Strana I
SVĚDOMI O KNĚŽICH PODOBOJICH Z R. 1562 PRAVIDLA R. 1587 JIM DANÁ. SDĚLUJE VACLAV SCHULZ. V PRAZE 190B. Nákladem Královské České Společnosti Náuk. V kommissi Fr. Rivnáče.

Strana 1
XV. Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. Sděluje Václav Schulz. (Předloženo dne 22. června 1903.) V díle svém „Život církevní v Čechách“ líčí prof. dr. Zikmund Winter na str. 129—134 velmi názorně a poutavě pokryteckou čin- nost mistra Havla Gelasta Vodňanského, probošta kolleje u Všech Svatých na hradě Pražském, který se s 22 kněžími na ochranu „ná- boženství českého“ spikl a na počátku roku 1562 králi Ferdinandovi I jménem svým i těchto svých „spolubratří“ velikou suplikaci podal, naříkaje na bludy, kacířství i rouhání bující prý mezi osobami du- chovními i světskými a mnohé správce duchovní přímo z toho ob- vinil. Ferdinand I. nechtěje bez náležitého vyslyšení obviněné správce duchovní vyhnati ze země, nařídil řádný proces ve věci té na soudě. Po dlouhém jednání byl proces „z důležitých a znamenitých příčin“ na dobu pozdější odložen a nikdy více neobnoven. Přípravy ku koru- novaci krále Maxmiliána, na den 20. září t. r. ustanovené, zaujaly mysli všech tak, že žaloba Gelastova naprosto v zapomenutí upadla. U každého soudu důležitá úloha připadala vždy svědectvím či, jak se tehdy říkalo, svědomím lidí hodnověrných, jež strany ža- lující i obžalovaná ve svůj prospěch předkládaly. Tak i k této při obě strany opatřily si písemná svědomí vážených osob světských, aby rozhodnutí soudu k sobě přiklonily. Některá ze svědomí těchto, v nichž jasně obráží se tehdejší rozháranost ve věcech náboženských, zachovala se v archivu Musea království Českého. Jsou to: 1. jedno Věstník Kr. Č. Spol. Náuk, tř. hist. 1903.

Strana 2
2 XV. V. Schulz: svědomí proti Matoušovi, děkanu v Kolíně n. L., ze dne 10. května 2. tři svědomí ve prospěch Jana Škvrňovského jinak Kulhavého, fa- ráře v Ronově, dříve kaplana v Chrudimi, ze dne 21—26. května, 3. pět svědomí ve prospěch Štěpána, arciděkana v Hradci Králové, ze dne 21—29. května, a 4. jedno svědomí ve prospěch Matěje, fa- ráře v Novém Městě n. M., dříve v Poděbradech, ze dne 29. května, proti němuž však stojí svědomí četných sousedů Poděbradských ze dne 8. května, kteří podrobně vylíčili chování se jeho v kostele, na kazatelně i v domácnosti na faře. Pro zajímavost jejich obsahu a pro příklad podávám zde v části první svědomí ta ve znění doslovném. Aby zlořády, které vyšetřováním tímto na jevo přišly, aspoň u kněží na královských panstvích byly odstraněny, byli kněží na panství Brandýském, Chlumeckém, Lyském, Poděbradském a Přerovském pod- řízeni nově jmenovanému děkanovi v Nehvizdech. Zároveň byl pro ně vydán řád o 27 článcích, jehož opis od Jana Rousinovského, faráře v Lysé, r. 1587 pořízený nachází se též v archivu Musea království českého. Podávám i ten zde ve věrném přepise, a sice v části druhé. I. 1. Svědomí proti Matoušovi, děkanu v Kolíně, ze dne 10. května 1562: Já Adam z Semechova, bytem v Novým Kolíně nad Labem, známo činím tímto listem, kdežkoli čten nebo čtúcí slyšán bude a zvlášť tu, kdež slyšeti náleží. Jakož jest kněz a mistr Havel, pan probošt Vodňanský koleje Všech Svatých [sic], s některými pány faráři majíce mandantt od JMti císařský, kteří by kněží jaká kázání růhavá aneb proti nařízení církve svatý činíce mluvili, [žádal, abych] svědomí dal a zvlášť proti knězi Mathoušovi, děkanu Kolínskýmu nad Labem oc: i toto jest mi v pravdě v paměti a vědomo, že z procesí nechodí a těla Páně nevystavuje a kde se tělu Božímu klanějí, že jest to modlářství, to jest mi svými úst [sic z oust v ouši mluvil, když sme na rybník, slove Báčov, na ryby spolu jeli. A tak sem summou srozuměl, poněvazd jest Luterova učení, všeckny starobylý křesťanský, což v tomto království náboženství jako věrní Če- choví [sic] pro čest a chválu Boží [sme] zachovávali, potupuje a v nic obrací. I zhoršil sem se na něho, že ani do kostela nechodím na jeho kázání; nebo o něm jináč nedržím pro jeho protivenství a lakomost; ani nemluví ani nemenuje, že tělo Boží jest, než sakrament. A tak ani mnozí lidé do kostela nechodí. I hněvá se oc. A což tuto svědčím, to přijímám k svý víře a k svý duši, že jest to v pravdě tak. Toho na svědomí a pro lepší jistotu svou vlastní pečetí toto svědomí sem zapečetil, jenž jest psáno v neděli po hodu slavným pána Spasitele Nanebevstoupeni letha MV CLXII°.

Strana 3
Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. 3 2а. Svědomí ve prospěch Jana Škvrňovského jinak Kulhavého, faráře v Ronově, ze dne 21. května 1562: Já Jaroslav Beškovec z Běškovic oc známo činím tímto listem, kdež čten neb čtoucí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží. Jakož jest mi kněz Jan, farář Ronovský, cedule řezané dodal, kteráž mi jest dodána v středu před sv. Trojicí [t. j 20. května], a jakého svědomí na mě žádá, to jest mi v též ceduli oznámil. Toto jest mi o tom vědomé. Když sem kdy- koli do kostela přišel a kázání sem jeho poslouchal, nikda sem ho ne- slyšel, aby jakej blud kdy kázati a čemu jinému učiti měl, než což sám Kristus Pán velí. A summou, cožkoli kdy kázal, všecko z zákona Páně a písmy svatými dovozoval. A nikda sem ho neslyšel, aby co na zlehčení pánu Bohu všemohoucímu i Trojici svaté mluviti měl. Též sem také to viděl, že jest mše sloužil a tělem a krví Páně pod obojí způsobou že jest posluhoval. A nikda sem toho, bejvajíc na jeho kázání, neslyšel od něho, aby to modlářstvím býti pravil. Ale tomu vedl a učil, aby lidi s svejm Bohem se mířili a tělo jeho svaté a krev svatou pod obojí spůsobou na odpuštění hříchuo svejch aby přijímali, a cnostně a šlechetně k vůli boží na tomto světě aby živi byli. A což tuto svědčím, to přijímám k své víře a duši, že jest to v pravdě tak. A pro lepší toho vědomost a jistotu toto mé svědomí pečetí svou vlastní zapečetil sem. Jenž jest dán ve čtvrtek před sv. Trojicí letha tohoto oc LXII°. 2b. Svědomí ve prospěch Jana Škvrňovského jinak Kulhavého, faráře v Ronově, ze dne 25. května 1562: Já Simeon Franc z Liblic známo činím tímto listem každému, a zvlášť kdež slyšeti náleží, že jsem skrz mandát JMCské napomenut, abych svědomí knězi Janovi Škvrňovskýmu dal proti ňákýmu knězi mistru Ha- vlovi Belastovi [sic] a jiným kněžím v týmž mandátu položeným oc. A ja- kého svědomí na mně žádá, to jest mi v spisu na ceduli řezané podal v VIII artikulích, jakž táž cedule v sobě zní. I toto jest mi v paměti Když jest tejž kněz Jan Klaudus po smrti pana děkana jsa za faráře uči- telem slova Buožího v kostele byl, že jest o sv. Trojici, jednom Buohu, otci, synu i duchu sv. učil, mluvil a kázal, v božství nerozdílnému, než toliko v osobách jménem rozdíl, a to jak jest víra naše, bez hloubání aby k tomu byla. I písmy prorockými, appoštolskými i jinými provozoval. Mše svatá v pamatování večeře páně a podle té i v užívání aby byla podle rozkazu Kristova, bez přidávání a ujímání; ne modlářství, než živá památka pána Krista těla zrazení a vylití jeho krve jest nám pozuosta- vena v svátosti oltářní, a my přijímajíc, mysli tělesné odvrha, mysl svou do nebe obrátili a věrou pravou těla a krve Kristovy oučastníci tudy že učiněni býváme. A tak mši svatou jako i jiní kněží i s pozdvihováním, kommunikováním (pokudž vočitý bylo, jako i od jiných) i v učení že jest činil, ani proti písmuom, která jest i dovodil, nic toho, pokudž vě- 1*

Strana 4
4 XV. V. Schulz: domé, neřídil. A v velký pátek že jest v té obci za řád držáno za něho i před ním bylo, že se v ten hrob, v kterým pán Kristus mrtvý od Jo- zefa v tom těle, jenž jest z Panny Marie narozený a na nebesa vstou- pený, pochovávati nebude, než toliko se památka činí, jakž též i při oltářní svátosti těla a krve jeho svaté. Aniž summou, čeho by se písmy svatými a prorockými dovésti nemohlo, jsem toho nic neslyšel. A také tu zimu jsem, byvši málo doma, na poslouchání slova buožího jsem nebýval. A což tuto svědčím, to jest v pravdě tak, to beru k svému svě- domí a k své duši. A pro lepší toho jistotu toto mé svědomí zapečetil jsem svou přirozenou pečetí, jež jest dáno v pondělí po sv. Trojici letha oc LXII°. 2c. Svědomí ve prospěch Jana Škvrňovského jinak Kulhavého, faráře v Ronově, ze dne 26. května 1562: V té při, kteráž jest před Jeho Mtí císařskou pána pána nás všech nejmilostivějšího a raddami JMti císařské na hradě Pražském mezi knězem mistrem Havlem Vodňanským, proboštem kolleje Všech Svatých, i na místě jiných kněží, kteříž jsou se v supplikací JMti císařské podané podepsali, původy s jedné, a knězem Janem Škvrňovským jinak Claudem, farářem Ronovským, obžalovaným odporem z strany druhé, Václav Louka, měštěnín Chrudimský, přijavše to na tu přísahu, kterúž učinil jsa za staršího obecního v týmž městě Chrudimi volený, takto svědčil: Jakož jsem pohnán od kněze Jana Kulhavého, kaplana před rokem i prvé v Chru- dimi a nyní faráře Ronovského, abych jemu před JMtí císařskou svědomí vydal, a čeho tak na mně žádá, toho jest mi na ceduli při půhonu do- dáno. Kdež já pro uvarování pokuty v též ceduli sobě od něho na mně položené tak činím a svědomí jemu toto dávám. Nejprvé. Pokudž jest v obci Chrudimské byl a slovem Buožím učíc posluhoval, a když sem já ho koliv poslouchal, nikda sem toho neseznal, aby co proti Buohu otci a stvořiteli všech věcí, též proti Synu jeho milému a vykupiteli světa ani proti Duchu svatému a na zlehčení vší Trojice svaté učiti měl, nébrž že jest se srovnával s písmy prorockejmi, appoštolskejmi, kteráž písma zhusta na svejch kázání [sic] přivozoval tak, jakž sama v sobě znějí. Druhé. Vídal jsem a zvláště v nedělní dni, že jest mše svaté sloužíval tak, jakž jsem od jiných kněží vídával. Třetí. Vídal sem od něho zvlášť v svátky a nedělní dni i všední také, že jest tělem a krví Páně, kdož toho od něho potřeboval, posluhoval; ano také i já sám, když sem se k tomu kdy způsobiti mohl, z rukou jeho užíval sem večeře Páně, přijímajíc tělo a krev Krista Pána na památku smrti jeho nevinný a mýho i jiných všech od dábla vysvobození. Čtvrté. To sem také od něho vídal, že jest křtem svatejm lidem posluhoval, když toho potřebovali, tak jakož sem to od ji- ných kněží vídával. Páté. U Velikej pátek nyní minulej viděl sem, že jest šel s žáčky malejmi i velikejmi k hrobu a tu písničku, kteráž náleží, zspívali; i kázání u hrobu tak, jak sem to od jiných farářuov též vídá- val. Sestej. Nikda sem toho od něho neslyšel, aby mši modlářstvím vy-

Strana 5
Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. 5 kládati měl. Sedmé. Také sem to od něho neslejchal, aby předky naše, v pekle že by byli, bejti pravil. A tak summou nic sem od něho neslyšel, ješto by víře křesťanský na zlehčení bejti mělo; a podle svého zdání, kdybych tak podlí učení jeho živ byl, že bych duše svý nezavedl, ale že bych živ byl. A což tuto svědčím, v pravdě jest tak. Přijato toto svědomí v městě Chrudimi skrze mne Jiříka, písaře raddního mladšího k tomu přísežného, a pečetí téhož města spečetil sem je. Stalo se v outerej před slavnou památkou Těla Buožího letha Páně oc LXII°. — Od zapsání svědomí tohoto dáno II groše české a servovi [servusovi] I groš český. 3. Svědomí ve prospěch Štěpána, arciděkana v Hradci Králové, ze dne 21—29. května 1562: Já Petr Nejedlý starší z Vysoké známo činím tímto listem, kdež čten anebo čtúcí slyšán bude a zvláště tu, kdež náleží. Jakož sem po- hnán od ctihodného kněze Štěpána, pana arciděkana kraje Hradeckého, abych jemu svědomí dal proti knězi a panu mistru Havlovi Gelastovi Vodňanskému, proboštu kolleje Všech Svatých, i na místě jiných kněží v suplikací JMti císařské podané podepsaných oc; a čeho na mně žádá, toho jest mi sepsaného podal na ceduli řezaný. I toho jsem vědom a to v své paměti mám, že ctihodný kněz Štěpán, jakž jest podán od pana admini- stratora a pánův konsistoriánův k nám do Hradce za arciděkana, že jest v učení, kázání slova buožího, v sloužení mší svatých, v spívání nešporův, jitřníkův, pletů a v zachovávání ceremonií i jiných řádův církevních a kostelních, žádnejch bludův nekážíce ani neučíce, bez proměny tak držal a skutečně choval tak, jakž sou se jiní předešlí páni arciděkanové nále- žitě chovali; též při slavnostech vejročních a v každou neděli Páně na svých kázáních lid k tomu napomínal, aby se za vrchnosti duchovní i světskú Pánu Buohu modlili, zejména za JMt císařskou, pána pána nás všech nejmilostivějšího, a též za JMt krále Maximiliána, za JMti arci- knížata, pány naše, i za ten všecken rod, i za všecky raddy a ouředníky JMti i také za správce obce naší i za všecku obec, aby Pán Buoh vše- mohúcí v pokoji a v svornosti je chovati ráčil. Též také lid k modlení napomínal za mrtvé, kteří nás znamením víry svaté křesťanské obecné předešli, aby pán Buoh všemohúcí nám se s nimi před svou svatou Tro- jicí ráčil dáti šťastně se shledati. Což se pak dotýče toho kázání, které jest mistr Havel na den slavné památky Seslání milýho Ducha svatého na apoštoly svaté u nás v Hradci v velkém kostele učinil, to také v své paměti mám, že jest to mluvil, že kdyby v textu sv. Evangelium nebylo, že což jest matka církev svatá uložila, že sme povinni to držeti. Také se i v to dal, vykládaje verš písně, co by to bylo: pros za nás pane Kriste každý čas. Co tu činí, kteří tak pána Krista vzývají; že to na sebe pronášejí, že více bohův mají než jednoho živého pána Boha; a kdyby to tak mělo býti, že by to muselo býti, že by buoh k buohu se přimlouval; a tak že toho

Strana 6
6 XV. V. Schulz: činiti tak nemají, že se Kristus tak za nás nepřimlúvá, dokládaje tím, že jest Kristus stvoření podle duše i těla. A což tuto svěčím, to beru k své víře i k své duši, že jest to v pravdě tak. A pro lepší toho jistotu svú vlastní pečetí zapečetil sem toto mé svědomí, kteréž jest dáno a psáno ve čtvrtek před památkou Těla Božího letha oc LXII°. Stejnými téměř slovy dosvědčuje totéž dne 22. května Izaiáš Šatný z Olivetu a dodává nad to: „a srovnával se s předešlými arciděkany, kteříž, jak mohu dobře spamatovati, před ním za správce duchovní v obci postaveni byli, jako s ctihodným knězem a mistrem Janem Kolinským, administratorem arcibiskupství Pražského pod obojí způsobou přijímajících, a s knězem Václavem Beníškem. Podobně svědčí dne 26. května Adam Kropáč z Dřevíče, JMti cí- sařské výběrčí posudního v kraji Hradeckém, připojuje: „že jsem nikdá od téhož kněze Štěpána nic bludného na kázáních mluviti a učiti neslý- chal“, a dne 29. května Filip Balbín z Vorličné, na ten čas primas města Hradce Králové nad Labem, i Václav Chousnický ze Stranova v městě Hradci nad Labem. 4a. Svědomí ve prospěch Matěje, faráře v Novém Městě n. M. dříve v Poděbradech, ze dne 29. května 1562: Já Diviš Olabský z Šprotavy a z Bezdědic etc. známo činím tímto listem, kdež čten nebo čtúcí slyšen bude a zvláště kdež náleží. Jakož sem od poctivého kněze Matěje, faráře Novoměstského, mandátem JMti císařské, pána mého nejmilostivějšího, napomenuth, abych mu podle ce- dule sobě podané svědomí dal proti mistru Havlovi Vodňanskýmu etc., i jest mi to v dobré paměti, že leth etc. LVI, dyž kněz Matěj při času sv. Jiří jsa z Sedlčan do Poděbrad přistěhovaný, k jakým církevním po- řádkům jest přistúpil i také kniehám kostelním po knězi Janovi Dobšovi a po knězi Jakubovi, předešlých farářích Poděbradských, kteříž několik leth pořád zběhlých tu byli, ty všecky pořádně činil, nic nevypouštěje. Také s procesí u veliký pátek s tělem Páně chodil, do hrobu je položil a potom na jitřní velikonoční s spíváním podle sstarobylýho pořádku zase z hrobu vzavše, to po tři lítha s sprocesí okolo kostela tělo Páně v mon- strancí nosil i vystavil. Druhé. V kázání slova božího upřímně se choval a dovozoval písmy obojího zákona. Třetí. O víře v Krista Pána důvodně i o večeři Páně učil pravě, že Bůh otec skrze téhož syna hříšníkům ka- jícím milostiv býti ráčí. Tak vyučoval; a že pod spůsobem chleba jest pravé tělo pána Krista a pod spůsobem vína pravá krev jeho svatá, aby lidé tak podle vlastního ustanovení Páně při poslední večeři učiněného toho obojího sprostně užívali. Čtvrté. Při slavnostech blahoslavené Panny Marie i svatých božích ve vší uctivosti starobylnými pořádky svátky jest světil a lidi na svých kázáních na to vedl, aby v víře Krista Pána a v dobrých skutcích následování synové boží byli; posty, vigilie k tomu oznamoval, a nic bludného ani rúhavýho sem od něho neslýchal.

Strana 7
Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. 7 A což tuto svědčím, to beru k své víře a duši, že jest v pravdě tak; kdež pro lepší toho jistotu toto mé svědomí pečetí svou sem zapečetil. Stalo se v pátek po památce Těla Páně letha etc. LXII°. 4b. Svědomí proti Matějovi, faráři v Novém Městě n. M. dříve v Podě- bradech, ze dne 8. května 1562: V té při, kteráž jest mezi knězem mistrem Havlem na místě jiných kněží, kteříž v mandatu JCMti zapsáni sou, s jedné a knězem Matějem, farářem Novoměstským, strany druhé, Jan Štomířský přijavši to na tu přísahu, kterouž učinil k ouřadu konšelskému, svědčil jest takto: Jest mi to dobře v paměti, když kněz Matěj byl farářem v Poděbradech, i trefilo se sv. Matěje jednoho roku první štvrtek v půstě; i zval nás několik vosob drahně na faru. I udělal nám kolací, jako by se vyplácel; i dal nám na stůl, když sme měli jísti, na jednu mísu ryby a na druhou mísu slepice pečený a maso. Tu sme někteří maso jedli a někteří ryby; než já sem masa nejedl, než ryby. Druhý. Co se dotajče ňáky Anny, ku- chařky týhož kněze Matěje, slyšel sem to vod lidí, že by měla svého muže, a že jest byl pro ni v zlým domnění. Třetí. Že jest Lutera Mar- tina na kázání několikrát připomínal a jej vychvaloval. Víc nevím. Felix Rožďalovský, přijavši to na tu přísahu, kterúž učinil k ou- řadu vobecnímu, v též při svědčil jest takto: Toho sem povědom, že kněz Matěj, předešlaj farář Poděbradskaj, kterajž jest nyní na Novým Městě farářem, poslal jest pro mne, abych k němu na faru přišel. Žádal jest mne, že se chce vypláceti na deň sv. Matěje a kolací že bude dělati, abych nikam nevodcházel. Kdež sem tak učinil. Když jest pak bylo při- strojeno na stůl, zasadil jest některý sousedy, aby se posadili, kdež pak tajž kněz Matěj a já, nevěda jaké krmě na stůl budou dávati, poně- vadž jest v půstě bylo; potom hned přinesli sou zajíc na stůl v koření a pečitý; a mezi tím i ryby jest dával. Kdež já pak horšil sem se na tom, že na sobě dává zlaj příklad, že jest hřích, aby toho nečinil. I voznámil, co do oust pochází, že člověka nepoškvrňuje. A já takových krmí jeho od masa strojených s Janem Štomířskajm jísti sem nechtěl. Druhé. Že jest na kázání při velikonoci hodu slavném, že se zpívá: Musil Kristus trpěti, že se nemá tak spívati ani mluviti; že jest nemusil trpěti, než že jest to dobrovolně učinil Kristus. Třetí. Že se za nás žádný nepřimlouvá, ani blahoslavená Panna Maria ani svatí jeho, než sám Kristus k samému Bohu votci. Také jest týž kněz Matěj kázání učinil před mnohajmi lidmi při pouti při Nanebevzetí matky boží, že blahoslavená Panna Marija není do nebe vzata, že vo tom žádných písem není, než že jest Mojžíš vzal tělo její a položil je do hrobu vykopaného v Jozaffat oudolí; a to tělo že jest se v zemi a v prach jako jiné tělo vobrátilo. Ctvrtý. Týž kněz Matěj procesí, posty i jiná spívání kostelní vo svatajch jest tupil a jich spívati žákům nedal, kdež se svatých dotýkalo; a Regna celi [sic] starýho sou žáci spívati nesměli, než jakési nové, vymyšlené z rozkazu jeho sou zpívati musili. Což se pak mostrancí [sic] dotajče, Jiřík Hrubaj sa ty

Strana 8
8 XV. V. Schulz: časy kostelníkem, když bylo na den velikonoční, mluvil jest mně to, že jest k témuž knězi dotázku učinil: mám-li vám vynésti mostrancí, abyšte ji vystavili, poněvadž jest hod slavný? i dal mu tu vodpověď: jestliže mi ji na voltář přineseš, že hned z kostela půjdu; budeš ji sobě tu hlé- dati, aneb ji na krchov sobě vynes; budeš ji tam sobě vostříhati. Víc nevím. Jiřík Sosna učinivši přísahu podle práva, v též při svědčil jest takto: To jest mi v paměti, že sem první štvrtek jed maso u něho na den sv. Matěje. A také často mne zvával k sobě k vobědu v nedělskaj den; a najeda se, někdy sme pohráli v kuželky na dvoře a někdy z kuše stříleli. Víc nevím. Jiřík Krištofů přijavši to na ten závazek, kterýž učinil k ouřadu konšelskému, v též při svědčil jest takto. Na první artykul: To jest mi v paměti, že jest kněz Matěj na kázání slavné a svaté paměti Martina Lutera jmenoval. Na druhý: že [z] skutků našich spasení nedocházíme, než toliko z víry v Krista Ježíše pána. Na štvrtý artykul toto svědčím, že na kázání jest mluvíval, že Kristus nemusil trpěti, než že jest dobrovolně tu smrt ráčil podstoupiti. Na sedmý artikul: První štvrtek postní na sv. Matěje, když jest se vyplácel, to sem slyšel, že rozprávěli, že by na jedné míse maso a na druhé ryby dávati měl. Víc nevím. Vít Kavků učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: To mám v paměti, že někdy učinil kázání vo blahoslavené Panně Mariji, že je též jako jiná žena a v hrob jest položena. Též mám v pa- měti, že jest Těla páně nevystavoval, a když hrob dělal, že jest kalich klad. Víc nevím. Martin Stibor učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: To mi v paměti, že jest pravil: budete míti kněze, že bude každaj den sloužiti a s procesí choditi, a tu některý z vás musí před ním s lu- cernou choditi; přitom také že jest vodvázal klíč vod svých klíčů a mo- strancí mosaznou schoval a klíč nám dal, abychom knězi Janovi vo ní nepravili. Víc nevím. Václav krajčí učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: Jinýho nic nepamatuji, než že jest monstrancí nevystavoval a s pro- cesím nechodil. Co se kuchařky kněze Matěje dotýče, to vím, že jest byla břichatá. Víc nevím. Jan Nečesal učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: To mám v paměti, že jest kněz Matěj monstrancí nevystavoval a do hrobu klad kalich; a také nám říkával, že budete míti větší práci s ji- ným; budete choditi s lucernou před ním; a vod monstrancí klíček vod- vázal a kázal, abychom knězi Janovi vo ní nepravili. Víc nevím. Valentin Valenta učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: Tak jakž nás učil o Kristu, že nemáme žádného jiného pří- mluvce před Bohem otcem než samého Ježíše pána, že se za nás žádný nepřimlouvá, ani svatí ani Panna Marija; a o těle Páně, že jest to chléb posvátnaj oltářní; také že papež nemá moci hříchu vodpouštěti, než sám Buoh hříchy vodpouští. Víc nevím. Matěj Kantor učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: To mi jest v paměti, že vo pouti na den Nanebevzetí Panny Ma-

Strana 9
Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. 9 rije mluvil, že je Panna Marija pochována v oudolí Jozaffat, a toho zpí- vati nedal: „Te asumptam nobis promtam“, než všecko na pána Krista vobracel. Druhý. Nedal spívati: „Musil Kristus trpěti“; než: potřebí bylo, aby trpěl; tak říkal. Třetí. „Regna celi“ sme nespívali, než „Kristus, rex celi, rezurgens a morte jam regnat“ až do konce. To mi také v paměti, že kuchařka jeho byla těhotná. A když vigilie byla kterému apoštolu, ne- říkal půst, než bdění aneb vigilia na modlitbách. Strany pak neřádu na faře: her v kostky, v karty, v kuželky, střelby a užírání, to často bývalo. Víc nevím. Václav Kalík učinivši přísahu podle práva svědčil jest takto v též při: Toto mi jest v paměti, že jest kněz Matěj mluvil vo Luterovi, vy- chvaloval ho. Druhý. Mluvil vo blahoslavené Panně Mariji, že vona se nepřimlouvá, a vo svatajch týž, že se nepřimlouvají. A také mi jest v pa- měti, když jest činil kázání vo blahoslavené Panně Mariji za mostem u ko- stelíčka, že vzata do nebe není, než že vodpočívá v prachu země jako jiná svatá těla v jakémsi oudolí. Vo tom sem pak slyšal, že jest měl jísti v půstě slepice a kapouny, ale já sem tam nebyl. Pak ňáká kuchařka, kterou měl, že můž ňákaj skrze ni na rathouze list položil, hroze knězi Matějovi. Víc nepamatuji. Pavel kovář přijavši to na tu přísahu, kterúž jest učinil k ouřadu konšelskému, v též při svědčil jest takto: Když kněz Matěj měl se vod nás stěhovati, já byl kostelníkem toho času. Dal nám klíček vod mon- strancí a řekl: „Schovajte ji tam něde [sic], nepovídajte vo ní knězi Janovi, neb von se s ní rád vobírá. Stajskalo se vám se mnou, a již musíte ča- stěji bajvati v kostele za něho, že bude častěji mšíti.“ A co sem byl ko- stelníkem, nikdá nevystavoval veliké monstrancí. Slyšal sem také, že na faře maso jedli na sv. Matěje, a na kázání posty tupíval, že se nedopo- stíme do nebeského království; než abychme věřili. A to také mluvil, když baba koupí svíčku, že tou svíčkou spasena nebude. V paměti více nemám. Vít sladovník učinivši přísahu podle práva v též při svědčil jest takto: Když sem byl vo vobecní věc na faře, trefilo mi se a voni na- strojili masa, kapounů; požehnal sem se, což toto bude. Pak mi velel tam zůstati. I vymluvil sem se mu haltýřem, že máme panty kázati dělati. I šel sem s fary dolů. Pověděl sem našim konšeluom, ješto ryb dosti mají, a strojí maso. Druhý. Že často mluvil vo papeži, že votec svataj není, že je člověk jako jinaj člověk. Třetí. Vo postu kterak je von lehce mluvil, když se hráchu nažere, anoť mu břicho nabotná, an kdyby k němu střelil s kuše palicí, že by nepoznal. A vo světlu lehce mluvíval; když svíčku koupíš, mníš, že Pána Boha hned uctíš; šak je světlo ve dne. Víc nevím. Žofka Vaníčkova učinivši přísahu podle práva v též při svědčila jest takto: To mi v paměti, že jest někdy na kázání mluvil, že tě ta svíčka nespasí a že svatej Petr nemšil, a my vždycky mšíme a nikdy ne- domšíme. A monstrancí také nevystavoval ani těla Páně, a do hrobu ne- klad než kalich. Než tu nevím, bylo-li jest co v něm, krev Páně aneb tělo Páně. Víc nevím.

Strana 10
10 XV. V. Schulz: Barbora Hovádková učinivši přísahu podle práva v též při svědčila jest takto: To sem slyšala vod něho kázání, že vás Panna Marija nespasí ani svatí, abychom nevěřili; a do hrobu neschovával nic než kalich. Víc nevím Kateřina Jevačka učinivši přísahu podle práva v též při svědčila jest takto: Jinýhoť já nic nevím, než že nevystavoval a do hrobu mo- strancí nevstavoval než kalich. Tu já nevím, bylo-li jest v něm co či nic. A posty také tupil; že půst nic není, než aby v střídmosti pojed. Víc nepamatuji. Marta rybářka učinivši přísahu podle práva v též při svědčila jest takto: To pamatuji, že půsty tupil kněz Matěj a svátky zlehčoval; do hrobu kalich stavěl. Vic nevím. A toto svědomí přijato jest v městě Poděbradech podle práva při přítomnosti Jiříka Netrefy, Tomáše řezníka, Martina pekaře, Matěje řez- níka konšelův, skrze mne Matěje písaře na to přísežného, a zapečetěno pečetí menší města svrchu psaného. Stalo se v pátek po slavné památce Vstoupení Pána Krista na nebesa letha atc. LXII°. — Dáno vod zapsání I svědků po II groších českých a od obsílání svědků služebníku po gr. č. II. Adsit ad inceptum o Deus benignissime tuum! 1587. Tyto artikule k děkanství Nehvizdskému kněžím přináležejícím při konvokací mají skrze poručení pana děkana kněze Petra Mohel- nického k skutečnému zachování vydány bejti. Kněží k tomu nařízenému novému nikda tu nebejvalému děkanství z panství JMCské z těchto přináležejí: z panství Brandejského, z panství Přerovského, z panství Lyského, z panství Poděbradského, z panství Chlu- meckého. Předně a nejprvé: Jeden každý kněz k děkanství tomuto z vůle pána Boha a JMti knížecí pana arcibiskupa i poručením JMCské veleb- nosti nařízenému a vnově vyzdviženému přináležející má bejti řádně od biskupa svěcen. Druhé: Aby mše svaté s uctivostí v ornátě sloužíval; acces k vol- táři aby i s žalmy, s modlidbami svatými uměl a říkal. Třetí: Canon obojí menší i větší aby pobožně říkal, z mšáluo ko- lekty, epištoly svaté, evangelia blahoslavená spíval, čítal. Ctvrté: Kázání slova božího ne podle luterianských, heretických, pikhartských, sektářských knih kázal, ale podle zákona božího a svatého evangelium a vejkladuov otcuov svatých, jako sv. Augustina, Jeronyma, Bedy, Nicolai, Liri, Swilhelmii (sic), Hofmeistri, Nauzei, Vincencii, Hugoni (sic), Ambrosii, Dionysii, de Teshauro (sic), de Parato a z jiných svatých vejkladuo. Kdo nemá takových knih, aby sobě jednal, kupoval, v nich s pil- ností čítal a z nich kázal. A budou-li jiné nalezeny a učení scestné, bludné kázáno, bude na kněze dosvědčeno, tehdy kněz bude skutečně trestán a statek takových knih jemu pobrán.

Strana 11
Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562 a pravidla r. 1587 jim daná. 11 Páté: Při svátcích B. M. Panny, svatých apoštoluov, mučedlníkuov, mučedlnic, svatých panen, aby každý kněz život i mučedlnictví jejich vy- pravovali, aby lidé příklady svaté sobě brali a svatých následovali. Šísté: Každý kněz po kázáních, po modlidbě Páně, Zdráva Maria, Věřím v Boha, desatero i šestero přikázání boží, summou sv. evangelium každou neděli s lidem pobožně aby říkal. Sídmý: Vigiliae, posty každý kněz lidem aby voznamoval, a sám nedávaje pohoršení, aby i s čeládkou zachovával. Osmé: Při posvěcování a elevování velebné svátosti každej kněz aby se uctivě, pobožně, se vší vnitřní i zevnitřní poklonou se vším lidem, na- pomenouce jich, choval. Deváté: Nehodných a nevážných lidí k stolu božímu, a zvláště vě- douce o nich, aby nepřipouštěl a jim velebnými svátostmi neposluhoval. Desáté: Každej kněz lid z hříchuov a nepravostí slovem božím přísně domlouvajíc trestal, nepochleboval, osob nepřijímal a sám také k pobožnému příkladu i s čeládkou svou byl. Jedenácté: Každý kněz lidi k svaté zpovědi a zvláště času post- ního aby s pilností napomínal, a jim tak lehce neposluhoval a jako před svině perel nemetal a psům svatého nedával. Dvanácté: Lidé nemocní aby komunikováni bejvali i olejem po- svátným aby mazáni byli, jakž sv. apoštolé činili a sv. Jakuob v své kanonice zjevně učí. Třinácté: Při pohřbu mrtvých kondukt a „Media vita“ a „Si bona suscepimus“ a „Salve“ buď latině neb česky aby spíváno pobožně bylo. Ctrnácté: Každý kněz bez vejmluvy processí aby zachovávali, Se- pulturu u Velký pátek a Circumit na jitřní velikonoční, v křížovuo ne- děli s letanií i v ty křížové dni, a obzvláštně na den Těla Božího i v ne- děli po Božím Těle aby s monstrancí na procesí každý kněz pobožně ke cti, chvále pánu Bohu šel, svatými modlidbami i spíváními pobožnými křesťanskými. Patnácté: Žádný kněz písní těch nových bludných v kostelích, v chrámích božích nedopouštěl spívati, než starodávní spívání svatá z gra- dualův latinských i českých a z kancionálův starodávních, v nichž texst pobožný a svatý jest. Šestnácté: Agendu novou každý kněz aby sobě koupil a jí užíval a řád svatý křesťanský aby v chrámě božím vykonával. Sedmnácté: Křtem svatým aby lehce žádný kněz neposluhoval, než aby se vyptal na otci dítěte, umí-li se pánu Bohu modliti, pozdravení B. M. Panny, víru boží křesťanskou, přikázání božská říkati. Neb mnozí toho nic neumějí, a to proto, že s nimi kněží v kostelích neříkají a říkati se mnozí stydí pravíce, že sou to dětinské věci a že jest B. M. Panna již jednou pozdravena. Vosmnácté: Křižmo na děti aby kladli, neb se mnozí kněží tomu posmívají, a třebas nabera z řeky vody, děti křtí, ne u křtitedlnice než leckdes, a to nevážně beze všech svatých církevních pobožných modliteb. Devatenácté: Suol, vodu, hromnice, pokrmy, koření aby při jistých ročních slavnostech každý kněz slovem božím a modlidbami svatými podle

Strana 12
12 XV. V. Schulz: Svědomí o kněžích podobojích z r. 1562. řádu církve svaté světili, jakž i sv. Pavel dí, že pokrm a nápoj posvěcuje se slovem božím a modlidbami. Dvadcátej: Ouvod šestinedělek kněží aby zachovávali a je po šesti nedělích podle božího přikázání uvozovali. Neb lidé i mnozí kněží toho sobě nic neváží. Dvadcátej první: Žádnej kněz z našich jeden druhému osadním jiného kněze křtem svatým aneb voddávky aby pro nějakej užitek ne- posluhoval; neb by tudy mnohej maje nelibost k svému faráři, šel by k jinému a potom by se platu dáti zpěčoval. Dvadcátej druhej: Platuov, desátkuov žádný kněz aby od fary ne- umenšoval, aby nebyl Kazifara; an tak dosti prvé pokazili. Protož aby ani rolí ani luk více neodcizoval, aby budoucí také mohli vyživení míti. Dvatcátej třetí: Kněží, kteříž by se spůsobem světským ženili, křtiny, aby vidíni byli, strojili, s ženami svejmi po hodech, po kvasích jako světští jezdili a pohoršení činili, nic napřed světským nedali, takoví nepobožní kněží aby kněžství opustili a světským způsobem živi byli, poněvadž písmo svaté dí: Kdož chce v Bohu rytieřovati, nepleť se v světské obchody; jedno opusť a druhého se přidrž. Nebo svatý Pavel radí: Kteří by měli manželky, aby byli tak, jako by jich neměli. Ne aby se s nimi jako světští vozili a pohoršení lidem činili. Dvatcátej čtvrtej: Strany pikhartuov kderý by umřel a od kněze řádného velebné svátosti nepřijímal ani se kdy knězi opověděl, nemá ho žádný kněz na kerchově dáti pohřbíti. Také ani se jim schůzek jejich nemá dopouštěti k libosti někderým osobám, jakž mnozí kněží činí. Dvatcátej pátej: Žádný kněz těch poběhlých luterianuov nemá k sobě přijímati, do kosteluo nepouštěti, s nimi se nespolčovati, nébrž všemi obyčeji jich práznu bejti. Dvadcátej šistej: Na konvokací teď k panu děkanovi aneb i jinde, kdy by koliv kderý kněz z nás citován byl, bez vejmluvy hned aby se dal najíti. Dvadcátej sídmej: Kněz kderý by nalezen byl a po kněžsku, jak náleží, v řeči, v skutcích, v oděvu se nechoval, skutečně na příklad jiným aby od nás ode všech trestán byl. Summou, kderý by byl z nás kněz a z těchto jmenovaných arti- kuluov všetečně vystupoval, je zlehčoval, jich sobě nevážil aneb jich držeti spolu s námi nechtěl, ten každý bez vejminky od pana děkana sku- tečně vězením pro příklad jiným má trestán bejti. A pakli na tom dosti nebude, tehdy k JMti knížecí panu arcibiskupu jakožto po pánu Bohu k nejpřednější naší vrchnosti na Hradčany odeslán bude, a potom po po- trestání pana děkana anebo JMti knížecím aby skutečně napravil, anebo fary i vší české země na příklad jiným prázen byl. Pán Buoh pomáhej! S. I. X. R. a M.*) m. p. *) S. Ioannes Xenomenus Rausinouinus a Mazanczowicz, tunc temporis plebanus in Noua Lissa, 1587.