I. 519). Taktéž (AČ. II. 348). 19.—22. února Taktéž (Emler, Pozůstatky desk I. 515).
192 1. 2. 3. Hina října října 1383 (?) — 1384 1384, 25. února 1385, 1386, 1387, 1388 1388 5. 1.—4. června 2.—5. Wezna 5. 23. 16. 17. 205. 27. 16. 1. 16. 22. 21. 13. . března 15. 10. března března dubna června prosince nora května června června června prosince ledna nor nora května . června října mor Ukazatel :k životopisu. Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 368, 369). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 480). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 308). Jeník z Hodkova Ondřejovi z Dubé 1. 1386 [sic!] (Emler, Pozůstatky desk I. 484). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. I. 391). Taktéž (Tamtéž XXXI, 275). Taktéž (Tamtéž XXXI. 273). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 481). Taktéž (AČ. XXXI. 354). Taktéž (AČ. XXXI. 273). Ondřej z Dubé jako svědek [?] (Výpis Sedláčkův z archivu v Jindřichově Hradci). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 21). Taktéž (Friedrich, Desky dvorské VII. 54). Taktéž (AČ. XXXI. 178, 313, 372). Taktéž (Friedrich, Desky dvorské VII. 55). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem patrony kostela ve Lštění (Emler, Libri conf. III-IV. 167). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 55). Taktéž (AČ. XXXI. 181). Taktéž (AČ. II. 347 a XXXI. 54). Taktéž (AČ. XXXI. 233). Taktéž (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 147). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 348). Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem svědky (Výpis Sedláčkův z archivu kláštera v Želivě). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 48, 55, 378). Ondřej z Dubé svědkem (Výpis Sedláčkův z archivu vyšehradského). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Po- zůstatky desk I. 519). Taktéž (AČ. II. 348). 19.—22. února Taktéž (Emler, Pozůstatky desk I. 515).
Strana 193
Ukazatel k životopisu. 193 23. května 23. prosince 1389, 13. března 14. března 1. října 17. října 1389, 20. prosince 1390, 21. ledna 1391, 17. úňora 18.—19. května 2. října 16. října prosinec 8. prosince 23. prosince 1392 1392, 22. ledna 2. června 8. června 16. června 16. února 16. března 12. června 13. června 16. června 9. října 1394, — 1396, 4. května 26. května 1397 Taktéž (AČ. II. 348 a XXXI. 231, 235, 381). Taktéž (AČ. XXXI. 12). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 286). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 525). Taktéž (Tamtéž I. 527). Taktéž (Tamtéž I. 529). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 59). Taktéž (AČ. XXXI. 62). Taktéž (Emler, Pozůstatky desk I. 536). Taktéž (Tamtéž I. 538). Taktéž (Tamtéž I. 540). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Tingl, Libri conf. V. 94). Taktéž (Tamtéž I. 544). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 215, 218). Taktéž (AČ. XXXI. 25, 66, 71). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 353). Taktéž (AČ. XXXI. 74). Taktéž (AČ. II. 354). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 216). Taktéž (AČ. XXXI. 21, 220). Ondřej na soudě dvorském (AČ. XXXI. 341). Taktéž (AČ. XXXI. 32, 253). Taktéž (AČ. XXXI. 75 a II. 354). Taktéž (AČ. XXXI. 335). Taktéž (AČ. XXXI. 75, 83, 92). Ondřej z Dubé [Andree de Duba alias de Zlonicz" patronem kostela v Hrusicích (Tingl, Libri conf V. 199). Ondřej z Dubé spolupatronem kostela v Bystřici (Tamtéž V. 253). Ondřej z Dubé na soudě zemském [bez titulu!] (AČ. II. 355). Anna, manželka Ondřeje z Dubé (Knížky nálezů zems. soudu v AČ. XIX. 572, 590). Ondřej z Dubé s Vaňkem bratrem v klatbě pro ne- přátelství vůči kapitole olomoucké (Cod. dipl. Mor. XII. 457). 1399, 13. března Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 13
Ukazatel k životopisu. 193 23. května 23. prosince 1389, 13. března 14. března 1. října 17. října 1389, 20. prosince 1390, 21. ledna 1391, 17. úňora 18.—19. května 2. října 16. října prosinec 8. prosince 23. prosince 1392 1392, 22. ledna 2. června 8. června 16. června 16. února 16. března 12. června 13. června 16. června 9. října 1394, — 1396, 4. května 26. května 1397 Taktéž (AČ. II. 348 a XXXI. 231, 235, 381). Taktéž (AČ. XXXI. 12). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 286). Ondřej z Dubé na soudě zemském (Emler, Pozůstat- ky desk I. 525). Taktéž (Tamtéž I. 527). Taktéž (Tamtéž I. 529). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 59). Taktéž (AČ. XXXI. 62). Taktéž (Emler, Pozůstatky desk I. 536). Taktéž (Tamtéž I. 538). Taktéž (Tamtéž I. 540). Ondřej z Dubé patronem kostela ve Chvojenci (Tingl, Libri conf. V. 94). Taktéž (Tamtéž I. 544). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 215, 218). Taktéž (AČ. XXXI. 25, 66, 71). Ondřej z Dubé na soudě zemském (AČ. II. 353). Taktéž (AČ. XXXI. 74). Taktéž (AČ. II. 354). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXI. 216). Taktéž (AČ. XXXI. 21, 220). Ondřej na soudě dvorském (AČ. XXXI. 341). Taktéž (AČ. XXXI. 32, 253). Taktéž (AČ. XXXI. 75 a II. 354). Taktéž (AČ. XXXI. 335). Taktéž (AČ. XXXI. 75, 83, 92). Ondřej z Dubé [Andree de Duba alias de Zlonicz" patronem kostela v Hrusicích (Tingl, Libri conf V. 199). Ondřej z Dubé spolupatronem kostela v Bystřici (Tamtéž V. 253). Ondřej z Dubé na soudě zemském [bez titulu!] (AČ. II. 355). Anna, manželka Ondřeje z Dubé (Knížky nálezů zems. soudu v AČ. XIX. 572, 590). Ondřej z Dubé s Vaňkem bratrem v klatbě pro ne- přátelství vůči kapitole olomoucké (Cod. dipl. Mor. XII. 457). 1399, 13. března Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 13
Strana 194
194 Ukazatel k životopisu. 1401, 4. července 1403, 16. června 1404, 26. ledna 1. února 20. prosince 1405, 15. ledna 20. března 1406 1406, 7. března 12. března 1407, 19. února 23. února 8. dubna 1408, 10. března 1409, 1. června 12. července 2. října Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem na straně králově ve smlouvě o příměří s Jednotou panskou (AČ. I. 61). Ondřej z Dubé s jinými žalován pro škody, které učinil s markrabětem Prokopem olomoucké kapitole (Monumenta Vaticana V, 2. 803 čís. 1476). Král Václav zapsal na berni města Kolína nad Lab. 170 kop Ondřejovi z Dubé, svému radovi [sic! (Codex Przemyslaeus v univ. knihovně pražské f. 38, Čelakovský, Cod. jur. munic. II. 960 a Sedláček, Zbytky register král. 60 čís. 346). Ondřej z Dubé [Andree senioris'!] patronem ko- stela v Ondřejově (Emler, Libri conf. VI. 93). Ondřej z Dubé, pán na Zlenicích (AČ. VII. 609). Ondřej z Dubé na Zlenicích svědkem (Listina univ. knihovny v Praze). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 81). Král Václav jmenoval Ondřeje z Dubé popravcem kraje kouřimského (Archiv koruny král. Čes. v Pra- ze pražs. reper. čís. 201, inv. čís. 392). Ondřej ze Zlenic [sic-] patronem kostela v Ondře- jově (Emler, Libri conf. VI. 142). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ.I.366). Taktéž (AČ. II. 365). Ondřej z Dubé prodal řádu augustiniánskému dům (Emler ve Věst. Uč. spol. 1893, 49). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 37). Taktéž (Tamtéž VII. 130). Taktéž (Tamtéž VII. 139). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 367). Taktéž (Tamtéž II. 370). Ondřej z Dubé [Andree senioris de Duba residentis in Zlenicz] patronem v Aldašíně (Emler, Libri conf. VI. 269). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 371). Ondřej z Dubé [Andree de Duba alias de Zle- nicz] patronem kostela v Aldašíně (Emler, Libri conf. VI. 279). 15. června 1. července 9. listopadu
194 Ukazatel k životopisu. 1401, 4. července 1403, 16. června 1404, 26. ledna 1. února 20. prosince 1405, 15. ledna 20. března 1406 1406, 7. března 12. března 1407, 19. února 23. února 8. dubna 1408, 10. března 1409, 1. června 12. července 2. října Ondřej z Dubé s bratrem Vaňkem na straně králově ve smlouvě o příměří s Jednotou panskou (AČ. I. 61). Ondřej z Dubé s jinými žalován pro škody, které učinil s markrabětem Prokopem olomoucké kapitole (Monumenta Vaticana V, 2. 803 čís. 1476). Král Václav zapsal na berni města Kolína nad Lab. 170 kop Ondřejovi z Dubé, svému radovi [sic! (Codex Przemyslaeus v univ. knihovně pražské f. 38, Čelakovský, Cod. jur. munic. II. 960 a Sedláček, Zbytky register král. 60 čís. 346). Ondřej z Dubé [Andree senioris'!] patronem ko- stela v Ondřejově (Emler, Libri conf. VI. 93). Ondřej z Dubé, pán na Zlenicích (AČ. VII. 609). Ondřej z Dubé na Zlenicích svědkem (Listina univ. knihovny v Praze). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 81). Král Václav jmenoval Ondřeje z Dubé popravcem kraje kouřimského (Archiv koruny král. Čes. v Pra- ze pražs. reper. čís. 201, inv. čís. 392). Ondřej ze Zlenic [sic-] patronem kostela v Ondře- jově (Emler, Libri conf. VI. 142). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ.I.366). Taktéž (AČ. II. 365). Ondřej z Dubé prodal řádu augustiniánskému dům (Emler ve Věst. Uč. spol. 1893, 49). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich, Desky dvorské VII. 37). Taktéž (Tamtéž VII. 130). Taktéž (Tamtéž VII. 139). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 367). Taktéž (Tamtéž II. 370). Ondřej z Dubé [Andree senioris de Duba residentis in Zlenicz] patronem v Aldašíně (Emler, Libri conf. VI. 269). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 371). Ondřej z Dubé [Andree de Duba alias de Zle- nicz] patronem kostela v Aldašíně (Emler, Libri conf. VI. 279). 15. června 1. července 9. listopadu
Strana 195
Ukazatel k životopisu. 195 1410, 16. května 1411, 5. června 1412, 12. července 1411, 3. července Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 372). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXV. 360). Taktéž (AČ. II. 374). Taktéž (AČ. II. 374). Taktéž (AČ. II. 375). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich; Desky dvorské VII. 110). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (Emler, Pozůstatky desk II. 80 a AČ. II. 376). Ondřej z Dubé mezi svědky v rozepři o m. J. Husa mezi arcibiskupem Zbyňkem a universitou praž- skou (Palacký, Documenta M. J. Hus 436). Ondřej z Dubé mezi svědky v rozhodnutí krále Václava v téže věci (Palacký tamtéž). Ondřej z Dubé jako svědek (Archiv Národ. Musea v Praze odd. A). 1413, 15.—18. března Nález soudu zemského stran věna Anny, vdovy po Ondřejovi ze Zlenic (Emler, Pozůstatky desk II. 97). I. října 2. října 20. prosince 21. prosince 19. května 6. července 13*
Ukazatel k životopisu. 195 1410, 16. května 1411, 5. června 1412, 12. července 1411, 3. července Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (AČ. II. 372). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (AČ. XXXV. 360). Taktéž (AČ. II. 374). Taktéž (AČ. II. 374). Taktéž (AČ. II. 375). Ondřej z Dubé na soudě dvorském (Friedrich; Desky dvorské VII. 110). Ondřej z Dubé přísedícím soudu zemského (Emler, Pozůstatky desk II. 80 a AČ. II. 376). Ondřej z Dubé mezi svědky v rozepři o m. J. Husa mezi arcibiskupem Zbyňkem a universitou praž- skou (Palacký, Documenta M. J. Hus 436). Ondřej z Dubé mezi svědky v rozhodnutí krále Václava v téže věci (Palacký tamtéž). Ondřej z Dubé jako svědek (Archiv Národ. Musea v Praze odd. A). 1413, 15.—18. března Nález soudu zemského stran věna Anny, vdovy po Ondřejovi ze Zlenic (Emler, Pozůstatky desk II. 97). I. října 2. října 20. prosince 21. prosince 19. května 6. července 13*
Strana 196
PŘILOHA II. Pořad článků knihy Ondřeje z Dubé v dosavadních vydáních. K Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Věnování a předmluva: Přípis: I. Přípis: 1. Najosviecenějšiemu......... 2. hotovi jsúce .............. 3. Čtyřiť jsú úřědníci ........ 4. Purkrabie pražský ......... 5. Komorník najvyšší......... 6. Sudí najvyšší. . . . . . .* 7. Písař zemský ............. 8. Tito čtyřie úřědníci ....... 9. Pravil jsem krátce ........ (§. 336) (s. 337) (s. 338) (s. 339) (s. 340) (s. 341) (s. 341) (s. 342) (s. 342 (str. 483) (str. 483) (str. 484 (str. 484 (str. 485 (str. 485) (str. 485) (str. 486 (str. 486) 965 966 967 968 969 969 970 970 (§. 357) (§. 357 (§. 358) (§. 358) (s. 359) (§. 359) (s. 359) (§. 360) (s. 360) 963 Práva zemská: 10. Právo zemské české........ Výklad: II. Výklad: S1 Panským povolením 11. To zemské právo ......... 2 2 4 Druhé právo jest du- chovnie 12. Ale o třetiem ............ Z 3 3 5
PŘILOHA II. Pořad článků knihy Ondřeje z Dubé v dosavadních vydáních. K Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Věnování a předmluva: Přípis: I. Přípis: 1. Najosviecenějšiemu......... 2. hotovi jsúce .............. 3. Čtyřiť jsú úřědníci ........ 4. Purkrabie pražský ......... 5. Komorník najvyšší......... 6. Sudí najvyšší. . . . . . .* 7. Písař zemský ............. 8. Tito čtyřie úřědníci ....... 9. Pravil jsem krátce ........ (§. 336) (s. 337) (s. 338) (s. 339) (s. 340) (s. 341) (s. 341) (s. 342) (s. 342 (str. 483) (str. 483) (str. 484 (str. 484 (str. 485 (str. 485) (str. 485) (str. 486 (str. 486) 965 966 967 968 969 969 970 970 (§. 357) (§. 357 (§. 358) (§. 358) (s. 359) (§. 359) (s. 359) (§. 360) (s. 360) 963 Práva zemská: 10. Právo zemské české........ Výklad: II. Výklad: S1 Panským povolením 11. To zemské právo ......... 2 2 4 Druhé právo jest du- chovnie 12. Ale o třetiem ............ Z 3 3 5
Strana 197
Pořad článků v dosavadních vydáních. 197 D. Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Práva zemská: Výklad: II. Výklad: 3 4 5 4 5 6 4 5 6 §6 13. Na tom také právu ... .... 14. Ktož pak chce ............ 15. Jsú rozliční póhonové . . . . . 16. Najprvé o dědictvie........ 17. Ale o zástavách ........... 18. K takým póhonóm ........ 19. Ale k těmto póhonóm ..... 20. Pakli sirotek .............. 21. O podávenie ............. 22. Ale o ssutie .............. 23. O zlato .................. 24. Pak o dluh ............... 25. Opět byl-li by list ........ 26. Ale o škody............... 27. O hlavu takto............. 28. Machna z Tuřie ........... 29. Jsú-li dědiny ............. 30. Pakli jsú dsky . . . . . . . . . . . 31. Táž po dědu .............. 32. Táž o všecky dědiny....... 33. Takto jest (zástava věnná) .. 34. Pak po téjto žalobě ....... 35. Pak po těchto žalobách .... 36. Takto jest žaloba (z účinka) 37. Bývá také .. . . . . . . . . 38. Móže také v té žalobě ..... 39. Móže také ta žaloba ....... 40. Také v těch žalobách .. .. . 41. Druhá žaloba bývá ........ 42. Žaloba komuž (Jan z P.)... 43. V těch ve všech žalobách . . . . 44. Po těch všech žalobách ... . 45. Když sě kto pohoní ...... 46. A takéž sě má státi ....... 47. Pak přísaha .............. 48. Na tom přisáhám (př. o děd.) 6 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 23 22 24 25 26 27 28 29 30 31 32 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 8 9 §10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 820 21 22 23 24 25 26 27 28 29 §30 31 32 33 30 31 32 32 34
Pořad článků v dosavadních vydáních. 197 D. Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Práva zemská: Výklad: II. Výklad: 3 4 5 4 5 6 4 5 6 §6 13. Na tom také právu ... .... 14. Ktož pak chce ............ 15. Jsú rozliční póhonové . . . . . 16. Najprvé o dědictvie........ 17. Ale o zástavách ........... 18. K takým póhonóm ........ 19. Ale k těmto póhonóm ..... 20. Pakli sirotek .............. 21. O podávenie ............. 22. Ale o ssutie .............. 23. O zlato .................. 24. Pak o dluh ............... 25. Opět byl-li by list ........ 26. Ale o škody............... 27. O hlavu takto............. 28. Machna z Tuřie ........... 29. Jsú-li dědiny ............. 30. Pakli jsú dsky . . . . . . . . . . . 31. Táž po dědu .............. 32. Táž o všecky dědiny....... 33. Takto jest (zástava věnná) .. 34. Pak po téjto žalobě ....... 35. Pak po těchto žalobách .... 36. Takto jest žaloba (z účinka) 37. Bývá také .. . . . . . . . . 38. Móže také v té žalobě ..... 39. Móže také ta žaloba ....... 40. Také v těch žalobách .. .. . 41. Druhá žaloba bývá ........ 42. Žaloba komuž (Jan z P.)... 43. V těch ve všech žalobách . . . . 44. Po těch všech žalobách ... . 45. Když sě kto pohoní ...... 46. A takéž sě má státi ....... 47. Pak přísaha .............. 48. Na tom přisáhám (př. o děd.) 6 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 23 22 24 25 26 27 28 29 30 31 32 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 8 9 §10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 820 21 22 23 24 25 26 27 28 29 §30 31 32 33 30 31 32 32 34
Strana 198
198 Pořad článků v dosavadních vydáních. Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Práva zemská: Výklad: II. Výklad 32 32 32 834 49. Též po bratru ............ 50. Ihned po těch svědkóv .... 51. Ale řěči napřěd psané ..... 52. Pak jiné jsú přísahy ...... 53. Na tom přisahám (o dědiny) 54. Přísaha svědkóv póvodových 55. Pak pohnaný..... . . . 56. Přísaha očisty bez zmatku .. 57. Pak jest třěba každému ... 58. Práva staná rozličně ....... 59. Pak také v kaple ......... 60. Také právo stané ......... 61. Také bývá zmatek......... 62. Také bývá právo stané ... 63. Pak úmluva............... 64. Po dvú nedělí ....... . . . . 65. Zvodové....na komorníka . 66. Pak zvodové...na sudieho .. 67. Pak zvodové... na všěcky .. 68. Potom pak jest jiný úd ... 69. Bez škody bývá .......... 70. A proto věz:... . . . . . . . ..* 71. Také v tom panovánie ...... 72. Pakli bude panováno ..... 73. Ta panovánie ............ 74. Ta odhádanie . . . . . . . . . . . 75. K nimž ke všěm věcěm ... 76. Potom pak po odhádání ... 77. Takť práva póhonná jdú ... .. 78. Panský nález 79. Často také v rovných přěch . 80. Protož také páni dřieve ... 81. Kde panský nález moc jmá? . 82. Panského nálezu nemóž .... . * 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 (51) 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 odst. 1 chybí 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 36 37 38 39 840 41 42 43 44 45 46 47 48 49 850 51 52 53 54 55 III: 56 57 58 59 860 33 33 33 35
198 Pořad článků v dosavadních vydáních. Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Práva zemská: Výklad: II. Výklad 32 32 32 834 49. Též po bratru ............ 50. Ihned po těch svědkóv .... 51. Ale řěči napřěd psané ..... 52. Pak jiné jsú přísahy ...... 53. Na tom přisahám (o dědiny) 54. Přísaha svědkóv póvodových 55. Pak pohnaný..... . . . 56. Přísaha očisty bez zmatku .. 57. Pak jest třěba každému ... 58. Práva staná rozličně ....... 59. Pak také v kaple ......... 60. Také právo stané ......... 61. Také bývá zmatek......... 62. Také bývá právo stané ... 63. Pak úmluva............... 64. Po dvú nedělí ....... . . . . 65. Zvodové....na komorníka . 66. Pak zvodové...na sudieho .. 67. Pak zvodové... na všěcky .. 68. Potom pak jest jiný úd ... 69. Bez škody bývá .......... 70. A proto věz:... . . . . . . . ..* 71. Také v tom panovánie ...... 72. Pakli bude panováno ..... 73. Ta panovánie ............ 74. Ta odhádanie . . . . . . . . . . . 75. K nimž ke všěm věcěm ... 76. Potom pak po odhádání ... 77. Takť práva póhonná jdú ... .. 78. Panský nález 79. Často také v rovných přěch . 80. Protož také páni dřieve ... 81. Kde panský nález moc jmá? . 82. Panského nálezu nemóž .... . * 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 (51) 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 odst. 1 chybí 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 36 37 38 39 840 41 42 43 44 45 46 47 48 49 850 51 52 53 54 55 III: 56 57 58 59 860 33 33 33 35
Strana 199
Pořad článků v dosavadních vydáních. Pořad článků a jejich incipity 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111 v tomto vydání Práva zemská: Bude-li pak kdy pro potfóbu Co pánov jest třéba Když pán s potazem Móże-li po panském nálezu Mají-li páni z práva vstáti ... Móže otec synóm dáti diel ... Syn také na otci Když syn otcě Když panna sè vdá Když která žena ovdovie... Čím vdova svój stav promění V tom sstúpení mimo penieze Také podlé starého práva vdova Po smrti vdovy každé Poručník každý dskami .... Co společník od krále Móže-li král léta dáti Ještě jsú někací zmatci .... Každý komorník pražský .. Pak na žalobách jsú zmatci Na zvodu chovaj sě Na panování jinde Pak othádanie jinde nečiň ... Páni nalezli Také páni nalezli jsú O popravě páni pravie Také páni (bránie) Také páni pravie . A tito pani pfi tom byli... skćho vydání chybí chybí chybí chybí Kuchar- z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 Nälezy: 83 84 85 86 87 88 I 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79. 80 81 82 | (konec) chybi 199 Jireékovo vydání z r. 1870, III. Výkl.: $61 62 63 64 65 IV: 66 67 68 69 870 71 72 73 74 75 76 77 V: 78 79 880 81 | s VI.Ndlezy: $83
Pořad článků v dosavadních vydáních. Pořad článků a jejich incipity 83. 84. 85. 86. 87. 88. 89. 90. 91. 92. 93. 94. 95. 96. 97. 98. 99. 100. 101. 102. 103. 104. 105. 106. 107. 108. 109. 110. 111 v tomto vydání Práva zemská: Bude-li pak kdy pro potfóbu Co pánov jest třéba Když pán s potazem Móże-li po panském nálezu Mají-li páni z práva vstáti ... Móže otec synóm dáti diel ... Syn také na otci Když syn otcě Když panna sè vdá Když která žena ovdovie... Čím vdova svój stav promění V tom sstúpení mimo penieze Také podlé starého práva vdova Po smrti vdovy každé Poručník každý dskami .... Co společník od krále Móže-li král léta dáti Ještě jsú někací zmatci .... Každý komorník pražský .. Pak na žalobách jsú zmatci Na zvodu chovaj sě Na panování jinde Pak othádanie jinde nečiň ... Páni nalezli Také páni nalezli jsú O popravě páni pravie Také páni (bránie) Také páni pravie . A tito pani pfi tom byli... skćho vydání chybí chybí chybí chybí Kuchar- z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79 80 81 Nälezy: 83 84 85 86 87 88 I 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77 78 79. 80 81 82 | (konec) chybi 199 Jireékovo vydání z r. 1870, III. Výkl.: $61 62 63 64 65 IV: 66 67 68 69 870 71 72 73 74 75 76 77 V: 78 79 880 81 | s VI.Ndlezy: $83
Strana 200
200 Pořad článků v dosavadních vydáních. - Pořad článků a jejich incipity 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 181. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. v tomto vydání Práva zemská: Páni (o nářku) ............ Páni (o duchovním právu) Také o duchovní súd ...... Páni o právo duchovní..... | Sudí zemský, komorník zemsky ................... Takć tóch vśćch áfadóv ... Dsky z. nikdy nemaji ote- vieny byti................ Králové čeští dali své zbožie . A dále pak ten komorník .. Na rozdiel když komorník jede ...................... Sudi z., kdeź po zvodiech jede ...................... Od panovanie md komornik Od ohledovánie desk ...... Trh když komu kladú Stánie neb nestánie ....... Othädanie................. Na úmluvu když komorník jede ...................... Purkrabie praZsky ......... Také spolkové a dánie ..... Také právo (o zatajení Za- loby) ..................... Také právo (o věnování v milostivé zástavé).......... Když by kto koho pohnal.. Také páni pravie, že jsú svo- bodni .................... ; Také právo (o výpise desk) .. Když by (ubrmanstvie) Také jest potaz (o honění) . Také když by kto komu za- psal...................... Kuchar- polackého ského ma vydání vydání z 1.1838 7 T 182 Nálezy: | CB 89 > E 90 62 odst, 63 | 91 64 92 65 | 93 66 94 67 95 68 96 69 | 70 71 72 4 97 73 || 74 75 76 | 77 98 78 99: 79 100 80 101 81 102 82 103 83 104 84 105 85 106 86 107 chybí Jirečkovo vydání z r. 1870 VI.Nálezy: $88 89 $90 91 92 93 94 95 96 ) | 97 i 98 99 $100 101 102 103 104 105 106 107
200 Pořad článků v dosavadních vydáních. - Pořad článků a jejich incipity 112. 113. 114. 115. 116. 117. 118. 119. 120. 121. 122. 123. 124. 125. 126. 127. 128. 129. 130. 181. 132. 133. 134. 135. 136. 137. 138. v tomto vydání Práva zemská: Páni (o nářku) ............ Páni (o duchovním právu) Také o duchovní súd ...... Páni o právo duchovní..... | Sudí zemský, komorník zemsky ................... Takć tóch vśćch áfadóv ... Dsky z. nikdy nemaji ote- vieny byti................ Králové čeští dali své zbožie . A dále pak ten komorník .. Na rozdiel když komorník jede ...................... Sudi z., kdeź po zvodiech jede ...................... Od panovanie md komornik Od ohledovánie desk ...... Trh když komu kladú Stánie neb nestánie ....... Othädanie................. Na úmluvu když komorník jede ...................... Purkrabie praZsky ......... Také spolkové a dánie ..... Také právo (o zatajení Za- loby) ..................... Také právo (o věnování v milostivé zástavé).......... Když by kto koho pohnal.. Také páni pravie, že jsú svo- bodni .................... ; Také právo (o výpise desk) .. Když by (ubrmanstvie) Také jest potaz (o honění) . Také když by kto komu za- psal...................... Kuchar- polackého ského ma vydání vydání z 1.1838 7 T 182 Nálezy: | CB 89 > E 90 62 odst, 63 | 91 64 92 65 | 93 66 94 67 95 68 96 69 | 70 71 72 4 97 73 || 74 75 76 | 77 98 78 99: 79 100 80 101 81 102 82 103 83 104 84 105 85 106 86 107 chybí Jirečkovo vydání z r. 1870 VI.Nálezy: $88 89 $90 91 92 93 94 95 96 ) | 97 i 98 99 $100 101 102 103 104 105 106 107
Strana 201
Pořad článků v dosavadních vydáních. 201 Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Právo zemské: Nálezy: VI. Nálezy: . . . . . . 139. O vinách úřědničích 140. Z toho všickni otbojníci ... 141. A co má z vin bráno býti.... 142. Co má ztravy býti ........ 143. V dovedných práviech ...... 144. Proč jsú viny nalezeny..... 145. Také jest panský nález .... 146. Také jest (o stoliciech) . . . . . . 147. Také jest (o řěčníku) ..... 148. To jest také právo ....... 149. Ale což jest ve dskách ... . 150. Viza ..... . . . . .. .. . . . . . . 151. Pak otpora ......... . . . . 152. A takto má otpora kladena býti ........ . . . . . . . . 153. Také starým právem (o držení . . . . . . . . . . 154. Takto jest právo 155. Takto najprvé rač svú věc .. 88 89 90 91 82 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102ſkonech 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123ſkorec) 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122(konech 87
Pořad článků v dosavadních vydáních. 201 Pořad článků a jejich incipity v tomto vydání Kuchar- ského vydání z r. 1838 Palackého vydání z r. 1842 Jirečkovo vydání z r. 1870 Právo zemské: Nálezy: VI. Nálezy: . . . . . . 139. O vinách úřědničích 140. Z toho všickni otbojníci ... 141. A co má z vin bráno býti.... 142. Co má ztravy býti ........ 143. V dovedných práviech ...... 144. Proč jsú viny nalezeny..... 145. Také jest panský nález .... 146. Také jest (o stoliciech) . . . . . . 147. Také jest (o řěčníku) ..... 148. To jest také právo ....... 149. Ale což jest ve dskách ... . 150. Viza ..... . . . . .. .. . . . . . . 151. Pak otpora ......... . . . . 152. A takto má otpora kladena býti ........ . . . . . . . . 153. Také starým právem (o držení . . . . . . . . . . 154. Takto jest právo 155. Takto najprvé rač svú věc .. 88 89 90 91 82 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102ſkonech 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123ſkorec) 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122(konech 87
Strana 202
PŘILOHA III. Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. A) Desky zemské. Poznámka: Vydání je citováno vesměs podle díla Emlerova „Pozůstat- ky desk zemských“, takže není nikde toto dílo přímo jmenováno. Pouze tam, kde bylo nutno se uchýliti k vydání Jirečkovu v „Codex juris Bohe- mici“, předsunuta jest citaci zkratka J:. Signatura desk Datování Vydání Ondřejův článek I. Zdislai (1320—1336) A, 38 B, 47 D, 40, 45 1321, 12—13. čna 1322—1323 kolem 1326 I. 401 I. 403 I. 403 153 148 153 B, 8 D, 25 II. Zdislai (1337—1345) 1337 1340 I. 408 (nevyd., viz Všehrd II. 1. § 20). 81, 83 81 B, 17 ] O, 9 III. Zdislai (1346—1356) I. 414 1348, 13. března II. Ulrici (1375—1380) 1378, 1. října I. 455 J: II, 2. 28, 29 Procopii (1380—1383) 151 4, 12, 84 S, 19 13 U, 1383, 15. května 1383, 2. října I. 479 I. 480 80, 130, 153 130
PŘILOHA III. Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. A) Desky zemské. Poznámka: Vydání je citováno vesměs podle díla Emlerova „Pozůstat- ky desk zemských“, takže není nikde toto dílo přímo jmenováno. Pouze tam, kde bylo nutno se uchýliti k vydání Jirečkovu v „Codex juris Bohe- mici“, předsunuta jest citaci zkratka J:. Signatura desk Datování Vydání Ondřejův článek I. Zdislai (1320—1336) A, 38 B, 47 D, 40, 45 1321, 12—13. čna 1322—1323 kolem 1326 I. 401 I. 403 I. 403 153 148 153 B, 8 D, 25 II. Zdislai (1337—1345) 1337 1340 I. 408 (nevyd., viz Všehrd II. 1. § 20). 81, 83 81 B, 17 ] O, 9 III. Zdislai (1346—1356) I. 414 1348, 13. března II. Ulrici (1375—1380) 1378, 1. října I. 455 J: II, 2. 28, 29 Procopii (1380—1383) 151 4, 12, 84 S, 19 13 U, 1383, 15. května 1383, 2. října I. 479 I. 480 80, 130, 153 130
Strana 203
Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. 203 Signatura desk Datování Vydání Ondřejův článek A, 1 I. Venceslai (1384—1389) I. 497 J: II, 2. 35 1384 2 (a násl. ?) K, 17 18 19 Stephani (1400—1404) 1402, 18. února 1402, 18. února 1402, 18. února a) I. 594 a násl. b) nevydáno I. 594 a násl. I. 594 a AČ. XIX 518 13, 111 109 13, 106, 107, 108, 111 13 III. Venceslai (1408—1411) N, 15 Q. 2 1410, 15. května 1410, 2. října II. 67 II. 73 116 112 C, 16 IV. Venceslai (1411—1413) II. 80 1411, 5. června 113, 114, 115(?) Nálezy ze zemských desk vypsané, kterých však nelze umístit. až do 1395/1402 ................. článek Ondřejův 78 1387—1391 (t. j. I. Venc. Q až I. Nicol. A) ....... 67 po 1402 ....................................... 118 1402—1412 ............................ 134, 135, 137 1410—1412 ..................................... 154 ? (J: II, 2. 98—99) ................ ...... 145
Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. 203 Signatura desk Datování Vydání Ondřejův článek A, 1 I. Venceslai (1384—1389) I. 497 J: II, 2. 35 1384 2 (a násl. ?) K, 17 18 19 Stephani (1400—1404) 1402, 18. února 1402, 18. února 1402, 18. února a) I. 594 a násl. b) nevydáno I. 594 a násl. I. 594 a AČ. XIX 518 13, 111 109 13, 106, 107, 108, 111 13 III. Venceslai (1408—1411) N, 15 Q. 2 1410, 15. května 1410, 2. října II. 67 II. 73 116 112 C, 16 IV. Venceslai (1411—1413) II. 80 1411, 5. června 113, 114, 115(?) Nálezy ze zemských desk vypsané, kterých však nelze umístit. až do 1395/1402 ................. článek Ondřejův 78 1387—1391 (t. j. I. Venc. Q až I. Nicol. A) ....... 67 po 1402 ....................................... 118 1402—1412 ............................ 134, 135, 137 1410—1412 ..................................... 154 ? (J: II, 2. 98—99) ................ ...... 145
Strana 204
204 Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. B) Ostatní prameny, zejména právní knihy. Listina 1264, 23. června (Emler, Reg. II. 177 č. 454) Ondřejův článek 4. Kniha Rožmberská (citováno podle vyd. Palackého v AČ. I.) Kniha Rožmberská Ondřejův článek Kniha Rožmberská Ondřejův článek 16—68 74 75—112 80—95 115 118 [101] 28 145 26 24 24 180 182 183 188 292—296 19 19 19 22 23 Řád práva zemského (citováno podle Palackého vyd. v AČ. II.) Řád p. z. Ondřejův článek Řád p. z. Ondřejův článek 11 12 23 33 41 46 47 48 50 52 53 62 14, 19 20 14, 19 20 20 20 20 12 12 108 107 107 19 10 23 73 76 78 79 84 85 86 87 88 95 96 97 98 151 34 151 26 41 19, 21 21 21 19 28 109 109 109 63 73, 75 4 72 100 Čl. XI. Statut .... Statuty synody pražské z 18. října 1343 (cit. podle vyd. Dudíkova) .... .. ........ Ondřejův čl. 10.
204 Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. B) Ostatní prameny, zejména právní knihy. Listina 1264, 23. června (Emler, Reg. II. 177 č. 454) Ondřejův článek 4. Kniha Rožmberská (citováno podle vyd. Palackého v AČ. I.) Kniha Rožmberská Ondřejův článek Kniha Rožmberská Ondřejův článek 16—68 74 75—112 80—95 115 118 [101] 28 145 26 24 24 180 182 183 188 292—296 19 19 19 22 23 Řád práva zemského (citováno podle Palackého vyd. v AČ. II.) Řád p. z. Ondřejův článek Řád p. z. Ondřejův článek 11 12 23 33 41 46 47 48 50 52 53 62 14, 19 20 14, 19 20 20 20 20 12 12 108 107 107 19 10 23 73 76 78 79 84 85 86 87 88 95 96 97 98 151 34 151 26 41 19, 21 21 21 19 28 109 109 109 63 73, 75 4 72 100 Čl. XI. Statut .... Statuty synody pražské z 18. října 1343 (cit. podle vyd. Dudíkova) .... .. ........ Ondřejův čl. 10.
Strana 205
Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. 205 Ordo judicii terre (latinské zpracování českého originálu; cit. podle vyd. Palackého v AČ. II.) O. j. t. čl. 53 .... .... Ondřejův čl. 10. Majestas Carolina (cit. podle vyd. Palackého v AČ. III.) Majestas Car. Ondřejův článek Majestas Car. Ondřejův článek 6 17 39 62 68 69 107 117 10 93, 96 16 88 83 94 95 96 107 121 10 28 91 91 130 63 T. zv. Decreta duo Caroli regis (cit. podle vydání Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 285) Ondřejovy články 9. a 37. Beneše Krabice z Veitmile kronika (vyd. ve Fontes rer. Boh. IV. 530) Ondřejův článek 10. Zápis kr. Václava IV. Jednotě panské z 30. května 1395 (vyd. Palackého v AČ. I. 56 a násl.) Odstavec Incipit Ondřejův článek 2 4 8 12 . ..aby jednáno bylo i o všeckno zemské dobré . ..Viece aby to kmetovstvo.... Viece také o dskách zemských.. .....A v ta registra..... Také aby písař zemský..... Viece aby groš dobrý..... Také aby v popravy ti nesahali.. 2 82 118 82 3 9 13
Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. 205 Ordo judicii terre (latinské zpracování českého originálu; cit. podle vyd. Palackého v AČ. II.) O. j. t. čl. 53 .... .... Ondřejův čl. 10. Majestas Carolina (cit. podle vyd. Palackého v AČ. III.) Majestas Car. Ondřejův článek Majestas Car. Ondřejův článek 6 17 39 62 68 69 107 117 10 93, 96 16 88 83 94 95 96 107 121 10 28 91 91 130 63 T. zv. Decreta duo Caroli regis (cit. podle vydání Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 285) Ondřejovy články 9. a 37. Beneše Krabice z Veitmile kronika (vyd. ve Fontes rer. Boh. IV. 530) Ondřejův článek 10. Zápis kr. Václava IV. Jednotě panské z 30. května 1395 (vyd. Palackého v AČ. I. 56 a násl.) Odstavec Incipit Ondřejův článek 2 4 8 12 . ..aby jednáno bylo i o všeckno zemské dobré . ..Viece aby to kmetovstvo.... Viece také o dskách zemských.. .....A v ta registra..... Také aby písař zemský..... Viece aby groš dobrý..... Také aby v popravy ti nesahali.. 2 82 118 82 3 9 13
Strana 206
206 Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. T. zv. Officium circa tabulas terre (vyd. Jirečkovo v Cod. jur. Boh. II, 2. 256) Off. c. tab. Ondřejův článek Off. c. tab. Ondřejův článek 2 5 6 8 12 30 56 24 24 24 16 19 23 23 26 101 60 63 93 96 97 98 153 160 161 162 33, 34 34 34 45 45 45 136 66 65 67 24 24 T. zv. Inventiones baronum (citováno podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 284) Odstavec 2. ............ ....... Ondřejův čl. 126. T. zv. Formae querelarum (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 312) Formae quer. Ondřejův článek Formae quer. Ondřejův článek I. 3 11 14 20 23 25 40 42 41 36, 41 41 41 I. 59 63 65 67 III. 2 17 42 29 41 33 36 42 50 T. zv. Formulae juramentorum (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 331) Form. jur. čl. 1. 7 ............................... Ondřejův čl. 55 1l ......... ....... 54 .* 13 .............. .. .. .. .. .. .. . . . .. ... .. .. . .... 53
206 Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. T. zv. Officium circa tabulas terre (vyd. Jirečkovo v Cod. jur. Boh. II, 2. 256) Off. c. tab. Ondřejův článek Off. c. tab. Ondřejův článek 2 5 6 8 12 30 56 24 24 24 16 19 23 23 26 101 60 63 93 96 97 98 153 160 161 162 33, 34 34 34 45 45 45 136 66 65 67 24 24 T. zv. Inventiones baronum (citováno podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 284) Odstavec 2. ............ ....... Ondřejův čl. 126. T. zv. Formae querelarum (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 312) Formae quer. Ondřejův článek Formae quer. Ondřejův článek I. 3 11 14 20 23 25 40 42 41 36, 41 41 41 I. 59 63 65 67 III. 2 17 42 29 41 33 36 42 50 T. zv. Formulae juramentorum (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 331) Form. jur. čl. 1. 7 ............................... Ondřejův čl. 55 1l ......... ....... 54 .* 13 .............. .. .. .. .. .. .. . . . .. ... .. .. . .... 53
Strana 207
Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. 207 T. zv. Constitutio officialium terre (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 352) Constit. čl. III. 1 ................................. Ondřejův čl. 139 9 9 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 . . ............ 6 . . . ........ .. ... . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . T. zv. Řád u desk (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. III, 2. 204, 205) Ondřejův čl. 125. a 129. C) Prameny, které navazují na knihu Ondřejovu. Registrum Ojíře z Očedělic (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. III, 2. 180) Ondřejovy články 84., 106., 107., 108., 116. Knížky nálezův soudu zemského (citov. podle vyd. v AČ. XIX.) čl. XIV. 147 ................... Ondřejův čl. 93 čl. XVII. 7 ................................ 93 Knihy devatery V. K. ze Všehrd (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh.) Všehrd kniha kapitola paragraf Ondřejův článek I. 4 113, 114 II. 10 11 20 21 21 3—4 8 4 4—5 11 11 14 16 81, 83 30 29 27 85 82 78 109 79, 80 III. 20 22 2 9 150 26
Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. 207 T. zv. Constitutio officialium terre (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. II, 2. 352) Constit. čl. III. 1 ................................. Ondřejův čl. 139 9 9 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 . . ............ 6 . . . ........ .. ... . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . T. zv. Řád u desk (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. III, 2. 204, 205) Ondřejův čl. 125. a 129. C) Prameny, které navazují na knihu Ondřejovu. Registrum Ojíře z Očedělic (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh. III, 2. 180) Ondřejovy články 84., 106., 107., 108., 116. Knížky nálezův soudu zemského (citov. podle vyd. v AČ. XIX.) čl. XIV. 147 ................... Ondřejův čl. 93 čl. XVII. 7 ................................ 93 Knihy devatery V. K. ze Všehrd (citov. podle vyd. Jirečkova v Cod. jur. Boh.) Všehrd kniha kapitola paragraf Ondřejův článek I. 4 113, 114 II. 10 11 20 21 21 3—4 8 4 4—5 11 11 14 16 81, 83 30 29 27 85 82 78 109 79, 80 III. 20 22 2 9 150 26
Strana 208
208 Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. Všehrd kniha kapitola paragraf Ondřejův článek IV. 16 2 73 3 73 V. 5 10 12 15 17 37 46 6 3 1, 4 6 2 22 93 95 92 94 96 97 148 99 VI. VII. 11 14 3 6 90, 91 88 81, 130 VIII. 26 31 33—34 47 8 26 33 5 (1. rec.!) 1, 4 76 151 140 139 151 9 39 140 125 Zemské zřízení Vladislavské z r. 1500 (citov. podle vydání Palackého v AČ. V.) ZZ 1500: čl. 381 .................................. Ondřejův čl. 25 500 . . . . . . . . . . . ....... . ...... 130 505 . . . . . . . . . . . .... . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... 94 Zemské zřízení z r. 1530 (citov. podle vydání Jirečkova v Cod. jur. Boh.) ZZ 1530: čl. 166 ............. . . . . . . . . . . ...... ..Ondřejův čl. [148]
208 Vztahy jiných pramenů ke knize Ondřejově. Všehrd kniha kapitola paragraf Ondřejův článek IV. 16 2 73 3 73 V. 5 10 12 15 17 37 46 6 3 1, 4 6 2 22 93 95 92 94 96 97 148 99 VI. VII. 11 14 3 6 90, 91 88 81, 130 VIII. 26 31 33—34 47 8 26 33 5 (1. rec.!) 1, 4 76 151 140 139 151 9 39 140 125 Zemské zřízení Vladislavské z r. 1500 (citov. podle vydání Palackého v AČ. V.) ZZ 1500: čl. 381 .................................. Ondřejův čl. 25 500 . . . . . . . . . . . ....... . ...... 130 505 . . . . . . . . . . . .... . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... 94 Zemské zřízení z r. 1530 (citov. podle vydání Jirečkova v Cod. jur. Boh.) ZZ 1530: čl. 166 ............. . . . . . . . . . . ...... ..Ondřejův čl. [148]
Strana 209
PŘÍLOHA IV. Rukopisy podle značek a podle míst uložení. A) Podle značek tohoto vydání. Značka Místo Knihovna neb archiv Signatura A A1 A2 a1 a2 a3 a4 a5 a6 a7 as a9 10 a11 12 B BI1 BI, B II b I1 b I2 b I3 b III b II, b II3 b IIII „ „ Vídeň: Praha: Třeboň: „ Vídeň: „ Praha: Křivoklát: Rajhrad Křivoklát: Praha: „ „ „ Vídeň: Praha: „ Archiv hl. m. Prahy Knih. Nár. musea Archiv hl. m. Prahy Nationalbibliothek Knih. Nár. musea Archiv švarcenberský „ Nationalbibliothek Archiv univ. Karlovy Archiv fürstenberský Archiv řádu Benediktinů Archiv fürstenberský Knih. Nár. Musea » Universitní knih. Knih. Nár. musea Universitní knih. Nationalbibliothek Knih. Nár. musea Knih. Nár. musea Universitní knih. Lobkovická knih. Universitní knih. č. 1864 IV B 18 č. 1865 č. 5281 I E 17 B 2 B 3 B 6 č. 3452 č. 5293 č. 15.302 Oecon. B 1 I d 16 Hi 1 I d 13 II D 3 V C 9 XVII F 49 V E 40 IV A 25 č. 3454 V E 13 II D 10 XVII C 22 č. 325 XVII F 23 Praha: Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 14
PŘÍLOHA IV. Rukopisy podle značek a podle míst uložení. A) Podle značek tohoto vydání. Značka Místo Knihovna neb archiv Signatura A A1 A2 a1 a2 a3 a4 a5 a6 a7 as a9 10 a11 12 B BI1 BI, B II b I1 b I2 b I3 b III b II, b II3 b IIII „ „ Vídeň: Praha: Třeboň: „ Vídeň: „ Praha: Křivoklát: Rajhrad Křivoklát: Praha: „ „ „ Vídeň: Praha: „ Archiv hl. m. Prahy Knih. Nár. musea Archiv hl. m. Prahy Nationalbibliothek Knih. Nár. musea Archiv švarcenberský „ Nationalbibliothek Archiv univ. Karlovy Archiv fürstenberský Archiv řádu Benediktinů Archiv fürstenberský Knih. Nár. Musea » Universitní knih. Knih. Nár. musea Universitní knih. Nationalbibliothek Knih. Nár. musea Knih. Nár. musea Universitní knih. Lobkovická knih. Universitní knih. č. 1864 IV B 18 č. 1865 č. 5281 I E 17 B 2 B 3 B 6 č. 3452 č. 5293 č. 15.302 Oecon. B 1 I d 16 Hi 1 I d 13 II D 3 V C 9 XVII F 49 V E 40 IV A 25 č. 3454 V E 13 II D 10 XVII C 22 č. 325 XVII F 23 Praha: Prof. Fr. Čáda: Práva zemská česká. 14
Strana 210
210 Rukopisy podle značek a míst. Značka Místo Knihovna neb archiv Signatura b III2 b III3 b III. ß I1 12 B I3 II B Praha: Litoměřice: Praha: „ Vídeň: Knih. Nár. musea Archiv městský Knih. Nár. musea „ Nationalbibliothek I F 13 práv. kod. IV, 13 IV C 17 II C 2 IA1 č. 13.578 č. 3.263 B) Podle archivů a knihoven. Knihovna neb archiv Signatura Popis Značka Budyšín Gersdorffská knihov- č. 368 [č. 39] na Křivoklát Fürstenberský ar. I d 13 I d 16 Hanka, 158 č. 11 157 č. 10 „ 12 10 Městský ar. Litoměřice Čelakovský, ČČM. LIV, práv. kod. IV, sig. 13 546 b III3 Praha Archiv hl. m. Prahy Archiv Univ. Karl. Lobkovická knih. č. 1864 č. 1865 Oeconom. B 1 [č. 87] č. 325 Čelakovský 25 č. 1 27 č. 2 Zprávy Zem. arch. č. I. 176 Hanka, 162 č. 22 162 č. 21 „ A A2 a9 [Č. 37 b II3
210 Rukopisy podle značek a míst. Značka Místo Knihovna neb archiv Signatura b III2 b III3 b III. ß I1 12 B I3 II B Praha: Litoměřice: Praha: „ Vídeň: Knih. Nár. musea Archiv městský Knih. Nár. musea „ Nationalbibliothek I F 13 práv. kod. IV, 13 IV C 17 II C 2 IA1 č. 13.578 č. 3.263 B) Podle archivů a knihoven. Knihovna neb archiv Signatura Popis Značka Budyšín Gersdorffská knihov- č. 368 [č. 39] na Křivoklát Fürstenberský ar. I d 13 I d 16 Hanka, 158 č. 11 157 č. 10 „ 12 10 Městský ar. Litoměřice Čelakovský, ČČM. LIV, práv. kod. IV, sig. 13 546 b III3 Praha Archiv hl. m. Prahy Archiv Univ. Karl. Lobkovická knih. č. 1864 č. 1865 Oeconom. B 1 [č. 87] č. 325 Čelakovský 25 č. 1 27 č. 2 Zprávy Zem. arch. č. I. 176 Hanka, 162 č. 22 162 č. 21 „ A A2 a9 [Č. 37 b II3
Strana 211
Rukopisy podle značek a míst. 211 Knihovna neb archiv Signatura Popis Značka Knih. Národ. Musea „ 1 „ „ „ „ „ „ „ „ Universitní knih. „ IA1 I С 1/9 I E 3 I E 17 I F 13 II C 2 II D 3 II D 10 IV B 18 IV C 17 VC 9 V E 13 V E 40 VI C 6 IV A 25 XVII C 22 XVII F 23 XVII F 49 Bartoš, I. 1č. 65 I. 12 č. I. 26 č. 131 I. 33 č. 145 I. 43 č. 205 I. 72 č. 359 „ I. 75č. 371 „ I. 78 č. 378 „ I. 190 č. 974 „ I. 195 č. 996 „ I. 257 č. 1359 „ I. 271 č. 1445 „ I. 276 č. 1472 „ II. 11 č. 1880 „ Truhlář, Catal. I. 244 č. 601 Truhlář, Katal. 37 č. 100 Katal. 99 č. 253 Katal. 109 č. 279 „ „ „ „ „ „ ß I2 [č. 34 [č. 35) a2 b III, B I1 B b III A1 b III4 B I1 b I3 BII [č. 36) b I1 b II2 b III, B 12 Rajhrad u Brna Ar. kláštera ř. Bened. Hi1 a1 Třeboň Ar. švarcenberský „ B No. 2 B No. 3 B No. 6 Hanka, 170 č. 49 170 č. 52 170 č. 50 „ a3 a4 a5 Vídeň Nationalbibliothek „ „ „ č. 3263 č. 3452 č. 3454 č. 5281 č. 5293 Tab. cod. „ „ „ „ „ „ „ „ II. 246 II. 292 II. 292 IV. 86 IV. 89 B II as b I, "1 a- 14*
Rukopisy podle značek a míst. 211 Knihovna neb archiv Signatura Popis Značka Knih. Národ. Musea „ 1 „ „ „ „ „ „ „ „ Universitní knih. „ IA1 I С 1/9 I E 3 I E 17 I F 13 II C 2 II D 3 II D 10 IV B 18 IV C 17 VC 9 V E 13 V E 40 VI C 6 IV A 25 XVII C 22 XVII F 23 XVII F 49 Bartoš, I. 1č. 65 I. 12 č. I. 26 č. 131 I. 33 č. 145 I. 43 č. 205 I. 72 č. 359 „ I. 75č. 371 „ I. 78 č. 378 „ I. 190 č. 974 „ I. 195 č. 996 „ I. 257 č. 1359 „ I. 271 č. 1445 „ I. 276 č. 1472 „ II. 11 č. 1880 „ Truhlář, Catal. I. 244 č. 601 Truhlář, Katal. 37 č. 100 Katal. 99 č. 253 Katal. 109 č. 279 „ „ „ „ „ „ ß I2 [č. 34 [č. 35) a2 b III, B I1 B b III A1 b III4 B I1 b I3 BII [č. 36) b I1 b II2 b III, B 12 Rajhrad u Brna Ar. kláštera ř. Bened. Hi1 a1 Třeboň Ar. švarcenberský „ B No. 2 B No. 3 B No. 6 Hanka, 170 č. 49 170 č. 52 170 č. 50 „ a3 a4 a5 Vídeň Nationalbibliothek „ „ „ č. 3263 č. 3452 č. 3454 č. 5281 č. 5293 Tab. cod. „ „ „ „ „ „ „ „ II. 246 II. 292 II. 292 IV. 86 IV. 89 B II as b I, "1 a- 14*
Strana 212
212 Rukopisy podle značek a míst. Knihovna neb archiv Signatura Popis Značka Nationalbibliothek č. 13.578 č. 15.302 Tab. cod. VII. 260 „ „ VIII. 150 B I3 as Nezjištěné Colloredo-Mansfeld- ský? Auersperský? Hanka, 157 č. 9 Jireček, Práv. život 198 č. 153 [č. 38) č. 40
212 Rukopisy podle značek a míst. Knihovna neb archiv Signatura Popis Značka Nationalbibliothek č. 13.578 č. 15.302 Tab. cod. VII. 260 „ „ VIII. 150 B I3 as Nezjištěné Colloredo-Mansfeld- ský? Auersperský? Hanka, 157 č. 9 Jireček, Práv. život 198 č. 153 [č. 38) č. 40
Strana 213
PŘÍLOHA V. Rejstřík. osobní a mistni. Číslice ležaté značí stránky, číslice stojaté články. A Albrecht z Konopiščtč, syn Zdeňka ze Šternberka, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Aldašín, měkdy ves u Černého Kostelce s patronätnim kostelem pp: z Dubć [1409] 194. Aleš z Lúže, formulářové jméno 54, 143. Ale& viz Skopek, Ale$ Skopek z Dubé [1402]. Ale$ z Sumburka, syn Bedficha z S., asi od v. 1402 držiteľ Perštejna v okr. ka- daňském, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Alžběta z Dubé, manž. Ondřeje z Dubé nejstavšího viz Eliška z Dubé. Alžběta, dcera Ondřeje z Dubé nejstavšího, manž. Viléma z Landštejna viz Eliška ‘z Dubé (mlad.). ] | Anna, sestra Ondřeje z Dubé stavšího, manželka Beneše z Buzova 6 pozn. 15, 188. Anna, manželka Ondřeje z Dubé starsiho, 6 pozn. 15, 193, potom vdova [1413] 4, 22, 28, 195. Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský [1344 —1364], Arnešt. 8, 10, 123, 187. Augustiniáni, řád duchovní [1406] 194. Bahno, formulářové jméno podle vsi u | Kutnć Hory 152, 181. Beneš z Buzova, manžel Anny, sestry Ondfeje z Dubé starsiho-6-pozn. 15, 188: | Beneš z Děčína, z vodu Vartemberkú, syn Jana Gasta z Děčína, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Beneš z Dubé na Lé&tné, bratr Ondżeje z Dubé star. 5, 6 pozn. 15, 10, 12, 189, 190, 191; kamrmistrem [1368] 15, [1375] 17. Beneš na Kožlí, vnuk Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Beneš Libun, syn Beneše na Léštně 6 pozn. 16. Beneš z Příbramě, formulářové jméno 152, 181. Beneš Silný z Dubé, kdysi držitel Náchoda po Půtovi z Častolovic, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Bergóv Ota starý, podkomoří královský [1402—8], člen Jednoty panské proti Václavu IV., účastník soudu zemského [1402] 111, 165. . Berka, Hynek B. z Honstejna a na Dubé nejv. sudí zemský [13896—1397, 1402—1417], odpůrce Václava IV., účastník soudu zemského [1402] 18, 111, 165. Berka, Jindřich starší B. z Hüsky, bratr Hynka Berky z. Honstejna, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Bláto, formulářové jméno podle vsi a - vladyckého statku buď u Chrudimé nebo u Uhlíř. Janovic; Jan z Bláta, Petr z Bláta 83, 48, 141. Bluky, Bluk, formulářové jméno podle tvrze u Černošic, manství kawvlštejnského; viz Petr z Bluk 30, 134. Boček, Jan Boček z Poděbrad, sym -Bočka a Elišky z Kunštátu, účastník
PŘÍLOHA V. Rejstřík. osobní a mistni. Číslice ležaté značí stránky, číslice stojaté články. A Albrecht z Konopiščtč, syn Zdeňka ze Šternberka, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Aldašín, měkdy ves u Černého Kostelce s patronätnim kostelem pp: z Dubć [1409] 194. Aleš z Lúže, formulářové jméno 54, 143. Ale& viz Skopek, Ale$ Skopek z Dubé [1402]. Ale$ z Sumburka, syn Bedficha z S., asi od v. 1402 držiteľ Perštejna v okr. ka- daňském, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Alžběta z Dubé, manž. Ondřeje z Dubé nejstavšího viz Eliška z Dubé. Alžběta, dcera Ondřeje z Dubé nejstavšího, manž. Viléma z Landštejna viz Eliška ‘z Dubé (mlad.). ] | Anna, sestra Ondřeje z Dubé stavšího, manželka Beneše z Buzova 6 pozn. 15, 188. Anna, manželka Ondřeje z Dubé starsiho, 6 pozn. 15, 193, potom vdova [1413] 4, 22, 28, 195. Arnošt z Pardubic, arcibiskup pražský [1344 —1364], Arnešt. 8, 10, 123, 187. Augustiniáni, řád duchovní [1406] 194. Bahno, formulářové jméno podle vsi u | Kutnć Hory 152, 181. Beneš z Buzova, manžel Anny, sestry Ondfeje z Dubé starsiho-6-pozn. 15, 188: | Beneš z Děčína, z vodu Vartemberkú, syn Jana Gasta z Děčína, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Beneš z Dubé na Lé&tné, bratr Ondżeje z Dubé star. 5, 6 pozn. 15, 10, 12, 189, 190, 191; kamrmistrem [1368] 15, [1375] 17. Beneš na Kožlí, vnuk Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Beneš Libun, syn Beneše na Léštně 6 pozn. 16. Beneš z Příbramě, formulářové jméno 152, 181. Beneš Silný z Dubé, kdysi držitel Náchoda po Půtovi z Častolovic, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Bergóv Ota starý, podkomoří královský [1402—8], člen Jednoty panské proti Václavu IV., účastník soudu zemského [1402] 111, 165. . Berka, Hynek B. z Honstejna a na Dubé nejv. sudí zemský [13896—1397, 1402—1417], odpůrce Václava IV., účastník soudu zemského [1402] 18, 111, 165. Berka, Jindřich starší B. z Hüsky, bratr Hynka Berky z. Honstejna, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Bláto, formulářové jméno podle vsi a - vladyckého statku buď u Chrudimé nebo u Uhlíř. Janovic; Jan z Bláta, Petr z Bláta 83, 48, 141. Bluky, Bluk, formulářové jméno podle tvrze u Černošic, manství kawvlštejnského; viz Petr z Bluk 30, 134. Boček, Jan Boček z Poděbrad, sym -Bočka a Elišky z Kunštátu, účastník
Strana 214
214 soudu zemského [1402] 52, 111, 165, 113, 166. Bonifác IX., papež [1389—1404] 18 pozn. 76, 21. z Boskovic viz Tas z Boskovic. Brusy, ves s tvrzí v okvesu kadaviském 217, 133, 29, 134, 36, 137; viz Petr z Brus. Burghard z Quernfurtu, biskup mer- seburskÿ [1382—1384] 17, 18. z Buzova viz Benes z Buzova. Bystřice u. Benešova, městečko s patro- nátním kostelem pp. z Dubé [1367] 189, [1396] 193. 6 z Castolovic viz Póta z Castolovic [1402 ]. Černčice, ves w Dolních Kralovic na Čáslavsku [1350/60] 188. z Děčína víz Beneš z Děčína [1402]. Dětřich z Náchoda viz Jetřich z Náchoda. Dobrovský Josef, jeho snahy o sbírání starých právních pramenů českých 78. Dubá, hrad pp. z Dubé nad Sázavou, nyní zřícenina lidově zv. Stará Dubá neb Poddubský hrad naproti vsi Pod- dubí u Chocevad 12; D., kaple tamtéž [1340-] 4, 187. z Dubé, vod pp. z D. se: znakem odři- vousu (střely zavité), rodokmen 6 pozn. 15; příslušníci vodoví (hledej pod. kfest. jmény ): Alžběta, manž. Ondteje z D. nejstavšího viz Eliška; Alžběta, dcera Ondřeje z D. nejstaršího viz Eliška; Anna, manż.Ondfeje z D. star$iho; Anna, dceva Ondřeje z D. nejstar., manželka Beneše z Buzova; Beneš na Kožlí, syn Beneše Libuně; Beneš na Léštně, syn Ondřeje z D. nejstavšího; Beneš řeč. Libun, syn Beneše na Lóżtni; Eliška, mani. Ondłeje z D. nejstar.; Eliška z Landštejna, dceva Ondřeje z D. stav., manž. Viléma z Landštejna; Freidle, manž. Vaňka z D. staršího; Hašek, syn Beneše na Léštně; Heřman, syn Vaňka z D. star.; Jan Roháč, syn Ondřeje Rejstřík osobní a místní. mlad. Roháče; Jindřich, syn Vaňka z D. stavr.; Kuneš řeč. Rozkoš, syn Jindřicha z D.; Libun viz Beneš řeč. L.; Markéta ' z Rychmburka, manž. Vaňka z Dubé mladšího; Markéta ze Zvířetic, manž. Beneše na Léštně; Ondřej z D. nej- stavší, otec Ondřeje z D. star.; Ondfej z D. starší, nejv. sudí zemský; Ondřej ml. řeč. Roháč, sym Beneše na Léstné; Roháč viz Jan R.; Roháč viz Ondřej; Rozkoš viz Kuneš; Václav na Léštně, syn Beneše na L.; Vaněk starší na D., syn Ondřeje nejstav. z D.; Vaněk mladší z D., syn Vaňka star. z D.; dělení rodo- vého majetku [kolem 1361] 5, 10, 12. z Dubé, rod pp. z D. se znakem dvou ostrví, viz: Beneš Silný z D. [1402]; Berka Hynek z Honstejna /1402]; Jindtich z D. [1402]; Skopek Ale§ z D. [1402]. Dubsko, polní trať u Lštění 12 pozn. 46. Eliška, jinak Alžběta, manželka O. z Dubé nejstar., matka O. z D. star. 6 pozn. 15, [1355] 5, 188, vdova [1361] 7, 189. Eliška, jinak Alžběta, dcera Ondřeje z Dubé nejstavšího, manž. Viléma z Landštejna 6 pozn. 15. Emler josef, vydavatel Pozůstatků desk zemských 36, 46. Eulenburg, Ylburg, némecké město u Lip- ska [1382] 18. F Flaška Smil z Pardubic a z Rychmbuvka, Smil z Rychmburka, autor „Rady otce synovi“ a „Nové rady“ [asi 1350 aż 1403], nejprv. písař desk zemských [1399—1398 a 1402], účastník soudu zemského [1402] 11, 13 pozn. 52, 111, 165. Frankfurt nad Mohanem, [město v Ně- mecku [1368] 190. Freidle, manželka Václava z Dubé 6 pozn. 15. z Fridmburka, z Frimburka viz Jan z Fridmburka [1402]. Fridrich de Hoym viz de Hoym.
214 soudu zemského [1402] 52, 111, 165, 113, 166. Bonifác IX., papež [1389—1404] 18 pozn. 76, 21. z Boskovic viz Tas z Boskovic. Brusy, ves s tvrzí v okvesu kadaviském 217, 133, 29, 134, 36, 137; viz Petr z Brus. Burghard z Quernfurtu, biskup mer- seburskÿ [1382—1384] 17, 18. z Buzova viz Benes z Buzova. Bystřice u. Benešova, městečko s patro- nátním kostelem pp. z Dubé [1367] 189, [1396] 193. 6 z Castolovic viz Póta z Castolovic [1402 ]. Černčice, ves w Dolních Kralovic na Čáslavsku [1350/60] 188. z Děčína víz Beneš z Děčína [1402]. Dětřich z Náchoda viz Jetřich z Náchoda. Dobrovský Josef, jeho snahy o sbírání starých právních pramenů českých 78. Dubá, hrad pp. z Dubé nad Sázavou, nyní zřícenina lidově zv. Stará Dubá neb Poddubský hrad naproti vsi Pod- dubí u Chocevad 12; D., kaple tamtéž [1340-] 4, 187. z Dubé, vod pp. z D. se: znakem odři- vousu (střely zavité), rodokmen 6 pozn. 15; příslušníci vodoví (hledej pod. kfest. jmény ): Alžběta, manž. Ondteje z D. nejstavšího viz Eliška; Alžběta, dcera Ondřeje z D. nejstaršího viz Eliška; Anna, manż.Ondfeje z D. star$iho; Anna, dceva Ondřeje z D. nejstar., manželka Beneše z Buzova; Beneš na Kožlí, syn Beneše Libuně; Beneš na Léštně, syn Ondřeje z D. nejstavšího; Beneš řeč. Libun, syn Beneše na Lóżtni; Eliška, mani. Ondłeje z D. nejstar.; Eliška z Landštejna, dceva Ondřeje z D. stav., manž. Viléma z Landštejna; Freidle, manž. Vaňka z D. staršího; Hašek, syn Beneše na Léštně; Heřman, syn Vaňka z D. star.; Jan Roháč, syn Ondřeje Rejstřík osobní a místní. mlad. Roháče; Jindřich, syn Vaňka z D. stavr.; Kuneš řeč. Rozkoš, syn Jindřicha z D.; Libun viz Beneš řeč. L.; Markéta ' z Rychmburka, manž. Vaňka z Dubé mladšího; Markéta ze Zvířetic, manž. Beneše na Léštně; Ondřej z D. nej- stavší, otec Ondřeje z D. star.; Ondfej z D. starší, nejv. sudí zemský; Ondřej ml. řeč. Roháč, sym Beneše na Léstné; Roháč viz Jan R.; Roháč viz Ondřej; Rozkoš viz Kuneš; Václav na Léštně, syn Beneše na L.; Vaněk starší na D., syn Ondřeje nejstav. z D.; Vaněk mladší z D., syn Vaňka star. z D.; dělení rodo- vého majetku [kolem 1361] 5, 10, 12. z Dubé, rod pp. z D. se znakem dvou ostrví, viz: Beneš Silný z D. [1402]; Berka Hynek z Honstejna /1402]; Jindtich z D. [1402]; Skopek Ale§ z D. [1402]. Dubsko, polní trať u Lštění 12 pozn. 46. Eliška, jinak Alžběta, manželka O. z Dubé nejstar., matka O. z D. star. 6 pozn. 15, [1355] 5, 188, vdova [1361] 7, 189. Eliška, jinak Alžběta, dcera Ondřeje z Dubé nejstavšího, manž. Viléma z Landštejna 6 pozn. 15. Emler josef, vydavatel Pozůstatků desk zemských 36, 46. Eulenburg, Ylburg, némecké město u Lip- ska [1382] 18. F Flaška Smil z Pardubic a z Rychmbuvka, Smil z Rychmburka, autor „Rady otce synovi“ a „Nové rady“ [asi 1350 aż 1403], nejprv. písař desk zemských [1399—1398 a 1402], účastník soudu zemského [1402] 11, 13 pozn. 52, 111, 165. Frankfurt nad Mohanem, [město v Ně- mecku [1368] 190. Freidle, manželka Václava z Dubé 6 pozn. 15. z Fridmburka, z Frimburka viz Jan z Fridmburka [1402]. Fridrich de Hoym viz de Hoym.
Strana 215
Rejstřík osobní a místní. Glückselig viz Legis-Glückselig. Hanka Vaclav 24, 28, 78—83. Hašek, syn Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Havel z Tyter, formulářové jméno 28, 133. Herbort z Kolovrat, syn Aibvechta z K., zakladatel větve Maštovských z K., účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Heřman, syn Václava z Dubé 6 pozn. 14. Hefman Chásník, z Choustníka, nejv. komornik [1402], od téhož roku mistrem komory kvól., účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Hláska, původně Zlenice, hrud nad Sáza- vou, hrad Ondřeje stav. z Dubé 12. z Hodkova viz Jeník z Hodkova [1383]. z Honštejna viz Berka Hynek z Hon- štejna. Hora Kavčí, ves a hrad pp. z Dubé v okolí Léštna a Bystřice 12. Hora Kosova /1297, mylně! viz hora Kavčí), hrad pp. z Dubé 12. z Hory, viz Hynek z Črvené Hory. de Hoym, Fridrich, biskup merseburský [1 1882] 17. z Hradcé viz Jindtich z Hradcé [1402]; Oldfich z Hradcé /[1402, 1410, 1411]. Hradiště, bolní tvať u Lštění 12 pozn. 45; srov. heslo následující. Hradiště mad Sázavou u Lštění, patro- nátní kostel pp. z Dubé [1359] 189. Hrusice wu Říčan, ves s patronátním koste- lem pp. z Dubé [1359] 189, [1367] 189, [1383] 191, [1394] 193. hrusický potok, vlévající se pod Zlenicemi (Hláskou) do Sázavy 12. Hus Jan [1411] 4, 282, 195. z Hüsky viz Berka, Jindřich stavší Berka z Hüsky [1402]. Hynek Berka z Honštejna víz Berka Hynek /1402]. Hynek z Crvené Hory, Hynek Ná- chodský z Červené Hory a Adršpachu, účastník soudu zemského [1402] 111, 166. Hynek Zajiec z Pihle viz Zajiec, Hynek Z. z Pihle. 215 Chocerady nad Sázavou, ves s patronát- nim hostelem pp. z Dubé [1380] 191. zChoustníka Heřman, Chúsník viz Heřman Chüsník [1402]. Chvojenec, Chvojínek, ves u Neveklova s patronátnim kostelem pp. z Dubé [1380] 191, [1391] 193. J Jan z Bláta, formuláfové jméno, syn Petra z Bláta 48, 141. Jan Boček z Poděbrad viz Boček, Jan z Poděbrad. Jan z Fridmburka, J. z Frimburka u Sušice, účastník soudu zemského [1402] 111, 765. Jan z Konic, formulářové jméno, snad Jan z Kounic u Čes. Brodu, některý z vla- dyků tamních 30, 134. Jan z Krp, /ormulářové jméno, snad ně- který člen tamního vladyckého rodu 53, 143, 54, 143, 56, 144. Jan z Lán, formutářové jméno, snad ně- který člen tamního rodu vladyckého 27, 133. Jan Litomyšlský, řeč. Železný, biskup litomyšlský [1392—1416], vlastné Jan V. Bucek z Prahy, pak biskup olo- »oucky [1416—1430] Jan XII., &cast- nik soudu zemského [1402] 111, 166. Jan Lucemburský, krdl cesky 5, 7, 9, 51. Jan z Luk, Jovmuláfové jméno, snad né- který člen tamního vladyckého vodu 27, 133, 29, 134. Jan z Michalovic, řeč. Michalec, syn Petrův, člen Jednoty panské, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Jan odnikudZ, poddany Petra z Týnce, formulářové jméno, 42, 139. Jan Olomücky, biskup v Olomouci [1397 až 1403], vlastné Jan XI. Mráz, účast- ník soudu zemského [1402] 111, 165. Jan z Prahy, formulářové jméno 42, 139. Jan ze Pticě, formulářové jméno 36, 137. Jan Roháč, syn Ondřeje mladšího z Dubé Tec. Rohác [11487] 6 pozn. 15. Jan z Roztok, manžel Kateřiny ze Mžan, snad příbuzný Jívy z Roztok [viz tam] 33, 135.
Rejstřík osobní a místní. Glückselig viz Legis-Glückselig. Hanka Vaclav 24, 28, 78—83. Hašek, syn Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Havel z Tyter, formulářové jméno 28, 133. Herbort z Kolovrat, syn Aibvechta z K., zakladatel větve Maštovských z K., účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Heřman, syn Václava z Dubé 6 pozn. 14. Hefman Chásník, z Choustníka, nejv. komornik [1402], od téhož roku mistrem komory kvól., účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Hláska, původně Zlenice, hrud nad Sáza- vou, hrad Ondřeje stav. z Dubé 12. z Hodkova viz Jeník z Hodkova [1383]. z Honštejna viz Berka Hynek z Hon- štejna. Hora Kavčí, ves a hrad pp. z Dubé v okolí Léštna a Bystřice 12. Hora Kosova /1297, mylně! viz hora Kavčí), hrad pp. z Dubé 12. z Hory, viz Hynek z Črvené Hory. de Hoym, Fridrich, biskup merseburský [1 1882] 17. z Hradcé viz Jindtich z Hradcé [1402]; Oldfich z Hradcé /[1402, 1410, 1411]. Hradiště, bolní tvať u Lštění 12 pozn. 45; srov. heslo následující. Hradiště mad Sázavou u Lštění, patro- nátní kostel pp. z Dubé [1359] 189. Hrusice wu Říčan, ves s patronátním koste- lem pp. z Dubé [1359] 189, [1367] 189, [1383] 191, [1394] 193. hrusický potok, vlévající se pod Zlenicemi (Hláskou) do Sázavy 12. Hus Jan [1411] 4, 282, 195. z Hüsky viz Berka, Jindřich stavší Berka z Hüsky [1402]. Hynek Berka z Honštejna víz Berka Hynek /1402]. Hynek z Crvené Hory, Hynek Ná- chodský z Červené Hory a Adršpachu, účastník soudu zemského [1402] 111, 166. Hynek Zajiec z Pihle viz Zajiec, Hynek Z. z Pihle. 215 Chocerady nad Sázavou, ves s patronát- nim hostelem pp. z Dubé [1380] 191. zChoustníka Heřman, Chúsník viz Heřman Chüsník [1402]. Chvojenec, Chvojínek, ves u Neveklova s patronátnim kostelem pp. z Dubé [1380] 191, [1391] 193. J Jan z Bláta, formuláfové jméno, syn Petra z Bláta 48, 141. Jan Boček z Poděbrad viz Boček, Jan z Poděbrad. Jan z Fridmburka, J. z Frimburka u Sušice, účastník soudu zemského [1402] 111, 765. Jan z Konic, formulářové jméno, snad Jan z Kounic u Čes. Brodu, některý z vla- dyků tamních 30, 134. Jan z Krp, /ormulářové jméno, snad ně- který člen tamního vladyckého rodu 53, 143, 54, 143, 56, 144. Jan z Lán, formutářové jméno, snad ně- který člen tamního rodu vladyckého 27, 133. Jan Litomyšlský, řeč. Železný, biskup litomyšlský [1392—1416], vlastné Jan V. Bucek z Prahy, pak biskup olo- »oucky [1416—1430] Jan XII., &cast- nik soudu zemského [1402] 111, 166. Jan Lucemburský, krdl cesky 5, 7, 9, 51. Jan z Luk, Jovmuláfové jméno, snad né- který člen tamního vladyckého vodu 27, 133, 29, 134. Jan z Michalovic, řeč. Michalec, syn Petrův, člen Jednoty panské, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Jan odnikudZ, poddany Petra z Týnce, formulářové jméno, 42, 139. Jan Olomücky, biskup v Olomouci [1397 až 1403], vlastné Jan XI. Mráz, účast- ník soudu zemského [1402] 111, 165. Jan z Prahy, formulářové jméno 42, 139. Jan ze Pticě, formulářové jméno 36, 137. Jan Roháč, syn Ondřeje mladšího z Dubé Tec. Rohác [11487] 6 pozn. 15. Jan z Roztok, manžel Kateřiny ze Mžan, snad příbuzný Jívy z Roztok [viz tam] 33, 135.
Strana 216
216: Jan z Suché, formulářové jméno 41, 139. Jan z Švamberka, z větve přimdecké, syn - Bohuslava . ze Švamberka, kanovník Pražský [1393—1394], účastník soudu zemského [1402] 111, 166. Jan z Trnové, formulářové jméno 271, 133. Jan z Vartmberka, řečený Ralsko, druhdy i Chudoba, nejspiże syn Vańka z Vartm- bevka, dědičný nejvyšší čtšník [1367 až 14147, účastník soudu zemského [1402] 111, 166. Jan z VlaSimé, syn Michala z Vlašimě, pán český [1376—1415 ], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Jan ze Zhofelce, syn Karla IV. [1394] 18. z Janovic viz Purkart z Janovic. . Taroslav ze Žlebóv a z Opočna, snad syn Hynka a Anny, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. . Jeník z. Hodkova, držitel tvrze ve vsi Hodkové u Zbraslavic [1383] 192. Ješín Pavel, vydavatel Majestatis Caro- linae 83. | . Jetřich z Náchoda, z Homole a z Janovic, pán na Náchodě, účastník soudu zem- < ského [1402] 111, 165. Ježov, někdy hrad, nyní myslivna u Hvu- sic, manství Ondřeje stavšího z Dubé. [1377] 191. Jindřich Berka starší z Hüsky viz Berka, Jimdařich B. starší z Husky. Jindfich z Dubé, syn Hynka Berky z Dubé, jednooký, pán na Dubé a — Housce, účastník soudu zemského [ 1402} 111, 166. Jindfich z Hradcé, хуй? řádu sv. Jana, od v. 1402 qfevov, bvaty Oldřicha z Hradce v. 1398 nejv. pisate, uéastnik soudu zemského [1402] 111, 165. Jindtich Lacembok viz Lacembok Jin- dtich [1402]. Jindřich z Nachodu, účastník zemského [1402] 111, 165. Jindřich z Vartmberka, pán na Nístéjce u Vysokého, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. | Jíra z Roztok, formulářové jméno, snad J. z R., jinak z Rožmitálu, nejv. L>vdź, podkomoří krdlouskÿ, hofmistr králové 33, 136. soudu => Rejstřík osobní a místní. Jireček Hermenegild, vydavatel českých pramenů právních 24, 26, 31, 46, 80, 84. Jiří sv.-, kláštev v Praze 19, 129. Tiří z Poděbrad, král český 45. Jost, markvabi moravský 18, 21. Jungmann Josef, jeho Vybor z literatury české 24. Kalousek Josef, český historik státního práva 49. Kapléř, Kunát Kapléf ze Sulevic, mejv. pisa? [1381—1391] 67, 147. Karel IV., král český 5, 7, 9, 12, 18, 15, . 17, 22, 45, 52, 60, 70, 1, 115, 10, 123, : 12, 126, "8, 152, 190, 191. Kateřina ze Mžan, vdova fo Janovi z Roztok, formulářové jméno 33, 135. z Klení viz Petr z Klení, formuláfové jméno podle vsi u Čes. Krumlova neb : Nových Hradů. ` Kolín nad Labem, městó v Čechách [1401] 22, 194. | z Kolovrat víz Herbort z Kolovrat. Kolovrat viz Miklas z Zbraslavic Kolovrat. z Konic viz Jan z Konic, formulářové jméno snad podle vsi Koumic u Ces. - Brodu neb některých Konic bez bližšího "určení. : . z Konopiščtě viz Albrecht z Копор +6. Kopitar Bartoloměj, slavista [1780 aż ; 1844] 79, 80, 83. Kostelec, Cerny — (nad Černými Lesy) 14. kouřimský kvaj, popravce krajsky Ondfej z Dubé stav. [1405] 22, 194. na Kožlí viz Beneš na Kožlí 6 pozn. 15. Kříž z Rudy, formulářové jméno 41, 189. Křižovníci v Praze, kláStev a jeho Tfi- slušníci 14. i z Krp viz Jan z Krp, formulářové jméno podle vsi u Mělníka nad Labem. Kucharski Andrzéj, vydavatel slovanských pramenů právních 24, 28, 79, 80, 81, 82, 83. Kunät Kapler ze Sulevic viz Kapléř, Kunät ze S. Kuneš řeč. Rozkoš, vnuk Václava z Dubé 6 pozn. 15. Kunice, ves u Říčan s patronátním kcste- iem pp. z Dubé [1363] 189.
216: Jan z Suché, formulářové jméno 41, 139. Jan z Švamberka, z větve přimdecké, syn - Bohuslava . ze Švamberka, kanovník Pražský [1393—1394], účastník soudu zemského [1402] 111, 166. Jan z Trnové, formulářové jméno 271, 133. Jan z Vartmberka, řečený Ralsko, druhdy i Chudoba, nejspiże syn Vańka z Vartm- bevka, dědičný nejvyšší čtšník [1367 až 14147, účastník soudu zemského [1402] 111, 166. Jan z VlaSimé, syn Michala z Vlašimě, pán český [1376—1415 ], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Jan ze Zhofelce, syn Karla IV. [1394] 18. z Janovic viz Purkart z Janovic. . Taroslav ze Žlebóv a z Opočna, snad syn Hynka a Anny, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. . Jeník z. Hodkova, držitel tvrze ve vsi Hodkové u Zbraslavic [1383] 192. Ješín Pavel, vydavatel Majestatis Caro- linae 83. | . Jetřich z Náchoda, z Homole a z Janovic, pán na Náchodě, účastník soudu zem- < ského [1402] 111, 165. Ježov, někdy hrad, nyní myslivna u Hvu- sic, manství Ondřeje stavšího z Dubé. [1377] 191. Jindřich Berka starší z Hüsky viz Berka, Jimdařich B. starší z Husky. Jindfich z Dubé, syn Hynka Berky z Dubé, jednooký, pán na Dubé a — Housce, účastník soudu zemského [ 1402} 111, 166. Jindfich z Hradcé, хуй? řádu sv. Jana, od v. 1402 qfevov, bvaty Oldřicha z Hradce v. 1398 nejv. pisate, uéastnik soudu zemského [1402] 111, 165. Jindtich Lacembok viz Lacembok Jin- dtich [1402]. Jindřich z Nachodu, účastník zemského [1402] 111, 165. Jindřich z Vartmberka, pán na Nístéjce u Vysokého, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. | Jíra z Roztok, formulářové jméno, snad J. z R., jinak z Rožmitálu, nejv. L>vdź, podkomoří krdlouskÿ, hofmistr králové 33, 136. soudu => Rejstřík osobní a místní. Jireček Hermenegild, vydavatel českých pramenů právních 24, 26, 31, 46, 80, 84. Jiří sv.-, kláštev v Praze 19, 129. Tiří z Poděbrad, král český 45. Jost, markvabi moravský 18, 21. Jungmann Josef, jeho Vybor z literatury české 24. Kalousek Josef, český historik státního práva 49. Kapléř, Kunát Kapléf ze Sulevic, mejv. pisa? [1381—1391] 67, 147. Karel IV., král český 5, 7, 9, 12, 18, 15, . 17, 22, 45, 52, 60, 70, 1, 115, 10, 123, : 12, 126, "8, 152, 190, 191. Kateřina ze Mžan, vdova fo Janovi z Roztok, formulářové jméno 33, 135. z Klení viz Petr z Klení, formuláfové jméno podle vsi u Čes. Krumlova neb : Nových Hradů. ` Kolín nad Labem, městó v Čechách [1401] 22, 194. | z Kolovrat víz Herbort z Kolovrat. Kolovrat viz Miklas z Zbraslavic Kolovrat. z Konic viz Jan z Konic, formulářové jméno snad podle vsi Koumic u Ces. - Brodu neb některých Konic bez bližšího "určení. : . z Konopiščtě viz Albrecht z Копор +6. Kopitar Bartoloměj, slavista [1780 aż ; 1844] 79, 80, 83. Kostelec, Cerny — (nad Černými Lesy) 14. kouřimský kvaj, popravce krajsky Ondfej z Dubé stav. [1405] 22, 194. na Kožlí viz Beneš na Kožlí 6 pozn. 15. Kříž z Rudy, formulářové jméno 41, 189. Křižovníci v Praze, kláStev a jeho Tfi- slušníci 14. i z Krp viz Jan z Krp, formulářové jméno podle vsi u Mělníka nad Labem. Kucharski Andrzéj, vydavatel slovanských pramenů právních 24, 28, 79, 80, 81, 82, 83. Kunät Kapler ze Sulevic viz Kapléř, Kunät ze S. Kuneš řeč. Rozkoš, vnuk Václava z Dubé 6 pozn. 15. Kunice, ves u Říčan s patronátním kcste- iem pp. z Dubé [1363] 189.
Strana 217
Rejstřík osobní a místní. L Lacembok Jindřich, syn Jarośe Lacem- boka, z rodu pp. z Chlumu, seděním na Košumberce [od v. 1390], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. z Landštejna, viz Eliška, dcera Ondřeje nejstav. z Dubé, choť Viléma z L.; Ojíř, synovec Ondřeje stav. z Dubé; Vilém, choť Elišky z L.; Vítek, synovec Ondřeje stav. z Dubé. . Lány, patrně farní a vladycká ves u No- vého Strašecí u Kladna 27, 133; viz Jan z Lán. Legis - Gliickselig Gustav Thormund, vlastně August Anton Gliickselig [1806 aZ 1867], n£meck? spisovalel literárné- historicky 79—81, 83. Lé&tno, nyni Listmo (pol. a soud. okres Benešov u Prahy), městečko pp. z Dubé 12. na Léstné, vod pp. z Dube; rodokmen 6 pozn. 15; příslušníci vodoví (hledej pod ktest. jmény): Benes, syn Ondřeje z D. nejstavšího; Beneš řeč. Libun, syn Beneše na Léštně; Hašek, syn Beneše na Léšimě; Jan Roháč, syn Ondżeje mlad. Roháče; Markéta ze Zvířetic, mani. Beneše na Léštně; Ondřej mladší řeč. Roháč, syn Beneše na L.; Roháč viz Jan; Roháé viz Ondřej; Václav na Léštně, syn Beneše na L. Libun viz Beneš řeč. Libun. Líštno viz Léštno. Litomyšlský viz Jan Litomyšlský, biskup [1402]. Lštění, ves nad Sázavou, polit. a soud okves Benešov u Prahy 12, 192. Lucca, říšské bezprostřední město v Italii [1368—9] 15, 190. z Luk viz Jan z Luk, farní vsi u Bochova (neb> u Dubć v sev. Čechách?) Lúže, formulářové jméno podle města u Litomyšle 83, 53, 143, 54, 143, 5%, 143; srov. Aleš z Lúže, Pavel z Lúže. Lužice, marka, její postoupení od Valde- mara braniborského [1348] 8, 9. Maciejowski Wactaw Alexander, právní historik polsky [1793—1883] 78, 79. 217 Machna.z Tutie, formuláfové iméno 28, 133; srov. Tufie. Markéta z Rychmburka, manželka Vác- lava mladšího z Dubé 6 pozn. 15. Markéta ze Zvířetic, manželka Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Merseburk, biskupství v Něm. [1382 až 1386] 17, 18, 191. z Michalovic viz Jan z Michalovic [1402]. Mikeš z Potnštajna, z Potštejna [71339] 7, 50, 63, 78, 152. Miklas z Zbraslavic Kolovrat, syn Miku- láše z Kolovrat a vdovy po vyt. Oldfi- chovi .ze Zbraslavic, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Modena, město v Hovní Italii [1368] 15, 190. Morava, odevzdání její Kavloví [1349] 9. Mráz Johannes, provisionista v Mevse- burce? [1390] 17. Mžany, formulářové jméno podle vsi u Ne- chanic; viz Kateřina ze Mžan 33, 135. z Náchoda viz Jetřich z Náchoda. z Náchodu víz Jindřich z Náchodu. Německo, cesta Ondřejova Německem 16. Norimberk, město v Bavorsku [1366] 15, 189. o Odranec, podhvadské městečko pod. hra- dem Dubou při řece Sázavě naproti vsi Poddubí u Chocerad 12. Oka, jeptiška u sv. Jiří, sesiva Ondřeje star. z Dubé? [asi 1350] 188. Ojíř z Landštejna, synovec Ondřeje stav- šího z Dubé 189. Okrouhlice, ves u Vel. Popovic s patro- nátnám kostelem pp. z Dubé [1361] 189. Olbram viz Volbram. Oldrich z Hradcg, snad bratv Jindřicha z H., rytiÿe řádu sv. Jana, nejv. pisał [1398], nej. mincmistv [1493 ], účastník soudu zemského [1402, 1410, 1411] 111, 165, 112, 166, 113, 166. Olomouc, kapitula [1399] 21, 193, 194. Olomücky viz Jan Olomücky, biskup [1402].
Rejstřík osobní a místní. L Lacembok Jindřich, syn Jarośe Lacem- boka, z rodu pp. z Chlumu, seděním na Košumberce [od v. 1390], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. z Landštejna, viz Eliška, dcera Ondřeje nejstav. z Dubé, choť Viléma z L.; Ojíř, synovec Ondřeje stav. z Dubé; Vilém, choť Elišky z L.; Vítek, synovec Ondřeje stav. z Dubé. . Lány, patrně farní a vladycká ves u No- vého Strašecí u Kladna 27, 133; viz Jan z Lán. Legis - Gliickselig Gustav Thormund, vlastně August Anton Gliickselig [1806 aZ 1867], n£meck? spisovalel literárné- historicky 79—81, 83. Lé&tno, nyni Listmo (pol. a soud. okres Benešov u Prahy), městečko pp. z Dubé 12. na Léstné, vod pp. z Dube; rodokmen 6 pozn. 15; příslušníci vodoví (hledej pod ktest. jmény): Benes, syn Ondřeje z D. nejstavšího; Beneš řeč. Libun, syn Beneše na Léštně; Hašek, syn Beneše na Léšimě; Jan Roháč, syn Ondżeje mlad. Roháče; Markéta ze Zvířetic, mani. Beneše na Léštně; Ondřej mladší řeč. Roháč, syn Beneše na L.; Roháč viz Jan; Roháé viz Ondřej; Václav na Léštně, syn Beneše na L. Libun viz Beneš řeč. Libun. Líštno viz Léštno. Litomyšlský viz Jan Litomyšlský, biskup [1402]. Lštění, ves nad Sázavou, polit. a soud okves Benešov u Prahy 12, 192. Lucca, říšské bezprostřední město v Italii [1368—9] 15, 190. z Luk viz Jan z Luk, farní vsi u Bochova (neb> u Dubć v sev. Čechách?) Lúže, formulářové jméno podle města u Litomyšle 83, 53, 143, 54, 143, 5%, 143; srov. Aleš z Lúže, Pavel z Lúže. Lužice, marka, její postoupení od Valde- mara braniborského [1348] 8, 9. Maciejowski Wactaw Alexander, právní historik polsky [1793—1883] 78, 79. 217 Machna.z Tutie, formuláfové iméno 28, 133; srov. Tufie. Markéta z Rychmburka, manželka Vác- lava mladšího z Dubé 6 pozn. 15. Markéta ze Zvířetic, manželka Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Merseburk, biskupství v Něm. [1382 až 1386] 17, 18, 191. z Michalovic viz Jan z Michalovic [1402]. Mikeš z Potnštajna, z Potštejna [71339] 7, 50, 63, 78, 152. Miklas z Zbraslavic Kolovrat, syn Miku- láše z Kolovrat a vdovy po vyt. Oldfi- chovi .ze Zbraslavic, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Modena, město v Hovní Italii [1368] 15, 190. Morava, odevzdání její Kavloví [1349] 9. Mráz Johannes, provisionista v Mevse- burce? [1390] 17. Mžany, formulářové jméno podle vsi u Ne- chanic; viz Kateřina ze Mžan 33, 135. z Náchoda viz Jetřich z Náchoda. z Náchodu víz Jindřich z Náchodu. Německo, cesta Ondřejova Německem 16. Norimberk, město v Bavorsku [1366] 15, 189. o Odranec, podhvadské městečko pod. hra- dem Dubou při řece Sázavě naproti vsi Poddubí u Chocerad 12. Oka, jeptiška u sv. Jiří, sesiva Ondřeje star. z Dubé? [asi 1350] 188. Ojíř z Landštejna, synovec Ondřeje stav- šího z Dubé 189. Okrouhlice, ves u Vel. Popovic s patro- nátnám kostelem pp. z Dubé [1361] 189. Olbram viz Volbram. Oldrich z Hradcg, snad bratv Jindřicha z H., rytiÿe řádu sv. Jana, nejv. pisał [1398], nej. mincmistv [1493 ], účastník soudu zemského [1402, 1410, 1411] 111, 165, 112, 166, 113, 166. Olomouc, kapitula [1399] 21, 193, 194. Olomücky viz Jan Olomücky, biskup [1402].
Strana 218
218 Ondřej z Dubé nejstarší, otec O. z D. staršího, spisovatele, Andres von der Dwbe [1348] 8; pečet [1348] 9; od- pustky papežské [1356] 5, 188, smrt [před 13617 5. Ondřej z Dubé starší, spisovatel, navození [kolem 1820] 5, 7, 12; první zpráva [1337] 4; svědek potrvé 4, 9; sudí mejvyšší zemský, supremus zudarius reg. Boh. [1357], czudarius terre Boh. [1358], supremus reg. Boh. czudarius [1363] 4, 8, 9, 12, 18, 15, 16, 19; kamymisty [1368] 15; názovy mravní 18; sloh 16; dílo 10, 11, 24, 25; majetek 12; provise na biskupství merseburské 17; rádce kv. Václava IV. 20; popravce kraje kouvimského 14, 22, 191, 194; bopravce kraje vltavského 17, 191, 194; smrt [1412—1413] 4, 22, 23; srov. úvod I.kap. a ukazatel v příloze I. Též heslo Práva zemská česká; mluví o sobě nebo sám vystupuje jako autor ve své knize 1, 115, 2, 116, 117, 3, 117, 5, 119, 7, 120, 9, 120, 122, 14, 127, 17, 128, 20, 130, 61, 145, 78, 152, 84, 155, 99, 160. Ondřej z Dubé, mladší zvaný Roháč, syn Beneše z D. a na Léštně 5 pozn. 15. Ondřej z Sak, formulářové jméno 41, 139. Ondřej Zlenický, de Zlonicz [1394] 10, 193, [1413] 195, viz vždy Ondřej z Dubé starší. Ondřejov, horní městečko na býv. panství pb. z Dubé na úpatí hovy Mandy v polit. okv. Ces. Brod, v soud. okr. Černý Kostelec 6. 189, 194. Oudašín viz Aldašín. P Palacký František, vydavatel knihy Ondře- jovy 4, 6, 9, 24, 26, 28, 79—84. z Pardubic viz Flaška Smil z Pardubic. Pašek z Trnové, formulářové jméno 29, 134. Pavel z Lúže, formulářové jméno 55, 143, 56, 144. Pavel z Sak, formulářové jméno 50, 142. Petr z Bláta, otec Jana z Bláta, formu- lářové jméno 48, 141. Petr z Bluk, formulářové jméno 30, 134. Rejstřík osobní a místní. Petr z Brus, P. z Brusóv, syn Paška z Trnové, formulářové jméno 27, 133, 29, 134, 36, 137. Petr z Klení, otec Peiva z Všeščan, formu- lářové jméno 27, 133. Petr z Rudy, formulářové jméno 48, 141. Petr z Skal, formulářové jméno 152, 182. Petr z Smrdova, formulářové jméno 36, 137. Petr z Týncě, formulářové jméno 42, 139. Petr z Vřeščan, syn Petra z Klent, formu- lářové jméno 27, 133. z Pihle viz Zajiec, Hynek Zajíce z P. Pluh Oldřich z Rabštejna, syn Oldřicha Pluha, nejv. sudí zemský [1328 až 1340/3] 4. | z Poděbrad viz Boček Jan z Poděbrad [1402]. Póta z Častolovic, syn Půtův [asi 1364 až 1402 ], kdysi mistr komory král. [1364 až 13667, účastník soudu zemského [1402] 23, 111, 165. z Potštejna viz Mikeš z Potnštajna /před 1339] 7, 50, 63, 78, 152. Praha 12, 14, 126, 42, 139, 113, 166, 119, 169, 154, 182; P., klášter sv. Františka 5, P., hrad pražský 44, 140, 113, 166; P., klášter sv. Jiří 67, 19, 129; P., Rkláštev Křižovníků 14; P., místo soudu zemského 51, 83, 154; P., synoda [1343] 75, 76, 10, 123 pozn. 1. z Prahy viz Jan z Prahy. Prómysl orać 10, 128. z Příbramě viz Beneš neb Václav z Pří- bramě, formulářové jméno podle města v Čechách. Prokop, markrabé moravský [1356/8 až 1405] 21, 22, 194. ze Pticč viz Jan ze Pticč, formulářové jméno podle vsi u Umnhoště u Kladna, kdeZ statek [1328— 1437 ] ke kostelu sv. Víta v Praze. Purkart z Janovic (t. zo. Herbortovych), syn Purkarta a vnuk Herborta z Ja- novic [pťip. 1397—1402], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Půta z Častolovic viz Póta z Častolovic. Q z Quernfurtu viz Burgbard z Quern- furtu.
218 Ondřej z Dubé nejstarší, otec O. z D. staršího, spisovatele, Andres von der Dwbe [1348] 8; pečet [1348] 9; od- pustky papežské [1356] 5, 188, smrt [před 13617 5. Ondřej z Dubé starší, spisovatel, navození [kolem 1820] 5, 7, 12; první zpráva [1337] 4; svědek potrvé 4, 9; sudí mejvyšší zemský, supremus zudarius reg. Boh. [1357], czudarius terre Boh. [1358], supremus reg. Boh. czudarius [1363] 4, 8, 9, 12, 18, 15, 16, 19; kamymisty [1368] 15; názovy mravní 18; sloh 16; dílo 10, 11, 24, 25; majetek 12; provise na biskupství merseburské 17; rádce kv. Václava IV. 20; popravce kraje kouvimského 14, 22, 191, 194; bopravce kraje vltavského 17, 191, 194; smrt [1412—1413] 4, 22, 23; srov. úvod I.kap. a ukazatel v příloze I. Též heslo Práva zemská česká; mluví o sobě nebo sám vystupuje jako autor ve své knize 1, 115, 2, 116, 117, 3, 117, 5, 119, 7, 120, 9, 120, 122, 14, 127, 17, 128, 20, 130, 61, 145, 78, 152, 84, 155, 99, 160. Ondřej z Dubé, mladší zvaný Roháč, syn Beneše z D. a na Léštně 5 pozn. 15. Ondřej z Sak, formulářové jméno 41, 139. Ondřej Zlenický, de Zlonicz [1394] 10, 193, [1413] 195, viz vždy Ondřej z Dubé starší. Ondřejov, horní městečko na býv. panství pb. z Dubé na úpatí hovy Mandy v polit. okv. Ces. Brod, v soud. okr. Černý Kostelec 6. 189, 194. Oudašín viz Aldašín. P Palacký František, vydavatel knihy Ondře- jovy 4, 6, 9, 24, 26, 28, 79—84. z Pardubic viz Flaška Smil z Pardubic. Pašek z Trnové, formulářové jméno 29, 134. Pavel z Lúže, formulářové jméno 55, 143, 56, 144. Pavel z Sak, formulářové jméno 50, 142. Petr z Bláta, otec Jana z Bláta, formu- lářové jméno 48, 141. Petr z Bluk, formulářové jméno 30, 134. Rejstřík osobní a místní. Petr z Brus, P. z Brusóv, syn Paška z Trnové, formulářové jméno 27, 133, 29, 134, 36, 137. Petr z Klení, otec Peiva z Všeščan, formu- lářové jméno 27, 133. Petr z Rudy, formulářové jméno 48, 141. Petr z Skal, formulářové jméno 152, 182. Petr z Smrdova, formulářové jméno 36, 137. Petr z Týncě, formulářové jméno 42, 139. Petr z Vřeščan, syn Petra z Klent, formu- lářové jméno 27, 133. z Pihle viz Zajiec, Hynek Zajíce z P. Pluh Oldřich z Rabštejna, syn Oldřicha Pluha, nejv. sudí zemský [1328 až 1340/3] 4. | z Poděbrad viz Boček Jan z Poděbrad [1402]. Póta z Častolovic, syn Půtův [asi 1364 až 1402 ], kdysi mistr komory král. [1364 až 13667, účastník soudu zemského [1402] 23, 111, 165. z Potštejna viz Mikeš z Potnštajna /před 1339] 7, 50, 63, 78, 152. Praha 12, 14, 126, 42, 139, 113, 166, 119, 169, 154, 182; P., klášter sv. Františka 5, P., hrad pražský 44, 140, 113, 166; P., klášter sv. Jiří 67, 19, 129; P., Rkláštev Křižovníků 14; P., místo soudu zemského 51, 83, 154; P., synoda [1343] 75, 76, 10, 123 pozn. 1. z Prahy viz Jan z Prahy. Prómysl orać 10, 128. z Příbramě viz Beneš neb Václav z Pří- bramě, formulářové jméno podle města v Čechách. Prokop, markrabé moravský [1356/8 až 1405] 21, 22, 194. ze Pticč viz Jan ze Pticč, formulářové jméno podle vsi u Umnhoště u Kladna, kdeZ statek [1328— 1437 ] ke kostelu sv. Víta v Praze. Purkart z Janovic (t. zo. Herbortovych), syn Purkarta a vnuk Herborta z Ja- novic [pťip. 1397—1402], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Půta z Častolovic viz Póta z Častolovic. Q z Quernfurtu viz Burgbard z Quern- furtu.
Strana 219
Rejstřík osobní a místní. 219 R, Ř Racek z Švamberka, syn Dobše z Švam- berka (z větve Muckovských), účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Radim z Týnce, formulářové jméno 36, 137. Randa Antonín, jeho práce o zemských deskách 49. Řím [1368] 190. Roháč Jan, syn Ondřeje z Dubé ml. zv. Roháče [† 1437] 5, 6 pozn. 15. Roháč, Ondřej Roháč z Dubé viz Ondřej z Dubé mladší zv. Roháč. Rozkoš viz Kuneš řeč. Rozkoš. Roztoky, snad ves u Semil 33, 135; srov. Jan z Roztok, Jíra z Roztok. Ruda, ves u Nového Strašecího, manství křivoklátské 41, 139, 48, 141; viz Kříž z Rudy, Petr z Rudy. Rudolf, kníže saský ƒ1348] 8. z Rychmburka viz Flaška Smil z Pardu- bic. [1403—1419], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. z Šternberka viz Zdeslav ze Šternberka. ze Štítného, Tomáš ze Štítného 13, 70. z Šumburka viz Aleš z Šumburka. z Švamberka viz Jan z Švamberka [1402], Racek z Švamberka [1402]. Tas z Boskovic, syn Ješka z Boskovic (na Moravě), držitel Brandýsa nad Orlicí, účastník soudu zemského [1402 ] 111, 165. Tomáš ze Štítného viz ze Štítného. z Trnové viz Jan z Trnové, Pašek z Tr- nové, formulářové jméno vsi bez bližšího udání. Tuřie, formulářové jméno podle vsi u Ji- čína s tvrzí 28, 133, 29, 134; srov. Machna z Tuřie. z Týnce viz Petr z Týncě, Radim z Týnce, formulářové jméno vsi bez bližšího určení. Tytry, formulářové jméno podle vsi a dvora u Rakovníka 28, 133. S Saky, formulářové jméno podle vísky u Slaného 41, 139; viz Ondřej z Sak, Pavel z Sak. Sázava, řeka 12. Sdeslav ze Šternberka viz Zdeslav ze Šternberka. Sedláček August, životopisec Ondřeje z Dubé 5, 6, 7, 9. Siena [1368], město ve střed. Italii 15. Smil z Rychmburka viz Flaška Smil z Pardubic [1402]. z Skal viz Petr z Skal, formulářové jméno podle některé vsi téhož jména. z Smrdova viz Petr z Smrdova, formu- lářové jméno podle vsi u Habrů, patříci klášteru Vilémovskému. Stollberg Jindřich, biskup merseburský [od 1384] 18. z Suché viz Jan z Suché, formulářové jméno podle některé stejnojmenné vsi. Š U Urban VI., papež [1378—1389] 17, 18. Václav IV., král český 5, 7, 11, 12, 15, 17—22, 27, 45, 60, 1, 115, 42, 139, 194, Václav z Dubé viz Vaněk z Dubé. Václav z Dubé mladší viz Vaněk z Dubé mladší. Václav na Léštně, syn Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Václav z Příbramě, formulářové jméno 152, 181. Václav z Vartmberka, bratr Jindřicha z Vartmberka, držitel Tolštejna, Nístějky u Vysokého n. Jiz., účastník soudu zem- ského [1402] 111, 165. Valdemar, markrabě braniborský [ 1348 ] 8. Vaněk, jinak Václav z Dubé, syn Ondřeje nejstaršího z Dubé, bratr Ondřeje staršího Škopek, Aleš Škopek z Dubé a z Dražic, syn Jindřicha Š., nejvyšší komorník
Rejstřík osobní a místní. 219 R, Ř Racek z Švamberka, syn Dobše z Švam- berka (z větve Muckovských), účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Radim z Týnce, formulářové jméno 36, 137. Randa Antonín, jeho práce o zemských deskách 49. Řím [1368] 190. Roháč Jan, syn Ondřeje z Dubé ml. zv. Roháče [† 1437] 5, 6 pozn. 15. Roháč, Ondřej Roháč z Dubé viz Ondřej z Dubé mladší zv. Roháč. Rozkoš viz Kuneš řeč. Rozkoš. Roztoky, snad ves u Semil 33, 135; srov. Jan z Roztok, Jíra z Roztok. Ruda, ves u Nového Strašecího, manství křivoklátské 41, 139, 48, 141; viz Kříž z Rudy, Petr z Rudy. Rudolf, kníže saský ƒ1348] 8. z Rychmburka viz Flaška Smil z Pardu- bic. [1403—1419], účastník soudu zemského [1402] 111, 165. z Šternberka viz Zdeslav ze Šternberka. ze Štítného, Tomáš ze Štítného 13, 70. z Šumburka viz Aleš z Šumburka. z Švamberka viz Jan z Švamberka [1402], Racek z Švamberka [1402]. Tas z Boskovic, syn Ješka z Boskovic (na Moravě), držitel Brandýsa nad Orlicí, účastník soudu zemského [1402 ] 111, 165. Tomáš ze Štítného viz ze Štítného. z Trnové viz Jan z Trnové, Pašek z Tr- nové, formulářové jméno vsi bez bližšího udání. Tuřie, formulářové jméno podle vsi u Ji- čína s tvrzí 28, 133, 29, 134; srov. Machna z Tuřie. z Týnce viz Petr z Týncě, Radim z Týnce, formulářové jméno vsi bez bližšího určení. Tytry, formulářové jméno podle vsi a dvora u Rakovníka 28, 133. S Saky, formulářové jméno podle vísky u Slaného 41, 139; viz Ondřej z Sak, Pavel z Sak. Sázava, řeka 12. Sdeslav ze Šternberka viz Zdeslav ze Šternberka. Sedláček August, životopisec Ondřeje z Dubé 5, 6, 7, 9. Siena [1368], město ve střed. Italii 15. Smil z Rychmburka viz Flaška Smil z Pardubic [1402]. z Skal viz Petr z Skal, formulářové jméno podle některé vsi téhož jména. z Smrdova viz Petr z Smrdova, formu- lářové jméno podle vsi u Habrů, patříci klášteru Vilémovskému. Stollberg Jindřich, biskup merseburský [od 1384] 18. z Suché viz Jan z Suché, formulářové jméno podle některé stejnojmenné vsi. Š U Urban VI., papež [1378—1389] 17, 18. Václav IV., král český 5, 7, 11, 12, 15, 17—22, 27, 45, 60, 1, 115, 42, 139, 194, Václav z Dubé viz Vaněk z Dubé. Václav z Dubé mladší viz Vaněk z Dubé mladší. Václav na Léštně, syn Beneše na Léštně 6 pozn. 15. Václav z Příbramě, formulářové jméno 152, 181. Václav z Vartmberka, bratr Jindřicha z Vartmberka, držitel Tolštejna, Nístějky u Vysokého n. Jiz., účastník soudu zem- ského [1402] 111, 165. Valdemar, markrabě braniborský [ 1348 ] 8. Vaněk, jinak Václav z Dubé, syn Ondřeje nejstaršího z Dubé, bratr Ondřeje staršího Škopek, Aleš Škopek z Dubé a z Dražic, syn Jindřicha Š., nejvyšší komorník
Strana 220
220 Rejstřík osobní a místní. z Dubé 5, 6 pozn. 15, 10, 12, 17, 188, 189, 190, 192, 193, 194. Vaněk jinak Václav z Dubé mladší, syn Vaňka jinak Václava z Dubé 6 pozn. 15. z Vartmberka viz Jan z Vartmberka [ 1402 ], Jindřich z Vartmberka [1402 ], Václav z Vartmberka [1402]. Videm, město v Italii, místo pobytu Karla IV. [1369] 15, 190. Vilém z Landštejna, manžel Elišky, sestry Ondřeje z Dubé staršího 6 pozn. 15. Vilém ze Zvieřětic či z Lemberka [1381 až 1414], syn Havla z Lemberka, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Vítek z Landštejna, synovec Ondřeje z Dubé staršího 189. z Vlašimě viz Jan z Vlašimě [1402J. Volbram, Olbram, Volfram ze Škvorce, arcibiskup pražský [1396—1402], účast- ník soudu zemského [1402] 111, 165. z Vřeščan viz Petr z Vřeščan, formulářová jméno. ze Všehrd, Viktorín Kornel ze V., právník doby Vladislavovy 25, 30, 35, 42, 50, 55 pozn. 77, 56—59, 62 pozn. 136, 68, 74 pozn. 245, 76, 79—81, 84, 85, 105, 110, 207, 208. Záhoří, formulářové jméno vsi bez bližšího udání 42, 139. Zajiec, Hynek Z. z Pihle (v sev. Čechách), z rodu z Hazemburka, snad syn Hynka z Pihle I† 1363), účastník soudu zem- ského ƒ1402] 111, 165. Zbyněk Zajíc z Hasenburka, arcibiskup pražský [1403—1411] 4, 22. z Zbraslavic viz Miklas z Zbraslavic Kolovrat. Zdeslav ze Šternberka, asi z větve kono- pištské, syn Jaroslava ze Š., účastník soudu zemského [1402, 1411] 111, 165, 113, 166. ze Zhořelce viz Jan ze Zhořelce [ 1394]. Zikmund Lucemburský, král uherský 22, 111, 165. Zlenice nad Sázavou, nyní Hláska, sídlo Ondřeje z Dubé [de Zlonicz] 4, 10, 12, 20, 27, 194; poplužní dvůr 12; manství [ 1377] 191. ze Zvířetic, Markéta viz Markéta ze Zví- řetic. ze Zvířetic viz Vilém ze Zvířetic. Z ž Ylburg viz Eulenburg. ze Žlebóv viz Jaroslav ze Žlebóv.
220 Rejstřík osobní a místní. z Dubé 5, 6 pozn. 15, 10, 12, 17, 188, 189, 190, 192, 193, 194. Vaněk jinak Václav z Dubé mladší, syn Vaňka jinak Václava z Dubé 6 pozn. 15. z Vartmberka viz Jan z Vartmberka [ 1402 ], Jindřich z Vartmberka [1402 ], Václav z Vartmberka [1402]. Videm, město v Italii, místo pobytu Karla IV. [1369] 15, 190. Vilém z Landštejna, manžel Elišky, sestry Ondřeje z Dubé staršího 6 pozn. 15. Vilém ze Zvieřětic či z Lemberka [1381 až 1414], syn Havla z Lemberka, účastník soudu zemského [1402] 111, 165. Vítek z Landštejna, synovec Ondřeje z Dubé staršího 189. z Vlašimě viz Jan z Vlašimě [1402J. Volbram, Olbram, Volfram ze Škvorce, arcibiskup pražský [1396—1402], účast- ník soudu zemského [1402] 111, 165. z Vřeščan viz Petr z Vřeščan, formulářová jméno. ze Všehrd, Viktorín Kornel ze V., právník doby Vladislavovy 25, 30, 35, 42, 50, 55 pozn. 77, 56—59, 62 pozn. 136, 68, 74 pozn. 245, 76, 79—81, 84, 85, 105, 110, 207, 208. Záhoří, formulářové jméno vsi bez bližšího udání 42, 139. Zajiec, Hynek Z. z Pihle (v sev. Čechách), z rodu z Hazemburka, snad syn Hynka z Pihle I† 1363), účastník soudu zem- ského ƒ1402] 111, 165. Zbyněk Zajíc z Hasenburka, arcibiskup pražský [1403—1411] 4, 22. z Zbraslavic viz Miklas z Zbraslavic Kolovrat. Zdeslav ze Šternberka, asi z větve kono- pištské, syn Jaroslava ze Š., účastník soudu zemského [1402, 1411] 111, 165, 113, 166. ze Zhořelce viz Jan ze Zhořelce [ 1394]. Zikmund Lucemburský, král uherský 22, 111, 165. Zlenice nad Sázavou, nyní Hláska, sídlo Ondřeje z Dubé [de Zlonicz] 4, 10, 12, 20, 27, 194; poplužní dvůr 12; manství [ 1377] 191. ze Zvířetic, Markéta viz Markéta ze Zví- řetic. ze Zvířetic viz Vilém ze Zvířetic. Z ž Ylburg viz Eulenburg. ze Žlebóv viz Jaroslav ze Žlebóv.
Strana 221
PŘILOHA VI. Rejstřík věcný. Číslice ležaté značí stránky, číslice stojaté články. abatyše svatojiřská 19, 129. Antequam dicatur, procesní příručka kanonicko-právní 39, 40, 41, 42. arcibiskup pražský, 19, 48, 10, 123, 11, 124, 111, 165, 113, 166. Archiv český, sbírka vydaných pramenů histor. a historicko-právních 79, 80, 81, 82, 84, 85. B Codex juris Bohemici, sbírka pramenů historicko-právních vydaných od Herm. Jirečka 84. czudarius terre Bohemie [1358], supre- mus regni Bohemie c. [1363], nejv. sudí zemský 8. č čas zemský, lhůta soudní 151, 181. čest 14, 63, 13, 125, 78, 152, 112, 166; č. úředníků 3, 117. A berně zemská, berně obecná zemská 57, 5, 119, 92, 157. bezpečnost života 62; srov. mír zemský. bezprávně, bez práva 62, 27, 133, 28, 133, 29, 134, 30, 134, 33, 135, 36, 137, 40, 138, 41, 139, 42, 139, 48, 141, 53, 143, 54, 143, 55, 143. biskup litomyšlský 19, 111, 165; b. olo- moucký 19, 111, 165. bitva, boží soud 75. boží soudy, ordály 75, 10, 123. bránie 68, 147, 69, 148, 73, 149, 108, 164, 109, 164; b. po zápisném právu 73, 68, 148; b. vin 141, 177. bratr 59, 18, 128, 19, 129, 22, 130, 31, 135, 49, 142, 90, 157, 91, 157, 106, 162, 148, 179, 149, 179, 180; b. nedielný 148, 179. bulla Zlatá 50. C cesta mierná, c. pokojná 27, 133, 28, 133; c. svobodná 19, 129. církevní právo 3, 39, 41, 47, 48, 11, 124, 113, 166, 114, 167, 115, 167; srov. p. duchovnie. dánie 59, 60, 5, 119, 9, 121, 122, 18, 128, 81, 153, 130, 172; srov. darování. darování 76, 97, 159, 99, 160; srov. dánie. datování článků knihy Ondřejovy 108. dcera 57, 21, 130, 91, 157. dcky viz desky zemské. děd 18, 128, 31, 135; d. nedielný 30, 134. dědic 60, 92, 157, 132, 173. dědictvie 59, 66, 15, 127, 16, 127, 18, 128, 22, 130, 29, 134, 45, 140, 51, 142, 65, 146, 147, 69, 148, 70, 148, 73, 150, 90, 157, 92, 157, 93, 158, 106, 162, 132, 173, 141, 177, 148, 179, 149, 179; d. poslúpné 22, 130; srov. dědic, vlast- nictví. dědička, panna dědička 22, 130. dědina, pozemek, vlastnictví 13, 125, 15, 127, 18, 128, 22, 131, 23, 131, 24, 132, 29, 134, 32, 135, 34, 136, 36, 137, 41, 139, 42, 139, 45, 140, 47, 141, 48, 141, 49, 142, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 65, 147, 68, 148, 70, 148, 74, 150, 75, 150, 76, 151, 93, 158, 98, 160, 106, 162, 112, D
PŘILOHA VI. Rejstřík věcný. Číslice ležaté značí stránky, číslice stojaté články. abatyše svatojiřská 19, 129. Antequam dicatur, procesní příručka kanonicko-právní 39, 40, 41, 42. arcibiskup pražský, 19, 48, 10, 123, 11, 124, 111, 165, 113, 166. Archiv český, sbírka vydaných pramenů histor. a historicko-právních 79, 80, 81, 82, 84, 85. B Codex juris Bohemici, sbírka pramenů historicko-právních vydaných od Herm. Jirečka 84. czudarius terre Bohemie [1358], supre- mus regni Bohemie c. [1363], nejv. sudí zemský 8. č čas zemský, lhůta soudní 151, 181. čest 14, 63, 13, 125, 78, 152, 112, 166; č. úředníků 3, 117. A berně zemská, berně obecná zemská 57, 5, 119, 92, 157. bezpečnost života 62; srov. mír zemský. bezprávně, bez práva 62, 27, 133, 28, 133, 29, 134, 30, 134, 33, 135, 36, 137, 40, 138, 41, 139, 42, 139, 48, 141, 53, 143, 54, 143, 55, 143. biskup litomyšlský 19, 111, 165; b. olo- moucký 19, 111, 165. bitva, boží soud 75. boží soudy, ordály 75, 10, 123. bránie 68, 147, 69, 148, 73, 149, 108, 164, 109, 164; b. po zápisném právu 73, 68, 148; b. vin 141, 177. bratr 59, 18, 128, 19, 129, 22, 130, 31, 135, 49, 142, 90, 157, 91, 157, 106, 162, 148, 179, 149, 179, 180; b. nedielný 148, 179. bulla Zlatá 50. C cesta mierná, c. pokojná 27, 133, 28, 133; c. svobodná 19, 129. církevní právo 3, 39, 41, 47, 48, 11, 124, 113, 166, 114, 167, 115, 167; srov. p. duchovnie. dánie 59, 60, 5, 119, 9, 121, 122, 18, 128, 81, 153, 130, 172; srov. darování. darování 76, 97, 159, 99, 160; srov. dánie. datování článků knihy Ondřejovy 108. dcera 57, 21, 130, 91, 157. dcky viz desky zemské. děd 18, 128, 31, 135; d. nedielný 30, 134. dědic 60, 92, 157, 132, 173. dědictvie 59, 66, 15, 127, 16, 127, 18, 128, 22, 130, 29, 134, 45, 140, 51, 142, 65, 146, 147, 69, 148, 70, 148, 73, 150, 90, 157, 92, 157, 93, 158, 106, 162, 132, 173, 141, 177, 148, 179, 149, 179; d. poslúpné 22, 130; srov. dědic, vlast- nictví. dědička, panna dědička 22, 130. dědina, pozemek, vlastnictví 13, 125, 15, 127, 18, 128, 22, 131, 23, 131, 24, 132, 29, 134, 32, 135, 34, 136, 36, 137, 41, 139, 42, 139, 45, 140, 47, 141, 48, 141, 49, 142, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 65, 147, 68, 148, 70, 148, 74, 150, 75, 150, 76, 151, 93, 158, 98, 160, 106, 162, 112, D
Strana 222
222 Rejstřík věcný. dvorské právo 47, 49, 11, 124; srov. soud dvorský, úředníci dvorští. dvůr královský 12, 15, 20. 166, 141, 177, 143, 177, 149, 179, 151, 181, 152, 181, 182, 153, 182; d. dědická 29, 134; d. poslúpná 29, 134; d. svobodná 12, 125, 25, 132; d. zástavná 15, 127; d. zástavná věnná 33, 135. desky dvorské, dsky 11, 124. desky zemské, dcky, dsky 10, 13—15, 25, 33, 36, 38, 39, 42, 45, 46, 49, 50, 54—59, 63, 64, 67—71, 73, 74, 77, 110, 3, 117, 5, 119, 6, 119, 7, 120, 9, 121, 122, 14, 126, 15, 127, 18, 128, 22, 131, 29, 134, 30, 134, 31, 135, 33, 135, 34, 136, 39, 138, 42, 139, 45, 141, 61, 145, 63, 146, 67, 147, 75, 150, 80, 153, 83, 154, 92, 157, 93, 158, 94, 158, 96, 159, 97, 159, 99, 160, 102, 161, 106, 162, 114, 167, 118, 169, 124, 171, 125, 171, 132, 172, 173, 133, 173, 134, 173, 135, 174, 136, 174, 143, 177, 145, 178, 149, 179, 150, 180, 152, 182, 153, 182; d. z. dědinné 9, 122; d. z. půhonné 68; d. z. zápisné, knihy zápisné 70, 138, 175; d. z. větší a menší 7, 120. děti 58, 60, 69, 148, 92, 157, 95, 159, 96, 159. dictamina, slohová cvičení 11. diel 122, 170; díl synovský 60. dluh 67, 68, 72, 13, 125, 15, 127, 24, 131, 25, 132, 36, 137, 40, 138, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 66, 147, 70, 148, 74, 150, 138, 175, 141, 177, 148, 179, 149, 179; d. listinný 64; d. manželův 58, 94, 158; d. pójičený 24, 131; d. příhlavnie 70, 27, 133; d. vdovin 94, 158; d. věnný 24, 131. dlužník 65, 147. dobývanie z tvrze neb z chalupy 19, 129. dohoda stran, podvolenie 81, 153. druh komornič, d. komorničí, d. komorník viz komornič, komorničí, komorník druh. držba, drženie dědin 72, 29, 134, 30, 134, 32, 135, 33, 135, 48, 141, 153, 182. dsky zemské viz desky zemské. duchovní, obec duchovních 1, 115. duchovnie právo 11, 124, 113, 166, 114, 167, 115, 167; srov. církevní právo. duchovní súd 114, 167. důkaz 69, 70. dva háky jinak prsty, prsty používané při přísaze 41, 139. E exekuce, řízení vymáhací 72 a násl. 77, 151. ехетpсе 48, 49. filiace, přibuzenství rukopisů 87, 88. Formulae querelarum, právní sbírka 40, 41, 63, 68, 206. formuláře 16, 31, 32, 42, 46, 62, 63, 68—71. Fürstenspiegel, dictamen o Václavu IV., vydal S. Steinherz I1. G groš, poplatek, úplatek 1, 115, 116, 3, 117, 120, 170; srov. poplatky, úplatkářství. H hanba, pohanění, reálná urážka 28, 134. Havel sv., rok soudni 39, 138, 69, 148. helm kolči na pečeti 8, 9. hlava, usmrcení 67 pozn. 175, 19, 129, 130, 27, 133; srov. mord. hofmistr, ofmistr 112, 166. hornictví na majetku pp. z Dubé 12. hrad pražský 44, 140, 113, 166. hrdlo 135, 174, 140, 176. hrdost 142, 177. hůl, huol, odznak soudní moci 52, 66; h. purkrabího 4, 118, 78, 152; h. komor- níkova, hólka 101, 161. husitské války 45. CH chlap, urážka na cti 112, 166. chlapstvo, urážka na cti 112, 166. chudý 120, 170, 121, 170. interpolace, vsuvky 106, 107. interpunkce 107.
222 Rejstřík věcný. dvorské právo 47, 49, 11, 124; srov. soud dvorský, úředníci dvorští. dvůr královský 12, 15, 20. 166, 141, 177, 143, 177, 149, 179, 151, 181, 152, 181, 182, 153, 182; d. dědická 29, 134; d. poslúpná 29, 134; d. svobodná 12, 125, 25, 132; d. zástavná 15, 127; d. zástavná věnná 33, 135. desky dvorské, dsky 11, 124. desky zemské, dcky, dsky 10, 13—15, 25, 33, 36, 38, 39, 42, 45, 46, 49, 50, 54—59, 63, 64, 67—71, 73, 74, 77, 110, 3, 117, 5, 119, 6, 119, 7, 120, 9, 121, 122, 14, 126, 15, 127, 18, 128, 22, 131, 29, 134, 30, 134, 31, 135, 33, 135, 34, 136, 39, 138, 42, 139, 45, 141, 61, 145, 63, 146, 67, 147, 75, 150, 80, 153, 83, 154, 92, 157, 93, 158, 94, 158, 96, 159, 97, 159, 99, 160, 102, 161, 106, 162, 114, 167, 118, 169, 124, 171, 125, 171, 132, 172, 173, 133, 173, 134, 173, 135, 174, 136, 174, 143, 177, 145, 178, 149, 179, 150, 180, 152, 182, 153, 182; d. z. dědinné 9, 122; d. z. půhonné 68; d. z. zápisné, knihy zápisné 70, 138, 175; d. z. větší a menší 7, 120. děti 58, 60, 69, 148, 92, 157, 95, 159, 96, 159. dictamina, slohová cvičení 11. diel 122, 170; díl synovský 60. dluh 67, 68, 72, 13, 125, 15, 127, 24, 131, 25, 132, 36, 137, 40, 138, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 66, 147, 70, 148, 74, 150, 138, 175, 141, 177, 148, 179, 149, 179; d. listinný 64; d. manželův 58, 94, 158; d. pójičený 24, 131; d. příhlavnie 70, 27, 133; d. vdovin 94, 158; d. věnný 24, 131. dlužník 65, 147. dobývanie z tvrze neb z chalupy 19, 129. dohoda stran, podvolenie 81, 153. druh komornič, d. komorničí, d. komorník viz komornič, komorničí, komorník druh. držba, drženie dědin 72, 29, 134, 30, 134, 32, 135, 33, 135, 48, 141, 153, 182. dsky zemské viz desky zemské. duchovní, obec duchovních 1, 115. duchovnie právo 11, 124, 113, 166, 114, 167, 115, 167; srov. církevní právo. duchovní súd 114, 167. důkaz 69, 70. dva háky jinak prsty, prsty používané při přísaze 41, 139. E exekuce, řízení vymáhací 72 a násl. 77, 151. ехетpсе 48, 49. filiace, přibuzenství rukopisů 87, 88. Formulae querelarum, právní sbírka 40, 41, 63, 68, 206. formuláře 16, 31, 32, 42, 46, 62, 63, 68—71. Fürstenspiegel, dictamen o Václavu IV., vydal S. Steinherz I1. G groš, poplatek, úplatek 1, 115, 116, 3, 117, 120, 170; srov. poplatky, úplatkářství. H hanba, pohanění, reálná urážka 28, 134. Havel sv., rok soudni 39, 138, 69, 148. helm kolči na pečeti 8, 9. hlava, usmrcení 67 pozn. 175, 19, 129, 130, 27, 133; srov. mord. hofmistr, ofmistr 112, 166. hornictví na majetku pp. z Dubé 12. hrad pražský 44, 140, 113, 166. hrdlo 135, 174, 140, 176. hrdost 142, 177. hůl, huol, odznak soudní moci 52, 66; h. purkrabího 4, 118, 78, 152; h. komor- níkova, hólka 101, 161. husitské války 45. CH chlap, urážka na cti 112, 166. chlapstvo, urážka na cti 112, 166. chudý 120, 170, 121, 170. interpolace, vsuvky 106, 107. interpunkce 107.
Strana 223
Rejstřík věcný“ J Jednota panská, spolek stavu panského z konce XIV. stol. 4, 18&—21, 27, 29, 45, 61, 60, 74, 194; srov. pani. jímanie, zajetí 110, 164. Jiří sv., rok soudní 39, 138, 69, 148. jmění poručencovo (sivotčt) 59. jméno křčstné 44, 140, 45, 140; j. ve vydání 107, 108. judex [1343], sudí zemský 4. K kamrmistr (1368) 15. kanceldÿ krdlouskd 15, 16. kanonické: právo viz cívkevní právo. kaple Všech Svatých na hvadě pražském, 5, 118, 6, 119, 34, 136, 44, 140, 45, 140, 141, 58, 144, 59, 144. karta, list bez právního významu 135, 174. kat 108, 164 pozn. d. kázanie, rozkaz 64, 26, 133, 35, 136, 37, 137, 42, 139; k. panské 4, 118. kladenie ve dsky 5, 119. klášter 48, 62, 11, 124, 83, 154, 137, 175; k. sv. Jiří v Praze 19, 129; k. Křižovníků v Praze [1343] 14. klenoty 58, 36, 137, 41, 139, 53, 143, 88, 156, 94, 158. klín při soudním souboji 20, 130. kmet 19, 50, 64, 41, 138, 139, 82, 154. kmetstvie 41, 139. kniha Ondřeje z Dubé viz Práva zemská česká. knihy právní předhusitské (filiace) 43. knihy zápisné, desky. zemské zápisné 138, 175. kobylé pole 63, 67, 72, 15, 127, 23, 131, 32, 135, 65, 147. -komornić druh, komornići druh, komornik druh, 63, 5, 119 a pozn. I, 9, 121, 15, 127, 26, 133. komornik 4, 118, 8, 120, 9, 120, 14, 126, 19, 129, 130, 39, 138, 61, 145 pozn. m, 64, 146, 65, 146, 68, 147, 148, 69, 148, 70, 148, 71, 149, 72, 149, 74, 150, 75, 150, 100, 161, 101, 161, 120, 170, 121, 170, 123, 170, 128, 171, 129, 172, 138, 175, 140, 176; k. menší 58, 62, 66, 223 73, 120, 170; k. mlazšie 53, 5, 118, 75, 150; k. najvyšší 51—55, 72, 3, 117, 4, 118, 5, 118, 6, 119, 118, 169, 119, 169; k. starý 120, 170; k. zemský 116, 168, 117, 168; srov. komornič druh. koně 41, 139, 53, 143, 108, 164, 141, 177. konfiskace 61, 63, 13, 125, 106, 162, 107, 163, 108, 164, 109, 164, 140, 176. konšelé městští 101, 161; k. zemští 64, 41, 138, 139, 108, 163. konšelstvie 41, 139. kořist 63. koruna česká 1, 715, 3, 117, 11, 124, 106, 162, 107, 163, 109, 164. koupě 63, 16, 128, 18, 128, 30, 134. krádež, krámná věc, ukradenie 63, 15, 127, 24, 132. kraj 5, 119, 9, 121, 24, 132, 34, 136, 75, 150, 96, 159, 101, 761, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 164, 119, 169, 122, 170, 137, 175, 139, 176. král 14, 47, 48, 52, 56, 58, 59, 60, 62, 1, 115, 3, 117, 4, 118, 5, 118, 119, 11, 124, 12, 124, 125, 18, 128, 24, 132, 60, 145, - 78, 152, 90, 157, 96, 159, 98, 160, 99, 160, 106, 162, 107, 163, 109, 164, 113, 166, 167, 114, 167, 116, 168, 117, 168, 118, 169, 119, 169, 137, 175, 154, 182; k. najvyšší poručník sirotkóv 99, 160. krámná věc 24, 132. kféstné jméno 465, 140. küpení 16, 128, 18, 128. kuvfivsti, YíS&tí volenci 7, 50, 63, 74, 78, 152. kvaterny vkladné, desky zemskć 7, 120. L län 75, 150. léta sirotčí, přirozená 59, 20, 130, 97, 159, 98, 160, 99, 160, 148, 179, 149, 180, 151, 181,1. zemská 73, 73, 150, 84, 155, 143, 177, 151, 181. lhůta soudní 22, 130; svov. rok. lidć usedli 155, 183. list na dluh 68, 25, 132; 1. obranni 69; 1. purkrabiho, präkaz 129, 172; 1. s visu- tými pečetmi 37, 137. literatura ve vydání citovaná 109. loupež, lůpež 62, 72, 15, 127, 27, 133, 65, 147, 110, 164.
Rejstřík věcný“ J Jednota panská, spolek stavu panského z konce XIV. stol. 4, 18&—21, 27, 29, 45, 61, 60, 74, 194; srov. pani. jímanie, zajetí 110, 164. Jiří sv., rok soudní 39, 138, 69, 148. jmění poručencovo (sivotčt) 59. jméno křčstné 44, 140, 45, 140; j. ve vydání 107, 108. judex [1343], sudí zemský 4. K kamrmistr (1368) 15. kanceldÿ krdlouskd 15, 16. kanonické: právo viz cívkevní právo. kaple Všech Svatých na hvadě pražském, 5, 118, 6, 119, 34, 136, 44, 140, 45, 140, 141, 58, 144, 59, 144. karta, list bez právního významu 135, 174. kat 108, 164 pozn. d. kázanie, rozkaz 64, 26, 133, 35, 136, 37, 137, 42, 139; k. panské 4, 118. kladenie ve dsky 5, 119. klášter 48, 62, 11, 124, 83, 154, 137, 175; k. sv. Jiří v Praze 19, 129; k. Křižovníků v Praze [1343] 14. klenoty 58, 36, 137, 41, 139, 53, 143, 88, 156, 94, 158. klín při soudním souboji 20, 130. kmet 19, 50, 64, 41, 138, 139, 82, 154. kmetstvie 41, 139. kniha Ondřeje z Dubé viz Práva zemská česká. knihy právní předhusitské (filiace) 43. knihy zápisné, desky. zemské zápisné 138, 175. kobylé pole 63, 67, 72, 15, 127, 23, 131, 32, 135, 65, 147. -komornić druh, komornići druh, komornik druh, 63, 5, 119 a pozn. I, 9, 121, 15, 127, 26, 133. komornik 4, 118, 8, 120, 9, 120, 14, 126, 19, 129, 130, 39, 138, 61, 145 pozn. m, 64, 146, 65, 146, 68, 147, 148, 69, 148, 70, 148, 71, 149, 72, 149, 74, 150, 75, 150, 100, 161, 101, 161, 120, 170, 121, 170, 123, 170, 128, 171, 129, 172, 138, 175, 140, 176; k. menší 58, 62, 66, 223 73, 120, 170; k. mlazšie 53, 5, 118, 75, 150; k. najvyšší 51—55, 72, 3, 117, 4, 118, 5, 118, 6, 119, 118, 169, 119, 169; k. starý 120, 170; k. zemský 116, 168, 117, 168; srov. komornič druh. koně 41, 139, 53, 143, 108, 164, 141, 177. konfiskace 61, 63, 13, 125, 106, 162, 107, 163, 108, 164, 109, 164, 140, 176. konšelé městští 101, 161; k. zemští 64, 41, 138, 139, 108, 163. konšelstvie 41, 139. kořist 63. koruna česká 1, 715, 3, 117, 11, 124, 106, 162, 107, 163, 109, 164. koupě 63, 16, 128, 18, 128, 30, 134. krádež, krámná věc, ukradenie 63, 15, 127, 24, 132. kraj 5, 119, 9, 121, 24, 132, 34, 136, 75, 150, 96, 159, 101, 761, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 164, 119, 169, 122, 170, 137, 175, 139, 176. král 14, 47, 48, 52, 56, 58, 59, 60, 62, 1, 115, 3, 117, 4, 118, 5, 118, 119, 11, 124, 12, 124, 125, 18, 128, 24, 132, 60, 145, - 78, 152, 90, 157, 96, 159, 98, 160, 99, 160, 106, 162, 107, 163, 109, 164, 113, 166, 167, 114, 167, 116, 168, 117, 168, 118, 169, 119, 169, 137, 175, 154, 182; k. najvyšší poručník sirotkóv 99, 160. krámná věc 24, 132. kféstné jméno 465, 140. küpení 16, 128, 18, 128. kuvfivsti, YíS&tí volenci 7, 50, 63, 74, 78, 152. kvaterny vkladné, desky zemskć 7, 120. L län 75, 150. léta sirotčí, přirozená 59, 20, 130, 97, 159, 98, 160, 99, 160, 148, 179, 149, 180, 151, 181,1. zemská 73, 73, 150, 84, 155, 143, 177, 151, 181. lhůta soudní 22, 130; svov. rok. lidć usedli 155, 183. list na dluh 68, 25, 132; 1. obranni 69; 1. purkrabiho, präkaz 129, 172; 1. s visu- tými pečetmi 37, 137. literatura ve vydání citovaná 109. loupež, lůpež 62, 72, 15, 127, 27, 133, 65, 147, 110, 164.
Strana 224
224 Majestas Carolina, zákonik Karla IV. 8, 38, 45, 46, 52, 53, 60—62, 72, 75 pozn. 252, 83, 205. majetek, jeho ochrana 68. manžel 33, 135, 94, 158, 95, 159, 151, 181; ° m. vdovy 15, 127, 132, 173. manželka: 92, 157, 101, 161. manželské poměvy majetkové 57, 58. manželství 57, 60, 91, 157. marginálnd vubrika 105, 106. maršálek 112, 166. matka 49, 142, 51, 142. měřič 74, 9, 121, 75, 150. město 48, 62, 66, 67, 11, 124, 106, 162, 107, 163, 108, 164, 113, 166, 137, 175; m. královské 101, 161. ` měšťan, měštěnín králóv 67, 24, 132. milost 1, 116, 9, 121, 141, 176, 177, 142, 177; m. králova 107, 163, 109, 164, 113, 166, 114, 167, 118, 169, 137, 175; m. panská 15, 127, 19, 130. ministeridlovć, rozlićni slużebnici 48, 11, 124. : míř zemský, pořádek, bezpečnost 48, 60, 61, 62, 73, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 164, 109, 164, 110, 164. mírná cesta, pokojná 62, 27, 133, 28, 133. místo na zemském soudé, miesty zdčliti 4, 118. místo zemského soudu 51, 83, 154. mladší, mlazší komorník 5, 118, 75, 150; m. purkrabí pražského 4, 117; m. su- diho mejv. 6, 119; m. üfadu 4, 116. mord, vraëda i zabití 62, 66, 67 pozn. 175, 69, 70, 75, 4, 118, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 130, 27, 133, 65, 147. mordef, vrah 48, 65, 65, 147. msta mimosoudni, svépomoc 48, 13, 125, 126, 109, 164. muž 155, 183; srov. manžel. nabytek vdovin 58, 94, 158; n. domovitý 41, 139. náhrada škody 64, srov. škoda. nájem úřadu komovnického 5, 119, 120, 170. náklad 61, 145, 69, 148, 72, 149, 113, 166, 116, 168; n. Procesní 73; srov. škody. nakrm, poplatek komornikovi 63, 5, 119. | Rejstřík věcný. nález soudu zemského nález panský 10, 22, 27, 32, 33, 38, 42, 46, 49, 50, 74, 8, 120, 12, 125, 18, 128, 19, 130, 20, 130, 34, 136, 58, 144, 61, 145, 77, 151, 78, 151, 152, 79, 152, 153, 80, 153, 81, 153, 83, 154, 84, 154, 86, 156, 90, 157, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 109, 164, 110, 164, 112, 166, 113, 166, 114, 167, 116, 168, 117, 168, 132, 173, 133, 173, 134, 173, 138, 175, 145, 178, 145, 178, 147, 178, 153, 182, 154, 182; mn. obecny, nalezli obecně 16, 18, 33, 34, 49, 50, 65, 77, 112, 166, 113, 166. nápad, n. dédicky 4, 118, 13, 126, 51, 142, 98, 160, 99, 160, 106, 162. nápoj, poplatek komornikovi 53, 5, 119. napomáhání k trestnému činu 61. napomanutie pohnaného, úmluva 63, 146. nárok 34, 136. násilí, násilé 14, 62—64, 12, 125, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 28, 133, 40, 138, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 106, 162, 109, 164, 110, 164. naučenie 1, 115, 14, 127, 150, 180; п. panské 136, 774; n. pohnati 155, 183. navádění k trestnému činu srov. kázanie, název knihy Ondřejovy 80, 84, 85, 113, 10, 123 pozn. a. nedání 141, 177. nedohončie 139, 176. nemoc 71, 58, 144, 60, 145, 84, 155, 133,173. nemovitosti srov. dědina. . neohrazení práva 61, 145; srov. ohrazení práva. neotpovéd 109, 164. nepřiezeň, nepřátelství 13, 125, 84, 155. nesprava viz nezprava. nestání, nestánie 22, 131, 59, 144, 120, 171; n. bez ohrady 60, 145. neusedly 64, 65; srov. odnikudZ, tkáée. nezprava 72, 9, 121, 62, 145, 146, 67, 147; srov. zpráva. nouze 62. о obec zemská 137, 175; o. duchovních 1, 115. obili vdovino, obilé ssuté 58, 94, 158. obrana nutná 62. obrok 113, 166. obyčej 10, 723; o. stary 109. 164.
224 Majestas Carolina, zákonik Karla IV. 8, 38, 45, 46, 52, 53, 60—62, 72, 75 pozn. 252, 83, 205. majetek, jeho ochrana 68. manžel 33, 135, 94, 158, 95, 159, 151, 181; ° m. vdovy 15, 127, 132, 173. manželka: 92, 157, 101, 161. manželské poměvy majetkové 57, 58. manželství 57, 60, 91, 157. marginálnd vubrika 105, 106. maršálek 112, 166. matka 49, 142, 51, 142. měřič 74, 9, 121, 75, 150. město 48, 62, 66, 67, 11, 124, 106, 162, 107, 163, 108, 164, 113, 166, 137, 175; m. královské 101, 161. ` měšťan, měštěnín králóv 67, 24, 132. milost 1, 116, 9, 121, 141, 176, 177, 142, 177; m. králova 107, 163, 109, 164, 113, 166, 114, 167, 118, 169, 137, 175; m. panská 15, 127, 19, 130. ministeridlovć, rozlićni slużebnici 48, 11, 124. : míř zemský, pořádek, bezpečnost 48, 60, 61, 62, 73, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 164, 109, 164, 110, 164. mírná cesta, pokojná 62, 27, 133, 28, 133. místo na zemském soudé, miesty zdčliti 4, 118. místo zemského soudu 51, 83, 154. mladší, mlazší komorník 5, 118, 75, 150; m. purkrabí pražského 4, 117; m. su- diho mejv. 6, 119; m. üfadu 4, 116. mord, vraëda i zabití 62, 66, 67 pozn. 175, 69, 70, 75, 4, 118, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 130, 27, 133, 65, 147. mordef, vrah 48, 65, 65, 147. msta mimosoudni, svépomoc 48, 13, 125, 126, 109, 164. muž 155, 183; srov. manžel. nabytek vdovin 58, 94, 158; n. domovitý 41, 139. náhrada škody 64, srov. škoda. nájem úřadu komovnického 5, 119, 120, 170. náklad 61, 145, 69, 148, 72, 149, 113, 166, 116, 168; n. Procesní 73; srov. škody. nakrm, poplatek komornikovi 63, 5, 119. | Rejstřík věcný. nález soudu zemského nález panský 10, 22, 27, 32, 33, 38, 42, 46, 49, 50, 74, 8, 120, 12, 125, 18, 128, 19, 130, 20, 130, 34, 136, 58, 144, 61, 145, 77, 151, 78, 151, 152, 79, 152, 153, 80, 153, 81, 153, 83, 154, 84, 154, 86, 156, 90, 157, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 109, 164, 110, 164, 112, 166, 113, 166, 114, 167, 116, 168, 117, 168, 132, 173, 133, 173, 134, 173, 138, 175, 145, 178, 145, 178, 147, 178, 153, 182, 154, 182; mn. obecny, nalezli obecně 16, 18, 33, 34, 49, 50, 65, 77, 112, 166, 113, 166. nápad, n. dédicky 4, 118, 13, 126, 51, 142, 98, 160, 99, 160, 106, 162. nápoj, poplatek komornikovi 53, 5, 119. napomáhání k trestnému činu 61. napomanutie pohnaného, úmluva 63, 146. nárok 34, 136. násilí, násilé 14, 62—64, 12, 125, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 28, 133, 40, 138, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 106, 162, 109, 164, 110, 164. naučenie 1, 115, 14, 127, 150, 180; п. panské 136, 774; n. pohnati 155, 183. navádění k trestnému činu srov. kázanie, název knihy Ondřejovy 80, 84, 85, 113, 10, 123 pozn. a. nedání 141, 177. nedohončie 139, 176. nemoc 71, 58, 144, 60, 145, 84, 155, 133,173. nemovitosti srov. dědina. . neohrazení práva 61, 145; srov. ohrazení práva. neotpovéd 109, 164. nepřiezeň, nepřátelství 13, 125, 84, 155. nesprava viz nezprava. nestání, nestánie 22, 131, 59, 144, 120, 171; n. bez ohrady 60, 145. neusedly 64, 65; srov. odnikudZ, tkáée. nezprava 72, 9, 121, 62, 145, 146, 67, 147; srov. zpráva. nouze 62. о obec zemská 137, 175; o. duchovních 1, 115. obili vdovino, obilé ssuté 58, 94, 158. obrana nutná 62. obrok 113, 166. obyčej 10, 723; o. stary 109. 164.
Strana 225
Rejstřík věcný, obžaloba viz žaloba. obžalovaný viz pohnaný. očista, Přísaha očistná 67, 70, 10, 123, 23, 131, 24, 122, 25, 132, 35, 136, 40, 138, 45, 141, 46, 141, 50, 142, 55, 143, 56, 144, 155, 183; o. Zelezem horücím 75, 10, 123. obistnici 64 71, 40, 138, 50, 142, 52, 142, 55, 148. odboj, otboj 140, 176, odbojnik, otbojnik 61, 12, 125, 11, 149, 140, 176; o., nepříetel práva 12, 125. odcestováni ze zemë 60, 143. odhádání, othidanie, poslední stupeň exekuce 43, 74, 5, 119, 9, 120, 121, 65, 146, 147, 67, 147, T3, 149, 150, 74, 150, 75, 150, 76, 151, 100, 161, 108, 162, 127, 171, 150, 180; o. dédinné 151, 181, odhon, othon 141, 777. odhončie práva 140, 176. odnikudž, označení člověka bezzemka 65, 42, 139. odpor, odpora, otpora 50, 74, 75, 76, 151, 86, 156, 101, 161, 149, 179, 151, 181, 152, 181. odporník 76, 151. odpovéd, otpovéd' neotpovéd 109, 164, | 155, 183; o. bez řádu 61, 743; o. žalobě | 16, 128, odpuštění, otpuštěnie panské 146, 178. odřivous, znamení pečetni 5, 8, 9. odsouzeni, otsûzenie panské 151, 181, odimnt 58, 59, 16, 90, 157, 96, 159, 98, 160, 151, 181. odvolání 7, 50, 63, 74, 78, 152. Officium circa tabulas terrae, právní sbirka 31, 32, 33, 38, 42, 43, 46, 55 pozn. 72, 58 pozn. 104, G7, 69, 206, ofmistr 112, 166 pozn. e, i. ohledáni, ohledáme, ohledovánie 19, 129, 22, 131, 101, 161, 194, 171, 1855, 183; o. desk 9, 721, 7, 120; o. rajistr 7, 120. ohrada, ohrazení, nestání bez ohrady 60, 145. ohrazenie, ohrazení práva 19, 129, 22, 131, 84, 136, 37, 137, 45, 141, 58, 144, 84, 155, 87, 156, 102, 161. ohřeb, žaloba o o, 64, 26, 133. opověď Práva, (7, 4, 118, 19, 129, 22, 131, 26, 133, 34, 136, 42, 139, 44, 140, 45, 140, 58, 144, 87, 156. Prof. Fr. Čáda: Práva zomšká česká, 225 opovědné, poplatek 53, 6, 119, 9, 121, 102, 161; o. bráti 5, 118. | opravné pvostfedky 74. ordály 12 pozn, 47, 75, 76, 10, 123. Ordo judiciarius, procesni sbivka kano- nicho-bvdvni 39, 40, 41, 42, 43, Ordo judicii terre, česká kniha právní 48, 44, 208. ot- viz od-. .. otázanie 7, 120, otec 57, 60, 19, 129, 21, 130, 27, 183, 88, 156, 89, 156, 90, 157, 91, 157, 97, 159, 106, 162, 148, 179, 149, 179; o. dielny 22, 130; o. nedielny 18, 128, 29, 134, 30, 134, 48, 141. P památné, Poplatek 53, 5, 118, 6, 119, 9, 121, 58, 144, 61, 145, 126, 171. pamět 16, 27, 54 pozn. 71, 55 a pozn. 75, 1, 115, 3, 117. páni 10, 15, 18—21, 47, 49, 50, 62, 65, 1, 115, 3, 117, 4, 118, 5, 118, 6, 119, 7, 120, 8, 120, 9, 122, 10, 123, 11, 124, 12, 125, 14, 126, 16, 128, 19, 129, 130, 20, 130, 21, 130, 22, 131, 26, 133, 34, 136, 41, 138, 58, 144, 60, 145, 78, 151, 152, 79, 152, 153, 80, 153, 81, 153, 82, 154, 83, 154, 84, 154, 155, 85, 155, 87, 156, 95, 159, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 109, 164, 110, 164, 111, 165, 112, 166, 113, 166, 114, 167, 115, 167, 116, 168, 124, 171, 130, 172, 131, 172, 133, 173, 134, 173, 137, 175, 144, 177, 178, 145, 178, 146, 178, 147, 178, 179, 148, 179, 155, 188; p. stafi 134, 173; p. svo- bodní 134, 178, pam 132, 173. panose 1, 115, 107, 163, 114, 167, 115, 167, 116, 168. panovánie 72—74, 4, 118, 5, 119, 6, 119, 9, 121, 68, 147, 69, 148, 70, 148, T1, 148, 72, 149, 73, 149, 150, 104, 162, 105, 162, 123, 170; p. jalové 73 pozn. 233; p. plné 74 fozn. 244, 76, 151; p. po stanych praviech 78, 68, 147. papež 12, 124 pozn. d. pařčz, žaloba o pařčz 64, 26, 133. páteř 59, 145. patrondt pp, z Dubé: Aldasin (1409) 194; Bystřice (1367) 189, (1396) 193; 15
Rejstřík věcný, obžaloba viz žaloba. obžalovaný viz pohnaný. očista, Přísaha očistná 67, 70, 10, 123, 23, 131, 24, 122, 25, 132, 35, 136, 40, 138, 45, 141, 46, 141, 50, 142, 55, 143, 56, 144, 155, 183; o. Zelezem horücím 75, 10, 123. obistnici 64 71, 40, 138, 50, 142, 52, 142, 55, 148. odboj, otboj 140, 176, odbojnik, otbojnik 61, 12, 125, 11, 149, 140, 176; o., nepříetel práva 12, 125. odcestováni ze zemë 60, 143. odhádání, othidanie, poslední stupeň exekuce 43, 74, 5, 119, 9, 120, 121, 65, 146, 147, 67, 147, T3, 149, 150, 74, 150, 75, 150, 76, 151, 100, 161, 108, 162, 127, 171, 150, 180; o. dédinné 151, 181, odhon, othon 141, 777. odhončie práva 140, 176. odnikudž, označení člověka bezzemka 65, 42, 139. odpor, odpora, otpora 50, 74, 75, 76, 151, 86, 156, 101, 161, 149, 179, 151, 181, 152, 181. odporník 76, 151. odpovéd, otpovéd' neotpovéd 109, 164, | 155, 183; o. bez řádu 61, 743; o. žalobě | 16, 128, odpuštění, otpuštěnie panské 146, 178. odřivous, znamení pečetni 5, 8, 9. odsouzeni, otsûzenie panské 151, 181, odimnt 58, 59, 16, 90, 157, 96, 159, 98, 160, 151, 181. odvolání 7, 50, 63, 74, 78, 152. Officium circa tabulas terrae, právní sbirka 31, 32, 33, 38, 42, 43, 46, 55 pozn. 72, 58 pozn. 104, G7, 69, 206, ofmistr 112, 166 pozn. e, i. ohledáni, ohledáme, ohledovánie 19, 129, 22, 131, 101, 161, 194, 171, 1855, 183; o. desk 9, 721, 7, 120; o. rajistr 7, 120. ohrada, ohrazení, nestání bez ohrady 60, 145. ohrazenie, ohrazení práva 19, 129, 22, 131, 84, 136, 37, 137, 45, 141, 58, 144, 84, 155, 87, 156, 102, 161. ohřeb, žaloba o o, 64, 26, 133. opověď Práva, (7, 4, 118, 19, 129, 22, 131, 26, 133, 34, 136, 42, 139, 44, 140, 45, 140, 58, 144, 87, 156. Prof. Fr. Čáda: Práva zomšká česká, 225 opovědné, poplatek 53, 6, 119, 9, 121, 102, 161; o. bráti 5, 118. | opravné pvostfedky 74. ordály 12 pozn, 47, 75, 76, 10, 123. Ordo judiciarius, procesni sbivka kano- nicho-bvdvni 39, 40, 41, 42, 43, Ordo judicii terre, česká kniha právní 48, 44, 208. ot- viz od-. .. otázanie 7, 120, otec 57, 60, 19, 129, 21, 130, 27, 183, 88, 156, 89, 156, 90, 157, 91, 157, 97, 159, 106, 162, 148, 179, 149, 179; o. dielny 22, 130; o. nedielny 18, 128, 29, 134, 30, 134, 48, 141. P památné, Poplatek 53, 5, 118, 6, 119, 9, 121, 58, 144, 61, 145, 126, 171. pamět 16, 27, 54 pozn. 71, 55 a pozn. 75, 1, 115, 3, 117. páni 10, 15, 18—21, 47, 49, 50, 62, 65, 1, 115, 3, 117, 4, 118, 5, 118, 6, 119, 7, 120, 8, 120, 9, 122, 10, 123, 11, 124, 12, 125, 14, 126, 16, 128, 19, 129, 130, 20, 130, 21, 130, 22, 131, 26, 133, 34, 136, 41, 138, 58, 144, 60, 145, 78, 151, 152, 79, 152, 153, 80, 153, 81, 153, 82, 154, 83, 154, 84, 154, 155, 85, 155, 87, 156, 95, 159, 106, 162, 107, 163, 108, 163, 109, 164, 110, 164, 111, 165, 112, 166, 113, 166, 114, 167, 115, 167, 116, 168, 124, 171, 130, 172, 131, 172, 133, 173, 134, 173, 137, 175, 144, 177, 178, 145, 178, 146, 178, 147, 178, 179, 148, 179, 155, 188; p. stafi 134, 173; p. svo- bodní 134, 178, pam 132, 173. panose 1, 115, 107, 163, 114, 167, 115, 167, 116, 168. panovánie 72—74, 4, 118, 5, 119, 6, 119, 9, 121, 68, 147, 69, 148, 70, 148, T1, 148, 72, 149, 73, 149, 150, 104, 162, 105, 162, 123, 170; p. jalové 73 pozn. 233; p. plné 74 fozn. 244, 76, 151; p. po stanych praviech 78, 68, 147. papež 12, 124 pozn. d. pařčz, žaloba o pařčz 64, 26, 133. páteř 59, 145. patrondt pp, z Dubé: Aldasin (1409) 194; Bystřice (1367) 189, (1396) 193; 15
Strana 226
226 Dubá, hradní kaple (1343?) 187; Hra- dist& (1359) 189; Hrusice (1359) 189, (1383) 191, (1394) 193; Chocerady (1380) 191; Chvojenec (1380, 1383, 1391) 191; Kunice (1363) 189; Lštění (1385) 192; Okvouhlice (1361) 189; Ondřejov (1363) 189, (1405) 194. pečeť Ondřeje z Dubé nejstarsiho 8, 9. pečeť Ondřeje z Dubé starstho 8, 9, 22. pečeť úřední, úředničie, soudní 66 a pozn. 170, 68, 25, 132, 37, 137, 101, 161, 135, 174. penize uloupené 62; srov. dluh příhlavnie. písař 8, 120, 9, 122, 44, 140, 45, 140, 45, 141, 57, 144, 59, 145, 64, 146, 66, 147, 67, 147; p. menší, mlazší 54, 3, 117, 7, 120, 14, 126, 124, 171, 125, 171, 135, 174, 150, 180; p. najvyšší zemský 46, ó1, 54—56, 56 pozn. 83, 60, 72, 74, 3, 117, 7, 120, 85, 155, 86, 156, 116, 168, 117, 168, 118, 169. plsaři knihy Ondfłejovy 86, 88, 106. pocty na purkrabstvie, poplatky 4, 118. podávenie panenské neb vdovie, p. panen neb vdov, znásilnění 13, 125, 15, 127, 19, 129, 21, 130, 28, 133, 134. poddany srov. kazanie, odnikudž. podsudek, menší sudí 9, 121, 26, 133. podvolenie 76, 62, 145, 146, 63, 146, 81, 153. pohnany 10, 724, 16, 128, 18, 128, 22, 131, 24, 132, 28, 134, 37, 137, 39, 138, 40, 138, 44, 140, 45, 140, 52, 142, 55, 143, 61, 145 a pozn. m, 63, 146, 71, 149, 87, 156, 101, 161, 113, 166, 133, 173, 154, 182. póhon 65—69, 72, 5, 119, 9, 120, 14, 126, 127, 15, 127, 16, 127, 128, 17, 128, 18, 128, 19, 129, 22, 131, 23, 131, 24, 131, 26, 132, 133, 27, 133, 34, 136, 45, 140, 52, 142, 57, 144, 61, 145, 64, 146, 65, 147, 76, 151, 77, 151, 84, 155, 97, 159, 100, 161, 101, 161, 103, 161, 112, 166, 113, 166, 114, 167, 116, 168, 119, 169, 120, 170, 131, 172, 133, 173, 140, 176, 141, 176, 142, 177, 144, 177, 145, 178, 150, 180, 154, 182, 155, 183; p. dovedený a nedovedený 141, 176; p. jalový 61, 145 pozn. m.. pokuty soudni 76, 77. pole kobylé 63, 67, 72, 15, 127, 23, 131, 32, 135, 65, 147. Rejstřík věcný. pomsta 13, 125, 126, 20, 130, 101, 161. poplatky 51, 53, 54, 76, 77, 2, 116, 5, 116, 6, 119, 9, 120, 119, 169, 122, 170, 123, 170, 124, 171, 125, 171, 126, 171, 127, 171, 128, 171, 129, 172; viz groš. poprava země české, výkon práva 4, 118, 41, 138, 139, 108, 163, 164, 110, 164, 139, 176, 143, 177. popravce 14, 17, 22, 61, 64, 41, 138, 96, 159, 107, 163, 108, 163, 164, 137, 175. poranění 141, 177. porulenstvie 58, 59, 97, 159, 149, 180; srov. poručník. poručník sivotčí 57—59, 16, 128, 70, 148, 91, 157, 97, 159, 98, 160, 148, 179, 155, 183; p. lidský, přímluvčí, ať mladší u sebe lidských poručníkuov nechovají 2, 116; p. soudní, zástupce strany 66, 133, 173; srov. poručenstvie. posel k deskám [1408] 15, 22; p., zástupce komorntküv 14, 126; p. bohnaného 101, 161; p. purkvabsky 73, 4, 118, T1, 149, 72, 149. poslupenstvi, posłowpnost 15, 127, 16, 127, 34, 136. postûpenie pté 113, 166. poškození majetku 36, 137, 40, 138, 41, 139, 42, 139, 53, 143, 54, 143, 55, 143. potaz panský, p. úředničie 4, 118, 6, 119, 7, 120, 82, 154, 83, 154, 84, 154, 155, 85, 155, 112, 166, 113, 166, 137, 175. pouëenie viz nautenie. póvod 4, 118, 10, 124, 22, 131, 24, 132, 26, 132, 36, 137, 37, 137, 44, 140, 45, 141, 142, 52, 142, 54, 143, 61, 145, 63, 146, 65, 147, 71, 149, 72, 149, 75, 151, 87, 156, 133, 173, 155, 183. pozemky srov. dědina. poznámky textové ve vydánt 105, 106, 107 ; p. věcné 108. požár, žaloba o p. 64, 26, 133.: Práva zemská česká (passim); název, nadpis 25, 113, 10, 123; misto vzniku (Zlenice ?) 20. pravda, spravedlnost 1, 116, 3, 117, 4, 118, 14, 126, 18, 128, 37, 137, 42, 139, 67, 147, 79, 152, 153, 115, 167, 119, 169. právní knihy předhusitské 43. právo, právu dosti učiniti 55, 143; p. ctná 1, 115; p. dědické viz dědictvie; p. dovedené 141, 176, 143, 177; p. du- chovnie 39, 41, 47, 48, 11, 124, 118,
226 Dubá, hradní kaple (1343?) 187; Hra- dist& (1359) 189; Hrusice (1359) 189, (1383) 191, (1394) 193; Chocerady (1380) 191; Chvojenec (1380, 1383, 1391) 191; Kunice (1363) 189; Lštění (1385) 192; Okvouhlice (1361) 189; Ondřejov (1363) 189, (1405) 194. pečeť Ondřeje z Dubé nejstarsiho 8, 9. pečeť Ondřeje z Dubé starstho 8, 9, 22. pečeť úřední, úředničie, soudní 66 a pozn. 170, 68, 25, 132, 37, 137, 101, 161, 135, 174. penize uloupené 62; srov. dluh příhlavnie. písař 8, 120, 9, 122, 44, 140, 45, 140, 45, 141, 57, 144, 59, 145, 64, 146, 66, 147, 67, 147; p. menší, mlazší 54, 3, 117, 7, 120, 14, 126, 124, 171, 125, 171, 135, 174, 150, 180; p. najvyšší zemský 46, ó1, 54—56, 56 pozn. 83, 60, 72, 74, 3, 117, 7, 120, 85, 155, 86, 156, 116, 168, 117, 168, 118, 169. plsaři knihy Ondfłejovy 86, 88, 106. pocty na purkrabstvie, poplatky 4, 118. podávenie panenské neb vdovie, p. panen neb vdov, znásilnění 13, 125, 15, 127, 19, 129, 21, 130, 28, 133, 134. poddany srov. kazanie, odnikudž. podsudek, menší sudí 9, 121, 26, 133. podvolenie 76, 62, 145, 146, 63, 146, 81, 153. pohnany 10, 724, 16, 128, 18, 128, 22, 131, 24, 132, 28, 134, 37, 137, 39, 138, 40, 138, 44, 140, 45, 140, 52, 142, 55, 143, 61, 145 a pozn. m, 63, 146, 71, 149, 87, 156, 101, 161, 113, 166, 133, 173, 154, 182. póhon 65—69, 72, 5, 119, 9, 120, 14, 126, 127, 15, 127, 16, 127, 128, 17, 128, 18, 128, 19, 129, 22, 131, 23, 131, 24, 131, 26, 132, 133, 27, 133, 34, 136, 45, 140, 52, 142, 57, 144, 61, 145, 64, 146, 65, 147, 76, 151, 77, 151, 84, 155, 97, 159, 100, 161, 101, 161, 103, 161, 112, 166, 113, 166, 114, 167, 116, 168, 119, 169, 120, 170, 131, 172, 133, 173, 140, 176, 141, 176, 142, 177, 144, 177, 145, 178, 150, 180, 154, 182, 155, 183; p. dovedený a nedovedený 141, 176; p. jalový 61, 145 pozn. m.. pokuty soudni 76, 77. pole kobylé 63, 67, 72, 15, 127, 23, 131, 32, 135, 65, 147. Rejstřík věcný. pomsta 13, 125, 126, 20, 130, 101, 161. poplatky 51, 53, 54, 76, 77, 2, 116, 5, 116, 6, 119, 9, 120, 119, 169, 122, 170, 123, 170, 124, 171, 125, 171, 126, 171, 127, 171, 128, 171, 129, 172; viz groš. poprava země české, výkon práva 4, 118, 41, 138, 139, 108, 163, 164, 110, 164, 139, 176, 143, 177. popravce 14, 17, 22, 61, 64, 41, 138, 96, 159, 107, 163, 108, 163, 164, 137, 175. poranění 141, 177. porulenstvie 58, 59, 97, 159, 149, 180; srov. poručník. poručník sivotčí 57—59, 16, 128, 70, 148, 91, 157, 97, 159, 98, 160, 148, 179, 155, 183; p. lidský, přímluvčí, ať mladší u sebe lidských poručníkuov nechovají 2, 116; p. soudní, zástupce strany 66, 133, 173; srov. poručenstvie. posel k deskám [1408] 15, 22; p., zástupce komorntküv 14, 126; p. bohnaného 101, 161; p. purkvabsky 73, 4, 118, T1, 149, 72, 149. poslupenstvi, posłowpnost 15, 127, 16, 127, 34, 136. postûpenie pté 113, 166. poškození majetku 36, 137, 40, 138, 41, 139, 42, 139, 53, 143, 54, 143, 55, 143. potaz panský, p. úředničie 4, 118, 6, 119, 7, 120, 82, 154, 83, 154, 84, 154, 155, 85, 155, 112, 166, 113, 166, 137, 175. pouëenie viz nautenie. póvod 4, 118, 10, 124, 22, 131, 24, 132, 26, 132, 36, 137, 37, 137, 44, 140, 45, 141, 142, 52, 142, 54, 143, 61, 145, 63, 146, 65, 147, 71, 149, 72, 149, 75, 151, 87, 156, 133, 173, 155, 183. pozemky srov. dědina. poznámky textové ve vydánt 105, 106, 107 ; p. věcné 108. požár, žaloba o p. 64, 26, 133.: Práva zemská česká (passim); název, nadpis 25, 113, 10, 123; misto vzniku (Zlenice ?) 20. pravda, spravedlnost 1, 116, 3, 117, 4, 118, 14, 126, 18, 128, 37, 137, 42, 139, 67, 147, 79, 152, 153, 115, 167, 119, 169. právní knihy předhusitské 43. právo, právu dosti učiniti 55, 143; p. ctná 1, 115; p. dědické viz dědictvie; p. dovedené 141, 176, 143, 177; p. du- chovnie 39, 41, 47, 48, 11, 124, 118,
Strana 227
Rejstřík věcný. 227 166, 114, 167, 115, 167; p. dvorské 47, 49, 11, 124; p. královo 5, 118, 9, 122; p. póhonné, exekuce 77, 151; p. přimyšlené, nezákonné činy Jednoty panské 71, 149; p. psaná 134, 173; p. stané, rozsudek kontumační 71, 72, 73, 58, 144, 60, 145, 62, 145, 146, 63, 146, 64, 146, 67, 147, 68, 147, 69, 148, 70, 148, 72, 149, 76, 151, 126, 171, 136, 174, 141, 176, 152, 182; p. staré, p. dříve platné 10, 7, 120, 21, 130, 39, 138, 57, 144, 62, 146, 73, 149, 84, 155, 90, 157, 91, 157, 95, 159, 99, 160, 108, 164, 126, 171, 127, 171, 128, 171 pozn. d, 131, 172 pozn. e, 153, 182; p. svobodné 48, 12, 125; p. trestní 60, 61, srov. trest; p. zástavní viz zástava; p. zemské, p. zemské české, p. české, p. české země 14, 47—49, 1, 115, 10, 123, 11, 124, 12, 124, 125, 13, 125, 14, 126, 34, 136, 115, 167, 119, 169, 154, 182. pře 6, 119, 14, 126, 127, 46, 141, 58, 144, 79, 152, 113, 166, 133, 173, 134, 173, 146, 178, 148, 179, 150, 180; p., ztra- cení pře 40, 138; p. zvodná 7, 120. předlohy knihy Ondřejovy 109, 110. předměty doličné 67, 19, 129. předmluva 10, 116 a násl. přibuzný 19, 129. přietel po meči, blízký po meči 19, 129, 20, 130, 88, 156. příhlavnie dluh, peníze uloupené za- vražděnému 27, 133, 65, 147. přihnaná věc 7, 120, 9, 122. příjem, žaloba z příjma 64, 26, 133, 35, 136, 37, 137, 41, 138. prima, prima missa, hodina k půhonům 34, 136, 44, 140, 45, 140, 58, 144. přimlúvanie 115, 167. přípis věnovací ke knize Ondřejově, přiepis listu 9—11, 16, 19, 20, 25, 27, 28, 1, 115, 116. přírok zlých věcí 25, 132. přísaha 53, 68, 70, 71, 1, 116, 5, 118, 10, 124, 14, 127, 24, 132, 25, 132, 27, 133, 34, 136, 37, 137, 39, 138, 40, 138, 41, 138, 139, 44, 140, 45, 140, 141, 46, 141, 47, 141, 48, 141, 49, 142, 50, 142, 52, 142, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 56, 144, 57, 144, 58, 144, 59, 144, 145, 96, 159, 155, 183; p. úředníků 3, 117. přísedící zemského soudu 51. příslušenství, vóle, vuole, zvóle 29, 134, 30, 134, 33, 135, 48, 141, 75, 150, 151. příslušnost soudní 48, 65. přítel po meči viz přietel po meči. privilegium de non appellando et non evocando 50. proces soudní český 35, 43, 48, 65 a násl. prodej 97, 159, 99, 160, 138, 175, 149, 179, 152, 182; p. dědictví 22, 130. proměnění stavu vdovského 57, 93, 157, 158. promlčení 73. propití, poplatek 4, 118. provise na biskupství merseburské 17, 18. provolánie 76, 106, 162, 131, 172, 139, 176, 140, 176. psanec 61, 73, 106, 162, 107, 163, 109, 164. purkrabie pražský najvyšší 48, 51, 52, 64, 68, 3, 117, 4, 117, 118, 8, 120, 19, 129, 25, 132, 37, 137, 71, 149, 72, 149, 78, 152, 80, 153, 112, 166, 113, 166, 116, 168, 117, 168, 129, 172, 137, 175. purkrabský posel viz posel purkrabský. půhon viz póhon. původ viz póvod. R. Ř řád panský počestný 14, 126. Řád práva zemského, česká právní kniha 3, 14, 30—33, 37—39, 43—45, 61, 62, 65, 70, 72, 75 a pozn. 252, 79, 81, 83, 204. řád zemský 1, 115, 3, 117, 117, 168, 136, 174. rada královská 19, 50, 2, 116, 9, 122. rajistra, registra 7, 120. rány 4, 118, 141, 177. recepce cizích práv 3. rector generalis regni Bohemie ƒ 1343], Karel IV. 9. řečník 71, 4, 118, 6, 119, 14, 126, 19, 129, 38, 138, 42, 139, 43, 139, 45, 140, 141, 51, 142, 61, 145, 81, 153, 87, 156, 131, 172, 146, 178, 147, 178, 179, 150, 180, 155, 183. registra 7, 120. registra dánie úroka, knihy menšího písaře 55 pozn. 77, 39, 138. retrakt, právo retraktní, ssutí 67, 22, 130, 131. rhetorství 11, 15, 16. 15*
Rejstřík věcný. 227 166, 114, 167, 115, 167; p. dvorské 47, 49, 11, 124; p. královo 5, 118, 9, 122; p. póhonné, exekuce 77, 151; p. přimyšlené, nezákonné činy Jednoty panské 71, 149; p. psaná 134, 173; p. stané, rozsudek kontumační 71, 72, 73, 58, 144, 60, 145, 62, 145, 146, 63, 146, 64, 146, 67, 147, 68, 147, 69, 148, 70, 148, 72, 149, 76, 151, 126, 171, 136, 174, 141, 176, 152, 182; p. staré, p. dříve platné 10, 7, 120, 21, 130, 39, 138, 57, 144, 62, 146, 73, 149, 84, 155, 90, 157, 91, 157, 95, 159, 99, 160, 108, 164, 126, 171, 127, 171, 128, 171 pozn. d, 131, 172 pozn. e, 153, 182; p. svobodné 48, 12, 125; p. trestní 60, 61, srov. trest; p. zástavní viz zástava; p. zemské, p. zemské české, p. české, p. české země 14, 47—49, 1, 115, 10, 123, 11, 124, 12, 124, 125, 13, 125, 14, 126, 34, 136, 115, 167, 119, 169, 154, 182. pře 6, 119, 14, 126, 127, 46, 141, 58, 144, 79, 152, 113, 166, 133, 173, 134, 173, 146, 178, 148, 179, 150, 180; p., ztra- cení pře 40, 138; p. zvodná 7, 120. předlohy knihy Ondřejovy 109, 110. předměty doličné 67, 19, 129. předmluva 10, 116 a násl. přibuzný 19, 129. přietel po meči, blízký po meči 19, 129, 20, 130, 88, 156. příhlavnie dluh, peníze uloupené za- vražděnému 27, 133, 65, 147. přihnaná věc 7, 120, 9, 122. příjem, žaloba z příjma 64, 26, 133, 35, 136, 37, 137, 41, 138. prima, prima missa, hodina k půhonům 34, 136, 44, 140, 45, 140, 58, 144. přimlúvanie 115, 167. přípis věnovací ke knize Ondřejově, přiepis listu 9—11, 16, 19, 20, 25, 27, 28, 1, 115, 116. přírok zlých věcí 25, 132. přísaha 53, 68, 70, 71, 1, 116, 5, 118, 10, 124, 14, 127, 24, 132, 25, 132, 27, 133, 34, 136, 37, 137, 39, 138, 40, 138, 41, 138, 139, 44, 140, 45, 140, 141, 46, 141, 47, 141, 48, 141, 49, 142, 50, 142, 52, 142, 53, 143, 54, 143, 55, 143, 56, 144, 57, 144, 58, 144, 59, 144, 145, 96, 159, 155, 183; p. úředníků 3, 117. přísedící zemského soudu 51. příslušenství, vóle, vuole, zvóle 29, 134, 30, 134, 33, 135, 48, 141, 75, 150, 151. příslušnost soudní 48, 65. přítel po meči viz přietel po meči. privilegium de non appellando et non evocando 50. proces soudní český 35, 43, 48, 65 a násl. prodej 97, 159, 99, 160, 138, 175, 149, 179, 152, 182; p. dědictví 22, 130. proměnění stavu vdovského 57, 93, 157, 158. promlčení 73. propití, poplatek 4, 118. provise na biskupství merseburské 17, 18. provolánie 76, 106, 162, 131, 172, 139, 176, 140, 176. psanec 61, 73, 106, 162, 107, 163, 109, 164. purkrabie pražský najvyšší 48, 51, 52, 64, 68, 3, 117, 4, 117, 118, 8, 120, 19, 129, 25, 132, 37, 137, 71, 149, 72, 149, 78, 152, 80, 153, 112, 166, 113, 166, 116, 168, 117, 168, 129, 172, 137, 175. purkrabský posel viz posel purkrabský. půhon viz póhon. původ viz póvod. R. Ř řád panský počestný 14, 126. Řád práva zemského, česká právní kniha 3, 14, 30—33, 37—39, 43—45, 61, 62, 65, 70, 72, 75 a pozn. 252, 79, 81, 83, 204. řád zemský 1, 115, 3, 117, 117, 168, 136, 174. rada královská 19, 50, 2, 116, 9, 122. rajistra, registra 7, 120. rány 4, 118, 141, 177. recepce cizích práv 3. rector generalis regni Bohemie ƒ 1343], Karel IV. 9. řečník 71, 4, 118, 6, 119, 14, 126, 19, 129, 38, 138, 42, 139, 43, 139, 45, 140, 141, 51, 142, 61, 145, 81, 153, 87, 156, 131, 172, 146, 178, 147, 178, 179, 150, 180, 155, 183. registra 7, 120. registra dánie úroka, knihy menšího písaře 55 pozn. 77, 39, 138. retrakt, právo retraktní, ssutí 67, 22, 130, 131. rhetorství 11, 15, 16. 15*
Strana 228
228 řimské právo 3. Tizend exekuční 72 a násl. řízení soudní 65 a zdsl. rok soudní 14, 126, 16, 128, 18, 128, 26, 133, 44, 140, 61, 145 pozn. m, 75, 150, 139, 175, 176, 140, 176, 145, 178, 150, 180; r. a den zemský 22, 130; rok svědčenie jalový 14, 126. rota, formule přísežná 44, 140, 57, 144, 78, 152. rovenství 123, 170. rozdiel 121, 170. rozkaz poddanému k provedení trestného činu srov. kázanie. rozsudek viz nález. Rožmberská kniha, česká právní kniha 3, 30, 31, 32, 37, 38, 42, 43, 53, 67, 70, 79, 81, 83, 204. rukopisy knihy Ondiejovy 86 a násl. rušení držby 68, 29, 134, 30, 134, 32, 135, 33, 135, 48, 141 ; r. verejného pokoje 110, 164; v. zemského míru 60, 61, 62. rytíři 49, 1, 115, 107, 163, 114, 167, 116, 168. S sboží viz zboží. seděnie zjednati 4, 118. sestra 59, 90, 157, 148, 179. silnice 110, 764. sirotci 58—60, 72, 75, 1, 115, 20, 130, 97, 159, 98, 160, 99, 160, 119, 169, 120, 170, 148, 179, 151, 181. skot 108, 164. slib 37, 137. sloh Ondiejüv 35. služba králova 60, 145. služebníci 154, 182; s. steridlové 11, 124. sména 9, 121, 138, 175. smiv 72, 76, 3, 117; srov. podvolenie. smrt 61, 63, 49, 142, 63, 146, 69, 148, rozliční, mini- 70, 148, 88, 156, 95, 159, 96, 159, 151, 181. . sňatek 91, 157; s. vdovy 93, 158, 95, 159. souboj soudní 33, 75, 76, 20, 130. soud, súd, s. boží 10, 123; s. duchovní 114, 167; s. dvorský 11, 124, 151, 181; s. nalézaný 7, 120; s. panský 19, 129; s. plný 66, 8, 120, 9, 122, 118, 169; s. p. panský 130, 172; s. p. zemsky 69, 62, 124, 171; s. zemský 14, 19, 36, 39, Rejstřík věcný. 42, 43, 49, 60, 61, 65, 66, 74, 2, 116, 4, 118, 11, 124, 12, 125, 16, 128, 22, 131, 44, 140, 57, 144, 60, 145, 81, 153, 83, 154, 87, 156, 98, 160, 113, 166, 115, - 167, 116, 168, 117, 168, 118, 169, 124, 171, 145, 178, 150, 180, 151, 181, 152, 181; s. zemsky svobodny 11, 124. soudní řízení 65 a násl. sourozenci 58. sousedé 62, 74, 19, 129, 75, 150, 143, 177. společník 18, 128, 31, 135; s. sirotkóv 98, 160. spolek 14, 51 pozn. 36, 59, 60, 76, 9, 121, 122, 31, 135, 81, 153, 130, 172; srov. sstupek. sstupcě 18, 128 pozn. m. sstupek, stupek 59, 60, 76, 9, 122, 81, 153, 1 0, 172; srov. spolek. sstüpeni 93, 158, 94, 158. ssutie, retrakini prdvo 67, 22, 130, 131. stané prâvo viz prâvo stané. stání, stání práva 58, 144, 126, 171. staré právo viz právo staré. starosta komovnikü, s. komornicí 5, 119, 14, 126, 15, 127. statek 9, 121. Statuta synody pražské [1343] 75, 76, 10, 123 pozn. 1. stav panský viz páni; s. vytlřský viz rytíři; s. vladycký viz vladykové.. stavby, jejich odhad 75, 150. stavení, obstaveni 112, 166, 113, 166. stětí hlavy 21, 130. stihání zločinců 62. stolice králova 11, 124; s. pánů na soudě zemském 4, 118. strahování, stráž 109, 164, 110, 164. strana 1, 116, 7, 120, 8, 120, 19, 129, 37, 137, 38, 138, 39, 138, 42, 139, 44, 140, 45, 140, 141, 46, 141, 51, 142, 58, 144, 61, 145, 69, 148, 75, 150, 79, 152, 81, 153, 83, 154, 86, 156, 87, 156, 136, 174, 141, 176, 143, 177, 150, 180, 155, 183; stran nedržeti 1, 116, 7, 120; s. panská víz páni. strava 67, 4, 118, 5, 119, 9, 121, 24, 132, 121, 170, 122, 170, 129, 172, 187, 175, 139, 176, 141, 177, 142, 177. stráž viz strahování. stfela zavitá 5, 8, 9. strýc 19, 129, 22, 130, 31, 135, 106, 162. strýčenec 19, 129, 22, 120.
228 řimské právo 3. Tizend exekuční 72 a násl. řízení soudní 65 a zdsl. rok soudní 14, 126, 16, 128, 18, 128, 26, 133, 44, 140, 61, 145 pozn. m, 75, 150, 139, 175, 176, 140, 176, 145, 178, 150, 180; r. a den zemský 22, 130; rok svědčenie jalový 14, 126. rota, formule přísežná 44, 140, 57, 144, 78, 152. rovenství 123, 170. rozdiel 121, 170. rozkaz poddanému k provedení trestného činu srov. kázanie. rozsudek viz nález. Rožmberská kniha, česká právní kniha 3, 30, 31, 32, 37, 38, 42, 43, 53, 67, 70, 79, 81, 83, 204. rukopisy knihy Ondiejovy 86 a násl. rušení držby 68, 29, 134, 30, 134, 32, 135, 33, 135, 48, 141 ; r. verejného pokoje 110, 164; v. zemského míru 60, 61, 62. rytíři 49, 1, 115, 107, 163, 114, 167, 116, 168. S sboží viz zboží. seděnie zjednati 4, 118. sestra 59, 90, 157, 148, 179. silnice 110, 764. sirotci 58—60, 72, 75, 1, 115, 20, 130, 97, 159, 98, 160, 99, 160, 119, 169, 120, 170, 148, 179, 151, 181. skot 108, 164. slib 37, 137. sloh Ondiejüv 35. služba králova 60, 145. služebníci 154, 182; s. steridlové 11, 124. sména 9, 121, 138, 175. smiv 72, 76, 3, 117; srov. podvolenie. smrt 61, 63, 49, 142, 63, 146, 69, 148, rozliční, mini- 70, 148, 88, 156, 95, 159, 96, 159, 151, 181. . sňatek 91, 157; s. vdovy 93, 158, 95, 159. souboj soudní 33, 75, 76, 20, 130. soud, súd, s. boží 10, 123; s. duchovní 114, 167; s. dvorský 11, 124, 151, 181; s. nalézaný 7, 120; s. panský 19, 129; s. plný 66, 8, 120, 9, 122, 118, 169; s. p. panský 130, 172; s. p. zemsky 69, 62, 124, 171; s. zemský 14, 19, 36, 39, Rejstřík věcný. 42, 43, 49, 60, 61, 65, 66, 74, 2, 116, 4, 118, 11, 124, 12, 125, 16, 128, 22, 131, 44, 140, 57, 144, 60, 145, 81, 153, 83, 154, 87, 156, 98, 160, 113, 166, 115, - 167, 116, 168, 117, 168, 118, 169, 124, 171, 145, 178, 150, 180, 151, 181, 152, 181; s. zemsky svobodny 11, 124. soudní řízení 65 a násl. sourozenci 58. sousedé 62, 74, 19, 129, 75, 150, 143, 177. společník 18, 128, 31, 135; s. sirotkóv 98, 160. spolek 14, 51 pozn. 36, 59, 60, 76, 9, 121, 122, 31, 135, 81, 153, 130, 172; srov. sstupek. sstupcě 18, 128 pozn. m. sstupek, stupek 59, 60, 76, 9, 122, 81, 153, 1 0, 172; srov. spolek. sstüpeni 93, 158, 94, 158. ssutie, retrakini prdvo 67, 22, 130, 131. stané prâvo viz prâvo stané. stání, stání práva 58, 144, 126, 171. staré právo viz právo staré. starosta komovnikü, s. komornicí 5, 119, 14, 126, 15, 127. statek 9, 121. Statuta synody pražské [1343] 75, 76, 10, 123 pozn. 1. stav panský viz páni; s. vytlřský viz rytíři; s. vladycký viz vladykové.. stavby, jejich odhad 75, 150. stavení, obstaveni 112, 166, 113, 166. stětí hlavy 21, 130. stihání zločinců 62. stolice králova 11, 124; s. pánů na soudě zemském 4, 118. strahování, stráž 109, 164, 110, 164. strana 1, 116, 7, 120, 8, 120, 19, 129, 37, 137, 38, 138, 39, 138, 42, 139, 44, 140, 45, 140, 141, 46, 141, 51, 142, 58, 144, 61, 145, 69, 148, 75, 150, 79, 152, 81, 153, 83, 154, 86, 156, 87, 156, 136, 174, 141, 176, 143, 177, 150, 180, 155, 183; stran nedržeti 1, 116, 7, 120; s. panská víz páni. strava 67, 4, 118, 5, 119, 9, 121, 24, 132, 121, 170, 122, 170, 129, 172, 187, 175, 139, 176, 141, 177, 142, 177. stráž viz strahování. stfela zavitá 5, 8, 9. strýc 19, 129, 22, 130, 31, 135, 106, 162. strýčenec 19, 129, 22, 120.
Strana 229
Rejstřík věcný. stúpení pféd lidmi svatebními 15, 127. sudí dvorský 58; s. mladší 54; s. najvyšší zemský 4, 12, 13, 50, 51, 53—55, 74, 1, 115, 3, 117, 5, 118, 6, 119, 8, 120, 15, 127, 64, 146, 66, 147, 67, 147, 82, 154, 85, 155, 118, 169, 121, 170, 122, 170. Suché dny 4, 118, 15, 127, 16, 128, 34, 136, 119, 169, 152, 182. svády 4, 118. svédci 10, 63, 64, 67—71, 5, 118, 6, 119, 24, 131, 132, 25, 132, 28, 133, 134, 29, 134, 33, 135, 34, 136, 35, 130, 37, 137, 45, 140, 141, 46, 141, 47, 141, 50, 142, 54, 143, 59, 144, 67, 147, 153, 182, 155, 183. svědčenie 9, 120, 14, 127, 22, 131. svědectví 53, 14, 126, 127, 15, 127, 16, 128, 19, 129, 22, 131, 23, 131, 26, 133, 28, 133, 39, 138, 57, 144, 101, 161, 107, 163, 155, 183; s. komornicie 19, 130. svédomie 23, 131, 57, 144. svépomoc 48, 62, 13, 125, 126, 109, 164. svobodné právo viz p. svobodné. svobodstvie královo 12, 125. svod 64, 146 pozn. a. syn 60, 88,156, 89, 156, 90, 157 ; s. dielnÿ 22, 130. synoda pražská [1343] 75, 76. systematika knihy Ondłejovy 38, 34, 35, 36, 47. šaty vdoviny 58. škoda, poškození, útraty procesní 64, 68, 72, 9, 121, 10, 124, 13, 125, 26, 132, 133, 85, 136, 39, 138, 40, 138, 41, 139, 42, 139, 52, 142, 53, 148, 54, 143, 55, 143, 57, 144, 66, 147, 68, 148, 69, 148, 70, 148, 71, 149, 72, 149, 74, 150, 99, 160, 106, 162, 112, 166, 113, 166, 137, 175, 141, 176, 177, 151, 181. škódce zemský, buřič 106, 162, 107, 163. šlechta domácí 3, 18, 20. šraňky osaditi 4, 118. štít 20, 130. T tkáče, bezzemek 12, 124. tovařiš komorníkův 101, 161; t. sudího nejvyššího 6, 119; t. úředníků zemských 116. 168. 229 trest 12, 125, 21, 130; t. na pisałe za ne- správný výpis 135, 174; t. smrti 61, 63, 135, 174, 140, 176 ivestání zločinců přísmuší puvkvabimu 52. tresiné činy 60 a násl. třetina výš, vučen! zvýšené o třetinu 67, 147, 72, 149. trh 68, 72, 9, 121, 62, 145, 63, 146, 93, 158, 125, 171, 152, 182; trhové peníze 67, 147. tvrz 19, 129, 75, 150, 101, 161, 107, 163, 110, 164. ublížení na těle 90, 157, 177. ubrmanové, ubrmanstvie 76, 136, 174. účinek, žaloba z účinku 64, 26, 133, 35, 136, 36, 137, 37, 137, 38, 138, 39, 138, 40, 138, 52, 142, 155, 183. üklad 67, 747, 143, 177. ukradenie zlata 15, 127. uměnie v žalobách 43, 139. úmluva, první stupeň exekuce 64, 72, 5, 119, 9, 120, 37, 137, 62, 146, 63, 146, 64, 146, 128, 171; ú. přátelská, smlouva 36, 137. universita pražská [1411] 4, 22, 195. unos 62, 66, 67, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 28, 133. úplatkářství 19, 21, 9, 122; viz gros. úřady zemské 19, 51, 53, 1, 115, 2, 116, 3, 117, 117, 168, 144, 178; à. praZsky 141, 176. úraz 141, 177. urážka na cti 14, 63, 78, 152, 112, 166. úředníci královi, dvorští 48, 11, 124, 113, 166, 137, 175; ú. menší 65, 44, 140, 47, 141, 58, 144, 59, 145, 60, 145, 61, 145; ú. pražští 14, 126, 133, 173; ú. přísežní 2, 116; ú. starší 83, 154; ú. větší 135, 174; ú. zemští 14, 19, 51, 52, 62, 67, 1, 115, 3, 117, 8, 120, 45, 140, 74, 150, 78, 152, 85, 155, 112, 166, 113, 166, 115, 167, 116, 168, 117, 168, 129, 172, 139, 175, 140, 176, 144, 177, 147, 178, 179. úročníci 144, 178. úrok 64, 73, 5, 119, 9, 121, 39, 138, 69, 148, 72, 149, 74, 150, 144, 178. usedlí lidé 25, 132. usmrcení, mord 60, 61, 12, 125, 15, 127, 19, 129, 130, 27, 133. 140, 176, 141,
Rejstřík věcný. stúpení pféd lidmi svatebními 15, 127. sudí dvorský 58; s. mladší 54; s. najvyšší zemský 4, 12, 13, 50, 51, 53—55, 74, 1, 115, 3, 117, 5, 118, 6, 119, 8, 120, 15, 127, 64, 146, 66, 147, 67, 147, 82, 154, 85, 155, 118, 169, 121, 170, 122, 170. Suché dny 4, 118, 15, 127, 16, 128, 34, 136, 119, 169, 152, 182. svády 4, 118. svédci 10, 63, 64, 67—71, 5, 118, 6, 119, 24, 131, 132, 25, 132, 28, 133, 134, 29, 134, 33, 135, 34, 136, 35, 130, 37, 137, 45, 140, 141, 46, 141, 47, 141, 50, 142, 54, 143, 59, 144, 67, 147, 153, 182, 155, 183. svědčenie 9, 120, 14, 127, 22, 131. svědectví 53, 14, 126, 127, 15, 127, 16, 128, 19, 129, 22, 131, 23, 131, 26, 133, 28, 133, 39, 138, 57, 144, 101, 161, 107, 163, 155, 183; s. komornicie 19, 130. svédomie 23, 131, 57, 144. svépomoc 48, 62, 13, 125, 126, 109, 164. svobodné právo viz p. svobodné. svobodstvie královo 12, 125. svod 64, 146 pozn. a. syn 60, 88,156, 89, 156, 90, 157 ; s. dielnÿ 22, 130. synoda pražská [1343] 75, 76. systematika knihy Ondłejovy 38, 34, 35, 36, 47. šaty vdoviny 58. škoda, poškození, útraty procesní 64, 68, 72, 9, 121, 10, 124, 13, 125, 26, 132, 133, 85, 136, 39, 138, 40, 138, 41, 139, 42, 139, 52, 142, 53, 148, 54, 143, 55, 143, 57, 144, 66, 147, 68, 148, 69, 148, 70, 148, 71, 149, 72, 149, 74, 150, 99, 160, 106, 162, 112, 166, 113, 166, 137, 175, 141, 176, 177, 151, 181. škódce zemský, buřič 106, 162, 107, 163. šlechta domácí 3, 18, 20. šraňky osaditi 4, 118. štít 20, 130. T tkáče, bezzemek 12, 124. tovařiš komorníkův 101, 161; t. sudího nejvyššího 6, 119; t. úředníků zemských 116. 168. 229 trest 12, 125, 21, 130; t. na pisałe za ne- správný výpis 135, 174; t. smrti 61, 63, 135, 174, 140, 176 ivestání zločinců přísmuší puvkvabimu 52. tresiné činy 60 a násl. třetina výš, vučen! zvýšené o třetinu 67, 147, 72, 149. trh 68, 72, 9, 121, 62, 145, 63, 146, 93, 158, 125, 171, 152, 182; trhové peníze 67, 147. tvrz 19, 129, 75, 150, 101, 161, 107, 163, 110, 164. ublížení na těle 90, 157, 177. ubrmanové, ubrmanstvie 76, 136, 174. účinek, žaloba z účinku 64, 26, 133, 35, 136, 36, 137, 37, 137, 38, 138, 39, 138, 40, 138, 52, 142, 155, 183. üklad 67, 747, 143, 177. ukradenie zlata 15, 127. uměnie v žalobách 43, 139. úmluva, první stupeň exekuce 64, 72, 5, 119, 9, 120, 37, 137, 62, 146, 63, 146, 64, 146, 128, 171; ú. přátelská, smlouva 36, 137. universita pražská [1411] 4, 22, 195. unos 62, 66, 67, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 28, 133. úplatkářství 19, 21, 9, 122; viz gros. úřady zemské 19, 51, 53, 1, 115, 2, 116, 3, 117, 117, 168, 144, 178; à. praZsky 141, 176. úraz 141, 177. urážka na cti 14, 63, 78, 152, 112, 166. úředníci královi, dvorští 48, 11, 124, 113, 166, 137, 175; ú. menší 65, 44, 140, 47, 141, 58, 144, 59, 145, 60, 145, 61, 145; ú. pražští 14, 126, 133, 173; ú. přísežní 2, 116; ú. starší 83, 154; ú. větší 135, 174; ú. zemští 14, 19, 51, 52, 62, 67, 1, 115, 3, 117, 8, 120, 45, 140, 74, 150, 78, 152, 85, 155, 112, 166, 113, 166, 115, 167, 116, 168, 117, 168, 129, 172, 139, 175, 140, 176, 144, 177, 147, 178, 179. úročníci 144, 178. úrok 64, 73, 5, 119, 9, 121, 39, 138, 69, 148, 72, 149, 74, 150, 144, 178. usedlí lidé 25, 132. usmrcení, mord 60, 61, 12, 125, 15, 127, 19, 129, 130, 27, 133. 140, 176, 141,
Strana 230
230 Rejstřík ustavenie staré 1, 115, 116; srov. právo staré. . útok, stížnost Zalobce na Zalovaného 61, 145 pozn. m, 150, 180 pozn. g. útraty procesní 73; srov. náklad, škoda. uvázání 138, 175. uvrZenie na vodu, ordál vodní 75, 10, 123. V vady formální v procesu 74. válka 63. varianty rukopisné 87, 88, 106, 107. vázanost vkladů do desk zemských 10. vdánie ku purkrabí, žaloba o vd. 64, 26, 133. vdědění, poslední stupeň exekuce 73, 73, 149. i vdova 13, 57, 58, 67 pozn. 176, 69, 15, 127, 19, 129, 33, 135, 34, 136, 92, 157, 93, 157, 158, 94, 158, 95, 159, 96, 159, 119, 169, 120, 170, 132, 173, 151, 181. věno 67, 15, 127, 17, 128, 24, 131, 33, 135, 66, 147, 70, 148, 74, 150, 88, 156, 91, 157, 92, 157, 93, 158, 96, 159, 132, 172, 173, 141, 177, 149, 180. věnování králi Václavu 1, 115, 116. ves, vesnice 119, 169, 132, 172, 173. vina, v. králova, v. úředničie, provinění, pokuta za provinění 76, 77, 5, 119, 7, 120, 14, 126, 90, 157, 116, 168, 139, 175, 176, 141, 176, 177, 142, 177, 143, 177, 144, 177. i : viva 13, 125. visa, viza, poznámka procesní v deskách zemských 56, 150, 183. vklady ve dsky 6, 119, 9, 121. vladykové, lidé vládyčie, vládyky 10, 25, 132, 34, 136, 45, 140, 153, 182. vlastnická Zaloba 55, 63. vlastnictví 70, 45, 140, 73, 150, 106, 162. vojsko, služba vojenská 66, 71, 60, 145, 84, 156. vóle, s tú se vší vóli, příslušenství 29, 134, 48, 141, 75, 151. volenci fiśsti, kurfirsti 78, 152. vrah, mordéř 48, 65, 65, 147. vražda viz mord. vsuvky 106, 107. výboj 15, 127, 110, 164. Výbor z literatury české 84, 85. věcný. vydání knihy Ondřejovy 78 a násl., 111, 196 příloha II. vyděračství úředníků 19, 21. vydržení 55, 143, 177; srov. léta zemská. vydržeti právo 12, 125. vyhledávání 69. vyhnánie z zemé za zhübci 13, 125. výjimka 92, 157. Výklad na právo zemské, dřívější název vydání Ondřejovy knihy 24. výpis, výpisk z desk zemských 96, 75, 150, 151, 135, 174. vypovědění ze země 13, 125. výslech 19, 129. vyšetřování 69. -vyznání, groš na vyznánie 5, 119, 7, 120. vzdání úřada 155, 183 pozn. a. vzory kwihy Omdfejovy 109, 110. vzvod viz zvod. z zabití 15, 127, 19, 129, 130, 27, 133, 90, 157; z. před soudem 12, 125; z. úředníka 140, 176. zájem 71, 149. zajetí, jímanie 110, 164. zákaz úředníkům zemským nepohdneti pro vlastní věc 52, 2, 116, 8, 120, 116, 168; z. zastavovati zemské úřady 51, 53, 117, 168. základ 15, 127, 24, 131, 35, 136, 36, 137, 66, 147, 70, 148, 74, 150, 141, 177; z. pójičený 24, 131; z. věnný 24, 131. zápis, zástava 68, 9, 121, 122, 62, 145, 93, 158, 138, 176, 149, 179, 152, 182. zdpiujcka 24, 131. zásada nuceného vkladu 70; z. vdzanosts vkladů do desk zemských 10. zástava 66, 67, 70 pozn. 211,72, 15, 127, 17, 128, 24, 131, 62, 145, 66, 147, 68, 148, 69, 148, 70, 148, 73, 150, 74, 150, 93, 158, 97, 159, 99, 160, 138, 175, 141, 177, 149, 179, 180; z. nejv. úřadů zem- ských 117, 168; z. věnná milostivá, 68, 66, 69, 15, 127, 17, 128, 33, 135, 70 148, 74, 150, 152, 172. zástupce 18, 128. zášti 62. závada otcova 149, 179, 180. zboží, sboží, 1, 115, 97, 159, 98, 160, 107, 163, 108, 164, 109, 167. 113, 166, 119,
230 Rejstřík ustavenie staré 1, 115, 116; srov. právo staré. . útok, stížnost Zalobce na Zalovaného 61, 145 pozn. m, 150, 180 pozn. g. útraty procesní 73; srov. náklad, škoda. uvázání 138, 175. uvrZenie na vodu, ordál vodní 75, 10, 123. V vady formální v procesu 74. válka 63. varianty rukopisné 87, 88, 106, 107. vázanost vkladů do desk zemských 10. vdánie ku purkrabí, žaloba o vd. 64, 26, 133. vdědění, poslední stupeň exekuce 73, 73, 149. i vdova 13, 57, 58, 67 pozn. 176, 69, 15, 127, 19, 129, 33, 135, 34, 136, 92, 157, 93, 157, 158, 94, 158, 95, 159, 96, 159, 119, 169, 120, 170, 132, 173, 151, 181. věno 67, 15, 127, 17, 128, 24, 131, 33, 135, 66, 147, 70, 148, 74, 150, 88, 156, 91, 157, 92, 157, 93, 158, 96, 159, 132, 172, 173, 141, 177, 149, 180. věnování králi Václavu 1, 115, 116. ves, vesnice 119, 169, 132, 172, 173. vina, v. králova, v. úředničie, provinění, pokuta za provinění 76, 77, 5, 119, 7, 120, 14, 126, 90, 157, 116, 168, 139, 175, 176, 141, 176, 177, 142, 177, 143, 177, 144, 177. i : viva 13, 125. visa, viza, poznámka procesní v deskách zemských 56, 150, 183. vklady ve dsky 6, 119, 9, 121. vladykové, lidé vládyčie, vládyky 10, 25, 132, 34, 136, 45, 140, 153, 182. vlastnická Zaloba 55, 63. vlastnictví 70, 45, 140, 73, 150, 106, 162. vojsko, služba vojenská 66, 71, 60, 145, 84, 156. vóle, s tú se vší vóli, příslušenství 29, 134, 48, 141, 75, 151. volenci fiśsti, kurfirsti 78, 152. vrah, mordéř 48, 65, 65, 147. vražda viz mord. vsuvky 106, 107. výboj 15, 127, 110, 164. Výbor z literatury české 84, 85. věcný. vydání knihy Ondřejovy 78 a násl., 111, 196 příloha II. vyděračství úředníků 19, 21. vydržení 55, 143, 177; srov. léta zemská. vydržeti právo 12, 125. vyhledávání 69. vyhnánie z zemé za zhübci 13, 125. výjimka 92, 157. Výklad na právo zemské, dřívější název vydání Ondřejovy knihy 24. výpis, výpisk z desk zemských 96, 75, 150, 151, 135, 174. vypovědění ze země 13, 125. výslech 19, 129. vyšetřování 69. -vyznání, groš na vyznánie 5, 119, 7, 120. vzdání úřada 155, 183 pozn. a. vzory kwihy Omdfejovy 109, 110. vzvod viz zvod. z zabití 15, 127, 19, 129, 130, 27, 133, 90, 157; z. před soudem 12, 125; z. úředníka 140, 176. zájem 71, 149. zajetí, jímanie 110, 164. zákaz úředníkům zemským nepohdneti pro vlastní věc 52, 2, 116, 8, 120, 116, 168; z. zastavovati zemské úřady 51, 53, 117, 168. základ 15, 127, 24, 131, 35, 136, 36, 137, 66, 147, 70, 148, 74, 150, 141, 177; z. pójičený 24, 131; z. věnný 24, 131. zápis, zástava 68, 9, 121, 122, 62, 145, 93, 158, 138, 176, 149, 179, 152, 182. zdpiujcka 24, 131. zásada nuceného vkladu 70; z. vdzanosts vkladů do desk zemských 10. zástava 66, 67, 70 pozn. 211,72, 15, 127, 17, 128, 24, 131, 62, 145, 66, 147, 68, 148, 69, 148, 70, 148, 73, 150, 74, 150, 93, 158, 97, 159, 99, 160, 138, 175, 141, 177, 149, 179, 180; z. nejv. úřadů zem- ských 117, 168; z. věnná milostivá, 68, 66, 69, 15, 127, 17, 128, 33, 135, 70 148, 74, 150, 152, 172. zástupce 18, 128. zášti 62. závada otcova 149, 179, 180. zboží, sboží, 1, 115, 97, 159, 98, 160, 107, 163, 108, 164, 109, 167. 113, 166, 119,
Strana 231
Rejstřík věcný. 231 169, 132, 173, 140, 176, 144, 178; z. úředníků zemských 3, 117. zemané, zemenín 4, 118, 10, 123, 78, 152, 106, 162, 114, 167, 139, 175, 176, 143, 177. země česká 1, 115, 3, 117. zemězrada 106, 162. zemské právo viz právo zemské. zhúbce české země 107, 163, 137, 175; z. zemský 13, 125. zlato 15, 127 23, 131, 108, 164 pozn. d. zletilost 58, 20, 130, 148, 179, 149, 180. zločinci 62. zloděj 110, 164; z. zemský 13, 125, 106, 162, 137, 175; srov. ukradenie. zmatečnost 71. zmatek 71, 10, 124, 34, 136, 38, 138, 41, 139, 42, 139, 46, 141, 50, 142, 52, 142, 57, 144, 58, 144, 59, 144, 61, 145, 63, 146, 100, 160, 102, 161, 131, 172, 133, 173, 145, 178, 147, 179. zmeškání roku soudního 140, 176. značky rukopisů 87, 88, 107, 209 a násl. znásilnění, podávenie 62, 66, 75, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 21, 130, 28, 133, 134. zniknúti právo 12, 125. zpráva 72; srov. nezprava. zprávce 18, 128. Zřízení zemské Vladislavské 59, 68, 105, 208; z. zemské z roku 1530, 50. 208. ztracenie pře 14, 127, 133, 173; z. statku 133, 173. ztrava viz strava. zudarius, supremus z. regni Bohemie [ 1357], nejv. sudí zemský 8. zvod, vzvod 53, 72, 73, 5, 118, 119, 6, 119, 9, 120, 121, 64, 146, 65, 146, 147, 66, 147, 67, 147, 69, 148, 70, 148, 71, 148, 75, 151, 76, 151, 80, 153, 103, 161, 104, 162, 105, 162, 122, 170; z. o dědiny 5, 119. zvóle, s tú se vší zvólí 48, 141; viz vóle. ž žaloba 53, 68—71, 6, 119, 10, 123, 124, 14, 126, 127, 16, 128, 18, 128, 22, 131, 26, 133, 27, 133, 28, 133, 29, 134, 30, 134, 31, 135, 32, 135, 33,135, 34, 136, 35, 136, 36, 137, 37, 137, 38, 138, 39, 138, 40, 138, 41, 138, 139, 42, 139, 43, 139, 44, 140, 47, 141, 52, 142, 61, 145, 102, 161, 131, 172, 145, 178, 155, 183. žalobce viz póvod. žalovaný viz pohnaný. žena 62, 66, 67, 69, 15, 127, 17, 128, 88, 156, 101, 161, 132, 172, 173, 155, 183. ženatý, jeho pohánění na soud zemský 53. život, jeho ochrana 62.
Rejstřík věcný. 231 169, 132, 173, 140, 176, 144, 178; z. úředníků zemských 3, 117. zemané, zemenín 4, 118, 10, 123, 78, 152, 106, 162, 114, 167, 139, 175, 176, 143, 177. země česká 1, 115, 3, 117. zemězrada 106, 162. zemské právo viz právo zemské. zhúbce české země 107, 163, 137, 175; z. zemský 13, 125. zlato 15, 127 23, 131, 108, 164 pozn. d. zletilost 58, 20, 130, 148, 179, 149, 180. zločinci 62. zloděj 110, 164; z. zemský 13, 125, 106, 162, 137, 175; srov. ukradenie. zmatečnost 71. zmatek 71, 10, 124, 34, 136, 38, 138, 41, 139, 42, 139, 46, 141, 50, 142, 52, 142, 57, 144, 58, 144, 59, 144, 61, 145, 63, 146, 100, 160, 102, 161, 131, 172, 133, 173, 145, 178, 147, 179. zmeškání roku soudního 140, 176. značky rukopisů 87, 88, 107, 209 a násl. znásilnění, podávenie 62, 66, 75, 13, 125, 15, 127, 19, 129, 21, 130, 28, 133, 134. zniknúti právo 12, 125. zpráva 72; srov. nezprava. zprávce 18, 128. Zřízení zemské Vladislavské 59, 68, 105, 208; z. zemské z roku 1530, 50. 208. ztracenie pře 14, 127, 133, 173; z. statku 133, 173. ztrava viz strava. zudarius, supremus z. regni Bohemie [ 1357], nejv. sudí zemský 8. zvod, vzvod 53, 72, 73, 5, 118, 119, 6, 119, 9, 120, 121, 64, 146, 65, 146, 147, 66, 147, 67, 147, 69, 148, 70, 148, 71, 148, 75, 151, 76, 151, 80, 153, 103, 161, 104, 162, 105, 162, 122, 170; z. o dědiny 5, 119. zvóle, s tú se vší zvólí 48, 141; viz vóle. ž žaloba 53, 68—71, 6, 119, 10, 123, 124, 14, 126, 127, 16, 128, 18, 128, 22, 131, 26, 133, 27, 133, 28, 133, 29, 134, 30, 134, 31, 135, 32, 135, 33,135, 34, 136, 35, 136, 36, 137, 37, 137, 38, 138, 39, 138, 40, 138, 41, 138, 139, 42, 139, 43, 139, 44, 140, 47, 141, 52, 142, 61, 145, 102, 161, 131, 172, 145, 178, 155, 183. žalobce viz póvod. žalovaný viz pohnaný. žena 62, 66, 67, 69, 15, 127, 17, 128, 88, 156, 101, 161, 132, 172, 173, 155, 183. ženatý, jeho pohánění na soud zemský 53. život, jeho ochrana 62.
Strana 232
Strana 233
Strana 234
Strana 235
Strana 236
- I: Array
- V: Array
- VII: Array
- XII: Array
- 1: Array
- 3: Array
- 24: Array
- 78: Array
- 113: Array
- 185: Array
- 213: Array
- 221: Array