z 49 stránek
Titel
I
Úvod
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
Epistola contra emulos
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
Název:
Leták M. Štěpána z Kolína o pronásledování kněží z r. 1393 (Věstník Královské České Společnosti Nauk)
Autor:
Odložilík, Otakar
Rok vydání:
1926
Místo vydání:
Praha
Počet stran celkem:
49
Počet stran předmluvy plus obsahu:
I+48
Obsah:
- I: Titel
- 1: Úvod
- 27: Epistola contra emulos
upravit
Strana I
VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK TŘÍDA FILOSOFICKO-HISTORICKO-JAZYKOZPYTNÁ. ROČNÍK 1926. V PRAŽE 1927. NAKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. VKOMISI FRANTISKA RIVNACE.
VĚSTNÍK KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK TŘÍDA FILOSOFICKO-HISTORICKO-JAZYKOZPYTNÁ. ROČNÍK 1926. V PRAŽE 1927. NAKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. VKOMISI FRANTISKA RIVNACE.
Strana 1
1. Leták M. Štěpána z Kolína o pronásledování kněží z r. 1393. Napsal Olakar Odložilik. (Předloženo dne 13 ledna 1926). K událostem dlouhého kralování Václava IV., které vzbudily nepříznivý ohlas v současném veřejném mínění a které přispěly k zakalení obrazu osobnosti královy i k zhor- šení jeho pověsti doma i v cizině, patří jistě i jeho dlouho- letý svár s arcibiskupem Janem z Jenštejna, jenž vyvrcholil v jistém smyslu v utopení generálního vikáře arcibiskupova a v žalobě, kterou Jan z Jenštejna, nevida jiné pomoci předložil. u kurie papežské v Římě. Žaloba arcibiskupova, dávno známá a tiskem vydaná,1) zůstává ku podivu dosud jediným zevrubnějším svědectvím, které máme o těchto udá- lostech, jež jistě zvířily zájem a nezanikly bez povšimnutí.2) Nemáme spisu, který by je líčil s hlediska královy strany, nebo který by stál na neutrálním stanovisku a mohl nás poučiti nejenom o zevním průběhu sporu, nýbrž i o pohnut- kách, vedoucích obě strany, a o dojmu, jímž působily spory na obecenstvo. Arcibiskupova žaloba jest povšechná, vypi- 1) Po Pubitschkovi (Chronol. Gesch. Böhmens V, 2) vydal ji F. M. Pelcl v Lebensgesch. d. röm. u. böhm. Königs Wence- slaus, I, Urkundenbuch, str. 145-164 a nejnověji Jan Zítek v článku Ke sporu Jana z Jenštejna s Václavem IV. v ČKD, roč. 1909. 2) Loserth AÖG, sv. 60, str. 385 nadhazuje domněnku, že Ludolf Zaháňský použil při spisování svých spisů nějakého staršího pramene, v němž vedle jiného bylo obsaženo i vypsání událostí z r. 1393. Pekař ČČH 1925, str. 273 vyslovuje domněnku, že by mohl pocházeti z okolí Jana z Jenštejna. Zaznamenávám zde obě hypothesy, nemíně obírati se otázkou zevrubněji, ježto nesou- visí přímo s thematem. Věstník Král. Ces. Spol. Nauk. Tř. I. 1926.
1. Leták M. Štěpána z Kolína o pronásledování kněží z r. 1393. Napsal Olakar Odložilik. (Předloženo dne 13 ledna 1926). K událostem dlouhého kralování Václava IV., které vzbudily nepříznivý ohlas v současném veřejném mínění a které přispěly k zakalení obrazu osobnosti královy i k zhor- šení jeho pověsti doma i v cizině, patří jistě i jeho dlouho- letý svár s arcibiskupem Janem z Jenštejna, jenž vyvrcholil v jistém smyslu v utopení generálního vikáře arcibiskupova a v žalobě, kterou Jan z Jenštejna, nevida jiné pomoci předložil. u kurie papežské v Římě. Žaloba arcibiskupova, dávno známá a tiskem vydaná,1) zůstává ku podivu dosud jediným zevrubnějším svědectvím, které máme o těchto udá- lostech, jež jistě zvířily zájem a nezanikly bez povšimnutí.2) Nemáme spisu, který by je líčil s hlediska královy strany, nebo který by stál na neutrálním stanovisku a mohl nás poučiti nejenom o zevním průběhu sporu, nýbrž i o pohnut- kách, vedoucích obě strany, a o dojmu, jímž působily spory na obecenstvo. Arcibiskupova žaloba jest povšechná, vypi- 1) Po Pubitschkovi (Chronol. Gesch. Böhmens V, 2) vydal ji F. M. Pelcl v Lebensgesch. d. röm. u. böhm. Königs Wence- slaus, I, Urkundenbuch, str. 145-164 a nejnověji Jan Zítek v článku Ke sporu Jana z Jenštejna s Václavem IV. v ČKD, roč. 1909. 2) Loserth AÖG, sv. 60, str. 385 nadhazuje domněnku, že Ludolf Zaháňský použil při spisování svých spisů nějakého staršího pramene, v němž vedle jiného bylo obsaženo i vypsání událostí z r. 1393. Pekař ČČH 1925, str. 273 vyslovuje domněnku, že by mohl pocházeti z okolí Jana z Jenštejna. Zaznamenávám zde obě hypothesy, nemíně obírati se otázkou zevrubněji, ježto nesou- visí přímo s thematem. Věstník Král. Ces. Spol. Nauk. Tř. I. 1926.
Strana 2
2 I. Otakar Odložilík: suje události s určitého stranického hlediska, které se však snadno dá kontrolovati, známe-li její účel; avšak o mnohých věcech zanechává nás v pochybnostech a také její časové údaje jsou velmi často neurčité. Z událostí pak vybírá je- nom to, co mohlo působiti u kurie v arcibiskupův prospěch a co mohlo pohnouti papeže k zakročení. Odraz smýšlení obyvatelstva v zemi a zejména nálady v hlavním městě, jež bylo hlavním dějištěm zápasu, jest v ní velmi neurčitý a matný. Po této stránce však ji doplňuje jiné souvěké svě- dectví, které pochází, jak vše ukazuje, právě z doby, kdy vlny oboustranného zápasu byly rozbouřeny nejvíce; až do- dnes zůstalo skryto ve dvou rukopisech universitní knihovny pražské.3) Vydáváme-li je spolu s jiným menším dobovým dokumentem, činíme tak proto, že svou vnitřní cenou i for- mální vybroušeností zaslouží, aby bylo předvedeno v plném znění i dnešnímu čtenáři. Náš nový pramen nepodává souvislého vypsání sporu a všech událostí, jaké bychom nejraději uvítali jako kontrolu arcibiskupovy žaloby a její doplněk, avšak má význam proto, že zachycuje a předvádí smýšlení významného sou- časníka, jemuž zápas nezůstával lhostejný a jenž měl i do- statečné schopnosti, aby mohl odíti své mínění působivou formou. Jeden z rukopisů*) dává našemu pramenu nadpis »Epistola contra emulos status clericalis«, druhý5) jej nazývá »Planctus cleri“. Ani jeden ani druhý nadpis nevystihuje věrně jeho povahy; spisek není myšlenkově jednotný a jeho obsah se dá těžko zahrnouti pod stručné heslo, které by jej zcela vystihlo. Ani listem ho nemůžeme zcela dobře nazý- vati; není psán ve formě dopisu a tak, že by byl určen jednomu adresátu, ač chce na jednom místě vzbuditi tento dojem. Má obecnější ráz a nejvíce se podobá onomu druhu písemností, jenž od nějaké doby přicházel čím dál více v oblibu a byl vítanou zbraní v rozličných půtkách a zá- pasech — polemickému letáku; jemu se blíží i svou formou i svým určením. S četnými letáky, jež nahražovaly tehdejší veřejnosti 3) Jsou to rukop. X C 25 a 1 G 11c; srovn. i str. 25. 4) Rkp. X C 25, f. 263b. 5) Rkp. I G 11, f. 85a.
2 I. Otakar Odložilík: suje události s určitého stranického hlediska, které se však snadno dá kontrolovati, známe-li její účel; avšak o mnohých věcech zanechává nás v pochybnostech a také její časové údaje jsou velmi často neurčité. Z událostí pak vybírá je- nom to, co mohlo působiti u kurie v arcibiskupův prospěch a co mohlo pohnouti papeže k zakročení. Odraz smýšlení obyvatelstva v zemi a zejména nálady v hlavním městě, jež bylo hlavním dějištěm zápasu, jest v ní velmi neurčitý a matný. Po této stránce však ji doplňuje jiné souvěké svě- dectví, které pochází, jak vše ukazuje, právě z doby, kdy vlny oboustranného zápasu byly rozbouřeny nejvíce; až do- dnes zůstalo skryto ve dvou rukopisech universitní knihovny pražské.3) Vydáváme-li je spolu s jiným menším dobovým dokumentem, činíme tak proto, že svou vnitřní cenou i for- mální vybroušeností zaslouží, aby bylo předvedeno v plném znění i dnešnímu čtenáři. Náš nový pramen nepodává souvislého vypsání sporu a všech událostí, jaké bychom nejraději uvítali jako kontrolu arcibiskupovy žaloby a její doplněk, avšak má význam proto, že zachycuje a předvádí smýšlení významného sou- časníka, jemuž zápas nezůstával lhostejný a jenž měl i do- statečné schopnosti, aby mohl odíti své mínění působivou formou. Jeden z rukopisů*) dává našemu pramenu nadpis »Epistola contra emulos status clericalis«, druhý5) jej nazývá »Planctus cleri“. Ani jeden ani druhý nadpis nevystihuje věrně jeho povahy; spisek není myšlenkově jednotný a jeho obsah se dá těžko zahrnouti pod stručné heslo, které by jej zcela vystihlo. Ani listem ho nemůžeme zcela dobře nazý- vati; není psán ve formě dopisu a tak, že by byl určen jednomu adresátu, ač chce na jednom místě vzbuditi tento dojem. Má obecnější ráz a nejvíce se podobá onomu druhu písemností, jenž od nějaké doby přicházel čím dál více v oblibu a byl vítanou zbraní v rozličných půtkách a zá- pasech — polemickému letáku; jemu se blíží i svou formou i svým určením. S četnými letáky, jež nahražovaly tehdejší veřejnosti 3) Jsou to rukop. X C 25 a 1 G 11c; srovn. i str. 25. 4) Rkp. X C 25, f. 263b. 5) Rkp. I G 11, f. 85a.
Strana 3
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 3 dnešní mocnou zbraň, noviny, má společné i to, že vyšel nepodepsán. Jméno jeho autora zůstalo, jak se zdá, utajeno současníkům — snad se o něm dověděl jenom úzký kruh známých autorových, kteří se asi s letákem seznámili — i pozdějším opisovačům, neboť opisy ani nenaznačují, kde bychom mohli hledati jeho původce. Autor prohlašuje sám o sobě, že pochází z krajin zámořských,6) a na několika mí- stech jako by chtěl sváděti k domněnce, že jest laik, nikoliv příslušník stavu duchovního, jehož práv se horlivě zastává. Jsme však šťastnější, než jeho vrstevníci i opisovači, poně- vadž můžeme nahlédnouti za hustou clonu anonymity, jíž se zahalil nepochybně proto, aby se nevydával v nebezpečí pronásledování za svůj smělý útok, který, jak ještě uvidíme, se nezastavil ani před důstojností královskou ani před arci- biskupem. Víme skoro bezpečně, že jeho rodné místo nedělila od hlavního města, kde svůj leták psal, širá hladina mořská, nýbrž lány úrodných polí. Jeho rodištěm byl Kolín nad Labem — autorem letáku byl mladý mistr svobodných umění Štěpán z Kolína.7) Nemáme o tom výslovného svědectví, avšak přesvědčuje nás bezpečně vnitřní rozbor a zejména srovnání letáku po stránce obsahové i slohové s oběma kázaními M. Štěpána, která pronesl v první polovici devadesátých let XIV. stol., s kázáním »Caute ambuletis«, konaným nejspíše v zimě 1393—4, a kázáním »Induite novum hominem«, které před- nesl podle všeho na kněžské synodě, konané o sv. Lukáši r. 1395.3) Vzájemné porovnání skýtá tolik nápadných a pře- svědčivých shod, že jiné řešení jest skoro vyloučeno. Mnohé shody jsou doslovné a mohli jsme je snadno zachytiti a vy- značiti;2) jiné — a ty jsou neméně průkazné — jeví se ze- 6) N. de partibus citramarinis. 1) Pojednal jsem o jeho životě a reformních názorech ve zvláštní studii, která vyšla knižně s titulem M. Štěpán z Kolína r. 1924 jako I. sv. Husitského archivu; cituji ji dále zkratkou Št. z K. 8) Št. z K., str. 46, pozn. 17 a str. 47, pozn. 24. 3) Uvádím je v příloze, kde otiskuji leták v plném znění, v po- známkách uvedených pod písmenami řecké abecedy; jelikož po- važuji hlavní shody, tam uvedené, za dostatečně průkazné, nepro- bírám zde otázku autorství podrobněji.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 3 dnešní mocnou zbraň, noviny, má společné i to, že vyšel nepodepsán. Jméno jeho autora zůstalo, jak se zdá, utajeno současníkům — snad se o něm dověděl jenom úzký kruh známých autorových, kteří se asi s letákem seznámili — i pozdějším opisovačům, neboť opisy ani nenaznačují, kde bychom mohli hledati jeho původce. Autor prohlašuje sám o sobě, že pochází z krajin zámořských,6) a na několika mí- stech jako by chtěl sváděti k domněnce, že jest laik, nikoliv příslušník stavu duchovního, jehož práv se horlivě zastává. Jsme však šťastnější, než jeho vrstevníci i opisovači, poně- vadž můžeme nahlédnouti za hustou clonu anonymity, jíž se zahalil nepochybně proto, aby se nevydával v nebezpečí pronásledování za svůj smělý útok, který, jak ještě uvidíme, se nezastavil ani před důstojností královskou ani před arci- biskupem. Víme skoro bezpečně, že jeho rodné místo nedělila od hlavního města, kde svůj leták psal, širá hladina mořská, nýbrž lány úrodných polí. Jeho rodištěm byl Kolín nad Labem — autorem letáku byl mladý mistr svobodných umění Štěpán z Kolína.7) Nemáme o tom výslovného svědectví, avšak přesvědčuje nás bezpečně vnitřní rozbor a zejména srovnání letáku po stránce obsahové i slohové s oběma kázaními M. Štěpána, která pronesl v první polovici devadesátých let XIV. stol., s kázáním »Caute ambuletis«, konaným nejspíše v zimě 1393—4, a kázáním »Induite novum hominem«, které před- nesl podle všeho na kněžské synodě, konané o sv. Lukáši r. 1395.3) Vzájemné porovnání skýtá tolik nápadných a pře- svědčivých shod, že jiné řešení jest skoro vyloučeno. Mnohé shody jsou doslovné a mohli jsme je snadno zachytiti a vy- značiti;2) jiné — a ty jsou neméně průkazné — jeví se ze- 6) N. de partibus citramarinis. 1) Pojednal jsem o jeho životě a reformních názorech ve zvláštní studii, která vyšla knižně s titulem M. Štěpán z Kolína r. 1924 jako I. sv. Husitského archivu; cituji ji dále zkratkou Št. z K. 8) Št. z K., str. 46, pozn. 17 a str. 47, pozn. 24. 3) Uvádím je v příloze, kde otiskuji leták v plném znění, v po- známkách uvedených pod písmenami řecké abecedy; jelikož po- važuji hlavní shody, tam uvedené, za dostatečně průkazné, nepro- bírám zde otázku autorství podrobněji.
Strana 4
4 I. Otakar Odložilík: jména ve slohu, ve volbě výrazných obratů, ve stavbě a spádu vět; pozornému čtenáři letáku i kázání Štěpánových se hlásí samy a dotvrzují závěr, který odvozujeme z do- slovného přejímáni celých odstavců. Jimi se též vyvrací možná námitka, že autorem letáku jest někdo jiný, a že Štěpán z Kolína z něho převzal do svých kázání některá působivější místa. Vnitřní příbuznost letáku i obou kázání, která jest nápadná i při zběžném čtení, stačí, aby tuto ná- mitku zcela rozptýlila. O tom, že původcem letáku jest Štěpán z Kolína, není třeba míti pochyb. Ve chvíli, kdy se odehrávala před zraky obyvatelstva hlavního města rozhodná fáze dlouhého a urputného zápasu mezi Janem z Jenštejna a králem Václavem IV., byl mistr Štěpán, jenž započal svá universitní studia někdy na počátku osmdesátých let XIV. stol., děkanem fakulty svobodných umění (od října 1392 — do dubna 1393); od dřívějška (ur- čitě od r. 1390) pak byl i proboštem Karlovy koleje, která těsně souvisela s universitou. V té době byl už cele získán i pro myšlenky a tužby reformního hnutí snad právě svými universitními učiteli, neboť tou dobou stávala se již univer- sita ohniskem opravných snah; tehdy tam působila a studo- vala řada vnitřně zanícených mužů, kteří byli určeni k tomu aby přivedli dílo první generace opravných horlitelů k plnému rozkvětu. M. Štěpán zaujímal už tenkrát mezi nimi význačné místo; jeho kazání »Caute ambuletis«, naplněné do poslední řádky ušlechtilým mravně-reformním zápalem a podávající i působivou kritiku současných poměrů i návod k jejich ná- pravě, patří nesporně k nejvýznačnějším projevům, jež vyšly z tábora oprávců před vystoupením Husovým. To vše do- dává jeho letáku, který, jak níže vyložíme, jest asi první v řadě jeho literárních projevů, větší ceny i zajímavosti. Mravně-reformní zápal, jímž hořelo jeho nitro, byl hlavní vzpruhou, která vedla M. Štěpána k napsání letáku, ač ovšem přímým podnětem byly teprve události prvních měsíců r. 1393. O tom, že leták nevyplynul jenom z chvil- kové stísněné nálady, jež drásala nitro, nýbrž že uzrával znenáhla, svědčí jeho široký rámec a to, že vedle běžných otázek, které vynesla doba do popředí, řeší i problémy zá- sadního významu. Naše reformní hnutí po dlouhou dobu
4 I. Otakar Odložilík: jména ve slohu, ve volbě výrazných obratů, ve stavbě a spádu vět; pozornému čtenáři letáku i kázání Štěpánových se hlásí samy a dotvrzují závěr, který odvozujeme z do- slovného přejímáni celých odstavců. Jimi se též vyvrací možná námitka, že autorem letáku jest někdo jiný, a že Štěpán z Kolína z něho převzal do svých kázání některá působivější místa. Vnitřní příbuznost letáku i obou kázání, která jest nápadná i při zběžném čtení, stačí, aby tuto ná- mitku zcela rozptýlila. O tom, že původcem letáku jest Štěpán z Kolína, není třeba míti pochyb. Ve chvíli, kdy se odehrávala před zraky obyvatelstva hlavního města rozhodná fáze dlouhého a urputného zápasu mezi Janem z Jenštejna a králem Václavem IV., byl mistr Štěpán, jenž započal svá universitní studia někdy na počátku osmdesátých let XIV. stol., děkanem fakulty svobodných umění (od října 1392 — do dubna 1393); od dřívějška (ur- čitě od r. 1390) pak byl i proboštem Karlovy koleje, která těsně souvisela s universitou. V té době byl už cele získán i pro myšlenky a tužby reformního hnutí snad právě svými universitními učiteli, neboť tou dobou stávala se již univer- sita ohniskem opravných snah; tehdy tam působila a studo- vala řada vnitřně zanícených mužů, kteří byli určeni k tomu aby přivedli dílo první generace opravných horlitelů k plnému rozkvětu. M. Štěpán zaujímal už tenkrát mezi nimi význačné místo; jeho kazání »Caute ambuletis«, naplněné do poslední řádky ušlechtilým mravně-reformním zápalem a podávající i působivou kritiku současných poměrů i návod k jejich ná- pravě, patří nesporně k nejvýznačnějším projevům, jež vyšly z tábora oprávců před vystoupením Husovým. To vše do- dává jeho letáku, který, jak níže vyložíme, jest asi první v řadě jeho literárních projevů, větší ceny i zajímavosti. Mravně-reformní zápal, jímž hořelo jeho nitro, byl hlavní vzpruhou, která vedla M. Štěpána k napsání letáku, ač ovšem přímým podnětem byly teprve události prvních měsíců r. 1393. O tom, že leták nevyplynul jenom z chvil- kové stísněné nálady, jež drásala nitro, nýbrž že uzrával znenáhla, svědčí jeho široký rámec a to, že vedle běžných otázek, které vynesla doba do popředí, řeší i problémy zá- sadního významu. Naše reformní hnutí po dlouhou dobu
Strana 5
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 5 obracelo svůj zřetel především ke kněžím. Pochopíme snadno, proč, uvědomíme-li si, jak význačné postavení zaujímalo kněžstvo ve společnosti i v církvi. Na nešvarech, které se povážlivě rozmáhaly v soudobé církvi, neslo kněžstvo značný podíl viny, ať už tím, že je zjevně podporovalo, nebo svým životem rozmnožovalo, ať tím, že se jim nestavělo dosti rázně na odpor. Spoluvina živlu světského, v tom i státu, je ovšem rovněž značná, a nelze jí podceňovati. Reformní horlitelé, převážnou většinou rovněž příslušníci stavu du- chovního, viděli především vinu svých spolubratří a proto je tak horlivě vybízeli a volali k nápravě. Soudili, že jest nutno, aby se kněžstvo vrátilo ke vzornému životu, aby bylo zabezpečeno ve svém vysokém postavení a aby se jeho vůdcové věnovali svým vlastním duchovním úkolům, nemá-li se ztratiti navždy naděje na lepší budoucnost. Kázání Ště- pánova i jeho universitní výklady, jak jsme zevrubně uká- zali jinde,10) jsou jediným a nepřetržitým voláním po nápravě života kněžského, jakožto zárůce utěšenějších časů, které vzejdou rozervané církvi. Napomáhati této nápravě chtěl podle svých sil. Také jeho leták měl sloužiti tomuto cíli; měl především sloužiti k povzbuzení prelátů, aby ostražitěji bděli nad svým stádem. Podle obsahu se rozpadá na dvě části: první jest na- plněna stížnostmi na utrpení, které kněžstvo snáší od laiků, a prudkými výpady proti králi a jeho pomocníkům, v nichž Štěpán vidí přímé strůjce všech svízelů a krutých útrap, které na kněžstvo dolehly, druhá, poněkud rozsáhlejší, jest kritikou poměrů ve vyšším českém duchovenstvu, především v kruzích obklopujících Jana z Jenštejna, kritikou jeho chování i postupu a napomínáním k nápravě. Obě, zdánlivě poněkud různorodé části, váže právě mravně-reformní zápal, jenž na mnohých místech letáku zjevně prošlehává a dává mu jednotícího ducha. Štěpán snad doufal, že se mu podaří odraditi břitkými útoky krále Václava a jeho okolí od dal- ších nepřátelských kroků proti kněžstvu, které je uváděly ve zmatek a rušily sotva započaté úsilí reformních horlitelů; stejně tak snad očekával, že nezapadnou bez užitku jeho 10) Š t. z K., str. 26 a n.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 5 obracelo svůj zřetel především ke kněžím. Pochopíme snadno, proč, uvědomíme-li si, jak význačné postavení zaujímalo kněžstvo ve společnosti i v církvi. Na nešvarech, které se povážlivě rozmáhaly v soudobé církvi, neslo kněžstvo značný podíl viny, ať už tím, že je zjevně podporovalo, nebo svým životem rozmnožovalo, ať tím, že se jim nestavělo dosti rázně na odpor. Spoluvina živlu světského, v tom i státu, je ovšem rovněž značná, a nelze jí podceňovati. Reformní horlitelé, převážnou většinou rovněž příslušníci stavu du- chovního, viděli především vinu svých spolubratří a proto je tak horlivě vybízeli a volali k nápravě. Soudili, že jest nutno, aby se kněžstvo vrátilo ke vzornému životu, aby bylo zabezpečeno ve svém vysokém postavení a aby se jeho vůdcové věnovali svým vlastním duchovním úkolům, nemá-li se ztratiti navždy naděje na lepší budoucnost. Kázání Ště- pánova i jeho universitní výklady, jak jsme zevrubně uká- zali jinde,10) jsou jediným a nepřetržitým voláním po nápravě života kněžského, jakožto zárůce utěšenějších časů, které vzejdou rozervané církvi. Napomáhati této nápravě chtěl podle svých sil. Také jeho leták měl sloužiti tomuto cíli; měl především sloužiti k povzbuzení prelátů, aby ostražitěji bděli nad svým stádem. Podle obsahu se rozpadá na dvě části: první jest na- plněna stížnostmi na utrpení, které kněžstvo snáší od laiků, a prudkými výpady proti králi a jeho pomocníkům, v nichž Štěpán vidí přímé strůjce všech svízelů a krutých útrap, které na kněžstvo dolehly, druhá, poněkud rozsáhlejší, jest kritikou poměrů ve vyšším českém duchovenstvu, především v kruzích obklopujících Jana z Jenštejna, kritikou jeho chování i postupu a napomínáním k nápravě. Obě, zdánlivě poněkud různorodé části, váže právě mravně-reformní zápal, jenž na mnohých místech letáku zjevně prošlehává a dává mu jednotícího ducha. Štěpán snad doufal, že se mu podaří odraditi břitkými útoky krále Václava a jeho okolí od dal- ších nepřátelských kroků proti kněžstvu, které je uváděly ve zmatek a rušily sotva započaté úsilí reformních horlitelů; stejně tak snad očekával, že nezapadnou bez užitku jeho 10) Š t. z K., str. 26 a n.
Strana 6
6 I. Otakar Odložilík: káravá slova, která určil arcibiskupovi a jeho rádcům, vy- sokým duchovním. Naděje se arci nesplnily; jeho leták zů- stává jenom významným svědectvím nálady, která zavládla v mladší generaci reformních mistrů universitních, a dokla- dem opravdovosti jejich snah. Posuzujeme-li jej po stránce obsahové, nesmíme ztráceti s očí jeho mravně-reformní ten- dence, kterou jest vesměs podložen. Uvidíme pak snadno, že jeho autorovi nešlo o malicherné dráždění snadno vznětli- vého krále, ani o samolibé kárání vyšších duchovních a arcibiskupa, nýbrž, že jeho slova, mnohdy arci nevybíravá a velmi smělá, tryskala především ze snahy napomoci vý- voji k lepšímu a odkliditi stálý pramen nesnází v zemi. Z pozadí Štěpánových nářků na ukrutnosti, páchané na příslušnících stavu duchovního, se zřetelně rýsuje vysoké hodnocení kněží i jejich duchovního úřadu.11) Byl v tom zajedno s jinými reformními horliteli, které ani smutné po- měry, nad nimiž nepřestávali ve svých projevech lkáti, ne- oloupily o víru, že ještě jednou vzejde kněžstvu lepší bu- doucnost. Po jejich způsobu líčí slovy, většinou převzatými z Písma, kněžskou důstojnost a moc, která předstihuje i moc andělů a tím spíše ovšem moc laiků. Laikové, i když jsou postaveni ve vysokých světských hodnostech, mají míti své duchovní správce ve vážnosti. Slova Štěpánova, ač jsou sebevědomá, jsou úplně prosta přídechu nadutosti, který dráždil a proti němuž začasté reformní horlitelé, zejména později Hus, bojovali. U něho jest vědomí o vznešeném po- stavení kněží a jejich úkolu těsně spiato s pocitem závaz- nosti a odpovědnosti kněží vůči Bohu, který je tak skvěle obdařil, i vůči lidu, jemuž mají býti vzorem. To vysvítá dostatečně hlavně z jeho kázání. Události, jež nedávno prožil, byly mu nebezpečným průlomem do obrazu o vzájemném po- měru duchovních a laiků v církvi, jejž si vytvořil a který mu tanul na mysli; a proto se nerozpakoval odsouditi je, i když nebylo možno vyhnouti se přímému útoku na krále, jemuž určil vrušenou apostrofu, z části se opírající o biblické vý- roky, z části odpovídající na jeho nedávné činy:12) 11) Srovn. o tom Št. z K., str. 26 n. 12) Viz níže str. 31 n.
6 I. Otakar Odložilík: káravá slova, která určil arcibiskupovi a jeho rádcům, vy- sokým duchovním. Naděje se arci nesplnily; jeho leták zů- stává jenom významným svědectvím nálady, která zavládla v mladší generaci reformních mistrů universitních, a dokla- dem opravdovosti jejich snah. Posuzujeme-li jej po stránce obsahové, nesmíme ztráceti s očí jeho mravně-reformní ten- dence, kterou jest vesměs podložen. Uvidíme pak snadno, že jeho autorovi nešlo o malicherné dráždění snadno vznětli- vého krále, ani o samolibé kárání vyšších duchovních a arcibiskupa, nýbrž, že jeho slova, mnohdy arci nevybíravá a velmi smělá, tryskala především ze snahy napomoci vý- voji k lepšímu a odkliditi stálý pramen nesnází v zemi. Z pozadí Štěpánových nářků na ukrutnosti, páchané na příslušnících stavu duchovního, se zřetelně rýsuje vysoké hodnocení kněží i jejich duchovního úřadu.11) Byl v tom zajedno s jinými reformními horliteli, které ani smutné po- měry, nad nimiž nepřestávali ve svých projevech lkáti, ne- oloupily o víru, že ještě jednou vzejde kněžstvu lepší bu- doucnost. Po jejich způsobu líčí slovy, většinou převzatými z Písma, kněžskou důstojnost a moc, která předstihuje i moc andělů a tím spíše ovšem moc laiků. Laikové, i když jsou postaveni ve vysokých světských hodnostech, mají míti své duchovní správce ve vážnosti. Slova Štěpánova, ač jsou sebevědomá, jsou úplně prosta přídechu nadutosti, který dráždil a proti němuž začasté reformní horlitelé, zejména později Hus, bojovali. U něho jest vědomí o vznešeném po- stavení kněží a jejich úkolu těsně spiato s pocitem závaz- nosti a odpovědnosti kněží vůči Bohu, který je tak skvěle obdařil, i vůči lidu, jemuž mají býti vzorem. To vysvítá dostatečně hlavně z jeho kázání. Události, jež nedávno prožil, byly mu nebezpečným průlomem do obrazu o vzájemném po- měru duchovních a laiků v církvi, jejž si vytvořil a který mu tanul na mysli; a proto se nerozpakoval odsouditi je, i když nebylo možno vyhnouti se přímému útoku na krále, jemuž určil vrušenou apostrofu, z části se opírající o biblické vý- roky, z části odpovídající na jeho nedávné činy:12) 11) Srovn. o tom Št. z K., str. 26 n. 12) Viz níže str. 31 n.
Strana 7
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. »Odpověz mi tedy, přezločinný útočníku na kněžstvo, vyzývá jej důrazně, zda Hospodin nezakázal ubližovati kněž- stvu, když skrze proroka řekl: „Nedotýkejte se pomazaných mých a prorokům mým nečiňte nic zlého?“ Proč nedbáš, hubiči kněžstva, že kněžím dal Pán moc odpouštěti a za- držovati hříchy? Popatř a viz, že jim jest též podle apoštola dána moc vydati satanu tělo k záhubě, aby duch byl spa- sen. Kněžím také v osobě Jeremiášově bylo řečeno Hospo- dinem: Hle, ustanovil jsem tě nad národy a nad králov- stvími, abys hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval.“ Rci, prosím, můžeš-li, komu kdy přiřkl božský výrok odznaky takové vznešenosti jako kněžím, čí moc vyzdvihl na tak vysoký hrad jako kněžskou? Pročež apoštol Petr vynášeje velkole- pými chvalami stav kněžský pravil: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. A Pravda, jež nemůže klamati, vynášejíc kněží v osobách apoštolů, řekla: »Vy jste světlo“ a opět: „Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.« Přerušiv pak na okamžik svou apostrofu velebením důstojnosti kněžské, pokračuje rozhorleně takto: »Proč se tedy ty, zločinný pronásledovateli kněží, zachvácen zuřivostí, vrháš na kněze jako vlk na beránka, jako jestřáb na holu- bičku, jako přestupník božího zákona na jeho vykladače, jako bezbožný a ukrutný na mírného a jako, což jest po- vážlivější, stoupenec věrolomnosti na toho, jenž se svýma rukama dotýká stvořitele všech věcí. Proč ty, nepříteli ne- vinnosti, lupiči spravedlnosti, původce pohoršení, ochránce zločinu, jehož nepravost a lež vždy pochodí z tučnosti těla, snášíš a smýšlíš podvody na škodu kněžstva?« Útoku na krále a jeho pomocníky, které nazývá bez- božnými služebníky Neronovými a nestoudnými dvořany Herodovými, dodává zajímavosti i jeho poznámka o příči- nách pronásledování.13) Štěpán naznačuje, že je nastrojili ti, kdo nemohou volně šířiti jed své bezbožnosti pro pravdu evange- lického učení, kdo nemají odvahy veřejně bouřiti proti Kristovu evangeliu a ježto přece chtějí spravovati stezku Antikristovu, 13) Viz níže str. 31.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. »Odpověz mi tedy, přezločinný útočníku na kněžstvo, vyzývá jej důrazně, zda Hospodin nezakázal ubližovati kněž- stvu, když skrze proroka řekl: „Nedotýkejte se pomazaných mých a prorokům mým nečiňte nic zlého?“ Proč nedbáš, hubiči kněžstva, že kněžím dal Pán moc odpouštěti a za- držovati hříchy? Popatř a viz, že jim jest též podle apoštola dána moc vydati satanu tělo k záhubě, aby duch byl spa- sen. Kněžím také v osobě Jeremiášově bylo řečeno Hospo- dinem: Hle, ustanovil jsem tě nad národy a nad králov- stvími, abys hubil a bořil, abys stavěl a štěpoval.“ Rci, prosím, můžeš-li, komu kdy přiřkl božský výrok odznaky takové vznešenosti jako kněžím, čí moc vyzdvihl na tak vysoký hrad jako kněžskou? Pročež apoštol Petr vynášeje velkole- pými chvalami stav kněžský pravil: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, lid dobytý, abyste zvěstovali ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své. A Pravda, jež nemůže klamati, vynášejíc kněží v osobách apoštolů, řekla: »Vy jste světlo“ a opět: „Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti.« Přerušiv pak na okamžik svou apostrofu velebením důstojnosti kněžské, pokračuje rozhorleně takto: »Proč se tedy ty, zločinný pronásledovateli kněží, zachvácen zuřivostí, vrháš na kněze jako vlk na beránka, jako jestřáb na holu- bičku, jako přestupník božího zákona na jeho vykladače, jako bezbožný a ukrutný na mírného a jako, což jest po- vážlivější, stoupenec věrolomnosti na toho, jenž se svýma rukama dotýká stvořitele všech věcí. Proč ty, nepříteli ne- vinnosti, lupiči spravedlnosti, původce pohoršení, ochránce zločinu, jehož nepravost a lež vždy pochodí z tučnosti těla, snášíš a smýšlíš podvody na škodu kněžstva?« Útoku na krále a jeho pomocníky, které nazývá bez- božnými služebníky Neronovými a nestoudnými dvořany Herodovými, dodává zajímavosti i jeho poznámka o příči- nách pronásledování.13) Štěpán naznačuje, že je nastrojili ti, kdo nemohou volně šířiti jed své bezbožnosti pro pravdu evange- lického učení, kdo nemají odvahy veřejně bouřiti proti Kristovu evangeliu a ježto přece chtějí spravovati stezku Antikristovu, 13) Viz níže str. 31.
Strana 8
I. Otakar Odložilík: usilují potlačiti zastánce evangelické pravdy. Štěpán razí i stručné heslo, podle něhož se snadno poznají nepřátelé pravdy boží; zní takto: „Každého, v němž seznáš nepřítele kněžstva, měj za podezřelého z kacířství a za protivníka evangelického řádu“.14) Slova Štěpánova jsou zajímavá, ježto ukazují, jak úzce spínal bezpečnost kněží se zdarem reform- ního úsilí a jak v jejich zneklidňování viděl i ohrožování vývoje poměrů v církvi. Jeho slova nejsou ovšem výkladem genese sporů mezi králem a arcibiskupem. V žalobě Jana z Jenštejna nemáme o těchto motivech ani zmínky a nelze se prostě domnívati, že by je byl arcibiskup pominul, kdyby se opravdu znatelněji projevily. Nutno je spíše vykládati tak, že Štěpán viní určitou skupinu, jíž přesněji neoznačuje, že využila vhodné příležitosti, již poskytl výbuch králova hněvu, pramenícího z jiných pohnutek, a spory z toho vzniklé, a že pronásledováním kněžstva zastírá své nepřá- telské kroky proti hlasatelům pravdy boží. Výklad zmínky jest obtížný a zejména jest těžko sta- noviti, kdo se skrývá za dosti temnými slovy. Zmínky o pravdě evangelického učení a o hlasatelích evangelické pravdy můžeme však dosti bezpečně vykládati tak, že Ště- pán myslí na opravné snahy, jež, vycházejíce z evangelia, nesly se především k tomu, aby v církvi opětně nabyly vrchu prosté příkazy Kristovy nad spoustou církevních na- řízení, která nezřídka zatemňovala původní prostotu a jedno- duchost, a že hlasateli evangelické pravdy máme rozuměti zastánce oprav. Kde však hledati jejich protivníky, jež Štěpán přímo viní, že stojí v službách Antikristových! Sou- vislost s ostatními výtkami a hlavně to, že na svou rozhoř- čenou poznámku o nich ihned připíná uvedenou apostrofu krále Václava IV., ukazuje cestu do blízkého okolí králova, kde asi spatřoval odpůrce reformního úsilí. I jinde se v jeho kázání ozývá narážka, obdobná rozhořčeným slovům Ma- touše z Krakova, o níž se může rovněž usuzovati, že byla určena hlavně některým duchovním hodnostářům z královy družiny. Tam viní některé kněží, že se po způsobu falešných proroků přidružují ke dvorům magnátů a knížat, že si je 14) Viz Št. z K., str. 35—6; srovn. též str. 64, pozn. 143.
I. Otakar Odložilík: usilují potlačiti zastánce evangelické pravdy. Štěpán razí i stručné heslo, podle něhož se snadno poznají nepřátelé pravdy boží; zní takto: „Každého, v němž seznáš nepřítele kněžstva, měj za podezřelého z kacířství a za protivníka evangelického řádu“.14) Slova Štěpánova jsou zajímavá, ježto ukazují, jak úzce spínal bezpečnost kněží se zdarem reform- ního úsilí a jak v jejich zneklidňování viděl i ohrožování vývoje poměrů v církvi. Jeho slova nejsou ovšem výkladem genese sporů mezi králem a arcibiskupem. V žalobě Jana z Jenštejna nemáme o těchto motivech ani zmínky a nelze se prostě domnívati, že by je byl arcibiskup pominul, kdyby se opravdu znatelněji projevily. Nutno je spíše vykládati tak, že Štěpán viní určitou skupinu, jíž přesněji neoznačuje, že využila vhodné příležitosti, již poskytl výbuch králova hněvu, pramenícího z jiných pohnutek, a spory z toho vzniklé, a že pronásledováním kněžstva zastírá své nepřá- telské kroky proti hlasatelům pravdy boží. Výklad zmínky jest obtížný a zejména jest těžko sta- noviti, kdo se skrývá za dosti temnými slovy. Zmínky o pravdě evangelického učení a o hlasatelích evangelické pravdy můžeme však dosti bezpečně vykládati tak, že Ště- pán myslí na opravné snahy, jež, vycházejíce z evangelia, nesly se především k tomu, aby v církvi opětně nabyly vrchu prosté příkazy Kristovy nad spoustou církevních na- řízení, která nezřídka zatemňovala původní prostotu a jedno- duchost, a že hlasateli evangelické pravdy máme rozuměti zastánce oprav. Kde však hledati jejich protivníky, jež Štěpán přímo viní, že stojí v službách Antikristových! Sou- vislost s ostatními výtkami a hlavně to, že na svou rozhoř- čenou poznámku o nich ihned připíná uvedenou apostrofu krále Václava IV., ukazuje cestu do blízkého okolí králova, kde asi spatřoval odpůrce reformního úsilí. I jinde se v jeho kázání ozývá narážka, obdobná rozhořčeným slovům Ma- touše z Krakova, o níž se může rovněž usuzovati, že byla určena hlavně některým duchovním hodnostářům z královy družiny. Tam viní některé kněží, že se po způsobu falešných proroků přidružují ke dvorům magnátů a knížat, že si je 14) Viz Št. z K., str. 35—6; srovn. též str. 64, pozn. 143.
Strana 9
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 9 nakloňují lichocením a osočováním jiných, aby získali vý- nosná beneficia; i tam nepřímo naznačuje, o čem ve svém letáku mluví již otevřeněji, jejich spoluvinu na pronásledo- vání kněžstva. Srovnáváme-li obě narážky a vezmeme-li v úvahu i zmínku Matoušovou z doby poněkud dřívější, do- jdeme k závěru, který arci prozatím spočívá jenom na hy- pothesách, že snad v okolí králově byli jednotlivci, nebo dokonce celá skupina, která nebyla přátelsky nakloněna re- formním snahám a snad se jim časem stavěla i zjevně na odpor. Je možné, že někdy podlehl jejich vlivu i vrtkavý a ve své přízni proměnlivý král a že se dal tu a tam strhnouti k nepříznivým krokům.15) O zásadní králově nechuti k my- šlence oprav a o soustavném pronásledování přívrženců re- formního tábora králem nemá zmínky ani Štěpán a ani od- jinud nebyly o tom přineseny bezpečné doklady;16) spíše jest 15) Mám na mysli hlavně známou zprávu Ludolfa Zaháňského o pronásledování týnského faráře Matouše (M. z Krakova; Pekař přehlédnutím ji vztahuje na Matěje z Janova; viz ČČH. 1925, str. 274, p. 1), které nejpravděpodobněji spadá do poč. devadesátých let nikoliv do r. 1398, jak soudí Bartoš (ČMM, 1916, 154, p. 2). Týnské fary nabyl r. 1392; od r. 1394 se zdržuje v Heidelberce, jak zjišťuje Novotný (Nábož. hnutí, str. 109), takže lze nejspíše mysliti na r. 1392 nebo 1393. 16) O pronásledování »Miličovců« králem Václavem činí zmínku Bartoš v ČMM, 1916, str. 153 a n. a nověji v článku Osud krále Václava IV. v ČSPSt. 1923, str. 120. Oporou je mu okružník Jana z Jenštejna vydaný H. Friedjungem, ve spise — Karl IV. und sein. Anteil an dem geistigen Leben seiner Zeit, str. 328- 9. Jeho výklad arcibiskupova listu nepovažuji však za dosti přesný, Jan z Jenštejna se zmiňuje o Václavově ediktu proti Beghardům, avšak nestaví se proti němu zásadně, naopak vyzývá »ut, si qui sunt aut cuiuscumque status, condicionis fuerunt et quempiam de Beghardia accusare statuerunt, hoc ipsum coram nobis aut vicariis nostris in spiritualibus generalibus prodeant et deducant; in quos si probatum fuit, volumus, ut penis carceralibus, instalacionibus et aliis condigne iuxta exigenciam prodeatur«. Jan z Jenštejna se však staví proti těm, kdo pod záminkou, že pronásledují Beghardy, »servos dei et ancillas, prout palam est omnibus, in divine majestatis offensam opprimere et destruere machinantur«; že pak myslí někoho jiného než krále, naznačuje zjevně tím, že praví »nonnulli alii«. Jest patrno, že se arcibiskup staví proti některým lidem, kteří používají mandátu králova, aby zakročili proti nepohodlným pod záminkou,
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 9 nakloňují lichocením a osočováním jiných, aby získali vý- nosná beneficia; i tam nepřímo naznačuje, o čem ve svém letáku mluví již otevřeněji, jejich spoluvinu na pronásledo- vání kněžstva. Srovnáváme-li obě narážky a vezmeme-li v úvahu i zmínku Matoušovou z doby poněkud dřívější, do- jdeme k závěru, který arci prozatím spočívá jenom na hy- pothesách, že snad v okolí králově byli jednotlivci, nebo dokonce celá skupina, která nebyla přátelsky nakloněna re- formním snahám a snad se jim časem stavěla i zjevně na odpor. Je možné, že někdy podlehl jejich vlivu i vrtkavý a ve své přízni proměnlivý král a že se dal tu a tam strhnouti k nepříznivým krokům.15) O zásadní králově nechuti k my- šlence oprav a o soustavném pronásledování přívrženců re- formního tábora králem nemá zmínky ani Štěpán a ani od- jinud nebyly o tom přineseny bezpečné doklady;16) spíše jest 15) Mám na mysli hlavně známou zprávu Ludolfa Zaháňského o pronásledování týnského faráře Matouše (M. z Krakova; Pekař přehlédnutím ji vztahuje na Matěje z Janova; viz ČČH. 1925, str. 274, p. 1), které nejpravděpodobněji spadá do poč. devadesátých let nikoliv do r. 1398, jak soudí Bartoš (ČMM, 1916, 154, p. 2). Týnské fary nabyl r. 1392; od r. 1394 se zdržuje v Heidelberce, jak zjišťuje Novotný (Nábož. hnutí, str. 109), takže lze nejspíše mysliti na r. 1392 nebo 1393. 16) O pronásledování »Miličovců« králem Václavem činí zmínku Bartoš v ČMM, 1916, str. 153 a n. a nověji v článku Osud krále Václava IV. v ČSPSt. 1923, str. 120. Oporou je mu okružník Jana z Jenštejna vydaný H. Friedjungem, ve spise — Karl IV. und sein. Anteil an dem geistigen Leben seiner Zeit, str. 328- 9. Jeho výklad arcibiskupova listu nepovažuji však za dosti přesný, Jan z Jenštejna se zmiňuje o Václavově ediktu proti Beghardům, avšak nestaví se proti němu zásadně, naopak vyzývá »ut, si qui sunt aut cuiuscumque status, condicionis fuerunt et quempiam de Beghardia accusare statuerunt, hoc ipsum coram nobis aut vicariis nostris in spiritualibus generalibus prodeant et deducant; in quos si probatum fuit, volumus, ut penis carceralibus, instalacionibus et aliis condigne iuxta exigenciam prodeatur«. Jan z Jenštejna se však staví proti těm, kdo pod záminkou, že pronásledují Beghardy, »servos dei et ancillas, prout palam est omnibus, in divine majestatis offensam opprimere et destruere machinantur«; že pak myslí někoho jiného než krále, naznačuje zjevně tím, že praví »nonnulli alii«. Jest patrno, že se arcibiskup staví proti některým lidem, kteří používají mandátu králova, aby zakročili proti nepohodlným pod záminkou,
Strana 10
10 I. Otakar Odložilík: mysliti na okamžité výbuchy královy nelibosti, podnícené některými rádci, které má snad i Štěpán z Kolína na zře- teli, ač jich zřejměji neoznačuje. Otázka poměru zastánců opravných snah ke králi a k jeho okolí jest složitá a není ji možno řešiti jednostranně; spíše jde nyní o to, aby se sbíraly doklady o smýšlení jednotlivců, které by poskytly širší základnu a daly tak možnost bezpečného soudu. Nesouhlas Štěpánův s jednáním královy strany nebyl však tak mocný, aby zaslepil jeho oči vůči nedostatkům v táboře arcibiskupově. Leták Štěpánův jest právě vý- mluvným dokladem, že ani ten, kdo se velmi ostře postavil proti králi a jeho pomocníkům, nemusil bezvýhradně při- lnouti k arcibiskupovi. Druhá část letáku svědčí o tom, že k Janovi z Jenštejna nevzhlížel Štěpán jako k záštitě oprav- ného hnutí. Jan z Jenštejna jistě viděl nedostatky a úpadek a dovedl nad ním lkáti ve svých spisech, avšak neměl ani pevného plánu, jak provésti opravy, ani dosti vytrvalosti a síly, aby zlomil překážky, které se objevovaly a které ma- řily všechny snahy již v zárodku. Kritika života arcibisku- pova, života i poměrů ve vyšším duchovenstvu, kterou roz- vinul M. Štěpán v druhé části svého spisku, ukazuje, co bylo především na závadu a co by napřed musilo zmizeti, aby vedoucí kruhy církevní jako celek mohly vstoupiti v čelo bojovníků za povznesení úrovně v církvi. Výtky Štěpánovy se týkají jednak osobního života Jana z Jenštejna, jednak některých závadných zjevů v duchovní správě. Povšimnutí zaslouží, že pozornost Štěpánova jest tentokrát výhradně věnována vyšším duchovním hodnostá- řům, kdežto v pozdějších kázáních i universitních výkladech se obírá i životem nižšího duchovenstva. Štěpán se nezmi- že jsou Beghardy. Z jeho slov nevysvítá ani, že by myslil na okolí královo, avšak to připouštím jako možné... Zmínka Štěpánova žádá obdobného výkladu a zejména toho, abychom učinili jemnou distinkci mezi králem a jeho okolím, v němž mohl Štěpán viděti jednotlivce, kteří použili hněvu králova na arcibiskupa k nepřá- telským krokům proti stoupencům oprav. Koho Štěpán míní, z ne- určité poznámky nevysvítá, tím méně pak jest jisto, zda je můžeme stotožňovati s těmi, proti nimž před pěti léty vystoupil arcibiskup.. O Bartošově domněnce srovn. nyní i V. Novotného přednášku. Předzvěsti bouře v cyklu Žižkova doba, str. 51—52.
10 I. Otakar Odložilík: mysliti na okamžité výbuchy královy nelibosti, podnícené některými rádci, které má snad i Štěpán z Kolína na zře- teli, ač jich zřejměji neoznačuje. Otázka poměru zastánců opravných snah ke králi a k jeho okolí jest složitá a není ji možno řešiti jednostranně; spíše jde nyní o to, aby se sbíraly doklady o smýšlení jednotlivců, které by poskytly širší základnu a daly tak možnost bezpečného soudu. Nesouhlas Štěpánův s jednáním královy strany nebyl však tak mocný, aby zaslepil jeho oči vůči nedostatkům v táboře arcibiskupově. Leták Štěpánův jest právě vý- mluvným dokladem, že ani ten, kdo se velmi ostře postavil proti králi a jeho pomocníkům, nemusil bezvýhradně při- lnouti k arcibiskupovi. Druhá část letáku svědčí o tom, že k Janovi z Jenštejna nevzhlížel Štěpán jako k záštitě oprav- ného hnutí. Jan z Jenštejna jistě viděl nedostatky a úpadek a dovedl nad ním lkáti ve svých spisech, avšak neměl ani pevného plánu, jak provésti opravy, ani dosti vytrvalosti a síly, aby zlomil překážky, které se objevovaly a které ma- řily všechny snahy již v zárodku. Kritika života arcibisku- pova, života i poměrů ve vyšším duchovenstvu, kterou roz- vinul M. Štěpán v druhé části svého spisku, ukazuje, co bylo především na závadu a co by napřed musilo zmizeti, aby vedoucí kruhy církevní jako celek mohly vstoupiti v čelo bojovníků za povznesení úrovně v církvi. Výtky Štěpánovy se týkají jednak osobního života Jana z Jenštejna, jednak některých závadných zjevů v duchovní správě. Povšimnutí zaslouží, že pozornost Štěpánova jest tentokrát výhradně věnována vyšším duchovním hodnostá- řům, kdežto v pozdějších kázáních i universitních výkladech se obírá i životem nižšího duchovenstva. Štěpán se nezmi- že jsou Beghardy. Z jeho slov nevysvítá ani, že by myslil na okolí královo, avšak to připouštím jako možné... Zmínka Štěpánova žádá obdobného výkladu a zejména toho, abychom učinili jemnou distinkci mezi králem a jeho okolím, v němž mohl Štěpán viděti jednotlivce, kteří použili hněvu králova na arcibiskupa k nepřá- telským krokům proti stoupencům oprav. Koho Štěpán míní, z ne- určité poznámky nevysvítá, tím méně pak jest jisto, zda je můžeme stotožňovati s těmi, proti nimž před pěti léty vystoupil arcibiskup.. O Bartošově domněnce srovn. nyní i V. Novotného přednášku. Předzvěsti bouře v cyklu Žižkova doba, str. 51—52.
Strana 11
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 11 ňuje též o všech zjevech, nýbrž staví do popředí jenom ty, které považoval za nejzhoubnější. Plný a sytě namalovaný obraz souvěkého kněžského života rozvinul až ve svých ká- záních; zde nakreslil jenom výsek, na němž vidíme arci- biskupa a jeho rádce, První výtka, jíž se obrací do arcibiskupova tábora, vy- plynula nepochybně z nedávných zkušeností. Štěpán nelibě nesl, že se vůdcové duchovenstva nepostarali o větší bez- pečnost a pokoj kněží a že rázně neodmítli násilností laiků.17) Z nitra Štěpánova se proto dere povzdech nad nehodnými pastýři, kteří nejsou církvi k záštitě, nýbrž spíše k urážce, kteří jí nestojí v čele ku prospěchu, nýbrž spíše ke škodě, a kteří v náboženství, jež hlásají, hledají toliko svůj pro- spěch a pohodlí. Jiný vážný nedostatek, jenž ohrožuje zdárný vývoj církve, Štěpán shledává v nedostatečném vzdělání kněží a v tom, že na odpovědná místa v církvi jsou dosa- zováni duchovní nedosti zkušení a schopní.18) Zde jest jeho výtka určena přímo arcibiskupovi, jejž nezakrytě viní, že na důležité místo, kde jest třeba ostražitosti vůči nepřátelům církve, buď staví nezkušené dítě, nebo člověka neschopného, který nejen že se podobá svíci čoudící pod kbelcem, nýbrž již zapáchá jako Lazar, který byl čtyři dny v hrobě, ježto jest zcela ve vleku zhoubných svodů, nebo konečně takového, kdo svými špatnými vlastnostmi budí jenom pohoršení. Z neurčitých slov Štěpánových nelze vytušiti, koho přímo míní; zdá se však, že měl před očima určité zjevy, ježto rozlišuje. Způsob, jímž obsadil arcibiskup význačné duchovní úřady, neshledavá Štěpán správným a spatřuje v něm jednu z příčin poklesu duchovní moci v Čechách. Vysokým duchovním hodnostářům jest určena i jiná výtka, jíž je kárá z povýšenosti. Jest poněkud určitější a ježto jest zřejmě odleskem skutečnosti, dává nám přímo na- hlédnouti do tehdejších poměrů. Štěpán si stěžuje, že preláti nechtějí k sobě připouštěti svých podřízených, když se s nimi přišli poraditi, ba jejich vrátní odhánějí nestoudně od bran jejich paláců i mocné a vzdělané muže. Tu Štěpán vzpomíná 17) Viz str. 41; srovn. i Št. z K., str. 35. 18) Viz níže str 34 a n.; srovn. Št. z K. str. 27 a n., kde jsou obdob né výtky šíře rozvinuty.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 11 ňuje též o všech zjevech, nýbrž staví do popředí jenom ty, které považoval za nejzhoubnější. Plný a sytě namalovaný obraz souvěkého kněžského života rozvinul až ve svých ká- záních; zde nakreslil jenom výsek, na němž vidíme arci- biskupa a jeho rádce, První výtka, jíž se obrací do arcibiskupova tábora, vy- plynula nepochybně z nedávných zkušeností. Štěpán nelibě nesl, že se vůdcové duchovenstva nepostarali o větší bez- pečnost a pokoj kněží a že rázně neodmítli násilností laiků.17) Z nitra Štěpánova se proto dere povzdech nad nehodnými pastýři, kteří nejsou církvi k záštitě, nýbrž spíše k urážce, kteří jí nestojí v čele ku prospěchu, nýbrž spíše ke škodě, a kteří v náboženství, jež hlásají, hledají toliko svůj pro- spěch a pohodlí. Jiný vážný nedostatek, jenž ohrožuje zdárný vývoj církve, Štěpán shledává v nedostatečném vzdělání kněží a v tom, že na odpovědná místa v církvi jsou dosa- zováni duchovní nedosti zkušení a schopní.18) Zde jest jeho výtka určena přímo arcibiskupovi, jejž nezakrytě viní, že na důležité místo, kde jest třeba ostražitosti vůči nepřátelům církve, buď staví nezkušené dítě, nebo člověka neschopného, který nejen že se podobá svíci čoudící pod kbelcem, nýbrž již zapáchá jako Lazar, který byl čtyři dny v hrobě, ježto jest zcela ve vleku zhoubných svodů, nebo konečně takového, kdo svými špatnými vlastnostmi budí jenom pohoršení. Z neurčitých slov Štěpánových nelze vytušiti, koho přímo míní; zdá se však, že měl před očima určité zjevy, ježto rozlišuje. Způsob, jímž obsadil arcibiskup význačné duchovní úřady, neshledavá Štěpán správným a spatřuje v něm jednu z příčin poklesu duchovní moci v Čechách. Vysokým duchovním hodnostářům jest určena i jiná výtka, jíž je kárá z povýšenosti. Jest poněkud určitější a ježto jest zřejmě odleskem skutečnosti, dává nám přímo na- hlédnouti do tehdejších poměrů. Štěpán si stěžuje, že preláti nechtějí k sobě připouštěti svých podřízených, když se s nimi přišli poraditi, ba jejich vrátní odhánějí nestoudně od bran jejich paláců i mocné a vzdělané muže. Tu Štěpán vzpomíná 17) Viz str. 41; srovn. i Št. z K., str. 35. 18) Viz níže str 34 a n.; srovn. Št. z K. str. 27 a n., kde jsou obdob né výtky šíře rozvinuty.
Strana 12
12 I. Otakar Odložilík: snadného přístupu ke králi, jehož prostoty v obcování ne- mohl pominouti, i když se jinak proti němu stavěl. Kontrast mezi králem a hrdými preláty i arcibiskupem byl v této věci jistě značný a bil do očí i těm, jež mnohé skutky krá- lovy odrazovaly a zbavovaly náklonnosti k němu. M. Štěpán opětně neušetřil ani arcibiskupa pokárání; jemu jest určena působivá apostrofa, v níž se srovnává Kristova chudoba a prostota s nádherou, kterou se Jan z Jenštejna obklopil; v ní mu Štěpán nejprve ukazuje, jak bloudí, když vyvyšuje své sídlo nad království a královské stolce a když mu dává přednost před hospodou a chyší, v níž se Kristus narodil. Srovnávání arcibiskupa s Kristem pak pokračuje účinně takto: »Králové, když vešli do chyše Kri- stovy s dary, nenalezli jej obklopeného družinou ozbrojených dvořanů, nýbrž obklíčeného zástupy andělů. Nezaslechli han- livá slova, nýbrž hlasy pějící „sláva na výsostech Bohu a zvěstující pokoj lidem dobré vůle. Nenašli ho ležícího na lůžku ze slonové kosti, nýbrž uloženého v jeslích. Pročež i pastýřům, držícím stráž noční nad stádem, bylo řečeno andělem: Toto vám bude za znamení: „Naleznete nemluv- ňátko plénkami ovinuté, ležící v jeslích.“ Vám tedy pastý- řům, kteří máte držeti stráž nad stádem, jež vám Pán svěřil, se takto předpisuje, jak máte Pána hledati, abyste jej snad nehledali ve vysokých palácích, nýbrž v hospodě a chatě. Zdaž neřekl Pán: „Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude.“ Jestliže se ty, ctihodný náčelníku, zveš služebníkem Kristovým a žádáš-li si kralo- vati s ním na pravici Otcově, proč pohrdáš onou chatou, která zaslouží přednosti před paláci všech králů. Způsob pokory ti předpisuje, když, jsa králem kralujících a pánem panujících, neodmítl dáti se nalézti v nízké chatě. A proto jako skutkem dokázal pokoru, tak o ní i kázal řka: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem; a jinde: „Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili."«19) Za touto apostrofou, z níž zřetelně proráží odpor proti nemírnému vyvyšování se prelátů a proti nádheře v níž 19) Viz níže str. 37 a n.
12 I. Otakar Odložilík: snadného přístupu ke králi, jehož prostoty v obcování ne- mohl pominouti, i když se jinak proti němu stavěl. Kontrast mezi králem a hrdými preláty i arcibiskupem byl v této věci jistě značný a bil do očí i těm, jež mnohé skutky krá- lovy odrazovaly a zbavovaly náklonnosti k němu. M. Štěpán opětně neušetřil ani arcibiskupa pokárání; jemu jest určena působivá apostrofa, v níž se srovnává Kristova chudoba a prostota s nádherou, kterou se Jan z Jenštejna obklopil; v ní mu Štěpán nejprve ukazuje, jak bloudí, když vyvyšuje své sídlo nad království a královské stolce a když mu dává přednost před hospodou a chyší, v níž se Kristus narodil. Srovnávání arcibiskupa s Kristem pak pokračuje účinně takto: »Králové, když vešli do chyše Kri- stovy s dary, nenalezli jej obklopeného družinou ozbrojených dvořanů, nýbrž obklíčeného zástupy andělů. Nezaslechli han- livá slova, nýbrž hlasy pějící „sláva na výsostech Bohu a zvěstující pokoj lidem dobré vůle. Nenašli ho ležícího na lůžku ze slonové kosti, nýbrž uloženého v jeslích. Pročež i pastýřům, držícím stráž noční nad stádem, bylo řečeno andělem: Toto vám bude za znamení: „Naleznete nemluv- ňátko plénkami ovinuté, ležící v jeslích.“ Vám tedy pastý- řům, kteří máte držeti stráž nad stádem, jež vám Pán svěřil, se takto předpisuje, jak máte Pána hledati, abyste jej snad nehledali ve vysokých palácích, nýbrž v hospodě a chatě. Zdaž neřekl Pán: „Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude.“ Jestliže se ty, ctihodný náčelníku, zveš služebníkem Kristovým a žádáš-li si kralo- vati s ním na pravici Otcově, proč pohrdáš onou chatou, která zaslouží přednosti před paláci všech králů. Způsob pokory ti předpisuje, když, jsa králem kralujících a pánem panujících, neodmítl dáti se nalézti v nízké chatě. A proto jako skutkem dokázal pokoru, tak o ní i kázal řka: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem; a jinde: „Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy činili."«19) Za touto apostrofou, z níž zřetelně proráží odpor proti nemírnému vyvyšování se prelátů a proti nádheře v níž 19) Viz níže str. 37 a n.
Strana 13
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 13 žili na rozdíl od evangelických příkazů, Štěpán propuká v nové stesky nad tvrdostí a nedbalostí prelátů. V rozhořcení vrhá na papír větu, která jest jistě opřena skutečností a která pronikavě osvětluje poměry, které za- vládly v určitých kruzích, zejména u duchovenských soudů. »Nedoneseš-li, praví, vrátným prelátů, kteří jsou hlušší než Cerberus, a soudním přísedícím prelátů váčky nabité penězi, nadarmo rozrážíš vítr a dobře bude s tebou, odejdeš-li bez ran holí.« Věty, jimiž dále líčí praxi u duchovenských soudů, výrazně doplňují předchozí tvrdá slova. Preláti se nestarají o záležitosti, jež mají míti v patrnosti, a projeví-li některý z nich zájem, není to o nic lepší, poněvadž svěří záležitost takovým soudcům, kteří ji nevyřeší k lepšímu prospěchu žalobcovu.20) Za těmito povšechnými stížnostmi následuje v letáku delší passus, který se týká samotného arcibiskupa. První výtka, kterou ho Štěpán stíhá, jest ta, že nedbá dostatečně o své stádo. Tato výtka se neozývala, jak víme, jenom z jeho úst. Na Jana z Jenštejna myslil nepochybně Matěj z Ja- nova, když vepsal do svých Regulí poznámku o biskupech, kteří pěstují soukromou zbožnost, avšak povinnosti svého úřadu zanedbávají.21) Zdá se pak pravděpodobným, že sám M. Štěpán z Kolína, snad dříve než napsal svůj leták, snad později, použil vhodné příležitosti, aby upozornil arcibiskupa na závazky vůči diecesi, jež byla svěřena jeho péči. Ve zvláštním listě, skrývaje se za jméno prvního mučedníka, ukázal mu na nehodného kněze při kostele sv. Štěpána,22) který svým nezřízeným životem budil pohoršení osadníků a nejevil ochoty k nápravě. Štěpán upozornil arcibiskupa, že není přípustno, aby se jenom staral o sebe, když s úřa- dem převzal odpovědnost, a naznačil mu obrazně na pří- kladě starozákonního kněze Eli (srovn. I. Sam. IV, 18 a n.), jaký trest jej stihne, nezanechá-li své netečnosti.23) 20) Viz níže str. 37—8.. 21) Matěje z Janova Regule sv. II, str. 225; viz též Tomek III, 361 a Kybal, Matěj z Janova str. 110, Novotný. Hus I, 1. 53. 22) Míněn jest, jak uvádím v násl. poznámce, asi Václav Klečka, farář v kostele sv. Štěpána »ve zdi.« 23) List, nadepsaný dvojverším Stephanus servus dei.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 13 žili na rozdíl od evangelických příkazů, Štěpán propuká v nové stesky nad tvrdostí a nedbalostí prelátů. V rozhořcení vrhá na papír větu, která jest jistě opřena skutečností a která pronikavě osvětluje poměry, které za- vládly v určitých kruzích, zejména u duchovenských soudů. »Nedoneseš-li, praví, vrátným prelátů, kteří jsou hlušší než Cerberus, a soudním přísedícím prelátů váčky nabité penězi, nadarmo rozrážíš vítr a dobře bude s tebou, odejdeš-li bez ran holí.« Věty, jimiž dále líčí praxi u duchovenských soudů, výrazně doplňují předchozí tvrdá slova. Preláti se nestarají o záležitosti, jež mají míti v patrnosti, a projeví-li některý z nich zájem, není to o nic lepší, poněvadž svěří záležitost takovým soudcům, kteří ji nevyřeší k lepšímu prospěchu žalobcovu.20) Za těmito povšechnými stížnostmi následuje v letáku delší passus, který se týká samotného arcibiskupa. První výtka, kterou ho Štěpán stíhá, jest ta, že nedbá dostatečně o své stádo. Tato výtka se neozývala, jak víme, jenom z jeho úst. Na Jana z Jenštejna myslil nepochybně Matěj z Ja- nova, když vepsal do svých Regulí poznámku o biskupech, kteří pěstují soukromou zbožnost, avšak povinnosti svého úřadu zanedbávají.21) Zdá se pak pravděpodobným, že sám M. Štěpán z Kolína, snad dříve než napsal svůj leták, snad později, použil vhodné příležitosti, aby upozornil arcibiskupa na závazky vůči diecesi, jež byla svěřena jeho péči. Ve zvláštním listě, skrývaje se za jméno prvního mučedníka, ukázal mu na nehodného kněze při kostele sv. Štěpána,22) který svým nezřízeným životem budil pohoršení osadníků a nejevil ochoty k nápravě. Štěpán upozornil arcibiskupa, že není přípustno, aby se jenom staral o sebe, když s úřa- dem převzal odpovědnost, a naznačil mu obrazně na pří- kladě starozákonního kněze Eli (srovn. I. Sam. IV, 18 a n.), jaký trest jej stihne, nezanechá-li své netečnosti.23) 20) Viz níže str. 37—8.. 21) Matěje z Janova Regule sv. II, str. 225; viz též Tomek III, 361 a Kybal, Matěj z Janova str. 110, Novotný. Hus I, 1. 53. 22) Míněn jest, jak uvádím v násl. poznámce, asi Václav Klečka, farář v kostele sv. Štěpána »ve zdi.« 23) List, nadepsaný dvojverším Stephanus servus dei.
Strana 14
14 I. Otakar Odložilík: Výtky v letáku jsou povšechnějšího rázu a dotýkají se nedosti horlivé péče arcibiskupovy o církev. Pročítáme-li je, vzpomínáme mimoděk, jak před několika léty káral arci- biskupa roudnický převor Petr z přílišné horlivosti a dopo- ručoval mu, aby podle rady, kterou dal Jetro Mojžíšovi, složil se sebe část svého břemene a přenechal ji jiným.24) Rada, kterou mu nyní dává M. Štěpán, veden svým reform- ním zápalem, zní právě naopak. Na příkladě Mojžíšově mu ukazuje, jak neúnavně se má starati o svůj lid; jako mu před časem doporučoval Petr, aby dbal Jetrovy rady, tak jej nyní vybízí Štěpán, aby se jí nedal odvrátiti od horli- vého vykonávání svých úkolů. Zejména pak jej varuje, aby nedůvěřoval svým rádcům a nesvěřoval svým vikářům zá- ležitosci, z nichž jednou bude musiti vydati počet, ježto jeho zástupcové snadno mohou podlehnouti zištnosti a začnou dbáti více o zisk než o pravdu. I v těchto slovech můžeme spatřovati odraz skutečnosti. quem lapidaverunt Iudei, jest zapsán v rkp. kap. knih, praž. I XXXI, f. 2b. Jest anonymní a jest adresován: Devoto Christi ministro, w enerabili] archiepiscopo Pragensi. Obsah ukazuje s jis- tou pravděpodobností, že byl určen Janovi z Jenštejna. K tomu, abych za autora pokládal M. Štěpána z Kolína, vede mne hlavně konstatování myšlenkové shody s letákem i zjištění slohové pří- buznosti, která se jeví právě v bohatosti a působivosti výrazu, kterou známe i z letáku i z kázání; přímých shod nebylo skoro možno shledati, ježto list jest krátký. Dobu jeho vzniku kladu do 1. 1391—5. ježto soudím, že Štěpán myslí na Václava Klečku, jenž obdržel faru papežskou provisí z r. 1391 a nazýval se farářem do r. 1395, kdy byl pro falšování listin zbaven fary, srovn. Tomek V2, 244 a Mon. Boh. Vat. (vyd. Krofta) sv. V, č. 588 a 909. Bylo by možno se domnívati, že list byl určen nástupci Janovu Olbramovi ze Škvorce, a podle toho zkratku w v adresse uvedenou rozepsati na W[olframo], avšak ježto se narážky vztahují pravděpodobně na V. Klečku — o jiném pohoršlivém zjevu u kostelů sv. Štěpána z té doby nic nevíme — dávám přednost výše uvedené domněnce před touto, která by se na první pohled zdála býti bezpečnějsí. O nespo- kojenosti kněží s Janem z Jenštejna zajímavou zprávu podává na př. i zápis v Soudních aktech konsistoře (vyd. Tadra III. str. 117 a 154). kde jest zmínka o jeho sporu s farářem Ondřejem z Pelhři- mova. 24) Srovn. o tom Loserthův úvod k jeho vydání Jen- štejnova Cod. Epist. v AÖG. sv. 55, str. 286.
14 I. Otakar Odložilík: Výtky v letáku jsou povšechnějšího rázu a dotýkají se nedosti horlivé péče arcibiskupovy o církev. Pročítáme-li je, vzpomínáme mimoděk, jak před několika léty káral arci- biskupa roudnický převor Petr z přílišné horlivosti a dopo- ručoval mu, aby podle rady, kterou dal Jetro Mojžíšovi, složil se sebe část svého břemene a přenechal ji jiným.24) Rada, kterou mu nyní dává M. Štěpán, veden svým reform- ním zápalem, zní právě naopak. Na příkladě Mojžíšově mu ukazuje, jak neúnavně se má starati o svůj lid; jako mu před časem doporučoval Petr, aby dbal Jetrovy rady, tak jej nyní vybízí Štěpán, aby se jí nedal odvrátiti od horli- vého vykonávání svých úkolů. Zejména pak jej varuje, aby nedůvěřoval svým rádcům a nesvěřoval svým vikářům zá- ležitosci, z nichž jednou bude musiti vydati počet, ježto jeho zástupcové snadno mohou podlehnouti zištnosti a začnou dbáti více o zisk než o pravdu. I v těchto slovech můžeme spatřovati odraz skutečnosti. quem lapidaverunt Iudei, jest zapsán v rkp. kap. knih, praž. I XXXI, f. 2b. Jest anonymní a jest adresován: Devoto Christi ministro, w enerabili] archiepiscopo Pragensi. Obsah ukazuje s jis- tou pravděpodobností, že byl určen Janovi z Jenštejna. K tomu, abych za autora pokládal M. Štěpána z Kolína, vede mne hlavně konstatování myšlenkové shody s letákem i zjištění slohové pří- buznosti, která se jeví právě v bohatosti a působivosti výrazu, kterou známe i z letáku i z kázání; přímých shod nebylo skoro možno shledati, ježto list jest krátký. Dobu jeho vzniku kladu do 1. 1391—5. ježto soudím, že Štěpán myslí na Václava Klečku, jenž obdržel faru papežskou provisí z r. 1391 a nazýval se farářem do r. 1395, kdy byl pro falšování listin zbaven fary, srovn. Tomek V2, 244 a Mon. Boh. Vat. (vyd. Krofta) sv. V, č. 588 a 909. Bylo by možno se domnívati, že list byl určen nástupci Janovu Olbramovi ze Škvorce, a podle toho zkratku w v adresse uvedenou rozepsati na W[olframo], avšak ježto se narážky vztahují pravděpodobně na V. Klečku — o jiném pohoršlivém zjevu u kostelů sv. Štěpána z té doby nic nevíme — dávám přednost výše uvedené domněnce před touto, která by se na první pohled zdála býti bezpečnějsí. O nespo- kojenosti kněží s Janem z Jenštejna zajímavou zprávu podává na př. i zápis v Soudních aktech konsistoře (vyd. Tadra III. str. 117 a 154). kde jest zmínka o jeho sporu s farářem Ondřejem z Pelhři- mova. 24) Srovn. o tom Loserthův úvod k jeho vydání Jen- štejnova Cod. Epist. v AÖG. sv. 55, str. 286.
Strana 15
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 15 Štěpánovo kárání končí vřelou výzvou, která ukazuje, že nepozbýval naděje v obrat v arcibiskupově životě a v jeho chování, i když znal a tepal jeho slabé stránky. Jest to výzva ke statečnosti, které bylo Janovi z Jenštejna za- potřebí, když v rozpoutaném boji ustupoval před prchlivým králem. Štěpán mu staví před oči především Mojžíše, jenž toužil býti vymazán z knihy života, když viděl svůj lid v hříších, a naznačuje mu zjevně, že dojde koruny mučed- nické, dá-li časný život v obět za ochranu a svobodu kněž- ského stavu. A tu mu předvádí jako zářivý vzor canterbur- ského arcibiskupa Tomáše Becketa, jenž v boji s tyrany a za svobodu církve volil raději smrt, než by ustoupil...25) Výzva Štěpánova nenalezla však ohlasu a zapadla. Jan z Jenštejna netoužil po koruně mučednické a odešel raději do ústraní, když pozbyl naděje na vítězství. Přes to, že v jeho povaze byly mnohé rysy sympatické, velikosti Becke- tovy neměl a také boj, jejž vedl s Václavem, postrádal oné velkorysosti, kterou se vyznačoval zápas umučeného arci- biskupa canterburského... Shrneme-li si ještě znovu stručně výtky, jimiž vyplnil Štěpán větší část svého letáku, shledáme, že mu šlo přede- vším o to, aby nastala změna ve vůdčích kruzích církve, aby na místo nedbalých, neschopných, povýšených a o své povinnosti se nestarajících prelátů, jež viděl v okolí arci- biskupově, nastoupili jiní, jejichž zřetel by byl především a výhradně obrácen k naléhavým úkolům, před něž je doba stavěla. Pokud se týkalo samotného arcibiskupa, nesla se jeho přání k tomu, aby změnil svůj vznešený a povýšený život a zvolil si za příklad pokorného Krista, aby dbal více nežli o potřeby svého nitra a srdce o svou diecési a nepře- 25) To, že Štěpán věděl o boji Becketově se světskou mocí a že spor arcibiskupův s králem považoval za jeho obdobu, jest za- jímavým dokladem smýšlení jeho a snad i kruhů jemu blízkých. Odkud čerpal své vědomosti jest těžko říci. Ve spisech Wyclifo- vých jsou o něm časté zmínky, avšak na tento pramen není třeba mysliti. Jméno Becketovo bylo známé v Čechách už ve XII. stol. (srvn. k tomu V. Novotný České dějiny I, 3, str. 137, 138, pozn. 1); o tom, že se i ve XIV. stol. jeho kult udržoval, svědčí i to, že mu byl r. 1337 zasvěcen oltář v chrámu svatovítském (srov. PAM, IV, 2, str. 93).
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 15 Štěpánovo kárání končí vřelou výzvou, která ukazuje, že nepozbýval naděje v obrat v arcibiskupově životě a v jeho chování, i když znal a tepal jeho slabé stránky. Jest to výzva ke statečnosti, které bylo Janovi z Jenštejna za- potřebí, když v rozpoutaném boji ustupoval před prchlivým králem. Štěpán mu staví před oči především Mojžíše, jenž toužil býti vymazán z knihy života, když viděl svůj lid v hříších, a naznačuje mu zjevně, že dojde koruny mučed- nické, dá-li časný život v obět za ochranu a svobodu kněž- ského stavu. A tu mu předvádí jako zářivý vzor canterbur- ského arcibiskupa Tomáše Becketa, jenž v boji s tyrany a za svobodu církve volil raději smrt, než by ustoupil...25) Výzva Štěpánova nenalezla však ohlasu a zapadla. Jan z Jenštejna netoužil po koruně mučednické a odešel raději do ústraní, když pozbyl naděje na vítězství. Přes to, že v jeho povaze byly mnohé rysy sympatické, velikosti Becke- tovy neměl a také boj, jejž vedl s Václavem, postrádal oné velkorysosti, kterou se vyznačoval zápas umučeného arci- biskupa canterburského... Shrneme-li si ještě znovu stručně výtky, jimiž vyplnil Štěpán větší část svého letáku, shledáme, že mu šlo přede- vším o to, aby nastala změna ve vůdčích kruzích církve, aby na místo nedbalých, neschopných, povýšených a o své povinnosti se nestarajících prelátů, jež viděl v okolí arci- biskupově, nastoupili jiní, jejichž zřetel by byl především a výhradně obrácen k naléhavým úkolům, před něž je doba stavěla. Pokud se týkalo samotného arcibiskupa, nesla se jeho přání k tomu, aby změnil svůj vznešený a povýšený život a zvolil si za příklad pokorného Krista, aby dbal více nežli o potřeby svého nitra a srdce o svou diecési a nepře- 25) To, že Štěpán věděl o boji Becketově se světskou mocí a že spor arcibiskupův s králem považoval za jeho obdobu, jest za- jímavým dokladem smýšlení jeho a snad i kruhů jemu blízkých. Odkud čerpal své vědomosti jest těžko říci. Ve spisech Wyclifo- vých jsou o něm časté zmínky, avšak na tento pramen není třeba mysliti. Jméno Becketovo bylo známé v Čechách už ve XII. stol. (srvn. k tomu V. Novotný České dějiny I, 3, str. 137, 138, pozn. 1); o tom, že se i ve XIV. stol. jeho kult udržoval, svědčí i to, že mu byl r. 1337 zasvěcen oltář v chrámu svatovítském (srov. PAM, IV, 2, str. 93).
Strana 16
16 I. Otakar Odložilík: nechával všechny starosti svým zástupcům, a aby konečně v zuřícím zápase mezi duchovní a světskou mocí neustupo- val ze svého místa a volil raději smrt než útěk z boje. Z jeho výtek se hlásí jednak zápal pro skutečné a oprav- dové hodnoty náboženské, jež vidí v opovržení a zastíněné shonem po časném pohodlí, jednak touha, aby se v církvi zejména preláti znovu vrátili k prvotní prostotě a pokoře, kterou se vyznačovali i Kristus i první příslušníci jeho církve, jednak konečně přání, aby ustalo zhoubné zasaho- vání státu do církevních poměrů, které rušilo její klidný vývoj. Jako odtud pramenil jeho nesmlouvavý odpor proti králově straně, tak odtud vytryskla i výzva k statečnosti a neohroženosti, kterou určil Janovi z Jenštejna. Obsah listu však ani tím nebyl vyčerpán. Na konec ještě připojil stížnosti na stav, jenž se u něho těšil velmi malé oblibě, na právníky a zejména na obhájce při soudech; stížnosti poněkud vypadají z rámce letáku a pozměňují jej na konci v mravně - reformní traktát. Jsou projevem jeho živého cítění s lidmi utlačovanými a zbavenými všeho za- stání a přecházejí později, doplněny a ještě zdůrazněny, do jeho kázání »Induite novum hominem«.26) Jsou zajímavé i tím, že ukazují na určitou řevnivost mezi právnickou uni- versitou a ostatními fakultami, již patrně živila domýšlivost právníků; jí dává Štěpán výraz ironickou poznámkou: „skoro se ani nebude věřiti, že má lidskou hlavu, kdo nebyl žákem právnické fakulty. Jeho jemného a reformním myšlenkám cele oddaného ducha dráždila jejich povýšenost a trpce si stěžoval na úpadek studií svobodných umění, jejž právě da- toval od chvíle, kdy se právníci odtrhli od ostatních fakult. Jest to jedno z nejpůsobivějších míst jeho letáku a dává krásné svědectví o lásce, jíž lnul mladý mistr svobodných umění k předmětu svých studií...27) Naznačili jsme stručně a doprovodili několika poznám- kami obsah zajímavého projevu Štěpánova; zbývá nyní ještě pokusiti se o určení doby jeho vzniku a tím i o vysvětlení některých, bohužel velmi řídkých a neurčitých, dobových 26) Viz níže str. 42 n.; srovn. Št. z K., str. 32. 27) Viz níže str. 43.
16 I. Otakar Odložilík: nechával všechny starosti svým zástupcům, a aby konečně v zuřícím zápase mezi duchovní a světskou mocí neustupo- val ze svého místa a volil raději smrt než útěk z boje. Z jeho výtek se hlásí jednak zápal pro skutečné a oprav- dové hodnoty náboženské, jež vidí v opovržení a zastíněné shonem po časném pohodlí, jednak touha, aby se v církvi zejména preláti znovu vrátili k prvotní prostotě a pokoře, kterou se vyznačovali i Kristus i první příslušníci jeho církve, jednak konečně přání, aby ustalo zhoubné zasaho- vání státu do církevních poměrů, které rušilo její klidný vývoj. Jako odtud pramenil jeho nesmlouvavý odpor proti králově straně, tak odtud vytryskla i výzva k statečnosti a neohroženosti, kterou určil Janovi z Jenštejna. Obsah listu však ani tím nebyl vyčerpán. Na konec ještě připojil stížnosti na stav, jenž se u něho těšil velmi malé oblibě, na právníky a zejména na obhájce při soudech; stížnosti poněkud vypadají z rámce letáku a pozměňují jej na konci v mravně - reformní traktát. Jsou projevem jeho živého cítění s lidmi utlačovanými a zbavenými všeho za- stání a přecházejí později, doplněny a ještě zdůrazněny, do jeho kázání »Induite novum hominem«.26) Jsou zajímavé i tím, že ukazují na určitou řevnivost mezi právnickou uni- versitou a ostatními fakultami, již patrně živila domýšlivost právníků; jí dává Štěpán výraz ironickou poznámkou: „skoro se ani nebude věřiti, že má lidskou hlavu, kdo nebyl žákem právnické fakulty. Jeho jemného a reformním myšlenkám cele oddaného ducha dráždila jejich povýšenost a trpce si stěžoval na úpadek studií svobodných umění, jejž právě da- toval od chvíle, kdy se právníci odtrhli od ostatních fakult. Jest to jedno z nejpůsobivějších míst jeho letáku a dává krásné svědectví o lásce, jíž lnul mladý mistr svobodných umění k předmětu svých studií...27) Naznačili jsme stručně a doprovodili několika poznám- kami obsah zajímavého projevu Štěpánova; zbývá nyní ještě pokusiti se o určení doby jeho vzniku a tím i o vysvětlení některých, bohužel velmi řídkých a neurčitých, dobových 26) Viz níže str. 42 n.; srovn. Št. z K., str. 32. 27) Viz níže str. 43.
Strana 17
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 17 narážek a konečně o zhodnocení letáku jakožto historického pramene. Při řešení první otázky narážíme na dosti značné potíže. Předpokládali jsme dosud mlčky, že leták vznikl pod dojmem událostí, jejichž svědkem bylo hlavní město a celá země v prvních měsících r. 1393. To, co jsme dosud z obsahu uvedli, dotvrzuje náš předpoklad, poněvadž na počátku let devadesátých, kdy traktát vznikl,28) nebylo bouřlivějšího ob- dobí, než právě tyto rušné měsíce. Avšak potíže se objevují tam, kde se pokoušíme přejíti od tohoto povšechného zjištění k určitějšímu datu. Události, pod jejichž vlivem psal své výtky, líčí autor ještě povšechněji, než s počátku zmíněná žaloba Jana z Jenštejna. V letáku není takřka ani jediného pevného bodu, jehož bychom se mohli přidržeti a kolem ně- hož by bylo možno spolehlivě seskupiti výklad některých zmínek. Než pokusme se o to přece. V řadě výtek, jimiž zahrnul královy pomocníky, jest zajímavá stížnost na svéprávné trestání kněží bez předcho- zího řádného rozsudku.29) Štěpán si stěžuje, že se ani za- vraždění lupiče nebo zloděje nebéře na tak lehkou váhu jako vražda spáchaná na knězi. Mimo to, dodává, každý zločinec bývá podle zákona nejdříve vyslechnut, usvědčen ze zločinu a teprve potom odevzdán k potrestání; pouze provinilci ze stavu kněžského jsou stiháni trestem bez před- chozího rozsudku, aby si snad řádný kněžský soudce nevy- žádal nevinného z rukou soudce jednajícího proti zákonu. Tato stížnost osvětluje poněkud i zásadní hledisko autorovo a proto sluší probrati ji zevrubněji. Zmínkou o řádném soudci duchovenstva dotýká se Štěpán letmo otázky, o niž se rovněž vedl mezi králem a arcibiskupem spor. Zásada, že provinilci stavu duchovního patří pouze před církevní soud, byla tehdy již celkem uznávána a dodržována. Avšak v neklidných dobách, které předcházely konečný výbuch králova rozčilení, došlo k několika přehmatům, když se cír- 28) Výše na str. 3—4 jsme se dotkli příbuznosti letáků s oběma kázáními; jest patrné, že leták vznikl dříve a že z něho Štěpán přejímal některá místa do svých kázání; opačný postup jest ne- pravděpodobný. Ježto kázání »Caute ambuletis« vzniklo asi v zimě r. 1393—4, padá vznik letáku do dřívější doby. 29) Viz níže str. 29. 2
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 17 narážek a konečně o zhodnocení letáku jakožto historického pramene. Při řešení první otázky narážíme na dosti značné potíže. Předpokládali jsme dosud mlčky, že leták vznikl pod dojmem událostí, jejichž svědkem bylo hlavní město a celá země v prvních měsících r. 1393. To, co jsme dosud z obsahu uvedli, dotvrzuje náš předpoklad, poněvadž na počátku let devadesátých, kdy traktát vznikl,28) nebylo bouřlivějšího ob- dobí, než právě tyto rušné měsíce. Avšak potíže se objevují tam, kde se pokoušíme přejíti od tohoto povšechného zjištění k určitějšímu datu. Události, pod jejichž vlivem psal své výtky, líčí autor ještě povšechněji, než s počátku zmíněná žaloba Jana z Jenštejna. V letáku není takřka ani jediného pevného bodu, jehož bychom se mohli přidržeti a kolem ně- hož by bylo možno spolehlivě seskupiti výklad některých zmínek. Než pokusme se o to přece. V řadě výtek, jimiž zahrnul královy pomocníky, jest zajímavá stížnost na svéprávné trestání kněží bez předcho- zího řádného rozsudku.29) Štěpán si stěžuje, že se ani za- vraždění lupiče nebo zloděje nebéře na tak lehkou váhu jako vražda spáchaná na knězi. Mimo to, dodává, každý zločinec bývá podle zákona nejdříve vyslechnut, usvědčen ze zločinu a teprve potom odevzdán k potrestání; pouze provinilci ze stavu kněžského jsou stiháni trestem bez před- chozího rozsudku, aby si snad řádný kněžský soudce nevy- žádal nevinného z rukou soudce jednajícího proti zákonu. Tato stížnost osvětluje poněkud i zásadní hledisko autorovo a proto sluší probrati ji zevrubněji. Zmínkou o řádném soudci duchovenstva dotýká se Štěpán letmo otázky, o niž se rovněž vedl mezi králem a arcibiskupem spor. Zásada, že provinilci stavu duchovního patří pouze před církevní soud, byla tehdy již celkem uznávána a dodržována. Avšak v neklidných dobách, které předcházely konečný výbuch králova rozčilení, došlo k několika přehmatům, když se cír- 28) Výše na str. 3—4 jsme se dotkli příbuznosti letáků s oběma kázáními; jest patrné, že leták vznikl dříve a že z něho Štěpán přejímal některá místa do svých kázání; opačný postup jest ne- pravděpodobný. Ježto kázání »Caute ambuletis« vzniklo asi v zimě r. 1393—4, padá vznik letáku do dřívější doby. 29) Viz níže str. 29. 2
Strana 18
18 I. Otakar Odložilík: kevní úřady neodhodlávaly k potrestání zjevných a pohoršli- vých činů. Největší pozornost vzbudil rázný krok králov- ského podkomořího Zikmunda Hulera, který dal, jak si stě- žuje Jan z Jenštejna, popraviti dva kleriky, nepostaviv je před řádný duchovenský soud.30) Neznáme okolnosti, za nichž se to událo, nevíme, čím se oba provinili, není ani dosti jasno, došlo-li k popravám na přímý popud Hulerův, jak by bylo třeba uzavírati ze znění arcibiskupovy žaloby, či jenom s jeho souhlasem. Tomek vyslovil domněnku, že jeden z nich se provinil vyloupením kostela v Holubicích; ať jest správná, či nikoliv, jisto jest, že provinění bylo po- vážlivé, bylo-li nutno zakročiti proti nim tak krutě. Jan z Jenštejna považoval však odsouzení a vykonání ortele nad oběma za hrubé zasáhnutí do své pravomoci a poháněl Hu- lera před svůj soud, nedbaje pohoršlivosti obou případů. Čteme-li Štěpánovu stížnost, připadá nám na mysl právě tato sporná záležitost a nabízí se nám domněnka, nemyslil-li právě na ni. Odjinud nelze ji ani podepříti ani oslabiti, ježto jeho slova postrádají bližšího určení. Nezáleží však tolik na faktu jako spíše na vystižení zásadního hle- diska na spornou otázku. Stížnost a zejména zběžná zmínka o řádném kněžském soudci, kterou jsme již vyzdvihli, uka- zuje, že zastával mínění běžné v duchovenských kruzích a že neschvaloval zasahování laického živlu do církevní pravo- moci soudní. Pro srovnání s pozdějšími názory, jež nabyly v řadách reformních horlitelů vrchu, když se ukázalo, jaké stíny za sebou zanechává souvěká praxe u církevních soudů, jest to zjištění jistě velmi cenné. Ovšem pro datování dává nám jeho stížnost velmi slabou oporu. Druhou dobovou narážku, která však není o nic vý- raznější, můžeme viděti ve stesku na poskvrňování svato- stánku božího a znesvěcování svatých věcí.31) Tak, jak jest zmínka v letáku zapsána, sotva by nám prozradila, které nevázané činy má M. Štěpán na mysli. Zdá se však, že srovnání se žalobou Jana z Jenštejna jest s to vrhnouti 30) Srovn. ČKD. 1909, str. 326—7; viz též u Tomka III, 367—8. 31) ... sanctuarium dei polluitur et contaminantur sancta; viz niže str. 28.
18 I. Otakar Odložilík: kevní úřady neodhodlávaly k potrestání zjevných a pohoršli- vých činů. Největší pozornost vzbudil rázný krok králov- ského podkomořího Zikmunda Hulera, který dal, jak si stě- žuje Jan z Jenštejna, popraviti dva kleriky, nepostaviv je před řádný duchovenský soud.30) Neznáme okolnosti, za nichž se to událo, nevíme, čím se oba provinili, není ani dosti jasno, došlo-li k popravám na přímý popud Hulerův, jak by bylo třeba uzavírati ze znění arcibiskupovy žaloby, či jenom s jeho souhlasem. Tomek vyslovil domněnku, že jeden z nich se provinil vyloupením kostela v Holubicích; ať jest správná, či nikoliv, jisto jest, že provinění bylo po- vážlivé, bylo-li nutno zakročiti proti nim tak krutě. Jan z Jenštejna považoval však odsouzení a vykonání ortele nad oběma za hrubé zasáhnutí do své pravomoci a poháněl Hu- lera před svůj soud, nedbaje pohoršlivosti obou případů. Čteme-li Štěpánovu stížnost, připadá nám na mysl právě tato sporná záležitost a nabízí se nám domněnka, nemyslil-li právě na ni. Odjinud nelze ji ani podepříti ani oslabiti, ježto jeho slova postrádají bližšího určení. Nezáleží však tolik na faktu jako spíše na vystižení zásadního hle- diska na spornou otázku. Stížnost a zejména zběžná zmínka o řádném kněžském soudci, kterou jsme již vyzdvihli, uka- zuje, že zastával mínění běžné v duchovenských kruzích a že neschvaloval zasahování laického živlu do církevní pravo- moci soudní. Pro srovnání s pozdějšími názory, jež nabyly v řadách reformních horlitelů vrchu, když se ukázalo, jaké stíny za sebou zanechává souvěká praxe u církevních soudů, jest to zjištění jistě velmi cenné. Ovšem pro datování dává nám jeho stížnost velmi slabou oporu. Druhou dobovou narážku, která však není o nic vý- raznější, můžeme viděti ve stesku na poskvrňování svato- stánku božího a znesvěcování svatých věcí.31) Tak, jak jest zmínka v letáku zapsána, sotva by nám prozradila, které nevázané činy má M. Štěpán na mysli. Zdá se však, že srovnání se žalobou Jana z Jenštejna jest s to vrhnouti 30) Srovn. ČKD. 1909, str. 326—7; viz též u Tomka III, 367—8. 31) ... sanctuarium dei polluitur et contaminantur sancta; viz niže str. 28.
Strana 19
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 19 něco světla na jeho slova. V žalobě čteme mezi jiným o tom, že někdy, snad počátkem r. 1393, bylo násilím zabráněno knězi u sv. Jakuba vyhlásiti papežský rozkaz, neznámo, čeho se týkající. Kněz prý byl vlečen přes kostel, zraněn až do krve, potom delší dobu ponechán na radnici ve vazbě, čímž prý byl znesvěcen kostel a zneuctěny svátosti.32) Ze slov Štěpánových jest možno aspoň s jistou pravděpodob- ností souditi, že snad měl na zřeteli tuto pohoršlivou scénu; ovšem zjevné pouto, které by vázalo jeho stesk s událostí, na niž si stěžuje Jan z Jenštejna, i zde chybí a zbývá jenom dohad. Je-li správný vedl by nás k tomu, abychom dobu vzniku letáku kladli až za počátek r. 1393. Pročítáme-li pramen, o němž alespoň zhruba víme, že vznikl r. 1393 nebo v době nejblíže příští, neubráníme se otázce, co soudí o známých násilnostech, jichž se král do- pustil na důvěrnících arcibiskupových, zejména na generál- ním vikáři Janovi z Pomuku. Tím spíše klademe otázku Štěpánovu letáku, když víme, že se obírá sporem a že jeho základní hledisko bylo blízké arcibiskupovu. Odpověď zní záporně. V letáku není přímé zmínky, ba ani ne určitější narážky, která by ukazovala, že ho jednotlivé případy a v tom i osud generálního vikáře poutaly více, než povšechné a zásadní otázky, jež má hlavně na zřeteli. Než jedna, opětně neurčitá, zmínka, kterou jenom stěží lze zachytiti a upiati na skutečnou událost, by se k tomu přece mohla vzta- hovati. Jest to trpká stížnost, že kněží jsou porůznu na ulicích a náměstích pošlapáváni od synů pekelných.33) O ge- nerálním vikářovi pak praví arcibiskupova žaloba, že byl vlečen ze staroměstské rychty ulicemi a náměstími až na most, odkudž byl svržen do řeky.34) Z podobnosti výrazu by se snad mohlo usuzovati, že oba prameny myslí na tutéž událost. Zcela nepatrná slohová shoda, jež může býti naho- dilá, jest však slabou oporou a zevrubnější rozbor jí úplně otřásá. 32) Srovn. ČKD. 1909, str. 141, Tomek III, 369. 33) ... calcibus sacrilegis sacerdotes, qui vasa dei et templum sunt spiritus sancti, passim in vicis et plateis a gehenne filiis con- culcantur...; viz str. 28. 34) Srovn. ČKD. 1909, str. 329... ad submergendum per vicos et plateas civitatis publice ductus... 2*
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 19 něco světla na jeho slova. V žalobě čteme mezi jiným o tom, že někdy, snad počátkem r. 1393, bylo násilím zabráněno knězi u sv. Jakuba vyhlásiti papežský rozkaz, neznámo, čeho se týkající. Kněz prý byl vlečen přes kostel, zraněn až do krve, potom delší dobu ponechán na radnici ve vazbě, čímž prý byl znesvěcen kostel a zneuctěny svátosti.32) Ze slov Štěpánových jest možno aspoň s jistou pravděpodob- ností souditi, že snad měl na zřeteli tuto pohoršlivou scénu; ovšem zjevné pouto, které by vázalo jeho stesk s událostí, na niž si stěžuje Jan z Jenštejna, i zde chybí a zbývá jenom dohad. Je-li správný vedl by nás k tomu, abychom dobu vzniku letáku kladli až za počátek r. 1393. Pročítáme-li pramen, o němž alespoň zhruba víme, že vznikl r. 1393 nebo v době nejblíže příští, neubráníme se otázce, co soudí o známých násilnostech, jichž se král do- pustil na důvěrnících arcibiskupových, zejména na generál- ním vikáři Janovi z Pomuku. Tím spíše klademe otázku Štěpánovu letáku, když víme, že se obírá sporem a že jeho základní hledisko bylo blízké arcibiskupovu. Odpověď zní záporně. V letáku není přímé zmínky, ba ani ne určitější narážky, která by ukazovala, že ho jednotlivé případy a v tom i osud generálního vikáře poutaly více, než povšechné a zásadní otázky, jež má hlavně na zřeteli. Než jedna, opětně neurčitá, zmínka, kterou jenom stěží lze zachytiti a upiati na skutečnou událost, by se k tomu přece mohla vzta- hovati. Jest to trpká stížnost, že kněží jsou porůznu na ulicích a náměstích pošlapáváni od synů pekelných.33) O ge- nerálním vikářovi pak praví arcibiskupova žaloba, že byl vlečen ze staroměstské rychty ulicemi a náměstími až na most, odkudž byl svržen do řeky.34) Z podobnosti výrazu by se snad mohlo usuzovati, že oba prameny myslí na tutéž událost. Zcela nepatrná slohová shoda, jež může býti naho- dilá, jest však slabou oporou a zevrubnější rozbor jí úplně otřásá. 32) Srovn. ČKD. 1909, str. 141, Tomek III, 369. 33) ... calcibus sacrilegis sacerdotes, qui vasa dei et templum sunt spiritus sancti, passim in vicis et plateis a gehenne filiis con- culcantur...; viz str. 28. 34) Srovn. ČKD. 1909, str. 329... ad submergendum per vicos et plateas civitatis publice ductus... 2*
Strana 20
20 I. Otakar Odložilík: Nápadné je, že v letáku není ani poznámky o předcho- zím mučení, ani o tom, jak zacházel král s děkanem Bohu- slavem, ani konečně o utopení generálního vikáře, které jistě bylo nejnápadnějším zjevem a poutalo větší pozornost než poslední cesta, již vykonal generální vikář pražskými uli- cemi. Mlčení o tom, jež nemohlo vyplynouti snad z obav před králem, rozptyluje nadhozenou domněnku. Bylo by však možno pronésti námitku, že snad byl leták napsán dříve, než k tomuto vyvrcholení bouří došlo a že proto v něm není jasnější zmínky. Probereme ji rovněž, ježto jest vskutku závažná a rozhoduje i o datování. Řešení nám usnadňuje to, že uvedené místo převzal Štěpán z Kolína do svého kázání »Induite novum hominem«, které přednesl pravděpodobně na kněžské synodě o sv. Lukáši r. 1395. Tam však k němu připojil stížnost na rozchvacování du- chovenských statků a dodal, že jest ještě horší, že někteří kněží jsou rdoušeni.35) Doplněk mohl by skutečně sváděti k naznačenému úsudku o tom, že leták vznikl dříve a že právě svým dodatkem se Štěpán dotýká smrti generálního vikáře.36) Avšak pravděpodobnosti by mohl dodati této do- mněnce jenom násilný výklad, poněvadž ani dodaná slova nejsou tak určitá, aby ukazovala k osobnosti generálního vikáře a k jeho utrpení. Tak nezbývá než opakovati, co bylo pověděno výše, totiž že přímé narážky v letáku není a že se dojem událostí, jimiž násilnosti vyvrcholily, skrývá za povšechnými nářky. Pochopíme to snadno, máme-li na zřeteli způsob, jímž byl leták psán. K tomu, že leták vznikl až po oněch březnových událostech, ukazují některé okolnosti, které nyní probereme. Napřed však třeba vyložiti ještě jednu neurčitou zmínku. Na jednom místě vytýká M. Štěpán Janovi z Jenštejna, že, nejenom nemá odvahy postaviti se na odpor světskému pánu 35) Srovn. Št. z K str. 63, pozn. 136: ... et calcibus sacrilegis sacerdotes, qui vasa dei et templum sunt spiritus sancti, passsim in vicis et platheis a filiis dyaboli conculcantur, bona cleri diri- piuntur, nonnullique ex ipsis, quod est gravius vel amarius, suffocantur. 36) Možnost toho výkladu Štěpánových slov, neznaje ovšem letáku, nadhodil skutečně Sedlák, M. Jan Hus, str. 53, pozn. 1, ale ani on jí nepřisvědčil zcela, tuše patrně její slabou oporu.
20 I. Otakar Odložilík: Nápadné je, že v letáku není ani poznámky o předcho- zím mučení, ani o tom, jak zacházel král s děkanem Bohu- slavem, ani konečně o utopení generálního vikáře, které jistě bylo nejnápadnějším zjevem a poutalo větší pozornost než poslední cesta, již vykonal generální vikář pražskými uli- cemi. Mlčení o tom, jež nemohlo vyplynouti snad z obav před králem, rozptyluje nadhozenou domněnku. Bylo by však možno pronésti námitku, že snad byl leták napsán dříve, než k tomuto vyvrcholení bouří došlo a že proto v něm není jasnější zmínky. Probereme ji rovněž, ježto jest vskutku závažná a rozhoduje i o datování. Řešení nám usnadňuje to, že uvedené místo převzal Štěpán z Kolína do svého kázání »Induite novum hominem«, které přednesl pravděpodobně na kněžské synodě o sv. Lukáši r. 1395. Tam však k němu připojil stížnost na rozchvacování du- chovenských statků a dodal, že jest ještě horší, že někteří kněží jsou rdoušeni.35) Doplněk mohl by skutečně sváděti k naznačenému úsudku o tom, že leták vznikl dříve a že právě svým dodatkem se Štěpán dotýká smrti generálního vikáře.36) Avšak pravděpodobnosti by mohl dodati této do- mněnce jenom násilný výklad, poněvadž ani dodaná slova nejsou tak určitá, aby ukazovala k osobnosti generálního vikáře a k jeho utrpení. Tak nezbývá než opakovati, co bylo pověděno výše, totiž že přímé narážky v letáku není a že se dojem událostí, jimiž násilnosti vyvrcholily, skrývá za povšechnými nářky. Pochopíme to snadno, máme-li na zřeteli způsob, jímž byl leták psán. K tomu, že leták vznikl až po oněch březnových událostech, ukazují některé okolnosti, které nyní probereme. Napřed však třeba vyložiti ještě jednu neurčitou zmínku. Na jednom místě vytýká M. Štěpán Janovi z Jenštejna, že, nejenom nemá odvahy postaviti se na odpor světskému pánu 35) Srovn. Št. z K str. 63, pozn. 136: ... et calcibus sacrilegis sacerdotes, qui vasa dei et templum sunt spiritus sancti, passsim in vicis et platheis a filiis dyaboli conculcantur, bona cleri diri- piuntur, nonnullique ex ipsis, quod est gravius vel amarius, suffocantur. 36) Možnost toho výkladu Štěpánových slov, neznaje ovšem letáku, nadhodil skutečně Sedlák, M. Jan Hus, str. 53, pozn. 1, ale ani on jí nepřisvědčil zcela, tuše patrně její slabou oporu.
Strana 21
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. t. j. králi, nýbrž ani ne lecjakému představenému města.37) Koho mínil, měl-li vůbec na zřeteli konkrétní fakt, nelze opětně říci, ale snad měl na mysli některý z četných sporů arcibiskupových s městy, v němž pak arcibiskup ustoupil. Pro určení doby vzniku letáku však z toho nevyplývá opět nic. Zbývají nám ještě dvě zmínky, které vedou aspoň k pravděpodobnému výsledku. V souvislosti s posledně uvedenou výtkou poučuje M. Štěpán z Kolína arcibiskupa o vlastnostech dobrého duchov- ního pastýře. Poznamenává, že řádným pastýřem není ten, kdo se nestaví na ochranu svého stáda; spíše zaslouží jména námezdníka, ježto prchá od svého stáda, když přichází vlk a ponechává mu je na pospas.38) Za slovy vzatými z Písma se skrývá zřejmě průhledná narážka buď na arcibiskupův útěk z Prahy na Supí Horu, nebo na jeho pozdější kroky. V kázání »Induite novum hominem« jest tato výtka rozvi- nuta a zesílena,30) což se dá snadno vysvětliti nespokoje- ností s úplným odchodem arcibiskupovým do ústraní, k němuž snad došlo v létě r. 1395. Podle toho, že si Štěpán naříká na útěk arcibiskupův, bylo by třeba posunouti dobu vzniku letáku určitě až za březen r. 1393. Tuto domněnku podpo- rují i jiné okolnosti. Nejživěji z celého letáku, jsou psány úvodní odstavce, kde si Štěpán trpce stěžuje na uvolnění obvyklé úcty laiků ke kněžím a na násilnosti, jichž se laikové dopouštějí na svých duchovních správcích. Tam si stěžuje, že obdobného pronásledování, jaké právě bylo rozpoutáno, nebylo v církvi od dob prvních mučedníků, tam jest obsažen jeho povzdech, že by snad kněžský stav byl úplně vydán záhubě, kdyby Bůh nepřispěl na pomoc, tam naříká, že laikové po způ- sobu vlků, ozbrojeni věrolomností a zbraněmi, napadají kněžstvo, bezbrannou ovečku, tam viní pomocníky královy, že se neostýchají vymýšleti lži na potupu kněžstva, aby zastínili jeho slávu. Z jeho vzrušených slov cítíme živě, že 37) Viz níže str 41; ... et tu nedum terreni domini, verum nec alicuius civitatis prefecti indignacioni te obicis et opponis. 38) Viz níže str. 41. 39) Srovn. Št. z K. str. 63—4, pozn. 140; viz i Tomka III, 393.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. t. j. králi, nýbrž ani ne lecjakému představenému města.37) Koho mínil, měl-li vůbec na zřeteli konkrétní fakt, nelze opětně říci, ale snad měl na mysli některý z četných sporů arcibiskupových s městy, v němž pak arcibiskup ustoupil. Pro určení doby vzniku letáku však z toho nevyplývá opět nic. Zbývají nám ještě dvě zmínky, které vedou aspoň k pravděpodobnému výsledku. V souvislosti s posledně uvedenou výtkou poučuje M. Štěpán z Kolína arcibiskupa o vlastnostech dobrého duchov- ního pastýře. Poznamenává, že řádným pastýřem není ten, kdo se nestaví na ochranu svého stáda; spíše zaslouží jména námezdníka, ježto prchá od svého stáda, když přichází vlk a ponechává mu je na pospas.38) Za slovy vzatými z Písma se skrývá zřejmě průhledná narážka buď na arcibiskupův útěk z Prahy na Supí Horu, nebo na jeho pozdější kroky. V kázání »Induite novum hominem« jest tato výtka rozvi- nuta a zesílena,30) což se dá snadno vysvětliti nespokoje- ností s úplným odchodem arcibiskupovým do ústraní, k němuž snad došlo v létě r. 1395. Podle toho, že si Štěpán naříká na útěk arcibiskupův, bylo by třeba posunouti dobu vzniku letáku určitě až za březen r. 1393. Tuto domněnku podpo- rují i jiné okolnosti. Nejživěji z celého letáku, jsou psány úvodní odstavce, kde si Štěpán trpce stěžuje na uvolnění obvyklé úcty laiků ke kněžím a na násilnosti, jichž se laikové dopouštějí na svých duchovních správcích. Tam si stěžuje, že obdobného pronásledování, jaké právě bylo rozpoutáno, nebylo v církvi od dob prvních mučedníků, tam jest obsažen jeho povzdech, že by snad kněžský stav byl úplně vydán záhubě, kdyby Bůh nepřispěl na pomoc, tam naříká, že laikové po způ- sobu vlků, ozbrojeni věrolomností a zbraněmi, napadají kněžstvo, bezbrannou ovečku, tam viní pomocníky královy, že se neostýchají vymýšleti lži na potupu kněžstva, aby zastínili jeho slávu. Z jeho vzrušených slov cítíme živě, že 37) Viz níže str 41; ... et tu nedum terreni domini, verum nec alicuius civitatis prefecti indignacioni te obicis et opponis. 38) Viz níže str. 41. 39) Srovn. Št. z K. str. 63—4, pozn. 140; viz i Tomka III, 393.
Strana 22
22 I. Otakar Odložilík: dojem událostí, nad nimiž lká, ještě nevyvanul a nebyl setřen. Spor králův s arcibiskupem nezůstal jistě omezen na úzký kruh. Obyvatelstvo hlavního města, vždy citlivé a snadno vznětlivé, reagovalo na zápas své světské a du- chovní hlavy po svém; patrně použilo vhodné příležitosti, tak jako několikrát potom za sporů Václavových se Zbyň- kem z Hasenburka, a dalo průchod své nechuti vůči někte- rým kruhům kněžstva, nahromaděné od dřívějška. Z líčení Štěpánova vysvítá, že sympathie stály spíše na straně krá- lově; na ulicích se snad rozléhaly posměšné popěvky a šířeny rozličné vtipy o kněžích, v divadlech i jinde, kde se lidé scházeli, docházelo k hanění kněžstva.40) Ne na- darmo asi Štěpán vytýkal arcibiskupovi, že dopouští, aby se proti kněžím bezuzdně mluvilo...41) V letmém nástinu nálady v hlavním městě, který nám podává Štěpán na začátku letáku, tušíme ohlas, byť temně podmalovaný, souvěkých událostí. Živost, s níž jsou tyto od- stavce psány, ukazuje, že doba sepsání letáku nebyla od nich příliš vzdálena. Můžeme se dokonce domnívati, že právě toto vyvrcholení zápasu, kdy se boj přeléval z uzavřených kruhů i mezi široké vrstvy lidové, vtisklo Štěpánovi pero do ruky a diktovalo jeho projev, jimž snad chtěl přispěti k utišení... Srovnáme-li všechny probrané narážky a do- plníme-li je tímto pravděpodobným zjištěním, dojdeme k vý- sledku, že Štěpán psal svůj leták ve chvílích, kdy zápas vyvolal živou odezvu i ve veřejnosti, totiž na jaře r. 1393, nejpozději pak v létě. Po stručném nástinu obsahu letáku můžeme se snáze pokusiti o jeho zhodnocení. O průběhu událostí, které byly podnětem jeho vzniku, má velmi málo zpráv, ba vlastně, odmyslíme-li si povšechné stížnosti, vzpírající se bližšímu určení, skoro žádné. Jedině místa, z nichž k nám znatelně zaléhá ohlas současné nálady v hlavním městě, dávají nám poněkud možnost nahlédnouti do historie oněch rušných časů. Cena letáku tkví jinde. Umožňuje nám alespoň na jednom případě poznati, jaký dojem zanechaly události ve 40) Viz níže str. 28—9. 41) Viz níže str. 29.
22 I. Otakar Odložilík: dojem událostí, nad nimiž lká, ještě nevyvanul a nebyl setřen. Spor králův s arcibiskupem nezůstal jistě omezen na úzký kruh. Obyvatelstvo hlavního města, vždy citlivé a snadno vznětlivé, reagovalo na zápas své světské a du- chovní hlavy po svém; patrně použilo vhodné příležitosti, tak jako několikrát potom za sporů Václavových se Zbyň- kem z Hasenburka, a dalo průchod své nechuti vůči někte- rým kruhům kněžstva, nahromaděné od dřívějška. Z líčení Štěpánova vysvítá, že sympathie stály spíše na straně krá- lově; na ulicích se snad rozléhaly posměšné popěvky a šířeny rozličné vtipy o kněžích, v divadlech i jinde, kde se lidé scházeli, docházelo k hanění kněžstva.40) Ne na- darmo asi Štěpán vytýkal arcibiskupovi, že dopouští, aby se proti kněžím bezuzdně mluvilo...41) V letmém nástinu nálady v hlavním městě, který nám podává Štěpán na začátku letáku, tušíme ohlas, byť temně podmalovaný, souvěkých událostí. Živost, s níž jsou tyto od- stavce psány, ukazuje, že doba sepsání letáku nebyla od nich příliš vzdálena. Můžeme se dokonce domnívati, že právě toto vyvrcholení zápasu, kdy se boj přeléval z uzavřených kruhů i mezi široké vrstvy lidové, vtisklo Štěpánovi pero do ruky a diktovalo jeho projev, jimž snad chtěl přispěti k utišení... Srovnáme-li všechny probrané narážky a do- plníme-li je tímto pravděpodobným zjištěním, dojdeme k vý- sledku, že Štěpán psal svůj leták ve chvílích, kdy zápas vyvolal živou odezvu i ve veřejnosti, totiž na jaře r. 1393, nejpozději pak v létě. Po stručném nástinu obsahu letáku můžeme se snáze pokusiti o jeho zhodnocení. O průběhu událostí, které byly podnětem jeho vzniku, má velmi málo zpráv, ba vlastně, odmyslíme-li si povšechné stížnosti, vzpírající se bližšímu určení, skoro žádné. Jedině místa, z nichž k nám znatelně zaléhá ohlas současné nálady v hlavním městě, dávají nám poněkud možnost nahlédnouti do historie oněch rušných časů. Cena letáku tkví jinde. Umožňuje nám alespoň na jednom případě poznati, jaký dojem zanechaly události ve 40) Viz níže str. 28—9. 41) Viz níže str. 29.
Strana 23
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 23 veřejnosti, a jak byla rozdělena přízeň a nepřízeň k soupe- řícím stranám. Zjištění autora pak jeho cenu ještě zvyšuje. Mistr Štěpán z Kolína tehdy ještě nestojí v popředí strany, v níž mu již zanedlouho připadlo význačné místo, ba spíše jest teprve na prahu své veřejné činnosti; leták jest, pokud dnes víme, jeho nejstarším obsáhlejším projevem, a pozná- váme tak, s jakými názory vstupoval na svou životní dráhu. Poznali jsme, kam se klonily jeho sympathie a antipathie z části již z jeho kázání; z letáku můžeme si leccos dokre- sliti a potvrditi, poněvadž jest událostem bližší. Souhrnně stačí poznamenati toto: Pokud šlo ve sporech o zásadní otázky, klonil se spíše k arcibiskupovi a odsuzoval všechny přehmaty světské moci. O tom, že skutečně chápal zásadní význam a dosah sporů, dostatečně svědčí jeho zmínka o To- máši Becketovi, jejž klade Janovi z Jenštejna za vzor; viděl v nich obdobu zápasu, v němž Tomáš raději volil smrt než ústup. Avšak při tom jest zřetelně viděti, že se se stranou arcibiskupovou nestotožňoval, že viděl nedostatky a stíny a zejména že v tomto táboře neviděl záchrance opravných snah. Z jeho slov určených arcibiskupovi, zejména z těch, jimiž ho vybízí, aby zanechal úzkostlivé péče o ukojení vlastních náboženských tužeb a dbal více o blaho celku, pro- niká zřetelně praktický rys, jenž charakterisoval celé hnutí. Tato výzva, jak víme, se ozývala i s jiných stran, ježto ne- utěšené poměry volaly po rázném a vytrvalém správci die- céze, který by zastavil příval neblahých vlivů. Zastáncové oprav tenkráte snad ještě věřili v možnost nápravy. V té době nebylo reformní hnutí ještě v plném rozvoji, ač vy- dalo už význačné plody, a nebylo si ještě plně vědomo svých cílů. Tehdy ještě nevystoupila nutnost konfliktu s vedoucími kruhy tak naléhavě jako později, ač mnohé skutky — v nedávné době zejména přinucení Matěje z Ja- nova k odvolání42) — dávaly snad již tušiti, kam se bude bráti další vývoj. Tehdy se snad mohlo zdáti zasahování státní moci do vývoje církevních poměrů a do pravomoci církevních orgánů zhoubnějším, než jejich praxe. Avšak už tenkrát, jak právě ukazuje Štěpánův leták, byly káravé 42) Srovn. o tom Kybalova Matěje z Janova str. 21.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 23 veřejnosti, a jak byla rozdělena přízeň a nepřízeň k soupe- řícím stranám. Zjištění autora pak jeho cenu ještě zvyšuje. Mistr Štěpán z Kolína tehdy ještě nestojí v popředí strany, v níž mu již zanedlouho připadlo význačné místo, ba spíše jest teprve na prahu své veřejné činnosti; leták jest, pokud dnes víme, jeho nejstarším obsáhlejším projevem, a pozná- váme tak, s jakými názory vstupoval na svou životní dráhu. Poznali jsme, kam se klonily jeho sympathie a antipathie z části již z jeho kázání; z letáku můžeme si leccos dokre- sliti a potvrditi, poněvadž jest událostem bližší. Souhrnně stačí poznamenati toto: Pokud šlo ve sporech o zásadní otázky, klonil se spíše k arcibiskupovi a odsuzoval všechny přehmaty světské moci. O tom, že skutečně chápal zásadní význam a dosah sporů, dostatečně svědčí jeho zmínka o To- máši Becketovi, jejž klade Janovi z Jenštejna za vzor; viděl v nich obdobu zápasu, v němž Tomáš raději volil smrt než ústup. Avšak při tom jest zřetelně viděti, že se se stranou arcibiskupovou nestotožňoval, že viděl nedostatky a stíny a zejména že v tomto táboře neviděl záchrance opravných snah. Z jeho slov určených arcibiskupovi, zejména z těch, jimiž ho vybízí, aby zanechal úzkostlivé péče o ukojení vlastních náboženských tužeb a dbal více o blaho celku, pro- niká zřetelně praktický rys, jenž charakterisoval celé hnutí. Tato výzva, jak víme, se ozývala i s jiných stran, ježto ne- utěšené poměry volaly po rázném a vytrvalém správci die- céze, který by zastavil příval neblahých vlivů. Zastáncové oprav tenkráte snad ještě věřili v možnost nápravy. V té době nebylo reformní hnutí ještě v plném rozvoji, ač vy- dalo už význačné plody, a nebylo si ještě plně vědomo svých cílů. Tehdy ještě nevystoupila nutnost konfliktu s vedoucími kruhy tak naléhavě jako později, ač mnohé skutky — v nedávné době zejména přinucení Matěje z Ja- nova k odvolání42) — dávaly snad již tušiti, kam se bude bráti další vývoj. Tehdy se snad mohlo zdáti zasahování státní moci do vývoje církevních poměrů a do pravomoci církevních orgánů zhoubnějším, než jejich praxe. Avšak už tenkrát, jak právě ukazuje Štěpánův leták, byly káravé 42) Srovn. o tom Kybalova Matěje z Janova str. 21.
Strana 24
24 I. Otakar Odložilík: zraky reformních horlitelů obráceny na obě strany. Leták jest zajímavým dokumentem, doplňujícím naše vědomosti o tom, jakým vývojem prošlo reformní hnutí jako celek a jak se vyvíjely a pozměňovaly jeho názory o důležité otázce poměru moci světské a duchovní, státní a církevní. Vynořuje se nám též otázka, máme-li pohlížeti na le- ták jako na projev jednotlivce, či větší skupiny. Předpo- kladů pro její rozluštění jest málo. Uvažujíce o postavení, jaké již tehdy zaujímal autor v tehdejší společnosti, spíše bychom byli nakloněni rozhodnouti se pro druhou možnost. Avšak některé okolnosti mluví proti ní a spíše pro prvou. Leták, pokud víme, nevzbudil ve veřejnosti většího rozruchu. Král a jeho okolí sotva se o něm dověděli, poněvadž by jistě na jeho útoky odpověděli rázně; o tom však nemáme v pozdějších kázaních Štěpánových ani zmínky. Kdyby byl Štěpán skutečně mluvčím soustředěné skupiny mistrů, sotva by to uniklo povšimnutí; tak jest pravděpodobnější, že leták jest především projevem jeho smýšlení a že není možno přičítati jeho názory celé straně. Při tom jest ovšem zcela dobře možno souditi, že jeho druhové a přátelé se o něm dověděli. Stopy jejich souhlasu či nesouhlasu se do- sud nepodařilo zjistiti a proto nelze říci, pokud skutečně vyjadřoval i mínění strany. Leták jest dosud jediným pro- jevem, pro nějž není prozatím obdoby. Reformní strana ne- byla ještě tak jednotná v názorech jako později — ani po- tom nebylo vždy naprosté shody. — a nelze tudíž pokládati projev jednotlivce za výraz názorů celku, není-li proto od- jinud zjevných opor. Duchovní hnutí, i když směřují k jed- notnému cíli, vždy jsou nesena jednotlivci, rozličných nadání a sklonů, kteří utvářejí společný program vždy po svém a tak přispívají k společnému dílu. Ani naše reformní hnutí nebylo vyňato z tohoto obecného zákona, jak nové studie, obírající se jednotlivými osobnostmi a zjevy, stále zřetelněji dokazují. Jednou z nejvýznačnějších předností nových me- thod historického badání jest zajisté to, že učí chápati mi- nulý život v plné životnosti a že brání schematisování. Jest nutno uplatňovati ji i ve studiích vývoje reformního hnutí, ba zde spíše než kdekoliv jinde. .. . Povšimněme si však ještě na konec jedné stránky Ště-
24 I. Otakar Odložilík: zraky reformních horlitelů obráceny na obě strany. Leták jest zajímavým dokumentem, doplňujícím naše vědomosti o tom, jakým vývojem prošlo reformní hnutí jako celek a jak se vyvíjely a pozměňovaly jeho názory o důležité otázce poměru moci světské a duchovní, státní a církevní. Vynořuje se nám též otázka, máme-li pohlížeti na le- ták jako na projev jednotlivce, či větší skupiny. Předpo- kladů pro její rozluštění jest málo. Uvažujíce o postavení, jaké již tehdy zaujímal autor v tehdejší společnosti, spíše bychom byli nakloněni rozhodnouti se pro druhou možnost. Avšak některé okolnosti mluví proti ní a spíše pro prvou. Leták, pokud víme, nevzbudil ve veřejnosti většího rozruchu. Král a jeho okolí sotva se o něm dověděli, poněvadž by jistě na jeho útoky odpověděli rázně; o tom však nemáme v pozdějších kázaních Štěpánových ani zmínky. Kdyby byl Štěpán skutečně mluvčím soustředěné skupiny mistrů, sotva by to uniklo povšimnutí; tak jest pravděpodobnější, že leták jest především projevem jeho smýšlení a že není možno přičítati jeho názory celé straně. Při tom jest ovšem zcela dobře možno souditi, že jeho druhové a přátelé se o něm dověděli. Stopy jejich souhlasu či nesouhlasu se do- sud nepodařilo zjistiti a proto nelze říci, pokud skutečně vyjadřoval i mínění strany. Leták jest dosud jediným pro- jevem, pro nějž není prozatím obdoby. Reformní strana ne- byla ještě tak jednotná v názorech jako později — ani po- tom nebylo vždy naprosté shody. — a nelze tudíž pokládati projev jednotlivce za výraz názorů celku, není-li proto od- jinud zjevných opor. Duchovní hnutí, i když směřují k jed- notnému cíli, vždy jsou nesena jednotlivci, rozličných nadání a sklonů, kteří utvářejí společný program vždy po svém a tak přispívají k společnému dílu. Ani naše reformní hnutí nebylo vyňato z tohoto obecného zákona, jak nové studie, obírající se jednotlivými osobnostmi a zjevy, stále zřetelněji dokazují. Jednou z nejvýznačnějších předností nových me- thod historického badání jest zajisté to, že učí chápati mi- nulý život v plné životnosti a že brání schematisování. Jest nutno uplatňovati ji i ve studiích vývoje reformního hnutí, ba zde spíše než kdekoliv jinde. .. . Povšimněme si však ještě na konec jedné stránky Ště-
Strana 25
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. pánova letáku, abychom mohli svůj soud o něm uzavříti. Vedle obsahu zaslouží plné pozornosti i forma, jíž jest psán. S jinými letáky má společný způsob podání, které se vy- značuje živostí a pohotovostí, jaké bylo třeba, aby projev sledující chvilkové cíle byl působivý. Vyznačuje jej též opravdovost, jíž jsou podloženy jeho prudké útoky a stíž- nosti. Po stránce formální stojí vysoko, řeč jeho je bohatá výrazově a plynná. Totéž platí i o menším listě, jenž jest zejména stylisticky vybroušen a svou základní koncepcí rovněž působivý. Posuzujeme-li leták po stránce zevní, ne- můžeme přejíti jedné okolnosti. Nelze neviděti, jak přispěly k obohacení výrazu a tím i k větší účinnosti jeho vět hojné obraty biblické, ať doslovně uvedené, či volně do odstavců a souvětí vetkané. Shledali jsme jich velikou řadu a mnohé jsou tak zběžné, že jich nelze dobře zachytnouti. Po té stránce se blíží leták velikému dílu, jež právě v té době bylo do- vršováno, Regulím M. Matěje z Janova, jejichž slohu do- dává základního tónu právě velmi úzké přilnutí k biblické mluvě. S jinými obdobami se setkáme v mnohých jiných souvěkých literárních dílech a projevech. Jsou svědectvím, jak hluboce bylo reformní hnutí od prvních počátků pro- niknuto vlivy biblické četby a jak se nad ním neustále vzná- šel duch Písma. Shledávají-li se často velmi pracně pra- meny opravných myšlenek a názorů, které byly u nás hlá- sány, nemělo by se zapomínati na tento hlavní pramen, kde mohli hloubaví a pozorní čtenáři najíti mnoho poučení, po- kynů a podnětů, jež stačilo pouze rozvésti, promysliti a pro- měniti v čin... Štěpánův leták jest zachován ve dvou rukopisech uni- versitní knihovny pražské X C25 (A) a 1G11 (B); v obou případech jde o opisy, které jsou místy nezřetelné a poru- šené.43) Správnější znění má rukopis X C 25 na f. 263b—267b jenž byl majetkem M. Šimona z Rokycan, kanovníka u Všech Svatých.44) Opis pochází pravděpodobně z druhého desítiletí 43) Za některá upozornění při úpravě textu jsem zavázán prof. V. Novotnému. 44) V této hodnosti jest doložen v 1. 1413—16; srovn. Tomek III, 542 a V, 194.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. pánova letáku, abychom mohli svůj soud o něm uzavříti. Vedle obsahu zaslouží plné pozornosti i forma, jíž jest psán. S jinými letáky má společný způsob podání, které se vy- značuje živostí a pohotovostí, jaké bylo třeba, aby projev sledující chvilkové cíle byl působivý. Vyznačuje jej též opravdovost, jíž jsou podloženy jeho prudké útoky a stíž- nosti. Po stránce formální stojí vysoko, řeč jeho je bohatá výrazově a plynná. Totéž platí i o menším listě, jenž jest zejména stylisticky vybroušen a svou základní koncepcí rovněž působivý. Posuzujeme-li leták po stránce zevní, ne- můžeme přejíti jedné okolnosti. Nelze neviděti, jak přispěly k obohacení výrazu a tím i k větší účinnosti jeho vět hojné obraty biblické, ať doslovně uvedené, či volně do odstavců a souvětí vetkané. Shledali jsme jich velikou řadu a mnohé jsou tak zběžné, že jich nelze dobře zachytnouti. Po té stránce se blíží leták velikému dílu, jež právě v té době bylo do- vršováno, Regulím M. Matěje z Janova, jejichž slohu do- dává základního tónu právě velmi úzké přilnutí k biblické mluvě. S jinými obdobami se setkáme v mnohých jiných souvěkých literárních dílech a projevech. Jsou svědectvím, jak hluboce bylo reformní hnutí od prvních počátků pro- niknuto vlivy biblické četby a jak se nad ním neustále vzná- šel duch Písma. Shledávají-li se často velmi pracně pra- meny opravných myšlenek a názorů, které byly u nás hlá- sány, nemělo by se zapomínati na tento hlavní pramen, kde mohli hloubaví a pozorní čtenáři najíti mnoho poučení, po- kynů a podnětů, jež stačilo pouze rozvésti, promysliti a pro- měniti v čin... Štěpánův leták jest zachován ve dvou rukopisech uni- versitní knihovny pražské X C25 (A) a 1G11 (B); v obou případech jde o opisy, které jsou místy nezřetelné a poru- šené.43) Správnější znění má rukopis X C 25 na f. 263b—267b jenž byl majetkem M. Šimona z Rokycan, kanovníka u Všech Svatých.44) Opis pochází pravděpodobně z druhého desítiletí 43) Za některá upozornění při úpravě textu jsem zavázán prof. V. Novotnému. 44) V této hodnosti jest doložen v 1. 1413—16; srovn. Tomek III, 542 a V, 194.
Strana 26
26 I. Otakar Odložilík: XV. století. Jeho čtení jsme vzali za základ vydání a do- plnili na nejasných místech z rukopisu I G 11° (f. 85a—89a). V tomto rukopise, jenž byl v celek spojen a svázán až v no- vější době, jsou rozličné kusy, pocházející vesměs z XV. stol., některé až z jeho konce. Leták jest zapsán na složce, v níž jsou opsány i jiné věci jako na př. začátek traktátu Stani- slava ze Znojma »Alma et venerabilis«, listy vyměněné mezi Husem a rektorem vídeňské university Janem Sywortem z r. 1413; opisy tedy vznikly později, snad též ještě v první čtvrti XV. stol. Opis letáku v tomto rukopise jest plný pí- sařských chyb a na mnoha místech jest patrné, že opisovač ani textu nerozuměl... List asi Janovi z Jenštejna o farářovi u sv. Štěpána, jehož autorství můžeme s jistou pravděpo- dobnosti přičítati Štěpánovi z Kolína, jest zapsán na f. 2b rukop. kapitulní knihovny pražské I XXXI, jenž obsahuje vedle některých menších kusů formulářovou sbírku papež- ských listin.
26 I. Otakar Odložilík: XV. století. Jeho čtení jsme vzali za základ vydání a do- plnili na nejasných místech z rukopisu I G 11° (f. 85a—89a). V tomto rukopise, jenž byl v celek spojen a svázán až v no- vější době, jsou rozličné kusy, pocházející vesměs z XV. stol., některé až z jeho konce. Leták jest zapsán na složce, v níž jsou opsány i jiné věci jako na př. začátek traktátu Stani- slava ze Znojma »Alma et venerabilis«, listy vyměněné mezi Husem a rektorem vídeňské university Janem Sywortem z r. 1413; opisy tedy vznikly později, snad též ještě v první čtvrti XV. stol. Opis letáku v tomto rukopise jest plný pí- sařských chyb a na mnoha místech jest patrné, že opisovač ani textu nerozuměl... List asi Janovi z Jenštejna o farářovi u sv. Štěpána, jehož autorství můžeme s jistou pravděpo- dobnosti přičítati Štěpánovi z Kolína, jest zapsán na f. 2b rukop. kapitulní knihovny pražské I XXXI, jenž obsahuje vedle některých menších kusů formulářovou sbírku papež- ských listin.
Strana 27
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 27 Rukopis univ. knih. pražské X C 25, f. 263b]. Epistola contra emulos status clericalis.a) Universis presentem paginam inspecturis,b) lecturis et audituris N. de partibus citramarinis salutem in domino et super occasum cleri velut Rachel lacrimis effluere gemitu- que in Rama directo cordialiter ateri et conpungi.1) Si prisca tempora ad memoriam redeant et solicitudo, quame) dei filiusd) [habuit] circa sacerdotalem tribum, cuie) misteria regni dei explicuit,2) advertatur, profectof) intueri poterimuss) presentibus temporibush) coaptandoi) preterita, clerum, quem dominus sibi hereditario vendicavit titulo quemque regalibus adornavit insigniis, propter presidumk) et prelatorum desi- diam, utl) nostris, heu, gemebundism) temporibus, labefactum crudeliter ac hostiliter lacessitum. Quis, queso, nostre etatis non expers") tam atrociter tamque patenter ut nunc laycos vidit sevire°) in clerum? Quis denique vidit retroactis tem- poribus, sanctorum dumtaxat martirum persecucionis secluso tempore, tam impiam, tamquep) acerbam et exquisitam necem, qualem modernis temporibus in depressionem et subversio- nem cleri contubernium laycale aspirans sibiq) perperam et inique compegit? Adeo enim, quod absque cordis merore effari nequeo, nunc laica malicia laqueos et recia sue ma- lignitatis in cleri capturam expandit, quodp) nisi gracia dei omnipotentis populum suum peculiarem") a malignancium conventu protexerit, gens sancta a gente prophana et po- pulus acquisicionis a) a populo perdicionis in devoracionem tradereturs) bestiis et in obprobrium sempiternum.3) a) V rukopise univ. knih. pražské 1G 11e (= B) na f. 85a jest list nadepsán takto: Sequitur planctus cleri. b) in scripturis B. c) qua A. d) filii A. e) qui A. f) pro facto A. g) potuerimus A. h) dod. nad řádkem B. 1, coaptanda B. k) presidium B. 1) vynecháno B. m) gemebundum B. n) exsors B. o) oprav. ze sentire A. P) tam B. q) násl. perpera, ale škrt. B. r) quod-peculiarem vynech. v A. s) tra- detur A. 1) Srovn. Mat. II, 18. 2) Srovn. Mat. XIII, 11. 3) Srovn. I. Petr. II, 9. a) Tohoto biblického obratu užívá o kněžstvu několikrát M. Štěpán z Kolína; srovn. mou knížku o něm str. 63, pozn. 137.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 27 Rukopis univ. knih. pražské X C 25, f. 263b]. Epistola contra emulos status clericalis.a) Universis presentem paginam inspecturis,b) lecturis et audituris N. de partibus citramarinis salutem in domino et super occasum cleri velut Rachel lacrimis effluere gemitu- que in Rama directo cordialiter ateri et conpungi.1) Si prisca tempora ad memoriam redeant et solicitudo, quame) dei filiusd) [habuit] circa sacerdotalem tribum, cuie) misteria regni dei explicuit,2) advertatur, profectof) intueri poterimuss) presentibus temporibush) coaptandoi) preterita, clerum, quem dominus sibi hereditario vendicavit titulo quemque regalibus adornavit insigniis, propter presidumk) et prelatorum desi- diam, utl) nostris, heu, gemebundism) temporibus, labefactum crudeliter ac hostiliter lacessitum. Quis, queso, nostre etatis non expers") tam atrociter tamque patenter ut nunc laycos vidit sevire°) in clerum? Quis denique vidit retroactis tem- poribus, sanctorum dumtaxat martirum persecucionis secluso tempore, tam impiam, tamquep) acerbam et exquisitam necem, qualem modernis temporibus in depressionem et subversio- nem cleri contubernium laycale aspirans sibiq) perperam et inique compegit? Adeo enim, quod absque cordis merore effari nequeo, nunc laica malicia laqueos et recia sue ma- lignitatis in cleri capturam expandit, quodp) nisi gracia dei omnipotentis populum suum peculiarem") a malignancium conventu protexerit, gens sancta a gente prophana et po- pulus acquisicionis a) a populo perdicionis in devoracionem tradereturs) bestiis et in obprobrium sempiternum.3) a) V rukopise univ. knih. pražské 1G 11e (= B) na f. 85a jest list nadepsán takto: Sequitur planctus cleri. b) in scripturis B. c) qua A. d) filii A. e) qui A. f) pro facto A. g) potuerimus A. h) dod. nad řádkem B. 1, coaptanda B. k) presidium B. 1) vynecháno B. m) gemebundum B. n) exsors B. o) oprav. ze sentire A. P) tam B. q) násl. perpera, ale škrt. B. r) quod-peculiarem vynech. v A. s) tra- detur A. 1) Srovn. Mat. II, 18. 2) Srovn. Mat. XIII, 11. 3) Srovn. I. Petr. II, 9. a) Tohoto biblického obratu užívá o kněžstvu několikrát M. Štěpán z Kolína; srovn. mou knížku o něm str. 63, pozn. 137.
Strana 28
28 I. Otakar Odložilík: O infelicia et deplangenda nostra tempora, quibus meru- imus videre mala! In hiis, prochdolor, pravis temporibusa) sanctuarium dei polluiturb) et contaminanturs) sancta et cal- cibus sacrilegis sacerdotes, qui vasa dei et templum sunt spiritus sancti, passim in vicis et plateis a gehenne filiis conculcantur.“) O infelicesd) et detestabiles victores, qui tamquam lupi perfidiae) ferroque armati clerum velud ovem inermem manu sacrilega et presumpcione temeraria invadere non verentur.8) O impios Neronis ministros ac Herodis satelitesf) impudicos,7) qui cleri gloriam obfuscare et ob- nubilare volentes, in dicti cleri vituperium mendacia plurima congerunt et confingunt. Sileat hiis infelicibuss) diebush) sacerdos et digitum orii) suo apponat,) quial) si offenderit in uno, factus est omnium reus.1) Cesset et conticescat nunc tuba pastoris altissona, gregem suum a precipicio revocans, nam hodie quodam inusitato modo oves, solite manswe- tudinis abiecto vellere, in suorum pastorum exicium dentes mordaces exacuunt et more vippereo partim) perimunt parientes.") O periculosa nostra tempora! O rerum monstruosa con- fusio, quia ovium innata simplicitas luporum versa est in rabiem et in leonum furiam edorum humilitas pertransivit. In°) inmensum evigilavit impietas et iam in usum venit omnis?) abusio, quia9) non dormientibus, sed vigilantibus pastoribus in medio tritici superseminavit zyzaniam") ini- micus homo.2) Quis, obscero, hiis diebus pastoris sui honorat ministerium, quis modo filiali affectu patris sui iussis ob- a) diebus B. b) po opravě A. c) po opravě B d) násl. d škrt. B. e) per fraudem B. f) sacellites A. g) infelicis A. h) temporibus B. i) vynech. v A. k) apponit A. 1) qui A. m) partum B. n) parientis B. o) vynech. v A. p) násl. impietas, ale škrt. B. q) po opr. A. r) zyzania A. 1) Srovn. Jak. II, 10. 2) Srovn. Mat. XIII, 25. a) Viz k tomu Št. z K. str. 63, pozn. 136. 8) Srovn. Štěpánovo kázání „Induite nov. hominem“, rkp. univ. knih praž. X E 3 f 99b. Quare autem hereditatem domini ... lupi rapaces presumpcione sic temeraria invadere non verentur... 7) Srovn. v Št. z K. str. 63, pozn. 137.
28 I. Otakar Odložilík: O infelicia et deplangenda nostra tempora, quibus meru- imus videre mala! In hiis, prochdolor, pravis temporibusa) sanctuarium dei polluiturb) et contaminanturs) sancta et cal- cibus sacrilegis sacerdotes, qui vasa dei et templum sunt spiritus sancti, passim in vicis et plateis a gehenne filiis conculcantur.“) O infelicesd) et detestabiles victores, qui tamquam lupi perfidiae) ferroque armati clerum velud ovem inermem manu sacrilega et presumpcione temeraria invadere non verentur.8) O impios Neronis ministros ac Herodis satelitesf) impudicos,7) qui cleri gloriam obfuscare et ob- nubilare volentes, in dicti cleri vituperium mendacia plurima congerunt et confingunt. Sileat hiis infelicibuss) diebush) sacerdos et digitum orii) suo apponat,) quial) si offenderit in uno, factus est omnium reus.1) Cesset et conticescat nunc tuba pastoris altissona, gregem suum a precipicio revocans, nam hodie quodam inusitato modo oves, solite manswe- tudinis abiecto vellere, in suorum pastorum exicium dentes mordaces exacuunt et more vippereo partim) perimunt parientes.") O periculosa nostra tempora! O rerum monstruosa con- fusio, quia ovium innata simplicitas luporum versa est in rabiem et in leonum furiam edorum humilitas pertransivit. In°) inmensum evigilavit impietas et iam in usum venit omnis?) abusio, quia9) non dormientibus, sed vigilantibus pastoribus in medio tritici superseminavit zyzaniam") ini- micus homo.2) Quis, obscero, hiis diebus pastoris sui honorat ministerium, quis modo filiali affectu patris sui iussis ob- a) diebus B. b) po opravě A. c) po opravě B d) násl. d škrt. B. e) per fraudem B. f) sacellites A. g) infelicis A. h) temporibus B. i) vynech. v A. k) apponit A. 1) qui A. m) partum B. n) parientis B. o) vynech. v A. p) násl. impietas, ale škrt. B. q) po opr. A. r) zyzania A. 1) Srovn. Jak. II, 10. 2) Srovn. Mat. XIII, 25. a) Viz k tomu Št. z K. str. 63, pozn. 136. 8) Srovn. Štěpánovo kázání „Induite nov. hominem“, rkp. univ. knih praž. X E 3 f 99b. Quare autem hereditatem domini ... lupi rapaces presumpcione sic temeraria invadere non verentur... 7) Srovn. v Št. z K. str. 63, pozn. 137.
Strana 29
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 29 temperat? Da michi quempiam,a) qui in sui preiudicium pastoris lingwe sue habenas non laxat! Si quis nunc dili- genter [264a] advertat, plus laycos in clericos quam inb) ethnicos grassari et debachari inveniet.") Quid enim nunc aliud in theatris et compitis quam cleri infamiam resonare audimus?c) Quid tantisd) ludibriis, yroniis exponitur sicud clerus? Quorum nunc latronum aut furum tam inpunem et inultam videmus necem ceu cleri? 8) Quilibete) facinorosusf), dictante lege, prius in iudicium adducitur et de crimine convincitur, quam satellicios) tortorum deputatur, solius cleri supplicium prevenith) iudicium, ne sangwis innoxius1) de manui) contra legem agentis per clerik) ordinarium iudicem requiratur.:) O cleri veneranda religio! Quisl) te tuis hiis diebus orbavitm) graciis? Quis inmunitatibus et privilegiis spoliavit? Quis ausu sacrilego in") ministros regis altissimi cruentas manus iniciens velud, lamia furiens impegit? Quis denique sui iuris limites transiliens, porcionem hereditatis domini non est veritus in suum vendicare°) abusum? O preclara sors et porcio hereditatis domini, de qua propheta in spiritu dicebat:2) »Hereditas mea preclara est michi.« Numquid non preclara,p) quam candor lucis eterne et speculum sine macula3) sui luminis claritate irradiat? Numquid non pre- a) za quem násl. pam, ale škrt. B. b) vynech. B. c) audivismus B. d) rkpy, tantum e) rkpy quilicet. f) facinerosus B. g) satellitum B. h) invenitur A. i) de manu vyn. B. k) po opr. B. 1) Quid A. m) or b.tavit B. n) et B. o) venumdare B. p) cui dicidur a domino násl. škrt. B. Biblický obrat. 2) Žalm XV, 6. 3) Srovn. Sap. VII, 26. a) Tamtéž, str. 63, pozn 136. B) Tamtéž. v) Srovn. Št. z K. str. 63, pozn. 137. Doslovně pak se čte toto místo v kázání »Induite novum hominem« (X C3 f 99b), kde následuje jako zde přímo za slovy ... ceu cleri toto: Quilibet enim facinorosus, lege dictante, prius in iudicium adducitur et de cri- mine convincitur, quam ultimate tortorum execucioni deputetur, solius cleri, heu, prevenit iudicium, ne sanguis innoxius de manu contra legem agentis et iniqui per cleri ordinarium iudicio requiratur.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 29 temperat? Da michi quempiam,a) qui in sui preiudicium pastoris lingwe sue habenas non laxat! Si quis nunc dili- genter [264a] advertat, plus laycos in clericos quam inb) ethnicos grassari et debachari inveniet.") Quid enim nunc aliud in theatris et compitis quam cleri infamiam resonare audimus?c) Quid tantisd) ludibriis, yroniis exponitur sicud clerus? Quorum nunc latronum aut furum tam inpunem et inultam videmus necem ceu cleri? 8) Quilibete) facinorosusf), dictante lege, prius in iudicium adducitur et de crimine convincitur, quam satellicios) tortorum deputatur, solius cleri supplicium prevenith) iudicium, ne sangwis innoxius1) de manui) contra legem agentis per clerik) ordinarium iudicem requiratur.:) O cleri veneranda religio! Quisl) te tuis hiis diebus orbavitm) graciis? Quis inmunitatibus et privilegiis spoliavit? Quis ausu sacrilego in") ministros regis altissimi cruentas manus iniciens velud, lamia furiens impegit? Quis denique sui iuris limites transiliens, porcionem hereditatis domini non est veritus in suum vendicare°) abusum? O preclara sors et porcio hereditatis domini, de qua propheta in spiritu dicebat:2) »Hereditas mea preclara est michi.« Numquid non preclara,p) quam candor lucis eterne et speculum sine macula3) sui luminis claritate irradiat? Numquid non pre- a) za quem násl. pam, ale škrt. B. b) vynech. B. c) audivismus B. d) rkpy, tantum e) rkpy quilicet. f) facinerosus B. g) satellitum B. h) invenitur A. i) de manu vyn. B. k) po opr. B. 1) Quid A. m) or b.tavit B. n) et B. o) venumdare B. p) cui dicidur a domino násl. škrt. B. Biblický obrat. 2) Žalm XV, 6. 3) Srovn. Sap. VII, 26. a) Tamtéž, str. 63, pozn 136. B) Tamtéž. v) Srovn. Št. z K. str. 63, pozn. 137. Doslovně pak se čte toto místo v kázání »Induite novum hominem« (X C3 f 99b), kde následuje jako zde přímo za slovy ... ceu cleri toto: Quilibet enim facinorosus, lege dictante, prius in iudicium adducitur et de cri- mine convincitur, quam ultimate tortorum execucioni deputetur, solius cleri, heu, prevenit iudicium, ne sanguis innoxius de manu contra legem agentis et iniqui per cleri ordinarium iudicio requiratur.
Strana 30
30 I. Otakar Odložilík: clara, cui dicitur a domino:1) »Elegi vos ante mundi consti- tucionem, ut essetis sancti et inmaculati.« Et iterum:2) »Luceat lux vestra coram hominibus, ut videant opera vestra bona et glorificent patrem vestrum,a) qui in celis est.« Hec nempe de sacerdotibus dicuntur, quorum potestati virtus comparata angelica longe inferior invenitur. «) O felices sacerdotes! Vestris enim sacratis manibus omnipotens verbum, de incorrupta natum virgine, de spiritu sancto conceptum, quadam singulari prerogativa tractandum commititur.8) Vestris eciam dedicatis labiis nobis tamquam pusillis divine legis panduntur archana et profunda misterio- rum abyssus evocatur in lucem. Exb) vestri denique orise) medio sicut ex voluptatis paradyso doctrinalis quidam erumpitd) fluvius, quie) in quattuorf) gurgites divisuss) uni- versum orbem inebriat et sic nostre consciencie arentem tellurem quodam gratuito humore reficiens saciat et fomen- tat. Undes) quanto vos feliciores, tanto infeliciores dixerim cleri peremptores. Vobis enim dictum est a domino:4) »Qui vos audit, me audit, et qui vos contempnit, contempnit eum, qui vos misit.« O utinam michi, morbiden) ovicule, cui velud infructuose arbori securis ad radicem posita est,5) in hac valle miserie nostrii) pastoris non desit custodia, ut saltem in retribucione iustorum a sompni excitatus torpore audire merear:s) »Surge, qui dormis, et exurge a mortuis et illu- minabit te deus!« Et tunc in mentis excessu cum propheta a) vynech. A. b) et A. c) násl. mendacio škrt. B. d) erupit A. e) et B. f) partes násl. A. g) verum A. h) morle A. 1) mei B. 1) Ef. I, 4 (volně). 2) Mat. V, 16. 3) Srovn. I. Moj. II, 10. 4) Luk. X, 16 (volně). 5) Srovn. Mat. III, 10. 6) Ef. V, 14. a) Srovn. Št. z K. str. 55, pozn. 95. 8) Srovn. k tomu z kázání Štěpánova »Caute ambuletis« tuto větu: Magnum itaque est hoc sacramentum, vestris quod in manibus pertractatur... (rkp. univ. knih. praž. X C3 f. 71.) V kázání »In- duite novum hominem« (rkp. X C3 f.98b) zní věta doslovně takto: O carissimi, vestris enim in manibus omnipotens verbum de in- corrupta natum virgine quadam singulari prerogativa tractandum comittitur.
30 I. Otakar Odložilík: clara, cui dicitur a domino:1) »Elegi vos ante mundi consti- tucionem, ut essetis sancti et inmaculati.« Et iterum:2) »Luceat lux vestra coram hominibus, ut videant opera vestra bona et glorificent patrem vestrum,a) qui in celis est.« Hec nempe de sacerdotibus dicuntur, quorum potestati virtus comparata angelica longe inferior invenitur. «) O felices sacerdotes! Vestris enim sacratis manibus omnipotens verbum, de incorrupta natum virgine, de spiritu sancto conceptum, quadam singulari prerogativa tractandum commititur.8) Vestris eciam dedicatis labiis nobis tamquam pusillis divine legis panduntur archana et profunda misterio- rum abyssus evocatur in lucem. Exb) vestri denique orise) medio sicut ex voluptatis paradyso doctrinalis quidam erumpitd) fluvius, quie) in quattuorf) gurgites divisuss) uni- versum orbem inebriat et sic nostre consciencie arentem tellurem quodam gratuito humore reficiens saciat et fomen- tat. Undes) quanto vos feliciores, tanto infeliciores dixerim cleri peremptores. Vobis enim dictum est a domino:4) »Qui vos audit, me audit, et qui vos contempnit, contempnit eum, qui vos misit.« O utinam michi, morbiden) ovicule, cui velud infructuose arbori securis ad radicem posita est,5) in hac valle miserie nostrii) pastoris non desit custodia, ut saltem in retribucione iustorum a sompni excitatus torpore audire merear:s) »Surge, qui dormis, et exurge a mortuis et illu- minabit te deus!« Et tunc in mentis excessu cum propheta a) vynech. A. b) et A. c) násl. mendacio škrt. B. d) erupit A. e) et B. f) partes násl. A. g) verum A. h) morle A. 1) mei B. 1) Ef. I, 4 (volně). 2) Mat. V, 16. 3) Srovn. I. Moj. II, 10. 4) Luk. X, 16 (volně). 5) Srovn. Mat. III, 10. 6) Ef. V, 14. a) Srovn. Št. z K. str. 55, pozn. 95. 8) Srovn. k tomu z kázání Štěpánova »Caute ambuletis« tuto větu: Magnum itaque est hoc sacramentum, vestris quod in manibus pertractatur... (rkp. univ. knih. praž. X C3 f. 71.) V kázání »In- duite novum hominem« (rkp. X C3 f.98b) zní věta doslovně takto: O carissimi, vestris enim in manibus omnipotens verbum de in- corrupta natum virgine quadam singulari prerogativa tractandum comittitur.
Strana 31
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 31 dicerem:1) »Illustra, domine, faciem tuam super servum tuum, salvum me fac in misericordia tua.« Scirem libenter, quis isto tempore laycos in cleri perniciem exagitat, quis ipsos in oppugnacionem christiane fidei inflammat. Sed incunctanter dici potesta) hec inco- moda non aliorsum clero [264b] irrepereb) quam ab hiis, qui clericum°) dei ostentuid) habentes, virus sue infidelitatis propter ewangelice doctrine veritatem diffundere non pos- sunt et sic, quia palam Christi ewangelium inpungnare metuunt, Antichristo preparare semitame) volentes, ewange- lice veritatis1) cultores opprimere moliuntur. Propter quods) hanc tibi generalemh) constituo regulam: Omnem, quem clero noveris infestum, de heresi suspectum habeas et ad- versarium ewangelice discipline. Responde igitur michi, scelestissimei) cleri invasor, numquid non vetuit dominus cleri lesionem, cum per pro- phetam dixit:2) »Nolite tangere christos meos et in prophetis meis nolite malignari.« Cur non attendis, cleri k) percussork), sacerdotibus potestatem datam a domino dimittendi et reti- nendi peccata.3) Prospice et vide, quia ipsis eciam secundum apostolum datur potestas tradendi corpus sathane in interi- tum, ut spiritus salvus fiat.4) Ipsis eciam sacerdotibus a domino in persona Jeremie dicitur:5) »Ecce constitui te super gentes et regna, ut evellas) etm) dissipes, edifices et plantes.«a) Dic, queso, si potes, cui umquam tante celebri- tatis insignia ut sacerdotibus divinum concessit oraculum, cuius potestatem in tam sublimeni") extulit arcem, ut sacer- dotum! Unde Petrus apostolus sacerdotum gradum magni- a) vynech. B. b) irrupere B. c) cultum B. d) ostentatui B. e) viam B. f) násl. ca, ale škrt. B. g) vynech. A. h) gramaticalem B.; násl. regulam, ale škrt. B. i) scelerissime A. k) vynech. B. 1) evelles B. m) násl. edifices, ale škrt. B. n) násl. con, ale škrt, B. 1) Žalm XXX, 17. 2) Žalm CIV, 15. 3) Srovn. Jan XX, 23. 4) Srovn. I. Kor. V. 5. 5) Jer. I, 10 (volně). a) Tento výrok čte se i v kázání M Štěpána z Kolína »Caute ambuletis« v rkp. X C 3 f. 72b.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 31 dicerem:1) »Illustra, domine, faciem tuam super servum tuum, salvum me fac in misericordia tua.« Scirem libenter, quis isto tempore laycos in cleri perniciem exagitat, quis ipsos in oppugnacionem christiane fidei inflammat. Sed incunctanter dici potesta) hec inco- moda non aliorsum clero [264b] irrepereb) quam ab hiis, qui clericum°) dei ostentuid) habentes, virus sue infidelitatis propter ewangelice doctrine veritatem diffundere non pos- sunt et sic, quia palam Christi ewangelium inpungnare metuunt, Antichristo preparare semitame) volentes, ewange- lice veritatis1) cultores opprimere moliuntur. Propter quods) hanc tibi generalemh) constituo regulam: Omnem, quem clero noveris infestum, de heresi suspectum habeas et ad- versarium ewangelice discipline. Responde igitur michi, scelestissimei) cleri invasor, numquid non vetuit dominus cleri lesionem, cum per pro- phetam dixit:2) »Nolite tangere christos meos et in prophetis meis nolite malignari.« Cur non attendis, cleri k) percussork), sacerdotibus potestatem datam a domino dimittendi et reti- nendi peccata.3) Prospice et vide, quia ipsis eciam secundum apostolum datur potestas tradendi corpus sathane in interi- tum, ut spiritus salvus fiat.4) Ipsis eciam sacerdotibus a domino in persona Jeremie dicitur:5) »Ecce constitui te super gentes et regna, ut evellas) etm) dissipes, edifices et plantes.«a) Dic, queso, si potes, cui umquam tante celebri- tatis insignia ut sacerdotibus divinum concessit oraculum, cuius potestatem in tam sublimeni") extulit arcem, ut sacer- dotum! Unde Petrus apostolus sacerdotum gradum magni- a) vynech. B. b) irrupere B. c) cultum B. d) ostentatui B. e) viam B. f) násl. ca, ale škrt. B. g) vynech. A. h) gramaticalem B.; násl. regulam, ale škrt. B. i) scelerissime A. k) vynech. B. 1) evelles B. m) násl. edifices, ale škrt. B. n) násl. con, ale škrt, B. 1) Žalm XXX, 17. 2) Žalm CIV, 15. 3) Srovn. Jan XX, 23. 4) Srovn. I. Kor. V. 5. 5) Jer. I, 10 (volně). a) Tento výrok čte se i v kázání M Štěpána z Kolína »Caute ambuletis« v rkp. X C 3 f. 72b.
Strana 32
32 I. Otakar Odložilík: ficis efferens laudibus dicebat:1) Vos estis genus electum, regale sacerdocium [gens sancta populus acquisicionis, ut virtutes annuncietis eius], qui de tenebris vos vocaverita) in admirabile lumen suum.“a) Et Veritas, que mentiri non potest, sacerdotes in persona apostolorum extollens dicebat:b) 2) »Vos estis lux mundi.« Et iterum:3) »Non potest civitas abscondi supra montem sublimata.« O quanta dignitas vestra, venerandie) sacerdotes! Quis, nisi orthodoxe fidei inpungnator, ambigit vos sponsi et sponse, id est Christid) et anime fidelis, existere paranim- phos, custodes incontaminate virginis, in tantis nupciis esse ministros, ministeriorum celestium dispensatores, christiane plebis essee) rectores. Ipsa enim Christi plebicula, incorrupte fidei anulo subarrata, uni viro, Christo, nupciarum federe copulata, virgo est sine ruga,*) quamf) custodire ac dispo- nere suscepistis 8) Et preter hec ad illam consecracionis sublimem et angelis venerandam potestatem venio. Que quan- tum vestram, o felices presbiteri, dignitatem insigniat, quan- tumves) aliorum statuum gradus antecedat,h) eloqui non valeo, cum nedum homines, verum eciami) angeli in tanti misterii effectuk) obstupescant. Nam dum in ore vestrol) intencione conficiendi sacratissimi illius misterii verba pro- a) vocavit A. b) dicit B. c) násl. prelati, ale škrt. B. d) násl. slovo škrt. B. e) násl. 1 škrt. B. f) násl. di, ale škrt. B. g) illorum násl. škrt. A.; statutum násl. B. h) antecedit B. i) et A. k) affec- tum B. 1) viro(!) A. 1) I. Petr. II, 9. 2) Mat. V, 14. 3) Tamtéž. 4) Srovn. Ef. V. 27. a) Rovněž tohoto biblického výroku užívá o kněžích M. Ště- pán z Kolína; viz káz. Ind. nov. hom. v rkpe XC f. 98b. 3) Uvádím ještě jedno místo, které se opět doslovně čte v ká- zání Ind. nov. hom. (XC3 f. 98b: Vos inquam, qui estis, ut nemo Christi fidelis ambigit, sponsi et sponse, id est Christi et anime fidelis, paranymphi, id est custodes incontaminate virginis, vos, qui in tantis nupciis ministri estis et misteriorum celestium dispen- satores, Christí fidelium, christiane plebis rectores, induite novum hominem. Ipsa enim Christi plebicula incorrupte fidei anulo sub- arrata, uni viro Christo, nupciarum federe copulata, virgo est sine ruga, quam custodire ac disponere suscepistis.
32 I. Otakar Odložilík: ficis efferens laudibus dicebat:1) Vos estis genus electum, regale sacerdocium [gens sancta populus acquisicionis, ut virtutes annuncietis eius], qui de tenebris vos vocaverita) in admirabile lumen suum.“a) Et Veritas, que mentiri non potest, sacerdotes in persona apostolorum extollens dicebat:b) 2) »Vos estis lux mundi.« Et iterum:3) »Non potest civitas abscondi supra montem sublimata.« O quanta dignitas vestra, venerandie) sacerdotes! Quis, nisi orthodoxe fidei inpungnator, ambigit vos sponsi et sponse, id est Christid) et anime fidelis, existere paranim- phos, custodes incontaminate virginis, in tantis nupciis esse ministros, ministeriorum celestium dispensatores, christiane plebis essee) rectores. Ipsa enim Christi plebicula, incorrupte fidei anulo subarrata, uni viro, Christo, nupciarum federe copulata, virgo est sine ruga,*) quamf) custodire ac dispo- nere suscepistis 8) Et preter hec ad illam consecracionis sublimem et angelis venerandam potestatem venio. Que quan- tum vestram, o felices presbiteri, dignitatem insigniat, quan- tumves) aliorum statuum gradus antecedat,h) eloqui non valeo, cum nedum homines, verum eciami) angeli in tanti misterii effectuk) obstupescant. Nam dum in ore vestrol) intencione conficiendi sacratissimi illius misterii verba pro- a) vocavit A. b) dicit B. c) násl. prelati, ale škrt. B. d) násl. slovo škrt. B. e) násl. 1 škrt. B. f) násl. di, ale škrt. B. g) illorum násl. škrt. A.; statutum násl. B. h) antecedit B. i) et A. k) affec- tum B. 1) viro(!) A. 1) I. Petr. II, 9. 2) Mat. V, 14. 3) Tamtéž. 4) Srovn. Ef. V. 27. a) Rovněž tohoto biblického výroku užívá o kněžích M. Ště- pán z Kolína; viz káz. Ind. nov. hom. v rkpe XC f. 98b. 3) Uvádím ještě jedno místo, které se opět doslovně čte v ká- zání Ind. nov. hom. (XC3 f. 98b: Vos inquam, qui estis, ut nemo Christi fidelis ambigit, sponsi et sponse, id est Christi et anime fidelis, paranymphi, id est custodes incontaminate virginis, vos, qui in tantis nupciis ministri estis et misteriorum celestium dispen- satores, Christí fidelium, christiane plebis rectores, induite novum hominem. Ipsa enim Christi plebicula incorrupte fidei anulo sub- arrata, uni viro Christo, nupciarum federe copulata, virgo est sine ruga, quam custodire ac disponere suscepistis.
Strana 33
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 33 feruntur, manente visibili specie panis et vini illibata, sub- stancia in verum corpus et sanguinem Ihesu Christi trans- substanciatur.«) Quid igitur tu, o scelerate sacerdotum invasor, insa- niendo irruis in sacerdotem velud lupus in agnum, in columbam accipiter, in doctorem divine legis eiusdem legis prevaricator, impius et crudelis ina) mansuetum, et quod deterius est, perfidie sectatorb) in creatoris omnium tracta- torem! Quid tu, innocencie hostis, predo iusticie, origo scandali, patrone sceleris, cuius semper iniquitas et dolus ex adipe prodit,1) in cleri iactura fraudes congeris et con- fingis!“) O inexpiabile sacrilegium, o infandumd) facinus, o flendum ete) deflendum scelus et inauditum flagicium! Vinea domini Sabaoth cultoris [265a] carens solacio palmites suos, quos sursum ducere debuit, deorsum1) conquexit, ubi- que supprimitur, ubique conculcatur, non est, qui capiat vulpeculas ipsam demolientes.2) Unde nunc gloriosi culto- res possunt dicere:3) »Posuerunt me custodem in vineis;") vineam meam non custodivi.« Sed numquid dominus vineam suam incultam dimittet?h) Certe non! Audi ipsum in parabolis dicentem:4) »malos cul- tores male perdet et vineam suam locabit aliis agricolis;« et tunci) vinea domini erit tamquam lignum, quod planta- tum est secusk) decursus aquarum, quod fructum suum dabit in tempore suo.5) Tunc enim ecclesie vigebit libertas, tunc ipsa nephandorum non timebit incursus, tune incipiet cleri gloria in ecclesia dei sursum surgescere, quando dominus flagello sue iustissime vindicte numularios ac negociatoresl) ab ecclesia relegabit.m) 6) a) vynech. B. b) et násl. v B. c) configeris B. d) nephandum A. e) seculis inauditum ... tak A. f) seorsum A.; násl. conp, ale škrt. B. g) veneis B. h) dimittit B. i) násl. ver, ale škrt. B. k) s násl. škrt. A. 1) násl. ecclesia škrt. B. m) religabit A. 1) Srovn. Žalm LXYII, 7. 2) Srovn. Pís. Šal. II, 15. 3) Viz tamtéž I, 5. 1) Mat. XXI, 41. 5) Srovn. Žalm I, 3. 6) Srovn. Jan II, 15. «) Obsahem obdobné místo se čte v kázání M. Štěpána Caute ambuletis rkp. X C3 f. 71b.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 33 feruntur, manente visibili specie panis et vini illibata, sub- stancia in verum corpus et sanguinem Ihesu Christi trans- substanciatur.«) Quid igitur tu, o scelerate sacerdotum invasor, insa- niendo irruis in sacerdotem velud lupus in agnum, in columbam accipiter, in doctorem divine legis eiusdem legis prevaricator, impius et crudelis ina) mansuetum, et quod deterius est, perfidie sectatorb) in creatoris omnium tracta- torem! Quid tu, innocencie hostis, predo iusticie, origo scandali, patrone sceleris, cuius semper iniquitas et dolus ex adipe prodit,1) in cleri iactura fraudes congeris et con- fingis!“) O inexpiabile sacrilegium, o infandumd) facinus, o flendum ete) deflendum scelus et inauditum flagicium! Vinea domini Sabaoth cultoris [265a] carens solacio palmites suos, quos sursum ducere debuit, deorsum1) conquexit, ubi- que supprimitur, ubique conculcatur, non est, qui capiat vulpeculas ipsam demolientes.2) Unde nunc gloriosi culto- res possunt dicere:3) »Posuerunt me custodem in vineis;") vineam meam non custodivi.« Sed numquid dominus vineam suam incultam dimittet?h) Certe non! Audi ipsum in parabolis dicentem:4) »malos cul- tores male perdet et vineam suam locabit aliis agricolis;« et tunci) vinea domini erit tamquam lignum, quod planta- tum est secusk) decursus aquarum, quod fructum suum dabit in tempore suo.5) Tunc enim ecclesie vigebit libertas, tunc ipsa nephandorum non timebit incursus, tune incipiet cleri gloria in ecclesia dei sursum surgescere, quando dominus flagello sue iustissime vindicte numularios ac negociatoresl) ab ecclesia relegabit.m) 6) a) vynech. B. b) et násl. v B. c) configeris B. d) nephandum A. e) seculis inauditum ... tak A. f) seorsum A.; násl. conp, ale škrt. B. g) veneis B. h) dimittit B. i) násl. ver, ale škrt. B. k) s násl. škrt. A. 1) násl. ecclesia škrt. B. m) religabit A. 1) Srovn. Žalm LXYII, 7. 2) Srovn. Pís. Šal. II, 15. 3) Viz tamtéž I, 5. 1) Mat. XXI, 41. 5) Srovn. Žalm I, 3. 6) Srovn. Jan II, 15. «) Obsahem obdobné místo se čte v kázání M. Štěpána Caute ambuletis rkp. X C3 f. 71b.
Strana 34
34 I. Otakar Odložilík: Quam, queso, excusacionem presides nostri pretendere possunt, qui cum ecclesiam dei velud sponsam virtutum ornatam, in ovilibus tenendama) etb) regendam et ab insul- tibus hostium protegendam susceperunt, non eam defendunt, sed offendunt, non eam ut caram sponsam graciis venuscant, sed iniuriis lacerant et infestant, non presunt, ut prosint, sed obsint. Quid tu de talibus censes pastoribus? Quid eciam de talibus arbitraris pastoribus, qui supra ecclesiam sunt positi, non eam operiendo ad defensionem, sed presi- dendo ad depressionem. Hii sunt nostri presides, qui supra ecclesiam sunt potestatis officio, intra eam nominis consor- cio, contra eam abnegacione“) virtutis, extra eam errore symoniace pravitatis. Hii sunt, qui de Christi ignominia gloriosi, de inopia divites, honorati de opprobrio, de servitute nobiles, venerabiles de contemptu, de angustia delicati, se- ricatid) de cilicio, de patrimonio Ihesu Christi fastui ete) va- nitati serviunt, ludis pocius frequentandis quam sacramentis venerandis insistunt, locum sanctum, locum oracionis vertunt in forum negociacionis! Ve taliter habitantibus in terra,f) ve vobiss) animales presides, quia cum legis divine vobis desit pericia, facti estis canes muti non valentes latrare.1) Cur, queso, nonb) erubescit prelatus docentis assumere officium et in doctrina populi esse mutum,i) cur ambit multis preesse, cum nullis aut paucis queat prodesse? Verbum Jeremie lacrimantis est:2) »Grex perditus factus est populus meus,*) pastores eorum seduxerunt eos.« a) Lupos a gregibus arcere debuerant, sed ipsi lupi sunt in suos nec de sua suorumvel) salute curantes se cum gregibus suis in foveam mortis eterne precipitant.m) a) tuendam B. b) vynech. B. c) veritatis násl. škrt. B. d) se- riati A. e) vynech. B. f) terris B. g) habitan násl., ale škrt. B. h) nam A. i) mutus A. k) est A. 1) suorumque B. m) precipitans B 1) Srvn. Iz. LVI, 10. 2) Jerem. L, 6, a) Srvn. k tomu obdobné místo z kázání »Caute amb.« (rkp. X C 3 f. 73b): ... Erubesce Sydon, ait mare, hoc est doleat prelatus preesse populo et non prodesse, docentis assumpsisse officium et in doctrina populi mutum esse. Ob quod utique grex perditus factus est populus meus, pastores seduxerunt eos.
34 I. Otakar Odložilík: Quam, queso, excusacionem presides nostri pretendere possunt, qui cum ecclesiam dei velud sponsam virtutum ornatam, in ovilibus tenendama) etb) regendam et ab insul- tibus hostium protegendam susceperunt, non eam defendunt, sed offendunt, non eam ut caram sponsam graciis venuscant, sed iniuriis lacerant et infestant, non presunt, ut prosint, sed obsint. Quid tu de talibus censes pastoribus? Quid eciam de talibus arbitraris pastoribus, qui supra ecclesiam sunt positi, non eam operiendo ad defensionem, sed presi- dendo ad depressionem. Hii sunt nostri presides, qui supra ecclesiam sunt potestatis officio, intra eam nominis consor- cio, contra eam abnegacione“) virtutis, extra eam errore symoniace pravitatis. Hii sunt, qui de Christi ignominia gloriosi, de inopia divites, honorati de opprobrio, de servitute nobiles, venerabiles de contemptu, de angustia delicati, se- ricatid) de cilicio, de patrimonio Ihesu Christi fastui ete) va- nitati serviunt, ludis pocius frequentandis quam sacramentis venerandis insistunt, locum sanctum, locum oracionis vertunt in forum negociacionis! Ve taliter habitantibus in terra,f) ve vobiss) animales presides, quia cum legis divine vobis desit pericia, facti estis canes muti non valentes latrare.1) Cur, queso, nonb) erubescit prelatus docentis assumere officium et in doctrina populi esse mutum,i) cur ambit multis preesse, cum nullis aut paucis queat prodesse? Verbum Jeremie lacrimantis est:2) »Grex perditus factus est populus meus,*) pastores eorum seduxerunt eos.« a) Lupos a gregibus arcere debuerant, sed ipsi lupi sunt in suos nec de sua suorumvel) salute curantes se cum gregibus suis in foveam mortis eterne precipitant.m) a) tuendam B. b) vynech. B. c) veritatis násl. škrt. B. d) se- riati A. e) vynech. B. f) terris B. g) habitan násl., ale škrt. B. h) nam A. i) mutus A. k) est A. 1) suorumque B. m) precipitans B 1) Srvn. Iz. LVI, 10. 2) Jerem. L, 6, a) Srvn. k tomu obdobné místo z kázání »Caute amb.« (rkp. X C 3 f. 73b): ... Erubesce Sydon, ait mare, hoc est doleat prelatus preesse populo et non prodesse, docentis assumpsisse officium et in doctrina populi mutum esse. Ob quod utique grex perditus factus est populus meus, pastores seduxerunt eos.
Strana 35
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 35 Et unde hec irrepsit pestis? Unde invaluit hec execranda presumpcio, ut indigni dignitates ambiant et quanto minus meruerunt ad honores ascendere, tanto magis ecclesiasticos honores amplectuntur? Aries et thaurus, teste Jeronimo, corpore et animositate prestancior alios sui gregis antecedit, homo vero, bestiis omnibus bestialior, tanto indiscrecius me- lioribus anteferrea) se presumit, quanto minus de virtutum et scienciarum titulis confidit. Hodie prochpudor in ecclesia [265b] deib) spretis scientibus assumuntur inertes et fortibus contemptis militibus tyrones acceptanture) inbelles.d) Olim in fundamento ecclesiarum quadrie) et solidi lapides pone- bantur, nune vero in ipsarum basibus lutum et maceries nec non pharonis lateres iaciuntur. Numquid primitivam ecclesiam super arundinem vento agitatam1) fidelis archi- tectus') Paulus fundavit! Audi eumg dicentem:2) »Funda- mentum aliud nemo potest ponere preter id, quod positum est, quod est Christus Ihesus.« Ecce solidum ecclesie funda- mentum. Numquid eciam non super solidamh) petram Christus suam fundabat ecclesiam, cum dixit Petro:3) »Tu es Petrus et super hanc petram edificabo ecclesiam meam?» Quomodo ergo tu, o bone preses, qui edificas Syon in sagwinibus,“) in fabrica tibi credite et conmisse ecclesie pro fundamento lignum, fenum et stipulam iacere non ve- reris!5) Cur non pocius in belli acies talesi) primipilos con- stituis, qui ad confutandum pravitatem hereticam noscuntur efficaces! Numquid neccessitatis innuente articulo pro fidei christiane defensione hereticorum calide argucie obicies in- fantem, cuik) lacte opus et non solido cibo.3) Numquid illum super candelabrum ecclesie constitues, ut luceat omnibus, qui in domo dei sunt, qui nedum fumat sub modio,7) verum a) anteferri prefuit(!) A. b) ei A. c) assumuntur B. d) inbiles A. e) vynech. B. f) architector B. g) ipsum B. h) firmam B. i) násl. in- belles, ale škrt. B. k) tyri B. 1) biblický obrat; srvn. Mat. X, 7. 2) I. Kor. III, 11. 3) Mat. XVI, 18. 4) Srvn. Micheáš III, 10. 5) Srvn. I. Kor. III, 12. 6) Srvn. Žid. V, 12. 7) Srvn. Mat. V. 15.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 35 Et unde hec irrepsit pestis? Unde invaluit hec execranda presumpcio, ut indigni dignitates ambiant et quanto minus meruerunt ad honores ascendere, tanto magis ecclesiasticos honores amplectuntur? Aries et thaurus, teste Jeronimo, corpore et animositate prestancior alios sui gregis antecedit, homo vero, bestiis omnibus bestialior, tanto indiscrecius me- lioribus anteferrea) se presumit, quanto minus de virtutum et scienciarum titulis confidit. Hodie prochpudor in ecclesia [265b] deib) spretis scientibus assumuntur inertes et fortibus contemptis militibus tyrones acceptanture) inbelles.d) Olim in fundamento ecclesiarum quadrie) et solidi lapides pone- bantur, nune vero in ipsarum basibus lutum et maceries nec non pharonis lateres iaciuntur. Numquid primitivam ecclesiam super arundinem vento agitatam1) fidelis archi- tectus') Paulus fundavit! Audi eumg dicentem:2) »Funda- mentum aliud nemo potest ponere preter id, quod positum est, quod est Christus Ihesus.« Ecce solidum ecclesie funda- mentum. Numquid eciam non super solidamh) petram Christus suam fundabat ecclesiam, cum dixit Petro:3) »Tu es Petrus et super hanc petram edificabo ecclesiam meam?» Quomodo ergo tu, o bone preses, qui edificas Syon in sagwinibus,“) in fabrica tibi credite et conmisse ecclesie pro fundamento lignum, fenum et stipulam iacere non ve- reris!5) Cur non pocius in belli acies talesi) primipilos con- stituis, qui ad confutandum pravitatem hereticam noscuntur efficaces! Numquid neccessitatis innuente articulo pro fidei christiane defensione hereticorum calide argucie obicies in- fantem, cuik) lacte opus et non solido cibo.3) Numquid illum super candelabrum ecclesie constitues, ut luceat omnibus, qui in domo dei sunt, qui nedum fumat sub modio,7) verum a) anteferri prefuit(!) A. b) ei A. c) assumuntur B. d) inbiles A. e) vynech. B. f) architector B. g) ipsum B. h) firmam B. i) násl. in- belles, ale škrt. B. k) tyri B. 1) biblický obrat; srvn. Mat. X, 7. 2) I. Kor. III, 11. 3) Mat. XVI, 18. 4) Srvn. Micheáš III, 10. 5) Srvn. I. Kor. III, 12. 6) Srvn. Žid. V, 12. 7) Srvn. Mat. V. 15.
Strana 36
36 I. Otakar Odložilík. iam quadriduanusa) fetet1) illectusb) pestiferis illecebris? Num- quid eciam illume) ceteris in ecclesia tua preferis, quem superbia reddit tumidum, turbidumd) ira, invidia lividum, cecum cupiditas, inquietum ambicio, ostentacio vanum, por- cum ingluvies, libidinis spurcicia canem, peccandi audacia inpudentem? Sed non sic, patres mei, non sic! Agnoscite vos dispen- satores ecclesie, non dominos; dispensacio vobis credita est.2) Verum queritur inter dispensatores, si fidelis quis inveniatur. Propter quod, si fidelis dispensator fuisti, audies tibi dici a domino:3) »Euge serve bone et fidelis, quia supere) pauca fuisti fidelis, supra multa te constituam, intra in gloriamf) domini tui.« Si vero infidelis dispensator, dicetur tibi: 1) »Redde racionem villicacionis tue, iam enim non poteris villicare. quia minam, quam accepisti a domino, non dedisti ad men- sam, pauperibus scilicet bona ecclesie subtrahendo; dicetur ministris, ut proiciant te in tenebras exteriores et non exibis inde, donec persolvas novissimums) quadrantem.5) Sed attende, queso, quam fidelitatem nonnulli prelati sue sponse exhibent ecclesie, quantoque zelo ipsius profectum inhereanth) et insistant. Veniet enim pauper et degener, prelati alicuius subiectus, eidem prelato conmisse sibi ecclesie volens exponere incomoda, numquid statim patefacta hostia suol) videbit ingressui, numquid illico ad sui prelatik) presencian introibit? Sed, heu, nonnumquam eciam valentibus et) lit- teratis viris ad ianuam prelati pulsantibus a prelatorum portariis inpudice dicitur: ,manda, remanda, expecta reexpecta modicum ibim), modicum ibi.' Nunc enim faciliorem ingres- sum habebis") ad imperatoris solium,9) quam ad prelati audito- rium, facilius responsa reportabis a terre principibus. quam ab ecclesiep) presidibus. a) quadridruanus B. b) násl. 3 písm. škrt. B. c) vynech. B. d) tur- bidam A; tornidum B. e) tak bible; rkpy in. f) gaudium B. g) po opra- vě na ras. B. h) et hereditant B. i) sua B, k) násl. slovo škrt. B. 1) oprav. z in A. m) modicum ibi vynech. A. n) habebit A. °) solum A. p) násl. principibus, ale škrt. B. 1) Srvn. Jan XI, 29. 2) Srvn. I. Kor. IX, 17. 3) Mat. XXV, 21. 1) Srvn. Luk. XVI, 2 a XIX, 23. 5) Srvn. Mat. XXV, 30 a V,26.
36 I. Otakar Odložilík. iam quadriduanusa) fetet1) illectusb) pestiferis illecebris? Num- quid eciam illume) ceteris in ecclesia tua preferis, quem superbia reddit tumidum, turbidumd) ira, invidia lividum, cecum cupiditas, inquietum ambicio, ostentacio vanum, por- cum ingluvies, libidinis spurcicia canem, peccandi audacia inpudentem? Sed non sic, patres mei, non sic! Agnoscite vos dispen- satores ecclesie, non dominos; dispensacio vobis credita est.2) Verum queritur inter dispensatores, si fidelis quis inveniatur. Propter quod, si fidelis dispensator fuisti, audies tibi dici a domino:3) »Euge serve bone et fidelis, quia supere) pauca fuisti fidelis, supra multa te constituam, intra in gloriamf) domini tui.« Si vero infidelis dispensator, dicetur tibi: 1) »Redde racionem villicacionis tue, iam enim non poteris villicare. quia minam, quam accepisti a domino, non dedisti ad men- sam, pauperibus scilicet bona ecclesie subtrahendo; dicetur ministris, ut proiciant te in tenebras exteriores et non exibis inde, donec persolvas novissimums) quadrantem.5) Sed attende, queso, quam fidelitatem nonnulli prelati sue sponse exhibent ecclesie, quantoque zelo ipsius profectum inhereanth) et insistant. Veniet enim pauper et degener, prelati alicuius subiectus, eidem prelato conmisse sibi ecclesie volens exponere incomoda, numquid statim patefacta hostia suol) videbit ingressui, numquid illico ad sui prelatik) presencian introibit? Sed, heu, nonnumquam eciam valentibus et) lit- teratis viris ad ianuam prelati pulsantibus a prelatorum portariis inpudice dicitur: ,manda, remanda, expecta reexpecta modicum ibim), modicum ibi.' Nunc enim faciliorem ingres- sum habebis") ad imperatoris solium,9) quam ad prelati audito- rium, facilius responsa reportabis a terre principibus. quam ab ecclesiep) presidibus. a) quadridruanus B. b) násl. 3 písm. škrt. B. c) vynech. B. d) tur- bidam A; tornidum B. e) tak bible; rkpy in. f) gaudium B. g) po opra- vě na ras. B. h) et hereditant B. i) sua B, k) násl. slovo škrt. B. 1) oprav. z in A. m) modicum ibi vynech. A. n) habebit A. °) solum A. p) násl. principibus, ale škrt. B. 1) Srvn. Jan XI, 29. 2) Srvn. I. Kor. IX, 17. 3) Mat. XXV, 21. 1) Srvn. Luk. XVI, 2 a XIX, 23. 5) Srvn. Mat. XXV, 30 a V,26.
Strana 37
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 37 O terreni honoris inexplebilis fames! Undea) queso, tibi, o domine, ut tuum auditorium in tam sublimemb) erigas fastum, ut ipsum regnis et sedibus preferas et ut ipsum Christi di- versorio ac tugurioc) [266a] anteponas.1) Reges cum muneribus Christi intrantes tugurium non ipsum forcium satellitum arma- tura cinctum inveniunt, sed stipatum legionibus angelorum.2) Non ad hostium Christi verba contumeliam sapiencia audiunt, sed gloriamd) in excelsis deo canencia et in terra pacem annuncciancia hominibus bone voluntatis.3) Non invenerunt ipsum in lecto iacentem eburneo, sed in presepio reclinatum. Unde et pastoribus gregise) sui excubias tenentibus per an- gelum dictum est:4) »Hoc erit vobis signum: invenietis in- fantem pannis involutum et repositum in presepio.« Vobis ergo pastoribus, qui debetis tenere excubias super gregem vobis a domino commissum, hecf) forma dominum querendi prescribitur,g) “) ut ipsum non in altis palaciis, sed in diversorio eth) tugurio inquiratis. Numquidi) dominus nonk) dixit:5) »Qui michi ministrat, me sequatur, et ubi ego sum, illicl) et minister meus erit.« Si igitur tu, venerande preses, te Christi ministrum vocitas et cum ipso regnare in dextera patris desideras, cur illud tugurium omnium regum palaciis prepo- nendum aspernaris? Formam tibi humilitatis prescribit,m) cum in humili tugurio rex regum et dominus dominancium") in- veniri non abnuit. Unde sicut humilitatem tenuit in opere, sic et predicavit ore dicens:1) »Discite a me, quia mitis sum et humilis corde«; et alibi:s) »Exemplum enim dedi vobis, ut quemadmodum ego feci vobis, sic et vos faciatis.« Sed, queso, attende") et considera abhominacionem, quam a) O B. b) sublime B. c) po opravě A. d) gloria B. e) regis; sue násl. A. f) hic A. g) describitur B. h) vynech. A. i) nonnumquam B. k) vobis B. 1) illuc B. m) prescripsit B. n) vynech. v B. 1) Srvn. Luk. II. 7. 2) Srvn. Mat. II, 1. 3) Srvn. Luk. II, 14 4) Srvn. tamtéž, v. 12. 3) Jan XII. 26. 6) Srvn. I, Tim. VI, 15. 7) Mat. XI, 29. s) Jan XIII, 15 «) Srvn. podobnou větu v kazání »Caute ambuletis« .. . in hiis verbis forma gloriandi prefigitur ..,Rkp. X C 3 f. 72b.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 37 O terreni honoris inexplebilis fames! Undea) queso, tibi, o domine, ut tuum auditorium in tam sublimemb) erigas fastum, ut ipsum regnis et sedibus preferas et ut ipsum Christi di- versorio ac tugurioc) [266a] anteponas.1) Reges cum muneribus Christi intrantes tugurium non ipsum forcium satellitum arma- tura cinctum inveniunt, sed stipatum legionibus angelorum.2) Non ad hostium Christi verba contumeliam sapiencia audiunt, sed gloriamd) in excelsis deo canencia et in terra pacem annuncciancia hominibus bone voluntatis.3) Non invenerunt ipsum in lecto iacentem eburneo, sed in presepio reclinatum. Unde et pastoribus gregise) sui excubias tenentibus per an- gelum dictum est:4) »Hoc erit vobis signum: invenietis in- fantem pannis involutum et repositum in presepio.« Vobis ergo pastoribus, qui debetis tenere excubias super gregem vobis a domino commissum, hecf) forma dominum querendi prescribitur,g) “) ut ipsum non in altis palaciis, sed in diversorio eth) tugurio inquiratis. Numquidi) dominus nonk) dixit:5) »Qui michi ministrat, me sequatur, et ubi ego sum, illicl) et minister meus erit.« Si igitur tu, venerande preses, te Christi ministrum vocitas et cum ipso regnare in dextera patris desideras, cur illud tugurium omnium regum palaciis prepo- nendum aspernaris? Formam tibi humilitatis prescribit,m) cum in humili tugurio rex regum et dominus dominancium") in- veniri non abnuit. Unde sicut humilitatem tenuit in opere, sic et predicavit ore dicens:1) »Discite a me, quia mitis sum et humilis corde«; et alibi:s) »Exemplum enim dedi vobis, ut quemadmodum ego feci vobis, sic et vos faciatis.« Sed, queso, attende") et considera abhominacionem, quam a) O B. b) sublime B. c) po opravě A. d) gloria B. e) regis; sue násl. A. f) hic A. g) describitur B. h) vynech. A. i) nonnumquam B. k) vobis B. 1) illuc B. m) prescripsit B. n) vynech. v B. 1) Srvn. Luk. II. 7. 2) Srvn. Mat. II, 1. 3) Srvn. Luk. II, 14 4) Srvn. tamtéž, v. 12. 3) Jan XII. 26. 6) Srvn. I, Tim. VI, 15. 7) Mat. XI, 29. s) Jan XIII, 15 «) Srvn. podobnou větu v kazání »Caute ambuletis« .. . in hiis verbis forma gloriandi prefigitur ..,Rkp. X C 3 f. 72b.
Strana 38
38 I. Otakar Odložilík: inimicus hominis in medio curie nostrorum presidum plan- tavit. Nisi enim illis prelatorum hostiariis Cerberoa) sur- dioribus et ipsorum prelatorum assessoribus suffarcinata marsupia attuleris, in cassum aera verberas,1) et bene tecum agitur, si non cesus fustibus abibis. Sed quale comodum de re questa tua a preside reportas? Numquid statim ad tui ingressum causa adventus tui a te exquiritur? Numquid mox ad tui sermonis contextum negocium tuum prelati aures per volatusb) menti sue fixe inprimitur. Sed quid! Audi pro- phetam dicentem:2) »Dormierunt sompnium suum et nichil invenerunt omnes viri diviciarum in manibus suis.« Et si quid talium adhuc oblivio non absorbuit, prelatus tuam cau- sam talibus deputabit iudicibus, a quibus non plus comodi, quam a preside reportabis. O deus ulcionum,3) discerne cau- sam meam de gente non sancta! Autumasne te, o presesč), sanccioremd) Moyse, qui causas populi sibi a domino commissi diiudicanse) in hostio taberna- culi a mane usque ad vesperam perendinando1) sedebat. Sed forte tu adg) excusandash) excusaciones in peccatis dicere poteris:1) »Ydeo ipsum Moysen Yetro redarguit,k) quia stulto consumebatur labore, onus scilicet humeris suis inportabile assumens, quod ipse bono modo ferre non valebat«.1) Unde, quamvis humano iudicio illudl) onus inportabile fuit, quia vires excedebat humanas, portabile tamen fuit ipsi Moysi, quem virtus adiuvabat divina. Unde Moyses dicere poterat cum apostolom): »Omnia possum in eo, qui me confortat.«5) Si vero [266b] Moysen de stulto arguis labore, ego Moysy iniurias equo non ferens animo, tue saluti consulere cupiens, tuam sapienciam in dictam Moysy") stulticiam cupio°) con- mutari. Tunc enim saltem infra solaris decursum circuli aliquasp) arduas causas in tuum auditoriumd) evocares et a) cerebero A. b) pervolans B. c) prese B. d) scienciorem B. e) diiudicaris A. f) perheninado A. g) vynech. A. 1) exsandas B. i) posses B. k) redarguet A. 1) id B. m) vynech. B. n) vynech. B. o) desidero B. p) násl. an škrt. B. q) iudicatorium B. 71) obrat bibl.; srvn. I. Kor. IX, 26. 2) Žalm. LXXV. 6. 3) bibl obrat; srvn. na př. Žalm XCIII. I. 1) Srvn. II. Mojž. XVIII, 13—18. 5) Viz Filip. IV. 13.
38 I. Otakar Odložilík: inimicus hominis in medio curie nostrorum presidum plan- tavit. Nisi enim illis prelatorum hostiariis Cerberoa) sur- dioribus et ipsorum prelatorum assessoribus suffarcinata marsupia attuleris, in cassum aera verberas,1) et bene tecum agitur, si non cesus fustibus abibis. Sed quale comodum de re questa tua a preside reportas? Numquid statim ad tui ingressum causa adventus tui a te exquiritur? Numquid mox ad tui sermonis contextum negocium tuum prelati aures per volatusb) menti sue fixe inprimitur. Sed quid! Audi pro- phetam dicentem:2) »Dormierunt sompnium suum et nichil invenerunt omnes viri diviciarum in manibus suis.« Et si quid talium adhuc oblivio non absorbuit, prelatus tuam cau- sam talibus deputabit iudicibus, a quibus non plus comodi, quam a preside reportabis. O deus ulcionum,3) discerne cau- sam meam de gente non sancta! Autumasne te, o presesč), sanccioremd) Moyse, qui causas populi sibi a domino commissi diiudicanse) in hostio taberna- culi a mane usque ad vesperam perendinando1) sedebat. Sed forte tu adg) excusandash) excusaciones in peccatis dicere poteris:1) »Ydeo ipsum Moysen Yetro redarguit,k) quia stulto consumebatur labore, onus scilicet humeris suis inportabile assumens, quod ipse bono modo ferre non valebat«.1) Unde, quamvis humano iudicio illudl) onus inportabile fuit, quia vires excedebat humanas, portabile tamen fuit ipsi Moysi, quem virtus adiuvabat divina. Unde Moyses dicere poterat cum apostolom): »Omnia possum in eo, qui me confortat.«5) Si vero [266b] Moysen de stulto arguis labore, ego Moysy iniurias equo non ferens animo, tue saluti consulere cupiens, tuam sapienciam in dictam Moysy") stulticiam cupio°) con- mutari. Tunc enim saltem infra solaris decursum circuli aliquasp) arduas causas in tuum auditoriumd) evocares et a) cerebero A. b) pervolans B. c) prese B. d) scienciorem B. e) diiudicaris A. f) perheninado A. g) vynech. A. 1) exsandas B. i) posses B. k) redarguet A. 1) id B. m) vynech. B. n) vynech. B. o) desidero B. p) násl. an škrt. B. q) iudicatorium B. 71) obrat bibl.; srvn. I. Kor. IX, 26. 2) Žalm. LXXV. 6. 3) bibl obrat; srvn. na př. Žalm XCIII. I. 1) Srvn. II. Mojž. XVIII, 13—18. 5) Viz Filip. IV. 13.
Strana 39
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 39 tunc effusis coram tea) tuorum subditorumb conscienciis tue et ipsorum melius provideres saluti. Tunc denique annunc- ciatis populo ipsorum sceleribus1) animam tuam innoxiam a peccato servares. Sed forte estimas per hoc dei iudicium districtumc) effugere, causas tue plebis illis iudicandas disperciensd), qui forte nec tuam nec suam verenture) ledere conscienciam. Quis, queso, tantumf) tuam ut tu ipse prosequetur famam? In- tende tibig), ne vituperetur ministerium tuum;h) mendaces enim sunt filii hominum in stateris suis.1)2) Nemo te ipso tibi sit germanior. Maledictus est,k) qui confidit in1) homine!3) Tu enim non per vicarios aut procuratores de tibi conmissis ovibus illo summe ordinario iudici, cui deusm) dedit potestatem iudicium facere,4) respondebis. Tibi enim,") non tuo com- missario dictum est:5) »Agnosce°) wltum pecorisp) tui;« et iterum:6) »Custodi virum istum, quod si lapsus fuerit, erit anima tua pro anima illius.« Vehementer enim desipis, si credis čuncta bene disponi per tuos vicarios. Nonnumquam res perfunctorie") agitur, sepe questui et non veritati inservitur, et quos aliquando in tuo officio fideles inveneras, temporis mutacio ipsorum mutabilitatemr) tibi liquide declarabit.s) Attende") igitur tibi et officio tuo, labora sicut bonus miles Christi"), veniet enim nox, in qua nemo poterit operari.*) Nam quid,u) queso, dicere poteris, o preses, in illo terrifico iudicio, ubi omnium hominum") consciencie sanctisz) angelis patebunt, ubi aa) deus pater, potestate iudicandi filio tradita, tecum de tibi commissis ovibus disceptabit? Considera, quia a) vynech. B. b) subiectorum B. c) distinctum A. d) despiciens A. e) vereretur B. f) násl. 2 písm. škrt. B. g) tuum B. h) vynech. v B. i) vynech. B. k) vynech. B. 1) vynech. B. m) dominus B. n) násl ti škrt. B. o) nást. vel škrt. A. P) pectoris A. q) profuctorie B. r) mutacionem B. s) declarat B. t) laborare B. u) quidnam A. v) vy- nech. B. z) vynech. A. aa) tibi B. 2) Srvn. Žalm. LVI, 10. 1) Srvn. Iz. LVIII, I. 4) Srvn. Jan V, 27. 3) Srvn. Jerem. XVII, 5. 6) III. Král. XX, 39. 3) Srvn. Přísl. XXVII, 23. 1) II. Tim. II, 3. a) Obdobné místo, jako jest tento odstavec, určené obecně kně- žím, jest též na konci kázání »Caute ambuletis«; srvn, co jsem z něho uvedl ve své knize str. 68, 169.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 39 tunc effusis coram tea) tuorum subditorumb conscienciis tue et ipsorum melius provideres saluti. Tunc denique annunc- ciatis populo ipsorum sceleribus1) animam tuam innoxiam a peccato servares. Sed forte estimas per hoc dei iudicium districtumc) effugere, causas tue plebis illis iudicandas disperciensd), qui forte nec tuam nec suam verenture) ledere conscienciam. Quis, queso, tantumf) tuam ut tu ipse prosequetur famam? In- tende tibig), ne vituperetur ministerium tuum;h) mendaces enim sunt filii hominum in stateris suis.1)2) Nemo te ipso tibi sit germanior. Maledictus est,k) qui confidit in1) homine!3) Tu enim non per vicarios aut procuratores de tibi conmissis ovibus illo summe ordinario iudici, cui deusm) dedit potestatem iudicium facere,4) respondebis. Tibi enim,") non tuo com- missario dictum est:5) »Agnosce°) wltum pecorisp) tui;« et iterum:6) »Custodi virum istum, quod si lapsus fuerit, erit anima tua pro anima illius.« Vehementer enim desipis, si credis čuncta bene disponi per tuos vicarios. Nonnumquam res perfunctorie") agitur, sepe questui et non veritati inservitur, et quos aliquando in tuo officio fideles inveneras, temporis mutacio ipsorum mutabilitatemr) tibi liquide declarabit.s) Attende") igitur tibi et officio tuo, labora sicut bonus miles Christi"), veniet enim nox, in qua nemo poterit operari.*) Nam quid,u) queso, dicere poteris, o preses, in illo terrifico iudicio, ubi omnium hominum") consciencie sanctisz) angelis patebunt, ubi aa) deus pater, potestate iudicandi filio tradita, tecum de tibi commissis ovibus disceptabit? Considera, quia a) vynech. B. b) subiectorum B. c) distinctum A. d) despiciens A. e) vereretur B. f) násl. 2 písm. škrt. B. g) tuum B. h) vynech. v B. i) vynech. B. k) vynech. B. 1) vynech. B. m) dominus B. n) násl ti škrt. B. o) nást. vel škrt. A. P) pectoris A. q) profuctorie B. r) mutacionem B. s) declarat B. t) laborare B. u) quidnam A. v) vy- nech. B. z) vynech. A. aa) tibi B. 2) Srvn. Žalm. LVI, 10. 1) Srvn. Iz. LVIII, I. 4) Srvn. Jan V, 27. 3) Srvn. Jerem. XVII, 5. 6) III. Král. XX, 39. 3) Srvn. Přísl. XXVII, 23. 1) II. Tim. II, 3. a) Obdobné místo, jako jest tento odstavec, určené obecně kně- žím, jest též na konci kázání »Caute ambuletis«; srvn, co jsem z něho uvedl ve své knize str. 68, 169.
Strana 40
40 I. Otakar Odložilík: horrendum1) est incidere in manus dei viventis,") retribuetb) enim habundanter facientibus) superbiam.2) Quid, queso, respondere poteris filio in patris allegantis presencia et di- centis cum propheta:3) »Ulcio saguinisd) servorum tuorum,e) qui effusus est, ascendat in conspectu tuo.« Ibi cessabunt appellaciones,1) non erit opus, ut in medium proferas tuas allegaciones, quia quemlibet supplicio aut premio dignum sua propria consciencia iudicabit. Et sic quidquid in hac vita perperam actum est, illuds) horribile flagicium, ubi nullus est ordo, sed sempiternus errorh) inhabitat, conflagrabit.1) Respice ergo,k) o preses,") et fac secundum exemplar, quod tibim) in mente, id est") in°) sanctis patribus, monstratum est. Moyses pro sibi populo subiecto zelans, cupit deleri de libro vite4) et tu nedum deleri, verum nec annotari libro vite contendis.“) Quis dubitetp) te sanctorum martirum agregaturum9) collegio, si pro defensione status clericalis et libertate tibi credite ecclesie mortem temporalem") subieris. Quid aliuds) illum sanctissimum archiepiscopum sanctum Thomam*) Canturiensemt) celorum agregavit cetibus, nisi sevicia tyrannorum. Ipse enim sanctissimus martir adeo fer- vide sue ecclesie iura defensare consueverat, quod eciam pro- dicte ecclesie") libertate diem clausit*) extremum et sic sui cruorisz) sacrato precio clerum servituti subactum pristine restituit libertati. Talis pro firmo meruit fungi sacerdocio a) vynech. A. b) retribuit A. c) operantibus iniquitatem A. d) suorum násl. A. e) vynech. B. 1) násl. cessabunt, ale škrt. B. s) ibi B. h) supernus horror B. i) flagrabit B. k) igitur B.1) o preses vynech. A. m) oprav. na ras. B. n) in — est vynech. B. o) a B. p) dubitat A. q) násl. numero škrt. B. r) spiritualem B. s) si násl. B. t) de Canthuria B. u) sua násl. B. v) conclusit B. z) corporis A. 1) Žid. X, 31. 2) Srvn. Žalm XXX. 24. 3) Srvn. Žalm LXXVIII, 10—11 (volně). 4) Srvn. II. Mojž. XXXII, 31—32. *) Srvn. o něm Herzog-Hauck, Realencyclopädie für prot. Theol. II3, 506 a n., kde uvedena i jiná literatura. a) Srvn. k tomu ze Štěpánova kázání »Induite novum homi- nem« (rkp. X C 3 f. 100a) . . . Moyses pro sibi subiecto populo zelans cupit deleri de libro vite (Exodi 329) et vos nedum deleri, sed nec libro vite contenditis annotari.
40 I. Otakar Odložilík: horrendum1) est incidere in manus dei viventis,") retribuetb) enim habundanter facientibus) superbiam.2) Quid, queso, respondere poteris filio in patris allegantis presencia et di- centis cum propheta:3) »Ulcio saguinisd) servorum tuorum,e) qui effusus est, ascendat in conspectu tuo.« Ibi cessabunt appellaciones,1) non erit opus, ut in medium proferas tuas allegaciones, quia quemlibet supplicio aut premio dignum sua propria consciencia iudicabit. Et sic quidquid in hac vita perperam actum est, illuds) horribile flagicium, ubi nullus est ordo, sed sempiternus errorh) inhabitat, conflagrabit.1) Respice ergo,k) o preses,") et fac secundum exemplar, quod tibim) in mente, id est") in°) sanctis patribus, monstratum est. Moyses pro sibi populo subiecto zelans, cupit deleri de libro vite4) et tu nedum deleri, verum nec annotari libro vite contendis.“) Quis dubitetp) te sanctorum martirum agregaturum9) collegio, si pro defensione status clericalis et libertate tibi credite ecclesie mortem temporalem") subieris. Quid aliuds) illum sanctissimum archiepiscopum sanctum Thomam*) Canturiensemt) celorum agregavit cetibus, nisi sevicia tyrannorum. Ipse enim sanctissimus martir adeo fer- vide sue ecclesie iura defensare consueverat, quod eciam pro- dicte ecclesie") libertate diem clausit*) extremum et sic sui cruorisz) sacrato precio clerum servituti subactum pristine restituit libertati. Talis pro firmo meruit fungi sacerdocio a) vynech. A. b) retribuit A. c) operantibus iniquitatem A. d) suorum násl. A. e) vynech. B. 1) násl. cessabunt, ale škrt. B. s) ibi B. h) supernus horror B. i) flagrabit B. k) igitur B.1) o preses vynech. A. m) oprav. na ras. B. n) in — est vynech. B. o) a B. p) dubitat A. q) násl. numero škrt. B. r) spiritualem B. s) si násl. B. t) de Canthuria B. u) sua násl. B. v) conclusit B. z) corporis A. 1) Žid. X, 31. 2) Srvn. Žalm XXX. 24. 3) Srvn. Žalm LXXVIII, 10—11 (volně). 4) Srvn. II. Mojž. XXXII, 31—32. *) Srvn. o něm Herzog-Hauck, Realencyclopädie für prot. Theol. II3, 506 a n., kde uvedena i jiná literatura. a) Srvn. k tomu ze Štěpánova kázání »Induite novum homi- nem« (rkp. X C 3 f. 100a) . . . Moyses pro sibi subiecto populo zelans cupit deleri de libro vite (Exodi 329) et vos nedum deleri, sed nec libro vite contenditis annotari.
Strana 41
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 41 et habere laudem in nomine ipsius eta) offerre incensum di- gnum in odorem suavitatis.1) Talis decebat, ut esset nobisb) pontifex [267a] sanctus, innocens et segregatus a peccatoribus et excelsior celis factus. Sed quid tuis inmoror laudibus, ad quas si totum verto meum ingenium, nil me°) fecisse confiteor. Sileat ergod) nunc, o sancte presul, laudes tuas ligwa carnis, quas tacere nequit meditacio interni hominis. Pauluse) eciam, vas eleccionis,2) pro suis fratribus optat esse anathema3) et tu, o preses, in tui cleri scandalum tocius plebis ligwas laxari permittis. David1) angelo percucientif) plebem sibi conmissam ultro se opposuit et in se domini indignacionem excepit,8) et tu nedum terreni domini, verum nec alicuius civitatis prefecti indignacioni te obicis et opponis. Quid ergo?h) Numquid pastoris censeberis nomine, si gregis caritas et dileccio te non urgeat?i) Nonne bonus pastork) ponit animam suam pro ovibus suis?5) Bonus ergo pastor non est, qui se luporum incur- sibus,1) ymmo nec vulpium ganitibus pro sibi commissom grege opponere") non presumit. Unde et mercenarius dici meretur, qui°) veniente [lupo] a grege discedit et luporum morsibus suum gregem exponit. Et ob hoc conqueritur dominus per os Ezechielisp) prophete dicens: »Disperse sunt oves mee, eo quod non sit pastor, et facte sunt in devoracionem omnium bestiarum agri.«q)6 «) O si vos umquam illa tempora apprehenderent,") in quibus deus daturus ests) pastores secundum cor suum; illi a) etc. offere — suavitatis vynech. v A. b) vynech. B. c) vy- nech. A d) igitur B. e) po opravě A. f) percuciente B. g) excedit B h) igitur B. i) urget B. k) vynech. B. 1) cursibus B. m) comissio A gege násl. škrt.B. n) ponere A. °) quia A. P) Ezechielem dicentem A 6) vynech A. r) apprehenderit A s) násl. est škrt. A. 1) Srvn. IV, Mojž. XXVIII, 2. 2) bibl. obrat; viz Skut. ap. IX 15. 3) Řím. IX, 3. 4) Srvn. I. Par. XVI, 15 n. 5) Srvn. Jan X. 11. 6) Srvn. Ezech. XXXIV, 5 (volně). a) Totéž místo, poněkud však pozměněné, jest v kázání »In- duite novum hominem«, (rkp. X C 3 f 100a; srvn. též Št. z K. str. 64; pozn. 142).
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 41 et habere laudem in nomine ipsius eta) offerre incensum di- gnum in odorem suavitatis.1) Talis decebat, ut esset nobisb) pontifex [267a] sanctus, innocens et segregatus a peccatoribus et excelsior celis factus. Sed quid tuis inmoror laudibus, ad quas si totum verto meum ingenium, nil me°) fecisse confiteor. Sileat ergod) nunc, o sancte presul, laudes tuas ligwa carnis, quas tacere nequit meditacio interni hominis. Pauluse) eciam, vas eleccionis,2) pro suis fratribus optat esse anathema3) et tu, o preses, in tui cleri scandalum tocius plebis ligwas laxari permittis. David1) angelo percucientif) plebem sibi conmissam ultro se opposuit et in se domini indignacionem excepit,8) et tu nedum terreni domini, verum nec alicuius civitatis prefecti indignacioni te obicis et opponis. Quid ergo?h) Numquid pastoris censeberis nomine, si gregis caritas et dileccio te non urgeat?i) Nonne bonus pastork) ponit animam suam pro ovibus suis?5) Bonus ergo pastor non est, qui se luporum incur- sibus,1) ymmo nec vulpium ganitibus pro sibi commissom grege opponere") non presumit. Unde et mercenarius dici meretur, qui°) veniente [lupo] a grege discedit et luporum morsibus suum gregem exponit. Et ob hoc conqueritur dominus per os Ezechielisp) prophete dicens: »Disperse sunt oves mee, eo quod non sit pastor, et facte sunt in devoracionem omnium bestiarum agri.«q)6 «) O si vos umquam illa tempora apprehenderent,") in quibus deus daturus ests) pastores secundum cor suum; illi a) etc. offere — suavitatis vynech. v A. b) vynech. B. c) vy- nech. A d) igitur B. e) po opravě A. f) percuciente B. g) excedit B h) igitur B. i) urget B. k) vynech. B. 1) cursibus B. m) comissio A gege násl. škrt.B. n) ponere A. °) quia A. P) Ezechielem dicentem A 6) vynech A. r) apprehenderit A s) násl. est škrt. A. 1) Srvn. IV, Mojž. XXVIII, 2. 2) bibl. obrat; viz Skut. ap. IX 15. 3) Řím. IX, 3. 4) Srvn. I. Par. XVI, 15 n. 5) Srvn. Jan X. 11. 6) Srvn. Ezech. XXXIV, 5 (volně). a) Totéž místo, poněkud však pozměněné, jest v kázání »In- duite novum hominem«, (rkp. X C 3 f 100a; srvn. též Št. z K. str. 64; pozn. 142).
Strana 42
42 I. Otakar Odložilík: profectoa) pastoresb) pascent oves suas in scienciac) et doc- trina, confractum alligabunt, sauciatum sanabunt,d) abiectum reducent, egrotum curabunt et quod perierat, requirent1); tunc enim aureis instantibus seculis non queretur lac et lana in ovibus, sed solume) ipsarum ovium profectus inqui- retur. Non vacabiturf) diviciis et pecuniis acquirendis,g) sed saluti anime intendetur. Nam quid prodest homini, si mun- dum universum lucretur, anime sue vero detrimentum pa- ciatur, aut quam conmutacionem dabit pro anima sua;2) certe nullam. Eth) si nullam, cur ergoi) homines quidam tam avide diviciis congregandisk) per phas et nephas insistunt? Nescio") enim, unde quodam modo abolenda inolevit abusio, ut cum iam pene iurisl) periciam omnes aut que- rant aut habeantm), iuris tamen observanciam omnes parvi- pendunt. Iam enim in curiis presidum, quod sine dolore ex- primi non potest, pauperes a divitibus iniuriam paciuntur nec de iuris peritis quempiam invenies, qui se in pauperum") causa°) exhibeat advocatum. Omnes, si dederint, eciamp) in causis iniustis patronos sui scleris inveniunt, soli pauperes quamvis causa ipsorum sit iustissima, quempiam9) habere non merentur. Orphani, pupilli et vidue preda potentum facti sunt, nec illis aut iuris vestri pericia aut legum sub- venit disciplina. Sponsa Christi opprimitur") et ministri deis) wlgo sunt in fabulam et in risum. De 3) inflantet) sciencia a) nempe B. b) vynech. A. c) iusticia B. d) sanctiatum sancci- bunt A. e) vynech. A. f) vocabitur A. g) conquirendis B. h) si vero B" 1) igitur B. k) agregandis B:ph násl. škrt. B. 1) inus A m) aut násl. A n) pauperem A. °) vynech. B. p) et B. q) aliquem B. r) ecclesia násl. B s) domini B. t) inflanti B. 1) Srvn. Ezech. XXXIV. 4. 2) Mat. XVI, 26. «) Srvn. k tomu Št. z K. str. 61, pozn. 127. Z kázání »Induite novum hominem« (rkp. X C 3 f 100b) připojuji ještě některé věty, které jsem tehdy pominul: ... quod iam pene omnes iuris periciam querant aut habeant, iuris tamen observanciam omnes parvipen- dunt. Iam enim in curiis ... atd., jak jest uvedeno ve Št. z K. l. c 3) Srvn. z téhož kázání (rkp. X C 3 f 101a) . . . O execranda prorsus abusio, ut quanto in iure periciores extiterunt. tanto inve- niantur ad iuris iniuriam prompciores, verborum cavilacionibus potentes sunt et docti ad subversionem iudicii, ut aut impium iusti- ficent pro muneribus, aut de iniuria convincunt innocentem.
42 I. Otakar Odložilík: profectoa) pastoresb) pascent oves suas in scienciac) et doc- trina, confractum alligabunt, sauciatum sanabunt,d) abiectum reducent, egrotum curabunt et quod perierat, requirent1); tunc enim aureis instantibus seculis non queretur lac et lana in ovibus, sed solume) ipsarum ovium profectus inqui- retur. Non vacabiturf) diviciis et pecuniis acquirendis,g) sed saluti anime intendetur. Nam quid prodest homini, si mun- dum universum lucretur, anime sue vero detrimentum pa- ciatur, aut quam conmutacionem dabit pro anima sua;2) certe nullam. Eth) si nullam, cur ergoi) homines quidam tam avide diviciis congregandisk) per phas et nephas insistunt? Nescio") enim, unde quodam modo abolenda inolevit abusio, ut cum iam pene iurisl) periciam omnes aut que- rant aut habeantm), iuris tamen observanciam omnes parvi- pendunt. Iam enim in curiis presidum, quod sine dolore ex- primi non potest, pauperes a divitibus iniuriam paciuntur nec de iuris peritis quempiam invenies, qui se in pauperum") causa°) exhibeat advocatum. Omnes, si dederint, eciamp) in causis iniustis patronos sui scleris inveniunt, soli pauperes quamvis causa ipsorum sit iustissima, quempiam9) habere non merentur. Orphani, pupilli et vidue preda potentum facti sunt, nec illis aut iuris vestri pericia aut legum sub- venit disciplina. Sponsa Christi opprimitur") et ministri deis) wlgo sunt in fabulam et in risum. De 3) inflantet) sciencia a) nempe B. b) vynech. A. c) iusticia B. d) sanctiatum sancci- bunt A. e) vynech. A. f) vocabitur A. g) conquirendis B. h) si vero B" 1) igitur B. k) agregandis B:ph násl. škrt. B. 1) inus A m) aut násl. A n) pauperem A. °) vynech. B. p) et B. q) aliquem B. r) ecclesia násl. B s) domini B. t) inflanti B. 1) Srvn. Ezech. XXXIV. 4. 2) Mat. XVI, 26. «) Srvn. k tomu Št. z K. str. 61, pozn. 127. Z kázání »Induite novum hominem« (rkp. X C 3 f 100b) připojuji ještě některé věty, které jsem tehdy pominul: ... quod iam pene omnes iuris periciam querant aut habeant, iuris tamen observanciam omnes parvipen- dunt. Iam enim in curiis ... atd., jak jest uvedeno ve Št. z K. l. c 3) Srvn. z téhož kázání (rkp. X C 3 f 101a) . . . O execranda prorsus abusio, ut quanto in iure periciores extiterunt. tanto inve- niantur ad iuris iniuriam prompciores, verborum cavilacionibus potentes sunt et docti ad subversionem iudicii, ut aut impium iusti- ficent pro muneribus, aut de iniuria convincunt innocentem.
Strana 43
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 43 soli inservitura) questui, solumque ventosa loquacitas como dum requiritb) pecunie vel honoris execranda prorsus abusio, ut quanto in iure periciores extiterint, tanto inveniantur ad iuris iniuriam prompciores,‘) verborum cavillacionibus po- tentes sunt et docti ad subverversionem iudiciid) aut ini- quume) iustificare pro muneribus, aut de iniuria1) convincere innocentem. Postquams) enim, ut salva reverencia dominorum iuri- starum loquar, hec iuridica [267b] facultas irrepens studiish) erexit suum calcaneum, mox triviii) et quadrivii suo fucok) adeol) obnubilavit et suffocavitm) nitorem, ut iam ferme caput humanum non credatur habere, qui dicte iuridice fa- cultatis alumpnus non fuisset. Ubi nunc, queso, illius") pri- meve arcium nutricis grammatice vigent gymnasia, ubi nunc Tulyane eloquencie redolet facundia, ubi dyalectice facultatis perstrepit pericia, quis modo matesum°) studet inhiare scru- tiniis, quis geometricis intendit orthogonis, quis arismeticis?) vacat numeris, ubi nunc musice artis grata modulamina, ubi astronomie") rata iudicia, ubi perspective probata solerciar) conquiescunt? Certe transivi, et ecce non erant,s) quesivi, non sunt, nec inventus est locus eorum amplius. Ubi de- niquet) phyzice") et metaphyzice nomen istis gemebundis") temporibus, inz) quibus non scienciis, sed diviciis vacatur, se reclusit! Certe familiaresaa) celibb) parietes utraque istarum penetrans, sublimibus celi sedibuscc) inhesit, ubi edicere potest: 2) »Ego in altissimis habito et thronus meus in columpna nubis.« Poterat me auducia mea presumpcione arguere et con- fundere inpericia, nisi obediendi neccessitasdd) et tua, qui instanter petis, caritas compulisset. Me ergoee) ex racione a) conservitur B. b) inquirit B. c) promociores B. d) et násl. B. e) impium B. f) za in násl. 3 písm. škrt. B. g) po opravě A. h) stu- diums B. i) trivi B. k) fugo A. 1) ideo B. m) obfuscavit B n) illis B. o) mathesim B. p) arismetricis B. q) astronomia A. r) lercia B. s) erat; et non est inventus locus eius. Ubi ... tak B. t) násl. fi škrt. A; u) philozophice B. v) deflendis B. z) vynech. B. aa) famulares B. bb) pi- gres násl. škrt. B. cc) sedibus — altissimis vynech. A dd) impediendi auctoritas B. ee) igitur B. 1) Žalm XXXVI, 36. 2) Srvn. Eccli. XXIV. 7.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 43 soli inservitura) questui, solumque ventosa loquacitas como dum requiritb) pecunie vel honoris execranda prorsus abusio, ut quanto in iure periciores extiterint, tanto inveniantur ad iuris iniuriam prompciores,‘) verborum cavillacionibus po- tentes sunt et docti ad subverversionem iudiciid) aut ini- quume) iustificare pro muneribus, aut de iniuria1) convincere innocentem. Postquams) enim, ut salva reverencia dominorum iuri- starum loquar, hec iuridica [267b] facultas irrepens studiish) erexit suum calcaneum, mox triviii) et quadrivii suo fucok) adeol) obnubilavit et suffocavitm) nitorem, ut iam ferme caput humanum non credatur habere, qui dicte iuridice fa- cultatis alumpnus non fuisset. Ubi nunc, queso, illius") pri- meve arcium nutricis grammatice vigent gymnasia, ubi nunc Tulyane eloquencie redolet facundia, ubi dyalectice facultatis perstrepit pericia, quis modo matesum°) studet inhiare scru- tiniis, quis geometricis intendit orthogonis, quis arismeticis?) vacat numeris, ubi nunc musice artis grata modulamina, ubi astronomie") rata iudicia, ubi perspective probata solerciar) conquiescunt? Certe transivi, et ecce non erant,s) quesivi, non sunt, nec inventus est locus eorum amplius. Ubi de- niquet) phyzice") et metaphyzice nomen istis gemebundis") temporibus, inz) quibus non scienciis, sed diviciis vacatur, se reclusit! Certe familiaresaa) celibb) parietes utraque istarum penetrans, sublimibus celi sedibuscc) inhesit, ubi edicere potest: 2) »Ego in altissimis habito et thronus meus in columpna nubis.« Poterat me auducia mea presumpcione arguere et con- fundere inpericia, nisi obediendi neccessitasdd) et tua, qui instanter petis, caritas compulisset. Me ergoee) ex racione a) conservitur B. b) inquirit B. c) promociores B. d) et násl. B. e) impium B. f) za in násl. 3 písm. škrt. B. g) po opravě A. h) stu- diums B. i) trivi B. k) fugo A. 1) ideo B. m) obfuscavit B n) illis B. o) mathesim B. p) arismetricis B. q) astronomia A. r) lercia B. s) erat; et non est inventus locus eius. Ubi ... tak B. t) násl. fi škrt. A; u) philozophice B. v) deflendis B. z) vynech. B. aa) famulares B. bb) pi- gres násl. škrt. B. cc) sedibus — altissimis vynech. A dd) impediendi auctoritas B. ee) igitur B. 1) Žalm XXXVI, 36. 2) Srvn. Eccli. XXIV. 7.
Strana 44
44 I. Otakar Odložilík: professionis oportebat et veritatia) dare testimonium et con- trarium detestari. Si ergob) prelatos arguendo os meum in celum posui, utinam°) solus reprehensibilis in dicendo inveniar et non ipsi reprehensibiles in agendo. Nunc autem, sicut dissimulared) non potui, que vidi, sic nec tacere debui, que none) dolere nonf) potui. Sed forte obiciets) michi prelatorum assensator: ,Que temeritas te in hanc prelatorum reprehensionem intorsit, ut homines senio confectos tuis inveccionibush) pungitivis, tam- quam filius patres,i) non sisk) veritus iudicare ? Sed audi, quod in Danyele legitur,1) quodl) suscitavit dominus spiritum pueri iunioris ad confutandum de crimine presbiteros seniores Cur subditus, inquies, eciam suorum prelatorum facta re- prehendit! Sed legitur in libro Numeri, quod asina sibim insidentem") Balaam de stulto opere reprehendit dicens:" ,Cur me cedis'! Swadeo ergop) non ego, qui loquor, sed veritas. que urget ad loquendum hec omnia corrigi,") dum vocat ad penitenciam, qui non denegatr) veniam peni- tenti. Expellat de ecclesiis servitutem ydolorum, avariciam, pietas misericordie, longe faciats) angelica castitast) a mi- nistris sacramentorum feditatem luxurie, arrogancie fastum typumqueu) superbie, humilitas excludat') contemptum tem- poralium, inducat desiderium eternorum et quos honoris ambicioz) male inaa) ecclesiam introduxit per Symonem magum, dominice paupertatis imitacio introducat per Symonem Petrum. Quodbb) prestare dignetur, qui vivit et regnat in se- cula seculorum. Amen. Explicitc) epistola de morte clericorum"d) occisorum facta ad excitandum prelatos ad gregis sui custodiam meliorem. No- men auctoris non ponitur, sedee) oro, ponatur in libro vite, ne scito a) virtati B. b) ergo hoc násl. B. c) nune B. d) po opravě A. je) vynech. B. 1) debui násl. škrt. A. g) obectet B. h) invencionibus A. i) patris B. k) sit B. 1) vynech. A. m) vynech. B. n) vynech. B. o) dicens — cedis vynech. A. p) igitur B. q) corrigit B. r) negat B. s) faciet B. t) castita A. u) timpumque B. v) excludit A. z) ambicium B. aa) vynech A. bb) Quod — seculorum vynech. B. cc) finitur B. dd) násl. ex škrt B. ee) sed — vite vynech. B. 1) Srvn. Dan. XIII, 45. 2) Srvn. IV. Mojž. XXII, 21 a n. a v. 28.
44 I. Otakar Odložilík: professionis oportebat et veritatia) dare testimonium et con- trarium detestari. Si ergob) prelatos arguendo os meum in celum posui, utinam°) solus reprehensibilis in dicendo inveniar et non ipsi reprehensibiles in agendo. Nunc autem, sicut dissimulared) non potui, que vidi, sic nec tacere debui, que none) dolere nonf) potui. Sed forte obiciets) michi prelatorum assensator: ,Que temeritas te in hanc prelatorum reprehensionem intorsit, ut homines senio confectos tuis inveccionibush) pungitivis, tam- quam filius patres,i) non sisk) veritus iudicare ? Sed audi, quod in Danyele legitur,1) quodl) suscitavit dominus spiritum pueri iunioris ad confutandum de crimine presbiteros seniores Cur subditus, inquies, eciam suorum prelatorum facta re- prehendit! Sed legitur in libro Numeri, quod asina sibim insidentem") Balaam de stulto opere reprehendit dicens:" ,Cur me cedis'! Swadeo ergop) non ego, qui loquor, sed veritas. que urget ad loquendum hec omnia corrigi,") dum vocat ad penitenciam, qui non denegatr) veniam peni- tenti. Expellat de ecclesiis servitutem ydolorum, avariciam, pietas misericordie, longe faciats) angelica castitast) a mi- nistris sacramentorum feditatem luxurie, arrogancie fastum typumqueu) superbie, humilitas excludat') contemptum tem- poralium, inducat desiderium eternorum et quos honoris ambicioz) male inaa) ecclesiam introduxit per Symonem magum, dominice paupertatis imitacio introducat per Symonem Petrum. Quodbb) prestare dignetur, qui vivit et regnat in se- cula seculorum. Amen. Explicitc) epistola de morte clericorum"d) occisorum facta ad excitandum prelatos ad gregis sui custodiam meliorem. No- men auctoris non ponitur, sedee) oro, ponatur in libro vite, ne scito a) virtati B. b) ergo hoc násl. B. c) nune B. d) po opravě A. je) vynech. B. 1) debui násl. škrt. A. g) obectet B. h) invencionibus A. i) patris B. k) sit B. 1) vynech. A. m) vynech. B. n) vynech. B. o) dicens — cedis vynech. A. p) igitur B. q) corrigit B. r) negat B. s) faciet B. t) castita A. u) timpumque B. v) excludit A. z) ambicium B. aa) vynech A. bb) Quod — seculorum vynech. B. cc) finitur B. dd) násl. ex škrt B. ee) sed — vite vynech. B. 1) Srvn. Dan. XIII, 45. 2) Srvn. IV. Mojž. XXII, 21 a n. a v. 28.
Strana 45
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 45 autore epistola contemptibilis habeatur.a) Et sic est finis huius epistole. [Rukopis kap. knihovny pražské I XXXI, f. 2b.] Stephanus servus dei, quem lapidaverunt Judei. Devote Christi minister! Ad hoc te omnipotens deus regnob) Pragensis ecclesie preesse constituit, tibi quinque sensus tribuit, teque litterarum sciencia insignivit, ut super commisso tibi grege solerter invigiles, cleri excessus recorrigas et ab ecclesiarum liminibus mutiles truncos avellas. Et ut ad id domestica exempla te provocent, tu ipse nosti, qua- liter soliciti sensus agricola, dum curvis aratris camporum pin- gwium densa prosciderit tumenciumque glebarum duriciem vomere acuto prosciderit, dumque premortua semina vitalem consurgunt in messem, mox lolium a tritico separat et pro reprimendis horrescencium veprium dummetis vires viribus coacervat. Solet et a simili diligens vinitor obscura silvarum frutecta succidere, residuos arbustorum truncos, qui terram inaniter occupant, radicitus extirpare, ut sit vinea sua fertilis suoque tempore proprio respondeat plantatori. Sed et fidelis pastor ovium super grege suo neccessarias observans vigilias, licet crassum ipse de grege non comedit, tamen, quod perierat, requirit, quod abiectum, reducit, quod pingwe, custodit et ad ulti- mum sanas ab egris prudens taxator discernit.1) Et cum horum omnium tu geras officium, quid est, quod tibi soli vigilas et hiis, pro quibus priorem redendus es racionem, tam inerti securitate dormitas.2) Sane vides in ecclesia ad honorem mei nominis fabricata ministrum, quem senes reprobum, iuvenes distortum et adoloscentuli proclamant inmundum. Ag- noscis, quoniam ab eo pudor periit, honestas evanuit, religio cecidit et omnium virtutum turba procul abscessit. Perpendis a) iudicetur B; et — epistole vynech B. b) rukp. regnum. 1) Tato věta jest ohlasem slov Ezechielových z kap. XXXIV, v. 3—4; výrok Ezechielův se často vyskytuje u Štěpána z Kolína; srvn. výše str. 32 a Št. z K. str. 68, pozn. 169. 2) Srvn. výše str. 13.
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 45 autore epistola contemptibilis habeatur.a) Et sic est finis huius epistole. [Rukopis kap. knihovny pražské I XXXI, f. 2b.] Stephanus servus dei, quem lapidaverunt Judei. Devote Christi minister! Ad hoc te omnipotens deus regnob) Pragensis ecclesie preesse constituit, tibi quinque sensus tribuit, teque litterarum sciencia insignivit, ut super commisso tibi grege solerter invigiles, cleri excessus recorrigas et ab ecclesiarum liminibus mutiles truncos avellas. Et ut ad id domestica exempla te provocent, tu ipse nosti, qua- liter soliciti sensus agricola, dum curvis aratris camporum pin- gwium densa prosciderit tumenciumque glebarum duriciem vomere acuto prosciderit, dumque premortua semina vitalem consurgunt in messem, mox lolium a tritico separat et pro reprimendis horrescencium veprium dummetis vires viribus coacervat. Solet et a simili diligens vinitor obscura silvarum frutecta succidere, residuos arbustorum truncos, qui terram inaniter occupant, radicitus extirpare, ut sit vinea sua fertilis suoque tempore proprio respondeat plantatori. Sed et fidelis pastor ovium super grege suo neccessarias observans vigilias, licet crassum ipse de grege non comedit, tamen, quod perierat, requirit, quod abiectum, reducit, quod pingwe, custodit et ad ulti- mum sanas ab egris prudens taxator discernit.1) Et cum horum omnium tu geras officium, quid est, quod tibi soli vigilas et hiis, pro quibus priorem redendus es racionem, tam inerti securitate dormitas.2) Sane vides in ecclesia ad honorem mei nominis fabricata ministrum, quem senes reprobum, iuvenes distortum et adoloscentuli proclamant inmundum. Ag- noscis, quoniam ab eo pudor periit, honestas evanuit, religio cecidit et omnium virtutum turba procul abscessit. Perpendis a) iudicetur B; et — epistole vynech B. b) rukp. regnum. 1) Tato věta jest ohlasem slov Ezechielových z kap. XXXIV, v. 3—4; výrok Ezechielův se často vyskytuje u Štěpána z Kolína; srvn. výše str. 32 a Št. z K. str. 68, pozn. 169. 2) Srvn. výše str. 13.
Strana 46
46 I. Otakar Odložilík: eciam, quia de sui status emenda nulla tibi spes prorsus relinquitur, quin pocius sua pertinacia de die in diem et de hora in horam verisimiliter augmentatur. Et tu quidem super hiis omnibus tacendo dissimulas et peccata tibi allegare dup- plicia non formidas. Sed dices forsitan: ,difficile est cor ma- licia induratum ad formam discipline et honestatis speciem incurvare‘, — sed neccesse est, ut dura materia cum non facile ad formam flectitur erectam, acrioris flamme incendium et malei gravioris tunsio adhibeatur. Reminiscere igitur et in animo tuo studio diligenti revolve, quod licet ille summus sacerdos in se bonus existeret, quia tamen filiorum excessus efficaciter non corripuit tam in se, quam in ipsis, animad- versionis divine vindictam excepit, dum filiis suis in bello peremptis ipse de sella corruens fractis cervicibus expiravit.1) Hec autem scito, quod nisi truncum illum ab ecclesia mea removeris, te illis, quibus ego ipse a Judeis obrutus sum, lapidibus obruam et in te impetum illorum ostendam. Certus autem esse poteris, quod sicut illi michi pro nomine Ihesu fuere dulces,a) ita tibi erunt pro negligencia commissa tor- rentes. Datum etc. Devoto Christi ministro w(enerabili?)2 archi- episcopo Pragensi. Résumé. Nous imprimons en appendice un libelle sur la persé- cution du clergé par les laïques, libelle qui n'est ni daté ni signé. Ainsi que nous l'avons établi par une analyse in- trinséque et en le comparant avec d'autres ouvrages analogues, il a été écrit probablement au printemps ou au plus tard en été 1393. Il est l'écho de l'impression qu'avait produite sur- le public la lutte du roi Venceslas IV. contre l'archevêque Jean de Jenstejn. Il a pour auteur le maître Etienne de Kolín qui était doyen de la Faculté des Arts de l'Université de Prague au moment où la lutte était au dernier degré de a) dulges rkp. 1) Viz I. Král. IV, 18. 2) Srovn. výše str. 14.
46 I. Otakar Odložilík: eciam, quia de sui status emenda nulla tibi spes prorsus relinquitur, quin pocius sua pertinacia de die in diem et de hora in horam verisimiliter augmentatur. Et tu quidem super hiis omnibus tacendo dissimulas et peccata tibi allegare dup- plicia non formidas. Sed dices forsitan: ,difficile est cor ma- licia induratum ad formam discipline et honestatis speciem incurvare‘, — sed neccesse est, ut dura materia cum non facile ad formam flectitur erectam, acrioris flamme incendium et malei gravioris tunsio adhibeatur. Reminiscere igitur et in animo tuo studio diligenti revolve, quod licet ille summus sacerdos in se bonus existeret, quia tamen filiorum excessus efficaciter non corripuit tam in se, quam in ipsis, animad- versionis divine vindictam excepit, dum filiis suis in bello peremptis ipse de sella corruens fractis cervicibus expiravit.1) Hec autem scito, quod nisi truncum illum ab ecclesia mea removeris, te illis, quibus ego ipse a Judeis obrutus sum, lapidibus obruam et in te impetum illorum ostendam. Certus autem esse poteris, quod sicut illi michi pro nomine Ihesu fuere dulces,a) ita tibi erunt pro negligencia commissa tor- rentes. Datum etc. Devoto Christi ministro w(enerabili?)2 archi- episcopo Pragensi. Résumé. Nous imprimons en appendice un libelle sur la persé- cution du clergé par les laïques, libelle qui n'est ni daté ni signé. Ainsi que nous l'avons établi par une analyse in- trinséque et en le comparant avec d'autres ouvrages analogues, il a été écrit probablement au printemps ou au plus tard en été 1393. Il est l'écho de l'impression qu'avait produite sur- le public la lutte du roi Venceslas IV. contre l'archevêque Jean de Jenstejn. Il a pour auteur le maître Etienne de Kolín qui était doyen de la Faculté des Arts de l'Université de Prague au moment où la lutte était au dernier degré de a) dulges rkp. 1) Viz I. Král. IV, 18. 2) Srovn. výše str. 14.
Strana 47
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 47 vivacité. M. Etienne appartenait au parti qui désirait la ré- forme de l'Eglise. Le libelle se divise en deux parties: la première est dirigée contre ceux qui persécutent les prêtres sans avoir égard à leur position élevée dans l'Eglise. L'auteur vise le roi et ses aides et se répand en plaintes générales contre les violences dont le clergé était l'objet. Ses plaintes sont très peu précises et en les confrontant avec l'accusation portée par l'archevêque devant la cour de Rome (Acta in curia Romana), on ne parvient pas à établir les cas que l'auteur avais visés. Les passages d'introduction donnent une peinture assez vive de l'esprit de la capitale du royaume dans laquelle la lutte avait lieu par la plupart; ils montrent que les sympathies de la population étaient au côté du roi et que l'aversion s'est fait jour contre certaines catégories du clergé. Etienne de Kolín juge sévèrement la persécution et prend en principe parti pour le clergé. La deuxième partie du libelle donne une critique acérée et efficace des conditions qui régnaient dans le haut clergé et surtout dans l'entourage de l'archevêque. Etienne est mé- content da la manière dont se fait la nomination aux postes importants dans l'administration ecclésiastique aussi bien que de la manière de vivre des prélats, il blâme surtout leur outre- cuidance et leur indolence lesquelles ont causé beaucoup de cas scandaleux. Par des paroles énergiques il blâme l'archevêque et lui reproche surtout d'avoir abandonné la simplicité qui distin- guait la vie de Jésus-Christ et de mener une vie luxueuse, de négliger son diocèse, de se préoccuper surtout de sa vie intérieure et de n'avoir pas soin du salut des âmes qui sont confiées à sa direction. Il l'exhorte avec instance à changer sa manière de vivre et à mettre plus de zèle aux devoirs de sa charge. C'est surtout au soin insuffisant des prélats et à leur peu de volonté de s'opposer au mal qu'il attribue la persécution qu'a subie le clergé de la part des laïques. Il exhorte l'archevêque à déployer plus de courage et le console de recevoir la couronne du martyre s'il ne renonce à la lutte et s'il risque sa vie en défendant la sûreté du clergé. Il lui met sous les yeux l'exemple de l'archevêque Thomas Becket qui avait subi, au XIIe s., le martyre en défendant les droits de l'Eglise. A la fin il a ajouté les plaintes contre
Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. 47 vivacité. M. Etienne appartenait au parti qui désirait la ré- forme de l'Eglise. Le libelle se divise en deux parties: la première est dirigée contre ceux qui persécutent les prêtres sans avoir égard à leur position élevée dans l'Eglise. L'auteur vise le roi et ses aides et se répand en plaintes générales contre les violences dont le clergé était l'objet. Ses plaintes sont très peu précises et en les confrontant avec l'accusation portée par l'archevêque devant la cour de Rome (Acta in curia Romana), on ne parvient pas à établir les cas que l'auteur avais visés. Les passages d'introduction donnent une peinture assez vive de l'esprit de la capitale du royaume dans laquelle la lutte avait lieu par la plupart; ils montrent que les sympathies de la population étaient au côté du roi et que l'aversion s'est fait jour contre certaines catégories du clergé. Etienne de Kolín juge sévèrement la persécution et prend en principe parti pour le clergé. La deuxième partie du libelle donne une critique acérée et efficace des conditions qui régnaient dans le haut clergé et surtout dans l'entourage de l'archevêque. Etienne est mé- content da la manière dont se fait la nomination aux postes importants dans l'administration ecclésiastique aussi bien que de la manière de vivre des prélats, il blâme surtout leur outre- cuidance et leur indolence lesquelles ont causé beaucoup de cas scandaleux. Par des paroles énergiques il blâme l'archevêque et lui reproche surtout d'avoir abandonné la simplicité qui distin- guait la vie de Jésus-Christ et de mener une vie luxueuse, de négliger son diocèse, de se préoccuper surtout de sa vie intérieure et de n'avoir pas soin du salut des âmes qui sont confiées à sa direction. Il l'exhorte avec instance à changer sa manière de vivre et à mettre plus de zèle aux devoirs de sa charge. C'est surtout au soin insuffisant des prélats et à leur peu de volonté de s'opposer au mal qu'il attribue la persécution qu'a subie le clergé de la part des laïques. Il exhorte l'archevêque à déployer plus de courage et le console de recevoir la couronne du martyre s'il ne renonce à la lutte et s'il risque sa vie en défendant la sûreté du clergé. Il lui met sous les yeux l'exemple de l'archevêque Thomas Becket qui avait subi, au XIIe s., le martyre en défendant les droits de l'Eglise. A la fin il a ajouté les plaintes contre
Strana 48
48 Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. l'état désolé où était la pratique de la justice contemporaine et reprend surtout la suffisance des juristes qui, on le sait. se sont séparés de l'Université commune pour établir à Prague une université de droit spéciale. Le libelle est un témoignage intéressant des idées de ce réformateur sévère qui occupait plus tard un poste con- sidérable dans le parti réformiste et qui dans sa qualité de prédicateur de la chapelle de Betléem, était prédecesseur direct de Hus. Nous avons consacré une étude spéciale à son rôle de réformateur (M. Štěpán z Kolína, Husitský archiv, T. I); la connaissance du libelle dont Etienne a uti- lisé certains passages efficaces pour deux de ses sermons postérieurs, nous prête de nouveaux renseignements. On voit qu'il s'est opposé énergiquement et ouvertement au roi et à ses aides, mais qu'il critique avec le même courage et la même franchise la conduite de l'archevêque et de son entou- rage. C'est là qu'il a vu l'origine des difficultés qu'a ren- contrées le clergé, et le plus grand obstacle du développement heureux de l'Eglise bohême. Son libelle est écrit avec vivacité et avec habileté; de nombreux passages empruntés à la Bible qui donnent de la couleur à son style, en rehaussent l'efficacité. Nous imprimons en appendice aussi une courte lettre dans laquelle un auteur inconnu, probablement Etienne de Kolín, appelle l'attention de l'archevêque sur la vie scan- daleuse d'un prêtre de l'Eglise Saint-Etienne et lui demande de procéder contre lui avec énergie Les deux documents jettent une lumière très claire sur la situation contemporaine en Bohême et surtout sur la vie du clergé. Ils complètent aussi les rares sources dans lesquelles nous avons puisé jusqu'ici nos connaissances relatives à cette époque mouvementeé.
48 Leták M. Štěpána z Kolína z r. 1393. l'état désolé où était la pratique de la justice contemporaine et reprend surtout la suffisance des juristes qui, on le sait. se sont séparés de l'Université commune pour établir à Prague une université de droit spéciale. Le libelle est un témoignage intéressant des idées de ce réformateur sévère qui occupait plus tard un poste con- sidérable dans le parti réformiste et qui dans sa qualité de prédicateur de la chapelle de Betléem, était prédecesseur direct de Hus. Nous avons consacré une étude spéciale à son rôle de réformateur (M. Štěpán z Kolína, Husitský archiv, T. I); la connaissance du libelle dont Etienne a uti- lisé certains passages efficaces pour deux de ses sermons postérieurs, nous prête de nouveaux renseignements. On voit qu'il s'est opposé énergiquement et ouvertement au roi et à ses aides, mais qu'il critique avec le même courage et la même franchise la conduite de l'archevêque et de son entou- rage. C'est là qu'il a vu l'origine des difficultés qu'a ren- contrées le clergé, et le plus grand obstacle du développement heureux de l'Eglise bohême. Son libelle est écrit avec vivacité et avec habileté; de nombreux passages empruntés à la Bible qui donnent de la couleur à son style, en rehaussent l'efficacité. Nous imprimons en appendice aussi une courte lettre dans laquelle un auteur inconnu, probablement Etienne de Kolín, appelle l'attention de l'archevêque sur la vie scan- daleuse d'un prêtre de l'Eglise Saint-Etienne et lui demande de procéder contre lui avec énergie Les deux documents jettent une lumière très claire sur la situation contemporaine en Bohême et surtout sur la vie du clergé. Ils complètent aussi les rares sources dans lesquelles nous avons puisé jusqu'ici nos connaissances relatives à cette époque mouvementeé.
- I: Array
- 1: Array
- 27: Array